Jak citovat

Vyhledávání (skrýt)

Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Jan Gebauer

[přídeští]číslo strany tiskuHISTORICKÁ MLUVNICE JAZYKA ČESKÉHO.

NAPSAL

† JAN GEBAUER.

DÍL IV.

SKLADBA.

K VYDÁNÍ UPRAVIL

FRANT. TRÁVNÍČEK.

V PRAZE

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ.

1929.

[0]číslo strany tiskuVEŠKERÁ PRÁVA JSOU VYHRAZENA.

[I]číslo strany tiskuPředmluva.

1. V předmluvě k 1. dílu Historické mluvnice praví Gebauer (str. XI), že »sbíraje a třídě látku pracoval o všech částech mluvnice zároveň, takže zhruba, t. j. ve skizzách, všecky díly její stejně pokračovaly a stejně daleko dospěly«. Podrobnější prohlídkou rukopisné pozůstalosti Gebauerovy jsem se přesvědčil, že je nevydaný IV. díl Hist. mluvnice, Skladba, skutečně »zhruba, ve skizzách« hotova a že ji lze vvdati.

Při úpravě rukopisu do tisku měl jsem na mysli tu podobu, jakou by byla Skladba měla, kdyby ji byl býval vydal zvěčnělý Mistr sám.

Proto jsem nepřihlížel ani k materiálu ani k výkladům vyšlým po smrti Mistrově (25/5 1907). Základem úpravy byl mi rukopis.

Odjinud jsem přejal především to, co bylo v rukopise na svých místech vytčeno; jsou to hlavně doklady a některé výklady v jiných pracích Gebauerových, v HistMluvn. I, III 1, III 2², ve Slovn. a v Příruční mluvnici. Pojal jsem do vydání i některé jiné doklady a výklady z připomenutých prací Gebauerových, k nimž sice rukopis Skladby neukazuje, ale jež se nabízely jednak pro neúplnost rukopisných materiálů, jednak se zřením ke způsobu práce Gebauerovy. Tak jsem pojal do Skladby některé doklady a výklady z HistMluvn. a ze Slovn., když v podobných případech Gebauer sám poznamenal, že oněch prací užije. A přejal jsem někdy z PřírMluvn.[1] Užíval jsem 2. vydání z r. 1904.) novoč. doklady a mnohé výklady, protože mezi PřírMluvn. a rukopisnou Skladbou – a vůbec HistMluvn. – je genetický vztah; skladba PřírMluvn. je pracována podle skladby rukopisné; srovn. předml. k PřírMluvn. V ní použil Gebauer arcifť jen toho, čeho bylo potřebí »pro positivní popsání a poznání novočeského jazyka spisovného«. Proto PřírMluvn. leccos ze stč. materiálu vynechává, ale na druhé straně hledí bedlivěji k jazyku novému než skladba rukopisná. Sebraný materiál k historické skladbě třídil a vykládal Gebauer z části až tehdy, když skládal »Mluvnici čes. pro školy střední a ústavy učitelské« (1. vyd. 1890), z níž časem vyrostla PřírMluvn. Výsledky této práce jsou tedy zaznamenány v PřírMluvn., a proto je Gebauer do rukopisu vždy nepřipisoval. PřírMluvn. a rukopis Skladby se tedy dopl[II]číslo strany tiskuňují. Připomínám zvlášť, že jsem z PřírMluvn. do Skladby přejal skoro všechny výklady o významu předložek.

Dále jsem přejal do tohoto vydání tištěné Gebauerovy práce o negaci (LF. X), o skladbě adjektiva (tamt. XIII), o supinu (tamt. XV) a o imperfektu (JagArch. XXV). Ale nikoli beze změny. Rukopis těchto prací se totiž dochoval a v něm někdy Gebauer sám naznačil, co a jak by se mělo změniti. Tak při kuse o imperfektu poznamenává: »přeložiti věc z JagArch. a rozmnožiti příklady z vrstev, jak jsou zde.« Podle tohoto pokynu a jiných srovnával jsem rukopis s tiskem, rozhojňoval doklady nebo i měnil výklady podle materiálu. Tak na př. má rukopis proti tištěnému článku o adjektivu novou kategorii, adjektiva podmětná. Nebo v kuse o supinu je několik nových dokladů.

Mimo tyto změny, týkající se samé podstaty díla, provedl jsem některé změny formální. Tak předně v transkripci stč. textů a v pravopise vůbec. V rukopise Skladby je to, oč běží, většinou netranskribováno, jako v HistMluvn. a ve Slovn. Já však transkribuji doklady celé. Domnívám se, že tato změna není práci na újmu. Veskrze transkriboval Gebauer ostatně i v studii o adj., o negaci a o imperfektu, takže lze míti zato, že by byl transkriboval i ve Skladbě. Syntaktický materiál sbíral Gebauer po celou dobu svého působení a transkriboval původně jinak než později; tak se na př. čte v starších výpiscích z nejstarších textů starost, dobýti. Transkribuji tak, jak transkribuje Gebauer v HistMl. I, III 1 a III 2 a ve Slovn. Připomínám, že tu není vždy transkripce jednotná; bývá na př. razu ť, to ť, ale i vřeť, toť atd. Měním Gebauerův pravopis starší v novější; na př. Genitiv – genitiv (ve větné souvislosti), lokal, instrumenál atp. (tak ještě v HistMluvn.) – lokál, instrumentál (tak v PřírMluvn. a ve Slovn.).

Za druhé nahrazuji starší zkratky pramenů novějšími, kde Gebauer sám od starších zkratků veskrze upustil; píši na př. Trist., EvZimn., AlxH., za starší Tm., ČE., AlexH. A píši EvVíd. atp., nikoli Ev.Víd.

Za třetí opravuji někdy citáty podle znění pramenů tištěných i rukopisných. Lze chápati, že jsem nemohl srovnávati s prameny všechny doklady, ba ani ne větší část, ale opravil jsem nejeden doklad. Zejména jsem srovnal skoro všechny doklady z BartD., protože jsem v nich na pohled poznal dosti mnoho chyb. Některé opravy jsem vytkl v poznámce. Velmi hojné doklady srovnal a opravil prof. Smetánka.

2. Zmínil jsem se již o tom, že se PřírMluvn. a rukopisná Skladba v lecčems odchylují a proč. Jsou však mezi nimi rozdíly i tam, kde účel PřírMluvn. odchylky nežádal. Na př. větu kusou má rukopis až na konci větosloví (v tomto vydání = § 137), kdežto PřírMluvn. uprostřed větosloví (§ 369). Tuto změnu a jiné označil sám Gebauer v rukopise, a proto [III]číslo strany tiskujsem je provedl v tomto vydání. Ale nechal jsem někdy rukopisné znění odchylné od znění v PřírMluvn., i tam, kde Gebauer poznámku nepřičinil. Tak na př. je definice singuláru v rukopise poněkud jiná než v PřírMluvn. (§ 410 č. 1). Pojal jsem do tohoto vydání (§ 141 č. 1) znění rukopisné. Gebauer totiž tento kus podrobně prohlížel, jak svědčí jeho rozmanité poznámky, a není-li tu definice změněna, domnívám se, že to není opominutí, nýbrž úmysl. Nebo na př. má PřírMluvn. v § 456 výklady o jménech a příslovcích původu zájmennėho a v § 457 o zájmenech souvztažných. V rukopise není o tom ani zmínky. I tu se držím rukopisu.

Znění rukopisné se někdy odlišuje od znění v universitních čteních. Užíval jsem záznamů, které mi laskavě půjčili pp. prof. dr. Al. Gregor a dr. St. Souček. Záznamy p. Součkovy jsou ze starší doby, záznamy p. Gregorovy z posledních let Gebauerových, a proto jsem přihlížel především k nim. Nemohu podle vlastni zkušenosti říci, jsou-li správné – přišel jsem na universitu až po smrti Gebauerově –, ale srovnáním s rukopisnou Skladbou jsem se přesvědčil, že jsou celkem dosti přesné. Usuzuji tedy z neshod mezi nimi a mezi rukopisem, že Gebauer leccos ve čteních jinak vykládal nebo jinak někdy roztřiďoval materiál. Na př. případy typu jest mě hanba jsou v rukopisné Skladbě jinde než ve čteních. Nebo ve čteních jsou hojné doklady na příjmení z Lún., v rukopise však není ani jediný doklad[2] Snad příslušnou »vrstvu« s těmito doklady Gebauer někam založil. Stalo se tak i s jinými »vrstvami«, z nichž některé později nalezl, jak si na ně poznamenal. – K tomu dodávám, že mi sl. M. Gebauerová dala celou rukopisnou pozůstalost Mistrovu mimo Slovn. a literaturu, ale že v ní nikde onu vrstvu s doklady z Lún. nenalézám.). Tu – a také jinde – se držím rukopisu.

3. Skladba není v rukopise veskrze tak hotova, že by bylo bývalo potřebí jen ji přepsati. Dotekl jsem se její nehotovosti již sub 1. a připomněl jsem, jak jsem si tu počínal. Ale jsou ještě jiné věci, o nichž se třeba zmíniti.

Dokladový materiál je zpravidla roztříděn jen zhruba, takže bylo potřebí roztříditi jej podrobně. Mnohdy to nebylo nesnadné, protože se třídění nabízelo podle formulace, definice příslušné otázky nebo podle Gebauerova rozvržení později do rukopisu vepsaného nebo přejatého z PřírMluvn. Někdy jsem však byl na pochybách, kam co zařaditi, protože se formulace na všechny případy nehodila; jeť formulace někdy starší, ale dokladů stále přibývalo. Kde mezi všeobecným výkladem a doklady byl rozdíl jen malý, vřadil jsem pochybné doklady do kategorií stanovených samým Gebauerem. Kde byl rozdíl větší, ponechal jsem definice a kategorie rukopisu, a ony odchylné příklady jsem uvedl zvláště, bez formulace. Připomínám, že sám Gebauer nebyl někdy roz[IV]číslo strany tiskuhodnut, kam co patří, jak svědčí jeho poznámky »kam to?« Některé své pochybnosti jsem vyznačil přímo ve vydání (v poznámkách).

Nezřídka odkazuje Gebauer jen všeobecně k cizím pracím. Na př. při jenž k JagArch. XII, 110 sl., při kusé větě k Bernekerovi tamt. XXVI, jindy k Brugmannově Kurze vergl. Gr., k Vondrákově AkslGr. atp. Nepoužil jsem těchto prací, protože nevím, co všechno by byl Gebauer z nich přejal. Z téže příčiny jsem nehleděl k poznámkám K. J. Černého o užívání genit. záporového v dnešním jazyce, jež jsou mezi materiálem o záporovém genit. A nemohl jsem užíti mnohých domácích prací a dissertací, k nimž Gebauer odkazuje, protože mi nejsou ani přístupny.

Z menších nedostatků rukopisu připomínám neúplnou citaci (bez označení stránky nebo listu), kde jindy bývá pravidlem úplná; na př. Hrad. Někdy se mi podařilo příslušné místo v prameni, zejména ve vydaném, najíti a citaci doplniti, ale někdy nikoli. Pojal jsem přece takové doklady do vydání, protože nejsou bez ceny. Ostatně jsou takové doklady i v HistMluvn. (na př. III 1, 28: GestRom.).

4. Není pochyby o tom, že se toto vydání jen přibližuje té podobě, kterou by byla skladba měla, kdyby ji byl vydal Gebauer sám. Je to viděti již z toho, co jsem připomněl výše. Gebauer by byl jistě doplnil leckteré doklady z tištěných i z rukopisných prací, k nimž odkazuje, a byl by se zřením k těmto pracím změnil i výklady, jež má v rukopise nebo v PřírMluvn. A možná, že by byl i změnil leckterý výklad přihlížeje jen k svému materiálu. Při důkladné prohlídce materiálu, které je potřebí před definitivním zpracováním pro tisk, provádí každý auktor nejednu změnu. Na druhé straně je jisto, źe některé Gebauerovv výklady zastaraly.

A tu by se mohlo zdáti, že by bylo lépe buď od vydání Skladby celé upustiti, nebo ji vydati s doplňky a se změnami. Toto mínění bych nepokládal za správné. Gebauerova Skladba je již v té podobě, jakou má v rukopise, velikým pokrokem nejen proti dotavadnímu, nýbrž i dosavadnímu badání; je nejobsáhlejší skladbou českého jazyka jak rozsahem jevů, jichž si všímá, tak bohatstvím dokladů, hlavně z jazyka starého. Že pak některé Gebauerovy vyklady zastaraly, je přirozený následek vědeckého pokroku. Ale ani tu neztrácí Skladba cenu, protože zůstává bohatou studnicí dokladovou.

Tyto okolnosti s dostatek podpírají mínění, že nutno Gebauerovu Skladbu vydati v té podobě, jakou má v rukopise. Lze pro ně uvésti ještě jeden důvod, velmi důležitý. Jde o Skladbu Gebauerovu, o dílo muže, jehož práce mají epochální význam ve vývoji českého jazykozpytu. Úcta k tomuto muži nám velí, abychom vděčně uchovali pro sebe i pro své potomky všechno to, co s píli a s láskou k čes. jazyku shromáždil, [V]číslo strany tiskua abychom to zachovali co možná v té podobě, v jaké by to bylo vyšlo z jeho duševní dílny.

Nepochybuji o tom, že Gebauerova Skladba i v této podobě, v jaké vychází, vydá hojné ovoce nejen tím, že přímo rozhojní naše poznatky, nýbrž i tím, že se stane východiskem nových prací.

5. Velikými díky jsem zavázán zesnulé sl. Marii Gebauerové za to, že mi svěřila rukopis a dala mi tak možnost splniti z části povinnost, kterou má čes. jazykozpyt k svému velikému Mistru.

Prof. E. Smetánka četl se mnou korekturu a mnohými cennými radami, pokyny a opravami přispěl k tomu, aby dílo vyšlo co možná v takové podobě, jakou by mu byl dal zvěčnělý auktor sám. Vzdávám mu za to upřímné díky.

A srdečně děkuji příteli prof. A. Gregorovi za ochotu při čtení zlomené korektury.

Brno 1926.

Frant. Trávníček.

[VI]číslo strany tisku

[1]číslo strany tisku1. Skladba (syntaxis) dělí se ve dvě části:

I. nauku o větě, jejím složení a jejích druzích, neboli větosloví, a

II. nauku o významu (syntaktické platnosti, funkci) slovních druhův a tvarův, o shodě (kongruenci) a o vazbách (constructio, regimen) jednotlivých slov a tvarů ve větě.

Poznam. V theoretickém vzdělávání skladby byly a jsou mnohé nestejnosti, jednak vzhledem k látce, která se tu probírá, jednak vzhledem k jejímu soustavnému urovnání. Nehledíc k těm mluvnicím, ve kterých se ze skladby podávají jenom výklady pro praktickou potřebu vybrané, bývá tu dvojí směr: jednomu je základem věta a do jejího rozboru vpracovány jsou všecky jiné stránky syntaktické, a v druhém shledává se a vykládá syntaktický význam druhův a tvarů, věta pak jakoby věc odjinud známá a do skladby nepatřící úplně se pomíjí. Směr první měl hojné zástupce; původcem pak druhého jest Fr.Miklosich svou srovnávací skladbou jazyků slovanských, jejž snad odpor proti výstřednostem směru prvého, jaké se nalézají na př. v něm. grammatických spisích K.F.Beckerových, k tomu vedl, aby větu ze skladby vypustil vůbec.

Věcem těmto věnoval John Ries zvláštní monografii Was ist Syntax? (1894), kdež vytknuv nedostatky směrů dosavadních definuje skladbu jakožto nauku o složitých výrazích slovních (Lehre vom Wortgefüge), která v jedné své části má jednati o tvarech těchto výrazů, v druhé o jejich významu (str. 79, 84, 136 a sl.). Rozdělení toto dochází uznání jako theoreticky správné a dílem se také přijímá (srov. Schmalz v Lat. Grammatik von Fr. Holz u. J. H. Schmalz (1900) str. 213), ale naráží také na odpor se stanoviště praktického, poněvadž velí děliti od sebe věci, které jinak samy sebou k sobě se druží; srov. De1brück, Vergl. Syntax der idg. Spr. III (Grundriss V, 1900) str. 1 sl., a Brugmann, Griech. Grammatik (1900) str. 363 sl.

Že do skladby patří i nauka o větě i nauka o významu slovních druhův a tvarů, o tom nyní trvám nikdo nepochybuje; jde jen o způsob a hlavně o soustavné urovnání výkladů sem patřících.

Jaká, dobrá-li či vadná, je soustava, které já ve skladbě dosud jsem se přidržoval a také zde se držeti chci, o tom suďtež jiní. Dělím skladbu na dvě části nahoře jmenované, poněvadž látka sem patřící svou povahou rozdělení takové doporoučí; a dělím část druhou na několik oddělení menších, poněvadž táž látka svou hojností toho žádá.

[2]číslo strany tiskuČást první. Větosloví.

Přehledný výklad větosloví.

2. 1. Větosloví jest nauku o větě, jejím složení a jejích druzích.

2. Věta oznamovací (indikativní) je slovy vyjádřený soud.

Pozoruji a usuzuji, že slunce svítí, že přítel příteli poskytuje pomoci, že starý hřích činí novou hanbu atd., a vyslovuji to slovy: „slunce svítí“, „přítel příteli poskytuje pomoci“, „starý hřích činí novou hanbu“ atd.

Pozorováním a přemýšlením přicházím k soudu, a soud ten vyjadřuji pak slovy, oznamovací větou.

3. 1. Skoro každá věta taková (oznamovací) skládá se ze dvou členův, totiž podmětu a přísudku.

Podmět (subjekt) je slovné vyjádření toho, kdo (nebo co) koná ten skutek, nebo jeví ten děj, nebo je v tom stavu nebo té vlastnosti, jak se (v soudu) vyslovuje.

Přísudek (n. výrok, praedikát) je slovné vyjádření toho, co se o podmětu vyslovuje.

Na př. ve větě „slunce vychází“ je podmět slunce a přísudek vychází. A podobně jest

	podmět	přísudek
ve větách	slunce	svítí,
	Bůh	jest,
	Bůh	jest věčný,
	život	jest krátký,
	přítel	příteli poskytuje pomoci,
	starý hřích	činí novou hanbu,
	Tomáš ze Štítného	byl český mudrc a složil pro své dítky knihy šestery o obecných věcech křesťanských, – atd.

2. Sňatý odtud obrazec věty oznamovací jest SP (S = subjekt, V = praedikát). Je to obrazec větoslovný, a zároveň schema psychologické. Myšlení a řeč vyvíjejí se zároveň, ale přece je to patrně a za[3]číslo strany tiskujisté myšlení, které činí krok první a jazyk za sebou takořka potahuje. Proto je mi schema psychologické prius a výraz slovný posterius.

3. Základní tvar naši nynější věty oznamovací ukazuje jakoby na dvojí vzorec, totiž

a) vzorec SP, na př. pták letí, a

b) vzorec S jest P = S < P na př. Bůh jest věčný.

Ale typus b) není původní, nýbrž vyvinul se z typu a) tím, že v P verbum finitum skleslo s významu reálního na formální a doplněk jeho zároveň víc a více důležitosti a jádra nabýval. Byly na př. věty otec leží nemocen, vůz stojí prázden. Tu se slovesa leží, stojí původně chápala zcela reálně; otec leží nemocen znamenala otec leží a jest nemocen. Při tom bylo nemocen, prázden jen doplňkem. Jádro praedikátu začalo se však časem spatřovati ne v leží, stojí, nýbrž v nemocen, prázden. Proto bledl význam reální ležení a stání víc a víc, slovesa v tomto spojeni klesala s významu reálního ve formální a klesala tak, že se může za ně klásti jest: otec jest nemocen, vůz jest prázden.

Také sloveso esse bylo původně jen zcela významu reálního (verbum existentiae), nyní má tento význam jen dílem, na př. Bůh jest, bude vojna, dílem však skleslo na sloveso pomocné, sponu.

Je tedy základní tvar našich vět oznamovacích jeden, totiž SP, neboť v něm jest obsažen i typus S < P.

4. Vedle vět oznamovacích jsou ještě věty jiné, zejména rozkazovací a tázací; jimi vyslovuje se nikoli soud, nýbrž rozkaz a otázka. Ale věty ty dílem od svého počátku jsou podle obrazce SP, dílem jsou do něho časem pojaty a vtištěny (appercipovány) a mají tedy v pojetí našem rovněž podobu SP.

Vzorec SP je tedy obrazec vět našich všelikých.

5. Definice věty v tomto smyslu širším měla by býti taková, aby platila i pro věty oznamovací, i pro rozkazovací, i pro tázací. Definici takovou sestaviti není snad nemožno, ale zajisté nesnadno, a zde není nám jí třeba.

Poznam. Pokusy o takovou definici, hledící ovšem také k jiným stránkám věty, uvozuje Brugm. Kz. Gramm., § 856; mezi nimi je také tento, od Dittricha: „Ein Satz ist eine modulatorisch abgeschlossene Lautung, wodurch der Hörende veranlasst wird, eine vom Sprechenden als richtig anerkennbare, relativ abgeschlossene apperzeptive (beziehende) Gliederung eines Bedeutungstatbestandes zu versuchen.“

6. Některé věty mají jen přísudek a nikoli též podmět. Na př.: prší; blýská se; uhodilo; napadlo sněhu a j. Věty takové jmenuji se bezpodměté. Více o nich viz v § 20 sl.

Naproti tomu klade a vyslovuje se přísudek ve větě každé; bez přísudku není věta žádná, kladení a vyslovení přísudku je při větě vlastností podstatnou.

[4]číslo strany tisku4. 1. „Slunce vychází“ je výraz slovy učiněný, a „starý hřích“ též. Ale jsou to výrazy rozdílné: „slunce vychází“ je věta, je výraz větný, – a „starý hřích“ není věta, nýbrž výraz slovný (nevětný).

2. Výraz slovný (nevětný) rozeznáváme:

jednoduchý nebo holý, který jen jedno slovo obsahuje, na př. slunce; hřích; činí; – a výraz

složitý nebo rozvitý, který ze dvou nebo více slov je složen, na př. jasné slunce; náš starý hřích; činili novou hanbu.

Předložka se svým pádem a sloveso se zvratným zájmenem se pokládají se za výrazy jednoduché. Na př. na - poli: směji - se.

5. Ve výraze rozvitém rozeznáváme opět člen základní a člen nebo členy rozvíjecí. Obojí mohou býti výrazy holé nebo rozvité.

Na příklad: v rozvitém výraze starý hřích je hřích člen základní a starý člen rozvíjecí, a oba jsou výrazy holé; – v rozvitém výraze hlavní město království Českého je hlavní město člen základní a království Českého člen rozvíjecí, a oba jsou výrazy rozvité.

6. Úkolem výrazů rozvíjecích jest, omeziti a určiti význam slov a výrazů základních tak, jak toho je potřebí.

Myslím na př. na Prahu a chci o ní říci, že je hlavním městem království Českého. Tu by nebylo dosti, abych řekl: „Praha je město“, poněvadž slovo „město“ má význam mnohem širší, než který chci vysloviti. Abych tento žádaný a náležitý význam dostal, přidávám ke slovu „město“ výrazy rozvíjecí „hlavní“ a „království Českého“; jimi omezuji široký význam slova „město“ a dostávám význam, jehož potřebuji: hlavní město království Českého.

Jiný příklad. Chci říci, že lakomec stále žádá peněz. Tu by opět nebylo dosti, abych řekl: „lakomec žádá“, poněvadž slovo „žádá“ má význam mnohem širší, než který chci vysloviti; proto přidávám k němu výrazy rozvíjecí „peněz“ a „stále“; jimi omezuji široký význam slova „žádati“ a dostávám význam, jehož potřebuji: žádati stále peněz.

A tak děje se vždycky; výrazy rozvíjecími omezuje se a určuje se význam slov a výrazů základních tak, jak toho je kdy potřebí, – omezovati a určovati takto význam slov a výrazů základních jest úkolem výrazů rozvíjecích.

7. Věty, jejichžto podmět i přísudek jsou výrazy jednoduché, slovou holé. Na př. slunce vychází (podmět slunce, přísudek vychází, oboje výraz jednoduchý).

Za holé věty pokládají se také věty, které mají v přísudku sloveso jsem (nejsem), jsi atd. s nějakým slovem doplňovacím. Na př.: Bůh jest_věčný; ty jsi_řekl; (já) jsem_po-nemoci atp. Sloveso jsem, jsi atd. v těchto větách nazývá se sponou (copula). Srov. § 29 č. 3.

[5]číslo strany tiskuNaproti větám holým jsou věty rozvité (n. rozšířené) t. j. takové, kde buď podmět nebo přísudek nebo oba tito členové věty vyjádřeni jsou výrazy složitými. Na př.: slova boží nepominou (podmět „slova boží“, výraz složitý); lež má krátké nohy (přísudek „má krátké nohy“, výraz složitý); starý hřích činí novou hanbu (podmět „starý hřích“, přísudek „činí novou hanbu“, oboje výraz složitý).

8. V složitém výrazu podmětovém i přísudkovém rozeznáváme podmět a přísudek holý a části jejich rozvíjecí. Na př. ve větě starý hřích činí novou hanbu jsou výrazy hřích a činí holý podmět a holý přísudek, výrazy pak starý a novou hanbu jsou části rozvíjecí.

Části rozvíjecí ve větě jsou:

a) předmět (objekt), na př. jezdec bodá koně, – pohané slouží modlám, – lakomec žádá peněz;

b) přívlastek (attribut), na př.: starý hřích činí novou hanbu;

c) příslovečnéurčení (adverbiale), na př.: chudému je všude zle, – nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází;

d) doplněk, na př.: chlapec chodí bos, – Jidáš stal se zrádcem.

Holý podmět a holý přísudek jsou větné členy hlavní, – části rozvíjecí předmět, přívlastek, příslovečné určení a doplněk jsou členy vedlejší.

Rozvíjecí tyto výrazy vyskytují se jednak při slovesích, jednak při výrazích druhu jiného.

9. Rozvíjecí výrazy při slovesích.

1. Slovesa jsou vesměs významu dějového; na př. ve slovese žádati jest význam dějový „žádání“.

Děj – na př. žádání – může býti rozmanitý; a to

a) jednak podle své stránky věcné (podstatné, kvalitativní), neboť věcně (podstatně) jiné jest na př. žádati rady, – jiné žádati pokoje, – jiné žádałi peněz atd.; a

b) jednak podle své stránky mimověcné (mimopodstatné), neboť mohu žádati něčeho (na př. pokoje) na rozličných místech, v rozličných dobách, rozličným způsobem, z rozličných příčin atd.

Pro rozmanitá tato »žádání« nestačí jediné sloveso „žádati“. Abych si opatřil výrazy, jichž potřebuji pro »žádání« rozmanité a několikeré, přidávám k slovesu „žádati“ výrazy rozvíjecí a dostávám významy, kterých potřebuji, dostávám na př. význam „žádati snažně pokoje“, význam „žádati stále peněz“ atd.

Podobně děj „státi se“ jest rozmanitý podle stránky věcné (neboť věcně jiné jest na př. státi se boháčem, jiné státi se žebrákem atd.) a podle stránky mimověcné (neboť státi se něčím, na př. boháčem, může někdo doma anebo v cizině, rychle anebo znenáhla, lehce anebo [6]číslo strany tiskutěžce atd.); maje rozmanité tyto děje náležité vyjádřili, skládám sloveso státi se s náležitými výrazy rozvíjecími.

2. Výraz rozvíjecí, jímž se omezuje a určuje dějový význam slovesa na stránce své věcné, jest jednak předmět, jednak doplněk.

Předmět patří a táhne se jen ke slovesu a je slovným vyjádřením toho, na koho nebo nač děj slovesný přechází, koho nebo co děj slovesný zasahuje, anebo ke komu nebo čemu děj slovesný vztahujeme. Na př.: jezdec bodá koně (bodati koně); lakomec žádá peněz (žádati peněz); pohané slouží modlám (sloužiti modlám).

Doplněk patří též ke slovesu, ale při tom spolu se táhne ku podmětu nebo ku předmětu jeho. Na př.: chlapec chodí bos (chlapec bos, doplněk bos táhne se ku podmětu); jím rád ovoce (já rád); Jidáš stal se zrádcem (Jidáš zrádce); ctnost činí člověka vzácna, nebo vzácného, nebo vzácným (člověka vzácná, doplněk vzácná n. vzácného n. vzácným táhne se ku předmětu); Čechové zvolili sv. Vojtěcha biskupem (Vojtěcha biskupem); šaty mám nové, chci je míti dlouho nové a celé; v těch šatech nechodil jsem dlouho v celých (v šatech v celých, doplněk v celých táhne se ku jménu podstatnému, jež je v příslovečném určení v šatech.

3. Výraz rozvíjecí, jímž se omezuje a určuje význam slovesa na stránce mimověcné, slove příslovečné určení. Na př.: chudému je všude zle; – sv. Vojtěch zvolen jest biskupem po smrti Dětmarově; – žádám snažně pokoje; – pro pravdu se lidé nejvíce hněvají.

Určením tímto omezuje a určuje se význam slovesa zejména co do místa, času, způsobu (vztahu a míry) a příčinnosti.

Slovesa, která mají potřebu omezení a určení předmětem na stránce své věcné (kvalitativní), jmenuji se předmětná (verba objectiva), na př. dáti, žádati, slovesa pak, která takové potřeby nemají, podmětná (verba subjectiva), na př. spáti, ležeti, viz v § 32 č. 3.

10. Rozvíjecí výrazy při jménech podstatných.

1. Jméno podstatné určuje se přívlastkem; na př. zelený strom, starý hřích atp.

2. Jména podstatná mohou mívati při sobě také doplněk, na př. zvolení biskupem (= za biskupa); – nebo předmět, na př. žádost peněz, stvořitel světa; – nebo příslovečné určení, na př. procházka lesem, cesta do Říma, obilí od loňska; – avšak tyto rozvíjecí výrazy, jsouce při jméně podstatném, berou na sebe zároveň povahu přívlastku, stávají se přívlastky.

11. Rozvíjecí výrazy při jménech přídavných.

Jméno přídavné určuje se

1. předmětem, na př.: žádostivý peněz, – příznivý někomu,

[7]číslo strany tisku2. doplňkem, na př. chlapec chodí bos,– mor zvaný hlíza;

3. příslovečným určením, na př.: velmi žádostivý, – na polo mrtvý atp.

12. Rozvíjecí výrazy při příslovcích.

Příslovce a výraz příslovečný vůbec určují se opět určením příslovečným; na př.: skoro dobře, – blízko u Prahy, – tři míle za Prahou,– včera odpoledne po třetí hodině.

13. Hledajíce ve větách daných, co je jakým členem věty, činíme to otázkami.

Podmět nalézáme, když se tážeme, kdo (nebo co) koná to, nebo kdo je v tom stavu nebo té vlastnosti, jak věta vyslovuje. Na př. při větě „Tomáš ze Štítného byl český mudrc a složil pro své dítky knihy šestery o obecných věcech křesťanských“ tážeme se na podmět: kdo byl český mudrc a složil knihy šestery…? Odpověď (a v ní podmět): Tomáš ze Štítného!

Přísudek nalézáme, když se tážeme, co podmět věty koná, nebo co se mu děje, nebo co se o něm ve větě vyslovuje. V příkladě našem: co jest, co se vyslovuje o Tomáši ze Štítného? Odpověď (přísudek): byl český mudrc a složil knihy šestery...!

Předmět nalézáme, když se tážeme otázkou sestrojenou z podmětu a slovesa věty dané a z příslušného zájmena tázacího koho, co? koho, čeho? komu, čemu? kým, čím?… V příkladě našem: co složil Tomáš ze Štítného? Odpověď (předmět): knihy šestery…!

Příslovečné určení nalézáme, když se tážeme otázkou sestrojenou z podmětu a slovesa věty dané a z příslušného tázacího výrazu příslovečného. V příkladě hořejším prvním: pro koho (proč) složil Štítný knihy šestery…? Odpověď (příslovečné určení): pro své dítky!

Přívlastek nalézáme otázkou složenou z tázacího slova jaký? který? čí?… a příslušného jména podstatného. V příkladě našem: který Tomáš? Odpověď (přívlastek): ze Štítného! – Jaké knihy? Odpovědi dvě (přívlastky dva): 1. šestery 2. o obecných věcech křesťanských.

Doplněk nalézáme, když se tážeme otázkou sestrojenou z podmětu (po případě též z předmětu) a slovesa věty dané a ze slova tázacího jaký, jak (= jaký), kdo n. co (= jaký), čím (= jakým). V příkladě našem: kdo, co (= jakým, čím) byl Tomáš ze Štítného? Odpověď (doplněk): český mudrc! Ve větě „chlapec chodí bos“ otázkou: jak (= jaký) chodí chlapec? – bos! Ve větě „ctnost činí člověka vzácna (= vzácného, vzácným)“ otázkou: jakého (n. jakým, čím) činí ctnost člověka? – vzácna (vzácného, vzácným)!

Otázky, jimiž hledáme doplněk a přívlastek, jsou podobné, poněvadž také doplněk a přívlastek jsou si podobny; rozdíl mezi oběma jest, že [8]číslo strany tiskupřívlastek se spojuje se svým podstatným jménem bezprostředně, kdežto doplněk ku podmětu, po případě ku předmětu nebo ke jménu neb zájmenu v určení příslovečném se připojuje prostřednictvím slovesa. Na př. bosý_chlapec a chlapec_chodí_bos; – vzácného_člověka a ctnost člověka_činí vzácného.

Poznam. 1. Otázkami těmito nalézáme většinou bezpečně a určitě, jakého druhu který člen věty jest. Ale někdy může bývati a bývá přece výklad rozdílný, – a příčina toho je vrozdílném pojímání t. j. v tom, že témuž výrazu rozdílně rozumíme a rozdílný význam přikládáme. O případech lakových je řeč doleji na několika místech (na př. v § 42 pozn. a j.).

2. Týž výraz může míti v rozličných větách význam rozličný a býti členem druhů rozličných. Na př. ve větách

a) „dávají na školu novou střechu“,

b) „sbírají se příspěvky na školu“,

c) „pamatujeme na školu“,

d) „peníze na školu sešly se z dobrovolných příspěvkův“.

e) „tyto peníze jsou na školu“

je všude výraz týž „na školu“; ve větě a) je příslovečným určením místa (dávají novou střechu kam?), v b) je příslovečným určením příčinnosti (účelu, sbírají se příspěvky nač? = k jakému účelu?), v c) předmětem (pamatujeme na co? = co?), v d) přívlastkem (jaké peníze sešly se?), v e) doplňkem (nač jsou = jaké jsou tyto peníze?).

14. Rozeznáváme:

a) věty jednoduché, na př.: chudoba cti netratí; křivý svědek nebude živ do roka; a

b) souvětí neb složeniny větné (n. věty složené), na př.: lékař léčí, Bůh uzdravuje; kdo křivé svědčí, nebude živ do roka; co nás mrzí, to se nás drží; a co jest milo nám, to nechce k nám; přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě.

15. Dále rozeznáváme věty hlavní a věty vedlejší.

a) Věta hlavní nebo samostatná jest, která sama o sobě smysl plný vyjadřuje (nebo vyjadřovati může).

b) Věta vedlejší jest, která nedává o sobě smyslu plného a zastupuje některý člen vět jiných; na př. „kdo křivě svědčí, nebude živ do roka“ (věta „kdo křivě svědčí“ nedává smyslu plného a zastupuje podmět věty „nebude živ do roka“).

Věta vedlejší slove proto též věta podřízená; naproti ní jest věta řídící ta, k níž ona jako člen přináleží. V příkladě právě uvedeném jest tedy věta řídící „nebude živ do roka".

[9]číslo strany tiskuVěta řídící může sama býti opět podřízena větě jiné. Na př. v souvětí „přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě“ jest věta druhá větou řídící vzhledem k větě třetí, ale spolu podřízena větě první.

Více o větách vedlejších viz v § 83–92.

16. Krom toho rozeznáváme ještě podle způsobu, v jakém obsah věty je vysloven:

1. věty způsobu oznamovacího nebo věty oznamovací (indikativni), na př.: přítel poskytl mi pomoci;

2. věty tázací (interrogativní), na př.: poskytl mi přítel pomoci?

3. věty podmiňovací (kondicionální), na př.: přítel by mi poskytl pomoci, – mezi nimi též přácí (optativní), na př.: kéž by mi přítel poskytl pomoci!

4. věty rozkazovací (imperativní), na př.: příteli, poskytni mi pomoci!

Více o větách těchto viz § 65–72.

Poznam. Ve výkladech následujících, kde není jinak udáno, máme na zřeteli především větu hlavní (samostatnou) oznamovací.

17. Věty „přítel poskytl mi pomoci“, „poskytl mi přítel pomoci?“ atp. jsou kladné (positivní); naproti nim jsou věty „přítel neposkytl mi pomoci“, „neposkytl mi přítel pomoci?“ atd. záporné (negativní).

A. Věta jednoduchá.

18. 1. Věta jednoduchá je věta, jejíž všichni členové jsou prosté výrazy slovné a tedy žádný člen sám není výrazem větným. Na př.: chudoba cti netratí; křivý svědek nebude živ do roka.

Větou jednoduchou jest tedy také věta „náš soused prodal dům i pole“; je v ní ovšem předmět dvoučlenný (dům i pole), ale žádný člen její není výraz větný. Naproti tomu věta „náš soused prodal dům, ale pole neprodal“ pokládá se za větu složenou. Viz o tom v § 80.

2. Členové, kteří ve větě jednoduché se vyskytují, jsou: podmět, přísudek, předmět, příslovečné určení, přívlastek a doplněk.

O podmětě.

19. 1. Podmět je slovné vyjádření toho, kdo (nebo co) koná ten skutek, nebo jeví ten děj, nebo je v tom stavu, nebo je té vlastnosti, jak se ve větě vyslovuje (viz § 3 č. 1). Na př.: jezdec bodá koně; – zlato se leskne; – lež má krátké nohy; – pravda jest dítě boží; – Jidáš stal se zrádcem.

2. Hledajíce podmět tážeme se otázkou sestrojenou z tázacího kdo? nebo co? a přísudku věty dané (viz § 13). Na př. (při poslední z vět uvedených): kdo stal se zrádcem? odpověď (podmět): Jidáš!

[10]číslo strany tisku3. Podmět může býti výraz holý, na př.: orel letí; – nebo rozvitý, na př.: zlatý orel všude doletí.

4. Podmětem holým bývá zpravidla slovo sklonné, tedy jméno podstatné, nebo přídavné, nebo číslovka, nebo zájmeno. Na př.: život je krátký; – tonoucí i břitvy se chápe; – nikdo nás nenajal.

Někdy jest podmětem holým slovo nesklonné; to však, jsouc v platnosti podmětu, béře na sebe povahu jména podstatného, stává se slovem zpodstatnělým. Bývá to:

infinitiv, na př. bohatnouti není hřích; i pěkně lháti je hřích; slíbiti a dáti jest dvojí; –

nebo slovo nesklonné jiné, na př.: ale je spojka; y je samohláska tvrdá; lepší jedno dnes než dvoje zejtra; dannodej umřel, kupsobě nastal; vem to nešť! Us. ob.

Ve větě „lepší je chvála-Bohu než dá-li-pán-Bůh jest podmětem výraz „chvála-Bohu“ a vedle něho „dá-li-pán-Bůh“. Ve výrazích těch a takových jsou ovšem sklonná slova jednotlivá (chvála, Bůh, pán); ale jejich celky („chvála-Bohu“…) jsou nesklonné.

V nářečí hanáckém béře se za podmět předložkový vyraz „u Nepustilů“, „u Sošků“ atp., znamenající buď všechny obyvatele domu nebo jen hospodáře. Na př.: bévajó to o Nepustilu? ( = Nepustilovi, Nepustil) BartD. 2, 287; kde pak só zde ho Daňku? tamt. 2, 288; ho kovářu nésó doma tamt.: ho chalópskéch nésó doma, só na polo tamt.; tam dó o Langu (= soused Lang) tamt.; ho stréčka Jakoba bele vozet seno (= strýček Jakub vozil seno) tamt.

5. Podmět je vždy v nominativě. Na př.: život je krátký; tonoucí i břitvy se chápe.

Za nominativ béře se také podmět, který sám sebou je slovo nesklonné na př. ve větě: „ale je spojka“. Slovo „ale“ je nesklonné a nemá tedy také nominativu ve smyslu tvaroslovném, – v příkladě našem však je pojato za podmět a tím pojetím jest učiněno slovem zpodstatnělým a zároveň nominativem ve smyslu syntaktickém.

6. Podmět bývá nevyjádřen, ale rozumí se.

Podmětem nevyjádřeným bývá zájmeno osobní, které se rozumí ze slovesa určitého. Na př.: Řekl jsem (– já!). Řekl jsi (– ty!). Řekli (– oni!).

Podmětem nevyjádřeným bývá dále slovo jiné, které se rozumí z celku a ze souvislosti. Na př.: blaženi jsou čistého srdce (t. lidé); Velflovici a ot Kamene sě s MÍšňany slichu DalJ. 103 (t. j. členové rodu, který se nazýval „ot Kamene“); Novotných prodali zahradu; z cihel stavějí domy (t. lidé); povídají (t. lidé); stál, jako by ho přimrazil (t. někdo).

[11]číslo strany tisku7. Podmětův jest někdy ke společnému přísudku několik. Na př.: ctnost a pokora nemá místa u dvora; štěstí a neštěstí sousedy sobě jsou: Krákov, Lvov a Varšava jsou přední města polská. Srov. § 80.

8. Podmět bývá před svou větou, a v ní pak nahrazuje se zájmenem ukazovacím. Na př.: Jozef, ten rád chodí do školy, ale Janek, ten radši za kravama BartD. 1, 161; stařenka, ti pořád přadú tamt.

Věty bezpodměté.

20. 1. Jsou věty, ve kterých podmět ničím není vysloven nebo naznačen, aniž ze souvislosti řeči se vyrozumívá; a ani v myšlenkách těmito větami vyjádřených podmětu žádného není. Věty takové zovou sc větami bezpodmětými. Na př.: prší; – ubývá dne; – proti věku není léku.

2. Věty bezpodměté vyslovuji jen P a nikoli též S. Proč nevvslovuji S? Proto, že

S buď není známo, na př. ve větách: prší (kdo? – nevím); hoří, –

nebo že nedbám o to, abych vyjádřil S, na př.: uhodilo; u nás hořelo; povídá se, že bude vojna.

3. Věty bezpodměté se dlouho vykládaly tak, že slovesa v těchto a takových větách jsou neosobná (verba impersonalia), že však grammatická osoba neboli podmět jejich vždy odněkud se vyrozumívá a doplňuje. Na př. v řečt. ὕει, βροντᾷ, ἀστράπτει – totiž Ζεύς; v lat. itur – totiž iter, fletur – totiž fletus, pluit – totiž pluvia.

K. W. Heyse podotkl v díle System der Sprachw. 401, že by se ne o neosobných, ale o bezpodmětých slovesích mluviti mělo.

Soustavně provedl nauku o větách bezpodmětých Miklosich v Denkschr. d. Kais. Akademie d. W. XIV (nové vydání r. 1883) a ve své syntaxi. Jeho výkladu se zde držíme.

4. České práce o větách bezpodmětých jsou dvě: od Fr. X. Procházky v Lfil. 1895, 190 sl. a od B. Vyskočila tamt. 1906, 262 sl.

Přehled vět bezpodmětých.

21. Případy, kde forma bezpodmětá je oblíbena, jsou mnohé; pro přehled dělíme je (celkem podle Miklosiche) na sedmero tříd.

Třída I.

Jádrem přísudku je sloveso činné znamenající jsoucnost.

1. Věc, jejíž jsoucnost se vyslovuje, je v akk. nebo v gen. partitivním nebo v gen. záporovém. Tu rozeznávati jest věty a) kladné,

b) záporné a při tom, je-li jsoucnost vyslovena slovesem α) býti, ß) jiným, na př. státi, stávati.

Doklady tomu.

[12]číslo strany tiskuAd a) α): bylo tam hromadu n. .sílu lidi Us.; jest, bylo nás šest Us.; jest zde trochu vody, soli, uhlí Us.; je na tom trochu pravdy Us.; nevíte, bude-li vás tu ještě Us.; už je toho jen kapku BartRuk. 49; néni vás tu ani połovicu ani třetinu BartD. 1, 179; tohož veselé dotud by, jeliž všecka ta noc sjide AlxB. 5, 39; již dvě neděle tomu jest ŽerKat. 113; okolo stolicě bieše čtrmezdcietma stolic Koř. Zjev. 4, 4. Srovn. v § 147 č. 11 b.

Ad a) ß): zůstalo kopu vajec Us.; dokudž stává které krávy NRada 1266; doniž mu ruky stávalo jeho (a mohla mečem hýbati) Ol. 2. Reg. 23, 10; stane-li jich (dědicův = budou-li kteří) VšehK. 211ᵃ; kdo ví, stane-li tě do večera Kom. M. 355; leží ho (města) skuoro polovici v moři Lobk. 58ᵇ.

Ad b) α): proti věku není léku (přísl.); komu není rady, tomu není pomoci (přísl.); není službičky, aby v ní nebylo partičky (přísl.); není šprochu, aby v něm nebylo pravdy trochu (přísl.; akk. místo gen. pro rým); nebylo místa Us.; nebude času Us.; až nás tu nebude Us.; kdyby nebylo oráče, nebylo by boháče BartRuk. 10; ujel pryč, když mne doma nebylo tamt.; v ten čas budieše bez něho, by nebylo otce jeho AlxV. 1632; nám toho obyčeje nenie, by atd. Pass. 352; jehož (království nebeského) před přijitím Kristovým žádnému hřiešnému býti nemohlo Kruml. 32ᵇ; zda dnes nenie žni pšeničné Ol. 1. Reg. 12, 17; nebylo jim núzě prodávati sedění svých non sunt compulsi vendere possessiones tamt. Gen. 47, 22; když krále v zemi nenie VšehK. 261ᵇ; nebude-li kterého jednoho z těch tří osobně u desk tamt. 140ᵃ.

Ad b) ß): neostane kamene na kameni; aby o to žádných nesnází nevzniklo VšehK. 57ᵃ; žádného domu celého nezůstalo Vel. Z. 11; aby se žádnýho tkadlce na panství nenacházelo, kterej by ubrusy dělati uměl, tomu já nehrubě věřím ŽerKat. 278; nechť se pozor dá, aby skrze to (nepořádné vedení rejstříků) nějakých zmatků nepocházelo tamt. 243.

2. Věc, jejíž jsoucnost se vyslovuje, je doplňkem. Na př.:

jest, není mi do smíchu Us.; bylo k večerou Us.; jí (ženě) bě ne do veselé Jid. 152; kdež ti nebude do smiecha AlxV. 1365; žeť jmu nebieše do smiechu Hrad. 141ᵇ; již mi nebude do spánie tamt.; nebylo by jmu do spánie AlxV. 2448.

22. Třída II.

Jádrem přísudku je sloveso býti s infinitivem vyslovující možnost, nutnost. Někdy bývá sloveso býti vynecháno. Doklady tomu:

jest viděti, slyšeti Us.; co dělati? Us.;

nejednu pohanskú paní bieše viděti slziece Kat. v. 3256; však jest smrti neutéci Vít. 34ᵃ: kterak bych nemněl toho, by mi tak skoro bylo umřieti Kruml. 339ᵃ; mněf jest s toho světa sniti Hrad. 19ᵃ; když bieše [13]číslo strany tiskuJežiúšěvi jatu býti tamt. 75ᵃ; v rově by nalézti mannu ApŠ. 39; když budieše na vojnu jeti Dal. 84; viec mi vás jest neviděti DalH. 30; rač nem to zjěviti, zač nem jest tu mast jmieti Mast. 356;

co mi učiniti Hrad. 124ᵃ; (mnichům) býti bez svého sbožie tamt. 106ᵃ.

23. Třída III.

Jádrem přísudku je sloveso činné znamenající přibývání, ubývání. Na př.:

přibývá vody Us.; ubývá dne Us.; v starosti rozumu a paměti uchází Br. Z. 14.

24 Třída IV.

1. Jádrem přísudku je sloveso zvratné (významem však trpné). Na př.:

praví se; povídá se; vypravuje se; říká se; pije se; jí se; srpem

se žne; kosou se seká; nedostává se chleba, peněz, lidí Us.;

když by se přieliš nešlechetně živo nebylo, žádných by práv potřebie nebylo VšehK. 187ᵃ; nechť se dá pozor, aby skrze to (nepořádné vedení rejstříků) nějakých zmatků nepocházelo ŽerKat. 243.

2. Ve větách těchto bývá vyjádřen příslušný logický podmět dativem a příslušný logický předmět akkusativem nebo partitivním genitivem. Na př.:

zachtělo se mi masa (t. j. já jsem zachtěl masa) Us.; zželelo se matce milých dítek Erben; zdá se mi; stýská se mi; chce, nechce se mi Us.;

zžádalo sě jemu víry křesťanské Pass. 362; (aby sě) i jednéj škody nestalo Kat. v. 3372; toho se potom pro mor nestalo Let. 1048; když se jest toho nestalo ŽerKat. 239; od mrazu škoda nemalá jest, tak že skrovný ourody se očekává tamt. 243; chleba sě nedostává Ol. 1. Reg. 9, 7; ničehož mi sě nedostane ŽWittb. 8, 5; ničehož mi se nedostane ŽPod. tamt.; dřéve s’ mi jie (masti) byl dal mnoho, až sě jie mnohým nedostalo Mast. 197.

3. Význam trpný není znamenati, když reflexivem vyslovuje se děj přírodní (v přírodě i u člověka). Na př.: blýská se, šeří se, svítá se, rozednívá se Us.

25. Třída V.

1. Jádrem přísudku je sloveso trpné. Na př.:

pamatováno bude na tebe Us.;

prošeno mne i mého otcě Hrad. 128ᵃ; bude sě zlému diáblu posmieváno, že… ŠtítPař. 43ᵇ; zúfáno jest do něho desperatus est Ol. 2. Reg. 12, 15; má k ňemu hledieno býti VšehK. 258ᵇ; nebylo-li by žádné pokuty nalezeno tamt. 202ᵇ; tomu se v dědiny jeho má uvázáno býti tamt. 11ᵇ.

[14]číslo strany tisku2. Příslušný logickýpředmět bývá vyjádřen akkusativem nebo partitivním genitivem; na př.:

žádného díla nebude děláno v těch dnech Br. M. 365; za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich Br. tamt.

26. Třída VI.

Jádrem přísudku je jiné sloveso činné než v I–V. Na př.: jde mi o život Us.; bolí mě v kříži Us.; prší, poprchává, mrzne, hřmí, taje Us.; zebe mě Us.; z čista jasna uhodilo Us.; po ulici (v Jerusalemě) nejde človíčka Neruda Ciz. 116; náměstí je pusté, ani človíčka nekráčí kolem zahrady tamt. 188; polovici nás nespalo BartRuk. 49;

ten úterý vyhořalo Mýta polovici Let. 837; sešlo jest těch sedm zbitých ceciderunt Ol. 2. Reg. 21, 9; vsýpáše sě v ňe (v moře, ve svatyni) tři tisíce měřic tamt. 2. Par. 4, 5 (vešlo se do něho); na stoliciech čtyřimezcietma starcóv sedieše Koř. Zjev. 4, 4; vařiž jej (louh), až ho polovici uvře LékB. 48ᵇ; nikdy by konec sauduom nalezen býti nemohl, než šlo by v nekonečnost nesčíslnú VšehK. 124ᵇ.

27. Třída VII.

1. Jádrem přísudku je výraz jmenný (substantivum nebo adjektivum nebo adverbium). Na př.:

je (bylo by) škoda času, peněz Us.; je (bylo) po něm veta Us.; bylo by hřích jemu ublížiti Us. (BartRuk. 37); bylo ještě tma, bylo večer, bylo poledne, bylo zima Us.; všude plno prachu, písku Us.; je mi dobře, zle Us.

Ve větách bylo škoda, bylo tma, bylo zima nejsou slova škoda, tma, zima podměty, nýbrž nominativy skleslé ve význam příslovečný; kdyby to byly podměty, zněly by tytéž věty: byla (nikoli bylo) škoda, byla tma, byla zima.

2. Příslušný logický podmět bývá v dativě neb akkusativě nebo někdy v genitivě, příslušný předmět pak v genitivě. Na př.:

je mi ho líto Us.; škoda času a peněz Us.; toho mi není třeba Us.; tebe hanba bude Suš. 252;

nebuď tebe po tom túha Kat. 3070; bud toho bohu žel Štít. M. 367; běda mně tebe, má kráso! Pass. 369.

28. 1. Věty bezpodměté časem se šíří a množí. Tak na př. stč. bylo: táhniechu vóz osm koní AlxH. 2, 7 – nč. je táhlo; toho času českých mníškův šest u polském lesu sediechu DalC. 37 – sedělo. Viz v § 245 č. 2.

V dialektech moravských bývá forma bezpodmětá, kde jazyk spisovný má formu podmětnou. Na př.:

ščuká se mi (= škytám) BartD. 1, 273: diťátkovi sa kýchlo tamt. 2, 336 (slov.); to śe mi nězpomni (= nevzpomínám si, nemohu si vzpomenouti) tamt. 1, 127 (laš.).

[15]číslo strany tiskuBývá to dále, zejména v nářečí valašském a lašském, tehdy, když je řeč o přírodních zjevích náhlých, tajemných, škodlivých, strašidelných. Na př.:

tak dva roky nám všecko pozbírało, rolí kamením zanéslo a připłaviło BartD. 1, 178; była velikúcná voda, podmývało břehy tamt.; házało s tým lůžkem, vyhodiło ho ven tamt.; nemluvil nic, enem ním prało tamt.; v peci střeliło, div peci nerozhodiło tamt.; fůra sa zvaliła, chłapi z voza povyskakovali, a robku chuderu zabiło tamt.; stromy lámalo, stavení bořilo, les vyvrálilo, pole zkazilo tamt. 2, 286 (zábř.).

2. Věty bezpodměté časem se ruší. Většina vět má podobu SP a tlak analogický mění formu bezpodmětou v podmětnou. Na př.:

je zde trochu vody = je zde trocha vody; (aby sě) i jednéj škody nestalo Kat. v. 3372 = aby se žádná škoda nestala; žádného díla nebude děláno v těchto dnech Br. M. 365 = žádné dílo…; vařiž jej (louh), až ho polovici uvře LékB. 48ᵇ = se dvěma libroma vody, ažť jie třetina uvře tamt. 184ᵃ.

V jazyku starším bývá za bezpodměté prší podmětná věta déšč prší (pršel). Na př.:

déšť pršel na nás Lobk. 4ᵃ; když déšť prší tamt. 46ᵇ; v té krajině velmi řiedko déšť prší tamt. 54ᵃ a tak častěji v Lobk.

3. Vazba bezpodmětá se kazí: proniká nominativ za akkusativ (genitiv), ale nikoli jako podmět. Na př.:

hromada jich tu bylo BartRuk. 49; veliká síla lidu sešlo tamt.; za chvilku bylo zajíců plná louka tamt.

Slova hromada, veliká sila, plná louka nejsou podměty; o tom svědčí přísudky bylo, sešlo.

O přísudku.

29. 1. Přísudek je slovné vyjádření toho, co se ve větě o podmětu vyslovuje (viz § 3). Na př.: slunce svítí; každý sobě štěstí kuje.

Poznam. Místo »přísudku« říká se též »výrok«, ale název ten se nehodí; cítíme v něm význam, že by mohl spíše znamenati celou větu, nejen přísudek.

2. Hledajíce přísudek tážeme se otázkou, co koná podmět věty, nebo co se mu děje, nebo co se ve větě o něm vyslovuje (viz § 13). Tedy při větách právě uvedených: co činí slunce? Odpověď (přísudek): svítí! Co činí každý n. co vyslovuje se o každém, že činí? Odpověď (přísudek): kuje sobě štěstí, (každý) sobě štěstí kuje.

3. Přísudek může býti holý, na př.: slunce svítí; Bůh jest; – nebo rozvitý, na př.: slunce svítí na spravedlivé i na nespravedlivé; Bůh jest stvořitel a zachovavatel všeho.

[16]číslo strany tiskuPřísudkem holým je vždycky sloveso určité. Na př.: slunce svítí; Bůh jest.

Ve větách, které mají v přísudku sloveso jsem (nebo záporné nejsem) s nějakým slovem doplňovacím, béře se složený tento výraz za přísudek holý a sloveso jsem za sponu (viz § 7). Na př.: ty jsi řekl; Bůh jest věčný; otec jest po-nemoci; štěstí není stálé.

4. Přísudkův jest někdy ke společnému podmětu několik. Na př.: otec šel do města a nakoupil zboží; nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází. Viz o tom v § 80.

30. Místo přísudkového slovesa náležitého bývá v jistých rčeních slovo jiné; zejména

a) infinitiv, na př.: já mít peníze, koupil bych ten dům Us.; já to vědět Us. a tak často, v. § 368 č. 5;

b) imperativ (místo žádaného indikativu), na př.: (čert) se okázal, chytil hospodského a pod s ním do pekla Kulda 2, 226; žebrák sa potem zebráu a pod g Ičínu BartD. 1, 351 (hodsl.); nerozmýšlal sa dlho, ale hybaj zabral sa do města DobšPov. 201 (imperativ a verbum finitum); voły ani hni nechtěły z místa BartD. 1, 214; vołáł sem ho, ale on ani hni tamt.; dvacet měřic žita lup na vůz odjed, dal tamt. 2, 290; srov. § 360 č. 4;

c) interjekce buď obecná nebo z příhodného slovesa vytvořená; na př.: po večeři fuk do postele a po smrti fuk do hrobu (přísl.); bác ho Us.; lavice prásk! a všichni sletěli Us.; ptáček frnk z klece Us.; a před chalupou s koně hop a na chalupu klop! klop! klop! Erben (Zl. kolovr.); a on tu napřed skok a skok, a ona za ním, co jí krok Erben (Svat. košile);

pacholek dostal strach, bác s fojtem o zem a utíkal pryč Kulda 1, 63; kobyla hmat ho (jablko) a sjedla tamt. 1, 69; jak to tatík řekl, Vojtíšek hop z pod lůžka tamt. 1, 126: kočka s hodinkami škrk ven tamt. 1, 134; kovář vzal kladivo a břink břink břink čerta třikrát za ucho tamt. 2, 53; zvířata zase hupky do hor pro zeliny tamt. 1, 110; zvířata hopky za kočárem do zámku t. 1, 110); lampa praskła a błk (zhasla) BartD. 1, 192; leťéł po schodech a brdúc dolů tamt.; z ničeho nic tabula v okně břink tamt.; roba džig ho břetenem tamt.; vzál łopatu a chláp ho po zádoch tamt.; křáp hrncem o zeď tamt.; róch sebú na ledě tamt.; złoděj skók a škrk ven tamt.; hospodář chmát měch a smýk s ním do kúta tamt.; chýt nožice a šmig, šmig, hneď býł šátek na poły tamt.;

(k paní, namlouvati si ji) přišelť je ševčíček s špičatú nohú, paní hned prask jím pod samú lavici Pís. XV. stol. ve FeifLL. 702; vrt sem, vrt tam, všudy krušno ŠtítMus. 124ᵃ; s neforemnou pannou fuk s ní do kláštera Lomn. Jg.; tobě z aust, a nám mimo uši šaust RokycKl. [17]číslo strany tisku175ᵇ; jako oni židé, ješto klekali před Pánem Ježíšem: »Zdráv buď, mistře!« a vstana třesk ho v líce! tamt. 87ᵇ.

Někdy bývá vedle sebe obé, interjekce i sloveso; na př.: švec huk na ně udeřil Kulda 1, 201.

31. Přísudek bývá částečně nevyjádřen; v. v § 137.

1. Zvláště často bývá vynecháno sponové sloveso jsem atd. Na př.: mladost radost, starost žalost; kolik hlav, tolik smyslů (přísl.);

třeba, lze (m. třeba jest, lze jest); možno, nemožno a j.;

já nevěděl; my to nevěděli (při zájm. osobním);

nesl (m. nesl jest), nesli (m. nesli jsou).

Ve větách já nevěděl, nesl atpod. participium vzalo na sebe význam slovesa finitního.

Podobně jména třeba, lze atd. nabývají povahy slovesa finitního; tím vysvětluje se vznik tvaru lzelo za časů Jungmannových.

2. Vynecháno bývá jiné sloveso, na př.:

my o vlku a vlk za humny; straka ze kře a dvě v keř; komu pánbůh, tomu všichni svatí (přísl.); raděj rozumem než sochorem ČMudr. 203; kam vítr, tam plášt tamt. 43 a tak často v příslovích.

3. Vynecháno bývá sloveso po výrazích relativních, když by tu mělo býti to sloveso, které jest nebo se rozumí ve větě řídící. Na př.:

jedl bych, ale nemám co Us.; pláče a nemá proč Us.; koupil bych si knihu, ale nemám zač Us.; sedl bych si, kdybych měl kam Us.; sedni si, máš-li kde Us.; přijdu, až bude kdy Us.;

bych měl kda, pozval bych tebe, si non essem occupatus BohDial. 350.

O předměte.

32. 1. Předmět při slovese je slovné vyjádření toho, na koho nebo nač děj slovesný přechází, koho nebo co děj slovesný zasahuje, anebo ke komu nebo k čemu děj slovesný vztahujeme (viz § 9 č. 2). Na př.: jezdec bodá koně (bodati koně, = bodání přechází na koně, kůň je jeho předmětem); učitel chválí žáka (chváliti žáka); pán poroučí služebníkovi (poroučeti služebníkovi); lakomec žádá peněz; vítr hýbe stromem; mluví se o vojně; okolo močidla (= louže) chodě neujdeš nádchy (ujíti nádchy, = ujití vztahujeme k nádše).

2. Hledajíce předmět, tážeme se otázkou sestrojenou z podmětu a slovesa věty dané a tázacího zájmena koho neb co? koho, čeho? – komu…? – kým…? – na koho…? o kom…? atd. (viz § 13). Na př.: Koho bodá jezdec? koně! – O čem se mluví? o vojně!

3. Slovesa, která při sobě předmět mají, slovou předmětná (verba obiectiva); na př.: bodati (někoho), žádati (něčeho), poroučeti (někomu), hýbati (něčím) atd.

[18]číslo strany tiskuNaproti nim jsou slovesa podmětná (verba subiectiva), která předmětu nemají; na př.: ležeti, státi, jíti, spáti, mlčeti atd.

4. Kromě sloves bývá předmět také při jménech přídavných a podstatných.

a) Při jménech přídavných. Na př.: žádostivý peněz; jsem přizniv, věren, vděčen někomu; jsem dlužen knihu, peníze.

b) Při jménech podstatných. Na př.: žádost peněz; lakomství jest služba modlám.

Předmět při jméně podstatném má zároveň význam přívlastku (viz § 10 č. 2 a § 56).

Při jménech přídavných a podstatných bývá předmět jen tehdy, když toho významem jsou schopna.

Na př. jméno podstatné žádost a přídavné žádostivý mohou při sobě míti předmět peněz, poněvadž jsou významu podobného jako sloveso žádati: tedy „žádostivý peněz“, a „žádost peněz“ jako „žádati peněz“. Ve větě „jsem dlužen knihu“ je rčení „jsem dlužen“ významu dějového a děj jeho vztahujeme na předmět „knihu“, tedy „jsem dlužen knihu“.

Naproti tomu jména podstatná a přídavná zelenost, zelený atp. předmětu při sobě nikdy nemají; poněvadž toho významem svým nejsou schopna.

33. 1. Předmět může býti holý, na př. navštívil jsem přítele, – pohané slouží modlám, – nebo rozvitý, na př. navštívil jsem nemocného přítele, – pohané slouží modlám němým a hluchým.

2. Předmětem holým bývá slovo sklonné. Na př.: krejčí šaty šije; miluj svého bližního: sytý nevěří hladovému: čas vše mění; neznám vás.

Jindy bývá předmětem holým výraz nesklonný. Zejména:

infinitiv, na př. chci píti, – slibuji přijeti, – jsem povinen pravdu mluviti; – nebo

výraz nesklonný jiný, na př.: závistivý vždy nějaké ale přičiní nebo než k chvále každého; dostal hybaj, dám ti hybaj BartD. 1, 217. Slovo takové béře se za jméno zpodstatnělé a někdy přijímá i koncovky skloňovací, na př.: pozdě bycha honíváme (bycha = akkusativ zpodstatnělého slova bych).

3. Někdy bývá předmětem výraz příslovečný. Na př.: koupil jsem půl lokte sukna; vypil jsem sklenici vody; prodal jsem korec žita, mandel slámy; štěstí má vždycky nenávisti dosti; máme málo chleba; nemám kdy, nemám kde, nemám proč.

Ve větě „koupil jsem půl lokte sukna“ je předmět „půl lokte sukna“. V něm nelze bráti „půl“ za předmět holý a ostatek za části rozvíjecí, nýbrž předmětem jest tento výraz ve své celosti. Je to vlastně výraz příslovečný, příslovečné určení míry „půl lokte“, s genitivem celku (partitivním) „sukna“. [19]číslo strany tiskuVe větě „koupil jsem ...“ má předmět vyjadřovati, co to jest, co jsem koupil; místo toho kladu tam vyjádření, kolik toho jest, co jsem koupil, a pravím: „koupil jsem půl lokte sukna“. Položil jsem tedy výraz příslovečný (s genitivem celku na něm závislým) na místo předmětu, a výraz tento zastupuje předmět, má platnost a povahu předmětu, stává se předmětem a jest to tedy předmět ve výraze příslovečném. Podobně ve větách: vypil jsem sklenici vody, – máme málo chleba atp.

Místo „nemám času, kdy (ve kterém) bych (na př.) něco učinil“, pravím krátce „nemám kdy“, t. j. místo předmětu „času, kdy (ve kterém)…“ kladu jen slovo „kdy“. Slovo toto je vztažné příslovce (= spojka). Položeno na místo předmětu béře na sebe platnost a povahu předmětu, stává se předmětem a jest to tedy předmět ve výraze příslovečném. Podobně ve větách „nemám proč“ atp.

Poznam. Někdy bývá nesnadno rozeznati, je-li výraz předmětem či příslovečným určením: viz o tom v § 49 č. 2.

34. Předmět sklonný bývá v akkusativě, genitivě, dativě, instrumentále, nebo v některém pádě předložkovém, anebo ve výraze příslovečném.

1. Předmět bývá v akkusativě

a) při mnohých slovesích. Na př.: jezdec bodá koně; staré zboží činí novou šlechtu; zlato zlatníka najde; činíš mi křivdu; mluvíš pravdu; každý svou hude. Slovesa taková slovou přechodná.

Ve větě „bojuj ten dobrý boj víry“ je předmětem ten dobrý boj víry.

Není zde ovšem takové přecházení děje slovesného (bojovati boj), jako na př. ve větě „jezdec bodá koně“ (bodati koně); ale způsob vyjádření jest v obou těchto větách týž, a proto béřeme ve větě prvé výraz „ten dobrý boj víry“ za totéž, čím jest výraz „koně“ ve větě druhé, t. j. za předmět. Podobně ve větě spravedlivý soud suďte“ a j., a podobně ve rčeních „bráti rozum“, – ,,bráti pokazu“, – ,,vzíti konec“ atp.

b) Předmět jest v akkusativě při jméně přídavném dlužen: jsem dlužen knihu, odpověď, peníze.

2. Předmět bývá v genitivě

a) při mnohých slovesích. To bývá:

V záporu při slovesích přechodných. Na př.: žádnému křivdy nečiň; nemám času; orel much nelapá; atd., zpravidla.

Při slovesích jiných. Na př.: lakomec žádá peněz; mokrá půda vody nepotřebuje; střež se jména zlého; ještě jsme cíle nedoběhli; varuj se zlého; dokládám se svědkův; matka plakala smrti svého syna; želejme své viny; kajte se hříchův; všichni se užasli sv. Prokopa hlasu; zpomínati něčeho; tázati se někoho; škoda toho druha dobrého (věta bezpodmětá).

b) Předmět bývá v genitivě při jméně podstatném; na př.: žádost peněz, – pečlivost zemských věcí ( = starost o zemské věci), – stvořitel světa atd. Tu pak je předmět zároveň významu přivlastkového (viz § 56).

[20]číslo strany tiskuc) Předmět bývá v genitive při jméně přídavném. Na př.: lakomec je žádostiv peněz; hoden jest dělník mzdy své; nejsi vděčen daru vzatého; budiž té rady vždy pilen; žádný čas nejsi jist sebe; nejsem povědom cesty; buď toho pamětliv.

3. Předmět je v dativě

a) při mnohých slovesích. Na př.: dostali se někomu; náležeti někomu; každý má práci poddán býti; Nero díval se ohni; král podivil se tomu; pán poroučí služebníkovi; zvykej dobrému; bída učí rozumu; sytý lačnému nerozumí; pohané slouží modlám; prospívej všechněm, neškoď žádnému; odolej vždy zlobě; žel mi toho; všem jest umříti; těšiti se čemu; smáti se komu.

b) Předmět bývá v dativě při jméně podstatném. Na př.: lakomství je služba modlám; vzkaz přátelům atd. Tu pak je předmět zároveň významu přívlastkového (viz § 56).

c) Předmět bývá v dativě při jméně přídavném; na př.: buď dobrotiv svému lidu; budiž nám Bůh milostiv; podoben někomu; roven někomu atd.

4. Předmět jest v instrumentále

a) při některých slovesích. Na př.: Bůh štěstím vládne; hýbati stolem; třást i stromem; klamati lidmi (stč., = nč. klamati lidi).

b) Předmět jest v instrumentále při jméně podstatném; na př.: vláda rozumem atd. Tu pak je předmět zároveň významu přívlastkováho (viz § 56).

c) Předmět je v instrumentále při jméně přídavném. Na př.: nejsem vinen smrtí spravedlivého tohoto; nikdo životem jist nebyl.

5. Předmět je v pádě předložkovém

a) při mnohých slovesích. Na př.: mysliti na něco, o něčem; věděti o něčem; mluviti o někom; povídati o něčem; pamatovati, vzpomínati na někoho; starati se o něco; dbáti na něco, o něco, o něčem; státi o něco, po něčem; dychtiti, toužiti po něčem; rovnati se k někomu; podobati se k někomu; mluviti, promluviti k někomu; volati na někoho; tázati se na něco; věřiti v někoho, doufali v někoho; panovati nad někým; bojovati proti někomu; bojovati s někým (= proti komu) atd.

b) Předmět bývá v pádě předložkovém při jméně podstatném; na př.: pověst o Libuši; zpomínka na domov atd. Tu pak je předmět zároveň významu přivlastkového (viz § 56 č. 2).

c) Předmět bývá v pádě předložkovém při jméně přídavném; na př.: podobný k někomu, – vlídný ke všem.

35. Předmětův jest někdy při témže slovese několik. Jsou buď

stejnorodé a vyjadřují se pádem stejným, na př.: hrnčíř z hlíny hrnce, [21]číslo strany tiskudžbány, pokličky lípá (vesměs akkusativem); hněv a jazyk na uzdě měj; vlk také čtené a znamenané béřre; na tvrdý suk tvrdého třeba klínu a palice (oboje gen.); rozkoš duši i tělu uškozuje (dat.) atd., srov. § 80; –

anebo jsou různorodé a vyjadřují se pády rozdílnými, na př.: zlé zlému ruky podává (dat. a akk.); darované krávě na rohy nehleď (dat. a akk. s předložkou); zbaviti někoho něčeho (akk. a gen.); atd.

O doplňku.

36. 1. Doplněk při slovese jest výraz, jenž omezuje a určuje děj slovesný ve smyslu věcném a spolu skrze sloveso táhne se ke jménu podstatnému (nebo jeho zástupci).

Také přívlastek táhne se ke jménu podstatnému, na př. čisté šaty. Přívlastek a doplněk jsou si tím podobny; ale přece je mezi nimi rozdíl, a to ten, že přívlastek táhne se ke jménu podstatnému bezprostředně, doplněk pak skrze sloveso: čisté šaty – šaty jsou čisté (čisty); šaty máš čisté (čisty); v šatech chodíš v čistých.

2. Podstatné jméno (nebo jeho zástupce), k němuž doplněk se táhne, bývá nejčastěji v podmětě příslušné věty, někdy v některém členu jiném, zejména v předmětě, nebo příslovečném určení.

a) Doplněk táhne se ku podmětu svého slovesa. Na př.: chlapec chodí bos (= chlapec_bos); – dívka chodí bosa (dívka_bosa); – přítel leží nemocen (přítel_nemocen); – dům stojí prázden; – ženy prostovlasy vyběhly (ženy_prostovlasy); – dávám se vinen (já_ vinen); – narodil jsem se slep, nebo slepý (já_slep…); – dělám se nemocen; – zdám se zdráv; – Jidáš stal se zrádcem (Jidáš_zrádce); – učiněn jsem bohat; – učiněn jsem velikým boháčem; – sv. Vojtěch zvolen jest biskupem, n. za biskupa (Vojtěeh_biskup); – jíme rádi ovoce (my_rádi); – posel jda za mnou dohonil mne (posel_jda...); – vlk leže netyje; – čítám chodě; – píši stoje; – kleknu modliti se budu (já_klekna); – vstana vezmi lože své; – posel vyšed ráno vrátil se v poledne (pose_vyšed...); – odpočinuvše sobě chceme zase pracovati (my_odpočinuvše…); – jsem po nemoci (já_po-nemoci); – Bůh jest bez proměny (Bůh_bez-proměny).

b) Doplněk táhne se ku předmětu svého slovesa, a to ku předmětu vyjádřenému akkusativem nebo genitivem nebo dativem.

Ku předmětu vyjádřenému akkusativem. Na př.: sv. Štěpán viděl nebesa otevřena (= nebesa_otevřena); – ctnost činí člověka (akk.) vzácna, nebo vzácného, nebo vzácným (= člověka_vzácna...); – soudce nalezl mě bez viny (mě_bez-viny);– chci tě míti dobrých mravův (tě_dobrých mravův).

[22]číslo strany tiskuKu předmětu vyjádřenému genitivem. Na př.: úřad nečiní člověka (gen.) svata, nebo svatého, nebo svatým (= člověka_svata...); – úřady nečiní lidí svatých, nebo svatými; – nechci tebe (gen.) míti svého soudce, nechci tebe míti svým soudcem, nechci tebe míti za svého soudce (= tebe_svého-soudce...)

Ku předmětu vyjádřenému dativem. Na př.: nelze mi býti veselu; – lépe jest tobě do života vejíti kulhavému nebo bezrukému.

Ku předmětu vyjádřenému pádem předložkovým. Na př.: smiluj se nade mnou hříšným.

Věty, kde doplněk táhne se ku předmětu, jsou vesměs toho způsobu, že se mohou přeměniti ve věty s doplňkem táhnoucím se ku podmětu. Na př.: ctnost činí člověka (předm.)_vzácným – ctností činí se člověk (podm.)_vzácným.

c) Doplněk táhne se k příslovečnému určení vyjádřenému pádem předložkovým; na př.: v těch šatech nechodil jsi dlouho v čistých. Rčení taková jsou hojná v nářečí císařovském; na př.: v tech šatech ani tře mňesice nechodił v dobréch; já sem v té kacabajce beła v samé, a tož mně beło moc zema: a proč be do té chałópke nestrčele toli peněz, aspoň se v ni nabudó v pěkné Jiří Malovaný v ČMatMor. XXIII, 36.

3. Hledajíce doplněk tážeme se otázkou sestrojenou z podmětu (když se doplněk táhne ku podmětu), anebo z podmětu a předmětu (když se doplněk táhne kn předmětu, anebo z podmětu a určení příslovečného (když se doplněk táhne k určení příslovečnému), a dále ze slovesa věty dané a z příslušných slov tázacích jaký, jak (ve smyslu = jaký), kdo n. co (= jaký), čí, jakého, koho ( jakého), jakým, kým n. čím (= jakým) atp. Na př.:

Bůh je věčný; otázka: jaký jest Bůh? odpověď (doplněk): věčný. –

Přemysl Otakar II. byl těla hrdinského; otázka: jaký byl Přemysl…? odpověď (doplněk): těla hrdinského. –

Chlapec chodí bos; otázka: jak (jaký) chodí chlapec? odpověď (doplněk): bos. –

Ctnost činí člověka vzácna, neb vzácného (n. vzácným); otázka: jakého (jakým) činí ctnost člověka? odpověď (doplněk): vzácna, n. vzácným. –

Bůh jest bez proměny; otázka: jaký jest Bůh? odpověď (doplněk): bez proměny. –

Tato zahrada jest našeho souseda; otázka: jaká (čí) je to zahrada? odpověď (doplněk): našeho souseda. –

V těch šatech nechodil jsi dlouho v čistých; otázka: v jakých šatech nechodil jsi dlouho? odpověď (doplněk): v čistých. – Atd.

[23]číslo strany tisku37. Doplněk může býti při slovese každém, činném (předmětném nebo podmětném), zvratném i trpném. Na př. doplňky rád, nerad, sám, vesel a j. mohou se vyskytovati skoro v každé větě: chodím – chodím rád, chodím nerad, chodím sám, chodím vesel… ; čítám – čítám rád cestopisy, čítám nerad cizí listy, čítám sám své zápisky…; ctnost se sama chválí atd.

I ve větě bězpodměté jest někdy doplněk. Na př.: k večeru rádo prší; – na dobrém poli samo roste. Doplněk je zde tvaru takového, jako kdyby věta měla podmět rodu středního čísla jednotného.

Doplněk je též při sponovém slovese jsem, jsi atd. Na př.: Bůh jest láska; – dům jest vystavěn; – můj bratr jest učitelem; – tato zahrada jest našeho souseda; – dům jest na spadnutí; – nemocný stařec jest na umření; – jsem po nemoci; – tvé tváře jsou jako růže.

Také při pomocném slovese jsem, jsi..., tedy ve větách „ty jsi řekl“, „on (jest) odpověděl“, „my jsme chváleni“ atp., jsou participia řekl, odpověděl, chváleni atd. vlastně doplňky. Ale obyčejně neodtrhujeme jich od slovesa určitého (jsem, jsi…), a mnohdy béřeme je za sloveso samo; v tom smyslu praví se na př., že ve větě „ty jsi řekl“ je sloveso jsi-řekl, ve větě „on odpověděl“ že je sloveso odpověděl, atd. Srov. § 7 a § 29 č. 3.

38. Kromě sloves bývá doplněk také při jménech přídavných i podstatných, která významem svým ho jsou schopna. Na př.:

a) při jm. přídavných (z participií utvořených): chlapec chodící bos,

– člověk narozený slepý, – mor zvaný hlíza; –

b) při jm. podstatných: zvoleni králem, – volba za krále.

Většinou však jména přídavná a podstatná významem svým nejsou

schopna, aby měla doplněk.

Doplněk při jméně podstatném má zároveň význam přívlastkový (viz § 56 č. 3).

39. 1. Doplněk může býti výraz holý, na př.: Bůh jest věčný, mor zvaný hlíza; – nebo rozvitý, na př.: sen je soused smrti, učiněn jsem velikým boháčem, Bůh je svědkem všech snažností našich.

2. Doplňkem holým je zpravidla některé slovo sklonné, tedy jméno podstatné, přídavné (nebo participium), číslovka, zájmeno. Na př.: Bůh jest láska; bláznovství zůstává bláznovstvím; hvězdy jsou jasné; krása jest pomíjející; ty jsi řekl (viz nahoře § 37); jsme dva; jel jsem sám; chci zůstati váš; kéž bych byl tebou.

Někdy jest doplňkem holým výraz nesklonný. Bývá to:

infinitiv, na př.: loupiti není koupiti;

nebo nesklonný výraz jiný, na př.: nelze mi přijíti (=jest nelze, věta bezpodmětá, tedy nelze doplněk), – ten člověk je hr (v řeči obecné, = splašen, nakvašen).

[24]číslo strany tiskuVe větách „tato zahrada jest našeho souseda“, – „dům jest na spadnutí“, – „tvé tváře jsou jako růże“, – „jsem po nemoci“ jsou doplňkem výrazy „našeho-souseda“, „na-spadnutí“, „jako-růže“. Ve výrazích těch a takových jsou ovšem sklonná slova jednotlivá (náš soused, spadnutí, růže atp.), ale jejich celky („našeho-souseda“...) jsou nesklonnė.

40. Doplněk jest dílem souřadný, dílem podřadný.

Doplněk souřadný je téhož pádu, jakého je podmět nebo předmět nebo vůbec výraz, k němuž se táhne. Na př.: chlapec chodí bos (= chlapec_bos, oboje v nom.); – ctnost činí člověka vzácna, n. vzácného (= člověka_vzácna... oboje v akk.); – úřady nečiní lidi svatých, (= lidí_svatých, oboje v gen.); – v těch šatech nechodil jsi v čistých (v těch šatech_v čistých, oboje v předložkovém lok.).

Doplněk jest souřadný také ve větách, jako jsou: Jidáš stal se zrádcem, – sv. Vojtěch byl biskupem. – ctnost činí člověka vzácným,– úřady nečiní lidí svátými atp. Doplňky v těchto větách jsou v instrumentále, tedy pádu jiného, než příslušné podměty nebo předměty; ale dobře a bez porušení smyslu můžeme si je položiti do téhož pádu, ve kterém je příslušný podmět nebo předmět: Jidáš_zrádce (= oboje v nom.), Vojtěch_biskup (též), člověka_vzácného (= oboje akk.), lidí_svatých (= oboje gen.).

Doplněk podřadný jest pádu jiného než příslušný podmět nebo předmět a nedá se přeložiti do toho pádu, v němž je příslušný podmět nebo předmět. Na př.: Můj přítel jest dobrého srdce (přítel_dobrého-srdce, = nominativ a genitiv); – dům jest na spadnutí (dům_na-spadnutí, = nominativ a pád předložkový).

Známkou doplňku souřadného jest také, že jej lze s příslušným podmětem nebo předmětem stejně a zároveň skloňovati. Na př. ve větě „ctnost činí člověka vzácného“ je „vzácného“ doplněk souřadný, poněvadž můžeme skloňovati: nom. člověk_vzácný, gen. člověka_vzácného atd. Podobně ve větě „sv. Vojtěch byl zvolen biskupem“: nom. Vojtěch_biskup, gen. Vojtěcha_biskupa, dat. Vojtěchovi_biskupu atd.

Doplněk podřadný této vlastnosti nemá, nýbrž zůstává nezměněn, když příslušný jeho podmět nebo předmět skloňujeme. Na př. ve větě „dům jest na spadnutí“: nom. dům_na-spadnutí, gen. domu_na-spadnutí, lok. v domě_na-spadnutí atd. Ve větě „hledám si druha dobrého srdce“ jest doplněk „dobrého srdce“ v genitivě a předmět „druha“ též; ale jsou to genitivy rozdílné (druha = gen. předmětu, dobrého srdce = gen. vlastnosti), výrazy druh a dobrého srdce nedají se stejně skloňovati, dobrého srdce je tedy doplněk podřadný.

41. Doplněk souřadný, táhna se ku podmětu, bývá v nominativě nebo instrumentále, a táhna se ku předmětu nebo určení příslovečnému

[25]číslo strany tisku(vyjádřenému akkusativem, genitivem, dativem, lokálem nebo instrumentálem) bývá v akkusativě, genitivě, dativě anebo instrumentále.

1. V nominativě. Na př.: chlapec chodí bos; přítel leží nemocen; otec se cítí zdráv; dávám se vinen; Bůh jest láska; strom jest zelený; vyjel jsem sám desátý; čítám chodě; kleknouce modliti se budeme; odpočinuvše sobě chceme zase pracovati;

nejsem tak snažen, jakož jest tato žena snažna OtcA. 265ᵇ; beránek cěl a živ ostane Pass. 13; jenž sě byl slep narodil tamt. 335; jsa svým liudem postaten Jid. 18; kto by to směl živ učiniti Hrad. 77ᵇ; chtě druh druhu býti škoden AlxB. 1ᵇ; lidi jmieše, po něž drz býti musieše AlxV. 5ᵃ; (beránek) nenie ješťe k jedení dobr Comest. 67ᵃ; tam i jeden chud nenie ani slep ani belhav ani kterým neduhem nezdráv ani proč truchel ŠtítMus. 52ᵃ; počnu sám v sobě vesel býti Lab. 2, 3; plna sem bolesti Hrad. 54ᵇ; má nám pravda míla býti Štít. ř. 95ᵃ; ty jsúci tak bohata Pass. 336; ješto ť (království) jest hotovo OtcB. 57ᵇ; přěd nímžto jest všecko líté krotko OtcA. 310ᵇ; nebylo silno to rámě ŠtítMus. 92ᵃ; srdce živo jest ChelčP. 142ᵇ; ktož chcete rádi slyšěti, móžte sěm rádi hleděti Mast. 133 sl.; aby sě hotovi jměli AlxV. 418; budú nám plni stoli DalC. 20; jich meči ščerbivi biechu tamt. 74; máme dobrého pílni býti Štít. ř. 27ᵃ; nevšickni (jsme) stáři tamt. 89ᵃ; aby (dievky) čerstvy a múdry byly DalC. 9; matery prostovlasy vyběhše Pass. 76; mnohé ženy mnie sě múdry ŠtítMus. 29ᵃ; nejsú jim mé řeči chutny BrigF. 67; usta hořkosti pilna jsú ť ŽWittb. 13, 3; kteráž (srdce) jsú čista Štít. ř. 293ᵇ; uzři sě přěd králem nebeským na súdě stoje Pass. 452;

však já sem král nad králi AlxV. 11ᵇ; ktož ten puost přěstúpí, zrádce boží vidí sě OtcA. 123ᵃ; ty si otec samého črta Pass. 347; sluha tvój jsem jáz ŽBrň. 98, 118; Jezus Kristus jest syn buoží Pass. 127; nalezen jest boží člověk tamt. 327; zloděj jsi a smyslem blúdíš Hrad. 113ᵃ; ostala jest božie matka Vít. 22ᵇ; obec jest každého ohrada DalC. 17; země jest máti každého tamt. 67; noc jest, dějú, všemu mátě AlxBM. 3ᵃ; tehdy nejsem máti vašě OtcA. 260ᵇ; vešdy sě jmu špíle zdáše Hrad. 144ᵃ; i zdá mi sě užitečná věc těm pannám Štít. uč. 45ᵇ; lakomstvo jest služba modlám tamt. 20ᵃ; tys’ králevna svých sluh správná Vít. 83ᵃ; slovo božie jest sémě OtcA. 472ᵇ; ješto sú jeho synové tamt. 267ᵃ; my smy děti tvé sestry OtcB. 56ᵃ.

Ve větách těchto a podobných je podmět v nominativě a příslušný doplněk též, jsou to tedy vazby dvojího nominativu (viz § 255).

Chybné jest: otec cítí se zdráva (akk.) místo zdráv (nom.).

2. V akkusativě. Na př.: ctnost činí člověka vzácna n. vzácného; měj duši bohu poručenu; rodiče chtí své dítky viděti šťastny Us.; Kristus páteř učinil krátek Štít. uč. 29ᵃ; slušie ten ostnec najprv tvrd učiniti a také [26]číslo strany tiskuostr tamt. 99ᵇ; ten klášter slovútně svoboden učinil Pass. 383; anděla viděl velmi smutna Alb. 96ᵇ; proč mě bůh stvořil slepa, chroma Alb. 90ᵇ; ML. 59ᵃ; stvořil jej podobna k sobě Vít. 17ᵃ; zdali by jej učinil tak neustavična Štít. uč. 9ᵇ; aby mě viece věrna sobě učinil OtcA. 394ᵃ; já toho diábla juž svázána mám Pass. 457; Maria tě nevinnu a čistu ze všeho vyvede tamt. 433; jmáš mě ke všemu hotovu Kat. 3242; hořku učini všicku libost Štít. uč. 23ᵃ; maje duši učiněnu k obrazu božiemu tamt. 3ᵇ; kterým činem muož jmieti člověk mysl pokornu OtcA. 271ᵇ; ano to napsáno viděti Pass. 368; ostavi nedoděláno dielo své OtcA. 391ᵃ; ty jisté jinde pochovány nalezneš Pass. 400; svojě dvě dceři krščeně nalezl tamt. 282; aby byly měkce ruce ŠtítV. 21; má rucě plně daróv Hug. 347; učiňme chudé vesely OtcA. 484ᵇ; viděla tvé nohy hřěbími k kříži připaty Hrad. 42ᵃ; svobodné a nevázané nás míti chtějí Lab. 63, 4; svobodné chce míti Pán Bůh dítky své tamt. 44, 1; – ten znamenav Soběslava mužě udatného DalC. 69; diábla sobě pána hledati muši Pass. 358; neb sem vežde boha pomocníka jměl tamt. 424; Konstantina ciesařě proti sobě velikého nepřietele jměl tamt. 388; aby každý Bohu oddaný jej toliko jediného Boha měl a znal Lab. 44, 1; blúdíš, ač tak zahradníka jho mníš Hrad. 43ᵇ; že jej ne člověka, ale diábla mniechu DalC. 64.

Ve větách těchto a podobných je předmět v akkusativě a příslušný doplněk též, jsou to tedy vazby dvojího akkusativu (viz v § 259).

3. V genitivě. Na př.: neviděli jsme vás ku práci ochotných Us.; neviděl sem pravedlného odstúpena ŽWittb. 36, 25; pane Jezukriste, jehož žádám svým přátelům milostiva Modl. 38ᵃ; ktož svého pokoje neučiní svata Štít. ř. 200ᵇ; ať mne diábel neučiní nepokojna BrigF. 117ᵃ; když (Marie Ježíše) mrtva nenadjide Hrad. 29ᵃ; odešli sú všeho mrtva nechavše HusE. 2, 328; tebe naha nenechá tamt. 1, 437; dobrého domu neslušie pusta nechati HusPost. 195ᵃ; úřad člověka svata nečiní HusE. 1, 404; nemůžeš jednoho vláska bielého učiniti ani črného tamt. 1, 103; jěchu sě jie plakati mrtvé OtcA. 71ᵇ; aby viery křesťanské nedošel plné Štít. uč. 9ᵇ; (mysl nemúdrá) bráni sě bohu, aby bázeň boží pokorny jie neučinila ŠtítMus. 77ᵃ; ižádné mněnie mdly v ňem viery neučinilo tamt. 83ᵃ; té dievkv svaté nikdy ižádný neviděl hněvivy Krist. 5ᵃ; ať já jie neoblupím nahy Ol. Oz. 2, 3; jakž vy uzřěchu, mne svázány tuto otběhú DalC. 13; kterýchžto malomocných oni kněžie nečinie malomocných ani čistých HusE. 1, 28.

Ve větách těchto a podobných je předmět v genitivě a příslušný doplněk též, je to tedy vazba dvojího genitivu (viz § 262).

4. V dativě. Na př.: nelze mi býti veselu; lépe jest tobě do života vejíti kulhavému nebo bezrukému ; neslušie mně pěši jíti Pass. 538; jest velmi užitečno každému sluzě božiemu samému přěbývati OtcA. 90ᵃ; lépe [27]číslo strany tiskunám jest za vy umřieti než protivnu býti tamt. 112ᵇ; viete-li, že jest synu člověčiemu jatu býti Hrad. 76ᵃ; pakli se komu přihodí kletu býti Štít. uč. 18ᵇ; jest pochotno jemu (příteli) mílu býti Štít. ř. 4ᵇ; vieš, že tak člověčiemu národu vykúpenu býti Vít. 56ᵇ; že ť mi (Marii) živě jest ostati Modl. 169ᵇ; by mi (duši) bylo živě býti Vít. 34ᵇ; čemu mi (Marii) býti živu déle tamt. 57ᵃ; aniž všem slušie bývati saměm ŠtítE. 86; také nám slušie býti čistu Štít. uč. 29ᵇ; káza hotovu sě lidem jmieti KatBrn. 13ᵃ; jím (slunečkem) nám býti osviecenu a z vězenie vypravenu Vít. 29ᵇ; lépe nám jest ctně zbitu býti DalL. 68, 14.

Srovn. k tomu § 147 č. 9 b.

Ve větách těchto a podobných je vazba dativu s infinitivem a je tu v dativě též doplněk, je to tedy vazba dvojího dativu (viz § 277).

5. V lokále (předložkovém). Na př.: v těch šatech nechodil jsi dlouho v čistých (viz v § 36 č. 2 c).

6. V instrumentále. Na př.: Jidáš stal se zrádcem (Jidáš_zrádcem, doplněk v instr. táhne se ku podmětu); nikdo se nenarodil mudrcem; chlapec učí se truhlářem; jakožto světczkým(!) jsa v drahém rúšě chodil OtcA. 434ᵃ; ač i žádá (člověk) býti dobrým tamt. 244ᵇ; zdaž každý, ktož sě jako múdrým vzývá Vít. 65ᵇ; tak drzým jest, aby přestati neměl Lab. 3, 2; ež jest bóh člověkem Kat. 1323; Jan jest andělem OtcA. 208ᵃ; že jsi dievkú i mateří, k tomu také boží dceří Hrad. 62ᵃ; opatem nikakž býti nechtieše tamt. 16ᵇ; počenši dievkú ostala tamt. 65ᵃ; která (panna) bude chtieti ostati pannú Štít. uč. 42ᵇ; svatý German biskupem učiňen Pass. 385; svátý Donat biskupem volen tamt. 422; abych mlčel a hostem se v cizím domě pamatoval Lab. 19, 1; –

chci tě učiniti šťastným Us. (doplněk v instrumentále táhne se ku předmětu v akk.); když mě dědicem chtiechu ostaviti OtcA. 391ᵃ; jehož náměstkem chtieše po sobě ostaviti tamt. 351ᵇ; tu jeho ani křesťanem ani blúdiec nalezla Pass. 463; Víta opatem volichu tamt. 316; svátého Lazařě biskupem učinichu tamt. 341; svátého Maximia biskupem učinili tamt. 341; knězem jeho (sv. Prokopa) učinichu Hrad. 4ᵃ; učini jeho popem OtcB. 351ᵃ; vzvolichu syna Maxencova ciesařem Kat. 146; uslyšav to Pilát, že jej obec synem božím miení Vít. 52ᵇ; že jeho obúzie zlodějem Rožmb. 227;

již on jeho nectieše svým synem OtcA. 330ᵇ (= doplněk v instrumentále táhne se ku předmětu v gen.);

slušie každému dobrým býti Dal. 74, 45 (= doplněk v instrumentále táhne se ku předmětu v dat.); nedaj jiskřě uhlem býti DalC. 31; jemuž býti vašiú hospodu tamt. 19; zvěděv, jež svátému Germanu po něm biskupem býti Pass. 385; aby jim bylo pannami býti Štít. uč. 45ᵇ;

smiluj sě nade mnú hřiešným Rúd. 694 (= doplněk v instrumentále táhne se ku předmětu v instr. předložkovém).

[28]číslo strany tiskuPoznam. V případech, vysvětlených v § tomto, jest doplňkem některé slovo sklonné, t. j. jméno podstatné, nebo přídavné (nebo participium), nebo číslovka, nebo zájmeno. Slovo to bývá nazýváno přísudkovým jménem nebo přísudkovým zájmenem.

42. Doplněk podřadný bývá:

1. V genitivě. Na př.: tato zahrada jest našeho souseda; můj přítel je dobrého srdce; Přěmysl bieše múdré mysli DalC. 13ᵇ.

2. V dativě. Na př.: toto psaní je bratrovi; tento dar je rodičům.

3. V instrumentále. Na př.: tato rána je bičem; tyto škody jsou zvěří, hmyzem.

4. V pádě předložkovém. Na př.: Bůh jest bez proměny (doplněk v pádě předložkovém k nominativu v podmětě; bratr jest na vojně; dům jest na spadnutí; toto psaní jest od bratra; můj soused jest při penězích; obchod bývá někdy se škodou; dům náš jest o třech patrech; jsem po nemoci; jsem po vyhoření; ten sě za ščastného jmějieše Pass. 332; za křesťanku sě jmá tamt. 347; těmto poslóm sě to zdieše za veliký div Kat. 192; mně by zdálo sě to za veliké sčestie tamt. 2488; to každému múdrému za pravdu zdá sě Vít. 45ᵇ; Božej a Mutyně za starosty ostasta Dal. 56, 3; pomni, žes’ lidem vydán za hlavu NRada 1460; ti, kteříž by za nejmoudřejší ze všech a nejzkušenější uznáni byli Lab. 19, 1; i učiňen jest mi hospodin v útočišče ŽWittb. 93, 22;

mám tě za přítele Us. (= doplněk v pádě předložkovém k akkusativu v předmětě); že potvoru za buoh jmáš OtcA. 406ᵇ; ač sú ji mnozí i za nesmyslnú jměli tamt. 456ᵃ; až jeho římská kniežata sobě za vláščieho rádci volivše Pass. 384; že sú tě ledva za člověk poznali Rúd. 2350; ež ju, jasnú Kateřinu, chci sobě za chot vzvoliti Kat. 1024; budeš Jana mne miesto za syna jmieti Hrad. 92ᵇ; chcem mužě za hospodu jmieti DalC. 16; Vlastu za kněžnu jmiechu tamt. 29; tehdy črt má to sobě jako za znamenie Štít. uč. 9ᵃ; když jej buoh zvoliti ráčil sobě za pěstúna ctného Vít. 23ᵃ; šťastně by mi tě Bůh za průvodčího dal Lab. 3, 4;

žej’ ny v syny vzvolil Štít. uč. 30ᵃ; neb jest jistě vzvolil ny v syny tamt. 29ᵇ; já sem tě vzvolil v chot Brig. 2ᵇ;

Marju čistú pannu vzvolil svému tělu k matce Kat. v. 1946; ne k choti, ale k slúzě by mě (Kristus Kateřinu) přijal Kat. v. 696; neb tě syn mój k choti i k slúzě přijal tamt. v. 1058; žes’ mě ráčil dáti k tovařiši tamt. v. 3328; aby dal ji (dceru) k ženě jemu ŠtítOp. 352ᵃ; tomu dám dceru mú k ženě Comest. 18; že ji chtěl k ženě jmieti Baw. 135.

5. Ve výraze příslovečném. Na př.: to je mi vhod; socha je zvýši jednoho sáhu; nic mu není dobře, všecko mu je špatně; dobře je nám tu býti; můžeš jiti bezpečně; [29]číslo strany tiskubude to jistiti, žej’ tak, ano tak nenie ŠtítBud. 63; když co… čímžkoli jinak bude neb jinakové, než jest bylo tamt. 49; ale bieše jejie (Kateřiny) žádost jinak, nežli oni mniechu Kat. v. 134; co zvěři, vše jinak a jinak ŠtítPař. 10ᵇ; – každý aby tiše u noh pána svého seděl Lab. 46, 1; skrze jedno věc některaká daleko se zdála, skrze druhé tatáž blíž tamt. 11, 15.

Doplněk podřadný bývá ve výrazu příslovečném místo doplňku souřadného, adjektivního: tak m. takové, dobře m. dobré atp. To je patrné z toho, že v případech tuto uvedených anebo podobných bývá skutečně doplněk souřadný; na př.: dobro j’ býti dvěma Štít. uč. 72ᵃ; dobro jest, úfati v hospodina ŽKlem. 117, 8; mně přídržěti sě boha dobro jest Alb. 107ᵃ; – bezpečni z božie pomoci cěstú děte securi de Dei auditorio iter agite Vít. 96ᵇ; měly tu moc, aby věc daleká blízká a blízká daleká se zdála Lab. 4, 4.

6. Ve výrazu spojkovém. Na př.: tvé tváře jsou jako růže; jsem jako po těžké nemoci; učiňen sem jako sud ztracený ŽWittb. 30, 13; ten člověk je kam vítr, tam plášť Us.; aby jej pohonili jako holomka Rožmb. 32; ta zpráva jest nejistá a jako nic VšehK. 115ᵇ.

7. Ve výrazu citoslovném. Na př.: ten člověk je hr Us.; tobě je hej Us.; neměl jsi býti hr! Rais Vlast. 366; (slečinka) je hr Kaminský, Různé panstvo (1891), 153; vezmi vstavačové kořenie, polej a čibr a udělajž z toho prach, a tak čině bude ť haha! ChirO. 248ᵃ.

Poznam. Ve výrazích v § tomto vytřených máme doplňky, když je pojímáme ve smyslu otázky jaký...? (= otázky na doplněk, vyložené v § 36 č. 3). Na příklad

otázka: jaké toto jest psaní? odpověď (doplněk): toto psaní je bratrovi! – otázka: čím je bratr? odpověď (doplněk): bratr je na vojně!

Mnohdy můžeme však ten výraz pojímati také jinak, a podle toho rozdílného pojetí může výraz, jejž zde bereme za doplněk, býti něčím jiným, zejména příslovečným určením.

Na př. ve větě „bratr jest na vojně“ béřeme výraz „na vojně“

a) za doplněk ve smyslu otázky „čím je bratr?“ Tedy „bratr jest na vojně“ = jest vojákem“. Ale týž výraz „na vojně“ můžeme vzíti také b) ve smyslu otázky „kde je bratr?“ a při tom pojetí jest „na vojně“ příslovečné určení místa (stavu).

Podobně jest ve větě „cesta od nás do města je polem“ výraz „polem“

a) doplňkem při pojetí a otázce: „cesta jest jaká?“ odpověď: „polem“ (polní)! A týž výraz je b) příslovečným určením místa při pojetí a otázce: „kudy…?“.

Ve větě „tento dar jest rodičům“ je výraz „rodičům“ a) doplňkem při otázce ,jaký …?“ a b) příslovečným určením pří otázce „komu, pro koho jest tento dar?“ – Atd.

V tom, že týž výraz v téže větě může se vzíti a) za doplněk a b) za příslovečné určení, není odporu. Výraz takový je vlastně určení příslovečné (na př. na vojně, mnoho jsem zkusil na vojně, – kde?); ale klade se na [30]číslo strany tiskumísto doplňku (byl jsem na vojně, m. byl jsem vojákem), dává se mu úkol doplňku, a tím činí se z něho doplněk (byl jsem na vojně = byl jsem vojákem).

43. Doplňků jest někdy několik, táhnoucích se k témuž podmětu nebo předmětu nebo jinému členu větnému. Na př.: ctnost je základ a kořen všeho dobrého; viděli jsme tě lačného, žíznivého a nemocného. Srov. § 80.

O příslovečném určení.

44. 1. Příslovečné určení (adverbiale) při slovese jest výraz, jímž se omezuje a určuje dějový význam slovesa na stránce mimověcné, t. j. vzhledem k místu, k času, ke způsobu, vztahu a míře a ku příčinnosti (viz § 9 č. 3). Na př.: půjdu do města; půjdu hned; půjdu rychle; půjdu pro léky.

2. Kromě sloves bývá příslovečné určeni také

a) při jménech přídavných, na př.: velmi žádostivý; tmavě zelený; červený jako růže; na polo mrtvý; –

b) při výrazích příslovečných, na př.: zcela dobře; skoro dobře; blízko u Prahy; tu noc před sv. Blažejem; – také

c) jméno podstatné mívá při sobě určení příslovečné, ale toto má pak zároveň význam přívlastkový (viz § 10 č. 2 a § 56 č. 3); na př.: hrad na skále; obilí od loňska; procházka lesem; cesta do Říma; bitva u Lipska.

3. Příslovečné určení jest podle významu rozmanité, a rozeznává se zejména určení: a) místa, b) času, c) způsobu, vztahu a míry, a d) přičinnosti.

45. 1. Příslovečné určení místa a stavu (= místa ve smyslu přeneseném) jest na otázky kde? odkud? kam? kudy? pokud?

Na př.: byl jsem ve městě; ve svém domě je každý pánem; přišel jsem z města; šel jsem do města; šel jsem městem; pole jdou až k městu; chudému je všude zle; mladý má se i na ledě zahřáti; bratr je na vojně; Jungmann narodil se v Hudlicích; závist se po živých ráda vozí; jesle k skotu nechodí; pravda v oči kůle; prudký pes přichází vlku pod zub; těžko z hodů na hody jíti; muž zlý vede přítele svého cestou nedobrou; Boleslav vší země až do Krakova dobyl.

2. Příslovečné určení bývá v týchž případech jiné, bývá měněno podle pojetí klidového (na otázku kde?) a pohybového (na otázku kam? kudy? odkud?). Různosti vidí se jednak v jazyku starším proti novějšímu, jednak v nářečí tomto proti onomu. Na př.:

kde jdeš, čbáne? Hrad. 130ᵃ = kam jdeš...? Us. nč.; pójdeš se mnú bezděky, kdež sě nevrátíš na věky Hrad. 130ᵃ = půjdeš se mnou tam., odkud se nevrátíš... Us. nč.;

[31]číslo strany tiskukdež sě člun u vodách plazi a kdež had po skalách lazi, kdež orel vstúpi v oblaky AlxV. 11 sl. (kdo má takový zrak, aby poznal,) kudy se člun plazil, kudy had lezl, kudy orel vstoupil pod oblaky... Us. nč.;

kde jest děl bečku soli? KolL. 20ᵃ (1603) = kam dal Us. nč.;

kde pak se (princezka) poděla? Kulda 1, 257 = kam se poděla Us. nč. spis.

Více o tom v § 414 č. 1.

46. Příslovečné určení času jest na otázky kdy? ve kterém čase? jak dávno (= od které doby)? dokud (= do které doby)? jak dlouho (= po jaký čas)?

Na př.: jel jsem včera do města, vrátil jsem se dnes; neštěstí nikdy nezahálí; za zdravého života dobře činiti, po smrti času nebude ČMudr. 10; v štěstí nedoufej, v neštěstí nezoufej; nebe zemi déšť dalo časem svým; Josef Jungmann narodil se dne 16. července 1773; malý hrnek brzo překypí; Afrika je dosud málo známa; úředníci den jako den u desk sedají VšehK. 183ᵃ.

47. Příslovečné určení způsobu, vztahu (n. zřetele) a míry.

1. Určení způsobu jest na otázku jak (= jakým způsobem, v jakém smyslu…)? – a vyjádřeno bývá jednak přímo (bez přirovnání), jednak přirovnáním.

Vyjádřeno jest a) přímo. Na př.: mám se dobře; kdo chce spáti sladce, nechť večeří krátce ČMudr. 200; trojnásobný provaz nesnadno se přetrhne; chodím rychle, zvolna; jeli krokem; nehody řadem chodívají; nemocný leží pádem, oči mu stojí sloupem; pole leží ladem; odříkávati něco slovo od slova; voda kolečkem se točí, do kolečka; srovnávám se se sousedem v dobrotě; jedná se o nás bez nás (= jak se jedná o nás?); nepouštěj se bez vesla na moře; dávej s rozumem, beř s pamětí; s poctivosti nejdál dojdeš; chodil jsem se sousedem po polích (= chodil jsem jak? odpověď: se sousedem, ve společnosti sousedově, nikoliv sám); kupovati za peníze, prodávati na dluh; stříleti na slepo, mluviti na prázdno; nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází; plavati proti proudu; ktož všeho práva od základu až na vrch nezná VšehK. 234ᵃ.

Určení způsobu vyjádřeno jest b) přirovnáním, jímž se vyslovuje, že způsob je takový, jako..., nebo že jest jiný, než…. Na př. červený jako růže; modrý jako chrpa; zdravý jako rys; přeje mu co pes kočce (lépe: jako…); proti jiným letům je letos úroda malá.

2. Určení vztahu (n. zřetele) jest na otázku vzhledem k čemu? se zřetelem k čemu? anebo jak = vzhledem k čemu?

Na př.: kdo odpočívá tělem, odpočívej i duchem; jsem rodem z Prahy, bytem v Plzni, Čech smýšlením; sedláci nemají se rovnati rouchem, stravou [32]číslo strany tiskua čeledí vladykám; císař jej hrdlem i zdravím ubezpečil; vinník hrdlo, češt i statek propadl; chudý duchem; chudý na duchu; mladý na léta, starý na rozum; slepý na oko, na obě oči; země bohatá na ovoce; rozsedlina má tři lokte na délku; ve stravě, strany stravy, co do stravy, v příčině stravy, vzhledem ke stravě… máme se dobře.

3. Určení míry jest na otázku kolik (nebo jak co do stupně, míry, váhy…)? Bývá vyjádřeno jednak přímo (bez přirovnáni), jednak přirovnáním.

a) Přímo. Na př.: hněv bez vlády málo vadí; chtivého koně nemáš příliš hnáti; zlé kolo nejvíce skřípá; mnohem více, o mnoho více; dítě vyspalo se do červena; poraněn do smrti; řeka hluboká do pasu, po pás; přítel až do peněz; jedli do sytosti, pili do vůle; nemocný na smrt; nemudruj švec přes kopyto (= jak, kolik co do stupně…?); kniha stojí tři zlaté.

b) Přirovnáním. Na př.: jsem starší tebe, – jsem starší než ty, – jsem nejstarší z vás, mezi vámi; jsem starší o rok než ty (dvoje rčení míry: než ty a o rok); češt je dražší nade všecko zboží; máme stravy více než na týden.

Míra udává se druhdy jen

přibližně, na př.: bylo jich ke dvěma stům, okolo dvou set, na dvě stě, do dvou set, asi dvě stě, bez mála dvě stě, přes dvě stě, – nebo omezením, na př.: každý den kromě neděle; všichni se zachránili kromě jednoho, mimo jednoho, vyjmouc jednoho.

48. Příslovečné určení příčinnosti, t. j. původce a původu, prostředku a nástroje (kým, čím se co děje nebo jest), látky (z níž se co děje nebo jest), důvodu (proč ze které příčiny předcházející se co děje nebo jest), účelu a cíle (proč = pro který účel následující se co děje nebo jest), překážky (= důvodu při záporu, proč se co neděje nebo není), podmínky (= příčiny, které žádáme, má-li se něco díti nebo má-li něco býti).

1. Na př. příslovečné určení původce: jmění otcem nastřádané; zákon Newtonem nalezený; z jiskry bývá oheň; země od Kolumba objevená; od Boha všecko dobré pochodí; od nich jest vám pobitu býti.

2. Přísl. urč. prostředku (prostředníka) a nástroje: Bůh řekl skrze proroka; víra naše vznikla skrze sprostné lidi, skrze apoštoly; bezděčnými chrty řídko zajíce uštveš; poslal jsem psaní poslem, po poslu; jednou ranou dub nepadne; rána mečem daná; každý ptáček svým se nosem živí; slyš uchem, viz rozumem; mlčením člověk mnoho řečí odbude; chybami se člověk učí; kdo neprohlédá očima, prohlédá měšcem; vyrážeti klín klínem; koupil jsem knihu za dva zlaté (cena = prostředek, kterým se kupuje, platí atd.).

[33]číslo strany tisku3. Přísl. urč. látky: z cizích ostřižků krejčí si kabát šije; nádoba z hlíny učiněná; cesta zavátá sněhem; desky zlatem okované.

4. Přísl. urč. důvodu: pro pravdu se lidé nejvíce hněvají; odpustiti pro Boha; odpláceti dobrým za zlé; třásti se zimou, strachem; padati mdlobou; čalouny od zlata se třpytily; třpytiti se zlatem; učiniti něco z lásky, z přátelství, z nepřátelství; Polané z násilí na Čechy žalovali; z palce obra poznáváme; ptáka poznáš po peří, vlka po srsti, a člověka po řeči, kroji a chodu.

5. Přísl. urč. účelu a cíle: učiním něco pro dobrou vůli (= s účelem, aby byla dobrá vůle); musí se dým pro teplo trpěti; soused koupil pole pro syna, synovi; jíti někomu na pomoc, ku pomoci.

6. Přísl. urč. překážky: Mdlobou nemohu státi; pro hluk není slyšeti.

7. Přísl. urč. podmínky: při zlém návyku ctnost nemá vzniku; při dobré vůli vše jde do hůry.

49. 1. Jakého druhu které příslovečné určení jest, o tom rozhoduje jeho význam. Strany významu může však bývati výklad rozdílný, a proto může týž výraz příslovečný bráti se tu za určení druhu toho, a jindy za určení druhu jiného.

Na př. ve větě „otec to učinil pro syna“ jest „pro syna“ příslovečné určení přičinnosti, – a to buď důvodu (jestliže na př. pro syna poněvadž syn o to prosil…), buď účelu (jestliže pro syna = aby to synovi prospělo…).

Ve větě „nepršelo od velikonoc do letnic“ jest výraz „od velikonoc do letnic“ příslovečné určení času, rozumí-li se jím určení, ve které době, kdy nepršelo; a je příslovečným určením míry, rozumí-li se jím určení, kolik času bylo bez deště. Podobně jest ve rčení „psota nejdél trvá“, „válka trvala třicet let“, „dub sto let starý“ atp. určení míry, učiněné měřením času.

Ve větách a) „sedím na koni“a b) „jedu na koni“ je týž výraz příslovečný „na koni“; ale druhu jest patrně rozdílného: v a) jest to příslovečné určení místa (kde sedím?), v b) pak způsobu (jak jedu?).

V přísloví „na měkkých polštářích se jména nedobývá“ jest „na měkkých polštářích“ vlastně příslovečné určení místa (kde nedobývá se jména?); ale když povážíme, že význam tohoto rčení je obrazný, vezmeme je za příslovečné určení způsobu (jak nedobývá se jména?).

Pravíme a) „bratr jest na vojně, jest u dráhy…“ a b) „v neštěstí nezoufej“ atp. Vytčená zde určení jsou a) určení místa (kde je bratr?), a b) určení času (kdy nemá kdo zoufati?); ale rozumíme jimi: a) při jakém stavu neb jakého stavu je bratr? a b) v jakém stavu nebo v jakých okolnostech postaven nemá kdo doufati? – jsou to tedy příslovečná určení stavu (stav = čas ve smyslu přeneseném).

[34]číslo strany tisku2. Jindy může bývati výklad rozdílný, je-li výraz některý příslovečným určením či předmětem, t. j. je-li to omezení a určení se stránky mimověcné, či se stránky věcné (viz § 11).

Na př. ve větách a) „sedám na koně“, b) „hledím na koně“ a c) „myslím na koně“ máme týž výraz „na koně“.

Výraz tento jest ve větě a) zajisté příslovečným určením (= určením děje slovesného se stránky mimověcné), a to příslovečným určením místa: sedám na koně = sedám kam?

Týmž vlastně určením jest týž výraz také ve větě b): hledím na koně = hledím kam? – Ale tu je zároveň také možno, bráti jej za předmět (= za určení děje slovesného se stránky věcné). Zvláště je to možno, když se položí táž věta b) „hledím na koně“ vedle vět smyslu podobného d) „vidím koně“, e) „prohlížím koně“ atp. Ve větě b) má výraz „na koně“ platnost podobnou a téměř stejnou, jako výraz „koně“ ve větách d) a e); v d) a e) je výraz „koně“ předmětem; proto béře se výraz „na koně“ v b) též za předmět.

Ve větě c) je věc táž, jako v b). Výraz „na koně“ je tu vlastně určením příslovečným; myslím na koně = mám mysl obrácenu na koně = kam? – Ale týž výraz béře se pak za určení děje slovesného na stránce věcné, béře se za předmět.

Někdy může týž výraz v téže větě býti buď předmětem, buď příslovečným určením; při tom pak jest ovšem i význam výrazu rozdílný. Na př. ve větě „rytíř bojoval s loupežníky“ je výraz „s loupežníky“ předmětem, rozumí-li se, že rytíř bojoval „s loupežníky“ = proti loupežníkům; rozumí-li se však, že rytíř bojoval „s loupežníku“ = spolu s loupežníky, jako pomocník jejich, je týž výraz přísl. určením (způsobu).

Ve větě a) „chodil jsem se sousedem po polích“ je výraz „se sousedem“ patrně příslovečné určení způsobu (= chodil jsem jak? se sousedem, ve společnosti sousedově!). Ve větě b) „mluvil jsem se sousedem o polích“ je týž výraz týmž určením (t. j. příslovečným určením způsobu), rozumím-li jím, že jsme spolu se sousedem svá mínění o polích si vyslovovali. Ale věta b) může míti také smysl jiný: měl jsem říci, že jsem „sousedovi“ o polích něco oznámil, pověděl…, a místo toho řekl jsem, že jsem „se sousedem“ o polích mluvil. V tom případě je věta b) náhradou za větu c) „oznámil jsem sousedovi…“, výraz „se sousedem“ věty b) náhradou za předmět „sousedovi“ věty c), – a podle toho brává se též za předmět.

3. Příslovečný výraz bývá na místě doplňku a v platnosti doplňku, na př.: bratr je na vojně, tento dar je rodičům atp.; o tom viz § 41, 42.

50. Příslovečné určení jest ve větě jednoduché vyjádřeno výrazem holým nebo rozvitým.

[35]číslo strany tiskuVýrazem holým, a to

buď některým tvarem ohnutým a zřetelným, na př. lesem (jdu lesem, příslovečné určení lesem je zřetelný instrumentál jedn. k nom. les), z-lesa, do-lesa atd.;

buď výrazem ustrnulým, na př.: zde, sem, tam, vždy, nikdy, tak, nijak, dobře, zle, mdlo, více, nejvíce, letos, loni, dnes, zítra, zvláště, z-cela, do-cela, z-řídka, na-mnoze, na-z-pamět, arci, prý atp.; příslovečný výraz holý a ustrnulý nazývá se příslovce.

Výrazem rozvitým, na př.: Kristus pán narodil se za panování římského císaře Augusta; navštívím tě zítra ráno mezi devátou a desátou hodinou; kdo ze stříbrných děl střílí, nebrzo chybí ČMudr. 362; byl tedy kmen slovanský… již drahně před narozením Kristovým kmen původní ŠafařStar. 40.

51. Příslovečných určení jest někdy pospolu několik. Na př.: s dobrými skutky dobře se žije; smrt vždycky za pasem vězí ČMudr. 311; pod nízkým stropem vysoko neskákej tamt. 433; ptáka poznáš po peří, vlka po srsti a člověka po řeči, kroji a chodu tamt. 267; čiň dobře a právě, neboj se císaře a krále tamt. 373. Srov. § 80.

O přívlastku.

52. 1. Přívlastek (attribut) je slovné vyjádření toho, čím se omezuje a určuje pojem vyjádřený jménem podstatným (viz § 10). Na př.: starý hřích; služba modlám; žádost peněz; procházka lesem; hrad na skále; cesta do Říma; děje národa českého; atp.

2. Hledajíce přívlastek tážeme se otázkou sestrojenou ze jména podstatného věty dané a tázacího jaký? který? čÍ? (viz § 13).

3. Přívlastek bývá nejen při jménech podstatných vlastně tak řečených, nýbrž také při jménech zpodstatnělých. Na př.: neznámý pocestný; blahoslavení chudí; tvrdé y; spojka ale.

53. 1. Přívlastek může býti holý, na př.: kvetoucí lípa; cesta do Říma; – nebo rozvitý, na př.: svědectví o starobylosti Slovanů v Evropě ŠafařStar. 79; snaha povznésti průmysl a obchod v krajinách neúrodných.

2. Přívlastkem holým bývá slovo sklonné, tedy jméno podstatné, nebo přídavné, nebo číslovka, nebo zájmeno. Na př.: řeka Vltava; práce kvapná; zásluha nehynoucí; Karel Čtvrtý; náš věk.

Někdy je přívlastkem slovo nesklonné, a to

infinitiv, na př. mám právo mluviti; mám povinnost se brániti; –

nebo slovo nesklonné

jiné, na př.: cesta nazpátek (= zpáteční); čtení pro dítky; lék pro občerstvení; o synovi v cizině otec nevěděl (= o synovi, který byl [36]číslo strany tiskuv cizině); lepší ctnost s chudobou, nežli hřích s ozdobou; umět i v čas mlčeti není leda umění (= ledajaké, nepatrné umění).

Nejčastěji byvá přívlastkem jméno přídavné.

54. 1. Přívlastek je dílem souřadný, dílem podřadný.

a) Přívlastek souřadný je téhož pádu jako příslušné jméno podstatné; na př.: řeka Vltava; kamenný most; Karla Čtvrtého; špata člověk, mrcha člověk, dožera člověk, ostuda chłap, zdechlina kůň BartD. 1, 161; rozmarýn vonička (= rozmarínová kytice) Suš. 225; vím já jednu hospodu z kameňa bramoru BartD. 1, 179; naša kotěnka brňavá chytiła ptáčka strnada tamt. 201; včil zrovna potkała sem ščuku rybu tamt. 355 (dols.).

b) Přívlastek podřadný jest vyjádřen:

pádem prostým, závislým na příslušném jméně podstatném; na př.: stvořitel světa; stvoření světa; žádost peněz; služba modlám; pohrdání světem; rána mečem; –

pádem předložkovým; na př.: cesta do Říma; bitva u Lipska; hrad na skále; dům na spadnutí; Kolín nad Labem; dům od kamene; obilí od loňska; člověk po nemoci; bytost bez proměny; pověst o Libuši; starost o živobytí; z Boha člověk BartD. 1, 160; pro uvázání s komorníkem nebo mocí svú bez komorníka VšehK. 256ᵃ; svědomie (= svědectví) z dobré vuole tamt. 94ᵃ; –

infinitivem; na př.: umění mlčeti; snaha povznésti průmysl a obchod domácí; myšlenka, vymoci si u krále propůjčky na takové panství, nebyla nic neobyčejného Pal. 5, 2, 16; –

výrazem příslovečným; na př.: deska deset loket zdéli; louka čtvrt míle zšíři; oltář desíti loktů zvýši; chvíle vhod každému; to je nic po tym čłověk BartD. 1, 160 (laš.); –

výrazem spojkovým; na př.: tvař jako růže; člověk jako hora. Přívlastek souřadný skloňuje se zároveň se svým jménem podstatným: nom. kamenný most, gen. kamenného mostu atd., přívlastek podřadný zůstává nezměněn, když se jeho jméno podstatné skloňuje: nom. služba modlám, gen. služby modlám, dat. službě modlám atd.

2. V češtině (a v slovanštině vůbec) jeví se snaha, aby přívlastek měl podle možnosti formu adjektivní. Říkalo se na př. v staré češtině: strach židovský (t. j. strach ze židů, před židy); tesání kamenné (t. j. tesání kamene); milovník ženský (t. j. milovník žen); atp. Viz v § 170 sl.

55. Druh přívlastku souřadného je přístavek (apposice). Jest to přívlastkové jméno podstatné, opatřené nejčastěji opět svým přívlastkem, a položené za jménem podstatným nebo zájmenem, k němuž patří. Na př.: Doubravka, dcera Boleslavova, provdala se za Mečislava, kníže polské [37]číslo strany tiskuVel. Z. 296; Svatopluk, král moravský, od sv. Cyrilla víře křesťanské byl naučen; Hannibal, vítěz nad Římany; Ty, pane náš! Já, žebrák, abych podporoval tebe, boháče!

56. Přívlastek jest významu 1. někdy podmětného, 2. někdy předmětného, 3. někdy příslovečného a 4. někdy doplňkového.

1. Pravím a) Kristus přijde, a

b) příští Kristovo.

Přívlastek „Kristovo“ ve větě b) je ve střídě za podmět Kristus věty a), je to tedy přívlastek významu podmětného.

2. Pravím a) sloužiti modlám, a

b) služba modlám.

Výraz „modlám“ jest v a) předmětem; v b) je též předmětem (služba komu?) a spolu přívlastkem (jaká služba?), je to tedy přívlastek významu předmětného (viz § 34).

Podobně ve výrazích: pohrdání světem, starost o živobytí, vzpomínka na domov atp.

3. Pravím a) cestovati do Říma, a

b) cesta do Říma.

Výraz „do Říma“ jest v a) příslovečným určením (na otázku: cestovati kam?). A týmž jest zajisté také v b) (cesta kam?); ale v b) je tento výraz spolu přívlastkem (na otázku jaká cesta?), je to tedy přívlastek významu příslovečného (viz § 44).

Podobně ve výrazích: procházka lesem, rána mečem, dar rodičům, tváře jako růže, člověk jako hora atp.

4. Pravím a) zvoliti králem (= za krále), a

b) zvolení králem.

Výraz „králem“ jest v a) doplňkem; v b) je též doplňkem (zvolení čím? za co?) a spolu přívlastkem (jaké zvolení?), je to tedy přívlastek významu doplňkového (viz § 38).

Podobně ve výrazích: volba za krále, ustanovení za soudce atp.

Výrazy příslovečné (cesta do Řima atp.), předmětné (služba modlám atp.) a doplňkové (zvolení králem atp.) stávají se přívlastky tím, že se vztahují ke jménům podstatným a berou se tu za určení na otázku jaký?

Srov. § 10.

57. Přívlastkův jest někdy k témuž podstatnému jménu několik. Na př.: chléb náš vezdejší (přívlastky dva, oba souřadné); – pokoj všem lidem dobré vůle (přivl. prvý souřadný, druhý podřadný); – všeliké po horách ptactvo atd. Srov. § 80.

[38]číslo strany tiskuSpojení v jednotu větnou ve větě jednoduché.

58. 1. Věta skládá se ze členův, a členové její mohou býti opět výrazy složité. Když větu cele rozložíme, dostáváme řadu jednotlivých slov. Na př.:

2. Slova jednotlivá pojí se ve větě v jednotky členské, a tyto dále v jednotu větnou. V příkladě našem lze toto spojování takto znázorniti:

země || otáčí se | každých čtyřiadvacet hodin | okolo své osy.

To jest: slova „otáčí se“ pojí se v jednotku členskou (= holý přísudek);

slova „každých čtyřiadvacet hodin“ pojí se v jednotku členskou jinou (= příslovečné určení času);

slova „okolo své osy“ pojí se v jednotku členskou opět jinou (= příslovečné určení způsobu);

členové „otáčí se“, – „každých čtyřiadvacet hodin“ – a „okolo své osy“ pojí se v členskou jednotku vyšší, totiž v jednotku přísudkovou, v přísudek rozvitý a plný;

konečně přísudek „otáčí se každých čtyřiadvacet hodin okolo své osy“ pojí se s podmětem „země“ v jednotu větnou.

3. Všecko toto spojování děje se smyslem, přízvukem (větným), grammatickou shodou, syntaktickou vazbou, slovosledem a dílem také zvláštními spojkami.

59. Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou smyslem.

Kde smysl brání, není možno spojení; proto nelze říci na př. kamenný vzduch, nebo dřevo teče atd.

60. 1. Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou přízvukem větným.

Přízvuk jest mocnější hlas, jímž slabika některá vyniká nad ostatní a je slovný a větný. Přízvuk slovný jest ten, kterým jistá slabika ve slově nad ostatní vyniká, na př. první slabiky ve slovích lékař, léčiti; a přízvuk větný jest ten, kterým přízvučná slabika jistého slova ve větě nad přízvučné slabiky slov ostatních vyniká (naznačeno zde písmem silnějším), na př. lékař léčí;

Bez přízvuku větného rozsýpá se věta ve směsici slov nesouvislých; přízvuk větný tedy napomáhá tomu, aby slova se pojila v jednotu větnou.

2. Pravidlem hlavním o přízvuku větném jest, že výraz určovací má přízvuk větný mocnější než výraz určovaný. Vyniká tedy přízvukem větným:

přísudek nad podmět, na př. lékař léčí;

[39]číslo strany tiskudoplněk a předmět nad přísudek holý, na př. otec leží nemocen; nouze láme železo; bída učí rozumu; –

příslovečné určení nad výraz jím určený, na př. po-účinku zlá rada; cesta zavátá sněhem; –

přívlastek nad příslušné jméno podstatné, na př. zelené pole; nemocný člověk, člověk po-nemoci.

3. Odchylkou od pravidla tohoto je přízvuk na výraze jiném, když podle smyslu jest na něm důraz. Na př. lékař léčí (– nikoliv někdo jiný); po účinku zlá rada (– nikoliv dobrá); zelené pole (– nikoliv louka nebo něco jiného); hříšná radost plodí žalost (– radost má důraz, aby bylo vytčeno proti žalost) atd.

Důraz může býti v téže větě podle rozdílného smyslu na místech rozdílných.

Na př. ve větě „rodiče mají se starati o vychování svých dítek“ může býti, když toho smysl žádá, důraz na slově rodiče, jindy na slově mají, nebo na slově starati atd.

Jiný příklad (na větě záporné). Někdo se rozpomíná a tvrdí, že prý kdysi loni „dva měsíce pršelo.“ Vyvracím toto tvrzení a pravím:

a) „dva měsíce nepršelo“; tu je smysl, že dva měsíce byly nikoli deštivé, nýbrž bez deště, anebo že nějakou dobu pršelo, ale nikoli po dva měsíce. – Jindy pak pravím

b) 1. „dva měsíce nepršelo“ nebo 2. „dva měsíce nepršelo“, a míním tím, že byly bez deště 1. ne dva měsíce, nýbrž snad jen dvě neděle, a 2. ne dva měsíce, nýbrž jen jeden atp.[3]) Tak zní toto místo i v PřírMluvn. str. 245. Zdá se mi, že je tu omyl a že by mělo býti: „... a míním tím, že byly bez deště 1. dva měsíce, nikoli snad jen dvě neděle, a 2. dva měsíce, nikoli jen jeden.“ Tr.)

Ve větě mnohonásobně rozvité jsou přízvuku větného stupně a odstíny mnohonásobné a velmi rozmanité.

61. Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou grammatickou shodou (kongruencí).

Grammatickou shodou rozumí se stejnost v čísle, pádě, osobě a rodě. Slova, která ve větě k sobě patří a nějakou jednotku činí, shodují se podle možnosti v těchto věcech.

1. Zejména shoduje se

a) sloveso přísudkové s podmětem v čísle a osobě; na př. dary oslepují oči (sloveso oslepují jest 3. os. množná jako podmět dary).

b) Sklonný doplněk shoduje se s podmětem anebo předmětem, k němuž se táhne, v čísle a podle možnosti také v rodě. Na př.: chlapec chodí bos (doplněk bos jest čísla jednotného a rodu mužského jako podmět chlapec); děti chodí bosy; Jidáš stal se zrádcem; ctnost činí člověka [40]číslo strany tiskuvzácným (doplněk vzácným jest čísla jedn. a rodu mužsk. jako předmět člověka); kníže Oldřich pojal selskou dívku za manželku; Jizera jest přítok Labe (shoda jen v čísle; v rodě není možná).

c) Sklonný souřadný přívlastek a přístavek shodují se se svým jménem podstatným v čísle, v pádě a podle možnosti též v rodě; na př. zelený les..., zeleným lesem…, zelených polí…, řeka Vltava, řeka Labe; král Václav, královna Eliška; Václav, král Český.

O shodě v čísle, rodě a osobě viz také v §§ 141, 145, 147, 155, 158.

2. Někdy bývá shoda flexí zanedbána, zvláště když cizí adjektivum je v přívlastku nebo doplňku. Na př.: samė nobl husičky (= pl. nom.) Jirás. Spis. 20, 250; nobl pán, nobl paní, nobl pánové, fein pití, feš oblek Us. městský.

62. Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou syntaktickou vazbou.

Jazyk má své pravidelné vazby; na př. pravíme: sloužiti někomu (= sloveso sloužiti váže se s dativem), žádostiv něčeho (= přídavné jméno žádostivý váže se s genitivem), do něčeho (= předložka do váže se s gen.). Tyto vazby jsou nám známy a jsou nám nápomocny, když seřazujeme a spojujeme slova ve větě v náležité jednotky.

63. Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou slovosledem.

Slovosled je v češtině dosti volný; ale přece zachovává se častěji pravidlo, aby zůstávala při sobě slova, která k sobě patří, a tím podporuje se spojování slov v jednotky členské. Některá pravidla o slovosledu čes. viz v § 114 sl.

64. Konečně děje se spojení někdy také zvláštními spojkami. To bývá tenkráte, když některý člen ve větě je dvojnásobný nebo několikonásobný. Na př. když podmět je dvojnásobný (jako ve větě: otec a syn šli do města), nebo trojnásobný (jako ve větě: Lvov, Krakov a Varšava jsou města polská), nebo předmět několikonásobný atd.

Členové, kteří jsou ve větě několikonásobně, jsou vespolek souřadní a spojují se nejprve v jednotku svého druhu, t. j. v jednotku podmětovou, nebo předmětovou, atd.

Toto spojení děje se někdy beze spojek (= spojeni asyndetické). Obyčejně děje se toto spojení za pomocí spojek, a to spojek souřadicích (viz § 74 č. 6).

1. Členové dvojnásobní spojují se a) spojkami, b) beze spojek. Na př.:

a) otec a syn šli do města; ctnost a štěstí zřídka v jedné hospodě tráví; cti otce svého i matku svou; nemám otce ani matky; neštěstí nechodí po horách, ale po lidech; vaši dědové i přědci AlxV. 1488; ač jedno budete chtieti svú šlechtu i rod pomnieti tamt. 1497; (to [41]číslo strany tiskuklaněnie móž býti) skutkem i řečí HusE. 1, 72; nařízení díl z boha díl z lidí pošlá Br. Z. 544; –

b) zboží, čest není bez práce; by jej čsti, múdrosti učil AlxV. 129; Darius by pokladem, lidmi silněji tamt. 948; češt, sbožie strativše tamt. 1906; všie šlechty přšdsi, dědici tamt. 1300; v horách, v dolech vody hladav AlxM. 90; svázavše jim ruce, nohy Kat. v. 2213.

Tu mnohdy je asyndeton ustáleno; na př.: ve dne v noci Us. nč.; což mu kázal ve dne v noci Kat. 45; vinař ve dne v noci kvasí WintObr. 2, 267 (z r. 1610); chtěj nechtěj, pán nepán, volky nevolky Us. nč.; Menhard z Hradce rád nerad nacházel se u vojště Táborském TomP. 4, 423.

2. Když členů takových jest více než dva a patří k sobě ve smyslu spojky a (viz § 75 č. 2), bývá spojka obyčejně jen mezi členem posledním a předposledním nebo mezi členy posledními. Na př.: Lvov, Krakov a Varšava jsou města polská; – toť mi bude k radosti, k chvále a k zvelebení Br. Z. 523; – tato pokorná předmluva pozdvihuje viery, posiluje naděje, zapaluje lásku, tiehne k poctivosti, vede k následování otcě, pudí ku pokořě, zove syny k milosti a učí je otci (bohu) dieky vzdávati a učí, což kolivěk jest potřebie HusE. 1, 319.

Někdy se spojka opakuje. Na př.: milík, jenž ji (duši) svuodí s dobré cesty, ono pýchú, ono lakomstvím, ono rozkoší těla, jest diábel GestaBř. 67ᵇ; (hříšník) jakž kolivěk uslyší, ano mu někdo chce v tom (t. v hříchu) překaziti, ihned neb sě lekne, neb zamútí, neb hněvá HusE. 1, 247; móž ji (službu boží = milování dobra) člověk naplniti i u povětří i na moři i v žaláři i v kládě, i chudý i nemocný i nahý tamt. 2, 248; kdy jsme tebe vídali lačného neb žíznivého aneb hostě nebo nahého nebo nemocného nebo v žaláři? Br. Z. 563.

Toto spojeni se zove polysyndetické.

Někdy však nebývá spojka nikde žádná (= spojeni asyndetické); na př.: viděli jsme tě lačného, žíznivého, nemocného.

O větách oznamovacích, tázacích, podmiňovacích (přacích) a rozkazovacích.

65. Věty samostatné (hlavní) liší se podle toho, jaký obsah myšlenkový se v nich podává, zdali totiž tvrdící oznámení, či otázka anebo podmínka (nebo přání), anebo rozkaz, – a s této stránky rozeznávají se věty oznamovací, tázací, podmiňovací a rozkazovací; srov. § 16.

66. Věta oznamovací.

1. Věta oznamovací vyslovuje soud (kladný nebo záporný) způsobem tvrdícím. Na př.: přítel mi poskytl pomoci; přítel mi neposkytl pomoci.

2. Sloveso věty oznamovací jest v indikativě: poskytl (= poskytl jest).

[42]číslo strany tiskuVěta tázací; odpověď.

67. 1. Věta tázací vyslovuje otázku. Sloveso její je podle rozdílného významu buď v indikativě, na př.: poskytne mi přítel pomoci? – buď v kondicionále, na př.: poskytl by mi přítel pomoci?

2. Tážeme se na to, co nevíme a neznáme. Stalo se na př., že náš soused prodal dům, nebo pole, nebo zahradu, a nám je to nebo něco z toho neznámo nebo nejisto. Proto tážeme se, a otázka naše jest rozdílná podle toho, co nevíme a nač se tedy tážeme.

a) Buď je nám neznáma věc, cele nebo částečně.

Na př. nevíme nic o tom, že náš soused prodal dům; tážeme se: co se stalo? a dostáváme za odpověď: náš soused prodal dům.

Nebo nevíme, že je to náš soused, jenž prodal dům; tážeme se: kdo prodal dům? a dostáváme za odpověď: náš soused.

Nebo nevíme a tážeme se: co prodal náš soused? a dostáváme za odpověď: dům.

b) Anebo je nám věc cele nebo částečně nejista.

Na př. máme vědomost, ale jen nejistou a pochybnou, že prý náš soused prodal dům, a chceme věděti jistotu; tážeme se: náš soused prodal dům? a dostáváme za odpověď: ano! (v záporu ne!).

Nebo nevíme najisto, zdali náš soused nebo kdo jiný prodal dům; tážeme se: náš soused prodal dům? a dostáváme za odpověď: ano! (ne!).

Nebo nevíme na jisto, prodal-li soused dům či něco jiného; tážeme se: náš soused prodal dům? a dostáváme za odpověď: ano! (ne!).

Otázky v a) jsou otázky na věc neb otázky věcné, v b) jsou otázky na jistotu neb otázky zjišťovací.

Otázka na věc bývá také nazývána otázkou slovnou, otázka pak na jistotu větnou.

3. Otázka může býti jednoduchá anebo složená.

Otázka složená obsahuje dvě anebo více otázek jednoduchých. Na př.: kdo prodal? a co? a kdy? ... kdo prodal co? odpověď: náš soused prodal dnes dům...

Zvláštní druh otázky složené jest tak zvaná otázka rozlučovací (disjunktivní). Členové její navzájem se vylučují; přisvědčí-li se k jednomu, je tím zároveň dána odpověď záporná k ostatním. Na př.: Ty-li jsi ten, který přijíti má, čili jiného čekati máme? Která osoba svaté trojice měla člověčenství na se přijmouti, otec-li, syn-li, čili duch svatý?

4. O otázkách závislých v. § 108.

68. V otázkách bývají zvláštní slova tázací.

1. V otázkách věcných bývá vždy buď zájmeno tázací, buď příslovce utvořené z kmene zájmena tázacího (= příslovce tázací). Na př.: kdo [43]číslo strany tiskuprodal dům?; co prodal náš soused?; který soused prodal dům?; zač? proč? kdy? kde? atp.;

kto sě bude zpoviedati tobě? ŽWittb. 6, 6; kto jest rovně tobě? ŽKlem. 34, 10; kto má tako světlá zraky, by mohl ty cěsty atd. AlxV. 14; čso zde hládáte? Hrad. 25ᵇ; čso řku? ŽWittb. Ezech. 15; co jemu (Ježíšovi) potom učinichu? Vít. 54ᵃ; kamož sě on jest potom děl? Kat. v. 1981; kam jej (Ježíše) potom obrátichu, kdyžto jej tu odsúdichu? Vít. 51ᵃ; kak sě máš, mój milý pane? Hrad. 129ᵇ; kak sě živ smieš českým králem nazývati? DalC. 66; kde jest bóh tvój? ŽKlem. 41, 4; kde jdeš, čbáne? Hrad. 130ᵃ; kudy živa smieš vstúpiti do druhého? Kruml. 311ᵇ; kudy to jde, že tak sú rozlični lidští úmyslové? ŠtítBud. 149.

2. Otázky zjišťovací

dílem jsou beze slova tázacího, na př.: náš soused prodal dům?; nemuožeš zabit býti? OtcB. 156ᵇ, –

dílem označují se některým slovcem tázacím, na př.: zda jsi ty moudřejší než my?; zdali pleva zrno potlačí?; znáte-li pak nás?; co nemlčíte?; což nás neznáte?; –

a vlha pěkně-li zpívá? BartD. 1, 170; má-ji to? (ji = li) tamt. 1, 16 (zlin.); daleko-ji? tamt.; víš-i? (m. víš-ji a to m. víš-li) tamt.; býł-y tam? (m. byl-ji) tamt.; – i to-li navracuješ hospodinu, ľude bláznivý? ŽWittb. Deut. 6; již- li byl konec bolesti jeho (Ježíšovy)? ML. 106ᵇ; nadála- li s’ sě, paní, by (Ježíš) byl puščen? Vít. 51ᵃ. Srov. § 409.

V jazyku starším bývá v otázce zjišťovací slovce tázací či; na př.: či zpoviedati sě bude prach? ŽWittb. 29, 10; či na věky zavirže ny bóh? tamt. 76, 8; či sem byl v čem právo mina, či sem gdy komu povolil? AlxBM. 8, 7 sl. Srov. § 409.

3. V otázce rozlučovací mívá člen poslední slovce či, čili; na př.: mám jíti či zůstati?; ty-li jsi ten, který přijíti má, čili jiného čekati máme?; – nevědiech sě co přijéti, vrahóm-li sě otpierati, čili tak v porobě státi? AlxV. 868[4]) V rkpise a ve Slovn. I, 171 omylem AlxV. 568. Tr.); budu jiesti maso býkové, čili krev kozlovú budu píti ŽWittb. 49, 13; máme-li jeti na válku, čili nechati? Ol. 2. Par. 18, 14. Srov. § 409.

69. V otázkách bývá zvláštní přízvuk a zvýšení hlasu.

1. Přízvuk jest v otázkách věcných na slově tázacím; na př. (při větě „náš soused prodal dům“): kdo prodal dům?; který soused prodal dům?

V otázkách zjišťovacích má přízvuk ten člen, o jehož jistotu jde a na kterém je tedy důraz; na př. (jde-li o jistotu, zdali náš soused dům prodal či neprodal): náš soused prodal dům? prodal-li náš soused dům?

[44]číslo strany tisku2. Výška hlasu (t. j. výška jednotlivých slabik) jest v otázce jiná, než na př. ve větě oznamovací, a zvyšuje se tu hlas velmi rozmanitě. Na př. ve větě oznamovací „náš soused prodal pole“ má v posledním slově slabika prvá přízvuk a druhá hlas snížený, kleslý (naznačeno v písmě: pól e ); naproti tomu v otázce „náš soused prodal pole?“ (= otázka na jistotu členu „pole“) má slovo pole přízvuk týž, ale poslední jeho slabika vyslovuje se hlasem značně vyšším (naznačeno v písmě: pól e ). Srov. Hist Ml. I, 585).

70. Odpovědi dávají se:

1. K otázce věcné odpovídá se tím výrazem, který znamená věc tazateli neznámou. Na př. (při větě „náš soused prodal dům“)

otázka	kdo prodal dům?	odpověď	náš soused;
otázka	co učinil náš soused?	odpověd	prodal dům;
otázka	co prodal náš soused?	odpověď	dům;
otázka	co se stalo?	odpověď	náš soused prodal dům.

2. K otázce zjišťovací odpovídá se:

přisvědčivě (affirmativně) kladným slovesem věty tázací (otázka: „náš soused prodal dům?“ – odpověď: „prodal!“). – anebo příslovcem ano! nebo jiným výrazem přisvědčovacím (zajisté! ovšem! arci! tak jest! pravda! toť se ví! tot se rozumí! atp.);

záporně (negativně) záporným slovesem věty tázací („prodal..?“ – neprodal!) – anebo příslovcem ne! nebo jiným výrazem záporným (nikoliv! nikterak! ani řeči! Bůh uchovej! to, to! atp.).

71. Věta podmiňovací (a přácí).

Věta podmiňovací vyslovuje úsudek způsobem podmíněným. Na př.: přítel by mi poskytl pomoci.

Kv větám podmiňovacím patří také věta přácí; na př.: kéž by mi přítel poskytl pomoci!; kéž mi přítel poskytne pomoci!

Sloveso věty přácí je v kondicionále neb indikativě (se spojkou kéž), ve větách podmiňovacich jiných v kondicionále.

Ve větě přácí je hlas při spojce kéž vyšší a ke konci klesá

72. Věta rozkazovací.

Věta rozkazovací vyslovuje rozkaz nebo prosbu. Na př.: čtěte!; příteli, poskytni mi pomoci!; pane, vyslyš nás!

Sloveso věty rozkazovací je zpravidla v imperativě.

V řeči laskající (hypokoristické) a některých rčeních jiných býva místo věty rozkazovací věta s příčestím minulým činným; na př.: šel sem (m. pojď sem)!; vzal to ďas! Rozkaz vyjadřuje se tímto způsobem mírněji, než imperativem.

[45]číslo strany tiskuPřízvuk větný jest na slovese anebo na slově, které má důraz. Na př.: pane, vyslyš nás! – anebo (když je důraz na nás): pane, vyslyš nás!

B. Souvětí.

73. 1. Souvětí (neb větná složenina, n. věta složená) jest, kde dvě nebo i více vět spojuje se v jednotu souvětnou. Na př.: lékař léčí, Bůh uzdravuje; kdo křivě svědčí, nebude živ do roka; co nás mrzí, to se nás drží, a co jest milo nám, to nechce k nám; přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě.

Poznam. Nazýváme souvětím všelikou složeninu větnou; jindy bývá slova toho užíváno ve smyslu poněkud jiném.

2. Souvětí je souřadné nebo podřadné.

a) Souvětí souřadné (koordinované, parataktické) jest, kde v jednotu souvětnou se spojují věty hlavní.

Členové souvětí takového jsou:

α) buď vesměs věty hlavní, na př.: „lékař léčí, Bůh uzdravuje“; „nemnoho jídej, ne všecko zvídej, budeš dlouho živ“; –

β) anebo jsou členy souvětí souřadného věty hlavní a vedle nich takové věty vedlejší, z nichž každá patří ke své větě hlavní jednotlivé, na př.: „co nás mrzí, to se nás drží, a co jest milo nám, to nechce k nám“; – v příkladech druhu toho pojí se především věty vedlejší k svým příslušným větám hlavním, a poslední spojení v jednotu souvětnou děje se tím, že věta hlavní A (i se svou vedlejší) se pojí k větě hlavní B, atd.

b) Souvětí podřadné (subordinované, hypotaktické) jest, kde v jednotu souvětnou spojují se věty s jedné strany vedlejší, s druhé strany hlavní.

Na př.: „kdo křivé svědčí, nebude živ do roka“ (v jednotu souvětnou spojuje se věta vedlejší s větou hlavní); přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě“ (v jednotu souvětnou spojuje se s jedné strany věta hlavní, se strany druhé věta vedlejší se svou podřízenou).

3. V souvětí, které lze rozděliti ve dvě souměrné (třeba nestejné) části, bývá první nazývána předvětí a druhá závětí. Výrazy tyto, předvětí a závětí, nejsou dosti správné, ale již se jich obecně užívá.

Poznam. Souvětí také znázorňujeme v obrazcích. K tomu konci volíme litery veliké A, B, C... pro označení vět hlavních, a litery malé a, b, c... pro označení vět vedlejších, podřízených. Spojovací slova a interpunkci necháváme v obrazci, jako jsou v souvětí samém.

Při větě podřízené naznačujeme také, na které větě řídící závisí, a to tím, že znamení věty řídící před ní píšeme. Na př.:

Aa znamená větu vedlejší, která jest podřízena větě hlavní A, a to větou takovou první;

[46]číslo strany tiskuAb znamená větu takovou druhou;

Ac vėtu takovou třetí, atd.;

Ba, Bb, Bc... znamená věty vedlejší, které jsou podřízeny vėtč hlavní B (druhé), a to větu takovou první (Ba), druhou (Bb), třetí (Bc) atd.;

Aaa znamená větu vedlejší, která jest podřízena větě též vedlejší Aa,

a to větu takovou první;

Aab znamená větu takovou druhou; atd.

ABa znamená větu vedlejší, která je podřízena větám hlavním dvěma (A a B) zároveň. – ABCa větu vedlejší, která je podřízena větám hlavním třem (A, B, C) zároveň, – atd.

Souvětí nahoře příkladem uvedené „přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě“ má tedy obrazec: A, že Aa, co Aaa.

Obrazec jest ještě zřetelnější, když věty podřízené se kladou pod své věty řídící; v příkladě našem takto:

A, ........................

... že Aa,..............

............. co Aaa.

I. Souvětí souřadné.

74. 1. Souvětí souřadné jest, kde v jednotu souvětnou se spojují věty hlavní; viz § 73 č. 2.

2. Věty v souvětí souřadném nejsou jen maně skupeny a vedle sebe položeny, nýbrž pojí se smyslem a jinými pojidly k sobě vespolek a tím spojují se v jednotu vyšší, v jednotu souvětnou. Na př. v souvětí „lékař léčí, Bůh uzdravuje“ praví věta první, že lékař léčí (A), a věta druhá, že Bůh uzdravuje (B); oba pak úsudky tyto spojují se jako dvě protivy v úsudek vyšší, jenž je oba zahrnuje a obsáhá, a tímto úsudkem vyšším spojují se obě věty jednotlivé v jednotu souvětnou (srov. § 94).

3. Souvětí souřadné může se skládati z vět neboli členů několika. Na př. „lékař léčí, Bůh uzdravuje“ je souvětí dvoučlenné (obsahuje členy A, B); „nemnoho jídej, ne všecko zvídej, budeš dlouho živ“ je trojčlenné (obsahuje členy A, B, C); atd.

4. Členy souvětí souřadného mohou býti též složeniny podřadné. Na př.: co nás mrzí, to se nás drží, co jest milo nám, to nechce k nám. Srov. § 73 č. 2.

5. Mezi členy jednotlivými, zejména mezi členem předcházejícím A a následujícím B, bývá rozdílný poměr významový, a podle toho rozeznávají se souvětí souřadná slučovací, odporovací, příčinná a výsledná (o nich viz § 75–78).

6. Člen B připojuje se k A někdy zvláštním slovcem spojovacím, někdy bez něho. Spojovacím slovcem jeví se poměr věty B k A zřetelněji, než bez něho. Na př. v souvětí „lékař léčí, Bůh uzdravuje“ může býti nejistota, je-li v něm poměr slučovací (= lékař léčí, a Bůh uzdra[47]číslo strany tiskuvuje), anebo poměr odporovací (= lékař léčí, ale Bůh uzdravuje); dá-li se však do téhož souvětí spojka a praví-li se na př. „lékař léčí, ale Bůh uzdravuje“, přestává nejistota a poměr věty B k A vidí se zřejmě odporovací.

Spojovacím slovcem (nebo spojkou ve smyslu širším) bývá dílem spojka vlastně tak řečená, na př. „litera zabíjí, ale duch oživuje“, – dílem slovo původu příslovečného, na př. „napřed se mlátí, potom se platí“.

75. Souvětí slučovací.

1. Souvětí slučovací (kopulativni) jest, kde obsah věty B je stejnorodý s obsahem věty A. Věta B tedy připojuje se k A ve smyslu spojky a, t. j. buď samou spojkou a, nebo nějakou jinou smyslu podobného, nebo beze spojky, ale tak, že by tam spojka a býti mohla.

Souvětí toto lze tedy naznačiti vzorcem: A a B.

2. Spojovací slovce v souvětí slučovacím bývají: a, i, též, také, tolikéž…; i – i; tu – tu; jednak – jednak; brzo – brzo; dílem – dílem (spojky dvojité)…; nejprve, pak, potom, posléze, konečně…, předně, za druhé, za třetí, (stč. prvé n. najprvé, druhé, třetie)... (spojky řadící); anobrž; nejen – nýbrž i, ale i; netoliko – nýbrž také… (sp. stupňovací); ani, ani (aniž) – ani (aniž) (v záporu); atp.

3. Příklady: přej a bude ti přáno ČMudr. 110; mnohý shazuje hnízdo a jiní mladé sbírají tamt. 129; ktož málo sěje, málo bude žieti, a ktož rozsievá v požehnáních, z požehnání bude také žieti HusE. 1, 116; viděl jsem i uvěřil jsem; jen poshověj, i zlý čas mine svým časem ČMudr. 195; on mne nezná, také já jeho neznám; aniť jest jen v žádosti sbožie lakomstvo, také jest lakomstvo v žádosti cti ŠtítV. 131; pán mě neb obec poslala bez peněz, také ty máš mi dáti duchovní věc bez peněz HusE. 1, 435; tu prší, tu je zase jasno; brzo mne chválí, brzo mne haní; Hus dílem věřil v lepší smýšlení královo, dílem byl na všecko odhodlán TomP. 3, 552; napřed se mlátí, potom se platí ČMudr. 128; o velicě noci světíme hod jeho (Kristova) z mrtvých vstánie, potom světíme jeho do nebe vstúpenie ŠtítV. 189; příčiny toho (dělení slovenštiny od češtiny) byly tři: předně zmáhající se vždy rozdíl mezi obecnou mluvou lidu českého a slovenského; za druhé povaha jazyka spisovného novějšího byla od povahy staršího jazyka rozdílná; za třetí přispěl nedostatek národních škol; prvé byla si v nepokoji pro nemoc, již (nunc) jdi zdráva u pokoji HusE. 2, 405; najprvé aby zpósobil je (člověk své srdce), druhé aby je otevřel, třetie aby jeho ostřiehal ŠtítV. 244; najprvé hledajte královstvie nebeského a potom všechny tyto věci budú vám přidány HusE. 1, 437; netoliko svoluji, ale také žádám; netolikť lež v řeči bývá, ale bývá také i v skutku ŠtítV. 15; ale netoliko chtěl býti raněn, ale [48]číslo strany tiskuchtěl býti zabit HusE. 3, 123; ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo; aniž mne znáte, aniž otce mého znáte HusE. 1, 9; –

řeč na váze měř, málo tomu věř ČMudr. 76 (= věta B připojena k A beze spojky); svěř se tetě, roznese tě po všem světě tamt. 72; sám sobě hudeš, sám sobě vesel budeš tamt. 161; růže při trní se rodí, radost po žalosti chodí tamt. 195; pí hrdlo, jez hrdlo, zaplatíš hrdlo ŠtítV. 133; pravice jeho jest moc jeho, rámě jeho jest velikost jeho HusE. 1, 19.

76. Souvětí odporovací.

1. Souvětí odporovací (adversativní) jest, kde věta B odporuje větě A, obmezujíc nebo dokonce rušíc její platnost. Věta B připojuje se k větě A ve smyslu spojek ale, nebo atp., t. j. buď některou ze spojek těchto samou, nebo nějakou jinou smyslu podobného, nebo beze spojky, ale tak, že by tam spojka ale, nebo atp. býti mohla.

Souvětí toto lze tedy naznačiti vzorcem: A, ale B; aneb: A, nebo B.

2. Spojovací slovce v souvětí odporovacím bývají: a, ale, avšak, však, stč. ano, než, pak, přece, leč, jen, že, nebo, sice...; nebo – nebo; buď – nebo; bud – bud; ne – nýbrž (spojky dvojité); atp.

3. Příklady: slíbil, že přijde, a nepřišel Us. ob.; druzí (posuzovatelé) obličej mají pokojný, a myslce vždy žádá vojny AlxV. 51; kacieř tak v skořě mnoho lidí k svému kacieřstvu nevzbudí; a svódnicě dne prvého ihned ho (sváděného) přivede k zlému Hrad. 101ᵃ; veliký vuoz bude téj rudy, ješto zlato kopají, a málo zlata čistého bude z toho ŠtítV. 189; kniežata sú byli, a já jich nevolal HusE. 2, 226; každý k přísaze osobně státi má, a muož za nemocna pohnaný položen býti VšehK. 52ᵇ; litera zabijí, ale duch oživuje Br. Z. 547; snadno jest lapiti ježdíka, ale nesnadno ho na rukou udržeti ČMudr. 151; úřad kněžský přijímáme, ale skutky úřada neplníme HusE. 2, 401; mračí se, avšak pršeti nebude; rataj jest v poslušenství pána svého, avšak často pán užitečně poslúchá rataje ŠtítV. 220; aj kněžími pln jest svět, avšak ve žni boží řiedký velmě nalézá sě dělník HusE. 1, 323; i oslice Balámova promluvila, však oslicí ostala ŠtítV. 277; řkú pokoj, pokoj, ano nenie pokoje tamt. 244; není nám život krátký, než my jej krátký děláme; biskup Jan nepřijel hned ze začátku, než mínil přijeti později TomP. 3, 505; nebyla o chudých péče jeho (Jidášova), než toho je želel, že jejie (masti) nepožil ŠtítV. 251; král odebral se do kláštera Zbraslavského, arcibiskup pak zůstal v Praze TomP. 3, 276; sami nemohú sebe zbaviti blech a much, a pak chtie jiné zbaviti pekelných muk svým dáváním HusE. 2, 11; (Hus) nezamítl žádného článku víry, leč vždy toliko bojoval proti hrubým bludům ve pojímání jich TomP. 3, 541; té velikosti nedosahoval počet duchovenstva při ostatních kostelích, nicméně byl dosti znamenitý tamt. [49]číslo strany tisku3, 30; ty svátek smilníš aneb o smilstvie úmyslem stojíš HusE. 2, 73; pošlu posla, anebo přijdu sám; aneboť se kruh světa boří, aneboť buoh násilé přirozenie trpí ŠtítV. 179; popadni pacholka s některú i řkú: nebť jest hrdlo dáti, neb ji za ženu mieti HusE. 1, 198; ne prosím, nýbrž práva svého žádám; bratrstvo nevázalo se na žádný stav, nýbrž dopouštělo přístup každému TomP. 1, 202; my v Čechách nesjednáváme sě v měrách, nébrž v jednom městě v Praze jiná měřicě jest na Novém městě a jiná na Malé straně HusE. 2, 36; –

mistři čeští schvalovali návrh poslů francouzských; mistři němečtí odporovali mu TomP. 3, 467 (věta B připojena k větě A beze spojky); stój to dlúho nebo krátko, někdy zlost vyjde na jevo ŠtítV. 155; čeled bohatcě vidiena jest plačície, anjelé nebyli sú vidieni radující sě HusE. 2, 245.

4. Souvětí odporovací se spojovacími slovci nejen, netoliko – nýbrž i, ale i, ale také je smyslem slučovací (a stupňovací). Na př.: netoliko svoluji, ale také žádám.

77. Souvětí příčinné.

1. Souvětí příčinné (kausální) jest, kde věta B vyslovuje příčinu toho co jest vysloveno v A. Věta B připojuje se k A ve smyslu spojky neboť, t. j buď spojkou neboť samou, nebo nějakou jinou smyslu podobného, nebo beze spojky, ale tak, že by tam spojka neboť býti mohla.

Souvětí toto lze tedy naznačiti vzorcem: A, neboť B.

2. Spojovací slovce v souvětí příčinném bývají: neboť, nebo (= neboť), neb, nebť; -ť, vždyť; totiž atp.

3. Příklady: s bláznem nebeř rady, nebo nebude moci zatajiti slova; bděte, neb neviete dne ani hodiny HusE. 1, 20; buďte hotovi, neb kterú hodinu nemníte, syn člověka přijde tamt. 1, 12; Buoh nemá tělestných údóv, neb jest duch tamt. 1, 12; vší snažností ostřiehaj srdce, neboť z něho pochodí život ŠtítV. 265; učte se ode mne, nebť jsem tichý a pokorný srdcem tamt. 230; radujte se vespolek, nebť odplata vaše mnohá jest v nebesiech HusE. 2, 224; neboj se, jsemť s tebou; jdi od nás, nechcemť učení tvých cest ŠtítV. 176; douſaj, synu, odpúštějíť sě hřiechové tvoji HusE. 1, 33; neboj se, vždyť jsem s tebou; záměry tyto přetrhla smrt nenadálá. Arcibiskup Zbyněk dojel totiž z Litomyšle jen do Prešpurka TomP. 3, 497; lúpež chudiny jest v domiech vašich, neb totiž pro náklady na pýchu lúpena bývá chudina ŠtítV. 120; ti proto mají břicha veliká, neb žerú nesvětiece svátka HusE. 1, 123; proto jest ten věk opušťen, neb nenie zavázán k práci u vinici tamt. 2, 65 (proto – nebo = nč. proto – že, poněvadž, t. j. v jazyku starém je souvětí souřadné, v jazyku novém pak podřadné); –

[50]číslo strany tiskuneptej se na klevety, máš doma novin dost ČMudr. 89 (= věta B připojena k A beze spojky); nebudu dnes již nic pracovati, jsem unaven; neumiem chváliti toho, viem, že svatý Augustin die… ŠtítV. 277; ne všichni máme těla pokorná, druzí po tom stojie, aby jich těla zředlna byla tamt. 118.

4. Věty tyto lišiti jest od příčinných podřadných (příslovečných), o nichž v. § 90 č. 1.

78. Souvětí výsledné.

1. Souvětí výsledné (konsekutivni) jest, kde věta B vyslovuje výsledek toho, co je pověděno v A. Věta B připojuje se k A ve smyslu spojky proto, t. j. buď spojkou proto samou, nebo nějakou jinou smyslu podobného, nebo beze spojky, ale tak, že by tam spojka proto býti mohla.

Souvětí toto lze tedy naznačiti vzorcem: A, proto B.

2. Spojovací slovce v souvětí výsledném bývají: proto, protož, pročež; tedy, tudy; tak (= tedy, v jaz. obecném a starém).

3. Příklady: byl jsem unaven, proto jsem nemohl přijíti; k vyhláškám Husovým, kterými vyzýval žalobníky proti sobě, nepřihlásil se nikdo, protož Hus učinil ohlášení... TomP. 3, 553; král Václav pokládal německým professorům vystěhování se jich za provinění; pročež vyřkl zvláštním rozkazem vypovědění jich tamt. 3, 471; jsem unaven, nemohu tedy pracovati; (diábel) v padení žádal klaněnie a v postě modlenie, tak žádal i najvyššieho pocťenie HusE. 1, 73; –

učinil jsem nedobře, musím to napraviti (= věta B připojena k A beze spojky); čiň, co máš, a lidi nech mluviti, co chtí, pokoj bude ČMudr. 90; více svěc, více světla tamt. 284; lichá v lidech povaha, nevěřiž každému tamt. 251; ne vše doma máš, také lidí potřebuješ tamt. 265; páni se budou rváti, sedláci půjčte vlasův tamt. 325; byl s’ nad málem věren, nad mnohými věcmi tebe ustanovím ŠtítV. 238; jiným jest pomáhal, nechť sobě pomůže HusE. 2, 80.

4. Věty tyto lišiti jest od podřadných příslovečných účinkových, které někdy bývají nazývány výsledné nebo výsledkové; o těch v. § 89 č. 3.

79. Souvětí souřadné vícečlenné.

V §§ předešlých (75–78) měli jsme na zřeteli hlavně souvětí souřadné dvoučlenné, t. j. složené z vět A, B.

Když je členův více, na př. A, B, C..., M, N…, tedy jest poměr členův následujících ku předcházejícím (t. j. B k A, – C k B, – atd.) dvojí.

1. Poměr veskrze stejný (t. veskrze slučovací, nebo veskrze odporovací atd.). Na př.: pokora činí pokoj, pokoj činí bohatství, bohatství činí pýchu, pýcha činí válku, válka činí chudobu, chudoba zase pokoru ČMudr. 95 (= spojení veskrze slučovací podle vzorce: A, B, C... = A a B a C…);

[51]číslo strany tiskujdi, prodaj všecko, což máš, a daj chudým a poď po mně HusE. 2, 17; a ihned plvali sú v tvář jeho a zášijky mu dávali a palmami v tvář bili a řekli sú tamt. 1, 393; peniez dávám, boha hněvám, hřiechem sě plním, vláhu dobrú života tratím, život krátím, učenie i s rozumem tratím tamt. 1, 202; –

uč sě neb sě modl, uč jiné, nebo čti, nebo dělaj tamt. 1, 105 (= spojení veskrze odporovací); –

pane, milostiv buď synu mému, nebť náměsiečný jest a trpí zle tamt. 1, 125 (= spojení veskrze příčinné); cierkev svatá obé to (boj a rozkoš do sebe má, neb jest zřiezena jako zástup vojenský, neb se nevěrným kacieřóm protiví a diábly svým svatým životem pudí tamt. 3, 86.

2. Poměr rozdílný. Na př.: starej se o sebe (A), starej se o přítele (B), ale nejvíce se starej o nepřítele (C) (mezi A a B je poměr slučovací, C pak jest k oběma v poměru odporovacím; vzorec: A, B, ale C); – já sem štěpil (A), Apollo smáčel (B), ale bóh jest přispořenie dal (C), HusE. 2, 232 (vzorec A, B, ale C; – duše, máš mnohé věci položeny na mnohá léta (A); odpočívaj (B), jez (C), pí (D), hoduj (E) tamt. 2, 300 (mezi B, C, C a E jest poměr slučovací, k A pak jsou v poměru výsledném; vzorec: A, proto B, C, D, E); – semene mnoho vržeš v zemi (A) a maličko nažneš (B), neb kobylky všecko slepcÍ (C) tamt. 1, 56 (mezi A a B jest poměr slučovací, C pak jest k oběma v poměru příčinném; vzorec: A a B, neboť C; – ten k úřadu biskupstvie byl zvolen (A), avšak dveřmi nevšel (B), neb jest zloděj byl (C) tamt. 1, 211 (mezi A a B jest poměr odporovací, C pak jest k B v poměru příčinném; vzorec: A, ale B, neboť C).

80. Věta stažená.

1. Věty, které mají některý člen stejný nebo i několik členů stejných a které by se mohly spojiti v souvětí souřadné, mohou se také spojití tak, že to, co je stejného, položí se jako část společná jen jednou. Tím stává se z vět dvou neb několika věta jen jedna, a ta slove stažená.

Na př. věty „bohatství plodí závist“ a „chudoba plodí nenávist“ mají stejný holý přísudek „plodí“; mohou se spojiti v souvětí souřadné „bohatství plodí závist a chudoba plodí nenávist“; a mohou se proměniti ve větu staženou: „bohatství plodí závist, chudoba nenávist“.

Věty „ranní setí často zmýlí“ a „pozdní setí vždycky zmýlí“ mají stejný holý podmět „setí“ a holý přísudek „zmýlí“, mohou se spojiti v souvětí souřadné a dále ve větu staženou: „ranní setí často zmýlí, a pozdní vždycky“ (ČMudr. 135). Atd.

Tímto výkladem – dochovaným z doby starší – není však řečeno, že by každá věta stažená vznikala z příslušných nestažených; věty ty [52]číslo strany tiskuzajisté většinou a zpravidla vznikají jako věty jednoduché a mají jen tu zvláštnost, že některé jejich členy jsou dvojnásobné nebo několikanásobné.

2. Věta stažená má tedy některý člen jen jeden – nebo některé členy jen po jednom –, členů pak jiných po dvou nebo po několika.

Na př. věta stažená „nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází“ má podmět jen jeden (nemoc) a přísudky dva (1. na koni přijíždí, 2. pěšky odchází).

Věta stažená „bohatství plodí závist, chudoba nenávist“ má holý přísudek jen jeden (plodí) a podměty dva (1. bohatství, 2. chudoba) i předměty dva (1. závist, 2. nenávist).

Věta stažená „domácí chléb, domácí plátno a domácí rozum bývají nejlepší“ má holý přísudek jen jeden (bývají) a doplněk též jen jeden (nejlepší), podměty pak tři (domácí chléb, d. plátno, d. rozum).

3. Ale ne každá věta, ve které jest některá část dvojnásobná nebo několikanásobná, jest věta stažená; za staženou pokládejme jen tu, kterou lze bez násilí smyslu přeměniti v souvětí souřadné. Na př. věta „Romulus a Remus založili Řím“ má dva podměty a k nim jeden přísudek; ale nelze ji proměniti v souvětí souřadné, není to tedy věta stažená, nýbrž věta jednoduchá s podměty dvěma.

4. Členové, kteří ve větě stažené jsou rozdílní, spojují se vespolek tak, jako věty v příslušném souvětí. Na př.: neštěstí nechodí po horách, ale po lidech ČMudr. 156 (rozdílní členové po horách a po lidech spojeni jsou spojkou ale, poněvadž by táž spojka byla i v příslušném souvětí: „neštěstí nechodí po horách, ale neštěstí chodí po lidech“); ráda kočka ryby jí, než do vody nechce tamt. 125; nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází; podíly kanovníků byly i dle práva i dle obyčeje větší TomP. 3, 65; vody ani nepřibývá ani neubývá; působil netoliko slovem, nýbrž i příkladem svým TomP. 3, 453; minulý rok byl suchý a proto neúrodný; tak zahynulo židů dílem v ohni, dílem násilným usmrcením přes tři tisíce TomP. 3, 339; podělovali se jako jiní chudí buď penězi bud chlebem nebo šatstvem tamt. 3, 268; každý hřiech aneb jest z pýchy, neb z závisti, neb z hněvu, neb z lenosti, neb z lakomstva, neb z smilstva ŠtítV. 114; proti tomu ozval se biskup nejprve ústně, potom také písemně TomP. 3, 572; –

bohatství plodí závist, chudoba nenávist ČMudr. 164 (= spojení beze spojky); nenie moc odjinud, jedné od boha ŠtítV. 232; ukaž se před lidmi velebně, ctně, v rúše dobrém tamt. 230.

5. Jiné příklady vět stažených:

otec šel do města a nakoupil zboží Us. (= společný podmět); závist nepředčí nad pýchou, než za ní v patách kluše ČMudr. 109; neštěstí nechodí po horách, ale po lidech tamt. 156; slza světlá, ale oči kalí tamt. 80; –

[53]číslo strany tiskuchléb má rohy, nouze nohy tamt. 167 (= společný přísudek); kočka myší nenechá, liška slepic a vlk ovec tamt. 223; po bouři bývá jasno a po jasnu mračno tamt. 197; mysli často na přítele, ale častěji na nepřítele tamt. 235; nehled na psa, ale čí pes tamt. 166; nescházejí se hory s horami, ale lidé s lidmi tamt. 265; vlk změní srst, ale ne povahu tamt. 223; ponoukej ruce k dílu, a ne hubu k jídlu tamt. 295; –

přítele tajně napomínej a zjevně chval tamt. 232 (= společný předmět); cizí proso oháníš a tvé vrabci zobou tamt. 272; –

na bílý chléb máslo, na černý hlad tamt. 189 (= společné příslovečné určení, jen jeho část); –

dobrá (jest) psu moucha, chlapovi řepa tamt. 189 (= společný doplněk); – řídko dobré maso dvakrát vařené a přítel dvakrát smířený tamt. 236; –

sobě a ne zlatu hanbu činí, kdo je k olovu rovná tamt. 109 (= společno členů několik, zde přísudek a předmět); domácí chleb, plátno a rozum nejlepší tamt. 203; svá vlast každému nejmilejší a mně má tamt. 226; zmek močidla nezůstane ani žába tamt. 222; ranní setí často zmýlí a pozdní vždycky tamt. 135; (manželství) i móž býti i má býti tělesná milost ŠtítV. 38; tomu řiekám někdy uměnie a někdy viděnie tamt. 257; ne bóh ť zlého nevelí, ani jeho anjelé světí tamt. 154; nenie ť moc odjinud, jedné od boha tamt. 232; ukaž se před lidmi velebně, ctně, v rúše dobrém... tamt. 230.

II. Souvětí podřadné.

81. 1. Souvětí podřadné jest, kde v jednotu souvětnou se spojují věty s jedné strany vedlejší, s druhé strany hlavni; viz § 72 č. 2.

2. Věty jednotlivé v souvětí podřadném jsou dílem říd´ící, dílem podřízené (viz § 15).

Věta hlavní je tu vždycky řídící. Na př. v souvětí „přijde čas (A), že se zeptá zima, cos dělal v létě“ jest věta první (A) hlavní a řídící.

Věta vedlejší je tutéž vždycky podřízená, někdy pak podřízená a spolu řídící. Na př. v souvětí právě uvedeném je věta třetí věta vedlejší a podřízena větě druhé; věta druhá pak sama je též věta vedlejší, je podřízena větě první (A) a je spolu řídící věty třetí.

3. Věty v souvětí podřadném pojí se smyslem a jinými pojidly k sobě vespolek a tím spojují se v jednotu vyšší, v jednotu souvětnou.

Na př. v souvětí právě uvedeném „přijde čas (A), že se zeptá zima (že Aa), cos dělal v létě (co Aaa)“ pojí se nejprve Aaa v jednotku s Aa, a tato jednotka pojí se dále s A v jednotu souvětnou; obrazec toho spojení:

A, že Aa, co Aaa

[54]číslo strany tiskuV souvětí souřadně i podřadně složeném (viz § 74 č. 4) „co nás mrzí (co Aa), to se nás drží (A), a co jest milo nám (a co Ba), to nechce k nám (B)“ spojují se členové podle obrazce:

co Aa, A, a co Ba, B.

Srov. §§ 94–100.

82. Věty vedlejší jsou několikeré a třídí se podle několika dělidel, zejména podle toho. 1. čím a jak jsou připojeny k svým větám řídícím, 2. jakého druhu slova zastupují a 3. jaké členy svých vět řídících zastupují.

1. Podle toho, jak jsou k svým větám řídícím připojeny, rozeznávají se věty vedlejší:

a) spojkové (konjunkcionální), t. j. takové, které se k svým větám řídícím připojují nějakou spojkou; na př.: když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají; přeji si, aby pršelo; – a

b) vztažné (relativní), t. j. takové, které se k svým větám připojují některým zájmenem vztažným; na př.: kůň, který ovsa dobývá, nejméně ho jí; kdo se povyšuje, bude ponížen.

2. Podle toho, jakého druhu slovo zastupují, rozeznávají se věty vedlejší:

a) podstatné (substantivní), t. j. takové, které zastupují jméno podstatné; kdybychom větu takovou nahradili nebo mohli nahraditi slovem jedním, bylo by to jméno podstatné; na př.: kdo žaluje, má i dokázati = žalobník má dokázati;

b) přídavné (adjektivní) t. j. takové, které zastupují jméno přídavné a nahraditi by se mohly jménem přídavným; na př.: čas, který minul, se nevrátí = čas minulý se nevrátí;

c) příslovečné (adverbiální) t. j. takové, které zastupují příslovce a nahraditi by se mohly příslovcem (věty tyto jsou tytéž, jako zde dále v 3 d).

3. Podle toho, jaké členy svých vět řídících zastupují, zda-li totiž zastupují podmět, nebo předmět, nebo doplněk, nebo příslovečné určení, nebo přívlastek, rozeznávají se vedlejší věty a) podmětné, b) předmětné, c) doplňkové, d) příslovečné a e) přívlastkové.

Toto dělidlo jest nejdůležitější. Více o větách těchto viz § 83–92. Vět přísudkových (n. výrokových), t. j. takových, které by zastupovaly přísudek svých vět řídících, není.

Poznam. Táž věta bývá podle různých zde vyložených dělidel druhu různého. Na př. v souvětí „kdo žaluje (Aa), má dokázati (A)“ jest věta Aa věta vedlejší a jest to věta jednak vztažná (podle toho, že je připojena k A zájmenem vztažným), jednak podstatná (podle toho, že zastupuje jméno [55]číslo strany tiskupodstatné, kdo žaluje = žalobník), jednak podmětná (podle toho, že zastupuje podmět věty A).

83. Věta podmětná.

1. Věta podmětná jest věta vedlejší, která vyslovuje podmět své věty řídící. Na př.: Kdo křivě svědčí, nebude živ do roka.

2. Na větu podmětnou tážeme se otázkou takovou, jako na podmět (viz § 19 č. 2). V příkladě našem: kdo nebude živ do roka? (= otázka na podmět); – odpověď: kdo křivě svědčí (= věta podmětná).

Jiné příklady: kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá (přísl.); kdo chce chleba, pracuj co třeba ČMudr. 126; i kdo počne hádku, i kdo raní, oba trestáni (věty podmětné dvě) tamt. 358; ne to hřích, co jde do úst, ale co z úst vychází (též) tamt. 20; koho oči bolí, nechoď do mlýna tamt. 120; koho chrání Bůh svým štítem, nezahyne v boji lítém tamt. 12; není možno, aby pravda nezvítězila; mnohým se zdá, že podzim je příjemnější než jaro; jak dlouho kardinál Quido proboštoval, není známo TomP. 3, 164; ukázáno tam také, kterak v úřadě tom páni a měšťané se střídali tamt. 3, 8; neví se, kdy (domy bekyňské) byly založeny tamt. 3, 233; k důstojenství arcijáhna postačovalo, aby byl jáhnem tamt. 3, 162; –

kto nepočne, nebude konati, a ktoť nekoná, nedokoná ŠtítV. 12; ktožť chce v čem státi a dokonati, musíť počíti tamt. 172; ktož jest, jenž svět přemáhá? HusE. 3, 154; shledáno, když sta umřela, kto jest vyšší a dóstojnější, že Lazar, a kto nižší, že bohatec tamt. 1, 243; kteří v těle jsú, totiž kteří tělesných žádostí neskrovnie, nemohú se líbiti bohu ŠtítV. 203; kteří chtie u měkkém a krásném oděvu choditi, ti u domóv králových pochlebují HusE. 2, 18; což kolivěk sviežeš na zemi, bude svázáno i v nebi tamt. 1, 27; čiež pře nenie, nemá do šraňkuov jíti VšehK. 25ᵇ; lépe jest, ať dám bohu na obět HusE. 2, 154; – zdá se jim, by to byla pravda, ješto bude omyl ŠtítV. 277; neslušie knězi, aby byl trhovcem HusE. 1, 219; protož nenie pravda, by kněz tělo božie stvořil tamt. 1, 13; jisté jest, že pán buoh přepúštie na své syny a dcery zamúcenie tamt. 1, 279; a v svátek nalezeno bude, ano sluhy jich zlaté a střiebrné orudie nenie tamt. 1, 237; je tu v podobenství ukázáno, kak spasitel chtěl svój lid vykúpiti ŠtítV. 301; divné jest, proč, jakž kto bude biskupem římským, ihned jeho nazývají otcem svatým HusE. 1, 8; povědieno jest, kterak cierkev svatá jest hrozná moci diábelské tamt. 3, 78.

4. O větě tázací, která bývá větou podmětnou, viz ještě v § 108.

84. Věta předmětná.

1. Věta předmětná jest věta vedlejší, která vyslovuje předmět své věty řídící. Na př.: Nevíme, co se stane.

[56]číslo strany tisku2. Na větu předmětnou tážeme se otázkou takovou, jako na předmět (viz § 13). V příkladě našem: co nevíme? (= otázka na předmět); – odpověď: co se stane (= věta předmětná).

3. Jiné příklady: co sis nadrobil, vyjez ČMudr. 161; co smíš raditi, směj sám činiti tamt. 285; co nachoval Stýskal, to promrhal Výskal tamt. 61; komu štěstí jede, dobře se mu vede tamt. 149; kdož pelyněk sype, syp ty mu hořec tamt. 16; čeho dost, nesnadno tím hospodařiti tamt. 165; co v srdci nosíme, o to se bojíme tamt. 238; čeho nelze předělati, darmo na to žehrati tamt. 192; poruč mu, aby to konal; prosili jsme, aby nás do Vídně dovézti dal; nikdy jsem neslyšel, aby kdo zlost vymlouval; porozuměvše, oč se jednalo, zachránili se útěkem TomP. 3, 385; Hus dověděl se ještě lépe, zač stály sliby Zikmundovy tamt. 3, 587; křesťané mají věřiti, což jest buoh přikázal, aby bylo věřeno HusE. 1, 7; coť vám řkú, to čiňte, ale coť činie, toho nečiňte ŠtítV. 232; každý by chtěl, aby to dobré bylo, což má tamt. 166; jsú židé i pohané proti tomu, byť duše zahynuly smrtí tamt. 181; báti sě nemá dobrý, by jemu mohlo co škoditi HusE. 1, 363; kaž bohatým, ať své naděje nepokládají v nejistém ŠtítV. 222; ty sě varuj, ať sě též nepřihodí HusE. 1, 277; vizte, ať vás nižádný nesvede tamt. 2, 386; a dovodí Kristus, že jest bohem tamt. 2, 187; vídámy mnohokrát, ano biskup rozlučuje manžely tamt. 3, 200; viděl sem mezi židy, ani tlačie lisicě v neděli tamt. 1, 132; písmo praví, kakú žalost měl Adam pro své děti ŠtítV. 15; znamenaj, kaký jest tvój přietel HusE. 1, 223; (člověk) má pilně vážiti, který mu sě stav lépe hodí tamt. 2, 32; znamenajte, kterak srdce má býti připraveno k bohu ŠtítV. 259; tu poznáme, kde jsme byli, odkud nám pomohla milost božie tamt. 171; Pán Ježíš ukázal jest, kde má hřiiech hniezdo HusE. 1, 347; pomni, co jsi, odkud jsi přišel a kam pójdeš tamt. 3, 107; pomněte, proč máme boha milovati ŠtítV. 209; – nevie člověk, chvály-li je hoden či potupy tamt. 191; (člověk) nevie, dnes-li sě smrt přiblíží HusE. 3, 111; ktož s kúzly jdú vókol, sami viděti mohú, jest-li to k čemu dobrému podobno, co činie ŠtítV. 182; dva šeptati budeta, a kto je čím zlým vinen, vztýchá sě, zdali snad o ňem to šepcí tamt. 111; pros boha, zdať snad odpuštěno bude tobě HusE. 1, 342; vizme, zdali ne pilnějie klanieme sě bohatcóm tohoto světa, nežli pánu bohu tamt. 1, 68; bóh daj, mě črtie vzěli tamt. 1, 94 ( = přiřazení beze spojky); pomni synu, vzal si dobré věci za života svého tamt. 2, 245.

4. O větě tázací, která bývá větou předmětnou, viz ještě v § 108.

5. Sem patří také tak zvaná nepřímá řeč (oratio obliqua). Jest to věta předmětná závislá na větě uvozovací, zejména na jejím slovese, znamenajícím rčení (nebo jiné sdílení, nebo myšlení), a připojená k své větě řídící spojkou že, aby. Na př.: Přítel mi řekl, že mne navštiví, – [57]číslo strany tiskunebo abych jej navštívil. Otázka: co řekl přítel? odpověď (věta předmětná): že mne navštíví, nebo abych jej navštívil.

Více o řeči nepřímé viz v § 104–107.

85. Věta doplňková.

1. Věta doplňková jest věta vedlejší, která vyslovuje doplněk své věty řídící. Na př.: Bůh jest, jenž všecko stvořil a zachovává = Bůh je stvořitel a zachovavatel všeho.

2. Na větu doplňkovou tážeme se otázkou takovou, jako na doplněk (viz § 13). V příkladě našem: kdo (= jaký) jest Bůh? (= otázka na doplněk); odpověď: jenž všecko stvořil a zachovává (= věta doplňková).

3. Jiné příklady: nikdy se nestanu, čím ty jsi; nejsi mi, čím by mi bratr býti měl; stál, jako by byl přimražen; jsem, jako bych s nebe spadl Us.; jsem, jako bych se byl znova narodil Us.; není vše takové, jak bychom si přáli; jaký pán, takový krám; jaká otázka, taková odpověď ČMudr. 86;

tenť jest, jenž křtí v duchu svatém...ŠtítV. 178; kto je, by to mohl věděti, kto by byl otec jeho tamt. 174; z těch desieti přikázaní prvnie tři jsú, kterak se máme mieti k bohu, jiných pak sedm jest, kterak sě mají mieti k svým bližním tamt. 291; kto jest, by nebyl dlužník HusE. 2, 390; ona (láska) jest, jenž v protivnostech nehyne, neb trpělivá jest; křivdy nečiní, neb dobrotivá jest; jíž cizí štěstí nermútí, neb nezávidí; jíž zlé svědomí nebode, neb zle nečiní; jenž ve cti se nevýší, neb se nedme; jenž v zavržení se nestydí, neb není chlúby žádna; jíž žádost lakomství nesužuje, neb nehledá požitkuov; jíž hanění nepotupuje, neb se nepopúzí... tamt. 3, 164; to jest život věčný, aby poznali tě samého boha tamt. 3, 153; nalezl jsem je, ani jsú dóm prázdný od zachovánie zákona tamt. 2, 104; jakýž pán, takýž i sluha tamt. 2, 242; jakýž otec, tací synové tamt. 1, 246.

4. O závislé větě tázací, která bývá větou doplňkovou, viz ještě v § 108.

86. Věta příslovečná.

1. Věta příslovečná jest věta vedlejší, která vyslovuje příslovečné určení své věty řídící.

2. Věty příslovečné dělí se ve věty a) místní, b) časové, c) věty způsobu a míry a d) příčinné, – a tážeme se na ně otázkami takovými, jako na stejná příslovečná určení.

Poznam. Je to rozdělení celkem totéž, jako bylo rozdělení příslovečných výrazů nevětných (viz § 44 č. 3); rozdíl je tu některý tím, že jistá určení příslovečná vyskytují se jen ve výrazích nevětných, jiná zase jen ve větných.

[58]číslo strany tisku87. 1. Příslovečná věta místní jest věta vedlejší, která vyslovuje určení místa své věty řídící. Na př.: kde nic není, ani smrt nebéře. Otázka: kde nebéře smrt? (= otázka na místo); odpověď: kde nic není! (= příslovečná věta místní).

2. Jiné příklady: kde cesta rovná, nezajížděj ČMudr. 62; kde tě nezvou, nehrň se (kam?) tamt. 85; kde přijde pýcha, tudíž za ní přikluše hanba tamt. 97; tělo táhne se tam, odkudž pošlo jest; vyšli tam, kudyž se vstupuje nahoru Br. Z. 442; kam strom nahýbáš, tam roste; kam střídmost nechodí, tam chodí lékař ČMudr. 295; (Hus) kde nemohl kázati v kostelích, kázal v širém poli TomP. 3, 539; –

Kristus učí nás, kudy bychom k blahoslavenství mohli přijíti ŠtítV. 270; šel tam, ježto křesťany mučili Pass. Z. 441; pójdu za tebú, kam kolivěk puojdeš HusE. 1, 405; duch, kde chce, dýchá tamt. 2, 234; napíši číslo (číslo listu v rejstříku) dotud, dokud najdéle kapitola jest psána HusE. 1, 362.

88. Příslovečná veta časová jest věta vedlejší, která vyslovuje určení času své věty řídící. Na př.: když ptáčka lapají, pěkně mu pískají ČMudr. 43. Otázka: kdy ptáčkovi pěkně pískají? (= otázka na čas); odpověď: když jej chytají! (přísl, věta časová).

2. Jiné příklady: snadno býti štědrým, když je z čeho ČMudr. 45; netrať naděje, když se zle děje tamt. 198; spravuj vůz, než se kola rozběhnou tamt. 259; bohatý nemá dost, dokud mnoho chudých nesežene tamt. 167; (král Václav) mínil užívati venkovského pobytu, kdykoli se mu zachtělo, v nejbližším okolí hlavní města TomP. 3, 528; posel nalezl jej, an spí v pravé poledne tamt. 3, 353; co platna tučná topinka, ano zubů není ČMudr. 193; –

slušie ihned udusiti hněv, jakž sě zažže ŠtítV. 122; jakž brzo sě oddá (člověk) na skutek smilstvie, tak ihned rozum bude pohřížen v tělesnosti HusE. 3, 198; trsti ihned jakž vietr dotkne, na stranu jí hne tamt. 2, 17; blahoslaveni budete, když vás budú zlořečiti lidé tamt. 1, 252; požívaj očí, donidž máš oči ŠtítV. 226; donidž někto málo jmá, dotud die, že něčeho nemnoha bylo by jemu potřebie tamt. 224; ktož je čím dlužen, prázden dluhu nebude, jeliž zaplatí tamt. 338; (sladkost spasenie) nezeví se nám, až jeliž škeřepina t. j. křehkost sě rozbie HusE. 3, 78; (sv. Augustin) podržal se jich (Manichejských knih) bludu, až dal buoh poznati, že v jich písmě spravedlnosti nenie ŠtítV. 291; aby (člověk) počna (dobrý skutek) konal, až by i dokonal tamt. 244; ale to sě stane, až had na ledu se shřěje HusE. 1, 100; své mateře synu kladl s’ úraz, a já sem mlčal, a ty to činíš ŠtítV. 233; kterak mohu milovati boha, a já ho nevizi HusE. 1, 60; i kam by sě děli kuběnáři, kněžie i mnišie, a my moře nemáme? tamt. 2, 284; co pak prácě v učení, ano pamět biedná tamt. 1, 293; [59]číslo strany tiskuprvé jest buoh…, než-li tvá duše jest tamt. 1, 5; pustí na tě pán hlad…, doňavadž nepotře tebe tamt. 1, 55; raň tě pán biedú..., poňadž nezhyneš tamt. 1, 55.

89. 1. Příslovečná věta způsobu a míry jest věta vedlejší, která vyslovuje určení způsobu a míry své věty řídící.

Způsob a míra vyslovují se ve větě příslovečné:

dílem přirovnáním, t. j. praví se, že způsob nebo míra jest takový, jako..., nebo tak, jako..., nebo jiný, než..., nebo větší, rozdílné atd. tím, čím..., atp.; věty tohoto způsobu jsou věty přirovnávací (komparativní); na př.: každý pták tak zpívá, jak inum nos narostl; otázka: jak zpívá každý pták? (= otázka na způsob); odpověď: jak mu nos narostl! (= příslovečná věta způsobová);

dílem pak udává se způsob a míra ve větě příslovečné tím, že se vyslovuje jejich účinek, t. j. praví se, že způsob nebo míra jsou takové, že…, nebo takové, že až…, nebo takové, aby..., nebo tak, že…, nebo tak, aby…, atp.; věty tohoto způsobu jsou věty účinkové (n. výsledkové, konsekutivni; věty tyto lišiti jest od souřadných souvětí výsledných, o nichž v. § 78); na př.: tak jsem seslábl nemocí, že jsem choditi nemohl; otázka: jak (jak velice) jsem seslábl? (= otázka na míru); odpověď: že jsem choditi nemohl! (= příslovečná věta míry).

2. Příklady vět příslovečných přirovnávacích: jak kdo sobě ustele, tak si lehne ČMudr. 160; jak kdo měří, tak se mu odměřuje tamt. 19; jak vítr duje, tak plachty obracejí tamt. 154; čím větší šelma, tím větší štěstí tamt. 153; čím více statku máme, tím více ho žádáme tamt. 51; to já pamatuji, jako by dnes bylo Us.; veřejné slyšení Husovi slíbené bylo od koncilia jinak míněno, než bylo jeho přánÍ TomP. 3, 574; –

jakož vinnice obklíčena jest plotem, tak duše tělem HusE. 3, 15; nenie tak veliká radost vysoku pobyti, kterak veliká jest žalost s vysoka upadnÚti tamt. 2, 221; kolik bude mieti (člověk) dobrých skutkuov, tolik jako drahých kamenuov bude mieti v své koruně ŠtítV. 24; jelikož kto má kterú věc milovati, s tolik má k tomu protivného nenáviděti tamt. 208; směj což móžeš chvály vzdáti, nestačíš jeho vychváliti tamt. 317; šafran zimnici krotí; tak pravá láska žádosti tělesné uhašuje HusE. 3,54 (= jako šafran...); čím viece zlého učinie (zlí), a huoře jim ŠtítV. 121; lepí jest jeden pták v ruce než dva letiec tamt. 261; lépe jest níže státi než s vysoka padnúti tamt. 223; radějše jdem na pole, než bychme sě modlili v kostele; radějše jdem k tanci, než na hřiechy k pláči HusE. 1, 128; co móž býti bludnějše, než když stvořenie repce proti stvořiteli tamt. 3, 226.

3. Příklady vět příslovečných účinkových: tak jsem seslábl nemocí, že jsem choditi nemohl Us.; ulekl se, až oněměl Us.; chval tak, abys [60]číslo strany tiskunepřechválil ČMudr. 104; žádná píseň není tak dlouhá, aby jí nebylo konce tamt. 317; aby proboštovi Janovi tolik statků bylo vydáno, aby ročně neslo příjmů tisíc zlatých TomP. 3, 110; –

neb sem tak hlúűpé křesťany viděl, že neumějí k tomu odpověděti ŠtítV. 188; taká milost k vnitřním věcem, že by až tržala k nim žádost tamt. 244; hřiech jest tak volný, že nebude-li k němu přivoleno, nenie hřiech HusE. 1, 347; co je tak pevné ve světě, by nehynulo? ŠtítV. 114; tak svěť světlo vaše před lidmi, ať by lidé vidúce vaše dobré skutky chválili otce vašeho tamt. 167; věř tak, aby věřil, že věčný jest duch svatý HusE. 1, 22; (král) kázal sirotky lecikaks vdávati, až ty nespravedlnosti vzbudichu nepokoj zjevný ŠtítV. 288.

90. Příslovečná věta příčinná jest věta vedlejší, která vyslovuje určení příčinnosti své věty řídící. Na př.: Bůh proto tresce, aby se zlí káli. Otázka: proč tresce Bůh? (= otázka na příčinu); odpověď: aby se zli káli! (= příslovečná věta příčinná).

Příčinnost jest několikerá (srov. § 48) a podle toho jsou i věty příčinné několikeré. Zejména rozeznávají se:

1. Důvod, t. j. příčina (předcházející), pro kterou něco (následujícího) se děje nebo jest. Když je to důvod, pro který se něco neděje nebo není, slove překážkou.

Věta příčinná, která vyslovuje důvod (nebo překážku) své věty řídící, slove důvodová (kausální). Lze ji naznačiti vzorcem: poněvadž Aa, proto A; nebo A, poněvadž Aa. Věta Aa připojuje se k větě A ve smyslu spojky poněvadž, t. j. spojkou poněvadž samou, anebo některou jinou smyslu podobného.

Příklady: poněvadž to jinak býti nemůže, musím to učinit Us.; tím řeka není horší, že z ní psi pijí ČMudr. 91; ustanovil jsem se nocovati u něho, jelikož mne byl o to prosil; bál jsem se tebe, ježto jsi člověk přísný; poněvadž otec jest vždy, tehda také syn je vždy ŠtítV. 185; máme milovati nepřátely ne proto, že jsú nepřietelé, ale že lidé jsú tamt. 199; hlava slove božstvie, protože božství všechny věci jsú poddány HusE. 1,12; že jediný jest buoh, protož jediný jest stvořitel tamt. 1, 13; nenie (Kristus) syn jeho, jelikož ho nazývá pánem tamt. 2, 374; těla omylná, jež duch zlý na sě vezma lidem sě ukazuje, nemohú jiesti, jakož nejsú živa tamt. 2, 148; nezdaj sě to nepodobné, což o nebeském otci věřiti máme, ano každý o tělesném otci musí věřiti, chce-li po otci k dědictví přijiti ŠtítV. 174; ano kněžie tak jsú živi, proč bychom ne též živi byli HusE. 1, 353; a když rozumu nepožívá takový, jest jako hovado ŠtítV. 203; vizte, když tak sebe uhryzáte, abyste spolu nezhynuli tamt. 234; dokavad ty želéš, Saule, poňavadž já zavrhl jsem ho? HusE. 2, 193.

[61]číslo strany tiskuVěty tyto a vůbec věty příčinné příslovečné lišiti jest od vět příčinných v souvětí souřadném (§ 77); tyto jsou věty hlavní, ony vedlejší.

2. Učel, t. j. příčina (následující), pro kterou něco (předcházejícího) se děje nebo jest.

Věta příčinná, která vyslovuje účel své věty řídící, slově účelová (finální). Lze ji naznačiti vzorcem: A, aby Aa; nebo: aby Aa, proto A. Věta Aa připojuje se k větě A ve smyslu spojky aby, t. j. spojkou aby samou, anebo některou jinou smyslu podobného.

Příklady: proto Bůh tresce, aby se zlí káli ČMudr. 8; proto vlčka bijÍ, aby se starý vtípil tamt. 88; činím to proto, abych se poučil Us.; –

ten chce pluh mieti, aby jím oral, orati chce, aby obilé měl, obilé chce, aby sě živil ŠtítV. 271; aby (člověk) nedal sě žádostí těla přetáhnuti, by pro menšie u většiem byl obmeškán tamt. 243; proto kovář má kleště, aby sě neožehl HusE. 1, 421; cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi Br. Z. 461; buďte opatrni, ať vás hrdost mysli nepodtrhne ŠtítV. 25; pros od boha milosti, ať by krutým sudem nesúdil tebe tamt. 26; činíme zlé věci, ať přijdú dobré HusE. 1, 411.

3. Podmínka, t. j. příčina, na jejímž splnění něco závisí.

Věta příčinná, která vyslovuje podmínku své věty řídící, slove podmínková (kondicionální). Lze ji naznačiti vzorcem: jestli (kdyby…) Aa, tedy A; nebo: A, jestli (kdyby…) Aa. Věta Aa připojuje se k větě A ve smyslu spojky jestli, t. j. spojkou jestli samou, nebo některou jinou smyslu podobného (-li, když, kdyby, by = kdyby atp.).

Příklady: nemáš-li peněz, do hospody nelez ČMudr. 163; slíbíš- li za druhého, sázej ze svého tamt. 346; nebylo by zlodějů, by nebylo příjemníkův tamt. 145; by ty svému psu nohu uťal, on za tebou poběhne tamt. 50; nešťastný by se břehu chytal, i ten se s ním utrhne tamt. 158; když se nechceš mrzeti, uč se jazyk držeti tamt. 76; (Hus) odkázal panu Janovi jednoho koně a vůz, ač měl- li by ještě TomP. 3, 583; –

budeš- li svých hřiechóv na zpovědi tajiti, buohť je zjeví; pak-li je budeš zjevovati, buohť je skryje HusE. 3, 184; chceš- li v život vjíti, zachovaj přikázanie tamt. 1, 1; jestliže vody průtoku nemají, dmou se Kom. Z. 469; ktož by silně na trest zpolehl, trest by sě zlámala a on by upadl ŠtítV. 190; ktož má šlechetnosti, tyť jsú jeho (= má-li kdo) tamt. 165; kaká by to čest byla, kaké vítězstvie, by nebylo i jedné práce tamt. 12; což sám sebú člověk nemóž, toť s pomocí boží bude moci, ač chce k tomu sě přičiniti tamt. 267; ač co budete prositi otcě mého, dáť vám HusE. 1, 310; ač přikazuje- li to moc, což nemáš činiti, tu chutně pohrzej mocí tamt. l, 90; žádný nepřijdete ke mně, jedné leč otec mój nebeský potáhne jeho tamt. 3, 11.

[62]číslo strany tisku4. Přípustka, t. j. příčina, o které připouštíme, že by mohla bývati důvodem nebo překážkou něčemu jinému, která však v příkladě daném účinku toho nejeví.

Věta příčinná, která vyslovuje přípustku své věty řídicí, slove věta přípustková (koncessivní). Lze ji naznačiti vzorcem: ačkoli (třeba že...) Aa, přece A; nebo: A, ačkoliv (třeba že…) Aa. Věta Aa připojuje se k větě A ve smyslu spojky ačkoliv, t. j. spojkou ačkoliv samou, anebo některou jinou smyslu podobného (ač, jakkoli, třeba že, třebas, byť, ob. byť by, když = ačkoli...).

Příklady: ač žebrák syt, ale mošna není ČMudr. 51; ač zloděj dlouho své kousky tropí, přec ho lýčený brod ztopí tamt. 146; když neteče, aspoň kape tamt. 153; ačkoliv o jeho (Husově) přítomnosti věděli kněží i arcibiskup, nebyly staveny služby boží TomP. 3, 548; mělť Hus, jakkoli byl velmi opatrný v zacházení se ženskými, příčinu chváliti stálost žen tamt. 3, 438; musíš odpřísáhnouti kacířství, byť ho nikdy nedržel tamt. 3, 457; –

ač i syn i duch svatý jest stvořitel, ale však přidává se tuto stvořenie otci HusE. 1, 13; ač bóh jest všemohúcí, však nemohli jemu přidáni býti skutkové viny hodní tamt. 1, 12; moudrý, jakkoli mírný jest, není titěrný Kom. Z. 479; kterak kolivěk byl jest člověk dobrý, toho zatratí HusE. 3.,121; myšlenie, buď kterakolivěk nečisté, duše nepoškvrní tamt. 3, 13; koho táhne úmysl k věčným věcem, by i všeho světa byl pánem, vidí svú chudobu ŠtítV. 245; byť vešken svět lidí osvědčil a tak by nebylo, tehdy všech svědectvie jest křivé HusE. 1, 224; co platno člověku, ať vešken svět zíšťe, a své duši uškodí tamt. 1, 281; nechť utnú tobě prst, však proto neumřeš tamt. 1, 264.

91. Jakého druhu která příslovečná věta jest, o tom rozhoduje její význam s větou řídící. Strany významu může však bývati výklad rozdílný, a proto může se táž věta příslovečná bráti tu za takovou, jindy za jinou.

Na př. v souvětí „když nebudeš poslouchati, budeš kárán“ jest věta příslovečná „když nebudeš jtoslouchati“. Táž je časová, jestliže ji rozumíme ve smyslu otázky: kdy budeš kárán? Ale můžeme jí rozuměti také ve smyslu podmínečném, „když nebudeš poslouchati = jestliže nebudeš poslouchati“, a při tom pojetí je to věta podmínková.

V souvětí „když to jinak nemůže býti, již to musím učiniti“ zdá se býti první věta též časovou, na otázku: kdy…? Ale zajisté spíše jí jest rozuměti ve smyslu otázky: proč…? a při tom pojetí je to věta důvodová.

V souvětí „báti se budou tebe, dokavad slunce a měsíc trvati bude“ jest věta druhá významu ovšem časového, neboť se tážeme: dokud… = [63]číslo strany tiskudo kterého času budou se báti? Avšak udáním času udává se zde zároveň míra: dokud = jak dlouho = kolik času budou se báti?

Srov. § 49.

92. Věta přívlastková.

1. Věta přívlastková jest věta vedlejší, která vyslovuje přívlastek ke jménu podstatnému své věty řídící. Na př.: Čas, který minul, nikdy se nevrátí.

2. Na větu přívlastkovou tážeme se otázkou takovou, jako na přívlastek (viz § 13). V příkladě našem: jaký (který) čas se nevrátí? (= otázka na přívlastek); odpověď: který minul (= věta přívlastková).

3. Jiné příklady: kůň, který ovsa dobývá, nejméně ho jí ČMudr. 129; špatný vozka, který neumí obrátiti tamt. 75; běda té slepici, na které se jestřáb učí tamt. 301; ještě nebyl v světě ten rod, jenž by trefil každému vhod tamt. 285; jest boží přikázání, aby děti své rodiče ctily; nejlepší je novinka, když zvoní hladovému hodinka ČMudr. 189; neztrácejme naděje, že pravda zvítězí; jakou přízi napředeš, takovou i tkáti budeš ČMudr. 160; (Hus) mínil uraditi sc s přátely o způsob, jak by se měli zachovati k nastávající synodě TomP. 3, 531; mistr Jakoubek žádal naučení, proč by se přijímání zavedenému dle evangelií kladly překážky tamt. 3, 560; byl spor mezi obcí a úřadem podkomořího, zdali podkomořímu příslušelo konati soud tamt. 3, 498;–

pomsta, v niž jsme upadli ŠtítV. 309; který je syn, jehož netreskce otec? HusE. 1, 350; již slušie božie přikázanie oznámiti, jenž jsú cěsta k životu věčnému a bez nichž nenie člověku spasenie tamt. 1, 52; abychom pokorú nahradili onu hrdost, ješto je náš otec v jedné zápovědi nesdržel přikázanie ŠtítV. 306; toho poslušeunstvie, ješto je ctnost, třie jsú stupňové tamt. 221; ukázala jemu (Sibylla císaři Oktavianovi) v slunci pannu, ana drží na ruce syna tamt. 177; chléb s nebe dal s’ jim, an má v sobě všicku rozkoš HusE. 3, 171; co je divnějšieho, než člověčie vykúpenie, jakož učinil jest pán náš Kristus Ježíš ŠtítV. 315; (Kristus) v ten čas, než jest z mrtvých vstal, sstúpil do pekel HusE. 1, 45; nenie toho zvieřete, by přes rok počna svój plod nosilo neporodě ŠtítV. 258; dal jim přikázanie, aby nejedli s dřeva uměnie, dobroty i zlosti HusE. 2, 429; třetie znamenie, že je dospělo maso ku pokrmu, když sě od kosti děliti bude ŠtítV. 261; jest příslovie, že jakýž pán, taký i sluha HusE. 2, 242; křest ducha jest křest, když kdo věře právě v bohu žádá křťen býti tamt. 2, 233; také otázka jest, slušie-li přisahati na stvoření tamt. 1, 103; ráčil jest nám Pán dáti příklad, kterak, kdy a proč máme sě modliti tamt. 1, 135.

[64]číslo strany tisku4. Věta přívlastková jeví se někdy jako spolu předmětná, někdy jako podmětná, někdy jako doplňková, někdy jako příslovečná. Příčina toho je v rozdílném pojímání.

a) V souvětí „dej mi radu, co bych měl počíti“ je věta druhá přívlastková, neboť se táži: jakou radu…? Ale táž věta vyslovuje zároveň předmět ku podstatnému jménu rada, které jest významu dějového a tedy schopno předmětu (srov. § 32 č. 4; dej mi radu = poraď mi,– otázka: co mám poraditi? = otázka na předmět), a vzhledem k tomu jest větou předmětnou.

Totéž platí o druhé větě v souvětí „jest boží přikázání, aby děti své rodiče ctily“.

V případech těchto a takových věta předmětná táhne se ke jménu podstatnému a tím béře na sebe povahu věty přívlastkové.

b) V souvětí „jest boží přikázání, aby děti své rodiče ctily“ jest věta druhá přívlastková, a jest předmětná podle výkladu právě podaného. – Zdá se býti podmětnou, když ji bereme za podmět a vykládáme: „aby děti své rodiče ctily, jest boží přikázání“, –

a zdá se býti doplňkovou, když ji béřeme za doplněk a vykládáme: „boží přikázaní jest, aby děti své rodiče ctily“; ale obojí tento výklad mění podstatně smysl souvětí původního, jest tedy nesprávný.

c) V souvětí „jablko, když dozrá, samo se stromu spadne“ je věta vedlejší „když dozrá“. Věta ta je vlastně příslovečná (časová), na otázku: kdy spadne jablko…? Při tomto pojetí je vztažena ke slovesu své věty řídící. Ale mohu ji také vztahovati ku podstatnému jménu jablko, mohu bráti „jablko, když dozrá“ = „jablko, které dozrá“; tím pojetím přetvořuji větu příslovečnou v přívlastkovou, ale bývalá její povaha příslovečná zůstává v ní také, – táž věta může se pak bráti za přívlastkovou i za příslovečnou.

Srov. § 56.

5. O závislé větě tázací, která bývá také větou přívlastkovou, viz ještě § 108.

93. Věty podřízené složené a stažené.

1. K téže větě řídící mohou patřiti dvě věty podřízené druhu stejného, anebo i více vět takových. Na př. k větě „oba mají býti trestáni“ patří věty podmětné 1. „kdo hádku začne“ a 2. „kdo v hádce raní“.

2. Věty tyto jsouce stejného druhu a řádu mohou se skládati. V našem příkladě vzniká složenina: „i kdo hádku začne, i kdo v hádce raní, oba mají býti trestáni“.

Obrazec této složeniny: i kdo Aa, i kdo Ab, A.

[65]číslo strany tiskuJiné příklady: ne to hřích, co jde do úst, ale co z úst vychází; byť pak i fík nekvetl, byť i ovoce olivy pochybilo a byť rolí nepřinesla užitku, já přece v Hospodinu veseliti se budu.

3. V souvětí „kdo co věděl, každý radil“ jest smysl: každý, kdo něco věděl, radil to, co věděl; podřízené věty dvě, totiž „kdo něco věděl“ (věta podmětná), a „co věděl“ (věta předmětná), jsou tu staženy v jednu, – „kdo co věděl“ jest tedy vedlejší věta stažená.

Jiné příklady vět stažených: kdo koho vidí, ten toho šidí; kdo chce kam, pomozme mu tam; kdo čeho dosti má, rád tím plýtvá; ktoť komu nevěří bez přísahy, takéť jemu nevěří i s přísahú HusE. 1, 101; což kto miluje viece než boha, ten to za boha má tamt. 2, 73; která věc se co (=čeho) bojí, ta od toho utieká tamt. 1, 117.

Spojení v jednotu souvětnou.

94. 1. Souvětí skládá se ze členů, jež opět mohou býti souvětí. Když souvětí celé rozložíme, dostáváme řadu jednotlivých vět. Na př.:

a) lékař léčí, | Bůh uzdravuje:

b) kdo jinému jámu kopá, | sám do ní padá;

c) co nás mrzí, | to se nás drží, | a co jest milo nám, | to nechce k nám.

2. Věty jednotlivé pojí se:

dílem hned v jednotu souvětnou; to vidíme na př. při složeninách dvoučlenných:

a) lékař léčí, Bůh uzdravuje;

b) kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá;

dílem pojí se věty nejprve v jednotky vyšší a tyto teprve v jednotu souvětnou, na př. ve složenině čtyřčlenné:

c) co nás mrzí, to se nás drží, a co jest milo nám, to nechce k nám.

V obrazcích:

a) A, B; – b) kdo Aa, A; – c) co Aa, A, a co Ba, B.

3. Všecko toto spojování děje se smyslem, hlasem, grammatickou shodou, syntaktickou vazbou, větosledem a namnoze též zvláštními slovci spojovacími.

95. Věty v souvětí spojují se smyslem.

Na př.: lékař léčí, Bůh uzdravuje Přísl.; kolik hlav, tolik smyslův Přísl.; tehdy sě sta v tu dobu, on poče sě raditi sám s sobú AlxV. 751; zdieše sě jemu v téj hodině, uzřě ve sně tři bohyně tamt. 735.

Kde smysl brání, není možno spojení; proto nelze utvořiti souvětí na př. z vět „Aristoteles byl řecký filosof“ a „orel hnízdí na strmých [66]číslo strany tiskuskalách“. Věty takové mohou se spojiti leda za prostřednictví věty jiné buď výslovně podané, buď snadno domyslitelné. Na př. „četl jsem, že Aristoteles byl řecký filosof a že orel hnízdí na strmých skalách“; – nebo: „princezna byla zdráva a v studni bylo zase vody dosti“ (domysliti: „konec pohádky vypravované byl, že...“)

96. Věty v souvětí spojují se (v řeči mluvené) hlasem, jednak totiž větným přízvukem, jednak rozdílnou výškou hlasu.

Že větný přízvuk je pojidlem členu ve větě jednoduché, o tom viz § 60. V souvětí vystupuje přízvuk jako pojidlo jednotlivých vět patrně zvláště tu, kde se vyslovují protivy; protivy tyto vytýkají se důrazem (= přízvukem) a tím zároveň spojují se věty, které k sobě patří. Na př.: starý musí, mladý může (t. umříti) ČMudr. 311; – kdo nepracují, těm maso, kdo pracují, těm hnáty; – ne to je hřích, co jde do úst, ale co z úst vychází.

Jak se spojují věty výškou hlasu, je patrno zejména na konci vět: hlas vystupuje, když má následovati věta, která se má připojiti, a klesá, když věta taková nenásleduje. Na př. když vyslovujeme větu „lékař léčí“ samotnou, klesá hlas při slabice poslední (jako před tečkou: „lékař léčí“'); když však vyslovujeme touž větu v souvětí „lékař léčí, Bůh uzdravuje“, neklesá hlas při vytčené slabice -čí, nýbrž naopak vystupuje. Pro poslouchajícího je tedy stoupání hlasu znamením, že věta následující má se připojit i ku předcházející, – je pojidlem vět v souvětí.

Obojího, přízvuku i výšky hlasové, jsou v souvětích, zvláště ve složitějších, stupně a odstíny mnohonásobné a velmi rozmanité.

97. Věty v souvětí spojují se grammatickou shodou.

Grammatickou shodou spojují se členové věty jednoduché, viz § 61,– a spojují se často také věty v souvětí. Na př. v souvětí „kůň, který ovsa dobývá, nejméně ho užívá“ shoduje se podmět věty podřízené s podstatným jménem kůň věty řídící v grammatickém rodě (kůň_který..., oboje rodu mužsk.), a shoduje se sloveso téže věty podřízené dobývá týmže jménem kůň v gramm. osobě (kůň...dobývá, gramm. osoba třetí).

98. Věty v souvětí spojují sce syntaktickou vazbou.

Syntaktickou vazbou spojují se členové věty jednoduché, viz § 62, – a připojují se také v souvětích věty podřízené k větám řídícím. Na př. v souvětí „nevím, co se stane“ žádá syntaktická vazba, aby při slovese věděti byl předmět (věděti_něco), tou vazbou připojuje se věta podřízená „co se stane“ k větě své řídící („nevím“) jako předmět (= věta předmětná), –syntaktická vazba jest pojidlem mezi větou řídící a podřízenou.

99. Věty v souvětí spojují se větosledem.

Jako je pojidlem členův ve větě jednoduché také slovosled (viz § 63), tak je pojidlem v souvětí také vělosled, t. j. pořádek, jak věty za sebou [67]číslo strany tiskujdou. Na. př. v souvětí „co nás mrzí, to se nás drží, a co je milo nám, to nechce k nám“ potrhalo by se náležité spojení a porušil by se smysl celku, kdyby se změnil větosled a přesmykly se na př. věty první a třetí, nebo druhá a čtvrtá.

100. 1. Věty v souvětí spojují se namnoze též zvláštními slovci spojovacími.

Spojovací slovce, jimiž se spojují věty souřadně složené, slovou souřadicí. Na př.: přines mi a budu jísti; – není starý, ale mnoho pamatuje; – s bláznem nebeř rady, nebo nebude moci zatajiti slova; – nejsme synové noci a tmy, nespěme tedy jako i jiní.

Obrazec všeobecný složení souřadného jest A c B (kdež c = coordinans, spojovací slovce souřadicí).

Spojovací slovce může býti opakováno při každé větě souřazené: i – i, ani – ani – ani atp.

Spojovací slovce, jimiž se spojují věty podřadné složené, slovou podřadicí. Na př.: kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; nevíš, co večer s sebou přinese; nevím, kam bych se uchýlil; dej pozor, abys nechybil.

Obrazec všeobecný složení podřadného jest: A, s Aa (kdež s = subordinans, spojovací slovce podřadicí).

2. Souvětí souřadné bývá často také beze spojek (asyndetické). Na př.: lékař léčí, Bůh uzdravuje; – nemnoho jídej, ne všecko zvídej, budeš dlouho živ.

3. Složení podřadné bývá často korrelativní (souvztažné), t. j. spojovací slovo věty podřízené jest významu vztažného, a naproti němu jest anebo se snadno přimyslí slovo významu ukazovacího. Na př.: čeho nelze předělati, na to darmo žehrati; co na srdci, to na jazyku; kdo se Boha nebojí, ten se lidí nestydí; kdo utekl, (ten) vyhrál; ukaž mi (to), co neseš; kam vítr,tam plášť; kde tě nezvou, tam nehrň se; tělo táhne se tam, odkudž jest pošlo; čím více statku máme, tím více ho žádáme.

Obrazec všeobecný spojení korrelativního jest: dA, rAa, nebo: rAa, dA (kdež d = demonstrativum, r = relativum, A – věta řídicí).

101. Vznik souvětí podřadného.

Původně, t. j. když člověk dospěl k mluvení větnému, a nejprve byly zajisté jen věty jednoduché. Později teprve a na stupni dalším vyvinuly se věty složené.

Rozdíl mezi souvětím souřadným a podřadným není v obsahu, nýbrž jen ve formě. Na př. v souvětí souřadném „byl oklamán a (proto) [68]číslo strany tiskunevěří“ jest obsah stejný jako v souvětí podřadném „že byl oklamán, proto nevěří“.

Souvětí podřadné je vyšší stupeň umění slohového a vyvinulo se tedy ze souvětí souřadného. To je pravdě podobno samo sebou, neboť to je ve vývoji složenin postup přirozený, a jsou svědectví skutečná.

1. Svědectvím toho je řeč dětská, řeč lidu obecného a řeč vzdělancův; v řeči dětské, v pohádkách a v řeči lidu obecného nevyskytuje se souvětí podřadné dílem nikdy, dílem jen zřídka, a naproti tomu v řeči vzdělanců velmi často.

Na př.: buď tak dobrý a půjč mi knihu Us.; na téj (hrušce) bylo hrušek, tak sa pod ňema ohýbala (= v jazyku spis.: že se pod nimi ohýbala) BartD. 1, 342 (zlin.); ty jsi již desátníkem, tak my tebe musíme včil všeci poslouchať Kulda 1, 176; bratři mne již chtěli dvakrát zabíť, tak jsem byl přinucen mezi nimi se brániť tamt. 1, 182; strýček odepřel mu toho, a tak musel ostati doma tamt. 2, 3; do kusa mne nabil a vystřelil, a tak jsem přiletěl až sem tamt. 1, 148. Atp.

Příklady z Kuldy viz u J. Přibíka v programu reálky Karlínské za šk. r. 1890.

2. Další svědectví toho shledáváme v jazyku starém.

a) V jazyku starém bývá souvětí souřadné, a to beze spojky, kde v jazyku novém je souvětí podřadné.

Na př.: tehdy sě sta v tu dobu, on poče sě raditi sám s sobú AlxV. 751 sl. (= nč. že se počal raditi…); zdieše sě jemu v téj hodině, uzřě ve sně tři bohyně tamt. 735 sl.; to město by v taký mysli, brániti sě j’mu pomysli tamt. 458 sl.; tak ho bieše dosáhl krutě, ruku mu po loket utě tamt. 1692 sl.; ti (obojetníci) toho jsú obyčeje, oko sě jich veždy směje tamt. 207 sl.; (ty) zajisté přisáhl by za ně, ne rytierskú jsú postavú, ale vši kněžskú úpravú tamt. 391 sl.; (ďábel) vecě: bych (= kdybych) vládl tobú, byl by (ty) v téj mieřě, přivedl bych tě k našemu hluku… JiřBrn. 566 sl.; švec zlú plachtu prodra na sě, uzříš ho, z krčmy vytasě poběhne jako bez smysla Hrad. 127ᵃ (= nč. jak poběhne…); (mouku ukradenou) prodali sme jednomu sousedu, má příjmí Jezuvít, jest v Starém Městě pekařem, má dům u brány WintObr. 2, 139 (z r. 1585) (= nč. který má příjmení...).

b) V jazyku starém bývá věta hlavní se zájmenem ukazovacím, kde v jazyku novém je věta vedlejší se zájmenem vztažným.

Na př.: svět jest toho založenie, v ňem nic ustavičného nenie NRada 1606.

Viz ještě v § následujícím.

102. Jak souvětí podřadné vyvinulo se ze souřadného, lze ukázati na několika příkladech charakteristických.

[69]číslo strany tisku1. Souvětí „uzříš a já třetí den vstanu“ (Pass. 295) je původem svým souřadné. Souřadnost zajisté tu i v historické době dlouho se pamatuje a cítí, ale konečné pojímá se to podřadně, t. j. spojka souřadici a stlačuje se ve význam spojky podřadici (= nč. že, jak).

Jiné příklady: kterým bych to činem věděti mohl a já sem stár Pass. 295: vidíš a já umřěv třetí den sem z mrtvých vstal (= že, jak) tamt. 295; – druhú noc mně, a já spím, sv. Jeronymus zjěviv sě u vidění mnoho velikých věcí mně jest zjevil (= nč. když …) JeronMus. 74; proč (Prokope) zákona žádáš a ty velikú češt sbožím jmáš? (= nč. když ...) Hrad. 3ᵇ; čeho bych sě měla styděti a ty s’ tak počestný kmet a já jsem tak nemilostivě zbita? (= nč. když...) Pass. 144. Atp., v. § 409.

2. Souvětí „(Jidáš) počě rozprávěti, an (Pilát) pak nechtěv doslyšěti vecě“ (Jid. 108) je původem svým souřadné (an – a on). Ale později pojímá se to za souvětí podřadné a an stiskuje se ve význam podřadicí, relativní. Na př:

poznán bude hospodin, an súdy činí iudicia faciens ŽWittb. 9, 17; mnoho sto koní uvazú v onom piescě, an sě múti AlxV. 2185; uzřěl dvě lodi, anřně stojíta v téj vodě Krist. 34ᵇ.

Tímto vývojem neutr. ano dostává v starém jazyku význam spojky podřadicí = když, že atp.

Na př.: Petr uzřě, ano Jezukrist proti ňemu jde Pass. 298; Symforianus uzřěv, ano pohani veliký hod činie tamt. 455; (Mojžíš) uzře tele, ano tancují okolo ňeho Comest. 76ᵇ; když uzříte, ano ty věci se dějí ChelčP. 4ᵃ; když uzříš, anot sůl sě sadí AlchAnt. 9ᵃ. Atp., v § 409.

3. Bylo spojení souřadné se spojkou a a při ní byl enklitický dativ ti, který klesal z významu reálního ve formální, t. zv. ethický, a ze znění plného v kratší ť. Význam souřadicí jeví se v překladech za lat. et; na př.: sudi mě, hospodine, ať sě nenaveseliu jí et non supergaudeant ŽWittb. 34, 24; rozum daj mi, ať živ bulu et vivam tamt. 118, 144 (v. § 409).

Pojetím podřadicím stlačeno ati, ať ve význam spojky podřadicí (finální) ut. Na př.: ati sě zpoviedajú ľudé ut confiteantur ŽWittb. 66, 6; ať budú ut fiant ŽGloss. 128, 6; kaž komorníkóm, ati provedú třelití póhon Rožmb. 78; pověz mi, v kterém s’ jej položil miestě, at tam pójdu znova Hrad. 45ᵇ (v. § 409).

4. Bylo spojení souřadné, kde druhý člen měl zájmeno ukazovací jen, jenže, jenž. Pojetím do podřadnosti zájmeno ukazovací stlačeno ve význam zájmena vztažného.

Na př.: pochválen hospodin, jen nedal nás v jětie qui non dedit ŽWittb. 123, 6; krále mého, jen jest v svatém qui est tamt. 67, 25; protož jeden, v něm diábel bieše, voláše Alb. 60ᵃ; ten, jenže větróm káže EvSeitst. [70]číslo strany tisku Mat. 8, 27; anjelik, jenž u bláti (m. blátě) sě válě Příp. svatojiř. Atp. Srov. Slovn. I, 629.

5. Souvětí „Ty pravíš, bych já blúdil“ (Kat. v. 74) je původem svým souřadné. Výraz složitý pro plusquamperfektum bych nesl atd. béře se také za kondicionál, vtiskuje se do významu ſerrem, ſeram a tulissem, tulerim. V souvětí právě uvedeném je tedy spojení souřadné, beze spojky. Změnou významu plusquamperfekta v kondicionál zaniká však povědomí, jakého původu kondicionálový výraz bych nesl vlastně jest, a vzniká pojímání jiné, ve kterém zejména pomocné bych nebéře se již za aorist slovesa býti, ba ani sloveso finitní, nýbrž za pouhou spojku kondicionální = ut, si, quod... aby, kdyby, že, že prý atp. Tím způsobem souvětí souřadné změnilo se v souvětí podřadné.

Jiné příklady: (Antipater) byl osočen k ciesařovi, by byl nevěrný Kruml. 88ᵇ (=nč. jako by byl, že prý byl...); jsva bratřencě, ješto našě matka mní, bychvě u moři utonula Pass. 290; (paní, o kterých se skládají písně) mnie, by tak všem byly vzácny, jakž u piesniech slyšie Štít. ř. 102ᵃ; neb sú sě nenadáli, by sě k nim navrátila Ol. Jud. 13, 75. Srov. Slovn. I, 122

103. Souvětí „a to proto (se děje), nebo každý k sobě podobné miluje“ (Alb. 22ᵇ) je původem svým souřadné. V jazyku novém řekli bychom: „a to proto (se déje), že, poněvadž“ atp., t. j. užili bychom spojení podřadného. Podle případů jiných bylo by lze se domnívati, že již v jazyku starém loto spojení pojato do podřadného, ale jisto to není, neboť vazba proto A, neboť B se do jazyka nového nedochovala.

Jiné příklady: bylo mi jest (nařknutí z kacířství) velmi protivno, a to proto, neb kacieřstvo jest odlúčeno od boha živého OtcB. 50ᵇ; proto nedána sta mu (slepci) zraky delšie, nebo žebráním sě obchodieše Hrad. 22ᵇ; já také, když budu svatbu matky své slaviti, nikoli tebe nepozovu proto, nebo si ty mne na svatbu svú nepozval Alxp. 8; (Čechové) mně jsú poručili mluviti proto, neb znají, že jsem matka tvá Háj. 169ᵃ.

O vzniku souvětí podřadného viz Lfil. 1875, 36 sl. a zde v §§ následujících o nepřímé řeči a otázce.

104. Řeč přímá a nepřímá.

1. Co někdo řekl (sdělil... nebo jen myslil), uvozujeme větou uvozovací, t. j. větou, jejímž podmětem jest, kdo to řekl, a přísudkem náležité sloveso rčení (sdělení, myšlení). Na př.: Smil Flaška praví: „Svět jest v sobě sama vojna“; – Štítný píše, že mnozí by rádi české knihy zatratili.

Sloveso věty uvozovací může scházeti, když se ho snadno ze souvislosti domyslíme. Na př.: „I ptal jsem se, nač by to bylo. Odpovědíno [71]číslo strany tiskumi… A já zase (domyslí se ‚otázal jsem se‘): K líčení-li pak pravdy či lži těch ličidel se užívá?“

2. Slova vyslovená (sdělená…, nebo jen myšlená) uvozují se způsobem dvojím:

a) buď beze změny větné, tak, jak byla vyslovena (obyčejně ve znaménkách uvozovacích): na př. Smil Flaška praví: „Svět jest v sobě samá vojna“; –

b) buď s tou změnou větnou, že z věty hlavní utvořena jest věta vedlejší, a to věta předmětná, podřízená větě uvozovací; na př.: Smil Flaška praví, že svět jest v sobě samá vojna.

Ve způsobu a) jest řeč přímá (oratio recta, directa), v b) řeč nepřímá (oratio obliqua, indirecta).

Obrazec řeči přímé jest A: „B…“

Obrazec řeči nepřímé jest A, že Aa ...

Řečí přímou i nepřímou může býti buď věta jen jedna, buď řada vět a souvětí.

105. 1. Řeč nepřímá liší se od přímé spojením. Řeč přímá připojuje se totiž k větě uvozovací beze slov spojovacích, řeč pak nepřímá připojuje se k ní spojkou že nebo aby, t. j. tvoří s ní souvětí podřadné.

Spojka že jest, když řeč přímá byla v indikativě nebo kondicionále. Na př.:

přítel pravil, že mne navštíví (přímo: „já tě navštívím“);

přítel pravil, že by mne rád navštívil (přímo: „já bych tě rád navštívil“). Spojka aby jest, když řeč přímá byla v imperativě. Na př.: pravil jsem příteli, aby mne navštívil (přímo: „navštiv mne“).

2. Řeč nepřímá liší se od přímé někdy také způsobem slovesným.

Když totiž v řeči přímé jest imperativ, má řeč nepřímá kondicionál (se spojkou aby).

Je-li však v řeči přímé indikativ nebo kondicionál, má týž způsob také řeč nepřímá.

Příklady k tomu obému viz § předcházejícím.

3. Řeč nepřímá liší se od přímé dále někdy vloženým příslovcem prý (o jehož původu viz I, 138, 437 sl. a III 22, 319). Vkládáme je, když chceme zvláště vytknouti, že obsah výroku uvedeného není náš, nýbrž že je vzat odjinud; že ho nevydáváme za výrok tak jistý a bezpečný, jako bychom vydávali výrok svůj; a že ho snad ani sami za jistý nemáme. Na př.:

přítel pravil, že mne prý navštíví, –

přítel pravil, že by mne prý rád navštívil. –

přítel pravil, abych ho prý navštívil. –

106. 1. Řeč nepřímá liší se od přímé mnohdy také osobou grammatickou. Na př. v řeči nepřímé:

[72]číslo strany tiskuřekl jsem ti, že (já) tě nikdy neopustím, jsou grammatické osoby tytéž, jako v příslušné řeči přímé:

řekl jsem ti: „Já tě nikdy neopustím“,

t. j. v obou je stejně „já neopustím“ (gramm. osoba první) a „tě“ (= gramm. osoba druhá). Naproti tomu v řeči nepřímé:

hospodář řekl dělníkům, že (on) je do práce najímá,

jsou grammatické osoby jiné, než v příslušné řeči přímé:

hospodář řekl dělníkům: „Já vás do práce najímám“, t. j. místo „já najímám“ (= gramm. osoba první) jest „on najímá“ (= os. třetí), a místo „vás“ (= os. druhá) jest „je“ (= os. třetí), grammatické osoby jsou pošinuty.

Kdy grammatická osoba ve větě nepřímé jest pominuta a jiná než ve větě přímé, vysvitni- z následující úvahy.

Řeč přímou praví osoba M (= osoba mluvící, sdělující…) osobě O (= osobě oslovené, poslouchající…). Osoby tyto jsou nebo rozumějí se ve větě uvozovací. Na př. Dělníci (= M) řekli hospodářovi (= O)…; Libuše (= M) pravila Čechům (= O)…; Smil Flaška (= M) napsal (t. svým čtenářům, = O)…

2. Grammatická osoba se nepošinuje ve dvou případech:

a) když v řeči přímé není nic, co by se táhlo k M nebo k O věty uvozovací; na př.:

[přímo] Libuše (M) pravila Čechům (O): „Lehčeji tepe dívčí ruka“,

[nepřímo] Libuše pravila Čechům, že lehčeji tepe dívčí ruka, – tu v řeči uvedené přímé i nepřímé jest osoba grammatická táž (ruka tepe, = gramm. osoba třetí); –

b) když M je grammatická osoba první (já, my); na př.:

[přímo] já (M) jsem ti (O) pravil: „Já tě neopustím“,

[nepřímo] já jsem ti pravil, že (já) tě neopustím, –

také zde v řeči uvedené přímé i nepřímé jsou tytéž osoby grammatické (já neopustím = os. první, tě = os. druhá).

3. Ve všech jiných případech osoba grammatická se pošinuje. Případy toho jsou rozmanité a některé vidí se v následujících příkladech:

a) [přímo] ty (M) jsi mi (O) řekl: „Já tě nikdy neopustím“ (já neopustím = gramm. osoba první, tě – druhá).

[nepřímo] ty jsi mi řekl, že ty mne nikdy neopustíš (ty neopustíš =os. druhá, mne = os. první),

to jest: v řeči uvedené je podmětem osoba M a předmětem osoba O věty uvozovací; podmět je v řeči přímé vyjádřen zájmenem osoby první a podle toho jest i sloveso v osobě první (já neopustím), předmět je v osobě druhé (tě); v řeči nepřímé pak jsou podmět i sloveso pošinuty z osoby první do druhé (ty neopustíš) a předmět z druhé do první (mne); –

[73]číslo strany tiskub) [přímo] dělníci (M) řekli hospodářovi (O): „Nikdo nás nenajal“

(nás = grammatická osoba první),

[nepřímo] dělníci řekli hospodářovi, že nikdo jich nenajal

(jich = gramm. os. třetí),

to jest: v řeči uvedené je předmětem (nikdo nenajal koho?) osoba M věty uvozovací; týž předmět je v řeči přímé vyjádřen zájmenem osoby první (nás), v řeči nepřímé však zájmenem osoby třetí (jich); je tu tedy grammatická osoba první pošinuta ve třetí;

c) [přímo] Pán Ježíš (M) řekl apoštolům (O): „Vy jste sůl země“,

[nepřímo] Pán Ježíš řekl apoštolům, že (oni) jsou sůl země,

to jest: v řeči uvedené je podmětem (kdo jest sůl země?) osoba O věty uvozovací; týž podmět je v řeči přímé vyjádřen zájmenem osoby druhé a proto jest také sloveso v osobě druhé (vy jste...); v řeči nepřímé jsou však podmět i sloveso pošinuty do osoby třetí (oni jsou...); –

d) [přímo] Putifar (M) řekl dceři své (O): „(Já) chci tě Josefovi za ženu dáti“

[nepřímo] Putifar řekl dceři své, že (on) chce ji Josefovi za ženu dáti, to jest: v řeči uvedené jest podmětem osoba M a předmětem osoba O věty uvozovací; v řeči přímé je tedy podmět a sloveso v grammatické osobě první (já chci...), předmět v osobě druhé (tě); v řeči nepřímé pak jsou podmět i sloveso pošinuty z osoby první do třetí (on chce…) a předmět z osoby druhé do třetí (ji).

107. Řeč nepřímou bez náležitého pošinutí osoby grammatické pokládáme nyní za nesprávnou.

Ale v době starší nalézají se doklady bez náležitého pošinutí velmi hojné. Na př.:

praví Jezukrist, že trpím (t. Kristus) nepokoj Alb. 17ᵃ; (ciesařovna) vece, že ť po mém milém nechci déle živa býti DalC. 39; ciesař zěti káza pověděti, že ť sem jědl chléb tvój tamt. 39; on pravieše, že já jsem EvZimn. 31; otpovědě jemu žena: nejmám muže. Vecě jiej Ježíš: dobřě s’ řekla, že nejmám mužě tamt. 27; (Ježíš) vecě, že i jiným městóm musím zvěstovati královstvie božie tamt. 27: toť die pán buoh Israhelský, že povýšil sem tebe mezi lidem a dal sem tě vódci nad lidem Israhelským HusE. 1, 446; Putifar řekl dceři své, že přijede Josef a chci tě jemu za ženu dáti As. 67; (dcera Putifarova) odpověděla, že nechci se dáti muži jatému (Josefovi) tamt. 67; (Petr) opět zapřěl s přísahú, že neznal jsem člověka (toho) EvOl. 247ᵃ; (Ježíš) mu vece, že sem syn boží Comest. 238ᵃ; řekl knězi, že nemohu toho hřiechu zuostati ROlC. 266ᵇ; (sv. Jan) k ňemu (Kristovi) jest ukazoval řka, že on jest ženich a že já nejsem Kristus, ale poslán jsem před ním ChelčP. 249ᵇ; (svědek) řekl, že nedávno mluvil sem s knězem Matějem Svěd. 184; král (Václav I.) s svými jě sě raditi, co by bylo učiniti, že chce ciesař šest měst jmieti a proti mně chce jeti [74]číslo strany tiskuDalJ.83; sv. Pavel jemu (Antoniovi) vece, ež ten havran na každý den mně (t. Pavlovi) chléb nosi Pass. 88; (Ježíš) pověděl, že břímě mé jest lehké a jho sladké ChelčP. 64ᵃ; (liška) odpověděla, že nebezpečenství mne naučilo Ezop 1, 6; Alexander káza se jich (žen divokých) otázati, čím by se živily, a ony odpověděchu, že lovem zvěři jsme živy, jenž lapáme Axp. 97; (konšelé) mluvili k ňemu, že tomu nevěříme, ale my ť věříme katům víc než tobě BartošPísař 193; když všecky věci učiníte, kteréž sú vám přikázány, řcete, že jsme nestatečné slúhy HusE. 1, 312; (Malchus) inhed sě k svým tovařišóm vrátiv pověděl jim, ež sě ciesař velmi hněvá a nás po všem městu hledati kázal Pass. 365; chváléchu boha všickni, že prorok veliký vstal mezi námi EvZimn. 33: ďábel řekl jest (Ježíšovi, pokoušeje ho), že tobě dám všecka ta králevslvie HusE. 2, 94; lála jest jemu řkúci, že sě tobě to spravedlivě stalo ROlC. 256ᵃ; když (setník) sstupoval, potkali jsú jej slúhy a pravili jemu řkúce; že syn tvuoj živ jest ChelčP. 256ᵇ; a poslali sú do Konstancí listy páni, rytieři, panoše a tak sú psali, že jste nám to k hanbě učinili, že jste nám naše mistry spálili… Let. 53; (roditelé) jeho vecechu, že léta jmá, jeho těžte EvZimn. 32; i mluvil k nim Pašek široce, že jsou někteří z vás, kteří následovali nového učení těch kněží BartošPísař 194; –

Jezus Kristus k tobě tělo svého učenníka Jakuba poslal, aby, jehožto s’ nerodila přijieti živa, přijmi mrtva Pass. 354; ten svátého Apolinařišě počě prositi, aby asa mezi malomocnými na čas sě pokryl, mezi nimižto tebe na čas hledati sě nedomyslé, až by hněv pohanský i minul tamt. 346.

Vedle toho bývá v jazyku starém osoba grammatická náležitě pošinuta. Na př.:

vévoda káza kněziu pověděti, že chce zjitra s ním boj vzieti DalC. 89; (Thoma) jiej otpověděl, ež to vše rád trpí Pass. 42; (k Alexandrovi) přišli vladaři praviece, že mají mnoho vězňóv Tkadl. 1, 31; pověděl jest příčinu řka, že nenie poslán od Boha, aby uzdravoval nemocné… HusE. 2, 98; ti sě chlubie, že odpúštějí hřiechy a že mohú koho chtie i do nebes i do pekla poslati tamt. 2, 163; (dva učenníci) pravila, že sú ho poznali v lámaní chleba tamt. 2, 144; spasitel řekl učedlníkóm, že svět jich nenávidí tamt. 2, 196; die spasitel kněžím těm, jenž sú ho zabili, že oni sú z otce diábla tamt. 3, 244; oni odpověděli, že jim křivdu činí biřic BartošPísař 281.

Někdy bývá vedle sebe osoba pošinutá a nepošinutá. Na př.:

přiseže jemu (Davidovi) Jonatha, že což kolivěk zvěděl bych na otci, že mu to vše chce pověděti Comest. 135ᵇ; (Maria) je sě s pláčem mysliti, by to za jejie časa mohlo býti, bych chtěla ráda té panny slúha býti ML. Výb. 1, 394; Bušek musel Albrechta pohnati, aby jemu list plnil, že mi slíbil čisté zboží ve dsky vložiti a toho jemu neučinil Půh. 1, 260; (Tristram) přikáza Kurvenalovi, aby prosil krále, by kázal jemu (Tristra[75]číslo strany tiskumovi) domek postaviti před městem, neb pro mú nemoc (Tristramovu) ukrutnú nikdež nemohu ostati v domu Trist. 35.

108. Závislá věta tázací (nepřímá otázka).

1. Otázka samostatná jest věta hlavní; o ní viz § 67. Otázka může však býti také podřízena větě jiné, a to jest tázací věta závislá. Na př. tázací věta samostatná: „Kolik je hodin?“, závislá: „Pověz mi, kolik je hodin“; – samostatná: „Kolik je soustav slunečných?“, závislá: „Nevíme, kolik je soustav slunečných“.

2. Tázací věta závislá může býti podmětem, nebo předmětem, nebo doplňkem, nebo přívlastkem své věty řídicí, a tedy větou podmětnou, předmětnou, doplňkovou nebo přívlastkovou. Na př. závislá věta tázací jest větou podmětnou v souvětí: „kolik je soustav slunečných, není nám známo“; – jest větou předmětnou v souvětí: „kolik je soustav slunečných, nevíme“; – jest větou doplňkovou v souvětí: „otázka jest, kolik je soustav slunečných“; – jest větou přívlastkovou v souvětí: „otázka, kolik je soustav slunečných, zajímá naši mysl“.

3. Tázací věta závislá uvozuje se vždycky nějakým slovem tázacím.

a) Když obsahuje otázku věcnou (viz § 67 č. 2), má tázací věta závislá totéž slovo tázací (t. tázací zájmeno nebo tázací příslovce), jako otázka samostatná. Na př. (příklady stejné jako na místě právě udaném, táhnoucí se k větě oznamovací „náš soused prodal dům...“)

v otázce samostatné	v tázací větě závislé
Kdo prodal dům?	Nevím, kdo prodal dům;
Který soused prodal dům?	Nevím, který soused prodal dům;
Kdy prodal soused dům?	Nevím, kdy soused prodal dům; atd.

b) Když závislá věta tázací obsahuje otázku zjišťovací (viz § 67 č. 2), uvozuje se tázacím slovcem -li, zda-li, zda (m. zda-li). Člen, o jehož jistotu jde, má důraz a tázací -li připíná se k němu. Na př.

v otázce samostatné	v tázací větě závislé
Náš soused prodal dům?	Nevím, zda-li náš soused prodal dům;
	Nevím, prodal-li náš soused dům…;
	Nevím, náš-li soused prodal dům… atd.

109. Perioda.

1. Perioda (obvětí) je souvětí dvoučlenné, jehož členové oba jsou více méně složení a souměrní.

Nejčastěji bývá perioda souvětí podřadné, kde člen první (předvětí) je podřízen druhému (závětí); ale také bývají oba členové složeni souřadně.

[76]číslo strany tiskuJako v každém souvětí, tak i v periodě pojí se členové v jednotu vyšší, v jednotnou myšlenku.

„Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“ je souvětí dvojčlenné podřadné; ale není to perioda, poněvadž předvětí i závětí jsou věty nesložené, jednoduché, v periodě pak mají v předvětí i v závětí býti věty složené (souřadně, nebo podřadně, nebo obojako složené).

Dále má býti předvětí a závětí složeno poněkud souměrně. Někdy bývá složení stejné, t. j. závětí má členův tolik, jako předvětí; ale mnohdy bývá závětí stručnější a méně složité, než přŕedvěti.

2. Členové periody odděluji se interpunkcí. Předvětí od závětí dělí se dvojtečkou.

Souřadní členové v předvětí i v závětí dělí se čárkou; jsou-li to však členové opět složití, dělí se středníkem.

3. Je-li některé souvětí periodou či není, o tom může bývati rozdílné mínění. Na př. souvětí:

„dokud štěstí tobě kvete, tu máš dosti přátel v světě | jak se psota na tě dere, hned se druh od tebe bere“

má v předvětí i v závětí po jedné větě řídící a jedné podřízené. Můžeme je vzíti za periodu, a tu oddělíme předvětí a závětí (na místě naznačeném) dvojtečkou. Ale můžeme je vzíti také za souvětí obyčejné a odděliti tytéž členy středníkem.

4. Příklad:

„Jakož větší lásku máme k pravým rodičům, kteří nás zplodili, nežli k jiným, kteří nás sobě za syny zvolili a vzali: tak i ta země, v níž jsme zrozeni a vychováni, milejší jest nám nežli jiná, do níž nás štěstí obrátilo“ (Veleslavín).

Rozčlánkování této periody
předvětí	závětí
		tak i ta země	milejší jest nám nežli jiná
jakož větší lásku máme k pravým rodičům	nežli k jiným	v níž jsme zrozeni a vychováni	do níž nás štěstí obrátilo
kteří nás zplodili	kteří nás sobě za syny zvolili a vzali

Touž periodu změníme snadno v jinou, kde předvětí a závětí jsou složeny souřadně:

[77]číslo strany tisku,,Větší lásku máme k pravým rodičům, kteří..., nežli k jiným, kteří... vzali: tak i ta země, v níž..., milejší nám jest“ atd.

Jiné příklady:

(Svět tento jest jako obecné všem kniehy kakés, ješto sú psány boží rukú, točíš mocí boží a múdrostí, a každé stvořenie oblášť jest jako slovce těch kněh…) [Pokračováni periodou:] „A jakož bývá, ež neučený, uzře knihy, vidí slovce psaná, ale nerozumie, co které miení: takož člověk nemúdrý, ješto jen jde podlé obyčeje hlúpé zvěři a mysli k bohu nepřiloží, vidí vnější postavu v zřejmém stvoření, ale co j’ proč, tomu nerozumie“ ŠtítBud. 30.

Jakož slunečný paprslek, jakéž barvy bude stklo, kteréž projde, tu barvu vezme: takéž mysl člověčie těch sě vášni přijímá ráda, s kterýmiž kto je v obyčeji ŠtítV. 269.

Země má spoludržělivost, tak že všechna chce spolu býti: a my máme k sobě mieti lásku, abychom všichni spolu byli u milosti (= souřadné, slučovací HusE. 2, 76.

Svaté toto čtenie ne proto sě dnes čte, by jako dnes stalo sě od ďábla Kristovo pokušenie, ani by jako dnes byl Kristus na púšť veden: ale čte sě dnes to čtenie, aby křesťané slyšiece, že spasitel postil sě za jich hřiechy a byl pokušen a přemohl, aby oni také sě postili pro své hřiechy a ďáblovu pokušení odolali (= souřadné, odporovaci) HusE. 2, 86.

Jako jede-li vozataj na koni a zle vóz spravuje, tak že se chýlí k převrácení, musí býti pokřik na vozataje, ale ne na vóz, jedné ač by mohl kto chopě se vozu zdržeti jej, aby sě nepřevrátil: též má býti pokřik na zlého preláta neb zprávci, a móž-li člověk chopiti kterého člověka, jehož chýlí prelát k převrácení, dobré jest, aby nedal se jemu převrátiti (= podřadné, přirovnávací) HusE. 2, 117.

A že otec buoh dal jest moc člověku, aby mohl nadarmo jména božieho nevzieti a nehřešiti, a buoh syn dal múdrost, aby uměl sě hřiechu vystřieci, a duch svatý dal vuoli k dobrému spósobnú, aby dobré líbila a zlé zamietala: protož člověk vezma jméno božie nadarmo tupí moc boha otcě, múdrost syna božieho a dobrovolnost ducha svatého (= podřadné, důvodové) HusE. 1, 110.

110. Vyšinutí ze syntaktické vazby (větoslovné chyby).

1. Členové věty jednoduché spojují se v jednotu větnou též syntaktickou vazbou, a týmž pojidlem spojují se také věty jednotlivé v souvětí (viz o tom v § 62 a § 98). Na př. ve větě „pohané slouží modlám“ pojí se „modlám“ jako předmět ke slovesu „slouží“, poněvadž sloveso sloužiti se váže s dativem, – v souvětí „nevím, co se stane“ pojí se podobně věta „co se stane“ k větě „nevím“, atd. [78]číslo strany tiskuMnohdy vyšinujeme se z vazby naležíté a volíme vazbu nenáležitou. Vyšinutím takovým jsou také tak zvaná attrakce a anakoluth.

111. Attrakce 1) (= přitažení) zaleží v tom, že výraz N, jenž jest podřízen výrazu M, se skloňuje spolu s M anebo místo M.

Na př. výraz „polovice cesty“ nebo „polovic cesty“ skloňuje se náležitě takto: gen. polovice cesty, dat. polovici cesty…, instr. polovicí cesty; to jest: skloňuje se jen podstatné jméno polovice (M) a podřadný jeho přívlastek, genitiv cesty (N), zůstává beze změny.

Říká se tedy správně: byl jsem v polovici cesty; to jest: výraz „polovice cesty“ váže se zde se rčením býti v –, ve vazbě té má býti lokál, jest tedy v lokále podstatné jméno polovice, podřadný pak jeho přívlastek je nezměněn; tedy: v_polovici-cesty, = v_M-N.

Ale vedle toho říká se také:

„byl jsem v polovici cestě“, t. j. také podřadné N je přitaženo k předložce v a položeno do lokálu: v_polovici cestě. = v_M-N; – a také se říká

„byl jsem v polovic cestě“, t. j. M je přeskočeno a jenom N je v lokále: v polovic cestě, = v M-N.

Attrakce[5] O attrakci psal Fr. Bartoš v Lfil. 1875, 120 sl.) takové jsou v jazyku starém i novém doklady velmi hojné. Na př.:

1. při pól, polovicě: byl jsem zde před půl rokem Us.; přijdu po půl roce Us.; prodávám kus po půl zlatém Us.; zůstanu zde celého půl roku Us.; až do puol potoka Ol. Deut. 3, 16; dáti puol pokolení dimidiae tribui tamt. Num. 34, 13; (žena) jedna puol okem hledí Kruml. 237ᵃ; do puol léta ChelčP. 270ᵇ; po puol kopě groších KolČČ. 129ᵇ (1550); dvořec s polovicÍ maštálkau tamt. 126ᵃ (1550); –

při čtvrt: byl jsem tam celého čtvrt roku Us. (m. celou čtvrt roku); přijdu po čtvrt roce Us.; ve čtvrt létě Us. (m. ve čtvrti léta, srovn.: ve čtvrti léta DalC. 79); kaupil sobě čtvrt domu..., a toho čtvrt domu jemu odevzdává KolČČ. 103ᵃ (1549); –

při obé, dvé, tré, patero: těch obé dvé dítek jemu poručili Biancf. Jg.; až do tré telat (jalovici) chovati KolA. 1514; ve společnosti trý lidí Eus. Jg.; o těch tré dětí Br. Jg.; kterého z těch patero KolA. 1515; –

při sto: na cestě vystačil jsem se sto zlatými Us.; ke dvěma stoma mužóm Ol. 1. Reg. 30, 21; –

při tisíc: na cestě vystačil jsem s tisíc dukáty Us.; – při málo, mnoho, moc, něco, toliko, koliko, několiko, pár: pomohli jsme málo, mnoha, několika lidem Us.; mávali (= mívali) po moci ovcách BartD. 1, 42 (hrozenk.); vod mocka práce, na mocka fůrách tamt. 2, 239;

[79]číslo strany tiskuv kolicě dnech Alb. 8ᵃ; v kolice dnech Kruml. 133ᵃ; po několicě dnech Pass. 432; po několiku časiech tamt. 289; po několiku dnech OtcB. 57ᵃ; po několiku měsiecích tamt. 189ᵃ; po několiku měsících Háj.338ᵃ; v několiku dnech Háj. 158ᵇ; po toliku dnech LékB. 36ᵃ; po toliku hodinách tamt. 36ᵃ;

před mnoha lidmi VšehJ. 49; s několika (dětmi) ŠtítOp. 324; v několika dnech Háj. 62ᵃ; po sloviech několika VšehJ. 86; tolika póhony, kolika má pohnáno býti tamt. 63;

ve mnoho let ŠtítOp. 30 (m. náležitého ve mnozě let); (Jakub) ve mnoho časa přijide do Aram Comest. 37ᵇ;

ve mnoho tisících křtěných ChelčPař. 178ᵇ; po něco času Ol. Lev. 27, 18; zde zůstal jenerál s něco lidem ČernZuz. 170; před mnoho dobrými lidmi VšehK. 27ᵃ; před mnoho letmi Ol. 1. Esdr. 5, 11; proti toliko svědkóm ŠtítOp. 12; kolik kto má přátel, toliko očima vidí a toliko ušima slyší, toliko nohama chodí HrubLobk. 63ᵇ; nepřietelkyně častokrát se pokúšela kolik obyčeji, kolik chytrostmi, kolik řemesly, zda-li by mohla ji (choť) odvrátiti HusŠal. 9ᵇ: v kolik sklenicích AlchAnt. 116ᵃ; po několiko dnech Koř. Skutk. 15, 36; po několiko dnech MandA. 202ᵇ; po několiko letech tamt. 208ᵃ; po několik mesiecích Pass. 424; na několiko miestech Háj. 54ᵃ; po několiko přiebytcích zpievali sú hospodinu ChelčPař. 158ᵃ.

v pár dnech BartD. 2, 194 (han.) a čes. Us.; po páru rokách tamt. 2, 306 (vých.-mor.); jel párem koňma tamt. 1, 71 (val.); štyrma párama vołma tamt. 1, 183; –

při množstvie, kapka, hrst: s množstvím lidem Ol. 3. Reg. 10, 2; nad množstvím pannami PassKlem. 209ᵃ;

tú kapkú vodú všecko žene (mlýn i pilu) BartD. 1, 183; v kapce mléce si to uvaří tamt. 1, 183; osel, ješto sě hrstí sěnem nebo otavú dá k jeslem přilúditi Tkadl. 34ᵃ; –

při čas: k času vánocím příštím KolČČ. 314ᵇ (15060); při času svatých Petru a Pavlu tamt. 130ᵃ (1554);–

při konec: před koncem masopustem BartD. 1, 183; –

při východ, vzchod, západ, strana: před východ słúncem BartD. 1,161; do východ słúnca tamt. 1, 161; při západ słúnci tamt. 1, 161; od východ slunca Suš. 317; při slunečku východu tamt. 109; při slunečku západu tamt. 109; kdy vietr ot vzchod sluncě věje Vít. 9ᵇ; od vzchod sluncě HusPost. 113ᵃ; rozsede sě země a byla veliká próducha se vzchod slunce za klášterem Otc. 381ᵃ; když byli přišli se vschod slunce, nalezú puole Lit. Gen. 11, 2; od východ slunce EvOl. 86ᵃ; k západ slunce Lit. Jos. 15, 8; ke vzschod (!) slunečné strany ad orientalem plagam Ol. Num. 34, 15 a Jos. 7, 2; ke vzschod (!) slunečné straně (!) Ol. Num. 3, 38 a Soudc. 20, 43; k straně slunečnému vzschodu (!) tamt. 13, 32.

[80]číslo strany tiskuZ toho vzniklo adjektivum vzchodosluneční, vzchodusluneční atd.: vzschodsluneční lidé orientales Ol. Soudc. 6, 33; k straně vzschodslunečnie tamt. Deut 4, 41; všickni vzshodusluneční lidé Kladr. Soudc. 7, 12; jdúc (k) hoře východuslunečné tamt. Gen. 10, 30; mezi všemi navzchodslunečnými tamt. Job. 1, 3; –

při kus, kúsek: ležéł na kusi hrachovině BartD. 1, 183; na tomto kúsku poli tamt. 1, 183;

kaupil sobě kus roli orné… a té kus roli se odevzdal KolČČ. 412ᵃ (1566); ku právu přistaupil o nějakýho kus místa při domě položeného tamt. 144ᵃ (1551); jemu téhož kus místa se odevzdává tamt. 144ᵃ (1551); zahradu (s) třema kausky rytinami KolEE. 14ᵃ (1725); –

při kraj, prostřed, vrch, roh: na břehu kraj mora BartD. 1, 354; králová z kraj světa přišla BrigF. 76; bude panovati… až do kraj světa ŽKlem. 71, 8; byl jest slovúten až do kraj světa Ol. 1. Mach. 3, 9 a Lit. tamt.; až do kraj miesla Br. Isa. 5, 8 a Pernšt. tamt.; byť od kraj světa přišel ChelčP. 12ᵃ; do prostřed lesa Us.; do prostřeď lesa BartD. 1, 161; v prostřeď lesi tamt. 1, 161; na prostřěd Betlémě Hrad. 68ᵃ; ona chodiešta po prostřěd města Ol. 1. Reg. 9, 14; kterážto s prostřed živých vykročila KolEE. 22ᵃ; o północi na vrch hnój nim praščiło, a na vrch tem hnoji spáł do rána BartD. 1, 161 (slov.); stařík seďéł za vrch stołem tamt. 1, 161 (val.); na roh stoła seďéł tamt. 1, 161. –

2. ve spojení podst. jména dějového s genitivem (předmětným nebo podmětným) nebo řidčeji s jiným pádem; attrakce bývá tu nejčastěji, když podst. jméno je závislé na předložce některé, na př.: kotly k vaření masu i Comest. 155ᵇ (m. k vaření masa, t. j. dativ m. genit.); ješto k téj jisté ženě radě učinili Pulk. 14ᵃ; moře měděné k umývání rukám tamt. 163ᵃ; k opravení šlojiřóm tamt. 30ᵇ; (Heliáš) měl duch k divóm čiňení tamt. 78ᵃ; vešken čas k učiňení tomu dielu bylo sedm měsícóv tamt. 78ᵃ; (Šalomoun) obrátí svú mysl ke zdem městským dělán tamt. 157ᵃ; potřebu ku pochovávaní mrtvým přidávati Kruml. 24ᵃ; ku přijětí božiemu milování tamt. 160ᵇ; olej k připravování lucernám Ben. Num. 4, 16; k cimentování zlatu AlchAnt. 75ᵃ; kotlíky k hlavě mytí Řád láz. 9; (kotel) k vodě zhřívaní tamt.; kloboučky k vodě zhřívaní List. z r. 1595 (Ruch 1888, 10); kotel k šatům vaření tamt.; (šrotéř) svědčil na přísahu, kterú má k posúdnému vybíraní (=m. k vybírání posudného) WintObr. 2, 261 (r. 1525); toho potřeba k rybám chytání BartD. 1, 183; – proti dně lámaní v kostech Chir. 74ᵃ; – (sestra) jide na chvíli krácenie Baw. Laur. 1052 (m. chvíle krácenie, t. j. akkusativ m. genit.); semicinetoria pro pot utieranie Comest. 266ᵃ; díže pro chléb pečení KolEE. 1ᵃ (1618); – o svatých jiezvách přijetí EvOl. 3ᵇ (m. o svatých jiezv přijetí, t. j. lokál m. genit.); o světiej Zdislavě skončení svatém DalC. 87; o tělu [81]číslo strany tiskuKristova přijímání HusE. 1, 331; poradivše se o dání ženách Comest. 126ᵇ; tuto o havranu a o holúbku vypuštění z korába tamt. 19ᵃ; o duchu svatém seslání tamt. 251ᵃ; o přikrytí střěšě stanové Ol. Ex. 36, 14; po kterýchžto sedmi létech vyjití KolČČ. 396ᵇ (1565); v pátek ten pátek po svatém Pavlu na víru obrácení Let. 654; po s. Petru z okov vyvedení tamt. 421; byli zme při trnkách vaření BartD. 1, 184; (pět kop) aby dáno bylo při posledních penězích placení KolČČ. 309ᵇ (1560); bdiece v diekách čiňení Koř. Koloss. 4, 2; po smrti v oce mžení do pekla vstúpil ROl. 71ᵇ; že ť (já tebe) v oku mžení nauči, aby... tamt. 90ᵇ; že by jej viděti muohl v oce mžení Orl. 11ᵇ; o smrti Manasses králi Comest. 173ᵇ; po panu neboščíku děkanu smrti umřéł BartD. 1, 184; – slíbil rukou dáním Us. (m. ruky dáním, t. j. instrumenál m. genit.); má dost práce s tým pepřem tłučéním BartD. 1, 184; s uotpuščením s Pilátovým zlým nekrščeným Hrad. 45ᵃ; před zákonem ustanovením řečeno jest Comest. 7ᵃ; před svatým Pavlem na vieru obrácení list. z r. 1455 Perw. Otč. 55; v auterý před s. Petrem stolování Let. 660; – napomínám tě z hřebikóv rukú a noh probodenie ML. 15ᵃ (m. hřebíky… probodenie, t. j. genitiv m. instrument.); Konrat jeho (císařovou) prosbú i jinými kniežaty prosbami u Vladislava milost obdržal Pulk. 97ᵇ; –

3. v případech jiných: býł o kůrce suchém chlebě BartD. 1, 184 (m. o kůrce suchého chleba);

nechtěl býti synem Pharaonovým dceře Alb. 43ᵃ (m. synem Pharaonovy dceře);

(strážní) před dveřmi královým domem ležiece Comest. 156ᵇ (m. před dveřmi králova domu);

v kanceláři zámku JMC kolínském KolČČ. 75ᵇ (1676); v kanceláři zámku JMC kolínském tamt. 337ᵇ (1671) (m. v kanceláři zámku kolínského); –

aby přěstal dělati toho diela Comest. 224ᵃ (m. aby přestal dělati to dielo; gen. „toho diela“ je attrakcí závislý na slovese „přěstati“ pojícím se s genit.). –

4. attrakce z věty do věty: Rudolf těm zemiem, kterýmž chce, nikdy jich jest neměl Pulk. 157ᵃ (m. těch zemí, t. j. dat. „těm zemiem“ m. genit. attrakcí podle „kterýmž chce“);

toť činí bezdětkyni, že ť počne LékA. 91ᵃ (m. činí, že ť bezdětkyně…; aby jej věděl, kde najíti VšehK. 65ᵃ (m. aby věděl, kde jej ...); –

kdo vás ví, kde ste to dali BartD. 1, 179 (m. kdo ví, kde (vy) ste to dali; srovn. „kdo ví, kam (vy) jste to dali“ Us. spis.); kdož tě ví, kde to máš! tamt. 1, 179; podívaj sa ho, už ide tamt. 1, 179. Z toho pak vzniklo: vím já lučinu, kostel, zahrádečku (písně toho začátku); vím já jednu hospodu z kameňa bramoru tamt. 1, 179; –

[82]číslo strany tiskuten trám já pamatuju dávat BartD. 2, 290; tu školu já pamatuju stavět Us. (m. pamatuju, když tu školu stavěli, t. j. předmět věty vedlejší attrahován do věty hlavní a sloveso určité položeno absolutivně, v infinitivě); já pamatuju cełú našu dědinu vyhořet BartD. 1, 193.

Srov. ještě § 243, 244, 263, 265, 266, 274 č. 6, 275 č. 4.

112. 1. Anakoluth (n. anakoluthie, = nesouvislost, spojení nesprávné) záleží v tom, že se od vazby začaté upouští a do jiné přechází. To bývá ve slohu neumělém a ve spisích starších.

Na př. v souvětí ,,kterú stranu peniez (= penízem uplacený soudce) sudí, druhá sě na prázdno trudí“ AlxV. 253. Souvětí toto začíná se slovy „kterú stranu…“; podle vazby takto začaté očekáváme, že ve větě následující o téže straně bude řeč; ale skladatel tohoto souvětí upustil od vazby začaté, pokračuje ve větě druhé jinak, než vazba začatá žádá.

Jiné příklady: ti lesové budú své jeleny mieti, v nichž by se pásli m. kteří by se v nich pásli) ŠtítV. 3; Boleslav, vévoda český, zbožie Kunšovo, kterýž (Kuneš!) bez dětí umřel a naň připadlo (t. j. zbožie na Boleslava!), Vladivojovi dal jest VšehK. 182ᵇ; –

příklad dal sem vám, aby, jakož jsem já učinil, takéž i vy učiňte (m. „abyste takéž i vy učinili“) EvOl. 261ᵇ; také to chcemy mieti, aby synové a budúcí naši… to manstvie a to vévodstvie přijímati mámy právem manovým Pulk. 183ᵇ; aby jmě… buď posvaceno HomOp. ČČM. 1880, 116; –

ten kat, když vyšel ven z domu, utkav jej lev, roztrhav i snědl PassKlem. 201ᵃ; Macedonský král to vida, jako sě j’mu čáky přida AlxV. 1737; král pohanský uzřěv to, že jest oblúzen, otstúpi ho všě náděje tamt. 1428; –

Cham, jenž s právem měl otcě svého ctíti, čte sě o ňem, že... Kruml. 45ᵃ; – však koráb, v ňemž Arnošt bieše s těmi, což jich při sobě jmějieše, bóh jim pomože odjeti, že... Baw. 194; tato žena poznavši, že jest lékař veliký do jich krajin přišel, hnulo se jest srdce její k ňemu ChelčP. 83ᵃ; –

mluviece o zdraví to by nám vážnější býti mělo ChelčP. 269ᵃ; nynie hlediece na duchovnie úředníky viděti jest tamt. 1ᵃ; –

aby pohanstvo… odolá bludnému kmenu Kat. 160; – aby on by všech nepřátel mocnější Kar. 86; daj (nám), aby vykúpenie tvého čili bychme ut sentiamus Hod. 9ᵃ; prosíme, abychme túž věrú byli bychme ohrazeni tamt. 9ᵇ; by na moscě Prazě nebude viděti Čecha AlxB. 3ᵇ; – nechtě, by co v tom by mina AlxH. lᵇ.

2. Dále záleží anakoluth v tom, že větný člen A dobývá se z větného členu B nebo ze smyslu; členové A a B jsou třeba ve větách různých. Na př. v souvětí „v paměti kakýs ustavičný rozbroj (jest) a mar[83]číslo strany tiskuných běžností plna jest“ ŠtítPař. 27ᵃ má druhá věta za podmět jméno pamět, které je dobyto z výrazu „v paměti“ věty první.

V souvětí (člověk) hněvá se, ktož jemu při těch věcech svědomí činí“ ChelčP. 154ᵇ dlužno rozuměti „když kto...“ m. ktož podle smyslu.

Častěji vyskýtá se tento anakoluth v případech, kde člen A dobývá se ze jména přídavného. Na př.: (vnadný sledník) stopy sě jelenie chopě vždy sě ho (t. j. jelena) drží po stopě AlxV. 2314; Adam pro milost ženskú s ní (t. j. ženou) jedl Kruml. 3ᵇ; z řebra mužského, kdyžto spal (t. j. muž)… tamt. 3ᵇ; vzali sú pak (bratří Josefovi) sukni jeho a ve krvi kozlíkové, kteréhož (t. j. kozlíka) byli zabili, (ji omočili) Pr. Gen. 37, 81; srdečnú žílu a jeho (t. j. srdce) mdlobu na pulsu poznáš LékB. 175ᵇ; ktož jste Boží bojovníci a zákona jeho (t. j. boha) PísTáb. (Mašek v Č. mus. fil. 1899, 94); ležal tři dni v hrobě, dal proklati tobě bok, ruce, noze obě pro spasení naše, bídné křestany z Kancionálu Habrovanského 1530 JirHymnol. 78; Erigena pojímá božstvo jako stálého účastníka v jevech přírodních, které jest jejím (t. j. přírody) zachovatelem a pánem Draper, Dějiny konfliktů (přel. J. Mokrý 1892), 157.

113. 1. Jiné příklady attrakce a anakoluthu viz ještě doleji, zejména při pádech, a v tvarosloví.

2. Attrakce i anakoluth jsou odchylky od náležité správnosti syntaktické. V jazyku spisovném dopouštějí se jen attrakce, pokud jsou v obyčeji; na př. před půl letem; – se sto zlatými, atd. Attrakce neobyčejné (na př. ve sklenici vodě místo ve sklenici vody atp.) a anakoluthy pokládají se za chyby.

Slovosled a větosled.

1. Slovosled.

114. Slovosled (pořádek slov) je v češtině dosti volný. Ale přece není tato volnost neobmezená. Usus zvolil někde pořádek určitý; ten je pak často různý podle vkusu časového a krajového.

Některých případů takových budou se týkati výklady v §§ následujících.[6] Srov.: Vodička v Lfil. 1876, 256 sl.; Bartoš, Skladba (1886), 146 sl.; Bartoš, Rukověť 96–106: Batrtoš, Nová Rukověť (1901), 132–139; Brus Matiční 1894, 330–335; E. Berneker, Die Wortfolge in den slavischen Sprachen (Berlin 1900). Výtah a referát Zubatého v Lfil. 1901, 129–134; A. Smíšek, Věstník čes. profess. XII (1905), 208–215 (o příklonkách).)

115. Přídavné jméno stává přede jménem, ke kterému jako přívlastek se táhne; na př. zelená louka, studená voda, stč. velika noc (nikdy noc velika, srovn. z toho nč. velikonoc), Český Brod, Německý Brod, Železný Brod atp.

[84]číslo strany tiskuŘíkáme však: český král i král český, český jazyk i jazyk český.

Někdy klade se přívlastek za jménem; na př.: duch svatý, mše svatá (nikdy svatá mše).

V jazyku starém bývá pořádek duch svatý i svatý duch, na př.: mám pomocníka ducha svatého Pass. 285; dar ducha svatého Modl. 140ᵃ tamt. 141ᵃ; duše svatý, smiluj sě ŽKlem. 136ᵃ; den ducha svatého CisMnich. 98ᵃ; z duchu svatého EvBočk. Jan 7, 39; –

dar svatého ducha svD. 49; svatý duch od obú pochodí ŠtítBud. 59; od svatého ducha HomOp. 152ᵃ.

116. 1. Podstatné jméno pán, pan v platnosti přivlastkové stojí dílem přede jménem, ke kterému se vztahuje, dílem za ním.

Říkáme: pan Novák, pan učitel, pan soudce atp., pro pána krále (interj.), pán Bůh.

Za jménem stojí pán ve rčeních Kristus pán, kníže pán, císař pán, papež pán TomP. 7, 48; stč. také ve rčení král pán, na př.: má-li kto lepšie právo než král pán VšehK. 12ᵇ.

V jazyku starším bývá slovosled obrácený, tedy pán Kristus, pán Ježíš, pán Kristus Ježíš a podobné i pán hospodin; na př.: v jednu osobu pána Krista ŠtítBud. 68; pán Kristus Ježíš tamt. 25; pán hospodin tamt. 39; co die pán Kristus Hilar. 38ᵇ; s pánem Kristem tamt. 14ᵃ.

2. Podobné rčení s přívlastkovým jménem „otec“ je Bůh otec. V jazyku starém bývá tu také slovosled otec Bůh; na př.: tak otec buoh miluje svú múdrost… ŠtítBud. 71.

117. Určení vyslovené pádem prostým, předložkovým, příslovcem nebo větou bývá vloženo do výrazu určovaného, nebo stojí před výrazem určovaným.

1. Určení vyslovené akkusativem. Na př.: tvé třetí den vskřiešenie Hrad. 43ᵇ.

2. Určení vyslovené genitivem. Na př.: k svátého Martina hrobu Pass. 148; přěd svatého Jakuba nohy padl tamt. 353; k svaté Marie Magdaleny hrobu tamt. 343; sestru od sedmi let nemoci uzdravil tamt. 334; podlé mého mistra hrobu Hrad. 38ᵃ; pro svátého Prokopa zaslúženie tamt. 10ᵃ; v svátého Benedichta zákoně tamt. 3ᵇ; ot tvého srdečka dveří tamt. 49ᵃ; rač jě v jich prosbě uslyšěti tamt. 21ᵇ; na jich zboží tamt. 1ᵇ; (jelen) zaskoči za svatého Prokopa nohy tamt. 6ᵃ; ten svého otcě skutkóv následováše tamt. 14ᵃ; proti těla přirozenému zpósobení Brig. 87; v svatého Víta kostele DalH. 31; k každého učedlníka peleši Otc. 251ᵇ; k mladšieho bratra ústóm tamt. 282ᵇ; pro jedné noci skutek tamt. 14ᵇ; jdu na vyšších otcuov cestu tamt. 62ᵇ; abyste péči jměli o svého života příbytcě tamt. 26ᵇ; nešel jest nežli s opata odpušťením tamt. 305ᵇ; bez všeho probošta vidění tamt. 325ᵇ; ješto (drochetky) padají s jich pánóv stola [85]číslo strany tiskuŠtít. ř. 130ᵃ; skrze toho ovoce jedenie Kruml. 1ᵃ; s mnohým slz vyléváním tamt. 59ᵇ; až do jeho slavného vzkřiešenie hodiny tamt. 62ᵇ; zečti rozličná zvieřat pokolenie ŠtítBud. 28; nevěrný jest slib, ústy slíbiti zákon a nemysléc držeti toho zákona ustavenie tamt. 165; –

aby ho propustili na jednoho měšťana svatbu Kulda 1, 54; co se koupaly na jeho bratra rybníku tamt. 1,76; co se koupaly na mého bratra rybníku tamt. 1, 77; co se koupaly na vašeho bratra rybníku tamt. 1, 77; lehnul si pod toho velkého raka břicho tamt. 1, 86; včil musíme o tvého syna živobytí hráť tamt. 1,158; nejsem pozván na mojí sestry syna svatbu tamt. 2, 214;

ku konečnému návrhu toho přijetí Pal. 4, 2, 569.

3. Určení vyslovené dativem. Na př.: druhého sobě milého syna Pass. 315; jiného ještě všem obecného pohledejme ŠtítBud. 192.

4. Určení vyslovené instrumentálem. Na př.: jeho hřěbíky probitie ML. 39ᵇ; nebydli v rukú udělaných chrámiech Koř. Skutk. 17, 25; v králem daném poručenství VšehK. 159ᵃ.

5. Určení vyslovené pádem předložkovým. Na př.: božím na nebe vstúpením Pass. 312; o u bozě radování Alb. 38ᵃ; znamenie zlého o sobě samému bytie tamt. 34ᵇ; svým při tom bytím tamt. 23ᵃ; pro lehké u mysli vzdržěnie Kruml. 1ᵃ; o jejiem sčastném na nebesa vzetí tamt. 80ᵃ; po bez jedné čtyřidceti nedělích ŠtítV. 158; pro svój v tom neobyčej ŠtítBud. 85; té proti sobě křivdě tamt. 120; svým až do smrti poslušenstvím tamt. 121; čakati druhého k súdu příštie pána našeho Jezukrista Štít. ř. 66ᵇ; k ode zlého vystřežení HusE. 1, 227; bez jeho při tom bytie tamt. 1, 229; k z mrtvých vstání tamt. 2, 136; po z mrtvých vstání tamt. 2, 136; po z mrtvých vstání až do na nebe vstúpenie tamt. 2, 141; k ve dsky kladení VšehK. 188ᵇ; bez zvláštnieho ke dskám přiznánie tamt. 192ᵃ; pro skrze krev beránka zachování Seel. 227; od na ni připadající mše svaté tamt. 190;

před svým do Slez příjezdem Pal. 4, 2, 98; vstoupili do vojenské u něho služby tamt. 100.

6. Určení vyslovené příslovcem. Na př.: vaše zde krátké poslúženie Pass. 315; o tak obláštních činech Kruml. 299ᵃ; k zase uvedení krále do domu jeho Kladr. 2. Reg. 19, 11; tak z odtud rodilých jako příchozích tamt. Lev. 17, 15.

7. Určení vyslovené větou. Na př.: podlé jeho nevýpravné, jež jest nelze obmysliti, spravedlnosti ŠtítBud. 135; když ty věci, ješto jsú učiněny, budú proměňeny tamt. 27; utkají srdce naše těch hřiechóv, ješto jsme je činili z obyčeje, kakáš jako podobenstvie Štít. ř. 114ᵇ.

8. Určení několikero, ale různé. Na př.: druhého sobě milého u bozě syna Pass. 315; (písmo hyzdí) srdce (= genit.) veliké k ňemu (světskému zboží) přiloženie ŠtítMus. 26ᵃ; k navrácení té najprv dané bohem člověku [86]číslo strany tiskuspravedlnosti ŠtítBud. 25; vzpomínajíc spasitedlné nám syna božieho narozenie Štít. ř. 24ᵃ; k toho anděla tak slavných novin prohlášení tamt. 24ᵃ; pamatujem spasitele svého v našem těle narozenie tamt. 67ᵃ; dnes pamatujem syna božieho, pravého boha v pravém člověčství narozenie tamt. 22ᵇ; nový ť to čin, z smrti zavinilé národa lidského vykúpenie tamt. 215ᵇ; až do na vrch práva dovedenie VšehK. 238ᵃ; strach od šustící násilně okolo stěn vody Lab. 9, 13.

118. 1. Říkáme: z velmi daleké země, ve velmi krátké době atp., t.j. klademe výraz určovací velmi za předložku výrazu určovaného. V jazyku starším bývá však velmi před předložkou. Na př.: viděch (pústenníka) velmi v malé peleši přebývajíce Otc. 309ᵃ; druhého uzřě črna a velmi v hrozné tváři tamt. 266ᵇ; já sem ji nevelmi přěd mnoho lety viděla tamt. 49ᵃ; přijedú třie králi velmi z přěveliké dáli Hrad. 68ᵃ; tak velmi z veliké dáli tamt. 68ᵇ.

2. Podobně říkáme: o tak malou věc, s tak ubohým člověkem atp. V jazyku starším bývalo tak před předložkou. Na př.: (jestliže by kto v trhu) umluvil bližnieho tak o malú věc, že… ŠtítPař. 113ᵃ.

119. Přívlastek, holý nebo rozvitý, bývá odtržen ode jména, ke kterému náleží. Na př.: co tělesná slibuje vóle Brig. 92; jeho sě tvář stvieše Pass. 326; jedna mu ruka uschla tamt. 475; věčnému sě přiebytku dostali tamt. 489; jakož o svatém zpievají Ondřeji Štít. ř. 2ᵇ; jej jest dar čistoty dóstojna většieho učinil milovánie tamt. 29ᵇ; pokánná žalost i veselé a pochotné obrátí sě náboženstvie tamt. 227ᵇ; potracené bude jemu navráceno světlo tamt. 115ᵇ; kterýmižkoli ozdobíš čistotu šlechetnostmi tamt. 10ᵇ; (země) toliký rytieřóv nebeských vydavši počet tamt. 148ᵇ; krmě by ve skle se stkvieci a velmi se dobra mnieci Baw. 80; ižádná sě válka nevztrhla Ol. 2. Par. 14, 6; kdež sě jich rozsu vojsko tamt. Soudc. 15, 9; tu jsau povinnost učinili VelKal. 29; zdála mi se toho nemalá býti potřeba Lab. 1, 1.

Srovn. ještě v § 131 č. 2.

120. Výrazy souřadné (podměty, přísudky, předměty, přívlastky atp.) vložkou bývají odtrženy. Na př.: aby tak čest ve všech byla a šlechetnost ŠtítBud. 199; chytrost bude a lest vévoditi Štít. ř. 69ᵃ; bóh ť má a pravda srdce osésti t. 239ᵇ; ukaž do sebe tu postavu, ještoť duchovní mají a nábožní ŠtítBud. 204; svým zvolením učinil hospodin úzku cestu a připravil tamt. 180; aby člověk libost měl v kráse dřeva zapovědného a kochánie tamt. 122; spasitel dobrotivý, chtě své učedlníky opatrnosti naučiti a milosrdenství, k nim jest zvláště mluvil HusE. 2, 298; plného pokoje a svobodstvie nemůž jmieti a bezpečstva Štít. ř. 125ᵇ; nebylo-li by na tom dosti, aby as lehkú smrtí Kristus umřel a počestnú, ŠtítBud. 121; zřiece dvú udactvo na tú AlxB. 1ᵇ (m. ,,na udatstvo tú dvú“ nebo „na [87]číslo strany tiskutú dvú udatstvo“); hyzditi pravdu upřiemých lidí a šlechetných Štít. ř. 19ᵇ; (bóh) dal jemu (sv. Janu) vysoké věci a skryté psáti t. 31ᵇ; (Kristus) jest ukrutnú smrt a ohavnú trpěl HusE. 2, 161; aby (ty) nerozhněvala boží očí v smyslném chodu aneb v hrdém Štít. ř. 241ᵃ; jedno ť jest všech osob tří i každé z nich zvláště ŠtítBud. 59; kto by se nedivil božie múdrosti tak veliké tamt. 33; zlé j’ veliké, veseliti sě zle činiece a nepravě Štít. ř. 38ᵃ.

121. 1. Předložka bývá vložena do výrazu složitého. Na př.: gdežto malého dle mýta dci mateřiú jest neskryta AlxB. 7, 14; božie dle lásky ApŠ. 150; (Šenk) vze smrt toho dle skutka Baw. 122; Boha nemiluj… dědičstva dle kterého Kruml. 115ᵇ; jich na radu Otc. 202ᵃ; jeho bez přítomnosti VšehK. 102ᵇ; takové proti svévolnosti tamt. 82ᵇ; let od osmi tamt. 252ᵇ.

2. Předložka klade se někdy po svém pádě.

a) Předložka dle. Na př.: trpěti neviny dle Alb. 3ᵇ; (raději) trpěti pro nevinu než viny dle tamt.; přěveliké nevěry dle ApŠ. 49; vzložichu na ňeho (na Šimona) ten kříž ne milovánie dle, ale proto… ML. 104ᵃ; Boha nemiluj ižádného užitka dle Kruml. 115ᵇ; ktož záplaty dle činí, což jemu káží ŠtítVyš. 61ᵃ; boha dle pilni buděm Štít. uč. 137ᵃ; vy převrátili jste jej (vůz), Boha dle zdvihněte jej zase KorMan. 5ᵃ; mrzkého zisku dle Koř. 1. Petr. 5, 2; marné chvály dle ChelčP. 96ᵇ;

učinil si súd mój a mne dle ŽKlem. 9, 5; pověz mi mne dle Boh. 347; to učiňte mne dle Trist. 53; chci tebe dle tělo vážiti tamt. 26; aby to jeho dle učinili Mill. 6ᵇ; jehož dle (jest) tělu blazě Kat. v. 1073; toho dle mé srdce tu prosbu vznosí tamt. v. 3291; co dle ke mně nemluvíš? Hrad. 87ᵇ; co dle na smrt nevzpomínáš? Vít. 32ᵃ; (Ježíšovo) nás dle plakánie Vít. 87ᵃ.

Z výrazu mne dle se vyvíjí adverb. mnedle, mledle, medle, srov. nč. medle. Srovn. dále v § 303.

b) Předložka miesto. Na př.: Matiáš apoštol losem Judy miesto vzatý ApŠ. 46; budeš Jana mne miesto syna jmieti Hrad. 91ᵇ; Bŕacislav… knězě miesto zemí vládnieše DalC. 74; kněz sebe miesto káza v zemi Božějovi a Mutyni býti DalJ. 56; král Václav Ottu braniborského sebe miesto do Uher poslal bieše tamt. 98; jiného dobrého toho miesto postaviti ListVrat. 1398. Srov. v § 313.

122. Říkáme budu n. nebudu moci přijítií budu n. nebudu se směti hnouti atp., nikoli jinak.

V jazyku starším pomocné sloveso budu bývalo kladeno mezi infinitivy nebo za nimi. Na př.:

má dušě... moci bude jíti v hrob mého pána Hrad. 38ᵃ; druh k druhu mluviti nemoci bude Pass. 8; mluviti nemoci budeš tamt. 276; ižádná [88]číslo strany tiskupře nemoci bude býti tamt. 11; nemoci budeš býti Túl. 24ᵇ; k lidu, jenžto jim probyti nemoci bude Pror. Isa. 30, 6; nemoci budem dále jěti ML. 47ᵇ; koni... budú svázáni, že nemoci budú sebú hnúti DalC. 19; nemoci bude dlúho váš jazyk trvati tamt. 4; skotě nesměti sě bude hnúti AlxV. 1424.

Poznam. V příkladech zde vytčených je také negace ne na místě jiném, než bývá v jazyku novém; o tom viz v § 393.

123. Vlivem latiny a němčiny sloveso ve větě podřízené kladeno na konec. Na př.:

zdála mi se toho nemalá býti potřeba, abych se dobře, k kterému bych se haufu lidí připojiti a v jakých věcech život tráviti měl, rozmyslil Lab. 1, 1.

124. Někdy bývá slovosled odchylný pro verš a rým. Na př.:

tehdy, dievko, věříš v toho, | židé vzbili na kříž koho Marg. 138 sl.; rozkoš čistá nenie, věz to, | strach ji poskvrňuje kdyžto Baw. 50; když (myš) všicku řeč dokona, | zaběže v svá bydla ona tamt. 52; pták utěší lišku tehdy, | dietky jie nevrátí kehdy tamt. 54; který život jest jakýže, toho hlahol jest takýže tamt. 4ᵇ; když věrného uzŕřie koho, | lstivú řečí chopie toho tamt. 87; slušie viece přieti tomu, | příbuznější jsi ty komu tamt. 98.

Slova příklonná.

125. Slova přiklonná (enklitická) stojí velmi často za prvním přízvučným členem větným, buď holým anebo rozvitým. Na př.: když se vyjasnilo; dal mi knihu; každý člověk se musí starati…; atp.

Je-li ve větě příklonek několik, jdou za sebou v pořádku určitém.

Říkáme na př.: to se mi nelíbí, nikoli: to mi se nelíbí. V jazyku starším byl však tento druhý pořádek velmi častý.

Vedle rozdílu časových bývají v postavení příklonek i rozdíly krajové.

Je tedy potřebí všimnouti si příklonek podrobněji.

126. Zájmeno příklonné stojí velmi často za prvním přízvučným členem větným. Na př.:

šumař si housličky vždy spraví, ale života svého neupraví ČMudr. Smíš. 211; nikdo si neváží klevetníka tamt.; udatný se dlouho nerozmýšlí tamt.; sokol se hvozdu nediví tamt.; sluníčko se skrze zelení stromů na ni smálo ErbPoh. Smíš. 211; jak se v kolo pustily, ozvala se jim nad hlavami tak líbezná hudba, že se Bětušce srdce v těle rozehřálo tamt.; nikoho nemám, abych ho s vámi poslal tamt.; a hoch mu všecko pověděl a že mu říkají Janeček tamt.; a nejdříve mi ty kozy na pastvu vyžeň tamt.;

pravda sa neutopí ve vode a neshorí v ohni Zátur. Smíš. 211; nič sa tak tajne nepletlo, čoby nevyšlo na světlo tamt.; keď si dvaja lotri nadávajú, vtedy sa najlepšie poznať dajú tamt.; toho mi bol čert dlžen [89]číslo strany tiskutamt.; darmo kladieš psovi nohu na stôl, on ju vždy dolu strhne tamt.;

jest ku podivu hodné, že se zrovna v čase pilného stíhání následovníkův někdy Miličových úřadem arcibiskupským… podařilo založiti ústav… TomP. 3, 425;

jakož sě nic samo, což jest nebylo, nemohlo učiniti ŠtítBud. 39; zdieše sě jemu AlxV. 735; raziť, by sě mně pokořě bral sě zasě tamt. 1051; nekochati se budeš ŽKap. 50, 18; vidieše sě jemu Pass. 476; vstavše sě zdrávy jsúc uzřěli tamt. 42; když nato ciesař, an (sv. Savinianus) sě prostřěd ohně stojě bohu modlí, hlédáše, tomu sě podiviv vecě tamt. 470; vzchotě sě jemu ovocě Jid. 78; aby ihned toho dne, když on umře, smrt jim učinili Štít. ř. 33ᵃ; když se súce spolusluhy jednoho pána spolu srovnati nemohú ChelčP. 261ᵇ; když ho uhlídám ČernZuz. 99.

127. Zájmeno příklonné mívá postavení jiné, než vytčeno v § 126. Na př.:

krásná panna sáhla jí na hlavu ErbenPoh. Smíš. 214; březové listí obrátilo se v zlato tamt.; a já iďem dnu prezveďjeť sa tamt. (slc.);

co proti němu (knížeti) strojilo se Pal. 5, 2, 280;

M. Magdalena tak sě zěvně v sboží, v krásě i v tohoto světa veselí rozličně kocháše Pass. 333; nezdálo mně sě hubenéj Hrad. 53ᵇ; nebo často sě to stává, že… DalC. 17; lekcí čtena jednú líbí se, a desetkrát přečtena lépe rozumie sě ŠtítBud. 2; kto dívá se tomuto tamt. 45; totoť vše dám tobě, ač padna pokloníš mi sě Štít. ř. 165ᵇ; pravé s nepravým nesrovná se tamt. 228; a já znám sě, že… HusE. 1, 227.

128. Zájmenné tvary, které jsou v jazyku spisovném a jinde příklonné, bývají v nářečích východních, zejména ve valašském a lašském, na místě předním. Na př.:

ma teho, se mi zda, na dvacet měřic BartD. 1, 197; śe mi sniło něpěkny syn (= sen) tamt.; śe ( = si) mysli, že ma Slezsko i Rakusy tamt.; včil je v hoferstv̇ú, a se prv děłáł pánem tamt.; mi je jedno, s kerým tým (košem půjdu) tamt. 1, 165; neříkáł nic, ale si myslíł tamt. 2, 35 (han.); sa i to zdáło ešče lechké tamt. 1, 344 (vyzov.); a ako by dlaňou plaskou, sa straťiu ErbenPoh. Smíš. 213 (slc.).

129. Jako příklonné tvary zájmenné stávají za prvním členem větným také tvary pomocného slovesa ve výrazích složitých pro perfektum a kondicionál. Na př.: byl jsem doma; včera jsem byl doma; šli jsme v zimě a dešti; v zimě a dešti jsme šli; šel bych tam; mohl bys to udělati? atp. Us.; Otesánku, snad jsi toho bochníku nesněd? ErbenPoh. Smíš. 213; když jsem toho tolik sněd tamt.; a teď jste měli vidět! tamt.; nebylo, co by za to stálo tamt.; a dlouho by trvalo, než by přišel tamt.; věru som takje vari v mojom živoťe ňeviďeu tamt. (slc.); a ako by dlaňou plaskou, sa straťiu tamt. (slc.);

[90]číslo strany tiskuež sem múdřejšie řeči nikdy neslýchal Kat. v. 1505; kolikrát s’ na tu tvář vezřěla Kruml. 108ᵃ; kolik s’ krát dietěti své prsi dávala tamt.; ty si počał Br. Deut. 3, 24; nemaudře s’ udělał tamt. 8, 3; slyšalo jest ucho tvé ŽKlem. 9, 17; což jest mluvil, že mi sě zděje AlxV. 912; když jest syna porodila Hrad. 67ᵃ; co svě sděla (my dva, zrádcové) AlxBM. 1, 17; co sta sliúbila DalC. 26; vyšli smy z otcě jednoho tamt. 41; již jsú tebe nenáviděli ŽWittb. 82, 3; páni sau nalezli Drn. 106 (221); tu jsau povinnost učinili VelKal. 29; že bych já řekl, že... RokycKl. 386ᵃ; nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona BrNZák. 12ᵇ; že by ty zde byla Ben. Ruth 3, 10; co by (ty) o jiných měl smejšleti, snadně by (ty) porozuměl Barl. 1, 2; naučím tě, co by młuviti měł Br. Ex. 4, 12; ty by měł býti vysvobozen tamt. 37, 11; jakž by mohl dovrci z praka AlxV. 578; snad by voda požřěla ny ŽWittb. 123, 4; snad by ho (Neguzar Filotu) byl zabil AlxV. 1703; nevodili bychomy jeho k tobě Hrad. 85ᵃ; nebyli bychom jich tovařišie Krist. 83ᵇ; kdy byste mohli Alxp. 104.

130. 1. Pomocné sloveso jsem, jsi atd. bývá v jazyku starém a v některých nářečích moravských, zejména valašském a lašském, na místě prvním ve větě. Na př.:

jest zde… | jedna panna, velmi krásná, | učená i tak věhlasná, | že to divno pověděti, | kak jest hlubokéj paměti | i přerošafnéj múdrosti. Jsem slýchal mnohé chytrosti | před sebú mluviece... Kat. v. 1503; ó člověče, jsi-li u veliké hřiechy zablúdil, jsi-li své svědomie poskvrnil, utec sě k Mariji ML. 29ᵃ; sem-li ten pes ukradl, bóh daj, bych opsěl Rožmb. 176; jsi-li komu sám uškodil, trp právo Vít. 61ᵃ var.; jste-li vstali s Kristem Štít. ř. 181ᵃ; –

zme ho (kosa) chytli, zme ho trochu poživili a zme ho zas pustili BartD. 1, 197; sem pisoł pismo tamt.; sem žnuł tamt.

2. Pomocné sloveso bych, by atd., kterého se užívá k opsání kondicionálu, v některých nářečích moravských, zejména ve valašském a lašském, bývá na předním místě ve větě. Na př.:

dybys nebýł poslechnúł, bych ťa býł zhodił BartD. 1, 197; („čím bys byl rád?“ – odpověď:) bych sa naučił muzigantem, co bych peníze vydělávał tamt.

131. 1. Je-li první člen větný výraz složitý, stojí slovo přiklonné až za celým výrazem. Na př.:

pilný žák se učí; každý z nás si myslí...; kde pak ho najdeš?; dnes večer se sejdeme Us.; do dne do roka se tady zase všeci shledáme ErbenPoh. Smíš. 211 (mor.); hrozná bjeda ích začala trjeť tamt. (slc.): virozprávala mu všetko, čo a ako sa s ňou stalo tamt. 212 (slc.).

2. V jazyku starším bývá slovo příklonné za prvním slovem výrazu složitého, který je tak roztržen. Na př.:

[91]číslo strany tiskuten sě pes všěm jiným počě radovati Pass. 297; oko sě jich veždy směje AlxV. 209; (bůh) všěm sě jim (obrům) rozjíti káza tamt. 650; příštiú sě jejie radujě Hrad. 65ᵇ; (Ježíš) k svým sě apoštolóm vráti tamt. 80ᵃ; v ty mi sě lesy jěti žádá tamt. 5ᵇ; ktož by koli vstúpil ŠtítBud. 190; kolik s’ krát dietěti své prsi podávala Kruml. 108ᵃ.

Jiné příklady viz v § 119.

132. Jsou-li ve větě příklonná slova dvě nebo více, stávají často za sebou. Na př.: zdá se mi, že prší; podaří-li se mu to, bude šťasten Us.; atp.

Tato řada slov příklonných stává pak buď za prvním členem větným nebo jinde, jako když je ve větě příklonné slovo jedno. Na př.: zdá se mi...; až bych se podíval Us.; chce mi sě píti Hrad. 130ᵇ; nezdá mi sě tamt. 100ᵇ; – toto ť vše dám tobě, ač padna pokloníš mi sě Štít. ř. 165ᵇ; menší musichu mu sě podati Tand. 23.

A stává tato řada slov přiklonných buď za rozvitým větným členem celým, anebo hned za prvním jeho členem. Na př.: ani jiesti ani píti jim se zechce Troj. 224ᵇ; – zjěvili mi sě anděli Hrad. 39ᵇ.

Po stránkách těchto příklady vytčené a podobné patří do §§ předcházejících.

Je však potřebí všimnouti si také toho, v jakém pořádku několik slov příklonných za sebou jde. Tu pozoruje se v některých případech jistý zvyk.

Poznam. Doklady s příklonkami dvěma nebo i více z největší části nebyly uváděny na příslušných místech ve výkladech předcházejících, aby se neopakovaly.

133. Říkáme: zdá se mi, zdá se ti, zdá se mu, zdá se nám, zdá se jim atp., t. j. reflexivum se klademe před zájmenný dativ příklonný.

V jazyku starším bývá zpravidla pořádek obrácený, tedy mi sě, ti sě, mu sě atd. Na př.:

až mi sě v srdci zavine AlxV. 801; zdě mi sě v noční hodinu tamt. 862; nezdá mi sě AlxM. 3, 16; jakž mi sě nezdá nikake AlxV. 891; to ť mi sě jest ve sně zdálo tamt. 1344; i zdá mi sě to za jisté tamt. 1818; tak mi sě uda uzřieti tamt. 881; kdež mi sě bohdá čest zděje tamt. 856; což jest mluvil, že mi sě zděje tamt. 912; ukázal mi sě ve sně muž Pass. 287; zěvil mi sě sv. Petr tamt. 375; to ť mi sě juž ta hodina blíží tamt. 331; když mi sě mój prsten navrátí tamt. 330; zdí mi sě Alb. 78ᵇ; chce mi sě píiti Hrad. 6ᵇ; již ť mi sě chce velmi píti tamt. 124ᵇ; co mi sě chce státi tamt. 130ᵇ; zjěvili mi sě andělí tamt. 39ᵇb, v ty mi sě lesy jěti žádá tamt. 5ᵇ; nezdá mi sě tamt. 100ᵇ; to ť mi sě stýšťe Hod. 82ᵃ, 85ᵃ; nezdá mi sě tamt. 86ᵇ; tu mi sě sta dvorný smiech Mast. 85; lépe by mi sě bylo stalo, bych se byl nenarázal Štít. uč. 151ᵃ; zdá ť mi sě ŠtítBud. 99; ješto mi sě vidí podobné tomu tamt. 45; chce mi sě píti Štít. ř. 164ᵇ; ač padna pokloníš mi sě tamt. 165ᵇ; tak mi se zdá Lobk. 21ᵇ; nezdá mi se [92]číslo strany tiskutamt. 36ᵇ; zdá mi se Konáč (1547) 55ᵇ; zdálo mi se tamt. 74ᵇ; zdálo mi se ve snách Br. Gen. 40, 9; křičíš posmívaje mi se PaprOb. 65; jen mi se všeckna žalost obnoví ČernZuz. 99; udělá mi se chut Lab. 10, 9; smáli mi se tamt. 25, 5; zdála mi se toho nemalá býti potřeba tamt. 1, 1; – poznáš, že ti se to zaplatí hojně PaprOb. 48; –

on mu sě sám dá za to Alb. 82ᵃ; vzechce mu sě jiesti Pror. Isa. 9, 20; menší musichu mu sě poddati Tand. 23; braň mu se, dokudž stává tebe Baw. 260; móžeš mu se dobře brániti tamt.; to mu sě dává jiesti Lobk. 32ᵃ; zdálo mu se, že stál nad potokem Br. Gen. 41, 1; třasořítek posmíval mu se PaprOb. 65; zlato dalo zprávu o sobě, že mu (zlatníkovi) se nikdá neprodávalo tamt. 22; –

když by nám sě odestala křivda Hod. 75ᵇ; –

ani jiesti ani píti jim se zechce Troj. 224ᵇ.

134. Říkáme: chválil ses, zmýlil ses, vzal sis, napsal sis atp. Tak bývá i v nářečích; na př.: kde ses tu vzáł? Btch. 252 (dol.-beč.); ty sis dáł tamt.

Pomocné sloveso 2. os. sing. je tu (v podobě zkrácené) za akkusativem se. V jazyku starším bývá také tak. Na př.:

(ty) o to sě si birzo stieně PilD.; (bože) rozhněval se si Kladr. Ž. 59, 3. Častěji však bývá pořádek jsi sě (se), si sě (se), s’ sě (se). Na př.: v krásu oblék s’ sě ŽKap. Rozb. 129; prvé s’ sě chvátil duchovného oděnie Pass. 279; tohoto s’ sě nezpoviedal Kruml. 251ᵃ; že s’ se vymluvil GestaKl. 77; (bůh tobě) ukáže větší milost, než s’ se nadál Štít. uč. 11ᵇ; učinil s’ sě před nimi jako člověk Štít. ř. 162ᵇ; bóh, jemužto s’ se slíbil Kladr. 3. Reg. 10, 9; (ty) že s’ sě pohoršoval Tkadl. 44ᵇ; pomodlila s’ se za ni (za dceru)? RokycKl. 50ᵇ; ty připověděl s’ se k hospodinu Br.Deut. 26, 17; že si se tak daleko pustil ŽerKat. 201.

2. Větosled.

135. 1. V souvětí souřadném kladou se věty zpravidla za sebou. Na př.:

z pilnosti se štěstí rodí, lenost holou bídu plodí ČMudr. 126; pí hrdlo jez hrdlo, zaplatíš hrdlo ŠtítV. 133; čiň to, čiň jiné, tak ti čas mine ČMudr. 132; ti proto mají břicha veliká, neb žerú nesvětiece svátka HusE. 1, 123; atp.

Viz příklady v §§ 75–79.

2. Také v souvětí podřadném kladou se často věty za sebou, a to vedlejší buď za větou hlavní nebo před ní. Na př.:

dobrým škodí, kdo zlým hoví ČMudr. 35; písmo praví, kakú žalost měl Adam pro své děti ŠtítV. 15; kaž bohatým, ať své náděje nepokládají v nejistém sboži tamt. 222; v těchto knihách položeno jest, kterak [93]číslo strany tiskujest pán buoh zákon vydal HusE. 1, 360; to jest život věčný, aby poznali tě samého boha tamt. 3, 153; –

kdo za pluhem kleje, zlé semeno seje ČMudr. 14; kdo nepracuje, ať nejí tamt. 20; čiež pře nenie, nemá do šraňkuov jíti VšehK. 25ᵇ; že jediný jest buoh, protož jediný jest stvořitel HusE. 1, 13; ač co budete prositi otce mého, dá ť vám tamt. 1, 310.

Viz příklady v §§ 83–90.

136. Někdy věta vedlejší vkládá se do věty hlavní nebo vedlejší řídící. To se pozoruje dosti často v jazyku starším. Na př.:

(Kristus) do třetieho dne v rově ležěti chtěl, aby, ež jest jestojsky byl umřel, dolíčil Krist. 104ᵃ a Pass. 209; – když na to ciesař, an (sv. Savinianus) sě prostřed ohně stoje bohu modlí, hlédáše, tomu sě podiviv vecě Pass. 470; – nebo často sě to stává, že, kdyžto nemáhá hlava, ve všěch údiech statka nenie DalC. 17;– jeden král pohanský byl uprosil na svých boziech, že, čehož se jen dotekl, to vše ozlatělo Štít. uč. 33ᵇ; – veliké ť jest potvrzenie našie viery, že, donidž židé byli právi v své vieře věřiec, že příde Messiáš, totiž spasitel světa, byli lid boží, proroky měli tamt. 176; – toť slušie jmieti v srdci, že, ač co máš, máš darem božím tamt. 25; – že, kdyby ji (mysl) byli k bohu obrátili, byli by s utěšením slúžili jemu tamt. 76; – kteříž za to mají, že by, což mohú, vše slušalo tamt. 86; že, má-li co dobrého do sebe, to vynese na jevo tamt. 156; – závist mučí srdce toho, ktož závidí, že, jakož diábel vždy své peklo s sebú nese, tak závistivý v svém srdci vždy má svú muku tamt. 121; – rozumějíc, ež to, co Buoh jest aneb kak jest, nelze j’ nám toho pomysliti ŠtítBud. 12; – že by to dobré, kteréž má (naše mysl), bud to duchovnie nebo tělesné, měla sama od sebe ŠtítV. 159; – býváť i to, že zlého ducha návodem, jenž, což je dobré, vše by rád zkazil, lidská nešlechetnost, uzřiec v jiném pravú šlechetnost, dá jí jméno nešlechetnosti tamt. 227; – aby, ktož sám chtěl býti nade všemi, neměl kde odpočinúti tamt. 152; – tak jest dalek (bůh), aby, co jest, poznán býti mohl? ŠtítBud. 8; – když ty věci, ješto jsú učiněny, budú proměněny tamt. 27; – aby ihned toho dne, když on umře, smrt jim učinili Štít. ř. 33ᵃ; – protož ti, jenž pravú vieru držie, mají něco, v ňemž by mohli pochybovati, nemohúc tomu rozuměti, i ti, ješto nedržie pravé viery, mají něco zjevného k rozumu, pro ňež by mohli i tomu, což je skryté ješťe, uvěřiti: budú s právem ti, kteříž uvěřili z viery, mieti odplatu, a ti pomstu, kteříž nevěřili ŠtítV. 172; – že, jel-li by Vladislav proti Mediolanským s ciesařem svým životem (= osobně), chtěl by (císař) jeho koronovati Pulk. 101ᵃ; – viděli zjevně, že, nepřivedú-li jeho (mistři císařova syna), všichni mistři bez hlav budú GestaBř. 85ᵇ; – páni nalezli, že, ktož kolivěk o zemskú věc koho by pohnal k duchovniemu [94]číslo strany tiskuprávu, že... to nemá býti ODub. 90; – a já znám se, že, dokavad sem rozumu toho neměl, že často sem sě mútil pro smrt dobrého člověka HusE. 1, 227; – zda-li ť nenie kupectvie (= svatokupectví) v řeči chytré, že, ktož chce mieti odpušťenie hřiechóv a muk zbavenie, aby tolik dal peněz, jako by utratil jeda nebo jda do Říma tamt. 2, 153; – (s. Řehoř) die, že proto (anjel) jmenoval Petra jmenovitě, že, by anjel nejmenoval ho zvláště,... přijíti mezi učedlníky by nesměl tamt. 2, 135; – protož prosíme, aby, jakož anjelé a světí v nebesiech plnie vóli boží, abychom my zde takéž plnili tamt. 1, 325; – olej, dokud v uorudí stojí, nevonie tamt. 3, 10; nižádný z nás zde na světě, dokavad putujeme k blahoslavenství, není bez všednieho hřiecha tamt. 1, 23; – smrt všechněch hlasem, aby se smrtedlnými býti pamatovali, napomínala Lab. 7, 12; – a já hlavou zatřasa: Pospěšme odtud! již mne tu teskno! řekl jsem tamt. 15, 3; – ale (já) jsem vždy, abychom dále šli, že já toho collyrium, o němž tu mluvili, zkusiti chci, dotíral tamt. 1, 5; – zdála mi se toho nemalá býti potřeba, abych se dobře, k kterému bych se haufu lidí připojiti a v jakých věcech život tráviti měl, rozmyslil tamt. 1, 1; – oznamoval mu (Zbyněk arcibiskup králi Václavovi) že, poněvadž prý král nechce staviti křivd, ješto se mu dějí, musí jeti k bratru jeho králi Sigmundovi do Uher TomP. 3, 497.

137. Věta kusá.

1. Ve větě má býti vyjádřeno všecko, co jest obsaženo v mysli (co vysloviti mám a chci). Nevyjádřeno může zůstati něco jen tehdy, když se to snadno domyslí, buď ze souvislosti řeči, buď také z okolností jiných. Věta, v níž tímto způsobem jest něco nevyjádřeno, slově věta kusá (elliptická).

Bývá pak vynechávána tu ta, tu jiná, mnohdy i několik částí věty.

2. Příklady: jemu Simplicius děli Pass. Z. 13 (t. lidé, vynechán podmět); na ten čas ohradě týn říkali (t. lidé) Háj. Z. 13; –

mladost radost (t. jest, vynechán přísudek); staroba choroba ČMudr. 306; jaká młaďba taká plaďba BartD. 1, 12 (zlin.); mnoho jídel, mnoho nemocí ČMudr. 295; dobré jitro Us. (t. přeji); vzhůru Us. (t. vstaňte, pojďte); tak ty tak? Us. (t. se chováš?); na bílý chleb máslo, na černý hlad (t. patří) ČMudr. 189; voda mladým, víno starým (t. patři) tamt. 298; mlsný (t. se spokojí) jen když oblízne, hladový jen když se nají tamt. 189; kam vítr, tam plášť; komu pámbu, tomu všichni svatí; raději rozumem než sochorem ČMudr. 203; volům kroky a jelenům skoky (t. slušejí) tamt. 204; vejce dnešní, chleb včerejší, tele šestinedělní a víno loňské tamt. 297; my o vlku (t. mluvíme) a vlk za humny (t. jest); –

[95]číslo strany tiskustarý musí, mladý může ČMudr. 311 (t. umříti, vynechán předmět); ten mu dal! Us. (t. ran, nebo domluvy atp.); –

ten je ustrojen! Us. (t. divně atp., vynecháno příslovečné určení).

3. Někdy bývá ustrnulý výraz místo věty. Na př.: někdy pravda spomňél na čerta BartD. 2, 152; už to mám chvíla tamt. 1, 219; co chvíla budú štyry tamt.; co chvíla tu bude tamt.

[96]číslo strany tiskuČást druhá. Skladba (ve smyslu užším).

138. 1. Skladba (ve smyslu užším) jest nauka o platnosti (funkci) slovních druhův a tvarův, o shodě (kongruenci) a o vazbách (constructio, regimen) jednotlivých slov a tvarů ve větě.

2. Slova jsou rozdílná podle druhu a podle tvaru.

a) Podle druhu rozeznáváme:

1. jméno podstatné (nomen substantivum), na př. strom, síla;

2. jméno přídavné (nomen adiectivum), na př. dobrý, matčin;

3. zájmeno (n. náměstku, pronomen), na př. já, ten, který, kdo;

4. číslovku (numerale), na př. jeden, první, paterý;

5. sloveso (verbum), na př. nésti, kupovati;

6. příslovce (adverbium), na př. dnes, dobře;

7. předložku (praepositio), na př. do, kromě;

8. spojku (coniunctio), na př. a, že, když;

9. citoslovce (n. mezislovce, interiectio), na př. ach! hej!

b) Podle tvaru rozeznáváme:

1. tvary skloněné nebo pády, totiž nominativ, akkusativ, genitiv, dativ, lokál, instrumentál a vokativ; a

2. tvary slovesné, totiž indikativ (způsob oznamovací), imperativ (zp. rozkazovací), kondicionál (zp. podmiňovací neb spojovací), infinitiv (zp. neurčitý), supinum (zp. dostižný), participia (přechodníky a příčestí) a podstatné jméno slovesné (substantivum verbale).

139. 1. Z toho dává se pro následující zde část skladby náležité rozvržení látky.

Část tato má (podle § předcházejícího) učiti:

o platnosti slovních druhův a tvarův, t. j. o tom, jakou má platnost (co platí, co znamená) ve větě na př. jméno podstatné, jakou jméno přídavné, jakou zájmeno..., jakou sloveso..., jakou příslovce..., jakou má platnost nominativ, jakou akkusativ..., jakou indikativ, jakou imperativ..., jakou má platnost číslo jednotné, jakou číslo množné... atd.;

o shodě tvarů ve větě k sobě patřících (shoda v čísle, rodě a osobě);

o vazbách tvarův a některých slov jednotlivých.

[97]číslo strany tiskuKrom toho je třeba, aby ve skladbě byly shrnuty a vyloženy také rozmanité způsoby, jak se vyjadřuje význam stupňovaný; dále výrazy, kde se zastupují význam klidový a pohybový; a výrazy pro vespolnost a střídavost.

2. Věci, o kterých zde dále jednati jest, jsou tedy: I. grammatické číslo (numerus); II. grammatický rod (genus); III. grammatická osoba (persona); IV. jméno podstatné; V. jméno přídavné; VI. zájmeno (n. náměstka); VII. číslovka; VIII. pády prosté (casus); IX. předložka a pády předložkové; X. sloveso; XI. příslovce; XII. spojka; XIII. citoslovce (n. mezislovce); XIV. stupňování významu; XV. pojetí klidové a pohybové; XVI. výrazy pro vespolnost a střídavost.

I. Grammatické číslo.

140. Grammatické číslo je troje: jednotné n. singulár, dvojné n. duál a množné n. plurál.

Vyjadřuje se skloňováním a časováním; slova tak zvaná neohebná, t. j. která nejsou schopna ani skloňování ani časování, nevyjadřují také grammatického čísla.

Singulár.

141. 1. Singulár bývá tam, kde vůbec rozumí se věc jen jedna; na př.: pták letí, vidíme ptáka letěti.

2. Výraz A a B nebo A s B jest grammaticky té formy, že je při něm náležitý singulár; na př.: písmo a rozum i přirozenie nedá starému dětinnu býti Šach. 301ᵇ; Petr s Pavlem nosidla vzě na sě Vít. 40ᵇ, jeden muž póde s ženú přes lúku Šach. 300ᵃ; jeden Němec s synem na pút šel Pass. 355; tu sě biskup i s starostú přěsta tázati t. 368; otec se synem jde do města Us. nč.

Častěji však bývá při něm vazbou podle smyslu plurál nebo duál; na př.: Jan evangelista s jinými plakáchu Vít. 56ᵃ; ta jistá řebřie Ježíš s svú matku držiesta Pass. 418; otec se synem jdou do města Us. nč. Srov. v § 145 č. 2 a 147 č. 10.

Při výraze A a B bývá v češtině nové plur. pravidlem; na př.: otec a syn jdou do města; já a ty jsme přátelé.

3. Singulár je pravidlem, když pojem kollektivní vyjadřujeme adjektivním (adjektiválním) neutrenim; na př.: všecko dobré – lat. omnia bona. Slovanština, germánština a románština volí si zde singulár, řečtina a latina plurál. Náklonnost k singuláru je v jazyce českém tak mocná, že i v překladech z lat., jež jsou téměř doslovné, zde bývá odchylka. Na př.:

všecko podvirhl pod nohy jeho omnia ŽWittb. 8, 8; jenž činí to haec t. 14, 5; uchýlili na tě zlé mala t. 20, 12; již zaplacijí mi zlé za dobré mala pro bonis t. 37, 21; zaplacováchu mi zlým za dobré mala pro bonis

[98]číslo strany tiskut. 34, 12; nejisté a tajné zjevil si incerta et occulta t. 50, 8; ač by veliké mluvil magna t. 54, 13.

Zřídka bývá tu i v češtině plur.; na př.:

ta znamenána jsú haec signata sunt ŽWittb. Deut. 34; ač v těchto život in talibus vita t. Ezech. 16; již všecka dokonána jsú EvOl. 265ᵃ.

Neobratností překladatelskou se tu vyskýtá zvláštní výšin; na př.: liud, jemuž toto sú cui haec sunt ŽKl. 143, 15.

Viz v § 147 č. 5 b.

4. Při zdvořilém oslovování bývá pošinutí do plur., ale bývá tu zpravidla i pošinutí osoby. Srov. v § 160.

5. Singulár bývá, když předmětů několik je distributivně rozloženo po jednom. Na př.:

když Nero chtěl apoštoloma život otjieti Pass. 309; oběma hlava sťata t. 455; tepú jě a v svatú tvář jim plijí t. 305; proti její (t. jich dvou, m. své) vuoli oba zdráva bysta t. 591; (kopí) z jich srdce krve utočie AlxV. 1517; ktož rádi tancují, své tělo ofěrují diáblu Hrad. 96ᵇ; (dej, bože) v tom život náš konati Kunh. 151ᵃ; úžěst jim z jich srdcě minu Vít. 38ᵃ; vecě jim Ježúš: nesmucuj sě vaše srdce ani strachuj Drk. 157ᵇ; po naší to vůli bude Konáč (1547) 89ᵃ; musí být po naší vóli Prostopr. 23ᵃ; dravci mají ohnutý zobák Us. nč.; moji bratři mají čisté svědomí Us. nč.

Jindy tu bývá du. nebo plur.; srov. § 145 č. 3 a 147 č. 13.

6. Singulár bývá za plurál (duál) dostávaje význam kollektivni; na př.:

žito má pěkný kłas BartD. 1, 163; réž má pěkné zrno t.; na poli mám pěkný strom t.; trnky majú málo pupenca t.; bukvú a žałudem prasata sa dobře vypasú t.; děłał cihłu t. (laš.); skládali sme uhel t. (slc., laš.); idu vařit grumbír t. (= brambory, v Polešovicích); –

má černé oko, má černý vous, vlas Us.

Duál. [7] Srov. Pelikán: O duale v češtině, v programmu Královéhradeckém 1888; Miklosich IV, 37 sl.; K. Novák, O duále ve spisech Husových, v Lfil. 1893.)

142. Duál má svůj původ ve zvláště živém pozorování, psychologickém pojímání; mnoho je věcí, které se vyskytují dvojmo, na př.: dvě ruce, dvě nohy, muž a žena, bratr a sestra, já a ty. Pro takové případy vyvinula se zvláštní kategorie číslová, duál.

Prvotně užívalo se duálu všude, kde býti měl; časem myšlení se mění, stírá se rozdíl mezi duálem a plurálem a výraz čísla množného dostává zároveň platnost pro číslo dvojné. Tím výraz pro du. byl učiněn zbytečný, zanikal víc a více, až zanikl skoro docela. Nejprve se omezuje duál na věci párové, pak mizí i tam, kde jsou číslovky dva, oba, a konečně se [99]číslo strany tiskuzachovává jen ve výrazích některých, kde však povědomost, že je to duál, přišla v zapomenutí.

V jazycích indoevropských je duál nestejně rozšířen: v některých jest dosti pravidelný, jinde se vyskytuje málo nebo skoro nic. Také v slovanštině je rozšířen nestejně, nejvíce ve stsl.

143. Duál v češtině jest 1. prostý (t. j. bez přívlastku nebo s přívlastkem, ale bez číslovek dva, oba) a 2. složený s číslovkami dva, oba.

1. Duál prostý bývá

a) při jménech znamenajících dvojné údy tělesné. Ale je v tom nestejnost: některá z těchto jmen jsou v duále pravidlem, jiná mohou míti vedle duálu také plurál nebo v některém pádě mívají duál, v jiném plurál. Proto je potřebí probrati tato jména po jednotlivu.

hlezně: neustaneta hlezně moji Ol. 2. Reg. 22, 37; neustaneta hlezně moji Lit. tamt.; ve krvi do hleznú brodieše DalC. 62; sukně Josefova až do hleznu bieše Kruml. 61ᵃ.

Vedle toho i plurál hlezna: hlezna ustanú MamA. 36ᵃ; až do hlezen Ol. Ezech. 47, 3, Ben. 2. Reg. 13, 8; až do hleznův Ben. Ezech. 47, 3; až do hleznóv Pernšt. tamt.; v hleznách rkp. r. 1544 Jg.; mezi hlezny t.

chřiepi: chřiepi majú a nevzčenichajú ŽWittb. 113, 6 (14), ŽKlem. tamt., ŽKap. tamt.; chřiepi učijeta vóni drahú Kruml. 302ᵇ; chřiepi nares Prešp. 1195; skrzě chřiepi vaši per nares Mus. Num. 11, 20; vuoně v naše chřípi vcházie Alxp. 101; vložíš kruh na chřiepi jeho Ben. Job 40, 21; duch v chřiepi jeho jest in naribus Pror. Isa. 2, 22; zavěsím obruč v tvú chřiepi Ol. 4. Reg. 19, 28; krúžek zlatý v chřiepi jeho in naribus t. Prov. 11, 22; v mú chřiepi t. Job 27, 3.

Vedle toho i pl. chřiepě: chřiepě mají ŽPod. 113, 6; chřiepě nares BohFl. 393; chřiepě též RVodň. 65d; mají chřiepě široké Mill. 120ᵃ; skrzě chřiepě vaše Ol. Num. 11, 20; v našich chřiepiech Ol. Sap. 2, 2; k chřiepím Kladr. 8, 17; přijímaj... vóni chřiepěmi Chir. 262ᵇ.

koleně, kolenci: koleně moji nemocně jsta ŽWittb. 108, 24, ŽKlem. tamt., ŽGloss. tamt.; aby padl na svoji koleně HusP. 130ᵃ; klek na koleně t. 145ᵇ (nadepsáno); na kolenú klekše ML. 33ᵇ; tak na kolenú klečieci Hrad. 14ᵃ; tu na kolencí klekajě tamt. 11ᵇ; na svú kolenú ChelčP. 32ᵇ; do kolenú VelKal. 178; k kolenoma Ježíšovýma Koř. Luk. 5, 8; pade k kolenoma Ježíšovýma Pernšt. tamt.; padl jest k kolenoma Ježíšovýma HusP. 128ᵇ; nad kolenma ChirB. 232ᵇ (= novotvar podle i-kmenů); přěd kolenma Krist. 35ᵃ.

Vedle toho i pl. kolena: kolena má ŽKap. 108, 24; položiv kolena HusE. 1, 125; kolen mdlých posilte Pror. Isa. 35, 3; na kolenách Ol. Deut. 28, 35.

[100]číslo strany tiskukřídle, křídlci: rozloží křídle svoji ŽWittb. Deut. 11; kto mi dá křídle? ŽKlem. 54, 7; šest noh má a křídle Pass. 288; jehož křídle jsta spravedlnost a milosrdenstvie HusE. 3, 119; křídlú tvú ŽWittb. 35, 8, ŽKlem. t.; pod chladem křídlú tvú ŽWittb. 16, 8; pták léce křídloma ŠtítOp. 66ᵃ; hýbaje křídlama (= novotvar podle a-kmenů) Kladr. Sap. 5, 11.

Vedle toho i pl. křídla: orlicě rozpíná křídla svá ŽKlem. Deut. 11; ta jmějéše zlatá křídla AlxV. 1250; vznosiv svá křidla Jid. 145; křídl tvých ŽKap. 35, 8; po vylomení křídl ŠtítMus. 72ᵃ.

líci, líčci, líčcě (k nom. sing. líce, líčce líčko): líci jich stiehni maxillas ŽWittb. 31, 9; moji líci Modl. 139ᵃ; líce (byle) zbitě BrigF. 25; přěs tě líčci Kat. 2324; tepiechu jej…. v miléj líčcě LAl.g; na lící Ol. Jud. 7, 23; ež s’ pohleděla na líčkú Kat. v. 879; po jejie bělúcí líčkú slzy potóčkem sě valéchu t. v. 699.

Vedle toho i pl. lícě, líčka: počěch dráti svojě lícě AnsW. 2ᵃ; s rumnými líci ChelčP. 76ᵇ.

lokty: tet anjelík jmieše lokty Příp. svatojiř.; lokty má bracchia mea ŽWittb. 17, 35; vzal jest jej na lokty svá Koř. Luk. 2, 28; rukávy jen do loktú Pass. 588; loktoma hnúti tamt. 389.

Vedle toho i pl. lokty: požehnané lokty své Kruml. 429ᵃ; otevři lokty své Hug. 351; vzal jej na lokty své EvOl. 308ᵇ.

nozě: káza Prkošovi rucě, nozě utieti DalC. 44; usěkl jemu rucě i nozě Pulk. 49ᵇ; probili sú ruce moji i noze Hlah. ž. 21, 17; svázav jí ruce i noze Trist. 380; noze Rosa 102; má rány v rukú, v nohú Vít. 84ᵃ; k nohama EvVíd. Luk. 5, 8; nohama Ben. Jos. 10, 24; nohama svýma Br. Isa. 41, 3; před nohama t. Hab. 3, 5.

Vedle toho i pl. nohy: nohy mé ŽWittb. 55, 13, t. 37, 17; nohy probichu Vít. 54ᵃ; obinuv své nohy DalC. 5; ukáza jim rucě i nohy HusP. 67ᵇ; nohy mé Hlah. ž. 37, 17; nóh jeho Pror. 26ᵃ; nedada svých nóh umývati Hrad. 77ᵇ; až mu (sv. Václavu) z nóh tečieše DalC. 27; nohám tvým ŽKlem. 109, 1; k jeho svatým nohám padl Pass. 352; pod nohami ŽWittb. 17, 10.

oči, očici: oči moji ŽKlem. 87, 10, ŽWittb. tamt.; potom požeň v óči Rožmb. 207; v uoči … povědie NRada 1394; mojiú očú AnsJist.; v našiú očiú ŽKlem. 117, 23; v očiú našiú ŽWittb. t.; nemoc v očiú Hrad. 143ᵃ; nechtieše očí k nebesóm vznésti Krist. 68ᵃ; budú nám v očí Štít. ř. 169ᵇ; v očí vašich Ben. Jg.; dám sen očima mýma ŽKlem. 131, 4; přěd očima ŽWittb. 5, 6; blaze mýma očima Krist. 26ᵃ; strom příjemný očima Br. Gen. 3, 6; před očima vašima t. 50, 4.

pleci: pleci MVerb.; pleci moji Alb. 53ᵃ; Řěci vsěkú je v pleci AlxV. 1740; mezi šíji a pleci Hlah. 2. Par. 18, 33; na jeho pleci Vít. 53ᵃ; na pleciú ŽKlem. Deut. 11; nesa na plecí kříž Modl. 136ᵇ; na plecí Pror. Isa. 46, 7; na svú plecí ŠtítBud. 122; na plecí Ol. Gen. 24 15; na svú plecí Alxp. 13; [101]číslo strany tiskuplecoma ŽGloss. 90, 4, Žpod. tamt.; plecoma svýma Hlah. ž. 90, 4, Kladr. tamt.; mezi plecoma VelKal. 242, t. 271; za plecěma Kruml. 288ᵃ; plecima tvýma ŽKlem. 90, 4; mezi plecima Štít. uč. 115ᵇ, ŠtítOp. 247ᵃ, ŠtítMus. 151ᵃ; plecma zasloní tebe ŽWittb. 90, 4; plecma ROlB. 47ᵃ.

Vedle toho také pl. plecě: na lidská plecě Krist. 82ᵇ.

rameni, rameně: vzieti na svoji rameni Rúd. 32ᵇ; rameni mojě lidi súditi budeta Pror. Isa. 51, 5; na rameni své EvVíd. Luk. 11, 18, EvSeitst. tamt.; rameně jeho i chřbet Pror. Dan. 10, 6; polož Krista na svoji rameně Kruml. 332ᵃ; na rameně své HusP. 120ᵃ; na jejú ramenú Pass. 337; na jeho ramenú t. 339; okrasy ramenú Hug. 224; ramenú pozdvihuje HusE. 1, 72; s ramenau Br. Ezech. 13, 20; na ramenau t. Num. 7, 9;

ramenoma hnúti Pass. 389; ramenoma kostel podpierajě t. 406; mezi ramenama Pulk. 59ᵇ.

Vedle toho také pl. ramena: ramena Br. Ezech. 30, 12; ramen tamt. Ezech. 32, 24; na ramenách Ol. Deut. 33, 12; na rameních rkp. z r. 1520 ČČMus. 1853, 424; rameny rukau svých Br. Isa. 28, 11.

rty: rty má ŽKlem. 62, 4; ŽWittb. 15, 4; rty tvá t. 33, 14; ze rtú mú t. 88, 35; rtú tvú Pror. 5ᵃ; ve rtú svú ŽWittb. 105, 33; rtoma mýma t. 140, 3; rtoma veselýma ŽKlem. 46ᵃ.

Vedle toho i plur. rti, -y: rty lstivé ŽWittb. 11, 3; rty našě t. 11, 5; rtóv tvých t. 16, 4; rtóv jeho t. 20, 3; ve rtiech t. 16, 1, t. 58, 8; rty radostnými t. 62, 6.

rucě: v rucě tvoji ŽWittb. 9, 35; vloživ svuoji rucě na jeho hlavu Pass. 127; dielo rukú tvú ŽWittb. 8, 7; na rukú nositi t. 90, 12; z rukau Hod. 55ᵃ; rukama něčso dělati Túl. 24ᵃ; k rukama Pass. 167; před rukama KolČČ. 117ᵃ (1549). Jiné doklady viz sub nozě.

Vedle toho i plur. ruky: s podpisem ruk jejich KolEE. 306ᵃ (1660); k jeho rukám KolČČ. 139ᵇ (1550); v rukách KolEE. 407ᵇ (1706); pod rukami ŽWittb. 105, 42.

uši: uši tvoji ŽWittb. 129, 2; v úši jeho t. 17, 7; v úši Pror. 50ᵇ; ušiú nejmějieše DalC. 20; u mojí ušiú Pass. 278; z auší Chir. 271ᵃ; v mú uší EvZimn. 4, Štít. ř. 12ᵇ; v mých smutných uší Kruml. 409ᵃ; vzni hlas tvój v uši mých HusE. 3, 32; (slova mají) k ušima připušťena býti Aesop. Jg.; slova má ušima přijmi ŽWittb. 5, 2; našima ušima Ol. 1. Par. 17, 20; ušima Br. Isa. 1, 2.

Vedle toho ojediněle plur. ucha: soci křivé šepty k uchóm plodie Kat. 4. viečci: ani usýpajta viečci tvoji BiblMus. 1864, 292; ač dám sen očima mýma a víečcoma mýma dřiemanie ŽTruh. 131, 4, ŽWittb. t.

zraky: tvojě zraky holúbková (jsta) Vít. 29ᵇ; smrt má velmi ostrá zraky t. 34ᵃ; kto má tako světlá zraky AlxV. 14; hned mu da zraky čistá Jiř. 448. [102]číslo strany tiskuzřiedlnici: zřiedlnici jeho tiežeta ŽWittb. 10, 5; –

b) jinde, kde jde o dvojici. Některé příklady:

tu (smrt) svýma přieleloma pověděl, Vitošovi… a Jimramovi Hrad. 20ᵇ; tehdy on promluvě k nima (Josefovi a Marii) a tak odpovědě jima Hrad. 72ᵃ; tú hovědcí neprodávaj nikake …, ta mně, chlape, voly otdaj …, buďta tvá voly, pane mój tamt. 109ᵃ; (císařovna a hrabě) hosti (= sing.) na hrad upustista, jakž mohúc najlép jej uctista, neb jima jiuž vděk člověk přišel, neb jiuž pět let člověka neviděla běsta, noviny ráda zvěděti chtěsta, i jěsta sě o ciesařovi tázati DalC. 39; čtvrtú radost mějieše… nesúc hrdličátcě oně Vít. 22ᵇ; najprvé sem na počátcě pojmenoval tě ptačátcě, ješto bieše svatá Maří položila na oltáři tamt. 22ᵇ: což dřieve zlodějě mluviešta, při núzi též obnovišta tamt. 24ᵃ; ten synoma zemi rozděli DalJ. 16; o tú domú HusP. 192ᵃ; král s mistrem Jiřie pozvasta JiřBrn. 176.

Sem hledí také výrazy mezi dcietma (= mezi dvěma desítkami) a mezi stoma (= mezi dvěma sty); na př.: David ustanovil čtyřimezidcietma kněží Pass. 275; dvamezcítma tisícův Br.Num.26, 14; osmdesát mezi stoma let Pass. 350; jiné doklady viz v III1, 354.

2. Duál složený s číslovkami dva, oba je velmi hojný. Na př.: dva mučedlníky Pass. 281; dva člověky t. 284; dva pány DalC. 85; oba komorníky Rožmb. 29; o dvú čłověkú ChelčP. 211ᵃ, dva svá služebníky Háj. 101ᵇ; dva luky výborná a dva pasy rytířská t. 304ᵃ; dva kraužky złata Br. Ex. 28, 26; –

dva bratřencě Pass. 377; dva rytieře t. 298; má střícě oba Mast. 404; mezi dvěma zlodějěma Hrad. 90ᵃ; dva jsta otce HusE. 1, 398; dvěma písařoma Lobk. 55ᵃ; dvěma králoma Ben. 9, 10; –

dvě panně Pass. 302; dievcě (n. děvcě) obě t.; dvě dště Ol. Ex. 20, 23; dvě dscě (m. dščě) Koř. Exod. 24, 12; dvě straně HusE. 3, 192, t. 3, 204; dvě sestře t. 3, 4; dvě nevěstce Ben. 3. Reg. 3, 16; na dvě hodině Břez. 30; – dvě maléj míli Pass. 312; tú dvú duší BrigF. 124; dvě duši HusE. 1, 95 a 97; rybici dvě t. 2, 438; ve dvú siencí Ben. 4. Reg. 23, 12; ve dvau nedělí KolČČ. 32ᵃ (1543); bez dvau neděli Pref. 83; –

dvě létě Pass. 332; dvě stě t. 345; dvě hovědě JiřBrn. 174; na dvú městú DalH. 31; tě dvě slově HusP. 111ᵃ; tú dvú děťátkú Pass. 278; dvěma stebloma ChirB. 197ᵇ. Atpod.

Jiné doklady viz na svých místech v III 1.

144. 1. Duál býval a má býti všude tam, kde mu jest býti příčina; na př.: koleně (= podmět) moji (= přívlastek) nemocně (= doplněk) jsta (= přisudkové sloveso) ot postu ŽWittb. 108, 24; sva bratřencě, ješto našě matka mní, bychvě u moři utonula Pass. 290; Petr a Jan jsta sě bála Hrad. 30ᵃ. Srovn. v § 145 č. 1. [103]číslo strany tiskuAle od bývalé pravidelnosti ustupuje se časem víc a víc a vyskytují se odchylky, ukázány na onom příkladě vzorném ze ŽWittb., tyto: koleně moji nemocně jsú; koleně moji nemocna jsú; koleně má nemocna jsú; kolena má nemocna jsú atpod. Na př.:

jméno v du., přívlastek v plur. neb opačně: rucě mojě ŽKlem. 130ᵇ; položím oči mojě Pror. Jer. 24, 6; viečce našě t. Jer. 9,18; tva dva proradcě AlxBM. 1, 1; v očí našich Koř. Mat. 21, 42; že tě z rukú lapkových zprostil GestKl. 271 (z rukú lapkovú GestaMus. 116ᵇ); rukau svých Br. Isa. 25, 11; v očí vašich Ben. Jg.; v uší mých Koř. Luk. 1, 44; –

jméno i přívlastek v plur.: kolena má ŽKap. 108,24; dráti svojě lícě AnsW. 2ᵃ; otevři lokty své Hug. 351; vzal jej na lokty své EvOl. 308ᵇ; nohy mé ŽWittb. 55, 13; obinuv své nohy DalC. 5; nedada svých nóh umývati Hrad. 77ᵇ; k jeho svatým nohám padl Pass. 352; rty našě ŽWittb. 11, 3; rtóv tvých t. 16, 4; orlicě rozpíná křídla svá ŽKlem. Deut. 11; ta jmějéše zlatá křídla AlxV. 1250; –

podmět v du., přísudek v plur.: oči jeho zřie ŽKlem. 6ᵃ; vzveselé sě rty má ŽWittb. 70,23; tě líčci, ješto ktviechu Kat. v. 130; oba… k tomu žaláři sě brachu t. 142; vypusťte oči naši slzy Pror. 59ᵃ; slunce a měsiec zatmila sú sě Ol. Joel. 3, 24; nábožnie uši tvoji slyšeti mohú HusE. 1,256; – předmět táhnoucí se k du. vyjádřen plur.: jejie dva syny vecěsta: Neostávaj nás, matko Pass. 140; stvořil pán buoh Adama a Evu, dal jim přikázanie HusE. 2, 429; –

doplněk táhnoucí se k du. vyjádřen plur.: vy oba falešníky sta, svuodcě Pass. 298; oči naši viděly sú ŽKlem. 24ᵇ; rucě jeho učinily sú t. 94, 5; nebo jsta oči moji viděly vši radost Vít. 23ᵇ; pleci moji by sě zetřěly Alb. 53ᵃ; proč jsta mne hledali? Hrad. 72ᵃ. Atpod.

2. O tom, jak duál v češtině historické klesá, poučují nás doklady starých památek, výklady theoretiků a stav nynější.

Ve století XIV pravidlo o duále celkem se drží, ale vyskytují se již odchylky, v některých textech ojedinělé, v jiných hojnější. V Rožmb. je odchylek málo. V DalC. jsou již hojnější; na př.: Božej a Mutyně v zemi za starosty ostasta 56; ona (dva synové) to zvěděsta, že jich otec velmi nemóže 70; Svatopluk povědě (bratrovi): …když nás zlý lid smie vaditi, dámy jim toho zlým užiti 53. Atpod.

Ve spisích Husových je celkem stav takový jako ve století XIV. Duál prostý bývá u jmen údů tělesných, u jmen jiných pak je za něj plurál. Ve spojení s číslovkami dva, oba mají jména du. pravidlem. V přísudku bývá du. nejen tehdy, když je podmět vyjádřen tvarem duálovým, nýbrž i tehdy, když je vyjádřen dvěma členy se spojkou a (otec a syn). [104]číslo strany tiskuV Otc. šetřeno duálu velmi bedlivě.

V jiných památkách ze stol. XV jeví se klesání duálu měrou větší. V Lobk. (1515) je du. velmi porušen; zachováno skoro jen tolik, co i nyní máme.

Háj. (1541) má málo více než čeština nová. Hojný je tu duál s číslovkami dva, oba; na př.: svá dva bratry 94ᵇ, 396ᵇ; veliká dva haufy lidu 196ᵃ; pojav svá dva myslivce 99ᵇ; dva malá zvonce 236ᵃ; celá dva dni 23ᵃ, 99ᵃ; za dvě hodině 69ᵇ; na dvě straně 331ᵇ, 401ᵇ; po obú stranú 462ᵃ; dvě neděli 398ᵇ; obě obci 382ᵇ.

V KolČČ. (1541 –1571) jsou mnohé a rozmanité odchylky také i při číslovkách dva, oba: na př. dvě kopě 157ᵃ (1552), vobě straně 339ᵃ (1571), dvě komoře 114ᵇ (1549), dvě krávě 67ᵃ (1546), ale: ve dvau nedělích 23ᵇ (1543), s kravami dvěma 157ᵇ (1552), dvě komory kamenné 186ᵃ (1553); dva vozy sena dobrá 370ᵇ (1562), dva zlatá 388ᵇ(1564), ale: mezi těmi dvěma krovy 399ᵃ (1566), mezi Jarošem a Jiříkem bratřími 13ᵇ (1542).

V Br. je duálů málo více než v jazyku novém.

V KabK. (z doby kolem r. 1500) bývá du.: a) u jmen dvojných údů těla, na př.: bosýma nohama jíti 5ᵇ, tráva veliká do kolenú 11ᵇ; b) ve spojení se dva, oba, na př.: skála na dvě straně rozdělená 17ᵇ, dvě libře chleba 31ᵇ, a c) někdy i jinde, na př.: neb sva sama byla s židem, tovaryšem mým 12.

Philomates (1533) praví: „to jest řeč hrubá, díš-li: pověděl dvěma bratroma svýma, aneb díš-li: žádný nemůž dvěma pánoma slaužiti; ale takto máš říci: pověděl dvaum bratróm svým, a: žádný dvaum pánóm nemůž slaužiti“ (u Blah. 69); –

„Sau mnohá slova té ještě vetché češtiny hrubá, jimiž se mnozí bez potřeby zanepražňují, tak v psaní, jako i v mluvení. A sau ta, kteráž se skonávají na … sta: řeklasta, mluvilasta, mlčelasta …, na ta: děta, poďta, seďta …; slušně a právě můžeš říci za … řeklasta řekli…, za jděma jděme, za jděta jděte…“ (u Blah. 100 –101).

V. Hájek, otec Tadeáše Hájka, v Tabula barbarolectica (v Prostějově 1549) praví: „Dualem numerum Boëmi hactenus usurpatum cur nunc spernunt?“ (u Blah. 70).

Blahoslav odporuje Philomatesovi takto: ,.multi sunt nunc, qui … numerum dualem v češtině irrident a tak ujímají bohatství řeči české“ Blah. 70.

Matouš Benešovský v Grammatice 1577 má du. v deklinacích jen pro instr.: pannama, paníma, drábama (u subst., ne ve všech vzorech) a v časování jen pro os. 1. (tu vždy s konc.-ma) a 2. (-ta), pro 3. pak má jen plur.; tedy na př.: 1. máma, 2. máta, 3. mají.

Nudožerský (1603) uvádí již jen zbytky duálu, a to tytéž, které máme i nyní: ruce, oči, uši, dvě stě a j. Připomíná, že duál sloves slyší [105]číslo strany tiskuse v kostelních písních a u lidu obecného selského, kdežto vzdělanci že se mu vyhýbají: „Qui elegantius et loqui et scribere bohemice conantur, numerum dualem in verbis a plurali nunquam distinguunt. Occurrit tamen frequentius hic numerus in veteri Biblicorum versione et in cantilenis, quae adhuc in ecclesiis occinuntur, ut sunt: šla sta do Emauzu. Deinde apud vulgus, saltem rusticiores, semper fere hic numerus distinguitur a plurali“ (10ᵇ –11ᵃ).

Rosa (1672) 57–58 praví totéž, co nalézáme r. 1746 u Doležala (51), totiž, že za jeho dob je du. jenom a) „in rébus, quae a natura duae sunt, ut: svýma očima, ušima, rukama, nohama, b) in paucissimis aliis, E. G.: dvě letě, dvě stě, dvě rybě, dva česká.“

Dobrovský1 (1809) praví na str. 274: „Jetzt ist der Dual noch in… dva česká, zwei böhm. Groschen, übrig. Man hört aber auch auf dem Markte tři, čtyři česká“.

Stav nynější je ten, že se skloněné tvary duálu zachovaly jenom v několika zbytcích, totiž:

dva, oba, dvě, obě, dvou, obou, dvěma, oběma; ruce, rukou, rukama; oči, uši, očí, uší, očima, ušima; (dvě) stě; nohou, nohama; prsou; kolenou, ramenou; někdy instr. -ma za obyčejné -mi, na př.: mezi náma, mezi dvěma hrázema, svýma vlastníma rukama.

Jiné tvary duálové, jež se po různu vyskytují, jsou strojené; na př. rtoma, křidloma.

Ale povědomí, že jsou to tvary duálové, vymizelo. Proto flexe duálová matena s plurálovou: k oči, uši, očí, uší, očima, ušima přitvořen dat. očím, uším, lok. očích, uších; z tvarů rukou, nohou, kolenou, prsou, ramenou vzniklo přidáním -ch a -m rukouch, rukoum, nohouch, nohoum atpod.; koncovky -ma v mluvě lidové užívá se hojně místo plurálových koncovek; na př. nad všema domama, se všema rybama atpod.

Dialekticky se nedochovalo ani tolik, co připomenuto: v doudleb. ruky, ruk, rukách Kotsm. 23; kolena, ramena „skloňují se zúplna dle slova“ tamt.; na mých rukách bílých Suš. 237; klečí synek sepňa ruky t. 365; dvě sta t. 119; ruky, ruk, rukám… BartD. 1, 89 (stjick.); do rukú, bez nohú, ale ruky, nohy, na rukách, nohách tamt. 37 (stráň.); ruky, nohy tamt. 116 (laš.).

