8°

Tvaroslovná, slovníková a stylistická příručka Matice české, kterou vydala komise pracující na pokyn Matice české po letech příprav. Při poslední fázi přípravy zasedala komise ve složení: Václav Svoboda (předseda), Jan Gebauer, František Kott, Karel Tieftrunk, Václav Hylmar, František Patočka a Slavík. Podle zadání komise k tomuto prvnímu z tří vydání matičního Brusu (další, vždy znovu upravovaná, vyšla v letech 1881 a 1894) bylo cílem knihy vytýkat »nejobyčejnější chyby pravopisné, tvaroslovné, syntaktické a lexikalné« podle vzoru staršího jazyka a »mluvy obecné lidu českoslovanského« (s. VI). Jazykem klasiků se mělo čelit hlavně vlivu němčiny, protože latinizmy nejsou češtině podle komise tak »na odpor« (s. VII).

Dějiny vydání matičního Brusu, změny v obsazení komise a vůdčí ideje podniku umožňuje sledovat předmluva (s. [III] až XIII). Matiční Brus měl představovat oproti publikacím jednotlivců vyváženou a schválenou syntézu a být »dalek […] všech krajností puristických« (s. XIV).

Záměrem bylo vydat podle dávného nápadu Jungmannova normativní příručku (kánon), které už předem, v čtyřicátých letech, dal jméno Brus P. J. Šafařík (Tieftrunk 1881: 122). Autoritativním východiskem byly kromě starých jazykových památek Jungmannův Slovník a práce Šemberovy, Mikešovy nebo J. Malého (s. V).

Příručka se skládá ze dvou základních částí:

1. Tvaroslovná čásť (s. [1] až 58) je vlastně malá mluvnice pojednávající o jednotlivých ohebných slovních druzích. Najdeme tu upozornění na jazykové jevy hodnocené prestižním vydavatelským grémiem jako nevhodné nebo chybné (kazimluvy) i pozitivní návody, které tvary jsou při ohýbání slov žádoucí. V nižším (prostonárodním) stylu se dovolují tvary slovesa býti bez náslovného j- (s. 16). Vyžadují se infinitivy na -ti, nebo aspoň na -ť (s. 16), měkká zakončení substantiv typu kosť (s. 7). Konstatuje se »veliký zmatek« v zakončeních 3. os. plurálu indikativu prézenta sloves na -í/-ejí (s. 18), kárá se spojení aby ses, užívané místo doporučovaného abys se (s. 20).

2. Slovník (s. [59] až 198) je sestaven tak, že heslovými slovy jsou nejenom slova česká, ale i německá (s doporučeným překladem) a případně obecnější pojmy. Některá hesla představují drobná pojednání o konkrétních jazykových jevech na způsob pozdějších jazykových sloupků. Překvapivě rozsáhlý je Dodatek k tvaroslovné části (s. [21] až 58), pojednávající o skloňování jmen nečeského původu, ale obecněji poskytující i náhled na problematiku pravopisu přejatých slov. Jeho autorem byl Václav Svoboda a nad pojetím této speciální části se dlouho rokovalo (s. X).

Tisk používá standardní dobovou klasicistně tvarovanou antikvu s polokurzivou, pro vyznačování se používá polotučného řezu stejného písma, kurzivy a prostrkání písmen.

• Brus jazyka českého, jejž sestavila kommisse širším sborem Matice české zřízená. Praha, 1877. Fotokopie tisku Moravské zemské knihovny v Brně, sign. 2-0095.928, dostupné z WWW: <viz zde>
• Brus jazyka českého, jejž sestavila kommisse širším sborem Matice české zřízená. Praha, 1877. Fotokopie tisku Moravské zemské knihovny v Brně, sign. 2-0095.928, dostupné z WWW: <viz zde>

• Havránek, Bohuslav, a Miloš Weingart (edd.). Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932 [= Výhledy: knihy zkušeností a úvah 14].
• Jelínek, Milan. Purismus. In J. Pleskalová aj. (edd.). Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha: Academia, 2007, s. 540–572.
• Koupil, Ondřej. Grammatyka Cžeska: mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy). Praha: Filip Tomáš — Akropolis, 2015, s. 114 (č. 19/22).
• Tieftrunk, Karel. Dějiny Matice české. Praha: Matice česká, 1881 [= Novočeská bibliothéka 24; Spisy musejní 154]. Fotokopie výtisku Národní knihovny České republiky, sign. 54 F 3377, dostupné z WWW: <viz zde>