Autor | ||
Zkratka | GebMluv1891 | |
Transkribovaný titul | Krátká mluvnice česká pro první třídy škol středních | |
Transliterovaný titul | KRÁTKÁ| MLUVNICE ČESKÁ| PRO| PRVNÍ TŘÍDY ŠKOL STŘEDNÍCH | |
Místo tisku | Praha; Vídeň | |
Tiskař/nakladatel | F. Tempský | |
Vročení | 1891 | Vydání | první |
Exemplář | Národní knihovna České republiky, Praha, sign. 54 F 11068 | |
Databáze NK ČR | <viz zde> | |
Formát | 8° | |
Rozsah | [*]2 1–88 94 = s. [I–IV] — [1] — 2–131 — [132] — 133–136 | |
Charakteristika | Jan Gebauer (1838–1907) se do dějin českého mluvnictví zapsal opakovaně vydávanými školními příručkami, které významně ovlivnily vyučování češtině ještě dlouho do dvacátého století. Gebauer tak stojí na rozhraní linie starých gramatikografů a řady autorů mluvnic dnešní moderní češtiny. Hlavní část svého díla věnoval staré (středověké) češtině staré (slovník, mluvnice, edice). Vychovával další generaci bohemistů na univerzitě v Praze a zároveň vypracovával příručky pro školu i „dům“ (srov. knihu pro učitele a vzdělance Gebauer 1900; Koupil 2015).
V roce 1890 vydal Mluvnici českou pro školy střední a ústavy učitelské (Gebauer 1890), po roce z ní pořídil výtah „pro první třídy škol středních“, jednak knížku stručnější, jednak připravující studenty na užívání celé příručky a spojující prakticky některá témata oddělená v plném znění „z příčiny vědecké“ (s. [III]). Ani školské výklady nezastírají mladogramatické východisko, že hodnota jazykového jevu souvisí s jeho starobylostí a starý jazyk je v podstatě vzorový.
Krátká školní gramatika se skládá ze tří částek: — Částka první (s. [1] až 14) vykládá obecnou nauku o hláskách (dělení) i praktické české příklady kromě hláskosloví je sem zahrnuto např. i poučení pravopisné, na s. 4 jsou uvedeny sady slov později z učebnic známé jako „vyjmenovaná slova“. Pozoruhodný je pokyn držet se v otázce vokalizace předložek „obecného“ jazyka, který má proti spisovnému úzu „poměrně lépe zachováno“ historické pravidlo (s. 11). — Částka druhá (s. 15 až 95) poučuje postupně o morfologii jednotlivých slovních druhů (druhy slov). Gebauer jich rozlišuje devět a dává jim názvy jako v dnešních školních mluvnicích (s. 15). Kromě důrazu na diferenci spisovného a „obecného“ jazyka (např. tvary je/ho v Asg neut., s. 48) uplatňuje Gebauer příklad i zajímavé grafické pomůcky (znázornění „kolikosti“ a trvání děje popisovaného slovesem, s. 57 až 58). Skloňované a konjugované slovní druhy mají systém vzorů, slovesa se dělí primárně podle infinitivního kmene, substantiva podle rodu. — Částka třetí (s. 96 až 130) dává studentům vhled do syntaxe, popisuje jednoduchou větu a souvětí, druhy vedlejších vět, dokonce i periodu (s. 125). Do syntaktického výkladu zařadil autor i poučení o interpunkci, které sem v případě české (a německé) interpunkce velmi dobře patří (s. 126 až 130; o Gebauerově významu pro teorii české interpunkce Rinas, Koupil a Tichák 2023: 163–172 a 195–197).
Kniha je přizpůsobena školnímu užívání i průběžným číslováním odstavců a celkově typograficky přehledná formou stručného výkladu.
Mluvnice je vytištěna dobově běžnou klasicistní antikvou; odpovídající polokurzivou jsou vysázeny jazykové příklady a polotučný řez slouží jako písmo vyznačovací (spolu se zvětšeným prokladem) a titulkové. | |
Jazyky | čeština | |
Primární literatura (digitální fotokopie) |
| |
Sekundární literatura (o autorovi a knihkupectví) |
| |
Autor popisu | Ondřej Koupil | |
Poslední aktualizace | 21. 11. 2023 |
![]() |
Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka,
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 5 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.26 |
![]() |
![]() |
Web je
podpořen
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062 (LINDAT/CLARIAH-CZ). |