145. 1. Shoda při duále bývá taková, jakou ukazuje spojení větné. I shoduje se v du.

Přísudek s podmětem; na př.: zřiedlnici jeho tiežeta ŽWittb. 10,5; koleně moji nemocně jsta tamt. 108, 24; viděle oči naši ŽWittb. 34, 21; neustaneta hlezně moji Ol. 2. Reg. 22, 37, Lit. tamt.; rameni mojě lidi súditi budeta Pror. Isa. 51, 5; svatá dva božie mučedlníky Jan a Pavel byla sta z prvých starost u dvora Pass. 281; dva anděly sě zjěvista [106]číslo strany tiskut. 454; vzplačta oči, ruce sepněta sě vzhuoru, jděta nozě u pokoru Vít. 20ᵇ; chřiepi učijeta vóni druhú Kruml. 302ᵇ; viečcě našě tečta vodami Pror. 59ᵃ; dvě Maří, sestře panny Marie…, těto dvě Maří byle sta Kristově tetcě HusP. 63ᵃ; –

přívlastek se svým jménem; na př.: koleně moji ŽWittb. 10, 24; křídle svoji t. Deut. 11; křídlú tvú t. 35, 8; moji líci Modl. 139ᵃ; po jejie bělúcí líčkú Kat. v. 699; oči moji ŽWittb. 87, 10, ŽKlem. t.; pleci moji Alb. 53ᵃ; na svoji rameni Rúd. 32ᵇ; na svoji rameně Kruml. 332ᵃ; rty má ŽKlem. 62, 4; rty tvá ŽWittb. 33, 14; rtú tvú Pror. 5ᵃ; rtoma veselýma ŽKlem. 46ᵃ; v rucě tvoji ŽWittb. 9, 35; svuoji rucě Pass. 127; uši tvoji ŽWittb. 129, 2; u mojí ušiú Pass. 278; v mú uší EvZimn. 4; světlá zraky AlxV. 14; v tvú chřiepí Ol. 4. Reg. 19, 28; v mú chřiepí t. Job 27, 3; k kolenoma Ježíšovýma Koř. Luk. 5, 8, HusP. 128ᵇ; na lokty svá Koř. Luk. 2, 28; ruce moji i noze Hlah. ž. 21, 17; mýma očima Krist. 26ᵃ; plecoma svýma Hlah. ž. 90, 4; našima ušima Ol. 1. Par. 17, 20; před očima vašima Br. Gen. 50, 4; nohama svýma t. Isa. 41, 3; –

doplněk se svým jménem; na př.: koleně moji nemocně jsta ŽWittb. 10, 24; bychvě u moři utonula Pass. 290; vy oba falešníky sta Pass. 298; rucě plamenným řetězem svázaně s zadu mějieše t. 459; tě jsta sestře byle svatého Novata t. 232; smířista (sě) a jako dřív přietele svá bysta Hrad. 87ᵃ; těto dvě Maří byle sta Kristově tetcě HusP. 63ᵃ; uslyšáně jsta obú prosbě Ol. Tob. 3, 24. Atpod.

Od této pravidelnosti vyskytují se odchylky již v textech nejstarších a množí se, když du. víc a více klesá. Odchylky tyto záležejí v tom, že místo náležitého du. bývá plur. Viz v § 144 č. 1. O odchylkách opačných srov. zde dále č. 6.

2. Když podmětem je výraz A a B nebo A s B, bývá přísudek a doplněk v du. Na př.:

král s mistrem Jiřie pozvasta JiřBrn. 176; ta jistá řebřie Ježíš s svú matkú diržiesta Pass. 418; Filip ciesař a jeho syn Filip … na to myslésta, kako bysta svaté cěrekve povýsila t. 426; papež a ta královna ty řetězě v kostele… položista t. 395; ten Gaius a Herodes spuolu na vozě jěla t. 390; svatá Maří… s svatým Petrem … počesta … prositi t. 397; Zachariáš s svú hospodyní… spuolu bydlésta t. 275; tu sě syn s uotcem … počěsta vaditi t. 355; (Alžběta a Marie jsta) dieťatma počele Krist. 16ᵃ; jakž sě druh s druhem srazi, spadesta koňma přěs vazy AlxV. 1581; slušie, by milost s milostí… byle spolu nerozlučně Rúd. 1659; kdež Kaifáš a jeho Annáš biesta, nebo židovský sňem jmějiesta Hrad. 83ᵃ; král a kněz, když to vzvěděsta, bez skončenie on sěm, on tam běžiesta DalJ. 62; král s královú naprostřed sedíta mezi [107]číslo strany tiskušachy Šach. 308ᵃ; Božej a Mutyně v zemi za starosty ostasta DalC. 56; (hrabě a císařovna) hosti na hrad upustista t. 39.

Jindy bývá tu sing. nebo plur.; viz v § 141 č. 2 a 145 č. 2.

3. Když předměty dva rozloženy jsou distributivně po jednom, tu bývá du., zvaný distributivní. Na př.:

a jakž sě druh s druhem srazi, spadesta koňma prěs vazy AlxV. 1581; (Alexander) oně obě (Dariovu manželku a sestru) sestrú miesto přijě sobě tamt. 1921; oně obě v sestrú miesto přijě sobě AlxH. 6, 11; (Alžběta a Marie) jsta dieťatma počele Krist. 16ᵇ; vše po najú voľú bude Mast. 110; uslyšáně sta prosbě obú Hlah. Tob. 3, 21; uslyšáně jsta obú prosbě Ol. tamt.

Jindy tu bývá sing. nebo plur.; viz v § 141 č. 5 a 147 č. 13.

4. Duál bývá při výraze „každý ze dvou“. Na př.:

každý z nich (Mojžíš a Aron) biešta osmdesát let v stář Comest. 57ᵃ.

Srovn. § 147 č. 7.

5. Duál bývá neshodný s arithmetickým napočtením. Na př.:

křídle obú cherubínú Hlah. 2. Par. 3, 13; křídle tú cherubínú t. 3, 13 (= cherubínú více než jeden, tedy křídla aspoň čtyři); diela rukú naší t. ž. 89, 17 (k tomu in marg.: ruk n(a)šich); jej (židé Krista) pěstma tepiechu Krist. 99ᵇ, Hod. 44ᵇ; na kolenú klekše ML. 33ᵇ; líci jich stiehni ŽWittb. 31, 9; v očiú našiú t. 117, 23; v našiú očiú ŽKlem. t.; Řěci osěkú jě (pohany)… v pleci AlxV. 1740; hráti na čtyři ruce Us.; čtyry oči, mezi čtyřma očima Us.

6. Duál bývá chybně místo plurálu. Na př.:

čtyry zlatá zavdal zápis z r. 1541 (ČČMus. 1864, 105); za obyčejná tři zlatá VelKal. 183.

Říkalo se náležitě dva zlatá (na př. KolČČ. 388ᵇ, z r. 1564) a podle toho vzniklo v době, kdy du. klesal, také tři zlatá, čtyři, čtyry zlatá.

Podobně podle dva česká vzniklo i tři, čtyři česká. Tyto výrazy zaznamenává z tehdejšího usu Dobrovský; viz v § 144 č. 2.

Plurál.

146. 1. Plurál jest pravidlem tam, kde rozumí se předmětů více nežli dva. Ale jsou tu některé výjimky a zvláštnosti; ty vysvitnou samy z výkladů dalších.

2. Plurál bývá za sing. v oslovení zdvořilém; viz dále v § 160.

3. Plurál bývá za duál, když tento klesá; v. § 144 č. 1.

4. Plurál se anticipuje; na př.: my s bratrem se nebojíme Us. (t.j. já a bratr); vy jste se se sousedem dohodli Us.

Tu klade se do plurálu již první člen podmětu, který je vlastně čísla jednotného a teprve s členem druhým, který je též čísla jednotného, dohromady plur. dává. [108]číslo strany tisku5. Místo plurálu appellativ bývají příslušná kollektiva: bratřie, kněžie, listie, kamenie, trnie, čeled.

Kollekliva bratřie, kněžie přijímají též flexi plurálovou; viz v § 147 sub 2.

6. Kollektiva singulární na -ьje berou se za plur.; na př.: kamenie– smílili sě sluhám tvým kamenie ŽWittb. 101,15; rozptýleni jsau kamení svatyně Konáč (1547) 18ᵇ; v poli jsou kameni Us. podkrk. (zkrác. m. -ní); –

kořenie – kořen rozdělený na mnoho drobných koření Háj. herb. 136ᵇ; stali sú (židé) u kořenie hory Kladr. Ex. 19, 17; vyrýte z srdce všecko kořenie úfanie v sě ŠtítBud. 129; –

kvietie– z těch kvití (psáno kwitij) Háj. herb. 7ᵇ; –

listie– z prostřed těch listí Háj. herb. 368ᵇ; listí, kteréž dvakrát do roka obžívají t. 157ᵃ; listí jsou jako jitrocelové t. 182ᵃ; z mladistvých listí t. 195ᵇ; –

plamenie–plamenie z nie (Etny) sopcí Mand. 20ᵇ; – uhlé – kteří z něho (ohně) pozůstalých uhlí užívají Seel. 212.

7. a) Pluralia jmen obyvatelských berou se za vlastní jména místní (nomina loci).

Na př. obyvatel jednotlivý jest Uher, Brozěnín, Lobkovic. Jich obec jest úhrn jednotlivcův, tedy plurale: Uhři, Brozěné, Lobkovici. Tímto plurálem pak pojmenováno jest metonymicky i místo (osada, země):

Uhři = Ungari, pak metonymicky Ungaria;

Brozěné jsou ti, kdo obývají místo na brodě (brod-jan-inъ), pak metonymicky místo samo;

Lobkovici jsou ti, kdo od Lobka pocházejí, pak metonymicky místo, jež obývají.

Z toho obměnami pozdějšími (akk. za nom. atd.) vznikají tvary: Uhry, Uhra, Brozany, Hradčany, Hradčana, Lobkovicě atd.

b) Také jiná vlastní jména, jež znamenají člověka, i jména obecná mívají význam místní. Na př.:

jiezdy do křesťan Lobk. 171ᵇ (= do křesťanské země); křesťanóm kupcům, jenž do jeho (žoldánovy) země po kupectvie jezdili z křesťan t. 177ᵇ (= z křesťanské země); (kupci) kteří do Turek a do pohan po kupectvie jezdie t. 29ᵇ (= do turecké a pohanské země); ani v pohanech bez slyšenie žádného k pomstám nevzdávají VšehK. 59ᵃ (= v pohanské zemi); od Zary muož v pěti dnech v Turcích býti Lobk. 27ᵃ (= v turecké zemi); základ v Židech zastaviti VšehK. 216ᵃ (=v židovské zemi);

šéł na Hanáky, na Słováky, na Vałachy, na Lachy; býł na Słovákoch, na Horňákoch, na Dolákoch, v Turkoch, v cizincoch (= v cizině); vrátíł sa z Vałach, ze Słovák BartD. 1, 163. [109]číslo strany tisku8. Plurál bývá ve výrazech adverbiálních, kde druhdy ve stejné platnosti i číslo jednotné bývá nebo býti by mohlo, a to:

a) časových: na př.:

potom jiné časy jemu řkú ChelčP. 144ᵇ; ve všě časy ŽWittb. 9, 5 (26) in omni tempore; v jedny časy Pass. 311, Hrad. 12ᵃ; by v ty časy všecky sě skály zbořily AlxH. 1, 13; Prokop v ty časy dub osěkováše Hrad. 6ᵃ; v ty časy Anna porodila dceru Krist. 2ᵇ; jedněch časóv Pass. 370; časuov těchto, kdež se jest veliká lest rozlila VšehK. 4ᵃ; za krále Theodeberta časóv Pass. 328; v těch časiech t. 328, 310 a j.; po některých časiech t. 298; po několicě časiech t. 289;

v ty doby NRada 1195; v ta doby Mand. 32ᵃ, t. 56ᵇ; Troj. 104ᵇ, Blah. 176 (Blah. zavrhuje); v ta doba veliká hruoza počě obcházěti súsědy jeho Pass. 276; v ta doba aspoň mieti k bohu dobrú žádost Štít. uč. 5ᵃ; v ta doba vece Eliachim Pror. 26ᵃ; v ta doba tunc Mus. 2. Mach. 1, 19; v ta doba bieše jeden učenník Lit. Skutk. 9, 10; kdyby v ta doba smrt zašla duši mú Aug. 110ᵇ; v ta dobu Krist. 13ᵇ; výklad o tvaru v těchto výrazech viz III 1, 191;

v ty páté hodina Jeron. 97ᵇ; viz v III 1, 192; to rytířské kratochvílé postá dosci dlúhé chvíle AlxB. 5, 8; po vše časy a chvíle MamA. 29ᵃ; ti lidé po všě chvíle nazi chodie Mill. 109ᵃ;

k jitřniem ad matutinum ŽPas. 29, 6; vlásti jimi budú v jitřně in matutino ŽPod. 48, 15; v jiutřně zabíjiech hřiešníky in matutino ŽKlem. 100, 8; utrpenie mé v jiutřniech tamt. 72, 14; v jiutřniech mysliti budu o tobě tamt. 62, 7;

v kopačky BartD. 1, 285 (vých. mor. = v době kopání);

ve mšě sě přiházie OtcB. 31ᵃ; kostel padl ve mše Puch. 249ᵃ; má jej (faráře) pohnati v kostele před osadú ve mšě zur Messezeit Řád pz. 91; nevčas sem jědl, druhdy do mší… k jědení pospiechajě Alb. 93ᵃ; v sobotu ráno po mšech začali rokovati Let. 118; toho dne po mšech VelKal. 259;

(sv. Pavel) v nešpory kázáše Pass. 299; posť sě až do nešporuov OtcB. 65ᵇ; (pobitie) trálo od nešporóv až do smraku Pulk. 108ᵃ; po nešpořiech na modlitvy sě dala JeronMus. 38ᵇ; o nešpořích stala se bitva Let. 808;

od jitra až do oběduov OtcB. 28ᵃ; od jitra až do obědóv Comest. 149ᵃ; plavali jsme dvěma plachtami až do oběduov, po obědích pak… Pref. 7; v uobědy prandio Nom. 70ᵇ; oheň vyšel na Poříčí v obědy Let. 689; v sobotu po obědích ssula se věže tamt. 700;

v oračky BartD. 1, 285 (vých. mor. = v době orání); –

o polednách Har. 2, 205, Us.;

té noci u prvospi ten mrtvý prozřěv vecě Pass. 418; o prvospech t. 348; v prvospiech EvOl. 303ᵇ; [110]číslo strany tiskuv seťa, po jarních seťoch BartD. 1,285 (vých. mor.; v seťa = v době setí);

ve snách in somnis Ol. Gen. 31, 10 a Us.;

o svačinách BílD. 34, BartD. 1, 163;

když bude k večeruom Let. 513; když bylo k večerům Pal. 4, 1, 365; letos byly pěkné žně Us.; do žní, po žních BartRuk. 45 (žně = doba klizení);

ráno v zoře diluculo ŽWittb. 45, 6; zajitra u pravé zořě by Čech na téj hořě DalC. 2; otňadž (slunce) vzchodí v zoře AlxV. 600; –

b) místních; na př.:

di v čérty BartD. 1, 204 (vých. mor.); svatá Mandalena uzřěla dva anděly, jeden v hlavách (t. hrobu) a druhý v nohách Krist. 108ᵃ; (Maria) viděla dva anjely, jednoho v hlavách, druhého v nohách EvVíd. Jan. 20, 12; uzřěla dva anjely, jednoho v hlavách a druhého v nohách EvOl. tamt.; obraz skrytý v hlavách pokládáše Nikod. 112ᵇ; kóžku kozlečí položila v hlavách toho špalka Ol. 1. Reg. 19, 13; kóžka kozlečie v hlavách t. 1. Reg. 19,16; obrátiv sě v hlavy ložíčka Mus. Gen. 47, 31; v hlavách Us.;

chytił ho pod krky BartD. 1, 163;

ve Zlíně říkají „bývá nad kostely“, ač je tam jen jeden kostel BartD. 1, 163;

ve Vyzovicích jest pole nad městy BartD. 1, 163;

mamy na młynoch BartD. 1, 163 (laš. = ve mlýně); pudem na mléne t. 2, 342 (zábř.);

v nohách, viz výše při výraze ,,v hlavách“; v nohách Us.; komu budu stáť v nohách BartD. 1, 348;

poďte za pasy BartD. 1, 19 (zlin.); popadł ho za pasy t. 1, 163;

di v pekly BartD. 1, 163;

v rozkrokách VelKal. 334; –

c) podobně v jiných; na př.:

jsme v koncích Us.; věc je v začátcích Us.; ve mdlobách Us.; hněvy, s hněvy: biskup hněvy rozedřě rúcho Hrad. 83ᵃ; sám sě hněvy dera furore Otc. 8ᵃ; bratr hněvy je sě bratra bíti furore t. 172ᵃ; hněvy sebú o zem bíti Tkadl. 26ᵃ; hněvy sě Nikanor smúti AlxV. 1659; (bratřie) hněvy nyjú. JidDrk. 40; s hněvy Tristram vece Trist. 56ᵃ; (císař) sebe hněvy neznajě otáza Marg. 117;

strachy: počechu se třiesti velikými strachy plačíc Otc. 444ᵇ; každý strachy sě rozpači pavore Ol. 2. Reg. 17, 10; (králová) velikými strachy zbleděvši t. Est. 15,10; strachy se třásl Us.; schła strachy BartD. 1,163;

mřéł hlady, popukáł bych se smíchy BartD. 1,163; nemohł smrady obstáť t.; nemohla sem chlady, horky zdržet t. 2, 287; umřel od tesknic t. 2, 490 (val.); synek je na słuhoch t. 1, 163 (laš.);

(lidé) mohú těmi běhy obránce víry Kristovy býti ChelčP. 5ᵇ; [111]číslo strany tiskumiloščěmi, pro miloščě, radoščěmi, žaloščěmi: proto často radoščemi vzjiskřil se, až ju (dceru) miloščemi dal v učenie Kat. 6; pro milošče syna tvého Pass. 325; radoščěmi ostavši svých milovníkóv OtcB. 199; matka na sobě rúcho žaloščěmi rozedřěla Pass. 348; jiné doklady viz v III 1, 220–221.

9. Některá podstatná jména znamenají předmět jen jeden, a přece jsou čísla množného. Jména ta slovou pluralia tantum, pomnožná.

a) Pomnožná jsou zejména všecka jména místní, která patří ke skloňovacím vzorům Uhry, Brozany a Lobkovice. O jejich vzniku viz zde výše č. 7 a).

b) Pomnožná jsou některá jména svátkův a slavností; na př.: vánoce, velikonoce, hromnice, letnice, ostatky (masopustní), jmeniny, křtiny (postřižiny), narozeniny, oddavky, líbánky Us. nč.;

otdatvy (= nč. oddavky): ti přijidú na oddatvy Brig. 140ᵃ

ochtáby: svatý Ščepán ochtáby má Pass. 434; po ochtábiech velikonoci Pulk. 87ᵃ.

Nč. plurál velikonoce vznikl ze sing. velikonoc a ten zase z veliká noc, velika noc. Srov. v III 1, 394–395. Z velikonoc vzniklo velikonoce snahou, aby výrazy adverbiálního určení časového bývaly plurálové.

Vedle sing. nč. svatba je též dialekticky (v Hradecku) plur. svatby. I stč. bylo svatba: méj svatby žádáš Kat. 18; tak na onéj svatbě bylo Hrad. 7ᵃ, a svatby: (vdova) aby se druhými svatbami nevrobovala ŠtítOp. 340; svatby (rozumí se svatba jedna) připraveny jsú EvOl. 298ᵃ.

c) Pomnožná jsou dále některá jména jiná. Na př.:

kamna nč. i stč. (tu s některými pády podle a-kmenů; viz III 1, 152); –

chalupy: ostaneš v svých chalupách Brig. 122; duom muoj za hubené chalupy mají t. 83; –

chyšě ( = domek, dům): vzvěda zloděj tvojě chyšě, přídě k tobě v noci tiše Hrad. 131ᵇ; čie jsú toto chyšě pusté? t. 129ᵃ; jako sýc v chyšiech in domicilio ŽWittb. 101, 7; až by sě obořily chyšě Mast. 397; v ty chyšě KatBrn. 69; –

katrčě: (švec) přiběhna do svých katrčí Hrad. 127ᵃ; přijidechu do katrčí ad cameram Lit. 4. Reg. 10, 12; do katrčí Kladr. tamt., Ol. tamt.; –

pústky: (liška) uběže do jedněch pústek Hrad. 129ᵃ; –

hony: hony jest pět provazcův vzdýlí Háj. 248ᵃ; hony stadium Prešp. 665, Rozk. 1267, SlovBrn. 340, BohFl. 269, Nom. 66ᵃ; tu nám nedali města dojeti viec než hony Lobk. 79ᵃ; hony iuger (sic) MamA. 25ᵇ; –

prázdniny, vedřiny (nové a dobře pojato jako plur.), souchotiny Us. nč.; –

cepy: jedny cepy, dvoje cepy BartD. 1, (hroz.). [112]číslo strany tiskuJména chalupy a katrčě se nevyskýtaji v jazyku starém pomnožně veskrze, nýbrž kromě toho i v sing. Na př.:

ó přěblažená chalupo PassDrk. 2ᵃ; z tvrze neb chalupy ODub. 10; – podlé katrče juxta cameram Ol. 4. Reg. 10, 14; v katrči HusKázD. 62ᵃ.

10. Plurál bývá za význam kollektivní; na př.:

rža, žita, ovse, ječmeně, zela, obila, prosa, sena, otavy BartD. 1, 163.

11. Někdy bývá vedle sebe sing. významu kollektivního a plur. významu nekollektivního, t. j. mnohost je tu vyjádřena dílem kollektivností, dílem plurálem. Na př.:

dobytek: iumenta Ol. Num. 32, 26; dobytku velikému i bravóm iumentis t. Gen. 9, 10, Mus. tamt.; napojivše dobytek adaquala grege Mus. 29, 11; dobytek iumenta Us. nč.; – dobytky: s svú čeledí i s dobytky Háj. 1ᵇ; svým dobytkuom t. 2ᵇ; na dobytcích hojnost maje t. 24ᵃ; s lidmi i s dobytky VelKal. 62; veliká stáda dobytkův t. 183; dajou dobytkům odpočinout BartD. 2, 263 (česk.); –

nábytek: supellex Alb. 54ᵃ; se vším nábytkem omnia quae habebat Mus. Gen. 13, 1; bieše jich nábytek veliký substantia Lit. Gen. 13, 6; bieše jich nábytek mnohý Ol. tamt.; – nábytky: desátek ze všěch nábytkóv ex omnibus Ol. Gen. 14, 20, Br. tamt.; všecko, což by měl na dědinách nebo na nábytciech Řád pz. 72; nábytky VelKal. 84; –

kupečstvie sg.: jiné kupečstvie ŠtítMus. 38ᵇ; ve všem kupectví ChirB. 28ᵇ; – kupečstvie plur.: (kupci) odkudžkoli a jaká kupectvie vezú KabK. 4ᵃ; jiná mnohá kupectvie Lobk. 21ᵇ; –

kořenie sg.: drahým kořením Kruml. 74ᵇ; kořením čarujíce t. 176ᵇ; rozličného kořenie Mast. 349; kořenie rozličného Mill. 10ᵇ; – kořenie plur.: rozličná kořenie Lobk. 16ᵃ; koření předivných KabK. 27ᵇ; –

ovoce sg. – ovocě plur.: (v Egyptě) mnoho jest ovotcí a koření předivných KabK. 27ᵇ; mnoho rozličných čistých ovocí Lobk. 16ᵇ; –

sbožie sg. – sbožie plur.: zboží jejich zplundrována jsau VelKal. 84.

147. 1. Shoda při plurále má býti taková, jakou ukazuje větné spojení. Má býti shoda mezi souřadným přívlastkem a jeho substantivem, mezi podmětem a přísudkem atd. Ale vyskytují se některé zvláštnosti a odchylky.

2. Ke kollektivům singulárovým bratřie a kněžie bývá attribut náležitě v sing. nom. milá kněžie atpod.; na př.: Prokop bratřie jiná Hrad. 9ᵇ; milá bratřie t. 18ᵃ; všecka bratřie Otc. 2ᵇ; bosá bratřie DalC. 81; bratřie milá Štít. ř. 79ᵃ; ot tvé bratřie ApŠ. 14; všicku bratří Nikod. 3ᵃ; počě sě (s) strýčenú bratří vaditi DalC. 53.

Ale bývá hojně také v plur., nom. milí kněžie atd.; na př.: kněžie tvoji ŽKlem. 131, 9; židovščí kněžie ML. 94ᵃ; kněžie naši Štít. ř. 18ᵇ; jako jiní kněžie t. 88ᵃ; moji milí bratřie Trist. 197; bratří všichni KolB. 1519; bratří náši Br. Deut. 1, 28; sami kněží t. Ex. 19, 22; zvěstujte bratří mým [113]číslo strany tiskuKoř. Mat. 28, 10; ke všem bratří příchozím OtcB. 32ᵇ; jiným kněží Štít. uč. 112ᵇ; k svým bratří Ol. Ex. 2, 11; s bratří svými Pulk. 56ᵃ; mezi všemi bratří Otc. 71ᵃ; svými bratří Mand. 73ᵃ.

Nátlakem významu změnilo se pojetí původní, místo sing. a fem. rozuměly se pak plur. a mask., milí bratřie atd. Zároveň se vyvíjejí novotvary dat. bratřím a j. Srov. v Hist. ml. III 1, 241 sl.

Attribut bývá v plur. také při jiných jménech kollektivních; na př.: úředníci nebo právo všichni MC.; milí páni a páni rytířstvo Let. 912.

3. Attribut, táhnoucí se k substantivnímu výrazu členitému, bývá v plur.; na př.: pokoj rozložil se v království a markrabství dotčených Pal. 4, 2, 198 (= v království dotčeném a v markrabství dotčeném); svatí apoštolové Petr a Pavel Us.

Jména království a markrabství jsou čísla jedn., ale spolu dávají smysl čísla množ., a podle smyslu tohoto jest také společný přívlastek dotčených čísla množného.

4. Náleží-li k substantivu v plur. několik přívlastků, jsou v sing.; na př.: arcibiskupové Pražský a Olomoucký sešli se Us. nč.; Pražané sahali na osoby stavův panského a rytířského Pal. 5, 2, 150; Pavel Žídek, mistr svobodného umění v učeních Vídenském, Paduanském a Bononském TomP. 9, 88; byla nevole re stavích panském a rytířském t. 10, 311; zjěvno jest skrzě Tobiášovu a Jakobovu ženy Kruml. 87ᵃ; aby (králové čeští) od Pražského i Olomúckého biskupóv koronováni byli Pulk. 102ᵃ; páni otstúpili v bětovskú a znojemskú vlasti t. 126ᵇ; ve čtení Lukáše v desáté, Jana šesté, Matúše dvacáté hlaviznách HusE. 1, 260; s volenci baborským a saským KolA. 103ᵇ (XVI stol.).

5. a) Při substantivním podmětu kollektivním bývá v starším jazyku přísudek velmi často, skoro pravidlem, v plur. Na př. při jménech

bratřie: slyšte, bratřie svD. 32; bratřie plakáchu Hrad. 21ᵇ; jdiechu na jitřní všě bratřie t. 26ᵃ; bratřie přiskočichu DalC. 30; všěcka bratřie milováchu jeho Otc. 2ᵇ; byli dva bratřie Lobk. 42ᵃ; –

čeled, čeládka: čeled … aby svú hospodu milovali a … poslušni jich byli ŠtítV. 65; aby čeled izrahelská vezmúc beránka obět, zabijíc jej, učinili Štít. ř. 150ᵃ; čeládka nás prali WintObr. 202 (z r. 1616); aby čeládka počkali o plátno ČernZuz. 258; –

družina: buď ochotně s svú družinú, ať se k tobě mile vinú NRada 515 sl.; –

chudina: jediné chudina na vinnicích dělají ChelčP. 62ᵇ; – kněžie, kněžstvo; kněžie sě zřiedichu Pass. 332; pohanská kněžie vzúpichu t. 44; snidú sě vyšehrazská kněžie Hrad. 28ᵃ; kněžstvo mají moc, aby … ChelčP. 225ᵃ; ukázali jsú jim (pohanům) cestu kněžstvo falešné ChelčPař. 166ᵃ; – [114]číslo strany tiskukřičěnie: žalostné křičenie z úst těch ľudí vychodiechu Kat. 66 (omylem m. žalostná?); –

ľud: znamenajte, ľude mój ŽKlem. 59ᵃ; aby lid chválili boha Brig. 99;

lid selský k autratám přicházejí Artik. 1545; –

množstvie, přěmnožstvie: věřili jim množstvie EvOl. 121ᵇ; množstvie rytieřstva chválili sú boha ChelčP. 23ᵇ; lidí přěmnožstvie k ňemu (sv. Prokopu) sě utěkováchu Hrad. 13ᵃ; –

markrabstvie: markrabství (Moravské) s Uhry o meze vždy činiti mají Pernštýn; –

obec: potom táž obec staroměstská svolili se k daní šacuňku Let. 902; –

pohanstvo: pohanstvo za to jmajú, že.. . AlxH. 2, 18; mnoho pohanstva na vieru sě obrátili Pass. 472; pohanstvo radovali jsú sě EvOl. 152ᵃ; –

ptačstvo: přišlo ptactvo i snědli je (zrní) EvOl. 280ᵃ; –

rodina: má rodina budú mě navštěvovati Otc. 190ᵇ; vedechu Ježíše rodina jeho parentes EvVíd. Luk. 2, 27; –

říše: sebrachu sě všěchna říšě Hrad. 12ᵇ; –

rytieřstvo: ciesař své rytieřstvo, aby jej (Saviniana) přivedli, poslal Pass. 470; požité rytieřstvo, jiže vši zemskú věc opráviechu AlxV. 328; rytieřstvo Krista bičováchu Kruml. 47ᵃ; rytieřstvo na útok jsú sě oddali Pulk. 83ᵇ; rytířstvo proti nim (pánům) mluvili Let. 912; – sbor: všechen zhor diviechu sě EvOl. 280ᵇ; – strana: kterýž (ortel) obojí strana přijali KolČČ. 397ᵇ (1565); obojí strana jsau přestali t. 144ᵇ (1551); –

tovařišstvo: ukáži vám své tovařišstvo, jížtoť (sic) na hoře bydlé Pass. 368; –

tvář (němá): němá tvář stojie vzdyšúce AlxM. 5, 4; –

úřad: aby auřad tého města Lúna to nařídili Lún. list. 1589; –

zástup: zástup vracováchu sě EvOl. 261ᵃ; v cestu vyšel jemu zástup, nebo slyšali … t. 250ᵇ; zástup mnohý stlali rúcha svá ChelčP. 103ᵇ; zástup … přimlúvali sú jemu t. 74ᵃ; –

židovstvo: židovstvo Krista viece než hercě nepoctili Kruml. 57ᵃ; židovstvo zavrhli jeho a nechtěli jeho za pastýře jmieti ROl. 68ᵇ.

U jmen bratřie a kněžie je v jazyce starém přísudek v plur. vždy. U jmen ostatních bývá také v sing., ale velmi zřídka; na př.: přišlo ptactvo EvOl. 280ᵃ; shřěšil jest lid Lit. Jos. 7, 11; v cestu vyšel jemu zástup EvOl. 250ᵇ; velikého kám chudina za boha má Mill. 70ᵃ.

V ChelčP. 74ᵃ čte se: zástup, kterýž napřed šel. Přísudek šel táhne se k relat. kterýž, ale to je závislé na kollektivu zástup. I náleží tento doklad k předešlým. [115]číslo strany tiskuNěkdy bývá jeden přísadek v sing. a druhý v plur.; na př.: přišlo ptactvo i snědli je (zrní) EvOl. 280ᵃ; v cestu vyšel jemu zástup, nebo slyšali t. 250ᵇ; zástup, který napřed šel, přimlúvali sú jemu ChelčP. 74ᵃ.

b) Při adjektivním podmětu kollektivním bývá neobratností překladatelskou, vlivem latiny, přísudek v plur.; na př.:

liud, jemuž toto sú cui haec sunt ŽKlem. 143, 15; všecko, jež o nich sú omnia quae sunt t. 145, 6; což svrchu jsú quae supra sunt EvOl. 136ᵃ; cožkolivěk svížete na zemi, budú svázána i na nebi t. 231ᵃ; viděl buoh všecko, což učinil, a byla velmi dobrá t. 134ᵇ.

6. Při někto bývá přísudek a jiné části věty v plur.; na př.: jakož sú někto, ješto nade vše dobré tohoto světa vážie … ŠtítBud. 157; což dieš o tom, ješto někto, ostanúc hřiechóv některých, opět sě v ně vpletú t. 102.

7. Při každý bývá shodou podle smyslu plur.; na př.:

každý těch oružie jmiechu AlxV. 398; každý k svým koňóm řítichu sě Pulk. 62ᵇ; počěchu každý z nich řéci Koř. Mat. 20, 22; abyšte sě rozběhli každý do svých bydlec Krist. 93ᵃ; muož se každý v svuoj diel, kdyby jim uvázanie svědčilo, uvázati VšehK. 171ᵃ; šli sme do hospod každý z nás Lobk. 141ᵇ.

8. Je-li podmět v sing. a doplněk plurale tantum nebo v plur., je přísudek zpravidla v sing., na př.:

já jsem dřvi Řád kor. 595; já sem dveři EvVíd. Jan 10, 9; já jsem dvéře HusE. 1, 183; pravím vám, že já jsem dvéře t. 2, 218; ty sʼ ústa božie Pass. 460; ty sʼ vrata nebeská RDubr. 52ᵇ; řka (Ježíš), že on jest dvéře HusE. 2, 219; svatá Trojice … jest tři osoby věčné t. 2, 228. Jen zřídka a jen při os. 3. bývá přísudek v plur.; na př.: země dobrá (v podobenství o rozsevači) jsú, kteří slvšiece slovo zachovávají a přinosie užitek HusE. 2, 74; čas jsou peníze Us. nč.; Štokholm jsou severní Benátky Us. nč.

9. Ku plurálu je doplněk v sing. Tak bývá

a) ve vazbě dvojího akkusativu zdráva jě učiníš; na př.: prosbu jich uslyší a zdráva učiní jě salvos ŽKlem. 144, 9; učiníš spasena jě ŽWittb. 55, 8; dušě chudých spasena učiní t. 71, 13; aby je (věrné) propustil a svobodna učinil Mitr. Příhody (Rozum 154); z kterýchžto (peněz) nadepsané pány kvituje, propauští, prázdna a svobodna činí KolČČ. 41ᵃ (1560); přátelsky žádáme, že nás v té věci vejmluvna jmíti budete WintCírk. 1, 379 (z r. 1599); –

b) ve vazbě dvojího dativu jeat vám pobitu býti; na př.: od nich (dívek) vem jest pobitu býti DalC. 9; lépe nám jest za vy umřieti než protivnu býti OtcA. 112ᵇ; také nám slušie býti čislu Štít. uč. 29ᵇ; káza hotovu sě lidem jmieti KatBrn. 13ᵃ; jím (slunečkem) nám býti osviecenu [116]číslo strany tiskua z vězenie vypravenu Vít. 29ᵇ; lépe nám jest ctně zbitu býti DalC. 68, 14; třeba opatrnu býti věřícím HusE. 2, 386; v tom věku třeba pilnu býti jinochóm a děviciem t. 2, 64; lépe by bylo jim viery nepřijímati, než přijmúce nevěrnu pánu bohu býti t. 2, 421; nelze nám býti veselu Us. spis. nč.

Obojí rčení jsou rčení ustrnulá, přenesená ze sing. do plur. Říkalo se s náležitou shodou na př.: spasena mě učiň ŽWittb. 3, 7; nelze beze krstu spasenu člověku býti HusPost. 110ᵇ; – ty jisté jinde pochovány nalezneš Pass. 400; aniž všem (vdovám) slušie bývati saměm Štít. uč. 50ᵃ. Ustrnutím akkusativu a dativu sing. vznikly pak vazby shora uváděné.

10. Je-li podmětem výraz A a B nebo A s B atpod., bývá přísudek v plur.; na př.:

Julian znamenav, ež svatý Jan a svatý Pavel … sbožie chudým rozdávají, vzkázal jim a řka: Služte mi a buďte při mně … K tomu svatý Jan a Pavel odpověděsta a řkúce: Byli smy … Pass. 383; Petr a Pavel s niú (Marií) jidú Hrad. 30ᵃ; ten s Kraterem a s Volkonem ... přispěchu k Filotě AlxV. 1634; Jan evangelista s jinými plakáchu Vít. 56ᵃ; Přemysl s Libuší na Libušín se vrátili Háj. Z.

Jindy tu bývá sing. nebo du.; srovn. § 141 č. 2 a 145 č. 2.

11. a) Je-li podmětem číslovka (určitá nebo neurčitá) tvaru singulárového, ale významu plurálového, bývá v jazyce starším přísudek zpravidla v plur. Doklady tomu:

pět: jakž sě pět smyslóv roztirhají Alb. 28ᵇ; pět tisíc lida na vieru křesťanskú sě obrátili a inhed pro Jezukrista smrt trpěli Pass. 322; pět (kněží) byli nalezeni dosti slušní WintCírk. 1, 208 (nč.); –

šest: když šest dní pominuchu AlxV. 2190; toho časa českých mníškóv šest u polském lesu sediechn DalC. 37; spadechu šest a třidcěti člověkóv Lit. Jos. 7, 5; biechu tu šest honcóv EvOl. 215ᵃ; –

sedm: sedm tisícóv mužóv slušeli (k bohu) Štít. uč. 69ᵃ; druhých sedm čiestí příslušejí k člověcství Alb. 49ᵇ; naplnichu sě sedm dni Ol. Ex. 7, 25; popadnú sedm žen muže EvOl. 135ᵇ; těch sedm úředníkuov u desk sedají VšehK. 99ᵃ; sedm bratřěncóv s matkú jěti a králem nuzeni Lit. 2. Mach. 7, 1; –

osm: táhniechu vóz osm koní AlxH. 2, 7; osm duší spaseny jsú od vody EvOl. 138ᵃ; –

devět, desět: však desět uzdraveni sú a devět kde jsú? HusE. 2, 340; potkachu jeho deset mužóv EvOl. 292ᵇ; těch X. k. gr. (t. deset kop grošů) sau na právě zůstali KolČČ.; –

*šest na desěte: 16 lotrů vsedli na vůz WintObr. 2, 163 (z r. 1523); –

sto: zdáše (sě), by v tu dobu sto hromóv spolu vzehřměli AlxB. 2, 22; – [117]číslo strany tiskutiśúc: cisúc jich (Řekóv) pod zed tekú AlxH. 8, 28; – mnoho: mnoho sto koní uvazú AlxV. 2183; mnoho tisíc by přepluli t. 1809; mnoho utěšených věcí náš zrak potýkají Alxp. 102; mnoho nás jsme jedno tělo kostela svatého ŠtítV. 5; mnoho lodí u břěhu stojiechu Hrad. 9ᵇ; pak-li jsú mnoho póvodóv a jsú dielní Rožmb. 11; –

málo: kak budemy moci málo nás bojovati Lit. 1. Mach. 2, 17; –

koliko, několiko: kolikž jich přijeli jeho EvOl. 211ᵃ; kolikž kolivěk vladařóv biechu Koř. Skutk. 4, 31; v nichžto (domcích) přěbýváchu několik jich (mnichů) spolu OtcB. 35ᵇ.

b) Je-li podmětem číslovka hlavní tvaru plurálového, bývá celý výraz pojat za sing. a bezpodmětě. Žádáme: čtyřie-mezicietma starci sediechu, ale bývá: čtyřimezcietma starcóv sedieše. Na př.:

dvaasedmdesát jich bylo AlxV. 655; s obú stranú jedieše dvanádcet muží t. 1222; okolo stolicě bieše čtrmezdcietma stolic a na stoliciech čtyrmezcietma starcóv Koř. Zjev. 4, 4; vsýpáše sě v ňe (v „moře“ ve svatyni) tři tisíce měřic Ol. 2. Par. 4, 5.

Srov. v § 21 a)α, §245, §251 č. 1 c).

12. Relativum má se v čísle shodovati s příslušným substantivem nebo jeho zástupcem; na př.: ľud, jehož sem neznal ŽWittb. 17, 45; všicci, ji úfají ve ň t. 33, 23. Některá relativa ustrnula v sing., kde by měl býti du. nebo plur., zejména jenž, jež (ježto, ješto), co. Na př.:

blázni, jenž sě světa bojie NRada 161; nám nebožátkóm, jenž smy z země učiňeni Alb. 13ᵃ; ty dušě, ješto sú byly obtieženy Pass. 487; ta řetězě, ješto byla přinesla t. 395; ta kniha, co jsi mi dal Us. nč.

Srov. v § 218 sl.

13. Když předměty dva nebo několik rozloženy jsou distributivně po jednom, tedy vyjádření děje se duálem nebo plurálem, nebo též singulárem. Duál je náležitý, když předměty jsou dva; na př.: vše po najú (t. nás dvou) voľú bude Mast. 110. Srov. v § 145 č. 3. Místo du., když klesá, bývá plur. Plurál je náležitý, kde předmětů je více než dva; na př.: Otokarovi a náměstkóm jeho na voléch dávámy Pulk. 135ᵇ.

Vedle plur. nebo du. a v dobách, kdy du. byl již klesl, jen vedle plur. bývá také sing.; na př.: proti její (t. jich dvou, m. své) vuoli oba zdráva bysta Pass. 591. Tu je sing. jako v případech, kde předmět je jeden; na př.: tak po jeho vóli bude Hrad. 135ᵇ.

Pravidlo, aby při předmětě jednom býval sing., při dvou du. (plur.) a při několika plur., dílem se zachovává, dílem nikoli a bývá sing. za plur. nebo du.[8] Pro evidenci uvádím vedle sebe případy všechny tři a také dále podávám některé příklady parallelní pro sing., du. a plur. Příklady na sing. místo du. a plur. viz v § 141 č. 5.) Zejména zachovává se tato shoda se skutečným počtem [118]číslo strany tiskupředmětů při věcech hmotných více než při abstraktních a zachovává se více v jazyce starším než novějším. Doklady tomu

a) jmen konkrétních:

kaž mi mú hlavu stieti Hrad. 95ᵃ; máť, kto jest v manželství, nejen sám sobě a po své hlavě živ býti ŠtítMus. 21ᵃ, ŠtítOp. 354ᵃ; tu oběma hlavy stěli Pass. 375; Terencian těmato dvěma svatýma káza hlavy stínati t. 284; král kázal všěm rytieřóm hlavy stieti t. 362; beze všeho súdu jim hlavy stěli t. 398; král káza třem tisúcóm hlavy stieti KatBrn. 182; jako by jim hlavy stínati chtěl Pulk. 125ᵇ; aby jim byly hlavy stínány WintCirk. 1, 85 (z pol. XVI); tehdy jsú měli na hlavách helmy Brig. 177; lidé ten pád vidúce zviklí hlavami Šach. 293ᵃ; mnozí bývají svých hlav divokých ŠtítMus. 15ᵃ; posmievajíce sě a klanějíce hlavy své Kruml. 417ᵃ; všichni mistři bez hlav budú GestaBř. 85ᵇ; divákům šly až hlavy kolem Ben. Třeb. Sp. V. 2, 229;

(měštěním nemá synu svému mnichu) platóv dědičných věčných zapisovati, než jen do života (t. synova) a po jich životiech (t. otcovu a synovu) aby spadlo na bratří Pr. pr. 252; král svým životem (t. osobně) přišel na pomoc Pulk. 117ᵃ; (já) na tom svój život pováži KatBrn. 258; rád bych, by (vy) zaprosili jednu mši zadušní, jsúc u nie životy svými ŠtítJHrad. (ŠtítE. 312); (dej, bože) v tom našě životy skonati Modl. 138ᵇ; anebo sě musíte našim bohóm modliti, anebo na tom své životy dáti Pass. 364; (učedlníci Ježíšovi) bezpečných věcí hledali jsú, bojíce se životuov ztratiti ChelčPost. 116ᵇ; kázal jim odjíti životy Háj. 161ᵃ; (my) všichni životy ztratíme rkp. XV st. (Hanuš, Osterspiele 96);

pade na svój oblíčěj Alb. 56ᵇ; padechu na své tváři Comest. 181ᵃ; (Mojžíš a Aron) padše na tváři své Br. Num. 16, 22; proč jsau dnes tváři váše smutnější t. Gen. 40, 7;

já (Kateřina) k tobě oči vznoši Kat. 188; (Jáchym a Anna) modlitby činiec vznosiesta oka Levšt. 150ᵃ;

svatý Ščepán velikým hlasem křikna hospodina poprosil PassKapB. 1ᵃ; (Ježíš) počě vysokým hlasem volati Hrad. 92ᵃ; proroci túžebnými hlasy voláchu PassKapB. 2ᵇ; voláchu velikými hlasy ML. 103ᵇ; nejedny trúby své prostřěly hlasy AlxV. 1206; židé voláchu hlasy velikými, aby (Ježíš) byl ukřižován Nikod. 109ᵃ; (Novoměstští) zvolají velikými a hroznými hlasy Let. 120;

(žena) za druhým mužem ( = po druhé provdaná) ihned nazvána bude babú ŠtítMus. 13ᵇ; (sestra) nenie vdána za muž Ol. Lev. 21, 3; any (ženy) by za muži mosily trpěti Štít. uč. 49ᵃ; (dcery) vdadí se za muže Comest. 103ᵇ; jehož (bezpečenství) ženy bez muž nemají Kat. v. 467;

svatý František bydlil v katrči KorMan. 38ᵃ; mníškové v katrčích bydleli t. 25ᵃ; [119]číslo strany tiskuna čeléch mužóv Ol. Ezech. 9, 4; (nepřátelé) o hrady krky by si mohli polámati, lebky roztříštiti Ben. Třeb. V. 1, 162; druzi jeho z plných hrdel smáli se t. V. 2, 202; soci křivé šepty k uchóm plodie Kat. 4; jmáte srdcě zkamenělá Hrad. 52ᵇ; Ježíš vida myšlenie srdec jich (apoštolův) Koř. Luk. 9, 47; apostolově nemohú smutka s srdec složiti Hrad. 77ᵃ; již sě jiej (Marii) poddadie a ji v svá srdcě vsadie Levšt. 151ᵃ; poslové jsú zžěsili srdcě našě Ol. Deut. 1, 28; aby svými srdci sě ke mně obrátili Kruml. 376ᵃ; páni (psali) jména naše svými rukami Lobk. 77ᵃ; ktož čstie otcě a matery, dává jim buoh dvojě dary Hrad. 98ᵃ; králové … zde pamět svých jmen ostavili Šach. 297ᵇ; kněží naši v jich kosteléch mše slaužie Lobk. 136ᵃ; k jich domovům Zíbrt. Z doby úpadku 1905 (zápis z r. 1780); poslové vraceli se k svým domovům TomP. 10, 86; poslové rozjeli se k svým domovům t. 10, 421; každý k svým koňóm řítichu sě Pulk. 62ᵇ; lidé seděli při obědech Rais, Potm. 144; (židé) své na ň mečě vytrhachu Vít. 48ᵃ; ti (šibalové) po víních chodíce Let. (apud Pal. 5, 1, 225); (židé) své plášče i rúcho snímavše počěchu sv. Ščepána kamenovati Pass. zl. Mus. 2ᵇ; –

b) jmen abstraktních:

tak po jeho vóli bude Hrad. 135ᵇ; když jemu nenie vše po vóli NRada 1581; vše po najú (t. nás dvou) voľú bude Mast. 110; Otakarovi a náměstkóm jeho na vólech dávámy Pulk. 135ᵇ; dali smy jim na vólech t. 152ᵇ;

podlé svých stavóv bohu služte Šach. 303ᵃ; sedm svatých dušě své pustili Pass. 370; těch (lidí), ješto by podlé svých stavóv nad jiné měli býti duchovnější ŠtítBud. 197; když by jistec neb rukojmě zaplatili (dluh), tehdy jim na jejich ctech to lání ke škodě býti nemá BrandlGloss. 119 (z r. 1564); (Arabové) na to (na oděv) nakládají, každý podle muožností svých KabK. 35ᵃ; pro naše zaslúženie Modl. 36ᵇ; toto poselstvie vyniká nade všě smysly i nade všě rozumy sáhá KristB. 4ᵃ; Jošt nás všechny zavazoval pod ctmi a věrami list. z r.1523 (Ruch 1888, str. 23); kteříž zapomínali se nad svými ctmi a přísahami Pal. 5, 2, 13 (reprodukce z rkp. starého); což se půhonův dotýče, to nezdá se našim rozumům, aby to vyměřeno býti mohlo t. 5, 2, 215 (z list. z r. 1513); mnohé cizoložníky znal sem, jenž sú hanebnými smrtmi sešli HusE. 1, 206; on (pan Rosenberský) některé z těch žhářů zlapal a zutrácel rozličnými smrtmi Let. 868; (hříšníci) od boha pomsty neušli, ale rozličnými smrtmi s světa sešli t. 1019; po smrtech jich (t. Šimkově a jeho manželky) HořovA. 23ᵃ (1540); oba dva po svatých smrtech do Říma přeneseni sau Lobk. 110ᵃ; škaredými smrtmi mnoho lidí zmordovati kázal KronMosk. Jg.; věrné správce vyhlazujíce smrtmi násilnými Štelc. Jg.; chceme, aby spěšněji poddaní v saudech, rozepřech konce brali Let. 964; tak sú nám potřěbny vašě spomoci Kruml. 89ᵇ; Turci každého přijmú dávajíc jemu [120]číslo strany tiskupenieze i jiné pomoci činiec KabK. 2ᵃ; počnúc od císaře Karla, krále Václava, císaře Zigmunda, krále Jiřího a krále Vladislava slavných pamětí Běl. 1537.

II. Grammatický rod.

148. 1. Grammatický rod je trojí: mužský (masculinum), ženský (femininum) a střední (neutrum).

2. Rozeznává se při jménech podstatných, přídavných (a participiích) při zájmenech rodových a při číslovkách.

Rod, který se rozeznává u sloves (rod činný a trpný), jest jen názvu stejného, věc se tu rozumí zcela jiná.

Rod substantiv.

149. 1. Každé substantivum jest zpravidla rodu jednoho, a to toho, du kterého při původu svém bylo pojato.

Jakého rodu které substantivum jest, učí živý jazyk a slovník.

Podle onoho pojetí bylo každé substantivum i utvořeno příponou kmenotvornou. Rozdíly grammatického rodu jevily se na kmenech, jež podle rozdílu rodového měly i rozdílné přípony. Proto u mnohých substantiv poznává se rod z koncovky; na př. substantiva s koncovkou -ec (lovec, kupec, švec) jsou masculina, substantiva s koncovkou -icě (sing., slepicě, ručicě, nožicě) jsou feminina, substantiva s koncovkou -o (město, okno) jsou neutra atd.

2. Jsou tu však některé odchylky a zvláštnosti. Odchylky ty vznikají dílem nátlakem významu – na př. kniežě jest původně neutrum, ale přechází k masculinům –, dílem i příčinami jinými.

Z toho ze všeho vzniká přecházení a kolísání v grammatickém rodě. O tom viz dále.

150. 1. Jména místní tvořená příponou -jь bývala původně rodu mužského a rozumělo se k nim substantivum mužské, na př. (ten) Boleslaὐ, (ten) Olomúc = Boleslavův, Olomútův na př. hrad. Ale časem pojímají se do rodu ženského a rozuměti k nim jest nějaké substantivum ženské, na př. (ta) Boleslaὐ, (ta) Olomúc – Boleslavova, Olomútova na př. ves. Doklady tomu:

(ten) Boleslav: do Starého Boleslavě Pulk. 23ᵃ; do Starého Boleslavi Háj. 120ᵃ; v Starém Boleslavi tamt. 122ᵇ; hrad za Mladým Boleslavem tamt. 341ᵇ; Boleslava Boleslavem oddělichu DalC. 25; – (ta) Boleslav: do Mladé Boleslavě KolČČ. 233ᵃ (1556); z Mladé Boleslavi Pal. 5, 1, 62; Stará Boleslav Us.

(ten) Kúřim: z Kauřima KolČČ. 349ᵃ (1562; novotv. podle vzoru chlap); z Kauřima VelKal. 107; k Knuřimu Háj. 51ᵃ; ku Praze a k Kau[121]číslo strany tiskuřimu KolČČ. 121ᵃ (1550); ku Kauřimi, kterýž se vzdal TomP. 4, 288; mezi Kauřimem a Českým Brodem t. 137; – (ta) Kouřim Us. spis.

(ten) Míšeň: před Míšňem DalC. 50; – (ta) Míšeň Us. nč.

(ten) Ostřěhom: kněz Ostřehoma dobyl DalJ. 45 rkp. Z (novotv. podle vz. chlap); do Ostřehomu Háj. 113ᵇ; k Ostřihomu TomP. 4, 288; za Ostřihomem Pal. 5, 2, 280.

(ten) Plzeň: v Novém Plzni (na inkunabuli z r. 1488, Věstník Č. Akad. 1894, 204); – (ta) Plzeň Us. nč.

(ten) Olomúc: přěd Olomúcem DalC. 82; – (ta) Olomouc Us. nč.

(ten) Vratislav: přěd Vratislavem DalC. 82; – (ta) Vratislav Us. nč.

V češtině západní a spisovné pronikla změna ta skoro všude, ačkoliv tu se udržely zbytky způsobu starého, na př. Bohdáneč masc. vedle Choteč fem., Dobříš fem. a v usu domácím té krajiny také masc. (v. III 1, 310).

Původní rod mužský zachován dialekticky: mor. Třebíč, Hołomúc, Kroměříž, Holíč, Lulč (do Lulča) atd. BartD. 1, 162 a Šembera 36.

2. Jména místní na -ie přejímají se z původního neutra do feminin na -ja. Na př.

Meziřiečie – nč. fem. Meziříč (gen. do Meziříče atd.).

Mezihořie – nč. Mezihoří neutr. a též fem. Mezihoř.

Podhradie – nč fem. Podhrád (gen. Podhrádě).

Přělúčie, z Přelaučí KolA. 1514; (horníci) dobyli Přelaučí a osadivše je (neutr.) škod mnohých počali činiti Háj. 386ᵃ – nč. fem. Přelouč.

Podhořie – nč. Podhoří neutr. a též fem. Podhoř.

Podólšie – nč. Podůlší neutr. a též fem. Podůleš.

Prosěčie, Janovi z Prosečí KolČČ. 147ᵃ (1551), na Prosečí t. 293ᵇ (1592) – nč. fem. Proseč.

Zábořie, z Záboří KolB. 1519 a KolČČ. 38ᵇ (1544) – nč. fem. Záboř.

Zámezie – nč. Zámezí neutr. a též fem. Zámez.

Vrchlabie, Anna z Vrchlabí KolČČ. 3ᵃ (1543) – nč. Vrchlabí neutr. a též fem. Vrchláb.

Konecchlumie – nč. Konecchlumí neutr. a též fem. Konecchlum.

3. Jména místní na -ie (-é) přejímají se z původního neutra do maskulina. Na př.:

Podolé, v Podolí TomP. 4, 173 – nč. masc. Podol (u Prahy).

4. Některá appellativa na -ie přejímají se do feminin na -ja. Na př.:

náručie, podnožie, snídanie, zádušie, záštie – nč. neutr. náručí atd. a také fem. náruč, podnož, snídaně, záduš, zášť.

5. a) Substantiva na -ь přecházejí z mask. do fem., poněvadž slova tato jsou většinou fem. Na př.: [122]číslo strany tiskumasc. zvěř: všeliký zvěř ŽWittb. 144,16; (i; zvěř maľučký tamt. 103, 25; vláštní zvěř ŽKlem. 79, 4; zvěř ten divoký Otc. 140ᵃ; při hlúpém zvěřiu ApD.; zvěři sú od boha stvořeni Háj. 449ᵃ; – fem. zvěř: zvěř polská Pror. 32ᵇ; ta zvěř (t. vlčice) Otc. 310ᵃ; zvěř (t. lev) bojovala t. 399ᵇ; zlá zvěři Pass. 470; mnoho jiné zvěři AlxV. 2318; přeľúté zvěři AlxB. 5, 24; všecky zvěři polnie Kladr. Isa. 56, 9; ta zvěř atd. Us. nč.

masc. pohřeb – stč. fem. pohřeb: pohřeb, jížto nás vykúpil HusŠal. 32ᵇ; pút, stsl. pątь masc. – pút fem.: kterú pút Hrad. 110ᵃ; nč. pout,pouť fem., dial. též masc. pout (gen. poutu atd.).

b) Naopak přecházejí substantiva na -ь z fem. do masc. Na př. stč. fem. běl: z běli pšeničné Ol. Ex. 29, 2; čiest běli pokropené olejem t. Ex. 29, 40; – nč. masc. běl.

fem. prsi (=du. i pl.): dvě prsi tvé HusŠal. 72ᵇ; tě dvě prsi t. 128ᵃ; na svú prsí Kruml. 2ᵇ; prsi tvé HusŠal. 14ᵇ; blažené prsi ML. 104ᵃ; ot prsí mateře mé ŽKlem. 21, 10; ot pirsí mateře mé ŽWittb. t.; k jeho prsem Krist. 89ᵇ; k prsem Pror. 49ᵃ; u prsech Pass. 30; na prsech Lobk. 8ᵇ, Háj. herb. 388ᵇ; prsmi i hlavama AlxV. 1579; mými prsmi Otc. 260ᵇ; mezi prsmi mými Ben. 4. Esdr. 14, 40; – masc. prs: z prs Comest. 128ᵇ, Br. Isa. 66, 11; prsův Br. Gen. 49, 15; k prsóm Comest. 54ᵃ; k prsuom Háj. 5ᵇ; na prsiech Comest. 74ᵃ; při prsích Br. Jg.; svými prsy Modl. 154ᵇ; prsy svými HusŠal. 15ᵇ; nad prsy Br. Isa. 32, 12; nč. prs, pl. prsa (jako mraka, záda atd).

6. Některá masc. a ſeminina přecházejí v plur. do neutra. Na př.:

nč. záda, prsa, oblaka, luka, dvířka, dvírka, muka; ob. a dial. mraka, vrcha, dola, lesa, hájka, bora, hora; místní jména Čecha, Hradčana, Lužana, Vala (u Miletína); hracha Kotsm. 22 (doudl.);

chodí na záleta BartD. 1, 138 (val.); bolíja mne kříža tamt.; letos sú veliké chłada tamt.; svinské chlévca tamt.;

jména pozemků Kříba, Břestka, Újezda, Kúta, Dołečka, mezi Hája, Krajina, Pústka, Seča, Stráňa tamt.

Srovn. III 1, 53–54 a 178.

151. Jména znamenající osoby mužské 1. kolísají se mezi fem. a masc., 2. přecházejí z neutra do masc.

1. Mezi fem. a masc. kolísají se jména, jako hospoda, hrdina, evangelista, levita, pastucha; dárcě, dávcě, súdcě, zprávcě; lovčí, krajčí, hrabie a j. Byla to původně fem., ale nátlakem významu přecházejí do rodu mužsk. V jazyku starém bývala ještě fem., zejména substantiva na -a, ale přejímala se již také do masc. a v jazyku novějším jsou masculiny veskrze.

a) Jména na -a. Na př.: [123]číslo strany tiskufem. hospoda: zradil boha, svú hospodu ApŠ. 47; pro svú hospodu Hrad. 94ᵇ; kak jsi svéj hospodě lstivý AlxV. 118; jemuž býti vašiú hospodú DalC. 4; s mladú hospodú Hlah. Eccles. 9, 2; –masc. hospoda: hospoda řekl jest Pror. Isa. 36, 10.

fem. hrdina: snide česká hrdina (t. Břetislav) DalC. 45; tě hrdině DalC. 97; – masc. hrdina: jmenovaný hrdina DalJ. 100; svému hrdině DalC. 21.

fem. levita: levity nasekachu drev Comest. 130ᵃ: – masc. levita: o levítovi jednom Ben. Súdc. 19 (nápis); Us. nč.

fem. pastucha, pastúška – masc. pastucha, pastúška: po svém pastušě Ol. Gen. 38, 20; jednoho pastúšky Otc. 126ᵃ; Us. nč.

fem. patriarcha: svaté patriarchy jaly sě volati GestBř. 52ᵃ; – masc. patriarcha: jednoho patriarchy Pass. 318; Us. nč.

fem. satrapa: však sʼ ty hubená satrapa Podk.; – masc. satrapa Us. nč. fem. slúha, sluha: slúha tvá ŽKlem. 18, 12; juž nechaj slúhy své servum tuum ŽWittb. Šim. 29; o uzdravení slúhy centurionovy Krist. 42ᵇ; slúzě svému ŽKlem. 18, 14; slúzě mému ŽWittb. tamt.; nevěrná slúho Jid. 133; nad sluhú tvú ŽWittb. 30, 17; s sluhú tvú t. 118, 65; slúhy židovské húbu v uocet omočichu Pass. 207; našě slúhy t. 326; však jsú všickni tvoje slúhy Hlah. 1. Par. 21, 3; budúť mé slúhy Ol. Num. 21, 3; – masc. slúha, sluha: slúha věrný CisMnich. 97ᵃ; nevěrný slúha DalC. 98; mój nevěrný slúho Mast. 211; slúhy tvého ŽWittb. 118, 29; slúzě mému tamt. 18, 14; slúzě svému ŽKlem. t.; nad tvým sluhú tamt. 30, 17; Us. nč. fem. sotona: co tu stojíš, škaredá sotono Pass. 589.

fem. starosta: pekelná starosta OpMus. 96ᵃ; nalezne starostu komorníkovu ODub. 5; židovské starosty mluviechu Krist. 34ᵃ; jakž sú sě starosty židovské uradili ML. 94ᵃ; židovské starosty byli jej zabili Pass. 399; –

masc. starosta: starosta rytieřský Pror. Jer. 52, 16; k římskému starostě Pass. 463; starostě svému Štít. uč. 71ᵇ; (s) starostú rytieřským Pror. Jer. 52, 14; Us. nč.

fem. svoboda: (Boleslav) svoboda veliká bieše DalJ. 32 (rkp. V.); Lipolte, rakúský vývodo, ty veliká svobodo Štilfr. Výb. 2, 44; – masc. svoboda: svoboda veliký DalC. t. 32;

fem. vévoda: dvě vévodě Ol. Num. 7, 3; dvě vévodě pruščie Pulk. 149ᵇ; tito sú vévody edomské Hlah. 1. Par. 1, 51; – Lipolt, rakúský vévoda DalJ. 80; rakúský vývodo Štilfr. Výb. 2, 44; Us. nč.

fem. víla: ten jest pravá víla DalC. 53; – pravý ť jest víla Dalz. 53; pravý jest to víla DalL. 1.

fem. vládyka: (svědci) mají býti vládyky usědlé ODub. 15; – masc. vládyka: vládyka chudý Štít. uč. 97ᵃ; urozenému vládyce KolČČ. 160ᵇ; jiní vládyky a zemané Háj. 60ᵇ; Us. nč. [124]číslo strany tiskub) Jména na -ja.

U jmen těchto je přejetí do masc. v jazyku starém vykonáno hojněji než u substantiv na -a. Na př.: ľudský dávcě AlxH. 6, 18; strážě kostelný Pass. 324; zlý oprávce AlxV. 1388; který panošě AlxV. 1388; jednomu panoši Hrad. 81ᵇ; bez dobrého zprávci Háj. 7ᵇ; atpod.

Ale některá substantiva ještě se v jazyku starém kolísají mezi fem. a masc. Na př.:

fem. dárcě: ty sʼ všěch chudých ščedrá dárcě Vít. 83ᵃ; štědrá dárce ML. 11ᵇ; – masc. dárcě: milostivý dárcě Pass. 488; dárci laskavého Br. Jg.; Us. nč.

fem. obhájcě: (vdova) jako dobrá obhájce Brikc. Z.; masc. obhájcě; horlivý obhájce Br. Z.; Us. nč.

fem. obráncě: Maria jest našě obránce Kruml. 85ᵃ; budem-li obránci naši Mariji milovati tamt. 87ᵇ; – masc. obráncě: obráncě mój ŽKlem. 9ᵇ; majíce obránce svého Příbr. (z r. 1429, Výb. 2, 411); Us. nč.

fem. rovně: zdali kdy rovně má kteráž kolivěk utekl jest Lit. Nehem. 6, 11; každý hlédaj, aby pojal (v manželství) rovni svú ŠtítV. 45; všeliký tvor vine se k své rovni Br. Jg.; s svú rovní Ol. Job. 16, 22; s svau rovní Ctib. Jg.; – masc. rovně: rovně tvój ŽKlem. 88, 9; svého rovni Reš. Jg.

fem. snúbcě: našich nepřátel v zemi pravá snúbcě DalJ. 56, rkp. L.

fem. súdcě: všickni súdcě zemské ŽKlem. 122ᵃ; k tomu kuoru duchovnie súdce mohú býti připodobnáni Štít. uč. 122ᵃ; – masc. súdcě: přěd súdci pravého DalC. 64; nebeského súdcě Pass. 10; věčného súdce Štít. uč. 5ᵇ; nad křivým súdcí t. 81ᵃ; přěd hněvivým súdcí Štít. ř. 132ᵃ; nč. dobrý soudce.

fem. zhúbcě: jsa svých kniežat pravá zhúbcě DalJ. 56, rkp. L; – masc. zhúbcě: nč. ten zhoubce.

c) Jména na -ьja.

U jmen sem hledících je přejetí do masc. vykonáno většinou již v jazyku starém a jen v několika příkladech dochován jest rod ženský. Na př.:

fem. hrabie, lankrabie, markrabie (hrabě atd.): zlá kniežata i zlé hrabie, vévody i zlé lankrabie, všichni cuzé otjímají Hrad. 106ᵃ; Jan a Otta, markrabie bramburské, boj jsú měli Pulk. 140ᵃ; Jan a Otta, markrabie bramburské, rytieři učiněni jsú tamt. 140ᵇ; – masc. hrabie, markrabie (hrabě): hrabie mladý DalC. 39; jednoho hrábí diábel posědl Pass. 396; k tomu hrabí OpMus. 34ᵃ; s jedniem hrabiú AlxB. 1, 26; bramburský markrabie DalC. 93; markrabě moravský VelKal. 82; ten hrabě, markrabě Us. nč. Srov. ještě zde dále v č. 2 b).

fem. lovčí: kniežě (Oldřich) sezva lovčie, kteréž koli biechu Hrad. 5ᵃ; – masc. lovčí: ten lovčí Us. nč. [125]číslo strany tiskuČastěji je v jazyku starém dochováno fem. u kollektiv bratřie a kněžie; na př.: svatý Prokop i bratřie jiná Hrad. 9ᵇ; milá bratřie, nedivte sě t. 10ᵇ; jdiechu na jitřni všě bratřie t. 26ᵃ; bosá bratřie DalC. 81; bratřie milá Štít. ř. 79ᵃ; duchovná bratřie t. 20ᵃ; bratřie milá t. 32ᵇ; všěcka bratřie Otc. 2ᵇ; kněžie jich leťala ŽWittb. 77, 64; pro bratří mú t. 121, 8; svú bratří těšte Pass. 315; mimo tvú bratří Ol. Gen. 48, 22; všicku bratří Nikod. 3ᵃ; čsnú kněží Hrad. 97ᵃ; ot tvé bratřie ApŠ. 14; pozval sobě jiné bratřie (= gen. sing.) t. 21ᵇ; svéj bratří radieše tamt. 17ᵃ; vám i jinéj bratří t. 20ᵇ; všiej bratří DalC. 53; svéj bratří Pass. 331; v křivé bratří Štít. ř. 19ᵃ; (s) strýčenú bratřiú DalC. 53; s svú bratří Hrad. 24ᵇ; býti zlú kněží ŠtítV. 227.

Ale již v jazyku starém přejímána tato substantiva do masc. (a plur.); na př.: ti bratřie Štít. ř. 88ᵃ; kněžie tvoji ŽKlem. 131, 9. Srov. v § 147 č. 2.

2. Z neutra do masc. přecházejí jména, jako podkonie, podkralé, podčěšie, podbiskupie, podratajie, přirozenie (= příbuzný), kniežě a Byla to původně neutra, ale přejímala se do rodu mužsk.; v jazyku novějším jsou veskrze masc.

a) Jména na –ьjo.

Přejetí do masc. je již v jazyku starém valnou většinou vykonáno; na př.; jeden podčěšie Pass. 299; jeden podratajie tamt. 387; ten duostojný podstolé Kruml. 298ᵃ; já podstarostie Osvětimský List. slez. z r. 1551 Perw. Otčetъ 66; atpod. – Jen v několika případech dochován jest ještě rod ženský. Na př.:

neutr. podkonie: (Darius) posla své podkonie, čstného rytieře Menona AlxV. 1125; ostav při nich (při koních) své podkonie Vít. 13ᵇ; – masc. podkonie: jeden podkonie Pass. 500; králóv podkonie t.

neutr. podbiskupie: všickna má podbiskupie (= nom. plur.) Jeron. 133ᵃ.

b) Substantivum kniežě

bylo v jazyku starém ješté hojně v rodě střed., ale již také přejato do masc. Na př.:

neutr. kniežě: to knieže AlxV. 725; kniežě milé Pass. 336; naše kniežě t. 315; kniežě liudské ŽKlem. 104, 20; žádné knieže KřižB. 76ᵇ; kniežě své Heliodora Kruml. 36ᵃ; své kniežě jěchu DalC. 34; kniežě naše jsi Pulk. 4ᵇ; slovútné kniežě toto zdrávo a veselo sě vrátilo tamt. 151ᵇ; jiné kniežě Hrad. 20ᵇ; donidž nebude knieže voleno Pr. pr. 242; když by knieže jmělo voleno býti t. 243; kníže jedno přistúpilo EvOl. 218ᵃ; v niežto (válce) knieže by zabito Břez. Snář 152; kníže rakauské VelKal. 33; – masc. kniežě: kniežě slovútný Pass. 329; když knieže milostivý Břetislav umře Pass. 315; všěcka kniežata slíbili jsú Pulk. 101ᵇ; všěcka kniežata řekli sú ŽKlem. 82, 13; Otto, kníže znojemský a olomúcký VelKal. 165; aby knížata Slezští připraviti se mohli Pal. 4, 1, 131. [126]číslo strany tiskuV jazyku novém je kníže zpravidla masc. Rodu středního je archaisticky v jazyku spisovném a dial.: na př.: umirało jedno kniža, ale i skonovało BartD. 1, 357 (laš.).

Substantivum kniežě, významem blízké substantivu hrabie, k tomu přispívalo, že se hrabie přejímalo do neutra. Zároveň se tu provedla změna ve skloňování; původní hrabie (podle vzoru sudí) začalo se skloňovati podle vz. kuřě, hrabě, -ěte atd. Podle jednoduchého hrabě vznikají pak později tyto novotvary také u složených markrabie atd. Na př.:

učiním z tebe hrabí bohaté Trist. 26; hrabě tyrolské VelKal. 265; hrabě lucemburské t. 242; markrabě brandeburské t. 331; markrabě moravské t. 324; lantgrabě duryňské t. 172.

U Seel. je také vůdce pojato do neutra: Bořivoj vůdce české 316. To je neumělost.

152. Několik substantiv je rodu obojetného, masc. a fem. Jsou to: dievka fem.: sedlská dievka DalC. 41; svatá dievko ŽKlem. 44, 15 atd.,

velmi často; – dievka masc. (= panic, mládenec): Maria…Josefu otdána bieše, dievka za dievku čistého Hrad. 61ᵃ; Jan počě čsně chovati jie (Marie), čistý dievka dievky čisté t. 60ᵃ.

brach masc.: milý brachu Hrad. 145ᵇ, HusPost. 36ᵃ; brachu milý frater carissime Otc. 469ᵇ; patřiž toho lživého bracha! KlemP. 62; – brach fem.: milá brachu! (praví Barbatus Marii) rkp. XV stol., Hanuš Ostersp. 72; miłá brachu (k osobě mužské) BartD. 1, 163.

host masc.: zlý hosti JidDrk. 19; mój milý hosti Pass. 381; svého hostě vedu t. 476; hospodář svého hosti móž staviti Rožmb. 233 atp., velmi často; – host fem.: jako chudá novopřišlá hosti Krist. 20ᵃ; jako novopřišlá hosti Pass. 48; u věčnéj paměti bude hosti má tamt. 383.

chot masc. i fem.: nebeský chot Štít. ř. 48ᵇ; jak tvój choti k tobě promluvil Orl. 29ᵇ; máš choti přěkrásného Kruml. 259ᵃ; s svým chotem Pass. 595; má milá choti žáducie Kat. v. 3414; svatá choti Alb. 37ᵃ; ukrutná chot Orl. 5ᵃ; má choti Kruml. 372ᵃ; nebeský chot pojal svú chot Štít. ř. 48ᵇ; nebeský chot svú chot drží Kruml. 285ᵃ; vida chot choti svú HusŠal. 38ᵇ; aby chot pro svého choti pracovala BrigF. 7 atpod.

kněz masc.: slavný kněz náš CisMnich. 97ᵃ, CisPr. 103ᵇ; kněže náš Modl. 96ᵃ; knězě českého DalC. 23; kněziu polskému t. 35; – kněz f. (=kněžka): ji (královnu) knězem učinichu v božnici Apoll. 142ᵃ.

panna fem. stč. a nč. pravidlem – panna masc.: co dieš ty, panno čistý? Štít. uč. 47ᵃ; jde za beránkem panna pyšný t. 47ᵇ.

153. Jsou mnohá substantiva, která mají vedle sebe rod dvojí, často také i tvar dvojí, někdy, ale zřídka, rod trojí.

1. Masculina a feminina. Na př.: [127]číslo strany tiskubota fem. Us. – dial. mor. bot: jeden bot Kulda 1, 240; tvar botům v. botám, botech v. botách Us. ukazují na masc.

faleš masc. i fem.: faleš zřejemný KorMan. 38ᵃ; lecjakýms falšem ŠtítPař. 101ᵇ; – faleš nevěrnú ChelčP. 200ᵇ; nč. samá faleš Us. Srovn. III 1, 121.

húšč masc.: veliký húšť toho lesa Pulk. 48ᵃ; u veliký húšč GestaKl. 264; – húščě fem.: v jednu húšti AlxV. 732, nč. houšť Us. Srovn. III 1, 121.

koblih masc.: nepraženým koblihem Lit. 1. Par. 16, 3; koblih Prešp. 1702; koblich Rozk. 2555; – kobliha fem. nč. Us.

koráb masc.: koráb sě rozraziv i potopi Pass. 287; na bocě korába Krist. 100ᵇ; na bocě korábu ML. 120ᵇ; v tom korábi ŠtítVyš. 111ᵇ; tvrdému korábu Otc. 242ᵃ; – koráb fem.: na jednu koráb Pass. 568; do korábi Krist. 103ᵇ; od té korábi Koř. Skutk. 27, 44; na korábi na veliké Otc. 444ᵃ; té korábě Pass. 487.

krádež masc. i fem.: všeho krádežě Otc. 127ᵇ; tím krádežem Háj. 240ᵃ; – takovú krádež tamt. 239ᵇ; nč. veliká krádež Us. Srovn. III 1, 120.

kročěj masc.: několik kročejuov Lobk. 88ᵃ; nč. ten kročej Us.; –

kročějě fem.: kročěje má Ol. Job. 31, 7; zlost kročěje mé ŽKlem. 48, 6. Srovn. III 1, 121.

křeč masc.: křeči, kterýž hlavu znak táhne Háj. herb. 220ᵇ; kŕč BartD. 1, 162; – křeč fem. Us. nč. Srovn. III 1, 121.

kúpěl, kúpel fem. i masc.: v tu kaupěl nohy Chir. 277ᵃ; v té kaupěli t. 171ᵇ; nč. koupel fem. Us.; – do toho kúpele Hug. 198(2); kúpelem vody Kladr. Efes. 5, 26; kúpel masc. BartD. 1, 162.

leb masc. (o- kmen): jeho svatý leb Pass. 236, z jeho svatého lba t. 241; na lbu Sal. 430; – leb fem. (i- kmen): jest-li leb porušena Sal. 420; ze lbi hlavné Mand. 94ᵃ; proraženie lbi Háj. herb. 281ᵃ; na lbech Sal. 427.

lúč masc. i fem.: drva s lúčem sušená GestaKl. 260; lúčové MVerb.; – od té lauči Háj. herb. 22ᵇ; nč. louč fem. Us. Srovn. III 1, 121.

lúpež masc. i fem.: lúpež mnohý ŽWittb. 118, 162; lúpež veliký Ben. 2. Par. 14, 4; – lúpež velikú t. 3. Par. 25, 13; sebrána bude laupež Br. Jg.; nč. loupež fem. Us. Srovn. III 1, 121;

moč masc. i fem.: moč bielý ChirB. 209ᵇ; s močem Rhas. 156; – aby mohl moč stavenú zbuditi tamt. 155; nč. moč fem. Us. Srovn. III 1, 121.

nedouk masc.: nedouk Chir. 2ᵇ, Lact. 87ᵇ; nč. nedouk Us.; –

nedouka fem.: nevýmluvný nedouka EvOl. 37ᵃ; nedouka idiota Pernšt. 1. Koř. 14, 24; kto naplnie miesto nedouky t. 1. Koř. 14, 16.

obloh masc.: obloh firmamentum MamB. 1ᵃ; aniž jest byla (hvězda) na oblohu Comest. 220ᵇ; pod oblohem t. 3ᵇ; pod oblohem ComestC. 2ᵇ; [128]číslo strany tiskututo o duze a oblohu nebeském (nápis) t. 18ᵇ; nad oblohem Comest. 183ᵃ; –

obloha fem.: ta obloha Comest. 3ᵇ; obloha světa bieše neužitečna t. 2ᵇ; učiňme jednu oblohu Baw. 117ᵇ; aby obloha hřiechu zkažena byla, nebo aby hřiech zkažen bvl, jenž jest obloha neb těžkost dušě JeronMus. 21ᵇ; firmamentum obloha nebeská Vocab. 170ᵃ; obloha firmamentum Prešp. 19, BohFl. 10.

obruč masc. i fem.: zlatý obruč ŠtítOp. 39; střiebrným obručem Nikod. 95ᵇ; obručem ChelčP. 141ᵃ; – obruč ocelivou Troj. Jg.; nč. ta obruč Us. Srovn. III 1, 121.

oděv stč. masc. i fem., nč. masc.: oděv Jezukristovu Otc. 416ᵃ; jest té drahé oděvi pilnu býti ŠtítMus. 82ᵃ; v ctné oděvi BrigF. 115; kakú oděví ozdobeni Štít. ř. 73ᵇ.

odiv masc.: a když sě ten odiv po všěch vlastech (pronese) Pass. 146; na odiv in miraculum Pror. Isa. 21, 3; v odiv Pernšt. t.; na odiv in stuporem t. Jer. 25, 9; odiv stupor Prešp. 2182; – odiva fem.: odiva stupor Pernšt. Jer. 51, 37; taká odiva šla Kat. 128; odiva spectaculum Prešp. 262; neslýchanú tu odivu svD. A 1; na odivu Modl. 54ᵃ; nedaj na ny té odivy Vít. 34ᵇ; na odivu Br. Jer. 18, 16.

ohrom masc.: v takém stojiece ohromě AlxH. 5, 29, AlxV. 1904; v tom ohromu byl Adam Vít. 15ᵇ; tiem ohromeni JeronMus. 65ᵃ; – ohroma fem.: ohroma búřě impetus tempestatis Pror. Jer. 5, 28; v svéj ohromě Rúd. 17ᵃ; pro strach té ohromy Pulk. 140ᵃ.

osladič, osladyč masc. i fem.: osladiče zeleného Sal. Jg.; nč. osladič masc. Us.; – vezmi osladyč, ztluc ji dobře Háj. herb. 377ᵃ; s vosladyčí t. 10ᵃ. Srovn. III 1, 121.

osob masc.: pohaniujiúce osobóv ŽKlem. 134ᵃ; – osoba fem. Srovn. III 1, 93.

osvět masc.: osvět nitor Prešp. 1879; – osvěta fem.: osvěta dubna lunatis aprilis Comest. 59ᵃ; tv duší našich buď osvěta Pís. (Výb. 1, 324); lucerna osvěta SequE. 10ᵃ.

otrap masc.: nemohúce vlásti sobú otrapa velikú mdlobú AlxV. 1585; v otrapě v tom jako všickni očí svú povzdvižechu v nebesa JeronMus. 32ᵇ; – otrapa fem.: v téj otrapě Otc. 250ᵇ; v hroznéj otrapě Pass. 326; v divnéj otrapě t. 289; když otrapa jich pominu Vít. 38ᵃ; otrapa extasis Jg.; v otrapě té náramné milosti Štít. ř. 18ᵃ; abychom z své otrapy procítili t. 96ᵇ; z otrapy vstavše Krist. 60ᵇ; u veliké otrapě OpMus. 74ᵇ.

palm masc.: miesto palmóv Comest. 110ᵇ; – palma Us. nč. pečet, počeť masc., fem.: svůj sem pečet přivěsil Jg.; – podlé pečeti mé Vamb. 1637; pečeti naše KolDD. 172ᵇ (1605); velké pečetě (sg. gen.) KolV. 6ᵇ (1768). [129]číslo strany tiskupleš masc. i fem.: k mnižskému pleši Háj. herb. 128ᵇ; pleš kněžský Beck. 3, 6 rejstř.; nenosili plešův TomP. 3, 219; nč. pleš masc. i fem. Us. Jg. Srovn. III 1, 121.

pohřeb masc. i fem.: tvój pohřeb Kruml. 61ᵇ; našeho pohřebu Pass. 400; křesťanským pohřebem Štít. uč. 75ᵇ; nč. pohřeb masc.; – do dne své pohřebi Ol. Sir. 40, 1; ku pohřebi vašie t. Gen. 23, 4; v této pohřebi Troj. 238ᵃ.

púšč masc.: na púšti solniem Kladr. Deut. 374ᵇ; – púšč(ě) fem.: ta púščě Krist. 29ᵃ; nč. poušť fem. Us.

pút, púť masc., fem.: pout masc. nč. dial.; –kterú pút Hrad. 110ᵃ; této púti Modl. 33ᵇ; nč. ta pout Us.

rév masc.: révem bujným Br. Ezech. 17, 6; ti tří révové t. Gen. 40, 12; –

rév, réva fem.: rév krásná Kruml. 8ᵃ; rév pravú tamt.; réva nč. Us.

san, saň masc., fem.: rozhněvav sě saň výpusti plamen JiřBrn. 68; saňevé Ol. Mal. 1, 3; hlavy sanóv draconum ŽKlem. 73, 13; žluč sanóv t. Deut. 33; – někaká saň Kruml. 31ᵇ; potlačíš tu san ŽKap. 90, 13; od ohně té sani Trist. 61; té sani kněz Kruml. 31ᵇ; nč. ta saň Us.

sír masc.: aby (smoly) horkost od síru bráti mohly Puch. 14ᵇ;–

síra fem.: síra nehoří u vodě tamt.; nč. síra Us.

skrýš masc.: svého skrýšě Kruml. 374ᵇ; mnoho skrýšuov Troj. 127ᵇ; skréš masc. BartD. 2, 284 (zábř.); – skrýše fem.: do své skrýše ŠtítPař. 104ᵇ; nč. skrýš(e) Us. Srovn. III 1, 121.

stien, stieň masc., fem.: stien smrtedlný ŽWittb. 43, 20; ó sladký stieni Modl. 109ᵃ; stienem ruky mé Pror. Isa. 51, 16; pod stieňem Ol. 3. Reg. 19, 6; nč. stín Us.; – jednu stien Pass. 583; z té črné stieni tamt.; pod tvú stiení Kruml. 378ᵇ.

stred masc.: stred sladký Hug. 60ᵃ; z svého stredu Ol. Cant. 4, 5;– stred fem.: medová stred Rúd. 2ᵃ; která stred Mand. 50ᵇ; mlékem a strdí Ben. Jos. 5, 6. Srovn. III 1, 374.

stvor masc.: podstata prvnieho stvoru ostane ŠtítMus. 153ᵇ, ŠtítV. 319; stvořitel všeho sboru a stvoru Lit. Sir. 24, 2; – stvora fem.: (v němž, orudí) bieše všěcka stvora čtvernohá Koř. Skutk. 10, 12.

súš masc.: pravým súšem Kat. 162; – súšě fem.: nč. souš Us.

věhlas masc.: venustate věhlasem SequE. 28ᵃ; věhlas venustas Rozk. 2695; věhlas venustas Prešp. 1767; – věhlasa fem.: věhlasu prudentiam Žkap. 48, 4; Dialektika, majíc nad jinými wyehlaſy Vít. 5ᵇ; jakž mně svědší má věhlasa Kat. v. 2576; jenž by byl v takéj věhlasi (rým: v takéj krási) t. v. 375.

velryb masc. stč.: propastný velryb Štít. ř. 215ᵃ; velryb jej požřel Har. 1, 119; Jonáš otjat byl velrybovi Alb. 59ᵇ; velrybové ŽKlem. Puer. 79; velrybóv velikých Mill. 118ᵃ; –- velryba f. nč. Us. [130]číslo strany tiskuvrátyč masc. i fem : umej se vrátyčem Háj. herb. 271ᵇ; – ženy aby sobě vrátyčí nohy myly tamt.

zbroj masc. i fem.: v zlatém zbroji Beck. 2, 11; v zlatým zbroji t. 314; – zbroji výbornú Háj. 324ᵃ; s jinau zbrojí Beck. 2, 14.

zpósob masc.: zpósob machina MamA. 29ᵃ; i všemu zpuosobu nebeskému Pr. Deut. 17, 3; pod způsobem chleba… pod zpósobem vína ŠtítMus. 153ᵃ, ŠtítV. 317; zpósoba fem.: kterýchžto věcí čas, řád, počet, zpósoba aneb rozum Koř.1ᵃ (Předml.); všie věci rybí zpuosobu mají Troj. 224ᵇ.

zvěř masc. i fem.; všeliký zvěř ŽWittb. 144, 16; zvěř ten divoký Otc. 140ᵃ; při hlúpém zvěřiu ApD. a; všickni zvěři zemščí Pror. Jer. 12, 9; zvěři sú od boha stvořeni Háj. 449ᵃ; – zvěř polská Pror. 32ᵇ; ta zvěř Otc. 310ᵃ; mnoho jiné zvěři AlxV. 2318; tři hrozné zvěři PassKlem. 201ᵃ; nč. ta zvěř Us.

žizn, žizň masc., fem.: sedm let velikého žiznu Ol. Gen. 41, 29; žiznu jejieho t. Deut. 33, 16; v žiznu t. 30, 9; žiznem ŽGloss. 64, 12; – taká žizn bieše Dalc. 94.

2. Masculina a neutra. Na př.:

břuch masc.: břuch ŽWittb. 43, 25; břich Štít. ř. 199ᵃ, Sal. 343, Pulk. 43ᵇ; – břucho neutr.: břiucho ŽKlem. 43, 25; břicho Hrad. 83ᵃ, Ol. Job. 32, 20; blažená břícha Štít. ř. nč. břich i břicho.

hlezen masc.: hlezen Prešp. 1211; hleznóv MamV.; až do hleznův Ben. Ezech. 47, 3 Jg.; – hlezno neutr.: hlezno BohFl. 432, Vocab. Mus. 184ᵃ, Cath. 177ᵇ; hlezna ustanú .MamA. 36ᵃ.

kúzl, pl. kúzly masc.: vypléním kauzły z tebe Br. Mich. 5, 12; všecky kauzly Háj. herb. 171ᵇ; ode všech kauzluov t. 163ᵇ; žena kauzlův plná Háj. 312ᵇ; kúzlo neutr.: sny i kauzla Ol. Deut. 18, 10; nedbá i jedněch kúzel AlxV. 221; nč. kouzlo Us.

rdesen masc.: vezmi persicariam, to jest česky rdesen LékA. 46ᵃ; hrdesen MamA. 14ᵇ; – rdesno neutr.: rdesno ApatFr. 77ᵃ; rdesno persicaria RostlF. 12ᵃ.

úd masc.: úd ušlechtilý Rhas. 137; nč. úd Us.; údo neutr.: údo membrum Prešp. 1185.

žezl masc.: žezl tvój ŽKlem. 22, 4 a ŽKap. t.; zlatý žezl Kruml. 48ᵇ, Kladr. Est. 15, 5; –žezlo neutr.: žezlo Pror. Isa. 9, 4; nč. žezlo Us.

3. Feminina a neutra. Na př.:

bedra fem.: bedru tvú femur tuum ŽWittb. 44, 4; střěla vstřělena u bedru Ol. Sir. 19, 12; do samé bedry Baw. 359; nad bedry tve ŽKlem. 44, 4; lóno i bedry Otc. 59ᵇ; – bedro neutr.: bedro MamA. 23ᵃ; pod bedro mé Ol. Gen. 47, 29, Br. tamt.; do bedra zdravého Sal. 718; ranil bedra má Ben. Job. 16, 14. Srovn. III 1, 149. [131]číslo strany tiskujátra fem.: jed sem játru BartD. 1, 162 (jič.); žulť (žluč) je v jatře t. 220 (laš.) játry rybie Comest. 180ᵃ, Ben. Tob. 6, 19; vepřové játry Chir. 50ᵃ; játro, pl. játra neutr.: játra Vel. Jg.; nč. játra Us.

ledvina fem.: ledvina Vít. 92ᵃ; zkušuješ ledviny Pror. Jer. 11, 20; dvě ledvině Lit. Lev. 3, 4; nč. ledvina Us.; - ledvino neutr.: ledvino Prešp. 1208.

lýtka fem.: lýtku k bedru vkládáchu Kladr. Jud. 15, 8; lýtky suras MVerb.; lýtky železné Kladr. Dan. 2, 33; lýtky (= plur.) Comest. 124ᵇ; – lýtko nč. Us.

mázdra fem.: proč sě jest rozdělila mázdra Ol. Gen. 38, 29; ořechová mázdra Nom. 69ᵃ; mázdra nauci BohFl. 218; nč. mázdra Us.; – mázdro neutr.: jako mázdro z vajce Comest. 180ᵇ.

Polska fem.: z Polsky DalC. 43; do Polsky Pulk. 40ᵃ, t. 69ᵇ; nč. knižně Polska; – Polsko neutr.: vše Polsko DalC. 82; nč. Polsko Us. Srovn. III 1, 194.

rúcha fem.: rúcha plátna ušlechtilého … kraššie bude …, než rúcha z křečného hrubého plátna ŠtítMus. 50ᵇ; rúcha vlašského plátna bude ť krašši nežli krežná ŠtítJHrad. 163ᵃ; rúchú tvář tvú zavázali Krist. 97ᵇ; jmajíc kirvavý šlojieř nebo rúchu Rožmb. 228; rámě uvázáno rúchami Ol. Ezech. 30, 31; tvář jeho byla rúchú zavázána HusE. 1, 130; obvěž hlavu rúchú RVodn. 263ᵃ; aby mu (žena sv. Pavlu) požičila rúchy s své hlavy Pass. 301; když jemu ona poda té rúchy tamt.; zavázachu Ježíšovi židé rúchú tvář jeho svatú OpMus. 82ᵇ; – rúcho neutr.: na rúcho mé ŽWittb. 21, 19; v rúšě pozlaceném t. 44, 11; v rúšě nestydlivém habitu impudico Túl. 25ᵇ; dievka …. rúcho práše DalH. 41; rúcho tegimen ŽGloss. 167ᵃ; tak divné rúcho jmieše AlxV. 890; bielé rúcho BohFl. 528; rúcho slavné MamA. 35ᵃ; rozdělili sobě rúcho mé a na mém rúšě metali sú losy ŽKlem. 21, 19; tak ť jí dobře slušie počestné rúcho a pokorné Štít. uč. 54ᵇ; bosa i bez rukávóv rúcho práše DalC. 41.

rúna fem.: bielú rúnu SequF. 43ᵇ; vellus rúna t. 47ᵇ a 48ᵃ; byla-li by té noci rúna rosú zmočena ComestC. 127ᵇ; byla-li rúna rosú zmočena Comest. 120ᵃ; beránkovú rúnú nás chtěl by obléci HymnOpav. 96ᵇ; tolikéž beranóv s rúnami svými Comest. 163ᵇ; s rúnami jich Kladr. 4. Reg. 3, 4; – rúno neutr.: rúno vellus ŽKlem. 71, 6, Ol. t. a Ol. Súdc. 6, 37; rúno volové Alb. 67ᵃ; rúno vellus Cath. 178ᵇ, Vít. 95ᵃ; rúno vlnú skropené Pass. 330; rúno vellus Prešp. 424, BohFl. 177 atp.

řebra, žebra fem.: an mu táhne žebru z boku Solf. Jg.; žebra (sg. nom.) Vel. Jg.; – řebro, žebro neutr.: řebro Vít. 92ᵃ, Nom. 70ᵃ; žebro Rozk. 1980; nč. žebro Us. Srovn. III 1, 152.

vojska fem.: již ona vojska tiehne KlemK. 41; vojska exercitus BohFl.834; z vojsky té Tand Z. 164ᵇ; vší vojště přikáza Baw. 262; – vojsko neutr.: [132]číslo strany tiskuvojsko exercitus MamA. 21ᵇ; vojsko phalanx Prešp. 1995; vojsko ŽWittb. Moys. 4; nč. vojsko Us. Srovn. III 1, 195. 4. Masculina, feminina a neutra.

slezen masc.: ukáží se játry neb slezen Sal. 540; slezen jest úd ušlechtilý Rhas. 137; – slezena, slezina fem.: vutok slezeny Chir. 254ᵃ; pod slezenú Rhas. 184; slezina Vít. 92ᵃ; nč. slezina Us.; –slezeno neutr.: slezeno ApatFr. 43ᵇ; bolest slezena t. 94ᵃ.

5.V nářečích, zejména moravských, jsou mnohá substantiva rodu jiného než v usu obecném.

a) Feminina za masculina. Na př.:

hadr – hadra BartD. 1, 110 (laš.);

míč – míča tamt. 2, 284 (N. Město);

motýl – motýla tamt. 1, 162 (jič.);

mrav – mrava: ukrojil si chleba pro mravu tamt. 2, 242 (val.);

nájem – najma tamt. 2, 345 (laš.);

násep – náspa t. 2, 434 (slov.);

nával – návała lidu t. 1, 235;

neduh – neduha t. 2, 261 (čes.);

nocleh – nocleha tamt. 1, 162 (uh.);

obyčej – obyčaj fem. t. 1, 162 (val.);

podešev – podešva t. 1, 162 (jič.);

příjem – příjma: vydavky velike a přijma žadna t. 2, 372 (laš.);

řetěz – řetaz, dimin. řetázka t. 1, 162 (val., uh.);

sáh – síha t. 1, 84 (val.);

skrojek – skrojka t. 2, 284 (čes.);

stín – tiňa t. 2, 402 (laš.);

stupeň – stupňa t. 1, 162 (jič.);

tvarůžek – tvaružka t. 1, 162 (laš.);

vích – vícha t. 2, 411;

vichor – vichora t. 2, 284 (zábř.);

zákop – zákopa t. 1, 293.

b) Neutra za masculina. Na př.:

bílek – bíłko BartD. 1, 199 (val.);

hřebelec – hřebelco t. 1, 216;

kamenec – kamenco t. 1, 221 (laš., uh.);

krchov – krchovo t. 1, 116 (laš.);

květ – kveto, kvietko t. 1, 226 (uh.);

žloutek – žłútko t. 1, 199 (val.);

domov – domovo: nemám žádný domovo Duš. jihoč. 2, 50;

Hvozd – Vozdo, Oujezd – Houvězdo; Týn – Tejno tamt.; [133]číslo strany tiskuBytov – Bytovo, Dražejov – Dražejovo, Hodějov – Hodějovo, Chodov – Chodovo, Klíčov – Kýčovo, Stankov – Stankovo, Švihov – Švihovo, Vácov – Vácovo, Vranov – Braňovo tamt.;

Hlupín – Hlupíno, Jinín – Jiníno, Ptetín –Pteníno tamt.

c) Masculina za ſeminina. Na př.:

kancelář fem. – kancełář masc. BartD. 1, 162 (val.);

koupel fem. – kúpel masc. tamt. (val.);

myšlenka – myšlenek BartD. 1, 162 (laš.);

okurka – okurek SborHoř. 83;

pec fem. – pec masc. BartD. 1, 162 (laš.);

ponrava – pondrab t. 2, 47 (han.);

postel fem. – postel masc. t. 1, 162 (val.), svůj postel, na smrtelnym posteli t. 2, 284 (záp.– mor., han.);

pověra – pověr t. 2, 284 (tišn.);

poušť fem. – poušt masc. t. 2, 284 (meziř.);

povodeň fem. – povodeň masc. t. 2, 284 (záp.–mor.);

rez fem. – zerz masc. tamt.;

rýže – rejž t. 2, 284 (žďár.).

d) Neutra za ſeminina. Na př.:

berla – brło BartD. 1, 162 (laš.);

dáseň – dźisno tamt. 1, 98 (laš.);

jiskra – iskerko t. (laš.);

vesna – vesno, na vesno, do vesna, od vesna t. 2, 410 (vých.–mor.).

e) Masculina za neutra. Na př.:

dítě – děť, takovy děť BartD. 1, 117 (laš.);

jaro – jar t. 1, 162 (val.);

ohnisko – vohnisek t. 2, 115 (litov.).

f) Feminina za neutra. Na př.:

jmelí – jameľa BartD. 2, 508;

klepeto – klapeta t. 1, 162 (laš.);

nebe neutr. – nebe fem.: v té nebi, pod nebó t. 2, 75 (han.); v ty nebi ( v té nebi) t. 2, 189 (han.);

ovoce – ovoc fem. t. 1, 162 (val., laš.).

6. Jsou jména vlastní osob mužských, při nichž koncovka bývá rozmanitá, ale rod zůstává mužský. Na př.:

Hromádka – Hromádko;

Jan –Jano BartD. 1, 37 (lip.);

Jirásek – Jirásko (v Oubislavicích);

Jiříček – Jiříčko (v Mlázovicích);

Jurek – Jurka – Jurko BartD. 1, 37 (lip.);

Matějka – Matějko; [134]číslo strany tiskuMikeš – Mikéška – Mikéško (v. Slovn. II, 359);

strýc – strýko BartD. 1, 37 (lip.), t. 41 (hrozenk.);

táta – tato tamt. 1, 141 (hrozenk.).

154. 1. Odvozeniny, které jsou kvalitativně stejné se jménem základním a jen kvantitativně se od něho liší, bývají zpravidla téhož rodu jako jméno základní. Na př.:

masc. chlap – masc. chlapec, chlapík, chlapák. Je neutr. chlapisko, ale je tu kvalita změněna; máť chlapisko význam příhany;

masc. kruh – masc. kroužek;

masc. květ – masc. kvítek; neutr. kvítko s významem příhany;

masc. milák – masc. miláček;

masc. syn – masc. synáček;

fem. ruka – fem. ručicě (stč.), ručka;

fem. noha – fem. nožicě (stč.), nožka;

fem. hlava – fem. hlavicě (stč.), hlavička;

fem. strana – fem. stránka;

neutr. oko – neutr. očko, očíčko;

neutr. slovo – neutr. slovce, slůvko, slovíčko;

neutr. srdce – neutr. srdéčko; atpod.

2. Dosti zřídka bývá odvozenina při stejné kvalitě rodu jiného než jméno základní. Na př.:

masc. kruh fem. kroužka: v té skále byla veliká kroužka železná Kulda 1, 55 (rožnov.).

masc. topor – neutr. topůrko;

neutr. sémě, semeno masc. semenec; –

neutr. Chvojno – masc. Chvojenec;

masc. Týn, Týnec – fem. Labská Týnice.

3. Diminutiva na -cě (fem.) a -ce (neut.) přecházejí časem do masc. Na př.:

fem. ves – fem. véscě – masc vesec, vestec v místním jméně Vesec, Vestec;

neutr. město – neutr. městce, Heřmanovo Městce – masc. městec, Heřmanův Městec, Králův Městec Us.;

neutr. dřěvo – neutr. dřěvce, božie dřevce Prešp. 790, božie dřevce BohF. (124), LékB. 105ᵇ, buožie dřevce RostlC. 108ᵃ – masc. boží jdřevec nč. Us.;

neutr. trdlo – neutr. trdlce, trdelce Lact. 107d – trdlec, trdlec tamt.;

neutr. sedlo – neutr. sedlce, Sedlce villa UrbE. 34 – masc. Sedlec nč.

[135]číslo strany tiskuShoda v rodě.

155. 1. Shoda v grammatickém rodě je možná potud, pokud slova, jež se říditi mají rodem slov jiných, jsou schopna podle rozdílného rodu se měniti a rozdílný rod vyjadřovati. Možna i provedena je tedy shoda v příkladech, jako jsou:

dobrý otec, – dobrá matka, – dobré dítě;

otec je zdráv, – matka je zdráva, – dítě je zdrávo;

Anakreon byl básník, – Sapfo byla básnířka; atd.

Slova, která se podle rodu grammatického nemění, nemohou se také shodovati v rodě s příslušnými slovy jinými. Na př.: hora Říp (hora fem., Říp masc.); – řeka Labe; – Cidlina je přítok Labe; bázeň boží jest počátek moudrosti.

Mluvíce zde dále o shodě v grammatickém rodu máme na mysli jen ty případy, kde slova, jež se v rodě shodovati mají, rod rozdílný také vyjadřovati mohou a tedy shody žádané jsou schopna.

2. V grammatickém rodě se mají shodovali:

a) souřadný přívlastek (i přístavek) se svým jménem podstatným (nebo jeho zástupcem);

b) souřadný doplněk se jménem, k němuž se táhne;

c) vztažné zájmeno věty přívlastkové s tím jménem podstatným (nebo jeho zástupcem), k němuž se vztahuje.

Jsou tu však odchylky a zvláštnosti, o nichž viz dále.

156. 1. Při substantivech neutr. plur. bývá neshoda. Shoda náležitá je: všecka okna se třásla, ale místo toho bývá: všecky okna se třásly nebo třásli. Na př.:

všěcka kniežata řekly sú ŽKlem. 82, 13; abych zvěstoval všěcky kázanie tvé tamt. 72, 28; abych jědl ovocě nivné fructus (plur.) tamt. Deut. 13 utěšenie tvá obveselily sú duši mú Alb. 107ᵃ; když sě dokonaly všěcka pokušenie Koř. Luk. 4, 13; jich písma nalezeny jsú rovna Nikod. 90ᵇ; na mé i na tvé léta ROtc. 146ᵃ; města přistúpily Mill.; zdály sě jako tři sluncě jsúce Pulk. 91ᵇ; zemdlelé sú posilovaly tvá slova Ol. Job. 4, 4; i byli sú léta tamt. Ex. 6, 20; na div byly slova tato tamt. 4. Reg. 22, 19; mohutné města EvOl. 152ᵃ; diela Abrahamovy čiňte tamt. 224ᵇ; zvířata sú podobné k opicem KabK. 4ᵇ; města, kteréž jsú tamt. 14ᵇ; pro tyto všecka léta KolČČ. 275ᵇ (1556); slova, která kladeny bývali Bible Melantr.1549 (v předmluvě ke čtenáři); lvice porodila mladý lvíčata Papr. Ob. 28; na své staré kolena BílC. 95 a j.; –

hovada, která by listí tisové jedli Háj. herb. 334ᵇ; (Moravi) dicunt sebrała se zvířata et sebrali se zvířata Nudož. 24ᵃ; takový (= –é) regalia Slav. 26; takové registra tamt. 53; ty slova Seel. 85; slova řecké tamt. 79; – [136]číslo strany tiskutíto slova BílQ. 1, 95 jste takoví telata VesA. 140ᵇ; pacholátka, která do školy chodili Beck. 1, 227; raucha nákladné byli tamt. 1, 67; světla, které se zatměli Seel. 14.

2. Při substantivech neutr. nebo fem. plur. významu osobního bývá výrok nebo attribut v masc. Na př.:

(vy) ubožátka chudí Podk. v. 61; vojska polní ostatek jim vydrali ChelčP. 6ᵇ; města moravská i česká přitáhše k Jihlavě tu jie dobývali Let. 519; knížata němečtí nechvátali Pal. 3, 2, 386; města (t. j. zástupcové města) vyšli ven (ze síně sněmovní) tamt. 5, 2, 292; (města) mu slíbili poslušenství TomP. 3, 409; což města Pražská vykonali tamt.;

(děti) jsauc smrtí zachváceni, nadepsaných díluo jsau nedočkali KolČČ. 20ᵇ (1543); když děti přípověd učinili tamt. 99ᵇ (1548); týž osoby oznámili KolČČ. 93ᵃ (1548).

3. Při substantivech několika, majících přívlastek nebo přísudek (doplněk) společný, bývá shoda a) s přednějším, b) s bližším a c) někdy se vzdálenějším. Při způsobu a) má masc. přednost před fem. a fem. před neutr. Na př.:

a) jehož sú sě mocní králové i mocná kniežata báli AlxV. 1320; král Matiáš všechny města i hrady zdobýval Let. 532 řemesla i obchod křísily se zase Pal. 4, 1, 225; aby netoliko král Fridrich, ale i knížata a korunní země všecky k němu (sněmu) připravili se mohli tamt. 4, 1, 131 (knížata pojato za masc.); otec a matka šli do města nč. Us.; –

b) by sě třásl svět i moře AlxH. 2, 1; panovali mysli i srdci svému ChelčP. 119ᵇ; aby ten zlý hlad a žiezeň přestala tamt. 97ᵇ; Příkladové, řeči a naučení vybraná z kněh hlubokých mudrců, název knihy vydané r. 1575; kdyby gruntové a dědictvie se měnilo VšehK. 205ᵇ; nesnáze a saudové sau povstali KolČČ. (může býti také shodou s přednějším rodem) 20ᵇ (1543); –

c) která města a hradové mohú zastavena býti MC., článek VIII (nápis); to smiešenie a ta nesnáz muož písařem zdvižena býti VšehK. 150ᵃ; ta relací nebo uvázanie má hned zapsána býti tamt. 197ᵇ; kdyby tento zámek a toto zboží můj býti mohl Let. 1019 (pod čarou na str. 420); ta slova a nářkové staly sau se (slova staly, viz zde a) KolČČ. 101ᵃ (1548).

4. Vůbec proniká způsob, aby v plur. místo tvarů kongruencí žádaných býval v attributu a v doplňku tvar jednotný, z feminina nebo masc. vzatý. Na př.:

nejste moje synové BílA. 59; všechny hříšníci Seel. 349; naše páni (pl. nom.) SborHoř. 81; ty naše berani, ty naše vovce, ty naše jehňata, voni (berani, ovce, jehňata) se pasou Us. nč.; katolický křesťané Seel. 46; jiný dvě města Žerkat. 117; dobrý lidé, dobrý ženy, dobrý vína nč. Us. [137]číslo strany tiskuV jazyku strojeném bývá tvar na -é: místo dobré říká se v nář. ob. dobrý, a tudy vzniká domnění, že za ob. dobrý vůbec má se knižně říkati dobré atd., tedy také dobré páni; na př.: jiné znamenité spisovatelé Seel. 260 a 267; němé mluví (m. němí) t. 158; anjelův, které se ukázali t. 10; jiné ležáci BílC. 125; milé bratři BílD. 478; divné hrobové BílQ. 2, 100 a j.

Jinde bývá masc. náležité a fem. neutr. stejné, totiž neutr. jako fem.; na př. zlins. masc. ti, oni, jedni, fem. a neutr. ty, ony, jedny, BartD. 1, 441; křižanov. masc. beli (= byli), fem. a neutr. bele (Autr.).

5. Substantivum kóň mělo v plur. tvar koni; při něm bývala shoda náležitá, na př.: koni budú svázáni DalC. 19; koni zvaní Br. Zach. 6, 2 atpod.

Časem se ujímá tvar koně, akkusativ živočišný vzatý za nominativ. Shoda je při něm dílem jako při tvaru životném, dílem jako při tvaru neživotném, v přísudku však jen jako při masc. Na př.:

koně jejich nejsú jiným živi než Mill. 43ᵇ; mohli ti koně na zámku zůstávati ŽerKat. 174; tak by se byli mohli koně zachovali tamt.; koně nás sotva dotáhli tamt. 234; koně rozutíkali se TomŽ. 160; (kočí) aby ty vrané koně učil táhnouti v voze, nebo snad příliš plaší byli ČernZuz. 275; že by jich (knih) všichni moji koně neutáhli TomP. 7, 345; –

některých koní, které sau Kapinosovi náleželi KolČČ. 135ᵇ (1548); koně strakaté a bílé (pl. nom.) Br. Zach. 1, 8; čije sú to koně Suš. 254; naše koně dobře táhnou Us. nč. –

Podobně se chová na př. holub: ty holubi jsou naše, ty holubi jsou všecky naše nč. Us. –

Stč. byl plur. rodiči; shoda při něm byla náležitá: moji drazí rodiči dávno jsú zemřěli.

V nč. je (var rodiče, akkusativ vzatý do nominativu, nikoli starý dual. Shoda při něm je jako při masc.: moji drazí rodiče dávno zemřeli.

Přechodník (praes. i praet.) má v jazyce novém tvar stejný s femininem; na př.: tělo umrouc pohřbeno bude; tělo umřevši pohřbeno jest.

V jazyku starém byl tu tvar stejný s masc. Na př.:

zjěvi sě děťátko nesa ovoce Vít. 90ᵇ; slunce slojí počna činiti dlúhé noci Troj. 182ᵃ; lkalo srdcem mnohé družě, zbyv svého milého mužě AlxV. 805. Srov. III 1, 295.

Tu je však jen změna v koncovce, nikoli též odchylka v rodě. – Bývají však při participiích skutečné odchylky od kongruence; na př.: (duše) v hřiešě stoje třepece Hod. 88ᵇ; buď (ty, Kateřino) všie radosti nezlišena, ale všeho smutka lišě Kat. 60 (v. § 374 B a § 378 č. 3 B.).

7. Adjektiva přivlastňovací mají v Čechách jihozápadních jediný tvar pro všechny rody (také pro všechny pády a obě čísla). Na př.: [138]číslo strany tiskusládkovo syn, sládkovo dcera, sládkovo pole Šemb. 13; pastýřovo syn Erb. čít. 35 (domažl.); sousedovo chlapci, od matčinos estry, na matčino polích atpod. Srov III 1, 269.

Příklady z doby starší: ta králevna třpaslkovo zemi mějieše TandZ. 176ᵃ; i ohlási se hned jestřáb: „Jsemť orlovo jediný dráb“ Rzvíř. (z r. 1528, jestřáb); Janovi tkadlci, Podlešákovo synu UrbChotC. 74 (r. 1514).

Z Jidřichova Hradce je ustrnulý tvar na -ů pro všechny rody; na př.: Bartošů Karel, Bartošů Marie, Bartošů vědro Šemb. 14.

8. Ve rčeních významu potupného a zhruba laskajícího bývá femininum místo masculina Na př :

ty kluku hloupá, ten chlap mizerná nč. Us.; ty jsi trapič trapičská Libuš. 115, 28; muži! necito necitelná tamt. 22; je to hlaváč paličatá Jirás. Sp. 2, 221; kluk bláznivá tamt. 2, 81; ty starče šedivá Neruda Klepy III, 222; když on (domácí pes, starý známý) mne (syna dávno z domu odešlého) chundeláč stará poznal! Rais. RD. 9; blázne stará! tamt. 108; dědek stará Rais Lop. 13; ty furiante furiantská Herrmann U sněd. krámu 3 (1890), 7; ty kluku nemravná, lidem protivná SborHoř. 84; to je kluk nedobrá, kluku klukovská BartD. 2, 284 (česk.).

9. Na západní Moravě, na Starojicku a ve Slezsku mluví se o nevdané dívce neutrem; tak mluví i sama o sobě. Na př.:

vono jí vod té doby málo, co vonemocnělo (pravila matka o 20leté dceři) BartD. 2, 284; Pepina žalovalo, že ho tatínek šidili, Maruška, že doslalo malej krajíc chleba t. 285; Pepina muselo kolbat, pak zas bučelo Pepina, že tamt. 263; pastvica mu pomáhalo tamt. 265;

hdě si byuo, Manďa? Byuo sem na úce (= lúce), obracauo sem seno BartD. 1, 162 (hodslav.); šak už sem stanuté (= už jsem vstala) tamt.

10. Místo masculina bývá neutrum s úmyslem a významem opovržlivým. Na př.:

néni toho (t. nadutý člověk) nikde, a jak sa to oháňá BartD. 1, 163; vrči to (pes) po mě, esli mě to neužere? tamt.

11. V komparativě a superlativě k rád bylo a má býti v sing. masc. radějí, fem. radějši, neutr. radějše, plur. radějše; na př.: aby radějí dal sě upáliti Modl. 72ᵃ; radějí umřel Štít. ř. 9ᵃ; neb bych radějši ot mečě sešla Pass. 19; že by radějši k smrti svolila Troj. 140ᵇ;

radějše chcemy zemřieti Pass. 436; chcemy radějše božie kázanie plniti Alb. 51ᵇ; (panny) jsú radějše smrt trpěly tamt. 10ᵃ; atpod.

Ale později shoda zrušena a ustrnulo radějí, raděj(i), radějie, -jé, radějši, radši, radči, radějšě, radše, radče, radš, rač pro všecko a bez rozdílu. Na př.: [139]číslo strany tiskuaby jiní lidé tím se radějí pode mne brali List. Krums.; zabí mne raději Br. Lev. 11, 15; raděj bych se rubat dala Suš. 39; (já, král) radějie v ňu (smrt) upadnu AlxBM. 4, 1; radějši byste mohli mój súd trpěti DalC. 4; (lidé) radějši zvolili tmy ChelčP. 153ᵃ; Egea by byla radějše polovici královstvie ztratila Troj. 217ᵇ; proč ty radče mluvíš Blah. 223; rač to nechci nč. Us. Srov. III 1, 301 sl.

12. Odchylky od shody v rodě bývají při relativu absolutním. Mělo by býti a bývá v sing. masc. jenž atd., bývá však za všecko jež, ješto, jenž, co. Je tu zároveň odchylka v čísle. Na př.:

kněžna, jenžto těžka bieše Pass. 338; tělo, jenž pro ny trpělo Nrada 312; ty sʼ ten, ješto sʼ svú krví zemi skropil Pass. 461; žena, ješto byla slepa tamt. 471; to je ten, co mi říkal, že nč. Us. Více o tom v § 218 sl. (při relativu).

13. Odchylka zdánlivá bývá ve větách bezpodmětných. Na př.: tisíc (masc.) lidí se sešlo (neutr.) nč. Us.; neminulo pět neděl Us.; polovice města vyhořelo Us.; bylo potřeba peněz Us.; ostatek toho kostela … zasuto rumem Pref. 30; nebylo jim núzě prodávati sedění svých Ol. Gen. 47, 22; ostatek (t. peněz) rozděleno mezi sirotky KolČČ. 278ᵇ (1558); aby jemu ostatek summy dáno a zaplaceno bylo tamt. 362ᵇ (1567); hojnost vína se obrodilo Vel. Jg.

Ale co se zde podmětem zdá, jsou buď akkusativy nebo výrazy skleslé. Někdy bývá tu shoda; na př.:

kdyby nějakých peněz potřeba byla KolČČ. 65ᵃ (1545); kolikožkrát by toho potřeba byla tamt. 85ᵇ (1548).

14. Při podmětu titulovém bývá shoda podle smyslu. Na př.: KMt sám súdí VšehJ. 23 (královská milost = fem., sám masc., shoda podle smyslu; královská milost = král); úředníky jeho milost královská saditi sám má VšehK. 17ᵇ; (by i královská milost dáti ráčil t. 174ᵃ; jako by jeho královská jasnost v zemi byl tamt. 164ᵇ.

15. Různé odchylky jiné. Na př.:

kolikož se osobám zápis rozpúštie, každý čtyři groše má dáti VšehK. 267ᵃ; aby skrze někoho některé straně škoda v jeho spravedlnosti a v jeho zboží nepřišla tamt. 239ᵇ (= shoda podle smyslu); –

to smiešenie a ta nesnáz muož písařem zdviženo býti tamt. 150ᵃ; ani křest ani almužna ani smrt pro jméno božie nemuož býti prospěšno k spasení Hilar. 10ᵇ (substantiv několik rodu různého, pří nich sing. neutr.); –

zisk ve ztrátě, radost v smutcě sú spřežena v jedno pútce AlxH. 7, 35 (substantiv několik rodu různého, při nich plur. neutr.).

[140]číslo strany tiskuIII. Grammatická osoba.

157. 1. Grammatická osoba je trojí: první, druhá a třetí.

Osoba první jest, která větu vyslovuje; na př.: v sing. já nesu, v plur. my neseme.

Osoba druhá jest, ke které se věta vyslovuje, nebo která je větou oslovena; na př. sing. ty neseš, plur. vy nesete.

Osoba třetí jest, o které se větou něco vyslovuje; na př. sing. on nese, strom nese ovoce, plur. oni nesou, stromy nesou ovoce.

2. Grammatická osoba rozeznává se při slovese urěitém, při jeho podmětě a při zájmeně přivlastňovacím.

a) Při slovese určitém se vyjadřuje rozdílnost osoby tvary zvláštními téhož slovesa a tím rozdílnými, že utvořeny jsou rozdílnými příponami osobními. Na př.:

osoba 1. sing. nesu, nesl jsem, plur. neseme, nesli jsme…,

„ 2. “ neseš, nesl jsi, „ nesete, nesli jste…,

„ 3. “ nese, nesl (jest), „ nesou, nesli (jsou)…

b) Jinde ve větě vyjadřuje se rozdílnost osoby rozdílným druhem slov, totiž

osoba 1. vyjadřuje se zájmenem já (sing), my (plur.);

osoba 2. vyjadřuje se zájmenem ty (sing.), vy (plur.);

osoba 3. vyjadřuje se zájmeny jinými a jmény, na př. on, ten, strom atd.

Zájmena já, ty, množ. my, vy slovou proto zájmeny osobními, a to já, plur. my zájmenem osoby první. – a ty, plur. vy zájmenem osoby druhé. Všecko ostatní, co je mimo osobu první a druhou, béře se za osobu třetí. Na př. ve větách: strom nese ovoce, sytý nevěří hladovému atp. jsou podměty strom a sytý a předměty ovoce a hladovému grammatické osoby třetí. Když tato jména nahrazujeme zájmeny, užíváme k tomu zájmena on, ona, ono (gen. jeho ..., dat. jemu… atd). Zájmeno toto je vlastně ukazovací; ale že ho užíváme pro grammatickou osobu třetí, pokládá se za zájmeno osobní, a to osoby třetí.

3. Na zájmenech osobních se zakládají zájmena přivlastňovací můj, tvůj, náš, váš, její a přivlastňovací genitivy jeho, jejich; a také v nich vyjadřuje se grammatická osoba rozdílná:

v sing. v plur.

pro osobu 1. je výraz přivl. můj, …… náš,

„ „ 2 „ „ „ tvůj, ……. váš,

„ „ 3. „ „ „ jeho (masc. a neutr.). jejich

její (fem.), jejich

[141]číslo strany tiskuShoda v osobě.

158. V grammatické osobě mají se shodovati a shodují se:

1. Určité sloveso se svým podmětem. Na př.: já nesu (podmět i určité sloveso v gramm. osobě první sing.), – my neseme, – ty neseš, – oni nesou, – stromy nesou ovoce (stromy nesou, podmět i sloveso v 3. os. plur.), – já jsem nesl (já_ jsem), - vy jste nesli (vy _jste) atd.

2. V grammatické osobě se shodují příslušní členové věty s tím, k čemu se vztahují. Pravím tedy: „ty máš mou knihu“, poněvadž v myšlence, kterou vyjádřiti mám, jest podmět osoby druhé (ty) a předmět přivlastňuje se osobě první (mou knihu); atd.

Zvláštností slovanskou v této příčině je zájmeno zvratné se a svůj, na př. (já) se vracím, (ty) máš svou knihu atd.; v. § 202 a 204.

Jsou tu však odchylky a zvláštnosti; o nich dále.

159. 1. Osoba druhá sing. bývá za neurčitou (něm. man, fr. on). Na př.:

to je povaha sedlákóv, ež sě nikda nepolepšie, jeliž bitím jě přibezděčíš Pass. 436; chcme-li do nebe, musíš mrzákem býti u světa HomMak. 14ᵃ; co sobě má viece zjednati, ktož chceš pro úrok bráti VšehK. obmeškáš-li se odporem, potom bude chtieti odpor klásti, aniž k ňemu bude dopušťen tamt. 129ᵇ; v každé vsi najdeš pět šest vdov s malými dietkami Lobk. 153ᵇ; pohlédneš-li obrázkům (!) měst v Paprockém vydaných, přesvědčíš se, že ... Wint. 480 (nč.).

2. Osoba třetí sing. nebo plur. bývá za neurčitou. Na př.: u téhož městečka, když jede do portu na pravé ruce ... Lobk. 29ᵇ; na zpodnie dvě podlahy muož vložiti dva tisíce suduov vína tamt. 19ᵃ; ziedka nevelmi vysoká, že ť muož přes ni hleděti tamt. 137ᵇ; –

ta kapla jest napřed široká, když do nie jdau tamt. 121ᵇsrovn. č. 1.

3. Osoba první plur. bývá za jinou. Na př.:

Pěkně vítám, pane měsíčku, přišli jsme už na letnice? Neruda Malostr. pov. 20; Rozumíme? To se koukáme…! tamt. Studie II, 186; Tak dnes budeme jísti jen čistou polívku (říká dr. Čmuchal pacientovi; Gebauer).

4. Když podměty jsou grammatické osoby různé, bývá společné jejich sloveso v osobě přednější. Na př.:

já a ty jsme přátelé nč. Us.; já a soused jsme přátelé nč. Us.; tesači kamenní a my rozkodlúčeni jsmy Ol. 2 Esd. 4, 19; já ani strýci moji nikdy smy k tomu nezváni NRada 988 sl.

Někdy bývá jinak. Na př.:

abych já ani náměstkové (t. nástupcové) moji toho zapierali Pulk. 143ᵃ.

5. Interjekce, které mají význam slova finitního, mívají rozdíl osoby grammatické. Na př.: [142]číslo strany tiskusing 2. os. na! – plur. 2 os. nate! Us.;

„ 2. „ hle, hleled! – plur. 1. os. hleleme, hleledme, 2. os. hleleďte ho! Us.;

sing. 2. os. hed! – plur. 2. os. heďte! Us.;

„ 2. „ heč! – „ 2. „ hečte! Us.;

„ 2. „ kyš! – „ 2. „ kyšte! Us.;

160. Pošinutí grammatického čísla a osoby v osloveních a ve slohu kurialním.

1. Grammatické číslo a grammatická osoba mají tu bývati a zpravidla jsou ty a takové, jakých žádá význam (smysl) a spojení ve větě. Ale někdy nebývá tak, nýbrž jest pošinutí, a to jednak čísla, jednak osoby anebo obého.

Odchylkou od pravidla tohoto je vykání, onkání, onikání atpod.

2. Tykání je přirozené a nejstarší. V dobách starých bylo pravidlem. Na př. O. z Dubé mluví ke králi Václavovi takto: V tom, jakožto Tvój věrný z Tvé koruny České přirozenú věrú poddaný, k Tvé cti a k Tvému i všie země České …., za otce Tvého i za Tebe, …. Ty na svém panství …. ODub. ArchČ. II, 483 sl.

Srov. u Blah. 251: staří říkali: ó králi, učiň miłost s słužebníkem tvým, nalezł-li sem miłost před tebau.

Drží se i v dobách pozdějších a také dnes; na př.:

(Bednářka praví Mikulášovi): pane Mikuláši milý, čím sem tebe nařkla, žádám, že to mimo se pustíš … A on, Mikuláš, těmito slovy promluviti jmá: paní Markýtko milá, což jsem koli proti tobě promluvil … KolČČ. 121ᵇ (1550).

Vedle tykání proniká již v době staré vykání. Na př.: die kupec (císaři): Pane, v vašem království přebývám; ač sě mé múdrosti vám nebudú hoditi, vraťte mi múdrosti mé a já vám penieze vrátím vaše GestBř. 126ᵃ sl. (r. 1443); aby on, Svatoš, k Jarošovi promluvil tato slova: Což sem koli, pane Jaroši, k vám v vopilým zpuosobu promluvil, pravím, že vás za toho nemám, než mám vás za dobrýho člověka … A on, Jaroš, zase aby těmito slovy k Svatošovi promluvil: pane Svatoši, já k vám rád chci dobrau vuoli jmíti KolČČ. 101ᵃ (1548).

V Čechách bylo rozšířeno již za Blahoslava: ten již dávno v zvyk vešłý způsob říkati jednomu Vy, Vám, a ne Ty a Tobě Blah. 251.

Je pak vykání dvoje.

a) Jen v zájmeně a v slovese finitním; na př.: ja jsem Vás viděl, viděl jsem Vašeho bratra, Vy jste slíbil, Vy jste zdráv nč. Us.

b) Spolu v doplňku nominativním; na př.: Vy jste slíbili, Vy jste zdrávi Us.; Milý Petře, my o Vás divný zprávy máme, jak ste se tam chovali, po krčmách se toulali, v krčmě biti byli WintCírk. 1, 372 (1574); [143]číslo strany tiskuže (vy, Bohunko) dosavad zdrávy ste ŽerKat. 196; a Vy (Barboro), ačkoli ste zimnici mívaly, ale poněvadž ste jí pozbyly, věrně Vám toho přeji tamt. 194; ste (vy, paní dcero) žádostivy zvěděti tamt. 124; milý pane, snad jste již vyrozuměli Beck. 1, 491; pane, z úst mých jste to vyňali tamt. 1, 445; abyste (Vy, pane) křesťansky živí byli tamt. 1, 460.

3. V onkání jest pošinuta grammatická osoba třetí za druhou.

Za Blahoslava říkali „někteří a na větším díle dvořáci“: přáł bych, aby se pán dobře měł (= abyste se, pane) Blah. 334. Tak i u Beckovského: táži se Pána (=táži se Vás, pane) Beck. 1, 444; kdyby Pán vyrozuměl tamt. 139.

V onikání je pošinutí osoby i čísla.

Za Blahoslava se říkalo: jsau-li pán doma?, nejsau pan doma Blah. 250. Podle Pelzela2 (1798), str. 174 jest onikáni v imperativě »höflich zu befehlen«, na př. posadějí se.

Potom v Čechách zobecnělo onikání ve vrstvách městských. Od počátku novočeského písemnictví vrací sc obecně vykání, a onikání drží se jen v nižších vrstvách městských.

V doplňku bývá i nebývá plur.; na př.: .slyšeli to?, jsou už zdráv? Us.

4. Pošinutí grammatického čísla mimo vykání a onikáni bývá ve 3. osobě také tehdy, když je řeč o osobě, k níž je zvláštní úcta. Na př.:

zatím pán (t. pan Černín) domů přijede, poroučejí, jak budou chtíti ČernZuz. 306; můj nejmilejší pán nemohou odjeti tamt. 307;

nrbožčík Klirkovský byli poslem, šli do Brodu a zabłúdili BartD. 1, 163; tatíček byli choří, na cestách sa zmohli tamt.; moji milí maměnko! tamt.; pověděli sme to našim tatulkovi tamt.; tata sú słožní (t. snášeliví), ale máma jaksi popříční (t. hašteřivá) tamt. 1, 252 (val.); naši maměnka dó s tráve tamt. 2, 285 (han.); náš tatínek šli na pole tamt. (han.); depak beli vaši stréček? tamt. (han.); Kde su paňmama? Šli do zahradky tamt. 2, 36 (přer.); jak Pámbů dajú, tak nech je tamt. 1, 164.

O Bohu a o svatých bývá to i v osobě 2.; na př.: Pane Ježiši Kriste, račte naspořit BartD. 1, 164; Sv. Marija, proste za nás za hříšné tamt.

5. Plurál za singulár bývá dialekticky v adjektivu possessivním; na př.:

beli o nás Slámovi (=Sláma) BartD. 2, 285 (han.); beli o nás starostovi (= starosta) tamt.; Zedníčkovi, poďte k nám tamt.; přešli k nám stréček Hélovi, kmocháček Němcovi tamt.; vitam vás, Kožíkovi (=Kožíku!) tamt. 1, 164; Bałajkovi (= strýčku, teto B.), kde idete? tamt.; nejsú tam naši? (t. otec nebo matka) tamt.

6. Plurál za sing. bývá o osobě grammatické první v listinách; zove se pluralis maiestaticus. Na př.: [144]číslo strany tiskuMy Jan z Vartenberka vyznávámy Wart. list. 1380.

Také spisovatel mluvívá o sobě plurálem, skromněji než singulárem.

7. Místo oslovení bývá reflexivum a tím vyhne se tykání i vykání; na př.: kde sa było (= kde jste byli) BartD. 1, 178; je se doma?, kde se ide? tamt. (»když se mluví k osobě vznešenější, jíž kdo přímo osloviti se ostýchá«).

IV. Substantivum.

161. 1. Substantivum jest jméno, jež znamená nositele energie nebo její předmět. Liší se ode jmen ostatních, od zájmen i adjektiv. Zájmena jsou významu jen formálního, substantiva jsou významu konkrétního. Substantiva znamenají nositele vlastnosti, adjektiva pak vlastnost samu. Adjektiva mají přechylování rodu, u substantiv je přechylování jen velmi omezené. Přípony kmenotvorné jsou většinou rozdílné pro substantiva a adjektiva.

2. Ve větě jest substantivum ve funkci podmětu, doplňku, předmětu, přívlastku (žádost peněz, král Václav) nebo jako částka větných členů jiných (žijeme v 19. století po narození Kristově).

162. 1. Činíme rozdíl mezi jmény konkretními a abstraktními. Konkreta znamenají věci konkretní, abstrakta věci abstraktní.

2. Některá abstrakta berou se také pro pojmenování předmětů konkretních. Na př.:

příjmení Svoboda, Láska, Nečas, Nechvíle, Nepokoj atpod.;

úroda: prodal jsem letošní úrodu Us. (= plodiny, které se urodily);

přízeň: sešla se tam celá přízeň BartD. 2, 374 (= příbuzenstvo).

Často tak bývá při substantivu verbálním; na př.: přirozenie = příbuzenstvo: přietelé … počěchu tušiti jemu jako přirozeniú milému Hrad. 143ᵇ; o vozě (okolo vozu, t. Dariova, bylo) jeho bližné přirozenie AlxH. 3, 13;

zvolenie: Maria jiného nehledá než-li zvolenie, po něm jiej svět žáden nenie (=zvoleného, t. Ježíše) Hrad. 34ᵇ;

stvořenie = tvor: nade vše stvořenie Štít. uč. 30ᵃ a nč. Us.;

potěšení: už mé potěšení na vojnu vedou Pís.;

vězení, jmění atpod. Us. Srov. v § 354 č. 3.

Dále u jmen jiných; na př.:

knpečstvie – zboží: přijedúce s kupectvím ChelčP. 229ᵃ.

3. Konkreta rozeznávají se vlastní a obecná (appellativní). Jména vlastní jsou, jimiž rozeznáváme individua od druhu, appellalivní pak, jimiž nazývá se každý jednotlivý příslušník svého druhu.

Ke jménům obecným patří take jména hromadná (collectiva) a látková (materialia). Jména hromadná jsou tvaru jednotného a vý[145]číslo strany tiskuznamu množného; na př.: doubí, trní, bratrstvo, rodina, čeled a j. Jména látková jsou vždy čísla jednotného a znamenají látku, jejíž každý díl i každý násobek týmže jménem se nazývá; na př.: železo, zlato, hlína, voda, vosk atd. Když jména taková přece se vyskytují v plur., mají význam jiný než látkový; na př.: železa (= pouta), vina (= rozličné druhy vína) atpod.

4. Jména vlastní jsou anthropica a topica. Ona znamenají člověka, tato místo.

Anthropica jsou a) osobní (personalia), b) rodová (gentilia) a c) národová (ethnica).

a) Jména osobní jsou z doby předkřesťanské, na př.: Václav, Přemysl, Libuše, i z doby křesťanské, a to buď domácí (Václav) anebo cizí (Jan, Anna), zvaná jména křestní.

b) Jména rodová znamenají buď vůbec rody, na př.: Vršovici, anebo jsou to t. zv. příjmení, o nichž viz § 163.

c) Jména národová znamenají národ anebo menší jeho celek; na př.: Čech, Slovan, Němec, Hanák, Bavor.

5. Jména křestní přijímají formu domáckou (hypokoristickou). Na př.:

Jiří –Jíra, Kliment-Klíma, Bartoloměj - Bárta, Josef- Joza, František- Franta, Ferdinand- Ferda, Leopold-Polda, Antonín-Tonda, Jaroslav-Jaroš, Bohuslav-Bohuš, Nikodém-Kodym, Agatha – Hata, Alexius – Lexa atpod.

Příjmení.[9]Srov. Vojt. Kebrle: Příjmení česká, vzniklá ze jmen křestních (v programmu gymn. pražs. ve Spálené ul. 1889). Týž: Příjmení česká podle tvaru a původu (v progr, gymn. domažlic. 1892). Ant. Kotík: Naše příjmení. R. 1894. Fr. Bartoš: Dialektologie moravská I. 147–149. Týž v Hlídce 1896. Z. Winter: Obraz měst českých I, 76 sl. Fr. Palackŷ v ČČMus. 1832, 60.)

163. Příjmení vznikala, když jméno křestní samo jako název osoby nepostačovalo. Tu přidávalo se ke jménu křestnímu jméno druhé, příjmení. To bylo voleno podle rozdílných okolností; viz v § 164.

Přijmení s počátku nebyla stálá a dědičná. Tak bylo ještě v století XV. Na př.: Štítný byl ten, kdo byl právě majetníkem statku řečeného Štítné, a když statek prodal, jmenoval se Štítný jeho nástupce; syn Jana příjmím Kováře mohl býti Havel příjmím Písař. Stálá a rodová t. j. v rodině dědičná stala se příjmení teprve v době pozdější.

164. 1. Mnohá příjmení jsou ze jmen křestních. Na př.:

František - Franta; Jan - Janda; Řehoř-Řéha, Říha, Řehák; Kliment - Klíma; Benedikt - Béna, Bína, Beneda, Benda; Václav - Václavek, [146]číslo strany tiskuVáclavík, Václavíček; Petr-Petřík, Petrák, Pech, Pešek, Pécha, Pícha, Peška, Péša, Píša, Pešík, Pecháň, Pechan, Pechánek, Pecháček;

Matouš-Matula BartD. 1, 142; Mikuláš-Mikula, Mikúš, Miklica tamt. 1, 142, 146; Václav-Vacula tamt. 1, 142;

Jan-Janiš, Januščík, Janečka, Fabián-Fabiš tamt. 1, 146 – 147;

Cyrill-Ciroš, Ferdinand-Ferdoš tamt. 1, 146;

Antonín-Antek, Štefan-Štefek tamt. 1, 147.

2. Příjmení je ze jména otcova (nomen patronymicum). Na př.:

Otec byl pan »Zdeněk z Šternberka« a synové jeho sluli obecně »páni Zdeňkové « Pal. 5, 1, 191.

Otec byl »pan Lev z Rožmitála« a syn jeho pan »Zdeněk Lev z Rožmitála tamt. 5, 2, 84, a syn tohoto byl »Adam Lev z Rožmitála« tamt. 5, 2, 434.

Otec Matěj – syn Václav Matějův KolEE. 230ᵇ (1705) anebo Václav Matějka tamt. 231ᵃ (1708).

Otec Skopał – syn Skopáłek, otec Měrka – syn Měrečka, otec Škoła – syn Škołečka BartD. 1, 149. Tato jména synů stala se opět příjmením samostatným a odtud na Moravě tolik příjmení tvaru zdrobnělého.

3. a) Příjmení vzniklo ze jména manželčina. Na př.:

Jiřík Vavřinec KolB. 7ᵇ (l504); nazván tak podle manželky své Kateřiny, vdovy po Vavřinci: Kateřina, manželka Jiříka Vavřince tamt.

Jan kramář Mandin TomP. 4, 241 (= jehož manželka byla Manda).

Sigmund z Kotenčic, řečený jinak Sigmund Mandin, dle manželky své Mandy kramářky, vdovy po sťatém Janovi kramářovi TomP. 4, 439; jinak se zval také Sigmund Manda z Kotenčic Pal. 4, 1, 437.

Kateřina, vdova po Havlu Rybovi, provdala se za Jilka konváře jinak zvonaře a tento Jilek konvář nazývá se pak též Rybou TomP. 8, 396.

Soukenník Bohuslav Kroupa vzal si za manželku vdovu po Janu Legatovi a jmenuje se pak Bohuslav Legat tamt. 10, 40.

Podobně vzniklo na př.: Mikulášek Anežka řečený PoprR. 44; Václav Hedvika krejčí TomP. 4, 367.

Ze jmen ženských vznikla mor. jména Apołeňák, Běťák, Dořák, Františák, Hadvižák (z Hadviga), Marušák, Polušák, Poleksiňák, Petrušák, Veruňák BartD. 1, 148.

Způsob tento je na Moravě dosud živý. V rodišti Bartošově měl mlynářský tovaryš ženu resolutní Marianu a jemu podle ní říkali Marián BartD. 1, 148. Jinde se muž jmenuje Macek, žena podle něho Mackula, ale tato vládne domem, proto říkají mužovi Mackulák tamt.

b) Někdy souvisí příjmení s manželkou poněkud jinak.

Příjmení Babák vzniklo z appellativa babák = manžel porodní báby; podobně Pradlák z pradlák = manžel pradlenin. Srov. BartD. 1, 148. [147]číslo strany tisku4. Příjmení voleno podle zaměstnání. Na př.:

(soused) Jan od tří korun nazvaný Pastucha, protože prý v mládí stádo pásal TomP. 10, 607. Podobně vzniká příjmení Kovář, Krejčí, Písař, Bednář, Truhlář, Švec a j.

5. Příjmení voleno podle rodiště a bydliště. Na př.:

Jan od čápů neboli Čapek nazýván byl tak dle domu svého („u čápů“) TomP. 8, 394;

Václav z Prahy od sv. Haštala, krátce Haštal zvaný tamt. 9, 226;

s Janem Žábou čili od žáby tamt. 10, 557;

Prokop Šárka držel „louku pod Šárkou“ tamt. 9, 63.

6. Příjmení učiněno ze jména místního (z rodiště, z domova, z působiště atpod.). Na př.:

Jiří Bor; tak nazván, že byl „někdy farářem Borským“ TomP. 3, 443;

Jan Hus; zkrácením, protože byl z Husince; tak vykládá TomP. 3, 434;

Jan Kbel; „nazvaný tak, jakožto držitel fary ve Kbelích“ tamt. 3, 442 (r. 1394);

(Jan) Jesenic, bývá nazýván Jan z Jesenice tamt. 3, 554;

Jan Příbram čili Jan kněz ze Příbramě tamt. 3, 556;

Janovi Rokycanovi tamt. 4, 309 – Jan z Rokycan tamt. 4, 366;

Jiří z Poděbrad – proti Poděbradovi Pal. 4, 1, 289;

Klíma Kostelák, rodilý z Kostelce TomP. 8, 470;

Jan Velvar čili z Velvar, měšťan Pražský tamt. 8, 460;

Jan Domašín PoprR. r. 1423– z Domašína Jan tamt. str. 11; podobně vznikla jména

Čelakovský, Pražák, Podlipný, Zápotocký a j.

Způsob tento je u českých židů; na př.:

vypravuje r. 1600 žid Joachym Brandejs WintObr. 2, 163. Tak ještě podnes Příbram, Brandejs, Jičín atpod.

7. Příjmení učiněno ze jména národního; na př.:

Michal Polák (kališnický kněz v Praze 1480 sl.) byl rodem Polák Pal. 5, 1, 201;

mistr Engliš a pod. Srb, Srba, Rus, Vlach, Němec a j.

8. Mnohá příjmení jsou a) z participia –lъ, a b) z adjektiv. Volena byla podle některé vlastnosti tělesné nebo duševní, skutečné nebo domnělé, podle zaměstnání atpod. a často jsou to přezdívky, mnohdy dosti potupné. Na př.:

a) Dohnal, Pospíšil, Rosulek (z roz-sul), Roštlapil (z roz-šlapil), Přibyl, Kvapil, Sušil a j.

b) Černý, Bohatý, Zubatý, Nový atpod.

8. Některá příjmení jsou přijata z němčiny. Tu pak končí se v češtině na -a. Na př.: [148]číslo strany tiskuFuchs – Fuxa, Fried – Frýda, Preusse – Projza;

Kober – Kobera, Fischer – Fišera, Peter – Petera, Peterka, Kraus – Krousa, Winter – Wintera, Hein – Hejna a pod. Flandera, Flanderka, Hevera, Heverka, Šimerka, Stumpfa, Hoza, Šturma, Švácha;

Majera, Vorma (Wurm) BartD. 2, 169 (han.); Golda, Kunca, Glóza (Glos) tamt. 1, 141.

Podobná adaptace je, že bývá -ar místo cizího –er; na př.: Meissner – Mejznar, Wittwer– Vitvar, Wagner– Vojnar.

10. Příjmení tvořená ze jmen domácích mívají koncovku jinou než jména, z nichž vznikla.

a) Příjmení z adjektiv mívají koncovku -a nebo -enka; na př.: adj. chlubný–příjm. Chlubna, hubný – Hubna, Hubenka, pyšný – Pyšna (Kotík), stč. duchný (Slovn. I, 854)–Duchna (tamt.), Špatný – Špatenka.

V nářečích moravských také příjmení z participia -lъ mívají koncovku –a; na př.:

kydał – Kydała, drápał –Drápała apod. Přibyła, Sŕkała, Stuchła BartD. 1, 141.

b) Příjmení ze substantiv, i vlastních, mívají koncovku -a: na př.: Srb – Srba, Vach – Vácha, Kužel – Kužela, Mašek – Maška, Matěj – *Matějek – Matějka a pod. Jetela, Vaňka, Vošťála, Chmela, Mazura;

brdo–Brda (Kotík), dřevo – Dřeva (kupec v Praze na Rybníčku ok. 1898);

Datinský – Datina, Sedlnický – Sedla, Stav́aník – Stav́aňa, Kubeš –Kubeša BartD. 1, 141.

c) Příjmení ze substantiv mívají koncovku -o; na př.:

Matějko, Jiříčko, Jirásko, Janko, Zítko, Hromádko, Zapadlo, Vočadlo, Vosáhlo.

11. Příjmení bývá neustáleno. Na př.

Juřík Juránek: Jiříkovi Jiránkovi KolKE. 440ᵇ (1737); – jindy se táž osoba jmenuje Juřík Jurák: Jiřík Jirák tamt. 436ᵇ (1710).

12. Příjmení, jak se vyvinují, zjednodušují se. Na př.:

Jiřík Syrový voko KolČČ. 339ᵇ (1562), na domě … Jiříka Syrový voko tamt.; – z toho pak Jiřík Syrový: od Jiříka Syrovýho tamt. 339ᵇ (1565).

Jiří Tomkův, Jan Vančurův: Jiříkovi Tomkovu KolČČ. 415ᵇ (1566), Jiřík Tomkův t. 415ᵇ (1568), Dorotka, Jana Vančurovýho manželka t. 199ᵃ (1556); – z toho pak Jiří Tomek, Jan Vančura: Jiříkovi Tomkovi t. 415ᵇ (1568), od Jana Vančury t. 199ᵃ (1557).

Tomáš Kolkuov t. 53ᵇ (1551); – z toho pak: Tomáš Kolek t. 53ᵇ (1553). [149]číslo strany tiskuMikuláš Pekluo (t.-uov) t. 12ᵃ (1544); – z toho pak: Mikuláš Peklo t. 12ᵃ (1543).

Jan Kordulčin t. 33ᵇ (1543), Janovi Kordulčinýmu t., Janem Kordulčinejm tamt.; – z toho pak Jan Kordule: nebožtíkovi Janovi Kordulovi t. 33ᵇ (1555), podle kšaftu Jana Kordule tamt.

Petr řezník z Hladkého domu KolB. 46ᵃ (1496), Petrus carnifex de domo Hladký tamt. 13ᵃ (1489), opatrnému Petrovi z domu Hladkého t. 73ᵃ (1497); – z toho pak Petrus Hladký t. 1ᵃ, 4ᵃ (1501).

13. a) Pojmenování pro rodinu.

Usus čes.:

Muž, otec je Pour, Dušek, Studený, Krejčí, Kovář:

kde zůstávaj Pouroví, Duškoví, Studenýho, Krejčoví…?;

je u Pourů, u Dušků, u Studenejch, u Krejčovejch …;

šel k Pourom, Duškom, Studenejm, Kovářom …;

di (s)krz Kovářovo (stavení), nebo (s)krz Kovářoví…;

před Pourovy, před Studenejma, n. před Pourovejma, před Studenýho…;

di ke kupcom, di ke kupcovejm (= do domácnosti), di ke kupcoj (pro cukr…) SbornHoř. 82.

Usus mor.:

pl. nom. – i: kde tu bývajú Jurásci, Tomečci, Múčci (Múčka), Staňci …? BartD. 1, 138 (val.); –

pl. nom. –é: kde tu bývajú Kožíké (Kožík), Petré (Petr), Hozé (Hoza), Vajé (Vaja), Mičké (Mička), Polášké (Polášek), Trlicé (Trlica) t. (zlin.); z toho ustrnulé: to je Ozef Simké, Anča Jantelé, Dorka Janké, Jura kováré t. 1, 139; –

pl. nom. – ovci: Bubeníkovi (Bubeník), Húserkovci (Húserek), Kubikovci (Kubica), Berkovci (Berka), Ščastníkovci (Šťastný!), rechtorovci (rodina učitelova), panáčkovci (farář a jeho domácí), stařečkovi (dědeček a babička) tamt. 1, 139 (pomor. a dol.); –

pl. gen. za nom.: kde bývajú Noskových, Filipovičových, Motyčkových, Vaculíkových, Směšných tamt. (podluž.); –

pl. gen. s u n. o: kde tu bévajó o Vemětalu?, o Nováku vozijó hnuj, u Buršu, u Hájku tamt. (han. a záp.-mor.).

b) Pojmenování pro ženu. Na př.:

Pospíšil – Pospíšilka, Novák – Novačka, Katherinam Bohdalkam, TomZ. 1419 st. 83; –

Novák – paní Nováková, po Dorotě Kuchařové KolEE. 240ᵃ (1660); -

Novotný – paní Novotná, Nový – paní Nová.

c) Pojmenování pro dceru; na př.: [150]číslo strany tiskuotec Novotný - dcera Anna Novotná nebo Novotných. Dialekticky se liší -á (=žena) a -ých (=dcera): (paní) Suchá, Novotná –Kačenka Malejch SborHoř. 82; –

Novák – Anna Novákova nebo Nováková. Lišívá se -ova (= dcera) a -ová (žena); –

Kučera, Kopal– Kučiře, Kopále Us. čes. krk. (= přípona -ęt); podobně ve Slezsku: Janda – Janda, Tragan – Tragaňa, Škoła–Škola, Novotny – Novotňa, Řehak – Řehača, Křenek – Křenča, BartD. 1, 148, 149; -

Kula – Kulča, Matula – Matulča, Šubrt – Šubrtča, Muras – Murasča tamt. (= přípona –čęt); sklonění je tu podle kuřě: Drygałčata, kaj idětě?, něviděli stě Štefčaťa?, byly smy tam s Vaščatami tamt. 1, 149.

V usu měšťáckém doby minulé bývá vlivem německým jméno otcovo nezměněno v platnosti pro ženu nebo pro dceru; na př.:

hrabinka Kolovrat, dcera komendanta Pražského PalZáp. 68; hrabinka Pachta, přítelkyně oné tamt.; hraběnka Mladota jest upřímné dítě tamt.; padly mi dále slečny Schrenk do očí tamt.; Eva Šréter tamt. 13 a j.

14. Přezdívky, z nichž vznikla mnoha příjmení – v. zde č. 8 –, mají některé oblíbené koncovky. Na př.

-al, -ala: kvákal mor. kvákała, mazal mor. mazała a pod. fňukała, cúrała, hrčała, smykała BartD. 1, 141 ; –

-áň: hłucháň (kdo nechce slyšeti), slepáň, ryzáň, sopláň, šmatłáň, chłapáň (val. = chlapák, hodný chlap). tamt. 1, 143; –

-aňa: hatłaňa, šmatłaňa, švidraňa, žebraňa, frflaňa, gajdaňa (rozgajdaná, rozkasaná ženská) tamt.; –

-oň: bebłoň, błafoň, hvizdoň, chlastoň, chychoň, mlsoň, šepłoň, švidroň, hłuchoň, stekłoň tamt. 1, 143 a 144; –

-ák: břeščák, čučák, krchňák (levák), praščák (dítě, které praští – brečí) tamt. 1, 144;

-uch, -ucha: papluch (tlachač, nešika), potmělúch, svinčuch tamt. 1, 145; –

-isko: vitřisko (divoch), posmetłovisko (tulák) tamt.;

-áč: šuchtáč, střapáč, kosmáč, koberáč (břicháč) tamt. 1, 146.

165. Vlastní jména místní.[10] Srov. Miklosich: Die Ortsnamen aus Personennamen 1864 a Die Ortsnamen aus Appellativen 1872. Palacký v ČČMus. 1834, 404 sl. A. Vašek: O povahopisných jménech osad staročeských v ČasMat.Mor. VIII (1879), 25 sl.)

Jména místní jsou jména osad, vesnic, měst a zemí, na př.: Lhiota, Lobkovice, Brozany, Rokycany, Olomouc, Polsko, Uhry.

[151]číslo strany tiskuTo jsou jména místní ve smyslu užším. K nim druží se vlastní jména hor, ostrovův a vod, na př.: Říp, Kreta, Bajkal, Vltava.

Jména místní (česká) ve smyslu užším jsou původu několikerého.

1. Některá jsou pomnožná a vznikla tím, že jména obyvatelů v čísle množném vzala se za pojmenování zemí neb osad.

Na př. jednotlivý obyvatel země uherské jest Uher; úhrn všech obyvatelů jsou tedy Uhři (= nom. plur.); týmže tvarem ,,Uhři“ nazývána kdysi i země týchž obyvatelův. Totéž slovo Uhři znamenalo tedy 1. to, co Uhrové (Ungari, die Ungarn), a 2. to. co Uhersko, uherská země (Ungaria, das Ungarn). Potom, když se provedl v jazyku rozdíl mezi skloněním jmen životných a neživotných, zůstal tvar Uhři pro význam = Uhrové, ale pro význam = Uhersko, uherská země vzal se akkusativ místo nominativu, tedv tvar Uhry.

Jednotlivý obyvatel osady byl Lobkovic (t. j. potomek Lobkův); úhrn všech obyvatelů byli Lobkovici; týmže tvarem nazývala se pak i osada týchž obyvatelů, a když se provedl v jazyce rozdíl mezi skloněním jmen životných a neživotných, dostal se zde akkusativ na místo nominativu, tedv Lobkovice.

Podobně vznikla jména Brozany, Biskupice, Vítkovice, Dušníky, Čertoryje a j.

2. Jiná mají původ v některé vlastnosti své nebo svého okoli; na př.:

Březina, Olešnice, Kamenice, Chlumec, Paseka, Třebová (vytříbené místo), Mýto (vymýcený les), Žďár, Ždírec, Lhota (polehčení, výsada) atpod.

3. Opět jiná jsou svým původem adjektiva possessivní na -óv, -in a -jь, utvořená z jmen zakladatelů nebo držitelů. Na př. Benešov = hrad, jejž založil neb osadil Beneš, Boleslav́ = hrad, jejž založil neb osadil Boleslav, a tak podobně Pelhřimov, Holešov, Kojetín, Radotín, Olomouc, Litomyšl, Chrudim, Čáslav, Jaroměř, Choteč, Drahoraz a j.

166. Jména měsíců jsou jakoby jména vlastní, vzniklá zúžením jmen appellativních.[11] Srovn. Miklosich, Die slav. Monatsnamen v Denkschr. XVII (1868), 1–32.)

Nyní znamená jméno takové jistou dvanáctinu roku: leden dvanáctinu první, únor druhou atd.

Původně byla to appellativa, znamenající ovšem některou dobu časovou: na př. listopad = období, kdy listí padá se stromu, leden = období, kdy je led, atpod. Ta doba nebyla ustálena, avšak stejná, na př. listopad = octobris (stsl., srb.), = novembris (čak., pol., mrus., sln.). Dobu astronomicky určitou znamenají jména tato teprve, když vzata jsou za přeložení měsícových jmen latinských.

[152]číslo strany tisku167. V jazyce českém a ve slovanštině vůbec je tendence, aby předmět individuální byl jmenován substantivem, aby názvy předmětů byly substantiva. Proto míváme velmi často jméno podstatné, kde v jazycích jiných bývá jméno přídavné. Případy tohoto způsobu jsou dvoje:

1. Čeština má z adjektiva utvořené substantivum za substantivní adjektivum jazyků jiných; na př. mudřec, mǫdrьcь = za adjektivum ř. σοφός lat. sapiens, něm. der Weise, frc. le savant.

Substantiva taková jsou:

na -ec z adjektiv a z participií na –lъ, -lь, -nъ, na př.: jeden bohatec ML. 78ᵃ, Hrad. 139ᵃ; dva slepci volali Blah. (Mat. 20, 30); opilec ebrius Pror. Isa. 24, 20, nesmierní opilci Hrad. 94ᵇ; umřilec mortuus ŽWittb. 30, 13, vis umirlče Mast. 273, tyto umrlcě vzkřiesiti JiřVrat. 1ᵃ; řecký mudřec ML. 60ᵇ, jenžto byl vyšel zabíjat mudrcóv Pror. Dan. 2, 14; tento zabylec Ol. 4. Reg. 9, 11; kde jest pohřeben ten zabitec Otc. 199ᵇ, letí zabitec prostřed vás Ol. Ezech. 6, 7, (jezero) naplnil Izmahel zabitcěmi Pror. Jer. 41, 9; utopenec, oběšenec, ospalec, zajatec, trestanec, ožralec Us. nč.;

neznámec (člověk neznámý) BartD. 2, 350; němec = člověk němý tamt. 1, 235; ułhanec (lhář), náhlivec, ohavec, ošklébenec, odranec, okysanec (ospalec), rozvalenec (povalovač) t. 1, 145; –

na -ík z adjektiv, na př.: ježto (židy) jest byl ten psotník na smrt otsúdil a pessimo mortalium Ol. Est. 16, 15; bídník, násilník, vilník, zlostník, hříšník Us. nč.; –

na -ák z adjektiv a substantiv, na př.: chudák, dobrák, chytrák, bídák Us. nč.; –-

na -och z adjektiv, na př.: černoch, běloch, slaboch, divoch, mladoch, staroch, lenoch, maloch–Maloch Us. nč.;

kraťoch (krátký člověk), svaťoch BartD. 1, 145; –

na -ost z adjektiv, na př.: tyto věčnosti a vlastnosti haec sempiterna et legitima Ol. Num. 35, 29, učte syny všem vlastnostem omnia legitima t. Lev. 10, 11. ostřiehajte vlastností mých legitima mea t. Lev. 18, 26; –

na -ač, -cě, na př.: modlte sě za hánce vaše EvOl. 299 pro calumniantibus; tresktače se neboje t. 77ᵇ punientem; tlukačovi otevříno bude t. 274ᵃ pulsanti; tohoto nalezli jsmy zapovědače daň dáti t. 259ᵃ prohibentem.

2. Jindy skládají se adjektiva s některými substantivy významu obecného (věc…) nebo s některým substantivem vyňatým k tomu cíli z kontextu. Přidané substantivum má zde úkol jen expletivní.

Jméno takové je nejčastěji

věc; na př.: to je jistá věc nč. Us. (= to je jisto); jistá věc to byla Pulk. 140ᵇ; strašivá věc sě přihodila byla t. 45ᵇ; jakž ta trojie věc pomine [153]číslo strany tiskuAlxV. 17; král Macedo když to pozna, že v téj zemi věc tak hrozná, káza … t. 2164; veliká jest věc s bohem mluvili Alb. 58ᵃ; bylažť by to nepěkná věc dáti svým obmeškánu býti Štít. uč. 52ᵃ; králova koruna krásná je věc, ale těžká Šach. 296ᵇ; když pán trpěl rány, veliká věc, budu-li trpěti slova non magnum Brig. 17; nenie to veliká věc milovat i přátely, ale veliká věc je milovati nepřátely Zrc. 3ᵇ; a malá věc zdá se jim to Brig. 31; (pokora) sě zdá nemúdrá věc BrigF. 80ᵃ; všeliký člověk jest tvrdá věc Brig. a jest kněz věc posvátná ŠtítMus. 67ᵇ; neboť jest nějaká čistá věc nebesa ŠtítPař. 12ᵃ; biskupstvie pražské s moravským byla jest věc jednosvorná Pulk. 61ᵃ; těch je veliká věc (= mnoho) u papeže, jenž vymýšlejí… divné haklíky (na oděvu) HusE. 1, 456; tu jest lidu veliká věc Mill. 93ᵃ; polská věc ve dnu sě proměnije agrestia Ol. Sap. 19, 18; o kterých o všech psáti i dlúhá věc i tesklivá by byla VšehK. 212ᵃ;– (Alexander) nebývalú věc zamysli AlxB. 7, 36; nezdá mi sě, by vlastná mátě kde takú věc obdiržala AlxM. 3, 18; jiže vši zemskú věc opráviechu AlxV. 330; tvé očko všichnu věc vidí Vít. 26ᵃ; člověckú věc pravi vám humanum Koř. Řím. 6, 19; Alexander tak velikú věc lidí podmanil Mart. 11ᵇ; Cyrus přemohl velikú věc zemí tamt. 10ᵃ; kdežto soli dělají velikú věc Mill. 87ᵃ; ryb také velikú věc lapají t. 87ᵇ; – ten stvořitel všeho i všie věci světa seho AlxV. 2385; (Alexander) když té věci pokona, obráti sě do Sidona AlxH. 8, 3; – v hodují věci šlechetnost záleží Štít. uč. 87ᵃ; to jest pravda ve všiej věci AlxV. 2110; – (Jidáš) by jeho (Pilátovú) všiú věciú vlada Jid. 59; (Darius) tak sě vypravil všú věcú AlxH. 2, 3; – kto sě móže toho střieci, komuž porúčé své věci AlxV. 102; všecky žádné věci naše Pror. Isa. 64, 11 omnia desiderabilia nostra; velebné věci magniſica Ol. 1. Reg. 12, 24; jenž zemské věci čenichají qui terrena sapiunt Koř. Fil. 3, 19; bv mi libé věci rozprávěl prospera Ol. 2. Reg. 4, 10; – podlé předních věcí secundum primitias t. Ezech. 48, 18; nečenicháš těch věcí non sapis ea Koř. Mat. 16, 23; – postúpiti po ješitných věcech declinare post vana Ol. 1. Reg. 12, 21.

Sem hledí také adverbiální výraz všie věci = úplně, naprosto; na př.: bychom sě jemu (bohu) všie věci líbili Štít. uč. 31ᵃ; aby nebyli všie věci odlúčeni toho pokrmu t. 120ᵇ a tak často u Štít.; ten duom všie věci byl otevřen BrigF. 74; kteréž jest nemohla vší věci odvésti od hrdosti Otc. 465ᵇ: ta lodí všie věci jest připravena Troj. 7ᵇ.

Jiná taková slova jsou:

čin, zejména ve výrazích adverbiálních tiem činem = tak(to), divným činem = divně atp.; na př.: tiem činem mnoho dobrých zbichu DalC. 12; ež vy chtie tiem činem zbíti t. 12; nejsem duostojen týmž činem na kříži pnieti jako mój spasitel Pass. 299; nemluv takým činem hoc modo Ol. 2. Par. 18, 7; tehda svatý Petr proti němu počě rozumným [154]číslo strany tiskučinem sě hádati Pass. 294; rozličným činem knihy píši ŠtítBud. 4; kterým činem popúzie nás která věc Štít. ř. 126ᵃ; kmetě vdovcě (komorník) móž pohoniti týmiž činy jako holomka Rožmb. 56; jal se nelibost činiti všěmi činy omni modo Pulk. 63ᵇ; když dítě své odchováváš všemi způsoby a činy RešSir. 64ᵇ; oči tvoji hlédajte na pravé činy videant recta Ol. Prov. 4, 22; srov. Slovn. I, 174 –175; –

nábytek, obyčejně plur. nábytci, nábytky, na př.: se vším nábytkem omnia quae habebant Mus. Gen. 13, 1; desátek ze všech nábytkóv ex omnibus Ol. Gen. 14, 20; –

obyčěj; na př.: jsú sukně jich (mamelukův) podobné k hazukám, než jsú obyčejem jiným (= jinak) dělané KabK. 31ᵃ; –

stvořenie; na př.: všecko dvojité stvořenie omnia dupplicia Ol. Sir. 42, 25; –

hubenec; na př.: jdi k mravenci, hubenče o piger! Ol. Prov. 6, 6; –

člověk; na př.: potkachu jeho dva člověky majíce diábelstva duo habentes Koř. Mat. 8, 28; –

slovo; na př.: napsav list zdržující tato slova epistolam continentem haec t. Skutk. 23, 26.

3. Někdy však přece i v češtině bývá zde adjektivum; tu pak je substantivisováno. O tom viz § 174 č. 2.

4. Také slova jiná než adjektiva bývají substantivisována; ku př.:

adv. blazě: nivčemž na světě nemáš býti plného blaze a pevného, ale jen v onom světu jest plné, pravé a trpné blaze Štít. ř. 105ᵇ; v ňemž záleží pravé blaze tamt.; dotud vám plného blaze nemóž býti t. 31ᵃ; –

aor. bych: bude potom bycha honiti LupPost. 324ᵃ; aby snad bycha potom nevinšoval sobě viděti Har. 2, 345; aby bycha za ušima neodnesl Rvač. (1580) ve Výb. II. 1361, pozdě bycha honíváme Prostopr. 20ᵃ; pozdě bycha honí Nejedlý Gr. 131; pozdě bycha honiti nč. Us.; –

snad: aby i žádný snad, i žádné mněnie mdly v něm (křesťanu) viery neučinilo ŠtítMus. 83ᵃ; nynie nemám (šilinku) na snad Hrad. 111ᵇ; máš-li tuto na snad kopie ad manum Ol. 1. Reg. 21, 8; pak bude bóh mstíti a snad tieže, nie bez snadu tieže Štít. uč. 146ᵇ; bóh jest to bez snadu řekl ŠtítPař. 42ᵃ; bez snadu Us. nč.: prvních rodičóv, ješto jsú po snadu za diablem šli ŠtítPař. 42ᵇ; vodu, kterou v lahvici na snadě měl Kulda 1, 227; (lidé) tiem snadem jsú k hřešení hotovějše HustPost. 24ᵇ (= říkajíce, že „snad to není hřích, snad to bude odpuštěno“…); –

ale, než: (závistivý, když koho i pochválí,) někakéžť „ale“ přičiní anebo „než“ k chvále každého ŠtítMus. 74ᵇ; –

dnes: od dnes třetí den (= pozejtří) Háj.16ᵇ; –

tož (toš): že to staříček udělal na toš (= na vzdory) Kulda 2, 210; –

nežť: vzal to nežť nč. Us.; – [155]číslo strany tiskumusím: (kupec) aby vždy řiekal: musím to pro lidi mieti; protož jej velmi obtieží to musím ChelčP. 173ᵇ; –

tři otčenáše a pět zdrávasů nč. Us.; –

darmodej umřel, kupsobě nastal Us.; –

činiti něco na zdařbůh Us.; –

aby se přidalo naděl Buoh Háj. 247ᵇ; –

jaký pomáhej bůh, taký bohdej zdráv Jg. (s. v. bůh).

168. Substantivum se vyjímá z adjektivního přívlastku, jenž předchází a v němž se rozumí. Na př.:

vnadný sledník stopy sě jelenie chopě vždy sě ho (= jelena) drží po stopě AlxV. 2317; a nad to i rozum ť to ukazuje, že nezhyne (duše) smrtí tak, aby nic nebyla, neb nevyšla by božie spravedlnost, jenž nic zlého nenechá bez pomsty ŠtítSáz. 169ᵇ a Jes. 196ᵃ; kdož jste boží bojovníci i zákona jeho Pís. táb.; tělo dietěcí, kypře narozeného Comest. 10ᵇ; o chrástách na hlavách dětinských.., dokud jsú (t. děti) Sal. 214; (Petr) dokládá se svědectvie komorničieho, kterýž jest tu hlavu shledal VšehJ. 50; hlas tento jest chotóv milého, jenž (chot) přikazuje.. HusŠal. 51ᵃ.

V. Adjektivum.

169. 1. Adjektivum jest jméno, jež vyslovuje vlastnost při nějakém předmětě, vlastnost ve smyslu toho slova nejširším; na př. pracovitý člověk, sedmiletá válka, nárožní dům. Předmět – nositel a majetník vlastnosti – vyjádřen bývá zpravidla substantivem; někdy i jiným jménem anebo zájmenem, a to pak bývá zástupcem substantiva.

2. Adjektivum, znamenajíc vlastnost, táhne se ku příslušnému substantivu nebo zástupci jeho a váže se s ním grammaticky; svazek ten jeví se jakožto shoda v čísle, pádě a také v rodě.

Číslo a pád znamená se deklinací, jížto adjektivum jest schopno povahou svou jmennou; ta jest u adjektiva dvoje, jmenná a složená, na př. vysok gen. vysoka atd., vysoký gen. vysokého atd.

Schopnost, vyjadřovati také trojí grammatický rod (motio), vyvinula se při adjektivu zvláště, a vyvinula se ze snahy, aby adjektivum se svým substantivem také v rodě se shodovalo.

3. Adjektivum dále se stupňuje, t. j. je schopno gradace, na př. vysoký, převysoký, velmi vysoký –, a má zvláštní schopnost komparace, na př. vysoký, vyšší, nejvyšší.

4. Od substantiva liší se adjektivum významem, znamenajíc vlastnost, kdežto substantivum znamená nositele vlastnosti; – schopností trojího rodu, kdežto substantivum jen u některých jmen živočišných má moci podle přirozeného pohlaví mužského a ženského; – skloněním jmenným [156]číslo strany tiskua vedle toho i zájmenným, kdežto substantivum má sklonění jen jmenné; – a zvláštní schopností komparace. Srovn. Mikl. IV. 3.

Od zájmena liší se významem, který při něm jest reální, při zájmenu pak formální, – a skloňováním, které při něm jest jmenné a složené, při zájmenu pak jen zájmenné.

Od slovesa liší se významem, znamenajíc vlastnost, kdežto sloveso znamená energii, – a flexí, totiž skloňováním proti časování při slovese.

5. Známky, kterými se adjektivum vyznačuje, nalézají se při všech adjektivech vlastních nebo vlastně tak řečených, na př. pracovitý člověk, zelená louka. Krom toho však nalézají se tyto známky některé nebo všecky a u větší nebo menší míře také při některých jiných druzích slov; zejména při participiích: nesa nesoucí, znám známý, pad chváliv, padl padlý, chválen chválený; při některých číslovkách: třetí, desátý, trój, desater; při zájmenech rodových: ten, onen, náš atd. Slova tato drží v sobě ovšem svůj význam zvláštní (slovesný, číselný, zájmenný), ale význam ten namnoze může býti spolu pojat za význam vlastnostní, t. j. adjektivní; na př: ty jsi náš (= přítel naší strany), onen břeh (= protější), onen svět atp. Schopnost pak ke shodě v rodě grammatickém mají slova tato touž jako adjektiva vlastní; některá mají také sklonění stejné s adjektivy vlastními, a také schopnost gradace. Tím vším hlásí se slova tato syntakticky více méně také do třídy adjektivní. Podle potřeby, když půjde o rozdíl od adjektiv vlastních, nazýváme je adjektivaliemi.

6. Adjektivum (i adjektivale) vyskýtá se ve funkci

a) přívlastkové, na př.: pracovitý člověk, naše zahrada;

b) podmětové, na př.: moudrý se dovtípí, tonoucí i stébla se chápe Přísl., svoji o něm nepodbachu AlxV. 133;

c) doplňkové, na př.: Bůh je věčný, zahrada je naše;

d) předmětové, na př.: sytý hladovému nevěří Přísl., na moudrého mrkni, hloupého trkni ČMudr.206; a

e) adverbiálni, na př.: vysoko, dobře, z čista jasna, po pansku atd.

7. Při adjektivu českém (a to platí namnoze o slovanském vůbec, a dílem také o adjektivu jazyků jiných) zasluhují a potřebují povšimnuti zvláštního

A) původ a význam adjektiv některých,

B) funkce substantivní,

C) rozdílné sklonění, jmenné a složené, a

D) stupňování.

A. Zvláštní původ a význam některých adjektiv.

170. 1. V jazycích slovanských je snaha, aby přívlastek byl souřadný. Z té snahy vznikají adjektiva zvláštní; na př.: rána metelná, [157]číslo strany tiskuprotivník římský. Za adjektiva tato mohou býti a bývají příslovečné přívlastky podřadné: rána metlou, protivník proti Římu. Adjektiva tato vzala původ svůj z přívlastků těchto podřadných proměnou psychologickou i tvarovou: v mysli sestrojen z přívlastku podřadného pojem vlastnosti a ve výrazu slovním sestrojen spolu s tím tvar adjektivní: rána metlou – rána metelná.

2. Způsobilost a snaha k takovému tvoření adjektiv zvláštních – t. j. takových, která jsou za přívlastek podřadný – jest v jazycích nestejná. Slovanština má oboje u veliké míře, a v češtině vidí se to zvláště v jazyce starém. Způsoby a případy toho hlavní probereme ve výkladě následujícím, ukazujíce je na příkladech význačných a dokladech k nim přidaných, a to u adjektiv possessivních -óv, -in a u adjektiv jiných.

171. Possessiva -óv -in vynikají zde zvláště. Platí o nich toto pravidlo: je-li majetníkem osoba a možná-li utvořiti z jejího pojmenování (výrazu jednoduchého nebo složeného) adjektivum possessivum -óv, -in, tedy přivlastňuje se jí majetek tímto possessivem, nikoli genitivem; na př.: dvór králóv, nikoli dvór krále; ale dvór králové, poněvadž ze jména králová není lze utvořiti další kmen possessivní. V tom opět jest případů několik, jež tuto probéřeme, majíce ovšem na zřeteli jen ty, kde potřebný tvar adjektivní není kmenoslovně nemožný.

1. Zahrada súsědova; t. j. když majetník vyjádřil by se slovem jedním – na př. súsěd –, tedy přivlastnění děje se příslušným possessivem. Na př. od krve Abelovy až do krve Zachariášovy Br. Luk. 11, 51 atd., zpravidla.

Odchylky, mající genitiv místo possessiva, v jazyce starém jsou řídké, v novém vlivem jazyků cizích hojněji se vyskytují. Na př.:

ot hlasu nepřietele ŽKlem. 40ᵃ; had neslyší hlasu zaklinače Hug. 239; na těmeni posvěcencě Ol. Deut. 33, 16; (Ježíš) umřel jest k vuoli otce HusW. 97ᵃ; přišel jest syn člověka t. 92ᵇ; s stolu bohatcě ChelčP. 167ᵃ; bez otcovy, bez bratra svého, bez strýce nebo bez poručníka vuole VšehK. 168ᵃ; s povolením Petra KolČČ. 207ᵇ (1554); od odjezdu Husa TomP. 3, 559; po příchodu Žižky t. 4, 148; vedením Žižky t. 4, 282; v sudě Diogena Vrchl. atp.

2. Krev Abelova spravedlivého, nč. krev Abele spravedlivého; t. j. když majetník vyjádřil bv se výrazem složeným ze substantiva a adjektiva– na př. Abel spravedlivý–, tedy přivlastnění děje se v době staré tím způsobem, že ze substantiva tvoří se possessivum a adjektivum klade se v genitivě, v jazyce pak novém výraz všecek do genitivu se klade. Na př.:

ode krve Abelovy spravedlivého Koř. Luk. 11, 51; od krve Abelovy spravedlivého EvOl. 211ᵇ; syn Albrechtóv řečeného Nedvěd Pulk. 127ᵃ; [158]číslo strany tiskuhlas tento jest choťóv milého HusE. 3, 33; Ježíš pannin syn přeřádné DětJež. 1ᵇ; od prvého králova syna DalC. 53 (ex: syn prvého krále); bedro Jakubovo klecavého Comest. 41ᵇ.

Zachováno dialekticky: mojej mladšej sestrin muž meae minoris sororis maritus; mojho dobrieho priateľovu dceru; podľa jej otcovej zahrady; tohto kráľovu dceru Mikl. IV, 16 (slc.); to só vovce prostředních Vrbkovy BartD. 2, 237 (z Věžné, kde jsou trojí Vrbkovi: horní, prostřední a dolní).

Ze příjmení Kavčie-hora utvořeno possessivum Kavčie-horóv: Petra Kavčie-horova non respondit Lún. ks. 1408 (její manžel jmenován tamže 1407: Petrus dictus Kavčie-hora).

3. Dvór králóv Václavóv (a), dvór krále Václavóv (b), dvór králóv Václava (c), dvór krále Václava (d); t. j. když majetník vyjádřil by se dvěma substantivy, z nichžto jedno bývá appellativum a druhé nomen proprium – na př. král Václav –, tedy přivlastnění děje se způsobem čtverým: a) dvěma possessivy utvořenými z obou substantiv, b) genitivem appellativního a possessivem druhého substantiva, c) possessivem appellalivního a genitivem druhého, d) genitivy obou substantiv. Způsoby prvé tři jsou hojné v jazyce starém; jazyk nový má zpravidla způsob čtvrtý, zřídka (arehaisticky a dialekticky) způsob druhý. Na př.:

a) z králova Herodova města Hrad. 85ᵃ; na ciesařově Diokletianově dvořě Pass. 482; Strachkvas, bratr Boleslavóv vévodin PulkR. 31ᵃ; otec Oldřichóv vévodóv tamt. 43ᵇ; Kojatu, syna Všeborova hrabina t. 55ᵇ; podle přikázanie Ottova markrabina t. 83ᵇ; dva syny markrabiny Albrechtovy t. 108ᵇ; sestru Belinu králevu sororem Belae regis t. 132ᵇ; v rucě mistrově Rokycanově a mistrově Václavově List. 1433 Výb. 2, 361; Jozefuov tesařuov syn Comest. 232ᵇ; –

b) slova proroka Isaiášova Mat. 1; syn krále Herodóv Krist. 28ᵇ; třetieho léta královstvie Balthazarova krále Pror. 119ᵃ; kvas krále Asveróv Kruml. 97ᵇ; knězě Davidovo město t. 85ᵃ; na oslici krále Davidovu Ol. 3. Reg. 1, 38; knězě Vlastislavovi rodiči DalJ. 227 P.; přátelóm panie Aniččiným List. 1433 Výb. 2, 362; o příští pana Kristovu Comest. 274ᵇ; v domu Simonově licoměrníka t. 241ᵇ; nč. dvůr krále Václavův (archaist.); dvůr kmotra Novákův, pole kmotra Novákovo, zahrada kmotra Novákova (podkrk.); pana rechtoruv pes, na stryka Hanesove luce, pana Ježišova cirkev BartD. 1, 180 (laš.); –

c) králeva Heroda ženima Hrad. 51ᵃ; s ciesařova Theodosího dvora Otc. 73ᵃ; –

d) jenž bieše Erodesa tetrarchy zchovanec Koř. Act. 13, 1; nč. dvůr krále Václava Us. –

Při appellativu jest ještě adjektivum: český král Václav; tu děje se přivlastnění podle způsobu b) a d); na př.: [159]číslo strany tiskubratr vévody českého Boleslavóv PulkR. 31ᵃ; vladař krále Nabuchodonozoruov babylonského Otc. 206ᵃ; Absolonovu syna Davidova sestru Ol. 2. Reg. 13, 1; po cěstách otce svého Davidových t. 2. Par. 17, 3; v domu Nabuchodonozorova krále assyrského t. Jud. 2, 1; mocí kniežete Belzebubova diábelského EvVíd. Luk. 11, 15; nč. dvůr českého krále Václava Us.

4. Když majetník se vyjadřuje slovem, jež possessiva -óv, -in nemá, tedy přivlastňuje se zpravidla genitivem; na př.: Mathias Jednookých fassus est Lún. ks. 1421; nč. Matěj Jednookých, zahrada Novotného nebo Novotných, pole Hořejšího nebo Hořejších, za Krejčího domem Us. atp.

Někdy však přece vítězí snaha po formě adjektivní a nátlakem jejím tvoří se possessivum také zde, třeba bylo neobvyklé: zahrada Novotnova, pole Hořejšovo, za Krejčovým domem Us.

5. Adjektiva possessivní -óv, -in bývají v jazyku novém jen u jmen osobních. V jazyku starším bývala též u jmen neživotných; zřídka. Na př.:

k opravení ohně oltářova Comest. 72ᵇ; miesto kamenovo locum lapidis t. 37ᵇ; na pole Damaškovo Damasci Ol. Jud. 2, 17; přirození jeho (planety Marse) a Sluncovo ČČMus. 1829, I. 64 (z r. 1544); z jitrocílova semene Háj. herb. 124ᵇ; takoví vrškové chmelovi t. 385ᵇ; hvsopova moc t. 201ᵃ.

6. Z adjektiv possessivních -óv, -in vznikla místní jména, jako Benešov, Holešov, Miletín, Radotín, Kojetín a j.

7. Z masc. -ův vyvinulo se masc. -ůj analogii podle můj, tvůj, svůj. Na př.: Havlůj (příjmení); tatínkůj, strýčkůj Us. vulg.; súsedůj, Matulíkůj BartD. 1, 27 (záhor.), t. 1, 70 (val.).

Ve val. nářečí je též nesklonné adjektivum na -oj: chłapec Tomečkoj, Marýna Mečíčkoj, pes rechtoroj, pole súsedoj BartD. 1, 70.

Jinde bývá ustrnulý tvar na -é, vzatý z nom. plur.; na př.: Ozef Šimké, Anča Jantelé, Dorka Janké, Jura kováré BartD. 1, 139 (břez.).

172. Adjektiv zvláštních jiných (kromě -óv, -in) jest veliká rozmanitost. Probéřeme některé druhy jejich seřadíce je dílem podle zvláštního jejich významu, dílem podle koncovek. Vazby při nich jsou takové, jako ve stejných případech u possessiv, na př. obličěj kniežěcí Olofernóv, říšstvie Tiberinské ciesařě.

A. Některá z nich, jež jsou -ьjь, -jь, -ový, -ský, mívají význam possessivní jako adjektiva -óv a -in. Na př.:

jest-li ť páně dědina, člověk jest boží Štít. uč. 88ᵃ, Jakuba bratra páně Koř. Galat. 1, 19, přěd obličěj páně t. Act. 10, 4; dievčí život ŽWittb. Amb. 260ᵇ; (hlas) trubačí AlxV. 2439; otec dietěcí Koř. Mark. 9, 23; plačiž žalosti mateřie Hod. 55ᵃ; rady kniežěcie principum ŽWittb. 32, 10; pójdu před obličej kniežetcí Olofernóv Ol. Jud. 10, 13; hlavy [160]číslo strany tiskukniežetcie capitis principis t. Jud. 3, 24; dcery králové regum ŽWittb. 44, 10; ščeně lvové catulus leonum t. 16, 22; s tukem beranovým agnorum t. Deut. 14; bóh bohový deus deorum t. 83, 8; zubové synoví laskominy mají filiorum Ol. Ezech. 18, 2; na novinách otcových in novalibus patrum t. Prov. 13, 23; byl nepřietel kacieřový ve zléj mysli zkažených Pass. 303; synové ludščí hominum ŽWittb. 4, 3; milost bratrská na hořě přěbývajících fratrum qui commanent Otc. 81ᵃ; v léto patnácté řístvie Tiberinské císaře imperii Tiberii cesaris EvSeitst. Luk. 3, 1.

Sem hledí jména místní, na př.: Kněž-most, Kněžě-ves, Milíčě-ves, Sekyř-Kostel atp., rovněž i adjektiva Jaroměř, Ostroměř, Chrudim, Boleslav, Choteč, Čáslav, k nimž rozuměti jest nějaké appellativum mužské, na př. hrad.

B. Některá adjektiva podle významu jiného než possessivního.

rúbanie drevné, strach židovský atp.. t. j. adjektivum při jménech dějových zastupuje podřadný přívlastek, kterým by se znamenal předmět nebo doplněk příslušného děje (za děj pokládati jest i to, co obyčejně stavem nazýváme, na př. bázeň, strach vlastně = bání, strachování, meze = obmezení, okrasa = okrášlení atp.); tedy tesánie kamenné = tesání kamene, strach židovský = strach ze židův (při slovese předmět nebo doplněk: tesati kámen, strachovali se židův). Na př.:

zdviženie čelistné elevatio maxillae Ol. Súdc. 15, 17; uč sě plakati božieho ztracenie a žádati nalezenie Hrad. 48ᵇ (že jsi ztratil boha, abys nalezl boha); vinné sbieranie vindemia Pror. Isa. 24, 13; na lesniem rubání Řádpz. 55, v drevném rubání in succisione lignorum Ol. Deut. 19, 5; s zažžením beraním cum incenso arietum ŽPod. 65, 15; o pekelném pobojování ML. 68ᵇ Bekämpfung der Hölle; o založení mostovém PulkR. 120ᵇ; o tělesném očiščení Alb. 45ᵃ; (kardinál) pro to vzhrzenie papežovo jeho (Jaromíra) biskupstvie zbavil PulkR. 56ᵃ (= Jaromír vzhrzel papežem); k tomu rozedřění srdečnému contritio cordis Alb. 44ᵇ; vzvučné (ps. wzwczne) slyšění Kruml. 96ᵃ; v popadení rybiem in captura piscium Koř. Luk. 5, 9; učiňenie sviecnové factura candelabri Ol. Num. 8, 4; lúčenie kamenové iactus lapidis t. Súdc. 20, 16; ke jmění rovovému ad possessionem monumenti t. Gen. 23, 20; (súzen) na placenie peněžité tamt. 1. Esdr. 7; v rytí kamenném sculpendis lapidibus t. Ex. 35, 33; o přeští Jordanském Kruml. 29ᵃ; po břěhovém přěrytí Ol. Ex. 2, 5; dáti duši svú za vykúpenie mnohé in redemptionem pro multis (nč. mnohých, pro mnohé) EvVíd. Mat. 20, 28; tiščenie lidské (tisknouti lid) EvOl. 207ᵃ (Luk. 5, 9); o milování božiem a bližním kapitula Kruml. 114ᵇ; (dru)žnie vzem odpuščenie svD. 75 (od druha, přietele);

pro strach židovský Koř. Jan 20, 19; nižádný nemluvieše o něm pro strach židovský propter metum Judeorum EvVíd. Jan 7, 13; pro strach [161]číslo strany tiskulidský Alb. 94ᵇ; v strachu božiem tamt.; bázeň boží Us. nč.; na lovu rybném EvOl. 282ᵃ (Luk. 5, 9); Adam pro milost ženskú s ní jedl Kruml. 3ᵇ; z nedostatku vodného Ol. Jud. 7, 16; poručenstvie dětinské Pulk. 137ᵃ (nad dětmi), poručenstvie příbuzné VšehK. 156ᵃ; protivná proměna Hrad. 32ᵇ (proměna ve věc protivnou); v jeho potřebách pomocných Ol. Deut. 15, 10 (když potřeboval pomoci); přietelská válka DalJ. 73 (válka mezi přáteli), přietelská sváda t. 85; přirozených pohádek genealogias Koř. Tit. 3, 9; k diáblově službě HusE. 1, 129 (sloužiti ďáblovi); hlasem piesenným voce psalmi ŽGloss. 97, 6; položil jsi mezě ľudské terminos populorum ŽWittb. Deut. 8; aby ho z svatebného slibu zbavil Pass. 282; k okrasě šijné ad ornanda colla Ol. Súdc. 5, 30 atd; (Otta) do smlúvy do pokojné k dvoru jěl jest Pulk. 82ᵃ (ke smlouvání o pokoj);

chudobné vysvědčení BartD. 1, 161.

Také possessiva -óv, -in bývají někdy za gen. předmětný nebo doplňkový; na př.:

od následovánie Kristova HusE. 2, 166 (následovali Krista); z Kristova následovánie t. 2, 356; rúhanie Kristovo t. 2, 127; k blahání hospodinovu ad benedicendum Ol. Deut. 27, 12; v přeští Jordánově Kruml. 29ᵃ; Kristovo obcovánie HusE. 2, 64 (s Kristem); k diáblově službě t. 1, 129 (sloužiti ďáblovi); Kristovo troje pokušenie t. 2, 93.

tesač kamenný, zprávcě koňský atp., t. j. adjektivum při jménech činitelských zastupuje podřadný přívlastek, kterým by se znamenal předmět nebo doplněk příslušného děje; tedy tesač kamenný = tesač kamene, zprávcě koňský = zprávcě koní (při slovese předmět nebo vůbec doplněk; tesati kámen, zpravovati koně). Na př.: tesači kamenní a my Ol. 2. Esd. 4, 19 (ve Vulg. není); drevný sěkač ligna caedens t. Jos. 9, 23, kromě sěkačóv lesných lignorum t. Deut. 29, 11; vinný sběrač vindemiator Pror. Jer. 6, 9, vinní sběrači t. Abd. 1, 5; hroboví kopači t. Ezech. 39, 15; řemeslníkóm vápenným cementariis t. 2. Par. 34, 11; kovář železný faber ferrarius t. Sir. 38, 29; kovář železový faber ferrarius t. 1. Reg. 13, 19 a Pror. Isa. 42, 12; střiebrný kovář argentarius t. Isa. 40, 19; tkadlec plátenný Leinwandweber ZápMeziř. 10ᵇ (1428); krevný mstitel ultor sanguinis Ol. Jos. 20, 5; tlačitel vinný calcator uvae t. Am. 9, 12; (král) dcery vašě učiní súkenné tkadlicě panificas (sic) t. 1. Reg. 8, 13; sžercě lidská devoratrix hominum t. Ezech. 36, 13; (Alexander) počě býti ludský dávcě oppressor populi AlxH. 6, 18; zprávcě koňští Ol. 3. Reg. 9, 23; vladařóm štítným principibus scutariorum t. 2. Par. 12, 10; kostelní protivník (církevní) Pulk. 134ᵃ, těm protivníkóm římským Pass. 282; Kristovy posměvačě Kruml. 50ᵃ; milovník ženský ŠtítV. 76; strážní zední custodes murorum Ol. Cant. 5, 7; Kristus, miřitelník člověčí s bohem Štít. ř. 170ᵇ; peněžnému dlužníku odpustili HusE. 1, 338; peněžné chovatedlnicě gazophyfacia Ol. [162]číslo strany tisku Ezech. 40, 17; rušnú chovatedlnici vestibulum t. Ezech. 40, 36; rúchovú chovatedlnici vestibulum t. Ezech. 8, 16;

dřevěný handlíř (s dřívím) BartD. 2, 283, dřevěný dráb t. 1, 161 (hlídá dříví); koňský handlíř Us.

čapie rozenie atp., t. j. adjektivum při jménech dějových zastupuje podřadný přívlastek, kterým by se znamenal podmět příslušného děje; na př.: čas rozenie čapieho tempus partus ibicum Ol. Job. 39, 1; na člověčiem skončení in fine hominis t. Sap. 2, 1; kniežecie mladost AlxV. 159.

rána metelná, t. j. metlou daná, metlou způsobená atp; na př.: ránu metelnú Alb. 76ᵇ a Kruml. 204ᵃ; nožovú ránu Kruml. 243ᵃ; sto kyjěvých ran Hrad. 100ᵃ; až uzřím v rukú jeho rány hřěbíkovė EvOl. 269ᵇ (Jan 20, 26); raňen ranú mečovú gladii Ol. Num. 21, 24; rána bičová na kúži duhy činí flagelli plaga t. Sir. 28, 21; rána jazyková plaga linguae t.; rána trudovatá plaga leprae t. Lev. 13, 20; bolest trudovatá plaga leprae t. Lev. 13, 2; bolest ranná Baw. 92; uzdravil ženu od nemoci krvotoké ChelčP. 287ᵇ; (lva) těžkost starostná smúti Baw. 57; (Jan) umřel od úraza kopinného PulkR. 155ᵇ; ptáci rušie jej (člověka) nosovým i paznehtovým trháním Kruml. 6ᵇ (t. j. trhajíce jej svým nosem i paznehtem); peněžitým ukojením PulkR. 50ᵃ; zvuk kladivný vox mallei Ol. Sir. 38, 30; po zbití krupném grandini t. Ex. 10, 5; mečové zabitie Lact. 59c; vinné ožralslvie t. 172ᵇ; píchnutí špendlíkového snésti nemůžete BílD. 73.

šrám ranný, t. j. šrám od rány, po ráně atp.; na př : šrám ranný livor vulneris Ol. Prov. 20, 30; po trudu cěstném post laborem itineris t. Súdc. 19, 22; kteříž budú z nemocného trudu v smutcě Kat. 188 (t. j. z trudu, jehož příčinou jest nemoc, kteří budou nemocni a proto trudni); ktož ji (nemoc) trpí s rozlúčenú sirobú Rúd. 20ᵇ (t. j. kdož trpí nemoc a jsou při tom v sirobě, jejíž příčinou jest rozloučenost; výklad nejistý); bázlivý slib nemá viery ani slib nuzný jisté miery (t. j. slib z bázně, z nouze učiněný) Baw. 78;

umřeł hładnú smrťú (hladem) BartD. 1, 214.

svazek železný, t. j. obsahující železo atp.; na př.: svazek železný massa ferri Ol. Sir. 22, 18; na hromadu rtuťovú in acervum mercurii t. Prov. 26, 8; podlé stohu snopového acervum manipulorum t. Ruth. 3, 7 atd.

číslo hudcové, t. j. hudcův; na př.: číslo hudcové numerum musicorum Ol. Sir. 32, 8; jezdcovým číslem equitatus numero t. Deut. 17, 6; čísla bojovníkového numerum bellantium t. Deut. 20, 19; podlé letnieho počta annorum numerum t. Lev. 25, 52 atd.

čas zralý, miesto hrozné atp., t. j. čas zralosti, místo hrůzy; na př.: v čas zralý in maturitate ŽWittb. 117, 147, čas zralý ŽGloss. tamt.; vždy [163]číslo strany tiskuhotovým časem zjevuješ milost svoji Kat. 160; o tom času velmi trudném Pil. a; čas trudný AlxV. 2068; biechu u vojště lítí čěsi t. 1565; zlý čas, zlé časy Us. nč.; ve dnech hladových in diebus famis ŽWittb. 36, 19; v den bojový in die belli t. 77, 9; v sobotské dni EvOl. 330ᵇ; času nedostatečného tempore inopiae Comest. 79ᵇ; hladné léto t. 46ᵇ; že jsau drahá léta RešSir. 199ᵇ; dřevěný den (když je dovoleno sbírati dříví v lese) Us. ve Chvojně, Gebauer; u miestě hrozném terroris ŽWittb. 46, 3; na tom miestě bojovném (t. j. na bojišti) PulkR. 124ᵃ; na miestě odpravném Kruml. 64ᵇ; stanovnie miesta castrorum loca Ol. Num. 10, 33; miesto trudovatinné t. Lev. 13, 56; ste z łaciného kraja BartD. 1, 226 a Us. ob.

zvieřata lesná, ovoce polské atp.; na př.: zvieřata lesná silvae ŽWittb. 103, 20; zvieřata lesová ŽKap. t.; zvieřata leská ŽKlem. t.; ovoce polské fructus agrorum ŽWittb. Deut. 13; dobytek polský pecora campi ŽKlem. 8, 8; podoben pelikánovi púščinnému solitudinis ŽPod. 101, 7, pelikánovi pustému ŽWittb. t.; bolesti pekelné dolores inferni tamt. 17; 6; bydlo sázavské Hrad. 27ᵃ; množstvie alexandrské Ol. Ezech. 30, 15; chtě královicě kúpaním saským (= v Sasích) zhaniti DalC. 52; odtud smy neměli žádného vodného vezenie viec (= plavby po vodě) KabK. 4ᵃ; překlad meziřádkový Us. nč.

křivý přísežník atp., kdo křivě přisahá; na př.: jest křivý přísežník Boh. 343, křivý přísežník Hrad. 144ᵇ, cizoložníkóm a křivý(m) přísežníkóm periuris Ol. Mal. 3, 5; onen křivý svuodcě ML. 121ᵃ; aby (konšel) křivých koláčiev nebral Hrad. 129ᵃ (t. j. koláčův, úplatkův, jemu proto podávaných, aby křivě rozsoudil); nesmierní opilci t. 94ᵇ (t. j. kteří ne s mírou pijí); tvá silná milovnicě t. 33ᵃ (t. j. silně tebe milující); horlivý milovník MamA. 37ᵇ; pán bóh tvój, silný horlivec HusE. 1, 65; silný odběratel Us. nč.; přinést mrtvej a živej vody BartD. 1, 355 (vody, která mrtví, oživuje; v pohádce).

pražský posel, t. j. posel z Prahy atp.; na př.: král posla Hrona z Náchoda, Smila světličského a pana Havla jablonského DalC. 88.

mužský krejčí, hřiešné váhy, t. j. krejčí, který šije mužům, pro muže, váhy k vážení hříchův; na př.: mužský krejčí Us. nč.; hřiešné váhy Hrad. 87ᵇ; jenž jest držal měrnú trest šesti loket Alb. 88ᵃ (k měření); mám prodajné čtvery škorně Hrad. 124ᵃ; kadidlné pušky thuribulia Ol. 2. Par. 4, 22; kořenie malomocné ApatFr. 189ᵃ (t. j. proti malomocenství); vozová cesta Us. nč.; mrtvá cesta (t. j. kudy mrtvoly nosí na hřbitov) BartD. 1, 161.

plátěná bouda, t. j. bouda, kde prodávají plátno atp.; na př.: plátěná bouda BartD. 2, 283; železný kvelb tamt., starý krám tamt. 1, 161; mlsný košík tamt. 2, 342 (kde se nosí mlsy); oběšenej kopec tamt. (u Německého; kde se kdosi oběsil); hromová skala tamt. (kam uhodilo); za-[164]číslo strany tiskubitý žleb tamt. (ve Střelicích u Brna; kde byly děti od Švédů pobity); błáznivý dům (t. j. blázinec) tamt.

živá váha Us. nč. ( t. j. váha živého dobytka); toho se nedočkáš do nejdelší smrti Us. nč.; zkušený světový chłap BartD. 1, 344 (lhot.; světa zkušený).

C. Některá adjektiva jiná srovnaná podle koncovek.

-ový: (zlato) jest dar králový Kruml. 22ᵇ; hlas trubačový ML. 57ᵃ; učastník modlový particeps idolorum Ol. Oz. 4, 18; smutek duchový afflictio spiritus t. Ekkl. 1, 17; vicher duchový impetus spiritus t. Ezech. 1, 12; dým ohňový Kruml. 6ᵇ; dielo sviecnové pondus candelabri Ol. Ex. 25, 39; podobenstvie chrámové templi ŽWittb. 143, 12; (král) ustavil popy telcové sacerdotes vitulorum Ol. 2. Par. 11, 15; dnová slova dierum t. 2. Esd. 12, 23; vodu čisternovú Kruml. 21ᵃ; krásy púščové speciosa deserti ŽPod. 64, 13; v kráse sadovéj horti Hod. 49ᵃ; opona chrámová ML. 39ᵇ; v sienech chrámových in atriis domus ŽWittb. 133, 1; diel jáhnový zpěvačový i vrátnový partes Levitarum cantorum et janitorum Ol. 2. Esd. 13, 5 atd.

-iný: z úst dětiných ex ore infantium ŽWittb. 8, 3; pláč dětiný infantis Ol. Sir. 19, 11; podlé obyčějě dětiného Pass. 339; v dětiné mdlobě Štít. ř. 83ᵇ; z dětiných let AlxV. 161; dětinú řeč povědě quasi infantium more dixisse fertur Otc. 135ᵇ.

-ský, -ovský: krásnost polská pulchritudo agri ŽTom. 49, 11; okol zemský orbis terrae ŽWittb. 71, 16; okršlek zemský Us. nč.; opona chrámská ML. 106ᵃ; ten panský zbuor Kat. 176; v sboru panském deorum ŽWittb. 81, 1; já jsem otvržek ľudský abiectio plebis tamt. 21, 7; u písmě ľudském in scripturis populorum t. 86, 6; (Kostus) byl branný v nepřátelské přietě (t. j. u přietě, která pochodila od nepřátel) Kat. 4; (král) ustavil popy diábelské sacerdotes daemoniorum Ol. 2. Par. 11, 15; věcí svatyňských sanctuarii t. Ezech. 48, 18; mistrovské vykládanie Alb. 65ᵇ; Jidášovi nic nepomohlo zvolenie apoštolské Kruml. 197ᵇ; stav patriarský t. 22ᵃ; až jsú léta zemská prošla (t. j. léta zemí určená) VšehK. 13ᵇ atd.

-ný, -ní, -ovný: bláto cěstné viarum Ol. Zach. 10, 5; neustavičnost svatebná inconstantia nuptiarum t. Sap. 14, 26; v stráži svatynné in custodia sanctuarii t. Num. 18, 5; nádobí svatynných t. 3, 31; po všelikých výštích svatynných per omnes exitus sanctuarii t. Ezech. 44, 5; pied ručnú t. Súdc. 3, 16; v srdečních nedostatciech in cordis egestate t. Prov. 10, 21; proti veselí srdečnému cordis gaudium t. Sir. 30, 16; v pospěchu mehelném in festinatione nebulae t. 43, 24; již jieste chléb bolestný panem doloris ŽWittb. 126, 2; strašná mysl jej obstúpi Hod. 37ᵃ (t. j. strach); všem jest shudla smrtedlná struna t. 83ᵇ; Marie byla bez kútóv hnisných t. 22ᵃ; v oblacě denném diei ŽWittb. 77, 14; krása polná pulchritudo [165]číslo strany tiskuagri ŽTom. 49, 11; krásnosti púščné speciosa deserti ŽKap. 64, 13; nad branú rybnú piscium Ol. 2. Esd. 12, 38; ve dveřech branných portarum Ol. Prov. 1, 21; na úhléch zedných in angulis murorum t. 2. Par. 26, 15; horné základy montium fundamenta ŽWittb. Deut. 22; materným slitováním Kruml. 66ᵃ; ve křstu vodném t. 27ᵇ; v chlebném kusu t. 447ᵃ; kovář na všem železném i měděném řemesle malleator et faber in cuncta opera aeris et ferri Mus. Gen. 4, 22; drženie se mocného nespúštěje, (t. j. mocí nabytého) VšehK. 195ᵃ; listovného svědomie páni neslyšie (t. j. listem poslaného) t. 51ᵇ atd.

173. 1. Z téže snahy – ze snahy totiž, aby přívlastek byl souřadný se svým substantivem (nebo jeho zástupcem) –, z jaké vznikají adjektiva z výrazů nominálních, vznikají zájmena possessivní z výrazů zájmen osobních; na př.: ty pomóžeš – tvá pomoc; tobě milý – tvój milý, tebe menší – tvój menší. Srov. dále v § 199 č. 2.

Sem hledí změna gen. possessivního jejie v adjektivum její, jejie, v. Hist. ml. III 1, § 403, a gen. jejich v jejichho, jejichmu v mluvě lidové; na př. do jejichho domu, k jejichmu domu (v. § 200).

Dále sem hledí llexe gen. Králové v místním jméně Králové Dvůr, Králové Hradec; na př.: do Králového dvora, Hradce Us.; Královýho Dvoru Seel. 1; v Královém Hradci t. 239.

2. Adjektiva vznikají z podřadného přívlastku rozvitého; na př. myšlení na boha – myšlení nábožné, člověk k ničemu – člověk ničemný atp. pozemský, podzemní, bezpředmětný Us.; nalodním bojem Comest. 205ᵃ; dnes týdenní psaní ČernZuz.; (balšám) roste na malých stromcéch leda do pasa zvýších MandStrah. 12ᵇ.

3. Adjektiva vznikají z attributivní věty; na př.: jak-se-patřího dělníka tu skoro nevidět Neruda Feuill. 4, 178; máme jaksepatřího oráče, jak-se-patžímu oráči radši přidám Us. ok. Slaného a Hořovic (Jedlička v Lfil. 1880, 297); jak-se-patřího člověka Us. v ok. pražském (Bílý v ČČMus. 1882, 158); mám jak-patřího pacholka zlin. 54.

4. Místo jenom atd. vzniklo jediný; na př.: o budoucnost stará se jediný člověk Us. nč. (t. j. ze všech tvorů jen člověk); s jedinýma dvěma bratroma Otc. 437ᵇ; jediných sedm pánuov učinilo hnánie PísVarn. 62; nájde se jich (mládenců v Ličanech), ale jedných sedm (t.j. jenom sedm) Slavia řada II. svaz. 5. str. 19.

Podobně vzniklo takový z tak; na př.: tak moudrý – takový moudrý Us. nč.; takým múdrým rozumem jal se mluviti Jeron. 131ᵇ.

A nějaký z nějak (= asi); na př.: již tomu bude nějakého půl roku, nějakých čtrnáct dní (= asi půl roku, čtrnáct dní) Us. nč.

5. Podobně vysvětluje se rčení malí dnie m. málo dní; snaha je táž jako v případech předešlých, ale změna poněkud jinak se provedla, [166]číslo strany tiskunež ve dnová slova m. slova dní, totiž adjektivum neutvořeno z přívlastkového genitivu dní, nýbrž ze substantivního málo a substantivum k tomuto adjektivu vzalo se z bývalého přívlastku. Na př.:

potom po malých dnech Krist. 50ᵇ; po malých dnech umřel jest Mill. 46ᵇ; po malých dnech Ol. 1. Reg. 18, 27; u malých letech Otc. 490ᵇ; po malých časiech t. 99ᵇ, 62ᵃ; když mnozí časi přešli Pass. 308; jenž malým chlebem veliké zástupy krmil Otc. 415 (v OtcB. na stejném místě: málem chleba); jenž tak malým pokrmem móž množstvie lida nakrmiti Krist. 55ᵃ; malými a krátkými slovy jej utěšiv paucis verbis Otc. 138ᵃ; s malú bratří cum paucis fratribus t. 119ᵃ (v OtcB. na stejném místě: s málem bratří); proti malým nepřátelóm contra paucissimos inimicos Ol. Jos. 7, 3; lankrabie i s svými utekl s lidmi malými Baw. 165; co (je) vdov, ježto nezaslúžie tolik v delších letech Otc. 490ᵇ; k chvále božie mnohé ny svaté písmo chýlí Kruml. 193ᵇ (t. j. mnohá místa svatého písma).

6. Snaha po tvaru adjektivním byla tak mocná, že druhdy volí se spíše adjektivum nevhodné, než aby se snaze té nevyhovělo. Na př. lat. in cathedra pestilentiae přeloženo: na stolici poskvirňenéj ŽWittb. 1, 1; a podobně in terra oblivionis: v zemi zapomanutéj t. 87, 13; die temptationis: dne pokušeného t. 94ᵇ, 9; in die tribulationis: v den zamúcený t. Hab. 16; opere polymitario: dielem prošívaným Ol. Ex. 36, 35; in civitatem habitationis: u město bydlijiúcie ŽWittb. 106, 7; ad portas mortis: k vratóm smirtedlným t. 106, 18; tabernaculum foederis: z stanu zaslíbeného Ol. Ex. 33, 7, z stanu zaslíbeného t. Ex. 33, 9; (půst) jest nazván čas kající ChelčP. 94ᵇ.

7. Pravidlo právě vykládané časem upadá. Začátky toho jsou již v době staré, zvláště v překladech, kde předloha (latinská) překladatele sváděla. Např.: ot hlasu nepřietele ŽKlem. 46ᵃ místo: nepřietelova; okol země orbis terrarum ŽWittb. 97, 7 vedle: okola zemského t. 71, 8; o milováni boha Kruml. 116ᵃ vedle: o milování božiem t. 114ᵇ: na stolici chráma super pinnam templi Koř. Luk. 4, 9; na těmeni posvěcence Ol. Deut. 33, 16; jenž bieše Erodesa tetrarchy zchovanec Koř. Act. 13, 1 atd.; v § 171 č. 1 a § 268.

Blahoslav vytýká a kárá výrazy: pan z Pernštejna, a chce za to míti: pan Pernštejnský: ale pánům se to líbí a on nesmí haněti Blah. 252.

Dosud však udrželo se pravidlo tou měrou, že pokládáme za chybná rčení: básně Kollára m. Kollárovy, láska matky m. matčina, kvítí pole m. polní, strom ovoce m. ovocný, silnice okresu m. okresní atd.

8. Mezi adjektivem possessivním a genitivem possessivním bývá rozdíl; na př.: papež po smrti biskupa muož držeti biskupství HusE. 1, 406 = eines Bischofs, – po smrti biskupově … = des Bischofs; kůže zajícova = des Hasen, – kůže zajíce = eines Hasen; [167]číslo strany tiskuhledání biskupovo = das Suchen des Bischofs, t. j. adjektivum possessivní je za genitiv subjektivní, – hledání biskupa, t. j. genitiv objektivní není změněn v adjektivum. Viz ještě v § 268.

9. Genitiv partitivní snaze, aby přívlastek byl souřadný, nepodléhá; na př.: libra másla, nikoli: máslová.

B. Adjektivum ve funkci substantivní.

174. 1. Některé jazyky – zvláště ty, které mají samostatný člen – dopouštějí toho, aby se adjektivum bralo kdykoli ve funkci substantivní; např. ὁ σοφός ἐστιν εύτυχής, le savant est heureux, der Weise ist glücklich; jiné naproti tomu jazyky, zejména též slovanština, nemají této volnosti, aspoň ne v době své starší, ne z pravidla ani v té míře jako jazyky výše připomenuté; tu za adjektivum bývá příslušné substantivum, na př. csl. mądrьcь jestъ blaženъ, stč. mudřec jest blažen. Viz Mikl. IV, 6 a 25.

Proto jest v jazycích našich takové množství substantiv utvořených z adjektiv, na př. mudřec, slepec, chromec, zatracenec, hubenec, nešťastník, bídník, hanebník, nešťastnice atd. V evang. Mat. 20, 30 duo caeci přeložil Optat: dva slepá, Blahoslav to vytýká a klade za to: dva slepci volali řkauce Blah. 103.

2. Ale v některých případech přece míváme adjektivum v platnosti substantivní. Příslušné k němu substantivum někdy snadno lze nalézti a přimysliti, jindy nikoliv.

Některé význačné případy:

a) mnohá vlastní jména místní; na př.: Benešov, Pelhřimov, Bavorov atp. (z possess. -ovъ); Miletín, Hroznětín atp. (possess. -inъ ze jména osobního Miľata, Hrozňata); Choteč, Chrudim, Boleslav, Jaroměř (possess. -jь ze jmen osobních Chotek, Chrudim, Boleslav, Jaromír); Slabsko, Střebsko, Rakousko, Hradecko, Milevsko stč. Milevsk; Opočno stč. Opočen atp.;

Prajské (t. zemi) BartD. 2, 61 (han.); Polská (= Polsko) t. 1, 252; –

b) jména osob, dílem vlastní, na př.: Podiven, Protiven, Dobr, Mokr, Novotný, Červený, Bílý atd.,

dílem appellativní, na př.: vrchní, důchodní, radní, duchovní, světský: (ta péče) duchovního učiní pokrytcem a světského zlodějem ChelčP. 229ᵇ, hajný, hlásný, ponocný, vrátný; králová, komorná, panská, ševcová, krejčová a j.; –

c) jména znamenající peníze, poplatky a dávky; na př.: zlatý, dvacet stříbrných, dva česká, koupil jsem to za hotové, vyplatil jej hotovými BartRuk. 194, dejte to za rovné t. 142;

konečné, chomútné, otchodné, zchodné, otběžné, vzdajné, památné, zámazné, tržné, pokrčemné, mýtné, čestné, zpropitné, školné; – [168]číslo strany tiskud) jména jiná, zejména neutra; na př.;

jaro, ráno, parno, horko, sucho, mokro, dobro, zlo, stč. také dobré, zlé: jenž dobré dal mi bona ŽWittb. 12, 6, dobré sě dobrým vždy otplatí AlxV. 504, dobré dobrým sě oplatí Mast. 102, rozličenstvie mezi dobrým a zlým, co jest zlé nebo dobré Alb. 2ᵃ, na své zlé Ol. Ekkl. 8, 9;

jiné jest nápadníky a jiné poručníky dělati VšehK. 213ᵇ; slušné jest pohnanému raditi t. 72ᵇ;

to se jest za starých dálo i za potomních VšehK. 106ᵃ; k zprávě nynějším i budúcím t. 2ᵇ; –

e) rčení různá, na př.: přišel s veselou, se smutnou, s nepořízenou; vede pořád stejnou; mám dovolenou Us.;

to je podívaná, jaká je to přivítaná, to je pěkná nadělená, dostal za vyučenou, to je na pováženou, žádal za propuštěnou, tu máš za vyřízenou BartRuk. 136, šel na čekanou, těším se na shledanou t. 137, s takovou málo pořídíš t. 194, myslil, že s chytrou vyvázne t.; a tak to je jiná! Kulda 1, 137, žádal o propuštěnou t. 1, 94, tu pak máš tento peníz za vyřízenou t. 1, 136, syn plakal, že otec jeho na takovou přišel t. 1, 92, chodil (sedlák) na posezenou t.; němamy nic pro vas na počastovanu BartD. 2, 365 (laš.), za počasnu vas svezu t. 1, 249 (laš.);

ai červená při tom tékła BartD. 2, 302 a Us. ob., nechytne sa ho střelená ani ťatá (t. rána) t. 1, 269;

když práva nejdú, přielišná se od takových odporníkuov dobrým děje VšehK. 201ᵇ;

na panskéj se žádný nepotrhá BartD. 1, 182;

lidé šli z ranní Us. ob.;

stavěti na cizím, chodili na panské, na selské Us., pase na ludském, ne na svém BartD. 1, 228, do nového (t. obilí) ešče vystačíme tamt. 1, 162, pečeme z nového Us., lidé šli z raného BartD. 2, 377, přinésł poseł psané od úřadu t. 1, 345, pálené (= kořalka) t. 1, 245; byli jsme v úzkých BartRuk. 194.

C. Platnost tvarů jmenných a složených.

175. 1. Adjektivum má sklonění jmenné – podle vzorů substantivních, t. j. dobr, -a, -o atp. podle vzorů chlap, ryba, město – a složené, na př. dobrý, -á, -é.

Touto vlastností vyznamenávají se nejen adjektiva vlastní, nýbrž i mnohá adjektivalia.

2. Rozumí se samo sebou, že mezi obojími tvary, jmennými a složenými, byl také rozdíl syntaktický.

Jaký ten rozdíl byl původně, o tom poučuji nás poněkud tvary samy. Bylo zajisté dobrъ – ἀγαϑός, a naproti tomu dobryj = ὁ ἀγαϑός, [169]číslo strany tiskuponěvadž dobryj = dobrъ jь. To se vidí ještě ve slovanštině historické, kdež jest na př. stsl. mądrъ člověkъ = σοφὸς ἄνϑρωπος, a mądryj t. j. mądrъ-jь člověkъ = ὁ σοφὸς ἄνϑρωπος. V kodexu Supraselském čte se: ubogъ něky glagolaaše (tvar jmenný), a dále potom: dastь kljuse uboguumu (tvar složený), t. j. tvarem jmenným uvodí se předmět dotud neznámý, tvarem pak složeným ten předmět, o kterém byla předtím zmínka a který jest již znám, tedy jako ř. πτωχός τις a ὁ πτωχός, jako něm. ein armer a der arme; podobně v jiném příkladě téhož kodexu: nosęšte oslabena žilami (tvar jmenný), a dále potom: na ňemže oslabeny ležaše (tvar složený). Srov. Mikl. IV, 132–134 a 144. Úhrnem: adjektivním tvarem jmenným byl předmět podle jisté vlastnosti své prostě poznamenán a byla ta vlastnost při něm vytčena, – naproti tomu adjektivním tvarem složeným vytýkal se sám předmět, který příslušnou vlastnost měl.

Tím ovšem vysloven jest jenom základ pravidla bývalého, pokud se nám dává poznati jednak z rozdílu tvarového dobrъ a dobrъ-jь, jednak ze souhlasných s tím starých dokladů. Do podrobna pravidla toho vystopovati nelze a spokojíme se tedy s poznáním, že pravidlo bylo a že mělo své důvody.

1. Ve slovanštině historické z pravidla bývalého ledacos zůstává, ale mnoho se tu během času mění a vyvinuje lokálně rozdílného, v tom jazyce tak, v onom onak. Jaké pravidlo se kde vyvíjí, vyplývá z příslušných památek a dokladův.

2. V češtině staré zastihujeme v té příčině jistou pravidelnost, v níž jest mnoho shodného se starou slovanštinou ostatní; během času dějí se změny, zejména tím směrem se nesoucí, že tvary jmenné nahrazují se složenými, že tvarů jmenných ubývá a složených přibývá.

Pravidlo staročeské chceme zde popsati a spolu chceme naznačiti změny, které se v něm udály postupem do doby nové.

Pravidlo není stejné u všech adjektiv a příslušných adjektivalií, nýbrž jsou v něm některé rozdíly podle rozdílného druhu těchto jmen. Podle týchže rozdílů dlužno jesl roztříditi i pozorování a výklady následující, a pojednáme tedy o syntaktické oprávněnosti a platnosti tvarů jmenných a složených

1. u číslovek druhových desater, desaterý;

2. u číslovek řadových desát, desátý;

3. u participií -lъ, -mъ-, nъ, -tъ;

4. u participií nesa, nes;

5. u adjektiv vlastních.

176. 1. Pravidlo o číslovkách druhových desater atp.

1. Číslovky druhové -erъ mívají v jazyku starším sklonění jmenné v sing. ve všech pádech (pro vok. není přikladu), – v du. jich není, – [170]číslo strany tiskua v plur. nom. a akk.; časem ho však ubývá a ujímá se sklonění složené: nom. -erý, -erá, -eré gen. -erého atp.

V plur. gen. dat. lok. a instr. je již v češtině staré pravidlem tvar složený.

Rozdíl u významu není nijaký: čtverý lid, desaterým činem znamená úplně totéž co stč. čtver ľud, desaterem činem.

Doklady tomu podle jednotlivých pádů.

Sg. nom. (akk.) masc. -er: čtver hod Štít. uč. 132ᵇ, čtver obyčej ŠtítMus. 71ᵃ, čtver stav Alb. 35ᵇ; pater lid t. 90ᵇ; šester květ ŠtítMus. 80ᵇ, šester jest obyčej t.; sedmer zlý duch Štít. ř. 138ᵃ; osmer jest lid Alb. 89ᵃ; -erý: osmerý lid ML. 57ᵇ; desaterý počet Vus.Jg.; nč. desaterý stav Us. spis. i ob., v usu spisovném někdy archaist. desater. – Fem. -era: čtvera zvěř ŠtítV. 148; sedmera věc Alb. 104ᵇ; sedmera ohavnost Br. Přísl. 26, 25; -erá: desaterá barva Rosa Jg.; nč. –erá, v jazyku knižném též -era. – Neutr. -ero: ze mne bude kněžstvo patero, ale brzo zhyne čtvero DalC. 6; šestero rozdělenie ŠtítMus. 66ᵃ; osmoro blahoslavenstvie Modl. 120ᵃ; dvanáctero pokolení Br. Ex. 28, 21; nč. -ero, -eré Us. ob. -erý.

Sg. akk. fem. -eru: čtveru věc Alb. 104ᵇ; pateru ctnost HusPost. 36ᵇ; čtveru nešlechetnost Br. Jg. atd.; nč. desateru i -erou věc Us. spis., -erou Us. ob.

Sg. gen. (akk.) masc. neutr. -era: z toho čtvera Štít. ř. 132ᵇ; vedle počtu dvanáctera pokolení Br. Ex. 24, 4; -erého: ze čtverého dřívie Mand. 3ᵃ; z toho sedmerého ŠtítOp. 6; nč. desaterého Us., -era archaismus v jaz. knižném. – Fem. -ery: ze čtvery věci Mat. 49; podlé sedmery věci Štít. ř. 202ᵃ; nč. desateré práce Us., -ery archaismus v jaz. knižném.

Sg. dat. masc. neutr. -eru: k tomu čtveru Štít. ř. 182ᵃ; ku pateru lidu Štít. uč. 144ᵃ; dvanácteru pokolení Br. Num. 34, 13; nč. desaterému stavu Us., v jazyku knižném někdy archaisticky -eru.

Sg. lok. masc. neutr. -eřě, -eře n. -eru: v desateře přikázaní Štít. uč. 133ᵇ; o pateru lidu Alb. 90ᵇ atd.; -erém: na čtverým placení KolČČ. 356ᵃ (1564); která rodívala po sedmerém Br. Jer. 15, 9; nč. -erém, archaist. -eru.

Sg. dat. lok. fem. -eřě, -eře: čtveřě věci naučil Pass. 226; v sedmeřě svátosti Modl. 119ᵃ atd.; nč. desateré práci atd. Us.

Sg. instr. masc. neutr. -erem: čtverem darem Štít. ř. 182ᵃ; čtverem činem Štít. uč. 133ᵃ; devaterem umem ŠtítOp. 46; -erým: čtverým obyčejem HusPost. 19ᵇ atd.; nč. -erým Us. – Fem. –erú, -erau, -erou: vždy tak, poněvadž ve sklonění složeném jsou koncovky téhož znění.

Pl. nom. masc. -eři: sedmeři jsú manželé ŠtítMus. 18ᵇ; osmeři křesťané Lobk. 127ᵃ; -eří: devateří kurfiřtové Kom.Jg.; nč. -eří Us., v ja-[171]číslo strany tiskuzyku kniž. někdy též -eři. – Akk. masc. a nom. akk. fem. -ery: čtvery lidi HusPost. 35ᵇ; čtvery škorně Hrad. 124ᵃ atd.; -eré: čtveré šaty Rosa Jg., nč. -eré Us. a BartD. 1, 116 (laš.), v jazyku kniž. též -ery.– Neutr. nom. akk. -era: čtvera vrata AlxB. 4, 11; -erá Us. nč., v jaz. knižném též -era.

Pl. gen. lok. -erých, – dat. -erým, – instr. -erými, – vesměs tvary sklonění složeného. Tak zpravidla. Srov. Hist. ml. III 1, 269 sl.

2. Sem hledí též adjektivalia některý, kolikerý, veškeren atp., ale tu je dokladů na sklonění jmenné málo. Na př.:

některý, sg. gen. fem. -ery: jal sě některý částky v zemi prositi Pulk. 120ᵃ; pl. akk. masc.

-ery: (bůh) bude některy súditi DalC. 98; žádáše některy divy viděti Hod. 42ᵇ;

koliker atp., sg. nom. neutr. -ero: několikero spřežení volův Vel. Jg.; na tolikero Jg.; pl. akk. -ery: několikery hony Lobk. 31ᵇ; kolikery hodiny Jg.;

veškeren atp. má v dokladech starších sg. nom. -eren, fem. –erna, neutr. -erno: šlojéřek všeckeren Hod. 50ᵇ; veškeren čas Vel. Jg.; (Maria) všěckerna túhú svade Hrad. 72ᵇ; všeckerno jest přěstalo Hrad. 60ᵃ; když jest všeckerno převýšil Kat. 100; – a plur. nom. (akk.) -erni, -erny, -erna: to jsú všickerni viděli Hrad. 22ᵃ; všěckerny k sobě přichýle t. 13ᵃ, všeckerny lidi Hod. 81ᵇ; veškerna dokonánie sem zavrhla Kat. 96 atp. V pádech jiných přívěsků -keren, -ckeren pří veš nebývá.

V nč. je slovo toto jen v jazyku knižném a je tu nom. (akk.) masc. veškeren, fem. -era, neutr. -ero, akk. fem. -eru, pl. nom. (akk.) -eři, -ery, -era Jg., a také sg. -erý atd. a plur. -eří atd. Jg.

3. Neutrum –ero, pojato za substantivum, zachovává tvary jmenné nejvíce a může je míti i v pádech, kde attributivní -er má tvary jen složené. Na př. patero dítek, desatero božích přikázání, gen. -era atd., plur. tři Desatera, pět Desater atd.

177. 2. Pravidlo o číslovkách řadových desát atp.

1. Číslovky řadové čtvrt (čtvrtý), pát…, desát… atp. mají tvary jmenné jen ve spojení se sám a pól, ve výrazích sám desát, pól desáta atp. Časem však proniká sem sklonění složené. Příklady:

sg. nom. masc. sám desát atp.: pan Albrecht jel na voze sám čtvrt Jar. 67; král sám šest se túláše DalJ. 109 rkp. V; (pohnaný) má sám sedm přisahati Řád pz. 35, t. 36; jeti musím sám několik VšehJ. 429; sám desátý: by Čech sám sedmý na téj hořě DalC. 2, kněz sám šestýnáct jě sě běžěti DalJ. 89, pan Albrecht chtěv jeti sám třetí nebo sám čtvrtý Jar. 66 atd.; – fem. sama desáta: (matka) jmá tú cěstú sama desáta jíti DalC. 12 (lze čísti také desátá); sama devátá Suš. 127 atd.; [172]číslo strany tiskusg. gen. masc. neutr. pól desáta: pól čtverta komára Mast. 150; puol páta lokte Mand. 4ᵃ; pól šesta Štít. list. 1373; pól desátého: za půl čtvrtýho dne Beck. 1, 553; nč. -ta, někdy ob. -týho; půł šestadvacet, půł patatřicet, půł vosmapadesát BartD. 2, 138 (han.); – fem. pól desáty: puol čtvrty míle Trist. 271, Krist. 69ᵇ; pól pátanádste honóv Krist. 73ᵇ, puol pátynádste míle t. 35ᵇ; za puol sedmecítmy kopy grošuo KolČČ. 7ᵃ (1546); pól šesty kopy Štít. list. 1373; zavdal puol sedmy kopy KolČČ. 7ᵃ (1546); pól deváty piedi Lobk. 109ᵃ; puol desáty neděle Trist. 238; tvar -té zúžený v -tý v textech starších píše se stejně jako -ty, nelze ho tedy postihovati, byl-li také v době starší; nč. půl desáté, ob. půl desátý míle, v jaz. knižném někdy také desáty;

sg. dat. masc. neutr. pól desátu: k půl čtvrtu zlatému Nejedlý Gr. 209; k půl pátu stu atd. Us., zřídka -tému;

sg. lok. masc. neutr. pól desietě, -átu: v puol čtvrtě létě Otc. 494; korec pšenice po puol čtvrtu groši Let. 359; po půl desátu zlatém Us.; – po půl šestém roce Us.;

sg. dat. lok. fem. pól desietě: tři (cejchy) po puol čtvrtě puole (t. plátna) KolČČ. 76ᵃ (1568); pól desáté: o půl desáté hodině Us.;

sg. instr. masc. neutr. pól desátem: s puol šestem stem list. JHrad. (ok. 1400, J. Kaňka v progr. jindř-hrad. 1886, str. 18); s půl šestem zlatým Nejedlý Gr. 207; s puol osmem stem list. z r. 1396 (Výb. 1, 1037); nč. před půl desátým rokem Us. Srov. Hist. Ml. III, 1, 272–273.

Ale: sám druhý, sám třetí; na př.: sám třetí bieše Baw. 170. Adj. samodruhý = selbander, já samodruhý = já a žena Zlob.Jg., život samodruhý MudrC. 47ᵃ, žena samodruhá = těhotná atp. činí pravdě podobno, že bylo i rčení sám druh, ale dokladu pro to nemám.

2. Číslovka prvý mívá jmenné tvary ve rčeních jiných, totiž: v prvo, v prvo praesertim Lact. 247d; z prva, prvu, s-, s prva a principio ŠtítPař. 70ᵃ, Ol. 1. Par. 17, 9, s prvu NRada 995, nč. z prvu Us.; prva počátka, s prva počátka a principio Ol. Ezech. 36, 11 ot prva světa počátka Hod. 81ᵇ atd., z čehož je nč. prvopočátek. Srov. Hist. Ml. III. 1, 273.

3. Číslovka druhý má jmenné tvary ve rčení půl druha atd. až v jazyce novějším: půl druha listu ČČMus. 1882, 515; za půl druha roku Kulda 1, 187; pů druha łokťa, po pů druhu rynském BartD. 1, 21 (zlin.), puol druhem stem zlatých Koz. 397.

Texty starší mají pól druhého atd.: pól druhého ODub. 52, Mand. 32ᵇ, jejiež (t. skříně) šířě puol druhého loktu, výšě jejie puol druhého loktu Ol. Ex. 25, 10, jmaje puol druhé kopy Štít. uč. 89ᵃ, puol druhého sta kop KolČČ. 210ᵃ (1554) atp.: pozdější puol-druha, půl-druha vzniklo tedy bezpochyby analogií podle pól-desáta atd. [173]číslo strany tiskuPodobný novotvar je i půl-třeťa Us. nč. ob., půl třeťa, po půl třeťu BartD. 1, 70 (val.), – za stč. pól-třetieho: pól třetieho dne LékB. 35ᵇ, v puol třetiem dni tamt.

Naproti tomu má starý usus tvary jmenné ve výrazích vyslovujících vzájemnost: druh druha, druh druhu …, fem. druha druzě atd.; na př.: druh druha chce přětráviti Štít. uč. 90ᵃ; druh druha sě tona lapá AlxV. 1811; tehda druh druhu otpovědě Ol. 1. Reg. 10, 12; druh druhu koně přidává AlxV. 1400; druh přěd druhem běžěchu Hrad. 27ᵃ; tak sě ty barvy leskniechu druha přémo druze Kat. v. 2376; druha proti druzě pometány budete altera contra alteram Ol. Am. 4, 3; (panny) druha druhu sě vzlíbachu Vít. 6ᵇ atd. Srov. § 415 a).

178. 3. Pravidlo o participiích -lъ, -mъ, -nъ, -tъ.

Participia tato mají bývati tvaru jmenného ve funkci doplňkové, a to ve vazbách dvou nominativů, na př.: (já) jsem nesl, nesen, znám, -a, -o atp. Us.; dva synové umřela Pulk. 154ᵃ; tak sta rucě prokláně Alb. 40ᵇ; jsme vyněti z úst našeho nepřietele Štít. uč. 102ᵇ; ukázal sě umrl Brig. 187ᵃ atd.;

ve vazbách dvou akkusativů, na př.: tak bychom měli jazyk rozvázán HusPost. 149ᵇ; Ježíše umrla nalezú Krist. 103ᵃ; tu truhlu převrácenu nalezneš Pass. 413; svoji dvě dceři pokrščeně nalezl t. 282; buoh chtěl napsána mieti tato slova ŠtítPař. 1ᵃ; ty jisté jinde pochovány nalezneš Pass. 400 atd.; –

ve vazbách dvou genitivů, na př.: (dievky) mne (Šárky) svázány tuto odběhú DalC. 13 atd.;

ve vazbách dvou dativů, na př.: nelze jest člověku býti vyčišťenu od hřiechu HusPost. 76ᵃ; nelze beze krstu spasenu člověku býti t. 110ᵃ atd.

Pravidlo toto zachovává se bez výjimky v nominativech part. -lъ ve výrazích perifrastických nesl jsem atp. Odchylkou bývá tu v jazyce pozdějším tvar složený; na př.: pro tebe sem byl člověkem učiněný, mrskaný, trním korunovaný, na kříži pověšený BílA. 88; ješto (epištola) nám čtená byla Nitsch. 90; zastavená jest rána BílD. 484; to jablko bylo kradený VesA. 132ᵇ atp. Part. -n a -t mají v nářečích ob. v masc. a fem. tvary obyčejně složené: -ý(ej), -á Us., BartD. 1, 21; dež bel zámek dostavěné t. 2, 87 (han.), voves je vymlátěnej, strom je zkátěnej t. 2, 281 (čes.); v slc. též neutr. -é: nesené, bité.

Všude jinde pronikají tvary sklonění složeného víc a více. Vazby dvou nominativů atd. jsou tytéž co při adjektivech vlastních, proto bude obšírnější výklad o obojích doleji v § 186.

179. 4. Pravidlo o participiích nesa, nesúc- a nes, nesš-.

Participia tato mají tvar jmenný [174]číslo strany tiskuve vazbách dvou nominativů, na př.: (Jidáš) by všiú věciú vlada Jid. 59; budeš sě radujě Hrad. 137ᵇ; (liška) velmi lačna jsúci Baw. 79; (kteří) neustanú hořiece v milosti Brig. 13; ktož jest jie s právem zaslúživ AlxBM. 8, 42 a 43 atd.;

ve vazbách dvou akkusativů, na př.: viziu strážu svého na nosidléch ležiec LAl. c; jakžto bych zaslyšal hlas řkúc Pass. 463;

ve vazbách dativu s infinitivem, na př.: nenieť múdré v žaláři vězieci veseliti sě ŠtítJes. 286ᵇ atd. Podrobněji v. v § 186.

Všude jinde bývá tvar sklonění složeného nesúcí. Ku participiu -sъ vvvinul se tvar složený nesší teprve v době nové a vyskýtá se jen v jazyce spisovném.

5. Pravidlo o adjektivech vlastních.

180. U adjektiv vlastních ne všude stejná jest záliba ve tvarech jmenných a složených, nýbrž tvary jmenné jsou někde více oblíbeny než jinde. Podle toho dlužno rozeznávati a ve výkladě následujícím od sebe odděliti

a) adjektiva possessiva -óv, -in : bratróv, sestřin;

b) possessiva –jъ : páň;

c) adjektiva -ьjь : boží;

d) adjektiva ostatní.

181. a) Possessiva -óv, -in : bratróv, sestřin.

1. Possessiva tato měla původně veskrze tvary jmenné. Tyto jsou pravidlem v době staročeské v sing. nom. akk. gen. dat. lok., v du. nom. akk. gen. lok., v plur. nom. (vok.) akk., kdežto v pádech ostatních jsou tvary složené: bratrovým, bratrových atd. A to pravidlo zůstává v jazyce spisovném dosud.

Místo obyčejných tvarů složených vyskytují se jmenné jenom v několika řídkých příkladech; zejména

v sing. instr.: s bohem Abrahomovem ŽWittb. 46, 10; nad domem Davidovem t. 121, 5;

v plur. gen.: jež sě stalo v Čechách nenie (nyní), kdež přívuzných králov nenie Jid. 13; střěly tvé padnú v srdcě nepřátel králóv inimicorum regis ŽKlem. 44, 6;

v plur. instr.: nad bydlitely Sichemovy Ol. Soudc. 9, 18; slovy Israhelovy vzhrdav Israel t. 11, 20; (lid) i královy úředníky vzhrda Comest. 201ᵇ; s lety Saulovy t. 129ᵇ; přijímajíc to pozdravenie ústy andělovy rkp. Mikul. (podle Jirečkovy Hymnologie 3). Srov. III. 1, 265 a 266.

Místo pravidelných tvarů jmenných vyskytuje se složený tvar v době starší velmi zřídka, často v nč. jazyce obecném; na př.:

Mojžíše Sářineho KolČČ. 194ᵃ (1553) ; Kristiny Markové t. 20ᵇ (1543); po téj řeči kraloviej Trist. 170; na hoře Hospodinové Br. Gen. 22, 14; [175]číslo strany tiskuVálkové pole BartD. 1, 31 (podluž.): kovalove pole t. (laš).; tatinkovýho Btch. 376 (dbeč.); súsedového BartD. 1, 21 (zlin.); sósedové krávy chrom. 276 atd.

2. Některá z adjektiv sem hledících byla pojata za substantivum, vymkla se z kategorie adjektiv possessivních a přijala sklonění veskrze jmenné. Jsou to vlastní jména místní Benešov, Miletín atp. a vlastní jména osobní Tomášóv, Kubín ( = muž, jehož otec nebo jiný předek byl Tomáš, Kuba) atp. Tato ustrnula časem v tvaru -ů pro všecky pády, Tomášů, Tomšů, Janků, Havlů, Macků atd., ona mají sklonění jmenné v pádech všech, na př. sg. instr. Benešovem, Miletínem proti sg. instr. královým, matčiným atd.

182. b) Possessiva -jь : páň.

1. Že possesiva -jь měla kdysi tvary jmenné, toho dosvědčují některé doklady a zvláště některé ustrnuliny.

Dokladův v je pořídku, a to na adjektivum páň. Na př.:

sg. nom. (akk.) masc. páň: člověk zaručený za páň člověk Tovač. kap. 194 (Brandl Gloss. 22); ručili jsú za páň člověk, troje rukojemství bylo za páň člověk Brandl Kn. Drnovská LXXVII (z knih Půhonných Olomúckých z r. 1475; jak psáno v orig.?); – fem. páně: jest-li ť páně dědina, člověk jest boží Štít. uč. 88ᵃ; páně jest země Koř. 1. Kor. 10, 26; aj já dívka páně (v modlitbě); – neutr. páňe: oko páně Vel. Jg.;

sing. gen. masc. neutr. páně: Jakuba bratra páně Domini Koř. Galat. 1, 19; z úsudku páně KabK. 13; do chrámu páně Us., léta páně Us.;

plur. nom. akk. páně: sluhy páně Brig. 78ᵃ; připravte cěsty páně Domini Koř. Mat. 3, 3.

Ustrnuliny druhu tohoto, t.j. tvary possessiva -jь ovšem jmenné, ale položené do kontextu bez žádané kongruence s příslušným substantivem, jsou sice odchylkou syntaktickou, ale přece též svědectvím, že tvary jmenné tu bývaly, neboť z nich se ustrnuliny vyvinuly.

Nejčastěji vyskýtá se ustrnulina páně; na př.: před obličěj páně Koř. Skutk. 10, 4, Adam. 203ᵇ; anděl páně ChelčP. 22ᵇ; chrám Páně, anděl Páně, večeře Páně Us.; (s pečetmi) páně Jindřichovú a páně Heřmanovú List. JHrad. 1384 atd.

Jiná ustrnulina jest k nom. komorníč druh sg. dat. komorníč druhu, na př.: škody mají býti opověděny komorníč druhu ODub. 16, podsudiemu nebo komorníč druhu t. 489.

2. Jména místní Čáslav́, Chrudiḿ, Jaroměř atd. jsou též adjektiva possessiva -jь, ale jsou pojata za substantiva a odtud mají sklonění veskrze jmenné. Též ve jm. místních Kněž-most, Milíčě-ves, Kněžě-ves atp. jest první člen adjektivum possessivní -jь a měl by se skloňovati, na př. gen. z Milíčě-vsi, dat. k Milíči-vsi atd. Ale časem staly se z toho [176]číslo strany tiskuspřežky, ve kterých člen první, bývalé adjektivum, buď ustrnul ve svém tvaru nominativním, na př. Kněž-most nč. gen. Kněž-mostu …, Kněže-ves nč. lok. Kněže-vsi atd., buď v tvaru genitivním -ě, na př. Buščě-hrad …, buď přijal koncovku –o, na př. Zvoleňo-ves m. Zvoleně-ves.

Srov. III, 1, 309–315.

183. c) Adjektiva -ьjь : boží.

Adjektiva sem patřící měla sklonění jmenné ve stejných případech syntaktických, jako adjektiva jiná. Jsou valnou většinou významu possessivního, na př. boží = τοῦ ϑεοῦ atd.; possessiva vůbec mívají sklonění jmenné, proto sluší skloňování stejné také jménům boží atp.

Z toho vyplývá, že můžeme také v češtině bezpečně bráti tato adjektiva za jmenná, pokud tomu neodporuje tvar. Nč. masc. hlas boží, člověk jest boží, – fem. milost boží, msta jest boží, neutr. slovo boží, slitování jest boží, – stč. boží, -ie, ie, shoduje se v koncovce ovšem úplně s adjektivem sklonění složeného nč. pěší, -í, -í a stč. pěší, -ie, -ie; ale když povážíme, že nč. boží, -í, -í a stč. boží, -ie, -ie docela dobře lze vyložiti z tvarů jmenných božьjь, božьja, božьje, nakloníme se zajisté k výkladu, že č. masc. boží je tvar jmenný, fem. boží stč. božie a božá že je tvar jmenný a neutr. boží stč. božie že je tvar jmenný.

V pádech, kde se skloňování toto odchylovalo od sklonění složeného a tedy od vzoru pěší, vznikly a ujaly se všudy novotvary s koncovkou přijatou ze vzoru řečeného. Na př. byl sg. gen. masc. neutr. psl. božьja, z toho mělo by býti stč. stažené božá, přehlasované božie a nč. zúžené boží, ale jest stč. božieho nč. božího, podle pěšieho, pěšího atd. To se vykonalo v době předhistorické; do doby historické zachoval se z tvarů jmenných sem patřících jenom zbytek doleji připomenutý, sg. lok. ve-psí.

Sklonění pak jest toto :

Sg. nom. akk. masc. boží, z božьjь, na př.: jest-li ť páně dědina, člověk jest boží Štít. uč. 88ᵃ; jáz ť sem boží člověk a tvój Hrad. 109ᵃ; nč. boží. – Neutr. božie, z božьje, na př.: slovo božie svD. 68; slovo božie Štít. ř. 4ᵃ; zdravie božé ŽKlem. 49, 23 atd., nč. boží. – Fem. nom. božá, z božьja, přehlas. božie, na př.: božie milost Štít. ř. 18ᵃ; buožé mučennice Kat. 172 atd., nč. boží. – Fem. akk. božú, z božьją, na př.: milost božú HomOp. 152ᵃ; božiú chválu svD. 56; pro boží milost Štít. ř. 7ᵃ atd., nč. boží.

Sg. gen. (akk.) masc. neutr. božá přehlas. božie, z býv. božьja, nedochován. Za to jest novotvar božieho atd. podle pěšieho, na př.: syna božieho Štít ř. 1ᵃ; přikázanie božého Hod. 59ᵃ atd., nč. božího.– Fem. božie, z býv. božьjê, na př.: ani tbá milosti božie Jid. 119; z ruky psie ŽKlem. 21, 21 atd., nč. boží.

[177]číslo strany tiskuSg. dat. masc. neutr. božú, z býv. božьju, nedochováno. Za to jest novotvar božiemu atd. podle pěšiemu, na př.: k božiemu hrobu Pass. 324 atd., nč. božímu.

Sg. lok. masc. neutr. boží, z býv. božьji; tvar ten zachován ve rčení ve psí: (ten) musí věčně ve psí býti Vít. 11ᵃ; ve psí býti Otc. 92ᵃ atd., nč. ve psí býti. Ostatně jest novotvar božiem atd. podle pěšiem, na př.: o synu božiem Pass. 280; po holubiem vidění svD. 92 atd., nč. božím.

Sg. dat. lok. fem. boží, z býv. božьji, na př.: k vóli boží Štít. ř. 128ᵇ; v holubí tváři Pass. 260 atd., nč. boží. Vedle toho jest i novotvar božiej atd. podle pěšiej a vlastně dobřiej: v sieni božiej ŽKlem. 83, 3; k buožiej službě Pass. 627; k božiej muce BartD. 1, 44 (břez.), ryběj t. 121 (laš.), slc. božej.

Sg. instr. masc. neutr. božím, z býv. božьjьmь, na př.: božím darem Štít. ř. 3ᵃ, božím povolením Hrad. 5ᵇ atd., nč. božím. – Fem. božú, z býv. božьj(ej)ą, na př.: vládneme svatyniú božiú ŽKlem. 66ᵃ; milostí boží Štít. uč. 78ᵇ atd., nč. boží Us., slc. božou.

Du. nom. masc. božá, přehlas, božie atd., z býv. božьja, na př.: dva božie učedlníky Pass. 281. – Fem. neutr. boží, z býv. božьji, na př.: svú duši u boží rucě porúčieše DalH. 30. Vedle toho jest i novotvar podle pěšiej a vlastně dobřiej: zvěř křídle jmějieše orličiej Pror. Dan. 7, 4.

Du. gen. lok. božú, z býv. božьju, na př.: dvú mučedlníkú boží Pass. 272.

Du. dat. instr. božiema, z býv. božьjema masc. a neutr. a božьjama fem., nedochováno; za to jest -íma již v době před úžením: před božíma očima Štít. ř. 17ᵃ.

Pl. nom. masc. boží, z býv. božьji, vždycky tak a dosud. – Akk. masc. a nom. akk. fem. božie, z býv. božьjê, na př.: rány božé CisMnich. 97ᵃ atd., nč. boží. – Nom. akk. neutr. božá přehlas. božie, z býv. božьja, na př.: vrata božie ŽKlem. 117, 20 atd., nč. boží.

Pl. gen. *boží, z býv. božьjь, nedochován; za to je novotvar božích podle pěších, vždycky tak a dosud.

Pl. dat. *božiem, z býv. božьjemъ masc. neutr. a božьjamъ fem., nedochován; za to je -ím, vždycky tak a dosud.

Pl. lok. masc. neutr. božích, z býv. božьjichъ, vždycky tak. – Fem. *božiech, z býv. božъjachъ, nedochováno, je za to -ích.

Pl. instr. masc. neutr. *boží, z býv. božьji, nedochován; za to je novotvar božími, podle pěšími, vždy tak a dosud. – Fem. božiemi, z býv. božьjami, trvám že nedoloženo; za to je -ími: ptačími piesněmi Kruml. 471ᵃ a dosud tak. [178]číslo strany tiskuŘadová číslovka třetí, pův. tretьjь, má ve spojení s půl novotvary, na př. gen. půl třeťa Us., BartD. 1, 70 (val.), lok. po půl třeťu Us., BartD. t., slc. pol treťa, po pol treťu.

d) Adjektiva ostatní.

184. Adjektiva ostatní – t. j. všecka kromě possessiv -óv, -in, -jь, kromě utvořených příponou -ьjь, a dále kromě číslovek druhových, řadových a některých participií, o kterých všech byla řeč ve výkladech předcházejících – mívají tvar jmenný 1. v platnosti substantivní, 2. ve funkci doplňkové (přisudkové) a 3. někdy ve funkci přívlastkové.

185. 1. Adjektivum v platnosti substantivní má sklonění jmenné neomezené. Vedle tvaru jmenného bývá v stejném případě mnohdy také tvar složený.

α) Adjektivum ve funkci substantiva appellativa.

α1) Neutrum.

Sg. nom. akk. dobro: věři, že uzři dobro ŽWittb. 26, 13; on tu své jísto měl KolČČ. 181ᵃ (1553); pojměv mnoho nekľuda AlxB. 6, 9; olejíka málo přičiňovali Alb. 6ᵃ; koliko jest dní ŽWittb. 118, 84; ukáza sě kolikos oděncóv Pulk. 62ᵇ; toliko túh pojměvši Hrad. 59ᵇ; nč. bylo veliké sucho, mokro, horko, teplo, chladno, studeno, je krásné ráno, kolik dní, tolik lidí Us. – Tvar složený dobré: kterýž pro své dobré dá obci zlým užiti DalHr. 3; čím komu dobré milejše Štít. uč. 17ᵃ; nebyl by buoh plné dobré bez nedostatka ŠtítPař. 5ᵃ; dobré sě dobrým otplatí AlxV. 504; zlé by nebylo popraveno malum Túl. 72ᵃ; již myslé na mě zlé mala ŽWittb. 34, 4; bieše sě přitupilo ostré radlic acies Ol. 1. Reg. 13, 21.

Sg. gen. dobra (novu), lepšě: dobra mého ŽWittb. 15, 2; nezbaví dobra ty již ŽGloss. 83, 13; tu zemi zbavichu každého dobra AlxV. 140; což sú zla na mě svedli AlxBM. 8, 37; (Kateřina) doždala bieše teskna mnoho Kat. 862; jdúc (duše v pekle) z studené vody do přielišného horka Kruml. 389ᵇ; mnoha ostati a na menši dosti mieti BrigF. 117ᵃ; velikého horka, tepla, sucha, za mokra Us.; mají za veliký hřiech spolu sě utěšiti i dopustie sě horšě (později připsáno ho) Štít. uč. 38ᵃ; kdy sě lepšě kto naděje Vít. 32ᵇ var.; čím kto má jeho (zbožie) viece, a většě sě nedostává Štít. ř. 110ᵃ; vida, že jeho menší nebo jeho nemilí lepše docházejí než on ŠtítPař. 88ᵇ. – Tvar složený dobrého, lepšieho: budú-li hledati obecného dobrého ŠtítOp. 316ᵃ; obecného dobra, dopustiti se horšího nč. Us.

Sg. dat. dobru, lepšu: čáka k dobru DalC. 98; tělesné utrpenie jest k málu užitečno Štít. ř. 206ᵃ; Kristovo volánie vzkřiesilo Lazara a učedlníci jsú k hotovu přihlédali HusE. 1, 30; k stáru Us.; by nʼudatní lepších zřiece byli také lepšiu chtiece AlxB. 8, 29; taký náději má k lepši, zlého pyče Štít. ř. 192ᵇ; teplu, horku, studenu nč. Us. – Tvar složený dobrému, [179]číslo strany tiskulepšiemu: již chtie zlému mému ŽWittb. 39, 15; (mužie) dachu velikéme (sic) zlému býti DalHr. 8; k tvému ctnému NRada 76; taký má naději k lepšímu nč. Us.

Sg. lok. dobřě, dobru, lepši: v zeleně ruka bielá (na štítě) DalC. 73; jenž (dobrota) v takém cěle nebyla i v jednom těle Rúd. 258 (cělo, celek); na vysocě super summum ŽWittb. 73, 5; na vysocě in excelsis Ol. Sir. 22, 21; já jsem učil zjevně na prostraně Vít. 49ᵃ; přešli sú moře po suchu t. 2. Esdr. 9, 11; v málu dní ŠtítMus. 62ᵇ; po suchu Br. Ex. 14, 29; v kolice dnech Alb. 8ᵃ; po několicě dnech Pass. 336; hospodář když staví za stravu hosti ne v svém domu, nemóž ho staviti u věcši, ledno pod pětí hřiven Rožmb. 235; kto jest u mále nepráv, i u věcši nepráv jest EvZimn. 22; kto jest nevěren u mále, i u větši nevěren jest in maiori Koř. Luk. 16, 10; mnoha ostati a na menši dosti mieti BrigF. 117ᵃ; budeť lépe na menši dosti mieti BrigF. 110; jich otcové první zákona (t. předchůdcové v řeholi klášterní) na menši sú měli dosti HusE. 1, 426 (vydavatel vytiskl: na-menší[m], neprávem); v teple, v horku, v parnu atd. nč. Us. – Tvar složený dobřiem, dobrém, lepšiem: chtiec o obecném dobrém pomluvu jmieti Pulk. 58ᵃ; kněz o jiniem prácě nejmieše DalC. 100; kdo v mále jest nepravý, i v větším nepravý jest Bible r. 1857 Luk. 16, 10.

Sg. instr. dobrem, lepšem: nad vysokem postavil si mě super excelsa ŽWittb. 17, 34; dvojduchem operiantur diploide ŽGloss. 108, 29; nad málem panovati ChelčP. 254ᵇ; s málem ľuda AlxB. 6, 8; ktož málem učiní pomoc, jako by většem pomohl ŠtítMus. 163ᵇ; několikem pomoci Štít. uč. 140ᵇ; než by je (peníze) několikem po málu rozdal t. 141ᵃ; kdyby většem pomohl tamt.; nč. teplem, horkem, parnem atd. Us. – Tvar složený dobrým, lepším: který pro své dobré dá obci zlým užiti DalHr. 3; opatřiti se dobrým, lepším Us.

Pl. nom. akk. dobra: dobra sľúbena jsú bona HomOp. 154ᵃ, vlivem latiny; veliká horka, sucha, tepla nč. Us.

Pl. gen. dobr: z těch such, veder, velikých paren nč. Us.

Pl. dat. dobróm: těm vedrům nč. Us.; kdopak těm jeho moudrům rozumí (moudrým výkladům, pohrdlivě) Rais RD. 12.

Pl. lok. dobřiech, dobrech: po těch horkách, suchách Us.

Pl. instr. dobry: před těmi vedry, suchy Us.

Sem náleží také zpodstatnělé adjektivum vojsko.

α2) Masculinum.

stč. ľúb, líb miláček, z adj. libý: vejdeš u pokoj pána Jezukrista (k tomu na kraji připsáno:) líba svého Kruml. 337ᵇ; pyčiž (ty, Jěne) se mnú (Marií) mého líbu Plankt. 167ᵃ (rým: nového slibu; původně bylo zajisté líba: sliba);

[180]číslo strany tiskustč. bezden, z adj. bezedný: bezden bezedna vzývá ŽWittb. 77, 15; bezden bezedna ŽPod. tamt.; smútili sú sě bezednové abyssi t. 76, 17; do bezednóv t. 106, 26;

stč. neboh, z adj. nebohý: ať uzdraví mě neboha Vít. 39ᵇ; ať mne uzdraví neboha OpMus. 143ᵇ; běda mně nebohu DalC. 34, Otc. 75ᵃ; by (bóh) popřál mně nebohu … Hrad. 123ᵇ;

stč. čtvernoh, z adj. čtvernohý: u čtvernoha ocas ptačí HusE. 1, 78; klesá v adv., v Slovn. I, 196;

stč. bezhlav, z adj. bezhlavý: bezhlav acephalus BohFl. 372, Vocab. 175ᵃ; stč. ľuden, z adj. ľudný: liden laicus Prešp. 859, Rozk. 1585; lidnové = laikové RVodň. 272ᵇ;

stč. ľudesk, z adj. ľudský: ludska virum popularem Greg.; stč. nesmrten, k adj. nesmrtný: athanatos nesmrten Vocab. 175ᵃ, Prešp. 2350, MamA. 16ᵇ;

stč. prven, z adj. prvný, -ní: prven alpha MamA. 16ᵇ;

svícen, leden, březen, duben, květen, červen, srpen, říjen;

žáden, z adj. žádný: žáden = nikdo BartD. 1, 356, Šemb. 51, žáden nepoví BartD. 1, 70 (val.); jinak žádný.

α3) Femininum.

stč. neboha, z adj. nebohý: přěběda mně nebozě Hrad. 37ᵃ; co nám nebohám zdieti Hrob Boží 133; hoře nám nebohám rkp. ze skl. XIV (Hanuš Osterspiele str. 38);

stč. vojska (= vojsko).

ß) Adjektivum ve funkci substantiva vlastního.

To bývá ß1) ve jménech vlastních osobních a ß2) ve jménech vlastních místních. Na př.:

ß1) masc. Podiven; Protiven Kosm. A. 3, 16; Such TomZ. 1416 n 135; Sčedr: Sczedronis tamt. 1364 st 195; Bláh: filium Blagonis Kosm. pokrač. 1130, syna Blahova Háj. 172ᵃ; Zlat NekrP.; Hlasen: Glazen t.; Mlad: syn Mladův Háj. 8ᵇ; Dóbr: (pohání) Duobra ze Solſicz Všeh K. 28ᵃ; Hrd: Lidmily, manželky Tomáše Hrda KolCC. 32ᵃ (1555); Velík PoprR. 18, Velik UrbE. 39, Veliko TomZ. 1445 m 22; Vesel Reg. III; Vojen z vojьnъ; nč. Mokr, Moudr, Modr (Emil Modr, žák VII. tř. č. reálky v Praze 1892), Křepek;

fem. Dóbra: Dobra vidua UrbPr. 1379; služebnice Duobra Háj. 7ᵇ; Mlada: soror nomine Mlada KosmA. 1, 22, Kosm. 1. t.; Boleslav mějieše sestru děvojnu, téj diechu Mlada DalC. 32; –

ß2) Opočen (stč.), Opočno (nč.); Hnězden, Hnězdno: in civitate Gnezden Kosm. pokrač. 1127; v Hnězdně DalC. 43; z Gnězdna Vel. Kal. 117; Duben UrbPr. 1379, nyní Dubno; Chvojno: curtem suam Chvojno Kosm. pokrač. 1139, de Chvojna t. 1139 (rkp. Břevn.), Chvojno, dvůr Háj. [181]číslo strany tisku180ᵃ; Hradecko, Německo, Blansko, Kladsko, Rovensko, Hořensko, Skalsko; Sčepanovsk, nč. Štěpanovsko: oppidum Ch(v)ojno cum villis Albrechsdorf… et Czepanobsk Reg. IV,1336 (str. 114), Štěpanovsko, u Albrechtic KotMíst.;

horúcen Phlegeton Prešp. 324.

186. 2. Adjektivum ve funkci doplňkové (přísudkové).1)

Tvaru jmenného bývá adjektivum ve funkci doplňkové (přísudkové) ve vazbách dvou nominativů: jsem chud, činíš se chud; dvou akkusativů: činíš mě chuda; dvou genitivů: neučiníš mne chuda; dativu s infinitivem: býti chudu; pak vůbec ve rčeních, kde se má a chce vyznačiti, že adjektivum k tomu jménu (nebo zájmenu), ke kterému přináleží, jest v poměru doplňkovém (a nikoli přívlastkovém), na př.: oteořěl oči slepa narozeného (z očí toho, jenž se byl narodil slep), z živa třěva vyvlačiti (= z někoho, an ještě živ jest) atp.

Doklady následují srovnány podle sloves, dílem podle vazeb a podle adjektiv; některá adjektiva zvláště ráda a hojně ve tvaru jmenném se vyskytují.

a) Nejhojnější jsou doklady při slovese býti. Následuje jich zde malá sbírka.

Jsem chud, -a, -o, du. jsva chuda atd., plur. jsme chudi atd. (adjektiva kmene tvrdého). Na př.:

tam i jeden chud nenie ani slep ani belhav ani kterým neduhem nezdrav ani proč truchel ŠtítMus. 52ᵃ; tak jest tento svět kluzek a bieden HusE. 3, 133; ústa hořkosti pilna jsúť plena ŽWittb. 13, 3; bydlím bíden sa ChelčP. 109ᵇ; nad sněžnú bělost biel budu Pass. 469; (sv. Prokop) tváří ovšem bieše biel Hrad. 23ᵃ; tělo (jest) jako sniežek bielo t. 22ᵃ, blízek jest hřiechu člověk ŠtítV. 96; člověk jest nebrzek k ctnosti HusE. 3, 140; aby to kamenie opět bylo cělo Pass. 63; chci, buď číst HusPost. 20ᵃ; noha čísta bude Štít. ř. 152ᵇ; již jste vy čísti t. 87ᵃ; kteráž (srdce) jsú čista t. 293ᵇ; an tak črn (jest) Pass. 54; jsa kypr a črstv ke všemu Štít. uč. 105ᵃ; (šípek) jest pěken, červen BrigF. 92; srdce poče čtivo býti t. 46; na mysli divok Ol. 2. Mach. 11, 4; velmi jsi dlúh BrigF. 74; (otec móž) nedostatečen býti HusPost. 161ᵃ; když srdce dobrovolno jest Kruml. 227ᵇ; žena muži přědraha AlxV. 81; když člověk jest dvoren Kruml. 119ᵇ; povětřie bude rychle hbito t. 302ᵇ; neb jest jazyk hladek t. 160ᵇ; tento člověk nebyl jest hluch a něm HusPost. 147ᵇ; uši jich hlušě budeta Ol. Mich. 7, 16; jsa hlup Kruml. 384ᵇ; zdali to nenie hodno t. 356ᵃ; člověk bude hojen ChelčP. 108ᵃ; aby člověk horek byl v milování Alb. 12ᵃ; tento svět vidí se býti hořek Kruml. 5ᵇ; (jed) bude hořek BrigF. 12; hotov jsem

1) Texty ŠtítErb. a ŠtítV. s této stránky rozebral V. Prasek v programu olom. 1874, spisy Husovy pak K. Novák v progr. Akad. gymn. 1894. [182]číslo strany tiskuŽWittb. 37, 18 a j.; hotov sa ApŠ. 20; abych hotuov byl NRada 121; přiezen jest vždy hotova AlxV. 58; hotovo (jest) sirdce ŽWittb. 116, 8; kteréž (panny) biechu hotovy Štít. ř. 230ᵃ; jsem hrozen nepřátelóm BrigF. 55; ktož jest sám sobě hrozen Kruml. 267ᵇ; mé tělo bylo jest hrozno hleděti t. 369ᵇ; uši nejsú chlupatě Hug. 234; nejsú jim mé řeči chutny BrigF. 67; (svět) jest velmi chytr Kruml. 185ᵃ, já sem tiem jíst t. 149ᵇ; že je krásen květ na dřevě ŠtítMus. 86ᵇ; (kámen) byl přieliš krátek Kruml. 72ᵇ; vešken sem kratochvilen a vesel t. 481ᵃ; (mnich) jest pokoren a krotek OtcB. 134ᵇ; jazyk bieše krvav BrigF. 61; mé tělo bylo jest krvavo Kruml. 369ᵇ; byl kypr BrigF. 164; tak-li jest lacin člověk HusPost. 131ᵃ; to jʼmu bě lacno AlxB. 5, 30; lačen sem byl HusPost. 5ᵃ; by svět byl lahoden Kruml. 279ᵇ; (srdce) jest lakomo Jid. 130; ten bude laskav Hrad. 21ᵃ; jemuž všecky věci byly sú lehky HusPost. 163ᵇ; (hubenstvie) jest lektivo Kruml. 266ᵇ; pakli ť jest ten příklad mál Pass. 330; David byl mál Štít. ř. 17ᵃ; jsa mál t. 20ᵇ; málo a krátko jemu (člověku) bývá panstvie ChelčP. 73ᵇ; byv silen bude medl Alb. 21ᵃ; až stár a mdel budu ŠtítMus. 62ᵇ; sa tak stár a medl chce ještě tancovati Alb. 43ᵃ; když jsem medl OtcB. 175ᵇ; (mák) jest měkek v ústech Mart. 11ᵃ; aby byle měkce ruce ŠtítV. 21; (bóh) jest šlecheten a milosrden Alb. 72ᵃ; bude jemu míl Ol. Prov. 15, 9; to jʼmu bieše milo Hrad. 8ᵇ; má nám pravda míla býti Štít. ř. 95ᵃ; (Isalda a Brangenena) biešta míle sobě Trist. 117; míli jsme jemu Štít. ř. 46ᵇ; neb sem byl mlád Sv. 175; kteréž (věci) míly jsú a potřebny ChelčP. 70ᵃ; dnes hi živ hi mirtv budeš AlxBM. 8, 7; by hřiech nebyl těžek ani mrzek BrigF. 151; jsú mi mrzky kuože jich t. 82; diábel jest mrzut t. 150; mladý ač řiedko kdy múdr bývá DalJ. 69; buď múdr HusPost. 25ᵇ; jsi-li dnes múdr Kruml. 314ᵇ; buď mužen a silen Ol. 1. Reg. 18, 17; byl sem nah HusPost. 72ᵇ; uznamenašta, že sta naha t. Gen. 3,7; Zachař byl něm Alb. 40ᵇ; všecky věci mají býti obecny HusPost. 141ᵃ; aby jim byl vzácen a odiven t. 111ᵇ; jeden druhému nebyl odporen Sv. 180; buď opateren ŠtítMus. 10ᵇ; hospodář má býti opateren t. 25ᵃ (3krát); kto jʼ v řeči neopateren Štít. Rozb. 145; súdce buď opatren HusE. 1, 127; kterýž obyčej jest téj svatosti osoben a zvlášten Kruml. 449ᵃ; bude Ostr Ol. Sir. 43, 21; aniž mně (jest) památno Sv. 184; syn pilen kázanie byl HusPost. 36ᵃ; mátě jsúc pílna t. 17ᵇ; (jest) pilno AlxV. 19; máme dobrého pílni býti Štít. ř. 27ᵃ; jsú pílny panie a pany t. 4ᵇ; plna sem bolesti Hrad. 54ᵇ; oči jich plně sta prachu Ol. Bar. 6, 16; ten prut byl ploden Kruml. 19ᵇ; aby (oř) pohodlen byl Štít. uč. 54ᵃ; (pokoj) jest duši pochoten BrigF. 30; nepokojno jest srdce HusPost. 26ᵃ; velmi nepokoren jsi BrigF. 74; všecko móž k dobrému pomocno býti ŠtítMus. 93ᵇ; k tomu pomocno jest čtenie HusPost. 35ᵇ; sen hi on byl posošen Jid. 51; to kolo nenie dobře potočito BrigF. 113; hřiešník bude jemu povolen HusPost. 29ᵇ; donidž židé byli právi Štít. ř. [183]číslo strany tisku78ᵇ; (hubenstvie) jest neprázdno přeluda Kruml. 266ᵇ; tak jim příkr budu BrigF. 70; králuov příštie přívětno jest Kruml. 20ᵇ; zdali to nenie prospědlno t. 356ᵃ; že by byl prospěšen HusPost. 94ᵇ; budu protiven BrigF. 97; Kristus jest diáblu protiven HusPost. 194ᵇ; aby pyšen byl (mistr) ChelčP. 173ᵇ; jsem rád, -a, -o, v. doleji; když (člověk) jest radosten Kruml. 119ᵇ; kto je roven tobě Modl. 13ᵃ; nebo jiej roven nebieše DalC. 39; jsa roven otci Štít. ř. 155ᵃ; obě (městě) sta rovně ve zlosti Pass. 307; (hospodář má býti) rozšafen ŠtítV. 53; kto nenie tak rozumen ŠtítMus. 80ᵇ; kopie bieše rudno krví jeho BrigF. 61; kto je rychel na nohy ŠtítMus. 72ᵇ; nebylo silno to rámě t. 92ᵃ; chleb jest sladek Ol. Sir. 23, 24; bóh smuten jest Túl. 6ᵃ; chceš spanliv býti Kruml. 406ᵇ; neb jsú spasitedlna slova má BrigF. 12; jsem spravedlen t. 143; buď sstál v dobrém t. 87; (lid) jest such a studen t. 37; druhý strašiv jest t. 86; nevšickni (jsme) stáři Štít. ř. 89ᵇ; sirdce (jest) svědomo Jid. 129; měsiec jest světel ŠtítMus. 25ᵃ; pokoj světel bude BrigF. 36; že jsi (svět) světel AlxV. 1949; aby (manžely) svorna byla ŠtítMus. 22ᵃ; když jest člověk syt a tepl HusPost. 160ᵃ; nemóž býti oko syto viděnie Kruml. 208ᵃ; jsi ščedr Modl. 37ᵇ; k svým přátelóm bývaj šťedr RO., Výbor 1, 917; chtě býti škoden AlxB. 2, 44; hřiech jest škoden Kruml. 179ᵃ; kterak jest šlecheten t. 198ᵇ; (kámen) byl tenek t. 72ᵇ; nenie hřiech tak těžek BrigF. 58; rucě biešta těžcě Ol. Ex. 17, 12; tu jsta dvě slově těžcě HusPost. 32ᵇ; Prokop jest tich Hrad. 2ᵃ; (kámen) byl tlust Kruml. 72ᵇ; svět je trpek t. 279ᵇ; byl truden velmi Sv. 173; aby člověk truchel byl Alb. 16ᵇ; když kto túžeben bude BrigF. 28; (v noci) udaten jest núdatný AlxBM. 5, 19; (jest) úsilno AlxV. 20; neustavičen jest jich zámysl Ol. 1. Reg. 25, 29; budeš vděčen HusPost. 5ᵇ; hospodinu jest vděčno Kruml. 102ᵃ; buďtaž sobě věrna ŠtítV. 47; cti nebuď vetech RO. 910; jsem vinen Us.; vinna chcva býti Pass. 355; (kus tučný) nenie vonen BrigF. 54; vrtek jest jich zámysl Ol. 1. Reg. 25, 29; (duom) má vysok býti BrigF. 142; ty hospodine (jsi) přěvysok ŽWittb. 96, 9; nenie bohu vzácen Hrad. 3ᵃ; tenť jest jemu vzácen HusPost. 32ᵃ; ješto by bylo vzácno AlxB. 5, 29; kto jest sám sobě zel Ol. Sir. 14, 15; by byl jak črt zel Trist. 240; (zákonník) jest zmeškaliv Kruml. 480ᵃ; (Prokop) nebieše znám Hrad. 5ᵃ; skutek má býti znamenít HusPost. 51ᵇ; (hospodář má býti) zředlen ŠtítV. 52; že jest to zvláštno Kruml. 356ᵃ; že by nám život žáden nebyl ChelčP. 125ᵇ; aby člověk byl žalostiv Kruml. 140ᵃ; živ hospodin vivit ŽWittb. 17, 47; musíš o tom živ býti NRada 1437; komuž srdce žívo jest ChelčP. 142ᵇ; doňadž svě živa AlxBM. 1, 42; oba lotry živy (sic) biešta Hod. 51ᵇ.

Odchylkou bývá tu i tvar složený již v jazyce starém; na př.: jsa závisti plný Hrad. 12ᵃ; (sv. Prokop) v hnáty byl velmi silný, ve všem těle ovšem plný t. 23ᵃ; (týž) bieše v pokrmě skrovný t. 24ᵃ; jenž zejmene bvl věhlasný, jehož rozum byl tak jasný AlxV. 1 sl.; ach člověče, kak si křivý, [184]číslo strany tiskukak jsi svéj hospodě lstivý t. 117 sl.; kto jest své viery pravý (rým: mravy) t. 237; jenž (lid) mu byl protivný (rým: skutek divný) AlxM. 3, 9; dóm byl by neužitečný HusPost. 195ᵃ; když (člověk) bude na těle krásný a zdravý a na duši hřiechem malomocný t. 21ᵃ; oko tvé křivé jest a já dobrý jsem t. 30ᵃ; ač jest byl múdrý, bohatý a mocný t. 163ᵇ; (dóm) byl by pustý t. 195ᵃ; on zdravý jsa vytrhl jest meč ChelčP. 264ᵇ. –

Jsem léň (masc.), léně (fem.), léňe (neutr.), plur. jsme léni atd. (adjektiva kmene měkkého). Na př.:

nebuď léň do třetieho dne zde býti Hrad. 19ᵃ; nebuď léň non te pigeat Ol. Sir. 7, 39; ty neroď léň býti DalJ. 110; (kto) léň byl k tomu Alb. 72ᵃ; nebuď léň NRada 518; (chceš) léň býti Kruml. 406ᵇ; (zákonník) jest léň t. 480ᵃ; ať jazyk nenie léň HusPost. 148ᵇ; (člověk) léň bude k dobrému Štít. Rozb. 145; aby nebyl léň přijíti Koř. Skutk. 9, 38; ot rozkoši tělesné dušě bude léně dobrým skutkóm Alb. 43ᵇ; duše bude léně k dobrým skutkóm Kruml. 171ᵃ; mysliž, byla-li jsi léně u modlitbě t. 221ᵇ; byla-li by léně t. 97ᵇ; ač jest léně lidská mysl ku věření BrigF. 132; avšak jsú jich léni skoci AlxŠ. 1, 7; že jsem byl rúč ke zlému AdmontB. 135ᵃ; bývaj rúč ke zlému AdmontB. 135ᵃ; bývaj rúč esto velox Ol. Sir. 31, 27; rúčě nohy jich Koř. Řím. 3, 15 (může býti také rúčie, tvar složený); papež je chud a sic, ješto mě zhojil Mart. 30ᵇ; (Kristus) odtad příchoz jest súditi venturus est ŽKlem. 136ᵇ; věřitedlen si býti příchoz crederis esse venturus t. 133ᵃ; člověk jako květ výchoz sa i zetřěn bývá t. 143ᵃ; ktož vchoz bývá v to drahé světlo ŠtítBud. Rozb. 679; by králova radost velé AlxV. 156ᵇ; ty jsi na koni a já pěš TandZ. 177ᵇ.

Tvar složený: národu, ješto příchozí jest Ventura ŽKlem. 70, 18; jsa příchozí Ol. Gen. 21, 23; atd. –

Jsem chuzí, bohatějí (masc.), jsem chuzši, bohatějši (fem.), jsem chuzše, bohatějše (neutr.), du. jsva chuzše, bohatějše, plur. jsme chuzše, bohatějše (komparativy a superlativy). Na př.:

(já) viec bych bedlivějí na božie služby OtcB. 122ᵃ; bělejí než snieh budeš Pass. 469; biechom bezpečnějše OtcB. 146ᵇ; každému bliží jest den (smrti), nežli j’ kdy byl Štít. ř. 66ᵇ; jelikž kto přišel jest k té milosti, s tolik jest bliží boha Štít. uč. 99ᵇ; čím jest člověk bliží k bohu, tiem … OtcB. 78ᵃ; sukně košile bližši nebývá DalC. 36; již jest bližše spasenie naše, nežli jsme sě kdy nadieli Štít. ř. 66ᵃ; vždy jʼ jim to bližšež bližšež t. 109ᵇ; (my) bližše jsme smrti t. 83ᵇ; (vy, mé dítky) ste sobě najbližše Štít. uč. 25ᵇ; z nichž každý bohatějí otcě tvého jest Kat. 89; ani (kto) bohatějí byl HusPost. 103ᵃ; (kněz) nemá bohatějí býti t.; byli bychom bohatějše Štít. ř. 149ᵇ; sami bohatějše bývají OtcB. 1ᵃ; oko jest čistše než noha Štít. ř. 62ᵃ; srdce učistí sě, aby jsa čísto ješťe bylo čistše t. 196ᵃ; zda jsi ty (panno) čistši než ona Štít. uč. 47ᵃ; dálí jsa od vody ne tak [185]číslo strany tiskubrzo utone, a dálí jsa od ohně ne tak brzo sě sežže ŠtítV. 212; čím kde dalši pravda, tiem dálejí buoh Štít. uč. 86ᵇ; těm, ješťe jsú dalše světa t. 122ᵇ; pán bude dobrotivějí Štít. ř. 110ᵃ; abychom byli dokonalejše v šlechetnostech Modl. 31ᵃ; čím kto pilnějie božieho poslúchá přikázanie, tiem dóstojnějí jest Štít. ř. 80ᵃ; jeden stav duostojnějí jest nežli druhý Štít. uč. 97ᵃ; duše jest těla dóstojnějši Štít. ř. 61ᵃ; (ti) duostojnějše byli OtcB. 126ᵇ; sám sa nade vše zlato draží AlxV. 627; býváť u příkladiech cos buď u paměti držimějše Štít. uč. 149ᵇ; aby tělo bylo tiem hbitějši t. 119ᵃ; levá ruka nic nezávidí, že jʼ pravá hbitějši t. 90ᵃ; stali tu, kdež najhlubsi řěka Štít. ř. 178ᵃ; on (bude) hodnějí Alb. 6ᵃ; že sám jest toho vládnutí hodnějí Troj. 126ᵇ; kdy radost bude najhodnějši Štít. ř. 118ᵇ; z těch cěst jednomu jest jedna hodnějši, druhá druhému t. 191ᵃ; hledají cěst, ješto by jim hodnějše byly t. 190ᵃ; že sú hodnějše OtcB. 114ᵇ; (lhář) jest hoří než ižádný zloděj Alb. 23ᵃ; řka, že jest jich řěč horši hada OtcB. 200ᵃ; aby (děti a čeleď) nebyly horše Štít. uč. 59ᵇ; (ten) by k tomu hotovějí Štít. ř. 119ᵃ; jichž stuol (jest) hotovějí než oltář HusPost. 31ᵇ; by Kristus byl hotovějí t. 43ᵃ; i by silen a hotovějí OtcB. 132ᵇ; bude ť každý hotovějí k tvému ctnému NRada 76; (lidé) jsú k hřešení hotovějše HusPost. 24ᵇ; aby (slovo) tiem hrubějše bylo Štít. uč. 119ᵃ; (hřiešníci) tiem jsú hubenějše Štít. ř. 119ᵃ; bóh nebyl chuzí RadaOtc., Výb. 1, 926; kto je chuzí nemocného ŠtítMus. 327ᵇ; spravedlní sedmkrát než slunce jasnějše budú Štít. ř. 182ᵃ; to na něm znamenaji, ež jest všeho světa kraší Kat. 20; mój chot najkraší jest t. 62; čím ho (zlata) viece pokúšějí (v ohni) a tiem bude krašše OtcB. 86ᵇ; (děti) budú na tebe laskavějše Štít. uč. 108ᵇ; stvořenie … lehčejše bývá k dobrému účinku Ol. Sap. 16, 24; lepí mohutý sedlák než vládyka chudý Štít. uč. 97ᵃ; lepí sem za to život dada ne… t. 104ᵃ; (ty) lepí by byl v své peleši maso jěda než… OtcB. 64ᵃ; lepši tobě jest smrt ne … t. 29ᵇ; lepši ť jest hanbička před knězem než hanba věčná Štít. uč. 136ᵇ; jako duše jest lepši těla, tak lepše j’ duchovnie sbožie než tělesné Štít. ř. 67ᵃ; lepše by dvé bylo než jedno Štít. uč. 118ᵇ; ti byli by lepše doma Alb. 90ᵇ; novina liubši jest než věc jiná Jid. 70; byl by mdlejí AlxB. 7, 28; že jʼ (syn) mení otce Štít. ř. 25ᵇ; (milost) nenie menši Štít. uč. 17ᵃ; neproměnné božstvie nemóž býti ani menše ani větše t. 25ᵇ; milostivějí jest hospodin ŽKlem. 82ᵃ; bóh jemu bude milejí Alb. 6ᵃ; buoh jemu bude milejí a on bohu známějí a hodnějí Kruml. 130ᵇ; prav jí (ženě), kak ť jest milejši než … Štít. uč. 54ᵇ; čím komu dobré milejše t. 17ᵃ; zlato jest lidem milejše OtcB. 76ᵇ; bychova milejše tomu pánu t. 144ᵇ; jich duše jsú milejše HusPost. 81ᵃ; byl sem mlazí a již sem sě sstaral Štít. uč. 18ᵇ; donidž (vdova) jest byla mlazši t. 50ᵃ; diábel jest mocnějí než ty Pass. 358; by byl múdřejí Štít. ř. 81ᵇ; dietky toho světa múdřejše jsú Kruml. 133ᵃ; již bychom měli múdřejše býti Štít. uč. 60ᵃ; [186]číslo strany tiskuzda jsi ty (fem.) nábožnější t. 17ᵃ; číin jest kto pilnějí Štít. ř. 35ᵇ; (Petr) jest pilnějí HusPost. 159ᵃ; aby (vy) pilnějše byli Štít. ř. 132ᵇ; lidé pílnějše mají býti t. 208ᵇ; my pílnějše máme býti t. 67ᵃ; (oni) budú pilnějše Štít. uč. 123ᵃ; duše oněch (věcí) plnějši bude Štít. ř. 186ᵃ; bude podobnějí člověk k andělóm Štít. uč. 105ᵃ; čím je (svrchované dobré) člověk častěji má, tiem jeho viece pochopnějí jest Kruml. 464ᵃ; (andělé) čím vyšší jsú, tiem jsú pokornějše Štít. ř. 149ᵇ; však jest pokora potřebnějši Štít. uč. 46ᵇ; sv. Jan povýšenějí jest než proroci Pass. 277; kto móž prázdnějí býti světského hluku Štít. ř. 9ᵃ; (duše) čím prázdnějši bude těchto věcí t. 186ᵇ; ten mi jest najprotivnějí OtcB. 65ᵃ; ty panny jsú psotnějše Štít. uč. 46ᵇ; však jest muž silnějí než žena t. 37ᵃ; na modlitby jsa silnějí, nežli kdy dřieve byl OtcB. 177ᵃ; moc dvojitá jest silnějši než jednostajná Štít. uč. 27ᵇ; (dušě) bude silnějši OtcB. 134ᵃ; aby sě posílili a tak silnějše trpěti byli Pass. 365; budú v nás silnějše ty tělesné žádosti Štít. ř. 39ᵃ; ani jest, co by mohlo slazše býti t. 61ᵇ; (dušě) bude slavnějši OtcB. 134ᵃ; bychom slepějše byli Štít. uč. 104ᵇ; bude ť každý snažnějí NRada 76; ona jest snažnějši Pass. 542; tu vám spomocnějí budu než zde živ jsa Pass. 417; když (děti) by byly starše Štít. uč. 121ᵇ; ješto (ženské pokolenie) jʼ strašivějše nežli mužské Štít. ř. 227ᵃ; i jeden tak svatý by světějí nemohl býti t. 59ᵇ; matka (Kristova) jest světlejši než dennice Kat. 18; slunce v sobě světlejše jest Štít. ř. 250ᵇ; (hvězdy) jsú světlejše než nebe Štít. uč. 77ᵇ; by mohli býti svobodnějše t. 89ᵃ; byl jest sytějí HusPost. 43ᵇ; hněv bude těží Štít. ř. 124ᵃ; kak jest zámutek těží trpěti Alb. 3ᵇ; ta muka … jest těžši Štít. uč. 156ᵃ; panenstvie jest těžše zachovati t. 44ᵇ; to sbožie trpnějše bývá Štít. ř. 63ᵇ; (srdce) jest tvrzše všeho Modl. 160ᵇ; oko jest ukrutnějše Štít. ř. 110ᵃ; (vy, padúchové) jste ukrutnějše než divoká zvieřata OtcB. 23ᵃ; oko jest ušlechtilejše než noha Štít. ř. 62ᵃ; (modlitba) jest užitečnějši OtcB. 114ᵃ; užitečnějše jest to dobré Štít. uč. 137ᵃ; (to) samo v sobě vážnějše jʼ než póst Štít. ř. 207ᵇ; věčší sv. Jakub z jiných jest věcí ApD. 106; sv. Jan jest věcí svatého Šťepána Štít. ř. 27ᵃ; čím kto věcí (wijeczij) bude t. 9ᵇ; věcí plod jejie než ona t. 250ᵃ; jeden hřiech jest druhého věcí Štít. uč. 135ᵇ; nebudu věcí ani mení BrigF. 30; ješto (otplata) j’ větši než … Štít. uč. 48ᵃ; božstvie nemóž býti větše Štít. ř. 25ᵇ; aby vinnějí nebyl t. 221ᵃ; tiem budil vděčnějí a vzácnějí Pass. 14; která (almužna) jʼ vzácnějši bohu Štít. uč. 141ᵃ; to … vzácnějše bude Štít. ř. 228ᵇ; (nemocný) bieše zdravějí než dřieve OtcB. 40ᵃ; (známost) bude zěvnějši t. 203ᵇ; on (bude) bohu známějí Alb. 6ᵃ; zřědlnějí (jest) sluha boží Štít. ř. 121ᵇ; atp.

Odchylky, mající tvar složený místo jmenného, vyskytují se v době staročeské zřídka, množí se však od počátku stol. XV; ve stol. XVI panuje již pravidlo novočeské, t. j. tvar složený místo žádaného jmenného. Na př.: [187]číslo strany tiskujež najlepšie z těch tu biešta AlxB. 3, 30; ti lidé jsú bláznivější Kruml. 181ᵃ; já nejsem horší než diábel HusPost. 45ᵃ; kteréž víno horšie jest t. 17ᵃ; chytrost najhoršie a najtěžšie věrným křesťanóm t. 7ᵇ; oni jsú horší t. 49ᵇ; jichž (kněží) lóže je připravenějšie než kostel, čieše dražšie než kalich, kuoň dražší než mšál, kápě pěknějšie než ornát, košile rozkošnějšie než mešná košile a hácě čistějšie než korporálové t. 31ᵇ; stav panenský jest najdóstojnější t. 17ᵇ; (Simeon) duostojnější ť jest nežli ty OtcB. 135ᵇ; že jsú slavnější a duostojnější t. 40ᵇ; že je jiný mnoho lepší t. 149ᵃ; ač kto mezi nimi múdřější bieše t. 2ᵃ; toho žena bieše šlechetnějšie t. 157ᵃ; ty čím bohatější (masc.) jsi, tiem horší budeš rkp. XV stol. (Čtyři ctn.) Výb. 2, 654; budeš-li lepší t. atd. –

Co jest horše anebo hóře, to jest milejše anebo milejie atp., t. j. když jest podmětem zájmeno rodu středního sing., bývá v doplňku komparativ (n. superlativ) jmenný někdy tvaru horše, milejše, někdy tvaru hóře, milejie. Na př.:

i jest nám to najdivnějie, že … OtcB. 106ᵃ; co jest dráže AlxH. 5, 34; aby to v paměti bylo držimějie Štít. ř. 182ᵃ; ješto jest hóře Alb. 65ᵇ; co mně bylo najmilejie Kat. 174; nic před bohem skařědějie Modl. 163ᵇ; co by mohlo slazše býti Štít. ř. 61ᵇ; vždy jʼ jim to bližšež bližšež t. 109ᵇ; bývá ť cos buď u příkladiech držimějše Štít. uč. 149ᵇ; to bylo by vážnějše než zpověď t. 131ᵃ.

Odchylkou tu bývá tvar složený; na př.: to, ješto ť jest nad tě dálejšie Kruml. 311ᵇ; nč. co jest lepší Us. –

Poručiti jest snáze, jest lehčějie než učiniti; t. j. ve větě bezpodměté bývá komparativ (superlativ) doplňkový tvaru jmenného snáze, lehčějie. Na př.:

jest nesnáze jeho přemoci Modl. 4ᵇ; lépe lépe v manželstvě píti asa čistú vodu Štít. ř. 84ᵇ; čím den prospěchu vašeho dále roste, tiem slázež slázež jest obyčej jmieti v šlechetnostech t. 109ᵃ; kto nemóž věděti toho, že jʼ svatu býti užitečnějie než šeřednu t. 226ᵇ; nežli proti bohu shřěšiti, lépe jest sě svým mečem protknúti OtcB. 114ᵇ; lépe jest nám za vy umřieti t. 16ᵇ; že j’ lépe neslíbiti než slíbiec nesplniti t. 119ᵇ; tehdy jej podjide to myšlenie, že by sě bylo lépe vrátiti do své vlasti, i bohu vzácnějie, spasiti syna jediného t. 112ᵇ; očím jest tieže čekati smrti než ji přijieti t. 146ᵃ; jest pevnějie dobré činy viděti než v pověstech slyšěti t. 5ᵃ.

Také když je podmětem substantivum verbale, může komparativ (superlativ) doplňkový býti téhož tvaru snáze, lehčějie; na př.: protož ť lehčějie zdá sě jich žalostné skonánie Pass. 305.

Býti živu, daj mi býti živu, jíti pěšu; t. j. adjektivum bývá tvaru jmenného ve vazbě dativu s infinitivem. Pro shodu syntaktickou žádáme, [188]číslo strany tiskuaby býti živu atd. bylo masc. a neutr. sing.; ale tvar ten ustrnul pro všecky rody a pro všecka čísla. Na př.:

ač tak živu býti jest ŽWittb. Ezech. 16; živu býti jest ŽGloss. t.; netřeba jest druhé býti křšťenu Štít. uč. 132ᵃ; nemá jim (syn rodičům) dáti obmeškánu býti t. 51ᵃ; jest třeba opatrnu býti, smiernu, spravedlivu ŠtítV. 207; nesnadno čístu býti Štít. ř. 87ᵃ; jest pochotno jemu mílu býti t. 213ᵇ; potřebné jʼ tíchu býti t. 4ᵇ; duchem chudu býti jest býti pokornu, nehrdu ŠtítMus. 135ᵇ; s bohem živu býti BrigF. 18; zákon jest člověku bohu poslušnu býti Alb. 3ᵃ; jemuž by neslušalo ostru býti Kruml. 223ᵇ; poslušnu býti t. 124ᵇ; nelze beze trestu spasenu člověku býti HusPost. 110ᵃ; neslušie uzdravenu býti v sobotu t. 166ᵇ; (kázal) katóm dánu býti t. 179ᵇ; býti tichu a pokornu t. 25ᵃ; v tom věku třěba pilnu býti t. 31ᵃ; v tu dobu chtieti opatrnu býti neb báznivu t. 103ᵃ; třěba opatrnu býti věřícím t. 177ᵇ; přěd nimž nelzě nic tajnu býti t. 139ᵃ; Jeremiáš brání pyšnu býti t. 115ᵇ; lépe by bylo viery nepřijímati než přijmúce nevěrnu pánu bohu býti t. 193ᵇ; nenie veliká radost vysoku býti t. 102ᵇ; ona (moudrost) učí střiezvu býti Ol. Sap. 8, 7; ti nepřěpúštějí královstvu býti pokojnu t. 2. Mak. 14, 6; hodné ť jest nebývati samé (vdově) rádu i v kostele Štít. uč. 50ᵃ; nelze nám živu býti Us.; neslušie mně pěši jíti Pass. 538; na božiem děkování nebýti pozdni a léni Alb. 69ᵃ; uč sě na božiem děkování nebýti pozdni Kruml. 195ᵃ.

Vzácný je doklad: auvecli že ť mi (Marii) živě jest ostati Modl. 169ᵇ, t. j. živě, fem. shodné v rodě grammatickém.

Ustrnulý dativ živu přejímá se odchylkou také do vazby jiné, na př.: slyším, že naše živu býti nic nenie Kruml. 288ᵃ, vzato za substantivum; my radějše chcemy zemřieti než bez studu živu ostati Pass. 436 m. náležitého nom. živi.

Místo tvaru jmenného bývá v jazyce pozdějším tvar složený: lépe jest tobě do života vejíti kulhavému nebo bezrukému než … NZák. Kral. 43ᵇ; není dobře člověku býti samotnému t. Gen. 2, 18; atd.

b) Při slovesích jiných (kromě býti) bývá doplňkové adjektivum tvaru jmenného v hojných vazbách dvou nominativů, dvou akkusativů a dvou genitivů (o vazbě dat. s infinitivem v. výše sub a). Doklady jsou v positivě pro všecky rody a mimo gen. du. a plur. též pro všecka čísla; v komparativě (a superlativě) lze doložiti jen nominativy a akkusativy. Případy hlavní zde následují, seřazeny podle sloves.

Činíš sě chud, činíš mě chuda (masc.), nečiň mne chuda (masc.); – činíš sě chuzí (masc.), chuzši (fem.), chuzše (neutr.) atd. Na př.:

chtě spravedliv učiniti sám sě iustificare Koř. Luk. 10, 29; roven sě čině bohu t. Jan 5, 18; aby sě svéj bratří roven učinil Štít. ř. 162ᵃ; centurio učinil se nehoden přijieti Krista HusE. 2, 48; řěka činí sě vodna [189]číslo strany tiskuHrad. 113ᵇ; když v jednom jest vinen učiňen HusPost. 35ᵇ; podobno učiněno jest královstvie nebeské člověku králi t. 173ᵇ; (lidé) sú k bohu podobni učiňeni t. 176ᵇ; zdráv učiň lid mój ŽKlem. 18ᵇ; lacin sobě učiň vešken svět Kruml. 282ᵃ; některý sě nepravě činí pokoren t. 312ᵇ; když (člověk) činí sě nehoden daróv t. 121ᵇ; Kristus pro ny sě chud učinil t. 316ᵇ; (Kristus) učinil sě pro ny chud, osočen i zavržen t. 318ᵇ; král ten klášter svoboden učinil Pass. 383; (člověk) má svój čbánek číst učiniti ŠtítV. 64; ten ť má svój pokoj svat učiniti ŠtítMus. 15ᵇ; abyste den odpočinutie svého svat učinili t.; slušie ten ostnec tvrd učiniti a také ostr Štít. uč. 99ᵇ; bóh člověka spravedlna učiní Alb. 45ᵃ; kohož škoda učiní múdra ŠtítMus. 25ᵇ; na věky jej ctna učinie t. 79ᵃ; ta šlechetnost učiní ho (člověka) přímluvna, k uslyšení snadna a měkka a snadně přístupna, sdielna všeho, což má, vesela a skrovně kratochvilna, věrna a tovařišna Štít. Rozb. 145; mohu, koho chci, bohata učiniti BrigF. 23; kak by jej vinna učinil t. 40; smierna mě učiň t. 17; kdo tě živa učinil Pass. 300; by jej věčna učinil t. 293; nádějě činí učastna milosti božie t. 331; každý má krásen učiniti ten dóm HusPost. 193ᵇ; ó chudobo, kak mila člověka činíš bohu, bezpečna při tomto světu Kruml. 319ᵃ; hřiech činí člověka robotna sobě t. 202ᵃ; nic nečiní člověka bohu tak podobna t. 119ᵃ (zkušení) činí ochotna člověka a účastna všech dobrých lidí t. 172ᵇ: buoh člověka spravedlna učinil t.; také člověk nic tak zdravého nemá, by jemu hřiech toho škodna neučinil t. 179ᵃ; to činí člověka ješitna t. 222ᵃ; by (stvořenie) stvořitele velebna neučinilo t. 469ᵃ; láska člověka bohu mila činí t. 336ᵇ; ktož spravedliva činí zlého HusE. 1, 261; ctnost člověka činí vzácna HusPost. 176ᵇ; spasena mě učiň ŽWittb. 3, 7 a j.; hřiech činí srdce nečisto ŠtítV. 286; pokora vzácno činí panenstvie Štít. uč. 46ᵇ; ktož svého pokoje neučiní svata Štít. ř. 200ᵇ; úřad člověka svata nečiní HusE. 1, 404; miesto svaté nečiní člověka svata t. 1, 372; ať mne neučiní (diábel) nepokojna BrigF. 117; neučiní rušena slova svého Ol. Num. 30, 3; viera tě zdrávu učiní Hrad. 46ᵃ; skromnost střiezvu mysl činí ŠtítV. 224; (bóh) učinil tě věčnu HusE. 3, 107; viera tvá tě zdrávu učinila HusPost. 184ᵇ; všeliké ptačstvo móž člověk okrotiti a móž pitomo učiniti Kruml. 133ᵇ; (mysl nemúdrá) brání sě, aby bázeň božie pokorny jie (mysli nemúdré) neučinila ŠtítMus. 77ᵃ; ižádné mněnie mdly v něm viery neučinilo t. 83ᵃ; nic tak zjevny nečiní pravdy jako upřiemné pravenie HusE. 1, 256; učiň ny pokorny … vesely … truchly .. zraly .. vzchopny .. spravedlivy .. trpělivy .. poslušny Modl. 38ᵃ; učiň ny vesely .. zraly t. 48ᵃ; jinak ny učiňte jisty DalJ. 59; dobrý bóh ny jisty učinil své věčné radosti Kruml. 148ᵇ; jenž nás od viny správny učinil Kruml. 296ᵇ; trpělivost mučedlníky velebny činí t. 411ᵃ; učinil si ny k sobě podobny t. 141ᵇ; (milost) jiné (nravy) všecky vzácny činí t. 114ᵇ; ohavny vy učiní dušě má Ol. Lev. [190]číslo strany tisku 26, 30; silny jě učiním BrigF. 67; činímť hřiešné nad tě mocny t. 15; diábel své sluhy šeředny a mrzky činí HusPost. 159ᵇ; jenž svaty činí lidi své t. 34ᵇ; rovny nám je (dělníky) učinil s’ t. 30ᵃ; (bůh) slavny činí své milovníky t. 153ᵃ; šilhavy jě (své služebníky) učinil Ol. Ex. 21, 26; – ktož se pokorna učiní, ten bude povýšen HusE. 3, 256 (odchylkou m. pokoren, ale přece tvar jmenný); chci-li sě (mládenec) spravedliva učiniti Kruml. 468ᵃ (rovněž tak); – aby léně toho učinil, ješto .. BrigF. 26; – ktož přijímá tuto svátost, podnět k hřiechu činí mdlejí Štít. ř. 228ᵇ; (měsiec) ve dne nesvietí, jen v noci, avšak noc činí veselejši Štít. uč. 55ᵇ; trojí věc písmo ukazuje, ješto ty oběti činí vzácnějše Štít. ř. 228ᵇ; o těch, ješto mistrují vína a činie je nezdravějše t. 94ᵃ; (Judas Machabejský) zpomínaje jim ta svítězenie, ješto sú dřieve činili, hotovějše je tiem učinil Ol. 2. Mak. 8, 5; –

odchylkou tvar složený: (Lazar) učinil se nemocný HusPost. 112ᵃ; (Machabaeus) bezpřiemný sě pohanóm činieše Ol. 2. Mach. 8, 5; Kristus pro ny chudý učiňen jest HusPost. 5ᵇ; jenž činie člověka slavného t. 4ᵇ a j.; nč. činíš se slavný, učiním tě slavného (v. slavným) atp.–

Stvořen jsem slep, narodil jsem sě slep atd. Na př.: proč mě bóh stvořil slepa, chroma Alb. 90ᵇ, Kruml. 219ᵃ a ML. 59ᵃ; bóh stvořil tě k sobě podobnu HusE. 3, 106; jenž sě byl slep urodil Pass. 335 atd.; –

odchylkou tvar složený: proč mě bóh stvořil neličného Alb. 90ᵇ; jenž sě byl slepý urodil HusPost. 82ᵃ (2krát). –

Daj sě vinen, dám sě za vinna; dán jsi mál atp. Na př.: dávám sě vinen Kruml. 246ᵇ; duše tvá vinna sě daj Hug. 53; hřiešník sě vinen dal HusPost. 145ᵃ; kaji sě dávaje sě vinen HusE. 3, 116; mál jest dán velikým Štít. ř. 20ᵇ; Eva nedavši sě za vinnu na diábla počtla Kruml. 2ᵇ; – spravedlivý dá sě vinna t. 245ᵃ jest odchylkou místo vinen, ale tvar přece jmenný. –

Zdáš (zdieš) sě svat, zdáte (zdiete) sě světi, zdáte sě světějše atp. Na př.: člověk bude sě zdáti studen ŠtítMus. 34ᵃ; (jed) zdá sě sladek BrigF. 12; jeden zdál sě svat t. 19; všěch svatých život málo sě svat zdá proti svatosti svatého Jana Pass. 277; to mi sě velmi dvorno zdá i také žalostno Kruml. 463ᵇ; by mi sě vše zdálo zrudněno tvú krví t. 272ᵃ; jiní zdáli sě počestnějše Štít. ř. 67ᵃ; – odchylkou tvar složený: ty věci ač se zdají potřebné ChelčP. 158ᵃ. –

Ukážu sě spravedliv, ukážu vás hodny atp. Na př.: (Ježíš) všem ochoten sě ukázal HusPost. 68ᵃ; žádal-li jest ten mistr ukázati sě spravedliv t. 154ᵃ; svědomie nás svobodny ukazuje HusE. 3, 228; (kněz má moc) ukázati lidi svázány i rozvázány t. 1, 30; (syn boží) potupen sě ukázal Kruml. 271ᵃ; než by se ukázal křiv Štít. uč. 90ᵇ; abychom ne nazi, ale oděni se ukázali t. 5ᵇ; ukázal sě umrl Brig. 187ᵃ; a tak ten stav veleben ukázal na světě lidem ŠtítV. 8. – [191]číslo strany tiskuLežu mrtev, položichu sbožie pusto atp. Na př.: přes třetí den mrtev neležel HusPost. 64ᵇ; tělo jest mrtvo leželo t. 115ᵃ; změřitedlny uložil si dni mé ŽKlem. 38, 6; den, jenž jest k chvále boží svat uložen HusE. 1, 216; proč sʼ mě položil protivna sobě HusPost. 154ᵇ; jáz položi jeho vysoka přěd králem ponam illum excelsum ŽWittb. 88, 28; (Čechové) potom (t. v časích pozdějších, zkažených, když na vojnu vyjížděli) některé vládyčie (sbožie) ctiechu, zádušnie pusto položiechu DalC. 79; vás položím hodny k smiechu HusE. 3, 140. –

Stoju prázden, vstanu syt, ostanu cěl atp. Na př.: ktož prážden (prażden) stal jest HusPost. 31ᵇ; co stojíte celý den práždni (prażdni) t. 29ᵇ; že my také syti ten den vstaneme HusE. 1, 115; beránek cěl a živ ostane Pass. 13; jeden člověk živ neosta AlxV. 500; že tu živ nijeden osta t. 2075; ostaň mi živo toto děťátko Pass. 339; (tělo) ostane mrtvo HusE. 1, 335;– odchylkou tvar složený: jedna Sára dobrá (tak v rkp.) ostala HusPost. 20ᵃ. –

Jsem zdráv; jědu prázden; jdu pěš, bos, chozu pěš, bos; lezu čtvernoh; bráňu sě pěš atp.; t. j. při slovesích, jež znamenají chůzi, pohyb s místa na místo, nebo děj mezi pohybem takovým se sbíhající, bývá adjektivum doplňkové tvaru jmenného. Na př.:

chci prostovlasa jíti Otc. 294ᵇ; ženy prostovlasy vyběhše Pass. 76; (David) skákal nah Kruml. 456ᵃ; již jdi mi zdráva HusE. 2, 405; pěš jdi Rožmb. 270; beřiž sě pěš k svému domu Hrad. 112ᵃ; spasitel pěš a bos chodě Krist. 54ᵃ; sám pěš a bos k řecě šel t. 34ᵃ; on teď jěde a já pěš jdu Pass. 538; (Kristus) chodiv pěš HusE. 1, 124; (Kristus) pěš chodil jest HusPost. 59ᵃ; (ciesař) šel pěš t. (60ᵃ; jenž pěš chodieše DalJ. 107; jsa s ní (chotí) u věrné milosti všelikak pěš i na koni RO. Výb. 1, 924; (Sisara) skočiv s vozu pěš běžieše Ol. Súdc. 4, 15; nehoň ptáka pěš Tkadl. 1, 28; Tristram pěš běže na saň Trist. 60; Hektor pěš sě bránil Troj. 118ᵃ; (děťátko) daleko pěše jíti nemohlo Krist. 28ᵇ; přějdú tam pěši pertransibunt pede ŽTom. 65, 6; syn boží s apoštoly pěši jdú Krist. 37ᵇ; vyšli pěši Ol. Bar. 5, 6; vyšel jest král a vešken duom jeho pěši t. 2. Reg. 15, 16; jížto pěši jdiechu t. 15, 18; zástupové jdiechu po něm pěši z města pedestres Koř. Mat. 14, 13; všěcky (panny) pěšě do Říma šly Pass. 555; pěš ustrnulo v adverbium: viece sme šli pěš nežli jeli Jar. 65; – (kovář) by musil čtvernoh lézti Hrad. 132ᵇ; z toho též ustrnulé adverbium čtveronoh: cožkoli po břiše čtveronoh sě plazí quiquid quadrupes graditur Ol. Lev. 11, 42; ze zvieřat, ješto chodie čtveronoch (sic) quae ingrediuntur quadrupedia t. 11, 47; – tvar složený: proto jest přijel on chudý na oslíku HusPost. 5ᵇ. –

Nalezen jsem zdráv, naleznu vy zdrávy, zastúpíš mě zdráva atp. Na př.: dnové pilni (plni) nalezeni budú ŽWittb. 72, 10; když jej (MMagda[192]číslo strany tiskulena Ježíše) mrtva nenadjide Hrad. 29ᵃ; aby diábel nenalezl tebe prázdna HusE. 1, 122; boha sobě milosrdna nalezne Kruml. 186ᵃ; aby (smrt) tě hotova nalezla a zpósobena t. 431ᵃ; Ježíše umrla nalezú Krist. 103ᵃ; Rubína nalezše umrla Pass. 158; tu truhlu přěvrácenu nalezneš t. 413; a jakž ju brzo rozvázachu, tak ji inhed zdrávu nalezú t. 457; (otec) svoji dvě dceři pokrščeně nalezl t. 282; ty jisté jinde pochovány nalezneš t. 400; ať nás Kristus nalezne hotovy HusPost. 9ᵃ; (mužie nalezechu ženy své) pojaty a zejmány Ol. 1. Reg. 30, 3; (smrt) velmi je nalezne nehotovy Kruml. 144ᵇ; (smrt) tak je nehotovy nalezne Štít. uč. 153ᵃ; kteréž súdný den na světě živy zastúpí t. 15ᵇ; aby tebe diábel nenalezl prázdna t. 250ᵇ; – tvar složený: nalezen jest chudý a umenšený ChelčP. 21ᵇ. –

Viděn jsem pokoren, vidíš mě pokorna, vidíš mě býti pokorna uzříš přietele smutna, uzříte bohy nošeny atp. Na př.:

když bych byl pokoren viděn BrigF. 95; když sě vidí křesťan obklíčena Kruml. 314ᵇ (odchylkou akk. m. nom., ale přece tvaru jmenného); by tě kdy živa viděla vivum Hrad. 43ᵇ; (MMagdalena) mrtva (t. Ježíše) viděti mnieše t. 29ᵃ; (jenž) anděla viděl smutna Alb. 62ᵃ; kdy smy tě vídali náha EvZimn. 16; (čarodějník) vida sv. Petra sobě protivna Pass. 293; by Jezukrista živa viděl t. 415; (sv. Brigita) viděla boha hněviva BrigF. 57; když byla žena uzřěla se zhrzanu Ol. Gen. 39, 13 (odchylkou akk. m. nom., ale přece tvar jmenný); té dievky svaté nikdy ižádný neviděl hněvivy Krist. 5ᵃ; vidíte je vesely HusE. 3, 195; vidíte je zpósobny t.; (když by viděl pop) tvář samu té trudovatiny tišějši speciem ipsam leprae humiliorem Ol. Lev. 13, 3 (může se bráti za -i i -í); když mistr uzřě jej tak ščedra DětJež. 2ᵇ; když Mezku silna uzřěchu DalC. 34; uzřěv ciesařě hněviva Pass. 621; uzřě smutna přietele BrigF. 57; syn Vackóv neboha (t. syna Božějova) zoči DalJ. 56; když tak Krista lačna býti vidieše Kruml. 31ᵃ; když tě vizi nevděčna t. 332ᵃ; anděla jeho viděl velmi smutna t. 188ᵃ; však jeho tak neprázdna vizi t. 273ᵇ; abych tě viděla pro mě ukřižována t. 272ᵃ; na nichž (miestech) viděla syna tvého počata, narozena t. 105ᵃ; jakož mě vidíte prázdna t. 436ᵃ; kterýžto pána svého vždy ponížena i pohrzěna vidí t. 314ᵃ; (Barach) uzřě hřěbí probit Ol. Súdc. 4, 22; uzřěv jeho Pilát tak sbita a ztrýzňena Pass. 200; uzřech krvavo tělo jeho t. 59; hospodář uzřě jiné prázdny HusPost. 29ᵇ; uzříte bohy své nošeny portari Ol. Bar. 6, 3; uzře (part.) mdly některé (t. včely) BrigF. 84; hospodář vyšed uzře jiné na tržišti prázdny HusE. 2, 61; uzřie některé rovny sobě nebo snad větše Štít. uč. 48ᵇ; když sě uzřie zavrženy ŠtítV. 119; atd. –

Odchylkou tvar složený: uzří-li sě vám podobné Ol. Job. 21, 3; pak-li co nesnadné se vám uzří tamt. Deut. 1, 17; mnohý otec vida své děti neposlušné nesmie jim rozkázati Štít. uč. 59ᵃ; kdy smy tě viděli [193]číslo strany tiskulačného a žieznivého a nahého HusPost. 103ᵇ; jakož mě vidíte prázdna a všeho dobrého zbaveného Kruml. 436ᵃ; nč. vidím tě smutného Us. –

Viem tě nevinna (masc.), znaju sě přemožen atp. Na př.: (Simon) sě zná v svém řemesle přěmožen Pass. 297; (Nero) jeho (svého podčeší) umrlá vědieše t. 300; nevědie-li jej (sluhy svého pána) křiva Štít. uč. 92ᵃ; což na knihách psáno vědě Hrad. 95ᵃ; že s’ ot samého boha počata (t. syna tvého) věděla Kruml. 108ᵃ; neviem vesela nikoho Spor 360; jehož by věděl nevinna ŠtítMus. 46ᵃ; – odchylkou tvar složený: (Kateřina) jej (pústenníka) tak cného vědieše Kat. 32; to ti naposled povědě, jež k tvé cti naylepſye vědě AlxV. 286 (může býti bráno za -šie i za -še). –

Pravíš mě dóstojna (masc.), provoláš mě čista (též), súdíš sě hoden atp. Na př.: řkú jej přeširoka BrigF. 95; ješťe sě (sv. Vavřinec) neduostojna praví nebes t. 163 (akk. m. nom.); (Kristus) proto die ty chudé blaženy, že jich jest královstvie nebeské ŠtítV. 281; (pop) jej provola čista Ol. Lev. 13, 37; i z kněží kto bude, aby se hodna tomu (úřadu) súdil HusE. 1, 460. –

Cítíš sě povinen, pobdíš sě hřiešen atp. Na př.: cítím se zdráv, cítím se povinen Us.; ež (já, fem.) sě hřiešna pobzi Pass. 451; k kterémuž (hřiechu) jej (člověka) vidí aneb čije viece příchylna Kruml. 31ᵃ; – člověk čije sě zasloňena t. 230ᵃ, odchylkou akk. m. nom., ale přece tvar jmenný. –

Ženy mnie sě múdry; mníš sě múdřějí (masc.), múdřějši (fem.), múdřejše (neutr.), mníta sě múdřějše, mníte sě múdřějše atp. Na př.: (sv. Dominik) oči zavřěl tak, jež jeho bratřie již umrla mniechu Pass. 415; mněli sine jej malomocna a tak velmi ponížena Kruml. 313ᵇ; ježto (Malchus přátely) živy mnieše t. 367; mnohé ženy mnie sě múdry ŠtítV. 60; co svě sděla, v tom sě svě lepše domněla AlxBM. 1, 18; hlava člověčie dobré údóm svým učiněné za chlúbu sobě mní to učiněno Kruml. 209ᵇ; – Josef neduostojna se mně t. 17ᵃ, adj. odchylkou v akk. m. v nom., ale přece tvaru jmenného. –

Jmien jsem hoden, jmám boha milosrdna, jmámy jě vzácnějše atp. Na př.: abyste hodni jmieni byli Koř. 2. Thess. 1, 5; kněz má čist míti rozum HusE. 1, 462; (Mojžieš) jest měl v své ruce obklíčen zákon BrigF. 52; tak bychom měli jazyk rozvázán HusPost. 49ᵇ; ti, ješto mají lid sobě poddán Kruml. 120ᵃ; máš všech blažených sbor sebú sebrán t. 298ᵇ; ktož boha nejmá milostiva, ten nemóž jeho zbýti hněviva Štít. uč. 68ᵃ; měj mě vymluvena HusPost. 116ᵃ; jakž chceš milostiva k sobě boha jmieti NRada 1106; abychom měli boha milosrdna HusE. 1, 129; takž jej měla sobě míla Tand. 64; aby měla čisto srdce od kochánie (světa) BrigF. 17; maje vše hotovo HusE. 2, 252; máme v knihách písáno Alb. 62ᵇ; kdyby kto tak ukrocenu měl tělesnú žádost ŠtítV. 227; ktož [194]číslo strany tiskumiluje bližnieho, ten ctí otce i máteř, ač je má živy HusPost. 171ᵃ; (bóh) chce všecky lidi spaseny mieti Kruml. 401ᵇ; od ňehož (diela) své dietky chce míti prázdny ŠtítV. 72; drakové měli jsú ústa rozedřena Alxp. 84; buoh chtěl jest v svém písmě napsána mieti tato slova ŠtítPař. 1ᵃ; jenžto odevřeně máš uši Pror. 32ᵃ; kteréž pak vzácnějše mámy, ty-li ješto .. Modl. 94ᵃ; jmám pln krám, plně ruce atp. v. doleji. – Odchylkou tvar složený: když zlořečeného sú jej (Krista) měli Kruml. 317ᵃ.

c) Rčení, kde adjektivum jest proto tvaru jmenného, aby se vidělo, že jest ku příslušnému svému jménu (nebo zájmenu) v poměru doplňkovém (a nikoli přívlastkovém), a aby tak se mu také rozumělo, jsou obsažena velmi mnohá v odstavcích předcházejících; některá jiná, se slovesem jiným než ve rčeních předcházejících, zde následují. Na př.: kněz i mrtva Jiříka jě sě ctíti DalJ. 62, t. j. kdy již byl mrtev; jehožto s’ nerodila přijieti živa, přijmi mrtva Pass. 354, t. j. dokud byl živ a když je mrtev; jsúc náramně vděčna bohu, že ji tak šerednu přijal k milosti ŠtítV. 35, t. j. ana tak šeredna byla; oni ty voly křížem požehnavše pitomy pojěli a tak upřiehše tělo svaté na vóz naloživše povezú Pass. 355, t. j. voly divoké, když byli požehnáním zkrotli; svlečechu jej naha Kruml. 169ᵇ, t. j. že byl nah; přivezú svázána sv. Pavla Pass. 300, t. j. an byl svázán; již jaty vedli ny captivos duxerunt nos ŽGloss. 136, 3; již jaty vedli ny ŽWittb. t.; když jej tak slepa přivedli Pass. 55; Maria tě (Kunhutu) nevinnu a čistu ze všeho vyvede t. 433, t. j. vyvede tě z té zkoušky tak, že budeš nevinna a čista; (Ježíš) jej (umrlého Lazaře) živa navráti Hrad. 43ᵇ; necky jiej cěly nevrátil Pass. 169; sehltimy jeho cěla deglutiamus eum integrum Ol. Prov. 1, 12; (země) ta dva protivníky živy pohltila Kruml. 124ᵃ; ty poklinačě živy užhli Ol. 2. Mach. 10, 36, t. j. ani byli ještě živi, za živa; z živa káza třěva vyvlačiti DalH. 40, t. j. z něho, an ještě živ; (sv. František) kázal sě nah vlačiti po městě Kruml. 312ᵇ; otevřěl oči slepa narozeného EvZimn. 32, t. j. oči člověka, jenž se byl slep narodil; jehož (Krista) žádám svým přátelóm milostiva Modl. 38ᵃ, t. j. aby byl milostiv; sliúbichu ni stára ni mláda živiti Dal. 56 rkp. LV, t. j. ani kdyby byl stár, ani kdyby byl mlád; neživte chuda ni bohatého DalC. 68; neživte bohata ni chudého DalL. 68; buoh jeho cěla zachoval Kruml. 72ᵃ; (člověk) zachová srdce čisto ŠtítV. 247; ktožkoli chtie svú čistotu nezprzňenu dochovati tamt. 79; král kázal železné plechy přinésti a na nich bosa apostola postaviti Pass. 43, t. j. kázal jej zouti a na žhavé plechy postaviti; podobno jest (královstvie nebeské) nevodu puščenu u moře simile est regnum caelorum sagenae missae in mare Mat. 13, 47 Rozb. 740, t. j. jenž jest n. an jest pušťen u moře; ty sʼ rysa přivnazena utišila Kruml. 110ᵃ, t. j. ty jsi jej přivnadila a pak utišila; (král) Ozochiáše před sě přivedena zabi Ol. 2. Par. 22, 9; káza jeho tak zbita na kříž vzvázati [195]číslo strany tiskuPass. 14, t. j. an byl tak zbit, když byl tak zbit; tak dobrého domu neslušie pusta nechati HusPost. 195ᵃ, t. j. aby byl pust; Eliodora bičována jako mrtva nechachu Kruml. 36ᵃ; (bóh) tebe naha nenechá HusE. 1, 437; (kněz a zákonník) odešli sú všeho mrtva nechavše t. 2, 328; z toho výraz adverbiální: Voldemar za mrtva odejden Pulk. 176ᵇ; tu jie (sv. Cecilie) živy kat odšel Pass. 604, t. j. ana zůstala živa; ať jie neoblúpím nahy ne eam expoliam nudam Ol. Oz. 2, 3; pane, pusť ji svobodnu HusE. 2, 98; pustím-li je lačny v dóm jich, ustanu na cestě HusPost. 133ᵇ, t. j. pustím-li je, ani jsou lačni; (jenž) pusti padúchy prosty Otc. 221ᵇ; (Pilát řekl) že jim chce jednoho vězně propustiti Kruml. 50ᵇ …, ona jej prázna preč pustila t. 87ᵇ; (velryb) po třech dnech jej živa na zemi vypustil t. 72ᵃ; (kněz a zákonník) odešli jsú odpolu živa opustivše HusPost. 150ᵇ, t. j. an byl odpolu živ; (katové) sedřěvše se mne rúcho mé naha mě ostavili Kruml. 417ᵇ; běda mně nebohu DalC. 34; běda mně nebozě Hrad. 37ᵃ.

Rozdíl mezi některými rčeními těmito a nahoře dokládanými dvou akkus, není vždycky dosti zřejmý nebo dosti rozhodný.

d) Adjektiva jednotlivá, která zvláště hojně – dílem však jen v jazyce starém – ve tvaru jmenném se vyskytuji, jsou živ, rád, nic pronus, číst (spojen s gen. odluky niti), pln, pak pěš, bos a některá jiná. Vyskytují se ve vazbách rozličných a ve rčeních dílem ustálených, čehož zde některé ukázky.

Jak jsem živ, jak živ atd. Na př.: aniž jsem kdy tak rozmyslil jakž sem živ na nebezpečenstvie těch, ješto Štít. uč. 154ᵇ; že sem jak sem živ viece neustal (se neunavil) Lobk. 84ᵃ; nikdy jak je živ nepil sladšie vody Otc. 135ᵇ; (Kateřina) najprve múdrého jakž tě živa dnes uslyší Kat. 88; kto to směl živ učiniti Hrad. 76ᵇ; živ nevědě (k) komu sě utéci ML. 38ᵇ; co sději, živa řéci neuměji Hrad. 37ᵃ; živa nevědě, co učiniti Otc. 68ᵇ; jak živi více lidu sme nespatřili Vrat. Jg.; jak živi předtím na úřadě nebyli t. Jiné příklady, mimo vazby jak jsem živ, jak živ, jsou nahoře při záhlaví jsem chud a býti živu. –

Jsem rád, -a, -o, jsme rádi atd.; chcu rád, -a, -o, chcmy rádi atd.; umru rád atd.; umru radějí (masc.), radějši (fem.), radějše (neutr.), umřeva radějše, umřemy radějše atp. Na př.:

já bych velmi rád tomu, by … Hrad. 111ᵇ; byli by všichni radše ŠtítV. 73; (Radislav) radějí by na Licku byl DalC. 28; jsem rád, jsme rádi Us.; chceš-li rád pevnému domu NRada 1652; s ním rád choditi chtieše Hrad. 10ᵃ; sv. Prokop nechtě rád opatem býti t. 8ᵃ; kněz rád chtieše pomeškati t. 145ᵇ; jinoch chtieše ji rád pojieti t. 101ᵇ; chtě rád býti za mostem AlxM. 4, 20; odění chce rád všeliký AlxV. 1387; (druh) chtě sě rád dobrati břěha t. 1816; ustalý rád pitie sáhá t. 79; krt v dobrých lukách rád ryje, vlk na ovce rád vždy vyje t. 54 sl.; pták rád slyší, kdežto skřečí [196]číslo strany tiskut. 283; poddal by sě rád všeliký t. 475; lovec rád sě trudí Pil. b; radějí bych chtěl umřieti AlxV. 181; radějí chci umřieti Pass. 469; radějí sě chcu s českú sedlkú smieti DalC. 41; radějí řku Štít. ř. 32ᵃ; buď ty radějí živ Otc. 144ᵇ; že by chtěl radějí umřieti OtcB. 19; (Simeon) chtě radějí na ’n svět jíti Hrad. 70ᵃ; radějí chtěl v žalář vsazen býti Štít. ř. 165ᵇ; radějí umřel t. 9ᵇ; (sv. Dominik) o svatých otcích najradějí čtieše Pass. 404; aby radějí dal sě upáliti Modl. 72ᵃ; radějši bych to zvolila Hrad. 59ᵇ; neb bych velím radějši ot mečě sešla Pass. 19; radějši já (Kateřina) slibuji Kat. 18; radějši bych chtěla umřieti OtcB. 144ᵇ; a já ť bych radši umřela t.; aby ty (dušě) radši s mladicěmi běžala Kruml. 286ᵃ; ó smrti! proč mě radějši netiskneš Modl. 132ᵇ; (sv. Nětišě) by smrt radějši trpěla Pass. 281; že by radějši k smrti svolila Troj. 140ᵇ; rádo by sě dietě skrylo AlxV. 490; oně (dvě ženy) vypravišta i neradě Otc. 228ᵇ; abychom sě radějše spolu sňala OtcB. 144ᵇ; radějše mi hlavu setněta Pass. 581; uši radějše poslúchají zlých piesní Hrad. 97ᵃ; vzala sta radše tělesnú smrt OtcB. 123ᵃ; abyšta (3. os.) radše šla do ostrovu t. 169ᵃ; móžete sem rádi hleděti Mast. 134; radějše chcemy zemřieti Pass. 436; radějše chceme zemřieti OtcB. 72ᵃ; chcem radše zemřieti t. 165ᵇ; chcmy radějše božie kázanie plniti Alb. 51ᵇ; vždy radějše věříme pochlebníkóm Štít. uč. 144ᵇ; neděli radše světíme než sobotu ŠtítV. 296; my radče jděme preč Pam. 3, 107; radějše sě máte potupiti Modl. 163ᵇ; radějše služte mocnému Hrad. 94ᵇ; radše v dobrotě s sebú mluvte Štít. ř. 104ᵇ; proč radše bezprávie nepřijímáte Koř. 1. Kor. 6, 7; radše se bojte toho Ben. Jg.; (panny) jsú radějše smrt trpěly Alb. 10ᵃ; lidé by radějše almužnu dávali Štít. uč. 54ᵇ; ktož radše hospodě škody přejí t. 90ᵃ; páni radše chtie slúti dobrými než býti t. 87ᵇ.

Do doby nové zůstal z toho jen positiv; pro komparativ (a superlativ) vyvinula se z bývalých tvaru komparativních (superl.) adverbia: raději, radši atp. –

Padnu nic (masc.), nicě (fem.) atd.; na př.; otec pade nic před ním Otc. 240ᵃ; ten na zemi nic sě položi t.; ve dne i v noci nic leže in faciem prostratus t. 91ᵃ; i pade nic na zemi a vecě OtcB. 23ᵃ; (Anna) plačiúci pade nicě LMar. 37; (žena) chodila nicě JidDrk. 7; proňež leží Trojě nicě AlxV. 780; Věhlasnost (zosobněná) pade nicě Vít. 15ᵃ; (ta mužě zrádná) ležeta před vozem nicě AlxBM. 1, 36; oněměchu i padú inhed nici Otc. 125ᵇ; i padechu inhed nici OtcB. 23ᵃ; (tří králové) padše nici poklonichu sě EvZimn. 9; čarodějníci chodie nici Hrad. 94ᵃ; (Aron a Mojžieš) padešta nici na zemi Ol. Num. 20, 6 (plur. m. du.). – Odchylkou tvar složený: padl sem nicí na zemi corrui Pror. Dan. 8, 17; aby padl nicí ut prosternat se t. 3, 10; pán se pokloní nicí k zemi Mand. 32ᵃ; Josef pokloni sě nicí na zemi adoravit pronus Ol. Gen. 48, 12; (Loth) padl nicí na zemi pronus t. 19, 1; (Mojžieš) pokloniv sě nicí na zemi t. Ex. 34, 8. – [197]číslo strany tiskuČíst (čist) niti, čista niti atd. Na př.: kněz čist niti s málem stojieše DalC. 50; sluhy inhed svlekú (sv. Kateřinu) čistu niti Kat. 126; (oni dva) sta čista niti jedva z toho domu utekla nudi Lit. Skutk. 19, 16; kázal jě (tři panny) čisty niti svléci Pass. 55; kněz čistov niti s málem stojieše DalJeš. 50; nažíčká čistova níti, jak ji matka porodila, tak ležela Lomn. Jg.; svlečechu jej čistova niti Vít. 54ᵃ; (páni zajati na hradě a vzdavše se nepříteli) dali jsú sě čistovi niti nositi (s hradu) Pulk. 145ᵃ; panny i mnichy čistovy niti svlačiec bíti kazováše Pass. 97. Z toho vyvíjí se dílem složenina čistonit, -a, -o: kázal jě (panny) čistonity svléci ML. 50ᵇ, nč. čistonitý Us.; dílem spřežka čistovnit: druzí čistovniti preč pospiecháchu Pulk. 39ᵃ; další ještě sklesnutí je adv. čistovaniti: nechali jich nahých čistovaniti KronMosk. Jg.

Jmám pln dóm zlata, vezmu rucě plně popela atp.; pln je ve výrazích těch významu doplňkového. Na př.: jiných pušek jmáš piln krám Mast. 200; jich (mastí) u mého mistra plin krám jmáte t. 233; jich (mastí) u mne pln krám jmáte t. 322; mohl jest býti piln dóm Plutóv AlxB. 4, 19; by mi dal pln dóm zlata Alb. 23ᵇ a Kruml. 151ᵃ; by mi dal pln duom střiebra Ol. Num. 24, 13; lepši jest skývka chleba s veselím než dóm pln krmí s svárem HusE. 1, 255; lepši jest skýva suchá s veselím než pln duom s svárem Ol. Prov. 17, 1; pytlík měl vždy peněz pln Mand. 48ᵇ; pln kotel olova rozskvařiec Pass. 228; kázal sv. Jiřie v kolo plno ostrých nožiev vsaditi t. 227; vložili sú jej v koryto plno drahého kořenie Ol. 2. Par. 16, 14; (tesař dřevo) křivé a plno súčie dlabe t. Sap. 13, 13; má rucě plně daróv Hug. 347; jmieti rucě obě plně Ol. Ekkl. 4, 6; vezměte plně ruce popela t. Ex. 9, 8; lépe jest jmieti s hrst s pokojem než rucě obě plně s úsilím t. Ekkl. 4, 6; pro mě nebožčíka plna zlobivého skutka Modl. 56ᵃ; teď máš Petra apostola ducha svatého plna HusE. 1, 342; jeden muž pln múdrosti od krále poslán Mill. 5ᵇ; za den nateče pln kbel t. 105ᵇ; plno město lidí bieše ML. 45ᵇ. –

Příklady pro pěš, bos a jiná adjektiva, jež se hojněji vyskytují ve tvaru jmenném, obsaženy jsou v odstavcích předcházejících.

187. 1. Mnohdy znamená se v rozdílném tvaru i rozdílný význam: tvarem jmenným vyslovuje se vlastnost jako nestálá, aktuální, složeným pak jako stálá, habituální.

To bývá zvláště při slovese býti v doplňku; na př.: otec je starostlivý (vlastnost jeho stálá) – otec je starostliv (z příčiny nějaké nahodilé);

jsem živ – jsem živý (ein Lebender n. živého temperamentu); bratr je mrtev (gestorben) – mrtvý (ein Todter n. mrtvého temperamentu);

jsem chud –jsem chudý (jsem z těch, kteří se kladou za chudé); [198]číslo strany tiskujsem mlád, stár– jsem mladý, starý (ein Junger. Alter n. politicky [Mladočech, Staročech]);

jsem znám, příbuzen – jsem známý, příbuzný (ein Bekannter, ein Verwandter).

Příklad starší, zvláště poučný, je tento: jest-li ť kněz dobrý, dobr ť jest sobě i jiným, jest-li ť zlý, jeho ť úřad jest jiným dobr, ale jemu ť jest zel Štít. uč. 126ᵃ.

2. Adjektivum jmenné není v obyčeji, když význam je přenesený; na př.:

co chodím do tělocviku, jsem zdráv; tělocvik je zdravý Us.; nelze říci: tělocvik je zdráv (podle Masaříka, Böhm. Schulgramm. 1894 , str. 32);

kdo se najedl, je syt – hrách je jídlo syté, je sytý Us. (tamt.);

dělník je hoden mzdy své dignus Us. – dělník je hodný Us.;

tento list zvadl – list je zvadlý, Vltava zamrzla – Vltava je zamrzlá Us.

3. Bývalé tvary jmenné vyšly namnoze z užívání. Co se jich zachovalo a co v jazyku spisovném zachovávati dlužno, učí usus dobrých spisovatelův. Toho se sluší držeti. Co jest přes tu míru, nejsou archaismy, nýbrž rčení strojená, kterých do jazyka spisovného uváděti nesluší. Nikdo nepíše, že strom je velik nebo pole veliko, pročež nemá se také psáti, že zahrada je velika nebo stromy jsou veliky. Podobně chybně se píše: tráva je zelena, kavka je černa, kavky jsou černy, havrani jsou černi; (víra) byla zajisté uvědoměla WintCírk. 916 (Wintrovo!); (tanečnice) byly příliš rozpustily Ner. ciz. 170; ulice (v Orientu) jsou nepravidelny t. 158; oddanost byla na polo ušlechtila Mourek Libuše 22, II. 111.

188. 3. Adjektivum ve funkci přívlastkové (attributivní).

Tvaru jmenného bývá adjektivum také ve funkci přívlastkové. Případů těchto je málo. Z nich pak některé mají doklady dosti hojné anebo dokladův aspoň několik, pro jiné jest pak i dokladů velmi poskrovnu. Uvedu případy všecky, jež jsou mi známy, a uvedu všecky doklady toho druhu, jež jen poskrovnu se vyskytují.

V stsl. mívá přivlastkové adjektivum tvar jmenný v několika případech, kde složený tento výraz, adjektivum se substantivem, má znamenati věc jakožto jednotku zvláštní a tedy má býti vlastním jménem této jednotky, na př. bêlъ gradъ = město tím výrazem nazývané, velikъ dьnь = pascha; srv. Mikl. IV, 148. V češtině je zajisté téhož způsobu výraz velika noc a bezpochyby také Hora Kutna; snad i příjmení Dlúh-Jan a některé výrazy jiné z pojímání takového vznikly; avšak v jiných výrazích tohoto druhu nelze toho ani dokazovati ani popírati, subjektivní pojímání má tu tím více volnosti, čím méně jest positivních dokladův; proto chci [199]číslo strany tiskuv následujícím zde výkladě k této stránce nehleděti, t. j. případů dosvědčených podle této stránky netříditi, nýbrž prostě je vyčísti.

velika noc, srov. stsl. velikъ dьnь. Doklady, velika noc HusPost. 51ᵇ; ciesař ob veliku noc Břěcislava pozval bieše Pulk. 71ᵇ; na veliku noc HusPost. 62ᵇ; až do veliky noci Mat. 49; (vyzina) lepši bude než s veliky noci kozina Mast. 220; od veliky noci Pass. 162; k velice noci Štít. uč. 120ᵇ a 136ᵃ; po velicě noci Pass. 251, 391; v sobotu po velicě noci Štít. ř. 192ᵃ; po velicě noci HusPost. 72ᵇ; přěd velikú nociú Krist. 74ᵇ; slaviti budau veliku noc Br. Num. 9, 2; k velice noci KolA. 1515; o velice noci t. 1511; po velice noci t. 1517; – vedle toho vzniká později veliká noc: akk. velikau noc KocínJg.; velikau noc Har. 2, 388; po veliké noci t. 289; o veliké noci Beck. 3, 473 atd.; – pak složenina velikonoc: slavení velikonoci Br. Jg., před velikonocí Pref. Jg., nč. plur. velikonoce. –

dobrojtro z dobro jutro; na př.: dobrojtro vám, krásné panie Mast. 229; (kupec) dobrojtro neb dobrý den vzdá Hrad. 112ᵇ; sobě sě poklonivše dobrojtro dali Pass. 366. Ranní tento pozdrav český dosvědčen je též v památkách německých: zuo der muoter sprach er sâ bêheimisch »dobraytra« (Meier Helmbrecht v. 728, ed. Lambl); Der Bêheim sît uns nicht vergie, daz wir jehen müezen, unser vriunde grüezen »dobroytra« des morgens (Seifried Helbling, didakt. básník XIII. stol., uvodí tento český pozdrav jako obyčejný v Rakousích). Béřeme ve výraze tomto adjektivum dobro za přívlastkové; ale možná že jest původu doplňkového, z věty nějaké jako dobro budiž jutro atp.; a pak by ovšem nenáleželo sem. Později tvar složený: dobré jitro. –

svat večer: na svatvečer dělati Rosa Jg.; na svatvečer když práci svou vykonáš Art. z r. 1759 Jg.; svatvečer před velikonočními svátky Dobr. Jg. –

však den, však večer, však čas; všaku neděli, všaku chvíli, všaku hodinu, vesměs při substantivech významu časového. Na př.: k najposlednějšiemu dni súdnému beze všeho počkáníčka na však den běžíme Štít. ř. 111ᵇ; na však den Koř. Mat. 26, 55; na však den Mand. 12ᵃ, Brig. 21ᵇ, Otc. 454ᵇ a j.; na však den ŠtítV. 30, 47, 79; na však večer nového manželstva hledáchu DalC. 2; na však čas Štít. uč. 96ᵇ, 149ᵃ a j., Brig. 55ᵃ, Štít. ř. 133ᵃ, ŠtítV. 38 atd.; pravděpodobně třeba čísti všaku (a nikoli všakú) také ve výrazech: na všaku neděli Štít. uč. 10ᵇ; na všaku chvíli Štít. ř. 132ᵃ, Brig. 187ᵃ; na všaku hodinu t. 120ᵇ. Vedle toho tvary složené: na všaký den quotidie HomOp. 154ᵃ; na všaký den sem mezi vámi kázal Hrad. 82ᵃ; na všaký den Štít. uč. 33ᵃ, Brig. 10ᵃ a j., Otc. 297ᵃ a j.; na všaký čas Štít. ř. 223ᵇ; na všaké léto ŠtítOp. 146. –

ve dne biele: ve dne biele Ryt. 295; v noci i v dni u biele Hrad. 123ᵃ; hvězdy v bíledni spatříny při zatmění Vel. Jg.; oznámie své tváři v bíledni [200]číslo strany tiskuHád. Jg.; něco jest na bíle dni Us. (výraz spisovný, archaistický). Jiný pád mimo lok. sing. doložen není. Z toho vzniklo adjektivum bělodnŷ: bělodné vidění Cant. Jg.; adverb. bělodně: bělodně kradou Us. Jg.; a jiné výrazy adverbiální s formou skleslou: vbílodni Dobr. exc. Jg. a bíledně Br. Jg. –

do súdna dne: do súdna dne ML. 47ᵇ; do súdna dne Levšt. 151ᵇ.–

nynějšě času: z nyněšě (sic) času ex hoc nunc ŽKlem. 113, 18(26); ot nynějšě času i až na věky t. 130, 3. –

ot stara dávna atd.: od stara dávna Štít. ř. 68ᵃ, ŠtítOp. 253ᵃ, ŠtítMus. 152ᵇ, ODub. 96, Řád pz. 37, Lobk. 28ᵃ a j.; po staru dávnu Lobk. 21ᵇ. Z toho složenina: od starodávna Sv. 180, Pref. Jg., Us.; po starodávnu Pref. Jg., Us. Vedle toho též adjektiva tvar složený: za starého dávna Ol. Ruth 4, 7. –

Hora Kutna (sing.), Hory Kutny (plur.), srv. též stsl. bêlъ gradъ, rus. Novъ Gorodъ; na př.: Hora Kutna Háj. 14ᵃ, 280ᵃ a j.; Horu Kutnu opanovati t. 272ᵇ; od Hory Kutny KolA. 1514; z Hory Kutny Háj. 310ᵃ; od Hory Kutny KolČČ. 9ᵃ (1544); z sněmu Hory Kutny VelKal. 172; do Hory Kutny Pal. 5, 1, 28; k Hoře Kutně Reg. III. r. 1327; k Hoře Kutně Háj. 272ᵇ; k Hoře Kutně ŽerKat. 148; – Hory Kutny Háj. 278ᵇ, Pal. 3, 2, 412, t. 5, 2, 10 a j.; z Hor Kuten KolB. 1521, KolČČ. 408ᵇ (1568); Hor Guten Háj. 272ᵃ; Hor Kuten Pal. 3, 2, 373, t. 414, t. 4, 1, 97 a j.; na Horách Kutnách KolA. 1513, Háj. 453ᵃ, 281ᵃ, 279ᵃ, VelKal. 128 a j. – Vedle toho tvar složený Kutná Hora, někdy také Kutné Hory, pravidlem v usu nč. –

Such dól, Such dol: na Suchdole KolČČ. 98ᵇ (1548); na Sugdole t. 59ᵇ (1546); na Sukdole t. 88ᵇ (1548); adjektivum ustrnulo v tvaru nominativním. –

Dlúh Jan atp.: Dlúh Jan debet Lún. ks. 1385; Johannes Dlúh Jan t. 1395; loricam Dlúh Janonis t. 1389; Slovákóm Čachtickým, jakožto Škodovi a Zelendubovi a jiným jich súsedóm KolB. 133ᵃ (1499); tak řečeného Mladvaňka, který slul vlastně Vaněk Pal. 4, 1, 450. –

nóv měsiec a pln měsiec: bude nóv měsiec Štít. uč. 3ᵇ (nóv může tu býti funkce doplňkové); když měsiec nóv, neslušie púštěti ChirB. 42ᵇ; po novu měsíci Vel. Jg.; pln měsíc plenilunium Kom. Jg. Častěji klade se ve významu novilunium a plenilunium samo nóv a pln, buď bez substantiva, buď s genitivem měsiecě; na př.: v novu in neomenia ŽGloss. 80, 4 a ŽWittb. t.; nyní jest nov Us. Petrovic. Jg.; na nov sedmého měsiecě a neomenia Ol. 3. Esd. 5, 53; bydlili sú spolu na nov měsiecě sedmého novilunio t. 9, 37; založichu chrám na nov druhého měsiecě t. 5, 57; na nov měsíců našich Br. Num. 28, 11 Jg.; na nov měsíce vyhořelo město Kram. Jg.; některého svátku neb novu měsíce Br. Kolos. 2, 16; vyšedše z Babylona o nově pátého měsiecě Ol. 3. Esdr. 8, 6; na novu měsíce Háj. [201]číslo strany tiskuherb. XIIᵃ. Vedle toho bývá též adjektivum tvaru složeného: v soboty a o nové měsiecě neomeniis Ol. 2. Par. 2, 4. Z nov měsiec vznikla spřežka novměsiec: od novměsíce do novměsíce Br. Isa. 60, 22; v den novměsíce tamt. Ez. 46, 1; obět zápalná k nov měsíci t. Num. 28, 14; a vyvinula se též složenina novoměsiec: novoměsícům jejím Br. Oze. 2, 11 Jg. –

tučen mužík, jméno rostliny: tučen mužík SlovA., MamP. 14ᵇ, ApatFr. 166ᵃ, LékA. 138ᵃ, RostlC. 109ᵇ, RostlD. 92ᵇ a j. –

k živu bohu: vždy ť sem úpěl k živu bohu Hrad. 132ᵇ. –

líba svého Jezukrista: viz § 185 α2 adj. masc. (v platnosti substantivní). –

Příklady ostatní, jež mi jsou známy, seřadím podle pádův.

Sing. nom. akk.: na jeden dalek ostrov Pass. 608; bóh zatratí jazyk zlostiv ŽKlem. 7ᵃ; nebo plno město lidí bieše a proto chud muž hospody nejmějieše ML. 45ᵇ; plátněno rúcho Comest. 85ᵃ (plátněné rúcho t.); bieše Sarepta město malo t. 160ᵃ; (jméno bohatcovo) jest v zapomenutí věčno dáno ChelčP. 168ᵃ; vinno hrozno BartD. 1, 116 (laš.);

Sing. gen. akk.: (péče) ostřejši by ostra meče Baw. 62; (bolest) horši ostra meče t. 101; ukrutnost spravedliva súdce iuste iudificantis Comest. 152ᵇ; měl jest synek koně švárna Suš. 352.

Z příkladů těch jsou některé omyly pisecké, jaké také jinde se vyskytují, na př. naliť dráh kámen bieše Baw. 245 (má býti 8 slabik a tedy drahý m. dráh), byelo rúcho AnsOp. 8 (opraveno v byele) atp. A pokud nejsou omyly pisecké, vznikly mylnou analogií. Říkalo se na př.: uzře smutna přietele BrigF. 57; tu je tvar jmenný smutna správný, poněvadž je v doplňku (= uzře přietele, an byl smuten); rovněž tak ve rčeních: aby měla čísto srdce od kochání v tomto světu, t. j. čísto srdce BrigF. 17 a j., v § 186 c); na pohled zdá so, že adj. smutno, čísto tu jsou přívlastky, a podle toho zdání mohlo se tvaru jmenného dostávati druhdy také adjektivu skutečně přívlastkovému: bolest horši ostra meče atp.; a s tímto způsobem starším mohou souviseti i doklady dial.: koně švárna atp.

Sing. vok.: o milostive bože Pass. 592, odchylkou m. -ý (srov. doleji instr. -em, -ém, m. -ým); – v Dět. Jež. 3ᵃ čte se: kak učiti chceš ty koho o lenosti tvá přemnoho; přemnoho patří k učiti, a nikoli jako vok. jmenný k lenosti. –

Sing. instr.: welikem křikem Pass. 326; s newelykem nepokojem AlxV. 2309; chválili boha hlasem welikém (tak v rkp.) HusPost. 60ᵇ; s velikem hněvem HusE. 1, 255; s biskupskem rúchem t. 397; uprziemem úmyslem ŠtítMus. 129ᵃ; gedinem slovem Mat. 109; s gedinem pacholkem Lún. list. z r. 1441; s potvornem hlasem PB. 739; nad červenem mořem t. 808; kterem kúzlem t. 556; s velikem smutkem t. 518 (v PB častěji); bielem stromem Mand. 11ᵇ; bohatem kupcem t. (Výb. 2, 602); s welikem[202]číslo strany tiskuzbožiem Mill. 10ᵃ; mezi králem Barkú a ginem králem taterſkem t. 5ᵃ; obyczeynem oružím Otc. 28ᵇ; prawem trhem KolA. 1517 a j.; právem sobě daném KolČČ. 47ᵃ (1548); mezi Concilium Bazylegském a Čechy VelKal. 285; s giſtem vědomím KolEE. 69ᵇ(1721). Ale to nejsou tvary jmenné, nýbrž tvary sklonění složeného, a to tvary -ém místo náležitého ým. Délku -ém zřetelně označují doklady: hlasem welikém z HusPost. a Concilium Bazylegském z VelKal.; -é- pak je zde místo žádaného -ý- dílem dialekticky, na př. welikem a ginem v Mill. je -é- místo -ý- jako v příkladech: ten giſte král t. 6ᵃ, zvieřat cziſtech i necziſtech t. 104ᵇ, k rozlicznem neduhóm t. 20ᵇ, s drahemi kameny t. 20ᵇatd. srov. I. str. 283, dílem pak je tu maten instr. s lokálem, o čemž v. III. 1 str. 546. Bráti ony tvary za jmenné (velikem jako křikem atd.) brání nám ta okolnost, že nemáme pro ně dokladů v památkách nejstarších, kdež by jich, kdyby to byly pravé starožitné tvary jmenné, mělo býti nejvíce; dále že není pro ně dokladů z doby, kdy úžení é–ý ještě nebylo; a že doklady jsou zvláště hojné tam, kde i jinde často bývá psáno e za ý. –

Plur. nom. akk.: na hrad pány silny posadi DalJ. 108 V; v tu hodinu pojide pláč a úpy veliky Pass. 574; (matery) hrozny úpy činiechu t. 76; psané zde -y pokládám za zúženinu místo -é, z příčiny právě vyložené; srv. sliby twy ŽWittb. 49, 14. –

Plur. instr.: že Kristus má hřěby železny ke kříži přikován býti Kruml. 55ᵇ; pojide se všemi vojensky zástupy PB. 424, omylem m. -ými; zaplatil penízi hotovy KolA. 1512; peniezi hotovy zaplatil t.; s penízi hotovy t., a též: hotovými peniezi t.; tu je patrně tvar ustrnulý -y ve rčeních ustálených. –

Jmenné tvary adjektivní vyskytují se též u básníků nč.; na př.: z boru temna Nebesk. Protich. (1844), 31; sucha listí svist t. 37; z oka černa t. 44; tělo věčna žití chtivé t. 42 a j.; na zlatě rouně A. Marek (cit. Jakubec v životop. 161), moře mutno t. a podobně u Heyduka, Šmilovského a j.; imitace strojené a z neporozumění.

