Grammatica Bohemica, studiosis eius lingvae utilissima = Grammatyka česká, milovníkům téhož jazyku velmi užitečná

Matouš Benešovský. Grammatica Bohemica, studiosis eius lingvae utilissima = Grammatyka česká, milovníkům téhož jazyku velmi užitečná. Praha (Staré Město pražské), 1577.

Listování
Autor

Matouš Benešovský

Matthaeus; Benesovinus, Philonomus

ZkratkaBeneGram1577
Transkribovaný titulGrammatica Bohemica, studiosis eius lingvae utilissima = Grammatyka česká, milovníkům téhož jazyku velmi užitečná
Transliterovaný titulGRAMMATI|CA BOHEMI-|CA, STVDIOSIS EIVS| LINGVÆ VTILIS-|SIMA. […] Grammatyka| Cžeſká: Miłownijkúm té|hož Iazyku wełmi vžite-|čná:
Místo tiskuPraha (Staré Město pražské)
Tiskař/nakladatelJiřík Jakubův Dačický
Vročení1577
Vydání
ExemplářNárodní knihovna České republiky, Praha, sign. 54 F 94
KnihopisK07165
Formát

RozsahA8 B4 C–F8 G7
Poznámka: bez paginace
Charakteristika

Pro někoho „prwní pořádná […] grammatika“ češtiny— tak označil Josef Jungmann (Jungmann 1849) stručnou mluvnici, kterou vydal u J. J. Dačického v roce 1577 kněz Matouš Benešovský († po roce 1590). Pořádná tu znamená ‚řádná, relativně úplná‘. Výkladovým jazykem spisku, dedikovaného Rudolfovi II. (fol. A2rA4r), byla latina.

 

Po vyjmenování tradičních akcidentů (accidentia, vlastností) jména (fol. A7r) autor obsáhle předestřel hlavně skloňovací a časovací paradigmata, téměř nekomentovaná. Na těchto „pouhých paradigmatech“ (Dobrovský 1940) je však zajímavé, že soustavně uvádějí sedm pádů skloňovaných českých jmen. Deklinační systém Matouše Benešovského, pokrývající substantiva i adjektiva, vychází z rozlišení skloňovacích typů podle zakončení nominativu singuláru (6 typů zakončených na samohlásku, 4 typy zakončené na souhlásku, anomální typy; fol. A7vB4v). Po skloňovacích paradigmatech zájmen (fol. C1rD4r) a jedné straně věnované předložkám a jejich pádovým vazbám (fol. D4v) otevřel Benešovský výklad (nebo spíš výčet) slovesných tvarů (od fol. D5r). Jakkoliv na něm moderní bádání oceňuje vhled do vido-časové problematiky českého slovesa (Vintr 1988), lze autorský záměr spojování dokonavých a nedokonavých tvarů (na základě společné významové báze) jen těžko posuzovat — Benešovský své názory nevyložil. Ukázal zato snahu demonstrovat bohatství (copia) tvarů českých sloves. Jako první užil dělení sloves do tří konjugací podle zakončení 1. osoby indikativu prézenta aktivního (I. mám, II. chřadnu, III. vidím); zvlášť probral sloveso býti. Toto dělení sloves se drželo v některých mluvnicích češtiny až do 19. století. Kromě tvarů, které pokládal za základní, nabídl Benešovský ještě „bohatší konjugace“ (coniugationes copiosiores, fol. E7v). Přehlídka tvarů má být ohromující, a tak jsou zařazena i paradigmata duálová a ložené tvary, které mají být ekvivalenty časů a způsobů latinského slovesa. Výčet ani nebyl dokončen, na fol. G1r odkázal autor uživatele knihy k analogii s tvary uvedenými výše. Místo prozodických výkladů mluvnice zařadil Benešovský na závěr svého díla praktickou ukázku české časoměrné tvorby, nápadně vyspělé parafráze prvních osmi žalmů (fol. G1vG7v).

 

O deset let později (1587) se autor k jazykové reflexi vrátil pozoruhodnou etymologickou Knížku slov českých vyložených (K07166; edice: Benešovský 2003).

 

Latina je vytištěna antikvou s odpovídající polokurzivou většina českého textu švabachem (písmová sada obsahuje »b« i »ϐ« a »l« i »ł«), v posledních třech žalmech je pro úsporu místa užito drobné fraktury (s »l« i »ł«, ale — právě proto, že jde o frakturu — jen s jednobříškovým »b«; dvojbříškové »ϐ« bylo ve švabachu dědictvím po jeho tvarovém východisku, hornorýnské bastardě).