D. Stupňování adjektiv.

189. 1. Stupňováním rozumím zde komparaci a gradaci.

Při pojmech bohatý, bohatě, bohatec, bohntnouti, bohatiti atp. mohu rozeznávati quale a quantum. Na př. pravím o osobě A, že je bohata, nebo že bohatne atd., a pravím pak totéž o osobě B, pak o osobě C, atd.; tím vřazuji osoby A, B, C… do téže kvality. Ale v mezích této kvality stejné mohu při osobách A, B, C… znamenati a vyslovovati rozdíly kvantitativní, mohu znamenati a vyslovovati, že A jest bohat nebo bohatne více než B, ale méně než C, nejvíce pak že tu vyniká D atd., mohu znamenati a vyslovovati, že při kvalitě stejné jest kvantita poměrně (relativně, [203]číslo strany tiskut. j. když po straně té přirovnávám A k B atd.) rozdílná. Znamenání (děj psychologický) a vyjadřování neb vyslovování (děj jazykový) těchto poměrných rozdílů jmenuje se komparací. Z toho vyplývá definice: komparace jest znamenání a vyjadřování poměrných rozdílů kvantitativních při kvalitě stejné.

Od komparace rozeznáváme gradaci. Také tu znamenají a vyjadřují se rozdíly kvantitativní při kvalitě stejné, ale bez poměrného přirovnávání, tedy prostě (absolutně). Na př. když pravím o osobě A, že jest velmi bohata, že velice zbohatla atd., při čemž nijak nehledím k tomu a nevyslovuji toho, jaký je v té příčině poměr mezi osobou A a osobami B, C, D atd.

Komparace a gradace nemůže býti při významech formálních, na př. který, náš, čtvrtý, když atd., nýbrž jen při významech reálních, na př. bohatý, bohatě, bohatec, bohatnouti, bohatiti atp.; jestliže přes to přece nalézáme některé slovo významu formálního tak aneb onak stupňováno, tedy buď má ve tvaru stupňovaném význam jiný, nebo je stupňováno analogicky, na př. prvnější, nejjedněji, roznaša (fem.).

Mezi slovy významu reálního jsou adjektiva a mnohá adjektivní (t. j. z adjektiv vzniklá) adverbia schopna gradace u míře veliké, ale není to jejich vlastností a známkou zvláštní, nýbrž schopnost tato shledává se při jiných významech reálních, na př. jako jest stupňované adjektivum přěblažený, rozmilý atd., tak jest i stupňované substantivum přěmnožstvie, přěradost, rozjablunka atd., a odtud přenáší se i na slova významu formálního, na př. překterak, roznaša (už jsi ty Aničko roznaša Suš. 432). O gradaci vůbec viz § 411–412.

Schopnost komparace jest adjektiv a adjektivních adverbií vlastnost skoro výhradní.

2. Při komparaci rozeznáváme stupně. Těch může býti při téže kvalitě velmi mnoho, do nekonečna; na př. osoba A může býti bohata měrou jistou, B měrou větší, C ještě více atd. Ale z řady té nekonečné vybraly se a vznikly v jazyce stupně tři: 1. positiv, stupeň základní; kvantita jest vyslovením kvality implicite a všeobecně potvrzena také a míra její se neurčuje; 2. komparativ, jenž vyslovuje, že kvale jest v případě A u míře větší než v některém případě jiném B; název »komparativ« je nevhodný, lépe by bylo nazývati tento stupeň »praelativ«, srov. Ziemer, Vergleichende Syntax der indogerm. Comparation (1884), str. 9; 3. superlativ, jenž vyslovuje, že kvale jest v případě A u míře největší, t. j. větší nežli ve kterémkoli případě jiném.[12] Někteří čeští theoretikové, zejména také Roh, měli prý mezi komparativem »lepší« a superlativem »nejlepší« ještě stupeň zvláštní »nadlepší«, což podle Blahoslava bylo prý proprie et erudite, sed non admodum usitate Blah. 171.

[204]číslo strany tisku3. Výrazy pro vyjádření komparativu a superlativu jsou jednoduché a složené (opsané, perifrastické).

a) Výrazy jednoduché zakládají se na kmenech, kteréž vyvinuly se zvláštní jenom při adjektivu a adjektivním adverbiu; na př.: bohatý, kompt. bohatější, superl. najbohatější, adverbium bohatě, bohatějie, najbohatějie. Výklad o původu těchto tvarů patří do kmenosloví. Zde jen krátce buď připomenuto, že kmen komparativní tvoří se z adjektiv původních příponou -jbs-, z odvozených příponou -ējbs-, k čemuž přistupuje většinou ještě přípona další -je; na př. chud-jьs-je, bogat-ējьs-je, z čehož náležitými změnami hláskovými jest kmen a spolu sing. nom. akk. neutr. sklonění jmenného chuzše, bohatějše, k tomu příslušné fem. chuzši, bohatějši, masc. chuzí, bohatějí, plur. chuzše, bohatějše, adv. chúze, bohatějie, ve sklonění složeném sing. masc. chuzší, bohatější, fem. -ie atd. Kmen superlativní utvořen jest složením kmene komparativního s předložkou na- (vlastně adverbiem, = super), naj-, někdy nad-.

b) Vedle těchto výrazů jednoduchých jsou pru komparativ i superlativ také výrazy perifrastické, opsané, tedy složené; na př. kompt. více bohatý, superl. nejvíce bohatý, dial. jináč: ten je hináč hodné než te BartD. 2, 192 (han.) atd.

190. Komparativ.

1. Komparativ vyslovuje, že v dané kvalitě vyniká A nad B. Půjde o výklad toho: jak se vyjadřuje B, nad něž A v komparaci vyniká, a jak se vyjadřuje míra, o kolik vyniká A nad B.

2. Předmět (B), nad nějž předmět jiný (A) v komparaci vyniká, vyjadřuje se způsobem několikerým; zejména:

a) Genitivem (ablativem), a to

α) prostým (bez předložky): jsem lepí tebe, jsem chuzí bratra, jsem bohatějí bratra, adv. róžě ktve všeho kráše. Na př.: z nichž každý bohatějí otcě tvého jest Kat. 30; ež (on) jest všeho světa kraší t. 20; že j’ mení otce Štít. ř. 25ᵇ; bóh nemóž sebe mení býti Štít. Výb. 1, 669; prst mój větší jest hřbeta Ol. 3. Reg. 12, 10; jesti f mne jiný přívuznější alius me propinquior t. Ruth. 3, 12; sv. Jan ve mnohém jest věci svatého Štepána Štít. ř. 27ᵃ; kdybys byl sebe moudřejší, sebe silnější Us.; lepše jedno druhého Štít. uč. 142ᵇ; lepše j’ jedno (řemeslo) druhého t. 79ᵃ; jenž (srdce) jest tvrzše všeho Modl. 160ᵇ; boha, jehožto ničs dražše nenie Hrad. 94ᵃ; sukně (nom.) košile (gen.) bližši nebývá DalC. 30; duše jest těla dóstojnějši Štít. ř. 61ᵃ; duše lepši jest těla t. 67ᵃ; (Maria) jest všech žen dobrotivějšie Kat. 34; moc dvojitá silnějši jest jednostajné ŠtítMus. 192ᵇ; moc dvoje silnějšie jest jedné ŠtítOp. 116a; múdrost jeho bude nižši tebe Ol. Job. 15, 8; pokorný nikdy sě nepřijednává vyšiemu sebe nebo dóstojnějšiemu [205]číslo strany tiskuani k rovnějšiemu sebe Kruml. 121ᵃ; mnohých vrabcóv lepší ste vy multis passeribus Koř. Mat. 10, 31; lehčejší pardóv koni jeho a ručejší vlkóv Ol. Kab. 1, 8; (oni) budú sebe pilnějše Štít. uč. 123ᵃ; k mlazším sebe skutky pořádné milosti ukazovati Modl. 45ᵇ; kdybys věděl sebe víc Us.; o ty květe všeho kráše ktvúcí Hrad. 55ᵃ; umřešta Nadab a Abiud dřieve svého otcě ante patrem Ol. 1. Par. 24, 2; (paní) je dříve toho času za muž šla Rožmb. 122; (MMagdalena) sešla k hrobu dolóv dřiev všěch jiných apostolóv Hrad. 33ᵇ; což viece deseti hřiven Rožmb. 68; což méňe desieti hřiven t. 190; každý aby tak bydlil s vyším sebe, jako by chtěl, by s ním bydlil jeho nižší Štít. uč. 30ᵃ; lepí jest hněv smiecha melior est ira risu Kladr. Ekkl. 7, 4; synové tohoto světa opatrnější jsú synuov světla ChelčP. 206ᵃ.

Genitiv této vazby má svůj původ v bývalém ablativu. V sanskrtu je tu ablativ pravidlem a způsobem nejstarším: ghrhāt svādījah sladší másla (než máslo), madhvo svādījah sladší medu, Ziemer 1. c. 30. V latině zůstal ablativ zachován: patre maior, melle dulcius; latina jako vůbec, tak i zde vyznamenává se zachováním starého ablativu, kdežto z jazyků jiných ablativ většinou se ztrácí a bývalá jeho funkce ukládá se pádům jiným. Ve slovanštině vyvinul se genitiv místo bývalého ablativu postupem podobným jako v řečtině: byl tu původně ablativ; tvar jeho namnoze se zachoval (na př. bratra, města jsou původem ablativy, koncovka jejich -a je náležitá střídnice za skr. koncovku ablativu -āt, srv. Lfil. 1874, 78); ale kategorie jeho splývá s genitivem; proto i tvar jeho, pokud se zachoval, pojímá se za tvar genitivní; ve rčení »jsem lepí bratra« bylo bratra původně ablativem, ale béře se pak za genitiv; s toho pak sňato pravidlo, že komparativ mívá při sobě genitiv; a podle toho pravidla praví se pak také: jsem lepí tebe, jsem lepí bratróv, t. j. komparativ váže se s genitivy původními. Srov. Ziemer 1. c. Významu jest tento pád (ablativ-genitiv) odlukového, separativního. Odlukový význam tento shoduje se s významem též odlukovým, který je v komparativě; komparativem totiž odlučuje se A od B, a tím odlučováním vyjadřuje se vynikání A nad B

Srov. § 264 č. 2. –

β) genitivem (ablativem) s předložkou ot: jsem lepí ot bratra, jsem lepí ot tebe, v dokladech dial. slc. a laš. Na př.: starší ode mňa Jg. (z divadelní hry od Baizy); los je větší od koně Jg. (Orbis pictus, slc.); nerada bych, abyšte žejdlík másla od 8 kr. a centnýř sejra od 4 tolarů laciněji dáti měli ŽerKat. 245; ten je ode mne mładší BartD. 1, 184; (já) su od vas o dva roky starši t.; od pěti rynských toho nedám t.; od dvacíti rynských toho nedostane t. Srov. pol. wiem to lepiej od ciebie; mrus. horša ljubov vod bolesty; srb. šire je nebo od mora, duže je more od polja, brže su oči od konja, sladji je šečer od meda; bulh. pochrabrъ [206]číslo strany tiskuotъ tebe fortior te (Bell. Troj.) Mikl. IV, 553; dále novořecké αύτóς εἶναi πλoυσιώτερος άπὸ τὸν άδελφóν (než bratr) Ziemer 1. c. 96; v latině pozdější: quod dei filius non sit minor a patre t. 104 a 105; atd. Vazba tato je pozdější a vzniká z předešlé. Z genitivu prostého vytrácí se totiž časem význam jeho odlukový; komparace však žádá, aby význam tento tu byl; přidává se tedy předložka ot, od, pro obnovení a sesílení významu odlukového.

V obojích těchto vazbách, jsem lepí tebe i jsem lepí ot tebe, vyjadřuje se tedy stupeň komparativní odlukou (předmětu A od B); jest to komparativu typus zvláštní, rozdílný od následujících, a to podle charakteristické známky své typus separativní.

Poznam. Ve ŠtítV. 92 čte se: někto, uzře chuzšieho a snad urozenějšieho od svých předkóv, ano jej poctie podlé jeho urozenie, bude jím smiech pobíjeti… Bartoš, Skladba 1886, 50 klade tento doklad sem. Neprávem: jeť zde »urozený od předkóv«.

V ŽWittb. 8, 6 čte se: pomenšil si jeho málem méně ot andělóv paulominus ab angelis. Překlad doslovný.

b) Pády předložkovými jinými (mimo gen.-abl.); totiž:

akkusativem s předložkou nad: jsem lepí nad tebe: Na př.: práva žádnějšie nad zlato i slazšie nad med super aurum super mel ŽWittb. 18, 11; (člověk) sám sa nade vše zlato draží AlxV. 627; (bóh) věcí jest nade všecku chválu Štít. uč. 104ᵇ; ež sem radost marnú nestyděl sě dráže vážiti nad čest věčnú Štít. ř. 218ᵇ; buoh jest dobré, nadeňž lepšie pomyšleno nemóž býti HusE. 1, 12; to. ješto f jest nad tě dálejše Kruml. 311ᵇ; Kristus jest byl přeušlechtilejší nade vše panny t. 329ᵇ; tam budeš bohatějí a mocnějí na Kressa (nad Kroesa) t. 97ᵃ; domnívajíce se lepší býti nad své bližnie ChelčP. 185ᵃ; což výš nad kopu platil zlatý VšehK. 149ᵇ; nad jiné maudřejší Vel. Jg.; horší jsau nad jiné Br. Jg.; sladší nad med Kom. Jg.; není služebník větší nad pána svého Bible 1857, Jan 13, 16, Vulg. maior domino suo; srov. pol. słodziejsza nad miod, mrus. nad mene virňijša Mikl. IV, 423 sl.; –

akkusativem s předložkou mimo: jsem lepí mimo tě. Na př.: jenž (Kristus) jest nad vší věcí pánem, mymonez (m. mimo ňž) mocnějšieho nenie Kat. v. 2390; vlas prožlufalý a mimo jiné tenší solitoque subtilior Ol. Lev. 13, 30; mimo pět dní déle živ býti nemóžeš Pass. 391; abychom jedny větší žádostí milovali mimo druhé Štít. uč. 26ᵃ; srov. sln. če ima kaj lêpšiga mimo mene etwas schöneres als ich Mikl. IV, 413, brat je večji mem mene t. 544: –

akkusativem s předl. přěs: jsem lepí přěs tě. Na př.: mezi rokoma přěs šest neděl rok nemine jedniem dnem viece Rožmb. 83; přes ten počet [207]číslo strany tiskuvíc jich tam bylo Mikl. IV, ; bylo nás něco více přes dvě stě Kott I, 732 (bez dokladu!); vazba zřídka se vyskytující; –

genitivem s předl. kromě: jsem lepí kromě tebe. Na př.: nic kromě ňeho (Krista) nenie mnieno mrzčejšieho Kruml. 313ᵇ; –

genitivem s předl. z, ze: jsem lepí z jiných. Na př.: to mi viec z jiného v divy (t. jest) Hrad. 33ᵃ; Hron tu byl v radě ze všěch múdřější nazván DalC. 88; sv. Jakub z jiných jest věcí mnohem ApD. d; aby zdáli se z jiných počestnějše Štít. ř. 67ᵃ; (židé) mají sě za ctnějšie z jiných BrigF. 75ᵇ; –

dativem s předl. proti: jsem lepí proti tobě. Na př.: mluvie tak mistři umní, že jakž … pochodně p(roti sv)ieci svú světlost vie(ce vy)dává, takéž… AlxH. 12, 14; že (Darius) nedbal i jedněch vojen, tiem proti mu (Alexandrovi) bieše mdlejí AlxV. 953; menšie sú všěcky rozkoši i sladkosti (světské) proti onéj rozkoši (t. nebeské), nežli jest jedinká krópička vody proti všemu moři Alb. 80ᵇ; proti těm, kteří kázání po straně stíhali, horší ti byli, kteří v kostele uši si zacpávali WintCírk. 934 (Wintrovo); –

lokálem s předl. po: jsem lepí po tobě. Na př.: (Aristoteles) jmiejieše (věnec břečťanový) na znamenie, že po něm věcšieho nenie AlxV. 354; kto mě viec ukojí po tobě, mój milý synu Modl. 57ᵃ(příklad nejistý, poněvadž viec může býti vzato také ve významu amplius); –

instrumentálem s předl. mezi: jsem lepí mezi vámi. Na př.: ty Betleme, země židovská, nikoli menšie si mezi kniežaty židovskými EvVíd. Mat. 2, 6 nequaquam minima es in principibus Juda Vulg.; toho žena bieše velmi šlechetna mezi svými a ješťe mezi křesťany šlechetnějšie OtcB. 157ᵃ; ač kto mezi nimi múdřejší bieše t. 2ᵃ; pohnanému mezi všemi zmatky větčí se horší zmatek státi nemuože VšehK. 288ᵇ; Věčší sv. Jakub… z jiných jest věcí mnohem, pirvé, ž’ dřéve pozván bohem mezi všěmi učenníky ApD. d.

Všecky výrazy tyto mají ten význam společný, že se jimi vynáší A nad B; tedy typus elativní. –

c) Předmět (B), nad nějž předmět jiný (A) v komparaci vyniká, připojuje se k tomuto spojkou než, nežli: jsem lepí než ty, nežli ty. Na př.: lepí mohutý sedlák než vládyka chudý Štít. uč. 97ᵃ; lepí jeden pták v ruce než dva letiec ŠtítV. 261; jeden stav duostojnějí jest nežli druhý Štít. uč. 97ᵃ; (lhář) jest hoří než i žádný zloděj Alb. 23ᵃ; jest lepše poslušenstvie než která obět Štít. ř. 71ᵇ, 120ᵇ; nejezď dále nežli míle NRada 985 atd.

Spojka než, nežli jest záporné slovce ne s enklit. -že, -li, tedy ne-že, ne-že-li, a pravilo se tedy při významu původním: »já jsem lepí, ne ty«.

Tomu nasvědčují stč. doklady s než(li) – (a)ni: ti budú lepší a šťastnější nežli my ani naši předší OtcA. 284ᵃ; ti budú lepší i šťastnější nežli [208]číslo strany tiskumy ani naši přězší OtcC. 99ᵃ; přijěchu tělo sv. Simeona radějše než střiebro ani zlato OtcA. 386ᵇ; (modlitba) má věcšie dóstojenstvie než póst ani almužna Alb. 57ᵇ.

Tedy typus záporový, negativní. Vedle toho typu jest v positivě typus srovnávací »jsem dobrý jako ty«, výrazy typu záporového pojímají se do typu srovnávacího, a tím pojímáním vtištěno ne-ž(e) do významu též srovnávacího, = quam. Podobně někdy v sanskrtu: adah śrejas na idam = illud melius quam hoc (vlastně non hoc) Ziemer 1. c. 147. V jazycích románských: ital. ella è più bella che tu non credi, ho trovato più che non credeva, quesť uomo è più ricco che non si crede, franc. il est plus puissant que vous ne croyez, vous écrivez mieux que vous ne parlez, Diez Gramm. III², 380. Srov. § 407 č. 4.

d) Předmět (B), nad nějž předmět jiný (A) v komparaci vyniká, připojuje se k tomuto spojkou jako: jsem lepší jak ty. Tedy typus komparativní. Na př.: jsem lepší jak ty Us. (Jg. Slov. I, 546ᵇ); bylo nás víc jak sto Us.; lepší si ty jeden ako jiných sedem Pís. Koll. I. 81; prv doletíš jak dojdeš Kulda 2, 88; dvakrát ec vojska, jak ṁel král BartD. 1, 341 (zlin.).

V češtině staré vazba tato bývá jen zřídka; na př.: nic nenie horšieho jako penieze milovati ChelčP. 237ᵃ; nic užitečnějšieho nenie jako strach boží Alb. 12ᵇ; nic v obci nenie horšieho jako zrada Hilar. 44ᵃ; král toho ostrovu krašší rubín má, jako jej vídal ve všem světě quam umquam visus est Mill. 108ᵃ.

Vazba tato proniká z positivu (»jsem dobrý jako ty«, v. zde v c) a z němčiny.

V ruštině a polštině jen řídkou odchylkou se vyskýtá, hojnější pak jest ve slovinštině a srbštině lužické. Z jazyků cizích mají vazbu touž latina (quam), jazyky románské, germánské atd. Ziemer 1. c. 224 sl.

e) Ode všech předešlých způsobů odchyluje se přiklad: své koleno nakloňuješ přěd nižším tobě BrigF. 61. Dativ je při komparativu pravidlem v germánštině a je tu zástupcem ablativu, Ziemer 1. c. 73 sl.; ale k tomu nepodobá se uvedený příklad staročeský, tu bezpochyby omylem jest napsáno tobě místo tebe.

3. Míra, o kolik v komparaci vyniká A nad B, vyjadřuje se:

a) Instrumentálem. Na př.: což méňe lotem desieti hřiven Rožmb. 170 (nč.: co je o lot méně než deset hřiven); což viece desieti hřiven jedniem grošem t. 191 (o jeden groš více než deset hřiven); nenie právo, jedniem dnem dále šesti neděl k roku (soudnímu) přihnati t. 81 (o jeden den dále než šest neděl); jedniem dnem což by bylo dále t. 77; mezi rokoma přěs šest neděl rok (lhůta) nemine jedniem dnem viece t. 83; což rok blíže jedniem dnem, to přě ta ztracena t. 154; (ty, Maria Magd.) [209]číslo strany tiskuhledala sʼ jednoho, nalezla s’ viec jedniem toho Hrad. 32ᵃ (nalezla jsi o jednoho více; Magdalena hledala u hrobu Ježíše, a nalezla tu místo něho dva anděly); jich písma nalezeny (sic) jsú rovna (identická), nic méňe ani viece jedním slovem Nikod. 90ᵇ; Jan stem rytieří viec mějieše nežli Otta Pulk R. 150ᵇ; aby měštěnín byl dražší desieti neb pěti kopami než sedlák HusPost. 131ᵃ; čtyřie groši přesahují jeden groš třmi viece HusE. 2, 414; osmdesáte grošuov jedniem méňe berú VšehK. 226ᵃ; navracovánie cizie věci pátú čéstí viec Comest. 89ᵃ; (bůh) ne podlé toho, jakož jest v sobě pětídcát větším neb i stem, móž nám někak oznámen býti ŠtítBud. 17; kto jʼ ten, by (o masopustě) asa koblížkem nesnědl viece nežli jindy Štít. ř. 118ᵇ; by jedno jednau osobau viece bylo Lobk. 21ᵃ; od židuov pětkrát čtyřidseti ran jednú méňe vzal sem EvOl. 104ᵇ (2. Kor. 11, 24).

Instrumentál tento je skleslý ve význam adverbiální ve výrazích mnohem, málem, velím. Na př.: svatý Jakub byl věcí mnohem ApD. t. j. větší o mnoho; ta hora svú dálí jest odtad dvúcát dní neb málem dále Kat. 194, nč. o málo dále; málem dále AlxH. 2, 25 a AlxV. 343; málem viece AlxV. 562; málem dále AlxH. 3, 40; bóh jest těm velím obecněji Alb. 33ᵇ; neb bych velím radějši ot mečě sešla Pass. 19; aby ty kraloval velím sčestnějie Štít. ř. 40ᵇ; velím spieše sě naučí mluviti Alb. 32ᵇ; velím viece Pass. 121; (Alexander) byl by velím viece mdlejí debilior fuerat AlxB. 7, 28 atd.; velmi viz doleji b. –

Sem patří též adverbiální výraz tiem, bude tím líp Us.; a korrelativní čím–tiem; na př. čím jsmy od hrdosti pýchy prázdnějše, tiem jsmy milosti pilnějše (plnějše) Kruml. 314ᵇ; čím jeho (svrchovaného dobra) člověk častějie má, tiem jeho viece pochopnější jest t. 464ᵃ; (duše) čím prázdnějši bude těchto věcí, tiem oněch plnějši bude Štít. ř. 186ᵇ; čím kde dalši pravda, tiem dálejí bóh Štít. uč. 86ᵇ; vrba, čím čestějie ji obrubáš, tiem ť sě húšťe obalí t. 84ᵃ; čím víc tím líp Us.

b) Adverbiem jiným (než mnohem atd.). Na př.: (darové duchovní) tak jsú dalecě šlechetnější, jakožto nebe od země zdáli (t. jest) Kruml. 128ᵇ; (groš) teď opět jest daleko horší ŠtítMus. 44ᵃ; ta dva (panovníci v Asii) mají daleko viece zemí než všichni jiní césaři MandStrah. 27ᵇ; mnoho lépe nám vrátiti sě Ol. Num. 14, 3; to jest mnoho užitečnějie než ono Kruml. 414ᵇ; že je jiný mnoho lepší OtcB. 149ᵃ; mnoho více multo magis Lact. 246ᵃ; mnoho viece Tkadl. 37ᵇ; mnoho spieše t. 12a; jich (t. nynějších bohatých řeholníků) otcové první zákona mnoho na menši sú měli dosti HusE. 1, 426; málo dále pak přěd těmi královskými jinošemi AlxV. 1257; Nero káza jě (rytíře ke Kristu obrácené) v žaláři zavřieti, aby jelikož jě dřieve miloval, toliko jě nemilostivějie mučiti kázal Pass. 300; nesmierně věččie křivda HusE. 2, 120; kterak nenie nesmierně [210]číslo strany tiskuveličejšie, vážnějšie a dóstojnějšie vzácnost … t. 1, 316; bochník dobřě črnější OtcB. 8ᵃ; proti silnějším a dobře hlavatějším Ezop 116ᵇ; město Benátky jest dobře větčí než Praha Lobk. 20ᵇ; ten jest velmi silnějí Alb. 8ᵇ, Kruml. 133ᵇ; což jest velmi dráže AlxV. 1860; velmi viece by byl jedl Ol. 1. Reg. 14, 30 (bylo velím lépe, velím skleslo v adverbium; vedle toho bylo adv. velmi a kladeno i za velím).

c) Akkusativem s předložkou o. Na př.: má o sto ovec více než já Us. Jg. a tak obyčejně v nč. Podobně v pol. a luž. srb., Mikl. IV, 429. Způsob tento rozšířil se podle němčiny.

d) Znásobením toho, co by bylo vysloveno v positivu. Na př.: navracuji čtyrkrát viece quadruplum Koř. Luk. 19, 8; čtyřkrát dráže vir ovem reddet in quadruplum Ol. 2. Reg. 12, 6; pojď za mnú, uzříš sedmkrát viece (majores, t. muky) těchto ML. 19ᵇ; spravedlní … sedmkrát než slunce jasnějše budú Štít. ř. 182ᵃ.

4. Komparativ mívá význam superlativu. Na př.: črinější hostis teterrimus Greg.; skorějše (zcoreiſe) celerrimo imperio t.; o vozě dvě stě junoš výbornějších, svú šlechtú přirozenějších biechu mu přisluhujúce AlxH. 3, 14 sl.: dvě stě jinochóv výbornějších, svú šlechtú přirozenějších AlxV. 1255 sl.; slyšte, čstní otčíci, všie šlechty přědší dědici t. 1300; Hron byl v radě ze všěch múdřější nazván DalC. 88; která (ze tří bohyní) krašie, téj bude dáno AlxV. 744; (sv. JakubVětší) dřéve pozván bohem mezi všěmi učenníky ApD. d; jeho (Dariovi) blišie (blyſſye) přirozenie (= nejbližší příbuzní) AlxV. 1253; a ty Betleme, země židovská, nikoli menšie si mezi kniežaty židovskými nequaquam minima es EvVíd. Mat. 2, 6, EvSeitst, t.; vašě sluhy i lepšie mládcě otejme optimos iuvenes Ol. 1. Reg. 8, 16; a ktož již (nunc) jest bohatější, ten jest člověk najmúdřější Vít. 42ᵃ; kteří nevinnú Hus na oheň vydali a na ni falešnějšie a lstivějšie svědomie smyslivše falešnějie sú ji odsúdili Všeh. (cit. Vlček Děj. lit. 322); bližší proximus Prešp. 1675; kněz Hynek (syn krále Jiřího) řekl: »Milostivějšího krále! Nemohl mi tisíc zlatých dáti, ale chtěl u mne Poděbrady kúpiti« TomP. 10, 90 (k r. 1489, z arch. Třeboňsk.); ach ukrutnějšíž této vazby a poroby! Lab. 8, 6; nč. co lepšího, to si vezmu Us.

191. Superlativ.

1. Superlativ vyslovuje, že předmět A vyniká v dané kvalitě nade všecky jiné s ním srovnávané předměty B, C, D…

2. Předměty B, C, D…, nad něž nade všecky předmět A vyniká, se vyjadřují

genitivem odlukovým: najlepší všěch; na př.: jěž (Maria) jest všech krás najsvětlejšie Kat. 34; (Alexander) sta pod zdiú všěch najdřieve AlxM. 1,18; válka domácí všech jiných najukrutnějšie i najškodlivějšie VšehK. 2ᵇ; [211]číslo strany tiskuvšech lidí najvýmluvnější VšehJ. 120 (st.); snad jsem jiných nejhubenější WintCírk. 784 (XVI stol.); –

genitivem s předložkou z, ze: najlepší ze všěch; na př.: to má najvěcšie jest ze všěch mých bolestí bolest Hrad. 59ᵃ; ktož nevie toho, že je zlato najdražše z střiebra a z železa ŠtítV. 15; ješto jest ze všeho najdivnějšie OtcB. 145ᵃ; ten mi jest ze všěch najprotivnějí t. 65ᵃ; jenž biechu najučenější i najmúdřější ze všeho světa t. 201ᵇ; když sě na stolici usadi ze všěch najvýš t. 128ᵃ; nč. nejlepší ze všech Us.; –

instrumentálem s předl. mezi: najlepší mezi všěmi; na př.: najlepší mezi pohany AlxV. 1549; mezi jinými zmatky tento jest najhorší VšehK. 287ᵇ; nč. mezi všemi nejlepší Us.; je tu pojetí stejné, jako když v sanskrtě jest lok., Ziemer 1. c. 36; –

akkusativem s předl. nad: najlepší nade všěcky; na př.: nad veš svět najbohatější, nade všě múdré najmúdřejší Kat. 22; ty s’ se jemu ukázal nade všěcky jiné najlstivější Kruml. 41ᵇ; jakež Kristus jest bez počtu nade všěcky svaté najsvětější, takež bez čísla jeho tělo nade všěcky svaté najčistšie t. 93ᵇ; to slovo nad vešken stred najsladšie t. 412ᵇ; nade všecky najmaudřejší Vel. Jg.; delfín i nad ptáky nejrychlejší jest Har.Jg.; umění toto nade všecky jiné věci nejslavnější Bylin. Jg.; jenž (Táborský) i jakožto oprávce orloje jest nade všecky kollegy nejpopulárnější WintCírk. 987 (Wintrovo); –

instrumentálem s předl. přěd: najlepší přěde všěmi; na př.: é té věčné chvály, ještoť má trvati a ještoť má přijíti od najvyšieho před tyými přátely, v níž věčnú radost budeš mieti ŠtítBud. 203; –

akkusativem s předl. mimo: najlepší mimo všěcky, na př.: (ten) jmá najvětší chválu mimo jiné Otc. 250ᵇ; –

lokálem s předl. po: najlepší po všěch; na př.: po všěch najposléze nese jej (hrozen) k uopatu OtcB. 90ᵃ.

V LékB. 197ᵇ čte se: toť jest najvýbornějšie lázna, než kdy byla v lékařství zamyšlena; tedy typus najlepší než všichni (unicum? anakoluth?).

3. Míra, o kolik vyniká A nad B, při superlativu zřídka se udává; na př.: Kristus jest bez počtu nade všěcky svaté nejsvětější Kruml. 93ᵇ; (tělo Kristovo jest) bez čísla nade všěcky svaté najčistšie t.

V době novější vyskytuje se „daleko nejlepší“ podle latiny; na př.: mravně daleko nejhorší byli posluchači, kteří WintCírk. 935 (Wintrovo).

4. Superlativ sesiluje se, vytýká se připojeným ten, jak, co (věta). Na př.: jako by zimnici tu najlítější třesúcí ztratil Tkadl. 44ᵃ; v té najvětčie výpovědi TkadlM. 3; zůstávám ten nejupřímnější služebník HolŠternb. 110; měl sem hejtmana toho největšího zloděje t. 149; jiež (chvály boží) i žádné jakž najduostojnějšie stvořenie nemóž pověděti [212]číslo strany tiskuŠtítVyš. 88ᵃ; nemeškal odporu svého, což by mohl najspieše k miestu přivésti VšehK. 229ᵇ; žaloby což najkratčie muožeš užívaj t. 30ᵃ.

192. 1. Adjektiva (a adverbia) složená s ne- stupňují se způsobem obyčejným, když jsou významu opakokladného: nesčastný – nesčěstnější – najnesčěstnější, nč. nešťastný – nešťastnější – nejnešťastnější; na př.: Jakub měl dvě ženě, nekrašší s očima potuchlýma a druhú krásnú Štít. uč. 69ᵇ (nekrásný, opakokladem = šeředný); (panenstvie) čím bude viece zprzňeno, tiem jest bohu nevzácnějše t. 44ᵇ(nevzácný, opakokladem = odporný, mrzký); čím bude nečišti (neċiſti), tiem bude méňe vzácna ŠtítOp. 334ᵇ; jich těla budú nelepejše (sic) Kruml. 93ᵇ (nelepý = šeředný); skrze to budete nedostatečnějše ŠtítMus. 229ᵇ; odtud jest zlost najnesnazši (nayneſnażſſy) vyhnati ŠtítOp. 311ᵃ (nesnadný = těžký); novin nesnadšiech Kat. 80; nesnadnějšie svády t.; což by nesnadšieho Pass. 405; tiem nesnazšie Hug. 116; toho hřiechu najnesnáze se lidé kají Štít. uč. 54ᵇ; cizozemci najneznámějšiemu VšehK. 206ᵃ; mezi jinými hřiechy vražda jest najnepřirozenější HusE. 1, 156; nebezpečný – nebezpečnější, nejnebezpečnější, nevěrný – nevěrnější, nejnevěrnější Us.

Zvláště snadné je obyčejné stupňování těch adjektiv záporných, která vedle sebe kladných nemají anebo když jejich tvarů kladných zřídka se užívá; na př. nestydatý (nikdy kladné: stydatý) – nestydatější – nejnestydatější, neduživý (nikdy: duživý) atp.

Kde tvar záporný není významu opakokladného, tu vyjadřují se stupně opisováním; na př. neveliký – méně veliký – nejméně veliký (poněvadž neveliký není = malý).

Mnohdy může při témž adjektivu býti pojetí rozdílné, na př. nedůstojný, nemilý; beru-li zde zápor za opakokladný, tedy je kompt. nedůstojnější, nemilejší, a superlativ nejnedůstojnější, nejnemilejší; beru-li však zápor za pouhý a bez opakokladu, tedy je kompt. méně důstojný, méně milý, superl. nejméně důstojný, nejméně milý.

2. Adjektiva složená mívají zpravidla výrazy opsané, na př. krátkozraký, sněhobílý, bělovlasý, černooký a j.

3. Participia jsou komparace schopna podle rozdílného významu měrou nestejnou; čím více blíží se významem svým k adjektivům, tím jejich schopnost komparace je větší. Stupně vyjadřují se dílem kmenoslovně, dílem opisem. Na př.:

abychom byli dokonalejše Modl. 31ᵃ; čím bude zprznilejši, tiem bude méňe vzácna ŠtípOp. 314ᵇ; rozkvetlejší a více rozkvetlý Us.;

bývá ť u příkladiech cos buď držimějše Štít. uč. 149ᵇ; aby to v paměti bylo držimějie Štít. ř. 218ᵃ;

mój sluha učenějí je Kat. 46; svatý Jan povýšenějí jest než proroci Pass. 277; i jeden tak svrchovaný by svrchovanějí nemohl býti Štít. ř. 59ᵇ; [213]číslo strany tiskubych umřěla utěšenějši Hrad. 59ᵇ; aby dobří v dobrém byli zapálenějše BrigF. 56ᵃ; najjmenovanější bieše z těch tří inclutus Ol. 1. Par. 11, 21, Lit. 1. Par. 11, 20; chválenější a více chválený, více ubitý, více zpitý Us.; více vynikající, nejvíce vynikající (ve Světoz. 1885, 686: počítá se N. »k nejvynikajícím učencům našim«; výraz nečeský).

4. Číslovky jsou schopny komparace, vlastně jenom pokud mají v sobě význam reální. Toho způsobu je jenom číslovka řadová prvý, první, pokud znamená tolik co přední; na př.: prvější, prvnější, nejprvější, nejprvnější Us.; z těch jeden najprvnější vece OtcB. 96ᵇ.

Jiné příklady komparace: (Bóh) takéž, by bylo to slovo v obyčeji, nadjednější jest nad to nade vše, co kdež jest jedno ŠtítBud. 48 (jeden = unicus, simplex; strojené); pod onú najvyšší jednotú, jíž buoh jest najjednější, jakož sme o tom mluvili dřieve t. 66 (strojené); řékali bychom jemu (t. bohu) najjedinější ŠtítPař. 18ᵇ;

(lid) množějí a silnějí nás jest populus multus et fortior Mus. Ex. 1, 9 (kompt. za lat. posit.); (právo) die, abv nález zuostal množších Troj. 137ᵇ; vóz boží desietmi tuſſyczi mnozy currus decem millibus multiplex ŽWittb. 67, 18, mnozí tisúci ŽGloss. tamt. (snad kompt. množí); v nejmnožších pádech Malý, Amerika 1, 275; v nejmnožších státech t. 4, 26; množší Us. podkrk. (Jos. Hanuš).

5. V srbštině a bulharštině někdy také substantivum, ano i sloveso se stupňuje. Na př.: junak kompt. bulh. pojunak, pojunak ot mene Mikl. IV, 226 (z. Milad.); srb. voljeti – najvoljeti, koga bi ti brata najvoljela Vuk II (1841), 289, ja ti burmu najvoljela Vuk Rječnik s. v., ja bi Janka najvoljela t.; bulh. počita- – najpočita-, jego naj počitachъ eum maxime colebant Mikl. II, 359 a IV, 213.

V češtině případů takových není. Nepatří sem kompt. tměji, ziměji a superl. nejtměji, nejziměji. Tu jenom zdá se, jako by byla stupňována substantiva tma, zima; v pravdě však subst. tma, zima stlačena jsou ve význam adverbiální, jak viděti ve rčeních bylo tma, bylo zima; při pojetí pak adverbiálním jest pak ovšem možna i komparace a vyvinuly se i zvláštní jednoduché tvary pro komparativ a superlativ.

Podobně k žěl je stč. kompt. žělejie: jemu jest želejie toho hřiecha než svého protivenstvie AlbC. 51ᵇ; nebo mu jest želejie hřiecha onoho, nežli svého protivenstvie Kruml. 144ᵃ; mně ť jest i bude želejí Baw. 1ᵇ; želeji jest mi toho skutku od tebe, než od koho jiného Ctibor Tovačovský 1467 (apud Pal. 4, 2, 403);

a k dial. hanba, haňba kompt. haňběj, haňbéši: móže ťa byť haňběj než mne BartD. 1, 155; haňba vás, mládenci, haňba, že jste nám obsedli kamna, ešče haňbéši, Bože, sedli byste nám na lože Bartoš Pís. (1889) XI.

[214]číslo strany tiskuI jindy bývá k adverbiu utvořen kompt. (superl.) adjektivní; na př.: voda je zdola – ješto (vody) zdolejše biechu inferiores erant Ol. Jos. 3, 16; honem – kerý honemši BartD. 1, 155 (mor.-slc.).

6. Komparace v případech jiných než dosud připomínaných; na př. našinský – našinštější, nejnašinštější (= více náš, nejvíce náš; tvoření mechanické); –

jiný, jinaký – jinačejší Us.; jinačí (Kulda I, 57) a jinší mají aspoň vedlejší význam komparativu.

7. Spieše je vlastně významu positivního = celeriter; na př.: člověk dobrého spieše poběhne, ve zlém jsa pak sě nehne AlxV. 549 (jsou tu opposita: spieše t. j. rychle poběhnúti, a pak sě nehnúti); dvanáct vrabcóv upadechu u mistrovo lóno spieše DětJež. 2ᵇ; poď pane spieše a učiň súd BrigF. 70ᵇ; protož přiď spieše, mrtvi ť jsme Brig. 172; pánku mysl o sobě spieše Hrad. 143ᵃ; (švec) sadi druhý (kroš) spieše t. 125ᵇ; kdy chcvě ty škorně spieše prodati t. 124ᵇ; juž hrad na ztraceňú bieše, by sě byla ciesařovna nedomyslila spieše na zábradlech státi a volati DalH. 39; spomoz nám spieše Modl. 166ᵃ; veléc jemu spieše za ním běžěti Pass. 374; (císař) káza svým rádcém k sobě sě přibrati spieše Kat. 86; ať spieše pójdem Ol. Num. 20, 19 atd.

Tento positiv spieše pojímá se však záhy za komparativ, jak svědčí opět doklady: spieš mohú přičiniti mé bolesti než umniti Hrad. 36ᵇ; tiem spieše Štít. ř. 109ᵃ; vyjda spieše vzdajž jemu dieku egredere celerius Otc. 182ᵇ; čemu ste spieše než jindy přišli velocius Ol. Ex. 2, 18 atd.

Z toho pak za kompt. pojatého tvaru spieše utvořil se pak ovšem i superlativ najspieše: to jest najspieš proto, že ŠtítOp. 180ᵇ; čímž najspieše muož Mill. 81ᵇ; a jakož najspieše ona svú prosbu skona, hned sv. Jan promluvi Hrad. 56ᵇ; najspieš mi sě to přihodilo Pass. 374 atd., nč. spíše kompt., nejspíše.

8. Prvé, první jest jednak významu komparativního, a tu má superl. najprvé; jednak významu positivního, a tu má kompt. prvnější, superl. najprvnější.

Podobně dřéve, dřevní má jednak význam komparativní, a tu má superl. najdřéve; jednak významu positivního, a tu má kompt. dřevnější, superl. najdřevnější.

9. Superlativní na-, naj- přidává se též ke tvarům nekomparativním a dodává jim významu superlativního. Na př.:

najpřědy: Judáš najpřědy jdieše ML. 109ᵇ; –

najzady: Jan ostal najzady Kulda 1, 49; –

najposledy, najposlední, najposlé: křest pokánie a najposledy svatý olej Štít. uč. 114ᵃ; najposledy věděti jest Alb. 99ᵇ; najposledy Kruml. 52ᵃ a 65ᵃ; najposledy novissime Koř. Mat. 25, 11; těch, ješto jsú [215]číslo strany tiskubudúcí najposledy in novissimo Ol. Ekkl. 1, 11; každý najposlé všecko ztratí Štít. ř. 43ᵃ; v najposlednie vlasti OtcB.; by najposlednie prozřěli novissima ŽKlem. Deut. 29; až do najposlednie chvilky Brig. 115; v najposledních dnech in diebus novissimis Ol. Gen. 49, 1; od najposledních počne sě řád odplaty Štít. ř. 109ᵇ; najposlední čásek Kat. 196 atd.; sem ovšem nepatří tyary najposlednější, najposléze, poněvadž zde tvar s naj- složený má tvar komparativní; –

najprvní, najprvý, najprvé: duchem najprvním spiritu principali ŽKlem. 50, 14; najprvnie poznánie (seznámení) apostolské Krist. 34ᵇ; nayprwnye suché dni ODub. 121; najprvním kazatelem Hrad. 64ᵇ; najprvnieho člověka Kat. 110; najprvní (měsíc) Mill. 61ᵃ; najprvní den OtcB. 97ᵃ; úmysl plodu najprvé dobré jest v manželství HusE. 1, 199 ; najprvnie miesto Hrub. 480ᵃ; od najprvnieho kostela Hilar. 18ᵇ; –

najvrchní: hospodin najvrchní excelsus ŽKlem. 98, 2, t. 72, 11 a 49, 14; –

najpotom: najpotom přídú děvicě novissime EvVíd. Mat. 25, 11; –

najsvatosvatý: najsvatosvaté svatosti pane Hád. 56ᵇ; –

najbližní: Kristus byl jest najbližní HusPost. 155ᵇ; –

najzajtřie: najzajtřie in crastinum Koř. Jan 12, 12; –

nádosti = více než dosti: ne dvěma nebo třmi svědky k dosti, ale mnohými (svědky) nádosti a nazbyt dosvědčené svědectví EvOl. 85ᵇ; –

najschvále, -eji: někde nejschvále psaní otevře ČernZuz. 168; nebo je (psaní) nejschváleji posílám do Vídně t. 174; to psaníčko nejschváleji posílám t. 211; nejschváleji sem psání otevřela t. 226; –

nájsami prvék bežali = první na předku BartD. 1, 155 (mor.-slc.); vzniklo z »na sám prv« = nejdříve: na samý prv (od prvu začátku) t. 1, 264; z toho sám prv a naj-samý-prvék.

VI. Zájmeno (náměstka).

193. 1. Název zájmeno není docela správný; je to doslovný překlad lat. pronomen. Jiné názvy jsou: zájmí, zájmení (Puchmajer apud Jg. (Sl.); ale zájmení jest, co je za jménem, sr. záhoří atpod.); místojméno Jg. (Sl.); náměstka. Zůstaňme při zájmeno, protože je zavedeno.

2. Zájmena jsou slova sklonná, která svým významem se táhnou ku předmětům, nazývaným a vyjádřeným jmény podstatnými (nebo jejich zástupci). Na př. subst. strom jest název předmětu, kdežto zájmeno ten, který atd. názvy nejsou, ale ku předmětům názvy majícím ukazují a se vztahují.

3. Zájmena já, ty, množ. my, vy, zvratné se a tázací (vztažné) kdo, co jsou bezrodá, t. j. nevyjadřují rodu grammatického. Naproti tomu zájmena ostatní jsou rodová a liší rod mužský, ženský a střední; na př. ten, ta, to, – můj, má, mé atd.

[216]číslo strany tisku4. Zájmena ten, kdo, který a j. dávají svým významem a svým vztahem poznávati předmět jistý, určitý, – jsou to tedy zájmena určitá. Naproti nim jsou zájmena neurčitá, t. j. taková, která významem a vztahem svým nedávají poznati předmětu určitého, na př. někdo, kdokoliv, ledakterý.

194. A. Zájmena určitá.

Jsou:

1. zájmeno osobní (pronomen personale): já, ty a zvratné se; on;

2. zájm. přivlastňovací (pr. possessivum): můj, tvůj; náš, váš; zvratné svůj; její; čí;

3. zájm. ukazovací (pr. demonstrativum): ten, onen a j.;

4. zájm. tázací (pr. interrogativum): kdo? co? čí? a j.;

5. zájm. vztažné (pr. relativum): který, jenž a j.

195. 1. Zájmena osobní.

1. Zájmena osobní jsou: a) pro osobu 1. sing. já, stč. jáz, du. va, vě, plur. my; – b) pro osobu 2. sing. ty, plur. vy; – c) pro osobu 3. béře se zájmeno on pro nom. a jь pro pády ostatní; – a d) zájmeno osobní zvratné (reflexivum) sě pro všecky osoby a čísla.

2. Místo zájmena bývá výraz jiný. Na př.

mój život = já atp., pak i = persönlich: mój život v túhách nemáhá Cant. Záv. Mnich. (t. j. já); aby jím (nápojem) nehýbal ni žádný, jedno tvój život ladný Trist. 86; sám života svého na toho ješťera pováživ Otc. 126ᵃ, semet ipsum instigans; král svým životem přišel na pomoc Pulk. 117ᵃ; král český svým životem pomoc slíbil dáti t. 116ᵃ; že, jel-li by Vladislav proti Mediolanským s ciesařem svým životem, (ciesař) chtěl by jeho koronovati t. 101ᵃ; neroď o to státi, by (ty) chtěl kdy svému životu ve cti jsa i dáti lhótu NRada 1025; Mojžieš svým životem jide k Datan Comest. 94ᵇ; (co mlynář na mlýně) »svým životem dělati má« WintObr. 2, 507 (z r. 1434); rád bych, by (vy) zaprosili jednu mši zádušní, jsúc u nie životy svými ŠtítJHrad. (ŠtítE. 312); aby sě její život tiem nestyděl (t. j. ona) Trist. 105; pústenník pokrsti její život čistý (t. j. ji) Kat. 54; výrazy tyto jsou germanismy, za něm. mîn lîp, mîn leben atp.; –

má hlava = já atp.: (Václav II. voliv Albrechta za císaře) proti věrných radě na svú hlavu vsadi vraha svého (t. j. na sebe) DalC. 96; ti mi nepřějúce zdravie strojie smirt méj staréj hlavě AlxBM. 8, 1 (t. j. mně starému); (Patron, Řek ve vyhnanství) nejmajě sám nigdie stavu, v ňemž bv mohl gde skrýti hlavu t. 6, 14 (t. j. sebe); –

[217]číslo strany tiskuTvá Milost, Vašě Milost = ty, vy atp.: ač tvá milost ráčí NRada 676 (t. j. ty); pravi (já) tvéj milosti t. 950; z tvé viery děkujiu tvéj milosti DalC. 30; aby se klaněli jemu (bohatci) a chválili jej, že se páně milost čistě a slavně připravila ChelčP. 168ᵃ (t. j. on, bohatec); –

Tvá Láska, Vašě Láska = ty, vy atp.: die s. Augustin: Znamenaj láska vaše, co diem! HusE. 3, 469; –

Velebnost Tvá atd.: aby poznala velebnost tvá, že židé… (t. j. ty) Nikod. 119ᵇ: –

Pán: Nechažť jí Pán! Proč Pán nejí? Blah. 255; srov. v § 160 č. 3.

196. 1. Zájmeno osobní klade se, když náležitá osoba jinak vyjádřena není; na př.: pravím vám.

2. V podmětě zájmeno osobní někdy se vyjadřuje, někdy nevyjadřuje.

a) Nevyjadřuje se obyčejně, když se rozumí ze slovesa určitého; na př.: »Chci zítra odjeti, povězte bratrovi, aby jel se mnou« (nikoli: já chci…, povězte vy…, aby on jel…).

b) Vyjadřuje se,

α) když jest zamlčeno sloveso finitní, z něhož by se podmět rozuměl; na př.: Ty-liž jsi pak syn můj Ezau? Odpověděl: Já! Respondit: Ego sum Br. Gen. 27, 24; já Hospodin, Bůh jejich t. Ex. 29, 46 ego Dominus Deus eorum; –

β) když je na něm důraz nějaký, důraz z protivy nebo ze závažnosti atp.; na př.: půjdeš-li na levo, já na pravo se držeti budu; půjdeš-li na pravo, já na levo se držeti budu Br. Gen. 13, 9; přisáhni mi… vedlé milosrdenství, které sem já učinil s tebou, i ty že učiníš se mnau t. Gen. 21, 33; on mluviti bude za tebe k lidu a ty budeš jemu za boha t. Ex. 4, 16; pozůstaňte vy tuto s oslem, já pak a dítě půjdeme tamto t. Gen. 22, 15; I řekl k nim: znáte-li Lábana? a oni řekli: známe t. Gen. 29, 5; když vcházeli synové boží k dcerám lidským, ony rodily jim t. Gen. 4, 4; vezmi dítě a odchovej mi je, já ť dám mzdu tvau t. Ex. 2, 9; dnes i ty připověděls se k Hospodinu t. Deut. 26, 17; jděte vy sami muži a služte Hospodinu t. Ex. 10, 11; oni ť nositi budau příbytek t. Num. 1, 50; zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin t. Ex. 14, 17; zda-liž strážcem bratra svého jsem já? t. Gen. 4, 9; ty víš, že lid tento k zlému nakloněn jest t. Ex. 32, 22; by ť má věc byla, takto bych já učinil Šach. 302ᵇ; že já jednu lodí vezmu, nazýváš mě lúpežníkem, a že ty s vojskem jezdě lúpíš, ciesař sloveš; by ť se mně štěstie obrátilo, já bych byl dobrý, ale čím tobě viece jde pod ruku, ty s’ vždy hoří tamt. 305ᵇ; on jest jat a silně okován, ale ty jsi prosta GestBř. 1ᵇ; –

když je podmět složen z já, ty atp. a výrazu jiného; na př.: vyhlazen budu, já i dům můj Br. Gen. 34, 30; vejdeš ty i synové tvoji i žena [218]číslo strany tiskutvá i ženy synův tyých s tebau t. Gen. 6, 18; jdi a vstup odtud ty i lid tvůj t. Ex. 33, 1; vyjděte z prostředku lidu mého i vy i synové izraelští t. Ex. 12, 31; nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá t. Ex. 20, 10; –

γ) při bud pro 3. osobu; na př.: spálí autek, buď on z vlny nebo ze lnu Br. Lev. 13, 52; tak uděláte s každým volem i s dobytčetem, buď ono z ovec nebo z koz t. Num. 15, 11.

3. Zájmena užívá se ku předjímání podmětu i předmětu vlastního; na př: tobě mému bratrovi… Us.; však on pán Bůh ví, co má dělati Us.; ona nebožka matka říkávala… Us.; a on Ježíš přiblíživ se šel jest s nimi ChelčP. 108ᵃ; I stal sě prvý den… i šestý i nedělní. A ono buoh učinil všecky věci dobré velmi Vít. 96ᵇ; kdyby jeden z nich jemu Břeňkovi zápis tento propustil VšehK. 188ᵃ; poňevadž on Otík pohnal jej Žida t. 282; on Chyř toho zlého skutku Krokovi žaloval Háj. Jg.; tudy on Hyršaur musil s těmi jistými (lupiči) srozumění jmíti WintObr. 2, 159 (z r. 1530); (Opl žaluje vozku Hanuše:) že jest na svůj vůz zboží Davida a Mojžíše žida, jeho Ople poddaných, k sobě přijal t. 2, 159 (r. 1530); aby on Mikuláš i dědicové jeho v držení bejti mohli Slav. 12; ráčí jemu Ladislavovi z Šternberka poroučeti t. 45; pan Skřinecký jeho pana z Oujezda do vězení dal t. 16; synové jeho Václava z Oujezdce t. 45, 66 a j.; a veskočel von Soběslav na něho (koně) BartD. 2, 89; oni Poláci volili sau sobě kníže Háj. Jg.; jestřábi sú tam v nich pohanech velmi drazí Lobk. 77ᵇ; pán z Plavna slíbil jim Pražanóm dáti dvamezcietma tun prachu Let. 68; pan Jiří z Lobkovic jim Chomutovským jest poručil, aby… WintCírk. 1, 217 (r. 1591); ustanovil jsem jim Vyšehradským řád t. 2, 52 (r. 1531); kdyby oni manželé toho nekupovali, byl by… t. 2, 146 (r. 1558); jednoho času mládenec jest v Praze zamordován a oni Pražané doptali se toho, od koho se mu to stalo, t. 2, 167 (r. 1546); mezi námi nadepsanými stranami Slav. 28; Uhři šelmy, kdyby oni nevěděli vo ochraně turecký, nemohli by tak lehkovážně císaři se protiviti HolŠternb. l06.

197. Některé tvary zájmen osobních jsou dvojité, silnější a slabší, enklitické. Zejména jest: sing. dat. silnější mně, tobě, sobě a slabší mi, ti, si; sing. akk. silnější mne, tebe, sebe a slabší mě, tě, sě; silnější jeho, jemu, jej, jejich a slabší ho, mu, -ň, jich. Byly dvojité tvary též v plur. 1. a 2. os., totiž silnější nás, vás a slabší ny, vy. Do č. nové se to nedochovalo. Tvary tyto jsou dílem druhu stejného, dílem rozdílného od jiných jazyků, dílem původu staršího, dílem novější.

Rozdílné tvary tyto mají rozdílnou platnost syntaktickou.

1. Tvarů slabších užívá se:

při slovesích reflexivních vlastních, na př.: bojím se, chlubím se;

[219]číslo strany tiskupři slovesích passivoreflexivních, t. j. při perifrasích reflexivních, jimiž se vyjadřuje passivum jazyků jiných, na př.: díti se fieri, povídá se narratur, čte se legitur;

při reflexivech nevlastních, kde sloveso je přechodné a předmětem jeho sám podmět, na př. chválím se, ale tu bývá také tvar silnější, chválím sebe;

kromě důrazu, na př.: lidé mi (ti, mu) děkují, volám tě, hovím si, škodím si.

V nářečích bývá dat. mi i v důraze; na př.: nebudeš, má miłá, nebudeš mojina, tobě otec nedá, mi cełá rodina BartD. 1, 25 (zlin.).

2. Tvarů silnějších se užívá pod důrazem a po předložkách; na př.: lidé děkují mně (tobě, jemu), hovím sobě, spoléhám na něho, chválím sebe, na mne, za tebe, proti sobě.

V jazyku starším bývá tvar slabší, kde nyní je pravidlem tvar silnější; na př.: jižto zlosti mluvie na mě super me ŽKlem. 34, 26; u mě úſal jest in me t. 90, 14; já v tě úfal sem t. 20ᵇ; kto v tě sílu vlúdil DalC. 49; Juda, tě budú chváliti bratřie tvoji Ol. Gen. 49, 8; tě já chci v své knihy zapsati Tkadl. 2, 72; jsi-li syn boží, uzdrav sě i nají ML. 105ᵇ; člověk urobil sě i vše své plémě Štít. ř. 211ᵇ; nemiloval boha viece než sám sě Alb. 93ᵇ; pro se samého Kladr. Přísl. 16, 4; pro se a pro úřad svuoj VšehK. 81ᵃ; máme jiné jako sě milovati ŠtítV. 3; snáze jest uviniti mě, než samého se Chelč. Výb. 2, 605. V jazyku nynějším zachovává se starý způsob již jen při zájm. tě a jen v některých výrazích předložkových, na př. za tě, na tě Us., za ťa, pro ťa, o ťa BartD. 1, 23 (zlin.). Srovn. III, I, 474.

3. Gen. sing. 3. osoby má tvar silnější u významu possessivním a pod důrazem, jinak tvar slabší; na př.: dům jeho, jeho se nebojím, do něho, – bojím se ho.

V jazyku starším bývá ve významu possessivním někdy také tvar slabší jʼho, ho-, na př.: by jho dušě nešla tady anima eius ApŠ. 56; jho daři svD. 88; po jho smrti Hrad. 23ᵇ; počnúc ot Přěmysla krále, kak ho syn kak vnuk na mále sě jsú sbyli na sem světě (ho syn = filius eius) Jid. 14; jímž sě mysl ho nic neskrúti AlxB. 3, 24. Srov. III, 1, 474.

V nářečích bývá tvar ho i v důraze: ho sa já nic nebojím BartD. 1, 24.

V 3. os. plur. byl původně tvar jediný, jich, ve významu všelikém; na př.: jich mysl svD. 50, hřiech jich úst řěč rtóv jich ŽKlem. 43ᵇ; na jich koních DalC. 10; jich oltářě zbořil Pass. 303; jichže nectili ŽWittb. Deut. 17. Slabikou je- analogií přidanou vznikl z jich tvar další jejich. Vyvíjí a ujímá se pak i rozdíl významový mezi jich a jejich: ono jest genitiv významu všelikého, toto possessivniho; a tak je dosud. Srovn. III, 1, 481.

[220]číslo strany tiskuTakovým tvarem silnějším byl také stč. gen. jejie, proti slabšímu jie. Že pak býval významu zpravidla possessivního, bral se i za possessivní zájmeno, skloňoval se a tím obojím vzniklo adjektivní possessivum masc. její, fem. jejie, neutr. jejie, nč. její, -í, -í. Ve významu jiném než possessivním vyskytuje se jejie, -í v dial.: člověk, který by viděl koho s ručnicí chodícího a jemu její nevzal, ten… List. slez. z r. 1532 (Perw. Otč. 11); kněz Petr její (t. zahrady) užíval a požíval t. z r. 1551 (t. 66).

Srovn. § 200 č. 2 a III, 1, § 398, 403.

4. Dat. sing. ti kladen jako dativ ethický: na př.: co ti jest učinil quanta ſecit ŽWittb. 65, 16. Klesá pak v adverbiální enklitikon, mění se hláskově v -ť, -tě a připojen k slovu jinému obměňuje jeho význam; v. § 275, 6. c.

2. Zájmena possessivní.

198. 1. Zájmena possessivní jsou a) prvotná mój, tvój, svój, náš, váš, čí a b) podružná, později vzniklá a ne všeobecná její atp. Kromě toho jest c) zájmeno zvratné svůj.

2. Když majetník jest jeden a jest to grammatická osoba 1., tedy possessivnost vyjadřuje se zájmenem mój; když je to os. 2., zájmenem tvój; když je to os. 3., genitivem jeho, stč. také jʼho, ho, jejie a později zájmenem její, -ie, -ie.

3. Když majetníci jsou dva, tu possessivum zvláštní ve slovanštině nebylo a v češtině se nevyvinulo; přivlastňování děje se genitivem příslušných zájmen (gen. du.) a s úpadkem duálu béře se sem gen. plur. a plurálové náš, váš. Na př.:

najú vina jest velika AlxBM. 1, 39; nají žalostná novina Hod. 85ᵇ; (Ježíš) jest obojí syn vají Hrad. 58ᵃ; jejiú přěmocná síla AlxB. 3, 43 (jich dvou, hrdin); na její (t. jich dvou) skončení viděl anděla nad nima stojiece Pass. 602; na jejú obú ramenú (obou jich, knížete a kněžny) t. 337; slovem jejú Pil. a; –

viec tebe neodstúpívě s postatiú našeho rodu AlxBM. 2, 2; vě (dva lotři) trpívě za našě zlá diela Hrad. 90ᵇ; (dva synové) to zvěděsta, že jich otec velmi nemóže DalC. 118ᵇ; k jich obauch bratří dobrému Lún. list. 1657 a.

4. Když majetníkův jest několik (více než dva) a jest to grammatická osoba 1., tedy possessivnost vyjadřuje se zájmenem possessivním náš…; když jest to gramm. os. 2., tedy zájmenem váš…; a když jest to os. 3., tedy genitivem jich, jejich. Gen. jejich pojímá se nč. za adjektivum (v attributu) a novým tím pojetím dostává i flexi: jejichho, jejichmu Us. Srovn. § 200 č. 4.

5. Když majetník (osoba 1., 2.) jest vysloven slovy několika, tu bývá gen. possessivní. Na př. k my všichni jest výraz possessivní nás všěch: nás všech zdraví, pomocník nás všech atp.

[221]číslo strany tiskuV jazyku starším bývalo i tu possessivní zájmeno, tedy náš všěch. Na př.: račte orudovati za naše všech zdravie Hod. 21ᵃ; život Adamóv i náš všech ŠtítBud. 118; nohy našě umy všěch hostí svýma rukama OtcB. 32ᵇ(= my všichni hosté – nohy našě všěch hostí); žádost naši všech naplníš Hád. Jg.

Attrakcí vzniklo našich obojich prosba: páni skrze našich obojich prosbu ve všěcky žaloby jsú sě uvázali ListJHrad. 1388.

199. Jde o to, jaký je význam a syntaktická platnost zájmen possessivních.

1. Zájmeno possessivní má se k osobnímu tak, jako adjektivum possessivní k příslušnému substantivu. Je-li majetník bratr, je předmět bratrův. Podobně mój přivlastňuje grammatické osobě první, tvój druhé atp. Zájmeno possessivní vyslovuje tedy majetnictví příslušné osoby grammatické.

2. Jsou však případy zvláštní, kdy zájmeno possessivní vyslovuje předmět nebo syntaktické určení jiné příslušného zájmena. To bývá při podstatném jméně slovesném a při jménech jiných, substantivech i adjektivech: viděnie mé = vidění mne (viděti mne), přietel mój = ten, kdo mi přeje atp. Na př.:

ani hledá (Maria) co jiného, než jedno viděnie tvého Hrad. 41ᵇ; popřěj mi viděnie svého t. 40ᵃ; tak ho (diábla) od vašeho nabiezenie buoh ráčí zahnati Vít. 97ᵃ (nabízí vás); dárkové tohoto světa člověku své poznánie otejmú cognitionem sui Hug. 84; pro spasenie naše sstúpil s nebes Štít. uč. 10ᵇ; pro naše vykúpenie Ostr.; k jejiemu (skříně) nošení ut portetur Ol. 1. Par. 15, 2; odlévěje svým obrácením Štít. uč. 154ᵇ; navediž je na cesty tvého milovánie ChelčP. 262ᵇ; tu dievku když spatři Oldřich, vešken v jejie žádosti a v jejiem milování zažehl sě jest PulkR. 39; –

Pilát s Herodem… nepřietele svá biešta Krist. 98ᵇ; (Pilát a Herodes) byla svá nepřietele ROl. 71ᵇ; Pilát s Herodem sě smířista a jako dřieve přietele svá bysta Hrad. 86ᵃ; a viec byšta svá přítele, ten stařec s svatým Pemenem Otc. 226ᵃ; milovníci tvoji Pror. Jer. 4, 80 (= kteří tě milují); tvoji kvašěné tibi convivae Ol. Sir. 9, 12 (= kdo kvasí s tebou); mým bičovníkom Hod. 88ᵃ ( = kteří mne bičují); nad zlořečenci našimi Kruml. 34ᵇ (= kteří nám zlořečí); běda tobě, mój starý vinníku DalH. 31; chcu ť tvój modlitevník býti Hrad. 127ᵇ (= za tebe se modliti); daj nám modlitebníkóm tvým Hod. 14ᵇ; –

ty vieš, že mám v mrzkost znamenie pýchy a své chvály ŠtítBud. 203 (= sebechvály); ta milost svá vede v pýchu ChelčP. 142ᵃ (= milování sebe); by k tomu svá libost vláštie netržala Štít. uč. 90ᵇ (= svélibost); tak nám jest těžko světskú práci nésti pro ty, jimž jsme dlužni, jakž nám saměm pro svú libost nejsú míly věci světské: dřéve … mílo nám bylo, [222]číslo strany tiskupro svú libost v světském běhu pracovati, a již vše nás mrzí, všeho se chcem ochabiti, jakž svá libost nepodněcije, ano by teprv z té práce byla odplata, ješto by kto nesl ne pro svú libost v těch věcech světských, ale pro ty, jimž jest povinen t. 50ᵇ; to jʼ řiedko, by k tomu (t. k chvále a užitku vlastnímu) svá libost vláštie netržala t. 50ᵇ; povolila sem v tvé bázni ŠtítV. 42 (= v bázni před tebou, bojíc se tebe); ku pomoci našie Modl. 170ᵇ; každá mysl neřádná jest svá muka ŠtítMus. 53ᵇ; (vrahové u soudu se vymlouvali) že se násilí svému musili brániti WintObr. 2, 786 (XVI stol.); ach světe… kak jest tvój přiebytek trudný AlxV. 1938 (= přebývání v tobě); (krčmář) vešdy jimi s opilci svój kvas Hrad. 114ᵇ(kvasí si s nimi); –

an by rád své menšie a nemilé přesáhl tiem štěstím ŠtítPař. 86ᵇ(= menšie sebe, nemilé sobě); kněz rád by přijal pomoc od svého menšieho HusE. 1, 145; nemohu toho dosáhnúti sobě, což vidie na svých nemilých ŠtítPař. 86ᵇ.

3. Zájmeno possessivní anebo genitiv possessivní bývá v platnosti substantiva: tvoji = něm. die Deinigen, jeho = die Seinigen atp. Na př.:

jsem člověk všie čsti otjatý ni jmám miesta mezi mými AlxBM. 7, 42; když tyto (sic m. tě tu) uzřie tvoji AlxV. 262; bych tě s tvými vadil AlxBM. 2, 41; Boleslav s svými jeho (sv. Václava) střežieše DalH. 30; svoji o ňem nepodbáchu AlxV. 133; což cizí (= nepřátelé) nepojechu, to vše po nich svoji (= domácí) vzěchu t. 145; nedostane-li se čeho, má (písař) svým doložiti VšehK. 243ᵃ; z svého platiti t. 271ᵇ; –

uslyšavše Darius, že jeho ztratili boj Alxp. 46; –

naši nejsou doma Us. nč.; řeknu to vašim Us.; můj = můj manžel, moje = má manželka, byla tu jeho = jeho manželka, byl tam se svojí Us. Srovn. § 268 č. 5.

4. Mój přidává se v dikci vroucí a hypokoristické při vokativě bez významu possessivního; na př.:

mój milý pane Hrad. 128ᵇ; vítaj, mój milý květe t. 121ᵃ; ó mój synu t. 54ᵃ; pověz mi, má milá matko t. 103ᵇ; vítaj, mojě choti ladná Kat. 60; synové moji milí Hrad. 19ᵇ; mój žádný králu AlxM. 2, 18; łudie moji AlxB. 8, 14; slyšte, moji milí NRada v. 37; muoj přieteli t. 82; mój pane i králi t. 413.

200. 1. Všecka zájmena possessivní jsou odvozena z příslušných zájmen osobních příponou -jo, -ja, -je: náš = nas-jь atp.

2. Adjektivní její, -ie, -ie utvořeno pojetím genitivu jejie za adjektivum. Srov. Hist. ml. III, 1, § 398 a 403.

Na Moravě a ve slc. se vyvinulo adjektivní jejin, -a, -o BartD. 1, 25 (zlin.), Hatt. slc. 93 a Lfil. 1874, 48.

Má již doklady staré: otec jejin umřel NaučBrn. (skl. XV), 208; Maurše žaluje, že bratr jejin pobral statek t.; syn jejiného bratra t.

[223]číslo strany tisku3. Z genitivu jeho pojetím za adjektivum vzniklo slc. jehov, -a, -o Hatt. slc. 93.

Za jeho bývá ustrnulina jejichho: jejichho chlapec, děvče, pes, z jejichho (t. mužovy) strany, jejichho holce, modlil se za jejichho rodiče BartD. 2, 256 (žďár.).

4. Genitiv jejich pojímá se za adjektivum a pojetím tím nabývá i flexe: jejichho, jejichmu Us. ob.; jejichho syna, jejichmu synovi BartD. 1, 37 (lip. a stráň.); jehíchhu, jehíchmo (jehích- z je-ich, jejich) t. 2, 193; sg. lok. jehíchovým t.; pl. instr. jejichma, hejtman s jejichma vůdci porozprávěl Bouře 1775.

Jejich bývá onikáním za váš a z toho ustrnulina jejichho: to je jejichho muž BartD. 2, 272 (mor.-česk.).

Jižní slovanština a ruština má adjektivních possessiv podobných čes. její, -ie, -ie, slc. jehov – v. zde výše a v č. 3. – sílu: stsl. (pozdní i jegovъ, jeinъ, sln. njegov, njihov, njen, srb. njegov, njezin, njihov, rus. (vulg.) jevonyj (jego-), jevonov, jejnyj, jejnin, ich icha icho, ichnyj atp. Mikl. IV, 71–72.

5. Podle adj. possess. matčin, -ina, -ino vzniklo z moj- také dial. mojin: nebudeš, má miłá, nebudeš mojina, tobě otec nedá, mi cełá rodina BartD. 1, 25 (zlin.).

6. Z possessivního zájmena náš a svój vzniklo adjektivum našinský a svojský: našinský vůł (oppos. uherský) BartD. 1, 315; svojské płátno (= domácí) t. 1, 271.

7. Místo váš bývá gen. plur. vašich, vaších: potkáł sem vaších staříčka BartD. 1, 164; podivte se na naších mámu t.

8. Zájmeno přivlastňovací čí mívá význam »cizí«: zpředy grabni do svojej kapsy, potem do čijej BartD. 1, 165 (laš.); snadno davać z čijeho tamt.

Zájmeno zvratné.

201. Zájmena osobní a possessivní mají své zvláštní zájmeno zvratné, reflexivum pro všechny rody a čísla: osobní sebe, sobě, si, sě, sobú, possessivní svój.

Reflexiva byla kdysi ve všech jazycích indoevropských, ale časem jich ubývá. Zachovala se ve slovanštině, litevštině a lotyštině, v ostatních pak jazycích jsou jich jen zbytky, na př. něm. dial. (na Rýně) wir freuen sich. Srovn. Mikl. IV, 99–100.

Reflexivum osobní sě.

202. 1. Tvary jeho jsou jen čísla jednotného, ale platí pro všechna čísla.

2. Reflexivem vyjadřuje se předmět, který je spolu podmětem děje; na př. (já) chválím se, t. j. slovem se vyjadřuje se táž osoba, která [224]číslo strany tiskuje podmětem věty „já chválím“; člověk pracuje pro sebe, klamání sebe atp.

3. Někdy je složení věty takové, že dva předměty se rozuměti mohou. To bývá vždy, když ve větě jsou staženy děje dva s podměty různými anebo i dějů více. Ve větě »vidím vás vedle sebe stati« může býti smysl dvojí: a) vidím vás a vy stojíte vedle sebe, anebo b) vidím vás a vy stojíte vedle mne.

Jiné příklady: radosti, jěž buoh milujícím sě připravil Kruml. 96ᵃ (= milujícím boha); (Přemysl) pánóv počě prositi podlé sebe siesti DalC. 5 (= podle Přemysla); král lev (kázal) všem vuokol sebe státi NRada 36 (= podle lva); Crhota Bořivoje před sebou stojícího vida řekl… Háj. Z. 341 (před Bořivojem); tvirdost jest hospodin bojúcím sebe timentibus eum ŽWittb. 24, 14, ŽBrn. t.; odpoviem z některých věcí sobě známých, ale tobě neznámých Kruml. 447ᵃ; žádný mocí na se sahajícímu mocí neodpieraj VšehK. 97ᵃ (= na tebe); ve kterých (listech) vypisoval (Hus) nehodné nakládání koncilia s sebou TomP. 3, 582 (s Husem, s ním); Hus hned po zadání žalobného spisu duchovních proti sobě písemně odpověděl t. 3, 475.

Chceme-li se nezřetelnosti vyhnouti, volíme buď zájmeno zřetelné, třeba že od pravidla odchylné, a pravíme na př.: vidím vás vedle mne státi, – anebo volíme obrat jiný a pravíme na př.: vidím, kterak stojíte vedle sebe (a), nebo vedle mne (b).

4. Reflexivum sě bývá vynecháno:

a) Když sloveso jeho se opakuje anebo když se hromadí reflexiva různá; na př. koulelo se, koulelo; směj se, směj; mluvte si, mluvte! Us.; koráb sě rozraziv i potopi Pass. 287; kdo větší (bohatství) měl, dul se, honosil a chlubil Kab. 24, 3.

Někdy se tu reflexivum nevynechává: já sem mněl, by ty sě na své urozenie rozpomanuvši k našiej sě vieřě navrátila Pass. 489.

b) Při výrazích reflexivních podřízených ; na př.: (sv. Ludmila) jě sě k smrti připrávěti DalC. 26 (m. jě sě připrávěti sě); (muží) jěchu sě tomu smieti DalJ. 8; (ciesař) jě sě po pustých lesiech túlati DalJ. 39; uda sě jemu obrátiti i uzřě… Otc. 135ᵃ; na sboží rozbohacovati sú sě jeli Pulk. 3ᵃ; boj sě k smrti nepřipravovati Štít. uč. 155ᵃ; ač ty zjěvíš sě jiej (Kristus Magdaleně) neotlúčě Hrad. 46ᵇ; (synové) strachováchu sě přiblížiti bliz Ol. Ex. 34, 30; (sojka) přilúčiti se nestydí k pávóm Baw. 82; (rytíři) po hradě túlat sě brachu t. 204; styděl se přiznati BartRuk. 70; snažil se vyprostiti z osidel t.; bojím se koupati Us.; učím se modliti Us.

c) Ze substantiva slovesného, jež je utvořeno ze slovesa reflexivního; na př.: modlení (od modliti se), smání (smáti se), rouhání, narození Páně (narodil se), zjevení Páně (zjevil se), blýskání, pokání, zatmění slunce, provinění, vyznání, setkání, učení-mučení Us.;

[225]číslo strany tiskuaby lidé jim sě dívali, jedni sě kochajíc v tom dívaní Štít. uč. 112ᵃ; dívaní božské múdrosti ŠtítBud. 48; dívanie tajného súdu božieho t. 179; aby (ty) neměl domněnie čáru ŠtítMus. 86ᵇ (domnieti sě); mohli by napitím vína dobrého napomoci žaludku t. 64ᵇ (napiti sě); slušie ten ostnec tvrd učiniti žalostným rozpomínaním na své hřiechy Štít. uč. 99ᵇ; (vdovy) bývají v hoři skrze to druhé vdánie t. 46ᵃ; tu propast slušie čistiti zpovědí a najviece hřiecha uchováním Vít. 44ᵃ; daj mi tři dni rozmyšlenie Pass. 429; jehožto přiblíženie ciesař uslyšav t. 426; přěščastné túto dvú matkú utkánie t. 278; tu mnohý na tom potkání letěnie sě neubrání NRada 875; Věnkovici, když kterého (jezdce) srazili (t. s koně), ihned jeho ku podání připudili DalJ. 107 (V); spolkové pro nezachovánie při nich vedlé práva míjejí VšehK. 173ᵇ (zachovati sě); po vrácení komorníkuov s týchž póhonuov t. 243ᵇ (vrátiti sě); aby nám jich (koní) dochoval do našeho zase vrácenie Lobk. 4ᵇ; bez osobnieho přiznánie t. 111ᵃ; přijde na ně strach a lekání Br. Ex. 15, 16; přestalo rozhněvání bratra tvého t. Gen. 27, 45; rozpakování a nevděčnost lidu t. Num. marg.; po skonání čtyřidcíti dnů t. Deut. 9, 11; přiblížení Žižky k Dunaji TomŽ. 175 (Žižka se přiblížil); (mandát) proti jakýmsi scházením po domích Pal. 5, 2, 461.

Reflexivum sě, sebe bývá při subst. slovesném, když sě, sebe při slovese bylo předmětem a má to býti vytčeno; na př. (já) chválím se (sebe) – chválení sebe; trápení (jakožto trápení někoho) – trápení se Us.; pokánie za své hrdosti a neznánie sebe ŠtítE. 309 (z rkp. 1492); hřiech byl v tom drážďení sebe ŠtítMus. 66ᵃ; od klizenie sebe rúchem t. 8ᵃ; čtvrté boží ukázaní se Abramovi Br. Gen. 15 marg.; umlauvání se bratří s Josefem t. Gen. 50 nápis; při dostání se sem ŽerKat. 98; odtud se zase navrácení t. 311; z něhož (psaní) sem ohlášení tvému se při mně porozuměla t. 311.

Někdy sě zůstati musí; na př.: domáhati se práva – domáhání se práva, nikoli domáhání; zřeknu se čeho – zřeknutí se čeho Us. atp.

Časem šiří se reflexivum vlivem se, jež je při slovese ; na př.: třtina slove od třesení se Blah. 345; na zastávání se učení Wiklefových mu nezáleželo TomP. 3, 481; (císař) ustal od války pouhým vysílením se Pal. 2, 2, 30.

d) Z participií a adjektiv utvořených ze sloves reflexivních; na př.: co jest připravil hospodin bojícím sebe Pass. 478; (Kristus) k nám jde jako bytedlný k bojiecím OpMus. 36ᵇ; bojúcí hospodina ŽKlem. 8ᵃ; bojúcí tebe t. 101ᵇ; bojící tebe ŽWittb. 118, 79; přěd bojúcím jeho t. 21, 26; radujúcích všěch přiebytek jest v tobě laetantium ŽWittb. 86, 7; radovati se s radujícími Vel. Jg.; viece tisiúcov veseliujiúcích ŽKlem. 49ᵇ; pro nás modlijície Kar. 100; život mój bieše přiblížúcí v peklo EvOl. 197ᵃ; pobil si všeckny protiviúcie mně adversantes mihi ŽKlem. 3, 8; [226]číslo strany tiskunade všě učiucie t. 102ᵇ; (králi) stvúcí sg. vok. Kunh. 147ᵃ, stvúcí zástup ŽKlem. 132ᵇ, hvězda stkvúcie Krist. 4ᵃ, perla stkvúcie Hug. 232, ta bělost stkvúcí Kat. 132, bydlo věčně stvúcie Pil. a, stvúcie bělosti Kat. 114, stkvúcie nakaženiny lucentis Ol. Lev. 14, 56, stkvúcím leskem Krist. 111ᵃ, korúhve stkvúcie (plur.) Pulk. 103ᵇ, stvúcích vlasóv Kat. 192 (pravidlem stvieti sě).

e) V případech jiných; na př.:

di, omyj EvVíd. Jan 9, 7 doslovným přeložením z lat. vade, lava in natatorio; vyšel sem umyv i vizi t. Jan 9, 11 doslovným přeložením z lat. et abii et lavi et video; –

slyšel jsem je modlit, smát Us., zanedbáním se; výraz zjednodušen, zkrácen; –

podívej, já jsem veselá Květy 1895, II. 537 (Laichter); podívejte, jak ta manželství vyhlížejí t. 561 a tak často u tohoto spisovatele; podívejte Rais RD. 99; tu podívej, jaký nám přinesla boží dar t. 112 a j. často u Raise; – jak patří BartD. 1, 347; –

pakuješ!, stěhuješ! t. 2, 517, pakuj mi odtud (a také: pakuj se) Us.; – voda valila přes cestu BartD. 1, 284; –

bela dobrá matka, starala vo svý děti, jak jen mohla t. 2, 221 (han.).

5. Slovosled při sě má zvláštnosti některé; viz § 126 sl.

203. Některá rčení a výrazy zvláštní se zvratným sě.

1. Dativ sobě, si bývá ve rčeních: stýská sobě, naříká si Us.; máš-li ženu takú sobě, pro niž sbožie schodí Vít. 82ᵃ; (Maria) sedmdesát let a dvě sobě jmějieše t. 35ᵃ; měj si to! Us.; ktož sobě kterau kyjovau ránu uhonil, ten sobě měl Lobk. 140ᵃ; zateskl sobě Ol. 1. Mach. 3, 31 a 4, 27; (mládček) tak jako za nic sobě nenesl muk t. 2. Mach. 7, 12.

2. před sě, za sě znamená původně »před sebe«, »za sebe« (= nazpátek); na př.: (člověk) jde-li před se čili za se ChelčP. 85ᵃ; rozcestí jest cesta dělécí se na několiko stran, na pravo i na levo i před se t. 175ᵇ; – (děťátko) by sě kdy ozřělo za sě Kat. 144; (Porfyr a ciesařová) jidešta opět za sě t. 146; aby sě opět za sě k svému řemeslu vrátili Krist. 36ᵇ; kdy by za sě přijěl Hrad. 7ᵇ; má dáti komorníku tam i zase ztravu VšehK. 269ᵇ.

Z toho pak vyvinula se adverbia zase (= opět) a přece (předce, = něm. doch). Pro významy bývalé obnovily se výrazy, ale s tvary delšími před-sebe, za-sebe; na př.: vzav před sebe podobenství své Br. Num. 23, 7; ohlédni se za sebe Us.

3. s sebú. Užito je správně ve rčeních: vezmi mě s sebou, vezměte nás s sebou Us., (Šimon) světlo s sebú na lodí měl ChelčP. 189ᵇ; nesprávně: půjdu s sebou (m. s tebou, s vámi) atp. Tu ustrnulo a bývá kladeno nekongruentně.

[227]číslo strany tisku4. o sobě, při sobě. Znamená osamocenost, samostatnost; na př.: dům stojí o sobě, činím něco sám o sobě, jsem pro sebe Us.; to kacieřstvo o sobě trvati nemóž Hilar. 44ᵃ; tě obě milosti samě o sobě ani jsta zlé ani dobřie Štít. ř. 93ᵇ; ni jeden z vás nevěř tomu, bych tuto věc sám o sobě zamyslil AlxB. 8, 20.

5. při sobě, bez sebe, k sobě, od sebe. Na př.: nemocný je při sobě (= při paměti, při smyslech), je bez sebe (= bez paměti, beze smyslův), přišel k sobě (= k paměti, ke smyslům) Us.; pan aktuár… byl všecek od sebe Jirásek Filosof. hist. (Svět. knih. seš. 22–23, str. 175); býti sám při sobě Štít. uč. 118ᵃ; přišed sám k sobě Griz. 155ᵃ; přišed k sobě plakal jest ChelčP. 126ᵃ.

K sobě ustrnulo a klade se neshodně: on ji (omdlelou matku) přivedl k sobě Kulda 1, 153.

6. do sebe, v sobě. Na př.: toť by měli (kněží) do sebe míti ChelčP. 188ᵃ; pak-li vidíte do sebe které dobré skutky Štít. uč. 46ᵃ; ač který (dobrý skutek) do sebe vizi Otc. 46ᵇ; sv. Václav pokojné měl do sebe obyčeje Háj. 72 Bš.; (Neklan) jeden nedostatek do sebe mějieše DalC. 17; dobrými činy neslušie sě chlubiti, ktož jě do sebe jmá Otc. 89ᵃ; tak mnoho moci do sebe jmějíše tamt. 109ᵃ; jako by (spravedlní) do sebe zlé skutky jměli Ol. Ekkl. 8, 14; srovn. § 304, 3;

zahrada mnoho ščěpóv v sobě jmieše Hrad. 79ᵇ; (Alexander) jmějieše v sobě smysl mladý AlxV. 130; –

v sobě = an sich: v manželství bydliti nenie v sobě hřiech ChelčP. 188ᵃ; vuole založená v zlosti jest v sobě tma t. 154ᵇ.

7. z sebe. Na př.: jsúc jako vytržena z sebe BrigF. 47ᵃ; (duše) vynde ven z sebe ChelčP. 275ᵃ; (Ježíš jest) z sebe dobrý t. 120ᵇ.

8. u sebe. Na př.: die čtenie, že se u sebe modlil ChelčP. 212ᵃ.

9. Reflexivum sě bývá ve výrazích vespolnosti. Na př.:

o rozdělení dědictví se hádají Kom. Z. 342; sebe se otazovali Br. Z. t.; když se rozejdeme od sebe Br. Gen. 35, 49; šli za sebou Us. (t. j. jeden za druhým); napiš čísla pod sebou Us. (t. j. jedno pod druhým); každý (z čeledi) srozumie, co j’ dlužen bohu, co hospodě a co jiným s sebú tovařišóm Štít. uč. 59ᵃ (s sebú = spolu); apoštolové mezi sebú pomlúvají Krist. 109ᵃ; o tom mezi sebú pomlúvajíc t. 92ᵇ; volte mezi sobú jiného Hrad. 15ᵇ; črtie… mezi sobú to mluviece t. 12ᵃ; bratřie… mezi sobú voláchu t. 21ᵇ; vzěchu mezi sobú radu t. 23ᵇ; hádali se mezi sebou Br. Z. 342; pokoj jmějte mezi sebau t.; nejednu ránu obojě sobě tu dachu AlxB. 3, 15; (Ježíš) jest zavolal Petra a Ondřeje, a ta byla sobě bratry Štít. uč. 27ᵃ; jsú sobě bratřie neb sestry z strýčeňat neb z tetěňat t. 38ᵇ; smy sobě bratřie Ol. Gen. 13, 8.

10. sám + sě viz v § 210 č. 5.

[228]číslo strany tisku11. Z reflexivního si (dat.) vyvinulo se příklonné si, sʼ, dodávající významu neurčitosti, všeobecnosti zájmenům jiným: kdo-si, co-si, jaký-si, kdy-si…, kdo-s Us. atd.

Possessivní reflexivum svój.

204. 1. Reflexivum svój bývá po právu, když přivlastňuje se tomu, kdo jest podmětem slovesa finitního. Na př.: mám svůj rozum Us.; potoči král posly svojě AlxH. 2ᵃ; zatiem sebra všě své voje i všeliké lidi svoje AlxV. 1518 sl.; (Alexander) poče svých býti dárcě t. 1930; podlé svých obyčějě AlxH. 7, 40; Filota hna tam chtě svým pomoci AlxV. 1683; jakož i my odpúštieme svým vinníkóm HusPost. 203ᵇ atp. pravidlem v jazyku starém i novém.

2. Někdy je nesnadno pravidlu tomu vyhověti. To bývá, když svój mohlo by se vztahovati ku podmětům několika. Na př. ve větě «slyším tě zpívati svou oblíbenou píseň« může býti smysl dvojí: a) slyším tě zpívati píseň, která je má oblíbená, a b) slyším tě zpívati píseň, která je tvá oblíbená. V případech takových ustupujeme podle potřeby od pravidelného svůj a klademe přivlastňovací zájmeno jiné, zřetelné, anebo volíme obrat vůbec jiný. V příkladě uvedeném řekneme tedy buď a) mou neb b) tvou píseň, anebo řekneme: slyším tě zpívati píseň, která je a) má – nebo b) tvá – oblíbená.

Doklad starší: (purkrabí) vdově aby rozkázal své penieze vyzdvihnúti VšehK. 151ᵃ; kto by je (práva) v své pevnosti držeti chtěli t. 1ᵃ.

Zevrubně takové případy rozebírá V. Svoboda v ČČMus. 1880, 124 sl.

3. Místo náležitého reflexiva svój bývá zájmeno possess. jiné. Tak bývá vlivem jazyků jiných, zvláště v překladech, ale i mimo překlady. Na př.:

co učini vinici méj Pror. 3ᵇ; vlásti budu horú svatú mú ML. 15ᵃ; v tvoji rucě mú duši porúčeji Hrad. 92ᵃ; bych mohl do mé země jíti DalC. 83; po mém milém nechci déle živa býti t. 39; já sem mému knězu věren byl t. 21; vzpodvihnu rucě mojě ŽKlem. Deut. 40; (já) neviziu mého družěte LMar. 78; náš zákon proň zatratímy Hrad. 74ᵇ; když našě nepřátely milujem Zrc. 3ᵇ; tímto naším listem Vás napomienámy VšehJ. 374; vaši milost vedlé povinnosti úřadu našeho napomínámy VšehK. 255ᵇ; zápaly, kteréž bychom obětovali hospodinu, bohu našemu Br. Ex. 10, 25; jakož i my odpouštíme našim vinníkům Us. nč.; pane, obmý mě tvú krví ML. 10ᵃ; obživ mě tvú smrtí t. 35ᵃ; vezři z tvé milosti na to AlxBM. 1, 41; přěslicí a jehlú synu tvému a tobě ztravy a oděvu dobývalas Kruml. 104ᵃ; vstaň, hospodine, v hněvě tvém ŽKlem. 3ᵇ; vezmi listy tvé ChelčP. 205ᵇ(často v ChelčP.); vzpodejměte rucě vašě ŽKlem. 133, 2; obraťte, židové, váš súd, znamenajte váš těžký blud Hrad.

[229]číslo strany tisku51ᵃ; abyste spravedlnosti vašě nečinili přěd lidmi Koř. Mat. 6, 1; modlte se Bohu Hospodinu vašemu Br. Ex. 10, 17; že by Valentin úrazem na jeho dobré pověsti narčen byl KolAO. 21ᵃ (1508).

4. Reflexivum svój bývá místo jiného zájmena possessivního; na př.: král počě prositi (sv. Lupa), aby mu svú vinu odpustil Pass. 474 (m. jeho); (bóh) vešken svět pro neřád svój vodami byl potopil (m. jeho) BrigF. 148ᵇ; svú vinu jemu v lepšie obrátil List. 1402 (m. jeho); (král) pusti je (vězně) do svých vlastí Comest. 170ᵃ (m. jejich); vyjití Abrahama z vlasti své Br. Gen. 11 nápis; jako když by kto někomu dával dary, aby zabil syna svého Brig. 13 (filium suum, odchylka již v lat.!).

5. Svój znamenává příslušnost (= lat. proprius, něm. eigen, gehörig); tu není vázáno podmětem slovesa finitního, nezávisí na něm. Na př.:

přihlásím se svým časem Us.; svoji k svému Us.; v svój čas ten host drahý také nás odzove Štít. uč. 205ᵃ; by sě také svým časem k modlitbám neuprázdnil t. 52ᵃ; dřěvo, ješto… ovoce své dá v čas svój fructum suum tempore suo ŽWittb. 1, 3; ten člověk téj řěči svój čas uhledav AlxBM. 2, 32; Bessus chtě, by svój čas uhledal t. 5, 15; dával jim pokrm časem svým Br. Z. 348; králová svú hodinú, málo obač lepším časem, snad lépe řku svým nečasem syna porodi JirDrk. 13 sl.; rozmysli sě, kterak by to právě a podobně učinili, tověz svým miestem a svým časem Kruml. 235ᵇ; (židé) komonstvo na svých miestech zpósobili opportuno in loco Ol. 2. Mach. 15, 20; aby postála ta světská marnost svú malú chvilku ŠtítMus. 59ᵇ; znám ť se, že své dni nebyl sem živ dobřě Brig. 159; což cizí nepojechu, to vše po nich svoji (t. domácí) vzěchu AlxV. 145; svoji sě psi hryzte a ciuzí nepřistúpajte DalC. 85; mezi své přišel a svoji ho nepřijali Br.; svoji o ňem (Alexandrovi) nepodbachu AlxV. 133; aby svój své pole žal a srpu v cizí žeň nevpustil Hilar. 13ᵃ; po heslu na vojně svoji se poznají Kom. Z. 349; nenieť nic tak protivného jakž nepřiezn člověka svého AlxV. 105; nestatečná rada jest, gdež spadne ta přěvada ve čsti od svých vlastních ludí AlxBM. 7, 30; některého (t. panošu) svój pán volá AlxV. 2444; břiemě bude každému řěč svá Pror. 72ᵇ; každá mysl neřádná jest svá muka ŠtítV. 111; budeli-ť sě nelíbiti své štěstie Vít. 80ᵃ; hněv, nenávist, svá nesmiera, ty jsú sě již rozplodily Vít. 2ᵇ; datlovi svůj nos nepřekáží Přísl.

6. Svój mívá význam vespolnosti; na př.:

a viec byšta svá přítele, ten stařec s svatým Pemenem Otc. 226ᵃ (přejeme si – přietelé svoji); (Pilát a Herodes) byla svá nepřietele ROl. 71b; vypoviedámy, aby (soupeřové) svoji dobří přietelé byli a u pravý mír vstúpili ListJHrad. 1388; Pilát s Herodem… nepřietele svá veliká biešta Krist. 98ᵇ; Pilát s Herodem se smířista a jako dřieve přietele svá bysta Hrad. 86ᵃ; nám saměm pro svú libost jsú míly věci světské Štít. [230]číslo strany tiskuuč. 50ᵇ (líbíme se – ľubost svá; z toho a podle toho: svélibost, svévole, svépomoc, svéprávnost); dárkové tohoto světa člověku své poznánie otejmú Hug. 84 atp.; jsou svoji (ženich a nevěsta, po oddání) Us. Srov. v § 199 č. 2.

7. Některá rčení zvláštní:

vzal již za své SvědZikm. 349; měl již za své (= byl už nebožtíkem) t.:

ten vede svou Us.; stojí na svém Us.; neustoupím od svého Us.;

svá hlava: nechtěj, by kto byl nad tobú své hlavy Brig. 81; mnozí bývají svých hlav divokých ŠtítMus. 146ᵃ, odtud svéhlavý, svéhlavost;

svá vóle: upadl jest v svú vuoli Brig. 10; svú vuoli aby v hřieších měli ChelčP. 64ᵇ, odtud svévole, svévolný, mor. svávola, svávolný BartD. 1, 334;

bóh chce svój div učiniti Hrad. 120ᵃ; ten má svých padesát let Us.; vypil své tři sklenice piva Us. (= obvyklé);

to je svůj člověk (= má svou hlavu) BartD. 1, 271.

8. Záporné nesvój má význam a) »cizí«, na př.: bude nejeden ne-na-své děti pracovati (t. na cizoložné) ŠtítV. 40, v. § 390, 2b), b) »nemocný«: dnes néni svůj BartD. 1. 271, nesvůj (= nemocný) BartD. 2, 488 a Us.

3. Zájmena ukazovací.

205. 1. Zájmena ukazovací jsou: jь, jen; sь, sen; tъ, ten; on, onen; sám. Byla ještě demonstrativa jiná, ale časem zanikla nebo se zachovala ve zbytcích; na př. v ova = ecce.

2. Poměr významů u zájmen uvedených jest tento:

jь, jen má význam prostě demonstrativní bez další nuance, na př.: město (Jerusalem) slúží jemu, jehožto ukřižovalo Pass. 307, abychom mlčěli jeho zlého, ješto j’ pravda Štít. ř. 144ᵃ;

sь, sen ukazuje na předmět, který je přítomen místně, časově nebo pomyslně, nebo na předmět nejbližší; na př.: sen svět, sen život proti: onen svět, onen život, sen i on hic et ille atp.; časem zaniká;

ten ukazuje na předmět, který jest v přítomnosti naproti mně (mluvícímu); na př. ten dům, ten vrch; po zániku zájmena sь, sen přejímá pak význam jeho, buď samo, buď s přívěsky, ten + to atp.;

onъ mělo původně význam nynějšího onen; jím se ukazuje na předmět, který jest i proti sь, sen, i zároveň proti ten, často ve smyslu »trans«; proto: onen svět, s oné strany, onen břeh řeky;

sám je demonstrativum s vedlejším významem »ipse« a »solus«.

Poměr prostorový mezi zájmeny sь, tъ a onъ cítíme dosud plně v adverbiích sem, tam, onam.

[231]číslo strany tisku206. Zájmeno jь, jen.

1. V sing. nom. akk. masc. tvar vlastní je jь. Ten se do české doby historické nedochoval; ale jsou tu tvary, které z býv. a psl. jь vznik svůj mají:

-ň = eum, ze staršího ňь, kladený po předložkách; na př.: sšed na ň svD. 93, jižto úfají ve ň ŽWittb. 2, 13, veň, naň atp. Us. spis.;

ji, ni = eum (-i za -ь): (Pitrún) přišel jest ke mně v noci ubitý i bude mne prositi, abych ji (t. Pitrúna) k sobě do domu pustil… List. z r. 1485 otišt. v Čas. Mat. Mor. 1870, 46–47; co jest člověk, že pomníš na ni memor es eius ŽWittb. 8, 5 atp.;

jen, ňen, z jь, ňь a přívěsku -nъ; na př.: vezmi loj a rozpust jen na pánvi Chir. 22ᵇ, skrze ňen per eum ŽPod. 52 (nápis), skrz ňen Kat. 116 atp.;

jej, ňej z jьpřibytím slabiky je-: ustavil si jej ŽKlem. 8, 7, minula jej rada DalC. 4, na něj Us. nč. atp.

Srovn. III. 1, § 397.

2. Zájmeno toto znamená is, ea, id atp., t. j. má význam prostě demonstrativní bez další nuance. Význam tento drží se v jazyku starším a poněkud se udržuje stále. Na př.:

sestra jeho, jenžto bieše umřěl EvOl. 239ᵇ; přítel jeho, jemuž uťal Petr ucho t. 263ᵃ; viděl-li by osla jeho, jenž tebe nenávidí BiblA. Ex. 23, 5 a Ol. tamt.; bóh jeho poraz, ktož jho (mistra, mastičkáře) hanie Mast. 63; to rozumná nauka japá (pozoruje), kak jest cél ot čeho, ale smysl ižádný jeho nevie, z čeho atd. Kat. v. 1369; neroďte báti sě jich, jenž ť zabíjejí tělo EvOl. 325ᵇ; (město) Jerusalem slúží jemu, jehožto ukřižovalo Pass. 307; při trhu dosti jest jemu, kto by přijal, do desk poslati VšehK. 110ᵃ; jemu, jenž uzdraven bieše EvOl. 177ᵇ; jenž věrný jest jemu, kterýž ť jej učinil t. 166ᵇ; podobni budú jim, již činie to ŽWittb. 134, 18; dobřě čiňte jim, ješto nenáviděli vás EvOl. 299ᵇ; aby otlúčili jě, již zkušeni jsú střiebrem ŽWittb. 67, 31; (dítky), kto je vie, kak se polúčie na smysle, kto je vie, bude-li s nimi (matka) v milosti či-li v nemilosti Štít. uč. 41ᵃ (proti tomu ŠtítMus. 12ᵇ: kto to vie; tedy kto je vie = kto to ví); čso pravíš o něm, jenž ť otevřel oči tobě EvOl. 237ᵃ; vlásti jimi budete, kteřížto větší jsú vás EvOl. 111ᵇ; (Ježíš) činieše znamenie nad nimi, kteříž nemáháchu Koř. Jan 6, 2.

3. Význam demonstrativní drží se v jazyku starším i při enklitickém -že; na př.: Phares jednomu jmě bieše, druhý Elifar slovieše, jenž byl ot Egypta hrabie, a sen pak z Syrska markrabie AlxB. 3, 33, u Gualth. 5, 30–31: Eliphas iaculo, Pharos ense…, Aegyptius hic, Syrus ille; a v niž hodinu, jenž mluvieše Saul, stal sě jest hluk Ol. 1. Reg. 14, 19; ze všěch

[232]číslo strany tiskuujide jediný Straba, tú radú, již jemuž bieše dala baba DalC. 20: nepřátely jeho zobláču hanbú, ale na ňemž vzektve svatost má super ipsum autem ŽWittb. 131, 18; co jest do toho, gdaž jsú (tvoji bojovníci) měkci vniž mák zralý, v nichž máš u boj statek malý AlxV. 1093 (v nichž – v nich, v těch).

4. Jь, jen bývá někdy přívlastkem, jako který; na př.: událo sě mu (sv. Arnulfu) do města Trířě jeti, ježto město v svém poručství mějieše Pass. 330; jížto věc uslyšav t. 464; v ňemžto vládaní… vše své věci pořádně pósobieše (s. Arnulſus) t. 329; v niežto bolesti (kněžna) dietě porodivši umřěla t. 338; diábel žalováše (na člověka) a řka: Já ť sem jěšitenstvie, jímžto sʼ ty hřiechem rozličně hřěšil t. 397; mezi nimažto řebříma t. 418; jimžto hodóm t. 477; v nichto knihách Mat. 2.

5. Význam demonstrativní z jь, jen se stíral a časem vymizel; pro něj bralo se pak ten.

6. jь, jen béře se mimo nominativ za výraz grammat. osoby třetí, proti zájmenu osobnímu já my, ty vy. Hodí se k tomu svým významem, t. významem všeobecně demonstrativním, bez nuance vedlejší. Význam demonstrativní funkcí tou ještě se zmírnil, téměř se setřel. Necítíme, že by tu bylo něco demonstrativního, nýbrž cítíme většinou jen význam zájmena osobního.

7. V genitivech sing. a plur. vyvinuly se rozdíly pro význam possessivní a pro význam genitivní jiný. Původně platil a stačil genitivní tvar pro všecky genitivní významy. Zejména byly tvary jeho, jie, jejie, jich platny pro význam genitivu possessivní i kterýkoliv jiný, ale časem vyvinul se usus, v němž gen. possess. od jiného liší se též tvarem. Jest pak: pro význam possessivní jeho, jejie, jich, později jejich, zřídka též jʼho n. ho; jejie pojato za adjektivum a flektováno; jejich rovněž pojímáno za adjektivum a flektováno; – pro význam genitivní jiný jeho, jʼho ho, f. jie (zřídka jejie), plur. jich. Srovn. § 197.

8. V sing. akk. masc. jsou tvary vlastní j(ь), jej(ь) a z gen. vzaté jeho, jʼho, ho, tedy jako akk. gen. chlap-chlapa atp. O syntaktické jich platnosti v. doleji v § 256, 3e).

9. Demonstrativum jь bývalo v psl. postpositivním členem adjektiv a adjektiválií. Jím určovalo a vytýkalo se adjektivum tvaru jmenného. Na př. k adjektivu sing. nom. akk. masc. dobrъ připojovalo se demonstrativum sing. nom. akk. masc. jь, a bylo tedy dobrъ jь. Skloňovaly se části obě. Z výrazů těchto vyvinuly se časem rozmanitými změnami tvary zvláštní, od tvarů sklonění jmenného rozdílné, tvary zvané složené.

Pravidla o platnosti tvarů jmenných a složených v. v § 175 sl.

[233]číslo strany tisku207. Zájmeno sь, sen.

1. V sing. nom. akk. masc. je tvar původní sь, č. s. Zachoval se v adverbialních výrazích dnes, dens a večeros; v. dále v č. 3.

Jinde vyskýtá se sen = sь + nъ, jako ten z tъ-nъ, jen z jь-nъ.

Srov. Hist. Ml. III, 1, § 420 sl.

2. Je to demonstrativum, ukazující na předmět místem, časem nebo pomyslně přítomný nebo nejbližší.

3. V češtině je archaismem; vyskýtá se tu již v památkách starých jenom pořídku, v některých častěji, v jiných třeba nic, na př. v Jid., Pil., svD., Alx., Hrad., Štít., Trist.. Troj., Půh. a j. dosti často, v žaltářích jen pl. nom. si atp. A když se vyskýtá, tu bývá to jen a) v jistých ustálených rčeních: ve spojení se substantivy významu časového doba, chvíle, čas, rok, léto, neděle, den, večer, noc; ve spojení se substantivy významu místního svět, strana; ve výraze přěd sím antea; v protivě proti demonstrativům jiným a vůbec zájmenům, sen i on, semu i onomu atp.; – b) zřídka v některých jiných případech jednotlivých.

Doklady tomu:

a) do, ot sie doby, na př.: do sie doby Pass. 593, Alb. 61ᵇ, 10ᵃ, Ol. Gen. 44, 28, Kruml. 401ᵃ, l87ᵇ, Otc. 270ᵃ, Mart. 61ᵃ, Lit. Mat. 11, 12; do sé doby Troj. 240ᵃ; do siej doby Kat. 416; až do siež doby Mart. 61ᵇ; do séž doby t. 60ᵃ; do si doby EvOl. 86ᵇ, Orloj. 50ᵇ; od sí doby EvOl. 87ᵇ; – po sú dobu, na př.: nyní po su dobu Kotler z ciziny nepsal ČČMus. 1892, 301 (list A. Marka dd. 7. ún. 1842), po-sou-dobu Us. v Čechách sev.-vých.; z toho vyvinulo se dial. po svú dobu v Nov. Benátkách (sděl. A. Vrťátka) a po svou dobu v Náchodsku (sděl. Ed. Kastnera), matením zájmena sú se svú a svou; pak do sú-doby, dosúdoby MamA. 15ᵇ: výrazu po-sú-dobu nerozumí se, myslí se, že v něm je subst. *súdoba s předl. po- a v tom mylném domnění pokládá se i výraz s předl. do-, do-súdoby, za možný;

do sie chvíle, na př.: do sie chvíle Koř. Řím. 1, 13, Kruml. 456ᵃ a 412ᵃ, Nikod. 87ᵃ, Tkadl. 10ᵃ, 11ᵃ, 14ᵇ, 35ᵇ, MC. 75, KabK. 14ᵃ, GestaBř. 48ᵇ, Kladr. Deut. 10, 5, t. Gen. 44, 28, Ben. Gen. 44, 28; do sie chvíli (sic) Půh. 1, 175; do siež chvíle Koř. Jan 16, 24, Kladr. Řím. 1, 13; do sé chvíle Troj. 98ᵃ; do siej chvíle Orl. 63ᵃ, 112ᵇ; do sí chvíle EvOl. 3. Král. 17; do síž chvíle Lomn. Kup. stř. 42, 136; – včera o sí chvíli Rosa Jg.;

noc śú, z čehož změnami dalšími jest noc-sí a nocí = tuto noc, této noci, na př.: chci vám noc siú Ježíše zraditi Hrad. 78ᵇ; vy mne noc sí všichni otstúpíte t. 78ᵇ; dřiev než noc si zapěje kokot t. 79ᵃ; neb noc sí dám sě viděti hac nocte Otc. 79ᵇ; noc sí sě urodil (Ježíš) LegSchwatz. 2; ež máme nocí na jitřni vstáti Štít. ř. 18ᵃ (= tuto noc, [234]číslo strany tiskuštědrovečerní, o níž je tam řeč); že sem viděl nocí ve sně Trist. 178 (= dnes v noci); abyste nocí se mnú měli kvas t. 167 (též); neb sě jʼ nocí se mnú rozlúčil t. 168 (též); že sě stalo v Betlemě nynie nocí božie narozenie ML. 46ᵃ; pověz mi, cos nocí činil hac nocte Otc. 368ᵇ; neb sem sě dopustil nocí smilstva hac nocte t. 169ᵇ; nocí vezmu ot tebe duši tvú Alb. 77ᵇ; svú duši nocí vzdáš Vít. 42ᵃ; nocí ve sně trpěla jsem mnoho t. 52ᵇ; – sí noci, z toho sʼnoci, s’nóci atd.: sʼnoci jest s tobú večeřal Hrad. 55ᵇ; sʼnoci všichni učenníci… zaběhú ot krále svého t. 56ᵃ; s’noci sʼ vína dosti měla Hod. 85ᵃ; s’nuoci sem vám pověděl Pass. 366; jenžto jest sʼnuoci vjěl do tohoto města t. 369; sʼnuoci ostala jej studenice EvSeitst. Jan. 4, 52; že sem v-s’-nuoci přijel Třeb. Hist. nova 16. febr. 1463 (přidána předložka v-); dobře sem vám sʼnuci pověděl (t. j. s’nůci) Op. Mus. 22ᵃ;

v śú neděľu: jakož ste slyšali v síž neděli ROl. 74ᵃ (= v neděli právě minulou); v síž neděli slyšeli ste t. 102ᵃ; v síž neděli Štít. ř. 67ᵇ;

zimu śú, zimu sʼ: zimu s’ hieme Prešp. 156; možná, že je to výraz podle leto-s utvořený;

do sieho časa: až do sieho času EvOl. 93ᵇ;

sieho roka, v síž rok, v siemž roku: síhož roku ve zdraví dočekati Lomn. Kanc. 205 Jg.; v síž rok vertente anno Mam. Jg.; v símž roku KolČČ. 136ᵇ(1551);

leto se, letosʼ: leto se MVerb., letos Prešp. 157, letos Us. nč.;

jutro se, jutrosʼ: jitros mane Prešp. 157, Rozk. 279; možná, že je to analogií podle letos; Jg. a Kott uvodí též jaros = in diesem Frühjahr, prý slc.;

dnes z dьnьsь a dens z nespřeženého výrazu dьnь sь; na př.: dnes Us.; nebesa dens otvoriti Kunh. 147ᵇ, rači ny dens nakirmiti t. 149ᵇ; do sieho dne: do sieho dne Hlah. 1. Par. 4, 43 a 17, 5; až do siehož dne ad diem hanc Ol. 1. Par. 17, 5;

večeros z večerъ sь, se střídnicí -o- za -ъ-, bezpochyby vlivem adv. leto-s; na př.: večeros Pass. 614; proč chodie večeros kněžie koledovat Štít. ř. 18ᵃ (t. dnes večer, je tu řeč o štědrém večeru); ostaneš-li večeros zde Otc. 282ᵃ; večeros vespere Ol. Ex. 16, 8, BiblA. tamt.; dá ť vám hospodin masa večeros Lit. tamt.; večeros Kladr. tamt.; dajmy jemu večeros vína píti hac nocte Ol. Gen. 19, 34; večeros vespere MamV.; daj jí (ženě) večeros pokoje užiti Trist. 324; –

sen svět, seho světa atp., na př.: přijal by to za sen světek AlxV. 539; seho světa AlxH. 6, 14; nad všě krále seho světa t. 6, 14; seho světa čest hi chvála Jid. 7; o králi, čsti seho světa AlxV. 67; jenž (bohyně) vládne seho světa udatstvem t. 739; mistra najvěčého světa seho t. 127; podám ť vši čest světa seho t. 904; stvořitel všie věci světa seho t. 2386;

[235]číslo strany tiskuseho světa Rúd. 16ᵃ; světa seho t. 20ᵃ; třetie sieho světa strana Azia jest jmenována AlxV. 598; nad všě krále sieho světa t. 1924; králevé světa sieho Vít. 17ᵇ; světu semu Rúd. 1ᵃ; byv mnoho let na sem světě Hrad. 121ᵃ; na sem světě t. 138ᵇ; kak na mále sě jsú sbyli na sem světě Jid. 15; na sem světě Modl. 144ᵇ; na siem světě Cant. Záv. Třeb. 32 (Feif. sěm);

s sie strany, na śú stranu: s sie strany Pass. 394, ListJHrad. 1389, t. 1411, Hod. 29ᵇ; z síž strany Comest. 103ᵇ; na sí stranu Pass. 313, 605, AlxV. 1476, Otc. 133ᵇ, Mart. 14ᵇ;

sen i on, seho i onoho atp.: sen hi on Jid. 51, AlxBM. 1, 34; i sen i on AlxV. 1567; i sien i on búchá v hlavu Podk. rkp. ČMusea 4. D. 4 1. 129ᵇ; sen i on na oři čilém AlxV. 1575; sen i onen DětJež. 6ᵃ; on s ohaři a sen (s) střielem Pil. b; on objězdem, sen v zásady t.; pak-li by nevložil póhonu ve dsky toho dne, ale sen na zajitřie Rožmb. 103; on (zóve) Radvana, sen Mladotu, on špalnieř juž na sě vleče a sen potřěbuje meče, na ʼnom již železa brnie a sen tepruv usýpá brně, některý již vzpírá pláty a sen juž drží štít zlatý AlxV. 1390–1397; on juž leží… a sen ješťe duši zbierá; některého koňmi tlačie a po sem sě drobi vlačie; on leží zbitú hlavú a sen mra vťal zuby v trávu; on leží zabit ot mlata a semu pak hlava sťata; on sě ještě živ obracie a sen juž mra krví vracie; onomu krev (z) srdce teče, seho kóň po sobě vleče; onomu uťata ruka, sen sě sotně drží luka AlxV. 1748–1762; se hi ono AlxBM. 5, 9; myslí sie i ono ŠtítMus. 136ᵃ; pósobenie sie i ono t. 147ᵇ; myšlenie sie i ono Otc. 94ᵇ; mysléc o Bohu sie i ono ŠtítBud. 8; neb sie i ono činí libost t. 36; sie i ona ruka Kruml. 331ᵇ; si hi oni Pil. a; i si i oni hi atque illi Ol. 3. Reg. 20, 29; si zhynuchu boj vzemše, jemu hlavu stěchu jemše AlxH. 7, 16; tito jsú z Élamicka a si z Mezopotamicka, oni sú Kapadocěné a si pak sú Ažiené, ti z Egypta, oni z Frygie…, si se z libské země…, si z Arabie, oni z Krety svD. 12–21; tito na koniech a si na voziech ŽKlem. 19, 8, ŽKap. tamt.; ľuda seho i onoho AlxH. 3, 39; sbožie onoho i seho AlxB. 5, 16; volte seho neb onoho Hrad. 15ᵇ; i seho i onoho Štít. uč. 97ᵃ; vzkušení seho i onoho Štít. ř. 220ᵃ; sieho i onoho t. 14ᵇ; obmračí nás i sieho i onoho myšlenie oblak t. 131ᵃ; onen by rád měl mnoho cti neb rozkoši sie neb oné ŠtítBud. 182; sich i oněch BrigF. 108; mnoho jest věr sich i oněch ŠtítMus. 84ᵃ; mnoho věr i sich i oněch Štít. uč. 7ᵃ; kak mnoho pokušení sich i oněch t. 105ᵃ; bez pokušení sich i oněch t. 125ᵃ; věřících sich i oněch ŠtítMus. 131ᵇ; sich i oněch nravóv Dal. 69 rkp. V, Cc, Z, sěch i oněch nravóv t. rkp. Ff.; sech i oněch mravóv t. rkp. Lobk.; věrný semu i onomu Kat. 4; by nikomu, ani semu ni onomu, nepravila t. 34; káza semu i onomu t. 66; (Ježíš praví Josefovi:) nevieš ty, čso já jsem, ni na tomto ani na sem DětJež. 7ᵃ; [236]číslo strany tiskuv sem i onom ŠtítMus. 6ᵃ; sí i onú lstí Otc. 4ᵇ; řečí sí i onú t. 486ᵇ; (črt) sí i onú věcí člověka pokúšie Štít. uč. 108ᵇ; simi i oněmi slovy Ans. 8; i sěmi i oněmi slovy ML. 107ᵃ;

přěd-sím = předtím, antea: jenž před sím cťen byl ante tempus Ol. Sap. 14, 20; nedávno před sím t. Sap. 15, 8; před sím Kladr. Sap. 14, 20; v listech před sím od nás daných Lún. 1. ops. XV stol.; před sím v malých dnech Gesta Kl. 116, Gesta Mus. 53ᵇ; což sú koli před símž jměli Baw. 183; před sím Ms. Jg.; jakož sme před siemž vyslali spoluradné naše KolAO. 11ᵃ (1505); –

b) siej radosti koncě nenie Hrad. 123ᵃ; chtě sě skľuditi sím králem AlxH. 7, 8; jej v séj zemi pohřebechu Trist. 32 (kap. XV); dokončav to sima (dvěma zrádcoma) AlxBM. 2, 10; si (Řekové) jmajiúce rychlé koně svobodně kdež chtie přihonie AlxŠ. 1, 8 (bez protivy); a řka slovy simi Hrad. 34ᵃ.

4. Neutrum se je dále v interjekci se-ova: se-ova počneš i porodíš syna EvSeitst. Luk. 1, 31 ecce; sie-ova král tvój přišel jest k tobě ecce t. Mat. 21, 5; se-ova t. Mat. 11, 8, t. 11, 10 a j.

5. Sь + že, síž, siež má význam sesílený, nikoli identitní; na př.: v síž rok vertente anno Mam. Jg.; všem daj… sihož roku ve zdraví dočekati Lomn. Kanc. 205 Jg.; až do siež chvíle usque modo Koř. Jan. 16, 24; když až do siež doby mnoho bojóv se stalo Mart. 61ᵇ: až do siehož dne usque ad hanc diem Ol. 1. Bar. 17, 5; troje příštie syna božieho: jedno, jako j’ tíše na svět přišel… a tak i onu neděli čteno čtenie; druhé jeho příštie v súdný den bude, a to dnes (t. na druhou neděli adventní) kostel pamatuje; a třetie v síž neděli bude pamatovati, jako přicházie v mysl člověčí Štít. ř. 67ᵇ; srovn. doklady zde v 3 a.

6. Zájmeno sь, sen z jazyka se vytrácí, významu jeho se nerozumí, myslí se, že je chybou a »korriguje« se ve sv-; na př.: po svou dobu m. po sou dobu, v. výše v 3a; jemuž pán dal svú moc ŠtítJes. 383ᵃ m. sú moc. srov. ŠtítMus. na stejném místě: tu moc (= ŠtítV. 332 ř. 34); (Kristus svou dceru Kateřinu) milováše svú silú, jakžto právem bylo z čina Kat. 6 m. śú, jak žádá smysl; ktož co nejviec miluje, to má jako za buoh, neb to ctí svú milostí, již by měl ctíti samého boha ŠtítMus. 141ᵇ m. śú milostí; o svých i oněch věcech ŠtítOp. 144 m. sich.

Význam zájmena tohoto přešel na tъ, tento.

208. Zájmeno tъ, ten.

1. V sing. nom. (akk.) masc. tvar t, ze staršího tъ, zachoval se jen ve vyraze ve-t-čas, večas, večás = v ten čas: vetčas já káži svým andělóm Pass. 295; vendeš vetčas v nebeské sieni ML. 21ᵇ; vetčas budu nekázán Hrad. 125ᵇ; večas Pass. 114; (jako kněžie) večás činie HusPost. 96ᵃ, večás t. 98ᵃ, 111ᵇ atp.

[237]číslo strany tiskuTъ zdvojeno v tъtъ, tet, jež vyskýtá se jen v několika dokladech starých: tet anjelík Příp. svatojiř.; tet (t. císař) jʼho chtě mučiti ApŠ. 4; tet póvod Rožmb. 29; v tet div DětJež. 2ᵃ atp.

Pravidlem je již v době staré ten, z bývalého tъnъ; na př.: ten div Pil. c atd.

Srov. Hist. ml. III, 1, § 381.

2. Zájmeno toto ukazuje na předmět, který jest v přítomnosti naproti mně (mluvícímu); shoduje se s významem lat. iste. S významem tímto souvisí jiný: ten = o němž byla n. je řeč. Na př.:

ješčer ten draco iste ŽWittb. 103, 26; vzvolil toho elegit ipsum t. 104, 26; ti na voziech a oni na koních hi in curribus t. 19, 8; bude mluviti kmetóm toho města senioribus illius urbis Ol. Jos. 20, 4; (Alexander) sě potka s Aristomanem a ten seděl na velblúdě AlxB. 2, 34; táhniechu vóz osm koní a ti byli všici broni AlxH. 2, 7; tu bieše Antigon, Kraterus a po těch vítěz Severus AlxV. 1470; kdež ovoce nedospělo, češeš-li to, tratíš dielo t. 970; nepřietel, ten sě oddálí t. 62; jakž který panošě slove, tak toho pán jeho zove t. 1389.

3. Jiný význam jeho jest = tamní, tamější, tomu přináležející, totiž tamní, kam ukazuje kontext. Na př.:

Žatec s tiem podkrajím (t. se žateckým) Pulk. 82ᵇ; jenž Olomúc a to podkrajie držieše t. 65ᵇ; město Korličské s tú podkrajinú t. 184ᵇ; modleme se za Václava Nováka a ten celý rod Us.

4. Dále mívá zájmeno ten význam »takový«; na př.: či sem ten byl, na ňemž kto s’ by své pokorné nʼúžil prosby? AlxBM. 8, 14; když my ti nejsme, by nám nebylo pokánie třeba Štít. uč. 127ᵇ; nejsem ten, abych… Us.

5. Demonstrativum ten vstupuje na místo jь, jen; na př.: (město) Jerusalem slúží jemu, jehožto ukřižovalo Pass. 307, – nč. tomu; viděl-li by (ty) osla jeho, jenž tebe nenávidí BiblA. Ex. 23, 5 a Ol. tamt., – an osel toho, jenž tebe nenávidí, leží pod břemenem bible 1857; (Ježíš) činieše znamenie nad nimi, kteříž nemáháchu Koř. Jan 6, 2, – nad těmi, kteří nemocni byli bible 1857; abychom mlčěli také jeho zlého, ježto j’ pravda Štít. ř. 144ᵃ, – nč. toho zlého… Srovn. § 206.

6. Zájmeno ten vstupuje na místo hynoucího sь, sen; tu stírá význam svůj, přejímá význam jeho a ukazuje na předmět přítomný. Tu pak zvláště jest oblíben tvar sesílený ten + to. Na př.:

sbožie světa toho NRada 1775, proti staršímu: světa seho; synové tohoto světa EvVíd. Luk. 16, 8; na tompto světě Admont. 1, na tomto světě GestaBř. 9a, proti staršímu: na sem světě; až do této chvíle GestaBř. 78ᵇ, proti staršímu: do sie chvíle; v té chvíli Pr. pr. 242, proti staršímu: v sí chvíli; na této straně Us., proti staršímu: na sí straně; ti na voziech [238]číslo strany tiskua oni na koních hi in curribus ŽWittb. 19, 8, proti staršímu si. Srov. v § 207.

7. Ten bývá protivou vedle on, obzvláště v náhradě za sь, sen, ale i mimo to; na př.: ti na voziech a oni na koních ŽWittb. 19, 8; tento onohono súdem chválený Blázn. 168ᵇ; onino s tiemto držie t.; ona svého neby mužě, tato své zmilelé družě AlxH. 5, 8; i tento i onenno VšehK. 287ᵃ; toto jest nuzné, ale onono se beze všie núze ſlewá VšehK. 185ᵃ.

8. a) Ten mívá význam vytýkavý; na př.: ot pólnoci ji (Asii) zatieká ta najslovutnějšie řěka AlxV. 609; Patron, ten slovutný hrabie AlxB. 1, 40; ta dva prorádcě AlxBM. 1, 1; ta mužě zrádná t. 1, 33; (z)řiece dvú udactvo na tú AlxB. 3, 40; jakož magnes ten kámen přitahuje Brig. 18; od topazion toho kamene Baw. 207; klí přědrahý a calamus to kořenie, z ňehožto ten klí kape Ol. Ezech. 27, 19; jemu Iudit ta žena hlavu sřězala HusPost. 112ᵃ; k Betfage té véscě t. 3ᵇ; v Galilei té vlasti t. 22ᵇ; ten neřád, ten zpuosob těch sedmi úředníkuov VšehK. 98ᵃ; má také člověk i čas a ten velmi drahý ChelčP. 203ᵇ; v tu středu po próvodné neděli VšehK. 79ᵇ; v ten úterý po suchých dnech postních t. 254ᵃ; ten pátek po božím vstúpení ChelčP. 281ᵇ; aby sjezdy měli ten první pondělí v postě Pal. 5, 1, 237; tu neděli po sv. Václavě Us.; chtějí pomocni býti až do těch hrdel i statkův Pal. 4, 2, 306; stav rytířský že míní státi vedle královy milosti až do těch hrdel a statkův t.; já z té duše přeji t. 5, 1, předml. XII.

b) Vytýkavé to bývá mezi slovy, na př.: žalost, hořký to kořínek (Čel.); N, známá to osoba Us.; Štěpán z Vrbovce, uherský to Rendl a slavný práva domácího skladatel Pal. 5, 2, 10l; Cortes vedl (lidi své) proti Xochimilku, lidnatému to městu při jezeře Malý, Amerika 3, 338.

c) Jiné vytýkavé to je v příkladech jako: to si dám pozor! Us.; to bych se podíval! Us.; to to raději udělám sám Rais M. l. 94.

d) Vytýkavé a sesilující to ztrnulo jako přívěsek při některých zájmenech a při výrazích jiných. Na př.: ten-to, ta-to, to-to, toho-to, tomuto atp., jenž-to; taký-to: psali sú list takýto Lit. 1. Esdr. 4, 8; takový-to: smrt papeže Jana uchránila takovéhoto pohoršení Pal. 2, 2, 14; když-to, kdež-to, jakož-to, nebo-li-to: pán zámku nebolito úředník má… KolA. 16ᵃ (1506), král nebolito pán t., jestliže by ryby přes pole prodal nebolito nesl t. Srov. ještě v č. 11.

9. Výraz »ti z Persie« bývá napodobením cizích jazyků; na př.: ti z Cartaga Mart. 18ᵃ; lekše se ti v Alexandří t. 19ᵃ; přemohl ty z Persie t. 25ᵃ; měl boj s těmi z Persie t. 25ᵃ; (Římané) váleli s těmi z Penestra t. 17ᵃ; ti z Knína pošlí proti nim lida na pěti voziech Let. 71; přijede poselstvie od těch z Ústie Sezemova t.; ti, kteříž byli vysláni z Knína proti těm z Ústie t.; ti z Ústie dachu sě panu Petrovi na milost t.; jímžto (městem) ty z Walsee vládniechu Pulk. 180ᵃ.

[239]číslo strany tiskuZa to bývá adjektivum: aby se nemohli strhnúti s Ústskými Let. 71.

10. »A ten« bývá při substantivu; na př.: má-li dědiny svobodné… a ty dskami upevněné VšehK. 152ᵃ; má dsky… a ty dvoje: malé jedny, veliké druhé VšehK. 184ᵇ. Snad vlivem latiny.

Sem hledí ustrnulé a to; na př.: manželé lopot a tož nemalú trpie Štít. uč. 40ᵇ.

11. Neutrum to bývá kladeno expletivně; na př.: už se to lepší Us.; už je to dobré Us.; nebylo by to spravedlivé, byšte každý měli prsten GestaBř. 8ᵇ; pověz mi, které jsú to múdrosti, kteréž mi podati chceš? t. 126ᵇ.

V jazyku novějším je expletivní to v jistých případech pravidlem. V jazyku starším tu ještě nebývalo; na př.:

naději ku pánu Bohu mám, že ho (pána) ráčí od ní (nemoci) brzy sprostiti, poněvadž se s ním zase polepšuje ŽerKat. 106 = nč. poněvadž se to s ním polepšuje…; jsme toho oumyslu, zase k Přerovu se obrátiti, a jestliže by na Brandejse umřelo, tam na Přerově zůstávati t. 242; musíme se zde zdržeti, poněvadž v Brandejse a tam v ůkolí počíná pomírati t. 270.

Někdy je to v jazyku nč. přebytečně; na př.: najednou to zašumělo listím, trvalo to šest neděl; tu stačí: zašumělo..., trvalo… BartRuk. 177.

12. Ten sesiluje se různými přívěsky: a) připojeným -to, -to-ť v ten-to, ten-to-ť. To je oblíbeno zvláště v náhradě za sь, sen. Na př.: tento bóh mój ŽWittb. Moys. 2 iste; navščěv vinnicě této istam t. 99, 15; viz, kak jest tento svět vrátek AlxV. 1868; tento měšec to vykládá t. 1001 (t. jejž tu má Alexander před sebou); tento mák t. l066; tento boj obdir(žíte) AlxH. 12, 28; toto město AlxM. 1, 14; jablko toto AlxV. 748; tato tma t. 2356; tato věc neškodná AlxB. 8, 26; tito hostie nehodní AlxV. 1323; ni jeden z vás nevěř tomu, bych tuto věc sám o sobě zamyslil AlxB. 8, 20; při tak mnohéj téjto sběři t. 8, 38.

Někdy bývá tento i tam, kde není náhradou za sь, sen; na př.: v oněch knihách (Bosákových) mnoho máte o ní (o modlitbě), i v těchto něco, ješto sem psal o ostenci svědomie (t. ve Štít. uč. knihách pátých), protož tuto (t. v knihách šesterých) o ní nebudu psáti mnoho Štít. uč. 137ᵇ.

Při ten-to někdy shoda bývá, někdy nebývá; na př.: tato ť jsú slova, kteráž sem řiekal GestaBř. 23; tato ť jest třetie pravda t. 33ᵃ; tato jest předivná otázka t. 39ᵇ; –

toto ť jest syn, jehožto s’ porodila GestaBř. 15ᵃ;

b) připojeným to- a toť- v to-ten, toť-ten, toj-ten, (toj- z toť-); na př.: toten kamenec Duš. 121 (slc., z Koll. Zpiev.), tota voda t. (též), na totu žalobu Šemb. 141 (slc. Levoč); toťten Btch. 378, toť tá zahrada je lepší než hen tá BartD. 2, 316 (vých-mor.), tojten, tojta tojto chrom. 287;

[240]číslo strany tiskuc) připojeným -ť v tenť, na př.: tať jsou knížata pošla z Elifasa Br. Gen. 36, 16; toť jest ten Mojžíš a Aron t. Ex. 6, 27;

d) přívěsky jinými v příkladech: ten-hle a z toho dále tenle, tendle Us.; ten-hle-ten, ti-hle-ti atp.: na tomhletom střepu (t. klavíru) Hostinský, Smetana (1901), 308; ten-te, tá-te, to-te, ty-te BartD. 1, 24 (zlin.); tentom, ten-tok, ten-len, ten-lek, ten-tu-k, ten-tu-tok, tem-tum, ten-tuhlečke, ten-tumhléčke BartD. 2, 217 a 193 (han.):

e) přívěsky tam-, -tam a hen- v tam-ten, ten-tam, hen-ten ve významu »onen«; na př. tamten, tentam Us. ob.: toť tá zahrada je lepší než hen tá BartD. 2, 316 (vých-mor.): henten Btch. 378.

13. Zájmeno ten sesiluje se také enklitickým -ž(e) v ten-že; na př.: (Alexander) sě potka s jedniem pohanem, … tenž pak pohan potka krále AlxB. 2, 37; byl tu jeden zemenín…, tenž člověk … přitřě sě k královu vozu AlxBM. 2, 31; v tomž tvrda jest má náděje, což jest mluvil, že mi sě zděje AlxV. 911; sen zastřělen, onen zboden v tomž střielení hi v téj sěči AlxB. 2, 4; v tomž hněvě AlxBM. 4, 33; tohož veselé dotud by AlxB. 5, 38; tohož věz, žʼ nikakž nezbudeš AlxBM. 3, 6; v téjž rozkoši, v téjž ozrači Alexander mysl omrači AlxB. 7, 22; (Alexander) pro těchž zámyslóv noviny … vzmluvi t. 8, 10; těchže pánův Pal. 5, 2, 72; těchže ředitelův t. 5, 1, 110; pod těmiže nebesy t. 5, 1, 182.

14. Vedle ten, ta, to atd. jsou také tvary tý, tá, té atd., obyčejně s enklitickým -že, -ž n. -ž-ť. V textech starých je jich jen málo příkladů bezpečných, ale rozmáhají se během času. A když byly tvary dvoje pospolu, vyvinul se i rozdíl u významu: ten jest = ille, později hic, a naproti tomu tý(že) = idem. Časem přibývá ještě ten-týž, rovněž s významem identity. Na př.:

veď týžť jest buoh jako i dřéve Štít. uč. 88ᵃ; pak-li by dva neb třie túž radost měli t. 158ᵃ; ta muka (v čistci) jest táž muka jakož i u pekle t. 156ᵃ; vrátím se tohotéhož času hoc eodem tempore Kladr. Gen. 18, 14; Bůh nemstí dvakrát tohotéhož Brikc. Jg.: na tentýž způsob Br. 2. Esd. 6, 5; kterého dne obraceti budete snopek ten, téhož zabiete beránka Br. Lev. 23, 22; tentýž svět ChelčP. 190ᵃ; manželka zase vzdala jest ten tejž duom k tomu … KolČČ. 386ᵇ (1565); já jsem téže učinila Hrad. 105ᵃ; král řěčský náprvé vzváza a všem svým téže rozkáza AlxV. 1409; též vám slušie učiniti (= totéž) DalC. 10: upadl sám v též osidlo AlxH. 7, 21; aby (pastýř) též přihnal ovce, jež v stádo vyhnal AlxV. 1114; tejmž dětem HrubLobk. 68ᵇ; tejmiž smluvami KolČČ. 65ᵇ (1545) atp. Srovn. III, 1. § 382–384.

Vyskýtá se také sesílení připojeným -že-ž-ť: téžežť jest tuto ŠtítBud. 43ᵇ.

15. Neutrum k týž je též, ale skleslo v adverbium = etiam; na př.: pak-li jedna obec dvú obcí pohánie, nemá dáno býti než od každé obce [241]číslo strany tiskujedna kopa, též, jakoby jednoho obec poháněla VšehK. 96ᵃ; též také (t. jest obrana), nesrovnají-li se puovodové t. 35ᵃ.

Proto béře se ve významu jeho původním totéž.

16. Ten a ten, tento a tento, tento neb(o) tento klade se formulovitě = N. N. atp., A a, nebo B. Na př.:

řekl to ten a ten Us.; když kto žaluje, že mu ten a ten dlužen tolik grošuov Lobk. 148ᵇ; komorník má oznámiti, že se v to (zboží) tento nebo tento uvazuje VšehK. 190ᵃ; bude se moci uvázati v dědictvie toto nebo toto t. 199ᵇ; tohoto a tohoto s’ sě nezpoviedal Kruml. 251ᵃ; ktož dá k tomuto neb k tomuto svú almužnu aneb ktož spěje modlitbu tuto neb tuto Štít. uč. 147ᵃ; někto zapisuje tomuto neb tomuto VšehK. 211ᵃ; kdež zapisuje kto těmto nebo těmto t.

17. Ten jistý = idem; na př.: ty ten jistý jsi idem ŽWittb. 101, 28.

Častěji jest ten jistý = míněný, o němž byla zmínka, řeč; na př.: když jest … uslyšal ty jisté řeči sermones istos Mus. 1. Mach. 3, 27; ustavím toho jistého vrchnieho ponam illum excelsum ŽKlem. 88, 28; dokonav ty jisté řěči completis huiuscemodi sermonibus Mus. Ex. 31, 18; dóstojně vodíš na tom jistém super huiuscemodi ŽKlem. 143ᵃ; milujete-li jen ty jisté, jež vás milují Krist. 39ᵇ; ta jistá Eudozie Pass. 395; ta jistá řebřie t. 418; vece ten jistý rytieř: O milá paní, mně se to dobře líbí! A řek to vzal toho jistého syna … a své ženě k uschování dal. Ona vzemši to jisté dietě dobře je chovala GestaBř. 59ᵇ; v ten čas také slepá bieše přěde ň (sv. Prokopa) přivedena…, sv. Prokop smilova sě nad ní, nad tú jistú temnú paní Hrad. 13ᵇ; (poslové, hledajíce nevěsty synu císařovu) v Alexandří sě stavichu a těm měščanóm vspravichu, čeho ptají…; tehdy ti jistí měščené jechu sě praviti o tom Kat. 166; dělají na sloniech dřevěné tvrzě…, tvrzě ty jisté dskami jsú opeřeny Mill. 120ᵇ.

18. Jím tiemž, jímž týmž = stejným, stejně, podobně; na př.: mali dicunt: jímž týmž, id est, si alter mihi bonum facit, ego illi similiter HusKázD. 92ᵃ; třetie pokánie jest, aby (člověk) sě kál jímž týmž Modl. 71ᵃ (podle výkladu tam dále následujícího, kdo na př. hřešil pýchou, má se káti pokorou atp.); co jest to, káti sě jímž týmž tamt.; proto zákon, nám jemu rovně otplatiti, jímž tiemž, jako on trpěl mile, takéž my Alb. 4ᵇ; my (k bohu se máme) vlažně, lenivě, nedbale, rovně jako spiec; a on (bůh) také nejednau má se k nám, jako by spal, jímž tajmž RokycKl. 168ᵇ; škody všecky jímž týmž napravovati musie VšehK. 4ᵇ; ktož sám počátek na jiného učiní a potom, když se jemu odpor stane, jímž týmž opravě potom pohánie … t. 285ᵇ; jímž týmž t. 68ᵃ.

19. Tento, týž, tentýž klade se nesprávně místo jь; na př.: vzala kus papíru a napsala na tento několik slov (m. naň) BartRuk. 175; císař obrátiv se ku svým radám tázal se těchto (m. jich) t.; prosím za zaslání [240]číslo strany tiskuúčtu, bych tentýž vyrovnati mohl (m. jej) t. 179; náboženství a z téhož vycházející mravnost (m. z něho) t.

20. Toto = ne, nikoli (v. § 407 č. 8); ten nejlepší atp. (v. superlativ § 191 č. 4); ten takový, ten každý (v. gradace a vytýkání § 412 č. 14); ten který (v. § 224).

21. Místo ten bývá nesprávně:

následující, na př.: jak důležito jest, …ukáže následující (m. toto) BartBuk. 72;

poslední, na př.: Marie a Jan zemřeli, poslední smrtí násilnou (m. tento) t. 106);

přítomný, na př.: spisovatel přítomné knihy (m. této) t. 143.

209. Zájmeno on, onen.

1. Začáteční o- bývá vynecháváno: an = a on, ana = a ona, ano = a ono atp., naʼn, naʼnen = na on, na onen, naʼnu = na onu, proʼnu = pro onu atp. Srov. Hist. ml. III, 1, § 380.

2. On, onen jest demonstrativum ukazující na předmět, jenž jest proti sь, sen a tъ, ten, často ve smyslu trans; na př.: onen svět, onen břeh, ona strana.

3. Bývá protivou vedle sь, tъ; na př.: sen hi on přěd vozem padna AlxBM. 1, 34: sen zastřělen, onen zboden AlxB. 2, 3; sen i on na koni čilém AlxV. 1575; dávaje na mysl se i ono Štít. uč. 111ᵇ; volte seho neb onoho Hrad. 15ᵇ; ti na voziech a oni na koních ŽWittb. 19, 8; tento onohono súdem chválený Blázn. 168ᵇ; tito s oniemno držie t. atp.

4. On, ona, ono atd. zastupuje v nominativech demonstrativum jь, ja, je pro grammatickou osobu třetí, spojuje se tedy nom. on s gen. jeho, dat. jemu atd. a tím stírá se sebe i význam ille a přijímá význam zájmena osoby třetí, = něm. er atd. Pro význam ille obráno pak onen, t. j. on sesílené přívěskem -nъ, jako sen, jen, ten. Sesílení toto jest jen v nom. akk. sing. masc.

5. Nč. onen bývá attributivně. V jazyku starším bývalo též on attributivně; na př.: jehož on král vypověděl ille rex AlxB. 1, 208; král třěl sě sěka on ľud hlúpý t. 3; 20; kdež sě on liud kryjě lazí AlxM. 4, 7; jehož on král vypověděl AlxB. 1, 28.

6. Někdy, častěji zvláště v jazyku starším, bývá při zájmeně tomto sesilovací -no, a jest tedy sg. nom. onen-no, ona-no, ono-no atp. Na př.:

onenno viece má sbožie nepravého, onenno jest cizoložník Štít. uč. 112ᵇ; onenno klinček Duš. 421 (slc., z Koll. Zpěv.); onano baba Mast. 150; aby onano lodí připlula Pass. 313; kteraký jest onono člověk ille Ol. Gen. 24, 65; není-li onono ďábel Solf. 45; onuno ženu Tand. 50; na onuno skálu Ben. Súdc. 6, 20; tento onohono súdem chválený Blázn. 168ᵇ; [243]číslo strany tiskuv onomno kútě Mast. 84; tito s oniemno držie Blázn. 168ᵇ; proč onino prázdnie Štít. uč. 97ᵇ; onino židé KabK. 19ᵇ; oněchno mi jablek dobuď Pass. 157; těchto i oněchno Kom. Jg.; k mužuom oněmno Ben. 4. Reg. 18, 26; oněmino třmi smysly Blázn. 184ᵃ atp.

Srov. Hist. ml. III, 1, § 380 č. 2.

7. On sesiluje se příklonným -ž nebo -ž-ť v on-ž, on ž-ť; na př.: ta počest od nás na buoh slušie, onž jest a od ňehož nám jde vše dobré ŠtítBud. 56; onžť to jest t. 87.

8. On se spřahovalo se sь v onъ sь. Z toho vzniklo stsl. onъsij s významem indefinita = quidam a z toho dále utvořeno substantivum stsl. onъsica = ὁ δεὶνα, quidam, stč. onseh, onsah. Na př.:

(komorník) ať ve dsky vloží, že »osvědčuji, že on (pán) N. komorníku přijímá za póhon od onseha Jindřicha odtadto« Rožmb. 37; křstíti v potřebu móž každý člověk druhého, pohrúze jej u vodě aneb vlé naň vody řka: onseže (pojmenuje jej jeho jménem), já tě křstím ve jmě otce i syna i sv. ducha Štít. uč. 115ᵃ; obratiž se k vodě očima a rci: Vonsahu! učinil s’ mi zle svajmi pěti prsty zlými, a já N. to sobě opravuji svými prsty desíti dobrými (= formule zažehnávací) Jg. z Rkp. Alch. 90.

9. Oný = koho nechci jmenovati; na př.: u oného sem byl, v oném, šel sem k onému atp. BartD. 1, 242.

10. Opakované onen-onen ukazuje na předměty rozdílné; na př.: onenno viece má sbožie nepravého, onenno jest cizoložník Štít. uč. 112ᵇ.

11. Ono-ono kleslo v adverbium, ve spojku; na př.: zečti rozličná zvieřat pokolenie, každé podlé rodu svého: ono lidé, ono lvové, ono koni, ono skot, ono zvěř polská, ono myši, ono ptáci, ono ryby, ono chrústi, ono múchy, ono žížely ŠtítBud. 28–29; víno jich (klášterníkův) má cizí vóni: ono šalvějnú, ono omanovú, ono pelynkovú…; a pivo ono staré, ono mladé, ono s bobkem, ono s malinami HusE. 1, 220; což ani… zloděj nevezme, toť svatoprodavač vylúdí: ono za zpověď, ono za mši, ono od svátosti, ono za odpustky, ono za úvod, ono za požehnánie, ono za pohřeb, ono za pokropenie, ono za modlitby t. 1, 220; lakomec se vymlouvá…, ono že má mnoho dětí, ono že se bojí, k starosti aby nuzen nebyl, ono že by nerad, aby jemu ubývalo MudrC. 81ᵇ; malomocní mívají na sobě místa ono bílá, ono červená, ono pstrýlavá RokPostBrň. 91.

12. Zájmena onen se užívá nesprávně; na př.: příjmy jednotlivých časopisův anglických jsou větší než ony některých knížectví (m. než příjmy některých…) BartBuk. 81.

13. Zájmeno onen zaniká v usu ob. a za ně nastupuje tam-ten, ten-tam; v. v § 208 č. 12 e.

[244]číslo strany tisku210. Zájmeno sám.

1. Zájmeno sám není touž měrou ukazovací, jako sь, tъ a onъ, nýbrž kloní se svým významem namnoze ke jménům přídavným.

Význam jest několikerý.

2. Spojeno s jinými zájmeny a jmény vytýká a vynáší jejich význam. Na př.:

sám k sobě přijda GestaBř. 6ᵇ; jala sě sama v sobě mysliti t. 10ᵇ; k sobě sama řekla t. 95ᵇ; jenž má sě sám súditi t. 12ᵃ; k ňemu samému ante ipsum ŽWittb. 141, 3; aby zučil kniežata jako sám sebe semet ipsum t. 104, 22; to samé jejie škoda jest VšehK. 150; skrzě mě samého Pror. 35ᵃ; oslav mě u tebe samoho EvZimn. 38; když jsú zemané zředěli v zemi, ta sama řiedkost lidí odjala jest všelikú mýlku VšehK. 102ᵃ; jakž oněm vzkopal jámu, tak tudiež upadl v ňu samu AlxH. 7, 19; ve mně samém chředne duše má Kladr. Job. 30, 16; přěd samiem mnú Modl. 43ᵃ; řechu židové k sobě saměm EvZimn. 36; licoměrníci řechu k sobě saměm t. 40; čas jimi samými uložený VšehK. 238ᵇ; byl mezi nimi samými spor Pal. 5, 1, 173;

náměstek samoho Krista Štít. ř. 88ᵃ; jste samiem bohem kleti ML. 41ᵃ; tak sě onen piesek kalí mútě sě vniž moře samo AlxV. 2179; až k samému oltáři Hrad. 70ᵇ; boj na samém břězě vzěchu AlxV. 1827; v samém čele táhniechu vóz osm koní AlxH. 2, 4; král se velblúda hodi v samé hrudi AlxB. 2, 42; u samé hlavy jemu (ucho) ustřiže (Petr Malchovi) Vít. 48ᵃ; když budeš žieti sěnie, nepřižňeš až do samé země Ol. Lev. 19, 9; vedlé samých těch dveří Lobk. 122ᵇ; na lodí až pod samú pevnost plauli Vrat. Jg.; na samý konec, na samém kraji, u samých dveří Us.; nad samým hrobem stojí Vel. Jg.;

přišel jsem domů samý večer Us.; celý den až v samý večer čekali Vrat. Jg.; vrátil se až samé ráno Us.; odešel až samé poledne Us.

Sesiluje se v jeden sám; na př.: muož dskami, ano jedniem samým zápisem ukázáno býti VšehK. 205ᵃ; ješto (zvuole) ač některé z nich žádného samého jednoho nejsú, však vuobec jsú t. 205ᵇ.

V tom případě mívá i význam stupňovací; na př. na kraji – stupňováno: na samém kraji atp. (v. § 412 č. 16).

3. Sám znamená tolik, co samoten, jeden; na př.:

když sva chodila po sadu sama Pror. Dan. 13, 36; nelze by nám vyjíti bylo saměm bez podpory Štít. ř. 153ᵃ; žádného neuzřěchu jediné samoho Ježíše EvZimn. 20; ani všěm (vdovám) slušie bývati saměm, donidž jsú mlády Štít. uč. 50ᵃ; samo město Vratislav nechtělo se na jeho (Jiříkovy) přísahy obrátiti Hilar. 3ᵇ; jsem sám doma Us.

V kompositech: samovládce, samovláda, samomluvenie soliloquium, samobydlný solitarius atp.

[245]číslo strany tiskuVýznam tento stupňován opakováním: jsem tu sám a sám, deminutivy: samičký, saminký, samotinký.

4. Sám znamená = pouhý. Na př.: chléb ze samého žita, nádobí je samé stříbro a zlato, bylo všecko kolem samá voda (při povodni) Us.; pitelé samo víno pijí Kom. Jg.; to je samá lež, on je samý dluh Us.; pole je samý kámen, samá tráva Us.; pole je sám kameň, sama tráva, strom je sám květ, přiběhł sám smích, sama radosť, tá roba je samy klebety BartD. 1, 164 (mor.); je ho sama kuže a kosť, je toho sám červ, sama pecka t. 2, 286 (jev.); vrána je samá čérná, bou šohaj samý švarný t. 1, 164.

V kompositech: samožitný chléb.

5. Sám mívá význam spontannosti, t. j. znamenává, že děj se děje z vlastní síly (vlastní vůle atd.) podmětu. Tu bývá sesíleno zvratným sě: sám o sobě, sám ze sebe, sám ot sebe, sám sobú atp. Na př.:

jde to samo, samo to roste, samo se to zahojí, rozumí se samo sebou Us.; sám přišel (t. j. bez zavolání) Vel. Jg.; každý sám podává měčě AlxM. 2, 5; nic se jest samo učinilo ŠtítBud. 6; co zabito jest nebo samo umřelo per se mortuum est Ol. Lev. 5, 2; sv. Augustin, což četl, sám od sebe, nikým nenaučen, rozuměl Pass. 461; což sám od sebe nemóžeš, s Jezukristem vše přemóžeš NRada 1839; to sám od sebe dělá VšehJ. 42; býlé samo od sebe vzroste Štít. ř. 189ᵇ; bych tuto věc sám o sobě zamyslil AlxB. 8, 20; sama sebú dosti světlá věc VšehK. 283ᵃ; nic bychom nemohli sami sebú Štít. ř. l52ᵇ; v ňemž (bohu) hrdí sami sebú nemohú poznánie jmieti ŠtítBud. 26.

V kompositech: samorostlý, samotok, samovrah, samochtíc, samostřiel;

samotiež, samotiežný, samotíha: co svým vlastním těžením konám, do Egypta s děťátkem jdúce snáze bylo, ež malé bylo dietě, mohli je samotiež nésti; ale do své sě země vracijíc svaté děťátko, když sedm let v stář bylo, těžko bylo samotiež nésti Krist. 28ᵇ; posmieváno sě jemu a táhl ve mlýně samotiežném ŠtítV. 226; samotíhou orat BartD. 1, 306.

6. Sám mívá význam = osobně, persönlich; na př.: přijdu sám. V jazyku starším bývá za to výraz mój život, svým životem atp.; v. v § 195 č. 2.

7. Sám bývá nesprávně místo zájmena osobního; na př.: doporučuji vám toho nadaného hocha, byste se samého laskavě ujal (m. ho) BartRuk. 151.

8. Místo sám bývá nesprávně samotný; na př.: samotný jsem to viděl (sám); jemu samotnému to odevzdej BartRuk. 150.

Samotný má význam = osamocený.

[246]číslo strany tisku4. Zájmena tázací.

211. 1 Zájmena tázací jsou: kto, čso (co, -č), který, kaký, jaký, ký, čí.

2. a) Zájmenem kto tážeme se na předmět osobní; na př.: kto sě bude zpoviedati tobě? quis confitebitur tibi? ŽWittb. 6, 6; kto jest rovně tobě? quis similis tibi? ŽKlem. 34, 10; kdež sě člun u vodách plazí a kdež had po skalách lazí, kdež orel vstúpí v oblaky, kto má tako světlá zraky, by mohl ty cěsty poznati, ande s(ě) každá potratí? AlxV. 14 atp.

b) Místo kdo bývá dialekticky který; na př.: keré ste ve? BartD. 2, 193 (han.); keré je tu (= kdo je to)? t.

3. Zájmenem čso tážeme se na předmět neosobní; na př.: čso zde hladáte? Hrad. 25ᵇ; čso řku? quid dicam? ŽWittb. Ezech. 15 atp.

4. Čso (čso-ž, co) ve zvolání znamenává - nic; na př.: co je mi po tom Us.; což jest do mé rady NRada 1006.

5. Čso mívá význam = proč; na př.: co sě chválíš? quid gloriaris? ŽKlem. 51, 3; i co milujete jěšutnost? utquid diligitis? t. 4, 3; co den ode dne odkládáš? NRada 1974; u čso divíte sě horám? utquid suspicamini? ŽKlem. 67, 17, překlad neobratný, hláskou u- napodobeno a nahrazeno lat. ut-; co otehnal jsi ny? utquid repulisti? t. 73, 1.

6. Dativ čemu znamenává – k čemu, proč; na př.: čemu mi jest tato čest? Hrad. 3ᵃ: milá matko, čemu prosíš a svú prosbu ke mně vznosíš? Kat. 44; čemu mi jsú hrdá rúcha, čemu svá vóle? Štít. uč. 154ᵇ; čemu postíme sě? quare ieiunamus? Koř. Mat. 9, 14; čemu tak pláč činíš? cur Otc. 260ᵇ.

7. Čso mívá význam = kolik; na př.: (Darius) chtě zvěděti, lida co je AlxV. 1107; co jich vzě v životě ztrátu AlxB. 3, 39: ach, co sě tu ctných těl ztlači AlxV. 1744; což váš král má poklada t. 1002; což sě bě pohan zhubilo AlxB. 4, 5; což kniežat na všem světu AlxV. 517; co jmám moci vlastních lidí tamt. 1039; kostkáři, co ti nocí nespí ChelčP. 53ᵃ. Dosud tak.

Pravíme na př.: co (= kolik) bylo dní, tolikrát pršelo. Z toho vyvinulo se rčení: pršelo co den, den co den, rok co rok.

8. Kto, čso mívá při sobě adjektivum souřadné; na př. kdo jiný, koho jiného, komu jinému atp. vždy a dosud tak.

Při čso bylo v jazyku starém rovněž tak: čso jiné, čeho jiného, čemu jinému atp. Na př.:

aby lidé nemněli, by co božné v těch stvořeních bylo (= něco božského) HusE. 1, 103; co jiné bohatý taký jest, jenž… ROlB. 20ᵃ; zvěděli byste, mé děti, co jinší o sirobě ČernZuz. 152 (= něco jinšího; s tolik jest cos buď šlechetné, jelikož jest spravedlivé ŠtítMus. 82ᵃ; (když [247]číslo strany tiskučarují) viselcóm stroj uřezujíc aneb jiné cos buď činiec, ješto je stydké ŠtítOp. 88ᵃ; pro nic pro jiné ŠtítV. 18; nebylo ť jest tu nic jiné, jedno buoh Vít. 21ᵇ; ať by mé srdce na jiné na nic nespadlo než na tě Rúd. 25ᵃ; nemaje i žádného vtipu o ničem o zlém PulkR. 78ᵇ; bylo-li by to proč pro jiné ŠtítMus. 17ᵇ; pak-li (biskup) kterého zavrže pro jiné něco Štít. uč. 131ᵇ; ač by ten slib proměnil pro něco pro lepšie Alb. 21ᵇ; tak něco podobné jest v tomto prohřešení HusPost. 106ᵇ.

V nom. akk. bývá však již v jazyku starém adjektivum jako přívlastek podřízený, v gen.: čso jiného atp.; na př.: něco lepšieho Alb. 62ᵃ; pro nic jiného Let. 611, ČernZuz. 154; i trží člověka v mysli cos buď zlého nebo marného ŠtítMus. 54ᵃ; (řemeslníci) vymýšlejí cos buď dvorného t. 46ᵇ; cos buď činiec i jiného, ješto j’ stydké ŠtítOp. 99ᵃ.

V jazyku novém je pak jen co jiného atd. Srov. v § 263 č. 1 b).

9. Rčení co za m. který, jaký je germanismus; na př.: co to za kaut jest Lab. 41, 2. Srov. § 211 č. 9.

10. a) Zájmena tázací kto, čso jsou povahy substantivní; naproti tomu je tázací který povahy adjektivní. Na př.:

který jest člověk, jenž sě bojí hospodina? quis est homo, qui… ŽWittb. 33, 13; který jest člověk, jenž bude živ? quis est homo qui… t. 88; 49; která jest čáka má? quae est exspectatio mea? t. 38, 8; ktere jest čekánie mé ŽKlem. tamt.; kupec odpustil oběma (dlužníkům); který z ní jeho viece miluje? Krist. 48ᵃ; která jʼ panna svatá? Štít. uč. 47ᵃ; tehda jeho otázach, z kterého by města rodem byl Pass. 368; které jest jméno jeho? quod est nomen eius? Br. Ex. 3, 13 atp. dosud.

b) Za kter- je v několika dokladech Greg. a HomOp. koter-; na př.: abychom mohli urozuměti, koterá jest vóle bož(ie) HomOp. 153ᵃ.

c) Domnění, že by který bylo »kdo ze dvou«, je mylné. Bývá ovšem tam, kde jde o dva; na př.: který z ní (= z nich dvou) jeho viece miluje? Krist. 48ᵃ; tak biešta k sobě podobna (dva jinochové), že mátě nemohla rozeznati, který by její syn byl GestaBř. 15ᵃ; Kristus nechce, aby cierkev zvěděla, který syn (její) jest zvolený a který zavržený t. 15ᵇ; –

ale také při mnohých; na př.: (poustevníci) modlili sú sě, aby pán buoh jim zjevil, který by z nich byl nejhodnější GestaBř. 21ᵃ a v. výše v a).

11. Kaký a ký jsou adjektiva utvořená ze zájmenného kmene, z něhož vzniklo kъ-, kto.

Kaký mělo význam tázací v jazyce starém; na př.: kací jsú byli peniezi? ML. 99ᵃ; znamenajte, kaký tě byl liud (t. Čechové doby staré) DalC. 18; kací sú lidé (t. zpytáci tatarští), bylo jim (Čechům) vzvěděti t. 82; (Alexander) uslyšav, kaká je řeč ta, vece AlxV. 992; vizte, kaké [248]číslo strany tiskupsal (Darius) bláznovstvo t. 1034; by (Ježíš) byl prorok, věděl by to, která jest (Marie Magd.) a kakého jest stanu Krist. 47ᵇ.

Časem z jazyka mizí a nahrazuje se zájmenným adjektivem jaký, viz č. 12.

Ký bývá jen v jistých rčeních, v jazyku starším hojnějších než v novém. Na př.:

jaký tě črt neb ký veles neb ký zmek tě proti mně zbudil Tkadl. 24ᵇ; jest pilné poznati, ká j’ cěsta pravá a ké nepravá Štít. ř. (v řeči o sv. Tomě); kej hřích Blah. 268; ký pak hřích Kom. Jg.; kejž čert sem tam nadírá Solf. Jg.; vědě, ež si na to myslil, ké čie tělo PassKlem. 161ᵇ; poznaj, ké ť jest slovo škodlivé Hug. 303; v kúž hodinu Pass. 174, PassKlem. 70ᵇ, Krist. 7ᵇ; v kú dobu zloděj přišel EvVíd. Luk. 12, 39; kau lichotu Blah. 268; kého čerta Klat. Jg.; jakož v ká doba vizi BrigF. 22; ký čert Us., ký parom Hatt. slc. 97, kýho čerta, kýho ďasa, kýho kozla Us.

Neutrum ké kladeno bývá absolutivně a z absolutiva vyvinul se i význam adverbiální. Na př.: rád bych o hřiešiech tuto promluvil, ké jest smrtelný a ké všední Štít. uč. 132ᵃ; ké je čiščie viera Hug. 402; čbáne, ké se modlíš utinam Hrad. 130ᵃ, nč. kéž.

Srov. Hist. ml. III. 1, § 392.

12. Jaký je od původu adjektivum tvořené z kmene zájmenného je-, zdlouž. je-, ja-, jako taký z kmene zájmenného to-, zdlouž. tō-, ta-. Je významu relativního, proti interrogativnímu kaký; ale časem příjímá také význam tázací a nahrazuje bývalé kaký. Na př.:

kací to byli mužie? qnales…? Súdc. 8, 18. – jací to byli muži Br. tamt.

13. Zájmeno tázací čí, čie, čie má význam spolu possessivní; na př.: čí ť jest robenec tento? Ol. 1. Reg. 17, 56; čie bude žena z těch sedmi? Krist. 82ᵇ; čie kleščě liška ohryzla vědúci DalC. 92; čie jsú tyto chyšě? Hrad. 129ᵃ; čiež uši jsta zavřeně Štít. uč. 25ᵇ; nevědí, čieho jsú duchu ChelčPost. 254ᵃ.

Analogií vzniká tvar čích: čich je to chlapec, nečich dům BartD. 2, 173 (han., blansk.). K tomuto gen. přivěšují se pak koncovky gen. -ho a dat. -mu a říká se: vod čichho chlapca, čichmo chlapcovi t.; srov. pl. gen. jejich a z toho jejichho, jejichmu v § 200 č. 4.

5. Zájmena relativní.

212. 1. Úkolem zájmen relativních jest, připojovati věty vztažné ku příslušným větám řídícím, zejména ku příslušným jejich substantivům (nebo jejich zástupcům). Při tom řídí se relativum v čísle a rodě příslušným jménem věty řídící, v pádě pak větou podřízenou; na př.: na cěstě, júž budeš choditi ŽWittb. 31, 8.

[249]číslo strany tisku2. Vznik zájmen relativních je pozdní. Vznikla zároveň s hypotaxí, s pokrokem jazyka od parataxe k hvpotaxi: věty skládaly se původně jen paratakticky (v. § 101); relativa, která později jsou, nemají význam svůj relativní od prvopočátku, nýbrž byla to slova významu dříve jiného; význam relativní jest do nich později vložen; zejména vznikla relativa z demonstrativ a interrogativ. O tom ve výkladech dalších.

213. Zájmena kto, čso, -č, čí.

1. Původem svým jsou to zájmena tázací; v. § 211.

2. a) Kto je povahy substantivní a významu jen životného; bývá sesilováno enklitickým -ž(e). Na př.: ktož sě mečóv ukradne, ten všelik v oheň upadne AlxV. 497; ktož kak umie, ten tak pěje t. 53; ktož chce, ten pochválí t. 61; skonají, ktož závistivě činie MamA. 22ᵃ; ktož chce v domu škody zbýti, nedaj jiskře ohňem býti DalC. 8; ktež jsú jemu živi byli, tu ť (t. v nebi) jsú NRada 1959 atp.

b) Bývá podle latiny: buoh, komuž slúžím cui servio EvOl. 99ᵇ (Řím. 1, 8); tohoto Ježíšě skřísíl buoh, komuž my svědkové jsmy t. 145ᵃ.

c) Nenie kto ořě; na př.: vzdycháše vól všeliký, ande nenie kto jím ořě AlxV. 2253; nenie kto slovce přidada AlxM. 5, 6; nebieše, kto hromad bořě ani křovie kto kopajě AlxV. 2254. Srov. § 374 A, 9.

d) Nenie, kto by… (s kond.); na př.: nenie, kto by pomněl na tě qui memor sit ŽWittb. 6, 6; nebyl by, kto by vypravil qui eripiat ŽKlem. 49, 22.

3. a) Čso je povahy substantivní a významu jen neživotného. Bývá sesilováno připojeným -ž(e) nebo -ť. Na př.: kázanie, což dal jim quod ŽWittb. 98, 7; to, což chtě, dobude AlxV. 1157; co ť mzhóv pat set možéchu, to s ním poklada nesiechu t. 1277; což (= gen.) mu třeba, vše rozkázav AlxB. 2, 8; když sě kto bojí, což sě báti nemá HusPost. 214ᵇ; co tě nepálí, nehas Us.

b) Neumělostí, podle latiny: ščít viery, v čemž byste mohli střěly ohnivé zhasiti EvOl. 169ᵇ(Efes. 6, 16).

c) Stč. (ne)jmám dáti a (ne)jmám čso dáti, nč. jen (ne)mám co dáti, (ne)mám, co bych dal atp.; na př.:

ktož udává (= dary udílí), ten ostává, vinen, ktož nemá dáti PulkL. 431; snad si chud, že nejmáš dáti? AlxV. 278; musíš s světem nemnoho mieti činiti ŠtítBud. 2; artikulóv proti mně a tolik kusóv vydávají, že mám dosti psáti často odpoviedaje z žaláře HusE. 3, 281; pán můj má dosti při soudech v věcech svejch činiti ŽerKat. 204;

nejmám ť co dáti Hrad. 127ᵇ;že jemu nejmá co dáti t. 19ᵃ; nejmám sě nic zpoviedati ani jmám co tobě dáti t. 145ᵃ; milý synu, nemám ť nynie co dáti, ale… Pass. 316; co mne jmáš ponúkati Hrad. 43ᵇ; ne[250]číslo strany tiskujmám nice činiti s tiem tamt. 129ᵃ; neviem tomu co řéci Baw. 143; (pacholek) kúpě jeho (chleba) za majdinu nemá se ho co najésti KabK. 28ᵇ; že byšte mi mnoho co více psáti měly, ale… ŽerKat. 196; nemaje co více psáti t. 295; mám s svou bídou co činiti t. 294; Sigmund měl co činiti, aby udržel Čechy TomP. 4, 683; mám co jísti Us., jedl bych, ale nemám co Us., bylo by co povídati atp.

Ve vazbách těchto negativních, nejmám čso dáti atp., je čso genitiv; odtud šíří se také do vazeb positivních, jmám čso dáti atp., a pokládá se za akkusativ.

Z vazeb těchto, kladných i záporných, kde je čso předmětem, dostává se čso neprávem také jinam, ustrnuje tu a drží se tu analogií rčení správných a také assonancí k něm. zu + infinitiv.

Dostává se zejména tam, kde předmět vyjádřen jest jinak než slovy čso, ničso, málo, mnoho…; na př.:

(správně) co mne jmáš ponúkati Hrad. 43ᵇ, – (nesprávně) co mne máš co ponoukati Us. a pod.: co tu máš co dělati?; (spr.) nejmám nice činiti s tiem Hrad. 129ᵃ, – (nespr.) nemám nic co činiti nichts zu tun Us.; (spr.) nejmám sě nic zpoviedati Hrad. 145ᵃ, – (nespr.) nemám se nic co zpovídati Us.; (spr.) bylo málo, mnoho, dost viděti Us., – (nespr.) málo… co viděti Us.; (spr.) není tomu věřiti Us., – (nespr.) není tomu co věřiti Us.

Dále dostává se místo jiného výrazu náležitého; na př.: (spr.) nemá se s čím chlubiti Us., – (nespr.) nemá se co chlubit Us.; (spr.) nění se čemu diviti, – (nespr.) není se co divit Us.

d) nenie proč, nač: ktož jest vždy v světském trhu, s tiem nenie proč o ty (věci) rozjímati ŠtítBud. 46; potom by i hodovánie přestala, jakž by nebylo nač ŠtítPař. 115ᵃ.

e) Kristus co Bůh, v. § 221 č. 2.

f) co za, v. § 211 č. 9.

4. Čí je relativum významu possessivního; bývá sesilováno enklitickým -ž(e). Na př.: blažený, čí bóh Jakubóv pomocník jeho ŽWittb. 145, 5; tvá matka, čiež srdce bolest prošla Modl. 126ᵃ; matka, číž duši lkající (protekl meč) t. 161ᵇ; toho světa, čiež brojenie mě malije t. 146ᵃ; bez vuole toho, čiež jest tato vinnice Pr. pr. 259; žádný, na čiež se dědictvie komorník vede VšehK. 200ᵃ; na číchž (cziechż) gruntech t. 218ᵇ; čížto bolestí uzdraveni jsmy EvOl. 140ᵃ.

214. 1. Relativa který a jaký

původem svým jsou adjektiva zájmenná; který má již v jazyku starém také význam tázací (v. § 211 č. 10), jaký pak ho nabývá teprve časem (v. § 211 č. 12). Sesilují se přidaným -ž(e).

2. a) Relativní význam zájmenného adjektiva který vyvíjí se teprv v době pozdější a během času. V jazyce starším je pravidlem relativum, [251]číslo strany tiskujenž; teprve časem klade se za ně který víc a víc, až vrchu dosahuje; šíření vidí se patrně od stol. XV. Tak i v stpol.: v žalt. Flor. ze st. XIV je pravidlem iže a jen jednou który, a v ž. Puławsk. z XV st. je który již několikrát.

Doklady pro který z doby starší: muž, kterýž úſá ve ň (v boha) ŽWittb. 33, 9; (žena,) která před svým mužem kryjíc hromadí sobě Štít. uč. 56ᵇ; (žena,) která chce seděti na okenci, aby každý na ni hlédal tamt.; (vdova,) kteráž má dietky, s nimi se téžmeř zavraždila (znepřátelila), i toho muže, kteréhož jim otčimem pojme t. 49ᵇ; zlý člověk to chce býti, kterýž pro své dobré dá obci zlým užiti DalHr. 3; chci zěvně věděti dáti těm všem, kteříž po čsti stojie AlxV. 65; kteříž kak nedospěli, těm (Alexander) poruči… t. 520; která (bohyně) kraššie, téj buď (jablko) dáno t. 744; kteříž nenáviděli sú pravého, zhynú qui oderunt ŽKlem. 33, 32; těch dušě, kteříž sobě sami život otjímají, těžkú muku trpie Pass. 289; vuol ze dvého, kteréž ráčíš (t. j. vol to, které…) Kat. v. 2698.

b) Ojediněle bývá také koterý: abychom mohli činiti, koter(é) (j)mu (ľú)bo quae placita sunt HomOp. 153ᵃ. Srov. § 211 č. 10 b.

c) Domnění, že který znamená »který ze dvou«, je mylné; v. příklady uvedené v a) a § 211 č. 10 c.

3. Relativní jaký táhne se ku příslušnému výrazu demonstrativnímu taký; kde toho není, tu rozumí se ze souvislosti. Na př.:

jakýž otec, takýž syn qualis, talis ŽKlem. 134ᵇ; (člověk) jakáž slova mluví, takým sě vňutř pokazuje Túl. 56ᵃ; jakémuž chceš, panno, muži, takéhož ť já nikdiež nevědě Kat. v. 472; v takém veselí, jakéhož nikdy nejměli AlxB. 5, 32; i vytesa Mojžieš dvě dště, jaciež napřed biešta quales fuerant Ol. Ex. 34, 4.

215. 1. Relativum jen, jenž(e)

vyvinulo se z demonstrativního jen. Jest velmi rozšířeno, v jazyce starém více než v novějším a novém; časem přibývají relativa který – v. § 214 – a an – v. § 216 – a šíří se na újmu starého jenž.

Význam relativní ustaluje se ve spojení s enklitickým -ž(e). Spojení toto nutné není; věc hlavní a nutná jest pojetí hvpotaktické a tím vtištění zájmena jen ve význam relativní. Má pak jь význam dvojí: a) svůj demonstrativní a b) přijatý relativní. Vyvíjí se pak usus, že jь ve významu demonstrativním jest bez -ž(e) a ve významu relativním mívá -ž(e).

2. Příklady na jen, jě, je ve významu relativním jsou řídké: krále mého, jen jest v svatém qui est ŽWittb. 67, 26; pochválen hospodin, jen nedal nás v jětie qui non dedit t. 123, 6; šli (mitto) anjela, jen učiní cěstu před tebú EvSeitst. Mat. 11, 10; ty jsi, jen přijíti máš Comest. 231ᵇ; všicci, ji úfají ve ň qui ŽWittb. 33, 23; jeden, v ňem diábel bieše, voláše a řka Alb. 60ᵃ.

[252]číslo strany tiskuSem hledí také jen, sesílené příklonným -to: na př.: v jichto sviesléch in quorum domatibus Pror. Jer. 19, 13: v nichto nenie zdravie ŽKlem. 145, 3; v nichto knihách Mat. 2.

3. Zpravidla je již v jazyku starém jen s enklitickým -ž(e); někdy bývá sesilováno ještě spojením s -to. Na př.:

všecko jednomu na chválu, jenže to čta věc za malú sobě ni nám odpočine AlxH. 10, 7; ten, jenže větróm káže EvSeitst. Mat. 8, 27; anjelík, jenž u bláti (m. blátě) sě válé Příp. svatojiř.; vosk, jenžto plove ŽKlem. 57, 9; z toho, ježe činíš Kunh. 147ᵇ; stvrď to, jež si učinil v nás ŽKlem. 67, 29; ovcě, jež zahynula quae periit ŽWittb. 118, 176; den, jenžto jest učinil hospodin dies, quam ŽKlem. Moys. 13; kamének, jenž byl vzal quem Pror. Isa. 6, 6; na cěstě, juž zvolil ŽWittb. 24, 12; dušě má, jiužto si vykúpil ŽKlem. 70, 23; (věc,) pro niuž sě dálil Hrad. 43ᵃ; rod, jehožto je hospodin ŽKlem. 32, 12; (búřě,) jiež sě byli ulekli ApŠ. 112; jáz to dobřě vědě, jemuž býti vašiú hospodú DalC. 4; v tom městě, v jemž súd bývá Rožmb. 20; pomsta, jíž si nás trápil Modl. 9b; jsva bratřencě, jěžto našě matka mní, bychvě u moři utonula Pass. 290; letóm, v nichžto viděli sme zlosti ŽKlem. 89, 15 atp.

4. Jen(ž) kladeno bývá attributivně; tak v jazyce starém: jenž člověk… (ve všech pádech a číslech), nikoli v jazyce novém; tu bývá v témž případě který… Na př.:

jenž anděl Pass. 105; jenžto kuoň t. 97; jenž biskup oheň připravováše t. 238; jenžto biskup poručil sv. Vincencovi t. 107; skrze ňežto dřěvo t. 486; pro ňenž div t. 395; v niž hodinu t. 160 a 18; jemužto měsieci t. 394; na ňemžto obědě t. 128; v niejžto hroznéj bolesti t. 454; před nímžto městem t. 224; jižto hadové t. 91; jimžto hadóm t. 477; před nimižto časy t. 6 (často v Pass. v části mladší, někdy i ve starší); pro nižto příhodu quam ob causam Ol. Gen. 32, 32; jehože kolivěk diela činíš HomOp. 152ᵃ; podlé ňehožto obyčeje iuxta quem ritum Ol. Ex. 12, 5; v ňemž městě nemálo sě divóv stalo Kat. 194; k nimž dědinám má Jan právo lepšie OD. 496; k nimž ke všem věcem t. 501; v nichto knihách Mat. 2.

5. Jenž kladeno bývá též samostatně; tak v jazyce starém: jež, jehož atp., v jazyce novém pak bývá za to což, čehož. Na př.: z toho, ježe činíš Kunh. 147ᵇ, nč. což činíš; jež sě stalo v Čechách Jid. 11, nč. co se stalo; tak sě mi uda uzřieti, ande sě tako prosvieti, jakžto když bude z hromu blesk; pro ňež sobě tak velmi stesk, až zapomanuch sám sebe AlxV. 884; k ňemuž jmějéše lidí mnoho AlxV. 956 (= k čemuž); jímž sě mysl ho nic nezkrúti AlxB. 3, 24 (= čímž); jímž juž bezpečnější budem AlxBM. 6, 30; trój lid toho přěstupuje, jímž sobě peklo kupuje Hrad. 105ᵇ; jímž sě ľudské řeči styzu LMar. 30; jímž smutnějie chodil, tiem bóh jʼho [253]číslo strany tiskuviece plodil tamt. 8; v ňemž sě každá tvář vyznává t. 53; v ňemž si nezlišil hi hada t. 61; pro ňež tobě jedinému děkujiu t. 64; zabil jemu dva stříce, po ňež leží Trojě nícě AlxV. 778; dvakrát léta ktvú osěnie, jehož v těchto zemiech nenie t. 616; jímž mě Hilbrant viní, tiem jsem nevinen VšehK. 55ᵃ.

6. Místo relativ jenž dvou souřadných bývá stč. prvé relativum a druhé demonstrativum; na př.:

vida, že onen bor kvielí, jemuž sě všě žalost skladla a jich čsti korona spadla, takž inhed… AlxH. 6, 3 sl.; neb juž nejmáš viery na nich, jimž si čsti dohodil a jě z chudých lidí vzplodil AlxBM. 3, 9 sl.; ten, jehožto ty hledáš a pro ň sobě klidu nedáš, nechce tyých slez hledati Hrad. 32ᵃ; voda, jež všě křesťany oplula, jú své hřiechy omývámy UmR. 190 sl.

216. An, -a, -o

je svým původem a-on, a-ona, a-ono, tedy významu původně souřadicího, jednak slučovacího = et is, jednak odporovacího = sed is; ale pojetím podřadicím vtištěno ve význam relativní = qui, pokud je při něm náležitě vyjádřeno také číslo a rod. Kdy v příkladech daných význam původní se ještě drží a kdy nový již ovládl, není vždycky zřetelno; možno je často pojetí oboje. Na př.:

poznán bude hospodin, an súdy činí iudicia faciens ŽWittb. 9, 17; mnoho sto koní uvazú v onom piescě, an sě múti AlxV. 2185; některého (panoše) svój pán volá, an dřiemě leze pod kola t. 2445; nalezl krále, an bojuje Pernšt. Isa. 37, 8; vidím syna svého, an přede mnú hrá GestaBř. 24ᵃ; zaslyšě, ano dietě pláče t. 42ᵇ: nadjide (město), ano ohrazeno Comest. 115ᵇ; uzřěl dvě lodí, aně stojíta v téj vodě Krist. 34ᵇ; nalez své apostoly, ani zesnuli ML. 123ᵇ; (vrabec) sedí vábě vrábata, ana křičiece vzdvihajiú sě LMar. 42.

Relativní an atd. kladeno absolutivně a dostává význam spojky podřadicí = když, že atp. O tom v. § 221 č. 1.

217. Relativum kopulativní (slučovací)

vzniklo vlivem latinským; na př.:

odpověděl mu: Vezmi jałovici tříletau … Kterýžto vzav všecky ty věci roztínał je na poły Br. Gen. 15, 9–10 (Vulg.: Qui tollens universa haec…); řekli k ňemu: Kde jest Sára, manželka tvá? Kterýžto odpověděł… t. Gen. 18, 9 (Vulg.: Ille respondit…); i zakrył Mojžíš tvář svau, nebo se báł. Jemužto řekł Bůh t. Ex. 3, 6–7 (Vulg.: Cui ait Dominus).

Relativa absolutní.

218. Relativum má se shodovati v rodě a v čísle s příslušným jménem věty řídící nebo jeho zástupcem a v pádě s větou podřízenou; v. § 212 č. 1. Na př.: všicci, ji úfají ve ň ŽWittb. 33, 23; na cěstě, júž budeš choditi t. 31, 8.

[254]číslo strany tiskuZ toho bývá odchylkou relativum neshodné, absolutivní. Tu pak rozeznávati jest dva případy:

a) Zájmeno neshodné je místo shodného, které by bylo v nominativě; na př.: blázni, jenž sě světa bojie NRada 161. Tu místo zájmena relativního náležitého, které vyjadřuje kromě relativnosti také rod, číslo a pád, je položeno slovo, kterým se vyjadřuje jenom relativnost.

b) Zájmeno neshodné je místo shodného, které by bylo v pádě některém jiném (mimo nom.); na př.: prorokuov, jenžto já šli quos mitto Pror. Jer. 26, 5. Tu je vyjádřena jenom relativnost jako v a). Bývá tu však vedle zájmena relativního zájmeno třetí osoby nebo řidčeji demonstrativum ten; na př.: Závišě v tom klášteře, jenž jej založil, pohrabán Pulk. 162ᵇ. Přidané zájmeno třetí osoby vyjadřuje příslušný pád.

Ve funkci takového absolutiva bývá v češtině: jenž, jenžto (neskloněno), ježe, jež, ježto, ješto, jako, an, ano, čso. Příklady vazeb těch jsou dílem hojné již v češtině staré.

219. a) Absolutiva jenž, jenžto, ježto nebo nejčastěji ješto, ješto ť, jenž, jenžto m. sing. neutr. jež: památen jest byl slova…, jenž jest měl k Abrahamovi verbi, quod habuit ŽKlem. 104, 42; dielo, jenž si dělal opus, quod operatus es t. 43, 2; tělo, jenž pro ny těžce trpělo NRada 312; rúcho, jenžto snědeno bývá ot molu ŽKlem. 142ᵇ; jehňátko, jenž k smrti vedú a jenž úst neotevře Alb. 11ᵇ; to ti naposled povědě, jenž k tvéj čsti najlepšie vědě AlxV. 286; – m. sing. nom. fem. jěž: ovcě, jenžto hyne ovis, quae periit ŽKlem. 118, 76; (bohyně), jenž vládne milostí AlxV. 737; řěka, jenž Meothides slově t. 608; kněžna, jenžto těžka bieše Pass. 338; žena, jenž s’ mi dal tovařišku mulier, quam dedisti Lit. Gen. 3, 12; – m. sing. akk. fem. juž: Mechtyldu, jenž pojal vratislavský vévoda Pulk. 160ᵃ; – m. jemuž; s toho hradu, jenž Hrádek dějí Pulk. 81ᵃ; – m. plur. nom. masc. již: nám nebožátkóm, jenž smy z země učiňeni Alb. 13ᵃ; blázni, jenž sě bojie NRada 161; m. plur. akk. masc. jěž: prorokuov, jenžto já šli quos mitto Pror. Jer. 26, 5; – m. plur. fem. jěž: (věci), jenž k bohu příslušejí Alb. 13ᵃ; – m. plur. neutr. jěž: těch, jenž jest počal Ježíš činiti quae coepit Lit. Skutk. 1, 1; to ť jsú přikázanie, jenžto přikázal hospodin Ol. Lev. 27, 34. –

jenž jej = jejž: Závišě v tom klášteře, jenž jej založil, pohrabán Pulk. 162ᵇ; dub, jenž jej nazývají dryp Mand. 26ᵃ; – jenž je = jež: viděnie, jenž je (apoštol Jan) viděl Tkadl. 11ᵃ; – jenž, jenžto ju = juž, južto: Alexander, vida jednú moc svú velikú, jenž ji měl na světě, kázal atd. tamt.; pro hrdost, jenž ji má t. 19ᵇ; tvá nenávist, jenžto ji ke mně máš t. 12ᵇ; pro opatrnost, jenž ji měla t. 14ᵃ; té příhody, jenž ji slýchala tamt.; – jenž jie = jiež: pro všechnu radost, jenž mě jie zbavilo t. 5ᵃ; – jenž mu = jemuž: do města, jenž mu dějí Saba Mand. 25ᵃ;–jenž v ňem = [255]číslo strany tiskuv ňemž: mnohým to pak protivno slyšeti, jenž v ňem jest spasenie NRada 263; přeščastný svět, jenž na ňem kdy jest takéžto přešlechtilé stvořenie Tkadl. 9ᵇ; – jenž jú = júž: měrú, jenž jí měříte, ta ť vám odměřena bude t. 3ᵃ; – jenž jě = jěž: těch dobrých obyčejóv, jenž jsem jě byl shledal t. 13ᵃ; ty moci, jenž on (diamant) je měl t. 5ᵇ; všech nedostatkóv, jenž je člověk na sobě má t. 17ᵃ; – jenž jich = jichž: těch libostí, jenž jich mocen sem t. 8ᵃ. –

ježe, jež m. jenž: mieč okrúhlý, jež obrovnán na všě úhly AlxV. 982; (Neguzar) oboři sě po Filotě, jež juž bě u velikém potě, hna na ň s uostrú bradaticí… a snad by ho tu byl zabil, by jemu rány neoslabil Amyntas, jež ščít navrže t. 1698 sl.; – m. sing. nom. fem. jěž: mast…, ježe sstúpí u bradu ŽKlem. 132, 2; řěka, jež z rájě vytieká AlxH. 1, 20; – m. nom. akk. du. jěž: tak tu … smirt vzěsta, jež najlepšie z těch tu biesta AlxB. 3, 30; – m. plur. nom. masc. již: za vozem (Dariovým) jediechu, jež rodina králi biechu AlxV. 1234; strati lidu třetinu, jež v tom piesce stonuchu t. 2189; (Darius) jmieše tisíc buvolóv, jež na voziech věžě táhniechu t. 2274.

ješto, ježto m. jenž: ty sʼ ten, ješto s’ svú krví zemi skropil Pass. 324; jedno ač hospodin střieci bude města, darmo bdí, ježto střěže ho ŽKlem. 126, 1; ten, ješto vešken svět stvořil NRada 249; ten pták, ješto kostí nemá Lact. 235c; není muže, ješto by všel k nám Br. Gen. 19, 31; – m. sing. nom. fem. jěž: sestra, ješto za mužem bydléše Pass. 451; siet, ješto sivé dušě lapá tamt.; v řěku, ješto teče t. 377; žena, ješto byla slepa t. 471; – m. juž: o válcě, ješto dievky s mužmi jmiechu DalC. 8; rúhotu, ješto sem následoval ŽKlem. 118, 39; té radosti, ješto ť mají ti, jenž atd. NRada 1965; – m. du. akk. masc. jěž: tvá syny sta, ježto s’ mněla, byšta byla utonula Pass. 291; ta řetězě, ješto byla přinesla t. 395; – m. plur. nom. masc. již: vstaňte …, ješto jiete chléb bolesti qui manducatis ŽKlem. 126, 2; v okolek těch, ješto sě bojie t. 33, 8; všěch, ješto dělají nepravdu ŽWittb. 5, 7; všěmi, ješto sú sě kdy narodili Pass. 277; těm, ješto nevinni jsú t. 454; (ti,) ješto biechu bojěvali AlxV. 1831; ti, deſto (sic) manželstva odpověděli sě Túl. 25ᵇ; – m. plur. akk. masc. jěž: sľuby tvé, ježto navráciu vota, quae reddam ŽKlem. 55, 12; – m. plur. nom. akk. fem. jěž: ty dušě, ješto sú byly hřiechy obtieženy Pass. 487; rukavicě, ješto smy tam ostavili t. 382; – m. plur. neutr. jěž: ješto s’ svirchoval, sú ť zkazili quae perfecisti ŽWittb. 10, 4. –

ješto to m. jež: byste sě chovali toho, ješto mnozí to činíte Hrad. 131ᵃ; budeš-li pohnán z dědictvie, ješto za to správce máš VšehK. 76ᵃ; – ješto těch m. jichž, kterýchž: jsú jiní listové, ješto těch listóv množstvie jest t. 245ᵇ; –

ješto jej m. jejž, který: dar…, ješto jej ani zlatem ani střiebrem … nemóž kto zaplatiti Tkadl. 16ᵃ; – ješto je m. jež, které; onono slovo, [256]číslo strany tiskuješto je Šalomún praví t. 9ᵇ; – ješto ju m. juž, kterúž: milost, ješto ji k nie (pohan k své choti) měl t. 9ᵃ; – ješto ť jie m. jiež, které: téj, ješto ť se já jie ustýdám Tkadl. 26ᵃ; – ješto jemu m. jemuž, kterému: ktož dsky píše, ješto jemu řiekají ingrossator VšehK. 264ᵇ; k tomu poručníku, ješto jemu jest sirotek poručen Tkadl. 8ᵃ; – ješto jí m. jíž, kteréj: svú dokonalú mocí, ješto jí nic nemuož odepřieti Lact. 4d; – ješto o ňem m. o ňemž, o kterém: to protivenstvie, ješto o ňem s námi tak mluvíš Tkadl. 27ᵃ; u oltáře, ješto kněz na ňem mši slaužil Lobk. 10ᵃ; – ješto v ní m. v níž, v které: tu jest kapla, ješto svatá Helena v nie mši slýchávala t. 99ᵇ; – ješto jě m. jěž, které: mnoho všech daróv, ješto je máš od boha Tkadl. 11ᵇ; – ješto jimi m. jimiž, kterými: mnoho ctností, ješto ť jsú jimi obdařeny mnohé panny a panie tamt. 16ᵃ.

b) Absolutivum jako, jakož, jak.

jako, jakož, jakž m. jenž; kto jest ten, jako tě zradí qui es, qui tradet te Lekc. 27ᵃ; jest, jako hledá a súdí qui quaerit et iudicat t. 113ᵇ; otce Abrahama, jako umřel jest qui mortuus est t. 114ᵃ; otec mój, jako chválí mne qui t. 114ᵇ; každý, jako věří ve ň omnis, qui t. 176ᵃ; po smrti toho, jakož zabit byl illius, qui Mill. 48ᵇ; ten kohaut, jako zazpieval, když Petr Krista zapřel Lobk. 168ᵃ; kdo jest onenno, jako tamto jde? Ezop 5ᵃ; ten sedlář, jak ten vůz dělá ČernZuz. 49; – m. sing. nom. fem. jěž: měla sem u sebe tu Aničku, jak umí krumplovati t. 71; – m. sing. neutr. jež: zbožie, jako jeho otec byl rozzastavoval Mart. 61ᵇ; slovo, jako mluvil verbum, quod locutus est Lekc. 47ᵇ; jest dietě jedno zde, jako má pět chlebuov puer, qui t. 108ᵃ; – m. plur. nom. masc. již: všěm, jako čekali vykúpenie omnibus, qui t. 34ᵃ; vece těm, jako za ním šli t. 57ᵃ; podlé cesty ti jsú, jako slyšie hi sunt, qui audiunt t. 81ᵇ; blahoslavení, jako slyšie slovo božie qui audiunt t. 104ᵃ; m. plur. fem. jěž: v těch věcech, jako jsú otce mého in his. quae t. 47ᵇ; drobty, jako padají s stolu t. 98ᵃ; – m. plur. neutr. jěž: abyste psaní dostali obzvláště ta, jak pan jenerál posílá ČernZuz. 60; m. jejž: na tom domě, jako Vizinovi prodal KolČČ. 48ᵃ; – m. sing. akk. fem. juž: mezi rudú, jako z hor kopají Mill. 21ᵃ. –

jako jej, ho = jejž: se vším lidem, jako jej tu byli přivedli Mart. 34ᵇ; ten doktor, jako ho tak chválíš ČernZuz. 64; – jako ju = juž: (svna) s jednú kněžnú měl, jako ji byl bezděky vzal Mart. 34ᵇ; – jako mu = jemuž: od listu přiznávacího, jako mu rekognicí řiekají VšehK. 269ᵃ; – jako v ňem = v ňemž: hrnec, jako v ňem jahody jsú Lék. 62ᵃ; dřievie, jako na ňem chléb sv. Jana roste Lobk. 83ᵇ; – jakožto jím = jímžto: hrnec, jakožto jím hrách cedie Lék. 62ᵃ; – jako jimi = jimiž: hřeby, jako jimi Kristus na kříži přibit byl Lobk. 66ᵇ.

[257]číslo strany tiskuc) Čso, čsož vyskýtá se ve funkci relativa absolutiva v jazyku starším jen velmi zřídka, hojněji je pak co doloženo v jazyku pozdějším a hlavně novém. Na př.:

čsož m. sing. nom. fem. jěž, která: opovie tu škodu, což sě byla stala Rožmb. 221; se vší zvolí, což k tomu příslušie VšehK. 100ᵇ; – m. plur. akk. jěž, které: peněz, co litterati vykoledovali KolČČ. 89ᵃ (1548); –

ten člověk, co tu byl Rosa Jg.; ten, co to povídá, je ještě živ Us. Jg.; přecé se našíł sedľák, co jim dáł nocľeh BartD. 2, 34; člověk, co mu je všecko jedno Us.; tráva, co za leto vyroste Us.; to jsou ti páni, co s námi seděli Tomsa Jg.; to je ten, co jsme ho prosili Us. Jg.; to jsou ti, co jsme s nimi mluvili Us. Jg.; kde je ten chodníček, co sem po něm chodil, kde je tá panenka, co mne za ňú vodil BartD. 1, 165 atp.

220. Dálejším sklesnutím stala se z absolutních relativ adverbia místa nebo času, t. j. bývají místo vztažných adverbií kde, kam, kdy atp. Někdy je k absolutivu pro zřetelnost přidáno příslušné adverbium ukazovací. Na př.:

ježto, ješto m. kde: tu, ješto i dnes predikáteři klášter mají Pass. 411; tu, ješto s ním bydliti budeš t. 479; chce-li kto, tam, ješto sem čeledi učinil pomluvu (výklad), móž čísti Štít. uč. 132ᵇ; z toho krajě, ješto ty dědiny záležé Řád pz. 66; k tomu kostelu, ješto s. Amator hřbí Pass. 475; na to miesto, ješto bratřie sedajíc mluvie t. 416; na to miesto, ješto krščen přišel t. 471; na to miesto, ješto byl Saul Lit. 1. Reg. 26, 5; v to miesto, ješto hřebové tčali Krist. 110ᵃ; na tu púšči, ješto ižádný nebydlí Pass. 459; v kaple, ješto svatý kříž nalezen Lobk. 232ᵃ; – ješto tu m. kdež: vtrhl přěd Siraz, ješto sě Loktek tu zavřěl Pulk. 167ᵃ; – ješto m. kam: nepohnal mne tu tirhem, ješto moji ľudie chodie Rožmb. 29; chvátaj k věčnému životu, ješto ť všichni věrní spějí NRada 1515; – jež, ješto m. kdy, když: v tu hodinu, ješto ku primě zvonie Řád pz. 66; podletnieho času, ješto ť ožívá kořenie NRada 1701; ješto vypřisieci z ran z modrých, právo popřisieci Rožmb. 73; od toho dne, jež póhon byl svědčen Rožmb. 76; nepohnal-li ho (póvod žalovaného) z Rožďalovic, jež s ženú sedí, proto póhon sšel (= je neplaten) t. 44. –

jako, jakož, jakž m. kde: to jest to miesto, jako Samson podtrhl na se slúp Lobk. 75ᵃ; hlíza v miestech, jako žlázy bývají na hrdle ChirB. 45ᵃ; – m. kudy: podlé cesty, jako k Čtitařuom jedau KolČČ. 220ᵇ(1554); – m. kdy: juž běchu pominuli otta(d), jakož na moře vzplynuli, časi jednoho měsiece AlxV. 560; (krúpy) sú nikdy nezjěvovaly sě tak veliky v zemi ejipskéj, jakž jest ta vlast stvořena ex quo Mus. Ex. 9, 24; od téj chvíle, jakž království obdržal, jedinú byl vyjel na vojnu Mill. 52ᵃ. –

co tam m. kde v jazyku novém: ten dům, co tam hořelo Us. Jg.

[258]číslo strany tisku221. 1 Konečně nabývají relativní zájmena absolutivní významu spojek podřadicích = když, že atp. Na př.:

jenž = že: a protož, jenž Josef bieše ot národa Davidova pošel, pojem Marii… z Nazareta do Betlema s ní šel Pass. 46; svědčí svatý Lukáš, jenž jeden bohatec bieše, ten atd. Vít. 42ᵃ; za to sem měla cěle, jenž by jej (židé Krista) byli pustili t. 50ᵇ; či nevieš, jenž mám moc tě pustiti a také tě mohu mučiti? t. 52ᵇ; když uzřěchu, jenž nemuož kříže nésti, kázachu Šimonovi atd. t. 53ᵇ; v ten den vy poznáte, jenž jsem já u mém otci Krist. 90ᵇ; k tomu radování mohlo by nás přichýliti to, jenž bóh jest studnicě všie dobroty Alb. 39ᵃ; tehda pojide řeč…, jenz mládenec staré poklady nalezl OpMus. 22ᵇ; věz to bez pochybenie, jenž jest on byl múdrého přirozenie Trist. 186; když uzřechu, jenž Tinas plakáše tak žalostivě, pykáchu jeho t. 196; potom sě jest přihodilo, jenž sedm bratřencóv s matkú jěti a mučeni Lit. 2. Mach. 7, 1. –

ježe, jež, že, žʼ = že, v. § 409. –

čso, co = že: (Medea) měvši v obyčeji, co svým pěti smyslóm byla přezděla vlastnie sestry Tkadl. 14ᵃ; pravil ť sem, co činíš, jako činil Alexander t. 35ᵃ; pomni potom, co máš zlé za zlé a dobré za dobré mieti t. 37ᵇ; pomni, co ť móž (řeč) býti užitečna t. 23ᵃ. –

an atd. = když, že atp.; v době staré bývá to jen při neutr. ano, v textech pozdějších také při masc. an, ovšem bez povědomí, že by to bylo masc.; na př.: pak-li opověděl (žalobník škodu), ano ješče čas jistině vyněti Rožmb. 227; uda sě jʼmu to viděti, ano mistr učí děti DětJež. 2ᵇ; mluvieše hospodin s Mojžiešem, ano všickni vidiechu cernentibus universis Ol. Ex. 33, 10; (Kristus) všel, ano zavřieny dvéře, k apoštolóm Štít. ř. l83ᵇ; (vóle naše) zajde jak s cěsty, ano sě jí jiné skytú libostné věci t. 56ᵃ; svatý Petr uzřě, ano Jezukrist proti ňemu jde Pass. 298; Symforianus uzřěv, ano pohani veliký hod činie t. 455; Timotheus uzřěl, ano nebesa otevřiena t. 454; vida, ano chudí hlad mrú t. 404; (Josef vida,) ano oba (šenk a pekař) smutna, i otáza jich Comest. 45ᵇ; (Mojžíš) uzře tele, ano tancují okolo ňeho t. 86ᵇ; když uzříte, ano ty věci se dějí ChelčP. 4ᵃ; vida pán Ježíš, ano ti židé se chlubí t. 103ᵃ; – (David) vjide v stan králóv, an všickni spie Comest. 138ᵃ; viděli smy ženu, an vzhlédala HrubLobk. 77ᵇ; viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost videns quod multa esset malitia Br. Gen. 6, 5; (Isák) uzřel, an velblaudové jdau t. 24, 43; když by (král) uzřel, an válka nastává si vidisset bella consurgere t. Ex. 13, 17.

2. Čso, co ustálilo se také ve významu = jako. Bývá to až v jazyku pozdějším a zvláště novém. Na př.:

an je (Antikrist kněží) sobě vychoval na bohatých farách co pekař vepře na krmníku ChelčP. 78ᵃ; (loď) zmítá se co nějaké pírko Pref. (Ko[259]číslo strany tiskumenský 1890, 204); báti se mne (netvorného Ezopa, děti) budau co masopustní larvy Ezop 4ᵃ; vydadí ho co jiného vola na masné krámy RešSir. 81ᵇ; mnozí utiekáchu a co kozelci zmietajíce se po hlavě padáchu Let. 468; ješto by (v knihách) co v zrcadle spatřiti mohli Puch. (Lfil. 1893, 445); děláš z domu svýho v tomto městě krčmu co ve vsi WintObr. 2, 83 (z r. 1588); (Hrstková, nucena bitím ku právu) stála co vopařena t. 2, 828 (z r. 1584); tehdy se štípí a vadí co nějací nezbední lidé KolD. 24ᵃ;1582); (pták) podobenstvie má, co by živý byl Lobk. 17ᵇ; mnohý (v tanci) jsa hrubý co osel, mrzce skáče jako kozel…, jiní se naň dívajíce budau státi co opice Šimon Lomnický r. 1597 (cit. v Politik 17/2 1901); hvězdy jsou co lampy na nebi zavěšeny Kom. (Komenský 1890, 204); co veverky sebou házejí Lab. 9, 13; kroupy veliké co husí vejce Kalendář 1674 (Komenský 1890, 204); co sníh bílý, červený co rúže Dobr. Lehrgeb. (tamt.); podržeti statky co zástavy Pal. 3, 2, 358; kteráž (říše) opírajíc se o hlavní město Prahu co jádro své t. 4, 1, 4; by pře víry byla v to nevkročila co překážka t. 4, 2, 372; arcibiskup Zbyněk zanechal Jana Kbela co officiala a Adama z Nežetic co generalního vikáře TomP. 3, 446; jeho přátelé musili býti znamenáni co podezřelí z kacířství, co lidé nepokojní t. 3, 475; Praha musí pojímána býti co ohnisko veřejného života t. 4 (předml.); (Písečtí) přijali Tábory co osvoboditele TomŽ. 36; miluj českou zem co matku Němcová (Komenský 1890, 204); padá do jídla co hladovitý sup Jg. (tamt.).

Proti tomu (»cočku«) jsou někteří brusiči, zejména též Brus Matiční a Bartoš v Rukověti 12 sl. Naopak brání co Ig. Mašek v ČMMor. 1873, 175 sl. a Vymazal v Komenském 1890, 204.

B. Zájmena neurčitá.

222. 1. Neurčitost může při zájmenech býti několikerá. Na př. proti určitému kdo jest neurčité a) někdo, b) kdokoliv a c) všelikdo. Význam je zde v a) b) c) všude neurčitý, ale přece vždy patrně jiný.

2. Zájmena neurčitá (pronomina indefinita) pocházejí z tázacích nebo ze vztažných, jež opět vznikla z tázacích, nebo ze zájmenných adjektiv.

3. Zájmena neurčitá vznikají způsobem několikerým.

a) Nedostatkem přízvuku větného; na př.: když kdo komu co slíbí (=někdo někomu něco). Tázací kdo? komu? co? mají přízvuk větný.

b) Rozmanitým skládáním. Zejména složením s příslušným (souvztažným) zájmenem ukazovacím, na př. stč. ten který (= někdo); nebo s přiklonným -si, -s, na př. kdosi řekl cosi, komusi; atpod.

4. V platnosti zájmen neurčitých bývají také slova jiná; na př. jeden a druhý.

[260]číslo strany tisku223. Zájmena neurčitá vzniklá ze zájmen tázacích (relativních) nedostatkem přízvuku větného. Na př.:

kto někdo: nevizu, by kto vás pravú žádost k nebesóm jměl aliquis vestrum Túl. 33ᵃ: ač tak přěbýváš, by mohl tebe kto milovati t. 24ᵇ; gdež nás kto gde domem (sedí) svD. 9; (lovci) sde-j honady, gdež kto kak chtěl vóliu maj(ě) PilB. 15; nač komu kak sčestie dáno Jid. 124; když kto uteče sě na koho póhonem Rožmb. 104; když kto na koho zmluví, že jest královi nevěrný t. 124; kdy kto komu sľúbí co naplniti t. 229; když sě kto přiečí komu AlxV. 1319; kdež kto koho potka, tu nejmá přěd ním živótka t. 487; daru má ot boha mnoho, když čstnú ženú daří koho t. 76; gdyž juž mní kto, by byl zíščě AlxBM. 5, 6; pak-li sě kte… nás kterému protivil Kat. v. 2161; útok jest, když kto na koho utkne VšehK. 61ᵇ: dosud tak; –

čso, čsož = něco: kdy kto komu sľúbí co napilniti Rožmb. 229; když opata ze co pohonie t. 65; kto móž býti svědkem ze co t. 209; viz, kak co gda příde k čemu Jid. 116; ač v čem má slova zblúdie AlxV. 57; či sem byl v čem právo mina AlxBM. 8, 6; dietě čím kak potvořené Kat. 190; dosud tak:

čí, čie, čie, = něčí: jest-li to čie rozkázanie Jid. 94; (mniši) když čie tajemstvie zviedají Hrad. 109ᵇ; by črt byl v čí mysli Štít. ř. 134ᵇ; ani čích zjaduji cěst Modl. 45ᵇ; neviď tvých dobrých činóv ani čích zlých činóv ML. 131ᵇ; dosud tak; –

který = některý, nějaký, většinou ve větách vedlejších: či… plakala která vdova, zbyvši pro mě svého mužě? AlxBM. 8, 19; ktož by jměl děti s kterú ženimú Štít. uč. 124ᵃ: ktož jest v kterém domu vnadný, ten móž, když chce, býti zrádný AlxV. 107; ktož jmá kterú nádchu v nozě, od toho ť jmá (mistr Severin) mléko kozie Mast. 120; komu která nemoc škodí…, on (mistr Severin) jeho chce usdraviti t. 33; (korábi) naplněni hojně, což která potřěba vojně AlxV. 586; král slíbi jima (lakomému a závistivému), což který prositi bude, že dá jemu a dvé to druhému ŠtítMus. 58ᵇ; to, jež móž býti kterým čichem ucíceno Štít. uč. 106ᵇ; když který póhon s kterého sbožie pojde Rožmb. 40; když by z tú obú nechtěl sě který bíti Řád pz. 24; když v který dóm vendete Krist. 50ᵃ; když die který dercě Hrad. 109ᵇ; když která porodieše syna, prvěncě prvého, jmieše vyplatiti jeho t. 69ᵇ; nestójme po tom, bychom po kterém vědmě co věděti chtěli Štít. uč. 9ᵃ; hi jeden z vás nevěř tomu, bych tuto věc… zamyslil chtě kteréj zlobě AlxB. 8, 21; (císař) rozesla posly na vše strany…, by který ciesař nebo král jměl dceř krásnú…, aby mu ji dali Kat. v. 156; hospodin nechce, aby která dušě zahynula MamA. 30ᵃ; jsi-li své svědomie kterým hřiechem poškvrnil ML. 29ᵃ; jest-li v uonomno kútě která bába Mast. 329: pak-li která sveřěpicě chodí bez [261]číslo strany tiskuznamenie Rožmb. 272; pak-li která tvá chudoba, měšcě sě… dotiežeš AlxV. 984; pak-li sě kdy stala která sváda, u stařějšieho byla rada DalC. 2; pak-li sě kte nás kterému protivil Kat. v. 2162; ktož na moři plavá, ač jest gde v kterém nečasu, vzdada prosbu svého hlasu, v kteréjžkoli práci bude, té jeho (sv. Marka) pomociú zbude ApŠ. 124; ač bych mohla (t. péčiu jmieti) kterým skutkem LMar. 34; ač by kterú věcí mohla, by jʼmu života pomohla AlxM. 2, 14; vizte, ač ť která bolest k méj bolesti podobna jest Hrad. 50ᵇ; slušie rozuměti, kak kterého máš v čest mieti NRada 1678; ta muka (v čistci) jest těžši než která na světě muka Štít. uč. 156ᵃ; jest lepše poslušenstvie než která obět t. 71ᵇ; nejsem… taký hřiešník…, ani sem který kostečník Hrad. 144ᵇ; i jedna nahota ani která mdlost ani která netvárnost, ale budú ľudé podobni andělóm HomOp. 154ᵃ; dosud tak; –

kaký = nějaký: budú-li ť sirotci kací…, od čeho sú v deskách zmatci? NRada 755; (Peršané) vždy poj(í)mali (s) sobú, což kaké čeledi měli AlxH. 4, 9; –

jaký (adjektivum relat.) = nějaký: chce-li (žena) jaké oděvy nákladné ChelčP. 175ᵃ; jestliže se zjeví jaké pokušenie t. 189ᵇ; ten lid nikdy nemóž rozuměti vieře ani sám sobě, máli jaké srdce k bohu čili nemá ChelčPař. 159ᵇ; to je silák a jaký! (= veliký) Us.

224. Zájmena neurčitá vzniklá ze zájmen tázacích (relativních) složením s příslušným zájmenem ukazovacím. Na př.:

ten který = někdo, některý, v době pozdější = jehož se týče, příslušný: ižádného neviděti, by kto se mnú chtěl žěleti, ani sě ten který udál, jenž by se mnú mistra hledal Hrad. 39ᵇ; ač by kto pocěstný v ten který (postní) den přěrušil (půst), kázal mu (Apollonius) stuol postaviti, ale k jedení jeho nenutiti OtcB. 22ᵃ; (při závodech lodních v Benátkách) která rota na té které lodce najprv přiběhla k cíli, té dáno 25 zlatých Lobk. 20ᵃ; jest ješťe jiný zmatek (při póhonu)…, a to tehdy, když se komu výboj nebo moc nebo škoda od úředníka, služebníka, člověka, žoldnéře některého pána stane, a ten, komuž se moc nebo křivda neb cožkoli jiného tak stane, lidi jeho, úředníka, služebníka nebo žoldnéře pohánie, maje pána samého, u kohož ten který byl, pohnati VšehJ. 419; sudímu, který ten který saud zpravuje Zříz.Ferd. Jg.; jestliže by ten který šenkýř, vzdluže se pivo, potom nezaplativ ušel, tedy atd. WintObr. 2, 345 (z r. 1562); (rychtář vodil zloděje krám od krámu a všude se dotazoval,) zdaliž by ten který žid byl (t. jemuž zloděj vzatek prodal) t. 1, 186; –

který ten = nějaký: s kerým košem půjdeš na ty jabka? Mi je jedno, s kerým tým! BartD. 1, 105; –

kdo ten = někdo: pomože nám kdo ten tamt.; –

[262]číslo strany tiskučso(ž) to(ž) – něco, trochu: (Maria) bolestí nyla, že jej (Ježíše) živého ztratila, avšak sě což tož těšieše, neb mrtva viděti mnieše Hrad. 29ᵃ; dobrých skutkóv což tož málo ML. 75ᵇ; vidúc svú duši mohú což tož lidé o anděléch pomysliti ŠtítBud. 92; vyděláš si co to (= přece něco) BartD. 1, l65; –

jaký(ž) taký(ž) = nějaký: lahódka… poškvrnu jakúž takúž nelze jest, by neostavila v mysli Štít. uč. 39ᵇ; některdy člověk klečí na modlitvách… a mysl kudys blúdí, avšak proto za utrpenie, ež tělem svým činí, což móž, neztratí odplaty jakéž takéž t. 137ᵇ; řku ť to v jakémž takémž podobenství ŠtítMus. 126ᵇ; k nimž (kůrům anjelským) sem jakýmž takýmž podobenstvím přirovnal lidi Štít. uč. 98ᵇ; pilen sa za ně milostí jakúž takúž Modl. 11ᵇ; já ešče bych był jaký taký, ale ruka nechce słúžit BartD. 1, 165; jaký taký výděleček přeca při tom bude tamt.; zachováno v adverbiu jakž takž Us.

225. Zájmena neurčitá vzniklá ze zájmen tázacích nebo relativních skládáním se slovy příklonnými a jinými, než jsou příslušná zájmena ukazovací. Někdy bývá složení dvojnásobné.

Složením s příklonným -si, -sʼ, -sik; na př. kto-si, -sʼ: ktosi quisqiam SlovKlem. 3ᵃ: kdosi Us. nč.; kdosik mor.; – čso-si, -sʼ: stč. čsosi, čsos v. dále v čsosi buď, čsos bud; cosi Us. nč.; cosik mor.; – který-si, -sʼ: (Jachim) pojal sobě ženě… Annu, jež bě dci Ižakarova…, s tú jsa tak kterús náhodú dvadcěti let nejmě plodu LMar. 20; (oheň) pohřižuje kterési dušě Kruml. 438; kterýsi den Us. nč.; – kteraký-si, -sʼ: kterakés rozmnoženie incrementum quoddam Pernšt. 2. Mach. 4, 13; kterakás hróza horror quidam t. 3. Mach. 3, 17; (chvála) jest kterakés v ucho podutie Kruml. 277ᵃ; – kaký-si,-s: jeden kakýsi střielel quidam Lit. 3 Reg. 22, 34; jeden kakýsi Ol. tamt.; jsú ť zde kacís Slověné, jmají ť kakás (m. kaké-s) písmo jiné Hrad. 24ᵇ; tehdy to miesto dachu jiným Němcóm, otkuds kakýms cuzozemciem t. 25ᵃ; kakýchs hadóv Kruml. 404ᵃ: kakús vinu Kat. v. 892; kakás truchlost quaedam maestitia Ol. 2. Mach. 3, 17; v kaciejsi tesknosti Pass. 463; v kakémsi odivení ML. 90ᵇ; – jaký-si: jakýsi člověk Us. nč.; di, ty páne jakýsi BartD. 1, 18 (zlin.; s příhanou).

Složením s -koli, -koliv, -kolivěk, -kolvěk, -kolvěč; na př.: kto-koli: tuto mast činil mnich…, ktož jie z vás okusí koli, vstane atd. Mast. 174; kdokoli Us. nč.; čso-koli: cožkolivěk učiní quaecunque faciet ŽWittb. 1, 3; když kto (na mém pozemku) činí cožkolivěk bez mé vóle Rožmb. 290; cožkolivěk zamane AlxŠ. 4, 11; (dievkv) cožkolivěk činiechu, mužských srdec neuměkčiechu DalC. 15; jemuž úsilno nenie učiniti, což chce koli Kat. v. 1292; o jětí koně neb cožkolivěk Rožmb. 209 (což, v starém významu gen. = čehož); cožkoli dotkne nečistý quidquid Ol. Num. 19, 22; [263]číslo strany tiskukteráž sě dotkne cožkoli quidpiam tamt.; začkolivěk dlužen Rožmb. 118; když súdce zle súdí protiv právu pro bázn neb pro lakomstvo, nebo pro přiezen nebo nepřiezen, nebo pročkolivěk takového Štít. uč. 80ᵇ; – čí(ž)-koli: čiežkoli ruka chce, bojiúž proti mně ŽKlem. 144ᵃ; aniž přijměte čiežkoli osoby cuiusquam personam Ol. Deut. 1, 17; čiežkoli osoby Lit. tamt.; – který-koli: kterýžkolivěk quicunque HomOp. 152ᵃ; v kterýžkoli den in quacunque die ŽWittb. 101, 3; v kterýkolivěk den tamt. 137, 3; v kterýžkolivěk den ŽKlem. 101, 3; kterýžkolivěk tě truditi bude quicunque Koř. Mat. 5, 41; smrt kterážkoli Ol. Sap. 4, 7; (k) kteréjžkoli přídu škodě AlxBM. 4, 11; v kteréjkolivěk nemoci Kat. v. 3353; kteřížkolvěk pamatují ROl. 134ᵃ; kterýkoli člověk Us. nč.; – jenž-koli: vlasti, jěž si koli učinil quascunque ŽWittb. 85, 9; jěž si koli učinil ŽGloss. tamt.; jehožekolivěk diela činíš cuiuscunque opera facis HomOp. 152ᵃ; – kterakýkoli: (páni,) jenž kterakéžkolivěk … úřady od krále držie Mill. 62ᵃ; – kakýkoli: svatý Augustin, což kdy kakýchkolivěk nesnadných knih četl, sám od sebe nikým nenaučen všecko rozuměl Pass. 41; kak(é)žkoli dary jiné quaecunque dona alia Ol. 1. Mach. 15, 5; – jaký-koli: vše utěšenie … jakéžkolivěk sama chtěch Hrad. 54ᵃ; dary jakéžkolivěk Mill. 62ᵃ; jakýkoli den Us. nč.

Složením s ně-; na př. někto: by sě v to někto múdrý uvázal DalC. 1ᵇ; čili zvěstovati bude někto milosrdenstvie tvé? aliquis ŽKlem. 87, 12; zdali někto přinesl jemu jiesti? aliquis EvZimn. 28 (Jan 4, 33); pakli snad někto divil by sě tomu JeronMus. 11ᵃ; ale snad die někto, že… t. 13ᵃ; někdo Kruml. 135ᵃ; nemuož nižádný hřěšiti, když povie někomu, cožkoli shřěš OtcB. 195ᵃ; mohl se jest někto z lidu sjíti s ženú tvú quispiam Kladr. Gen. 26, 10; mlč, aby někto neuslyšel Ezop 139ᵃ, někdo Us. nč.; – něčso: chci vám něčso pověděti AlxV. 858; musím pro vás něčso učiniti OtcB. 43ᵃ; nijetczo aliquid Lact. 9d; na mě sě něco domníš Jid. 169; někdo se dopustí něco ŠtítV. 104; bude se něco jiného strachovati t. 111; vy sě něco dobrého na mně domníte OtcB. 5ᵃ; pilná vóle k kupování neb prodávaní něco duchovnieho HusPost. 209ᵃ; něco Us. nč.; – něčí: někdy pošle (bůh) kazatele, nahodí písmo k úmyslu něčiemu neb radu něčí aneb příklad Štít. uč. 87ᵇ; nijetcžij statek Lact. 200ᵃ; dosud tak; – někaký: aby ráčil (Kristus) s ním (lotrem) někakú milost učiniti Hrad. 91ᵃ; někaký obludný duch Krist. 55ᵃ; tehdy zavázachu (židé) jeho oči někakú rúchú Kruml. 44ᵇ; jehož uzřěv jeden někaký, běžel k Joabovi t. 58ᵇ; má úmysl někaký NRada 62; jsú někací zmatci ODub. 78; o někakých zvieřatech MandA. 189ᵃ; bychově měla někaké rúcho vetché aliquid ex veteramentis OtcB. 83ᵃ; lidé mniechu, by někací po žebřích k ňemu vešli aliquos homines t. 178ᵃ; – něký: v někú dobu Pass. 327, aliquando Pror. Dan. 13, 15; v někú dobu, když Kruml. 45ᵇ; (šašek) vyněv z cípu něký tvaroh, ješto [264]číslo strany tiskujej v cíp prvé vložil bieše Star. Sklád. IV, 341 (Trist.); – některý: tak některá domovnice s jitra přečte své ovčicě AlxV. 1112; některá (ovčice) snad skály (t. j. s skály) spadne a některú vlk popadne t. 1118; (bůh) bude některy súditi DalC. 98; někteří pokojně mluviechu quidem ŽKlem. 34, 30 (překladatel četl quidam); (svódnicě) přídúc k některéj neb k některému Hrad. 52ᵃ; podlé svého rozmysla každý chtieše ustaviti, některý padesát žalmóv, a některý šestdesát alii – alii OtcB. 113ᵇ; když budem mieti to viděnie některé aliqua visio t. 190ᵇ; (Antonius) uzřě některú duši dúce do nebes nescio quam t. 197ᵃ; stalo sě po některém času post aliquod tempus OtcG. XXᵃ; jsú-li ť dnie krátci, ale v noci některú chvíli máte čísti písmo svaté ŠtítE. 4; potom po některých časiech PassKlem. 65ᵃ; někteří pravie, že… ŽPod. 125ᵇ; jal sě některy čás(t)ky v zemi prositi Pulk. 120ᵃ; žádáše některy divy viděti Hod. 42ᵇ; o některých svátsích tatarských quibusdam Mill. 4ᵇ; dosud tak; – nějaký, později stažením ňáký: lidé mněli, by nějací lidé po žebříciech vlezše k ňemu, i vadili sě s ním OtcE ad B 178ᵃ; každý… musie jie (panně) nejaký (sic) dárek dáti Mill. 76ᵇ; nijeaky hrob Alxp. 61; u prostředce stojí ňáký ušlechtilý obraz GestaKl. 38; dosud tak; – nějakový: protož to slovo nějakové odjímá sě od boha, protože jemu nemuož řečeno býti podlé každé věci tělesné, ješto móž nějaká býti ŠtítPař. 19ᵇ; z nějakového slibu RokycPostBrn. 228; obtiežnost nejakovú (sic) Perw. Otč. 7 (XVI stol.); přišli do Prahy nějakoví nábožní lidé z pauště Let. 1036; dosud tak.

Složením s leci-, lec-, leti- (změnou hláskovou z leci-); na př. leci-kto, lec-kto: lecikto z našich mlazších sluh Pass. 618; v pilnú potřebu i nekněz leciktos pokřtíti móž ŠtítOp. 243ᵃ; aby leciktos věda, že atd. KázLeg. 181ᵃ; ne lecktos leckohos… má kárati ŠtítOp. 173ᵇ; ne lecktos leckohos… má kárati ŠtítMus. 147ᵃ; leckdo, leckdos Us. nč.; lecihdo BartD. 1, 156 (val.); – leci-čso atd.: přietel… doufá přieteli a prosí za lecicos svobodně přietele ŠtítMus. 102ᵇ; pro leccos Štít. uč. 23ᵃ; bude s ním (sladovník se sedlákem) lecco mluviti Hrad. 132ᵇ; takoví ť mohú prositi boha za leticos takového ŠtítMus. 131ᵃ; ano jím (kamýkem) leticos pohybuje t. 113ᵇ; jakož ť je často leticos takového počna sě zmisávalo t. 85ᵇ; hospodin stvořil duši a dal jí rozum, aby tiem mohla spravenie své vóli jmieti, aby v-lec-ve-č nevklonula Štít. ř. 49ᵃ; ne leckdys má kárati jeden druhého, ani z lecičehos ŠtítMus. 147ᵃ; ne leckdys ani z lečehos (= z lecčehož) má kárati jeden druhého ŠtítOpat. 173ᵇ: k lecčemu Kruml. 292ᵇ: ti mnoho o lecičems marném vydadie řeči Štít. ř. 95ᵃ; v prudkosti (orlově, znamená sě) v lecičems bezpřémné ukvapenie ŠtítMus. 72ᵃ; – leci-čí atd.: uzříme matkú čistú pannu, ne lecičí ť matkú, ale matkú boží Štít. ř. 214ᵃ; ne po lecčís hlavě chtěl bych v tom, což vědě, postúpiti ŠtítOp. 249ᵇ; nechtěl bych po letičies (sic) hlavě postúpiti [265]číslo strany tiskuŠtítMus. 151ᵇ; – leci-který, leci-kteraký atd.: otěž leckterého z nich Kruml. 385ᵇ; prosiec, aby jim (starosta Mediolanským) leckterého poslal Pass. 463; toho dřeva (rodokmenu) kmen jest otec neb máti, neb móž (ty) čísti rod po leckterém orudí Lit. Skutk. 27, 44 (ve Vulg. jinak); lapák věrné lecikteré a pokorné nuzí HusPost. 80ᵃ; hledaje zvěře leckterakého Mill. 80ᵃ; – leci-kaký, leci-jaký atp.: lecikakéjsi hry Mill. 34ᵇ; omlúvajíc sě lecikakús omluvú Kruml. 377ᵇ; lecikakés příhody (na člověka spadnou) t. 407ᵃ; leckakés sliby Otc. 455ᵇ; lecijakés usně a řemenie vařiece jedli KázLeg. 91ᵇ; lecjakýms ſalšem lepie sě jedni léní k druhým ŠtítPař. 101ᵇ.

Složením s leda-; na př. leda-kto = kdokoliv, bez rozdílu, i chatrný, třeba chatrný: ledakdo, ledakdos, ledaskdo Us. nč.; myslíš, že su ledakdo? BartD. 1, 165 (s příhanou); nebudu otvírat ledakomu, to je ledajaká roba t., také Us. záp. česk.; – leda-čso: ledacos takového ŠtítOp. 92ᵃ; ledaco Us. nč.; – leda-kaký, leda-jaký: (kněží svátost) dávají všem, mordéřóm, zlodějóm… a ledakakýms marným lidem ChelčPař. 182ᵃ; ledajaký člověk Us. nč.; – leda-který Us. nč.

Složením s neda-, v jazyku starším; na př.: neda-čso: kaž sě přieteli pohnati neda ze co Rožmb. 97; – neda-kaký: ze psa nehda (sic) z kakého i ze všelikakého jeden póhon t. 176; – neda-který: že již trojě přě přěšla nedakterá t. 88.

Složením s málo-; na př.: málokdo, máloco, málokterý Us. nč.

Složením s kde-; na př.: radil kde kdo Us. nč.

Složením s všeli-; na př.: všeliký Štít. uč. 154ᵃ; všelikýž svD. A 8; všelik Baw. 193ᵇ; – všelikaký t. 37ᵃ; – všelijaký Vít. 59ᵇ var.; všelijak Kanc. Lomn. 2, 202; – všelikterý JeronMus. 2ᵇ.

Složením s -buď a pravidlem -si-buď, -sʼ-bud: čso-si-buď atp. (stč.). Na př.: bývá ť u příkladiech cos buď u paměti držimějše Štít. uč. 149ᵇ; i trží člověka v mysli cos buď zlého neb marného ŠtítMus. 54ᵃ; (řemeslníci) vymýšlejí cos buď dvorného t. 46ᵇ; (kupci) světlo zaslonie, aby se lepšie zdálo cos buď t. 47ᵃ; (když čarují) viselcóm stroj uřezujíc aneb jiné cos buď činiec, ješto je stydké t. 88ᵃ; a cos buď činiec i jiného, ješto j’ stydké ŠtítOp. 99ᵃ; a tak cos buď jiného bude v srdci hubená pýcha šťebetati ŠtítMus. 110ᵃ; s tolik jest cos buď šlechetné, jelikož jest spravedlivé t. 82ᵃ; nemúdrý slib jest, slíbiti cos buď nestatečného t. 102ᵃ; hřiech jest vóle dosáhnuti cos buď neb držeti cos buď t. 53ᵇ; hřéch jest mieti chtieti cozs (sic) buď proti spravedlnosti ŠtítOp. 2ᵃ; když vy milujíce boha cos buď rádi tiežete o ňem ŠtítPař. 23a; přiezeň tělesná a cos buď takového Brig. 164; proto sem živ, abych v čems buď tělesném sě kochal ŠtítMus. 98ᵃ; básní neb číms buď ŠtítOp. 380ᵃ.

Složením s bar-, sťa-, vola- v nářečích; na př. barkerý BartD. 1, 165; sťakdo, sťaco tamt. (val.); volakdo, volaco tamt. (podl., uh.)

[266]číslo strany tiskuHledí sem každý, z býv. ký-žde, ká-žde …, -ždo, s přívěskem -žde, -ždo, jenž souvisí se ždáti, žьdati expectare. Na př.: jěde každý PilB. 10; viz-že každý, kak atd. Jid. 6; každému (jest) jmieti za to, jež atd. Kunh. 148ᵇ; ktož tu biechu, každý spáše AlxV. 870; by nás každý pravdu pravil svD. 34; čsož sě vás každý přichopí AlxM. 1, 15: prav to každý vás druh druhu Mast. 116; každý živý omnis vivens ŽWittb. 142, 2; na každý den quotidie Túl. 85ᵇ; každá tvář (živočich) LMar. 53; kterak zvieřata každá jsú podlé rodu svého Brig. 30; při každých takých nežitech Sal. 384 atp., dosud tak.

V ni-kto, ni-čso, ni-čí atp. jsou zájmena kto-, čso-, čí- spojená s ni-.

V mluvě lidové skládají se zájmena neurčitá i s větami; na př. kdoví-jaký BartD. 1, 9 (zlin.); bů-ví-jaký tamt.; nevím-co Us. atp.

226. Zájmeno neurčité se tvoří příponou -tero. Sem hledí stč. něterý z ne + jeterъ (stsl. jeterъ). Za to čekáme v č. nieterý; vlivem některý, někto atd. vzniklo něterý.

Na př.: jako jʼ to zřějmo v něterých svatých Štít. ř. 189ᵃ; tak mluvil Kristus k něterým duchovním t. 189ᵃ; jsú něteré řěči k nám božie obstieňené podobenstvím, a k něterým něteří uší nepřichýlé t. 195ᵃ; (Amazonky) dobyly sú něterých zemí MandStrah. 29ᵇ; něteré ryby t. 36ᵃ; na něterých miestech t. a tak často v MandStrah.; něterý konvrš bez ruky stojieše DalC. 81ᵃ: počechu něteří řéci Otc. 485ᵃ; něteré dluhy zaplatila t. 483ᵃ; by sě (srdce) neprodřelo něterým pokáním Kruml. 127ᵃ; řkú něteří BrigF. 60; něterý přietel Vít. 64ᵇ; něteří chtěli t.; něterým srdce rozdřeli Lvov. 84ᵃ; něterá moc EvOl. 84ᵃ.

227. Zájmena neurčitá vzniklá ze slov jiných než ze zájmen tázacích (relativních). Na př.:

takový nebo takový: že odpoviedati takovému nebo takovému povinen nenie VšehK. 68ᵃ; –

jeden a druhý: projde-li to bez pomsty jednomu a druhému, potom se o tom jiní pokúšeti budú tamt. 186ᵇ: –

jeden (= germanismus, ale starý): neb jest toho učiniti neměl, ktož jest jednomu co zapsal, aby to potom jinému prodával VšehK. 202ᵃ; událo-li ť by se, jakož se mnoho jednomu přiházie … t. 66ᵇ; že by sobě jeden závrat uhoniti mohl Lab. 29; nač jeden myslívá, o tom se mu snívá BartRuk. 44 (m. nač kdo…); hrůza jednoho pojímá (m. člověka) t.; ani za peníze tam jeden nic nedostane (m. člověk) tamt.; když se jeden spálí HolŠternb. l80; –

jeden každý = unus-quisque, podle lat.: všichni a jeden každý z nich VšehK. 69ᵃ; jedna každá i všeliká věc t. 25ᵃ; popad jeden každý za hlavu rovní svého vtekl jest meč v bok (jeho) Kladr. 2. Reg. 2, 16; jednékaždé zemi Pal. 3, 2, 400; dle hlavy jednohokaždého TomP. 4, 315; –

[267]číslo strany tiskuto-vono: radili to vono BartD. 2, 261; ono-to: že se mu onotoho zachtělo t. 256.

VII. Číslovka.

228. 1. Číslovka je jméno významu číselného.

Se jmény srovnává se skloněním, dílem jmenným, na př. pět, sto…, dílem složeným, na př. pátý, desátý…, dílem zájmenným, na př. jeden, oba, dva. Ode jmen, substantiv a adjektiv, liší se významem formálním (substantiva a adjektiva mají význam reálný. Se zájmeny shoduje se významem formálním, ale má význam formální jiný než zájmena, význam mnohosti.

2. Číslovky rozeznávají se:

A. určité, na př.: jeden, pět, pátý, paterý… a

B. neurčité, na př.: mnoho, všichni, několikátý, několikerý a j.

A. Číslovky určité.

229. Číslovky určité jsou:

1. základní (cardinalia), na př.: dva, pět, sto…;

2. řadové (ordinalia), na př.: druhý, pátý, stý…;

3. druhové, na př.: dvojí, paterý, sterý…;

4. jiné určité výrazy číslovkové, na př.: po dvou (znamenající podílnost, distributivnost); dvojitý, dvojný, dvojduchý, dvojnásobný, dvakrát (znam. násobnost); dvojice (číslové jm. podstatné).

1. Číslovky základní.

230. 1. Číslovky základní vyslovují číslo určité na otázku kolik? Na př.: pět, šest, sto.

2. Bývá tu jistá shoda syntaktická, a to shoda: mezi členy výrazu číselného, když je složitý; pak mezi výrazem číselným a jinými členy věty, zejména shoda: s předmětem počítaným, s přívlastkem (nečíselným) a s přísudkem.

3. Ve výkladech následujících půjde o to:

a) jak se vyjadřují čísla (číselné pojmy) 1, 2, 3… 10,… 100 atd.

b) jak se shodují členové výrazu číselného složitého;

c) jak se váže předmět počítaný s číslovkou;

d) jak se s číslovkou váže přívlastek a

e) přísudek.

231. a) Jak se vyjadřují čísla 1,2,3 atd.

1. Čísla 1 až 10 vyjadřují se číslovkami jeden, dva atd. až desět. Na př.: jeden král Pil. a; jedno město tamt.; jednu hnilicu Mast. 426; jednú ranú Pass. 24 atp.; dva rohy AlxB. 6, 41; třie králi přijeli Štít. ř. 76ᵇ; tři věci AlxV. 8 atpod.; dosud tak.

[268]číslo strany tiskuČíslovky pět, šest, sedm, osm, devět, desět jsou svým původem jména. To vychází na jevo z dokladů, jako jsou: sing. akk. vol všicknu deset (t. duši) totam decadem Hod. 88ᵃ; veď třetí devět svědkóv Rožmb. 134; tu pět (t. grošův) provrhu Hrad. 125ᵇ; sing. gen. neb nechtěl třetie sedmi naplniti (Comest. 38ᵇ; sing. instr. mój rod pětiú pramenóv bude kvísti DalC. 6; plur. gen. otečteš sedm sedmi septies septem Ol. Lev. 25, 8 atp.

2. Čísla 11, 12 až 19 vyjadřují se číslovkami jeden … složenými s výrazem na-desěte. Znamená tedy na př. tři na desěte = 3+ 10, sedm na desěte = 7 + 10 atd. Tvar -desěte je podle sklonění souhláskového k nom. sing. desět. Úplné -desěte nezachovalo se však, nýbrž výraz ten sklesl v příponu, jejíž původ a význam se nepamatoval a která pak na stránce své hláskové rozmanitě sě měnila. Změnami těmi vznikly zejména tvary:

jeden … ná-dcěte, -dcete, na př.: jich viec nenie než dvanádcěte Pass. 164; patnádcěte let Vít. 10ᵃ; sedmnádcěte let Pass. 219; –

jeden … ná-dcět, -dcet, na př.: já vás dvanádcět vzvolil Krist. 57ᵇ: dvanádcet muží AlxV. 1222; třinádcět let Pass. 166; synóv šestnádcet Ol. 1. Par. 4, 27; –

jeden … ná-dste, na př.: dvanádste dní Krist. 28ᵃ; čtrnádste let t. 5ᵇ; osmnádste nedělí Řád pz. 70; –

jeden … ná-dcte, na př.: třinádcte chudým Pass. 71; patnádcte páteřóv ML. 14ᵃ; za osnádcte (sic) let Ol. Súdc. 10, 8; –

jeden … ná-cte, na př.: dvanácte apostolóv Pass. 169; jedenácte Blah. 266; jedenácte Us. nč.;

jeden … ná-ste (-zte), na př.: dvanáste Pulk. 99ᵇ; čtrnáste lodí Mill. 9ᵇ; čtrnázte let Hrad. 61ᵃ; –

jeden … ná-dct, na př.: dvanádct DětJež. 2ᵇ; patnádct let Alb. 21ᵇ; –

jeden … ná-dst, na př.: k dvěmanádst apostolóm Krist. 57ᵇ; po pětnádst stupních t. 4ᵇ; –

jeden … ná-ct, na př.: dvanáct Ben. 3. Esdr. 8, 67; jedenáct Us. nč.;

jeden … ná-st (-zt), na př.: dvěmanázt mužóm Pass. 347; jedenást, patnást BartD. 1, 15 (zlin.) atp. Srovn. III, 1, § 329.

3. Čísla 20, 30… až 90 (t. j. desítky od 20 až do 90) vyjadřují se spřežkami, které vyslovují příslušný násobek desítkový. Na př. dva-desěti = 2 × 10, tři-desěti = 3 × 10, sedm-desát (desát = gen. plur.) atd.

Úplné -desěti se nezachovalo, nýbrž se změnilo v -dcěti, -dceti, -ceti, dcet, -cet. Na př.: třidcěti peněz Hrad. 74ᵇ; čtyřidcěti dní Alb. 9ᵃ; tisícóv třidceti AlxV. 395; (přijal) čtyřidceti kop KolČČ. 125ᵇ (1550); (koupil) třidcet záhonuo t. 134 (1550); nč. třicet, čtyřicet, u spisovatelů starších -dcet atp.

Úplné -desát se zachovalo; na př.: patdesát Krist. 67ᵃ; paddesát AlxH. 4, 19; nč. padesát, šedesát atpod.

[269]číslo strany tisku4. Čísla 21, 22…, 31, 32… atd. (t. j. čísla složená z jednotek a desítek od 21 do 99) vyjadřují se, jak ukazují příklady:

dvadcěti jeden..., třidcěti dva... na př.: čtyřicet čtyři groše VšehJ. 395; (dlužen) dvaceti pět grošuov KolČČ. 210ᵃ (1554); po dvacíti pěti kopách t. 325ᵃ (1562); dvacet jeden, třicet dva Us. nč.; –

dvadcěti a jeden…, třidcěti a dva…, na př.: jich bylo třidcet a dva Háj. 35ᵇ; let čtyřidcet a tři t. 27ᵇ; mužuov osmdesát a sedm t. 41ᵃ; –

dvadcěti s jedniem…, na př.: osmdesát let s čtyřmi Hrad. 70ᵇ; –

jeden a dvadcěti…, na př.: jednoho a padesát člověkóv uzdravil jest Pass. 31; dva a sedmdesát jich bylo AlxV. 655; dva a sedmdesát nemocí Hrad. 145ᵇ; dvě a dvadcěti let Ol. 3. Reg. 14, 20; tři a třidcěti let Pass. 168; kraloval tři a třidcěti let Ol. 1. Par. 3, 4; tři a sedmdesát Háj. 201ᵇ; čtyři a čtyřidcěti let Pass. 171; po čtyřech a po čtyřech dcát let t. 591; pěti a dvúdcáti loket Ol. 2. Par. 3, 15; na pět a dvaceti (kopách) KolČČ. 242ᵇ (1556); skopcóv šest a osmdesát Ol. 3. Esd. 8, 66; z šesti a ze třídcát t. Num. 31, 39; v šesti a osmidesáti letech t. Gen. 16, 16; sedm a osmdesát (let) Pass. 350; chrám jesti ť osmi a sedmdesáti (loket) z šíři Mand. 32ᵇ; osm a devadesát let Ol. 1. Reg. 4, 15; těmi devieti a devietidcát (ovcěmi) Krist. 61ᵇ; neostavě devieti a devatdesát (t. ovcí) na púšči t. 61ᵇ; nč. jedenadvacet, dvaatřicet atd.; –

bez jednoho dvadcěti, dvadcěti bez jednoho… = 19, na př.: osmdesáte grošóv bez jednoho VšehJ. 395; bez jednoho třidceti let kraloval Ol. 2. Par. 29, 1; bez jedné třidcěti liber bylo viginti novem t. Ex. 38, 24; bez jedné paddesát kročějí vzdál Pass. 471; po bez jedné čtyřidceti neděléch ŠtítV. 188; ryb sto a padesáte bez tří EvVíd. 50; let sto bez jednoho Mart. 24ᵃ; –

dvadcěti méňe jednoho… = 19. na př.: 49 = padesát sudů piva méňe jednoho KolČČ. 165ᵃ (1552); 295 = 5 kop (= 300) záhonuo méňe pěti záhonuo t. 215ᵇ (1554).

Čísla 21 až 29 vyjadřovala se stč. obyčejně spřežkami jeden-mezi-dcietma, dva-mezi-dcietma atd. (= 10 + 1 + 10, 10 + 2 + 10 atd.). Doklady jsou jen pro tvar zkomolený -dcietma, -mezi-dcietma; to přechází dalšími změnami v -mezi-cietma, -mez-dcietma, -mez-cietma, -mez-cítma, -mecítma. Na př.: čtyřimezidcietma let Kruml. 105ᵇ; čtyřimezidcietma Ol. Num. 25, 9; David ustanovil čtyřimezidcietma kněží Pass. 275; třimezdcietma tisícóv Koř. 1. Kor. 10, 8; jedenmezcietma Ol. Esd. 1, 16; druhého mezcietma dne t. Jud. 2, 1; honóv pětmezcietma Koř. Jan 6, 19; pětmezcietma let Ben. 3. Reg. 22, 42; čtyrmezcétma KabK. 3ᵃ; dvamezcítma tisícův Br. Num. 26, 14; třimezcítma tisíců t. 26, 62; čtyrmezcítma let Háj. 28ᵃ; dvamecítma tisíců Br. Num. 3, 9; dvametcietma let Ben. Súdc. 10, 3 atp.

[270]číslo strany tiskuZpůsob tento zachoval se do češtiny nové jen jako archaismus: jedenmecítma, dvamecítma, zvoní čtyrmecítma (= klekání) Šemb. 19 (domažl., zřídka); ve spisích některých nč.

5. Čísla 100, 200… 1000, 2000…, 25.000, 100.000… vyjadřují se číselnými substantivy sto, tisúc a výrazy, které vyslovují jejich násobky: dvě stě, tři sta, pat set nč. pět set…, pět tisúc n. tisúcóv..., tisúc, tisúcóv pět… Na př.:

tři sta velblúdóv a patcet mzhóv AlxH. 4, 22; mzhóv patset AlxV. 1277; viece než patset člověkóv Pass. 344: v devatset haléřóv Rožmb. 261; po devieti set haléřóv t. 278; čtyřie tisíci BiblD. 1. Par. 12, 27; třie tisíci t. 12, 29; pět tisíce hřiven AlchAnt. 60ᵃ (tisíce ustrnutím); desět tisiúcóv ŽKlem. 49ᵇ; jmějieše tisícóv třicěti AlxV. 1101; zabil dětí sto čtyřidcěti čtyři tisícě Kruml. 104ᵃ; dva a šedesát tisicóv Ol. Num. 1, 39; šest a třidcěti tisícóv t. 1. Par. 23, 4; se dvěmadcát a dvěma tisícoma t. 2. Mach. 5, 24; dva a třidceti tisícóv vozóv t. 19, 7; dvě stě tisicóv pěšcóv t. 1. Reg. 15, 4: nč. dvě stě, deset tisíc, stodvacet tisíc atpod. Výrazy, které vyslovují násobek čísel 100, 1000 atp., připojují se k nim prostě.

Někdy vyskýtá se také způsob jiný: dvadcěti ke stu tisúcóm = 120.000; na př.: volóv dvadcěti ke stu tisícóm Ol. 2. Par. 7, 5; do pětidcát ke stu tisícóv t. 1. Par. 8, 40.

6. Čísla 101,… 132,… 1200,… 1246 atp., t. j. kde při stech jsou jednotky nebo jednotky a desítky, – při tisících kde jsou sta, desítky a jednotky… vyjadřují se, jak ukazují příklady:

sto třidcěti jeden n. sto a třidcěti jeden n. sto a třidcěti a jeden atp., t. j. zachovává se pořad číslic a jednotlivé výrazy se připojují buď beze spojky a nebo spojkou a; na př.: sto třiceti jeden soused vyhořel Břez. 31; se dvěma sty čtyřiceti jedním koňem t. 2: sto kop grošuov čtyřicet kop grošuov devět kop grošuov (= 149 kop gr.) Háj. 486ᵃ; (dlužen) puol druhého sta kop čtyři kopy (= 154) KolČČ. 210ᵃ (1554); sto a šest grošuov VšehK. 216ᵃ; po třech stech a dvadcěti letech Pass. 81; po sto a po pětidcát dnech Ol. Gen. 8, 3; synóv sedm set a šedesát t. 2. Esd. 7, 14; bylo Turkuov sto tisíc a dvacet tisíc Háj. 447ᵇ: léto po devieti stech a po třech dcětech a jednom PulkR. 24ᵇ; jáhnóv dvě stě a sedmdesát a čtyři Ol. 2. Esd. 11, 18; učedlníkóv dvě stě a osmdesát a osm t. 1. Par. 25, 7: nalezeno jest vší summy osmdesát tisíc a pět tisíc hřiven a čtyři sta hřiven a osm hřiven Háj. 126ᵃ; –

jeden a třidcěti a sto atp., t. j. pořad číslic vyjadřuje se obráceně a jednotlivé výrazy spojují se spojkou a; na př.: šest a sto grošuov VšehK. 270ᵃ; bylo j‘ se sebralo biskupóv osmnádcet a tři sta Štít. uč. 10ᵇ; z popóv dvamezcietma a osm set Ol. 2. Esd. 11, 12; (synóv) dva a čtyřidcěti a šest set t. 7, 62; osm a šestdesát a čtyři sta mužóv t. 11, 6; –

[271]číslo strany tiskusto a jeden a třidcěti atp., t. j. pořad číslic dalších než první je porušen a jednotlivé výrazy jsou připojeny spojkou a: na př.: po stu a po pěti a šestidcát letech Pass. 333 (165 = 100 + 5 + 60); bylo jich sto a dva a sedmdesát Ol. 2. Esd. 11, 19 (172 = 100 + 2 + 70); –

sedm a osmdesát mezi stoma n. sedm a osmdesát mezi dvěma stoma atp. při dvou stech n. tisících; na př.: sedm a osmdesát mezi stoma let Pass. 350 (287 = 100 + 87 + 100); šestdesát mezi dvěma stoma honóv ducenti quadraginta stadiis Ol. 2. Mach. 12, 9 (260 = 100 + 60 + 100); tisíc a šestdesát mezi stoma dní Zj. Šaf. Poč. 70 (1260 = 1000 + 100 + 60 + 100); –

sto s jedniem (= 101) atp.; na př.: jeden a třidcěti tisícóv s pěti sty Ol. Num. 1, 41 (= 31.500); –

sto bez pěti n. sto a bez pěti (= 95), sto jedniem méně (= 99 atp.; na př.: CCCC let bez pěti Mart. 35ᵃ (=395); let sto XX bez jednoho t. 24ᵃ (= 119); let tisíc a bez tří osmdesát Pass. 171 (= 1077); léto po devieti stech a bez jednoho po třidcetech letech PulkR. 24ᵇ; osmdesáte grošuov jedniem méňe berú VšehK. 226ᵃ; pětkrát čtyřidseti ran jednú méňe vzal sem EvOl. 104ᵇ; –

pět ke stu, ke stu pět = 105 atp.; na př.: pět ke stu let Pass. 98; třidcěti ke stu ženám t. 152 (= 130); čtyřicěti ke stu mistróm pojemši t. 78 (= 140): sedmdesát ke stu let t. 171 (= 170); ryb tři a paddesát ke stu Krist. 110ᵇ (= 153); byl třimezidcietma ke stu let Ol. Num. 33, 39 (= 123); šest a třidcěti ke stu let t. Ex. 6, 18; ve třidcěti ke stu letech t. Gen. 5, 3; (kóň) za padesát ke stu (peněz) t. 2. Par. 1, 17; popóv dvadcěti ke stu t. 5, 12; (let) sedm a třidceti ke stu t. Ex. 6, 20; dva tisícě dva a sedmdesát ke stu (synóv) Ol. 2. Esd. 7, 8 (=2172); nalezeno jich (mužův) paddesát ke stu tisícóv a tři tisíce a šest set t. 2. Par. 2, 17 (= 153.600); když bieše s. Pavel ke stu třinádste let stár Otc. 404ᵇ; –

šestkrát násob = 6 × 6 = 36; na př.: (v Troji) bylo šestkrát násob králóv, to jest Vl a XXX králóv Mart. 9ᵃ.

7. Million, milion je z franc. Nejstarší doklad jména toho je Million, název známého cestopisu Marco Polova: knihy, jež slovú Milion, Markušovy Mill. 126ᵇ.

V počtářství vyskýtá se až v stol. XVI a z terminologie mathematické přešlo to do obecnosti; na př.: desetkrát sto tisíc to slove milion Háj. 249ᵃ; za čtyřidcekrát sto tisíc, to jest za čtyři miliony t. 371ᵇ; milionkrát ČernZuz. 98.

V době starší byly pravidlem perifrase; na př.: po tisíc tisícóv letech ŠtítV. 103; desetkrát tisíc set tisícóv stojiechu při ňem Pror. 118ᵃ; bieše rytieřuo, kteříž přijeli na pomoc Trojanským, dva a třidceti set tisícuov Troj. 101ᵇ (= 3.200.000); maje stokrát tisíc tisícóv lidu pěšieho Mart. 18ᵃ;

[272]číslo strany tisku(vojska) desětkrát sto tisícóv decies centena milia Ol. 2. Par. 14, 9; třidcetikrát sto tisíc VelKal. 64; desetkrát sto tisíc lidu t. 27.

Jméno billion je přejato z počtářství.

8. Zlomky vyslovují se zvláštními substantivy: pól n. polovicě, třetina, čtvrt n. čtvrtina, pětina…, devětina n. devietina, desětina atd. nebo třetí diel atd.

Na př.: ve čtvrti léta DalC. 79: čtvrt peniezě Krist. 77ᵃ; čtvrt lota Sal. 218; diera asa tří čtvrtí lokte veliká Lobk. 114ᵇ: prodal čtvrt rolí KolB. 20ᵃ (1495): nč. čtvrt hodiny, čtvrtinu dne; desetinu dáváte EvOl. 287ᵃ; desětina fumales Rozk. 2373; desetina decimatio Pernšt. Isa. 6, 13; nč. desetina, dvacetina, setina, v jazyku ob. stotina, tisícina atd.

Jména třetina atp. s koncovkou -ina utvořena jsou z příslušných číslovek řadových. Podle nich ustrojeny jsou i novotvary polovina a setina (lépe by bylo stina).

9. Číslo přibližné vyjadřuje se v jazyku novém způsobem několikerým, jako na př.: bylo nás na šest set; ostrov má na dva tisíce vesnic; – bylo nás ke stu; – bylo nás okolo sta; – bylo nás do sta; na lodi jest komůrek do čtyřiceti; lidí zabito blízko do sta; – bylo nás asi sto; –za dva tři dni (= asi za dva nebo tři dni); že by se u něho ráda se dva se tři dny zdržela Kulda 1, 243, ještě aby jim dal ze dva ze tři (plíšky) t. 49; před pěti šesti nedělemi.

Podobně vyjadřovalo se i v jazyku starším: na př.: asi puol míle Lobk. 4ᵇ; – pánu bohu se modlila aspoň za tři hodiny Háj. 293ᵇ; Skoch a Jaroš sú aspoň po jedné hodině vyvedeni t. 173ᵃ; – jest (na lodi) komórek do čtyřidceti Mill. 99ᵇ; synóv i vnukóv do pětidcát usque ad quinquaginta Ol. 1. Par. 8, 40; léta našeho života jsú najviece do osmidcát Otc. 13ᵃ; strčeno jich (vepřův) do moře do dvú tisící Koř. Mark. 5, 13; – ten každý sám člověkóv bliz do sta zabi AlxV. 1640; – po púšti jich (mnichův) přěbýváše dobřě do sta Otc. 311ᵃ; – bieše v stáři k uosmidcát let t. 111ᵃ; bylo všech ke třidceti Lobk. 13ᵇ; – mnoho sě dievek k Vlastě obra, na šest set jich sě do Děvína sebra DalC. 8; (kříž) bieše… na patnácět nuoh vzdéli ML. 104ᵃ; vzdéli na patnádste loket Otc. 125ᵃ; na sto let stár Růž. 5; táž insule má na dva tisíce vsí Lobk. 27ᵇ; bylo nás viece než na dvě stě Lobk. 80ᵃ; – jěl jest jako snad desatery hony Pulk. 83ᵇ; ten (bor) bieše širok mil snad pěti Baw. 355 (178ᵃ); – mužuov okolo osmdesáti tisíc Lobk. 179ᵇ; poslal jest některé sto lidí svých t. 61ᵃ; – (bible stará), ješto jie bylo tři sta let a několik a dvadceti HusE. 3, 260.

Význam udání přibližného a spolu neurčitého jest ve spřežce několik(o)-nádcět, -nádct, -náct, -nást (=několiko na desěte, = deset a několik). Na př.: vezmi několikonádcet račic ChirB. 48ᵃ; několiknáct let [273]číslo strany tiskuLupPost. 277ᵃ; každé to zrcadlo několiknáct zlatých mnoho stálo Lobk. 16ᵃ; před několikonásti lety t. 18ᵇ; do koliknádcti tisíc VšehK. 236ᵇ; Hory (Kutny) nešly dobře za několikonácte let Let. 670. Z toho vzniklo vynecháním několik(o) nádcte: pro póhon jeti nádcte mil VšehJ. 429.

242. b) Jak se shodují členové číselného výrazu složitého.

Ve výrazích těch shoda býti má; na př. 532 mělo by zníti, mluví-li se o hřivnách: nom. akk. pět set třidcěti dvě hřivně; lok. po pěti set třech dcietech dvú hřivnú; gen. pěti set tří dcát dvú hřivnú; atp.

Shoda ta někdy bývá, někdy však nebývá. Zejména pak zanedbává se flexe náležitá jednotek, na př.: třinádcte chudým Pass. 71 –, nebo vyjadřuje se novotvarem také na konci celé spřežky, na př.: ve dvúnásti pokolení Ol. Sir. 44, 26, – anebo jenom na konci jejím, na př.: ve čtrnásti letech Pulk. 179ᵇ atp. Časem shody ubývá.

1. Ve výrazích 11–19 shoda jest; na př.: nom. akk. dvanádste dní Krist. 28ᵃ, dvanácte apostolóv Pass. 169, já vás dvanádcět vzvolil Krist. 57ᵇ, osmnádste nedělí Řád pz. 92; gen. jeden ze dvúnáste Krist. 57ᵇ; dat. dvěmanázt mužóm Pass. 347, dvěmnádct rytieřóm Kat. 136, k dvěmanádst apoštolóm Krist. 57ᵇ; lok. ve třechnádcet letech Štít. ř. 49ᵃ, v uosmináste letech Kat. 8, po pětinádst stupních Krist. 4ᵇ, ve dvúnádcte rodiech Ol. Ex. 28, 21; instr. se dvěmanádcěte voly t. Num. 7, 3, dvěmanádcte jmény t. Ex. 28, 21; – shoda není; na př.: bratří jeho dvúnácti Ol. 1. Par. 25, 11, bratří jeho dvěmanádcti t. 25, 9, v šestinádcti letech Pulk. 179ᵇ, ve dvúnásti pokolení Ol. Sir. 44, 26 (začátek spřežky skloňován a -nádcti m. -nádcte); do dvanácti let ML. 42ᵃ, dvanásti apostolóv Koř. Mat. 10, 2, do osmnádsti neděl Řád pz. 118, dvanásti apoštolův jména Br. 24ᵇ, dvanácti učedlníkům t. 27ᵃ, ve čtrnácti letech Pulk. 179ᵇ, nč. do dvanácti let, ve dvanácti letech, ke dvanácti mužům, o dvanácti mužích, se dvanácti muži atp. (-nádcti m. nádcte a začátek spřežky neskloňován); třinádcte chudým Pass. 71, po dvanádcte pokoleních Ol. Ex. 24, 4 (flexe vůbec zanedbána);

2. Ve výrazích 20, 30... 90 shoda jest; na př.: gdyž dvadcěti let minu LMar. a, kostelóv dvadcěti postavi DalC. 32, za třiceti peněz Ans. 130, čtyřidcěti dní byl bez jědenie Alb. 9, nč. dvacet, třicet let atp.; počínajě věk třídcát let Krist. 31ᵇ, pětidcát let nejmáš t. 79ᵇ, do sedmicát sedmkrát t. 62ᵃ, jeden z sedmidcát učenníkóv Pass. 335, plamen čtyřídcát loket Kat. 164, zbitie sedmidcát mužóv Ol. Súdc. 9, 24; kaž pětidcát (mistrův) u mne býti KatBrn. 82; po třech dcietech DalC. 43, po osmidcát t. 73, po pětidcát t. 87, po šestidcát t. 92, po devietidcát t. 94, po třechdcietech (let) Pulk. 24ᵇ, ve čtyřechdcetech (letech) Ol. Jos. 5, 5, v šestidcát (letech) t. Lev. 27, 7, v devietidcát letech t. Gen. 17, 1; – shoda není; na př.: padesáte łoket Br. Ezech. 40, 15, sedmdesáte let [274]číslo strany tiskut. Jer. 25, 11, šedesáte mužů t. Jer. 52, 25, osmdesáte t. Num. 14, 48 (-desáte m. desát, analogií podle -nádcte); po čtyřiceti nedělích ŠtítV. 188, z padesáti Br. Num. 31, 30, v devadesáti t. Gen. 5, 9, v šestdesáti letech Ol. Gen. 5, 15, na třidceti osličkách t. Súdc. 10, 4, nč. z padesáti, v osmdesáti atp., po třidcietech Pulk. 44ᵃ, ve čtyřidcetech letech Ol. Jos. 5, 6 (spřežka skloňována jen na svém konci); ta hora svú dálí jest dvúdcát dní Kat. 194 (ustrnulo -dcát; tak často), ode dvúdcát let Ol. 1. Par. 23 zač., léta… po dvúdcát osmého DalC. 30, ve dvúdcát letech ŠtítV. 31, Ol. 2. Par. 28, 1, ve třechdcát letech Krist. 16ᵇ, po třechdcát dnech Pass. 135, 253, léta po čtyřechdcá(t) čtvrtého DalC. 47, se čtyrmidcát let Ans. 130, přede třmidcát lety Pass. 64, se čtyřmidcát Ol. Ex. 36, 24; ve třidcát letech Krist. 32ᵃ (ustrnulo -dcát, první část spřežky neskloňována); u patdesát žalmiech Alb. 67ᵇ(flexe vůbec zanedbána); se dvúdcát člověky Ol. 2. Reg. 3, 20 (dvú m. dvěma).

3. Ve výrazích 21–29, 31 … 99 shoda jest; na př.: David ustanovil čtyřimezidcietma kněží Pass. 275, pól druhého mezdcietma jde jich na zlatý ŠtítV. 91, oněch starcóv čtyřmezidcietma Pror. 158ᵃ, v pětimezcietma letech Ol. 5. Par. 25, 1, po štyrech a dvacíti BartD. 1, 22 (zlin.), po dvúch a padesáti t. (zlin.), po pěti a třicíti t. (zlin.); (Josef) kraloval jest let osm a třiceti Ass. 75, dáti dva a třiceti haléřóv Rožmb., dva a sedmdesát jich bylo AlxV. 1108, mil čtyři a sedmdesát Krist. 29ᵇ, kraloval tři a třidceti let Ol. 1. Par. 3, 4; – shoda není; na př: okolo stolicě bieše čtrmezdcietma stolic a na stoliciech čtyřimezcietma starcóv sedieše Koř. Zjev. 4, 4, před čtrmezdcietma let Pass. 154, zda-li ten neostavě devieti a devatdesát (t. ovcí) na púšči i pójde hledat oné… Krist. 61ᵇ, po devěddcát a po devieti Pulk. 34ᵃ (začátek spřežky neskloňován); nč. z pětadvaceti, po šestatřiceti atp. (začátek spřežky neskloňován, konec má flexi); po devěddcát a po devieti Pulk. 34ᵃ (flexe spřežky vůbec zanedbána).

4. Ve výrazích 300, 125 atd., t. j. kde jsou sta a tisíce n. vedle desítek a jednotek také sta a tisíce, shoda jest; na př.: devatset haléřóv Rožmb. 261, uzlóv patset AlxV. 1277, sedm a osmdesát mezi stoma let Pass. 350, osm a šestdesát a čtyři sta mužóv Ol. 2. Esd. 11, 6, byl třimezidcietma ke stu let t. Num. 33, 39, popóv dvadcěti ke stu t. 2. Par. 5, 12, šestdesát mezi dvěma stoma honóv t. 2. Mach. 12, 9; do pětidcát ke stu tisícóv t. 1. Par. 8, 40; každý kól po třem stóm (t. haléřův) Rožmb. 278, po devieti set haléřóv t.; po stu a po pěti a šestidcát letech Pass. 333, po třech stech a po dvú a sedmidzát letech t. 365, léta po devieti set po devietidcát šestého DalC. 32, léta po osmi set po dvúdcátú čtvrtého DalJ. 23; nad sedmimezcietma ke stu zeměmi Ol. Esth. 8, 9; – shoda není; na př.: po třech stech a dvadcěti letech Pass. 81, ve třidcěti ke stu letech Ol. Gen. 5, 3 (při stech shoda jest; ve dvadcěti [275]číslo strany tiskuatd. jednotky neskloněny a -dcěti má novotvarou flexi); nč. po sto dvaceti letech (sta neskloněna; -dvaceti jako v případech předešlých); po čtyřistech letech EvOl. 162ᵇ, ve čtyřidcietech tisících Lit. Súdc. 5, 8 (desítky a sta s flexí náležitou, jednotky bez flexe; v dokladě z Lit. je lok. tisících attrakcí m. gen.); volóv dvadcěti ke stu tisícóm Ol. 2. Par. 7, 5 (tisícóm attrakcí m. gen.); se dvěmadcát a dvěma tisícoma Ol. 2. Mach. 5, 24 (-dcát ustrnulo); se dvěma set rytieři Pass. 620, po puol čtvrtu sta letech Mart. 14ᵇ (set a sta ustrnulo); čtyři tisiec Tateruov Mill. 91ᵇ, čtyři tisícóv kročejí Mand. 15ᵃ, se třmi tisíc DalC. 52, bychom ty tisíc kop grošóv zaplatili ListVrat. 1406, abyste ty jisté tisíc kop grošóv dobyli tamt., z tiusiúc měst UmR. 218, Bracislav do Polan se třmi tisíc jěde DalC. 52, biechu, ješto jediechu, jako čtyři tisíc EvVíd. Mark. 8, 9 (tisíc, tisícóv ustrnulo); po tisíce letech DalJ. 4 rkp. Ff, ani tisíce smrtmi HusŠal. 3ᵇ; v tisíc tisíce letech Kruml. 391ᵇ, v sto tisíce letech Orl. 40ᵇ, šest tisíce jezdcóv Ol. 1. Reg. 13, 5, desět tisíce mužóv t. 15, 4, oslóv pět tisíce t. 3. Esdr. 5, 43, (starosta) nad tisíce mužmi t. 1. Reg. 19, 13, s tisíce mužmi t. 2. Reg. 19, 17, vojsko z osmi set tisíce muží t. 2. Par. 13, 3 (tisíce ustrnulo); mnoho sto koní uvazú AlxV. 2183, ve sto tisíce letech Orl. 40ᵇ, po sto a pětidcát dnech Ol. Gen. 8, 3, pět sto, devět sto BartD. 1, 32 (pomor.), pět sto, deset sto t. 34 (slov.), pjac sto t. 42 (hroz.), pať sto t. 44 (břez., uher.-slov.), dve sto, tri sto, päť sto Šemb. 63 a Hatt. slc. 101 (sto ustrnulo); těm deseti tisícém rytieřém Kremsm. 92ᵃ (dat. tisícém attrakcí k těm m. gen.).

243. c) Jak se váže předmět počítaný s číslovkou.

Mezi číslovkou a předmětem počítaným shoda náležitá býti má. Na př. mělo by býti v nom. akk.: jedna ryba, dvě rybě (ryby), tři ryby, pět ryb, jedna-nádcte ryba n. jedna-nádcte ryb, tři-dcěti ryb, patdesát ryb... v dat.: jednéj rybě, dvěma rybama (rybám), třem rybám, pěti ryb, jednéj-nádcte rybě n. ryb, třem-dcětem ryb, pětidcát ryb…

Tak někdy bývá, někdy nebývá a jazyk časem odchyluje se od toho, co by náleželo.

1. Číslovky jeden, dva, třie tři, čtyřie čtyři jsou číselná adjektiva. S nimi spojuje se předmět počítaný jako s jiným adjektivem, t. j. číslovky tyto shodují se se jménem předmětu v pádě a dílem také v čísle a rodě. Na př.: jedna ruka, dvě rucě, třie synové, čtyři ženy atp.

V češtině staré bývala tato shoda úplná: bylo dvě rybě (shoda také v du.) a třie, čtyřie synové, tři, čtyři dcery (shoda také v rodě); na př.: třie králi přijeli Štít. ř. 76ᵇ, třie mužie t. 40ᵃ, třé řadové ŠtítOp. 47, třé silní DalC. 5, tito tří muží Br. Ezech. 14, 4, tří papežové VelKal. 102; čtyřie (t. ořěši) DalC. 5, čtyři hadové Barl. 1, 23, všickni čtyři Háj. 172ᵇ [276]číslo strany tiskučtyří králové Br. Dan. 7, 17; – tři věci AlxV. 8, čtyři ženy t. 645, všecka štyři elementa AlxB. 2, 25.

V češtině nové shoda touž měrou úplná není; číslo dvojné většinou zaniklo a při tři a čtyři přestal se lišiti rod, i jest tedy: dvě ryby (dvě du., ryby plur.) a tři synové a tři dcery (bez rozdílu rodu).

Jako s číslovkou dva, tak váže se předmět počítaný také s oba.

2. U číslovek ostatních, pět, šest…, deset…, které jsou substantiva, má býti předmět počítaný v gen. plur. (gen. partitivní); na př. pět let, desět let, sto let atp.

Tak často bývá; na př.: což viece desieti hřiven Rožmb. 191, aby desěti let nepřevyšoval MC. 87, dvě a čtyřidceti let MandStrah. 41ᵃ, dvě a sedmdesáte království t. 45ᵇ, dvě a patdesát let Kladr. 4. Reg. 15, 2, za třidcěti peněz Ans. 130, David ustanovil čtyřimezidcietma kněží Pass. 275; ješče pětidcát let nejmáš Krist. 79ᵇ, do osmidcát let Štít. uč. 50ᵃ, puost dní čtyřdcát Štít. ř. 125ᵃ, oněch starcóv čtyřmezidcietma Pror. 158ᵃ; pán náš naučil ho (sv. Bernarta) těmto patnádcte páteřóv ML. 14ᵃ, na pamět dvěmanádct pokolení Ol. Sir. 45, 13, mám syna v devieti let JiřBrn., v sedmi let dietě AlxV. 1898, po sedmi let král jěde přěd ciesařovu radu DalC. 24, žaltář o desieti strun ŽWittb. 32, 2, na pětinádst let bieše Marg. 21ᵃ, ve stě let nenarázěl sě rytieř taký DalJ. 110, jeho čest budú po stě let mluviti DalC. 74, ve třechnádcet letech Štít. ř. 49ᵃ, po šesti set haléřóv Rožmb. 278, ve dvúnádcte rodiech Ol. Ex. 28, 21 (shoda v pádě, ale neshoda v čísle); mój rod pětiú pramenóv bude kvísti DalC. 6, kád sedmí pečetí zapečeťenú ML. 19ᵇ, pod pětí hřiven Rožmb. 233, 235, přěd šestí dnóv EvZimn. Rozb. 701, s uosmí muží Pror. 91ᵇ, tvój otec zlý let před šestí též mi činieše Baw. 38; s tisícem kop grošuov VšehK. 146ᵃ; (Čechové) ve čtvrti léta na vojnu zapověděchu DalC. 79.

3. Jindy předmět počítaný, který by měl býti v gen., nabývá attrakcí pádu téhož, jaký má číslovka. Na př:

k desieti pannám Pror. 230ᵃ (pannám m. panen attrakcí k dat. desieti), svým pěti smyslóm Alb. 86ᵃ, dvěmnáct rytieřóm Kat. 136, šesti poslóm oči zbodú AlxV. 2080, nč. ke stu lidem; po sedmi letech DalJ. 24 (letech m. let attr. k lok. po sedmi), po stu letech t. 74, v uosmináste Kat. 8, po pětinádst stupních Krist. 4ᵇ, ve dvúdcát letech ŠtítV. 31, ve třechdcát letech Krist. 36ᵇ, v pětimezcietma letech Ol. 2. Par. 25, 1, v sedmidcát letech t. Gen. 11, 26, v devietidcát letech t. 17, 1, bieše Mojžieš u osmidcát letech a Aron ve třech a v osmidcát t. Ex. 7, 7, v tisíci kopách VšehK. 121ᵇ; přěde třmidcát lety Pass. 64 (lety m. let attr. ke třmi), se dvěmanádcět pannami Pass. 347, se čtyřmidcát podstavky Ol. Ex. 36, 24.

4. V případech, kde předmět počítaný má attrakcí pád nenáležitý, bývá číslovka buď chybně skloněna nebo neskloněna; viz § 242. Na př.:

[277]číslo strany tiskuve čtyřidcetech letech Ol. Jos. 5, 6 (čtyři neskloněno); po čtyřidceti neděléch ŠtítV. 188 (čtyři- neskloněno, -dceti novotvar m. -dcietech), ve třidceti ke stu letech Ol. Gen. 5, 3; ve třidcát letech Krist. 32ᵃ (tři- neskloněno, -dcát m. dcietech); po puol čtvrtu sta letech Mart. 14ᵇ (sta m. lok. stě); s jinými šest pokoleními Comest. 105ᵇ (šest neskloněno), k tisíc letóm HusPost. 84ᵃ, u patdesát žalmiech Alb. 67ᵇ, po sto a pětidcát dnech Ol. Gen. 8, 3, v jedenmezcietma letech t. 3. Esd. 1, 46, ve sto kopách VšehJ. 352, po čtyř úhléch Comest. 72ᵇ, ke sto lidem, se sto lidmi, s tisíc zlatými Us. nč.; třmi a třidceti ranami VšehJ. 443 (třmi skloň., tři- neskloň., -dceti s novotvarou flexí).

5. U číslovek 21–24, 31–34… je vazba předmětu počítaného rozdílná podle rozdílného jich vyslovení (v. § 241). Na př.:

dvacet jeden strom, třicet dva stromy, sto padesát čtyři stromy – jedenadvacet stromův, sto čtyřiapadesát stromův atp. Us. nč.; čtyřicet čtyři groše VšehJ. 395, dva a sedmdesát nemocí Hrad. 145ᵇ, sto třicet jeden soused vyhořel Břez. 31, čtyři a čtyřidcěti let Pass. 171, tři a třidcěti let t. 168, – to jest: předmět počítaný, který stojí za číslovkou, váže se k části výrazu číselného poslední (nč. dvacet jeden͜ strom, jeden-a-dvacet͜ stromův); –

jáhnóv dvě stě a sedmdesát a čtyři Ol. 2. Esd. 11, 18, – mil čtyři a sedmdesát Krist. 29ᵇ, – to jest: předmět počítaný, který stojí před číslovkou, váže se buď k prvnímu členu výrazu číselného (jáhnóv dvě stě a sedmdesát a čtyři), buď k poslednímu (mil čtyři a sedmdesát).

6. Číslovky berou se attributivně k počítanému předmětu nebo přívlastku – v. § 244 – a z toho vyvinula se novotvará flexe. To bývá v nářečích. Na př.:

slc. nom. piati, akk. gen. lok. piatich, dat. piatim, instr. piatimi atp.; dal pětima, desetima BartD. 1, 89 (stjic.); šestima koni Suš. 450, devětima konci t. 441, před šestima stama let BartD. 2, 118 (han.), před padesátima letma t., s patnáctima žencama t., před dvacjatmi rokami BartD. 1, 41 (hroz.), před dvacecima rokami t. 1, 117 (laš.), přišel s pětima t. 1, 72 (val.); dat. pěťom, instr. s pěťomi, s pěťoma t. 1, 117 (laš.).

Doklady toho starší: oněmi dvanádcetmi hvězdami Kruml. 294ᵇ(-mi připsáno později!), s těmi pětmi Comest. 82ᵃ, padesátmi mužmi t. 169ᵇ přěd šestmi dny EvOl. 249ᵇ, s šestmi tovaryši Beck. 1, 330; pětimi Rosa 117; ve drzydsatech (sic) dnech Lvov. 54ᵃ, t. j. -dsátech.

V době nové učí Tham 1801, str. 65: nom. pět, instr. s pěti n. s pětmi.

244. d) Jak se shoduje číslovka s přívlastkem (nečíslovým).

1. Přívlastek může míti jen ta číslovka, která je jméno podstatné; na př. pět, … desět, … sto, … tisúc …

[278]číslo strany tisku2. Při číslovkách sto a tisúc míval v jazyku starším a má v jazyku novém přívlastek (mimo attrakci) vazbu náležitou. Pravíme na př.: dobré sto mil, gen. dobrého sta mil…, plný tisíc zlatých, gen. plného tisíce zlatých atd.

Tak bývalo i v jazyku starém. Někdy při náležité vazbě přívlastkové bývá číslovka neskloněna; na př.: od každého sto kop VšehJ. 401.

Vedle toho pravíme attrakcí: dobrých sto mil, těch sto zlatých atp.; přívlastek je přitažen k předmětu počítanému mil, ten je v plur. gen. a odtud je také dobrých m. dobrého. Číslovka sama, sto, je tu neskloňována.

Někdy číslovka při attrakci mívá pád náležitý; na pr.: z těch sta kop grošuov KolČČ. 212ᵃ (1561).

3. Při číslovkách pět atd. míval původně přívlastek také tvar náležitý. Číslovky tyto jsou svým původem substantiva fem. a mívala tedy při sobě přívlastek fem.: nom. všě pět smyslóv, instr. všú pěťú smyslóv atp. Na př.:

sing. akk. vol všicknu deset (t. duší) totam decadem Hod. 88ᵃ, veď třetí devět svědkóv Rožmb. 134, tu pět (t. grošův) provrhu Hrad. 125ᵇ; sing. instr. mój rod pěťiú pramenóv bude kvísti DalC. 6; těch jedenáct cisiec zlatých dáno rotám na tu pět a třidceti cisícóv list. slez. z r. 1458, Perw. Otčet 59.

Ale později pronikla attrakce, přívlastek přestává shodovati se s číslovkou a váže se s předmětem počítaným; na př: nom všech pět hřiven, gen. všech pěti hřiven, dat. všem pěti hřivnám atd. Us. nč.

V jazyku starším býval způsob attrakce někdy odlišný; na př.: těmi desieti peněz Alb. 77ᵇ, t. j. přívlastek je sice v instr., ale v plur., attrakcí ke jménu počítanému, to pak samo je v tvaru náležitém; všichni pět smyslóv t. 17ᵇ, t. j. přívlastek je sice v nom., ale v plur., attrakcí k předmětu počítanému; když všichni pěti smyslové jsú… Kruml. 141ᵃ, t. j. přívlastek je sice v nom., ale v plur., attrakcí k předmětu počítanému a ten pak je rovněž v nom. m. v gen.

245. e) Jak se shoduje číslovka s přísudkem.

1. Když jsou předměty počítané jeden až čtyři, mluví se o nich větou s podmětem a přísudek se shoduje s podmětem. Na př.: nč. jeden bojovník jest raněn, – dva, tři, čtyři bojovníci jsou raněni atp.

Tak bývalo pravidlem i v jazyku starém.

Zřídka se užívalo věty bezpodměté, v níž byl přísudek v sing.; na př.: za obyčej se vracovalo od každé kopy čtyři groše VšehK. 264ᵃ.

2. Když se mluví o předmětech počítaných pěti atd., mluví se o nich v jazyku starším zpravidla větou s podmětem a přísudek je v plur.; na př.: jakž sě pět smyslóv roztirhají Alb. 28ᵇ; když šest dní pominuchu AlxV. 2190. Jiné doklady v. v § 147 č. 11 a).

[279]číslo strany tiskuŘidčeji bývá v jazyku starším věta bezpodmětá a přísudek v sing.; na př.:

dřéve než šest dní pominu AlxV. 2187; jiuž bě šest dní pominulo t. 1995; devět měsiec minu Pil. d.; sedm klasuov ktvieše Lit. Gen. 41, 5.

V jazyku novém je vždy věta bezpodmětá a přísudek v sing.; na př.: pět…, deset…, sto… bojovníkův jest raněno.

3. Když číslovky dva dvě, třie tři, čtyřie čtyři jsou členem výrazu složitého, tedy ve výrazích dva-ná-dcěte atp. žádáme větu s podmětem a přísudek v plur. Tak bývá někdy v jazyku starém; na př.: stáchu na měle dvě stě korábóv AlxV. 583; těch dvanádcte žebr nahnuty sú jako polúobručie Sal. 773; 16 lotrů vsedli na vůz WintObr. 2, 163 (z r. 1523); tak sě dokonaly třináste otázek AlchAnt. 116ᵇ; jědechu jich u počtě dvanádcste (sic) Lit. 2. Reg. 2, 15.

Jindy tu bývá přísudek v sing.; na př.: s obú stranú jedieše dvanádcet muží AlxV. 1222. Jiné doklady v. v § 147 č. 11 b).

2. Číslovky řadové.

246. 1. Jsou na otázku kolikátý? Na př.: druhý, pátý, stý.

2. Jak se vyjadřují, ukazují následující příklady:

1. = první, nebo prvý; na př.: první den AlxV. 1142, od Bořivojě prvnieho DalJ. 23 rkp. Ff., první rybu, jižto jmeš Krist. 61ᵃ, kapitola šestdesátá prvnie Pror. 45ᵃ, vy cná mužě… budeta prvnie na mém dvořě Pass. 283; kapitola prvá Pror. Isa., kapitola stá prvá Baw. 275, prvý blázen Vít. 42ᵃ, prvá studnicě t. 44ᵃ atp., dosud tak; –

2. atd. = druhý, třetí, čtvrtý, pátý,… desátý ; na př.: kapitola druhá Pror. Isa., druhý blázen Vít. 42ᵇ; třetí blázen t. 42ᵇ, kapitola třetie Pror. Isa., třetí (blázen) Vít. 42ᵇ; čtvrtý blázen tamt., kapitola čtvrtá Pror. Isa.; kapitola pátá t., pátý (blázen) Vít. 42ᵇ; šestý (blázen) t., kapitola šestá Pror. Isa.; kapitola sedmá t., sedmý (blázen) Vít. 42ᵇ; osmý (blázen) Vít. 42ᵇ, kapitola osmá Pror. Isa.; kapitola devátá t., devátý (blázen) Vít.42ᵇ; kapitola desátá Pror. Isa., desátý (blázen) Vít. 42ᵇ atp., dosud tak; –

11. atd. – 19. = a) pátý-ná-dcěte n. pátý po desěti atp.; na př.: kterého by chtěl bóh voliti druhýmnádcet apoštolem Štít. ř. 235ᵇ, v druhémnázte létě Hrad. 72ᵃ, druhýnádcet den Ol. 3. Esdr. 8, 62, druhýnádcět měsiec t. Esth. 2, 12; třetiehonádste dne Krist. 23ᵃ, třetínádst den JM. 399, třetienádcte neděle HusPost. 169ᵃ; v čtvrtémnádcět výkladě Alb. 83ᵃ, čtvrtýnáste (blázen) Vít. 43ᵃ, čtvrtýnázt den Hrad. 69ᵃ, do čtvrtéhonádcte dne Ol. Ex. 12, 6, čtvrtéhonádcete dne t. 3. Esd. 7, 10; puol pátynádste českých mil Krist. 32ᵇ, léta pátéhonádcet Ol. 2. Par. 15, 10; šestýnáste (blázen) Vít. 43ᵃ; papež sedmýnáct PulkR. 64ᵃ, sedmýnáste (blázen) Vít. 43ᵃ; osmýnáste (blázen) t. 43ᵃ, osméhonádcet léta Ol. 2. Par. 34, 8, osméhonádcte [280]číslo strany tiskuléta t. 3. Reg. 15, 1; v devátýchnázt knihách Pass. 392, devátýnáste (blázen) Vít. 43ᵃ; druhé léto po deseti AlxV. 165; –

b) pátý nádcatý, -dcětý, -dctý atp.; na př.: druhý nástý (blázen) Vít.42ᵇ, v druhém nádctém měsieci Ol. Ezech. 29, 1; třetí nástý (blázen) Vít. 43ᵃ, třetí nádctý (los) Ol. 1. Par. 24, 13, od třetieho nádcetého léta Pror. 81ᵃ, třetie nádcté léto Ol. Gen. 14, 4; čtvrtý nádctý den t. Ex. 12, 18, čtvrtý nádcatý den t. Num. 9, 3, čtvrtý nádctý (los) t. 1. Par. 24, 13, v čtvrtém nádctém rozdělení Kruml. 211ᵇ, ve čtvrtém nástém létě Pror. Isa. 36, 1; kapitola pátá nástá Pror. Isa., pátý nádctý den Otc. 298ᵇ, pátý nádcatý den Ol. Lev. 23, 6, pátý nádctý (los) t. 1. Par. 24, 14, pátého nádctého dne t. 1. Mach. 1, 57; kapitola šestá nástá Pror. Isa., od šestého nádstého léta Otc. 419ᵃ, šestý nádctý (los) Ol. 1. Par. 24, 14; sedmý nádctý (los) t. 24, 15; kapitola osmá nástá Pror. Isa., léto osmé nádsté t. 81ᵃ, Daniel biskup osmý nádstý PulkR. 136ᵃ, osmá nádctá přímluva t. 24ᵇ, osmý nádctý (los) Ol. 1. Par. 24, 15, léta osmého nádcetého t. 2. Par. 13, 1; kapitola devátá nástá Pror. Isa. léto deváté nádsté Pror. 102ᵇ, devátý nádctý (los) Ol. 1. Par. 24, 16.

Některé doklady jsou nezřetelné; na př.: patenadciete léto Pass. 483, cžtwrtenadczte léto Ol. Gen. 14, 5; lze čísti: páténádcěte, nebo páté nádcěté, čtvrténádcte, nebo čtvrté nádcté.

c) patnádcatý, -dcětý, -dctý atp.; na př.: jedenácté léto AlxV. 813, jedenástý (blázen) Vít. 42ᵇ, kapitola jedenástá Pror. Isa., jedenáctý (los) Ol. 1. Par. 24, 12, jednádctého dne t. Ezech. 29, 1; dvanádctý (los) t. 1. Par. 24, 12, kapitola dvanástá Pror. Isa.; kapitola třinástá t.; kapitola čtrnádstá t.,čtrnádcětý den Koř. Skutk. 27, 33; kapitola sedmnástá Pror. Isa.; nč. jedenáctý, dvanáctý atd.; –

d) 19. = bez jednoho dvadcátý; na př.: bez jednoho dvadcátý (rozdiel) Ol. Lev. 19 (nápis), t. 2. Par. 19 (nápis) a Ex. 19 (nápis), bez jedné v dvacáté kapitole Rozbor 722.

20. = desátý nádcěte, desátý nádcětý, atd.; dvadcátý atd.; na př.: (blázen) desátýnáste Vít. 43ᵃ, (biskup) desátý náztý Pass. 327; kapitola dvadcátá Pror. Isa., ve dvadcietém létě Ol. 1. Reg. 7, 2; nč. dvacátý.

30. atd. – 90. = třidcátý, -dcietý, padesátý…; na př.: (požitek) třidcátý Koř. Mat. 13, 8, kapitola třidcátá Pror. Isa., třidcietého léta Pass. 388; kapitola čtyřidcátá Pror. Isa.; kapitola padesátá t., do léta paddesátého Ol. Num. 4, 39; (požitek) šestdesátý Koř. Mat. 13, 8, kapitola šestdesátá Pror. Isa.;

do šestéhodcát léta ad sexagesimum annum Ol. Lev. 27, 3 (chyba), do léta pátéhodcát ad annum quinquagesimum t. Num. 4, 35 (též), od dvúdczátého léta t. Num. 1, 3 (též).

21. atd. – 29. = prvý-mezi-dcietma atp.: prvýmezidcietma (blázen) Vít. 43ᵇ; druhéhomezcietma dne Ol. Jud. 2, 1; třetiemezidcietma přiemluva [281]číslo strany tiskuPulk. 30ᵃ; sedméhomezidcietma dne Ol. Gen. 8, 14; – prvý mezidcátý, -cietmý: (los) prvý mezcietmý t. 1. Par. 25, 29; (los) druhý mezcietmý t. 25, 28, druhý mezcietmý (blázen) Vít. 43ᵇ; třetí mezcietmý (blázen) t., třetí mezcietmý den Ol. 2. Par. 7, 10, třetí mezcietmý (los) t. 1. Par. 25, 30; (los) čtvrtý mezcietmý t. 25, 31, čtvrtý mezcietmý (blázen) Vít. 43ᵇ, biskup čtvrtý mezdcietmý PulkR. 150ᵃ, (měsíc) čtvrtý mezcietmý ChirB. 40ᵃ, pátý mezcietmý (blázen) Vít. 43ᵇ; šestý mezcietmý (blázen) t.; přiemluva devátá mezidcátá PulkR. 38ᵃ; – jeden-mezi-cietmý atd.: (zástup) jedenmezcítmý Troj. 112ᵃ, jedenmezidcietmé léto Pass. 403, jedenmezcietmý Ol. 1. Par. 24, 17, v jednommezcietmém létě t. 2. Par. 36, 11; den dvamezcítmý Háj. 43ᵃ, (zástup) dvamecítmý Troj. 112ᵃ (zástup) třímezcítmý tamt.; (zástup) čtyřmezcítmý tamt.; čtrmezcietmá kapitola BrigF. 97; den pětmezcítmý Háj. 262ᵃ, pětmezcítmý (zástup) Troj. 112ᵃ; v šestmezcítmém letě Háj. 49ᵃ; osmmezcietmá kapitola BrigF. 36, osummezcietmá kapitola t. 101, osmmezcítmý den Háj. 453ᵇ; – dvadcěti prvý atp.: dvadcěti čtvrté léto Pass. 403; – dvadcátý a jeden n. jeden a dvadcátý, -cietý atp.: kapitola dvadcátá a dvě Pror. Isa., kapitola jedna a dvadcietá tamt., nč. jedenadvacátý atd.; – dvadcátý, -dcietý prvý n. prvý a dvadcátý, -dcietý n. dvadcátý, -dcietý a prvý atp.: kapitola dvadcátá čtvrtá, dvadcátá pátá Pror. Isa., kapitola dvadcietá šestá, dvadcietá sedmá, dvadcietá osmá tamt.; biskup pátý a dvadcátý PulkR. 159ᵇ; kapitola dvadcátá a třetie Pror. Isa.; nč. dvacátý první, dvacátý druhý atd.

31., 32. atd. – 99. = po pětidcát pátý atp.: léta po třídcetech čtvrtého DalJ. 47; po pětidcát pátého (léta) Hrad. 22ᵃ, po padesát léta čtvrtého t. 19ᵇ; – patdesát pátý n. patdesát a pátý: čtyřidceti druhá kapitola PulkR. 57ᵇ; léta sedmdesát a pátého Comest. 33ᵇ; – patdesátý pátý, pátý a patdesátý: kapitola třidcátá čtvrtá Pror. Isa., kapitola třidcátá devátá PulkR. 53ᵃ; kapitola čtyřidcátá pátá Pror. Isa.; kapitola padesátá devátá PulkR. 53ᵃ; nč. třicátý druhý atp.; kapitola sedmá a čtyřidcátá Pror. Isa., třetie a třidcátá přiemluva PulkR. 44ᵃ, léta šestého a třidcátého Ol. 2. Par. 16, 1, sedmého a třidcátého léta t. 4. Reg. 3, 10; – jeden a patdesátý atp.: jedna a třidcátá přímluva PulkR. 42ᵇ, kapitola jedna a čtyřidcetá tamt. 57ᵇ, léta jednoho a třidcátého Comest. 159ᵇ, jednoho a třidcátého léta Ol. 3. Reg. 16, 23; nč. jedenatřicátý atd.

100., 200., … 1000., …: dvúsetný, dvústý ducentesimus Lact. 54d; čtvrtéhostého VJP. 68; léta sedmstého Comest. 152ᵃ; tisúciemu (dáno jest) Kunh. 149ᵃ, tisície částka Kruml. 97ᵇ, léta tisícieho Pr. pr. 244; tisíctý Lact. 105ᵇ; nč. tisící, dvoutisící, … pětitisící n. pěttisící, … milliontý atd.

101., … 135., … = stý prvý, stý a prvý: kapitola stá prvá Baw. 275, kapitola stá druhá t. 276, kapitola stá třetie t. 279, kapitola stá čtvrtá t. 280, kapitola stá šestá t. 282, kapitola stá devátá t. 286, kapitola stá jedenádstá [282]číslo strany tiskut. 288, kapitola stá dvanádstá t. 289, kapitola stá třinádstá t. 290, kapitola stá osmnádstá t. 298, nč. stý první, stý jedenáctý atd.; kapitola stá a desátá Baw. 286; – prvý ke stu, sedmdesát ke stu čtvrtý atp.; desáté ke stu léto Pass. 355, sedmdesát ke stu čtvrté léto t. 74; nč. sto první atd.

201., … 216., … 220., … 356., …: šest set dvadcieté léto Pass. 149, tři sta osmdesátého léta t. 422; dvě stě šesténádcté léto t. 407; čtyři sta a dvadcěti čtvrté léto t. 403, tři sta čtyřidcěti třetieho léta t. 33; dvě stě a devaddesáté osmé léto t. 56; dvě stě osmdesát sedmé léto t. 95; – po osmi set (stech) po devietidcát čtvrtý atp.: léta po osmi set po devietidcát čtvrtého DalJ. 23, léta po osmi set po dvú cátú čtvrtého t. 23, léta po devieti set po dvú dcátú osmého t. 30, léta po devieti set a po devietidcát šestého t. 32, léta po devieti stech letech a po šestdesáti sedmého PulkR. 27ᵃ; nč. pětistý patnáctý n. pětset patnáctý; pětset padesátý šestý n. pětset šestapadesátý.

1110., … 1211.,… = léta páně tisícieho pětistého dvamezcítmého ChelčP. 281ᵇ, léta božieho tisícého čtyřstého devadesátého VšehK. 164ᵇ; tisíc dvěstě třidcěti osmé léto Pass. 27, tisíc dvě stě jeden mezidcietmé léto t. 417, to sě událo… tisíc dvě stě čtyřidcěti let třetieho t. 30, léta božieho tisíc tři sta devadesát osmého List. 1398 (Výbor); – tisíc a desáté ke stu léto Pass. 355; – po tisúci po třech dcětech osmý atp.; léta po tisíciu po třech dcětech osmého DalJ. 43, po tisíciu po čtyřechdcát čtvrtého t. 47, po tisíci po čtyřidcěti čtvrtého t. 47, po tisíci po dvú stú čtvrtého t. 75, po tisíci po stu po osmidcát čtvrtého DalJ. 73, po tisíci po dvú stú po čtyřech dcětech druhého t. 82, po tisíci letech a po třidcěti léta osmého t. 43, po tisíci sedmdesát ke stu čtvrté léto Pass. 74, léta po tisíci čtvrtého DalJ. 37.

3. Za číslovku řadovou bývá základní, zejména v letopočtech; na př.: od léta čtyrmecítma Comest. 34ᵃ, léta sedmmetcítma t. 159ᵇ; léto božie tisíc sto čtyřidcěti a pět Jindřich Moravský biskup s Otú kniežetem Olomúckým na pút do Říma vzdvihli sú sě Pulk. 97 (Šemb. lit. 498), léto božie tisíc sto čtyřidceti a šest tento jistý biskup… Pulk. t., léto božie tisíc sto dvadceti Vladislav tyto hrady opravil PulkR. 86ᵃ.

247. Některé výrazy s číslovkami řadovými a jich význam.

1. Číslovka řadová tvaru jmenného jest ve výrazích pól páta, fem. pól páty atp.; na př.: puol čtvrty míle Krist. 69ᵇ, puol desáty neděle Trist. 228, puol pátynádste míle Krist. 35ᵇ, za puol sedmecítmy kopy grošuo KolČČ. 7ᵃ (1546). Jiné doklady v. v § 177 č. 1 a 3.

2. Číslovka řadová jest ve výrazích sám desát, sám desátý atp.: na př.: pan Albrecht (Kostka) jel na voze sám čtvrt do Brna Jar. 67, král sám šest sě túláše DalJ. 109, (pohnaný) má sám sedm přísahati Řád pz. 35, 36; jiné doklady v. § 177 č. 1.

[283]číslo strany tisku3. Druhé, třetie atd. = po druhé, po třetí…; na př.: ale že jsem dřéve psal o nich, nebudu tuto druhé toto psáti Štít. uč. 132ᵇ; tento druhý rúcho proměniv druhé dnes almužnu béře Pass. 123; ktož jest jednú křšťen, ten nemá druhé křšťen býti Štít. uč. 115ᵃ; jediné ač kto druhé narodí se ChelčP. 162ᵇ; jakož jest se dožádala jednau i druhý při páních starších Lún. pam. 1582; (póhon) hned komorníkem vyhlašuje sě prvé, druhé, třetie Hilar. 26ᵃ; druhé mu trúbiti kázachu… a když třetie trúbieše DalJ. 34; kokot třetie zapěl Hod. 40ᵃ; (distilluj) pětkrát, páté v písku AlchAnt. 31ᵇ; (distilluj) šestkrát, sedmé v písku t. 36ᵃ; (distilluj) dvanástkrát, třinásté v písku t. 38ᵇ.

Vedle toho bývá také po druhé atp.; na př.: kterak muož člověk naroditi sě po druhé ChelčP. 160ᵇ.

4. Číslovky řadové bývají u výčtech; na př.: …druhé pomněte na pokoru…, třetie ty nábožné napomínám…, čtvrté těm řku…, páté řku, aby…, šesté ty nábožné napomínám … ŠtítV. 72–75; počet proviňení jde na nás: jedno, že přijímáme, druhé, že utrácíme… ChelčP. 259ᵃ; pak-li provede (přísahající přísahu) po jednú, po druhé nebo po třetie, má (písař) jemu řéci… VšehJ. 94; tobě sem zapomněla pověděti, že já chci, aby se ty všecky truhly zapečetily… Za druhé, poněvadž tam zůstanou modrací, dej je složiti do těch truhel… Za třetí poroučím, abyšte truhlu páně z Lobkovic taky dali naložiti ŽerKat. 155; tomu místa dáti nemůžeme z těchto příčin: předně…; za druhé, příhlas a prodloužení se vysvětlovati mohou…; za třetí, ve slovanštině někdy žádného příhlasu a prodloužení není… Šafařík, Sebrané spisy III–60; předně…, za druhé…, za třetí…, za čtvrté… TomP. 3, 537 (a j. častěji).

5. Druhý znamenává = jiný, některý; na př.: (žaloby) některé ze škod, jiné z moci, druhé z nářku cti atd. VšehJ. 48; (praporce) druhé pozlacené a některé prosté Lobk. 13ᵃ; viděl sem, že v té zahradě druhé víno bylo zralé a druhé nezralé t. 58ᵃ; spali sme druzí a druzí se túlali Lobk. 106ᵃ; (obrazové) druzí piedi z výši a druzí menší a druzí větčí t. 25ᵇ; také vína v hrozniech výborná a sladká, červené, bílé, ješto druhé veliké jahody měly jako slívy a druhé víno to v hrozniech mělo jahody žluté a podlúhovaté t. 80ᵇ; až přátelé je (zajaté) vyplatí, a druhý několik tam (v zajetí) let zůstane, než o ňm zvědí t. (cit. Vlček, Děj. lit. 255); (paní v Benátkách v průvodě knížecím) měly na sobě klénotuov za několikokrát stotisíc, neb druhá měla toho na sobě za pět tisíc, druhá za šest, druhá za 10, druhá za 15 a druhá za 20 tisíc zlatých t. (tamt. 253).

6. Jeden- druhý vyjadřuje vespolnost, střídavost; na př.: tupí jeden druhého Štít. uč. 75ᵃ; přijímajíc jeden druhého do svých domóv t. 50ᵇ; nemóž jeden druhého připuditi Rožmb. 109; jiné doklady v. v § 415, č. 2 b.

[284]číslo strany tisku7. Číslovka řadová brává se za násobnou; na př.: (užitek bude) šedesátý ŠtítMus. 67ᵃ; stý užitek móž učiniti siemě slova božieho a v těch, kteříž jsú v manželství, třidcátý t. 67ᵃ; některé (siemě) přineslo požitek stý, některé třidcátý, některé šedesátý HusPost. 35ᵇ; (símě) když vzešlo, učinilo užitek stý ChelčP. 66ᵃ.

8. Z číslovky řadové prvý vzniklo substantivum prv, na př.: na samý prv BartD. 1, 264 (mor.-slc.); nájsami prvék bežali t. 155 (též). Srov. § 192 č. 9.

9. Devátá atp. = mše o deváté hodině; na př.: byl jsem na deváté Us. nč.; byl jsem na půl osmé tamt.

3. Číslovky druhové.

248. 1. Číslovky druhové jsou na otázku kolikerý? Na př.: dvojí, paterý, sterý.

2. Číslovky ty jsou:

jeden (ve smyslu = jednoho druhu; na př.: jedno víno = jeden druh vína Us. nč., jsme jedné víry, jednoho smýšlení tamt.);

dvój dvojí, obój obojí, trój trojí; na př.: dvój lid Alb. 96ᵇ, dělají cukr dvój KabK. 25ᵇ, dvojí věk Troj. Jg., dvojí čin Us. nč.; obój los Ben. Esth. 10, 11, zákon obůj Kom. Jg., na obojí stranu Vel. Jg., Br. Jg.; trój póhon Rožmb. 87, jenž jest trój a jeden Modl. 126ᵃ, trój stav Štít. uč. 67ᵃ, trój rozum Alb. 96ᵇ, trojí stav Us. nč.; jiné doklady v. v § 249;

čtver čtverý, pater paterý,… desater desaterý, dvójnádcěte n. dvojínádcěte n. dvanádcterý, dvanácterý…; na př.: čtver hod Štít. uč. 132ᵇ; sedmer zlý duch Štít. ř. 138ᵃ; osmer jest lid Alb. 89ᵃ, osmerý lid jest ML. 57ᵇ; súdíce dvojnást národ židovský duodecim tribus Israel EvVíd. Mat. 19, 28, súdíce dvójnádcet národ židovský t. Luk. 22, 30, súdiece dvojenádcte pokolenie Lit. Luk. 22, 30; vedlé počtu dvanáctera pokolení Br. Ex. 24, 4, aby jich dal dvanácteru pokolení t. Num. 34, 13; nč. čtverý, paterý, desaterý, tisícerý atp.; paterastý BartD. 1, 154.

Rozdíl mezi dvój atd. a dvojí je rozdíl tvaroslovný: dvój jest sklonění zájmenného, dvojí složeného; v. III, 1, § 413.

Také rozdíl mezi čtver atd. a čtverý je tvaroslovný: ono je sklonění jmenného, toto složeného; v. zde výše § 176 a III, 1 § 245.

3. Číslovky druhové znamenají dílem druh, na př.: jedno víno, dvoje víno, čtvero víno Us. nč., sedmer zlý duch Štít. ř. 138ᵃ, osmer jest lid, ješto boha hanie Alb. 89ᵃ, dvanáctero pokolení Br. Ex. 28, 21, – dílem pak vyslovují prostě jen číslo (jako číslovky základní), na př.: dvoje vrata, patery hodiny Us. nč., jmám čtvery škorně Hrad. 124ᵃ, čtvera pekelná vrata AlxB. 4, 11.

249. Číslovky druhové klademe více méně pravidelně:

[285]číslo strany tisku1. Když počítáme předměty podle druhu. Na př.: trój póhon Rožmb.87; trój řád Štít. uč. 65ᵇ; (darové) jsú troji Alb. 99ᵇ; čtvera zvěř ŠtítV. 148; položil sem šester hřiech smilstva ŠtítMus.67ᵇ; sedmer zlý duch Štít. ř. 138ᵃ; pláč jest truoj Hád. 108ᵇ; (tělo) dvoje, troje Kunh. 149ᵃ; o té dvojí koruně Hug. 242; v obojí ruce Kladr. Deut. 9, 15; bieše belhav na obojí nohu Kladr. 2. Reg. 9, 13; nenie dvoje tělo božie ani troje Modl. 134ᵇ; ze čtverého dřívie Mand. 3ᵃ; dělají cukr dvój KabK. 25ᵇ; sedmeři jsú manželé zlí ŠtítV. 39; ti osmeři křesťané (v Jerusalemě) jsú… Lobk. 127ᵃ (= osmerého vyznání); jedna utrpenie sú odehnánie jedniem hřiechóm, druhá druhým ŠtítBud. 186; dvoje rúcho Ben. Súdc. 17, 16; oboje panny mají dobré činy Štít. ř. 231ᵃ; vizi panny dvoje Štít. uč. 36ᵃ, brány troje KolEE. 1ᵃ (1618); dvoji lidé v křesťanské vieře zabluzují Štít. uč. 7ᵇ; léta jsú dvoje VšehK. 161ᵇ; nč. dvoje sukno, víno, desaterý počet, tisícerá práce atp.

2. Když počítáme předměty abstraktní. Na př.: jednota trojie Modl. 60ᵇ; tuť móž býti dvój rozum a obój pravý ŠtítV. 185; z té dvojé smrti jest také dvoje z mrtvých vstánie Štít. ř. 181ᵇ; máme troji pokoru mieti ŠtítV. 216; troji kázn mievá Štít. ř. 241; dvojím činem Pass. 358; trojím činem (způsobem) Alb. 96ᵇ; čtverem činem móž býti člověk pyšen Štít uč. 133ᵃ; z toho hoře… mohú živí pomoci umrlým čtverem činem t. 156ᵃ; to ť devaterem přichází činem Štít. ř. 237ᵇ; devaterem umem ŠtítOp.; devaterým obyčejem ŠtítMus. 68ᵇ; šesterým obyčejem t. 64ᵇ; čtverým obyčejem HusPost. 19ᵇ; tu sě dvoje dobré stalo Pass. 35; mezi dvým zlým Baw. 64; moc dvoje silnějšie jest jedné ŠtítOp. 116ᵃ; protiv sedmeře svátosti Modl. 119ᵃ, Alb. 95ᵇ, ŠtítV. 221; z sedmery svátosti Alb. 38ᵇ; ot šestery věci Alb. 80ᵃ; podlé této sedmery věci Štít. ř. 202ᵃ; z sedmery věci ŠtítMus. 55ᵇ; ze čtverý věci stvořeni jsme Mat. 49; pro čtveru věc Alb. 104ᵇ; sedmera věc t. 105ᵇ; jest troje věc Štít. ř. 320ᵃ; dvoje věc Ben. Jg.; dvuojě věc OtcB. 87ᵇ; máme sedmeru příčinu Štít. ř. 202ᵃ; jmieti pateru ctnost HusPost. 36ᵇ; trój stav Štít. uč. 67ᵃ, NRada 1153; jest čtver stav Alb. 35ᵇ; dvojé hanby hoden jest Brig. 49ᵃ; dvojě podstat Pass. 295.

Substantiva neutr. na -ie mívají při sobě číslovku druhovou při významu abstraktním i konkretním. Na př.:

dvoje svěcenie Pass. 384, t. 421; troje svěcenie t. 422; trojeho zapřěnie Krist. 97ᵃ; dvoje přispořenie Pass. 308; spasenie dvoje Modl. 146ᵇ; skrzě troje pomodlenie t. 157ᵇ; dvuoje rozdělenie OtcB. 5ᵇ; dvuoje utěšenie t. 28ᵇ; troje odpověděnie Krist. 97ᵇ; dobroděnie jest troje Alb. 70ᵇ; dvoje z mrtvých vstánie Štít. ř. 181ᵇ; troje podobenstvie Ben. 4. Esdr. 4, 3; trojeho sě nebezpečenstvie vystřěz Štít. ř. 134ᵃ; ješto desateru božiemu přikázaní protiví sě ŠtítV. 141, v desateře božiem přikázaní Štít. uč. 133ᵇ; v tomto dvém přikázaní Krist. 82ᵇ; osmero blahoslavenstvie Modl. 120ᵃ: dvoje pokolenie t. Jos. 14, 4; dvanáctero pokolení Br. Ex. 28, 21; aby jich [286]číslo strany tiskudal dvanácteru pokolení Br. Num. 34, 13; súdiece dvojenádcte pokolenie Lit. Luk. 22, 30.

3. Když počítáme předměty skupené a hromadné. Na př.:

ze mne bude kněžstvo patero, ale brzo zhyne čtvero DalJ. 6; v uobojiem kněžství DalC. 28; osmer lid jest, ješto boha hanie Alb. 89ᵃ; bóh poslal jej (Jeremiáše) ku pateru lidu Štít. ř. 206ᵃ; o pateru lidu Alb. 90ᵇ; osmerý lid jest, jenž boha hanie ML. 57ᵇ; ku pateru lidu v křesťanství Štít. uč. 144ᵃ; dvůj lid Br. Gen. 25, 23; obój lid Ol. 1. Reg. 4, 3; dvój lid Alb. 91ᵃ; obojemu vojsku kažmy s mírem státi DalC. 28; dvojě vojě AlxH. 4, 27; dvojě voje AlxV. 1281; Marta ten truoj otdiel spravováše Pass. 333 (t. j. statek byl rozdělen ve tři díly, Marta spravovala všecky, spravovala trojí oddíl = skupení tří oddílův); súdíce dvojnást národ židovský duodecim tribus Israel EvVíd. Mat. 19, 28; súdíce dvójnádcet národ židovský t. Luk. 22, 30; dvé holaubátek Bibl. Jg.; dvý pacholátek Pref. Jg.; dvý pacholat ŽerKat. 103; pak-li by pán buoh vobý těch dětí ráčil rozlúčiti s tímto světem KolČČ. 207ᵇ (1554); dvé dítek Us. spis.; až do tré telat KolA. 1514 (tré neskloň.); za trý prasat KolČČ. 110ᵇ (1549); to všeckno poraučí dětem svým, čtverejm KolČČ. 57ᵃ (1561); všeho dobytka vezmeš s sobú sedmero, a sedmero samciev a samic Ol. Gen. 7, 2; ve čtvery lidi HusPost. 35ᵇ; patery šaty Br. Gen. 45, 22, nč. patery šaty atp.; jdiechu jedny panie Pass. 201; (sv. Dominik) jedny kacieřě přěhádal t. 413; jehožto tělo panny jedny pochovaly t. 273; jedny sprostné staré ženy… řechu tamt.; (bóh) v rozličných anděléch rozličné činí věci: v gednych (sic) sě ukazuje, v druhých atd. ŠtítBud. 108; sta sě na jedny hody (svátky) 17b; by boj tvirdý s obú stranú, nejednu smirtedlnú ránu obojě sobě tu dachu AlxB. 82; protož oboji, pacholci i děvky, bohu služte ŠtítMus. 20ᵇ; na pole vyjedú oboji (t. oboje vojsko) Baw. 164; král o téj válcě počě netbati, obojim (židům i křižovníkům) řka DalC. 86; nic v tom proti právu oboji neučinie VšehK. 197ᵃ; od desk oboji spolu (mají) zaplatiti ListJHrad. 1388; oboji znamenajte Štít. uč. 5ᵇ; oboji sě o smrt dělé AlxV. 2042.

4. Když počítáme předměty párové a pomnožné. Na př.: jmám čtvery škorně Hrad. 124ᵃ; čtvera pkelná vrata AlxB. 4, 11; dveře sú čtvery Mand. 33ᵃ; v jedněch starých knihách Pass. 229; (ti budú držeti) patery knihy Mojžiešovy HusPost. 56ᵇ; knihy devatery Všeh.; čtvery peníze KolČČ. 22ᵇ(1552); jeli jsme ještě dále na čtvery i patery hony Pref. 52; (kostelík) od nás byl asa hony sedmery neb osmery t. 27ᵇ; jeli sme dále asa patery neb šestery hony t. 126ᵇ; nechali sme jie (insule) snad paterajch honuov po levé ruce t. 28ᵇ; několikery hony t. 31ᵇ; jezero (vedlé bojiště) honóv dvojich široko krví sě téci vidieše Ol. 2. Mach. 12, 16, ale: od Jeruzalema pět honóv Ol. 2. Mach. 11, 5; vidle dvoje KolEE. 28ᵃ (1731); [287]číslo strany tiskunč. jedny rukavice ein Paar Handschuhe, dvoje kalhoty, jedna kamna, dvoje vrata, čtvery dveře, patery hodiny atp.

5. Když vyjadřujeme číslo v povaze jména podstatného (slovem zpodstatnělým). Na př.: na tré DalC. 9; do tré Štít. ř. 10ᵃ; král slíbi jima, což který prositi bude, že dá jemu a dvé to druhému ŠtítV. 121; dvé to má vrátiti duplum Ol. Ex. 22, 9; ty díly na tré dělíme KolČČ. 20ᵇ (1543); její díl jest na dvý rozdělen (pro dvě děti) t. 207ᵇ (1554); jedno z dvého Pass. 558; toho j’ sě trého střieci Štít. ř. 134ᵃ; Job děkoval z obého Alb. 24ᵇ; by trého toho neučinil tria ista Ol. Ex. 21, 11; užitek obého t. Sir. 20, 22; kromě toho trého Br. Jg.; z toho dvýho Beck. 1, 165; z toho čtvera Štít. ř. 132ᵇ; proti tomu dvému Brig. 133ᵃ; k tomu čtveru čím blíže budem Štít. ř. 182ᵃ; k tomu trému Kom. Jg.; o prvém trém die sv. Řehoř Štít. ř. 125ᵇ; o tom trém t. 192ᵃ; ač sě v tom dvém neostřěžeš AlxV. 289; v obém tom Vel. Jg.; po dvém Br. Gen. 7, 15; nemohú-li tiem obým své mysli ustanoviti Štít. uč. 41ᵃ; dvým jej ukárali Štít. ř. 144ᵃ; obým tiem máme příčinu ku pokoře t. 148ᵃ; tiem trým troje činy činiti móžem t. 228ᵃ; mezi dvým Alb. 10ᵇ; budem tiem čtverem obdarováni Štít. ř. 182ᵃ; nč. vol ze dvého, (jídlo) na dvoje, troje, prkno je na dví (t. zlomeno), ve dví Us., ke dvému Us. spis., po dvém tamt.

4. Jiné určité výrazy číslovkové.

250. Kromě číslovek základních, řadových a druhových jsou ještě číslovkové výrazy jiné, a to výrazy, jimiž vyjadřuje se 1. podílnost a 2. násobnost, aneb 3., v nichž význam číslový jest pojat jako předmět samostatný a pojmenován jménem podstatným.

1. Podílnost (distributivnost) vyjadřuje se výrazy: po jednom, po dvú, po dvém atp.; na př.: poslal je (Ježíš učenníky) po dvú binos EvVíd. Luk. 10, 1; (ovcě) jmajíce po dvém jehnec Ol. Cant. 4, 2; zsadichu sě v rozdiely po stu a po pětidcát discubuerunt in partes per centenos et quinquagenos Koř. Mark. 6, 40; kažte jim sésti po padesáti EvOl. 279ᵃ; sadím po kroši Hrad. 125ᵃ; aby každý po kusu vzal Krist. 54ᵇ; nč. kus prodává se po zlatém, po dvou zlatých atp.; – dva a dva, sto a sto atp.; na př.: z hovad dvé a dvé vezmeš Br. Gen. 7, 2; zjímav množstvie mužóv, sto a sto zvázav jich jako vězníkóv, poslal do Uher Pulk. 43ᵃ; dosud tak; – každéch deset sósedu patřeło k jednemu desátku BartD. 2, 56 (han.).

2. Násobnost (multiplicatio) vyjadřuje se:

a) Číslovkami druhovými; na př.: dvoje sukno (ve smyslu = dvojnásobně složené sukno) Us. nč.; čtvero poschodí t.; velmi viec vezmeš za to, co chudým dáš, nebo za to desatero toho přijmeš Kruml. 144ᵇ.

b) Číslovkami řadovými; na př.: (užitek bude) šedesátý ŠtítMus. 67ᵃ; jiné doklady v. § 247 č. 7.

[288]číslo strany tiskuc) Číslovkami zvláštními, odvozenými z druhových nebo základních (zřídka) koncovkou -itý, -atý, dvojitý, dvojatý; na př.: moc dvojitá silnější jest než jednostajná Štít. uč. 27ᵃ, 32ᵇ; moc dvojitá silnějši jest jednostajné ŠtítMus. 96ᵃ; všecko dvojité stvořenie omnia duplicia Ol. Sir. 42, 25; dvojitý jazyk BrigF. 107ᵃ; svými trojitými zuby hryze (= třemi řadami zubů) ŠtítOpat. 63ᵇ; utrhač… trojitými zuby hryze skutky jiných t.; nč. dvojitý, trojitý, dvojatý, trojatý; –

-ný, dvojný, trojný, čtverný, desaterný, – desietný atp.; na př.: v jeskyni dvojné duplex Comest. 42ᵇ; v jeskyni dvojný t. 33ᵇ; v jeskyni dvojnéj t. 184ᵃ; dvojná vrata Lact. 23d; tvárnost čtverná práva forma quadriformis iuris SequE. 56ᵇ; čtverný počet trénásobně pokládajě Koř. 1ᵃ předml. k Mat.; čtverný počet Kladr. tamt., Pernšt. t. atd.; bez paterné horkosti Háj. herb. 162ᵃ; a číslo šesterné jest naplněno, totiž již jich šest bylo EvOl. 14ᵇ; v šesterném čísle in senario Comest. 7ᵃ; v číslo sedmerné vstúpili sú EvOl. 16ᵃ; vznělé húslky desaterných strun Pass. 306; desietný t. peniez, jenž jest deset jiných peněz platil HusŠal. 60ᵇ; –

-duchý, jednoduchý, dvojduchý, dvéduchý, sedmeroduchý atp.; na př.: jednoduch simplois Prešp. 1788, jednoduch Rozk. 2733 (zpodstatnělé jednoduchý); ať odějú sě jak v dvojduchým sicut diploide ŽWittb. 108, 29; dvojduchým ŽGlossKlem. tamt., dvojduchem ŽGloss. tamt.; duplico dvojiti, dvéduchého něco udělati Lact. 195ᵇ; dvýduchý oděv duplex vestis, diplois t. 52ᵃ; dvojduché dveři BartD. 1, 209 (= dvojité); čtveroduchý quadruplex Lact. 135d, t. 136ᵃ; sedmeroduchý SlovKlem. 44ᵇ; nč. jednoduchý, dvojduchý (dvouduchý je odchylný novotvar); –

-násobní, -násobný, dvojnásobní, -ný, dvénásobní, dvienásobní, -ný, dvojenásobný, dvúnásobní, trojnásobní, trénásobní, atp.; na př.: plášť dvojnásobní Kruml. 66ᵇ; dvojnásobnie odplata HusŠal. 155ᵃ; dvojnásobní spůsob Háj. herb. 48ᵃ; listíčko dvojnásobní i trojnásobní t. 274ᵃ; obleče tě (bóh) v dvojenásobné rúcho spravedlnosti diploide iustitiae Ol. Bar. 5, 2 a Pror. Ol. tamt.; v dvojenásobnie rúcho Kladr. tamt.; dvojnásobní koruna RešSir. 181ᵇ; v zemi své dvojenásobními věcmi vlásti budú duplicia possidebunt Kladr. Isa. 61, 7; rána má býti připálena dvénásobním železem Rhas. 192; přiši ji (kůži na hlavě) nití dvénásobní Sal. 445; žaludek má dvénásobní kuoži, zevnitřní a vnitřní Rhas. 135; dveře dvénásobní Comest. 153ᵃ; v jámě dvienásobní t. 13ᵇ; s dvénásobní obrubú Háj. 25ᵇ; dvénásobní léta RešSir. 182ᵃ; dvaunásobní pokutu tamt. 58ᵃ; město dvúnásobní zdí ohrazené MandStrah. 24ᵇ; počet trénásobně pokládajě triformiter Koř. 1ᵃ; vodu trénásobní Háj. 24ᵃ; nč. dvojnásobný, čtvernásobný, pateronásobný Us. (čtyrnásobný n. čtveronásobný jsou odchylné novotvary); –

-sobný, trésobný; na př.: trésobné triplex MamV.; –

[289]číslo strany tisku-stajný, jednostajný; na př.: moc dvojitá silnějši jest než jednostajná Štít. uč. 72ᵃ; moc dvojitá silnějši jest jednostajné ŠtítMus. 192ᵇ; –

-věcší, čtverověcší, -čší: ač koho zklamal sem, vracuji čtverověččie HusPost. 187ᵃ, t. 189ᵇ; čtverověččie, to jest čtyřkrát věččie, latině quadruplum t. 190ᵃ.

d) Výrazy příslovečnými:

jednú (kteréž jest sing. instr. fem. k nom. jedna), jedinú, jedinkú; na př.: (žena, matka Jidášova) jednú byla nespiúci Jid. 159; (j)ednú sv. D. 74; jednú mluvil jest bóh semel ŽWittb. 61, 12, ŽPod. tamt.; když jednú panna na to hlédáše Pass. 22; jednú sě to přihodilo t. 24; ó s kakú žádostí kázáše jednú šlechetný Milíč! Štít. ř. 130ᵃ; Kristus jednúc umřěl jest EvOl. 138ᵃ, jednúc; (Kristus) všel jednúc v posvátnost věčnú t. 126ᵇ; jednúc kamenován jsem t. 104ᵇ; jednúc Suš. 348, nejednúc t. 332; nč. jednou Us.; právo jest, jemu (komorníkovi na póhoně) dáti v hradě jedinú večeři, a na zajtřie jedinú oběd dáti Rožmb. 2; první navštievenie (Kristovo) to sě jest jednú stalo, jakož jedinú sě vtělil HusPost. 4ᵇ; jedinú vzejdu prostřěd tebe semel Ol. Ex. 33, 5; jedinú a dvakrát semel et bis t. 1. Mach. 3, 30; (sv. Mikuláš) jedinú za den pokrm přijímal KázLeg. 11ᵃ; mój milý synu, ozři sě ale jedinú Kat. v. 755 (ale jedinú, aspoň jednou); jedinú jeho napomeň semel tantum Otc. 271ᵃ; razu ť, pokoř mi sě jedinú a otpustím ť vši tvú vinu (praví liška čbánu) Hrad. 130ᵇ; on jedinú v nevině ostaven Kruml. 267ᵇ; slyš jedinú a nehněvaj sě Modl. 3ᵇ; miň své zlosti a (sic) jedinkú Kat. v. 2938; nic viec, jedinkú ob den ovoce nebo kořenie jest požíval semel JeronMus. 38; –

výrazy s -krát, jednokrát, jednúkrát, jedenkrát, dvakrát, třikrát, čtyřkrát, čtyrkrát, čtřkrát, čtyřikrát, desětkrát, -desátkrát atd.; na př.: to otec vida jednokrát za to mějieše, by atd. Pass. 348; aby jednokrát prosil ŠtítOp. 18; ať to jednokrát učinie Mill. 10ᵃ; jednúkrát semel ŽKap. 88, 36; dvakrát léta ktvú osenie AlxV. 616; jedinú a dvakrát semel et bis Ol. 1. Mach. 3, 30; zapříš mne třikrát Krist. 90ᵃ; čtyřkrát dráže quadruplum Ol. 2. Reg. 11, 6; navracuji čtyrkrát viece quadruplum Koř. Luk. 19, 8; čtřkrát přěs den zpoviedáchu sě quater Lit. Nehem. 9, 4; pětkrát čtyřidcět ran Kruml. 94ᵇ; sedmkrát za den septies ŽWittb. 118, 164; desětkrát per decem vices Ol. Num. 14, 22; čtrnáctekrát VelKal. 125; dvamecítmakráte Beck. 1, 59; šedesátkrát ROtcPetr. 261; umřěla bych ráda za tě, ne po jednú, ale stokrát Hrad. 55ᵃ; svatý Pavel to svaté jmě Jezus Kristus… v svých epištolách patsetkrát psal Pass. 301; umřěla bych ráda za tě… stokrát a k tomu ješče tisúckrát Hrad. 55ᵃ; tisícekrát Kruml. 75ᵃ; tisícekrát t. 385ᵃ; desět tisícekrát sto tisíce těch, ješto atd. t. 474ᵃ; nč. jedenkrát, dvakrát, desetkrát, padesátkrát, stokrát, tisíckrát atd. Ve výrazích těchto je sraženo substantivum krát s číslovkami základními; srovn. [290]číslo strany tiskustsl. dva kraty bis, tri kraty ter, mnogy kraty saepe, sedmь kratъ septies. V češtině je z toho jen přívěsek znamenající násobnost. Srov. dále výrazy s raz, ráz; –

výrazy s adv. -násob, z na sobě; -násob přivěšovalo se původně k flektované číslovce druhové: nom. dvój násob (plášč), dvoje násob (rúcho), gen. dvojeho násob (pláščě) atd.; výrazy takto vzniklé ustrnují: v dvojenásob rúcho obleče sě diploide Pernšt. Bar. 5, 2; zrcadlo dvénásob mědí okované Otc. 459ᵃ; čtyři brány dvénásob vrata majíc duplices valvas Comest. 154ᵇ; dvénásob byla slavnost duplex t. 102ᵃ; bývají v kostele kola dvénásob osazená lampami HusE. 1, 79; přikryti buďte jako plášťem dvénásob hanbú svú sicut diploide Kladr. žalm 108, 29; proti zemi má (hrad v Rodýzu) hluboké a široké přiekopy druhde dvénásob a druhde trénásob Lobk. 55ᵇ; v každém domu z uoken (lidé) hustě všudy vyhlédali trénásob, čtvernásob druhde t. 18ᵇ; lodí šesternásob dskami opeřená sex tabulis Mill. 100ᵃ; aby nit byla lněná jednásob neb dvénásob Sal. 457. Časem berou se tyto výrazy za základy pro adj. -ní, -ný, dvojnásobní, -ný atd., v. výše; –

výrazy s raz, ráz; na př.: syn šéł raz do kosteła (= jednou) BartD. 1, 348; ráz to, ráz to t. 1, 175; było to iny raz (= jindy) t.; dva rázy t., zaraz, zrazu (= hned) t.; odrazu (= najednou) t.; –

výrazy dvé to, to dvé, dvé viece, dvé to viece; na př.: král slíbi jima (lakomému a závistivému), což který prositi bude, že dá jemu a dvé to druhému ŠtítMus. 58ᵇ; (zloděj) dvé to má vrátiti duplum Ol. Ex. 22, 4, t. 22, 9 a Mus. tamt.; pravie, že jest se to dvé bralo od kladenie ve dsky VšehK. 263ᵇ; tu jí da dvé viece chleba nežli jindy Otc. 310ᵃ; tu jie da dvé to viece chleba OtcB. (na místě stejném); sto čiestí viec vezmete EvVíd. Mat. 19, 29 centuplum; –

rčením ještě jednou tolik Us. nč. (t. j. dvakrát tolik), začež se také říká „jednou tolik“; podobné rčení je: že si potom raz tolik krav koupiti mohou Kulda 2, 169.

3. Substantiva z číslovek utvořená jsou na př.:

jednicě v adv. jednicú = najednou, jednomyslně: všichni zvolachu jednicí, řkúc atd. Vít. 51ᵃ, sřekše sě všichni jednicí vedechu jej tú ulicí t. 49ᵃ, nč. jednice; jednotka nč. Us.; jednuška nč., stč. od XV stol. potupný název přijímacím pod jednou BrandlGloss., (potom) přijímal pod obojí…, nebo prvé byl pod jednau a pravá jednuška Let. 600 (k r. 1478); dvojicě: dvoji libru pšenicě za jeden peniez a tři dvojicě ječmene za jeden peniez bilibris tritici, tres bilibres hordei Koř. Zjev. 6, 6; dvojka nč.; trojicě, nč. trojice, trojka; nč. pětka n. pítka; … desietka: z takového pak vína z jedné každé desítky po dvau zlatých (t. mají dávati) KolA. 25ᵇ (1657), (dluh) za 4 desítky vína svěřeného povinný, jedna každá desítka [291]číslo strany tiskupo 24 k. g. ř. t. 197ᵇ (1610), desítka = sud na deset věder, nč. desítka; paták = pětikrejcar měděný, pěťák = bankovka pětizlatová, pětka = číslice 5, pětítka = bečka o 5 vědrech, šesterka = bečka o 6 vědrech, sedmerka = bečka o 7 vědrech, osmerka = bečka o 8 vědrech, desítka = bečka o 10 vědrech BartD. 1, 146; deseťák (val.) = desíťnák (slov.) = desítizlatová bankovka t., sedmina, osmina, devina, desina (v kartech) t. 146–147; mlátili ve dvojnicu, trojnicu, štvernicu, paternicu, šesternicu (= 2, 3 atd. osoby) t.; dvoják, troják, štverák, paterák = úl s dvojími atd. včelami t. 146; prvák, druhák = první, druhý roj tamt.; dvé, obé, tré, v. doklady v § 249 č. 5.

Také pět, šest atd. bylo takové substantivum, v. § 241 č. 1 a § 244 č. 3, ale povaha substantivní zastřela se, tvoří se tedy substantiva znova.

B. Číslovky neurčité.

251. Ke všem druhům číslovek určitých jsou také číslovky neurčité. Zejména jsou číslovky neurčité:

1. Základní.

a) Jsou na př.: mnoho, málo, veš (-chen, -cken atp.), koliko, toliko, několiko, několikonádcte (v. § 241 č. 9); moc: majě moc pomoci silné Jid. 39; (Pavel) se je bral s mocí kniežat KabK. 10ᵇ, veliká moc zvěři vyrazivši… mnoho lidí ranila i zbila Pass. 374, ptactva jest taká moc, ež odiva Mill. 73ᵇ, veliká moc ryb v sieti zvázla Krist. 110ᵇ, (mívali) po moci ovcách BartD. 1, 42 (hroz.); síla: je tam síla lidí Us.; hromada dětí Us.; hrůza peněz.

Místo kolik, tolik bývá jak mnoho, tak mnoho: kterýchž (zmatkův) se tak mnoho přihoditi muože, jak mnoho pří jest VšehK. 284ᵃ.

b) Předmět počítaný při mnoho, málo, koliko, několiko, toliko má býti v genitivě. Tak někdy bývá; na př.: mnoho, málo, kolik, tolik, několik lidí Us. nč.; mnoho zvěřě PilB. 8, mnoho poprskóv Kunh. 148ᵇ, na mnoho stran… honiv AlxM. 5, 11, s mnohem kniežat rodu jeho AlxV. 182; olejíka málo přičiňovali Alb. 6ᵃ, u málu dní ŠtítMus. 62ᵇ, s málem ľuda AlxB. 6, 8; Kochan tehdy nevědieše, koliko kur doma mějieše DalC. 34, kolikož dní Ol. Num. 9, 20; dáno mu zbožie toliko, do smrti třěba koliko AlxV. 339, a juž na zdi ľuda tolik… AlxH. 8, 10; v nichžto (domcích) přěbýváchu několiko jich (mnichů) spolu OtcB. 35ᵇ, po několiko dní t. 46ᵇ, ale přijde jich několiko na to miesto ChelčPař. 188ᵇatp.

Častěji však attrakcí nabývá předmět počítaný pádu, který by příslušel číslovce; ta pak sama buď má flexi náležitou nebo ustrnuje. Na př.: svatá Liudmila mnohu lidem bieše míla DalC. 26; po mnozě skutciech ApŠ. 142, ve mnozě sem zemiech byl Hrad. 7ᵃ, ne po mnohu dnech přijel posel Pulk. 112ᵇ; Spytihněv ne po mnohu časiech vzdvihl sě do Moravy [292]číslo strany tiskut. 51ᵇ, ne po mnoho času Otta umřěl jest t. 65ᵇ; po několicě dnech Pass. 336, t. 422, po několicě časiech t. 289, po několiku měsících Háj. 338ᵃ, v několiku dnech t. 158ᵇ; po toliku dnech LékB. 36ᵃ, po toliku hodinách tamt.; – těmto mnoha, několika, kolika lidem Us. nč.; před mnoha lidmi VšehJ. 49, s několika (dětmi) ŠtítOp. 324, v několika dnech VšehJ. 86, po sloviech několika VšehJ. 86, tolika póhony, kolika má pohnáno býti t. 63; – s málo lidmi nč. Us.; neb jest jeho (t. bůh člověka) toliko okov zbavil, kolikož hřiechy člověk byl obvázán Kruml. 198ᵃ, po několiko dnech MandA. 202ᵇ, po několiko letech t. 208ᵃ, po několiko časiech OtcC. 205ᵃ, po několiko přiebytciech ChelčPař. 158ᵃ, na několiko miestech Háj. 54ᵃ, před několikonásti lety Lobk. 18ᵇ; – kolik činy móž která věc proměnu vzieti ŠtítBud. 48; – vyjel s několiky sty koňmi Háj. 431ᵃ; – do kolekati hodin chrom. 281, s kolekatima leďma t., instr. kolikatima Btch. 378 (dbeč.). Srov. při základních číslovkách určitých v § 243 č. 3.

Vedle málo dní atd. bývá adjektivně malí dnie; na př.: po malých dnech Krist. 50ᵇ, po malých letech Otc. 490ᵃ, s lidmi malými Baw. 165; jiné doklady v. v § 173 č. 5.

Při veš klade se předmět počítaný souřadně; na př.: veš svět AlxB. 6, 11, t. 7, 4; vešken svět AlxV. 811, t. 642; ten (vóz) vešken hořieše zlatem t. 1244; všě sě řěcká země vzhrozi t. 406; přieval všeho světa AlxB. 6, 33; všeckeren lid RokycBrn. 164; veškero jednání Pal. 4, 1, 15; veškero lotrovstvo t. 5, 2, 160; veškera šlechta česká t. 278; veškera města česká t. 239 atp.

c) Při zpodstatnělých číslovkách mnoho, málo atd. bývá přísudek v jazyku starém často v plur.; na př.: mnoho nás jsme jedno tělo kostela svátého ŠtítV. 5; mnoho lidí u břěhu stojiechu Hrad. 9ᵇ; jiné doklady v. v § 147 č. 11 a).

Někdy bývá v sing.; na př.: ale přijde jich několiko na to miesto ChelčPař. 188ᵇ.

V jazyku novém je přísudek zpravidla v sing.; na př.: bylo tam mnoho, málo, několik lidí.

d) Koliko (-kos, -k) nabývá významu = několik, mnoho; na př.: učiniv kolikos měděných lžiček i pozlatil je ŠtítMus. 119ᵇ(opravou z několikos); ukáza sě kolikos oděncóv Pulk. 62ᵇ; vzavše kolikos peněz Lobk. 89ᵇ; již u nás kolik dní nebyl, mně je to známo již kolik let atp. BartRuk. 8 a Us.; pamatuju kolik takových zimí BartD. 1, 21 (zlin.), … zim Us.; bylo vás tam kolik a udělali jste tak málo Us.

Neurčitého významu je výraz několiko-nádcte; v. § 241 č. 9.

e) Číselné výrazy neurčité někdy určují se neurčitými jinými. Způsoby spojení takového jsou rozmanité, při tom i rozmanité zvláštnosti ve flexi (od kongruence do nekongruence). Vidno to na dokladech samých; na př.:

[293]číslo strany tiskumálo některým dav věděti PulkL. 31; (sv. Václav) viděn jest od některých od nemnoha Pulk. 88a; král Břěcislava s některými s nemnohem u sebe jest ostavil t. 67ᵇ; Přemysl s nemnohem některými utekl t. 150ᵃ; s některými s málem činy dobrými BrigF. 77.

2. Řadové. Na př.: kolikátý Us. nč., několikátý t.; několiký: (Bohníček) jednu paní kázal zamordovati samu několikau Let. str. 391; několikonáctý Us. nč.

3. Druhové. Na př.: několikero spřežení volův Vel. Jg.; několikery hony Lobk. 31ᵇ; pravie několikeři, že sú (dluh za ryby) již Slepičkovi zaplatili ArchČ. 10, 22 (1479).

Sem hledí novotvar v ob. mluvě nč. vícero, na př. vícero lidí.

4. Jiné. a) Podílnost vyjadřují výrazy, jako na př.: po kolika, po několika Us. nč.

b) Násobnost vyjádřena jest výrazy, jako na př.: (měsíc) sě mnohokrát p(roměn)í AlxH. 12, 4, mnohokrát mečě sě lapav AlxBM. 4, 35, mnohokrát Us. nč.; častokrát Pulk. 69ᵇ, Kruml. 72ᵇ, Us. nč.; kolikrát sě tam (pústenník k jeskyni) jíti pokusieše, tolikrát sě jemu vždy přihodilo Pass. 341, kolikráts na tu (tvář vezřěla) Kruml. 108ᵃ, kolikrát, tolikrát Us. nč.; chlév svój také několikrát vycídíš Kruml. 180ᵇ, několikokrát aliquoties Ol. 1. Mach. 16, 2, několikkrát Třeb. Lobk. 1517, několikrát Us. nč.; množstvíkráte WintObr. I, 704 (z r. 1590); skrze bezpočtukráte prošlé patenty KolO. 160ᵃ (1701); aby pokutu pokaždýkrát složil Hist. o těžk. protivenstvích 251 (z po-každé-krát, zúž.); cokrát = kolikrát BartD. 2, 138 (han.); kolik razů BartD. 1, 260, kolik rázů t. 1, 175 (val., laš.), tak je každým razem tamt.

c) Substantiva z číslovek neurčitých utvořená; na př.: mnohost: ležieše mnohost nemocných multitudo EvVíd. Jan 5, 3, mnohost sladkosti multitudo ŽPod. 30, 20, mnohost a velikost Kruml. 208ᵇ; veškerenstvo Us. nč.

VIII. Pády prosté.

O pádech vůbec.

252. 1. Pády jsou flexivní tvary jmen a zájmen s jistým významem syntaktickým. O jejich stránce flexivní učí tvarosloví, o významové učí skladba. Úkolem skladby o pádech jest, ukazovati: jednak co který pád znamená, jakou má platnost syntaktickou, jednak kdy kterého pádu se užívá, ve kterých vazbách.

2. Pády vyvinuly se ve větě. Pojmy jmenné, vyslovené jménem (n. zájmenem), sečleněny jsou ve větě podle jistých vztahův. Na př.: otec odpustil synovi provinění jeho; pojmy: otec -syn -provinění -on. Vztahy [294]číslo strany tiskumezi nimi naznačeny otázkami: kdo? komu? co? čí? Toto vztahování a sečleňování děje se nejprve v mysli mluvících, odtud (z mysli) pak hned děje se nátlak na řeč, tím nátlakem obměňuje se i výraz slovní, vyvíjí se na výraze slovním zvláštní tvar.

3. Kolik je pádův? Pádem rozumí se skloněný tvar, znamenající jistý vztah pojmů, vyslovených jmény (zájmeny). Vztahů skutečných a možných je dosti veliké množství, nevyvinul se však pro každý vztah též zvláštní tvar skloňovací, nýbrž jen vztahy některé mají i své zvláštní tvary skloňovací, t. j. proti vztahům mnohým jest pádů jen několik. U věci té je nestejnost mezi jazyky čeledí rozdílných. Jazyky uralskoaltajské (na př. maďarština) mají jich nejvíce (21). V jazycích indoevropských nebylo více pádů než osm: nominativ, vokativ, akkusativ, genitiv, ablativ, dativ, lokál a instrumentál. Počet jich časem klesá tím, že pády některé bývalé splývají s jinými a zanikají. Ve slovanštině splynuly genitiv a ablativ, tedy všech pádů jest jen sedm. Proto pravíme, že tvar jeden má úkoly pádů dvou, vyslovuje vztahy dva.

V tvarosloví činíme rozdíl v čísle, na př. gen. sing. chlapa, du. chlapú, plur. chlapóv, ale se stránky syntaktické je gen. všech tří čísel funkce jedna.

4. Pád závisí: a) na významu, a to dílem na významu slova jednotlivého, na př. pomáhám někomu, pomáhati někomu, pomáhanie mně (ku pomáhaniú mně pospěš ŽKlem. 69, 2), pomocný každému, – dílem na významu celé věty, celé myšlenky, na př. oděv jest mi veliký (tu dativ mi nežádá se významem žádného jednotlivého ze slov ostatních, ale významem celé věty); b) na formě, na př. býti veselu (= dativ s infinitivem; býti nežádá dativu, nýbrž forma, infinitiv).

5. Pády jsou dílem prosté, t. j. bez předložek, na př. gen. zahrady, instr. zahradou, – dílem složené s předložkami nebo předložkové, na př. gen. do zahrady, instr. za zahradou.

Pády prosté časem ustupují předložkovým. Dříve říkalo se na př.: otstúpiti koho (gen.), kloniti sě čemu, zimě i létě atd., – a nyní říká se za to: odstoupiti od někoho, kloniti se k čemu, v zimě i v létě atd. Nejvíce pronikla tato změna v lokále; již ve stč. vyskytuje se lokál prostý zřídka, v nč. pak nikdy.

Pády předložkové jsou zřetelnější než pády prosté, a tato vlastnost podporovala jejich šíření. Srov. v § 297 č. 2b).

6. Vazby pádové časem se mění. To děje se vlivem analogie: ve rčení A je vazba náležitá s pádem α, ve rčení B jest vazba náležitá s pádem β; rčení A má z jisté příčiny vliv na B a tím vlivem do rčení B dosazuje se vazba s pádem α (místo β). Příčinou vlivu rčení A na rčení B bývá a) příbuznost významu A a B v jazyce témž, b) domnělá [295]číslo strany tiskuvzornost jazyka cizího: latinské rčení A béře se za vzor pro české B… Na př. říkalo se:

dobyti města (gen.), to změněno v dobýti město (akk.; vlivem vybojovati město a vlivem cizím); užívati léku – užívati lék (podle píti lék…); vzhlédati na někoho – vzhlédati se někomu: Fortuna se osobám nevzhlédala Lab. 79 (Bart. Dat. 5; podle dívati se komu); chtieti čemu – chtíti něco (podle velle aliquid, etwas wollen…); nejmám pokojě (gen. záporový) – nemám pokoj; postúpiti čeho – postoupiti co atp.

7. Ve vazbách pádových bývá attrakce. Bylo na př.: báti sě čeho a ztratiti čso, attrakcí vzniklo boju sě ztratiti čeho: (kněží) bojie sě ztratiti zbožie tělestného HusE. 1, 353, a oni (pacholci, děvky) bojiece sě chlebce ztratiti i opustie slovo božie tamt.

8. Pády klesají v adverbia, druhdy i v předložku, spojku; na př.: dobřě, zle, málem, o-všem, za-jisté, mezi, mimo, kromě, kolem, o-kolo, ve-dlé atp.; – čím = jakmile: čím dojeła do města, słožila hrnce BartD. 1, 171, čím to vytáhnú, hněď idú t.

9. Výklady (syntaktické) o pádech měly by býti genetické, t. j. mělo by se ukazovati, že pád A měl význam ten a ten a kterak týž význam ve vazbách dochovaných se jeví, avšak způsobu toho se držeti nelze veskrze. Příčiny toho vyplývají z hořejška:

a) M a N (ve slovanštině na př. gen. a abl.) splynuly v pád jeden, v jedno; nemohu tedy na slovanském gen. ukazovati, co znamenal gen. původně, a také nemohu často říci, je-li gen. v jistém případě původní či ablativní.

b) Vazby se změnily; nevím, mám-li v jistém příkladě před sebou pád a vazbu původní či obměněnou, nemohu tudíž býti ani jist u výkladu, mám-li či nemám doklad k věci náležitý, mohu-li z něho dedukovati příspěvek pro výklad všeobecný.

c) Význam rčení se měnil; na př. klaněti sě někomu má geneticky dativ cíle při pohybu, jako je ve stč. kloniti sě čemu, onticky je však příbuzno významem s modliti sě, rúhati sě, tedy jeho dativ patří k dativu, jenž jest při pojmech orare, adorare, irridere, ridere…

Proto nelze v dnešním jazyku významu původního viděti, nelze ho ani historickou analysou dostatečně vystopovati, leda jenom poněkud. Z toho vyplývá: jádrem výkladův o pádech budiž soustavné vypsání věcí shledaných.

253. Pád prostýtýž (na př. nominativ, nebo akkusativ, nebo genitiv atd.) bývá druhů rozličných, – a druhy tyto rozeznávají se jednak podle větného členství, t. j. podle toho, jakým členem větným kdy pád jest (nebo jinak řečeno, jaký člen větný jím kdy jest vyjádřen), jednak podle jiného významu, jejž pád kdy mívá.

[296]číslo strany tisku1. Podle větného členství rozeznávají se pády, kterými je vyjádřen podmět nebo předmět nebo doplněk nebo příslovečné určení nebo přívlastek.

Na př. ve větě „chlapec chodí bos“ je nominativ chlapec podmětem; tedy nominativem podmětu; a nominativ bos doplňkem, tedy nominativem doplňku.

Ve větě „vidím chlapce choditi bosa“ jest akkusativ chlapce předmětem, tedy akkusativem předmětu; a akkusativ bosa doplňkem, tedy akkusativem doplňku.

Ve větě „matka želela smrti svého syna“ jest genitiv smrti předmětem, tedy genitivem předmětu.

Ve rčení „choditi lesem“ jest instrumentál lesem určením příslovečným, tedy instrumentálem příslovečným.

Pády přívlastkové patří vesměs ke jménům podstatným, a všeliký pád takový jest pádem přívlastkovým právě tím, že určuje pojem vyjádřený jménem podstatným, – nebo, jinak řečeno, tím, že jméno, k němuž patří, je jméno podstatné. Při tom bývá pád přívlastkový zároveň také větoslovného druhu jiného. Na př. ve rčeních „žádost peněz“ a „stvořitel světa“ jsou genitivy peněz a světa přívlastky, poněvadž se jimi určují pojmy vyjádřené jmény podstatnými žádost a stvořitel, zároveň však jsou to předměty, vzhledem totiž k dějovým významům obsaženým ve slovích žádost a stvořitel (jako jsou ve rčeních „žádati͜peněz“, ,,stvořiti͜svět“ předměty peněz a svět, tak jsou předměty také ve rčeních žádost͜peněz, stvořitel͜světa atp.). Podobně jest ve rčení ,,služba modlám“ dativ modlám přívlastkem, a zároveň předmětem (jako v sloužiti͜modlám; ve rčení „zvolení biskupem“ jest instrumentál biskupem přívlastkem, a zároveň doplňkem (jako ve zvoliti͜biskupem, za biskupa); ve rčení „chůze lesem“ jest instr. lesem přívlastkem a zároveň příslovečným určením (jako v choditi lesem); atd. Srov. § 56.

2. Kromě toho se rozeznávají a příslušnými názvy se nazývají prosté pády mnohdy (nikoli vždycky) také podle zvláštního významu, jejž mají ve spojení se svým slovem řídícím.

Na př. ve větě „matka želela smrti svého syna“ se nazývá genitiv smrti genitivem příčinným, poněvadž ve významu jeho jest obsažena příčina, proč matka želela.

V přísloví „sám sobě hude, sám sobě vesel bude“ se nazývá dativ sobě prospěchovým, poněvadž znamená a vyslovuje, v čí prospěch kdo hude a vesel bude.

Ve rčení „cesta zavátá sněhem“ se nazývá instrumentál sněhem látkovým, poněvadž znamená a vyslovuje, jakou látkou je cesta zaváta.

Podle známky 1. přináleží každý pád ve kterékoli větě druhu jistému; podle známky 2. pak lišíváme pády jen v případech některých. Výraz [297]číslo strany tiskupádový, který se třídí podle 1. i podle 2., náleží tím také do dvou druhů rozdílných a bývá podle toho i dvojím názvem nazýván. Na př. ve větě „matka želela smrti svého syna“ je genitiv smrti genitivem předmětu (podle 1.) a zároveň genitivem příčiny (podle 2.).

Při obojím tomto třídění (podle 1. i podle 2.) může někdy bývati rozdílné pojetí a podle toho i rozdílný výklad.

A. Nominativ.

254. 1. Nominativ jest pád na otázku kdo?co?

2. Nominativ ve slovanštině namnoze zaniká a nahrazuje se akkusativem. V době předhistorické a obecně slovanské stalo se tak u mužských o-kmenů (rabъ je sing. akk. vzatý za nom.), u ženských a-kmenů (ryby je plur. akk. vzatý do nominativu) a ženských i-kmenů (kosti je plur. akk. vzatý za nomin.). V době české historické vidí se to zejména u substantiv mužských vzoru dub a meč (jmen neživotných), kde jazyk starší měl v nom. plur. tvar vlastní dubi a meči, jazyk pak pozdější má tvary duby a mečě, -e, t. j. akkusativy vzaté za nominativy.

Do stol. XIV je tvarův -y, -ě velmi málo, a také ve stol. XV jen zřídka se vyskytují; v Lact. (1511) není pro tvar -y příklad žádný, pro tvar -e snad jen jeden, v ChelčP. (1522) pro -y jen jediný, u Lobk. pro -e jen jediný; pak množí se -y, -e a okolo r. 1600 jsou již tou měrou rozšířeny jako v nč., t. j. neživotná mají tu pravidlem -y, -e (nebo -ové) a nikdy -i; Nudož. 21ᵇ uvozuje rybník pl. rybníci jako odchylku ojedinělou, a u Rosy 21ᵇ bylo by dobří rybnící pessime dictum.

Některé doklady pro tvary -y, -ě z doby staré: po něm (jsú) tri svátky CisMnich. 97ᵃ, vzradujiú sě ostrovy mnohé ŽKlem. 96, 1, kosti mé jako skvarky zsechly ŽWittb. 101, 4, rty listivé t. 11, 3, dobré nravy a sv. ducha dary ty blížie člověka k bohu Alb. 7ᵃ, některé skutky jsú prospěšny Hod. 57ᵃ, všěcky tvé skutky tamt.; – tu stáchu dvojě, hřecké i pohanské vojě AlxH. 4, 28, když vytahú vojě AlxB. 7, 9, mimo to v Alx. není příkladu žádného; rovněž tak příkladu nemají ŽKlem. a ŽWittb.; v DalC.: na Tursku vojě sě snidú 20; v Pass. je příklad jediný: jeho rúcho a jeho třěvícě sě nepovetšie 456, ale nejistý, poněvadž to může býti duál; atp.

Ze jmen životných mívá v jazyku starém Čech v nom. pl. -y, Čechy = Čechové; tu vlastně jméno země bráno za jméno obyvatelův. Dále sem patří nč. pomnožné lidičky a z jo-kmenů nč. spis. a v češtině západní rodiče.

Jiné příklady jsou vesměs jména živočišná; na př.: aby jě múchy a ptáky snědly Brig. 68ᵇ, dva lvy čeští VelKal. 147 (lvi bylo by tu psáno -i), že aspoň ty dobytky ještě zůstávají ŽerKat. 188; doudl. struhy (pstruzi), raky Kotsm. 21; ftáky, křivánky jásaj, struhy, kapry, mníky jsou [298]číslo strany tiskuf potoku mýt. 339; (tam) su chrobaky Suš. 535; zvláště mívají tu nářečí moravská tvary -y, když při nich je přívlastek: sivé voły, mładé ptáky n. ptáčky, pěkné hołuby, drobné raky BartD. 1, 179; slc. hady, orly, pstruhy, ptáky, holuby, zosobněné (v bajkách a j.) hadi atd. Hatt. slc. 68 a Ml. 181; – koně jejich jiným nejsú živi Mill. 43ᵇ, ve třech neděléch vylehú se z vajec kuřence Mand. 18ᵇ, (vejce) ješto se husence z nich vyléhnou Jg. s. v. (z rkp. Jádra knih lék.), nč. koně Us.; v nář. hrozenk. hrjeběnce (= plur. nom. masc., k sing. neutr. hrjebja, hříbě), kurence (kura, kuře), kozlence (kozla, kůzle), húsence (húsa, house), dzjévčence (dzjévča, děvče), celce (= plur. nom. k sing. neutr. cěla, tele), prasce (prasa, prase) BartD. 1, 42 Srov. Hist. ml. III, 1 § 35, 63 a 72.

Plur. nom. jmen neživotných bývá tvaru -i v přirovnáních se jmény životnými; na př.: chłapci jak hřebíci, jak válci, chlapi jak buci, jak dubi BartD. 1, 179.

255. 1. Nominativem jest ve větě vyjádřen podmět. Na př.: slunce vychází; starý hřích činí novou hanbu.

2. Nominativem bývá vyjádřen jmenný doplněk, který se táhne ku podmětu. Na př.: strom je zelený; Bůh jest láska; chlapec chodí bos; král zůstal sám; jíme rádi ovoce; otec se cítí zdráv; kleknouce modliti se budeme; atd.

V případech sem patřících je ve větě podmět v nominativě a doplněk v nominativě – je to tedy vazba dvojího nominativu.

V pojetí nynějším je nominativ druhý částí přísudku, přísudkový, praedikativní: já jsem͜vinen, já dávám͜ se͜ vinen, já činím͜ se͜ nevěda. Ale pojetí toto není původní, nýbrž vzbuzeno myšlením logickým. Geneticky byl druhý onen nominativ částí podmětu: já͜vinen jsem; já͜ vinen se dávám; já͜ nevěda činím se. Tak je dosud při rád a sám: já͜ rád píši; já͜ sám pracuji.

Místo nominativu přísudkového bývá instrumentál; na př.: ty jsi pán – ty jsi pánem; viz zde dále v č. 4.

Při reflexivních slovesích nastupuje změněné pojetí a akk. místo nom.: já se cítím povinen = já povinný se cítím pojme se jako já cítím sebe povinna, a místo shody s nominativem (podmětu) nastupuje shoda s akk. (reflexiva). Na př.: zvláštními díky cítil se (Hus) zavázána svým ochráncům v Kostnici TomP. 3, 583. Srov. zde dále v č. 5.

3. Vazba dvojího nominativu bývá často ve větách se sám a rád (radějí). Na př.: s. Ambrož sám kopati počal Pass. 273; žalost příde sama Alb. 44ᵇ; býlé samo vzroste Štít. ř. 189ᵃ; jsú kleščenci, kteřížto sú sě sami klestili Koř. Mat. 19, 12; – pan Albrecht jel na voze sám čtvrt Jar. 67; kterýžto (purkmistr) sám čtvrt jednoho odsoudil Let. 741; král sám šest se túláše DalJ. 109 rkp. V; Čech by sám sedm na téj hořě [299]číslo strany tiskut. 2 rkp. V; má sám sedm přisahati Řád pz. 35, t. 36; svú nevinu má pokázati sám sedm t. 34; aby tu mohl sám desát za sto let živ býti Háj. 104ᵃ; aby sám třidcát přišel t. 293; by Čech sám sedmý na téj hořě DalC. 2; jmá tú cěstú sama desáta jíti t. 12 (lze čísti také desátá); –

tomu král rád povolil Pass. 575; já bych velmi rád tomu, by… Hrad. 111ᵇ; chceš-li rád pevnému domu NRada 1652; s ním rád choditi chtieše Hrad. 10ᵃ; svatý Prokop nechtě rád opatem býti t. 8ᵃ; kněz rád chtieše pomeškati t. 145ᵇ; jinoch chtieše ji rád pojieti t. 101ᵇ; chtě rád býti za mostem AlxM. 4, 20; odění chce rád všeliký AlxV. 1387; (druh) chtě sě rád dobrati břěha t. 1816; ustalý rád pitie sáhá t. 79; krt v dobrých lukách rád ryje, vlk na ovce rád vždy vyje t. 54 sl.; pták rád slyší, kdežto skřečí t. 283; poddal by sě rád všeliký t. 475; lovec rád sě trudí Pil. b.; radějí bych chtěl umřieti t. 181; radějí chci umřieti Pass. 469; radějí řku Štít. ř. 32ᵃ; buď ty radějí živ Otc. 144ᵇ; že by chtěl radějí umřieti OtcB. 19ᵇ; (Simeon) chtě radějí na ’n svět jíti Hrad. 70ᵃ; radějí chtěl v žalář vsazen býti Štít. ř. 165ᵇ; radějí umřel t. 9ᵇ; (sv. Dominik) o svatých otcích najradějí čtieše Pass. 404; aby radějí dal sě upáliti Modl. 72ᵃ; radějši bych to zvolila Hrad. 59ᵇ; neb bych velím radějši ot mečě sešla Pass. 19; radějši já (Kateřina) slibuji Kat. 18; radějši bych chtěla umřieti OtcB. 144ᵇ; a jáť bych radši umřěla t.; aby ty (dušě) radši s mladicěmi běžala Kruml. 286ᵃ; ó smrti! proč mě radějši netiskneš Modl. 132ᵇ; (sv. Nětišě) by smrt radějši trpěla Pass. 281; že by radějši k smrti svolila Troj. 140ᵇ; rádo by sě dietě skrylo AlxV. 490; oně (dvě ženě) vypravišta i neradě Otc. 228ᵇ; abychom sě radějše spolu sňala OtcB. 144ᵇ; radějše mi hlavu setněta Pass. 581; uši radějše poslúchají zlých piesní Hrad. 97ᵃ; vzala sta radše tělesnú smrt OtcB. 123ᵃ; abyšta (3. os.) radše šla do ostrovu t. 169ᵃ; móžete sěm rádi hleděti Mast. 134; radějše chcemy zemřieti Pass. 436; radějše chceme zemřieti OtcB. 72ᵃ; chcem radše zemřieti t. 165ᵇ; chcmy radějše božie kázanie plniti Alb. 51ᵇ; vždy radějše věříme pochlebníkóm Štít. uč. 144ᵇ; neděli radše světíme než sobotu ŠtítV. 296; my radče jděme preč Pam. 3, 107; radějše sě máte potupiti Modl. 163ᵇ; radějše služte mocnému Hrad. 94ᵇ; (panny) jsú radějše smrt trpěly Alb. 10ᵃ; lidé by radějše almužnu dávali Štít. uč. 54ᵇ; nč. jsem rád, jsme rádi, čtu rád, jdu rád atp.

Dále bývá tato vazba zvláště často při slovesích:

býti: jsem chůd, jsem léň, jsem chuzí. Na př.: kterýž potok voden bude AlxV. 229; byv silen Alb. 21ᵃ; buď silen Ol. 1. Reg. 18, 17; kak jest (bóh) šlecheten a milosrden Alb. 72ᵃ; (hospodář má býti) zředlen… směren… rozšafen ŠtítV. 52 a 53; že je krásen květ na dřevě ŠtítMus. 80ᵇ; kto nenie tak rozumen t. 106ᵃ; aby oř pohodlen byl Štít. uč. 54ᵃ; když kto túžeben bude BrigF. 28; (pokoj) jest duši pochoten t. 36; (lid) jest [300]číslo strany tiskustuden t. 37; (kus tučný) nenie vonen t. 54; (jsi) nepokoren t. 74; (šípek) jest pěken, červen t. 92; bude protiven t. 97; jsem hrozen nepřátelóm t. 55; buď mužen Ol. 1. Reg. 18, 17; kak jest ten svět bieden HusE. 3, 133; já sem věren byl DalC. 21; buď náš slovuten rod t. 34; dóstojen jest všeho zlého t. 35; (Neklan) neudaten bieše t. 17; chci pomocen býti t. 49; jenž jest téj svátosti osoben a zvláščen Orl. 107; jeden druhému nebyl odporen Sv. 180; lačen sem byl HusPost. 5ᵃ; budeš vděčen t. 5ᵇ; ten ť jest vzácen t. 32ᵃ; aby byl vzácen a odiven t. 111ᵇ; syn pilen byl t. 36ᵃ; hřiešník bude jemu povolen t. 59ᵇ; by byl prospěšen t. 94ᵇ; Kristus jest diáblu protiven t. 194ᵇ; (otec) móž nedostatečen býti t. 161ᵇ; hřiešen budu Comest. 47ᵃ; člověk bude hojen (hojný) ChelčP. 108ᵃ; (mistr) aby pyšen byl t. 173ᵇ; nebylo silno to rámě ŠtítMus. 92ᵃ; všecko ť móž k dobrému pomocno býti t. 93ᵇ; tam ijeden nenie ani belhav ani kterým neduhem nezdráv ani proč truchel t. 52ᵃ; nad sněžnú bělost běl budu Pass. 469; blízek jest hřiechu člověk ŠtítV. 96; aby byl bohat HusPost. 104ᵃ; člověk jest nebrzek k ctnosti HusE. 3, 140; aby to kamenie opět bylo cělo Pass. 63; tělo bylo černo HusE. 3, 13; jsa kypr a črstv Štít. uč. 105ᵃ; aby (dievky) čerstvy a múdry byly DalC. 9; tělo bylo červeno HusE. 3, 13; (lid) byl zdráv a čil Comest. 114ᵇ; budeš čil, zdráv, vesel ROtcP. 90; jsa číst Štít. ř. 8ᵃ; ješto j’ byl nečíst t. 88ᵇ; buď číst HusPost. 25ᵇ; budeš číst Ben. 4. Reg. 5, 10; všecko vám čísto bude t. 47ᵃ; jako noha čísta bude Štít. ř. 152ᵇ; již jste vy čísti t. 87ᵃ; (srdce) jsú čísta t. 293ᵇ; nenie ješťe k jedení dobr Comest. 67ᵃ; múdrý bláznóm nemóž duobr býti Hrub. 463ᵇ; všecky věci jsú drahy KabK. 18ᵇ; (Alexander) drz býti musieše AlxV. 369; tento člověk nebyl jest hluch HusPost. 147ᵇ; uši jich hlušě budeta Ol. Mich. 7, 16; hněviv jsem HusE. 1, 66; aby horek byl Alb. 12ᵃ; (jed) bude hořek BrigF. 12; papež nemá tiem hrd býti HusE. 1, 405; oblak jest hust Comest. 20ᵇ; uši nejsú chlupatě Hug. 234; kněz jsa chud HusE. 1, 145; tak jest tento svět kluzek a bieden HusE. 3, 133; já nejsem kosmat Comest. 36ᵃ; málo a krátko jemu (člověku) bývá panstvie ChelčP. 73ᵇ; duchovní věci krátky jsú t. 124ᵃ; ač jest (člověk) křív HusHř. 243ᵇ; obě straně boje býváta křivě HusE. 1, 161; (mnich) jest pokoren a krotek OtcB. 134ᵇ; jazyk bieše krvav BrigF. 61; jemuž všecky věci byly sú lehky HusPost. 163ᵇ; jim ač by hřiech lib byl ŠtítBud. 162; co j’ tělu líbo Štít. ř. 34ᵃ; ta věc buď vám ľuba AlxB. 8, 37; pak-li ť jest ten příklad mál Pass. 330; David byl mál Štít. ř. 17ᵃ; jsa mál t. 20ᵇ; byv silen bude medl Alb. 21ᵃ; sa tak stár a medl t. 43ᵃ; když jsem medl OtcB. 175ᵇ; až stár a mdel budu ŠtítMus. 62ᵇ; člověk jest mdel HusPost. 39ᵃ; člověk jest medl HusHř. 249ᵇ; aby byle měkce ruce ŠtítV. 21; jimž byl míl pokoj Háj. 283ᵃ; má nám pravda míla býti Štít. ř. 95ᵃ; jimž bylo mílo Háj. 379ᵇ; které (věci) míly sú a potřebny ChelčP. 70ᵃ; neb sem byl mlád Sv. 175; [301]číslo strany tiskuže dnes živ hi mirtv budeš AlxBM. 3, 7; by hřiech nebyl mrzek BrigF. 150; mrzek buď HusE. 3, 272; jsú mi mrzky kuože jich t. 82; diábel jest mrzut BrigF. 151; byl sem nah HusPost. 72ᵇ; Zachař byl něm Alb. 40ᵇ; tento člověk nebyl jest něm HusPost. 147ᵇ; bude nov měsiec Štít. uč. 3ᵇ; mnohé královo slovo po stu letech bude novo NRada 624; kto je opateren ŠtítMus. 97ᵃ; súdce buď opateren HusE. 1, 127; opatren buď ChirB. 39ᵃ; že jest (diábel) jemu ostr HusE. 1, 281; zajtřejší den pečliv bude sám sobě HusPost. 24ᵇ; já plačtiv jsem HusE. 1, 336; tu byl kbel manny pln Comest. 68ᵃ; plna sem bolesti Hrad. 54ᵇ; město plno lidí bieše ML. 45ᵇ; (ústa) byla plna čirvóv Alb. 22ᵃ; to kolo nenie dobře potočito BrigF. 113; druhý kus móž býti práv v tom HusPost. 53ᵇ; donidž židé byli právi Štít. ř. 78ᵇ; aniž móž (dóm) pust býti HusPost. 195ᵃ; kto je rychel na nohy ŠtítMus. 72ᵇ; chléb jest sladek Ol. Sir. 23, 24; šťedr byl v almužny ŠtítOp. 351; jich meči ščerbivi biechu DalC. 74; nenie hřiech tak těžek BrigF. 58; rucě biešta těžcě Ol. Ex. 17, 22; srdce poče čtivo býti BrigF. 46; až mužóm by úzek svět DalC. 11; sám cti nebuď vetech OpMus. 146ᵇ; viny, jimiž jsme vinovati HusE. 1, 334; (duom) má vysok býti BrigF. 142; kto jest sám sobě zel Ol. Sir. 14, 5; by byl jak črt zel Trist. 240; skutek má býti znamenít HusPost. 51ᵇ; jiej (Marii) svět žáden nenie Hrad. 34ᵇ; jiej život žáden nebyl UmR. 268; by nám život žáden nebyl ChelčP. 125ᵃ; – nebuď léň do třetieho dne zde býti Hrad. 19ᵃ; nebuď léň Ol. Sir. 7, 39; ty neroď léň býti DalJ. 110; (kto) léň byl k tomu Alb. 72ᵃ; (chceš) léň býti Kruml. 406ᵇ; aby nebyl léň přijíti Koř. Skutk. 9, 38; dušě bude léně k dobrým skutkóm Kruml. 171ᵃ; ač jest léně lidská mysl ku věření BrigF. 132; avšak jsú jich léni skoci AlxŠ. 1, 7; bývaj rúč esto velox Ol. Sir. 31, 27; – (já) viec bych bedlivějí na božie služby OtcB. 122ᵃ; bělejí než snieh budeš Pass. 469; bliží jest den (smrti), nežli j’ kdy byl Štít. ř. 66ᵇ; z nichž každý bohatějí otcě tvého jest Kat. 30; čím kde dalši pravda, tiem dálejí buoh Štít. uč. 86ᵃ; čímž nám pán bude dobrotivějí Štít. ř. 110ᵃ; (kto) dóstojnějí jest t. 80ᵃ; sám sa nade vše zlato draží AlxV. 627; on (bude) hodnějí Alb. 6ᵃ; ten (lhář) jest hoří než ižádný zloděj t. 23ᵃ; by k tomu byl hotovějí Štít. ř. 119ᵃ; kto je chuzí nemocného ŠtítMus. 327ᵇ; proto bóh nenie nic chuzí ROtcP. 600; (Kristus) jest všeho světa kraší Kat. 20; by byl velím viece mdlejí AlxB. 7, 28; (syn) že j’ mení otce Štít. ř. 25ᵇ; zda-li jsem mení než světský přietel BrigF. 104; milostivějí jest hospodin ŽKlem. 102, 13; bóh jemu bude milejí Alb. 6ᵇ; (diábel) jest mocnějí než ty Pass. 358; múdrý múdřějí bude DalC. úv. IV; však jest muž silnějí než žena Štít. uč. 37ᵃ; budeť každý snažnějí NRada 636; tu vám spomocnějí budu než zde živ jsa Pass. 417; ijeden tak svatý, by světějí nemohl býti Štít. ř. 59ᵇ; hněv toho súdného dne tiem každému bude těží, čím není (nyní) kto méňe strachuje sě jeho t. 124ᵃ; (stav[302]číslo strany tiskuvdovský) těží bude sdržeti ŠtítV.22; mój sluha učenějí jest Kat. 46; svatý Jakub z jiných jest věčí mnohem ApD. 106; tiem budu vděčnějí a vzácnějí Pass. 14; sukně košile bližši nebývá DalC. 36; zda jsi ty v panenství čištši než ona Štít. uč. 47ᵃ; duše jest těla dóstojnějši Štít. ř. 61ᵃ; levá ruka nic nezávidí, že j’ pravá hbitější Štít. uč. 90ᵃ; kdy radost bude najhodnějši Štít. ř. 118ᵇ; řka, že jest jich řěč horši hada OtcB. 200ᵃ; cěsta aby nám lehčějši byla t. 172ᵃ; vyzina lepši bude než kozina Mast. 4ᵃ; všeliká novina liubši jest nežli věc jiná Jid. 70; (vdova) donidž jest byla mlazši Štít. uč. 50ᵃ; však jest pokora potřebnějši t. 46ᵇ; (duše) prázdnějši bude těchto věcí Štít. ř. 186ᵇ; moc dvojitá silnějši jest než jednostajná Štít. uč. 27ᵃ; (dušě) tiem bude silnějši a slavnějši OtcB. 134ᵃ; ona jest snažnějši Pass. 542; jeho matka jest světlejši než dennice Kat. 18; ta muka jest těžši než která na světě muka Štít. uč. 156ᵃ; již jest bližše spasenie, nežli jsme sě kdy nadieli Štít. ř. 66ᵃ; oko jest čistše než noha t. 62ᵃ; aby (slovo) tiem hrubějše bylo t. 119ᵃ; lepše j’ duchovnie sbožie než tělesné t. 67ᵃ; jest lepše poslušenstvie než která obět t. 71ᵇ; slunce v sobě světlejše jest než v těch poprslciech Štít. uč. 250ᵃ; to vzácnějše bude t. 228ᵇ; hyne nám čas života, tak ež bližše jsme smrti Štít. ř. 83ᵇ; (vy, dietky) ste sobě najbližše Štít. uč. 122ᵇ; abychom byli dokonalejše Modl. 31ᵃ; pohané jsau na ně (židy) laskavějše než na křesťany KabK. 33ᵃ; (andělé) jsú pokornějše Štít. ř. 149ᵇ; ty panny jsú psotnějše Štít. uč. 36ᵇ; když (děti) by byly starše t. 121ᵇ; (hvězdy) jsú světlejše než nebe t. 77ᵇ; – člověk jest pán světa: ty si otec samého črta Pass. 347; nestydlivé oko jest srdcě zlý posel t. 320; obec jest každého ohrada DalC. 17; otka suchá jest znamenie mého chlapieho urozenie t. 24; země jest máti každého t. 67; noc jest děju všemu mátě AlxBM. 3ᵃ; Jezus Kristus jest syn buoží Pass. 127; mistře, jsem ti dvorný holomek Mast. 7; tvój ť syn jest buoh i člověk Hrad. 58ᵃ; zloděj jsi a smyslem blúdíš t. 113ᵃ; pannu, jež jest děvečka, právo pohnati Rožmb. 57; ty s’ má dci i má nevěsta Vít. 28ᵃ; pokánie jest zlého pykánie Štít. uč. 127ᵃ; viera jest základ a kořen všeho dobrého t. 7ᵃ; však já sem král nad králi AlxV. 11ᵇ; die Aristotileš, že hněv jest zahorčenie krve u srdcě HusE. 1, 124; pýcha jest kořen i počátek všech hřiechuov t. 3, 178; bóh jest dóm, v ňemž světí přebývají t. 1, 135; (kacíři) držie, že Kristus nenie syn boží t. 1, 47; budeš vódcě náš Ol. Num. 10, 31; já sem sluha váš OtcB. 47ᵇ; my smy děti tvé sestry t. 56ᵃ; Arnulfus svatý otec jsa Pass. 331; i jsa mého spasenie zřětel Modl. 57ᵃ; jsúc královna všeho světa, jsúc všěch andělóv osvěta Hrad. 122ᵇ; a jsa sám těm dědinám hospodář Rožmb. 99; jáz chci jeho učenník býti Pass. 351; v ty časy zlý Julian počě veliký násilník křesťanóm býti t. 283; ktož chce býti přietel tohoto světa, bude boží nepřietel Štít. uč. 2ᵃ; ana nemúdrá bláznicě chtieci býti čsná vdovicě Hrad. 105ᵇ; poslední byl ješče [303]číslo strany tiskudietě Jid. 16; jež sú byli lidie jako i my Pass. 318; svatý Alexius byl syn slovutného otcě t. 322; nebo Alžběta bezdětkyni bieše t. 275; matka jeho byla nábožná křesťanka t. 372; svatá dva mučenníky byla oba vzácná rytieřě t. 482; Libušě prorokyni bieše DalC. 13; a ty mníš, by byl zahradník Hrad. 43ᵇ; jenž (s. Prokop) byl české země osvěta t. 23ᵃ; kakž kolivěk pravý bóh i pravý člověk bieše Krist. 80ᵃ; neb tak po židovsku obyčěj bieše Vít. 58ᵇ; neb ješče pohanka bieše Kat. 534; neb ten bieše ješťe dietě AlxV. 3ᵃ; svatý Teodorus byl jest učenník svatého Pachumia, jenž jest byl starosta OtcB. 57ᵇ; ten mnich, ješto dřieve byl pop t. 48ᵇ; jenž jest potom byl mocný vladař t. 421ᵃ; jenž bieše ujec svaté Alžběty t. 479ᵃ; snad by potom byl zákona zkazitel nebo léní služebník t. 335ᵃ; mnoho lidu bylo, aby svědkové byli Lab. 8, 3; kteří soudcové býti měli a chtěli t. 1, 11; bujný oř jest mluva naše ČMudr. 93; i pěkně lháti jest hřích t. 68; mladost radost, starost žalost t. 304; líná huba holé neštěstí t. 74; ctnost nejlepší urozenost t. 22 atp.; – jsem lepí umra: lepí sem za to život dada, než bych sě v tom pronevěřil Štít. uč. 64ᵃ; lepí jest sám umra za ny, než to hoře spadne na ny AlxV. 2364; jiné doklady v. v § 374 č. 2.

činiti sě, dělati sě, čiňenu býti: činíš sě bohu roven atp. Na př.: řeka činí sě vodná Hrad. 113ᵇ; učinil jsem sě smuten ŽKlem. 19ᵇ; an mluví nepodobně, čině sě bohu rovně Hrad. 83ᵃ; jedna svodnicě, činiec sě dobrá nunvicě t. 101ᵇ; (Ježíš) roven sě čině bohu Koř. Jan 5, 18; chtě spravedliv učiniti sám sě t. Luk. 10, 29; on sě byl nemocen učinil Kruml. 143ᵃ; Přemysl skrzě to nepřietel ciesařóv veliký sě učinil PulkR. 128ᵇ; nečiň sě jiných niží Vít. 66ᵇ; čiň sě milejí každému t. 81ᵇ; (Machabaeus) bezpřiemný sě pohanóm činieše Ol. 2. Mach. 8, 5; učinil se jest slovuten EvOl. 14ᵇ; mrzek a ohyzden se činí t. 30ᵇ; centurio učinil se nehoden přijieti Krista HusE. 2, 48; když v jednom jest vinen učiňen HusPost. 35ᵇ; podobno učiněno jest královstvie nebeské člověku králi t. 173ᵇ; (lidé) sú k bohu podobni učiňeni t. 176ᵇ; některý sě neprávě činí pokoren Kruml. 312ᵇ; když (člověk) činí sě nehoden daróv t. 121ᵇ; (Kristus) učinil sě pro ny chud, osočen i zavržen t. 318ᵇ; ciuzí učiňen sem bratří méj ŽKlem. 68, 9; učiňen sem smuten ŽWittb. 29, 8; naprizňeni sú ť i mrzci učiňeni sú ť t. 13, 1; slovo tělo učiňeno Brig. 54; (syn králův v učení) tak prospěl, že učiňen jest najvěčí lékař GestaBř. 2ᵇ; (diábel) chtěl sě rovný bohu učiniti HusPost. 44ᵇ; špehéři činiece se blázni Comest. 112ᵃ; učinil si sě ukrutný Ol. Job 30, 31; byli sú bohem dobři stvořeni Otc. 17ᵇ; (kněží jsou od boháčů) páni zděláni ChelčP. 170ᵃ; – činíš sě nevěda: ač sě činíš nevěda Tkadl. 1, 78; nečiň sě mněje, ale věda t. 2, 74; třikrát sě mně učiníš neznajě Vít. 49ᵇ; on činieše sě toho neslyšě Ol. 1. Reg. 10, 27; jiné doklady v. v § 374, č. 5.

[304]číslo strany tiskudáti sě, dánu býti: daj sě vinen atp. Na př.: daj sě vinen NRada 2038: dušě tvá vinna sě daj Hug. 53; hriešník sě vinen dal HusPost. 145ᵃ; dávám sě vinen Kruml. 246ᵇ; kaji sě dávaje sě vinen HusE. 3, 116; slušie, abychom sě bohu vinni dávali OtcA. 244ᵇ; údové tak měkci (mykczy) dáváchu sě hladičóm EvOl. 91ᵃ; mál jest dán malým Štít. ř. 20ᵇ.

mnieti sě, pokládati sě: mníš sě múdr, múdřějí atp. Na př.: jenž božích daróv mní sě nedóstojen Alb. 23ᵃ; mní sě najnižší všěch lidí OtcB. 97ᵇ; (člověk) mně se bohat ŠtítOp. 176ᵃ; mnohé ženy mnie sě múdry ŠtítV.60; (blázen) se mní libější Baw. 60; co svě sděla, v tom sě svě lepše domněla AlxBM. 1, 18; (ti), ješto se domnievají první vuodce býti ChelčP. 99ᵇ; nižádný sě jíst nepokládaj HusPost. 112ᵃ; – mníš sě nesa atp.: liška mnieše oklamajíc čbána, naliť sě oblúdi sama Hrad. 130ᵃ; mniech stepa všěcka kniežata, proti mu dána dóstojná otplata DalC. 40; jiné doklady v. v § 374 č. 5.

jmieti sě, jmienu býti: jmám sě hotov, jmien jsem hoden. Na př.: aby (bojovníci) sě hotovi jměli AlxV. 418; račte sě hotovi jmieti Hrad. 78ᵇ; abyste hodni mieni byli Koř. 2. Thes. 1, 5; dvojí cti aby hodni mieni byli t. 1. Tim. 5, 17; že by nebyla dóstojna jmiena Ol. Bar. 6, 43.

čúti sě, pobdieti sě: čuješ sě práv atp. Na př.: (had) sě plodem sbožen čuje LMar. 62; toho světí nečinili, když sě na čem právi čili PulkL. 429; ež sě hřiešna (sg. fem. nom.) pobzi Pass. 451; cítím se zdráv, cítím se povinen Us. nč.

čísti sě, súditi sě, rozuměnu býti. Na př.: ktož se Kristovy sluhy načítají ChelčP. 44ᵇ; jiní… se nesúdí vladaři toho, což mají, ale páni ChelčP. 204ᵃ; ciesař rozumín býti móž tělo naše t. 267ᵃ.

znáti sě, praviti sě, klásti sě. Na př.: jenž (čaroděj) sě zná v svém řemesle přěmožen Pass. 297; já pak znaje se v těch věcech zapomenutější Hád. lᵇ; jenž sě praví nevinen Rožmb. 129; póvod sě nemocen klade tamt. 91.

viděti sě, zřieti sě, zdáti sě atp. Na př.: by byl pokořen viděn BrigF. 95; chromi, němi, slepi sě vidiechu Vít. 39ᵃ; ktož ten puost přěstúpí, zrádce boží vidi se OtcA. 123ᵃ; chtiec, aby jen sami byli múdři viděni Štít. uč. 2ᵃ; sv. Bernard uzří sě přěd králem nebeským na súdě stojě Pass. 452; když sě uzřie zavrženy ŠtítV. 119; ruce tolikéž prašivé spatříny a všecko tělo nemilé Lab. 33, 1; bude se zdáti studen ŠtítMus. 34ᵃ; jeden zdál sě svat BrigF. 19; (svět) se zdá lahoden ChelčP. 26ᵇ; mnozí aby zdáli sě počestnějše Štít. ř. 67ᵃ; ač uslyšie o tom, klam sě jim zdá t. 187ᵃ; mnozí sě statečni zdáchu t. 120ᵇ; jižto sě zdají lidem krásni Krist. 83ᵇ; svatých život málo sě svat zdá Pass. 277; zdáše sě jiej (čbán lišce) nésti těžek Hrad. 29ᵇ; že se hvězdy drobny zdají Vít. 12ᵃ; škoda, jenž sě světu zdá veliká NRada 1799; to sě jemu velmi sladké zdáše [305]číslo strany tiskuOtcA. 141ᵇ; zdá mi sě užitečná věc těm pannám Štít. uč. 45ᵇ; veždy sě j´mu spíle zdáše Hrad. 143ᵃ; Jidáš zdál sě dóstojný apoštol HusE. 1, 253; kobylky sě zdáchom Ol. Num. 13, 34; to mi sě velmi dvorno zdá i také žalostno Kruml. 463ᵇ; by mi sě vše zdálo zrudněno tvú krvi t. 272ᵃ; pravda sě zdá bláznovstvie ChelčP. 100ᵇ.

ukázati sě, pokázati sě, zjěviti sě. Na př.: (Ježíš) všem ochoten sě ukázal HusPost. 68ᵃ; žádal-li jest ten mistr ukázati sě spravedlív t. 154ᵃ; (syn boží) potupen sě ukázal Kruml. 271ᵃ; než by se ukázal křiv Štít. uč. 90ᵇ; abychom ne nazi, ale oděni se ukázali t. 5ᵇ; (ty by) jemu sě mrzek ukázal HusE. 1, 303; ukázal sě jest umrl světu Brig. 187; král chtě sě židóm ukázati nepravější Ol. 2. Mach. 13, 9; (až by) tělo živno sě ukázalo t. Lev. 13, 10; tvář její ukázala se bledá Lab. 33, 1; (mnohý) zdráv i vesel sě pokáže Kat. v. 3500; počechu sě všickni diviti řkúce, že jest tak slavný přiebytek jejie sě zjevil OtcA. 80ᵃ.

jíti, jěti, státi, ostati, téci, lézti, padnúti, vrátiti sě, seděti, ležěti atp. (t. j. po slovesích pohybu a stavu). Na př.: chci prostovlasa jiti Otc. 294ᵇ; ženy prostovlasy vyběhše Pass. 76; (David) skákal nah Kruml. 456ᵃ; již jdi mi zdráva HusE. 2, 405; pěš jdi Rožmb. 270; beřiž sě pěš k svému domu Hrad. 112ᵃ; spasitel pěš a bos chodě Krist. 54ᵃ; sám pěš a bos k řecě šel t. 34ᵃ; chodím bos Us. nč.; on teď jěde a já pěš jdu Pass. 538; (Kristus) chodiv pěš HusE. 1, 124; (Kristus) pěš chodil jest HusPost. 59ᵃ; (ciesař) šel pěš t. 60ᵃ; jenž pěš chodieše DalJ. 107; (Sisara) skočiv s vozu pěš běžieše Ol. Súdc. 4, 15; Tristram pěš běže na saň Trist. 60; (děťátko) daleko pěše jiti nemohlo Krist. 28ᵇ; přějdú tam pěši ŽTom. 65, 6; syn boží s apostoly pěši jdú Krist. 37ᵇ; vyšli pěši Ol. 2. Reg. 15, 16; jížto pěši jdiechu t. 15, 18; zástupové jidechu po něm pěši z města Koř. Mat. 14, 13; všěcky (panny) pěšě do Říma šly Pass. 555; (kovář) by musil čtvernoh lézti Hrad. 132ᵇ; Bracislav vynide z dvoru zdráv DalC. 42; bezpečni cěstú děte Vít. 96ᵇ; (dievky) pěšě u boj jdiechu DalJ. 15; novi a črstvi přišli jsú recentes ŽKlem. Deut. 17; otec pade přěd ním nic Otc. 240ᵃ; ten na zemi nic sě položi t.; ve dne i v noci nic leže t. 91ᵇ; (Anna) plačiúci pade nicě LMar. 37; (žena) chodila nicě JidDrk. 7; Věhlasnost (zosobněná) pade nicě Vít. 15ᵃ; (ta mužě zrádná) ležeta přěd vozem nicě AlxBM. 1, 36; (tři králové) padše nici poklonichu sě EvZimn. 9; oněměchu i padechu inhed nici Otc. 125ᵇ; přes třetí den mrtev neležel HusPost. 64ᵇ; tělo jest mrtvo leželo t. 115ᵃ; den, jenž jest k chvále boží svat uložen HusE. 1, 216; prázden cep každý ležieše AlxV. 2249; (mnich) nemocen ležíše EvOl. 47ᵇ; (tělo) jeho v krásě leží bělo Vít. 37ᵇ; jehožto tělo mrtvo ležieše v hrobě Pass. 47ᵇ; Němci v svých domech zatvořeni sediechu DalC. 104; (vdovec) nesedí ustavičný dvorem s čeledí jako ženatý Rožmb. 54; dcera sedí zamyšlena BartRuk. 143; ktož prázden (sic) stál [306]číslo strany tiskujest HusPost. 31ᵇ; co stojíte celý den prazdni (sic) t. 29ᵇ; že my také syti ten den vstaneme HusE. 1, 115; beránek cěl a živ ostane Pass. 13; jeden člověk živ neosta AlxV. 500; že tu živ nijeden osta t. 2075; ostaň mi živo to děťátko Pass. 339; (tělo) ostane mrtvo HusE. 1, 335; jedna Sára dobrá ostala HusPost. 20ᵃ; aby ty živ ostal Pass. 356; vstaň vzhuoru zdráv t. 353; tak zahanben stáše Hrad. 33ᵇ; dům stojí prázden Us.; hrad jest pust ostaven DalC. 39; potok tři dni krvavý tekl DalJ. 68; an (z ciziny) chvor sě vrátil Pass. 474; (liška) sě domóv lačna vráti Baw. 80; druzí nazi s stráně sě plaziechu DalC. 36; že Kristus nah pněl pro ny OtcA. 483ᵃ; jedva živ sě z uohně vyvali Otc. 134ᵃ; děkoval Bohu, že vyváznul zdráv BartRuk. 143.

nalezenu býti. Na př.: dnové plni nalezeni budú ŽKlem. 72, 10; jest pro to poslušenstvie nalezen svrchován Pass. 315.

naroditi sě, uroditi sě Na př.: že sě (člověk) nah narodi Vít. 64ᵃ; (děťátko) sě slepo bieše narodilo OtcA. 493ᵇ; jenž sě slep urodil Pass. 355; jenž sě byl slepý urodil HusPost. 82ᵃ.

slúti, nazývati sě, nazvánu býti, jmenovánu býti, psáti sě. Na př.: Ctibor múdrá hlava slovieše DalC. 85; diábel slove bóh tohoto světa, břicho lakotných slove bóh jich HusE. 1, 65; svátek slove každý den, jenž… t. 1, 110; Pontus krajina slula jest jedna, od té jest Pilát slúl ponský Štít. uč. 13ᵃ; člověk když dobré miluje, slove dobrý t. 22ᵇ; (skutek) nenie hoden, aby slul šlechetnost t. 21ᵇ; jenž v tom zástupě najvětší slovieše hrdina Otc. 117ᵃ; jenž dřieve slovieše Lučsko, to nynie slove Žatečsko DalJ. 16; ten člověk Menna slovieše Hrad. 9ᵇ; knihy, jenž Ovidias slovú Vít. 67ᵃ; li držiec křivě apoštolské miesto křivě sě otcové nazývají HusE. 1, 138; (mnich opat) všech najmenší sluha sě vzýváše Otc. 83ᵇ; když sě sám bude všech menší nazývati OtcA. 337ᵃ; ti, ješto jeho učedlníci sě nazýváchu t. 111ᵃ; jáz Pravda jsem nazvána Vít. 16ᵃ; (dietě) bude jmenováno Emanuel Kat. v. 1932; aby sě řemeslníci psali slovutní, studenti osvícení Lab. 32, 8.

počieti sě. Na př.: (Václav) počen sě ščedr hi udaten Jid. 17.

propustiti sě. Na př.: aby se poznamenané osoby svobodné propustily Lab. 32, 6.

vypadati. Na př.: vypadá bledý BartRuk. 143.

Dále sem hledí případy, jako: nepřestanu cěstujě, neviem co čině, nenie kto pomoha, stojíš o to chtě jmieti sbožie atp. O těch v § 374 A.

Na vazbě slovesa býti se dvěma nominativy zakládají se perifrase býti + participium: nesl jsem, byl jsem nesl: nesl bych; budu nesl; jsem nesen, budu nesen, byl jsem nesen, byl bych nesen…, jsem nesa, budu nesa…, jsem nosiv… O těch v. v § 374 A, 377 č. 379 č. 3.

[307]číslo strany tiskuAdjektiva (i participia) v doplňku mívají zpravidla tvar jmenný (chud, bohat…) a jen výjimkou složený; v. hořejší příklady.

4. Ve funkci doplňkové bývá místo nominativu též instrumentál; na př.: že člověk bude smrtelným Comest. 6ᵇ; (člověk ve zpovědi) ani sě lepším čině ani horším Štít. uč. 135ᵇ; když sě chudý bohatým činí ŠtítV. 26; bóh učiňen jest chudým HusPost. 16ᵃ; ač chceš dobrým slúti Vít. 64ᵇ; bych slul vaším králem AlxB. 1, 10; ač nechceš bláznem slúti Vít. 43ᵇ; abych se nesmělým nezdál Lab. 9, 12; bůh se prokazuje vděčným ČMudr. 51; král Václav stavěl se rozhněvaným Pal. 3, 1, 206; atp.

Sloveso doplňuje se jednak nominativem substantiv, když o podmětu praví se, čím je svou podstatou nezměnnou, nebo že má se doplňku rozuměti jako vlastnosti stálé, – a instrumentálem substantiv, když o podmětu praví se, čím jest na své stránce měnivé, nebo že má se tu rozuměti vlastnost nestálá, jednak nominativem adjektiv (zvláště jmenných). Rozdíl první pozoruje se, když doplňkem je substantivum. Tak je převahou (velikou) ve stč., a tak bylo bezpochyby pravidlem, ale pravidlo toto časem se ruší, analogií: bývá i substantivum v nom. a bývá i adjektivum v instr., zvláště když zanikají adjektivní tvary jmenné. Srov. v § 293.

5. Místo nominativu bývá u reflexiv změnou v pojetí akkusativ; na př.: (Kochan) sě ve všem věrna čině DalJ. 36 (věren DalC.); (člověk) nesmrtelného by se učiniti mohl Lab. 12; bratr tvój učinil sě té sieni nedóstojna (nedoſtoyna; -yna napsáno na místě rozmazaném, korrekturou!) Pass. 41; sám sě spasena učiníš Koř. 1. Tim. 4, 16; (diábel) z anděla světlého sám sě učinil diábla temného HusE. 1,184; (zákonník) chtě práva učiniti sě EvOl. 291ᵇ; tak se samého nemilostiva a tvrdá sobě, dobrotivá bližnímu, poddána zákonu božiemu ve všem činieše t. 27ᵇ; (on) té dědiny se odevzdává a prázdna činí KolČČ. 137ᵇ (1551); spravedlivý dá sě vinna Kruml. 245ᵃ; Soběslav chtěl se známa dávati DalJ. 67 rkp. P; Jozef neduostojna se mně Kruml. 17ᵃ; muž ješitný svobodně urozeného se domní se liberum natum putat Ol. Job. 11, 12; člověk čije sě zasloňena Kruml. 230ᵃ; člověk čije sě zacloněna stienem boží křidlú Alb. 204ᵇ; nedóstojna a nedostatečná sě počiv EvOl. 2ᵇ; zvláštními díky cítil se (Hus) zavázána svým ochráncům v Kostnici TomP. 3, 583; popadena sě seznav padl EvOl. 71ᵇ; k tomu se povinného znal Lab. 39, 7; (sv. Vavřinec) sě nedóstojna praví nebes BrigF. 163; kto… by se hodna k tomu úřadu súdil HusE. 1, 460; již věděl sě chuda OtcA. 330ᵃ; uzřě sě sám tak vinného NRada 2001; sám sě hmotného viděl Hug. 375; když se vidí křesťan obklíčena Kruml. 314ᵇ; diábel uzřě sě přěmožena OtcB. 4ᵇ; když nebezpečna se vidíš Baw. 64; (ten) vidieše sě obezřína EvOl. 81ᵇ; když by žena viděla sě zhrzenú Ol. Gen. 39, 13; císař nucena se viděl vyjednávati Pal. 3, 2, 395; Karel viděl se tím přesvědčena a povolil MalýAmer. 4, 326; [308]číslo strany tiskuspravedliva (masc.) sě ukázati HusPost. 154ᵃ; Sigmund stavě se uražena popíral TomP. 4, 699; když často sě prorazena (sic; lat.; proditor) slyšěl Ol. 2. Mach. 10, 12 atp.

Ustrnutím bývá pak akkusativ i jinde; na př.: hrabě Martinic, byv na to dílo pozorna učiněn, zastavil další tisk Rybička ČČMus. 1871, 403.

6. K doplňkovému nominativu patří dílem nominativ jmenovací. Nominativem tím uvozuje se jméno, jakým kdo se nazývá. Vyskýtá se:

při slovese jmenovánu býti. Na př.: třetie sieho světa strana Azia jest jmenována AlxV. 599; potka jej Syrský vévoda, Aretas bě menovaný t. 1548; (dietě) bude jmenováno Emanuel Kat. v. 1932;

při slovese slúti. Na př.: ovoce, ješto slove dytyli Mill. 123ᵇ;

při slovese řéci, řiekati, řečenu býti. Na př.: z vlasti, jiejžto Africa dějí, z města, jemuž Kartago řekli Pass. 401; jeho paniej Aglaes řekli t. 323; všickni jiej řiekali mátě Jezukristova t. 370; Otta měl syna Ottu řečeného Dlúhý Pulk. 143ᵇ; purkrabí ukrutného, řečeného Liška Let. 68; knězi Janovi řečenému Biskupec t. 62;

při slovesích jmě (jménem) dieti, vzdieti, dáti, jmieti, býti. Na př.: jiejž diechu Charvaty jmě DalC. 2; diechu jemu Kostus jménem Kat. 2; dceru, jiejžto vzděješ jmě Maria Krist. 4ᵃ; syna, jemužto jmě vzděješ Jan Pass. 275; tu vzdieno jest mu jmě Jezus Krist. 22ᵃ; dali hradu jméno Liběhrad Háj. Jg.; vladař, jenž sobě jmě Bořek mějieše DalC. 76; ta knieni jmě Bořena mějieše t. 41; ten (hrad) sobě Pšov jmě mějieše t. 25; jmě krásné máš Margarita Pass. 319; jmě mé jest Margareta tamt.; bude ť jemu jmě Jan t. 276; jehožto otci Patricius a mateři Monitha jméno bylo t. 461; Zacharias s svú hospodyni, jiejžto jmě Elizabet (t. bieše) t. 275; jméno jednomu (bylo) Miloslav a druhému Koten Háj. Jg.; – substantivum jmě vynecháno a jen nom. jména zůstal: ten mnich, jemužto dějí bratr Otc. 78ᵇ; z vlasti, jiejžto Africa dějí Pass. 401; jemužto (otci Alexiovu) Eufemian diechu t. 322; synem, jemuž Alexius vzděli t. 329; proto téj vsi vzděchu Stadici DalC. 5; dějú ť mi Rubín z Benátek Mast. 8; proto téj hořě Říp přěvzděchu DalC. 2; ale že jich starostě Čech diechu, pro ň zemi Čechy vzděchu tamt.; Mohan řěcě dějú, Čiha pak dějú potoku Pil. a; na křtu dali chłapcovi Jozef BartD. 1, 182;

při slovese vzývánu býti. Na př.: Jezukristova mátě byla vzývána matka božie Pass. 370;

při výraze jménem. Na př.: o jednom svatém Victor jménem Kruml. 316ᵃ;

při appellativech, zvláště při přezdívkách a nadávkách. Na př.: když žalují, že mu dal kurvysyn Rožmb. 134; o Ctiborovi Múdrá Hlava DalJ. 85 (nápis); pěti čitedlnostmi, ješto obecně řiekáme jim pět smyslóv, móž člověk hřešiti Štít. uč. 134ᵇ;

[309]číslo strany tiskupři heslech. Na př.: za heslo prohlášeno u vojště (Otakara II.) „Budějovice, Praha“; u nepřátel volalo se „Řím, Kristus“ Palacký 2, 1, 152;

při jménech cizích, zvláště když nehodí se do českého sklonění. Na př.: v tom městě Remiš Pass. 90; rosa té hory Hermon ŽGloss. 132, 3.

7. Napodobením latiny vyskýtá se v jazyku spisovném také vazba nominativu s infinitivem, nejčastěji přidáním slovesa býti.

Na př.: súdcě věřitedlen si býti příchoz crederis esse venturus ŽKlem. 133ᵃ; manželstvo svaté a dobré býti dokázáno jest Kruml. 14ᵇ; kyselé býti se jmenuje ovoce Puch. 15ᵃ; když poznali sú se býti nazi AdamKap. 1; ona od lidí v tom dospělá jest býti pravena Háj. (Zikm. 659); uznána jest jeho žádost spravedliva býti Žer. Záp. 2, 92; pravil se býti nevinen Háj. Jg.; Jeronymus mnien jest následovati knih Origenových OtcA. 303ᵇ; jezero krví sě téci vidieše Ol. 2. Mach. 12, 16.

Při slovese zdáti se bývá býti: pták zdá se býti postřelen Us.

8. Nominativ bývá místo vokativu.

Na př.: vecechu: bratr! mlč! Otc. 373ᵇ; řkúci: aj bratr Mariane! chovajž svého syna t. 79ᵃ; proši, bratr! daj mi pokánie Hrad. 110ᵃ; kněz jě sě mluviti řka: bratr! toť bych mohl otplatiti DalH. 30; „pane otec!“ tak říkala chasa vandrovní už za Blahoslava Blah. 246; stryku Peter BartD. 1, 112 (laš.), pane rechtor t. (též)! Ozef! Ondrej, poj sem t. 1, 41 (hroz.); co si, Heřman, co si smutný Suš. 82, na tebe, sivý sokol t. 383; pane farář a pane faráři, pane učitel a pane učiteli, pane Novák a pane Nováku Us. ob., pane doktor mýt. 340; – nezamucij sě, matka má, neb sě k tobě vráci Krist. 32ᵃ; s tobú, svatá Kateřina, bych byl v ráji KatBrn. 450; liška! co to neseš? Hrad. 129ᵇ; sestra milá! buoh tě požehnaj Pass. 27, poslúchaj mne, sestra milá! t. 451; vece jí: sestra najmilejší! Otc. 294ᵇ; zjěvil sě jiej (Savině) anděl a řka: Savina, neplač! Pass. 471; o Mutyna, Mutyna, nectný nešlechetníku Pulk. 78ᵇ; dobře-li jest to, Pukata, že ty chceš zbíti kniežata! DalJ. 54; má nejmilejší panno teta ŽerKat. 45; zdrávas’ Maria…, svatá Maria, matko boží (modlitba); kmotro! teto! znělo by v doudl. urážlivě Kotsm. 23, podobně jinde; pani kmotra mýt. 340.

Velmi často je nom. za vok. ve slc. Pastrn. 13.

9. Nominativ klade se absolutivně.

Na př.: popadňa palicu bíł hłava nehłava BartD. 1, 194.

B. Akkusativ.

256. 1. Akkusativ jest pád na otázku koho? co?

2. Akkusativ částečně zaniká a nahrazuje se genitivem. To se vidí zejména u jmen podstatných mužských vzorů chlap, oráč, Juří (t. jmen životných), kde jazyk starší měl tvary náležité chlap, oráč, Juří atd. [310]číslo strany tisku(stejné s nominativem), jazyk pak pozdější má za akkusativ tvary genitivní chlapa, oráčě, -e, Juřie n. Juřieho (podle sklonění složeného) atd.

Akkusativ nahrazuje se genitivem také v jiných jazycích slovanských. Příčinou nahrazování bylo, že akk. byl mnohdy ve slovanštině tvaru téhož jako nom. Z toho vznikla nezřetelnost, když to byl akk. prostý (při předložkovém nezřetelnosti nebylo, proto zůstává při předložkách dlouho akk. starý: pro bóh, na kóň, za člověk…). Jazyk slovanský pomohl si tím, že vzal tvar genitivní za akkusativní; genitiv hodil se z pádů prostých nejvíce, proto byl k tomu vzat. Nebyl tu vzat genitiv syntakticky ten a ten (partitivní, či jiný některý), nýbrž genitiv vůbec. S počátku třeba se cítila nesprávnost (gen. za akk.), ale nesprávnost byla vyvážena tím, co získáno na zřetelnosti, časem povědomí nesprávnosti potuchlo a chlapa atd. je nám již pravým akkusativem.

3. Historický průběh té změny v češtině historické jest tento.

Přejímání tvarů genitivních za akkusativní začíná se velmi záhy a týká se dříve jmen znamenajících bytosti osobní, chlap-chlapa atd., později pak i jmen znamenajících bytosti živočišné, had-hada atp.; názvy předmětů neživotných mívají touž koncovku jen v jistých velmi řídkých případech, dub-duba atp.

a) Při jménech osobních je starý tvar akkusativní chlap… již v češtině staré velmi vzácný a vyskytuje se tu jen při jistých jménech a jen v jistých vazbách a rčeních, tedy jen v mezích archaismu.

Doklady toho jsou při jménech vlastních. Na př.: ctím (1. plur). Jakob, syn Zebedaei CisMnich. 97ᵃ, David přemohl Goliat Kruml. 31ᵃ, jenž jest vyvedl Israhel ŽKlem. 135, 11; ale v těchto příkladech může býti jméno cizí neskloněno. Jistější jsou příklady: črt v Strachkvas vstúpi DalJ. 32 z rkp. L, že ste uzdravitele a spasitele všeho světa Ježíš na smrt odsúdili Nikod. 113ᵃ. Ve rčeních: na svatý Havel ODub. 494, na svatý Martin List. Kral., na každý svatý Václav KolB. 1520, na svatý Jan Us. místy, na sv. Josef, na sv. Ščepán BartD. 1, 179, na svatý Ondřej tamt., na svatý Jiří Lún. list. ops. XV, na každý svatý Jiří Lún. 1. 1481, na svatý Jiří ODub. 494 atp., dostal převahu appellativní význam určení časového, tím zastřen původní význam jména vlastního a tou takořka depersonifikací vytržena tato jména vlastní ze svého druhu a vřazena mezi neživotná, s nimiž pak i v tomto tvaru akkusativním se srovnávají. Vedle toho je ovšem také: na každého s. Havla KolA. 1511, na sv. Jana Us., na s. Jiřího KolČČ. 242ᵇ (1526) atp.

Z osobních appellativ sem patřících mají akkusativ tvaru starého: posel, potočichu posel brzý AlxV. 942, od tebe posel jmieti LAl. 422; ctnost posla posel náhlý Baw. 32; – syn (skloněni původně u- kmenového), ctím[311]číslo strany tisku(1. plur.) Jakob, syn Zebedaei CisMnich. 97ᵃ, když Maria syn porodí Hrad. 120ᵇ (syn opravou pozdější změněno v syna), chtě sobě syna vyprositi Pass. 336 (též); – člověk, ve rčení za člověk, že sú tě ledva za člověk poznali Rúd. 35ᵃ, všichni za jeden člověk VJp. 62, za jeden člověk biechu Baw. 189, mnějí, že za jeden člověk jsú s Ježíšem ChelčP. 240ᵇ; – pán, ve rčení za pán, sediž za pán sobě Baw. 61, za pán jej majíc Brig. 83ᵃ; – biskup, ve rčení za biskup, radějše bychom osličí ocas za biskup jměli, nežli Lance za biskup přijeli DalJ. 49 z Ješ., Laňce za biskup přijeli t. z rkp. F.; – hospodin, ve rčení přěd hospodin, pro hospodin, David jide přěd hospodin Ol. 2. Reg. 7, 18, pro hospodin buď nenie tich Růž. 3; – bóh, zvláště ve rčeních pro bóh, u bóh, v bóh, přěd bóh, na bóh, nad bóh, za bóh: že buoh znala Kat. 102, dietky bóh chváléchu KatBrn. 176, chválili buoh Otc. 456ᵇ, 494ᵃ; když pro bóh nemohu ničs tirpěti DalH. 30, pro buoh DalC. t. a j., Pass. 315 a j., Otc. 250ᵃ, ChelčP. 17ᵃ pro bůh nč., pro milý buoh Pass. 315; úfaji u bóh AlxV. 1079, úſaj u bóh ŽWittb. 42, 5, úſám v buoh Otc. 258ᵃ, juž pohané u bóh věřie AlxV. 2089, ktož věří u bóh Štít. ř. 128ᵃ, nevěřiec u bóh JiřVrat. 2ᵃ, u bóh Pass. 361, zřenie míti v buoh ChelčP. 30ᵃ, že v umučený bóh věříš Kat. 76; přěd bóh ante deum Koř. Zjev. 16, 19, před buoh Otc. 130ᵇ; ktož na buoh tbají NRada 1845, netbají na buoh Otc. 461ᵃ, na buoh všecko vykládaje ChelčP. 230ᵃ, (antikrist) se jest na buoh povýšil t. 17ᵃ; ti (pověrčiví) boha za bóh nemají Hrad. 94ᵃ, za buoh DalC. 23, abych vám byl za buoh Ol. Lev. 11, 45, břicho za buoh majíce ChelčP. 102ᵇ; také bylo stč. vz-bóh, skleslé pak v adv. vzbóh = frustra a přetvořené ve zbóh atd.: vz bóh tvé sirdce vzdyše KatBrn. 255, vz bóh si upadl v toto hoře AlxŠ. 2, 15 atp.; –

ciesař, ve rčení přěd ciesař, hrabie přěd ciesař jide DalC. 39, Kateřinu přěd ciesař přivedú Pass. (Výb. 1, 295), přěd ciesař PassKlem. 263ᵃ a j., přěd ciesař na súd přišli Pulk. 115ᵃ; – král, ve rčeních přěd král, na král, za král, když jě přěd král přivedú AlxH. 5, 23, (rytieř) jide přěd král Hrad. 100ᵇ, jide přěd král čsná kmeticě AlxM. 2, 16, přěd král Pass. 459, všedši přěd král PassKlem. 185ᵃ, kterýž by všel před král Ol. Est. 4, 11; bychom byly pně za král jměly DalC. 55, (holubé) za král vzeli jestřáb sobě Baw. 33ᵃ, jenž mezi nimi za král bieše Otc. 142ᵇ; jeden (mistr) vzezřěv na král KatBrn. 95; – kněz, ve rčeních za kněz, na kněz, drbíte za kněz silného mužě jmieti DalC. 4; Sasici na kněz udeřili t. 50; – přietel, ve rčení za přietel, (Přemysl Otakar) za přietel mieše vraha svého DalC. 96;– muž, ta (smilnicě) bude jmieti svój muž Hrad. 118ᵃ; ve rčení za muž, Libuše jej za muž pojě DalC. 7, by dievka toho za muž měla, kterému by sama chtěla t. 14, Kateřina nerodí za muž jíti Kat. 10, že je za muž šla Rožmb. 122, jdi za muž ŠtítV. 11, vdáti se za muž Bibl. r. 1523 Jg., dosud dial. ísť za muž Hatt. slc. 71; – otec, (člověk) opustí otec a máteř [312]číslo strany tiskuComest. 11ᵃ; ve rčení za otec, já budu jemu za otec Hlah. 1. Par. 22, 10; – tvořec, (císařová) věřila je v tvořec svatý KatBrn. 340; – vězeň, ve rčení za vězeň, že jeho jmějieše za vězeň Baw. 381; – vítěz, pas vítěz dědičstvo tvé pascere Israhel ŽKlem. 77, 71 je mylným pochopením textu lat.

Mimo tyto a podobné příklady je sg. akk. jmen sem patřících vždycky stejný s gen. A také jména připomínaná mají tvar genitivní. Na př.: jenž zradil boha ApŠ. 47, jimiž (ústy) boha cěloval t. 53; přěd ciesařě DalC. 83; na krále Uherského t. 46, svého krále smy nalezli Pass. 459, mužě za ženu vzem sobě ApD. c atp.

b) Při jménech živočišných je v době stčeské pravidlem akkusativ starý had, kóň atp., a ten vyskýtá se hojně i ještě potom, doklady zde následující sahají dílem až do poč. stol. XVII, dílem až do doby naší. Na př.: bažant, nenie užitečné v té nemoci vařiti kapaun neb slepici, buďto bažant nový, řeřábek nebo kuroptvu Černý Nem. 165; – beran, beránek, beran ofěrováše arietem Pass. 268 a PassKlem. 103ᵇ, beránek upekše Hrad. 75ᵃ, (aby) beránek jědl agnum Koř. Mark. 4, 2; – býk, kažte ke mně ten bujný býk přivésti Pass. 80, pojma býk otcě tvého Ol. Súdc. 6, 25, jiný býk mi ofěruj Comest. 120ᵃ; – črv, črvek, črvíček, v svém svědomí ten črv maje ŠtítV. 101, aby ofěroval črvek Comest. 152ᵃ, puč mi, milá, nožíček, ať vykrojím červíček Suš. 767 (význam živočišný je tu zastřen); – drak, (Tristram) zabil ten drak škodlivý Trist. 81; – drozd, když Tristram zastřeléše ptáček, buďto drozd nebo hřivnáček t. 216; – had, jědovatý had odtad vyhnal serpentem Pass. 422, učiň had mosazný Comest. 96ᵇ; – holub, (Dialektika) v pravéj rucě holub mějieše Vít. 5ᵇ; – hřivnáček, v. drozd (zde výše); – hynšt, rytieři dáti hynšt Štít. uč. 141ᵃ; – chrtek, posielám chrtek mladý Třeb. Švamb. z r. 1518; – jestřáb, (holubé) za král vzeli jestřáb sobě Baw. 33ᵃ, vzav jestřáb na ruku Háj. 76ᵃ; – kapr, rozkázal zlatý kapr na štítu míti t. 191ᵇ (spolu zastřen i význam živočišný); – kapún, v. bažant; – klusák, račte mi klusák odeslat Třeb. Štemb, r. 1560; –kohút, žena jeden kohút pekla ROlC. 278ᵃ; – komár, cediece komár a velblúd sehltajíce Krist. 83ᵃ; – koník, vzem pěkný koník svuoj GestRom.; – lev, lev a saň podtlačíš Kruml. 68ᵃ; – levhart, ve štítě jměl levhart jeden Baw. 361 (zastřen i význam živočišný); – mezek, na mój mezek vsaďte Šalomúna Comest. 194ᵇ; – osel, oslík, vzem ji (muž ženu) vloží na osel BiblC. Soudc. 19, 28, vedli s sebú volek a oslík ROl. 144ᵃ; – pes, sem-li ten pes ukradl, bohdaj, abych opsěl Rožmb. 176; – pták, jakž brzo takýto pták výr nad sobú sediec uzříš Pass. 391; – rak, zmý ten rak Rhas. 73 (= vřed, zastřen i význam živočišný); – řeřábek, v. bažant; – slon, Eleazar hna pod slon i zakole jej Comest. 208ᵇ; – telček, jediný telček v domu maje PassKlem. 157ᵃ;– valach, (míti) valach dobrý [313]číslo strany tiskujeden KolEE. 31ᵃ (1618); – velblúd, jdi a doveď velblúd jemu Otc. 256ᵃ, v. též komár; – velryb, i stvoři buoh velryb Comest. 5ᵃ; – vól (původně sklonění u- kmenového), káza jmieti vól železný JiřBrn. 272, vařiechu celý vól Ol. 2. Esd. 5, 18, vuol za I½ kopy gr. kaupiti KolČČ. 174ᵇ (1552); volek, vedli s sebú volek ROl. 144ᵃ; – vozník, prodali sme kuoň vozník hnědý Třeb. Sobčic. 1461; – výr, v. pták; –

kóň, bych já svój kóň okročil AlxV. 170, jenž oděl svój kóň Hrad. 99ᵃ, jeden (člověk) kuoň jemu (sv. Václavovi) dáváše DalC. 30, kupovali kuoň Ben. 2. Par. 1, 16, kuoň svůj osedlati Háj. 14ᵃ, má jemu dáti kuoň dobrý KolČČ. 200ᵃ (1553), Smil zabodv kůň VelKal. 125; na kóň, na kóň vsěde AlxM. 6, 2, vsedá na mój kóň Sv. 171, na kůň vsedni Háj. 10ᵇ, na kůň vsísti VelKal. 27, zachováno dosud : (stup) na můj kůň Suš. 178, (skoč) na můj kůň t. 23; přěd kóň, přěd kóň učiň to znamenie DalC. 19; – oř, že svój dobrý oř stratí Hrad. 94ᵇ, oř poslati Tand. 56 (v Tand. vždy oř, a taktéž v Trist.); na oř, vsede na oř Baw. 250; – vepř, chudá žena jediný vepř měla Pass. 138, (vzal) vepř krmnej KolČČ. 110ᵇ (1549), na každý vepř počítajíc deset měřic Vel. Jg.; – úhoř, vezmi úhoř a zkrájej jej LékA. 65ᵃ, úhoř též zsekaj Chir. 36ᵇ; – motýl, vezmi motýl LékB. 213ᵇ; – hlemýžď, (orlice) pak hlemýžď pusti od sebe Baw. 55, zbi (impt.) hlemýžď t. 54; – zajiec, pozdě zajéc honíš Hod. 83ᵇ, vezmi mladý zajiec LékB. 198ᵇ; – mnohá na -ec, na př. beranec, (Joziáš) obětoval beranec Lit. 3. Esd. 1, 1, upečechu beranec Ol. 3. Esd. 1, 12, – jelec, daj nemocnému jiesti štiky slané nebo jelec Sal. 525, – kozlec, já sem poslal kozlec Lit. Gen. 38, 23, uvaři kozlec Ol. Súdc. 6, 19, – skopec, obětova skopec arietem Lit. Lev. 9, 18, – telec, učinili telec ŽWittb. 105, 19 a ŽKlem. t., telec ofěruješ Ol. Ex. 29, 36, – vrabec, vezme vrabec živý passerem vivum t. Lev. 14, 51

Vedle starého akkusativu had… vyskýtá se již také novější hada… na př.: beránka připravichu Koř. Mark. 14, 17, vezme črvka Ol. Lev. 14, 51 rač seslati holúbka s nebe Marg. 287, (Aron) vze kozla Comest. 82ᵃ, lva tepiech Otc. 171ᵃ, psa zabili DalC. 9, na vlka t. 67, druh druhu koně přidává AlxV. 1400, přinese jie kozelcě Ol. Súdc. 15, 1, zabil si telce Lit. Luk. 15, 30 atp., – ale pravidlo, aby byl akk. had, kóň…, proniká tu přece a dává se zřetelně stopovati až do stol. XVI.

Podle vzoru živočišného had bývají v stč. také akk. běs a duch: vyhna běs EvSeitst. Luk. 11, 14, duch přijěli svD. 62, navrať jiej duch jejie Hrad. 44ᵃ atp.; řidčeji ducha: jmám pomocníka ducha svatého Pass. 285. Akk. svatý Duch drží se nejdéle u významu svátku, na každý svatý Duch KolB. 1521 a místy dosud; vedle toho: svatého Ducha.

Životná kollektiva ľud, národ, dobytek, brav, skot, hmyz mají tvar akk. starý pravidlem a dosud; v době starší patří sem také plaz, stč. zemi-plaz, nč. zeměplaz: (bůh) učinil všeliký zeměplaz Br. Gen. 1, 25.

[314]číslo strany tiskuc) Jména předmětů neživotných mají rovněž tak tvar starý, stč. i nč. dub… Tvar duba… bývá jen někdy při pojetí personifikujícím. Na př.: (liška, v bajce) čbána zoči Hrad. 129ᵇ, (liška) vecě: nesu čbána, mého milostného pána t., biskupa volili jako žáby špalka Háj. 225ᵇ; nč. miti vzteka, honiti bycha Us., tančiti strašáka atp.

Srov. III. 1 §§ 27, 55 a 75.

d) Stejný postup jako u substantiv je u jmennýchadjektiv (adjektiválií). Také u nich šiří se stejně gen. za bývalý akk.; na př.: (dva synové) otcě nemocna zastúpista DalC. 70, proč mě bóh stvořil slepa, chroma Alb. 90ᵇ, ML. 59ᵃ, chceš milostiva k sobě boha mieti NRada 1106; Kojatu, syna hrabina PulkR. 55ᵇ; Rubína nalezše umrlá Pass. 158, spasena mne učiň ŽWittb. 3, 7 atp. Sr. III, 1 § 234 a 254.

e) Gen. místo akk. šíří se také ve sklonění zájmenném; na př.: toho člověka stč. i nč., uzřěchva jednoh’ Pass. 213, za ně posvěciji mě samoho EvZimn. 39, aby poznali tě samoho EvVíd. Jan 17, 3, na koh’ sě obrátíta AlxV. 1573, volte seho neb onoho Hrad. 15ᵇ, seho kóň po sobě vleče AlxV. 1760 atp. Srov. III, 1 §§ 381, 385, 387, 389, 390, 405, 409, 421.

U zájmena jь, jen drží se starý akk. životný do dneška: jej (= je + j), -ň (za -ň atp., po předložkách). V češtině staré byl tu ještě tvar jen, jenž: kozlec, jenž jsem slíbil Ol. Gen. 38, 23 atp. Vedle toho však iž v době staré proniká gen. jeho (po předložkách ňeho), j’ho, ho; na př.: vláčili jeho po městu ApŠ. 104, bóh jeho poraz, ktož… Mast. 63, ranami jeho ztříznil Pulk. 50ᵃ, tet j’ho chtě mučiti ApŠ. 4, potkal j’ho na horách AlxH. 1, 18, by j’ho jala AlxBM. 1, 9, an ho mečem protče Jid. 100, přitovařišmy ho k sobě Hrad. 2ᵇ, tu ť vám ho vedu Pass. 200, nč. ho. Srov. III, 1 § 397 a 398.

Zájmena bezrodá mají v sing. po celou dobu historickou náležitý akk. mě, tě, sě se. Vedle toho již v textech nejstarších bývá gen. mne, tebe, nebe: na př.: na mne zlob dochodí DalH. 40, vědúcích mne ŽWittb. 86, 4, by mohl tebe milovati Túl. 24ᵇ; atp.

V du. bývá v jazyku starém vedle akk. pl. ny, vy tvar genitivní najú, vajú: mine najú zlá ztráta Mast. 107, zdali nají buoh nadělí Hrad. 124ᵇ, kázal bych vají v kožený měšec vložiti DalJ. 70 rkp.V atd.

V plur. je starý tvar akk. ny, vy jen v jazyku starém; na př.: pomiluj ny Pís. Hosp., kak ny jest ustavil svD. 33, schováš ny ŽKlem. 11, 8, mezi vy Koř. Mat. 12, 28, HusPost. 47ᵇ, aby vy zbavil ohně věčného Hrad. 17ᵃ; Nudož. 34ᵇ uvodí ny vedle nás jako výraz starý; Dolež. 222 má přiklad: chceme vy podrobiti, patrně archaismus; a týž archaismus je v slc.: „Morena, Morena, za kohos umrela? ne za ny, ne za ny…“ Hatt. slc. 92, bodaj vy Parom vzal Duš. 413 (z Koll. Zpiev. ).

[315]číslo strany tiskuVedle těchto tvarů již v češtině nejstarší vyskýtá se gen. nás, vás: nás vykúpil HomOp. 152ᵃ, vysvoboď nás ŽKlem. 78, 9, bude vás mój rod železnú metlú kázati DalC. 5, (kniežě) vás vypudí Hrad. 20ᵃ atp. Jazyk novější má jen tvar gen. nás, vás. Srov. III, 1 § 431, 432 a 433.

f) Současně s vývojem gen. za akk. ve sklonění jmenném a zájmenném ujímal se gen. za akk. u deklinace složené; na př. dobrého člověka stč. i nč.

g) V nářečích východních bývá také v plur. gen. životných brán za akk.

Ve východní Moravě bývá to nejčastěji u jmen osobních, na př.: mám dvúch, třech, štyrech bratrů BartD. 1, 179 (zahor.), šeł mezi ženáčů, zavołał młatců t. 179 a 180 (dol., místy), zavołajte tých chłapů t. 180 (pomor.), brzo by sedláků z gruntů zháňali t. (rožn.), na tých vojáků došeu strach, to je pro naších chuapců, až po Maďarů tamt. (též), ma tam znamych, pośiła svojich synkuv do školy, šli pro dochtoruv t. (laš.), ma dobrych rodiči, měli sme tu třech dobrych knězuv t. 112 (laš.) atp.,– někdy též u živočišných: střílau houbů t. 180 (rožn.), ukrad dvoch vołuv t. (laš.), ale většinou mají jména živočišná tvar náležitý: má silné voły tamt. atd. Na Frenštátsku a Frýdecku genitiv životných vyskytuje se hlavně ve spojení s číslovkami dvuch, třech, štyrech: ma dvuch bratruv atp. tamt. 113.

V nář. slc. jest akk. bohy, křesťany, jiná osobní mají gen. za akk., kdežto živočišná mají akk. náležitý Hatt. slc. 68.

Také gen. jich bývá místo akk., ale jest při něm souřadný akk.; na př.: dáł jich (synů) všecky tři do škol BartD. 1, 340 (zlin.), já jích (léků) fšecky mám t. 347 (rožn.), páno Ježišovi jich všecke (koláče) nedál t. 2, 177 (han.).

4. Dialekticky a v jazyku kleslém bývá pl. nom. za akk.

Na př.: jenž (apoštolové) nás křesťané splodili Seel. 304, kněz vzývá patriarchové, apoštolové t. 277, kněz vzývá proroci, mučedlníci t., kněz vzývá vyznávači t., děti, kteří rodičové své ctili BílC. 101, lidé nevděčné má Bůh za neznámé BílQ. 2, 131, (páni) připověděli židi vyhnati BílD. 110, kteří (t. listové) židé (m. židy) vysvobodili t. 20; – chytat ftáci, viděl sem dva vojáci, podívej se na ty kluci, na ty hoši mýt. 339 a ob. podkrk. m. ptáky atd.; – viděl jsem vojáci, vtáci BartD. 2, 225 (han.), chytal vtáci, raci, zabil dva hadi t. 292 (česk.), beru si sousedi za svědky t. 262 (též).

257. 1. Akkusativ obsahuje logickýpodmět ve větách bezpodmětých; při negaci jest ovšem gen. místo akk.

Na př.: bylo tam hromadu n. sílu lidí Us., je zde trochu vody, je na tom trochu pravdy t., nevíte, bude-li vás tu ještě t., zůstalo kopu vajec t., už je toho jen kapku BartRuk. 49, jest, bylo nás šest Us.; pršało, [316]číslo strany tiskupršało ty veliké kropě BartD. 1, 179, pršeło žaby t., śe mi sniło něpěkny syn (sen) t., již dvě neděle tomu jest ŽerKat. 113, okolo stolicě bieše čtrmezdcietma stolic Koř. Zjev. 4, 4; – komu není rady, tomu není pomoci Přísl., není službičky, aby v ní nebylo partičky t., není šprochu, aby v něm nebylo pravdy trochu t., žádného domu celého nezůstalo Vel. Z. 11.

2. Akkusativ bývá při slovese býti ve výrazích jest mě hanba, jest mě léň, jest mě teskno atp.

Na př.: hanba mě jest pomysliti BrigF. 11ᵃ; hanba mě jest v srdci Brig. 57; kak mě jest hanba, všák povědě JiřKlem. 21; skutek, o ňemž mě hanba mluviti DalC. 47; že tě není hanba, že ho není hanba Us.; može vas hanba byt Suš. 550; tebe hanba bude t. 252; už mě je styd BartD. 1, 179 (laš.); až ju bylo haňba BartD. 2, 261 (česk.); pryncku było hrozňe haňba t. 1, 342 (zlin.); može ťa byt haňběj než mne t. 155; – strach mě otjěti DalC. 50; strach mě za krále, že přieliš často ji (berni) béře Štít. uč. 86ᵃ; strach mne (sic), že mi (milenka) život ztratí Cant. Záv. Třeb. 72; strach mě jest z neposlušenstvie Modl. 24ᵇ; strach mě jest, by… Pass. 542; strach mě, by jeho nebyla urazila Hrad. 35ᵇ; strach mě, by (andělé) viece nezmohli (nerozmnožili) mé milosti t. 36ᵇ; – túha ť mě po niej (milence) Cant. Záv. Mnich.; poď ke mně, nebť mě jest túha DalJ. 98; vzdyšiu, pláčiu, vždy mě túha LAl. c.; – mě bude hněv z toho Hrad. 126ᵃ; nemohu ť ho bíti, hněv ť mě jest na ň Šach. 305ᵇ; –nýnie-li tě léň slyšeti AlxV. 715; by krále léň na vojnu vstáli DalJ. 80; léň mě mluviti, kak ten rod vznide DalC. 58; preč je ta, jiežto slúžiti nebylo mě léň Tkadl. 1, 18; – nebyl jej toho žel Pernšt. Jer. 20, 16; – že tě jest tak teskno bylo Rúd. 13ᵃ; pravímy ť vám, že ť nás jest teskno PulkL. 20; sestru je u nás teskno BartRuk. 176; neboť ho tam bylo teskno velice Kulda 1, 138; hrozno mě jest toho, co ty rozprávieš Jeron. 87ᵇ; velmi-li jest vás pak hrozno před jeho sv. tělem? RokycPostBrn. 178; – było tě (ho, nás) pilno BartD. 1, 179.

Při negaci bývá gen. m. akk.; na př.: nebuď tebe po tom túha Kat. 172; nejsem jeho sluha, ani mne jest po ňem túha Hrad. 84ᵃ; všěch jich úst nebylo túha řkúc Vít. 30ᵇ.

3. Akkusativ bývá při slovese státi.

Na př.: co tě stojí loket sukna Ros. Jg.; to mě stálo mnoho práce Us. atp.

258. 1. Akkusativem bývá ve větě vyjádřen předmět při mnohých slovesích kladných. Na př.: Bůh stvořil svět, Kain zabil Abele, jezdec bodá koně, ruka ruku myje atp. Us. Slovesa tato a podobná nazývají se přechodná (transitiva).

Sloves těch je veliká hojnost. Jsou pak dílem transitiva vlastní, dílem složená s předponou.

[317]číslo strany tiskuU transitiv složených rozeznávejme: a) složení se slovesem subjektivním, b) se slovesem reflexivním a c) se slovesem transitivním nebo vůbec objektivním.

a) Transitiva utvořená ze subjektivních složením s předložkami na, nad, ob, o, po, pod, přě, při, pro, s, u, vz a nedílnými roz, vy. Znamenají α) pohyb, ß) mají význam jiný.

α) Na př. -jíti, -choditi atp.: najidom sled ješťera jednoho Otc. 124ᵇ, kdo má koláč, najde i družbu Jg.; (Tandariáš) nadjide dva panicě, ana sedíta u studnice Baw. 169ᵃ, že sem ho (Tristrama) nadšel, an leží s paní Trist. 232, pak-li kto ve snách nadejde hniezdo orlové BřezSnář. 230, (posel) Arnošta nadjide Baw. 144ᵇ, (panic) tu jedno miesto nadjide t. 157ᵇ, nadjidechu nepřátely, ani hodují Comest. 139ᵃ, nadšel sem jeden potok Mill. 71ᵃ, Alexander nadšel hovada a nohy (Greife) Alxp. 123; veliký ho strach objide Pass. 275, Gezmu veliká hróza objide ML. 49ᵃ; Čechy jě (Polany) bojem podjidú DalJ. 65; milosrdie jeho přědejde mě ŽWittb. 58, 11; přešla mne trpělivost Us., přejíti hranice, kopec Jg.; také libosti projidú smysl i srdce toho zlého, že… Kat. 84; muž, kteréhož rozešlo víno Br.Jg., to mě rozejde, rozchází Us. Jg., přece ho to rozešlo BartRuk. 150; poddaní… mohú obcovati s svým pánem, když ho zajde kletva Štít. uč. 66ᵃ, bouře zašla jej v lese BartRuk. 133; obchoďte město Ol. Jos. 6, 3; rozchoditi obuv Us., protož ji smutek rozchodil Tand. (St. skl. 5, 60); schoditi celou ves Us.; uchoditi si nohy Us.; vychoditi cestu Us.; – -padnúti: že mě jest napadlo toto zlé Ol. Deut. 31, 37, co vás to napadá Us.; hoňte a popadněte jej Br. Z.; Eleazar pořítil (povalil) slona a slon jej připadl a on tu zahynul Štít. uč. 68ᵃ, náhodú sem zablúdil a zatiem mě noc připadla GestaKlem. 101; – -łezti, -lezovati: nalez Davida, sluhu mého inveni ŽPod. 88, 21, nalez kroniku u kněze starého v Boleslavi DalC. úv. 3, (Jidáš) mužě nalezé JidDrk. 69, nalezú mě strážní Lit. Cant. 5, 7, tu z korábi vyšedše nalezú svatú Maří Pass. 340, člověk nalezv milost dopracije sě daru (božího) Štít. ř. 215ᵃ; v Judea lep nalezují (3. plur.) Comest. 24ᵃ, nalezovali zrna t. 165ᵇ, v tvém umučení nalezujem hřiechóv obmytie Kruml. 416ᵇ, (někteří) což sami nalezují, to mají za jisté uměnie t. 353ᵇ; – -běhnúti: pak-li přistúpím (ku přijímání) nedóstojně. ale nadběhnu otsúzenie Modl. 24ᵇ, pak-li by (vůl) sluhu a děvku nadběhl si invaserit Kladr. Ex. 21, 32; – -jěti: syn králóv nadjel med, otekl konec té holi, ješto držal v ruce, v ten med a snědl Štít. ř. 209ᵇ, Tandariáš… nadjede dva panoše TandZ. 180ᵃ; přejeti někoho Us.; – -kročiti: obkročiti, přeskočiti co Us.; – -skočiti: přeskočiti příkop Us.; – -stúpiti: osel a srnek všech zvieřat vzteklost nadstúpie (překonají) Comest. 26ᵇ, ženy nadstúpivše (napadše) muže své zle jich poživáchu Comest. 16ᵇ, nadstúpil jě duch boží Lit. 1. Reg. 11, 20, nadstúpil mě truchlý čas Modl. 167ᵇ, [318]číslo strany tiskuneb ju (kněžnu) inhed bolest nadstúpi (t. ku porodu) Pass. 338, všecky lidi… hróza bieše nadstúpila Kladr. Esth. 9, 2; přestoupiti co, zastoupiti cestu Us.; – -letěti: obletěti, přeletěti, proletěti co Us.; – -plúti: přepluv moře Mand. 25ᵃ, přeplouti moře Us.; – -niknúti, -nikati: země sobě krále volí a jej dobrovolně podniká VšehK. 91ᵃ; – -sáhnouti, -sahovati: obsáhnouti. obsahovati co Us.; – -břísti: přebřísti řeku Us.

β) Na př. -býti: Judáš přěbyl moře i řěky Jid. 32, Neklan dni své přebyl Pulk. Z. 88, (žena) přebyla-li by muže svého VšehK. 145ᵇ; ani ťa já nezabudu Suš. 350; – -státi (stanu i stojím): jeden groš nebo což móž groš zastati Rožmb. 9. zastal jej při skutku BartRuk. 133; mnoho vystojím Us.; – -pýchati: druh druha chce rúchem přepýchati Štít. uč. 90ᵃ; –-trvati: své nepřátely zdravím přetrval Jg. a Us.; – -siesti, -sědnúti: osednou zemi tu výr a krkavec Br. Z. 86, obsědl tu horu Hrad. 12ᵃ; –-mlčěti: (vdova) své věno promlčí VšehK. 257ᵇ; – -bojovati: Attila vlaskou zemi vybojoval Har. Z. 88; – -panovati chtěl zemi polskou opanovati Háj. Z. 88; – -svítiti: osvititi někoho Us.; – -spáti: zaspati oběd. vlak Us.; – časté jsou zejména složeniny s pře-: celý den jsem přeležel, přespal, přeseděl, přeplakal, přetrval atp.

Akkusativ tento jest dílem od předložky, dílem závisí na významu celého výrazu, na př. u připadnúti.

b) Transitiva vzniklá z reflexiv.

Na př.: smáti se – rozesmáti někoho Us.; diviti sě -– udiviti: že ti jest udivil hospodin svatého svého mirificavit ŽWittb. 4, 4, (hospodin) udivil milosirdie své t. 30. 22; radovati sě – obradovati: jakož jsi veš svět obradovala ML. 21ᵇ, rozradovati koho Us.

c) Transitiva vzniklá předponou ze sloves objektivních nebo přímo transitivních.

Na př.: obdarovati koho stč., i nč.; obmysliti koho nč.; přehoditi řeku, kámen; ostřěz, bože, každú toho Hrad. 105ᵃ (střieci s gen.); uprositi koho (= akk.) Us. (prositi s gen.), atp.

2. Akkusativ bývá předmětem při slovesích boleti, svěděti, svrběti, mrzěti, ziebsti.

Na př.: bolí ju sirdce Jid. 155, až mě bolejí všě kosti MastDrk. 244, boleji ť mě hnáty Vít. 39ᵇ, v těch časiech počě Nera břicho boleti Pass. 310, á, kak mě bolí! Štít. uč. 66ᵇ, když ženu bolí k dietěti ŽPod. 173, sestru bolí hlava BartRuk. 6; – uši mě svědily Bart., svrbí ho kůže Us., svrbí mě levé oko BartRuk. 173;–ji (duši) mrzí všeliké utěšenie Kruml. 228ᵃ, všichni skutkové Kristovi měli by židy mrzěti tamt. 55ᵇ, ač zlý skutek mrzí mě v bližniem, ale on mě proto mrzeti nemá Štít. uč. 142ᵇ, mrzala jej jeho slepota Štít. ř. 119ᵇ, všecko mě mrzalo Modl. 109ᵇ, mrzíš mne [319]číslo strany tiskujako diábel ChelčPost. 194ᵇ, mrьzalo jest mě lože Hlah. Esth. 14, 15; – zebou mě nohy Us., zebe mě v ruce BartRuk. 173.

3. Akkusativ bývá dialekticky předmětem u slovesa věděti, kde jazyk spisovný má věděti o čem. Na př.: vim ptaky (= o ptácích) BartD. 1, 179 (laš.); v písních: vím já lučinu, kostel, zahrádečku, vím já jednu hospodu z kameňa bramoru t.; vůbec se říká: kdo vás ví, kde ste to dali? kdož tě ví, kde to máš t.

4. Akkusativ bývá předmětem kromě sloves

při adj. dlužen. Na př.: kak s’ mnoho dlužen pánu svému? Krist. 67ᵃ; ty mnoho-li sʼ dlužen? tamt.; že jest dlužen 12 kop gr. KolČČ. 81ᵃ (1547) (jindy tu bývá ve stč. instr.); jsem dlužen knihu, peníze Us.;

při adj. vinen, povinen. Na př.: když svój dar na oltáři chceš položiti a zpomeneš, že si vinnen (sic) nětco proti bratru, ostav svój dar ŠtítBud. 212, dosud tak;

při substantivu slovesném. Na př.: pro věčný pokrm požitie Rúd. 13ᵇ, za znamenie pravdu s křivdú ulíčenie Vít. 5ᵇ, o druhém vymietaní z chrámu kupce Comest. 242ᵃ; jiné příklady v. v § 385 B 1;

při substantivech jiných, odvozených ze sloves transitivních. Na př.: že jest dlužen 12 kop gr. a ty má jim (dědicům) plátce býti KolČC. 81ᵃ (1547), že (Václav) jí plátce ten dluh býti má t. 116ᵇ (1549), a tu summu že má jim takto plátce bejti t. 112ᵇ (1550), kteroužto summu jemu Michalovi takto plátce býli mají t. 129ᵃ (1550);

při interjekci na! nate!, poněvadž jest = »tu máš a vezmi«! Na př.: na knihu! nate knihu!

259. Akkusativem jest vyjádřen doplněk. To bývá často tehdy, když doplněk táhne se ku předmětu, vyslovenému akkusativem. Na př.: slušie ten ostnec najprv tvrd učiniti a také ostr Štít. uč. 99ᵇ; když král a králová dceru zdrávu uzřěchu Pass. 424; to jim na listě napsáno dal t. 405 atp.

V případech sem patřících jest ve větě předmět v akkusativě a doplněk v akkusativě – je to tedy vazba dvojího akkusativu. Vazba tato bývá zvláště často při slovesích přechodných:

činiti, dělati. Na př.: hřiech činí člověka robotna sobě Alb. 75ᵃ; spasena mě učiň ŽWittb. 3, 7; aby (ty) mě zdráva učinil ŽKlem. 20ᵃ; mě zdráva učiň t. 20ᵇ; múdra s’ mě učinil ŽWittb. 118, 98; bóh člověka spravedlna učini Alb. 45ᵃ; robátko mě bylo nebezpečna učinilo Pass. 360; kto tě živa učinil t. 300; Klodoveus ten klášter svoboden učinil t. 383; aby mě viece věrna sobě učinil OtcA. 394ᵃ; co činí člověka svata ŠtítBud. 19; (bóh) by mě mohl chuda učiniti DalC. 85; ctnost činí člověka bohu vzácná HusE. 2, 385; (buoh) učiní tě vyššieho všech národóv t. 1, 54; slušie ten ostnec najprv tvrd učiniti a také ostr Štít. uč. 99ᵇ; [320]číslo strany tiskuvězte to, že příhody činie múdrého Dal. J. 50; ktož mě zdráva učinil EvOl. 225; zdráva tebe učiň t. 196ᵃ; podobna učinil jej t. 196ᵃ; ktož přijímá tuto svátost, podnět k hřiechu činí mdlejí Štít. ř. 154ᵃ; aby jej mocna učinil Řád pz. 134; spasena mě učiň Ol. žalm 118, 140; zdali by jej učinil neustavična Štít. uč. 9ᵇ; a jeho Jana Kapinosa kvituje, prázdna a svobodna činí KolČČ. 73ᵃ (1546); přiznala, že Marka manžela svého činí mocného hospodáře nad sebau a statkem svým tamt. 8ᵇ (1542); (svodnicě) tu čstnú vdovu učini k hřiechu hotovu Hrad. 105ᵇ; a ji (Magdalenu) kvitují, propauštějí, prázdnu a svobodnau činí KolČČ. 95ᵃ (1563); prohřešenie mé známo sem tobě učinil ŽWittb. 31, 5; učiň ny pokorny… vesely… truchly… zraly… vzchopny… spravedlivy… trpělivy… poslušny Modl. 38ᵃ; ny učiňte jisty DalJ. 59; syn boží učinil nás účastny svého božstvie Otc. 49ᵇ; počěchu činiti slepé světly, mrtvé živy Hrad. 73ᵇ; chtě jě (děti) bohaty učiniti Štít. uč. 25ᵃ; učinil si ny k sobě podobny Kruml. 141ᵇ; (milost) sama jiné všecky (nravy) vzácny činí t. 114ᵇ; jiné zdrávy činil EvOl. 255ᵇ; jeden druhého ze všeho kvitují, propauštějí a prázdny a svobodny činí KolČČ. 40ᵃ (1544); je (manžely) od téhož zápisu svobodné a prázdné činí t. 421ᵃ (1570); to ť smrtelné lidi nesmrtelnému bohu podobné a téměř rovné činí Lab. 10, 1; svinie ústa oblačena učini jako nohu Kruml. 157ᵇ; – ustrnutím: dserko, viera tvá tě zdráva učinila EvOl. 282ᵇ; láska nás činí silná a směla Hod. 62ᵃ; kto by jě spasena učinil ŽWittb. 17, 42 atp.; – udělám tě šťastného Us.

stvořiti. Na př.: jenž jest tě stvořil k sobě podobna OtcA. 377ᵃ; proč mě buoh stvořil slepa, chroma, nelíčného Alb. 90ᵇ.

viděti, zřieti, patřiti, hleděti atp. Na př.: by jej kdy živa (vivum) viděla Hrad. 43ᵇ; anděla viděl velmi smutna Alb. 62ᵃ; juž viziu strážu svého na nosidlách ležiec LAl. 422; (mnich ve vidění) Jezukrista živa viděl Pass. 415; jej umrla viděchu Vít. 55ᵇ; kako tě vizi velmi hubena t. 50ᵇ; když jest synáčka viděla naha na kříži stojiece Hrad. 72ᵇ; jehož vidíš otsúzena a tú smrtiú umořena t. 55ᵃ; aby (vy) mistra viděli živa, jakž jste jej dřiev zdráva vídali Hrob boží (Hanuš Ostersp. 33); vizi jeho v nebeských sienech kralijíc Pass Drk. 2ᵇ: pane! kdy smy tě viděli lačna… a žízniva… nebo naha… a nemocna EvOl. 223ᵃ; to přěd sebú psáno vidiechu Otc. 82ᵇ; král plny ulicě lidí oděných vidieše DalC. 83; nechtieše, byšta svá těla naha viděla Otc. 41ᵇ; aj, vizi nebesa otevřína EvOl. 97ᵇ; (1sraelští) viděli Egypcké mrtvy na břehu tamt. 135ᵃ; – uzřěv jeho opat truchla Otc. 77ᵇ; když Mezku silna v zemi uzřěchu DalC. 34; uzřěv ciesařě hněviva Pass. 621; když uzří jeho již umrla EvOl. 88ᵇ; uzřěli jeho již mrtva t. 265ᵃ; i uzřeli chrám pust a oltář poskvrňen a vrata sežžena Lit. 1. Mach. 4, 38; když král a králová dceru zdrávu uzřěchu Pass. 424; jakž brzo takýto pták výr nad sobú sediec uzříš t. 391; sv. Piamon uzřěv [321]číslo strany tiskujich pokánie přijato Otc. 156ᵃ; – když jej (kostel) tak pusta muž boží opatři EvOl. 12ᵃ; kteréž jsem prvé pokojné spolu spatřil Lab. 8, 7; – ač v království našem všecko znamenitě spořádané a veselé uhlídáš. t. 3, 3.

ukázati atp. Na př.: já tobě tvého boha svázána ukáži Pass. 458.

mnieti, súditi. Na př.: ten hrnec diábel kalich mnieše Pass. 343; (MMagdalena) toho otnesena mněla Hrad. 28ᵇ; mníše jeho posla spravedlivého OtcA. 347ᵇ; na tom blúdíš, ač zahradníka j’ho mníš Hrad 42ᵇ; (mnich) oči zavřel, tak jež jeho bratřie již umrla mniechu Pass. 415; že jej ne člověka, ale diábla mniechu DalC. 64; ta (vdova) paniú mniec nábožničku Hrad. 103ᵇ; (člověk) za chlúbu mní to sobě učiněno Kruml. 209ᵇ; kmotr vezme přědrahé sukno a mně dobré Hrad. 113ᵃ; (němečtí mniši) na tu řěč nic netbajiechu, někaké přěludstvie mniechu t. 26ᵃ; (MMagdalena) mní z hrobu tvé vyňato tělo t. 41ᵃ; –buoh vyšších jeho duostojna súdíše ctí a výsostí EvOl. 38ᵃ.

jmieti. Na př.: ti, ješto lid mají sobě poddán Kruml. 120ᵃ; jiných pušek jmáš piln krám Mast. 200; chceš milostiva k sobě boha mieti NRada 110ᵇ; abychom boha měli milosrdna HusE. 1, 129; odtud jej svázána k Kajfášovi poslal Pass. Z. 92; tehdy jeho sobě milostiva míti budeš t. 91; (aby mohli) dluh zaplacený jmíti KolČC. 73ᵇ (1547); neb sem vežde boha pomocníka jměl Pass. 424; mám pomocníka ducha svatého t. 285; pro ňežto Konstantina ciesařě proti sobě velikého nepřietele jměl t. 388; synu boží, měj mú duši poručenu Vít. 37ᵃ; maje duši učiňenu k obrazu božiemu Štít. uč. 3ᵇ; každá strana jednu smlauvu v jednostajná slova sepsánu a spečeťenu má KolČČ. 80ᵃ (1547); inhed to všeckno hotovo jměl OtcA. 136ᵃ; ti lidie vše sbožie obecno jmějiechu DalC. 11; (Čechové) na bojišti jisto svítěžstvie jmiechu t. 74; (Jiřík) aby tu své jisto jměl KolČČ. 163ᵇ (1561); (bóh) chce všěcky lidi spaseny mieti Kruml. 401ᵇ; svobodné chce míti pán bůh dítky své Lab. 44, 1; jenžto otevřeně máš uši Pror. 32ᵃ.

nalézti, najíti, nadjíti, shledati atp. Na př.: (člověk) boha sobě milosrdna nalezne Kruml. 186ᵃ; naleze jeho (mnich mnicha) ni živa ni mrtva a dveře vylomeně Otc. 7ᵇ; velmi vesela nalez jej (mnich mnicha) t. 153ᵇ; nalezše jej zakrvaveného t. 92ᵇ; Rubina nalezše umrla Pass. 158; Ježíše umrla nalezú Krist. 103ᵃ; jestliže bratra nalezneš nevinna EvOl. 51ᵃ; (zlý duch) nalezne jej (duom) prázden, pometlami učiščený a připravený t. 224ᵃ; tak ji inhed zdrávu nalezú Pass. 457; tu truhlu přěvrácenu nalezneš t. 413; nalézámy také popsáno jsúce Pulk. 26ᵃ; (otec) svoji dvě dceři krščeně nalezl Pass. 282; ty jisté jinde pochovány nalezneš t. 400; – když (Ježíše) mrtva nenadjide Hrad. 29ᵃ; – spekulantů těch způsob jinak bídný a tesklivý jsem shledal Lab. 23, 4.

[322]číslo strany tiskuvěděti, znáti atp. Na př.: jež jeho dřieve umrla vědieše Pass. 300; kteréhož vieš nerovného sobě aniž podobného Vít. 71ᵃ; (Kateřina) jej (pústenníka) tak cného vědieše, že… Kat. 32; neviem vesela nikoho Spor 360; to, ješto lepšie vědě Mast. 414; noviny, jež velmi užitečné vědě t. 38; ať vás zvědie nepřátely jsúce vos sentiant hostes Ol. Num. 25, 17; – až ny vítězné poznají Baw. 201; ten znamenav Soběslava muže udatného počě sě k ňemu dobřě jmieti DalC. 69; uzřě ránu, již pozna v boju od sebe dánu t. 20.

řéci, dieti, zváti atp. Na př.: jenž řekl sě od Jupitera poslaného BřezSnář. 61; netbánie zbožie řkú tu šlechetnost, ješto vyhoní lakomstvie ŠtítOp. 133ᵃ; což bóh učistil jest, ty neřiekaj nečisté HusPost. 208ᵃ; – neb to prorokováno diechu DalC. 74; – Čechové nazývají je (jisté hříchy) němé hřiechy HusE. 1, 194; kteři píši oplzlé věci a ohavné, ty nazývají dobré lidi t. 1, 54.

čúti, pobdieti. Na př.: k kterémuž (hřiechu) jej čije viece příchylna Kruml. 31ᵃ; jehož (já, liška, svůj ocas) lechka (sic) čiji Baw. 117; ktož jej (otroka) počije neposlušného Ol. Prov. 29, 21; (zboží praví člověku :) když mne u sebe mnoho pobdíš (znamenáš, cítíš) Hrad. 140ᵇ.

čisti atp. Na př.: nečtúc sobě to úsilno Kat. 82; aby lidé vidúce jej mezi lotry načtli jeho zlořečeného Hod. 46ᵃ; nepočítati sebe tak zlého Kruml. 121ᵃ.

jieti, bráti atp. Na př.: jal jest Saul… krále… živa Ol. 1. Reg. 15, 8; že zdráva jeho (syna) přijal EvOl. 229ᵇ; oni ty voly křížem požehnavše pitomy pojěli Pass. 355; – Samson pojal chot ženu tampneskú Kruml. 65ᵃ; děvici pojme ženu virginem ducet uxorem Ol. Lev. 21, 13; zpojímachu sobě ženy dcery jich duxerunt uxores filias eorum t. Súdc. 3, 6; Ezau bral sobě ženy dcery kananské Comest. 42ᵇ; jindy tu bývá dativ, v. § 268, 4.

dáti, ustaviti. Na př.: to jim na listě napsáno dal Pass. 405; aby dal jemu bóh tovařiše, kohož ráčí Štít. uč. 36ᵇ; – (David) ustavil jě lamače, aby lámali kamenie Ol. 1. Par. 22, 2; vás jest buoh mé hospody ustavil OtcB. 47ᵇ.

vésti, přivésti atp. Na př.: ano sv. Pavla svázána vedú Pass. 301; proč proti ciesařovému ustavení mě nesvázána vedete t. 490; již jaty vedly ny ŽWittb. 136, 3; otsud jej slepa přivedli Pass. Z. 92; přivedú svázána sv. Pavla Pass. 300; Maria tě (Kunhutu) nevinnu a čistu vyvede t. 433; (sv. Savina) ju (nemocnou paní) zdrávu vzvedla t. 473.

položiti. Na př.: (Samuel) položi syny své súdce v Izrahel Comest. 130ᵇ; tu jej naha položili Pass. Z. 92; (Čechové, táhnouce do vojny) zádušnie pusto položiechu DalC. 79; (ciesař) všecko pusté položi Baw. 179.

[323]číslo strany tiskupustiti, poslati, zahnati atp. Na př.: velryb po třech dnech jej (Jonáše) živa vypustil Zrc. 10ᵃ; jestliže je pustím hladovity do domóv jich, zstanú na cestě EvOl. 285ᵃ; propustil ho svobodna Troj. Z. 92; že jim (Pilát židům) chce jednoho vězně svobodna propustiti Kruml. 50ᵇ; odtud jej svázána k Kajfášovi poslal Pass. Z. 92; chudého prázdna bieše zahnal EvOl. 4ᵇ.

zastúpiti (zastihnouti). Na př.: (oba synové) do Čech sě vrátista, otcě nemocna zastúpista DalC. 70; ty, kteréž súdný den na světě živy zastúpí Štít. uč. 16ᵇ.

ostaviti. Na př.: jej naha ostavivše pryč zašli Pass. 477; hned se k ňemu člunek zprosti ostaviv onen prázden břěh Hrad. 10ᵃ; katové naha mě ostavili Kruml. 417ᵇ; ostaví vám domy vašě pusty EvOl. 211ᵇ; (bůh) bohaté ostavil nedostatečný t. 314ᵃ.

chovati atp. Na př.: buoh jeho cěla zachoval Kruml. 72ᵃ; (póvod) jej (koně) vzchoval mirtva i živa Rožmb. 146; juž (vieru) každý cělu a nepokaženu schová ŽWittb. Athan. 225ᵃ.

svléci. Na př.: tu ho (Krista) svlečechu naha Kruml. 169ᵇ; sluhy (nom. pl.) ihned svlekú (sv. Kateřinu) čistu niti Kat. 126; (starosta) kázal je (dívky) čistoniti svléci ML. 80ᵇ, Pass. zl. Mus. 1ᵃ; tu ho (Krista židé) svlekše naha špíléchu jim Alb. 42ᵇ.

jiných. Na př.: (země) ta dva božie protivníky živy pohltila Kruml. 124ᵃ; (služebníci) stúdvy… plny nalili HusPost. 17ᵃ; (kohož) vdadie oříc nebo pasúc nebo plot družiec Rožmb. 266; že jej živého ztratila Hrad. 28ᵇ; toho mrtvého vzkřiesiv matce živa vrátil Pass. 411; otec svázánu (sv. Kristinu) káza v žalář vsaditi t. 348; jakež sʼ mě sobě dřieve protivného, závistivého trpěl, takež… t. 352; knězě sobě ot pluha oráče dobuďte DalJ. 70; kněz i mrtva Jiříka je sě ctíti t. 62; Antigonus žádáše ubrmana krále Comest. 217ᵃ; (aby ho) naha na zemi nechali ležeti EvOl. 88ᵇ.

Jindy tu bývá instrumentál; o tom v. v § 280.

Akkusativ bývá v doplňku také v případech jako: (diábel) uzře sě přemožena Otc. 4ᵇ. O těch v. § 255 č. 5.

250. Akkusativem bývá vyjádřeno příslovečné určení, a to:

1. Určení místa na otázku kam? kde?

Na př.: peklo konec světa jest stvořeno Vít. 12ᵇ; měsiec… jakž konec kola bude, tudy všeho světla zbude t. 10ᵇ; klášter křižovničí konec mosta kázal špižovati Pulk. 148ᵃ; dóm na Malé straně konec mosta Let. 72; u Matky božie konec mosta t. 67; zed zevnitřnie konec huory byla postavena Comest. 154ᵃ; propálenie činíme na kostrci konec chřbetnice Rhas. 184; odtad šli sme konec toho rybníka Svěd. Z. 46; konec té vsi, rybníka jsme se zastavili BartRuk. 49; – kteráž (múcha) jest kraj potokóv in extremo fluminum Pernšt. Isa. 7, 18; slovútný byl až kraj světa [324]číslo strany tiskuBr. Z. a BartRuk. 59; byť bylo kraj dvora, přiběhne zas Puchm. Jg.; – bok lesa je studenka dial. slezsk. Mikl. 4, 513; bok Opavy leží Hradec t.; šli jsme bok lesa BartRuk. 6; – kněz ku poslu líc přistúpi, z posla strachy dušě vystúpi DalC.. 67; vrata chrámová líc na vzchod slunce Lit. Kzech. 44(obs.); z sie strany líc k horám jest jedno město MandStrah. 25ᵇ; (lopatka), jejížto podoba líc k hrdlu má šíř podobnú k lopatě pekařově Sal. 761; ta kost… líc ku paži má někakú hrubost t. 762; líc k lónu uložen jest měchýř t. 787; lic k-ůcasu t. 782; kněz ku poslu líc postúpi DalC. 67; – vidieše, co sě prostřěd jistby dějieše Mast. 291; nalezneš ny prostřed lesa Hrad. 132ᵃ, dosud tak; Češi střed hradu stáli BartRuk. 172; – svázav ruce jeho znak Nikod. 79ᵇ; znak ležíce spíme BartRuk. 214.

Akkusativy konec, kraj, líc a prostřed ustrnuly, zdají se nám příslovce, ba stlačeny až ve význam předložky.

Stejného původu jsou také mnohá jiná příslovce místní. Na př.: ven (= ustrnulý akkusativ k nominativu téhož znění; k němu patří i příslovce vně = ustrnulý lokál, v. § 326); – bliz (původně subst. blizъ = propinquitas, Nähe, klesl v adv.): bliz jest den ztráty iuxta ŽKlem. Deut. 35; bliz jest den ŽPod. tamt.; bliz buď, hospodine prope ŽWittb. 118, 151, ŽBrn. tamt.; že j’ blíz hospodin Štít. ř. 226ᵃ; jest tu bliz Euſrates řěka AlxH. 1, 19, AlxV. 1188; s druhé strany tu bliz stáše bratr Filotóv AlxV. 1644; smutek bliz jest proximus ŽPod. 21, 22; město jest tuto bliz iuxta Mus. Gen. 19, 20; jest město malé tuto bliz Kladr, tamt.; a by tu tak bliz les nebyl, i jeden z mužóv živ by nebyl DalC. 10; což jich (králův) bylo bliz i vzdáli Kat. v. 4; vězte, ež ť juž blíz královstvie božie Krist. 84ᵃ; blíz ť jest veliký den súdný Štít. ř. 97ᵃ; bliz ť jest má bieda a čticě Kruml. 342ᵃ; bliz ť jest zahlazenie města prope erit Ol. Tob. 14, 6; bliz prope Prešp. 977; židé strachováchu sě přiblížiti bliz prope accedere Ol. Ex. 34, 20; ve výraze bliz čeho, s gen., béře se bliz za předložku: tu bliz sebe stáchu dvojě vojě AlxH. 4, 27; juž bliz sebe stáchu AlxV. 1281; (Maria) uzřě dva anděly bliz sebe Hrad. 31ᵇ; (mužie) bliz jich (dívek) hrad postaviti chtiechu DalC. 11; jakž bliz uostrova biechu Pass. 339; ijednoho stvořenie tělo nenie tak bliz boha jako mé BrigF. 43ᵇ; bliz bojúcích jeho prope timentes eum ŽWittb. 84, 10; – blízko, blíže: blízko buď, hospodine prope ŽKlem. 118, 151; když by blízko od Egypta cum prope esset Mus. Gen. 12, 11; když (měsíc) příde k slu(ncu) blíže AlxH. 12, 10; sěmo blíže přistúpite Mast. 270; přistup sem blíže Pass. 342; ti najblíže u boha sadú Alb. 10ᵃ; blízko, blíže Us. nč.; – daleko, dále: zašel si daleko longe ŽWittb. 9, 1(22); i na moři daleko longe ŽKlem. 64, 6; daleko ot mého zdravie longe a salute t. 21, 2; (Alexander) již byl vtáhl daleko v zemi AlxV. 935; (modla) v jednom dubě sedieše v téj zemi velmi [325]číslo strany tiskudaleko t. 2171; čím dále v řěku brdieše, tiem sě vždy voda výše prýščila Pass. 360; juž nemóžem dále AlxBM. 3, 18; málem dále AlxH. 2, 25; mysl dále vidí Štít. ř. 204ᵇ; sbožný uteče dále t. 117ᵇ; daleko, dále Us. nč.; – hluboko, hlúbe: hluboko na dně Alb. 101ᵇ; čím kto výše… vzende, tiem hlúbe spadne Kruml. 364ᵇ; ti hlúbe a tieže padnú Štít. ř. 78ᵃ; čbán počě hlúbe sě pohřižěvati Hrad. 130ᵇ; těla našě hlúbe v svém domu pochovaj Pass. 375; (zázvor) nesedí hlaube v zemi než tří neb čtyř dlaní Háj. herb. 157ᵃ; zda by (Alexander) netáhl (v ze)mu hlúbe AlxH. 9, 5; zlých křesťanóv dušě jsú (v pekle) najhlúbe Pass. 93 (nay-, -y- připsáno později); hluboko, hlouběji Us. nč.; – upřiemo: (loďka) přimče sě k ňemu upřiemo Hrad. 10ᵃ; upřémo jde do nebes ŠtítE. 21; nesměla upřiemo k Ježíšovi přistúpiti Pass. 334; upřiemo šel t. 476; nemóž-li uvésti ve zlé upřiemo povolenie ŠtítV. 22; – vysoko, výše: a tako bieše vysoko pověšen AnsKap. 1; tak sʼ ny vysoko cěnil Rúd. 24ᵇ; vysoko vstúpiv Pass. 464; Saturnus vysoko vzchodí Vít. 10ᵃ; najvýš Štít. ř. 188ᵃ; vejš Br. Gen. 48, 22; nč. vysoko, výše, výš Us.; – nízko, níže: nízko sstúpil ŠtítE. 20, nč. nízko, níže; – rózno (= na různé strany, na různých stranách): zěmě (sic) sě otevřě rózno Rúd. 17ᵇ; různo ležiechu EvVíd. 22ᵇ; pak jim kázal ruozno po všem světu jíti Kat. 1988; by jě mohl ruozno úděly rozděliti Mill. 38ᵇ; roztažen ruozno Vít. 84ᵃ; oba ruozno věziesta Pass. 392; pojedú rózno ŠtítV. 59.

2. Určení času na otázku kdy?

Na př.: den, třetí den, den sv. Jana atp.: tak sobě třetí den zvoniti káže Mast. 332; (MMagdalena) nejmějieše myšlenie na tvé třetí den vzkřiešenie Hrad. 43ᵇ; třetí den to děťátko umřelo Svěd. Z. 47; host první den zlato, druhý den stříbro, třetí den měď, honem domů jeď Přísl.; to proroctvie bývá zpieváno den božieho vzkřiešenie Kruml. 73ᵃ; letos den sv. Jana činil sem tuto mast Mast. 347; letos den svaté Mařie přinesl sem tuto mast t. 323: den svátého Gotharda země sě třásla Pulk. 132ᵃ; aby zlí den súdný omluvy nejměli BrigF. 1ᵃ; sjidechu sě den nového měsiecě Ol. 3. Esd. 9, 16; (Přemysl a Smil) jeden den svatý jiesti neměsta DalC. 76; den ote dne: lepšieho sem sě nadála a den ote dne čekala Hrad. 53ᵇ; Kristova viera den ote dne roste Kruml. 61ᵇ; den ode dne otkládáš NRada 1974; den ole dne svD. 165, Modl. 16ᵃ; neotkládaj den ote dna (sic) Lit. Sir. 5, 8 a Ol. tamt.; den ode dnye Brig. 16ᵇ; den ode dne Us. nč.; den za dnem: svú duši den za dnem topíš AlxV. 1861, i nč. tak; den jako den: u desk den jako den sedají VšehK. 99ᵃ; den co den Us. nč.: – čas, ten čas atp.: len čas Us. nč.; tento čas vice hac MamA. 37ᵃ; ne každý čas móž se rok napřed dáti věděti VšehK. 249ᵇ; jeden druhého nemá napomínati časy budúcie a věčně t. 167ᵃ; – noc-siú, z čehož změnami dalšími jest noc-si a nocí = tuto noc, této noci, hac nocte: chci vám noc siú Ježíše jieti Hrad. 78ᵇ; vy mne noc sí všichni otstúpíte t.; [326]číslo strany tiskudřiev než noc si zapěje kokot t. 79ᵃ; noci vezmu od tebe duši tvú Alb. 77ᵇ; noci ve sně trpěla jsem mnoho hac nocte Vít. 52ᵇ, jiné doklady v. v § 207 č. 3; – zimu-siú, zimus: zimus hieme Prešp. 156 (v. tamt.); – oka mženie (okamženie), mženie oka = hned: kteřížto oka mženie zemrú Hug. 381; sv. Mucius často, kamžkoli jíti chtěl, tu mženie oka budieše OtcB. 26ᵇ; – tu středu, tu sobotu Us. nč. atp.

Akkusativ časového určení je také ve výrazieh prvé, druhé, třetie… Na př.: (Ježíš) šed druhé i třetie svú modlitbu skončě Hrad. 80ᵃ; tento chudý sě proměniv druhé dnes almužnu béře…, ten chudý třetie sě proměniv almužnu poprosil Pass. 123; druhé mu trúbiti kázachu… a když třetie trúbieše DalJ. 34; jiné příklady v. v § 247 č. 4.

Ustrnutím akkusativů takových vznikla zase mnohá příslovce časová. Na př.: dnes (z dьnь-sь = den tento, akk.): jak sě i dnes v Litvě děje AlxH. 7, 1; (město), jež Sardis i dnes slove AlxV. 1146; já sem dnes porodil tě hodie ŽKlem. 2, 7, dnes ŽWittb, tamt., Kunh. 149ᵇ. ApD. d, PilA. atp., dnes Us. nč.; – léto-se (= léto toto, akk.), letos: léto-se MVerb.; letos den svaté Mařie přinesl sem tuto mast z zámořie Mast. 323; letos den svatého Jana činil jsem tuto mast z myrry a tymijána t. 347; letos MVerb., Prešp. 156, Rozk. 276 atp., letos Us. nč.; – jitros mane Prešp. 157, Rozk. 279 (je buď z jutro-se, anebo analogií podle letos); – Jg. a Kott. uvádí též jaros = in diesem Frühjahr, prý slc.; – brzo: (zlostiví) brzo spadnú cito ŽKlem. 36, 2; birzo zsechnú veloriter arescent ŽWittb. tamt; (nevděčný dary boží) zapudí brzo od sebe Alb. 24ᵇ; (koňové) brzo běžiechu Otc. 426ᵇ; tu mysl mají mnozí lidé, že tak brzo zle posúdie AlxV. 36 atp., nč. brzo Us.; – dřéve, dřieve: jenž dřéve Lučsko, to nynie slove Žatečsko DalC. 16; toho jest dřéve nebývalo t. 83; veď týž ť jest buoh jako i dřéve Štít. uč. 88ᵃ; tu, gdež byl dřéve slúživ AlxBM. 6, 8; (Zachariáš, na čas oněmělý,) počě mluviti jako dřieve Pass. 276; což mi dřiev kysělé bylo…, to osladne Kruml. 383ᵇ; bych pravil o posteli, o téj ste dřieve slyšěli Hrad. 23ᵇ, nč. dříve Us.; – dávno: dávno diu Prešp. 159; jakžto by juž dávno tu byl PilD.; již ť sú tvú čstiú dávno vzplozeni AlxBM. 2, 43; neb se každý domnieval, že by ty děti dávno zhynuly KřižB. 90ᵇ; jáz to dávno dobřě vědě DalC. 34ᵃ; to j’ dávno bráno ŠtítE. 155; papež nedávno bíše umřěl Mill. 7ᵃ atd., nč. dávno; – pozdějie: čím který přijde pozdějie Štít. ř. 109ᵃ, nč. později; – ráno, večer atp. Us. nč.

Brzo atp. jsou ustrnulé akkusativy podle vzoru město a pozdějie je ustrnulý akk. komparativu.

3. Určení způsobu na otázku jak? – vztahu na otázku vzhledem k čemu? – a míry na otázku kolik? (t. kolik místa, času, váhy, peněz atd.).

[327]číslo strany tiskuNa př.: odříkati něco slovo od slova Us. (= jak?); – propadli smy dvě stě kop ListVrat. 1398 (= vzhledem k čemu?); propadli sme polovici (peněz) pánóm smlúvcém, druhú polovici straně pánuov smlúvcí, kteréžto penieze… Lún. list. 1441; ten má propadnúti vinu dvadcěti grošiev Rychn.; ten má propadnúti vinu pět groš. t.; ten (kdo by proti nařízeni jednal,) má deset hřiven propadnúti List. 1532 Perw. Otč. 11; aby všechen svůj statek propadl Br. Jg.; neb život, neb centnéř stříbra jsi propadl t.; dopustí-li se toho, propadne ruku Vel. Jg.; hrdlo, čest i statek propadl t.; aby (odsouzený) propadl klatbu i jiné pokuty TomP. 3, 514; propod śi svuj život BartD. 1, 360 (frýd.); svázán nohy i rucě motovúzy EvOl. 239ᵇ ligalus pedes et manus institis (= latinismus); – (kostelík) byl od nás asa hony sedmery neb osmery Lobk. 27ᵇ (= kolik místa…?), ťu nám nedali města dojeti viec než hony t. 79ᵃ, jěl jest jako snad (= asi) desatery hony Pulk. 83ᵇ; hrob jest od země zvejší čtyři pídě, zdýlí devět a zšíří čtyři Pref. 37; studně deset sáhů hluboká Us. nč.; (Betlem) jest vzdál od Jeruzalema pět mil Krist. 17ᵇ, (Alexander) hna toho dne mil třidceti AlxV. 1183; ten potaz druhdy hodinu stojí a druhdy viece, někdy méňe VšehK. 42ᵇ, v tu dobu diábel ve ň (v Lukrecia) vstúpil, tři hodiny jím v orloji lomozil Pass. 377, mají se v lázni mýti hodinu orlojovú ListPoř. 1443, byl jsem tam hodinu, tři hodiny atp. Us. nč.; sv. Prokop postá malú chvíli tiše Hrad. 7ᵇ,budu tam chvíli, chvilku Us. nč.; děťátko když sedm let v stář bylo Krist. 28ᵇ, nč. dvě léta, pět let atp.: a diel tomu věřím ex parte Koř. 1. Kor. 11, 18, (korúhev) dvú barvú byla, neb diel bieše biela a diel červena Kruml. 89ᵃ, jest úmysl dvuoj v člověku, kterým diel hledí k svrchním věcem a diel k zemským ChelčP. 13ᵃ, protože se nad nimi (bloudící u víře nad nebloudícími) horší díl jako nad kacíři, diel jim hrozí smrtí a peklem, díl jich želejí t. 137ᵃ, (lidé) diel držie zákon a diel nic Rokyc. EvJan. 526ᵇ, kterýchžto diel pro zřetelnost, diel pro množstvie přivoditi zanetbávám VšehJir. 6; břemeno deset liber těžké Us. nč., koruna vážila hřivnu zlata Br. Z. 49, ta kniha stojí mne kopu RosaZ. 49, to tě život stane Jg. Z. 49, cenil nám toho koně čtyry kopy Svěd. Z. 49, strych žita platil dva kroše Háj. Z. 49, je drobet nesmělý Us., je moc zemdlený Us., trochu poodstoupil Us.; kapku je to lepší Bartoš atp.

Ustrnutím akkusativů takových vznikla opět mnohá příslovce znamenající způsob nebo míru. Na př.: jako, tako atp.: jakož jedno sami chtěli, tak v loviščích vóli jměli Pil.b, jakož teče vosk, tak tecte…ŽWittb. 67, 3, jakožto kvílúcí, tak sě pokořěvách t. 34, 14, jakož to jistě v(idíte), tak tento boj obdir(žíte) AlxH. 12, 27, jakž první den ustaveno, tak nebude proměněno AlxV. 2398, jakžto jest tam (v kronice boleslavské) postaveno, takežť jest i mnú ustaveno DalC. úv. 3, jako květ [328]číslo strany tiskusvú vóni dává, takež jest ona (Marie) plod dala Hrad. 67ᵃ atp., nč. jako, jak, tak; kako atp.: kako řiekáte duši méj? ŽWittb. 10, 2, kako ti honieše jeden tisíc? t. Deut. 30, 1, ach světe, kak si obludný, kak jest tvój přiebytek trudný! AlxV. 1937, řka (Pilát): kak by mi pomohlo…! PilC. 7, vizže každý, kak jest vrátka seho světa čest hi chvála! Jid. 6, ach, kak sem měl nemúdrú radu! DalC. 21, tuto znamenajmy…, kak máme… každý nás jiti Štít. uč. 98ᵃ atd.; – cizieho lehko zbuda Vít. 33ᵃ, čest tak lehko cěnil Rúd. 20ᵇ, hřiechy lehko vážil ŠtítE. 240, nč. lehko; mosil by za ně trpěti těžko ŠtítE. 268, tvé všie řěči potvrzujem, neb těžko tobě my žalujem Vít. 3ᵃ, že těžko dělá ŠtítV. 73, budú jemu robiti těžko t. 85, nč. těžko Us.; pravda svatého písma drží nás tvrdo ŠtítE. 119, stój tvrido CisMnich., nč. tvrdo; jakož husto prorokováno TřebMor., lidé, jenž bydlé v téj zemi, husto nařězují a často kóry s toho dřěva Mill. 123ᵇ; tepruv kruto sobě tu učini Kat. 3155. mně jest, nebožátku, kruto Rúd. 18ᵃ, učiň, jakž ty ráčíš, krůto t. 13ᵇ; tako hanebno tirhají synem tvým AnsOp. 4; o to sě snadno potáza AlxV. 649, snadno móžte u boha býti ŠtítE. 79, snadno by mohla zahynúti Pass. 337, snadno tomu rozuměti muožem Vít. 29ᵇ, obrátie sě snadno Mill. 45ᵇ; nesnadno vende v královstvie nebeské Krist. 63ᵃ, nč. snadno; seď rychlo EvSeitst. 145ᵇ (Luk. 16, 6), vyndi rych(l)o v ulicě EvVíd. 28ᵃ (Luk. 14, 21); jížto mistr Reginaldus smrti v ten čas čakajě zřéjmo nespě viděl Pass. 410; nediv sě tomu, hanebné neštěstie. že ť sobě tak hruho činím, mám ť proč Tkadl. 6ᵃ; knihy hotovo sebrané ŠtítE. 1; –

zda mníš, by v tej čsti stál dlúho Jid. 134, že běchu dlúho u moři pluli AlxV. 594, Jezus Kristus dlúho trpěl Alb. 4ᵇ, ktož dlúho prodlije zpověd Kruml. 182ᵃ, jak dlúho ŽWittb. 12, 2, když tu dlúho seděl Pass. 423, kak je koho u póhoniech dlúho diržěti Rožmb. 75 atd., nč. dlouho; poslušenstvie někdy jest málo platno Alb. 2ᵇ, abych málo poželel bolesti mé ŽKlem. 145ᵇ, ten málo miluje bližnieho Štít. uč. 23ᵃ, poseďte málo mlčiece Hrad. 12ᵇ, málo poseděv a mlče pak vece NRada 697, druh druhu málo věří AlxB. 8, 39, čakáním mě málo zhojíš AlxŠ. 8, 2, málo dále přěd těmi AlxV. 1257, malitko méňe paulo minus ŽPod. 8, 6, hýbáše sě maličko Vít. 106ᵇ. otejdi proto malečko ot ňeho ŽKlem. 155ᵃ, odjěda malečko Pass. 453, nč. málo, maličko Us.; stój to dlúho nebo krátko ŠtítV. 118 (doklad nejistý, krátko je možná doplněk), gdež často bývá přěkruto AlxB. 8, 31, často sě to velmi stává, že bolest moci přidává AlxV. 1710, mateřino naučenie často děti držie tvrdo Štít. uč. 58ᵃ, že sem vás často prosil Vít. 96ᵃ, často měla utěšenie Kat. 418 atp., nč. často; řiedko jest kdy pochváleno AlxV. 9ᵇ, z chrámu řiedko ven dieše Hrad. 71ᵇ, tací řiedko udatni bývajiú DalC. 85ᵇ, na loži řiedko spal Pass. 415, řiedko ť v něm chvíle pokojná NRada 1616, řiedko kto smrtedlně shřešil ŠtítV. [329]číslo strany tisku86, nč. řídko; nebo tě sobě lacino mají OpMus. 344, ješto své muže lacino vážie ŠtítE. 100, lacino sobě vážie družce svého ŠtítV. 124 atp., dosud tak; že neváží jie draho ŠtítV. 21, procenie velmi draho t. 75, protož má také člověk draho vážen býti t. 147, své masti draho prodati Mast. 1ᵃ, neb sě velmi draho vážie ŠtítE. 80, nč. draho; –

skrovnějie a čistějie živ jsa Modl. 91ᵇ, nč. skrovněji a čistěji; jasnějie jej vidúc Štít. ř. 64ᵃ, nč. jasněji; mluviti svobodnějie, jiesti hojnějie, pili chutnějie, modliti sě kráce, bdieti skúpějie, ležěti měkčéjie, oblačiti sě pěknějie Modl. 163ᵇ, nč. svobodněji, pěkněji, hojněji, kratčeji atp.; lehčějie ť tepe dievčie ruka DalC. 4 nč. lehčeji; aby milejie postnie snesli utrpenie Štít. ř. 132ᵇ; tanečníci ne múdřějie činie než skot Hrad. 97ᵇ; pílnějie měl by na péči Štít. ř. 82ᵃ; čím sě kto plnějie obrátí k bohu t. 133ᵃ; hojnějie to činiti máme t. 74ᵃ; ktož srdečnějie miluje, dómyslnějie pozná Modl. 6ᵃ; aby siemě bujnějie rostlo Štít. uč. 53ᵃ; já rychlejí poběhnu Háj. 99ᵇ, nč. rychleji; bude obšírnějí povědíno t. 88ᵇ, nč. obšírněji; bylo by hodnéjie Štít. ř. 36ᵃ; snad by lépe bylo, by na tě čěstějie vzpomínali t. 123ᵃ, řiekají páni: chlap ť jest jako vrba, čím čestějie ji obrubáš, tiem ť sě húšťe obalí Štít. uč. 84ᵃ, ty, ješto častějie (přijímají) Modl. 94ᵃ, nč. častěji; – tam číšče uzříš hospodina než Petr Kruml. 97ᵃ, galeje zdála se ješťe čísťe připravena nežli prvé Lobk. 18ᵇ, čistým tesáním, naschvále tesány (dvéře atd.), ješto nemóž číšťe býti t. 5ᵇ; déle budú hyzditi bláznovstvie jeho Štít. ř. 119ᵇ, nč. déle a dél Us.; radost marnú dráže vážiti t. 218ᵇ. nč. dráže a dráž Us.; hláze a pěkněji Blah. 205; bude hóře člověku tomu nežli u prvé t. 137ᵃ, musí ť hóře býti nežli dřéve t. 138ᵃ, hóře jemu jest HusPost. 48ᵃ, hůř uděłáme Br. Cen. 19, 9, nč. hůře, hůř Us.; voda hrze nežli víno býti chtieše (posit. hrdě) OpMus. 200ᵃ; čím čestějie ji (vrbu) obrúbáš, tiemť sě húšťe obalí Štít. uč. 84ᵃ, nč. houšť Us.; chudoba sě kráše stkvie Pass. 539, všeho kvietie kráše ktvúce Modl. 133ᵇ; mluviti svobodnějie…., modliti sě kráce, bdieti skúpějie .. . t. 163ᵇ; zvítězíš lépe, než s’ kdy zvítězil Pass. 282, nč. lépe, líp Us.; mě méňe než jeho přěžesiješ Modl. 132ᵇ, počne člověk méňež, méňež rozkoši tbáti Štít. ř. 108ᵇ, nč. méně, míň Us.; tiem řieze kvas má připraven býti (ku posit. řiedko) t. 74ᵇ; jest nesnáze jeho přemoci Modl. 4ᵇ, nč. snáze, snáz Us.; ať šíře promluvím Štít. ř. 152ᵃ, nč. šíře, šíř Us.; musejí tieže trpěti na onom světě t. 207ᵃ, nč. tíže, tiž Us.; mateřino naučenie často děti držie tvrdo a druhdy tvrze než otcovo Štít. uč. 58ᵃ, jakž najtvrze moha Kat. 148; poněvadžť jest židóm (domácím) mezi těmi národy úzko, věz to každý, jesti ť daleko úže hostem a příchozím KabK. 37ᵃ, nč. úže, ouž Us.; viece než slušie Štít. ř. 155ᵇ, nč. více, víc Us.; atp.

4. Určení příčinnosti vyjádřeno jest akkusativem ve rčení mřieti hlad atp. (původní význam jeho však není jasný).

[330]číslo strany tiskuNa př.: (sv. Prokop) sám sě na modlitvu otda… tu na kolencí klekajě a na svých prsech padajě, hlad mra, do noci sě postě Hrad. 11ᵇ, vida, ano chudí hlad mrú Pass. 336, ten pustenník hlad mřěl Otc. 306ᵇ, (pústenník) namřěv sě hlad t. 435ᵃ, aby (děti) hlad mřeli RokycPostKl. 278ᵇ, člověk chudý, by potom musel mříti hlad Kulda 2, 120; (chudým) hlad a zimu mřieti přěpustíš Pass. 336; co tu mrzneš zimu BartD. 2, 286 (slavk.).

251. Akkusativ bývá přívlastkem zřídka a jen odchylkou při substantivu verbálním.

Na př.: pro věčný pokrm požitie Rúd. 13ᵇ; (Hálek) omámen takovým jej přeceňováním uvěřil v sebe sám Malý, Naše znovuzroz. Vl, 154;. jiné příklady v. v § 375 B, 1.

252. Některé zvláštnosti.

1. Napodobením akkusativu předmětu vznikl tak zvaný akkusativ vnitřní, jako jest v příkladech: spravedlivý soud suďte Br. Z. 89;. vyznal sʼ dobré vyznáni t.; bojuj ten dobrý boj víry t.; prázdnu řeč mluvil Pass. Z. 89 atp.

Akkusativem takovým bývá substantivum, které je se slovesem téže věty soukmenné (na př. souditi… soud) nebo souznačné (na př. mluviti… řeč). Pojem, jejž ten akkusativ vyslovuje, je takořka z nitra slovesa vyňat a pak k němu opět připojen jakoby jeho předmět. Jest to ozdoba slohová, oblíbená zvláště některým spisovatelům doby starší.

Podobný k tomu je vnitřní instrumentál, v. § 287.

2. Napodobením latiny (řečtiny) vyskýtá se v jazyku spisovném, starším, ale jen v textech pozdějších, po slovesích sentiendi a declarandia, také po slovesích jiných, vazba akkusativu s infinitivem, nejčastěji přidáním slovesa býti.[13]Srov. Zikmund 658; Bartoš v Komenském 1874, 628; Hruška v Lfil. 1890, 49 a Fr. Bílý ve Škole a životě 1878. 54 sl.)

Na př.: mním to dobré býti EvOl. 197ᵇ; (kteří) svědčé všie počestnosti hodna býti Františka t. 5ᵃ; viděv se býti velikého člověka a pěkného ROlC. 278ᵇ; jej boha býti vyznávaju Kruml. 75ᵃ; když Krista lačna býti vidieše t. 31ᵃ; proto to učinili, že se domnívali býti kanybalos Puch. 95ᵃ; prvního poustevníka praví býti Pavla Har. 2, 109; viděl se předního v tom městě býti t. 2, 241; domnievajíce se (Josef a Maria) ho býti v hluku Rokyc. 40ᵃ; pod stínem smrkovým sen chutný býti pravili Háj. Z. 658; před ňeho přišed pravil se býti poslem krále Trojanského Troj. Z. 658; znamenal sebe býti mocného Háj. Z. 658; vysvědčili jím to v pravdě povědomo bejti, kterak Lún. 1. 1649; viděl jsem je utrápené lidi býti Lab. 19; rozkazy tvé pravé býti poznávám Br. Z. 658; viděl jej nepřítele svého býti Kom. Z. 658; Kato pravil nejhoršího zprávce býti toho, kterýž [331]číslo strany tiskuby sebe samého zpraviti nemohl Vel.Z. 658; své narození chtěl zvěstováno býli skrze anjele Nitsch 71; Kristus sv. Hátu uzdravenau býti t. 134; tak vás chce býti a zůstati Ježíš t. 135; všechno podle smyslu křesťanské církve rozuměno i vykládáno býti chci Seel. 364; mněl sem vás snopy vázati EvOl. 115ᵃ; urozuměli sú, otce svatého takú tvárností se proměnili t. 22ᵃ; pravíte mě diablovú mocí diábly vyhoniti EvSeitst. Luk. 11, 18; (člověk) jedva ač jednoho pravého přítele (sic) zvie se mieti Kruml. 6ᵇ; bojte sě od dievek veliké nehody přijíti PulkR. 8ᵃ.

Někdy bývá akkusativ, ale bez infinitivu; na př.: Dares praví krále Priama, že byl vysoké postavy Troj. 73ᵇ (74ᵃ?); když král praví jistce aneb vinného, že jest byl v službě jeho, tehdy… quando rex ſatetur actorem aut reum fuisse in servitio suo, tunc… Off. tab. 120.

Za vazbu akk. s infinitivem vydává se na př.: učím dítky počítati, vidím dívku choditi po zahradě atp. Neprávem. V případě prvním je smysl zcela jiný než ve vazbě akk. s infinitivem, smysl: učím čemu? V případě pak druhém je akk. dívku předmětem k slovesu vidím, kdežto v pravém akk. s infinitivem jest akkusativ podmětem pro infinitiv.

3. V překladech bývá za vazbu akkusativu s infinitivem vazba akkusativu s participiem. Rčení latinské činí nátlak na překladatele, překladateli nelibí se infinitiv, dává za to participium.

Na př.: nemni, mě mluviti chtíce ROlB. 68ᵇ a tak častěji tu.

4. Jest akkusativ zvolací, kladený ve zvoláních.

Na př.: kněz Hynek řekl : Milostivějšího krále! nemohl mi tisíc zlatých dáti, ale chtěl u mne Poděbrady kúpiti TomP. 10, 90 (r. 1489, z arch. třeboňsk.); kýho čerta! Us., kýho kozla, výra! t.; keró mrcho! BartD. 2, 286 (zábř.).

5. .Akkusativ předmětný vstupuje na místo předmětných pádů jiných. Bylo: užívati léku, učiti sě čemu, klamati někým, – za to je nové: užívati lék, učiti se něco, klamati koho. Nové pojímání chce míti předmět v akk., proto vstupuje akkusativ i tam, kde podle pojetí starého byl pád jiný.

Toho příklady některé jsou již v jazyku starém a množí se časem, zejména v jazyku kleslém. Na př.: čakajúce s obú stranú druhého dne světlost ranú AlxV. 1284 (akk. m. gen.); ač kde dobudeš město t. 268; že což chtě, to dobude t. 1157; kteří nedošli jsú milosrdenství boží t. 138ᵇ; sv. Augustin, což četl, všecko rozuměl Pass. 461 (akk. m. dat.); jenž rozumie všě skutky ŽWittb. 32, 15; –

křížmo užívati Seel. 258; dvoje učení potřebujeme t. 70; neslyší mši svatou t. 257; abychom všechno dobré dosáhli t. 160; příležitost poskytnouti t. 355; ta tajemství věříce t. 103 atp.

6. Z akkusativu cílového je slovanské supinum; v. § 361, 1.

[332]číslo strany tiskuC. Genitiv.[14]Srov. Miklosich IV, 447 sl.: – Bartoš, O genitivě závislém na časoslovech. V Brně 1872 a Skladba § 65 sl.; – Zikmund, Skladba 115 sl.; – Čapek v progr. gymn. meziříčského 1888.)

253. 1. Genitiv jest pád na otázku čí? koho? čeho?

2. Geneticky jest genitiv dílem genitivem vlastním, dílem z ablativu, dílem snad i funkce některého pádu jiného na něm spočívá. Rozdílnost tato hodila by se zajisté úplně za základ roztřídění ve skladbě, kdyby byla všude a ve všem jasná a nám zřejmá; ale toho nění. Proto doporoučí se nějaké rozdělení praktické, totiž podle zvláštního významu.

3. V sing. gen. masc. je tvar s koncovkou vlastní duba a novotvar dubu, s koncovkou z ŭ-kmenů přijatou.

V dialektech bývá to differencováno i fraseologicky; na př.: list prší ze stromu – stáli zme u stroma (jednoho…); kúpíł měřicu hrachu, bobu, maku – zakúsił do hracha, do boba, do maka (t. j. do hrachového zrnka…); popsáł arch papíru–opiš to s toho papíra; sypá z vrchu – slézali z vrcha (kopce) BartD. 1, 18 (zlin.). Je tedy koncovka -u při významu všeobecně appellativním, -a pak při jistém jiném, zvláštním.

254. Genitiv záporový.

1. Genitiv záporový klade se při slovesích přechodných v záporu; genitiv je tu tedy proti akkusativu týchže sloves kladných.

Na př.: ktož svých (t. hřiechóv) nezná Alb. 31ᵇ (kladně: zná své hřiechy); (Petr) neměl sbožie velikého ŠtítV. 30; (dům) nemá žádného vokna Lobk. 90ᵃ; chudoba cti netratí Přísl.; orel much nelapá Přísl.; nečiň toho, nekoupím té knihy Us. atp.

2. Někdy bývají genitivy dva, ve střídě za dva akkusativy věty kladné: nemóžeš jednoho vlasa učiniti biela. Je to tedy vazba dvou genitivů. Na př.: by jemu hřiech škodna toho neučinil Alb. 52ᵇ; ta svátost tebe svata nemóž učiniti OtcA. 110ᵃ; ježto by stvořitele velebna neučinili Kruml. 469ᵃ; nepočítati sebe tak zlého t. 121ᵃ; nemóžeš jednoho vlasa biela učiniti ani črna EvOl. 294ᵃ; aby jeho zjevna neučinili t. 292ᵃ; jehožto sʼ nerodila přijieti živa, přijmi mrtva Pass. 354; přijmu za rukojmě tyto svaté; diábli vecěchu: těch my rukojmí mieti nemóžem t. 412; ižádné mněnie mdly v ňem viery neučinilo ŠtítMus. 83ᵃ; neroďte činiti domu otce mého domu kupcového EvVíd. Jan 2, 16; neroďte činiti domu otce mého domu kupečného EvOl. tamt.; té dievky nikdy ižádný nevídal hněvivy Krist. 5ᵃ; nic tak zjevny nečiní pravdy jako upřiemé pravenie HusE. 1, 256; ať já jie neoblúpím nahy Ol. Oz. 2, 3 atp.

3. Předmět bývá v genitivě i při negaci jen kvantitativní: ani toho učiniti mohu; na př.: nikte jeho oblúditi moci bude Pass. 10; ani vědě, [333]číslo strany tiskuco to jest, ani toho učiniti mohu t. 359; jehožto on nikakž učiniti moci bude t. 80; nikakž jeho s kříže snieti možiechu t. 15; ať nikdy zapomanú ľudu mého ŽWittb. 58, 12; s tiem ani pokrmu beřte ŠtítV. 56; ani toho jistím ani odmlúvám t. 108; ten nikakž k věčnému životu má čáky NRada 1157; (pokoj) dráh jest ani má cěny t. 811; ani železa ani mědi mějíchu Alxp. 95; ani i žádných znamení sobě učiníte Ol. Lev. 19, 28.

4. Předmět bývá v genitivě i tehdy, když negace kvalitativní není bezprostředně při slovese; na př.: ne na toť sem psal knih těchto Štít. uč. 158ᵇ.

A také, kde sloveso se domyslí; na př.: (ten) miluje věc, ale ne samy věci Kruml. 115ᵇ.

5. Genitiv bývá u slovesa nechati, které nemá k sobě slovesa kladného; na př.: mého nechaj DalC. 28; cuzého nechaj Hrad. 113ᵇ; nechajte své daremné řeči Štít. uč. 120ᵇ; všeho nechajě puojdu ť OtcB. 84ᵇ; nechajíc manny, hrncóv s masem žádají ŠtítBud. 156; nechajíc vlasti též Egrigaja, i přijíti jest do Tengut Mill. 48ᵇ; (lidé) péče žádné nemají a dveří otevřených nechají Baw. 111ᵇ; (Němci) chtie doždaci, by na mo(s)cě Prazě, jehož bóh snad nechá, nebude viděti Čecha AlxB. 6, 27 (= od čehož bůh upustí) atp.

6. Předmět bývá v genitivě také, když příslušné sloveso přechodné samo je kladné (učiniti, jmieti…), ale je v infinitivě a závisí na slovese jiném záporném: nemohu toho učiniti; neslušie světa milovati…

Na př.: tak neslušie světa milovati ŠtítV. 113; neroď bratrci rány utieti Baw. 81; viec bylo by nelzě oráčiu chleba kupovati DalJ. 5; i zda-li jest to neděli světili, hráti, tancovati…? nenie, ba nebožtíku, nenie to neděle světiti HusW. 88ᵇ; nekazuj nám přejíti Jordana Ol. Num. 32, 5; nerozpakujte sě slova hožieho rozsévati ŠtítV. 80; nenie ť bezpečné súditi takových věcí t. 326; neroďte srdcí svých zatvrzovati t. 80; neračte sobě ztížiti mně tý lásky prokázati ŽerKat. 233: netřeba ť vám viec jie (koruny) kupovati DalJ. 64; takové smlúvy nedají knih svědomí otevříti ŠtítV. 263; Prokop neměl práva zapsati toho zbožie ArchČ. 1, 190; nemohu toho učiniti Us.; nechci miti zbytečných starostí Us. atp.

7. Někdy je genitiv při slovesích, která jsou formou kladná, ale významem záporná, a vůbec při pojmech, jež jsou synonymní se záporným slovesem. Na př.: Saducei osudu přiechu negabant Comest. 224ᵇ; zapřě toho Sara t. 28ᵃ; (mnich) o kněžích Olomúckých nic nedie,… těch ť jest slep, těch nevidí List. 1454 v ČČMus. 1887, 118.

8. Genitiv bývá v záporné větě bezpodměté; na př.: toho jest dřéve nebývalo DalKřiž. 83; tu ť mé rady nikakž nenie NRada 958; nebť [334]číslo strany tiskuzde našeho bydla nenie t. 2110; pak-li by se toho nestalo KolČC. 131ᵃ (1553); žádného domu celého nezůstalo Vel.Z. 11; komu není rady, tomu není pomoci Přísl.; není službičky, aby v ní nebylo partičky Přísl.; není šprochu, aby v něm nebylo pravdy trochu Přísl.; až nás tu nebude Us., nebylo místa, nebude času Us. Srov. v § 257 č. 1 a § 21.

9. Pravíme: »nerad čítám cizí písmo« atp.; tu je předmět v akkusativě, poněvadž zápor ne- týká se jenom doplňku rád (nerad), sloveso pak (čítám) je při tom a zůstává kladné.

Pravíme: »neviděl jsem nikoho (gen.), jenom matku (akk.)«. Předmět první nikoho je v genitivě, poněvadž patří k slovesu zápornému neviděl jsem; předmět druhý matku je však v akkusativě, poněvadž k němu jest domysliti sloveso kladné viděl jsem. Podobně ve větách: nezov neznabohóv, ale dobré a šlechetné ŠtítV. 59; aby nezval k tomu kvasu neznabohóv, ale dobré a šlechetné ŠtítOp. 366ᵃ; (Petr) neměl sbožie velikého, než lodičku a sieti ŠtítV. 30; nepřišel sem pokoje pustiti (v zemi), ale meč BiblJ. Mat. 10, 34: (dům) nemá žádného vokna, než dveře malé Lobk. 90ᵃ; nic jiného nevidita oči našě. jedno mannu Ol. Num. 11, 6; ot tebe nevezmu masa vařeného, ale surové Lit. 1. Reg. 2, 15. – Bývá tu však také genitiv; na př.: nejezď dále. nežli míle NRada 985.

10. Je výklad, že genitiv záporový jesl geniliv partitivní. Podobá se však, že jest odlukový. Tomu svědčí genitiv při slovesích, která jsou formou kladná, ale významem záporná; v. výše.

11. Od pravidla o genitivě záporovém jsou v jazyku starém některé odchylky: na př.: v téjto mě prosbě nemeškaj Hrad. 4ᵃ; by tvé zbožie nežil jiný Vít. 74ᵇ; bóh mi nedaj tu nehodu AlxV. 179; v ničemž si mě neomýlil NRada 367; zda-li nevídáš polizače a komorníky panské Hug. 251; o tělu pečlivost neměj MudrC. 83ᵃ; varuj sě hřiechu ani přijímaj řeč všetečnú Písecký 1512; aby (ty) nikoli naději ztratil sobě Baw. 73.

Pravidlem šetří se genitivu záporového přísně; tak na př. u Husa (HusE.), v ChelčP. a Lab. odchylky vyskytují se jen zřídka. Časem ruší se genitiv záporový vlivem jazyků cizích a nahrazuje se akkusativem. V jazyku spisovném zachovává se ještě velikou měrou a máme ho co možná šetřiti. V dialektech moravských východních je pravidlem dosud všude BartD. 1. 181; na Hané a na Boskovsku je »dosti pravidelný« t. 2, 286; čím blíže k českým hranicím, tím více mizí tamt.

255. Genitiv cílový.

1. Bývá při mnohých slovesích složených s do-. Na př.: a) dojíti města, b) dolíčiti pravdy, c) dopraviti koho ztráty, d) dobrat i sě pravdy.

Příklady.

K a) dojíti města, t.j. kde s do- je složeno sloveso významu podmětného. Na př.: miesta, jichž dojíti mohla Kruml. 77ᵇ; aby došli věč[335]číslo strany tiskuného přiebytka ŽPod. 172; nemohl toho dojíti Pulk. 33ᵇ; ani který doktor móž toho dojíti Kruml. 62ᵇ; (Alexander) pobi ty všě voje, jakož brzo došel (b)oje AlxV. 1139; mnohý došel ztráty t. 405; věčného života duojdeš Pass. 455; dojíti odplaty Štít. uč. 48ᵃ; dojíti té koruny Štít. ř. 11ᵃ; aby mohl milosti dojíti Kruml. 85ᵃ; kterak jest dojíti múdrosti smyslným opatrováním t. 229ᵃ; mne zlob s právem dochodí DalH. 40; múdří cti dochodie Vít. 66ᵇ; tvé přěpuščenie dochodí mne StrahOff. 1 I; i dómysl náš toho docházie, že jest tak dobrý buoh ŠtítBud. 117; (člověk) sedmera blahoslavenstvie docházie ŠtítV. 281; co dobudeš, vše projhráš Hrad. 126ᵇ; co na lidech dobudeš, jakž umřeš, všeho zbudeš AlxV. 1871; v téj řěči král doby města DalH. 7, 36; města dobychu AlxV. 2051; zda by mohl města dobyti Pulk. 123ᵇ; chtě města dobývati t. 426; měst i hradóv dobývali AlxH. 1, 2. AlxV. 1171; (Mlada) doby biskupstva na Prazě DalC. 32; chtě královstva zde dobyti, móžeš tam svého zbýti AlxV. 1054; ze všie osady dobuď mužuov mocných provide Lit. Kx. 18, 21; kněz každé tvrzě dobudieše DalJ. 57 z rkp. L; ženo, když pójdeš na město, dobudeš mi kvasnic v těsto Hrad. 136ᵇ; dobuďte sěm mé panie t. 141ᵇ; (knieni) počě dobývati milosti svému milému DalC. 42; světe! vědě, že vždy péče nabývá, ktož na tobě čsti dobývá AlxV. 1940; (Břěcislav) dojěv svatého Prokopa. .. počě jej otcem zváti Hrad. 15ᵃ; (Vilém Zajíc) dojed jich (Němcův) je sě s nimi bíti DalJ. 109 z rkp. V.; (Alexander) prvé než dojědú bojě,… vece AlxV. 1485; (liška) tam smutně přiběže, orla svú prosbu doleze Baw. 53; šípi sv. Saviniana nedoletěvše u povětří povisli Pass. 470; spieše by švec dospěl škorní bez tak dlúhých čépkóv Štít. uč. 94ᵃ; někteří hac na sě dospěti nemohli Pulk. 38ᵇ; Matiáš (apoštol) dosáhl štola ApŠ. 69 (stolce apoštolského); (Kateřina) svých stvúcích vlasóv dosáhši, svú bělúcí šíji vztáhši vece Kat. v. 3436; nic ti tak silného nenie, by (ty) toho nemohl dosieci AlxV. 200; abyste slibuov bohových dosiehli Troj. 86ᵇ; abyste dosiehli toho Štít. ř. 106ᵃ; čtvrté věci smyslem nemohu dosieci AlxV. 10; chtě vždy (nepřá)tel dosieci AlxH. 9, 22; až však nepřátel dosěže AlxV. 2327; jenž snad toho nedostoju, by ty přěslyšal řěč moju AlxBM. 2, 38 (nejsem hoden atp.); žádný nenie nalezen na světě, jenž by toho dostál, aby… Kruml. 86ᵃ; ochudne něklo urozený, že nebude moci dostáti řádu svého ŠtítMus. 44ᵇ; než sú dopadli rokle pervenerunt ad pavimentum Pror. Dan. 6, 24; země dopásti Pulk. 80ᵃ; psaní vašeho sem dostala ŽerKat. 23 a j., vždy tak; – odchylkou bývá tu akkusativ: což chtě, to dobude AlxV. 1157; když kto zlé dobude, tomu ť nerado probude Hrad. 132ᵇ; dobuď mužě mocné Mus. Ex. 18, 21.

K b) dolíčiti pravdy, t. j. kde s do- je složeno sloveso přechodné a genitivem je vyjádřen jeho předmět. Na př.: znal-li by to odpovědač a chce toho dolíčiti Rožmb. 122; (Šimon, o sobě) chtě toho dolíčiti, jež [336]číslo strany tiskujest pravým bohem Pass. 293; že jeho (boha) i jeden nemóž ukázati, dolíčiti Kruml. 225ᵃ; mého stvořitele dolíčím spravedlného probabo iustum Ol. Job. 36, 3; tvoji hřieši dolíčie toho, že sʼ provinil NRada 2071;dolič toho svědky AnsW. 1ᵃ; chci toho písmem dolíčiti Vít. 42ᵃ; musíš toho sám dolíčiti DalC. 24: mosíte se učiti, aby (vy) uměli lidem pravdy doličovati Štít. uč. 78ᵃ; ne tak kláštera ješče bieše dočinil Hrad. 14ᵃ; když toho slova dočitú Pass. 381; (Boleslav, seknuv mečem) ledva bratru kóže dojě DalH. 30; že jedva bratru kuožě dojě DalC. tamt.; (pták), jenž sobě nedojme viery AlxV. 872; (s. Augustin) dovedl toho túto řečí Štít. uč. 6ᵇ; Jezukriste, dej, aby smysl jich (mistrův) zhlúpěl, jakž by svéj křivdy nedovedli Kat. v. 1585; jimž (písmem) by mohli dovésti svého potupenie HusPost. 28ᵇ; já jsem hodněji království, a toho dovodím takto GestaMus. 6ᵇ; Aristoteles dovodí tuho Štít. uč. 51ᵃ; (Augustin) toho dovodí, ež… 146ᵃ; tiem jest dokázal (Ježíš) božské moci a milosti HusPost. 20ᵇ; dodachu jemu člověka němého Koř. Mat. 9, 32; toho listu jemu dodati VšehK. 198ᵃ; (bůh) jemu dohodil dobré ženy Otc. 461ᵇ; já vám jeho (Jidáš, židům Krista) dohozi Hrad. 74ᵇ; (Paris) téj (bohyni) jablka dohodi AlxV. 761; jakž brzo člověka vzplodíš (ty, světe), zlého jʼmu opět dohodíš t. 1956; juž nejmáš viery na něch, jimž si čsti dohodil AlxBM. 3, 12; chtě (Jidáš) Ježiúše židóm dohoditi Hrad. 75ᵃ; nesnadno jest dřevu (stromu)… krásného ovoce, až by dozrálo, dochovati Kruml. 279ᵃ; (aby) dochoval jeho (panenství) až do manželstva Štít. uč. 36ᵃ; každá šlechetnost má své miery dotáhnúti ŠtítMus. 87ᵇ; ktož nedotáhne ctnosti, ten ť jie nemá t. 109ᵇ; tak by té zrady dotiehla (dva zrádcové) AlxBM. 2, 17; nemá Antikrist sieti silnější, než božie služby stavenie, jíž kněžie dotahují své vóle HusPost. 81ᵇ; aby (licoměrníci) mocí mohli dotisknúti toho, což zamyslé ŠtítV. 156: rytieřstvo všeho má dotisknúti, na ňemž jest rada ustanovila Šach. 308ᵇ; duchovní spikše se s světskými, což chtí, toho dotisknú skrze světské ChelčPost. 264ᵃ.

K c) dopraviti koho ztráty, t. j. kde s do- je sloveso předmětné a přistupuje k němu genitiv žádaný složením s do- (způsob oblíbený ve stč.). Na př.: toho ny král náš dopravi, že nás i životóv zbaví AlxV. 2358; ež jej (s. Apollinařiš kněze Bořivoje) byl z vězenie vypravil a kněžstva českého dopravil DalJ. 63 z rkp. Víd.; (marné dílo) dopraví člověka ztráty Vít. 77ᵇ; jich (lidí křivých, súdcě) veličejšieho hřiechu dopraví HusE. 1, 187; chtě lánie a hněvu jeden druhého dopraviti od hospody Štít. ř. 104ᵇ; nechtěj jeden druhého lánie dopraviti ŠtítJes. 58ᵇ; (Leva) dopudi Pražan velikého hoře DalC. 22; když by (kdo z čeledi) dopustil hospodu škody Štít. uč. 64ᵇ; dopustí hospodu snad škody ŠtítMus. 32ᵇ; ta chodba toho cíle tě dovede ŠtítOp. 196ᵃ; (svátosti nového zákona) jsú hodnějšie než ony (starého zák.), avšak ony jsú nás dovedly těchto t. 234ᵇ; [337]číslo strany tisku(múdrost) dovede tě krásného údolé BrigF. 155, Brig. 149; (víra) má nás dovésti plného rozumu ŠtítV. 173; pro svatého Prokopa zaslúženie dopřěj mi, bože, přěvezenie (přes řeku) Hrad. 10ᵃ; jejie tělu věcšie cti by byl dopřál ML. 26ᵇ; že ste mi toho dopříli Suš. 451; dopomoz mi zraku mého! Hrad. 13ᵃ; dopomoz nám božského utěšenie Hod. 4ᵃ; korunu života, jiež nám rač dopomoci, hospodine Štít. ř. 124ᵇ; jehož nám rač dopomáhati Vít. 41ᵇ; kto mi toho dopomóže, aby atd. ŽPod. 161 (Job. 14, 13); Cerimon toho jí (králové) dopomóže, že atd. Apoll. 142ᵃ; aby mu páni na ňem (dlužníkovi) dluhu dopomohli KolC. 50ᵇ (1588); (rychtář) na Topůlka práva nedopomohl KolAO. 5ᵇ (1502).

K d) dobrati sě pravdy, t. j. kde složenina s do- je sloveso zvratné. Na př.: (Judáš) cěstujě neprěsta. jeliže sě dobra města Jid. 46; ande druh druha dosiehá, chtě sě rád dobrati břěha AlxV. 1816; hrozné ť jest okolo zubóv jeho (velrybových), koho ť sě s nimi dobéře ŠtítPař. 56ᵃ; všickni… pak sě Hilbranta dobrachu, všichni mu vitanie dachu Růž. 2; jim (lakomcům) milí groši sú a rádi se jich doberú ŠtítPař. 114ᵃ; žena dobravši sě svého věna Spor duše ČČMus. 1855, 58; neb ne dospati ť sě jest, ale dopracovati královstvie nebeského ŠtítBud. 203; člověk… dopracije sě daru jeho (božího) Štít. ř. 215ᵃ; dopracovati se něčeho Us.; dobydlíš sě u svého bratra hoře DalC. 30; (matka Alexiova) pro veliký lid těla syna svého dodáviti sě nemohúc žalostivě křičieše Pass. 326; těla syna svého dodáviti sě nemohúc PassKlem. 131ᵇ; pro veliký lid syna svého těla dodáviti se nemohúc KázLeg. 84ᵃ; pak mnoho práce přejmějí (rodiče), než sě dietěte dochovají Štít. uč. 25ᵃ; (já) dokládaji sě desk Rožmb. 43; k dvěma konšeloma, júž sě komorník dokládá t. 20; budeš-li ve všem se ho (boha) dokládati NRada 335; (bohatec) na všem se ho (svého zbožie) dokládáše Hrad. 142ᵃ; tehda právo, doložiti sě poprávcě toho krajě Rožmb. 131; i co zlého učinil, co-li sě k vám dovinil? Hrad. 86ᵇ; hanby a pokuty sě dovinijem hřešiece Štít. uč. 103ᵇ; pak-li kto strpí pokorně kterú protivnost, ač by i dovinil sě toho, ješťe ť by ta trpělivost dobra jemu byla ŠtítMus. 104ᵇ; když koli co zlého činíš, božie pomsty se doviníš Baw. 57; kterých (hřiechóv) sem sě dopustil ML. 15ᵇ; (muž) dopustí sě cizoložstva, když atd. Štít. uč. 38ᵃ; což sem dopustila se smilstvím ŽPod. 146; dopustil sě hanby a vraždy Kruml. 178ᵃ; (lazebník) druhého se rád dopúščie, když komu krev z rukú púščie Hrad. 134ᵇ; ež sě jest dopúšťal toho, jehož jest nejměl učiniti Štít. ř. 221ᵃ; ješto z našie vóle dopúštieme sě jeho (hřiechu) a svú sami vinú ŠtítMus. 54ᵇ; hřiechu sě dopúščujíce Kruml. 254ᵃ; Pilát sě svých rytieřiev dotáza Hrad. 93ᵃ; tehdyž (Alexander) sě dotáza rady AlxV. 2143; měšce sě jeho dotiežeš AlxV. 985; doslane se ti všeho Us.; (Bessus) v tomž hněvě sě voza (Dariova) dotra… na Patrona sě pochápav atd. AlxBM. 4, 33; jenž sě [338]číslo strany tiskuzlosti smrti hodné dotřěl HusPost. 221ᵇ; vám se toho důvěřuji ŽerKat. 206; když (Belial) sě nebes nemohl dosúditi Hilar. 12ᵃ poněvadž sem se jich (peněz) dosaudil KolD. 8ᵇ (1582); aby (někdo) věže sě nedosúdil a neodporoval VšehK. 118ᵇ; dokopali se vody Us. BartRuk. 139; nemohl se ho dokřičeti t.; bezdné kádi se nedoliješ t.; sedlák oraje dooral se skály t.; ničeho se ncdomakal, nedopátral t.; krve by se na něm nedořezal t. 159: té jizby se nedotopíš t.: dověděti se čeho Us. t. 29; dotlačil se pohodlného místa t. 28.; konšelů se doneslo, že bylo v noci mnoho tlučení na dům TomP. 10, 201; doneslo se mistrů a kněží, že bratří jim k hanbě mluvili t.

V těchto složeninách je význam cílový. Naproti tomu jsou jiné složeniny s do-, které významu toho nemají, a při těch také nebývá předmět v genitivě; na př.: jež si dočinil, zkazili sú quae perfecisti ŽKlem. 10, 4; až jest i to dokonal AlxV. 790; šípy mé dokonaju complebo ŽWittb. Deut. 30; dokončav to AlxBM. (Výb. 1, 151); když dievka ty řěči domluvi Kat. 120; když tato slova dopovědě t. 192; dielo sem dospěl Krist. 93ᵃ; domlátili jsme žito, nyní mlátiti budeme pšenici BartRuk. 26; až dočtu noviny, přijde Us.; posel doručil mi list Us.; dohodili jste nám dobrou služku Us.

Význam cílový se časem vytrácí a na místo genitivu vstupuje akkusativ. Na př. místo dobyti města nalézá se odchylka dobyti město (příklady v. výše při a), místo dostati čeho říká se většinou dostati něco.

256. Genitiv partitivní.

Genitiv celkový znamená celek, z něhož se nějaký díl béře nebo jehož nějaký díl se rozumí. Na př.: sklenice vody, loket sukna, několik dní, nedostává se vína, přibývá vody Us.

Díl, který se z celku béře nebo rozumí, vedle genitivu tohoto 1. někdy vyjádřen jest, 2. někdy není.

1. Díl vyjádřen jest. A to:

a) substantivem n. denominativním adjektivem a slovesem; na př.: sklenice vody Us., libra mouky Us., načesav jableček hrst Otc. 308ᵇ, hrst jablek Us., kus chleba Us., hromada kamení Us., hojnost ryb Us., lepši hrst jistoty nežli pytel naděje Přísl.; část čeho – účasten čeho – zúčastniti se čeho Us.; –

b) zájmenem kto, čso, něčso, ničso, který, čí, žádný, každý; na př.: nevizu. by kto vás pravú žádost k nebesóm jměl Túl. 33ᵃ, gdež nás kto domem (sedí) svD. 9, zda-li kto vás jest, jenž by sě co domýšlel AlxB. 8, 15, ktož nás kam chce AlxH. 10, 25, pak-li mě vás kto upatří AlxB. 1, 15; co váš král má poklada AlxV. 1002 (co = kolik), co jmám moci vlastních lidí t. 1039, což sě bě pohan zhubilo AlxB. 4, 5; (řemeslníci) vymýšlejí cos buď dvorného ŠtítMus. 46ᵇ, i trží člověka v mysli cos buď zlého [339]číslo strany tiskunebo marného t. 54ᵃ, a cos buď činiec i jiného, ješto jʼ stydké ŠtítOp. 99ᵃ, přiezeň tělesná a cos buď takového Brig. 164, BrigF. 50ᵇ, kdybys byl co kalýho SborHoř. 85 (co = něco), co nového Us.; po něco času post aliquantulum temporis Ol. Lev. 27, 18, nětco zlosti aliquid mali t. 2. Mach. 14, 22, zda by (Darius) as tady (= takto) učinil něčo přěvady (vojsku Alexandrovu) AlxB. 1, 35, nč. máme něco mouky Us.; něco lepšieho Alb. 60ᵃ, vy sě něco dobrého do mne domníte OtcB. 5ᵃ, že by něčso jiného učinil JeronMus. 35ᵇ, něčso nového a neslýchaného t. 72ᵃ, něčso zlého neb protivného sě přihodilo ŽPod. 118 nadpis, hi jinde toho něc viemy AlxB. 7, 19, nč. něco dobrého Us. (v jazyku starším bývá také čso, něčso jiné, v. § 211 č. 8); (Maria) nic naděje nejměla Hrad. 43ᵇ, (Maria) nejmějieše ničs myšlenie t., oni nic těch věcí nerozuměli sú HusPost. 37ᵃ, nic věna svého žena zavaditi nemuož VšehK. 7ᵇ, nč. nic toho Us.; nad čím nás která (bohyně) móže, toho tobě vždy pomóže AlxV. 749, skyta přěd sě vás kterého AlxB. 1, 20, kteříž (listové) jsú obecnějších a častějie od úřadu vycházejí VšehK. 246ᵃ; čí vás vuol neb osel upadne v duol EvSeitst. Luk. 14, 5; ižádný nás syt nebude GestaBř. 58ᵃ; čsož sě vás každý přichopí AlxM. 1, 15, by nás každý pravdu pravil svD. 34, prav to každý vás druh druhu Mast. 116, i vás každý div sě tomu AlxV. 1319, tu sě nás každý pro ň mučil t. 2363, vás každý bude pobohacen t. 1501, že se rozprchnete každý vás Lit. Jan. 16, 32, každý těch sobě vlast ustavi DalC. 1, jichž každý AlxH. 2, 15, každý těch oružie jmiechu AlxV. 398, oba (Josef a Marie) biesta to slíbila, by v dievčiej čistotě byla…, každý jiú vstúp(i) v manželslvie poručiv bohu své děvstvie Hrad. 61ᵇ; –

c) číslovkou, která jest nebo se béře za substantivum, tedy číslovkou základní počnouc od pěti, nebo druhovou a neurčitou v rodě středním; na př.: po sedmi let DalC. 24, pod pětí hřiven Rožm. 233, mám syna v devieti let JiřBrn., puost dní čtyřdcát Štít. ř. 125ᵃ, ve stě let DalJ. 110, s tisícem kop grošuov VšehK. 146ᵃ, pět prstův, šest neděl, sto let Us.; dvé holaubátek Bibl. Jg., dvý pacholátek Pref. Jg., dvý pacholat ŽerKat. 103, vobý těch děti KolČČ. 207ᵇ (1554), až do tré telat KolA. 1514, dvé dítek Us., čtvero evangelistův, desatero přikázání Us.; mnoho zvěřě PilB. 8. na mnoho stran AlxM. 5, 11, s málem ľuda AlxB. 6, 8, koliko kur DalC. 34. ľuda tolik AlxH. 8, 10, několiko jich (mnichů) OtcB. 35ᵇ, nč. mnoho práce, málo času Us., kolik hlav, tolik smyslův Přísl.; mnohost nemocných EvVíd. 5, 3, tam bude všeho dobrého ústavná hojnost Kruml. 96ᵇ; jiné příklady v. v § 243 č. 2 sl., 249 č. 3, 5 a 251 č. 1 b) a č. 4 c); genitiv ustupuje tu attrakcí pádům jiným, o tom v. tamt.; – tu prokní jich užasú Hrad. 145ᵃ; slyš to, vece. vás všeliký AlxV. 2383, opět jich všeliký křiče Umuč. 2ᵇ; –

[340]číslo strany tiskud) výrazem příslovečným významu měrového; na př.: drahně dní Mill. 5ᵇ, drahnie dnuov Pražsk. Gen. 26, 8, horník, kehdyžto peněz drahně jmá… Hrad. 134ᵃ, drahně bratří vyslachu OtcB. 51ᵃ, Otc. 178ᵇ, uzřěv jich (milovnic) drahně v jednom městě Kruml. 403ᵃ, ač sem tu drahně statku svého přiložil KolB. 107ᵇ (1498), (Jerobaal) měl drahně žen plures uxores Pražsk. Súdc. 8, 30. nč. máme drahně dobytka Us.; bůh (k pokání) času dal dosti Alb. 99ᵇ, Margareta sobě dosti let mějieše DalC. 91, nč. je dosti času; nč. máme hojně obilí Us.; na voze je místa pro čtyři lidi Us.; (koupiti, prodati, dáti…) za krejcar sirek, za šest kr. mouky, másla, cukru… Us.

2. Díl vyjádřen není. Tu pak buď dal by se díl vyjádřiti příslušným výrazem domyšleným, na př.: sv. Alexius svého statku sobě na stravu vzav k moři se bral Pass. 323 (t. j. něco svého statku, část statku…), – buď rozumí se ze souvislosti, že to, co se praví, platí jen o dílu vyjádřeného celku, na př.: uprodati tvého dědictvie VšehK. 210ᵃ.

To bývá:

a) při pojmech plnosti. Na př.: (horník) musí ť vždy býti pln vína Hrad. 134ᵃ; pilny ulicě radosci AlxB. 5, 35; by mi dal váš pán Balach pln dóm zlata Alb. 23ᵃ; rucě vaši jsta plně krve t. 61ᵇ; oblíčěj tvój pln jest milosti t. 35ᵇ; kázal svátého Jiřie v kolo plno ostrých nožiev vsaditi Pass. 227; pytlík měl vždy peněz pln Mand. 48ᵇ; (Maria) jest v plně byla plna milosti OpMus. 50ᵃ; milosrdie božieho plna jest země ŽKlem. 118, 64; tiem jsmy milosti pilnějše Kruml. 314ᵇ; tiem oněch věcí plnějši bude (duše) Štít. ř. 186ᵇ; v něm jest plnost chvály jeho Štít. ř. 217ᵃ; vzechu odtud odpušťenie, majíc plnost všeho chtěnie Baw. 145ᵃ; jest v ní (studnici) plnost všech dobrých věcí ChelčP. 73ᵇ; kabát je bílej prachu BartD. 2, 286 (záp.-mor.; bělost = plnost); –

b) při slovesíh složených s na- a znamenajících nějaké plnění. Tu rozeznávejme α) rčení, že nějaký předmět jest naplněn, nabit, nasut… čeho (= čím): nakrmiti koho čeho, a β) rčení, že nějaká plnost, hojnost předmětův je zastižena dějem na-: napéci čeho.

Doklady tomu.

K α) nakrmiti koho čeho. Na př.: nakirmíš nás chleba ŽWittb. 76, 6, medu nakirmil jě t. 80, 17, nakrmil ho jest chleba života věčného Kladr. Sir. 15, 3; napojil si ny vína potasti ŽWittb. 59, 5, napojiu šípy mé kirve t. Deut. 42, mú mysl napoj tvé krve Kruml. 271ᵇ, (panna) stála u velikém náboženství, jsúc napojena božské sladkosti Vít. 106ᵃ, napoj všěcky žiezné… pitie tvé drahé milosti Rúd. 41ᵇ; všeliký, jenž sě napie této vody Krist. 52ᵇ; rači ny své kirmě nasytiti Kunh. 149ᵇ, nasyceni sú synóv saturati ŽKlem. 16, 14, chudé jeho nasyciu chlebóv t. 131, 15. aby břicho nasytil těch otrubóv Krist. 66ᵃ, nasyceni budete chleba Lit. [341]číslo strany tisku Exod. 16, 12, masa mého se nasyťte HusE. 1, 229, vóle bude nasycena všie rozkoši t. 3, 125, (člověk) sladkosti pravé hude nasycen HusPost. 70ᵃ. poď a nasytíva sě utěšenie tvých prsí Kruml. 360ᵇ, andělé nemohú sě nasytiti na ň (boha) hlédanie t. 306ᵃ; najiedali sme sě chleba Pror. Jer. 44, 17; hliněnú pernici nabrati vody Otc. 426ᵃ; ten ť ducha svatého bude naplněn Pass. 275, pravicě napilňena jest daróv ŽWittb. 25, 10, napilňeni jsme potupy t. 122, 3, naplnila sě svatba hostí Krist. 81ᵇ, naplňte ty kbely vody t. 36ᵃ, když by svých drochtóv naplnil koš Hrad. 46ᵇ, tak naplníš srdce ctnosti NRada 146, naplněna jest svatba sedících HusE. 2, 379 (v citátu), když srdce naplněno bude hněvu t. 3, 181 (též; mimo citáty má Hus při plniti instr.), jablek jabloně naplňeny budú Ol. Lev. 26, 4, naplnie sě ústa má chvály ŽKlem. 53ᵃ, i naplněni jsú všickni hněvu EvZimn. 25, Luk. 4, 28, lačné naplnil dobrého t. 4, Luk. 1, 53, muž dobrých skutkóv naplněný Otc. 304ᵃ, lid smutku a bolesti jsa naplňen JeronMus. 65ᵃ, zámutku ste naplňeni ChelčP. 128ᵃ, Adlička byla naplňena lepoty Baw. 67ᵇ; onen klevet jak nasut ŠtítOp. 356ᵃ; voda ledu nakladena AlxV. 2208, (skříně) drahého kamenie nakladena AdmontB. 136ᵇ; žádáše nacpati své břicho mláta Lit. Luk. 15, 16; (kola mučidelná) nabita biechu všady železných hřebuov Kat. 156; duchu proročského nadczſſen (sic) EvOl. 14ᵃ; (list) čsných slov napsán byl statečně LAl. b; kámen odžene povětřie a vietr napušťený jedu GestaBř. 113ᵇ; (císař) mějieše zahradu rozličných štěpóv nasázenú t. 54ᵃ.

Jindy tu bývá instrumentál; na př.: tukem a tučnostiú naplň sě ŽWittb. 62, 6, (učedlníci) naplněváchu sě duchem svatým Koř. Skutk. 13, 52; (Maria) nevie, nakrmieci čím své dušě hladovité Hrad. 46ᵃ; aby je vykúpil, svým tělem nasytil HusE. 3, 125 atp., v. § 281.

K ß) napéci čeho. Na př.: nabeř pryskýřicě Pror. Jer. 46, 11, nabéřeš (s) sobú rozličného pokrmu tolles Mus. Gen. 21, 6, nabrati vody Us.; ty nejmáš čím vody načřieti Krist. 52ᵇ, vody načřieti Otc. 373ᵇ, načřete vody z studnic haurietis ŽWittb. Isa. 3, načři ohně z ohniště MamA. 24ᵇ, tvým velblúdóm načtru vody hauriam Mus. 24, 19, kto načře spasenie Ol. Prov. 8, 35, natře krve Mus. Lev. 4, 5, natřěmy sladké vody SequE. 58ᵃ, mužie načtřěchu vody Ol. 2. Reg. 23, 16, chtiec vody načtřieti Lit. Jan 4, 7, aby vody nastřěl OtcB. 54ᵃ, on jie (vody) načierá Otc. 370ᵃ, načierají sobě spasenie života JeronMus. 31ᵃ, ten načierá milosti z hospodina Ol. Prov. 12, 2, kotlíkem vody načieraje (part.) Krist. 29ᵃ, načierati budete vody ŽKlem. 135ᵃ, Isa. 12, 3, přijide žena… načierat vuody EvZimn. Jan 5, 7, načerpati vody Us.; vína nalej Pror. Dan. 14, 10, nalej vody Br. Ezeeh. 24, 3, nalejieše vody Otc. 198ᵃ, vody teplé naliv ML. 97ᵃ, naliti vody Us.; napekl chleba Pror. Isa. 44, 15, když těch koláčiev napekú Hrad. 137ᵃ, dosud tak; nepřietel nasě kúkole mezi pšenici EvZimn. Mat. 13, 25, nasál [342]číslo strany tiskujest kúkole HusPost. 26ᵇ, Koř. Mat. 13, 25, Kladr. t., však s’ dobrého semene nasál HusPost. 28ᵃ, ďábel nasál zlosynóv HusE. 2, 55, hospodář čisté pšenice nasál RokycPostBrň. 102, nasíti pšenice Us.; když nabil Balak ovcí a voluov, posla k Balaamovi Pr. Num. 22, 40, (Šalomún) nabil jest obětí pokojných Ol. 3. Reg. 8, 63, král hojný oběd připravil, býkuov a ptákuov nebeských nabiv ChelčPost. 250ᵃ; (Julianus) káza svému kúzedlníku, aby hadóv a ješčeróv načinil Pass. 349, (Daniel) načinil hrud Pror. Dan. 14, 26, načiníš sobě chlebóv Ol. Ezech. 4, 9, (Šalomún) načinil jest vzchodóv t. 3. Reg. 10, 12, načinili sú prakóv Mus. 1. Mach. 6, 31, Jozafat načinil korábóv Kladr. 3. Reg. 22, 49, múchy vlezúc (v hrnec) načinie v ňem črvu Otc. 288ᵃ; nadělámy cihel Ol. Gen. 11, 3, rozšafných dětí z nás nadělává RešSir. 33ᵃ, nadělati cihel Us.; (já) vstúpi na palmu a načeši ovocě jejieho Ol. Cant. 7, 8, načesati jablek Us.; synóv naplodíš a dcer Ol. Deut. 28, 41, (lid) naplodil jest modl t. Oz. 10, 1, (myši) naplodie v ňem (hrnci) črvuov OtcB. 97ᵃ; (kněží) nahromazdiece sich i oněch kněh… ChelčPař. 136ᵇ, nč. nashromážditi knih Us.; popela na svú nasuv hlavu Štít. ř. 205ᵇ, naspi jich (jahod) v hrnec nový Lék. 62ᵃ, do nich (obrazů) nasúti uhlé živého Alxp. 77, nč. nasypati hrachu Us.; když by dřevec naštiepal Ol. Gen. 22, 3, nč. naštípati dříví Us.; jeden pohan, v noci přišed, natrha toho zelicě OtcB. 28ᵃ, natrhav toho býlíčka t. 29ᵃ, natrhali hrušek Us.; kaž jablek natřiesti Jid. 80, nč. natřásti jablek Us.; nanositi vody Us.; nazval si hostí BartRuk. 65, atp.; –

c) při reflexivech s na-, znamenajících »do syta, do plna nakonati sě čeho«.

Na př.: nikdy sě jeho řeči naposlúchati nemohúc Krist. 37ᵇ, tu sě sladkých nebeských piesní naposlúchajíc, opět sě vráci Pass. 342, nč. toho jsem se naposlouchal Us.; kto sě tebe duostojně nachváliti móže Pass. 488, nč. nachváliti se čeho Us.; pohanové jej polapivše a jeho sě velmi nabivše zapověděchu, aby nikdie Jezukrista nejmenoval Pass. 344, to židé uslyševše jeho se nabili ML. 6ᵇ, KázLeg. 91ᵃ, (sluhy) jaly sě ho bíti a tak sě jeho nabivše od ňeho sě rozběhú ML. 80ᵃ, nabiv sě jie (ženy) i vecě Hrad. 126ᵃ, neb ť jest našě buohy potupila a mne sě mocí řetězeni nabila Pass. 152; kak bych já jí ráda slúžila, abych sě jejie zčastnéj tváři nahlédala ML. 68ᵃ; najiedali sme sě chleba Pror. Jer. 44, 17, nč. najísti se chleba… Us.; (tři králové) děťátka sě napatřichu Hrad. 121ᵃ, všeliký, jenž sě napie této vody Krist. 52ᵇ, člověk napie se vody Alxp. 103, jiež (vody) sě nikdy nenapijí (jiní) do vóle HusPost. 18ᵃ, pakli sě čeho jedovatého napí, nebude jim to škoditi Krist. 22ᵇ, pakli sě jie (vody) kto napie Mill. 20ᵇ, nč. napíti se vody… Us.; (sedláci) nažerú se smatlok obecných, že jim jedva břicha statčí ChelčPost. 77ᵇ; nč. natrpěti se nouze Us., už jste se nás dost natrápili, nabili Us. BartRuk. 160, [343]číslo strany tiskudost jsem se nachodil a našlapal bláta t., napřesazoval jsem se těch stromků t., napřehazoval jsem se toho kamení t. napřebíral jsem se toho hrachu t., napřenášel jsem se těch židlí t. atp.

Rozlišujeme: naložil na vůz sena – seno a oves naložil na vůz a sám Sedl na koně… Us.; navozil té vody, toho štěrku BartRuk. 66 – navozil vodu, štěrk; t. j. při složeninách s na- bývá akkusativ, když vyjadřují dokonání děje. Srovn. složeniny s do- v. § 265; –

d) při pojetí, že činnost se omezuje do smyslu „trochu“.To bývá při slovesích dílem složených, s předložkou po-, u-…, dílem jednoduchých, a nezávisí to na předložce nebo na kvalitě dějové, nýbrž na pojetí významu: když se má rozuměti dění obmezené, jest genitiv, když se má rozuměti děni neobmezené, jest akkusativ. Proto může při stejném výraze býti tu genitiv, tu akkusativ, podle pojetí a smyslu rozdílného; na př.: ukradl si mého olejě Hrad. 117ᵇ – učenníci jeho tělo ukradli ML. 121ᵇ.

Příklady pro genitiv:

α) při některých slovesích s po-. Na př.: bych ť mohla kropetka vody podati UmR. 251, poda jemu (benediktin sv. Prokopu) mnichového rúcha Hrad. 4ᵃ, Asver podal jie (Hesteře) pruta zlatého Rúd. 38ᵇ, když ona jemu poda té rúchy Pass. 301, druh druhu jie (palmy) podáváše Vít. 38ᵃ, aby mu čbánka vuody podal Pass. 353, podej sem koflíku toho Konáč (1547) 101ᵇ, (ten) sotně móž pravé podati ruky AlxM. 8, 9, kázal sobě podati třevíc lýčených Háj. 11ᵃ, každý sám podává mečě AlxM. 2, 5, listóv podávati VšehJ. 34, podal jemu (mistru) míru Ol. Deut. 20, 10, podávali mu kličův Pal. 3, 2, 354 a tak často zde, Gerson podal koncilii jistých náčrtků TomP. 3, 615 a tak často zde, podej mi dítěte, mého pacholete Suš. 31, podaj mi toho žbána, téj motyky BartD. 1, 80; poslúchaj hlasóv Ans. 4, slov jeho poslúcháchu svD. 48, račte této řeči poslúchati Vít. 35ᵃ, aby jich poslúchala Kat. 12, poslúchajte sna mého Ol. Gen. 37, 6, poslúchajž této pověsti Baw. 100, dlužno poslouchati zákona Us. BartRuk. 106; každý z nich těch slov pochváli NRada 1722, noh té řeči pochváli t. 1851, Volfart toho (= sing. gen. neutr.) pochváli Růž. 3, panny jejie řěči pochválichu Vít. 2ᵇ, (lidé) mých slov snad pochválé AlxV. 44; povýšil tichých Hod. 27ᵃ, David chtě božie služby povýšiti ustanovil čtyřimezidcietma kněží Pass. 275; posílíš žaludka Ol. Súdc. 19, 5, posílil zámysla jeho t. 1. Reg. 23, 16, (přátelé) posilnili sú i mého duchu Koř. 1. Kor. 16, 18; potvrdě (part.) jich v dobréj vieřě Hrad. 21ᵇ, (kóň) svú podkovú cest potvrzal AlxV. 1203, nejeden tu komoň svú podkovú cěst potvrzal AlxH. 1, 34, té všie řěči potvrzujem Vít. 3ᵃ. (kněžie) toho sú potvrdili HusPost. 28ᵇ, potvrdila sta oba své zámluvy foedus Ol. 1. Reg. 23, 18, potvrď zápovědi této Br. Dan. 6, 8, mají po[344]číslo strany tiskutvrditi příměří toho Pal. 5, 1, 111; (biskup) posvětil jest kostela pražského Pulk. 24ᵇ, mazancuov když posvětili Pís. svatokup. 52; Josef vstav i pozdravi jich Nikod. 50ᵃ, (Maria) pozdravila Elžběty EvOl. 208ᵇ, rytieři toho slúpu (sochy) pozdravili GestaKl. 70, (posel) počestně jie (císařovny) pozdravil a listóv ji podal GestaBř. 46ᵇ: (Neguzar) tiem polepši svého smutka AlxV. 1720, aby polepšil domu Ol. 2. Par. 24, 4, aby toho polepšil Let. 55; sv. Lupus pozvav svého sluhy k ňemu vecě Pass. 474, (sv. Prokop) pozva k sobě jiné bratřie Hrad. 21ᵇ, král káza ji (Margaretu), panoší pozova, pověsiti Marg. 195, (Dobeš) pozval k sobě svých vnúčat Ol. Tob. 14, 5; kněz palmú jich požehnává Vít. 40ᵇ, požehnal hospodin domu egiptského Ol. Gen. 39, 5; když stráží zalářových král přěd sě povolati kázal Pass. 391, kterých on povolává ROlB. 72ᵃ; nesmyslná žena! požičie tomu čarodějníku tak drahé rúchy! Pass. 30l, (bůh) téhože divu pójčil Prokopu svatému Hrad. 7ᵃ. požčajte mi grejcara BartD. 1, 180, požčajte mi videł, obříseł t.; když jemu ona toho povolila Pass. 323; (otec) pozdvihna pláščě uzřě, ano… t. 340, aby lidu proti králi Jiřímu pozdvihli Let. 554; (král) pobodl bieše svého koně AlxB. 2, 29; ten na ně mečě pobrúsil AlxBM. 8, 4, ten pobrúsiv na ně mečě mého života ukrátil AlxM. 7, 6; všeho bych vám přěrad pomohl AlxM. 1, 1, nad čím nás (tří bohyň) která móže, toho tobě vždy pomóže AlxV. 750, ač by jʼmu (Dariova matka Medatovi) života pomohla AlxM. 2, 15, pomoz jeden druhému i posla (labor) jeho ŠtítOp. 374, aby byl snažen pravdy pomoci každému NRada 649, ktož zlým nepochlebuje a jich bezdušstva nepomáhá ŠtítOp. 127, by jim (bůh kněžím) té křivdy pomohl HusPost. 95ᵇ, aby (ty) sirotkóm jich pravdy pomáhal OpMus. 153ᵇ, pomáhej vám pán bůh práce Us., by nám ráčila spomoci milosti u svého syna Hrad. 122ᵃ, rač nám toho spomáhati t. 1ᵇ, aby (Šimon) pomohl Kristovi nésti jeho kříže Zrc. 3ᵃ; oni toho posvědčují VšehJ. 146; Petr pohánie Táborských t. 30; (nepřítel) zle mi mé čsti tak poplatil AlxM. 7, 8; (Mojžíš) pokropi obú oltáři Comest. 81ᵃ; (Tallus) pošíři města (Říma) t. 173ᵇ; když poskyte jemu bóh toho, co jʼ prosil Štít. uč. 137ᵇ, udeří-li tě kto v líce, poskyť jemu i druhého ŠtítOp. 670ᵃ; ten mých ran vždy ponocuje UmR. 275; (žena) pokrmujíc děťátka svého Ol. 1. Reg. 1, 23; mnozí svého stavu poklínají Kruml. 254ᵃ; (synové) ponutili mnohých Ol. 1. Mach. 1, 12: (Joab) potišťe jich ſugavit eos t. 1. Par. 19, 14; k svědomí svých hospodářuov poženeš VšehK. 58ᵃ; móžeš škod svých postihnúti t. 76ᵇ; všem všeho potakati t. 89ᵇ; (slunce) povzdalujě svého běha AlxBM. 7, 5; (král) malečko ořě povztáhna AlxV. 1474; toho poživ VšehJ. 26; (lidé) pomlúvají bez viny úředníkuov VšehK. 244ᵇ; (Bessus) potu s čela rukú potra AlxBM. 4, 34 (ale ve smyslu „zahubiti“ s akk.: potru pýchu vaši Ol. Lev. 26, 19, potřě ľud jich AlxŠ. 1,3, zástupy jich [345]číslo strany tiskuvšě potřěm AlxV. 1073); (lev) hlavy pokloni Baw. 95; rozum pak koní pomršči Vít. 6ᵇ; (Tomáš) pomakal jeho boku ROl. 66ᵃ; snad jest toho popraviti DalC. 42, svých nravóv poprav Kruml. 466ᵃ; potrhna z nožnic svého mečě DalC. 30; přějte jeho (pláště) také jiným pojměti t. 15; popuzovati lidu Lact. 220ᵃ; (sojka) poče svých družiček pohrdávati Baw. 82; (židé) svého rúcha položivše počěchu sv. Štěpána kamenovati Pass. zl. Mus. 2ᵇ a Pass. KapB. 1ᵃ; pomnieti budu tebe memor ero ŽWittb. 41, 7, co jest člověk, že pomníš ho? ŽKlem. 8, 5, zdali nepomníte slov syna božieho? OtcB. 25ᵇ, toho města jména nepomním Mand. 185ᵃ; tiemž ho viece než mne pomníš Jid. 10; ač toho zapomanu AlxV. 453, zapoměň ľudu svého ŽWittb. 44, 11, zapomenuli jsú ť skutkóv jeho t. 105, 13, zapomana svého trudu Modl. 54ᵇ, zapomní panna okrášlenie svého Pror. Jer. 2, 32, zapomněl provazů BartD. 2, 286, kteří lidé tebe vzpomanú JM. 405, člověk dětí ni domu spomene AlxV. 597, (člověk) vzpomínati bude boha Hrad. 138ᵃ, rozpomanul jest milosrdie tvého ŽKlem. 78ᵃ (tu jsou složeniny s po- a kromě toho s předložkami dalšími; v za-po-manúti je příčina ke genitivu dvojí: po- a za-, v. dále); podrž mi měcha BartD. 1, 180; rány sem počúł t. 192; pojedli jsme chleba Us. BartRuk. 29; též toho neštěstí pocítil t. 26; sem patří též vazba pomoci (komu) čeho přinésti, kde gen. je attrakcí m. akkus.: pomohl mu toho na horu přinésti Blah. Bš. –

Někdy mívají tato slovesa akkusativ; na př.: potvrdil u vieřě křesťany Pass. 303, tu jě (lidi) u vieřě potvrdiv t. 350, toť za právo potvrdichu Baw. 87ᵇ; pohánie Marketu VšehJ. 43, pohnal mě holomkem Rožmb. 31; pojměvše u bojiu práciu malú DalC. 10; kdyby často jedl, nejsa k tomu zpósoben, by mohl ten pokrm požiti, viece by zemdlel ŠtítOpat. 268ᵃ, oheň pekelný všeckny dobré skutky poživě Kruml. 242ᵇ; zda vzpomínáš onu chviliu Jid. 166, zpoměň své pokorné skutky i své žalostivé smutky Rúd. 26ᵇ; pomnieti tě budu ŽKlem. 41, 7, chceš-li svú šlechtu pomnieti AlxV. 130ᵇ; (Přemysl) smějě sě každému pokloni hlavu DalC. 89; podám ť vši čest světa seho AlxV. 904, kto by mi podal čieši studené vody Kruml. 420ᵃ; povýšil ponížené ŽWittb. Magnif. 52; chléb sirdce posilní confirmet t. 103, 15, jenž ny posiluješ Modl. 23ᵇ, zemdlelé sú posilovali Ol. Job. 4, 4; posvětil jest přiebytek tvój ŽKlem. 45, 5, úmysl mieti, že chce posvětiti tu svátost ŠtítMus. 152ᵇ, kázanie hospodinovo… posvěcuje oči illuminans ŽWittb. 18, 9, posvěcujíc jmě mé sanctificantes Pror. Isa. 29, 23; položil zemi tvú v pustinu t. Jer. 4, 7, hroznú rotu položil Baw. 132ᵃ, kde by hrdlicě položila ptáčata svá ubi ponat ŽWittb. 83, 4, položil si ny ohavenstvím súsědóm našim ŽKlem. 43, 14, já duši svú položi pro tě Krist. 90ᵃ, počet položiti t. 62ᵃ, počet položiti jest všecko, co jest člověk přijal neb utratil, zčisti HusPost. 178ᵇ, aby jej položil za raněného [346]číslo strany tiskuVšehK. 24ᵇ, jenž položuješ oblak ponis ŽKap. 103, 3, všecko tělo položuje HusE. 1, 73, v tobě samém naději mú pokládám Modl. 111ᵃ, ktož družci osidlo pokládá Baw. 40, svú duši pokládám za své ovcě Brig. 94, berlu biskupovú před tobú pokládám Pulk. 32ᵃ; pošířil si chody mé dilatasti ŽWittb. 17, 37; potru pýchu vaši Ol. Lev. 26, 19, zástupy jich všě potřěm AlxV. 1073, potřě liud jakožto plevy AlxŠ. 1, 3; pozdvih víno i podach královi Hlah. Nehem. 2, 1, když povzdviže oči Ježíš HusPost. 50ᵇ, tak sem úmysl svuoj povzdvihila (!) Kruml. 285ᵃ, toť jest tvé dielo, vzhóru povzdvíhati padlé Modl. 43ᵇ; ciesař potázav se o to přieměřie, povoli toto Baw. 89ᵃ; požehnal si zemiu tvú ŽKlem. 84, 2, požehnáš jě (pl. akk.) benedices ŽWittb. 108, 28, požehnaj mě, boží synu Mast. 135.

Lišíme: pojedli jsme koláčů – již jsme pojedli koláče (všecky) BartRuk. 95.

Slovesa jiná s po- mají zpravidla akkusativ. Na př.: ciesař Čechy bojem pobi DalC. 31, hrom ty pohany pobi Kat. 164, pobil si všeckuy ŽKlem. 3, 8, pobil všěcku sběř MamA. 16–17, pobijal si ľud ŽKlem. 43, 3, pobijal své nepřátely Štít. ř. 90ᵃ; on jest pobojoval jě Pror. Isa. 63, 10, (Kristus) peklo pobojoval Kruml. 166ᵃ, jenž jest peklo pobojoval HusE. 3, 139; jiné vše sobě pobeř Alb. 26ᵃ, vše sobě pobeř Ol. Gen. 14, 21, sám všecko pobéře Všeh J. 373; všecko… za zlodějstvo mi počteš Pražsk. 1. Mojž. 30, 33, početl sem vše recensui Ol. 1. Reg. 15, 2; počal bolest i urodil nepravedlnost concepit ŽWittb. 7, 5, ŽKlem. t., jejie kněžny boj počěchu DalC. 8; počiješ odsudek náš nad sebú Alxp. 49, poči (Maria)… vláščí sladkost Hrad. 47ᵃ, počije sladkost Alb. 102ᵇ, bych to počil Rúd. 12ᵃ; počstíš mě ŽWittb. 49, 15, obět počstila mě t. 49, 23; aby jej podařil něčím Štít. ř. 17ᵇ, jenž si mě podařil KázLeg. 61ᵃ; podávili sú tě Pror. Jer. 2, 16, podávil ji Lit. 2. Reg. 13, 14, židovku podávi DalC. 87; nerodi mě pohaniti ŽWittb. 118, 31. mnich naši rodičku pohanil Otc. 230ᵇ, by on jejie panenstvo pohaněl OtcB. 51ᵇ, a pohaněj je confunde eos Kladr. Job 40, 7, pohaněl svatyňu mú Ol. Lev. 20, 3; ny jest pohubil t. 2. Reg. 21, 5, proč mój lid pohubujete Štít. ř. 36ᵃ, mráz pohubuje květ ŠtítOpat. 81ᵃ; pochopím ovoce jejie HusŠal. 133ᵇ, jejie tělo pochopiec ujžeme ML. 23ᵇ, pochopte štít Pernšt. Isa. 21, 5; ktož móž to pochytiti, pochyť Štít. ř. 35ᵃ, přijda diábel pochytí slovo z jich srdcí EvZimn. 13, jistú cěstu pochytivše Lit. Súdc. 19, 14, ústa svá rozedřěvši (země) pochytla jě všě ApŠ. 93; pochváliu tě ŽKlem. 62, 5; pochválily mě nepravedlnosti ŽWittb. 39, 13, když ji (medvědici) pochvátie medvěďátka Pernšt. Os. 3, 18, Konrat všecko pochvátal Pulk. 97ᵃ; ženu pojieti ChirB. 35ᵃ, inhed ju sobě za knieni pojě DalC. 41, ženy, děti, všě pojeli AlxV. 1274, pojmúci [347]číslo strany tiskus sobú svá dva syny Pass. 287, (farao) vešken lid pojě s sobú Ol. Ex. 14, 6, Libuše jej za mužě pojě DalC. 7, pojemši s sobú pány Pulk. 179ᵃ, mohl by mě rád v svú radu pojímati DalC. 85; (Kristus) pokáza jim rucě a nozě EvZimm. 47, na kterémž on měl by svú spravedlnost pokázati KolAO. 13ᵃ (1506), aby dovedl a pokázal vajplatu t. 13ᵇ (1506); pokážiu jemu pozdravenie mé ŽWittb. 90, 16, takú čest pokázala AlxB. 6, 6; pokopal ji (hřivnu) v zemi Koř. Mat. 25, 18, ti ť jsú hřivnu pokopali ChelčP. 204ᵇ (Šalomún) pokopa je (dřevo kříže) v zemi Comest. 234ᵇ, pokopal ji (hřivnu) v zemi Pražsk. Mat. 25, 18; jenž tu hospodu (duši) ze všeho dobrého poplení a pokrade Kruml. 181ᵃ, opět někto nětco pokradl ChelčPost. 195ᵇ; polapte jej ŽKap. 70, 11, (Čechové) kteréž (Uhry) polapili, mečem zabili Pulk. 85ᵃ, polapiv jedno dřevo Pass. 311, když jě (zvířata) člověk polapí Kruml. 181ᵃ, ješto (býlé) vietr polapuje Ol. Job 13, 25; nechť mě políbí políbením svých úst Kruml. 265ᵃ; jimžto si ponížil ny ŽKlem. 89, 5, ponižovách postem duši mú t. 34, 13, chlubné ponižuješ Ol. Jud. 6, 15; k ňemuž ny písmo ponúcie Modl. 55ᵃ, svú sestru k službě ponúcala Pass. 378, jedni druhé ponúkajic honili je Pr. Jos. 8, 16; popadni jiu ŽKlem. 7, 6; třes popadl jě ŽWittb. 47, 7, i popade všěckny bázeň EvZimn. 23 (Luk. 7, 16), ó kterak mě popadlo opatřenie smrti této Kruml. 346ᵇ, cizí oheň popaduje lid nezučený ŠtítBud. 4; by jej chtěl popleniti Alb. 50ᵃ, peklo poplenila t. 106ᵃ, popleňtež město Ol. Jos. 8, 7, nebo si poplénil zemi Br. Isa. 14, 30; pochtěv popsati život sv. Hilariona Otc. 413ᵇ, popsati jeho (Kristův) život HusE. 1, 71, popsal jest (Jan) stav křesťanský HusPost. 87ᵇ, každú zemi zvláště popsati OpMus. 24ᵇ, popsal na deskách slova scripsit Ol. Ex. 34, 28; ostatek nepřátel popudivše Pulk. 105ᵃ, když (orlice) popúzie orličátka svá k létaní Pr. Deut. 32, 11; porazil si mě ŽKlem. 101, 9, ty všě porazichu slepotú Ol. Gen. 19, 11, jenž jest mohl jedniem slovem neposlušné a protivné poraziti ChelčPař. 172ᵇ, když je bojem porazichu Baw. 99; obyklú žena hodinú porodi to klaté dietě PilD. 17, (služba duchovní) porozuje svět ve všeliké malomocenstvie ChelčPost. 42ᵃ; tiem-li ny chce porobiti DalC. 83, jenž mú zemi porobil AlxV. 175, Eva bieše porobila vše křesťanstvo Vít. 30ᵃ, porobil jě v robotěze Ol. 2. Par. 8, 8; (kniežě) nám ten klášter poručil Hrad. 25ᵇ, (Vlasta) múdřějším svój hrad poruči DalC. 10, tu řěč poručímy bohu t. 97, poručil jemu vešken kostel ŠtítBud. 136, jimž své úřady poručuje Brig. 99, vám poručuji zákon otcovský Comest. 206ᵇ, tobě porúčěji své děti DalC. 34, v rucě tvoji porúčěji duch mój ŽWittb. 30, 6, (člověk) poručil ji (vinnici) ratajóm EvZimn. 23 (Mat. 21, 33), jemuž jej byl král poručil AlxV. 128; porušiv všě prvnie slova AlxV. 1932, porušiv svú přísahu MamA. 16ᵃ. ji (pannu) porušil GestaBřez. 106ᵇ, také kakýmis vědmy porušují vieru [348]číslo strany tiskupravú ŠtítOp. 100ᵃ, porušuješ všicku zemi Pražsk. Jer. 51, 25; posadíš jě v hořě ŽWittb. Moys. 17, ten… posadil je (lidi) u božiem lóně ApŠ. 74, tiem mě jako v ráj posadíš Kat. 36, sám spasitel ji podlé své pravice posadil ML. 27ᵇ, jeden hospodář vinnici posadil Krist. 71ᵃ, na Krakově posádku posadi DalC. 32, na prodaj ji posadichu Baw. 221ᵇ, boha miluje, když tělo i duši posázie naň Kruml. 153ᵃ, pro ňž (Krista) svój život posázal ApŠ. 141, ženu i duši za ň (boha) posázie Alb. 25ᵃ; poslal šípy své ŽWittb. 17, 15, pošli tobě pomoc t. 19, 3, já pošlu rybáře mnohé Pror. Jer. 16, 16, biskup posla jej do domu Hrad. 24ᵃ, poslal jě eos MamA. 29ᵇ, Benátčané jiné dva pošlí Pref. 7, posielajúce sěmena svá ŽWittb. 125, 6, listy posielajě Pass. 629, pro čtveru věc posielá buoh povětřie nehodné Kruml. 128ᵇ, ty ť posielá v oheň věčný NRada 140; postavi stolec mój aedificabo ŽWittb. 88, 5, postavil na nich svět t. Ann. 8, postavimy věži sobě DalJ. 5; zda by je (nepřátely) mohl postihúti NRada 1498, hřiech váš postihne vy Kladr. Num. 32, 33, postihniž lidi Ol. Gen. 44, 4, svuoj dluh mohl postihnúti KolB. 118ᵇ (1498), postíhá jej chudoba ŠtítOp. 25ᵃ, vv jiné tiem postiháte ChelčRepl. 32ᵇ; potkach ji stojiec v chrámě Kat. 1412, tu jej (Alexandra) ten potka tělesně AlxV. 917, chtě nepřátely potkati t. 960, když pravda potká vaše rozomy ChelčRepl. 85ᵇ, mnoho utěšených věcí náš zrak potýkají Alxp. 102, ti, ješto jě jest to potýkalo Kruml. 284ᵃ, kdež sú je (židy) potykovali mnozí boji Štít. uč. 76ᵃ, potykovali sme tě jako ve tmách Pror. Isa. 59, 10; potlačíš zemiu ŽWittb. Hab. 12, všeckno kořenie potlačista Baw. 179ᵃ, i róži sú potlačili t. 199ᵃ; bóh potopil veš svět Štít. uč. 37ᵇ; potoči král posly svojě AlxH. 6, po všech zemiech list potoči Baw. 16ᵃ; pro vinu potratíš věčnú otplatu Hrad. 18ᵃ, kteréž (síly) sú svými hřiechy potratili HusPost. 134ᵇ, potratil ť je statečnost síly mysli ŠtítMus. 97ᵇ, již tuto při potratil KolC. 603ᵇ (1589); kacieřskú vieru potupiti Otc. 295ᵇ, (sv. Prokop) potupi toho přiebytka čest Hrad. 2ᵇ, nepřátely potupíš Otc. 84ᵇ, rod synóv potupil sem ŽKlem. 72, 15, ktož tento svět potupili NRada 1960, dci tvá našě bohy potupuje Pass. 347; po cestě tě povezú t. 355, povezú pardusy, lvy AlxB. 5, 21; dva lotry za ním povedú Krist. 100ᵃ; na kříži jej pověsichu Pass. 299; chléb režný povržieše MastDrk. 174, tuž jej povrže bez obrany Baw. 165ᵇ; poznáš jej Hrad. 50ᵃ, tě právě daj poznati Kunh. 151ᵃ, aby… poznali svój blud Kruml. 255ᵃ; pozřeme jej Kladr. Žalt. 34, 25, (saň) chtieše svatů děvici požřieti Pass. 320; atpod.

V č. nové je tu pravidlem akusativ.

β) při slovesích s u-. Na př.: musímy toho ukrátiti Hrad. 3ᵃ. svého bujenstvie ukrať Hod. 84ᵇ, ať o tom ukráti (m. -ci) řěči NRada 1790, rys svých slov ukráti t. 1519, buoh jeho dnóv ukrátí Hrad. 27ᵇ, musím ť [349]číslo strany tiskujmieti velkú práci, i svého ť spánie ukráci t. 128ᵇ, ten mého života ukrátil AlxM. 7, 7, ona dva vítěze… tomu živótka ukrátíta AlxV. 1573, svého ščestie tiem ukrátíš Vít. 32ᵇ, chci té věci ukrátiti MandStrah. 33ᵇ, svého bluda ukrátichu Kat. 148, by svého bludu ukrátil t. 175, ten ť mu jeho skokóv ukrátí Růž. 6, oni své řěči ukrátichu Ol. Job. 32, 16; neučiníte-li toho, chci vás všěch ohavnú smrtí utratiti Pass. 310, móž utracovati toho sbožie ten… Rožmb. 98; by umnil tvého plakánie Krist. 88ᵇ, by tvé bolesli umnili Hrad. 32ᵃ, bóh uméní těch sokóv Hrad. 20ᵃ, jako bláta uméním jich Ol. 2. Reg. 22, 43, to umnije otplaty Alb. 2ᵇ, umenšil si dnóv ŽWittb. 88, 46, umenš pokrmu Sal. 526; udaj jim (kajícím) svú čsné útěchy Rúd. 40ᵇ, udajte nám oleje svého LupPost. (vložka), ktož by mi súdu udal qui iudicet Ol. Job. 19, 17, ty si strdi udal své sladkosti Kruml. 263ᵃ, (sv. Martin) udal svého plášče chudému ROl. 105ᵇ, (Joachim a Anna) všěm svého sbožie udávasta Levšt. 150ᵃ; aby onoho hospodin uděliti ráčil HomOp. 153ᵃ, udělichuom jemu rúšce svého Otc. 301ᵃ, tu mu svého těla ráčil udělili DalC. 31, (sv. Prokop) co svýma rukama udělal, toho ješče chudým udieľal Hrad. 9ᵃ; má toho užiti VšehJ. 26, kdo chce užiti sladkého, musí okusiti kyselého BartRuk. 182; bych svého vraha krvi utočil AlxV. 171, železná kopie jich srdce krve utočie t. 1517; matka slez unoři ML. 47ᵇ, nejedna svých slez unoři AlxV. 1890, (Darius) stešče sobě silz unořě AlxBM. 2, 7; (duše) slz utierá Hod. 81ᵇ, utierajě potu s čela Kat. 124, rúška utierající nosu Lact. 109ᵃ; ukradl si mého olejě Hrad. 117ᵇ, cizieho ukrádajě Alb. 94ᵃ; ulom lačnému chleba svého t. 60ᵇ, nč. ulomiti chleba Us.; ujmu ť tvého duchu Comest. 92ᵃ, ujmouti, ujímati čeho Us.; jako by slov uhrýzal Lact. 114d; uprodati svého dědictvie VšehK. 210ᵃ; nč. ubrati, ubírati Us.; čeho s’ sě dobře uradil NRada 951, (páni) čehož ť sě uradie t. 1396; bóh jeho chlúby brzo urúbi DalC. 18; ani sě kto móž jejie (smrti) času uptati Kruml. 287ᵇ.

γ) při slovesích se za-. Na př.: jakž zaslyšě tvého hlasu Hrad. 120ᵇ, on jie zaslyšav Pass. 293, Joachym zaslyšav hlasu Levšt. 150ᵃ, když řeřáb zaslyše toho Baw. 46; (Jakub) zavolal synóv svých vocavit filios Ol. Cen. 49, 1, zavola Pharao mudrákóv a čarodějníkóv t. Ex. 7, 11, šedši děvečka i zavola mateře jeho t. Ex. 2, 8, zavolám ť ženy židovské, ješto ť by mohla otchovati děťátko t. Ex. 2, 7; bieše toho zazřěla sv. Alžběta Otc. 460ᵃ. těch peněz jakž byl zazřěl Jidáš Vít. 46ᵇ; viery jest zapřěl Štít. ř. 89ᵃ, zapra své vóle i sebe NRada 1971; móž člověk zaslúžiti královstvie nebeského Kruml. 197ᵇ, tím sobě zasloužil věčné chvály BartRuk. 22, tvé skutky chvály zasluhují t.

δ) při slovesích jiných složených. Na př.: král přizvav Ojieřě hrdiny DalC. 84; jiežto jest hospodin přidal krásy Ol. Jud. 10, 4, přidal si krásě méj moci ŽWittb. 29, 8; spieš mohú přičiniti mé bolesti než [350]číslo strany tiskuumniti Hrad. 37ᵃ, zlého přičínieš ke zlému ŠtítBud. 205, přičínějě (part.) k tomu červené masti Chir. 323ᵃ; (had) hlavu schraňuje a těla nasazuje na ránu Alb. 30ᵇ, nasaditi druhého (lícě) Koř. Mat. 5, 39; dievky tu koňóv podpěchu DalC. 13; zdali ť prodlí zdravie tvého Hrad. 144ᵃ, to vše v jeho moci jest, prodliti toho i vzieti NRada 131; sv. Alexius svého statka sobě na stravu vzav k moři sě bral Pass. 323, vzemše popela z komína stašta před Faraonem Ol. Ex. 9, 10.

ε) při slovesích nesložených. Na př.: čili jiesti budu masa býkového ŽKlem. 49, 13; kázachu jemu octa s žlučí dáti Hrad. 91ᵇ, králi, daj své, komu chceš, lhuoty DalC. 49; ktož těch koláčiev kúpí Hrad. 137ᵃ, koupila jim jarmarku SborHoř. 85 a Us.

ζ) ve větách bezpodmětých, při slovesích přibývání, ubýváni, nedostatku a při slovesích existenciálních a subjektivních: přibývá dne Us.; co tebe ubylo na dobrých skutciech Kruml. 133ᵃ; v ňemž sě ničse nedostává, ale všeho mu zóstává Kat. 116; jedno pláčě jiej (Marii) zbýváše Hrad. 31ᵇ; jehožto (řemesla) nemóž bez hřiechu býti Kruml. 174ᵇ, tohož veselé dotud by, jeliž všecka ta noc sjide AlxB. 5, 38, to právo má stáli, doniž v Rychnově řemesla súkenničieho (t. bude) Rychn., bylo dvoch sester BartD. 1, 181, ešče je nás tolik t., je toho (ovoce) sám červ t. 2, 286, je ho sama kuže a kosť t., je ho sama čertovina t., až nás tu nebude Us., néní tam žádného doma BartD. 1, 181, ujel pryč, když mne doma nebylo BartRuk. 10; přěsta třasa ŽWittb. 105, 30; doniž mu ruky stávalo jeho Ol. 2. Reg. 23, 10, stane-li jich (dědicův = budou-li kteří) VšehK. 211ᵃ, dokudž stává které krávy NRada 1266; teho stromu tam už nestójí BartD. 1, 181; a dyby u nich jediného obrázku viséło na stěně t. (val.)

257. Genitiv odlukový.

Genitiv odlukový má význam, který původně náležel ablativu a který ve slovanštině byl na genitiv přenesen. Vyskýtá se při významu odloučení, odlučování, oddalování…, jenž jest dílem při slovesích, dílem při jménech.

1. Genitiv odlukový při slovesích. A to:

při slovesích, složených i nesložených, znamenajících odluku pohybem subjektivním, jako běžeti, jíti, jěti, padnúti… Na př.: té cti svatý Alexi běhajě vstav odtad zajide do města ſugiens Pass. 324, této chvály neběhajmy svým bližním pro dobrý příklad Štít. uč. 55ᵇ, i zdejšie cti neběhaj, užívaj jie ku potřebě ŠtítMus. 45ᵃ, což uslyšíš, ješto jest k vieřě přiklonito, toho neběhaj Tkadl. 30ᵇ, slova lživého spravedlivý běhá detestabitur Ol. Prov. 13, 5 (překlad volný), světské chvály běháše Pass. 163, jenž statečné rady běhá Baw. 61; zdravé rady běžie ptáci t. 60; já sem jeho (pána) poběhl Kruml. 370ᵃ; ande jʼho (krále) každý pobiehá AlxBM.

[351]číslo strany tisku7, 23; Soldan odběhl všech věci bojovných Háj. 223ᵇ, jak bychom my toho hloupého Jana odběhli Kulda 2, 132, odběhł płuha na poli BartD. 1, 181; – však jsem toho ujíti nemohl Pass. 131, velikých teskností ujíti MudrC. 62ᵇ, s ohněm nehraj, chceš-li ujiti škody ČMudr. 252, okolo močidla chodě neujdeš nádchy Smil. přísl., aby (ty) ucházel jich (t. milovníků světa), kde muožeš RokycBrn. 148; hrabie… hradu otjide DalH. 39 a DalC. t., tu jie kat živý odšel Pass. 604, apostoli mne otešli Hrad. 71ᵃ, odjidechu jich s pokojem Nikod. 44ᵇ, že ť (švec hraje v kostky) i základóv (t. věcí daných do zástavy) otchodí Hrad. 127ᵃ, syt chleba neodcházej ČMudr. 380; ktož u příhodu nechodí, ten sě zlé příhody doma schodí DalC. 17; – aby mohl tohoto světa otstúpiti Túl. 85ᵇ, ač otstúpie zákona ŽWittb. 88, 31, vy mne všichni otstúpíte Hrad. 78ᵇ, otstúpi ho (Daria) všě náděje AlxV. 1430, (nevěřící) by byli svých modl odstúpiece AlxB. 6, 22, (my dva) tebe (krále) viec neodstúpivě AlxBM. 2, 1; zákona mého neotstupujte Ol. Prov. 4, 2; že by ustúpil pravdy Let.; ni ť chcem biskupstva Němci postúpiti DalC. 49, když jest postúpil boha Brig. 133; král (s)stúpi mu (Ojieřovi) k dědině Běliny DalC. 84, pan Hašek sstúpil panu Jiříkovi Velíše, Jičína i toho všeho zbožie Let. 493; – osuda nelzě utéci AlxRM. 3, 31, ztráty nám jest neutéci AlxH. 10, 24, kto osídlo jiným léče, řiedko sám jeho uteče AlxH. 7, 24, cheem škody té utéci Baw. 61, utečeš dobrovolného hřiechu Ol. Sir. 20, 4, město, které by nás uteklo t. Deut. 3, 4; letie jako bojóv utiekajíc t. Lev. 26, 37; – (já) tvého milosrdenstvie neodpadnu HusPost. 46ᵇ, tak jeho (Husa) mnozí odpadechu Let. 23; – ženského pohlaví se vyhýbej WintCírk. 601 (z r. 1616);

při slovesích, složených i nesložených, znamenajících odluku způsobenou činem aktivním, transitivním. Na př.: mě útěchy otlúčiti Hrad. 37ᵇ, Maria, otlúčena utěšenie… t. 28ᵃ, jsi otlúčen božieho lícě t. 137ᵇ, aby nebyli odlúčeni toho pokrmu Štít. uč. 120ᵇ, abyste vrchniej múdrosti nebyli otlúčeni Kat. 120, abych tebe nebyl otlúčen Kat. 100ᵇ; – že j’ se odtrhl věcí světských Štít. uč. 123ᵃ, odtrhše se světského nepokoje t. 76ᵃ; – již buď všie radosti nezlišena, ale všeho smutku lišě (masc. m. fem.) Kat. 60; – jehož ho snadno odtiskú AlxBM. 4, 37;– (obrany) odtáhnú ť súdu anebo pomsty VšehK. 36ᵃ; – ižádný člověk nemohl se toho práva vydřieti OD. (Výb. 1, 973); – než se jich otvinu AlxBM. 4, 5; nelze se jeho upřiemnosti obinúti nikudyž ŠtítPař. 24ᵇ, toho světla nelze se bude obinúti t. 25ᵇ; – by tě byl toho odvrátě Rúd. 12ᵇ; – když sě toho stavu manželského otvedl Pass., že jě odvedeš žebránie Vít. 65ᵃ, biskup chtieše liud pohanských obyčějóv odvésti DalC. 32; – člověk všie cti otjatý AlxBM. 7, 41; – aniž se jest kto toho odpieral VšehK. 64ᵇ; – rozliční rozlíčně sě dálé světa Štít. ř. 42ᵃ a 45ᵃ rač sě toho nedáliti NRada 105, smrt se od nich dálí t. 1981, ty sě ote mne dálíš Krist. 80ᵃ, [352]číslo strany tisku(sluha) sám sě od večeře dálí HusPost. 118ᵇ; Darius, král nad králi, jehož sě moci vše nevzdálí AlxV. 966; vždy sě všie marnosti vzdaluje Alb. (Výb. 1, 349); – (Saul) svlečen rúcha králového Comest. 135ᵇ; – (Ježíš) všeho rúcha obnažen UmR. 49, (páv) obnaži ji (sojku) všeho peřie Baw. 82; – (Kristus) jest oblúpen rúcha svého Kruml. 317ᵃ, oblúpen všeho dobrého t. 7ᵇ; – musíš sě hřiechuov omyti Vít. 33ᵇ, nečistoty sě všie omyla Alb. 104ᵇ, ktož křest přijme, bude křtem všech hřéchóv omyt ŠtítOp. 246ᵇ; umý mě mých hřiechóv Modl. 25ᵃ; – (lidé) mají čistiti sě všelikých poskvrn ŠtítMus. 100ᵃ; aby i malých poškvrn byli očištěni ŠtítPař. 71ᵇ; že s’ ny zčistil našich hřiechóv Hod. 76ᵇ, bychom svých hřiechóv byli zčišťeni ŠtítPař. 72ᵃ; – syneček sa mne odpúdíł (zanechal mne) BartD. 1, 181;

při slovesích, znamenajících odluku slovem, myšlením… Na př.: v niejžto (chvíli) sě byl otřekl boha ApŠ. 146, že odřieče sě diábla ŠtítV. 184, (děti na křtu) odřečí se diábla ŠtítOp. 246ᵇ, odřěkujeme sc hanby Koř. 2. Kor. 4, 2; – ktož sě svého statku neotpovie Pass. 283, ty, ďešto (ješto) malženstva jsú otpověděli sě Túl. 25ᵇ, toho sě odpověděvše DalC. 43; budu sě zpoviedati hříchu svého Ol. Num. 5, 7; – práva sě otpřisieci Rožmb. 125; – ten bude otsúzen všeho Kat. 114, že vévodstvie českého byl odsúzen Pulk. 121ᵃ, tu jej (výbojce) šíje odsúdichu Baw. 105, jestliže (Němci na učeni Pražském) budú odsúzeni tří hlasóv a nepójde-li po jich vůli, aby všichni vyjeli Let. 32, tehda sě cti a viery a všeho řádu rytieřského odsuzuji Lún. list. 1446;

při slovesích přěstati, přestávati, ostati (ostávati) a ostaviti (sě). Na př.: nikdy by nebylo modlitby přestati Alb. 63ᵃ, sv. Apolinaris toho nepřěstal Pass. 344, ktož nikdy nepřestane božie chvály Kruml. 145ᵇ, tu své řěči každý přěsta KatBrn. 120, Antonius přěsta chodu Otc. 406ᵃ, když Ježíš té řěči přčsta DětJež. 4ᵇ, ten přěsta všie své dřěvnie řěči AlxV. 2432, (Vlasta) té řěči přěsta DalC. 10, tu svého diela přěstachu t. 1, pakli toho nepřěstaneš Mast. 383, by kotlu, když vře, odjal oheň, an by hned vřenie přestal ŠtítOp. 112ᵇ, (čert činí divy,) někdy přestane trápenie těch, kteréž… HusE. 1, 70, netěže on mluvenie přestati, až… Ol. 2. Reg. 13, 36, (Abraham) přěstav nařiekanie Ol. Gen. 23, 3, vždy miešaj (mast připravovanou), až ji doluov stavíš, a nepřěstávaj miešenie, až ť sě zsadí ChirA. 67ᵇ; – sám téhož nechtě ostati Vít. 65ᵇ, té (zlosti) až do smrti neostal Pass. 317, ty svého boha ostaneš Pass. 460, aby svého boha ostana v tvého uvěřil t., a ostala jie (dcery) zimnicě Koř. Mat. 8, 15, pakli toho ostaneš Hrad. 137ᵇ, tu všichni knězě ostachu t. 5ᵇ, že jsú ostali boha pro penieze Štít. uč. 75ᵃ; neostávajte své dráhy Hrad. 27ᵃ; – dokad dietěte ssánie neostavím Ol. 1. Reg. 1, 22, až (žena) jest jeho (děťátka) ssánie ostavila t. 1, 23, dokad jeho ssánie neostavíš t.. ostavtež se všeho bluda Kat.;

[353]číslo strany tiskupři slovesích zbýti, zbaviti a pod. Na př.: ktož chce škody zbýti DalC. 8, aby (dievky) své tlustosti zbyly t. 9, dá jʼmu živótka zbýti Hrad. 98ᵃ; všeho bludu pozbude Hrad. 44ᵃ; – tebe bych všie cti zbavil Mast. 425, země všeho dobrého zbavena AlxV. 167; – (jsa) své čsti oplaňen AlxŠ. 3, 13; – Noe dezfftiow vyprošťen Comest. 64ᵇ;

při slovesích krýti sě, tajiti… Na př.: ktož zle činí, kryje se světla Štít. uč. 49ᵇ, mnohokrát lidé světí kryjí sě štěstie nestálého ŠtítBud. 152, kto sě kryje szořivých lidí Alb. 29ᵇ, žena helmbrechtná… často své vlastnie čeledi krýti se mosí Štít. uč. 54ᵇ, (sv. Prokop) sě lidské chvály kryjieše Hrad. 17ᵃ, (Jakub) bratra sě kryjě utiekal cum fugeret fratrem Ol. Gen. 35, 7, kryje sě našich cěst t. Sap. 2, 16, tvého obličejě budu sě krýti Mus. Gen. 35, 7; chtěje morové rány ukryti se MudrC. 56ᵃ; Theodora jich sě pokryla Pass. 606, (bůh) také hřiešnicě nepokryl sě Hrad. 48ᵇ, ež jsú jeho (boží) vuoli plnili bludnéj viery sě pokryvše Kat. 114; svých sě lidí nepokrývaj AlxV. 261; zde sě těchto Pražan skryjete DalC. 22; ktož sě mečóv ukradne, ten všelik v oheň upadne AlxV. 497, radějie v ňu (smrt) upadnu, nežli sě tak svých ukradnu AlxBM. 4, 2; – druzí větších (hřiechóv) tajie ML. 60ᵃ, jde přěd král toho tajě Hrad. 100ᵃ, jenž bieše svých sil taje Baw. 126; – nč. straniti se, štítiti se čeho Us.; – lidé svých vin mlčie Kruml. 218ᵇ, chvály mé nemilě ŽWittb. 108, 2, Kristus mlčal jest toho, jímž sě j’ znal Štít. ř. 144ᵃ, abychom mlčěli také jeho zlého, ješto j’ pravda t., což my slyšěli, toho nemlčímy Vít. 50ᵇ, bázen sem měla… bojéc se, bych nemlčala toho, ješto ť bych mluviti jměla ML. 103ᵇ, pravdy mlčíte pro strach mocných lidí JeronMus. 10ᵃ; – chovaj sě obojetníkóv AlxV. 206, chovaj sě ženy lahodné a přelšťen nebudeš Kruml. 4ᵃ, chovati se jich (pokrmů zapověděných) máte Kladr. Levit. 11, 13, chovati… sě máte chřiestele Mus. Lev. 11, 16, (zákonník, řeholník) aby sě choval lidské obcě Kruml. 321ᵇ, ehovajte sě přěludy diáblové Hrad. 18ᵇ, zlého sě diela chovajte t. 131ᵃ, čeho sě chovati a čeho sě nechovati Alb. 15ᵇ, chovaj sě psa Tkadl. 6ᵃ, umrliny sě budete chovati Mus. Lev. 11, 11, nesličných pak a marných básní se chovaj Pernšt. 1. Tim. 4, 7; ač sě uchováš kradenie Hrad. 119ᵃ; kéž (zdaž) sě jich (učených) kto smrti schová? Hod. 84ᵃ, kéž sú sě smrti schovali? tamt.; –střěz sě mene (jmene) zlého DalC. 44, ktož sě střeže hřiechu Štít. uč. 62ᵇ, nestřěha sě i jaké škody AlxV. 1864, nč. stříci se čeho Us.; – by sě druhého varoval Hrad. 134ᵃ, abychmy sě všěch hřiechuov uvarovali Kruml. 85ᵃ;

při slovesích jiných. Na př.: člověk pustil se dobrého obyčeje Štít. uč. 123ᵇ; kdo se dobytka spouští, chleba se spouští ČMudr. 425; – proč sem já obú synú osiřela byla Ol. Gen. 27, 45; – tehdy Morava tu kniežat opustěla DalC. 73; – chybil si sě stezek declinasti ŽWittb. 43, 19, by [354]číslo strany tiskuse chybil té cěsty Štít. uč. 20ᵇ, (lazebník) když by mi žíly chybil Hrad. 134ᵇ, uzřel, že se obraza (sochy, do které střílel) chybil GestaBř. 130ᵇ, všeho řádu a pravdy chybiece sě mužie lecjakýchs žen hledají k smilství ŠtítPař. 119ᵇ, za to ť mám, že sʼ sě mne daleko chybil při těch věcech, kteréž jmenuješ ChelčPař. 159ᵃ, tak daleko chybili sú sě apoštolóv v tom atd. t. 185ᵇ, nč. chybiti se čeho; lidé, pravé sě viery chybajíc…, budú blúdiec plýtvati Krist. 37ᵃ; (lazebník) sě žíly rád chybuje Hrad. 134ᵇ; – Celestinus papežstvie vzdal se jest Pulk. (Výb. 1, 456), nč. vzdáti se čeho Us.; – bůh opatruj ohňa (od ohně) BartD. 1. 181; – aby sě zléčil těch ran Ol. 4. Reg. 9, 15; – (Svatopluk) jakž brzo sě úraza zhoji DalC. 57, až sě toho úrazu zhojíš Chir. 18ᵃ, zhojíš sě každé takové nemoci t. 128ᵇ; – zda by mohl žaloby tvé zniknúti VšehK. 27ᵇ; – liknoval sě dědiny své ŽKap. 105, 40, vašeho bojovánie neliknuji sě non fugio Otc. 8ᵃ, proč by sě lidí liknoval t. 313ᵇ, mysl sě toho liknuje t. 56ᵇ, aby se zlého liknoval a přídržal dobrého Štít. uč. 105ᵇ, že se buoh tělesné neliknuje nečistoty t. 123ᵇ, jiežto (práce) sě lhostajní liknují Hug. 226, jižto sě liknujete súdu Ol. Mich. 3, 9, vešken svět liknuje se břemena Kristova ChelčPost. 54ᵇ, vida chot choti svú, ana sě již jako práce liknuje HusŠal. 38ᵇ, liknujíce se té žádosti Lit. 2. Petr. 1, 4, Siona liknovala sě jest dušě tvá Pror. Jer. 14, 19; – Přěmysl čhtieše toho brániti DalC. 8, móž syn brániti mateře Rožmb. 134, potom jidú (řečtí bojovníci) mezi panie, jich (paní perských) nebieše kto juž bráně AlxV. 1875, (Gallicanus) jěl i bránil toho města Pass. 281, neb jich bránie hory Ol. Jud. 7, 8, pak-li sem byl pravdy bráně, proč mi tdy nebyti živu ? AlxBM. 8, 38, že jsem učinil, jehož ty bráníš Modl. 11ᵇ, aby (páni) viery a pravdy božie bránili HusE. 1, 176, hospodář má brániti všie necti své ženě i jiné čeledi Štít. uč. 54ᵃ; – že svéj cti uměl hájiti Kat. v. 2462, svého hrdla háje (part.) Pr. pr. 243; – dnem i nocí nʼodpočinú šturmovánie AlxH. 8, 22; – otcovské země odumři, ale neodcházej ČMudr. 255, jistý kupec odumřel syna Kulda. 1, 74; – panny se ho odkochaly Suš. 28; – ješto ohrázejí je nedostatkóv ŠtítOpat. 367; – chci se Vám toho daru odměniti ŽerKat. 147, na jiném nejsem, nežli Vám se toho zase odměniti t. 183; – abych se mohla toho takovýho přátelství odsloužiti t. 312; – brakuje mi teho BartD. 1, 200 (laš.).

2. Genitiv odlukový při jménech.

Na př.: zbavení statku Us.;–jsem toho dalek Us., těm, ješto jsú dalše světa Kruml. 122ᵇ; – bych byl čist mých všěch hřiechóv Rúd. 440, (nemocný) byl čist malomocenstvie svého EvVíd. Mat. 8, 3; kněz čist niti stojieše DalC. 50, sluhy inhed svlekú (Kateřinu) čistu niti Kat. v. 2246, kázal jě (tři panny) čisty niti svléci Pass. 55, (oni dva) sta čista niti jedva z toho domu utekla nudi Lit. Skutk. 19, 16, náha čistého niti na púšt [355]číslo strany tiskupusti GestaKl. 216; z toho vzniklo čistov niti, čistonit, čistovnit a adv. čistovaniti, v. § 186 d; – libost všiej cti lichú Kat. 154; – budeš prázden mé roboty Apoll. 144ᵃ, všie viery k nim prázdni buďte DalC. 70, aby prázden byl oné druhé smrti Štít. ř. 129ᵃ, kto móž prázdnějí býti světského hluku t. 222ᵇ; – jeho vlásky, všie poskvrny nahé, svietie jako zlato Kat. 42, jsme lidé oděnie nazí Trist. 381, (ovce) svého rúnce náha jsúci Baw. 42; – jsem prost povinností Us.; – jenžto sú všie vóle siři Rúd. 2174; – budeš zdráv té nemoci Chir. 228ᵇ.

Sem patří také genitiv při komparativu a superlativu. Na př.: což viece deseti hřiven Rožmb. 68, květe, všeho kvietie kráše ktvúcí Hrad. 55ᵃ, sukně košile bližši nebývá DalC. 36, (oni) budú sebe pilnějše Štít. uč. 123ᵃ, múdrost jeho bude nižši tebe Ol. Job. 15, 8, – všěch najdřieve AlxM. 1, 18, jěž (Maria) jest všech krás najsvětlejšie Kat. 34 atp.; jiné příklady v. § 190 č. 2 a a § 191 č. 2.

Z toho vznikly výrazy adverbiální: kdyby byl sebe chytřejší, kdyby jich bylo sebe víc. kdyby bylo sebe hůř, sebe líp Us. –

Vedle genitivu prostého bývá jak při slovesích, tak při jménech genitiv předložkový, s ot, přěd atp., který časem ovládá. Na př.: odšed od nich Vít. 47ᵃ; by od zlého světa odstúpě přivinul sě k Jezukristu Pass. 311; ot tebe otlúčen Kruml. 101ᵇ; ot toho sě otřečil Mand. 70ᵇ; kto sě skryje ot horkosti jeho ŽWittb. 18, 7, stromové jie (země) od horkosti slunečné kryjiechu Troj. 52ᵇ; chovajte sě ot lidí EvOl. Mat. 10, 17, ať sě chovají od toho, což posvěceno jest Mus. Lev. 22, 2, to jest nehřešiti neb od hřiechóv sě chovati ChelčPař. 109ᵇ; nemá ť mlčeti… stvořenie od chvály božie JeronMus. 37ᵇ; buď čist ode všeho zlého Vít. 59ᵇ, což jest čisto od každé poškvrny HusK. 2, 329; dalí jsa od vody… dalí jsa od ohně ŠtítV. 212; nč. odejíti, odstoupiti, odloučiti, odběhnouti, utéci… od koho Us.; ten je ode mne mładší BartD. 1, 184 (v. § 190); – jadyž šel (obr), tady přěd ním běhal preč ľud AlxB. 4, 43, poňadž (David) běháše před Saulem cum ſugeret Ol. 1. Par. 12, 1; která (žena) před svým mužem kryjíc hromazdí sobě Štít. uč. 56ᵇ, nč. skrývati se před kým atp.

258. Genitiv dotykový.

Ten bývá:

při slovesích dotknúti (sě), chopiti sě, hoditi sě, přijieti sě, držěti sě… Na př.: jenž dotkne hor tangit ŽWittb. 103, 32, dotkne sě hory ŽPod. tamt., dotkni hory, vzkúřie sě ŽWittb. 143, 5, dotkni hor ŽPod. tamt., dotkni hor Kat. v. 1913, ten, jehož bieše ščítu duotčeno GestaKl. 7, v svatého Jana húni šípi tčiechu, kniežěcieho těla (Jaromíra) nedotkniechu DalC. 34, pak-li kto dotkne zabitého člověka Mus. Num. 19, 16, (Ježíš) dotče noh jeho Ol. Ex. 4, 25, (Ježíš) dotče očí jich Koř. Mat. 9, 29, dotkni srdcě mého Modl. 41ᵃ, kteříž ho (sv. Alexia) nemocní dotkniechu…, ti [356]číslo strany tiskuinhed uzdraveni byli Pass. 327, že sě ho (Marie Ježíše) dotknúti chtieše Hrad. 48ᵇ, dotknul sě jich Koř. Mat. 17, 7, nč. dotknouti se čeho Us.; jenž dotýká hor ŽKlem. 103, 32, dél jeho (stromu) dotýkáše nebě Pror. Dan. 4, 8, vrch jeho dotýkáše nebe Kladr. Gen. 28, 12, ktož jie (smoly) sě dotýká Kruml. 157ᵇ, smoly se dotýkajíc ŠtítMus. 3ᵃ, královstvie (judské) dotýče se arabské země Mand. 28ᵇ; dotýkajě sě těla Alb. 93ᵇ, dotýče ť nás božie ruka Vít. 40ᵃ, tu Šalomún třetieho dotýče ŠtítOp. 404, nic tato řeč nedotýká jiných časóv ChirB. 30ᵃ, to najviec dotýče kniežat Štít. uč. 88ᵃ, co se pak dotýče sladu, tu bude povinna atd. KolCC. 82ᵇ (1576), nč. dotýkati se čeho; všelikého uzdravuje bóh, ktož sě ho dotykuje Hrad. 39ᵃ;– chopiv sě jeho (sluha sluhy) jal sě jeho hrdliti Krist. 62ᵃ, vnadný sledník… stopy sě jelenie chopě vždy sě ho (jelena) drží po stopě AlxV. 2316, bývá to, že chopiec sě někteří takové chudoby (dobrovolné, z náboženství) nepójdú po Kristu… ŠtítMus. 145ᵇ; čsož sě vás každý přichopí AlxM. 1, 15, (nevěřící) by sě křta přichopiece byli svých modl odstúpiece AlxB. 6, 21; (sledník) chvátiv sě (stopy) jelenie tiehne sě p(o nie) neleně AlxH. 9, 27, tiusíc sě jich řebřie chváti AlxV. 2040, (žena, matka) inhed sě svatého Klimenta oběma rukama chváti Pass. 290, oba (synové) sě své matky chvátista t. 291, otec… chvátil sě jemu hrdla Krist. 66ᵇ, panna sě mu hrdla chváti TandZ. 178ᵃ, (kněz židovský) nosidl sě chvátil a inhed mu ruce uschle ML. 25ᵃ, nechvátil sě mečě Ol. 2. Reg. 20, 10, i chváti sě všech bázeň HusPost. 162ᵃ, pro bázeň nesmie dále státi, bázlivý se běhu chváti Baw. 104; čehož sě koli přichvátíš NRada 395, přichvať sě páně chudoby Kruml. 319ᵃ; geometria jest pátá (panna), té sě všecka miera chvátá Vít. 6ᵃ, chvácete se toho šeredného příbytka KázLeg. 32ᵃ; ať opatrně chytím se Modl. 46ᵃ, katové chytichu sě jeho BrigF. 60ᵃ, modl pohanských chytiv sě ŠtítMus. 84ᵇ, čiehož diela nebude moci žéci ani se chytiti ten plamen ŠtítBud. 159; býti v nižšiem stavu lépe mi sě líbí, než i seho i onoho chytajíc ničehož nebýti snažnu Štít. uč. 97ᵃ; – (Bessus) mnohokrát mečě sě lapav AlxBM. 4, 35, když (člověk) seho i onoho lapá Kruml. 238ᵃ; – sen se sotně drží luka AlxV. 1762, aby… mužie sě drželi rádla DalC. 8, diržě sě (part., sledník) vždy truda svého AlxH. 9, 33 planety od počátka všemi léty vždy sě držie svého běha AlxV. 2392, jež (příbuzní) sě krále držéchu t. 1252, drž sě každý svého práva DalC. 86, když sě oba súpeřě budeta držeti dědiny té Rožmb. 252, že sě držie ten lid obyčějě toho DalC. 2, držmy sě v tom jeho rady NRada 1248, nedržte sě v tom obluda AlxV. 2384, nč. držeti se čeho Us.; – přijieti sě těch činóv Kat. 48, nevědiech sě co (čeho) přijieti AlxV. 866, přijali tú sě lajen Pror. Jer. Lament. 4, 5, aby přijal sě čáróv Štít. uč. 9ᵇ, šlechtici toho sě přijěchu, ješto… DalJ. 79, pak sě češčí páni zlých obyčejóv přijěchu t. 102; šlechtici toho sě přijechu DalC. 79, (lidé) spieše sě přijmú zlého než [357]číslo strany tiskudobrého obyčeje Otc. 465ᵇ, an sě přijma nepřátel svých Hrad. 100ᵃ, Judáš přijma sě ramenú obú počě Ježiúšě cělovati t. 81ᵃ; (řezník) čtvrtého (t. zlého skutku) sě rád přijímá t. 135ᵇ; sem náleží také vazba jmu sě činiti čeho, kde při slovese jieti sě je sloveso nedokonavé s genitivem, závislým na celém výrazu: Ľubušě jě sě jú (dvou sokův) súditi DalHr. 3, jě sě jiú súditi DalC. tamt., vinný je sě Ľubušě haněti… i všěch paní jě sě haněti DalHr. tamt., jě sě Libušě haněti DalC. tamt., Ľubušě… je sě hanby žalovati DalHr. 3, (dievky) jěchu sě hradu staviti DalC. 8, (dievky) jěchu sě země pleniti a vše mužě pořád bíti t. 10, jě sě s niú (Ctirad se Šárkú) medu píti t. 13, Straba… jě sě k (h)lavě jiú (uší) měřiti t. 20, Drahomiř jě sě pohanstva ploditi t. 27, kněz Václav… jě sě země oprávěti t. 27, hrabie… postaviv hrad jě sě stravy voziti t. 39, (Čechové) sě jěchu země hubiti t. 50, (sv. Kliment) jal sě všeho rozprávěti Pass. 292, (apoštolové) jěli sě trhati klasóv pšeničných Krist. 65ᵇ, (sv. Method) jal sě jest mšě svaté slúžiti Pulk. 17ᵃ, kněz je se toho žalovati Mart. 50ᵇ; jindy tu bývá akkusativ: jal sě nelibost činiti Pulk. 63ᵇ, Drahomiř jě sě… žákovstvo (z) země puditi DalC. 27, (dievky) jěchu sě… všě mužě pořád bíti t. 10, (Stanimír) jě sě… Němcě velmi ploditi t. 72, je se mučiti křesťany Mart. 31ᵇ; – nebo sě ho měščěnín ručil Rožmb. 118, aby postavil (toho), jehož sě ručil t. 209, ten sě mne ruči Otc. 230ᵇ, (muž) když sě ručí svého přietele Ol. Prov. 17, 18; –

při odvozeninách z významu dotykového. Na př.: chopiti sě čeho – vzchopen, nč. schopen čeho; –

při slovesích ptáti, tázati, prositi, žádati, potřebovati, lákati, přieti… Na př.: (pták) když sobě ptá pokojě AlxV. 873, poslové měščanóm vspravichu, čeho ptají Kat. 10, vám jest mně králové ptáti, s níž bych (mohl) čsně přěbývati KatBrn. 29, ty (panie) dobrých mastí ptajú Mast. 323, ež dobrých mastí ptáte t. 321, když na babě kúzla ptají Hrad. 94ᵃ. (s. Prokop) sobě bydla ptajě t. 4ᵃ, když sem toho ptal od mých rádcí Ol. Est. 13, 3, keď budú chleba ptať Suš. 781, vandrovní ptáł nocleha BartD. 1, 344, ptale zme ho gořalke t. 2, 286 (han.), nč. ptáti se koho; těch miest pytaj, kde bychom mohli krám vyklásti Mast. 18; zpytaju zákona tvého ŽWittb. 118, 34, súdcě… bude zpytati dobrých skutkuov Kruml. 91ᵃ; jenž zpytuje srdcí Koř. Řím. 8, 27, již zpytováchu zlého mně ŽWittb. 37, 13; – otáza jie (Ctirad Šárky), co by tu činila DalC. 13, zřiedlnici jeho tiežeta synóv člověčích ŽWittb. 10, 5, otěž větších tvých t. Deut. 7, (Kateřina) svéj panny otáza Kat. 16, otázasta jie Hrad. 31ᵇ, otiežem jich Pass. 307; vztěž kmetí Rožmb. 250, (jinoch) vztáza jie (vdovy) Hrad. 101ᵇ, Ježiúš jie (Marie) vstáza t. 41ᵃ; –jadati budu přikázaní tvých ŽKlem. 118, 69, jadati budu zákona t. 118, 34, hřiecha mého jadaj t. 153ᵇ (Job. 10, 16), jadáchu jeho, zda-li by v soboty uzdravoval Lit. Mark. 3, 2; – na kom [358]číslo strany tiskurady prositi Hrad. 40ᵃ, prosě daru t. 100ᵇ, života prosil ot tebe ŽWittb. 20, 5, aby prosili krmě escam t. 77, 18, chudý almužny prosieše ML. 78ᵇ, proši tebe t. lᵇ, prosím (1. pl.), bože, tvé milosti Kunh. 150ᵇ, jednoho ť na tobě prosímy DalHr. 3 a DalC. tamt., přietelé moji chleba prosie mne BrigF. 157ᵇ, aby prosila ot otcě svého rolé, Ol. Súdc. 1, 14, čaroděnice prosela té słožke BartD. 2, 286 (han.), prositi koho Us.; – ty méj svatby žádáš Kat. 118, žádaj každému dobrého Štít. uč. 98ᵃ, žádal sem kázanie tvého ŽWittb. 118, 40, toho na ňem žádáchu Hrad. 145ᵇ, sirdce juž žádá sěči AlxBM. 4, 28, myslce vždy žádá vojny AlxV. 51, jehož (času) sem žádal t. 1499; jeden Hřek sě pitie sžádav AlxM. 5, 9; – pravdy potřěbuje hospodin requiret ŽKlem. 30, 24, jedné věci potřěboval sem petii ŽKap. 26, 4, kto jest potřěboval těch věcí quaesivit Prov. Isa. 1, 12, král poče na něm toho potřebovati Pass. 72, sen potřěbuje meče AlxV. 1393, činiti, jehož bóh potřebuje Štít. uč. 99ᵃ, budu jeho krve potřebovati quaeram Ol. 2. Reg. 4, 11, mnozí při času zaplacenie potřebují roku t. Sir. 29, 6; nč. potřebovati čeho indigere; – jenž ot tebe viery čeká, toho hlavy tvój meč láká AlxV. 121, lákal jest nepřietel duše mé persecutus est ŽKap. 142, 3, jehož láče diábel Vít. 76ᵇ, ty lákáš dušě mé insidiaris Ol. 1. Reg. 24, 12, pročež pak duše mé lákáš? t. 1. Reg. 28, 9, věc, jíž nás črt láká Štít. uč. 109ᵃ, zlým skutkem jie (Matodiany) lákáše Pass. 286; Přěmysl lákáše Prahy dobyti Pulk. 131ᵃ; – Kristus žieznil našeho obrácenie Kruml. 21ᵃ; – rač nám toho přieti Pass. 409, nechtě (Kristus) diáblu moci přieti AlxV. 666, vám chci své země přieti t. 698, mně dobrého slova přějte t. 1502. mně té čsti přějte AlxB. 1, 9, máme odplaty přieti ŠtítV. 199, rač jim toho přieti Ryt. 297; popřěj nám radosti Modl. 2ᵇ; – sem patří též vazba přieti čeho sebrati, kde gen. je attrakcí m. akkus.: budau mi příti drobtuov sebrati Hád. Bš.; – tu bývají jiné vazby: Menna počě na přievozníku ptáti Hrad. 9ᵇ, na to ptaj Mast. 17; o bohu tiežíc ŠtítV. 6, těžte o dietěti JM. 400, o to nejsem tázán ODub. 487; onoho chléb prositi musímy HomOp. 153ᵃ; prositi za něco, o něco Us.; krev si žádal DalC. 10, nč. žádati co atp.; –

při jménech třeba, potřeba, potřebí, potřebný, chtivý, žíznivý, lačný. Na př.: nemocnému je třeba klidu, – jest potřeba klidu, – jest potřebí klidu, nemocný jest potřeben klidu Us. nč.; zisku chtivý (spřeženo v ziskuchtivý) Us.; lačen a žízniv pravdy Us.; – sem patří též vazba jsem žádostiv téj noviny slyšěti, kde gen. je attrakcí m. akkusativu: dávno jsem žádostiv byl té noviny slyšeti ŽerLis. 1, 146 Bš.; –

při slovesích hleděti, hládati, hlédati, hledati, patřiti, viděti, náviděti, navščieviti, střieci… Na př.: když to činie a lidské v tom pohody hledie ŠtítV. 97, my hleďme toho t. 268, někteří poslúchąjí užitka svého v tom hlediec t. 221, toho hlediec Hrad. 32ᵃ, na tě ť, králi, všeho [359]číslo strany tiskuhledie NRada 474, na berniech hledí se osob HrubLobk. 74ᵃ, hledíš-li opatrnosti t. 75ᵇ, svého všickni hledie VšehK. 3ᵇ, hleď sebe sám Papr. Ob. 65, hleď si svého Us.; pohleď prosím těch žebráku Pam. 3, 86; hlédaj pravedlnosti vide aequitatem ŽWittb. 36, 17, hlédajte ptáčkuov pod oblaky respicite volatilia EvSeitst. Mat. 6, 36, aj, hlédaj Sampsona ŠtítVyš. 48ᵇ, hlédaj Pavla, kterakým potom učiňen jest Kruml. 269ᵇ, diábel rozličně hlédá lidských srdec ŠtítMus. 128ᵃ, jeden Hřek sě pitie sžádav, v horách, v dolech vody hládav… AlxM. 5, 10, kázaní tvých hládal sem quaesivi ŽKap. 118, 100, co prosíš, jehož hládáš, matko, jměj, co požádáš Vít. 37ᵃ, oni hledali sú dušě mé ŽKlem. 62, 10, hledaj sobě pokoje t. 33, 15, ŽWittb. t., hledaje pokojě Pror. Jer. 29, 7, (chrúst) hledá sobě pokojě Hrad. 118ᵃ, že bude Herodes hledati dietěte Kruml. 103ᵇ, (Čechové) nic, jedno mene dobrého hledáchu DalC. 63, hledaje súdu Pror. Isa. 1, 17, ktož hlédá chvály EvZimn. 30, ktož v čem jiném cti hledá Štít. ř. 223ᵃ, aby ostal zlého a hlédal božie milosti t. 87ᵇ,(Faustinian) přěs moře plul hledat své panie Pass. 288, (Maria) tvého těla hledáše Hrad. 44ᵃ, abyšte dali toho (ovoce) hlédati ŽerKat. 232, musel toho chleba hledať Kulda 1, 84, běhali a těch koní hledali t. 85, hledali si nocleha BartD. 2, 178; tu zprávy pohledaj dalšie VšehK. 90ᵇ; – patři smělosti německé HusPost. 54ᵇ, patřiž snažně toho zlého, ješto ť tobě buoh odpustil Kruml. 223ᵇ, každý naň toho patřil Baw. 253; – vizte světa obludného Hrad. 137ᵇ, Vít. 31ᵇ, viz velikého diva JiřBrn. 67, viz šlechetné Zuzanny ŠtítJes. 51ᵇ, vizte viery zvieřete toho Baw. 94, vida tvé núzě na tobě Hrad. 55ᵇ; poviz rúče uzla mého AlxV. 1094; – by nʼudatní lepších zřiece byli také lepšiu chtiece AlxB. 8, 28; – diábel dušě číhá Hrad. 99ᵃ; – znamenajte dobřě toho Hrad. 94ᵃ, znamenáž (-ajž) té ženy múdré, kterak… Pulk. 42ᵇ, (rytíř v boji) sličných přístupóv (k nepříteli) znamená Baw. 127, znamenajte lilium polského, kako ť roste EvSeist. Mat. 6, 28; – (soci) lidem škodie, křivé šepty k uchóm plodie, křivě hospod návidiece, dobrým v službě závidiece Kat. v. 49; – abych navščievil chrámu jeho ŽWittb.26, 4, ŽKlem. t., aby (Maria) tetky navščievila Hrad. 64ᵇ, mnohých (kostelóv) navštieviv Pulk. 118ᵃ, ež jest mne a mého děťátka navščievila božie matka Hrad. 64ᵇ; navštěvujíc rova jeho, každý plakáše DalC. 89ᵃᵇ, abychom také chudých navščevovali Krist. 43ᵇ; – ten, ješto snábdí tvé duše Štít. ř. 186ᵇ, snábděj toho, jakú měl Kristus k tobě lásku Kruml. 48ᵃ, snábdieše toho Otc. 3ᵃ, snabdyezz (sic) toho attende in illis Ol. Sir. 1, 38; – ač budeš mé rady střieci AlxV. 201, (Darius) sedí svých stanóv střěha AlxBM. 7, 22, střez dušě mé ŽWittb. 24, 20, ostřězi hospodin dušě tvé ŽWittb. 120, 7; jenž ostřiehá pravdy custodit veritatem t. 145, 7, ostřiehati budu zákona tvého t. 118, 44, by (panny) jie (králové) ostřáhaly Rúd. 37ᵃ (při střieci sě je gen. odlukový, v. tamt.); – ani tbá milosti božie Jid. 119, (sv. Prokop) netbal [360]číslo strany tiskui jedné kratochvíle Hrad. 2ᵃ, nedbaj oděnie ani meče NRada 1181, (sledník) netbajě vše(ho ob)luda AlxH. 9, 29, (had) nedbá i jedněch kúzel AlxV. 221, (Alexander) nedbal i jedněch vojen t. 367, nč. dbáti čeho Us.; tu bývají vazby jiné: netbaj na to Jid. 109, tbáš na ňeho ŽGloss. 143, 3, ŽWittb. t., vy netbáte na mé kázanie Hrad. 26ᵇ, na vašě dary netbaju Pass. 455, netbajíc na krále svého AlxV. 1359, nic nedbajě na své rány t. 2129; dbáti o duši BrigF. 110ᵇ, (já) o svém jazycě tbaji DalJ. úv. 4, o dceři ť ničs netbaju DalH. 39, ni o čsti ni o bozě tbajúce AlxBM. 1, 33, (ti) dbajú o múdrosti AlxV. 241, (král) o tom všem nedbajieše t. 556; za toho kazatele nedbaj Hod. 71ᵇ; – kak by slušalo, chovati toho duostojenstvie Štít. uč. 42ᵇ, chovaj nevinnosti innocentiam ŽKlem. 36, 37, oni chodidla mého budú chovati ŽWittb. 55, 47, had v tom múdr jest, že hlavy vždy před bitím chová HusE. 1, 166, aby jie (hory Sion, vojsko) chovali Mus. 1. Mach. 4, 61, milujete-li mne, chovajte mých přikázaní Štít. uč. 22ᵇ, (slib,) jehož máte chovati Mus. Gen. 17, 10, bude chovati toho ŽGloss. 106, 43, nechovati úpravy t. 77, 10, svatéj Kateřiny chováchu pod stráží silnú Kat. v. 1540 (při chovati sě je gen. odlukový); – sem patří též vazba hledaju těch podtrhnúti, kde gen. je attrakcí m. akkus.: črtie… hledají těch podtrhnúti a sklamati i zavésti, ješto atd. ŠtítV. 78; – jindy tu bývá akkusativ, který se časem šíří: raci ty koně hledali Kulda 1, 86, aby (Mojžíš) navščievil bratří svú Koř. Skutk. 7, 23, matka božie všecka miesta navščevováše ML. 21ᵃ; ostřěže hospodin všěcky ŽWittb. 144, 20, ostřiehajě maľučké t. 114, 6; otchovala mu děťátko Ol. Ex. 2, 9 atp.; –

při slovesích nadieti sě, čakati, ždáti… Na př.: do tebe mi sě viery nadieti DalC. 34, by sě do nich (pověstí) které cti nadieli, své by země knihy jměli t. úv. 1, lepšieho sem sě nadála Hrad. 53ᵇ, bych ť sě co (čeho) lepšieho nadál AlxBM. 3, 27; – (knieni) jě sě smrti nábožně čakati DalC. 26, časa čakajě (part.) AlxBM. 5, 29, čakáž (-ajž) téhož veždy na sě AlxM. 8, 5, král boje čakáše AlxV. 1450, spasenie tvého čakati budu Mus. Gen. 49, 18, čakách puzdravenie tvého ŽWittb. 118, 166, čím dále čaká buoh polepšenie Štít. uč. 7ᵇ, onoho živuota čakámy Lit. Tob. 2, 18, král čaká hřiešníkóv ku pokání Kruml. 197ᵇ; kak by jie (smrti) bylo dočakati Hrad. 79ᵇ, kteří na tvrziech ostali biechu, ti jitra dočakati nesmějéchu DalJ. 72 z různočtení Ješ., ktož učiní bezpráví komu, dočeká ť toho zasě domů Troj. 238ᵃ, dočekáš toho súdu NRada 2080, (pastucha) káza jim na Strahově státi a své trúby dočakati DalC. 36; – bude svého časa ždáti ML. 56ᵃ, chceš-li jie na téjto cěstě ždáti DalC. 12, Durink svého času ždáše t. 98, sv. Ľudmila smrti dobrovolně ždáše t. 26. (Maria) vešdy smrti ždáše Hrad. 30ᵇ; juž ť sem túhy doždala Hrad. 53ᵇ, že jsem tě (sic) smirti doždala KatBrn. 315, která (máti) svým dietětem liudí těchto doždati (má) DalC. 47, když bieše toho doždala, že atd. Vít. 21ᵇ, [361]číslo strany tisku(bůh) ať dá nám toho doždati… Trist. 144, jedva August doždav rána nahoru inhed jide LegSchwatz. 2; tu bývají vazby jiné: kak sě jest čemu nadieti Štít. uč. 7ᵃ, naději sě světlu Ol. Job. 17, 12, Kladr. tamt., (Herodes) tomu sě velmi nadál Umuč. 2ᵃ; tu bliz sebe stáchu vojě čakajúce s obú stranú druhého dne světlost ranú AlxH. 4, 29, ruhotu čakalo srdce ŽKlem. 68, 21; –

při slovesích -kusiti. Na př.: okusiv pitie hořkého Hrad. 91ᵇ, ktož jie (masti) okusí Mast. 174; krmě okušijě Alb. 93ᵇ; král toho káza zkusiti Hrad. 95ᵃ, ať jich zkusím Ben. Jg., že těch věcí zkusíš t.; nádobí hrnčířského zkušuje pec Br. Jg., (diábel) některých vzkušije ku prolití krve Kruml. 86ᵇ, ješto zkušujiú střiebra ŽWittb. 65, 10, zkušijě (part.) jeho viery Hrad. 100ᵃ, (diábel) některých vzkúšie skrze lakomstvo Hrad. 87ᵃ; s tobú všeho pokusím AlxBM. 6, 22, (Bessus) jʼho (meče) pokusil t. 8, 5, chtěl jsem vašie viery pokusiti DalC. 49, pokusmy toho Ol. Sap. 2, 17; zlost jich pokúšěla Hod. 76ᵃ, často toho pokúšeli Pass. 468, jakož v ohni pokúšějí střiebra Ol. Prov. 17, 3; jenž pokušoval nových rytieřóv probabat Pror. Jer. 52, 25; ktož jéj (milosti boží) zakusí NRada 274; tu bývá akkusativ: zkusil si sirdce mé ŽWittb. 16, 3, tam jej zkusím Br. Jg.; každou chvíli zkušuješ jej (člověka) tamt.

259. Genitiv příčinný.

Genitiv příčinný bývá:

při slovesích a jménech, znamenajících litování, želení… Na př.: nelitujž života svého AlxV. 1724, ktož rád bližnieho lituje Alb. 17ᵃ, že tak lituješ jeho hlavy? Umuč. 2ᵃ. silným úrazem zemdlévá žaludek a lituje mozku pro bliznost Sal. 419, srdce jich (cev) lituje tamt., (kníže) bude přinucen litovati (mstíti) křivdy své List z r. 1513 (cit. v Pal. 5, 2, 236), nad ním se mstila litujíc své křivdy, již jest jim činil BrandlGloss. 135 (z Let.), aby toho litovali skutečně Háj. 134ᵃ, (sv. Prokop) počě jeho litovati Hrad. 19ᵃ; líto mi, Jezukriste, tebe Hrad. 80ᵃ, by j’mu líto svých života AlxV. 1605; – každý má želeti hřiechu Štít. uč. 100ᵇ, viz a žělej mne Ans. 2, žělejte se mnú mého syna Hrad. 50ᵇ, želejme své viny Štít. ř. 221ᵇ želeji toho Krist. 8ᵃ, (sv. Petr) zaplakáše žělejě shřěšenie t. 97ᵃ, aby toho žělel Alb. 16ᵇ, lidé želejí toho ŠtítV. 138, toho želévě AlxBM. 1, 21, čeho smy žěleli Modl. 160ᵇ, když člověk žělé všeho nepokojě Alb. 16ᵇ; dušě netbá tak odivných smutkóv požěleti Modl. 54ᵇ; žěl mi toho t. 6ᵇ, buď žel toho hospodinu Hrad. 144ᵃ, jest mi žěl toho t. 103ᵃ, najviece mi toho žěl Pass. 321, chce vám žěl toho býti AlxM. 1, 7, buď tebe žel bohu Baw. 81, – vazba jiná: by mi nebylo tak žěl za ň Alb. 16ᵇ; – toho pyču LAl. g, taký zlého pyče Štít. ř. 192ᵇ, sám nevie, právě-li pyče hřiechóv Štít. uč. 150ᵇ, najposledy pyčem těch závin t. 127ᵇ, mé žalosti pyčte LAl. h, pyčte jeho Hrad. 53ᵇ, (král) pyče (part.) poručené čstnosti [362]číslo strany tiskuAlxV. 110, svého krále vňuž pyčiúce AlxM. 5, 5, řiedko sě přihodí, by kdy kto pykal mlčenie NRada 609; – káti sě jich (hříchův) nerodie Hrad. 96ᵇ, káti sě svého popeščenie Túl. 92ᵇ, budu sě káti hřiechóv Štít. ř. 169ᵇ, kajte sě hřiechóv Pass. 277, t. 280, snažně sě hřiechóv káti NRada 2020, té i jiné zlosti kaj sě t. 2041, kál sě hřiechu ŠtítBud. 153; by sě chtěl hřiecha pokáti Hrad. 142ᵇ, svých sě vin pokajúce t. 17ᵃ. když sě poká hřiecha svého DalJ. 76, pokajíce sě našich hřiechóv Ol. Jud. 8, 14; jindy bývá vazba pro čso: Israhel kajieše sě pro zbitie t. Súdc. 21, 15; – škoda toho druha dobrého Dal.; aby toho kupující škoden nebyl, což pro to jezdě ztratil VšehK. 119ᵃ, (žena) má toho všeho neškodna býti t. 145ᵃ: –

při slovesích plakati, kvieliti, žalovati, mstíti… Na př.: máš čeho plakati NRada 1954, paní jeho počě plakati Hrad. 145ᵃ, jáť sem, jehož sʼ ty plakala t. 42ᵃ, (lidé) plakáchu jich LAl. h, plakala jsem smrti mého syna ML. l07ᵃ, – vazby jiné: daj nám za hřiechy plakati Kunh. 150ᵃ; plačiž po něm Hrad. 49ᵃ, tuzě po ňem plakáše t. 69ᵇ; plačte na veliké příhody ML. 116ᵇ, neplačte na mú smrt t. 107ᵃ, plač na své hřiechy NRada 1975; – vdov jich nekvieléchu ŽKlem. 77, 64, kvielili sú jeho Mus. 1. Mach. 13, 26, kvieliti mrtvého neniari Lact. 214ᵇ; vazba jiná: plačiž a kvěl na své hřiechy NRada 1931; – vizmež, čeho žalostí Jeremiáš Štít. uč. 73ᵃ, nežalosť mne EvSeitst. Luk. 11, 7; – žaluji k vám hřiecha mého Vít. 2ᵃ, žaluje jemu (země bohu) svého hoře Baw. 45, žalujíce jemu svých nehod a bezpráví Let. 25; – (Arnošt) poče jim toho túžiti Baw. 170, (král) poče mu toho túžiti t. 272; – strach jest, aby (ty) vlastnie lsti sobě nestýskal t. 82; – ciesař chtieše Němcóv mstíti DalJ. 68, buoh ne ihned mstí každé viny NRada 1100, všie škuody i hanby mstichu DalC. 50, ciesař mstě sv. Václava jide na Boleslava DalH. 31, toho sú páni mstili velmi ODub. 3; své křivdy sě pomstíš VšehK. 134ᵃ; –

při adj. vděčný. Na př.: každý má vděčen býti toho Štít. uč. 61ᵃ, máme všeho býti vděčni t. 61ᵃ, ktož sú té milosti vděčni NRada 320, (ti) jsú jeho daru nevděčni t. 139, nebyli jsú vděčni té práce MudrC. 35ᵇ, nejsi vděčen daru vzatého Ol. Sir. 41, 24, hrubě toho vděčna jsem ŽerKat. 226; – v. toho: vděčen za to; –

při slovesích a jménech, znamenajících bázeň, leknutí a stud. Na př.: či sě pro mě smirti bojíš? AlxŠ. 8, 1, nepřátel sě bojě (part.) AlxBM. 2, 13, když sú sě potopy báli AlxV. 634, by sě bál jiného Štít. ř. 126, jehož sě boju ŽWittb. 26, 1, nč. báti se koho, čeho Us.; – kdyby se pokut nestrašili VšehK. 135ᵇ; – on sě svých nepřátel leče Hrad. 144ᵃ, jiež (blýskoty) sě byli tako lekli ApŠ. 112, leknú sě vás timebunt Ol. Deut. 2, 4, kterého bojě lekna sě AlxB. 1, 19; toho sě mé srdce leká Kat. v. 2170, leknouti, lekati se koho, čeho Us.; – všichni sě užasú sv. Prokopa hlasu Hrad. 25ᵇ, užasna sě hřiechóv mnoha t. 138ᵃ, král…[363]číslo strany tiskuvelmi sě toho užěse Trist. 141, že se ji (opice) mnozí užasú RZvíř. (beránek); – pak-li sě mne na čem stydíš Hrad. 104ᵃ, toho sě nestydi (m.-zi) Pass. 452, jímž sě liudské řěči styziu LMar. 30, styď sě pravdy božie Ol. Sir. 41, 24; toho sě posel zastyděv Pass. 170; každý se tebe ustydí NRada 848, jižto sú sě neustyděli starého Ol. Har. 4, 16; – ani bázeň ztráty, ani naděje zisku ŠtítMus. 39ᵇ, viera z mrtvých vstánie dává bázeň hřešenie HusE. 1, 38; – sem patří též vazba boju sě ztratiti otplaty, kde gen. je attrakcí m. akkus.: ta bázen jest báti sě ztratiti… té odplaty ŠtítV. 250; –

ve zvoláních. Na př.: běda mně tebe…, běda mně tebe, otče muoj, běda mně tebe! Pass. 326, běda mně tebe, otče muoj, běda mně tebe! t. 307, běda mně synáčka mého! Hrad. 53ᵃ, ach běda jest skutka mého! DalC. 2, ach běda krále šlechetného! t. 92; – ach nastojte mého hoře Kom. Bartoš Gen. 42; – avech nám otcě takého! Hrad. 21ᵇ; – á dne, neb bliz jest den boží! Ol. Joel 1, 15; – blazě mně české rodiny! DalC. 45.

260. Genitiv vlastnosti (qualitatis).

1. Znamená vlastnost na otázku jaký? Na př.: králová té krásy bieše, že ktož ji ohledáše, ihned svú šíji vážieše Apoll. 130ᵇ; bieše ten král smysla múdrého a hlahola jasného t. 128ᵃ; Judáš, člověk všie přělesti Jid. 44; proč jest srdcě truchlého Hrad. 102ᵃ; zlého s’ obyčějě t. 117ᵃ, kakých jsi obyčejév Kruml. 311ᵇ; (sv. Prokop) divné ovšem pokory bieše Hrad. 2ᵃ; (sv. Prokop) takého byl šlechetenstvie t. 19ᵇ; (sv. Prokop) vezřěnie jasného bieše t. 23ᵇ; vida mnicha tváři pokorné t. 6ᵃ; ženské pokolenie jest menšieho rozumu, převážnějšieho udatenstvie i prospěšnějšieho oklamánie Kruml. 1ᵃ; lakomstvo jest také moci, že pravdu grošem zastiení NRada 672; datyl jest veliké vuoně Brig. 62; pověz, kterého sʼ rodu Kat. 72; sv. Prokop jest slovenského roda Hrad. 1ᵇ; naplň tu dieru olejě leskového ořěcha LékB. 187ᵃ; psík useknutého ocasu JirásSp. 2, 34; vážná sousedka zahnutého nosu t. 20, 200; třída (školní) byla vybílená, ale stěn hrbolcovitých, bílého stropu s mohutnými trámy RaisVlast. 139; starý (muž) byl sedláček široké hlavy, na níž měl naraženu mrazovku opelichaného beránku a mašlí zle již zvedených, tváří vráskami rozsekaných, obrostlých šedým strniskem t. 1 a tak často u Raise; já su pamětlivéj hlavy BartD. 1, 180, tá baba je ohebného jazyka tamt.

2. Sem hledí také genit. zvaný explikativní, na př.: znamení kříže, smrt kříže Us., (ten, kdo ženu uvedl = unesl) spolu s uvedenou (unesenou) ženou smrtí kolu zostřeného zemrau Brikcí 1536 (cit. u Zíbrta Listy 109), – a genit. zvaný hebrejský; na př.: syn ztracení, syn pekla, král králův…; Philomates pokládá to za hebraismy, odporoučí: syn ztracený, pekelný, král nad králi, Blahoslav však pokládá rčení »král králův« za lepší Blah. 66 a 69.

[364]číslo strany tisku3. Genitivem vlastnosti je též tak zvaný genitiv látky. Na př.: prsten nebeského zlata Kat. v. 1097; plášč aksamita nový AlxV. 1341, na paznehti kamene adamanta in ungue adamantino Pror. Jer. 17, 1; rúcha plátna ušlechtilého ŠtítE. 302, t. 104; vlekúc s nich (synův) rúcho ctnosti i rúcho vlny HusE. 1, 199; žahadlo železné vyvoleno jest mimo jiná všecka žehadla jiných léskóv (kovů) Sal. 802; plášť čatra črveného Comest. 113ᵃ; (kněz vrabce) přivieže k niti čatra črveného t. 84ᵃ.

261. Genitiv possessivní.

1. Jest na otázku čí? čeho? a znamená vlastníka.

2. Vlastník bývá vyjádřen genitivem, kde není možné adjektivum possessivní; na př.: zahrada našeho souseda Us.; tato zahrada jest našeho souseda Us.; panství knížete Lobkovice; řečiště Vltavy, pata hory, konec roku Us. atp.

Někdy bývá i tam, kde adjektivum possessivní možné je. Na př.: sedí na pravici otce a opět přijíti má súdit živé i mrtvé Štít. uč. 10ᵇ, sedí na pravici otce HusE. 1, 46; rozum člověka t. 83, syn člověka t. 214, k chvále člověka t. 258, v těle člověka t. 292; viece škodí jazyk pochlebníka než nepřietele ruka t. 260: po smrti biskupa t. 406; z úst vykupitele t. 2, 324; vedlé výkladu Origena t. 26; Evy jablko t. 3, 112; proč si pod hlasem biřice nekázal přijíti jemu? Nikod. 6ᵃ; nebude dědicem syn děvky ChelčPost. 58ᵃ; jazyk umělcě jest hladek Alb. 32ᵇ; právo dědice VšehK. 141ᵃ; to je strýca pole BartD. 1, 37 (stráň.); ta je kovára zahrada t.; to je pes panáčka t., čí si? (odpov.:) Kovára! t. Viz v § 171.

3. Za genitiv possessivní bývá příslušné adjektivum významu possessivního; na př.: zahrada sousedova, pole matčino, hnízdo ptačí, věž kostelní, les panský atp. Us. Srovn. v § 171 a 172.

4. V češtině nové je tendence, rozeznávati a) význam vyjádřený genitivem possessivním nebo adjektivem jiným než -óv, -in, a b) význam vyjádřený adjektivem -óv, -in. Na př.: píseň otroka = eines Sclaven – píseň otrokova = des (dieses) Sclaven; úřad biskupa n. biskupský – úřad biskupův, pole biskupovo, louka biskupova; zápisky soudce = Memoiren eines Richters Fr. Sláma, Pletky 1890 (titul).

5. Genitiv possessivní stává se substantivem. Na př.: uslyšavše Darius, že jeho ztratili boj Alxp. 46 (jeho = die Seinigen); co jemu (nemocnému) k opatření zdraví potřebí jest, to vše snáze způsobiti můžeš, než on sám aneb kdo z jeho ŽerKat. 256; kde Krabatů brali peníze na hostiny Libuše 22. III. 23 (= die Krabatischen). Srovn. § 199 č. 3.

262. Genitiv podmětu a předmětu.

Genitivy tyto bývají zvláště při jménech, jež jsou významu dějového a znamenají buď děj sám (nomina actionis), na př. stvoření, – buď toho, kdo při ději je činný (nomina agentis), na př. stvořitel. Ve výraze na př. [365]číslo strany tisku»stvoření světa« je také význam, jako ve větě »svět je stvořen«; ve větě této jest svět podmětem a podle toho nazývá se i genitiv světa ve výraze »stvoření světa« genitivem podmětu. Naproti tomu ve výraze »stvořitel světa« je také význam, jako ve rčení »stvořiti svět«; ve rčení tomto jest svět předmětem, a proto nazývá se i genitiv světa ve výraze »stvořitel světa« genitivem předmětu.

Jiné příklady :

1. Pro gen. podmětu: příští Krista pána (= Kristus pán přijde); řeč Isaiáše proroka; tok Vltavy; přání rodičův atp. Us. nč.

2. Pro gen. předmětu, a) Při substantivech: aby pro těch lidí hrózu neprotřěl sě nikte k vozu AlxV. 1269; strach tu lakomstva (jest) ŠtítV. 80, zlého strach (nás odlúčí od Krista) Vít. 97ᵇ, pravdy mlčíte pro strach mocných lidí JeronMus. 113ᵃ, nenie strach smutku VšehK. 48ᵇ, pro strach lidu rozdrážděného byla radnice osazena TomP. 3, 518; pro strach ztráty ODub. 113; ani bázeň ztráty, ani naděje zisku ŠtítMus. 39ᵇ, viera z mrtvých vstánie dává bázeň hřešenie HusE. 1, 38; pro lásku svého děťátka AlxV. 722; ať od milovánie mne ani dětí milost odtáhne tebe ani zbožie milost ani milost přátel Brig. 39; libost toho v srdci maje NRada 846; (budeš míti) radost nemalú těch, jenž… tamt. 406, té (panny, t. Světoplozě) vše jiné (panny, Ctnosti) radost jmějiechu Vít. lᵇ, světí v nebesiech mají toho radost HusE. 1, 27; ani bázeň ztráty, ani naděje zisku ŠtítMus. 39ᵇ; pečlivost zemských věcí Hod. 70ᵇ; neb ť jiného nenie píle Hrad. 140ᵇ, svého lidu mieti píli NRada 390; skrzě Mariji stalo se vítězstvie pekelných nepřátel Kruml. 12ᵇ; z potupy práva VšehK. 83ᵃ; nenávisti daruov t. 17ᵇ; že by z lítosti jich (sirotkův) statek chtěl zachovati t. 163ᵇ; (císař ovdověv a pojav novou ženu) když s ní přebýváše, všechna žalost prvnie ženy od ňeho odstúpila GestaBř. 85ᵇ; (trest) »pro nešet rnost ohně« (=že nešetřili, neopatrovali ohně a zapálili dům…) WintObr. 2, 234 (XVI stol.); že ť jest toho zabitého vinník Hrad. 98ᵃ; kteříž rozum toho mají VšehK. 27ᵇ; toho jsú svobodu měli t. 261ᵃ; žaloba z nářku cti t. 27ᵃ.

b) Při adjektivech: tak budeš bezpečen sebe NRada 1350, ti ť sú vždy bezpečni toho t. 319, těch nepřátel bezpečen byl Rúd. 2216; spolusúsedé jeho, přísežní víry hodní KolAO. 23ᵇ (1516), lidí viery hodných t. 21ᵃ (1508), že sám jest toho vládnutí hodnějí Troj. 126ᵇ, nč. hoden čeho Us.; bych toho jista byla Pass. 289, žádný čas nejsi jist sebe NRada 1945, toho jsme jisti Brig. 67, dobrý buoh ny jisty učinil své věčné radosti AlbB. 39ᵇ, ny jisty učinil své věčné radosti Kruml. 148ᵇ, toho vždy jistu býti AlbC. 132ᵇ; tebe lačný jsúc a žiezlivý Modl. 13ᵃ, sem tvého napitie žiezen Rúd. 2087; jenž s’ všeho mocný t. 1092, hi by Judáš mocen dvoru Jid. 55, pak-li bude tebe mocen Ol. Sir. 29, 7, muž nenie všie věci mocen svého těla Štít. uč. 39ᵇ; budiž téj rady vždy pilen NRada 497, [366]číslo strany tiskuabychom byli pilni modlitev Štít. uč. 51ᵇ, mnozí jsú pílni bohatství tělesného Štít. ř. 67ᵃ; kto jest své viery pravý AlxV. 237; nejsi skúpý své milosti Rúd. 21ᵃ, almužny svéj nebuď skúpý OpMus. 147ᵃ; hospodin snažen jest mne sollicitus est mei ŽWittb. 39, 18, člověk jest snažen své duše jako svého těla Kruml. 156ᵃ, buď mne snažen nebožá(ka Rúd. 1049; žádostiv čeho Us.; nezapomínaj, by byl toho daru hlúpý OpMus. 147ᵃ; nebuď své cti vetech t. 146ᵇ; k těm (kteří ti věrně slouží) nebuď své ruky tvrdý t. 150ᵇ; byla sem toho bedliva BartD. 286; zběhlý takových věcí t. 1, 180; ja toho sem zvykly t. (laš.)

c) Při supinu: vyněde Pilát krátit chvíle Jid. 63; vyjda sec sěna CisMus.; Nero lovit zvěři poslal Pass. 374; příde súdit živých i mrtvých Alb. 49ᵃ, paojde Kristus súdit živých i mrtvých Rokyc. Výb. 2, 742, jenž jest příští súdit živých i mrtvých Hod. 16ᵃ; (Kristus) příde hrozných hněvuov budit, živých i mrtvých súdit Kat. 114; (dievky) jědú bránit svého dvoru DalC. 11; přijide žena načierat vody EvZimn. (Rozb. 709); cizozemec nepřišel hledat dobra tvého DalJ. 68; (starosta) byl vyšel zabíjat mudrcóv babylonských ProrDan. 2, 14; tělo, jehož mazat přišla Hrad. 41ᵃ; Faustinian plul hledat své panie Pass. 288, paní Dina jela do jedné země ohledovat žen té vlasti Alb. 10ᵇ; jide prosit krále Tand. 30; všecko město sě jest sebralo poslúchat slova božieho Koř. Skutk. 13, 44; svekr šel ovcí střic Ol. Gen. 38, 13, (Laban) byl šel střic ovec t. 31, 19.

Miklosich (4, 489) pokládá genit. při supinu za partitivní. Je to genitiv žádaný substantivní povahou supina: jdu lovit ryb = jdu na lovení ryb, tedy genitiv předmětu.

Genitiv předmětu při jménech může býti původem rozdílný; na př. gen. ztráty ve rčení strach ztráty je gen. příčinný (v. § 259).

263. Genitiv příslovečný.

Vyjadřuje příslovečné určení. A to:

1. Příslovečné určeni času na otázku kdy?

Na př.: mluviešta o těch přiebězích, ješto sě byli těch dní přihodili Krist. 108ᵇ; hledáše jeho Saul všěch dní cunetis diebus Ol. 1. Reg. 23, 14, stáli sú při něm všěch dní t. 22, 4, dala sem jeho hospodinu všěch jeho dní t. 1, 28, a tu ostal všěch svých dní iugiler t. 1, 22; těch let země velmi zhynu AlxV. 158; toho léta ciesař jide na Boleslava DalH. 31; tří let kraloval jest (Abia) Kladr. 3. Reg. 15, 2; mají sě střieci, aby časóv, k modlitvám a ku pokání ustavených, se nesvadbili (neženili) Štít. uč. 39ᵃ; sv. Prokop hned té chvíle otpovědě Hrad. 6ᵇ, která žena jmá úsilé při nepokoju té chvíle (t. při porodu) ApD. 6; jednú dne jědl Pass. 385; třikráť dňa sa dójí, kúríme (topíme) dva razy dňa BartD. 1, 180, co učiníte dne navščévenie nuzné strasti? Pror. 7ᵇ (Isa. 10, 3); diete toho dne dicetis ŽWittb. Isa. 4, (Alexander) hna toho dne mil třidcěti AlxH. 1, 14; jednoho dne [367]číslo strany tiskuEvZimn. 9, nč. jednoho dne Us., dně prvého a dně osmého EvOl. 175ᵃ, prvního… dne Us.; (v Asii) dvakrát léta ktvú osenie AlxV. 616; děťátko, nesa v košíčku tři jablka a tři róžě února měsiecě Modl. 179ᵃ, jestliže měsíce března slyšíme hřmíti Šefl. 91, jestliže června mrazíček bývá t., jestli dubna luka se zelenají t.

Genitiv tento podle významu svého nazývá se časový.

2. Příslovečné určení míry prostorové a časové, na otázky jak veliký? jak starý? jak daleko? jak dlouho? atp. (jak v otázkách těchto = kolik). Je to podle významu genitiv měrový a vyskýtá se v jazyku starším, zřídka v novém.

Na př.: ti piedimužíkové jsú ledva čtyř pědí Mand. 65ᵇ; diera asa tří čtvrtí lokte veliká Lobk. 114ᵇ; zed vysokú asa tří člověkuov t. 62ᵃ; muž jest držal tresť šesti loket Alb. 88ᵃ; tlúště jeho bieše piedi Ol. 2. Par. 4, 5; čtyr loket bylo každé umyvadlo Nudožer. 91ᵃ; by nebyl stár let pětidcát nebo šestidcát AlxV. 386; nechali sme je (ostrovy) snad paterajch honóv po levé ruce Lobk. 28ᵇ; že (člověk) jedné hodiny modle se bohu viece zíšče, než stojí za celý svět Kruml. 323ᵃ.

3. Za příslovečný genitiv způsobu pokládá Miklosich 4, 467 také volky nevolky a slc. ukradomky. Slova tato nemají dokladů starých, jsou nepochybně nová, ustrojená podle česky, latinsky, hnedky a j.

264. Některé drobnosti.

1. Napodobením latiny a chybným překladem z latiny vyskýtá se genitiv absolutní. Za lat. ablativ bývá v češtině často právem genitiv. Proto analogií brán genit. také na přeložení latins. ablativu absolutního. Jindy brán k tomu též instrumentál; v. v § 288.

Na př.: nemajících oněch, otkud by zaplatili, otpusti oběma EvZimn. 37, a nemajíce (sic!) jich, odkad by zaplatili non habentibus illis EvOl. Luk. 7, 42; ješče jich nedóvěřiece a divíce sě pro radost vecě EvVíd. Luk. 24, 41, a ješťe jich nevěřících a divúcích vecě jim EvZimn. 47; dně hodnieho przychodyeczye die festo mediante EvVíd. Jan 7, 14; a když to vece, vidúcích jich vzdvižen jest a oblak světlý přijal jej EvOl. 144ᵃ (Skutk. 1, 9); a sediecích jich a jedúcích vece jim Ježíš t. 252ᵃ (Mark. 14, 18); vstupujíce jich do Jeruzalema,… a dokonavše dně ostalo dietě v Jerusalemě tamt. 214; a vychodiece ho z lodie inhed potkal jej člověk t. 284ᵃ (Mark. 5, 2); vstupujíce Ježíšě v lodici… EvSeitst. Mat. 8, 23; potom tú dvú výtrženú maršálek inhed na kuoň vsedl illis duobus extractis GestaKl. 305; tehdy jeden z synóv Israhelských vjide k pracné nevěstce madianské, hlediece na to Mojžieše i všeho sboru synóv Israhelských vidente Moyse et omni turba… Lit. Num. 25, 6; otázky bývaly jinak jedněch a jinak jiných súdcí výpovědi činících VšehJ. 100; rozličná súduov zachovánie vypravována, jinak jiných súdcí výpovědi činících VšehK. 58ᵇ.

[368]číslo strany tisku2. Genitiv bývá při slovesích

vážiti sě: jenž se smrti váživ zabil slona Kruml. 57ᵃ, mnohý člověk sě váží spasenie NRada 1051; věřiti, svěřovati: nechci, aby mi toho věřil VšehK. 117ᵃ, snad mi toho nekaždý uvěří, leč… VšehJ. 421, věřím ť vám toho jistě, že… ŽerKat. 299, kterýmž kto svého života svěřuje MudrC. 34ᵇ; svřdčiti: jakož jí (paní Anně) dsky toho věna svědčie VšehJ. 233; slyšěti: slyš boje podobna k smiechu Baw. 40 (omyl?); slušěti: jakž toho slušie Pulk. 135ᵇ, t. 149ᵇ; dóvěřiti: lidé (na lodi) dóvěřie svých duší malému dřěvu credunt Ol. Sap. 14, 5, Ježíš nedóvěřieše sebe samého jim non credebat semet ipsum eis Koř. Jan. 2, 24, máš-li přietele, v příhodě pokus jeho a lehce nedóvěř samému sebe jemu Kladr. Sir. 6, 7; zpraviti: rač mě zpraviti některých otázek Kruml. 471ᵇ, rač mě zpraviti ještě jedné otázky t. 458ᵇ, (Kristus) sě nerodil zpravili mnohých věcí, jenžto sú na ň mluvili t. 160ᵃ, zpraviž mě toho, kterak… GestaBř. 54ᵇ, (kněz Jan) vás těch věcí šíře zpraví Pal. 4, 1, 132 (z rkp. 1446), jakož vás toho kněz Jan zpraví t.; následovati: následovách dobroty ŽWittb. 37, 21, ten svého otcě skutkóv následováše Hrad. 14ᵃ, následováše mnichuov egyptských OtcB. 155ᵃ.[15] Příklady zde sub 2. uvedené označeny jsou v papírech Gebauerových poznámkou »Kam To?« Nebyl tedy G. rozhodnut, kam je zařaditi. Tr.)

3. Genitiv často nastupuje za akkusativ, ale též naopak bývá genitiv přes čáru, ze snahy, aby se nechybilo. Na př.: neb on nás všěch stvořil Kruml. 43ᵇ; vybrav dvú preč s nimi jede Baw. 259; ženy jich zjímáchu a vedechu jich s sebú Comest. 42ᵃ; Marta vyvolila Marije t. 240ᵃ; (Kain) rozdělil božieho desátku t. 15ᵃ; úředníci toho (složení přísahy) u desk odbyti mohú VšehK. 51ᵇ; páni odložili toho súdu t. 109ᵃ, (pán) zde nic nepořídil (u soudu), neb všeho mu odložili ŽerKat. 242; strany musejí památnýho zaplatiti Slav. 17; jakého zachovati máme poslušenství Seel. 166; vyplníš spasitedlného napomenutí toho t. 117; jichžto (skutků) stvořiti ráčil (búh) t. 33; jichžto (apoštolů) Kristus pán vyvolil t. 299 a j.; drama má veliké zajímavosti Květy 1843, 11; těkáni po jevišti mnohých k smíchu přimělo t.; jeho jméno dobrého hlasu má t. 12; (sestry virtuosky) zbuzují velikého obdivu t. 12; jemu (novému tanci) velikého rozšíření slibovali t. atp., velmi často zde; aby těšil odcházejících Pal. 3, 2, 391; aby překážek odstranil Ben. Třeb. Jar. 6; aby předchůdců svých předstihl t. 10; které (věci) lidského rozumu přesahují t. Havr. 29; kdyby (Pešková) byla jiného vychování měla Jirás. Sp. 10, 29; mohl Rokos dáti rybám pokoje Ben. Třeb. Sp. V. 3, 8; otevřeš-li zraku jasných t. V. 1, 113; Niklotovi starých bohů zavrhli t. (2. vyd.) 16, 135.

4. Někdy může se genitiv podle rozdílného pojetí počítati k rozdílným druhům. [369]číslo strany tiskuNa př. ve větě »Bacchus byl bůh vína« jest gen. vína. Ten může se bráti za gen. přivlastňovací, když se ve větě dané rozumí ve smyslu otázky »čí nebo čeho bůh byl Bacchus?«; – anebo za genitiv vysvětlovací, když se mu rozumí ve smyslu: Bacchus byl bůh, a to vína; – anebo za genitiv zvaný zřetelový, když se to vykládá, že Bacchus byl bůh »vzhledem k vínu«.

Ve výraze »příští Krista pána« může se gen. Krista pána bráti za gen. podmětu, a také za gen. přivlastňovací. Atd.

D. Dativ.[16]Srov. Miklosich IV, 578 sl.; – Bartoš, O českém dativě prostém i předložkovém (progr. gymn. v Brně 1877) a Skladba; – Zikmund, Skladba 93 sl.; – Vondrák Aksl. 284 sl.)

265. 1. Dativ jest pád na otázku komu? čemu?

2. Význam jeho základní je pojem cílový nebo směrový, pojem, k němuž nějaký děj míří nebo k němuž došel.

Ve vazbách dativních některý tento význam vždy je, a je tu buď patrný a zřetelný, na př.: přiblížil sě městu, nebo dá se rozborem grammatickým nalézti, na př.: chtieti čemu, přieti komu.

Bývá tento pojem obsažen:

ve slovesích; na př.: nésti komu (čso), postati komu (čso), řéci komu (čso) atp., v. příklady v §§ následujících; –

v substantivech; na př.: dušiem služba Štít. uč. 156ᵇ (nápis), lakomstvo jest služba modlám t. 19ᵃ; mám mým hřiechóm odpuščenie Pass. 330, kromě kostela nenie hřiechóm odpušťenie Štít. uč. 128ᵇ, ktož vezme odpuěťenie hřiechóm jiným t.; Julian počě veliký násilník kresťanóm býti Pass. 283; máš spřěženie k vozbě drvóm Ol. 2. Reg. 24, 22; –

v adjektivech; na př.: věrný někomu, rád jsem něčemu, ščedrý někomu, dobrý někomu, něčemu, v. příklady v §§ následujících.

3. Dativem jest ve větě vyjádřen

předmět, a to: při slovesích, na př.: škoditi někomu, praviti někomu atd., – při jménech, na př.: služba modlám, věrný komu atp.;

doplněk, na př.: nelze mi býti veselu;

příslovečné určení, na př.: stč. čemu = nč. k čemu, nač;

přívlastek, a to při substantivech, na př.: služba modlám, dušiem, otpuščenie hřiechóm atp.

4. Za dativ prostý bývá pád předložkový, zvláště často s předložkou, ve které je týž význam cílový jako v dativě prostém, zejména s předložkami: k, do, v, proti, na, nad, pod, přěd… Výraz předložkový, jsa zřetelnější, nabývá časem vrchu.

Na př.: nebesóm sě dostali Pass. 637; král svému bratru přístúpiv t.; [370]číslo strany tiskubožiej milosti doufajě Modl. 90ᵃ; čemu prosíš? Kat. v. 767, čemu mi jest tato češt? Hrad. 3ᵃ; počě spáti dřěvu sě kloně AlxV. 734; (Jachym) pojal sobě ženě hpannu LMar. 16 atp., v. příklady dáleji.

Za to bylo nebo jest: dostati se do nebe Us. nč.; úfaj do mne Hrad. 46ᵃ, k vám doufaju AlxRM. 124; v tě úfajíce Kat. 160, doufal si ve lži Pror. Jer. 13, 25; k čemu, nač je to Us. nč.; kloniti se k čemu Us. nč.; unesl sem ji sobě k ženě Tand. 49, tu jemu oddal ku pravé manželce t. 76, ne k choti, ale k sluzě by mě přijal Kat. 40, nč. za ženu pojmouti atp.

266. Dativ znamená cíl, ke kterému se neseme nebo přicházíme dějem pohybovým v prostoru.

Doklady toho máme:

Při slovesích nésti, blížiti sě, jíti, pustiti (= původně poslati) vésti, vrátiti… a jejich složeninách. Na př.: (Darius) káza poslóm siesti, uzel maku jemu (Alexandrovi) nésti AlxV. 1036; hospodin pomoc nes jemu na lože jeho bolesti ŽKap. 22ᵇ (40, 4); nesu ti něco Us. nč.; kolikrát za den bez potřeby břichoplncóm přinesú píti HusE. 2, 200; co jemu slina přinese k jazyku t. 3, 183; – Britanii sě blíže (part.) Trist. 238; přiblížiti se někomu Us. nč.; – aj král tvój jde tobě HusPost. 3ᵇ; (rytieř) aby dvoru královu pěš i jiezden přišel GestaKl. 52; – máme čas již, odsud vstáti a svým bratřím se bráti Baw. 212; – vésti někomu někoho, přivésti někomu někoho Us. nč.; aby je (biskup) příkladem svým bohu přivedl HusE. 1, 413; to podobenstvie přivedl jest Ježíš Nikodemovi t. 2, 236; – (Paris) počě spáti dřěvu sě kloně AlxV. 734; – (Pavel) stojí zpodepřev se jednomu dřěvu Kruml. 183ᵃ; bieše sě stěně podepřěla Otc. 477ᵇ; když (ciesař) podepřěl sě jednomu dřěvu Pass. 390; – slunce chýléše se západu Troj. 20ᵇ; duše (hříšná) přichýlí sě viece světu, tělu, diáblu než Kristovi HusE. 1, 190; až sě jʼmu veš svět pochýlil AlxB. 6, 11; – za deset tolarů vám to pustím Dobr. Jg.; otec dětem živnost pouští Jg.; aby jim puštěny byly věci zákonní Br. Jg.; to se jemu dopouštěti nemá Lab. 70; nepřěpustím vám zde býti Hrad. 26ᵇ; otpusti sluzě svému parce ŽWittb. 18, 14; by jʼmu ráčil otpustiti pohřésti Ježiúševo tělo Hrad. 92ᵇ; aby svým bližním odpúštěly Štít. uč. 34ᵇ; – jemu ten dar šéle Štít. ř. 48ᵃ; listy, kteréž on (král) šéle své králové Štít. uč. 5ᵇ: poslali sú jemu učedlníky své řkúce HusE. 2, 395; posielám vám piesen t. 3, 270; – vrátiti něco někomu Us. nč.; (bůh) aby mě vám ráčil navrátiti HusE. 3, 278; navrať jiej (MMagdaleně) duch jejie Hrad. 44ᵃ; – plášč složiv prostieráše jeho nohám EvOl. 5ᵃ; – jeho sě svatým vsloně Hrad. 77ᵃ; jenž sě tak tobě (nábožní bohu) vslonie Rúd. 11ᵃ; když s’ (ty, Kriste) sě sprostným jěslkám vslonil t. 22ᵃ; (ctností) tvéj pravici sě slanějí t. 18ᵇ; aby diela nižšie tělu blahoslavenému nemohla zasloniti Kruml. 210ᵃ; – (Jidáš) s bratrem chodě, nevěrnému skutku hodě, dotad sě s ním vodú kropi, [371]číslo strany tiskuaž ho utopi JidDrk. 89; – vzieti chléb synovský a vrci psóm HusE. 2, 95; – druhému nádctému létu sáhl byl ROlB. 114ᵇ.

Při slovesích státi (praes. stanu), státi (praes. stoju), při některých jejich složeninách a při -staviti. Na př.: prvý, ktož tě potká, tomu stój DalC. 19; by pro ň (choť pro svého choti) jednéj ráně stála Kat. v. 2357; lépe bylo luňákovým bojóm státi, než strastné časy trpěti Baw. 65; (holubové) chtiece státi luňákově zlobě t. 65; státi někomu v slovu, v slibu, v smlúvě Vel. Jg.; – (člověk) ostojí těmto zlým žádostem Alb. 8ᵇ (zvítězí…); bych mému hříechu ostáti mohl Rúd. 20ᵇ; ač by který koli ostál jednomu si praevaluerit Ol. Ekkl. 4, 12; žádný nebude moci vám ostáti resistere t. Jos. 1, 5; ostál jest ten lid tomu lidu praevaluit t. 3. Reg. 16, 22; ostáv jie (sestře) podávil ji t. 2. Reg. 13, 14; Svatopluk vida, že ciesařovi ostáti nemóže PulkL. 36; Soběslav králově moci nemohu ostáti Pulk. 114ᵃ; neb tu mnohu s málem kněz český ostál DalC. 58; – kdo se smrti nebojí, ten každému dostojí Mudr. 118; – všě mi sě túha dostala Hrad. 54ᵃ; bohu slúžiec nebesóm sě dostali Pass. (Bartoš Dat. 4); boha chváléc věčnému sě přiebytku dostali Pass. 489; tehdy sě jemu (bohu) dostaneš Hrad. 137ᵇ: komu ty se dostaneš Pís.; nali sě jʼmu (Alexandrovi) to dostalo AlxŠ. 5, 1; avšak sě mu to dostalo, jež pobi ty všě vojě AlxV. 1137; tělo červóm, zbožie přátelóm a duše čertóm se dostala HusE. 2, 243; až sě jie (masti) mnohým nedostalo Mast. 197; co sě nedostává mně ŽGloss. 38, 5, ŽWittb. t.; co sě nedostává mně AlxV. 753; – představiti někomu někoho Us. nč.; – ráno nastojiu tobě astabo ŽKlem. 5, 5; král český našemu volení (za císaře) užitečně nastojí Pulk. 135ᵃ; (Jindřich) nastojieše silně tomu, aby ona (Elžka) povolila t. 177ᵇ; žena nastojieše muži, aby s ní ovoce hryzl Kruml. 3ᵇ; když já nastách tomu, chutně k tomu jeho nutě JeronMus. 47ᵇ.

Při složeninách -ložiti, -lehnúti, -léhati, -ležeti, -klásti, -kládali. Na př.: naložiti, nakládati někomu něco Us. nč.; jemuž jest naložil křivým súdem (stranil) Štít. uč. 80ᵇ; Elžka nakládajíc Albrechtovi utekla (straníc) Pulk. 175ᵇ; Joab nakládal Adoniášovi Ol. 3. Reg. 2, 28; – kámen hlavě za podušku kladiechu DalC. 37; (spasitel) troji odplatu pokládá svému milovníku HusE. 2, 209; hlava, ač v sobě jest plně zdráva, však když údové pod ní trpie, to sobě pokládá t. 3, 126; – přiložiti, přikládati nečemu víru Us. nč.; pán rybě pečené plástku chtěl jest přiložiti HusE. 2, 148; jiných kusóv mnoho mi křivé přikládají t. 2, 114;– uložiti někomu něco Us. nč.; – (ciesař) sě Mediolanu položi DalC. 47; aby do kostela nechodili, dokud Šimonovi nepoložie peněz HusE. 1, 461; položili sú jemu tu popudnú otázku t. 2, 398; mlčenie jest v klášteřiech položeno zákonníkóm t. 1, 265; mnozí položili sú sobě některý hřiech v obyčej t. 1, 488; – žena, která podloží sě hovadu t. 1, 19; dva podstavky každé [372]číslo strany tiskudště budeta podložena Ol. Ex. 26, 21; –předložiti někomu něco Us. nč.; božstvie všem jiným věcem má předloženo byli HusE. 3, 68; zisk dobrotě předkládajíce VšehK. 73ᵃ; – komu kolivěk vložím ruku, přijme ducha svatého HusE. 1, 401; – aby sě žebráni neobložil Štít. uč. 141ᵃ; obložiec se té libosti ŠtítOp. 34; světu se obloživše t. 6; tvému sě sbožiú obloživ AlxB. 7, 8; (člověk) pokoju sě obloží AlxV. 853; – jest jim (přím stranným) den úterní odložen VšehK. 291ᵃ; – aby hlavě (kámen) založil Alb. 5ᵃ; založiv kámen hlavě t.; v noci kámen hlavě založie PassKlem. 87ᵇ; jednú vytáh tělo pohanské hlavě založil miesto podušky t. 49ᵃ; Kristus nemohl mieti ani kamene, aby hlavě založil Kruml. 127ᵇ; – zlý skutek podléhá trestu Us. nč.; podlehnouti ranám Us. nč.; – dobrým odplaty… náleží Hořek. 65ᵃ; (peníze) Hartunkovi náležejí KolA. 1514; – duchu svatému příleží milost Krist. 8ᵇ; bohu otci moc vláščie příleží t.; kterémuž samému mluviti příleží VšehK. 42ᵃ; (Palaestina), ješto příležala Egyptu Comest. 61ᵃ; oblak příležieše stanu Ol. Ex. 40, 36; této prosbě příleží dar ducha svatého HusE. 1, 355; ten kostel chcete mieti, protože vašemu zboží příleží t. 1, 425; nepříleží člověku potupiti (hříšníka) pro hřiech t. 3, 150; – dva podstavky každé dště podležala Ol. Ex. 26, 19; – podobně při adjektivech náležitý a přiložitý: práva městóm náležitá Brike. 4; v městečkách příložitých tomu městu Comest. 267ᵇ.

Při slovesích jiných, s do-, na-, nad-, po-, pod-, přěd-, při-, s-, v- složených. Na př.: dochoval nám dědictví Us. Jg.; to mu jeho otec dochoval Ros. Jg.; já vám jeho dohozi (Jidáš Ježíše) Hrad. 74ᵇ; (bůh) jemu dohodil dobré ženy Otc. 461ᵇ; (prodavač) má tovařiše, jenž mu dohodí HusE. 1, 218; ona (dva zrádcové) své děnie doložista noci druhé AlxBM. 5, 31; všichni, kterým došla voda ta, to jest, že je obmyla, spaseni sú HusE. 1, 51; aby to (peníze svatokupectvím sehnané) došlo ono papeži, ono podaciemu pánu, ono přímluvčiem, ono písařuom, ono řečníkuom t. 1, 426; – naliť sě j’mu smrt nahodi Hrad. 138ᵃ; by jima (bůh) děťátko nahodil Levšt. 150ᵃ; by sě jie tak milý nahodil HusE. 2, 106; takovým naházie sě ŠtítOp. 361; veliký užitek nahánieše pánóm svým Koř. Act. 16, 16; jemu (Tandariáši) knieže sě naměte Tand. 68; co se mu namátlo Us. Jg.; jež sú namietali tobě exprobraverunt ŽKap. 78, 12; (diábel) namietá člověku řka… HusE. 3, 114; nakloniti někomu něco Us. nč.; co ti napadá Dobr. Jg.; pláče a směje se, jak jí napadne Us. Kott. (brusiči zavrhují, lépe prý jiný výraz); nastrčil mu nohu, aby upadl Us. Kott.; – nadběhnouti, nadbíhati komu Us. Kott; nadjíti, nadjeti komu Us. Kott; nadhoditi někomu něco Us. Jg.; – kteří jim nechtie býti porobeni HusE. 2, 11; – panovánie světské jemu jest podmanila (církev Kristovi) HusE. 3, 93; když sobě podrobi světa čést velikú Apoll. 128ᵃ; podrobiti se zákonu Us.; podříditi se někomu Us.; podlézati někomu Us.; podestlati dobytku [373]číslo strany tiskuUs.; podstíral sobě žíni a popel Br. Z. 96; – chleb krkavci předhodil Jg.; – podací kosteluov kterak přišlo mnichuom HusE. 1, 477; plačte nad bědami svými, které vám přijdú t. 2, 18; móž-li mi to ot tebe přijíti Mast. 13; neb nám již přišlo jisté bezpečenstvie Pass. Z. 97; ať skrze to pánu našemu i nám všem nepřijde nějaká těžkost Solf. Z. 97; nám jinak nic nepřichodí Hrad. 110ᵃ; přičiň tobě pán šelmu, ať tě zatratí HusE.; zemské zbožie, nebeskému blahoslavenství přimiešeno, břiemě jest, ale ne pomoc t. 1, 42; jménóm svatých nepřiměšuj sě t. 1, 108; prosie, aby jim kostel některý přisobil t. 1, 426; já jemu (zmilelíku svému) přispojena budu t. 1, 33; chot jeho jemu jest přijednána t. 3, 82; (církev) bude anjelským plukóm přitovařišena t. 3, 19; diáblóm věčné přitovařišenie t. 1, 22; že sʼ (ty, lotře po straně Kristově) tomu vítězilému králi přisazen t. 3, 122; súseda, kterýž přisazen jest domovi jeho EvOl. 132ᵇ; každý ten úd jest láskú mateři i každému bratru jako živú žilú přivázán HusE. 1, 26; nuzitelé… hřiechóm svým hřiechy přidvojují t. 3, 194; lest nevěře se přichváti Baw. 88; nic svému zaslúžení nepřipisují HusE. 3, 12; snad jeho peklu přisuzují (lidé člověka) t. 3, 150; an jiej (švec své ženě) přibíjie Hrad. 124ᵃ; (lidé) by jemu (komorníkovi) přitlúkli VšehK. 217ᵃ; ta (dva) svátému Petru sě přikázasta Pass. 289; jednomu čarodějníku sě přikázachom t. 291; (církev) má dva meče, ale ne každému dvú připásala HusE. 1, 176; aby nebeskému království ny přitáhl Kruml. 152ᵃ; kak by sě jiej (ženě) přihodilo Pass. 289; tak sě diábel mu (člověku při narození) přihodí Vít. 7ᵃ; přihodí-li se nám co neopatrně přisáhnúti HusE. 1, 305; třetí strana země připadla Jozefovi Flav. Z.; veliký strach všěm krajinám připade Ol. Jud. 3, 9; nechal molóm ziesti radějí, než by nahým přioděl Alb. 95ᵇ; aby jim mohl přioděti Hrad. 124ᵃ; (Dobeš) nahým přiodieval Ol. Tob. 1, 20; (kněz) chudému nepřioděl Pass. 587; přioděti nahému, k rovu provoditi mrtvého Kruml. 238ᵇ; každému živočichu přirozeno jest báti se smrti HusE. 3, 157; ale nám kněžím přiškvrnil řka židóm HusE. 2, 303; připal ráně železem rozpáleným Sal. 579; přižzi dierkám, jimižto vlasy vycházejí t. 240; přižzi miestu flastrem takovým t. 406; súsědi přisediec domu (vdovinu) DětJcž. 2ᵃ; – (Kristus) bude jiej (duši) spojen Kruml. 464ᵇ; já jemu (milenci svému) spojena budu pravým poslušenstvím HusE. 3, 33; já jemu (milému svému) budu sjednána společnú láskú t.; Afrikan tomu vyrčení se nesjednává Comest. 189ᵇ; – jeho údóm sě vtěliti HusE. 1, 7.

Sem patří také dativ při slovese obcovati a při adjektivech a adverb. přítomný, bliz, blízký, přívuzný a účasten. Na př.: jich službám (božím) obcovali Blah. (Bartoš Dat. 7); bliz jest bojiúcím jeho ŽKlem. 84, 10; tehdy věrným blízko jest královstvie nebeské HusE. 2, 12; každému bliží jest den, v ňemž… Štít. ř. 66ᵇ; přítomen býti něčemu Us. nč.; MMagda[374]číslo strany tiskulena nebyla jemu (Kristovi) v rodu tak přívuzna HusE. 2, 134; aby nebyli sobě přívuzni t. 2, 39; by tvému smýlení jiní účastni byli Kruml. 227ᵇ.

Jindy tu bývá dativ s předložkou k nebo předložkový pád jiný. Na př.: pusť to k boží milosti Štít. uč. 153ᵃ; mysl k pravdě přichýliti HusE. 1, 3; lidé jsú k smilství přichýleni t. 1, 439; (věřenie) jest mysli k pravdě přichýlenie t. 1, 4; jíti, bráti se ke komu Us.; že jsem přiložil k múdrosti pilnost HusE. 1, 282; aby pilnosti k tělesným věcem nepřikládali t. 2, 345; všichnu snažnost k svému spasení přiložiti t. 2, 409; drahé kamenie aby k najdražšiemu kamenu příleželo t. 1, 234; ti sú k věčné smrti příleželi t. 2, 122; najprvé má ku pokání příležeti hřiechóv želenie t. 3, 258; když k letóm přijdú t. 2, 339; byvše mrtvi k životu sú přišli t. 2, 261; že nepřišel Ježíš k hodu beránka t. 2, 111; prosili pánuov, aby se k tomu přičinili t. 1, 461; k nimž (městům) přísezu Rožmb. 19; purpura spojena k žlabóm HusE. 3, 86; – když na koho bóh žalost přepustí Krist. 30ᵃ; mnohé věci přepúštie bóh na nás Štít. ř. 127ᵃ; – ten dóm (duchovni) proti pokušení nemohl by ostáti, jako dóm tělestný neostál by před větrem a před povodní HusE. 2, 419; – bliz od toho Krist. 52ᵃ.

Přiodieti mívá při sobě akkus.: přioděj nahú (ženskú) Lvov. 1ᵇ. Blízký mívá při sobě genitiv: (kto) jest bliží boha Štít. uč. 99ᵇ; bliz bojúcích ŽWittb. 84, 10; uzřě dva anděly bliz sebe Hrad. 31ᵇ.

267. Dativ cílový jest dále:

1. při slovesích a jménech, znamenajících odpor a protivení. Na př.: kto sě protiví tobě ŽWittb. 75, 8; protivujíce se mně t. 3, 8; ani vem buď protivno Túl. 12ᵇ; múdrá slova jsú bláznóm slyšeti tak protivna, jakožto slunce zraku NRada 1741; protivné slovu božiemu přikázanie HusE. 1, 91; město chtě sě mu přiečiti AlxV. 408; úsilno sě ostnovi spierati tamt. 432; síle nemohúc sě zepřieti Pulk. 44ᵇ; Julian počě veliký násilník křesťanóm býti Pass. 283; odporovati někomu Us.; (kacířství) jest učenie svatému písmu odporné HusE. 1, 389; odporný komu Us.

Jindy bývá tu dativ s předložkou proti: majíce vóli odpornú proti bohu HusE. 3, 149; jenž strpěl jest proti sobě protivenstvie t. 1, 186.

2. při slovesích, znamenajících dávání atp. Na př.: tak jeho (Ježíše) smrti dali UmR. 186; každému peniez dán bude Štít. ř. 109ᵇ; chvály mé jinému nedám Pror. 31ᵇ; neumě sobě dáti rady AlxV. 131; nebrániece sě dajte miesto hněvu HusE. 1, 167; dám ť vám v tu hodinu, co budete mluviti (vnuknu…) t. 3, 83; jemu nikte kúska chleba nepodal Krist. 80ᵃ; někomu dáti, nadati Us.; že mu (žalovaný žalujícímu) dal kurvy syn Rožmb. 134; diáblu sé poddati Túl. 72ᵃ; má každý práci poddán býti Štít. ř. 206ᵃ; sluhy poddáni buďte pánóm HusE. 1, 87; poddal sě nižším v poslušenstvie t. 2, 31; nepoddávejme sě přielišně službě lidské t. 1, 297; [375]číslo strany tiskuby (rodiče) dievku komu oddali za ženu t. 1, 198; prodati někomu něco Us.; jenž sú své opustili a chudým rozdali HusE. 3, 109; rozdati někomu něco Us.; (bóh) z své vóle udává světa každému méňe nebo viece HusE. 3, 151; divy tvé moci diáblově přidali t. 2, 197; ač bóh jest všemohúcí, však nemohú jemu přidáni býti skutkové viny hodní t. 1, 12; aj přidávali sú bohu hřiech t. 2, 377; přidati, přidávati někomu něco Us.; abych pravdě svědectvie vydal HusE. 1, 234; aby jemu počet vydal t. 1, 213; sv. Pavla písmo buď jemu vydáno t. 1, 91; vydati, vydávati komu co Us.; když (kto) cťenie viece stvoření než bohu vzdává HusE. 1, 74; město se vzdalo nepříteli Us.; darovati někomu něco Us.; (cizozemec) svým rozdělí vaše dědiny DalJ. 4; (sv. Prokop) chudým ščedřě udiel’al Hrad. 16ᵇ; toho chleba bóh lidu udielé HusE. 1, 329; húbu plnú octa poskytú ústóm jeho obtulerunt EvZimn. 45; pánu Kristu žluč byla poskytena Mand. 2ᵇ; poskytnouti, poskytovati někomu něčeho Us.; požič nám času ŽKlem. 140ᵇ; má druhému pojičiti Štít. uč. 142ᵇ; oni jemu pojičichu Troj. 205ᵃ; muž plať dluh ženě a žena muži HusE. 2, 40; spravedlnost placenie dluha manželu t. 1, 200; ač sem otplatil otplacijícím mně zle ŽWittb. 7, 5; čsož zaplatí ť mně t. 115, 12; král sě mu brzo oplati AlxV. 1556; bohu nemóž i žádný dosti rovně odplatiti HusE. 1, 148; bychom asa tiem jemu poplatili, aby… Štít. uč. 34ᵇ; jakož kto živ bude, tak bude jemu zaplaceno HusE. 2, 273; platiti, zaplatiti, opláceti někomu něco Us.; čiň čertu dobře, peklem se ti odmění MudrČ. 50; třikrát každý člověk do roka má jim (kněžím) offěrovati HusE. 2, 44; chce-li sě kto s tebú vaditi v súdu a sukni ti vzieti, nechaj jemu i pláště t. 3, 9; (sv. Petr) písmo svaté nám oslavil t. 1, 8; (Kristus) ostavil pekla zatracencóm t. 1, 18.

3. při slovesích a jménech, znamenajících dívání a divení. Na př.: až sě strach dívati tomu NRada 899; ješto sě tak smilně připravují, aby lidé jim sě dívali Štít. uč. 111ᵃ; dívajíc se tomu pořádu nebes ŠtítOp. 297ᵃ; jeden dívaje se kráse obrazu toho t. 142ᵃ; má dušě dívá sě tobě Modl. 13ᵇ; (Nero) dívaje se ohni Mart. 22ᵇ; ktož sě jim (marnostem) nedívá HusE. 1, 102; oči strhnúc od dívanie leckakýms věcem Štít. uč. 29ᵃ; obrácen v to dívanie věcem věčným ŠtítMus. 131ᵇ; nalezli jej, an se dívá dělníkuom Háj. 335ᵃ; Eva ovoci se dívajeci Kruml. 1ᵃ; směšné jest té hře divanie Hrub. 157ᵃ; Fortuna se osobám nevzhlédala KomLab. 79; hejtman strážným dohlížel Mitr. 140 (Bartoš Dat. 5); zhlédł sa penězom BartD. 1 299; zhlédł sa łacinémʼ zboží t. 1, 182; (Darius) poče sě tomu diviti AlxV. 1017; téj krásě divit se jězdiechu DalH. 42; (Darius) podivi sě tomu AlxV. 1021; král divíše se chudobě jeho Troj. 222ᵇ; obdivuji se tomu Dobr. Jg., diviti se. podiviti se někomu, něčemu Us.; slc. čudovałi se něčemu Jg.

4. při slovesích a jménech, znamenajících rčení, jevení, oznamování atp. Na př.: já tobě chcu řéci Mast. 295; řekl jest jim HusE. 1, 9;[376]číslo strany tiskune každý, kdo mi řieká »pane«… t. 1, 221 atp. dosud tak; povieš synóm izrahelským Štít. ř. 145ᵃ; aby jim pověděli HusE. 1, 30 atp. dosud tak; aby člověk uměl diáblu odpověděti HusE. 3, 115; Kristově řeči nemohli sú pokrytci odpověděti t. 2, 402; chci odpověděti otázce vašie ChelčPař. 54ᵃ; že nenie odpovědieno té otázce HusE. 1. 72 atp. dosud tak; zpoviedati sě má člověk knězi HusE. 2, 440, dosud tak; druhá částka (pokání pravého) je zpověd bohu nejméňe, nebylo-li by kněze HusE. 2,152; ten, ješto dieše prorádci svému Štít. ř. 155ᵇ: vzdějíce věrnému křesťanu kacieř HusE. 2, 61; tu jemu (Petrovi) jedna poselnice vecě Krist. 96ᵃ; nynie vám diábel šepce Hrad. 25ᵃ, dosud tak; aj milý mój mluví mně HusE. 3, 30; já pravi vám t. 1, 98; poslal mě (bóh), abych pravil vězeným odpuštenie a zavřeným otevřenie t. 2, 16, dosud tak; pánu bohu netřeba jich (hříchův) vyčítati, an všechny zná enumerare HusE. 3, 117; nč. vypočítávati někomu něco Us.; prorokuj nám Kriste! HusE. 1, 393, dosud tak; sami sě v hřiešiech pánu bohu vyznávali HusE. 2, 315, nč. vyznávati se někomu Us.; (hřiechové jich) budú všemu světu oznámeni HusE. 1, 35; sám se hlasitě oznamuje (part.) lidu t. 3, 279, dosud tak; to vždy známo pánu bohu HusE. 1, 65, to je mi známo Us.; (já) ohlašuji celé české zemi.. ., že chci státi v Konstancí HusE. 3, 277; učinil si jí hanbu, ohlásiv ji v nemoci všemu zástupu t. 2, 406, nč. ohlásiti, ohlašovati někomu něco Us.; vzvěstuji vám radost velikú HusE. 2, 24; také sprostným vieru zvěstujeme t. 3, 96, dosud tak; lhali sú jemu; ŽWittb. 77, 36, nč. lháti někomu Us.; pak sobě vieru sľúbichu DalHr. 9; slibuji bohu HusE. 1, 95; jenž (věci) nám zaslíbeny jsú t. 1, 42; aby byl slib bohu t. 266, nč. slíbiti, slibovati někomu něco atp. Us.; čistota má bohu oběcána ML. 42ᵇ; obětovali sú běsóm ŽWittb. 105, 37, dosud tak; počě jemu děkovati z kvasu DalH. 30; pro ňež tobě děkujiu LMar. 65; ač jemu vděk není HusE. 3, 180, dosud tak; vděčný někomu Us.; aby ho králi osočili Let. 319, dosud tak; on mi pří (zapírá) a já viem, že mi jest vinen HusE. 1, 101; (žena) aby zapřela dluhu muži svému t. 3, 209; pokrm tělestný nebyl jemu zapřěn (odepřen) t. 1, 429; nč. zapříti, zapírati někomu něco Us.; klel jsi žezlu jeho ŽWittb. Hab. 14; přisáhl sem jim Štít. ř. 106ᵇ; přisěžechu jemu všickni Mand. 70ᵇ; na tom mi přisěž Pass. 345; přisau já, Valento, tobě Pam. 3, 119; pánu bohu sáhám Svěd. Z. 94, nč. přisáhnouti, přisahati někomu Us.; (vládyka) má své nehody túžiti královi Štít. uč. 92ᵃ; stěžovati sobě někomu Us. Jg.; naříkati sobě někomu, stýskati si někomu Us.; žalovati tobě mušiu LAl. c.; (Maria) požalovala synu svému HusE. 2, 34, dosud tak; dobrořečte jménu jeho Vel. Jg.; ktož tobě bude zlořečiti HusE. 1, 250; kdo otci svému zlořečí Br. Jg., dosud tak; blahaju hospodinu ŽWittb. 15, 7; vzblahaju tobě t. 25, 12; (žena) kteráž neblahá muži svému Ol. Sir. 25, 32; žehnávali smy vám ŽWittb. 128, 8; požehnal jim t. 106, 38; [377]číslo strany tiskupožehnáš pravému t. 5, 13, dosud tak; laj zvieřatóm ŽWittb. 67, 31; ševci… svým ženám lajú Hrad. 124ᵃ; z toho králevá jim nelá Kat. 14, nč. láti někomu Us.; lidé jemu porokováchu Krist. 68ᵇ; tovařiš jeho počě jemu porokovati Hrad. 90ᵇ; počechu jemu porokovati ML. 50ᵇ; tykati, vykati, onikati někomu Us.; chlap… pánkajě tobě svého času hledá Dal.; kaž moci tvéj manda ŽWittb. 67, 29; to vem kážiu DalC. 7; král český přikázal jest Pražanóm HusE. 1, 133; tobě kazuji Hrad. 15ᵃ, uč. kázati, rozkázati, přikázati, -kazovati někomu něco Us.; aby (lidé) mohli své (jmění) přátelóm odkázati HusE. 3, 192, dosud tak; stařec veléše jim Mill. 22ᵇ; arcibiskup jemu mše slúžiti zapověděl Pass. 73; všěm křesťanóm má zapověděna býti s nimi obec Štít. uč. 87ᵃ; pán buoh nám každú zlost zapověděl HusE. 1, 352, nč. zapověděti, zapovídati někomu něco Us.; (oni) vzkáží svým tovařišóm HusE. 1, 218; abyste vzkázali jemu… t. 3, 64, dosud tak; cěstu ukaž jim Mast. 228; (Kristus) ukázal sě svatéj Maří Štít. ř. 188ᵇ; ukažte mi peniez platný HusE. 2, 399; židóm na mě ukazuješ Hrad. 81ᵃ; sv. Pavel ukazuje Korintským, že… HusE.; nč. zkázati, ukazovati někomu něco Us.; rač nem to zjěviti Mast. 355; král lev rukú kynu, chtě jim zjeviti příčinu NRada 34; zevím jemu sě samého HusE. 3, 73; zjěvujem tobě Mast. 339, nč. zjeviti, zjevovati někomu něco Us.; črt ponukne jim ŠtítV. 16; diábel, jenž bieše židóm ponukl Krist. 99ᵃ; (diábel) ponukl židóm Pass. 199; i ponukli tovařišóm EvOl. 282ᵃ; a ponukli sú tovařišóm, aby přišli HusE. 2, 277 (citát); potřebné jest, pánům to vnukati, aby… Vel. Jg.; (žena Pilátova) poslala posly ponúcějíc jemu, mohl-li by Ježíše propustiti Krist. 98ᵇ; ponúcejíc jemu… Pass. 198; (král) vozatajóm preč ponúcie AlxBM. 2, 11; již sě modlé rytinám ŽWittb. 96, 7; modli sě jemu t. 36, 7; našim sě buohóm modlte Pass. 140; (někteří) modléchu sě němým hadóm Ol. Sap. 11, 16; nebudeš se jim (obrazům) modliti HusE. 1, 65; někteří modlili sú sě obrazu Herkuleše, někteří obrazu Béle, a někteří modlili sě netopýróm a krtóm t. 1, 67; nepokloníš sě jim t. 1, 72; modlám sě klaniechu Kat. 2, nč. pokloniti se, klaněti se někomu, něčemu Us.; páni sě knězu pokořichu DalH. 31; syn koře sě otci die… HusE. 1, 315, dosud tak; že mu nepochlebujeme Us. Jg.; lichotiti někomu Us.; sú sě rúhali tobě ŽWittb. 78, 12; porúháchu sě mně ŽKlem. 101, 9; tak sě jʼmu porúháchu Hrad. 83ᵇ, ML. 80ᵇ; pán porúhati sě bude jim HusE. 1, 257; vzrúhali sú sě mně ŽWittb. 41, 11, nč. rouhati se někomu Us.; osudové moji mně brzkú smrtí hrozie Alxp. 5; kdyby jemu roven byl, snad by jemu hrozil HusE. 3, 148, nč. hroziti někomu Us.; také móž bóh jimi (obrazy) hrózu lidem učiniti HusE. 1, 72; přídě pán zlým velmě hrozný t. 2, 13; chlubiti se někomu Us.; toť píši vám HusE. 1, 138, dosud tak; atpod.

[378]číslo strany tiskuSem patří také rčení „říkají mi Václav“ atp.

Jindy tu bývají vazby jiné: on řeče k nim HusE. 1, 288, (Simeon) řekl jest k Maří t. 2, 23; mluv k synóm israhelským t. 1, 193, mluv k sluzě mému t. 1, 173; vece k ňemu Nikodem t. 2, 232; tehdy k ňemu vecěchu ML. 76ᵃ; die k nim Griz. 153ᵇ; aby uměl odpověděti ku písmu HusE. 1, 92, nemohli sú k těm věcem odpověděti t. 2, 68; Anna byla k bohu žalujiúci LMar. 23; jenž se modlí k bohu HusE. 1, 308; (sv. Pavel) píše k židóm t. 1, 350; – rúhanie proti bohu HusE. 1, 469; klanějte sě přěd tebú synové matky tvé t. 1, 73; židé na ň počechu porokovati ML. 50ᵃ.

Kléti má při sobě zpravidla akkus. (gen.): klnúce jeho ŽPod. 36, 22, budu vy kléti ML. 17ᵇ, ani koho klne Alb. 11ᵇ, klnúce Krista HusE. 1, 252. Podobně slovesa blahati, požehnati, zlořěčiti, dobrořěčiti, ponúcěti: nepravého blahajú ŽWittb. 9, 3 (24), (David) blahal jest hospodina Ol. 1. Par. 29, 10; požehnáš jě (pl. akk.) ŽWittb. 108, 28, požehnaj mě Mast. 135, (pán) požehná tebe na zemi HusE. 1, 55, svú rukú vodu požehna (sv. Prokop) Hrad. 7ᵃ; dobrořečte jmeno jeho Br. Jg., dobrořečte ty, kteříž vás zlořečie HusPost. 180ᵇ, by buoh nezlořečil dietěte (gen. zápor.) HusE. 1, 117; (Marta) svú sestru ponúcala Pass. 378.

5. při slovesích, znamenajících projevy vůle, naděje, víry, přízně. Na př.: jakému chceš, panno, muži? Kat. 28; chciu tomu, by… ApD; svatý Prokop téj chvále nechtieše Hrad. 10ᵃ; nechci tobě ni jinému, nebo sem slíbila býti v čistotě t. 102ᵃ; nechtěj i vrahu téj škodě t. 104ᵃ; chceš-li kněžstvu českému DalC. 35; bóh od vás chce pokoře Štít. uč. 57ᵃ; nechtěl by zlé ženě, nechtěl by dietěti zlému, ani zlému sluze, ani zlé sukni, ani zlým třevícóm, vše chtěl by dobré mieti… ŠtítV. 166; kdo chce pokoji, hotov se k boji Mudr.; nechcemy Rakušanóm Pulk. (Výb. 1, 468); chceš-li rád pevnému domu NRada 1652; Lukrecius zachtěv jejie zboží i jejie dvoróm kázal ji (Beatrix) jieti Pass. 377; zda kterému roku (lhůtě) vzechceš Kat. 180; (hospodin) cěstě jeho vzchoce volet ŽWittb. 36, 23; tomu (aby někdo byl zabit za něho) Ježíš nerodil Krist. 94ᵃ; kak sě jest čemu nadieti Štít. uč. 7ᵃ; ež mi sě tomu nadieti Hrad. 139ᵇ; (Herodes) tomu sě nadějieše t. 85ᵇ; nadál sě větší útěše ŠtítV. 13; nadějíce se velikým daróm Mart. 12ᵇ; naději sě světlu spero lucem Ol. Job. 17, 12; ktož všem lidem dobřě úfá Kruml. 159ᵃ; téhož ť vám také úfaji NRada 43; úfajíce tvrdosti zdí Ol. 2. Mach. 12, 14; otec náš nám neúfáše Kar. (Výb. 1, 530); jim jsme viece úfali nežli jiným t. (515); nedoufám ť mému zaslúžení, ale viece doufám tvému milosrdenství Modl. 80ᵃ; božiej milosti doufajě t. 90ᵃ; moci své doufajíce Pulk. 36ᵇ; vašiej pomoci doufajíc t. 178ᵇ; aby nižádný z nás nedoufal své síle HusE. 3, 133; (lid) bude doufati těm odpustkóm t. 2, 153; ač sám sobě[379]číslo strany tiskuvěřiu ApDa; v tom mi věři (impt.) Kat. 166; kterak tomu uvěříme HusE. 1, 410, nč. věřiti, uvěřiti někomu, něčemu Us.; Kristovi svěřiti nechtěli z mrtvých vstalému a řekli sú, že jest ukraden (= uvěřiti) HusE. 2, 249; lépe jest, některým vybraným se svěřiti Kom. Bartoš, nč. svěřiti, svěřiti se někomu Us.; ktož mi nedóvěří, ješťe mne úplně nemiluje Štít. ř. 5ᵇ; ciesař nedóvěřieše tomu, což na ň (na krále Kosta) prosočeno Kat. v. 84; těm ty nechceš dóvěřiti Baw. 156; pánům jakožto vrchním správcům důvěřím KolCC. 45ᵇ, nč. dúvěřovati někomu Us.; Němkyně méňe bude přieti ľudu mému DalJ. 41; rač nám toho přieti Pass. 409; Svatopluk bratru kněžstva nepřejieše DalJ. 55; popřěj nám radosti Modl. 2ᵇ,přej a bude ti přáno Přísl.; jižto jemu závidiechu Kat. 4; (soci) dobrým v službě závidiece… t.; a že jest pyšný, bohu závidí HusE. 1, 109; čtvrté jsi závist učinil, že s’ záviděl ženě, vdově nebo panně neb i prázdné ženě, že ona bez tebe jsúc od tebe nebyla pohrzěna t. 2, 273; diábel závidě takému zřiezení myslil, kudy by… Kruml. lᵃ, nč. záviděti někomu; ktož je závistník jiných chvále ŠtítV. 154.

Jindy tu bývají vazby jiné. Na př.: úfaj do mne Hrad. 46ᵃ; v tě úfajíce Kat. 160; v Krista úfáme HusE. 1, 36; (člověk) nebude doufati v kupovánie mší, modliteb a odpustkóv t. 1, 27; doufal si ve lži Pror. Jer. 13, 25; k vám doufaju AlxBM. 124; by sě do nich (do pověstí) které cti nadieli, své by země knihy jměli DalC. úv. 1; do tebe mi sě viery nadieti t. 34; nadějíce (sě) v hospodina Ol. Sir. 24, 45.

6. při slovesích a jménech, znamenajících vyknutí, učení a rozumění. Na př.: přivyknúc tomu Štít. uč. 54ᵃ; zvykej dobrému MudrČ. 29; kdo čemu zvykl Vel. Jg.; ktož obykuje dobrým skutkóm Kruml. 203ᵇ; ktož obykuje dobrým dielóm t. 176ᵃ; odvykali hříchu nejlepší pokání MudrČ. 27; odvyknouti čemu Us.; – lidé obchodům kupeckým vycvičeni Har. Bart.; Mojžíš vší moudrosti egyptské vycvičen byl Kom. Bart.; – aby lid učili ciestě boží Štít. ř. 7ᵃ; by jej (Aristoteles Alexandra) čsti, múdrosti učil AlxV. 139; (sv. Prokop) bratří zákonu učieše Hrad. 8ᵃ; duch svatý učí nás všem věcem k spasení HusE. 1, 327; dobrotě a kázni a učeniú nauč mě ŽWittb. 108, 108; čemuž ji ten naučí Kat. 48; (dáno) od učení řemeslu krejčovskému KolČČ. 138ᵇ (1555); (ciesař) zamysli syna jeho českým obyčějóm odučiti DalC. 69; – tak tomu rozumieš Kat. 76; jehož (cizího lidu) jazyku nebudeš moci rozuměti HusE. 1, 57; když sem písmu srozuměl t. 1, 429; sytý lačnému nerozumí MudrČ. 185.

Attrakcí bývá též uču činiti něčemu. Na př.: učil sem nejednoho mrzkéj věci činiti Alb. 92ᵇ; on nauči je provazuom plésti Otc. 281ᵇ; bázeň božie osvietí jeho a naučí dobrým skutkóm ploditi t. 360ᵇ; bázen božie naučí jeho dobrým skutkóm činiti a božiemu kázaní plniti OtcB. 129ᵇ; naučich sě čísti hodinám svaté Mařie Kar. (Výb. 1, 509); [380]číslo strany tiskuučte sě milosrdným skutkóm činiti t. 5ᵇ; súdy, jimžto naučíš činiti jě Ol. Deut. 5, 31; ktož by chtěl sě učiti suknu dělati Rychn.; uč sě škorniem šíti PísBydž. 5; uč mě mazancóm jiesti SmilPřísl. (Výb. 1, 843).

Podobná attrakce je: uměj vieřě vyznati Štít. uč. 9ᵇ.

Vedle dativu prostého bývá tu dativ předložkový a vazby jiné. Na př.: (nepřietel) zvykánie dává k slavnému vítězství HusE. 1, 1310; opat k bohu umný a k hospodářstvu rozumný Hrad. 24ᵃ; Ježíš uměl jest k silnému boji Štít. ř. 33ᵇ; všickni k bojóm přeumělí HusE. 3, 38; aby (rodiče své dítky) k dobrému učili HusE. 3, 204; kteří učie jiné k spravedlnosti t. 2, 10; co učí člověka k spasení Kruml. 331ᵃ; dobytek k sušeným rybám jest zvyčený a zučený Mill. 124ᵃ; – svykal u pravedlenstvích ŽWittb. 118, 23; (zákonníci) tak sú v těch obyčejích zvyklí HusE. 1, 433; mají v lakomství srdce zvyklé t. 1, 398; (Luciper) se učil v tom umění t. 1, 415; chtě sě u vieře naučiti viece t. 2, 230; – uče ho (Ježíš Nikodema) o druhém urození člověka t. 2, 230; stezek tvých nauč mě ŽWittb. 24, 5; učil se teho BartD. 1, 180; uča se němčiny t.; ja sem je dvojiho řemesla učeny t.; ja toho sem zvykły t.; mistr mě naučil jednoho slova GestaKl. 51; – že (Ježíš) pravdu učí HusPost. 162ᵇ; cestu boží v pravdě učíš t. 181ᵇ; co je starý Dobeš syna učil ŠtítV. 58; ktož tě učí co dobrého Vít. 77ᵇ var.; kto jiného přiučí co dobrého t. 78ᵃ; co mě pán bůh naučil ODub. 502; uměti něco Us.; jenž rozumie všě skutky ŽWittb. 32, 15; rozoměj volánie mé t. 5, 2; sv. Augustin všecko rozuměl Pass. 461; aby (ty) rozuměl slova pána Ježíše HusE. 1, 142; tohoto miesta písma nerozumějíce t. 1, 27 (gen. v záporu). Akkusativ při rozuměti je vlivem latiny.

7. při ději jiném. Na př.: křivdu mi činíš Hrad. 11ᵃ; činiec přiekořiznu pánu svému Trist. 269; ani čiň nám přiekořiznu Pror. Jer. 14, 21; jenž núzi činíte chudým HusE. 1, 236; (nepřietelé) nám zálohy činie t. 1, 334; abychom jemu čest, chválu a dieky činili t. 3, 297; učinil si jí hanbu t. 2, 406; attrakcí: biskup (v kostelích) slúpy kázal učiniti almužně klásti Pulk. 157ᵃ; (Roboam) uděla stodoly chovati oleji a vínu horrea olei et vini Ol. 2. Par. 11, 11; – přítel příteli hrad staví a nepřítel nepříteli rakev teše MudrČ. 236; – (kovář) když komu kóň ukuje Hrad. 132ᵃ; – co chemy sdieti Ježiúšovi t. 74ᵇ; nevědě, co tomu zdieti DalJ. 10; – komu která nemoc škodí Mast. 31; jáz tobě nic neškozi Hrad. 11ᵃ; v ňemž by nám poškodil AlxBM. 5, 41; přílišná hádka pravdě škodí MudrC. 64; vlcie, ovciem škodliví HusE. 2, 294; (obrazi) by lidu škodni byli t. 1, 71; krčmář… svéj duši pakostí Hrad. 114ᵃ; syn nepřiloží pakostiti jemu nocere ŽKap. 88, 23; – budeš slúžiti bohóm cizím HusE. 1, 56; nižádný nemóž dvěma pánoma slúžiti t. 3, 142; jáz tobě rád slúžu…, takto ti poslúžu DalH. 30; bez slúženie cierkvi svaté [381]číslo strany tiskuHusE. 1, 152; lakomství jest služba modlám ŠtítOp. 32; lakomstvo jest služba modlám Štít. uč. 19ᵃ; dušiem služba t. 156ᵃ (nápis); otec počě ju (sv. Kristinu) k službě bohóm nutili Pass. 347; úřad nic jiného nenie, než služebnost všem VšehK. 278ᵇ; myšlenie služebné tělu t. 1, 121; raditi někomu Us.; otec synu, bratr bratru, tovaryš tovaryši radí HusE. 1, 456; – (Jindřich Korutanský) pohyzditi chtě rodu mému Pulk. 178ᵃ; – biskup umúdřiv zdraví svému nechtěl jěti t. 106ᵃ; oni umúdřivše zdraví svému vyjěti nechtěli t. 104ᵃ; – křivditi někomu Us.; (súdce) má míti moc, již by nižádnému neukřivil HusE. 1, 471; jest bohu křiv, ktož… ŠtítPař. 54ᵃ; ublížiti někomu Us.; – co nám prospěla pýcha? HusE. 1, 36; co jim prospěla jich múdrost Alxp. 35; (obět) tobě prospěšna bude t. 1, 149; prospěšen býti někomu Us.; jež (věci) jsú k prospěchu svaté obci t.; bychme dělali diela užitečná obci boží t. 1, 128; – pomozi mi adiuva me ŽWittb. 108, 26; spomoz nem ŽKlem. 43, 26; dopomoz mi zraku mého Hrad. 13ᵃ; jiež (koruny života) nám rač dopomoci, hospodine Štít. ř. 124ᵇ; té radosti (nebeské) rač nám dopomoci HusE. 2, 181; bóh pomáhá mně ŽWittb. 53, 6; (sv. Prokop) pracným k zdraví pomáháše Hrad. 8ᵇ; (sv. Prokop) všěm spomaháše t. 10ᵇ; toho vám pán bóh pomáhaj HusE. 3, 274; ku pomáhaní mně pospěš ŽKlem. 69, 2; Maria panna, všěm žádajícím pomocná Kat. v. 802; (jiné tváři) sú… sobě sbožně pomocny LMar. 73; tu vám spomocnějí budu, než zde Pass. 417; pomoc židovskému lidu HusE. 2, 279; – a veď netuš sobě tiem… Štít. uč. 136ᵇ; (bohatec) sobě tak zle tušieše Hrad. 141ᵃ; (přietelé) počěchu tušiti jemu (nemocnému bohatci) t. 143ᵇ; druzí v sboží odtušie sobě Štít. uč. 133ᵇ; bohu poručiti, sobě odtušiti Pís. XV stol.; – ktož rytieří bohu HusE. 2, 304; – ti panovali sú jim dominati sunt eorum ŽKlem. 105, 41; všěm nepřátelóm bude panovati ŽWittb. 9, 5 (26); mužóm panovati budem Pulk. 7ᵇ; by ty mohl nám panovati Tkadl. 3ᵇ; jenž (sluha) tobě panuje GestaBř. 49ᵇ; peníze jedněm panují, druhým slouží MudrČ. 163; když bude vlásti chudým cum dominatus fuerit pauperum ŽWittb. 9, 10 (31); (Kristus) tě vykúpil, aby tobě sám vládl Hug. 95; aby nám zde v pekle žádný nevládl a nerozkazoval Solf. 44 (v tisku r. 1600 a 1552); tělo v rozkoši chodí, když mu duše nevévodí ČČMus. 1855, 59 a 1859, 482; svým nepřátelóm nemohli odolati Mart. 44ᵃ; jehož moc všemu odolá Kat. 184; pohanstvo odola bludnému kmenu t. 160; jim (osám a kolům u vozů) kořist odola (= přemáhala je) AlxV. 1848; matka… zavola: kto mně v smutce viec odola! LAl. c.; protož odolaj vždy zlobě NRada 1097; tiem odoláš mnohé vojně t. 499; (Jindřich) bratru svému nemohl odolati Pulk. (Výb. 1, 491); – diábel našemu spasení přěkaziti chtěl Krist. 99ᵃ; kto mi překazí koli… Podk. (Výb. 1, 954); ktož móž přěkaziti zlým a nečinie, nic jiného nenie, než přietel zlosti [382]číslo strany tiskujich HusE. 1, 241; kdyby nižádný zlý dobrému nepřěkazil, dobrý by neměl pokušenie t. 2, 61, kto božím sluhám překážie Hrad. 25ᵃ; aby jemu nepřekážal na žádné věci Alb. 14; každý zle prosí, ktož co prosí, ješto jemu jest přiekaza k spasení HusE. 2, 191; střieci se překážky daróm božím ŠtítPař. 52ᵇ; bude-li slib bláznivý a lepšiemu dobrému přěkážlivý, nemá držien býti HusE. 1, 266; – hospodář má brániti všie necti své ženě i jiné čeledi Štít. uč. 54ᵃ; rtóm mým nebráňiu ŽWittb. 39, 10; hřieši vaši bránie dobrému Alb. 61ᵇ; již sě bránie mrzkosti klatéj Hrad. 73ᵇ; aby (vy) uměli… brániti sě falešnému doličování Štít. uč. 78ᵃ; obraň sě blše aneb hnidě HusE. 1, 84; nižádný nemóž zabrániti člověku boha milovati t. 3, 166; nč. brániti. zbraňovati někomu Us.; jediná obrana tomu zlému VšehK. 66ᵇ; – hájie něm ŽWittb. Athan. 226ᵃ; – bóh črtu přezří, aby nás pokúšal Štít. uč. 108ᵃ; kolec musí přězřieti oři některé jeho vášně t. 54ᵃ; – dovoliti někomu něco Us.; (Jidáš) svéj zradě povolil ApŠ. 61; toho jiej povoli Kat. 186; všichni j’mu v tom povolichu Hrad. 56; (Adam) Evě k sleptání jablečka povolil HusE. 3, 199; jsa bohu ve všem povolný t. 3, 267; někdy muž ženě svolí lstivě, chtě, aby jemu k skutku přivolila t. 2, 39; aby hřiechu přivolil t. 1, 80; aby hřiechu přivolil t. 1, 80; jemuž (duše tělu) v chlípnosti přivolovala t. 2, 312; – souditi budeš sirotku a sníženému Bible 1857 žalm 9, 18 (39); – mstíti chtíce takovému protivenství rkp. XV stol. Jg.; ten se mu mstil, vymstil, pomstil Us. nč.