Jazykylatina, čeština
Primární literatura (edice a digitální fotokopie)
  • Nechutová, Jana, Šlosar, Dušan, a Večerka, Radoslav. Čítanka ze slovanské jazykovědy v českých zemích. Brno: Filozofická fakulta Univerzity J. E. Purkyně, 1982, s. 83–87 (ukázky).
  • Benešovský, Matouš, zvaný Philonomus. Grammatica Bohemica. Knížka slov českých vyložených. Ed. O. Koupil. Praha: Koniasch Latin Press, 2003 [= Grammaticae Bohemicae 1].
  • Benešovský, Matouš. Grammatica Bohemica, studiosis eius lingvae utilissima = Grammatyka česká, milovníkům téhož jazyku velmi užitečná. Praha, 1577. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 F 94, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Benešovský, Matouš. Grammatica Bohemica, studiosis eius lingvae utilissima = Grammatyka česká, milovníkům téhož jazyku velmi užitečná. Praha, 1577. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 F 94, dostupné z WWW: <viz zde>
Sekundární literatura
  • Dobrovský, Josef. Podrobná mluvnice jazyka českého v redakcích z roku 1809 a 1819. Ed. M. Weingart. Praha: Melantrich, 1940 [= Spisy a projevy Josefa Dobrovského 9], s. 12–13 (1809: IX; 1819: VI–VII).
  • Jungmann, Josef. Historie literatury české aneb Saustawný přehled spisů českých s krátkau historií národu, oswícení a jazyka. 2. vyd. Praha: F. Řivnáč, 1849, s. 128, č. IV.9. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 S 590/1–2, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Koupil, Ondřej. Matouš Benešovský zvaný Philonomus a jeho jazykové knížky. In Benešovský 2003, s. ix–xli.
  • Koupil, Ondřej. Grammatykáři: jazyková a kulturní reflexe češtiny 1533–1672. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2015, s. 101–105 a 226–232.
  • Koupil, Ondřej. Grammatyka Cžeska: mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy). Praha: Akropolis, 2015, s. 42–45 (č. 16/09).
  • Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 1: A–G. Red. V. Forst. Praha: Academia, 1985, s. 202 (heslo Emila Pražáka), dostupné z WWW: <viz zde>
  • Pumprla, Václav. Knihopisný slovník českých, slovenských a cizích autorů 16.–18. století. Praha: Kabinet pro klasická studia, Filosofický ústav Akademie věd České republiky, 2010, s. 858–859.
  • Truhlář, Antonín, aj. Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě 4: N–Ř. Praha: Academia, 1973, s. 172.
  • Вернер, Инна Вениаминовна. Квазиоппозиции в текстах и грамматиках XV–XVIII вв. как маркеры устройства славянской категории одушевленности. Slavistica Vilnensis, 2014, roč. 59, s. 81–94. Dostupné z WWW: <viz zde>
  • Vintr, Josef. Grammatica Bohemica Matouše Philonoma Benešovského z roku 1577. In Christa, B., Gesemann, W., a Schaller, H. W., (edd.). Slavic Themes: Papers from Two Hemispheres: Festschrift for Australia. Neuried: Hieronymus, 1988 [= Selecta Slavica 12], s. 387–396 = Vintr, Josef. Studien zur älteren tschechischen Grammatographie. Ed. B. Vykypěl. München: LINCOM Europa, 2008 [= Travaux linguistiques de Brno 03], s. 41–48.
  • Vlček, Jaroslav. Dějiny české literatury I. 5. vyd. Edd. O. Svejkovská a F. Svejkovský. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960, s. 446–450.
  • Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 195n. (Dačický Jiří Jakubův) — elektronická forma textu přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>
  • Vykypělová, Taťána. Sechs Beiträge zur Geschichte des Tschechischen. München: Lincom Europa, 2014 [= Travaux linguistiques de Brno 11], s. 23–36 (kap. Zur Geschichte des Einflusses älterer tschechischer Grammatiken: Meletij Smotryc’kyj und Matouš Benešovský).
Autor popisuOndřej Koupil
Poslední aktualizace9. 11. 2020
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 6 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).