Někdy tu bývají vazby jiné. Na př. kněžie jediné k oltáři a k obětem slúžiti mají HusE. 3, 250; nenie-li model slúženie lakomstvie t. 1, 66; – má nad vámi panovati Štít. uč. 57ᵃ; kniežata pohanská panují jedna nad druhými HusE. 1, 408; jemuž (vladaři) dal jest vlásti nad jinými t. 2, 299; i lidem i kostelom (chybně m. -em) mocně budeš vládnúti Pulk. 32ᵃ; králové vládli sú kněžími a biskupy HusE. 1, 465; – Přěmysl chtieše to brániti DalHr. 8; brániti sě od smrti (duchovní) kněz kterak móž HusE. 1, 364; – ciesař chtieše Němcóv mstíti DalC. 68; my móžem svých přátel mstíti t. 18; bóh otcóv hřiech nad dětmi mstieše t. 99; nad črvkem sě mstíš ROl. 137ᵃ; atp.

268. 1. Dativ vyslovuje cíl, jenž jest při příměře.

Na př.: ten sě rovná kniežatóm DalC. 17; (lazebníci) bohatým sě rovnajíce Hrad. 133ᵇ; hrdý pyšnému se rovná Přísl. Jg.; život náš paučinám jest přirovnán Alxp. 65; zvučí moře, to jest lid tohoto světa, jenž sě moři přirovnává HusE. 2, 10; ti sě horníkóm vrovnají Hrad. 134ᵃ; měj múdrosti ni krásě nikte živý nevrovnává sě Kat. 18; kto jest rovně tobě similis ŽKlem. 34, 10; že ť mi nenie rovně Kat. 24; čině sě bohu rovně Hrad. 83ᵃ; budú mieti rovně sobě Štít. uč. 89ᵇ; kto roven bude tobě ŽKlem. 82, 2; kto je roven tobě Modl. 13ᵃ; aby sě svéj bratří roven [383]číslo strany tiskuučinil Štít. ř. 162ᵃ; kto jest rovný mně similis Pror. Isa. 44, 7; – podobati se někomu Us.; připodobnati se svému otci Štít. uč. 28ᵇ; chtěl jest ve všech věcech bratřím sě připodobniti HusE. 2, 24; (tesař dřevo) připodobní obrazu člověka t. 1, 70; pravdě podobnost Us. nč.; kto podoben tobě similis ŽWittb. Moys. 11; budú ľudé podobni andělóm HomOp. 154ᵃ; jinak budem bohu nepodobni HusE. 1, 153; to smrtelné lidi nesmrtelnému bohu podobné činí Lab. 34; nepodobna hvězda hvězdě a člověk člověku MudrČ. 279; – mohl by sě tobě na něčem hoditi Pass. 154; snad sě tobě dobřě hoziu Mast. 2; by sě hodil své hospodě Štít. Bartoš; již sebú nevládnu aniž mi sě královstva hodie HusE. 1, 283; hodil-li by sě (kněz) lidu v kázaní slova božího t. 1, 425; nehodilo by sě jemu (králi), aby sě přisadil na posledniem miestě t. 2, 363; ten jest hoden vašie zloby Baw. 64; vy (panie) jste mladým žáčkóm viděti hodné Mast. 395; muku budú trpěti hodnú svým hřiechóm ŠtítV. 101; dřevo věčnému ohni hodné Kruml. 289ᵇ; chceš-li škodě býti nehoden Baw. 83; prosím za věc nám hodnú HusE. 1, 69; hodné jest jemu, aby zavěšen byl žernov na hrdlo jeho t. 2, 284; jakož mu (člověku) hodno jest k spasení t. 2, 351; tu sě nám ne v hod stele Kat. 80; v hod někomu býti Us. Jg.; v hod někomu něco činiti Us. Jg.; – že sě tobě nic nemíliu Jid. 165; smíliti sě sluhám tvým ŽWittb. 101, 15; smíli sě bohu tamt. 68, 34; žádost, smíliti sě tělesnému oku Štít. uč. 139ᵃ; že j’ každému míl a vzácen Štít. ř. 213ᵇ; má nám pravda míla býti t. 77ᵇ; která almužna j’ milejší bohu Štít. uč. 141ᵃ; co sě líbí bohu Štít. ř. 4ᵃ; kak sě všem počestným lidem do žen dobře libí to, když… Štít. uč. 54ᵇ; sľúbi sě hospodinu placebo ŽWittb. 114, 9; že sě mladým nevěstkám sľúbiti žádáš Mast. 362; (žena) aby se slíbila mladým bláznóm Štít. uč. 50ᵇ; po malém času zalíbí se jí (ženě) jiný HusE. 3, 206; což královi liubo DalC. 83; koteré j’mu ľubo bylo HomOp. 153ᵃ; což jim ľubo Rožmb. 128; co j’ tělu libo Štít. ř. 34ᵃ; ač jest nám užitečné a bohu libé HusE. 1, 311; – jáz vám ostuzi bydlo sázavské Hrad. 27ᵃ; tak sě jim bydlo ostudilo t. 27ᵃ; (milovánie Kristovo) všecky věci světu milé jemu ostudí HusE. 3, 97; – jednomu se chtěje zlíbiti jiným se zošklivíš Lab. 113 Bartoš; – kostečníci mrzie všěm lidem i bohu Hrad. 115ᵇ; třetí (lidé) mrzie všemu lidu t. 97ᵇ; duši méj mrzí život mój Alb. 37ᵇ; budú vám mrzěti nepravosti vašě Ol. Ezech. 36, 31; (žena) omrzne bohu ŠtítOp. 99; co jest lidem mrzutějšieho nežli člověk mrtvý HusE. 3, 136; – tobě slušie chvála ŽWittb. 64, 2; což jemu slušie k spasení HusE. 2, 209; který úřad příslušie takovému pastýři t. 2, 166; co ne jednomu, ale mnohým přísluší Vel. Jg.; to jest, králi, tobě slušno NRada 180; aniž zákon jest příslušnější křesťanu na světě, než pro Krista trpěti HusE. 1, 185; – to ť tobě předobře stojí (= sluší) NRada; – juž ti nechcem hověti DalHr. 3; hovějž [384]číslo strany tiskulépe svému pánu Mast. 105: hověj pilně hosti tomu NRada 1896; synové mají pokorně otcóm i materám hověti HusE. 1, 143; tomu já shoviem Kat. 46; hospodin nemohl všem lidem shověti Krist. 58ᵃ; pohověj mi, vše ť rád zaplaci Štít. uč. 35ᵃ; poshověj mi Br. 45ᵃ; – slunce všemu statčuje Did. 113 Bartoš; – Bessus hi ten, jenž jʼmu jest postaten AlxBM. 2ᵇ; jsa svým liudem postaten Jid. 18; – (já podkoní) všem žákóm mohu býti pyšen Podk. v. 362.

Jindy tu bývají vazby jiné. Na př.: přirovnán jest k skotu ŽWittb. 48, 13; cierkev přirovnává sě k vinnici HusE. 3, 14; že (syn) jest s otcem rovný v moci t. 2, 52; kto jest rovně tvój ŽKlem. 88, 9; (zvieřě) rovniem svým protiví sě ŠtítV. 159; – podobá se k tomu Dobr. Jg.; k světu připodobnati Štít. ř. 225ᵃ; což jest podobno k čemu Jid. 41; to j’ podobno k divu svD. 2; k Ježíšovi podoben ML. 110ᵃ; podoben buď, zmilelý mój, k srně a k kolúchovi jeleniemu HusE. 3, 34; podobenstvie člověka k bohu t. 1, 377; činy k spasení hodné Štít. ř. 228ᵃ; hodný oděvec k práci HusE. 2, 346; ovoce k jiedlu nehodné t. 2, 414; hoden k něčemu Us. Jg.; kněz zlý k ničemuž sě nehodí HusE. 1, 369; (pamět) sě velmě hodí k výstrazě od hřiecha t. 2, 110; – všecko mě mrzalo Modl. 109ᵇ; mrzala jej jeho slepota Štít. ř. 119ᵇ; by nás mrzala ŠtítOp. 2; Saule, co mě mrzíš (ošklivíš se) Mand. 41ᵇ; všicku kirmiu vzm(i)rzala jest duše ŽWittb. 106, 18; – ta ť (mast) k milosti slušie Mast. 165; jinak by (meč) k tobě neslušal HusE. 1, 177; věci, jenž k boží chvále slušejí t. 1, 121; ješto příslušie k svatbě Štít. ř. 50ᵇ; příslušie trój úřad k pastýři HusE. 2, 166; příslušný k něčemu Jg.; což na ň slušie Štít. ř. 9ᵃ; stvořiti, co na samého boha slušie HusE. 1, 14; příslušný na něco Jg.

2. Dativ vyslovuje cíl, jenž je při výrazích povinnosti a viny.

Na př.: páni dlužni jsú svým poddaným, aby je učinili HusE. 1, 213, kto mu dlužen byl Har. Jg. a Us. nč.; jsem vinen tobě Br. Jg., jako bych já tomu všemu vinna byla HolŠternb. 27, ač chceš nebýti vinen ciesaři HusE. 1, 181, bratr, jemuž jsem vinen t. 2, 287, ač jemu z práva nejsi vinen t. 1, 107, (Kain) nedav se vinen bohu chodil po púštiech Solf. Výb. 2, 489; dluh, jímž nám někdo povinen Vel. Jg., nebudeš povinen světskému kniežeti HusE. 1, 181, povinen komu Us. nč.; trój lid… sě bohu viní Hrad. 98ᵃ; nad ním (člověk nad člověkem) se nemstí ani sě miení mstíti, ač mu jest zavinil HusE. 1, 334, že (ty) zavině svému bližniemu ješťe sě na ň hněváš t. 1, 339, pak-li sme co zavinili komu, ale abychom odčinili t. 2, 289; budu vám práv Pror. 49ᵃ; křiv sám sobě jest, kdo se dluhy zasypá Kom. Kott.

Někdy tu bývá dat. s předložkou proti; zavinil-li (kto) co proti bližniemu HusE. 2, 151, jenž jsú proti ní (Marii) vinni t. 2, 162, většie jest vina proti bohu než proti člověku t.

[385]číslo strany tisku3. Dativ znamenává cil, který je při příčině. Bývá při výrazích radování, těšení a smíchu.

Na př.: (já) bych velmi rád tomu, by… Hrad. 111ᵇ, nerad tomu sv. Prokop bieše t. 2ᵇ, kdo nic nového nevídal, ten i starému rád ČMudr. 283, jsúci tomu velmi ráda Kat. 14, sú rádi hosťom, budú vám rádi BartD. 1, 182, zastřelił sem korotvu, téj sem býł radši jak zajícovi t.; (lev) počě po klášteru běhaje každému bratru sě radovali Pass. BartDat. 7, příštiú sě jejie radujě (part.) Hrad. 65ᵇ, všech svatých dobrým skutkóm sě radujte HusE. 3, 58, zda-li sem radoval sě spasení Ol. Job 31, 29, lidé se radují létu a včelky květu ČMudr. 450, (matka) bieše syna nalezla, jemužto sě obradovala Pass. 290, (král) sě obradoval příští jich Ol. 1. Mach. 11, 14; každý slovu tomu vesel i radosten býti má Baw. 132; již sě těšie zlému mému ŽWittb. 34, 26, tomu ť sě mé srdce těší Hod. 83ᵇ, těšiece sě zvukóm varhanným Alb. 29ᵇ, ledačemus daremně se těšili Lab. 77, netěšte se chlapci mému marijánku Suš. 734; aby sě tomu okojil NRada 903, zda by sě židé tomu okojili Hod. 43ᵃ, Krist. 98ᵇ, ML. 114ᵃ, mému sě snu okojte AlxV. 1331, já sě tvý milosti koji Hod. 87ᵃ, (lidé) sě sledu (t. j. věci stvořené) okojiec k stvoření svú milostí velnú Štít. uč. 70ᵇ, Saul okojil sě řěči Jonathanově Ol. 1. Reg. 19, 6, těmto daróm okojiece sě Hug. 348; jemu sě budú smieti ŽWittb. 51, 8, všicci smieli sú sě mně t. 21, 8, smějíce sě svým skutkóm HusE. 1, 272, počechu sě druh druhu smieti DalJ. 5, kak by sě tomu nezasmál Pass. 51, čáróm sě posmáv t. 351, jemu sě posmievali Štít. uč. 15ᵃ, jenž posměje sě jim ŽWittb. 2, 4, tak svéj chudobě sě nasmiesta DalJ. 76, svéj hospodě sě nasmievše DalHr. 3.

Jindy tu bývá gen. nebo instr. nebo pád předložkový. Na př.: i žádného neposmievaj Vít. 60ᵃ, neníe-li boha milého posmievanie HusE. 1, 300; posmievajúce sě synem tvým Ans. 4; jenž sě směje z hřiechu HusE. 1, 272, radujme sě z povýšenie t. 2, 364, (církev) radující sě z viděnie pána boha svého t. 3, 78; neroď sě těšiti v tom ŽKlem. 36, 7; radovati sě budem v tobě HusE. 3, 12, v tom sě radovati t. 2, 333; (Kristus) radoval sě jest jako obr k běhu cesty HusE. 3, 42, radují sě k zvuku varhan t. 2, 311; láska neraduje sě nad zlostí t. 1, 163, nad nímž sě andělé radují t. 2, 266.

4. Dativ znamená cil, který jest při účelu.

Na př.: (Jáchym) pojal sobě ženě hpannu LMar. 16; chci ji mieti sobě ženě Dor. (ČČMus. 1859, 23); doňedž nepoložiu nepřátel tvých podnožiú nohám tvým scabellum ŽKlem. 109, 1; dav sobě s ním rok hádaní (k disputaci) Pass. 293; čtvrtý groš brali zámaznému Štít. uč. 86ᵇ; na dielo korábóm in fabricam navium Ol. 2. Mach 4, 28; (apoštol) rozkáza, svému rovu dól vytieti ApŠ. 26; Jojada učini pokladnici penězóm [386]číslo strany tiskuComest. 167ᵇ; byly sú komory, jedna lajnóm t. 18ᵃ; jemu sv. Jakub svú huolku znamení dal Pass. 352; kněz Přemysl Margaretu pojě, po niej věně (či u věně?) Rakúsy objě DalC. 89; čemu mi jest tato čest? Hrad. 3ᵃ, čemu ty dieš, co žádáš, ženo? t. 41ᵇ, hlédaj, čemu jest taká skúpost DalC. 33, čemu mi jsú hrdá rúcha, čemu svá vóle? Štít. uč. 154ᵇ; čemu tvá mysl tak odjata Jid. 136. čemu prosíš a svú prosbu ke mně vznosíš Kat. 44, čemu sʼ přivedl tohoto mníška? Růž. 2, čemu tak pláč činíš cur Otc. 260ᵇ, čemu postíme sě quare Koř. Mat. 9, 14, čem je to? BartD. 1, 182, čemu sʼ tam něšeł? t. 171 (laš.), něbudě dněs pršeť, čemu je tak čerstvo t. (těž); ja to temu vim. že… t. 1, 176 (laš.).

Jindy tu bývá instr. nebo pád předložkový: máteř pojem sobě ženú (psáno senu) Jid. 105: mój syn tě k choti přijal Kat. 1058; ihned ju sobě za knieňu pojě DalH. 41, bych toho za chot pojala Kat. 18, Libušě jej za muž pojě DalC. 7.

Sem hledí dativ účelový při infinitivě vzniklý attrakcí. Na př.: kúpichu pole pútníkóm hřésti Hrad. 88ᵇ; silen sem byl zlým skutkóm ploditi Alb. 94ᵇ; biskup poručil (v kostelích) slúpy učiniti almužně klásti Pulk. 157ᵃ; vzat pytel penězóm klásti BrigF. kap. 6; tuto snaž sě, takým skutkóm činiti ROlB. 72ᵇ: saditi štěpóm a plániem není lepšího (dne) než ke všem svatým TřebA. 133ᵃ (Feif. LL. 629), (Roboam) uděla stodoly chovati oleji a vínu horrea olei et vini Ol. 2. Par. 11, 11; šestý měsiec užitečný jest jastřábóm lapati neb krahujcóm LékB. 39ᵃ, devátýnástý (měsiec) všem věcem činiti jest užitečno t. 40ᵃ.

Účel je tu vysloven infinitivem, jenž má při sobě svůj předmět; na př.: jsem silen ploditi zlé skutky =… k tomu účelu, abych plodil zlé skutky. Za to však bývá attrakce, t. j. předmět vstoupí do dat.: ploditi zlým skutkóm.

5. Dativ vyslovuje cíl, jenž je při ději s věcí příslušnou.

Ten bývá:

a) často při dějích na údech a částech těla něčích.

Na př.: sv. Petr Malchovi ucho utě Krist. 95ᵇ, ML. 110ᵃ; (Boleslav) utě ucho sv. Václavovi DalH. 30; hlavy jima stenše těla v řěku uvrhli Pass. 377; jima oběma hlavu stěchu tamt. 353; vypade meč z ruky Boleslavovi DalJ. 30; tehda jiej (Margaretě) káza Olibrius rucě svázavše… dolóv ju spúščěti Pass. 320; až jemu srdečko usědáše Hrad. 91ᵃ; otec chvátil sě jemu hrdla Krist. 66ᵇ; panna sě mu hrdla chváti TandZ. 178ᵃ; (Jesef) chváti sě jemu (Jakubovi) hrdla Ol. Gen. 46, 29; črt črtu oka nevykline HusE. 1, 246; lúpežníci chudých jsú, ktož almužny jim berú t. 1, 476; darovanému koni na zuby nehleď Přísl.; dívati se někomu do očí Us.; seděti někomu na klíně Us.; hlava mu holí (v. hlava ho bolí) Us.

b) při ději na majetku něčím.

[387]číslo strany tiskuNa př.: lidé nám chodí po louce Us. nč.; shořel mu dům Us.; ublížiti někomu na cti Us.; nemůže mu přijíti na jméno Us.; nemoh (non potui) mu jmene zvěděti AlxV. 897; súsěd súsědu ukradl krávu Hrad.

c) ve výrazích učiniti někomu životu, hrdlu něco atp.

Na př.: kéž jemu jest učinil životu co zlého Hrad. 86ᵃ; jáz jemu také životu nechci nic učiniti t.; až sem musil slíbiti a j’mu životu nic nečiniti DalJ. 108; přísahami, že jemu hrdlu nic nebude Háj. 446ᵃ; sliboval, že jim nic hrdlu býti nemá t. 456ᵇ; by jemu hrdlu nic nečinili t. 455ᵇ;… se přimlúvali, aby byl vězením potrestán a hrdlu aby jemu nic nebylo t. 472ᵃ; jemu ta kletba duši nic neškodí HusE. 2, 206; štír, umořil-li by člověka, nic by jemu duši neuškodil t. 3, 199; co plátno člověku, získá-li vešken svět, a své duši škodu vezme t. 3, 167; co je ti prstu BartD. 1, 182; noze mu nic néni, hłavě nic nemá t., co tomu psu máte? t., ublížił si cosi noze t.

5. Dativ vyslovuje cíl, jenž jest při zřeteli.

Na př.: hladovému (je) vždy poledne ČMudr. 188; nemocnému vše hořko t. 229; ovoce krásné zraku ŠtítV. 225; Lazar čtyřdný (t. j. čtyři dni mrtvý, quadriduanus) Kristovi spal HusPost. 163ᵇ; což lidem vysoké jest, ohavnost jest před bohem HusE. 1, 243; kto sobě zlý jest, kterak jinému jest dobrý t. 1, 120; když diábel vie o kom, že jest jemu ostr t. 1, 261; tomuto opilstvím, co onomu lékařstvím bylo Har. Z. 100; táž píšťala jedněm sladce, druhým trpce zní Lab. 76; muséł se mu schovat (= byl slabší) BartD. 1, 264; –

ves nám po pravé ruce ležela Har. 1, 195; ostrov nám ležel po levé straně Pref. 153 a tak často; –

kabát je mi veliký Us.; práce nějaká jest mi lehká, těžká, nemožná Us.; jdeš mi rychle Us.; bydlíš mi daleko Us.; –

budú-li (Němci) nem (Čechům) silni, kudy chcemy ujěti? DalC. 44, tento lid silen jest nám Comest. 53ᵃ, nepřátelóm budeš silen NRada 468 a 1494, uzřěv Michas, že jemu (synové israelští) silni biechu Ol. Súdc. 18, 26; aby on jim (král pánům) mocen nebyl Pulk. 156ᵇ; loviště i zvěři i rybám velmi dobrá Pulk. 53ᵇ.

6. Dativ vyslovuje cíl. jenž jest při prospěchu, t. j. vyjadřuje cíl, k němuž děj se táhne přinášeje mu prospěch nebo neprospěch.

a) Dativ prospěchový bývá v případech všěm sě jest urodil Kristus atp. Na př.: nechtěj i vrahu téj škodě Hrad. 104ᵃ; (svodnicě) božie ščěpy vytrhují a diáblóm jě přesazují t. 101ᵃ; všěm se jest urodil Kristus Pass. 601; všěm na vše dobré vzplozen Hrad. 55ᵃ; boju sě zemi zlého DalC. 8; on sirotku na súdu nesedieše t. 95; Anson ssěde jemu (t. Dariovi, jenž v boji koně svého ztratil) s koně svého AlxV. 1787; ty kto jsi, jenž súdíš sluhu cizieho, jenž svému pánu stojí neb padne Kruml. 241ᵇ; [388]číslo strany tisku(matky) svým dětem od boha prosie dústojenstvie HusE. 2, 191; tehdy věrným blízko jest královstvie nebeské HusE. 2, 12; tudy vám se přiblíží královstvie nebeské t. 3, 300, vida, ano bratru spiciemu zahynutie sě blíží t. 1, 145; kdež mu plénky vezmeme Suš. 29.

Dále v případech jmieti sobě, sdieti sobě, stýskati sobě atp., býti sobě, kde význam prospěchový je mnohdy velmi oslaben, takže dativ tento může dobře i vynechán býti.

Na př.: ta knieni sobě jmě Božena jmieše DalH. 41; dievka Maria jmě sobě jmieše Hrad. 61ᵃ; Simeon starý kmet, jmajě sobě již mnoho let t. 69ᵇ; budeš Jana mne miesto sobě za syna jmieti t. 91ᵇ; co s’ uhonil, jměj sobě t. 130ᵇ; jiná zbrojě, jěž sobě nejměla čísla AlxH. 1ᵇ; Margareta sobě dosti let mějieše DalC. 91; sedmdesát let a dvě sobě jmějieše Vít. 35ᵃ; lichevník chce mieti sobě požitek HusE. 1, 216; měj na srdci vážně sobě, že… NRada 310; co je nám sobě sdieti Mast. 240; nevěda, co sdieti sobě AlxV. 153; nevědě, sobě co sdieti Hrad. 53ᵇ; co sobě zdíti mám Hád. 4ᵃ; bude-li sobě v tom pěkně a čerstvě činiti Lobk. 172ᵇ; pro ňež sobě tak velmi stesk (steskl jsem) AlxV. 884; proroci sobě stešťechu Pass. 172; tak sobě zateskl Hod. 37ᵃ; (on) zateskl sobě Ol. 1. Mach. 4, 27; čstný kmet sobě stýščě AlxBM. 7, 21; co sobě stýskáš Hrad. 108ᵇ; tak sobě stýskal jest sv. Pavel HusE. 3, 120; styskováše sobě srdce mé ŽWittb. 60, 3; divně sobě hořekují Har. 1, 283; sv. Petr na srdci sobě sžěliv i zaplaka Pass. 289; die čtenie, že sú sobě báli (fabulari) na cestě HusE. 2, 143; ti druhé (po druhé) sobě křižují syna božieho t. 2, 416; šel jsem lesem, zpíval sem sobě Erb.; Turek sobě naříče Suš. 145; mluv si a říkej si, co chceš Us.; mysli si, pomysli si… Us. nč.; jen sobě opatrně počínej Lab. 83; vedl sobě pansky Har. 2, 45; (mládček) jako za nic sobě nenesl muk Ol. 2. Mach. 7, 12; co si počnu Us. nč.; pájdu sobě k hoře mirry HusE. 3, 48; kráčí sobě pyšným krokem Lab. 120; stáli sobě neb chodili t. 128; súsedovo děvče pěkně sobě chodí Suš. 95; krkavci sobě lítají, holubi v léčkách váznou ČMudr. 147; jdi si, sedni si, lehni si Us. nč.; vizte, čie je toto dievka, sobě-li volna jest čili komu poddána Pass. 319; byl svoboden sobě král Let. Bartoš; debech bela sobě paní Suš. 253; sem hledí nč. buďsi Us. a stč. čsosʼ bud = čso si buď: i trží člověka v mysli cos buď zlého neb marného ŠtítMus. 54ᵃ, (řemeslníci) světlo zaslonie, aby sě lepšie zdálo cos buď t. 47ᵃ, cos buď činiec i jiného ŠtítOp. 99ᵃ, s tolik jest cos buď šlechetné, jelikož jest spravedlivé t. 82ᵃ atp.; hledá sobě pokojě Hrad. 118ᵃ; pták, jenž sobě nedojme viery AlxV. 872; vezmi to sukénce sobě Hrad. 113ᵃ; přijmi jinú mysl sobě NRada 566; nalezši tu chytrost sobě Hrad. 103ᵇ; (sv. Prokop) bičík malý sobě učini a jide do jěskyně t. 12ᵃ; ktož pozná přietele sobě, an jej beze lsti miluje NRada 200.

[389]číslo strany tiskub) Dativ, jenž vyslovuje cil, k němuž se děj táhne v neprospěch jeho, bývá při slovesích otjieti, vzieti, utéci atp.

Na př.: chtě Ježiúšě židóm otjieti Hrad. 81ᵇ; ktož chutně neotme se tomu (žádosti tělesné), tiem sě nesnáze vydře tomu ŠtítV. 11; ujíti ruce jeho nemožno jest Lab. 119; letům ani cvalem neutečeš ČMudr. 307; ona vytrže kostky jemu (žena mužovi) Hrad. 126ᵃ; vzíti, bráti, ustoupiti, ujeti, uskočiti, vyhnouti se, vymknouti se komu Us.

Jindy tu bývá gen. odluky; viz § 257 č. 1.

c) K dativu prospěchovému náleží dativ ethický nebo daliv sdílnosti, při němž nelze pomýšleti na reálný prospěch. Bývá jen při osobě první a druhé a v enklitické podobě.

Na př.: (sv. Prokop) byl tvého otcě zpovědníkem a jest ti muž svatých činóv Hrad. 14ᵇ; jsem ti dvorný holomek Mast. 7; tato ti jest, mistře, mast z Babylonie t. 153; pane milý, kak sě máš? kak mi nevesele vzhledáš Hrad. 141ᵇ; kak mi, matko, býti tomu? t. 105ᵇ; tu ť (mast) mi všickni nejlépe chvále Mast. 162; ty mi pěkně vypadáš Us., nechoď mi nikam Us., to vám bylo v kostele lidí Us.

Dativ ti klesl v enklitické -ť, -ťě: na př.: razu ť, beř sě preč, biednice, neb ť v ten čas ošiji líce Hrad. 126ᵃ; věrný ť jest bóh, nemóž ť sebe zapřieti HusE. 2, 49; vstal ť jest, nenie ť teď t. 2, 133; aj kterak tě Marta řádně odpověděla t. 1, 10; věrně, Janúšku, drahný tě byl Kristus poklad poručil t. 1, 151.

269. 1. Dativ vyslovuje cíl, jenž jest při ději bezpodmětém.

Ten bývá:

a) ve výrazích jest mi třěba, běda, jest mi potřěbno, jest mi do veselé, jest mi blazě atp. Na př.: buď žěl toho hospodinu Hrad. 144ᵃ, žěl mi toho Modl. 6ᵇ, jest mi žel toho Us.; jakož mu (králi) třěba bieše AlxV. 93, protož třeba jest knězi, aby živ byl svatě HusE. 1, 32, potřebie jest veliké věrným křesťanóm, aby… tamt. 3, 279, co vem třěba Mast. 320, ten ť jest chud, komuž jest třěba Štít. uč. 141ᵇ, jimž jest toho potřeba t. 140ᵃ, je mi toho třeba, potřeba Us.; neb jim toho bieše píle Vít. 13ᵃ, by jie (Světoplozi, panně) k tomu velmi píle t. 1ᵇ; jest mi hanba Us.; jest mi, bylo mi zima Us.; jest mi padesát let, nebylo mu ještě dvě léta Us.; šeptuom (při soudě) žádného miesta nenie VšehK. 43ᵃ; tomu již pamětnikuo nenie t. 291ᵇ; ty tři věci jsú tak člověku potřebny k věčnému životu HusE. 1, 1; běda mně tebe, synu můj Pass. 307, běda mně synáčka mého Hrad. 53ᵃ, běda lišcě hubenici t. 130ᵃ; hoře mně heu mihi Túl. 30ᵇ; avech nám otcě takého Hrad. 21ᵇ; ach mně přěneščastnéj ženě Hrad. 38ᵇ; jí (ženě) bě ne do veselé Jid. 152; již jim nebude do spánie Hrad. 141ᵇ; že ť mu nebieše do smiechu t. 141ᵇ, nebude (tobě) do smiecha Vít. 33ᵇ; co nám do toho Hrad. 88ᵃ; blazě j’mu jest [390]číslo strany tiskut. 117ᵃ, blaze bude jemu Kat. 8, blaze jemu, bude-li pro pravdu trpěli HusE. 1, 432; dobrému všude dobře ČMudr. 29; jak je ti? Us.; buď tomu jak buď Us.

b) ve výrazích jest mi činiti, umřieti, jatu býti atp., které vyslovují možnost, povinnost, nutnost. Na př.: prázdnu jim dívkám nebýti Túl. 24ᵃ; když bieše Ježíšěvi jatu býti Hrad. 75ᵃ; že jest synu člověčiemu jatu býti t. 74ᵃ; kak mi jest býti tomu t. 105ᵇ; kda jest tomu býti, jakž bych já svój kóň okročil AlxV. 169; tehdy jest bohu učščenu býti Alb. 63ᵇ; jest jemu viece snažnu býti t.; Vlastislav mně, by skončeniú takému bylo býti DalC. 18[17] Viz poznámku k § 270 č. 1 d. Tr.); viec mi vás zde jest neviděti DalH. 30; co je nám sobě sdieti Mast. 240; rač něm zjěviti, zač něm jest tuto mast jmieti Mast. 356; lidem jest věděti aby… Hrad. 138ᵃ; mně ť jest s tohoto světa sníti t. 19ᵃ; že jim bieše z mrtvých vstáti t. 92ᵇ; viete-li, že jest třetí den židovským hodóm příti t. 74ᵃ; kde jemu bude siesli t. 75ᵇ; tomu ť jest státi t. 75ᵃ; což sem kázal napsati, tomu ť jest tak ostati t. 90ᵃ; tomu ť jest pokoru mieti t. 78ᵃ; (Maria) co jiej sdieti, nevědieše t. 29ᵇ; kněžie pastýři netreskcí, hyběti jim HusE. 1, 369, ale hyběť bude tomu člověku HusPost. 87ᵃ, hyběť bude jim v súdný den HusE. 1, 256 (infin. hyběti sklesl v interjekci).

c) ve výrazích stalo mi sě, stýskalo mi sě atp. Na př.: vzchotě sě jemu ovocě Jid. 78, mně sě na ten trh nechce Hrad. 124ᵇ; velmi sě jemu křesťanské viery zžádalo Pass. Bartoš; toho sě jiej zželi vepu Kat. 68, zželelo se matce milých dítek Erb.; tu sě stešče čeledi jeho DalStrah. 2, tu sě čertu stešče Podk. 949, stýská se mi Us., proto sě stesklo patriarchovi Mart. 38ᵇ; právě sě jim (Vršovicům) jako žabám stalo DalJ. 55; nevšechněm se toho dostává Lab. 49; komu se nelení, tomu se zelení ČMudr. 132; dobře se mi spalo, sedělo…, těžko se mi pracuje, chodí… Us.

d) ve výrazích událo mi sě jěti, chce mi sě píti atp. Na př.: v ty mi sě lesy jěti žádá Hrad. 5ᵇ; vzechce mu sě jiesti Pror. Isa. 9, 20, ani jiesti ani píti jim se zechce Troj. 224ᵇ, nevzchoce sě jemu píti Krist. 52ᵇ, potom sě jemu vzchotě jiesti Mat. 46, když se jim vzchůce píti Mill. 44ᵃ, chce se mi píti… Us.; událo sě tady jednomu pánu jěti Pass. 319, to mi sě událo jednú řéci zákonníkóm HusE. 1, 425, měsiecin sě uda vznítí AlxBM. 277.

e) ve výrazích jiných. Na př.: tři čiesti jemu ho (pekaři těsta) přibude Hrad. 135ᵇ; života j’mu (nemocnému) sě ukrácie t. 143ᵃ; ubylo mi, ubylo mi starosti Us.; šlo, běželo mi o život Us.; záleží mi na něčem Us.; jde mi na třicátý rok Us.

[391]číslo strany tisku2. Dativ vyslovuje cil, jenž je při slovese býti.

To bývá:

a) ve rčeních jest mi dvadcěti let atp. Na př.: neb mi ješťe nenie padesáti let HusE. 3, 254; (bible stará,) ješto jie bylo tři sta let a několik a dvadceti t. 3, 260; je mi dvacet let Us.

b) ve výrazích nebuď tobě chyba, jsem tobě potřěben atp. Na př.: o tom žádnému nebuď chyba, že bóh vždy Mariji uslyší Kruml. 90ᵃ; služebník jest potřeben domu tvému Lomn. Jg.

c) ve výrazích někto mi jest něčso, něčím. Na př.: komu bóh břicho jest HusE. 1, 66; neposlúchá-li obce, buď tobě jako pekelník, pohan neb zjevný hřiešník t. 1, 146; on bude mi synem a já jemu otcem t. 1, 174; noc jest děju všemu mátě, jakžto zisku tako strátě AlxBM. 5, 16; prázdnost jest máti hřiechóm a macecha šlechetnostem ŠtítV. 22; (pohnaný) jsa sám těm dědinám hospodář Rožmb. 99; starý vlk psům zábava ČMudr. 308.

d) ve výrazích jest mi (jmě) Jan atp. Na př.: téj (matce) jmě bylo Agnes Pass. (Výb. 1, 1149); jedné jmě bylo Agatha a druhé Chiona Pass. 75; jeden, jemuž jméno Kleofas (t. bylo), vece HusE. 2, 139; jemuž jméno Jan bieše t. 2, 195; – jednomu bieše Dyzmas Vít. 54ᵇ; bylo mu Martinek Suš. 224; jak je Vám? (= jak se jmenujete?), było mu Francek, na křtu dali chłapcovi Jozef BartD. 1, 182; švec měl dvou chlapců, jednomu bylo Jozef a druhému Jan Kulda 1, 119; třetí byl najhlupší a bylo mu Jan t. 1, 128; (vdova) měla dvě dcery, té jedné bylo Františka a té druhé Tonička t. 2, 19.

e) ve výrazích jest mi něco (při nemocech). Na př.: jest mi něco, co je ti?, nic mi není Us.

f) ve výrazích jest mi něčso = habeo. Na př.: nenie mi mysl taká Jid. 172; (Medates) jmieše vnuku jejie (králové), pro ňiuž mu by ta nadějě AlxM. 2, 13 (v. 32); budu nám zde plni stoli Dal. 2; radost jest andělóm i všem blahoslaveným dušém Pass. 947 (Bartoš); ani mně ani tobě tento mlýn bude t. 883 (tamt.); radost jest andělóm i všem blahoslaveným, když… Pass. 883 (tamt.); chci vem něčso dobrého řéci, z ňehož bude všěm radost a pohanóm v srdci žalost AlxV. 1064 sl.; bude konec tvým řěčem DalH. 30; kokot nemuož kokrhaci, nebo mu je cipet quia patitur pituitam BohDial. 339; jež rodina králi biechu AlxV. 1233; (Darius) hnu sě, kadyž mu upřiemá cěsta proti nepřátelóm jíti (t. byla) AlxH. 1, 26; všemu konec kromě závisti ČMudr. 108; není ještě všem dním večer t. 195; každé věci svůj způsob t. 219; i zpěvu čas i modlitbě svá chvíle t. 261; není tomu konce Us.; néni tom’ konca kraja BartD. 1, 182.

270. Dativ při infinitivě.

1. Dativ při inſinitivě vyslovuje to, co nominativ při slovese finitním. Při slovese finitním vyjadřuje se nominativem dílem podmět, na př.: [392]číslo strany tiskubratřie bydlé ve spolcě, dílem doplněk, na př.: bratr jest nemocen. Při infinitivě pak jest za to dativ i pro podmět, na př.: jest dobré, bydliti bratří ve spolcě, i pro doplněk, na př.: jest zlé, svých úst nebyti mocnu, a často pro obojí, na př.: právo jest, póvodu (podm.) vypřisieci samému (doplněk).

Vazba tato nazývá se vazba dativu s infinitivem.

2. Dativ při infinitivě bývá:

a) po slovesích kázati, veleti, ustaviti. Na př.: kaž oleji tuto státi Hrad. 117ᵃ (= poruč, aby olej tuto stál, nikoli: poruč oleji, aby…); Stanimír káza sě všěm Němcóm sníti DalJ. 72; ciesař káza sě j’mu koronovati DalJ. 78; (naháči) kázachu božiej službě přěstati DalC. 90; kněz sebe miesto káza v zemi Božejovi a Mutyni býli DalJ. 56; kaž z svého ščedru býti Hrad.; (Alexander) káza vojem vstáti AlxV. 703; kázal kola učiniti, ostrým břitvám na nich býti KatBrn. 8; téj hlavě kaž z mirtvých vstáti JiřBrn. 351; (komorník) káza vozu postáti Koř. Skutk. 8, 38; Filip… káza státi vozu iussit stare currum EvOl. 137ᵇ (Skutk. 8, 38); (Ježíš) suchéj rybě káza živéj býti DětJež. 2ᵃ; proč velí veselu býti HusE. 1, 350; velí kypru býti k slyšení a léni k mluvení Lit. Jac. 1 (obs.); (biskup) dva korcě ustavi dávati oráči každému (= aby každý oráč dával) DalJ. 45.

b) po slovese dáti. Na př.: nedajmež jʼmu živu býti AlxH. 10, 38; té (sěči) mi dajte býti účastnu AlxB. 1, 14; (mužie) nedachu velikému zlému býti DalJ. 8; (mužie) dachu z mála vojsku býti t.; bóh snad dá jim (tvým rodičóm) býti obmeškánu ŠtítV. 35; dal jim své blaženosti účastnu býti t. 321; dal i člověku pohřešilému účastnu býti své dobroty t.; kdož by jiným dal býti obmeškánu t. 35; nevšem je dáno ve všem býti rozumnu t. 220; (sedlka) mně všdy prázdnu jíti nedá Podk. 950; rozum nedá starému dětinnu býti Šach. 301ᵇ; nedaj mi buoh živu býti HusE. 1, 94.

c) po slovesích jiných. Na př.: Jeremiáš brání pyšnu býti HusE. 3, 248; dievcě poroditi bez mužského dostúpenie vyniká nade vše práva přirozeného běhu ML. 66ᵇ, ROl. 138ᵇ; jáz nevědě, kak samému próvod pěti Vít. 35ᵇ; chtieti opatrnu býti neb bláznivu, všech lúpežníkóv ukrutnost přesáhá HusE. 2, 222; nedomnievajte sě, tomuto divnému a duostojnému znamení býti toliko pro tohoto ROlC. 251ᵃ; snažnu býti lépe mi sě líbí než… Štít. uč. 97ᵃ; na ty (juristy) sě slušie vzeptati popravciem t. 93ᵃ; slušie toho každému pilnu býti ŠtítV. 110; neslušie člověku prázdnu býti t. 127; slušie ť při tom opatrnu býti t. 52; v tom ť by slušalo, (člověku) skrovniti sobě, strach boží nad sebú majíci t. 116; aniž všem (vdovám) slušie bývati saměm, donidž jsú mlády Štít. uč. 50ᵃ; neslušie mně pěši jíti Pass. 538; (králóm) neslušie býti zlým ani odpolu dobrým Comest. 139ᵃ.

d) po slovese býti (jest). Na př.: živu býti jest ŽGloss. Ezech. 10; ač tak živu býti jest ŽWittb. t.: čemu mi býti živu déle Vít. 56ᵇ; by mi [393]číslo strany tiskubylo živě býti a toho hoře zbýti t. 34ᵇ; živu jemu býti nebieše DalC. 27; když vieš, že jest býti božiemu přikázaní poddánu, tehdy býti jest člověčiemu přikazování poslušnu ŠtítBud. 206; mně, by skončeniú takému bylo býti DalC. 18.[18] Tento doklad je uveden také v § 269 č. 1 b mezi příklady na výrazy jest mi činiti, které znamenají možnost, povinnost, nutnost. Tak podle Gebauerových materiálií. O případech typu jest mi činiti je tam poznámka: dat. mi » patří k jest, nikoli k infinitivu; v tom jest rozdíl od vazby dat. c. inf.!« Ponechávám onen doklad na obou místech, protože Gebauer měl snad na mysli možnost výkladu obojího. Tr.)

e) po slovese jest = znamená, rovná se, platí. Na př.: též jest, i samému mluviti křivdu, jako by jinému svědčil Štít. uč. 60ᵃ; co jest, na nohú státi zvěři ŠtítV. 152; druhý květ šlechetnosti (jest), do kostela neb kóru zákonníkóm choditi t. 168; netolik ť rozvázanie jest: viec chtieti ženy své prázdnu býti muži, aneb ženě muže, ale… t. 50; to ť jest, zemi ztratiti a z nie býti vylúčenu t. 151; třetí stupeň pokory jest, jsúc i velikým býti pokornu t. 217; duchem chudu býti jest, býti pokornu, nehrdu t. 282; druhá (chodba) jest utěšenu býti t. 245; jiné jest, býti duchu svatému v člověku, a jiné… HusE. 1, 23; protož mieti svatú věc jsúce v hřiechu vědomě jest, člověku shromážditi sobě súd věčného zatracenie t. 1, 102; hovadu shniti v hnisu jest, lidu v hnisu smilstvie život svój skonati t. 3, 199; co jest, metle z kořene Jesse vyjíti Hug. 318; co jest, skrze okna smrti vstúpiti t. 92.

f) po slovese jest + adjektivum, jest dobré, jest lépe, je zlé atpod. Na př.: jesti ť dobré muži z své mladosti jho nésti ŠtítV. 128, dobro j’ býti dvěma Štít. uč. 72ᵃ, dobré ť jest prázdnu býti kvasóv s neřádným knězem ŠtítV. 331, dobré by bylo muži nemieti ženy t. 51, kako jest dobré bydliti bratří ve spolcě ŽKlem. 132, 2; lépe jest jednoho člověka zahubiti, než všemu lidu v hoři býti Hrad. 74ᵇ, jest lépe doma bohu slúžiti, než životem jistu nebyti HusE. 3, 289, lépe by bylo jim viery nepřijímati, než přijmúce nevěrnu pánu bohu býti t. 2, 421, lépe ť jest tobě klécavu vníti v život věčný EvOl. 286ᵇ (Mark. 9, 44), lépe ť jest tobě vníti krhavu v královstvie boží t. 286ᵇ (Mark. 9, 46), lépe jest některým toho nemieti, nežli všem vóbec to ztratiti VšehK. 184ᵃ, lépe jest tobě do života vjíti kulhavému aneb bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do ohně věčného Br. 43ᵇ (Mat. 18, 8); jakež jest nesnadno býti tvrdému korábu bez hřebíkuov, takež jest nesnadno spasenu býti OtcA. 242ᵃ, snadno jest stienu přirostati Lit. 4. Reg. 20, 10, jest nesnadno a tvrdo tobě proti ostnu sě protiviti Pass. 126, (jest) nesnadno čístu býti Štít. ř. 87ᵃ, jest nesnadno býti prázdnu světských poskvrn ŠtítV. 8, bez ňeho (boha) tobě nenie snadné býti udatnému RO. 921; snáze ť jest zemi i nebi pominauti, nežli v zákoně jednomu titlíku zahynauti Br. Luk. 16, 17; nic těžšieho sem neshledal, než starému býti [394]číslo strany tiskuukrutnu Tkadl. 2, 60; kak jest hodné nám býti vyhojenu ŠtítV. 306, i jesti ť hodné dobrým umělu a rozumnu býti ŠtítV. 79, hodné ť jest (pro vdovu) nebývati samé rádu i v kostele Štít. uč. 50ᵃ; toto ť se mi zdá pilné věděti mladým, že… t. 78ᵃ, pilné ť jest té drahé oděvi pilnu býti ŠtítV. 170; zlé ť jest svých úst nebýti mocnu t. 66, zlo u porobě býti komu AlxV. 163, mohl by sě kněz domysliti, že sě udatnému s strašivým zlo raditi DalC. 28; nenie ť múdré veselu býti nevědúc ŠtítV. 52; nenie bezpečné lecikomus vniknúti v také poslušenstvie t. 222; jesti ť podobné sjeti se přátelóm k svatbě t. 46; v dobrém také potřebné jest opatrnu býti t. 52; jakož jest obyčejno ot horkosti ohnivé dřieví zhynúti Ol. Súdc. 15, 14 solent lina (rozuměno »ligna«); jest podobno jemu (příteli) mílu býti Štít. ř. 213ᵇ; jest slušné dáti almužnu a samomu něco utrpěti Štít. uč. 140ᵃ; i spravedlivé jest smiernu býti ŠtítV. 201; což móž bláznivějšieho býti, než zabiti sě samému HusE. 3, 140.

g) po slovese jest + nelzě. Na př. nelzě vám zde jmieti moci Hrad. 4ᵇ; když on (řezník) dobytčátko zmácie, nelzě ť sě j'mu popraviti t. 135ᵃ; třetiemu ť sě nelzě státi Vít. 35ᵇ; viec by bylo nelzě oráčiu chleba kupovati DalC. 5; nelze je prázdnu býti toho boje Štít. V. 146; že dřieve řečeno,… že nelzě býti přísaze od křesťana HusE. 1, 105; nelze beze krstu spasenu člověku býti t. 2, 237; nelzě i jednomu takému býti, by se jim (rekům) mohl protiviti Baw. 394; uzřevši (matka), že jí nelze dlúho živu býti, kázala… GestaBř. 84ᵃ.

h) po slovese jest + substantivum, jest zákon, právo, příčina atp. Na př.: neb jest zákon každéj paniej jmieti péči Alb. 10ᵇ, velmi viece zákon (t. jest) člověku bohu poslušnu býti t. 3ᵃ, proto zákon nám jemu rovně odplatiti t. 4ᵇ, také zákon sě střieci každému muži před všelikú ženú t. 10ᵇ, proto j’ zákon každému boha prosili t. 16ᵇ, (jest) zákon člověku poslušnu býti svému stvořiteli Kruml. 124ᵇ, krev jeho za tyto peniezě prodána…, proto nezákon jich jest i jednomu jmieti, proto povězte, kam jě chcemy dieti Hrad. 88ᵃ, i jednomu nezákon trpěti jako zloději Alb. 3ᵇ; právo bylo by, odpovědači odpřisieci sě Rožmb. 69, tehda právo, póvodu vypřisieci samému t. 147; berúc dani třeba opatrnu býti každému pánu, aby jej lakomstvo nepodtrhlo Štít. uč. 88ᵇ; třeba opatrnu býti věřícím HusE. 2, 386; v tom věku třeba pilnu býti jinochóm a děviciem t. 2, 64; potřebie jest opatrnu býti ŠtítV. 52; nenie ť malá věc, boha odlúčenu býti t. 101, to jest zvláštní věc, samému bohu hříchy snímati BokPostBrn. 214; nemalá jest múdrost, poznati samému sě Kruml. 258ᵃ; Kristus trpěl za ny, aby nám trpěti saměm ostavil příklad Štít. ř. 206ᵃ; aby vám byla příčina, saměm se dále domysliti Štít. uč. 137ᵃ; nenie malá lehkost, odsúzenu býti a křivu zuostati VšehK. 4ᵇ; veliká žalost jest, mateři bez syna býti, ale větčie žalost jest, choti bez milého býti [395]číslo strany tiskuKruml. 80ᵃ; ó radosti nad tu radost: netolik jedne tomu řádu nebeskému sě dívati, ale i samému býti v tom blahoslavenství ŠtítV. 109; božie spósobenie jest, mlazším starších poslúchati Štít. uč. 59ᵃ; ó nevýmluvná dobroto, bohu býti člověkem t. 106ᵃ; uhléřovi nenie hanba črnu býti ŠtítV. 75; o hanbo mrzká, takovému žebráku jíti na les (= za poustevníka) proto, aby… ŠtítPař. 114ᵃ; kaké ť jest hoře, býti odlúčenu tváři božie ŠtítV. 101; jest mrzký hřiech, lakotnu býti a obžernu t. 133; žádost, chtieti od hřiechu čistu býti t. 169; obyčej mají mnozí, s prvu vrúci býti, ale konci oblevie Hug. 188; jest těžké pohrzenie, stvořené pohrzeti svým stvořitelem ŠtítPař. 80ᵇ; móžete-li z té čieše píti, jiuž čas mně všiu vypiti DalC. 30; paní slúžiti a děvce panovati zajisté veliká ohavnost jest HusE. 3, 143.

3. Vazba dativu s infinitivem časem upadá.

a) Dativ sing. na -u je vlastně jen pro masc. a neutr., ale béře se i za fem. a za čísla ostatní. Shoda v rodě a čísle je tu zřídka. Znám jen toto: by mi (duši) bylo živě býti Vít. 34ᵃ; (Ježíš) suchéj slanéj rybě káza živéj býti DětJež. 2ᵃ; auvech, že ť mi (Marii) živě jest ostati! Plankt 169ᵇ; (přede dnem súdným jest) patnádsti dnóm býti trudným Pís. súd. 4.

b) Za adjektivum sklonění jmenného vstupuje složené; (Ježíš) suchéj slanéj rybě káza živéj býti DětJež. 2ᵃ; lépe jest, tobě do života vjíti kulhavému nebo bezrukému, než… Br. Mat. 18, 8 atp.

c) Za dativ vstupuje nominativ nebo instrumentál; na př.: žádáš živ býli HusE. 1, 43; slušie každému dobrým býti DalC. 74 atd.

d) Vazbě té nerozumí se. Doležal 81 míní, ve rčení »žádám milovánu býti« že milovánu jest místo milovánú t. j. osobú. Tomsa 185 to přejal a má podle toho aučastnu za instr.

271. Dativ, vyslovující to, co nominativ při slovese finitním, bývá dále:

1. při substantivu verbálním, skřipěnie zubóm, otpuščenie hřiechóm atpod. Na př.: znamenie zlého samému o sobě bytie Alb. 34ᵇ, požič nám času živu bytie ŽKlem. 140ᵇ; kdež jest skřipěnie zubóm ML. 20ᵃ, pláč a zubóm skřipěnie NRada 1590 a 2087; za by (bůh) popřál mně nebohu… věrné spovědi skrúšenie a všěm hřiechóm odpuščenie Hrad. 123ᵃ, mám mým hřiechóm odpuščenie Pass. 330, kromě kostela nenie hřiechóm odpušťenie Štít. uč. 128ᵇ, ktož vezme odpušťenie hřiechóm jiným t. 128ᵇ, v ňemž jest hřiechóm odpušťenie t. 17ᵃ, odpušťenie hřiechóm máme duchem svatým t., (člověk) móž mieti jim (hřiechóm) odpušťenie t., věři… hřiechóm odpušťenie ŠtítV. 184, křest na odpušťenie hřiechóm Štít. uč. 10ᵇ; jedna utrpenie sú odehnánie jedniem hřiechóm, druhá druhým ŠtítBud. 187; aby člověk měl očišťenie dopustilým (hřiechóm) Štít. uč. 121ᵇ, všecka taká protivenstvie jsú hřiechóm očišťenie a zaslúženie veliké chvály t. 137ᵃ, jest pak utrpenie užitečno k učišťení [396]číslo strany tiskuhřiechóm dopustílým ŠtítVyš. 16ᵃ; čekám vzkřiešenie mrtvým Štít. uč. 10ᵇ; o posílení šlechetnostem ŠtítBud. 187; daj bolestem polehčenie Vít. 31ᵃ; králíky, jimžto nenie zaklínanie Pass. 58ᵃ; neb jest to zdraví (sg. dat.) prodlenie NRada 1694; lepšiej věci na stvrzenie Hrad. 39ᵃ; všěm lidem na oblepšenie t. 93ᵇ; (kramář) krámec rozkladl ku prodávaní klenotóm Křiž. 305; kterýž (hrob) byl k pohřbení tělu panny Marie Háj. 475ᵇ; klín k drvuom štípaní KolB. 63ᵃ (1497).

2. při substantivech dějových jiných, pláč očima, skřehot zubóm atpod. Na př.: kdež jest pláč očima ML. 20ᵃ; tuť bude pláč a skřeht zubóm Štít. ř. 73ᵇ, tu bude pláč a skřehot zubóm Koř. Mat. 8, 12 a t. 13, 42, tam věčný pláč očima bude a skřehot zubóm HusE. 3, 149; nerovný boj jest málu proti mnohu PulkR. 151ᵇ: i jest nepřietel čistoty častý obyčej ženám s mužmi a mužóm s ženami Štít. uč. 45ᵃ, prvý ť jest nepřátel čistoty obláštní obyčej kromě lidí muži a ženě ŠtítOpat. 331ᵇ; (máš) vuoz k vozbě drvóm Lit. 2. Reg. 24, 22.

3. při participiu. Na př.: výše všech… živu jsúcích Comest. 273ᵇ; viděli smy veliký diel kacieřóv rozprášenu jsúce JeronMus. 36; byvše živu umřieti ť jest ŠtítV. 8 = ŠtítMus. 3ᵃ; ó radosti nad radostí… samému býti v tom blahoslavenství… a všech milost vidúc k sobě… a všem jsúc vzácnu ŠtítV. 109 = ŠtítMus. 52ᵇ; menšie zlé (jest), zlé slovo nejsúc vinnu, než i bez zlého slova vinnu býti Šach. 299ᵃ.

272. 1. Dativ při jménech

patří dílem k významu slov těch jednotlivých, na př. pomáhanie lidem, pomocný každému, srovn. pomoci, pomáhati komu, dílem k významu celé věty příslušné jako podmět nebo doplněk, na př.: nenie dobré, člověku býti samotnu, samomu o sobě bytie.

S té stránky byl dativ pozorován a uváděn ve výkladech předešlých.

2. Dativ při jménech bývá však také jindy.

a) Příklady pro dativ při substantivech:

hanba otcova jest synóm hanba Štít. uč. 55ᵇ; netbali ozdob tělóm svým ŠtítV. 119; učiň rozumem stráži ustóm svým t. 66; pro lepší jistotu té smlúvě prosil sem, aby ArchČ. 1, 192 (Bartoš); sv. Marina byla jediná dci svému otci Pass. 271; ten ť jest… jedinký syn své matce Kat. 28: nedostatkové, jimž jsem počtu, míry a konce žádného nespatřil Lab. 89 (Bartoš); až do tisíce človékóm Lit. 1. Mach. 2, 38; tu nalezli jedennadcět apostolóm, ani sě spolu sešli Krist. 109ᵃ; zamuťte sě věky věkóm ŽWittb. 82, 18 a tak často zde; na věky věkoma t. 36, 29, Hrad. 10ᵇ, ML. 20ᵇ a j.; pečivo na zpósob bochtám BartD. 2, 287 (zábř.); hen tom’ děvčati matka t. 1, 181.

b) Příklady pro dativ při adjektivech: buď dobrotivý svému lidu NRada 909; člověk… chudým velmi nemitostivý Pass. (Bartoš): uzří, [397]číslo strany tiskuže j’ každému míl a vzácen Štít. ř. 213ᵇ, nenie bohu vzácen Hrad. 3ᵃ; nepřátelóm budeš silen NRada 498 a 1494; nebuď sama sobě tak ukrutná Hrad. 57ᵃ.[19]V Gebauerových materiáliích jsou příklady na dativ u jmen seskupeny zvláště. Gebauer je chtěl původně také zvláště zpracovati. Časem od toho upustil a zařadil většinu dokladů do výkladu předešlých (zde v § 266–271). Poznamenal to výslovně a) o subst. verbálních a jiných jménech dějového významu, b) o případech typu služba modlám, kde je dativ závislý na významu jména. Zůstalo však mnoho dokladů jiných, které nenáležejí ani do a) ani do b). O některých je pak poznamenáno, že patři do těch nebo oněch výkladů předešlých. To všechno jsem provedl. O jiných však to poznamenáno není, ač by je bylo lze také zařaditi tam nebo nam. Protože je Gebauer prohlížel, když měnil původní disposice, a přece k nim nic nepoznamenal, uvádím je zvláště, zde v § 272. Jak je Gebauer vykládal, není mi jasno. Tr.)

3. V neobratném překládání z latiny vyskýtá se dativ absolutní za lat. ablativ absolutní.

Na př.: jemuž minujíciemu sě povědě Mojžíš quo transeunte coram eo dixit Ol. Ex. 34, 6; břichu nad(m)úciemu vzhni lóno utero tumescente putrescat femur t. Num. 5, 22; vcházejícím vám do města střetne ť vás člověk EvOl. 256ᵇ; (bude) v zemích tiščenie lidské… vadnúcím lidem pro strach arescentibus hominibus t. 207ᵃ (Luk. 21, 26); jědúcím jedenácte účenníkuom zjevil se jim EvSeitst. Mark. 16, 14.

V dativě bývá tu jen jméno, nikoli též participium; na př.: jdúce Ježíšovi jidechu po ňem dva slepá EvOl. 290ᵇ; spravujíce Pontskému Pilátu židovstvo učiňeno jest slovo procurante Pontio Pilato factum verbum t. Luk. 3, 1–2 t. 209ᵃ; ješče mluvíce Petru slova ta padl duch svatý na všecky adhuc loquente Petro t. 148ᵇ (Skutk. 10, 44); scházejíce sě vám vespolek již ť nenie božskéj večeřě jísti convenientibus vobis in unum jam non est… t. 131ᵇ (1. Kor. 11, 20).

E. Lokál.

273. 1. Lokál znamená místo, na kterém nebo ve kterém někdo nebo něco jest, na kterém n. ve kterém nějaký děj se koná buď ve smyslu vlastním nebo přeneseném na čas nebo na okolnosti, poměry, kvalitu, t. j. krátce na způsob.

2. Bývá obyčejně s předložkami. Prostý, t. j. bez předložky, vyskytuje se mimo příslovce a předložky jen v jazyku starém, a i tu velmi zřídka.

274. Lokál místa.

1. Vyskýtá se hlavně v textech cizích, zejména latinských. Na př.: Brennas, Peschaz, Ternovas, Lubochovaz (srov. Palacký v ČČMus. 1836, 343), t. j. Breňas. Pieščas atd., nč. Brňanech, Pišťanech atd. List. Litoměř, z r. 1218; Wirbcas, Bresaz, Comoraz, Ugoscas, Trinouaz List. Vyšehr. (ze XIII stol., dat. r. 1088), t. j. Virbčas, Brěžas, Komoras, Ugoščas, Trínovas, nč. Vrbčanech atd. (srov. Palacký l. c. 339 a Šafařík Aelt. Denkm. [398]číslo strany tiskustr. 200); Kirnaz v list. Anežčině asi z r. 1228 (orig. dvor. knih. Víd., otisk. v Šemb. lit. 3 466); Lusas v zakl. list. Bolesl. (paděl, v XIII. stol., Palacký l. c. 338), t. j. Lužas, nč. Lužanech; Lubczas v zakl. list. Opatov. (paděl. v době staré, dat. r. 1086, Palacký l. c. 339). t. j. L’ubčas, nč. Libčanech; in villa Horaz Kosm. pokrač. 1282. nč. Hořanech, in villa Wranas Reg. IV r. 1341, t. j. Vraňas, nč. Vraňanech; – Dlascouicih List. Lit. z r. 1218, Pocraticich t., Sitinichich (Žitinicích) t., Syienicich List. Lit. dat. z 1057 (ze XIII stol.), Pocraticih t.

2. Zřídka se vyskýtá v textech českých. Na př.: Pavel dal jest Plosskovicih zemu List. Litoměř, r. 1057 (ze XIII. stol.); Vlach dal jest Doleas zemu t.; by na mo(s)cě prazie… nebude (!) viděti Čecha AlxB. 6, 27 (= v. 240).

3. Původem svým patří sem příslovce a předložky významu místního vně, kromě, mezi, zádu, skrzě, doma, dole a slc. hore. Příslušné k nim nominativy, dílem zaniklé, jsou: ven (= venek, srovn. § 250 č. 1), kroma, mezě, zad, skrz (= zpodstatnělé adj.), dóm, dól, hora.

Příslovce doma má -a z původ, -ō a to je duplikát koncovky u- kmenové -ōu (Zubatý).

Výklad Prusíkův (v progr. gymn. Příbram. 1876), že slc. hore je dat.. je mylný.

4. Lokál na pohled prostý jest v případech, jako jsou: tu Veselém, Půh. 2, 25, tu Vážanech t. 1, 154, tu Veselíčku t. 1, 166, tu Vlkoši t. 1, 169, mých lidí Vrahovicích t. 1, 230, ten (sv. Metuděj) Velehradě křtil Čecha prvého DalC. 23; vzmluvi velikéj pokořě AlxH. 4, 38; ande bradaticě ve krvi jakžto vodě kálé AlxH. lᵇ; Vedrovicích, Vémyslicích, Veškově, Vlachovým lesi atp. BartD. 2, 287. Tu byl lokál s předložkou v, ale ta splynula s následujícím v-.

Dále v případech jako: mládec k svatému tělu hlavách přistúpiv Pass. 146; kázal jeho jieti a žaláři zamknúti PassZ. 170; těchto stupniech choď tiemto řádem Alb. 105ᵃ (rkpis XVII. F. 10 má: v těchto stupních); zákonníci duchovní časích budúcích býti měli PassZ. 170; – stojí tyčka prostřed dvoře Suš. 749; Bambeřicích, Prostihově, Postřelmově, Mladkově, Dubicku, Dvořiskách, Letovle a j. BartD. 2, 287 (zábř.); Turnově Us. ob. Tu předložka v byla, ale vynechána.

275. Lokál času.

1. Vyskýtá se ve stč. výrazech zimě (zímě), létě, dne, noci, sʼ noci n. sʼ nóci (= sí noci), jutřě, hodě (ve výraze pozdě hodě = pozdě v čase), (té) hodině.

Na př.: to zimě bieše Krist. 69ᵃ, proste, ať běhánie vaše nebude zimě ani v sobotu Štít. ř. 232ᵇ, zimě Durink děťátko na led vyvede DalC. 21, bylo zimě Sv. 176, což zimě jie Ol. Prov. 6, 8, střecha tesklivá zimě t. 27, 15, (člověk), [399]číslo strany tiskujenž by zimě na ledu hrad stavil HomKlem. 2ᵃ; střěly letie, jakžto krópě z deště létě AlxV. 2033, AlxH. 2, 15, létě vždycky dělal Gesta Kl. 259, blázna ctíti jest jako létě býti sněhu Tkadl. 3ᵇ, onom létě Nom. 70ᵇ, hospodin náš dřevniem létě poslal (list tento) GalDl. lᵇ, hospodin náš dřěvniem létě poslal GalKl. 17ᵇ; aby zimě i létě ovoce na tobě bylo ML. 47ᵇ, jeho rúcho i zimě i létě jediná žíně byla Pass. 385, my je (hvězdy kuřátka) létě i zimě vídáme Mand. 56ᵇ, i létě i zimě Alb. 58ᵇ, též zimě jakož i létě Trist. 274, kak jest róžě zimě nekrásna, kakto létě král nebeský okrášlí hubenú travičku Alb. 78ᵃ, věnec zelený, jenž zimě i létě při své barvě ostával Tkadl. 4ᵇ; (žíly) létě rychlejie tepú nežli zimě ChirB. 173ᵃ; – dne ni noci přěstanúce AlxH. 8, 37; noci křičiu LAl. h, tehda noci zjevil se anděl Krist. 27ᵇ; sʼ noci jest s tobú večeřal Hrad. 55ᵇ, s' noci všichni učenníci… zaběhú ot krále svého t. 56ᵃ, s’ nuoci sem vám pověděl Pass. 366, jenžto jest s’ nuoci vjěl do tohoto města t. 369, s’ noci s’vína dosti měla Hod. 85ᵃ, s’ nuoci ostala jej studenice EvSeitst. Jan 4, 52, dobře sem vám s’ nůci pověděl OpMus. 22ᵃ; – jakž jutřě bude ráno AlxH. 4, 12, jak jitřě bude ráno AlxV. 1286, veždy boj jutřě ztratím (plur.) AlxH. 10, 28; – to juž bude pozdě hodě AlxBM. 4, 12, pozdě hodě v rozum kročich, až léta na plecích počich Příp. v lat. rkp. ze skl. stol. XIV (v knih. univ. pražské X. H. 5, fol. 211ᵃ, připsáno písařem původním), pozdě s’ hodě přišel Boh. 344, a již pozdě hodě bieše Baw. 116, on pak po viece než po třech měsiecéch tepruv pozdě hodě chce se léčiti Hilar. 33ᵃ; inhed té hodině ROlC. 249ᵃ.

2. Původem svým patří sem příslovce pozdě, časně, raně, čěstě.

276. Lokál způsobu.

1. Starý doklad je snad tento: zle porobenstvě žíti Kat. 10; ale možná že porobenstvě jest místo v porobenstvě.

2. Jiný doklad starý je latině, latíně: to Pilát káza hřečsky, židovsky, latině napsati Hrad. 90ᵃ; ten jest z lidu chaterného, jemuž by latině řekl de populo barbaro ŠtítOpat. 155; jsú konvrši, ješto neumějí latině Štít. uč. 71ᵃ; ješto latíně slove vita contemplatoria Štít. ř. 61ᵃ; ješto latíně gratia slove t. 81ᵇ; jablka, jimžto nynie řiekají rajská jablka a latině malogranata Alb. 82ᵇ; ostrovidové… latine (!) slovú lynces Mill. 63ᵇ; otázal sem se jednoho Vlacha latině Lobk. 9ᵇ; (dcky) jsú se od počátku vždycky latině psávaly VšehK. 293ᵃ.

3. Z lokálu tej mieřě vzniklo adverb. téměř.

4. Původem svým patří sem hojná příslovce významu způsobového, na př. tvrdě, dobřě, zle, drazě, jež jsou ustrnulé lokály (k nom. dobro, tvrdo atd., tedy dobřě = v dobrém).

[400]číslo strany tiskuF. Instrumentál. [20]Srovn. Miklosich IV, 681 sl.; – Bartoš, O instrumentale (1874); – Hruška v Lfil. 1890, 44 sl. – Vondrák Aksl. 298 sl.)

277. 1. Instrumentál jest pád na otázku kým? čím?

2. Základem všech funkcí instrumentálu jest význam prostorový. Znamená prostor, po kterém se děj takořka prostírá. Z toho vyplývají funkce a významy jeho ostatní: prostředek a nástroj, kterým se děj koná, a čas, ve kterém se něco děje.

278. Instrumentál prostorový.

Ten bývá:

1. při pohybu skutečném, jíti lesem, přijíti dveřmi atp. Na př.: lesem šel a stromů neviděl ČMudr. 502, šla sem zeleným trávníčkem Suš. 401, jeden jde cestú drže se viece strany pravé, druhý levé a třetí prostředkem cesty Štít. uč. 158ᵇ, (srdce obojetné) jde cestama dvěma ŠtítV. 149, přišel jest Ježíš dveřmi zavřenými HusE. 2, 155, smrt vcházie oknami mými v duši mú t. 3, 118; leze cěstú diáblovú t. 1, 265, vždy některým tiem žebřím každý z nás leze t. 2, 239; cisterna pěti rourkami vyteče Lab. 45 (Bartoš); tú branú nesú umrlého HusE. 1, 435; (oheň) vyrazil dveřmi neb okny ŠtítV. 122; muž zlý vede přietele svého cěstú nedobrú HusE. 1, 260; klidně řeka krajem plyne, semotam se kvítím vine Jabl. (Bartoš); cesta životem není procházka světem ČMudr. 437; atp.

Někdy tu bývá pád předložkový; na př.: skrzě někaká okna (vstúpiti) HusE. 1, 114, řěka, jěž skrzě ty země plove AlxV. 2291, když kněz skrzě jednu ves jědieše DalC. 41; choditi budeš po jeho cěstách HusE. 1, 55, po všiej zemi běhajúce DalJ. 8, rězník běží po vsi Hrad. 135ᵇ.

2. při pohybu přimyšleném, dívati se oknem atp. Na př.: vyhledni oknem Suš. 147; naříká si cestičkou Cel. 150 (Bartoš); cestou básním Koll. 225 (t.); slza svítila nám cestou Hálek Děd. 51 (t.).

3. při klidu, stranú, miestem, dvorem atp. Na př.: státi stranou Us., protož hradie všemi stranami, aby nebylo kázáno proti jich lakomství HusE. 2, 256; místem studénka jest Har. 2, 170 (Bartoš), svým miestem bude o tom pověděno Let. 7 (t.), miesty draho veliké bylo t. 201 (t.); potok byl krajem velmi hluboký Erb. (t.); císař polem ležel Mitr. 178 (t.), Čechové na ňeho táhli, chtiec se s ním polem biti Let. 178 (t.); pusto a nevlídno ladem i sadem Erb. Kyt. 73 (t.); ciesař v Řězně dvorem bieše DalC. 39; býti návštěvou Us.

279. Instrumentál času.

1. Instrumentál času znamenává čas, kterým se něco děje nebo jest a ve kterém se něco děje nebo jest.

Případy jsou nehojné. Nelze k udání času voliti instr. kdykoli a podle libosti, nýbrž jsou tu jen ustálené téměř případy a výrazy. Časem mizejí [401]číslo strany tiskupříklady toho víc a více, udržují se jen ustrnuliny: svým časem, každým rokem, jednou…, za jiné bývá výraz časový jiný: gen., akk., pád předložkový.

2. Doklady tomu:

jenž (bůh) dnem svietí, nocí mračí Kat. 148; slunce, měsiec, při tom hvězdy du na nebi dnem i nocí t. 56; řěčské hrdiny zasě běžie i dnem i nocí AlxV. 1351; dnem i nocí AlxH. 8, 31; svatý Prokop dnem i nocí všěm spomáháše Hrad. 10ᵇ: myslil sem nociú ŽWittb. 76, 7; každým dnem Us.; prvním dnem zvú na svadbu młádenec a družka BartD. 1, 182; (lid) již třmi dny hovie ani má co jiesti EvSeitst. Mark. 8, 2; když jest (Kristus) oněmi třmi dny v hrobu ležal ŠtítBud. 82; člověk časem se mění ČMudr. 279; kdož časem od boha pójčeným sě modlí HusPost. 13ᵇ; by se svým časem k modlitbám uprázdnil Štít. uč. 52ᵃ; hospodář má čeled napomínati, aby časem svým i do kostela chodili ŠtítV. 57; všichni mohú časem svým oddechnúti sobě v kratochvílích t. 94; časem svým modliteb (se držte) t. 22; časem svým vstúpím k otci na nebi HusE. 2, 182; to mají křesťané držeti časem svým t. 2, 270; lidské pokolenie jest smrtedlné a časy svými scházie Lún. list. ops. XV; rychle to učinie andělé, ješto by dlúhým časem musilo přivésti přirozenie ŠtítBud. 93; vždy hotovým časem zjevuješ milost svoji Kat. 160; časy některými rozličná se ukazovala světla Háj. (Bartoš); nemalé věci těmito pominulými časy je potkaly ŽerZáp. 2, 93 (t.); včera tím časem, těmi časy Us.; o ňemž (králi) Danielem prorokem jest pisáno dávným rokem AlxB. 6, 36; druhým rokem dám voltář štafirovat BartD. 2, 287 a Us.; neznavše sě všěmi lety svD. 22; slunce, měsiec a planety od počátka všemi lety vždy sě držie svého běha AlxV. 2390; těmito lety nejedni cizozemci přijati jsou ŽerSněm. 46 (Bartoš); zástupi pomlúvali řěč rozpačnú, se hi ono chvíliú mračnú (večerní) AlxBM. 5, 9; velcí stromové dlouho rostou a chvilkou padnou ČMudr. 180; Horymír ranním jitrem před knížetem se postavil Háj. 46 (Bartoš); včera tou dobou, těma doby Us.; zahrada každým jasem omládá Sušil, Básně (Bartoš 89); večerom dochodia vrchu Pověsti sl. 23 (t.); koncom nemuohol uhádnúť t.; mžikem to udělal Us.

Hledí sem také jednú, jednúc, jedinú, jedinkú: na př.: (žena, matka Jidášova) jednú byla nespiúci Jid. 159; jednú svD. 74; jednú mluvil jest bóh ŽWittb. 61, 12, ŽPod. t.; když jednú panna na to hlédáše Pass. 22; jednú sě to přihodilo t. 24; ó s kakú žádostí kázáše jednú šlechetný Milíč! Štít. ř. 130ᵃ; Kristus jednúc umřěl jest EvOl. 138ᵃ; (Kristus) všel jednúc v posvátnost věčnú t. 126ᵇ; jednúc kamenován jsem t. 104ᵇ; (udála se) jednúc taká příhoda Mill. 15ᵃ; – právo jest, jemu (komorníkovi na póhoně) dáti v hradě jedinú večeři, a na zajtřie jedinú oběd dáti Rožmb. 2; [402]číslo strany tiskuprvnie navštievenie (Kristovo) to sě jest jednú stalo, jakož jedinú sě vtělil HusPost. 4ᵇ; jedinú vzejdu prostřěd tebe Ol. Ex. 33, 5; jedinú a dvakrát semel et bis t. 1. Mach. 3, 30; (sv. Mikuláš) jedinú za den pokrm přijímal KázLeg. 11ᵃ; mój milý synu, ozři sě ale jedinú (aspoň jednou) Kat. v. 755; razu ť, pokoř mi sě jedinú Hrad. 130ᵇ; on jedinú v nevině ostaven Kruml. 267ᵇ; slyš jedinú a nehněvaj sě Modl. 3ᵇ; jedinú jeho napomeň Otc. 271ᵃ; – miň své zlosti a jedinkú Kat. v. 2938; nic viec, jedinkú ob den ovoce nebo kořenie jest požíval semel JeronMus. 38.

Spojeno s předložkou po- a -krát v po-jednú, jednú-krát: umřěla bych za tě ne pojednú, ale stokrát Hrad. 55ᵃ; jednúkrát semel ŽKap. 88, 36.

2. Jiný druh časového instrumentálu jest ve výraze dvakrát dnem = dvakrát za den: dvakrát dnem Chir. 12ᵇ.

280. Instrumentál nástroje a prostředku.

1. Instrumentál tento bývá při přemnohých slovesích a jménech s nimi příbuzných, která vyslovuji děj, při němž něčeho nebo někoho se užívá jako nástroje (nebo jakoby nástroje) anebo jako prostředku nebo prostředníka.

Na př.: nechť tě bodú jehlú HusE. 2, 64; řezáchu sě nožmi a kopíčkami t. 2, 290; měřič pravidlem, provazem neb loktem měří t. 2, 273; klapaje zuby t. 1, 466; diábel jako kovář měchy svými podymuje t. 1, 465; (Kristus) hřiešníkóv jest bičem pomrskal t. 2, 314; psáti perem Us.; obraz rukú dělaný HusE. 1, 69; aby poznali rozumem t. 1, 42; nosem vuoni dobrú a zlú rozeznáváme t. 3, 85; každý jest láskú své mateři jako živú žilú přivázán t. 1, 26; tvář jeho byla rúchú zavázána t. 1, 30; aby diábel, jenž jest dřevem přěmohl, dřevem byl přemožen t. 1, 17; tak jest Mojžieš přemáhal modlitbú Amalechity t. 1, 171; toto mělo by hnúti lidmi t. 1, 155, hni sebú t. 1, 295, nelzě by tam hnúti zrakem (pro blsket) ApŠ. 33, anděl tú vodú hnieše Krist. 64ᵃ. co jest hnulo skladatelem knih těchto ŠtítV. 3, snop, že by ním nepohnúł BartD. 1, 178, nehýbaj tebú HusE. 1, 96, ten dóvod mnohými hýbá t. 1, 441, by vším vojskem pohyboval Konáč (1547) 81ᵇ; jako by mohl kamenem lučiti Alb. 33ᵇ, jako by lučil kamenem Koř. Luk. 22, 41, luč na ni prvý kamenem HusE. 2, 204, kamenem lučiti t. 1, 223, čím by na chudého lučil Pass. 120. luč na ni kamenem EvTřeb. Jan 8, 7, by mohl kamenem lučiti Mand. 35ᵃ; zdvihna mne hodil sʼ mnou Br. žalm 102 (101), 11, hodím vámi z země této t. Jer. 16, 13, hoditi kamenem Us. nč., s věže kamením jsú házeli Let. (Bartoš 61); vzdálil se, jako by kamenem dovrci mohl Pass. (t. 280); mrštiti kým o zem Us.; vlny metáchu korábem Výb. 2, 56; praštiti něčím Us.; zatiem na ň (ševce) lidé blátem vzkydají Hrad. 127ᵃ; rukama na ň kývali Let. 467 (Bartoš); on juž leží nohú [403]číslo strany tiskutřasa AlxV. 1748, třásti stromem Us.; diábel poče člověkem lomoziti Pass. (Bartoš 481); nohama klátiti, očima kroutiti, hlavou vrtěti, nohama kopati Us.; že nohama jedva pleteš Hrad. 129ᵇ; palmami anebo jehnědem v tvář jeho bili HusE. 1, 393; diábel tepe člověkem t. 1, 125, chudé kyjmi tepúce t. 2, 204; udeř naň mečem t. 1, 179, udeřil naň lakotú t. 1, 179; raň tě pán vředem egyptským t. 1, 156; věci, které budeš viděti očima svýma HusE. 1, 58, nč. viděti očima Us.; hleď okem vnitřním, kterak HusE. 1, 75, hleděti očima Us.; slyš uchem, viz rozumem HusE. 3, 104, slyšeti ušima Us.; ktož jazykem dobrého nemluví HusE. 1, 232; jazykem lidé sě chlubie t. 1, 225; skřipěli sú na mě svými zuby t. 1, 230; nevidíš ani kterým čichem tělesným boha čiješ t. 1, 4; an ústy nevolal, ale věrú k bohu sě byl vzdvihl t. 1, 307; mistr sám svými ústy naučil učedlníky (modlitbě) t. 1, 288; ukazujíce to svými sliby t. 1, 165; chlebem bv sě ohjedl t. 1, 329; pase preláty chlebem t. 329; lačné slovem božím nakrmiti t. 1, 144; (kněžie) nuzie je (lidi) lstivými odpustky t. 2, 199; posledniú radú jě dařě ApŠ. 24, věčnú ny kaž chválú dařiti ŽWittb. Athan. 260ᵇ, když (bůh) čstnú ženú daří koho AlxV. 76, toho bóh čím podaří Krist. 71ᵇ, (umětelstvo,) jímž je jest daroval bóh Štít. uč. 77ᵃ, buoh daroval nás svými svátými dary t. 118ᵅ, ktož múdrostí darován bude ŠtítV. 256, (svatým) duchem darováni svD. 54, těla blažených čtverem budú darem obdarována Štít. ř. 182ᵅ, tiem slavnějie budem tiem čtverem obdarování t.; věčně ji tiem kocháše Hrad. 71ᵅ, tělo sě kochalo přieliš pitím HusE. 2, 90; (blesk) straší veš svět svú hřímotú AlxŠ. 4, 10, papežem lidi strašie kněžie HusE. 1, 376; osudové moji mně brzkú smrtí hrozie Alxp. 5, pán Ježíš hrozil jest ohňem věčným a temnostmi HusE. 1, 39; nechci tiem manželstva ohyzditi Štít. uč. 41ᵅ; tiemto písmem jsú pohaněni kněžie HusE. 1, 54, když člověka nemohú kterým zlým skutkem uhaněti t. 1, 231; pokáním mstíti křivdy t. 1, 164, (bůh) nepomstí věčným zatracením t. 1, 334, (kněží) nad nimi (lidmi) mstí kletbami t. 1, 415; nemohúce vlasti sobú AlxV. 4584, jimiž ješťe mladost vlade t. 346, vlada všiem židovstvem Jid. 38, králové mají vlásti biskupy HusE. 1, 181, vlásti bude siemě tvé branami nepřátel svých t. 3, 3, samy svú zemiú vladú DalC. 10, kteříž vládnú mlazšimi Štít. uč. 39ᵇ, nevládni svými lidmi, svú čeledi t. 108ᵇ, zle svým rozumem vládneš Kat. v. 70, vládněte královstvím vám připraveným HusE. 1, 140, což v mých zemiech bylo všady, tiem vším miesto mne obvládal AlxM. 7, 11; každý kralije přietely svými DalC. 4; ješto s’ mě zlodějstvím nařekl Ol. Gen. 31, 32, nařknouti koho čím Us.; načítajíce (někoho) těmi nebo oněmi hřiechy HusE. 3, 150; zle sě námi, světe, pečeš AlxV. 1961, kto sě zle druhem peče AlxH. 7, 22, vždy sě horšimž peka Jid. 30; vděčni buďte (hospodářům), že se vámi starají Štít. uč. 63ᵅ, panny nemají, kým by se staraly t. 45ᵇ; jenž [404]číslo strany tiskubohem hrdá Kruml. 266ᵅ, nehrdaj jimi Štít. uč. 145ᵇ, (čeled) nehrdajíc jeden druhým t. 64ᵅ, nehrdaj svými vyššími ŠtítV. 72; sedláci často hrdají pány pokornými t. 96, květem jalovým pohrdali t. 108, (člověk) vždy pohrzie přikázaním pána boha HusE. 1, 75, kteříž slovy pravdy hrzějí t. 2, 123, by (sojka) družkami nehrděla Baw. 83, (Alexander) když juž zbožím vzhrdě AlxV. 1927, že jest mnú pohrděla Hrad. 103ᵅ; ktož pýchá přikázaním, pýchá i tiem, jenž přikazuje HusE. 1, 75, ať urození chudými nepýchají t. 1, 357; slíbil za ně hrdlem i statkem svým Blah. 76; ručiti za koho čím Us.; zaklínám tě bohem živým HusE. 1, 393, zaklínaji tě vrchním bohem Hrad. 83ᵅ, zaklínají tě otcem synem i duchem svátým Pass. (Bartoš 662); nebem a zemí se osvědčovali Protiv. círk. sv. (t. 59), bohem se osvědčovali t., může to mnohými svědky dosvědčiti ŽerZáp. 2, 104; tiemto písmem má sě každý zpravovati HusE. 3, 113; říditi se čím Us., právem se řěď a po něm jdi ČMudr. 341; hodné jest, pannám kázati se oniem synem Davidovým Štít. uč. 45ᵅ, sbožní (= bohatí) sě káží hubenými Hrad. 104ᵇ, proč sě druhem nekážeš DalC. 63, ať se jiní jimi (potrestanými) káží NRada 687, zbožný se lidmi káže a hubený sám sebú SmilPřísl. (Výb. 1, 843), (člověk) měl by se Adamem a Evú kázati HusE. 1, 108; ukáže-li a dovede Jiřík dvěma nebo třmi panošemi Půh. 1, 261, ty škody měl ukázati sedmi vladykami t. 1, 203, chci na ně listem dovésti t. 1, 135, jedniem bludem druhého dovodie HusE. 1, 161, to provodil svědky ŽerZáp. (Bartoš 63), dokázati co čím Us.; právo lidmi dolíčili ArchČ. 1, 467 (Bartoš 63); prozraditi se čím Us.; lháti budeš vienkem, jako věnec, jenž visí před pivnicí, lže HusE. 1, 206, mnú viec nelžete Trist. 116, aby vašimi milostmi nelhal, jako mnú lže Tovač. (Bartoš 59); viec těma svatýma nesměl mentiti Pass. (t. 189), tento život všemi najposléze smentí Pass. 100, po třikráte si mnú smentil Ol. Súdc. 16, 15; (sladovníci) umějí dobrými lidmi klamati Hrad. 133ᵇ, klamajíc jim Štít. uč. 38ᵇ, by jeden druhým klamal t. 64ᵇ, sami sebú klamáme t. 34ᵅ, neklamaj bohem ŠtítJes. 15ᵇ, (razi) bohem neklamati. ať buoh tebú nesklamá ŠtítMus. 7ᵅ, aby lidé neklamali bohem HusE. 1, 131, Dobeš a Gozem klamáchu námi Ol. 2. Esd. 2, 19, aby (ty) bohem nesklamal HusE. 1, 107, (druh od druha) odejda jím poklamává Štít. uč. 72ᵇ; počěchu jím spíleti Hrad. 88ᵇ, kostečníci … bohem a svátými spílejí t. 115ᵇ, spílevše jím (Ježíšem) t. 86ᵅ, jenž bohem pospílé,… buoh ť otspílé takým t. 95ᵇ; když jest zlé, lúditi lidmi křivými sliby, horšie ť bude, lúditi bohem Štít. uč. 44ᵅ a ŠtítOpat. 50, nemohu toho vymvsliti, by ť hřiech nebyl bohem lúditi a svatými ŠtítV. 77, (svět) lúdí svými milovníky t. 113, nelúdiec bohem i lidmi t. 237, sami sebú lúdíme Štít. ř. 193ᵇ, ať sami sebú lúdie Otc. 11ᵅ, žena mužem lúdí Baw. 107, člověče…, kak sobú sám slúdíš AlxV. 1858. (Opatovická kronika) tebú [405]číslo strany tiskuslúdí DalC. úv. III, diábli po domiech chodiece lidmi obluzováchu Pass. 386; kým ste pojhrávali Pror. Ol. Isa. 57, 4; tak mluvil kunštuje jimi HusE. 1, 290; netoliko sami sebú, ale i cizími nemá čeled se posmievati Štít. uč. 64ᵇ posmievajúce sě synem tvým Ans. 4, ani sě jím (Ježíšem) posmieváchu AnsW. 2ᵃ, ktož ješiutně boha vzývá, ten sě jím posmievá Hrad. 95ᵇ; aby námi smiech posúdil Kat. 86; budú šlechetnými pannami bradatí smiech pobíjěti DalC. 10, ani kým smiech pobíjejíc Štít. uč. 64ᵇ, hospodyně, ješto jimi (svými muži) smiech pobíjejí t. 55ᵃ; když jedni druhými smiech válejí t. 64ᵇ, jiné panie budú jí (ženou helmbrechtnou) smiech váleti t. 54ᵇ, smích váléchu námi ŽWittb. 79, 7; zúfalec bude viniti boha svú vinú Štít. uč., Adam vinil Evu hřiechem ŠtítV. 263, Rakúský svú škodú Čechy vinil DalC. 81, čím s’ ny vinil LAl. e, často šlechticě chudoba chlapstvem viní DalH. 41 a DalC. t., jako čím proviňeného Hrad. 57ᵇ; tiem-li sem zavinil Ol. Súdc. 12, 3; čím sem sě dopustil AlxBM. 7, 38; ktož sú vinni byli tú smrti knězě (sv. Václava) DalH. 30, žena velikým krádežem bude vinna ŠtítSáz. (ex ŠtítV. 92), (člověk) má konati pokánie za ty hřiechy, kterými j’ vinen Štít. uč. 101ᵇ, (vy) jeho pojmúce jeho suďte a vy jím vinni buďte Hrad. 87ᵃ, nevinen jsem vším Štít. uč. 82ᵃ, tú (berní) také Petr vinovat jest Lún. l. ops. XV; ktož se j’ narodil, dlužen jest smrtí Štít. uč. 102ᵃ, tú (zpovědí) je každý dlužen jednú v rok t. 129ᵇ, (manželé) milosti a věrú jsta sobě dlužni ŠtítSázav. (ex ŠtítE. 95) jsú týmž děti dlužny jim (rodičům) Štít. uč. 51ᵃ, člověčstvie Kristovo nebylo dlužno smrtí t. 13ᵇ, jenž jemu dvěma penězma dlužen bieše DalC. 77, skutkóv, jimiž jsi dlužen HusE. 1, 140, slibem dlužna bude Ol. Num. 30, 13; že jemu (Jobu) násilím i zlým povětřím zhynulo sbožie t. 142ᵃ, správné jest, nadutým hrdostí zahynúti ŠtítV. 151; by (děti) po tom umění stály, jímž by přišly u věčné tovařišstvo Štít. uč. 77ᵇ, to ť tiem najspieše přijde t. 104ᵃᵇ, dietky křtem vejdú v jednotu cierkve ŠtítV. 312, abychom svými úmysly nezašli u blud Štít. uč. 66ᵃ; v smrt upadl člověk hřiechem ŠtítV. 308; hlukem marnosti neohlechni t. 210; více žena mužem čest má, než muž žerní Štít. uč. 55ᵇ, ty velikú čest sbožím jmáš Hrad. 3ᵇ; dél tiem (prodáním škorní) neotkládaj Hrad. 124ᵇ; (kněz Oldřich) dospě tiem dielem t. 8ᵃ, když tiem všiem dospěchu t. 144ᵃ, (hrabie) dospěv jím (hradem) káza všě dělníky zbíti DalC. 39, (ty, tělo) zle s’ sebú i mnú dospělo Hod. 86ᵃ, doniž nedospěješ vším dielem Ol. 1. Par. 28, 20, (mniši) hodinami (žalmy…) dospievajúce pojidú Hrad. 9ᵇ; dojdeš se mnú dnes do rájě, svým živótkem dokonajě Vít. 24ᵃ; chudý stane srdcem vzdyšě Hrad. 127ᵇ; (Maria) vší sě svú duší vzradova t. 66ᵃ; krále svého umořili smrtiú tvrdú t. 51ᵇ; (ciesař) Budišínem a Zhořelcem rozšíři zemi jeho (Otakarovu) DalC. 78; (viera) milováním božím živa jest HusE. 1, 11, toliko chlebem živ jest [406]číslo strany tiskut. 1, 179, (vdova) mohla sobě dobyti, jimž by živa byla Štít. uč. 140ᵃ; Darius … by pokladem, lidmi silnějí AlxV. 948; přístrojové, jimiž buoh treskce HusE. 1, 84; svátek rušíme skutkem hřiecha t. 1, 128; čím má slúžiti t. 1, 134; Judáš bě ožeňen vdovú Jid. 114.

2. Sem náleží také instrumental ve výrazích passivních, jenž vyjadřuje podmět děje aktivního. Na př.: o ňemž Danielem prorokem jest pisáno AlxB. 2ᵃ; jež ť jsú řečena byla bohem Hrad. 65ᵇ; jest vám bohem dáno Štít. uč. 46ᵃ; ten řád jest samiem bohem zřiezen t. 65ᵇ; (David) jsa přinucen duchem svátým t. 72ᵃ; zákon potvrzen jest papežem t. 74ᵃ; kdyby někdo byl přemožen svědky křivými t. 80ᵇ; jsme obživeni smrtí syna božieho t. 102ᵃ; jsú pak postové ustaveni přikázáním jedni, druzí obyčejem t. 145ᵃ; aby (člověk) tiem horkem jsa rozniecen tiemto lékařstvím byl očišťen t. 148ᵇ; takými kazateli rozmnožila sě zlost HusE. 1, 352; neb sú sě odlúčili od boha svú pýchú t. 1, 65. –

3. Některá slovesa tuto uváděná mívají vazby jiné: hnúti sě HusE. 1, 42, nehýbá se t. 1, 135; aby mohl kochati se v dobrém bydle Štít. uč. 126ᵇ, abychom v tobě sě kochali Modl. 34ᵇ, v nich (myšleních) sě kochati Túl. 31ᵃ, kochaj sě v hospodinu ŽWittb. 36, 4, kochají sě v čistém písmě svátém HusE. 3, 47; abych se kochal s Kristem Štít. uč. 52ᵃ, (mniši) nekochají se s bohem t. 75ᵃ; aby Kristus tobě vládl Hug. 95, srov. v § 207 č. 7; dá jim vlasti nad sobú Hrad. 40ᵇ; starati se o koho Us. nč. (jen tak); klamajíce lid HusE. 1, 123, (liška) mnieše oklamajíc čbána Hrad. 130ᵃ, neklamaj sě HusE. 1, 215; aby mu sě neposmievali Kruml. 161ᵃ, bude sě zlému diáblu posmieváno ŠtítPař. 43ᵇ, posmievajte sě mně irrideant me ŽWittb. 24, 3, posmievali sú sě mně ŽKlem. 34, 10, počě sě jemu posmievati Hrad. 86ᵃ, jemu sě posmievali Štít. uč. 15ᵃ; zda by byl kto j’ho vině v tom AlxB. 8, 12, jsa snad něvčem vinen Štít. uč. 82ᵃ, v ničem nechci vinovat býti list. r. 1400 Perw. Otč. 63; ty mnoho-li s’ dlužen Krist. 67ᵃ, jsem dlužen dva zlaté Us., každý j’ dlužen k almužně Štít. uč. 139ᵇ; abych dospěl dielo Krist. 53ᵃ, dielo sem dospěl t. 93ᵃ, dospěl jest dielo slúpové Ol. 3. Reg. 7, 22, dokonati něco Us.

4. Instrumentálem prostředku jest také tak zvaný instrumentál ceny; cena je prostředek, kterým se kupuje, platí, odměňuje atd.

Na př.: když nemóžte almužnú kúpiti královstvie nebeského Štít. uč. 61ᵃ; ne zlatem ani střiebrem, ale svú krví vykúpil nás t. 101ᵇ, svú krví ji vykúpiv HusE. 1, 186, smrtí ukrutnú vás vykúpil t. 1, 15; lživými slovy budú s vámi kupčiti t. 1, 398, těmi slovy kupčie na lidech lakomí mistři t. 2, 153; vymyšlenými slovy budú na vás tržiti t. 1, 469; bojovníci mnohými lžmi chtie získati t. 1, 163; Pavel těmi penězi z dluhóv se vypraví t. 1, 215; žalářné modlitbú vysvoboditi t. 1, 134; (zákonníci) kosteluov k svému zákonu dobývajíce penězi neb jinými dary t. 1, 425, [407]číslo strany tiskuvelikými penězmi dobyl kněžství t. 1, 418; plaťme jakž mohúc pokáním i statky dobrými Štít. uč. 34ᵃ; někteří by rádi zaplatili, by měli čím t. 34ᵇ; abychom tiem jemu poplatili t.; máme oplatiti sě milostí milosti jeho ŠtítV. 209, aby vdova tiem se jako oplatila svému otci a mateři t. 51ᵃ, zlým za zlé sě neoplatil HusE. 1, 164; odplatiti se komu čím Us.; (lidé) nahradie-li to (učiňené protivenstvie) ochotenstvím, štědrostí Štít. uč. 89ᵃ; odměniti se komu čím Us.

281. Instrumentál látky.

Instrumentálem tímto znamená se látka (hmotná i nehmotná, abstraktní), kterou některý předmět je vnitřně naplněn, napuštěn – nebo na povrchu svém obložen, ozdoben nebo poskvrněn – nebo kterou předmět oplýváním, páchnutím atp. ze sebe vydává.

Na př.: tukem a tučnostiú naplň sě ŽWittb. 62, 6, řěka napilňena jest vodami t. 64, 10, naplni blýskotami duši tvú Koř. 158ᵃ, těmi hady jest nynie země naplněna HusE. 1, 231, čímž naplníš nový hrnček, tiem ť rád zapáchá ŠtítV. 56, andělé hlasy nebeskými povětřie naplňováchu ML. 25ᵃ, vezměte naplňenie duchem svátým Štít. uč. 62ᵃ; kněžími jest pln svět HusE. 2, 323, košík šafránem plný Pass. (Bartoš); duchovními věcmi sě zaneprázdníš HusE. 2, 136, aby (srdce) nebylo zlú milostí zanepráždňeno Hug. 168, (lidé) nálezky lidskými sě zaneprázdnie t. 272, každá věc, něčím zanepráždňena, nemóž jiné přijieti t. 277; (cierkev) nebeským naučením teče HusE. 3, 52, již slzami tekú oči mé Kruml. 433ᵇ, (země) mlékem a strdí tekúcí HusE. 1, 54, každý dól krví natekl AlxV. 1727; (žena), která plove krví fluit sanguine Ol. Lev. 15, 33, (žena), která krví plúti nepřestane t. 15, 25; pak-li by kto scal krví miesto vody Chir. 236ᵃ: oblaci kapali sú vodami Ol. Súdc. 5, 4, plást strdí kapající t. Cant. 4, 11, ti rtové kapú mirrú (tak v rkp.) HusŠal. 102ᵇ, rucě kapášta mirrú Ol. Cant. 5, 5; by vešken svět mákem neb pieskem od země až do nebe bvl nasut HusE. 1, 285, plotem nasutým prstí t. 2, 307, ty stupně nyní rumem zasypané jsau Pref. (Bartoš 41), osypte mě jablky HusE. 3, 269, Milíč obsypán jest poctami rozličnými Pal. 3, 1, 18, cesta posypaná kmínem Suš. 562; rozum nasycen bude poznáním HusE. 3, 125, ktož cizím sě masem nasycuje t. 1, 229, nasytiti se čím Us.; strom se mizau napájí KomDid. (Bartoš 45), napojiti, napájeti koho čím Us.; kupec naloží (lodí) rozličným obilím Har. (Bartoš 40); oči sobě kouřem napustil KomLab. (t.), (had jistý, když uštkne), jedem nenapustí Har. (t. 43), jazyk hořkým něčím napuštěný KomDid. (t. 40); namočte mi šatku vínem KollZpěv. 2, 11, (člověk) nezmoče se hořkými vodami Štít. uč. 71ᵃ; já ten chodníček kamením zahážu a trním zanosím Suš. 361; cesta je zaváta sněhem ErbPís. 153; všecky cesty sněhem zapadaly Cel. (Bartoš 47); zarostl mi chodník ořeším Suš. 346; vápenný kámen, jakž bude vodú oblit, tak sě [408]číslo strany tiskurozhoří ŠtítV. 71; nebudeš mazati sě olejem HusE. 1, 56, poclilebník olejem pochlebenstvie ho pomaže 1, 261, olejem pomaže dietěte na prsech Štít. uč. 115ᵇ; (modlitba) není dobrú myslí omašťena HusE. 1, 308; mastmi drahými byl jest obalen t. 2, 244, (kámen) mchem se obalí ŠtítV. 236; biech oblečen silú jako rúchem Štít. uč. 150ᵇ, bielým rúchem oblečeni HusE. 1, 115; již se jabloň květem přioděla Jablonský (1856) 250; radostiú sě skály opášiú ŽWittb. 64, 13; lidé ozdobují jej (dóm) oponami ŠtítV. 260, stolice zlatem ozdobená t. 81; aby (ženy) sě neokrašlovaly zlatem, perlami, kamením drahým t. 118; otýkajte mě kvítím HusE. 3, 269; plotem opletú tě t. 2, 307, cesta rozmarinkou opletená Suš. 20; ohněm tu modlu obkládali Har. (Bartoš 42); kámen často hýbaný neobroste mechem ČMudr. 379; síň perskými koberci obestřena Mitr. (Bartoš 42); střecha olovem obita Har. (t.); Kristus sprostnými plenami byl povit Pass. (Bartoš); s tváří plátnem přikrytau Har. (t. 42); kapradí krví zbarvené ErbKyt. 31; tu jsme se vodau na cestu opatřili Har. (Bartoš 45); vodau čerstvau zásobiti se hleděti t. (t.); nahého rúchem omysliti třeba Štít. uč. 138ᵃ, vždyť jej (bůh člověka) omyslí potřebú jeho Štít. uč. 18ᵇ; (Konstantin) ten kostel dary obohatil Har. (Bartoš 45); Bořivoj klášter platy nadal Háj. (t.); založ mne penězi Suš. 325; jej (sv. Václava) knězem zvolichu, Boleslava Boleslavem (t. j. městem, krajem) otdělichu DalC. 25; knihy zlatem okované HusE. 1, 369, stavení bramorové, stříbrem zlatem kované Suš. 178; tabule, drahými kameny a perlami vysázené Har. (Bartoš 42); stěny drahým jachontem vykládané Čel. (t.); když tu věži děláchu, tvrdými cihlami ji skládáchu DalC. 1; (Přěmysl) vzvede dřěvem hrad t. 11; což budeš dělati zlatem i střiebrem Ol. 3. Esd. 8, 17, tu udělachu domek dřěvem a hlinú Otc. 483ᵃ; jímž (zlatem) bě voz zdělán AlxH. v. 81, hrobu kamenem mramorovým vzdělaného VšehJ. 439, na kameni, jímž si přepevné zdi udělal MudrC. 4ᵃ; kostel kamenem a dřevem ustavený HusE. 1, 24; (člověk) snadno se zprzní některými hřiechy Štít. uč. 156ᵇ, (duše) jest hřiechem zprzňena HusE. 1, 17; (kněžie) kněžstvie svými hřiechy skvrnie t. 1, 134, jíž (nečistotú) sú sě poskvrnili Štít. uč. 111ᵇ; bv kto se nezšpinil hřiechem ŠtítV. 104; (lidé) hřiechy valně sú sě zšeředili Štít. uč. 19ᵃ; čím srdce přeplněno, tím ústa přetékají ČMudr. 20; kdo štěstím oplývá, na mnohé se nepamatuje t. 152; Kristus krvavým potem se potil Har. (Bartoš); a sen již mra krví vracie AlxV. 1758; (saň) počala jedem stříkati Suš. 7; maso bez soli zvonělo by sě i červy rozlezlo ŠtítBud. 179, lóno červy se jest rozlézalo VšehJ. 441; hospodář má páchnouti větrem a hospodyně dýmem ČMudr. 375, čímž naplníš nový hrnček, tiem ť rád zapáchá ŠtítV. 56; chtěl zápachem vonným kaditi Har. (Bartoš); člověk (vrtký) vypustí řeč, ješto bude hněvem smrděti ŠtítV. 197, víno sudem smrdí ŽerList. (Bartoš): (prsi cierkve svaté) toho [409]číslo strany tiskunaučenie mlékem vonějí HusE. 3, 10: ne všecko pížmem a kadidlem voní ČMudr. 186, kořením víno cizé má vóni HusE. 1, 236; víno chut má sudem Jg.; jazyk náš nebeskou dýše svobodou Čel. (Bartoš); láhev načichla olejem Us.; šaty nadchly kouřem Us. (Bartoš); sena podešla vodau Let. (t. 47); (houba) nabubří bahnem Jg.; ten (vóz) veš hořieše zlatem AlxH. 1ᵃ; bychom pláli milostí k bohu Štít. uč. 31ᵃ; vy viece jiných plápolete boží milostí t. (Bartoš); (rytieři) aby sě zlatem blyštěli HusE. 1, 162; jenž (duchovnie dřievie, stromoví) ctnostmi zelenie t. 2, 263; (vyšší) ne tak sě lesknú náboženstvím ŠtítV. 72; uhlík horký velmi svietí horkostí Štít. uč. 68ᵇ, aby svietilo dietě (dorostouc) skutky dobrými ŠtítV. 314; kněz má vznieti slovem božím HusE. 2, 168; město rozléhalo se jásáním Pal. 3, 1, 340.

282. Instrumentál sociativní n. společnosti.

Instrumentál ten znamenává osobu neb věc, která dějem slovesným vstupuje takořka ve společnost s jinými.

Na př.: (kteří) se obierají řemeslem neb dielem neb těhařstvím Štít. uč. 87ᵃ, Turci rolí se neradi obírají Mitr. (Bartoš 58); mysl (těmi) věcmi zaměstnaná KomDid. (t.); stavitel když stěny pořádá, střechau se nezanáší t.; (slepec) žebráním sě obchodieše Hrad. 22ᵇ, (Šimon) stáše kúzlem sě obchodě Pass. 295; čím kdo zachází, tím i schází ČMudr. 20.

Jindy bývá tu instrumentál s předložkou s; na př.: (my) s věcí marnú se obieráme Štít. uč. 94ᵇ, (kněžie) mají se obierati s bohem t. 125ᵇ; ež sě s zlodějem obchodíš Krist. 75ᵃ, ktož sě s mečem rád obchodí Hrad. 82ᵇ; (vy) viece jdete s světem vuokol než jiní Štít. uč. 92ᵃ, třeba ť jest múdře vókol jíti s světem ŠtítMus. 54ᵇ, těm, ješto jdú s marností vókol t. 2ᵇ.

283. Instrumentál způsobu, vztahu a míry.

1. Instrumentál způsobový vyslovuje, jak (= jakým způsobem) se co děje nebo jest. Bývá nejčastěji při výrazích pohybu, ale často také při jiných.

Na př.: Albrecht z Čech během vynide DalC. 97, nebesa velikým během neb brzkostí pohnú sě HusE. 1, 21, obecným během každý sě rodí t. 1, 293, týmž během přítomnost má jest příčina bolesti macechy méj GestaKl. 3, obecným během mluviece ChelčP. 45ᵇ, pusťte nás tam během Suš. 427; bezpečněji krokem než skokem ČMudr. 258; pojeď honem Suš. 278; hupkem běžím t. 671; Kurvenal běže úprkem Trist. 399; črtie velikým prchem běžiece Hrad. 12ᵇ; tryskem, cvalem, klusem Us.; krev od něho (raněného) valem teče Suš. 175; pryč pádem utíkali Koll. Zpěv. 1, 33; telátko horem pádem uteklo Čel.; rázem, hurtem Us.; po dvoře chodila, kolem se točila Suš. 662, tam se Dunaj kolem točí t. 165, voda kolečkem se točí t. 53; – ležeti pádem Us. (o těžce nemocném); třidceti [410]číslo strany tiskulet křížem leže (part.) Kruml. 342ᵇ; oči mu stály sloupem Us.; že j’ Kristus jeho (Jidášovú) proradú umřel Štít. uč. 8ᵃ; král pevnost zradou dostal Har. (Bartoš 35); to město Římané chytrostí dobyli t.; kterým sě to činem má státi Pass. 186, kterým to činem móž býti t., kterým činem popúzie nás která věc Štít. ř. 126ᵃ, čtverem činem móž býti člověk pyšen Štít. uč. 133ᵃ, nemluv takým činem hoc modo Ol. 2. Par. 18, 7, kmetě vdovcě móž pohoniti týmiž činy jako holomka Rožmb. 56, Konrád jě (otce a syna) všěmi činy sjednal Pulk. 67ᵇ; vždy ovcě jsú svým zpósobem odděleny od kozlóv HusE. 1, 25, práce, již on (bůh) na ň vložil někakým tajným zpósobem Štít. uč., to se stalo tím způsobem Us.; mnozí ctie svaté právě pohanským obyčejem Štít. uč. 60ᵃ, tiem trojím obyčejem lidé hřešie HusE. 1, 68, trojím obyčejem móž býti viděn bóh t. 1, 61, těmito obyčeji hodné jest člověku přisahati t. 1, 100; napsachu dielem drahokamenným opere gemmario Ol. Ex. 39, 29, vyryješ dielem rytým opere caelatoris t. Ex. 28, 36, kostel pěkným dílem dělaný Pref. (Bartoš 37), dielem rozličně protykovaným opere vario Pražsk. Ex. 36, 8, dielem těžkým jde jako dřiemě Baw. 97; jsúc bližše k kacieřství tiem kusem, že tak pudie ku přísaze HusE. 1, 100, hřiech třmi kusy sě plní: vnuknutím, libostí a přivolením t. 1, 367, těmi všemi kusmi utrhali sú kněžie pánu Ježíši t. 1, –; aby poznal, kterým úmyslem chce vjíti v zákon t. 1, 425, oboji dobrým úmyslem sú radili t. 2, 22, kdybych zlým úmyslem neb neřádem otstúpil t. 1, 212, kto bv dobrým úmyslem čistotu drželi ŠtítV. 37, rozličnými úmysly chvátali sú lidé k Ježíšovi HusE. 2, 71; týmž smyslem má býti rozuměno … t. 1, 32, prostým smyslem máme ctíti otce i máteř, mravným (smyslem) máme ctíti rodiče duchovnie t. 1, 139; proste boha plnú žádostí Štít. uč. 26ᵇ; cti obrazy řádem HusE. 1, 81, musí bojovník patřiti, kterým řádem chce bojovati t. 1, 160; v páteři žádáme, aby tak v nás bylo zde na zemi královstvie jeho, jako j’ v nebesiech pořadem dobrým Štít. uč. 31ᵇ; takým neřádem šel jest ten sbor HusE. 3, 287; právě učíš, kterú cěstú lidé mají býti spaseni t. 2, 397; ty země přirozeným právem padly na ň Let. (Bartoš 35); bojem udatně jě podjidú DalC. 71; pole leží úhorem, ladem Us.; zřídlo objeveno náhodou Us.; viděli jsme Turky řadem jeti Har. (Bartoš 34), stáli lidé dvěma řadoma Let. (t. 13); hejnem se ptáci sletovali Čel. (t.); co sme si spolem říkávali Suš. 338; běž úmentem (= honem) BartD. 1, 182 (val.); chodiť trckem, křížem křážem t. (val.); hupitem, hupitkem t. (laš.); zběháł pole křížem mitvem t. (dol.); voda teče cicúrem t.; tichučkem buď t. (laš.); jí obłem (= hltavě) t. (val.); skutkem (= skutečně) t. (laš.); všecko mu ide jaksi šúrem (= napříč) t. 183 (slov.); voda po cestě téka šiřinú t. (dol.); přeletěa sem střelenú ranú t.; siú mocú (= mermomocí) t.; pěchem íť t. (Karlov.).

[411]číslo strany tiskuMísto instr. způsobového bývá výraz předložkový, na ten čin, skrzě ten čin atp.: na ten čin Alb. 26ᵃ; skrze ten čin ita Otc. 297ᵇ, na ručest zavola celeriter Otc. 40ᵇ a j. Srov. § 308 a 332.

2. Instrumentál vztahový vyslovuje, k čemu se vztahuje a vzhledem k čemu má se rozuměti a vykládati, co ostatek věty vyslovuje. Bývá při slovesích bytí, ale také při jiných a při jménech.

Na př.: Josef byl tělem v Egyptě, ale myslí v zemi svaté Štít. uč. 76ᵇ; (Maria) tam všěchna srdcem bieše Hrad. 30ᵇ; (sv. Kateřina) bieše bydlem bliz od toho chrámu Kat. 66, na vschod sluncě bydlem jsúce Hrad. 68ᵃ; jsem rodem z Egypta Pass. 324 (Bartoš), (Agnes) jest byla rodem z Mohuče HusE. 2, 30; mnoho jest kněží jmenem, ale málo jich vskutku t. 1, 182; člověk …, múřín otcem, ober nuitkú AlxB. 4, 35; – jak okusil, líčkem zblednul Suš. 169; po ňemžto (choti) jsem srdcem vadla Kat. 62; kto odpočívá tělem, odpočívaj i duchem HusE. 1, 121; (Kristus) sstúpil do pekel duší svú t. 1, 45; (MMagdalena) myslcí i živótkem mdléše Hrad. 29ᵇ; až i sobú pokonala AlxH. 5, 10, za málem mým životem pokonal Ol. 1. Reg. 20, 3 (= výklad k lat.: uno tantum gradu ego morsque dividimur) [21]) Za tím jsou v materiáliích doklady na dospěti, dospievati čím, uvedené již mezi příklady na instr. nástroje a prostředku (zde v § 280 č. 1). Na obou místech jsou tyto doklady i v přednáškách. Tr.); po zlatě, jímž bě vóz zdělán bohatě … ojěmi tako koly AlxH. v. 81 sl.[22]) Jde tu o instr. ojěmi a koly. V § 281 je týž doklad uveden pro instr. jímž = (instr. látky). Tr.); (císař) jej hrdlem i zdravím ubezpečil Háj. (Bartoš 78); jedl-li by kto syrové maso, nebyl by bezpeč svým životem Štít. ř. 151ᵇ, (člověk) pod boží rukú bezpeč bude svú obranú t. 28ᵃ; (Vanda) se jest vítězstvím ujistila t., ujištěn byl odpuščením hřiechóv Kruml. 149ᵃ, ujištuje ho hřiechóv odpušťením a spasením HusE. 2, 414; abyste tou věcí nekvapili Let. (Bartoš 78); aby nechvátali kletbami HusE. 3, 230; jímžto jest píle mi Rúd. 2ᵃ, budiž tobě tiem píle Trist. 231, nepíle volovi teletem Smil. přísl. 845, ano j’mu tiem nic nepíle Hrad. 95ᵇ; zlého s’ úmysle, že tiem dlíš Hrad. 130ᵃ, viecež nedli tiem, což … AlxBM. 8, 37, hoře mně, ež sem tak dlúho dlil svým polepšením a tak váhal svým spasením Štít. uč. 150ᵇ, ani chci dlíti svým pokáním t. 154ᵇ, aby do jitra bitvau prodlili BartPísař (Bartoš 78), pán Ježíš prodlil jest odpovědí HusE. 1, 310; tiem rač nemeškati NRada 747, hřiešný nemá meškati svým ukázaním HusE. 3, 342; sedláci nemají se vrovnati rúchem, stravú neb čeledí vladykám Štít. uč. 90ᵃ; (panna) nechce-li sě připodobňovati k tomuto světu postavů neb obyčeji ŠtítV. 18; (jenž) smyslem všel nad všě lidi AlxV. 26; – já sem tiem jist Kruml. 149ᵇ, ten jest jist nebeským královstvím ŠtítV. 74, aby jist byl pecencem HusE. 1, 424; bohatec ješťe živ tělem jsa tamt. 2, 248; neb postavú maličký bieše t. 2, 407; by byla svata tělem i duchem [412]číslo strany tiskuŠtít. uč. 40ᵃ; by byla čista tělem i duchem t. 48ᵃ; někteří jsú nám přívuzni rodem t. 26ᵃ; buďte věrni srdcem, ústy i skutkem t. 64ᵇ; vdova, mláda letmi t. 50ᵃ; nebť jsem tichý a pokorný srdcem ŠtítV. 230; duše na věky jím sbožna bude a bohata t. 164; blahoslaveni chudí duchem t. 216.

Sem hledí také výraz svým životem, svými životy = persönlich: král svým životem chtě sě zdvihnúti Pulk. 103ᵃ, král svým životem přišel na pomoc t. 117ᵃ, král český svým životem pomoc slíbil dáti t. 116ᵃ, rád bych, by (vy) zaprosili jednu mši zádušní, jsúc u nie životy svými ŠtítJHrad. (ŠtítE. 312). Srov. § 195 č. 2. A dále výraz svú osubú = persönlich: aby každý zemanú osobú svú na roky přijel List slezsk. 1499, Perw. Otč. 43.

Za instrumentál bývají vazby jiné: neboj sě umřieti na těle HusE. 1, 43, bóh povýšil člověka nad hovado, neb jest věčný na těle i na duši t. 1, 35; co v tom meškámy svD. 59, v téjto mě prosbě nemeškaj Hrad. 4ᵃ.

3. Instrumentál měrový bývá nejčastěji ve rčeních komparativních a vyslovuje, jakou měrou (= o kolik …) vyniká A nad B. Komparativ jest ve větě buď výslovně, buď aspoň podle smyslu obsažen.

Na př.: což viece desieti hřiven jedniem grošem Rožmb. 191, bv asa koblížkem nesnědl viece Štít. ř. 118ᵇ, čím – tiem atp., v. § 190 č. 3 a.

Sem patří původem svým příslovce málem, mnohem, velím; srov. § 190 č. 3 a.

Jiné příklady: král nebeský sv. Martě rokem napřed skončenie zjevil, Pass. 605 (Bartoš); (on) jeho zhoniti nemuožieše, neb před nimi třmi noclehy napřed bieše Let. 490 (t.); (strana válečná) má druzie straně tým dnem napřed dáti věděti ListJHrad. 1388; ktož by mienil druhu uškoditi válkou, týdnem napřěd druhému má odpovědět t.; počet apoštolský sě jedniem umenšil Pass. 231 (Bartoš); kolika stupněmi jest slunce od nás vzdáleno Ant. 2, 304 (t.).

284. Instrumentál příčiny.

Instrumentál ten znamenává důvod (ve větě kladné) a překážku (ve větě záporné).

Na př.: až sě (paní) hořem všě třěsieše Hrad. 141ᵇ, (pústenník) strachem vešken sě třěsieše Pass. 341, ciesař hněvy sě vešken potřese Kat. 78; div že sě hořem nevsteče Hrad. 144ᵃ, sedlák se chce hořem vztéci Podk. v. 271; bezmál hořem neusvade Hrad. 102ᵃ, (bohatec) div že hořem neusvěde t. 144ᵇ; hořem sám nečujiu sebe Mast. 280; proto ty lkáš chudobú t. 366; biskup hněvy rozedřě na sobě rúcho Hrad. 83ᵃ; Adam vymlúval sě Evú, Eva hadem HusE. 1, 228, mnohými chytrostmi kněžie sě vymlúvají t. 1, 396, vymlauval se zlau cestau ŽerZáp. (Bartoš 59); čím to jest Us.; čím to přišlo, nevím Žer. (Bartoš 68); prstýnek se počal mrazem pukati Suš. [413]číslo strany tisku400, popukala bych se smíchy t. 481; země neúrodau scházela Har. (Bartoš 68); válkami měst ubývalo t.; hladem sotně nohy vlekú AlxV. 1415; Artuš hněvem zbledě Tand. 10; onen závistí chřědne ŠtítE. 93 (ex ŠtítSázav.), chřadna strachem ŠtítV. 114; město zemětřesením zpustlo Har. (Bartoš 69); hlava vstóňe mdlobú AlxV. 156; tiem sě počě král velmi styděti DalC. 24, panie cné válkú sě stydiechu t. 11, smrt nebojí se bohatého ani se stydí chudým Štít. uč. 150ᵃ, kto se mnú styděti bude před lidmi, budu se jím styděti před anjely božími t. 11ᵃ, ktož sě Ježíšem styděli…, bude sě (Ježíš) jimi styděti NRada 2055, styď sě ohavným miestem … i zlodějstvím Ol. Sir. 41, 23–24, jenž se svým mravem stydí Baw. 83, kto sě Kristem styděl a jeho slovem HusE. 1, 147; (ti) chlubie se svým hřiechem Štít. uč. 76ᵃ, nechlub se pradědy ČMudr. 103; chtiece se tiem honositi ŠtítV. 51, dvakrát hřeší, kdo se hříchem honosí ČMudr. 25; první křesťané nesměli se svelíčeti věrú křesťanskú Štít. uč. 10ᵇ; jímž by měl člověk truchleti, tiem se veselí, a jímž by měl vesel býti, tiem závistí chřědne t. 101ᵃ, blažení, jenž pokáním truchlejí ŠtítV. 283, jeho smrtiú truchlející Hrad. 28ᵇ; (člověk) móž se radovati odpušťením hřiechóv Štít. uč. 129ᵃ, jímž (množstvím vojska) sě by raduje AlxH. 8, 11; zlý zamútil se hrozným strachem Štít. uč. 15ᵇ, nemuť se spravedlivý protivenstvím ŠtítV. 233; král sě tím nic nerozpači AlxV. 2034; někteří strachy před židy se skryli Pref. (Bartoš 73); král hněvy vzhóru vskoči Trist. 342; oba radošcěmi sě vzcělovasta Pass. 291; abych já počala synem Hrad. 62ᵇ; slyšal sem ženu plačiúce, dietětem usilujúce ApD. b; Alžběta dietětem těžka bieše Hrad. 64ᵇ, byla těžka dietětem Pass. 157; vesel tiem buď ŠtítV. 21, tiem poče vesel býti AlxV. 363, (Tristram) tiem byl vesel Trist. 44, tiem hrdinú móžem veseli býti DalC. 45, ten, kterýž vesel jest hřiechem svým HusE. 2, 311; i by tiem král radosten AlxV. 2014; kak svými hrd jest ščěpy Jid., aby (ty) nebyl hrd tú pokorú ŠtítV. 168; nemáme čím pyšni býti t. 215; král poče tiem hněviv býti Tand. 15; kterak sú byli hřiechem slepi HusE. 2, 16; světlo, jímžto všechny věcí jsú krásny t. 3, 24; já sem tiem vším nevděčen byl Kruml. 472ᵇ.

Někdy tu bývá vazba jiná; na př.: pak-li sě mne na čem stydíš Hrad. 140ᵃ; ani sě za svú hanbu stydie NRada 924, nč. styděti se zač, za koho.

285. Instrumentál vlastnosti.

Instrumentál ten vyjadřuje vlastnost (tělesnou nebo duševní), která a) na předmětě jistém se znamenává, se jeví a b) při ději jistém jeví se na těle neb duchu osoby jednající.

a) Při slovese býti. Na př.: (syn) tvářiú bieše tak nebeskú LAl. f. (či snad gen. du.?); člověk postavú ne krátkú AlxB. 4, 34, (vůdcové Alexandrovi) ne rytierskú jsú postavú, ale vši kněžskú úpravú AlxV. 392, (žák) všeť bieše školskú postavú Podk. (Výb. 1, 943), jenž (snubák) by [414]číslo strany tiskubohatější postavú Baw. 107; nebyv nivčem mysliú křivú AlxBM. 8, 40, ty nebývaj myslí takú NRada 1741; těm, již sú pravým srdcem čistým Hrad. 48ᵃ; (sv. Prokop) byl jest člověk urozením vysokým, u plecí i v těle stavem širokým t. 23ᵃ, Bohdala, urozením Sasicě, příslovím dobrým Pulk. 34ᵇ; (Přemysl) hrdinským životem bieše DalC. 89; buď se mnú dobrú volí Marg. 159, buď se mnú (dobrú) volí KatBrn. 393; Liberius ciesař … múdrého vtipa byl i krásnými výmluvami GestaKl. 41.

b) Při slovesích jiných. Na př.: on leží zbitú hlavú AlxV. 1572, (dva zrádci) postavú smutného lícě ležeta přěd vozem nicě AlxBM. 1, 35, lehneš uprostřed Dunaja suchýma nohama Suš. 703, osel padl a otevřenýma očima ležel, jako by mrtvý byl Har. (Bartoš); ani sě k tomu přikloní (vůle), co se líbí bohu, ale vždy z boku jde proti bohu tvrdú šíjí ŠtítPař. 50ᵇ, (králová) jide proti ňemu smutnú postavú Trist. 157, mohl suchú nohú až do galeje jíti Lobk. 11ᵃ, až do města suchou nohou choditi se mohlo Har. (Bartoš); všichni veselou tváří táhnouce u Turka se položili Háj. (t.); (řeka Mohan) vodú teče hlubokú Pil. a; my stáli bosýma nohama Har. (Bartoš); spatřovali jsme Turky nohama křížem složenýma sedící t.; dcera spatýma rukama k nohou otce svého padla (O velikém protivenství církve 1750) Bartoš; Kalchas svou dceř veselau tváří přivítal Troj. (Bartoš); král posměšným obličejem odpoví Troj. (t.); tu vece Tristram velmi hněvivú myslí Trist. 82; žák skroušeným srdcem to vyslyšel Pass. 618 (Bartoš); kdež potok hi řeka plove meny dosti slovutnými Pil. a; zajíc spí otevřenýma očima Us.; Čechové pomíjejí ta hanění ušima zavřenýma Pal. 4, 2, 198; šé sem hoú havú BartD. 1, 183 (slov.); děti jedným otcom, ale inú matkú t. (uh.).

Instrumentál vlastnosti střídá se s gen. vlastnosti; srov. § 260 č. 1. V jazyku novém jsou ho jen příklady některé.

286. Instrumentál praedikativní (doplňkový).

1. Instrumentálem bývá vyjádřen doplněk, který se táhne někdy ku podmětu, vyslovenému nominativem, někdy ku předmětu vyslovenému akkusativem. Na př.: kůň jest jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem ČMudr. 308 (kůň_hříbětem, člověk_dítětem); – bych (já) slul vaším králem AlxB. 1, 10 (já_vaším králem); – (bratřie) volichu opatem knězě Vitošě Hrad. 23ᵇ (Vitošě_opatem); – já tě vévodú i kniežetem učiním Otc. 127ᵇ (tě_vévodú i kniežetem).

Vazba tato bývá zvláště při slovesích:

býti. Na př.: Abel jinoší bieše ML. 42ᵇ, Heliáš jinoší bieše t.; nebrzo kto bude trhovcem, by nebyl lichevníkem HusE. 1, 219; budeš na věky králem slavným t. 1, 83; Kristus jest bohem pravým i člověkem t. 1, 7; dal jest jim moc syny božími býti t. 1, 10; buď pilen, aby byl synem božím, bratrem Kristovým t. 1, 39; aby (člověk) byl vrátným duše své [414]číslo strany tiskut. 1, 225; byl (Jozafat) zemským písařem Ol. 2. Reg. 8, 16; Joab bieše vojska zprávcí t.; již buď zětem královi t. 1. Reg. 18, 22; nebudeš sokem ani vrtrákem t. Lev. 19, 16; Anna má býti s těmi dětmi rovnau v tom statku společnicí KolČČ. 409ᵃ (1566); kůň jest jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem ČMudr. 308; žádná kráva není, aby telátkem nebyla t. 266; kdo nikdy nebyl poddaným, zřídka bývá dobrým pánem t. 323; kdybych byla ptáčkem, zlítnou vlaštovičkou Suš. 100; kdybych byl tebou, vámi Us.; – (Ježíš) chtěl býti s námi laciným, zimomřivým, žieznivým, bolestivým HusPost. 12ᵇ; styď se býti pyšným t. 16ᵃ; –

činiti, dělati. Na př.: on sě činí bohem Hrad. 88ᵃ; králem se nad námi činil t. 86ᵇ; ktož sě synem božím činí Vít. 52ᵇ; učiň sě bláznem t. 96ᵃ; nečiň sě Styrem DalJ. 35; Gajus ciesařem učiňen Pass. 391; jsa bohem člověkem učinil sě jest HusE. 1, 49; ne každý má (sě) Petrem dělati t. 1, 176; (ten) tlumočníkem mým se udělal KomLab. (Bartoš 18); že to rukojemství přijímá a v tom jistcem se dělá KolČČ. 29ᵇ (1547); já tě vévodú i kniežetem učiním Otc. 127ᵇ; svatého Lazařě biskupem učinichu Pass. 341; (Boleslav) za svú víru Strachkvasa mnichem učini Dal. 31; aby Izáka popem učinili OtcB. 50ᵇ; knězem jeho (sv. Prokopa) učinichu Hrad. 3ᵃ; zčiní vy vladařemi a popravčiemi Ol. 1. Reg. 22, 7; a jeho (manželka svého manžela) mocným hospodářem činí KolČČ. 49ᵃ (1545); – nejsem spravedlivým učiňen HusE. 1, 35; když sě chudý bohatým činí ŠtítV. 216; ani sě lepším čině ani horším Štít. uč. 135ᵇ; učiň mě té čsti prospěšným Rúd. 695; šípy své horúciemi učinil ŽPod. 7, 14; –

obrátiti sě. Na př.: že sě zlob zlobí obrátí a dobré dobrým sě oplatí Mast. 101; zloba zlým sě vždy obrátí AlxV. 503; jak okusi starý svat vodu vínem obrácenú EvVíd. Jan 2, 9; (had) sě obrátil prutem versa est in virgam Ol. Ex. 4, 4; prut ať sě obrátí hadem vertetur in colubrum t. 7, 9; (prut) jenž obrátil sě jest hadem versa est in colubrum t. 7, 11; –

voliti, potvrditi, světiti, krstíti, mazati, korunovati: Na př.: opat sedlecký biskupem volen Pulk. 119ᵃ; když svátý Matěj apoštolem volen Krist. 31ᵇ. (ty) Dorotú (jsi) krščena Dor. 15; uslyševše, že David mazán králem BiblD. 1. Par. 14, 8; Mlada abatyší stverzena Pulk. 28ᵃ; svátý Felix papežem volen i korunován Pass. 376; (bratřie) volichu opatem knězě Vitošě Hrad. 23ᵇ; by jej proboštem zvolili t. 2ᵇ; biskupem Ondřeje zvolichu Dal. 75; hospodářem jeho (sv. Prokopa) potvrdichu, k tomu opatem světichu Hrad. 15ᵇ; svatý Petr jednoho měštěnína biskupem posvětil Pass. 344 (Bartoš); svým čiešníkem jej upravi DalC. 48; ciesař Vratislava králem koronova t. 48; v Řezně ho (Vladislava) českým králem koronova t. 66; –

naroditi sě, chovati, zakládati, uinřieti. Na př.: ež sě narodil člověkem Kat. v. 1779; bóh člověkem sě narodil Pass. (Bartoš 70); nikdo [416]číslo strany tiskuse nenarodil mudrcem ČMudr. 216; že se jest urodil holoplíštětem nestatečným ŠtítV. 85; žádného jest jeho máti pánem aneb ciesařem aneb králem neurodila ihned Štít. uč. 84ᵃ; ustavil, aby kraloval Antiochus jeho syn, jakožto choval mládečkem Lit. 1. Mach. 6, 17; mládenec, že křesťanem vychován jest a také křesťanem umříti chce, odpověděl Mitr. 86 (Bartoš 17); –

siesti, seděti, usaditi. Na př.: když chce řemeslník mistrem siesti Pr. pr. 254; když kto sedí purgrabí na ciziem hradě Rožmb. 29; ač (holomek = neženatec) na jednom sboží sedí hospodářem Rožmb. 51; Telemachus byl usazen králem Troj. (Bartoš 21); –

státi se, ostati, -staviti, -stanoviti, stavěti, -stavovati. Na př.: ať kamení toto chlebem se stane Mat. 47 (Bartoš); státi se něčím (někým) Us.; jedny (panny) chtie ostati pannami Štít. uč. 36ᵃ; kamenie ostalo kamením t. 73ᵇ; že jest boha počala a děvkú ostala Hrad. 63ᵇ; že sem slíbila vdovú ostati OtcA. 479ᵇ; já sem ostal dědicem té dědiny t. 391ᵃ; ostav vítězem Ol. Num. 21, 1; kdo pravdu zastává, vítězem ostává ČMudr. 63; ostaviv knězem Vratislava, bratra svého Dal. 25; mieně jej (Dobeš syna) hospodářem po sobě ostaviti ŠtítMus. 27ᵇ; mě dědicem nade vším zbožím chtiechu ostaviti OtcA. 391ᵃ; toho, jehož náměstkem chtieše po sobě ostaviti t. 351ᵇ; kto mě ustavil súdcí aneb děličem nad vámi HusE. 1, 405; kněz z země (bavorské) dřéve nevynide, aż všiu zemi popelem postavi DalC. 89; postaví tě pán bóh tvój hlavú a ne ocasem HusE. 1, 55; koho podkomořím ustanoví Tovač. (Bartoš 21); svátý Pavel řekl k Timoteovi, biskupem jej ustavuje ŠtítMus. 41ᵃ; – král Václav stavěl se rozhněvaným Pal. 3, 1, 206; (ty) stavěls’ boha svědkem Štít. uč. 59ᵇ; –

jmieti, jieti. Na př.: kanovníci ho rádi biskupem jmiechu DalJ. 49; mieti v srdci boha hostí HusE. 2, 209 (hostí = fem.?); (Jidáš) máteř pojme sobě ženú Jid.; kteréhož (muže) jim (vdova svým dětem) otčimem pojme Štít. uč. 49ᵃ; ač j’ho králem přijmú AlxH. 6, 34; kanovníci biskupem ho rádi přijěchu Dal. 49; ješto (králová) j’ho (Jidáše) bě synem vzala JidDrk. 79; vzal od ňeho cti a darem kóň Půh. 1, 127; jesti hodna, aby Krista hostí přijala HusE. 2, 6; –

viděti, zdáti sě. Na př.: sově soumrak svítáním a tma noční polednem se zdá Kom. (Bartoš 17); – pravý pokorný nechce býti viděn pokorným Štít. uč. 130ᵃ. –

jěviti, ukazovati. Na př.: Kristus se zjevil člověkem i bohem pravým Kat. 48; vítěz smrti ukázal se novým člověkem HusE. 2, 138; ktož dřieve otpoviedá nedoslvšě, bláznem sě ukazuje Ol. Prov. 18, 13; – král ukázal se neschopným ku vládě Pal. 4, 2, 14; (císař) ukazoval se citlivým a téměř uraženým t. 4, 2, 57; –

[417]číslo strany tiskujmenovati, zváti, řéci, praviti, dieti, volati, vítati, slúti atp. Na př.: že jej (mnich mnicha) bratrem jmenováše OtcA. 476ᵃ; ty hřiechy někteří jmenují smrtedlnými, ale já jmenuji je úhlavními ŠtítMus. 55ᵇ; (ten) jmenoval se králem Šalamaunem KomLab. 30, 1; jmenovati koho čím Us.; chrústem jeho (cizoložníka) chci nazvati Hrad. 118ᵃ; (písmo) Krista nazývá sluncem, Marii měsiecem a Jana krstitele dennicí HusE. 1, 37; vy mne nazýváte mistrem a pánem t. 2, 164; všickni počechu jej nazývati Marianem Otc. 78; ktož sě tako múdrým vzývá Vít. 65ᵇ; (oráči) svatokrádci sě vzývají, že desátka nedávají Hrad. 114ᵇ; mú sě dcerú viec nevzývaj Pass. 348; chtě sě vzývati bohem AlxH. 6, 23; jmáš svatokrádcem sě vzývati Hrad. 114ᵇ; až jej (Hynka z Dubé) Dětřichem Berúnským vzýváchu DalC. 93; řekl-li se kto králem židovským Kruml. 47ᵃ; kto hluku se kryje, řkú jej obláštním ŠtítOp. 143ᵃ; syn boží řekl blaženými chudé duchem ŠtítV. 245; praviechu jej zlým a křivým súdcí Brig. 48ᵇ; by ť sě (kto) pravil i andělem ŠtítMus. 106ᵃ; (kacieři) pravie boha lhářem ŠtítV. 179; již vás nediem sluhami, ale přátely t. 276; pro ňež die Kristus blaženými milosrdné t. 245; šťastnými dieme (krále), budú-li bohobojně kralovati ŠtítMus. 42ᵃ; (ten) vyobcovaným a smrdutým sě vzvolá Ol. Lev. 13, 45; (ciesař) králem českým jej provola DalC. 48; hněď ho převitala kmocháčkem BartD. 2, 84 (han.); Sinan polním vůdcí vyhlášen byl Mitr. (Bartoš 21); vykřikovali ho zoďéjem BartD. 1, 183; každý, ktož sě králem vzpoviedá, ciesařuovi odpoviedá Vít. 53ᵃ; abych slul vaším králem AlxB. 1, 10; aby slúl bratrem mým HusE. 3, 90; ač chceš dobrým slúti Vít. 64ᵇ; že jeho obúzie zlodějem Rožm. 227; –

psáti. Na př.: opat Strahovský se píše opatem hory Sion Pref. (Bartoš 19); mistrem sedmerého umění se psáti Lab. 14, 3; neroď ho králem pisati Hrad. 90ᵃ; nepřietelé i kardinálové mě píší kacieřem HusE. 2, 114; menoval se Andrys a dal se přepsat Jozefem BartD. 2, 287; –

věděti, znáti, čísti, pokládati, mnieti, súditi. Na př.: by ho člověkem diábel nevěděl, tehdy by ho nepokúšel HusE. 2, 93; (Maria) ihned sě mateří vzvědě JM. (Výb. 1, 395); jehož božím synem známy Kat. 124; (lotr) sě sám hřiešným poznal Krist. 101ᵇ; ten, jenž znamená sě pastýřem HusE. 2, 265; lež jest knězem se vyznávati a protivné věci kněžskému řádu činiti t. 1, 182; ten sě čte šlechticem, jehož otec jměl střiebra mnoho DalJ. 41; (my) sě nedóstojnými načítámy Alb. 102ᵃ; (svatokupec) ducha svatého sluhú pokládaje (partic.) HusE. 1, 456; (kardinál) mě pokládá svódcí lida, nalezačem bludóv t. 2, 114; že z přiezně položil by jej nemocným Všeh. II. 5, 4: geniem se nyní každý klade Suš. (Bartoš 19); diábla Apolona jmieše, jehož pravým bohem mnieše JiřBrn. 7; jehož jest nepoznala, ale pracným mniec OtcA. 467ᵇ; (jinochové) mniec se mdlými Štít. uč. 42ᵃ; uslyšav to Pilát, že jej obec synem božím [418]číslo strany tiskumiení Vít. 52ᵇ; od židóv mněn sem člověkem HusE. 2, 160; nemni sě múdřejším, než sú byli světí otci Štít. uč. 145ᵇ; to byl anděl, ale on (Dobeš) jej člověkem mněl ŠtítMus. 20ᵃ; blázen jest, ktož cizozemcě dobrým súdí DalC. 21; –

nalézti, shledati. Na př.: nalezli jej dietětem ŠtítV. 118; nalezl jsem jie pannú (tak v rkp.) Ol. Deut. 22, 14; Mikuláš nikdy nebyl bludným člověkem shledán BartPísař (Bartoš 22); –

učiti. Na př.: učil jeho popem OtcA. 277ᵇ; bratr se učí kupcem, kovářem Us.; jeden (syn) se učil latařem, druhý poberou, třetí hvězdářem a čtvrtý myslivcem Kulda 2, 233; –

dáti, poslati. Na př.: Mariam mateřiú dali Jezu Kristu DětJež. 1ᵃ; dal sem jej vódcí a pŕikazatelem národóm Pror. Ol. Isa. 55, 4; strážným dal sem tě domu izrahelskému HusE. 2, 301; (bóh) kniežetem a zprostitelem poslal (jej) Koř. Skutk. 7, 35; –

při slovesích jiných; Na př.: to ť jsem … truchlú vdovú pronesena LAl.; přestaň se nuzným lháti Suš. bás. (Bartoš 19); již on jeho nectieše (= nečtieše?) svým synem OtcA. 330ᵇ; lehnouti popelem Us.; a proto popelem náš statek položen jest Pal. 5, 2, 349; dávno mi tě hospodin sliboval mým sluhú OtcA. 409ᵃ; a vetknu jej kólkem na miestě věrném figam illum paxillum Kladr. Isa. 22, 23; chodila k nám maú cérkú (n. buďa maú cérkú) BartD. 1, 183; budeš-li tak hospodařit, půjdeš odtúď žebrákem t.; chtěl to nechat vovčírnou BartD. 2, 287.

2. Jindy bývá tento doplněk v nominativě (když se táhne ku podmětu, na př. hřiešník sě vinen dal HusPost. 145ᵃ, srov. § 245 č. 2 (str. 298). – nebo v akkusativě (když se táhne ku předmětu, vyslovenému akkusativem, na př. hřiech činí člověka robotna sobě Alb. 75ᵃ, srov. § 249, str. 319. Kdy tu má bývati instrumentál a kdy nominativ neb akkusativ, o tom zachovává se většinou pravidlo následující:

I. Když doplňkem je jméno přídavné (ve smyslu širším) a

a) táhne se ku podmětu, je zpravidla v nominativě (a pokud možná tvaru jmenného); tedy na př.: tomu král rád povolil Pass. 575, má sám sedm přisahati Řád pz. 35 (nč. sedmý), že je krásen květ na dřevě ŠtítMus. 80ᵇ, on sě byl nemocen učinil Kruml. 143ᵃ, (člověk) mně se bohat ŠtítOpat. 176ᵃ, – jeden zdál sě svat BrigF. 19;

b) když téhož druhu doplněk se táhne ku předmětu, vyslovenému akkusativem, bývá často též v akkusativě (a pokud možná tvaru jmenného), ale často také v instrumentále; na př.: hřiech činí člověka robotna sobě Alb. 75ᵃ, jej umrla viděchu Vít. 55ᵇ, abychom boha měli milosrdna HusE. 1, 129, – šípy své horúciemi učinil ŽPod. 7, 14, kto hluku se kryje, řkú jej obláštním ŠtítOpat. 143ᵃ, ktož cizozemcě dobrým súdí DalC. 21 atd.

[419]číslo strany tiskuII. Když doplňkem je jméno podstatné (nebo zpodstatnělé), bývá

a) v instrumentále, jestliže se jím vyslovuje vlastnost nějaká jakožto přijatá nebo proměnná, nebo jestliže příslušné sloveso znamená nějakou přeměnu, na př.: Joab bieše vojska zprávcí Ol. 2. Reg. 8, 16, soused stal se boháčem Us. nč., Gajus ciesařem učiňen Pass. 391, že jej (mnich mnicha) bratrem jmenováše OtcA. 476ᵃ; a bývá

b) v nominativě neb akkusativě v případech jiných, na př.: Jezus Kristus jest syn buoží Pass. 127, soused je boháč Us., – mám pomocníka ducha svátého Pass. 285.

Pravidlo toto jeví se zřetelně ve spisech starších.

Během času pronikají v něm některé změny, zvláště v jazyku novočeském spisovném. Tu totiž v případě I. (když doplňkem je jméno přídavné) šiří se instrumentál na újmu akkusativu a nominativu víc a více; v případě II. (když doplňkem je jméno podstatné) zůstává celkem způsob starý.

V jazyku obecném zachovává se pravidlo staré měrou mnohem větší, než ve spisovném, a nikde nevyskýtají se v něm rčení jako na př.: byl jsem zvědavým, zástupcové byli příliš povolnými, náš soused je boháčem, král stavěl se rozhněvaným atp. Rčení taková čtou se ve spisích, zvláště v době nejnovější, velmi často, ale jsou ovšem chybná; dlužno se jich vystříhati a držeti se v té příčině způsobu, zachovaného v jazyku obecném.

3. Místo instrumentálu bývá v doplňku také za s akk.; v. v § 291 č. 4.

4. Napodobením latiny přidával se k doplňkovému instrumentálu infinitiv býti, a tím vznikla spisovatelům pozdějším oblíbená vazba instrumentálu s infinitivem.

Na př.: dobrý člověk znaje se spravedlivým býti Všeh. 2, 23; ktož by se nespravedlivým býti seznal t.; pravil jej býti písařem Žer. (Bartoš); kmen stromový, jejž pravili palmovým býti Har. 1, 208; hlásal se býti krevním přítelem Lab. 18, 1; císařovna křesťankau se býti vyznala Har. 2, 80.

5. Druh instrumentálu doplňkového jest instrumentál t. zv. srovnávací.

Na př.: (pohnaný) die: pohnal mě holomkem a já paní jmám Rožmb. 31; ostav sobě málo dědiny, aby tebe tkáčětem nepohonili t. 96; krev tvá potoky tečieše Kruml. 100ᵃ; krev potůčkem teče Pís. (Osiř. dítě); bylo sě tobě zdiú za právo posaditi DalC. 64; když dědictvie zpustne a od žádného se nedělá, než úlehlí a pustinú leží VšehK. 223ᵇ; i odešel jest tulačem na cěstu vagus abiit Pror. Ol. Isa. 57, 17; on vypověděncem umře pohostinu (= v cizině) BřezSnář 111; pro tu ť (mast) baby skřietkem k čertu vzletie Mast. 146; dům hořel drtem WintObr. 2, 249 [420]číslo strany tisku(z r. 1604); mé srdečko hoří plamenem Suš. 758; mléko vřelo klokočem Kulda 2, 143; přešil k nim tovarešem (= jako tovaryš), přešla k nám děvčetem BartD. 2, 287 (han.); vzala si toho Borůvku vdovcem, vzal si mně vdovou t.; z toho nemožu bet ževa, co vedělám babkó t.; cegánem žil, cegánem omřel t.

287. Instrumentál vnitřní.

Instrumentálem jména soukmenného (běžěti během) nebo souznačnėho (hořěti ohňem) bývá určen pojem dějový za příčinou sesílení. Nazýváme jej instrumentálem vnitřním. Je to většinou ozdoba slohová, oblíbená zvláště u některých spisovatelů starých.

Doklady tomu:

a) pro instr. soukmenný: člověk bude poctivu bázní báti sě ŠtítMus. 120ᵇ, bázní zahynutie bojí se, ktož se bojí boha HusE. 1, 117; darmo bychom se modlili, aby slunce svým během běželo, poňavadž vždy svým během běží t. 1, 325, běží během BartD. 1, 183; kterú ctí mámy ho ctíti HusE. 3, 136, (kněží) dvojí ctí buďtež ctěni t. 1, 139, tiem cťením má býti bóh cťen t. 1, 74, ten věčnú ctí cťen bude ŠtítMus. 116ᵇ; darové Kristovi dobrovolným rozdáváním buďte rozdáváni HusE. 1, 418; stromy divným dielem udělané t. 1, 79; hněv, jímž se člověk hněvá t. 1, 206; člověk móž shřešiti i všedním i smrtelným hřiechem Štít. uč. 134ᵇ, člověk hřeší mnohými smrtelnými hřiechy HusE. 1, 119; (duch svátý) divným pochodem od boha otce i od syna pochodí ŠtítMus. 101ᵃ; ústavnú chvalú chvále boha ŠtítBud. 93; táž věc někdy mnohými jmeny se jmenuje HusE. 3, 47; křikem nemotorným křikli Pulk. 38ᵇ; když by kto kvetl takovým květem ŠtítMus. 80ᵇ; kterúž měrú měřiti budeš HusE. 1, 34; kterým milováním mámy jeho milovati t. 3, 136; tú milostí miluje (bůh) ŠtítBud. 70, učenníci sú jeho vrúcí milostí milovali Štít. uč. 77ᵇ, MMagdalena vrúci milostí milovala pána ŠtítV. 35; smrtí umřete HusE. 1, 335, smrtí ohavnú zemřel t. 1, 17, nebylo-li by dosti, abv lehkú smrtí Kristus umřel ŠtítBud. 121; nenávidí mne úhlavnau nenávistí Troj. (Bartoš 37); Jeremiáš pláčem srdečným plakáše zbořenie jerusalemského Štít. uč. 71ᵃ, srdečným pláčem plačíci Hrad. 28ᵇ; políbí mne políbením úst svých HusE. 3, 7; krvavým potem se potil t. 1, 335; požehnal nás požehnáním duchovním t. 1, 315, pán bůh jím požehná požehnáním svátým Suš. 471; (kníže) počě velikú prosbú korábníkóv prošiti Pass. 339, nás velikou prosbou prositi Mitr. (Bartoš 37); chci řéci obecnú řečí Štít. uč. 23ᵇ, svú vnitřní řečí bude člověku pokora řéci ŠtítBud. 199; lidským slíbením jest slíbeno HusE. 1, 96; když (člověk) neslúží bohu tú službú, jako … Štít. uč. 23ᵃ; ten v noci sladkým snem usne ŠtítBud. 76, (matka) pravým snem nemohúc usnúti Štít. uč. 40ᵇ, odespá smrteľným spánkem BartD. 1, 348 (rožn.); ať by (bůh) krutým [421]číslo strany tiskusúdem nesúdil tebe ŠtítV. 26, kterým súzením budete súditi HusE. 3, 246; svěť světlem svým t. 3, 32; bude trestán trestáním nejukrutnějším t. 1, 457; (bůh) vidí to vždy viděním svým jednostajným, kdy co má býti, kdy jest a kdy mine ŠtítBud. 58; tiem volením volí člověk boha HusE. 1, 462; tiem znáním ovcě neznají Krista t. 2, 176; jenž sě zpoviedá zpovědí kakús naučenú ŠtítMus. 162ᵃ; žádaj každému dobrého žádostí plnú Štít. uč. 98ᵃ, aby zlú žádostí zbožie nežádal HusE. 1, 281; závistník neumie jiného, jen svého zavrženie žalostiti tú žalostí, ješto smrt činí ŠtítMus. 74ᵇ; buoh (je) život jejie (duše), jímž živa bude ŠtítBud. 108, (spravedlivý) životem bude živ a neumře HusE. 1, 33.

Záliba ve »figuře etymologické« (Bartoš) a náklonnost k ní vede k instrumentálům novotvarým; na př.: seď seďmem, leží ležmem (o těžce nemocném), rana pálí palmem, ščípe sčipmem, léje lejmem (prší velice), ryčeo ryčmem na hůru, valmem se valí, křičí křikmem, bytem tam by (stále) BartD. 1, 183.

b) pro instrumentál souznačný: duše měla deset let hořeti ohňem Štít. uč. 152ᵃ, by (nebe plamenné) hořelo ohňem ŠtítV. 107, keř ohňem hořieše Pass. 284 (Bartoš); Ježíš křiče velikým hlasem vypustil jest duch HusE. 1, 249; (krajina sodomská) stojí kúřéc sě dýmem ŠtítV. 139; (vznešení) kakým pádem letie s takového dustojenstvie v kakú propast Štít. uč. 78ᵇ; (ti) mluvie odpolu pohanskými řečmi HusE. 1, 133, abyšte uměli mluviti lidem pořádnú řečí Štít. uč. 78ᵃ; němé hovádko člověčím hlasem mluvilo HusE. 1, 42; když jest řekl hlasem velikým t. 1, 30; vysokým hlasem volati Hrad. 81ᵃ, (zlí) velikým hlasem budú volati Štít. uč. 111ᵃ; proste boha plnú žádostí t. 26ᵇ; kdež nenávist stolcem sedí Vit. 71ᵇ.

288. 1. Instrumental bývá chybně v překladech za lat. ablativus absolutus. Na př.: někteří skrze póhonu vizami zdviženie ze škod jsúce pohnáni ty summy hned sú pohnaným kladli, aby jich zase o svú při vizú jim zdviženú poháněti mohli ut eos iterum visā sublatā accusare possent VšehK. 290ᵇ.

Někdy bývá příslušný výraz ne cele v instr.; na př.: aby umy, tě pomáhajícím, opravil Kar. 81; jižto (múdrost) Šalomún, tě zjevujícím, přijal s nebes t. 82; aby královna, tě nadchnúcím, což tobě líbo jest…, skonala te inspirante t. 100.

2. Za instrumentál prostý bývá často pád předložkový, zvláště v usu kleslém s + instr., a to za instr. prostý nástroje, prostředku, látky a snad i jiný. Na př.: chlubiti se s něčím Us. vulg., pohrdati s něčím t.; desetkrát lépe slovem než z písmem všecko povídati HolŠternb. 160; hřebík, z kterým pravá ruka (Kristova) přibita byla t. 140; Bůh rač naplniti srdce z svou milostí t. 136.

[422]číslo strany tiskuG. Vokativ.

289. 1. Vokativ jest pád, kterým voláme neb oslovujeme. Na př.: bratře! příteli!

2. Vokativ neváže se s větou jako pády ostatní, nýbrž vkládá se jen do ní jako zvolání nebo oslovení; tím liší se od pádův ostatních, – není pádem téhož řádu, jako jsou ostatní.

3. Zvláštních tvarův vokativních, pokud jaké jsou, užíváme jen pro grammatickou osobu druhou, nikoli též pro první a třetí. Na př.: ó ty nešťastný člověče! Us. – a naproti tomu: ó já nešťastný člověk! – ó ten nešťastný člověk!

4. Místo vokativu bývá nominativ; srov. § 215 č. 8 (str. 309).

5. Naopak vokativ vstupuje na místo nominativu. Na př. dial. mor.: »Jak je ti« (= jak se jmenuješ)? – odpověď: »Jane, Jozefe, Marýno, Rozáro« BartD. 1, 178 (podl. a mor.-slc.).

IX. Předložky a pády předložkové.

290. 1. Předložky jsou slovce neohebná.

Rozeznávají se předložky prvotné (n. pravé, vlastní) a podružné (n. nepravé, nevlastní).

Podružné jsou, které vznikly z výrazů příslovečných a jmenných; tedy miesto, kolem, okolo, kromě, mezi, vedle, podlé, mimo, bliz, dle a j. O jejich původu viz dále.

Naproti tomu nazývány bývají prvotnými předložky ostatní, tedy na př.: do, na, od, po, s, v, z a j. Původu jsou temného. Pravdě se ovšem podobá, že také předložky prvotné z výrazů předtím příslovečných vznikly.

Předložky prvotné a podružné liší se stářím: prvotné jsou vesměs starožitné, podružné pak jsou původu pozdějšího.

2. Předložky vyskytují se dílem ve složení se slovesy a jmény, dílem ve spojení s pády.

a) Ve složení se slovesy a jmény omezují a určují význam týchže sloves a jmen (utvořených na mnoze ze sloves, jež byla s předložkou složena). Na př.: volati – při-volati; hoditi – od-hoditi, na-hoditi, nadhoditi, před-hoditi, s-hoditi; kročiti – na-kročiti, při-kročiti, ob-kročiti, v-kročiti atd.; – za-hrada, o-hrada; od-chod, pří-chod; s-pád, ná-pad, zá-pad atd.

Ve složení tomto bývají jenom předložky prvotné a ve složení se slovesy zoveme je předponami.

b) Ve spojení s pády omezují a určují význam pádový. Na př. v genitivech předložkových do-hrada, s-hrada, z-hrada, u-hrada, bez-hrada je význam omezený a mnohem určitější, nežli v genitivě bez předložky hrada.

[423]číslo strany tisku3. Pády s předložkou spojené nazývají se předložkové (naproti pádům prostým a bez předložky).

S předložkou bývá spojen akkusativ, genitiv, dativ, lokál, instrumentál, – nikoli též nominativ a vokativ.

Každý z pádů těchto s předložkami několika se spojuje; při tom ovšem i význam při každé předložce jinak se obměňuje, jak viděti na příkladě uvedeném: do-hrada, s-hrada, z-hrada, u-hrada, bez-hrada.

Předložky pak jednotlivé pojí se: některé s pádem jen jedním, na př. do (jen s gen.), k (jen s dat.), při (jen s lok.); – jiné s pády dvěma, na př. na (s akk. a lok.), nad (s akk. a instr.); – a jiné s pády třemi, na př. po (s akk., dat. a lok.), za (s akk., gen. a instr.).

4. Vokalisace předložek byla a jest jenom v mezích pravidla. Nč. vokalisace postoupila poněkud nad míru stč. v případech jako z-zlata – ze-zlata, s-skály – se-skály, k-králi – ke-králi, v-vodě – ve-vodě. Srov. HistMl. I, § 139 a 146, 147. Ale vokalisace bývá a nemá býti, zejména ve verších, když je nouze o slabiku: ve-nebi, ku-oku, se-otcem, přededomem, – a u brusičů, prý pro blahozvuk: ve-Kolíně, ve-Klatovech, ze-Prahy atp. A vokalisace není, kde býti má: k-všemu, přes-všecko, před-vším, vtkal atp.

5. Stč. předložka hláskově stejná splývá se začátkem slova příslušného; na př.: k-králi – králi, s-světa – světa, v-vodě – vodě, z-zlata – zlata. Na pohled vidí se tu pak pád prostý, ale pro analysi syntaktickou jest to pád předložkový, jestliže v téže vazbě jindy předložka zřetelně se jeví.

6. a) Předložky kladou se před pádem. Na př.: do-školy, v-bozě, miesto-tebe.

b) Ve stč. kladly se některé předložky také za pádem; na př. boha-dle (= pro boha), sebe-miesto (= místo sebe). V nč. je toho ustrnulý zbytek v příslovci mnedle n. medle (= mne dle).

c) Předložky se někdy vkládají do výrazu. Na př.: božie dle lásky ApŠ. 150. Srov. dále při jednotlivých předložkách (§ 294 sl.).

d) Předložky bývají uvnitř spřežení. Na př.: málo-kdo, málo-s-kým Us.; prší ne-na-pravedlné, ne-po-mnohých-letech, srov. § 383 č. 2; jí bě ne-do-veselé Jid. 152, v. dále při jednotlivých předložkách (§ 294 sl.).

7. Předložky spojují se zpravidla jen s příslušnými pády (jmen podstatných, přídavných a zájmen); na př.: do-hrada (do spojeno s gen. hrada), ve-všem (ve spojeno s lok. všem) atd.

Někdy však spojuje se předložka také s výrazem, který není jejím pádem. Zejména:

a) S příslovci a výrazy příslovečnými. Na př. dnes – do-dnes, ot-dnes, po-dnes: od prva světa počátka do dnes Hod. 81ᵇ, čehož u nás ješťe až do dnes svědkové žijí zuostávají KabK. předml. z r. 1539, do dnes Us. nč.; [424]číslo strany tiskuod dnes v šesti dnech Háj. 183ᵃ ode dnes Us.; po dnes Us.; vždy, vždycky – na-vždy, ode-vždy, po-vždy Us.; tam svítí světlo její po vždycky Pal. Záp. 1, 52; kdy – do-kdy, ode-kdy Us.; od-sud, od-tud, od-tam-tud: proti – na-proti TomP. 12; dvakrát – po-dvakrát HusŠal. 34ᵃ; loni – v-loni Us.; nynie – z mladosti mé až do nynie Kladr. ž. 70, 17; tak – beztak (mor., = ohnedem) Květy 1893, 382, najvěc to trho pudmístrem, od nátury bez tak strašidušú BartD. 1, 345 (lhot.); jednou – na-jednou, po-jednou Us.; dávnějie – ot dávnějie: čím od dávněji neb déle HusE. 1, 438; skrze – na-skrze: lid vojenskej, kterejm naskrze obklíčeni jsme ŽerKat. 195; viece – z-viece: ktož z viece pohání, nežli má VšehK. 35ᵃ (in marg.); dobře jinak – na-dobře jinak: to je na dobře jinak = docela jinak BartD. 1, 233 (laš.); leda – na-leda: ono to modlení nebyo enom tak na leda t. 1, 344 (mor.-slc.); zítra, zajtra – v-zítra, po-zítru: v zítra in matutino ŽGlossKlem. 48, 15, přiďtež v zajtra ke mně PulkL. 7, (paní švagrová) v zejtra se postaviti má (k soudu) Dva denníky dr. Borbonia (vyd. Dvořák v ČAkad. 1896) str. 113 (z r. 1022), po zejtru horno-ostr. (Lor.); s nóci (v. § 207 č. 1) – v-snóci: že sem v snuoci přijel Třeb. Hist. nova 16. febr. 1403; z nicě (srov. III 1, 313) – v-znice: (Kateřina, na popravišti) vezřevši na kata vznice Kat. 192; v-jedno (dohromady) – do-v-jedna: všecko by sa zmíšao do vjedna BartD. 1, 190 (val.); rok do roka – z-rok do roka: dva svazky učinil sem řečí svátečních a nedělních z rok do roka, tu počav druhý, kdež jeden sem skonal ŠtítMus. 1ᵃ, z rok do roka PassKlem. 238ᵇ, z rok do roka trpíme hlad ChelčP. 212ᵇ, (sníh) z rok do roka netaje KabK. 4ᵃ.

b) S výrazy zatmělými (nejasnými mluvícímu). Na př. čtu leže (leže = participium doplňkové) – čtu v leže Us. ob.; podobně v sedě, v stoje něco dělati t.; na stoja se zatka (zadchla, zadusila) BartD. 2, 273, na leža jed t.

c) S pády předložkovými. Výraz takto vzniklý má pak význam a obyčejně tvar toho pádu, jaké mu slušejí podle předložky nově přibylé. Někdy se tak setkají předložky tři. Na př.:

za-jisto – do-za-jista Us. nč.; o-pravdu – do-o-pravdy Us.; u-plně (= v plně) – do-ú-plna: všecko zaplatil a vyplnil doúplna KolBO. 3ᵃ (1494), hotovými penězi doúplna zaplatil t. 7ᵃ (1494); do-po-žní han.-cís. (Malovaný); –

vz-chválu – na-vz-chvále, naschvál: Ščepán navzchvále přišed Pass. 328, tlumače, kteréhož patron proto nazehvále vzal Lobk. 74ᵇ, navzchvále de industria Ol. 1. Reg. 9, 24, naschvál Us. nč.; přes-rok – na-přes-rok SborHoř. 87 a Us.; z-paměti – na-z-pamět (chybně napamět!) Us.; vz-nak – na-znak Us.; na-z-hla-s křičeti (mor.) BartRuk.² 74; na-z-moc [425]číslo strany tiskuněco vyprositi t.; necháme práci na-s-neděli BartD. 2, 290; o-pravdu – na-o-pravdu BartD. 1, 190; do-smrti – na-do-smrti: mám dost na-do-smrti Us., má toho na-do-smrti SborHoř. 87 (předložka na přistoupila k výrazu ustrnulému, proto neřídí pád); –

za-Táborem – od-za-Tábora: já jedu od-za-Tábora (Žofie Gebauerová); –

ode-zlého – k-ode-zlého vystřežení HusE. 1, 227; –

z-nenáhla – po-z-nenáhlu: syp (prachy do miezky) poznenáhlu vždy Sal. 242, já poznenáhu se poberu Br. Gen. 33, 14; z-nova – po-z-novu, poznov BartD. 1, 11; s-vrchu – po-s-vrchu: činiece okrasy po svrchu ChelčP. 236ᵇ, náboženstvie posvátná po svrchu t. 211ᵇ; po-z-pátku Us.; po-nad-tu hrušku, po-nade-ň, po-mezi-ty pola, po-pod-ruku BartD. 1, 189 (po- má význam diminutivní a proto se pád jim neřídí); –

za-tím – pro-za-tím Us.; –

za-ňadry – v-za-ňadra něco nacpati Lact. 233ᵃ; –

ve-dně – za-ve-dňa BartD. 1, 190 (dol.); v-čas – za-v-času t. 1, 187; –

u-plně – z-ú-plna Us.; po-nenáhlu – z-po-nenáhla Us.; měl jsem šátek pod-hlavou – někdo mi šáteček z-pod-hlavy vzal Erb. pís.; jakožto bleskt bleskne sě z-pod-nebě i osvietí, což pod nebem Koř. Luk. 17, 24; vyně z-pod-pláště hlavu DalL. 21, DalP. t., DalF. t., vyně z-pod-paždě hlavu DalC. 21; (dívka) vyňala ze-za-ňader křížek Květy 1834, 138; podíval se naň z-pod-víček Rais Vlast. 308, z-pod-Zvičína t. 335; z-pod-níž (záclony) město vyzírá ČČMus. 1897, 385; slunce vychází z-zá-hory Us. zbirov. (Lego), přišel k nám člověk z-zá-vody t.; on pochází odněkud zá-(= z-za) Prahy, zá-Plzně Us. hořov. (Lego v JagArch. XII, 316), vyšel zá-humen, vylezl zá pece, kterak pokukuje zá-okna t.; z-pod-postele Us.; husar volá z-po-za-stola Kulda 1, 45; Vojtíšek hop z-pod-lůžka t. 1, 126, z pod toho stromu t. 1, 234, kdybych to měl z pod kůže vzíti t. 2, 111, ty poď z pod té lavice, poď sem! t. 2, 167, děcko z pod pécky ani nevychodí t. 2, 195, když je (klíče) vyjímal z pod její pravé paže t. 2, 220; (čarodějnice) ho pálila po-pod-ruky t. 2, 94, (čarodějnice) ho vedla až po pod zem t. 2, 98; je ze-za-Hradišča BartD. 1, 189, stanul zeza stativ (= stavu tkalcovského) t., jest ze-za-Beskida (Loriš); vyšél z-po-mezi-stromů BartD. 1, 189, z-po-mezi-nich h.-ostrav. (Loriš); vychodí súnečko z-po-za-lesů BartD. 1, 189, had vyléz z-po-pod-země t.; byli zme pod Nytrovu, jidźeme z-pod-Nytrove (Loriš).

8. Předložka se zdvojuje. Na př.: se-s-hora, ze-z-dola, se-s-vrchu Us.; dial. ze-z-Plzně, ze-z-Klatov, abyste sě u veň uvázali Pulk. 11ᵇ atp. Srov. při jednotlivých předložkách § 294 sl.

9. Když pád je výraz dvojčlenný, nebo vícečlenný, opakuje se někdy předložka a klade se před každým členem jeho. Na př.: k tomu ke [426]číslo strany tiskuvšemu, po tom po všem Us.; za života za zdravého Alb. 54ᵇ; v-ni-v-čem v-takovém Štít. ř. 86ᵃ; páně Bernartovo dítě po sestře po jeho po mnišce z Králové Hradce Půh. 1, 289; (ten) bude mieti sčestie v barvách v črvené, v žluté a u bielé, ale ne v črné ChirB. 20ᵇ.

Předložka opakuje se nikoli vždy, nýbrž jen v jistých případech. Zejména:

při spřeženích s čso. Na př.: v-ni-v-čem AlxM. 1ᵇ, v-ně-v-čem Krist. 78ᵃ, aby (duše) v-lec-ve-č nevklonula Štít. ř. 49ᵃ; –

při veš. Na př.: za to za vše Alb. 16ᵃ, za to za všecko Us.; přes to přese všecko Us.; v tom ve všem Alb. 97ᵇ, Rúd. 6ᵃ, ve všem v tom Alb. 4ᵃ, v tom ve všem zboží Otc. 151ᵃ, v tom ve všem Pulk. 69ᵇ, po tom po všem tamt. 118ᵃ, po tom po všem, při tom při všem Us.; ot bratřie ote všech Otc. 55ᵃ, po všěch po těch vlastech Otc. 117ᵃ, jenž jest trpěl za všě za ny Mast. 252, za všě za ny Alb. 101ᵇ; –

při oba. Na př.: (sv. duch) pochodí ot ní ot obú Alb. 48ᵇ; –

při sám. Na př.: na ň na samého mluviti VšehK. 18ᵇ, na ně na samé t. 69ᵃ, na jednom na samém nezáleží t. 38ᵃ; –

při každý. Na př.: v přievodu v každém VšehK. 111ᵃ; v tom v každém uvazování t. 286ᵇ; –

při jiný. Na př.: tehdy vyjide sestra s jinú s jednú sluhú OtcB. 57ᵃ, s jinými s mnohými dary Pulk. 99ᵃ, na jiné na poslednie VšehK. 211ᵇ, ješto (viděnie) Severus s jinými se třmi viděl JeronMus. 41.

10. Jsou-li dva výrazy předložkové a jedno jméno, má toto jméno kladeno býti dvakrát. Na př.: ze školy do školy, na zemi a v zemi. Chybné jest: před a za dveřmi Seel. 184, skrz a v ten čas t. 99, na a do zemi t. 155, před i po divadle Us. (kleslý).

291. Pády předložkové podle větného členství.

1. Pádem předložkovým jest vyjádřen předmět.

To bývá (srov. § 34 č. 5):

a) Při mnohých slovesích. Na př.: mluviti…, rovnati se…, podobati se… k někomu; – mysliti, dbáti…, míniti, pomníti, vzpomenouti, zapomenouti… na koho neb nač; – volati, křičeti…, žalovati, sočiti…, hněvati se, zlobiti se… na koho neb nač; – zříti, hleděti, patřiti, dívati se… na koho neb nač; – mysliti, starati se, věděti, mluviti… o kom neb o čem; – věřiti, doufati… v koho neb več; atd.

b) Při některých jménech přídavných. Na př.: podobný, vlídný… k někomu, – laskavý na koho atd.

c) Při některých jménech podstatných (tu pak je pád předložkový zároveň významu přívlastkového). Na př.: vzpomínka na domov, – starost o živobytí atd.

[427]číslo strany tisku2. Pádem předložkovým bývá vyjádřeno příslovečné určení (srov. § 44 sl.). A to:

a) Příslovečné určení místa (ve významu místním vlastním i přeneseném) na otázku kde? kam? kudy? odkud? Na př.: sedím na koni; byl jsem na poli, na Vyšehradě; byl jsem na pouti, na mši, na kázání; jsi na omylu; stůj na svém; přestaň na tom; sedám na koně; jdu na Vyšehrad; Ruth chodila na žně; jdu na jahody, na pout, na mši, na kázání; jsem pozván na hody; padl mezi lotry; přivedli knížete k jedné lípě; šli jsme skrze les; kůň běžel podle řeky; jak se do lesa volá, lak se z lesa ozývá; Boleslav vší země až do Krakova dobyl.

b) Příslovečné určeni času na otázku kdy? jak dávno (= od které doby)? dokud (– do které doby)? jak dlouho (po jaký čas)? Na př.: bylo to z jara, v létě, v zimě; ve středu, ve čtvrtek; bylo to na jaře, na podzim, na vánoce, – na sv. Annu; stalo se to mezi vánocemi a hromnicemi; přišel jsem k ránu, k večerou (= k večeru), pod večer, za dne, přede dnem; zůstal jsem v městě přes zimu, do jara; kdo křivě svědčí, nebude živ do roka.

c) Příslovečné určení způsobu, vztahu a míry na otázky jak? (= jakým způsobem)? vzhledem k čemu? jakou měrou? Na př.: stříleti na-slepo, mluviti na-prázdno (urč. způsobu), zpívati, na-hlas; kupovati za hotové, prodávati na dluh; smrt sbírá lidi na přeskáčku; to se stalo bez práva, proti právu; –

chromý na obě ruce (urč. vztahu); slabý na plíce; nebuď skoupý na zboží; kdo byl na vzrůstu delší než meč; na duši starý, na těle nedorostlý; ta rozsedlina má tři lokte na délku; –

řeka hluboká do pasu, po pás (urč. míry); přítel až do peněz; raněn do smrti; jedli do sytosti; pili do vůle; zaplatiti do krejcaru; –

každý den kromě neděle (míra určena omezením); všichni mimo jednoho;

přebývalo jich na poušti do sta (míra určena přibližně); jest na lodi komůrek do čtyřiceti; je nás ke stu; měl s sebou okolo sta koní; ten ostrov má na dva tisíce vsí.

d) Příslovečné určení příčinnosti (t. j. původce a původu, prostředku a nástroje, látky, důvodu a překážky, účelu a cíle, podmínky). Na př.: z jiskry oheň bývá (původ); země od Kolumba objevená; jsme přemoženi skrze kouzlo (prostředek, nástroj); víra naše vznikla skrze sprostné lidi, skrze apoštoly; nádoba z hlíny učiněná (látka); z cizích ostřižků krejčí kabát si šije; dům od kamene; pro pravdu se lidé nejvíce hněvají (důvod); učiniti něco ku prosbě, ku přání, k vůli; učiniti něco z lásky, z přátelství; pro hluk není slyšeti (překážka); přispěti někomu ku pomoci (účel, cíl); voda k pití; počali mu na hanbu [428]číslo strany tiskumluviti; mně na radost; nač, k čemu je to; při dobré vůli vše jde do hůry (podmínka).

3. Pádem předložkovým jest vyjádřen přívlastek.

Přivlastkový je všeliký pád předložkový, který patří ke jménu podstatnému, a je pádem přívlastkovým právě tím, že určuje pojem vyjádřený jménem podstatným. Při tom bývá zároveň také větoslovného druhu jiného. Srov. § 56 č. 3 a § 13 č. 2.

Na př.: cesta do Říma; pobyt v Egyptě; most přes Vltavu; posel od bratra; dům od kamene; obilí od loňska; bytost bez proměny; člověk bez srdce, bez citu; člověk po nemoci; hrad na skále; vyhlídka na jezero; dům na spadnutí; spor o dědictví; sázka o sto zlatých; dům o třech patrech; Kolín nad Labem; kníže nad loupežníky; krajina pod Řípem; čtení pro zábavu; voda k pití; shoda se sousedy; pole mezi lesy; boj mezy Řeky a Peršany; domy vedle kostela; hádáni v slovích; nádoba z hlíny; ucho u hrnku; bitva u Lipska.

4. Pádem předložkovým jest vyjádřen doplněk.

Ten se táhne buď ku podmětu, na př.: nemocný jest bez sebe (nemocný_bez-sebe); –buď ku předmětu, na př.: beru vás za svědky (vás_za-svědky), nechci míti pochlebníků za soudce (pochlebníků_za-soudce).

Jiné příklady v. v § 42 č. 4.

5. Ve větách jako jest „od Kamene s Míšňany se slili“ atp., zdá se, jakoby pádem předložkovým vyjádřen byl podmět. Tu však je položen jenom přívlastek ku podmětu náležící, podmět pak sám (t. členové rodu, který se nazýval „od Kamene“) dlužno si domysliti. Srov. § 19 č. 6.

292. Rozdílnost při výkladech pádů předložkových.

Někdy se může týž pád předložkový podle rozdílného pojetí počítati k rozdílným druhům.

Na př. ve rčení »pracovati přes čas« může přes čas býti někdy určením času (= pracovati jak dlouho?), někdy určením míry (kolik?).

Ve větě „musíš přebývati kromě lidí“ se může kromě lidí bráti za určení místa (kde?) a také za určení způsobu (kromě lidí t. j. o samotě, jak?).

Podobně ve větě »sv. Augustin praví mezi jiným«.

Jindy může týž pád předložkový býti tu příslovečným určením, tu předmětem.

293. 1. Hledíce k významu pádů předložkových nalézáme, že je rozdílný hlavně podle předložek. Vidíme to zřetelně, když vzhledem k významu srovnáváme pády stejné, ale s předložkami rozdílnými, na př. instr. nad vodou a pod vodou, – lokály na ruce a v ruce atd. Každá předložka má svůj nějaký význam zvláštní, a ten proniká i ve spojení předložky s příslušným pádem.

[429]číslo strany tisku2. Dále nalézáme, že mnohdy i táž předložka při témž pádě mívá význam rozdílný; na př. předložka na spojená s lokálem má patrně jiný smysl ve větě a) »kniha leží na stole«, jiný ve větě b) »přijdu k vám na jaře«, a jiný ve rčení c) »pověděti na krátce« (= zkrátka, bez okolkův)

V těchto případech jest některý význam původní, vlastní, – ostatní pak vyvinuly se z něho přenesením, jsou významy přenesené. Význam vlastní jest většinou místní. V příkladech právě uvedených je předložka na v a) významu vlastního [a to místního], v b) a c) významu přeneseného [místní na přeneseno a užito ho v b) pro výraz časový, v c) pro výraz způsobový],

3. Mnohé pády předložkové ustrnuly ve výrazy příslovečné. Na př. z předložkového instrumentálu za tím vzniklo příslovce zatím; ze za jisté se stalo příslovce zajisté; z o všem – ovšem; z na-vz-chvále – naschvál atd. Stejného původu jsou také spojky (vtažná příslovce) nač, zač, proč… = na-č (na co) atd.

Předložky jednotlivé a jejich pády.

294. Bez.

1. Pojí se s genitivem: na př. bez ruky.

2. Genitiv s bez znamená, čeho kdo nemá, čeho je zbaven. Na př.: mnohý (konvrš) bez nohy ležieše DalH. 42; když juž sám bez ruky osta AlxV. 1713; dievka na potocě stáše bosa i bez rukávóv DalH. 41; bez peněz Mast. 183; bez své země budeš GestaBř. 63ᵇ; však (jest) býti bez svého sbožie Hrad. 106ᵃ; co jmám moci vlastních lidí, bez pomoci (bez pomocníků, nepočítaje sbory pomocné) AlxV. 1040; (vlk) vzal kápi na sě před lidmi…, avšak bez lidí vyl jako jiný vlk (mimo lidi, oppos. před lidmi) Tkadl. 20ᵃ; (pokrytci) bez nich (t. bez lidí, v jich nepřítomnosti) a kromě očí vše o zlé jich stojie t. 34ᵇ; to když byl uslyšal Jakob bez svých synóv absentibus filiis Mus. Gen. 34, 5; beze všie zlosti ŽKlem. Deut. 4; beze zlého sine malo ŽWittb. 9, 6; prázdniti bude bez pokuty sine culpa Ol. Deut. 24, 5; nice nenie na zemi bez potřěby sine causa t. Job. 5, 6; bychu všichni bez nadějě AlxV. 464; že pro mě kto zbyl dědiny bez práva nebo bez viny AlxBM. 8, 9; (Maria) bieše již právě bez uma Hrad. 30ᵇ; (nemocný) mluvieše jako bez smysla t. 139ᵇ; bě každý žena bez rozmysla AlxV. 1381; toho za div nejměti, že tak byla bez paměti Hrad. 31ᵃ; to věz bez omylu t. 66ᵃ, doufám bez omyla Modl. 42ᵃ, beze všeho omyla Ol. Esth. 15, 1; což mohú vyhosti z koní, to bez cesty každý honí (nejeda cestou) AlxV. 1361.

3. Některá rčení zvláštní:

bez boha; odtud odvozeno bezbožný; adv. bez-děky (z bez dieky) = bez vůle, bez libosti, nedobrovolně, proti vůli: ne bezděky, ale dobro[430]číslo strany tiskuvolně měl (Ježíš) trpěti Krist. 76ᵃ, ML. 90ᵃ, neb ne bezděky, ale dobrovolně přistúpili k němu ŠtítBud. 141, některý (maje se na útěku bráti přes řeku) by rád zbyl řěky, avšak tam jeti bezděky AlxV. 1804, člověčie mysl snáze se dá naraditi, než bezděky přinutkati Štít. uč. 54ᵇ, (liška) musi bezděky utonúti Hrad. 131ᵃ; (každá věc) k svému protivenství bezděky sě tiehne Alb. 21ᵃ, t. 21ᵇ, spal s ní bezděky podáviv dievku vi opprimens Mus. Gen. 34, 2, bezděky coactim násilně Lact. 241ᵃ, odtud bezděčný; bez mé dieky atd.: chtěl mě vdáti bez mé dieky me invitam Otc. 480ᵃ, bez tvé dieky tebe dobudu Comest. 223ᵃ, bez své dieky v pokoji bude ŠtítPař. 53ᵃ, ciesař svatú Anastazí bez jejie dieky za svého starostu oddal Pass. zl. Mus. 1ᵇ, bez jejie dieky Pass. 55, (císař) bez jich (Čechův) dieky Teklada biskupem učini DalC. 32, smrt trpočí je bez jich dieky Štít. uč. 153ᵃ, ani která modlitba platna móž býti bez té dieky Kruml. 324ᵇ; – bez péčě: tepruv byl bych tu bez péče AlxV. 173; z toho adv. bezpeč: móžeš dobřě bezpeč na Šváby jěti DalC. 45, ktož sě pozdě bude káti, nebude bezpeč Štít. uč. 150ᵇ, kak pak hřiešní mohú bezpeč býti t. 108ᵃ, i jeden na tomto světě menie tak bezpeč, jako… ŠtítVyš. 9ᵃ, zlí mnie, by bezpeč byli Aug. 43ᵃ, i bezpeč buď tudiež hraje Baw. 74; – bez časa = v čas nepravý, nevhod: nejeden umřěl bez časa AlxV. 1747, bez času neroď sebe výšiti importune Ol. Sir. 32, 6; – je bez diva = není se čemu diviti: jest to, králiu, bez diva AlxBM. 6, 9, to sě vše bez diva děje AlxV. 52, by sie byla mořká řěka, asi by bylo bez diva t. 2175; – bez-mála, bezmála, bezmále, bezmál: bezmala paulominus ŽGloss. 118, 87, ŽWittb. tamt., Děpoltova čeled do Polan jide, tu bezmála (s) světa snide DalC. 67, proto na krále (Přemysla II.) všě kniežata bezmála nevstachu tamt. 91, bezmála tu všickni bychu zbiti DalC. 73, bezmále DalL. tamt., bezmále ŽWittb. 93, 17, len sě zlý lid velmi rozmohl, bezmále vše dobré přemohl Hrad. 106ᵃ, bezmále t. 113ᵃ, bezmále prope MamB. 54ᵃ, ež (MMagd.) bezmál hořem nezstyde Hrad. 29ᵇ, (sluha) bezmál nepadl UmR. 138, bezmál sem byl ve zlém, pane Ol. Prov. 5, 14, do komórky, jenž má bezmál tolikúž dlúhost Kruml. 71ᵃ; z toho podle »málem« dial. bezmálem: bezma, bezmaem BartD. 1, 184 (laš.); Miklosich 4, 743 a Kott pokládá to za ojedinělý instr.; – bez čísla = bez počtu, nesčíslný: neb jich bě mnoho, bez čísla AlxV. 1380, tu bez čísla liudí zbichu t. 2050, lidé bez číslu (sic) sú innumerabiles Lit. 3. Reg. 4, 20, bez čísla innumerabilis MamA. 26ᵃ, množstvie mnichuov bez čísla Otc. 145ᵇ, (bohatec) jmějieše sbožie bez čísla Hrad. 139ᵇ, po těch potocích lodí jde bez čísla Mill. 87ᵇ, Darius lidi vysla, že tu zemi bez čísla zbavichu každého dobra AlxV. 139 (= bez počtu, bez míry, nad míru), aby jej (Krista) bez čísla zbili Kruml. 48ᵇ (= nesmírně), (otec Alexiův) uslyšav list plakal z ňeho, vystúpil byl z svého smysla, [431]číslo strany tiskupadl na zemiu věz bez čísla, rozdřěl rúcho LAl. b (= velice, hrozně…); odtud bezčíslý: u bezčíslém zřiezení světa Krist. 7ᵃ; – zač koli boha prosieše, beze všie chvíle to obdržieše (= hned) Otc. 113ᵇ; – beztak, mor., = ohnedem, v. § 290 č. 7 a;

A jest bez A = existence něčeho vzala konec: v ten čas bez města budieše, by sě (obyvatelé jeho) nedomněli a s králem přiměřie vzěli AlxV. 2134 a AlxVíd. tamt. (= bylo by bývalo po městě, veta po městě); v ten čas budieše bez ňeho (Filoty), by nebylo otcě jeho AlxV. 1632; však jest již bez ňeho DivVít. A. 8 (= je mrtev, Kristus na kříži); pak-li sě jie (nemocné macechy) dotknu, bez nie bude GestaBř. 3ᵃ, dotknu-li se jí, bez ní bude extra se erit GestaKl. 4, v tu dobu bez nie (Zloby, personif.) bieše Baw. 34; bude beze mne pro strach Hanuš Ostersp. (z rkp. XV stol.), neuzřím-li syna mého, beze mně (sic) bude Jeron. 121ᵇ; nč. jsem bez sebe (= bez vědomí, srov. nemocný není při sobě); –

pak-li nebude chtieti tvá milost bez toho býti NRada 99, bez toho nenie, by jiej (Kateřiny) dobře nechovali Kat. v. 2658, obávám se, jestliže jest se do truhly déšť dostal, jakož bez toho bejti nemůže, poněvadž tak hrubě a stále pršelo… ŽerKat. 284; odtud adv. beztoho-, však beztoho lidé nebozí nevědí, odkud co vzíti HolŠternb. 148.

4. Opakováno: bez mého beze všeho zaslúženie Modl. 29ᵇ.

295. Bliz.

1. Bliz je původně subst. blizъ (kmene -ů), propinquitas, Nähe. Dochováno ve výrazích adverbiálních o-blizu, obliz = v blízkosti, na blízku. Akk. bliz pův. blizъ, kladený v určení příslovečném, klesl v adverb. bliz = blízko, prope, nahe, matené někdy s kompt. blíže a měněné podle toho v blíz, blíž a blíže. Srov. Slovn. I, 66 sl.

2. Ve výraze bliz čeho, s gen., bliz béře se za předložku: tu bliz sebe stáchu dvojě vojě AlxH. 4, 27; juž bliz sebe stáchu AlxV. 1281; (Maria) uzřě dva anděly bliz sebe Hrad. 31ᵇ; (císař) káza všem svým rádcém, což jich bliz sebe vědieše, k sobě sě přibrati Kat. v. 1402; (mužie) bliz jich (dívek) hrad postavili chtiechu DalC. 11; když Radislav bliz knězě Václava bieše t. 28; (král) hrad bliz Míšně postavi t. 50; jakž bliz uostrova biechu Pass. 339; ijednoho stvořenie tělo nenie tak bliz boha jako mé Brig. F. 43ᵇ; bliz bojúcích jeho prope timentes eum ŽWittb. 84, 10.

296. Dle.

1. Dle je od původu subst. fem. dьlja, délka, Länge. Zachováno ve výrazích adverb. na dľu = na délku, vz dľu = vz délku, na délku, na dléch, na dlech = na dlouho, délkou. Srov. Slovn. I, 255.

2. Předložka dle, slc. dľa znamená pro, wegen, propter a pojí se s genitivem.

[432]číslo strany tiskuKlade se někdy před svým pádem, častěji po něm, a když pád jest výraz složitý, bývá dle někdy uvnitř mezi členy jeho. Na př.:

na té (dešťce) biešta dle úkazy psána dva pěkná obrazy Kat. v. 643 (= pro ukázku); ni mne pyčte ani dle méj smrti křičte t. v. 3281; sľúbi panenskú čistotu dle múdrosti i učenie nésti do svého skončenie t. v. 142; chci smrt přijieti dle mého milého chotě (= pro mého chotě) t. v. 2728; tvá hlava bude sťata dle neklidu všemu pohanskému lidu t. v. 3210 (= pro neklid, zastrašení); napoj mě dle útěchy i dle věčného spasenie Vít. 84ᵃ; tak čině dle kratochvíle pozbudeš túžebné chvíle NRada 1357; druhú barvu nesla dle jiných nadějí Kat. v. 2326; (barvy) svého nositi má dle milého t. v. 2305; jeho milostivě obhajovati v jeho dobré pověsti ráčíte dle služby našie KolAO. 21ᵃ (1508); dla oderžeňá (sic) odpustkóm OlMüllB. 620 (dial. stmor.); –

(židé dali Šimonovi nésti kříž Ježíšův) ne smilovánie ani litovánie dle, ale proto, že (Ježíš) jeho nemožieše nésti AnsMus. 7, 1; vzložichu na ňeho (na Šimona) ten kříž ne milovánie dle, ale proto, že (Ježíš) nemožieše nésti pro mdlobu ML. 104ᵃ; (králové) přiezni dle židóm ustavili humanitatis causa Mus. 2. Mach. 4, 11; boha nemiluj ižádného užitka dle Kruml. 115ᵇ; pro užitek poslúchá ten, ktož záplaty dle činí, což jemu káží ŠtítVyš. 61ᵃ, protož boha dle pilni buděm Štít. uč. 137ᵃ; boha dle zdvihněte jej (vůz) zase KorMan. 5ᵃ; trpěti neviny dle Alb. 3ᵇ; (radějí) trpěti pro nevinu než viny dle tamt.; přěveliké nevěry dle ApŠ. 49; mrzkého zisku dle Koř. 1. Petr. 5, 2; marné chvály dle ChelčP. 96ᵇ; pověz mi mne dle dic amore mei = pro mne Boh. 347, to učiňte mne dle Trist. 53, učinil si súd mój a mne dle ŽKlem. 9, 5; chci tebe dle tělo vážiti Trist. 26, chci tebe dle učiniti t. 50; (Ježíšovo) nás dle plakánie Vít. 87ᵃ; abv to jeho dle učinili Mill. 6ᵇ; u božiem obrazě, jehož dle (jest) tělu blazě Kat. v. 1073; toho dle mé srdce tu prosbu vznosí t. v. 3291 (= proto), toho dle přěpusť mi, abych málo požělel bolesti mé ŽKlem. 145ᵇ (Job. 10, 20), toho dle ideo ŽWittb. 118, 129, ŽBrn. tamt.; co dle ke mně nemluvíš? Hrad. 87ᵇ (= pro co, proč), co dle na smrt nevzpomínáš? Vít. 32ᵃ; –

božie dle lásky ApŠ. 150; boha nemiluj ižádného… dědičstva dle kterého Kruml. 115ᵇ; gdežto malého dle mýta dci mateřiú jest neskryta AlxB. 7, 14; již dobrodružnie dle chvály silně sě potykovali t. 5, 1; (Šenk) vze smrt toho dle skutka Baw. 122; jehož dle svatého jména Kat. 168.

3. Někdy výraz dle s gen. může se bráti ve významu propter i ve významu secundum, a obojí význam jest effektivně stejný; na př.: (v právích) léta i proto spravedlivá slovú, že se dle spravedlnosti pro dobré sirotčie dávají VšehK. 164ᵃ, pokusím se tuto každého dle spravedlnosti vypsati VšehJir. 99; (jiný úředník) z práva sedati dle svého úřadu [433]číslo strany tiskuv súdu nemá VšehK. 17ᵃ, = pro svůj úřad, podle svého úřadu; pán obecní dobré chránil dle ouřadu svého (nápis náhrobní z r. 1563, v Sedláčkových Hradech X str. 263). – Z případů takových vyvíjí se význam pozdější dle = vedle, podle, neben, gemäss, secundum, iuxta. Nejstarší toho doklady jsou: dle = penes, iuxta, secundum Rosa 234 a 306; (mé tělo) v chrámě dle dětí mých Jana a Veroniky aby pohřbeno bylo KolDD. 64ᵃ (1681) = podle dětí mých.

Dle = propter v češtině západní a jazyku spisovném zaniklo a nahrazuje se předl. pro (s akk.); nč. spisovné dle jest = iuxta, secundum a nevyskytuje se nikde v jazyku obecném.

V nářečích drží se dle = propter; na př.: dle slovička jedneho ztratila jsem milého Suš. 211; psal mu dle bytu BartD. 2, 287 (česk.); šel tam dle němčiny (= aby se naučil německy) t.; uděa sem to dla teho (proto) t. 1, 187 (laš.); Juraš dla Ondraša přiše preč tamt.

4. Z výrazu mne-dle = pro mne vyvíjí se adverb. mne-dle, mledle, medle = pak, tedy, also, igitur: ba mnedle zda tudyto vlcie chodie? Trist. 262; mledle dopusťte mi Pražsk. Súdc. 12, 5; mluv medle syrsky Br. Isa. 36, 11; ohledej medle tenta quaeso Kom. Jg. Blah. 346 píše: již téměř v zvyk vešlo vypouštění té litery -n-, neb i říká se i píše medle.

5. -dlé, podlé, vedlé.

a) Podlé a vedlé = po-dьlьje a vъ-dьlьje; subst. neutr. -dьlьje souvisí s fem. dьlja. Tedy substantivum v pádu předložkovém ustrnulo ve význam adverb. a odtud skleslo v předložku. Proto pojí se s genit.

b) Vlivem dle ujímá se časem -e, podle, vedle.

c) Význam původní je in longitudinem. Význam přenesený byl v jazyku starším u předložek obou. Na př.:

ješto podlé ohně stáchu Hrad. 84ᵃ; dřěvo, ješto vsazeno jest podlé běhóv vodných ŽWittb. 1, 3; podlé hrobu Hrad. 38ᵃ; podlé oltáře ApŠ. 25; stáchu podlé svého krále AlxV. 344; (Alexander) vzchyti podlé sebe kopie t. 580; by pohřeben podlé své dceře Otc. 77ᵃ; podlé té řěky kóň poteče DalJ. 5; Ctirad podlé panny sě posadi t. 13; pánóv prosi podlé sebe siesti t. 5; podlé tebe iuxta ŽKlem. 5, 6; podlé jeho UmR. 90; (lenost) s mošnú podlé dvoruov chodí Vít. 43ᵃ; podlé jeho rozbili sú stany Ol. Num. 2, 5; podlé ňeho stany rozbili sú t. 2, 12; – vedlé vody ŽKlem. 80, 8; země egyptská leží dlí vedlé Nila Mand. 16ᵃ;

podlé vuole Pror. 3ᵃ; podlé slova božieho t. Jer. 13, 2; nebuď podlé mé vóle, ale podlé tvého chtěnie Hrad. 80ᵃ; podlé člověčstvie smrti sě bojieše, ale podlé božstvie ijednoho strachu nejinějieše t. 79ᵇ; podlé pravdy ŽWittb. 17, 25; podlé křehkosti našie HomOp. 152ᵃ; podlé zákona EvZimn. 8; podlé tvých úst pověděnie Kat. 76; podlé duostojnosti t. 86; podlé práva králevského AlxV. 1012; otplaciž každému podlé skutkóv t. 271; [434]číslo strany tiskupodlé jich viery AlxH. 2, 10; podlé pohan obyčejě AlxV. 1997; podlé ľudského dómysla AlxBM. 5, 24; aby nám neučinil podlé našich hřiechóv Modl. 37ᵇ; ne ze zlosti, ale podlé práva Otc. 296ᵇ; mužie podlé dievčie rady chtiechu v hrad vjíti DalJ. 12; podlé jich rady koronu v zemi vzvoli t. 48; nelze dobře státi obci podlé zemských věcí ŠtítPař. 102ᵃ (= vzhledem k zemským věcem); podlé toho ŽerKat. 139; podlé mého zdáni HolŠternb. 102; – vedlé své vuole Mart. 19ᵃ; pros boha vedlé své viery Otc. 33ᵇ; vedlé domněnie HusPost. 67ᵃ; staň mi sě vedlé slova tvého HusE. 1, 15; v kostele slúžili mši dvoji kněží, jeden vedlé obyčeje římského kostela a druhý vedlé obyčeje řeckého Lobk. 9ᵃ; vedlé miery hříchu Mill. 45ᵇ; (komorník) všecko vyhledá vedlé vyptánie lidí VšehK. 127ᵇ; vedlé obyčeje pohanského Mand. 14ᵇ; vedlé slov tvých vermöge deiner Worte Nejedlý Gr. 295.

V jazyce novém má vedle význam místní, na př. vedle kostela, podle pak přenesený, na př. podle zákona.

d) V jazyku starším mívají obě předložky význam propter; na př.: aby podlé ňeho svój život ztratil GestaKl. 146; hotov sem podlé ňeho umřieti t. 170; – sám také na ten den u desk buď nebo jiného k tomu vedlé zapsánie peněz v registra pošli VšehJ. 236.

e) Kladeno za pádem: bych byl své králevé podlé Pil. c; všichni již mne stojie podlé Kat. 184.

297. Do.[23]) O předložce do psal Fr. Bartoš v Lfil. 1875, 141 sl.)

1. Je předložka prvotná a pojí se s genitivem.

2. Genitiv s do vyslovuje:

a) Směr, kterým děj slovesný se nese, = k čemu, nach etwas zu, hinwärts, versus. Na př.: šed do Řekóv Pulk. 117ᵃ (= k Řekům); jděte do kupcóv a kupte sobě ite ad vendentes EvVíd. Mat. 25, 9; idže do tkača (jde ke tkadlci), do žida Šemb. 56 (opav.); idě do kovala, do ševca, do Pavlička, do stryka, do kupca, do nas, do pana velebneho BartD. 1, 184 (laš., zpravidla); (jde) do Křenkuv, do Klinkovskych t. (frenšt., jen při jm. rodinných); di do stvora t. (pom.), di do čérta t. (zlin.); (Svatopluk) sě do Velehrada vráti DalC. 24 (= směrem k Velehradu; v překl. stněm. gegin Welrad); (Bracislav) do kláštera jěde…, a když Čechy (Čechové) v klášter jdiechu, Jitka skry sě za oltářem t. 42 (= Břetislav jel směrem ke klášteru, a Čechové šli do kláštera, do nitra kláštera); až mě do rovu doprovodie Hrad. 17ᵃ (= k rovu; srov.: k rovu provoditi mrtvého Kruml. 238ᵇ); potoči král posly svojě do Damaška k tomu městu AlxV. 1764; jáz vám (sv. Prokop mnichům německým) ostuzi bydlo sázavské, náhle… ujímajte s rychlostí do Prahy Hrad. 27ᵃ (= ku Praze); tehdy Ježúšě vedú do [435]číslo strany tiskumiesta, kdež Kaifáš a Annáš biesta t. 82ᵃ; svatý Petr bral sě do toho ostrova Pass. 289; abv radši šla do ostrovuov Otc. 446ᵃ; mysléše do ostrovuov plúti t. 439ᵃ; (cestovatel) vsada na moře jede do Cypru Mand. 42ᵇ; jíti do kopce, do vrchu Us. nč.; chodí do drév, do košů BartD. 1, 184 = chodí dělat drva, koše (= směr – cíl); kůň do tahu, boty do bata, šaty do práce tamt.

b) Až kam děj slovesný sahá, až po kterou hranici místní, časovou nebo pomyslnou něco jest nebo působí = bis, usque ad. Na př.; Slověné až do Říma sě vzplodichu DalC. 1; Boleslav všie země až do Krakova doby t. 32; Svatopluk země až do Střihomě doby t. 57; jest veliká púště až do Arabie a do mrtvého mořě Otc. 350ᵇ; ot moře do moře a ot řěky až do kraj světa ad mare, usque ad terminos orbis terrarum ŽKlem. 71, 8; ostatek země až do Dunajě Pulk. 122ᵇ; (Mazeus) v druhého nóž do pěsti vekla AlxV. 1599 (= po pěst); Jiřík Stanóv v krvi do hleznú brodieše DalC. 62; svlečen do košile Us.; (sv. Prokop) do téhodne chova jeho (pracného) Hrad. 11ᵇ; ležal do třetieho dne Otc. 62ᵃ; (Darius) čite z jitra až do noci AlxV. 1110; pracuje do noci Us.; hněvu nedržte do západu slunce Otc. 38ᵃ[24]) V Slovn. I, 263ᵃ je citace »t. 38ᵃ« m. »Otc. 38ᵃ«. Tr.); ten chléb móž trvati do roka t. 10ᵇ; an chlap vše víno vyloka, jehož by měl cný do roka Hrad. 95ᵇ; nepřijde-li do roka do dne Kulda 1, 105; budu zde do neděle, do vánoc Us.; (slíbila jsem) vdovú ostati až do mého života Otc. 479ᵇ (= do smrti), věno jest do života VšehK. 140ᵇ, odtud doživotný; aby mě zachovali ráčil až do mého skončenie Modl. 58ᵇ; let dánie do času VšehK. 165ᵃ[25]) V Slovn. I, c. je citace »t. 165ᵃ« m. »VšehK. 165ᵃ«. Tr.), vše do času, pán bůh na věky ČMudr. 262, odtud nč. dočasný; birzo natluc masti dosti, do čas (n. čás) budem mieti hosti Mast. 195 ( = za nedlouho); by (má matka) se v zemi uvázala a tu do mne zpravovala (= do mého návratu) Baw. 187.

U významu tomto výraz do s gen. vyjadřuje druhdy míru, t. j. stupeň, až do kterého něco jest nebo se děje; míra ta je buď prostorná, nebo časová, nebo pomyslná. Na př.: ta řěka jim jedva do pasa bieše Otc. 106ᵃ; člověka obrostlého do pat t. 401ᵇ; jich (mučených rytířů) svaté životy zedrachu až duo kostí PassKlem. 105ᵇ; pkelná vrata otvořená až do kořen AlxBM. 4, 12, odtud adv. do-kořen, do-kořán; postím se dvakrát do téhodne ChelčP. 210ᵇ (pojetí pohybové proti klidovému: dvakráte v týdnu), dvakrát v týdnu Us.; tehda zamútil sě král do dušě contritus animo Ol. 2. Mach. 4, 37, spírá sa do duše BartD. 1, 184; byl jsem někde do rána, do večera Us.; byl jsem v divadle do konce Us.; odtud adv. do-konce: nevím dokonce nic Us.; do-cěla, z toho adverb. docela; jěd hi piv tu do sytosti PilD., jez do syta, dělej do potu ČMudr. 132; [436]číslo strany tiskudo sъti, z toho adv. dosti; vodv nikto nepil do vóle ad satietatem Otc. 237ᵃ, daj Čechóm bělpucha a černidla do vóle DalC. 99, ať sě napláči do vuole Kruml. 403ᵃ, toho (biskotu) do vóle nedají Lobk. 57ᵃ, najísti se do vůle Us.; tu sě napichom právě do nerody Otc. 397ᵇ (až jsme nerodili, nechtěli více), dám vám masa až do nerody Comest. 92ᵃ; (pes) na Petrovi rúcho až do nahoty zplasa Pass. 297, (Ježíš) oblúpen do nahoty HusE. 1, 17; (Mazeus) pět Řěkóv do smrti rani AlxV. 1597 (= do smrti, na smrt), pade ustav bez mála do smrti Otc. 290ᵃ, zabil ho do smrti Kulda 1, 47, mnoho jich netoliko do chromoty, ale i do smrti potlučeno Har. 1, 147; (ty, králi) pobíjal by byl Syrí až do zahlazenie Lit. 4. Reg. 13, 19; česali se až do krve Lab. 84 (Bartoš); hodují až do němoty do selte cpajíce t. 61 (t.); jízdy s velikými autratami až do vyprázdnění pokladů jsme činili Let. (Bartoš); do posledního peníze olaupeni Hosius (t.); kvítečky opadaly do lístečka jednoho Suš. 196; ovoce máme do pána Boha, do vůle boží (= hojně) BartD. 1, 184; zmokli zme do niti, do kože, do kosti t. 1, 184; hněvá se na mne do rozpuku t.; do tři krati prosil t., do třetice Us.

Z významu míry vyvinul se při do s gen. okrouhlé číslovky význam počtu přibližného. Na př.: jest (na lodí) komórek do čtyřidceti Mill. 99ᵇ; synóv i vnukóv do pětidcát Ol. 1. Par. 8, 40; léta našeho života jsú najviece do osmidcát Otc. 13ᵃ; ten každý sám člověkóv bliz do sta zabi AlxV. 1640; po púšti jich (mnichův) přebýváše dobřě do sta Otc. 311ᵃ; strčeno jich (vepřův) do moře do dvú tisící ad duo milia Koř. Mark. 5, 13; neb sě jich něterdy sebráše do dvú tisící Otc. 430ᵇ.

c) Do čího nitra děj slovesný vniká, vstupuje; je to způsob pozdější, zobecnělý v nč., za starší v s akk. (srov. § 325 č. 3). Na př.: donesen do lóna Abrahamova EvSeitst. Luk. 12, 22, v lóno EvVíd. tamt.; utiekajě vběže do kláštera Otc. 382ᵇ; vstupujíc do kostela t. 465ᵃ; (žena) ani vejde do svatyni Ol. Lev. 12, 4; s ním sě vložím do rova Hrad. 42ᵃ; (zbořenými hradbami) ktož kady chtě jde do města AlxV. 486; Vratislav do Řězně přijel Pulk. 101ᵇ; na šest set sě jich do Děvína sebra DalC. 8; vendeta do královstvie nebeského t. 7; abychom do pekla nevstúpili Modl. 36ᵃ; (Alexander) zatiem dále přěd sě vhlobi, do Libie, v zemi takú AlxV. 2150, do s gen. a v s akk. pospolu, jsou výrazy smyslu stejného. – Druhdy bývají výrazy do s gen. významu rozdílného pospolu: (švec) poběhne jako bez smysla, přiběhna do svých katrčí, tu jej žena do nich vstrči Hrad. 127ᵃ, do katrčí = k chatrčím, do nich = v ně; (kněz Vladislav) přěd Srby do Prahy jide, a když do města dojěde, do města ho nepustichu DalC. 58[26]) V Slovn. I, 264ᵃ je citace »t. 58« m. »DalC. 58«. Tr.), táhl ku Praze, a když přijel k městu, nepuštěn do města.

[437]číslo strany tisku3. Některá rčení:

viděti, zřieti, diviti sě, zdáti sě, věděti, svědom, mnieti, znamenati, úfati, rozpakovati sě, chybovati, nadieti sě, čáka, nalézti, shledati, praviti, ukázati sě, ľúbiti sě, vzácno atp. čso do koho. Na př.: pak-li vidíte do sebe které dobré skutky, tomu rozumějte, že jest vám to bohem dáno Štít. uč. 46ᵃ; ač který (dobrý skutek) do sebe vizi Otc. 46ᵇ; to jim (Čechové Mediolanským) do sebe dachu viděti DalC. 47 (t. dělali, jakoby jedli děti nabodané); vida do sebe ty viny NRada 2003; co sě vám vidí do ňeho? Hrad. 83ᵃ; když to do nie (do ženy helmbrechtné) uzřie múdří, za bláznici budu ji mieti Štít. uč. 54ᵇ; když dietky uzřie bázeň boží do svých starost ŠtítMus. 19ᵃ; lakotní rozum tratie, jako je zřejmo do opilcóv t. 64ᵇ; divi sě do starých lidí, kak ť jich smysl na tom blúdí Vít. 63ᵇ; divi sě do tebe, ež zbavil si sě duostojného starostvie Pass. 392; jest divné do s. Anthonie Otc. 41ᵃ; divno jest do lidí, že tak dobré kratochvíle netbají ŠtítPař. 26ᵇ; divno mi do sestry naší Hád. 10; co sě vám zdá do zlého člověka toho Pass. 195, ML. 112ᵇ; co se tobě zdá do té hudby Apoll. 135ᵇ; jáz do ňeho nevědě nice zlého Hrad. 86ᵃ; třetie jáz vědě do ňeho (do řezníka) t. 135ᵇ; já tolik do sebe věda Modl. 43ᵃ; nižádný nevie do sebe, pekla-li hoden NRada 1897; jakž zvieš do koho t. 1681; nejsem svědom do sebe ničehéhož dobrého Otc. 103ᵇ; také toho neomlčím, což sě do jeho vzróstu domním Hrad. 23ᵃ; pomni do Mojžieše, ten… Kruml. 269ᵃ; panna… znamenaj do sebe, chce-li světského obyčeje netbati Štít. uč. 44ᵃ; aby nikte do sebe neúfal Pass. 195, ML. 112ᵃ; neúfaj ijeden do roda velikého DalH. 40; ztratě obci neúfaj do hrada DalC. 4; úfaj do mne Hrad. 46ᵃ; (Abimelech) vzúfav do života Kruml. 87ᵃ; aby do spasenie svého nezufovali t. 14ᵃ; již sě do svého života rozpakujíc ML. 79ᵇ; (Mojžieš) chyboval do moci božie Kruml. 269ᵃ (pochyboval); by sě do nich které cti nadieli, své by země knihy jměli DalC. úv. 1; do tebe mi sě viery nadieti t. 34; do toho dietěte Vaňka čáka k dobru bieše DalC. 98; nenalezl sem do ňeho nic zlého Lit. 1. Reg. 29, 3 a 29, 6; to se najvíc shledává do těchto lidí rytířských RokycKl. 327ᵇ; neshledává se to do vás t. 374ᵃ; do ’pata (do opata) bratřie praviechu, že Otc. 361ᵃ; také to do ňeho praviechu t. 140ᵃ; když žena nepodobnú věc ukáže do sebe Štít. uč. 56ᵃ; větší nesmysl do sebe ukazujete Otc. 134ᵃ; kak se všem počestným lidem do žen dobře to líbí, když svým rúchem neukazují lehké myslce Štít. uč. 54ᵇ; což sě jemu do mne líbí HusŠal. 11ᵇ; ješto by bohu do mne nebylo libo BrigF. 45ᵇ; to jest bohu do vás velmě vzácno Štít. uč. 61ᵇ.

něčso jest do koho n. do čeho, čso je do toho, jest, nenie mi do koho, čeho; je tu pojetí pohybové (do koho…), kde by na pohled mělo býti klidové (v kom…). Na př.: také to do ňeho (sv. Prokopa) bieše, [438]číslo strany tiskuže sě lidské chvály kryjieše Hrad. 17ᵃ (= měl tu vlastnost); znamenaj, co je do nie (do masti) Mast. 107 (= jaká jest, jakou má moc); co dobrého do vás, žáci? Podk. Výb. 1, 946; veliká jest nemúdrost do krále, ješto bude kakés příhody (nepravdivé) rozprávěti Šach. 295ᵃ; jest zjevné zlé do světa troje ŠtítMus. 55ᵃ; zda-li nenie zjevná zlost do závistivého? t. 58ᵇ; ale co do které moci? vynidú mdle všitci roci, když božie nenie pomoci AlxV. 2208 (co do ní? = nic do ní); ač jich s tebú (píše Alexander Dariovi) jest přěmnoho, což jest obak do toho, kdaž jsú měkci vňiž mák zralý? t. 1091; (Darius) lidí mieše ovšem mnoho, ale co bylo do toho! t. 2260; co nám do toho! Hrad. 88ᵃ; co jest nám do tvé zlosti! Adam 99ᵃ; ež jemu (Malchovi) ne do kamenie bieše Pass. 366 (= ne o kamení mu šlo); není jim (kněžím, nedbalým pastýřům) do ovcí RokycKl. 180ᵃ; všakž jí bě ne do veselé Jid. 152; mužóm do smiecha nebieše DalC. 10; že ť j’mu nebieše do smiechu Hrad. 141ᵇ; kdež ti nebude do smiecha AlxV. 1365; by bylo co bráti, nebylo by mu (panoši) do spánie t. 2448 (= nechtělo by se mu spáti); kdež ť již bude ne do spánie Vít. 31ᵇ; nebieše jie (paní) do jědenie Baw. 219; je n. není mi do tance, do skoku, do zpěvu, do žertu, do smíchu, do pláče Us.

jmieti čso do sebe, do koho; opět pojetí pohybové proti nč. klidovému. Na př.: na to patřte, co j’ dobrého, ješto vy nemáte do sebe toho Štít. uč. 46ᵃ, nč. nemáte v sobě, při sobě, na sobě atp.; tak mnoho moci do sebe jmějíše Otc. 109ᵃ; (Neklan) jeden nedostatek do sebe mějieše DalC. 17; dobrými činy neslušie sě chlubiti, ktož jě do sebe jmá Otc. 89ᵃ; které máš do sebe činy t. 104ᵇ; jakoby (spravedlní) do sebe zlé skutky jměli Ol. Ekkl. 8, 14; kaž své děti, ač chceš do nich statek jmieti Vít. 60ᵃ (chceš-li v nich míti statek); co ty jmáš do toho Mast. 378 (= co je ti do toho); němě přičiny[27]) U Bartoše příčiny; omylem. Tr.) do mě BartD. 1, 184 (laš.).

dáti se, pustiti se do koho, do čeho; na př.: mlynářka dala se do pláče Kulda 2, 223; sedlák se dal do pacholka, že je velká řezanka Erb. pís. 2, 156; mnich se dal do kupování potrav Har. 2, 19 (Bartoš); pustil se do nás Us.; dívky pustily se do přádla Němc. 1, 254 (Bartoš).

nadávati do čeho, dial.; na př.: nadávaa jí do čarodenic, nadá mi do potvor BartD. 1, 184 (val., pom., laš.).

mláťá do dvojnice, do trojnice, do štvernice t. (pom.; jinde »ve dvojnicu«).

do oka něvidzim ništ = na oko t. (uh.).

do skoku = honem t. (laš.).

4. Sloveso, na kterém výraz do s gen. visí, bývá vynecháno a rozumí se. Na př.: hospodin kázal jemu do pustin hluchých Otc. 43ᵇ, t. jíti; [439]číslo strany tiskukaž jemu do prázdné peleše t. 207ᵃ; co do které moci AlxV. 2268, t. jest; co do toho AlxBM. 1, 12.

5. Do bývá na pohled vloženo do spřeženin ne-; na př.: jí bě ne-do-veselé Jid. 152; když bude již ne-do-spánie Hrad. 138 atp. V skutku je to ve shodě se stč. pravidlem o negaci, podle něhož příslovce záporové ne klade se co nejblíže k výrazu tomu, jehož se týká především:

bě ne-do-veselé, = nč. nebylo do veselí atp.

6. Opakováno: do jámy do hluboké Otc. 15ᵇ; do peci do horké t. 314ᵇ; do smlúvy do pokojné Pulk. 82ᵃ; jide do starého chrámu do sbořeného Otc. 169ᵃ; do kláštera do toho t. 314ᵃ; do peleše do své t. 183ᵃ; do Nazareta do města Hrad. 61ᵃ; do města do Budějěvic List. JHrad. 1388; do jedné vsi do Chlumka Pulk. 82ᵃ.

298. Dótka.

Je předložka podružná a pojí se s genitivem.

Doložena je ojediněle: mlejnec na potůčku, důtka stezky List. lhenická 1652; v parall. překladě něm.: neben dem Steigweg.[28]) Podle dopisu prof. J. Kubína (z 9/4 1902). Praví se v něm jen všeobecně, že jde o »něco výpisků z listin jihočeských, z nichž zejména předložka đŭtka (dotýkati se), tuším, dosud je neznáma«. Psáno je dŭtka. Snad je to důtka. Tr.)

299. Chyba.

1. Chyba je od původu subst., = pochyba, pochybnost. Kleslo v adv. = kromě; na př.: za branou řádných střelců již není chyba Jan Malej Wint. 252 (z r. 1571); komu bych jich (rukou) podala, chybě Janku tobě Suš. 187; můj pán jest zdravej, chyba drobet kašle HolŠternb. 2.

2. Ve výraze chyba čeho, s genitivem, béře se za předložku; na př.: Egypt (Kairo) nespravuje se obyčejem jiných měst, ovšem daleko chyba obyčejóv těchto (t. českých) zemí KabK. 30ᵇ; aby s sebau stravy a jiné potřeby chyba zbroje vzal Břez. 154; dvanáct dvorův shořelo, chyba asi čtyř světnic t. 113 (Kott); chyba toho praeterquam Bur. Sob. Korn. Jg.; všecky svrchky chyba pivovarních a štoku sobě pobrati KolČČ. 242ᵃ (1556); co se pak dotejče dvoru, dědin, luk a zahrad a cožkoli jiného jest a najíti by se mohlo chyba předešlého artikule, nad tím nade vším mocnau a otcovskau poručnicí činím Krystejnu, manželku KolCC. 133ᵃ (1575).

300. K, ke, ku.

1. Rozdíl mezi stč. a namnoze i nč. k, ke, ku je hláskový a jsou tu některé zvláštnosti. a) Z psl. kъ vyvinulo se podle pravidla jerového jednak k, jednak ke, na př.: k-domu z kъ-domu a ke-dňi z kъ-dьni, v. Hist. Ml. I, str. 59 a 155. – b) Podle téhož pravidla říkalo se a psalo k-k- za nč. ke-k- nebo ku-k- v případech, jako jsou na př.: k každému Hrad. 23ᵃ, k kameni Pror. Isa. 8, 14, k tomu Hrad. 54ᵃ, k kořisti Modl. 37ᵃ. k kuchyni Pr. pr. 260, k kúzedlníkóm ChelčPost. 246ᵃ, [440]číslo strany tiskuk kříži Hrad. 41ᵃ, k kvílení Br. Isa. 22. 12, atp. – c) Někdy tu splývá k-k- a psáno jen k-, na př.: vedú jej kayphaſſowy Vít. 50ᵃ (t. j. Kajfášovi m. k-Kajfášovi), ten kazdy sěči umný AlxV. 1671 (t. j. každý, m. k-každéj), kralowy přijeli Mill. 8ᵃ (t. j. královi, m. k-královi); nč. dial. šil (šel) Kolhajom, Konečnymo, kmotře BartD. 2, 287 (zábř.) a podle toho i šil Motekovit. – d) Ze psaní tohoto, k- místo náležitého k-k-, vzniká zvratnou analogií psaní k-k- místo náležitého k, na př. k k ním KolČČ. 25ᵇ (1543), k k ní t. 65ᵇ (1545). – e) Když výraz ke k patřící se začíná samohláskou, dlouží se někdy tato, srov. Hist. Ml. I, 92, 233 sl., a je tedy k-á- z k-a-, k-ó- a dále k-uo- a k-ů- z k-o- atd.; na př.: k aapoſtolom Hrad. 75ᵃ, Krist. 80ᵇ, ML. 98ᵃ, k aabramovi Ol. Gen. 12. 1, k ooku Jid. 84, k ootczy Hrad. 19ᵃ, k uotci Pass. 347, k ůtci Vít. 39ᵇ, k uohni t. 8ᵃ, k uosobě Kruml. 3ᵃ, k oohlubny Otc. 185ᵃ, k oorliczi Koř. Zjěv. 4, 7, k óbmytí HusPost. 109ᵃ, k óbyčejóm t. 31ᵃ, k óslavě t. 64ᵃ, k uutieſſenyu Hrad. 35ᵃ, k účedlníkóm HusPost. 64ᵇ, k uvſlyſſeny OlMüllKáz. 618. – f) Znění ku je jenom v češtině a polštině. Bývá v stč., když příslušný následující výraz se začíná s p- slabiky nejerové, řidčeji před retnicemi b-, v-, a velmi zřídka a většinou až v textech pozdějších také před hláskami jinými.

2. Předložka k, ke, ku pojí se s dativem.

3. Dativ s k znamená směr, t. j. vyslovuje, ke kterému předmětu děj směřuje, nebo podle kterého předmětu a jakoby směrem k němu něco určujeme. Směr je vlastně při pohybu v prostoru; ale u významu přeneseném rozumí se také jindy a mění se podle smyslu věty také ve význam cílový, ve význam míry a ve význam účelový. Význam všeliký vyplývá ze souvislosti, z větného celku; ale hlavně tkví ve slovese, někdy ve jméně podstatném a přídavném, a výraz k s dat. vztahujeme podle toho ke slovesu nebo ke jménu podstatnému nebo přídavnému. Příklady:

jíti, přijíti… k komu, vrátiti, vésti, přivésti, přistúpiti. .. (koho) k komu atp. Na př.: také k ženám dieše[29]) Ve Slovn. II, 2ᵃ je omylem jdieše. Tr.) Vlastin list DalC. 11, skrzě to k hanbě dojdeš Otc. 277ᵃ, ke dveřóm přišed ML. 111ᵃ, že jim (pánům) šlo k svědomí, že by druhdy zle dávali (podací) HusE. 1, 427; (světec) zlé navracováše k zdraví Otc. 376ᵃ; k jednéj lípě jej (knězě) přivedú DalC. 34; také mohla by ta síla k mečiu přistúpiti t. 50; k téj (lípě) knězě přivázachu t. 34; k tomu mužiu kóň přiskočiv t. 5; až sě Styr k ňemu přibra t. 20; k tomu jiu jejie zlob připudi t. 27; nalezše ucho k hlavě přičinichu t. 31; tak ucho přicěle k hlavě t. 31; posáh Přemysl k lýčeniej kabeli DalJ. 5; (sv. Prokop) k zdraví pomáháše Hrad. 8ᵇ; –

střieleti, kloniti, měřiti (čso) k čemu: (král káza) svým rytieřóm k ňemu střéleti OpMus. 16ᵇ; naklonil ucho své ke mně mihi ŽKlem. 114, 2; (Straba) jě sě k hlavě jiú (uříznutých uší) měřiti DalC. 20; –

[441]číslo strany tiskumluviti, přimluviti sě, řéci, dieti…, přísahati, prosba, modlitba k komu; na př.: již k sobě nemluvili běchu DalJ. 37; některé sě k tomu nepřimluviechu DalC. 37; pán řekl k bohatci Otc. 1ᵇ; co dieš k tomu Hrad. 45ᵇ; k tomu ona vecě Pass. 489. vece Čech k svému sboru DalC. 2, vecě Saul k svému honci Ol. 1. Par. 10, 4; pověděl jest k jeho dcerám Otc. 46ᵇ, k tomu jest odpověděnie, ež Pass. 331, (odpověď) k vašie otázce ŠtítBud. 16; mé svědomie ke mně volá Modl. 11ᵇ, k komu jinému volati budu t. 14ᵃ, uslyš volánie mé k tobě t. 69ᵃ; svědomie křičí k bohu t. 56ᵇ; přísahy činie k súdu i k úřadu VšehK. 51ᵃ; vzdavši prosbu k hospodinu Otc. 455ᵃ; věrnú jeho k bohu modlitvu t. 34ᵃ; –

k niej sě chtieše přislúžiti DalC. 25; Vacek Mutinu tajně k Svatoplukovi osočil Pulk. 78ᵇ; počěchu sě druh k druhu smieti DalC. 5, mužie… k dievkám sě tu velmi vsmiechu t. 10; netaj nic k nám Hrad. 39ᵇ, kde s’ složil (tělo Ježíšovo), netaj ke mně t. 45ᵃ; ktož bude bdieti ke mně t. 34ᵃ; k bohu mieně LMar. 13; což slušie k hradu DalC. 11, (ta, královna) k našiej zemi nepříslušie a také ta řěč ke mně neslušie t. 49; co učí člověka k spasení Kruml. 331ᵃ, kteříž učie k spravedlnosti HusPost. 7ᵇ, tato kniha nás k tomu učí Baw. 30; dobytek k sušeným rybám (t. místo píce jiné) jest zvyčený a zučený Mill. 124ᵃ; kteříž k vojně neuměli, těm poruči (Alexander) atd. AlxV. 521 (Ježíš) mlád jsa uměl jest k silnému boji Štít. ř. 33ᵇ; bez domyslu uměnie k boji Ol. Jud. 5, 27, naše moc a uměnie ke všelikému dielu jest od boha nám dána ŠtítPař. 5ᵃ; mužóv k boji umělých Ol. 1. Mach. 15, 13, umělí k bojiem Lit. 1. Par. 5, 18, všichni k bojóm přeumělí HusŠal. 59ᵃ, umělý ku púščění (žilou) ApatFr. 45ᵃ; umětedlní k boji Ol. Bar. 3, 26; opat k bohu umný a k hospodářství rozumný Hrad. 24ᵃ, ten… k vojně násilně rozumný, (k) každý sěči velmi umný AlxV. 1671 sl., jsi-li nerozumen k našim řečem Tkadl. 44ᵇ, lidé nerozumní k vieře t. 45ᵇ; ty k tomu nerozumieš NRada 1660, ješto raditi umějí a k věčnosti rozumějí t. 1566; k Ježíšovi podoben ML. 110ᵃ, nemúdrú radu vzěchu a právě podobnú k smiechu DalC. 1; žádá jelen k studniciem ŽWittb. 41, 2; silnú žádost k světu majě Modl. 56ᵇ; –

věřiti, viera, nevěra, nádějě, čáka, láska, péčě, milost, milostivý, hněv, zavražditi sě, závist, viniti sě, vina, stud atp., k komu; na př.: srdcem sě věří k spravedlnosti HusE. 1, 1; viera silná k bohu Otc. 26ᵃ; byste byli k nám vieru zdržěli DalC. 15; k vám sě nevěrú nestydímy, neb ju ot vás vždy vidímy t.; ten má náději k věčnému utěšení Otc. 151ᵇ; kak mám k tomu čáku malú AlxM. 2, 19, lékař vždy jmá čáku k sěči AlxV. 282, někteří k kněžstvu čáku majiú DalC. 35, měj k odplatě čáku ŠtítOpat. 328ᵃ; láska k bohu Us.; ruka takéže k meču jmá, jakšto ke brániú péču AlxB. 1, 6 a 7; jich milost ty vidíš ke mně Modl. 11ᵇ; budeš milostivý k svému bližniemu t. 71ᵇ; jmáš boží hněv k sobě Hrad. 100ᵇ; [442]číslo strany tiskujakž jsú směli oni k nám sě zavražditi DalC. 18, lépe jim jest země ustúpiti, než sě k nim tak zavražditi t.; nemějte závisti k sobě Flav. Zikm. 214; by to jeden neuka učinil (t. by mlčel, maje mluviti), s právem by se k lidem vinil Kat. v. 1663; co sě k vám dovinil (Ježíš k židům) Hrad. 86ᵇ; jedné viny k ňemu nejměli tamt., chtěl k ľudem býti bez viny AlxB. 8, 11, nemajíc k nim ijedné viny Štít. uč. 88ᵃ; (čistota) stud k frejóm činí Šach. 298ᵇ; (Agrippa) jest byl nechuten k židóm Comest. 269ᵃ; lítost mají k núzi bližních BrigF. 107ᵃ; –

čso k čemu = proti čemu, poměrem k čemu: jest vám za to mieti, že pohanstvo k vaš(iej m)oci jest vňuž ku poch(odni) sviečka, a vňuž(to v po)ledne měsiec bývá k s(luncu) AlxH. 12, 21 sl.; –

k sluncu, k nohám, k hlavě (kam? kde?) = na sluneční straně atp.; na př.: Diogenes jednoho dne k slunci sedieše GestaKl. 33; uzříš anděly k nohám sediece a k hlavě Hrad. 49ᵇ; –

k tomu času, k večeru, k noci; na př.: jdieše k času tomu, kdež bě péče ne o domu AlxV. 2450, když budieše k tomu času Otc. 431ᵃ, když by již bliz k světu t. 282ᵇ (= k svítání); k večeru vzbydlí pláč a k jutru radost ŽWittb. 29, 6, vlk k večerú pohubí jě Pror. Jer. 5, 6 (koncovka v isolovaném výraze adverbiálním zdloužena), k večerú Ol. Ex. 12, 6, k večerau Pref. 7, k večerau BrNZák. 36ᵃ; velmi-li jim (chudým) pomáháte drvy k zímě RokycKl. 390ᵇ: (kupovali) louče k noci WintObr. 2, 586 (XVI stol.), pro noční čas; té noci ke dni život dokonal Svěd. Zikm. 215; bylo k ránu, k jaru… Us.; pak to svaté dietě přijide k létu devátému Otc. 454ᵇ; –

k smrti = na smrt, určení míry; na př.: nemoc ta nenie k smrti ad mortem EvVíd. Jan 11, 4; rozstonal se k smrti Us.; již bieše skůro k smrti její Otc. 390ᵇ; –

ke stu let = asi sto let (přibližný počet); na př.: bieše v stáři k uosmidcát let Otc. 111ᵃ; zabito jest k dvěma tisícům lidí Vel.; –

ke stu třinádcte = sto a třináct atp. (v číselných výrazích složitých v. § 231 č. 6 a 236 č. 2); na př.: když bieše s. Pavel ke stu třinádste let stár Otc. 404ᵇ; sedmdesát ke stu let Pass. 171; (let) sedm a třidceti ke stu Ol. Ex. 6, 20; dva tisícě a sedmdesát ke stu (synóv) t. Esdr. 7, 8; nalezeno jich (mužův) paddesát ke stu tisícóv a tři tisíce a šest set t. 2. Par. 2, 17; léto deváté šestédcáté ke stu (t. j. 169té) Lit. 2. Mach. 1, 7; –

ku pokáňú, k oběti, k dědině = aby bylo dědinou, dědičným majetkem, k zástavě, k oděvu, k vykupiteľu = za vykupitele, k matcě, k ženě = za ženu, k choti atp. (význam účelový); na př.: času prosímy ku pokániú Modl. 9ᵃ; nezachovávaj k tvéj pomstě hřiechóv našich t. 8ᵇ; nečistým k óčiščení, slepým k věčnému osviecení, chudým k kořisti t. 37ᵃ; ovcě k zabití ŽWittb. 43, 22; voda k pití Us.; Kristus ostavil své tělo k vež[443]číslo strany tiskudajší oběti Štít. uč. 118ᵇ; zprostřěl oblak k zásloně jich ŽWittb. 104, 39; (Ježíš) k naučení řekl jest HusPost. 17ᵇ; dal sě pro ně (lidi) k tomu utrpení a k té smrti t. 37ᵃ; která města by měla býti k útočišti poběhlých Ol. Num. 35, 11; (to jest) k vyčištění, k odplatě rozmnožení HusE. 1, 227; zaplatíš mi, svému hrdině, dada mi Postoloprty k dědině DalC. 21, tě městě ciesař k dědině jemu da t. 78, ti k dědině Vlastislav mají t. 22, ostav sobě málo dědiny k dědině Rožmb. 96 (t. j. z dědiny své dotavadní ostav si jen malou část); (jměnie) jim spadne k dědictví Ol. Num. 27, 6; já… drži ji (dědinu) k zástavě ve stě hřiven Rožmb. 282; neroďte snažni býti, co by (vy) jedli a pili a k oděvu měli ŠtítBud. 210; (koupili) lindiše (sukna vzácného) k sukním WintObr. 2, 587 (XVI); shromazdíte sěno k dobytčie píci ad pascenda iumenta Ol. Deut. 11, 15; že s’ nám k vykupiteli poslán a k vyplatiteli Rúd. 22ᵃ; neb to j’ jisté, že by nikakéž ti najvětší mistři (t. pařížští) tebe (Vojtěcha Rankova) nebyli sobě vzeli k tovařiši a k mistru křesťanstvie všeho Štít. uč. předml. (ŠtítE. XIX); (bůh) Marju čistú pannu vzvolil svému tělu k matce Kat. v. 1946; tu (dívku) jemu oddal ku pravé manželce Tand. 76; aby dal ji (dceru) k ženě jemu ŠtítOp. 352ᵃ, tomu dám dceru mú k ženě Comest. 18, že ji chtěl k ženě jmieti Baw. 135, unesl sem ji sobě k ženě Tand. 49; když by jinoch dievku unesl sobě k věčnéj choti Rúd. 23ᵇ, ne k choti, ale k sluzě by mě (Kristus Kateřinu) přijal Kat. v. 696, neb tě syn mój k choti i k sluzě přijal t. v. 1058; učiněny sú chyšky k lajnóm Comest. 18ᵃ; –

snadný ku padeňú, dobrý k čemu atp.: ó duše, křehká k stání, snadná ku padení a nespěšná ke vstání Kruml. 267ᵃ; zelená barva… jest snadna k proměňení (a) libá k pohledění Pís. XV stol. ve Feif. LL. 698; měkkost jest lahodná k dotčení Štít. Zikm. 215; nepravosti mé nemožné jsou mi k unesení t.; k tomu užitečné Otc. 461ᵇ; jenž k téj (tvéj) čsti najlepšie vědě AlxV. 286, miesto k dědině dobré Otc. 35ᵃ, k tomu neduhu najlepší lék jest… Rhas. 77; mužě udatného, k radě člověka múdrého DalC. 18; –

k trúbě = na znamení dané troubou: Hovora vece: budu ť trúbiti, k trúbě nemeškajte jíti DalC. 34.

4. Některá rčení:

k vóli Šavlově k vůli Šavlově, podle vůle Šavlovy, že Šavel tomu chtěl (může tedy bývati jen ve větách, kde vůle skutečná se rozumí); na př.: Samuel jest k vóli Šavlově vzkřiešen HusPost. 67ᵃ; umřel jesl k vuoli otce za ny HusW. 97ᵃ; k jeho vóli obilé prodáváchu Comest. 46ᵇ; abv mu k vuoli byla Lobk. 70ᵇ; aby člověk k vůli žalobníku k autrpnému právu podán byl Lún. ort. 1616; k vůli mně Us.; k vůli výdělku Us.; –

k žádosti, prosbě, k rozkázaňú = podle žádosti, na žádost atp.: (bohatec) je nemohl mieti k své žádosti krápě vody HusPost. 39ᵇ; bože, [444]číslo strany tiskujenž k prosbě s. Veroniky obraz tvój v rúchu vtišťený ostaviti ráčil jsi Modl. 17ᵇ; (sluhové) neřku k rozkázaní, ale ku poručení a vezření oka skočie a patřie, co by chtěl pán ŠtítVyš. 13ᵃ; –

k rozumu, k vázě, k měrám podle rozumu atp.: abych vyložil k rozumu čtenie HusPost. 3ᵇ; (pekaři) aby pecny k váze srovnali WintObr. 2, 260; aby k měrám chléby pekli tamt. (z r. 1605); –

k oku (óku) = podle oka, na oko: (jenž) hospodě slúží k óku Jid. 84; slúhy poslušni buďte pánóv…, netolik k oku jim slúžiec Štít. uč. 63ᵇ; ta věc malá, ale k oku pěkná jest Zyg. Zikm. 214; –

nemocný přišel k sobě (srov. je bez sebe, je při sobě).

5. Je k spatření = germanismus: to v každý modlitební knize k spatření jest Seel. 14; podnes k spatření jsou t. 248; dítě nebylo k utišení Us. vulg.

6. Opakuje se: k těm ke všěm Pass. 307; k takým ke všem ChelčP. 11ᵃ; ty věci k jednomu k témuž slušejí Comest. 52ᵃ; kto zle radí k čemu ke zlému Kruml. 254ᵇ; k jeho k veliciej prosbě Pass. 299; k nemilostivému k tomu rytieři t. 307; převelmi jich málo k dobrému přistává k břěhu Brig. 171; k břehu k bezpečnému BrigF. 4ᵇ; k tobě sě vinu (praví Marie Janovi), vniž k mému synu milému, mým milým synem k danému Hrad. 51ᵃ; (Vladislav) k ciesařovu jel k dvoru Pulk. 87ᵃ; Mezek poslal jest posly k ciesařovi k Jindřichovi t. 38ᵃ; (Břěcislav) k svému otci, k Oldřichovi k vévodě českému přijel t. 41ᵇ; Svatopluk poslal jest k Budivojovi, k synu k Hronovu, k muži k velmi lstivému PulkR. 76ᵃ.

301. Kolo, kolem, okolo, vókol.

1. Kolo je akkusativ jména kolo, skleslého v adverbium a braného za předložku.

Hláskovou změnou vzniklo kole z kolo.

Předložka kolo (kole) pojí se s genitivem; na př.: kole mne Suš. 211; Františka pořád kole toho práci měla Kulda 2, 22.

2. Kolem je instrumentál substantiva kolo, skleslý ve výraz příslovečný; na př.: když půjdu kolem.

Béře se za předložku a pojí se s genitivem. Má význam místní: Na př.: kolem sebe. Z významu místního vyvinuly se jiné.

3. O-kolo je akk. téhož jména s předložkou o, skleslý ve výraz příslovečný. Ten se vidí v příkladech: šel jsem okolo (= mimo) Us.; zasmiechu sě všickni okolo stojiece Pass. 292; pokloniv sě všiej okolo bratří oči sobě rúšicí zaváza t. 301; okolo hložie husté bieše DalC. 38; točí sě okolo BohDial. 343.

Béře se za předložku a pojí se s genitivem. Mění se hláskově v okole.

Genitiv s okolo má význam místní. Z významu místního vyvinuly se jiné. Na př.: okolo Jerusalema in circuitu ŽWittb. 78, 3; Kochan [445]číslo strany tiskuokolo sochy chodieše DalH. 40; sbeř okolo sebe bratřie viece Hrad. 7ᵇ; již sě mýčete okolo země i okolo mořě Krist. 83ᵃ; zeď okolo domu Ol. Ez. 40, 5; hrad zdi okolo sebe tvrdé jmějieše DalJ. 38; psi okolo sv. Petra veliký pohrom učinichu Pass. 296; kněžie okolo jeho stojiechu DalC. 32; když okolo sebe všady zřieše DalJ. 38; když okolo rovu stáchu Vít. 41ᵃ; okole té studnice Křiž. 293; připlaul k místu okolo Benátek Har. Jg. (= v okolí Benátek); –

Spytihněv okolo sv. Juřie hradili jmieše DalJ. 45; na ten den s. Jiřie nebo s. Havla a okolo těch rokuov (lhůt) dvě neděli napřed nebo dvě neděli potom VšehK. 249ᵇ; okolo vánoc Vel. Jg.; bylo okolo poledne, okolo Nového roku … Us.; –

maje s sebau okolo sta koní Vel. Jg.; okolo dvou set, okolo tisíce … Us.; –

abyšte okolo toho takovou práci a nevoli měli Br. Jg. (= pro to).

4. Vókol. Na př.: kázal všem vuokol sebe státi NRada 36.[30]

) Doklad tento je v Gebauerově rukopise mezi doklady na předložku okolo. Jaký je poměr předložky vókol k předložkám kolo, kolem, okolo, není vyloženo ani v rukopise ani v pracích tištěných.

V slovníkových materiáliích jsou dva doklady adverbiální platnosti výrazu vókol: (vnuk) vuokol jako z niestěje jiskry přěsmrduté z sebe vypuščováše JeronMus. 63ᵃ; s takovau lehkomyslností vuokol jíti RešSir. 159ᵃ. Tr.

)

302. Konec.

1. Ustrnulý akkusativ sing. substantiva konec klesl v adverbium; na př.:

konec mostu Jg. = u konce, na konci mostu; jiti konec světa, konec lesa Us.

2. Akkusativ tento klesá dále až v předložku s genitivem; ale tu často zůstává i význam reální v paměti a tedy je adverbiem Na př.:

peklo konec světa jest stvořeno Vít. 12ᵇ (= na konci světa); měsiec … jakž konec kola (t. nebeského) bude, tudy všeho světla zbude t. 10ᵇ (= na konci kola); klášter křižovničí konec mosta kázal špižovati Pulk. 148ᵃ; dóm na Malé straně konec mosta Let. 72; u Matky božie konec mosta t. 67; zed zevnitřnie konec huory byla postavena Comest. 154ᵃ; propálenie činíme na kostrci konec chřbetnice Rhas. 184; je to konec lesa (= na konci lesa) SborHoř. 85; konec té vsi a stodoly jsme se zastavili BartRuk.² 49.

303. Kraj.

1. Místo z krajě světa, do krajě města atp. vyvinulo se attrakcí z kraj světa, do kraj města atp.; na př.: králová z kraj světa přišla BrigF. 76; bude panovati … až do kraj světa ad terminos terrae ŽKlem. 71, 8; byl jest slovúten až do kraj světa ad novissimum terrae Ol. 1. Mach. 3, 9; až do kraj miesta ad terminos loci Pror. Isa. 5, 8, Pernšt. tamt.

[446]číslo strany tisku2. Z toho dále vyvinula se předložka kraj; na př.: kteráž (múcha) jest kraj potokóv in extremo fluminum Pernšt. Isa. 7, 18; slovútný byl až kraj země Br. Jg..; kdyby šel kraj světa Us. Jg.

304. Kromě.

1. Kromě, a z toho kromi, krom, slc. krem, krema, je vlastně lok. sing. k nom. kroma = kraj a významu původně příslovečného. Ten se vidí v příkladech: nali nenie co zahřésti, kromě ž’ v rově by nalézti mannu ApŠ. 39; (Alexander) o tom všem nedbajieše, kromě jedna žádost jeho (t. byla), poznati nepřietele svého AlxV. 557; proto (pro líčení) masti nehledámy, kromě náš smutek zjěvujem tobě, že atd. Mast. 339; já sě v tom dobřě znaji, kromě že ť o svém jazycě tbaji DalC. úv. IV; nejmám pane, nice toho…, kromě ješče dva voly jmám Hrad. 108ᵇ; nezjevuj toho jinému, kromě přieteli jinému Vít. 70ᵇ; tu žádného příbytka nenie, kromi zde i onde Mill. 38ᵃ; nevěřím nikomu, krom tobě Us.; atp., v. Slovn. II, 154 sl.

2. Z adverbia kromě vyvinul se význam předložky s genitivem.

Genitiv s kromě vyslovuje, od čeho je co odloučeno, z čeho je vyloučeno atp. Na př.:

kromě ľudí atp. = vzdálen od lidí, abseits, procul: (Prokop) ot dávných časóv to jest myslil, kde by kromě lidí bydlil Hrad. 3ᵇ; musíš kromě lidí přěbývati Otc. 278ᵃ; měl sem péči o svém domě, abych nebyl lidí kromě Spor duše (ČČMus. 1855, 305); aby sě ubezpečil kromě své země jsa Pulk. 62ᵇ; mluvte k Davidovi tajně, kromě mne clam me Lit. 1. Reg. 18, 22; krom vočí jináč ť mluví RešSir. 192ᵇ; kdyžto zvěř opitomie, jest vše divie zlosti kromě Baw. 47ᵇ; –

kromě kostela atp. = ausser, ausserhalb der Kirche: v kostele aneb i kromě kostela Štít. uč. 134ᵃ; mnich zahyne, bude-li kromě peleše Otc. 235ᵃ; když sě dva máta v šraňciech bíti aneb kromi šraňkóv ChirB. 37ᵃ; ten lid, ješto kromě viery božie jest ChelčPař. 167ᵃ; (apoštolové) sú posláni k lidu, kterýž kromě viery byl t. 176ᵇ; –

kromě mne = mimo mne, ausser, praeter: kto bóh kromě hospodina? kto bóh kromě boha našeho? ŽKlem. 17, 32; kromě tebe extra te ŽWittb. Ann. 2; všecko mine, kromě slov božích jediné AlxH. 2, 24; (bůh) nikomu neotpustil, kromě Noe jediného AlxV. 643; k komu jinému volati budu kromě tebe Modl. 14ᵃ; (Darius) viece kromě toho ľuda mějieše ľuda pěšieho AlxH. v. 120; přěd králem nebieše strážě jiného kromě komorníka jediného DalC. 98; –

kromě těla atp. = mimo tělo, bez těla: všěm, leč ť jsú živi v těle, leč jsú již kromě těla Modl. 14ᵃ; to sú … andělé, kacís divní duchové kromě těl ŠtítBud. 90; ruožě kromě trnie ML. 33ᵇ; Řěkové běžie kromě cesty AlxV. 1352 (srov.: bez cesty každý honí t. 1361); juž nemóžem [447]číslo strany tiskudále kromě tebe, svého krále AlxBM. v. 106; nic kromě ňeho (Krista) nenie mnieno mrzčejšieho Kruml. 313ᵇ; –

jsem lepí kromě tebe, v. § 190 č. 2 b.

305. Mezi.

Je vlastně lokál k nom. mezě; béře se však za předložku a pojí se s akkusativem a s instrumentálem.

1. Akkusativ s mezi vyslovuje, kam, mezi které předměty pohyb se děje, děj se nese.

Na př.: Zderad sě mezi Sasicě vrazě od knězě jě odrážě, tu Sasicóv mnoho zbichu DalC. 50; potom jidú mezi panie AlxV. 1874; (Řekové) sě mezi kořist vrhú t. 1838; plnuv jemu mezi oči Otc. 28ᵃ; pěkně a dobře mezi voči mluví RešSir. 192ᵇ; rozda to mezi chudé Otc. 216ᵃ.

2. Instrumentál s mezi vyslovuje, kde, mezi kterými předměty něco jest nebo se děje.

Na př.: (potok a řeka plovou) tam mezi městy jinými Pil. a 12; mezi krevím inter frutecta Greg.; nesmysl taký, jenžto ani mezi ptáky … bývá ApD. a; mezi dívkami Túl. 24ᵇ; mezi všěmi nepřátely inter inimicos ŽWittb. 6, 8, ŽKlem. tamt.; mezi vlastmi inter gentes ŽWittb. 9, 12, mezi liudmi ŽKlem. tamt.; mezi nevinnými ŽWittb. 25. 6; mezi námi t. 123, 2, ŽGloss. tamt.; mezi mocnými in fortibus ŽWittb. Moys. 11; múdři bývajte, sobě domóv dobývajte mezi súsědy dobrými, mezi čsnými i múdrými Hrad. 117ᵇ; že ucho (sv. Václava) mezi stěnú a dřěvem do té doby ležalo DalC. 31; by boj tvrdý mezi Řěky i pohany AlxV. 1593; mezi takým množstvím ižádného hlasu nebieše slyšeti Otc. 321ᵃ; (Ježíš) mezi volkem a oslíkem odpočívá Kruml. 317ᵇ; na púšti mezi Egyptem a svatú zemí Štít. uč. 76ᵃ; –

mezi velikú nocí a mezi božím na nebe vstúpením Pass. 312; mezi tvým hněvem a mezi mými zlými skutky Modl. 7ᵇ; –

mezi náma = z nás: kterýž mezi náma živ ostane, ten v uobojiem kněžství knězem ostane DalC. 28; –

mezi čím = während: tehdy by onen jinému chtěl a onen jinému, a mezi jich nesvolením ten řád přestal by ŠtítPař. 18ᵃ; čekajíce, kterak by se naše věc zvedla mezi tú … příhodú Otc. 399ᵇ; sv. Augustin mezi jinú řečí odpoviedá Štít. uč. 40ᵃ; mezi - tiem = mezitím, zatím, inzwischen, interea: (Anna) mezi tiem vezřieci vzhóru uzřě hniezdo LMar. 39; mezi tiem sě to pak uda, ž’ vyněde Pilat hi Juda Jid. 61; jenž (nečas) sě mezi tiem nahodi JidDrk. 16; posel … mezi tiem juže potázal Pil. d; mezitiem Darius…. bieše všě země opustil AlxV. 2235; mezi-tojú, mezi-tojí = mezitím, místy (tojú = sing. instr. fem., k nom. ta, v. Hist. Ml. III, 1, 445): mezitojí ta dva rytieřě počěsta poselstvie dieti Pass. 572; mezitojí jedna žena přistúpivši i počě rozprávěti t. 287; mezitojí s. Vavřinec přišed tu [448]číslo strany tiskuvdovu uzdravil t. 428ᵃ; král Kozdroe … mezitojí do Jeruzalemě přijěv … zasě sě vrátil t. 483; mezitojí kázáno volati t. 398; zvieře (pardus) krásnú srst má po všem tělu a mezitojí ztýkáno jest miesty červenými (sic m. črnými) ŠtítOpat. 66; pokrytec postavu maje svatosti mezitojí činy má nepodobné k té svatosti ŠtítMus. 75ᵃ.

Některá rčení:

lepí mezi všěmi, najlepší mezi všěmi, v. § 190 č. 2b a 191 č. 2; –

mezi sobú = spolu, vespolek: bratřie … mezi sobú voláchu Hrad. 21ᵇ; črtie … mezi sobú to mluviece t. 12ᵃ; mistři … mezi sobú tak mluviechu t. 2ᵃ; vzěchu mezi sobú radu t. 23ᵇ; (apoštolové) mezi sebú pomlúvají Krist. 109ᵃ; (andělé) jsú mezi sebú tovařiši ŠtítBud. 93; sliby, ješto sobě lidé slibují mezi sebú jeden druhému Štít. uč. 43ᵇ; (dědicové) o dědictvie takové mezi sebú učinili rozdiel VšehK. 167ᵃ, v. § 203 č. 9; –

-mezi-dcietma atp.: i byl tu sv. Petr pětmezidcietma let Pass. 294; -mezi-dcietmý atp.: jeden mezidcietmé léto t. 417 atp., v. § 231 č. 4 a 236 č. 2; mezi stoma: šest desát mezi dvěma stoma honóv Ol. 2. Mach. 12, 9, v. § 231 č. 6.

306. Miesto.

1. Je vlastně akkusativ substantiva miesto, ustrnulý v adverbium; význam příslovečný vidí se dosud v příkladech: řekl jsem to sestře místo bratrovi; šel do lesa místo do školy atp. Us.

2. Příslovce miesto vzato za předložku.

Pojí se s genitivem a klade se dílem před svým pádem, dílem po něm.

Na př.: kněz miesto sebe káza kněziu Bŕacislavovi synovci svému DalC. 61; když tu věži děláchu, klí miesto vápna jmějiechu t. 1; ustavil jest Kristus miesto sebe papeže Štít. uč. 146ᵇ; jiní miesto jich sú nastali loco eorum Ol. Bar. 3, 19; to (zlato) vážili miesto bláta Baw. 203; když jě (obyvatelé jeleny) opitůmie, jezdie na nich miesto koní Mill. 46ᵃ; aj, to ť jest Jan miesto mne syn Hrad. 60ᵃ; kto cizie zbožie prodá miesto svého Pr. pr. 256; –

Matiáš apoštol losem Judy miesto vzatý ApŠ. 46 (tamt. 68 miesto subst.: v tohož miesto apoštola Matyáš jest dosáhl stola); (Alexander) oně obě (t. Dariovu manželku a sestru) sestrú miesto přijě sobě AlxV. 1921 (za to na stejném místě v AlxH. 6, 11 miesto subst.: oně obě v sestrú miesto přijě sobě); Bŕacislav … knězě miesto zemí vládnieše DalC. 74: sebe miesto DalJ. 74 z rkp. V.; kněz sebe miesto káza v zemi Božějovi a Mutyni býti DalC. 56; král Václav Ottu bavorského sebe miesto do Uher poslal bieše t. 98; starosty jsú boha miesto na tomto světě Kruml. 123ᵃ; pak-li bych kterého z těch (rukojmí) nemohl jmieti, ale jiného dobrého toho miesto postaviti … ListVrat. 1398.

[449]číslo strany tisku307. Mimo.

1. Je vlastně adverbium, původem příbuzné s mi-, minúti. Význam příslovečný vidí se ve rčení: jíti mimo. Na př.: jestliže aneb já pominul bych jej (kámen), bera se k tobě, aneb ty šel by mimo si tu praeterieris Pražsk. Gen. 31, 52; jíti mimo Us. nč.; mimo pustichom praetermisimus GlossJer.

2. Příslovce mimo vzato pak za předložku.

Pojí se s akkusativem a znamenává předmět, jejž při činu nějakém míjím (místně, časově, pomyslně…), jenž jest mimo děj, bez něhož, proti jehož vůli se něco děje atpod. Na př.: chodiece mimo ň praetereuntes Koř. Mark. 15, 29; ktož mimo tě pojde praetereuntes MamA. 31ᵃ; král s nimi (Václav I. s Němci) mimo Žitavu na Tatary jide DalC. 82; mimo nižto (sťatou hlavu) jda jeden pastýř na svú ju sikolec vzdvihl Pass. 308; přěšli smy mimo oheň per ignem ŽWittb. 65, 12; když (ty) jdieše mimo púščiu cum transires in deserto t. 67, 8; či sem … jáz byl křivě súdě, mimo právo dary bera? AlxBM. 8, 18; mimo vše jest potřěbno ante omnia ŽKlem. Athan.; Maria … tě vzvoli mimo všechno v světě Hrad. 34ᵇ; jmějéše to knieže k lovu mimo všecko mysl hotovu AlxV. 726; v drahém rúše chodil mimo vše Otc. 196ᵇ; mimo ň (boha) … má mysl jiného nevolí Kat. v. 2690; mimo tě nechtieci sobě voliti jiného chotě t. v. 2289; mimo ňenž ničeho nezbylo t. v. 1776; mimo tvú moc jest tato věc ultra vires Mus. Ex. 18, 18; ustaviu toho mimo krále prae regibus ŽKlem. 88, 28; mimo to praeterea MamA. 33ᵃ, t. 33ᵇ; – svátého Jana Kristus miloval mimo svátého Petra ŠtítBud. 138; taj, činíš-li co (t. dobrých činů) mimo jiné t. 204; pak-li co máš mimo jiné, tiem si viece povinen bohu t. 199; jakož král má krásné rúcho mimo jiné, takéž má v svých mraviech mimo jiné zřědlen býti Šach. 274ᵇ; lidé … chtie býti ve cti mimo jiné Štít. uč. 89ᵇ; krásný byl mimo jiné Brig. 76; – mimo při kompt. (superl.): (Kristus) jest nad vší věcí pánem, mimo ňž mocnějšieho nenie Kat. v. 2390; mimo pět dní déle živ nebudeš Pass. 391; vlas prožluťalý a mimo jiné tenší solitoque subtilior Ol. Lev. 13, 30; (ten) jmá najvětší chválu mimo jiné Otc. 250ᵇ; srovn. v § 190 č. 1b a v § 191 č. 2.

Odchylkou bývá spojeno s genitivem; na př.: (Vršovice) zhubili sú mimo těch, kteří do Polska … utekli Pulk. 79ᵃ; mimo těch užitkóv MC. 86; mimo náboženství křesťanského Beck. 1, 6; mimo dvanácti článkův t. 1, 18 a j.; mimo našich oken teče voda skokem Suš. 277.

308. Na.[31]) O předložce na psal Fr. Bartoš v LFil. 1875, 296 sl.)

Je předložka prvotná, z pův. nō, srov. ř. adv. ἄνω vzhůru.

Pojí se s akkusativem a lokálem.

I. 1. Akkusativ s na vyslovuje, na který předmět (kam?) děj nějaký [450]číslo strany tiskuse nese, a zvláště na jehož vrchní stranu se nese. Při slovesích pohybu znamená cíl, směr. Na př.: vésti koho, jíti na horu atp., (Vršovici) na velezskú horu koně vyvedú DalC. 34; Čechové na Prahu vzběhú t. 36; ženo, když pójdeš na město, dobudeš mi kvasnic v těsto Hrad. 136ᵇ (na město, t. j. do města, do něhož cesta stoupá); když koláčiev napekú, hned je na miesto povlekú t. 137ᵃ (též); Čechové po řebří na zed leziechu DalC. 47; – jíti na les, na které chcemy lesy jiti? Hrad. 5ᵇ; s velikým strachem na les běžím Otc. 103ᵇ; – jíti na pokoj, všed na pokoj Otc. 122ᵇ;– nésti na údolé, tělo mé matky po jejie skončení vezmúce na údolé, ješto Josafat slove, neste ML. 24ᵃ; – vzníti na stolec, Bořivoj na otcóv stolec vznide DalC. 23; – přijíti na svět, ty s’ proto na svět přišel Modl. 43ᵇ; – vstúpiti na nebesa, tvé vstúpenie na nebesa t. 32ᵃ; – vsiesti na kóň, potom s ní (Břetislav s Jitkou) na kuoň vsěde DalC. 42, jenž vsědáš na koně tvé ŽWittb. Hab. 8; – vzbíti na kolo, (dievky) Ctirada na kolo vzbichu DalC. 13; atpod.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné, přenesené.

2. Některá rčení:

jíti na trh, na lov, na žen, na hody, na súd, na muku atp.: kdy sě chcvě na trh bráti? Hrad. 124ᵇ; musímy na lov t. 5ᵇ; Ruth chodila na žeň Ol. Ruth. 2, 22; poďte na súd Pass. 348; tak pak přěd ciesař na súd přišli Pulk. 115ᵃ; pozva jeho (Boleslav Václava) do Boleslavě na hody DalC. 30; žena své súsědy (fem.) na radovánie sezvala Kruml. 77ᵃ; po modlitvě abychom šli na naše diela t. 191ᵃ; na zpověd běžeti t. 253ᵇ; tehdy on dobrovolně jdieše na muku ad supplicium Ol. 2. Mach. 6, 19; ten na smrt teče AlxV. 1802; sv. Petr na ukřižovánie veden Pass. 301; jíti na mši, na kázání, na požehnání, na pout Us. nč.; dáti se na pochod, na útěk Us. nč.; (ten) odda sě na běh Otc. 10ᵇ; Libušě sě na své věšťby vzpusti DalC. 10ᵇ; –

přijde na to: vždy ť přijde když tehdyž na to, že se každému neřád jeho ohořčí Šach. 291ᵇ; –

jíti, udeřiti, hnáti, mluviti, žehrati, žalovati … na koho (= proti, nepřátelsky): král vojensky na Uhry jide DalC. 24; naliť Sasici na kněz udeřili t. 50; hna na ň s uostrú bradaticí AlxV. 1700; každý na ň (na Ježíše) usiloval Vít. 51ᵃ; lidé počechu na ň porokovati ML. 50ᵃ; zdali jest (kto) na koho pořekl zlý skutek Kruml. 241ᵃ; jě sě na ň (žena na Petra) praviti Hrad. 84ᵇ; to na knězě Vitošě mluvichu t. 84ᵇ; již zlobivě mluvie na mě adversus me ŽWittb. 34, 26; jižto zlosti mluvie na mě ŽKlem. tamt.; (abatyšě) prostořěcě sě na ň (na knížete) prosu DalC. 45; zle pomlúvajiúc na ň z toho AlxH. 10, 3; licoměrník na ni (na Marii) žehráše Kruml. 244ᵃ; Marta na ni (na sestru) vrtrala tamt.; tolik Kochan na bratřiú soči DalC. 36; král … jě sě na ciesařě žalovati t. 24; Polené [451]číslo strany tiskuz násilé na Čechy žalovachu t. 44; vystupte na mě, žalobcě AlxBM. 8, 29; nebuď křivý svědek na družcě na svého Hrad. 116ᵃ; –

volati atp. na koho: panošě počě na ňeho volati Hrad. 84ᵇ; jě sě na ľudi volati DalH. 30; mají povolati na jiné pány ODub. 106; povolaju na tě inrocabo te ŽWittb. 55, 10; bože, vzmluv na mě! Modl. 19ᵃ; (podávená) má úpěti na súsědy Řád pz. 88; –

hlédati, patřiti, zřieti na koho, na-č: chtě na to sám hlédati ApD. a; hlezi na jeho rány Modl. 170ᵃ; na ten boj jsem jáz z města hleďal DalJ. 104; vědě, že na mě patříš Modl. 25ᵃ; vezřiec na mé zamúcenie Hrad. 52ᵇ; jako s’ ráčil vzezřieti na lotra Modl. 64ᵃ; dej pozor na zadní kola ČMudr. 235; – mysliti…, mnieti, pomanúti, pomněti…, tbáti…, péču jmieti … na koho, na-č: pomyslte na to AlxV. 1324; na ňešto budeš mieně PilD.; pomni na to, ež … ML. 23ᵇ; abych nepomněl na tu křivdu Modl. 45ᵇ; nemohu mieti toho domněnie na svátého Petra ChelčPař. 150ᵃ; vzpoměň na mě hřiešného Hrad. 91ᵃ; vzpoměň na mě memento mei ŽWittb. 24, 7; na tu chvíliu vzpomínajě ApŠ. 145; Oldřich rozpomanuv na smrt bratra svého DalC. 40; netbajě na své hřiechy Modl. 57ᵃ; jenž sú na slovo božie netbalivi HusPost. 10ᵃ; na to najvětší péči jmějte Otc. 63ᵃ; doňadž (já) koně nepokuši, péči vždy na ň jmieti muši AlxV. 848; nejmá na to péčě Hrad. 128ᵇ; větší péči na smrt jměli Baw. 245; dlúho na to usiloval Otc. 316ᵃ; když kto usiluje na to, aby zvěděl Kruml. 133ᵃ; (matka) robila na tě UmR. 240; –

slušěti atp. na koho: to ť bydlo slušie na krále NRada 570; to, králi! slušie na tě t. 863; což na ň slušie Štít. ř. 9ᵃ; to rúcho slušie na muže silného Šach. 303ᵃ: slušie na královskú čest, aby atd. Kruml. 48ᵇ; kolikýž diel na ň (na dědice) slušie VšehK. 46ᵇ; jakž na tebe náleží ŽerKat. 311; to nesvědčí na panenky Pís. mor.; –

tázati, ptáti na koho: Neklan na knězě Vlastislava vztáza…, vztáza na člověka toho atd. DalC. 21; na to všdy ptaj Mast. 17; Prokop počě … na přievozníka ptáti Hrad. 9ᵇ; nč. ptáti se, tázati se na koho, na-č; – hráti na housle Us. nč.; –

plakati, úpiti, kvieliti, stonati, pykati atd. na koho, na-č: neplačte na mě, ale plačte samy na sě a na své děti Hrad. 89ᵃ; neplačte na mě, ale plačte na se Otc. 491ᵇ; neroďte plakati na mě, ale na sě a své děti mohly byste zaúpiti Hrad. 35ᵇ; aby plakali na své hřiechy Štít. uč. 94ᵇ; jě sě na své hřiechy kvieliti Otc. 94ᵇ; abych já stonal na své hřiechy Modl. 53ᵇ; Mezka … Oldřicha u ciesařě kúpi, proto na ciesařě vešken liud vzúpi DalC. 33; tu sě jich dosti rozpači, jimž koní snide mnoho, pyčúc na krále z toho AlxV. 2333; nč. naříkati na koho; –

na hanbu, na smiech, na radost, na příklad, na znamenie .... = za účelem hanby, aby byla hanba atpod.: nemluv mi na hanbu mnoho [452]číslo strany tiskuMast. 107; on tě oblékl u bielé rúcho na smiech a na odivu Kruml. 99ᵇ; počěchu j’mu na hanbu mluviti Hrad. 90ᵇ; na vše dobré vzplozen t. 55ᵃ; všecko jednomu na chválu AlxV. 2361; offěrovati tobě na pamět i nám na spasenie Modl. 23ᵃ; mně na radost Vít. 25ᵇ; (ovoce) všěm na užitek i na cný požitek t. 29ᵇ; na mé ste hoře pověděli jemu, že atd. Ol. Gen. 43, 6; učiním jej na příklad a na potupu in exemplum et in proverbium t. Ezech. 14, 8; tohoto nravu na příklad jest Kristus Kruml. 135ᵃ; (Aman) mluvil jest na naše bezživotie Ol. Esth. 15, 2; všěm lidem na oblepšenie Hrad. 93ᵃ; lepšiej věci na stvrzenie t. 39ᵃ; (Darius) sotně móž ruky podati přiezni na stvirzenie i všie řěči na znamenie AlxM. 8, 10 sl.; komorníka vzieti na uptánie Řád pz. 61; ti (pěšci) běchu na to pojěti, aby atd. AlxV. 1268; tento rozum (výklad) šel by na to, že by Kristus všecko čtenie na to vedl, aby atd. HusPost. 33ᵇ; na to jsú dsky VšehK. 99ᵇ; neb jsem na to umřel BrigF. 144ᵃ; na-č bych mluvil mnoho JidDrk. 26; jiejž (ženě) bieše (Margareta) na práci dána Marg. 57; (Ježíš) dal nám své tělo na pokrmenie Kruml. 167ᵇ; Anastasia starostě na vězenie dána ML. 81ᵃ; že sě pro tě na smirt dámy AlxBM. 6, 24; majíc sobě boha na pomoc Otc. 15ᵃ; hospodin bude na pomoc t. 211ᵃ; třěba bieše (Filipovi) ostaviti hlavu svéj dědině na opravu AlxV. 93 = aby byla opravou, oprávcem; lidé na posluch z města vyběhše ML. 25ᵃ (= aby poslechli…); –

umříti na souchotiny, stonati na hlavu, umříti na červenou nemoc Us. nč.; –

na déľu, na šířu atp.: osm šlépějí tak na dél jako na šíř Zrc. 8ᵃ; na dél zaměstkná přístřěšie loktóv sto in longitudine Ol. Ex. 27, 18; na dél i na šíř Pulk. 4ᵇ; na šíř i na dél Lobk. 6ᵇ; na dél i na šíř Br. Ezech. 40, 20; jmajíce na šíř a výš puol druhého lokte in longitudine … in latitudine Ol. Ezech. 37, 1; změřil jest ten dóm na šíř i na výsost Alb. 88ᵃ; puol druhého lokte na tlaušť Lobk. 98ᵃ; (mieč) okrúhlý na všě krajě AlxV. 996; –

na mnoho miest, na vzchod sluncě, na sě, na-zad atp. = na mnohých místech (položeno pojetí kam? za kde?, v adverbiálních výrazích místních): den sv. Gotharda v poledne na mnoho miest země sě třásla Pulk. 132ᵃ; oráči mají na sě hroznú vinu Hrad. 114ᵇ; (ty) jměl by na sě těžké viny OpMus. 152ᵃ; město Gaza tu hrdost na sě pokáza AlxV. 2097; (Ruth) zbieráše na-zad klasy po žencích post terga Ol. Ruth 2, 3; aniž tu co pán před vládykú na-před, aniž vládyka za pánem na-zad má VšehK. 145ᵇ; třie králi … na vschod sluncě bydlem jsúce Hrad. 68ᵃ; bydlo jeho na vzchod slunce ChirB. 21ᵃ; v krajinách na vzchod slunce LékA. 143ᵃ; po všěch zemiech na vzchod slunce Otc. 316ᵇ; ty, ješto s’ viděl na západ slunce, a ty, ješto na vschod slunce t. 165ᵃ; –

na čas, na však čas, na ten den, na starost, na mladost, na vánocě, na věky … = na čas, na chvíli…, v době starosti, mladosti … [453]číslo strany tisku(v určení časovém, kdy?): anděl na čas modléše sě a na čas děláše Kruml. 150ᵇ; markrabie slíbil na určený čas vrátiti královicě Pulk. 115ᵃ (v určeném čase); (kupující) někdy peněz při sobě na ten čas nemá VšehJ. 182 (toho času); na krátký čas živ sa brevi vivens tempore ŽKlem. 143ᵃ; (prodavači) na však čas prodávají, což jest třeba Štít. uč. 96ᵇ (každý čas, každého času); abych byl obět živá na všaký čas Modl. 32ᵃ; na všakú chvíli Štít. ř. 132ᵃ; jměj sě hotově na každú chvíli Kruml. 436ᵃ; sám také na ten den u desk buď VšehJ. 136 (toho dne); když by dlužník na den určený nezaplatil HusE. 1, 218; na každý den šturmováchu AlxV. 2054; abychom na však den šli blížiece se do královstvie nebeského Štít. uč. 32ᵇ; ke dni súdnému na však den ústavně běžíme Štít. ř. 111ᵇ; dnes a na všaký den mého života Modl. 52ᵃ; musí prokní krestian na uſakaki (sic) den prositi quotidie HomOp. 152ᵃ; na všaký den prositi musímy t. 153ᵃ; na všaký den sem chodě mezi vámi kázal Hrad. 82ᵃ; vařiechu na všaký den cělý vól Ol. 2. Esdr. 5, 18; (mužové zpíjějú) sě vždy na každú noc DalC. 8 (každé noci); (Čechové) na však večer nového manželstva hledáchu t. 8; tu vieru (Credo) na všakú neděli zpievajú na mši Štít. uč. 10ᵇ; (mnich) vracováše sě na všakú neděli do své pelešě Otc. 101ᵇ; (rychtář) jmá na každý týden dvakrát súd jmieti Pr. pr. 248 (v každém týdnu); na všaké léto ŠtítOp. 140; na všaké léto per singulos annos Pernšt. 1. Mach. 8, 16; druzí (někteří) sě na každé léto vztiekajú DalH. 30; David na každé léto vrchovišťe toho dřievie obručem spojováše Nikod. 95ᵇ; jenž na hromnice pokršťena jest Pulk. 115ᵃ; (člověk) móž boha získati i zjitra i u večer…, i na starost, i na mladost Kruml. 184ᵇ; děti … což ť obyknú z mládi, to ť činie na starost rádi NRada 1848; že ti ľudie neumierajú, že jsú na věky živi AlxH. 2, 20; sta sě to na krátké roky AlxV. 1172 (v krátkosti); na večer, na podzim, na sv. Annu Us. nč.; na Šimona Judy paste skotáci všudy Pořekadlo selské, m. na den Šimona a Judy; –

na ten čin, na ručěst, na křěpkost, na div, na oko … = na ten způsob, rychle, křepče, ku podivu, zřejmě … (v adverb. výrazích způsobu): ktož na pokoj netbá na ten čin, aby atd. Kruml. 154ᵃ; (Hovora) mčal sě do Prahy na ručěst Pulk. 37ᵇ; poběhli sú na ručěst fugerunt conciti Pror. Jer. 40, 5; na ručěst t. Isa. 29, 6; na ručěst zavola celeriter Otc. 40ᵇ; na rychlost repente Pror. Ol. Jer. 18, 22; kněžie … toho (mše zádušní) odbudú leckaks na pospěch brebcíc Štít. uč. 157ᵃ; na prospěch repente Pror. Isa. 27, 3; druh před druhem na pospěch běžíše OpMus. 141ᵃ; na chytrost vyvedl je callide Ol. Ex. 32, 12; (bůh) mohl by jě (nepřátely) zbořiti na jednu chvíli BrigF. 19ᵃ (najednou); žába na křepkost se dúti poče Baw. 46ᵃ; (smilstvo) zetře srdce nestatečné na překot ŠtítPař. 120ᵃ; neb se pře pořád vedlé vyjitie listuov a ne na přeskáčku slyšie VšehK. 11ᵃ; [454]číslo strany tiskupo púšči na rózno sv. otci přěbýváchu Otc. 149ᵃ; (syn) povinen jest se s otcem na rovný diel rozděliti VšehK. 170ᵃ; chceš-li sě koho báti, razi ť na vše, boj sě člověka (sic) nade vše Vít. 78ᵃ (jedenfalls); syn tvuoj (Ježíš) přídě také (t. na pohřeb tvůj, Mariin), jeho ty žádáš na všaké t. 35ᵇ (též); Neguzar k tomu všemu (co k boji patří) byl dospělý i na div ovšem umělý AlxV. 1675; (Vratislav) na divy počě ten klášter milovati Hrad. 27ᵇ; oni tak zjevně a na oko hřešie Hrub. 510ᵃ; ktož almužny zěvně dávají na oko OtcB. 5ᵇ; zajatý dobytek vyručiti na hotové penieze Všeh. 218ᵃ; (opilec) na dluh pie HusPost. 50ᵃ; švec chtieše na základ jhráti Hrad. 126ᵃ (na zástavu); (úředníci kupujícímu) na slovo jeho věřie a na jeho rčenie ve dsky kladú VšehJ. 178; (žalovaného) na zápis propustiti WintObr. 2, 812 (r. 1602); ten sám na svú ruku člověkóv bliz do sta zabi AlxV. 1639 (svou rukou); (král ustavil), aby slepý sto šilinkóv měl a na to sě živil GestaBř. 80ᵃ; (kněžie) aby neměli nač hřešiti HusPost. 28ᵇ; (matka) tu jeho (sv. Augustina) ani na prosto křesťanem ani ovšem juž blúdiec nalezla Pass. 463; sestra byla na dobro zdráva (uzdravena) Kulda 1, 109; (věci) mnohými (svědky) na zbyt dosvědčené EvOl. 85ᵇ; neosobíš jména hospodina boha svého sobě na darmo Ol. Deut. 5, 11; kterúž stranu peniez súdí, druhá sě na prázdno trudí AlxV. 254; mnozí na den dělají WintObr. 2, 339 (z r. 1533) (nádeničí, odtud nádeník); rozděli jej (štros črva) na dvé Kruml. 63ᵇ; hned sě býk na dvé rozvali JiřBrn. 169; (Vlasta dievky) na tré rozděli DalHr. 9; opona rozedřěla sě na dvě straně Koř. Mat. 27, 51; ješto (země) na pět králíkóv dělí sě in quinque regulos dividitur Ol. Jos. 13, 13; v zrcadle na kusy rozbitém Kruml. 447ᵃ; (ovcě, dvě) na kusy roztrháně t. 403ᵇ; by ptáče (letíc skrze mučidlo) na drobty sě nezřezalo Kat. 2802; rozbíti se na střepy Us. nč.; ty (skořepiny) ztluc na prach Chir. 39ᵃ; tělo na prach spálené Har. 2, 126; země je rozmoklá na kaši, strom je suchý na padrt Us. nč.; dělati, mluviti … naopak Us. nč.; smrt béře na pořád Us. nč.; co na třikrát uneseš Kulda 1, 43; na ráz, na ránu Us. nč.; překládati na jazyk český Us. nč.; (věštec) sa urobiu na zelenuo ftáča Erb. čít. 59; (ftáča) sa na člověka premenilo t.; o chvílu sa spraviu na zelenuo ftáča t.; mluviti nahlas Us. nč., učiniti něco na rychlo, na kvap t.; stříleti na slepo, mluviti na prázdno, uvařiti vejce na tvrdo, na měkko t.; obarviti něco na zeleno, na strakato …. t.; udělati něco na polo t. (konc. -o analogií!); na smrt stonati Us. nč.; hrom … toho pohanského ľuda čtyři tiśúce na smrt zabi Kat. v. 2894; na smrt jej ranil Us. nč.; na smrt otsúzen budeš Krist. 86ᵇ; jemužto (vězni) na život jdieše Hrad. 87ᵇ; vypímy tu čiešiu na čest Michalu svatému DalC. 30; ciesařovi jědú lidé na pomoc t. 47; že sě běsta na ciesařovu milost dala t. 39; beru to na mú vieru Hrad. 84ᵇ; poslal s’ mi máku mieru, pravě to na vši vieru, že [452]číslo strany tiskutolikéž máš svých lidí AlxV. 1087; tu na jich vieru poruči svú dceru Apoll. 1426; oba poprávci beřta to na své kmetstvo Rožmb. 142; na mú pravdu to beru Otc. 80ᵇ; ale na mú dušu, vy máte pěknú ženu Kulda 1, 58; vezmu to na sebe Us. nč.; (Eva) jala se jiesti (ovoce) na naše i na své neštěstie Kruml. 1ᵇ; na neštěstí, na štěstí přišel posel Us. nč.; až ho (Jidáš bratra) utopi na své hoře JidDrk. 92; (nemocný) bude spáti, leč ť by jemu na smrt bylo Chir. 120ᵃ; ten bě přišel na své hoře AlxB. 4, 33; (Darius) vojě sebra na své bezpokojie AlxH. 1, 22 a AlxV. 1191; –

klécěti na nohu, mdlý na údy, mladý na léta atp. (v adverb. výrazích vztahu): Jakub klécieše na nohu Ol. Gen. 32, 31; nevidím na jedno oko, neslyším na jedno ucho, slepý na jedno oko, hluchý na obě uši, chromý na obě nohy Us. nč.; bieše velmi mdl na své údy Otc. 102ᵇ; ostal jest syn mdlý na nohy Lit. 2. Reg. 9, 3; na své nohy byl velmi črstev Otc. 64ᵃ; mladý na léta, starý na rozum ČMudr. 305; Praha byla silna na lid Let. (Bartoš); nebuď skup na zbožie NRada; kteráž se na pohledění zdá let nemieti VšehK. 161ᵇ; město na pohledění pěkné Lab. (Bartoš); na pohled je to dobré Us. nč.; na poctivost sem ti rovná Suš. 212; lakomstvie netolik jest na penieze, ale na povýšenie HusPost. 42ᵇ; rovnému buď na vše roven OpMus. 149ᵇ; na chudé laskavý Hrad. 19ᵃ; –

tisíc na jednoho tvého jmám rytieřstva AlxV. 1047 (poměr číselný); je vás deset na jednoho Us.; –

na šest set atp. (počet udán přibližně): mnoho sě dievek k Vlastě obra, na šest set jich sě do Děvína sebra DalC. 8; (kříž) bieše … patnácět nuoh vzdéli ML. 104; vzdéli na patnádste loket Otc. 125ᵃ; na sto let stár Růž. 5; táž insule má na dva tisíce vsí Lobk. 27ᵇ; děkuji nastokrát z toho upřímného vinše ČernZuz. 108; (příbuzní) Tě na tisíckráte pozdravují t. 119; –

na zlé = nad zlé, na = nad, super: (bůh) slunci svému vzchoditi káže nad dobré i na zlé (sic) super bonos et malos Koř. Mat. 5, 45; některé ustavím nad sto, některé na padesát, některé na deset Comest. 104ᵇ: (Šalomoun) smyslem všel na všě lidi AlxV. 26 (všel m. vzšel); jenž vzchodí na záštie super occasum ŽWittb. 67, 5; (Jordan) obykl sě rozvodniti na své břehy super Ol. 1. Par. 12, 15; važ duchovnie na tělesné Brig. 125; ustanovil si jej na diela rukú tvú super opera ŽKlem. 8, 7. Srov. na- v na-prázdno supervacue ŽWittb. 30, 7, na dosti EvOl. 85ᵇ, naveseľovati sě supergaudere t. 34, 24, nahlas v. nadhlas.

3. Bývá opakováno, když příslušný výraz akkusativní se skládá ze slov dvou nebo více. Na př.: (Jezobabel) na svú na vlastní krev, na svého svna králevicě vřěla Pulk. 24ᵃ; nebuď křivý svědek na družcě na svého Hrad. 116ᵃ; kněz jide na Bělu na krále uherského, na svého nepřietele dávného DalC. 91; ani na starost na svú tbajě Otc. 410ᵃ; na hrad [456]číslo strany tiskuna ten Pulk. 89ᵃ; na horu na vysokú Otc. 23ᵇ; zpomínali na stežky na jejie Ol. Bar. 3, 23; aby své tělo vzdvihl na nebe na třetie Otc. 32ᵇ; (biskup) na léto na druhé umřel jest Pulk. 138ᵃ; na naši na všěch škodu List Vrat. 1377 a List Oleš. 1416; na ty na každé knihy Hlah. str. 1ᵇ; by srdce na nic na jiné nespadlo než na tě Rúd. 25ᵃ; zda je na to na vše navedl Joab Ol. 2. Reg. 14, 19; na všecko na to nic nedbám GestaBř. 61ᵇ; na všěcky na své údy Pulk. 27ᵃ; rač pomněti na všě na ny Vít. 34ᵇ; buď krev jeho na všě na ny t. 39ᵇ; na ny na hřiešné PassKapB. 2ᵇ.

4. Na pohled bývá na- vloženo do spřeženiny. Na př.: purgrabie … přivede ľud až v zástavu, své pohuby ne-na-zbavu, si zhynuchu boj vzemše, jemu hlavu stěchu vzemše AlxH. 7, 15; někdy cizoložňata budú mieti diel s pravými dětmi, že bude jeden (manžel) ne-na-své děti pracovati ŠtítMus. 19ᵃ; déšč jde na pravedlné i ne-na-pravedlné Krist. 39ᵇ. V skutku je to ve shodě se stč. pravidlem o negaci, podle něhož příslovce záporové ne se klade nejblíže k výrazu tomu, jehož se týká především.

II. 1. Lokál s na vyslovuje, na kterém předmětě (kde?) něco jest nebo se děje, a zvláště na jehož vrchní straně to jest nebo se to děje. Na př.: by Čech sám sedmý na téj liořě DalC. 2; na skalách in collibus ŽGloss. 77, 58; (noha sviecnová) ješče stojí na hradě u svátého Víta DalC. 47; na koních dievky jezdiechu DalJ. 10; rúška, na niež ostala tvá tvářnost Modl. 17ᵃ; sedíš na svém věně (území) DalJ. 27; když na jednom poliu biechu t. 1; – čteme na knihách Kruml. 183ᵇ; budeš-li ústavně na knihách čísti…, oči sobě zkazíš ŠtítVyš. 7ᵇ; knihy, na nichž bieše psáno svaté čtenie Otc. 216ᵇ; budeš-li pražskú neb břevnovskú kroniku čísti, tiemto sě právě ujisti, že na niej jest méňe postaveno DalC. úv. 3; (jest) napsáno na Mojžiešových knihách Ol. Bar. 2, 2; – ti všicci biechu na přědku, sám král jdieše na prosrědku (sic) AlxH. 2, 33 sl.; – kněz sě jě kostela na Prazě činiti DalC. 29; káza jim na Strahově státi DalJ. 36; na Turště sě nestyď během t. 19; na Míšni Beneda bieše t. 50; dievky na Vyšehradě biechu DalJ. 11; na Moravě Us.; – svázánu ostavichu ji (dívky Šárku) na lesě DalC. 13; chtějí sě skrýti na lese Otc. 103ᵇ; přijide na to miesto na lesě t. 284ᵇ; počě na hluchém hvozdě přěbývati t. 417ᵃ; (učini sobě odpočívanie) na jiném pokojíku t. 161ᵇ; – dievka na potocě stáše DalH. 41 am Bache; město leží na veliké vodě Mand. 66ᵃ; v městě našem Kolíně na Labi KolAO. 10ᵇ (z poč. XVI stol.); města Nymburka na Labí t. 10ᵃ.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se jiné, přenesené.

2. Některá rčení:

na srdci, na paměti, na mysli, na umě…: biskup na srdci sě zamútil ROl. 136ᵇ; Filemon na svém srdci přije skrúšenie Otc. 146ᵃ; to máme pamatovati na našem srdci t. 176; abychom ta slova na paměti [457]číslo strany tiskuměli Modl. 49ᵇ; uložil na své mysli, nečiniti viec ižádného hřiechu t. 269ᵇ; jmajě velikú zlob na mysli DalJ. 30; uložil jsem to na svém umě in animo Ol. Ekkles. 1, 13; přeběhl sem všecko na svém rozumě t. Ekkles. 7, 26; –

na porodě, na smrti, na pochování…: (Maria) radostí bez čísla jměla na jeho porodě Vít. 21ᵇ; (Kristus) byl jest chud na svém narození Kruml. 316ᵇ; i na smrti jeho pojmenoval (Petr Krista) Pass. 301; ktož na smrti leží Kruml. 434ᵇ; na smrti milostí svú k ňemu (Ježíš k člověku) přichodí HusPost. 4ᵃ; na skonáni Kruml. 5ᵃ; co sě tu divóv na jeho pochování stalo Pass. 332; –

na modlitvě, na súdě, na radě, na mši…: stáchu všickni na modlitvě Otc. 241ᵃ; to smy viděli na božiem slově t. 144ᵇ; býti na súdě Pass. 9; na súdě Pr. pr. 248; ciesař s kniežaty na radě sedieše DalC. 29; čest, ješto sě na téjto mši tvému synu děje i na všěch mšiech Modl. 18ᵃ; bděnie na boží chvále Otc. 22ᵇ; sv. Antonín teskností na boží službě jsa obklíčen t. 233ᵇ; býti na kázání, na pouti Us.; –

aby jě na večeřiech výše jiných (posazovali) Krist. 83ᵃ; leč buď v teple leč na mrazě Mast. 179; choditi na slunci Us. nč.; tu některé jěchu na běhu DalJ. 34; býti na útěku Us. nč.; (ti) přézeň mají na vezřění AlxV. 48; býti na vojně, na lovu Us.; –

Vlasta vecě: která leží na nich moc? DalJ. 8; mnoho na tom jest, aby atd. VšehK. 36ᵃ; na tom nic nenie t. 74ᵇ a Us. nč.; –

na svém stuoj VšehK. 29ᵃ; hlídači stáli na svém Kulda 1, 63; abych neošidil ani sebe ani tebe, přestanu na tom, co na třikrát uneseš t. 1, 43; z té příčiny sem se na tom ustanovila, abych … ŽerKat. 140; –

nemají-li na zemi VšehK. 53ᵇ (nemají-li statek pozemkový); všecko, což by měl na dědinách nebo na nábytciech Řád pz. 72; kterýž (diel) jest na hotových penězích VšehK. 167ᵃ; –

žádati, prositi, potřebovati, lúditi, tázati, ptáti, vzvěděti … čeho, čso na kom: čso sem na tobě žádala KatBrn. 270; toho na ňem žádachu Hrad. 145ᵇ; což na nich žádáte t. 107ᵃ; (sirotci) na úředníciech žádají VšehK. 155ᵇ; jednoho ť na tobě prosímy DalC. 3; vše, což na mně poprosíš Ol. 2. Reg. 19, 38; král počě na ňem toho potřěbovati Pass. 72; potřěboval na nich, aby atd. Lit. 2. Mach. 14, 31; kteří na lidech lúdie Hrad. 16ᵇ; což na lidech vylúdíš t. 112ᵃ; póvod vztázal na pohnaném Rožmb. 44; Vlasta na dievkách práva potáza DalC. 14; když na babě kúzla ptají Hrad. 94ᵃ; páni na chlapě vzvěděchu DalC. 5; –

obdržěti, dobyti, vyjhrati, získati … čeho, čso na kom: aby mi obdrižala na svém milém synu utěšenie ML. 5ᵃ; obdrží na bozě uzdravenie Krist. 44ᵃ; zač koli boha prosieše, na bozě to obdržieše Otc. 114ᵃ; bych na tobě mohl dobyti Hrad. 139ᵇ; na Čechách Polené všěch tvrzí dobychu DalC. 33; na jiných svého dobývati VšehK. 4ᵃ; pak-li kto na [458]číslo strany tiskukom právo ustojí t. 11ᵃ; (švec) chtě na krčmáři vyjhrati Hrad. 125ᵃ; (svodnicě) získa koláč na jinoši Hrad. 105ᵇ; to na chudých naloupili Jg.; –

slyšěti, chváliti, žěleti, klamati … koho na čem (na s lok. vyjadřuje vztah): slyš mě na tom Krist. 86ᵇ; když mě na tom uslyšěti nechceš t. 87ᵃ; na tom ho buoh uslyšal Pass. 361; na niejžto prosbě hospodin jej uslyšal t. 465; dřiev tě chválil na téj věci Hrad. 32ᵇ; svatí zatracených na ničemž nebudú želeti Kruml. 92ᵃ; když koho na mieřě, na počtu oklamá t. 246ᵇ; –

meškati, chybiti, hynúti, život dáti, umřieti, přisieci … na čem: chybil-li sem na čem Pass. 371; aby na Kristovi nepochybovali HusPost. 9ᵇ; vezmeta škodu i hanbu na své duši Otc. 281ᵃ; ti lidé hynú na cti, na sboží a také na slově OpMus. 151ᵃ; protož-li (pústevníci) na všem zahynuli Pass. 330; musíte na tom své životy dáti t. 364 jehož s’ tak žádal, že jsi na tom umřieti ráčil Brig. 100; chceš-(l)i umřieti na tom, co tuto vypravuješ, či radějí chceš umřieti na čtení svatém? HomMak. 85ᵇ; chtěl bych na tom šíji dáti Vít. 38ᵇ; (já) na tom svój život pováži KatBrn. 257; (ciesař) jě sě na tom přisahati, že jeho stolec musí u Boleslavi státi DalC. 42; na tom chci přisieci tobě KatBrn. 379; bieše jemu ruku na tom dala Otc. 492ᵃ; –

zle činiti, škoditi, přěkážěti, křivdu činiti … komu na čem: na tom mi zle činíš Hrad. 140ᵃ; jáz sem … nikdy na ničemž neškodil t. 141ᵃ; by zlý diábel na tom mi nepřěkážel Otc. 174ᵇ; nepřátelé nechtěli jemu na ničemž přěkaziti Kruml. 56ᵇ; súdcě počě jie tázati a řka: v čem já tobě křivdu čini? K tomu ona vecě: na tom mi křivdu činíš, ež … Pass. 489; –

povoliti, polehčiti, věřiti, přieti, sľúbiti sě, radovati sě … komu na čem: chtěla-li by jemu na tom povoliti Pass. 103; jim chtěl na tom polehčiti Otc. 35ᵃ; an mu na tom věří Hrad. 133ᵃ; věř mi na tom Otc. 73ᵇ; na všem nevěř jemu Ol. Sir. 6, 7; by (pyšný) sě jiným slíbil na svém životě i na svých činech Kruml. 132ᵇ; také sě radovati na všech dieléch t. 166ᵃ; –

měniti sě, rozbohacovati sě, blúditi, báti sě, styděti sě, držěti, užívati … na čem: těto dvě přikázaní na ničemž se neměnila Kruml. 23ᵇ; na zboží rozbohacovati sú sě jeli Pulk. 3ᵃ; na tom blúdíš Hrad. 42ᵇ; pak-li se mne na čem stydíš t. 140ᵃ; ktož sě smrti na čem bojí Vít. 68ᵃ; (kto) na svém přikázaní drží Otc. 386ᵇ; na tom diele užíval své vlastnie krve Kruml. 73ᵃ; –

probývati na čem: ktož na dobrých skutciech probývá Alb. 41ᵃ; aby člověk vždy probýval na dobrých obyčejích, na dieléch a na skutciech t. 134ᵃ; –

čso jest na kom: chce-li (kto) dojíti spasenie, učiň to, co jest na ňem ŠtítBud. 143: aby člověk odčinil bližniemu, když podobně móž, aby na ňem nesešlo HusPost. 133ᵃ; –

[459]číslo strany tiskubohatý, řiedký, krásný, starý, vysoký …. na čem (vztah při adjektivech): země bohatá na ovoci Mand. 83ᵃ; země plodná na všem ovoci t. 50ᵇ; postav řiedký na nitech Rychn.; spravedlný na všěch svých skutciech Ol. Bar. 2, 9; (žena) uzřiec jinú krásnú na vlasech, na tváři, závidí jí HusE. 1, 124; pyšný je přielišný na rúše, zpupný na chodě Kruml. 315ᵇ; vysoký na těle Lact. 78ᵇ; ktož by na vzróstu délí byl nežli meč Pulk. 13ᵇ; kak jest (ženich) vzrostlý na životě Kat. v. 287; bieše churav na životě Otc. 424ᵃ; člověk na těle nezdravý Hrad. 19ᵃ; když jazyk skrovný jest na lání, na kletvě a na lži Kruml. 160ᵃ; (sv. Štěpán a Pavel) byla sta ustavična na božiem milování t. 134ᵃ; kterak smy neduostojni na své vieřě Otc. 309ᵃ; (božské osoby) jsú rozličny na některých věcech Kruml. 175ᵇ; (syn) jest otci roven na všem Alb. 48ᵇ; na duši stará, na těle nedorostlá Jg.; víno má na barvě býti nážluté t.; –

lakomstvie, lenost, dostatek, pořad, ožralec … na čem (vztah při substantivech): netoliko jest lakomstvie na penězích, ale (také) na kravách neb kobylách HusPost. 35ᵃ; lenost na božie službě Kruml. 239ᵇ; na pití a na jedení dostatek jmějiechu Pulk. 103ᵇ; ktož má mieru na jedení, na pití Alb. 15ᵇ; přěbývajě v uopatrnosti tak i na diele jako na rúše Otc. 218ᵇ; kto na jědení, na pití, na spání pořad (pořádek) drží Kruml. 239ᵇ; vožralci na vině Lact. 172ᵇ; –

dosti na tom (vztah při adverb.): dosti ť mám na tom Modl. 39ᵃ; jměj dosti na jich (andělů) vidění Hrad. 35ᵃ; na svém hoři dosti jmějieše t. 145ᵇ; na tom by předosti jměla t. 46ᵇ; –

na počátcě, na ostatcě, na skončení, na smrti, na téj době …. (u významu časovém (kdy?): světel … ochoten jsi na počátce AlxV. 1943; všěch božích muk na ostatcě Modl. 57ᵃ; rač ny obrániti na našem skončění t. 35ᵇ; to dobré zdejšie převrtne se as a na smrti Štít. uč. 14ᵇ; děti, ješto sú na sedmi letech Otc. 23ᵇ; na prvém sluncě vzeští oboji buoj podjěli primo diluculo Lit. 2. Mach. 10, 28; na nešporniej hodině přijidú posli Krist. 103ᵃ; (Filip) by juž na téj době, jakož mu třěba po sobě bieše ostaviti hlavu svéj dědině na opravu AlxV. 90; když již by na té době, ež bieše čas, aby ji chot její přijal Otc. 457ᵃ; jakož bieše Ježíš na večeři pověděl Hod. 40ᵃ; –

býti na skončění, na smrti, na ztracení, na porození … (na se substantivem dějovým u významu časovém): dcera má na skončění jest Koř. Mark. 5, 23; (biskup) již na smrti bieše Pulk. 131ᵃ; nemocný jest na umření Us. nč.; hrad na ztraceňú bieše DalH. 39; my s tak malým lidem biechom na ztracení města i životóv svých Kar. 22; žena když jest na porození cum parit EvSeitst. Jan. 16, 21; (žena) na porodu umřela jest GestaBř. 15ᵃ; sprostný lid mní, by hvězdy se čistily neb na spadení [460]číslo strany tiskubyly Vít. 12ᵃ; nad námi hory na spadnutí visely Har. 2, 66; dům je na spadnutí, oheň je na shasnutí, jsem na odchodu Us. nč.; –

na penězích, na koláči = za peníze, za koláč (úplatek): kak opět chváliti svědečstvo, ješto (lidé) svědčie na penězích a nevědúc, co svědčie? Štít. uč. 82ᵃ; páni mordéře propúštějí na peniezích (sic) HusPost. 131ᵇ; ješto vší obci k škodě bratrstva (spolky) přehlédají na koláči Štít. uč. 88ᵇ, –

na čem = k čemu, proč: by ť nebyl tak udatný muž (Tandariáš), na čem by jej sem kdy poslal? Baw. 163ᵇ; –

položiti na bedřě svém, položiti sě na modlitvě, padnúti na těle, postaviti na vozě …. (zvoleno pojetí kde? za kam? v adverbiálnich výrazích místních a přeneseně i v jiných): (muž) polož meč na bedřě svém ponat gladium super femur suum Ol. Ex. 32, 27; na parách položiece (mrtvoly) Otc. 61ᵇ; na nosidlách tělo položivše Pass. 327; na modlitvě sě položi ApŠ. 19; postavi (světlo) na sviecnu Otc. 172ᵃ; na vozě oděnce postaviece t. 425ᵇ; jediné pláště na sobě pověsivše t. 393ᵃ; (choť) na jeho (Alexiovu) svatém tělu padši Pass. 327; Prokop … na kolencí klekajě a na svých prsech padajě Hrad. 11ᵇ; kolikokrát jemu o tom myšlenie na srdci padne Kruml. 251ᵇ; (Kateřina) padši na podlazě i usnu Kat. v. 704; tehdy ciesař na svéj sieni sě odtad vráti Pass. 77; aby nebyl na kněžském stavu svěcen t. 231; Poděbrazští řebří na štítě přijěli DalC. 47 (na štít); ješče dva voly mám, oba na offěřě prodám, na vosku a na příkrově Hrad. 108ᵇ (na offěru, na vosk, na příkrov, totiž při pohřbu); –

na-dléch, na-dlúzě, na-krátcě, na-mále, na běhu, na straně, na zlatě … (v jistých výrazích adverbiálních): sic nebudete moci na dléch trvati Troj. 210ᵃ (na dlouho, délkou, po delším čase); takové věci na dléch sú na dobré nevycházely KorMan. 175ᵇ; nemóžeš na dlúzě trvati AlxV. 1958 (dlouho); ten boj postá na dlúzě t. 1642; nesnadno čistota s tiem móž tráti na dlúze Štít. uč. 44ᵃ; já vám povědě na krátcě UmR. 12; o tom sě tu píše na krátcě Pass. 286; řkúc na krátce OpMus. 200ᵃ; kak jest na mále postála čáka vlasti Jid. 8; (Alexander) panoval dosti na mále Štít. uč. 8ᵇ; o relaciech na běhu připomenu VšehK. 235ᵇ (zběžně); o trhu co se píše, toho na straně nechaje t. 100ᵃ; (dluh) by nemohl odbyt býti než zlatými na zlatě t. 150ᵃ; na mnoze Us. nč.

3. Předložka na bývá na pohled vložena do spřeženiny; na př.: bych nic nemohl učiniti … jedno svému tvorci k chvále i všěm svátým ne-na-mále Hrad. 123ᵇ; čije tě k sobě ně-na-čem t. 35ᵃ.

4. Opakuje se, když příslušný výraz lokálový se skládá ze členů dvou nebo více. Na př.: (Maria) na modlitvě na svéj bieše Hrad. 61ᵇ; na jeho (Ježíšově) na všem těle Plankt. 169ᵃ; na jiném na všem Comest. 36ᵇ; léhanie na zemi na holéj Otc. 3ᵃ; na hořě na vysoké Ol. Ezech. 17, 22; položím tvář svú na člověku na tom tamt. 14, 8; jakž obyčej jest na [461]číslo strany tiskubiskupovém svěcení na takovém Pulk. 33ᵇ; na jednom samém z toho na některémž spasenie plné nezáleží ŠtítBud. 128.

309. Nad.[32]) O předložce nad psal Fr. Bartoš v Lfil. 1877, 230 sl.)

Je předložka prvotná. Pojí se s akkusativem a instrumentálem.

I. 1. Akkusativ s nad vyslovuje, nad který předmět směrem vzhůru (kam ?) děj se nese, a zvláště nad jehož povrch se nese. Na př.: mnich jednú chodě nadjide nad padúchy Otc. 258ᵃ; býk nade ň (t. na sestárlého lva) také přiběže Baw. 57; výší sě nepřietel nad mě ŽWittb. 12, 3; nechoď v tom (v neslušném šatě) nad lidi Us.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se jiné, přenesené. Na př.: rodič má nad dietě jako nad kus svého těla přirozené panstvie HusE. 1, 142 (nad dietě = nad dítětem, pojetí kam? m. kde?); sama nad svú mysl povzdvihnúc sě Modl. 13ᵇ; (žena zlodějova) dlouho se bála nad lidi Rais M. l. 74; hněv boží vzbudi sě nad lid in populum Ol. Num. 11, 33; –

rozuměti nad koho = více než kdo, čstný … nad někoho (u významu míry): čili s’ nad ně rozuměla Hrad. 31ᵃ; nade ň (Darius nad Alexandra) mohl jmieti vojě AlxV. 50; našich hřiechóv, jenž jsú sě zmnožili nad mořský piesek Modl. 37ᵇ; žena … v tom kraji nade všě čsná Hrad. 104ᵃ; paní … oblíbená nade všě tamt. 56ᵇ; vědě ť jednoho krále, múdrého nade všě múdrosti, krásného nade všě jasnosti Kat. v. 479 sl.; nade všěcky věci buď nám vzácen Modl. 37ᵇ; nade vše ptáky krásen s’ Baw. 50; radost nad obvčěj veliká Kruml. 106ᵇ; vysoký nade všiu zemiu ŽWittb. 40, 3; vtipný nad míru Vel. a Us.; není učedník nad mistra Přísl.; –

draží nad něčso (při kompt. a superl., v. § 190 č. 2 b) a 191 č. 2): člověk sám sa nade vše zlato draží AlxV. 627; práva žádnějšie nad zlato a slazšie nad med ŽWittb. 18, 11; oděnec silnější nad ňeho HusPost. 47ᵇ; (muž) nad veš svět najbohatější Kat. v. 351; –

radost nad radost atp.; ó radosti nad tu radost ŠtítMus. 52ᵇ; dobrý skutek nade všeckny skutky Otc. 344ᵇ; tato mast jest nade všě masti Mast. 181; tak ť na tě přijde hoře nad hoře a bude nad bolest obnovována tvá bolest BrigF. 102ᵃ; ktož hřiech nad hřiechy plodí Vít. 76ᵇ; –

nad-hlas = nahlas (v. § 308 č. I 2): pán má nad hlas řéci Řád pz. 13; tehdy nad-hlas pravi vám Kat. v. 1693; (svědek) nemá nad hlas svědčiti VšehK. 240ᵃ; to nehodí se nad hlas mluviti Rokyc. 141ᵇ; –

nad-to = insuper, obedrein: nejezď daleko z domu a nadto do země jiné NRada 1205; boha sě jest slušno báti a nad to jej milovati t. 13 bez toho čtvera súdu nenie, a nadto odsúzenie a pomsty VšehK. 280ᵇ; [462]číslo strany tiskuu věk a nadto et ultra ŽKlem. Moys. 18; nadto insuper ŽWittb. 8, 8; nadto dal s’ nám své svaté tělo Modl. 36ᵇ; jakož světlo tohoto světa má rozlúčenost ode tmy, tak i nadto světlo svátých má rozlúčenost od světla tohoto světa Brig. 39; –

nad Opatovice je hradisko BartD. 1, 190 = nad Opatovici (pojetí kde? zaměněno pojetím kam?); pole nad lóke t.; cesta nad chaúpky t.; Petr poznal, že je nad Morkůvky Herben 435.

2. Opakuje se; na př.: nad to nade vše Ol. 3. Esdr. 4. 10, ListVrat. 1377; nad to nade všecko EvVíd. Luk. 24, 21.

II. 1. Instrumentál s nad vyslovuje, nad kterým předmětem (kde?) něco jest nebo se děje, a zvláště nad jehož povrchem to jest nebo se děje. Na př.: orlicě bě nad vozem pověšena AlxH. 3, 8; nad dvermi (psáno naduermi) super fores Greg.; nade křem super rubum Koř. Mark. 12, 26; kotel nad ohňem držěti DalJ. 31; –

nad vodú, nad řěkú …. (o položení měst atd.); město leží nad velikú vodú Mand. 64ᵃ; město leží nad jedním jezerem t. 44ᵃ; kterážto města jsú nad Indijským mořem Mill. 16ᵇ; ta jěskyně … nad řěkú Sázavú bieše Pass. 312; nad řěkami babylonskými super flumina ŽWittb. 136, 1; nad řěkami ŽGloss. tamt.; seděli sme nad řěkami babylonskými ŠtítMus. 136ᵇ; když Ježíš nad studnicí seděl Krist. 52ᵃ; nad jezerem ležíchu (kokodrylové) Otc. 158ᵃ; hrob, jenž bieše mezi jinými hroby nad mořem Apoll. 143ᵃ; když Ježíš nad studnicí seděl, přišla jedna pro vodu Krist. 52ᵃ; do Nového Města nad Medhují TomP. 10, 543; Ústí nad Labem, Brandýs nad Orlicí Us. Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné.

2. Některá rčení:

ustaviti, ustanoviti, jmieti … koho nad kým: nade mnú ustaveným vzdávati počest Modl. 45ᵇ; ne oni (páni) nad právem jsú ustaveni, ale nad nimi j’ právo Štít. uč. 83ᵇ; máte nad sebú boha t. 62ᵃ; –

moc jmieti, vládnúti, panovati, vítěžiti … nad kým: nad tobú jmáni moc Hrad. 87ᵇ; ižádný člověk neměl by moci nad druhým, ani nad tělem ani nad sbožím, by toho buoh nepřipustil Štít. uč. 19ᵃ; da jim vlásti nad sobú Hrad. 81ᵃ; ktož nesvládne nad svým tělem Otc. 224ᵇ; bude-li nad vámi cizozemec vlásti DalC. 4; (móžeš) nad ním svlásti i svítěžiti Vít. 66ᵃ; vládniechu také nad vínem a nad olejem praeerant vino Ol. 1. Par. 9, 29; nechci, aby žena panovala nad mužem Štít. uč. 57ᵇ; ktož nad svú myslí panuje Krist. 31ᵇ; ktož sě s krotkostí obchodí, nad nepřátely vévodí AlxV. 1438; když nad nimi svítěžímy DalC. 8; často nad mnohým málo liudu čest vzalo (zvítězilo) t. 44; –

dieti (sě), státi sě, činiti, páchati … nad kým: co sě nad nimi dálo Hrad. 27ᵇ; co by smrt mohla sdieti nad Marijí t. 30ᵇ; co sě děje nad těmi, kteříž Kristovu pravdu vedú HusPost. 7ᵃ; co sě stalo loni, [463]číslo strany tiskui nenie (= nyní) sě děje nad těmi, kteříž atd. HusE. 2, 9; kaká odiva sta sě, Jezukriste, nad tvú ladú Kat. v. 2272; příhody, jež sě mají nad vámi státi ML. 116ᵇ; což sě stalo nad tebú RDubr. 48ᵇ; učiňte nade mnú, co chcete Pass. 471; co sě nad námi skutí AlxV. 2355; co pášeš sám nad sobú Mast. 364; co sě nad ním páše AnsW. 2ᵃ; co jsi spáchal nad nevinným Hrad. 51ᵇ; nad ní přietelé velikú žalost páší Pass. 473; rozličně nad ní trýznivše t. 490; nad níž (hlavou sv. Kateřiny) ti pohani divoké bitie tvořiechu Kat. 130; –

smilovati sě, sľutovati sě, mstíti (sě) … nad kým: smiluj sě nade mnú ŽWittb. 4, 2; aby sě nad ním smilovali Pass. 476; smilovav sě pán nad sluhú tiem HusE. 2, 388; by sě nad ním slitovali ML. 102ᵃ; nade mnú sě nesžělite Hrad. 52ᵃ; trpělivost měj nade mnú HusPost. 178ᵃ; ten ukáže nad vámi svój hněv Hrad. 20ᵃ; boží kázen nad sobú uzříte t. 26ᵃ; naplnil si svój hněv nad námi Modl. 65ᵃ; (poprávce) by hřešil, kdyby nad tiem tieže mstil, nad kterýmž má lehčejie mstíti, a nad tiem lehčejie, nad kterýmž má mstíti tieže ŠtítMus. 64ᵃ; já sě nad váma pomšči Pass. 284; chtiece nad ním (Ježíšem) popraviti Hrad. 89ᵃ; –

zúfati, diviti sě, radovati sě, strachovati sě, teskliv býti … nad kým, nad čím: nemóžem zúfati nad tobú Modl. 35ᵇ; (rodiče) divili sě nad těmi věcmi HusPost. 12ᵃ; strachováchu sě nad múdrostí jeho t. 14ᵃ; nad kterými (nedostatky) by se stavové uraziti mohli Žer. Bš.; nemálo se nad nimi (těmi věcmi) pohnul t.; byl jsem nad tím teskliv t.; nad tím se raduji, nad tím se rmoutím t.; nad tímto odkladem nelibosti nésti neračte t.; naříkati, hořekovati na smrtí otcovou, nad svými hříchy Us. Bš.; co se nad tím staráš Kulda 1, 30; –

krásný nad kým = nad koho: krásný tvářiú nad syny člověčími prae filiis hominum ŽWittb. 44, 3; Věhlasnost (personif.), panna krásná, nad sluncem krású svietieci a nad hvězdami ſtkwyetyeczy (sic m. stkvieci) Vít. 3ᵃ; –

král nad králi atd.; já sem, vece (Darius), král nad králi AlxV. 1027; Darius, král nad králi…, Alexandru sluzě svému … zpoviedaju milost svoji t. 965; králi nade všěmi králi i pane nade všěmi pány! Modl. 35ᵇ.

3. Opakuje se; na př.: nad těmi nade všěmi Rúd. 2769, Pulk. 152ᵃ; na těmi nade všemi nebesy ŠtítPař. 12ᵃ; nad jiným nade vším ChelčPost. 243ᵃ; nade mnú nad hřiešnú Otc. 686.

310. O.

Je předložka prvotná. Význam její základní je okolo, circum. Pojí se s akkusativem a lokálem.

Vedle o vyskýtá se též ob. To je předložka jiná, ale částečně s ní splývající; srov. o(b)stúpiti, o(b)kročiti, o(b)súti a j. Ale usus přece nedovoluje bráti o a ob jednostejně. Původu jsou o a ob beze vší pochyby společného.

[464]číslo strany tiskuI. 1. Akkusativ s o vyslovuje, o který předmět (t. j. kam, okolo kterého předmětu – nebo kam, do styku se kterým předmětem) děj se nese, nebo děj klademe. Na př.: neb sě vzhuoru vzvésti musí to, jenž sě rozšířiti o sebe nemóž Kruml. 409ᵇ; (sluhy) sědají se pánem o mísu HusPost. 87ᵃ; by té ženy neposadil o mísu se mnú ŠtítMus. 13ᵇ; sluhy mé postavili by o mě, abych nebyl dán židuom HusE. 1, 406; hosti o stůl posaditi Jg.; niť o prst ovíti Jg.; Čechy a Uhři proti sobě jidú, o řěku Moravu sě snidú DalC. 91 (pojetí kam? m. kde?); – zavadil bieše provaz o kámen Otc. 37ᵇ (při pojmech dotyku hmotného); zavaditi o něco Us. nč.; nedaj toho, bych byl jim kámen, o ňž by sě ustrčiece urazili Modl. 39ᵃ; (nohy) by sě o kámen nezbily t. 56ᵇ; aby neobrazil o kámen nohy tvé ŽWittb. 90, 12; aby neobranil o kámen (nohy tvé) ŽGloss. t.; co mnou o zem udeřil Kulda 1, 60; uhoditi někým o zem Us., uhoditi se o zeď t.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné.

2. Některá rčení:

mluviti, raditi šě … o něco: když bratřie o to mezi sebú mluviechu Otc. 45ᵃ; svatí otci o to pomlúváchu mezi sebú t. 319ᵇ; neb jsú židé o to mluvili OpMus. 141ᵃ; by (člověk) o č s kým rozmlúval Kruml. 321ᵇ; zeměné o to sě počěchu raditi DalJ. 49; o to sě jěchu raditi DalH. 31; tajně o to radu vzěchu Hrad. 144ᵇ; –

pracovati, činiti, naložiti … o něco: pracuj mi o to Kat. 142; že sú oni o takovú věc nepracovali ChelčRepl. 72ᵇ; máte spolu činiti o nějaký dluh Svěd. (Mikl. 4, 428); by (ty) celé vsi stádo zajal, snáze by o ten hřiech naložil, než o taková zlá utrhánie ŠtítPař. 89ᵃ; –

mýliti sě o něco: by sě (tři králové) o hvězdu mýlili ML. 46ᵇ; –

saditi se, hráti … o něco: Us. nč.; –

konec o svú při vzieti VšehK. 3ᵃ; o každú věc jeden pohon t. 90ᵇ; –

by o život tobě stálo AlxV. 1099; vešken svět o to stojí chtě rád bydliti v pokoji NRada 789: každý rád o pokoj stój t. 807; dbáti o něco Us.; –

že jim o život běží Br.; jde mi o to Us. nč.; –

vaditi sě, korčiti sě…, zabiti, ohroziti sě … o něco (= pro něco): o meziu dva sě svadišta DalJ. 3; o ty peníze se svadili Svěd. (Mikl. 4, 428); často jsú sě mnozí o to korčili Otc. 400ᵇ; já ť sem sě o to ohrozil (odvážil) Otc. 277ᵇ; (Vlach) chce ť sě o to zabiti DalC. 47 (= proto, pro urážku); dal ho zabit o ženu Jg. (Mikl. 4, 428); o vše dobré sě smíři DalJ. 28; dokud jemu o škody práv nebude VšehK. 63ᵇ; hádati se, příti se, souditi se o něco Us.; –

bylo hostí o tři stoly Jg. (= kolik by se jich posadilo okolo tři stolův); jest hostí více než o jeden stůl; –

[465]číslo strany tiskuvo vánoční svátky sem to dostal (= kdy?, určení času) Us. Peruc. (V. Tille); vo svatej Václav sem to dostal t.; –

ani o vlas se nechybil Jg. (u významu míry); větší o loket, starší o rok (při kompt., v. § 190 č. 3 c); –

přijíti, připraviti někoho o něco (= german.): přijíti o něco Us. nč.; (koho) o statek připraviti VšehK. 4ᵇ; jedni jsú o dvadceti hřiven střiebra přišli t. 79ᵇ.

Sem patří též příslovce opravdu = o pravdu.

3. Opakuje se; na př.: nemaje žádného vtipu o ničem o zlém PulkR. 78ᵇ; o zbožie o žádné VšehJ. 22; (pokrytci) o vše o zlé jich (jiných lidí) stojie Tkadl. 34ᵇ; o ty o všecky věci ListVrat. 1413; přicházíme o trávník o ten Lún. 1412; také o ty o všě věci tamt.

4. Na místo o vstupuje o-kolo a o-prostřěd; na př.: (dietky) sběhly sě okolo nie jako okolo matky Otc. 473ᵇ; – táhl přes piesek oprostřed Afriky Hrub. 256ᵃ; oprostřed moře HrubPetr. 57ᵇ; oprostřed listu pečet VšehK. 245ᵇ.

II. 1. Lokál s o vyslovuje, o kterém předmětě (t. j. kde, okolo kterého předmětu) něco se děje nebo jest. Na př.:

shrnúti sě, loviti, býti, dřvi zavřieti … o kom, o čem – shrnouti, loviti, býti kolem někoho, něčeho, zavříti dveře kolem koho, za kým. t. j. v případech, kde pojem „okolo“ ještě je znamenati: rytierstvo sě o ňem (Alexandrovi) shrnu AlxV. 1410; liud sě o j’ho rově svinu ApŠ. 37; ež ť sě o nich liudé brojie Mast. 226; nedlúho o nich (Filotas okolo šesti rytířů nepřátelských) ostúpa AlxV. 1616; Matěj z Trenčína o Hradišči všě vsi vzebra DalJ. 108; o jiných zažhú město Bavoři DalC. 89; o ňemž (Kristu) stviechu zářmi stěny Kat. v. 1051; kněz Oldřich o Postoloprtiech bieše DalH. 41; Jindřich s Ješkem vždy o Švábiech biesta (napadajíce na ně) DalC. 97; o vozě jeho bližné přirozenie biechu mu přisluhujúce AlxH. 3, 12; o ňemž (o prstenu, do ruky položeném) zaklopi ona (Kateřina) ruku Kat. 62; děvicě vešly a vrata o nich zavřěna Krist. 85ᵃ; pop dveře zavřel o té paní Šach. 301ᵃ; oni o své modle dveře zamýkali BrigF. 91ᵇ; všed i zavřěl dveřě o sobě i dietěti Koř. 164ᵇ; zavřě dveřě o sobě i o svých syniech t. 4. Reg. 4, 5; všed i zavřel jest dveři o dietěti EvOl. 125ᵇ; o ňem (Samsonovi) město byli zavřěli Mand. 11ᵇ; Břětislav káza Chodóm o Němcích i o sobě les zarúbiti DalC. 44; nesnáze jeho (stromku) vytrhneš, když ť se již o ňem země slehne ŠtítOp. 29ᵃ; –

o-blizu, o-blízcě atp. = na blízku, v blízkosti, t. j. v případech, kde pojmu „okolo“, nedbáno a o s lok. vzato ve významu ,.kde“: neotchodi ote mne, nebo smutek o blizu jest tribulatio proxima est ŽWittb. 21, 12; odtud i obliz prope; že tu tak oblízce jste ŽerKat. 286; že vyptati se dáte, poněvadž tam oblízce jste, na toho Michala barvíře t. 309; aby [466]číslo strany tiskuo prostředce mdlejší i položeni byli) VšehK. 72ᵃ; pokud by pan Rudolf, strejc můj, o domě byl, prosím tě, dojdi nahoru a pánu oznam …. ŽerKat. 264; z toho tě již propouštím, soudě sama, že tě o domě potřebí jest t. 152 (otisk má „v domě“, ale opravuje to na str. 326).

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné, přenesené.

2. Některá rčení:

pracovati, prácě, dělati, dielo, činiti, kľuditi sě, choditi … o kom, o čem: židé o rolí pracovali agriculturae operam dabant Ol. 2. Mach. 12, 1; mušejí lidé o pokrmu a o voděvu pracovati ŠtítOp. 334ᵃ; nebyl ť by o tom pokrmu stačil té práce BrigF. 115ᵃ; zlatník o zlatě dělá Jg.; brzo ť stane dielo o rolí t. 38ᵃ; v tu dobu bě juž dospělo o korábiech všecko dielo AlxV. 525; aby též o synu učinil, jako dřieve o dceři Griz. 157ᵃ; řka (Alexander Dariovi, po poslech): Poslal s’ mi máku mieru a pravě to…, že tolikéž jmáš svých lidí; však o tobě zle se klidí: ač jich s tobú jest přěmnoho, což jest obak do toho, kdaž jsú měkci vniž mák zralý? AlxV. 1089; král uslyšav řěč svých liudí uzřě, že sě zle o ňem kliudí, nic sě tiem neustrašě, »co sú«, vece, »řeči vaše« atd. t. 2637; vida (ž’ sě) o ňem zle kľudí AlxH. 10, 41; Jidáš o jeho (Kristově) smrti chodieše Krist. 88ᵃ; jěli sú sě o tom choditi, abv Konrad byl kniežětem Pulk. 88ᵃ; –

mysliti, tbáti, péču jmieti, viděti, věděti, znáti, pilnu býti, neroditi … o někom, o něčem: abych vždy myslil … o tobě Modl. 12ᵇ; pomysli o mně Hrad. 131ᵇ; již chci pomysliti o tom Otc. 491ᵃ; ni o ňem juž dbají svoji AlxV. 1785; netbajíce o svéj duši Hrad. 94ᵇ; svoji o ňem nepodbachu AlxV. 133; o dceři ť ničs netbaju DalJ. 39; majúc péču o komořě AlxH. 3, 21; každý jměj péču o sobě DalJ. 9; viz o sobě Hrad. 130ᵇ; poviz o svých dietkách t. 124ᵃ; musil jíti nesa kopie, jenž lépe věděl o snopě. i ten, jenž věděl o cepu AlxV. 2246 (= musil jíti do vojny ten, jenž lépe rozuměl rolnictví …); poznach o svědčeňú tvém ŽWittb. 118, 152; poznach o svědečstvu ŽGloss. t.; ana o mně nerodí (nedbá) ML. 3ᵇ; (synáček) o ržěném (chlebě) nerodieše Mast. 488; –

mluviti, praviti, poviedati, pověst, učiti, čísti, slyšěti … o něčem: tu čiešu, o niej syn boží mluvieše DalJ. 30; což o tobě mluviti dóstojno jest Modl. 45ᵃ; mluviti o něčem Us. nč.; pravíš mi o svéj rodině Mast. 412; abych vždy myslil, četl, psal i mluvil o tobě Modl. 12ᵇ; což o tom jest poviedáno DalJ. 20; pověst o nich veliká jdieše DalJ. 47; o téj královně (t. vypravování) jest mnú opuščeno, což jest o niej v kroniku vloženo t. 49; jakož sě čte o Rulantovi t. 50; nikda nepřěstanieše o duchovních skutciech nás učiti Otc. 142ᵇ: slyšeti o něčem, báseň o smrti Us. nč.; –

tázati, ptáti … o něčem: jěsta sě o ciesařovi tázati DalJ. 39; pytati i dostihnúti o všem quaerere et investigare de omnibus Ol. Ekkl. 1, 13; –

[467]číslo strany tiskutěšiti sě, nařiekati, vrtrati, stýskati sobě, hněvati se … o něčem: Rachel nechtěla sě utěšiti o nich (o synech) super eis Pror. Jerem. 31, 15; pěj nařiekanie o množství o egiptském Ol. Ezech. 32, 18; o mém tresktání vrtrali t. Pror. 1. 30; Jidáš o tom mazání vrtlal (sic) ML. 89ᵇ; o příkrovu sobě stýskáš Hrad. 108ᵇ; že sě o tomto hněváte AlxH. 11, 5; –

(mužie) o niej (o ženě) lahodiec viece než o zlatu Ol. 3. Esd. 4, 19 o ňemž jsmy kladli lest Hrad. 12ᵃ; jest o tobě lest skladena Krist. 80ᵃ; ukládati o kom Us.; o tom sě jechu bráti lest DalJ. 13; o svém pánu lest kladieše t. 21; –

býti, živu býti … o čem: býti o hladu Us.; ne o jednom chlebu živ jest člověk Krist. 34ᵃ; již musíš o tom živ býti NRada 1437; o rybách živ jest Vel.; –

postiti se o vodě a o chlebě Jg.; (Judáš) majě střěpňu (šafáře) o všem statcě Jid. 57; o holi chodí VšehK. 23ᵃ a Us.; –

učiniti něco o své moci Jg.; učiniti něčso o svém umě: když o svém umě nic nečiní Otc. 336ᵇ; nic o svém umě nečiniechu suo arbitrio t. 107ᵇ, t. 305ᵃ; o svém s’ toho umě neučinil DalC. 36; aby sám o svém umě chtěl živ býti Hug. 192; z toho neporozuměním o svém ujmě: o svém ujmě měli učiniti Hrub. 8ᵇ, a dále o své ujmě, o své újmě: pakli by kdo sám o své ujmě sobě (práva) dobýval Pr. městk. rkp. Jg.; Štěpána o své ujmě ukamenovali Plác. Jg.; někdo sám o své ujmě to do textu vmísil Ješín Jg.; o své újmě Us.; –

jest o někom, ve větách bezpodmětých: jakž jest o ňem Hrad. 36ᵃ; jest velmi zle o tobě t. 130ᵇ; bylo by zle o nás Lobk. 154ᵃ; jiné jest o sirotku, kterýž by neotpieral VšehK. 231ᵇ; –

o tom časě atp., v adverb. výrazích časových: o tom času velmi trudném, točúšto o tom dni súdném … Pil. a; modlitva o božiem těle Modl. 33ᵇ (přeneseno a pojato časově!); (žáby) skřičechu o té době Baw. 63 (v té době); o vánocech Pulk. 72ᵃ; o svatém Havle, o svátcích, o hromnicích, o vánocích, o poledni, o polednách, o páté hodině … Us. nč.; –

kozel o jednom rozě atp., kde o s lok. je při subst. a znamená vlastnost: bylo příti (přijíti) o jednom rozě kozlu AlxB. 6, 39; v žaltářiu o desieti strun decem chordarum ŽWittb. 32, 2; jsi člověk o malém smyslu Tkadl. 2ᵃ; vůz o dvou kolách Vel. (Mikl. 4, 676); nádoba o dvou uchách t. (též); koráb o šesti veslích Vratisl.; dům o třech patrech Us.; v očích posluhy o popraskaných botách V. Mourek v Libuši 22. I, 282 (výrazu „o popraskaných botách“ užito nad míru).

Sem patří původem svým též adverb. o-všem: jakož ne o-všem k sobě všichni zápisové podobní jsú, tak také ne o-všem jedni od druhých jsú rozdielní VšehK. 214ᵃ; z toho nč. ovšem freilich.

3. Opakuje se; na př.: jakž o tom o všem nedbajieše AlxV. 556; o všem o jiném ŠtítBud. 62; o takových o všech ChelčP. 68ᵇ; o těch [468]číslo strany tiskuo všech VšehJ. 426; o jiných o všech póhoniech t. 113; o čemž o všem ŽerKat. 242; o tom o obojím VšehK. 203ᵃ; o tom o žádném tuto nepíši t. 39ᵇ; o světskéj věci o rozličnéj Otc. 3ᵇ; o obú o ní jest psáno Kruml. 147ᵇ; o tom Boleslavovi o ukrutném Pulk. 27ᵃ; o tom hanfeštu o pražském t. 28ᵇ; o kterýchžto o všech potom bude pověděno t. 44ᵃ; o tom o všem de omnibus istis Ol. 3. Esd. 6, 6, t. Ekkl. 1, 13; o množství o egiptském t. Ezech. 32, 18.

4. Matením s ob bývá ob m. o; na př.: on sám ob sobě praví Alb. 36ᵇ.

311. Ob.

1. Jest bezpochyby stejného původu jako o; v. § 310.

2. Pojí se s akkusativem. Původní význam jeho jest trans (proti cis) a znamená tedy, do čího okolí pohyb se děje (kam?) anebo v čím okolí něco jest nebo se děje (kde?). Na př.:

býti, státi (sě), sníti sě, převézti … ob druhú stranu, ob cěstu atp.: ten kněz bieše ob druhú stranu řěky trans flumen (manere) Otc. 136ᵇ; ten kněz ob druhú stranu řěky bieše OtcB. 29ᵃ; ob mezi jeden lid bieše Baw. 251; při čemž (Ježíši) nikte ob obě straně (t. nebyl) UmR. 78; kteréžto ob cestu protiv onomu okénku bieše ROlB. 115ᵇ; to ť on stojí ob stěnu hlédaje skrzě okence (za stěnou) Ol. Cant. 2, 9; ob uličku dále (stály) jiné tři domy TomP. 2, 101; to sě stalo v Betaní ob onu stranu Jordána EvSeitst. Jan 1, 28; ob obě straně řěky sešli sú sě s svým vojskem Pulk. 182ᵇ; přepravil jej ob druhú stranu řeky Pass. (Mikl.); převezli se ob onu stranu Vltavy t.; Oldřich ob onu stranu potoka zjednal sě k bojování Pulk. 75ᵃ.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné, přenesené.

3. Některá rčení:

ob tu stranu … = s té strany, po té straně, vzhledem k tomu: stav manželský jen ob tu stranu má k spasení čáku, s kteréž jest svú milost povzdvihl k bohu Štít. uč. 40ᵇ; a dobře ť řku »licoměrní pokrytci«; neb ob tu stranu, že vznosie se oněma dvěma křídloma, jsú licoměrníci, ukazujíc do sebe líce krásné, a ob tu stranu jsú pokrytci, že se druhýma dvěma křídloma přikrývají ŠtítMus. 75ᵇ; neb ob tu stranu … jsú licomerníci (sic)…; a s té strany jsú pokrytci atd. ŠtítOp. 67ᵇ; když padl v hřiech člověk, oslepen v rozumu ob velikú stranu, žádost trží k nestatečnému … ŠtítBud. 22; to ť jest pravda, křivě jest diábel člověka držal v smrti, neb jeho jest lstí dobyl, mohl by byl bóh ob tu stranu moci diáblu odjieti člověka; ale že jest v pravdě držán smrtí (člověk), z své vuole hřiech učiniv, chtěl bóh pravdu jej k životu navrátiti t. 121; –

ob den, ob noc … = během dne, během noci, ve dne, v noci: přěstěžíš sě ob den transmigrabis per diem Ol. Ezech. 12, 3; na tom poli obe dva dny veliké hody učinil Pulk. 154ᵃ; tak tři (plst) ob tři dni, až [469]číslo strany tiskučista bude Sal. 217; daj nemocnému ob tři dni tři loty (léku) vypiti t. 357; aby u nie ob noc přěstál PassKlem. 69ᵃ; ciesař ob velikú noc Břěcislava k sobě pozval bieše Pulk. 71ᵇ; ciesař v městě ob vánocě kvasil t. 111ᵇ; –

ob den … = každého druhého dne, ob rok…, ob dům (nč.), v některých rčeních s významem střídavosti: vázanie (rány, převazování rány) nebuď obnovováno jako ob den Sal. 722; vázanie (rány) děj se ob dva dni neb o tři t. 669; ob den, ob noc, ob dům Us. nč.

Sem patří původem svým též adv. ob-(v)lášče.

4. Matením s o bývá o místo ob; na př.: bydlili sú o druhú stranu bratří svých ex adverso fratrum Lit. 1. Paral. 8, 32.

312. Ot.[33]) O předložce ot psal Fr. Bartoš v Komenském roč. 18. a F. Pelikán v progr. KHradeckém 1890.)

1. Je předložka prvotná.

Slovanský tvar je otъ. Z toho je čes. ot, vyskýtající se v textech nejstarších pravidlem, před hláskami temnými i jasnými i indifferentními; na př.: ot-tebe, ot-nečistého, ot-boha. Před souhláskami jasnými mění se ot v od, za bývalé ot-boha jest od-boha; tudy vzniklé od klade se pak jinde a vůbec[34]) Malinowski (v. Bulletin Krak. Akademie o zasedání 12. 3. 1894) vysvětluje ot – od analogií pod, nad. před.). Nové od je doloženo již na skl. XIII století, ot pak má doklady ještě v ChelčP.; v době mezi tím ot znenáhla zaniká a od se šíří; převahy dosahuje od již ve stol. XV a stává se brzo pravidlem; staré ot zachováno v otvor, otevříti, otrok a snad v otruby. Srovn. Hist. Ml. I, 326.

2. Pojí se genitivem.

Genitiv s ot vyslovuje, od kterého předmětu (odkud?) děj se nese, nebo odkud něco odvozujeme. Na př.:

vstáti ot stola, otjěti, otvésti … (koho) ot čeho: od stolu jsme vstali Mitr. 59 Bš.; pak ot ní (královny) otjech Troj. 223ᵇ; dievky ot otcóv sě brachu DalJ. 9; knězě ot lípy otvázachu t. 34; odtiskl mě od mých úrokóv Půh. 1, 170; Zbyněk odvedl mne od mého práva t. 1, 193; bůh odejímá někdy od člověka věci jemu škodlivé Blah. 311; vůz přijíždí od města Us. nč.; –

jakž sě biechu (lvíčata) od mateře vykotily Otc. 311ᵇ (místo, odkud energie vychází); barbú ot cinobra vzatú AlxH. 3, 36; což vidím (plur.) od měsiecě, že juž nám nepřeje světla t. 10, 35; veliký blesk od toho zlata pocházel Mitr. 107; –

(Alexander) obezřě tu vlast ot mořě AlxV. 682 (místo, odkud se co prostírá); by ot břěha pláně taká, jakž … t. 577; stáše bliz od toho zástup vévody jednoho t. 1666; blízko jsa od smrti HrubLobk. 60ᵃ; ot vrchu až do podnožie nebylo cělosti Modl. 53ᵇ; –

[470]číslo strany tiskuFerdinand jal se trestati počav od Pražanův Blah. Bš. (začáteční místo děje); láska od sebe začíná ČMudr. 56; kdo chce spořiti, musí od úst počíti t. 435.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné.

3. Některá rčení:

zbaviti, vyprostiti, ostřieci, chovati sě…, otstúpiti, vzdalovati sě…, přěstati…, otřéci sě…, báti sě … (koho) ot čeho, t. j. na místo prostého genitivu odluky vstoupil genit. s ot: zbav mě ot osidel diáblových Modl. 60ᵃ; zbav nás od zlého Us. nč. (v otčenáši); vyprosť mě ot tohoto světa Modl. 12ᵇ; prosím tebe, aby vysvobodil mne ot anděla vražedlného t. 51ᵇ; jenž s’ mě ostřieci ráčil ote všeho zlého t. 73ᵇ; aby ostřiehali svú duši ot nečistého myšlenie Otc. 61ᵃ; aby mě obránili ote všie bolesti Modl. 58ᵃ; (Čechové) jie (země) od Němcuov i od jiných cizozemcuov obránili VšehK. 82ᵇ; viem, že tě od Šimona vzbraněval Hrad. 32ᵇ; obrana ovcí ot násilé HusPost. 78ᵃ; budem zčiščeni ot našich hřiechóv Modl. 23ᵃ; svět sě nezčistil ote všie mraky tmy nočnie AlxBM. 1, 27; chraň nás od škody, od ohně a vody Suš. 69; ohradil a ostřěhl nás ot rozličné pótky Otc. 29ᵇ; od dobrého souseda hraditi se netřeba ČMudr. 412; uzdraviti od hřiecha HusPost. 78ᵇ; jenž jest uzdravil ženu ot červené nemoci Otc. 40ᵃ; uzdrav mě ote všěch neduhóv Modl. 23ᵇ; rač ny uléčiti od jědovatých ran t. 34ᵇ; zaclonil si mě ot sňatka zlobivého ŽWittb. 63, 3; chovali sě od jiného viděnie Kruml. 132ᵃ; chovajte se ot lidí EvVíd. Mat. 10, 17; od toho se pilně chovaje Trist. 94; Daniele ot lítých lvóv zachoval s’ Modl. 83ᵇ; varujte sě od lidí Koř. Mat. 10, 17; varuj se od křivé přísahy HusE. 1, 97; varujte se od reptánie t. 1, 228; nemohli jsme se od smíchu zdržeti Mitr. 126 Bš.; vzdalovati sě od dřěvních nešlechetností Modl. 40ᵇ; přěstal sem od dobrého Kruml. 321ᵃ; přěstánie od hřiechóv t. 174ᵃ; ó paní! přěstaň od modlitvy Otc. 489ᵃ; aby i ty od modlenie nepřěstával HusPost. 46ᵇ; kto sě skryje ot horkosti jeho ŽWittb. 18, 17; kryšta se od obličeje božieho Comest. 12ᵃ; nejsú ť utajena usta má ot tebe ŽWittb. 138, 15; aby (vrahové) otstúpili od tvé svaté moci Modl. 24ᵃ; by od zlého světa otstúpě přivinul sě k Jezukristu Pass. 311; ktož ote mne poběhne DalJ. 44; ot tebe otlúčen Kruml. 100ᵇ; když se sestra od bratra odřekne VšehK. 167ᵇ; boje se od zlých zrad Trist. 350; kak dieš, by bližnieho miloval, když vida jeho potřebu zatvrdíš své srdce od ňeho ŠtítOp. 113ᵃ; dalek, blízek, čist, svoboden, nevinen, bezpečen, pust, tvrd … od čeho: jenž dalek jest ot královstvie nebeského Modl. 1ᵃ; daleko od stromu jablko nepadne Přísl.: blízko jsa od smrti HrubLobk. 60ᵃ; od hřiecha čisté tělo Brig. 10; však jest byl čist od smilstva Otc. 459ᵇ; buď čist ode všeho zlého Vít. 59ᵇ; (bůh) tě ode všech zlých půtek učiní svobodného Troj. 244 Bš.; nevinen jsem já od krve spravedlivého tohoto [471]číslo strany tiskuPref. 304 Bš.; bezpečen ode všeho násilé Otc. 36ᵃ; země pusta ote všie úrody AlxV. 2154; (země) ot nepřátel tvrda dosti DalJ. 2; – los je větší od koně slc., při komparativě, v. § 190 č. 2 a ß; –

pochoditi, jinieti, bráti, vzieti, přijieti, chtieti, kupovati, prositi, žádati, potřěbovati, viděti … ot koho (místo, odkud děj vychází, přeneseně = původ děje): duch pochodí od ní od obú Kruml. 175ᵇ; ot tebe všecko dobré pochodí Modl. 70ᵃ; nic dobrého nemám ot tebe t. 46ᵇ; ciesař chtě od Čechóv zlato jmieti DalJ. 44; Čech jmějieše bratróv šest a ot nich mnoho čeledi t. 2; budem ot každého (knížete) dary bráti DalJ. 34; ot andělóv útěchy nechtěla vzieti Modl. 63ᵃ; od ňehož mohú jinochové příklad vzieti Otc. 451ᵇ; abych přijal ot tvé milosti tvé dary Modl. 23ᵃ; (Poděbradští) sú ot knězě řebří na ščítě přijěli DalJ. 47; chci od nich právo panské Půh. 1, 195; od těch kupovali mnozí Lab. 77 Bš. a Us.; (Bořivoj) prosi krsta ot Svatopluka a ot Metuděje DalJ. 23; prosiec ot tebe potřěb svých Modl. 15ᵃ; ot jehož dobroty otpuščenie hřiechóm žádám; t. 41ᵇ; což potřěbuješ ot nás t. 47ᵃ; vidúc od ňeho věrnú milost Otc. 480ᵇ; lid vida takú čest a kázen od kniežete svého t. 563ᵇ; (kněžie) mnějí, by od světských ne tak vzácni byli HusPost. 27ᵇ; ode všěch lidí v dobrém domnění přěbýváše Otc. 103ᵃ (= u všech lidí); – umřieti, hynúti zbýti života, vzplanúti…, muka, protivenstvie, tesknost … ot čeho (= původ při aktivu významu trpného): umřěl od úraza kopinného Pulk. 155ᵇ; pakli by (kto) kamenem vrhl na koho, ot jehožto vrhu by umřěl Ol. Num. 35, 17; leží (t. zabit) Enos od Philoty AlxB. 4, 24; mnoho lidí tam hyne od horka, žizně … Har. 2, 106 Bš.; zhynou jak roucho od mola Hád. 4 Bš.; lepí sem, ž’ ot nich pohynu AlxBM. 4, 6; někteří od toho bledli, schli i mřeli Lab. 69 Bš.; ot čbána z hlíny slepeného zbyla liška života svého Hrad. 131ᵃ; přěd těmi (vládykami) nic neostane, jak v ohni ot nich vzplane Hrad. 106ᵃ; mládenec vadnul od strachu Kulda 1, 90: (matka) od veliké žalosti omdlela t. 153; snieh od slunce splyne Baw. 105; od malé jiskry les polehl ČMudr. 250; trpěl si muku ot židovskú rukú Modl. 53ᵃ; ot mužské rány bývá veliká muka DalJ. 4; diábel vzbudí od jiných protivenstvie ŠtítOp. 297ᵃ; co tesknosti (bývá člověku) od nedostatkóv, od neščestie, od čeledi! t. 330ᵇ; – zabitu, zrazenu býti … ot čeho (původ při passivu): on leží zabit od mlata AlxV. 1755; ot nich vám jest pobitu býti DalJ. 10; ot židóv shrzěn chtěl býti a ot Jidášě zrazen Modl. 57ᵇ; uzřě ránu, jenž pozná ot sebe dánu DalJ. 20; ot falešných svědkóv obžalován Modl. 57ᵇ; – javor sě vyvrátí od větra atp. (původ při reflexivu trpného významu): když sě vyvrátí javor ot moci větrové AlxB. 3. 7; ot horkosti ohňové vosk sě rozplyne Otc. 369ᵃ; (žena) nechtěla ot lajka sě stříci t. 68ᵃ (nechtěla býti střežena…); když sě stala škoda od pohan královi DalJ. 1; tu od nich velicí sě divové dějí Otc. 147ᵇ; [472]číslo strany tiskuabych nepomněl na tu křivdu, což by mi sě jie ot koho dálo Modl. 45ᵇ; učte sě ote mne Krist. 33ᵃ; dcera má od diábla zle sě trápí HusPost. 46ᵃ; – mluviti, otpověděti, pohoniti, vládnúti, dáti, držěti … od koho = původem, návodem čím, za koho atp. (původ intellektuální): od nich mluvil Čech Holubář HusPost. 54ᵇ; kníže oznámil, kterak před JKM mluvil od měst Let. 898; opat dal od sebe promluviti ŽerZáp. 2, 143 Bš.; pověz od nás všech sestrám našim službu naši Hád. 9 Bš.; pan Zajíc dal odpověď od pánuov druhé strany Let. 621; toho, od kohož jest poručníkem VšehJ. 74; pohnal jsem od Petra t. 40; pohoním tě od paní Markéty Dsky I, 130 Bš.; zlí úředníci od krále vládnúc učinie, že i král bude slúti zlý Šach. 305ᵃ; ten pan Bohuslav válku vedl od krále Zikmunda Let. 74; bratr starší nic nemóže dáti od bratří bez jich vuole Tov. 81 Bš.; pan Čeněk drže ten hrad od Pražan i zradi jej králi uherskému Let. 82; (město Mýto) držal jest pan Diviš od Pražan t. 144; – ten od bídy nevěděl, co má dělat Kulda 1, 59 (původ, příčina); pláště stkvěly se od drahého kamenie Trist. 77; mnoho koní od zlata se blyštících Mitr. 54 Bš.; čalouny od zlata se třpytily Lab. 91 Bš.; – od té (masti) spleskajú vole Mast. 142; – voda je kalná a bahnitá od zemí tučných, skrze něž teče Har. I, 170 Bš. (původ, při adjekt.); to je posel od boha Kulda 640 (původ při subst.); bouře s velikým zvukem od větru a jekotem od moře trvala celou noc Pref. 533 Bš.; hřmot od lidu, loskot od mečuov, dusot od koní daleko slyšán byl Háj. 53 Bš.; byl křik od Turkův Mitr. 93 Bš.: nadjide nás nenávist od zlých lidí Pass. Bš.; jest nebezpečenství od zlodějů mořských, jest nebezpečenství od utrpení Pref. 561 Bš.; bylo světlo veliké od hradu hořícího Let. 85 Bš.; –

chrám staven jest od kamene Pref. 301 Bš. (původ, látka); řemeslníci, kteří od dřěva dělali BiblD. 1. Par. 14, 1; ot hedvábie rúcho majíc Vít. 3ᵃ; rúcho ot nasěči i ot nachu t. 28ᵇ; (obora byla) od přeskvúcieho mramora Baw. 196; klenoty od stříbra Tov. 77; nástroje od železa, olova, dříví a kamení Lab. 72 Bš.; daň od zlata AlxV. 1030; –

by (biskupové) od svěcenie nebrali (t. platu) HusE. 1, 420; ten vzě dva peniezě ot dýmu každého DalJ. 25; co bychom od lázně dáti měli Har. 2, 154 Bš.; sedlákům od vozů jsme zaplatili Mitr. 188 Bš.; co s’ platil od šití? Us.; –

Elifar, jenž byl ot Egypta hrabie AlxB. 3, 33; –

býti ot čeho = býti ustanoven k něčemu, účel, jmieti čso ot čeho: ot toho pak střělci biechu, jakž vyzřieti nedadiechu AlxV. 472; záclona od vedra Ol. Sir. 34, 19; budú-li ť sirotci kací, od čeho sú v deskách zmatci? NRada 756; (obecní starší) od toho bývali, aby ke gruntům dohlédali WintObr. 2, 596 (z r. 1611); hned přišli duchové, co byli od toho pokladu Kulda 1, 139; od toho jmáš sjezdy s zadu, aby ukradl sě [473]číslo strany tiskuv noci NRada 1364: ktož jmá nádchu v nozě, od toho ť jmá (můj mistr) mléko kozie Mast. 121; od toho nejvyšší písař má úředníka zvláštnieho, kterýž penieze sobě přijímá, ten slove assesor VšehJ. 393; to je od toho Us. nč.; –

ot toho = proti tomu: řekl s’, na čem se ze spolka ustanovíme, že od toho býti nechceš List. 1442 (Pal. 4, 1, 73); nechtěli bychom od toho býti ŽerZáp. 2, 164 Bš.; otec není od toho Us.; od toho Arnošt radieše Baw. 281; lék od kašle Us.; –

ot toho = vzhledem k tomu: nebuď tak špaten od rúcha, od ztravy, od čeledi, jakož dostáti móžeš ŠtítMus. 45ᵃ; tu ť je ve všem pravá zvóle i od pitie i od jedenie Podk. v. 77; od ztravy ť se mámy pyšně t. 91; já ť se mám od toho (stran lůžka, postele) hrdě t. 316; měj se pěkně od koní a zbroje Máj. sen (St. Skl. 5, 96); od masa a od pití dobře uctěn byl Jg.; (ostrov) od malvazí a vína jest hojný Pref. 98 Bš.; Cyprus jest hojný od chleba, vína i od dobytka t. 111 Bš.; domek zlatý, od drahého kamenie bohatý Trist. 321; země jest bohata od střiebra i zlata t. 361; –

ot mé mladosti (přeneseno na čas, odekdy): ot mé mladosti až do tohoto času Modl. 19ᵇ; milosrdenstvie, ježto s’ připravil kajícím od počátka věčnosti t. 65ᵃ; ote dne prvého AlxV. 1767; ot jutra až do večera sta Vlastislav a boj bera DalJ. 20; od jitra do večera mění se čas Ctib. Hád. 23 Bš.; léta ot narozenie božieho po tisiúciu čtvrtého DalJ. 34 (v letopočtech); –

Velflovici a ot kamene sě s Míšňany slichu DalJ. 103 (ot s gen. je názvem); Andreas ot rolé lanifex non comparuit iudicio hodierno …. ergo ipse ot rolé proscribitur in praesenti Lún. ks. 1407; Martin ot núze TomZ. 1387 n 267; –

muž od slova Us. Bš. (přívlastek); není od řeči t.; pán od pera, člověk od stavu, zámek od truhly, klíč ode dveří Us.; hrnek od hrachu Suš. Pís. 744 ; –

abyste mi něco od semen darovali Žer. List. 1, 118 Bš. (od s gen. za genit. partit.); ještě nic od ptactva nemám t. 106 Bš.; mnoho pobráno od šatstva i od peněz Let. 316 Bš.; cožkoli od peněz s sebou měli Mitr. 46 Bš.; paša stráž od janičárů nám dáti poručil t. 12 Bš.; Táboři táhli s velikým lúpežem od zlata a střiebra, od rúcha, od kněh a jiných věcí Let. 71 Bš.; s mnohými dary od klenotů pro císaře Malý Amerika 3, 382; dej mi něco od šatstva Us.; –

(Boleslav) počě v svatost svého bratra ot polu věřiti DalJ. 31 ; –

to sám od sebe dělá VšehJ. 42; sv. Augustin sám od sebe všecko rozuměl Pass. 461; jiné doklady v. v § 415 a); –

den ote dne atp.; ve výrazích pro střídavost a vespolnost, v § 405, 2 a;

praviti, slyšěti pověst … ot koho = o kom, latinismy a germanismy: to od ňeho praviechu Otc. 196ᵇ; otec jeden pravieše od jednoho biskupa, [474]číslo strany tiskuješto …. t. 266ᵃ; Daňel opat pravieše od sv. Arsenie, že…. t. 290ᵇ; praveno jest od dvú králí židovskú Comest. 149ᵇ; usta mluvte v každém času ot Marie, matky božie Vít. 20ᵇ; jenž neradi slyšie ot boha mluviti Modl. 68ᵃ; ona mluvišta sobě od toho všeho EvOl. 266ᵃ; ti složili (mnoho) chvály od té ruožě, ot Marie, matky božie Vít. 20ᵃ; prorokováchu od poslednieho věka lidech de ultima congregatione Otc. 283ᵇ; vylož nám pověst od pšeničnéj a kúkolnéj rolí EvVíd. 297ᵃ; modlitba ot matky božie ML. 11ᵃ; (ten) slyše ot jedné panie TandZ. 175ᵃ; ot Boleslava skúpého DalC. 33 (nápis kapitol…); ot Vršovičských nevěřě(!) a ot knězě Mezky t. 34; ot ščedrého Boleslava DalH. 22: ot Oldřicha šlechetného a Kochana nevěrného DalH. 40 a tak často v Dal.

4. Opakuje se; na př.: (duch sv.) pochodí od ní od obú (t. od otce i syna) rovně Kruml. 175ᵇ; od očí od mú Pror. Jer. 16, 17; to od ňeho od svatého Pachumia praviechu, že … Otc. 194ᵃ; od ciesaře od Otty prvnieho Pulk. 61ᵃ; viděn jest sv. Václav od některých od mnoha z české země t. 88ᵃ; tvé znamenávanie od tebe od samé má sě počieti Kruml. 257ᵇ; od cěsty od své ote zlé Ol. Ezech. 13, 22; prošen ot bratřie ote všěch Otc. 55ᵃ; od toho ode všeho ŠtítPař. 100ᵃ; od kláštera od toho JeronMus. 32.

313. Po.[35]) O předložce po psal Fr. Bartoš v Lfil. 1876, 148 sl.)

Je předložka prvotná. Pojí se s akkusativem, dativem a lokálem.

I. 1. Akkusativ s po bývá:

Při slovesích pohybu jíti, běžeti, sáhnúti…, sláti a vyslovuje, pro který předmět pohyb se děje. Na př.: jednú po ni (vodu) jda i velmi usta Otc. 366ᵇ; pójdu po motyku t. 411ᵃ; přišla po vodu Krist. 52ᵃ; ktož po dóstojenstvie ku papeži přijdú HusE. 1, 410; ktož po ně (peníze) přijde VšehK. 243ᵃ; chudý chodil po dřievie do lesa GestaKl. 263; (žena) po kvasnicě běžě Hrad. 136ᵇ; nikam nejezdiec po to Štít. uč. 96ᵇ; patron k zemi jezdí po sladkau vodu neb po zboží Pret. 5; (kto) posáhne rukú po cizie sbožie Kruml. 237ᵇ; ihned po knězě poslachu Hrad. 144ᵇ; zeměné poslachu po knězě Bořivojě DalC. 55; ciesař ihned posla po krále t. 83; patron poslal po nás Lobk. 115ᵇ; sv. Antoní posla po ňeho Otc. 189ᵇ; že jest pán poslal po voslici a po voslátko RokPostBrn. 216; (král) poslal jest po střiebro Kladr. 3. Reg. 20, 7; po nevěstu vysláni byli VelKal. 41; král lev byl rozeslal poslóv mnoho po svá kniežata i pány, po zvěř veliký i malý NRada 2 sl.; do jazyka nového dochovalo se jen dial., slc., mor. a česk. jihozáp.: přichvát (pospíšil) po kozu, poslal po sedláka Šemb. 18 (domažl.).

Ve stč. rčení státi po to, po-č. Na př.: bych stál po to, po ňež mám státi Rúd. 37ᵇ; s pravú věrú po to státi, by … t. 42ᵇ; do Říma [475]číslo strany tiskunenie poč postáti HusPost. 7ᵃ; odtud po-to, po-č = proto, proč: jemužto bohové odpověděchu: poto, že jsi svatú Anastazí zamútil, dán si nám v naši moc Pass. zl. Mus. 1ᵇ; poč jsmy sěm zváni Vít. 36ᵃ var.; poč ny divně tuto sebral (bůh) t.; poč nám buoh přijíti kázal t.; ne poč tehdy čeho pomíjeti, ne poč čemu nevěřiti…, ale všecko za úplna naplniti a zachovati, leč by kto chtěl samoděč zatracen býti Rkp. knih. univ. XVII. H. 11 (poč. XVI stol., Kázání Jíry paustedlníka) list 179ᵇ.

Ve výrazích příslovečných po pás, po krk…; na př.: stát ve vodě po kolena, po pás, po krk Us. Bš.; odsekni tu ruku po loket, která sobě dobra nepřeje Mudr. 57 Bš.; pole všechno nám po humno berou ŽerZáp. 2, 85 Bš.; v komoře sedí stařeček s bradou až po pás Kulda 2, 247 Bš.

V příslovečných výrazích času po všě časy, po śú dobu…, po mnoho = kdy a jak dlouho: kmet, jenž oral po všě léta AlxV. 2241; po vše časy tu by Otc. 94ᵃ; byl jeden král…, slovutný muž po své časy Pil. a; po tisiúc let bude zemi škoditi DalJ. 4; sta sě to po krátké roky, podbichu všě Kapadoky AlxH. 1, 3; doklady na rčení „po śú dobu“ v. v § 207 č. 3; neb se to po mnoho stává, často strach síly přidává Baw. 41 (často); pořád Us. – Dále ve rčení po dnešní den = po dnešním dnu, ode dnešního dne (pojetí kde?) zaměněno za pojetí kam?): po dnešní den přěbývaj v dobrých skutciech ex hoc… Otc. 127ᵇ; po dnešní den buď ty muoj starosta ex hodierna die t. 183ᵃ; úfám v buoh, že po dnešní den neučiním nic zlého ab hodie t. 258ᵃ’; (já) po dnešní den slibuji, že toho sě viece nedopustím t. 269ᵇ; nč. po dnešní den = usque ad…

Ve výrazích příslovečných po prvé, po druhé…; na př.: po nejprvé máme věděti…, po druhý…, po třetí…, po čtvrtý…, po pátý…, po šestý…, po sedný Nitsch 20–23; musíte sě naroditi po druhé Krist. 55ᵇ; jiže po druhé narodili smy sě renati sumus HomOp. 152ᵃ; jakož (hospodin) byl i po druhé povolal Ol. 1. Reg. 3, 10; již bychom sě byli po druhé vrátili vice altera t. Gen. 43, 10; až sě jim (Prokop Němcům) zjěvi po třetie Hrad. 26ᵇ; po prvé, po druhé, po desáté…; po každé Us.

2. Opakuje se; na př.: po mé po všě dni Rúd. 2499; zeměné poslachu po knězě Bořivojě Moravského, po strýcě bratra českého DalC. 55.

II. 1. Dativ s po znamená a) způsob, jak se něco děje, b) později také distributivnost.

Doklady tomu:

a) vřeť každému srdce po jazyku svému DalC. 41; židé po losu sebrachu sě BiblC. Súdc. 20, 14;

po latinu, po latinsku, po židovsku atp.: po latinu ApD. d.; po latinsku sobě činiti latinari Lact. 210ᵇ; aby sě obřězal po židovsku Otc. 348ᵃ; (mužie) sě tehdy po pohansku jměchu DalC. 8; mluví po česku, mluví po německu Nudož. 46ᵃ a Us.;

[476]číslo strany tiskupo málu, po nenáhlu, po tichu, po hostinu…: ukrádá sukna po málu Hrad. 113ᵇ; kněz v svéj zemi po nenáhlu vše uchodí DalC. 40; (mnichové) chléb po řiedku mějiechu t. 37; když by králová po tichu přišla Kat. 142; bylo příti (přijíti) tomu beranovi po zlu AlxB. 6, 40; po podanému per concessam gratiam Greg.; když jsi po hostinu NRada 1339; po hostinu Pass. 86; jenž jest po hostinu Ol. Lev. 16, 29; všecko nám bude po rovnu AlxM. 1, 12; po mladu sobě činiti iuvenum more se habere Lact. 209ᵃ; po našému, po vašému, po svojému dial. horno-ostrav. (Loriš), robi po svojimu BartD. 1, 120 (laš.; tu může býti od původu lokál matením koncovky -mu, -m’, -m);

po hřiechu: jakž juž po hřiechu sě stává AlxV. 252; po hřiechu vždy radějše věříme pochlebníkóm Štít. uč. 144ᵇ; ta mast po hřiechu jak nebozězem virtá Mast. 148; pojato za lok.: a po našem hřiechu nynie kamenie nemohl by tolik shledati, by chtěl všě (cizoložníky) ukamenovati Hrad. 118ᵇ; mnozí jsou po našem hřiechu ľudie, jenž … HomKlem. 1ᵃ;

juž nenie služby, po biedě! JiřBrn. 497; (MMagdalena) obrtši sě po své biedě „Raboni!“ j‘mu odpovědě Hrad. 46ᵇ; –

b) vdávati (sázkou soudní) každý kól po třem stóm (t. haléřóv) Rožmb. 278; jmá dáti po třem grošóm Pr. pr. 261; po čtyřom(!) neb po pěti počítajíc Comest. 190ᵃ; s každé kopy, kolik jich za duom dá, po třem haléřóm Pr. pr. 261; kupec má dáti ungeltu po puol groši s kopy, host a měštěnín po třem haléřóm t. 255; aby každý po kusu vzal Krist. 54ᵇ; dal po kusu pečenie Ol. 2. Reg. 6, 19; ne to ani ono dílně po kusu, ale všecko spolu Kruml. 451ᵃ;

kněz Václav … po svatým v noci bos chodieše DalC. 27, v překl. stněm.: er ging des nachtis parfuʒ zu kirchin (za to v rkpisích mladších lok.: po svátých rkp. V, L, Z, Ff, po svatyniech rkp. P, svaté = kostel).

2. Předložka po s dat. časem zaniká a nahrazuje se vazbou po s lok.; místo po jazyku svému je po jazyku svém, místo po dobru je po dobrém, místo po třem haléřóm je po třech haléřích atd. Výrazy, které z usu staršího zbyly a takořka ustrnuly, berou se pak pokud možná za vazby po s lok.., na př. po-dobru, po-hřiechu, po-světu atp. Kde jsou tvary s dat. a lok. stejné, tam pak je těžké rozeznání; na př. po biedě (biedě dat. i lok.). Tu pojímán později tvar biedě atd. za lok. Při tom zmatení mohl se někdy položiti i dat. s po místo lok. s po; na př.: … bylo zámutkóv mnoho po Arnoštovi dobrému, po tom muži šlechetnému Baw. 269.

III. 1. Lokál s po vyslovuje, po kom (ve smyslu = kde, kudy, podle koho, za kým…?) co se děje nebo jest. Na př.:

řezník běží po vsi Hrad. 135ᵇ; po všiej zemi běhajúce DalJ. 8; po všem světě Mast. 55; po všem světě o jejie krásě mluviechu DalJ. 47; [477]číslo strany tiskumne sě po všem světu báli vši králové AlxV. 1028; po všem městě viece bieše klášteruov nežli domuov Otc. 144ᵃ; túlati sě po městu per civitatem ŽWittb. 58, 7; jě sě po lesiech túlati DalJ. 39; ti hnachu po cěstě, ješto vede k brodóm Jordanským Ol. Jos. 2, 7; vzvodil jeho po hradiech per castra Ol. 2. Reg. 2, 8; znám ť sem v Čechách i po Vlašiech, v Rusech i po Sasiech MastDrk. 32 sl.; bludy po všech knihách vymietal Otc. 304ᵃ; vztočím sě po městu, po třiedách i po uliciech Ol. Cant. 3, 2; Filištejší rozsuli sú sě po všem úvale Ol. 1. Par. 14, 13; aby všecko po klášteru čisto měl Otc. 76ᵇ (po klášteru = dat.?); bratřie někdy po klášteru sě pochováchu, někdy po púšči přěbýváchu Hrad. 14ᵃ (též); po starých dskách se nalézá, že … VšehK. 20ᵃ; (práva) po dskách a po náleziech panských položená shledati t. 3ᵇ; (Šalomún) rozstavěl jě (koně) po městech in urbibus Ol. 2. Par. 9, 25; býti komu po boku Us. – odtud adj. poboční; (hrob) zbielen po vrchu NRada 859 – odtud adv. povrchu, na-povrchu a subst. povrch; chodil jsem po lese, po polích Us.; sbíral jsem kameny po cestě = a) které byly na cestě poházeny…, b) cestou = jda BartRuk. XLVIII.; –

jíti, jěti, státi, běžěti, blúditi, pustiti sě, hleděti…, vésti, obrátiti, hnáti, táhnúti … (koho) po kom = post…, za kým: sv. Anthonius sám jide po nich Otc. 32ᵇ; tehdy pojidú jedni po nás a druzí přěd námi OtcA. 121ᵇ; pojidechu jedni napřěd, druzí po nás OtcB. 21ᵃ; složte z noh obuv a jděte po mně Alxp. 111.; prodaj, co máš, a poď po mně ŠtítV. 302; (Ježíš) jdúcím po sobě řekl Koř. Mat. 8, 10; vstaň a poď po mně Otc. 290ᵇ; poď po mně sequere me Lit. Mark. 2, 14; otcové odešli po boziech po cizích post deos alienos Pror. Jer. 16, 11; hledaj pokojě i choď po ňem persequere eum ŽWittb. 33, 15; přijědú (králové) po hvězdě Hrad. 120ᵇ; přilnula duše má po tobě post te ŽWittb. 62, 9; tu těže Dětřich po ňem Mart. 35ᵃ; ti hnachu po nich secuti sunt eos Ol. Jos. 2, 7; po těch stáchu málem dále … jinošě AlxV. 343; jeden z nich běže po tom jěšťeru Otc. 125ᵃ; vzchopichu sě a po nás poběžechu t. 158ᵃ; mužie na most po nich (dívkách) vzběhú DalJ. 15; abych po tobě běžal Modl. 14ᵃ; ktož mohl, ten po ňem (za králem) pospěl AlxV. 1405; (synové israelští) blúdili po modlách po svých post idola sua Ol. Ezech. 44, 10; (Neguzar) oboři sě po Filotě AlxV. 1698; (Alexander) toho sě ubá, že sě po ňem (za jeho zády) vojna bieše vzbudila t. 2228; postúpiti po ješitných věcech declinare post vana Ol. 1. Reg. 12, 21; vůdcové po mně se pustivše … KomLab. (vyd. Kořínk. 177); po ňem do nebe hlediec Kruml. 73ᵃ; (sv. Pavel) po bozě lidi obrátil AlxV. 321 – odtud pobožný; Ježíš veš lid po sobě obráti Hrad. 86ᵇ; všech mysl po sobě obrátil Otc. 55ᵇ; obrátil s’ ny po nepřieteléch post inimicos ŽKlem. 43, 11; abych po tobě vešken lid obrátil Mast. 88; Alexandr vedl po sobě zástup GestaKl. 27; seho [478]číslo strany tiskukóň po sobě vleče AlxV. 1760; po sem sě drobí vláčie t. 1752; (člověk) vše chce po sobě táhnúti po svém umě Kruml. 139ᵇ; táhni mě po sobě Modl. 44ᵇ; zlý obyčej člověka táhne po sobě Otc. 95ᵃ; ktož kříž vezma nese jej po Jezukristu NRada 1970; (dítě) hnáti po sobě Lab. 8, 5; (ženy) smýkají po sobě dlúhé podolky Hug. 152; když jest daleko někam jel lankrabie, (manželka jeho) ostanúc po ňem (doma) rúcho proměnila jako vdova Otc. 466ᵃ.

2. Některá rčení zvláštní:

udeřiti, bíti, dáti … po hlavě, po líci: (měštěnín) udeři krále po hlavě AlxV. 2115 – odtud pohlavek; dám pěstiú po tvém líciu Mast. 385 – odtud políček; po líci bitie Vít. 87ᵃ; po líci jeho bila Kruml. 49ᵇ; (sedlák) rani hada po jeho líci Baw. 75; matka ho liskla po hubě Kulda 1, 70; –

túžiti, túha, vadnúti, žádost … po čem: já po tom túži Kat. 28; abychom po tobě srdečně túžili Modl. 34ᵇ; (duše) túžila po milém Kruml. 449ᵇ; nebuď tebe po tom túha Kat. 172; po ňemžto jsem srdcem vadla Kat. 62; abychom po tobě miloščěmi vadli Modl. 34ᵇ; daj mi žádostí po tobě složiti břiemě t. 14ᵃ; stýská se mi po čem Us. nč.; –

žádati co po kom; toho já po vás nežádám Kulda 1, 88; žádej po něm mladého lva t. 100; on žádal po ní mladého medvěda t. 100; sedláci nemohou těch platů králům dávať, které oni po nich žádají t. 92; –

státi po čem, srovn. státi po-č zde v č. I 1: ti vši svú mocí po dobrých skutcích i po čsti stojíchu Otc. 83ᵃ; jenž pilně po tom stáli, aby … t. 451ᵇ; ti, ješto po divech stojí Otc. 493ᵇ; stojte pilně po učení sv. písma Štít. uč. 78ᵃ; po hvězdářství nestojte t. 78ᵃ; lidé stojie po věcech světských t. 79ᵇ; měštěné slíbili (Elšce) vždy po nie státi Pulk. 178ᵇ; kteříž po čsti stojie AlxV. 65; po tom ať tvé srdce stojí NRada 889; ktož po sboží stojí t. 1786; stojie po tom, aby … Krist. 83ᵃ; –

lézti po řebří, otpověděti po poslu (prostřednictví): Čechové po řebří na zed leziechu DalC. 47; po řebřích vlezše Otc. 11ᵃ; vypusti je po provázku z okencě Ol. Jos. 2, 15; póhon po kmetu přijieti VšehK. 68ᵇ; řekl Hiram po listech, ješto poslal per litteras Ol. 2. Par. 2, 11; když to Darius vzvědě po posle AlxV. 1987; zeměné po řečníku odpověděchu DalH. 41; Přěmvsl po poslu povědě DalJ. 15; (bůh Danielovi) po svém anjelu nakrmenie poslal Kruml. 63ᵃ; maje utěšenie, že mohu k vám mluviti po lístku HusE. 3, 288; –

znáti, rozuměti, věděti, ukazovati atp. po čem = podle čeho: po niejšto (žerdi) bylo znáti, když by bylo vojščě vstáti AlxB. 8, 4; ti sě po krásném ščítě znajú DalJ. 22; nás (osly) poznají po uší NRada 1002; poznati ptáka po peří Us.; (Darius) netolik po zlatě, ale po drahém kamení dal sě bě v takém znamení, jakež … AlxH. 2, 39 sl.; znamenaj [479]číslo strany tiskuto po účinku Kat. 164; as a po svátcích slušie ť sprostným rozuměti, co věřiti mají ŠtítOp. 105ᵇ; já hádám sám po sobě NRada 706; čuju to po tvém vzdychání Jid. 164; po tomto věz, že jest přietelská válka nebezpečna DalC. 73; (přívozník) cestu po hvězdách ukazuje Otc. 24ᵃ; z nedomnění upatři po měsíci, ano na ň klopocí koni s vozem Otc. 418ᵃ; (žena) se po muži šlechtí VšehK. 142ᵃ; po tom (příkladě daném od proroka Eliáše) svój život vésti Otc. 7ᵃ; obyčej písma jest, že rodu nevede po ženách, ale po mužích Kruml. 14ᵃ; pány (napsati, v seznamě) po starších (podle stáří) VšehK. 19ᵃ; jdětež po mého koně vodu DalJ. 4 (podle vodu, jak vás kůň povede; = dat.?); po knězu Vlastislavovi město slovieše DalJ. 17; písař po nich (t. menších dskách) jméno béře VšehK. 181ᵃ; neb sú jich (kněží desátkův) ani po dědictví došli, ani kúpili HusPost. 38ᵇ; když chtieše po přirození odpočinúti, takto snu vecéše Otc. 290ᵇ; hřiecha velikost má býti vážena po osobě HusPost. 128ᵃ; jměj dvór po kněžský vnadě AlxV. 204; po své velebné vnadě máš za stuol siesti NRada 502; to vše bude po tvéj vuoli Kat. 180; (Alexander) po svéj vóli tu přěbývav AlxB. 7, 25; když mi sě nedálo po méj vóli Modl. 42ᵇ; jmámy zemi po svéj vóli DalJ. 2; musí být po naší vóli Prostopr. 23ᵃ; budeš živ po své vóli NRada 1332; když jemu nenie vše po vóli t. 1581; dal sě jim v zemi po vóli tkáti DalJ. 44; býti komu po vóli – odtud povolný; (Filip) po svém právu míše ženu AlxV. 71; po právu Us.; (manžel) má nejen sám sobě a po své hlavě živ býti ŠtítOp. 354ᵃ; ne po lečís hlavě chtěl bych postúpiti t. 249ᵇ; –

po svú rukú, po tom = svýma rukama, tím: obchodí sě po svú rukú labore manuum suarum vivit BohDial. 338; což po svú rukú utěžal es opere manuum suarum Otc. 261ᵇ; s velikú radostí že po svú rukú jest živ na púšti t. 35ᵃ; pokrma sobě po svú rukú dobýváše t. 90ᵃ; po svú rukú živ býti t. 163ᵃ; mnoho dobrého činiechu krmiece je po svú rukú t. 342ᵇ; po úsilí svú rukú sem živ t. 217ᵃ; sluší ť, aby dělal a po tom tě živil Otc. 208ᵃ; ani možieše co takového dělati, po ňemžto by sě živil t. 343ᵃ; –

po sčěstí, po sboží, po čsti = šťastně, ke štěstí, ke cti: (pohanovi) sě sta něc’ po sčestí AlxB. 2, 38; (Josef) juž po svém sbožiú nalezl cěle milost božiú DětJež. 5ᵇ; jakž sě stalo po j’ho sbožiú Pil.; kak mu jdieše vše po sboží AlxV. 2103; sta (sě) jemu ne po sbožiú t. 2117; nebo sě ten (sen) po méj čsti na jevě zračí AlxV. 1333; –

chtie ť vás po statku zahubiti Baw. 187 (= na statku); vědě, že jsi mladý po letech AlxV. 971 (léty; vztah); –

po chlebě sě sadili pro panibus se locaverunt ŽWittb. An. 5; po chlebě sě usadili ŽGloss. tamt.; –

každý die to po mně, že jsem jich čest byl pomně AlxBM. 4, 7; –

[480]číslo strany tiskupo tmě Us. = ve tmě; –

po-hotově býti VšehK. 197ᵃ; –

věcí po kom (při kompt.; srov. § 190 č. 2 b po ňem věcšieho nenie AlxV. 356; kto mě viec ukojí po tobě Modl. 57ᵃ; –

po malém čěsě, po třech dnech … (čas): po malém časě AlxV. 94; abych tě po třech dnech nalezl Modl. 65ᵇ; léta po devieti set po dvú dcátú osmého DalJ. 30; a bych po tomto životě mohl … Modl. 14ᵃ; po ňemž (boji) bych odpočinul t. 15ᵇ; Neklan vsta po Křesomyslu DalJ. 17; jej po otciu knězem vzvolichu t. 25; – buoh věděl, kaký příklad dá tato panna všem manželóm … a po svém muži také i vdovám (po smrti mužově) Otc. 457ᵇ; – ktož přes děti své dědictvie po smrti své jiným zapíše VšehK. 191ᵇ (zapsání je před smrtí, ale platnost má míti až po smrti); – už je po něm Us. (nežije již); už je po všem Us.; – adverb. potom = po tom; –

po skývě chleba, po kroši … (podílnost): dal po skývě chleba a po kusu pečeně Ol. 2. Reg. 6, 19; sadím po kroši Hrad. 125ᵃ; když je čtiechu po čeledech per familias Ol. 1. Par. 5, 7; zsadichu sě v rozdiely po stu a po pětidcát Koř. Mark. 6, 40; (ovcě) jmajíce po dvém jehnec Ol. Cant. 4, 2; poslal je (Ježíš učenníky) po dvú binos EvVíd. Luk. 10, 1; kažte jim sésti po padesáti EvOl. 279ᵃ.

2. Bývá na pohled vloženo do spřeženiny. Na př.: ne-po-mnohých letech Circe s toho světa sjide Troj. 235ᵃ; sta (sě) jemu ne-po-sbožiú AlxV. 2117.

3. Opakuje se; na př.: po všěch po těch vlastech Otc. 117ᵃ; po všech po těch pokáních ChelčP. 225ᵇ; po tom po všem vnide stařec Vít. 106ᵇ; po těch po všech náleziech VšehJ. 423 (st.); co je po tom po všeckém BartD. 1, 190; po jejiej po všiej vóli Rúd. 2573; když ploviechom po Nylu po téj řěce Otc. 158ᵃ; otcové odešli po boziech po cizích Pror. Jer. 16, 11; když bylo po třech dnech po těch Pulk. 45ᵃ; do léta božieho po tisíci po stu a po dvadcěti a po třech k tomu t. 86ᵃ; blúdili po modlách po svých Ol. Ezech. 44, 10; páně Bernartovo dítě po sestře po jeho po mnišce z Králové Hradce Půh. 1, 289.

314. Pod.[36]) O předložce pod psal Fr. Bartoš v Lfil. 1877, 233 sl.)

Je předložka prvotná. Pojí se s akkusativem a instrumentálem.

I. 1. Akkusativ s pod vyslovuje, pod který předmět směrem dolů (kam?) děj se nese, a zvláště pod jehož povrch se nese. Na př.:

Sázava pod klášter plove Hrad. 4ᵇ; sluncu (sě uda) pod zeḿu sníti AlxBM. 7, 19; pod hlavu kámen kladiechu Dal.; daj mé mysli utéci pod záclonu tvú křídlú Modl. 13ᵃ; vtočilo sě ostřie pod kóži t. 53ᵇ; plavec ponořil se pod vodu Us.

[481]číslo strany tiskuZ významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné.

2. Některá rčení:

poddati, podbiti… pod sě, slušěti, býti pod koho: jenž poddáváš ľud pod mě ŽWittb. 17, 48; podbiemy pod sě ty bradaté kozly DalJ. 8; kto své vole nepotlačí pod se Otc. 233ᵃ; každý svého bližnieho pod sě tlačí t. 274ᵇ; šíje nepolomná pod tvé jho sě nepodchýlí Modl. 9ᵃ; Olomúc slušie pod biskupa českého DalJ. 49; abv obě městě byly pod jednoho purkmistra Let. 421 Bš.; –

co jest pod kopu níže Us. Bš. (míra nedosažená); pod dvě leta dům nebude vystavěn Us.; –

chodívám na procházku pod večer Us. (čas); –

dělali sme pod hutě BartD. 1, 190 (= kde?; pojetí „kde“ zaměněno pojetím „kam?“, v. § 404 č. 2 a).

II. 1. Instrumentál s pod vyslovuje, pod kterým předmětem (kde?) něco jest nebo se děje, a zvláště pod jehož povrchem to jest nebo se to děje. Na př.:

těch věcí, kteréž pod zemí jsú ŠtítV. 293; pod jazykem ŽWittb. 9, 7 (28); pod rúchem zlatým mievala žíni Otc. 465ᵇ; u Vltavy pod Petřínem DalJ. 8; pod městem potóček teče DalJ. 25; pod nimi (škraboškami) města dobychu t. 47.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné.

2. Některá rčení:

býti pod kým, pod zákonem…, chovati koho pod strážú: (člověk hrdý) nechtě býti pod ižádným a chtě všecky pod sě podtlačiti ŠtítMus. 78ᵃ; poil zákonem (řeholí) Benedichta svatého Hrad. 6ᵇ; jsúc pod poslušenstvím jeho t. 64ᵇ; (velebná svátost) ze všech nás činí jedno duchovnie tělo pod tú jednú hlavú, jenž jest Kristus ŠtítMus. 154ᵃ; sv. Kateřiny chováchu pod stráží silnú Kat. 88; –

pod tú postavú, pod postavú čeho: bych nevěděl, že je pod takovú postavú kámen a pod takovú jablko ŠtítMus. 84ᵃ; a zdali nevěřím oku svému, že je to, což vidí, pod tú postavú to neb to? t. 84ᵃ; o tom ne pod postavú zpovědi mluvte t. 162ᵇ; –

právo toto slavné zlehčuje pod zástěrou služby ŽerZáp. 2, 92 Bš.; pod lestivou barvou jedni druhé stínati dali Bart. 9 Bš.; Maximilian Bělehradu dobyl pod úkladem a lstí Let. 248 Bš.; mnozí pod způsobem poutníků do země přicházejí Žer. Sněm. 37 Bš.; spieše dá sě (člověk) dobrotú k něčemu přivésti než pod bezděčí přitáhnúti ŠtítMus. 27ᵇ; by sě všecko dálo pod bezděčenstvím Alb. 49ᵇ; –

pod zpovědí nemá býti jiného rozmlúvanie ŠtítMus. 162ᵇ = nč. pod záminkou zpovědi…; diábel proti spasiteli pravé písmo zle jest vykládal, chtě jej v svú křivotu uvésti pod písmem pravým ChelčP. 79ᵇ; –

[482]číslo strany tiskupod umluvením, pod zapsáním, pod tajemstvím, pod svědomím, pod žertem…: (oprávce města) všěcky (lidi) prěd městu vylúdi pod umluvením přelstivým AlxV. 1980; pod umluvením lstivým AlxH. 7, 6; pod takú smlúvú zalíbenie učinil Pulk. 161ᵃ; ciesařovu dceru pojal sem sobě za ženu pod takú úmluvú, že … GestaBř. 50ᵃ; pod takovú výmienkú VšehK. 187ᵃ; pod tou výminkou svolil Pal. 4, 1, 98; úředníci pod přísahami oznámili ŽerSněm. 31 Bš.; aby mu slúžil … pod přísahú Comest. 176ᵇ: dal jemu střiebro pod zapsáním té smlúvy, aby … Ol. Tob. 1, 17; povědě (1. sing.) pod tajemstvím tvéj milosti Kat. v. 475; od krále přikázanie mám pod velikými závazky Let. 111 Bš.; aby pověděl pravdu pod svým svědomím t. 415 Bš.; Joab pod lestným pozdravením zabil Amazu Kruml. 42ᵇ; pod žertem se mluvívá VšehJ. 241; –

pod šíjú, pod smrťú = pod heslem smrti, pod hrdlem = pod ztrátou hrdla, pode čsťú, pod pokutú, pod hrózú, pod mitosťú, pod oběšením …: pod šíjí učinil to ustavenie Pulk. 161ᵃ; to dietě zahubíte pod milostí i pod šíjí sub poena mortis GestaKl. 104; jakož (ovoce) byl bóh pod smrtí jiesti zapověděl Kruml. 1ᵃ; zachovati pokoj pod hrdlem přikazovali Let. 402 Bš.; (zdržeti máme) příměřie pode ctí a pod věrú Lún. list. 1441; vztáza pod věrú Hrad. 101ᵇ; bránie ť práva pod velikú pokutú, aby … Štít. uč. 49ᵃ; jich (rúch drahých) nebrání kostel pod kletvú t. 90ᵃ; přikázal pod oběšením tomu rytieři, aby … Otc. 460ᵇ; pod utětím palce u pravé ruky sobě slíbili Let. 11 Bš.; chtěli sú mne i se pod ohňem zavázati HusE. 3, 252; pohnaný přisahá a za sebú dva očistníky má mieti pod ztracením přě ODub. 25; každý má přijeti pod přepadením desieti hřiven VšehK. 127ᵃ (= pod pokutou…); rychtáři přikazují, pod kopú (grošův) ať toho (hříchu) není RokycKl. 244ᵃ (= pod pokutou…); (aby cizozemec úředníkem nebyl činěn) pod uřezáním nosa Pr. pr. 242; ciesař kazuje pod hrozú a při milosti Kat. v. 1452; proč si pod hlasem biřice nekázal přijíti jemu (hroze biřicem) Nikod. 6ᵃ; upomínaji vy pod milostí Hrad. 26ᵇ; –

Kristus trpěl jest pod Pontským Pilátem Štít. uč. 10ᵃ; ten div bude pod ním stvořen PilC.; sloužil pod Radeckým Us. nč.;

boží syn jest bez počátka, ty s’ (Marie) pod časem jeho matka Hrad. 58ᵃ (= v čas); proto, že jedny věci po druhých poznáváme, pod časem bývají proměňeny v duchu ŠtítPař. 7ᵇ (= časem); pod časem mnozí k ní (vdově) jezdili a ji snúbili GestaBř. 65ᵇ.

2. Opakuje se; na př.: jenž přebýváše pod skalú pod vysokú Otc. 307ᵇ.

315. Přěd.[37]) O předložce přěd psal Fr. Bartoš v Lfil. 1877, 236 sl.)

1. Je předložka prvotná, z původního per-dъ, srov. na + dъ.

2. Nerozšířené per č. přě zachovalo se ve složení se jmény a slovesy.

[483]číslo strany tiskuna př.: přě-dobrý, přě-vysoký…, stč. přie-mluva nč. před-mluva, pře-stavenej Duš. jihoč. 1, 17, pře-jel ho (předjel) t.

Jako předložka se přě dochovalo jen někdy; na př.: přě sebú Kruml. 464ᵇ (= před sebou); přě tobú Alb. 53ᵃ; přě ním Otc. 290ᵃ; přě prosícím t. 420ᵇ; jako přě anjelem t. 93ᵃ; druh pře druhem litbu tvoří Hod. 82ᵇ; tak jako pře Piláta přivedechu t. 44ᵇ; přě sobú in conspectu suo ŽWittb. 85, 14; (voda) pře samú komnětu přicházie TristStrah. (StarSklád. 4, 145); nikdy sem hněvu přě noc nedržal Otc. 227ᵃ; veden přě Piláta ModlPetr. 14ᵇ; pře svítaním TobBrn. 314 (dial. mor.); (císař) mnohým přě sě káza Kremsm. 92ᵇ; přě zralostí ante maturitatem Pror. Isa. 28, 4; v ten úterý pře Maří Magdalenú KolAO. 131ᵃ (1445, opis 1/2 XVI); má Štancl pánóm dáti pře ½ létem KolBO. 76ᵇ (1497); pře-včírem Us. a Duš. jihoč. 1, 17. Srovn. Lfil. 1879, 242.

3. Předložka přěd pojí se s akkusativem a instrumentálem.

4. Akkusativ s přěd vyslovuje, před který předmět (kam?) děj se nese. Na př.:

přěd kóň učiň to znamenie DalJ. 19; hrabie přěd ciesařě jide t. 49; aby ižádného přěd súd nevodili Otc. 32ᵇ; když jě káza přěd sě a přěd ně přivésti tamt. 53ᵇ; (Annáš,) přede ňž byl (Kristus) přiveden Kruml. 78ᵃ;

Některá rčení:

když časná chvíle před sě běžieše Ol. 2. Par. 21, 19; –

aby (ty) tu mysl přěd sě měla Kat. v. 469 (pojetí kde? zaměněno pojetím kam?); před naše je zahradečka Suš. 313; před naše je studňa sróbená t. 314; bylo před vánoce BartD. 1, 190; srov. § 404 č. 2 b).

Původem svým patří sem též přísl. přece = přěd-sě.

5. Instrumentál s přěd vyslovuje, před kterým předmětem (kde?) něco se děje nebo jest; na př.:

tluku přěd vraty tvého milosrdenstvie Modl. 11ᵃ; kam pójdu přěd tvým duchem a kam uteku přěd obličějem tvým t. 25ᵃ; přěd hradem sě položichu DalJ. 39; přěd Mělníkem hrad bieše t. 25; bochník chleba položi přěd nima Otc. 408ᵇ; devět set chudým přěd sebú na všaký den kazovala almužnu dávati t. 473ᵇ.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se jiné další.

Některá rčení:

kto mě vyzná před lidmi, také jej vyznám před otcem svým Štít. uč. 11ᵃ (druhý list 11); dobrá hospodyni má se střieci před bohem i před lidmi všech nesličností t. 55ᵇ; vizte, kako ť je poslušenstvie přěd bohem vzácno Otc. 314ᵇ; před bohem ť jest všecko jedno ŠtítMus. 2ᵃ; přěstěžíš sě před nimi coram eis Ol. Ezech. 12, 3; abych měl tě přěd svýma očima Modl. 12ᵇ; četl listy před posluchem všech lidí in auditu omnis populi Lit. 1. Mach. 10, 7 ; –

[484]číslo strany tiskukněz jě sě na ň přěd papežem žalovati DalJ. 49; muž, jenž sě přěd ženú súdí DalJ. 3; –

(ti) přěd těmi, ješto na púšti biechu, přědčiechu Otc. 126ᵃ; –

(v kostele) nám kněžie hrozé, mniší mnozí druh pře(d) druhem litbu tvoří Hod. 82ᵇ (litba = hrožení; –

nebudeš mieti bohóv cizích přede mnú (praeter…) ŠtítMus. 141ᵃ; –

krýti sě přěd kým, tajiti čso přěd kým … (za bývalý genit. odluky): jedovaté žížely krvjiechu sě přěd hromem Otc. 355ᵃ, t. 398ᵃ; přěd jeho obličejem nekrý sebe Lit. Sir. 22, 31; (Ježíš) kryl se před múdrými HomMak. 55ᵇ; i pokry sě přěd nimi EvVíd. Mat. 17, 2; súd jeho skryt jest před námi ŠtítBud. 139; nezatají přede mnú toho Lit. 2. Reg. 14, 18; ani ť móž tajno býti přěd tebú Modl. 38ᵃ; (milovníci světa) chtiec obranu mieti před nedostatky tohoto světa ŠtítBud. 151; –

přěde dnem smrti … (čas): přěde dnem smrti našie Modl. 69ᵃ; naposledy přěd skonáním tak sě stane t. 4ᵇ; kněz žehná přede křtem dietě Štít. uč. 115ᵇ: neroďte posuzovati přěd časem Otc. 38ᵃ; –

pad přěd jeho nohami Otc. 4ᵇ (pojetí kam? zaměněno pojetím kde?); toho pacholíka přěd ciesařem postavichu Pass. 374.

6. Přěd s instr. se opakuje; na př.: přěd těmi přěde všemi Pass. 376; přěde všěmi přěd svými volenci Pulk. 59ᵇ.

316. Přěs.

1. Je předložka prvotná, ač odvozená z per + zъ (jako vъ-zъ). V textech nejstarších je již -s; -z- udrželo se ve vokalizovaném přese, vyslovovaném přeze: přes to přeze všecko Kotsm. 28, přezeň BartD. 1, 27 (záhor.) a Us.

2. Pojí se s akkusativem.

Akkusativ s přěs vyslovuje, přes který předmět (kam?) děj se nese. Na př.: břísti přěs tu řěku Otc. 12ᵇ; skočiti přes příkop Us.; (rytíř) bude přěs nos jmíti ránu a druhú přěs zuby KlemK. 72–73 (pojetí kam? za pojetí kde?).

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné, přenesené.

3. Některá rčení:

ktož přes děti své dědictvie jiným zapíše VšehK. 191ᵇ (s pominutím dětí); když zápisníků je několik, tehdy jednotlivý nemuož toho zápisu zavazovati přes ty druhé zápisníky t. 211ᵃ; –

a přes to, kto je stavu toho, i zdejšie cti neběhaj ŠtítMus. 45ᵇ; pakli po poledni (místo dopoledne) pohnán budeš, … přes to (t. přes pohnání) odpoviedati (na soudě) povinen nejsi t. 74ᵃ; –

přěs moc, přěs dluh … = nad moc, nad povinnost…: táhna přes moc ŠtítMus. 44ᵇ; jakž bych táhl přěs sílu lučišťe, tak by sě zlomilo Otc. 238ᵇ; (skutky), jež přěs dluh z dobré vuole činiti mohu Kruml. 400ᵇ; bieše přěs devadesát let věku svého Otc. 88ᵇ; přese dva měsíce GestaKl. 306;–

[485]číslo strany tiskupřěs den, přěs noc … (čas): čtiechu čtyřkrát přes den a čtvřkrát přes noc Ol. 2. Esd. 9, 3; přěs celý den bohu chválu vzdávali Otc. 324ᵃ; abychom přěs cělý den sě kochali Modl. 68ᵇ; oblak příležieše přes den stanu Ol. Ex. 40, 36; aby (bratr u sestry) přěs noc ostal PassKapB. 2ᵃ; přes noc Us.; přěse všecku noc smy dělali EvVíd. Luk. 5, 5; přese všecku noc smy usilovali Lit. Luk. 5, 5; gdež chtěl (had) přěs zimu léci JidDrk. 103; neklekáchu nikdy přěs všecken půst až do veliky noci Otc. 217ᵇ.

4. Opakuje se; na př.: přěs noc přěs celú Otc. 6ᵃ; přěs jeden most přěs dřěvený Pulk. 150ᵃ; přes to přese všecko VšehJ. 177 a Us.; přes to přeze fšechno Kotsm. 28.

317. Při.

1. Je předložka prvotná a pojí se s lokálem.

2. Lokál s při vyslovuje, při kterém předmětě (kde?) něco se děje nebo jest. Na př.:

stáli sú při ňem apud eum Ol. 1. Reg. 22, 4; vzplakachu, ješto bychu při tom Otc. 72ᵃ; jest mu poručeno, aby se města zhostil, že ho páni při městě nikterak trpěti neráčí Lún. pam. 1574; kdež toho račte při mně pohledávati ŽerKat. 217; že by při tý fůře se co více poslati mohlo t. 209; nařiďte také při šafářce, aby mi oznámila… t.; mohli hyšte při purkrabím naříditi t. 227.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné.

3. Některá rčení:

při mši, při kvasě, při světě…: při svaté mši Modl. 31ᵇ; mluv málo při každém kvasu Vít. 61ᵇ; tak člověka činíš bezpečna při tomto světu Kruml. 319ᵃ; jeho myšlenie často bieše při mukách Kristových t. 102ᵇ; nepominu oznámiti, jak by se při tom zachováno bejti mělo ŽerKat. 211; býti při tom – odtud přítomný; –

ač chceš býti při pokoji Vít. 61ᵇ; ktož chce při svéj cti ostati t. 75ᵇ; daj nám při téj milosti ostati Modl. 66ᵇ; při lenosti ohnijí lati a při nemocnú rukú vzkape duom Ol. Ekkles. 10, 18; při mnoho krmi trpěla hlad Otc. 464ᵇ; což dřieve zlodějie mluviešta, při núzi též obnovišta Vít. 24ᵃ; kterak se při zdraví vynacházeti ráčíte ŽerKat. 213; neškodna (jest) spíle při smiechu OpMus. 148ᵃ; –

při časě, při veselí, při zdraví, při nemoci, při sv. Havle … (čas): při tom času i potom Hrad. 28ᵃ; by vlastná mátě při tom času, kde takú věc obdržela AlxM. 3, 17; (ty) s’ byl při tom trudném času potratil svú svatú krásu Modl. 53ᵃ; mnozí při času zaplacenie potřebují roku Ol. Sir. 29, 6; při času proměň nravy Vít. 62ᵇ; učiň se bláznem při času, při veselí … t. 70ᵃ; kdež z nich (ran) krev vysoko střielé při tak ukrutném rozdiele (rozdělení, roztažení) i při tak ukrutnéj chvíli Modl. 57ᵃ; by jednú při temné noci Baw. 12; kterýžto byl .. chud .. při svém umieraní Kruml. 316ᵇ; [486]číslo strany tiskuskrze modlitvu móž člověk boží milost naleznúti při nemoci i v zdráví t. 323ᵃ; pomni na buoh při tvém zdraví (dokud jsi zdráv) Vít. 31ᵇ; při jarmarku našem KolA. 1512; při s. Havlu t. 1511; při každém s. Duchu t. 1518; platil (úrok) při každém sv. Jiřím KolB. 1524; plicník kvete při svatým Jáně SborHoř. 86; –

jáz to prav́u při méj vieřě UmR. 327: –

při sobě, při svéj moci jmieti: všěch dobrých skutkóv počátek jmajě při sobě Otc. 3ᵃ; dobré činy při sobě jmajíc t. 88ᵇ; jenž si tu pamět dobrú měl při sobě t. 360ᵇ; to máš při své moci mieti, z ňeho co chceš učiniti Baw. 254 ; –

jest při mně: pakli by co při mně bylo Otc. 88ᵇ; jest při mně těžká vina Modl. 57ᵃ: –

býti při sobě: každý vás tento vešken den při sobě buď Otc. 284ᵇ; by v smrtedlném hoři při sobě byli Kruml. 344ᵇ; tu ť jest třeba při sobě býti a pomnieti, že … Štít. uč. 46ᵃ; (soudcové) mají sě zapitie vystřieci, aby vždy při sobě byli Šach. 302ᵃ;

jměj sě při paměti a modl sě Otc. 363ᵃ; –

při najmenšiem: kterážto spravedlnost a pokoj při najmenšiem byla jest potřebná tomu lidu k zachování v životě tělesném ChelčPař. 167ᵃ; –

přisahati při živém Bohu Us.

4. Opakuje se; na př.: při tom při všem Pal. 5, 2, 6 a Us.

318. Přiemo.

Na př.: tak sě ty barvy leskniechu druha přémo druze Kat. v. 2376; (ševci) běžíce druh přiemo druha Pís. Bydž. 14.[38]

) V rukopise skladby je jen heslo přiemo a pod ním poznámka: „Mikl. 564, 635 (v Kateř.)“ U Miklosiche čes. doklady nejsou; měl tedy Gebauer na mysli svůj doklad nebo své doklady z Kat. Shora uvedený doklad z Kat. je v materiáliích slovníkových. Vedle něho je tu i onen doklad druhý.

Podle jiných výkladů Gebauerových soudíc, byl by výklad o předložce přiemo tento: 1. Přiemo je od původu příslovce. 2. Béře se dále za předložku a pojí se s genitivem nebo dativem. Na př.:… Tr.

)

319. Pro.

1. Je předložka prvotná a pojí se s akkusativem.

2. Akkusativ s pro vyslovuje, místo koho, pro koho nebo proč něco se děje nebo jest. Na př.:

pro mě… = místo mne: bóh živý pro mě umřěl Modl. 7ᵃ; trpě nejednu túhu pro mě t. 55ᵃ; –

pro naše spasenie… (účel): túž krev pro spasenie naše vylil si Modl. 70ᵇ; hrdá vší útěchú světskú pro útěchu věčnú t. 1ᵇ; prošu lepšieho, aby pro našie země čest opravil mú řeč rýmem krásným DalJ. Úv.; již pro kupectvie do Egypta chodiechu Otc. 34ᵇ; Boleslav pro krstiny byl učinil kvas DalJ. 30; –

[487]číslo strany tiskupro tvú dobrotu, pro bóh … = vzhledem k tvé dobrotě…: proši tebe pro tvú nevýměrnú dobrotu Modl. 21ᵃ; pro to svaté umučenie tvé mě hubeného smrti zbav t. 58ᵃ; pro chválu tvé svaté dobroty učiň se mnú milosrdenstvie t. 43ᵃ; (sv. Vít) pro bóh trpěl velikú muku DalJ. 29; prosil ho pro boha Us.; –

že bych tvé krve pro veš svět neprolil DalJ. 30; –

pro hřiechy, pro mě, pro milost, pro hlad, pro hanbu … (proč): ač pro své hřiechy čijemy pomstu Modl. 8ᵇ; aby mne neotsúdil pro mé hřiechy t. 25ᵇ; tvé muky pro mé zlosti t. 55ᵇ; já pokánie činím pro ty všecky věci, ješto … t. 28ᵇ; že pro mě jste v téjto núzi DalJ. 2; pro milost a pro lásku to sě stalo Kruml. 114ᵃ; pro velikú milost k tobě jde (= z lásky) Otc. 182ᵃ; neboť pro milost nedužím amore langueo Ol. Cant. 2, 5; (MMagdalena) nepláče pro blud ni lest, než pro milost a pro bolest Hrad. 44ᵇ; vidúce jě, ani pro hlad by zhynuli Otc. 347ᵃ; taký hlad vznide, že pro ň třetina ľuda snide DalJ. 47; pro jeho smrt by všiej zemi smutná hodina t. 45; on pro hanbu stydě sě (= byv zahanben) Otc. 295ᵇ; pro zkaženie některého elementu, z ňehož jest tělo, umře člověk ŠtítOp. 300ᵇ; aby zlí duchové pro hrózy k nám nesměli přistúpiti Modl. 35ᵃ; (Čech) mužobojstva sě dočini, pro ňež svú zemi provini DalJ. 2: pro práh městu vzdějte Praha t. 7; pro ten sen boju sě země zlého t. 8; nemožiechu popi slúžiti pro mrákavu propter caliginem Ol. 2. Par. 5, 14; ustavše pro velikú cestu Otc. 342ᵃ; –

jíti, poslati … pro koho, pro co (za starší po koho, poč, v. § 313 I, 1).

Sem patří původem svým též adverb. proto = pro-to, a spojka proč = pro-č.

3. Opakuje se; na př.: pro pokoru pro svú Otc. 368ᵇ; pro svú pro velikú dobrotu HomKlem. 1ᵃ; pro ny pro hřiešné učinil sě chud ROl. 119ᵃ; pro ňe pro samy ŠtítBud. 78; pro ň pro samého ŠtítJes. 117ᵃ, ŠtítSáz. 126ᵇ; proč pro jiné TkadlJg.; bylo-li ť by to proč pro jiné ŠtítMus. 17ᵇ; pro nic pro jiné ŠtítV. 18, Comest. 69ᵃ; by ten slib proměnil pro něco pro lepšie Alb. 21ᵇ; toto ť jest odporné, by který hřiešník měl spasenie pro její přímluvy nebo pro čí pro jiné ChelčP. 39ᵇ.

320. Proti.

1. Je příbuzno s řec. πρός, ale má povahu předložky podružné. Tomu svědčí případy, jako proti jemu DalH. 31, Hrad. 84ᵃ, Otc. 215ᵃ, AlxV. 640, proti jie Ol. Ex. 34, 3, proti jiej Pass. 293, protiv jiej Kat. v. 2240, proti jim AlxV. 1131, proti jimžto Otc. 389ᵇ a j. Srov. Hist. Ml. I, 378.

2. Vedle proti vyskýtají se také varianty protiv, protivo a protiva, naprotiv (dial. mor.); na př.: protiv mně ŽKlem. 53, 5; protiv jiej Kat. 126; protiv zoři AlxV. 673; – protivo mně ŽKlem. 40, 9, Kat. 48; jenž protivo stáše EvOl. 355ᵇ; – protiva němu Kulda 1, 176; naprotiv jeho t. 2, 121.

[488]číslo strany tisku3. Pojí se pravidlem s dativem a zřídka s genitivem.

4. Dativ s proti vyslovuje, proti kterému předmětu (kam?) děj se nese nebo (kde?) něco jest. Na př.:

proti prúdu řiečnému Ol. Sir. 4, 32; proti jie (hořě) t. Ex. 34, 3; všickni proti jemu vycháziechu t. Jud. 3, 10; i jěde knieni proti otci svému DalJ. 42; proti prahu klanějú hlavu t. 7.

Význam vlastní je tedy místní; z něho vyvinuly se přenesením jiné.

5. Některá rčení:

libostí smilstva jsúci zapálena proti synu svému vlastniemu ROlC. 261ᵇ; –

bojovati, vytáhnúti…, hřěšiti…, žalovati,… jmietim … (čso) proti komu (s úmyslem nepřátelským): bojije proti nám svět svými věcmi Modl. 13ᵇ; pobojoval proti Samarí Ol. 3. Reg. 20, 1; kněz zličský proti jemu (sv. Václavu) vytěže DalJ. 28; mužie proti nim (dívkám) vynidú t. 15; ktož by proti knězu českému vstal t. 29; hřěšímy proti tobě Modl. 39ᵇ; když proti sestřě počě žalovati Kruml. 213ᵃ; knězě Jaromíra proti jemu vině DalJ. 34; neb s’ mne proti sobě ničímž nevinil t. 36; hned protiva němu zášť vzali Kulda 1, 176; co proti tomu máte Kruml. 188ᵇ; ščít a obrana proti všěm nepřátelóm Modl. 52ᵇ; –

proti jeho vóli přěd Děvín sě brachu DalJ. 10; proti jeho vóli Strachkvas na biskupin stolec vznide DalC. 32; učinili jste to proti rozkazu Us.; –

všickni rytieři jako mirva bychu ten den proti ňemu KlemK. 59 (přirovnáním); krápějka proti velicie řěce Kruml. 272ᵇ; menšie sú všechny věci rozkošné … proti oné rozkoši, než-li jest jediná krópička vody proti všemu moři Kruml. 209ᵇ, Alb. 80ᵇ; – lepí proti tobě (při kompt., v. § 190 č. 2 b); –

ktož jest byl pyšný, budiž proti tomu pokorný; ktož jest byl lakomý, proti tomu budiž ščedrý; ktož jest byl nesmierný v pití a v jědení, budiž proti tomu skrovný, aby sě rád postil; ktož jest byl léní v dobrých skutciech, budiž proti tomu křepký; ktož jest smilný, budiž proti tomu čistý Modl. 71ᵇ (kontrastem); život a dobrotu, a proti tomu smrt a zlost Ol. Deut. 30, 15; –

kdyžto zvěř opitomie, (slouží člověku a) své zdravie proti jeho váží Baw. 94 (= za jeho, člověkovo zdraví…).

6. Proti se pojí s genitivem; na př.: proti mravóv GlossPers. 5ᵇ; naproti oltáře páně VelKal. 367; šel na protiv jeho Kulda 2, 121.

321. S, se, sn.

1. Je předložka prvotná, z původního som.

Ze som vzniklo v slovanštině jednak sǫ, jednak sъn a sь. Podoba sǫ se vyskýtá jen ve složeninách, sǫsědъ č. súsěd atp. V platnosti předložkové bylo sъn a sъ; z toho je v češtině sn a s, se. V případech, jako [489]číslo strany tiskusъn-jimь č. s ním, sъn-ěsti č. sniesti a j., bylo náležitě sъn č. sn, v případech ostatních pak bylo sъ č. s, se.

Ve sъn-jimь, sъn-ěsti je -n po právu; v češtině spojením s následujícím j- a měkčením od následujících samohlásek měkkých vzniká ň z n, s-ním (t. j. s ňím), sniesti (t. j. sňiesti) atpod. Toto -ň přirazilo se ve výrazích předložkových ke jménu a jest s-ňím (t. j. s-ňím) atpod.

Ze sъ vzniklo v češtině podle pravidla jerového dílem s, dílem se, na př. sъ šьvьcьmь č. s ševcem, – sъ pьsьmь č. se psem. – Podle téhož pravidla říkalo se a psalo s-s-. na př. s-skály, s-sestrú atpod. Za to časem vzniká se-skály, se-sestrou … Někdy tu splývá s-s- a psáno jen s-, na př. skály m. s-skály, světa m. s-světa a j. – Když výraz ke s patřící začíná se samohláskou, dlouží se tato, na př. s ápoštoly, s óbú stranú. – Za s bývá z spodobou; na př.: z druhým NRada 1690, z bohem ChelčP. 130ᵇ a j.

Srov. k tomu Hist. Ml. I, str. 92, 155 sl., 233 sl., 323, 479.

2. Pojí se s akkusativem, genitivem a instrumentálem.

3. Akkusativ se s vyslovuje, s koho nebo seč kdo jest, t. j. komu nebo čemu se vyrovnává. Vyskýtá se hojněji v jazyku starším než novém a tu častěji na Moravě než v Čechách. Na př.:

(Vilém Zajiec) u mále poteče proti mnohu, řka: vědě, že s ně býti nemohu DalJ. 108 (V); máme se ň dosti moci Háj. 390ᵃ, by (tu) sám měl sily se tři obry Tkadl. 21ᵃ; kdo s koho býti mohl, ten toho pod se manil Let. 316; kdo s koho Us. nč.; –

jsem s to: s to ť jest mocný hospodin Pass. 339; (lidé) nemohú s to býti ŠtítPař. 104ᵃ; (srdce) nebude s to býti, aby… t. 102ᵃ; nejsem s to Us.; s což bych nemohla býti ČernZuz. 89; nemí mě s to Us. K. Hradec. (Šemb. 28); není ho s ten úřad, není ho s to Nejedlý Gr. 293; není ho s to ČernZuz. 274; lidé vědí, čeho se Vám (Martiniovi) chce, a vědí také, že Vás s to není Komenský Ohlášení (proti Sam. Martiniovi) v ČČM. 1874, 223; já chuděra chromý, hned mne s to není (t. abych byl vyzvědačem) Koruna neuvadlá (asi 1621), otisk při Historii o těžkých protivenstvích církve č. v Pr. 1888, str. 336; –

s hrst, s mierku, s kořec, s vóz…, se tři dni…: vezmi suché ruožě s hrst Chir. 38ᵃ; lépe jest jmieti s hrst s pokojem než rucě obě s úsilím Ol. Ekkl. 4, 6; (mám) s hrstku múky Lit. 3. Reg. 17, 12; žádný viec (manny) nemějieše, jediné s tu mierku Kruml. 38ᵃ; (Ruth) naleze toho (zrna) s kořec Comest. 127ᵃ; levity (pl. nom.) nasekáchu dřev s vóz t. 130ᵃ; zbieraj každý (manny) s věrtel na každého člověka t. 62ᵇ; (daktylóv) se dva věrtele KabK. 22ᵃ; hádachu, že bude se sto lahvic Otc. 432ᵇ; nabrachu se tři sta lahvic tamt.; sám sem sobě z stromu bobkového s věnec poetský natrhal HrubPetr. 59ᵇ; vezmi vody s puol pinty Chir. 38ᵇ; vezmi mízky této s dobrý truňk Háj. herb. 191ᵃ a j.; vezmi toho vína s trunk Chir. 228ᵃ; vezmi [490]číslo strany tiskus trunk vína t. 209ᵃ; vezmi lištíčka izopového asi s čéši t. 94ᵇ; daj toho nápoje vypiti asi s čéši t. 233ᵇ; s košili kmentu VelKal. 103; ještě aby jim dal ze dva, ze tři (plíšky) Kulda 1, 49; Ninive bieše město veliké cěsty se tři dni trium dierum Ol. Jon. 3, 3; (masa) nám jedva se tři dni ostalo vix tridui cibum pollicebatur Otc. 397ᵇ; bieše té cesty s den chodby spatium itineris unius diei Otc. 41ᵃ; že by se u něho ráda se dva, se tři dny zdržela Kulda 1, 243; čekal jsem na vlak ze dvě hodiny Us. mor. (sděl. Fr. Bílý); –

s-toliko: ne stoliko samomu sobě EvOl. 195ᵃ; stolko milostivý jest hospodin HomOp. 152ᵃ; (milost) všecka v ižádného nevejde srdce, než stolik, což které bude jie moci pochopiti ŠtítMus. 3ᵃ; –

s-ústa, odtud sústa, z toho pak ustrojeno subst. sg. sousto.

4. a) Genitiv se s vyslovuje, se kterého předmětu (odkud?) děj se nese, a zvláště od jehož povrchu děj se nese. Má význam protikladný proti na s lokálem. Na př.:

mnoho sem s pravé cesty svedl Otc. 5ᵃ; (nepohne se) hora Sion s svého miesta t. 36ᵃ; tu sě hnuchu s toho miesta DalJ. 10; (hvězda) s miesta sě hnúti nechtěla Vít. 27ᵃ; snide s světa k buohu Otc. 77ᵃ; Bořivoj s světa snide DalJ. 33 a j.; aby (bůh) mě s tohoto světa vzal Pass. 465; ssěd s koně DalJ. 38; když s ňeho ssede Otc. 137ᵃ; jenž jest s nebes sstúpil Modl. 23ᵇ; Polené s hradu sběhú DalJ. 35; Sasíci jsú s druhé strany t. 44; an sě s mořě k břěhu veze JidDrk. 70 (: na moři); bych jej provodil s ostrova KlemY. 6, 1; s lože, na kteréž si vstúpil, nesstúpíš Kladr. 4. Reg. 1, 4; szuj obuv s noh svých Ol. Ex. 3, 5; kterak s tvú rukú kóžě sě smekla Modl. 55ᵇ; když s slunce vejde v stien Otc. 398ᵇ; když smy s tebe (se stromu) přijímali plod Modl. 64ᵃ; s súdu vstáti VšehK. 25ᵇ; (: na súdě seděti); čísti s listu t. 122ᵃ (: na…); (písař) dsky na pargamen s papieru přejímá t. 98ᵇ; ktož by s dědictvie byl vytišťen t. 116ᵃ; s vysvobozeného (t. dědictvie) na jiné dědictvie manstvie se přenášie t. 179ᵇ; z jiného hlediště TomP. 4 (předml.), z m. s.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se přenesením další jiné.

Některá rčení:

pusťte s vašie mysli zlost Otc. 269ᵃ; všicku hanbu spustiv s mysli t. 232ᵃ; ustup tam s očí t. 275ᵃ; zhynul jemu s očí evanuit GestaKl. 159; jdi mi s očí Us.; když jest s modliteb vyšla Otc. 489ᵃ (: na modlitvách); –

se všěch stran, s obú stranú, s levé ruky: nic se všech stran dokonalého býti nemuože VšehK. 283ᵇ; by boj tvrdý s obú stranú AlxB. 3, 13; s uobú stranú mnoho zbitých ležieše DalC. 27; s druhé strany VšehK. 257ᵃ; s jedné strany bieše holé sklo a z druhé…(!) Otc. 459ᵃ; k těm zástupóm, ješto biechu s jeho strany t. 117ᵇ; jenžto má s levé ruky nebo strany oheň a na pravici vodu t. 289ᵇ; zemské právo bylo by s veliké strany zkaženo VšehK. 183ᵇ (= velikým dílem…); to jest s větčie strany rybníky [491]číslo strany tiskuzatopeno t. 292ᵇ (= větším dílem); tehdy sě nahodí veliká jeskyně s pravé ruky Otc. 398ᵃ; –

vzdycháchu se všeho srdce Otc. 287ᵃ; dlužni sme jej (boha) milovati se všie duše, se všie síly, se všie moci, se všie paměti Štít. uč. 33ᵇ, se m. ze, srovn. v § 330 č. 4; –

když s večera až do světa miechu pohádku Otc. 344ᵃ; (dívka) vendieše s večera Kladr. Esth. 2, 14; s neděle Us.; hlásán s jara kříž proti králi kacířskému Pal. 4, 2, 391 (: na jaře); proč s’ s prva zde nebyl Otc. 9ᵇ; –

s-vrchu Otc. 42ᵃ; s-přědu t. 223ᵇ; s-zadu t. 398ᵇ.

b) Opakuje se; na př.: já sem přišel s ciesařova s dvora Otc. 69ᵃ; s kostelnieho sbožie s bramburského Pulk. 170ᵃ; s stranú s obú Trist. 156.

c) Zdvojuje se; na př.: se svrchu MamV., se shora (a ze shora) Us., ze zhora Erb. čít. 36 (domažl.); dar dokonalý se shuory (s)stupuje od otce světlosti KorMan. 159ᵇ; se shuory t. 26ᵇ.

5. a) Instrumentál se s vyslovuje, s kým nebo s čím něco se děje nebo jest. Na př.:

tak ste věčně se mnú stáli AlxBM. 3, 39; kněz s málem (vojska) stojieše DalJ. 50; chcu sě s českú sedlkú smieti t. 41; anděli se všemi svátými Štít. uč. 23ᵃ; aby nás ráčil s svátými anděly sjednati Modl. 34ᵃ; chválímy tě s tvým milým otcem i svatým duchem t. 35ᵇ; vyprovodichu ju z země s jejie knieněmi DalJ. 46; teprv sě jěchu Sasicě i s dětmi bíti t. 50.

Význam vlastní je tedy význam společnosti n. spojenosti, a z něho vyvinuly se další jiné, přenesené.

Některá rčení:

smluviti sě, raditi sě, smířiti sě, svět jmieti, bíti sě … s kým: s pastuchú tak sě smluvichu DalJ. 36; ijeden múdrý neraď sě s cuzími t. 4; (on) s ním sě smíři t. 28; dievky s Vlastú svět jmějiechu t. 15; tu sú měli s ciesařem svádu t. 10; (Amazonky) s jinými králi sú sě bíti směly t. 10; –

vězni s okovami z žalářě vynidú DalJ. 32 (majíce okovy…); (Vlasta) třetím káza s lučišti jezditi t. 9; ciesař s životem sotně ujide t. 44; –

s pokojem, s hanbú, s pláčem, s krádežem, s úsilím … (jak?): nechajíce mne s pokojem Otc. 29ᵇ; v tu válku Kochan s pokojem sedieše DalJ. 35; obojemu vojsku kažvě s mírem státi t. 28; s hanbú sě zasě vráti Otc. 30ᵃ; panna s pláčem jě sě jeho prositi DalJ. 13; daj mně tu nebeskú svatyni přijieti s svatým strachem i bázní, s horkými slzami i s pláčem, s užitečným i s duchovním veselím a s nebeskú radostí Modl. 22ᵇ; deset veršuov z žalma s srdečným skrúšením sezpievati Otc. 321ᵇ; to (slovo) jest přijalo ucho mé s krádežem furtive Ol. Job. 4, 12; ciesař s velikú ctí proti jemu vsta DalJ. 29; s úsilím k hradu cěstu proklestichu [492]číslo strany tiskut. 39; modli sě se slzami a s voláním Zrc. 4ᵇ; co tobě usilovati s věcí zemskú Otc. 107ᵃ; přijide s pokrmem t. 7ᵇ; co muož se ctí býti Vít. 80ᵃ; –

ani má křesťan s kúzly se obchoditi Otc. 426ᵃ; –

s právem: což komu dáno jest, to jest jeho s právem Modl. 19ᵃ; jakž sem s právem jměl t. 7ᵃ; má mne zlob s právem dochodí DalJ. 40; –

rozlúčiti, děliti, rozeznati … čso s čím: smrt nás se vším rozlúŏčí Otc. 14ᵃ; ani chci býti s tebú rozlúčena t. 478ᵇ; když bude sě tělo z (!) duší děliti t. 44ᵇ; tu svatú duši s tělem rozdělichu DalJ. 30; rozeznati duchy dobré se zlými Otc. 31ᵃ: rozeznání zlých duchóv s svatými anjely t. 25ᵃ; –

jest nám to s nemalým podivením, že jste (vy, poslové) živého odjeli a nyní umřel Háj. 434ᵇ; –

s krátkú řečí, se vším se žaloba srovnati má VšehK. 28ᵃ; –

s tiem zmiza z jejie očí Jeron. 107ᵃ; s tiem hrabie domóv jel GestaBř. 45ᵃ; s tím se Vám poroučím Us.; –

tehdy ciesaŕ, Jutčin otec, snide, s jehož smrtiú Čechóm mnoho cti ujide DalJ. 44.

b) Instrumentál se s bývá místo instr. prostředku. Na př.:

kto s mečem bojuje Lact. 134ᵈ; kto s pěstí něco vydierá t. 134ᶜ; kto se s nečistotú otierá t. 154ᶜ; umři s smrtí spravedlivých Comest. 98ᵇ; s mečem, s hladem a s neduhem je navštívím t. 176ᵇ; ten s šatmi zhřešil BílD. 320; zhřešil Adam s zahálkau BílC. 120 a tak skoro vždy u Bíl.; kniha s krví psaná VesA. 68ᵇ; horlivost, s kterau naplňen jsi t. 76 a tak skoro vždy u Ves.; co vvplniti nemůžeš s skutkem Seel. 15; den nedělní oslaviti s následujícím způsobem t. 17; dítky s nejakým(!) jabličkem obdař t. 22; srdce s nečistotou hříchu poškvrňovati t. 27; nás s zbožím věčným obohatil t. 104; nahotu s rauchem přiodíl t. 150; posypte se s popelem t. 182; aby se skvěl s dobrými skutky t. 226 a tak skoro vždy zde; vládnauti s nohami, s rukami Kon. 494; kdo pohrdá s velebnau svátostí t. 161; nohu s vodau potřela t. 11; s tvau přítomností mne potěš t. 33 a tak často.

c) Opakuje se; na př.: obraz krásné panny, ale s rukama s nedvědíma ŠtítOp. 141ᵇ: se pánem se svým Brig. 98; s malým s svým synem Otc. 330ᵃ; ciesař nesměl s nepřátely s silnými v boj jíti Otc. 328ᵃ; s tvými se třmi syny Pass. 292; s bratrem s svým vlastním s svatým Lazarem t. 333; s svými se všěmi t. 407; s svými se všemi Let. 43; se pány se všemi t. 602; hezek s málem s některými na běh se oddav Pulk. 39ᵃ; se pány s většími t. 43ᵇ; s Holomúcem s městem t. 52ᵃ; s bratrem svým s Vratislavem s novým králem t. 60ᵇ; s velmi s velikú kořistí t. 91ᵇ; se třmi s jinými smlúvcemi t. 136ᵇ; s jinú s jednú sluhú OtcB. 57ᵃ; s naším spasitelem s Jezukristem t. 57ᵇ; s věcmi s těmi Kat. v. 1350.

[493]číslo strany tiskud) Bývá uvnitř spřeženiny; na př.: s tiem přě-s-milým jedináčkem Vít. 46.

e) Zdvojuje se; na př.: že jest byl s s ním KolČČ. 14ᵇ (r. 1542); na smlauvii s s ním učiňenau t. 44b (r. 1544); s s ní t. 56ᵇ (r. 1545): s s ními t. 65ᵇ (r. 1545); s s tími t. 66ᵇ (r. 1546).

322. Skrzě.

1. Je předložka podružná. Tomu nasvědčují případy, jako skrzě jej Kar. 90, skrzě jej EvOl. 140ᵃ; srov. Hist. Ml. I, 378.

Dále to, že bývá i ve významu příslovečném; na př.: roztiehše jeho rucě hřěbími skrzě probichu Vít. 24ᵃ; střěchy vždy skrzě tekúcie perstillantia Ol. Prov. 19, 13; probodl jej (Kochan Jaromíra) skrzě a skrzě až právě do smrti Pulk. 44ᵃ; (židé) nechtěli zezyſkrz(!) všěch (zajatých) zatratiti ŠtítVyš. 76ᵃ.

2. Vyskýtá se také v podobě skroz: skroz Šemb. 20 (lužnick.) a skrzeva: skrzeva opilství Kulda 1, 176.

3. Pojí se s akkusativem.

Akkusativem se skrzě vyslovuje se, skrze který předmět (kudy? = význam místní) děj se nese, anebo skrze který (t. j. jehož prostřednictvím) něco se děje nebo jest. Na př.:

řěka, jěž skrzě ty země plove AlxV. 2291; když skrzě jednu ves jedieše DalJ. 41: když kněz skrzě jednu ves jedieše DalC. 41; když skrzě Mediolan jdieše DalJ. 47; hřěb skrzě dlaň (sě točí) Modl. 55ᵇ; (Ježíš byl veden) skirzě dól, jemuž diechu Jozafat, skirzě vrata, jimž diechu aurea, skirzě ulici … AnsOp. 3; provlečen jest jemu kruh skrze hubu Otc. 19ᵃ; (on) hlédaje skrzě okence per fenestras Ol. Cant. 2, 9; dceru svú vláčě skrzě oheň t. Deut. 18, 10; počen svú cěstu skrzě ukrutné vlny činiti per feros fluctus t. Sap. 14, 1; –

činiti, mléti, přěmoci, vzniknúti, hynúti…, řéci, učiti, rozuměti…, dojíti…, dáti, jmieti, býti … skrzě koho, čso: mnoho divuov hospodin činil skrzě sv. Antonie Otc. 34ᵃ; což kdy chce buoh divem učiniti, skrze anděly činí ŠtítBud. 93; bóh počě skrze ň (sv. Václava) veliké pomoci činiti DalC. 31; čaruj mi skrzě kúzlo divina mihi in pythone Ol. 1. Reg. 28, 8; že se má o pokoj skrze kníže z Frýdlantu jednati ŽerKat. 148; (mlynář) móž jediné skrze přístroj mlýnový mléti múku ŠtítPař. 37ᵇ; (řemeslník) dlabe skrzě uměnie svého řemesla Ol. Sap. 13, 13; smy skirzě tohoto člověka kúzlo přěmoženi Pass. 431; (já, diábel) prozrazenie (Kristovo) skrzě jeho učedlníka zbudil sem Nikod. 73ᵃ; vězta to, Petře a Pavle, nepříde ť to váma, bysta byla skrzě umučenie mučedlníkovú koronú koronována Pass. 297; to na vás neslušie, byste skrze skřekánie měli zvítěziti Pís. XV stol. (Arch. Č. 6, 33); plamen máš nietiti skrze drva Kruml. 327ᵇ; jest těžko skrze úsilé chleba sobě dobývati ŠtítPař. [494]číslo strany tisku100ᵃ; i to jest dóvod, že jest prvá viera naše, že jest vznikla skrze sprostné chudé lidi a neučené, skrze apoštoly ŠtítOp. 91ᵇ; viera vznikla skrze sprostné lidí a neučené ŠtítMus. 85ᵃ; skrze to by mohlo přijíti zlé VšehJ. 35; co jest jim skrze to ostalo dobrého? ŠtítBud. 202; skrze smilstvo zahynují silní GestaKl. 250; skrzě vražedlný hněv bratrská přiezeň jest pohynula Ol. Sap. 10, 3; neb s’ ty řekl skrzě toho sv. proroka Modl. 65ᵇ; bůh všecky skrze smrt povolati ráčil ČernZuz. 89; (mluviti) skrze řečníka VšehJ. 37; skrzě ohlášenie sv. kříže zbořeny jsú modly pohanské Otc. 52ᵇ; (což buoh) skrze ňeho (úředníka) přikazuje ŠtítMus. 111ᵇ; nauč mě skrzě svatého ducha Modl. 20ᵇ; a nemohl ne(z)řěným věcem jediné skrzě zřěnie rozoměti Brig. 123; (žena Pilátova) mnoho skrze sen o Kristovi viděla Kruml. 51ᵃ; skrzě toho člověka buoh jest znamenán Zrc. 12ᵃ; skrze Evu od diábla oklamanú znamená sě člověk Kruml. 1ᵇ; skrze ňž (t. skrze Samaritána) Kristus se znamenává t. 7ᵇ: když budeš skrzě učenie mieti mnoho rozeznánie Vít. 82ᵃ; čeho sú skrze to došli ŠtítMus. 57ᵃ; skrze ňehož (Mojžíše) dal bóh zákon psaný ŠtítOp. 90ᵇ; bóh skrze ňeho dal zákon napsaný ŠtítMus. 84ᵇ; skrzě tě radost jmámy Vít. 28ᵇ; buď vám mílo úsilé málo pojmieti a skrzě to pokoj věčný jmieti DalJ. 10; já jsem skrzě božie dary člověk již tak velmi starý OpMus. 146ᵃ; přítomen jsa osobně, ne skrze přietele VšehK. 102ᵃ; –

skrze ten (měšec) móžte věděti … AlxV. 1003 (měšec znamená…); skrzě to rač znamenati … t. 1101 (tomu jest rozuměti…); i móžem skrze to moře neustavičnost vrtkého srdce rozuměti ŠtítMus. 69ᵇ (ve ŠtítOp. 48ᵇ na místě stejném: tiem mořem…); móžem tuto skrze uhlé žieživé rozumieti milovánie a skrze hlavu mysl ŠtítMus. 112ᵃ (ve ŠtítJes. na témž místě: horným uhlím … hlavú …); aneb také skrze živé a mrtvé móžem rozuměti i ty, kteříž … ŠtítMus. 90ᵇ (ve ŠtítOp. 104ᵇ: živými…); til věz, že skrzě nebe a zemi rozumie sě všechno stvořenie HusE. 1, 13; –

(čest.) ješto jim bóh dá skrze to, že nedbali těchto zdejších okras ŠtítOp. 14ᵃ (skrze to = proto); ženy skrze muže bývají v hoři a skrze to druhé vdánie Štít. uč. 49ᵃ; viece skrze to jsme nazváni rozumné stvořenie…, než skrze to, že již rozum máme ŠtítMus. 83ᵇ; aby sě nerozhněvali skrze mlčenie per silentium Otc. 55ᵃ; skrze toho ovoce jedenie budete mieti veliké poznánie Kruml. 1ᵇ; mnoho jsem (já žena Pilátova) trpěla skrzě uzřěnie pro ňeho (Ježíše) AnsOp. 8; (Tobiášovský seděl ve vězení) skrze nějakou knihu arianskou WintCírk. 1, 314 (z r. 1616); psaní, skrze kteréž mne račte navštěvovati ŽerKat. 149; byla by skrz to mrzutost JirásSp. 2, 183; –

prositi, zaklínati, přisáhnúti … skrzě čso: prosím tebe skrzě moc těch sedmi slov Modl. 49ᵇ; proši tvé dobroty skrzě tvé slavné vzkříšenie [495]číslo strany tiskut. 32ᵃ; skrzě tu milost napiš na mém srdci pamět svého jmene t. 30ᵇ; skrzě ten, jenžto tvú duši prostúpil meč bolestivý, i skrzě tu synkovu žádost, kterúžto mateřinú žalostí se sžěli, proši tvé milosti skrzě tu všicku milost Vít. 86ᵃ; zaklínaji tě skrzě boh pravý, aby mne po sobě neostavoval Pass. 431; zaklínaje vás skrzě vašeho boha t. 478; jimžto s’ přisáhl skrz tě samého řka EvOl. 124ᵃ.

323. Strany, stran, stranu.

1. Je předložka podružná, vzniklá z příslovečného výrazu s-strany a z-strany; na př.: člověk s strany těla jest nečistá a smrdutá věc HusE. 3, 143; s strany těla znamenaj, co atd. t. 3, 142; úřednici vkládají se mezi strany, přísahu jim obtěžujíce s strany nebezpečenstvie duše a také s strany nesnadnosti pověděnie přísahy VšehK. 83ᵇ; (pořízeny 22 konve) z strany ohně WintObr. 2, 242 (z r. 1540); od let pěti až do síž chvíle dobrodiní z strany stravy sem bral KolČČ. 61ᵇ (1565).

2. Z výrazu s-strany, z-strany vzniklo strany a dále stran, stranu. Vedle stran se vyskýtá i v stran: neb ť v stran cěsty oko hledí Vít. 71ᵇ.

3. Pojí se s genitivem.

Význam původní je místní. Na př.: tito bydleli stran bratří své Lit. 1. Par. 9, 38; (Ruth) šedši stran žencóv … ad latus Ol. Ruth. 2, 14; (Saul) jide … stranu hory s jedné strany ad latus t. 1. Reg. 23, 26; lid sě béře bludnú cěstú stran hory ex latere t. 2. Reg. 13, 34; ješto jsú stran vzeštie e regione ascensus t. Jos. 18, 18; Israhel rozepě stany stran hor e regione montis t. Ex. 19, 2; (Jakub) rozpal stan stranu věžě t. Gen. 35, 21; ať by hořala stklenicě stranu opony té extra velum t. Ex. 27, 21; ješto jest stranu egyptské země e regione t. 1. Reg. 15, 7; aby pokropil stran přikryvadla t. Lev. 16, 15.

Z významu tohoto vyvinul se význam přenesený; na př.: stran sladkosti milosti pohnut, stran milosti chudobě přiveden neb přitržen, dal … EvOl. 7ᵇ; že sem zapomněla mluviti strany rejster sirotčích ŽerKat. 122; stran toho Us. nč.

324. U.

Je předložka prvotná. Pojí se s genitivem.

Genitiv s u vyslovuje, u kterého předmětu (kde?) se co děje nebo jest; na př.:

na břězě u řěky Otc. 34ᵃ; Němci u lesa stojiechu DalJ. 44; kněz Václav u bratra přěbýváše t. 30; Oldřich u ciesařě dvořieše t. 33; ciesař káza knězu u sebe býti t. 47; na hradě u svátého Víta t. 47.

Z významu toho (místního) vyvinuly se jiné, přenesené.

Některá rčení:

jest u mne (= mám): oči u ňeho biešta jako denice Otc. 18ᵇ; oči u ňeho krvavé biešta t. 429ᵇ; –

[496]číslo strany tiskuucho u hrnku, límec u kabátu Us. nč.: –

prositi, obdržěti, dobyti … u koho: když u ňeho milosti prosi ab eo Otc. 285ᵇ: aby jemu ráčil u buoha tichost obdržěti t. 120ᵃ; (králová) u papeže doby míru DalJ. 49; –

člověk, kterýž stojí u mšě Otc. 471ᵃ; když stáše u mšě t. 470ᵃ; býti u zpovědi, u přijímání Us.; –

neodmlúvám ť, by některému stavu nebylo to hodné a dobré nebyti špatnu u rúcha, u ztravy, u čeledi, neb ohyzda jest špatnost ŠtítBud. 200.

325. V, ve, vn.[39]) O předložce v, ve psal Fr. Bartoš v Lfil. 1877, 102 sl.)

1. Je předložka prvotná, z původního on.

Z on vzniklo ve složeninách slov.  č. ú, na př. tъkъ č. útek, troba č. útroba a j. V případech, jako vъn-jemь č. v ňem, vъn-iti č. vníti, bylo z on náležitě vъn č. vn, v případech ostatních pak vъ č. v, ve.

Ve vъn-jemь, vn-iti jest -n po právu; v češtině spojením s následujícím j- a měkčením od následujících samohlásek měkkých vzniká -ň za n, v ňem, vníti (t. j. vňíti). Toto ň přirazilo se ve výrazích předložkových ke jménu a jest v-ňem a j.

Za vъ vzniklo v češtině podle pravidla jerového v, ve, na př. v bozě a ve sně. – Podle téhož pravidla říkalo se a psalo v-v-, na př.: v vodě, v vojščě atpod. Za to časem vzniká ve, ve vodě, ve vojště (vojsku) atd. Někdy tu splývá v-v ve v-, na př. velikéj pokořě AlxH. 4, 38 m. v-velikéj, Voděradech KolA. 1511 m. v- Voděradech a j. – Když výraz ke v patřící začíná se samohláskou o, dlouží se tato ; na př. v óbě rucě, v óbci a j.

Když slabika, která za předložkou v následuje, začíná se souhláskou retnou a není jerová, předložka v- mění se v u-; na př.: u pomoc, u púšči, u bozě, u boji, u vodě, u vidění, u město, u moři a j.

Z ve- bývá dloužením vé-, ví- (vý-); na př.: by nás dvacet vý dne i v noci hlídalo WintObr. 2, 230 (z r. 1574).

Dialekticky mění se v- v h- (před souhláskou jasnou a indifferentní), ch- (před temnou). Na příkl.: h-Bavořích, h-mněstě chod. 48; h-lůni, ch-Kopidlně Šemb. 31 (podkrk.).

Srov. Hist. Ml. I, 92, 155 sl., 233 sl., 427 sl., 428 a 431.

2. Pojí se s akkusativem a lokálem.

3. a) Akkusativ s v vyslovuje, ve který předmět (t. j. v nitro kterého předmětu, kam?) děj se nese. To bývá při slovesích pohybu jíti, téci, vstúpiti, padnúti, vložiti, oděti … a také jiných, volati, porúčěti, řéci… Na př.:

kdvž sě jemu (Zacharovi) v chrám dostalo jíti Pass. 275; když Čechy v klášter jdiechu, Jutka … skry sě za oltářem v kaplici DalC. 42; král [497]číslo strany tiskus úsilím v hrad vnide DalJ. 38; když (sv. Apolinaris) v dóm vnide Pass. 344; toho léta Polené v zemi vnidú DalC. 65; král uherský u Moravu vnide t. 57; len v řěku na smrt teče (běží) AlxV. 1802; aby la moc tekla v našě srdcě Modl. 34ᵇ; (Neguzar) v nepřátely kóň oboři AlxV. 1716; aby tvój duch vstúpil v mú duši i v mé srdce Modl. 21ᵃ; upade v nemoc Otc. 74ᵇ; co jest v kroniku vloženo DalJ. 49; vlož ten prst v našě rány Modl. 6ᵇ; (král Filip) posla ženu v jiné bydlo AlxV. 97; (člověk) bude moci přijieti v sě blsket boží ŠtítVyš. 109ᵃ; nedaj v sě ciuzozemci, česká hlavo DalC. 4; jenž v tvoji uši volá Modl. 18ᵇ; (synové) budú řéci v uši tvoji ProrOl. Isa. 49, 10; porúčěji mój duch v tvoji rucě t. 76.

Místo v s akkus. ujímá se časem do s gen.; srov. § 297 č. 2 c.

Z významu místního vyvinuly se další jiné, přenesené.

b) Některá rčení:

uvázati sě, otdati sě več: Vlasta sě v zemi uváza DalJ. 14; Drahomiř sě v syna uváza t. 26; by sě v to (sepsání kroniky) někdo uvázal t. Úv.; ež sě v to nikte nechce otdati t.; –

vstúpiti v súd, v manželstvo…, jíti, jěti v boj…, uvésti v mrzkost: nevstupuj se nimi v súd Modl. 25ᵇ; zajda v súdy neb u války ŠtítMus. 47ᵇ; by v pravé manželstvo vstúpili DalJ. 32; král moravský s ciesařem u boj vnide t. 24; když vendeš v turský boj t. 19; tu (na Tursku) v liútý boj vnidú t. 20; u boj jdiechu t. 15; že na ně u boj má žena vyjela t. 20; u frej s nimi zajdúc ŠtítMus. 47ᵇ; tak jě sobě uvedl u mrzkost Modl. 71ᵃ; – jhráti več: budem kniežaty jako v šachy hráti DalJ. 34; hrajiechu ve všeliké v húsle a v húsličky a v roty Ol. 2. Reg. 6, 5 ludebant in…; hra v kostky HusPost. 145ᵇ; –

učiniti, obrátiti, proměniti čso, zračiti sě … več: učiním tě v lida velikého in gentem magnam Ol. Gen. 12, 2; obyčej v přirozenie obrátil Otc. 6ᵃ; obráti v smiech svój hněv DalJ. 45; svět potupiv v svatost sě proměni t. 23; sv. Anthonie hróza (hrozné vidění) sě zračila (vyjevila se) v skutek Otc. 59ᵃ; –

kniežata ve ň (v Ottu) slušiechu Baw. 137; –

člověk hřeší v ducha svatého Kruml. 239ᵇ (= proti…); o šesti hřiešiech v ducha svátého t.; –

dáti, přijeti, zvoliti koho, býti … komu v syna, ve dceru, v chot, v ľud … v dary: dám jě tobě ve dcery in filias Ol. Ezech. 16, 61; přijmu ť jě v syny BrigF. 80ᵇ; (král) zvolil tě a vzal tě v chot, v matku a v družici Kruml. 110ᵇ; (aby) byli mi v lid in populum Ol. Ezech. 11, 20; dobuďmy mu zlata v dary Vít. 22ᵃ; –

jmieti koho v čest, chut, nenávist…, býti komu v potupu, v nenávist…: jmějte otcě a matku v čest Hrad. 97ᵇ; že jsú ji lidé nic [498]číslo strany tiskunejměli u počest Otc. 447ᵃ; židé Krista v nenávist měli Kruml. 61ᵃ: dnes jelio (Alexandra) u mrzkost mají GestaBř. 13ᵇ; ty vieš, že mám v mrzkost znamenie pýchy ŠtítBud. 203; (mnozí) mají smrt v takú tesknost, ež nechtie na ni i vzpomenúti Kruml. 338ᵃ; (duše) tyto zemské věci v tesknost by měla t. 282ᵇ; mnozí hladem (duchovním) sejdú v chut nemajíc božieho slova ŠtítBud. 175; úřad svatý nemá býti v potupu ŠtítMus. 87ᵇ; řád pro těch (některých členů svých) zlost nemá býti v potupu ŠtítOp. 98ᵇ; moc boží byla jest jim v nenávist Brig. 133; –

napsati čso, přisahati v tato slova, křiknúti ve sto hlasóv: list napsav v tato slova Pass. 302; teď VMti poznamenání posílám a druhé sem za sebou zanechala, kteréž v jednostejná slova napsané jest ŽerKat. 114; (přisahající) po písaři v jeho slova přisahá (t. j. jak písař předříkává) VšehK. 48ᵃ: –

hřéchóv máme každého ve jméno se zpoviedati ŠtítOp. 8; jednoho mnicha povědě ve jméno Otc. 357ᵃ; popsány jsú ve jména Ol. 3. Esdr. 9; však jsme v tvé jméno diábly vyhonili Otc. 27ᵃ: ve jmě božie mirtvé z navi vzkřišoval JiřBrn. 54; –

v hrdlo lháti, vrdlouhati Us. ob.: – k tomu (t. nepravdivému tvrzení, jež vyslovil jeden dvořením kněz Michal odpověděl: „křivdíš v ústa svá, mluvě jakožto zlý člověk“ Pal. 5, 1, 203; –

bohatý, silný, tvrdý … več: byl bohatý v střiebro a v zlato Ol. Gen. 13, 2 a Lit. t.; zdali by nebyl v dobré bohatěji ŠtítOp. 29ᵃ; nedvěd silen jest v ruce (t. v přední nohy) t. 141ᵃ a ŠtítMus. 99ᵃ; (lvový štěnec), jenž ješťe netvrd v nohy AlxV. 186; –

pět loket v déľu…, pět let v stářu (v stář): (stuol) majíce dva lokty v déli Ol. Ex. 25, 23; pětidcát (loket) v šíři jej (koráb) učiníš t. Gen. 6, 15; oltář dvúdcát loket v déli a dvúdcát v šíři t. 2. Par. 4, 1; – jenž pět let v stáři bieše Pass. 287; (Jan) ve čtrnácti letech v stáři bieše Pulk. 179ᵇ; když (Kristus) třidsátého léta v stáři býti počínáše Kruml. 27ᵇ; jenž bieše čtrnáste let v stáři Otc. 372ᵇ; patnádste let v stář jsúc Krist. 18ᵃ; jen čtyřidcěti dní v stář byl t. 27ᵃ; děťátko bylo dvú měsiecí v stář Krist. 28ᵃ; děťátko když sedm let v stář bylo t. 28ᵇ; do dvú let v stář Pass. 69; když byl devět let v stář t. 372; jsa šestnádzte(!) let v stář t. 465;

v ten čas, v ten den, v tu dobu, v úterý, v válku, v pokoj, v núzu, v déšč, v vietr … (kdy?): v ten čas by zemětřas JiřBrn. 316; v ty časy AlxV. 68; smluv se a v čas rovné přijmi VšehK. 288ᵇ; ti jej ve zlý čas potkachu AlxV. 1614; stala sě jest byla škoda Troji v dávné časy t. 773; jenž robil ploty pleta v ony u pokojné časy t. 2242; v den rozlúčenie dušě ot těla Modl. 28ᵇ; v ten den, v den smrti Us.; (soud) drží se v každé suché dni VšehJ. 30; a když by v týden, přijidechu do kostela Otc. 242ᵇ, [499]číslo strany tiskut. 388ᵇ; dvakrát v týdnu krupek požíváše t. 109ᵇ; postím se dvakrát v týden HusPost. 144ᵇ; (člověk) móž boha získati i zítra i u večer, i v déšč i v sucho Kruml. 184ᵇ; v tu válku Kochan s pokojem sedieše DalC. 35; v válku práva mlčie VšehK. 116ᵇ; (lidé) kterýmiž (právy) se v pokoj zpravují t. 2ᵃ’; v jedenácté léto město dobyto AlxV. 813; s těma přěbývajíce v pětináct let Otc. 228ᵇ; kterýž si v hodinu umučenie zemi krví zkropil Modl. 57ᵇ; krčmy v svátek zapověděchu DalJ. 43; v neděli, v úterý, ve středu … Us.; pak u veliký pátek pamatujem, jako … ŠtítMus. 91ᵃ; svět učiňen byl v říjen Comest. 4ᵃ; rataj někdy v déšť a u vietr seje, a však sě jemu dobřě urodí, jakoby v jasno siel Kruml. 246ᵃ; v núziu nic lepšieho nenie (t. nad čáry jisté) DalC. 19; paní tvá s jiným spala v jézdu tvú GestaBř. 93ᵃ; v nemoc do Prahy přijedúc kšafty jsú dělali VšehK. 106ᵇ; (kolúch) v horkost slunečnú bledá chladu HusŠal. 53ᵃ; –

v-óbec: páni vůbec nalezli VšehK. 260ᵇ; dosti jest pověděno vóbec o listech t. 284ᵃ; vůbec Us. nč.; – ve-směs: spolu a vesměs co společného mají, otevrú VšehK. 77ᵃ; zároveň a vesměs t. 79ᵇ; v-óči, vůči Us.; – v div, v divy: což tehdy jest v div Otc. 44ᵃ (ku podivu); v div se dievčie srdce proměnichu DalC. 10 (divným způsobem, podivnou měrou, velice); v div se mnozí vzradovachu, najlepší sě v hromadu sebrachu, s nimiž sě počě kněz (Oldřich) tázati, chtě svého otcě zádušie skonati Hrad. 14ᵇ; jich množstvie bieše v divy Vít. 27ᵃ; že by v divy dlauho tam býti měl Ezop. 142ᵃ; – ciesařovi by v děk to poslúženie DalJ. 48; – učiniti něco v-hod Us.; – učiníte-li to v druhé, pustím ruku na vás HusE. 1, 132 (po druhé); by vše české skutky v jedno svázal DalJ. Úv.; vyprav sě v střieci bohu svému in occursum dei Ol. Am. 4, 12; nč. vstříc.

c) Opakuje se; na př.: v hodinu bez mála v devátú Otc. 44ᵃ; v jednu v ženku v těhotnú t. 488ᵃ; v jeho v vlastnie hrdlo ROlB. 98ᵃ; ve dsky v pražské v zemské vložiti ListOleš. 1400; v ony u pokojné časy AlxV. 2243; v obět v ohnivú Comest. 31ᵃ; v horké v poledne t. 120ᵃ; ve čtvrtek u veliký t. 84ᵇ; v tento u mój žalostný čas Hrad. 52ᵇ; (žalosti) ve všě sě u mé údy vkladly t. 55ᵃ; položili mě u močidlo v dolenie in lacu inferiori ŽKap. 87, 17; v ty věci ve všecky lidé se pletú ChelčP. 247ᵇ; v nenávist upadli sú v takovú t. 145ᵇ.

d) Zdvojuje se: na př.: abyste sě u ve ň (t. v hrad) uvázali Pulk. 11ᵇ; jemu u v manželstvie a právo manové t. 164ᵃ; (Světoplozě) posla až do moře i u v stav nebeské cnosti po všě panny Vít. 1ᵃ.

e) Bývá uvnitř spřeženiny; na př.: aby (duše) v lec -ve -č nevklonula Štít. ř. 49ᵃ; v ni-v-čež Lit. Sap. 7, 8; v ni-ve-č Us.; v ne-v-čas Kruml. 254ᵃ; přijíti ne-v-hod Us. Jg.; přijíti ne-v-čas t.

4. a) Lokál s v vyslovuje, ve kterém předmětě uvnitř (kde?) něco se děje nebo jest. Na př.:

[500]číslo strany tiskudnes se mnú budeš v ráji Modl. 50ᵃ; že j’mu (Šalamúnovi) bylo všecko známo v zemi, u moři, v hvězdách tamo AlxV. 4; u vratech tvých Ol. Deut. 5, 14; kúpě sě v nepřietelských vodách Dal. 50; ve krvi AlxB. 318; v srbském jazyku jest země Dal. 2; dievky Ctirada jako u měchu jmějiechu DalJ. 13; počěchu pieti v žaltáři Otc. 261ᵇ; v ostrovech sě ukryl Pass. 439; sv. Petr bral sě do toho ostrova, v ňemžto matka sv. Klimenta bydléše t. 289.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné, přenesené.

b) Některá rčení:

viděch ve sně dievku DalJ. 8; – v nichže (mistrech) všěcka rada stáše KatBrn. 20; – súdcě počě jie tázati a řka: v čem já tobě křivdu čini? K tomu ona vecě: na tom mi křivdu činíš, ež … Pass. 489; – je v drvoch (= dělá drva, dříví v lese) BartD. 1, 184; je v košoch t.; –

máš-li v súdě co činiti Vít. 75ᵃ; v radě je (Vlasta dievky) seděti uči DalJ. 9; ktož ť rád sedí v radě t.; ten ostojí v každéj svádě t.; v tom boji chci rád sníti t. 18; –

umřieti r křesťanskéj vieřě Modl. 7ᵃ; jenž si u věčnosti t. 62ᵇ; jenž s tebú kralije v jednotě t. 16ᵇ; já bújiem v hřiešě t. 40ᵃ; – ješto sú v čistotě a v studu chtěli přěbývati Otc. 5ᵃ; –

viděti jest v těch, ješto Virtutes slovú, kaká jest to moc ŠtítBud. 105 (= na těch); –

ten knězě v náboženství tepieše DalJ. 27 (= když vykonával nábožnost) ; –

znáti koho, znáti sě v čem: ješto jej znachu ve všem ješitenství Otc. 128ᵃ; já tě znaji v (svých) hřiešiech t. 278ᵃ; jáz sě v tom dobré znaju DalJ. Úv.; znaju sě v tom, ež od světské cti sem pustil Pass. 467; když se v tom poznáme, co jsme, oblacinieme sobě v svých srdcích ŠtítOp. 124ᵇ; – mýliti sě, věřiti, hověti, radu jmieti, škodu vzieti, poddati sě, dětiti sě … v čem: mýléše sě v tom zličský kněz DalJ. 28; sami sobě v tom nevěřiece t. 1; budem-li v tom hověti tobě t. 18; v tom jest velmi zlú radu jměl t. 39; nedám-li ti ni-v-čem škody vzieti t. 44; ona ni-v-čem sě nepodda t. 15; (lidé) by sě sjednali v úmyslu, ač sě málo v slovách dělé HusE. 1, 49; –

veseliti sě, chváliti, báti sě, jmieti za zlé, rozhněvati … v čem (= proč): což uzříš protivného, nevesel sě v tom, ale želej Otc. 454ᵃ; všichni chválé (ji) v jejích slavných činech t. 456ᵇ; v tom chváľu mužě toho věka DalJ. 11; bych sě v tom nebál řěči lidské Otc. 465ᵃ; nemám vám v tom za zlé ŠtítPař. 23ᵃ; aby (ty) nerozhněvala boží oči v smyslném chodu a v hrdém Štít. ř. 241ᵃ; –

naděju jmieti v čem: jmám naději v bozě, že ť … Otc. 72ᵇ; jediné jsme měli naději v naší čistotě t. 399ᵇ; –

[501]číslo strany tiskubýti, státi v smutném líci, býti v dobrotě, v cěně, v sedmi let…, seznati koho v dobrotě … (stav, vlastnost): by pro mě stál v smutném líciu AlxBM. 8, 25 (smuten); (zajatí) stáchu v smutném líci AlxV. 1900; uzřě z nich jednoho v jasné tváři a druhého uzřě črna a velmi v hrozné tváři Otc. 266ᵇ; jest zde tak v múdréj útrobě jedna panna, že to divno pověděti Kat. v. 1497; hrbovat-li (ženich jest) či v lepotě t. v. 288; koni jsú v drahé ceně Mill. 10ᵇ; pšenice, obilí je v ceně Us.; to město by v taký mysli, brániti sě j’mu (Alexandrovi) pomysli AlxV. 458; by (Alexander) stál v té mysli dobrotě AlxB. 7, 6; anděl u veliké světlosti zjeviv sě Otc. 112ᵇ; Jutka v úžěsti knězě sě držieše DalJ. 42; (stav panský) má býti v zpanilé mysli Štít. uč. 83ᵃ; kteříž jsú v nábožném srdci (nábožného srdce) ŠtítMus. 156ᵃ; já nejsem v také moci UmR. 249; ten by byl v silnéj nevěřě t. 329 (silně nevěrný); zraky tvá v čirvenosti stojíta t. 256; kdvž by v sedmi letech to dietě Otc. 66ᵃ; když již bieše ve čtrnásti letech t. 78ᵃ; bieše Mojžieš v osmidcát letech a Aron ve třech a v osmidcát letech Ol. Ex. 7, 7; až povedú Dariovu matku a v sedmi let dietě malé AlxV. 898 (dítě sedmileté): (krokodil) holemé děťátko v pěti neb v šesti letech pohltiti může Har. 2, 235; (člověk) upra srdečný zrak k těm věcem, bude je v chuti spatřovati a jim sě dívati ŠtítMus. 118ᵇ (bude je spatřovati chutné – spatří, že jsou chutné); tak k sobě uzříte v dobrotě boha ŠtítPař. 26ᵃ; již jsem tě v bláznovství seznal GestaBř. 72ᵇ; proto, že jeho viděl v svém obličeji Otc. 266ᵇ; učinil si jí hanbu, ohlásiv ji v nemoci všemu zástupu HusE. 2, 406 (ohlásiv ji nemocnu…, že je nemocna); –

(děti mají) ve cti je (rodiče) mieti HusPost. 16ᵃ; – to má ve dsky vloženo býti v těch sloviech (týmiž slovy) a tak, jak se jest dálo VšehK. 112ᵃ; (Patron) rozkáza v náhlém slově svým sě jmieti vždy v hotově AlxBM. 4, 19; –

král vyjel s svými lidmi ve třech stech koních Let. 641; přijel falckrabie ve dvou stech koních t. 833; ve čtyřech tisících mužů přitáhli TomP. 4, 497; –

by umřela v náhle BrigF. 14ᵃ; odtud musil (sv. Petr) v náhle jěti Pass. 391; by umřela v mále Brig. 136; mého smysla jest u mále Vít. 20ᵃ; jěli jsú na mezkách u mále t. 22ᵃ; –

tvá hlava bude sťata mečem v divě, u rozhranie na odivu, dle neklidu všemu pohanskému lidu Kat. v. 3208[40]) Ve Slovn. I. 250 je omylem 3218. Tr.) (okázale); –

máš zvod udělati ve třech stech kopách dluhu VšehK. 122ᵇ (míra); by groš český v groši jako prvé obecně šel a brán byl Lún. list. 1481; mnozí z nich ve třech neb ve čtyřech mílech jsúce od toho kostela Otc. 149ᵇ; –

[502]číslo strany tiskuhádanie v sloviech…, silni), mocný, chvorý … v čem (při subst. a adj.): hádanie v sloviech Otc. 52ᵃ; že v přieteléch mocnější byl Pulk. 3ᵇ; když jsem mdlejí v žádosti tělesné, tehdy jsem silnějí v dobrých skutcích Otc. 6ᵇ; krále ve všem zboží bohatého Baw. 250; milostivý v dařiech Kruml. 93ᵇ; člověk jsem v těle chvorý Otc. 88ᵇ, nemocných v nohách mnoho ležieše DalC. 79; –

v tom časě, v rocě, v noci…, v krátcě, v skořě…: v tom času jej země pozřě JiřBrn. 576; neroď mi dalek býti ve dnech mé tesknosti ani ostávaj mne v času zámutku Modl. 44ᵃ; dvakrát v rocě Otc. 10ᵇ; z lesa drva v noci nosieše DalJ. 27; ve třech dnech všě Němcě vypudi t. 46; ani kdy ve mnoze letech nikam nevychodil Otc. 221ᵇ; ve dvú a ve třidceti letech Ol. 2. Par. 21, 5; v pěti a ve třidceti letech t. 3. Reg. 22, 12; ten jest v krátcě života zbyl DalJ. 16; žeň pryč v skořě t. 24.

c) Opakuje se; na př.: v pokoleniú v druhém ŽWittb. 77, 4; v pokoji u mém t. 4, 9; v úsiliú v ľudském t. 72, 5; v rúšě v nestydlivém Túl. 25ᵇ; v duol u veliký Otc. 157ᵇ’; v tom u vězení t. 393ᵇ; v tomto klášteřě v svátém t. 79ᵇ; v hodinu bez mála v devátú t. 44ᵃ; v starém v Boleslavi Pulk. 24ᵃ; v Boleslavi v mladé Let. 1130; v srdci v svém Pulk. 44ᵃ; v jeho kostele v pražském t. 59ᵇ; v téjto v počatéj jiezdě t. 48ᵃ; v tom ve zlém světě Pass. 303; v tom u velikém zamúcení t. 364; v hřiešiech jsúc v jiných BrigF. 18ᵃ; v zákoně v svém t. 110; v lidě v svém Ol. Ezech. 18, 18; (věc), jenž nenie v člověku v tom HusE. 2, 88; v tom zápisu v žádném VšehJ. 310; v dúpi v zedné in caverna maceria Lit. Cant. 2, 14; v tom ve všem božie jmě v známost lidem dal Pass. 280; v tom ve všem Kotsm. 28; v čemž ve všem HolŠternb. 14; ve dvú a ve třidceti letech Ol. 2. Par. 21, 5; u pěti a ve třidceti letech t. 3. Reg. 22, 42; v-ni-v-čemž AlxM. 3, 14; v-ni-v-čemž takovém Štít. ř. 86ᵃ; v-ni-v-čem Pass. 294; v takém ně v-čem Štít. ř. 61ᵃ; v takém v-ně-v-čem BrigF. 152ᵃ.

d) Zdvojuje se; na př.: třetieho dne ve v zoři ML. 37ᵃ; Manhart umřěl jest a u v pražském kostele pochován Pulk. 91ᵇ; papež Bonifacius, ješto jedny knihy učinil u v práviech t. 167ᵇ; ukáži lože jeho u v Rabat in Rabath Comest. 104ᵇ; jakžto u v latinských knihách nalézá se Lit. předml. k epištolám; u-v-nitř, ve-v-nitř Us.; ve ve Rtyni SborHoř. 86; ve v skutku t. 87.

e) Bývá uvnitř spřeženin; na př.: v-ně-v-čem Krist. 78ᵃ; v takém ně-v-čem Štít. ř. 61ᵇ; jsa ně-v-čem vinen Štít. uč. 82ᵃ; ni-v-čemž AlxBM. 2ᵇ; v ni-v-čemž Vít. 84ᵃ var.; kohož mají ně-v-čem lépe; JidDrk. 37; pře-v-žalostnéj době Hod. 83ᵃ; – zabitých ne-u-mále AlxB. 4, 29; jmáš v sobě drahú vóňu v-ne-u-mieřě Hrad. 46ᵇ; hospodář když staví hosti ne-v-svém domu Rožmb. 231; měščěné nejmají práva staviti pána ne-v-svém domu t. 235; abychom slúžili v novotě ducha a v-ne-u-vetchosti Pernšt. Řím. 7, 6; i-v-žádné věci GestaKl. 47.

[503]číslo strany tisku326. Vně.

1. Je původem svým příslovce, tedy předložka podružná: vně = lokál k nomin. vъnъ č. ven ; srov. akkus. adverbiál. ven.

Význam předložkový vidí se v příkladech, jako: vně zhubí jě meč a vnitř strach ŽWittb. Deut. 15.

2. Béře se za předložku a pojí se s genitivem; na př. vně města Us.

327. Vňutř.

1. Je původem svým příslovce, tedy předložka podružná: vňutř = vъn-j-ątrь.

Význam předložkový vidí se v příkladech, jako: vně zhubí jě meč a vňutř strach intus ŽWittb. Deut. 25; jako j’ jim vnitř bylo Štít. ř. 174ᵃ; opony, ješto jměly vnitř ve stanu býti tamt. 61ᵇ.

Tu bývá vňutř, vnitř sesíleno předložkami do-vnitř, u-vnitř, ve-vnitř.

2. Béře se za předložku a pojí se s genitivem; na př.: čso vňutř mne jest ŽWittb. 102, 1.

328. Vrch.

Na př.: když se jí (paní) vrch koně jezditi znelíbilo NěmcBab. 216.[41]

) Za materiálem na předložku v a před materiálem na vz má Gebauer lístek s heslem vrch. Jsou na něm jen dva doklady. První jsem uvedl shora. Druhý je tento: i da jemu (Boleslav Václavovi) virh ba mečem DalH. 30. K tomu poznamenal G.: »DalC. jinak«. Tento doklad, tuším, není na předložku vrch. Třeba tedy přihlížeti jen k dokladu prvnímu.

Podle dřívějších výkladů Gebauerových by byl výklad o naší předložce asi tento:

1. Vrch je vlastně akkus. sing. k nom. vrch a významu původně příslovečného.

2. Béře se také za předložku a pojí se s genitivem: na př.:…

V materiáliích slovníkových doklady na předložku vrch nejsou.

)

329. Vz.

1. Je předložka původní a pojí se s akkusativem.

2. Začáteční v- někdy se odsouvá. To bývá v adverb. výrazích, jako vz-bóh – z-bóh, vz-déľu – z-déľu a j. Doklady viz zde dále v čís. 3.

3. Akkusativ se vz vyslovuje, proti kterému předmětu něco se děje nebo jest. Na př.:

ten chce vz vodu a nemoha Hrad. 96ᵃ; zvěř plove vz vodu AlxV. 1310; úsilno sě vz vodu bráti…, najviec (úsilno) vz hospodu státi t. 431 sl. (proti vodě plavati…, proti pánu…); kto sě móže vz toho bráti, komuž bóh chce co dáti ? t. 2009.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné.

4. Některá rčení:

býti vz koho (= proti komu): (Thebští) také vz ňeho (Alexandra) biechu AlxV. 441 (rkp. wnyeho m. vz-); kdežto jest sluha vz hospodu t. 1309; by nesměl vz ňeho (Alexandra) býti t. 2093, AlxVíd. t.; jedno město … chtě vz ňeho (Alexandra) býti AlxV. 409; –

[504]číslo strany tiskuvzieti sě vze čso (postaviti se na odpor čemu): králová vz to pověděnie vzavši sě vece Kat. v. 321; –

otpověděti vze čso: čso vz jiné já odpovědě? ad alios DětJež. 4ᵃ; –

nad vozem pak vz letňú zparu, proti slunečnému varu orlicě bě pověšena AlxH. 3, 6 (vz letňú zparu = proti slunečnému varu; AlxV. 1245: pro letní zparu…); –

skrúšenie jest bolestné v srdci zarmúcenie. rozpomenúc se na své hřiechy s tiem úmyslem, že, by teprv bylo, nechtěl by jich vz veš svět učiniti Štít. uč. 128ᵃ (za celý svět, za nic na světě); –

vz to, ež jsú obětovali… (= proto) DětJež. 1ᵃ; vz to já ho neminu t.; vz to jsú tet boj spolu jměli t. 5ᵃ; –

vz-bóh, z-bóh = marně, nadarmo: vzbóh tvé sirdce proto vzdyše KatBrn. 255; vzbuoh si upadl v toto hoře AlxŠ. 2, 15; právě to zbuoh činíš Tkadl. 16ᵇ; zbóh sě těšíš, cele smrt před sebú máš PulkL. (Lfil. 1884, 298); zbuoh ť sě každý o to mýlí, ktož kdy na to co pomyslí, bych já svého vražedlníka vyvolila sobě za milovníka Trist. 73ᵃ; kontaminací s darmo vzniklo zbůh-darma; –

vz-bok = adversus: já proti vám pójdu vzbok contra vos adversus incedam Ol. Lev. 26, 24; pakli chodíce vzbok proti mně protiviti sě budete ex adverso t. 26, 23; –

vše dělá lidem k oku a schlúbu Bartoš, Skladba 1886, 74 = vz chlúbu, srov. na-vz-chválu; –

vz-dáľu (vz-dáli, vz-dálí, vz-dál, z-d-). vz-déľu (vz-déli, z-délí) a vz-dľu (vz-dli, z-dl), vz-hlúb’u (vz-hlúbi, vz-hlúb, z-hlúbí), vz-hrúb’u (z-hrúbi, z-hrúbí), vz-stářu (z-stáří), vz-šířu (z-šíří), vz-tiežu (z-tíží), vz-tlúšču (vz-tlúšti, z-tlúšti, z-tlúští), vz-viecu (vz-vieci, z-vieci), vz-výšu (vz-výši, z-výš, z-výší); na př.: (město) viec nežli za míli odtud vzdáli jest Pulk. 127ᵃ, což jich (králóv) bylo bliz i vz-dáli Kat. 2, vzdáli dva tisíce loket Ol. Jos. 3, 4, sedmi honóv vzdáli stojí kostel Mand. 33ᵇ, vzdálí VelKal. 79, místo vzdálí tři dni cesty Br. Gen. 33, 26, vzdálí TomP. 3, 473, zajíti zdáli jednoho dne Ol. Jos. 10, 13, zdáli honóv šestdesát Koř. Luk. 24, 13, (Betlém) jest vzdál od Jeruzalema pět mil Krist. 17ᵇ, bieše Bethania vzdál pólpátanádcte honóv t. 73ᵇ, cěsta z Nazareta do Egypta jest vzdál dvanádste dní t. 28ᵃ, za několik mil vzdál Pass. 382, bez jedné paddesát kročejí vzdál t. 471, vzdál šestdesát honóv Ol. 2. Mach. 12, 9; nč. vz-dálí, vz-dáli, vz-dál; odtud povzdál a ze-vzdálí, vzdálí, vzdálí vzato za subst. = vzdálenost, ve větším vzdálí od Vyšehradu TomP. 4, 61; ve vzdálí větším t. 4, 115 a j.; – (koráb) tři set loket vzdéli Ol. Gen. 6, 15, (deska) desět loket bude vzdéli t. Ex. 26, 16, čtř noh vzdéli Mand. 91ᵇ, šest loket vzdéli Alb. 83ᵃ, vzdýli Beck. 2, 208, devadesáti kročejí zdélí Lobk. 6ᵃ, kaplice čtyř (sáhův) zdýlí Pref. 32, hrob jest zvejši čtyři pídi, zdýlí devět [505]číslo strany tiskua zšíří čtyři t. 37, zdélí Br. Ex. 27, 11, zdýlí t. Deut. 3, 11, zdýlí Háj. herb. 14ᵃ a j., zdýli Beck. 1, 210; nč. vz-délí, vz-déli Us., zdyló han.-cís.; cěstu čtyři míle zdl Mill. 11ᵇ; vzdéli vzato za subst. = délka, ti hřebci, to byla zdylka han.-cís.; – (moře) dvadcěti kročějí vzhlúbi Koř. Act. 27, 28, dá ť mu ránu lokte zhlúbi Růž. 8, dvanácte noh vzhlúb Pass. 273, za tři piedi zhlúbí Lobk. 103ᵃ. sedm loket zhlaubí t. 19ᵇ, zhlaubí Háj. herb. 15ᵃ; nč. z-hloubí, z-hloubi Us., zhóbió han.-cís.; z toho subst. zhóbka = hloubka, to je zhóbka studně, ani dna čověk nedohlidne han.-cís.; – dřievie zhrúbi jako chmelová tyč KabK. 31ᵇ, železo malé pěsti zhraubí Pref. 66; – zstáří jednoho měsíce Br. Num. 3, 15, t. 3, 22 a j.; – lauky čtvrt míle zšíří Lobk. 3ᵃ, kaplice okolo dvau sáhuo zšíří Pref. 32, zšíří čtyři (lokte) t. 37, rozsedlina má zšíří asi čtyři pídi t. 29, zšíří Br. Ex. 39, 9, t. 37, 12, zšíří VelKal. 312, za tři míle zšíři Beck. 2, 208; nč. z-šíří, z-šíři Us.; – ztíží Háj. herb. 4ᵃ a j., vyňav náušnici ztíží otu Br. Gen. 24, 22, půl lotu ztíží VelJg., stíží jednoho zrna (m. z-tíží) RosaJg.; nč. z-tíží, z-tíži Us.; z toho subst. stižka = tíže, je to stižka kabáta han.-cís.; – vezmi dřěvce jako prst vstlúšti Chir. 169ᵃ, dvanácte loket ztlúšti Ol. 3. Reg. 7, 15, křížek na prsi ztlúšti Lobk. 8ᵇ, puol druhého lokte ztlúští t. 100ᵃ, kus kříže dobře prstu ztlúští t. 34ᵃ, puol lokte ztlauští t. 104ᵇ, ztlauští VelKal. 312; nč. z-tlouští, z-tloušti; z toho subst. skóščka = tlouště, to je skóščka kabáta han.-cís.; – dietky piedi vzvieci ad mensuram palmae Pror. Ol. Jer. Lament. 2, 20, (chrám) čtyřidcěti loket byl zvieci před dveřmi Ol. 3. Reg. 6, 17, desět loket zvieci t. 2. Reg. 6, 25, insule zvieci vuokol 30 mil Lobk. 29ᵃ, mramorovými kusy jako pěst zvieci t. 104ᵃ. vitriolum zvieci jako jeden bobek Chir. 216ᵇ; nč. z-vící, z-víci; – ta (věžě) buď vzvýši až do nebe DalC. 1, sto loket vzvýši Ol. 3. Reg. 7, 2, oltář desieti loktóv vzvýši Ol. 2. Par. 4, 1, osm šlepějí vzvýš Zrc. 8ᵃ, dva lokti zvýš Pass. 342, asa dva lokte zvýší Lobk. 103ᵃ, hrob jest zvejší čtyři pídi Pref. 37, z výší Háj. herb. 115ᵃ; nč. z-výší, z-výši; odtud subst. zvéška = výška, jenem se podivéte, to je zvéška stromu han.-cís.; –

vz-hóru: vzdvihše k ňemu hlavu vzhóru AlxBM. 1, 38; vzhůru Us. nč.

330. Z, ze.[42]) O předložce z psal Fr. Bartoš v Lfil. 1874, 145 sl.)

1. Je předložka prvotná, stsl. izъ psl. jьzъ.

2. Podle pravidla jerového jest ze ve spojení s bývalou slabikou jerovou, na př. ze-mne, ze-zlého atp. Podle téhož pravidla říkalo se a psalo z-z-, z-s-, z-š- atp., na př. z-země, z-Sčítného, ale časem je za to ze-země atp. Srovn. HistMl. I, 154 sl.

3. Pojí se s genitivem.

Genitiv se z vyslovuje, ze kterého předmětu (a zvláště z nitra kterého předmětu, odkud?) se děj nese, něco se vyvozuje nebo jest. Směr opačný [506]číslo strany tiskuvyjadřuje se akkusativem s v (stč.) nebo genitivem s do (v. § 325 č. 3 a a § 297 č. 2 c). Na př.:

z té (hory) voda tečíše Otc. 34ᵃ; vycházie řěka z břěhuov t. 23ᵇ; (Čech) vvbra sě z země DalJ. 2; otka vypusti z sebe pět pramenóv t. 5; kněz Jutku z kláštera vyvede t. 42; potoci (krve) z tvé přěsvaté hlavy chrčie Modl. 54ᵇ; jakož jsi z panny narozený t. 51ᵃ.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se přenesením další jiné.

4. Některá rčení:

zv vna bieše mřežování extrinsecus Ol. 2. Par. 4, 3; –

aby tvuoj obličej jemu byl z paměti Otc. 214ᵇ; zhynul z jeho vidění ex oculis mirantis evanuit Otc. 405ᵇ; já ze zlého v horšie jsem upadl Modl. 42ᵇ; tak nás z věčné smrti vykúpil t. 67ᵃ; smieš ty se mnú z písma mluviti HusPost. 45ᵃ; z toho vědomo jest t. 15ᵃ: z toho vidíme, z toho vysvítá Us.; –

jenž (diábel) tu hospodu (duši) ze všeho dobrého poplení… i učiní pust ten duom ze všeho dobrého Kruml. 181ᵃ; sama jsi sě z vnitřnie ozdoby oblúpila t. 266ᵃ; –

jeden ze všěch (celek, z něhož se část vyjímá): jednomu z svých příbuzných Otc. 7ᵃ; ijeden by z mužóv nezbyl DalJ. 10; ze všěch ujide jediný Straba t. 20; ze sta jeden sě nevrátil AlxV. 512; lepší z jiných, najlepší ze všěch (při kompar. a superl., srov. 190 č. 2 a § 191 č. 2); –

Odolen z Chyš, žena z Stodor … (původ): Odolen z Chyš nalezl jim byl brod DalJ. 47; to jest byla žena Bořivojova a hraběnka ze Pšova DalJ. 25; (kněz) káza Prkošovi z Běliny na Sasy jěti t. 44; z Aldemberka hrabie mladý t. 39; ten pojě ženu z Stodor t. 35; vsta Leva, jeden z Vlastislavova roda t. 22; které jest z druhého: smysl-li z písma, čili písmo ze smysla Otc. 49ᵃ; dachu z mála vojsku býti DalJ. 8; to na ň z úřadu jeho slušie VšehK. 52ᵃ; z práva každý musí, připraven jsa právem, k súdu státi t. 60ᵇ; ješťe se každému milost má z práva učiniti t. 264ᵃ; –

vzdech ze všeho srdcě ex intimo corde Otc. 9ᵇ (způsob, míra); boha milovati ze všé duše t. 372ᵇ; ješto ť jest hospodin pójčil z své šťedrosti t. 16ᵇ; ty sluhy (kterým bylo uloženo bičovati Kateřinu) jejie těla měkkosti nelitováchu, v tu žádúcí kóži práchu ze všeho ramene, jakž atd. Kat. v. 2296; oba společníci z jedné vuole mají se propustiti VšehK. 175ᵃ (jednomyslně); z úmysla nemá toho činiti žádný t. 26ᵃ, odtud zúmyslný; (póvod a pohnaný) poklid mezi sebú ze spolka činie t. 22ᵇ; že se z kořen třesíše ta peleš Otc. 8ᵃ; králová mu řeči z kořen povědě Kat. v. 434; z nedomnění upatři, ano na ň klopocí koni Otc. 418ᵃ; znají tě ze jmene novi te ex nomine Ol. Ex. 33, 12; Maria, slavná ze jmene Vít. 83ᵃ; jenž ze jmene byl věhlasný AlxV. 1; co má v listu ze jmena [507]číslo strany tiskustáti VšehK. 9ᵇ; obtiežení z novu vymyšlených VšehK. 104ᵃ; pojide z lehka Otc. 403ᵇ; (Kateřina) šedši podlé niej (matky) z čila i vece Kat. v. 307; pověděti všecko z prosta(!) AlxV. 449; z ticha jemu panna vyzná Marg. 119; múdrý všěcky skutky z ticha činí Vít. 43ᵃ; buďte z ticha Us.; muví z Německa (= německy), řekl mu z Německa Nudož. 46ᵇ; (Durink) jé sě z Němec mluviti a sám svú vieru chváliti DalC. 21 (srovn. pols. z czeska mówić = mluviti polsky a při tom zadrhovati česky); k tomu z auplna nesvoluji Beck. 1, 480; ti, ješto tak z hojna píší t. 1, 360; oni tak z hodna na něho volali (hodně) Kulda 1, 91; z nenadání Us.; ty hubená smrti, vyrazila s’ na mě z nedojiepie Štít. uč. 149ᵇ; smrt někdy i posla svého (t. nemoc) před sebú nepošlíc, sama buchne z nedojiepie t. 152ᵇ; někdy jako z nedojiepie obklíčí přídúc prudká milost boží Štít. ř. 64ᵃ; uslyšě hlas z nedojiepie Brig. 20; z nedojiepie sem sě naučil ex improviso Ol. Sap. 7, 21; bude jemu smrt z nedojiepie Kruml. 344ᵃ; vyvrhl ji z nedojiepie ze všeho zbožie Otc. 476ᵇ; z nedojiepie in incertum MamA. 26ᵇ; –

jeho oděv bieše z kúdele Otc. 111ᵇ (látka); nádoba z hlíny Us.; –

děkovati, chváliti, tresktati, žalovati, upomínati, za zlé jmieti, hněvati sě, smieti sě…, trpěti, leknúti sě, styděti sě…, prositi…, slúžiti … z čeho (příčina, důvod): aby bohu z toho děkovali Otc. 43ᵃ; nechtiece děkovati z dobrých činóv Ol. Est. 16, 4; boha smy z toho pochválili Otc. 179ᵃ; aby ten … chválil jě (kněží) z toho HusPost. 21ᵇ; sám lidi hlúpé z toho tresktal Otc. 62ᵃ; že mě treskceš z zlodějstva Comest. 40ᵃ; z jednoho slova žena mužě tepieše DalJ. 11; Poleně z násilé na Čechy žalováchu t. 44; z jeho smrti ciesař Čechy vini t. 32; zlý repce ze všeho Kruml. 480ᵃ; neviete dobra svého lajúce mi z manželstva mého DalJ. 41; na ně žehráše z nehodných činuov Otc. 304ᵇ; (Jakub) túžíše na Labana z křivdy Comest. 38ᵃ; (bóh) porokuje jemu z vraždy bratrský t. 14ᵃ; když přijide bratr upomínati z těch peněz Otc. 256ᵇ; upomínati z dluhu Comest. 66ᵇ; póvod pohoní nebo upomíná z kterého práva Rožmb. 92; (učedlníci) se hněvají z toho, že … Otc. 251ᵇ; páni mu z toho za zlé počechu jmieti DalJ. 41; já sě z vašeho zahynutie budu smieti ROl. 121ᵇ; aby (markrabie) z toho obyčejě jim nejměl za zlé Otc. 464ᵇ; z toho ť jest beránek trpěl Kruml. 231ᵃ; poňevadž sem sě tak lekl z malých věcí, co bych učinil z velikých t. 439ᵇ; styď sě již z zúfalstvie t. 286ᵇ; králík prosieše jeho z toho, aby ráčil jich král býti Baw. 259; ty, jenž ze mzdy slúžíš Vít. 65ᵇ; (kněz) káza Prkošovi na Sasy jěti a z jednoho slova boj s nimi vzieti DalJ. 44 (pro jedno slovo); z jiné každé řěči musí člověk odpoviedati Kruml. 160ᵇ; (právníci), ješto od lidí z peněz mluvie a lidem z peněz, z poct … radie VšehK. 4ᵃ; ti, jenž z peněz na vojnu jezdie HusE. 1, 161; nemohúce sobú vlasti z otrapa [508]číslo strany tiskuAlxV. 1584; (Marie) ač se jest líbila z pauenstvie, však jest z pokory počala; a z toho jest (bóh) velmi slavný HusE. 1, 191; aby póvod přisáhl napřed z své škody Rožmb. 69; –

z jutra, z mladu, z mladosti … (odekdy?, kdy?, čas): z jitra Otc. 245ᵃ; z jitra Ol. 2. Par. 31, 3; z mladu t. 462ᵃ; to děťátko inhed z mladu kázané nravy mějieše DalJ. 21; v nichžto (dobrých skutcích) jest usiloval z své mladosti Otc. 183ᵇ; z mladosti silnú žádost k světu majě Modl. 56ᵇ; z dětinstvie s ní rostúc Otc. 452ᵇ; žádost, již bieše z dětinstvie jměla Hrad. 64ᵇ; jenž obyčej byl jest z dávna ustaven Otc. 319ᵃ; to bylo z jara, z rána Us.

5. Opakuje se; na př.: z toho ze všeho vzebránie pro cuncta praeda Ol. 1. Reg. 30, 16; z těch ze všěch jeden nebieše AlxV. 385; z těch příčin ze všech VšehJ. 63; z nich ze všech Comest. 10ᵃ; z čehož ze všeho ŽerKat. 196; (prut) vyrostl z kořenóv ze tří BrigF. 52ᵇ; děkujemy tobě z tvého z milovánie velikého … Kunh. 147ᵃ; z Macedonie z té vlasti Otc. 414ᵃ; z vašich z rukú Comest. 127ᵃ; z lida z israhelského Lit. 1. Mach. 1, 65; (zámky), z nichžto z některých dály se loupeže TomP. 6, 21; kdež by (někdo) z dluhu nebo z jiného z čehožkoli pohnal VšehJ. 113; z šesti a ze třídcát Ol. Num. 31, 9.

6. Bývá zdvojeno; na př.: zez dávna MC. (vyd. Jirečk.) LXXXI; z skořen Háj. 8ᵃ (z-kořen – skořen – z skořen); zez pole, zez Domažlic Šemb. 18 (domažl.); tepřiva zez města (jdete)? Jirásek Květy 1884, 15 (dial. domažl.); zez Bavor, zez Čech, zez žita chod. 37; zez Plzně, zez Klatov Us. u Plzně a Klatov; zez Žatce Us. tamní; zez takovýho statku SborHoř. 86, zez Třebochovic t., zez dálky t. a Us.

7. Bývá uvnitř spřeženin; na př.: pán rád by jeho (kmetovo) sbožie vydřěl i skládá ne-z-viny vinu Hrad. 107ᵃ; (cizoložnice) učiní dědice ne-z-dědicóv ŠtítE. 92.

331. Za.[43]) O předložce za psal Fr. Bartoš v Lfil. 1875, 287 sl.)

Je předložka původní a pojí se s akkusativem, s instrumentálem a genitivem.

1. a) Akkusativ se za vyslovuje, za který předmět (kam?) děj se nese. Na př.:

za moře plavajě Otc. 16ᵃ; sám jemu stě hlavu a vrže za sě tak krvavú DalJ. 31 – odtud adv. zase; veždy ť on za sě hledieše t. 48; od obce proti jednomu a zase též póhon vycházie (vice versa) VšehK. 61ᵃ; za šíji bitie Vít. 87ᵃ – odtud zášijek; pacholíka za hlavu tepiechu Otc. 330ᵃ – odtud záhlavek.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se přenesením další jiné.

[509]číslo strany tiskub) Některá rčení:

jíti, dáti, nésti, pojieti, jmieti za muž, smluviti za koho: (Kateřina) nerodi[44]) V Slovn. II, 420 je omylem nerodí. Tr.) za muž jíti Kat. v. 140; já nikdy nepójdu za muž t. v. 355[45]) V Slovn. II, 420 má býti Kat. v. 355 m. »t.« (totiž Rožmb.) 355. Tr.); že je … za muž šla Rožmb. 122; jdi za muž ŠtítMus. 5ᵇ; (vdova) nechtěla za muž jíti t. 13ᵇ; té (vdově) svatý Pavel neveli za muž (t. jíti) Štít. uč. 50ᵃ; (vdovy) jdúc za druhé muže bývají v hoři t. 49ᵃ; chodil k dceři mé sedlák a chtěl, aby za ň šla Kulda 1, 192; potom za vás půjdu (praví dívka myslivci) t. 1, 41; ísť za muž Hatt. slc. 71; ta již za muž dána bieše Otc. 403ᵃ; (sestra) nenie vdána za muž non est nupta viro Ol. Lev. 21, 3; dřéve než sem za muž nesena Rožmb. 122; Libušě jej (Přemysla) za muž pojě DalC. 7; by dievka toho za muž měla, kterému by sama chtěla t. 14; jměl syna, za toho smluvil dceru krále uherského Otc. 452ᵇ; –

abv držě za pluh vzpět neohlédal Otc. 292ᵇ; okován za nohy t. 424ᵃ; druzí (rytíři, mučení) za rucě, za nozě nuzně visiechu na sucě PassKlem. 106ᵇ; Jakub nechodil za pasy s andělem Comest. 41ᵃ; muž za pasy s ním chodieše t.; půjdem spolu za pasy Kulda 1, 60; odtud zápas, zápasiti(?); vola za rohy, člověka za jazyk lapají Přísl.; –

neroďte za to státi, abyšte mě utěšili nolite incumbere Pror. Ol. Isa. 22, 4; že Pilát za Kristovo vysvobozenie stál Kruml. 51ᵃ; jsem za to, aby se stalo tak (slc.?); jiněch myšlenie přieliš za to, bych vzvěděl, kako bojovala Margareta Marg. 31; –

přimluviti sě, volati, modliti sě, došli učiniti, zaplatiti, prositi … za koho (= místo koho, ve prospěch koho): kniežata sě za ni přimluvichu DalJ. 39; přimluviti se, přimlouvati se za koho Us. nč.; volal jest Samuel za židy k hospodinu Ol. 1. Reg. 7, 9; za své vražedlníky modlil si sě Modl. 10ᵃ; kterak bych za ně učinil dosti t. 40ᵃ; veždy jsem náději měla, za by kto za ň (za Ježíše) usiloval Vít. 51ᵃ; trpěti za koho Us.; umříti za koho Us.; (ty) si svú duši položil za své stádo Modl. 30ᵇ; on dobřě móže zaplatiti za mě t. 19ᵃ; za ň snažně boha prosili DalJ. 37; Styr za knězě u boj sliúbi vníti t. 18; –

kámen hlavě za podušku kladiechu t. 37 (= místo podušky, jako podušku); že jí dachu něco peněz za věno Otc. 484ᵃ; (ciesař) to da za věno zěti svému DalJ. 42; ten Zličsko vzal za svój diel t. 22; jiejžto (dceři císařově) jeden žid za veliký dar dva řetězě, v nichžto vězal sv. Petr, dal Pass. 395; rač mi to za dar dáti Kruml. 430ᵃ; za dar buď tvój život tobě Baw. 46; to kniežata česká za právo vzěchu DalJ. 42; –

chleba sobě kúpě za to Otc. 2ᵇ (= výměnou); koupiti něco za peníze Us.; dá ty knihy přievozníku za přievoz Otc. 440ᵇ; aby mi dali za zámutek pomoc, za zradu radu Modl. 58ᵃ; za svú vinu (Boleslav) Strachkvasa, syna svého, mnichem učini DalJ. 31; –

[510]číslo strany tiskuza nice nestojie klúbové moji Ol. Job. 16, 8; to za nic nestojí Us.; nestojí to za řeč, za mák Us.; něco za něco, nic za nic Us.: oko za oko, zub za zub Us.; –

býti, státi, ostati, ležěti, seděti, jězditi … za bóh, za pán, za sudiú, za umrla … (v doplňku = bohem, pánem…): (abych) já jim byl za bóh in deum Ol. Ezech. 11, 20; to prvé bylo za obyčej VšehK. 233ᵇ; ten bude mně za syna a já jemu za otce Ol. 1. Par. 22, 10; to vám buď za přikázanie Otc. 13ᵃ; dnové moji za nice jsú Ol. Job. 7, 16; ež ti neslušie pohanu býti za roveň křesťanu DalJ. 23 – odtud adv. zároveň; proč Čechy za lidi stáchu, když tumejóv neznáchu DalC. 84; Božěj a Mutyně v zemi za starosty ostasta DalJ. 50; nenikdy křivý za pravého zóstane Všeh. 2, 20: za falešníka zuostati VšehK. 13ᵃ; chce-li za člověka a ne za hovado zuostati t. 205ᵇ: (na soudě) vlk sedieše za sudí Baw. 41; sediž za pán sobě t. 61; (člověk), jenž za mrtvého ležieše Kruml. 7ᵇ; (ležáci) jezdíce po jarmarcích za kramáře WintObr. 2, 561 (XVI stol.); – zdáti sě, viděti sě za pravdu…: to každému za pravdu zdá sě Vít. 45ᵇ; za pochybné sě nem zdá Pulk. 60ᵇ; mně by zdálo se to za veliké ščestie Kat. v. 2488; což se za spravedlivé zdá VšehK. 42ᵃ; ač se tobě za podobné zdá rkp. XV. stol. (Hanuš, Osterspiele 90); každý (učiní), což sě mu za pravé vidí Ol. Deut. 12, 8; – věděti, znáti, slyšěti, řéci, praviti, přikázati, psáti … za bóh, za pravdu, za jisto…: to také za noviny vězte Otc. 99ᵃ; nynie ť viem za věrné, že … EvOl. 183ᵇ; budeš znám za buoh pravý Rúd. 2631; jakž smy za jistú pravdu slyšeli Otc. 112ᵃ; to ť za pravdu řéci mohu Brig. 146; to vám za jisto prav́u DalC. 10; takéž vám za pravdu pravi Štít. uč. 26ᵇ; za věrné tobě zvěstuji in veritate Ol. Sir. 16, 25; (Ježíš) vstupuje na nebesa za odchodné jim (apoštolům) přikázal (aby kázali slovo boží) HusPost. 36ᵃ; toto píši za věrnú kroniku t. 29ᵃ: – jmieti, jmieti sě, vzieti, dáti … za súdcu, za bóh, za muž, za dar, za zlé. za to…: nechcu tebe za súdcu jmieti DalJ. 3; chcem mužě za hospodu jmieti t. 3; budú ny za lidi jmieti t. 35; jmaje za bóh výra ušatého t. 23; ale tě nechcemy ani za pána ani za ciesařě mieti Pass. 283; však s’ ty nejměl za věrného DalJ. 36; viec ny mužie budú za robotné jmieti t. 10; míti koho za blázna Us.: královnu němečskú za ženu jmieti DalJ. 41; budeš Jana mne miesto za syna jmieti Hrad. 91ᵇ; židovstvo nechtěli jeho za věrného pastýře jmieti ROl. 68ᵇ; za diel j’mu jest biskupstvo jmieti DalJ. 49; čert má to sobě jako za znamenie tajné smlúvy Štít. uč. 9ᵃ; umyslil sem ji mieti za osvětu pro luce Ol. Sap. 7, 10; mně za zlé nemějte HusPost. 31ᵇ; páni počěchu mu za zlé jmieti DalJ. 44; mnozí za to mají, že … VšehK. 141ᵃ a j.; ten sě za ščasného jmějieše Pass. 332; nebyl onen jmien za prvorozeného Ol. 1. Par. 5, 1; dievky Vlastu za knieni vzěchu DalC. 8; (Alexander) matku (Dariovu) sobě vzě [511]číslo strany tiskuza matku AlxV. 1918; rač svú hlavu za dar vzieti Baw. 46; vze to za otpověd, že … Otc. 423ᵃ; Libušě jej za muž pojě DalJ. 7; to viděnie opat za obludu přijem počě na to netbati Pass. 318; (dceru) tobě dám za hospodyni uxorem Ol. 1. Reg. 18, 17; by mi tě bůh za průvodčího dal Lab. 3, 4; – usnúbiti za ženu: jižto (dívku) usnubte mi za ženu Ol. Súdc. 14, 2; ež ji rodu ciesařskému chtie za ženu usnúbiti Kat. v. 203; – klásti, položiti, čísti, počítati, súditi … za nemocna, za málo…: jeho za nemocna budú klásti Všeh. 2, 16; koho za nemocna nebo za zabitého neb za raňeného kladú t. 2, 5 ; (pohnaný) móž za nemocna položen býti t. 2, 5 a j.; kázal se za nemocna položiti t. 2, 5 a j.; jenže to čta za věc za malú, sobě ni nám odpočine AlxH. 10, 7; za němého jest jeho počítati Kruml. 194ᵃ; ne za málo sobě toho počítaj Pass. 278; súdíš-li to město za hřiešné Ol. Ezech. 22, 2; sám se za lháře a za podvodníka odsuzuje VšehJ. 342; – voliti za kněz…: svého vraha sobě za kněz zvolichu Dal. 99; jeho sobě za vláščieho rádci volivše Pass. 384; když jej buoh zvoliti ráčil sobě za pěstúna Vít. 23ᵃ; – ty si ženu za boha oblíbil HusPost. 35ᵃ; (dcera faraonova) to dietě sobě za syna zalíbila Kruml. 26ᵃ; sňemše ji (Dorotu) za umrlu Lvov. 77ᵃ; (lotři) jej oblúpili i ranili a za mrtvého nechavše šli od ňeho Kruml. 7ᵃ; nech tě ctí za bohyni Čel. Růže 89; (žebráci) jeden ruku, druhý nohu obvázali za bolavou, chodíce polom kulhaví, leda almužnu vylhali WintObr. 2, 127 (z r. 1585); co pak ty děláš za blázny Kulda 1, 55; dáš se učiť za zahradníka t. 1, 71;– v nářečích mor. bývá co za s nomin., na př.: co to za panenka, za krásná hraběnka v kočáře sedí zlins. (Bartoš, Lid a národ 117); co je to za ženská Kulda 2, 193; povídala, že neví, co byl za ptáček Kulda 2, 195; co je to za osoba? BartD. 1, 341; ve větách »co jsou to za lidi? za osoby?« je »lidi« a »osoby« pl. akk. a v Us. ob. též pl. nom.; odtud zvratnou analogií též »co je to za osoba?«; –

stýskati sobě, báti sě, bázn, žalost, mútiti sě, péču jmieti … za koho: svátý Pavel stýště sobě za to die ŠtítPař. 76ᵇ; kto by sobě za mě stýskal qui vicem meam doleat Ol. 1. Reg. 22, 8; bojím sě za ně (staré krále) Kruml. 280ᵃ; protož sě za tě bojím Apoll. 139ᵃ; boji sě za ň (za přítele), aby boha nerozhněval Brig. 120; (slepice) obcházie bojíc se za ně (za kuřata) HomMak. 93ᵃ; bojiec sě za sbožie a za čest světskú a za život nemohú sě báti za své dušě obmeškánie ŠtítVyš. 36ᵃ; bázn za to, zdali … Kruml. 302ᵃ; když člověk má žalost a smutek za nepřátely t. 140ᵇ; za ten krádež sě mútiech Otc. 349ᵃ; za to nic péčě nejměj t. 141ᵇ; měj za mě péči t. 167ᵃ; otec jeho za ň péči mějieše Comest. 180ᵇ; děkuji, že má za mě tbu Otc. 182ᵃ; –

smrti poddanému člověku ne za rovno s bohem jednati non paria deo sentire Ol. 2. Mach. 9, 12; že se všickni za roveň srovnají VšehK. 43ᵃ; [512]číslo strany tisku(předky své) netoliko chváliti, ale za roveň s svatými ctíti t. 82ᵇ; zelíce za obyčěj jediechu DalC. 37; Kristoforus přěs tu řěku za obyčěj lidi přěnosieše Pass. 360; smutku, v ňemžto (ciesař) za obyčěj bieše t. 369; i počě král za obyčěj se psy honiti DalC. 81; to se za obyčej ve dsky píše VšehK. 152ᵃ; pobitých dvě stě povlekú, avšak za vše pod zed potekú AlxV. 2049; hna preč nigdie nepostojě za vše nepřátel sě bojě AlxBM. 2, 13; (dva zrádci) za vše toho střěhla, kak by té zrady dotiehla tamt. 2, 17; již (strážcové) nebyli nice činiece, jedno za vše nato zřiece, aby AlxB. 7, 39; inhed potekú Řěci všickni za jedno (s) svým králem AlxV. 2123; za malý čas pohověchu, až všichni zajedno dospěchu (dokonali přípravu) t. 1403; když Maria syna porodi…, přijědú přěd ni třie králi…, a když přěd ni příjědiechu, všichni za jedno klekniechu Hrad. 120ᵇ; (zrno) když rostlo s trním za jedno Krist. 48ᵇ; ona (dva) zajedno odplatu vezmeta Kruml. 254ᵃ; by dušě s tělem zajedno sě urodila Otc. 50ᵃ; pravi vám za cělo jáz to Hrad. 98ᵃ; to ť také pravím za celo NRada 1887; to ť za cělo věděti dám Hrad. 95ᵇ; to věda za cělo, že … Kruml. 452ᵃ; to věda za celo Orl. 110ᵃ; viemy to za celo, že Kruml. 329ᵃ; věz to za celo ChirB. 190ᵃ; to jměj za cělo Alb. 40ᵃ; tomu věř za celo LékA. 13ᵃ; to věz za celo Kat. 110; –

za tři míle, za vlas…, za tři dni, za šest let, za chvíľu, za malečko … = tři míle, tři dni, šest let (míra prostorová a časová): pojidom dále bezmál od břehu za tři míle Otc. 199ᵃ; (kostel) bieše bezmál za dvě míle odtavad t. 300ᵇ; bíše od kláštera nic dál nežli za šest mil t. 605ᵇ; za dvě míli vodu nosie t. 328ᵇ; jenžto bieše za osmnádcte mil vzdáli od kláštera t. 341ᵇ; když ciesař k dvoru pozove tebe, pusť oheň za míli okolo sebe DalC. 42; (synové) byli odlúčeni od Jakuba za tři dni cesty Comest. 40ᵃ; jakž sě tu nesta za vlas to AlxBM. 5, 5: ostav tu v klášteře za tři dni Otc. 137ᵃ; on sě da na modlitby za dva dni Kruml. 189ᵃ; (baba) toho (psa) za tři dni nekrmi Hrad. 103ᵃ; Pavel byl za tři dni slep CisMnich. 97ᵃ a CisPr. 103ᵇ; dcery israhelské naplákají dcery Jepte za tři dni Ol. Súdc. 11, 40; chleba mějíše za šest měsiecuov Otc. 10ᵇ; ten šturm sta za dva měsiece AlxV. 2052; nemoha ujíti za tři měsiece tribus mensibus Ol. 1. Par. 21, 12; júž (ztravú) by mohl za sto let živ býti DalC. 39; na ňemž (hradě) jest za pět let seděl t.; za tři léta na tomto světě živ budeš Otc. 131ᵃ; (Joas) bydlil v domu za šest let sex annis Ol. 2. Par. 22, 12; Jakob za čtrnádste let v těžkéj službě jsa … Kruml. 80ᵇ; a za nětco let dobře ji (řeholu) drželi bratřie BrigF. 97ᵇ; slav lidu obecného také byl za chvíli zpósoben dobře tamt. 99ᵃ; za dobrú chvíli nemožieše jemu spomoci Otc. 155ᵇ; ktož cti otcě svého, za delší věk bude živ vivat vita longiore Ol. Sir. 3, 7; jenž za toliký čas tebe hledal Zrc. 12ᵃ; zástup pohanský … za malý čas přič poběhú AlxV. 1733; za malečko pomeškachu t. 481; za malečko král tu postá t. 1895; – přijdu za týden, za hodinu Us. (kily?); –

[513]číslo strany tisku(předně,) za druhé, za třetí…: Příčiny toho nepohodlí byly tři. Předně zmáhající se vždy rozdíl mezi obecnou mluvou lidu českého a slovenského … Za druhé, povaha, kterou novější jazyk spisovný na se vzal, byla od povahy staršího jazyka rozdílná … Za třetí přispěl nedostatek národních škol … Hlasové 1846, 74–75 (Šafařík); Místo předmětu drží akkusativ s infinitivem: předně po slovesech uznamenání…, za druhé při slovesech volo…, za třetí po slovesech iubeo…, za čtvrté při slovesech atd. Kořínek, Lat. mluvn. 1890, str. 310 sl.; Proto učinili přísežná nařízení: předně aby nikdo nesměl kupovati jakého koli dříví…, zadruhé aby obyvatelé … TomP. 1, 327 (stč. prvé, druhé, třetie…; novota chybná. Hattalova: po prvé, po druhé…).

c) Opakuje se; na př.: jenž jest trpěl za všě za ny Mast. 252; za ty za všě tebe proši Rúd. 41ᵃ; dieky činím za vy za všecky Koř. Řím. 1, 8; prositi i za ty za všě Pass. 322; za to za vše Rúd. 29ᵇ; co chceš řéci za všě za ty, jimžto stojí smrt přěd vraty Vít. 34ᵃ; za nás za hřiešné ChelčP. 77ᵃ; ješto (peníze) za ň za samoho Přibíka byl vydal (Petr) ListJHrad. 1388.

d) Bývá uvnitř spřeženin; na př. všecko, čsož sě vidí těžké, ni-za-č by nejměl, jedno za smiech Túl. 33ᵃ.

2. a) Instrumentál se za vyslovuje, za kterým předmětem (kde?) něco se děje nebo jest. Na př.:

Jutka skry sě za oltářem DalJ. 42; svého knězě za železným stolcem jědúc uzříte t. 4; panny jdú za beránkem Štít. uč. 42ᵇ; ne každého ť posadie za stolem s přátely ŠtítMus. 35ᵇ; bohobojní vědúc, že črt za stolem pilně všech láká, než k stolu jdú, bohu se poručé Štít. uč. 110ᵇ.

Z významu tohoto (místního) vyvinuly se další jiné.

b) Některá rčení:

jíti za čím, ostaviti čso za sobú: (vdovy mají jíti) za dětmi a za hospodářstvem Štít. uč. 49ᵇ; (Hester) všecko své veselé za sebú ostavivši Ol. Est. 14, 2; –

býti za kým, za mužem, jmieti koho za sobú: když bv za mnú jsúci umřela (mou ženou jsouc) GestaKl. 120; any (ženy) by za muži mosily trpěti Štít. uč. 49ᵃ; Eudosia za Valentinianem byla Pass. 395; (žena) za druhým mužem ihned nazvána bude babú ŠtítMus. 13ᵇ; (Antonius) když sestru Oktavianovu za sobú jměl Pass. 394 (= za manželku); král moravský ciesařovu sestru za sobú jmějieše DalJ. 24; –

mám za vámi, máte za mnou osm zlatých BartRuk. 31; poněvadž ten dluh za VM zůstávající na pana Rudolfa jest přišel HolŠternb. 82; to vše (diplom, kniha atd.) zase za mnou zůstává t. 14; –

(sv. Benedikt) svlekl se a nah válel po kopřivách, aby za tú bolestí minulo jej pokušení ŠtítOp. 38ᵃ a ŠtítMus. 65 (příčina); ktož obmešká ozdobu duše své za tú pilností, kterúž má o přípravě těla, [514]číslo strany tiskunemúdře ť činí ŠtítMus. 57ᵃ; kak mnozí netbají na buoh za tiemto světem t. 124ᵃ; –

za příměřím pozvachu jich (dívky mužův) DalC. 12 (příměří předstírajíce); za pravým mírem cti jě (mužové dívky) zbavichu tamt. 18; za pravým mírem káza vylúpiti oči jeho DalJ. 33; král za věrú káza Benedě k sobě sníti DalC. 50; Beneda za věrú chtieše krále zabiti t.; –

za tú řěčí uzřěsta havrana Otc. 408ᵃ (mezi tou řečí); –

den za dnem minul Štít. uč. 149ᵇ; svú duši den za dnem topíš AlxV. 1861; –

vietr na moři protivný sě vzbudil a za tiem mnozí ztonuli Pass. 481; za tiem pronese sě, že umřěla sv. Alžběta Otc. 492ᵇ; (Karel) bieše slíbil toho polepšiti (t. chatrné valuty grošův) a za tiem umřel ŠtítMus. 44ᵃ; – za malečkem král tu postá, až povedú Dariovu matku AlxH. 5, 12.

3. a) Genitiv se za vyslovuje, za trvání koho nebo čeho (kdy?) něco se děje nebo jest. Na př.:

za toho času sta sě příhoda DalJ. 22; jako za dní za dávných Ol. Am. 9, 11; za dávna antiquitus t. 1. Reg. 27, 8; –

ješťe za dne jasného t. 2. Reg. 3, 35; za jutra u pravé zořě by Čech na téj hořě DalJ. 2; za tmy k svému dielu jdieše Otc. 200; –

země jě za živa pozřěla Pulk. 24ᵃ; by mě země za živa pohltila Modl. 28ᵃ; za života jě otděli DalJ. 16; veselu býti za svého zdravého života Ol. Ekkl. 3, 12; za tohoto světa in vita t. Sap. 8, 5; umřě za věku mladého DalJ. 25; za mladu Otc. 454ᵃ; lidé sě neradi za mladu zpoviedají Kruml. 181ᵇ; leč by to za času opravili BrigF. 42ᵇ; jemuž bieše ješťe za muže poslušenstvie slíbila (za živobytí mužova) Otc. 482ᵇ; –

kupuje-li (kdo) obilé za lacina na draho HusE. 3, 185; snad kupuje obilé za lacina na drahotu Kruml. 246ᵇ; jenž masa za nova nenasolí t. 253ᵃ; za čerstva, za sucha, za tepla, za studena Us.

b) Opakuje se; na př.: za nás za samých Pulk. 183ᵇ; za života za zdravého Vít. 31ᵇ a Alb. 54ᵇ; jako za dní za dávných Ol. Am. 9, 11.

332. Protikladný význam některých pádů předložkových.

1. Některé předložkové pády staví se významem svým proti sobě, dílem vůbec, dílem v některých vazbách a významech.

Zejména:

do s genitivem a ot s genitivem ve významu směrovém = směrem kam? a odkud? na př.: jedu do Prahy (= směrem ku Praze, stč.), – a jedu od Prahy Us.; –

nč. do s gen., stč. v s akkus. (kam?) – v s lok. (kde?) – z s gen. (odkud?); na př.: hoditi kámen do jámy (stč. v jámu), – kámen je v jámě, – vytáhnu kámen z jámy Us.; –

[515]číslo strany tiskunč. k s dat. a od s gen. ve významu směrovém; na př.: jedu ku Praze (= směrem ku Praze, stč. do Prahy) – a jedu od Prahy Us.; –

na s akk. (kam?) a s lok. (kde?) a s s gen. (odkud?) –, na př.: položil jsem knihu na stůl, kniha leží na stole, a kniha spadla se stolu Us.; – šel jsem na pole, byl jsem na poli, přišel jsem s pole Us.; šel jsem na pout, byl jsem na pouti, přišel jsem s pouti Us.; – šel jsem na trh, byl jsem na trhu, přišel jsem s trhu Us.; – něco mi přišlo na mysl, mám to na mysli, pustil jsem to s mysli Us.; –

nad a pod s akk. (kam?) a instr. (kde)?; na př.: pták vzletěl nad vodu, jest nad vodou, – a potopil se pod vodu, jest pod vodou; – vrchnost jest nad poddaným, poddaný je pod vrchností Us.; –

přěd a za s akk. (kam?) a instr. (kde)?; na př.: kdo se staví přede mne, je přede mnou, a kdo se staví za mne, je za mnou Us.; –

při s lok., bez s gen. a k s dat.; na př.: nemocný není při sobě, je bez sebe, přijde zase k sobě Us.; –

s s instr. (ve významu spojenosti) a bez s gen. (význ. odloučenosti); na př.: práce s užitkem – a práce bez užitku Us.; –

v s akk. (kam?) a lok. (kde?) a z s gen. (odkud?); na př.: hodím kámen v jámu (stč.), kámen je v jámě, vytáhnu kámen z jámy; – upadl jsem v nenávist, jsem v nenávisti, vyjdu z nenávisti Us.

2. Někdy zdá se nezřetelno, má-li býti z s gen. či s s gen.; tu poučujeme se z příslušných pádů, které jsou proti z s gen. a proti s s gen. Na př.: byl jsem v kostele, jdu tedy z kostela; – střecha byla na kostele a vichřice ji shodila s kostela; – boj byl tuhý na obou stranách, s obou stran; – mám něco na srdci, spadl mi kámen se srdce; – jsi mi na očích, jdi mi s očí; – na počátku, s počátku.

Někdy může podle toho býti i z s gen. i s s gen. Na př. přicházím s pole, byl-li jsem na poli, a vracím se z polí, jestliže jsem chodil v polích; – šel jsem na trh, byl jsem na trhu, vrátil jsem se tedy s trhu; ale říká se též: šel jsem do trhu, byl jsem v trhu, a tedy vrátil jsem se z trhu; – pustil jsem s mysli, co jsem měl na mysli, a pustil jsem z mysli, co jsem měl v mysli.

Při jménech místních a když vyslovujeme původ (odkud?), bývá z i proti na. Na př. kdo bydlí na Vyšehradě, je z Vyšehradu; bydlím na Smíchově, jsem ze Smíchova, jdu ze Smíchova atp.

X. Sloveso.

333. 1. Slovesa jsou významu dějového: Na př. v nesu je význam dějový »nesení«, v kupovati »kupování« atd.

Dějový jest význam sloves všech – nejen tak zvaných předmětných (t. j. takových, která mívají při sobě předmět, na př. nésti něco, slou[516]číslo strany tiskužiti někomu...) –, nýbrž i všelikých jiných, tedy na př. i sloves ležeti, mlčeti, býti atd.

2. Mnohá slovesa jsou původu příbuzného, na př. nesu, nosím, přinesu, přináším. Ta pak mívají ovšem i význam příbuzný, jak se to vidí v příkladech právě uvedených. Příbuznost tato záleží v tom, že vyslovují děj jakosti a podstaty stejné (»nesení«), třeba že s některými rozdíly vedlejšími.

3. Sloveso totéž vyskytuje se v podobě několikeré, t. j. jako slovesný výraz několikerý, tu jako indikativ, tu jako infinitiv, nebo jako participium, nebo perfektum atd.

4. Z výrazů těchto a) některé vyjadřují (vedle významu dějového) také grammatickou osobu dějového podmětu, b) jiné jí nevyjadřují.

a) Prvé slovou určité (finitní) a jsou to:

indikativ, na př. nesu (já), nesl jest (on), budou neseni (oni);

imperativ, na př. nes (ty), buďtež neseni (vy);

kondicionál, na př. nesl bych (já), byli byste neseni (vy).

b) Druhé slovou neurčité (infinitní) a jsou to:

infinitiv, na př. nésti, nesenu býti;

supinum, na př. spat, soudit;

participia, na př. nesa, trpě; vědom; nes, trpěv; nesl, trpěl; nesen, trpěn;

substantivum verbale, slovesné jméno podstatné, na př. nesení, trpění.

Slovesem jsou vlastně jenom výrazy jeho určité; ale ve smyslu širším berou se k němu také výrazy neurčité.

Výrazy tyto, které jsou utvořeny ze slovesa téhož, mají dějový význam v základě stejný, ale při tom přece rozdílný podle rozdílnosti druhu, kterému který výraz patří. Na př. v indikativě nesu, v inf. nésti, v part. nesa, v passivu jsem nesen, ve futuru budu nesen … je všude význam dějový »nesení«; – ale při tom je tu význam přece jiný v indikativě (nesu…), jiný v infinitivě (nésti…), jiný v participiu (nesa…), jiný v passivu (jsem nesen…) atd., a to tím, že v těchto výrazích vedle stejného základního významu »nesení« proniká a ku platnosti přichází také význam zvláštní, tu indikativní, tu infinitivní, tu participiální, tu passivní atd.

5. Z toho ze všeho vyplývá toto roztřídění výkladův o slovese: pojednati jest

A. o významu slovesa vůbec, a

B. o významu slovesných výrazů jednotlivých.

A. Význam slovesa vůbec.

334. 1. Význam sloves vůbec je dějový (v. § 333 č. 1).

Jest rozdílný podle jakosti (kvality) děje; na př. v nésti je vysloven děj jakosti jiné než v kupovati atd.

[517]číslo strany tiskuVýznam sloves je rozdílný dále podle kolikosti (kvantity) děje; na př. v nésti a nositi je vysloven děj jakosti stejné (»nesení«), ale v nositi rozumí se téhož děje více nežli v nésti.

Význam sloves je rozdílný také podle toho, že některá znamenají děj a spolu jeho dokonání, na př. přinesu, – jiná pak jen děj, na př. nesu.

Pozn. Význam sloves podle kolikosti a spolu dokonavosti děje nazýván bývá také jeho videm.

Význam sloves je konečně rozdílný podle rodu činného nebo trpného atd., na př. nesu a jsem nesen.

2. O významu sloves podle jakosti děje poučuje slovník.

Ve skladbě náleží promluviti o významu sloves I. podle kolikosti děje, II. podle jeho dokonavosti a III. podle dějového rodu.

335. I. Význam sloves podle kolikosti děje.

1. Srovnejme vzhledem k ději slovesa kradu a ukradnu. Nalezneme, že děj je v nich jakosti stejné (»kradba«), že však je nestejný podle kolikosti:

v ukradnu je děje takořka jen za okamžik [a kolikost jeho můžeme znázorniti jedinou tečkou .], –

v kradu naproti tomu je děje téhož za netržitou chvíli delší [a kolikost jeho můžeme znázorniti čarou –].

Kolikost děje tak rozdílná, jako se jeví ve významech jakosti stejné ukradnu a kradu [. a –], nalézá se ovšem též ve slovesích jakosti různé; na př. ve slovesích seknu, padnu, hodím … je v každém děje též jen za okamžik [.], – a v nesu, volám, kupuji … je ho za chvíli delší [–].

Slovesa, která mají děje jen za okamžik, slovou jednodobá [.], na př. ukradnu, seknu, hodím…; – naproti tomu slovesa, která mají děje za chvíli delší, slovou trvací (durativa) [–], na př. kradu, nesu, kupuji…

2. Srovnejme dále kolikost děje ve slovesích seknu a sekám, – nesu a nosím … atp. Nalezneme :

že v seknu rozumí se »sek« jen jeden [.], – v sekám pak několik a takořka řada »sekův« [….]; a

že podobně v nesu rozumí se »nesení« ve chvíli jen jedné [–], – v nosím pak týchž dějů několik [– – –].

Podle toho rozeznáváme:

slovesa s dějem nenásobeným, na př. seknu [.], nesu [–]; a

slovesa s dějem násobeným, na př. sekám [….], nosím [– – –].

Slovesa s dějem násobeným nazývají se opětovací (iterativa); rozeznávají se:

opětovací z jednodobých, na př. sekám [….], a

opětovací z trvacích, na př. nosím [– – –].

[518]číslo strany tiskuZ obojích vznikají dále slovesa opakovací (frequentativa) tvořená slabikou -va-, někdy opakovanou; na př. sekávám, sekávávám […., …., …], – nosívám, nosívávám [– – –, – – –, – – –] atp.

Pozn. Druhdy rozumějí se slovesy opětovacími (iterativy) také opakovací (frequentativa).

II. Význam sloves podle dokonavosti děje.

1. Některá slovesa vyslovují děj a spolu jeho dokonání, na př. přinesu, – jiná pak vyslovují jen děj, na př. nesu.

a) Slovesa, která vyslovují jen děj a ne spolu jeho dokonání, slovou nedokonavá (imperfektivní); taková jsou: nesu [–], sekám [….], nosím, nosívám, sekávám atp.

b) Slovesa, která vyslovují děj a spolu jeho dokonání, slovou dokonavá (perfektivní), na př. seknu, přinesu atp.

2. Významu dokonavého jsou:

a) Slovesa jednodobá (v. § 335 č. 1), na př. seknu, padnu, hodím… [.]. Děj těchto sloves všecek obnáší okamžik jen jeden; nemůže se tedy ani mysliti s nějakým trváním; s vyslovením děje vyslovuje se samo sebou i jeho netrvání, jeho dokonání, – slovesa jednodobá jsou tudy spolu dokonavá.

b) Krom toho jsou významu dokonavého slovesa, při kterých si myslíme děj ovšem delší, ale

buď vytýkáme z něho jen konečný okamžik, na př. přinesu, dodělám… [ –• ]; –

anebo srážíme jeho trvání v ohraničenou dobovou jednotku, na př. ponesu [–], rozsekám [••••], vynosím [– – –]; tímto sražením je význam trvání takořka potlačen, děj slovesem takovým vyjádřený vytčen jest jako jednotka, při kteréž nehledíme k tomu, že děj v ní sražený má své trvání.

Ve slovesích ponesu, povedu, ponosím atp. (složených s po-) proniká však význam trvání i vedle významu dokonavosti.

Roztřídění sloves podle kolikosti a dokonavosti děje.

1. Hledíme-li i ke kolikosti i k dokonavosti děje, dostáváme toto roztřídění sloves:

A. slovesa nedokonavá (imperfektiva):

I. trvací (durativa), na př. nesu, blednu [–];

II. slovesa s dějem násobeným:

a) opětovací (iterativa)

1. z jednodobých, na př. sekám [….];

2. z trvacích, na př. nosím [– – –];

[519]číslo strany tiskub) opakovací (frequentativa, se slab. -va-)

1. z jednodobých, na př. sekávám […., …., ….,];

2. z trvacích, na př. nosívám [– – –,– – –,– – –];

B. slovesa dokonavá (perfektiva):

α) jednodobá (dokonavá původní), na př. seknu [.];

ß) dokonavá odvozená

I. z trvacích, na př. přinesu [–•], ponesu [–];

II. z opětovacích (nikoli táž z opakovacích),

na př. rozsekám [••••], vynosím [– – –].

2. Kromě toho a podle jiných méně důležitých známek významových rozeznávají se ještě jiné druhy sloves, mezi nimi zejména slovesa počínavá (inchoativa), na př. blednouti, chudnouti, bohatěti a j.; podle roztřídění v č. 1. jsou to slovesa trvací.

336. Která slovesa kterého druhu jsou.

1. Slovesa nesložená.

a) Ve třídě I. jsou imperfektiva, zejména durativa, jako: nesu, peku, vedu; řku: já-řku Us., já-řko BartD. 2, 178 (brn.), poče řéci syn boží Štít. ř. 122ᵇ, jejie otci řekli Syrus Pass. 333, od hradu, jemužto Magdalum řekli t., budu řéci stč. často (dokonavé řekl je od řeknu); padupásti: na těch věcech, kteréž padú MudrA. 40ᵃ (= nč. padají), pade sníh ŠembDial. 14 (záp.-česk., = padá; tvary jednoduché aor. sil. 3. sg. pade, 3. pl. padú, pokud jsou významu perfektivního, patří vlastně k inf. padnúti); sěku: kako sú Vršovici (sic m. -ě) bradaticiú sěkli DalC. 56, sečeme louku, síkli jsme louku Us.; střihu: (pastýři) střihú stáda quod tonderent Ol. 1. Reg. 25, 7, jenž střiže tondens Koř. Skutk. 8, 22 (nč. part. střihl patři k inf. střihnouti a má tedy význam perfektivní).

Výjimkou jsou některá perfektiva: bud-, by- (původní význam je = státi se), dám, stanu; *lahu léci: prvé než ležeš (= ulehneš) Pass. 614, tvá múdrost to zjedná, že s tebú leže jedna Trist. 327, (já) nelehu podlé toho muže t. 102, ta mužě, sen hi on přěd vozem padna, ležeta nicě AlxBM. 1, 37, když ležeš nebo vstaneš HusE. 1, 53, když ležeš před městy obsederis Ol. Deut. 20, 19, na zemi lehú iacebunt Pror. Jer. 25, 33, lehú zlí iacebunt Ol. Prov. 14, 19, mrchy lehú iacebunt Kladr. Num. 14, 32; sadu siesti: s hřiešnými nesedu non sedebo ŽWittb. 25, 5, nesadu ŽKlem., ŽBrn. tamt., sěde hospodin sedebit ŽKlem. 109, 1, svodnicě přídúc k některéj paní sěde s ní Hrad. 101ᵃ, nežli k večeři sedeš LékA. 24ᵇ; jmu jieti, tnu tieti.

Děju dieti dicere je původně a vlastně imperfektivum; na př.: kako diete duši méj dicitis ŽPod. 10, 2; jižto mi dějú: »hoře, hoře!« dicunt ŽKlem. 39, 16; mnozí dějú dicunt t. 4, 6; Mohan řěcě dějú, Čiha pak dějú potoku PilA 18; co díš Us.

[520]číslo strany tiskuDosti často odchylkou bývá perfektivum; na př.: (ak dieš dices Ol. Ex. 3, 14, t. 2. Reg. 7, 8; dieš jim dices Comest. 55ᵇ; die vešken ľud dicet ŽWittb. 105, 48; die člověk dicet ŽPod. 57, 12; Sion die dicet t. 86, 5; král die dicet Koř. Mat. 25, 40; co dieme dicemus Koř. Řím. 4, 1; co diem dicemus t. 3, 5; dietě toho dne dicetis ŽWittb. Isa. 4, to diete dicetis Comest. 49ᵃ; dějú dicent ŽWittb. 51, 8; blahoslavenu mě dějú národové dicent ŽKlem. Magnif 48.

b) Ve třídě II. jsou většinou perfektiva (deverbativa), na př.: sáhnu, padnu, sednu, lehnu, seknu…, – dílem také imperfektiva (spolu deverbativa), a to durativa, na př.: vládnu, tisknu, táhnu, tonu, vyknu, slynu…, mezi nimi inchoativa, na př.: mládnu, stárnu, bohatnu, chudnu, slábnu, schnu, hluchnu, slepnu, blednu, vadnu a j.

Mrknúti, mrknúti sě je někdy perfektivum, někdy imperfektivum; na př.: jakžkolivěk mrkne, ptáci nezpívají Levšt. 150ᵇ (smrkne se, setmí se); tehda po všem světu mrklo ML. 117ᵃ, Krist. 100ᵇ; po všem světu mrklo sě jest Hod. 47ᵇ; – ot šesté hodiny bylo mrklo do poledne Vít. 55ᵃ; odkud příde tma, ješto bývá ve dne, to jest, ješto se mrkne LucidN. 22ᵇ.

c) Ve třídě III. 1 (vzor uměti, = denominativa) jsou imperfektiva, a to durativa; na př.: uměti, truchleti, žěleti, slušěti, bujěti (bújěti…), mezi nimi mnohá inchoativa, na př.: hohatěti, mdléti, běleti, šědivěti, kameněti, múdřěti a j.

Ve třídě III. 2 (vzor trpěti) jsou imperfektiva, a to durativa; na př.: trpěti, ležěti, běžěti, mlčěti, slyšěti, bdieti a j.

Letěti je v jazyku novém imperfektivum. Tak je i v jazyku starším, když má význam fliegen; na př.: otevšad šípi letie volant Túl. 30ᵇ; na všě strany střěly letie AlxB. 2, 14; ot (obležených) pak střěly letie, jakžto krópě z deště létě AlxV. 2032.

U významu »sletěti, fallen, cadere« je někdy imperfektivum, a častěji perfektivum; na př.: vzpodvihna hospodin všěcky, již letie qui corruunt ŽWittb. 144, 14; letie ŽGloss. tamt.; pro ně (dlouhé čípky u střevícův) nemóž rytieř…, letí-li, vstáti spěšně Štít. uč. 90ᵃ; slzy jemu z očí letiechu erumpebant Mus. Gen. 43, 30; – (hřiešník) nachýlí sě i letí et cadet ŽWittb. 9, 10 (31); (člověk), když letí, nezetře sě cum ceciderit t. 36, 24; letie všichni cadent t. 21, 30, t. 17, 39, t. 90, 7; letíš corrues MamA. 19ᵃ; vy zemřete a … letíte cadetis ŽWittb. 81, 7; letíte před vrahy vašimi corruetis Ol. Lev. 26, 17, Mus. tamt.; letie každý jako bojóv utiekajíc Ol. Lev. 26, 37; tu sú letěli všicci ceciderunt ŽWittb. 35, 13; kněžie … leťala sacerdotes ceciderunt t. 77, 64; obořil sě jest Babylon a leťal concidit Pror. Isa. 3, 8; abych leťal ut caderem ŽWittb. 117, 13; abychmy neletěli Kruml. 64ᵃ.

[521]číslo strany tiskud) Ve třidě IV. jsou imperfektiva, a to iterativa, která mají vedle sebe durativum kořene téhož, tiositi (:nésti), voziti (:vézti), voditi (:vésti), choditi (:*ched-), laziti (:lézti): had po skalách lazí AlxV. 12, mnohý (po bitvě) ješťe čtveřno lazí a druzí juž ležie nazi t. 1765, všeho, což lazí reptat Ol. Deut. 14, 19; jězditi (:jěti); vlačiti n. vláčiti (:vléci): biskupi vlačili jeho po městu ApŠ. 104; (byl si) po uliciech vlačen Pass. 302; ten, ješto oře, bude vlačiti … zemi tvú Pror. Isa. 28, 24; vłačił po nich branami Ben. 2. Reg. 2, 31; když sě horko pod oblakem vlačí calore sub nube torrente Pror. Isa. 25, 5; sieti, vláčiti Hrub. 327ᵃ; když nějaké tajné kyselosti v srdcích se vlačí ChelčPost. 194ᵇ; po sem sě drobi vlačie AlxV. 1752; tělo toto po uliciech vlač GestaKl. 235; (sv. František) kázal sě vlačiti nah po městě Kruml. 312ᵇ.

Dále durativa, na př. chváliti, činiti…, krojiti: (jalovici), ješto jest netáhla ve jhu ani zemi krojila radlicí scidit Ol. Deut. 21, 3, ješto jest netáhla jha ani jest země krojila radlicí Kladr. tamt., (Maria) takú sě žalostí krojí a řkúc … Modl. 57ᵃ, srdce mé ostrý meč krojí Krist. 87ᵇ, její (Mariino) srdce ostrý meč krojieše ML. 4ᵇ, péče srdce krojí NRada 1785.

A perfektiva, jež vyslovují děj jednodobý; na př.: hoditi, vrátiti, koupiti, pustiti, raniti, lapiti, chytiti, chopiti, staviti, kročiti, skočiti a j.

Hoditi »werfen« je perfektivum, hoditi sě »býti vhod…« imperfektivum, na př.: (člověk) se rozmysl, který (stav) se jemu najlép hodí Štít. uč. 98ᵃ; někomu sě lépe hodí manželstvie, než atd. HusPost. 16ᵃ; ženu, která se hoditi bude k plemenu HolŠternb. 103 (str. 88); poslúchaj mne a bude ť sě hoditi Brig. 122; hodí sě vám, aby jeden člověk umřěl za lid expedit vobis EvBočk. Jan 11, 50, Br.: užitečné jest; aby každý požíval, jakž sě jemu hodí quod vellet Ol. Esth. 1, 8; nč. hodí se mi to Us.

Saditi je v jazyku novějším perfektivum, v jazyku starším bylo imperfektivum; na př.: saditi budeš plantabis ŽKlem. 126ᵃ, Pror. Isa. 17, 10; saditi jě budeš ŽKlem. Moys. 17; země bode jej (člověka) hložím a trním, hovada zemská derú jej rohy a zuby, voda valí jej u vlny i povodně, potvory vodné sadie sě na ň Kruml. 6ᵇ; poče kopati a zelé saditi a séci Otc. 35ᵃ; jediné to ovoce na té púšči bieše, ale neviem, sadie-li je čili sě samo od sebe plodí OtcB. 108ᵇ.

Jězditi je nč. iterativum, stč. také durativum; na př.: jězdě po městu slyšal sem ženu plačiúce ApD. b; holomek je všady doma, kdež jězdí Rožmb. 51; (dva poslové) jezdili sú do Benátek a koupili tam velmi silného jedu Let. 588; jižto jezdiechu venientes Ol. 1. Reg. 13, 15; sta sě to časa jednoho, když jezdi v lese mnoho…, přiboda sě s cěsty u púšči pod krásný buk v jednu húšti, vzvrha na suk uzdu s koně poče spáti dřěvu sě kloně AlxV. 728.

Staviti je stč. perfektivum, nč. imperfektivum vlivem stavěti.

[522]číslo strany tiskue) Ve třídě V. jsou vesměs imperfektiva, a to dílem durativa, na př.: dělati, volati, konati…, mezi nimi inchoativa, jako modrati, černati…, dílem iterativa (frekventativa).

Iterativa jsou velmi rozmanitá. Jsou jednak na -ati, -ěti (z-jati), na př. skákati, čítati, házěti, kácěti…, jednak na -vati, na př. nosívati, chodívati, dávati, pívati a j. A jsou rozmanitá podle toho, z jakých kmenů pocházejí:

dílem z kmenů prvotných (samohláskových i souhláskových): dávati, píjěti, pívati, bývati, padati, řiekati, bodati, čítati, hrýzati, kydati, sáhati…;

dílem z kmenů odvozených (denominativních a deverbativních), jež jsou: ze tř. III., na př. umievati, držievati…; ze tř. IV. neiterativní, na př. skákati (:skočiti), pátrati (:patřiti), chytati (:chytiti)…, házěti (:hoditi), kácěti (:kotiti), púščěti (:pustiti) a j., iterativní, na př.: -cházěti (:choditi), -nášěti (:nositi), -vážěti (:voziti)…, nosívati, chodívati, vozívati, vodívati a j.; ze tř. V., na př. sedávati, řiekávati…, házievati, púščievati a j.; a ze tř. VI., na př. kupovávati.

f) Ve třídě VI. jsou imperfektiva, a to jednak durativa, jež jsou denominativa, na př.: bojovati (:boj), panovati (:pán), kralovati (:král), milovati (:milý), jednak iterativa, jež jsou deverbativa, na př.: kupovati (:kúpiti), minovati (:minúti) a j.

2. Slovesa složená s předponami.

Složením slovesa s předponami obměňuje se význam základní, a to ve smyslu předpony (předložky); na př.: psáti – připsati, nadepsati, podepsati; letěti – vzletěti, přiletěti, odletěti. Ale často jest smysl onen setřen a obměna jeví se jen ve změně děje (perfektivního z imperfektivního); na př. vzchváľu – laudabo, bez významu »sursum«.

Jest rozeznávati mezi slovesem složeným s předponou, na př. pohoniti (pftivum) a slovesem utvořeným z kmene složeného, na př.: póhon – pohoniti, rozum – rozuměti.

Složeniny jsou s předponou jednou, se dvěma, se třemi.

I. Složeniny s předponou jednou.

a) Ve třídě I. jsou vesměs perfektiva; na př.: nesu – přinesu, vedu – vyvedu, metu – zametu atp.

Ve sdieti sě, spodobou zdieti sě, zdáti sě (s dá-, da-) je předpona sъ-. Oboje mělo by tedy býti významu perfektivního, ale jest imperfektivum v češtině staré jako nové: stč. sdí sě, sdá sě, zdá sě = nč. zdá se = videtur, nikoli videbitur. Výklad tomu podobá se mi tento: původní sъ-dê bylo perfektivum, jak toho žádá pravidlo a jako je dosud zději, zděješ atd.; časem vznikl mechanický novotvar praes. sdí-, sdí sě atd. podle III. 2; v tom není patrno, že by -dí bylo m. děje, a proto [523]číslo strany tiskutaké není patrno, že by tu byla předpona sъ, není patrna ta věc, která by zde perfektivnost způsobovati měla; novotvaré sdí- zdálo se býti slovesem jednoduchým jako bdí- atp., bralo se tedy za imperfektivum jako bdí- atp.; a podle toho pojaty pak do významu imperfektivního všecky tvary, které při tomto slovese byly nebo se ještě vyvinuly : pl. 3. zdějí sě videntur (proti zdějí facient), zdá sě videtur, zdadie sě a zdají sě videntur atd.

b) Ve třídě II. jsou rovněž perfektiva, a to dílem z perfektiv, na př. seknu – useknu…, dílem z imperfektiv, na př. tisknu – vytisknu, bohatnu – zbohatnu.

c) Ve třídě III. jsou většinou perfektiva; na př. rozuměti – porozuměti, slyšěti – uslyšěti atp. Imperfektiva jsou: záviděti, náviděti, záležěti, náležěti, přídržěti sě, příseděti, příležěti.

d) Ve třídě IV. jsou pravidlem perfektiva, na př.: hoditi – zahoditi, skočiti – vyskočiti…, chváliti – pochváliti, činiti – učiniti a j.

Iterativa nositi, honiti, choditi a voditi jsou ve složení s předponami perfektiva, ale též imperfektiva.

e) Ve třídě V. jsou vesměs perfektiva z durativ, na př. dělati – udělati, volati – zavolati atd. Z iterativ, nikoli frekventativ, jsou perfektiva, když příslušné simplex je perfektivum (jednodobé), na př.: vyházěti (:hoditi), vykácěti (:kotiti), nachytati (:chytiti), natrhati, vyběhati, vypadati, vyskákati atp. – a imperfektiva, když příslušné simplex je durativum, na př.: vynášěti (:nesu), přicházěti, vyvážěti a j. Z frekventativ jsou vesměs imperfektiva; na př.: přinášívám, přicházívám, posílávám, osekávám, prodávám atd.

f) Ve třídě VI. jsou perfektiva z durativ (denominativ). na př.: vybojovati, zamilovati …, a imperfektiva z iterativ (deverbativ), na př.: vykupovati, zapisovati a j.

Vyobcovati v Us. nč. je perfektivní. V HusE. 1, 251 je imperfektivum: tak klne a vyobcuje svatý Pavel smilníka, jenž…

II. Složeniny s předponami dvěma.

Sloveso samo již složené přijímá předponu druhou. Tu jsou dva případy: sloveso s předponou jednou (sloveso základní) je perfektivní, nebo imperfektivní.

a) Sloveso základní (s předponou jednou) je perfektivní. Složenina další je též perfektivní; na př.: ostanu – zůstanu, naleznu – vynaleznu, vyskočím – povyskočím.

b) Sloveso základní je imperfektivní. Složenina další je buď perfektivní, když základ jest iterativum, na př.: utínám – zutínám, sbírám – sesbírám, převracím – zpřevracím…, anebo imperfektivní, když základem jest iterativum ze tř. VI. nebo frekventativum, na př.: vyletuji – povyletuji, povyskakuji, povynosívám atd.

[524]číslo strany tiskuIII. Složeniny s předponami třemi.

Složeniny takové zřídka se vyskytují, na př.: pozůstanu, pozapomenu, nezapomínám se, vůbec jen takové, kde v základě (na př. -zůstanu) složenost se již necítí.

Význam je různý podle toho, co se béře za základ: pozůstanu, pozapomenu jsou perfektiva (základ = zůstanu, zapomenu), pozůstávám, pozůstavuji, pozapomínám jsou imperfektiva (základ = zůstávám, zůstavuji, zapomínám)

3. Slovesa téhož kořene jsou druhu rozdílného podle rozdílného tvaru. Na př. nesu, vezu (v třídě I.) jsou trvací, nosím, vozím (v tř. IV.) opětovací; rovněž tak čtu (I.) a čítám (V.); hodím (IV.) je jednodobé, házím (V.) opětovací; rovněž tak vrátím a vracím; – *lehu léci (stč.), lehnu je jednodobé, ležím durativní, léhám iterativní, léhávám frekventativní; atd.

Jindy slovesa kmenů n. kořenů rozdílných se doplňují. Na př.: jdu – chodím, jedu –jezdím, (po)ložím – (po)kládám, vezmu – beru atp.

4. Význam (perfektivní a imperfektivní) bývá různý podle rozdílného smyslu reálního. Na př.: vypadati je perfektivum u významu vytrousiti se, vlasy mi vypadají, – a imperfektivum u významu aussehen, stehen, smutně vypadám; podobně napovídati pftivum, žák žákovi ve škole napovídá. – impftivum, ten člověk ti toho napovídá; odříkati pftivum, odříkati modlitbu, – impftivum, odříkám se něčeho.

S tím bývá spojen i rozdíl hláskový; na př.: náležím ipftivum – naležím se pftivum, záležím – zaležím, přídržím – přidržím.

5. Druh některý zanikl a nahrazuje se jiným.

U některých sloves zaniklo durativum a za ně jest iterativum. V jazyce starém bývá často ještě durativum. Na př.:

stč. řku řéci, od hradu, jemužto Magdalum řekli Pass. 333, jejie otci řekli Syrus t., řku Us. – nč. říkati; –

stč. šľu sláti, šle křistal svój ŽWittb. 147, 17 (za to v Bibl. 1857 tamt.: kterýž posílá led), já vás šeli Krist. 50ᵇ, boha, k ňemužto tě šélem mittimus Pror. Jer. 42, 6, listy, které (král) šéle své králové Štít. uč. 5ᵇ, lidi přěd buoh šéleš Pass. 489, píší a šélí listy mezi sebú Štít. ř. 95ᵇ, šlechtici královi dary šli Mill. 61ᵇ – nč. posílati; –

stč. spu súti, kdy se spe brada pubes Lact. 134ᵇ, když se brada spe VšehK. 161ᵇ, hory dolóv sě spú Ol. Job. 14, 8 – nč. sypati (nasypati atd.) a -sýpati (nasýpati): –

stč. skytu skýsti, žádost toho, ješto svět skyte ŠtítBud. 157, bóh skyte pomoc t. 160, kdež skytú hrále AlxH. 8, 24, druzí skylú hrále AlxV. 2031, kterýž (dar) nám bohové skytú Troj. 64ᵃ, neskyť mi se Baw. 35ᵃ, (druh) pod meč šíji skytieše Pass. 498, mnozí skytiechu veliké dary Otc. 386ᵃ – nč. skýtati; –

[525]číslo strany tiskustč. padu pásti, doklady v. zde výše v č. 1 a – nč. padati – stč. bodu bósti, trnie bode ŠtítBud. 148, bodau a řeží Háj. herb. 221ᵃ, nehoď koně Smil přísl., bodení v očích Háj. herb. 326ᵇ; zachováno dialekticky: bócť BartD. 1, 61 (val.), bůcť t. 90 (stjick.), bocť t. 123 (laš.), buśč Lor. h.-ostrav. 54 – nč. bodati; –

stč. čru čřieti, studnice, z niežto čřeš Rúd. 30ᵃ, načřeš řěky Ol. Ex. 4, 9, načřete vody haurietis ŽWittb. Isa. 3, načři mi z toho (pramene) Modl. 175ᵇ, nemáš čím vody načřieti Krist. 52ᵇ, (sluhy) biechu načřěli vuody EvZimn. Jan. 2, 9, načřev krve Ol. Lev. 8, 15, načřěno vody málo Pror. Isa. 30, 14; dochováno dial. ve slc.: načriem, načrieš atd. Duš. verb. 121 – nč. čerpati.

Sem hledí také mor. mívati, bývati, jak se míváte, kde býváte; durativum máte, jste tu zaniklo.

6. Po + durativum dává někdy durativum-futurum. Na př.: ponesu, povezu, polezu, porostu, pojedu, pometu…, počkám, pokolíbám, pomlčím, podržím, potrpím, posedím, postojím, poležím … Us.; ten mák až rozkvete, krásně se počervená BartRuk. 8, lid se pohrne do chrámu t., již brzo pokvete stromoví t., kam asi ten pták poletí t., zítra se postěhujeme t., až poteče voda, pomeleme t., posvítím vám t.

Jindy dává ſutimim-perfektum. Na př.: požnu, pomaži, popíši, pokropím, posypu, poprosím, povolám, posilním, pozdravím atp.

Někdy mívá po + durativum význam dvojí: tu louku posečeme (pftivum) – dosud jste síkli vy, nyní posečeme my (impftivum); potáhneš peřiny cíchami – potáhneš sáňky do kopce.

337. Pravidla o slovesích podle kolikosti a dokonavosti sloves.

Jakého slovesa ve větě kdy má býti užito, kdy nedokonavého a kdy dokonavého, kdy jednodobého nebo trvacího atd., o tom rozhoduje smysl. Chci-li na př. říci, že pták ze zahrady vyletěl (= děj dokonavý), vyslovím to slovesem (dokonavým) »vyletěl« a nikoli snad slovesem (nedokonavým) »vylétal« n. p.

Vedle tohoto pravidla všeobecného jsou ještě některá zvláštní.

I. Slovesa dokonavá.

1. Sloveso dokonavé bývá o ději vysloveném bez omezení, zvláště v příslovích. Na př.:

jakžto koli vepř divoký, když na ň vyvrú láji někde v luzě nebo v háji, bude-li neučena lájě, stane vepř, nic nedbajě AlxV. 1620 sl.; (studnice ona) jest toho obyčejě, že když slunce z hory spěje, tak sě jejie voda vzvaří, jakž horký úkrop, tak paří; jakž slunce u polodne vzmění, tak sě ta voda promení, tak liútě bude studena, jakžto ledu nakladena; a když slunce k hořě spěší, opět sě voda rozřěší, tu jiej horkosti přibude t. 2201 sl.; mocný hospodine, jehož vóliu nic nemine [526]číslo strany tiskuLMar. 47; mocný hospodine, jehož chtěnie nic nemine AlxBM. 293 sl.; na každý den sedmkrát anděli mé (MMagdalenu) pod nebesa vznášějí; tu sě sladkých nebeských piesní naposlúchajíc opět sě tuto vráci Pass. 342; kdažto bude v zlém poběda, nenie kto co pověda AlxV. 148; chlap když jest povýšen, nesnadně bude utišen t. 214; kteříž potok voden bude, ten sě vždy viece zabude než která hluboká řěka t. 229; kupec, když sě s ním (někdo) utká, dobrojtro neb dobrý den vzdá Hrad. 113ᵇ; i starý tkadlec někdy přízi zmate ČMudr. 217; i mistr tesař se utne t.; když se někdo opaří, potírají spálené místo olejem Us.

2. Sloveso dokonavé bývá hrubým omylem proti duchu jazyka místo nedokonavého v příkladech, jako jsou: já zůstanu vám v naději, že dokázati budu, že jsem upřímnej sluha HolŠternb. 95; »ten klobouk ti bude padnout«, tak prý kdesi u Vrchlického (Jos. Král); ty budeš Bohu zodpovídat Rais M. l. 200; cožkoli požádati budeš od boha EvOl. 239ᵃ; ktožkolvěk pokořiti sě bude t. 319ᵃ (z pokora, nikoli po + kořiti?); – jak to přijde, že se posel ještě nevrátil? Us. = germanismus: wie kommt es … m. jak to přichází (i to bylo by nevhodné, ale alespoň nedokonavé); – zmínky zaslouží, že poměr muže a ženy nepočítán k poměrům společenským R. Dvořák. Čína 1900 str. 86; čínské státní zřízení zaslouží největší pozornosti t. 97, germanismus = verdienen.

II. Slovesa nedokonavá.

1. Sloveso nedokonavé bývá, když se chce vytknouti jakost děje, kdežto sloveso dokonavé vytýká jeho vykonání. Pravím na př. tomu, kdo leží, buď a) vstávej! nebo b) vstaň! – on pak odpovídá mi též buď a) budu vstávati, nebo b) vstanu; – v a) je vytčena jakost, v b) vykonání děje. Podobně pravím někomu: smekni! skoč! a on mi odpoví odmítavě: proč bych smekal? proč bych skákal?

Jiné příklady:

proto, že si svého otce hanebně jímal (jde o jedno jímání) Háj. 162ᵇ; tu máš, chlapče, vem si ji (zlatku), no ber jen, ber! Jiří Bittner ve feuill. Nár. List. 6/7 1893 (odpol. vyd.); dnes jsem trhal zub Us.; věděti Vám dáváme, že sme téhož pana Jiříka k sobě těmito dny obsílali List. z r. 1568 (Prasek; Sbírka listů posílacích 1893, str. 49); (matka poslala své dva syny k svému bratrovi, sv. Peorovi poustevníku, tento jejich ujec jich nepřijal; pročež oni) jidešta k svatému Antoní a praviece jemu, poč sta k svému ujci chodila OtcB. 56ᵃ;– (má ve dsky zapsán býti) komorník, kterýž na ten póhon jezdil (= póhon jeden) VšehJ. 133;

(arcibiskup francký má třetí den umříti; sv. Maří posílá mu nové roucho, sv. Tomáš je přináší s přikázáním:) komu ť bude vhod krájáno, abv (ty) arcibiskupem jej zvolil LegVít. 49ᵃ; pakli kto jest tráven, že by sě osul, vezmi to kořenie … ChirB. 185ᵇ; tovařišé byli tráveni na [527]číslo strany tiskuRyzberce a tu čtyřé umřeli t. 185ᵇ; (košile) zlatém bieše prošívána, tkanicemi obkládána (rkp. omylem obkladena) Baw. 215; (sukně) tkanicemi ošívaná t. 215; mám šátek vyšívaný Us.; (pás) ničímž pobíján bieše, jedno drahým kamením se stkvieše Baw. 216; od pásóv drahých pobíjených t. 215; od rúch zlatem přejímaných t. 215; tkanic tu (v komnatě) bylo přišíváno, takže toho nikdy nevídáno t. 202; syn, o ňemž tyto knihy psány a z kroniky vynímány t. 134; uslyševše Filistějščí, že David mazán králem nade vším Izrahelem BiblD. 1. Par. 14, 8; kdy pak jsi rozen, kde je matka rozena; paní Vávrová, rozená Macháčková atp. Us.; ta chodí pěkně oblíkána Us.; koláče čerstvě pečené, obilí dnes žaté Us., tráva dnes sečená Us.; –

počě sě smieti, počě klekati, jmievati, choditi…, vždy tak, na př.: sv. Kliment počě sě smieti Pass. 290; tu sě mistři počěchu posmievati t. 288; (Ježíš) počě přěd každým apoštolem klekati Hrad. 77ᵇ; Petr sě počě otjímati (zdráhati) t. 77ᵇ; (nemocný) sě počě otjímati t. 142ᵇ; řek to počě ve čsti rósti Jid. 123; řek to počě otpuščenie bráti DalH. 30; páni j’mu za zlé počěchu jmieti t. 41; počěli krále mievati Mart. 4ᵃ; poče utískati všecky země Mand. 71ᵃ; ty počě otkládati Hrad. 126ᵇ; čbán počě lišky k sobě potáhati, liška sě počě ottáhati, vecě … t. 130ᵇ; (apoštolově) počěchu sě shlédati, že by mohli na kom tu vinu poznati t. 76ᵇ; (Julian) počě Gallikana k modlám přihoniti Pass. 283; hruoza počě obcházěti všěckv súsědy t. 276; (Saul) počě sě jeho (Davida) ustydati cavere Ol. 1. Reg. 18, 15; Baaza počě hraditi města t. 2. Par. 66, 1; včě Pilát na ščěpy zřieti Jid. 73; začnu choditi Us.; začnu vycházeti t.; – (Stanimír) počě Němcóm do země nedati DalC. 72, buď je tu -dáti iterativum (z dajati daju) nebo omylem m. dávati; ten den začal pán bůh svět stvořiti Beck. 1, 247, chyba z neumělosti; –

jě sě jězditi, súditi, přitúleti, prositi…, na př.: ta pány (du.) jěsta sě jězditi DalC. 85; Ľubušě jě sě jú súditi DalHr. 3; dievky jěchu sě hradu staviti DalC. 8; (sv. Prokop) jal sě dělati kostela Pass. 312; jali sě zasě města stavěti ROl. 123ᵃ; (sv. Václav) jě sě země oprávěti DalC. 27; (apoštolově) jěli sě trhati pšeničných klasóv Krist. 65ᵇ; je sě jeho objímati Mart. 12ᵇ; (starosta) jal sě přitúleti pánvi a kotlóv ML. 80ᵃ; (starosta) jal sě přitúleti pánví a hrncuov Pass. zl. Mus. 1ᵃ; (mnich) když jeho tresktáchu starší, nic nezapřieše, ale jmieše sě jich prositi a řka Otc. 185ᵇ; na sboží rozbohacovati sú sě jeli Pulk. 3ᵃ; je se jich (dětí) převraceti kopím Mart. 22ᵇ; je se mučiti křesťany t. 31ᵇ; všěch paní jě sě (odsouzený) haněti DalHr. 3.; (Libuše) jě sě hanby žalovati t.; jal sě nátiskóv činiti Pulk. 20ᵇ; (Stanimír) jě sě Čechóm hlav puditi DalJ. 72; (Lipolt) je sě všie Moravy hubiti t. 80; (Čechové) sě jěchu země hubiti DalC. 50; (Drahomíř) je sě pohanstva ploditi DalJ. 27; jal sem se vzpy[528]číslo strany tiskutati na ňem JeronMus. 85ᵇ; (Herodes) jal sě na nich zbadávati, od kterého bv sě času ta hvězda byla zjevila ROl. 149ᵃ; (muž) je sě jiú (uší) měřiti DalJ. 20; – dial. vezmu, beru se, dám se činiti, na př.: už se veselnici (= svatebčané) vzali rozcházeť BartD. 1, 193 (laš.); nabrá sa íť do lesa t.; dá sa lézť na strom, dao sa pršať (= začalo), dao sa mésť, daa sa pakať tamt.; –

račiž poslúchati, pomáhati…, nerodte sě užasovati, na př.: račiž poslúchati Vít. 41ᵇ; kněže, rač nám spomáhati t. 40ᵃ; mně i vám rač dopomáhati otec t. 41ᵇ; jsouce té náděje, že (V. L.) na Vás svým časem dobrým mladým mimochodníkem zapomínati neničí List. 1568 (Prasek … 22); neroďte se užazovati EvOl. 266ᵃ; – vedle toho také: vyrozuměti ráčíte List. 1568 (Prasek 9); oslyšeti neráčíte t.; –

třeba jest vyznávati, že sprostní údové neratolestie sě aniž také dělí se bezčíslně Sal. 738; – posíláme k Vám pro toho mimochodníčka, kterého ste Nám dávati připověděl List. 1568 (Prasek … 48); – Nám s nemalým podivením jest, že se o to ujímati a na gruntech našich (se) osazovati smíš List. 1568 (Prasek 41), – ale kdyžtě se tak pánu Bohu líbilo, již to musím pánu Bohu poroučeti ŽerKat. 275; poněvadž letos tak málo vín máme, musíme na tom přestati a učiti se mezitím pomaly píjeti t. 285.

2. Sloveso nedokonavé bývá ve výraze supinovém, jdu navščěvovat bratra atp.; na př.:

když k ňemu přijide bratr navštěvovat jeho Otc. 187ᵃ; šedše umývat (t. mrtvolu) zemřelého mnicha Mariana i uzřechu, že (Marianus) jest žena t. 80ᵃ; žat chodila Manda CisMnich. Rozb. 188; někda mě má mátě posláše žat na pole Pass. 293; já poslal jsem vy žat EvZimn. Rozb. 709; jíti ležat VelJg.; vejdu k ňemu večeřat Alb. 28ᵃ; (starosta) byl vyšel zabíjat mudrcóv Pror. Dan. 2, 14; povede (vola svého) napájet Koř. Luk. 13, 15; (Zuzana) chodila do sadu procházet sě ŠtítV. 61; Sába přijide pokúšet jeho Comest. 157ᵃ; nepuojde ť Lazar máčet prstu u vodě ChelčP. 170ᵃ; nechoď … klasóv zbierat Ol. Ruth. 2, 8; tak vždy.

Srovn.: (nezdárná dcera odbývá prosícího otce:) dyž nemožete dělati, dite se do lesa věšati Pís. mor. (Bílý, Patery knihy 419), nedokonavý infin., dědic supina.

3. Sloveso nedokonavé bývá ve větách záporných proti slovesu dokonavému ve větách kladných. Negace týče se hlavně a především kvality, vytýká jen kvalitu, nikoli též dokonavost, proto volí se po záporu sloveso nedokonavé. Případy tyto náleží tedy vlastně do 1.

Doklady tomu :

aby své dcery jemu nedával, nepřistúpaj ke mne atp. (negace je bezprostředně při slovese), na př.: prosil ho (Gallikan císaře), aby své dcery [529]číslo strany tiskujemu nedával Pass. 282; ciesař panošiem svým přikáza, aby nižádný nepřistúpal ku peleši Otc. 48ᵇ; lépe by bylo jemu, by sě byl nenarázal Hrad. 76ᵇ; lépe by mi sě bylo stalo, bych sě byl nenarázal Štít. uč. 151ᵃ; že by jemu bylo lépe, by sě byl nenarázal Alb. 52ᵇ; jeden měščenín za to prosil (v modlitbě k sv. Jakubu), aby ho nikterýž nepřietel nikda nejímal Pass. 357; aby viec ižádného přěd súd nevodili Otc. 32ᵇ; abych brala sě preč a zasě sě nevracovala Pass. 286; byste mě byli jěli, byl bych vás prosil, abyste mne inhed nezabíjěli t. 406; zaklínaji tě skrzě bóh, aby mne po sobě neostavoval t. 431; aby jí píti nedávali Kat. v. 2422; bych sě neustýdal Ol. 4. Reg. 14; přisež mi, aby (ty) nepohřeboval mě v Egyptě Comest. 49ᵇ; (židé) báli sú se, by jich (Egyptští) nedostíhali t. 110ᵇ; varujte sě, aby (vy) nevstupovali na horu Ol. Ex. 19, 12; svoji sě psi hryzte a ciuzí nepřistúpajte DalC. 85; tú hoviedcí (dvou volův) neprodávaj nikake Hrad. 109ᵃ; nerúšejte pořadu Štít. uč. 26ᵇ; miň ty řeči … a nesmúcej našich pánuov Kat. v. 2954; (Eliáš) jest řekl (bohu): zbili sú proroky tvé a já sem jediný ostal; odpověděl jemu buoh řka: neřiekaj, by sám jediný byl … Štít. uč. 69ᵃ; neřiekajž jinak než takto (řekni) ŠtítV. 179; nejezď dále NRada 985; nejezď daleko z domu t. 1204; nejezď Ol. 2. Reg. 5, 23; když pozván budeš na hody, sěď na posledniem miestě a nesědaj na prvniem EvSeitst. Luk. 14, 8; neuvoď nás v pokušenie Koř. Mat. 6, 12; nezmazuj sě olejem Ol. 2. Reg. 14, 2; nebývaj déle na téj posádcě t. 1. Reg. 22, 5; nekazuj nám přejíti Jordána t. Num. 32, 5; ižádný jiný nevchoď t. 2. Par. 23, 6; (žena) poslala jest ke mně (t. Pilátovi) a řkúci: neotsuzuj na smrt spravedlivého Nikod. 12ᵇ; nepřistúpaj sěm, szuj obuv s noh svých Ol. Ex. 3, 5; ižádný nevychoď ze dřví t. Ex. 12, 22; ižádný nevychoď ze dveří Comest. 60ᵇ; nechoď … klasóv zbierat Ol. Ruth. 2, 8; nezatracij lidu svého t. Deut. 9, 26; ven nic nevynos s sebú t. 23, 24; přieteli nevypravuj svého smysla t. Sir. 19, 8; neskrývaj ote mne kázaních(!) tvých ŽWittb. 118, 19; neotdávaj zvieřatóm dušě … t. 73, 19; neostavuj mne po sobě Pass. 431; nezahubuj sebe tamt. 469; neslibuj, donidž nemáš Vít. 63ᵃ; neoslyšujž mne, své matky Háj. 162ᵇ; nepřistúpaj VšehJ. 65; neobmeškávaj t. 111, t. 77; neklekaj … neklaď … nehýbaj ani zdvihaj … ani vstávaj t. 95; nezúfávaj ižádného srdce Lit. 1. Reg. 17, 32; nezúfávaj, ale v toho (boha) úfaj Kruml. 89ᵇ; nevzúfávajmyž pro (našě hřiechy) t. 34ᵃ; (každá šlechetnost) má své miery dotáhnúti a také jie nepřetáhati ŠtítOp. 98ᵇ; nikdy jie (čistoty) nerúšěti Hrad. 62ᵇ; slíbila sem viec za muž nechoditi Pass. 287; lépe by bylo duši u pekle a boha viděti, nežli v nebi a jeho přesladkého obezřěnie nevídati Kruml. 97ᵇ; že sem bohu slíbila viece mužě nepojímati GestaBř. 66ᵃ; račte súd spravedlivý vydati a mne na smrt neodsuzovati t. 31ᵃ; neuposlúcháš-li mne, prodám tě ML. 76ᵇ; kdož jest jí kdy prosil co podobného, nikdy v tom neotpoviedala Otc. 455; [530]číslo strany tisku(Markéta) viec dětí nemievala Pulk. 82ᵃ; mistře! kto shřěšil, tento čili rodiči jeho, že se slep narodil?; odpovědě Ježíš: ani tento hřěšil ani rodiči jeho, ale atd. EvVíd. Jan 9, 2–3; nikda sě věčší neurázal Pass. 281; ve stě let nenarázěl se rvtieř taký DalJ. 110; anděli, jichžto nikda nikte nebieše vídal Pass. 299; (děťátko) bieše nikda lidí nevídalo t. 340; nikda taká věc nestávala sě v Izraheli BiblC. Soudc. 19, 30; dokudž jemu summa dána nebývá VšehJ. 208 (v rkpisích mladších: se nedá); knieha, kteráž slove Pastýř … nikda prve jazykem českým nevytiskovaná (titul knihy tišt. 1518 v Boleslavi, v. Věstník ČAk. 1894, 209); zdáše sě jim, by nic kráše na všem světě nesvítalo ani v květu prokvítalo Kat. v. 221; o nížto (radosti) ani čtla ani slýchala t. 60; –

nedada svých noh umývati atp. (negace není bezprostředně při slovese): nedada svých noh umývati Hrad. 77ᵇ; (Petr Ježíšovi) nepřál svých noh oplákati t. 77ᵇ; neslušie nám pomščěvati bohóv, oni sami, hněvají-li sě, nad nepřátely svými mstěte sě Pass. 346; nebylo jim núzě prodávati sedění svých Ol. Gen. 47, 22; když páni naleznú a vynesú, že by (soupeřové) měli o to sědati, tehdy obě straně nemáta v radu otstúpati Řád pz. 11; kto by k súdóm stávati nechtěl VšehJ. 80.

V jazyku novějším bývá sloveso nedokonané jen v imperativě a kondicionále. Na př. pravím kladně: řekni to! zavři! střel!…, prosím tě, abys to řekl, abys zavřel okno, abys střelil…, – a naproti tomu záporně: neříkej toho! nezavírej! nestřílej!..., prosím tě, abys toho neříkal, abys nezavíral, abys nestřílel. Podobně je na př.: jdi tam – nechoď tam!; vdej se – nevdávej se!: vezmi si ho (ženicha) – neber si ho; pane bože, pomáhaj, starého nám nedávaj, mladého nám daj Suš. 565; nekupuj mně prstýnka, kup mi radši střevíčky t. 763.

Někdy bývá ve větách záporných též sloveso dokonavé. Na př.:

(poslové) tam šedše viec sě nevrátichu Pass. 288; (poslové) sě vrátivše, jež sú žádného nenalezli, pověděli t. 288; otec za ní pluv viec sě nevrátil t. 289; lépe by bylo, by sě byl nenarodil Nikod. 98ᵃ; nevstup k mému oltáři Comest. 66ᵃ; mosichu přisíci, abv jemu neuškodili t. 54ᵇ; múdřější toho učiniti nedachu DalC. 47; pakli byste jej (supplikanta) spokojiti nemohli, nepomíjejte nám zprávu učiniti List. 1568 (Prasek 11); Maria nesměla k Ježíšovi přistúpiti Pass. 334; nespadni, neupadni, neuhoď se, neuřízni se Us.; dej pozor, abys nespadl, neupadl, aby ses neuhodil, neuřízl Us.

Při imperativu pozoruje se rozdíl u významu mezi slovesem dokonavým a nedokonavým: imperativ záporného slovesa dokonavého je významu varovacího pro případ jeden, právě chystaný, strojený, imperativ slovesa nedokonavého je zákaz všeobecný, platný i pro každý případ jednotlivý; na př. nehoď, nepřines, – neházej, nepřinášej!

[531]číslo strany tisku4. Sloveso nedokonavé vyslovuje děj, který jest obyčejem nebo vlastností podmětu. Na př.: nekouřím (ve smyslu = nejsem kuřák) Us.; pes plave ve vodě t. (= je schopen, umí plavati); divizna roste v půdě žulové t.

5. Sloveso nedokonavé bývá ve významu snahovém. Na př.: pohani jej jěli a na rozličných trziech prodávali Pass. 357; vzýváchu to dietě (t. sv. Jana Křtitele) přietelé jmenem otcě jeho Zacharias; k tomu matka jeho odpovědě: nikakéž ť to nebude, ale bude bude ť jmě jemu Jan t. 276 (vzýváchu = dávali mu jméno, chtěli, aby se tak jmenoval); toho zbytka (sukna) kupováchu Hrad. 112ᵇ; kupuji zahradu Us.; jeden bohobojný kóň osedlaný jemu (sv. Václavovi) dáváše řka: vskočě na ň žeň pryč v skořě, dobydlíš sě u svého bratra hořě DalC. 30; zloději se na nás dobývali Us.; v noci kradli nám koně (jednoho) t.; už jsem bral na ně hůl t.; když jsem odcházel, nechtěli mě pustiti t.

6. Sloveso nedokonavé klade se pro děj současný. Na př.: když jeho (Eusebia) papež křtil, mnozí lidé viděli, ano jej světí anděli z svatého krstu vody vynímají Pass. 388; dievka sě vracěváše i utka ji sluha Ol. Gen. 24, 17; vracuje sě přídu k tobě t. Gen. 18, 10.

7. Slovesem nedokonavým vyslovuje se původství (autorství); na př.: toto jsem psal já Us.; tento dům jsem já stavěl t.; tento obraz maloval Skreta t.; Aristoteles učil, že … t.

8. Slovesem nedokonavým uvozuje se řeč. Na př.: pán Ježíš řekl učenníkům svým (řekl od slovesa I. třídy řéci, řku, jež jest nedokonavé); pravil, povídal Us.

9. Za sloveso nedokonavé bývá neprávem chtíti s infinitivem; na př.: dával, sedal si, odcházel…; když mi neotvírali, odešel jsem…; stromy se dlouho neujímaly…; zdvihal ruku, ale nemohl… – nespr.: chtěl dáti, sednouti si, odejíti…; když mi nechtěli otevříti…; stromy se nechtěly ujmouti…; chtěl zdvihnouti … BartRuk. 35. Chtíti s infinitivem oprávněno je tu, když má býti vyslovena vědomá vůle, nikoli jen snaha a pokus tamt. 34.

10. Sloveso opětovací vyslovuje děj opětovaný neb opakovaný s vytčením, že jest to děj opětovaný (opakovaný). Na př.:

mnozí ten obyčěj jmají, když nemocného vídají, ež j’mu neradi stýskají Hrad. 143ᵇ; prvý … toto (šesté) kázanie přěstúpá, kdyžto v cizé lože vstúpá t. 118ᵃ; třetí (hřeší), ješto sám zabíjie t. 98ᵇ; (bóh) mohl by mě v svú radu pojímati DalC. 85; dobré příklady vzímajte Hrad. 110ᵇ; Břěcislav častokrát do Polsky vtrhoval a s vítězstvím zasě vracoval sě Pulk. 69ᵇ; poslové posláni býváchu t. 117ᵇ; (Jáchym a Anna) všěm svého sbožie udávášta, pro bóh mile, což mievášta, na tré děléchu Levšt. 150; v jeho domu chudých tři veliké stuoly nakrmováchu Pass. 323; sv. Alexius [532]číslo strany tiskusedmnácět let přěd kostelem sědajě almužnu bráše t. 324; ty s’ mě (Marta Krista) do svého domu přijímala t. 381; (posedlý) často púty a řetězy jsa svázán zlamováše řetězy a púta zetřěváše Koř. Mark. 5, 4; Goliáš poslavováše sě z jitra i večer, pozývaje, směl-li by kto … Ol. 1. Reg. 17, 16.

11. Slovesem opětovacím (opakovacím) bývá vysloven děj jeden, když jest úhrnem dějů několika. Případy takové jsou dvoje:

a) Podmět jest jeden a vykoná dějů několik, jež se shrnuji v jedno. Na př.: měl jsem hrst hrachu a vyházel jsem jej oknem Us. (t. j. vyhazoval jsem zrno po zrnu…; dokonavé »vyhodil jsem hrách oknem« znamenalo by, že jsem všecek hrách vyhodil jedním vržením).

Jiné příklady: tak se vajce (plur.) zkazie, že je vymecí (t. lidé) Otc. 366ᵃ; král vzvěděv, aby jě zjímali, po nich poslal Pass. 354; zjímav množstvie mužóv Pulk. 43ᵃ; pěstúny jeho zjímachu Dal. 82; zjímal jě jest Hizmahel cepit Pror. Jer. 41, 10; zjemajž vešken lid Alb. 91ᵇ; ježto (křesťany) zjímav do města vésti jě kázal Pass. 383; Mikuláš zjímal je (posly) Let. 115; hospodář zjímav jě vsázel jě u vězenie GestaBř. 80ᵃ; Jakub vsázěv děti na velblúdy i bral sě pryč Ol. Gen. 31, 17; vzě Mojžieš ženu svú a syny své i vsázěl jě na osla imposuit t. Ex. 4, 20; ten (rychtář) jě (odsouzené) vsázě v kládu OtcB. 70ᵃ; soudce vsázel zloděje (plur.) do vězení Us.; (ciesař) kázal jě (mnichy) v téj jěskyni kamením zaváleti Pass. 365; dckú (prknem) hlavy dolóv srúbati kázal Pulk. 146ᵃ; král káza jim hlavy stínati JiřBrn. 263; káži ť vám všěm hlavy stínati Nikod. 11ᵃ; Terencian těmato dvěma svatýma káza hlavy stínati Pass. 284; ciesař učiniti kázal mnoho prken, jako by jim (pánům) hlavy stínati chtěl nebo strkovati Pulk. 125ᵇ; tu stínali je (zajaté) TomP. 3, 517; (kníže) dal zajaté pojednou voditi ze šatlavy a stínati je t. 4, 261; generál Jackson popuzovače anglické dal zvěšeti Malý, Amerika 6, 182; král kázal jim hroby zlaté přičíněti Pass. 370; (sv. Marta) uzřěla u vidění, ano k niej jide jejie sestra Maria Magdalena držiec v rukú pochodni a všěcka světla zhaslá jí zažiehajíc Pass. 381; (sv. Marta) své skončenie juž bliz vzvěděvši sviecě rožiehati (!) kázala t. 380; vzem to vše (t. zvířata obětná) Abram přetíná je na dvé dividit ea per medium Ol. Gen. 15, 10; Alexander osypati sě tu káza (v Korintě) AlxV. 324; král kázal jim (sedmi bratřím) hroby přičíněti Pass. 370; (Šalomúm) rozstavěl jě (koně atd.) po městech Ol. 2. Reg. 9, 25; rozstavěl sem lid t. 2. Esd. 4, 13; (služebník), kterýž byl ty děti odnosil KřižB. 95ᵇ; spadl a polámal si žebra Us.: vytrhám ti vlasy t.

b) Podmětů jest několik, každý z nich vykoná děj jeden nebo i dějů několik, a všecky ty děje shrnují se v jedno. Na př.: polekaní poutníci zaházeli pláště a utíkali (o poutníku jednom řeklo by se: zahodil plášť).

[533]číslo strany tiskuJiné příklady: (nepřátelé) Čechy sú zjímali Pulk. 63ᵃ; Říměné ny zjemúce zvieží Hrad. 74ᵇ; někteří jsau zjímáni a odvedeni do šatlavy TomP. 3, 517; (Novoměštští) mistry, kteříž neutekli, zjímali a vsázeli na rathúz Let. 120; (jiní mnozí) na rathúz sú vsázeni t. 610; tehda dělníci od té jěskyně kamenie odváleli Pass. 366; nebo smy své oružie pometali od sebe Otc. 272ᵃ; oni (tři králové) proti ňemu poklekavše bohem jej býti ukazováchu Kruml. 108ᵇ; některé (dievky) přěd nimi vzklekachu DalC. 15; pro ňežto klekajíc bohu chválu všickni vzdali Pass. 369; rovové sě zotvierali Zrc. 10ᵃ; (židé) se sebe své pláščě i rúcho snímavše počěchu sv. Ščepána kamenovati Pass. zl. Mus. 2ᵇ; upřiehajte koně a vsedajte jezdci ProrOl. Jer. 40, 3; na kteréž (tři koně) Soběslav, Oldřich i Jetřich rychle vsedavše do Polsky pospíšili Háj. 163ᵇ; juž na ň Sasici ssědachu DalC. 50; páni vsedavše na koně i jeli Let. 514; (židé) své na ň mečě vytrhachu Vít. 48ᵃ; když se voda upokoji, (žáby) vzdvihavše oči svoji onu kládu i zočichu Baw. 63; v pondělí stínáni sú třie mládenci Let. 43; všecka čeleď jest stínána t. 115 (čeleď významu hromadného); to smy slýchali, že jsú sě mnozí pro chudobu oběšovali a črtu sě poručovali Vít. 45ᵃ; potom pánóm dachu (vodu) a ti ť se ctně umýváchu Baw. 219; paní měšťky chodíc pana faráře vítat, utratily za pivo 5 grošů (je řeč o vítáni jednom) WintCírk. 500 (z r. 1520); (Zručští přijeli pro kněze) napínanými kušemi t. 527 (z r. 1510); (spiknutí) vyzrazeno jest v čas a původcové jeho jsou zvěšeni Malý, Amerika 6, 193.

Odchylkou bývá tu dokonavé sloveso durativní nebo jednodobé. Na př.:

kázal jě oba stieti Pass. 353, t. 298; (král) káza všěm hlavy stieti KatBrn. 294; král kázal oněm rytieřóm hlavy stieti Pass. 362; beze všeho súdu jim hlavy stěli t. 398; všech deset sťali sau Let. 670.

12. Když o ději pohybovém má býti pověděno, kam pohyb směřuje, volí se náležité sloveso trvací; a když má býti řečeno, kde se pohyb děje, volí se příslušné sloveso opětovací. Na př. někdo jde do města, nebo do světa; tážeme se ho: kam jdeš? nebo pravíme pověz nám, kam jdeš, a on odpovídá: jdu do města, do světa; a když se vrátil, tážeme se (o témže ději): kde jsi chodil?; nebo pravíme: pověz nám, kde jsi chodil, a on odpovídá: chodil jsem po světě. – A podobně: kam jedeš? – jedu do města, do světa; kde jsi jezdil? – jezdil jsem po světě; kam to dítě neseš, nebo vedeš, nebo vezeš? – kde jsi to dítě nosil, n. vodil, n. vozil?; kam se ženeš? kde ses honil? – kam tu káru táhneš? kde jsi tu káru tahal?; chodím po městě, jezdím po městě, jezdím po světě; atp. Děj pohybový při pojetí „kde“ (= na kterých, po kterých několika, mnoha místech) drobí se v několik (mnoho) stejnorodých dějů menších a ty se pak vyjadřují slovesem opětovacím.

[534]číslo strany tisku13. Proti slovesu trvacímu věty kladné bývá opětovací v příslušné větě záporné. Na př. kladně: jdi domů, poroučím ti, abys šel domů…; jeď tam, poroučím ti, abys tam jel; – a záporně: nechod domů, abys nechodil domů; nejezdi tam, abys tam nejezdil. Jiné příklady v. v č. 3.

14. Iterativum bývá v platnosti durativa, t. j. bývá tam, kde by postačovalo samo durativum příslušné, ale kde v jazyce není durativa příslušného. Na př.: bratřie přijidechu k ňemu (k Agathonu) navštěvovat jeho OtcB. 50ᵃ; jak se míváte, kde býváte? Us. mor.

Durativum v případech těchto a podobných buď časem vyhynulo, na př. bósti, anebo ho v jazyce nebylo, na př. házěti k hoditi. O zanikání durativ, která jsou pak nahrazována iterativy, v. v § 336 č. 5.

15. Iterativa a vůbec imperfektiva jsou hojnější v jazyku novějším než starším. Příčina toho jest ve ztrátě imperfekta. Stč. imperfektum znamenalo minulost a při tom opětování děje, v. § 343; časem vyhynulo a úkol jeho přejímá perfektum; k tomu bylo třeba za imperfektum významu opakovacího bráti perfektum sloves iterativních (frekventativních); na př. stč.: komu sě nedostanieše, u druha vezmieše, – nč. komu se nedostávalo, u druha si bral n. brával. Zejména rozmohla se v nč. iterativa na -ávati a -ivati, na př. stč. řiekáše – nč. říkával, říkávával, stč. chodieše – nč. chodíval, chodívával. Frekventativ na -ívati od sloves tř. IV. v stč. ještě nebylo. Dialekticky ve val. a slc. přibyla iterativa (frekventativa) ze tř. VI; na př.: čaruju – čarúvám, nocuju – nocúvám, kupuju – kupúvám, tancuju – tancúvám a j. Podle nich utvořena pak frekventativa od sloves III. a IV. třídy, jako viďúvať, seďúvať, syšúvat, klečúvat, choďúvať, hřešúvať a j. (val.). Srovn. Smetánka v Rozpravách filolog. 22 sl.

338. III. Význam sloves podle dějového rodu.

1. Ve větě a) „učitel chválí žáka“ vychází děj činného „chválení“ z podmětu (učitel) a nese se na předmět (žáka), – podmět je tu východištěm a předmět cílem děje.

Naproti tomu ve větě b) „žák je chválen od učitele“ je podmět (žák) cílem téhož činného děje „chválení“. Atd.

Význam výrazů slovesných bývá tedy rozdílný také podle toho, v jakém poměru podmět a předmět k ději činnému bývají, a poměr tento při slovese nazývá se rodem.

2. Podle rodu rozeznáváme především sloveso činné (activum), na př. chválím, soudím…, – a trpné (passivum), na př. jsem chválen, jsem souzen atd.

I. Aktiva jsou slovesa, při kterých je podmět ději východištěm. Na př. chválím, soudím.

[535]číslo strany tiskuDěj z podmětu aktivního vycházející

a) buď se nenese dále, nýbrž zůstává takoŕka při podmětu, na př.: ležím, umírám…; slovesa tohoto druhu nazývají se podmětná (verba subiectiva);

b) nebo děj z podmětu aktivního vycházející nese se dále a zastihuje nějaký předmět. Předmětem tímto jest

aa) buď podmět sám, když děj z podmětu vycházející se zase k němu vrací, na př.: myji se, – každý přeje sobě nejvíce, – přítel mluvil o sobě…; slovesa taková nazýváme zvratná (verba reflexiva);

bb) nebo je předmět od podmětu rozdílný, na př.: učitel chválí žáka, – pohané slouží modlám, – lakomec žádá peněz, – jezdec pečuje o svého koně…; slovesa taková pak slovou předmětná (verba obiectiva) a rozeznávají se:

přechodná (transitiva), která mají předmět v akkusativě, jenž v rodě trpném se objevuje jako podmět, na př.: učitel chválí žáka (žák je chválen od učitele, neb učitelem), – Kain zabil Abele (Abel jest zabit…), –a

nepřechodná (intransitiva) ostatní, na př.: pohané slouží modlám, – lakomec žádá peněz, – jezdec pečuje o svého koně atd.

II. Passiva jsou slovesa, při kterých jest podmět obyčejně cílem příslušného děje činného, na př.: žák je chválen od učitele (učitel chválí → žáka), – Abel jest zabit od Kaina.

Věty passivní jako „žádáno bylo peněz“ atp. podmětu vůbec nemají, jsou bezpodměté.

Úhrnem dělí se tedy slovesa podle dějového rodu takto:

I. aktiva (činná):

a) podmětná, na př. ležím, umírám;

b) 1. zvratná, na př. myji se, přeji sobě;

2. předmětná:

přechodná (s předm. v akk.), na př. chváliti někoho;

nepřechodná, na př. sloužiti někomu;

II. passiva (trpná), na př. jsem chválen.

3. Ze sloves zvratných mohou a) některá býti též předmětná, na př. vedle zvratného myji se, přeji si… vyskýtá se též předmětné mýti někoho, přáti někomu atd.; – b) jiná pak vyskytují se vždy a jenom v podobě zvratné, na př. modliti se, smáti se, blyštěti se…, a slovesa zvratná druhu tohoto nazývají se střední (media).

Pravíme a) myji se, a též myji sebe; – přeji si, a též přeji sobě. Naproti tomu je b) jen modliti se atd. To jest: slovesa střední mívají při sobě jen se (zvratného zájmena akk. tvaru slabšího), kdežto slovesa zvratná ostatní při sobě mívají také jiné pády zájmena zvratného a také tvary jejich silnější.

[536]číslo strany tisku4. Sloveso přechodné točiti (na př. víno) znamená = činiti, aby teklo; podobně věsiti = činiti, aby něco viselo; položiti = učiniti, aby leželo; rozplakati, rozesmáti někoho = učiniti, aby plakal, aby se smál; atd. Slovesa druhu tohoto slovou faktitiva (účinná, n. kausativa); jsou utvořena ze sloves jiných a znamenají vůbec učiniti, aby se dělo, co vyslovuje sloveso jejich základní.

B. Význam slovesných výrazů jednotlivých.

1. Výrazy slovesné které jsou, o tom v. Hist. Ml. III. 2². § 2.

2. Výrazy tyto namnoze podléhají pravidlům o shodě v grammatickém čísle, grammatickém rodě a grammatieké osobě: o tom v. §§ 141, 145, 147, 155, 158.

3. Zde promluviti jest o výrazích těchto se syntaktických stránek ostatních, zejména o výrazích určitých (finitních) vzhledem 1. k času, 2. ke způsobu a 3. k rodu dějovému, a 4. o výrazích slovesných neurčitých (infinitních) nebo jmenných.

339. 1. Čas a jeho výrazy slovesné.

1. Čas je a) přítomný, b) minulý a c) budoucí.

2. Pro vyjádření času máme slovesné výrazy a) praesens, b) praeteritum, totiž aorist, imperfektum, perfektum a plusquamperfektum, a c) futurum.

a) Praesens.

340. 1. Praesens (t. j. výraz tvaru praesentního) slovesa nedokonavého znamená děj přítomný, a to děj v čase přítomném trvající. Na př.: nesu, sekám, nosím, vysekávám, roznáším.

2. Praesens slovesa dokonavého znamená děj budoucí, a to děj jednodobý, na př. seknu, hodím, – nebo děj v budoucnosti se končící, na př. přinesu, rozsekám, vynosím.

Děj v čase budoucím trvající vyjadřuje se futurem; o tom v § 347. – Slovesa ponesu, ponosím atp. (složená s po-) znamenají děj dokonavý (tedy budoucí) a při tom přece též trvací (v. § 336 č. 6).

3. V živém vypravování klade se praesens někdy za čas minulý, tedy bez významu přítomnosti, absolutivně, a zove se praesens absolutum (t. zv. praes. historicum). Čas vlastní (minulý) rozumí se tu z vypravování ostatního.

Na př.: ciesař Soběslavovi vieru slibuje a jeho děti česky otučuje DalJ. 70 (podle M. Opatrného jediné jisté praes. absol. v Dal.; v DalC. není); (poslové) měščanuov potázachu, ti jim na hrad ukázachu, tamž i jidú; když bychu v králově dvoru, střetnú sě s jejie (Kateřininou) mateří, ana jde s tú žádnú dceří, jěž tak v drahéj krási ktvieše Kat. v. 189; žena plačiúci poběže, Pilát, co sě stalo, tieže Jid. 105 (pro rým!); i stalo sě [537]číslo strany tiskujest, když biechu synové israhelští na púšti, i naleznú člověka sbierajíce drva Ol. Num. 15, 32; a když sě dále hnú proti Brixii a k branám sě přiblížie, mladost i rytieřov mladých své síle doufajíc těch jistých Brixenských pozýváchu k bojování PulkR. 104ᵃ; když pověděno, že biskup přijel, mnozí páni s svým vévodú vzdvihnú sě chtiec s ním ostati t. 129ᵇ; (Němci) vytáhli k Poděbraduom a pan Hynek proti nim vytrhne Let. 96; král (Zigmund) před ním (Žižkou) ustúpal, potom Žižka dostihne jej u Habru a udeří na lid králuov, a oni ihned prchnú k Německému Brodu a se postaví a šikují t. 118; vece jim (mudrcům) ciesař: viete-li, proč sem po vás poslal?; tehdy oni odpovědie: pane, nevieme; die jim ciesař … GestaBř. 84ᵇ; vida to lev, odběhna rychle i nakopa kořenie, přinese v uštech, rozžije i obklade Bruncvíka Baw. 5ᵇ; když biechu mnoho blúdili a tu několik dní byli, pod jednu horu přijdú, tu ť jednu řeku nadejdú tamt. 122ᵃ; (Bruncvík) sejma jilce z svého meče i sstrči na ň (na meč cizí, divotvorný) a vděje jej do svých nožnic a svój do sklepu položi i lehne t. 11ᵇ.

Sem hledí hojné věty vedlejší s an, ano…: uzřě, ano Kristus jde; uzřě Krista, au jde atp. Na př.:

jakož jste viděli Jezukrista. an do nebe jde, takéž súdit příde Zrc. 11ᵃ; Jomáš bieše na lodí, ana sě u vlnách mece, a všichni báchu sě t. 10ᵃ; viděl jsem jě, ana jdeta do římského města Pass. 307; byl by (ty) viděl množstvie židóv i pohanóv, ani za nimi (sv. Petrem a Pavlem) jdúce tepů jě, porúbají sě jim a v svatú tvář jim plijí, ana jako tichá dva beránky neodmlúváta t. 305; zítra, ano sě zabřězkuje. rytieřstvo zdvihlo sě Pulk. 112ᵇ; uda sě j’mu to viděti, ano mistr učí děti DětJež. 2ᵇ; Petr uzřě, ano Jezukrist proti ňemu jde Pass. 298; Symforianus uzřěv, ano pohani veliký hod činie t. 455; (David) vjide v stan králóv, an všickni spie Comest. 138ᵃ; viděl hospodin, an se rozmnožuje zlost Br. Gen. 6, 5; (Isák) uzřel, an velblaudové jdau t. 24, 63.

Nejčastěji bývá ve významu tom perlektivní budu samo nebo i ve spojení s infinitivem, budu nésti atp. (= perifrase pro futurum). Na př.:

(lidé) mile vše naplnichu, třetí den na pravé zořě budú všickni k hořě, z hory blsket jdieše ML. 58ᵃ; ale když sě sdravie ruší, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak sčestie dáno Jid. 123; když Marie proti sestřě bude žalovati, hospodin odpovědě Alb. 84ᵃ; král povolav obú (lakomého a závistivého) slibi jima, což který prositi bude, že dá jemu a dvé to druhému; a lakomý nebude chtieti napřed prositi … a závistivý také nebude chtieti za nic prositi; až král … nebude chtieti bez toho býti … a závistivý bude krále prositi, aby kázal jemu oko jedno vylúpiti ŠtítV. 121; bude to naše chtěnie jako nádobie některého řemeslníka, ješto jím své dielo dělá jako nádobím…; a jakož dělník najprvé sám [538]číslo strany tiskupřipraví to nádobie, jímž by dělal, a pak tiem nádobím bude dělati, takéž duch svatý atd. ŠtítBud. 132; když ji toho muž svatý nechtějíše zbaviti, tehdy ona bude rozprávěti OpMus. 18ᵃ; lidé jemu (svátému muži) budú chválu vzdávati a jej ctíti velmi, tehde on toho bude zbiehati a tak odtud zajide do města t. 3ᵃ; a když již zasě jda po zemi šel ten biskup…, král téj vlasti Aden jme biskupa…, a když ten biskup bude před krále přiveden, bude biskupovi král velmi hroziti, nepřijme-li zákona Machometova Mill. 121ᵇ; (král) když na moře přijide, bude jezditi po břehu Baw. 2ᵃ; tehdy ztrže se vietr a vlny budú korábem metati tamt.; a on do moře je (Bruncvík urážené hlavy) umetal a bude tepruv pravdu věděti t. 12ᵃ; lev … zařváše i poče se s drakem bíti…; Bruncvík vyskočieše i budeta se tepruv oba (lev a Bruncvík) udatně s drakem bíti t. 11ᵃ; (králová krále) obchytěvši(!) jeho bude jeho prositi, aby s ní zóstal t. 2ᵃ; (v Egyptě, v krámě kupeckém) žena neprodává, jako obyčej mají prodávati v jiných zemiech, a seděti bude žena nad krámem, toho tam nenie KabK. 34ᵇ; viděl sem, že Arabové plné oči osazené budau míti muchami, však pro lenost neseženau jich Har. 2, 204; (Kostomlatští žalovali na faráře:) maje nám nedělního času slovem božím sloužiti, bude žráti v krčmě do světa (do svítání) v sobotu na neděli WintCírk. 663 (z r. 1596).

V textech pozdějších, zejména v textech XV stol., často se vyskýtají vedle sebe slovesa tvaru praesentního a aorist Ono pak sloveso tvaru praesentního jeví se nám (jsouc vedle aoristu) jako praesens absolutum, ale to je trvám jen zdánlivé: vlastně by to měl býti též aorist a neumělostí písářovou dáno za to praesens. Výklad tomu: aor. silný je někdy tvaru stejného s praes., na př. nese = fert i tulit, nesú = ferunt i tulerunt; proto tvary tyto v době, kdy vymírají a když nalézají se jen v písmě, buď berou se za praesens, a tu může býti vedle sebe nese tulit (vzaté za fert) a jme cepit, buď berou se za aoristy (to častěji), a ježto se vidí u nich ſormální stejnost mezi aor. a praes., tedy klade se také praes. tvar sloves jiných za aorist, t. j. analogií béře se také jme, padne, padnú … za aorist. Z toho jde v textech veliké matení, na př. v Troj. (podle ohledáni M. Opatrného 1882), v Mill. a Mand.

Některé příklady tomu:

do toho města Jazon a Herkuleš s tovařiši svými vjidechu. A když po ulicéch se berau…, diví se lid veškeren jich kráse a tieží se mezi sebú, jací sú to lidé; a když tieží, nemají, kto by je zpravil, až i k vratóm dvora přijdau … Troj. 23; Medea lásku tu usiluje přikryti, aby od těch, kteříž na ni patřiechu, nemohla býti poznána t. 30; jakými tesknostmi srdce Medee bylo súženo, když čije, ano čeleď noc mařie…; a tak sem i tam po pokoji se vrte, brzo běží ke dveřím, již-li čeleď se ku spaní strojie, brzo k oknóm t. 39; když (Thelefus a Achyles) přijideta, nalez[539]číslo strany tiskuneta jej (krále), an na loži leží t. 98ᵃ; Nayam byl ubuzen, velmi sě lekne Mill. 53ᵇ; když již běchu připraveni, vzemše od krále odpuščenie na cestu sě zdvihnú t. 7ᵃ; Kán když měl umříti, káza (svým synům) před se přijíti i káže dvanádste šípóv svázati t. 73ᵃ; když biechu spolu jeli, ten pán těžce sě roznemuož, pro ňež ostavivše jej konali jsú cestu počatú t. 7ᵃ; tehdy (čarodějníci) odpoveděli a na dvé rozdělili trest na dli i položie před sebú na zemi t. 40ᵃ; král oblehne město…, sjězdóv káže střieti, že žádný k nim přijeti nemohl t. 102ᵃ; (pánové svému králi) poradili, aby biskupa jednoho … k hrobu božiemu poslal…; tehdy král jejich rady poslech … biskupa tam pošle; a když již zasě jda po zemi šel ten biskup…, král téj vlasti Aden jme dřieve řečeného biskupa…; a když ten biskup bude před krále přiveden, bude biskupovi král velmi hroziti … a biskup … sě oddal radějí umřéti…; tehdy žoldán biskupa obřězati kázal … t. 121ᵇ.

4. Někdy, zvláště v jazyku obecném, bývá praesens místo futura. Na př.: zítra máme zeměpis Us.; zítra jdu do divadla t.; kdy jedete domů, zítra či pozejtří? t.; za týden jsem doma t.; s neděle máme sv. Václava t.

Čas vlastní (budoucí) rozumí se při příkladech takových z obsahu ostatního (zítra máme…, za týden jsem…).

b) Praeteritum.

341. Tvary pro vyjádření minulosti jsou: aorist, imperfektum, perfektum a plusquamperfektum.

Shodují se v tom, že všecky vyjadřují děj jako minulý, ale liší se tím, že aor. vyslovuje děj jako minulý a při tom nic více, imperfektum jako minulý a při tom trvací neb opětovaný, perfektum jako minulý a při tom ukončený před přítomným a vzhledem k následkům v přítomnosti, a plusquamperfektum jako minulý a při tom ukončený před jiným minulým.

Klade pak se aorist, imperfektum, perfektum a plusquamperfektum s příslušnou nuancí významu, kdvž na tom záleží a když chci, aby byla vyjádřena, nikoli, když by se dala vůbec vyrozuměti a žádati. Mnohdy mohlo by něco podle významu svého býti vyjádřeno imperfektem nebo perfektem nebo plusquamperfektem, ale vypravovateli nezáleželo na tom, nestál o to, položil tedy aorist (nebo perfektum skleslé ve význam aoristový). Na př.:

jež (orlicě) bieše chytře vymyšlena AlxV. 1248 – jež bě chytřě vymyšlena AlxH. 3, 9; v niež (skříni) ležéše jich svacině AlxV. 1219 – v níž ležala jich svatyně AlxH. 2, 9; ciesař Čechy vini DalC. 32 (mohlo by býti i vinieše); král nesmě Čechóv u potřěbu přivinúti t. 92 (mohlo by býti též nesmějieše); pakli sě kdy stala která sváda, u stařějšieho byla rada t. 2 [540]číslo strany tisku(místo žádaného: stanieše…, budieše DalV. t.); tu s nimi (dievky s mužmi) krásné panny vsadiechu DalC. 12 – posadichu DalJLVFf. – zsadichu DalP.; to mnozí slepí uslyševše k sv. Vavřinci diechu, jimžto všěm zrak navracováše a jě na pravú vieru obrátil Pass. 428.

342. Aorist.

1. Aorist jest v češtině a ve slovanštině vůbec tvarem dvojí: silný, na př. jid jide…, a slabý, na př. jidech jide …, u významu však není rozdílu žádného.

2. Vyslovuje děj prostě jako minulý, t. j. bez vytýkání vlastnosti nějaké jiné.

Vedle minulosti rozlišuje se ovšem imperfektivnost a perfektivnost, na př. nesech a přinesech, ale tento význam vyjádřen jest slovesným kmenem, nikoli tvarem aoristovým.

3. Dokladů jest v době staré mnoho; na př.: kdyže (Alexander) na vojnu sě zdviže, všě sě řěcká země vzhrozi AlxV. 406; (Alexander) káza uzel rozvázati i poče ten mák zobati t. 1058; (Alexander) když sebra voje, chtě zvěděti, lida co je, spudi všě v jednu ohradu…, čite z jitra až do noci, však nezvědě všie své moci t. 1106 sl.; když to dietě (Krista) Kristofor přěs vodu ponese, počě vody přibývali a to dietě počě velmi těžko býti Pass. 360 (ponese o ději současném; pojato aoristově).

343. Imperfektum.

Imperfektum vyslovuje děj v minulosti trvající nebo opakovaný.

I. Imperfektum slovesa nedokonavého vyjadřuje děj jakožto a) v minulosti trvací, nebo b) v minulosti trvací a spolu opakovaný.

Příklady k a): když sediechom nad hrnci masa a jědiechom chléb sedebamus ... comedebamus Ol. Ex. 16, 3; ta (dcera) mřieše moriebatur Koř. Luk. 8, 42; (Alexander) otčíka juž nejmějéše, matky také nevidieše, jedno mieše mistra svého AlxV. 124 sl.; již země u porobě stáše a za moře dan dáváše, neb ten (Alexander) bieše ješťe dietě t. 149 sl.; přěd starými těmi Aristotiles sedieše, jenž tehdy králév mistr bieše t. 351; (Alexander) na vše strany vidieše, kdežto vína, žita ktviechu, kdež která loviště biechu t. 686 sl.; (král Filip) posla ženu v jiné bydlo, a ten, jenž ji provodieše, Pauzonias tak slovieše t. 98; (lotr) jelikož jeho (Krista) mrúce vidieše, za pravého člověka jej jmějieše, a jelikož proséše, aby na ň pomněl, v tom jeho božstvie poznáváše Hod. 49ᵃ; sv. Klimenta mátě dělati nemožieše, jež v sobě v žalosti rucě zhryzla bieše Pass. 287; ta rytieře prosiešta sv. Petra, aby z města postúpil t. 298; sv. Alexius přěd kostelem sědaje almužny bráše t. 324; k městu, jemuž Tyrus diechu AlxV. 2007 (dieti = impftivum); k městu, jemuž Iskon diechu t. 1372; Faros jednomu jmě bieše. druhý Elifar slovieše AlxB. 3, 31: toho (bratra [541]číslo strany tiskusv. Felixe) pohani k svým modlám bezděčiechu PassKlem. 49ᵇ; (Maria) tiem sě velmi mútieše, jako ostrý meč v jejie srdce bodieše, anebo to vidieše, že jejie syn bez viny na kříži stojieše Hrad. 91ᵃ.

Sem patří také imperfekta sloves dieti, praviti, mluviti a j., uvozující přímou řeč. Na př.: když psíka uzřěla paní, ano j’mu mnoho z jeho očí slez tečieše, ta paní k téj babě dieše: pověz mi … Hrad. 103ᵇ; on dieše: já sem ten … Krist. 70ᵃ; ten, ješto dieše prorádci svému … Štít. ř. 155ᵇ; druhá mysl jiej dieše: počakaj … Pass. 287; Petr svatému Janu dieše: račiž palmu vzieti … Vít. 37ᵇ; (císař a papež) stojiec přěd ložem (sv. Alexia) každý dieše: kak jsme koli tuto hříšní … LAl. a; (Kristus) pravieše apostolóm: nenie vaše, znáti časy a chvíle Alb. 89ᵇ; na tomto sv. Pavel bieše, jenž pravieše: kto ny ot milosti božie … t. 103ᵇ; z těch ť jest byli svátý Pavel, ješto pravieše: nemáme zde miesta k bydlu, ale táhnem sě k onomu bydlu budúciemu; a také pravieše: jděte po mně … Štít. ř. 14ᵃ; na to (co bude v soudný den) patře sv. Anselmus pravieše: vzhrozije sě mój život … t. 96ᵃ; Job zkusiv hubenstva tohoto světa pravieše: člověk vzejde jako květ a zetřien bude ŠtítBud. 114; (David), kakž koli mnoho měl krmí k svému stolu, však pravieše: teprv sě nasytím, když sě ukáže tvá chvála t. 227; ona dva mlazšie Kristova, ješto sě bieše k nima přivinul Kristus, když jdúc cěstú mluviešta o ňem, praviešta: zdali v nás srdce nehořieše Štít. ř. 72ᵃ; tu čieši on (sv. Václav) mienieše, o niež syn boží mluvieše: móžete-li z té čiešě píti … DalH. 30; svatý Prokop téj chvále nechtieše, protože takto mluvieše: milá bratří, nedivte sě … Hrad. 10ᵇ; paní jeho (nemocného bohatce) takto mluvieše: pánku, viz o sobě … t. 143ᵃ; tato dva takto mluviešta: ó milý hospodine … Pass. 290; oni nábožně poklekše takto mluviechu: kakž kolivěk smy hřiešní, avšak atd. t. 326; (otec Alexiův) žalostivě mluvieše a řka: běda mně atd. t. 326; přietelé plačíc mluviechu takto: ó milá Maria Magdaleno, proč si … t. 343; Natalia mluvieše a řkúc: blazě tobě atd. 479; někteří k niej (Marketě) tak mluviechu: ó přěkrásná dievko atd. t. 320; (David) v tom túžení i to mluvieše: é hoře, kak sě jest prodlilo mé bezbydlé ŠtítBud. 227; když jie (Kateřině) přietelé na to vzmluvichu, by … šla za ciesaře spieše, ona jim otpovědieše tomu a řkúc: vy tak krásnú mě pravíte atd. Kat. v. 364; svátý Pavel voláše a tak řka k Korintóm Kruml. 316ᵇ; (matka) žalostivě křičieše a řkúc: é pomozte mi … Pass. 326. – Naproti tomu bývá vecěti vždy v aor.

Časty jsou a rovněž sem hledí případy s imperfektem, kde se vyskýtá minulý trvací děj, jenž jest současný s jiným dějem minulým. Tyto případy máme na mysli, když pravíme, že imperfektum vyjadřuje současnost v minulosti. Na př.:

když jeho (sv. Jakuba) na popravu vediechu, jeden nemocný počě volati Pass. 353; v tu hodinu, v nižto sv. Ščepána v hrob k sv. Vavřinci [542]číslo strany tiskukladiechu, sv. Vavřinec … na stranu v hrobu polehl t. 400; v tu hodinu, kdyžto jeho (sv. Prokopa) svaté tělo pochováváchu, voláše jeden slepý a řka … t. 316; když Josef snímáše tělo, Maria stáše čakajúci Ans. 9; když (sv. Václav) na prazě klečieše a svú dušu u boží rucě porúčieše, Hněza a jeho bratřie přiskočichu DalH. 30; když Čechy (Bohemi) v klášter jdiechu, skry sě (Jitka) za oltářem t. 42; Kochan když okolo sochy chodieše a z sebe třěva točieše, na svój rod počě túžiti t. 40; když skirzě jednu ves jědieše, uzřě, že sedlská dievka na potocě stáše, bosa i bez rukávóv rúcho práše t. 41; kněz když to slyšieše, velmi sě tomu divieše Hrad. 27ᵇ; (anděl) k niej (Marii) v komňatu vnide, ana na modlitvě bieše a Izaiášě čtieše t. 61ᵇ; když sobě tak zle tušieše, o bozě nic uetbajieše, s sbožím sě veždy vadieše t. 141ᵃ; když dieše Durink s hradu, vece: ach … DalC. 21: když to tělo myjiechu, hrozný blisket vidiechu Vít. 37ᵇ; když to svaté tělo do Prahy nesiechu, na dvú miestú tělem svatým hnúti nemožiechu DalC. 31; (sv. Arnulfus), v nižto dobu okolo ňeho svatý próvod pějiechu, duši pustil Pass. 331; když ta cná žena s synoma svýma přěs moře plovieše, jedné noci vicher sě vztrže t. 287; když (deveř Matodianin) na to (cizoložství) přielišně nástáše, Matodiana tu milost (deveřovu) těžce nesúci hledáše, kady by sě tomu obránila t. 286; když (rodiče Alexiovi) žádného syna nemějiešta, boha za to prosiešta, až je synem obdaroval t. 323.

Příklady k b): Gallikan zlé duchy z lidí vyhánieše Pass. 282; čarodějník knihy své u moře uvrhl bojě sě, by nebylo proneseno, ež sě čáry obcházieše t. 294; často k ňemu lidie nemocní přicháziechu, ješto uzdravováše t. 314; andělé ju (MMagdalenu) na každý tlen sedmkrát pod nebesa vznášiechu t. 341; zěvil to jemu (knězi) hospodin, ež na každý den vídáše, když anděli svatú Maří Magdalenu pod nebesa nosiechu … a když to často vídáše, chtě tomu vidění jistost nalézti t. 341; (kněží Belovi) vchodiechu i zjiedáchu ty věci Pror. Dan. 14, 20; ti (naháči) svój hřbet obnažiec tepiechu DalC. 90; lidé jiné lidi tepiechu a svařiece jě jědiechu t. 109; králová té krásy bieše, že ktož ji ohlédáše, ihned svú šíji vážieše Apoll. 130ᵇ; Přemysl ten osten, jímž voly bodieše, v zemi jest vsterčil Pulk. 4ᵇ; Pilát na velikú noc jednoho vězně púščieše Hrad. 87ᵇ; vyjieždieše David, kamž jeho koli Saul posieláše, a vše múdřě zpósobováše Ol. 1. Reg. 18, 3.

II. Imperfektum slovesa dokonavého vyslovuje děj v minulosti opětovaný. Příklady takové jsou dvoje:

a) podmět (S) jest jeden a vykoná týž děj (p) několikrát, tedy S (p, p, p…); anebo

b) podmětů je několik (S1, S2, S3…) a každý z nich vykoná týž děj současně nebo jeden za druhým, tedy (S1, S2, S3…) p. Podměty ty mohou býti v sing. du. nebo plur.

[543]číslo strany tiskuPříklady pro a): ač uzřieše zlodějě, běžieše s nim ŽWittb. 49, 18 si videbas…, currebas; (Dobeš) pojdieše do Jeruzalema Ol. Tob. 1, 6 cum irent omnes … hic solus … pergebat in Jerusalem, v bibli z roku 1857: chodíval; (kněz) kolikrát sě tam jíti pokusieše, tolikrát sě jemu vždy též přihodilo Pass. 341; když Mojžieš zdvihnieše rucě, tehdy ostáváše a přemáháše lid israhelský Alb. 59ᵇ; (Šimon čarodějník vypravoval o svých skutcích:) někda mě má máti posláše žat na pole; tu sem srpu kázal, aby sám bez mé prácě žal; a tak sě sianieše Pass. 293; když budieše hnojě potřěba, tu jej (učedlníka Jana) opal posláše na jedno miesto, aby tu hnojě skotského dobyl a přinesl OtcB. 54ᵃ; Daniel opat pravieše o svatém Arsení, že kdyžto pletieše košě z palmového listu, naliv vody v medenici, aby palmy mokly, a když sě voda zsmrdieše, nedadieše všie vyliti, ale k té smrduté jiné kázáše přiliti, aby vždy smrděla t. 60ᵃ; (mnich) jediné patnádst malin szobáše, když slunce zaniknieše Otc. 417ᵃ; (mnich) když s svých modlitev vstanieše, naleznieše položený chléb, jehož člověk ižádný nepřinosieše; a když toho pochvále boha přijmieše, mějieše dosti až do druhé neděle t. 128ᵇ; když jeho tresktáchu starší, nic nezapřieše, ale jmieše sě jich prositi a řka t. 185ᵃ; na všaký den přidieše k ňemu nemocných velmi mnoho, k nimžto ruku vyskyta z okénce a každému na hlavu vložieše t. 139ᵃ; třikrát udeři na stany král uherský a tolikrát jej pobi král český; dřéve než Němci dospějiechu, až jě (t. Uhry) Čechové potepiechu DalC. 51; Polené nemnoho ciesaře tbáchu, ale Čech sě velmi báchu; neb ciesař s svými k hradóm nejdieše, kněz český, kdež přistúpieše, tu každé tvrzě dobudieše DalJ. 57; (Soběslav) kteréhož Němcě uzřieše, k sobě přivésti kázáše a nos jemu uřězáše DalC. 67; kto jemu (Soběslavovi) německých nosóv ščít přinesieše, tomu sto hřiven dadieše t. 67; hradi velmi vysocí stojiechu a u malých časiech Čechy jich dobudiechu DalJ. 89; vdovy se dcerami přěd ním klekáchu; on to vida pryč pójdieše, pánu některému súd rukú poručieše DalC. 95; to královi českému (Václavovi II.) škodno bieše, že v svéj radě Němce jmějieše: což sě s nimi uradieše, to Albrecht ihned vzvědieše t. 96; (Alexander) kam sě koli obrátieše, tu na všě strany vidieše … AlxV. 685; (písař a biskup) zečtiešta peniezě, ješto nalezniešta numerabant, quae inveniebantur Ol. 4. Reg. 12, 10; když vzdvižena bv škříně, řeknieše Mojžieš … a když pak složena bieše škříně, řknieše t. Num. 10, 35–36; kdvžkoli duch zlý nadlapieše Saula, David vzhudieše t. 1. Reg. 16, 23; když sě ona ulyznieše, on sě zasmějieše, a když sě ona pošmúřieše na ň, lísáše o niej t. 3. Esd. 4, 31; pakli kdy oblak od stanu odstúpieše, brachu sě synové israhelští v svých zástupiech; pakli visieše svrchu, ostaniechu na témž miestě t. Ex. 40, 34–35; (sv. Petr) když sě jest rozpomanul na milý přiebytek s Ježíšem, vzplakáše Pass. 286; kterýž nemocný najprvé sě [544]číslo strany tiskuu vodu utekl, ten uzdraven bndieše Krist. 64ᵃ; (sv. Petr) i potom často, když kokota pějíc uslyšieše, tak inhed vzdechna zaplakáše t. 97ᵃ: (Kateřina) jej (pústenníka) tak cného vědieše, že cožkoli povědieše, to vše pravda (bylo, bývalo) Kat. v. 548; (žaludy a lesné zelíčko) jich krmě biechu najlepšie, kromě když Tristram z svého lučiště zastřeléše který ptáček Trist. 216; (syn) dobrú vášniu jmějieše, když pivo uzřieše, na vodu oka neprodřieše Mast. 294; komu sě nedostanieše, u druha jako své vezmieše Dal. 2; což mu (sv. Alexiovi) almužny ostanieše, to vše jiným chudým rozdal Pass. 323; sv. Kristina k těm bohóm mrzkú mysl mějieše, a když bylo podlé obyčěje obět bohóm vzdáti, vždy v uokénci obět schováše t. 347; (král Jam) ijednomu pánu neotpustieše, pořád vši zemi žžieše DalJ. 109; ktožkoli přijdieše oběti obětovat, přiběhnieše pacholík Ol. 1. Reg. 2, 13; když vycházieše Mojžieš, vstanieše všěcka osada t. Ex. 33, 8; k hospodinu, když sě smútiech, zvolách i uslyšal mě ŽWittb. 191, 1; (Drahomiř) kdež žáka nebo křesťana přěmožieše, živu jemu býti nebieše DalC. 27; (mnich) což dobudieše, to pro buoh rozdadieše OtcB. 131ᵇ; když ji (nosař pannu) políbiti chtieše, tehdy ji nosem vstrčieše v jejie tvář Baw. 217; (obr) kohož sochorem dosiehnieše, toho velmi urazieše t. 276; (lev) je (dvě zvířata) roztrháše a do moře umetáše t. 8ᵇ; kdežkoli vejdieše Ptolomeus do kterého města, vždy postavieše stráže v každém městě BiblG. 1. Mach.

Sem hledí také přiblížieše sě v těchto příkladech: když nemoc sě přiblížieše, on (bohatec) chtieše sě túlati Hrad. 141ᵃ; když (Boleslav) pocítil smrt, že sě k ňemu přiblížieše, povolav k sobě syna svého a jej mnohým ctnostem učil PulkR. 35ᵃ. Imperfektum slovesa přiblížiti sě vyslovuje zde blížení krok za krokem, srovn. nč. smrt se přibližovala (impftiv., iterat.).

Podobně lze vyložiti imperfektum provržieše v Hrad. 125ᵇ: švec provrže ten kroš, i sadi druhý spieše; ten (druhý) kroš opět provržieše, osm vrhóv vešdy pospolu ztrati švec. Švec – vypravuje báseň – hrál v kostky s krčmářem; ztratil, prohrál jeden groš; vsadil pak druhý groš; a prohrál i ten, a to osmi vrhy; provržieše = prohrál druhý groš několika vrhy (naproti tomu v první větě provrže, aor.). Dnes bychom řekli: prokoulel jsem zlatku; stč. by se mohlo říci prokuléch.

Příklady pro b): ktožkoli jemu v tvář vezřieše, inhed užasnieše ML. 91ᵃ; když Maria porodi syna, přijědú přěd ni třie králi…, a když přijědiechu, všichni zajedno klekniechu Hrad. 120ᵇ (srov.: oni proti ňemu poklekavše bohem jej býti ukazováchu Kruml. 108ᵇ); větší by boj mezi těmito známými (příbuznými) nežli mezi jinými, nebo aj to ť jednak s jedné strany padnieše jich mnoho, jednak s oné, jednak s této strany raňeni ležiechu, jednak s oné PulkR. 95ᵃ; potom král kázal na ň (na [545]číslo strany tiskusv. Kristofora) střieleti; v tu dobu každá střěla jeho neduojdúc u povětří ostanieše Pass. 363; v ten čas se všěch stran lidie (k sv. Alexí) poběhú, a kteříž ho nemocní dotkniechu, ti inhed uzdraveni byli t. 327; (mnišie) pak sě rozejdiechu každý do své pelešě a děláchu každý, což kto uměl OtcB. 58ᵇ; takými slovy veliké škody mužóm učiniechu (dívky); neb když již k tým určeným miestóm přijediechu, od těch jistých dievek ukrutně jsú zhubeni Pulk. 9ᵇ; (rytíři) co spijiechu neb snědiechu, málo toho kde ubylo Baw. 204; (rytíři) když se tu bránichu, kohožkoli dosáhniechu, toho ihned rozetniechu t. 228; ktož mezi nimi (rytíři) umřieše, tak jej druhý vynosieše t. 238; když která porodieše syna, prvencě svého, jmieše vyplatiti jeho beránkem Hrad. 69ᵃ; když mužie kam jěti chtiechu, dievky dievkám pronesiechu, tak na cěstě dievkv mužě ztepiechu DalC. 11; když co učiniechu škodného obmeškalejšie bratřie, tu pak bratra Elalia tiem vším vinna učiniechu OtcB. 54ᵇ; Ježiúš druhé i třetie jich otáza, v tom svú moc nad nimi pokáza: jakž k nim brzo promluvieše, tak každý na zemi letieše Hrad. 81ᵃ; (měščěné) koblúk k nim (venkovským vládykám, když do města přišli) přivrhúce hlavy jim setniechu DalC. 93; bieše v ta doba na křesťany taká pohroma přišla, jež přietel přietele, syn otcě bojě sě zapřieše Pass. 364.

K I. a II.

Imperfektum bývá v popisích a líčeních minulých dějů, zvyků a obyčejů; k tomu hodí se imperfektum sloves nedokonavých, protože znamená děj v minulosti trvající (I. a) nebo trvající a spolu opakovaný (I. b), a imperfektum sloves dokonavých, protože znamená děj v minulosti opakovaný (II. a a b). V příkladech sem hledících bývá velmi často vedle sebe imperfektum sloves nedokonavých i dokonavých. Na př.: přěd zástupem … táhniechu vóz osm koní…, s obú stranú toho voza jedieše dvanácte muži…, po těch diechu, jižto jeho (Dariova) rodina biechu…, ti všici biechu na přědku, sám král jdieše na prostřědku, jenž … jedieše na vozě visatém, a ten veš hořieše zlatém atd. AlxH. 47 sl.; bieše v tom městě jeden člověk múdrý, ten nevinným pomáháše a dobrú radu dáváše Hrad. 117ᵃ; (mníškové) u polském lesu sediechu, zelíce za obyčěj jědiechu, chléb po řiedku mějiechu, jáhly na velikú noc jědiechu, masa, sýra, vajec menovati nechtiechu, rohožě za posteli mějiechu, kámen hlavě za podušku kladiechu, hrozným bitím na modlitvě sě tepiechu, řiedko kdy co mezi sobú mluviechu, jedno když bič v svéj rucě mějiechu DalC. 37; (sv. Prokop) klášterského nic neužíváše, jedno což svýma rukama vyděláše, tiem sě krmil a odieval Hrad. 16ᵇ; (Čechové) dřéve na vojnu dúce své země nehubiechu, mezi nepřátely dosti dobudiechu; pak, dřéve než na nepřátely vyndiechu, až svú zemiu zhubiechu; v tom tehdy dobřě činiechu, zádušnieho nepleniechu; potom některé vládyčie (t. sbožie) ctiechu, zádušnie pusto položiechu, a když na vojně med vypiechu, beze [545]číslo strany tiskucti sě vždy vrátiechu; dřéve ve třech dnech na vojnu vstaniechu, tehdy ve čtvrti léta na vojnu za povědiechu DalC. 79; dřéve páni často sě sjieždiechu, o cti a o pokoji mluviechu; dřéve lovci sami loviechu, páni k nim na čas vyjědiechu; dřéve na říji páni sě sjězdiechu, pohromadě v útěše pobudiechu, za obyčej v radě sediechu, pokoj v zemi veliký činiechu; ale tehdy páni holoty z sebe zčiniechu, v jednom domu s ohaři bydléchu; to sobě za kratochvíl a za čest přijěchu, že jedno o ohařích mluviechu t. 79; (sv. Václav) božiú čest plodieše, kupujě pohanské dietky křtieše; ke mšiem sám oplatky pečieše, vdoviciem z lesa drva v noci nosieše; po svatým v noci bos chodieše, až mu po cěstě krev z noh tečieše; žaltář pod paží vždy nosieše; panošě jeden přěd ním leháše, tomu škorně szujě utieráše … t. 27; když Israhel posěl roli, vzcházieše Madian a Amalech i jiní a vše stráviechu i zpustiechu, ničehož ovšem, což k snědku slušieše, neostaviechu…, nebo oni jako kobylky všecko naplniechu, kdež padniechu, to vše potlačiechu Ol. Súdc. 6, 4–5; v židovském právě jmějiechu, že mrtvé tělo myjiechu Vít. 37ᵇ; (při bičování sv. Kateřiny) ač kde batoh kóži celu ostavil, to pak zkaziechu uzlové, již proraziechu tu nevinnú žádnú kóži; až pak v lom uzlovém loži udice sě zavadieše a to maso vysadieše; … od každého pramene (t. batohového) stanieše sě vláščie škoda; … (vlasy) se chvějiechu po jejie plecí, a kdež ti bičové meci, mezi ně sě zapletiechu, tu jě i s pltí vytrhniechu, pak … jdúce zasě ostaniechu jí u mase Kat. v. 2263 sl.; v každém městě vóz bieše, (ten) jiného nečinieše, jedno že umrlcě vozieše, po jednú viece než desět v dól uvržieše DalC. 94.

III. Imperfektum bývá ve větě negativní, kde věta positivní měla by aorist. Imperfektum bývá tu právě tak, jako bývá v negaci sloveso imperfektivní naproti slovesu perfektivnímu při kladu; srov. § 337 II 3.

Na př.: jižto vrátichu sě i nejědiechu proti králi Ol. 2. Par. 11, 4; mužie … koní dobychu, však dievek podstúpiti nesmějiechu DalC. 11; most Bavoři po(d)rúbichu…, div že neletieše t. 89; ty pány Horníci jěchu a životy jim otjieti inhed chtěchu (n. chtiechu), toho učiniti někteří nedadiechu DalJ. 102; že jemu nedadiechu vsiesti na kuoň Troj. 114ᵃ; auvech…, že jemu ijeden vody nepodadieše Hrad. 91ᵇ; jehož (Jidášovo) srdce Ježiúš dobřě vědieše, však na ň toho nezjěvieše t. 78ᵃ; tuť plamenem keř hořieše, když bóh člověkem býti chtieše, tvéj cnosti nic neuškodieše Výb. 1, 331 (z Modl.); každý patřieše na Mojžiešě, doňadž nevejdieše do stanu Ol. Ex. 33, 8; ktož sě kde na zdi vykúpi, od toho střělci biechu, jakž vyzřieti nedadiechu AlxV. 473; Boleslav káza zemanóm u Boleslavi město zdíti; o to sě zeměné jěchu raditi; po řěčníku kněziu v tom odpověděchu a toho učiniti nerodiechu DalJ. 31 rkp. Ff.

Srovn. Lfil. 1883, 272 sl.

[546]číslo strany tiskuNěkdy bývá tu aor.; na př.: král nesmě Čechov u potřěbu přivinúti DalC. 102; múdřější toho učiniti nedachu DalC. 47; toho učiniti nerodichu t. 31 (rkpis. Ff.: nerodiechu). V. dále v č. V a v § 397 č. 2.

IV. V několika příkladech má imperfektum význam kondicionálu minulého. Jsou mi známy tyto příklady: tu pan Jan z Strážě po nepřieteléch jědieše a ovšem po nich v hrad vendieše, by byl s ním most u přiekop neleťal DalJ. 104; Božějóv syn do lesa běžieše a již ovšem utečieše, ale sukně jej črvená prosoči t. 56; Vítek Ojieřovic … již právě jat bieše, by sě neopravil spieše atd. t. 104; v ten čas bez města budieše, by sě lépe nedomněli a s králem příměřie vzěli AlxV. 2134 a AlxVíd. t.; (Filotu) potka Saracenstva mnoho, v ten čas budieše bez ňeho, by nebylo otcě jeho AlxV. 1632; juž hrad na ztracěňú bieše, by sě byla ciesařovna nedomyslila … takto volati DalH. 39; jedno že zákon tvój myšlenie mé jest, tehdy snad zhniech u pokořě méj ŽWittb. 118, 92 (zhniech asi m. zhyniech); v tu dobu bez nie (Zloby, personif.) bieše, leč by Nečest nepřišla spieše Baw. 34. Srovn. Lfil. 1882, 128.

Ve všech uvedených příkladech vyslovuje imperfektum hlavní věty děj v minulosti podmíněný. Podmíněnost jest vyjádřena v druhé větě, která podmiňovací větu hlavní provází pravidlem jako kondiciální věta vedlejší (by byl most neleťal), zřídka jako věta hlavní, vyjadřující rovněž podmínku (ale sukně jej prosoči = kdyby jej nebyla sukně prozradila). Podmíněností onou dána jest takořka basis pro to, aby imperfektum věty hlavní vtištěno bylo do významu kondicionálního.

Týž výklad hodí se také pro podobné příklady bulh.: az sъ ukъpuvach, ako ne beše vodъ tъ tolkos studena (byl bych se koupal, kdyby nebyla bývala voda tak studená) Kyiak-Cankof Bulg. gramm. 83 a Mikl. 4, 786; brat mi obêduvaše dnes u doma, ako ne beše sъ razbolêl (můj bratr by byl u nás obědval, kdyby nebyl onemocněl) Cank. 108, Mikl. tamt.; – pro luž. imperfektum budźech, buźach ve významu kondicionálním: hluž. hdy by ty tudy by, mój bratr njebudźeše wumrjel si fuisses hic, frater meus non fuisset mortuus Jo. 11, 21, dluž. buźach zgubjony, hluž. budźech pyta, dluž. buźach pyta Mucke 610 sl.; – a také pro lat.: labebar longius, nisi me retinuissem Cic. v Kosinově Lat. gramm. § 580.

V. Výklady uvedené v I–IV hodí se na všechny případy, v nichž se stč. imperfektum vyskýtá.

Mnohdy může býti výklad rozdílný. Na př. imperfektum nepřimluviechu v DalC. 11: některé panie sě k tomu nepřimluviechu, neb tajně…, má svou příčinu buď v negaci, anebo v tom, že vyslovuje děj, který vykoná několik podmětů: několik paní, každá zvláště, se nepřimluvilo.

Často se, vyskýtá imperfektum ve spojení s jistými adverbiálními výrazy, relativy a relativními adverbii (spojkami); na př.: kdež koli [548]číslo strany tiskuvejdieše Ptolomeus do kterého města, vždy postavieše stráže BiblG. 1. Mach. 11, 3; když Josef snímáše tělo, Maria stáše čakajúci Ans. 9; ktož koli jemu v tvář vezřieše, inhed užasnieše ML. 91ᵃ atp. Výrazy tyto přispívají k tomu, abv syntaktický význam imperfekta – buď význam trvací nebo opakovaný – více vynikl; imperfektum není však na nich závislé, nýbrž na odstínu děje, který chce stilista vyjádřiti.

Někdy bývá aorist, kde by mělo býti po právu imperfektum. Aorist vyslovuje děj jako minulý a při tom nic více; imperfektum naproti tomu jako minulý, ale při tom trvací nebo opětovaný. Volba mezi oběma časy byla závislá na subjektivním pojetí stilistově, na tom, chtěl-li vyjádřiti děj jako v minulosti trvací nebo opětovaný či jen jako minulý; v prvém případě volil imperfektum, v druhém aorist.

Tak dostal se aorist do těchto případů: když sv. Alexie s jeho chotí na pokoj vedú, počě sv. Alexius mluviti Pass. 325 (mohlo by býti vediechu m. vedú); král nesmě Čechóv u potřěbu přivinúti DalC. 102 (mohlo by býti nesmějieše); múdřější toho učiniti nedachu t. 47 (nedadiechu DalJ. 102); Boleslav káza zemanóm u Boleslavi město zdíti, o to sě zeměné jěchu raditi, po řěčníku kněziu odpověděchu, toho učiniti nerodichu DalC. 31 (nerodiechu rkpis. Ff.). –Ve shora uvedeném příkladě z Hrad. 120ᵃ: třie králi … když přijědiechu, všichni zajedno klekniechu, děťátko bohem nazvachu a své jemu dary vzdachu jsou dvě imperfekta a dva aoristy; mohla by tu býti veskrze buď imperfekta nebo aoristy. – V jiném příkladě z Hrad. 125ᵇ se vypravuje, že švec prohrál dva groše; o prvním groši se tu praví: švec provrže ten kroš, aor., o druhém pak: (švec) ten kroš provržieše, impf.; aorist provrže vyslovuje jen, že švec groš prohrál a nic více; impf. provržieše pak, že prohrál švec několika (osmi) vrhy; kdyby byl vypravěč nechtěl tuto okolnost vyjádřiti, byl by mohl říci také po druhé provrže, jako praví dále: osm vrhóv vešdv pospolu ztrati (aor.) švec.

Skutečné odchylky od pravidla o užívání imperfekta vznikají v době pozdější, kdy aorist a imperfektum hynou; o tom viz Hist. Ml. III, 2², 62 sl. V době té říkalo se způsobem starším voláše (impf.), vola (aor.), novějším pak volal (jest). Odtud zdálo se, že voláše = vola, a kladlo se vůbec imperfektum m. aoristu. Na př.:

Řekuov množstvie jemu na pomoc přihnavše na krále Laumedonta sě obořiechu Troj. 63 (m. obořichu); jehož (Troilovu) udatnost … pochváléchu ti, kteříž při tom stáchu t. 107 (m. pochválichu); jakžkoli Žibřid na koni osedíše, však jej Štilfrid hluboce zabodíše Štilfr. Výb. 2, 50 (m. osede n. osěde a zabode); (Štilfrid) velikú prudkostí Adriana promrštíše t. 47 (m. promršti). – Ve Vít. 36ᵃ čte se: tu sě jich každý (apoštol) přibra, božie moc jě divně sebra, a za to je v mladší variantě [549]číslo strany tiskuVítM. (z 2. pol. XV stol.): kdyžto sě každý přibráše, neb je boží moc všecky sebráše.

Záměna aoristu imperfektem byla někdy podporována veršem, a to tehdy, když užitím imperfekta m. aoristu dosaženo bylo rýmu nebo assonance. Na př. Kaedin sě toho užese, když je (Tristrama a Isaldu) uzřéše Trist. 330 (m. uzře a pro užese); vida to lev, že pán ležieše, žaloštěmi velikými zařváše Baw. 11ᵃ (m. zařva a pro ležieše); lev … všecky obnože z draka obtrhal bieše, Bruncvík vzhóru vyskočieše t. (m. vyskoči a pro bieše); atp.

V překladech z lat. vyskýtá se někdy imperfektum za konjunktiv impf. a plqpf.; není tu význam konjunktivní vyjádřen imperfektem, nýbrž je imperfektum položeno m. aoristu. Na př.: ten (králík) když uslyšíše, že Ježíš přišel z Židovstva, šel k ňemu cum audisset EvOl. 299ᵇ (m. uslyšě, srov. uslyšě EvVíd. tamt., uslyše EvSeitst. t.); Marta když uslyšíše, že Ježíš přišel, vyběže protiv ňemu t. Jan 11, 19; když vstáše s modlitby a přijide k učennikóm svým, nalezl je spíce cum surrexisset EvOl. Luk. 22, 45 (m. vsta); (Ježíš) když učinieše bičík, všěckny vyhna z chrámu cum fecisset EvVíd. Jan 2, 15 (m. učini); když pojdieše Ježíš s hory cum descendisset t. Mat. 8, 1 (m. pojide, správněji snide); i sta sě, až pojdieše k Jerusalemu cum appropinquaret EvSeitst. Luk. 18, 35 (m. pojide, správněji jide); když (Maria) budieše otdána Josefu…, Josef když budieše pravý cum esset tamt. Mat. 1, 18 a 19.

Ve vulg. Mat. 12, 43 čte se: cum autem spiritus exierit ab homine, ambulat per loca arida, za řec.: ὅταν ἐξέλϑῃ, διέρχεται = když vyjde, chodí Br. Za to má stč. překlad v EvA.: když zlý duch wínídiesse (tak v Paterově otisku) ot člověka, chodí po miestě suchém…; překladatel neporozuměl místu tomuto docela dobře a snad při vyndieše měl na mysli opakování v minulosti.

344. Aorist a imperfektum vyhynuly.

V nové češtině aoristu a imperfekta, praeterit jednoduchých, již není, zanikla během času. O tom, jak toto zanikání postupovalo, máme především svědectví v starých textech, svědectví theoretikův a upravovatelů textův, a konečně jsou svědectvím o úpadku jednoduchých praeterit příklady, ve kterých je patrno, že tvarům těmto již nerozuměno. Úhrnem vyplývá z toho ze všeho, že praeterita jednoduchá jsou v češtině na ústupu již v XIII a XIV stol.; potom zanikají víc a více, zejména ve stol. XV; tu jsou texty, ve kterých výrazy jednoduché ještě mají přednost, ale v jiných mají zase převahu nebo výhradně jsou v užívání výrazy perifrastické; ve stol. XVI vyskytují se praeterita jednoduchá již velmi zřídka, a tu i vymírají; poslední spisovatel, který v těchto archaismech má ještě patrné zalíbení, je pokud vím Bechynka v 2. pol. XVI.

[550]číslo strany tiskuZbytek aoristu je bych, přešlý ve význam kondicionálu, pak vece v jazyku biblickém (= řekl jest, pravil jest).

Oboje tvary nahrazují se perfektem.

345. Perfektum.

1. Perfektum je slovesný výraz složitý, utvořený ze slovesa pomocného jsem a participia -lъ; na př. nesl jsem, přinesl jsem (v. Histor. Ml. III, 2², 421 sl.).

2. Perfektum stč. znamenalo děj v minulosti ukončený. Na př.:

nechci tobě ni jinému, nebo sem slíbila býti v čistotě až do mé smrti Hrad. 102ᵃ; třetie jejie radost byla, když jest syna porodila t. 67ᵃ; (Ježíš) takto k těm zástupóm mluvieše: vyšli jste proti mně jako proti zlodějovi … t. 82ᵃ; zjevili mi sě anděli, ale neviem, co jsú chtěli t. 39ᵇ; Pavel dat jest zeḿu List. Litoměř.; Vlach dal jest t.; to sú mi bohové neučinili Pass. 21; nediv se, Kristofoře, nebo netolik veš svět, ale toho, jenžto veš svět stvořil, na sobě s’ nesl t. 360; my královi diemy, ež smy tebe nikdie nalésti(!) nemohli t. 361; vyšli smy z otcě jednoho DalC. 41; já a ty (praví lotr lotru) zaslúžila sva toho ML. 105ᵇ; koleně moji umdele sta ŽKlem. 108, 24; (oba) posly vzala Rožmb. 288.

3. Perfektum přejímá úkol aoristu a imperfekta, zvláště když tyto hynou. Poučné jsou o tom zvláště texty parallelní, kde jeden má aor. n. impf., druhý pf., a texty staré, kde ve stejné platnosti jest pf. a aor. Na př.:

v níž ležala jich svatyně AlxH. 1ᵇ (opis starší) – v niež ležéše jich svacině AlxV. 1219 (opis mladší, ale z předlohy starožitnější); dievky bratřiú poznachu a na ně silně volachu DalJ. 15 z rkp. V, L a j. – dievky bratřiú poznaly … volaly rkp. C; nebo biechu jich hlúpi nravi DalJ. 16 z rkp. L, Z, Ff. – … byli … rkp. C; (sv. Prokop) klášterského nic neužíváše, jedno což svýma rukama vyděláše; tiem sě krmil i odieval a chudým sčedřě udielal Hrad. 16ᵇ; – (sv. Prokop) klášterského nic je nežil, jedno co svýma rukama vydělal, toho ješče chudým udielal t. 10ᵃ; král Oetes jměl poklad zlata převeliký Troj. 9 (m. impf.); mnozí vydávali sú se na to nebezpečenstvie t. (též); kterýžto přemnoho rekovstvie divného ukazoval t. 13 (též); město, kteréž slulo Jakonšteš t. 22 (též); tu Jazon slíbil i přisáhl zachovati všecko, což jest (Medea) propověděla t. 40 (m. aor.).

4. Perfektum nč. má význam rozsáhlejší, znamená jen minulost: perfektum sloves nedokonavých znamená děj v čase minulém trvající, na př.: trpěli jsme hlad a žízeň, – perfektum sloves dokonavých pak děj v minulosti ukončený, na př.: Jidáš stal se zrádcem, Kain zabil Abele.

5. Perfektum bývá za imperativ; na př.: vzal to ďas! Us.; šel sem! (k dětem, hypokorist.) t. Srovn. § 350 č. 5.

6. Perfektum mívá význam kondicionálu; na př.: koupil jsem ten dům, kdybych byl měl peníze Us. Srovn. § 349 č. 4.

[551]číslo strany tisku346. Plusquamperfektum.

1. Plusquamperfektum je slovesný výraz složitý, utvořený z part. -lъ a aoristu, imperfekta nebo perfekta slovesa pomocného býti, na př.: nesl bych, nesl běch, nesl biech, byl jsem nesl. Po zániku aoristu a imperfekta vyskýtá se jen výraz, utvořený z part. -lъ a z perfekta slovesa býti, byl jsem nesl atp. V. v Hist. Ml. III, 22, 424 sl.

2. Plusquamperfektum znamená děj předminulý, t. j. děj minulý A, který se udál dříve než spolu uvedený děj minulý jiný B. Děj A a jeho sloveso mohou při tom opět býti buď nedokonavé, buď dokonavé. Na př.:

(sv. Prokop) již bieše všecko rozdal, neb j’mu buoh byl smrt zvěstoval, i bieše sě všeho zbavil, než jediné rúcho na sobě ostavil Hrad. 19ᵃ; bolest… těch slov pamět shladila (v Marii), jěž ot mistra slyšala byla t. 31b; (Maria) přijide nesúci drahé masti, jěž bieš’ připravila t. 29ᵃ; druhá sě jiej (Marii) radost stala, když k Alžbětě přišla bieše t. 64ᵃ; jako s’ ji tehdy utěšil, kdyžto s’ jiej byl bratra vzkřiesil t. 34b; když Gabriel zdáv poselstvie bieše otšel, tdy Maria… jide do Jeruzalemě t. 64ᵃ; když sě (zvířata-rádcové) sebrali biechu, což král káže, nevědiechu NRada 31; (Jidáš) uzřě Rubiena, otcě svého, jenž… vyšel bě sobě Jid. 90; (sv. Václav) žákovstvo v zemi navráti, jež bieše vypudila máti DalJ. 27; již bylo pověděno Alexandrovi, že Pausanias bieše zabil krále Filipa Alxp. 10; bratr tvój byl jest umrl i ožil jest Krist. 66b; že je odpustil jí (MMagdaleně) hřiechy, v něž padla byla ŠtítV. 126; to pak byli kacieři tak tvrdě vzeli, že řekli… t. 304; do třetieho dne v rově ležěti chtěl, aby, ež jest jestojsky byl umřěl, dolíčil Krist. 104b; mluviešta o těch přiběziech, ješto sě byli těch dni přihodili t. 108b; lak ten hrad byl i opustěl, až na ň kněz Oldřich byl i vzněl DalH. 39; toho slova nižádný neslyšel, kteréž bieše (Ježíš) řekl Hod. 38b; že ciesař Břěcislava k sobě pozval bieše, Břěcislav do Říma vzdvihl se jest Pulk. 71b; Otta Bramburský pražský kostel, do ňehož páni své klenoty snosili biechu, dveře vybiti kázal a to sbožie vybrati t. 161ᵃ; člověk bieše otec čelední, jenž ščiepil bieše vinnici plantavit Koř. Mat. 21. 33; pakli by nalezeno bylo u ňeho, co by ukradl živého quod furatus est Ol. Ex. 22, 4; sv. Klimenta mátě dělati nemožieše, jež sobě v žalosti rucě zhryzla bieše Pass. 287; hospodynku, jiejžto bieše dna rucě zlámala t. 290; ukázachu sě anděli u velikéj světlosti, jichžto nikda nikte nebieše tak vídal t. 299; událo sě jim bliz od toho ostrova plúti, tu kdež (kniežě) tělo své panie s děťátkem ostavil bieše t. 339; když jej (otce) to děťátko uzřělo, ež bieše nikda lidí nevídalo, velikým během k umrléj mateři pod plášč sě vrazi t. 340; ten byl někdy divokú svini v lesě za uši jal a proto byl na ščítě sviní hlavu přijal DalJ. 60; bieš’ tu také ober jeden… , ten bě přišel na své hoře AlxB. 4, 33; přěčta listy král pohanský, jež mu bě poslal král řěčský,

[552]číslo strany tiskupoče sě tomu divili AlxV. 1016; když to Darius vzvědě, ottuši srdci svému, že sě lak bieše stalo zlému t. 1991; neb jakož zděli běchu, takúž otplatu vzěchu t. 501: tu jej ten potka, jehož bieše viďal ve sně t. 918; kázal jej (ciesař křesťana) v rytieřové rúcho. jako někda chodil bieše, obléci Pass. 436; tak sě zdáše, by v ty časy všecky sě skály zbořily, taký biechu křik stvořili, taký dieše zvuk pod zořě, vňuž by sě třásl svět i moře, tak sě by vypravil hirdě, všú věcú, silně i tvirdě AlxH. 1, 38 sl.; (biskup Gebhard) rozlíčil jest, kterak biskupstvie moravské s pražským bylo jest spojeno a kterak Benedicht papež na potvrzenie tomu ujednání listy své papežské dat jest byl Pulk. 60b; Jitka, ješto za krále uherského byla sě vdala, umřela jest PulkL. kap. 37; když byl vyšel zástup, všel jest (Ježíš) ChelčP. 267b; neb sem nalezl ovci, kteráž byla zahynula t. 177ᵃ a tak často zde.

Někdy děj druhý B vyjádřen není, ale domyslí se ze souvislosti. Na př.:

když Maria slyšě své jmě – neb tak bieše navykl jie zváti mistr jejie –, poči inhed vláščí sladkost Hrad. 47ᵃ (t. j.: tak, jako ji té chvíle pojmenoval, tak bieše navykl); kdvž král tady (míšeňskou vsí) jedieše, tak sedláci té vsi dva pány jeho byli jsú zahubili Pulk. 62ᵃ (plsqpf. jest zde naproti ději minulému, který z dálejška se rozumí, nikoli naproti impf. jedieše, jež je současné se zahubili); v tu dobu král z Macedonie pobodl bieše svého koně AlxB. 2, 29; jiuž biechu pominuli časi jednoho měsiece, až ten (kormidelník) zběže… AlxV. 559; všěm bě strachy srdce znylo t. 489; Čechové (v Miláně) najlepšie klenoty vzěchu; ješče stojí na hradě u sv. Víta noha sviecnová, pravie, by byla Šalamúnova; tu sú byli Mediolaněné z Jeruzalema vzěli, když sú byli s Titem a Vespezianem na židy jěli DalC. 47; nebo sú zákonníci přikázaní vydali, aby… ChelčP. 158b.

3. Plusquamperfektum znamená někdy děj v minulosti dokonaný, bez přirovnáni s dějem minulým jiným pozdějším (tedy totéž, co vyjadřuje perfektum), nebo děj prostě minulý (tedy totéž, co vyjadřuje aorist). Někdy je v tom snad význam minulosti poměrně daleké. Na př.:

jáz to mieni, že sú proto přísli byli, by tvé bolesti umnili Hrad. 32ᵃ; obratťe, židové, váš súd!, zlý ste byli potaz vzěli t. 51ᵃ; učiní král nebeský takeže, jako král světský jeden učinil byl opilci nesmiernému t. 95a; psal sem byl vám ŠtítV. 55; aby (diábel) nezavedl nás v jiné bobonky, jako byl někdy pohanstvo zavedl ŠtítOpat. 237b; také mají sě (kniežata, páni…) postaviti, aby česká řeč nehynula…; protož svaté paměti Karel ciesař, král český, přikázal jest byl Pražanem, aby své děti česky učili a na rádném domu aby česky mluvili a žalovali HusE. 1, 133; né, byl mi jeden žák dal listy, které psala jemu jeptiška atd. t. 1, 259; –

[553]číslo strany tiskusta ť sě mu (Filotovi) dobrá příhoda: udeří jej (Neguzara) v helm po vrchu, až jiskry vysoko zprchú; neudeřil bieše lehcě, pojide meč z helma skřěhcě; ješťe bieš̕ ruky neotrhl, kterúžto sě bieše zavrhl, tak ho bieše dosáhl krutě, ruku mu po loket utě AlxV. 1685 sl. (náleží snad sem a snad je plqpf. z příčiny jiné); tehdy křižovníci do Čech přišli biechu, ti nad židy moc papežovú jmějiechu DalC. 86 (též).

4. V češtině nové vyskytá se plusquamperfektum někdy v usu spis., a dílem také v nář. mor.: na vesno sem to był kúpił a už sa to potrhało BartD. 1, 192; dyž býu něco pojed, ptáu sa hospockého t. 351 (hodsl.); tož tam, jak setu býu pravíu, býu ten pokuad t. Na místě jeho bývá častěji perfektum.

c) Futurum.

347. 1. Bývalé futurum jednoduché, sigmatické, nedochovalo se do slovanštiny historické plné, nýbrž jen nepatrný jeho zbytek: v stsl. v part. byšę futurus (kontaminaci také bêšę m. byšę), slož. byšąšte-je a též byšęšte-je τὸ μέλλον, v č. v adjektivu probušúcný. utvořeném z probyšúcí a založeném tedy na part. fut., jež i pro češtinu třeba předpokládali, *probyšě, *probyšúc- = stsl. -byšę, -byšąšt-. V. Hist. Ml. III, 22, 66 sl.

2. Ztráta futura jednoduchého nahrazuje se v češtině historické jednak praesentem sloves dokonavých, jenž má význam budoucí – v. § 340 č. 2–, na př. přinesu, jednak slovesnými výrazy opsanými. Ty jsou utvořeny ze slovesa budu nebo chcu nebo jmám a infinitivu, na př. budu nésti, chcu nésti, jmám nesli, a ze slovesa budu a partie. -lъ na př. budu nesl.

a) Děj v čase budoucím se končící vyjadřuje se praesentem sloves dokonavých; na př. odnesu, přiberu atd., vždy tak po celou dobu historickou.

b) Složeni s budu (budu nésti atp.) jest jen při slovesích imperfektivních a vyslovuje tedy děj v budoucnosti trvající; na př.: hospodářstvie budu vésti NRada 761; chudý člověk bude řéci Hrad. 127b; člověk bude sě přídržěti ženy své ŠtítV. 47; milovati tě budu ŽKlem. 17, 2; budu psáti, budu čisti, budu nositi Us. nč. a tak pravidlem.

Zvláštnost: když bude potřebno býti Baw. 126; bude-li to býti, že obrové k nám přijíti mají skrze les neb hory, za jisté to věřte mi t. 261.

c) Složeni se chcu vyskýtá se jen v usu starším při slovesích imperfektivnich i perfektivních, chcu nésti, chcu přinésti atp. Je to vlastně chcu + infinitiv předmětný = volo portare; chtieti tu však skleslo s významu reálného velle ve význam formální a chcu (praes.) s infin. stalo se perifrasí futura. Na př.:

dáš-li mi svój rod znáti, chcu já na tě lépe tbáti Mast. 401; (chcete-li) pravdu zvěděti, jáz vám ju chcu pověděti AlxH. 11, 16; dokavad chceš [554]číslo strany tiskuzapila býti? usquequo ebria eris? Ol. I. Reg I, li; běda, co mi sě chce státi? Hrad. 130b; chce k náma dobrý kupec přijití Mast. 210; při tom, ješto chce skončěti ŠtítE. 309; kdy sě chcevě na trh bráti? Hrad. 124b; chcevě-l̕ jíti v pondělí? t.; co chcemy učiniti? t. 2a; Oldřich počě mluviti: na které chcemy lesy jíti…?, kde chcemy loviti počieti? t. 5b; co chcmy sdieti? t. 74a: kterak chcme učiniti? Mart. 22b; nu, bratří, brzo-li tam (na námluvy) chceme jíti ? Masop. 130; dietky chtie hladem zemřieti Hrad. 124a atp.

d) Složeni se jmám vyskýlá se rovněž jen v usu starším při imperfektivech i perfektivech, jmám nésti, jmám přinésti atp. Význam původní slovesa jmám je = mám, jest mi, soll; jmám umřieti tedy = ich soll sterben. Pošinutím významu původního vznikl význam futura. Na př.: neb jemu buoh vzkázal a řka: připrav sě, zpósob svú věc, máš umřieti, živ nebudeš Pass. 2; Johanko, máš hosti míti, neb sem viděla jíti frejíře tvého Masop. 135; syn člověčí přijíti jmá venturus est EvVíd. Mark. S. 38; vstúpil na nebesa, sedí na pravici a opět přijíti má súdit živé i mrtvé Štít. uč. 10b; ižádný nyma (sic) živ býti Hod. 66b; tvé siemě hostinno má býti v zemi nevlastní peregrinum futurum sit Ol. Gen. 15, 13; divy, kteréžto má učiniti dnes quae facturus est BiblA. Ex. 14, 13; (Kristus) má přijíti, aby súdil ŠtítPař. 23a; má obnoviti všeho světa postavu Pass. 300; věci, ješto přijíti mají Pror. 33a; všichni lidé z mrtvých mají vstáti a mají z svých skutkóv vydati počet ŠtítPař. 22b; nemají škoditi cizie řěči těm, ješto nevinni jsú Pass. 474; ti náději drží, že (kněží) je po smrti z pekla vyprostiti mají svými mšemi ChelčP. 174b.

Pleonasticky ke jmám nésti přidává se budúcí. na př.: (nesmrtelnost), jenžto má býti budúci quae futura est Comest. 6b; (Azael) má býti králem budúcím t. 161a.

e) Perifrase budu nesl vyskýtá se jenom v několika příkladech stč., a to ve významu futura exacta; viz dále v č. 3.

Někdy bývá výraz takový u významu futura prvního. Na př.:

řku-li: neznal sem, budu s vámi selhal ero similis vobis mendax EvSeitst. Jan. 8, 55; dietěte s̕ na bozě žádal, již jeho nebudeš strádal Levšt. 150b; zda s’ neslýchal, ž’ máš umřieti, i budeš pykal Hod. 84b; zlý vezme to, což nezaslúžil, jehož lepší bude n̕ úžil (neužil) AlxB. 8, 43; ta (Anna), jež u velkém smutcě byla, již (nyní, když střetne Jachyma) bude jeho zbyla Levšt. 150b. Srov. pol.: będę kupował = budu kupovali atp.

3. Vedle složitých výrazů zde výše v b)–d) připomínaných jest ještě stč. perifrase budu nesl, budu přinesl atd. U významu futura exacta. Znamená děj, který se dříve stane, než jiný děj budoucí. Na př.:

ač zapomanul budu si oblitus fuero ŽGloss. 136, 5: budu -li v čem poblúdilo, pokořím se (praví tělo) Hod. 81b; shřěší-li v tobě bratr tvój, [555]číslo strany tiskujdi a treskci jej, uposlúchá-li tebe, získal budeš bratra tvého lucraturus eris EvZimn. Mat. 18, 15; ač zrno žitné v zemi umrlo (ne) bude, to samo ostane, pakli umrlo bude, mnohý plod přinese mortuum ſuerit t. Jan. 12. 25; kto věří u mne, ač umřel bude, oživě si mortuus ſuerit t. Jan. II, 25; všichni budú oživeni, ale každý v svém řádu, v kterémž kto bohu bude slúžil Štít. ř. 43b; bude-li se pokáním učistil[46] V HistMl. III 22, 426 (§ 232) je omylem ocziſtil. Tr.) opět, bude přijat ŠtítBud. 16; bude-li se co v uše zarodilo, železem to otejmeš Sal. Šaf. Poč. 106; běda lakomcóm bude, budú-li neřku křivě co drželi, ale atd. ŠtítMus. 64a; budete-li na všěch věcech vieru chovali… si fidem conservaveritis, tentabo… Ol. 2. Mach. 11, 19.

2. Způsoby děje slovesného a jejich výrazy.

348. 1. Způsoby děje slovesného jsou oznamovací, rozkazovací a podmiňovaci; na př.: píši, – piš, – psal bych.

2. Pro vyjádření jich máme indikativ, imperativ a kondicionál.

a) Indikativ.

349. 1. Indikativem vyslovuje se děj jako jistý, s ujištěním tvrzený, oznamovaný. Na př.: píši Us.; přítel mi poskytl pomoci t.

2. Indikativ mívá význam imperativu. To zejména:

a) Indikativ času budoucího, t. j. indikativ praesentní sloves dokonavých (nepokradeš…) a indikativ futura (klaněti se budeš…). Na př.: nezabiješ!; nepokradeš!; nepromluvíš křivého svědectví!; pánu bohu svému klaněti se budeš Blah. 85; nebudeš míti bohů jiných mimo mne!; milovati budeš boha nade všecko; když ť by co božím zěvením bylo pověděno, tehdy ke mně přídeš! OtcB. 56ᵃ; muži! padesát koláčiev z toho (těsta) naváléš! Hrad. 137ᵃ.

Způsobem tímto vyslovuje se rozkaz velebněji, než příslušným imperativem.

b) Indikativ času budoucího nebo přítomného Na př.: jdeš sem?!, půjdeš sem?!, běžíš tam hned?!, táhneš?!, sedíš rovně?! lehneš?! dáš to sem?! atp. Us.

Je to vlastně otázka tónem vyhrůžky pronesená.

Dále sem hledí indikativy při onikání: sednou si! (m. sedněte!), tu maj’ a přečtou si to', dajʼ si pokoj!, podivaj’ se na to!, čtou!, sedějʼ atp. Us.

c) Indikativ perfekta. To bývá v řeči obecné, důvěrné a lichotné; na př.: mlčel! (= mlč, spolu s odchylkou v osobě grammatické); dal mi pokoj!; mlčela!; vzal to ďas!; zdrávi půjčovali! (praví se s poděkováním, když se vrací věc vypůjčená); zdrávi užili! (bývá odpověď k témuž po[556]číslo strany tiskuděkováni); kamarádko věrná moja, zdráva s’ na mne hojakala a se mnú sa nehněvala Bartoš. Lid. a nár. 58 (zlin.); tedy vám pěkně děkuju, zdrávi povídali! NěmcBab. 109; zdrávi ste svezli! děkovala Kristla t. 162; zdráva s’ vyřizovala t. 99; zdráv zedral (boty) Blah. 296; strela ťa zabila! Koll. Zpiev. 1, 99.

3. Indikativ s nechaj (nechajž, nechajť, nechajžť), nech (nechť, nechžť), ati, ať, nechaj ať…, ké, kéž… má význam vybízecí nebo nepřímě rozkazovací a klade se místo imperativu v těch osobách, které imperativu nemají nebo kde imperativ není v obyčeji. Na př.: nechajť řku, což mohu ŠtítE. 303; nechajť vyjdú egrediantur Pror. Jer. 15, II; nechajžť zbožie zhyne NRada 1424; nechažť pak (formané) nevěří tomu, že… ChelčP. 229ᵃ; nechžť mě had uštne Štít. uč. 5ᵃ; nechť vyvrhumrvu… ChelčP. 185ᵃ; ati (lidé) kniežat nevadie DalJ. 53; ať žije náš přítel! Us.; co chceš, ať tobě učiním ChelčP. 57a; rciž, ať kamenie toto chlebové budú t. 75°; nechaj ať sě hořem vsteče Hrad. 125b; nechť přijdou! Us.; kéž povstanú (bohové)! surgant Ol. Deut. 32, 38; ty s’ jiným spomáhal z nemocí, ké sobě nynie móžeš spomoci Hrad. 90ᵃ; mój synu žádúcí, ké svéj choti (Kateřině) dáš vítanie! Kat. v. 1017; čbáne, ké sě modlíš! Hrad. 130ᵃ. Srov. § 350 č. 6 a 9.

4. Indikativ klade se někdy u významu kondicionálním. Na př.: jak jsem měl peníze, hned jsem to koupil Us.; já tam (na hostině) být, tak jsem jedl ze všeho t.; já být tázán, tak jsem to řekl t.; já to vědět, hned to řeknu t.: já mít peníze, hned to koupím t.

Srovn, v S 345 č. 6.

b) Imperativ.

350. 1. Imperativem vyslovuje se děj jako přikázaný. Příkaz může býti tu přísný, tu mírný; příkazem mírným je také prosba. Na př.: jeď s bohem DalC. 14; neboď koně Smil přísl.; mlč, Tkadlečku, nebleď Tkadl. 17b; hospodine, žzi ledvie mé ŽWittb. 25, 2; raději zabij mne TandZ. 178ᵃ, jdi mi s očí Us.; podej mi vody t., jděte Pass. 84; rcěte ŽKlem. 65, 2; táhněte sě k královstvu nebeskému Štít. ř. 223b; jděte mi s očí, napište to Us.

2. Imperativ jest hlavně pro osobu druhou (sg., du., plur.), neboť rozkaz nese se zpravidla k osobě druhé.

Pro 1. os. sing. imperativu nebývá; tu nahrazuje se výrazy jinými, v. § 349 č. 3.

Někdy se užívá tvaru pro imperativ osoby 2., ale ve významu kondicionálním n. koncessivním, v. dále č. 3; na př.: tehdy cožkoli mluv já, nezjednám-li, co on (dělník najatý) chce, nic netbá Manž. 143; již já pak zhóru neb dolóv skoč, musím jí (ženě) dobýti, když se zasadí oč t. 146; buď já živ nebo mrtev, bez tebe nepojedu Bruncv. Výb. 2, 66; [557]číslo strany tiskuaby ráčil mě bičovati chtěj já nebo nechtěj Kruml. 100b; chtěj já neb nechtěj musím činili tvú vóli Troj. Výb. 2. 123.

V du. a plur. je imperativ osoby 2. spolu výrazem pro osobu 3.; na př.: buďte nám dáni sedm mužóv dentur Kladr. 2. Reg. 21, 6; (židé) mají Mojžieše i proroky, slyšte jich EvVíd. Luk. 16, 29, EvSeitst. tamt.; jinde obyčej mají ženy choditi do kostela…, tam (v Egyptě) toho nenie obyčeje, než doma se ženy modlte KabK. 35ᵃ.

V I. os. du. a pl. jedna (»první«) osoba vyslovuje napomenutí nebo vybídnuti sobě a spolu také osobě »druhé« nebo několika osobám »druhým« a je tu tedy význam napomínací (hortativní), vybízecí.

3. Imperativ klade se ve významu kondicionálním a koncessivním. Na př.:

leč vy sě modlte, leč nic, co vaše přirozenie nese, to sě vám stane Pass. 291; leč buď v teple, leč na mrazě Mast. 179; vždy mni to, byť sě nedostalo (= že by se mohlo nedostávati), leč měj mnoho, leč měj málo Vít. 64b; nebud zbožie u kostela, a nenalezneš k ňemu kniežka HusE. 2, 81; nedaj bohu dobrého jitra, ani jdi do kostela do roka, nic jemu neřkú (páni); a chyb u desk v přísaze jednoho slova, ztratí při, bud jistě spravedlivý; a pak lži, jakož chce, laj, jako chce, a neuměj páteřě, nic jemu neřkú ku pomstě t. 1, 149; rytieřský člověk každý pojmi sobě ženu jakéhokoliv řádu, muož jie věno dskami klásti VšehK. 311b; peklem jim hroz nebo pěkně jich pros, nic při nich nezpravíš Br. Zikm. 473; mluvte o válce, kdo co chtějí, rady jsou daremné t. Zikm. 626; daj jie (smrti) kúry nebo husi, každý v hoři býti musí Vít. 34ᵃ; volej ve dne v noci, mne se nedovoláš Erb. Pís. 192.

Sem patři rčení a) stůj co stůj, t. j. kde imperativ kladný je položen dvakrát a spojen slovem významu vztažného, – b) chtěj (nebo) nechtěj, t. j. kde k imperativu kladnému je spojkou nebo i beze spojky připojen stejný záporný, – a c) měj, kolik chce.

Na př.: stůj co stůj, dělej co dělej Us.; dělej ty co dělej, předceť jest to veliké štěstí: míti! Kom. Zikm. 625; čiň co čiň, jen když je k platnosti ČMudr. 286; pomoz co pomoz, jen když je k platnosti t.; i mluvme my co mluvme proti této forem vládě, na konec přece vyznati musíme, že ona za štěstí se pokládati musí Palacký (Hlasové o potřebě spis. jaz. 40); již obrať kam obrať, neuslyšíš než žalobu Zámrsk. 1213; obec, vem kde vem, na ty hory nakládati musejí Dač. 2, 209; (my řezníci) z dobytka vem kde vem dáváme (daň) WintObr. 2, 288 (z r. 1616); ani jeho (neštěstí) nelze ujíti, bydli jakž bydli Tkadl. Výb. 4, 1, 625; buď očkoli bud póhon VšehK. 11a; všecko zajímati, bud čiež buď t. 217b; buď hajtmanem ktožkoli bud, purkrabím nejvyšším hnúti nemóže t. 17ᵃ; nedbáte, staň se zemi jak staň, leda vy svou vůli vyvedli ArchČ. Zikm. 481; –

[558]číslo strany tiskuchtěj kto neb nechtěj, vždyť v těle ostane nepřietel Štít. Op. 26; chtěj nebo nechtěj, musíš VšehJ. 337; chtěj nechtěj Us.; všichni chtějme nebo nechtějme inusime umříti Háj. Zikm. 473: (rytíř) polapiv ten kuoň chtějte nebo nechtějte na ň vsedl Křiž. 315; jsmy-li ť nepokorni, neposlúchaj, ale chtějmy nebo nechtějmy vždy nás tresktáním mysli (= imper.) spasiti Zrc. 7b. Kruml. 70b; což bys vol neb nevol učiniti musel Beck. 1, 348; selka vol nevol otevřela Kulda 2, 167 (odtud: volky nevolky); řězník lib kup lib nekupí, vždy f škodu učiní Hrad. 135a; nepřátelům božím, dař se jim podlé vůle jejich nebo nedař, všecko se ve zlé obrátí Br. Zikm. 473; zadní (bojovníci) je (přední) tlačili, tak že bezděčně, móžte neb nemóžte jíti musili Háj. 117b; (my řezníci) z dobytku vydělej neb prodělej (prodělej = nevydělej) dáváme (daň) WintObr. 2, 286 (z r. 1666); prosme my neb neprosme, vždy jeho (boží) vóle bude HusE. 1, 326; buď nebo nebuď VšehJ. 376; buď užitek nebo nebuď Dač. 2, 83; aby (vy) mi slíbili, zdař mi sě nebo nezdař, ať mi v tom vóle jest dána Solf. Výb. 2, 486; zaplaťte oni tobě neb nezaplaťte Blah. 253; sirotci z toho (svého dědictví), dostaň se neb nedostaň, dluh Anně zaplatiti sau povinni KolČČ. 285b (1559); tref se svědomie jejich nebo netref VšehK. 253b (shoduj se svědectví …); měj nebo neměj VšehJ. 28; jděte práva nebo nejděte, má … t. 151; koukej neb nekoukej, co mně už je do ni (do mé nejmilejší) Erb. Pís.; –

měj kolik chce poručníkuov VšehJ. 45; měj přátely jaké chce t. 25.

4. Imperativ bývá na místě indikativu; na př.: paní kurev jim (děvkám) nadá a neřikaj nic RokycKlem. 425b; nebožátko (chuďas) pojí chleba a pánu daj, af hoduje t. 239a; (bekyně) že světa nechaly aneb že onano pannu zuostala, v tom se zvelíčejí, marná chlúba je nadýmá, že žádný jim slova neříkaj; pakli díš, neopleveš se (neubráníš se Jg.) t. 291b; (čert) se okázal, chytil hospodského a pod’ s ním do pekla Kulda 2, 226; ale ftáča sa chitro na člověka premenilo a pod’ von dvermi Slc. pověsti Mikl. 4, 796; sotva že z izby nohu vyťahla, chlapci pod’ zrovna ku ohnisku t.; víš, co udělej Us. (podle J. Jakubce); já ti povím, co udělej t. (též). Srovn. § 30 b).

Sem hledí také také račte m. indik. ráčíte: na př.: račte mi oznámiti, jak se račte míti a dlouho-li račte v našem kraji zůstávati Čem. Zuz. 224; poněvadž sem nevěděla, kde račte zůstávati ZerKat. 5; soudím, že toho neračte bez příčiny činiti t. 38 a j. (často).

5. Na místě imperativu bývají výrazy jiné. Zejména:

indikativ praesentní prostý; na př.: nezabiješ! (v. § 345 č. 2 a, b); –

indikativ praesentni s nechaj, ati atp. (v. S týž č. 3); –

indikativ perfekta, na př. vzal to ďas! (v. § týž č. 2 c); – infinitiv, na př. mlčet! (v. § 358 č. 5); –

[559]číslo strany tiskucitoslovce významu pobizecího, na př.: na! (= tu máš a vezmi) Us.; kyš! t.; viď! t. (z vědě scio, v. Lfil. 1880, 293 sl.); hle, hlele, lieč! t. (z hled, hlediž, v. dále v č. 9); haj, hajej! t. (= voláni na husy); čiči! t. (= voláni na kočku); puť, put…! t. (= volání na slepice); vše! t. (volání na slepice, když se zahánějí); huš! t. (= volání na kozu, na prase); slovce tato pojata jsou za imperativy, přijímají i koncovku plurálu -te (2. os.), někdy -me (1. os.): nate, kyšte, viďte, hleleme, hečte (hečte, hečte, vy dřív umřete než my NěmcBab. 210)! Us.

6. Imperativ se sesiluje. Zejména:

pŕiklonným -že, -ž; na př. nemilč že ne sileas ŽWittb. 3i, 22; poďže, ženo, poďže dole Suš. 132; jdiže do krmičky t. 673; ploďtež se a množte se Br. Gen. 1, 22; pověziž nám ChelčP. 262b; vložiž prst t. 116a; nechtež mi ho Suš. 589; jdižiž (zdvojeno) Libuše 22. II. 137; –

příklonným ž(e) + ť; na př.: pomahejžť bůh Dačic. 2, 199; bůh pomozižť Blah. 150; –

zdvojením; na př.: mlčmlč, didi, neplač-neplač, dej se do toho dej! a j. Kotsm. 28 Doudl.) a jinde Us.

7. Imperativ se mírní:

opisem s (ne)roditi; na př.: neroď prsta mezi dřvi a podvoj klásti Dal. 85; neroď ho králem pisati Hrad. 90ᵃ; neroď se báti ChelčP. 273ᵃ; neroďte hřešiti ŽKlem. 2ᵃ; –

opisem s (ne)chtieti; na př.: nechtěj toho prominúti NRada 903; nechtěj se báti Blah. 114; nechtějte sauditi a nebudete sauzeni ChelčP. 181b;

opisem s uměti; na př.: uměj věděti Vít. 81b; –

opisem s ké, kéž; na př.: kéž povstanú (bohové)! ubi sund dii erorum?… surgant et opitulentur vobis! Ol. Deut. 32, 38; ty s’ jiným spomáhal z nemoci, ké sobě nynie móžeš spomoci! Hrad. 90a; čbáne, ké sě modlíš! t. 130ᵃ; Maria vece: mój synu žádúcí, ké svéj choti (Kateřině) dáš vítanie! však vieš… Kat. v. 1017.

8. Imperativ bývá vynechán ve rčeních, jako jsou na př.: anděl jiej vecě: zdráva! Hrad. 62a; kazuji vem: náhle, soci! odtudto ven! t. 26a; ven odtud! Us.; pryč odtud! t.; král pokřikl na své řka: za mnou!; jel do vody Háj. 359b; bohužel, bohudík, chvála Bohu! Us.; zhůru, zhůru pastuškové! Suš. 741.

9. Některé imperativy ustrnuly a sklesly ve význam příslovcí, spojek nebo i citoslovcí. Na př.:

bodejť Us. (z impt. stč. bóh daj); –

buď já bud vy Us., bud od čirta, bud od chlapa sive-sive Mast. 186, srovn.: buďte (zástavy) věnné nebo jiné ODub. Výb. 1, 994 – nč. bud, bez kongruence, skleslo; vezmi toho prachu buďto se lžíci ChirB. 47b = asi; – stč. čso-si bud, čso-s’ bud, co-s buď = něco: bývá ť u příkladiech cos buď [560]číslo strany tiskuu paměti držimějše Štít. uč. 149b; i trží člověka v mysli cos buď zlého neb marného Štít. Mus. 54ᵃ; (řemeslníci) vymýšlejí cos buď dvorného t. 46b; s tolik jest cos buď šlechetné, jelikož jest spravedlivé t. 82ᵃ; když vy milujíce boha cos buď rádi tiežete o něm… ŠtítPař. 23ᵃ; přiezeň tělesná a cos buď takového consimilia BrigF. 50b; básní neb číms buď ŠtítOp. 380ᵃ, v. § 225; –

nechajť, nechajžť, nechaj ať, nechť, nechžť, nechať, nechažť… = nechť, ať, třebas: nechajť řku o tom, což mohu ŠtítE. 303; nechajť vyjdú egrediantur Pror. Jerem. 15, 1; nechajť dělají (židé) aedificent Kladr. Nehem. 4, 3; vařiž to v čisté vodě, pak nechajť sě ustojí Chir. 192b; přikrýte mě v temném kútě, nechajť tma mój stien zacloní Baw. 60ᵃ; šlechetný pane, což ť prosím, nechajť se stane t. 188b; nechajžť zbožie i češt zhyne NRada 1424; rataj vece: nechajžť vstane (rytíř), to ť se jemu vždy dostane, že ť opět zase letí Baw. 64b; pomoz mi, nechajžť toho užívám, že tvú sestru za sebú jmám t. 188b; (já) stlači mu tu zahradu, nechajžť přijdu v hroznů svádu t. 178ᵃ; nechaj ať jde k rádsi svému Kat. v. 837; nechaj ať sě právo skoná Umuč. 2ᵃ; nebraň jim zlého, nechť co chtie, činie, neda tobě neškodie Štít. uč. 108b; nechžt jest i vinen t. 93ᵃ; nechžť mě i had uštkne t. 5a; nechžt by bylo dobré tomuto světu, však zde věčně nemóž býti ŠtítBud. 113; (zloději) nechžť vrátie HusPost. 105ᵃ; nechať sadím po kroši Hrad. 125a; má by dušě v tom dost jměla, potom nechať bych umřěla t. 40b; nebíte ho, nechať mi laje ML. 78b; nechať jiný kdo chce brečí, ty mlč NRada 619; nechažť vyjde lid egrediatur Ol. Ex. 16, 4; nechažť rozmlauvají Pam. 3, 141; nechť, nechžť Us., nešť Us. ob.; –

arci, arciže (= a rci, s významem potakovacím); – nerci, nercili: nercili známým, ale i sami sobě divni byli Har. Jg.; pravíme, by JMilost kohokoli nejmenšího ráčil poslati, nerci sekrét svůj přitisknouti, že mu chcem věřiti Let. 940; –

choc, choť (= impt. *choťjь, v. Hist. Ml. III, 2², 37): choc som já kráľova dcéra DobšPov. 321; choť já nemám peněz Suš. 602; –

hled, hleďte, hlediž, hle, hlehle, heč…: hleďte, teď ť jest! exce hic est. Ol. 1. Reg. 9, 12; heč, hečte Us.; ten-hle, tám-hle Us.; slovce ta berou se zase za slovesa a přijímají koncovky plur., hle, hlejte, hlelejte, lelejte Kotsm. 15 (doudl.); hleleme ho Us.; v. zde výše v č. 5 ; – věz, to-věz: čekali sú jeho, Ježiúše věz pána čsného DětJež. 1ᵃ; oděnie Kristovo tověz křiž Modl. 63b; –

nastojte (z toho nestojte): ba nastojte… pro takého syna smrt JeronMus. 34b; ach, pfuj a nastojte na tě vždy bez konce Tkadl. 10ᵃ; nastojte, kterak si sě tajila vae mihi OtcC. 206b; nestojte, otče, co sem nad tebú učinil vae mihi OtcB. 63b; nebohé matery, nestojte, jak vy málo dbáte, aby vaše děti byli míly bohu RokycPostBrň. 63; nestojte nebožátka, máte se čeho báti t. 209.

[561]číslo strany tiskuc) Kondicionál.[47] O kondicionálu psal Fr. Bartoš v Komenském 1874, 373 sl.)

351. 1. Výrazy jeho jsou bych nesl, bych byl nesl atd. Starší z nich je bych nesl. Podle složení svého je to vlastně výraz pro minulost, a zejména pro plqpfektum; i v té platnosti, bych nesl plqpf. = portaveram atd., drží se ještě v textech stč., v. Hist. Ml. III., 2² § 230. Ale časem vzal na sebe význam kondicionální = portarem, portavissem; a aby byl zřetelný rozdíl mezi přítomností a minulostí, bralo se bych nesl za kondicionál praesentis = portarem, a utvořilo se bych byl nesl pro kondicionál praeteriti = portavissem.

Tertium comparationis mezi plusquamperfektem a kondicionálem jest neskutečnost. Jak jsou si tato pojetí blízká, o tom svědčí některé staré příklady, v nichž by nesl může se vzíti ještě za plqpf. i již za kondic. Na př.:

pop (biskup židovský) povědě, Joachyma velmi uhani, proč by k uoltáři přistúpil bliz, zda by z uma vystúpil Levšt. 150ᵃ; sv. Petr počě na niej (ženě) zjadovati, kak by sě jiej přihodilo Pass. 289; sv. Klimenta mátě počě tázati, kam by sě otec děl t. 290; pakli by nalezeno bylo u ňeho, co by ukradl živého quod furatus est Ol. Ex. 22, 4; (Jidáš) včě rybitva (rybáře) ptáti, chtě na něm sě dotázati, kak by j’ho přejal na moři JidDrk. 65; sv. Kristina bohy zlaté a střiebrné zlámavši chudým rozdala; k niejžto sě otec vrátiv, od jejie dievek, kam by děla (t. modly), vzvěděv, kázal atd. Pass. 347; (Lucianus) tresktán byl, proč by to, což mu bylo u vidění rozkázáno, obmeškal t. 400.

Ztrátou povědomí o vlastním významu aoristu bych ve výrazu bych nesl vznikají pak některé změny : vyvinula se kondicionální spojka by; v 3. os. plur. je nesli by m. nesli bychu ; atp. V. Hist. Ml. III., 2² § 233 sl. a Přír. Ml. § 304.

2. Výraz bych nesl, bych přinesl… znamená:

a) děj kondicionálu času přítomného nebo budoucího (nč.i stč.). Na př.: což bych tobě poradil, mněl by (ty), bych tě s tvými vadil AlxBM. 2, 39; by ty byl syn boží, pomohl by sobě i nám také ML. 117b; tebe proši, aby za mne boha prosil Alb. 96ᵃ; pakli by (ty) co pokorně přětrpěla protivného, vzácně ť by to buoh od tebe přijal ŠtítV. 14; abychma se viděla Pernšt. 1. Mach. 10, 56; bychvě viec neutratila Hrad. 125ᵃ; apoštol mě poslal k váma, abysta z mrtvých vstala Pass. 66; kaž, abyšta sědla tato dva má syny Krist. 81ᵃ; (bóh) chce, abychom jemu poplatili Štít. uč. 34b; byšte sě bohu vzdali ApŠ. 137; když střežete se, aby jeho (panenství) neposkvrnili Štít. uč. 46ᵃ; daj jim (třem králům) jich žádanie, daj jim milé požehnánie, abychu šli do svých vlasti [562]číslo strany tiskuHrad. 121a; by učuli utinam saperent ŽKlem. 129b; neb sú sě nenadáli, by sě k nim navrátila eam esse venturam Ol. Súdc. 13, 15; –

b) děj kondicionální času minulého. To bývá v češtině jen staré. Na př.: hijeden z vás nevěř tomu, bych tuto věc zamyslil, chtě kteréj zlobě AlxB. 8, 20 (nč.: bych byl zamyslil); snad by ho (Neguzar Filotu) tu byl zabil, by jemu rány neoslabil Amintas AlxV. 1703; běžěchomy, jako bychomy sě vstekli Hrad. 27b ; jsva bratřencě, ješto našě matka mní, bychvě u moři utonula Pass. 290 ; nejmám takých hřiechóv mnoho, bych lúpil neb zabil koho Hrad. 144b; snad by voda požřěla ny absorbuisset ŽWittb. 123, 4; (Alexander) káza sě vrátiti vojem, s nimiž chtieše na múříny, by nezvěděl té noviny (že se Darius znovu sebral) AlxV. 2226; Vítek Ojieřovic… již právě jat bieše (byl by býval jat), by sě neopravil spieše DalJ. 104; by tu bliz les nebyl, ijeden by z mužóv nezbyl t. 10; řiekáte: bychome byli za těch dní našich otcóv, nebyli bychom jich tovařišie Krist. 83b; bychme byli ve dnech otcóv našich, nebyli bychme tovařišie jich Koř. Mat. 23, 30; ti pak (nepřátelé) nás obklíčichu, tak že, by božie milosti nebylo, snad za živa nás by pohltili PulkR. 153ᵃ; sv. Kliment počě sě domnievati, jakžto by toho člověka někda vídal Pass. 291; (mnichové procitli ze sna staletého) mniece, by jen přes jednu noc spali t. 366; nigdie nečtem, by tak velé bývalo v světě veselé AlxB. 5, 41; bych já mentil me esse mentitum Ol. Job. 24, 25; nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona anebo proroků Br. 12b.

Na pohled bývá tak i nč., ale vlastně jen neumělostí; na př.; (paní) byla tak nezměněna, že kdyby poněkud neztloustla, nebyl bych na ní zpozoroval ani nejmenší změny (m. kdyby byla neztloustla) Björnson, Prach, přel. Kosterka (1896), str. 16; vypadáte, jako byste vůbec ničeho nezažila (m. jako byste byla nezažila) tamt.

3. Výraz byl bych nesl, byl bych přinesl… vyslovuje děj kondicionální času minulého; to bývá v češtině staré i nové. Na př.: by byl toho neproměnil posel, jenž sě přibral… nisi mutasset AlxV. 2220; schoval bych sě byl abscondissem me ŽWittb. 54, 13; snad by byla přěšla pertransisset t. 123, 5; by ty byl chodil v cěstě božie, byl by bydlil u věčném pokoji Ol. Bar. 3, 13; byste mě byli jěli, byl bych vás prosil, abyste mne inhed nezabíjěli Pass. 406; by jemu (Ježíš Pilátovi) tu byl odpověděl, byl by jej vězenie zbavil Vít. 51b; tvá syny sta, ješto s’ mněla, bysta byla utonula Pass. 291; by byl Olibrius na tu děvičku nevezřěl, nebyl by tak u veliké hřiechy vstúpil t. 320; (Herodes) jal se na nich zbadávati, od kterého by sě jim času ta hvězda byla zjevila ROl. 149ᵃ.

Vedle bych byl nesl pravíme také byl bych býval nesl; tu je pouhé sesílení.

[563]číslo strany tisku4. Dialekticky bývá kdyby ne místo kdyby nebylo; na př.: kdyby ne tebe, mohł sem byt ščasný BartD. 1, 196; dyby ne dešča, už zme tu dávno byli tamt.

5. Je výraz byť bych nesl, byť bych byl nesl…; na př.: byť by byl jak pilen, přece nevydělá, čeho potřebuje Bart Ruk. 9; byť bychom všecko to měli, přece nám nestačí tamt.

Vznikl takto: byla 3. os. sing. by nesl, by byl nesl… s enklitickým -ť: by-ť nesl, by-ť byl nesl; ve výraze tom časem skleslo byť ve slovce modální pro všeckny osoby stejné (= třebas…) a kondicionál bych nesl, bych byl nesl kladen při tom celý. Bartoš na uv. místě zavrhuje.

6. Neumělým překládáním nebo neopatrnou stylisací vznikly výrazy, jako jsou: abych nesu, aby pomsti atp. m. abych nesl, abych pomstil. Na př.: Němci chtie doždaci toho, by na mo(s)cě Prazě, jehož bóh snad nechá, nebude viděti Čecha AlxB. 6, 26 sl. (m. aby nebylo viděti); aby to hlúpé pohanstvo, vida tvú moc i tvé divy, nechajě všie svéj protivy, odolá bludnému kmenu Kat. v. 2863 sl. (m. aby odolalo); aby zpravil v tvých sloviech i pomsti ut iustificeris et vincas ŽWittb. 50, 6 (m. aby pomstil; možná však, že tu při pomsti vynechána koncová litera).

7. Místo bóhdaj by nesl (= 2. a 3. os. sing.) bývá bóhdaj, bohdaj, bodaj… nesl; na př. : bóhdaj (buhdaj) něm svú milost dala (Marie) Levšt. 149b; bóhdaj (bohdaj) došlo tvého slucha t. 151a; bohdaj živ byl král Ol. 1. Reg. 10, 24; buohdaj živ byl král Ol. tamt.; bodaj mi byla dlúho živa Pís. XV stol. ve Feif. LL. 682; ó panno, bodaj byla dlúhověčná t. 681 ; tvé siemě bodaj vládlo Lit. Gen. 24, 60; buohdaj někto poddal lid tento pod mú ruku utinam daret Ol. Súdc. 9, 29 ; buohdaj mnozí okusili a zvěděli utinam saperent et intelligerent Kruml. 482b; bodajž mi toto nebyla příčina k zatracení Rokyc. 283b; sestra jsi naše, buohdaj vzešla v tisíc tisicóv a tvé siemě by osedlo… Comest. 33a; bodej zdráv byl (ty) Rosa Jg.; bodej zdrávi byli (vy) t.; bohdaj, synku bohdaj zvážal Pís.; bodejž si se v zem propadl Us. Jg.; bodejž tě husa kopla t.

8. Dialekticky jest bych nesť m. bych nesl po rád ( val. a mor.-slc.); na př.: to bych já sa nerád dožrať, rád bych pomocť, ráda by k ním přijíť, rády by to dostat BartD. 1, 193.

9. Za kondicionál bývá dial. výraz stihnu nesť, sťuhnu nesť (val., pom., uh.-slc.); na př.: stih sem tý dvě łumera do vídenskéj vsadiť, býł bych uděłał ambo BartD. 1, 193 (= kdybych byl vsadil); stihlo ňa nepotkat to neščestí, moh sem dosel byť možným (= zámožným) t.; už je tma, ale stihło byť pod mračnem, bylo by ešče tmější, t.; sťaheu sem byt doma, nebyuo by sa to stauo t. (kdybych byl býval doma); sťahł sem ho dopadnút, býł bych mu dál t.

[564]číslo strany tisku10. Stč. bylo bych nesl… a za to je nč. že bych nesl; na př.: něteří tomu chtěli, by Jidáš byl Němec Vít. 46b = nč. že by byl…, že byl…; což bych tobě poradil, mněl by (ty), bych tě s tvými vadil AlxBM. 2, 39; hijeden z vás nevěř tomu, bych tuto věc zamyslil, chtě kteréj zlobě AlxB. 8, 20; jsva bratřencě, ješto našě matka mní, bychvě u moři utonula Pass. 290; (mnichové procitli ze sna staletého) mniece, by jen přes jednu noc spali t. 366; nezdá mi sě, by vlastná mátě kde takú věc obdiržala AlxM. 3, 16; nigdie nečteni, by tak velé bývalo v světě veselé AlxB. 5, 41; mníš, bych nemohl prošiti otce mého EvOl. 246a (Mat. 26, 53); nevěřichu židé o tom, by slep byl t. 257a (Jan. 9, 18).

11. Stč. bych nesl …, nč. kdybych nesl atp.; na př.:

snad by ho (Neguzar Filotu) tu byl zabil, by jemu rány neoslabil Amintas AlxV. 1703, nč. kdyby (byl) neoslabil…; (Alexander) káza sě vrátiti vojem, s nimiž chtieše na múřiny, by nezvěděl té noviny (že se Darius znovu sebral) t. 2226; Vitek Ojieřovic… již právě jat bieše, by sě neopravil spieše DalJ. 104 ; by tu bliz les nebyl, ijeden by z mužóv nezbyl t. 10; bychme byli ve dnech otcóv našich, nebyli bychme tovařišie jich Koř. Mat. 23, 30; ti pak (nepřátelé) nás obklíčichu, tak že, by božie milosti nebylo, snad za živa nás by pohltili PulkR. 153a; by byl toho neproměnil posel nisi mutasset AlxV. 2220; by ty chodil v cěstě božie, byl by bydlil u věčném pokoji Ol. Bar. 3, 13; byste mě byli jěli, byl bych vás prosil, abyste mne inhed nezabíjěli Pass. 406; by jemu (Pilátovi) tu byl odpověděl (Ježíš), byl by jej vězenie zbavil Vít. 51b; by byl Olibrius na tu děvičku nevezřěl, nebyl by tak u veliké hřiechy vstúpil Pass. 320; by bylo lzě kam utéci, každý by rád pryč vyplanul AlxM. 2, 1; by kto tehdy patřil na ně, zajisté přisáhl by za ně… AlxV. 390; bych vám mnoho pravil, obak mi nevěříte Vít. 51a; pane, by byl zde, nebyl by umřěl bratřec mój EvOl. 239b (Jan 11, 32; byste milovali mě radovali byste sě t. 276a (Jan 14, 28).

Kdybych, kdyby, …, když-by… jest kondicionální bych, by… sloučené s adverbiem časovým kdy = qnando, jako na př. kde-bych je sloučení bych s adv. místním kde. Bylo po právu tam, kde je smyslem oprávněné kdy = quando, jako na př. kde-bych po právu tam, kde je smyslem oprávněné kde – ubi. Na př. :

(příbuzní) najprvé sě s hvězdáři rádie, kdy by měli ta těla (zemřelých) k spálení nésti quando mortuus est ad combustionen sit efferendus Mill. 33a; když by přědstúpil cum consisteret peccator adversum me ŽGloss. 38, 2; když by sě vzprotivil hřiešník proti mně ŽKlem. tamt.; o nichž (skutcích) by nikte nevěděl, když by jich kto nepověděl AlxB. 8, 35.

Ale časem klesá kdy-bych… ve význam spojky si. V textech starých stačí za to sám kondicionál by-, v. výše, a kdy-by- = st vyskytuje se velmi zřídka. Na př.:

[565]číslo strany tiskuneostal by ijeden živý, kdyby nebyli ti dnie zkráceni Štít. ř. 69ᵃ = nisi breviati fuissent… Mat. 24, 22; aniž bych jich (nepřátel) měl mnoho, kdyby české žákovstvo lidí nesvodilo HusE. 3, 280; měli by jim (rodiče dětem) obmysliti dobré věci věčné, kdyby je sami znali ChelčSíť. 131; snad by nic neškodilo, kdyby v každý súd všecky pře… napsány a přibity (byly) VšehK. 26ᵃ.

352. 1. Kondicionálem vyslovuje se děj jakožto přáním žádaný nebo jako nějak podmíněný, anebo jako nejistý, od mluvícího nezaručený. Na př. : děj „poskytnutí pomoci“ ve větách: kéž by mi přítel poskytl pomoci; kdy-by mi přítel poskytl pomoci; nevím, zdali by mi přítel poskytl pomoci atp.

2. Kondicionál klademe ve větách, které děj tohoto způsobu (t. j. jak v č. 1. vyloženo) vyslovují, a když máme nebo chceme vytknouti, že je to děj způsobu takového. Bývá to zejména:

a) Ve větách přácích. Na př.: mocen jsi dáti slovo své neumělým, ať by jiného nic nemluvili, než ChelčP. 25b; bych se byla utopila, kdy mne má matička myla Suš. 468; tetičko, dybyste nám šli pomoct BartD. 1, 192 a Us.; spal bych, jedl bych, pil bych, já bych už šel domů Us.; kéž by mi přítel poskytl pomoci!

b) V souvětí podmínečném, t. j. ve složené větě podmiňujíc a podmíněné. Tu bývá kondicionál podle rozdílného smyslu

buď ve větách obou, na př.: by ty byl syn boží, pomohl by sobě i nám také ML. 117b; to kdyby z dobré vóle opustila (ty), buoh by to od tebe vděčně přijal ŠtítV. 14; bychome byli za těch dní našich otcóv, nebyli bychom jich tovařišie Krist. 83b; byť nejměl viny na sobě, nevodili bychomy jeho k tobě Hrad. 85ᵃ; kdyby ty se ne tak v lidských věcech přebíral, byl by jako jiní mysli pokojné Lab. 28, 2; –

anebo jen ve větě podmiňující, na př.: pane, kdyby (ty) chtěl, můžeš mne očistiti Br. 20ᵃ; bych vám mnoho pravil, obak mi nevěříte Vít. 51ᵃ; věta podmiňující má v tomto spojení spolu význam připouštěcí (podmínka přijímá se, jako by se o vyplněni jejím nepochybovalo = připouští se).

Pravíme α) „kdo chce, může se přesvědčiti,“ „bude-li pršeti, nepřijedu“ atp.; – a ß) „kdo by chtěl, může (n. mohl by) se přesvědčiti“, „kdyby pršelo, nepřijedu (n. nepřijel bych)“ atd. Vě větách ß) jest kondicionálem vytčeno, že smysl jejich je nějak podmíněn, ve větách α) pak to vytčeno nění.

c) Ve větách vyslovujících účel, úmysl, povinnost atp. Na př.: apoštol mě poslal k váma, abysta z mrtvých vstala Pass. 66; tebe proši, aby za mne boha prosil Alb. 96ᵃ; (Ježíš) přijal křest od Jana ne proto, aby jemu bylo potřebie křtu, ale… ŠtítOp. 242b; dělal, jako by spal [566]číslo strany tiskuSvěd. Mikl. 4, 813; učinil lestně, jako by se bohu modlil Pass. Bš.; nemám nikoho, komu bych si postěžoval Us.

d) Ve větách záporných, závislých na výrazech bázně, strachu atp. a vyslovujících (záporem ne-) opak toho, čeho jest se báti atd. Na př.: bojím se, by jí to snad libo nebylo Pass. Bš.; Čechové obávali se, aby kníže neumřel Háj. Bš.; (lidé) se bojí, by lačni nebyli ChelčP. 78ᵃ; (já) boji sě za ň (za přítele), aby boha nerozhněval Brig. 120; strach mě jest, by póhonu neztratil ODub. 497; strach jest, bychom všichni nezahynuli Pass. Bš.; strach mě, by (ty) jeho nebyla snad urazila Hrad. 35b; aby večeře nezmeškali, strach jest ChelčP. 176b.

e) Ve větách uvozených, t. j. ve větách závislých na větách jiných uvozovacích. Tu dlužno hleděti k tomu, jaká by byla věta uvozená sama o sobě, kdyby se totiž vyslovovala bez uvození. Byla by buď α) oznamovací, nebo ß) tázací, nebo γ) podiniňovací, nebo δ) rozkazovací.

α) Uvozujeme větu, která sama o sobě jest oznamovací. Mám na př. před sebou cestu a někdo mi praví: „tuto cestu vykonáš za den“ (= věta oznamovací, s indikativem). Týž výrok potom uvozuji a pravím:

a) ,,ty jsi řekl, že tuto cestu vykonám za den,“ nebo „ty míníš, že vykonám…“, aneb b) „ty míníš, že bych vykonal…,“ „nemyslím, že bych vykonal…“ atp.

Rozdíl mezi obojím tímto způsobem jest ve vytčení nebo nevytčení té okolnosti, že věta uvozená obsahuje výrok cizí nebo mínění cizí, jehož pravdivost nebo správnost se nezaručuje.

Některé příklady na kondicionál: tv pravíš, bych já blúdil Kat. v. 1315; ty mníš, by byl zahradník Hrad. 42b; ale, by on byl, nemnieše t. 42b ; on mnějieše (sic), by ta slova tak měla rozuměna býti Mill. 15ᵃ; jsva bratřencě, ješto našě matka mní, bychvě u moři utonula Pass. 290; tvá syny sta, ješto s’ mněla, bysta byla utonula t. 291; my sme se nadáli, by on měl vykúpíti lid ChelčP. 107b; my sme úfali, že by on měl vykúpíti lid t. 110ᵃ; ješto se jediné zdá, by byla (spravedlnost), a není nic t. 114ᵇ; domnievali se, že by ducha viděli t. 112ᵃ; (komorníkovi) neodpieráno, by tu se paniú neseděl Rožmb. 25.

Poznam. Nověji doporučují někteří, aby se volil a) indikativ, když obsah věty uvozené je nepochybný nebo předkládá se jako nepochybný, a b) kondicionál, když obsah věty uvozené jest nebo předkládá se jako pochybný nebo nepravdivý. Na př.: a) „nepochybuji, že tuto cestu za den vykonám“, „posel pravil, že náš přítel jest nemocen“…, a b) „pochybuji, že bych tuto cestu za den vykonal,“ „posel nepravil, že by náš přítel byl nemocen“ atd.

ß) Uvozujeme větu, která sama o sobě jest tázací. Jsem na př. tázán: a) „vykonáš tuto cestu za den?“ (= větou tázací s indikativem), nebo: b) „vykonal bys tuto cestu za den?“ (= větou tázací s kondicionálem). Tytéž otázky potom uvozuji a pravím: a) „tážeš se mne, zdali vykonám [567]číslo strany tiskututo cestu za den,“ anebo b) „tážeš se mne, zdali bych vykonal tuto cestu za den.“ To jest: v otázce uvozené (nepřímé) zůstává týž způsob, jaký jest v otázce samostatné (přímé).

Mnohdy však má otázka uvozená kondicionál proti indikativu otázky samostatné; na př. ,,co mám učiniti?“ – a „pověz mi, co mám učiniti“ nebo „pověz mi, co bych měl učiniti.“

Některé příklady na kondicionál: otázal se, co by to bylo ChelčP. 70b; neviem, by kto vás pravú žádost k nebesóm jměl Túl. 33ᵃ; ptáu sa hospockého, esli by neveďéu o Zrzávce BartD. 1, 351.

γ) Uvozujeme větu, která sama o sobě je podmiňovací. Pravím na př.: „tuto cestu vykonal bych za den“ (= věta podmiňovací s kondicionálem) Touž větu pak uvozuji a pravím: „myslím, že bych vykonal…“ atp. To jest: ve větě podmiňovací kondicionál zůstává.

δ) Uvozujeme větu, která sama o sobě jest rozkazovací. Někdo mi na př. poroučí (nebo radí atd.) větou „vykonej tuto cestu za den“ (= věta rozkazovací, s imperativem), nebo větou „nechť vykonáš…“ (= vykonej.. .). Touž větu pak uvozuji a pravím: „poroučíš (nebo radíš atd), mi, abych tuto cestu vykonal za den.“ To jest: za imperativ věty samostatné rozkazovací je ve větě uvozené kondicionál.

Sem patří též věty závislé na výrazich rozkazu, bránění atp.; na př.: (Alexander) káza, by sě hotovali AlxV. 511; hřieši vaši bránie dobrému, aby k vám nepřišlo Alb. 61b.

3. Kondicionál klademe místo indikativu; výrok tím učiněný je skromnější, než výrok učiněný indikativem. Na př.: chtěl bych to právo nalézti, že by musil (zlý kovář) čtvernoh lézti Hrad. 132b; já bych myslil, že… Us.

4. Místo kondicionálu bývá indikativ (v. § 349 č. 4) a infinitiv (v. § 358 č. 5).

3. Rod děje slovesného a jeho výrazy.

353. 1. Podle dějového rodu rozeznáváme slovesa činná (aktiva) a trpná (passiva).

K slovesům aktivním náležejí též slovesa zvratná (reflexiva), z nichž některá jsou tak zvaná slovesa střední (media).

Srov. § 338.

2. Zde pojednati jest zvláště a) o reflexivu a b) o passivu.

a) Reflexivum (medium).

354 1. Reflexiva jsou slovesa aktivní, při nichž děj z podmětu aktivního vycházející nese se dále a zastihuje předmět, jímž je podmět sám; na př.: myji se, každý přeje sobě nejvíce, přítel mluvil o sobě. Některá ze sloves [568]číslo strany tiskureflexivních vyskytují se vždy a jen v podobě zvratné, na př.: modliti se, smáti se, blyštěti se …, a nazývají se media (střední). Srov. § 338 č. 2.

2. Reflexivum bývá místo passiva; na př.: toho, jenž list přinesl, nabiti sě kázav Pass. 97 (kázav, aby byl bit); ovoce móž se jiesti Ol. Deut. 20, 19; hroznové možiechu sě zobati t. Num. 13, 21. Srov. § 355 č. 2.

3. Některé zvláštnosti:

chovati něčso – dochovati sě něčeho, nésti něčso – nésti sě s něčím atp. Na př.: kak mnoho (rodiče) práce přejmějí, než se dietěte dochovají ŠtítE. 41; (dítě) úpěje všeho se dopláče ChelčP. 161b; nežehři sě s svými dětmi Štít. uč. 108ᵇ (žehrati na koho, proti komu); (lidé) vodili se s ním (zvířetem dyawant řečeným) po městě ukazujíce je lidem KabK. 36ᵃ; když (lidé) se s vámi potrkolé před mudrochy světa, nestarajte se, quid deberetis eis respondere HomMak. 95b; cum Stephano (židé) trkolili se za město a uprali ho tam t. 83ᵃ; kdo neměl brnění a přilbice, nosil se s pavézou, puškou neb kopím Pal. 5, 2, 405; nenes se s tím Us; –

nésti, nositi něčso – nanositi sě čeho, s čím; na př.: již ste se s svým Bohem nanosili po ulicích (o processí) WintCírk. 1, 76 (ze stol. XV–XVI); to jsem se nanesl toho, s tím Us.; co jsem se nanesl toho, s tím Us.; –

chváliti – nachvdliti sě, býti – nabyti sě atp.; na př.: (paní) počala sobě mysliti, když se s ním dosti nabude, kterak jemu (svému muži) domlúvati chce RNeubA. 180b; kto sě tebe kdy duostojně nachváliti móže Pass. 488; to jsme se načekali, to jsem se namluvil, navolal, naprosil, nakázal, naplakal Us.; najedl jsem se toho, napil jsem se toho Us. (význam dvojí: a) = jako v případech ostatních, b) = do sytosti); –

strojíme sě jěti; na př.: abychme se strojili jíti Lobk. 115ᵃ – dial. strojíme jeti; na př.: (my) strojíme v témdni odtud vyjeti ŽerKat. 40; (my) odtud vyjeti strojíme t. 129; –

hnáti = spěšně táhnouti atpod. Na př.: (Alexander) hna toho dne mil třidcěti AlxH. 1, 14; Darius hna preč, nigdie nepostojě AlxBM. 2, 12; sám král hna přěd zástupy AlxV. 2440; (Alexander) hnav doby jednoho města t. 1145; ta dva dobrá druhy proti sobě hnasta Štilfr. Výb. 2, 44; kdyžto po vás hnachu cum vos persequerentur Mus. Deut. II, 4; kopie hnalo k jeho svátému srdci Modl. 64ᵃ; proti tomu: ženu se někam; v příkladech s hnáti na pohled vynecháno sě, ale vlastně jsou to výrazy různé: reflexivum a subjektivum s platností reflexivní; podobně vyhnúti: (to a to čině) ujdeš súdóv, vyhneš nákladóm a starosti zbudeš nejedné VšehJ. 212; –

tázati – tázat i sě: tehda král počě ho tázati Pass. 361; v tu dobu svátá děvicě diábla otáza a řkúc t. 321 – nč. tázati se Us.; – dotknuti, dotýkati – dotknuti sě, dotýkati sě: jenž dotkne hor tangit ŽWittb [569]číslo strany tisku103, 32; dotkni hory i vzkúřie sě t. 143, 5; dotkni hor ŽKlem. tamt., ŽPod. t.; dotkni hor, ať jich podmolóv k vrchóm vzkúřé sě lehkosti Kat. v. 1913; v svátého Jana húni šípi tčiechu, kniežěcieho těla (Jaromíra nedotkniechu DalC. 34; pak-li kto dotkne zabitého člověka tetigerit Mus. Num. 19, 16; (Ježíš) dotče očí jich tetigit Koř. Mat. 9, 29; (Ježíš) i slyšal i okúšal i dotýkal HusPost. 16b; jenž dotýká hor tangit montes ŽKlem. 103, 32; vrch jeho dotýkáše nebe tangens coelum Kladr. Gen. 28, 12; neroďte dotýkati pomazancóv mých nolite tangere christos meos ŽPod. 104, 15; dotkne sě hory tamt. 103, 32; kteráž (dušě) sě dotkne cožkoli z toho tetigerit Mus. Num. 19, 22; dotče sě nosidl Koř. Luk. 7, 14; i chtiechu jej (poslové Přemysla) inhed vzieti, a jakož sě jeho dotkú, Přěmysl vdruži v zemi otku DalC. 5; ktož jie (smoly) sě dotýká Kruml. 157b; smoly se dotýkajíc ŠtítMus. 3ᵃ; dotýkají sě těla Alb. 93b; nedotýkaj sě mne Chir. 324ᵃ; nč. dotknouti se, dotýkati se; –

narodil sě – jest narozen, bez sě, a pod. opilý, umytý; módliti sě, zjěviti se… – modlenie, zjěvenie…, v. § 202 č. 4 c; di, omyj EvVíd. Jan 9, 7 m. omyj sě atp., v. tamt. č. 4 e.

b) Passivum.

355. 1. Passivum vyjadřuje se výrazy opsanými, a to z příčestí minulého trpného a slovesa býti (n. bývati). Výrazy ty jsou:

praes. jsem chválen, jsem pochválen atd. Na př.: huben učiňen jsem ŽWittb. 37, 7; ve všem s’ uslyšána Hrad. 121b: a je póhon stracen Rožmb. 37; vy cná mužě, ješto sta v kniežěcích dvořiech vzchována Pass. 283; dáně sta dvě holúbátcě Vít. 22b; smy tvú svatů mocí za(ž)ženi Pass. 351; ktož ste pozváni AlxV. 1486 atd., stč. i nč. – V osobách třetích bývá sloveso pomocné vynecháno, zvláště ve větách vedlejších; na př.: komuž poručeno komorníky vydávati Rožmb. 101; učiněna mi škoda t. 226; prošeno mne i mého otcě Hrad. 128a; tu přěd ciesařem oba postavena Pass. 383; uzřěl, ano nebesa otevřěna t. 453; (Alexander) uzřě, že země porobena, všeho dobrého zbavena AlxV. 166; přěde mnú všě mé nedostatky napsány Pass. 381.

imperf. biech nesen atd. Na př.: slepá žena bieše přěde ň přivedena Hrad. 13ᵃ; orlice, jež bieše chytře vymyšlena AlxV. 1248; dietě nebieše na svět posláno Vít. 21b; ti biechu po všěch zemiech rozesláni Vít. 35b; budiech nesen, s významem opakovacím: nebudiech uhaňen con confundebar ŽPod. 118, 46; kterýž nemocný najprvé sě u vodu utekl, ten uzdraven budieše Krist. 64ᵃ; kteří sě kolivěk dotkniechu, spaseni budiechu (budeyechu) Mat. Rozb. 742.

aor. bych nesen atd. Na př.: i nebych pohaněn ŽWittb. 118, 46; ten člověk by uzdraven a všie své nemoci zbaven Hrad. 22ᵇ; když by [570]číslo strany tiskuten pohřeb skonán Vít. 56b; tu všickni bychu zbiti DalC. 73; vévoda i biskup od papeže bychu pohnáni Pulk. 46a; (rarskáči) mečem zbiti bychu t. 154b; tu bychu ctně přivítáni Trist. 238; – běch nesen atd.: orlice bě pověšena AlxV. 1247; orlicě bě povýšena, jež bě chytřě vymyšlena AlxH. 3, 8; (měsiec) vňužby krvú bě oblit t. 10, 22; cos mu bě na čele psáno AlxV. 899; jim bě věděti dáno t. 1285.

perf. byl jsem nesen atd. Na př.: a byl jsem bičován cělý den ŽWittb. 72, 14; (zlost) pohaněna byla jest t. 118, 163; mastmi drahými byl jest obalen HusE. 2, 244; kdož jest byl pohnán Drn. 31 (160); když z lidi vyhnáni jsú byli diáblově Vít. 98ᵃ; z toho jest nebylo dáno k záduší nic WintCírk. 512 (z r. 1564); jež ť jsú řečena byla Hrad. 65b; (knižetství, plur.) k manství přivedena mohú býti tak, jakož sú od starých kniežat byla připravena VšehK. 2ᵃ. – V osobách třetích vynechává se často sloveso finitní a je sg. 3. byl nesen, pl. 3. byli neseni atd.: kotvy byly metány AlxB. 1, 33; jenž byl vypověděn AlxBM. 2, 28; ten rod byl vešken zbit DalC. 73; těch časóv byl jeden člověk přiveden Pass. 313; opatstvie potvrzeno nebylo Hrad. 14ᵃ; jakž mu bylo řečeno Pass. 360; když peniezi dáni byli schovati jednej paniej t. 421 atd., byl nesen, byli neseni Us.; – jindy vynechává se part -lъ a je sg. 3. jest nesen, pl. 3. jsú neseni atd.: dievčie porozenie jest zvěstováno Ostr.; i zbuzen jest hospodin ŽKlem. 77,65; ty časy Jindřich Batelovský svůj konec vzal a potom jest spálen na prach Drn. 89 (103); od našich předkův jest odpovídáno t. 99 (149); i jědli sú i nasyceni sú přieliš ŽKlem. 77, 29; mnozí z země vypovídáni jsou a více se nevracovali Drn. 79 (63), mnohdy dosud tak v usu spis.; – a někdy konečně jest vynecháno i sloveso finitní i part. -lъ a jest tedy sg. 3. nesen, pl. neseni atd.: slovo do světa stvorenie v boství zchováno (zhowano), jež pro Evino z(h)rěšenie na svět posláno, pro drahé naše spasenie židóm prodáno… Ostr.; v tom boju řiedký zbaven AlxB. 4, 20 atd.

fut. budu nesen atd. Na př.: váma potupen nebudu Pass. 283; inhed budeš sťat t. 353; k svému zraku navrácen budeš t. 363; (krev) bude prolita Hrad. 76a; bude zvěstováno ŽWittb. 21, 32; od svaté viery odlúčena nebudeta Pass. 337; budem chváleni laudabimur t. 43, 9; budete vyhnáni do jiných vlastí Pass. 315; dovedeni budete do pekla ŽWittb. 30, 18; sledi tvoji nebudú poznáni t. 76, 20; budú chováni servabuntur t. 36, 28 atd., budu nesen atd. Us.

impt. budi nesen atd. Na př.: zapomenutí dána buď pravicě má detur ŽWittb. 136, 5; buď buoh pochválen Hrad. 23ᵃ; buďme přijěti od tebe Comest. 181b; vypuzeni buďte z bydl eiciantur ŽGloss. 108, 10 atd., buď nesen atd. Us.

kond. byl bych nesen atd. Na př.: abych nebyl pohaněn na věky ŽWittb. 30, 2; snad bych byl utěšen výše Hrad. 141ᵃ; by nebyl Hřěky [571]číslo strany tiskuunaven AlxB. 4, 21; mniec, by pro jinú vinu byl v žalář vsazen Pass. 478; bychom byli všickni spaseni Vít. 35a; dobrotivé učiň, aby učiňeny byly zdi Jeruzalémské ŽWittb. 50. 20; aby byli zproščeni milostníci tvoji t. 59, 6 atd.; byl bych nesen (s významem pro přítomnost nebo budoucnost), byl bych byl nesen n. byl bych býval nesen (pro minulost) Us.

inf. nesenu býti atd., doplněk v dativě ve vazbč s inf. Na př.: když bieše Ježíšěvi jatu býti Hrad. 75a; že jeho smrtí (jest) všemu světu vykúpenu býti Vít. 48b; jímž (sluncem) nám býti osviecenu a z vězenie vypravenu t. 30b; ktož by jiným dal býti obmeškánu ŠtítMus. 16b; toť jest zemi ztratili a býti z nie vylúčenu t. 73a; poslův k císaři vypravenu býti majících Pal. 4, 2, 249 atd., nesenu býti Us. spis. – Jindy nesen býti: mohu utěšena býti Hrad. 59a; kak tento muož spasen býti Pass. 397; moc křesťanská nemóž přěmožena býti t. 490; musí modleno býti HusE. 1, 1; (dva prsteny) vložena máta býti Ol. Bar. 6, 5. – Časem ujímá se pro syntaktickou kongruenci nom. nesen také místo dat. nesenu: není hoden v obci trpien býti ŠtítMus. 95b a j.; Blahoslav vazbu dativni výslovně zavrhuje Blah. 269.

part. jsa nesen, býv nesen atd. Na př.: v túžebnosti jsa ostaven Vít. 86b; jsúc napojena božské sladkosti t. 106a; aby (Čechové) přijati budouce do jednoty církve přisahali poslušenství bezvýminečné Pal. 5, 2, 490; aby (králová Anna) korunována budouc nabyla práva k věnu královen českých t. 5, 2, 59; jsa nesen, býv nesen atd. Us. spis.

Místo pomocného býti bývá podle potřeby bývati, když má býti vyjádřen děj opakovaný; na př.: sěno v pec bývá vpuščeno mittitur Koř. Mat. 6, 30; jakož tělo mečem zabito bývá Vít. 100a; chceš-li nebývati vázán t. 43a; dobří křesťané i mukami neodlúčeni bývají od Krista t. 97b; poslové býváchu posláni Pulk. 117b; zlořečenci býváchu odsúzeni Kruml. 64b; prvé na súdě zemském samy pohonné pře rozsuzovány bývaly VšehK. 291a atd., bývám nesen atd. Us.

2. Passivum vyjadřuje se reflexivem chválu sě laudor atp. Na př.: Ježíš krztiel (sic) sě jest od Jana baptizatus est Koř. Mark. 1, 9; křstiechu se v Jordáně od ňeho baptizabantur Pernšt. Mat. 3, 6; tu sě ta dva rytieře krstista Pass. 345; doňedž sě nevykopá jáma ŽKlem. 93, 13; rozsilnili sú ť sě nade mnú confortati sunt ŽWittb. 17, 18; shromáždily sú ť sě vody congregatae sunt t. Moys. 8; toho, jenž list přinesl, nabiti sě kázav Pass. 97; krmě by velmi se dobra mnieci Baw. 40b; mnozí sú obyčejové, jimiž by sě mělo živu býti Kruml. 441a; ovoce móž sě jiesti Ol. Deut. 20, 19; hroznové možiechu sě zobati t. Num. 13, 21; opásav sě mociú ŽKlem. 64, 7 accintus potentia (opásán mociú ŽWittb. tamt.); jezero krvi sě téci vidieše videbatur Ol. 2. Mach. 12, 16; tyto věci rozplúti sě mají dissolvenda sunt Koř. 2. Petr. 3, 11; škody, kteréž se dějí nebo dieti sě miení VšehK. 88b.

[572]číslo strany tiskuZpůsob tento rozmáhá se v jazyku novém příliš; v jazyku starém bývalo častěji passivum vlastní. Ukázal to statisticky Kotsmích v progr. gymn. brněnsk. 1869 a opakuje (dovolávaje se ho) Bartoš v Lfil. 1875, 202.

3. Místo passiva bývá obrat aktivní. Na př.: když tebe posúdie cum iudicaris ŽWittb. 50, 6; doňudž nevykopajú dól t. 93, 13 fodiatur (doňedž sě nevykopá jáma ŽKlem. t.).

4. Některé případy zvláštní, kde je infinitiv a sloveso modální:

akt. dali poklad schovali – pass. poklad jest dán schovati. Na př.: (sv. Margareta) do jiného domu chovati dána Pass. 319; (pokladi kostelní) sú tobě schovati dáni t. 428; když ta věc dána byla znáti Lobk. 70b; zvěři sniesti dáni budete Pass. 384; –

akt. kázali jej v žalář vsaditi, nemohli krev setřieti, počali pomoc vybierati atp. – pass. kázán v žalář vsaditi, krev setřieti nemožena, pomoc počata (jest) vybierati. Na př.: (sv. Mathiáš) v žalář vsaditi kázán ApŠ. 89; metlami bíti kázán Pís. duch. Jir. Nákr. 87; byl přikázán velikonoční beránek jiesti Štít. ř. 150b; (neděle) od boha byla světiti přikázána Hrub. 117a; již si byl kázán zabiti Lit Tob. 2, 8; aby otpor do desk nebyl klásti dopušťen VšehK. 201b; ta krev i žádným řemeslem setřieti nemožena Pass. 519; aby (pomoc zemská) počata byla vybierati ZM. 306; když sú počaty ofěrovati prvnie úrody coeperunt offeri Ol. 2. Par. 31, 10. Tu jest infin. a sloveso modální v pojmu jednom. V tom je inf. = kvalita, sloveso finitní = forma. Při změně akt. v pass. quale (infin.) zůstává, forma (sloveso finit.) mění se v pass.; –

akt. mohu jiesti ovoce – pass. ovoce móž sě jiesti. Na př.: ovoce móž sě jiesti Ol. Deut. 20, 19; hroznové možiechu sě zobati t. Num. 13, 21. Tu jest infin. a sloveso modální v pojmu jednom. Při změně akt. v pass. za aktivum moci položeno jest reflexivum moci sě ve významu passivním, a infin. jiesti zůstává nezměněn. Srov. krev setřieti nemožena. Zájmeno sě patří tedy k móž, možiechu; –

kázán býti zabit, t. j. passivnost vyjádřena dvakrát (kázán a býti zabit). Na př.: již jsi byl kázán zabit býti Ol. Tob. 2, 8; –

má sě modleno býti atp., t. j. passivnost rovněž vyjádřena dvakrát, reflexivem má sě a passivem modleno býti. Na př.: tobě se má modleno býti te oportet adorari Pror. Ol. Jer. Epist. 5; aby sě nebylo domnieváno, že… Kruml. 14ᵃ; tomu se v dědiny má uvázáno býti VšehJ. 22; kdyby se rozpustile živo nebylo t. 289; –

chceš rozšířiti siemě mé jako piesek mořský, jehožto zčísti nemóže quae numerari non potest Ol. Gen. 32, 12, omyl; hluk bojovný slyší v staniech ululatus auditur t. Ex. 32, 17, omyl; –

latinismy v překladech z latiny a jiná násilná passiva nátlakem jazyka cizího. Na př.: a pomožen sem adiutus sum Ol. Ž. 27, 7 [573]číslo strany tisku(latinismus); poňaž by nebyl dospěn chrám donec consummetur Ol. 3. Esdr. 6, 28 (m. by nebylo dospěno chrámem); dospěn jest dóm náš consummata est t. 7, 5; abychom nebyli žehráni ne arguamini Brig. 77; Noe byl posmieván v stanu, Kristus posmieván byl v domu biskupově, Noe posmieván byl od jednoho syna, ale Kristus posmieván jest od mnohých Zrc. 1b; Noe posmieván byl od syna Kruml. 45ᵃ, aby nebyl posmíván Pal. 5, 1, 125 (z list. ze skl. XV); nebuď posmieváno dobré vaše non blasphematur Koř. Řím. 14, 1tí; (manželstvo) nemá býti zhrzěno Kruml. 14ᵃ; že budeš svítězen superari te faciet Lit. 2. Par. 25, 8; diviece sě nedomněnému spaseni insperatae salutis t. Sap. 5, 2; spravedlnost jich jím se prodlévá VšehK. 3ᵃ (vazba osob. místo neosob.).

4. Slovesné výrazy jmenné.

356. Slovesné výrazy jmenné jsou infinitiv, supinum, participia a slovesné jméno podstatné (substantivum verbale).

a) Infinitiv.

357. 1. Infinitiv má ve slovanštině koncovku -ti; na př. psl. a stsl. nes-ti, nosi-ti atp., č. nés-ti, nosi-ti atd.

Vznikl ze substantiva, utvořeného příponou pův. -ti, slov. -tь. Příponou tou tvořila se jména podstatná, feminina, významu vlastně dějového (nomina actionis), druhdy ovšem pozměněného, jako jsou na př. stsl. zavistь č. závist z -vid-tь pův. ṷei̭d-ti-, stsl. vêstь č. věst z vêd-tь pův. ṷoi̭d-ti atd. Těchto substantiv některý pád je slovanský infinitiv. Podle koncovky -ti a podle významu syntaktického mohl by to býti sg. gen., dat. nebo lok.; v těchto pádech má substantivum -tь koncovku -ti, a z těch pádů některý mohl syntakticky bývati na místě našeho infinitivu, mohl býti základem, z něhož se vyvinula ustrnulina, kterou nazýváme infinitivem. Mám za to, že tu splývají tvary původu několikerého. Zřejmo a jisto jest, že to jsou tvary kmene vytčeného -tь. Bylo na př. subst.* pitь, kmene pi-tь-; smysl a vazba syntaktická žádaly někdy jeho lokálu, píti = »in bibendo«, ἐν τῷ πίνειν, na př. ve větě jako je č.budu píti (smysl: býti v čem); jindy žádaly jeho dativu, píti = τῷ πίνειν, na př. ve větách jako jsou č. chci píti (vazba: chtíti čemu), učím se píti (vazba: učiti se čemu); a jindy genitivu, píti = τοῦ πίνειν, na př. ve větách jako je č. přestaň píti (vazba: přěstati čeho, tu svého diela přěstachu DalC. 1, když Ježúš té řěči přěsta DětJež. 4b; srov. zejména: nepřěstávaj mieśeti, až ť (tekutina) sě zradí ChirA. 124ᵃ – miešaj, až ji doluov stavíš, a nepřestáváj miešenie, až ť sě zradí t. 67b). S počátku drželo se povědomí, čím který tvar -ti jest, kde a kdy totiž v daném případě je sg. lok., nebo dat., nebo gen.; ale povědomí toto časem zanikalo, a tvar původem [574]číslo strany tiskui významem trojí splynul v jeden, v ustrnulinu -ti, v niž bývalé rozdílnosti ani etymologicky ani syntakticky více nepoznáváme. Ustrnulina taková hodí se pak k užívání absolutivnímu, t. j. k tomu, aby se kladla bez patrné kongruence syntaktické i do takových výrazů a vazeb, kde podle významu neměl by býti ani lokál, ani dativ, ani genitiv a kde tedy tvar s koncovkou -ti neměl by míti místa ; na př. do vět jako jsou č. loupiti není koupiti (inf. -ti v platnosti sg. nom.), slyším mluviti (inf. -ti v platnosti sing. akk.) atp.

2. Infinitiv má syntaktický úkol několikerý. Tu pak třídíme jej a) podle zvláštního významu a b) podle větného členství.

358. Infinitiv bývá:

I. Při slovese býti. Rčení to znamená možnost, nutnost, nebo povinnost: je znamenati = je znamenati možno, nebo nutno, nebo dlužno.

Na př.: kak jest boha milovati Hrad. 93b; že jiej jest počieti a počnúce syna jmieti t. 62a; mně ť jest s tohoto světa sníti t. 19ᵃ; když bieše Ježíšěvi jatu býti t. 75a; tehdy jest bohu učščenu býti Alb. 63b; mně (putans), by skončěniú takému bylo býti DalJ. 18; mnoho by bylo jiného mluviti t. 106; když budieše na užitečnú vojnu jeti, nejmějiechu kde potřeby vzieti t. 84; to jest viděti, že atd. ŠtítV. 7; nejednu pohanskú paní bieše viděti slziece Kat. v. 3256; když bieše mužóm to brániti, každému svú dceru bíti, dvorno jim to bieše viděti DalJ. 8; kda jest tomu býti, jakž bych já svój kóň okročil AlxV. 109; však jest smrti neutéci (= nikterak nelze…) Vít. 34ᵃ; bylo jemu býti sedm let v lesě a jako volu nesmysleli a jako volu sěno jiesti Kruml. 130b; tolik jest přěvad v světských věcech, ež býti j’ statečnému, ktož vyjde odtad bez úraza smrtedlného Štít. ř. 187a; což sem kázal napsati, tomu ť jest tak ostati Hrad. 90ᵃ; kterak bych nemněl toho, by mi tak skoro bylo umřieti Kruml. 339ᵃ; to vše jest tak skryto, že jest toho bez mála nečíti t. 458b; od Kolína jest viděti Sněžku Us.; hudbu bylo dobře slyšeti Us.; je třeba spěchati, netřeba mnoho mluviti Us.; – býti tu někdy vynecháno; na př.: co mi učiniti Hrad. 124ᵃ; ale hřivny ť mi dobyti t. 128ᵃ; jez a pí, zajtra ť nejiesti ani píti DalJ. 59; co učiniti? Us.

b) Při mnohých slovesích jiných, na př. začínám psáti. Výrazem takto složeným rozumí se děj jeden; infinitivem vyjadřuje se jeho jádro (jakost psáti…). slovesem pak určitým některá stránka jiná (začínám …).

Jiné příklady: abychom mohli urozoměti HomOp. 153ᵃ; kdo může pracovati, pracuj Us.; bych měl, co bych jedl, také já bych ležeti dovedl Č.Mudr. 133; umím psáti Us., sotva jsem uhýbati stačil KomLab. Bš.; učím sě psáti Us.; ti psi jsú zučeni a zvyklí táhnúti sáně Mill. 125b; kdo nezná mlčeti, nezná i mluviti ČMudr. 78; co ť sě jednú líbilo, [575]číslo strany tiskunemá ť sě potom nelíbiti ŠtítV. 48; každý musí dobré skutky dělati Alb. 85ᵃ; dirbil bych to (co jsem přisáhl) zrušiti DalH. 42; kto chcete slyšěti Mast. 133; chce se mi píti Us.; proč ten blud činiti smieš Kat. v. 1220; páni, račte slyšěti DalH. 41; neroďte hřěšiti ŽKlem. 2ᵃ; onamo dojíti žádajte HomOp. 154a; v ty mi sě lesy jěti žádá Hrad. 5b; múdré (panny) hledají bohu sě líbiti ŠtítV. 6; lení sě oblení pracovati t. 123; pospěš jíti do Jeruzalema Pass. Bš.; hodlám odjeti Us.; odřekše sě mieti ŠtítV. 224; nerozpakujte sě slova božieho rozsévati t. 80; slib splniti se zpěčovali Blah. 3; jichž jsme následovati se nezdráhali Har. 2, 86; umřiti se nebojím Suš. 66; nestrachoval se toho draka zabiti Trist. 63; styděl sě toho i pomysliti ŠtítV. 169; česky mluviti se hanbí Jg.; slíbil mi všecko navrátiti Půh. 1, 163; dnes se zapřísahají muže nepojieti Kat. v. 395; Diomedes přisahal pokoj zachovati Troj. Bš.; města se zapsala netrpěti takového kněze Let. Bš.; pomněte svaté dni čstíti Hrad. 96a; (Krok) počě všie země súditi DalJ. 3; (Libušě) jě sě hanby žalovati t.; ostal jsem státi Us.; (Saul) nechav potud hledati boha, oddal se na čarodějníky ChelčPost. 84ᵃ; přestaňte zle činiti ŠtítV. 110.

Sem patří též dáti, nedati, nechati s infinitivem. Význam výrazů těch vidí se ve větách aa) dej mi zapomenouti = učiň, abych zapomenul…, nebo též = nepřekážej mi v zapomínání…; bb) nedej mi zapomenouti = nedopusť, abych…; cc) nech n. nechej mne zapomenouti = nepřekážej mi v zapomínání.

Na př.: aa) aby (ty) mně s pokojem býti dala Mast. 381; ať sě liudem znáti dám t. 115; (bůh) pěti městóm dal sě propasti Štít. uč. 62b; (panie) dachu svéj řeči vzníti Kat. v. 3263; daj mi sě znáti Hrad. 87ᵃ; dali se črtu oklamati Štít. uč. 7ᵇ; pak-li ť kto má otce neb máteř, nemá jim dáti býti obmeškánu t. 51ᵃ; daj sě jim, což chtie, tázati NRada 1400; – bb) že jemu nedadiechu vsiesti na kuoň Troj. 14a; nedaj jiskřě uhlem býti DalHr. 8; aby nedal jich dušiem zahynúti Hrad. 8b; – cc) já však nenechám své najmilejšie liboličky pykati Tkadl. 10ᵃ; nechte mne s pokojem pracovati Us. –

Dále sem patří také rčení (ne)jmám (čso) dáti, (ne)viem (čso) činiti…; na př.: snad si chud, že nejmáš dáti? AlxV. 278; nej mám ť co dáti Hrad. 127b; bylo by co povídati Us. atp., srov. § 213 č. 3 c. Podle toho ustrojeno nemá kdo přijíti atp. –

Původu podobného jest také opsaný výraz pro čas budoucí; budu nésti, – budu nositi, – budu přinášeti (v. § 347 č. 2 b) a stč. jmám nésti a chcu nésti (v. § 347 č. 2 c, d).

V jazyku starším k budu nésti byl též výraz budiech nésti, kde budu je v indik. imperfekta, a výraz ať budu nésti ve významu kondicionálním. Na př.: ten obyčej jmiechu téměř všichni mnichové, když budieše ve žně, budiechu žíti, a z té mzdy, což jsú vyželi… OtcA. 145ᵃ [576]číslo strany tisku(budiechu žieti OtcB. na témž místě); – pozov kněze, ať bude za ň prošiti ŠtítMus. 163b; bude-li kto nemocen, pozov kněze, at se za ň modliti bude ŠtítOpat. 291b.

K výrazu chcu nésti ve významu futura v jazyku starém bylo též partic. chtě nésti = portaturus. Na př.: (král) zamysli chtě jěti lovit PilB.; on (otec Pilátův, vida ve hvězdách, že by dnes mohl zploditi syna) mienil chtě jmieti utěšenie, naliť túhu s hořem mieti bude Štít. uč. 9ᵃ; král s rozpuštěnú myslí sě blížieše, chtě sě židóm neprávější ukázatí veniebat nequiorem se ostensurus Ol. 2. Mach. 13, 9; (bratr) najposléze skončěti chtě řekl in ultimo spiritu constitutus t. 2. Mach. 7, 9; byli smy přišly chtiec kúpíti pokrma ut emeremus t. Gen. 43, 20. A výraz kondicionálni chtěl bych nésti; na př.: závady, kteréž by na tom domě chtěly býti, ty společně vypravovati mají KolČČ. 208b (1554). –

Výraz umím zpívati vyjadřuje v nář. podluž. děj opakovaný, = zpívávám. Na př.: do poledňa sa u nás uḿá scházat staré ženy BartD. 1, 193; ženy rády uḿá naříkat t.; keď hledajú, uḿá volaco najít t.; na svadbu uḿá zvat v úterý večér t.; to ty děti uḿá zpívat t.; ked dožnú, to ti uḿá vzít píščełku a pískajú t. –

Dial. mor. nevěřím se dočkati znamená asi „nemohu se dočkati atp.“ Na př.: nevěří se ho vynachváliť = velmi ho chválí BartD. 1, 284; už sa nevěřím dočkat, až přijde neděla t.; dybyste k nám přišli, nevěřili bychme sa narozpráv́ať t.; ani sa toho najesť nesvěřił, co to bylo tak dobré t. –

Význam výrazu „sloveso určité + infinitiv“ jest dílem aktivní, dílem passivní. O tom rozhoduje smysl výrazu celého.

Když jest při slovesích aktivních, má infinitiv význam aktivní; na př.: chci psáti, nemohu pracovati atd.

Když jest při slovesieh reflexivních, má infinitiv význam jednak passivní, když význam reflexiva je passivní, na př.: daň počala se vybírati Us., (hnilý klát) sa nehodí ani do kamen dát Suš. 343, jenžto ničemuž se dělati nehodí Otc. 332b, ovoce móž sě jiesti Ol. Deut. 20, 19 atp., – dílem aktivní, když význam reflexiva jest aktivní, na př.: žebrati se stydím, bojím se pověděti, učím se psáti Us. atp.

Když jest při slovesích passivních, má infinitiv význam podle smyslu výrazu celého někdy passivní, na př.: (pokladi kostelní) sú tobě schovati dáni Pass. 428, byl přikázán velikonoční beránek jiesti Štít. ř. 150b, ta krev ižádným řemeslem setřieti nemožena Pass. 519, (sv. Mathiáš) v žalář vsaditi kázán ApŠ. 89, – a někdy aktivní, na př.: jsem nucen pracovati Us., jsem žádán n. prošen něco učiniti Us.

c) Při některých substantivech, vlastněji řečeno při výrazích, složených ze slovesa a substantiva, kde však jádro významu jest v substantivě. Na př.:

[577]číslo strany tiskuProkop neměl práva zapsati toho zbožie ArchČ. 1. 190; moc a právo měl je trestati ŽerŽáp. 2, 152 Bš.; žádost má, vždy slovo hožie slyšeti StarSkl. 5. 94; jiného úmyslu nemám, než vám sloužiti ŽerL. 1, 51Bš.; měl svobodu k nim vcházeti Blah. 80 Bš.; mám obyčej ráno vstávati StSkl. 5, 125 Bš.; (synové israel.) dadie jemu sedlišťe býti locum ad habitandum Ol.Jos. 20. 4; útěcha ť bude i to poznati ŠtítV. 106; že o tom hanba praviti Let. Bš.; věz, že ť sě čas blíží k tomu, hodovavše jíti k domu Jid. 142; už je čas vstávat Us.; trój jest čas jiesti neb píti ŠtítV. 134; (kněžím, budou-li pilně konati své povinnosti,) nebude třeba hráti v kostky pro kratochvíl ani lovóv túlati (= aby se po nich toulali) Štít.uč. 125b; jest třeba udělati něco Us.; možnost zvítěziti Us.

d) Při některých adjektivech, t. j. opět – jako v c) – při výrazích, kde jádro významu jest v adjektivu. Případy, které sem patří, jsou troje, a rozdíl jejich vidí se ve větách:

aa) jsem hotov, nésti cizí břemeno (věta s podmětem a „cizí břemeno“ jest předmětem k inf. nésti);

bb) cizí břemeno je těžké nésti (věta s podmětem jako v aa) a „cizí břemeno“ jest podmětem, k němuž se jméno přídavné táhne jako doplněk); a

cc) jest těžko, nésti cizí břemeno (věta bezpodmětá a „cizí břemeno“ je jako v aa) předmětem k inf. nésti).

Na př.:

aa) aby sě pojědúc (chleba) posílili a tak silnějše trpěti byli Pass. 365; že jest hotov za svého jazyka češt umřieti DalJ. 69; ničehož nejsme dlužni držeti ŠtítV. 89; Havel není povinen odpovídati Žer. Bš. ; včil já nejsem hoden po té zemi chodit, ale jsem já hoden do vody mne hodit Suš. 32; nejsem duostojen jinými vlásti Pass. Bš.; svět prohlédnouti žádostiv jsem Hom. Bš.; bude snažen střieci sě zlého ŠtítE. 131; abychom nelenivi byli pracovati ŠtítV. 124; byl netbav káti sě hřiechóv Štít. Bš.; mocen jest hospodin od tebe mne zprostiti Pass. Bš.; –

bb) vy (panie) jste mladým žáčkóm viděti hodné Mast. 395; těžek s’ mi nésti, mój pane Hrad. 129b; zdáše sě jiej (čbán lišce) nésti těžek t. 129b; (zármutek) jest nevinnému člověku těží nésti než vinnému Alb. 3ᵇ; (stav vdovský) těží bude sdržeti ŠtítV. 22; kuroptva jest snadna jieti Fysiologus ČČM. 1875, 128; ktož jest snadný rozhněvati facilis ad indignandum Ol. Prov. 29, 22; člověk jest nejsnadnějí přemoci BojDuch. 2ᵃ; nijeden hrad tak nesnaden jest dobyti AlxM. 1, 6; jakýž ť král bude volen a korunován, nesnaden ť jest zavrci ŠtítV. 91; práce jest krásna hlédati Štít.uč. 70ᵃ; jakož jest ječný chléb tvrd jiesti, takéž knihy Mojžiešovy tvrdy jsú rozoměti Štít. ř. 141ᵃ; tyto věci sau potřebné znáti každému skladateli písni Blah. 357; o věcech, ješto jsú potřebný křesťanu [578]číslo strany tiskurozuměti ŠtítV. 33; ovoce jiesti bylo nechutné ŠtítV. 75; múdrá slova jsú bláznóm slyšeti protivna NRada 1740; (muky) jsú trpěti trudné Spor 58; jsau hodni vésti k šibenici Pam. 3, 94; aby bylo lehko nésti břiemě Štít. ř. 100a; že (ovoce rajské) jest dobré jiesti a krásné patřiti i hlédati rozkošné Ol. Gen. 3, 0; oheň dobr jest sě zhřieti Pass. Bš.; velmi dobrá voda píti Lobk. 53b; (město) těžké špihovati t. 126a; ze zlého dluhu dobra i sláma vzieti Smil. přísl.; dobrým mila by byla pravda slyšeti i od oslice Štít.US.; aby byli (lidé) hleděli milí Rúd. 6b; čistota jest všem líba slyšeti ŠtítV. 225; muž hlédati stydlivý visu verecundus Ol. 2.Mach. 15, 12; vrch příkrý nahoru jíti Lobk. 29b; víno protivné píti t. 42b; (město) bylo by lehké dobyti t. 126ᵃ; (obět) obyčejná jest obitovati (sic) solet immolari Ol. Lev. 14. 13; (dievka) je přěmluviti pracna KatBrn. 38; což je ta cesta tvrdá orat Pís. Erb. 183; dceruško, mładá si miłovat BartD. 1, 194;

cc) (jest) to divno pověděti, kak… Kat. 84; slyšeti ji ohyzdno jest a břidko ŠtítE. 102; kak jest pochotno dívati sě řádu světa ŠtítV. 240; úsilno jest tuto kroniku psáti Dal. Úv.: (jest) těžko z kamene olej vytlačiti ČMudr. 55; nenie ť bezpečné súditi takových věcí ŠtítV. 320.

Místo adjektiva bývá výraz složený z téhož adjektiva a subst. věc. Na př.: jest věru věc těžká, pěstí zabiti ježka ČMudr. 350; hrozná věc zlým a divně radostná dobrým vstáti z mrtvých ŠtítE. 28; pěkná jest věc, míti pěknou bibliotheku KomLab. Bš.

e) Při některých adverbiích, t. j. opět – jako v c) a d) – při výrazich, kde jádro významu je v adverbiu. Na př.:

dohře (jest) jazyk za zuby míti ČMudr. 90; lépe (jest) přielišnost obřezati Štit.ř. 38a; lépe píti čistú vodu t. 84b; čbábu lzě mluviti nebieše Hrad. 130b; bylo by nelzě oráčiu chleba kupovati DalJ. 5; zde lze nąjmouti byt Us. (chybně: jest k pronajmutí); snáze mi bude utíkati Kom. Bš.; dachu knězi dosti jiesti i píti DalJ. 59.

3. Infinitiv klade se pro větu v celku tak, že nelze určiti členu jednotlivého, k němuž by infinitiv patřil zvláště. Na př.: i pěkně lháti jest hřích ČMudr. 355.

Jiné příklady: bohatnouti není hřích CMudr. 167; útěcha ť bude i to poznati ŠtítV. 100; (Ježíš) byl prvý jiesti, píti; nesměl chleba kto zlomiti, až on požehnal Dět.Jež. 1a; kto má uši slyšeti, slyš! HusE. 2, 55; všěm hrozno sě zdáše na to hleděti Kat. v. 2780; slúšie nám to znamenati Štít. ř. 51; mně a tobě slušie sě bíti DalJ. 28; nám sprostým nehodí se v písmě hlúbiti ArchČ. 1, 7; nahodí ť sě nelibost někomu učiniti ŠtítV. 110; to jest bohu slúžiti, svój stav neb úřad vésti ke cti božie t. 54; za marnost jsem položil, dále se meškati KomLab. Bš.; Turci za veliký hřích mají, polapeného ptáka zabiti a snísti Mitr.Bš.; jeden den jiesti nic nejmiesta DalJ. 70; máte-li čistý hrnec, polévky odebrať z kotła BartD. 1, 194; [579]číslo strany tiskusłožíł sem seno v kopky, ale neḿěł sem słámy ho přikryt t.; tatiček nemajú šatů do kosteła chodiť t.; pán nechťéł iného ke stołu słúžit než ho t.

4. Infinitiv vstoupil na místo zaniklého supina; na př.: šli loviti ryby (za stč.: šli lovit ryb: v § 301 č. 3).

5. Infinitiv klade se někdy absolutivně, t. j. bez závislosti od kterého výrazu jiného.

Na př.: do kostela jíti a se nemodliti, do hospody jíti a netancovati, raději doma zůstati ČMudr. 262; ó neúmdrých! pro to truchleti, ješto by nebylo, a pro to netruchleti, pro ňež by bylo těžce truchleti ŠtítV. 283; (učitel) byl by rád odpověděl, ale ne a ne vzpomenouti, co by se tak pěkně hodilo Rais Vlast. 164; dáti ho (obrázek) do knížek, nesměstná se, zamknout ho do truhly, udusí se Suš. 474; pověděti všecko z prosta, jeden člověk živ neosta AlxV. 499; ale, pravdu říci, nic horšího pan posel do sebe neměl, nežli… Mitr. 42 Bš.; přijde co nevidět Us.; Fridrich odpověděl, co nevidět že pošle moc jízdnau Pal. 4, 1, 203: ja sem pravił, řeci, aby teho nechali BartD. 1, 197; uděłaj, praviła sem, řeci, poručenstvi t.; řeci, synku, ale by sa s’ ošidíł t.

Někdy bývá infinitiv tento na místě slovesného výrazu určitého; zejména místo imperativu (v. § 350 č. 5), na př.: spytáci byli řekli, nikoho sě nebáti, kromě českého krále, toho nikoli nedočakávati DalC. 82; sedět!, mlčet! Us.; nesvěřovati vesla těm, kteří na vodách nebývali ČMudr. 364; Tham (1801), str. 103 uvádí za „imperativy“ učit!; Pelzel² (1798), str. 178: za impt. bývá inf. bez -i: chodit pilně do školy! napsat si to!; – nebo

místo kondicionálu, na př.: já mít peníze, byl bych ten dům koupil Us.; já mít peníze, koupil bych ten dům Us.; já tě chytit, tak dostaneš Us.; tenkrát já být blesků pánem Hálek Děd. 155 Bš.; Tománek držel čepici oběma rukama a ne pustit Rais Vlast. 146; mít já moc, zle by na světě bylo t. 44; edem neměť strachu a všecko sa vám vydaří BartD. 1. 192; edem hodně pršeť a bylo by po słávnosti t.

359. 1. Infinitiv lze často nahraditi větou se slovesem určitým. Na př.: místo „Diomedes přisahal pokoj šachovati“ lze říci „Diomedes přisahal, že pokoj zachová“; – a podobně „je čas, abychom vstávali“ místo „je čas vstávati“ atd. Proto říká se někdy výrazům, jež takový infinitiv mají, že jsou to zkrácené věty infinitivni (t. j. infinitivem zkrácené). Tomu však nemá se rozuměti v tom smyslu, jako by každý takový výraz infinitivní vznikal a teprve se tvořil z příslušné věty nezkrácené.

2. Za podmětný a doplňkový nominativ slovesa určitého bývá při infinitivě dativ. Vazba tato nazývá se vazba dativu s infinitivem (v. § 270). Na př.: nelzě by bylo, oráču chleba kupovati (stč., = aby oráč chleba kupoval); – nelze mi býti veselu (= abych já byl vesel).

[580]číslo strany tiskuVazba tato jest vlastní. Naproti tomu t. zv. akkusativ s infinitivem při slovesích myšlení a jevení, na př.: mněl sem nás snopy vázati EvOl. 115ᵃ; (m. že my vážeme… v. § 252 č. 2). – a nominativ s infinitivem, na př.: Jeronymus mnien jest následovati knih Origenových OtcA. 303b (m. mní sě, že Jeronymus následoval…, v. § 245 č. 7, str. 309), jsou vazby nečeské, vzniklé napodobením jazyka cizího.

3. Pravíme: a) pták lítá, pták zpívá … a b) vidím ptáka lítati; slyším ptáka zpívati; vidím mnohé k soudu přicházeti KomLab. 69 Bš.; spatřil jsem řemeslníky kříčky dělati t. 28 Br.; slyšel jsem některé z nich chlubiti se t. 128 Bš. To jest: Když větu samostatnou (a) měníme ve výraz, závislý na slovesích viděti, slyšeti atp. (b), měníme nominativ (podmět) v akkusativ (předmět) a sloveso určité v infinitiv.

Ve výraze tomto (b) jest akkusativ s infinitivem, a tak bývá ten někdy i nazýván; ale dlužno jej lišiti od výrazu téhož názvu, který bývá při slovesích myšlení a jevení a o kterém v. v č. 2.

4. Pád předmětný, se kterým které sloveso zpravidla se pojí, zůstává i při infinitivě. Na př.: nauč mě činiti dobré skutky (dobré skutky akkus., jako při indikativním činím dobré skutky), – slíbil jsem příteli pomoci (příteli dat. jako při indikativu pomohu příteli) atd.

Ve stč. však bývá tu při infinitivě sloves přechodných někdy attrakce: měl by tu býti akkusativ, patřící k infinitivu slovesa přechodného, podřízeného slovesu jinému, a za to bývá pád jiný, takový, s jakým se pojí sloveso řídící. Na př. místo „nauč mě činiti dobré skutky“ (s předmětem dobré skutky v akkus., závislém na inf. činiti) bývá „nauč mě činiti dobrým skutkóm“ (s předmětem dobrým skutkóm v dativě, závislém na slovese řídícím nauč) atp., v. § 267 č. 6; – místo „(dievky) jěchu sě hrad staviti“ (= staviti ͜hrad) bývá ,,(dievky) jěchu sě hradu staviti“ DalC. 8 atp., v. § 258; – místo ,.jsem silen ploditi zlé skutky“ (= ploditi ͜skutky) bývá ,.jsem silen zlým skutkóm ploditi“ Alb. 94b atp. v. § 268 č. 4.

360. Vzhledem k větnému členství bývá infinitiv:

a) podmětem, na př.: loupiti není koupiti Přísl.; slíbiti a dáti jest dvojí ČMudr. 93; mluviti svobodnějie, jiesti hojnějie, píti chutnějie, modlili sě kráce, nic přěd bohem škařědějie Modl. 163b; úsilno jest tuto kroniku psáti DalUv.; čbánu lzě mluviti nebieše Hrad. 130b; –

b) předmětem, na př.: viděl jsem mlátiti, slyším zpívati, slíbil jsem to učiniti, dej mi píti, chci pracovali Us; –

c) doplňkem, na př.: loupiti není koupiti (doplněk koupiti táhne se ku podmětu loupiti), jest viděti Sněžku (ve větě bezpodměté, doplněk viděti táhne se ku podmětu jen přimyšlenému) Us.; –

[581]číslo strany tiskud) přívlastkem, na př.: Prokop neměl práva zapsati toho zbožie ArchČ. 1, 190; měl svobodu k nim vcházeti Blah. 80 Bš.; (synové israel.) dadie jemu sedlišťe býti locum ad habitandum Ol. Jos. 20, 4; myšlenka, vymoci si z krále propůjčky na taková panství, nebyla nic neobyčejného Pal. 5, 2, 10; možnost zvítěziti, žádost zbohatnouti Us.; –

e) příslovečným určením, na př.: přijdu co nevidět Us.[48] Tuto platnost – v PřírMl. se o ní nemluví – označil Gebauer v rukopise otazníkem. Tr.)

Mnohdy však bývá infinitiv původu jiného, než se nám nyní zdá, a v těch případech bývá větoslovné třídění infinitivu nejisté.

Pravíme na př. .,nepřestanu cestovati“ a béřeme inf. cestovati za předmět. Stč. řikalo se za to ,.nepřěstanu cěstujě“; tu bylo místo nč. inf. cestovati participium cěstujě, místo nč. předmětu byl doplněk (patřící ku podmětu, já cěstujě…).

Pravíme „matka viděla syna (mrtvého) na nosidlech ležeti“. Stč. řikalo se za to „matka viděla težiec (= ležícího)“, t. j. bylo tu opět participium doplňkové místo nč. infinitivu (doplněk se táhl ku předmětu, syna ͜ležiec – syna ležícího).

Případy takové, kde nč. infinitiv jest na místě bývalého doplňku, byly hojné a rozmanité. Když se pak způsob starý měnil v nový, nestala se změna s tím takořka vědomím a úmyslem, aby byl zrušen nějaký větný člen jiný, nýbrž změna stala se tím, že se na místo (doplňkového) participia, které podléhalo pravidlům o shodě, položil infinitiv jakožto výraz absolutní, t. j. pravidlům o shodě nepodrobený.

Změna stala se analogií: říkalo se a) budu cestovati, a b) nepřestanu cestuje atp. Napodobením rčení a) přijat jest infinitiv také do rčení b), místo „nepřestanu cestuje“ se pak říká „nepřestanu cestovati“.

Předmětem stává se takový infinitiv („nepřestanu cestovati“, vidím ležeti“…) teprve, když jej třídíme podle pojetí a takořka podle formule, v niž při týchže slovesích, která zde mají při sobě infinitiv, jindy bývá předmět: na př. ve větě „vidím ptáka“ je akk. ptáka předmětem při slovese viděti, – proto béřeme za předměty také infinitivy při témže slovese „vidím mlátiti“, „vidím ptáka lítati“, „matka viděla syna ležeti“ atp.

Podobně bývá v případech jiných. Tu pak všude bývá tříděni infinitivu nejisté, poněvadž vznik svědčí jinak a nynější pojetí opět jinak.

b) Supinum.[49] Srovn. Gebauer v Lfil. 1888, 100 sl.)

361. 1. Supinum má ve slovanštině koncovku -tъ, v č. -t, připojenou k inf. kmenu základnímu; na př. psl. a stsl. nes-tъ, nosi-tъ, sъpa-tъ atp. čes. nes-t, nosi-t, spa-t atd., stsl. peštъ č. pec z pek-tъ atd.

[582]číslo strany tiskuVzniklo ze substantiva, utvořeného příponou pův. -tu. Příponou tou tvořila se jména podstatná, většinou masculina významu dějového (nomina actionis); akkusativ takových substantiv, pův. -tu-m = slov. -tъ. stal se v soustavě tvarů slovesných v skr. infinitivem, v lat., lit. a slov. supinem. Na př. v latině subst. sg. nom. statu-s, sg. akk. a spolu sup. sta-tu-m, psl. sta-tъ.

Se stránky syntaktické je supinum akkusativ cílový.

2. Pravidla syntaktická o supinu jsou:

a) tvoři se zpravidla jen ze sloves nedokonavých; na př.:

spáti – spát, súditi – slídit atp.; –

b) supinum bývá doplňkem při slovesieh významu pohybového (místo infinitivu, který bývá doplňkem při slovesích významu jiného); –

c) když supinum je děje transitivního, předmět k němu příslušející bývá v genitivě (gen. partit., místo akkus., který by byl při jiném tvaru téhož slovesa).

Doklady k tomu ke všemu, srovnané celkem chronologicky: chtě jěti lovit Pil. b; vyněde král krátit chvíle Jid. 63; téj (kráse Jitčině) divit sě jězdiechu DalH. 42; král spát jide DalC. 98; (dievky) jědú bránit svého dvoru t. 11; cizozemec nepřišel hledat dobra tvého DalJ. (58; jehož (těla) mazat přišla Hrad. 41ᵃ; ktož přijde kupovat k ňem t. 137ᵃ; aby (póvod) přišel póhonu svědčit Rožmb. 5; (hospodn) jde súdit země ŽWittb. 97, 9; někda mě máti má posláše žat na pole Pass. 293; sv. Ščepán do nebeské sieni kralovat vstúpil t. 60; Faustinian plúl hledat sve panie t. 288; (spasitel) přídě súdit živých i mrtvých t. 387; jdi kázat slova božieho t. 407; (sv. Dominik) svú bratří kázat rozeslal t. 408; kam puojdu hledat tebe t. 306; Nero své lovcě lovit zvěři poslal t. 374; běda vám, ješto vstáváte ráno túlat sě a pit až do večera Alb. 29b; vejdu k ňemu večeřat t. 28a; (M. Magdalena) k hrobu šla hospodina hledat t. 34a; Dina jela ohledovat žen té vlasti t. 10b; poďte obědvat Krist. 110b; ona k rovu jde plakat t. 73b; šel písat CisMus.; žat chodila Manda t. (Rozbor 188); šel orat t.; vyjda sec sěna t.; šli do školy zpievat t. (Rozb. 187); šel daru dávat t.; já poslal jsem vy žat EvZimn. (Rozb. 709); přijide Maria vidět hrobu t.; žena přijide načierat vody t. (že načierati jest impf., svědčí ŽKlem. Isa. 3: načierati budete haurietis); (Kristus) súdit živých i mrtvých přídě Vít. 39b; syn přídě súdit živých i mrtvých Vít. var. (t. str. 374); poďte žrat Pror. Isa. 56, 9; přišli sú načierat t. Jer. 14, 3; (hospodin) ho (Jeremiáše) poslal prorokovat t. 68b; (starosta) byl vyšel zabíjat mudrcóv t. Dan. 2. 14; (Kristus) přijde hrozných hněvuov budit, sem živých i mrtvých súdit Kat. v. 2010 sl.; Kristus súdit příde Zrc. 11ᵃ; (někaký, ztrativ jednu ovci) šél hledat oné (ovce) t. 12ᵃ; (kněžie) maji spat jíti Štít. uč. 125b; aby šli kázat t. 148ᵃ; protož chodie kněžie[583]číslo strany tiskukoledovat Štít. ř. 18ᵃ: dělník, ješto je najprvě uveden dělat t. 110ᵃ; kázal jim dělal do své vinnicě t. 106ᵃ; bóh zóve dělat, pracovat do své vinnicě t.; jen ty (panny) s ženichem hodovat vejdú t. 231ᵃ; mládec vyšel na město ptat ŠtítV. 42; (apoštolé) sú sě rozešli kázat t. 184; (Zuzana) chodila do sadu procházet sě t. 61; (Abraham) přišel plakat jie Tkadl. 2, 22; Ježíš přídě súdit NRada 2050; aby jeli do Prus bojovat Kar. 61; (kostkáři) v noci sě sberú kostkovat Šach. 42; šel Saul hledat Davida Ol. 1. Reg. 23, 25; jižto sě brachu kupovat pergebant ad emendum t. Gen. 42, 5; bl šel Laban střic ovec t. Gen. 31, 19; šel ovcí střic t. Gen. 38, 13; když by ovcě přišly pit t. Gen. 30, 28; jdúce slúžit bohóm t. Deut. 17, 3; jdu radit sě t. 1. Reg. 9, 9; vyšedše lúpit t. 13, 17; dcery vyjdú vody načérat t. 24, 13; vyšli načérat vody t. 9, 11; jdiž hledat oslic t. 10, 14; šed s ním rúbat drev t. Deut. 19, 5; jěď brat lúpeže t. 4. Reg. 3. 23; kdyžto špehovat biech poslán t. Jos. 14, 11; přišli ste ohledovat miest t. Gen. 42, 9; vyjel ohledovat miest t. 3. Reg. 9, 12; jěl pochovávat těch t. 11, 15; Ochoziáš byl jest jěl navštěvovat Jorama t. 4. Reg. 8, 29; jižto chodie vyplněvat obyčejóv t. Num. 4, 43; jděmež počištěvat a obnovovat svatyň t. 1. Mach. 4, 36; (královna) přišla pokušěvat jeho t. 3. Reg. 10, 1; pojide všeliký muž stíhat Siby Sibam t. 2. Reg. 20, 13; než spát jidechu t. Gen. 19, 4; když pójde spat t. Rulh. 3, 4; sědechu spolu hodovat t. Tob. 9, 12 a j., často v Ol.; (král) poslal panoše své volat pozvaných na svatbu EvVíd. Mat. 22, 3; povede (vola svého) napájět Koř. Luk. 13, 15; nevšickni jeho navštěvovat jdiechu Otc. 149ᵇ; aby šel spat t. 367b; (mnich) vyjide potřeby kupovat t. 166ᵃ; když k ňemu přijide jeden bratr navštěvovat jeho t. 187ᵃ; ani sem přijela lidi ohledovat t. 213ᵇ; (bratři, poustevníci) šedše umývat (t. mrtvolu zemřelého Mariana) i uzřechu, že (Marianus) jest žena t. 80ᵃ; když jidú bratřie z kláštera na púšť navštěvovat pústenníkóv t. 166ᵃ; jeden z svátých starcuov jede navštěvovat druhoho (sic) pústenníka t. 162ᵃ; jeden bratr přijide navštěvovat jeho 165b; jednoho času jidú bratřie navštěvovat jeho t. 176ᵃ; šel navštěvovat sestry t. 191b; když klášteruov chtieše jíti navštěvovat t. 431b; jidechu po púšti přebývat t. 340b; vstav šel na zahradu dělat t. 365b; přišli sme vzdávat bohu Nikod. 43ᵇ; sstúpil sem zvěstovat vám t. 69ᵇ; jdi bojovat s králem t. 75ᵇ; vešla sem statku svého opatrovat Svěd. Zikm. 168; jda kopat písku t.; po obědě šli sme se túlat Lobk. 14ᵃ; když šel král konšeluov sadit Háj. 455ᵃ (saditi bylo impf., v. § 336 č. d); žena byla prat ušla Aesop. Jg.; farář chodíval kázávat Let. 1057; když bieše všel Ježíš jest (gíeſt) chleba (sic) HusPost. 165ᵃ; nechodím kázat t. 156b; pán přišel volat hřiešných ChelčP. 58ᵃ; panny šedše kupovat oleje t. 118b; nepuojde ť Lazar máčet prstu u vodě t. 170ᵃ; po hradě túlat se brachu Baw. 204; Saba přijide pokúšet jeho Comest. 157ᵃ; jěde [584]číslo strany tiskuk králi pokusovat, by mohl královu mysl proměniti t. 206ᵃ; že jsem přišel odlučovat chudých od pyšných t. 206ᵃ; táhli Náchodu retovat Háj. 403b; šel vorat t. 470ᵃ; aby přes jeho dědinu mohli jezditi na svau dědinu buď vorat neb hnoje vozit KolČČ. 73ᵃ (1546); vyšli někteří zbírat Br. Ex. 16, 27 (zřídka supinum v Br.; v. níže v č. 3); jíti ležat Vel. Jg.; jdau žat Cis. 1614.

3. Odchylky od pravidla vyloženého v č. 2.

ad a) Supinum má býti děje imperfektivního. Pravidlo toto zachovává se v češtině s velikou přísností. Pozoruhodné a poučné jsou v té příčině doklady, jako jsou tyt : Ochoziáš byl jest jěl navštěvovat Jorama Ol. 4. Reg 8, 29; jeden bratr přijide navštěvovat jeho Otc. 165b; jeden (stařec) jide navštěvovat druhoho pústenníka t. 162b atp.; tu rozumí se navštívení jen jediné, a přece zvoleno sloveso iterativní, zajisté jen proto, aby supinum bylo děje imperfektivního, a tedy jen proto, že supinum perfektivní, navštievit, nehovělo duchu jazyka. Všímal jsem si bedlivě té věci. Odchylky se supinem děje perfektivního, které se mi naskytly, jsou velmi řídké:

nechodiec na posteli lec Trist. 260: sloveso lahu léci bylo perfektivum, srov. § 336 č. 1 a; ale sloveso to je v jazyce českém již v staré době archaismem, mizí časem docela, a tu mohlo se státi, že nevalný znatel jazyka českého, jakým byl skladatel Tristrama, měl je za imperfektivum; měl-li je za perfektivum, dovolil si odchylky od pravidla supinového;

jdu k otci miesta vám připravit Drk. 158ᵃ (-t na rasuře později připsáno, t. j. byl tu bezpochyby infin. připraviti a korrektor, jenž v Drk. mnoho měnil, udělal z toho -t) :

nepřišel jsem pozvat pravedlných, ale hřiešných Krist. 35b; v Lfil. 1884, 07 uveden je podobný doklad – nepřišel sem pozvat pravedlných, ale hřéšných – z PB. 146, ale je to omyl (v. Lfil. 1888, 104j;

(Ježíš) die: neb přišel jest syn člověka hledat t. spasit, což bylo zahynulo HusW. 91b; a věz, že přišel jest svn člověka hledat a spasit, co bylo zahynulo t. 92b; potřebie bylo nám, že přišel jest hledat, a užitek jest nám, že přišel jest spasit t.;

jenž přišel jsi zatratit nás Comest. 229 (v Comest. jen tato odchylka, vedle hojných příkladů správných).

Šafařík v Poč. 103 cituje doklad z EvZimn.: jdu ulovit ryb; neprávem, neboť v originále čte se 48: gduv lowit ryb, t. j. jdu (v EvZimn. bývá psáno častěji -uv za -u, v Lfil. 1879, 227) lovit ryb.

Z jiných jazyků slovanských shoduje se v této vlastnosti s češtinou slovinské nářečí východní: gospodična gre dara davat (nikoli dat). V stsl. byvá supinum z imperfektiv i z perfektiv: česo izidoste vidêtъ Assem., pridochъ iskupitъ človêka Supr.; ve strus. rovněž tak: poidête knjažitъ [585]číslo strany tiskui volodětъ námi Izvêst., poidoša ubitъ Igorja Chron.; atd., srov. Mikl. 4, 874–875.

ad b) Supinum má býti v doplňku při slovese významu pohybového.

Pojem pohybu jest někdy nevysloven, ale přece rozumi se a bez násilí dá se přimysliti; v těch případech jest tedy supinum oprávněno, odchylka od pravidla je jenom zdánlivá. Na př.:

kázal jim dělat do své vinnicě Štít. ř. 106ᵃ, t. j. kázal jim, aby šli dělat atd., jak svědčí adverb. určená: do své vinnicě; bóh zóve dělat, pracovat do své vinnicě t.; netbají, by o bohu slyšěli, ale on do krčmy, onen na besědu zpravovat jiných t. 142ᵃ; já poslal sem vy žat EvZimn. (Rozb. 709), t. j. poslal jsem vás, abyste šli žat; (král) poslal sluhu svého volat zvaných na svatbu ChelčP. 248b: chtějí pojieti k sobě kvasit ad convivendum Lit. Sap. 8, 9.

Odchylkou skutečnou od pravidla tohoto (b) jest, že při slovese významu pobytového nebývá supinum, nýbrž infinitiv; tedy: jdu loviti místo jdu lovit. Když toto sloveso je přechodné, tedy má býti a mnohdy také bývá příslušný doplněk v akkus.: jdu lovili rybu; ale někdy tu bývá genitiv m. akkus., patrně vlivem pravidla náležitého, podle něhož tu mělo býti supinum a při něm genitiv: jdu loviti ryb, vlivem náležité vazby supinové: jdu lovit ryb.

Příklady: král šel spáti (rým: znáti, a míra verše též žádá dvojslab. Spáti) Pil. d; když přídeš súditi ŽKlem. 141b; příchoz jest súditi živých i mrtvých t. 136a; jide na púšči modliti sě Alb. 64ᵃ; jíti-li jest bojovati čili nechati Ol. 3. Reg. 22, 4; Ježíš přišel hřiešné spaseny učiniti Koř. 1. Tim. 1, 15; přišli sú obřězovati dietě t. Luk. 1, 59; přišli sme klaněti sě jemu t. Mat. 2, 2; almužny (elemosynas) činiti přišel sem t. Skutk. 24, 17; aby šel uavštěvovati mnichuov Otc. 37ᵃ; jide na zahradu dělati t. 365b; kázal jim jíti zobati t. 432b; kteří biechu přišli z Galilee svědčiti Nikod. 59ᵃ; nepřišel sem volati spravedlivých, ale hříšných Br. NZák. 23ᵇ; nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona anebo proroků t. 12b; (Kristus) jest přišel volati nespravedlivé Kruml. 462b; lékař přišel jest hledati a spasiti, což zahynulo jest ChelčP. 152a; (Ježíš) nepřišel jest duši lidských zatratiti, ale spasiti t.; (Maria) přišla viděti hrob EvSeitst. Mat. 28, 1; aby šli souditi Drn. 58 (259); přišli sme byli kupovati potrav Br. Gen. 43, 20; vycházejí ženy vážiti vody t. Gen. 24, 11; atd. Z bible Bratrské uvodí Zikmund: půjdu ryb loviti, k pohanům tě posilám otvírati očí jejich (Skladba str. 168). Dobrovský pak shledal, že Blahoslav, překladatel Bratrského Nov. Zákona, místo náležitého supina všude položil infinitiv (Lehrgeb. d. b. Spr. 1819, str. 316). Srov. stsl.: izlêzošę; vidêti mąčenika Supr., Mikl. 4, 875.

ad c) Předmět při supinu děje transitivního má býti v genitivě. Odchylkou bývá tu někdy akkusativ, ale velmi zřídka; znám ze stol. [586]číslo strany tiskuXIV a XV jen tyto příklady: přídě súdit živé i mrtvé ŽMus. Atlian. 4b (v překl. z lat.); odtavad má přijití súdit živé i mrtvé Štít. uč. 10ᵃ; opět přijíti má súdit živé i mrtvé t. 10b; přišli sme chválu vzdávat bohu Nikod. 43b; (Dina) sama vyjide kupovat okrasu ženskú Comest. 41ᵇ.

4. Chronologie supinové vazby v češtině jest tato:

Do stol. XIV je odchylek od pravidel v č. 2 vytčených málo; ve stol. XV jsou již hojnější. Nejdříve vystupuje a nejvíce se šiří kladení infinitivu za náležité supinum; toho jsou doklady některé již ve stol. XIV, a hojné ve stol. XV. Odchylky ostatní přicházely v zápětí této, a takořka zavolány odchylkou touto; říkalo se: jdu lovit ryb a jdu loviti ryby, a kontaminací obou těchto vazeb vznikla odchylka: jdu lovit ryby (akk.); říkalo se: jdu plniti zákon a jdu naplniti zákon, a vlivem toho vzniklo vedle správného: jdu plnit zákona, též odchylné: jdu naplnit zákona. Ale oboje tyto odchylky, jak ukázáno nahoře, vyskytují se velmi zřídka, úpadek vazby supinové jeví se nejvíce a skoro jedině v odchylce prvé, v kladení infinitivu za supinum.

Ve stol. XVI nastupuje infinitiv m. supina. VšehJ. má supinum jen dvakrát: když komorníci pohánět jedů 131, jězditi upomínat 330, ostatně je vždy inf. za žádané supinum (Flajšhans); rkpis VšehK. (r. 1515) má i zde inf.: (komorníci) poháněti jedu 78ᵇ; upomínati jezditi 218ᵇ. NZákon Blahoslavův má infin. veskrze (v. výše v č. 3 ad b). Odchylka tato pak byla podporována tím, že z inf. -ti ztrácela se samohláska; infinitiv na -t není supinum vzaté za inf., sice by bylo sázat, ležat, žat atp. m. sázet atd., ale jeho tvrdé -t ovšem vzniklo vlivem supina (v. III, 2², 70). Infinitiv zněním tedy u většiny sloves (t. j. u všech sloves kromě těch, kde byla rozdílná kvantita nebo samohláska, na př. inf. spát a sup. spat, inf. žít a sup. žat) nelišil se od supina, na př. vyjel orat pole (ve stol. XVI) může býti vazba supinová i infinitivní. Supinum a vazby supinové drží se celkem ještě ve stol. XV a hojně i v XVI. Úpadek úplný a zaniknuti supina nastalo během stol. XVII a XVIII. Pelzel² (1798) str. 193 zná je jen z textů starých a odporoučí, aby bylo zachováváno podle příkladu starých biblí, Hájka atd. V jazyku novoč. živém drží se již jen sup. spat ve rčeních: půjdu spat, jdi spat atp. (proti inf. spáti, ob. spát); v knižném pak jest reminiscence z doby starší: přijde soudit živých i mrtvých. Druhdy a dosti často vyskýtají se příklady supina opět u spisovatelů nových; na př: vydal se vyzkoumat světa Jungm. Ztrac. ráj (1811) 1, 205; knížata nechvátali odkrývat oumyslů svých Pal. 3, 2, 386; šli podat svědectví t. 4, 1, 104; pan Kostka pravil, že nepřišel soudit se s nimi, ale vzkázat poselství t. 4, 1, 170: přicházeli naň se dívat t. 4, 1, 118; chodil navštěvovat nemocných t. 4. 1, 246; jdou zabit markýze Malý Amer. 4, 287; přicházejí zabit markýze t. Jsou to pokusy vesměs strojené [587]číslo strany tiskua namnoze nesprávné ustrojené, a pravdivé praví Th. Vodička v ČČMus. 1894. 154 v pozn., že toto kříšení a nové uvádění supina do jazyka spisovného je bez ceny a bez potřeby.

5. V Pass. čte se čtyřikrát ze spatu: dokud já ze spatu nevstanu 536; té noci ze spatu vstavše 349; ten muž ze spatu vstav buohu poděkuoval 32; ze spatu 137. Vykládá se to jako gen. ŭ-kmene subst. sъpatъ. Myslím, že neprávem, a že je to výraz utvořený mechanicky: jako jsou z part. nč. leže, stoje utvořeny výrazy adv. z-leže, ze-stoje Us., tak myslím, že ze-spatu jest utvořeno ze supina spat.

c) Participia.

362. 1. Participia jsou:

I. participium praes. act. -nt n. přechodník přítomný, na př. nesa, trpě; o tvaru jeho v Hist. Ml. III, 2², § 34 a 35; –

II. participium praes. pass.-mъ n. příčestí přítomné, na př. vědom, držim, o tvaru jeho v. 1. c. § 36 a 37; –

III. participium perf. act. -lъ n. příčestí minulé činné, na př. nesl, trpěl; o tvaru jeho v. 1. c. § 38 a 39; –

IV. participium perf. act. -sъ n. přechodník minulý, na př. nes, trpěv; o tvaru v. I. c. § 40 a 41; –

V. participium perf. pass. -nъ, -tъ n. příčestí minulé trpné, na př. nesen, trpěn, kryt; o tvaru v. 1. c. § 42 a 44.

2. Participia jsou adjektivália, utvořená z kmenů slovesných; jsou tedy:

schopna měniti se podle grammatického rodu; na př. nesa (= masc. n. neutr. sing.), nesúcí (= fem. n. neutr.); nesen, -a, -o atd.; – a jsou dále

schopna sklonění jednak jmenného, jednak složeného; na př. ke jmennému tvaru nesa, nesúci je tvar složený nrsúcí, -ie, a podobně trpieci k trpě, vědomý k vědom, padlý k padl atd. V mluvnici, když mluvíme o participiích, míníme zpravidla tvary jejich jmenné.

Nejsou však ve všem rovna adjektivům. Adjektivum se stupňuje, participium buď nikdy, na př. nesúcí, buď jen někdy, totiž jen tam, kde participium vzalo na sebe povahu adjektiva; na př.: vítaný – vítanější – nejvítanějši, známý – známější – nejznámější, stč. držim – držimějí n. držimější atpod.

3. Významem participií je vlastnost utvořená (v naší mysli) z děje slovesného, tedy vlastnost významu dějového. Na př. v participiích nesa, nesl, nesen… je významem vlastnost, utvořená z dějového významu »nesení«.

4. Význam participií jest dále:

dílem činný, a to v partic. praes. act. -nt, na př. nesa, trpě…, v partic. perf. act. ъs, na př. nes, trpěv… , a v partic. perf. act. -lъ, na př. nesl, trpěl…; –

[588]číslo strany tiskudílem trpný, a to v partic. praes. pass. -mъ a v partic. perf. pass. -nъ, -tъ, na př. vědom…, nesen, trpěn, kryt.

5. Krom toho pak proniká v některých participiích nějaké omezení a určení časové, v jiných nikoli. Na př. v part. nesl je spolu a stále se drží význam minulosti, – kdežto v part. nesen není vyjádřen čas nijaký, nýbrž může se podle souvislosti obsahu rozuměti čas někdy minulý, někdy přítomný, někdy budoucí.

1. Participium praes. act. -nt.[50] Srov. Gebauer ČČMus. 1870, 248 sl. (o přechodníku t. zv. budoucím v BrNZák.) a Lfil. 18882, 118 sl.

363. 1. Participium praes. act. -nt (sloves dokonavých i nedokonavých) co do dějového rodu jest významu činného; na př. nesa = (jenž) nese, přinesa = (jenž) přinese.

Odchylky od tohoto významu obyčejného jsou dvojí.

a) Participium má význam možnosti a snadnosti, jaký bývá při lat. -bilis, -ndus, -tus, řec. -τός.[51]Význam tento vyvíjí se v češtině teprve časem u adj. -telný, -tedlný; v. Gebauer Lfil. 1882, 118 sl.) Na př.: od protivenstvie nepřátel všech, vidúcích i nevidúcích visibilium et invisibilium ŽKlem. 139ᵃ; královi světa nesmrtedlnému, nevidúciemu EvOl. 101b; aby (ty) mě obránil nepřátelóm vidúcím i nevidúcím Modl. 61b; (bóh) nenie vidúcí, slyšící, vonějicí, okúšející, dotýkající Kruml. 225ᵃ (vidúci = visibilis, slyšící – jejž lze slvšeti, slyšitelný atpod.); (bóh) nenie znající t. 225ᵃ; (bóh) nenie čitedlný, neb nenie vidúcí, slyšící, vonějící, okúšející, dotýkající, jako bych řekl, točíš nepostižný, neobsiežný Alb. 100b; (bóh) nenie rozumějící, že ho ijeden nemóž ukázati, dolíčiti, vypraviti, rozmysliti, vymysliti, postihnúti t. l00b (rozumějící = rozumem pochopitelný); obět nevymluvujícé Hod. 77b; obět divná a nevymluvujície Modl. 22ᵃ; nerozlučujície jednostajenstvie t. 61b (= nerozlučitelné); nezrušujícím ustavením Pulk. 102b (= nezrušitelným); lista posielajícího Ol. Est. 13, 7; ohňem neuhasujúcím EvOl. 206b: v knihách o nedověřících de incredibilibus Comest. 122ᵃ; ty jsi nepře(mo)hujície síly invictae JeronMus. 46; nedokonající radost ROlB. 67a (= neskonalou); tak múdrú a nedomyslijící věc učinil s’ inopinabile t. 48ᵃ; světlo nepochycijície incomprehensabilis t. 56ᵃ; ty jsi nepřěmohujície síly t. 82b; ty muky… nevymluvující jsú t. 88a (-bilis); veliká a nevypravujície byla by řeč t. 7b (-bilis); nevymyslijíce radost t. 63ᵃ; měl by ten súd odvolající býti revocabilis t. 19ᵃ; v ten třasúcí den tremenda t. 52ᵃ; obět neshynující Comest. 101ᵃ; (pravda) jest neproměňující Comest. 197b; hodiny jsú měnície mutabiles t. 240a; neuchovající hodinu inevitabilem horam t. 227ᵃ; svrab netrpějící t. 222a; Antipater v netrpící nenávist upade t. 221b; od naší země bydlící ha[589]číslo strany tiskubitabili zona t. 8a; oltářě nosícieho t. 66ᵃ; vitězstvie nedomnícé a nedověřícé t. 212b; pro nadějícé vitēzstvie t. 217a; miesto nevhodiecé immeabilis t. 203b; věci makajície palpabiles t. 2a; čijící svět sensibilis t. 1b; hýbajícé jest jmě mobile t. 229a; jenž si ustavil hory nehýbajície Modl. 61b; orajici puda BartD. 1. 154 (laš.; -bilis).

b) Participium mívá význam passivní (neumělostí). Na př.: v tom v žádajíciem kostele Pulk. 25a (desiderabilis); všeliká věc žádajície omne desiderabile Ol. Prov. 8, 11; vešken jest žádající totus desiderabilis t. Cant. 5. 16; žádajícieho pokoje optata pace t. Est. 13, 2; k Ottovi ciesařovi třetiemu, tiemto jménem jmenujícému Pulk. 34b; kaplana jménem Bohdala, jiným jménem menujícieho Tekkarda tamt.; spasitel čekající exspectatus Comest. 51ᵃ; držitel gruntu svůj podíl tu mající, totiž 36 kop, dal sobě odepsati KolEE. 38b (1682); dle majícího plnomocenství t. 111b (1719; podle plnomocenstvi, jež má…); všeho práva na témž domě majícího sau se odevzdali KolČČ. 422b (1567); (rychtář) nemá jímajících bíti WintObr. 2, 4 (z pramene starého; jímajících = jímaných).

Významy tyto, zejména -bilis, mívají také adjektiva, utvořená ze sloves příponami -úcí, -ějúcí, -ujúcí, vzatými z participií pekúc-, umějúc-, sázějúc-, kupujúc-; v. Gebauer Lfil. 1887, 367 sl. Na př. žádúcí: země žáducie desiderabilis ŽWittb. 105, 24; anjelský kráľu žádúcí Mast. 239; užřiu syna žádúcieho LAl. e; ižádúciej odpěry Kat. v. 2239; aby téj panny nedávala ižádúciemu živému t. v. 201.

2. Co do času jest rozdíl mezi participii praes. act. sloves imperfektivních a perfektivních.

a) Part. praes. act. sloves nedokonavých znamená přítomnost při ději slovesa řídícího, neboli současnost s dějem slovesa řídícího. Na př.: žena plačúcí poběže .lid. 105 (současnost s dějem minulým »poběže«); (Anna) plačiúci pade nicě LMar. 37; král poslal (posly) dávajě věděti (městu) AlxV. 2077; zjěvi sě děťátko nesa v košíku ovoce Vít. 90ᵇ; ješto (panny) majíc příklad od nie též učinily ŠtítV. 9; pracovali pro dobré jiných, vidúce v tom vůli boží t. 73; přijal křest od sv. Jana, jsa již v třidcátém létu t. 188; jenž bděli, stád svých střehúce t. 329; ješto sú za ň slíbili, křstiec jej t. 315; – (člověk) úpěje oplakovati bude svú biedu Kruml. 230ᵃ (současnost s dějem budoucím »oplakovati bude«); a druzí snad z závisti, chtiec jedné sami slúti múdří, budú prvé hyzditi knihy ŠtítV. 4; (panny) v ní (p. Marii) budú jmieti utěšenie, s ní stojiece v témž panenském jednom řádu t. 9; ješto až ukrutní budú bojiec sě hřiechu i v podobném utěšení t. 44; (hospodář) slúže bohu, k témuž roznietí i svú čeled t. 56; budeš… daróv svých požívati, jeda a pije s pocestnými a vdovami t. 295; – ješto pak tiem uhrozují sě a rozpakuji od stavu panenského řkúc ŠtítV. 13 (současnost s dějem přítomným [590]číslo strany tisku»uhrozují se a rozpakují«); i má svú čeled hospodář napomínati… a pravě jim… co mieníme svátky světiec t. 57; ješto pak nechtie člověka páni od sebe pustiti, nemajíc k ňemu ižádně viny t. 89; máme i jiné úmysly hodné zřéditi, vážéc v pilnosti ty úmysly t. 270; páni berúc lichvu nechtie slúti lichevníci t. 91.

b) Part. praes. act. sloves dokonavých znamená:

α) budoucnost předcházející před dějem budoucím slovesa řídicího. Na př.: pohorší-li tě oko tvé, vydávě je vyvrziž od sebe Krist 39a; (oráč) všelikú (ratolest), ješto ovoce nese, ostrúže ji pocziſſezy jie, aby viece ovocě nesla t. 91a; přídúce Říměné v naši sě zemi uvieží Hrad. 74b; přída chudý i bude tak řéci t. 127b; zbaviž nás, bože, slepoty, dopřějě nám své lepoty t. 13b; pojmúce jeho podlé vašeho zákona suďte t. 87a; umrúci při ňem budu t. 38b; bych tu útěchu přijmúci, rány jeho umyjící, krvavým pláčem oplačíci, milosrdně zlíbajíci, tak sě s ním nakochajíci umřěla utěšenější t. 59b; protož žádost vši umořě světskú, nakloň sě v pokořě t. 49b; vejdúce rcětež hospodáři t. 75b; přiskočiec ve ň sě uvěžte t. 78b; aby hospodář upeka beránek řeřichú obyázal t. 75b; aby otvořě dnes nebe dal nám ščedré dary Kunh. 149b; sbera veliké vojsko pojdiž congrega et veni Ol. Súdc. 9, 29; (sv. Petr) by byl jeho (prorádci Kristova) věděl, byl by vstana jej zabil Pass. 386; abych pojmúci s sobú svá syny i brala sě preč t. 287; potupě nevěru vaši věřiž u buoh Vít. 39a; utvrdě sě v svatéj vieřě a nad zlým diáblem svítězě kažiž jim… t. 40a; poznujě boha odpověz sě bludu t. 39a; v svá bydla ji (Marii) přinesa posadiž ji na stolici t. 41b; (člověk) skonaje v útrpení život, bude u věčné radosti posazen HusPost. 70a: tehdy přijdu obětovati budeš ChelčP. 194b; málo pobuda zhyne (člověk) jako stín t. 158a; ktož oželeje té tělesné žádosti …i svítězi nad žádostí těla svého ŠtítV. 9; ktož zde ten svátek tak ctíti bude aneb držeti v svéj mysli, nepovole k ničemuž zlému t. 33; jinoch, svój stav přestúpě, přestúpí božie přikázanie t. 43; múdrý, …slovo uslyše, přistúpi k ňemu t. 136; některá, dopustiec sě šeředstva toho, plakati téměř nepřestane t. 136; a ktož počna život dobrý… i skoná jej v nečistotě t. 258: že… přijma tu svátost bude mieti velikú moc t. 330; a přijda nalezne jej (dům) prázdný BrNZák. Mat. 12, 44; a otevra ústa její nalezneš groš t. 17, 27; žádný rozsvíte svíci nepostaví ji do skrýše t. Luk. 11, 33; protož potrestaje propustím ho t. 23, 22; vstana vezmi to děťátko t. Mat. 2, 20; svížíce nohy jeho i ruce vezměte ho t. 22, 13; ty přijma k sobě posvěť se s nimi t. Skutk. 21, 24; oni pak očekávali, že… padna pojednou umře t. 28, 6; ať i já přijda pokloním se jemu t. Mat. 2, 8; jestliže padna budeš se mi klaněti t. 4, 9; poseďtež tuto, až ť odejdu pomodlím se t. 26, 36; nenalezli se, aby vrátíce se chválu Bohu vzdali t. Luk. 17, 18; není slušné, abychom my opustíce [591]číslo strany tiskuslovo Boží přisluhovali stolům t. Skutk. 6. 2: aby (císař) přiveda mladého Ladislava do Čech zůstal s ním v Praze Pal. 4, 1, 81; aby (král) přijeda do Čech chopil se vlády t. 98; aby (stavové) přijedouce mohli jednati s ním (s císařem) t. 149; aby (páni) přijdouce do Pelhřimova uslyšeli tam, kterak co v zemi šlo t. 199. Proto bývá toto participium také nazýváno přechodníkem budoucím.

ß) děj minule předchozí. Na př.: (Jidáš) přída počě rozprávěti Jid. 107; (Jachym) pojma s sobú své pastýře hna sě preč LMar. 3; tehdy mu (Václavovi) Boleslav vece, potrhna z nožnic svého mečě DalC. 30; (Ježíš) pojma své apostoly jide s nimi k jednomu dvoru Hrad. 79ᵃ; vynda Petr přěd sien počě plakati t. 85ᵃ; Petr vytrhnu meč… utě jednomu panoši ucho t. 81b; (kat) svój meč vytáhna, nad hlavú jím prudce sáhna, i stě jejie hlavu Kat. 192; (Ježíš) venda v tu zahradu da svým apostolóm radu Hrad. 79b; (Vitoš) svátému Prokopu sě poruče i jide do uherského krajě t. 25ᵃ; (žena) šla k úvodu vstanúc z šesti neděl Otc. 466ᵇ; ty (muže) přijda črt Asmodeus udávieše Ol. Tob. 3, 8; Roman přiběhna přěd sv. Vavřincě přěd jeho nohy padl Pass. 431; (čarodějník) slúpy meděné učině kázáše sě jim smieti Pass. 293; poklekna bohu sě pomodlil t. 388; sv. Vavřinec ulyzna sě bohu chválu vzdal t. 430; Alexander vzveda zraky vezřě na zořě, oblaky AlxV7. 677; (Alexander) vstana rúče sě obleče t. 680; tehdy přistúpě Aristander vece t. 2381; přečta listy král pohanský poče sě tomu divili t. 1015; král povědě sě zasměje KatBrn. 372; Boleslav sě k bratru přirazě jě sě na liudi volati DalC. 30; a vztáhna ruku svou… řekl BrNZák. Mat. 12, 49; tedy padna služebník ten klaněl se jemu t. 18, 26; a klekna před ním řekl jemu t. Mar. 1, 40; a povrha jej ďábel mezi ně vyšel od ňeho t. Luk. 4, 35; a pohrdna jím Herodes… a naposmívav se jemu oblékl jej v roucho bílé t. 23, 11; a přinesa díl nějaký položil k nohám apoštolským t. Skutk. 5, 2; Herodes obleka se v královské roucho a posadiv se na soudné stolici učinil k nim řeč t. 12, 21; to uslyšav setník přistoupě k hejtmanu pověděl jemu t. 22, 26; strhnu je do žaláře řetězům mrákoty oddal t. 2. Petr. 2, 4; (Karel IV.) položil základní kámen (Novému městu), začna stavěti městskou zeď TomP. 2, 8; odpověděla babička, vstanouc s lavičky a pobídnouc děti k odchodu NěmcBab. 201; babička obrátíc se dodala t. 201; Jan pustě do povětří draka hnal se dolů t. 202 atd., často v NěmcBab.

Význam tento bývá zejména při ději opakovaném. Na př.: často padúchové k ňemu (mnichu) přijdúc jediný ten chléb, jehož požíváše, jemu odejmíchu Otc. 125ᵇ; (diáblové) všechny (mnichy) obluzováchu, a k kterémuž přistúpě jeden dvěma prstoma oči rozevřieše, ten inhed usnieše t. 201ᵃ; (mnichové) což dobudiechu, přinesúce k sv. Serapionovi polovici chudým rozeslachu…, a netoliko chudé všie země krmiechu, [592]číslo strany tiskuale nasypíc v koráby do Alexandrie posleláchu t. 145ᵃ; kacís mrskáčové běchu vznikli, ješto do pasa se obnažiec biči velmi sě mrskáchu Pulk. 154ᵃ; (mnich nemocným) ruku na hlavu vložieše a uzdravě je domóv jíti kúzáše t. 139a; (mrskáči) svój hřbet obnažiece biči tepiechu DalJ. 90; (měščěné) zjemúce jě (pány) z nich duši vypudiechu DalC. 93; (měštěné) klobúk k nim (vládykám) přivrhúce hlavy jim setniechu t. 93; (sv. Václav) tomu škorně szujě utieráše tamt. 27, často tak v Dal.; jakož ť je často leticos takového (co nebylo od boha) počna sě zmisávalo ŠtítV. 177; veliká je to muka, ale hodna takové obláštní smělosti, aby ktož sám vzejda chtěl býti nade všemi, neměl kam jíti aneb kde odpočinúti t. 152; což oči opatřile, toho srdce požádalo, požádajě povolilo, povole skutek učinilo AdmontB. 135ᵃ; (člověk) narodě sě přijímá křest ChelčP. 17b; lakomci zle zbožie nabudúce zle jeho chovají t. 204b; na ňehož (hada) pohlediece bývali jsú uzdraveni t. 166ᵇ.

γ) děj předchozí před přítomným. Na př.: a bývá ť to, že ť bóh i zde mstí toho nad takovými, ješto svých slibóv nesdržiec chodie za muž, že mievají někdy neščestie znamenité ŠtítV. 16; která drží panenstvo, nezaslíbiec jeho bohu, dobré jest t. 17; ješto když, mysl ustanově slibem, statečný člověk pamatuje, že… t. 17; (tělo) má obrátě sě po tobě jíti t. 210; když (někdo) přemáhá pokušenie v hřiech nezajda t. 170; učiniec slib (čistoty) v nemoci, řkú pak, zhojiec sě: to… t. 18; protož kto chtie, práce zbudúc tohoto světa, věčnú radost v nebesiech mieti, mají najprvé atd. t. 63; lepí ť sem za to život dada, než bych jemu nevěren byl t. 67; děťátko urodě sě, ihned jest rozumné stvořenie t. 173; ztratě obci neúfaj do hrada DalC. 4; ktož tomu nechce uvěřiti, přída k svátému Vitu móž se tiem ujistiti t. 20; (opilec) propije v počet i zaplatí a potom na jiný dluh pie HusPost. 50ᵇ; (svině) umyjíce sě opět u bláto sě uvalují tamt. 50ᵃ; pak-li silnější nad ňeho přijda přěmóž ho t. 47a; pak-li obeslán sa kto nestojí VšehK. 14b; když sirotek let přirozených dojde, k úřadu přijda žádá t. 245b; král vezma pány s sebau jdau do pokoje Tovač. 63 Bš.; přistrojíce se v raucho nádherné, pižmem a balsamem se natrauce a namažíce projíždějí se Har. 2, 175; patriarcha vstana maje v ruce rozsvícenau svíci jde do jeskyně Pref. 391 Bš.; a bývá strom, tak že ptáci nebeští přiletíce hnízda sobě dělají BrNZák. Mat. 13, 22 opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk skrývá t. 13, 44; a vejdouce přebývají tam t. 12, 45 a Luk. 11, 26; žádný pak rozsvítě svíci nepřikrývá ji nádobou t. Luk. 8, 16; a nenalezna dí (praes.) t. 11, 24.

V příkladech těchto je jen zřídka sloveso určité významu vlastního (praesentního) a pravidlem významu neobmezeně (aoristicky) platného.

c) Opsaný výraz „chtě + infin. praes.“ znamená děj následující po ději slovesa určitého. Na př.: král zamysli chtě jěti Pil.; on (otec [593]číslo strany tiskuPilátův, vida ve hvězdách, že by dnes mohl zploditi syna pověstného) mienil, chtě z toho jmieti utěšenie, naliť túhu s hořem mieti bude Štít. uč. 9ᵃ; Kato myslil na to chtě jě (zlé mravy) tresktati Vít. 58ᵃ; Oldřich snažil sě jest byl chtě kniežetem býti PulkR. 74ᵇ.

3. Participium praes. act. -nt vzhledem k povaze modální je významu zpravidla indikativního; v. příklady uváděné v č. 1 a 2. Někdy je významu kondicionálního nebo vůbec jiného než prostě indikativního. O tom rozhoduje kontext a subjektivní pojetí. Na př.: bude vzpomínati boha, což nečinil, dobřě moha Hrad. 138ᵃ (= ačkoli mohl, pokud mohl); styď sě nechtě sě učiti Vít. 82ᵃ (když, poněvadž…); plete sě v to a neuměje DalJ. Úv. 4; ač se v tobě nemoc znietí, maje i nebudeš mieti Vít. 77ᵇ; aby byli zbaveni túhy, v kteréj koli núzi jsúce, k ňemu nábožně volajíce Hrad. 21ᵃ (= když budou…, jestliže…); najviec smútíš nepřietele bydle v ustavičné ctnosti NRada 1827; tak řka kněz, lhal by HusE. 2, 162 (= kdyby tak řekl…); i hřešil ť by poprávce, pustě zlého, toho nepopravě ŠtítV. 95.

364. Vazby participia praes. act. -nt jsou A. kongruentní a B. absolutivní.

A. Hlavní způsoby vazeb kongruentních jsou tyto:

1. perifrastické výrazy se slovesem pomocným býti, praes. jsem nesa n. přinesa, impf. biech nesa, aor. bych nesa, perf. byl jsem nesa, fut. budu nesa, impt. bud nesa, kondic. bych byl nesa. Participium bývá děje imperfektivního: jsem nesa atp., někdy děje perfektivního: jsem přinesa atp. Výrazy podobné jsou také v řečtině, latině, germánštině, litevštině a staroslověnštině; na př. řec. τὸ πλῆθος… ἦν προσευχόμενον Evang. Luk. 1, 10, ἔσῃ σιωπῶν καὶ δυνάμενος λαλῆσαι eris tacens et non poteris loqui t. 1, 20, ἀυτὸς ἦν διανεύνων byl znamení dávaje t. 1, 22; lat. omnis multitudo populi erat orans Luk. 1, 10, eris tacens et non poteris loqui t. 1, 20, ipse erat innuens illis t. 1, 22; germ.: v got. zpravidla podle řečtiny, jinde šíří se to samostatně, v angl. provedeno veskrze celou konjugací; střhn. er wirt mich gerne sehende Trist., die liute werdent stênde t. Weinhold § 418; lit. asz esmi sakęs jsem soukaje Schleicher LitGr. 302; stsl. vьse množьstvo ljudij bê molitvą dêję Zogr. Luk. 1, 10, bądeši mlьčę t. 1, 20, bądi oblastь imy t. 19, 17. V češtině jsou jenom v jazyku starším; vyskytuji se v textech některých hojněji, na př. v Alx., Baw. a j., naproti tomu ve mnohých jiných zřídka nebo nikdy; doklady jim jsou některé ještě ve stol. XVI; ještě za Blahoslava »někteří tuto způsobu (byl káže, byv kázání čině) často i v obecném mluvení užívají« a dopouštějí se tím prý barbarismu Blah. 157 a 199. Doklady:

[594]číslo strany tiskuPraes.: proč sem jáz (Anna) hi mój muž hyna LMar. 26; (já, duše) jsem strádajíc bás. při PulkL. 435; hoře mně, žež jsem to kdy věda Trist. 273; (ty, světská moci) o to sě si stieně es intendens PilD.; (ty, Maria) jsi za vše hřiešné prosieci PassNitr. 2ᵇ; proč jsi v líbivosti stoje Baw. 98; jsi časté přísahy maje t. 100ᵃ; (Patron) ny jest tak s tobú vadě AlxBM. 6, 12; jenž jest komu škodě Baw. 77; kdož jest družci osídlo klada t. 100; jenž jest družci čině jámu, často padá v tuže samu t. 101; kdo jest jim pravdu mluvě RokycKl. 100ᵃ; kdo jest poželeje práce daremné t. 187ᵃ; bez boha jako bez hlavy tělo jsme a sem i tam se klátíce ŽerKat. I, 148; o těch, ješto jsú svět milujíc ŠtítMus. 119ᵃ; kteříž jsú v smrti duchovni trvajíce ChelčP. 275ᵃ; lidé jsou svého užitku hledajíce a ke zlému hotovi ArchČ. 1, 75.

Impf.: bieše uče jě erat docens Koř. Mat. 7, 29; kuoň bieše myslí sem tam toče Baw. 95; jenž bieše svých sil v sobě taje t. 126; (myš) snažnějí bieše slúžeci t. 51 a j.; Tandariáš bieše čekaje Tand. 56; biechu přisluhujúce AlxH. 3, 16; (žáby) biechu diela sobě žádajíc Baw. 64.

Aor.: (Jidáš) by všiú věciú vlada Jid. 59; každý svatý křest by množě svD. 67; (Alexander) sě by v sirdcu raduje AlxH. 8, 11; neby jeden tu nepyče a žalostí lomě ruce AlxV. 833; to vše by v korábiech věze t. 529; (kovář) hned by zloději ottušě Hrad. 131ᵇ; zloděj se by preč vleka Baw. 70; (člověk) by uče t. 109; (liška) by velmi lačna jsúci t. 79; krmě by ve skle se stkvieci a velmi se dobra mnieci t. 80 a j.

Perf.: že jsem jich češt byl pomně AlxBM. 4, 8; ž’ sem byl nečstně život veda t. 8, 32; pak-li sem byl pravdy bráně t. 8, 38; či sem byl v čem právo mina t. 8, 7; či jáz byl křivě súdě, mimo právo dary bera t. 8, 17 sl.; že jsem to byl často slýchaje TandZ. 183ᵃ; jimžto sem byl dřéve škodě Baw. 57; jehož sem byl dřieve přemoha, toho mě již tlačí noha t. 57; byla s’ jeho nevědúci Hrad. 43ᵃ; jehož si byl sbožím plodě Baw. 47; (sv. Petr) vždy byl uplákajě ApŠ. 144 (bez slovesa finitního); nijeden byl tak mnoho skotu jmajě LMar. 11; (Anna) byla k bohu žalujúci t. 23; jenžto mi byl věrně slúžě AlxBM. 8, 21; což byl bez rady čině AlxB. 8, 13; gdežto byl mnohý nevěda, kam král chtěl, kam-li byl jěda AlxBM. 2, 20; byl jest pán Ježíš vymietaje diábelstvie ChelčP. 87ᵃ; v Betani, kdežto byl Jan křtě t. 18ᵃ; žádný nebyl tomu odpíraje Bartoš Písař 71; již (strážcové) nebyli nice činiece, jedno zavše na to zřiece, aby atd. AlxB. 7, 28; byli sú otec a mátě divíce se ChelčP. 26ᵃ.

Fut.: na ňežto budeš mieně PilD.; kdežto budeš na věky vězě Hrad. 129ᵃ; budeš sě radujě t. 137b; ty vždy budeš chtě onomu, ješto ho doma nenie ŠtítPař. 112ᵇ; (vóle) byla chtiec zlému, bude táž vóle chtiec dobrému ŠtítBud. 142; budeš ryby lapaje Kar. 47; když se budeš sám v ni (radu) vsadě Baw. 72; kudyž koli budeš chodě t. 98; [595]číslo strany tiskuže on bude napokon súdě svD. 41; všakž ho strach bude odtiščě AlxBM. 5, 27; ten sobě bude škodě Baw. 47; ješto budú bohu slúžiece Hrad. 7b; (chudí) budú požívajíc nasycenie Kruml. 319b; nastanau časové nebezpeční a budau lidé sami se milujíce BartošPísař 333.

Impt.: poď sem (Kriste), buď mú milost kojě Rúd. 21b; buď nežádajě jich sbožie OpMus. 149b; mdlejšiemu buď vždy hověje Baw. 49; najmenšiemu buď hověje t. 56; buď (ty) prospěcha hledaje t. 55; což když činíš, vždy konec buď smyslně uzře t. 65; buď se v chlévě taje i bezpeč buď tudiež hraje t. 74; tu radu buď v pamět vsadě t. 75; nebuď družce tiem zlým znobě (křivditi) t. 79; buď na družce vždy češt vlože t. 79; budiž mi službu odplatě t. 89; nebývaj svět miluje ŠtítMus. 119ᵃ; buď vás každý slyšě Kat. v. 1691; ni sě kto buď o tom toče t. v. 357; buď (on) bohatě mú chudobu Baw. 52 a j.; é, nebuďme milujíc svět! ŠtítMus. 125ᵃ.

Kond.: ne (než) bych v také příslovie byl upadna AlxBM. 3, 42; (nežli bych) byl svú vlast pohaně t. 4, 2: nechtě, by co v tom byl mina AlxH. 4, 15; když juž mní kto, by byl zíščě AlxBM. 5, 26; mniece, by tu byl ležě ApŠ. 35; by tě byl odvrátě Rúd. 12ᵇ; nestala sě jemu ta příhoda, by kto byl jeho s koně sboda Trist. 241; by n’údatní lepších zřiece byli také lepšiu chtiece AlxB. 8, 29; (pohané) by byli svých modl odstúpiece t. 6, 22; – Tandarius tak jezdi toho čekaje, zda by sě s dobrým potkaje TandZ. 164ᵇ (partic. -lъ vynecháno); móž ť každý učiti družce svého, ne týmž obyčejem, by stoje jako kazatel nad jinými, ale móž mluviti k jiným jako jsa z nich jeden ŠtítMus. 39ᵃ; páni, pokažte nám (císaři) své listy, nebo jinak ny učiníte jisty, by vy Čechové mohúce koho chtiec voliti DalJ. 50 z rkp. V.

2. jsem lepí umra atp., kde part. je doplňkem při adj. (kompt.). Na př.: lepí sem za to život dada, než bych sě v tom pronevěřil Štít. uč. 64ᵃ; lepí sem život dada, než bych nevěren byl ŠtítV. 67; tak by lepí byl nejsa u mše, než… Štít. uč. 118ᵃ; ktož přijímaje (svátost) nepřijme duchovně, byl by lepí i svátosti nepřijímaje t. 32ᵇ; lepí jest sám umra za ny, než to hoře spadne na ny AlxV. 2364; (ty) lepí by byl v své peleši maso jěda než atd. OtcB. 64ᵃ; (člověk) byl by lepí pro buoh dada Vít. 32ᵃ; v. § 245 č. 3 (str. 203).

nepřestanu cestuje atp., kde part. je doplňkem při slovesích přěstati, ustati, státi (stanu), ochabiti, setrvati, dlíti, státi (stojů), hřěšiti. Na př.: (Judáš) cěstujě nepřěsta, jeliže sě dobra města Jid. 45; zahradníci oříc, kopajíc, branami drhnúc, plevúc nepřěstanú klidiec zahrady Štít. ř. 189ᵃ; (MMagdalena) plačíc nepřěstává Hrad. 35ᵃ; tři sta muži v trúby hlučiec nepřestachu Ol. Súdc. 7, 22; protož dobré činíce nepřestávajmy, neb časem svým žíti budem neustávajíc EvOl. 165ᵃ (Gal. 6, 9); (sv. Ori[596]číslo strany tiskugenes) nepřěstanieše o duchovních skutciech nás učě OtcB. 32b; (kuoň) neustane ť cěstú hrajě Vít. 6b; ani kdy ustanieše hádaje se Otc. 11ᵃ; (on) ani kdy ustanieše hádajě sě se mnú OtcB. 178b; vše tělo bera ustalo AlxV. 1851 (všichni vojáci Alexandrovi braním kořisti se unavili); a on stane tluka ille perseveraverit pulsans EvVíd. Luk. 11, 8; (rytíř) rány vvmyšluje stane Baw. 126; (ješto) neustanú vždy hořiece v milosti Brig. 13; a onen (s)stojí-li tluka… perseveravit pulsans EvZimn. Luk. 11, 8; nastáchu tiežiíce sě EvZimn. 33ᵃ; (apoštol) jedné chvíle n’óchabil píšě ApŠ. 11; ktož setrvá tluka ChelčP. 83b; když kto má dobrého hosti i dlí pokrmu nedada. a dliv dlúho dá pak málo ŠtítMus. 63ᵃ; (tkadlec) nebude dlíti cívky soukaje Voln. 11 (napodobením starého způsobu); obě jemu uši uřěž a schovaje jí nehřeš Dal. 19 rkp. L (neopomiň).

V jazyce novém je za part. pravidlem infinitiv; na př. nepřestanu cestovati. Ten bývá i v jazyce starém; na př.: oči plakati nepřestávajte Hrad. 37ᵇ.

4. stojíš o to (usiluješ, snažíš sě, naděješ sě, myslíš, chceš…) chtě jmieti sbožie atp., při slovesích a jménech znamenajících snahu, vůli, myšlení a j. Na př.: vešken svět o to stojí, chtě rád bydliti v pokoji NRada 790; mnohý o to stojí, v sboží, ve cti chtě pokoji, ješto nemóž spolu trvati t. 1021; po ctném sboží stój, chtě dobyti OpMus. 150ᵃ; Gebhart biskup pilně po tom stál jest, chtě obé (biskupství) jmieti PulkR. 56ᵃ, PulkL. 38ᵃ; násilnici na to dú, i válečníci, válkami chtiece dobyti, by mohli v pokoji býti t. 793; ciesař na to usilováše, chtě jej (syna) oženiti Kat. v. 151; (Kristus) až do smrti usiloval, tě do nebe nesa Kruml. 74ᵃ; Ruben usilováše, jej (zrazeného bratra Josefa) zprostiti chtě nitebatur liberare Ol. Gen. 37, 21; Oldřich snažil sě jest, chtě kniežetem býti PulkR. 74b; (Jesbibenob) snaživ sě na to, chtě Davida zabiti nisus est percutere David Ol. 2. Reg. 21, 16; (mladí nohové, jimž starý noh přinesl do hnízda dva tovařiše Arnoštovy) biechu sě snažili a dávajíce jim rány, klijíce je na vše strany Baw. 241; Arnošt poče snažen býti, chtě jej bojem podstúpíti t. 164; každý (úd tělesný) bude snažen, chtě pomoci Štít. uč. 66b; súdcě té vlasti počě žádati, chtě jej (sv. Pemena) rád viděti OtcB. 49b; Jindřich vévoda žádost měl, na pomoc zemi svaté vytáhnúti chtě PulkVrat. 124ᵃ; Elenus… mějieše žádost chtě rád stred jiesti OtcB. 28b; (žena) toho hledá, pilně chtieci sě slíbiti bohóm Šach. 301ᵃ; zemené byli jsú přisáhli, za knieže české chtiec jeho (Vladislava) sobě vzieti PulkR. 80b; tu všichni slíbichu, chtiece vždy snažně pomáhati Baw. 178; Soběslav jal sě lákati, chtě věvodstvie jmieti Pulk. 98ᵃ; (Břěcislav) pořekl sě jest (předstíral), chtě k ciesařovu dvoru jeti PulkB. 41ᵃ, PulkL. 28ᵃ; a pořek sě, i malé dietky chtě zahubiti Ol. 2. Mach. 9, 15; (diáblové) mniece, by sě země zřekla, chtiece jě vyhnati z pekla AlxB. 4, 15; (Patron) krále [597]číslo strany tisku(Daria) ujisci, chtě sě v smrt přěde ň poskýsci AlxBM. 4, 22; král zamysli, chtě jěti lovit Pil. b; nijeden z vás nevěr tomu, bych tuto věc zamyslil, chtě kteréj zlobě AlxB. 8, 21; v tu dobu (je peklo stvořeno), kdy je Lucifer pomyslil, chtě sě bohu protiviti LucidF. 131ᵃ; umyslil sem sobě (já, sv. Vojtěch), chtě sě zdvihnúti do Říma PulkR. 31b; (Kato) myslil na to, chtě jě (zlé mravy) tresktati Vít. 58ᵃ: (člověk) zapřel-li ť by (Krista) na ten úmysl, chtě sě prvé zpoviedati a potom u vieře seznati ŠtítBud. 190; (básník, skladatel NRady) má úmysl někaký, chtě nás v omyl uvésti NRada 62; (Nabuchodonozor) má na svém úmysle, chtě podbiti všěcky země pod svú říši ut subiugaret Ol. Jud. 2, 3; (Nero) neliutoval, chtě vzvěděti, kak sě vschoval. když ležal mateři u břišě ApD. a; jestliže pohnaný se zamlúvá, s jitcem se chtě sjednati, a pak nesjednaje i odejde, jistcovi bude dáno za právo Offic. tab. 150.

V jazyku novém jsou za tyto vazby participiální věty vedlejší účelové nebo věty s že; na př.: usiluješ, abys nesl; máš úmysl, abys nás uvedl v omyl; – ujišťuješ, že jej chceš viděti atp.

5. činíš sě nevěda, mníš sě nesa, mníš sě jsa čilejí, myslíš ležě (= myslíš, že ležíš) atp. Na př.: čiň sě toho nevěda Boh. 348; čiň sě toho neslyšě t. 341; nečiň sě mněje, ale věda Tkadl. 2, 74; ač sě činíš nevěda t. 1, 78; muž učiniv sě spě počě chrápati GestaKl. 51; Saul činieše sě nevěda Comest. 132a; (Abram) činieše se toho netbaje t. 30b; (ten) se učiní toho nevěda, což příleží ChelčP. 16a; učiňen jest člověk moha umřieti i nemoha umřieti Comest. 8a; činil se neslyše Blah. 20; činil sem se neslyše Br. Isa. 42, 14; čině se nedbaje Kar. (Výb. 1, 565); král činil se nevěda Pal. 4, 2, 240; ani sě mní uteka Pror. 95a; ten zisk, jenžto mní maje, otloží AlxBM. 5, 28; anděli sú sě mě utěšiec mněli Hrad. 39b; liška mnieše oklamajíc čbána, naliť sě oblúdi sama t. 130a; mní sě se mnú viežě cěpy Jid. 102; by byl velím viece mdlejí, jímžto sě mněl sa čilejí AlxB. 2b; mníš sě kúpě u Vltavě? DalC. 50; mniech ztepa všěcka kniežata, proto mi dána dóstojná otplata t. 40; kdež se mníš v čisté trávě seda, varuj se lítého hada Smil. přísl. (Výb. 1, 846); kdež mníš všicku svú péči slože, chovaj se tu vlka z ovčí kóže t.; já mniech učenníka jmaje, naliť nad mě mistr tet vžda je DětJež. 4ᵃ; když se mníš špilú ozdobě, nenávist vezmeš sobě Baw. 59; domnievach se v pokoji stoje t. 125; byli byšte domnění jsúce múdří Ol. Job. 13, 5; mysléch leže sám jediný, nečijéše nikte jiný AlxV. 863 (myslil jsem, že ležím sám jediný, nebděl…); (Darius) sě domysli toho, majě viece lidí AlxV. 1439; jenž sě líčieše jsa popem se sacerdotem ferebat Ol. Est. 11, 1; Pilát naděje se dosti učině židóm… vece ML. 103ᵃ.

6. zřiš sě stojě, vidíš sě živ býti nemoha, nalézáš sě hotov jsa umřieti atp. Na př.: sv. Bernard (u vidění) uzřě sě přěd králem nebeským na súdě [598]číslo strany tiskustojě Pass. 452; ješto živ vida sě býti nemoha i přijímá pokánie ROlB. 23b; ty částky… zdají sě napaſty (nápastny?) jsúce t. 55ᵃ; ktož pro Krista nenalézá sě hotov jsa umříti t. 25ᵃ; (Marie) nalezena jest majíc v životě Comest. 219ᵃ.

7. jsem pilen prosě (= pilně prosím) atp. Na př.: (člověk) má býti pilen, prosě k svým potřebám pomoci božie a dieku vzdávaje bohu na svých modlitvách Štít. uč. 100ᵃ; by (múdří lidé) tak pilni byli učiec, kak se mají mieti ti, ješto chtie často přijímati (svátost) t. 119ᵃ; Čechové neprázdni biechu hrady činiece DalC. 82.

8. chovaj sě ocasa nezbuda Tkadl. 1, 22; aniž na to spoléhaj naděje se, že tě (na soudě) tvuoj zprávce zastúpí VšehK. 70b; (Kateřina) nevzlitova rukú obú tepúci sě jima Kat. v. 187; já ť sem sě o to ohrozil, žádajě od tebe požehnáni Otc. 277ᵇ; (Alexander) tak se bieše vzbudil, všěm králem vzdávaje přietu AlxV. 515 sl.; i mlazší mají obykati asa některé dni postiec se Štít. uč. 145ᵃ; (člověk) naučen bude, divě se skutkóm božím instruitur admirando Comest. 6ᵃ.

9. nenie (nebieše…) kto pomoha…, zřídka jest kto pomoha, (ne)viem čso čině, činíš čso chtě, daruješ komu ráčě, utiekal jak moha (katn věda…) atp. Na př.: nenie kto pomoha qui adiuvet ŽWittb. 21, 12; nenie kto vykúpě t. 7, 3; nenie kto dobuda dušě mé qui requirat t. 141, 5; nenie kto zprostě qui eripiat t. 70, 11; nenie kto slovce přidada AlxM. 5, 6; nenie kto čáky přidada AlxV. 480; nenie kto co pověda t. 147; nenie kto ottušě t. 1902; nenie kto jim (volem) ořě t. 2253; nýnie kto milosti zíště Hod. 82ᵇ: děťátku pokrmu kto přidada nenie Pass. 338; nenie ť mi kto radě Tkadl. 1, 21; nenie ť mi kto odtuše t. 1, 22; nenie kto bráně Rožmb. 298, nenie kto peněz vydada, nenie se kto smiluje ChelčP. 238ᵃ; není kto toho polituje, poželeje, ani kdo se proti tomu postavě není RokycKl. 202a; toho litovati a želeti, že toho není kto pomstě ani takovému zlému odepra RokycPostBrn. 88; v staniech jich nebuď kto bydle qui inhabitet ŽWittb. 68, 26; nebieše kto hřeba qui sepeliret t. 78, 3; nebieše kto hromad (země, hrud) bořě ani kto křovie kopajě AlxV. 2254 sl.; nebieše kto jich (stájí) pleta t. 2257; jich (paní) nebieše kto bráně t. 1875; neby kto sě za pravdu postavě ni kto českú češt opravě DalJ. 102; neby jeden tu nepyče a žalosti lomě ruce AlxV. 833; nebyl kto pomoha ni rady přidati moha AlxH. 3, 3 sl.; by nebyl kto poslúchaje, nebyl by také kto zpravuje Štít. uč. 110b; kdyby nebyl kto trpě (protivenství) ChelčP. 167ᵃ; nebyl kdo dědin osévaje Háj. 31ᵃ; nebyl kto bráně tamt. 64b a 430b; nebyl mně živ kto utěšě UmR. 204; pakli nebyl kto vezma qui recipiat Ol. Num. 5, 8; – co duší zhyne a nenie se kto smiluje; ale kdež hovada hynú, všichni se tu ukáží s horlivostí; protož dávno papež… slyšel slova…: »padne oslice a jest kto pozdvihna jí, hyne duše a nenie kto by pomyslil na ni« ChelčP. 238ᵃ; padne oslice a jest kto pozdvihna ji [599]číslo strany tiskuHusE. 1, 412; zda by byl kto j’ho co vině AlxB. 2b; aby jim byl kdo slauže Břez. 8: by byl kto vzhlédaje na jeho povýšení na kříži ChelčP. 167ᵃ; by jim byl kto věře t. 169ᵃ; –

neviem co čině Štít. uč. 150ᵇ; (MMagdalena) nevie nakrmieci čím své dušě Hrad. 46ᵃ; neviete co prosiec Krist. 81ᵃ; kak mi se zle líbí, že neviem co o ní řka Štít. uč. 86b; neviete co prosiec Comest. 240b; otče, odpust jim, nebť nevědie co činiece Drk. 165b; nevěda co učině Štít. uč. 43ᵃ; nevědúce co činiece Ans.; nevěda co čině, bral sě do Egypta Pass. 568; věz čeho pykaje a oč sobě tesknost čině Tkadl. 12ᵃ; aby věděl co obera Štít. uč. 22b; aby věděl co čině a co nechaje tamt.; nevědieše kterého prvé pyčíc Otc. 421b; nevědieše co učiniti ani kam sebú vrha t. 403a; (Darius) nevědieše co živ zděje AlxV. 1431; Malchus nevědieše co odpověda Pass. 367; ktož by poznal jich (kol) rozměru, že té země králem bude i to což chtě, to dobude AlxV. 1157; čiňme co chtiec Štít. uč. 88ᵃ; co chtiece z nich učinímy DalC. 8; aby z nich (peněz) což chtiec učinili Pass. 333; nad nimi což chtiec činichu Baw. 182; což mohúc činiec pro buoh ŠtítV. 65; i bude řéci lestná Pýcha, …leda srdce něčím podnesla čímž mohúc podlé stavu jeho (člověka) ŠtítBud. 199; aby měli synové co vzpomínajíce quibus commemorentur Ol. Num. 16, 40; on sám kohož ráče korunuje Štít. uč. 104a, dáváš komu co ráče LMar. 66; v komž moha porušil vieru ŠtítV. 183; –

král Boršě a Havla a málo starých jmieše, s těmi jakž moha král sě bránieše DalC. 85, nč. jak mohl; trpme jakož mohúc Štít. uč. 137ᵃ; móž ť (každý) mluviti k jiným ne týmž obyčejem, by stoje jako kazatel nad jinými, ale jako jsa jeden z nich ŠtítV. 81; jakž moha mluvě o tom t. 51; jakž mohúce sě sebrachu DalC. 10; jakž chtě dary své dělíš LMar. 49; aspoň tu divnost jakž mohúce opatřeme Štít. ř. 22b; chvátajě jakž moha ut potens Prešp. 186a; ukázal sem jakž moha mluvě o tom ŠtítMus. 24b; (člověk) jie (křivé řeči) kakž moha pozbývá AlxBM. 6, 38; by ty (synu!) věděl, kterak s tiemto světem buda OpMus. 146a; – utiekal kam kto věda Pass. 232; utiekáchu kam kto věda Comest. 120b; Bořivoj preč utekl jest kam moha PulkR. 86a; –aby (člověk) ne kdež zámysle smilnil, ale aby atd. Štít. uč. 124b; kdež moha jě tupiti DalC. 92; – ktož kady chtě jde do města AlxV. 486; nemohú choditi kudyž chtiec Rožmb.; pravdu křesťanskú ploditi kudyž mohúc Štít. uč. 89b; by kudyž moha dobýval jeho ŠtítV. 222; kudyž moha lstivě jsem dobýval (statku) Alb. 92b; aby tu berni spravil odkud moha ŽerKat. 1. 152 Bš.; – když i chtiece budem jě bíti DalC. 10; – tak žalostivě lkajíci (panna), že krev svú z nosa i z úst lejíci Tand. 68; – král jako chtě ohledati (meč, Benedou chválený) i vzě meč ot ňeho DalC. 50, nč. jako by chtěl; (žena) jako ze sna vzdyšiúci ležala Jid. 160; ciesař (nepoznán a na císaře vyptáván) [600]číslo strany tiskumluvieše jako o ciesařovi nic netbajě DalC. 39;[52]

Ve Slovn. I, 592 je omylem „t. 39“, t. j. Jid.

První slovo tohoto dokladu zní ve vydání Mourkově (76a) czyſarz. Tr.

(osel) jde jako dřiemě Baw. 97; paste stádo božie opatřujíce, ne přinucením… ani jako panujíce v žákovství, ale přiklad učiněni jsúce stádu ChelčPař. 173ᵃ; (kněží mají řeč boží) mluvili jako poslové boží, ne jako panujíce nad věrú a činiece z nie, což chtiec t. 127b.

10. vizu tě ležiec, slyšu té řkúc atp., kde part. je doplňkem ku předmětu v akk. sing. při slovesích vidění, slyšení, znamenání, nalezení, atd. Na př.: juž viziu strážu svého na nosidléch ležiec LAl. c; vizu jeho v nebeských sienech kralijíc PassDrk. 2b; povězte nám zjevně, viděli-li ste Ježíše sediec na hoře Olivetské a učiec své učedlníky a vstupujíc na nebe? odpověděchu oni řkúce: živ jest pán bóh israhelský, že sme zřejmě viděli Ježíše mluviec s učedlníky (a) vstupujíc do nebes Nikod. 57a; toť sem viděl syna Isai umějíc dobře hústi Lit. 1. Reg. 16, 18; jakž brzo takýto pták výr nad sobú sediec uzříš Pass. 391; Josue uzře muže proti sobě stojiec Comest. 113a; tehdy uzřie syna člověčieho přichodíc v oblace EvSeitst. Luk. 21, 27; uzřěv jeho strastně ležiec Krist. Rozb. 733; v jakéž (chudobě) mě ležiec vidíte Kruml. 343a; (Jakub) viděl jest ve sně řebří stojiec na zemi a hospodina vzpoležiec na řebří scalam stantem Dominum innixum Ol. Gen. 28, 12 a 13; uzřech obraz svaté královny stojiec OpMus. 18ᵇ; když svého knězě za železným stolcem jědúc uzříte edentem DalC. 4; (Michol) uzřě Davida povyskakujíc a skáčíc subsilientem et saltantem Ol. 2. Reg. 6, 16; ona jest i mistra toho stojiec viděla a táżíc slyšala i boha viděla a odpoviedajic slyšala stantem interrogantem respondentem BrigF. 158; jakžto bych zaslyšal hlas řkúc Pass. 463; ti, již jej kážíc slyšiechu Vít. 40b; synu milý, když tě slyši křičiec Plankt. 168b; (Drusilla) slyšela Pavla mluviec Comest. 269a; tu jeho (syna) ani naprosto křesťanem ani juž blúdiec nalezla Pass. 463; nalezl krále Assvrského bojijíc proti tomu městu proeliantem ProrOl. Isa. 37, 8; nalezl Filippa panujíc nad městem invenit Philippum dominantem Lit. 1. Mach. 6, 63; (kohož) vdadie oříc nebo pasúc nebo plot družiec Rožmb. 266; (Anna) poznavši syna z daleka jdúc Comest. 180b; každý z nás znal jeho súdcí jsúc spravedlným Jeron. 90b.

11. sedě píšu, sědna napíšu atp., kde part. zastupuje větu parallelní. Na př.: i Lot byl dobrý a se zlými bydle ŠtítV. 55; jenž bděli stád svých střehúce t. 329; kříž sem vzal na se chtě k božiemu hrobu jeti Baw. 273; (Kristus) pně na kříži prosil za ty, ješto jej křižovali ŠtítBud. 208; – když kto počna jmieti dobrý úmysl a nedokoná toho ŠtítV. 145; uslyše někto, že v něčem jeho pomlúvají, bude řéci t. 235; těla našě vezma hlúbe v svém domu pochovaj Pass. 375; vstana půjdu k otci svému [601]číslo strany tiskuBr. Luk. 15, 18; abych sě lekna to učině shřěšil Ol. 2. Esd. 6, 13; (císař) volal ho (Albrechta), aby přijda do Prahy uvázal se ve vládu Pal. 3, 2, 397 atp.; jiné doklady v. v § 363 č. 2 a § 371.[53]

V rukopise Gebauerově je jen 9 způsobů těchto kongruentních vazeb, totiž z uvedených zde 1–6 a 9–11. Způsoby 7 a 8 jsem přidal; zařadil jsem do nich doklady, k nimž sám Gebauer poznamenal »kam to?« a pod.

Ani o některých dokladech uvedených ve způsobech 1–6 a 9–11 nebyl Gebauer rozhodnut, do kterého z devíti způsobů je zařadí, jak svědčí jeho poznámky nebo otazníky. Nehledím k těmto poznámkám a uvádím tyto doklady tam, kde je má rukopis. Tr.

B. Vazby absolutivní (nespojité) jsou vazby bez žádané shody syntaktické (v čísle, rodě a pádě), buď že ta shoda by býti mohla i měla, ale není vyjádřena, buď že shoda ani býti nemůže, ježto není s čím. Šafařík (Počátky 56) vykládá to hláskoslovně; na př. tobě mdlu jsúce prý je ze jsúci a to ze jsúcu; nebo uzřel ji stojéce prý je ze stojéci a to ze stojécu. Ale neprávem.

Vazby absolutivní v době staré jsou dosti řídké a vyskytují se jen v případech jistých; později, v stol. XV a zvláště XVI, šíří se víc a více (neumělosti, nedbalostí, mylnou analogií); podporou je tomu úpadek formální: nesúc sing. akk., pl. nesúc(e), fem. nesúc(i). Theoretikové opírají se proti absolutivům, již Blahoslav, a zvláště gramatika nč. (v. doleji § 372).

Hlavní způsoby vazeb absulutivních jsou tyto:

1. vizu tě stojiece (zřídka stojě), slyšu tě mluviece, nalezl jsem tě stojiece, mňu tě činiece atp., kde part. táhne se k akk. Na př.: vizi jej na kříži pniece Hrad. 54a; velmi vás hýřiec vizi Pass. 291; sv. Adrianus vida jiné svaté trpiece sě nevzhrozil t. 480; vidiech ve sně dievku krev ločíce, v svéj zemi jako vzteklú běhajíce DalC. 8; když jest syna viděla v chrámu sediece Hrad. 71ᵃ; vizte j’ho na kříži pniece, ty těžké muky trpiece t. 50b; (lotr) jeho (Krista) mrúce vidieše Hod. 49a; (Jezus) viděl švekruši jeho (nemocnou) ležiece Koř. Mat. 8, 14; vida jiné trpiece Pass. 480; (osel) nikakéž nejde tady, kdež vidí klesajíc jiné NRada 1047; dokad tě vizi živa jsúce Pass. 310; vidúce děťátko prsi ssúce t. 86; vida lodí u kola (kól) věziece t. 313; vida svého tatíka a svú matku i svú chot žalostivě pyčíce t. 326; viděch kříž svátý rostúce Marg. 362; viděla jsem vieru ktvúce, duši mú radost jmajíce t. 358; (Syrští) vidiechu nepřátely okolo nich stojiec Comest. 165b; aby neviděla syna mrúce t. 30a; pakli kto vidí vránu kvačíce Snář 233; vídáchu obličej Mojžiešóv súce rohat Ol. Ex. 34, 35; však sem viděl dceru… sediece podlé krále… a trhaje korunu s jeho hlavy a na sě vstavujíce sedentem auferentem imponentem t. 3. Esd. 4, 29 a 30; vida Nestora před sebú ležiece Troj. Výb. 2, 80; uzřě tvář jejie stviece Pass. 343; (dva bratří) uzřěsta ženu s sv. Petrem stojiece t. 290; uzřě syna svého Augustina podlé sebe stojiece t. 462; uzřěla obraz syna [602]číslo strany tiskubožieho na kříži pně t. 23; uzřěla tři črty hrozně sě proti sv. Hedvice požívajíc a ji ukrutně bičijíc a řkúc t. 28; uzřěsta ženu stojiece t. 290; uzřě tvář jejie jako slunce sě stviece t. 342; (Maria) uzřě dva anděly… sediece Hrad. 31b; když ten bohatec své rúcho na trhu visiec uzřěl ML. 76a; (Abraham) uzřěl pýř vzhoru jdúce Ol. Gen. 19, 28; dci uzřě Davida skáčíce saltantem t. 1. Par. 15, 19; uzře krále… statečně bojujíce Troj. Výb. 2, 80; když neuzři (já, Maria) kvietka ktvúce Plankt. 169ᵃ; (člověk) jiné rád o něm (bohu) slyší mluviece Kruml. 153a; ktož o bozě rád slyší mluviec t. 154a; uslvšal k ňemu hlas řkúce Pass. 126; ju (biskup MMagdalenu) takto mluviece uslyšal t. 342; kolikrátž diábla slvši menujíce, tolikrát sě tiem znamením (křížem) žehnají t. 358; slyšeli jsmy Ježiúšě mluviece Hrad. 82b; kto jiné mluviece o něm (nebi) rád slyší Alb. 25ᵃ; ktož rád slyší mluviece o boze t. 26a; slyšal jsem o pěti blázniech mluviece Vít. 41b; když kokota slyšel pějíce Hod. 41a; že sem slýchal mluviece DalC. 21; (uslyšela lid) veseléce se a vzniece v trúby Ol. 2. Par. 23, 13; jsú je slyšeli novými jazyky mluvíce… a velebíce boha RokycBrn. 296; hospodina na sě sě hněvajíce neučiju Pass. 465; (já, Maria) čiji mdloby k srdci jdúce Plankt. 169a; Julianus to vše kúzlem činiece (ji, sv. Kristinu) mnieše Pass. 349; tu svátého Alexandra stojiece nalezl t. 393; tu mne nalezne stojiece t. 342; nalezl jě (apostoly) spiece Hod. 36a; mě (MMagdalenu) nalezne mezi andělskými rukami stojiece t. 342;(Nazarius) sv. Jervazie a Protazie v žaláři věziece nalezl t. 372; (Ježíš) naleze jě (učenníky) spiece Drk. 158b; jehož (sluhu) nalezne bdiece pán Kruml. 437b: dodachu jemu člověka němé diábelstvie majíce habentem Koř. Mat. 9, 32; obětovali sú jemu mnohé diábelstvie majíce habentes t. 8, 16; umřěl (za ny) ve ň věřiece všickny křesťany Vít. 39b; jenž svého súsěda připraví, jej nic nevěda, křivě k některému platu Hrad. 116b.

Sem patří formule v listinách: kto list čtúc(e) slyšěti budú. Na př.: všichni, ktož vidie tento list anebo slyšie čtúce ListVrat. 1370; ktož jej (list) čísti budú anebo čtúce uslyšie t. 1398; ktož jej (list) budú čísti aneb čtúc slyšeti t. 1400; ktož jej (list) uzřie nebo čtúce uslyšie t. 1406.

2. poslúchaj hlasóv posmievajúce sě, běda mně trpiece atp., kde part. táhne se ke gen., dat. n. instr. Na př.: (ty, Maria), poslúchaj hlasóv, posmievajíce sě synem tvým AnsMus. 8, 2; jsem od těch zlých dievek svázána, chtiec mě násilím na svój hrad vésti DalC. 13; slyšela jsem od otce tvého mluviece Comest. 36a; vzníce reptánie od lida stýskajíc sobě po práci t. 92ᵃ; toho (člověka vzácného) sú sě domněli (lidé) bohem jsúce deum esse Ol. Sap. 14, 20; – daj nám s matkú tě vidúce kralevati v tobě jsúce a tě v sobě vždy jmajúce, v rozkoši sě kochajúce, tě výše všěch milujúce a ve sboži plavajúce… Kunh. 151a; člověku jest k zaslúžení věčné chvály, přijmúc držeti pravú vieru ŠtítV. 174; každý [603]číslo strany tiskuvie, že jemu (Ježíši) tak lehko bylo bez kamene vzdvihnutie Lazara vzkřiesiti, jako vzdvihnauce HusE. 2, 36; daj (nám) tebe plačíce želeti tvé muky Hod. 35b; běda mně, hroznú horkost od diáblóv trpiece Pass. 284; proto potřěba nám jest modléce sě volati t. 185ᵃ; (Ježíš se ukázal) dvěma apostolóm jdúce do Emaus Comest. 247b; divě sě Pilát ústavnosti židovské v zákoně stojiec admirans constantiam Judaeorum in legalibus institutis t. 224a; proto se češt dála tomu královi a štědrému jsúce, tomuto češt a od ňeho berúce Baw. 190; pokoj lidem dobré vuole jsúce Pass. 47; – mnú nepomniece na to bylo jí (vdově) sbožie otjato AlxBM. 8, 22.

3. kázal naleznúc(e) pŕinésti, přietele jest bolejiec(e) chovati, ctnost jest vše opustiec€ chudu býti, sľúbiec(e) n. zřídka sľúbě držěti dobré jest atp., kde part. je při infinitivě. Na př.: kázal sv. Urbana naleznúc přěd sě přivésti Pass. 257; starosta ji samu kázal odrúce horkú smolú obliti t. 270; (sudí) káza jeho (sv. Apollinářišě) kyji bíti a vzpět za rucě viežíc nahuoru vztahujíc na zemi spúščěti t. 345; kaž mi jěčný bochnec přinesúc tajně dáti t. 296; (ciesař) kázal ho (sv. Saviniana) sviežíc železnými závorami bíti t. 470; zlý král káza dietě tajně zazdiece chovati ApD. c; pak jim kázal po všem světu jíti vieru kážúce Kat. 112; – přietele ť jest i bolejíc chovati Štít. uč. 25ᵃ; třeba j’ nám prošiti vstávajíc léhajíc t. 30ᵇ; že jiej jest počieti a počnúce syna jmieti Hrad. 62ᵃ; když sě jemu událo loviece po jelenu běžeti Pass. 129; nám jest plakati vzpomínajíce, kak… Alb. 61ᵃ; tdy sě j’mu uda vezřiece znamenati jězdcóv mnoho AlxB. 1ᵃ; – slíbiec čistotu držeti většie jest dobré než neslíbiec ŠtítV. 31; upustiec za rohy nesnadno j’ za ocas chvátati Štít. uč. 125ᵃ; snadno jest (ve smutku) svěsiece hlavu choditi, ale dobrého jest v smutcě poznati Kruml. 244ᵃ; nesnadno… v smole rozplulé miešějíc rukú i nezlepiti se Štít. uč. 39b; zdá se to dosti těžké, od otcě nic nevezma statkem svým se s ním děliti, a rozděle se nápadu po otci nečekati VšehK. 169b; – ctnost jest, vše opustiec chudu býti ŠtítV.; zlé ť jest lúditi bohem neplniec slibóv t.; dobra jest naděje, v boha úfajíc činiti dobře t. 268; pokora ť jest, mysli své ponížiti, vidúce své nedostatky t. 215; třetí vstupeň pokory jest: jsúc i velikým býti pokornu t. 217; v těle jsúc i býti živu kromě těla, nenie zemský, ale nebeský život t. 9; (tobě) nahodí sě nelibost někomu učiniti nevědúc, co sě jemu líbí t. 110; ani mni, by nebyl hřiech, ukradnúc sniesti, leč by núzě přitiskla t. 67; slíbiec nesplniti nenie ť viera 145; lakota jest, k chuti jedenie neb pitie žádost bezpřémně obrátiti, myslí velnúc k téj libosti t. 133.

4. to miesto leží po pravěj straně jdúc(e) n. zřídka jda do Prahy, má dáno býti devět krošóv, i svědčenie v to počítajíc(e) atp. ve významu adverbiálním místa, času a způsobu. Na př.: dal jest kníže Hněv[604]číslo strany tiskusovi dědinu na cestě jdauc do Prahy od Boleslavě Háj. 77; jest na pravé ruce, jda od moře, čistý duom Lobk. 47ᵃ; na tři kročeje od nich (obrazův) stoje zdadie se každému živí býti t. 7ᵃ; tu vejda do té jeskyně na levé ruce jest studnice t. 93ᵃ; potom dále plovúce byla nám po pravé ruce insule t. 38b; tu jdúc do kostela na levé ruce jest kapla t. 8b; to místo leží po pravé straně jeda do Jeruzaléma od Betlema Pref. 227; Pavel kaupil sobě dědinu nad mostkem ku Praze jedauc KolČČ. 57b (1545); (Marek) 40 kop má vyplatili po 6 k(opách) počnuoc (!) při vánocích najprv příštích t. 24ᵃ (1543); (Jan) dáti má každého roku po 2 k(opách) počnauc o masopust nejprv příští t. 19ᵃ (1551); od toho póhonu (v Praze) má dáno býti devět grošóv, i svědčenie pohonu v to počítajíce VšehK. 95ᵃ.

5. pravdu mluviec(e), bóh dává velím viece, – řkúce pravdu, nenie bohu mil atp., kde part. táhne se ku podmětu, jenž leží zcela mimo větu ostatní. Na př.; nám buoh, pravdu mluviece, dává darmo velím viece Hrad. 115ᵃ; dal ť jsem za tento hřiech viece (pokání), než za vše, pravdu mluviece t. 112ᵃ; všecky pak lidi zřiediece, tehdy ty králi! najviece darován s’ od boha NRada 709; k ňemužto (abys přežil otce) máš čáky viece, na mé i na tvé léta zřiece OpMus. 146ᵃ; řkúc pravdu, kto nedrží smiernosti, nenie ť bohu mil ŠtítV. 203; co je bylo múdrých lidí, ješto nemúdré řeči ostavili, mlčiec o tom, co jsme vídali toho t. 15; šestý kór, dolóv čtúc, anjelský slovu potestates t. 94; tož (pitie) jsu dáno píti, chtiecej j’ho jím oslepiti ApŠ. 81; lehčejie bude tobě, rozděléce břiemě partito onere Ol. Ex. 18, 22; na to zpominajě přibude ť božieho strachu Alb. 27ᵇ; umění jim jako říkaje v nic přišlo Blah. 35 Bš.; dle jmen soudíc byli obadva Čechové TomP. 3, 547.

6. hledaje kněz český cizieho oběda i utka jej bieda atp., kde podmět, z něhož děj participiální vychází, neni zároveň podmětem slovesa finitního. Na př.: hledajě kněz český cizieho oběda, i utka jej jeho bieda DalC. 33; Macedonský král to vida, jako sě jmu moci přida AlxV. 1737; protož opilec vraždu nebo krádež učině, opilstvie jeho nevymlúvá Brikc. (1536) 27, 3; a řku ť i to, že v panenském jsúc stavu neb ve vdovském, snáze móž ta stavu čistota zachována býti, než v manželském jsúc čistota manželská ŠtítV. 13; Jakob za čtrnádste let v těžkej službě jsa, zdálo sě jemu za malý čas Kruml. 80ᵇ; to všecko jmajě mní mi sě, že… Ol. Esth. 5, 13; jdauce smrkati počalo se Pref. 356; kteréž (plechy) sekajíce Řekové, na prst tlustí byli (plechové) Alxp.; to slyšíce Turci hned se jich na sta sběhlo Mitr. 135; císař na osobu jeho pohlédna, líbila se mu jeho postava t. 52; kakés veselé bieše přimiešeno k žalosti méj, vidúc jej, ješto atd. BrigF. 57; posílaje k sobě sem i tam, na tom zůstáno, abych… ČernHeřm. 245; po půl noci sem, sauce konak dalekej, vyjel t. 252; jsouce tito nálezové snadní, nebral jsem jich vejpisu [605]číslo strany tiskuSlav. 23; jiný stížnosti, málo na nich záležejíce, pominul jsem t. 9 a j.; dobře se tyto texty srovnávají, takto jim rozuměje Seel. 13.

7. nakladau do sklenice kvítí vonného a obrátě hrdlem doluov postaví ji Háj. herb. 392b (neshoda v čísle); (páni) slyše strany a jich pře líčenie tepruv nalezli za právo VšehK. 59ᵃ; páni a přátelé… slyše to… zdvihli… KolČČ. 421b (1567), tázali se pokaušeje ho BílD. 469; vezmauce na sebe smělost ptal se BílC. 7; – posel poslán k římskému starostě prosiec, aby jim (Mediolanským) mistra poslal Pass. 462 (neshoda v rodě); Pavel potahoval se na statek chtíc k ňemu právo jmíti KolČČ. 73ᵃ (1546); Anna Žďárská stoje v radě přiznala se t. 4ᵃ (1541); nepravost celým tělem spáchna vštipla Krista BílQ. 2, 11[54]

Ani tyto způsoby nekongruetních vazeb nejsou všechny v rukopise Gebauerově. Způsob 6 a 7 jsem přidal, ale oba jsou naznačeny v poznámkách k některým dokladŭm.

A dále ani tu nebyl někdy Gebauer rozhodnut, kam doklad zařaditi. Tr.

K nekongruetním vazbám náležejí ustrnuliny, zejména novočeské. Na př.:

po lidsku mluvě zatracovati jí nelze Pal. 4, 1, 10; než sme jako řkúc zvěděli Lobk. 157ᵇ; co by jako řiekajíc pomysliti mohl t. 6ᵃ; zdraví naše špatně se opravuje, ale co dále jako řka vždy větší zmenšení béře ŽerKat. 265; já jsem ho již říkajíc do naha svlíkla Květy 1834, 237; tako-řka Us.; jako-řka BartD. 1, 195; – vyjma Us.; vida! vida! Us., no tak vida MrštTolst. 445, ach vida, už byl by zapomněl… t. 449; – vůči-hledě Us., BartD. 2, 197 (han.); vida-v-oči BartD. 2, 290 (han.); v-oča-zdřa t. 1, 122 (laš.); – ani vlk, nechca pes (= neřku-li pes) t. 2, 29 (han.);– buda tebú neděłáł bych teho t. 1, 195; –

přijda do města poptám sa BartD. 1, 194; výjda do pola, nigde neviďéł nepřítela t. 1, 341 (zlin.); do Ameriky jeďa měł peníze, příjďa tam býł hołý t. 1, 215; sednu za stůl vekládál t. 2, 197 (tišn.); vespaja se pil zas t.; dóca lesem putkál sem meslivca t.; vráťa se zaplatíl t.; zavdaja si prohodił každé sem tam neco t. 2, 61 (han.); daja pozor nic sa neztratí t. 1, 194; hledu na ně (na třešně) sú černé a utrhňa ich sú červené t. 195; velikého placu tam nebude sedňa oni tam t.; ešče sem flinty neḿéł v hrsti, pověza po pravdě t. 1, 195; – pryncka, ida mimo, ukrutečnú chuť na ně (jablka) vzała, a příjda dóm, hneť komornú posłała… t. 1, 342; (pryncka) zebera sa poprosila kráľa oca t. 341; jak sem se zahřila a nic nedělaja t. 2, 290 (han.); – stoja u dveří dívali zme sa t. 1, 194; (kupci) usłyša ho vołat přiraziľi g břehu t. 342 (zlin.); nechca z bůhdarma proľévat krvi prosiľi krála… t. 1, 343 (zlin.); pujeza pudem na pole t. 2, 197 (han.); –

v stoje, v kleče, na př.: modlení hlasité v kleče Seel. 244–245 (in marg.); stokrát za noc se v kleče modlil t. 301; v stoje slyšíme svaté [606]číslo strany tiskuevangelium t. 87 (in marg.); v stoje také někdy se modlíme t. 247 (též); bylo: modlím se stoje; pak i ustrnutím: modlíme se stoje Seel. 230; z toho pak: v stoje atp.

Někdy se vyškytají přetvořeniny. Na př.: jsauceji dožádán od p. rychtáře na spatření (ohledání) škody na vinici…, přijdaucejí na tu vinici tak se jest vynašlo Lún. var. 1654 (list rychtářův): ujdauceji oni od vrchnosti sau do vězení vzati Lún. reg. 1654.

365. Spojení part. praes. act. -nt s příslušným slovesem finitním nebo s infinitivem jest dílem jenom vnitřní, na př.: vizu tě ležiec (ležiec patří k tě a tě visí na vizu), nepřestanu cěstujě, činu sě nevěda atp., – dílem i zevní, totiž spojkou a nebo i, na př.: plete sě a neumějě. Potebňa se domnívá, že se v part. drží a cítí význam slovesa finitního a proto že se spojuje spojkami, ale výklad ten se nepodobá.

1. Spojení jenom vnitřní (flexí a vztahem syntaktickým, větným), žebřě seděl atpod. Na př.: potom přijidú druhé panny řkúc Štít. ř. 230ᵃ; (Alexius) s jinými chudými žebřě seděl Pass. 323; tehdy otáza jich Pilát řka Nikod. 4ᵃ a tak v češtině staré často, v nové pravidlem.

2. Spojení též zevní:

a) …a nesa, t. j. když sloveso finitní předchází a participium následuje, bývá spojka a. Na př.: (papež) nemóž dopustiti, by (mnich) měl své obláštie (privátní jmění) a jsa mnichem Štít. uč. 74ᵃ; jeden panošě ješče ležieše a chrápě Alx. 1143; ten bude odsúzen, pójde ť a nesa své hřiechy do pekla Kat. v. 2021; (Ježíš) pojide z hrobu a nesa korúhev s sobú Hrad. 121ᵃ; ten chce vz vodu a nemoha t. 96ᵃ; ješto poviedá něco zlého a nevěda t. 116ᵃ; jenž svědčí křivému a tratě právo pravému t. 116ᵃ; plete sě (ve skládání kroniky) a neumějě DalC. úv. IV; sta Vlastislav a boj bera t. 20; (Otakar) leže na Křivoklátě a tyjě t. 78; (Alexander) káza sě hotovati a chtě sě za moře bráti AlxV. 512; (Alexander) hna tam a ktě (m. chtě) svým pomoci t. 1683; jide přěd král čsná kmeticě a jmajiúci strachu líce AlxM. 2, 17, tu jsem stala a plačíci Vít. 50ᵃ; matka jeho znamenáše všecka ta slova a kladúci v své srdce EvVíd. Luk. 2, 51; chtěla by ve všem pravdu znáti a jsúc slepa ŠtítV. 285; tehdy jima diábel jě sě záviděti a chtě jě rozlúčiti OtcB. 48ᵃ; máti tvá jest přišla a chtieci tě viděti t. 58ᵃ; by byl duchovním a nestřěha svého jazyka Alb. 8b; Kochan ke kněziu sě připudi a sě ve všem věren čině DalC. 36; činíš sě biskupem a nemoha dolíčiti t. 49; kterýž (očistník) za jiného přisahá a nemoha v pravdě svědom býti, právě-li přisáhne VšehK. 55b; Bessus vzmluvi a řka AlxBM. 5, 36; pohnaný odpověděl a řka Rožmb. 249; v tu dobu promluví ten kmet a řka Pass. 292; hospodyně odpovědě a řkúci t. 419; poslala jest ke mně (žena k Pilátovi) a řkúci: neotsuzuj toho spravedlivého Nikod. 12b; duše volají a řkúc Štít. uč. 154ᵃ; (Nathan) vrátil sě k Da[607]číslo strany tiskuvidovi a pravě, že nemá chrámu dělati Štít. ř. 224b; tehda on počě přieti a řka Pass. 292; apostoli pokřiku a řkúc ML. 110ᵃ; ta světlost, o níž jsem já psal a řka Krist. 106b; pan Zajíc dal tuto odpověď a mluvě Let. 621; pán ihned povolil jest a řka ChelčP. 44b; dial. nč. jak sem se zahřila a nic nedělaja BartD. 2, 290 (han.), ustrnulé; –

b) nesa a…, t.j. když sloveso finitní následuje, bývá spojka a, ale v příkladech řídkých. Na př.: zloděj jda k krádeži a podkopá duom GestaBř. 121ᵃ; tu bývá vrtkost, když kto počna mieti dobrý úmysl a nedokoná ho ŠtítV. 145; ktož pohnán sa a k póhonu nestojí VšehK. 288ᵇ; jakož pán sám vykládaje pokoru… a dí ChelčP. 213ᵃ; –

c) nesa i… t. j. když participium předchází a sloveso finitní následuje, bývá spojka i. Na př.: (šťenec lvový) stana i počne tam (na stádo volóv) chtieti AlxV. 191; hledajě kněz český cizieho oběda i utka jej jeho bieda DalC. 33; (mužie) mohúc to zlé slovem uhasiti i dachu zlému vzhoru jíti t. 8; král ohledujě meč i prokla třiesla jeho (Benedova) t. 50; nade vším světem vítězě i dáš sě popu přěmoci Pass. 391; abych pojmúc s sobú svá dva syny i brala sě preč t. 287; (jelen) přěběhna… i stavi sě na tu skálu Hrad. 6ᵃ; pústenník vida téj královny žádost i dosěže jednéj deščky Kat. v. 641; by ty nebesa rozdera i vstúpil k nám t. v. 1924; toho nemoha zbýti orel i jě sě mluviti NRada 114; aby vzeptajice sě té věci i sněli tu vinu s ňeho Pulk. 90b; aby vsada na kóň i jel s ním t. 83ᵃ; vzdějíce věrnému křesťanu kacieř i upálé jej HusPost. 29b; žena pijíci tu vodu i pozřě toho hada Otc. 380b; aby s ním (opat se starcem) bohu děkujě i přijal s nim pokrm OtcB. 53b; abych tě (lvici) sviežě i dovedl k ňemu (opatovi) t. 54ᵃ; bychom jmúc za věrný pramen i došli do nebes amen JiřBrn. 675; sedmý opie sě i chce všě zbíti Vít. 42b; přijda ďábel i vezme slovo a srdce jich ChelčPost. 70ᵃ; (doktorové) nemajíce zevného zákona Kristova, aby na něm moc meče ustavili, i musili sú písma dojíti neupřímně ChelčPař. 172ᵃ; jiní přijmúc pravdu i spí při tom t. 57ᵃ; moha se ohlásiti i nechtěl VšehJ. 40; tuto sě omlúvaje Eusebius i mluví na krátcě, kterak atd. JeronMus. 2 (nápis); jestliže pohnaný… nesjednaje i odejde, jistcovi bude dáno za pravdu Off. tab. 150; ty (bože) snížě i vzvýšíš, otejma i vrátíš RDubr. 47b; pak udělajě czerath i namažiž té masti na ň Chir. 71ᵃ; vezma czerat i mažiž na ň tauto mastí t. 287b; Anna Duchková… jmaje (sic) takové peníze vyplniti… i oznámila KolČČ. 33b (1555);

hrozné bezprávie, vidúc takého pána pokoru takú i nepokořiti se před ním Štít. uč. 117ᵃ; nenie ť múdré, mohúc dále býti nepřietele i připustiti jeho bliz k sobě ŠtítV. 225; veliká j’ křivda, vezmúc od boha jeho dary i nebyti jich vděčnu t. 183; když by on (pán) chtěl prodada dědinu i jíti od nich (od »chudiny« = svých poddaných) t. 159.

[608]číslo strany tisku2. Participium praes. pass. -mъ.

366. 1. Participia tato vyskytují se v slovanštině zřídka. V češtině je jich jenom několik, zejména: vědom, vidom, znám staž. ze znajem, -nosim, vnosim a držim.

Z part. držimý vzniklo adj. držimný: člověk, by byl hřiecheni toho svého zdravie nepotratil…, byl by měl jasný rozum, držimnú pamět… ŠtítBud. 21 (v rkp. napsáno nesprávně, místo koncového -nu je litera podobná k -m[55] Tak v HistMl. III 22, 93. V Slovn. I, 349 čte Gebauer držimú; držimný v Slovn. vůbec není. Tr.); – a to pak přetvořeno v držemný: bývá u příkladiech držemnějšie pamět Kruml. 338ᵃ; by nám to bylo v paměti drzemnyeyſſye t. 338ᵇ; trh se k držemné pevnosti nehned sejde VšehJ. 163; aby ta věc držemná a stálá byla KolAA. 104ᵃ (1515).

2. Významu je participium -mъ vlastně trpného; znamená toho, jenž jest předmětem passivní energie slovesné. Na př.: vědom, svědom: jest svědomo, co smy řekli patet Comest. 23ᵇ, již je ten div svědom t. 252ᵃ; znám; držim: boj se… žalářem držim býti GestaKlem. 295, za to: držen býti GestaMus. 127ᵃ.

Vedle toho bývá i významu act.: vidomý = vidoucí, na př.: člověk nevidomý, od dávných časóv slepý Krist. 68ᵇ; slepý-li je, či vidomý Kat. 18; ráčil Longina slepého vidomého učiniti Lobk. 101ᵃ; všichni nevidomí viďte non videntes videant DětJež. 4ᵇ; vidomého a slepého Ol. Ex. 4, 11; otec nevidomý coecus t. Tob. 11, 10; – vědomý = vědoucí, rozumný, svědomý = peritus, na př.: vědomý duch Vel. Jg.; jenž svědom bieše cešt peritus Otc. 307b; – držimý = držící, na př.: (smierný) má lepší rozum a pamět držimějši než obžerný a opilý ŠtítVyš. 70a; ale že pamět jest nedržima a neústavna ŠtítVyš. 95a; – lakomý[56]V Slov. II, 202 označuje Gebauer toto slovo za adjektivum a jen je srovnává s lákati, ale neodvozuje je z něho jako part. -mъ. Tr.) = žádající, žádostivý, na př.: tvé srdce netoliko dobrovolno, ale lakomo jest umřieti za bližnieho Kruml. 227b; když srdce… lakomo jest umřieti atd. Alb. 102b (místa stejná).

Jiný význam je -bilis: vidomý = visibilis, na př.: mých nepřátel vidomých i nevidomých ML. 5b; jenž učinil nebe i zemi, vidomé všecky věci i nevidomé Štít. uč. 10b; proti všěm nepřátelům vidomým i nevidomým Modl. 73b (t. 61b: nepřátelóm vidúcím i nevidúcím); poznánie jde od vidomých věcí až do nevidomých Kruml. 366ᵃ; proč jest slovo nevidomo ML. 33b; (lodí) nevidomé sluhy má, neb ji vietr pudí, jehož nižádný nevidí Apoll. 150b; někde sě duch sv. ukazuje světu vidomě; o nevidomém ukázaní praví sv. Jan… Krist. 112a; obraz boží nevidomý invisibilis EvOl. 165ᵃ (Koloss. 1,15); – držimý = držitelný, na př.: bývá ť u příkladiech cos buď u paměti držimějše Štít. uč. 149ᵇ; viece ť ješte o pravém obrácení chci pojměti řeči, [609]číslo strany tiskuaby v paměti bylo držimějie a v rozumu lepšie poznánie, co jest pravé k bohu obrácenie Štít. ř. 54b; aby to v paměti bylo držimějie, řku ť, ež troji věc slušie obmýšleti t. 218a.

3. Vazby part. -mъ jsou v č. povahy adjektivní, t. j. part. bývá přívlastkem nebo doplňkem, a vysvítají samy z příkladů, jichž je nemnoho a jež jsou uvedeny v č. 2.

3. Participium perf. act. -lъ.

367. 1. Mívá obyčejně tvar jmenný nesl, -a, -o…

Někdy však bývá sklonění složeného, a to jen při slovesích významu subjektivního.[57]Srov. Fr. Bartoš v Komenském 1874, 275 sl. Na př.: k synu… již umřělému Hrad. 53a; by umřělý člověk opět ožil Ol. Job. 14, 14; po sirotcích nebožtíka Čapka odemřelých KolEE. 474b (1635); já člověk svých přátel zbylý AlxBM. 1a; otče věčný, vždy bylý St. skl. 2, 72; přišli sú noví a nebylí novi et recentes Ol. Deut. 32, 17; těš se, matko božie milá, věčně u bozě vždy bylá, z svátých králóv porodilá, nad všě svaté záslúžilá Hrad. 58b; zpoviedaj mě hřiešného, proti bohu zavinilého t. 6b; člověku zavinilému Štít. uč. 117a; jenž my provinilé vykúpil ŠtítV. 108; člověka prohřešilého t. 82; člověku prohřešilému t. 321; svú duši za prohřěšilé položil Modl. 10a; od tebe pošlých synóv Ol. Tob. 3, 9; na víře, pošlé od samého pána Blah. 90 Bš.; lidí z ní (země české) pošlých Všeh. XXV Bš.; synóm z vězenie přišlým Ol. 1. Esd. 10, 8; synové z vězenie přišlí nebyli sú posvěceni t. 7, 11; viděl jsem národy vešlé do svatyně mé Hád. 4 Bš; po Matějovi Volákovi bez dědicův z světa sešlém KolEE. 402a (1660); pokluzlých padenie opravovati Modl. 43a; na všě zblúdilé t. 2b; člověka poblúdilého Vít. 17a; teskností zčrnělý Modl. 17a; dal s’ plakati na sebú neschovalému viery t. 3b; sedm svátých božím divém usnulých Pass. 364; člověku zhynulému v sile qui minoratur viribus Ol. Sir. 41, 3; Kristovi z mrtvých vstalému HusE. 2, 249; ovoce nedospělé t. 2, 414; ani zrn (vína) opadalých shromažďovati budeš Ol. Lev. 19, 10; kromě našich vyběhlých a uteklých měščan ArchČ. 1, 199 Bš.; za času v jich kvetlé mladosti RešSir. 205a; dítky, čeled a mládež věku kvetlého t. 14b; po Marianě ze světa vykročilé KolEE. 109a(1691); nápadu na nepřipadlého t. 401b (1660); Jan Uher, bejvalý kostelník t. 490ᵃ (1732); na Annu vdovu po ňem zůstalau t. 402a (1660); smlouvy mezi námi stalé ŽerKat. 143; dbalý, nedbalý, padlý, odpadlý, upadlý, ospalý, umrlý, pohořelý, vyprahlý, zamrzlý, shnilý, zralý, vyschlý, oplzlý, oteklý, opuchlý, zvyklý, ustalý, přibylý, trvalý, smělý, zvětralý, vyhaslý, sešlý, vysedlý, starobylý atp. Us. nč.

2. Význam part. perf. act. -lъ.

a) Jest významu činného: nesl, přinesl… = (jenž) byl činný při nesení atd.

[610]číslo strany tiskuTýž význam jest také v tvaru složeném -lý; na př.: padlý = jenž padl; minulý = jenž minul; na otcě za ně umřelého Kruml. 58b; by umřělý člověk opět ožil mortuus Ol. Job. 14, 14; (král) ny umřělé vzkřiesí defunctos t. 2. Mach. 7, 9; ve kři ohně plném, avšak v zelenosti ostalém Kruml. 69a; jiné věci zostalé residua Ol. 2. Mach. 8, 28; všěm synóm z vězenie přišlým t. 1. Esd. 10, 8; od tebe pošlých synóv t. Tob. 3, 9; uteklé perfugas t. 4. Reg. 25, 11 atp., v. mnohé příklady jiné v č. 1.

Tu však jsou také některé zvláštnosti a odchylky, když part. -lý je utvořeno ze sloves jiných než subjektivních. Toho jsou příklady několikerý:

narodilý – který se narodil, jejž někdo urodil, porodil, = narozený, podobně chovalý = chovaný, opilý = který se opil… Na př.: dietě narodilé LékB. 35b; těš sě, matko milá, z svátých králóv porodila Hrad. 58b; v zboží zrodilí MudrC. 30a; v nepodařilém manželství Lab. 8, 6; pokus nezdařilý Us. nč.; ovšem úsilno (t. jest) cěstu člověka mladého znáti, v rozkoši chovalého AlxV. 22; na dobře schovalého člověka Rožmb. 129; (páni), jenž sú ve cnosti poznáni a dobřě vzchovalí v zemi NRada 493; po Dorotě zle chovalé KolEE. 356a (1727); s Lidmilau, matkau jich, však zle chovalau t. 474b (1635); peněz od Anny nachovalejch KolČČ. 256a (1554); střiebro pokazilé vzdějte jim argentum reprobum vocate eos Pror. Jer. 6, 30; prodávají masa zkazilá Konáč (1547) 50a; ktož má nakazilú tvář Lék. 61b; ktož má nakazilé nohy t.; člověka prohřešilého ŠtítV. 82; (bude jmieti) odplatu za utrpenie násilé již stalého Kruml. 15a; úraz bez otevřelé rány ŠtítBud. 390; zkrútilých vlasóv ŠtítOp. 17; (koř) pokálých Kruml. 296b; přihodilo se jemu upracovalému EvOl. 71b; osobu ke cti zmařilú Lún. list. 1597; oči jich poškvrnilé fornicantes Ol. Ezech. 6, 9; aby nepřátely ubezpečilé přěstrašili Pulk. 38b; tato vzkřiesilého zvěstovnice HymnOp. 61a; zpoviedalého vraha 101ᵇ; všickni zahřelí sú calefacti Pernšt. Os. 7, 7; chléb upeklý Háj. herb. 86ᵃ; od ryby upeklé HymnOpav. 120ᵃ; opustilá města derelictae civitates Pernšt. Isa. 17, 2; města zpustilá civitates desertas t. Isa. 61, 4; (dítě) nebylo mrtvý (t. narozeno), než dochodilý KolC. 52b (1588); zadržalé poplatky Háj. 435a; zadržalí úroci VšehK. 129a; platů zadržalých KolEE. 17a (1629); z krav zádušních zadržalý plat t. 76ᵃ (1678); platův zadržělých t. 17b (1648); by summa zadržalá zaplacena nebyla KolČČ. 80a (1547); dluhu od ni přiznalého t. 70a (1546); (dluhu) povinného a přiznalého t. 416a (1566); aby prožalované a přiznané peníze složiti povinni byli Lún. reg. 1636; po dceři zmrhalé t. 399a (1618), t. 480a (1721): po dceři zmrhané; (složil) zasedělý purkrechtní peníze t. 401b (1656); nájmu zasedělého t. 402b (1661); zapravil auroku zasedělého 30 gr(ošů) t. 450a (1689); závdavek i s summau nedodalau t. 16b (1627); restu nedodalého t.240b (1662); opilý, napilý, podnapilý, otužilý Us. nč.; vyleželé pivo Us. nč.; vołky zapříhłé BartD. 1, 195, dveři zamkłé t., rozmarýn utrhłý; ḿéł už nevěstu obhlédłú t.;–

[611]číslo strany tiskuhřiech dopustily = kterého jsem se dopustil, léta dorostlá atp. Na př.: milost vyčistí duši ze všech hřiechóv dopustilých Štít. ř. 193ᵃ; tú (milostí křtu) jest bóh chtěl všěch hřiechóv, dopustilých i přirozeného, očistiti toho, ktož ji béře Štít. uč. 114b; těm, ješto želejí svých hřiechóv dopustilých t. 123a; aby člověk měl očišťenie dopustilým (hřiechóm) t. 121b; netolik sě dopustilého kajem Štít. ř. 232b; aby všěch dopustilých hřiechóv žělel Modl. 71a; (Jidáš bratra) utopi na své prohřěšilé hoře JidDrk. 92, hříchem zaviněné; když k dorostlým letóm přijdu Gesta Kl. 32; něco chytrosti nabylé MudrC. 74b; velmi nezasloužilý jest osud tohoto spisovatele (Štítného) Erben v předml. ke ŠtítE., str. 111; nenadálá příhoda Us. nč.; –

hřiech navyklý = kterému jsem navykl. Na př.: ostane hřiechu navyklého ŠtítV. 327; ktož ostane hříchu obyklého ŠtítOpat. 270a; vedlé práva od počátku zvyklého VšehK. 167b; víno přivyklé ChelčP. 165a; (Krista) zsmálého, raňeného Hug. 16; věci srozumělé intellecta Koř. Řím. 1, 120; –

hřiech zapomanulý = kterého (na který) jsem zapomenul, čas promeškalý atp. Na př.: obecného je skrúšenie třeba za hřiechy zapomenulé Štít. uč. 129b; uzdravuje všěcky utisklé oppressos Koř. Skutk. 10, 38; (jinoch) nechtěl by zprznilé panny pojieti ŠtítMus. 20ᵇ; čím bude zprznilejši, tiem bude méňe vzácná ŠtítOp. 334b; žádali sme ho pohrdalého despectum ProrOl. Isa. 53, 2; lékem nepoznalým Konáč (1547) 52b; nenechávaj dielu (dělení) nedokonalého VšehK. 170a (= nedokonaného); z města oblehlého Comest. 117b; vecechu oblehli (obležení) t. 132a; o ďasu nynie vyhnalém t. 236a; všěm svým od pohanóv rozehnalým Pass. 303; (Julian) všěcky biskupy jaté i zahnalé odezvati kázal t. 389; očima vyplakalýma Hrad. 53b; čas promeškalý nahraditi ŠtítV. 130; těm zachovalým a povolaným conservatis Koř. Jud. 1; jmají ustanovile úklidnú mysl Štít. uč. 83a (= ustanovené?); vystálá mučedlnictví Prot. Bš.; od ďábla posedlý t. 291 Bš.; …se ucházejí z strany svých sladův na obecní sladovně jmělých a od sládka zašikovaných KolS. 56b (1727); sbožie otumrlé (stč. často) = jehož odumřel majetník; podezřelý Us. nč.; po přestálém trestu, přestálá nemoc t.;[58] Kategorie dosud uváděné jsou v rukopise přesně vyznačeny. Část dokladů je uvedena na konci jako »materiál«; zařadil jsem se do jednotlivých kategorií. Některé z dokladů uvedených v té neb oné katehorii Gebauerem samým náležely by tuším jinam; ponechal je však na místě původním. Tr.) –

nestihlý = jehož nelze stihnouti, jedlý atp. Na př.: nestihlí jsou saudové tvoji, pane Pref. 568 Bš.; neobsáhlý jest saud boží Bart. 255 Bš.; kterak neosáhlí súdové jeho (boží) a nestihlé cěsty jeho incomprehensibilia iudicia et investigabiles viae eius… Koř. Řím. 11, 33; kterak neobsáhlí jsú súdové jeho a nestíhlé cesty jeho Kar. Výb. 1, 543; kterak jsú nedošlé cesty jeho EvOl. 152ᵇ; z nepřěmohlej potřěby EvOl. 334a; že učinil tě bóh věčnú, tověz nezhynulú HusPost. 214a; (ty lidi) najdeš nesrovnalé ChelčP. 268a; [612]číslo strany tiskusoběvolnost veliká a nepoddalá t. 140ᵇ; běž do hospody dolejší, mají-li pivo pilejší Lomnic. (ČČMus. 1860, 354); tvůj obličěj žádalý desiderabilis ML. 8b; křivé jest srdce všech a neoptalé inscrutabile Kladr. Jer. 17, 9, Pernšt. t.; silné dřevo a nehnilé imputribile Pernšt. Isa. 40, 20; jedlé ovoce Us. nč.

b) Part. perf. act. -lъ znamená spolu minulost; na př. nesl, přinesl… – (jenž) v minulosti nesl, přinesl atd.

Týž význam je také v tvaru složeném -1ý; na př. padlý, zvadlý, bývalý atd.

Odchylkou odtud je: dbalý, nedbalý (= kdo dbá, nedbá); – obmeškalý (= kdo obmeškává, zanedbává): bratra obmeškalého negligentem Otc. 249b; obmeškalého služebníka Modl. 20b; – kvetlý (kvetoucí): dítky, čeled a mládež věku kvetlého RešSir. 14b; za času v jich kvetlé mladosti t. 205a; – opilý, zapilý (= opíjející, opojný): (Jan) pitie opilého nebude píti siceram Koř. Luk. 1, 15; dávajte pitie opilé smutným Ol. Prov. 31, 6; jiného pitie zapilého t. Súdc. 13, 4; ta gořalka néni ták vopilá, jak bévala BartD. 1, 161; – sebral pokynuté pereuntes t. 1. Mach. 3, 9; – jenžto zavinilého nezabijie peccantem t. Bar. 6, 13; skrze smutnú tvář treskce sě rozum zavinilého deliquentis t. Ekkl. 7, 4; – minulý (=po míjející): ktož zde minulé útěchy hledá Modl. 1b; zbožie minulé bona temporalia Gesta Kl. 140; světských věcí i minulých transitoria t. 27; (Medea se oddala) v minulú tělesnú milost Tkadl. 14a; doufánie ve věcech časných a rychle minulých ChelčP. 271b; ti aby minulú (v rkp. chybně mynuly) otplatu vzěli Lekc. 69a; – nepřestálý (= nepřestávající): (ty jsi pozvána) k nepřestalej na věky radosti ML. 21b; – trvalý ( = trvající ) Us. nč.; – přišlý, došlý (= příští): ostatek při sv. Martině přišlém dáti má KolČČ. 81b (1554); jistinu dáti mají s úrokem na to přišlým t. 11b (154-2), každému (dítěti) let pět kop gr. č. dáti chce, a jestliže by které z nich dříve let došlých umřelo … t. 405b (1565).

3. Některá part. perf. act. -lъ jsou zpodstatnělá. Na př.: loudal = kdo se loudá, loudavě chodí; žvanil = kdo rád žvaní, mnoho žvaní; povídal, lísal, kýval… Us. nč.

K tomu je příslušné fem. loudalka, žvanilka… a deminutivum povídálek…

Zpodstatnělé part. -lъ vyskýtá se hojně v příjmeních; na př.: Kvapil, Loudal; Netušil, Potěšil…

4. Part. perf. act. -lъ je členem (doplňkem) mnohých slovesných výrazů složitých; zejména perfekta: nesl jsem, byl jsem nesen…, plusquamperf.: bych nesl, biech nesl, běch nesl, byl jsem nesl…, kondicionálu: nesl bych, byl bych nesl, byl bych nesen…, fut. ex.: nesl budu atd.

[613]číslo strany tisku4. Participium perf. act. -ъs.[59]Srov. Gebauer Lfil. 1875, 126 sl.

368. Má tvar jmenný, a to jen v nom., nes, nesši, nesše atpod., a tvar složený, nesší, nosivší.

Tvar složený vyskýtá se jenom v nové češtině spisovné šťastným napodobením slovanštiny ostatní, kde tvary takové jsou, zvláště ruštiny; na př.: (milec drahocenný) byvší oblíben od té ženy A. Marek (v básni »Kajícná« 1814, v. Jakubec. Ant. Marek 161); rodičů nepomyslivších Květy 1834, 128; úkazem objevivším úlohu t. 255; vrátivší se majitelé Pal. 3, 2, 374; poslové od krále Kazimíra přišedší t. 4, 2, 569; při zmáhavších se půtkách t. 386; hrad naleževší rodu (Slavníkovu) TomP. 1, 37; všemi v té krajině stávavšími t. 32; snáze jest nemíti neměvšímu než pozbyvšímu Čelak.; Bavorům do Čech vpadším Jg. (Zikm. Skl. 679); pocházela z rodiny měvší takové přesvědčení náboženské JirásSp. 2, 21.

V jazyku obecném participium toto zaniklo a drží se jen ve spisovném.

2. Význam jeho.

a) Co do dějového rodu jest významu činného; na př. nes = (jenž) nesl, přines = (jenž) přinesl, trpěv = (jenž) trpěl atd.

b) Co do času znamená:

děj minulý, předcházející před dějem minulým, nebo přítomným, nebo budoucím, leh chtieše pospati, trpí muku nezaviniv, uslyšav múdrý řěč múdrú múdřějí bude atp. Na př.: Ježiúš skončav svú modlitvu k svým sě apostolóm vráti Hrad. 80b; tehdy vzemše radu kúpichu jedno pole t. 88b; přiběhše židové počěchu volati t. 80b; ona přiskočivši k ňemu (žena k muži) i výtrže kostky jemu t. 126ᵃ; bohatec leh i chtieše pospati t. 141b; (Josef a Maria) ty hody čsně slavivše a do koncě otpravivže k Nazaretu sě vrátichu t. 71b; odvedv své mlazšie řekl jim Štít. ř. 117a; takž ta chvíle byvši minu AlxB. 5, 10; ta noc byvši hi otjide AlxBM. 5, 22; ten den opět byv hi minu t. 6, 39; vece Daniel zasmiev sě dixit arridens Pror. Dan. 4, 16; oni uzřěvše divili sú ť sě videntes ŽWittb. 47, 6; povirhše mě nynie obklíčili mě proicientes circumdederunt t. 16, 11 ; jáz neslyšiech a neotvořiv úst svých non aperiens t. 37, 14; dcery siónské chodily vzdvihše hrdla Štít. ř. 91b; ten k nám přišel skrze pannu, byv v svátém životě jejie ŠtítV. 9; že pokánie… učinivši, věč všeho nechavši, kochala sě v hospodinu t. 36; a Dobeš, lek sě toho, vece t. 42; však své ženy obyčeje přijem sě ztratil boží milost t. 44; tu odvedše ji u věrné milosti tomu ji učili t. 61; když Kristus trpěv umřel t. 175; (sv. Augustin) ale napadv knihy kacieřóv Manicheóv, …podržal sě jich bludu t. 291; ta hubená zvěř ten dar boží obrátila k horšiemu svému, v závist [614]číslo strany tiskuupadši t. 153; a přišed zvěstoval jest veniens evangelizavit Koř. Efes. 2, 17; Jakub užas sě i podivil sě pavens Ol. Gen. 28, 17; žena světlo zažehši duom zpřevracela ChelčP. 180b; trpí muku nezaviniv Hrad. 50b; majiú toho po světu češt i chválu, pojměvše u bojiu prácu malú DalC. 10; ti, ješto hořie v milosti božie, odtrhše sě věcí světských ŠtítV. 70; čtvrtí pak ohýrale zlé činie,… opustivše stud a bázen boží t. 148; (duše) proč jdeš od boha, po svém tělu se obrátivši t. 210; neb sme hřiešni… zrodivše sě z žen t. 215; jenž padše chtie opět vstáti t. 332; a měv dosti, přídě ť zlost k tvé starosti Vít. 74b; uslyšav múdrý řěč múdrú múdrějí bude DalC. úv. 4; mnohý, byv přietelem, promění sě ŠtítV. 56; a tak, celý den kvasivše, pojedú rúzně, zpivše sě druzí t. 59; starší, mnoho pracovavše, jměvše rozličné ctnosti, své duše jako krásný obraz připravivše, a k tomu poprchly jich duše prachem hřiechóv, pójdú do očistce t. 104; hanbu budete mieti od toho marného, ješto nenie libé bohu, pustiti nechtěvše t. 260; a takéž někto, dobré měv bydlo utěšené, bude s žádostí zpomínati na to t. 284; nalezše, co sě mořem velikým miení, …vizme, kteří sú to větrové… t. 146; a tak slyševše o těch třech božích přikázáních… poslyštež ješťe o těch sedmi t. 298; slyševše vóbec o sedmeře kostelních svátostí, také poslyšte o každé zvláště t. 310; –

děj v minulosti současný (při slovesích nedokonavých), byvše v radě vzvolichu jej kanovníkem atpod. Na př.: (rytíři, kteří jímali Ježíše, leknutím) padli na zemi…, leževše vstáti nemožiechu, jeliž jim ponukl, aby vstali Krist. 95b; přišed déšč a vávše větrové, toho domu jsú obořiti nemohli t. 42ᵃ; (had) nemoh samomu nic sdieti zjědovi j’mu jeho děti Jid. 3; potom pak chtěvše ho sžéci mohli preč utéci ApŠ. 108; (kněžie) byvše všickni v těj radě vzvolichu jej (sv. Prokopa) kanovníkem Hrad. 2ᵇ; mohvše zlé voliti volili dobré Štít. ř. 97a; ješto v těle byvše měly něco netělesného ŠtítV. 9; já ť (MMagdalena) již třidcěti let člověka neviděvšiu (sic, m. -ši) bydli Pass. 342; (MMagdalena) tu třidcěti let člověka neviděvši přěbývala t. 341; co páchali byvše děti Vít. 63b; kněz sstupoval túž cestú, viděv jej (raněného) pominul jest ChelčP. 222ᵃ; (žába) volu přirovnávati se chtěvši tak dlauho se nadýmala, až se rozpukla Blah. 217; (Prokop z Rabšteina) byv rodem i srdcem Čech ve službě dvoru rakauského získal byl důvěry veliké Pal. 4, 1, 97; dědinníci, to jest zemané chudí, kteří neměvše poddaných sami vzdělávali pole svá t. 301; to svědčilo o poměrech panovavších té doby t. 5, 2, 413; vina sčítána (byla) na cizozemce, panovavší prý na dvoře královském t. 5, 2, 486 atpod., často v Pal.

Někdy bývá part. -ъs m. part. -nt sloves dokonavých, nes m. přinesa atpod. Na př.: šed do Macedonie spomoz nám transiens adiuva Koř. Skutk. 16, 9; aby šed nepověděl ne vadat et nuntiet Ol. 4. Reg. 9, 15; [615]číslo strany tiskušed zabi jeho vade interficere t. 3. Reg. 2, 29; šed pověz pánu tvému vade et dic t. 18, 8; šedši učiniž vade et fac t. 17, 13.

3. Vazby jeho.

Participium -ъs má tvary jenom pro nom. Může se tedy správně vázati jenom na nom.; vazba taková jest, jsouc náležitě provedena, kongruentní. Mimo to však vyskytují se též vazby odchylné, bez kongruence, vazby absolutivní.

A. Vazby kongruentní jsou:

a) jsem nes, fem. nesši atd., t. j. v perifrastických výrazích, kde part. -ъs je doplňkem při slovese býti. Participium je děje imperfektivního: jsem nes atd., nebo perfektivního: jsem přines atd. Doklady jsou z doby staré do stol. XV a je jich v celku jen několik. Uvodím všecky, které znám:

praes. jsem nes, fem. nesši atd.: ktož jest jie (smrti) zaslúživ AlxBM. 8, 43; (lítá závist) mu radost jest smútivši Baw. 125; všakž sú všěch zém řěči (zna)vše svD. 24; – impf. biech nes, fem. nesši atd.: Josias, jenžto bieše na sv. Jakoba hrdlo provaz vzvázav i vedl, vida ten div přěd sv. Jakuba nohy padl Pass. 353 (doklad nejistý, je tu spíše zkrácení přechodníkem); – aor. bych nes, fem. nesši atd.: král by všiu moc (z) sirdcě vypleniv AlxB. 7, 17; (sojka) by družkami se styděvši Baw. 83; – perf. byl jsem nes, fem. nesši atd.: jehož (sbožie) byl jest málo poživ AlxB. 7, 9; gdež byl dřéve slúživ AlxBM. 6, 8; – impt. buď nes, fem. nesši atd.: buď ten birže zmyrtcy uživ, ktož atd. t. 8, 42; – kond. bych byl nes, fem. nesši atd.: by byl j’ho (Alexandra) kto tdy nadtrútiv nebo kterú válků mútiv AlxBM. 7, 26 sl.; zda by z nich kto cuzích uživ byl tu t. 6, 7; –

b) to jsem učinil jako moha atpod. t. j. při relativní spojce jako. Na př.: (lékaři) dachu jʼmu (císařovi) řěč jakž uměvše ApD. c; chci ť sě k tomu přimluviti, jakžť četv o tom zde i onde Štít. ř. 72ᵇ; chodí jako kuróm prosypav Smilpřísl. 841; běháš jako húby zjed t.; paříš jako smolú sě zžeh t.; –

c) slyšav řekl atpod.; na př.: jemu hlavu stěchu jemše AlxH. 2b; Dobeš lek sě toho vece ŠtítV. 42; dva medvědy přišedše zdávila je t. 66; lid obecný, slyšav od boha to desatero přikázanie, řekl Mojžiešovi t. 301; kakož sě mohu toho pokáti, svú hospodu směv prodati Vít. 51b atp., v. příklady v č. 2 b).

B. Vazby absolutivní.

Hlavní způsoby jejich jsou tyto:

dosti buď dotek sě tak toho, kázal jej obnazivše mučiti atp., t. j. podmět participia není ani podmětem ani členem jiným věty se slovesem finitním. Na př.: dosti buď nynie, dotkv sě tak toho Štít. ř. 85ᵃ; [616]číslo strany tiskua já uslyšav její plačtivý hlas, hnula sě ve mně všěcka třěva velikým litováním Kruml. 417b; by ižádný nepochybil (nepochyboval)…, tělo matky Marie do nebes neseno byvše ML. 37b; takž o tom mluvivše (oni) mnoho, Bessus vece AlxBM. 1ᵃ; král uzřěv to, otstúpi ho všě nádějě AlxV. 1429; zatiem bliz odtud přěpluvše, jeden malý ostrovec sě ukázal Pass. 338; Roboam byv modlářem učiňen, dopustil naň Bůh Susaka, kterýž atd. Har. 1, 218 atd., často v Har.; přijevše (my) večer domů, potom já šel večeřet PalZáp. 220; byvše oni vždy horlivi ve službě krále Vladislava, není pochyby, že chtěli zmocniti se hlavního města Pal. 4, 1, 22; tu jakž žádala, na zemi popelem posuvše položena Pass. 381; slušie potkati medvedici zlapavše jejie šťence Ol. Prov. 17, 12; ty, již biechu zbiti Hřeci, znesše král rozkáza sžéci AlxH. 2b; kteří biechu zbiti Řěci, skladše král káza jě sežéci AlxV. 2000; tehda jiej (Margaretě) káza Olibrius rucě svázavše, provaz přěs hřadu převrhše, vztáhnúc brzcě dolóv spúščěti Pass. 320; Pilát káza Ježíše obnaživše k slúpu přivázati t. 200; Publius káza (dva syny) rozličně umučivše přěd jejie (matky) očima zbíti t. 285; patron vzav k sobě mne a jiné na bárku pluli sme Lobk. 155b; všedše tam, několik kročejuov na pravé ruce jest kaplička t. 90ᵇ; odtud zase vyšedše, na levé ruce několik kročejí jest opět jiná kapla t. 100b; –

byvše živu umřieti jest, t. j. participium jest při infinitivu. Na př.: byvše živu umřieti ť jest ŠtítV. 8; byvše živu i umřieti (jest) Vít. 32ᵃ; bude ť hodno chvály, v těle byvše i přemoci žádost těla t. 9; věz, že ť sě čas blíží k tomu, hodovavše jíti k domu, jědše dáti mísu druhu Jid. 141; nenie slušné, dlúho dlivše pokáním pak dosti pokánie neučiniti ŠtítV. 130; dobře-liž jest, odřěkše sě na diábla i zrušiti ten slib bohu? t. 182; že by lépe bylo nepoznati pravdy, než přijemše ji i jíti zase Štít. uč. 75ᵃ; (ženě podávené) právo, opověděti jmajíc kirvavý šlojieř a úplet jeden rozpletše i rozmetavše prameny (t. úpletu, copu) i řéci: opoviedaji, že sem podávena Rožmb. 228; (matka) na skále sedieci počě mysliti, bylo-li by hořem utopíti, svá milá syna ztrativši Pass. 287; –

vizu jej umřevše, nalezl jsem jej umřevše atp. (po slovesích vidění, slyšení, znamenání…), t. j. participium se táhne k akkusativu věty se slovesem fmitním. Na př.: viděch zhynuvše jěd jeho Marg. 365; vida spasitele tak pokorně bydlevše Krist. Rozb. 733; vida ji porodivše a čistú děvkú ostávše Pass. 52; pop viděl by trudovatinu nerostše non crevisse Ol. Lev. 14, 48; uzřiš-li vola neb osla padše cecidisse t. Deut. 22, 4; (Aron) uzřě ji trudovatěvše perfusam leprā t. Num. 12, 10; kniežata čijíce římského krále přišedše, penězi jeho ukojili Pulk. 98a; (sv. Martin) jednoho člověka beze křstu umřevše nalezl Pass. 584; té noci otcě jejie umřěvše nalezli t. 349; (Aaron) druhý den naleze prokvetše huol Ol. Num. 17, 8; viemy buoha z mrtvých vstávše scimus surrexisse HymnOpav. 50a; –

[617]číslo strany tiskujest mi žěl jě stvořivše atp., t. j. participium se táhne k dativu věty se slovesem finitním. Na př.: neb mi jest žěl jě stvořivše Ol. Gen. 6, 7; žel mi jest učinivše člověka Comest. 17a; jakoby žěl bylo počenše cěstu svrchovánu ŠtítVyš. 32a; žel mi jest učinivše člověka poenitet me fecisse hominem HymnOpav. 36b; to mi (Marii) bieše zlá novina, ztrativše jediného syna Vít. 48b; sirdce j’mu (Jidášovi) hněvy hoří, slyšěvše tu řěč o sobě JidDrk. 67; auvech mně (Marii) doždavše toho! Plankt. 167b; tu sě jiej uda viděti, schýlivši sě to uzřieti Vít. 16b; a kaká tu bude radost tiem (sic) sbožným, zbyvše všeho hubenstvie Štít. ř. 99b; –

tu pobyvše až do večera, v tom skázavši nám náš patron, abychom se strojili Pref. 10, nekongruence mnohonásobná; stalo se svolenie veliké obce a to slíbivše dobrovolně a zdvihše prsty List. z r. 1420 (Výb.), též ; –

dokonavše mluvil jest atp., t. j. participium se neshoduje tvarem se svým podmětem. Na př.: ona (dívka) šedše k mužóm i vece jim Comest. 112a; mezi tiem ztrávivše obilé hlad všicku zemi obtěžováše t. 47a; ty věci dokonavše mluvil jest buoh 25b; Jakub ruce přes kříž přeloživše požehnání dával BílQ. 2, 113; jakžto sě jest o to pokusila (Drahomíra, o zahlazení křesťanství), kněží z země vyhnavše a kostelní dvéřě vešde zahraditi kázavše Pass. 586; my pak navečeřevši se čekali sme Pref. 10.

4. Participium -ъs hromadí se, mnohdy asyndeticky (koordinovaně). Na př.: (sestra s. Bernata) rozvedši sě s mužem, v duchovní stav vstúpivši s bohem konala Pass. 452; pohani k modle přiskočivše, provaz na hrdlo vzvrhše vztirmáciechu (trhali) t. 458; Natalia to řekši, zasě sě vrátivši uzří, ano… t. 479; k ňemužto (Adriánovi) přišedši Natalia a tak jeho ztrýzňena uzřěvši, podloživši ruku jemu pod hlavu mluvieše t. 479; jižto k ňemu přišedše, na modlitvách nalezše s ním sě pomodlili t. 470; Natalia vzvěděvši, jež (Adrian) pro vieru křesťanskú trpí, tomu sě otěšivši, k žaláři přiběhši a okovy (Adrianovy) zcělovavši řekla t. 478; odtad ji (Eufemii) vyvedše, v koleji mučivše užéci chtiechu t. 490; jížto vyšedše a ohledavše řechu t. 309.

5. Spojení partic. perf. act. -ъs s příslušným slovesem finitním a s infinitivem je dílem jenom vnitřní (flexí a vztahem syntaktickým větným) dílem i zevní, spojkou i, zřídka a, jen v jazyce starém.

a) Spojeni jenom vnitřní, klek pokořil sě atpod. Na př.: přěd ním klek pokorně sě pokořil Pass. 41; to řek pusti duši t. 33; (Ježíš) nakloniv hlavu vzda duši Pass. zl. mus. 4, 1; Pilát sě zamútiv vstona Nikod. 105ᵃ; Voluzian jev domov učini svědectvie t. 103ᵃ atpod., v češtině staré často, v nové pravidlem.

b) Spojení i zevní:

nosiv i… atpod., t. j. spojkou i, když sloveso finitní nebo infinitiv následuje. Na př.: ta noc byvši ni odjide AlxBM. 5, 32; ten den opět byv [618]číslo strany tiskuhi minu t. 6, 39; (Alexander) přijem kopie hi navirže AlxB. 2, 14; až ho (Jidáš bratra) popad hi utopi JidDrk. 91; dav jim požehnáme i vzě ot nich otpuščenie Hrad. 21b; (svodnicě) psa nakrmivši i jide s tiem psikem k vdově t. 103b; koráb sě rozraziv i potopi Pass. 287; sv. Petr pojem své učenniky i bral sě do toho ostrova t. 289; sv. Petr sobě sžěliv i zaplaka tamt.; Jidáš šed i oběsil sě ML. 102ᵇ; matka podivivši sě i vece t. 23b; (Kateřina) padši na podlazě i usnu Kat. v. 715; Kristus sňem prsten i vloži jiej (Kateřině) prostřed ruky t. 62; panoše přistúpiv i da jemu políček Krist. 96ᵃ; komornicě třiebivši pšenici i usnula purgans obdormivit Ol. 2. Reg. 4, 5; (žena) přinesši múky i rozmiesila, a rozmiesivši i rozmočivši i navařila jišěle tollens commiscuit, liquefaciens coxit t. 2. Reg. 13, 8; obrátiv se k lidu i řekl Lobk. 9b; zdvihše plátna větrná i pluli sme t. 23ᵃ; král… dobyv ho (města) i zbořil jě t. 28ᵃ; šedše kupovat i zmeškali jsú ChelčPost. 118b; (člověk) krátce pobyv i nebude t. 157b; (Origenes) vebrav se v přiebytky a v ta podobenstvie chodeb židovských jako u velikú tmu i kročil z nie ješťe u větčí tmu k dušem, které atd. ChelčPař. 158b; – dobře-li jest, odřekše se ďábla i všech takových bobonkóv jeho i zrušiti ten slib bohu? ŠtítV. 182; –

nosiv a… atpod. (zřídka). Na př.: (král babylonský) některé (židy) zjímav a vedl do Babylona ŠtítBud. 174; (Boleslav) povolav k sobě syna svého a jej mnohým ctnostem učil PulkR. 35ᵃ; i přišed Ježíš a stal uprostřed učedlníkuov ChelčP. 117ᵃ; vyřezav a položil Lobk. Výb.

5. Participium perf. pass. -nъ, -tъ.[60]Srov. Polívka v Lfil. 1886, 253.

369. 1. Má tvar dílem jmenný, na př. nesen, přinesen, kryt, dílem složený, ve funkci adjektivní, na př. nesený, přenesený, krytý.

2. Jest významu trpného; znamená toho, jenž byl předmětem energie, slovesem vyjádřené; na př. volají mne – jsem volán.

Participium toho mělo by býti jen ze sloves přechodných, bývá však také u sloves předmětných nepřechodných a u sloves subjektivních. Tu pak bývá i význam odchylný. Typické případy toho jsou :

dopuščený hřiech – hřích, kterého jsem se dopustil, atpod. Na př.: daj mi sě hřiechóv dopušťených káti ML. 12b; daj mi hřiechóv dopuščených sě káti Modl. 144b; dopuščených (hřiechóv) sě káti Alb. 96ᵃ; dobyté město Us. nč.; neviděl sem pravedlného otstúpena derelictum ŽWittb. 36, 25; Voldmar také rány (v bitvě) trpěl, že za mrtva tu odejden Pulk. 176a; přivyčené utrpenie ad rigorem solitum Otc. 55b; (zbraně) obyčené consueta arma t. 4ᵃ; vypusť je jako lidi vzhrzené despectos Comest. [619]číslo strany tisku264ᵃ; (Ježíš) bude posmieván t. 240ᵇ; uč. vysmán Us.; vody nejsú hýbány t. 62ᵃ; buď obět povoněna t. 138ᵃ; jméno božie skrzě vás bývá porúháno Koř. Řím. 2, 24; –

proviněný člověk = který se provinil, atpod. Na př.: jehož vidíš odsúzena… jako čím proviňeného Hrad. 57ᵇ; (hospodář) věkem sešlý, spracovaný… EvolEE. 43ᵃ (1718); vdova, věkem sešlá a spracovaná t. 53ᵃ (1734); nemodlený Us. nč.; –

minutá zima (stč. a dial.) = která minula, člověk padený = který padl atpod. Na př.: minuté noci EvOl. 26b; aby minuté věci nezpomínal Tkadl. 2, 24; to již mimo sebe pusť jako minutú zimu t. 2, 105; minutého času Comest. 181ᵃ; minutý týden BartD. 1, 196; minutou neděli Us. chotěboř. (sděl. p. Ryba r. 1888); bratra padeného Comest. 107b; základuov propadených VšehK. 89ᵇ ; statek jeho má propadený býti Drn. 4 (133); z milosti jest mu hrdlo darováno, statek toliko ciesaři propadnut jest Historie o těžk. protivenstvích (1888), 217; padané ovoce Us.; sníh napadaný BartD. 1, 196; v napravování kosti vystúpené Sal. 721; poznáš rány proničené skrze prsi t. 516 (t. 513: o ráně v prsech proniklé i neproniklé); raduj sě Kristu na nebesa vstúpenému Modl. 150ᵃ; hledal jest toho člověka zahynutého ChelčP. 281ᵃ; (křesťané) jsú zhynutí a uvadlí v duchu svém t. 66b; (člověka) zhynutého perituri Ol. Job. 29, 13; dá tobě hospodin zhynutie oči i duši zhynutú t. Deut. 28, 65; zhynutý lide! t. Num. 21, 29; obilí vyhynuté BartD. 1, 196; (komu) dědictvie přibude, aby jiného zápisu pro to zbožie přibyté nedělal VšehJ. 317; jsem ujitej Us. chotěboř- (p. Ryba 1888); mlíko je ustátý, lampa je vyhořená, tvář je opuchnutá, spadnutý jablko, jsem odpočinutej, polívka je vystydnutá, větev je uschnutá, uhnitá atp. tamt.; přestátý obilí Us.; peníze zastaté (jež jsou za někým) BartD. 1, 196; je umřitej Us. litomyšl. (p. Hodura 1900); umřetý BartD. 1, 196; už je vodjetej (= odjel) Us. litomyšl. (p. Hodura); tak daleko byl v tom lese zajděný (zašlý) Kulda 1, 91; jak už byli všickni sejděni t. 2, 197; lípa omladím obrostená t. 233; pak-li (pastýř) zatonutý bude t. 2, 171; –

bylo mlčeno, běháno atp., ve větě bezpodměté. Na př.: aby bylo popraveno k nim, jakžby na to slušeno bylo ZápMeziř. 87b (1423); bylo mi pomoženo, bylo mne poslechnuto, bylo mlčeno, bylo běháno Us.; –

člověk zapomenutý = zapomínající, zapomětlivý, zpráva oklamaná = klamná atp. Např.: já pak znaje se v těch věcech zapomenutější Hád. 1b; tlučenému otevrú pulsanti EvVíd. Luk. 11, 10; má-liť (žena) rozum obmyšlený, razi ť, poslúchaj ženy Vít. 76ᵃ (z obmysliti = rozvážiti atpod.); (lid) podlé zprávy oklamané má za to, že jemu tak spasení zajde ChelčP. 28ᵃ; ktož by věřiti nechtěl jich (falešných proroků) falšóm oklamaným, toho sudí t. 200b; kněži majíce stoly syté a rozkošné [620]číslo strany tiskua jiné pohoršené věci i nevidí nic toho břevna v svém oku t. 186b; zastaralé obyčeje… pohoršené t. 95b; čislá milost miluje boha ne pro ižádný užitek ani pro mzdu dobytu ut mercerem capiat AlxB. 2b; zvěstovatelivěcí potěšených Br. Isa. 40, 9; po tomto minutém a smrtedlném životě ChelčPař. 59a; –

nenabytá škoda = škoda způsobená ztrátou toho, čeho nelze nabýti zase, nepohnutý = nepohnutelný atp., = lat. -bilis. Na př.: chválené jmě laudabile nomen ŽWittb. 112, 3; ať budú nepohnuti fiant immobiles t. Moys. 16; kteříž jemu tolik sú nenabytých škod učinili Troj. 190a; skrze to mohla by škoda sirotkuom nenabytá přijíti VšehK. 163b; nedobytý zámek MudrC. 8a, t. 88a (nedobytelný); město Raguz jest velmi pevné a nedobyté Lobk. 33a; pro nedobytú ohradu městečka inexpugnabilem Comest. 215a; pro tvú neobsěženú a nevýměrnú dobrotu Modl. 21a; proši své neobsěžené a nevýmluvné dobroty t. 26b; neobseženú dobrotú Hod. 77a; bóh jest neosažený rozumem HusPost. 213b; nestihnutý ť jest buoh v sobě ŠtítBud. 11; kterak nespopadeni jsú súdové jeho incomprehensibiles EvOl. 152b Řím. 11, 33); bůh jest studnice dobroty nepřevážená Blah. (Mikl. 4, 844); ó nevýmyslná a nezjadaná svatosti Modl. 25a; nezpytaná tajemstvie Lit. Joh. 37 (obsah při nápisu); nevypravená slova tvá inenarrabilia Ol. Sap. 17, 1; dušě nevymluvené osviecená Kruml. 359ᵇ; nezapomenuté jméno své zuostavil Comest. 273b; nepřirovnanú krású incomparabili decore Ol. Jud. 10, 4; číslo jeho let nedomněné inaestimabilis Ol. Job. 36, 26; nedomněnéj milosti (nenadálé) ROlB. 50b; uzřěvši jeho slávu neuvěřenú Kruml. 97b; chvála na věky nezminutá EvOl. 94a; moc nepřehnutéj ústavnosti jeho t. 9b; neuhašené je světlo její inexstinguibile t. 187b (Sap. 7, 10); plevy sejže ohňem neuhašeným EvZimn. 2; jehožto jest neobklíčené veleslavenstvie ROl. 145b; jmiechu neduhy neuléčené přirozením ani mohly býti uléčeny kterým lékařstvím t. 113b; v pozdravených obětech in salutaribus sacrificiis Comest. 81b; nenasycená žádost VšehK. 262b; nenasycené jest oko lakomého ChelčP. 237b; saud na věky neodvolaný t. 7ᵃ; tu se rok nepohnutý klade VšehK. 79b; stál nepohnutě Us.; jiný (má) syny nepoddané VšehK. 204b; práce neskonaná (již nelze skonati, zmoci) BartD. 1, 190; člověk neuhovený (jemuž nelze uhověti) t.; to je nezaplacená věc (nezaplatitelná) t.

3. Vazby jeho.

a) Bývá v perifrasích pro passivum s příslušnými tvary slovesa pomocného jsem.

Praes. jsem nesen atd.: v ničse obrácen jsem ŽWittb. 72, 22; již jsem oslavena Vít. 46b; a je póhon stracen Rožmb. 37; vy cná mužě, ješto sta v kniežěcích dvořiech vzchována Pass. 283; základové smúceni sú i pohnuti jsú ŽWittb. 03 atd., stč. i nč.; přede mnú všě mé nedo[621]číslo strany tiskustatky napsány Pass. 381 (sloveso pomocné vynecháno); (Alexander) uzřě, ano země porobena, všeho dobrého zbavena AlxV. 171.

Impf. biech nesen atd.: jakož (Ježíš) bieše domněn putabatur Koř. Luk. 3, 23; – budiech nesen, s významem opakovacím: nebudiech uhaňen non confundebar ŽPod. 118, 46; kterýž nemocný najprvé sě u vodu utekl, ten uzdraven budieše Krist. 64a; kteří sě kolivěk dotkniechu, spaseni budiechu Mat. Rozb. 742.

Aor. bych nesen atd.: tu všickni bychu zbiti DalC. 73; vévoda i biskup od papežě bychu pohnáni Pulk. 46a; (mrskáči) mečem zbiti bychu t. 154a; tu bychu ctně přivítáni Trist. 238; – běch nesen atd.: (měsiec) vňužby krvú bě oblit AlxH. 10, 22; cos mu bě na čele psáno AlxV. 899; proti slunečnému varu orlice bě pověšena t. 1247; jim bě věděti dáno t. 1285.

Perf. byl jsem nesen atd.: (zlost) pohaněna byla jest ŽWittb. 118, 163; mastmi drahými byl jest obalen HusE. 2, 244; kdož jest byl pohnán Drn. 31 (160); kterémuž jest bylo odpušťenie vzato t. 95 (135); jež ť jsú řečena byla Hrad. 65ᵇ; (knížectví, plur.) k manství přivedena býti mohú tak, jakož sú od starých kniežat byla připravena VšehK. 2ᵃ. – V osobách třetích vynechává se často sloveso finitní a je sg. 3. byl nesen, pl. 3. byli neseni atd.: kotvy byly metány AlxH. 1, 33; ten rod byl vešken zbit DalC. 73; ten nález čten byl několikrát Drn. 74 (181); byl nesen, byli neseni Us.; – jindy vynechává se part -lъ a jest sg. 3. jest nesen, pl. 3. jsú neseni atd.: děvčie porozenie jest zvěstováno Ostr.; i zbuzen jest hospodin ŽKlem. 77, 65; i jědli su i nasyceni sú přieliš ŽKlem. 77, 29; rosuty jsú kosti dispersa sunt ŽWittb. 21, 15, mnohdy dosud tak v usu spis.; – a někdy konečně jest vynecháno i sloveso finitní i part. -lъ a jest tedy sg. 3. nesen, pl. neseni atd.: slovo do světa stvoŕenie v boství zchováno, jež pro Evino zhrěšenie na svět posláno, pro drahé naše spasenie židům prodáno Ostr.; v tom boju řiedký zbaven AlxB. 4, 20.

Pro plqperf. nemám přikladu.

Fut. budu nesen atd.: bude zvěstováno annuntiabilur ŽWittb. 21, 32; budem chváleni laudabimur t. 43, 9; budú chováni servabuntur t. 36, 28 atd., budu nesen atd. Us.

Fut. ex. není doloženo.

Impt. budi nesen atd.: zapomenuti dána bud pravicě tvá detur ŽWittb. 136, 5; neboť zpomenutojmě Israhelovo non memoretur ŽGloss. 136, 6, ŽWittb. tamt.; buďme přijěti od tebe Comest. 185b; vypuzeni buďte z bydl eiciantur ŽGloss. 108, 10 atd., buď nesen atd. Us.

Kond. byl bych nesen atd.: by nebyl Hřěky unaven AlxB. 4, 21; tako sě mu (Alexandrovi) jistě zdáše, že nenie v světě jedna strana, by mu nebyla poddána AlxV. 306; dobrotivě učiň, aby učiňeny byly zdi [622]číslo strany tiskuJeruzalémské ŽWittb. 5, 20; byl bych nesen (s významem pro přítomnost nebo budoucnost), byl bych nesen n. byl bych býval nesen (pro minulost) Us.

Inf. nesenu býti atd., doplněk v dat. ve vazbě s inf. Na př.; ktož by jiným dal býti obmeškánu ŠtítMus. 16b; to ť jest zemi ztratiti a býti z nie vylúčenu t. 73b, nesenu býti Us. spis. – Jindy nesen býti: oráno býti moci bude arari poterit Ol. Am. 6, 13. – Časem ujímá se pro syntaktickou kongruenci nom. nesen také místo dat. nesenu: nenie hoden v obci trpěn býti ŠtítMus. 95b a j.; Blahoslav vazbu dativní výslovně zavrhuje Blah. 269.

Part. jsa nesen, býv nesen atd. Us. spis. –

Místo pomocného býti bývá podle potřeby bývati, když má býti vyjádřen děj opakovaný; na př.; sěno v pec bývá vpuščeno mittitur Koř. Mat. 6, 21; domněni bývají aestimantur t. Řím. 9, 8; poslové býváchu posláni Pulk. 117b; zlořečenci býváchu odsúzeni Kruml. 64b atd., bývám nesen atd. Us.

b) Bývá doplňkem praedikativním při mnohých slovesích. Hlavní způsoby jsou tyto:

znaju sě přemožen atpod. Na př.: jenž (čaroděj) sě zná v svém řemesle přěmožen Pass. 297; když sě uzřie zavrženy ŠtítV. 119; dcera sedí zamyšlena BartRuk. 143; Němci v svých domech zatvořeni sediechu DalC. 104; tak zahanben stáše Hrad. 33ᵇ; –

učiňu sě spasena (s akk. místo nomin., v § 255 č. 5) atpod. Na př.: sám sě spasena učiníš Koř. 1. Tom. 4, 16; tak se samého nemilostiva a tvrdá sobě, dobrotivá bližniemu, poddána zákonu božiemu ve všem činieše EvOl. 27b; muž ješitný svobodně urozeného se domní se liberum natum putat Ol. Job. 11, 12; člověk čije sě zasloňena Kruml. 230a; člověk čije sě zacloněna stienem boží křídlú Alb. 204b; zvláštními díky cítil se (Hus) zavázána svým ochráncům v Kostnici TomP. 3, 583; popadena sě seznav padl EvOl. 71b; když se vidí křesťan obklíčena Kruml. 314b; diábel uzřě sě přěmožena OtcA. 4b; (ten) vidieše sě obezřína EvOl. 81b; Karel viděl se tím přesvědčena MalýAmer. 4, 326; Sigmund stavě se uražena popíral TomP. 699;

spasena mě učiň atpod. Na př.: spasena mě učiň ŽWittb. 3, 7, Ol. žalm 118, 146; kto by jě spasena učinil ŽWittb. 17, 42 (ustrnutím, místo -ny); jehož vidíš otsúzena a tú smrtiú umořena Hrad. 55ᵃ; aj, vizi nebesa otevřína EvOl. 97b; i uzřěli chrám pust a oltář poskvrňen a vrata sežžena Lit. 1. Mach. 4, 38; sv. Piamon uzřěv jich pokánie přijato Otc. 156ᵃ; ač v království našem vše znamenitě spořádané a veselé uhlédáš Lab. 3, 3; já tobě tvého boha svázána ukáži Pass. 458; (MMagdalena) toho otnesena mněla Hrad. 28ᵇ; (člověk) za chlúbu mni to sobě učiněno Kruml. 209b; (MMagdalena) mní z hrobu tvé vyňato tělo Hrad. 41ᵃ; ti, ješto lid mají [629]číslo strany tiskusobě poddán Kruml. 120ᵃ; odtud jej svázána k Kajfášovi poslal Pass. Z. 92; maje duši učiněnu k obrazu božiemu Štít. uč. 3b; (bóh) chce všěcky lidi spaseny mieti Kruml. 401b; jenžto odevřeně máš uši Pror. 32ᵃ; každá strana jednu smlauvu vjednostajná slova sepsánu a spečeťenu má KolČČ. 80ᵃ (1547); naleze jeho (mnich mnicha) ni živa ni mrtva a dveře vylomeně Otc. 7b; nalezše jej zekrvaveného t. 92b; (zlý duch) nalezne jej (duom) prázden, pometlami učiščený a připravený EvOl. 224ᵃ; tu truhlu přěvrácenu nalezneš Pass. 413; nalézámy také popsáno jsúce Pulk. 26ᵃ; (otec) svoji dvě dceři krščeně nalezl Pass. 282; ty jisté jinde pochovány nalezneš t. 400; uzřě ránu, již pozná v boju od sebe dánu DalC. 20; neb to prorokováno diechu t. 74; aby lidé vidúce jej mezi lotry načtli jeho zlořečeného Hod. 46ᵃ; to jim na listě napsáno dal Pass. 405; ano sv. Pavla svázána vedú t. 301; již jaty vedly ny ŽWittb. 136, 3; přivedú svázána sv. Pavla Pass. 300; juž (vieru) každý cělu a nepokaženu schová ŽWittb. Athan. 225ᵃ.

Vazby participiální.

370. 1. Participia vyskytují se jako členové ve větách, a vazby takové nazývají se vazbami participiálními.

V nejširšim smyslu je vazbou participiální každý větný výraz, který nějaké participium obsahuje; na př. také „řekl jsem“, – „byl jsem tázán“ atd.; v. o nich v §§ 364–369. Obyčejně však míníme vazbu participiální ve smyslu užším a máme při tom na mysli ty případy, kde výraz participiální může se proměniti ve sloveso určité s příslušnou spojkou, na př.: stařec nesa břemeno klesal = stařec nesl (jest) břemeno a klesal… nebo: když nesl břemeno…; – žák jsa tázán odpovídá = když jest tázán… atp.

2. Věta a) »stařec nesa břemeno klesal« znamená totéž, co věta b) »stařec nesl (jest) břemeno a klesal« nebo »stařec klesal, když (jest) nesl břemeno«; podobně jest a) »žák jsa tázán odpovídá« = b) »žák odpovídá, když jest tázán« atd. Tu máme v a) a b) věty významem stejné, ale výrazem rozdílné: v a) jsou participia, v b) jsou za ta slovesa určitá s příslušnými spojkami. Při tom je způsob v a) kratší nežli v b); proto říká se, že v a) máme věty participii zkrácené a že participií užíváme ke zkracování vět.

Větu zkrácenou lišíme od věty kusé (o níž v. § 137).

Výraz »zkracování vět participii« (nebo též »stahování«) jest v obyčeji, ale ovšem nerozumí se jím, že by každá věta zkrácená vznikala a takořka teprve se tvořila z příslušné věty nezkrácené.

3. Z vazeb participiálních jsou zvláště důležité vazby přechodníkové, t.j. vazby participia praes. act. -nt nebo přechodníku přítomného a participia perf. act. -ъs nebo minulého.

[624]číslo strany tiskuVyskytují se v době staré, v nové pak skoro jen v jazyku spisovném a jsou dvoje, kongruentní (spojité) a nekongraentní (nespojité) n. absolutivní.

Byly probrány výše v §§ 364 a 30S č. 3, zde bude o nich řeč ještě jednou, pro přehled úhrnný.[61]Srov. Gebauer v Lfil. 1875, 126 sl. (o přechodn. v Štít.) a ČČMus. 1870, 248 sl. (o přechodn. přít. a bud. v BrNZák.).

371. Vazby kongruentní.

1. Ve vazbách přechodnikových kongruentních jest přechodník souřadným doplňkem své věty a v gramatické shodě s jejím podmětem nebo předmětem. Na př. »(já) sedě píšu« (já ͜sedě, přechodník sedě je doplňkem věty, táhne se ku podmětu jejímu »já« a je v nom. sing. a v masc. jako týž podmět);– »(já) sědna napíšu« (já ͜sědna); – »(já) sěd napsal jsem« (já ͜sěd):– »(ty) činíš sě nevěda (ty ͜nevěda); – »vizu tě ležiec« (tě ͜ležiec) atpod.

Zde všimneme si zvláště těch vazeb, při nichž podle § 370 č. 1 a 2 lze mluviti o zkracování vět. Jejich hlavni způsoby jsou tyto: sedě píšu, sědna napíšu, sěd napsal jsem.

2. Pravidla o zkracování vět přechodníkem vazbou kongruentní jsou:

I. Přechodnikem krátíme jenom takové věty, které mají společný podmět. Na př. ».stařec nesl břemeno a (stařec) klesal«, nebo »stařec klesal, když (stařec) nesl břemeno…«, zkráceně: »stařec nesa břemeno klesal«. Tak je pravidlem v jazyku starém i novém.[62] V dalších výkladech připomíná Gebauer odchylky stč. Hned připravidle, zda však jsou odchylky – případy s různým podmětem – připomenuty až ve vazbách nekongruentních (§ 372).)

Spojka (a, když…) zkrácením odpadá.

Někdy však nelze krátiti ani vět s podmětem společným, když totiž smysl tomu brání. Na př. a) »modli se a pracuj« nelze zkrátili v b) »modle se pracuj« nebo »modli se pracuje«, poněvadž smysl v b) byl by jiný, než je v a).

II. Dále hledíme k tomu, jsou-li děje vět současné či nesoučasné.

A. Když jsou děje současné, zkracujeme přechodnikem přítomným slovesa nedokonavého, nechť jsou oba děje současné a) v minulosti, nebo b) v přítomnosti, nebo c) v budoucnosti. Na př. děje jsou:

a) současné v minulosti:

stařec nesl břemeno a klesal…,

stařec klesal, když nesl břemeno…

= zkrác.: stařec nesa břemeno klesal; –

b) současné v přítomnosti:

stařec nese břemeno a klesá…

stařec klesá, když nese břemeno…,

= zkrác.: stařec nesa břemeno klesá; –

[625]číslo strany tiskuc) současné v budoucnosti:

stařec ponese břemeno a bude klesati…

stařec bude klesati, když ponese břemeno…,

= zkrác.: stařec nesa břemeno bude klesati.

Do přechodníku přichází v tomto připadé ten z obou dějův, který béřeme za vedlejší. Strany té věci může bývati pojetí rozdílné: někdy mohu za vedlejší bráti děj ten a jindy onen, a mohu říci jednou »stařec nesa břemeno klesá«, a jindy »stařec nese břemeno klesaje« atd.

Tak bývá i v jazyku starém. Na př.: žena plačúci poběže Jid. 105 (současnost s dějem minulým); (Anna) plačiúci pade nice LMar. 37; král poslal (posly) dávajě věděti (městu) AlxV. 2077; zjěvi sě děťátko nesa v košíku ovoce Vít. 90ᵇ; – (člověk) úpějě oplakovati bude svú biedu Kruml. 230ᵃ(současnost s dějem budoucím); a druzí snad z závisti, chtiec jedné sami slúti múdří, budú prvé hyzditi knihy ŠtítV. 4; (panny) v ní (p. Marii) budú jmieti utěšenie, s ní stojiece v témž panenském jednom řádu t. 9; budeš… daróv svých požívati, jeda a pije s pocestnými a vdovami t. 295; – ješto pak tiem uhrozují sě a rozpakují od stavu panenského řkúc ŠtítV. 13 (současnost s dějem přítomným); i má svú čeled hospodář napomínati… a pravě jim…, co mieníme svátky světiec t. 57; páni berúc lichvu nechtie slúti lichevníky t. 91 atp., v. v § 363 č. 2 a).

Někdy však bývá ve stč. přechodník minulý vedle praeterita; na př.: (had) nemoh samomu nic sdieti zjědovi j’mu jeho děti Jid. 3; potom pak chtěvše ho sžéci mohli preč utéci ApŠ. 108; (kněžie) byvše všickni v téj radě vzvolichu jej (sv. Prokopa) kanovníkem Hrad. 2b; mohvše zlé voliti volili dobré Štít. ř. 97ᵃ; já ť (MMagdalena) jíž třidcěti let člověka neviděvšiu (sic, m. -ši) bydli Pass. 342; co páchali byvše děti Vít. 63b; kněz sstupoval túž cestú, viděv jej (raněného) pominul jest ChelčP. 222ᵃ atpod., v. § 368 č. 2 b).

A dále bývá přechodník budoucí vedle praesentu, zvláště ve větách, kde praesens má platnost času neobmezeného (aoristického). Na př.: lepí ť sem za to život dada, než bych nevěren byl ŠtítV. 67; když někdo přemáhá pokušenie v hřiech nezajda t. 170; často i zlí bývají dobrými obrátiec sě t. 288; děťátko urodě sě ihned jest rozumné stvořenie t. 173; která drží panenstvo, nezaslíbiec jeho bohu, dobré jest t. 17; pak-li obeslán sa kto nestojí VšehK. 14ᵇ; král vezma pány s sebau jdau do pokoje Tovač. 63 Bš.; a bývá strom, tak že ptáci nebeští přiletíce hnízda sobě dělají BrNZák. Mat. 13, 22 atpod., v. § 363 č. 2 b) γ).

B. Když jsou děje nesoučasné, rozeznáváme patero případův.

Dejme tomu, že děje takové jsou »vytažení vojska do pole« = děj M, – a zahnání nepřítele« = děj N, – a jmenujme dále okamžik naší přítom[626]číslo strany tiskunosti A. Děje M a N jsou povahou svou patrně nesoučasné – M se děje nutně dříve než N –, a případy, jak se za sebou mohou sbihati, lze znázorniti takto:

	(minulost)	←A→	(budoucnost)
I.	M	N
II.	M		N
III.	M				N
IV.			M		N
V.				M	N

To jest:

1. Děje oba jsou v minulosti: »vojsko vytáhlo do pole a zahnalo nepřítele«. Tu když zkracujeme, vyjadřujeme děj M přechodníkem minulým: »vojsko vytáhši do pole zahnalo nepřítele«.

II. Děj M jest minulý, N přítomný: »vojsko vytáhlo do pole a zahání nepřítele«. Tu klademe M ve větě zkrácené též do přechodníku minulého: »vojsko vytáhši do pole zahání nepřítele«.

III. Děj M jest minulý, N budoucí: »vojsko vytáhlo do pole a zažene nepřítele«. Také tu klademe M ve větě zkrácené do přechodníku minulého: »vojsko vytáhši do pole zažene nepřítele«.

IV. Děj M je přítomný, N budoucí: »vojsko táhne do pole a zažene nepřítele«. Tu nezkracujeme.

V. Děje oba jsou v budoucnosti: vojsko vytáhne do pole a zažene nepřítele«. Tu když zkracujeme, vyjadřujeme děj M přechodníkem budoucím (t. j. přechodníkem přítomným slovesa dokonavého): »vojsko vytáhnouc do pole zažene nepřítele«.

V jiném příkladě by bylo, dejme tomu, M = »pracovati« a N – »po práci odpočívati«. Tu bychom měli věty.

I. »pracovali jsme a po práci jsme odpočívali«, zkrác.: »pracovavše odpočívali jsme«;

II. »pracovali jsme a po práci odpočíváme«, zkrác.: »pracovavše odpočíváme«;

III. »pracovali jsme a po práci budeme odpočívati«; zkrác.: »pracovavše budeme odpočívati«;

IV. »pracujeme a po práci budeme odpočívati«,– tu nezkracujeme;

V. »budeme pracovati a po práci budeme odpočívati«, zkrác.: »popracujíce (n. práci vykonajíce) budeme odpočívati«.

Tak bývá i v jazyku starém. Na př.: Ježiúš skončav svú modlitvu k svým sě apostolóm vráti Hrad. 80ᵇ (děje M i N minulé); tehdy vzemše radu kúpichu jedno pole t. 88b; oni uzěěvše divili sú ť sě ŽWittb. 47, 6; dcery sionské chodily zdvihše hrdla Štít. ř. 91b; a přišed zvěstoval jest Koř. Efez. 2, 17; žena světlo zažehši duom zpřevracela ChelčPost. [627]číslo strany tisku180b; – trpí muku nezaviniv Hrad. 50b (děj M přítomný, N minulý); majiú toho po světu češt i chválu, pojměvše u bojiu práciu malú DalC. 10; ti, ješto hořie v milosti božie, odtrhše sě věcí světských ŠtítV. 70; jenž padše chtie opět vstáti t. 332; – uslyšav múdrý řěč múdrú múdřějí bude DalC. úv. 4 (děj M minulý, N budoucí); mnohý, byv přietelem, promění sě ŠtítV. 56; a tak, celý den kvaši vše, pojedú rózně, zpivše sě druzí t. 59; slyševše vóbec o sedmeře kostelní svátosti, také poslyšte o každé zvláště t. 310; – přídúce Říměné v naši sě zemi uvieží Hrad. 74b (děje M i N budoucí); přidá chudý i bude tak řéci t. 127b; ktož počna život dobrý… i skoná jej v nečistotě ŠtítV. 258; že… přijma tu svátost bude mieti velikú moc t. 330; (člověk) skonaje v útrpení život, bude u věčné radosti posazen HusPost. 70a; tehdy přijda obětovati budeš ChelčP. 194b; a přijda nalezne jej (dům) prázdný BrNZák. Mat. 12, 24; jestliže padna budeš se mi klaněti t. 4, 9 atp., v. § 368 č. 2 b) a 363 č. 2 b) α.

Jsou tu však některé odchylky.

a) Děj minulý vyjadřuje se přechodníkem budoucím, přijda počě rozprávěti atpod. Na př.: (Jidáš) přidá počě rozprávěti Jid. 107; (Jáchym) pojma s sobú své pastýřě hna sě preč LMar. 3; tehdy mu (Václavovi) Boleslav vece, potrhna z nožnic svého mečě DalC. 30; Roman přiběhna před sv. Vavřincě přěd jeho nohy padl Pass. 431; (čarodějník) slúpy měděné učině kázáše sě jim smieti t. 293; tehdy přistúpě Aristander vece AlxV. 2381; král povědě sě zasměje KatBrn. 372; často lecicos počna sě zmisávalo ŠtítV. 177; a vztáhna ruku svou… řekl BrNZák. Mat. 12, 49; a klekna před ním řekl jemu t. Mar. 1, 40; a přinesa díl nějaký položil k nohám apoštolským t. Skutk. 5, 2 atpod., v § 373 č. 2 β).

To bývá ve stč. dosti zřídka; ve ŠtítV. jsou toho jenom dva příklady, v BrNZák. jsou už dosti hojné.

Častěji vyskytuje se přechodník budoucí při ději opakovaném; na př.: (mrskáči) svój hřbet obnažiece biči tepiechu DalJ. 90; (mnich nemocným) ruku na hlavu viožieše a uzdravě je domov jíti kázáše Otc. 139ᵃ atp., v. na místě shora uvedeném.

b) Děj budoucí vyjadřuje se přechodnikem přítomným (velmi zřídka). Na př.: jdouce připravte nám beránka Br. Luk. 22, 8 ‘[63] V rukopise čte se ještě tento doklad: kterak by jej lstivě jmauce zamordovali Br. Mař. 14, 1. Byl sem pojat omylem, nebot jieti je sloveso dokonavé. Tr.).

c) Děj budoucí vyjadřuje se přechodníkem minulým (zřídka). Na př.: šed do Macedonie spomoz nám Koř. Skutk. 16, 9; aby šed nepověděl ne vadeat et nuntiet Ol. 4. Reg. 9, 15; šed zabi jeho vade interficere t. 3. Reg. 2, 29; šed pověz pánu svému vade et dic t. 18, 8; šedší učiniž vade et fac t. 17, 13. [628]číslo strany tiskuIII. V jazyku starším řídkou odchylkou je v přechodníku děj pozdější.

Na př.: ten věčný choť přijde nalezna vás ustavičny ŠtítV. 28; protož čiň, ktož co móž, za své hřiechy, to však učině, co je jemu na zpovědi rozkázáno t. 339 (ve ŠtítV. jen tyto dva příklady); král zamysli chtě jeti Pil.; on (otec Pilátův, vida ve hvězdách, že by dnes mohl zploditi syna pověstného) mienil. chtě z toho jmieti utěšenie, naliť túhu s hořem mieti bude Štít. uč. 9a: Kato myslil na to chtě jě (zlé mravy) tresktati Vít. 58ᵃ; Oldřich snažil sě jest byl chtě kniežetem býti PulkR. 74b.

372. Vazby absolutivní.

1. Ve vazbách těchto vytčené shody mezi přechodníkem a podmětem věty řídící není.

A. Přechodník táhne se jinam než ku podmětu nebo předmětu svého slovesa finitního.

Sem patři případy:

a) kde podmět (předmět) se vůbec nesrovnává; na př.: hledajě kněz český cizieho oběda, i utka jej jeho bieda DalC. 33; Macedonský král to vida, jako sě jmu moci přida AlxV. 1737; Jakob za čtrnádste let v těžkéj službě jsa, zdálo sě jemu za malý čas Kruml. 80b; to všecko jmajě mni mi sě, že… Ol. Esth. 5, 13; – (ty, Maria), poslúchaj hlasóv, posmievajíce sě synem svým AnsMus. 8, 2; jsem od těch zlých dievek svázána, chtiec mě násilím na svój hrad vésti DalC. 13; daj (nám) tebe plačíce želeti tvé muky Hod. 35ᵇ; pokoj lidem dobré vuole jsúce Pass. 47; neb mi jest žěl jě stvořivše Ol. Cen. 6, 7; žel mi jest učinivše člověka HymnOpav. 36b; to mi (Marii) bieše zlá novina, ztrativše jediného syna Vít. 48b atp. v § 364 B 2, 6 a § 368 č. 3 B; –

b) některé případy zvláštní, ustálené, oblíbené. Na př.: dal jest kníže Hněvsovi dědinu na cestě jdauc do Prahy od Boleslavě Háj. 77; jest na pravé ruce, jda od moře, čistý duom Lobk. 47a; to místo leží po pravé straně jeda do Jeruzalema od Betlema Pref. 227; Pavel kaupil sobě dědinu nad mostkem ku Praze jedauc KolČČ. 57ᵇ (1545) atp., v § 364 B 4; – přietele ť jest i bolejíc chovati Štít. uč. 25ᵃ; že jiej jest počieti a počnúce syna jmieti Hrad. 62ᵃ; ctnost jest, vše opustiec chudu býti ŠtítV.; dohra jest naděje, v boha úfajíc činiti dobře t. 268; byvše živu umřieti ť jest t. 8; věz, že ť sě čas blíži k tomu, hodovavše jíti k domu, jedše dáti mísu druhu Jid. 141; že by lépe bylo nepoznati pravdy, než přijemše ji i jíti zase Štít. uč. 75a atp., v. § 364 B 3 a § 368 č. 3 B; – kázal sv. Urbana naleznůc přěd sě přivésti Pass. 257; starosta ji samu kázal odrúce horkú smolú obliti t. 270; zlý král káza dietě tajně zazdiece chovati ApD. c; Pilát káza Ježíše obnaživše k slúpu přivázati Pass. 200; ty, již biechu zbiti hřěci, znesše král rozkáza sžéci AlxH. 2ᵇ atp., v § 364, B 3 a § 368 č. 3 B.

[629]číslo strany tiskuB. Podmět (předmět) souhlasí, ale flexe je nenáležitá a tedy kongruence nezřízena.

Na př.: nakladau do sklenice kvítí vonného a obrátě hrdlem doluov postaví ji Háj. herb. 329b; (páni) slyše strany a jich pře líčenie tepruv nalezli za právo VšehK. 59ᵃ; Pavel potahoval se na statek chtíc k ňemu právo jmíti KolČČ. 73a (1546); ona (dívka) šedše k mužóm i vece jim Comest. 112ᵃ; jakžto sě jest o to pokusila, kněží z země vyhnavše a kostelní dveřě vešde zahraditi zakázavše Pass. 586 atpod. v § 363 B a § 368 č. 2 B; – vizu tě ležiece, styšu tě mluviece, vizu jej umřevše, nalezl jsem jej umřevše atp., velmi často: vizi jej na kříži pniece Hrad. 54ᵃ; dokad tě vizi živa jsúce Pass. 310; vidúce děťátko prsi ssúce t. 86; (Syrští) vidiechu nepřálely okolo nich stojiece Comest. 165b; (Maria) uzřě dva anděly… sediece Hrad. 31b; uslyšal k ňemu hlas řkúce Pass. 126; slyšěli jsmy Ježiúšě mluviece Hrad. 82b; hospodina na sě sě hněvajíce neučiju Pass. 465; nalezl jě (apostoly) spiece Hod. 36ᵃ; jehož (sluhu) nalezne bdiece pán Kruml. 437b; viděch zhynuvše jěd jeho Marg. 365; pop viděl by trudovatinu nerostše Ol. Lev. 14, 48; kniežata čijíce římského krále přišedše, penězi jeho okojili Pulk. 98ᵃ; viemy buoha z mrtvých vstávše HymnOpav. 50b a j., v. § 364 B 1 a § 368 č. 3 B.

2. Vazby absolutivní vyskytují se do sklonku stol. XIV zřídka a většinou jenom v případech jistých, totiž asi při infinitivě věty bezpodměté (přietele jest i bolejiec chovati, byvše živu umřieti jest), při infinitivě s kázati (káza dietě zazdiece chovati, káza jeho obanživše k slúpu přivázati) a po slovesích percipiendi (vizit tě ležiece, nalezl jej umřěvše). Později šíři se, přibývá na př. absolutiv při určování místa (to miesto leží na cěstě jdúce do Prahy ot Boleslavě). Šimon Hájek (1547) v »Tabula de proprielate participiorum et eorum discrimine iuxta genera, numeros et tempora« (otisk částečný od K. Erbena ve Sborníku kalendáři učitelském 1859, 202–205) opírá se vazbám absolutivním, učí náležité kongruenci participií v čísle a rodě: masc. jest vida maje, fem. vidúci majíci, nebo jen -c, plur. -ce, nebo jen -c, neutr. = masc. nebo = fem., – masc. vyšed, fem. vyšedši, plur. vyšedše. Blahoslav korriguje: pán chodíc uškodil sobě, je prý chyba jako: pán jela pryč, podobně dokonavši m. dokonav Blah. 257. Drachovský (1660), str. 131 sl. vytýká chyby vazeb těch (v rodě a čísle): slyšíci hromobití ulekl jsem se, chybně m. slyše; maje muže zlýho nemohu dobrau zůstati, chybně m. majíc(i); podobně padnauce urazil jsem se, slyševše to zradoval jsem se, padna na kolena modlili se atp. Rosa (1672) str. 300–301 má mnohé výklady o těchto vazbách dobré, strany současnosti i nesoučasuosti. Viděti to z příkladův: chodě po zahradě trhal kvítky, poraziv nepřítele obrátil se, vejda do města mluviti budeš, sedna na [630]číslo strany tiskukoně pojedu. Ale též ohybuje: já procházeje se po zahradě přišel posel. V stol. XVII vazby participiální zdivočely (Komenský). V době nové v jazyku spisovném děje se náprava vlivem gramatiky a pravidlo se obnovuje. Absolutiva se zavrhují a zůstávají jich jenom některé zbytky, jako jsou v příkladech zde následujících: cestovatelé všichni, vyjma (n. vyjmouc) jednoho, šťastně se vrátili; hledíc ku počtu jsme slabší než naši protivníci; česká knížata počnouc od Přemysla. Dále zůstávají výrazy přechodníkové, kleslé ve výraz příslovečný, jako na př. takřka (z tako-řka), vůčihledě (z v-oči-hledě).

d) Slovesné jméno podstatné.

373. 1. Tvoří se z participia perf. pass. příponou kmenotvornou psl. -ьje, která dává do stslovenštiny sg. nom. -ьje nebo z toho vzniklé -ije, a do češtiny stažením -ie a úžením -i, na př. part. pętъ, nesenъ, verb. subst. stsl. raspętьje. nesenьje n. -ije, stč. rozpětie, nesenie nč. –í, dial. zkrác. -i atd.

2. V češtině je při slovesích imperfektivních i perfektivních. Když je tvořeno z imperfektiv, vytýká jen kvalitu děje, a když jest z perfektiv, vytýká spolu kvantitu (jednodobost, skonalost). V jazyku starším bývá často z imperfektiv, kde by nč. volila třeba perfektivum. Na př.:

(slepec volá o pohřbu sv. Prokopa:) smiluj sě nade mnú as a tak dlúho, jakžto tvého pochovávanie sě služba prodlí, abych dotad viděti mohl! A jakž to propovědě, tak prozřěl a tak dlúho světle viděl, až sv. Prokopa tělo pochovali. Po sv. Prokopa pochování sezřěvše sě bratřie… sv. Víta opatem volichu. Pass. 316; (Habakuk) předpověděl jímanie Jerusalema budúcie Comest. 193b (nč. zajetí); o rozchození synóv Noe t. 21a (nč. rozejití); o přechození moře červeného t. 61b; k příchození Kristovu t. 189b; exodus, totiž vychozenie t. 53a; od vychozenie řečí až do Krista t. 189a; (aby) splétanie vrkočuov až do pat visalo ChelčP. 216ᵃ.

Uboje substantivum není všude ve slovanštině, nýbrž jen v češt., stsl., ruš., mrus., pol. a hluž. Jinde je zpravidla jen u imperfektiv ; v sln. je (dokončevanje, nikoli též dokončanje atp. Mikl. IV, 878 a 276.

374. V ýznam slovesného jména podstatného.

1. Jméno toto vyslovuje děj slovesný in abstracto ve způsobě substantiva. Proto bývá jen v sing., ale dostane-li význam konkrétní (v. dále v č. 3). také v plur.

Vyslovuje pak abstraktně děj týž, jako jest ve slovese, i co do perfektivnosti a imperfektivnosti, na př. pf. přinesenie, zavolánie…, impf. nesenie, volánie…, – i co do kvantity jeho, na př. děj jednodobý střělenie, dáni…, durativni nesenie, volánie…, iterativní nošenie, házěnie… atpod.

[631]číslo strany tisku2. Vzhledem k dějovému rodu subst. verb. je někdy významu aktivního, někdy passivního.

a) Když jest ze slovesa subjektivního, má subst. verb. význam aktivní. Na př.: mlčěnie; o příští Jezukristově Pass. 279; mrť nemóž mieti probytie Kat. 158.

b) Když jest ze slovesa reflexivního, má subst. verb. význam aktivní. Na př.: jehožto narozenie slavímy Pass. 279 (naroditi sě); přěščastné túto dvú matkú utkánie t. 277 (utkati sě).

c) Když jest ze slovesa intransitivního, má význam aktivní. Na př.: boži požehnání Us. (žehnati komu).

d) Když jest ze slovesa transitivního, má význam aktivní vzhledem ku podmětu, z něhož energie vychází. Na př.: by jemu (slepci) viděnie dáno Hrad. 22a; andělovo řečenie Pass. 278; měj vždy rozmyšlenie NRada 1063; jest veliké črtovo oslepenie Štít. uč. 54b.

A má význam pasivní vzhledem ku předmětu, na nějž děj přechází. Na př.: Jezukristovo zvěstovánie bylo v domu a všědní den, ale Krstitelovo (t. sv. Jana Křtitele) zvěstovánie bylo v samém chrámě a na slovútný hod Pass. 277; jeho hřěbiky probitie ML. 39ᵇ; rukú a noh probodenie t. 15ᵃ; pronásledováni křesťanův Us.

Význam je tu tedy různý podle smyslu; na př.: zvěstování andělovo (akt.) – zvěstování Kristovo (pass.); črtovo oslepenie (stč.) – oslepeni hříšníkovo (nč.).

3. Slovesné jméno podstatné je významu zpravidla abstraktního. Přenesením však dostávají se jména tato také za názvy věcem konkrétním. Na př.: přietelé… počěchu tušiti jemu, jako přirozeniú milému (příbuznému) Hrad. 143b; o vozě (okolo vozu, t. Dariova, bylo) jeho bližné přirozenie AlxH. 3, 13; Maria jistě jiného nehledá, nežli svolenie (zvoleného t. Ježíše), po ňemž atd. Hrad. 34b; daj jim, synu, jich žádanie (žádanou věc) t. 121ᵃ; svobodný má vše své chtěnie (vše, co chce) Baw. 114; naplněna jest země jměnie tvého possessione ŽKap. 103, 24, ŽKlem tamt., lakomý nenie nasycen jměnie ŠtítVyš. 9a, jehož všecko jměnie na Heřmana spadlo Pulk. 160b, každý bydléše na svém jmění Ol. 2. Esdr. 11, 3, (léto padesáté, jubilejní) vrátí se člověk ke jmění (sic) svému ad possessionem suam Mus. Lev. 25, 10, nč. jmění Us.; vládanie possessio Comest. 14ᵃ; (člověk) miluje bližnieho nade vše stvořenie Štít. uč. 30ᵃ, stvoření Us. nč.; nč. pití, vězení, psaní a j.

Přijímajíc význam konkrétní bývá pak i v plur.; na př.: (lidé), ješto silná pitie pijí ŠtítMus. 64b; lidská pohýřenie (omyly…) Štít. uč. 118b; proti takovým pochybováním posilu jmieti ŠtítMus. 153ᵃ; léky pro rozličná člověčie porušenie Štít. uč. 8a; z takých posmievaní vychází hněv t. 65b; ti prchánie lidská přemohli ŠtítMus. 52ᵃ; kto chce se na svá obmeškánie [632]číslo strany tiskurozpomanúti Štít. uč. 100a; tak sú mě těžká skonánie smrtelná obklíčila t. 149b; napsánie která na jablce (nápisy čarovné) t. 8a; ten mě těší rozličnými těšeními Hrad.

4. Když jména tato pocházejí ze sloves reflexivních, jsou bez zájmena reflexivního. Na př. dívati sě – dívanie: aby lidé jim sě dívali, jedni sě kochajíc v tom dívaní Štít.uč. 112a, dívanie tajného sudu božieho ŠtítBud. 48; domnieti sě – domněnie: aby (ty) neměl domněnie čáru ŠtítMus. 86b; napíti sě– napítie: mohli by napitím vína dobrého napomoci žaludku t. 64b; uchovati sě – uchovánie: tu propast slušie čistiti zpovědí a najviece hřiecha uchováním Vít. 44a; přiblížiti sě – přiblíženie: jehožto přibliženie ciesař uslyšav Pass. 429 a pod. rouhání, modlení, učení, hovění (hověti si) Us.

Jenom když má býti vytčeno, že zájmenem zvratným je vysloven předmět děje, připojuje se zájmeno toto také ke jménu slovesnému; na př. neznati sebe – neznánie sebe: pokánie za své hrdosti a neznánie sebe ŠtítE. 309 (z rkp. 1492); drážditi sebe – drážděnie sebe: hřiech byl v tom drážďení sebe ŠtítMus. 66ᵃ; umlouvání se bratří s Josefem Br. Gen. 50nápis; trápení sebe n. se Us.

Srovn. v § 202 č. 4 c).

375. Vazby jeho.

A. Co při slovese finitním je nominativem (podmětu nebo doplňku), je při subst. slovesném bud 1. přívlastkem, vyjádřeným a) adjektivem, b) přívlastkovým genitivem – anebo 2. dativem. Příklady tomu:

1. a) božie přikázanie (bóh přikázal) atpod.: s uotpuščením Pilátovým zlým nekrščeným Hrad. 45a (Pilát zlý nekrščený otpustil); ciesařovým otpuščením Krist. 25a; výštie vodné exitus aquarum ŽWittb. 106, 33; hospodin ostřiehaj veštie tvého i výštie tvého t. 120, 8; o tvém příščí ML. 87b; trápení ďábelské ChelčP. 83a: aby jemu hojná otplata byla za opuščenie lidské t. 169a(že lidé jej opustili); boží přikázání Us.; – b) příštie syna božieho atp.: příščie syna božieho Krist. 84a; u výštiú jich ŽWittb. 104, 38; rozsědenie zdi vysokéj Pror. Isa. 30, 13; nalezujem hřiechóv obmytie Kruml. 416b;

2. hřiechóm otpuščenie atpod.: za by (bóh) popřál mně nebohu všěm hřiechóm odpuščenie Hrad. 123a; odpušťenie hřiechóm máme duchem svátým Štít. uč. 17ᵃ; věři hřiechóm odpušťenie ŠtítV. 184; (člověk) vezme odpušťenie hřiechóm Štít. uč. 10a; (papež) dává všem hřiechóm odpušťenie ChelčP. 247a; (člověk) vezme všem hřiechóm omytie ŠtítMus. 150a; nalezujem hřéchóm obmytie Orloj. 68a; aby člověk měl očišťenie dopustilým hřiechóm Štít. uč. 121b; aby to bylo jich nedostatkóm polehčenie t. 140b; kdež jest skřipěnie zubóm ML. 20a; pláč a zubóm skřipěnie NRada 1590 a 2087; je to zdraví prodlenie t. 1694; (bůh) učinil pádu člověčiemu opravenie ŠtítMus. 128b; móž ť svój úřad k spasení lidem vésti t. 150a; čakám [633]číslo strany tiskuvzkřiešenie mrtvým Štít. uč. 10b; z jeho ruky pochodí nasycení všem zástupóm ChelčP. 196a; – požič nám času živu bytie ŽKlem. 140b (abychom byli živi); pravé samému o sobě bytie jest… Kruml. 161a, Alb. 33a; znamenie zlého o sobě samému bytie jest atd. Alb. 3411 a j., v. § 278 č. 1.

B. Co při slovese finitním je akusativem (předmětem), je při substantivu verbálním buď 1. též akusativem – anebo 2. přívlastkem, a to a) adjektivním, b) genitivem přívlastkovým n. dativem (attrakcí). Příklady:

1. neznánie sebe (sě), pokrm požitie atpod.; pokánie za své hrdosti a neznánie sebe ŠtítE. 309 (z rkp. 1492) a pod., v. v § 384 č. 4; pro věčný pokrm požitie Rúd. 13b; též (t. říci, připomenouti jest) o chuti v ústech, neb o vóni v nose, neb čití rozličnú věc dotčením těla ŠtítBud. 40; čehož kde móž dosáhnúti dobytím nepravým nebo dary braním ŠtítPař. 65b; na znamenie pravdu s křivdu ulíčenie Vít. 5b; k běžení cestu HusŠal. 45 ; o druhém vymietaní z chrámu kupce Comest. 242b; k zvěstovániú milosrdie tvé ŽKlem. 91, 3; (duše) tě přijětie jako studnici žádá Kruml. 465b; díže pro chleb pečení KolČČ. 1a (1618); po při zavřetí Slav. 49; (jednáno) o propuštení jistej počet vězňů ČernHeřm. 241; na dobytek krmení uložili mu (mlynáři) přispivati WintObr. 2, 507 (Wintrovo); (Hálek) omámen takovým jej přecěňováním uvěřil sám v sebe Malý, Naše znovuzrozeni VI, 154; k uvítání jej (Kolumba) dali panovníci postaviti trůn svůj na velikém náměstí Malý Amer. 1, 116; Vasco Nuňez dostal ho (praeláta) na svou stranu prokazováním mu nejhlubší úcty a oučastněním jej ve svých podnikách t. 2, 215; Pedrarias považoval Vasca za nebezpečného soka a žárlivost jeho ukonejšena byla na čas podkládáním jej (Vasca) za budoucího svého zetě t. 2, 257; jetím Montezumy a držením jej ve své moci dosáhli Španielové prospěchu t. 3, 232; –

2. a) naše vykúpenie, chrámové posvěcenie (vykúpiti nás) atpod.: rozprášenie israhelské ŽWittb. 146, 2; s zažžením beraním cum incenso arietum ŽPod. 65, 15; na lesniem rúbaní Řád pz. 55; uč sě plakati božieho ztracenie a žádati nalezenie (t. božieho) Hrad. 48ᵇ; o pekelném pobojováni ML. 68b; vinné sbieranie Pror. Isa. 24, 13; ani hledá (Maria) co jiného, než jedno viděnie tvého Hrad. 41b; pro naše vykúpenie Ostr.; pro spasenie naše sstúpil s nebes Štít. uč. 10b; chrámové posvěcenie Krist. 69a; odlévěje svým obrácením Štít. uč. 154b; svěcenie kněžské t. 124b; zkaženie zákonné (t. klášterů) t. 77a; tvého pochováváme Pass. 316; k jejiemu (skříně) nošení Ol. 1. Par. 15, 2; tak ho (ďábla) od vašeho nabiezenie buoh ráčí zahnati Vít. 97a; svědomie jest své poznánie, tověz jímž sě člověk sám zná HusE. 3, 108; nikdy by spasitel zatracenie bohatcova neohlásil ChelčP. 13b; aby pamatovali umučení Kristovo t. 71ᵃ a j., v. § 171 II; – b) milovánie věci atp.: milováním věcí tohoto světa Štít. uč. 28ᵃ; želejíc dřevnie čistoty potracenie t. 48a; pustiti od klizenie pilného svých vlasóv t. 44a; vlasóv [634]číslo strany tiskuustřiženie Štít.Mus. 81a; odpuštění hřichův, vzývání Boha a j. Us. nč.; – ku pochovávániú mrtvým atp. (attrakcí): (kramář) svój krámec rozkladl ku prodávaní svým klenotóm Křiž. 305; kotly k vaření masu Comest. 155b; moře měděné k umývaní rukám t. 155a; potřebu ku pochovávaní mrtvým přidávati Kruml. 24a; olej k připravování lucernám Ben. Num. 4, 16; k cimentováni zlatu AlchAnt. 75a; kotlíky k hlavě mytí Řád láz. 9; toho potřeba k rybám chytání BartD. 1, 183 atp., v. § 111 2.

C. Co při slovese finitním je pádem jiným než akkusativem, je při subst. verbálním přívlastkem, vyjádřeným a) adjektivem, b) tím pádem, který je při slovese finitním. Na př.:

a) roztnlúvanie božské (t. j. o bohu) atp.: když (učenníci) tak chutnú cestu učinili v rozmluvám božském ChelčP. 111ᵃ; (druž)nie vzém odpuščenie svD. 75 (od druha); ptáci rušie jej (člověka) nosovým i paznehtovým trháním Kruml. 6ᵇ (trháním nosem…); mečové zabitie Lact. 59c; peněžitým ukojením PulkR. 50ᵃ; píchnutí špendlíkového snésti nemůžete BílD. 73; –

b) netbánie dobrého, .slúženie modlám, čtenie o radách atp.: aby snadné bylo křtu dojitie ŠtítMus. 149b; z netbánie svého dobrého Štít. uč. 113b; zpoviedanie jménu tvému ŽWittb. 141, 8; sloužení modlám Us. nč.; oči střehúc ot dívanie leckakýms věcem Štít. uč. 29a; z pýchy pocházie blížnieho zlému poradovánie t. 133b; Jidášovi nic nepomohlo zvolenie apoštolské (apoštolem) Kruml. 177b; o odkládaní pokáním ŠtítMus. 62b; – vzali odpočinutie od práce Štít. uč. 31b; vystřiehaním ode zlého ŠtítMus. 13ᵃ; potresktáním z neřádu t. 53b; vystřěha sě nepřipravenie k smrti Štít. uč. 153b; lid vstúpil v netbánie na buoh ŠtítMus. 84b; o dvanácti radách čtenie t. 145a; panovánie nad tiem ostavi sobě Štít. uč. 16a.

Zřídka tu bývá genitiv; na př.: vody svačené pokropením (t. j. vodou) Štít. uč. 148b; dobrých posmievanie Kruml. 320b; od klaněnie pravého boha HusŠal. 4b.

D. Co při slovese finitním je adverbiálním určením, je při substantivu slovesném přívlastkem a) formy adjektivní, b) v téže formě, která je při slovese finitním. Na př.:

a) nebeské kralovánie (kralovati v nebi) atpod.: nebeského kralovánie NRada 339; kralovánie zdejšieho ŠtítMus. 42a; někde sě duch sv. ukazuje světu vidomě, o nevidomém ukázaní praví sv. Jan… Krist. 112ᵃ; v tom kostelniem zpievaní ŠtítMus. 37a; chtě královicě kúpaním saským (v Sasích) uhaniti DalC. 52; odtud smy neměli žádného vodného vezenie viec (po vodě) KabK. 4a; noční toulání (v noci), dlouhé, tvrdé spaní Us.; –

b) v(z)stánie z mrtvých, volánie k tobě, třetí den vzkřiešenie atpod.: věři těla opět vstánie z mrtvých ŠtítMus. 89a; vzkříšení z mrtvých, z mrtvých vstání Us.; tvé vstúpenie na nebesa Modl. 32a; den božieho vstúpenie na nebe Štít. uč. 9b; na nebe vzetí Us.; neučiňenie dosti za ně (hřiechy) [635]číslo strany tiskuŠtít. uč. 115ᵃ; u prsi udeřením t. 148ᵃ; na koleně klečenie Alb. 102ᵃ; v někakém sám od sebe utrpení ŠtítMus. 163ᵃ; uslyš volánie mé k tobě Modl. 69ᵃ; žádost přijednánie k synu božiemu Štít. uč. 120ᵃ; v odvolání k súdci vyššiemu t. 130b; o u bozě radování Alb. 38ᵃ; svým při tom bitím t. 23b; an nám s sebú kralovánie chce dáti NRada 256; kehdyž (v hodinu smrti) bude z boku klánie a o srdci zpodpieranie Hrad. 138ᵃ; tvé třetí den vzkřiešenie t. 43b; túlanie po krajích ŠtítMus.; chození po polích atp. Us. nč.; ščastné obrácenie záhe Kruml. 434b; často choďením Comest. 34ᵃ.

E. Rčení: býti na ztracení, na spadení atpod. Na př.: juž hrad na ztraceňú bieše, by sě byla ciesařovna nedomyslila DalH. 39; my s tak malým lidem biechom na ztracení města i životóv svých Kar. 22; věž je na spadnutí Us. atp., v. § 308 II, č. 2.

376. Podstatné jméno slovesné je velice důležitý druh našich substantiv; proto užíváno ho vždycky měrou náležitou a hojně, v jazyce spisovném i v obecném. Štítný má jich velikou hojnost a rovněž i jiní stč. spisovatelé mysliví.

V jazyku starším někdy hromadí se; na př.: (člověk) táhne se od boha žádáním kochánie v světských libostech Štít. uč. 35ᵃ; o odkládaní pokáním ŠtítMus. 62ᵇ; dlúhé prodlévanie obrácením Štít. uč. 150ᵇ; (súdcě bude hleděti) na věrné svého přikázanie zachovánie, aby… HusE. 1, 21; (jest potřeba) přikázanie zachovánie t. 1, 1; vše s třískáním, boucháním, vrzáním, skřípáním, hvízdáním, pískáním, foukáním, houkáním, chřestáním a šoustáním Lab. 10 (Flajšhans v ČMF. 1897, 347).

V nč. spisovné šíří se k němu strojená nechut (v. Kott. I, 80); neprávem. Adepti brusičští (Zíbrt a j.) píší: pro obveselenou, pro potěšenou, na zasmánou atp. Říkáme: mám dovolenou, učedník dostal za vyučenou… atp., ale nikoli: vzal jsem si dovolenou pro zotavenou, půjdu na zotavenou, chraň se unáhlené atp.

IX. Příslovce.[64]) V rukopise Gebauerově nalézám materiál jen pro kapitolu o negaci. Přejímám proto § 377 a 378 ve znění, které má PřírMl. v § 547–548. Tr.)

377. 1. Příslovečné určení bývá někdy výraz jednoslovný, na př.: odjedu zítra; – někdy víceslovný, na př.: odjedu za čtrnácte dní.

Příslovečný výraz jednoslovný zase někdy je zřetelný tvar ohnutý, někdy není. Na př.:

ve větě »půjdu lesem« je příslovečný výraz lesem zřetelný tvar ohnutý; poznáváme v něm totiž instrumentál jednotný jména podstatného les, a poznáváme to hned a zřetelně, poněvadž podstatné jméno les s jeho pády v jazyku se drží a odtud jsou nám dobře známy; –

[636]číslo strany tiskutaké ve větě »půjdu dolem« poznáváme ve výrazu dolem zřetelný instrumental jména podstatného důl; –

naproti tomu ve větách »půjdu horem« a »půjdu tudy« výrazy horem a tudy nejsou tvary ohnuté; –

a ve větách »půjdu rychle« a »půjdu rychleji« jsou rychle a rychleji výrazy ovšem původně ohnuté, ale ohnutí jejich není již – ze samého jazyka nynějšího – zřetelné.

Ve větách »bylo tma«, »bylo zima« zdá se, že tma a zima jsou nominativy a snad podměty; vskutku však jsou to nominativy stlačené ve význam příslovcí.

Výrazy příslovečné jednoslovné, které buď nejsou tvary ohnuté, na př. zde, – buď mají tvar ohnutý, ale z jazyka nynějšího již nezřetelný, na př. rychleji, – nazýváme příslovce.

2. Příslovce jest jednoslovné

dílem od původu, na př.: prý, rychle, loni, zde, tehdy…-, –

dílem stalo se výrazem jednoslovným tím, že výraz původně víceslovný se spřáhl ve slovo jedno: na př.: příslovečný výraz víceslovný na vz chválu spřáhl a změnil se v příslovce naschvál, – a podobně spřahlo a změnilo se z jitra v zítra, – z vláště ve zvláště (sr. HistMl. III 1, § 292), – do konce v dokonce, – před se v přece, – v obec ve vůbec, – o všem v ovšem, – léto se (= léto toto) v letos, – dьnь sь (= den tento) dьnьsь = č. dnes (v. § 207 č. 3), – a rci v arci, – nech(ej) že ti v nechžť a nešť (ob.), – bóh daj že v bodejž atd.

3. Z čeho příslovce vznikla a jakého jsou původu tvaroslovného, je dílem v PřírMl. § 304 vyloženo, dílem zde na různých místech připomínáno.

Důležitou při vznikání tom okolností bývalo, že slovo, jež se přetvořovalo v příslovce, vypadalo ze svého druhu vlastního. Odloučeno pak od slov sobě příbuzných (osamoceno, isolováno) propadalo jednak změnám mimořádným, jednak nebylo účastno proměn pravidelných a tím se stalo, že tvar mnohých příslovcí je nám dílem nezřetelný, dílem naprosto nevysvětlitelný.

Při tom měnil se mimořádně a rychle také význam. Vidíme to, když na př. srovnáme významy do-konce ve větách a) »setrval jsem až do konce« a b) »nevím dokonce nic«; v a) jest »do konce« příslovečné určení s významem svým náležitým, naproti tomu v b) je dokonce příslovce s významem skleslým v pouhé sesílení významu nic. Jiný poučný příklad je v příslovci prý (o němž v. HistMl. I, § 123).

4. Mnohá příslovce jsou utvořena z kmenů zájmenných, jednak z tázacích a vztažných, jednak z ukazovacích, – a v těch drží se i význam zájmenný, jednak tázací a vztažný, jednak ukazovací.

[635]číslo strany tiskuPříslovce taková jsou na př.: kam, sem, tam, onam…, stč. též jam (= kam), všamo; kudy, sudy (stč.), tudy, onudy…, všudy; – odkud, odsud, odtud…, pokud, posud, potud, -ad, -avad; – kde, zde (m. sde), ted, onde…, všude; – kdy, tdy (stč.), tehdy, ondy…, vždy; – kak (stč. = jak), tak, onak…, jak, však; – kolik, tolik, jelikož…;– proč, zač, nač, več; – proto, zatím, mezitím a j.

Příslovce, která jsou původu a významu zájmenného, mívají zároveň úkol spojek (v. § 398 č. 3–7).

5. Příslovce, která jsou utvořena ze jmen přídavných, mají vedle positivu také komparativ a superlativ. Na př.: rychle – rychleji– nejrychleji; vysoko – výše – nejvýše; atd.

Stupňováno je zde vlastně přídavné jméno (nikoli příslovce), a to přídavné jméno rodu středního jedn. tvaru jmenného; na př. positiv nom. rychlo, kompt. stč. rychlejie, superl. najrychlejie. V positivě ustrnul jedn. lokál rychle ve významu příslovečném a tudy se stal příslovcem; v koniparativě pak a superlativě stalo se to s jedn. akkusativem.

Z příslovcí, která jsou původu jiného, mají komparativ a superlativ jenom tma a zima. Na př.: bylo tma, zima, – kompt. bylo tměji, ziměji, – superl. nejtměji, nejziměji.

6. Příslovce mají svůj význam věcný. Vidíme to zřetelně v příkladech: mám se dohře, mám se zle; jdu rychle, jdu zvolna; atp.

Z některých však význam věcný časem se vytratil. Příslovce taková přestávají pak býti slovy samostatnými a stávají se dílem předložkami, dílem slovci příklonnými.

Ze z příslovcí vznikají předložky, o tom viz § 290 č. 1.

Jindy se stávají z příslovcí slovce příklonná (enklitická), t.j. slovce, která se přikloňují ku příslušným slovům jiným a význam jejich vytýkají nebo obměňují. Příkladem toho zřetelným je bývalé příslovce koli; znamenalo = někdy, ale ztratilo tento svůj význam věcný, nevyskýtá se již jako slovo samostatné, nýbrž jest jen slovcem příklonným v kdo-koli, kdy-koli, jak-koli, ač-koli atp.

Jiná slovce přiklonila jsou:

-ť (stč. též -ti a -tě). Vzniklo z dativu mravního ti (v. § 268 č. 6 c) a klade se, když něco s důrazem vytýkáme. Na př.: vim-ť já, – vždy-ť vím, nebo-ť vím atp.; –

-si, -s’. Vzniklo ze zvratného zájmena si (dat.) a připojuje se k zájmenům kdo a co, k jaký a k výrazům odtud odvozeným; význam slov těchto mění se tím v neurčitý (srov. § 222 č. 3 6). Na př.: kdo a kdo-si, kdo-s, co a co-si, co-s; jaký-si, který-si, kdy-si, čí-si atd.; –

-ž (stč. též -že). Klade se pro důraz a sesílení významu, na př. budi-ž, nesi-ž (a podle toho také viz-i-ž), kdo-ž, taký-ž, tak-ž atp. Při zájmeně [638]číslo strany tiskuvztažném jen- ž, jeho-ž, jemu-ž atd. je stále, a tím liší se tvary zájmena tohoto od tvaru zájmena třetí osoby jeho, jemu atp. Rovněž tak liši se spojka podřazovací kdy-ž od tázací kdy atd.

378. Druhy příslovcí třídíme podle významu a rozeznáváme:

a) Příslovce místa, na př.: kde, zde, tu, jinde, všude, nikde; kam, sem, tam, onam, jinam, někam, nikam; kudy, tudy atd.; odkud, odtud atd.; pokud, posud atd.; doma; domů, dolů; vzhůru atd.

b) Příslovce času, na př.: kdy, tehdy, jindy, vždy, druhdy (= časem); někdy, nikdy; dosud, dosavad; loni, letos, dnes, včera, zítra; ráno, večer, časně, brzo, dávno, minule, příště atd.

c) Příslovce způsobu, na př.: jak, kterak, tak, onak…; dobře, zle, rychle…, zvolna, zticha… , koňmo, pěšky…; česky, latinsky… ; a míry, na př.: kolik, tolik; jednou, dvakrát…: dvojnásobně…; mnoho, málo; velmi, příliš atd.

d) Příslovce příčinnosti, na př. proto.

Srv. § 44–48.

e) Příslovce záporová; o těch v. §§ násl.

Totéž příslovce může v rozdílném spojení nebo při rozdílném pojetí mívati význam rozdílný. Na př. ve větě »jedeme nazpět« může nazpět míti význam místní (jedeme nazpět tam, odkud jsme vyjeli) – anebo význam způsobový (jedeme nazpět = směrem zpátečním).

Zápor a záporová příslovce ne a ni.[65]Srov. Gebauer v Lfil. 1883, 24 sl.

379. Tvrzení: „člověk je vpravdě blažen“– „homo est vere beatus“ může se popříti dvojím způsobem:

a) kvalitativně, když přímo a bezprostředně popře se samo kvale (myšlenkový obsah) jeho a praví se, že člověk není v pravdě blažen, homo non est vere beatus; nebo

b) kvantitativně, když až do minima popře se kvantum žádoucích případů, ve kterých by kvale positivní se jevilo, potvrzovalo a osvědčovalo, a když se praví: nemo est vere beatus, homo nunquam est vere beatus, homo nusquam est vere beatus atp.; staročesky: nijeden člověk jest blažen, nikto jest blažen, člověk nikdy jest blažen, atd. Positivní kvale »homo est beatus« nepopírá se zde přímo; ale popírá se, že by se potvrzovalo v příkladech praktických, že by se potvrzovalo u kohosi, kdesi, kdysi, jaksi…; popírá se až do minima kvantum žádoucích dokladů praktických; tím ovšem podtíná a boří se platnost samého positivního kvale, popírá se i samo quale, ale toto popření není přímé, nýbrž děje se prostřednictvím popřeného kvanta.

[639]číslo strany tiskuSe stanoviště spekulativního nebude trvám nic namítnouti proti tomuto rozdělení záporu; tu zajisté uzná se, že druhy a) a b) se vylučují, a že v nich případy možné jsou pojaty a vyčerpány všecky. Shledá-li se však dále, že také slovný výraz v jazycích bývá jiný pro a) a jiný pro b), a že i mnohé proměny u výrazu tomto dějí se tím směrem, v němž se liší a) a b), tedy bude v tom důkaz, že spekulativní rozdíl mezi záporem kvalitativním a kvantitativním cítí se také v jazyce, má svůj kořen v povědomí jazykovém, má tedy základ také psychologický.

Záporováslovce.

380. 1. Pro slovné vyjádření záporu má č. slovce: ne, ni, stč. též nie. Původem souvisí ne se skr. na, lit. ne atd. a je tedy z pův. *ne, ni je z pův. nei̭, nie pak mohlo by býti z *ně nebo *noi̭ (ale v. § 389). Srov. Miklosich II, 353 a Negation in den slav. Sprachen 335; Bibliographie při Streitbergových Indogerm. Forschr. 1892, str. 160 (zpráva o spise Thomasově) a tamt. VIII (1896), 136 sl. (zpráva o spise Fowlerově).

2. ne, zdloužené né.

a) Slovcem ne popírá se kvale, nikoli kvantum. Důkazem tomu jest především význam výrazův s ne-, na př. nešťastný, neprší, člověk není šťasten atd.; tu vidí se zřejmě, že záporem vyslovuje se vyloučení z jisté kvality P, že jest tedy přímo popřeno kvale. Důkaz další je v tom, že musím voliti slovce ne, chci-li nějaké positivní kvale popříti přímo a bezprostředně; chci-li kvalitativně popříti na př. tvrzení, že člověk jest šťasten, nemohu toho učiniti jinak, než slovcem ne, člověk není šťasten. Konečně pak je zde důkazem i to, že nemohu užíti slovce ne, když mám popříti něco se stránky kvantitativní, nemohu dáti ne- na místo ni-, na př. v nikdo, (stč.) nijeden jest sčasten, ni o čsti ni o bozě tbajúce AlxBM. 1ᵇ atd. Zápor slovcem ne jest tedy kvalitativní.

b) Slovcem ne mnohdy a zpravidla nejenom se popírá, nýbrž nad to klade se i opak. Srov. Miklosich Neg. 338. sl. Pojem S, vyloučený záporným ne- z kvality P, tím samým klade se do kvality opačné. To bývá při jménech a některých zájmenech (ve výrazech jednotlivých) a při slovesích (ve větách).

Při jménech a některých zájmenech. Na př.: ten ciesař nebožný gottlos Kat. 2980; nečistý immundus, nevěrný perfidus, nesčastný miser. nepravý iniquus, nemúdrý insipiens; nejeden plures: nejeden toho zlým užil AlxV. 797, plakala nejedna matka t. 803, pusty sú nejedny země Jid. 24, vlasti do nejedné svD. 66, příčina prodlení času nejedna tato byla, neb pro veliké sněhy a rozlitie řek museli jsú očekávati Mill. 6a; nesvój nevlastní, cizí a pod.: v sboží nesvého otce ŠtítV. 139, co zde jako nesvé drží Kruml. 276a, dívka (vejdouc do jizby cizí) všecka je nesvá Světozor 1882, 312 [640]číslo strany tisku(jihomor.); nelzě: jest nelzě toho naplniti Pass. 293, nelzě by sě co dálo t., bylo by nelzě oráčiu chleba kupovati DalC. 5, nelzě by tam hnuti zrakem ApŠ. 33, nelzě vám zde jmieti moci Hrad. 4b, nelze by nám vyjíti bylo saměm bez podpory Štít. ř. 153ᵃ; neničso něco, trochu, podle lat. non nihil: o kteréž (úmluvě) také nenič jest v třetiech knihách povědieno VšehJir. 194, přidám také nenic o listech t. 351, když (poručníci) sirotkóm nenic statku zachovají t. 244; nenikdy někdy; v kteréžto zmatky (strany při soudech) někdy z úmysla, nenikdy také z neznámosti práv upadají VšehJir. 416, na ty škodu i hanbu uvedú (lidé), nenikdy i pomstu VšehK. 4b; nelehký těžký, slušný atp.: nelechké břémě Kat. v. 330, tak nelehkých kázaní DětJež. 3b, nelehce tu čtenie die ChelčPost. 26ᵃ (ne bezvýznamně), každý rád z těch tří (řádů lidských) má nelehce vážiti druhů dvú Štít. uč. 66b;

nečest infamia, nesbožic infelicitas ŽWittb. 13, 3, nelepota deformitas, neprávo, nepravda iniustitia, iniquitas, nerozum, nesmysl, nemoc, nečas, nechvíle bouře mořská Troj. 223ᵃ, nemilost, nepřiezn, nepřietel, nekřesťan atp.; – povolením nebo nepovolením, otporem nebo neotporem VšehJ. 264; úředníci nebo neúředníci, súdce nebo nesúdce t. 104; (tam, v smrti) pán nepán se sejdem.

Při slovesích. Na př.; (Radislav) nemně, by (Václav) se směl brániti DalJ. 28. t.j. Radislav nejen nedomníval se, že by Václav odvážil se obrany, nýbrž (s položením opaku) domníval se, že Václav se neosmělí (tento smysl opakokladný vedl k variantě, která se na témže místě čte v rkp. DalZ.: mně, by sě nesměl brániti); neřku, byť berně byla bez hřiechu všem, ktož který neřád v ní držie neb činie ŠtítV. 88, t. j. nejen řku, že jest bez hříchu…, ale nad to i řku, že jest s hříchem…; (ta dva prorádcě) ke všěm tu neúfasta AlxBM. 1, 7; nerazi ť, by (vy) drze súdili jiné Štít. uč. 68b; nerazi ť jie (čistoty) slibovati ŠtítV. 16; to ti neradím Us.; nezdá mi sě, by j’mu (král zrádci) co dal Hrad. 100b; nemnieti ť jest, by andělé komu dobrovolenslvie otjieti mohli Štít. uč. 65b; nač zlých nemilovati NRada 781; (synové) to zvěděsta, že jich otec velmi nemóže (aegrotat) DalC. 70; když jest byl nemohl cum aegrotasset Pror. Isa. 38, 9; nenáviděti odisse; nechtě, by co v tom byl mina AlxH. 4, 15 (chtěl, aby neminul); (bojovníci Alexandrovi) nchledáchu klida AlxV. 397 (byli žádostiví boje); ne zákon jich (peněz Jidášem vrácených) jest ijednomu jmieti Hrad. 88ᵃ, t.j. nejen není zákona, který by to dovoloval, nýbrž zákon to přímo zakazuje.

Významem opakokladným vysvětluje se mnohé zvláštní rčení staročeské, kde výraz negativní je stupňován. Na př.; každý vypraviv sě s drahotú přieliš nemalú AlxH. 3, 28 (nemalý = veliký, tedy přieliš nemalý = příliš veliký); (lazebníci) obchodie sě po řemesle, na tom ť velmi nečinie zle Hrad. 134ᵃ (nečiňu zle = činím dobře, tedy velmi nečiňu zle = činím velmi dobře); (panenstvie) čím jest viece zprzňeno, tiem jest bohu [641]číslo strany tiskunevzácnějše Štít. uč. 44b; odtud jest zlost najnesnazší vyhnati ŠtítOpat. 311; skrze to budete nedostatečnějše ŠtítMus. 229b; Jakub měl dvě ženě, nekrašši s očima potuchlýma, a druhú krásnú Štít. uč. 69b; v dmi se nečasto přiházie VšehK. 34 (velmi zřídka). I nyní pravíme jsem nezdravější, s rozdílem u významu od nejsem zdravější; větou prvou předpokládá se totiž, že jsme dva nezdraví a já nezdravější než druhý, kdežto při větě druhé může se přimysliti, i že jsme oba zdrávi, i že nejsme zdrávi.

Význam opakokladný nalézá se při ne- zpravidla, ale nikoli vždycky. Někdy zajisté S, vyloučené záporem z P, přece neklade se tím samým do opaku, a význam jest jen záporný a nikoli spolu opakokladný. Na př.: hora nevysoká není hora nízká, nýbrž jenom nění vysoká; podobně člověk neveliký. Příkladů takových jest ovšem málo a v případech jednotlivých rozhoduje o tom usus a kontext, má-li ne- význam jen záporný, či spolu opakokladný. Na př. v nejeden, nevěrný, nemrav jest zajisté vždycky význam opakokladný. V novotvarech nekatolík, nečech atp. má podle úmyslu původců býti význam jen záporný = Akatholik, Nichtböhme; ale cítíme, že význam opakokladný tu proniká přece. V neradím může podle kontextu býti smysl někdy jen záporný = nedávám rady, zdržuji se razení; někdy spolu opakokladný = neradím činiti…, ale radím nečiniti… Ve větě bývá podle toho rozdílný větný přízvuk; na př. chci-li jen popříti, že by žák byl pilen, pravím: žák nèní pilen; chci-li však vytknouti i význam opakokladný, pravím: žák není pìlen. Někdy může se ve větách tohoto způsobu věc rozličně vykládati; ale budiž výklad jakýkoliv, jisto jest, že se tu setkávají rozdíl u významu s rozdílem u přízvuku.

c) Někdy ne- ani nepopírá. Na př.:

svářiti se s někým – znesvářiti se s někým Bartoš, O některých případech záporu nadbytečného ČMMor. 1893, 199; –

svár – nesvár, mylnou analogii podle neláska, neshoda… Bartoš 1. c. 199; –

rázně – nerázně (= rázně): Mikeš ho nerázně holí do hlavy udeřil Němc., Čechové se na ně obořili a je nerázně tepali Jg., vozataj nerázně do koní bičem pral t. Bartoš 1. c. 201. Bartoš vykládá to mylnou analogií: říká se nelítostně, nemilosrdně koho bíti…, a podle toho utvořeno i nerázně. Tu jest trvám předpokládati, že význam »rázně« poklesl; tudy pak vzniklo i nehorázně (Jg. ještě nemá); –

ohromný – neohromný (= ohromný); tak říká se na Moravě zpravidla, mylnou analogií podle nesmírný, nevídaný… Bartoš 1. c. 202; – skoro, brzo – neskoro (= skoro, brzo); tak říká se na Zábřežsku zcela ve smyslu kladného skoro, brzo: trvalo to půl hodiny neskoro, bude mu nebrzo sto let, kózelníček (zelina) má ňať nebrz jako celerová Bartoš 1. c. 203; –

[642]číslo strany tiskujěšut, jěšutenstvie atp., – nejěšutenstvie, nejěšutnost, nejěšutník, oboje vanus, vanitas…; na př.: (bóh) zná lidské neješitenstvie vanitatem Ol. Job 11, 11; nejěšitník *agax Rozk. 1941, neješitník též Prešp. 1184; uši moji k neješitnosti slovóm někdy jsem přikloňoval JeronMus. 27ᵃ, ROlB. 49ᵃ, neješitnost vanitas MamA. 36b; pro ty dary nejěšitné Vít. 22b, abyste sě ot nejěšitných bohóv obrátili vanis Lit. Skutk. 14, 14, v kázeň toho neješitného neštěstie Tkadl. 12ᵇ, nečistého dotýkanie a nejěšitného líbanie 0lMüllD. 719, domysli se mužík smutný, že by pro onen skutek neješitný chudoby měl přieliš mnoho Baw. 38b atp.

Někde je to trvám jen zdánlivé. Na př.:

vříti –nevříti, zanevříti na koho; Bartoš 1. c. 200 klade to do příkladů nepopíravého ne-. Tu snad vříti = vox media, a nevříti = vříti sensu malo; –

vrah – nevražiti Bartoš 1. c. 199–200; ale tu snad opět vražiti = vox media, a nevražiti sensu malo; –

urvalý (příjm. Urválek) – neurvalý, urvalý = kdo se urval (utrhl) od šibenice Jg., neurvalý = jehož nelze urvati t.; Bartoš 1. c. 200 klade sem;[66] V rukopise Gebauerově tak, jak uvedeno. Není to docela jasné. Tu třeba připomenouti, že Bartoš sice uvádí Jungmanův výklad »neurvalý = neústupný, jehož nelze urvati«, ale praví, že nyní neurvalý má též význam jako urvalý, a vykládá to analogií podle nesrta, necita, neústupa. Gebauer se však asi domníval, že i dnešní význam lze vyvoditi z původního významu »neústupný«. Tr.) –

zvrhlý – nevrhlec, nerůda, nezdara; zvrhlý = kdo se vrhl (urodil) způsobem chybným, odchylně, jinak než by byl měl…, nevrhlý = kdo se nevrhl, jak by byl měl (měl by na př. býti po otci a nění); Bartoš 1. c. 201 klade sem.[67]Tak v rukopise, ale opět nedosti jasně. Bartoš myslí, že nevrhlec je místo vrhlec podle nezdara, nezbeda, Gebauer asi, že je z nevrhnouti se, které má samo sebou náležitý smysl. Tr.)

d) Když dvě ne- se setkají, tedy záporný význam jejich někdy navzájem se ruší, někdy se sesiluje.

Zápor se ruší, když pojmy ne- 1 a ne- 2 se obsáhají. Tu S vylučuje se z kvality non-P a tím samým klade se do positivního P. Na př.: aby sě nenelíbila takovým lidem ŠtítV. 6; aby sě bohu neneslíbily tamt.; aby sě jemu nenelíbili t. 105; nejen ne nenáviděli, ale až i číti v sobě milost k družci t. 211; nebuď toho ižádný nepilen t. 274; nic to nepodobné nenie NRada 83 a j.

Když však pojmy ne- 1 a ne- 2 se neobsáhají, nýbrž vedle sebe a mimo sebe leží, tedy zápor ovšem se neruší, nýbrž sesiluje se. Na př.: ne a ne! nevím, nevím! ach nění tu, není Pís.

3. ni, stč. též nie.

a) Slovcem ni- popírá se kvantum, nikoli kvale. Důkazem jest opět především význam a smysl výrazův s ni-. Sebéřeme-li všeliké případy s ni-, všude trvám ukáže se ve smyslu zápor kvantitativní. Při vý[643]číslo strany tiskurazích nijeden, nikdo, nic, nikde, nikdy, nijak atp. vidí se to zřejmě; jsou to vesměs výrazy, které bez ni- znamenají kvantum nějaké nebo rozšířeni kvantitativní: jeden = unus, ullus, kdo = aliquis (toto t. zv. neurčité kdo, nikoli tázací kdo, jest ve složení ni-kdo), kde = alicubi atd.; v positivním jeden, kdo… jest význam kvantitativní, v negativním nijeden, nikdo… jest tedy slovcem ni- popřeno kvantum; a to v nikdo popírá se do minima kvantum co do počtu, v nikdy popírá se do minima rozšíření kvantitativní v čase, v nikde co do místa, v nijak do minima popírá se rozšířenost případů ve způsobu tom neb onom, atd. Jakož pak ni- ve spojení se -kdo, -kdy, -jak atd. popírá kvantitativní rozšíření v čísle, v čase, ve způsobu atd., tak ni samo o sobě znamená zápor kvantitativní prostě a vůbec; na př.: hledáš jeho, niž nalezneš Hrad. 32ᵃ. Svědectví další, že slovem ni popírá se kvantum, jest v tom, že musím užíti slovce tohoto, když jest popříti smysl kvantitativní ve kdo, co, kdy atd.; musím říci nikdo… a nemohu dáti ne- místo ni-. A naopak nemohu užíti slovce ni, když má býti zápor kvalitativní; nemohu říci nivěrný m. nevěrný atp. Jenom k jeden může přistoupiti ne- i ni-, ale tu jest spolu rozdíl u významu: v ni-jeden jest popřeno kvantum až do minima, v ne-jeden pak jest popřeno »jeden« jakožto kvale a význam jest spolu opakokladný, non unus sed plures. Ze všeho pak vyplývá nám, že zápor slovcem ni jest kvantitativní.

b) Když ve větě několik výrazů s ni se setká, neruší se, nýbrž sesilují se. Každý z výrazů těch popírá totiž kvantitu ve smyslu a směru jiném, ten podle případů počítaných nebo počitatelných, jiný ve smyslu místa, třetí ve smyslu času atd.; na př. ve větě „nikdo nikdy nikam nevycházel“ popírá se slovem nikdo kvantita co do podmětů neb případů počítaných, slovem nikdy popírá se kvantita co do času, nikam co do místa; kvantity tyto jsou vespolek různorodé, zápory ni 1 , n 2 , ni 3 … týkají se věcí disparátních, neobsahají se, nýbrž leží vedle sebe, a proto ani neruší se, nýbrž se sesilují.

V č. staré vyskýtá se také nie. Je buď z pův. *nē, *noi̭ nebo z ni, a bude o něm obšírnější poznámka dole v § 389.

Způsoby záporu.

381. Když ve větě není výrazu, který by byl významu kvantitativního, tedy popírá se jen kvalitativně; na př.: člověk nění v pravdě blažen.

Když však ve větě výraz významu kvantitativního jest, tedy popírá se kvalitativně a druhdy i kvantitativně, a vyvinuly se tři způsoby:

I. ikto nevie, t.j. zápor děje se slovcem ne samotným;

II. nikto vie, t. j. zápor děje se slovcem ni samotným; a

III. nikto nevie, t. j. zápor děje se slovci oběma, ne, ni pospolu

[644]číslo strany tisku382. Způsob I.: zápor děje se slovcem ne samotným (bez ni).

1. Způsob ten vyskýtá se:

a) při výrazich jednotlivých, z věty vyňatých; na př.: neveliký, nevěrný, nemrav, ne bez viny, nedbati, nenechati atpod.;

b) při popíráni věty předcházející tazací nebo jisticí; ne př.: jsi-li prorok? i odpovědě: né (rkp. nee) EvZimn. 5; jedni praviechu, že dobrý jest, ale jiní praviechu: né tamt. 36; pak-li kto die: tedy přátel nemám zváti? né, ne tak! mají ť v svój čas přietelě zváni býti, ale… Štít. ř. 74b; Anzelmus vecě: již-li byl konec bolesti jeho? Maria vece: né (rkp. nee) ML. 106b; ješče-li na světě chodí (Kristus) zde? Kateřina vece: ne! Kat. v. 1983 atp.;

c) v záporné větě; na př.: hora nění vysoká, netrať naděje, člověk není nesmrtelný atd.

2. Při způsobu tomto jest v jazyce novočes. jistá vázanost a jsou jistá pravidla, od kterých nesnadno lze ustoupiti, naproti tomu v jazyce starém byl usus namnoze jiný nebo byla nějaká volnost. Zejména pak shledáváme: že ve stč. slovce ne mívá místo jiné než v nové, a že čeština stará často mívá zápor způsobu tohoto, kde jazyk nový žádá způsobu III. Obé je vyloženo zevrubněji v §§ následujících.

383. Ve staré češtině mívá slovce ne mnohdy místo jiné, nežli v češtině nové.

Příklady, které sem patři, jsou rozmanité a velmi hojné; následující z nich ukázky jsou seřazeny podle vnitřní podoby, tak aby každý případ nebo charakteristický příklad představoval celou třídu příkladů jednotlivých.

1. Slovce ne bývá co nejblíže při výrazu tom, kterého se týká především. Tedy při tom výrazu, který by v příslušné větě kladné měl přízvuk větný (důraz); kladně: učinil jsem tak, stalo se mou vinou,… záporně způsobem stč.: učinil jsem ne tak, stalo sě ne mú vinu,… a naproti tomu způsobem nč.: neučinil jsem tak, nestalo se mou vinou atp. Na př.: ne tak činie blázni NRada 160; Oldřich ne tak kláštera ješče bieše dočinil, jakž svátému Prokopu slíbil Hrad. 13b; ne tak sobě vážím toho ŠtítV. 100; dotud jich zmek ne tak nuzí zlú žádosti Štít. uč. 5ᵃ; je spravedlivo ne vždy robotiti v tělesné práci ŠtítV. 189; (zlí lidé) svú zlost ne zjevně vedú NRada 1317; to sě stalo ne mú vinú Hrad. 144ᵃ; dietky ne svú vinú jsú v hřiechu ŠtítV. 189; (soudce) aby ne leniv byl, ale aby zlé stavoval t. 95; a ješťe ne všeho máš t. 25; že ne každý bude spasen, ktož je křesťan t. 189; že ne sám pro sě chtěl živ býti, ale pro tu svú libost t. 134; (Karel IV.) ne ciesařovým, ale královým jménem béře berni (bramburskou) Štít. uč. 86b; ne všichni zákonníci mohú jmieti písmo t. 71ᵃ; nedávaj toho jinam, což jest ne tvé Brig. 147; mněl by sě člověk ne člověkem t. 162. Některé podoby nalézají se i jinde ve slovanštině, v. MiklosichNeg. 342.

[645]číslo strany tisku2. Je-li pojem, jehož se zápor týká především, vyjádřen některým pádem předložkovým, tedy bývá ne před výrazem předložkovým: kladně „stalo se po mnohých letech“, záporně stč. ne po mnohých letech, nč. po nemnohých letech atp. Na př.: jí bě ne do veselé Jid. 152; když bude již ne do spánie Hrad. 138ᵃ; přivede l’ud až v zástavu, své pohuby ne na zbavu AlxH. 7, 15; ne bez viny sě jim to sta AlxV. 2074; sta [sě] jemu ne po zbožiú t. 2117; kdež bě péče ne o domu t. 2451; pán rád by jeho (kmetovo) sbožie vydřěl i skládá ne z viny vinu Hrad. 107ᵃ; (cizoložnice) učiní dědice ne z dědicóv ŠtítE. 92; jmáš v sobě drahú vóniu[68] Tak správně. Ve Slovn. II, 53 váňu. V Lfil. 248 vónju: toto je starší Gebauerova transkripce za vóniu. Tr.) v-ne-u mieřě Hrad. 46b (předložka zdvojena, jako v-ni-v-čem atp.); déšč jde na pravedlné i ne na pravedlné Krist. 39b; sšed zabitých (lidi) ne na mále[69]V Lfil. 248 „čed (zſed = dětí, lidi)...“. V Slovn. II, 523 sšed. Tr.)AlxB. 4, 29; svému tvorci k chvále i všem svátým ne na mále Hrad. 123ᵃ; ne k tomu ť jsú svátci Štít. uč. 59b; ne na to ť sem psal knih těchto Štít. uč. 158b; na pokoji i ne na pokoji Alb. 20b; ne na snadných miestech in arduis Ol. Job 39, 27; nehlédaj na tvrdost lidu toho i ne na milost impietatem tamt. Deut. 9, 27; když sě člověk drží k božie vuoli na protivné i ne na protivné věci, také na pokoji i ne na pokoji Kruml. 146b; statek přijde (když není příbuzných) ne na příbuzného VšehK. 183ᵃ; ne nad mnohými věcmi byl si věrný, nad mnohými tě ustavím super pauca Koř. Mat. 25, 21; o pilnéj a ne o známej věci Pulk. 38b; ne po mnohých letech Circe s toho světa sjide Troj. 235ᵃ; ne po mnohu dnech přijel posel Pulk. 112b; ne s malú radostí Gesta Kl. 128; ne s malú stráží t.; mládenče, mluv jedno v svéj potřěbě, čím pak méňe ne v své nebo ne u potřěbě ŠtítVyš. 29b; ne ve mnohých slíbilo sě jest bohu Koř. 1. Kor. 10, 5; rozsievá sě v porušení, vstane ne v porušení t. 1. Kor. 15, 42; pohánie-li tebe ne vedlé práva, nebo ne v čas VšehJ. 63; ktož se ne vedlé práva ohlásí, tolikéž jest, jako by nestál t. 39; pak-li ne z vědomie přeminete per ignorantiam Ol. Num. 15, 22; člověka trží žádost ne v ten čas, když… ŠtítV. 253; ne v svój čas jedie neb pijí t. 134; pošed ne v svéj zvyčnéj vnadě AlxBM. 2ᵇ; hospodář když staví hosti za stravu ne v svém (rkp. newſem) domu Rožmb. 231 ; měščěné nejmají práva staviti pro dluh pána v jinéj hospodě, ne v svém (rkp. newßem) domu t. 235; ano zvěř ne na čtyřech nohách stojí, ale na dvú ŠtítV. 152; pře ne na přeskáčku se slyší, než… VšehJ. 47; to je mi ne v hod, přijíti ne v čas Us. Jg.; ne za dlouho PalZáp. 1.

I pro způsob nynější jsou příklady již v jazyku starém: že ť j’mu nebieše do smiechu Hrad. 141b; nebylo by jmu do spánie AlxV. 2448; to, co řku, v nenajposlednějšie ť časy bude BrigF. 20b.

[646]číslo strany tisku3. V slovesných tvarech perifrastických významu činného, složených ze slovesa býti a part. -lъ nebo infinitivu: stč. nejsem volal, nevolal bych, nebyl bych volal, nevolati budu, nemoci budu volati… nč. nevolal jsem, nevolal bych, nebyl bych volal, nebudu volati, nebudu moci volati. Na př.: pravedlenstvie tvého nejsem zapomanul non sum oblitus ŽWittb. 118, 83; nejsi pomohl jemu non es auxiliatus ŽKap. 88, 44; nejsú zemdlely stopy mé non sunt infirmata ŽWittb. 17, 37; nenie ť umřela dievka Mat. Rozb. 743; – pak-li by sě nemýlili, proč pláči, neřkli by byli Hrad. 39b; (císař) tři dni nejedl bieše DalJ. 39; že ho (Neklana) s koně nikdy neklali biechu DalC. 31b; jichž (knih) jsem nebyl slíbil Štít. uč. 158b; mé voněnie takéj vóně nikdy jest nebylo čilo ROlB. 72a; uzřěvše střiebro mluviti sě jěchu, již (kteří) u pól létu k sobě nemluvili biechu DalJ. 37; nebyli pomněli non fuerunt memores ŽWittb. 105, 7; – (Lamech) ješťe nebieše zabil (Kaina) Comest. 15b; (had) toho sám od sebe nebieše učinil t. 12ᵃ; když tento muž na zemi ješče padl nebieše JeronMus. 54; – jenž učinil ucho, neslyšěti bude non audiet ŽKap. 93, 9; že sě bude člověk nestyděti tiem slúti, čím jest Štít. uč. 130ᵃ; budú-li dobří sebe vespolek nemilovati Hug. 358; nekochati sě budeš non delectaberis ŽKap. 50, 18; – k lidu, jenžto jim probyti nemoci bude prodesse non poterit Pror. Isa. 30, 6; nemoci budem dále jěti ML. 47b; mluviti nemoci budeš Pass. 276; nemoci budú zdieti DalJ. 35; koni jich nemoci budú sobú hnúti t. 19; nemoci bude dlúho váš jazyk trvati t. 4; (dievka) smrti nemoci bude zbýti t. 10; jsú nerodili (zpoviedati sě) mohše, pak budú nemoci Alb. 53a; že jeho přelúditi nebudeš nemoci Alb. 98b; druh k druhu mluviti nemoci bude Pass. 8; ižádná přě nemoci bude býti t. 11; nemoci budeš býti v čísle mezi dcerami Christi Túl. 24ᵇ; skotě nesměti sě bude hnúti AlxV. 1424. Při příkladech přeložených z lat. mohlo by se mysliti na vliv latinský, nejsi pomohl = non es auxiliatus; ale srov. touž vazbu v srbochorv. K vazbě nevolati budu, nemoci budu volati jest připomenouti, že podle Mikl. Neg. 341 jinde ve slovanštině ne při infinitivě nebývá.

Vedle toho vyskýtá se způsob novější již v jazyku starém. Na př.: ten je nemohl položiti ve dsky, že… Rožmb. 104; (sv. Prokop) klášterského nic je nežil Hrad. 9ᵃ; lodička nikdy je nepotonula ŠtítV. 175; neměl-li jest pokánie pravého DalH. 31; to sú mi bohové neučinili Pass. 21; by byl toho neproměnil AlxV. 2220; žádné rady neokazovali sú MC. 71; již nebudeš moci Spor 58; (koni) nebudu moci ujíti DalJ. 19 z rkp. Z ; atp.

4. V slovesných výrazech perifrastických významu trpného: stč. jsem nechválen… nč. nejsem chválen. Na př.: to jest mú volí neproměňeno DalC. úvod; gdyž ť jest ovoce nʼotjato Jid. 110; běda mně, ež jsem inhed neutracena Pass. 115; otec ot ižádného jest neučiňen ŽKlem. 147ᵃ; [647]číslo strany tiskuz nichž sú zlé dcery neporazeny Hrad. 89b; dává (dary) nepřinucen jsa Alb. 24ᵃ; abych neprozrazen byl židóm AnsOp. 6; dci mateřiú jest neskryta AlxB. 7, 15; (my) smy k tomu nezváni NRada 999; že jʼnepřikázáno nám Štít. uč. 60ᵃ; ižádné nenávisti jmaje jest nenalezen Ol. Deut. 19, 6; žena jest nenalezena t. Num. 5, 13; proto nedána sta mu (slepci) zraky delšie, nebo žebráním sě obchodieše Hrad. 22b.

Vedle toho: nebude proměněno AlxV. 2399.

V jazyce nynějším může se trvám znamenati nějaký jemný rozdíl mezi obyčejným nejsem chválen a odchylným jsem nechválen: v tomto asi více se vytýká, že jsem bez pochvaly, v onom pak praví se vůbec to, co v lat. non laudor; záleží to ovšem na kontextu a na pojetí subjektivním. V jazyce starém však bylo jsem nechválen = non laudor.

5. Při adjektivu: stč. jsem nehoden… nč. nejsem hoden. Na př.: jenž toho bieše nehoden AlxV. 1783; ten (pastýř) jest nehoden své vrši t. 266; nedóstojen sem břěmene toho Hrad. 15b; šťenec, jenž ješťe netvrd v nohy AlxV. 186; proto jsme nehodni nic zlého Tand. 17.

I nč. může býti vedle obyčejného nejsem hoden též jsem nehoden, a to s nějakým jemným rozdílem u významu, jako bylo právě ukázáno při pass. jsem nechválen.

6. Při substantivu: stč. ne zákon jest… nč. nění zákon (se smyslem opakokladným = zákon brání). Na př.: ne zákon jich (peněz) jest ijednomu jmieti Hrad. 88ᵃ; v nichž (zemích) sě nelzě bude skrýti AlxBM. 2ᵃ; toho je nám nelze, bychom nečili chuti jedúc ŠtítV. 133; jest tomu minúti nelze Štít. uč. 150b; nelzě by tam hnúti zrakem ApŠ. 33; bylo by nelzě oráčiu chleba kupovati DalC. 5; nelzě by nám vyjíti bylo saměm bez podpory Štít. ř. 153ᵃ.

Způsobem nč.: čbánu lzě mluviti nebieše Hrad. 130b.

7. Ve větách bezpodmětých: stč. jest neviděti, slušie nedóvěřiti.. . nč. není viděti, nesluší důvěřovati. Na př.: viec mi vás jest neviděti DalH. 30; by jich (Němců) bylo nevídati AlxB. 3ᵇ[70]V Lfil. 250 omylem AlxB. 2ᵇ. Tr.); nemnieti ť jest, by andělé dobrovolenstvie komu odjieti mohli Štít. uč. 65b; juž ztráty vám jest neutéci AlxH. 3ᵃ; juž bě trub neslyšěti, pro prach nebe neviděti AlxV7. 1536; bieše neznati trávy t. 1725; ižádnému slušie nedóvěřiti lidem tohoto světa Alb. 42b; smrti sě slušie nebáti Vít. 76ᵃ.

Způsobem nč.: nebude viděti Čecha AlxB. 3ᵇ.[71]V Lfil. 250 omylem AlxB. 2ᵇ. Tr.

8. Při infinitivu, spojeném s fimtním tvarem sloves modálních: stč. chceš chud nebyti, jmáš nepronositi, mohu nerozprávěti, rač nedělati… nč. nechceš chud býti atp., dial. také způsobem starým. Na př.; ač chceš mne v tom nepronésti Hrad. 102b; mnohý chce chud nebyti [648]číslo strany tiskuŠtítV. 194; chceme-li nebyti v počtu marných Štít. ř. 204ᵃ; (člověk) chce-li nezahynúti na věky ChelčPost. 241ᵃ; pak-li chceš viece k súdu nejezditi VšehJ. 111; chce-li o pohon svój nepřijíti t. 53; chce-li toho potom nelitovati t. 287; – (kdo se zpovídá), má nepronositi na druhého Štít. uč. 135ᵃ; měl s’ mu to nedávat BartD. 1, 166; měl s’ tam nechodit tamt.; – toho móž člověk nerozprávěti na zpovědi Štít. uč. 130b; móžeš hojemstvie nebrati VšehJ. 64; takoví se póhonové mohú nevysvědčovati t. 46; mohł s’ mi toho neposíłat BartD. 1, 166; mohła s’ mi toho nedělat tamt.; – rač nám nejmieti za chlúbu Kat. 6; chceš-li rád pevnému domu, rač od dřievie nedělati NRada 1654; rač zlých nemilovati t. 781; rač nemeškati t. 747; rač se toho nedáliti t. 105; račiž, kněže, poslŭchati a mně neporokovati Hrad. 144b.

Při čieti je způsob oboji, nepočnu tbáti i počnu netbati; na př.: on na to nepočě tbáti, by se chtěl hřiecha pokáti Hrad. 142ᵃ; – (Kateřina) po světě poče netúžici Kat. 62; tak sě počě hlava umrlcova nehýbati Pass. 296.

Při smieti (osměliti se): stč. nesměju dostáti… nč. osmělím se nedostáti; na př.: když by pohnaný nesměl práva dostáti Řádpz. 22.

9. Ve výrazich, kde na finitním tvaru slovesa značícího mnění, znamenání závisí věta neb infinitiv; na př.: (Radislav) nemně (part.), by sě směl (Václav) brániti DalJ. 28 proti rkp. Z: mně, by se nesměl brániti; (Neklana) s koně nikdy neklati vidiechu DalJ. 17 z rkp. Ff.

10. Když se zápor týká několika pojmů vyslovených souřadně, bývá ne někdy jen při prvém z nich. Na př.: v ten čas bez města budieše, by sě lépe nedomněli a s králem příměřie vzeli AlxV. 2135 (nč. taktéž, nebo ne opakováno: kdyby se byli nedomněli a přiměří nevzali); hospodář svým sluhám ukruten nebuď i své ženě Štít. uč. 54ᵃ; léní ť jest, ktož je ne tbavý a snažen svého dobrého ŠtítV. 123.

384. Ve stč. často bývá způsob I. (pouze ne), kde zvyk nč. žádá způsobu III. (ne-, a při tom ni-, nebo jiný výraz pro zápor kvantitativní); na př.: stč. vše nebylo ztraceno = nč. nic nebylo ztraceno ; stč. i kúska chleba mu nepodali = nč. ani kouska chleba mu nepodali.

V češtině pozdější a nové, a podobně v slovanských jazycích jiných, vyslovuje se zápor způsobem III. zpravidla a skoro vždycky tenkrát, když vedle záporného slovesa jest podmětem nebo členem některým rozvíjecím výraz významu kvantitativního: jinými slovy: když vedle slovesa s ne- jest u podmětě, předmětě (doplňku), přívlastku, nebo v příslovečném určení výraz, jenž má význam kvantitativní, na př. slovo každý, všechen, jeden (u významu neurč. ullus, aliquis), kdo(koliv), co(koliv), kdy(koliv) atd. V jazyce stč. bývá v těchto případech často [649]číslo strany tiskuzápor vysloven způsobem I. Dokazuje se to v následujících příkladech, které si rozdělíme podle toho, kde výraz kvantitativní se vyskytuje.

1. Stč. vše nebylo ztraceno (s kladným výrazem kvantitativním výraze v podmětě)… nč. nic nebylo ztraceno. Na př.: by vše nebylo ztraceno Vít. 2b; všecko písmo nenie k jinému než… Štít. uč. 59b; my všichni nebudemy ť přieti Hrad. 86b (nč. nikdo z nás…); ti všichni neostavili sú mene dobrého DalC. 16 (nč. nikdo z nich…); skuj mi (kovář zlodějovi) klíčiev desět, aby jim neostál veš svět Hrad. 131b (nč. …nic na všem světě); král nad králi, jehoź sě moci vše nevzdáli AlxV. 966 (nč. …nic neuniklo); ti všicci nebudú pohaňeni ŽBrn. 24, 3; mně sě jest nelíbilo všecko Alb. 38ᵃ; všecka země (sodomská) do dnešnieho dne nenese užitka ŠtítOpat. 39; bude-li úmysl zlý, všickni skutkové, ač by v sobě i dobří byli, nebudú dobří ŠtítV. 270; jeden člověk živ neosta AlxV. 500 (nč. ani jeden); ze sta jeden sě nevrátil t. 542 ; když páni potaz naleznú a vynesú, že by měli (žalobník a žalovaný) o to sědati, tehdy obě straně nemáta v radu otstúpati Řádpr. 11 (nč. žádná z obou stran); o nichž (vašich skutcích) by nikte nevěděl, když by jich kto nepověděl AlxB. 2b (nč. …nikdo nepověděl); jehož kto neslýchal AlxV. 143 (nikdo); poviemy pět příčin, z nichž nenie kto dlužen druhého tresktati Hug. 310; každý člověk (k ničemu) nenie bez božie milosti ŠtítOpat. 109 (nč. žádný člověk…); každý ť nevie svého roka Spor 58 (nč. nikdo, žádný neví…); každý, kdo věří ve mne, neumře na věky Bibl. 1857 Jan 11, 26; aby každý… nezahynul Koř. Jan 3, 15; nebyl by spasen každý člověk HusPost. 8ᵃ ; protož všeliký člověk nemá žádati svému bližniemu nic zlého Kruml. 241b; všeliký člověk nemá žádati svému bližnímu nic zlého HusE. 3, 180; inhed jě (císařovou a Porfyra) taká zarazi vóně i světlost veliká, jakž ji (jich dvou) síla tak všeliká neby, bysta mohla státi, než v úžesti padesta Kat. 142.

2. Stč. nejmám všeho (s kladným výrazem kvantitativním v předmětě, doplňku)… nč. nemám nic. Na př.: všeckno, jenž jde ke mně, nevyvrhu ven HusE. 3, 156; všeho jiného netbaje NRada 1638 (nč. ničeho jiného); netbajě všeho obluda AlxH. 9, 29; črt všeho, což dobré jest, nevidí rád Štít. uč. 26ᵇ; ktož bude tu piesn pieti, všěch zlých příhod nebude jmieti Hrad. 66ᵇ; (Alexander) stáše všie péče nejmaje AlxV. 365 (žádné); netbajíc všech ciesařských hróz Kat. 146; všeho kvašeného chleba nebudete jiesti Ol. Ex. 12, 20; jenž všěch božích daróv mní sě nedóstojen Alb. 23ᵃ; buď utěšena, všie radosti nezlišena Kat. 60; všemu světu neskryto AlxV. 838 (nč. nikomu na světě); řeč šeředná a nestydatá všem neslušie Štít. uč. 56ᵃ; nevinen jsem vším t. 82ᵃ; aby nejsa tiem vším dlužen za nás ten dluh zaplatil ŠtítPař. 44ᵇ; aby tiem všiem jemu nepřěkážel Alb. lib; ta dva prorádcě ke všěm tu neúfásta AlxBM. 1, 7; [650]číslo strany tiskuna všecky jeho zlosti nevzpomenu HusE. 2, 151; nechtěl by jich za veš svět učiniti Štít. uč. 128ᵃ (nč. za nic na světě); kněz urozuměv, jež jest tu některá věc, k niejžto přistúpiti všakému nebylo duostojno Pass. 341; nelzě jest těch proměn zbýti každému zde v tomto těle NRada 1623 (nč.: nikomu, žádnému); každý vie, že (smrt) každému neotpustí Hug. 137 (nč.: nikomu, žádnému; v rkp. je korektura téhož smyslu: „každému“ podloženo tečkami a za tím napsáno „žádnému“); vidíš, že každému smrt nepřěje Vít. 32b (nikomu); kázanie božie jest, kteréž kolivěk cizie věci nežádati Štít. uč. 60b; ty chceš tomu, bych někomu dal své sbožie? nedám komu! Spor ČČMus. 1881, 262; (ciesař) neumějieše řéci jednoho slova Kat. 80; pak jedněch knížek nechce čísti Štít. uč. 6b; vidieše, že jedné viny k ňemu nejměli Hrad. 86b; (Kateřina) nevzlitova rukú obú tepúci sě jima Kat. 41).

3. Stč. ve všech zemiech nenie tajno (s kladným výrazem kvantitativním v určenía dverbiálním)… nč. v (ni)žádné zemi není tajno atpod. Na př.: ve všech zemiech tajno nenie, že atd. NRada 40; že ť mi ve všech zemiech nenie rovně Kat. 24; na nich (na mistřích v oheň umetaných) na všech nebieše ani rúcho opolelo t. 126 (nč. na nikom z nich); často sě to stává, že kdyžto nemáhá hlava, ve všěch údiech slatka nenie DalC. 17; když hlava neduží, ve všech údech nebývá statka ŠtítV. 52; jakž ť hlava nenie zdráva, ve všem člověku nebude statka ŠtítOpat. 381; diábel ve všech svých radách neostojí Štít. uč. 66ᵇ; ve všem světě (nic) se neděje, jediné to, co jest (bohem) přikázáno aneb přepušťeno ŠtítJHr. 191; (M. Magdalena) na jejú obú (t. knížete a kněžny) ramenú kříž učinila, aby na všiej cěstě diábel jima nemohl přiekaziti Pass. 337 (nč. nikde na celé cestě); ve všiej zemi nevídáno takého hada DalJ. 65; jsme ť u velikém nebezpečenství, ve všech věcech nemajíce žádné rady ani pomoci list. z r. 1521 Pal. 5, 2, 386; nejmějž v obém rozpačí AlxŠ. 2b (nč. v ničem z obého); n’odpočinúce čas všaký AlxH. 2b (nč. nikdy); ktož panenstvie jednú zbude, věčně jeho nenabude NRada 1878 (nč. nikdy, nebo týmž způsobem starým); (sedlka) mně (žákovi) vždy prázdnu jíti nedá Podk. Výb. 1, 910; pak-li vždy nebude chtieti tvá milost bez toho býti NRada 98; (prchající) ač sě lekne vody, však vždy nezbyti škody (t. mu jest) AlxV. 1806; (Alexander) ottad pryč obráti vojě nechtě kdy jmieti pokojě t. 2006 (nč. nikdy); jiež (zrady) nelzě zbýti kady AlxBM. 2ᵇ (nč. nikady, nijakým způsobem); kdyby slunce ztratilo krásu, ovšem by měsiec krásen nebyl Štít. uč. 55ᵃ (ovšem m. o všem = zcela, úplně, gänzlich; v překladech z lat. = penitus, omnino, utique; kladné stč. měsiec jest úplně krásen = nč. měsíc jest úplně krásen; záporné stč. měsiec nenie ovšem krásen = nč. měsíc není nijak krásen, v ničem krásen ap.; kladné ovšem udrželo se také v záporu, ale tu setřen [651]číslo strany tiskujest s něho význam starý a vtištěn mu význam jiný = freilich; význam tento pak rozšířil se odtud tou měrou, že význam starý zanikl docela a slovo ovšem v pojetí nč. znamená jenom to něm. freilich); ovšem nerýte na sě ŠtítV. 08 (nikterakž…); jižto nic ovšem nejmějiechu penitus Pror. Jer. 39, 10 (t. j. zcela nic); ježto nám všelik neprospěje Ol. 2. Par. 24, 20 (nč. nijak).

4. Sem patří dále příklady, kde pro zvýšení a sesílení záporu položeno jest stč. Vvtýkavé i, začež v češtině pozdější a nové zpravidla jest záporné ni, ani; čeština stará mívá tu tedy způsob I.: i jeden múdrý nerad sě s cuzími, i člověka na hradě nebieše…, proti nč. způsobu III.: ni jeden neraď se, ani člověka na hradě nebylo. Na př.: i jeden múdrý neraď sě s cizími DalJ. 4; i jedna žena mužem jista nebieše t. 2; rady i jedné nevzemše t. 3; i jednoho neživichu t. 12; i jednoho nenie bezpečenstvie Túl. 30b; neby i jedněch nedostatkóv Hrad. 16b; z pekla nenie vykúpenie i jednomu Štít. uč. 146b; mezi nima (manžely) i jedné přiekazy nenie t. 55ᵃ; nejsem ť i jeden mistr t. 158b; těm, ktož poslední núzi trpie (skonávají), neslušie umřieti dáti pro i jednoho, jenž netrpí poslednie núze t. 141ᵃ; z úst šeredných nenie vzácná i chvála božie ŠtítV. 64; i mlazší i starší nebude, by v nich (knihách) nemohl krátiti chvíle Štít. uč. 6b; smrt někdy i posla svého (t. nemoc) nepošlíc sama buchne z nedojiepie t. 152ᵃ (ani posla); (lodí) přejde přes vodu, jež (že) i sledu neostane t. 150b; aby mu i krópě vody nepodali Krist. 77b; jemu i kúska chleba nepodali ML. 90ᵃ; metla bieše suchá, i káry na sobě nejmieše t. 43b; neulevím ť i krošě Hrad. 128b; Němci stáchu i slova nepromluviece t. 25b; Margaretě za věno nedachu i lúči DalC. 91; (sv. Benedikt) i rafijky své vlastnie nedá jmieti Štít. uč. 74ᵃ; by ť nebyl on (Milíč), snad ť by i těch všech knih nebylo, které jsem já psal ŠtítV. 15; krása (božského zřízení) tak divná, ež k nie přirovnávajíc všelikú krásu (t. jinou) i krása by se nezdála ŠtítBud. 31; však i člověka na hradě nebieše DalJ. 38; nechtěj i vrahu téj škodě Hrad. 104ᵃ; že by i v manželství neskryl sě té práce Štít. uč. 43b; (sv. Pavel) libosti též i na chvilku nepovolil ŠtítV. 135; o turnejích vědě, ež ta škodná kratochvíl nemá slúti i kratochvíl Štít. uč. 91b; (Vršovici) i přimluviti sě nesmiechu DalH. 40; mníškové želíce za obyčěj jědiechu, masa, sýra. vajec i jmenovati nechtiechu DalJ. 37 atpod., v příkladech hojných, jichžto některé druhy budou vedeny ještě doleji.

385. Zbylé archaismy.

V záporu tuto v § 384 ukazovaném jeví se odchylka od obecného zvyku slovanského nejpatrnější. V jazyce nynějším ve všech příkladech uvedených žádali bychom vedle ne- ještě negace kvantitativní, a podobně v jazycích slovanských. Stč. vše nebylo ztraceno, ve všěch zemiech nenie tajno atd. jenom s jiným větným přízvukem a jiným významem mohlo [652]číslo strany tiskuby býti i větou nč., totiž: všè nȅbylo ztraceno (ale jen něco), vè všech zemích tajno nȅní (jen v některých); s přízvukem a významem obyčejným nejsou tz věty v jazyce nynějším možné. Jenom několik archaismú zachovalo se ve způsobu starém.

Především jsou to věty se slovesem nechati. Sloveso toto je vlastně ne-chajati = non curare, stsrb. i nsrb. hajati curare (v. Mikl. Lex. a Vuk Hječ.), a je tedy slovesem záporným a synonymem s ne-tbati. Mělo by se tedy říkati nechám ničeho jako nedbám ničeho; ale říká se nechám všeho; t. j. zůstal tu starobylý způsob I a neustoupil způsobu III později zobecnělému, a to proto, poněvadž kladné cháti v jazyce dávno bylo zaniklo, nebylo tedy opposita k nechati, zapomínalo a zapomnělo se, že nechati je záporné, ano bráno za kladné, a následkem toho pojetí nemohla změna, která změnila větu netbaju všeho v nedbám ničeho, stihnouti i větu nechaju všeho, nechám všeho.

Taktéž zbytkem způsobu I a svědectvím starobylosti jeho proti zobecnělému způsobu III jest vazba nenáviděti všech, nenáviděl si všěch ŽWittb. 5,7; kladné náviděti amare jen zřídka se vyskýtalo, proto zdálo se nenáviděti odisse kladným a tím pojetím zachován mu starý způsob negace nenáviděti všech. Ale někdy přece proniklo vědomí, že nenáviděti je sloveso záporné a že mu sluší způsob III; tak v Jg. s. v. čte se doklad z Br.: jakož zjevného tak ani tajného modlářství bůh nenávidí (vedle ani je v závorkách i; opisovatel nesouhlasil s vazbou, ve které nenáviděti se cítilo ještě jako sloveso záporné).

Jiné zbytky způsobu tohoto jsou ve rčeních:

věčně se nevrátím m. nikdy na věky se nevrátím Us. ob.; víc sc nevrátím (a vedle toho: nikdy víc se nevrátím) t.; –

celé léto nepršelo m. nikdy v celém létě Us. ob.; celou noc jsem nespal t.;

i syn nechtěl otci pomoci (nebo: též syn…, také syn…) t.; i ty mne neznáš? t.;

v desíti hrách jednou jsem nevyhrál m. ani jednou Us. ob.; – nedej zahynouti nám i budoucím Pís. sv. Václ.; – nemám kdy, kam, proč…, není kdy, kam, proč… Us. ob.; – nemám co dělati Us. ob.

A také záporné věty s kladným ovšem, o nichž v § předcházejícím byla řeč, patří ke zbytkům těmto.

386. Způsob II: zápor děje se slovcem ni samotným (bez ne).

Způsob tento vyskýtá se:

1. při výrazích jednotlivých mimo větu; na př.: nikto, ničso (nic)… nikdy, nikde, nikam…, nijeden, nižádný…, nijaký, nijak…, nikaký, nikako… nikterý… atp.; –

[653]číslo strany tisku2. při popírání věty předcházející, tázací nebo jistící; na př.: stsl. byšȩ li dobrějši? ni! …oni glagolaachą: ni! Mikl. Lex. a Synt. 185. V č. pouhé ni v tomto případě zpravidla nebývá, ale bývá tu sesilené ni-koli(v), na př.: je práce hotova? nikoliv! Us.; zápor je kvantitativní, popírá se do minima, že by kladný obsah věty předcházející se potvrzoval se strany žádaných případův a dokladův, a popírá se to slovcem ni, nikoli všeobecně, t. j. pro všechny strany, na kterých by se šíření kvantitativní jeviti mohlo; záporem takovým podtíná se a podvrací se ovšem i kvale věly kladné, a záporné ni, nikoli popírá tedy výrok věty předcházející kvantitativně a tudy i kvalitativně.

Samo ni vyskýtá se jen dial. mor.: půjdeš do školy? ni BartD. 1, 174 (hroz., karlov., rožn., jick., laš.); była si v lesě? ni tamt.; kmocháček hned letěl k ševcovi: »Kmocháčku?« pravil, »vyť jste tuším přinesl hodně peněz?« Švec praví: »Oh ni!« Kulda 2, 62; když (dcera od rodičů vypuzená, spolu se svým manželem) přijeli k otcovi, otec padl před svou dcerou na kolena a prosil za odpuštění. Dcera povídá: »Ni, otče ! ale ta má macecha není hodná, aby pod oblohou boží chodila…« t. 2, 47; –

3. v záporné větě; na př.: nic mi jest známo AlxV7. 1163.

Také při způsobu tomto má jazyk stč., ve shodě s jinými starými jazyky slovanskými, mnohé zvláštnosti, od kterých později se ustupuje; a zejména shledáváme i zde, jako při ne: že ve stč. slovce ni mívá misto jiné nežli v nové, a že stč. mívá často zápor způsobu tohoto, kde jazyk nový žádá způsobu III. O tom zde výklad zevrubnější.

387. Ve stč. slovce ni mívá místo jiné, nežli v č. nové.

Zejména to bývá v těch případech, kde se jím popírá pojem vyjádřený výrazem předložkovým: proti kladnému v čem… jest záporné stč. ni-v-čem, s opakováním předložky v-ni-v-čem, nč. v ničem atp. Ve stč. ničso (vlastněji ni čso) znamenal a cítil se ještě význam vlastní nec quidquam, proto i v pádech předložkových znamenalo se, že pád s předložkou činí pojem jeden, a kladlo se ni před výraz celý; ale časem klesá ničso atd. na význam jednoduchý »nihil«, klesnutím takovým zapomíná se, že ni čso je výraz složitý, béře se za slovo nedílné a v pádě předložkovém klade se předložka před spojené nic. Zdá se tedy na pohled, že ve stč. složenina ničso předložkou se roztrhuje; vlastně pak děje se odchylka v jazyce pozdějším, spřahují se totiž slova dvě ni čso v jedno ničso (ničse, nice, nic), spřeženina béře se za kompositum nedílné a předložka klade se před ně. Na př.: v-ni-v-čem na světě Štít. ř. 115b; v-ni-v-čem takovém t. 86a; v-ni-v-čem Pass. 294 a j.; všecko ni za č by nejměl Túl. 33a; v-ni-ve-č Štít. uč. 43b; úfají v-ni ve-č Prorok. Isa. 59, 4; – (neotstupuj mne) až ni dokudž ŽWittb. 118, 8 atp. Dosud udrželo se v jazyce spisovném v-ni-ve-č, kroupy osení v niveč obrátily Krám. Jg.

[654]číslo strany tisku388. Ve stč. často bývá způsob II (samotno ni), kde zvyk nč. Žádá způsobů III (ni-, a při tom i ne). Příklady, které sem patří, seřadíme opět podle jich příbuznosti.

Stč. nic mi je známo, nic prospěje nepřietel (ni jest ve větě jen jednou, a to při podmětě nebo při některém výraze rozvijecím)… nč. nic mi není známo, nic neprospěje nepřítel. Na př.: nic mi je známo AlxV. 1163; na niežto (dsce) nic psáno… jest Tkadl. 1, 82; nikte jeho oblúditi moci bude Pass. 10; nijeden hrad (jest) tak atd. AlxM. 1ᵇ: nijeden z toho krajě byl … LMar. 10; že tu živ nijeden osta AlxV. 2075; ani ty sě bojíš boha Ans. 4; nic prospěje nepřietel ŽKlem. 71ᵃ; kdež nic protivného bude trpěti Alb. 82ᵃ; vyrytínu k ničemuž užitečnú Pror. 35ᵇ; jenž nižádná radú… mohú ot svého úmysla otlaženi býti Hug. 408; ať nikdy zapomanú ľudu mého ne quando obliviscantur ŽWittb.58, 12; jehožto on nikakž učiniti moci bude Pass. 80; nikakž jeho s kříže snieti možiechu t. 15; ten nikakž k věčnému životu… má čáky NRada 1157; s tiem ani pokrmu beřte ŠtítVa. 56; tajně mluvil jsem ničse AnsOp. 3; prvý den nic kvasného mieti budete Comest. 59b; nikdy den velikonoční jest týž jako léta minulého t. 91ᵇ; nikoli vychodící z tebe budú panovati t. 170ᵃ; abychom nižádného obtížili EvOl. 168b.

Stč. každá nečistota aniž buď jmenována mezi vámi Hug. 20, nč. žádná nečistota ani jmenována nebuď: tu kromě toho, že je způsob II za nč. III. ještě ta zvláštnost jest, že ve větě smyslu záporného jest ve stč. výraz kvantitativní kladný za nč. záporný, stč. každá nečistota za nč. žádná nečistota.

Když členové souřadní se popírají opakovaným ni – ni, bývá vedle toho v č. nové ještě negace kvalitativní, ve stč. pak zpravidla nebývá. Na př.: ani vazba ani smrť mohly změniti mysl jeho Mudr. (1475) (nč. ani vazba ani smrt nemohly…); ani toho jistím, ani odmlúvám ŠtítV. 108; ani vědě, co to jest, ani toho učiniti mohu Pass. 159; ani sě budu tvým bohóm modliti, ani budu cizí nečistotú pohaněna t. 104; ani pichu ani jechu Trist. 94; o nížto (radosti) ani čtla ani slýchala Kat. 60; ani je oko vídalo, ani je ucho slýchalo, co je buoh útěchy připravil ŠtítV. 106; an (mládček) sě ani učí ani sě k čemu vede Krist. 31ᵃ; ani bude ni jest byla (taková) zbitých síla AlxV7. 1769; ani jest buoh, ani jest čemu sě modliti, ani jest od které moci vyššie přědjednánie Pass. 291 ; ani železa ani mědi mějíchu Alxp. 95; ni o čsti ni o bozě tbajúce AlxBM. 1ᵃ; zapověděv, aby jiej ani píti ani jiesti dali Pass. 20; (sukně) ani tkána ani šita bieše Hrad. 89ᵇ; ani živa ani umrúci otlúčím sě t. 38ᵇ; neb jest ani opraveno, ani mnú vydáno Všeh. (1515); ve vsi, kdež ani kázanie bývá ani nešpora Štít. uč. 4ᵃ; že by ani žádal bohat býti ani krásen ŠtítV. 30; ani prosta ani svázána mě vésti moci budete Pass. 301; (v nebi) ani rez

[653]číslo strany tiskuani mol zkazí (poklady) Koř. Mal. 6, 20; jíst sem, že ani smrt ani život ani anjelové ani knížatstvo ani ctnosti ani mocnosti… moci bude nás odlúčiti od lásky boží EvOl. 190ᵃ (Řím. 8, 38); ani odplaty ani pomsty ani cti boží váži lidé nemúdří ChelčP. 145ᵃ ; když jest rozum slep, ani zlému ani dobrému móž rozuměti t. 243ᵇ; (lidé) jsú tomu ani rozuměli ani věřili t. 148ᵃ; (při svěcení kostela biskupem) ani za ztravu ani z kterého obyčeje napřed ani potom buď co požádáno, aniž on dáti směj, neb svatokupectví jest HusE. 1, 415.

Podobně jinde ve slovanštině: stsl. ni mene vêste ni otьca mojego, srb. ni mogosmo niti pomogosmo, rus. bezumnychъ ni orjulb ni sêjutъ, pol. kiedy mu ni do ziemi będzie ni do nieba atp. Mikl. Neg. 353–354.

Stč. hledáš ni(ž) nalezneš, t. j. přísudek je dvojitý a člen jeho jeden, nejčastěji prvý, jest kladný. V tom případě způsob starý zůstává, záporné slovce vyskýtá se tu však ve formě ustálené a-ni-ž; vyvinulť se časem rozdíl u významu, že jest aniž = neque, ani = ne quidem. Na př.: hledáš jeho niž nalezneš Hrad. 32a; hledám niž naleznu t. 37a; oči vždy slzy prolévajte ni plakati přěstávajte t. 37b; (Alexander) když ty řěči vzvědě, ni sě s kým potáza, inhed rozkáza AlxV. 416; zlámaju jě ni moci budú státi nec poterunt star ŽWittb. 17, 39; volali jsú ni byl, kto by spasena (sic) jě učinil nec erat qui t. 17, 42; ni jest kto sě skryje od horkosti jeho nec est qui se abscondat t. 18, 7; (pokoj) dráh jest ani má cěny NRada 811; nebyl kto pomoha ni rady přidati moha AlxH. 5, 4; – tak i v době pozdější: varuj se smiechu ani přijímaj řeč všetečnú Písecký 1512; atak vyslovily by se tytéž věty i nč.: oči slzy prolévejte aniž plakati přestávejte, Alexander rozkázal aniž se s kým potázal atpod.

Stč. nejedl ni pil, nejmě dcery ni syna, oko je nevídalo ani ucho slýchalo atp., t. j. ze členů souřadných prvý popírá se slovcem ne, ostatní pak samotným ni a tedy způsobem II; v č. nové je tu buď týž způsob (s ani, aniž), nebo způsob III (ani – ne). Na př.: jenž na sě nepomní ani tbá milosti božie Jid. 119 (nč. aniž dbá, nebo: ani nedbá); ten sě nehněvá a ni družcě k tomu (hněvu) přivede Alb. 11ᵇ (nč. aniž přivede, ani nepřivede); by ho nadarmo nezvala ni na prázno pracovala Kat. 20; když juž nelzě zbýti zlého ni sě móž státi jiného AlxV. 1723; ptáci nesejí ani žnou BrNZák. 17ᵃ; ž’ nám nedáś dcerky ni syna LMar. 27; jenž (šťenec) ješťe netvrd v nohy ni mu došel zúbek mnohý AlxV. 187; (kvítí polní) nepracuje ani přede ChelčP. 226ᵇ; (Ježíš) postil se nejeda ani pije t. 77ᵃ; pakli vy neodpustíte lidem, ani otec váš odpustí vám hřiechóv Koř. Mat. 6, 15; oko je nevídalo ani ucho slýchalo ani je člověku na srdce vstupovalo, co je buoh připravil těm, kteříž milují jeho ŠtítV. 109 (nč. aniž ucho slýchalo, ani ucho neslýchalo); zamúcenie takového nebylo jest, jakž sú počali lidé na zemi přebývati, aniž potom bude ChelčPost. 7;

[656]číslo strany tiskuStč. člověk dětí ni domu vzpomene, t. j. jsou dva členové souřadní, druhý z nich má při sobě ni a sloveso kladné, tedy způsob II; člen první výrazem zvláštním popřen nění a zápornost vztahuje se i na něj jenom smyslem. V č. nové je za to způsob III, anebo I spolu se III. Na př.: (člověk) děti ni domu spomene AlxV. 597 (nč. nevzpomene ani dětí ani domu, nevzpomene dětí ani domu); sobě ni nám odpočine AlxH. 10, 8; dne ni noci přěstanúce t. 8, 37; na hřiech ani hanbu tbąje NRada 1129; že mu ižádná hróza ani zlá mysl móž přěkážěti Alb. 104ᵇ; (MMagdalena) na svú sestru ani na svého bratra Lazařě počě tbáti Pass. 333; abych nikdy já ani náměstkové moji toho zapierali Pulk. 143ᵃ.

389. Stč. nie.

1. Slovce toto, psáno nye, jest mi známo v následujících příkladech (skoro vesměs u Štítného, a to jeden ze Štít. ř., ostatní ze Štít. uč.): a veď nekaždý ť, nye zielo kto i z nábožných bude takým ohňem plápolati Štít. ř. 193b; tak řkú ti hřiešní, když s toho súdu do pekla pojdú, nye i na súdu jsúc své peklo ponesú s sebú Štít. uč. 16ᵃ; také ť jest buoh té nečistoty, ješto odjímá panenskú celost, v nebesiech nechtěl jmieti… Nye v ráji nechtěl jest buoh té nečistotě t. 42ᵃ; a také protiv tomu nemluví kostel, nye má za to, že Josef pěstún také jest panenské čistoty byl t. 42ᵃ; vídáme často, že (vdovy) s dobrým statkem jdúc za druhé muže, bývají v hoři i mužie jim nepomohú. Nye, skrze muže bývají v hoři t. 49ᵃ ; nic jim to nebude užitečno, ač s těmi v pekle budú, s nimiž sú hřešili. Nye hóře jim bude, že zvláště budú se proto mrzeti, že jeden pro druhého tak hoře došel t. 112ᵇ; hlédaj, svátý Jan křstitel kaký byl svatý, avšak umřev nemohl do nebes. Nye by byla umřela svatá královna matka božie dříve, než jest Kristus dal své tělo v obět, nebyla by mohla viděti boha t. 116b ; byl-li by kto poprzňen té noci přeludem tělesným, nye, ač by i bez hřiecha ta poskvrna přišla náhodú, já nerazi přistúpiti k té svátosti (t. j. ku přijímáni) t. 123ᵇ; třetie má zpověd býti jen proto, aby buoh odpustil. Nye aby kněz odpustil boží mocí ty hřiechy t. 135ᵇ; pak bude bóh mstíti a snad tieže, nye bez snadu tieže t. 146ᵃ; nenie ji (smrti) mrzek starý a nad mladým se také neslituje. Nye pravdu řkúc, velím jich potře dříve, než dojdú starosti t. 150ᵃ; právě jako by některý hospodář bohobojný jměl sluhu nebohobojného a když by kázal jemu, aby rozdal almužnu, pro to li by ta almužna nebyla vzácná, že ji rozdává zlý sluha? Nye věru nic! poňovadž dobrý přikázal ji dávati úmyslem dobrým, z toho úmyslu dobrého vždy je vzácná t. 157ᵃ; druzí pak (mnichové) menší, ješto nemají náděje, by k úřadóm přišli, také hromazdie, aby měli co propiti aneb zač přiezní leckakýchs sobě dobývati. Nye brž snad proto zajdú v ty marnosti, že jsú nachovali peněz t. 74ᵇ; sluhy neb rytieřstvo pomáhajíc jemu (svému pánu ve válce) nebudú křivi, nye brž křivi by byli nepomáhajíc jemu t. 92ᵇ; aby srdce mohlo obmysliti, nye brž [657]číslo strany tiskujakž takž pomysliti jeho převeliké dóstojenstvie t. 104ᵃ (obmysliti = cele pochopiti, oppos. proti »jakž takž pomysliti«); neb ač jest zlý kněz, ale kostel jest svátý a on jako sluha kostelní obětuje tu obět kostelním přikázáním; nye brž samého boha přikázáním t. 156ᵇ.

Ku příkladům těm připomenouti jest, že ve Štít. ř. a ve Štít. uč. psané nye nemůže se čísti ný- nebo ni-, nýbrž jenom ňe nebo ně neb nie. Jedno z těchto čtení máme vybrati. Pro ňe není pravděpodobnosti. Zbývá nám tedy volba mezi krátkým ně a dlouhým nie. Volba jest nejista. Volím dlouhé nie pro rozdíl od ně- v někto, někdy atp. (ačkoliv i toto bývá psáno dlouze: nijekdy Alxp. 14, nijekoliko t. 8, nijektery t. 65, nijekomu t. 46, nijeiaké kořenie t. 2 a j., avšak Alxp. není text v této příčině dosti přísný), a připomínám ještě, že jiný, musejní rukopis má nee, kde Štít. uč. má nye, v. ŠtítE. 324.

Podle sděl. p. Duška čte se nie často v Lún.; na př.: a nie menie Lún. list. 1597.

2. Jde o význam tohoto slovce.

Ve většině pŕíkladův uvedených dostali bychom smysl dobrý, kdybychom za nie položili slovce významu adversativního positivního, a podle toho mohlo by se zdáti, že nie jest = immo, ba právě, ba naopak, či spíše atp. Avšak výkladu takovému protiví se příklad náš první: »ne každý ť, nye zielo kto i z nábožných bude takým ohňem plápolali« (Štít. ř. 193ᵇ); zde je zřejmo, že »nye« má význam negativní. A poněvadž týž význam (negativní a při tom adversativní) hodí se i do příkladův ostatních, proto beru nie za slovce záporné.

Další otázka je, jaký je zápor v nie, kvalitativní (= ne), či kvantitativní (= ni)? V příkladech nahoře uvedených vyjdeme jak tak s výkladem obojím, nie nejeví se tu u významu obojakém. Ale významem vlastním a původním je trvám přece jen zápor kvantitativní, poněvadž v příkladech uvedených výklad ze záporu kvalitativního jen potud se hodí, pokud i ni, nikoli atp. popírají též kvalitu. Na př. ve větě prvé »ne každý ť, nye zielo kto« = »ne každý, ni mnohý« (zielo kto = mnoho který, oppos. málo kto, málo který); »… ni mnohý« je pro praxi ovšem tolikéž co »nemnohý«, avšak zápor v ni není proto kvalitativní; zápor kvalitativní, který se zde znamená, jest jen nepřímá konsekvence, která z popření kvantitativního vyplývá, a kdybych kladl proto nie = ne, soudil bych jen podle významu nepřímého. Podobně i v příkladech ostatních mohu položiti kvalitativní ne za nie jen potud, pokud i nikoli. A v tom jest trvám svědectví bezpečné, že nie znamenalo zápor vlastně kvantitativní.

Původ slovce toho není znám. Snad je to hlásková obměna z ni; výrazy adverbiální měnívají se způsobem zvláštním a jinde, na př. u tvarů flektovaných, neobvyklým. Snad stala se tu obměna hlásková [658]číslo strany tiskuvlivem německým; srov. sthněm. ni êo, nio, nêo, střhněm. nie = nikdy, nikoliv (v. Hahn, mhd. Gramm.³ § 444). Při tom je pozoruhodno, že i obě nářečí lužická mají výrazy střídné: hluž. nje a dluž. nê (= nikoliv, něm. nein), rozdílné od záporu kvalitativního za ne, něm. nicht, který zni hluž. ňe a dluž. ňe nebo ňa (Mikl. 4, 185).

390. Způsob III: zápor děje se slovci ne a ni pospolu.

1. Způsobem tímto popírá se kvale (skrze ne) i kvantum (skrze ni); to z výkladů předcházejících samo se vysvětluje.

2. Způsobem tímto mnohdy nejen se popírá, ale nad to klade se i opak (skrze ne). Na př. ve větě „neradím nikomu zavazovati se sliby“ není význam jen záporný (neradím = zdržuji se razeni) nýbrž i opakokladný (= radím, aby se nikdo sliby nezavazoval).

3. Zápory ne a ni se ruší, když se obsáhají. Na př. ve výrazích jednotlivých mimo větu: nenic nonnihil = něco: nijeden nekatolík = vesměs katolíci. Ve větě pak může se někdy pomocí přízvuku větného sestrojiti spojeni takové, že ne a ni se obsáhají a ruší; na př. když proti výroku „nìkdo tu nebyl“ nemo aderat namítne se: „nikdo tu nȅbyl“, s důrazem zvláštním na ne-, a s významem = nemo non aderat. Všelikých však příkladů těchto a takových, kde by se zápory ne a ni rušily, velice jest pořídku, a na všech viděti jest schválnost a strojenost k tomu čelící, aby se ne a ni obsáhaly. Zpravidla však zápory ne a ni se neruší. Jest to zvláštnost jazyků slovanských, mající podoby tu a tam i v jazycích jiných, kde též slovce záporná se hromadí a přece se neruší. Zvláštnost tato rozmanitě se vykládá. Seznam výkladů takových podává Mikl. Neg. 360 a Synt. 192: negace prvá prý ohlašuje, že přijde věta negativní; negace druhá prý obnovuje v paměti prvou; negace opakuje se prý pleonasticky a pleonasmus se usazuje; při nihil video jest prý i děj vlastně non video; atd. Podle jiného zase mínění při záporném přísudku prý popírají se spolu všichni členové věty, „alle (Satzglieder) finden nicht statt, weil das Praedicat nicht stattfindet“ Koch, Histor. Gramm, der engl. Spr. II2 § 582. Vyvrátili tyto výklady bylo by snadno, ale nechceme se tím zde zabývati. Nám z toho, co jsme o negaci si vyložili, podává se i výklad pro zvláštnost tuto: zápory ne a ni zpravidla se neruší, poněvadž se neobsáhají, a zpravidla (t. mimo několik příkladů nahoře vytčených a schválně strojených) se neobsáhají, poněvadž jsou disparátní, ježto prvým popírá se kvalita, druhým kvantita. Neruší se ani spojené a hromaděné ni, na př. nikak já nikdy nepójdu za muž Kat. 22; každé ovšem popírá kvantitu, ale každé v jiném smyslu (nikak – co do způsobu, nikdy – co do času), a jsou to tedy opět zápory disparátní, nemohou se obsáhati a proto se i neruší. A nejen že se neruší vespolek ni a ni, ni a ne, nýbrž i sesiluji se.

[659]číslo strany tiskuZpůsob tento vyskýlá se

a) při výrazích jednotlivých a mimo větu, na př. nenič, kdež ne a ni se ruší;

b) v záporné větě, a to zpravidla nebo často v češtině nové i staré a ve slovanštině veškeré tam, kde vedle záporného slovesa jest u podmětě nebo v některém členu rozvíjecím (v předmětě, doplňku, přívlastku, přísloveč. určení) výraz významu kvantitativního; způsob I nebo II bývá tu mnohdy ovšem také, zvláště v jazyce starém, jak bylo ukazováno nahoře, ale většinou, hledíme-li ku případům všem, bývá zde způsob III.

Příkladů není mnoho třeba: ničímž zlým nevinný (jest) Hrad. 54ᵃ; to je nikdy neslýcháno Pass. 51; nikte nevie AlxBM. 1ᵃ; nem jest nelzě nikame t. 1ᵇ; juž bě trub nic neslyšěti AlxV. 1536; jakž mi sě nezdá nikake t. 891; zlí ničs nejmajú na nebʼu Túl. 12ᵇ; nelbaj nice na to Jid. 109; nižádný úraz nýnie (nenie) nalezen na ňem Pror. 117ᵇ; ani otec ani matka nebývá při křtu ŠtítV. 314; ani boha ani lidí se nebojí Trist. 115; sprostný člověk ani ústy ani skutky nikomu neuškodí Alb. 30ᵇ; já ani strýci moji nikdy smy k tomu nezváni NRada 998; nikdy nižádné zlosti neučinil Trist. 4; z ničehéhož sem tebe nikdy nevinil t. 22; aby ho nikterýž nepřietel nikda nejímal Pass. 357; upadl v jámu, z kteréž nikoli nemohl vyjíti GestaBř. 104ᵇ; nikterak nedovolím Us. nč.; atd. Příklady z jiných jazyků slovanských v. u Miklosiche Neg. 352–354 a 356–361.

Věty ničehož mi sě nedostane atp. mají význam jiný v jazyce nynějším a jiný ve starém. Nyní rozumíme jim podle způsobu III, ničeho se mi nedostane = nichts wird mir zuteil werden. Ale v češtině staré, kdy podle způsobu II se říkalo všeho mi sě nedostane = omnia mihi deerunt, znamenalo ničehož mi sě nedostane – nihil mihi deerit; na př.: ničehož mi sě nedostane ŽWittb. 22, 1 a ŽPod. t.; podobně stpol. v Žalt. Florianském tamt.: niczs mi nedostone (sic), Vulg. nihil mihi deerit; v ňemž (v bohu) sě ničse nedostává, ale všecko mu zóstává Kat. 116; (ve vlastech asijských) jest bohatstvo všaké…, nic sě v nich nedostává, jimž živa člověčie hlava AlxV. 618.

391. Zápor se sesiluje.

Sesílen jest zápor ve způsobu III proti I a II, v nikto nevie proti člověk nevie a nikto vie. Ale i mimo to jsou ještě jiné způsoby sesilovací.

Především stupňování záporu opakováním, násobením a stupňováním záporných výrazů; na př.: ne a ne! nechtěl a nechtěl! nic a nic! nikdo a nikdo! nikde nic! pranikdo, zhola nikdo, zhola nic, na prosto nic, pranic, prachnic atd.

Jiný způsob sesilováni v tom záléží, že z celku, který má býti popřen, vyjme se nějaký dílec ceny minimální a ten se popírá (srov. [660]číslo strany tiskuMikl. Neg. 361); minimálnost jeví se buď v nepatrnosti naprosté, buď v nedůležitosti jen poměrné. Dílec ten vytkne se zvláště přízvukem větným a často též vytýkavým i. Jest to dílec z celku kterýkoli a minimální, popřením pak jeho, t. j. popřením dílce, jímž rozuměti se může dílec kterýkoliv a všeliký, popírá se do minima i celek. Výraz takový může býti v kterémkoli členu věty.

Na př.: ze sta jeden sě nevrátil AlxV. 542 (s přízvukem hlavním na jèden; jiné bylo by: ze sta jeden se nèvrátil, t. j. 1% bylo těch, kteří se nevrátili); jeden člověk živ neosta AlxV. 500; (ciesař) neumějieše řéci jednoho slova Kat. 80; že sú ho (židé Ježíše) pro závist jěli a jedné viny k ňemu nejměli Hrad. 86b; (Kateřina) jeho řeči za vlas nerozumějieše Kat. 32; nechybila za vlásek t. 196; (Kateřina) sě nesmúti za jeden vlas t. 88; buoh jest v i jednej vině nikdy nebyl za žádný vlas t. 104; těch novin nezjeví za žádný vlásek t. 54; ty, jenž své pomoci nikdy neodpovieš vlasem t. 160; nevyplatímy toho vlasem DalHr. 3; jakž sě tu nesta za vlas to AlxBM. 2ᵃ; ta ť (škoda) za vlas nýnie (nenie) škodná NRada 1801; nic za najmenší vlas znamenati, by… RokycKl. 89ᵃ; již jim to (náboženství lidem) kusa nevoní t. 166ᵃ; pohlti je země, tak že jich potom viec i známek nebyl viděn JeronMus. 63; nechtě hubeničičieho (mizerného) slovce pro mě přětrpěti Brig. 44; že se ho za jebák nebojí WintObr. 2, 380 (jebák = ničema, nic); já tě za jedák neprosil, aby na poctu šel t. 2, 55 (obé z XVI stol.); nebylo toho ani za mák, ani za nehet Us.: vojsko všecko postřílelo, že maka nic neostalo Kulda 1, 123; – i jeden z nich nenie dřév ani posléz Alb. 48ᵃ; i jeden múdrý neraď se s cizími DalJ. 4; tehdy i jedna žena mužem jista nebieše DalJ. 2; súdcě i jednoho nejmějiechu t.; i jednoho nenie bezpečenstvie Túl. 30ᵇ; že nedbal i jedněch vojen AlxV. 952; z pekla nenie vykúpeníe i jednomu Štít. uč. 146ᵇ atd., velmi často; i mlazší i starší nebude, by ť v nich (knihách) nemohl krátiti chvíle t. 6b (z celku „všech“ vyňat a vytčen jest jednou „mlazší“ a pak „starší“, tedy dva dílce minimální, ale každý z jiného konce); Margaretě za věno nedachu i lúči DalC. 91; neodpovědě i slova DalJ. 45; i slova nepromluviece Hrad. 25b; o zlých pak i řěči nenie NRada 2077; i člověka na něm (na hradě) nebieše DalJ. 38; i sledu (po lodi plovoucí) neostane Štít. uč. 150b; nikde jemu i kúska chleba nepodali ML. 90ᵃ; aby mu kropě vody nepodali Krist. 77ᵇ; neulevím ť i krošě Hrad. 128ᵇ; (sv. Benedicht) i rafijky své vlastnie nedá jmieti Štít. uč. 74ᵃ; nechtěj i vrahu téj škodě Hrad. 104ᵃ (cena minimální záleží v poměrné nedůležitosti); tuž pak dařil všecky jiné, až i třpaslka nemine Tand. 78; hodné ť jest (pro vdovu), nebývati samé rádu i v kostele Štít. uč. 50ᵃ; (sv. Pavel) libosti téj i na chvilku nepovolil ŠtítV. 135; tato zvěř sě i nestydí svú zlostí t. 159; tě hrdině (t. [661]číslo strany tiskuJan z Stráže a Jindřich z Lipé) i páchnúti jim (Švábům) nedadiesta DalJ. 97; mníškové (postíce se) masa i jmenovati nechtiechu t. 37; Vršovici to (mučení svých přátel) vidiechu, i přinduviti sě nesmiechu t. 48; jeho (proradci) Ježíš jmenovati i nechtěl Pass. 286 atp.

Zápor v příkladech těchto jest způsobu I; nč. položili bychom za něj častěji způsob III: nijeden se nevrátil, nerozuměla řeči ani za vlas, ani člověka tam nebylo, neulevím ani kroše, masa nechtěli ani jmenovati atd. Podle toho pak patři sem také obvyklé nyní výrazy sesilovací: ani na krok, ani za mák, ani zbla atp., výrazy hojné a rozmanité. Podobně ve slovanských jazycích jiných; o tom v. Mikl. Xeg. 361 – 365 a Synt. 193–195, kde spolu ukázány jsou hojné analogie z jazyků jiných.

392. Žádný, žádúci; i kto atp.

1. Význam stč. žádný jest desiderabilis, optatus, quilibet. Na př.: práva žádnějše nad zlato desiderabilia ŽWittb. 18, 11.; dám tobě zemi žádnú desiderabilem Pror. Jer. 3, 19; všecky žádné věci naše omnia desiderabilia nostra t. Isa. 61, 11; žádný synu LAl. e; žádný mistře Mast. 207; pastýři to dietě žádné ohlédachu ML. 46ᵃ: jiej (Marii) svět žáden nenie Hrad. 31ᵇ; (lhář) hoří jest než i žádný zloděj quilibet maleficus Alb. 23; múdrost jest dražši než i žádné zbožie tamt. atp.

Týž význam má také žádúci; na př.: země žádúcie terra desiderabilis ŽWittb. 102, 21; anjelský král u žádúcí Mast. 230; uzřiu syna žádúcieho LAl. e.

2. Žádný, žádúci béře se k sesílení záporu, a to ve způsobu I a III.

Ve způsobu I, s vytýkavým i, i žádný. Na př.: i žádný nemóž otpustiti hřiechóv Alb. 49ᵃ = doslovně: et quilibet non potest dimittere peccata; v i žádný nemóž et quilibet non potest je zápor silnější, nežli na př. ve větě, která by se sem náhradou položiti mohla: člověk nemóž; i žádný nebude záviděti Alb. 82a; aby i žádný do božie sě milosti nenerozpakoval Pass. 125; nemá se i žádný tak poddati práci, by… Štít. uč. 52a; i za žádného nepojdu muže Kat. 20; aby i žádnému neškodil Alb. 30a; jich (kol na mučidle) i žádúcé póla pohromadě neosta Kat. 162; i žádúciej odpěry nemohl jmieti t. 126; aby též panny nedávala i žádúciemu jinému t. 12.

Ve způsobu III. Na př.: (ty) neměl by nade mnú ni žádné moci, by ť nebylo se svrchku dáno ML. 103b; vietr, jehož ni žádný nevidí Apoll. 150b atd.; v jazyce starším zřídka, v pozdějším často.

I žádný znamená doslovně = et desideratus, et quilibet, nižádný pak = nec desideratus, nec quilibet, ne ullus quidem; ale ne ullus quidem je pro skutečnost tolikéž co nullus, nemo, a proto nižádný znamená dále nullus, nemo. Dále pak věty i žádný nevie (způsobu I) a ni-žádný nevie [662]číslo strany tisku(způs. III) jsou ovšem rozdílné syntakticky, ale pro praktickou skutečnost mají platnost stejnou, obě vyslovují totéž lat. (doslovně) quilibet nescit a nemo scit. Pro výroky druhu tohoto, jako je totiž lat. quilibet nescit a nemo scit, šířil se a víc více vrchu dosahoval způsob III, a to tou měrou, že při výrazich způsobu I, pokud se tradicí udržely, zapomínala a neznala se jejich zvláštnost, ta totiž zvláštnost, že jsou způsobu I; ano výrazy tyto pojímány jsou za výrazy obecnějšího způsobu III, a následek toho pojímání byl, že adjektivum žádný, ižádný bralo se za týž význam co nižádný, že se mu podložil význam nullus, nemo. Tím způsobem a postupem psychologickým vytištěno jest slovo žádný z významu svého vlastního, kladného, a vtlačeno do významu záporného, nullus, nemo, a to tak dokonale, že v jazyce pozdějším a novočes. po významu kladném v žádný jenom sem tam v dialektech stopa zůstala, na př.: těším se na spis Xův jako na žádný masopust, měl se tam jako na žádné svajbě, skákal jako při žádné muzice, houkl na něho jako na žádného pacholka (Us. mor., dosvědčen mi p. F. Bílým).

Vysvětlená právě změna u významu slova žádný, ze quilibet v nullus, vykonala se v češtině již v době staré. Svědectvím tomu jsou příklady: (sv. Mikolavš) žáden ot své pěstúny pokrm přijímal Pass. 31; zapověděl, aby jiej i žádné potřěby dali t. 54; žádný prorok vzácen jest vlasti své EvOl. 230ᵇ; i žádný stane protiv vám t. 111ᵇ. Věty ty jsou záporné (zápor způs. II), a výraz záporu nemůže v nich hledán býti ve slově jiném, nežli v žádný. Znamenalo tedy již ve XIV stol. žádný též nullus. Vedle toho držel se však ještě dosti dlouho i starý význam kladný, desideratus atd., až pak zanikl, a bylo tedy v oné době staročes. totéž, co na Moravě trvá podle uvedených dokladů dosud, totiž žádný ve významu prvotném quilibet i ve významu změněném nullus.

3. Co se týče původu slova žádný, žádúcí, jest připomenouti především, že žádný s významem nullus nalézá se mimo češtinu též v nářečích lužických, v polštině a maloruštině, hluž. žadyn, dluž. żeden, pol. żaden, mrus. žadnyj, v. Mikl. Neg. 341; v pol. Je żaden, ni żaden dosvědčeno i v památkách starých, na př.: nijszadnemv czlowijekowij zlego sza sle nijewraczaijączij bąndcze nulli malum pro malo reddentes Glossa perepistolas dominicales z pol. XV stol. vyd. Vladisl. Wisłocki 1876, str. 59; żadną miarą v list. z r. 1857 Perw. Otč. 1883, 20. Slovo žádúci pak známo jest jenom v češtině. Při hledáni původu musí se tedy i k tomu hleděti, aby výklad se shodoval se známými vlastnostmi dotčených jazykův.

Za kořen slova žádný (a též žádúcí) béře se obyčejně žend-, stsl. žȩd-, zjevné v žędati cupere, sitire. Mně se podobá, že by jim mohlo býti žed-, které jest ve stsl. žadati desiderare a stč. žáda exspectatio, desiderium (žad- místo žēd) atd.; ze žed- mohlo seslabením vzniknouti [663]číslo strany tiskužьd-, žьdati exspectare, žida vedle žьdą a iter. židati, a podle toho bylo by žádný přibuzno se žьdati, ždáti. Ze žed- utvořeno starým zdlouženim *žēd-, žad-, jako z tek–têk, žeg–žag (žáhati, pol. żagiew); na tom pak zakládá se subst. *žada stč. žáda, a odtud jest adj. *žadьnъ č. žádný, pol. żadny, żaden atd.

Vedle tohoto žádný (=žadьnъ, z koř. žed-) jest jiné žádný = cupidus, stsl. žędьnъ sitiens, pol. żądny cupidus, acceptus, z koř. žend-, stsl. žȩd-. Na př.: žáden byl nasytiti břicho své Br., chleba žáden byl Vel., žádnu býti čeho Rosa a j., v. Jg.; dosud v nářečí podkrk.: nejsu toho žáden = nežádám toho ČČMus. 1864, 251. V kořenech žed a žend ovšem může býti příbuznost.

Starši výklady slova žádný. Miklosich v pol. żad- místo náležitého żąd- viděl překážku proti výkladu ze žęd-, a Semenovič vysvětloval (ni)žádný změnami hláskovými z niže-jeden (přechodem že-je v žê, ža); v. Mikl. Neg. 341–342. Jiní vykladatelé uznávali, že žádný nullus je slovo totéž co žádný desideratus, optatus, desiderabilis; pol. pak żad- místo žąd- vykládali dílem jako oprávněnou odchylku hláskovou, dílem jako bohemismus; v. Jungmann Sl. s. v., Kvíčala v Untersuchungen auf dem Giebiete der Pronomina ve vid. Sitzungsber. phil. –hist.CI. LXV (1870), 151 sl., Jireček v Nákresu § 384 a ve Zprávách král. česk. Spol. nauk 1883 v rozpravě »Jak ve staré češtině latinské nullus a nemo bylo pronášeno«, a j. Ale šlo tu ještě o výklad stránky významové, o výklad totiž, kterak význam slova žádný časem mohl se změniti z optatus, desideratus v nullus. Psychologickou tuto změnu vysvětlil Kvíčala 1. c.: »die Schwierigkeit, von der Bedeutung exoptatus zu nullus zu gelangen, ist… nicht grösser, als die bei der Erklärung der negativen Function der eigentlich positiven Wörter personne, rien, pas, jamais, kein u. s. w. Die negative Geltung hat sich eben nicht aus der Bedeutung »exoptatus« innerlich entwickelt, sondern ursprünglich wurde žádný in der ihm eigentlich zukommenden Bedeutung gebraucht und die Negation wurde anderweitig bezeichnet; dann aber übertrug das Sprachgefühl das negative Moment auf žádný selbst, wie ein solcher Vorgang eben aucli bei den romanischen Wörtern (t. personne atd.) stattfand« atd.

393. Změna významu, vyložená žádný = quilibet– nullus, udála se také jinde, ovšem pořídku. Jsou mi známy tyto příklady:

kdyby vy (ženy) pokorný byly a čisty myslí a postavú, i kto by byl hrd aneb smilen vida, ano to jest vám protivno Štít. uč. 57ᵇ; takový i komu ť dá pokoj ŠtítV. 158; i kto sě potkne, by mne to nepálilo ŠtítVyš. 103ᵃ; poňovadž těch (Samsona atd.) každého přemohla jest smilná žádost, i kto bude bezpeč, častý obyčej s ženami maje Štít. uč. 45ᵃ; by to vše, což kněžie pravie, byl hřiech, i kto by byl spasen ŠtítE. 204; i co je tak [664]číslo strany tiskupevné zde na světě, by nevyhynulo t. 113; spasitel náš i co nás jiného učí, jedno báti se: bděte, praví, neho neviete… JeronMus. 6; ledva jeden ze sta tisícóv lidí… zaslúži od boha takého smilovánie, nebo i který ten takový člověk, vešken v hřiešiech porozen jsa i krmen, skrúšenie móž jmieti, ješto… ani boha viděl ani… jeho znal ani o něm slyšěti chtěl tamt. 13; (žáci) i posledniej dadie kvapa Mast. 187.

Výrazy tyto musí miti smysl záporný; ale nemají ho vlastně a původně, nýbrž zde vtištěny jsou do něho pojetím nenáležitým. Za vělu nedám pokojě nikomu (způs. III) mohlo se říci stč. též nedám pokoje i komu (způs. I); pro skutečnost měly obě věty platnost touž, proto braly sa i za stejné, a tím pojetím stalo se i komu = nikomu, i kto = nikto; když pak i kto mělo význam = nikto, tedy mohlo se místo takový nikomu ť dá pokoj (způs. II) říci také takový i komu ť dá pokoj. Podobně i který, i co, i poslední vtlačeno do významu ni který, ni co, ni poslední.

Uvedené právě příklady mají tu zvláštnost, že v nich nění ani ne ani ni, ačkoli jsou to věty záporné. Táž zvláštnost je u příkladech výše uvedených: (sv. Mikoiavš) žáden pokrm přijímal Pass. 31 atd. Zvláštnost ta tím se vysvětluje, že jsou to zápory způsobu II a že v nich výrazy i kto, i který, i co, i poslední a žádný pojaty a položeny jsou za výrazy příslušné s ni-.

394. Přízvuk.

Při příležitosti dotýkali jsme se toho, že k významu věty záporné přičiňuje se dílem svým také větný přízvuk. Větu napsanou „ze sta jeden se nevrátil“ mohu čisti nč. s větným přízvukem dvojím a také s významem dvojím:

1. ze sta jȅden se nèvrátil, s přízvukem mocnějším na jȅ- a slabším na nè-, a s významem = nikdo, ani jeden se nevrátil; anebo

2. ze sta jèden se nȅvrátil, s přízvukem opačným, a s významem = jen jeden se nevrátil, ostatní se vrátili.

Nebo mějme větu „mnoho jsem neviděl“. Byl jsem na výstavě, abych prohlížel, co tam je, a řeknu tuto větu. Mohu ji vysloviti s větným přízvukem dvojím a také s významem dvojím :

1. mnȍho jsem toho nèviděl = toho, co jsem neviděl, je mnoho; anebo

2. mnòho jsem nȅviděl = toho, co jsem viděl, nění mnoho.

O větném přízvuku stč. nemáme zpráv, ale musíme předpokládali v něm rozdíl podobný k tomu, jaký jsme právě ukázali na příkladě nč., když nalézáme stč. vazby formálně stejné a smyslem rozdílné. Na př. ve Štít. uč. čte se: črt všeho, což dobré jest, nevidí rád 26b a (bůh) i žádnému nedal jest všeho 97b. V obou větách je sloveso záporné a při něm týž předmět všeho, jsou to tedy věty formálně stejné; ale význam je nestejný; v prvé dali bychom nyní nic místo všeho, v druhé všeho by zůstalo; [665]číslo strany tiskua také v překladě nestejně bychom totéž všeho vyjádřili: sieht nichts gerne, hat nicht alles gegeben. Podle toho mohla býti tedy i ve stč. táž některá věta psaná, na př. věta »člověk liknavý všeho nečiní rád«, a míti význam dvojí: nic nečiní rád, anebo: ne všeho rád činí; aby pak byl zřetelný význam ten anebo onen, toho v řeči zajisté dosahovalo se rozdílným přízvukem větným, podle obdoby nč. asi přízvukem : »člověk všȅho nèčiní rád« = nč. nic nečiní rád, a »člověk všèho nȅčiní rád« = nč. činí rád něco, ale ne všecko.

395. Úhrn.

Ze všeho podává se nám následující úhrn.

V jazyce jest negace kvalitativní a kvantitativní; ve formě větné: člověk nevie I, a nikto vie II.

Původně stačila pro zápor každá z nich sama, stačila negace kvalitativní pro případy své všecky, ve kterých později musí býti negace složitá, jako na př. stč. každý nevie, nč. nikdo neví; a stačila negace kvantitativní rovněž tak pro všecky případy své, t.j. když ve větě byl výraz kvantitativní a byl záporný, bylo sloveso bez záporu, na př. nikto vie atd.

Vedle toho vyvíjela se a přibyla časem negace složitá (nikto nevie III). Vznik a počátek svůj vzala ze snahy, sesíliti negaci jednoduchou. Časem pak rozšířila se tou měrou, že usus pozdější v jistých případech ani nedopouští bývalých způsobu prostých (I a II). Změna ta vykonala se záhy; příklady způsobu nikto vie, stsl. nikъto vêstъ atp. vyskytují se jenom v textech starých, příklady pak způsobu každý nevie nemo seit nalézají se v hojnosti dostatečné jenom ve stč., vedle obojích pak vládne již v týchže textech starých také způsob složitý nikto nevie, nikъto ne vêstъ. V tomto způsobu nově přibylém složeny jsou dva zápory ne a ni, které jsou disparátní a proto nemohou se obsáhati a rušiti, ale ovšem mohou se sesilovati a vskutku se sesilují.

Když ovládl způsob složitý III (nikto nevie), pojaty jsou do něho věty starého způsobu II žádný nevie quilibet nescit atp., tímto pak pojetím zbaveno slovo žádný svého významu kladného a vtlačeno ve význam záporný (= nullus); týmž postupem vzato kladné i kto, i který za záporné nikto, i- za ni-.

396. Podoby některých jazyků jiných.

Poměry podobné, jako v negaci slovanské, nalézají se také v některých jazycích jiných. Ukáži toho několik přikladův.

I. V litevštině[72]Srov. Schteicher, Lit. Gramm. 325–327; příklady vzaly jsou z téže mluvnice a ze slovníku Nesselmannova. jsou pro zápor slovce dvě, ne a nei; místo nei bývá obměnou hláskovou në. Obě shoduji se se slovans. ne a ni.

[666]číslo strany tiskuа) ne = slov. ne. 1. Popírá kvalitativně, na př.: nenoriu nechci. 2. Mívá význam opakokladný, na př.: nevëns, non unus sed plures; nedaug nemnoho, málo; sądora svornost – nesądora rozbroj; jis jau nemislyjo iszbegt = nemyslil již, že uteče, t. j. myslil, že neuteče, neunikne; jis nelepé ịeit = nevelel vejíti, t. j. velel nevcházeti. 3. Bývá při výrazu tom, jehož týká se zápor obzvláště, na př.: nedaug iszmokau nemnoho jsem se učil, ne daug iszmokau ne mnoho učil jsem se, t. j. neučil jsem se mnoho, daug neiszmokau mnoho neučil jsem se.

b) nei, në = slov. ni, popírá kvantitativně; na př.: nei vëns = ni jeden, žádný; nei joks = nikdo (joks = indefin. kdo, aliquis). Složeniny s në-, nëkas = nikdo, nic atp., mají původ snad jiný, ale zápor v nich je kvantitativní.

Způsoby záporu:

I. asz nenoriu nechci.

II. nei matau kopu nei kalnu = ni vidím jesepu (Nehrung) ni hor.

III. asz nëko nematau nic nevidím; asz neturiu nei tėvo nei moczutės nemám ni otce ni matičky; jis nei vëno sunaus netur on ni jednoho, žádného syna nemá. Způsob tento je v litevštině tak pravidlem jako ve slovanštině.

2. V němčině jest, pokud nám zde srovnávati jest způsoby její se způsoby nahoře nalezenými, záporné slovce jediné, got. a sthněm. ni. Z něho vyvíjí se později obměnou hláskovou ne, a z toho vzniká dále ve střední hněm. n’ a en, oboje původně jen před samohláskou, potom i jinde užíváno. Avšak výrazy tyto jednoduché (ni, ne, n’, en) časem zanikly a na jejich místo vstoupily výrazy nové, vzniklé ze spřeženin. Byly totiž v jazyce odevždy vedle záporných slovcí jednoduchých také výrazy záporné složité; ty pak spřahují se časem a srážejí se ve výrazy nové. Na př. v got. byl výraz složitý ni aiv (kdež aiv jest akk. substantiva aivs = čas, vzatý za adverbium), za to pak je sthněm. niêo nêo nio, střhněm. nie, nhněm. nie nunquam; podobně got. ni vaíhts (vaíhts = věc), sthněm. niwiht, střhněm. enwiht, niht; sthněm. nêowiht niowiht (m. ni êo-wiht) nieht, střhněm. nieht niht, nhněm. nicht; got. ni manna, sthněm. nioman (m. ni êo-man), střhněm. nieman, nhněm. niemand; nein z n’ ein atd.[73]Srov. Grimm, Gramm. III (1831) 709 sl. a Hahn. Mhd. Gramm.3 § 435 451: příklady následující vzaty jsou větším dílem z týchže mluvnic. V těchto pak výrazích nových proniká najevo rozdíl mezi záporem kvalitativním a kvantitativním, zajisté patrně, třeba ne tak důsledně jako v slovanštině: nicht má úkol záporu kvalitativního, kdežto v niemand, nichts, nie atp. jest zápor kvantitativní. Změna nesla se tedy tím směrem, že ve výsledku jeví se rozdíl mezi záporem kvalitativním a kvantitativním, a v tom jest trvám též svědectví, že týž rozdíl má svou příčinu a své kořeny v obecném psychologickém základě jazyka.

[667]číslo strany tiskuZpůsoby záporu:

I. střhněm. ich enweiz, nhněm. ich weiss nicht; daz sî dewederez envant, den man noch diu maere Iw. 5702 stč. oběho nenalezla, nč. nic z obého.

II. got. ni manna mahta ina gabindan Marc. 5, 3 οὐδεὶς ἠδύνατο αὐτòν δῆσαι stč. nikto jest mohl atd., ni vaíhlts ist Marc. 7, 15 οὐδὲν ἐστι stč. ničse jest; střhněm. ni fand ih in iu wiht guates stč. ni nalezl jsem u vás čso dobrého; nhněm. nieman weiz; nhněm. niemand weiss atd.; způsob ten jest ve svých mezích pravidlem.

III. sthněm. dô dâr niwiht ni was nic nebylo; niomannen ni bliwet nikoho nebijte; střhněm. daz enmag dir alliz nicht gevromen Kilhart Tristr. v. 1859, vornemet einer rede daz nî kein man bezzerer rede nî gewan t. 49–50 atd., ve střhněm. velmi často; nhněm. niemand weiss nichts Us. V jazyce pozdějším a novém vymýcen jest způsob tento z knih nátlakem logiky, a mizí dále nátlakem grammatiky.

Pojetím ze způsobu I do II (nebo i do III) změnil se, jako při č. žádný, význam kdysi kladný v pozdější záporný při slovích kein (z dehein, ullus – nullus), deweder (uter – neuter) a j.

3. V jazyce anglickém[74]Srov. Koch. Histor. Gramm. der engl. Sprache (vyd. Zupitza) I2, 482–483 a II2, 308 – 309 a 526–529; příklady jsou vesměs z mluvnice této. staré záporné ne již v památkách starých zřídka se vyskýtá, a časem víc a více vymírá, držíc se v jazyce pozdějším a novějším jen jako archaismus, na př.: ne ought he cared stč. ničse tbal, nere it (m. ne were it) Spencer, will he nill he (m. ne will he) Shakespeare. Jako v němčině i zde splývá ne s výrazy jinými, vznikají tím záporná slova rozmanitá a proniká mezi nimi rozdíl záporu kvalitativního a kvantitativního: not (z ne â-wiht, ne â-wuht, doslovně = non aliquid; z toho obměnami hláskovými: n â uht, naught, n â ht, neaht, noht aj., a též not) má úkol záporu kvalitativního, právě jako obdobné něm. nicht, kdežto v none, nothinrj, never atp. je zápor kvantitativní.

Způsoby záporu:

I. nere it m. ne were it Chauser; archaismus; –

II. no man could hind him Bibl.; we never saw him, we never did see him Us.; I know not, I do not know Us.; not dostalo význam záporu kvalitativního pojetím věty způsobu tohoto do způsobu I: were it not pojato za ne-were-it, a tím pojetím not (= nihil) význam ne ( = non); –

III. v jazyce starém: ne childe ne had he neuer Langtofťs Chronicle; ther nys (= ne is) no table, Maundewille; zřídka v jazyce novém: I have one heart, and that no woman hath, nor never none shall mistress be of it, Shakespeare; příčiny, proč tento způsob mizí, jsou zajisté tytéž jako v němčině.

4. V latině byl průběh podobný jako v němčině. Ze slovci zápor[668]číslo strany tiskuých týká se nás jenom nī a vzniklé z něho totožné nē. Oboje znamená původně jen zápor; kde se vyskýtá ve významu jiném, zejména spojkovém (= aby ne atp.), tu jest pozdější pojetí příčinou, že se význam jiný objevuje. Na př. ni znamená prostý zápor v ni-hil(um), ni-mirum, quid-ni, vinum ni laudato Plin. Též jen prostým záporem bylo ve větách, jako jest: cunctos rogo, ni velitis ossa mea violare Inser., dokud se zde pamatovalo spojeni původní, parataktické, podle kteréhož jsou zde dvě věty samostatné rogo a ni velitis spojeny asyndeticky, právě tak jako kdyby se řeklo kladně rogo, velitis…; ale složenina parataktická »rogo, ni velitis« pojímána později za hypotaktickou; pojetí toto potřebovalo podřadicí spojky; proto vtištěno ni do úkolu tohoto a bývalý jeho význam prostě záporný změněn ve spojkový – aby ne. Totéž vidi se při ne; znamená zápor prostý: nescio, neglego (nec lego), nefas, negotium (nec otium), necopinatus, neuter, nullus (ne ullus), nunquam atp., crescere ne possunt fruges (m. obyčejného non possunt) Lucr., nisi tu ne vis Plaut., operae ne parcunt t., te obsecro ut ne credas Ter. atp.; a dostalo pojetím hypotaktickým význam spojkový aby ne: hoc te rogo, ne demittas animum Cic. atp.

Vedle jednoduchého ni, ne vyskýtají se záporné výrazy složité, ze kterých během času se vyvinula záporná slovce nová: nōn (staré noenum = ne unum), nemo (ne homo), nullus, nunquam, nnsquam, nequaquam atd. V těchto pak výrazích složitých a nových rozdíl mezi záporem kvalitativním a kvantitativním patrně vystupuje najevo: non popírá kvalitativně, v nullus, nunquam atd. je zápor kvantitativní. Vývoj nesl se tedy v latině jako v němčině tím směrem, že ve výsledku jeví se patrný rozdíl mezi záporem kvalitativním a kvantitativním, a svědectví, kterého tím němčina poskytuje pro psychologický základ dotčeného rozdílm poskytuje a potvrzuje také latina.

Způsoby záporu.

Způsob:

I. Caesar proelio non lacessit, ne timete, non onerate Ov.; a

II. nemo quaerit, nunquam Scipionem ostendi Cic. atp. jsou v latině pravidlem.

III. jest odchylka časů pozdějších: nemini nihil boni facere Petronius; ut nullus non praesumat nihil abstrahere v list. z r. 615; ne nullus nihil audeat auferre iubeo tamt.[75] Příklady tuto podané vzaty z lat. mluvnice Madvigovy (1857) § 455 sl., z Diezovy ml. jaz. románských III (1860), 400, a z lat. slovníku Klotzova a Georgesova.; v listinách času pozdějšího jsou příklady hojné.

5. Z jazyků románských rozvila se negace ve francouzském nejrozmanitěji. Lat. non dílem zůstalo, dílem pak a většinou seslabilo se v ne (rozdílné od starého ne, které bylo zaniklo a po němž jenom v ni, [669]číslo strany tiskuvzniklém z lat. nec, památka zůstala). Oboje spojováno se slovy jinými, pas (passum), point (punctum), mie (micam), goutte (guttam), rien (řemI a pod.[76]) Diez, Gramm, d. roman. Spr. 3, 418 sl.; Maetzner, Syntax der neufranz. Spr. I (1843), 37 sl., 386 sl. a j.; následující příklady vzaty jsou dílem též odtud, dílem z Dettenborna, Réllexions sur l’emploi de la négation... (1875)., z čehož vznikly výrazy ustálené non pas, ne pas, ne point.

Způsoby záporu :

I. la liberte ne cesse ďêtre aimable; způsob

II. dlužno pro první dobu jazyka francouzského zajisté předpokládati, poněvadž byl obecný v jazyce latinském, na př. nemo fortuna sua cnntentus est;

III. nul n’est content de sa fortune.

Pojetím vět způsobu I do způsobu III vtlačena jsou mnohá slova významu kladného ve význam záporný, na př. personne, aucun (aliquis unus), rien (rem), jamais (iam magis) atd. Kladný význam slov těchto pamatuje a znamená se ještě ve mnohých příkladech starších; na př.: Personne a-t-il jamais raconté plus naïvement que La Fontaine? (Restaut, = zdali kdo, někdo…?); telles assemblées, qu’aucuns (= někteří) des anciens ont fait (Comines); qui vous raproche rien? (Acad., = něco, co?); si jamais (jestliže kdy, někdy…) tu passes à Varsovie, viens me voir. Význam záporný jest týmže slovům podložen teprve připomenutým pojetím do způsobu III.

Odtud má jazyk francouzský slov záporných hojnost větší než který jiný jazyk románský, a mezi nimi opět proniká rozdíl záporu kvalitativního (ne pas, non pas, ne point) a kvantitativního (personne, aucun, rien, jamais a j.). Navzájem neobsáhají se zápory tyto a neruší se, na př.: personne jamais nʼa rien fait de si beau = nikdo nikdy neučinil nic… (vlastně = stč. i kto kdy neučinil jest čso…).

Ve francouzském jazyce jsou ještě jiné příklady zajímavé pro vývoj negace. V non pas, ne pas jest záporné jen non, ne, nikoli pas; avšak časem přenáší se výraz záporu na výraz celý a dále na samo pas, které pak i bez non, ne má význam negativní; na př.: Remerciez le seigneur don Juan et non pas moi! a J’aime don Juan et pas un autre (Dumas). Podobně plus přišlo do významu »non amplius«. Podobně du tout z významu svého vlastního a kladného přeneseno do významu záporného »nikoliv«, na př.: Je suis donc libre? Pas du tout! a Ferez-vous cela? Du tout ! (Acad.). Srov. Kvíčala 1. c.

Některé jiné stránky negace české.

397. Kromě toho, co bylo dosud vyloženo nebo připomenuto, jsou při negaci ještě některé jiné stránky, o kterých zde na konci, dílem jen pro úplnost, promluviti chceme.

[670]číslo strany tisku1. Proti perfektivu věty kladné bývá ve větě záporné imperfektivum, nejčastěji iterativum.

Na př.: lépe by bylo jemu, by sě byl nenarázal Hrad. 76ᵇ (proti kladnému: by sě byl narodil); lépe by mi sě bylo stalo, bych sě byl nenarázal Štít. uč. 151ᵃ; nerúšejte pořádu t. 26ᵇ (kladně: rušte); tú hovědci neprodávaj nikake Hrad. 109ᵃ (kladně: prodej); řekni – neříkej Us. atp., v. jiné příklady v § 337, II, 3.

Z jiných jazyků slovanských zvláště ruština v té příčině vyniká;

na př. kladně: semъ lêtъ pustoši kosili, záporně: ne kašivali têchъ pustošej Miklos. Synt. 279 a 791–793.

2. Ve větě záporné bývá imperfektum, proti aoristu nebo perfektu věty kladné.

Na př.: auvech jich hubený hřieše, že jemu ijeden vody nepodadieše Hrad. 91ᵇ (kladně by bylo zajisté poda nebo podal jest); že jemu nedadiechu vsiesti na kuoň Troj. 114ᵃ; jehož (Jidášovo) srdce Ježiúš dobřě vědieše, však na ň toho nezjěvieše Hrad 78ᵃ; (ciesař) hněvy sě vešken potřěse, zmrtvě v těle, zbledě v líci, jako by sě chtěl povstéci tiem, ež neumějieše řéci jednoho slova Kat. 78 atp., v. jiné příklady v § 343.

Připomínám, že příklady druhu tohoto mají proti sobě doklady hojnější bez imperfekta, na př.: král nesmě Čechov u potřěbu přivinúti DalC. 102 atd.; a dále že při nich, a snad i při některých tuto uvedených, příčina imperfekta může se spatřovati mnohdy i jinde, nežli v zápornosti věty; ale i když ku příkladům těmto nejistým se nehledí, přece trvám dosti dokladů zbývá, ve kterých je svědectví jisté, že ve větě záporné rádo bývalo imperfektum proti aoristu nebo perfektu věty kladné. Smysl byl tu asi ten, jako kdybychom si do týchže vět místo imperfekta dali perfektum příslušných iterativ: nedávali mu vsednouti na koně; Ježíš srdce Jidášovo dobře znal, ale nezjevoval toho naň; atd.

Příčinu obojího, proč totiž při negaci bývá jednak imperfektivum, jednak imperfektum proti perfektivu a jinému času minulému věty kladné, dlužno hledati v tom, v čem imperfektum a imperfektivum u významu se shodují; tedy ve významu jejich trvacím a opakovacím. V ději trvacím jest nepřetržitá delší doba, v ději opakovaném pak jest řada a souhrn dějů jednotlivých drobnějších; popřením formy trvací a opakovací jest tedy zápor důraznější a mocnější než popřením formy perfektivní neb indifferentní. Srov. Miklosich IV, 279.

3. Při pojmech bránění, obavy atp. bývá negace na pohled nelogická (illogique, Dettenborn). Na př.: hřieši bránie dobrému, aby k vám nepřišlo Alb. 61ᵇ; pán Ježíš zbraňuje, aby ti, kteří sú pozváni, prvních míst nezvolovali ChelčPost. 239ᵃ; ani sem srdci bránil, aby všeho rozkochánie nepožívalo Ol. Ekkl. 2, 10; boji sě za ň (za přítele), aby boha neroz[671]číslo strany tiskuhněval Brig. 120; když kto z milosti pravdy bojí se poctivosti dlužné svému milému neukázati ŠtítBud. 80; varujte se, aby (vy) nevstupovali na horu Ol. Exod. 19, 12; strachujme se, aby nás smrt nepochvatla ROlB. 113ᵃ (proti tomu: strachujme se, aby nás smrt pochvatla JeronMus. 114ᵇ, text stejný); bojím se, abyste se neuchýlili od sprostnosti Br., Zikm. Skl. 431.

Vazby tyto jsou obecně známy též v jazycích jiných a vznikly přechodem parataxe v hypotaxi, v. Mikl. Neg. 344 a Synt. 177. Ve větách způsobu tohoto bylo původně složení souřadné, smyslem asi = »hříchové brání, dobré nemá přijíti«, »kéž se neuchýlíte od sprostnosti, bojím se za vás o to«; věty neobsáhaly se, negace věty druhé nebyla tedy alterována významem věty prvé; ale časem způsob myšlení měnil se a přecházel od parataxe k hypotaxi; v pojetí hypotaktickém však věta řídící obsáhá větu podřízenou; v příkladech našich věta negativní jest obsáhána pojmy bránění, obavy ap., a tím více méně alteruje se její záporný význam; následek toho jest jakási nejistota a zdánlivá nelogičnost smyslu, a podle toho i rozdílná někdy vazba, říká se na př. způsobem starým: hřiechové brání, aby dobré k nám nepřišlo, a způsobem domněle logickým řeklo by se: hříchové brání, aby dobré k nám přišlo. Srov. uvedený doklad z JeronMus.

4. Záporem zřizuje se ve slovanštině též komparace, v. Mikl. Neg. 346 a Synt. 180. V komparaci »múdrost jest dražši než sbožie« Alb. 23 jest proti větě kladné s komparativem položen podmět jiný s ne (než = ne-že); smysl vlastní tedy jest: moudrost jest dražší, nikoli zboží; ale výraz původem svým odporovací dostal pozdějším pojetím význam srovnávací a než vtlačeno tu do významu »quam«. Srov. v § 190 č. 2 c).

Spojení takové může býti nejen při komparativu, ale i mimo komparativ. Sem patří lit. auga vaikai nė girio medžei rostou děti jako v lese stromy atp., Schleicher Lit. Gramm. 331, kdež nė z významu záporového přešlo ve význam srovnávací; skr. adah śrejas na idam illud melius quam hoc, vlastně non hoc. Mikl. 1. c. Z téže vazby vysvětluje Miklosich také ruskou antithesi, Synt. 179. V č. pak patří sem staré spojování vět způsobem »ne α… a(ž) ß«; smysl spojení toho vlastní jest: »nevykonalo se α, a stalo se (dálo se) ß«, nebo »nevykoná se α, a stane se (díti se bude) ß«; v pojetí však pozdějším přirovnávají se k sobě děje α a ß v příčině některé, zejména vzhledem k času, v němž se sbíhají, a výraz »ne α… až ß« dostává tím význam nový: jak, když, sotva že se vykonalo α …, hned, už stalo se (dálo se) ß«.

Příklady těchto vazeb stč. jsou několikeré.

Ne(ž)… až… Na př.: nezapěje kokot, až mé zapříš třikrát Krist. 90ᵃ, než zapěje, už zapřeš; ješče řeči nebieše dokonala, až sě jiej tu andél zjěvi Kat. 90; pak na vévodu sami nesměli jíti, až musili pomoci dobytí DalC. 135ᵃ; než sú dopadli rokle, až sú jě pochopili lvové Pror. Dan. 6, 24; [672]číslo strany tisku(lakomec) zbořiti chtěl stodoly staré a nové vystavěti, a než jimi dospěl, až z ňeho čertí (sic) duši vydřeli ChelčP. 58b; než jednu (věc) povržem, až na jinú hledíme mysléce ji požierati t. 124ᵇ; s léto hory nevstanu, až i zíšči JeronMus. 115b.

Ne tak brzo…, až … Na př.: ne tak brzo vesl dosěhú, až běchu bliz při břěhu AlxV. 575 ; ne tak brzo král rozkáza, až sě voj přěd městem skáza t. 421. sotva rozkázal, už…

Prvé, dřéve než…, až… Na př.: sěno střěšné, ješto dřéve než vynde, až zahyne ŽKlem. 128, 6; prvé než jest Abraham byl, až jsem já Krist. 79ᵇ; prve než tři krošě ztraci, až dřěvnie (dříve prohrané) tři navráci Hrad. 125a; dřieve než by (zavazený úřad) byl vyvážen, až by sě veliká závada stala zemi ODub. 93; (Čechové pozdější) dřéve než na nepřátel v vymdechu, až svú zemiu zhubiechu DalC. 79; tehdy katové dřiev než sedli, už své brani (s) sebú vzemše vedú Porfyra Kat. v. 3151 sl.; prvé než si svým tělem vládl, až si žádostivým duchem přěd svým stál králem Pass. 279; prvé než sluha almužnu přinese, až tato dva pústenníky vecěsta t. 281; prvé než smy tvú moci zažženi, až juž přěd tobú hořímy t. 352; (sedlák, modle se páteř) prvé než na poly (páteře) byl, až vecě t. 453; dřieve než kokot zapěje, až třikrát Petr svého pána zapřě Vít. 49b; prvé než poznají lidé, co jim potřebí k duchovnímu životu, až z nich povrhel bude ChelčPost. 268a; prvé než budú volati k ňemu (bohu) za své potřěby, až je uslyší t. 132ᵇ.

Ne…, hned… Na př.: nepoznajúce v školy jíti, hned musíte (vy, žáci) kurvy míti Prostopr. 59ᵃ.

Netoliko… jako (jakož, jakožto, jukžto). Na př.: netolik tu svój sluch zatře, jakožto dóm tvrdě zapře (zamkla) Baw. 24ᵃ.

Netáhnu (s infin.)…, až … nebo věta bez až … Na př.: netaže j’mu (Pilát Jidášovi) řéci birže, až sě Judas přěs zed virže Jid. 81, sotva mu řekl, už…; netáhneš od ňeho (kováře s koněm nově okovaným) jěti, až ť mrcha počne klécěti Hrad. 132a; liška toho řéci netaže, až ji čbán k sobě přitaže t. 131a; netáhl on toho dořéci, až jeho světlost nebeská ohromila Pass. 340; netaže vstáti ona (Kateřina od modlitby), až hned rúčí oblak vznide Kat. 162; netiehne chtieti mysl, ještoj’ v hlavě, aby se hnula noha aneb prst ruční, až to učiní noha neb prst Štít. uč. 66ᵇ; netáhne ť mi vydali palladium, až ť já vám je vydám Troj. 198ᵇ; a netěže on mluvenie přestati, až sě ukázachu synové Ol. 2. Reg. 13, 36; Saul netáhl těch slov doslyšěti, až jemu duch boží tanul i rozšel jeho hněv t. 1. Beg. 11, 6; nedošli sú až ku podlaze jámy, až je lvové pochytili Pernšt. Dan. 6, 24; (biskup) netáhne míti od papeže listóv, až ihned svolá žákovstvo, aby dali pomoc zaplacenie na plášť HusE. 1, 461; (dvě matky) netáhle sta sě přituliti, až sv. Jan (Ježíšovi) sě poklonil Pass. 278; – (podkoní) netaže [673]číslo strany tiskutoho dořéci, žák sě chtieše hněvy ztéci Podk. v. 177; (panic) netaže větčích zjímati, menší musichu se dávati Baw. 158ᵃ; netěže had k síle přijití, poče hned vešken dóm jedem przniti Baw. 48 atp., velmi často. S tím srovnati jest vazbu řeckou οὐ φθάνω s part. a καί, na př.: οἱ Λακεδαιμόνιοι ἔφθησαν πυλθόμενοι τòν πόλεμον καὶ πάντων τῶν ἄλλων ἀμελήσαντες ἧκον Isokr. (Jacobitz-Seiler Wtb., Niederle Gramm. § 850), stč. netiehli uslyšěti, až přišli.

5. a) Nic bývá misto ne, nikoli. Na př. : kteří se póhonové vysvědčují a kteří nic VšehJ. 46.

b) Rčení: neudělal bych to ani za nic Us.

c) Místo nic bývá: mé, tvé n. my, ty (= mý, tvý z mé, tvé, zkrác. my, tvy, neporozuměním my, ty), na př.: (topič) postavil se, poslouchal, neřekl mé tvé, a tiše odešel Rais M.l. 12 a Us.; (pán, pohádav se) ani neřekl »my, ty«, pěkně šel, jako když ho pes kousne Němč.Sebr.sp. V (1898), 226; – a b, a bé, ani a ani bé, bé ani cé atp., na př.: neřekl a b Us.; neřekl ani a ani b t.; (děti) vyletí z domova, žádnému bé ani cé a najdou mě (praví babička) Rais M.l. 138.

6. Místo co se stalo, kdo k nám přišel atp. říká se někdy s významem podivení co se nestalo! hádejte, kdo to k nám nepřišel!; ruce a prsty skládá a nevím, co více nedělá! Kom. Srov. Mikl. Neg. 347–348. Pro výklad mohlo by se snad mysliti na význam opakokladný: věda, co se nestalo, vím, i co se stalo.

7. V řeči ob. jest několik zvláštních výrazů záporných. Na př. vymlouvá-li se někdo nepravdivě, že ztratil peníze, odpovídá se mu ve smyslu záporném: čerta jsi ztratil! Zápor tím jest nahrazen, že místo vlastní věci cenné a vzácné položena jest věc jiná bezcenná a potupná, a bývají tu vedle čerta, dasa, kata, blázna také výrazy mnohé nízké.

8. Někdy konečně zápor nahrazuje se ironií. Hledal-li někdo a nenalezl ztracené peníze a je-li tázán: nalezl jsi peníze V, odpovídá na to tónem ironickým: ano nalez! Zvláště zobecnělo ironické toto! i toto! v odpovědech místo ne! nikoliv!

XII. Spojka.[77] V rukopise Gebauerově nění zpracována ta část. která je v Přír.Ml. v § 550; přejímám ji odtud (= zde § 398). Je tu však část jiná, jež v Přír.Ml. není, totiž abecední seznam spojek (zde = § 399) ale neúplný. Tr.)

398. 1. Spojky jsou slova neohebná, jimiž některé části větné podle potřeby spojujeme v jednotky.

Na př. ve větě »otec a syn šli do města« je spojka a, spojující dvě části podmětu »otec« a »syn« v podmětnou jednotku „otec a syn“; – v souvětí »přej a bude ti přáno« je táž spojka a, a tu spojuje větu prvou [674]číslo strany tisku»přej« s větou druhou »bude ti přáno« v jednotku souvětnou „přej a bude ti přáno“.

2. O tvarovém původu spojek v. PřírMl. § 306.

3. Mnohé spojky jsou zároveň slova druhu jiného.

Na př. slova napřed a potom jsou příslovce ve větách a) »jdi napřed«, »já přijdu potom«; – taktéž vlastně příslovci jsou v souvětí b) »napřed se mlátí (A), potom se platí (B)«; ale zde mají také úkol, aby spojovala věty A a B v souvětí, jsou zde tedy zároveň spojkami.

V souvětí »dílem máš pravdu (A), dílem se mýlíš (B)« jsou slova dílem – dílem instrumentály jména podstatného díl; jsou zde vlastně ve významu příslovečném (= příslovečné určeni míry, jak = jakou měrou…?); ale spojuji zároveň věty A a B, a podle té vlastnosti jsou i spojkami.

V souvětí »jestliže vody průtoku nemají, dmou se« je spojka jestliže. Ta je patrně = „jest-li, že …“, je v ní tedy sražena věta jest-li a spojka věty následující že ve slovo jedno.

Také slova by, a-by, bych, bychom atd. berou se za spojky. Jsou to vlastně tvary určité slovesa býti (bych = byl jsem atd.), ale dochovaly se nám jen ve spojení s příčestím min. činným, totiž v kondicionále bych nesl atd., a tu sklesly nám ve význam spojkový.

4. Spojky jsou výrazy zpravidla jednoslovné.

Když spojka vznikla ze slov několika, sráží se obyčejně v jedno. Píše se tedy na př. jestli, jestliže, buďto, jakmile atp.

Někdy však nechává se výraz spojkový v písmě nestažený, když je složení jeho zvláště zjevné; na př. za druhé – za třetí atp.

5. Spojky rozeznáváme souřadící a podřadící.

Spojky souřadící jsou slova neohebná, která spojují členy řádu stejného, na př. podmět a podmět (t. j. souřadné části některého podmětu složitého, jako v příkladě uvedeném »otec a syn šli do města«) nebo větu hlavní s jinou též hlavní, nebo věty souřadné vedlejší.

Spojky tyto jsou částečně příslovce ukazovací, t.j. příslovce utvořená ze kmenů zájmen ukazovacích; na př. tedy, tu – tu a j.

Spojky tyto dále dělí se stejně jako souvětí souřadná, ve kterých se vyskytují; rozeznávají se totiž spojky:

a) slučovací: a, i, též …, i – i, tu tu, nejen – ale i atd.;

b) odporovací: ale, však, než…, buď – buď…, ne – nýbrž atd.;

c) příčinné: neboť, vždyť atp.;

d) výsledné: proto, tedy, tudy atp.

6. Spojky podřadící jsou slova neohebná, kterými se připojuje věta podřízená k své větě řídicí. Na př.: kde tě nezvou, nehrň se; snadno býti štědrým, když je z čeho; – já jsem neviděl, aby kdo zlost vymlouval.

[675]číslo strany tiskuSpojky tyto jsou většinou příslovce vztažná, t. j. příslovce utvořená ze kmenů zájmen vztažných, na př. kde, kam, kudy, odkud, pokud, kdy, když, jak, proč, zač, poněvadž atp.; – dílem pak jsou to slova jiná, stištěná ve význam spojkový podřazovací, na př. an (srov. § 221 č. 1 a § 3911). jestli a jestliže (srov. nahoře č. 3), bych a abych.

Spojky tyto dále rozeznávají se a mívají zvláštní názvy podle toho, jakého druhu jsou věty vedlejší, jež se jimi k svým větám řídicím připojují. Podle toho jsou na př. spojky místní: kde, kam…; časové: když, dokud, jakmile, sotvaže…; způsobové: jak…; měrové: kolik, pokud…; důvodové: poněvadž…; účelové: aby, ať…; podmínkové: jestli, kdyby…; přípustkové: ačkoliv atd. Avšak třídění toto nemá dosti pevného základu, poněvadž mnohé spojky vyskytují se ve vedlejších větách několikerých; na př. aby bývá ve větě účelové, a také v podmětné, – když bývá v časové, a také v podmínkové. atd.

7. Naproti spojce podřadící (věty podřízené) mívá věta řídící často příslušné příslovce ukazovací. Dvoje tato slovce táhnou se k sobě a tvoří spolu spojení souvztažné. Na př.: kam vítr, tam plášť; – kde péče. tu starost; jak si kdo ustele, tak si lehne; – kolik hlav, tolik smyslů.

399. Spojky jednotlivé.

1. U významu odporovacím ale, aber. Na př.: dušě má zamúcena jest velmi, a ty, hospodine, i dokudže? sed tu, Domine, usquequo? ŽWittb. 6, 4; juž bě ľud dnem sě ujiscil, a svět obač sě nezčistil ote všie mraky tmy nocnie AlxH.M. 1, 26; druzí (posuzovatelé) obličej mají pokojný, a myslce vždy žádá vojny AlxV. 51; jie (ženy helmbrechtné) tu snad vóči pochválí někdo; a potom o ní nic dobrého nepovědie, ale něčím ť ji i přitvořie Štít. uč. 57ᵃ; svatý Prokop chtieše sě skrýti, nechtě rád opatem býti: a kněz Oldřich i všě bratřie nečakachu Hrad. 8a; pohnaný odpověděl a řka: jeho (póvodová) je zástava, a mé je dědičstvo Rožmb. 249; svět nedrží boha, a buoh svět drží ŠtítBud. 50; jáz proši, aby smutka nechovali, a méj sě cti radovali všichni, již mne stojie podlé Kat. v. 3289; židovstvo ne jako lidé s Kristem sě obierali, a jako hovada proti ňemu skřipěli Kruml. 56a. – Význam odporovací sesílen v a-pak = sed autem, na př.: nenie v smrti, kto by pomněl na tě, a u pekle pak kto sě bude zpoviedati tobě? in inferno autem quis ŽWittb. 6, 6; – v a-však = sed autem. v. t.; – v a-brže, a-brž, vlastně sed citius a z toho sed potius. na př.: méňe široké údolé, abrž miesty velmi úzké Lobk. 89a; když sme chtěli plúti, nedali nám pohané, a některé brž z nás kyji bili t. 139b. – [676]číslo strany tiskuPoměr odporovací je někdy mírný, význam ale přechází ve slučovaeí a; na př.: někto by rád došel svrchovánie života, a nemóž ŠtítBud. 144, ale nemůže, a nemůže; člověk se povýšil, buoh se ponížil; onen křivě, a tento právě; onen hřiechem, a tento milostí HusK. 2, 431 ; zda-li cěsta má nenie pravá a nejsú brž viece cěsty vašě nepravé? et non magis Ol. Ezech. 18, 25.

2. U významu slučovacím et, und. a) V tom významu spojuje větné členy a věty, které jsou stejného řádu, spojuje souřadně. Na př.: moje rúcho a má bibla ABoh. 40ᵃ; v žaltáři a húslech ŽWittb. 150, 3; (člověk) plného pokoje a svobodstvie nemóž jmieti a bezpečstva Štít. ř. 125ᵇ: vezmi pryskyřici a vosk a aloe a staré sádlo a dřevěný olej LékB. 46ᵃ; ona v Čechách prvnie křesťanka Ludmila slula a lidem i bohu míla byla Štít. ř. 38ᵇ; tato pokorná předmluva pozdvihuje viery, posiluje náděje…, zove syny k milosti a učí je otci dieky vzdávati, a učí, cožkoli jest potřebie HusK. 1, 319. – Sem patří také a, jež připojuje výraz vysvětlovací, ve smyslu nč. a to: rozličnými úmysly a vše dobrými mohú lidé tělo božie přijímati Štít. uč. 122ᵃ. Tu obyčejně ve spojení se zájm. ten, a ten atp., na př.: táhniechu vóz osm koní a ti biechu všici broni AlxH. 2, 7; (Alexander) mějieše tisícóv třidcěti, a to vše pěšieho lida AlxV7. 396; ze sta jeden se nevrátil, a to každý život ztratil t. 543; on (Kristus) nás svú smrtí vykúpil, a to na dřevě, aby atd. HusK. 1, 17. – Význam slučovací přechází v pozdějším, umělejším pojetí ve výsledný = tedy, igitur. Na př.: nýnie-li tě lén slyšěti, a ti budu vyprávěti, proč… AlxV7. 716; nepošle-li s ním (t. póvod nepošle-li s komorníkem průvodce tam, t. kde pohoniti, a proto póhon zameškán i sšel Rožmb. 7; by (komorník) kterého (t. něčeho z toho, co učiniti měl) neučinil, a je póhon sšel t. 36; moci-li tak budeš učiniti, a ty učiň; pak-li nemoci budeš, já tvé bohy zboři Pass. 460; viece-li kto přemóž, a větší češt bude jmieti Štít. ř. 37ᵃ; viece-li máš, a viece ztratíš ŠtítMus. 110ᵇ; kdyby kto nevěřil ničemuž, an by se nemohl i mluviti naučiti Štít. uč. 7ᵃ; z a-on =tedy ten; poňavadž všecka uměnie jedně samému bohu dokonaně známa jsú, a protož toho ode mne vděčen jest, komuž jsem toto uměnie vyložil ChirB. 36ᵇ, tedy proto. – Významu slučovacího je také a, které spojuje participium -nt a -s s příslušným slovem finitním ve výrazích, jako jsou pojide a nesa, pohnán jsa a netojí, zjímav a vedl atp., v. příklady v § 365 č. 2 a § 36S č. 5 b). –

b) Spojuje souřadně, kde v pojetí pozdějším je podřadnost. Někdy bývá tak připojena věta v pojetí nč. řídicí. Na př.: ktož sě výší, a buoh jej pak dolóv níží; a ktož sebe ponižuje, a buoh jeho povyšuje Vít. 38ᵃ, nč. toho bůh níží, toho bůh povyšuje. Častěji bývá tak připojena věta v pojetí nč. podřízená, a tu pak dostává spojka a význam podřadící nč. že, by, když, kterak atp., rozdílný podle toho, jak toho žádá sloveso řídicí. Na př.: jich (poustevníků) málo možieše strpěti a zbýti na [677]číslo strany tiskupúšči Otc. 353b, v lat. : tolerare habitationem solitudinis; sr. nč.: buď tak dobrý a poraď mi. Častěji to bývá při větách s podměty rozdílnými. Příklady v typech a já…: uzříš a já třetí den vstanu Pass. 295; vidíš a já umřěv třetí den sem z mrtvých vstal t. 295; kterým bych to činem věděli mohl a já sem stár t. 275; jakú mám radost mieti a já světla božieho nevidím Comest. 179b; kterak mohu milovati boha a já ho nevizi HusE. 1, 60; –a my… učenníci nalezše ny a my spíme, jeho tělo ukradli ML. 121b; (bůh) vida, a my z prohřešenie otce prvnieho upadli v zřejmú tělesnu nemoc, ustanovil tu sedmeru svátost ŠtítMus. 147ᵇ; ež (hospodin) a my ješťe nepřietelé, dal nám syna svého Štít. ř. 17b; učinil a my na to hledímy, divy i zázraky fecitque videntibus nobis signa Ol. Jos. 24, 17; a ty…: proč (Prokope) zákona žádáš a ty velikú češt sbožim jmáš? Hrad. 3ᵇ; již vizi a ty na smrt jdeš Pass. 225; naleznu-li to a ty k Alexandrovi přišel t. 392; čeho bych sě měla styděti a ty s’ tak počestný kmet a já jsem tak nemilostivě zbita? t. 144; jakž otec uzří a ty jdeš k ňemu, sám ť vyjde protiv tobě Štít. uč. 11ᵇ; pane, kak bychom šli od tebe, a ty máš věčného života slova? Štít. ř. 233ᵇ; bych tě spatřila a ty se ve zdraví vracuješ Troj. 26ᵃ; já jsem viděl a ty vnikáš do Libye Alxp. 122; – a vy…: proč prosíte otpočinutie a vy ste nic neučinili? ML. 20ᵃ; což sě tiežete a vy viete mé proročstvie? Krist. 107ᵇ; – a on…, fem. a ona… atd., z čehož jest an, ana atd.; význam spojky podřadicí = když, že atp. vyskýtá se v době staré jen při ano, v textech pozdějších také při masc. an, ovšem bez povědomí, že by to bylo masc. Na př.: pak-li opověděl (žalobník škodu), ano ješče čas (k) jistině vyněti Rožmb. 227. a ono ještě čas, když ještě čas; uda sě j’mu to viděti, ano mistr učí děti DětJež. 2ᵇ; mluvieše hospodin s Mojžiešem, ano všickni vidiechu cernentibus universis Ol. Ex. 33, 10; (Kristus) všel, ano zavřěny dvéře k apoštolóm Štít. ř. 183ᵇ; (vóle naše) zajde pak s ciesty (!), ano sě jí jiné skytú libostné věci t. 50ᵃ; svátý Petr uzřě, ano Jezukrist proti ňemu jde Pass. 298; Symforianus uzřěv, ano pohani veliký hod činie t. 455; Timotheus uzřěl, ano nebesa otevřěna t. 454; vida, ano chudí hlad mrú t. 404; (Josef) vida, ano oba (šenk a pekař) smutna, i otáza jich Comest. 45ᵇ; (Mojžíš) uzře tele, ano tancuji okolo ňeho t. 76ᵇ; když uzříte, ano ty věci se dějí ChelčP. 4ᵃ: vida pán Ježíš, ano ti židé se chlubí t. 103ᵃ; – (David) vjide v stan králóv, an všickni spie Comest. 138ᵃ; viděli smy ženu, an vzhlédala HrubLobk. 77ᵇ: viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost videns quod inulta est malitia Koř. Gen. 6, 5; (Isák) uzřeł, an velbłaudové jdau t. 24, 63; když by (král) uzřeł, an válka nastává si vidisset bella consurgere t. Ex. 13. 17. – Absolutní ano spojeno s kompt. brže, brž dává spojku ano-brž, v. t.; – a (on, zájm. on však nevyjádřeno): posmieváno sě jemu (Samsonovi) a táhl ve mlýně samotiežném ŠtítMus. 109ᵃ; – as někt. substantivem: (Anna) [678]číslo strany tiskuuzřě hniezilo vrabie a hájcě j’ho sedé vábě vrábata LMar. 41; (Achilles) všecky moci sebrav a Hektor toho nevidí, hna úprkem na ňeho i probode ho Troj. 151b; máji, žaluji tobě a mé-cě (mé-ťe, mé ť je) srdce ve mdlobě Pís. XV stol. Výb. 1, 961. – Při významu takto rozmanitém mohlo se a dostávati také do vazby nenáležité, z neumělosti stilistické; na př.: (nemocný) aby se položil v teplo, aby sě mohl upotiti, a takým obyčejem (způsobem) a parnosti (pl. akk.) skrze pot ven vyžene ChirB. 209b.

ač.

Velmi zřídka ače,– a-če; stsl. a-če et. S enklit. –ž jest ače-ž a z toho dále ači-ž. Jestli, si, wenn; na př.: ače té pomsty (Alexander) odálí (m. otdálí), čakajž téhož veždy na sě AlxM. 8, 4; ač ruka takéže k meču jmá jakžto ke brániú péču, vy sobě vše sbožie jmějte AlxB. 1, 6; bóh sešli ránu na mě, ač toho zapomanu AlxV. 453; ač dáš ty dante te ŽGloss. 103, 28; ač selžu si mentiar t. 88, 36; ač neustaví nisi aedificaverit Dominus domum t. 126, 1; ač zamúcen budu si motus ero ŽWittb. 12, 5; ač diech si dicebam t. 72, 15; ač sme zapomněli si obliti sumus ŽKlem. 131, 34; ač jě (mužě) nynie potepemy, věčnú chválu i pamět vezmemy DalC. 10; jediné ač jiesti budete tělo syna člověčieho a krev jeho píti, nebudete v sobě věčného života jmieti Modl. 24ᵇ; (bůh) zbaví jeho (t. Krista, smrti na kříži) nynie, ače chce Ans. 3; ač co jest dobrého, vsej to Štít. ř. 126ᵃ; nedivte sě, ač nerozumiete ŠtítBud. 64; nikdy ho (mladého rádce) netrp na dlúzě, ač chceš zbýti mnohé núze NRada 450; by tě, ač to řéci směji, viděla v tvém obličeji Kat. v. 809; pane, ač chceš, móžeš mě uzdraviti OpMus. 37ᵇ.

Ač-li; na př.: ač-li pak nebudú syti si vero ŽWittb. 58, 16; radu tobě dávám, kterau ač chceš-li zachovati, budeš moci živ býti Háj. 52ᵃ; – ač-ti (-ti enklit.): ač ti zlačněju si esuriam ŽWittb. 49, 12; sbožie ač ti přídě divitiae si affluant t. 61, 11; – ač bych = jestliže bych: (Bessus a Narbazon) sě velmi básta, ač by j’ho (Daria) kak mětně jala, by sama v tom neostala AlxBM. 1, 9; prusě (Medates matky Dariovy), ač by kterú věcí mohla, by j’mu života pomohla AlxM. 2, 14; co do toho, ač bychvě myslila i déle AlxBM. 1, 13; – ač i – třeba, třeba i; snadno k tomu ponúceti, ktož co sám bude chtieti, ač i (s) škodú, však tam jeti AlxV. 424; nevelnúti j’ milostí, ač i k utěšeným věcem tohoto světa Štít. ř. 156ᵇ; když (žena) nepodobnú věc ač i jednú ukáže do sebe Štít. uč. 56ᵃ, třeba jen jednou; (zvíře) móž něčeho žádati, ač i bez rozumu ŠtítBud. 40; nebo věz, ač i omluvu dáš a nestaneš-li k súdu, nebude ť (soupeř) zprávú povinen VšehK. 76ᵇ ; – ač si – třeba, třebas: (Darius počě) na to netbati, ač si vše těženie polí (hoří) AlxH. 9, 11; mně jedno té čsti přejte v slově, ač si velmi malém, bych jedno slúl vaším králem AlxB. 1, 10.

Ač = ačkoliv, quamquam, obschon; na př.: hi mušiu, ač nerad, řéci ApD. a; velblúdi, ač vysoci, avšakž jsú jich léni skoci AlxŠ. 1, 6; (Maria) [679]číslo strany tiskutam všěchna srdcem bieše, tu kdež jejie mistr byl, ač nevěděla, kde j’ přěbyl Hrad. 30ᵇ; často zlodějě oběšují, ač jistiny při něm nenalezují Vít. 45a; ač sě sláma ztroskoce, však zrno ostane celo ŠtítBud. 180; ač umučenie Kristovo od otcě bylo zjednáno, však dobrovolně od ňeho (Krista) bylo přijato Kruml. 56ᵇ; múdrý veverek, ač malý, královi těch slov pochválí NRada 1439; ač i syn i duch svátý jest stvořitel, ale však přidává se tuto stvořenie otci HusE. 1, 13; ačež sem mezi vámi býval často, však (přece) zablúdil sem jednú KabK. 28ᵃ; ačiž licet SlovKlem. 3b.

ale.

Z a a le. Bývá ve své větě zpravidla na místě prvém; zřídka na místě druhém, a to zejména v překladech za lat. autem, tedy patrně vlivem cizim.

Připojuje ve smyslu odporovacím sed, autem, aber, sondern. Na př.: ijedna netvárnost, ale budú ľudé podobni andělóm HomOp. 154ᵃ; jež (tělo) jest pohrebeno, ale jest vzkriešeno Kunh. 149ᵃ; ne ten je pirvý, ale jenž jest nábožného života Túl. 28ᵇ; Ľubušě nic neotpovědě, ale valný snem zapovědě DalHr. 3; přijimajě tiché, ale ponižijě hřiešné humilians autem ŽWittb. 131, 18; (komonstvo) kopie majě neruzené barbú od cinobra vzatú, ale vlastně rudú, zlatú AlxH. 3, 37 ; jie (ženy helmbrechtné) tu snad vóči pochválí někdo; a potom o ní nic dobrého nepovědie, ale něčím ť ji i přitvořie Štít. uč. 57ᵃ; když tvé srdce netoliko dobrovolno, ale lakomo jest umřieti za bližnieho Kruml. 227ᵇ; Tomáš viery neměl, ale vida tělestně člověka, boha věrú vyznal HusE. 1, 4; ona ť jest sobě volna, já ť sem ale vězeň tvój Tkadl. 6ᵃ. – Význam odporovací je sesílen v ale-všako, ale-však sed tamen, verumtamen. Na př.: všickni okolo ňeho stachu, ale všako ti najblíže, požité rytieřstvo, jiže vši zemskú věc (opráviechu) AlxV. 328; dobřě je umyslil tako, ale však sě sta jinako t. 1445; (ty, světe) ochoten jsi na počatce, ale však velmi (na)krátcě t. 1944; ale však sě nepřiblížie verumtamen non approximabunt ŽWittb. 31, 6; líto mi, Jezukriste, tebe, ale však rač to naplniti, pro ňež atd. Hrad. 80ᵃ; kto jest tento, jmaje obraz jako králóv, ale však sluhy zavrženého naplněn hanby? Štít. ř. 165ᵃ; oni přijeti odpověděli (odřekli) jsú, ale však přijeli jsú Pulk. 125ᵇ; (Ježíš, tázán, sluší-li daň dávati císaři) ni kteréž strany nepoložil jest zjevně, ale však jest odpověděl tak, že nemohli jsú mieti z řeči, by křivdu ciesaři neb jim učinil HusE. 2, 400; ale však za věrné pravi vám verumtamen dico vobis Koř. Mat. 26, 64. – Rovněž sesílen jest význam odporovaci v ale-brže, ale-brž sed potius, vlastně sed citius; na př.: aby žádný (z čeledi) neřekl v závisti: »proč on jest pán mój?«, ale brž to věz, že velím kratší cěstu mají do nebes poddaní jiným, nežli atd. Štít. uč. 63ᵃ; ale brže krále vzývati budú regem potius invocabunt Pror. Isa.34, 12; (člověk hříšníka) nemá pro požitek tělestný milovati, ale brž v nenávisti mieti HusE. 1, 150; [680]číslo strany tiskunetoliko že ji (duši, ponořenou v pravé milování boha) mrzí všeliké utěšenie, ale brže hledá smutka Kruml. 228ᵃ; mnichuom slušie nic na to nemieti péče, jehož jim lze nenie s sebú vzéti, ale brže toho slušie dobývati, ješto atd. illud potius expetere Otc. 14ᵃ; ale brž pověz sed magis Ol. 4. Reg. 9, 12 (ten) tě jest nevrátil s cěsty přeškaredé, ale brž opak učinil e contrario t. 3. Reg. 13, 33 ; ale brž hanbú sú sě nezahanbili imo Pror. Jer. 8, 11.

Někdy připojuje prostě ve smyslu slučovacím et atp.: zhynula pamět jich, ale hospodin u věky ostane et Dominus ŽKlem. 9, 8. – Nebo jen prostě přiřazuje, větu další uvozuje: (Nero) vece: ale tdy chciu tomu, by (vy) mi lékařstva dobyli, jímž atd. ApD. b; ale svátý Václav sestru mějieše DalH. 31 (smyslu odporovacího v kontextu není, v DalC. bez ale); v OD. začíná se § 8 slovy: ale o zástavách též trój póhon: také v Túl. 25b je ale za lat. atque, tu však je překlad nesprávný. – Z toho vyvinul se v pojetí umělejším význam tedy, igitur, also. Na př.: pak-li (pohnaný) sě zmešká, póhonu odpierati, ale tehda póhon prošel Rožmb. 30; pak-li oni (svědci) by nevyznali, by jim komorník co osvědčěval, ale póhon ten jistý sšél t. 22; by to kněz dal za pokánie, téci takýmž skokem (t. jakým lidé tancují), ale by vstonal (ten, kdo by takové pokání dostal) Hrad. 96b; pak-li dlúho neuslyšíš, alě zvrtřem Modl. 9b; a chce-li (vdova) ráda bez hluku býti na modlitvách, ale zavři se v svém pokoji Štít. uč. 50ᵃ; pak-li bude tvrdé hrúdie, ale (oráč) ztluče je t. 53ᵇ; ač sě jim jedno ohorčí, ale mnie, by v jiném mohli útěchu jmieti Štít. ř. 180ᵇ; podlé řádu měl by kněz křtíti; nenie-li kněz, ale muž některý; a nebylo-li by při tom muže, ale žena ŠtítMus. 149ᵇ; a kdyby (kto) většem pomohl, ale zbyl by tolik pomsty onoho světa, jako atd. t. 163ᵇ; a kdyby viec pomohl, ale zbyl by tolik pokuty onoho světa atd. ŠtítOp. 291ᵃ; některá (ženská) bude-li ť nízká, ale naplátí ť se holčuchami; bude-li mieti krásné vlasy, ale nafalšuje ť je vacúnem dlúhým t. 13ᵃ; (člověk) nepozná-li co statečného, ale obrátí milost k nestatečnému ŠtítBud. 4; jakož budu zbaven vládanie, ale přijmu mě EvSeitst. Luk. 16, 4; pak-li byste vždy chtěli (projíti mou zemi), ale chci proti vám mocně vyjíti Comest. 96ᵃ ; – ale asa = tedy aspoň: nemóžeš-li lépe, ale asa žádaj každému dobrého Štít. uč. 98ᵃ; ale asa něterdy panuj Kruml. 258ᵃ; odtud je význam pozdější: ale adv. = aspoň, saltem, v. Slovn. I, 9. – Významy rozdílné igitur a saltem nevystupují vždy dosti zřetelně, někdy může bývati pojetí rozdílné; na př.: a pak-li kto neželé hřécbóv, ale želej toho neželenie ŠtítOp. 281ᵃ, tedy želej, n. aspoň želej; (kdo se narodil na blížencích) nemá činiti velikých chodeb, pak-li učiní, ale varuj sě vod ChirB. 21ᵇ.

ali.

Z a a li,jako stsl. a-li sed. Znamená ale, aber; na př.: ali již tarnen mine Otc. 20ᵇ.

[681]číslo strany tiskuande

Z a-onde – et illic. Na př.: když to uzřě filota, že proti j’mu mdlé ta rota, ande krvaví jdu potoci, hna tam AlxV. 1682; rozumějí se tu protivy místní: rota proti jmu, rota, proti níž Filota bojoval a která již umdlévala, a ande = et illic, t. na bojišti místo jiné, kde bojoval Neguzar a kde krvaví jdú potoci. – Spojuje věty nejprve souřadně; spojení to béře se pak za podřadné, a ande vtiskuje se ve význam spojky podřadicí = kdežto, kterak, ježto, když. V dokladech není vždy zřetelno, které pojetí kde jest. Na př.: Alexander tu řěč slyšě, ande posel mluvi tišě, káza atd. AlxV. 1057; tak mi sě uda uzřieti, ande sě takto prosvieti, jakžto když bude z hromu blesk t. 882; (Alexander) uzřě, ande silné řěky, z nich teče široce voda t. 690; nejedna (paní) své čstnosti želé, ande jí pojíti velé, kdežto jiej viděti vraha t. 1887; vzdycháše vól všeliký, ande nenie kto jím ořě t. 2235; kto má tako světlá zraky, by mohl ty cěsty poznati ande s(ě) každá potratí? t. 16; v takém stojiece ohromě, ande na všě strany lomie rucě AlxH. 5, 30 (v AlxV. 1905 je za to: kdežto atd.); (Darius) sedí sám svých stanóv střěha, ande j’ho každý pobiehá AlxBM. 7, 23; vezřě ten (uzdravený) na své tělo, ande jako sniežek bielo Hrad. 22ᵃ; tehdy Giezus, ande mrká, vende v tu zahradu vecě t. 79ᵇ; však na to očima hlédáš, ande ť na tvého milého syna Jezukrista židovské starosty nevražie ML. 90ᵃ

ani.

Z a-ni = et non, neque, nec, auch-nicht. Spojuje souřadně a záporně. A to jednak členy větné druhu stejného, t. podměty, přísudky atd., když jich ve větě jest po několika, jednak věty; a bývá tu ani buď jen při členech připojovaných, anebo také při členech prvních, ke kterým jiné se připojuji. Na př.: nijeden hrad tak nesnaden ani město jest dobyti AlxM. 1, 6; že mu ižádná hróza ani zlá mysl móž překážěti Alb. 104ᵇ; abych já ani náměstkové moji toho zapierali Pulk. 143ᵃ; já (osel) ani strýci moji nikdy smy k tomu nezváni NRada 998 atp., v. jiné doklady v § 388 ; – ani-ž, v. rovněž v § 388: aniž-by, germanismus, assonancí podle něm. ohne dass. v. BartRuk. 1.

ati, ať.

Z a a enklit. ti (dat. zájm. 2. os.), jako as, asi, z a a enklitic. si (dat. zájm. zvrat.). Význam původní byl a-ti =et tibi, ergo tibi: dat. ti klesal z významu reálního ve formální, t. zv. ethický, a ze znění plného v kratší ť: nýnie-li tě lén slyšeti, a ti budu vyprávěti AlxV. 716 et tibi narrabo, narrabo igitur.

Význam souřadicí jeví se také v neumělých překladech za lat. et: sudi mě, hospodine, ať sě nenaveseliují et non supergaudeant ŽWittb. 34, 24; ať poznajú et cognoscant t. 82, 19; rozum daj mi, ať živ budu et vivam [682]číslo strany tiskut. 188, 144; zpoviedajte sě tobě všicci králi, ať zpievajú confiteantur et cantent t. 137, 5.

Zpravidla je však již v stč. význam podřadící (finální) ut: ati sě zpoviedajú ľudě ŽWittb. 66, 6, ut confiteantur (z et confitebuntur); kaž komornikóm, ati provedú třetí póhon Rožmb. 78; ať budú ut fiant ŽGloss. 128, 6; ať nesú ferant t. 39, 1 ; ať se prochlazu ut refrigerer t. 38, 14; ať střěhu ut custodiam t. 118, 146; spasena mě učiň, ať střěhu kázanie tvého ŽWittb. tamt.; ať sě obrátie t. 58, 7; ať nikdy zapomanú ne obliviscantur t. 58, 12; ať nikdy nechvátí ne rapiat t. 49, 22; ať nečakajú Mast. 194; když ny naši ľudé vaditi smějí, dajmy sě jim spolu bíti, ať ty kniežat a bratří nevadie DalC. 53, t. j. ati n. ať ti; pověz mi, v kterém s’jej položil miestě, ať tam pójdu znova Hrad. 45ᵇ. – Sesíleno připojeným bych, ať-bych atd. = ut(ego)…: co chceš, ať bych učinil Štít. ř. 114ᵃ; a on vece: Pane, ať bych viděl tamt.; mě k tobě buoh poslal chtě tomu, ať bych zvěstoval to poselstvie Kat. v. 1611; kterú mi dáte radu, ať bych odpověděl lidu ut respondeam Kladr. 3. Reg. 12, 6; což dieš, ať by (ty) zachoval, ať by ti lidé neláli NRada 52 í ; umý se, ať by bylo i to, což jest ze vna, čisto Krist. 83b; ať bychmejemu slúžili Hod. 56ᵃ; ať by snad neřekli ne forte dicant ŽWittb. 78, 10; rozděl je (moře), ať by po suchu šli synové izrahelští Comest. 61ᵇ; chceš-li, ať by vlasy rostly Háj. herb. 148ᵇ.

aže, až.

Z a a enklit. -že, -ž = a, und. Na př.: na mále, až mě neuzříte; opět na máley až mě uzříte modicum et iam non videbitis me, et iterum modicum et videbitis me EvSeitst. Jan 16, 16; na mále, až mě neuzříte; opět na mále, až mě uzříte t. 16, 19; vieste, až sem od sebe nepřišel scitis, et a me ipso non veni EvVíd. Jan 7, 28; tu může býti rozuměno také quod, jako v násl. – Že, dass, quod, ut: na př.; co je to, až ste mne hledali? quid est, quod me quaerebatis? EvSeitst. Luk. 2, 49; přihodi sě, až pojide pop accidit, ut sacerdos descenderet t. Luk. 10, 31; třetí den dnes jest, až sě to stalo tertia dies est hodie, quod haec lacta sunt EvVíd. Luk. 24, 21.– Že až, tak že až: příslušná věta řídicí má demonstr. tak, anebo je smyslu takového, že se tak může přimysliti. Na př.: pro ňež sobě (já) tak velmi stesk, až zapomanuch sám sebe AlxV. 884; káza jeho (Pilát Krista) bíti, aže od paty do virchu nebylo v ňem zdravie AnsOp. 8; pak (Čechové kleslí) na vévodu sami nesměli jíti, až musili pomoci dobyti DalC. 81; (hrabě na Přimdě) tajně seděl, až jeho žádný člověk nevzvěděl t. 39; spade u voj to veselé, až vypraviti nemohu, kakú vzdachu chválu bohu AlxV. 569; paúci tak jeho (sv. Felixe) svými paučinami zakryli, až jeho nikte nalézti nemohl PassKlem. 49b; tak mysl (cogita) na spravedlnost jeho, až by i milosrdie jeho v paměti jměla BrigF. 8b; měj naději do milosrdenstvie božieho, až by spravedlnosti jeho nezapomněla tamt.; ani ť jsú (slova) [683]číslo strany tiskutak tajna, až by jich nebylo praviti Brig. 80; onu žábu vzdulú, až zlo řečí zle oplulú, vida ApD. c, srov. nč. až hrozno říci, až hrůza; na něž (vítěze u Troje padlé) když se rozpomanu, až mi sě srdce zavine AlxV. 801. –Nč. až, až když, když: to věz bez obluda, až božieho dojdeš súda, vzdá ť (bóh) odplatu tvého truda Vít. 33ᵇ; aže ležeš, tu (poznáš) tamt.; aže přídě ta hodina KatBrn. 448; až ť ráno i usvetne dum mane illucescat Ol. 1. Reg. 14, 36. – Nč. až, něm. bis, u významu přiřazovacím; na př.: tak ten hrad byl i opustěl, až na ň kněz Oldřich byl vněl DalC. 39; by král (Filip) v smutce i v žalosti, až sě své rady doloži, přěd tiem sě hradem položi AlxV. 111; krátký čas toho vynide, až král Filip (s) světa snide t. 114: těch let země velmi zhynu, až kniežecie mladost minu t. 159; (Alexander) vojem dobřě otpočinu, až poně šest neděl minu t. 2142; (Řekové) na každý den šturmovachu, aže však zed podebrachu AlxVíd. 2055; neby dosti od bližních hoře, až i s oné strany mořě král Darius lidi vysla AlxV. 137; – O rčeních ne…, až…, netáhnu …, uš …, v. § 397 č. 4.

bar, bars.

Je v slc.. = ačkoli, třeba Jg.

bo.

Srov. bo v stsl., srb. a rušt.; souvisí s avest. ba věru, lit. bà ovšem, hom. φή takořka jako.

Má význam = nam, enim, denn, vyskýtá se ve stč. Na př.: král (Jan) chtieše Lipského Jindřicha jieti, bo jeho svú hanbú vinieše DalJ. 108 z rkp. V.

buď.

Sive-sive; na př.: buď od čirta buď od chlapa Mast. 186; – buď-nebo entweder-oder: pravie oni, že ďábel to řekl, a já diem, že buď anjel boží neb ďábel, vždy ť jest pravdu pověděl HusK. 2, 81; aby člověk u mysli své zlých skutkuov neměl za zlé, buďte papežovi neb jiného t. 1, 49; – buďto, na př.: aby polapen byl pán Ježíš v řeči, buďto že by naložil (stranil) ciesaři proti zákonníkóm, buďto zákonníkóm proti ciesaři ChelčP. 246ᵃ; nižádný sě lidmi nechlub, nebť všecky věci vaše jsú: buď Pavel, buď Apollo, buďto svět, buďto život, buďto smrt, buďto přítomné věci, buďto budúcie, věru všecky věci vaše jsú a vy Kristovi HusK. 1, 176 sl. (= 1. Kor. 3, 22 sl.: …sive Paulus, sive Apollo, sive…); – ta voda každú poskvrnu s tváři žene bud jakáž bud’ Chir. 330ᵇ; přěvedeš (hlízu) nebo bud’ což bud, kam budeš chtieti t. 137ᵇ v. § 350 č. 9.

Význam vlastni sit, jakkoli tu zastřen, přece vždy patrně proniká.

bych, by.

Aor. bych, by … ve spojení s part. -lъ dává výraz složitý pro plusquamperfektum: bych nesl = tuleram. Týž výraz béře se pak také za kondicionál: bych nesl, které od původu znamenalo = tuleram, vtiskuje se do významu = ferrem, feram a tulissem, tulerim. Touto změnou vý[684]číslo strany tiskuznamu zaniká však povědomí, jakého původu kondicionálový výraz bych nesl atd. vlastně jest, a vzniká pojímání jiné, ve kterém zejména pomocné bych atd. nebéře se již za aorist slovesa býti, ba ani za sloveso finitní, nýbrž za pouhou spojku kondicionální = ut, si, quod… aby, kdyby, že, že prý atp. Spojkový tento význam vidí se v tom, co ve všech tvarech bych, bychom, byste atd. stále se drží, totiž ve slabice by-; v koncovkách pak -ch, -chom, -šte atd. vidí se flexe, která přísluší perifrastickému výrazu celému a která dílem vynechávati, dilem jinak, zejména pomocným jsem nahrazovati se může. Příklady tomu v. v §§ 351 a 352.

či, či-li

Je od původu partikule interrog., zda-li, an, num, nonne. Bývá při otázce samostatné i závislé, při jednoduché i také při složených, a tuto zvláště při členech následujících, prvému protivných, kontrastujících. Při členu kontrastujícím dostává význam nebo, aut. V obojích případech spojuje se druhdy s rovněž tázacím -li a je či-li.[78] V materiálu Gebauerově je mimo dva nové doklady totéž, co se čte v Slovn. I. 170–171 pod heslem či. Tu však je či označeno jako »part. interrog.«, nikoli jako spojka, »conj.«, jak je pravidlem jinde. Snad by sem náleželo či, čili jen významu nebo, aut. Ale protože v rukopise není nic poznamenáno, pojímám sem všechno, co v rukopise je.

Na př.: či zpoviedati sě bude prach? numquid ŽWittb. 29, 10; či na věky zavirže ny bóh? čili milosrdie své ostřěže? čili zapoměne smilovati sě bóh? či sdirží milosirdie své? numquid-aut-aut-aut t. 76, 8–10; či na věky rozhněváš sě? či rozprostřeš hněv svój? numquid-aut t. 84, 6; budu jiesti maso býkové? čili krev kozlovu budu píti? numquid-aut t. 49, 13; čili hněvati sě bude? numquid ŽKlem. 7, 12; čili bóh nevzpytá těchto? nonne t. 43, 22; čili poznajiú všichni? nonne t. 13, 4; která mojě vina? či sem byl v čem právo mina? či gdy komu povolil, aby kto pro ň svú krev prolil? či sem ten byl, na ňemž ktož by své pokorné n’ úžil prosby? či plakala vdova která zbyvši pro mě svého mužě? či sě stalo gda dědiciu, by pro mě stál v smutném líciu? AlxBM. 8, 7 sl.; ktož by chtěli ke zlému obraceti a zle rozuměti písmu i těch zvieřat, ješto i na před i na zad plna očí byla, čili ť by nemohli, by ť směli? Štít. uč. 4ᵇ = zda-li by nemohli, kdyby se osmělili tak učiniti?; odpověděl a řka: a čili ste nevěděli, že Kruml. 191ᵃ; ta dva prorádcě radiesta sě nevědúce, kako by jima svého krále jieti, vmnozi (u mnozě) či u mále AlxBM. 1, 6; nevědiech sě co přijéti, vrahóm-li sě otpierati čili tak v porobě státi AlxV. 568; máme-li jeti na válku čili nechati? ire debemus ad bellandum an quiescere Ol. 2. Pas. 18. 14; mohla o tom mluva býti, která by osoba svaté trojicě měla člověčstvie na sě přijieti, otec-li, syn-li, čili duch svátý Krist. 8ᵇ; kto shřěšil, tento čili rodiči jeho hic aut parentes eius EvVíd. Jan 9, 2; nejistie, všechny-li (Kristus) z třetieho pekla vyvedl, čili jedné tyv, kteříž [685]číslo strany tiskuby dosti byli utrpěli HusK. 1, 18; (Kateřina neví o ženichovi doporoučeném od matky) hrbovat-li či v lepotě, hrady-li jmá či zlé domy, slepý-li je či vidomý, mrzutý-li čili tvárný, skúpý-li je čili dárný, krásný-li jest či nekrásný, nemúdrý-li či věhlasný, chromý-li jest nebo pravý, nemocný-li či pak zdravý Kat. v. 288 sl.; opatřite (considerate) lid, jest-li silný čili mdlý, jest-li malý čili mnohý Mus. Num. 13, 19; (opatřite), dědina užitečná-li čili neužitečná, jest-li s lesy čili bez sadóv t. 13, 21; (chtě vzvěděti), učiné-li buoh prospěšnú cěstu jeho čili nic utrum… an non t. Gen. 24, 22; ať popatřím, si-li ty syn mój Ezau čili nic t. 27, 21.

diel, dílem.

Výrazy od původu adverbiální, diel stč., dílem nč., ale jsou zároveň spojkami. Na př.: (korúhev) dvú barvú byla, neb diel bieše biela a diel črvena Kruml. 89ᵃ; jest úmysl dvuoj v člověku, kterým diel hledí k svrchním věcem a diel k zemským ChelčP. 13ᵃ; protož se nad nimi (bloudící u víře nad nebloudícími) horší díl jako nad kacíři, diel jim hrozí smrti a peklem, tlil jich želejí t. 137ᵃ; (lidé) diel držie zákon a diel nic RokycEvJan. 526ᵇ; kterýchžto diel pro zřetelnost, diel pro množstvie přivoditi zanetbávám VšehJir. 6; dílem máš pravdu, dílem se mýlíš Us. nč.

dokud, dokad.

Vyskýtá se dále v podobě dokavad, dokovad; -že, -ž, -ž-to; dokud-si, dokužd, dokž.

Jsou to vlastně spřežky z předložky do- a rozmanitě měněného výrazu interrog. relat. -kad, -kud, podobného ke stsl. kądu a kądê qua.

Až kam, bis wohin; vlastně u významu místním, a z toho v časovém a přeneseném jak dlouho, pokud, wie lange, inwieferne. Když význam je relativní, příslušné demonstrativum dotad atp. ve větě řídící dílem je vyjádřeno, dílem se rozumí. Na př.: plakati budu dotud, jeho nenaleznu dokud Hrad. 40ᵃ; sv. Kristofor dokad viery nepřijal, dotad slúl Reprobus Pass. 357; chot milost svú jie (králové) tak dlúho odpowiedial, dokadž by té okrasy nevzala HusŠal. 3ᵃ; dokad člověk v smrtelném těleství bydlí, nikda bezpečen není Pass. 331; dokud bude nade mnú vesel mój nepřietel? Štít. ř. 132ᵃ; dokad chceš trpěti nepřietele mého? Pass. 295; zuby skřipiece a řkúc: dokad z nás duši honíš? Krist. 69ᵃ; dokavad chceš zapilá býti? usquequo ebria eris? Ol. 1. Reg. 1, 14; dokovad vás trpěti budu? quamdiu vos patiar Kladr. Mark. 9, 18; (žena) dokovadž podleží téj nemoci quamdiu subiacet Mus. Lev. 15, 25; dokovad mi se nechceš poddati? usquequo non vis subici mihi? Lit. Ex. 10, 3: dokovad, hospodine, zapomínáš…, dokovad otvraciuješ obličěj tvój? usquequo oblivisceris, usquequo avertis faciem? ŽKlem. 12, 1; nižádný z nás zde na světě, dokavad putujeme k blahoslavenství, nenie bez všednieho hřiecha HusE. 1, 23; dokudž hudl (David) Kruml. 57ᵇ; dokž (sic) sem [686]číslo strany tiskuješte vzhuoru rostl t. 403ᵇ; (abyšte) ani pocítiti kázali milostničce, dokudž nezechce HusŠal. 56ᵇ; dokovadž by Kristus nepřišel Comest. 247ᵃ; pyšní nepravě činiechu, až dokudsi usquequaque ŽWittb. 118, 51. až dokudsi ŽGloss. tamt.; dokudžto donec Ol. 2. Par. 14, 17.

doňadž, doňedž, doňudž.

Vyskýtá se v těchto podobách: doňadž, -ňaž, -ňažd, -ňavadž; doňedž, -ňež; doňudž, -ňuž, -nid, -nidž, -niž, -nižd; doňovadž, -něvadž, -něvaž; donivad, -nivaž; doňvadž: místo –ž je někdy starší -že. Vlastně spřežky z předložky do- a rozmanitě měněného výrazu relat. -ňad, -ňud, -ňed, shodného se stsl. jędê prope, jądê qua, jądu qua a -nьde, -nьže, nьžde (m. -ňь-) v do-nь-de atd., a se stpol. -jąd doyąth ty žiw Nehr. altp. Sprachdenkm. 277. –

Dokud, když (= dokad), bis, so lange als, während; ve větě záporné dokud ne-, so lange nicht, so lange als nicht. Spojem je mimo otázku vždy korrelativní, příslušný výraz demonstrant. dotad atp. ve větě řídící dílem jest, dílem se rozumí. Na př.: dotavad by jemu viděnie dáno (slepému zrak byl dán), doňavadž tělo svaté (Prokopovo) nepochováno Hrad. 22ᵇ; jáz veždy toho žádají, by sě v to (sepsání české kroniky) někto múdrý uvázal, vše české skutky v jedno svázal, a dotad sem toho žádal, donid sem toho právě nezbadal, v to sě nikte nechce otdati DalC. úv. 1; když sě kmeté potázachu, jiej (Drahomíře) za právo dachu, by svého syna chovala a dotud zemiu opráv́ala, donidž by kněz svých let nedošel t. 27; čert v toho Strachkvasa vstúpi, doniudž dušě, dotud z ňeho nevystúpi t. 32; kněz (Přemysl, vyhnaný) donidž stravu jmieše, dotud cťen bieše t. 76; dotad tě přiezeň miluje, doněvadž zisk u tebe čije Baw. 122; – přihodi sě toho času, doňadž ščěpóv neotřasú, včě Pilát na ščěpy zřieti Jid. 71; rači svým liudem toho popřieti, sebe na čas podržěti, doňadž ta smirtedlná střěla nevyjme sě z tvého těla AlxŠ. 8, 9; (Alexander) tak bě milostiv za mladu, doňadž nevzě horšú vnadu AlxH. 217; (Alexander) toho sě najviece ubá, že sě po ňem vojna hrubá bieše vzbudila v téj chvíli, doňadžto v Libyi byli AlxV. 2230; což s’ dobrého včera neučinil, ale čiň dnes, doňavadžť ješťe bóh přěje živu býti ŠtítVyš. 8ᵇ; purgmistr pražský… jmá zemi zpravovati v té sirobě, doniž nebude knieže voleno Pr. pr. 242; – na tom hradě sú (Lučané) seděli, doňadž sú otměny nepřijěli DalC. 22; Drahomíř na kmetiech práva potáza, komu by bylo zemiu opravovati, donidž by sobě kněz (mladý Václav) nemohl rady dáti t. 27; (císař) to na svéj mysli uloži, že ot města (Milána) nechce otjěti, donidž j’ho nebude mieti t. 47; lékař spomoci nemóž jiezvenému, donidž v ňem nóž Hrad. 110ᵃ; plač o sobě, ho ptajě, donidž nenajdeš hledajě t. 49ᵇ; hledá (pastýř ovci)j doňavadže nenalezne donec inveniat EvSeitst. 15, 4; (židé) patřiechu na Mojžiešě, doňadž nevejdieše do stanu donec ingrederetur Ol. Ex. 33, 8; [687]číslo strany tisku(křiví proroci) zákony kacierské uvozovachu, doňvadž den tento byl se nezaſwietil Jeron. 1ᵃ; – doňavadž sem quamdiu sum ŽKlem. 103, 33; donidž sem ŽWittb. t.; donidž sem živ, chci tě s tvým rodem ploditi DalC. 44; doněvadž sem živ, tě chváliti budu Modl. 114a; doňadž svě živa, za to tiem termy pokúpívě, jakž tel)e viec n’odstúpívě AlxHM. 1, 42; donivad si na tomto světě Otc. 236b; jeho jménu chci praviti chválu mú vší silú cele, doňadž dušě u mém těle Kat. v. 1767; – doňadž nemine nespravedlnost donec transeat iniquitas ŽWittb. 56, 2, doniž nemine nespravedlnost ŽPod. t.; doňadž nenajdu Hrad. 37ᵃ; doněvadž sě všěcka stáda nesberú donec Mus. Gen. 29, 8; doňedž nepřějde zlost donec transeat ŽKlem. 56, 2; doňedž nepohrdie nepřátely svými donec despiciat t. 111, 8; doněvadž neměla Kruml. 78b; doniž nezhynete donec deficiatis Ol. Oz. 5, 15; doniž nedieš Otc. 29ᵃ.

druhdy.

Adverbium, ale přechází ve význam spojkový; na př.: toto mé překládánie ižádného nenásleduje z vetchých překladačóv, ale z samé židovské a arabské řeči druhdy slova, druhdy smysl, druhdy spolkem obé vznieti bude nunc verba, nunc sensus, nunc simul utrumque resonabit Hlah. Job. 3 předml. Jeron.

Et, und, auch; na př.: svět i moře AlxH. 2, 1; potok hi řěka Pil A. 10; hory hi skály PilC.; lid s kostny i s kopími ML. 109b; tobě hi všěm ApŠ. 19; stane sě nám češt hi chvála AlxB. 96; tú řěčiú hi tiem zámutkem LMar. 39; mladí i dievky iuvenes et virgines ŽKlem. 148, 12; dietě mladé i staré ABoh. 111b; nábožného i svátého života Túl. 28b; zimě i létě ML. 47ᵇ; mlád sem byl i sstaral sem sě ŽKlem. 36, 25; jáz sem spal i zespal sem sě ŽWittb. 3, 6; Jidáš Krista prodal i proradil ML. 96ᵃ; – i na začátk uvěty: i vzbydlíš v nich et habitabis ŽKlem. 5, 12; i vzveselé sě et laetentur ŽWittb. 5, 12; i vzchválé sě et gloriabuntur tamt.; i proč sě hněváš? quare Mus. Gen. 4, 6; i kto ť ukázal tobě? quis enim t. Gen. 3, 11. Časem spojka i et ustupuje spojce a et. Dokladem toho poučným je ŽGloss., kde za lat. et je vždycky i, v. ČČMus. 1879, 413, kdežto v žaltářích pozdějších na stejných místech bývá již častěji a. Na př: ŽGloss. 146, 9: i dětem vranovým qui dat iumentis escam ipsorum et pullis corvorum, a naproti tomu tamt. v ŽWittb.: a dětem vranovým, v ŽKlem.: a kuřencóm vranovým, v ŽPod. : a ptáčátkóm havraním; – v ŽGloss. 50, 9: i budu sněha (běleji) et super nivem dealbabor, v ŽWittb.: i budu atd., a v ŽKlem.: a nad snieh oběl(e)jiu, v ŽPod.: a nad snieh oběleji; – v ŽGloss. 121, 7: i hoj et abundantia, a v ŽWittb.: a hoj, v ŽKlem.: a obiženstvie, v ŽPod.: a mnostvie; – v ŽGloss. 82, 7: (stanové) idumščí i ismahelitovščí tabernacula Idumeorum et Ismahelitae, a v ŽWittb.: sta[688]číslo strany tiskunové idumščí a i(s)mahelitovščí, v ŽPod.: idomščí a ismahelitščí, v ŽKlem.: schrany idumské a izmahelitské; – v ŽGloss. 77, 47: i morskú jahodu et moros, a v ŽWittb.: a morskú jahodu, v ŽPod.: a morskú jahodu, v ŽKlem.: a ovocě jich; atd. – Bývá opakováno i-i = et-et, někdy též i-i-i: i ľúbezného i túžebného sě boju Túl. 30ᵇ; hi jáz hi má rodina AlxBM. 3, 16; protož oboji znamenajte…, i ti, ješto hyzdie knihy české, i ti, ješto bych rád, aby čtli písmo svaté Štít. uč. 5ᵇ; i dnem i nocí AlxV. 1351; i ve dne i v noci Mill. 59ᵃ; rozptýleno j’ kamenie svatyně i sem i tam Štít. uč. 76ᵃ; neb i nynie i vždy chce jim (přikázáním) Kristus od každého ChelčPař. 158ᵃ; dnes hi živ hi mirtv budeš AlxBM. 3, 7, proti lat.: vitae tibi terminus ista luxerit aut illis Gualth. 6, 497; to dřěvo (strom) z kořen padlo a tu i chrám i modla i oltář, vše tiem dřěvem, když padlo, zetřěno Pass. 468; (kněží nepraví) kohož chopie, an Kristovu pravdu upřiemo vyznává, toho klnú, pohonie, vypoviedají i mučie i žalařují i mrtvie HusE. 2, 9; (z ptáků jezte) raroha i labuti i čápa i křekaře pelikána i lelka Kladr. Deut. 14, 17. – Sesílením i pak: hi plakáním hi pak tščiciú byla všě plet jeho zpráhla ApŠ. 156; (sta sě) veliká ztráta tomu králi pohanskému hi jeho pak ľudu všemu AlxB. 3, 38; svým oděním i svým ščítem, i pak přědrahým kuršitem AlxH. 3, 30; pro tak protivnú příhodu i pak toho města škodu AlxV. 2095. – Jest významu vytýkavého = et, etiam, a bývá tu blízko při výraze vytýkaném. Bývá to ve větách kladných i záporných. 1. Ve větách kladných; na př.: (bůh k Mojžíšovi) tak jasně mluvieše, jakž i poslední rozumieše ML. 57ᵇ; jehož (odložení zrady) hi sám čstný kmet poži AlxBM. 5, 3; gdež spadne ta přěvada ve čsti od svých vlastních ľudí, tu hi každá mysl zablúdí t. 7, 31; (Alexander) daři i každého podlé práva královského AlxV. 1011; (lhář) jest hoří než ižádný zloděj Alb. 23ᵃ (horší než který, jakýkoli zloděj); múdrost jest dražší než ižádné zbožie tamt.; (marní lidé) viece ústa kálejí, než ižádný jiný úd t. 30ᵃ; to ť jest zlé v súdiech, že pro jedinú opověd má kto ztratiti všicknu svú při, ač jest i práv Štít. uč. 82ᵇ; nechž ť jest i vinen t. 93ᵃ; tehdy (Alexander) ľudem i rozkáza a chtě s nimi k šturmu téci AlxV. 2120; (měsiec) by svú světlost velmi (řědě), až pak ovšem i pobledě AlxH. 10, 21; až ť ráno i usvetne dum mane illusceat Ol. 1. Reg. 14, 36; jakž sě jest hi stalo PilA. 8; dotud budú tací (mužský a ženská) spolu šeptati, až se došepcí toho, že o nich bude i mluveno ŠtítOp. 332ᵃ; co do toho, ač bychvě myslila i déle AlxBM. 1, 13; neb tak sě i ješče stává, že češt nravy proměňává AlxH. 6, 27; jak sě i dnes v Litvě děje t. 7, 41; i dnes tomu miestu Šárka dějú DalC. 13; tehdy i po malém časě králi zlá příhoda sta sě AlxV. 94; když i v kněžiech jest nemoc, pro niž nemohú právě zpoviedati, tiem atd. ChelčPař. 161ᵇ. – 2. Ve větách záporných. Tu vytýká se spojkou i ten pojem, jehož do minima vyvrá[689]číslo strany tiskucením kvantitativním boří se příslušné tvrzení kladné; zápor kvalitativní se tím sesiluje. Zápor je tu způsobu I, i-jeden nevie. Příklady v. v § 384 č. 4 a § 391. – Spojuje participium -ъs, -nt s následujícím slovesem finitním, nesa i…, v. § 365 č. 2 c), nosiv i…, v. § 368 č. 5 b).

ini.

Vyškytá se velmi zřídka vedle ani, v. t. Na př.: Pavel aby dal Václavovi za to všecko věno zlatých padesáte, a s toho jej má Václav kvitovati, aby se věčně viec ini jeho budúcí nenavracoval ArchČ. IX, 352 (list. z r. 1483); v tom já nic neviem, neb sem já jemu neodpoviedal ini on mně t. VIII, 33 (1471); já sem jemu odpověďal, že sem JMti nic nevzal ini lidem jeho t. VIII, 87 (1471); že on ini jeho dědicové nemají žádné škody mieti t. VII, 510 (1476); vše listiny z kraje jihočes. (= doudl.?).

jady.

Jady, -že, -ž, -to = kady, kterou cestou, welches Weges; ja- z býv. je-, zdlouženim ze kmene zájm. je-. Na př.: bera sě (Alexander), jadyžto ho v(ódcě) vedú AlxH. 9, 24; Noe na bocě korába učinil dvércě, jadyž by všel do korábi všeliký národ Krist. 103ᵇ; běžav… na moře, jadyž ni cěsty ni sledu, kdež neznati, kto kam jedú JidDrk. 95; – jady-tady = kady-tady: jadyž v zem(i byla) cěsta, tahdy vzežhú (vsi) i města AlxH. 9, 1; jadyž (obr) šel, tady piršě přěd ním běhal preč lud siršě AlxB. 4, 42; by j’ho (Jidášova) dušě nešla tudy, jadyž slovem zlé prorady v cělovániú dal znamenie ApŠ. 57.

jako. Vyskýtá se v podobách jako, jake, jak, dial. také ak-, s enklit. -že, -ž, -ti, -ť, -to, -koli(věk) a jaž m. jakž.

Má význam = ut, sicut, quemadmodum, quamvis, wie, als, obgleich. – Je významu relativního, z kmene relat. je-, jenž, proti interrogativnímu kako, z kmene interrogat. ko-, kъto, kto; ale časem béře se také u významu interrogativním, jako = kako. –

I. Relativní jako táhne se ku příslušnému výrazu demonstrativnímu. Výrazem tímto jest obyčejně tako, někdy demonstrativum jiné; kde žádaného demonstrativa nění, tu rozumí se ze souvislosti. Výrazem jako-tako atp. vyslovuje se tu způsob, tu míra, tu čas, tu účinek; někdy je možno pojetí rozdílné. V některých spojeních význam původní se stírá, v jiných obměňuje a ustalují se některá rčení zvláštní. Na př.: jakož na nebi jsi slavně, takož v oplatcě jsi divně Kunh. 148a, jako-tako, vysloven způsob; jakož jedno sami chtěli, tak v loviščích vóli jměli Pil. b; jakož teče vosk, tak tecte sicut… sic ŽWittb. 67, 3 purgrabie… tak, jakž oněm vzkopal jámu, tak tudiež upadl v ňu samu AlxH. 264; jakž jsú byli dědové, takež buďte i vnukové AlxV. 1492; jako sě ovčičky rozběhujú, když pastúšky nejmajú, takež my bez mistra svého Mast. 257 sl.; jako květ svú vóni dává, takež jest ona (Marie) plod dala Hrad. 67a; jakož trnie [690]číslo strany tiskutakež bode sbožie NRada 1780; jakož vy jich (zemřelých) pilni budete, takež vás potomní vaši ChelčPař. 150ᵇ; – jakož sděli biechu, takúž otplatu vzěchu AlxV. 501, jako-taký (demonstrativum jiné než tako); nezdá mi sě by vlastná mátě kde takú věc obdiržala, jakož sě téj ženě stalo AlxM. 3, 19; – svědčí svaté písmo o tom, jakož to město potom opět sě jest opravilo AlxV. 2084 sl., ten-jako: (žena) má tiem řádem proti pohnanému jíti, jakti muž Řád pz. 40; – k třetiemu roku vezme téhož komorníka, jakti-tě byl na prvniem t. 3, týž-jako; aby sě vám též, jakti mně nepřihodilo Kruml. 434ᵇ, – (kóň) sě takež zkazí stáním, jakož častým osedláním AlxV. 849, jako-tako, přechází u význam i-i, et-et, sowohl-als auhi, v záporu neque-neque, weder-noch; aby sě jemu neposmievali tak lidé, jako i črtie ŠtítVyš. 32ᵇ; (oblehatelé) jakžto kluky, tak blídami pokojě sobě nedachu AlxH. 8, 35; (Jidáš byl Pilátovou) všiú věciú vlada. jakžto dvoru, tak pokládá Jid. 40; ot všeliké sběři, jakž v ptačctvě, tako v zvěři LMar. 59; křiče jakž mál tak veliký Umuč. 2ᵇ ; všichni, tak malí jako velicí zhubeni budete Mill. 14ᵃ; – po něm (Václavu I) Přěmysl jako krásný květ pojide DalC. 89, jako, jako, jakž, jakožto… (bez demonstrativa); mezi oběma lotroma a na prostřědcě (pověšen Ježíš), jakožto by on těch lotróv hlava byl Kruml. 328ᵇ; všici v hedbábnéj vilně biechu, u přědrahém rúšě, jakž takým kniežatóm slušie AlxH. 2, 32; budete svrchovaní, jakéž váš otec svrchovaný jest Krist. 39ᵇ; krásen jako anjelík Příp. sv.-jiř.; Černý jako zmek tamt.; sbožie jde jako z vody Jid. 128; krev teče jako řěka AlxV. 1709; (Durink) vyně hlavu…, jakž jiu bieše sťal krvavú DalC. 21; chci sě zpraviti, jakž mi kmeté naleznú Rožmb. 124; ductus veden iugulo za hrdlo ut agnus jakti beránek SequE. 31b, jak-ti, jako; sicut cera jakti vosk t. 32ᵃ; kvietie mé jakti mrazem zarazila jest (milovnice unii Kruml. 403b; (mé tělesenstvie) jest, jakti by samo v sobě bylo, přieliš trpělo t. 420ᵃ; estote buďte prudentes múdří sicut serpentes jakžti hadové, totiž chovajte dušě jakžti had hlavy SequE. 30b, jakž-ti, jak-ti, jako; – aniž sem kdy tak rozmyslil, jakž sem živ, na nebezpečenstvie těch, ješto sě k smrti nepřipravují Štít. uč. 154ᵇ, jak sem živ atp. (věta vkládaná pro sesílení); já sem nesnadnějším svády jak sem živ nemieval Kat. v. 1422; nikdy, jakž je živ, nepil sladšie vody Otc. 135ᵇ; já mohu řéci, že sem, jak sem živ, viece neustal Lobk. 84ᵃ; odtud rčení jak-živ atp.: (Kateřina) najprvé múdrého jakž tě živa, dnes uslyší Kat. v. 1540, jakž-tě-živa z jakž ť je živa; – král Boršě a Havla a málo starých jmieše, s těmi jakž moha král sě bránieše DalC. 85, jakž moha, nč. jak (jest) mohl, jako s part. -nt za nč. sloveso finitní, v. § 364 č. A 9; – (žena) jako ze sna vzdyšiúci ležala Jid. 160, nč. jako by vzdychala, v. 1. c.; – sen hi on (Jidáš i Pilát)… k zlému jakž na rukú nošen Jid. 52, jakž, jako = jakoby, takořka, téměř, tamquam, quasi; zlý k zlému jako přilne, neb což jest podobno k čemu, to vždy jako přilne k ňemu t. 10; (Šimon) ra[691]číslo strany tiskudoščěmi jako umřě Hrad. 69ᵇ; (Alexander) uzřěv den jako sě leče AlxV. 679; až jako řéci neslušie ApD. a; jiskry jako lécí v plameni večas vzhoru jdúc, večas dolóv Štít. uč. 154ᵃ; (kuoň) prudkostí jako pluove Vít. 6b; jeho jako za blázna jmějiechu ML. 77ᵃ; (církev) vidieše sě jako vdova Kruml. 77ᵇ; (nemocného) tak bolí v hlavě, až jako chce (z)smysla býti ChirB. 206ᵇ; – o malých a najmenších hřiešiech to má věřeno býti, jako jest řeč mnohá, smiech neskrovný a jiné obyčeje lehké ChelčPař. 152b, jako = jako jsou (uvozují se věci vyčítané); často mistři k obraně moci s mečem u vieře přivodie sobě doktory některé, ale kteříž proti meči mluvie, o těch mlčie, jakožto Origenes, sv. Bernard…, sv. Jan Zlatoústý t. 171ᵃ; – stalo sě jest mlčěnie na nebi jako pól hodiny Alb. 87b, jako, téměř, asi; jěl jest jako snad desatery hony Pulk. 83ᵇ; jakožto honóv pětmezcietma quasi Koř. Jan 6, 19: odplavivše se honů jako pětmecítma Br. tamt., as pětmecítma honů Bibl. 1857 tamt.; vezmi cibuli a vykroj v ní jako špunt a naplň ji dryákem Chir. 140ᵃ; – jakož jmá výsost neskrovnú toto město i přiekopy, čsož sě vás každý přichopí, vašě moc všemu odolá AlxM. 1, 13, jako, jakkoli, ačkoli; při významu tomto přijímá jako přívěsky -koli, -kolivěk: a jakož kolvek (sic) v téj zemi drev dosti jest, však jeho (uhlí kamenného) mnozí miesto dřev užívají quamvis ligna multa sint Mill. 71a; jakž jsem kolivěk mnoho psal o Indi, avšakž jsem ješče nepsal o ostroviech licet seripserim t. 120ᵇ; – jehož (těla Ježíšova, MMagdalena) mazat přišla byla, by sě jakž takž utěšila Hrad. 41ᵃ, jako tako, jakž, takž, vysloven způsob neurčitý, nějak, taliter qualiter; tu sě jakž takž Matodiana utěšila Pass. 287; dajž nám tvému umučení jakž takž býti přirovnánu Modl. 48ᵇ; jimiž (krópěmi) jakž takž obylažijí své žádosti hořkost ŠtítVyš. 46ᵃ; ex parte s čiesti, jakž takž HymnB. 51ᵇ; – tu biechu kcla… tak chytrá i tak úpravná, jakž jich nikte nemožéše rozebrati AlxV. 1150 sl.[79] Ve Slovn. I, 593 omylem »t. 1150 sl.«, totiž HymnA. Tr., tako-jako, vysloven účinek, tak-že, so-dass; tak mnoho ľuda bieše, jakž (ľud) juž trub nedoslyšieše AlxB. 8, 7; (aspis) jest tak nezbeden, jakž nedbá ijedněch kúzel AlxV. 221; (slunce a měsiec) tak otmíta ovšem, jakž bude tma světu po všem PilC.; (osvietil s’duši) tak milosrdně, jakže všěcky dobré skutky mohla činiti Rúd. 5ᵇ; most Bavoři porúbichu tak, jakož ledva stromieše DalC. 80; tak k nim jich rúcho přilnulo, jakž jeho nikte svléci nemohl Pass. 55; stkvúcie sě hvězda zjěvila tak, jakž veš svět osvietila Vít. 22a; (Zachariáš) byl jest tak dobrý, jakž ižádný nemohl na ň žalovati Kruml. 147b; (bůh k Mojžíšovi) tak jasně mluvieše, jakž i poslední rozumieše ML. 57ᵇ; – dar svátého ducha… jich mysl obpopade, tak jakž sě včěchu diviti, co by atd. svD. 51, tak jakž, tak že, so dass; jiež (porady) nelzě juž zbýti kady, takž jakž jest pojíti všemu AlxBM. 7, 16; svátý Jan svú húní jeho (Jaromíra) ode všech šipóv [692]číslo strany tiskubránieše, tak jakž nemohl jest zastřělen býti PulkR. 37ᵃ; taká j’ho světlost ostúpi, jakože při blsketu takém nelzě by tam hnúti zrakem ApŠ. 32, taký-jako (demonstrativum jiné než tako); taký zvuk hi křik by v zástupiech, jakž sě zdáše, by v tu dobu sto hromóv vzehřměli AlxH. 2, 21; ihned jě (císařovou a Porfyra) taká zarazi vóně, jakž jí (= jich obou) síla tak všeliká neby, bysta mohla státi Kat. v. 2535; (Kateřina) bieše v takém rúšě, jakž jeho… nikte nevědieše ceny t. 225; tiem té viny pokúpivě, jakž tebe viec neodstúpívě AlxBM. 2, 1, ten-jako; od toho pak střělci biechu, jak vyzřieti (přes zeď oblehaným) nedadiechu AlxV. 473; juž na zdi ľuda tolik, jakž nevědě řéci kolik AlxH. 8, 10, tolik-jako; – bóh skot j’ho (Jachimův) viece plodil, jakž nijeden byl tak mnoho skota jmajě LMar. 11, jako (bez demonstrativa), = že, dass; v tu dobu bě juž dospělo o korábiech všecko dielo, jakož což třěba stravy, to vše atd. AlxV. 254 sl.; tu bez čísla lidí zbito, jakož řiedký kto hostaven t. 817; milost pro ni (pro královu matku, pro její přímluvu) obdržěli, své dědičstvo vše přijěli, jakž v-ni-v-čemž nevzěli ztrátu AlxM. 3, 14; češt i zbožie potratíme, jakž sě viec neopravíme AlxVa. 1329; bě obyčej časa toho, jakože (táhnouce na vojnu) doma nikoho své čeledi neostavili t. 1272; byla zima veliká, jakž stala (zastavila se, zmrzla) řěka všeliká JidDrk. 101; ciesař (Maxencius) bieše pohanstvo uhrozil, jakž sě třiesli jeho zrakem, jako kuřě před luňákem Kat. v. 13; v tu žádúcí kóži prachu biči ze všeho ramene, jakž od každého pramene (bičového) stanieše sě vláštie škoda t. 2297; – kda jest tomu býti, jakž bych já svój kóň okročil AlxV. 170, jakž-bych, jako-bych, že-bych, a-bych; bože, rač mi toho dopomoci, bych mluvila s dievkú v noci, jakž by nevzvěděli soci KatBrn. 247; (Alexander) rozkáza, aby sě hotovi jměli, jakž by náhle k městu jeli AlxV. 419; uzdálo se jemu (Husovi), jakoby již potom křesťané nebyli dlužni následovali v trpělivosti apošlolóv a prvotnie cierkve svaté ChelčPař. 156ᵃ; – jakž ta trojě věc pomine, tako jejich (těch tří věcí) sled pohyne AlxV. 17, jaku-tako, vysloven čas, kdy, když; odtud ve smyslu přeneseném podmínka, jestliže: (dievky) jakžť na mužě vynikú, tak všecky plavecky křiků DalC. 10; jakž sě jěchu (Čechové) v turnej hráti, tak za nic počěchu v boji státi t. 8t; jakž sě (nemocný) túto masťú pomaže, tak sobě třetí den zvoniti káže Mast. 331 sl.; jakž kolivěk mrkne (se setmí), tak zvieřata smutek mají, ptáci všickni světla žádají Levšt. 150b; jakž je (lidi) potká pokušenie, tak ne(s)stojie v svém úmysle ŠtítBud. 162; jakže (králová) ty stráže umýti, stráži počěchu mluviti KatBrn. 260 ; jakže nás vykúpil postquam nos redemit HomOp. 152a; ak sě jest stal hlas ut ťacta est vox EvOl. Luk. 1, 44 (208ᵇ; jakž se stal hłas Br. a Bibl. 1857 tamt.); inhed akž učil vonnost t. 116ᵇ – statimque, ut sensit Gen. 27, 27; – jakž brzo ta noc minu…, tak (Alexander) vojem vstáti káza AlxV. 1179, jakobrzo (-tako); jakž brzo provolachu, tak všickni na vojnu vstachu t. 962; [693]číslo strany tiskujakž brzo takýto pták výr nad tobú sediec uzříš, tak mimo pět dní déle živ býti nemóžeš Pass. 391; jakž jim (Ježíš židům) brzo promluvieše, tak každý z nich na zemi letieše Hrad. 81ᵃ; jakž brzo (Přémysl) Libušě dojěde, Libušě jej za muž pojě DalC. 7; jakž brzo by po stole, prosi křista Bořivoj od Svatopluka t. 23; jakž brzo Jezus dše, to dietě zdeše ML. 49ᵇ; pohané, jakž brzo počíná svítati, hned přídau Lobk. 83b;– jakž ho (měšťané Alexandra) náhle zvěděchu, tak jej s milostí přijechu AlxV. 707, jako náhle (-tako); moře, jakž náhle vietr pověne, tak se vzmútí Štít. uč. 25ᵃ; jakž náhle učiní jemu (člověku neustavnému) někto něco protivného, tak milost zmiše tamt.; takž jakž náhle v řěči bysta (Jidáš s Pilátem), oba sobě sě sliúbista Jid. 53; – a jakž to rychle povědě (slepec), tak oběma očima vzhledě Hrad. 22b, jako rychle (-tako); jakož jej rychle potka (Alexander Aretu), nejmě přěd ním živótka AlxV. 1558; – (Ježíš) vzdálil se jest od těch tří apoštolóv tak daleko, jakož by kto mohl kamenem dolúčiti OpMus. 79ᵃ, tako-jako, vyslovena míra, jak (jakou měrou), jak velice, kolik; tak daleko šed, jako by mohl kamenem dolúčiti Kruml. 161b; by ot břeha pláně taká, jakž by mohl dovrci z praka AlxV. 578; tak daleko, jako by mohl za sedm dní ujíti Mill. 17ᵃ; tak dlúho, jako by sě mohl člověk najiesti t. 33ᵇ; sem před ním (skladatel Alexandreidy před Šalomounem) tako malý, jakž přěde lvem zvěř ustalý AlxV. 30; na všě strany střěly letie, jakžto krópě z búřě létě AlxB. 2, 15; – nic užitečnějšího nenie jako strach boží Alb. 12b, jako při komparativě = než, v. § 190 č. 2 d); – kto jest ten, jako tě zradí quis est, qui tradet Lekc. 27ᵃ, jako kleslé ve význam relativa absolutivního, nč. ob. ten, co tě zradí, m. který atd.; jest, jako hledá a súdí qui quaerit et iudicat t. 113ᵇ; otce Abrahama, jako umřel jest qui mortuus est t t. 114ᵇ; otec mój, jako chválí mne qui t. 114b; po smrti toho, jakož zabit byl illius, qui Mill. 48b; ten kohaut, jako zazpieval, když Petr Krista zapřel Lobk. 168ᵃ; censitor… jest ten, jako vybierá platy Lact. 34b; Zigmund, jako kosy prodává, na místě se přiznal Lún. var. 1533; kdo jest onenno, jako tamto jde? Ezop 5ᵃ; ten sedlář, jak ten vůz dělá ČernZuz. 49; zbožie, jako jeho otec byl rozzastavoval Mart. 61ᵇ; ti (lidé, národové) sobě osobichu země, jakž i dnes jmá každá své jmě DalC. 1 (doklad nedosti jasný); na tom domě, jako Vizinovi prodal KolČČ. 48ᵃ( 1553), jako jej m. jejž; – se vším lidem, jako jej tu byli přivedli Mart. 34ᵇ, jako jej = jejž atp. (k absolutivnímu jako přidán pro vyjádření flexe příslušný tvar zájmena je-), v. § 219 b); – poslali k nim Petra a Jana; jako přišli, modlili sě qui cum venissent Lekc. 118ᵇ, jako, když; – juž běchu pominuli otta(d), jakož na moře vzplynuli, časi jednoho měsiece AlxV. 560, odtad, jako = od té doby, co, kdy; (krúpy) sú nikdy nezjěvovaly sě tak veliký v zemi ejipskéj, jakž jest ta vlast stvořena ex quo Mus. Ex. 9, 24; od téj chvíle, jakž království obdržal, jedinú byl vyjel na vojnu Mill. 52ᵃ; – to jest to miesto, jako Samson pod[694]číslo strany tiskutrhl na se slúp Lobk. 75a, jako, kde; hlíza v miestech, jako žlázy bývají na hrdle ChirB. 45a; – podlé cesty, jako k Čtitařuom jedau KolČČ. 220b (155 i), jako, kudy, – jsú čtyři dni, jakžto (Lazar) v rovu leží Krist. 74ᵃ, jako, co; – Bessus pak, jakž nerozuměl, vztáza (někoho), jenšto hřěčsky uměl AlxBM. 4, 24, jako, ježto, poněvadž; – když viděli, jako byl učinil divy, řekli cum vidissent, quod fecerat signum, dixerunt Lekc. 109ᵇ, jako, = že; najvyššie příčina své chvály jest (bůh) sám, jakž najdóstojnějšie stvořenie nemóž pověděti, jakž jest ŠtítVyš. 88ᵃ. –

II. Interrogativní jako je za starší kako a ujímá se časem tou měrou, že kako se zapomíná a jako v nč. je za ně pravidlem. Obmezení novočeského, aby při významu tázacím bývalo jen zkrácené jak a při vztažném plné jako (neb také jak), v době staré nebylo, to vyvinulo se a vyvíjí se rovněž teprve časem. Na př.: jako dlúho položi radu duši méj? quamdiu ponam ŽWittb. 12, 2, kak dlúho ŽKlem. tamt., kako dlúho ŽPod. tamt.; jak důstojné jest jméno tvé! Br. žalm 8, 2, stč. kako divné jest jmě tvé ŽWittb. a ŽPod. tamt., kak nadivné ŽKlem. tamt.

jam, *jamo.

Je adv. a spojka,[80] Tyto dva významy nejsou ve Slov. I, 598–599, odkud podle pokznu Gebauerova tento kus přejímám, rozlišeny.kam, quo, wohin. Má význam relativní, z km. je-, jenž, proti interrogativnímu kamo, z km. ko-, kъto, kto; ale časem zaniká a nahrazuje se interrogativem kam. Jest arehaismem již ve stč.; znělo původně jamo (jak se dosud slyší v nářečí hornoostravském), ale plný tento tvar zde nedoložen. Táhne se ku příslušnému výrazu demonstrativnímu; tímto jest buď tamo, tam, někdy výraz jiný, někdy demoustrativum ze souvislosti domyšlené.

Na př.: jakžto trest, jam vietr pochýlí, tam taký člověk sě schýlí AlxBM. 6, 17, jam-tam; tam stezka, jamž pokážiu vem ŽWittb. 49, 23; doveď mě tam, jamž si dovedl (lotra) ML. 5a ; jamžto já jdu, tam ty nynie přijíti nemóžeš t. 4ᵃ; déšč tam splynu, jamž on (Ježíš) chtieše DětJež. 6a; tam je uvede dar božie milosti, jamž sú byli upřeli úmysl Štít. ř. 60b; ktož nepojde tam, jamž jmá jíti t. 173b; ó kak by to dobře bylo, bychom tam již všichni vešli, jamž jest nás již stránka vešla ŠtítBud. 103; – každý, jamž mohl, utekli ApŠ. 113; beř sě, jamž chceš Pass. 361; svátý Augustin do Mediolana poslán, jamžto přišed jeho (s. Ambrože) kázanie rad poslúchal t. 463; mnozí zhynuli a nedošli, jamž mienili Štít. ř. 187a; smrt trpočí je, jamž oni nechtie Štít. uč. 153ᵃ ; (někteří) nejdú rádi s tohoto světa, ale smrt trpočí je bez jich dieky, jamž oni nechtie Kruml. 344b; ješto mi sě oko vzhledí, jamž bych nechtěl ŠtítBud. 110; poslal je (Ježíš apoštoly), jamže jemu jíti bieše quo erat venturus EvVíd. Luk. 10, 1; jamžto když byl přišel Josef quo Mus. Cen. 46, 29; jamžto když byl [695]číslo strany tiskuvstúpil t. Ex. 19, 20; veď lid tento, jamžto sem mluvil quo locutus sum Ol. Ex.32, 34; – cěstu, jamž sě béřete viam et iter, quo pergitis t. Súdc. 18, 6; šedši k tomu miestu, jamžto jiej anděl jíti kázal Pass. 473; i přišel jest Jeremiáš na to miesto Tophet, jamžto ho poslal hospodin prorokovat Pror. Jer. 19, 14; přiblížichu sě k hrádku, jamž jdiechu EvOl. 266b; do Jessen, jamžto když byl přišel Josef atd. quo Ol. Gen. 116, 29; navrchu (hory), jamžto když byl vstúpil Mojžieš etc. t. Ex. 19, 20; očima je (pohřebníky) provodichu, jamž najdále viděchu Vít. 41ᵃ; – abychom odtud vstanúc, jamž jsme vpadli, počeli jíti ŠtítMus. 82b, za to ve ŠtítOp. 85ᵃ; chce ť bóh, abychom odtud počeli jíti, kamž sme vpadli; kamož ť jedno on (kůň) poteče DalC. 4, za to v DalJ. podle rkp. V: jamž ť jedno on poteče; chtěl bych s tobú jíti…, jamž by tv mi kázal koli Rúd. 11b.

jenž.

Je od původu relativum absolutivní; vtištěno ve význam spojky že. Na př.: a protož, jenž Josef bieše ot národa Davidova pošel, pojem Marii… Z Nazareta do Betlema s ní šel Pass 46, protož, jenž bieše = proto, že bieše…; svědčí svaty Lukáš, jenž jeden bohatec bieše, ten atd. Vít. 42ᵃ, svědčí, jenž bieše = že bieše; za to sem měla cěle, jenž by jej (židé Krista) byli pustili t. 50ᵇ, že…; či nevieš, jenž mám moc tě pustiti a také tě mohu mučiti? t. 52ᵇ, že mám; když uzřěchu, jenž nemuož kříže nésti, kázachu Šimonovi atd. t. 53ᵇ, že nemůže; v ten den vy poznáte, jenž jsem já u mém otci Krist. 90ᵇ; k tomu radování mohlo by nás přichýliti to, jenž bóh jest studnicě všie dobroty Alb. 39ᵃ; tehda pojide řeč…, jenž mládenec staré poklady nalezl OpMus. 22ᵇ; věz to bez pochybenie, jenž jest on byl múdrého přirozenie Trist. 186; když uzřěchu, jenž Tinas plakáše tak žalostivě, pykáchu jeho t. 196.

ježe.

Vyskýtá se v podobě ježe, ež, že, ž. Je původem svým neutrum zájmena relat.; vtlačeno ve význam spojkový že, dass. Na př. : což jest, jež ste mne hledali? EvVíd. Luk. 2, 49; uslyšie, jež má Ježíš přijití t. Jan 4, 47; pověděl sem, jež nás hledají Pass. 366; druh druhu pravie, jež poklady nalezl t. 367; věř mi, jež pro tě nás vzkřiesil hospodin t. 370; zvěděv, jež Germanu po ňem biskupem býti t. 385; píše sě, jež tak jest byl ukrutný t. 386; želejě, jež jest lidi ztratil t. 365; radujte sě, jež duši nesú t. 380; – to buoh vie, ež toho neučiním t. 366; to oni uzřěvše, ež mlčí t. 367; to sě také píše, ež šel t. 387; ukaž mi to, ež jest budúci život t. 392 ; věz to, ež chci stráži mieti t.; zdali to nenie všem svědomo, ež se mnú nikte bydliti nebude t. 397; neb sě jiej tak vidělo, ež by veš svět nemohl poslúžiti t. 378; o tom sě tak píše, ež Herodes do Říma přijěl t. 390; – tomu uvěřil, že jest z mrtvých vstánie t. 380; Eusebius píše, že… t.; – druhé, ža-j’ byla (panna) najmúdřejšie Gesta M. 73, ža-j’ [696]číslo strany tiskum. že-j’ = že-je; vina, žʼ by svého hospodu zahubil Pass. 427; (vinu), ž’ by sě modlil t. 427; – v sobotu na svátého Víta byl maličký větřík, že sme velmi lehútky jeli Lobk. 30ᵇ, tak-že; – pravił, že to sú jeho dukáty, že aby ych po dobroti dała BartD. 1, 344 (vyzov.), že aby m. aby; to by byl člověk myslel, že aby pantáta panímámu na tejch rukou nosil t. 2, 260; zakřičáu, že esli tam néni něhdo od Nového Ičína t. 1, 351 (hodsl.), že esli m. esli; ptale se, co že za nocleh t. 2, 178, co že m. co; přebřédli Moravu, že poďme si chytit ze štyry husi, že upečem si jich t. 1, 177, že poďme m. poďme, v řeči přímé; (praví) A: máte ešče co žat? B: už znie dožali. A: já že bych vám přišéł pomoct t. a Us. ob.; šéł sem k něm’, že ho budu upomínat t. a Us.; paňmámo, že lesti Pepka má do peci přiłožit? t., že lešti… = Pepka dává se ptáti, že-jestli…; – dostal sʼ od otce psaní, že? Us., přijímá z kontextu význam = že ano; – prosím, že račte (= ráčíte) to vděčně přijíti ŽerKat. 41, že m. aby s partic. -lъ, vlivem něm. dass; dítek svejch že ráčíte ode mne pozdraviti žádám t. 41 a j., často zde; všech (vás) prosím, že mi odpustíte WintObr. 2, 682 (z r. 1513); protož Tě žádám, že tam modlitby nařídíš HolŠternb. 4; poslušně žádám, že takovou summu složiti… ráčíte t. 12.

li, ľ

Má význam zdali, jestli(že), nebo, an, -ne, num, si, vel. Připojuje se enkliticky k svému slovu, -li; odsutím samohlásky bývá z toho -l.

I. U významu tázacím. V otázce přímé. Na př.: i to-li navracuješ hospodinu, ľude bláznivý? haeccine reddis ŽWittb. Deut. 6; uxor clamat: to-li je mé k hodóm nové rúcho, že mě tepeš za mé ucho? Mast. 386; mercator dicit: Rubíne, skoro-li mé masti budú? t. 128; (žena táže se muže:) kdy sě chcvě na trh bráti? chcevě- ľ jíti u pondělí? Hrad. 124b; Anzelmus vecě: již-li byl konec bolesti jeho (Ježíšovy)? ML. 106ᵇ; Anzelmus jie (Marie) otáza: byla-li sʼ, milá paní, při téj příhodě? Vít. 48ᵃ; paní, nebuď ti trudilo tázanie mého, plakala-li s’ tehdy syna tvého? t. 48ᵇ ; Anzelmus vecě: byl-li který apoštol s ním, ješto tu obidu činili nad ním ? t. 49ᵇ ; nadála-li s’ sě, paní, by (Ježíš) byl puščen? t. 51a; jeden z nich (mistrův) přišťe…, řka: ó ciesaři, proto-li s’ nás sem přilúdil, aby námi smiech posúdil? Kat. v. 1528.[81] Ve Slovn. II, 246 omylem »v. 1539«. – V otázce nepřímé. Na př: ten… otšel ot tebe (Ježíš od Marie Magd., praví anděl) a juž neviem, tbal-ľ co tebe Hrad. 32ᵇ; bóh s nebě sezřěl na syny člověčie, aby sezřěl, jest-li (člověk) rozumný si est intelligens ŽWittb. 52, 3. – V otázce (přímé i nepřímé) rozčleněné, o členech dvou i více. A. Není-1i tu slov tázacích jiných, má člen první -li a druhý neboli poslední či nebo či-li; -li – či-li = utrum – an. Na př.: (Malchus, když byl přespal mnoho let a procítnuv do města vyšel) všeho města proměnu uznamenav, počě mysliti, ve sně-li sě toto jemu děje, či-li na jěvě [697]číslo strany tiskuFass. 366; poče mysliti, ve sně-li se jemu to zdá či-li na jevě OpMus. 22ᵃ (místa stejná); poslal jě k niej (O1ibrius posly k Margaretě) řka: děte, vizte, čie je toto dievka, sobě-li volna jest či-li komu v službu poddána Pass. 319; (náš mistr) živ-li jest či-li umořen, my nevieme Vít. 48ᵇ; kto bude vóli (boží) činiti, pozná učenie mé, jest-li od buoha, či-li já sám od sebe mluvím utrum ex deo sit, an ego a me loquor EvVíd. 7, 17; i povědě jim (Ježíš židům): jest-li lze v sobotu dobřě činiti či nenie? EvSeitst. Mat. 6, 9 (Vulg.: interrogo vos, si licet…); k dobrému-li či k zlému, k statečnému-li či k nestatečnému chtěla by sě (duše) obrátili Štít. ř. 49ᵃ; kak jest (ženich) vzrostlý na životě, hrbovat-li či v lepotě, hrady-li jrná či zlé domy, slepý-li je či vidomý, mrzutý-li čili tvárný, skúpý-li je čili dárný atd. Kat. v. 288 sl.; nevieme, kdy (umříti máme), ráno-li, večer-li, dnes-li, či-li zajtra GestaBř. 79ᵇ; sluší-li či-li neslušie VšehK. 36ᵃ. – B. Když však členovi jednotliví mají svá slova tázací, totiž tázací nebo vztažná zájmena nebo spojky z nich vzniklé, bývá k slovům těmto – mimo první – přidáno ještě -li, kto…, kto-li…, – čso …, čso-li…, – kde…, kam-li… atp. Na př.: chlap, když obohatie…, dobřě znav však nepozná tě; avšak klo má dobré mravy, kto-liž jest své viery pravý (ten atd., v Alx. vazba začatá nedodělána) AlxV. 237; svátý Petr otáza jeho (knížete), kto by byl a odkad-li přišel Pass. 339; ani kto kdy potom vzvěděl, kto jsú, odkad-li sú byli t. 412; což sě Pat(r)on pomodlil, což-li prosě řěči prodlil, nemohl nic atd. AlxBM. 3, 33; Němci pověděchu, co sě na púšči stalo, co-li sě nad nimi dálo Hrad. 27ᵃ; co jest má mátě zavinila, který-ľ jest hřiech učinila? t. 51; a což sobě smutná sději, kde-ľ ho nalézti uměji, kam-li mi sě obrátiti neb na kom rady prositi! t. 40ᵃ; pověz mi, čemu jest Ježúš smutek plodil, proč-li je sě otci modlil? t. 47ᵃ; již sě muši… tebe ostyděti (praví Kateřina poustevníku, jenž jí vykládal o ženichovi), mohla-li bych toho muže kak věděti, o ňemž s’ mi pravil, kde-li bydlí Kat. v. 556 sl.; svátý Petr zvodil jeho (knížete) po všech miestech, kde Ježíš kázal, kde-li které divy ukazoval, to miesto také, na ňemžto Ježíš ukřižován, odkad-li na nebesa vstúpil Pass. 339; Anzelm jie (Marie) otáza: a kde s’ ty byla, co-li s’ v tu dobu činila? Vít. 49ᵇ; gdež byl mnohý nevěda, kam chtěl král, kam-li byl jěda AlxBM. 2, 21; ach mně smutnéj, kam mi jíti, kde-ľ mi milého najíti Hrad. 37ᵃ ; kak sta na smrt žalostivě vedena (sv. Petr a Pavel), kak-li sta od sebe žalostivě odpuščenie brala, o tom s. Dionysius (napsal) Pass. 302; naučil jest ny, co prositi, kdy-li, kde-li, kak-li, kterým-li úmyslem Alb. 57ᵃ (podobně Kruml. 183ᵇ). – V otázkách rozčleněných mění se význam -li členů pozdějších časem v nebo a na př. za čso (čemu)… proč-li, proč…proč-li doloženého zde nahoře bývá čso… nebo proč, proč… nebo proč; na př.: co hledá nebo proč kvílí Hrad. 32ᵃ; vizmyž…, proč-li ť (MMagdalena) pláče nebo proč stojí t. 28ᵇ.

[698]číslo strany tiskuII. U významu podmínečném: jestli, jestliže, wenn, si. Na př.: dostúpím (1. plur.) všie škody, nepřímem-li své hospody AlxV. 430; Bratislav když to zvědě (t. že císař chce míti svůj stolec v Boleslavi), zemanóm takto povědě: třěba-ľ mu sě v Čechách vztéci, a jáz budu v Němcích žéci DalC. 42; sem-li ten pes ukradl, bóh daj, bych opsěl Rožmb. 176; jsi-li syn boží, učiň, aby kamenové tito chlebem byli si es EvSeitst. Mat. 4, 3 ; jsi-li syn boží, pusť sě za sě si es t. Mat. 4, 6; ó člověče, jsi-li u veliké hřiechy zablúdil, jsi-li své svědomie poskvrnil, utec sě k Mariji ML. 29ᵃ; jsi-li komu sám uškodil, trp právo Vít. 61 var.; pokus sám sebe člověk, jest-li svědomie čisto a jest-li se mysl as a něco povzdvihla k bohu Štít. uč. 122ᵃ; jest-li to, že (braní odúmrtí) omlúvá obyčej jiný, však by měl, ktož béře odumrli, dávati almužnu t. 87ᵇ; bude-li ť, že chlap ten (Ruben, otec Jidášův) snide (rkp. zznydee), tobě (Jidášovi) s sbožím žena příde Jid. 111; tělo blažené bude, bude-l’ položeno podlé mého mistra hrobu Hrad. 38ᵃ; bože milý, porúčiem sě tobě i Izaldu…, bude-li, že ona toho střeženie nezvie Trist. 155, v orig. stněm.: ist, daz si dise lage nicht… ersiht Gottfr. Strassb. Tristan v. 14643; bude-li to, že Tristram tak hrdinný nalezen by byl Trist. 179; ráda ť chci tak s ním umřieti, budete-ľ mi toho přieti t. 53b. – Výraz jest-li je vlastně = si est; ale ve větách podmínečných vtiskuje se, spolu se spojkou své věty podřízené že, ve význam pouhé spojky si, ustrnuje v slovo jedno a ustrnulé jestliže, jestli stává se spojkou, která znamená si, wenn; na př.: jestliže sě (ve snách) bydliště čie rozšířilo a zveličilo i prosvětlelo…, nalezne radost BřezSnář. 146; pán náš… dávno od nás odjel a nevíme, jest-li živ či není, a jestliže již umřel, tobě jako knížeti jest naším pánem býti Háj. 81b. – li spojeno s enklit. -s: pro ňe (t. pro roucho těsné, lidé) nemohú, nechtie-lis, kleknúti tělem svým Štít. uč. 118ᵇ, -li-s = či, nebo; moši pověděti, ješto mi mój otec vložil na srdce, že strýc mój, postil-lis se jest či-lis které mieval jiné utrpenie poň ve čtvrtek, aby jat nebyl t. 145ᵇ. -li-s – -li-s- = buď – buď, buď – nebo.

či-li, v. výše; za-li, zda-li, v. níže

pak-li.

Na př.: moci-li tak budeš učiniti, a ty učiň; pak-li nemoci budeš, já tvé bohy zboíi Pass. 460.

nebo, neb, anebo, aneb.[82] Přejato ve zkrácené formě ze Slovn. Tr.

První část slova, ne-, souvisí buď s negací, jejíž význam se zde nějakým delším pochodem ztratil, nebo s adverbiem nъ, stsl. nъ sed. Část druhá, bo, je pův. samostatná částice, v. výše.

I. U významu odporovacím: oder, aut, vel; bývají tu někdy formy sesílené nebo-li, nebo-li-to, anebo-li-to, zřídka nebo-ť, neb-ť, anebo-ť. Na př.: [699]číslo strany tiskuči mirtvým učiníš divy, nebo lékaři vzkřiesie sě aut ŽWittb. 87, 11; vše, což léce, plavá neb chodí Kat. 106; movitým neb chudým pravdu mluvili smieš Krist. 81b; aby učinil okénce nebo dvérce ML. 120b; když súdce zle súdi pro bázn neb pro lakomstvo, žádaje cti a chvály neb sbožie, neb pro přiezen neb pro nepřiezen neb proč kolivěk takového Štít. uč. 80ᵇ; někde v luzě neb v háji AlxV. 1623; (bůh) jest teď před námi, nestoje, nesedě, nelpě nikakž nebo vise nebo plavaje nebo léce ŠtítBud. 88; Nila rozvodněnie aneb opět přesušenie sive OtcB. 3b; ač každý opatři, co činí, aneb své myšlenie bratří zěví vel t. 195ᵃ; pták neb zvěř MandA. 160b; málo anebo nic Mill. 110ᵇ; ten anebo snad ten t. 36ᵃ; opony nebo plátna t. 9ᵇ; někdy v padesáti neboli v šedesáti mílech vody nalézti nemuož Mill. 23ᵇ; jestliže by ryby přes pole prodal anebolito sám nesl KolAO. 16b (1506); prosiechu jeho, aby nebo podolka jeho rúcha dotkli sě vel (= aspoň) EvOl. 222a, Mark. 6, 56, překlad neumělý; – zač nem jest tu mast jmieti nebo přijieti Mast. 356, nebo v překladě, kde autor český za výraz cizí dává na vybranou české dva; tu sě chcu s tobú rozděliti nebo rozlúčiti t. 392; ščědie neb posledci Ol. Lev. 25, 30; – nebo-nebo = buď-nebo, entweder-oder: nebo žalmy čísti nebo rukama něčso dělali nebo něčso o bozě slyšeti Túl. 24ᵃ; slýchal-li jest to kto, neb ta slova neb ty divy svD. 26; nebť tu pět (grošů) provrhu, nebo dřěvních osm vyvrhu Hrad. 125ᵇ; anebo sě braňte, neb sě dajte zbíti DalC. 80ᵃ; anebo ť je bohóm našim chválu vzdáti, nebo mukami umučenu býti Kat. 152; anebo sě musíte našim bohóm modliti, anebo na tom své životy dáti Pass. 364; v svátek neb mysl dobřě, neb mluv dobřě, neb slyš, neb čiň, neb choď dobřě, tověz ctnostně HusE. 1, 128; nebo nám anebo jeho učedlníkóm vieru měli ste držeti Nikod. 45ᵇ; (Jeronym) anebťe četl, anebťe psal aut-aut OtcB. 107ᵃ; pak teprv nebo chval nebo utrhaj VšehJ. 10.

II. U významu odůvodňovacím: neboť, protože, že, denn, weil, nam, enim, quia; bývají tu formy sesílené nebo-ti, nebo-ť, anebo ť, neb-ť, aneb-ť. V stč. nalézá se dosti často nebo, t. j. spojeni parataktické, kde v nč. je protože, t.j. spojení hypotaktické. Na př.: nebo pisáno jest enim HomOp. 152ᵃ; nebo daleko jsú zavirženi quia Túl. 92ᵇ; proto nedána sta jemu (slepci) zraky delšie, nebo žebráním sě obchodieše Hrad. 22ᵇ; nebo i svědečstvie tvé myšlenie mé jest nam ŽKlem. 118, 24; nebo ani v lučiščiu mém úfati budu enim t. 43, 7; nebo jistě ješiutni synové člověčí verumtamen t. 61, 10; neboti dědina má přěšlechetna jest etenim ŽWittb. 15, 6; buď bezpečna, milá paní, neb kdežto s’ ty, tu on (tvůj syn) bude Pass. 462; a to proto (se děje), nebo každý k sobě podobné miluje Alb. 22ᵇ; protivně sě však svět vzýváš, nebo ne vždy světel býváš AlxV. 1952; miluj jeho (Krista), nebo on jest hlava a všichni vyvolení budú jeho údové HusE. 1, 16; tak jemu povolichu, aneboť jmá rozličnú chytrost quia Otc. 8ᵃ; mnich bieše šel na[700]číslo strany tiskuvštěvovat sestry, aneb bieše slyšel, by byla nemocna OtcB. 57ᵃ; anebo mi lidé nedadie pokojě, proto chci do svrchnie Tebaidy quoniam t. 192ᵇ; proč mi nevěříte? »neb se nám lepší nahází« ChelčPost. 100ᵃ; (Čechové) mně jsú poručili mluviti proto, neb znají, že jsem matka tvá Háj. 169ᵃ; – náhle přěstaň, nebo zlým uživeš toho Mast. 428, nebo = sic, sic jinak, sonst; přěstaň, nebo tě přěvrácu t. 429; střěz sě jěšiutnosti všelikaké, aneb těmi činy zlými preč jej (boha) ot sebe zapudíš Hrad. 49ᵃ; daj mi dietě, aneboť umru alioquin Comest. 38ᵃ.

III. V překladech bývá quia příčinné mateno s quia = ὅτι, že: poznal sem, nebo pravda súdové tvoji quia ŽWittb. 118, 75, nebo pravedlni súdové tvoji ŽKlem. t. (ŽPod. na shodném místě: že); rozpomenuchu sě učenníci jeho, nebo psáno jest quia EvVíd. Jan 2, 17; on vecě, nebo prorok jest quia t. Jan 9, 17; toto vězte, neboť byť věděl otec čelední, v kterú by hodinu zloděj přišel, bděl ť by quoniam EvOl. 327ᵃ, Luk. 12, 39.

za, zda.

Uvozuje otázku. Na př.: ožídal sem, za by kto spolu žělal…, za by kto utěšil ŽKap. 68, 21; ba za nevieš, že…? Hrad. 18ᵃ; (apoštolové) počěchu sě shlédati, za by mohli na kom tu vinu poznati t. 76ᵇ; za by co protivné bylo Pulk. 166ᵃ; – hledáše, zda by snad uzřěla toho (Krista) Hrad. 28ᵃ; (Medates) vypravil posly k Dariově matcě, prosě zato, zda by směla, by za ně prosbu zprostřěla AlxM. 2, 10; toho sě vždy domňávaje, zda by to Darius vzvěda potkal j’ho v horách přijěda AlxH. 1, 18; zda budu to ščěstie jmieti Hrad. 38ᵃ; zda mníš, by…? Jid. 134; a zdať (ſdat) ty (panie) mne neznajú? Mast. 224, zda-ť, forma sesílená.

Azda, z a a zda – numquid; na př.: azda jakožto dnové člověčí dnové tvoji? numquid sicut dies hominis ŽKlem. 141ᵇ; když jsem nemohla synáčka jmieti živého, necháte mi azda mrtvého Vít. 56ᵇ (sotva otázka s azda, spíše omyl m. asa).

Nezda, z ne a zda, otrockým, neumělým překládáním z lat.: lat. tázací -ne = zda, tedy non-ne = ne-zda, a tedy také num, numquid… = ne-zda; také nezda-li. Na př.: kto z vás prosí otcě chleba, nezda-li jemu dá kámen? Nebo rybu, nezdá mu za rybu dá had? Neb prosí-li vajcě, nezdá jemu dá skařupinu? numquid EvVíd. Luk. 11, 11–12; i nezda cesta má nenie pravá? EvOl. 111ᵇ; slepý ač slepému vod dává, i nezda oba v jámu neupadnú? t. 232ᵃ; i nezda mnohem viece poslušni budem otce duchovnieho? t. 105ᵇ; nezdali vy před pánem Jezukristem jste v příščí jeho? t. 106ᵃ ; nezdá neslyšěli? numquid non audierunt t. 177ᵇ (Řím. 10, 18); i nezdá nenie tento… nonne hic est, qui t. 179ᵃ (Skutk. 9, 21); nezdá tento jest, jenž sedieše žebřě nonne hic est EvVíd. Jan 9, 8.

Za-li uvozuje otázku; na př.: za-li zpoviedati sě bude? numquid confitebitur ŽPas. 29, 10; za-li ť rozum neukazuje…? Brig. 13.

[701]číslo strany tiskuZda-li uvozuje otázku; na př. : (Alexander) vzmluvi a řka: ľudie moji! zda-li kto vás jest, jenž by sě co domýšlel AlxH. 8, 15; a zda jsi ty v panenství čistši než ona, zda-li nábožnějši Štít. uč. 47ᵃ; – (při skonání světa) potřese ť sě země z kořen, zda-li byl Kristus umořen Pís. súd. 28, zda-li srovnává?; (při skonání světa vyjde moře) tak velikú búři stvořě, zda-li by Kristus na moři t. 36.

XIII. Citoslovce (mezislovce).[83] Tato část v rukopise Gebauerově není; přejímám ji z Přír.Ml. § 551. Tr.)

400. 1. O tvarovém původu citoslovcí v. Přír.Ml. § 307.

2. Podle původu jsou citoslovce dílem vlastní, na př. ach! oj! ó!,– dílem nevlastní, t. j. tvary vlastně ohnuté, ale ve zvolání kladené a namnoze rozličně obměněné, na př. běda! hle! (z impt. hled) Viď! (ze slovesa stč. vědě = vím).

3. Citoslovce vlastní jsou slabiky, které při jistých hnutích duševních pronášeti jsme si zvykli; na př. při pocitu radosti hej! při žalosti ach! při podivení aj! oh! při ošklivosti fuj! atd. Slabiky ty nemají významu etymologického, t. j. vtom smyslu, v jakém mluvíme o významu slov jiných; nýbrž jsou jen známkou, že ten, kdo je vyslovuje, má právě nějaký pocit radosti nebo žalosti atd.

Citoslovce nevlastní měla původně svůj význam etymologický, na př.: hle (= hleď)! ciď (= vím)! běda (= bída)! Ale jsouce kladena v platnosti citoslovcí stírají se sebe ten význam víc a více a mění se namnoze i na stránce své hláskové.

4. Citoslovce vkládají se do vět nespojitě, t. j. nespojují se s ostatkem věty nijakou vazbou syntaktickou.

XIV. Stupňování významu.

401. 1. Význam některých slov může se stupňovati.

Na př.:

boháč – značný boháč – veliký boháč – největší boháč; –

bohatý – velmi bohatý – náramně bohatý – nejbohatší; –

bohatě – velmi bohatě – bohatěji – nejbohatěji; –

bohatnouti – velmi bohatnouti – více, nejvíce bohatnouti;

Stupňovati se může význam ovšem také ve smyslu zmenšujícím. Na př. boháč, neveliký boháč; – bohatnouti, málo bohatnouti, nejméně bohatnouti; – modrý, trochu modrý, namodralý; atd.

Naproti tomu významu slov jiných stupňovati nelze. Na př. který, deset, aby atp.; nemohu říci: velmi který ani kteřejší atp.

2. Stupňování významu (gradace) může býti poměrné (relativní), nebo naprosté (absolutní).

[702]číslo strany tisku3. Při stupňování poměrném se vyjadřuje, že jistý význam je při A u míře větší než při B, nebo že je mezi A, B, C, D… při A u míře největší. Na př.: A je bohatší než B, – A je větší boháč než B, – A více bohatne než B, – A je nejbohatší mezi A, B, C, D…

Při stupňování tomto srovnává se jistý význam při A s téhož druhu významem při B, C, D…, proto nazývá se také stupňováním srovnávacím (komparací). Jest jenom při jménech přídavných (a při příslovcích, pokud pocházejí ze jmen přídavných). Když slova druhů jiných podobně stupňovati chceme, činíme to opisem, t. j. za pomoci jmen přídavných a příslovcí; na př. :

boháč – větší boháč – nej větší boháč, –

bohatnouti – více bohatnouti – nejvíce bohatnouti.

O stupňování tomto viz §§ 189–192.

4. Při stupňování naprostém vyjadřuje se, že jistý význam je při A u míře nějaké, značné, veliké, náramné…, nebo naopak skrovné…, nehledíc při tom k nijakému B, C, D… Na př. :

A je boháč; – A je značný boháč; – A je veliký boháč; –A je neveliký boháč; atd.

402. Stupňováni naprosté vyjadřuje se způsobem několikerým. Zejména :

1. Některým přidaným slovem významu stupňovacího.

Na př. veliký, neveliký, veliký boháč, neveliký boháč; – náramný: náramný ukrutník; – velmi: velmi dobrý, velmi špatně; – tuze: tuze dobrý; – hrozně: hrozně zlý, hrozně vysoký, hrozně zle; – málo: málo dobrý, málokdo, máloco; – moc: moc dobrý, to je moc hodný pán JirásSp. 2, 229; – dobřě, velmi dobřě (stč.): musíš dobřě chytrý býti, by atd. Hrad. 136a; to bieše dobřě slušno NRada 12; Terviz jest měslo dobře veliké Lobk. 4a (hodně veliké, hezky veliké, recht gross); v témž domu byla sien dobře dlúhá t. 16ᵃ; a byla zed táž i přiekopy dobře špatní t. 62a; dobřě dávno diutine Lact. 242ᵃ; uzříš člověka velmi dobřě veselého Hrad. 137b; – řiedký (stč.), řiedký kto: tu bez čísla lidí zbito, jakož řiedký kto hostaven, starý i mladý života zbaven AlxV. 817; – kde-, kde-kdo, kde-co, kde-který atp.: (Tom) s velikou radostí kdekoho na lodi poručil zatopiti Brass. 138; při čemž skutečně kdekdo pomáhal t.; po celé palubě navěšeno bylo pletenců z tropických květin a rostlin,… snad kde kdo přičinil se k těmto okrasám a kde jaká zahrada poskytla svého příspěvku t. 190 a j., často zde; kdekdo v Pumperniklu znal kdekoho Libuše 22. III, 203; (rodiče, na hledáni) rozeslali po lese kde koho NěmcBab. 65; děti zrejdily kde co t. 76; už o tom ví kde kdo BartD. 1, 165; přišeł kde kerý žebrák t.; už zme spálili kde jaké poleno t.; snědł kde co t.

[703]číslo strany tisku2. Tvary emfatickými.

a) Sesílenými. Na př. nikohého, ničehého, nikomému… (stč.): (bůh) nás stvořil z ničehéhož Hod. 63b, nejsem svědom do sebe ničehéhož dobrého Otc. 103b a j., kdyby se ničehéhož nedržal Pref. Jg., abyšte se ničehéhož nedotýkali Ben. Jos. 6, 18, nezuostavili v něm ničehéhož t. 10, 30, nezuostavil ničehéhož t. 10, 39 a j., z ničehéhož KolA. 1514, ničehéhož Blah. 265 (zavrhuje), nepravili ničehéhož těch věcí Br. NZák. 127b, netaj ničehéhož Br. Jer. 38, 14 a j., ničehehož Beck. 1, 574, ničehéhož Nitsch 86; snad nějakou změnou z toho je slc. dial. ničového, ničového nič Duš. 431 pozn.; zákon k ničemému přiveden jest Ben. 4. Esdr. 4, 23, jeho rozum k ničemémuž nenie MudrC. 75b, k ničemémuž dobrému Háj. 368b. k ničemémuž KolČČ. 299ᵇ (1559), k ničemémuž Vel. Jg., k ničemémuž se nehodí Br. NZák. 12b, k ničemémuž tomu ČernHeřm. 269; v ničehemž nepohoršlivé knížky mínim, že nebude škodno vydávati Froz. 18; starehého, jinemému.[84]V rukopise bez dokladů. Tr.

b) Zdlouženými. Na př. níc, nicé, ničehó, ničemú: zrado! vědě, ž’ níc (psáno ny̆cz) nemineš Jid. 15; oni nicé (ps. nycee) nerozumiechu EvZimn. 13, tajně nemluvil jsem nicé t. 43, pro nicé Hlah. žalm 80, 12, vietr světlu nicé neuškodil HusPost. 123ᵃ; s tím souvisí bezpochyby také slc. dial. nicej, kerý nechce nicej dáti Duš. 431 pozn.; ničehóžt sě nedostávalo nihil defuit Ol. Deut. 2, 7, veš den ničehuož neokusiv ML. 91ᵇ, ničehuož sě nebáli Brig. 50ᵇa j., ničehuož nerozdávaj Vít. 59ᵃ var., že buoh ničehuož nestvořil Otc. 59ᵇ, ničehuož nežádaje Troj. 92ᵇ. nezuostane ť ničehuož Ben. 4. Reg. 20, 17, žádný nevzal ničehuož t. Esth. 9, 16, ničehuož KolA. 1512 a 1513 (často), ďábel ničehuož není tak pilen Hád. 101ᵃ, z ničehůž Háj. 296ᵇ; ničehuž Blah. 265 (zavrhuje); kto vyrytinu (t. modlu) slil k ničemuž užitečnú Pror. 33; k ničemauž Bechynka Bozb. 185; v jazyku novějším, mimo připomenuté slc. dial. nicej a ničového, toho není; – dáleko Us.; i dóst SborHoř. 83; to bylo móc hezké Us.

3. Složením s pra- (nebo též prach-). Na př. pramalý, pranikdo pranic, prachnic: nejsem v stavu prach na nic moudrého mysliti F. L. Čelak. Sebr. sp. II (1876) 136; pravšecko: je na všecko, pra na všecko pozdě BenTřeb. Sp. I. 2, 105; praděd, pravnuk; prapravnuk.

4. Složením s přě-. Na př.: přěběda mně nebozě Hrad. 87ᵃ (přě + substantivum); ach bože přebože musím zúfať Slav. 2, 5, 186; přěčsti numen maiestatis ŽGloss. 71, 19; ó přediva velikéh’ Otc. 444ᵇ; Judáš, člověk všie přělesti Jid. 44, čemu mi jest tato češt, jenž činí duši přělest Hrad. 3ᵃ; lidí přěmnožstvie t. 12ᵇ, přěmnostvo pokoje abundantia pacis ŽKlem. 71, 7; přepych; v přěradosti in iubilo ŽWittb. 46, 6; ach škoda přeškoda, že kořínkův nemá Čelak. (Radost a žalost); přeholota, přelidi SborHoř. 83; – přěhlažený, předivný, přérád, přěnevěrný, přě[704]číslo strany tiskubystře, přědosti atp., přě + adjektivum nebo adverbium: jsú ti přěblaženi Hrad. 48a; přěbolestivě Alb. 105a; že přěbystřě k smrti běžíš NRada 1943; krev přěčistú ŽWittb. Deut. 14, ŽGloss., t.; přědivná věc Hrad. 33ᵃ; žrd přědlúhú AlxB. 8, 3; Maria sobě vyvoli přědobrý diel optimam partem Hrad. 34b; na tom přědosti jměla t. 46ᵇ; tak předrahá věc Štít. uč. 150b; to zvieřě přědvorné (t. jelen) Hrad. 6ᵃ; hrozn přěhořký amarissimus ŽWittb. Deut. 32; přěhřiešný člověče Hrad. 48ᵇ; ten, ješto přěhrozen jest KristB. 4ᵃ; přěhubené jeho (ševcovo) bydlo Hrad. 127a; přěhrubé škody (sg. gen.) AlxBM. 7, 9; (pán) přěchud jest byl Kruml. 317a; podlé přějistého (p’egiſteho) svyknutie Koř. Skutk. 26, 5; krajina přěkrásná Pulk. 13a; kdež bývá přěkruto AlxB. 8, 31 ; ja kterak já a překterak mé srdečko nemá plakat Suš. 259, překterak na vás zapomeno t.; pod umluvením přělstivým AlxV. 1980; přěliútým pohanem ApŠ. 2; pane přěmilostivý Hrad. 48a; matka přěmilá Krist. 32a, s tiem přě-s-milým jedináčkem Ans. 131, přězmiľutkný synu UmR. 215 ; jich jest přěmnoho AlxV. 1090; přěmocná síla AlxB. 128; zrádcí prěmrzkých Pulk. 43ᵇ; Salomona přěmúdrého Hrad. 99ᵇ; sv. Jakub přěnačitě k Ježíšovi podoben bieše ML. 110ᵃ; přenepodobné dobroty ukázanie Štít. uč. 106a; ó přenesbožná dlúhosti ŠtítOp. 302; přěnešlechetně Alb. 49ᵇ; pravi vám: bude ť přěnetrpnějie oněm hřiešníkóm než tomuto městu Krist. 50ᵃ; té přěnevěrné prorady AlxBM. 7, 14; z bolesti přěnezdravé Hrad. 44ᵃ; když nikdy přenikdy nemluvím německy ČernZuz. 287, nikdá přenikdá BílD. 507 a j., nikdy přenikdý BílQ. 2, 125; přěpesky flagitiosissime MamV.; všeho dobrého přěplný Hrad. 54ᵃ; přěpochotný hospodine Modl. 31ᵃ; (Maria) přepozorná nimis spectabilis Kat. 34; muku přeprotivnú t. 158; bych přěrád pomohl AlxM. 1, 1, já přěrád sě dám na smrt Kruml. 227ᵇ; přěradostní velmi biechu Hrad. 68b; přerošafnéj múdrosti Kat. v. 1502; o přěsbožném ščěstí Kruml. 293b; nepřátel přěsilných ŽWittb. 17, 18; Mojžieš jsa přesklidný v muž Štít. uč. 92ᵇ ; (v) přěslavnéj světlosti Hrad. 61ᵇ; syna přěsrdečně zmilelého tamt. 59ᵃ; přěstkvúcim rúchem Pulk. 88ᵃ; jeho přěsvatých činóv Hrad. 13ᵇ; (čiešě) přěsvětlá praeclarus ŽWittb. 22, 5; přěšeredným dielem NRada 1949; jest přěškaředo Alb. 29ᵇ; (dědina) přěšlechetná praeclara ŽWittb. 15, 6; kázaní přětěžkých DětJež. 3ᵇ; z skály přětvirdé de saxo durissimo ŽWittb. Deut. 13: čas přěvděčný (velmi vhodný) KristB. 1b; mé mysli přěvěhlasné Hod. 83ᵇ; divy přěveliké Hrad. 7ᵃ; přěvelmi rád t. 14a; tvá přěvěrná učennicě t. 33a; květ přěvonný KristB. 1b; přěvšemohúcí hospodin t. 1b; rozkošná i přěvýborná Kat. 34; přěvysoký altissimus ŽWittb. 82, 19; proti domu přězlých pessimorum Pror. Isa. 31, 2; přězmilelý synáčku Hrad. 55ᵇ; milostniče přěžádaný t. 40b; vítaj má přežádná Kat. 60; tvé přežalostivé srdce Krist. 26a, tvá přežalostná mátě Hrad. 55ᵃ, pře-v-žalostnéj době Hod. 83ᵃ; přeuzralý hrozen praecox uva Ol. Ekkl. 51, 19; – pře-můj-milý rozmarýne Suš. 318, pře můj milý mari[705]číslo strany tiskujánku t., pře muj milėj zlatėj stole chod. 53 (pís.), pře můj inilej Bože BartD. 2, 284; – přědražší, přěnajdražší, přěnajmilejší, najpřěpovýšenější, přěbělúcí atp., přě- u slov již stupňovaných: před ložem stolice stáže od slona přebělúcieho, divným rytím předražšieho Baw. 209; přěnajdražšie má zlatičko Vít. 36ᵇ; přenajhřiešnější facinorosissimus Pernšt. 2. Mach. 8, 34; Maria přěnajlepší částku zvolila Alb. 84ᵃ; přěnajmilejší synáčku Pass. 611; přěnajmocnější potentissime ŽPod. 44, 4; skrzě prosbu přěnajsvětějšie tvé matky Modl. 61ᵇ; prorok přěnajvyššieho Pass. 277; – najpřěpovýšenější otče Modl. 70ᵃ; – přenadiviti se BartD. 1, 169, pře- u slovesa.

V době staré byl tento způsob oblíben více než v nové.

5. Složením s při-. Na př. přhluchlý (trochu hluchý); holka přimálená, je přistarší BartD. 2, 283.

6. Složením s na-. Na př. náčrnalý: dobytče náčernałé mezi ovcemi oves varias Br. Gen. 30, 32; listí náčernalé Háj. herb. 8b; náčrný, trochu černý: pak-li tvář byla naczrn (sic) leprae species suboscura Lit. Lev. 13, 26, pak-li truilovatná tvář byla naćzrn (sic) Ol. t. (Br. tamt.: že kůže jest pozčernałá), náčerný suboscurus Pr. Lev. 13, 21, jest-li biela voda a svrchu náčerna LékA. 28a, cukr náčerný Puch. 248a; náčrvený, načervenalý: šrám náčrvený cicatrix subrufa Ol. Lev. 13, 19, šrám bielý neb náčervený Mus. tamt., náčervený Ben. tamt., náčervený Pr. t., důlkové náčervení Br. Lev. 14, 37, berit jest náčrven ChirB. 295a, slunce náčervené VelKal. 249, náčrven subrufus MamB. 36a; náhluchlý n. nahluchlý (= trochu…); – sem hledí také spojování komparativu adjektiv s na-, z čehož pak vznikl superlativ naj-, v. § 189 č. 3 a).

7. Složením s po-. Na př.: povicher = bouřlivý vichr BartD. 2, 370(laš.); – holka pomalá, poslabej člověk, je ponemocný, poširoký, počervený, pobělavý t. 2, 283 (= trochu…); poníže, ponížej, povýše t. 1, 84 a 88 (val.); – mor byl popřestal Háj. 257ᵇ; páni pouklidili toho zlata t. 478ᵃ; místo porozšířené Br. Ezech. 41, 7; jestliže by pak poprodliło t. Hab. 2, 3; prositi–poprositi, jísti – pojísti, sednouti – posednouti – poposednouti, státi – postojím, pohovořím atp. Us.

8. Složením s pro-. Na př. propěkný: propěkne děvčatko BartD. 1, 168 (laš.).

9. Složením s roz-. Na př.: rozhustá myslivost (= pytláctví) se provozuje WintObr. 2, 520 (z r. 1551); roztokrásný Rosa Jg.; rozmilý, roztomilý Cs.; ach Bože, rozbože Suš. 439 a 467; po zahrádce chodila, rozjablunku sadila t. 437; už jsi ty, Aničko, už jsi ty roznaša t. 432; och, běda rozto (= roztoběda) BartD. 2, 381 (val.); rozzatrápené děło! t. 1,169; roztodivný Us. mor. Jg., BartD. 1, 262 a 151, roztodivných ornamentů Čech Brouček 114; rozpěkní ludé BartD. 1, 151, roztopěkný t.; milý roztobože t.

[706]číslo strany tisku10. Složením se vše-. Na př.: všejeden člověk jsa Otc. 302ᵃ; všejednostejný Jg. z JelPetr.; k jednomu všeokrauhlému kamenu Har. Jg.; před všedobrým králem Jg. (Ztrac. ráj ); ducha všekrásného Jg. z Hlasatele; vše milá kytara Chmelensk. Jg.; všemožným způsobem Jg. z Dobr.; všesmrtelný NejedlýJg. (z angl. all-immortal, Young); všesouhlasný = cele souhlasný PalackýJg.; všetělesný ganz körperlich Nejedlý(Young)Jg.; vševýšný (bůh) Jg. (z nč. časopisů); když ti ptáci níž a níž sletovali, vždycky vševětší byli Kulda 2, 210.

11. Tvary významu zhrubělého. Na př. chlapisko, babisko atp.; mužisko, chlapisko, kněžisko, babisko, kurvisko, kravisko, sedlačisko, psisko Rosa 41–42 (-isko znamená prý »mediocritatem rei«); náš kmotr je dobré člověčisko BartD. 1, 145, on je strachovisko (= strašpytel) t., židisko, kłobučisko, botisko t.; – chlapák Us., břeščák Us. a BartD. 1, 144; – velikánský; dlouhanánský, velikanánský; na dlouhatánském stole Čech Brouček 131; takový hrozitánský měsíc t.

12. Tvary zdrobnělými. Na př.: nebylo tam ani človíčka, neřekl jsem ani slovíčka, na krajíčku Us.; k maličkému zapitíčku Kruml. 293a; mužíčečeček Dolež. 236, nožíčičiček Jandit 30, srdečečečečko Dolež. 23G; koťa – koťátko, koťátečko, kotátenečko, koťacko BartD. 1, 150; faja – fajka, faječka, fajča t.; zvon – zvonek, zvonček, zvoneček, zvonýšek t.; sv. Jozefek, Floriánek, Vendelínek, sv. Barborka, Vichtorka, Apolénka (= jména svátých) t. 1, 151; kdokolvíček, cokolvíčko t. 1, 150; dám ti cosičko (v řeči dětské) t.; všecičko Němcbab. 304 a Us., všecinko, všecininko Us.; sama ale samotinká pod jedlí seděla Amel. Jg.; – tři galle k samičké naší návi se přiblížily Pref. Jg.; – přězmiľutkný jedináčku UmR. 244, přězmiľutkný synu t. 215; co jest celitký den činil Otc. 372ᵃ, mléko bělitkéKruml. 285ᵃ; biechu počta drobňúčkčho paucissimi ŽKlem. 104, 12; maličičký Nudož. 45a, maličičký NejedlýGr. 197; stařičký, kratičký t. 196 a Us., chatrničkým služebníkem Zámrsk. VIII, by střiedky chlebuov teničké zbieral EvOl. 26b; jedinký byl Abraham Br. Ezech. 33, 24 Jg., jediničký penížek Blázn. Jg., nenie jedinečké slovo (na obhájeni) Brig. 144; tak sě země zhubi všěcka, jež prvé bieše plnečka AlxV. 135, srdce jest plnečko múdrosti Kat. 174, plničký Us.; běloučký, hezoučký, maloučký Us.; malounký, slaďounký, čisťounký t.: pomalu, pomaloučku, pomalounku, pomalinku t.; małavý ( = trochu malý), velkávý, vysokavý BartD. 1,153; dobřúnký, ntalúnký, měkkúnký t.; zdravułký t.; malutky, chuďutky, lehutky t. (laš.); teňúnenký t.; malulinký, malušinký, malulizný t.; černastý, bělastý, modrastý… t. 1, 154; bilušenký, bilulinký, bělučičký t. 1, 153; – brzo brzičko, hnedle hnedlinko, hnedlinky Us.; už dávno dávničko NěmcBab. 66; nedávno nedávníčko, nedávnínko Jg.; zrovnička jsem přišel Us.; nyní nyníčko, neníčko, nyníčky, neníčky, nynínko, nenínko Jg.,

[705]číslo strany tiskunyničky KolCČ. 136ᵇ (1551), nyničko se dokonale pamatuji Beck. 1, 461, zdvihej neničky na sebe t. 2, 291, jaké neničko Ioppe zůstává Har. 1, 120, nyníčko nuperrime Lact. 246ᵇ, táž slova opakuje, kteráž jest nyníčké pověděl Hrub. 241ᵃ; časninko ráno NěmcBab. 286; člověk neví, co nejprvičky platiti ČernZuz. 183; z lehýnka Jirás Sp. 2, 99; ráno ráno raničko Pís.; sotvička sem ji (sklenici vína) dotáhl Prostopr. 31ᵇ, on rok stonal a sotvička zase okřál Beck. 2, 328; blizúnko BartD. 1, 153; měkkúnenko, malúnenko t.; malúnečko, tihiúnečko, brzúnečko t.; – no počičkej, ty dostaneš NěmcBab. 165.

13. Tvarem -úcí (stč). Na př.: mléko bělúcie Kat. 194, po jejie bělúcí líčkú t. 40, odtud nč. běloučký; v svéj bezednúciej dobrotě Rúd. 30ᵃ, tvé bezednúcie dobroty t. 32ᵃ; na jejiem čistúciem těle Kat. 130; drahúcie mléko t. 194; ó milosrdnúcí Jezukriste t. 160; srdečnúcieho mněnie t. 76; do nebes u věčnúci češt t. 194; pro ten vlažnúcí (vlahoučký) pramen Rúd. 10ᵇ; z jejie šíjě zmilúcie Kat. 194; žádúcí, v. § 392.

Z toho jsou dial. tvary -úcný: vysokúcný, milúcný, ošklivúcný, starúcný BartD. 1, 153.

14. Přidáním jména příbuzného. Na př. : plakati pláčem velikým Br., hřiechem zhřěšil sem Štít. Mikl. 4, 714 a 716; pravým právem Hilar. 12ᵇ a j., pravú pravdú ŠtítBud. 192; podivili sú se rodičové podivením velikým ChelčP. 275ᵃ; (ti lotři) ranili sú jej ranami smrtedlnými t. 221ᵇ; zlost pléše radostí se radující t. 233ᵃ; (Zacheus) velikú žádostí žádal viděti Ježíše t. 275ᵇ; (ti) se saudy falešnými saudí t. 183ᵃ; ať uschnu uschnutím t. 123ᵇ; žádostně žádal sem KvOl. 356ᵇ (Luk. 22, 15); požehnaje požehnám ť tobě t. 146ᵃ (Gen. 22, 17); to ť jest pravá pravda BrigF. 43ᵇ; na věčnú věčnost Pulk. 102ᵇ, na věčný věk Hrad. 57ᵃ, až na věčnú věčnost Pís.; že se jednoho jediného dokonalého hexametru dočísti nelze Poč. 56; měl se státi konečný konec o ty věci Pal. 4, 1, 202; ten takový nález píše se do knihy VšehJ. 23, tomu takovému ke škodě není t. 44, těch takových relací plny sú dsky t. 28, abych se mohla toho takovýho přátelství odsloužiti ŽerKat. 312, přísahu má učiniti tu a takovú, jakož jest povědieno VšehK. 80ᵇ ; takto a tímto řádem VšehJ. 33 ; jsi trapič trapičská Libuše 115, 28; muži, necito necitelná t. 22; lenoch líná Us.; všeho všudy t., táhni ke všem všudy t., u všech všudy čertů! t.; na cimpr campr Us. a SborHoř. 83; pravda pravdoucí, hanba hanboucí Us.; divy sem viděl divúcie Otc. 76ᵃ, div divúci Kat. 196, div divoucí JirásSp. 2, 15; pro svět světoucí ŠmilovsSp. 4 (1883), 134; nevím na něj nic, pranicoucí nic t. 44; kluku klukovská Us. a SborHoř. 83, vobejdo vobejdatej SborHoř. 83, můro muří nepřistupuj k mýmu lůži t. 83, špato špatúcná BartD. 1, 155, kúdelečko kúdelná, lipo lipatá, mrcho mrchúcná, motovidlo motovidłaté [708]číslo strany tiskutamt., jedli chutnum chuťum t. 2. 323 (laš.); naša chałúpka je šamová sama t. 1, 155; celuňký cełý t. 1, 153; dávnúcno dávno t. 2, 304 (val.).

15. Opakováním. Na př. lepí lepí, mdlejí a mdlejí atp.: člověk vždy jest mdlejí a mdlejí proti hřiechóm ŠtítOpat. 79ᵇ; vždy sě horším horšímž peka Jid. 30; aby (člověk) den ode dne byl lepíž lepíž Štít. uč. 100ᵃ; tak vždy milejíž milejíž bude pán buoh t. 264ᵇ; oči její byly kalnější a kalnější den ode dne BenTřeb. Sp. V, 1, 113; (vítr) ostřejší a ostřejší t. V, 1, 73; větší a větší Us.; – viece(ž) viece(ž), dále dále, dále a dále atp.: vymýšlejíc vždy viece viecež ŠtítV. 97, viece viecež Hrad. 53ᵇ, viecež více Otc. 6ᵃ, viecež viecež paulatim Ol. 1. Reg. 14, 19, víc a více Us.; počne člověk méňež méňež rozkoší tbáti Štít. ř. 118b; (Kristus) potahuje svých výšež výšež Štít. ř. 188ᵃ, (dušě) výšež výšež vzhuoru postúpá Kruml. 228a; výšež a výšež HusŠal. 134ᵃ, kakjest táhnuti k svrchováni výšež výšež Štít. uč. 106ᵇ; vždy j’ jim to blížež blížež Štít. ř. 109ᵇ, blížež blížež když (měsiec) přivievá Vít. 10b; a jsa dálež dálež Otc. 290ᵇ, dálež dálež v hrad se brasta Baw. 206, dálež a dálež Boj Duch. 1ᵃ; a níž níže vstupovati Baw. 206; v hlubokost hlúbež hlúbež puojdeš Brig. 50; vidíme to, že den ode dne hóřež hóřež Štít. uč. 87b; – dávno a dávno, jinaký a jinaký, sám a sám atp.: dávno a dávno Us., tomu bylo už dávno a dávno Libuše 22, III, 200; jinak a jinak ŠtítPař. 10b, tato slova ve dskách jinak a jinak se píši VšeK. 204ᵇ; muž nemohl děvuščina jména nijakž a nijakž vysloviti BenTřeb. Sp. V, 1, 112; pacholete nemohli nikde a nikde postihnouti t. V, 2, 49; uzříš, ano vše jinaké a jinaké ŠtítPař. 10ᵇ; sám a sám Us.; nemá starosta jedniem komorníkem vždy poháněti, než vždycky jiným a jiným VšehK. 80ᵇ; já tě tebe naučím českou manýru Kotsm. 28 (doudl.), já ti tebe dám t.; – ale ale! Us.; již již (už už): již již chtěla říci Libuše 22, II, 328, jazyk už už vymíral Athen. IV, 14; jen jen: před nimiž (krámy ovocnými) jenjen se to roji a hlučí RaisBez. 223, (housle červeně obarvené) jen jen svítily t. Vlast. 58, (učitel) úkol jenjen přehrál JirásSp. 2, 131, nožky nedočkavosti jen jen hrály NerudaKlepy II, 41; žena ošklivá až až t. Studie I, 5; ne a ne! Us.; prohledal jsem les křížem a křížem Us.; (zabloudilá) běhala ve zmatku kříž a kříž NěmcBab. 64; hned běžela čeládka do lesa a poběhali jej kříž na kříž t. 102; – di di! Us.; neplač neplač t.; dej se do toho, dej! Kotsm. 2S (doudl.); nechce a nechce pryč BenTřeb. Sp. I, 1, 23; – ty špato špatúcná až špatúcná BartD. 1, 170, ty mrcho mrchúcná až mrchúcná t. 155, to je veliké lumpisko až lumpisko t. 170, oni sú hłuši, až oni sú hłuší t.; – ale – alele Us. (opakuje se slabika), hle – hlele t., hleďme – (h)leleďme t.; aťsisi Us., nešťsisi t. ; téžež ť (téže-ž-ť) jest tato! Štít. uč. 43ᵇ; jdižiž Akibo! Vrchlic. BarK. 273, jdižiž Libuše 22, II, 137; hležiž (sic) Čelak. 1830, 113; dejžiž mu štěstí ČelakBás. 91.

[709]číslo strany tisku16. Přidáním přívlastku sám. Na př.: na samém kraji Us., na samičkém kraji t.; přišel sem domů až samé ráno t.; na samý konec t. atp. v. § 210 č. 2.

17. Složením ze kmene vlastního. Na př.: svatosvatému římskému kostelu Hilar. 2ᵇ a j.; široširý svět Jg. (z Čelak.), ve světě širošírém BenTřeb. Sp. II, 3, 16; věkověčné krásy Jg. (z Kamar.); přisolivši dar svůj moudromoudrým naučením ŠmilovskýSp. V, 53; jak jsme unikli jistojisté záhubě Stanley, V nejtemnější Africe, přel. Dörfel a j. I (1890), 4.

18. Výrazem rozvíjcím ze kmene vlastního. Na př.: věky věkův Us., stč. věky věkóv n. věkóm n. věkoma: jemu sláva věka (sic) věkóv EvOl. 166ᵃ, jenž kraluje věky věkóm Hrad. 23a, na věky věkoma Hrad. 10ᵇ, ML. 20b, musíš věky věkoma hořěti Otc. 134ᵃ, věky věkoma EvOl. 139ᵇ; píseň písní; sluha sluhóv božích Hilar. 21ᵃ; čehož pravda všie pravdy nepochválí ŠtítBud. 202: konec konců Us.; ničehož nic: neokuste ničehož nic EvOl. 127a, neodpovídáš ničehož nic t. 254a; (dva mládenci) přisahajíce, že o tom ničehož nic neviešta ROlB. 103ᵇ, (Podiven, t. tělo jeho) nalezen byl vešken cělý a v ničemž neporušený ničehož nic Pulk. 26a; – král nad králi, hoře nad hoře atp.: Darius, král nad králi AlxV. 965, pán nad pány ChelčP. 172ᵃ, ty náš milý pastýři nad pastýři t. 238b, jenžto (s. Pavel) jest byl… mistr nad mistry Pass. 302, ó dievko nad dievkami (t. Maria) Vít. 84ᵃ, hofarta česky slove nad kurvami kurva HusPost. 188ᵃ; tak ť na tě přijde hoře nad hoře a bude nad bolest obnovována bolest tvá BrigF. 102a. křičal by ve nad ve Brig. 183; – div ot diva: neslýchaný div ot diva AlxV. 2072, slovutná žena nedůstojně obnažena, a zajisté div ot diva, že je mohla kdy býti živa t. 1882.

19. Výrazem rozvíjecím jiným. Na př. kdoví-co, kdoví-kdo Us., kdoví-jaký BartD. 1, 9, bůvi-jaký t., čertví-co atp. Us. (stupňován význam indefinitní); – kdyby byl jak učený (= sebe učenější), kdyby jak pilně pracoval (= sebe pilněji) BartRuk. 41.

20. a) i Výrazy rýmovými, assonujicími. Na př. : rvanice a pranice, znám jeho rejdy a šmejdy, je to bez ladu a skladu, není o něm ani slechu ani dechu, ani vidu ani zniku BartRuk. 93; nemá cudu ani studu, tu nikde ptáčka ani máčka t.; tlampali o věcech slzkých a plzkých t.; smrt házela a kácela všecky, vše mne tu nudí a trudí t.

b) Výrazy kontrastovými. Na př.: až se hory doly rozléhaly, sliboval mi hory doly t. 94; běžel horem pádem t.; ve dne v noci Us.; vstávaje lehaje na to myslím BartRuk. 94; šel lesem i nelesem, cestou i necestou t.; bláto nebláto, já přece půjdu t.; rád nerad, volky nevolky, chtěj nechtěj t.

c) Výrazy souznačnými. Na př.: po právu a spravedlnosti, péče a starost, povstaly bouře a kramoly, města měla hořkost a kyselost mezi sebou, nění to ani slané ani mastné BartRuk. 92.

[710]číslo strany tisku21. Příměrem. Některé případy jsou ustáleny; na př.: černý jak uhel, bílý jako sníh, bledý jako stěna, žlutý jako vosk, jasný jako rybí oko BartRuk. 140 rovný jako svíce, rovina jako po stole, tenký jako vlas, leplý jako louh, studený jako led, čerstvý jako ryba, starý jako hřib, hluchý jako pařez, svobodný jako pták, pusto jako po vyhoření, blízko jako s hráze do rybníka, tma jako v pytli t. 141.

22. Při výrazích negativních děje se gradace tím, že se negace opakuje; a to opakuje nebo skládá se a) negace kvalitativní: nechtěl a nechtěl, ach není tu není; b) negace kvantitativní: nic a nic, nic nicoucí, a c) negace kvalitativní i kvantitativní: nikdo není šťasten atp., v. § 391.

23. Stupňování významu je také ve slovesích, která vyslovují děj násobený proti slovesům děje stejného, ale nenásobeného: nesu – nosím – nosívám, vynesu – vynosím – vynáším, seku – sekám – sekávám atp., v. § 335.

24. Stupňováni významu je také při zájmeně veš, které spojuje se s některými přívěsky, a to: -cek (slc. -cok),-tek (slc. -tok), -cen, -ken, -cken, -tken, -chen, -keren, -ckeren, -cheren. Na př.: vešcek hněv ŽWittb. 84, 4, vešcek národ ŽKlem. 68, 35, všecek Us. spis., všecek oves BartD. 1, 22 (zlin.), všecok Duš. 443 (slc.); veštek sbor ŽWittb. 61, 9, veštek lid Ans. 9, všetok Hatt. slc. 102; vešken ľud ŽWittb. 105, 48, vešken svět AlxV. 642, NRada 249; vešcken svět ApŠ. 63, všecken svět Br. NZák. 41a a Us. spis.: veštken pláč DivVítD. 130; všechen svět Kat. 48, Us. nč.; veškeren čas Vel. Jg.; – země všěcka AlxV. 1, 32, všecka nádějě DalC. 36, všecka víka BartD. 1, 22 (zlin.); všěckna múdrost ŽWittb. 106, 27, ta vžechna (rolí) KolČČ. 127ᵃ (1550); všěcna nemoc Brig. 158a; (Maria) tam všěchna srdcem bieše Hrad. 30ᵇ, všechna Us.; (Maria) všěckerna túhú zsvade Hrad. 72ᵇ; všucku (čiešu) DalH. 30, všicku škodu AlxV. 2081, všěcku svátost Pass. 580, všecku Us., všecku BartD. 2, 51 (han., přer.); všitku tvrdost ŽPod. 104, 16; všecku kněží Pass. 343; všichnu dráhu AlxV. 1407; – všecko Túl. 33ᵃ, Us. všecko žito BartD. 1, 22 (zlin.); všeckno Pass. 230; všechno břicho Hrad. 83a. všechno Us.; všeckerno Hrad. 60ᵃ; – všicci zvolenci Túl. 92b, súkenníci všicci Hrad. 113a; všitci AlxV. 1236; ľudé všicni ŽWittb. 66, 4; všickni DalC. 3; poklekú všichni Hrad. 68ᵇ, všichni Us.; to jsú všickerni t. 22a; všěcky smutky LMar. 48; všětky vlny tvé ŽWittb. 87, 8, všetky panny Duš. 444 (slc.): všěckny kosti ŽKlem. 34, 10; na všěchny lidi Pass. 242, všechny Us. spis. i ob.; všěckerny k sobě přichýle Hrad. 13ᵃ; – všěcka tajenstvie Pass. 311, všecka kolena Kat. 70, všecka Us. spis.; všěckna přikázanie ŽKlem. 110, 8; veškerna dokonánie Kat. 96 atd.

A při zájmeně ten, které přijímá přívěsky -že, -to, to-, tu-, -hle a pod. Na př.: tenž člověk AlxBM. 2, 31, tenž prorok BílQ. 2, 18; tože vieš LMar. 76; v tuže hodinu Hrad. 22ᵇ; tohož sě nikakž nezbaviu ApD. 6, tohož veselé [711]číslo strany tiskuAlxH. 5, 38; tomuž městu BílD. 147; v tomž blúdiv ApD. c; v téjž rozkoši, v téjž ozrači AlxB. 7, 22; – toten kamenec Duš. 121 (slc.), tota vodu t., na totu žalobu Šemb. 141 (levoč.); – tu-ten, tu-to, tu-toho, tu-tej atd. Šemb. 18 (domažl.); – tenle a tendle Us.; – toťten = tento, henten = onen Btch. 378 (dbeč.); tojten, tojta, tojto, toj- z toť-, chrom. 280; tenhleten, tuhleten, tuhleto Us. atp. Srov. § 208 č. 12.

25. Stupňování vyjadřuje se způsobem několikerým zároveň. Na př.: ten přěžádúcí Kat. 112 (přě- a -úcí); přečistúcie děvice t. 28; – přězmiľutkný jedináčku UmR. 215, přězmiľutkný synu t. 244 (přě- s tvarem zdrobnělým); přězmilitkě děťátko ML. 118ᵇ, svým přězmilitkým přátelóm Alb. 78ᵃ; (mravenec) jsa přěmalitkého těla NRada 1447.

XV. Význam klidový a pohybový se zastupují.

403. 1. Pravíme: a) kde jsi? a b) kam jdeš? Ve větě a) je význam klidový, a proto i spojka významu klidového kde; ve větě b) pak je význam pohybový, a proto i spojka významu pohybového kam. Ale dialekticky říká se b) kde jdeš, místo ob. kam; to jest: děj pohybový pojat a vyjádřen jako klidový, – pojetí ve smyslu kam? nahrazeno pojetím ve smyslu kde? –

Jindy bývá naopak pojetí kam? místo žádaného kde? Na př.: místo způsobu v Čechách obyčejného: dělali jsme pod hutmi (= kde?) říká se na Moravě: dělali jsme pod hutě (= kam?).

Krátce pověděno: pojetí kde? a kam? se zastupují.

2. Zastupováni toto děje se nejen v češtině, ale také v jazycích jiných.

V češtině nalézáme je, když srovnáváme rčení stejnoplatná jednak z doby starší a novější, jednak z různých nářečí, a dílem nalézáme je i v stejnoplatných rčeních současných. Na př.: za nč. padnouti na kolena (= kam?) bylo stč. padnúti na kolenú (= kde?); – za západočeské: dělali jsme pod hutmi (= kde?) je, jak právě pověděno, mor.: dělali jsme pod hutě (= kam?); – a vedle rčení: ležeti někomu u noh (= kde?), říká se také: ležeti někomu k nohám (= kam?).

3. Bývá pak toto zastupováni

a) dílem při některých spojkách, které jsou původem svým příslovce ze zájmen utvořená; na př. kam jdeš? a kde jdeš?; – a

b) častěji v pádech předložkových. Ty jsou většinou významu místního, na př.: stč. padnúti na kolenú, nč. na kolena, – záp.-č. nad Opatovici je hradiště, mor. nad Opatovice, – záp.-č. pole za kopci, mor. za kopce atd.; – dosti často také

významu časového, na př.: bylo sucho na jaře (pojem časový kdy? vyjádřen místním klidovým kde?), a bylo sucho na podzim (stejný pojem časový kdy? vyjádřen místním pohybovým kam?), – stč. ve válku [712]číslo strany tiskupráva mlčie, nč. ve válce, – záp.-č. bylo před vánocemi, mor. před vánoce, – atd.; a mnohdy též

významu jiného, přeneseného, na př.: ve jménu Otce (pojem způsobový vyjádřen místním klidovým kde?) a ve jméno Otce (pojem týž, vyjádřen místním pohybovým kam?).

404. Příklady tomu.

1. Při spojkách. Na př.: kde jdeš, čbáne? Hrad. 130a, kde jdeš nč. dial. – kam jdeš? Us. nč.; pójdeš se mnú bezděky, kdež sě nevrátíš na věky Hrad. 130a – půjdeš se mnou tam, odkud se nevrátíš Us. nč. (spojka odkud významu pohybového jako kam); kdež sě člun u vodách plazí a kdež had po skalách lazí, kdež orel vstúpi v oblaky, ktož má tako světlá zraky, by mohl ty cěsty poznati, ande sě každá potratí AlxV. 11 sl. – kdo ma takový zrak, aby poznal, kudy se člun plazí, kudy had leze, kudy orel vstoupí pod oblaky Us. nč.; pomoz buoh, sausedi moji, kdež se váš aumysl strojí Pam. 3, 149 – kam se strojí… Us. nč.; kde jest děl bečku soli? KolL. 20a (1603) – kam dal Us. nč.; kde pak se (princezna) poděla Kulda 1, 257 – kam se poděla Us. nč.

2. V pádech předložkových:

a) významu místního; na př. stč. na kolenú, na srdci, na vozě atp.: na kolenú klekše ML. 33ᵇ, klek na svú kolencí Otc. 126b, na kolencú klekajě a na svých prsech padajě Hrad. 11b; (Kateřina) padši na podlazě i usnu Kat. v. 704; tehdy ciesař na svěj sieni sě odtad vráti Pass. 77; na modlitvě sě položi ApŠ. 19; postaví (světlo) na sviecnu Otc. 172ᵃ; na vozě oděnce postaviece t. 425ᵇ; na parách položiece (mrtvoly) t. 61ᵇ, na nosidlách tělo položivše Pass. 327; (muž) polož meč na bedřě svém Ol. Ex. 32, 27; jediné pláště na sobě pověsivše Otc. 393a; (choť) na jeho (Alexiovu) svátém tělu padši Pass. 327, kolikrát jemu o tom myšlenie na srdci padne Kruml.251b; Poděbrazští řebří na štítě přijěli DalC. 47 – nč. na kolena kleknouti, na rdce padnouti, na vůz postaviti atp.; – stč. v žaláři, v rovu, v lóně atp. : ciesař kázal jeho v žaláři vsaditi Pass. 478; by Ruben položen v rovu Jid. 113; když svój dar na oltáři chceš položiti ŠtítBud. 212; polož v mém srdci doufánie Modl. 41ᵃ; posaď mě v lónu Abrahamově t. 60a; (múdrost) by ve zlém městě padla Baw. 37; ta krmě mi nic nesladne, která s péčí v ústech padne t. 50; kako jemu ta svátá žádost v srdci jest padla Pass. 463; v chlapiech naděje neklaď NRada 488; san bieše veliká v té straně na puol noci Otc. 380ᵃ; bychom my v tvém bludě uvaleni byli Pass. 469 – nč. do žaláře (m. v žalář) vsaditi, do rovu položiti, do lůna posaditi atp.; – stč. k nohám, k hlavě atp. : uzříš anděly k nohám sediece a k hlavě Hrad. 49ᵇ; Diogenes jednoho dne k slunci sedieše Gesta Kl. 33 – nč. u noh, u hlav: uzřela dva anděly, jednoho u hlavy, druhého u noh Proch. Jan 20, 12 Jg.; – stč. pod klášter; Sá[713]číslo strany tiskuzava pod klášter plove Hrad. 4b – nč. pod klášterem teče; – stč. přěd sě: aby (ty) tu mysl přěd sě měla Kat. 28 – nč. mám něco před sebou; – stč. do sebe atp.: pak-li vidíte do sebe které dobré skutky, tomu rozumějte, že jest vám to bohem dáno Štít. uč. 46a; ač který (dobrý skutek) do sebe vizi Otc. 46ᵇ; co se vám vidí do ňeho? Hrad. 83a; to jim (Čechové Mediolanským) do sebe dachu viděti DalC. 47 – stč. v sobě: viděti jest v těch, ješto Virtutes slovú, kaká jest to moc ŠtítBud. 105, nč. na těch; – na vzchod sluncě, na mnoho miest atp.: bydlo jeho na vzchod slunce ChirB. 21a, v krajinách na vzchod slunce LékA. 143a, po všěch zemiech na vzchod slunce Otc. 316; třie králi… na vzchod sluncě bydlem jsúce Hrad. 68a; ty, ješto s’ viděl na západ slunce, a ty, ješto na vschod slunce Otc. 165a; den sv. Golharda v poledne na mnoho miest země sě třásla Pulk. 132a – nč. na východě, na mnoha místech; – stč. a dial. do sebe, na sě: na to patřte, co j’ dobrého, ješto vy máte do sebe toho Štít. uč. 46a, tak mnoho moci do sebe jmějíše Otc. 109a, (Neklaň) jeden nedostatek do sebe mějieše DalC. 17, dobrými činy neslušie sě chlubiti, ktož je do sebe jmá Otc. 89a, které máš do sebe činy t. 104b, jako by (spravedlní) do sebe zlé skutky jměli Ol. Ekkl. 8, 14, co ty jmáš do toho Mast. 378, něměł přičiny do mě BartD. 1, 184 (laš.); oráči mají na sě hroznú vinu Hrad. 114b, (ty) jměl by na sě těžké viny OpMus. 152a, město Gaza tu hrdost na sě pokáza AlxV. 2097 – nč. na sobě, v sobě; – záp.-č. nad Opatovici atp. – mor. nad Opatovice atp.: nad Opatovice je hradisko BartD. 1, 190, nad Pavlovice boží muka t., pole nad łóke, nad skałke, nad doły, cesta nad chałúpky t.; – záp.-č. mezi mezemi atp. – mor. mezi meze atp.: pole mezi meze BartD. 1, 190, to je mezi Měrovice a Němčíce t.;– záp.-č. pod hutmi atp. – mor. pod hutě: dělali sme pod hutě BartD. 1, 190, pod vohnisko mivale sme pekárničko na chlib t., pole pod bránke, pod šibenky, pod jamy, pod vinohrady, pod zahrady, pod Následovice, pod Sokolnice t.; – záp.-č. před našimi atp. – mor. před naše: před naše je zahradečka Suš. 313, před naše zahrada pletená t. 314, před naše dolinečka, neviděla sem synečka t. 313, před naše je studňa sróbená t. 314, před naše je pěkný trávník t. 606, před naše je mostek, prohýbá se t. 312: z toho ustrnule : před naše okny lípa zelená t. 313; také před našima: před našima jsú vysoký vokna t. 315; – záp.-č. za kopci atp. – mor. za kopce: pole za kopce BartD. 1, 190, měli to za kamna t., Čelčice só za Klenovice t., pole za vlčí doły t., za naše homne pse sčekají Suš. 404, za Hoškové, za kovářové (= za Hoškovými…) chrom. 277 ; –

b) významu časového; na př. stč. na ten čas, na ten den, na starost atp.: (kupující) někdy peněz při sobě na ten čas nemá VšehJ. 182, na krátký čas živ sa brevi vivens tempore ŽKlem. 143ᵃ, (prodavači) na [714]číslo strany tiskuvšak čas prodávají, což jest třeba Štít. uč. 96b, abych byl obět živá na všaký čas Modl. 32ᵃ, na všakú chvíli Štít. ř. 132ᵃ, sám také na ten den u desk buď VšehJ. 136, když by dlužník na den určený nezaplatil HusE. 1, 218, na každý den šturmováchu AlxV. 2054, ke dni súdnému na však den ústavně běžíme Štít. ř. 111ᵇ, na všaký den sem chodě mezi vámi kázal Hrad. 82ᵃ, (mužové zpíjějú) sě vždy na každú noc DalC. 8, ta vieru (Credo) na všakú neděli zpievají na mši Štít. uč. 10b, (rychtář) jmá na každý týden dvakrát súd jmieti Pr. pr. 248, na všaké léto ŠtítOp. 146, jenž na hromnice pokřtěna jest Pulk. 115ᵃ, (člověk) móž boha získati i zjitra i u večer… i na starost, i na mladost Kruml. 184b, děti… což ť obyknú k mládi, to ť činie na starost rádi NRada 1848, sta sě to na krátké roky AlxV. 1172 (v krátkosti) a pod. nč. na večer, na podzim, na vánoce, na sv. Annu a j.; stč. i nč. v ten den, v ten čas, v tu dobu, v úterý atp.; – stč. v válku, v pokoj, v núzu, v déšč atp.: v tu válku Kochan s pokojem sedieše DalC. 35, v válku práva mlčie VšehK. 111b; (lidé) kterýmiž (právy) se v pokoj zpravují t. 2b; (člověk) móž boha získati i zítra i u večer, i v déšč i v sucho Kruml. 184ᵇ; svět učiňen byl v říjen Comest. 4ᵃ; rataj někdy v déšť a u vietr seje, a však sě jemu dobřě urodí, jako by v jasno siel Kruml. 246a; v núziu nic lepšieho nenie (t. nad čáry jisté) DalC. 19; již bieše v súmrak Otc. 438ᵃ; paní tvá s jiným spala v jézdu tvú GestaBř. 93ᵃ; v nemoc do Prahy přijedúc kšafty jsú dělali VšehK. 106ᵇ; (kolúch) v horkost slunečnú hledá chladu HusŠal. 53ᵃ – nč. ve válce, v pokoji, v nouzi, v dešti atp.; ale i stč. někdy: ve dny hladovité nakrmeni budú Pod. 36, 19 – ve dnech hladovitých nasyceni budú ŽKlem. t.; – stč. dvakrát v týden: dvakrát v týden krupek požíváše Otc. 109b postím se dvakrát v týden HusPost. 144b – nč. dvakrát v týdnu; – za malečkem král tu postá, až povedu Dariovu matku AlxH. 5, 12 – za malečko král tu postá… AlxV. 1895; – záp.-č. před vánocemi – mor. před vánoce: bylo před vánoce BartD. 1, 190; –

c) významu jiného, přeneseného; na př. stč. ve jmě, jméno, nč. ve jméno Otce: hřéchóv máme každého ve jméno se zpoviedati ŠtítOp. 8, jednoho mnicha povědě ve jméno Otc. 357b, však jsme v tvé jméno diábly vyhonili t. 27ᵃ, ve jmě božie mirtvé z navi vzkřišoval JiřBrn. 54 – nč. ve jménu Otce; – stč. v češt, v nenávist atp.: jmějte otcě a matku v češt Hrad. 97b, že jsú ji lidé nic nejměli n počest Otc. 477a, židé Krista v nenávist měli Kruml. 61ᵃ, dnes jeho (Alexandra) u mrzkost mají GestaBř. 13b, ty vieš, že mám v mrzkost znamenie pýchy ŠtítBud. 203 – stč. ve čsti: (děti mají) ve cti je (rodiče) mieti HusPost. 16ᵃ, nč. ve cti, v nenávisti; – stč.: aby nebyl na kněžském stavu svěcen Pass. 231; odpustky dávají v nájmu HusPost. 7ᵃ – nč. na kněžský slav, v nájem, do nájmu; – – stč.: aby jeho mezi zlými načtli ML. 116ᵃ – nč. mezi zlé, – stč. [715]číslo strany tiskuo něčso pracovati, činiti, státi, mluviti atp.: pracuj mi o to Kat. 142, máte spolu činiti o nějaký dluh Svěd. (Mikl. 4, 428), každý o pokoj stój NRada 789, když bratřie o to mezi sebú mluviechu Otc. 45a, by (člověk) oč s kým rozmlúval Kruml. 312b, zeměné o to sě počěchu raditi DalJ. 49, tajně o to radu vzěchu; Hrad. 144b; – nč. mluviti, raditi se o čem; – stč. pracovati, činiti, tbáti… o čem: mušejí lidé o pokrmu a o voděvu pracovati ŠtítOp. 334ᵃ, nebyl ť by o tom pokrmu stačil té práce BrigF. 115a, což o tobě mluviti dóstojno jest Modl. 45ᵃ, abych vždy myslil, četl i mluvil o tobě Modl. 12ᵇ, ni o něm juž dbají svoji AlxV. 1785, netbajíce o svéj duši Hrad. 94b, každý jměj pěču o sobě DalJ. 9; – aby obě městě byly pod jednoho purkmistra Let. 421 – nč. pod jedním purkmistrem.

XVI. Výrazy pro vespolnost a střídavost.

405. Děj sbíhá se někdy mezi předměty stejnorodými A 1 , A 2 , A 3 …; a to tím způsobem, že

1. z jednoho z těch předmětů vychází a na jiný přechází, na př.: ruka (A 1 ) ruku (A 2 ) myje, – vrána vráně oči nevykline, – nezůstane kámen na kameni, – tupí jeden druhého atp., = děj vespolný, vzájemný; – nebo že

2. vychází odjinud a přechází na předmět A 1 , pak na A 2 , na A 3 atd., na př. lidé: chodí dům od domu, kout od koutu, místo od místa, – věno se převodí z jedněch desk do druhých, z jedné země do druhé, – chtěl pověděti slovo od slova, – čekal den ode dne atp., = děj střídavý.

Pro vyjádřeni této jednak vespolnosti, jednak střídavosti vyvinuly se některé výrazy typické, které zde uvozujeme.

a) Předměty stejnorodé A 1 , A 2 … jsou vyjádřeny jmény stejnými (podstatnými nebo jinými). Na př.:

blázen blázna nenavede ChelčP. 35a; není bratr bratru pomočen t. 89a; ruka ruku myje Us.; vrána vráně oči nevykline Přísl.; (smilnici), jenž se toliko pro smilstvie pojímají, muž ženu a žena muže ChelčP. 174b; přietel přietele nevypustí z obyčeje Štít. ř. 5a; strana strany ve všem pilně hledí VšehK. 53a; když obec obce, jedna druhé pohánie t. 96ᵃ; nález nálezu, právo právu nikdy nebývá odporné t. 37a; byl by saud z saudu, jen z druhého t. 232a; vidíme jeho skrze zrcadlo, a ne obličejem v obličej Kruml. 212a; (rozličnosti) jimiž mají rozeznáme: anděl ot anděla, člověk ot člověka ŠtítBud. 90; také ť ryba rybu jie Hilar. 16a; nebudem-li hřiechóv k hřiechóm přičíněti ŠtítBud. 137; utíká den po dni, rok po roce Us.; tu rána na ránu co hrom dopadá RiegerKovářská; klín klínem vyrážeti; ukládal krejcar po krejcaru; –

[716]číslo strany tiskudruh druha, druh druhu, druh druhem, druh o druzě, druh družcě, druha druzě (f.) atp.: druh druha tlačě JidDrk. 41, druh druha chce přětráviti Štít. uč. 90a, druh druha sě tona lapá AlxV. 1811, ande druh druha dosiehá t. 1815; prav to každý vás druh druhu Mast. 116, šlíc mezi sebú druh druhu své krmě Ol. Esth. 9, 19, tehda druh druhu otpovědě alius ad alterum t. 1. Reg. 10, 12, chtě druh druhu býti škoden AlxB. 2, 2, druh druhu koně přidává AlxV. 1400, druh druhu málo věří AlxB. 8, 39, druh druhu rozumiechu AlxV. 654; ani sě druh druhem omlúvaje ListJHrad. 1388; druh ot druha sě brachu DalJ. 1, druh ot druha tajieše Hrad. 61b; jeden na druha nenkazujě ListJHrad. 1388; počěchu sě druh k druhu smietiDalC. 5; druh o druže nevědieše Hrad. 61b; druh přěd druhem běžěchu t. 27a, ande druh přěd druhem spějiú AlxM. 4,19, druh před druhem se tiskniechu Baw. 263; jakž druh sěs druhem srazi AlxV. 1580; panny druha druhu sě vzlíbachu Vít. 6b; tak sě ty barvy leskniechu druha přémo druze Kat. 134 (rčení druh druha atd. oblíbeno v jazyku starém; v jazyku novém bývá za to jeden druhého atd.); –

dóm ot domu, dřvi ote dřví, miesto ot miesta, den ote dne, slovo ot slova atp.: (vdovy některé) jsú běhudlné dóm od domu, kvas od kvasu ŠtítOp. 339, by ty (vdovy)… nebyly běhudlny dóm ot domu Štít. uč. 49b; dům od domu Us.; ti vždy dřvi ote dřví těkají Hug. 99; když se budeš túlati kút od kuta Ol. 2. Par. 18, 24; vždy ji (protivníci církev) pudili miesto od miesta HusŠal. 22a, běhala místo od místa Svěd. Z. 46; již křižáci táhnou městečko od městečka, ves ode vsi, pálí, berou, bijí Pal. 5, 2, 268; krám od krámu jde a klevety dělá Svěd. Z. 46; den ote dne svD. 65, den ote dne čakala Hrad. 53b, úřady kupujete den ode dne Štít. Z. 46; tak den po dni odpočinúti mi nedal Svěd. Z. 46, čekal den ode dne Us.; rok od roka čekal Us.; kteřížto kusové jsú slovo od slova v tento list vloženi Lún. list. 1403, sám bych chtěl pověděti slovo od slova Máj. Sen 89, slovo od slova Us.; vedli jsme se ruku v ruce Us.; (Samson) zlapa tři sta lišek a sváza jě ocasy k ocasóm Ol. Súdc. 15, 4; –

ptáčci poletuji ze kře do kře BrigF. 26a; (lidé) se budú stěhovati s miesta na miesto ŠtítPař. 103, s místa na místo Us.; běhá od souseda k sousedu, přesedá s místa na místo, veverka skákala s větve na větev, ohlídá se s boku na bok BartRuk. 124 a 45; masojídkové poletovali se stromu na strom RaisM. 1. 130; stč. z rok do roka: dva svazky učinil sem řečí nedělničtí z rok do roka ŠtítMus. 1a, z rok do roka PassKlem. 238b, z rok do roka trpíme ChelčP. 212ᵇ, (sníh) z rok do roka nestaje KabK. 4a; ote dne do dne ŽKlem. 95, 2; od roku k roku Pal. 4, 1 ,48; vykládaly se potom artikule od slova k slovu TomP. 4, 614, slova vepsána clo nálezu sněmovního od slova k slovu t. 10, 440; chodili od statku k statku JirásSp. 20, 239.

[717]číslo strany tiskub) Předměty stejnorodé A 1 , A 2 … jsou vyjádřeny jmény různými jeden a druhý. Na př.: nerovně lepše jedno druhého Štít. uč. 142b, bez falšě móž jeden druhého lepším mnieti, než jest sám ŠtítVyš. 53a, tupí jeden druhého Štít. uč. 75a, pozove jeden druhého t. 204b, přijímajíc jeden druhého do svých domóv t. 51b, jeden druhého netázal Pernšt. Isa. 34, 16, přijměte spolu jeden druhého suscipite vos invicem Lekc. 4b; netupte jeden druhého, cti jeden druhému neutrhaj ŠtítMus. 91a; jeden na druha neukazuje ani se druh druhem omlúvaje ListJHrad. 1388, když zápis několika osobám svědčí, jeden za druhého muož slíbiti VšehK. 196ᵇ; ani odsazením jednoho od druhého ani držením oddielným dielnost se nestvrzuje t. 170b; chlupáč volati bude jeden k druhému pilosus clamabit alter ad alterum Pernšt. Isa. 34, 14. bóh daj vám srozuměti jednomu k druhému Lekc. 4b; jeden na druhém láká Štít. uč. 73a; radil jsem se se všemi lékaři, chodil jsem od jednoho k druhému Us.

c) Předměty stejnorodé A 1 , A 2 … jsou vyjádřeny jmény různými jeden a druhý, při jeden pak, někdy také při druhý, jest i příslušné jméno podstatné: z jedné země do druhé, jedny věci od druhých atp. Na př.: rozličnosti, jimiž mají jedny věci od druhých rozeznáme: anděl od anděla, člověk od člověka aneb včela jedna od druhé včely ŠtítBud. 90; duše z jednoho těla jde v druhé HusE. 1, 39; převodí se věno z jedněch desk do druhých, z jedné země do druhé VšehJ. 234; řežíc jeden aud za druhým Lab. 14, 1; (bibliotekáŕ) půjčuje jednu knihu za druhou JirásSp. 2, 53; veverka skákala s jedné větve na druhou BartRuk. 45 (uvodí jako chybu, m.: s větve na větev).

Příklady tyto vyskytují se v jazyku starším zřídka a množí se časem. Způsob jejich vyvinul se spojením způsobů a) a b).

Vespolnost bývá vyjadřována také zájmenem zvratným sě, v. § 203 č. 9 a § 312 č. 3, a svój, v. § 204 č. 6.

[718]číslo strany tiskuOpravy.

Str. 2 ř. 10 zdola místo żivot má býti život.

Str. 8 ř. 15 shora m. ,shírají… m. b. „sbírají…

Str. 16 ř. 15 sh. m. pod m. b. poď; – 19 sh. m. odjed m. b. odjeď.

Str. 36 ř. 11 sh. m. (dols.) m. b. (dol.).

Str. 39 ř. 1 zd. m. en jeden m. b. jen jeden.

Str. 42 ř. 1 sh. m. odpověd m. b. odpověď.

Str. 83 ř. 2 zd. m. Zubateho m. b. -ého.

Str. 88 ř. 17 sh. m. tamt. 4b m. b. tamt. 44b.

Str. 112 ř. 8 zd. m. Prokop bratřie jiná m. b. Prokop i bratřie jiná.

Str. 117 ř. 2 sh. m. přepluli m. b. přěpluli.

Str. 125 ř. 15 sh. m. kniežě a m. b. kniežě a j.

Str. 145 ř. 1 sh m. čeled m. b. čeleď.

Str. 167 ř. 12 zd. m. Prajské m. b. f Prajské.

Str. 243 v č. 9 m. u oného sem byl, šel sem k onému m m. b. … był, šéł…

Str. 265 ř. 16 zd. m. -sʼbud m. b. -s’buď.

Str. 314 ř. 22 sh. m. iž v době staré m. b. již.

Str. 355 ř. 18 sh. m. genitiv předložkový m. b. gen. předl. anebo jiný pád předložkový.

Str. 386 m. 5. a 6. (v číslování odstavců) m. b. 6. a 7.

Str. 416 ř. 11 sh. m. státi se m. b. státi sě.

Str. 427 ř. 20 sh. m. zpívati, na-hlas m. b. zpivati na-htas.

Str. 440 ř. 6 sh. m. Motekovit. m. b. Motekovi t.

Str. 503 ř. 4 sh., a 10 sh. m. Význam předložkový m. b. Význam příslovečný.

Str. 524 ř. 12 sh. m. lehu m. b. lahu.

Str. 530 ř. 23 sh. m. nechod m. b. nechoď.

Str. 559 ř. 1, 3 a 4 zd. m. bud m. b. buď.

Str. 560 ř. 12 zd. m. hled m. b. hleď.

Str. 579 ř. 4 sh. m. ryb: v § m. b. ryb, v. §.

Str. 615 v odstavci b) m. to jsem učinil jako moha m. b. …jako moh.

Str. 634 ř. 7 sh. m. § 111 2 m. b. § 111 č. 2.

Str. 635 v nadpise m. IX. Příslovce m. b. XI. Příslovce.

Str. 645 ř. 20 sh. m. o známej m. b. o známéj,

[719]číslo strany tiskuStr. 65l na konci § 384 m. budou vedeny m. b. budou uvedeny.

Str. 661 ř. 21 sh. m. anjelský král u žádúci m. b. anjelský kráľu žádúci.

Na str. 273–319 jsou chybně označeny paragrafy: místo 242 až 259 m. b. 32–249.

V odkazech k §§ jsou tyto chyby:

Str. 14 ř. 6 zd. ni. 2452 (= § 245 č. 2) m. b. 2352 (str. 278). [85] Tylo opravy odkazů se stránkou v závorce se týkají §§ 242–259; z nich jsou §§ 250–259 v textu uvedeny dvakrát a místo §§ 242–249 by mělo býti číslování § 232–239 (viz výše). Opravuji odkazy tak, jako kdyby bylo číslování v textu správné. Proto přidávám v závorce příslušnou stránku.

Str. 13 sh. m. 36<S’ā m. b. 358 5 a ř. 20 sh. m.3G0A m. b.

Str. 5 zd. ni. 255 m. b. 245 (2981.

Str. 4 zd. m. 262 ni. b. 254 (3321.

Str. 8 sh. m. 4141 m. b. 403

Str. 8, lí a 18 zd. m. 409 m. b. 399.

7, I2, 17 zd. a I2 sh. m. 409 m. b. 399. f. sh. m. 243 atd. m. b.: 2331 (276), 2343 (278), 251} (338),

258 (355), 259 (363), 267g, 268 i a 359 4.

7 zd. m. 313 m. b. 306 a v. 13 zd. m. 303 m. b. 2964.

6 sh. m. 393 ni. b. 383.

17 sh. m. 245. 2511 c m. b. 235, 241 \ c. zd. m. 374, 378 m. b. 364, 368.

8 zd. m. 384 m. b. 374.

11 Sil. III. 415a m. b. 405a.

10 zd. m. 2642 m. b. lAŷ7 2 (355).

12 sl), m. 407 4 ni. b. 397 i.

11 sh. m. 275 6c m. b. 268ec.

15 zd. m. 268s m. b. 261 b.

18 sh. in. 3902b m. b. 3802 b.

8 zd. m. 2563e ni. b. 2463 e.

3 sh. m. 407& m. b. 3978 a ř.

9 zd. ni. 412 io ni. b. 40216.

19 sh. ni. 374 A 9 m. b. 364 A

I zd. m. 415’ib m. b. 4052 b.

[720]číslo strany tiskuStr. 294 ř. <> zh. m. 297 m. b. 290 2 h.

Str. 303 na konci obou odstavců m. 374 ni. b. 364.

Str. 3<U na konci 2. odst. sh. m. 374 3 ni. b. 304 A č. 5.

Str. 30f> na konci posled. a předposled. odst. ni. 374 m. b. 304 a m

377, 379 m. b. 307, 309.

Str. 3t>7 na konci č. 4 m. 293 m. b. 280.

Str. 323 na konci S 249 m. 255 b m. b. 245 5 (307).

Str. 32C) ř. II sb. m. 247 i m. I). 237 j (283).

Str. 334 ř. 5 sh. m. 2571 m. b. 2471 (315).

Str. 339 ř. 4 sh. ni 243,249,251 m.b. 233 2 (276),239 3 5 (284),24í (291). Str. 343 v. 7 sb. m. 205 m. b. 255 (334).

Str. 411 ŕ. 3 sli. m. 332 ni. b. 322.

Str. 473 ř. 5 zd. m. 415a ni. b. 2105.

Str. G22 ř. 22 sh. m. 255 5 m. b. 245 b (3d7).

[721]číslo strany tiskuSeznam slovní a věcní.

V seznamu tomto číslice znamenají stránky. Slova, slabiky a hlásky, o které jde a na které se ukazuje, tištŕnv jsou kursivou, věci a výklady antikvou. Slova záhlavní jsou někdy tvaru a znění novočeského, někdy staročeského, někdy obojího; znění staročeské volil jsem, když se věc týká zvláště jazyka starého, a mnohdy také jindy. Ostatně srov. Připomenutí podané k stejnému seznamu při díle I. str. 614.[86] Přejato z HistMl. III 22, 440. Restřík sám je ode mne. Tr.

Hlavní, souhrnné výklady jsou označeny kursivními číslicemi. Složená slovesa bývají uváděna pod heslem, jímž je sloveso nesložené. A různé stupně vidové (nésti–nositi–nášěti…) pod heslem, jímž je zpravidla nejnižší stupeň (nésti). Odvozeniny, jako chlapisko, maličký a pod., jsou často uváděny pod hesly základními (chlap, malý).

a (spojka) 657sl.; a-brže, a-pak, a-však 675: aza, -zda v. za
-a (koncovka) 147
á (interj.) 363
aby, by (spoj.) 550, 675, 675, 683
ač v. ave
-áč 150, 152
ače, ač, ačež, ačiš; ačli, ačsi; ač bych 678 sl..; ačkoliv 675
adjektiva (adjektivália) 155 sl.; a. substantivisovaná 154, 167 sl.; a. possessivní 157 sl.; a. zastupující podřadný přívlastek 160 sl.; a. v doplňku 181 sl., v přívlastku 198 sl.; a. opakokladného významu 212; a. ze zájmenného gen. possess., z podřadného rozvitého přívlastku, z přívlastkové věty a z adv. 165; a. –ový, -iný, -ský, -ovský, -ný, -ní, -ovný 164 sl.; a. possessiv. -ovo 137, -ů 138, -új 159; – stupňování a. 202 sl.; – jmenné a složené tvary a. 168 sl., 395
adjektivália 156 a v. adjektiva
adverbia a adverbiální výrazy 30 sl., 635 sl., 5, 6, 7, 8, 209,
295; a. na -o 327 sl.; na -ě 329, na -jie 329; – a. času 325 sl., 366, 398, 514, míry 327, 412, místa 323 sl., prostoru 400,způsobu 327, 367, 399, 409 sl., příčinnosti 329 sl., 412 sl., vztahu 411 sl.
ach 701
aj 701
-ák 150, 152
akkusativ 309 sl.; a. za nom. 297 sl., 307 sl., 323, za gen. a jiné pády a vedle gen. atd. 331, 335, 338, 345 sl., 357, 360, 361; a. se nahrazuje genitivem 309 sl., [722]číslo strany tiskunom. 315; – dvojí a. 26, 115 sl., 188 sl., 319 sl.; a. s infinit. 330, 580; a. vnitřní 330, zvolací 331, cílový 331, adverbiální 323; a. logic. podmětu 315 sl.; a. s partic. 331; a. ve větách bezpodm. 11
-al, -ala 150
ale, ali, ale-brž, ale-asa 679 sl.; alcle 708
au, ana, ano 69, 242 , 253, 258, 675, 677; v. on -dſi, -afia 150
anakoluth 82 sl.
ande 681
aneb(o) v. nebo
Anežka 146
ani 681 ani a ani bé 673, ani bé ani cé t.
anobrž 677
Antek 146
aorist 540, 549 sl.
Apoleňák 146
arci 560
-astý (černostý …) 706
asyndeton 40, 48, 49, 50, 52, 67
ati, ať 681 sl.; ať-si-si 708
attrakce 78 sl., 276, 291, 345, 358 , 360 , 363, 379, 380, 386, 634
-atý, -itý 288
avech 363
-avý (malavý…) 706
azda v. za
aže, až 682 sl.; špato špatúcná až šp. atp. 708
Babák 146
babisko 706
bar, bars 683
bar-kerý 265
Bárta 145
báseň 466
báti sě 362, 458, 478, 500, 511; b. sě bázňú 420
bázn 363, 420, 511
bdieti 441
bebloň 150
běda 363, 701
Bednář 147
bedra f., bedro n. 130
běh 420, těmi běhy 110, během 409
-běhnúti 350, 351, 355, 372, 470; -běžeti 350, 420, 464, 474; běhati, -biehati 350, 351
běl m., f. 122
bělitký 706
bělodný, bělodně 200
běloch 152
běloučký 707
bělučičký 706
Béna 145
Benda, Beneda 145
berla f., brlo n. 133
Běťák 146
bez (před.) 429 sl.; bez děky, dieky 429: bez čísla, bez počtu 211;
bezbožný 429
bezčíslý 431
bezděčný 430
bezden 180
bezednúcí 707
bezmála, -ále, -ál, -álem 430
bezpeč 430
bezpečný 365, 470
bezpředmětný 165
beztak 424
bídák 152
bídník 152
bílek m., bílko n. 132
bilulinký, bilušenký 706
bílý s gen. 340
bíti, bíjěti 373; na- 341, 342, po- 346, pod- 481, při- 421, za- 464
blafoň 150
blahati, vz- 376, 378
bláto nebláto 709
blazě s gen. 363
-bleděti, z- 413
bliz 324, 373, 374, 431; o-blizu, obliz 465
blízký 374, 470
blížiti (sě) 370; u- 381
blúditi 458, 477
blyščěti 409
bo 683
bodaj, bodejť atp. 559, 563, 636
-bohacovati sě, roz- 458
bohatec 152
bohatý 459, 498, Bohatý 147
Bohdáneč 121
Bohuš 145
boj 330, 346, 396, 507
bojovati 330, po- 346
bok 324
Boleslav́ 120
Bor 147
bora plur. 122
bósti 525, po- 344
bot m., bota f. 127; botisko 706
brach m., f. 126
[723]číslo strany tiskubrakovati 354
Bran dejs 147
brániti (sě) 354, 382, o- 382, 470, za- 382; -braňovati, vz-, z- 382, 470; b. a pojmy bráněni 670
Braňovo, Vranov 133 bráti (sě), -bírati 370, 374; do- 337, na- 341, 343, po- 346, u- 349
bratřie 108, 112 sl., 120
Brda 148
Břestka plur. 122
břeščák 150, 706
břuch m., břucho n. 130
brúsiti, po- 344
brzo, brzičko 706
brž(e) 677, 679
buď (spoj.) 550, 683
-bud’, -si-bud’ 265 budiech 575 sl.
buditi, vz- 471
budu v. býti
Buščehrad 176
bůvi-jaký 709
by (spoj.) v. aby
bydliti; do- sě 337
bych, by (spoj.) v. aby
býti (jsem, budu), býváti 3, 350, 419, 525; do- 335, 338, 358, 457 sl., 496; při- 350; pro- 458; u- 350, 413; z- 350, 353, 471; – býti k čemu 442, ot čeho 472, pod koho, pod kým 481, s koho 489, vz koho 503, za kým 513; b. ve smutném líci 501; – jest na kom, o kom 458, 467; j. čso do koho 437sl., u mne (= mám) 495; jest bez města…, bez sebe 431; je k spatření 441; jsem na skončení, na smrti… 459 sl.; čím to je 412; jest mě hanba, strach… 316; jest mi třěba, běda … 389 sl.; jest mi učiniti 390; jest mi někto něčím 391; jest mi (jmě) 391; jest mi něčso 391; jest mi 20 let 391; jest živu býti 392; jest = znamená 393; jest dobré 393 sl.; jest nelzě 394; jest zákon 394; co je ti prstu 387; – jsem = pomocné sloveso 89 sl., 92, 606; – býti s infin. 12; bytem býti 421
Bytov m., Bytovo n. 133
-cě (subst. z adj.) 152 celý, celitký, celuňký 706, 708
cestou i necestou 709
cicúrem 410
cimpr campr 707
Ciroš 146
cítiti, po- 345
citoslovce 16, 23, 29, 559, 701
co v. čso
cpáti, na- 341
cúrała 150
cvalem 409
cvičiti, vy- 379
-č 246, 249 sl.
čáka 437, 441
čakati, čekati 360, 707, do- 360
Čapek 147
Čas a jeho výrazy 536 sl.; v. praesens, futurum, aorist, imperfektum, perfektum, plusquamperfektum
čas, časem atp. 109, 401
časně 399;časninko707
Čecha plur. 122
Čelakovský 147
černoch 152
Černý 147
čert, v čérty 110, čerta (zápor) 673
česati, na- 342
češt vzieti 462
čěstě 399
či, čili 43, 684 sl.; v. li
čí 248, 249 sl., 260, = cizí 223
-čieti, po- 346
číhati 359
čím-tiem 209
čin, tiem činem 153 sl.
činiti 380, 418, 463, 464, 466, 472; do- 336, 338, na- 349, při- 349, 373, 374; u- 380, 419; č. dosti 509; č. křivdu 458, hrózu 377; č.zle 458
číslo grammatické 97 sl.; pošinutí v č. 142 sl.;
číslo přibližné 272; v. číslovka
číslovka 267 sl.; č. druhové desater atp. 169 sl.; č. řadové desát atp. 171 sl.
[724]číslo strany tiskučísti, čítati 417, 466; do- 336, 338, na- 417, po-346, vy- 376
čistiti 352, o- 352, z- 352, 470
čistonit, čistovnit, čistovaniti, v. čistý
čistý (čist) 354, 355, 470: č. niti 197,354; čistúcí 707
člen ve výraze, ve větě 4, 5
člověk 154; človíček, čluvěčisko 701
čřieti (čru), -čierati 525: na- 341
čso 246 sl., 249 sl., 257 sl., 260; čso to 262; čso do toho 438; čso jiné, jiného sl., 246 sl., 339; cosičko 706, cokolvíčko 706; kdoví co, čertví-co 709
čstíti 418; po- 316; č. čsťú 420
čtverověcší 289
čučák 150
čuduvati se 375
čúti 412, po- 345, 346
daleký, dalek 354, 355, 703; daleko, dalecě horší 209; dáleko 703
dáliti (sě), -dalovati 351, 352, povz- 344, vz- 352, 470
dárcě 124
dařiti, po- 346
darovati 378, ob- 318
ďasa (zápor) 673
dáseň f., dźisno n. 133
dáti, dávati 350, 374, 418, 458, 472; do- 336, na- 374, 438, ot- 375, po- 343, 345, pod- 375, 481, 500, při- 349, 379, pro- 375, roz- 375, u- 349, 375, upro- 344, 349, vy- 375, vz- 354, 375: roz- rozdáváním 420; d. s infin. 392; dáti sě 418, 438
Datina 148
dativ 309 sl., 406, 632, 634; dvojí dat. 27, 28, 115 sl.; d. s infin. 187 sl., 579
dávcě 124
dávili 337, do- 337. pu-346
dávno, dávničko, dávnúcno 706, 708; nedávno, nedávníčko, -vnínko 706
dbalý 612
dcera, dci 396
dcera, názvy pro ni 149 sl.
děj slovesný 5, 510
děkovati 376, 507
dělati 408, 466; d. dielem 420; na- 312, u-380, z- 408
děliti (sě) 500; ot- 408, roz- 375, u- 349
den, dne 398, 401; dnem 401, 402; dny 401
dens v. dnes
deseťák, desítňák 291
desina 291
děť 133
devina 291
-dchnúti, na- 311
diel (adverb.) 327, dielem 674, 685
dieti 376, 378, 417, 441, 519, s- 380; d. sě, dáti sě 462 sl., na-360, 361, 378, 379, 437, o- 373, přio- 373, 374, 108, z- 437, 522
dievka f., m. 126
distributivnost (při předmětech) 98, 107, 117; v. podílnost
div, v div, v di vy 499; d. divúcí 707
dívati sě 375
diviti (sě) 318, 437, 463; u- 318; d. sě podivením 707
divný 437
divoch 152
dle 431 sl., 87
dle- (ten-) 240; v. ten
-dlé, podlé, vedlé 433 sl. dlíti, pro- 350
Dloužení začátečních samohlásek 440; dl. při stupňování 703
dlúhý 459; dlouhanánský, -hatanánský 706
dlužný 384, 405, 406
dnes, dens 234, 326, 423, 424
do 434 sl., 379, 497
doba, tou dobou, těma doby… 441,v ta doba, v ty doby… 109, po sou (svou) dobu 236
dobrák 152
dobřě 399; dobřě, velmi d. chytrý atp. 702
[725]číslo strany tiskuDobříš 121
dobrojtro 199
dobrotivý 396
dočasný 435
Dohnal 147
dokad, doknil 685 sl.
do-kořen, -kořán 435
dál, dole 398, dola pl. 122
Dolečka (plur.) 122
doma 398
Domašín 147
domov m., -ovo n. 132
doňadž, doňedž, doňudž… 686 sl.
do-opravdy 424
doplněk 21 sl., 5, 6, 7, 392, 510 sl.
do-po-žní 424
dóst 703
dostatek 459
dosti 435, 459
dóstojný 459
došlý 612
dótka (předlož.) 439
do-ú-plna 424
dovjedna 424
dovnitř v. vňutř
dovolená 168, 635
dozajista 424
doživotný 435
drahně 340
drahúcí 707
drazě 399
Dražejov m., -ovo n.133
Dřeva 148
dřéve, dřevní, najdřéve, dřevnější, naj- 214
dřěvo, dřěvce n., dřěvec m. 134
dřieti (sě), roze- 412, vy- 351
drobňúčký 706
druh druha atp. 716
druhák 291
druhdy 687
druhý 283
držeti (sě) 356, 472; ob- 457, 496, po- 345, při-524, pří- 523, z- 470
držim (partic.), -imný, -emný 606
duál 98 sl.
Duchna 148
duchý, jednoduchý… 288
důraz 39, 43
důvod 60
dvakrát, po- 424
dvé 339
-dvihnúti, povz- 344, 346
dvírka, -řka 122
dvojicě 290
dvojiti, -dvojovati, při- 373
dvojka 290
Dvořák 146
dvorem 400
-ec 152
e11ipsa 70, 71; v. věta kusá.
Engliš 147
-enka 148
eže, ež (spoj.) v. že
Fabiš 146
fajka, faječka, fajča 706
faleš, m., f. 127
Ferda 145
Ferdoš 146
Fišera 148
Flandera, -erka 148
fňukała 150
Franta 145
Františák 146
frflaňa 150
Frýda 148
fuj 701
futurum 553 sl.
Fuxa 148
gajdaňa 150
genitiv 332 sl., 11, 28, 355; dvojí g. 26, 332; g. possess. 166; g. při kompar. a superl. 204 sl., 210 sl., 355; g. při supinu 582, g. za akkus. 309 sl.
germanismy (vlivy něm.) 210, 247, 380, 444, 526
Glóza 148
Golda 148
gradace v. adjektivum (stupňov.)
graecismy 350
h (předl.) v. v
hádati sě 464
hadr m., hadra f. 132
Hadvižák 146
Hája (plur.) 122
hájiti 354, 382
hájka (plur.) 122
hanba 316, 396, 458; h. hanboucí 707
haňběj, haňbéši 213
háncě 152
haněti, po- 346
Haštal 147
Hata 145
hatłaňa 150
heč, hečte v. hle
[726]číslo strany tiskuHedvika 146
Hejna 148
hen-tam, -ten 240; v. ten
hesla 309
Hevera, -rka 148
hlad, hlady 110
Hladký 149
Hlas (výška hlasu atp.) 44, 66; v. přízvuk
hlásiti, -hlasovati, o- 376, vy- 417
hlava nehlava 309 ; má h. 216, v hlavách 110
hle, hled’, hlehle, heč, hleleďme 560, 701, 708 -hle (tenhle…) 240; v. ten
hledati, -ávati 360, s- 418, 437
hleděti, hlédnúti, hlédati 358 sl., 477, na- sě 342, po- 359, s- 418, 437, vz- 375
hlezen m., -zno n. 130
hłucháň 150
hluchoň 150
Hlupín m., -íno n. 133
hlúpý 366
hnáti, honiti, -háněti 477; na- 372,po- 344, 472, 507, z- 345
hnedle, -dlinko, -dlinky 706
hněv 316, 420, 441, 463, hněvy 110
hněvati sě 507, 467, roz- 507, hn. hněvem 420
hněvivý 413
hnúti, hýbati 402, 406; po- 463, vy- 351
hod, v-hod 383
hodě, pozdě h. 398
Hodějov m., -ovo n. 133
hodina, v ty h. 109, té hodině 398
hoditi (sě) 370, 383, 384, 521; do- 336, 338, 372, na- 372, přěd- 373, při- 373
hodný 383, 384, 365
hojíti, z- 354
Holíč 121
honem 409, honemši 211
honositi sě
413 hora (plur.) 122; hory doly 709
hore 398
hořekovati 463
horem pádem 709
horky 110
horúcen 181
hospoda m., f. 123
host 126
hověti 383, 500; po- 384, pos- 384, s- 384
Hoza 148
hrabie 124, 126
Hradčana 122
hraditi, -hrázěti 470, o- 354
hráti 464
hrčała 150
hrdati 404, po- 345
hrdina f., m., 123
hrdý 413
hřebelec m., -elco n. 132
hřěšiti hřiechem 420, 707
hřiech 420, po h-u 476
hříšník 152
hromada 291
Hromádka, -dko 133, 148
hromazditi 355, na- 342
hróza 291, 365, hrózu činiti 377
hrozitánský 706
hroziti 371, o- sě 464
hrozný, hrozno 377;
hrýzati, u- 349
hubenec 154 hubiti, po- 346
Hubna, Huběnka 148
hupitem, -itkem 410
hupkem 409
hurtem 409
Hus 147
húšč, m., húśčě f. 127
hvizdoň 150
Hvozd m., Vozdo n. 132
hynúti 458, z- 471
hypokoristika 145
hyzditi, po- 381
ch (předl.) v. v
chatrničký 706
chlada (plur.) 122
chłapáň 160, chlapák 706, chlapisko 706
chlastoň 150 chlévce (plur.) 122
chlubiti se 377, 413, 421
Chlubna 148
Chrněla 148
choc, choť (spoj.) 560
choditi v. jíti
Chodov m., -ovo n. 133
chopiti (sě) 356, po- 346, při- 356
chot m., f. 126
Choteč 121
chovati (sě) 353, 355, 366, 470, do- 336, [727]číslo strany tisku372, u- 353, ti- 353, za- 470
chromý 455
chtieti v opisech fut. 553, 576, chtě jěti 592 sl., vze- 378, za-378; chtěj nechtěj 709
chtivý 358
chudák 152
churavý 459
chut (čím) 409; chuťum chutnum 708
chváliti 458, 500, 507; ch. chvalú 420; na-sě 342, po- 343, 340, 507
chvátiti (sě), chvátati 356, při- 350, 373
chvátnouti, při- 474
chvíle 109, 401
Chvojno, -jenec, 134
chyba 439
chybiti (sě), chybati, chybovati 353, 354, 437, po- 458
chychoň 150
chýliti (sě) 370, po- 370 při- 374
chytiti, chytati 356, po-346
chytrák 152
i (spoj.) 687 sl.; vytýkavé i 660; ini 689
imperativ 556 sl., 10, 44, 530
imperfektum 540 sl., 539, 670
imperfektivum 670; v. sloveso a vid
-in 151, 157 sl.
Indikativ 555 sl., 41.
infinitiv 573 sl., 16, 18, 23, 35, 36
ini v. i
instrumentál 400 sl., 27, 28, 208 sl., 211, 307, 323, 341, 382, 386, 395
interjekce v. citoslovce
ironie (při záporu) 673
-isko 150, 706 -itý, -atý, (dvojitý…) 288
já v. zájmeno
jadati 357
jady, -ž(e), -žto 689
jakmile 675
jako, jak, jako-ž(e), -ť, -to, -koli(věk), jaž 256, 257, 675, 689 sl.; j. tako 327, 698 sl.; jakž takž 262; jakořka 605; jako brzo 689 sl.; jak-živ, jak-tě-živ 690; jakučený… 709; jakž moha 690
jaksepatří 105
jaký 248, 250 sl., 261, 262; kdovi-jaký, bůví-jaký 709
jamela, jmelí 133
jamo, jam 694
Jan, Jano 133
Janda 145
Janečka 146
Janiš 146
Janko 148
Januščík 146
jaro n., jar f. 133; jaros 326
Jaroš 145
jas, každým jasem 401
játra, játro 131
jeden 266, jeden-druhý 259, 266, 283, 717; j. každý 266, j. jediný 707
jedinú, jedinká, jednú(c) 289, 401; najednou, pojednou 402, 424; jednúkrát 402; jednou tolik 290
jediný 165; z jenom 165; jediný, -nký, -iničký, -nečký 706
jednati, při-, s- 373
jednicě, jednotka, jednuška 290
jednostajný 289
jednota větná 38 sl., souvětná 45, 53, 65 sl.
jednú v. jedinú
jehov (adjekt. ze zájm.) 223
jejie (gen. possess.) – adj. její 165
jejichto, -mu 223; v. jь
jen (= zájm. osob., relat.) v. on a jenž,
jenom–jediný 165
jenž (relat.) 251 sl., 254 sl.; spojka 695
Jesenic 147
jestliže 674; v. li
Jetcla 148
jěti, do- 335, 336, nad-372
-jěviti, -jěvovati, z- 377 jezdit i 474, 507, 521
jež, jež v. že
ježto, ješto (absol. relat.) 257; v. jenž
[728]číslo strany tiskujhráti 10 5, 595, pojhrávati 405
ji (ni) = akk. sg. m. 231
Jičín 147
jiesti, jiedati 350; na- 341, 352, po- 355, 346
jieii (sě), jímati 357 : ot- 351, po- 346, 509, při- 356, 571, u- 349; vzieti 356, 571, 504
Jinín m., -íno n. 133
jiný; jinenému 703
Jíra 145
Jirásek, -sko 133, 148
Jiříček, -čko 133. 148
jiskra f., iskerko n. 133
jistota 396
jistý 365; v. ten; jistojistý 709
jíti, choditi, -cházeti atp. 370, 574, 477, 513; j. oč 464, za muž 509, čím 405; pójdu 418; do- 334 sl., 372. nad-372, ot- 351, 355, při- 373, 374, 412, 450, 4 65; s- 351, 413, u- 351; – choditi 418, 466, 467, nase 343, po- 571, pochoditi pochodem420, s- 351
jmě 308
jměnie 144, 631
jméno (název): j. podstatné v. substantivum, j. přídavné v. adjektivum, j. kollektivní v. kollektivum: – j. místní 120sl., 150sl., 167, 175 sl.. 180 sl.; j. pozemků 122; j. osobní 108, 122 sl., 167, 180, 310 sl.; j. obyvatelská 108; j. živočišná 312 sl.; j. neživot. 314; j. měsíců 180; j. znamenající peníze atp. 167; j. svátků a slavností 111; j. cizí 309; – j. zpodstatnělá 35; j. na –ь 121 sl., na -ie 121
jmenovati 519, 520
jmieti, jmievati 419, 462, 471, 513, 525; po- 345; – j. v opisech fut. 554; – j. čso do sebe, do koho 438; j. čso ot čeho 472; j. za muž 509, za zlé 500, j. moc 406
Joza 145
jsauceji 606
Jurák, -ánek 148
Jurek, Jurka, Jurko 133
jutřě 398
jutrem 401
jutřnie 109
jutros 326
jь- zájm. osob. a relat. v. on a jenž -jb 151
k, ke, ku, kn 439 sl., 374, 378, 379, 380, 382, 384, 386, 406, 525 sl.; k vóli 443; k spatřeni v. býti
kaký 247 sl.. 247
kamenec, -enco 132
kancelář 133
kapati 407
kapku 327
kata (při záporu) 673 káti sě, po- 362
kázati, -kazovati 377, 392; do- 336, od- 377, po- 347, 437; při- 373, 377, roz- 377, u- 377, 437, vz- 377; – k. sě 404
kaziti, -kážěti, -přě- 381, 382, 458
každý 287, 266, 339; jeden k. 266
Kbel 147
kde = kam 712
kde-(kdo atp.) 702
kdokolvíček 706
kdoví-(co…) 709
kdy, do-, ode- 424
kdybych 564
když 675
ké, kéž 559
klamati 404, 458
klásti, -ložiti, -kládati… 371, 417; do- 337, 372; na- 343, 371, 407, 464; ob- 372, ot 372, po- 345, 371, 417, 418, pod- 371, před- 472, při- 371, 374, s- 408, u- 467, v- 372, za- 372, 408
klécěti 455
klepeto, klapela f. 133
kleti (klnu), -klínati 376, 378, po- 344
Klíčov, Kýčovo 133
kłobučisko 706
kloniti (sě), klaněti 370, na- 372, po- 345, 377
kľuditi sě 466
[729]číslo strany tiskukluk hloupá 138, k. klukovská 707
klusem 4439 ;
kněz m., f. 126; kněžisko 706
Kněžě-ves 175
kněžie 108, 112, 113, 114, 125
Kněž-most 175
kniežě 120, 125 sl.
Kobera 148
koberáč 150
koblih m., -ha f. 127
Kodym 145
kochati (sě) 403, 406, od- 354
kojiti sě, o- 385
Kolek 385
kolem 409, 444 sl.
-koli, -iv, -kolvěk, -věc 262 sl.
kolik(o), ně- 201 sl.
kollektiva 98, 108, 112, 113 sl.
kolo, okolo, kolem, vókol 444sl.
komorníč 175
komparace v. adjektiva, stupňov.
konati, do- 338, 405, 406
končiti, -čěti 338
kondicionál 561 sl., 42, 14, 530 konce 110, 323, 401, 445; k. konců 709. k. konečný 707; k. vzieti 464
Konecchlumie, -um f. 121
kopačky, v k. 109
kopati, do- se 338, po- 347
koráb m., f. 127
korčiti sě 464
Kordule 149
kořiti sě, po- 377
kosmáč 150
kostel, pod kostely 110
Kostelák 147
koťátko, -tečko, -tenečko, koťacko 706
koterý v. který
Kovář 147,
kovati, u- 380
krádež m., f. 127
kraj 323 sl., 445 sl., krajem 400; krajíček 706
Krajina (plur.) 122
kralovati 403
Králové (Dvůr) 165
krásný 459, 463
krásti, -kradnúti, po- 347, u- 343, 349, 353
-krát (dvakrát…) 289
-krátiti, u- 348
kraťoch 152
kravisko 706
Krejčí 147
krchňák 150
krchov, -ovo 132
Kříba (plur.) 122
křičeti, -křikovati 420, 421, do- se 338, vy- 417
křikmem křičeti 421
křivditi 381
křivý 384
kříž, plur. kříža 122; k. a k. 708, k. na k. t., křížem 410, k. a k. 708; k. krážem 410, k. mitvem 410
krk, pod krky 110
krmiti, -krmovati, na- 340, po- 344
kročěj, -ějě f. 127
krojiti 521
krokem 409
kroma, kromě 207, 398, 446 sl.
Kroměříž 121
-kropiti, po- 344
Krousa 148
kruh, kroužka f. 134
krýti (sě), -krývati 353, 355; po- 353; s- 353, 355; u- 353
který, koterý 250 sl., 247, 283, 260, 261
kto 246, 242 sl., 260, 261, 338
Kubeša 148
kúdelečka kúdelná 707
kůň, pl. koni, koně 137
Kunca 148
kunštovati 405
kupečstvie 144
kúpěl, -el 127, 133
kúpi i 350
Kúřim 120 sl.
kurvisko 706
kus, kusem kusy 410, kusy 410
-kusiti, -kúšěti, -kušovati, o-, po-, z-, za- 361
Kúta (plur.) 122
kúzl, -lo 130
Kužeta 148
kvákal, -la 150
Kvapil 147, 612
květ, květo, kvietko 132, 420
kvetlý 612
[730]číslo strany tiskukvieliti 362
kvísti květem 420
ký 247 sl.
Kydała 148
kýval 612
kýžde 266, v. každý
lačný 358, 365
ladem 400, 410
lahoditi 407
lákati 358
lakomstvie 459
lakomý 608
lankrabie 124
lapiti, lapati 356, po- 347
láska 305, 441, Tvá L. atp. 217
laskavý 455
láti 377, 507
latině, -íně 399
latinismy 211, 239, 253, 309, 330, 572 sl. 367, 419, 640
laziti 521
-le,-len (ten-) 240; v. ten
leb n., f. 127
leci-, lec-, leti- (kto atp.) 264 sl.
léci (lahu), lehnúti, ležeti… 418, 519; ná- 372, 523, na- 524, pod- 372, při- 372, 374, 523, zá- 523, za- 524
-léčiti, u- 470, z- 353
leda- (kdo…) 265, 315
leden 151
ledvina, -ino 131
Legat 146
-lehčiti, po- 458
lejmem líti 421
leknúti sě, lekati 362, 507
lelejte v. hle
léň 316
lenoch 152; l. líná 707
lenost 459
-lepšiti, po- 344
les, lesa (plur.) 122; lesem i nelesein 709
lest 407
letěli 520, do- 135, 335
léto 401, létě 398, letos(e) 234, 326, 636
levita 123
Lexa 145
-lézti, -lézati, do- 335, na- 418, 437, pod- 372
ležěti v. léci
ležmem ležeti 421
lháti 376, 404, 418
Lhota 151
li, l, či-li proč-li, jestli, atp. 43, 678, 680, 696sl.
líc 324
líce, v smutném l. 501
-líčiti, do- 335
lichotiti 377
lichý s gen. 355
liknovati sě 354
lipa lipatá 707
lísal 612
listopad 151
-lišiti, z- 351
-líti, do- sě 338, na- 341, ob- 407
lkáti 412
lokál 397 sl.
-lomiti, u- 349
loudal, -alḱa, Loudal 612
-ložiti v. klásti
ľúb 179, 201
ľúbiti (sě) 383, 392, 437; po- 347, 420, s- 420, 458
ľubost 365
ľubý 383, 437
lúč m., f. 127
lučiti 402
-lúčiti, ot- 351, 355, 470
ľuden 180
lůditi 457, 404, vy- 457
luka (plur.) 122
Lulč 121
lúpež m., f. 127
-lúpíti, na- 458, ob- 352
ľúto 361
ľútost 365, 442
ľutovati (sě) 361, s- 463
Lužana (plur.) 122
lýtka f., -o n. 131
Mackula, -ák 146
Majera 148
-makati, do- se 338, po-345
málem 209
málo 291 sl.; malúlenko, malúnečko 707
málo- (kdo…) 265
maloch 152
malý, malí dnie 165, 292; mamalinký, -šinký, -lizný 706; maličičký 706
Manda 146
Mandin 146
-maniti, pod- 372
-manúti, -menúti, v. mnieti
Marián 146
markrabie 124, 126
Marušák 146
Maška 148
[731]číslo strany tiskuMatějka, -o 133, 146, 148
máti 396
Matula 146
mazal, -ta 150
mázdra, -o 148
Mazura 148
mdloba 110
mdlý 455
mé tvé = nic 673
medium 567
medle v. mnedle
Mejznar 148
-měniti, ot- (sě) 354, 375
mentiti 404
Měrečka 146
měřiti 420, 440
měsiec, nov m., pln m. 200 sl.
městce n., -tec m. 134
město 110
meškati 458
mezi 447 sl., 211, 398; m. tojú 447
Mezihořie, -oř f. 121
Meziřiečie n., Meziříč f. 121
mezislovce v. citoslovce
míč m., -ča f. 132
mieniti (sě) 441, 458
-miesiti, při- 373
-miesti (matu), na- 372
miesto 448, miestem 400
-mietati, na- 372
Mikeš, -éška, -éško 134
Miklica 146
Mikula 146
Mikúš 146
Milíčě-ves 175
míliti sě 383
million 271
milosrdnúcí 707
milost 365, Tvá M. atp. 217
milostivý 396, 441
miloščě 111
milovati, milovánie 365, 420, s- sě 465
milý 383; milúcný 707
mimo 448, 206, 211
minulý 612
minutý 619
-mířiti, s- sě 164
místojméno 215
Míšeň 121
mitvem 410
mladoch 152
mlčěti 353, 355
mlsoň 150
mluviti, -mlúvati 376, 378, 464, 466, 472, 474, 507; po- 344, při- sě 441, 509, roz -464, vy- 412: mluvě po lidsku… 605
mlýn, na mlýnoch… 110
mne-dle 87, 423, 432, 433
mnieniti 418 mnieti, -manúti, -minúti, -mnievati (sě) 417, 418; do- sě 392, 437, 451, po- 345, 451, rozpo- 315, 451, upo-507, vzpo- 345, zapo-315
-mníti, u- 349
mnoho 209, 291 sl., mnohem 209
mnohost 293
moc 291, 327; m. jmieti 462
moc (adv.), móc 703
-moci -máhati; dopo- 337, 381 po- 344, 345, 381, spo- 381
mocný 365
moč m., f. 127
-močiti, na- 407
modliti sě 377, 378, 509
modlitva 441
mój 220 sl.; m. život… 245
mojin 223
motýl m., -la f. 132
moudra (plur.) 179
moudromoudrý 709
mraka (plur.) 122
mrav, -va f. 132
mrcha mrchúcná 707
mřieti, -mierati; otu- 354, u- 458, 471; m. hlad 330; u- smrťú 420
mrknúti 520
-mrščiti, po- 345
mrzěti, -mrznúti 383, 384; o- 383, vz- 384
mrznúti zimu 330
mrzutý 383
mstíti 362, 382, 403, 463; po- 362, 382, 463; vy- 382
mšě, ve m. 109
mudřec 152
-múdřiti sě, u- 381
muka 122, 471
můra muří 707
mútiti sě 463, 511
muž, mužičíčeček, mužisko 706
[732]číslo strany tiskumy v. zájmeno
mýliti sě 464, 500
mysliti 408, 466; ob- 318
-mýti, o- 352, u- 352
mžikem 401
na (předlož.) 439 sl., 374, 384, 411, 412, 425 sl., 635, 713 sl.
na, natě 319
na-, na- (čený atp.) 705
na bíle dni 200
nábožný 165
nábytek 154
náct, -nást 268
nad 461 sl., 206, 211, 382, 406; král nad králi atp. 709
nadávky 308; v. přezdívky a rčení
náděje 365, 411, 500
nad-hlas 461
nadieti sě v. dieti
na-dobře 424
na-do-smrt 425
nádosti 215
nad-to 461
náhlivec 152
náhodou 410
nahý 355
najbližní 215
nájem, -jma f. 132
najposledy, -dní, -poslé 214
najpotom 215
najpřědy 214
najprvé 214
najsami prvék 215
najschvále, -leji 215
najsvatosvatý 215
najvrchní 215
najzady 214
na-leda 424
na-leža 424
náležitý 372
nalodní 165
náměstka v. zájmeno
na-o-pravdu 425
napamět v. nazpa
na-pořád 454
napřed 674
na-přes-rok 424
naproti(v) v. proti
náramný 702
nářek 365
náručie, -uč 121
násep, -spa f. 132
naschvál 424, 636
násilník 152, 371
naskrze 424
následovati 368
následující 242
na-s-neděli 425
násobnost (při čislov.) 287
-násobný, -ní 288
na stoja 424
nastojte, ne- 363, 560
našinský 223, našinštější 214
nával, -ala f. 132
návščěva 400
navščieviti 359
na-z-hlas 424
na-z-moc 424
naznak 424
na-z-pamět 424
nážlutý 459
ne v. zápor
ně- (někto…) 263 st.
nebe 133
neboť, neb, aneb(o), nebo-li, nebo-nebo 70, 674, 698 sl.
nebožný 639
necita necitelná 707
neda (čso….) 265
nedávno v. dávno
nedorostlý 459
nedouk, -ka f. 127
neduh, -ha f. 132
nehorázně 641
nechati 333, 375, 418, 442, 652
nechca 605
nechť, nechžť… 560, 636, nešťsisi 708
nechvíle 640
nějaký 165
nejěšutenstvie, -tnost, -tník 642
nejjednější 203
nejprvničky 707
některý 266
neľubost 463
němec 152, Němec 147
nenáviděti 420, 652; v. viděli
nenávist 365, 420
neněkdy 640
neničso 640
neohromný 641
nepán 640
nerázně 641
nerci(li) 560
neroditi 378, 466
neskoro 641
nésti, nositi, -nášěti 370; do- 338, na- 342, 343, pro- 418 nešvár 641
[733]číslo strany tiskunesvój 230, 639
nešetrnost 365
nešpory 109
nešť v. nechť
netáhnúti 672
nebalivý 451
Netušil 612
neurvalý 642
nevražiti 642
nevrhlec 642
nezda v. za
neznámec 152
než, nežli 207 sl., 211, 671
ni v. zápor
ni- (čso…) 266
nic (adjekt.) 196 sl.
nic, za nic = ne 673
ničemný 165
ničového nic 703; v. ničso
ničso, nic, níc, nice… 339, 673, 703, 707, 709; v. zápor
niknúti -nikati, v- 392, s- 354
nikto 703
-nížiti, po- 317
noc, noci 398, n. siú, nocí 325 sl.
nocleh, -ha f. 132
nohy, v n. 110
nominativ 297 sl.; 10, 25, 188 sl., 395, 580, 418 sl.
nořiti, u- 349
-nosim (partie.), v- 608
-noviti, po- 344
Nový 147
nožičíčiček 706
-nuknúti, po- 377
nutiti, -núcěti
344, 347, po- 344 377, 378
nuziti 403
nynie, do- 424; nyníčko, neníčko atp. 706
o 463 sl.. 358, 380, 406, 125 sl.
-o 148
ó 701
ob 468 sl.
obava a pojmy obavy 670
obcovati 373, vy- 523
obědy (plur.) 109
oběšenec 152
obhájce 124
oblaka 122
oblem 410
obloh m., -ha f. 127 sl. o
bmeškalý 612
obnažen 352
obrana 382
obráncě 124
obruč 128
obveselená 635
obyčej, -čaj f. 132; 154, 396
oděv 128
odiv 128
odolati 381
odporný 374
odpověď 44
odranec 152
od-sud, -tud, -tamtud 424
odvozeniny a jejich rod 134
ofěrovati 375
oh! 701
ohavec 152
ohnisek, m., -sko n. 133
ohrom, -ma f. 128
-och 152
-oj (adj. possess.)159
oka-mženie326
oklamaný 619
okolo 444 sl., 645
oktáv, ochtáb, 111
okurka 233
okysanec 152
Olomúc 120 sl.
on, onž, onžť, onen, jь, ji, jen 216 sl., 231 sl., 242 sl., 220, 222, 230; v. an, jenž
-oň 150
onikání, onikati 143, 377
onkání 143
ono-ono (adv., spoj.) 243, ono to 267
onsah, onseh 243
oný 243
opakokladný význam 212
opakování (při stupňování význ.) 708
opilec 152
opilý 612
oprávcě 124
o-prostřěd 465
oračky, v o. 109
-orati, do- se 338
osdoba 396
osladič, -yč 128
oslovování zdvořilé 98, 107; v. onikáni, onkání, týkání, vykání.
osmerka 291
osočiti sě 441
osob, -ba f. 128; svú o. 482
[734]číslo strany tiskuosoba gramniatická 140 sl.
ospalec 152
-ost 152
Ostřěhom 121
ošklébenec 152
-oškliviti sě, z- 383
ošklivúcný 707
ot, od 469 sl.; 355, 374, 382, 425 sl.; dóm ot domu atp. 716; div ot diva 709
otázka 7, 9, 15, 17, 22, 35, 55, 56, 57, 63; v. věta tázací
otdatvy 111
otpověd 441, 472
otrap, -pa f. 128
Oujezd, Houvězdo 132
-óv, -ova… 151, 157, sl., 159
ova (interj.) 230
ovoce, -c 133
ovšem 467
-ový 159 sl.
ožralec 152, 159
pádem 409, horem p. 409, p. letěti 421 padnúti v. pásti
pády 293 sl., prosté p. 295 sl., v. nominativ atd.; p. předložkové 426 sl., 422; 28, 36, 206 sl., 355, 358, 386, 400, 406, 411, 412, 413, 514 sl.
páchati 463, s- 463
pakostiti 380
palm m., -ma f. 128
palmem pálili 421
pán (v oslovení) 217
páń 175
panáčkovci 149
pánkati 397
panna f., m. 126
panoše 124
panovati 381, 382, 462
papluch 150
participia 587 sl.; 137, 156, 173 sl., 396, 424
pás, za pasy 110
passivum 569 sl., 406
pásti, padnúti, padati 519, 525; do- 335, na- 372, ot- 351, při- 373, vy- 524
pastucha, -úška 123; Pastucha 147
paták 291
paterák 291
patriarcha 123 patřiti, pátrati, -patrovati 359, 451; do- se 328, na-sě 342, 359, o- 354
pec 133
péci (sě) 403, na- 341
péčě; p. jmieti 451, 466, 511
pečet 128 pečlivost 365
Pech 146
Pecha 146
Pecháček 146
Pechánek 146
Pecháň 146
pěchem 410
peklo, v pekly 110; Peklo 149
pěkný 455
perfektum 550
perioda (obvětí) 75 sl.
Péša 146
Pešek 146
Pešík 146
Peška 146
pěták 291
Petera, -rka 148
pětítka 291
Petrák 146
Petřík 146
Petrušák 146
-pieti (pnu), pod- 350
píle 365
pilný 365, 466 -no 316
Písař 147
píseň písní 709
-píti, na- 340, 342; pití 631
pláč 396, 707
plakati 362, 420, 451; p. pláčem 707
-planiti, o- 353 -planúti, vz- 471
plátce 319
platiti, -plácěti 375; o- 375, ot- 375, po- 344, 375, za- 375, 509
-pléniti, po- 347
pleš 129
-plniti, na- 341, 407, 421
plnost 340
plný 407; -nećký, -ničký 706
-ploditi, na- 342
plurál 107 sl., 112, 144
plusquamperfektum 551 sl.
plúti 407
Plzeň 121
[735]číslo strany tiskupo (předl.) 474 sl.; 207, 211, 400, 525
po- (vicher, červený…) 703
pobozný 477
poč (= proč) 475
počičkej 707
-počinúti, ot- 354
pod, popod 480 sl., 425
podbiskupie 125
podčěšie 125
Poděbrad 147
podešev, -šva 132
Podhořie, Podhoř 121
Podhradie, Podhráď 21
Podílnost (při číslov.) 287, 293
podívaná 168
podkonie 125
podkrálé 125
podlé, -e 433 sl.
Podlipný 147
podmět 9 sl.; 2, 3, 5, 7, 10, p. logic. 13, 14, 315 sl.; p. při inf. 391; předjímá se 218
podmínka 61
podnožie, -ož 121
podobati sě 383, 384
podobenstvie 381
podobnost 383
podobný 437, 441
Podolé, Podol 121
Podolšie, Podúleš 121
podratajie 125
podstarostie 125
podstolé 125
podzemní 165
pohlavek 478
póhon 464
pohrdati 421
pohřeb 122, 129
pohynulý 612 pochlehovati 377
-pojiti, na- 340
-pojiti, přis- 373, s-373, 374
Polda 145
Polekšiňák 146
polem 400
políček 478
Polska, -sko 131
Polušák 146
polysyndeton 41
pomalu, -loučku, -lounku, -linku 706
pomnožná jména 111 sl.
pomoc 381
pomocný 381
poněvadž 675
ponrava, pondrab 133
popisy a líčení 515 sl.
popod v. pod
pořád 475, pořad 459
porokovati 377, 507
-porovati, od- 338, 374
poslední (m. ten) 242
posmetłovisko 150
Pospíšil 147
postatný 384
postel 133
postřižiny 111
po-s-vrchu 425
potěšená 635
potěšení 144
Potěšil 612
potiti sě potem 420
potmelúch 150
po-to (= proto) 475
potom 674
potřebný 358
potupa 365
pověděti, -viedati 421, 441, 466; napo- 524; ot- 352, 417, 441, 472, 507, (v)z 352, 421, 401
pověra, -ěr m. 133
pověst 466, 474
povídal, povídálek 612
povinnost, vina a výrazy pro ni 384
povinný 384
povodeň 133
povolný 382, 479
pozdě 399
pozemský 165
poznenáhlu 425
poznovu, -ov 425
po-z-pátku 425
požitčiti 344, 375
pra-, prach- (pěkný…) 705
práce 466
pracovati 464, 466, dosě 337
Pradlák 146
praesens 536 sl.
praeteritum 539 sl.; v. imperfektum, aorist a plusquamperfektum
Praha, lok. Prazě 398
prach- v. pra-
praščák 150
práv oč 384, 464; v. pravý
pravda pravá 707, pravdoucí t., p. všie pravdy 709
praviti, -pravovati 376, 417, 437 466; do- 336, po- 463, při- 465, vy- sě 406, z- sě 404
[736]číslo strany tiskuprávo, s právem 492, právem 410: p. pravé 707
pravý 384; v. práv
prázdný 355
Pražák 147
přě- (běda, bože…, milý…, nadiviti sě…) 482 sl., 706, 711
přěblažený 203
přece 226, 636
přěd 482 sl., 211, 355, 374
předjímání 218
předložky 422 sl., 429 sl.; I, 295; v. bez atd.
předmět 17 sl.; 5, 6, 7, 13, 14
předvětí 45, 75
přechodník 137, 173 sl., 396, 587, 588 sl., 613sl., 623sl.; v. participia
překážka 60
přěkážlivý 382
překterak 203
Přělúčie, Přelouč 121
přěradost 203
přěs 484 sl., 206
přěstati 596
přezdívky 150, 308; v. nadávky a rčení
prchem 409
při 485 sl., 425 sl.
při- (hluchlý…) 705
Příbram 147
Přibyl, -la 147, 148
příčina 513,
příčinnost 60 sl.
přiečiti sě 374
přiekaza 382
přielišný 459
přiemo 486
přieti (přéju) 333, 358, 458; do- 337, po- 358, 379
přieti (pru. přu), -picrati 464, ot- 351, po- 358, pode- 370, 374, za- 376
přijdaucejí 606
příjem, -jma f. 132
příjmení 145 sl.
přikůonky (př. slova) 88 sl.
příložitý 372
příměr (při stupňov. význ.) 710
přípustka 62
přirozenie 125, 144, 631
příslovce, přisloveč. Určení v. adverbimn
příslušný 383, 384
přístavek 36 sl.
přísudek 15 sl., 2. 3,5
přísudkové jméno (zájmeno) 28
přišlý 612
příští 631
přítomný 212, 373
přívlastek 35 sl., 5, 6, 7, 8, 21, 156
přivuzný 374
přízeň 144
přízvuk 38, 43, 66, 664; v. hlas
pro 486 sl.
pro-(pěkný) 705
probyšúcný 553
proč 675
prodati v. dáti
Projza 148
prokní 339
prorokovati 376
prosba 420, 441
Prosěčie, Proseč 121
prositi 318, 358, 420, 457, 471, 496, 507, 509; u- 318
prospěch 381
prospěšný 381
-prostiti, vy- 353, 470
prostřed 324
prostý 355
proti, protiva, -vo, -v. na-proti 487 sl., 207, 374, 378, 384, 424
protiva, -iv v. proti
protivenstvie 374, 471
protiviti sě 374
protivný 374
proto 674
prsi, prsa (plur.), prs (sing.) 122
prv (subst.) 284
prvák 291
prvé, -ék 214
první, prvnější, najprvní, najprvý 215, 203
prvospi 109
prý 71, 636
psaní 631
psáti 341, 377, 378, 417; na- 341, po- 347, při -373
psisko 706
psotník 152
ptáti (sě), pytati, -pytovati 357, 358, 451, 457, 466; u- sě 349; z- 357
Ptenín, -íno 133
[737]číslo strany tisku-puditi, -púzěti, -puzovati; do- 336, ot- 352, po- 345, 347
pukali se 412
-pustěti, o- 353
pustiti, púščěti 353, 370, 438; do- sě 336, 405, na- 341, přě- 374, s- 353
Pústka (plur.) 122
-pustnúti, z- 413
pustý 470
púšč, -ě 129
pút 122, 129
pýchati 404
pykati 361
Pyšná 148
pyšný 384, 413
račte m. ráčíte 558
rád, raději, radše, rač… 138 sl., 195 sl., 385; r. nerad 709; r. pomocť 563
rada; r. jmieti, vzieti 464, 500
řadem 410
raditi (sě) 381, 464, 507; u- 349
radost 365; r. radující se 707
radostný 385, 413
radoščě 111
radovati sě385, 413, 458, 463; vz- 405
rána, střelená r. 410; 707
raně 399
raniti ranami 707
ráno raničko 707
ráz, raz 290; rázem 409
-raziti (sě), po- 347, u- 463
rčení význ. potupného a hrubě laskajícího 138 v. nadávky a přezdívky;
rdesen, -sno 130
řebra, žebra, -o 131
řéci, -řiekati 375, 378, 417, 418, 420, 441, 519, 524, na- 376, 378, 403, 467, 451, ot- 352, 524
řěč, řěčú řéci 420
řeč příá a nepřímá 56 sl., 70 sl.
-řečiti (sě), ot- 355, dobro- 376, 378, zlo- 376, 378
Reflexivum (zájm.) 223 sl., (sloves.) 567 sl.
Řéha, Řehák 145
rechtorovci 149
relativum v. zájmeno
řetěz, řetaz f., -ázka 132
rév, -va f. 129
rez, zerz m. 133
-řezati, do- se 338
řiediti (sě) 404, pod- 372
řiedký 459; ř. kto 702
robiti 451, po- 347, pod- 372
rod grammatický 120 sl.; r. slovesný 567 sl.
rodiči, -e 137
rodina a názvy pro ni 148
-roditi, po-347, při- 373; v. neroditi
rok, dávným r. atp. 401;
z rok do roka 424
Rokycana 147
Rosulek 147
Roštlapil 147
roveň v. rovný
rovnati sě 382, 384
rovně (subst.) 124, 382, 384
rovný, 382, za rovno, za roveň 511
roz- (hustý, milý), rozto- 705 sl.
rozjablunka 203
rozkrok, v r-ách 110
rozličný 459
rozmilý 203
roznaša (fem.) 203
rózno 325
rozpakovati sě 437 ,
rozum 365
rozuměti v. uměti
rozumný 441
rozvalenec 152
-rúbiti, u- 349
ručiti (sě) 357; do- 338, po- 347
rúhati sě 377, 378
rúcha, -cho 131
rúna, -o 131
Rus 147
-rušiti, po- 347
Ryba 146
ryčmem ryčeti 421
rytieřiti 381
ryzáň 150
rýže, rejž (m.) 133
s, se, sn 488 sl. , 406, 425 sl.; -s v. z 515
-s v. -si
saditi (sě), sázěti, -sazovati 464, 521; na- 341, 343, 350, po- 348, při- 373
sáh, síha 132
sáhnúti v. sieci
[738]číslo strany tiskusám 244 sl., 230, sám desát… 171 sl.; s. při stupňov. význ. 709; samový s. 708
samičký, saminký 215, 706; samolinký 706
samochtíc 245
samorostlý 245
samostřiel 245
samotiež 245
samotiežný 245
samotíha 245
samotinký 245
samotok 245
samovrah 245
san 129
scáti čím 407
sdraviti, u- 470
sě, do sebe, k sobě… 223 sl.; sám o s. 245, sebe lepší 355; jmieti, stýskati… sobě 388 sl.
Seča (plur.) 122
seděti v. siesti
Sedla 148
sedlačisko 706
sedlce 134
Sedlec 134
sedlo 134
seďmem seděti 421
sedmerka 291
semenec 134
se-ova 236
ses 92
seťa, v s. 110
shoda (grammat.)39–40, 66; s. při du. 105 sl., při plur. 112 sl.; s. při výraze A a B, A s B 106 sl., 116; s. při distributivně rozložených předm. 107, 117 sl.; s. v rodě 135 sl., v osobě 141 sl.; s. při dat. s inf. 395; s. u číslovek 116 sl., 273 sl., 275 sl., 277 sl., 278 sl., 291 sl.; s. při někto 115, každý 115; s. ve vazbě dvou akkus. 115, dvou dat. 115 sl.
schlúbu 504
schnúti uschnútím 707
schopný v. vzchopen
-si, -sik, -s 228, 262, 637
-sieci, -sáhnúti, -sahati 474; do- 335, otpři- 352, po- 458, 474, přě- 192, při- 376, 458, 508
sieci (sěku) 519
siesti (sadu) 519; seděti, pří- 373, 374, 421, 523
-sieti, na- 341 síla, siłú mocú 410
-síliti, -silniti, po- 343, 345
silný 397, 406, 455, 498
singulár 97 sl., 112
sír, síra f. 129
-siřeti, o- 353
sirý 355
sis 92
skladba 1, 1 sl., 96 sl.
skloňování slož. 232
skłóščka 505
skokem 409
Skopáłek 146
skřeht 396
skrojek, -jka f. 132
skrovný 459
skrýś(ě) 129
skrzě 493sl. 398,400,411
skúpý 366, 455
skutkem 410
-skvrniti, při- 373
-ský 159 sl.
skýsti 524, po- 344, 375
slaboch 152
státi 370, 521; po- 348, 418, 474, roze- 474, vy- 474
slavný 508
slepáň 150
slepý 413, 455
slezen, -zena, -zina f., -zeno n. 132
sloh kuriální 142 sl.
-sloniti, cloniti, v- 370, za- 470
sloupem 410
slovce spojovací 47,48, 49, 50, 67; v. spojky
slovo = explet. 154
slova podle druhu 96; s. zpodstatnělá 10, v. jméno; s. nesklonné 35, v. výraz; s. tázací 42 – 43.
sloveso 515 sl.; 3, 5, 6, 11, 17, 18, 19; – s. znamenající odpor a protivení 374, dívání 374 sl., dávání a diveni 375, rčení, jeveni, oznamování 375 sl., projevy vůle, naděje, víry, přízně 378 sl., vyknutí, učení, rozumění 379 sl., povinnost, vinu 384; – s. složená s do- 334 sl., 338, na- 340 sl., 350, [739]číslo strany tiskuot- 351 sl., po- 343 sl., pod- 350, při- 349 sl., pro- 350, u- 343, 348 sl., 350, 351, za- 349 sl.; jiná slož. 349 sl., 351 sl.
slovíčko 706
slovosled 40, 83 sl.
sľub 376
sľúbiti 418, za- 376
slúha, sluha 110, 123; s. sluhóv 709
-slúchati v. slyšěti
slušěti 368, 383, 384, 392, 481; pří 384
slušný 383
slúti 417
služba 381
služebnost 381
služebný 381
slúžiti 380, 382, 406, 507; ot- 351, při- 441, za- 349, 526 (german.)
slyšeti, -slúchati 343, 368, 458, 466, 473, na- sě 342, sa- 349
smiech pobíjěti, posúditi, váleti 405; smíchy 110
smieti sě, -smievati 385, 441, 507, na- 385, po- 385, 405, roze- 318, za- 385
smlúva 396
smrady 110
smrťú umřieti 420
smykala 150
smysl (ve spojováni v jednotu) 38, 65
snábděti 359
snažný 366
sen, ve sny, 110; snem usnúti 420
snídaní, snídaně 121
s-nóci, v-s-nóci 398, 424
snúbcě 124
-snúti, u- 420
-sobiti, při- 373
-sočiti, o- 376
sopláň 150
sotona 123
sotvaže 675; sotvička 707
sousto 490
souvětí 45 sl., 53 sl., 67 sl.
souvztažné spojení 67, 675
spat, ze spatu 587
-spáti, do- sě 337
spieše, naj- 214
-spieti, do- 335, 338, 405, 406, pro- 381
spíleti 404
spojka 673sl., 40–41, 67
spolem 410
spona 3, 23
Srb, Srba 147, 148
srdečečečko 706
Sŕkała 148
sťa-kdo, -co 265
stahnúti, sti- nésti 563
Stankov, -ovo 133
-stanoviti, u- 462; v. staviti
starati sě 403, 406, 463
stařečkovci 149
staroch 152
starosta 123
starý 459, starého 703; starúcný 707
slatčiti, -ovati 384
státi (sě), stanu, -stávati 371, 419, 462; do- 336–338, 374, nedo- 350, o- 352, 374, přě- 350, 352, 470, zó- 350
státi (stoju), stávati 316, 350, 383, 474, 477, 478, 509; do- 335, 371, na- 371
Stav́aňa 118
staviti, stavěti (sě) 380, 419, 521; o- 352, po- 348, před- 371, u- 392, 408
stekloň 180
stěžovati si 376
-stihnúti, po- 348
stien, -ň, stín, tiňa 129, 132
stižka 505
-stláti, pode- 372
stoliko 490
stonati 451, vz- 413
strach, strachy 316, 365, 110
strachovati sě 463
strachovisko 706
Stráňa (plur.) 122
straniti se 353
stranú 400
strany, stran, stranu (předl.) 495
strapáč 150
strašiti sě 362
strážě 121
-strčiti, na- 372
stred 129
střěd 324
střěpně 467
siříci, střihu 519
[740]číslo strany tiskustřídavost 283 sl., 715 sl., v. vespolnost
střieci (střehu), -střiehati (sě) 353, 359; o- 318, 359, 360, 470
střieleti 440
-střieti, -stierati, pro-370
strýc, strýko 134
stud 442
Stuchła 148
Stumpfa 148
stupeň, -ňa f. 132
-stúpíti, -stupovati, ot- 351, 355, 470, po- 351, u-, s- tamt.
stupňování významu 244, 701 sl.; s. adjektiv v. adjektiva
stvieti sě, stkvíti 463
stvor, -ra f. 129
stvořenie 144, 154
styd 316
styděti sě 363, 413, 441, 458, 507; u-, za- 363
stýskati sobě 362, 376, 467
sú- (sú-sěd…) v. s, se
substantivum 144 sl.; s. z adj. 167 sl.; s. verbální 630 sl., 152, 319, 330; s. explelivní 152 sl.; s. se vyjímá z adj. 155
substantivisování jiných slov než adj. 154 sl.; s. adj. v. adjektiva
súd, súdem súditi 421
súdcě 124
súditi (sě), -suzovati 382, 418, 464; do- 338, ot- 338, 352, při- 373
superlativ 210 sl.
supinum 581 sl., 366, 528
súš(ě) 129
Sušil 147
súti(spu) 524, na- 341, 342, 407
svačiny 110
-svadnúti, u- 412
svatba, pl. -y 111
svaťoch 152
svatosvatý 709
svatvečer 199
svědčiti 368, po- 344
svědom 437, 608
svět světoucí 707
světiti 314, po- 344, 345
svietiti světlem 421
svinčuch 150
svoboda 123, 365
-svoboditi, vy- 470
svobodný 470
svój 228 sl., 223, 245
svojský 223
syn 395
Syrový 148, S. voko t.
-sytiti, na- 340, 407
sь, sen 233 sl.
Šárka 147
-ščípati, na- 342
ščipmem 421
šeptai 376
šeptoň 150
Šimerka 148
šiřinú 410
-šířiti, po- 314, 346
široširý 709
škoda 362, 458; š. vzieti 500
škoditi 380, 458
škodlivý 380
škodný 380
Škołečka 146
-šlapati, na- 343
šmatláň, -laňa 150
špata špatúcná 707
Špatenka 148
Štefek 146
štítiti se 353
Štítný 145
Šturma 148
šuchtář 150
šúrem 410
Švácha 148
Švec 147
švidraňa, švidroň 150
Švihov, -ovo 133
t (= tъ) 236; v. ten
-ť v. -ti
-táhnúti, do- 336, ot- 351, povz- 344
tajiti (sě) 353, 441, u- 470
-takati, po- 344
takořka 605
takový 165, t. nebo t. 266
taký 251
tamten 210; v. ten
táta, tato 134
tázati (sě) 357, 358, 451, 457, 466; do-337, o- 357, vz- t.
tbáti 359, 451, 466
te- (ten-) 240; v. ten
téci 407, u- 351, 355, vz- sě 412
tedy 674
[744]číslo strany tiskutéměř 399
ten 236 sl.; ten-to, -tok, -toť, -tam, -že atp. 238, 239 sl., 243, 708, 710 sl.; ten jistý 241; ten a ten, tento a tento, t. nebo t. 241; ten nejlepší 211 sl.; ten každý, ten takový 707; ten který 261; a ten 239; v. to
tenký, teničký, teňúnenký 706
tentýž v. týž
tepati 507
tesati 380
tesklivý 463
tesknice 110
teskno 316
tesknost 471
těšiti sě 385, 467
tet 237; v. ten
též 240 sl.
těžký 413
ti, -ti, -ť, -ťr 220, 239, 240, 389, 637, 681
ticho, tichúnečko 707; tichučkem 410
tiňa 132, v. tien
-tisknúti, do- 336, ot- 351, po- 344
tiúc 376
tknúti (sě), -tkati, -týkati, -tykovati 355 sl., po- 348, ve- 448
-tlačili, do- se 338, po- 348
-tlúci, při- 373
tlukač 152
tma, po tmě 480, tměji, nej- 213, 637
to; to ono 267; toto! 212, 673; to věz 560,
-to; -to (tento…) 238, 252, to- 239, -toť 239, toj- 239
točili, po- 348, u- 349
-tok (ten-tok) 240; v. -to
tolik(o) 281 sl.
-tom (ten-tom) 210; v. -to
Tomek 148
Tonda 145
-topiti (sě), do- 338, po- 348
topor, -ůrko 134
trapič trapičská 707
-trápiti, na- sě 342
-tratiti, po- 348, a- 349
trckem 410
trdlo, trdlce, trdlec 134
třěba, po-, po-í 358
Třebíč 121
Třebová 151
-třebovati, po- 358, 457, 471
tresktač 152
trestkati, -stati 421, 507
trestanec 152
-trhnúti, -trhati, na- 342, ot- 351, po- 345
třiesti (sě), -tierati 402, 412; do- 337, na- 342, po- 344, 346, u- 349
trochu 327
trpělivost 463
-trpěti, na- sě 342
Truhlář 147
trvalý 612
tryskem 409
tržiti 406
tu-tu 674
tudy 674
túha 316
-tuhlečke (ten-) 240
-tuk (ten-) 240
-tum (ten-) 240, -tumhléčke t.
-tupiti, po- 348
túžiti 376
tvarůžek, -ružka f. 132
tvořiti 163
-tvrditi, po- 343, 345, za- 470
tvrdý 366, 470, 498; tvrdě 399
ty: ti tebe, tě tebe 708; v. zájm.
tý, tý-ž(e), ten-týž 240, 241 sl.
týdenní 165
tykati 371
tykání 142
Týn, Tejno n., Týnec, Týnice 134
tъ v. ten
u 495 sl.; u z v 496 ; u Nepustilů… 10
-úcí (bělúcí…), -úcný 707
účastniti se 338
účastný 338, 374
účel 61
učiniti 379, 380, 418, 441; na- 380, při- t., z- 441
-účký (běloučký…) 706
úd, údo 130
úfati, -ufovati 378, 437; do- 378, 379, (v)z- 438, 463
úhozem 410
-uch, -ucha 150
[742]číslo strany tisku-ůj (z adj. possess.) 159
ujdauceji 606
Újezda (plur.) 122
újma, o své u. v. um
ukradomky 367
ukrutný 397
ułhanec 152
um, o svém umě, o své újmě 467
umělý 441
úmentem 410
umětedlný 441
uměti 380, 441, 461, 576; roz- 441, sroz- 379
umný 441
umrlec 152
unáhlená 635
-únký (malounký…) 706
úpiti 451, vz- t.
úprkem 409
úroda 144
usilovati 451, 509
ustavičný 459
-utky (malutky…, adv.) 706
utopenec 152
uvnitř v. vňutř
užitečný 381
v, ve, vn, u, 496 sl., 398, 406, 412, 429 sl. – v syny, v choť… (doplň.) 28
Václavek, -vík, -víček 146
Vácov, -ovo 133
Vacula 146 vaditi sě 464
vadnouti 471
Vácha 148
Vala (plur.) 122
valmem se valiti 421
Vančura 148
Vaňka 148
varovati sě 353, 470
Vavřinec 146
-vázati, při- 373
vazba syntakt. 40, 66, vyšinutí z ní 77 sl., v. podle smyslu 97; vazby přechodník. 623 sl.
vážiti (sě) 368, po- 458
vděčný 362, 376, 413
věc 152 sl., všie věci 153
vecěti, vě- 378, 441, 550; ob- 376
večerom 401
večeros 234
věčnost 152, v. věčná 707
věděti, -viedati 319, 392, 417, 437, 466; do- sě 338, dopo- 338, otpo-352, 376, 378, po- 376, (v)z- 417, 437, 457, (v)zpo- 352, 376, zapo- 377
vedlé, -e 433
vědom 608
věhlasa, -as 129
věk věčný 707; věky věkóm, -oma 396, 709
věkověčný 709
Velebnost, Tvá V. 217
veleti 392
velika noc,
velikonoc, -ce 111, 119
velikánský, -kanánský 706
velím (adverb.) 209, 210
velryba, -yb m. 129
Velvar 147
ven 398
věřiti,
-věřovati 368, 379, 441, 458, 500, 576; dó- 338, 368, 379, s- 368, 379, u- 368
Veruňák 146
Vesec, -stec 134
veseliti sě 500
veselý 385, 413
-věsiti, po- 348
vesměs 499
vesna, -o 133
vespolnost 227, 229 , sl., 715 sl.
vésti 370, do- 336, ot-351, po- 348, vz- 408
-věstovati, vz- 376
veš, -cek, -tek… 291, 512, 710
veškerenstvo 293
věta jednoduchá 9 sl., složená 45 sl.; v. oznamovací atd. 2 sl.; v. bezpodmětá 3, 11 sl., 23, 139, 619; v. kusá 94 sl.; v. stažená 51 sl.; zkracování vět 623; ustrnulý výraz m. věty 95; – v. s a já atp. 69
vetčas, večas, -ás 236
vetchý 366
větosled 66 sl., 92 sl.
větosloví 2 sl.
vévoda 123
vévoditi 381
vězení 144, 631
vézti, voziti, na- 343, po- 318
[743]číslo strany tiskuvid slovesný 517
vid 701
vida! 605; vida-v-oči 605
viděli 359, 418, 421, 437, 455, 466, 471, 500; ná- 359, po- 359, zá- 379, 523; v. nenáviděti
vidom 608
viera 411
vích, -cha 132
vichor, -ra f. 132
víla 123
vilník 152
vina 381, 442
viniti (sě) 384, 406, 442, 507 ; do- 337, 442, za-384
vinník 365
vinný 384, 405, 406, 470
víno, pl. -a 145
linovat 105, 406
-vinúti, ot- 351, o(b)- t.
viseti 350
-vítati, při- 417
vitěžiti 462
vitěžstvie 365
vitřisko 150
Vitvar 148
v-jedno 499
vláčiti, vla- 521
vládyka 123
Vlach 147
vlásti, vládnuti 381, 382, 403, 406, 462, 472, 507
vlastnost 152
vlastovice, -štovice 47
vlažnúcí 707
-vléci, s- 352
v leže 424
vně 398, 503
vňutř do-, ti-, ve- vnitř 503
v-óbec, vůbec 499, 636
vobejda vobejdatej 707
Vočadlo 148
v-oča -zdřa 605
v-óči, vůči 499
Vojnar 148
vojska, -o 131
vokativ 422, 309
vókol 444 sl. vola-co atp. 265
volati 417, 509, po- 344, pro- 417, vz- 417, za-349
voliti, -volovati 421; do- 382, po- 344, 346, 382, 458, při- 382, s- t.
volky nevolky 367, 558, 709
vóně 409
voněti 409
Vorma 148
Vosáhlo 148
Vošťála 148
vozba 396
Vranov, Braňovo 133
Vratislav́ 121
vrátiti, vraceti 370, 408, ot- 351
vrátyč 130
-vražditi, za- sě 442
vrch (předl.) 503
vrchu (plur.) 122
Vrchlabie, Vrchláb 121
vrtrati 467
v-sedě 424
v-stoje 65
všdy, vždy, na-, ode-, po- 424
vše- (jeden, možný…) 706
všecičko, -cinko, -cininko 706
všeli- (ký, kaký atp.) 265
-všudy, všeho v. 707
vůbec 499, 636
vůčihledě 605
vůdce 126
vy v. zájmeno
výčet 283
vyjma 605
vykání 142 sl.
vykati 377
-vyknúli, -vykati, ot- 379, při- t., z- 441
výraz větný a slovný 4, 9 ; v. jednoduchý a slož. (rozvitý) 4, rozvíjecí 5 sl., v. příslovečný 28, 36; spojkový 29, 36, citoslovný 29; v. ustrnulý 35, 95, nesklonný 18, 23; v. adverbiálni čas. 109 sl.; v. A a B, A s B 97, 106, 116; v. rýmové, assonující 709; v. kontrastové t.; souznačné t.; v. pro vespolnost a střídavost 715 sl.
výrok 15, v. přísudek
-výsiti, po- 313, 345
vysoký 459; vysokúcný 706
vyučená 635
význam zhrubělý 706, zdrobnělý 706 sl.; v. klidový a pohybový 711 sl.
vz 503 sl.
[744]číslo strany tiskuvzácný 397, 437, 471
vz-bóh, z- 311, 504
vz-bok 504
vzdálí 504, vzdáli 505
vzchopen, sch- 357
v-znicě 121
vřdyť 674
Wintera 118
z, ze 505 sl., 207, 211, 425 sl.; zez 125; z v. s 515
za (předlož.) 508 sl., 386; za choť… (v doplňku) 28
za, zda, azda, nezda, -li, -ť, 700 sl, 43
zabitec 152
Zábořie, Zábor 121
zabylec 152
za cělo 512
zač 675
zad 398, záda 122. zádu 398
zádušie, -uš 121
záhlavek 508
zajatec 152
za-jedno 512
zájmena (určitá-neurč. osob. ukazov. atd.) 215 sl.; z. rodová 156; já, ty v. an, čso atp. 69 zájmí, -mění 215
zákop, -pa f. 132
záleta 122
Zámezie, -mez 121
zanevříti 642
Zapadlo 148
zápach 408
zapilý 612
zapitíčko 706
zapomenutý 619
zápor a slovce záporová 638 sl., 710; ne- (slovosled) 88; vid při z. 528, 534
Zápotocký 147
zapovědač 152
zase 226
zasmáná 635
zášijek 508
záštie, zášť 121
závětí 45, 75
závist 112
závistník 379
za vše 512
zbaviti 353, 354, 470
zběhlý 366
zbroj 130
zbnhdanna 504
zda, zdali 13; v. za
Zdeněk 146
zdolejší 214
-zdraviti, po- 344, u- 470
zdravý 355, ne- 459; zdravulký 706
zerz, rez 133
ze-vna 506
zez, zeza (předlož.) 425
zhłóbka 505
zhúbcě 124
zima, zimě 398, ziměji 213, 637
získati 458
Zítko 148
zítra, v-, po-zítru 421
zle 399
zlomky v. číslovka
zlostník 152
zmilúcí 707
znak 324
znám, známý 376, 608
znamenati 359, 417
-známiti, o- 376
znáti (sě), znávati 421, 466, 500; po- 348, 417; vy- 376, 417
zořě, v z. 110
zotavená 635
zpod 425
zpomezi 425
zpósob, -ba f. 130, 396, 410
zpověd 376
zpoza 425
zprávcě 124
zračiti sě 497
zřejmý 437
zřieti 359, při- 382, u- 437, za- 349
zrovnička 670
Zubatý 147
zváti, -zývati, na- 342, 417, po- 344, při- 349, vz- 417
zvěř 122, 130
zvéška 505
zvolenie 144
zvonek, -nček, -neček, zvonýšek 706
zvyklý 366
zza 425
žádati 441, 457, 471, 478, ž. žádáním 421, ž. žádosti, žádostně 707; s- 358
žádný, žádúcí 661 sl., 707; ž. nás 339
žádost 441
žádostivý 358, 361
žádúcí v. žádný
žalost 365, 511 žalostiti 362, ž. žalosťú 421
[745]číslo strany tiskužalovati 362, 376, 378, 507
-žasnúti sě, u- 362
ždáti 360, do- t.
-žde, -ždo 266
že, ž, ež (žejʼ, žajʼ) 258, 597, 695 sl.
-že, -ž, -žť, -žežť (jenže, tenže…) 240, 243, 252, 559, 637
žebraňa 150
-žéci, při- 373
-žehnati, -žehnávati 376, po- 344, 348, 376 sl., 378; po- požehnáním 420, 707
žěl 316, žělejie 213
žěleti 361, 458, 463, po- 361
žena; pojmenování pro ni 149
-ženiti, o- 406
žezlo, žezl m. 130
židisko 706
žiezlivý 365
žiezniti 358
žieznivý 358
žíti, -žívati 421, po- 344, 345, u- 3449, 458
živ, živý 405, 467; jak živ 195
život, mój ž.…= sám 216, 245, svým ž. = osobně 412
žizn 130
-žiž (jdžiž…) 708
žloutek, žłútko 132
-žřieti, po- 348; -žráti, na-sě 342
žvanil, -lka 612

[746]číslo strany tiskuVysvětlení zkratkův.

Obecné připomenutí o zkratcích, pramenech a dokladech, vytištěné v díle I. str. 660, platí také pro díl tento.

Zkratkem I. nebo Hist. Ml. I s připojenou stránkou rozumí se první díl Historické Mluvnice; zkratkem III, 1 nebo Hist. ML III, 1 díl její třetí, odděl. první; zkratkou III, 2² nebo Hist. Ml. III. 2² díl její třetí, odděl, druhé ve vydání 2. (z r. 1909); zkratkem Slovn. I. díl první Slovnika staročeského a zkratkem Slovn. II. jeho dosud vyšlá ċást dílu druhého.

Zkratky ostatní jsou vysvětleny skoro všecky ve jmenovaných dílech Hist. Mluvn. a ve Slovn. I. Ty z nich. kterými se udávají prameny, mají tam svá vysvětlení náležitá a dostatečně zevrubná; zde opakuje se z toho většinou jen výtah, v němž se smysl zkratku a při textech také stáři těchto udává; pro zprávy zevrubnější nahlížej čtenář do vysvětleni při svazcích předešlých a při Slovn. I.

Číslice římská při textech starých znamená století.

A.Boh. = české přípisky v zápisníku Alberta Bohéma, rkp. knihovny Mnichovské z pol. XIII st., otišt. v ČČMus. 1879, 581 sl.

Adam = život Adamův, rkp. ČMus. z 1. pol. st. XV.

AdmontB. – dva kusy české v rkp. kláštera Admontského, XIV stol.

Alb. n. AlbA. = Ráj dušě, z lat. Alberta Velikého; text český v rkp. univ. Pr. (XVII. A. 19), z r. 1383; – jiné dva varianty téhož textu jsou AlbB. ze st. XV, AlbC. ze stol. XIV.

Alch Ant. – Alchimie Antonia z Florencie, z r. 1457 (se známkami nář. moravsk.).

Alx. = Alexandreida; – a to AlxB. = zlomek její Budějovický, XIV st., – AlxBM. – zl. Budějovický, nyní Musejní, XÍV, – AlxH. – zl. Jindřichohradecký, z doby ok. r. 1300, – AlxM. = zl. Musejní, XIV, – AlxV. = zl. Svatovítský, poč. XV.

Alxp. = povídka pros. o Alexandrovi, tišt. 1513.

Ans. = Anselmus; – a to AnsMus. = zlomek Musejní, XIV; – AnsOp. = zl. Opatovické, 3. čtvrt XIV; – AnsW. – zl. Wiesenberské, 2. čtvrt XIV.

ApatFr. = sbírka rozprav lékař., rkp. univ. Pr. (XVII. D. 10), z doby ok. r. 1500.

Apoll. = Apollonius, z doby mezi r. 1459 a 1463.

ApD. = Dobrovského zlomek legendy o apoštolích. – ApŠ. = zl. Šafaříkův.

ArchČ. = Archiv Český.

[748]číslo strany tiskuArtik. 1545[87]U Gebauera nikde nevyloženo. Snad jsou lo Artikulové..., jež Jungmann uvádí ve Slovn. zkratkou Art. pod ob. Tr..

Athen. = Atheneum, red. T. Masaryk, pak Jos. Kaizl.

Aug. = kusy ze sv. Augustina, z r. 1398.

Autr. = z pís. rozpravy p. Fr. Autraty o nářečí křižanovském (Křižanov u Vel. Meziříčí).

Barl. = Barlaam, tišť. 1593.

BartD. = Fr. Bartoš, Dialektologie moravská I (1886), II (1895); při dokladech odtud bývá v závorkách i nářečí, z něhož je příklad podán. – BartRuk. = jeho Rukověť správné češtiny, 2. vyd. 1893. – Bart.zlin = jeho popis nářečí zlinského ve spise »Ze života lidu moravsk.«

BartošPísař – kronika Bartoše Písaře, vyd. Erben 1851.

Baw. = rkp. hr. Baworowského, z r. 1472 (se známkami nář. mor.). Otiskli A. Brückner v JagArch. 11, 81 sl. a Loriš v ČAkad. 1903; v otisku Brücknerovu udávají se stránky rkp. (1, 2, 3 atd.), v Lorišovu listy a stránky (1ᵃ, 1ᵇ, 2ᵃ atd.).

Beck. = J. Beckovský, Katolického živobytí nepohnutelný základ…, díl 1. a 2., v Praze 1707–1708 (jazyk kleslý).

Běl. = listiny a zápisy Bělské z l. 1345–1708.

Ben. = bible Benátská z r. 1506.

Ben. Třeb. = V. Beneš Třebízský; – Sp. = jeho Spisy sebrané.

Bibl. = biblický zlomek; a to BiblA. = zl. (část Exodu) z 2. pol. XV ; – BiblC. = část Soudc., z XV; – BiblD. = část Paralip., z XV; – Bibl Mus. n. BiblM. = zl. v ČMus. (obs. část epišt. sv. Pavla k Řím.), z I. pol. XIV.

Bible Melantr. – Biblí česká 1549…, nákladem téhož Bartoloměje a Jiříka Melantricha Rožďalovského.

Bil. = B. H. Bilovský; – a to BílC. = jeho Doctrina christiania etc., Křesťans. cvičeni atd., kázání od Tři králů atd., v Olomouci 1721; – BílD. = jeho Doctrina atd., kázáni čes. od sv. Ducha do adventu, v Olom. 1720; – BílQ. = jeho Pia quadragesima etc. a Passio Domini N. J. Chr. etc., oboje v Op. 1721.

Blah. = J. Blahoslava Grammatika česká 1571.

Blázn. = Chvála bláznovství, přel. Ř. Hrubý z Jeleni, 1513.

Boh. = Bohemarius maior, slovník a dialogy, v rkp. kn. kap. v Pr., zdá se, že z r. 1379; – BohF. n. BohFl. = z téhož rkpu slovník otištěný v Lfil. 1892, 382 sl.; – BohDial. = dialogi Bohemarii, dialogy při témže Boh.

Boj Duch = zlomek traktátu sv. Bernarda o boji duchovním, z poč. XV st., ve dvor. knih. ve Vídni, otišť. v ČČMus. 1896, 118–119.

Bouře 1775 = vypravování o bouři selské t. r.

Br. = bible Bratrská (Kralická) 1579–1593; – BrNZák. = její Nový Zákon, 2. vyd. z r. 1601.

[748]číslo strany tiskuBrandlGloss. = V. Brandl, Glossarium 1876.

Brass. = Kolem světa, výlet etc., líči Anna Brasseyová, přel. V. E. Mourek (v Libuši, v Praze 1883).

Břez. = V. Březana Život Vil. z Rožmberka, psaný 1609, vyd. 1847.

Břez Snář – Vavř. z Březové Snář, rkp. v zemsk. arch. v Brně, z r. 1471.

Brig. = Zjevení sv. Brigidy, z poč. XV; – BrigF. – téhož vzděláni jiné, XV.

Brikc. = Bríkcí, Práva městská, 1536.

Bš. n. Bartoš za zkratkou pramene (na př. Háj.Bš.) = doklad Fr. Bartoše v rozpravě na příslušném místě uvedené.

Btch. = Jos. Bartocha, rozpr. o nář. dolnobečevském.

Cant.Záv.Mnich. = Cantio Zavišonis, zl. Mnichovský, XIV, – Cant.Záv.Třeb. = táž píseň celá, v arch. Třeboňském, XV.

Cath. = Catholicon lat.– teut.–boh., slovník, XV.

Cis. = Cisiojanus; – a to CisMnich. – Cisiojan Mnichovský, z 2. pol. XIII; – CisMus. = Cis. Musejní, ze skl. XIV: – CisPr. = Cis. Pražský, z doby ok. r. 1300; – Cis. 1614 = Cis. z r. 1614, otišť. v ČČMus. 1853, 428.

Comest. = Petra Comestora Historia scholastica, text v rkp. kn. univ. v Pr., ze 3. čtvrti st. XV; – ComestC. = text v rkp. pozůstalosti Cerroniho, z r. 1404.

ČČMus. = Časopis Musea království českého.

Čel. = Fr. L. Čelakovský.

ČernHeřm. = Heřm. Černína Denník z 1. 1644–1645.

ČernZuz. = Zuzany Černínové Dopisy z 1. 1633–1651.

Černý Nem. J. Černého spis o morních nemocech 1556.

ČMatMor. n. ČMMor. = Časopis Matice moravské.

ČMudr. = Čelakovského Mudrosloví nář. slov. 1852.

ČMus. = České Museum.

Č. mus. fil. = České museum filologické.

Dač. nebo Dač. Pam. = Mik. Dačickí z Heslová, Paměti, vyd. A. Rezek 1S7S.

Dal. – kronika t. zv. Dalimila; – a to DalC. = rkp. Cambridgeský, XIV; – DalH. = zl. Hanušův, z 1. pol. XIV; – DalJ. = vydáni Jirečkovo 1878: při dokladech z něho bývá udáno, z kterého jsou rukopisu; – DalKřiž. = zl. Křižovnický, z 2. pol. XIV.

DětJež. = verš. zlomky o dětinství Ježíšovu, z 1. pol. XIV, otišť. v ČČMus. 1885 a 1889.

DivVít. – zlomky her divadelních, náležící knihovně kap. u sv. Víta v Pr., 1399.

DobšPov. = Pav. Dobšinský, Prostonárodnie slov. pověsti, 1880 sl.

dol.-beč. = nář. dolnobečevské.

Doležal = Pav. Doležal, Grammatica slavico-bohemica, 1746.

[749]číslo strany tiskuDor. = leg. o sv. Dorotě, XIV st., otišť. v ČČMus. 1859.

Drn. – Kniha Drnovská, vyd. Brandl 1868 (z rkp. z r. 1594).

Duš. nebo Duš.Zájm. – V. J. Dušek, Zájmeno v ústech lidu českoslov., Listy filol. 1883, 406–445.

Duš.jihoč. = V. J. Duška Hláskosloví nář. jihočeských (v ČAkad.).

Erb.čít. = K. J. Erben, Slovanská čítanka 1865; – ErbKyt. = téhož Kytice z pověstí národních 1853; – ErbPís. = téhož Prostonár. písně a říkadla 1864;– ErbPoh. = téhož Sto prostonár. pohádek a pověstí slovans. 1865.

EvBočk. = zl. evangeliáře v z. arch. v Brně, z doby ok. r. 1400; – EvOl. = evangeliář Olomúcký, z r. 1421, vyd. Fr. Černý v ČAkad. 1901; – EvSeitst. = evangeliář Seitenstettenský, vydal Menčik 1893, XV; – EvTřeb. (jinak EvPraž.) = evangeliář Třeboňský, nyní v knih. univ. Pr., opis z 1. pol. XV; – EvZimn. = »Čtenie zimnieho času«, XIV st., vyd. Patera 1905.

FeifLL. = Jul. Feifalik, Altčech. Leiche, Lieder u. Sprüche 1862.

Froz. = Ubroviště Marianského Atlanta, z němč. přel. Ant. Frozýn, v Praze 1704.

Gal. = list s nebe poslaný do města Galatan; – a to GalDl. = jeho zl. Dlabačův, z 1. třetiny XIV, – GalKl. – téhož text celý v knih. univ. v Pr., ze 4. čtvrti XIV.

Gebauer = doklady z vlastního mého pozorování.

Gesta = Gesta Romanorum ; – a to GestaBř. – jejich text v rkp. Březnickém, z r. 1443; – Gesta Kl. = text v rkp. univ. pr., z pol. XV. Obojí text vyd. J. V. Novák v ČAkad. 1895. – Gesta M. = text v rkp. ČMus., z r. 1473.

GlossPers. = glossy české v lat. rkp. Persiových satir z r. 1418, v knih. klášt. u sv. Floriana u Lince.

Hád. = Ctibora Tovačovského Hádaní Pravdy a Lži 1539.

Háj. – Václav Hájek, Kronika česká 1541.

Háj. herb. = Tad. Hájek, Herbář 1562.

han. = hanácky, hanáčtina.

Hanuš, Osterspiele = J. Hanuš, Die lateinisch-böhm. Oster-Spiele 1863.

Hatt. slc. = M. Hattala, Mluvnica jazyka slovenského 1864.

Herrmann U sněd. krámu = I. Herrmann, U snědeného krámu.

Herben = J. Herben, Do třetího i čtvrtého pokolení 1892.

Hilar. = Hilaria Litoměřického spis proti Jiří Poděbradskému z r. 1467.

Historie o těžk. protivenstvích = J. A. Komenský, Historia o těžkých protivenstvích církve čes.

Hlah. = čes. bible hlaholská z r. 1416.

Hod. = Hodiny sv. Mařie atd., z poč. XV.

HolŠternb. = Korrespondence hrab. V. J. Holického ze Šternberka, vyd. V. Schulz v Hist. archivu C. Ak. č. 14 (r. 1898).[88] U Gebauera nevyloženo. Určil prof. Smetánka. Tr.

[750]číslo strany tiskuHomMak. = homiliáŕ makaronský, rkp. ze skl. XV; – HomOp. – hom. Opatovický se stč. glossami z 1. pol. XIII.

Hořek. = Hořekování Spravedlnosti, od Konáče z Hod., v Pr. 1547.

Hořov. – knihy arch. Hořovického, XV–XVIII st.

h-ostrav. = nář. horno-ostravs. ve Slezsku.

Hrad. – rkp. t. zv. Hradecký, z 1. pol. XIV, podle novějšího odhadu asi z pol. XIV st.; vyd. A. Patera 1882.

Hrob Boží = divadelní hra toho jména, ze skl. XIV.

HrubLobk. = Poslání a naučení Bohusl. z Lobkovic panu Petru z Rožmberka, přel. od Řeh. Hrubého z Jelené; – HrubPetr. = téhož překlad Petrarkových knih o lékařství proti štěstí i neštěstí, v Pr. 1501.

Hug. = stč. překlad Hugových knížek o připravení srdce, z XV.

Hus = mistr J. Hus: – HusE. = jeho spisy čes., vyd. K. J. Erben; – HusHř. = jeho traktát o sedmi smrtedlných hřiešieeh. v Kruml., z doby nedávné před r. 1418; – HusKázD. = jeho kázání latinská s glossami čes., v rkp. knih. univ. pr., z 1. pol. XV; – HusE. nebo HusPost. = rkpisný sborník z r. 1414, obsahující jeho Postillu atd.; – HusŠal. = jeho Výklad piesniček Šalomúnových, rkp. z r. 1448; – HusW. = tři čes. kázání v rkp. kláštera Wilheringu, domněle Husova, z poč. XV.

HymnB. nebo jen Hymn. nebo SequC. = hymnář, vlastně sekvencionář, rkp. kn. univ. v Praze, ze stol. XIV. – HymnOpav. = hymnář rkp. v knih. musejní v Opavě, z r. 1418.

Chelč. = Petr Chelčický; ChelčP. = jeho postilla, psaná po r. 1434, tišt. v Pr. 1522; – ChelčPař. = jeho traktáty v rkp. národní knih. v Paříži, z 2. pol. XV; – ChelčRepl. – jeho Replika proti Mikuláši biskupci Táborskému, složená ok. r. 1530).

Chir. n. Chir A. = lékařství ranné (chirurgie), rkp. knih. univ. Pr., 2. pol. XV. – ChirB. = LékB., v. t.

chrom. = nářečí chromecké podle popisu Hoškova v Listech filol. 1894, 73 sl.

chod. = nářečí chodské podle popisu Hrušková v Lfil. 1891, 30 sl.

Jag Arch. = Jagiċův Archiv für slav. Philologie 1876 sl.

Jar. = cesta pana Albr. Kostky, popsaná Jaroslavem asi r. 1464.

Jeron. – snůška kusů theol. a nábožných v rkp. knih. univ. Pr., mezi nimi na prvním místě »kniehy Jeronymovy«, z XV; – JeronMus. = text jiný, rkp. v ČMus., z 2. pol. XIV, vyd. A. Patera v ČAkad. 1903.

Jg. = Slovník Jungmannův: při tom bývá udán obyčejně i Jungmannův pramen.

Jid. = zl. legendy o Jidáši v ČMus., z poč. XIV; – JidDrk. = téže legendy zl. Drkolenský, z poč. XIV.

Jir.Nákr. – Jos. Jireček, Nákres mluvnice staročeské, v Praze 1870.

Jiř. = leg. o sv. Jiří; – a to JiřBrn. = leg. v rkp. Brněnském, z pol. XIV; – JiřVrat – zl. Vratislavský, z 1. pol. XIV.

JirásSp. – Al. Jiráska Sebr. spisy.

[751]číslo strany tiskuJM. – Ježíšovo mládí ve Výb. I, 387 sl.[89]Srov. Hláskosloví jaz. č. 156. Jiný text legendy je v DětJež. Tr.)

KabK. = M. Kabátník, Cesta z Čech do Jerusalema a Egypta v rkp. kapitulním v Pr., z doby ok. r. 1500, vyd. J. Prášek 1891 v ČAkad.

KancLomn. = Šimona Lomnického z Budče Kancionál aneb písně nové historické atd. 1595.

Kar. = Spisové Karla IV., vyd. Emler 1878.

Kat. = Život sv. Kateřiny (leg. štokholmská), opis z doby okolo r. 1400); – KatBrn. = zlomek jiné leg. o sv. Kateřině, rkp. v Brně, ze 3. čtvrti XIV.

KázLeg. = kázání založená na legendách, rkp. v zemsk. arch. v Brně.

Kladr. = bible Kladrubská, rkp. knih. univ. Pr. z 2. pol. XV.

Klem. = zlomky sborníku Klementinského, obs. básně epic. světské, z 2. pol. XIV, otišť. v ČČMus. 1893, 335 (zlomky jsou tu označeny literami K, P, X, Y).

Kol. = excerpta z knih archivů Kolínských, z XV–XIX.

Koll. = Jan Kollár; KollZpěv. – jeho Národnie zpievanky atd.

Komenský časopis toho jména.

kompt. komparativ.

Konáč = M. Konáče z Hodištkova spisy, vyd. 1547.

KorMan. = V. Korandy Manualník, ze skl. XV, vyd. J. Truhlář 1888

Koř. = Kořečkův Nový Zákon, z r. 1425.

KotMíst. = Mistopisný slovník král. čes., v Pr. 1895.

Kremsm. = rkp. Kremsmiinsterský, obs. též některé kusy čes., z doby ok. r. 1400.

Krist. = Život Kristův, ze XIV st.

Křiž. n. KřižA. = rkp. knih. křižovnické v Praze z r. 1472; – KřižB. = rkp. jiný téže knih. z r. 1520.

Kruml. = rkp. Krumlovský, nyní v ČMus., z 1. čtvrti XV (z doby před r. 1418).

Kulda – Mor. nář. pohádky atd., 1874–1875.

Kunh. = píseň »Vitaj kráľu všemohúci« v rkp. Kunhutině, z doby ok. r. 1300.

Lab. Komenského Labyrint světa 1871.

Lact. – Jana Vodňanského (Aquensis) Lactifer, v Plzni 1511.

LAl. – zlomky leg. o Alexiovi, z 1. pol. XIV.

LegSchwatz. – zl. legendy o narození Páně, ze stol. XIV, v knih. Františk, ve Schwatzu (v Tyrol.).

Leg Vít. = sbírka legend, rkp. v knih. kapitulní v Praze, ze 3. čtvrti XV.

LékB. = sbírka lékařství (léků) proti neduhům, rkp. knih. univ. Pr. z r. 1440).

[752]číslo strany tiskuLekc. = Lekcionář v knih. univ. Pr., lat. s čes. glossami mezi řádky, ze stol. XV.

Let. = Staří letopisové češti 1378–1526, vyd. Palacký 1829.

Lfil. = Listy filologické 1874 sl.

Libuš. n. Libuše = Libuše, matice zábavy a vědění, v Praze 1878 sl.

List. = list nebo listina; – a to ListJHrad. = listiny Jindřichohradecké z 1. 1384 a 1388, – ListKral. = list. Kralická z r. 1438, čes. překlad z poč. XV, – ListKrums. = list. Krumsinská z r. 1438, v opise z doby ok. r. l600, – ListLitoměř. – zakládací list. Litoměřická, ze XIII st., – ListOleš. = listiny O1ešnické, z 1. 1370 – 1420, – ListPoř. = listiny Pořešínské, ze XIV7 a XV st., – ListVrat. = ListOleš. v. t., –List. 1421 = list. z toho léta.

Lit. = bible Litoměřická, psaná 1411–1414.

LMar. = zl. legendy o p. Marii, z doliv ok. r. 1300.

Lobk. = Jan z Lobkovic, Putovánie do svátých zemí, rkp. z r. 1515. (vyd. F. Strejček 1902, v ČAkad.).

Lomn. = Šimon Lomnický; – Lomn. Kup. n. Lomn. Kup.stř. = jeho Kupidova Střela 1590.

Lor. = z pís. rozpravy J. Loriše o nář. h.-ostrav. – Lor. h.-ostrov. = Lorišův Rozbor podřečí hornoostravského 1899 (ČesAkad.).

Lucid. = lucidář; – a to LucidF. = jeho text v rkp. knih. Fiirstenberské na Křivoklátě, z 2. pol. nebo skl. XV st.; – LucidN. = jeho prvotisk v knihovně kdysi Neuberské, nyní v ČMus., z r. 1498.

Lún. ks. = excerpta ze knih soudních (s letopočtem) arch. Lounského; – Lún. pam. = exc. z knihy Pamětní skl. XVI st. – Lún. reg. = exc. z register stavuňků a zvodů XVII st. – Lún. var. = exc. z různých pramenů jiných (s letopočtem).

LupPost. = kněze Martina Lupáče postilla latinská s čes. vsuvkami, rkp. v kn. univ. Pr., z 2. pol. XV.

Lvov. = rkp. knih. univ. ve Lvově, z XV st.

m. = misto; m. a v. = místo a vedle.

M. za zkratkem pramene = doklad Miklosichův, v. Mikl.

Máj. sen = zlomky dvou různých básní v rkp. knih. Neuberské v Praze, z XV st., otiskl a omvlem v jedno spojil Hanka v Star. Sklád. V. 78–122.

MalýAmer. = Jak. Malý, Amerika atd. 1853–57.

MamB. = mammotrekt v rkp. kn. univ. Pr., ze skl. XV; – MamC. = jiný v rkp. tamt., z pol. XV; – MamV. = maním, v rkp. knih. dvoř. ve Vídni.

Mand. = cesty Mandevillovy čes. překlad v (ČMus. z XV, – MandStrah. = totéž v rkp. Strahovském, z XV.

Manž. = báseň »O manželství« v Hankových Star. Sklád. V, 122–152, z rkp. knih. Neuberské, XV st.

Marg. = zl. legendy o sv. Margaretě, ze 3. čtvrti XIV.

Mart. = Martimiani, Beneše z Hořovic překlad kroniky tak řečené, z 1. pol. XV.

[753]číslo strany tiskuMasop. = Sedlský masopust, komedie studentská, tišt. 1588; nový otisk v Pam. 3, 109–159.

Mast. = Mastičkář, zl. div. hry v ČMus., z pol. XIV.

Mat. = evang. Matoušovo s homiliemi, z 2. pol. XIV.

MC. = Majestas Carolina, z poč. XV.

Mikl. IV. = Miklosich, Vergleich. Grammatik der slav. Sprachen IV. Syntax.

Mill. = český překlad Millionu, XV st., vyd. J. Prášek 1902 (v ČAkad).

Mitr. Příhody (Rozum) =Mitrovicovv Příhody, vyd. Rozum v Staroč.bibl

ML. = modlitby a legendy, rkp. kn. univ. Pr., skl. XIV.

Modl. – Modlitby, rkp. knih.un. Pr.. XIV; –ModlPetr. = RDubr., v. t.

MrštTolst. = Vojna a mír od L. Tolstého, přel. V. Mrštík, v Pr. 1888–1890.

MudrC. = Reči z hlubokých mudrců, rkp. knih. un. Pr., z r. 1509.

Mus. = bible Musejní (kusá), v ČMus., z r. 1429.

nč. = novočeský, nová čeština.

Nehr. altp. Sprachdenkm. = W. Nehring, Altpolnische Sprachdenkmäler 1886.

Neruda Ciz. = J. Neruda, Obrazy z ciziny 1872.

Nikod. = Ctenie Nikodemovo z r. 1442.

Nitsch = Daniel Nitseh, Berla Královská atd. (kázání), v Pr. 1709 (2 díly).

Nom. = Nomenelator lat.-bohem., z doby ok. r. 1400.

NRada = Nová Rada pana Smila Flašky z Pardubic, složená 1394 nebo 1395, dochována v opiscích XV st., mé vyd. v Pam. 1, 1876.

Nudož. = Nudožerský, Gramm. bohem. 1603.

ODub. = Ondřeje z Dubě Výklad na právo země české, ze 3. desít. XV.

Offic. tab. = Officium circa tabulas terrae, XV stol. (?). Ot. v Jirečk. Codex iuris bohem. II. 2, 257–283.

Ol. = bible Olomúcká, z r. 1417.

OpMus. = rkp. Opatovicko-Musejní, z 1. pol. XV.

Orl. = Orlojík, v rkp. kn. un. Pr. z r. 1469 (se známkami nář. východ. a vlivu pols.).

Ostr. = píseň Ostrovská »Slovo do světa stvoŕenie«, z 2. pol. XIII.

Otc. n. OtcA. = životy Otcův, XV; – OtcB. = téhož textu rukopis jiný, vyd. Smetánka 1909 v ČAkad.

Pal. = Fr. Palacký, Dějiny národu čes. v Čechách a na Moravě; – PalZáp. = téhož »Korespondence a zápisky«, vyd. Nováček.

Pam. = Památky staré liter. čes.: 1. Nová Rada 1876 atd.

PaprOb. = Bart. Paprockého Obora, v Pr. 1602.

Pass. = Passionál, rkp. ČMus., strana 1. nově připsána v XV, části ostatní z různých dob XIV; – PassDrk. – passionálu zlomek Drko[754]číslo strany tiskulenský, ze 3. čtvrti XIV; – PassKapB. = passionálu zlom. kapitulní, z l. 1350–1380; – PassKlem. = pass. kn. un. Pr., rkp. z r. 1396; – Pass. zl. Mus. = pass. zlom. Musejní, z 2. pol. XIV.

PB. = excerpta prof. Fr. Bartoše z Pass. tištěného.[90]Srov. LF. 1888, 104. Tr.

Pelzel² – Mart. Pelzel, Grundsätze der böhm. Gramm.; 2. vyd. 1798.

Pernšt. = bible Pernštýnská, rkp. kn. un. Pr., z r. 1471.

Perw. Otč. = Jos. Perwolf, Otčetъ atd., s ukázkami textů českých dial ze XIV–XVI.

Pf. = Perw. Otc., v. t.[91]Srov. LF. 1884, 256. Tr.

Pís. – píseň; – PísBydž.= pís. o bydžovských ševcích, XV; – PísHosp. = pís. Hospodine pomiluj ny; – Pís. súd. = pís. o dni súdném, z pol. XV; – Pís. svatokup. = pís. o knēžich svatokupeckých, XV; – Pís.Táb.[92] Nikde vyloženo. Tr.; – Pís.Varn. = pís. o králi Vladislavovi zahynulém u Varny 1444.

Písecký 1512 = Spis Isokrata k l)emonikovi napomenutelný od Václ. Píseckého z řečtiny přeložený. Tištěn v Pr. 1512.

Plankt = Plankt matky božie u Veliký pátek, XV.

Poč. = Počátkové českého básnictví, Prešp. 1818.

Podk. = Podkoní a žák, z XV.

Pověsti sl. = DobšPov., v. t.

Pr. n. Pražsk. = bible Pražská, z r. 1488.

Pref. = Oldř. Prefat z Vlkanova, Cesta do sv. země, v Pr. 1563.

Prešp. = slovník Prešpurský, ze skl. XIV.

Příp. Svatojiř. = čes. přípisky v chorálni knize kláštera Svatojiřského, z konce XIII nebo zač. XIV.

Pr. pr. = Práva pražská, ze skl. XV.

Pror. = překlad proroků v kn. un. Pr., ze skl. XIV; – ProrOl. = čes. glossy v lat. textě Proroků knih. Olom. z r. 1391.

Prostopr. = Mik. Dačického Prostopravda.

Půh. n. Póh. = Libri citationurn et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové; vydal V. Brandl.

Puch. = Zikm. z Puchová Kosmogralie, v Pr. 1554.

Pulk. n. PulkR. = kronika Pulkavova, rkp. Rajhradský z doby ok. r. 1400; – PulkL. = rkp. v knih. Lobkovické v Praze. XV; – PulkVrat. = rkp. Vratislavský, XV stol.

Řád láz. = Řád lázeňský z r. 1548 (Ruch 1888).

Řád pz. = Řád práva zemského, rkp. ze 3. desetiny XV.

Rais = K. V. Rais ; – Rais Bez. = jeho Pantáta Bezoušek 1897 ; – Rais Lop. = jeho Lopota 1895 ; – Rais M. l. – jeho Mezi lidmi 1898 ; – Rais Potm. = jeho Potměchuť 1892; – Rais RD. = jeho Rodiče a děti 1893; – Rais Vlast. = jeho Zapadlí vlastenci 1894.

[755]číslo strany tiskuRDubr. n. ModlPetr. = rkp. Petra Dubrovského, ze skl. XIV a zač. XV, v carské veř. kn. v Petrohradě.

Reg. = Regesta Bohemiae et Moraviae. Pars. I–IV.

RešSir. = Tom. Rešelia Jesus Sirach, vyd. 15(51.

Rhas. = Rhazesovo ranné lékařství, v rkp. ČMus., z XV.

RNeubA. = rkp. knih. ČMus. (V. E. 39).[93] U Gebauera nevyloženo. Určil prof. Smetánka. Tr.

RO. n. ROtc. = Rada otcova synovi, v OpMus., v. t.; – ROtcPetr. = totéž v rkp. Petrohradském z r. 1404.

Rok. n. Rokyc. = Jan Rokycana. – RokycEvJan = jeho výklad na evang. sv. Jana, z rkp. kláštera Františk. v Bechyni, z r. 1492; – RokycKl. nebo RokycPostKl. – téhož postilla, opis v knih. univ. Pr., z r. 1586; – RokPostBrň. = téže postilly rkp. v zems. arch. v Brně.

ROl. = rkp. slud. knih. Olom., z poč. XV; – ROlB. = jiný tamt., z r. 1410; – ROlC. = jiný tamt., z r. 1482.

RostlC. = rostlinářský slovník, rkp. stud. knih. Olom., z r. 1424; – RostlF. = rkp. v Pelplíně v Záp. Prusích, z 1. pol. XV.

Rozb. = Rozboř liter. stč., v rozpravách Král. č. Spol. nauk 1840 a 1841.

Rozk. – slovník Rajhradský, omylem řečený »Klena Rozkochaného«, z doby mezi r. 1344 a 1864.

Rožmb. = kniha Rožmberská; § 1–6 z pol. XV, ostatek z doby ok. r. 1360.

Rúd. = rkp. Roudnický, z 2. pol. XIV.

Růž. = Růžová zahrada, zlom. ze skl. XIV.

Rvač. = Vavřinec Leander Rvačovský.[94] Podrobněji neurčeno. Snad jde o »Masopust« z r. 1580. Tr.

RVodň. = lat. rkp. Vodňanský, nyní v ČMus., z doby ok. r. 1410-

Rychn. = práva Rychnovských soukenniků, z r. 1378.

Ryt. = leg. o 10.000 rytířích ; obsažena v Kremsm. a v PassKlem.

RZvíř. = Rada všelikých zvířat.

Sal. = Salicetiho ranná lékařství, v rkp. ČMus., z XV.

SborHoř. = Národopisný sborník okresu Hořického, 1895.

Seel. = Ferd. Seelisko (Želízko), weykladowe ſwatych ceremoniy, ſwátkůw atd., v Kr. Hradci 1774 (jazyk velmi kleslý).

SequE. = sekvencionář lat.-čes. z r. 1381, v knih. univ. Pr.

sl. – následující.

Slav. = Viléma Slavaty Zápisky z l. 1601 – 1603.

slc. = slovenský, nářečí slovenské.

SlovKlem. = slovník Klementinský, též Onomastikon zvaný, v rkp. knih. univ. Pr., z pol. XV.

Smil přísl. = Smila Flašky přísloví, z 2. pol. XV.

Smíš. za zkratkem pramene = doklad Smíškův v rozpravě na svém místě uvedené.

[756]číslo strany tiskuSolf. = Solfernus, v Praze 1600.

Spor = Spor duše s tělem; z otisků v ČČMus. 1855, ve Výb. 1 a z rkp. Hod.[95]Sr. LF. 1888, 258. Tr.

stč. = staročeský, stará čeština; – stsl. = staroslověnský (starobulharský) atd.

Star. Sklád. n. St. skl. = Starobylá skládanie, vyd. V. Hanka.

StrahOff. = zlom. officia o sv. Duchu, v knih. na Strahově, XIV.

Suš. = Fr. Sušil, Nár. písně moravské.

Sv. n. Svěd. - seznání svědkův z l. 1453-1456.

svD. = zlom. legendy o sv. Duchu, z poč. XIV.

ŠafařStar. = Pavel Jos. Šafařík, Slovanské starožitnosti 1837. – Šafař Poč. = jeho Počátkové staročes. mluvnice 1845.

Šach. = Knížky o hře šachové, z doby ok. r. 1400.

Šefl. = Apatéka domácí atd., rkpisná snůška různých kusů z r. 1749 od Bart. Šefla.

Šemb. = A. Šembera, Základové dialektologie československé 1864.

Štít. = Tom. Štítný; – ŠtítBud. = jeho Řeči besední, v rkp. Budišinském, z poč. XV; – ŠtítE. = jeho Knížky šesterý (= Štít. uč. v. t.), vyd. K. J. Erben 1852; – ŠtítJHrad. nebo ŠtítVávr. = sborník spisů Štítenských, psán 1492; – ŠtítMus. = sborník v ČMus. z r. 1450; – ŠtítOp. = sborník Opatovický, z poč. XV; – ŠtítPař. = Řeči besední v rkp. Pařížském, XV; – Štít. ř. = Řeči nedělní a svátečni, z r. 1392; – Štít. uč. = učení křesťanské n. Knížkv šesterý o obecných věcech křesfanských, z r. 1376; – ŠtítV. = text ŠtítMus. (v. t.) z r. 1450, vyd. A. Vrťátko 1873; – ŠtítVyš. = sborník Vyšehradský, z r. 1396.

Štít.M. = Miklosichův doklad ze Štít., v. M.

t. n. tamt. = tamtéž.

Tand. = Tandariáš v Star. Sklád, díle V; – TandZ. = týž text v rkp. Zebererově (v ČMus.), z r. 1463.

TobBrn. = kniha Tobiášova, rkp. v Brně, z XV.

Tom. = V. V. Tomek; – TomP. = jeho Dějepis města Prahy 1855 a násl.; – TomŽ. = jeho Jan Žižka 1879.

Tomsa = Fr. Tomsa, Böhm. Sprachlehre 1782.

Třeb. = výpisky z rkp. archivu Třeboňského, s udáním roku a bližším určením pramene.

Trist. - Tristram, rkp. knih. Strahovské, z r. 1449, vyd. Hanka v Star. Sklád. IV (1820).

Troj. = Kronika Trojanská, vyd. 1488.

Túl. = čes. marginalie v Túlci sv. Bonaventury z doby ok. r. 1300.

Um. n. Umuč. = zlomek leg. o umučení Páně, dva listy perg., z 1. pol. XIV. – UmR. = jiné skládání O božiem umučení, z 1. pol. XIV st., v knih. klášt. Rajhradského.

[757]číslo strany tiskuUrbChotC. = urbář kláštera Chotěšovského z l. 1493–1524, v archivu kníž. Thurn-Taxisů v Řezně.

Us. = usus; – Us. nč. = usus novočes.; – Us. ob. = usus obecný.

v. při odkazech = viz; – jinde = vedle, někdy = verš.

Vamb. = listiny v mést. archivu Vamberském, XVII stol.

VelKal. = Veleslavín, Kalendář historický v Pr. 1578.

VesA. = Fabian Veselý (Wessely), Quadragesimale (kázání postní, čes.), 1723.

Vít. = rkp. Svatovítský, z l. 1380–1400, vyd. Patera 1886; – Vít. var. = varianty k textu tomu, vzaté z jiných rkpů XIV a XV.

VJP. – Václav a jednota panská, listiny z l. 1394–1401 (ArchČ. I, 52–67).

Vocab. = Vokabulář v rkp. kn. un. Pr., z l. 1394–1398; – VocabMus. = Vocabula lat.-bohem., v ČMus.

Voln. = Jiří Volný († 1745), Písně kratochvilné, vyd. Č. Zíbrt 1894.

Vrchlic.BarK. = J. Vrchlický, Bar Kochba 1897.

Výb. = Výbor z literatury čes., I. 1845, II. 1868.

Wart. list. = listina Jana z Wartenberka z r. 1380.

WintCírk. = Zikm. Winter, Život církevní v Čechách XV a XVI stol.; – WintObr. = jeho Kulturní obraz českých měst XV a XVI st.

Zámrsk. = Postilla ewangelitſka etc. Martina Philadelphia, kazatele v Opavě; tišt. 1592.

Z. n. Zikm. za zkratkem pramene = doklad Zikmundův v jeho Skladbě 1863.

ZápMeziř. = Zápisy Vel. Meziříčí z l. 1417–1577, z rozpr. J. Mašina v progr. z reál. ve Vel. Meziříčí 1899–1900.

Zíbrt Listy = Č. Zíbrt, Listy z českých dějin kulturních, 1891.

ZM. = zápisy knížat Münslerberských z l. 1454–1489, otišť. v ArchČ. I, 297 sl.

Zrc. nebo ZrcA. a ZrcB. = Zrcadlo člověčieho spasenie, zlomky ze 3. čtvrti XIV.

Ž. = žaltář; – a to ŽBrn. – žalt. Brněnský, z 1. pol. XIV; – ŽGloss. = žalt. glossovaný, ze skl. XIII, v ČMus.; – ŽGlossKlem. = žalt. glossovaný Klementinský, v knih. univ. Pr., lat., s meziřádkovými glossami čes.,z 1. pol. XV; – ŽKlem. = žalt. Klementinský, z 1. pol. XIV; – ŽMus. = žalt. zlomek Musejní, ze skl. XIII nebo poč. XIV; – ŽPas. = žalt. zlomek Pasovský, z 2. pol. XIV; – ŽPod. – žalt. Poděbradský, rkp. z r. 1396; – ŽWittb. = žalt. Wittenberský, asi z 2. třetiny XIV.

ŽerKat. = Listy pam’ Kateřiny z Žerolína, díl I. dopisy z l. 1631 a 1633, vyd. Fr. Dvorský 1894.

Žer. záp. = Karel z Žerotína, Zápisy o soudě panském, vyd. V Brandl 1866.

[758]číslo strany tiskuOBSAH.

Vchod a roztřídění § 11
Část první. Větosloví. § 2–1372
Přehledný výklad větosloví § 22
A. Věta jednoduchá § 18–729
o podmětě § 19, věty bezpodměté § 209
o přísudku § 2915
o předmětě § 3217
o doplňku § 3021
o příslovečném určení § 4430
o přívlastku § 5235
Spojení v jednotu větnou § 5838
O větách oznamovacích, tázacích, podmiňovacich (přácích) a rozkazovacích § 6541
věta oznamovací § 6641
věta tázací; odpověď § 6742
věta podmiňovací (a přácí) §7144
věta rozkazovací § 7244
B. Souvětí § 73–13745
I. Souvětí souřadné § 7446
souvětí slučovací §7547
souvětí odporovací § 7648
souvětí příčinné § 7749
souvětí výsledné § 7850
Souvětí souřadné vícečlenné § 7950
Věta stažená § 8051
II. Souvětí podřadné §8 153
věta podmětná § 8355
věta předmětná § 8455
věta doplňková § 8557
věta příslovečná § 8657
věta přívlastková § 9263
Věty podřízené a stažené § 9364
Spojení v jednotu souvětnou §9465
[759]číslo strany tiskuVznik souvětí podřadného § 10167
Řeč přímá a nepřímá § 10470
Závislá věta tázací (nepřímá otázka) § 10875
Perioda § 10975
Vyšinutí ze syntaktické vazby (větoslovné chyby) § 110 77
Slovosled a větosled § 11483
1. Slovosled § 11483
Slova příklonná § 12588
2. Větosled § 13592
Část druhá. Skladba (ve smyslu užším). § 138–40596
I. Grammatické číslo § 140–14797
Singulár § 14197
Duál § 14298
Plurál § 146107
II. Grammatický rod § 148–156120
Rod substantiv § 149120
Shoda v rodě § 155135
III. Grammatická osoba § 157–160140
Shoda v osobě §158141
IV. Substantivum § 161–168144
Příjmení § 163145
Vlastni jména místní § 164150
Tendence, aby předmět byl jmenován substantivem§ 167152
Substantivum se vyjímá z adjekt. přívlastku 168§155
V. Adjektivum § 169–192155
A. Zvláštní původ a význam některých adjektiv § 170 156
B. Adjektivum ve funkci substantivní § 174167
C. Platnost tvarů jmenných a složených § 175168
Číslovky druhové § 176169
Číslovky řadové § 177171
Participia -lъ, - mъ, -nъ, -lъ § 178173
Participia nesa a nes § 179173
Adjektiva vlastní § 180174
D. Stupňování adjektiv § 189202
Komparativ § 190 204
Superlativ §191210
Adjektiva složená s ne-, partic. atpod. § 192212
VI. Zájmeno § 193–227 215
A. Zájmena určitá § 194216
1. Zájmena osobní § 195216
[760]číslo strany tisku2. Zájmena possessivní § 198220
Zájmeno zvratné § 201 223
3. Zájmena ukazovací § 205230
jь jun § 206231
sь sen § 207233
tъ ten § 208236
on onen § 209242
sám § 210244
4. Zájmena tázací § 211246
5. Zájmena relativní § 212248
kto, čso, -č, čí § 213249
který, jaký §214250
jen, jenž(e) § 215251
an § 216253
relat. kopulativní § 217253
relat. absolutivní §218253
B. Zájmena neurčitá § 222259
VII. Číslovka § 228–241267
A. Číslovky určité § 229267
1. Číslovky základní § 230267
2. Číslovky řadové § 236279
3. Číslovky druhové § 238284
4. Jiné určité výrazy číslovkové § 240287
B. Číslovky neurčité § 241291
VIII. Pády prosté § 242–289293
O pádech vůbec § 242293
A. Nominativ § 244297
nomin. nahrazuje se akkusativem § 244 297
nomin. vyjadřuje podm., doplněk; nom. jmenovací, nom. s infin., nom. m. vok., nom. absolutní § 245 298
B. Akkusativ § 246–252309
akk. nahrazuje se genitivem, nomin. § 246309
akk. obsahuje logic. podm. a pod. § 247315
akk. vyjadřuje předm. § 248316
akk. vyjadřuje doplněk § 249319
akk. vyjadřuje přísl. urč. § 250323
akk. vyjadřuje přívlastek § 251330
některé zvláštnosti § 252 330
C. Genitiv § 253–264332
gen. záporový § 254 332
[761]číslo strany tiskugen. cílový § 255 334
gen. partitivní § 256 338
gen. odlukový § 257 350
gen. dotykový § 258 355
gen. příčinný § 259 361
gen. vlastnosti § 260363
gen. possessivní § 261364
gen. podmětu a předmětu § 262364
gen. příslovečný § 263 366
Některé drobnosti § 264367
D. Dativ § 265–272 369
dat. znamená cíl vyslovený slovesem pohybovým § 266370
dat. cílový při slovesích odporu atd. § 267374
dat. cílový při příměre § 268 382
dat. cílový při ději bezpodinětém§ 269389
dat. při infin. § 270 391
dat. vyslovuje to, co nomin. při slovese finitním § 271395
dat. při jménech § 272 396
E. Lokál § 273–276 397
lok. místa § 274 397
lok. času § 275 398
lok. způsobu § 276 399
F. Instrumentál § 277–288400
instr. prostorový § 278400
instr. času § 279 400
instr. nástroje a prostředku § 280402
instr. látky § 281407
instr. sociativní § 282409
instr. způsobu, vztahu a míry § 283409
instr. příčiny § 284 412
instr. vlastnosti § 285 413
instr. praedikativní § 286 414
instr. vnitřní § 287 420
instr. za lat. ablat. absol.; za instr. prostý bývá předložkový § 288421
G. Vokativ § 289422
IX. Předložky a pády předložkové § 290–332422
Předložky § 290 422
Pády předložkové podle větného členství § 291426
[762]číslo strany tiskuRozdílnost při výkladech pádů předložkových § 292, význam pádů předložkových, různý význam předložek a ustrnutí pádů předložkových § 293 428
Předložky jednotlivé a jejich pády (pořádkem abecedním) § 294–332 429
bez § 294; bliz § 295; dle (-dlé, podlé, vedlé) § 296; do § 297; dótka § 298; chyba § 299; k, ke, ku § 300; kolo, kolem, okolo, vókol § 301; konec § 302; kraj § 303; kromě § 304; mezi § 305; miesto § 306; mimo § 307; na § 308; nad § 309; o § 310; ob § 311; ot § 312; po § 313; pod § 314; přěd § 315; přes § 316; při § 317; přiemo § 318; pro § 319; proti § 320; s, se, sn §321; skrzě § 322; sírany, stran, stranu § 323; u § 324; v, ve, vn § 325; vně § 326; vńutř § 327; vrch § 328: vz § 329; z, ze § 330; za § 331.
Protikladný význam některých pádů předložkových § 332 514
X. Sloveso § 333–376515
A. Význam slovesa vůbec § 334 516
Význam sloves I. podle kolikosti a II. dokonavosti děje. Roztřídění sloves podle kolikosti a dokonavosti děje § 335 517
Která slovesa kterého druhu jsou: I. slovesa nesložená, 2. slovesa složená s předponami § 336519
Pravidla o slovesích podle kolikosti a dokonavosti děje § 337 525
Význam sloves III. podle dějového rodu § 534534
B. Význam slovesných výrazů jednotlivých § 339536
1. Čas a jeho výrazy slovesné
a) Praesens § 339536
b) Praeteritum § 341: aorist, imperfektum, perfektum, plusquamperfektum, futurum 539
2. Způsoby děje slovesného a jejich výrazy § 348 555
a) Indikativ § 349555
b) Imperativ § 350556
c) Kondicionál § 351561
3. Rod děje slovesného a jeho výrazy §353567
a) Reflexivum (medium) § 354567
b) Passivum § 355569
4. Slovesné výrazy jmenné § 356573
a) Infinitiv § 357573
[763]číslo strany tiskub) Supinum § 361581
c) Participia § 362587
participia jednotlivá:
part. -nt § 363 588
part. -mъ § 366 608
part. -lъ § 367609
part. -ъs § 368613
part. -nъ, -tъ § 369618
vazby participiální § 370 623
vazby kongruentní § 371 624
vazby absolutivní § 372 628
d) Slovesné jméno podstatné § 373630
význam jeho § 374630
vazby jeho § 375632
XI. Příslovce § 377–378635
Zápor a záporová slovce ne a ni § 379–397 638
XII. Spojka § 398–399 673
Spojky jednotlivé § 399: a (a já…, a on, ano-brže), ač (ače, ač-li, ač bych, ač i, ač si), ale, ali, ande, ani, ati (ať), aže (až), bar(s), bo, buď, bych (by), či (či-li), diel (dílem), dokud (dokad), doňadž (doňedž, doňudž), druhdy, i, ini, jady, jako, jam, jenž, ježe (ež, že, ž’), li (ľ), nebo (neb, anebo, aneb) za (zda) 675
XIII. Citoslovce § 400701
XIV. Stupňování významu § 401–402701
XV. Významklidový a pohybovýse zastupují § 403–404711
XVI. Výrazy pro vespolnost a střídavost § 405 715
Opravy 718
Seznam slovní a věcný 721
Vysvětleni zkratkův 744


1	Užíval jsem 2. vydání z r. 1904.
2	Snad příslušnou »vrstvu« s těmito doklady Gebauer někam založil. Stalo se tak i s jinými »vrstvami«, z nichž některé později nalezl, jak si na ně poznamenal. – K tomu dodávám, že mi sl. M. Gebauerová dala celou rukopisnou pozůstalost Mistrovu mimo Slovn. a literaturu, ale že v ní nikde onu vrstvu s doklady z Lún. nenalézám.
3	) Tak zní toto místo i v PřírMluvn. str. 245. Zdá se mi, že je tu omyl a že by mělo býti: „... a míním tím, že byly bez deště 1. dva měsíce, nikoli snad jen dvě neděle, a 2. dva měsíce, nikoli jen jeden.“ Tr.
4	) V rkpise a ve Slovn. I, 171 omylem AlxV. 568. Tr.
5	O attrakci psal Fr. Bartoš v Lfil. 1875, 120 sl.
6	Srov.: Vodička v Lfil. 1876, 256 sl.; Bartoš, Skladba (1886), 146 sl.; Bartoš, Rukověť 96–106: Batrtoš, Nová Rukověť (1901), 132–139; Brus Matiční 1894, 330–335; E. Berneker, Die Wortfolge in den slavischen Sprachen (Berlin 1900). Výtah a referát Zubatého v Lfil. 1901, 129–134; A. Smíšek, Věstník čes. profess. XII (1905), 208–215 (o příklonkách).
7	Srov. Pelikán: O duale v češtině, v programmu Královéhradeckém 1888; Miklosich IV, 37 sl.; K. Novák, O duále ve spisech Husových, v Lfil. 1893.
8	Pro evidenci uvádím vedle sebe případy všechny tři a také dále podávám některé příklady parallelní pro sing., du. a plur. Příklady na sing. místo du. a plur. viz v § 141 č. 5.
9	Srov. Vojt. Kebrle: Příjmení česká, vzniklá ze jmen křestních (v programmu gymn. pražs. ve Spálené ul. 1889). Týž: Příjmení česká podle tvaru a původu (v progr, gymn. domažlic. 1892). Ant. Kotík: Naše příjmení. R. 1894. Fr. Bartoš: Dialektologie moravská I. 147–149. Týž v Hlídce 1896. Z. Winter: Obraz měst českých I, 76 sl. Fr. Palackŷ v ČČMus. 1832, 60.
10	Srov. Miklosich: Die Ortsnamen aus Personennamen 1864 a Die Ortsnamen aus Appellativen 1872. Palacký v ČČMus. 1834, 404 sl. A. Vašek: O povahopisných jménech osad staročeských v ČasMat.Mor. VIII (1879), 25 sl.
11	Srovn. Miklosich, Die slav. Monatsnamen v Denkschr. XVII (1868), 1–32.
12	Někteří čeští theoretikové, zejména také Roh, měli prý mezi komparativem »lepší« a superlativem »nejlepší« ještě stupeň zvláštní »nadlepší«, což podle Blahoslava bylo prý proprie et erudite, sed non admodum usitate Blah. 171.
13	Srov. Zikmund 658; Bartoš v Komenském 1874, 628; Hruška v Lfil. 1890, 49 a Fr. Bílý ve Škole a životě 1878. 54 sl.
14	Srov. Miklosich IV, 447 sl.: – Bartoš, O genitivě závislém na časoslovech. V Brně 1872 a Skladba § 65 sl.; – Zikmund, Skladba 115 sl.; – Čapek v progr. gymn. meziříčského 1888.
15	Příklady zde sub 2. uvedené označeny jsou v papírech Gebauerových poznámkou »Kam To?« Nebyl tedy G. rozhodnut, kam je zařaditi. Tr.
16	Srov. Miklosich IV, 578 sl.; – Bartoš, O českém dativě prostém i předložkovém (progr. gymn. v Brně 1877) a Skladba; – Zikmund, Skladba 93 sl.; – Vondrák Aksl. 284 sl.
17	Viz poznámku k § 270 č. 1 d. Tr.
18	Tento doklad je uveden také v § 269 č. 1 b mezi příklady na výrazy jest mi činiti, které znamenají možnost, povinnost, nutnost. Tak podle Gebauerových materiálií. O případech typu jest mi činiti je tam poznámka: dat. mi » patří k jest, nikoli k infinitivu; v tom jest rozdíl od vazby dat. c. inf.!« Ponechávám onen doklad na obou místech, protože Gebauer měl snad na mysli možnost výkladu obojího. Tr.
19	V Gebauerových materiáliích jsou příklady na dativ u jmen seskupeny zvláště. Gebauer je chtěl původně také zvláště zpracovati. Časem od toho upustil a zařadil většinu dokladů do výkladu předešlých (zde v § 266–271). Poznamenal to výslovně a) o subst. verbálních a jiných jménech dějového významu, b) o případech typu služba modlám, kde je dativ závislý na významu jména. Zůstalo však mnoho dokladů jiných, které nenáležejí ani do a) ani do b). O některých je pak poznamenáno, že patři do těch nebo oněch výkladů předešlých. To všechno jsem provedl. O jiných však to poznamenáno není, ač by je bylo lze také zařaditi tam nebo nam. Protože je Gebauer prohlížel, když měnil původní disposice, a přece k nim nic nepoznamenal, uvádím je zvláště, zde v § 272. Jak je Gebauer vykládal, není mi jasno. Tr.
20	Srovn. Miklosich IV, 681 sl.; – Bartoš, O instrumentale (1874); – Hruška v Lfil. 1890, 44 sl. – Vondrák Aksl. 298 sl.
21	) Za tím jsou v materiáliích doklady na dospěti, dospievati čím, uvedené již mezi příklady na instr. nástroje a prostředku (zde v § 280 č. 1). Na obou místech jsou tyto doklady i v přednáškách. Tr.
22	) Jde tu o instr. ojěmi a koly. V § 281 je týž doklad uveden pro instr. jímž = (instr. látky). Tr.
23	) O předložce do psal Fr. Bartoš v Lfil. 1875, 141 sl.
24	) V Slovn. I, 263ᵃ je citace »t. 38ᵃ« m. »Otc. 38ᵃ«. Tr.
25	) V Slovn. I, c. je citace »t. 165ᵃ« m. »VšehK. 165ᵃ«. Tr.
26	) V Slovn. I, 264ᵃ je citace »t. 58« m. »DalC. 58«. Tr.
27	) U Bartoše příčiny; omylem. Tr.
28	) Podle dopisu prof. J. Kubína (z 9/4 1902). Praví se v něm jen všeobecně, že jde o »něco výpisků z listin jihočeských, z nichž zejména předložka đŭtka (dotýkati se), tuším, dosud je neznáma«. Psáno je dŭtka. Snad je to důtka. Tr.
29	) Ve Slovn. II, 2ᵃ je omylem jdieše. Tr.
30	) Doklad tento je v Gebauerově rukopise mezi doklady na předložku okolo. Jaký je poměr předložky vókol k předložkám kolo, kolem, okolo, není vyloženo ani v rukopise ani v pracích tištěných. V slovníkových materiáliích jsou dva doklady adverbiální platnosti výrazu vókol: (vnuk) vuokol jako z niestěje jiskry přěsmrduté z sebe vypuščováše JeronMus. 63ᵃ; s takovau lehkomyslností vuokol jíti RešSir. 159ᵃ. Tr.
31	) O předložce na psal Fr. Bartoš v LFil. 1875, 296 sl.
32	) O předložce nad psal Fr. Bartoš v Lfil. 1877, 230 sl.
33	) O předložce ot psal Fr. Bartoš v Komenském roč. 18. a F. Pelikán v progr. KHradeckém 1890.
34	) Malinowski (v. Bulletin Krak. Akademie o zasedání 12. 3. 1894) vysvětluje ot – od analogií pod, nad. před.
35	) O předložce po psal Fr. Bartoš v Lfil. 1876, 148 sl.
36	) O předložce pod psal Fr. Bartoš v Lfil. 1877, 233 sl.
37	) O předložce přěd psal Fr. Bartoš v Lfil. 1877, 236 sl.
38	) V rukopise skladby je jen heslo přiemo a pod ním poznámka: „Mikl. 564, 635 (v Kateř.)“ U Miklosiche čes. doklady nejsou; měl tedy Gebauer na mysli svůj doklad nebo své doklady z Kat. Shora uvedený doklad z Kat. je v materiáliích slovníkových. Vedle něho je tu i onen doklad druhý. Podle jiných výkladů Gebauerových soudíc, byl by výklad o předložce přiemo tento: 1. Přiemo je od původu příslovce. 2. Béře se dále za předložku a pojí se s genitivem nebo dativem. Na př.:… Tr.
39	) O předložce v, ve psal Fr. Bartoš v Lfil. 1877, 102 sl.
40	) Ve Slovn. I. 250 je omylem 3218. Tr.
41	) Za materiálem na předložku v a před materiálem na vz má Gebauer lístek s heslem vrch. Jsou na něm jen dva doklady. První jsem uvedl shora. Druhý je tento: i da jemu (Boleslav Václavovi) virh ba mečem DalH. 30. K tomu poznamenal G.: »DalC. jinak«. Tento doklad, tuším, není na předložku vrch. Třeba tedy přihlížeti jen k dokladu prvnímu. Podle dřívějších výkladů Gebauerových by byl výklad o naší předložce asi tento: 1. Vrch je vlastně akkus. sing. k nom. vrch a významu původně příslovečného. 2. Béře se také za předložku a pojí se s genitivem: na př.:… V materiáliích slovníkových doklady na předložku vrch nejsou.
42	) O předložce z psal Fr. Bartoš v Lfil. 1874, 145 sl.
43	) O předložce za psal Fr. Bartoš v Lfil. 1875, 287 sl.
44	) V Slovn. II, 420 je omylem nerodí. Tr.
45	) V Slovn. II, 420 má býti Kat. v. 355 m. »t.« (totiž Rožmb.) 355. Tr.
46	V HistMl. III 22, 426 (§ 232) je omylem ocziſtil. Tr.
47	O kondicionálu psal Fr. Bartoš v Komenském 1874, 373 sl.
48	Tuto platnost – v PřírMl. se o ní nemluví – označil Gebauer v rukopise otazníkem. Tr.
49	Srovn. Gebauer v Lfil. 1888, 100 sl.
50	Srov. Gebauer ČČMus. 1870, 248 sl. (o přechodníku t. zv. budoucím v BrNZák.) a Lfil. 18882, 118 sl.
51	Význam tento vyvíjí se v češtině teprve časem u adj. -telný, -tedlný; v. Gebauer Lfil. 1882, 118 sl.
52	Ve Slovn. I, 592 je omylem „t. 39“, t. j. Jid. První slovo tohoto dokladu zní ve vydání Mourkově (76a) czyſarz. Tr.
53	V rukopise Gebauerově je jen 9 způsobů těchto kongruentních vazeb, totiž z uvedených zde 1–6 a 9–11. Způsoby 7 a 8 jsem přidal; zařadil jsem do nich doklady, k nimž sám Gebauer poznamenal »kam to?« a pod. Ani o některých dokladech uvedených ve způsobech 1–6 a 9–11 nebyl Gebauer rozhodnut, do kterého z devíti způsobů je zařadí, jak svědčí jeho poznámky nebo otazníky. Nehledím k těmto poznámkám a uvádím tyto doklady tam, kde je má rukopis. Tr.
54	Ani tyto způsoby nekongruetních vazeb nejsou všechny v rukopise Gebauerově. Způsob 6 a 7 jsem přidal, ale oba jsou naznačeny v poznámkách k některým dokladŭm. A dále ani tu nebyl někdy Gebauer rozhodnut, kam doklad zařaditi. Tr.
55	Tak v HistMl. III 22, 93. V Slovn. I, 349 čte Gebauer držimú; držimný v Slovn. vůbec není. Tr.
56	V Slov. II, 202 označuje Gebauer toto slovo za adjektivum a jen je srovnává s lákati, ale neodvozuje je z něho jako part. -mъ. Tr.
57	Srov. Fr. Bartoš v Komenském 1874, 275 sl.
58	Kategorie dosud uváděné jsou v rukopise přesně vyznačeny. Část dokladů je uvedena na konci jako »materiál«; zařadil jsem se do jednotlivých kategorií. Některé z dokladů uvedených v té neb oné katehorii Gebauerem samým náležely by tuším jinam; ponechal je však na místě původním. Tr.
59	Srov. Gebauer Lfil. 1875, 126 sl.
60	Srov. Polívka v Lfil. 1886, 253.
61	Srov. Gebauer v Lfil. 1875, 126 sl. (o přechodn. v Štít.) a ČČMus. 1870, 248 sl. (o přechodn. přít. a bud. v BrNZák.).
62	V dalších výkladech připomíná Gebauer odchylky stč. Hned připravidle, zda však jsou odchylky – případy s různým podmětem – připomenuty až ve vazbách nekongruentních (§ 372).
63	V rukopise čte se ještě tento doklad: kterak by jej lstivě jmauce zamordovali Br. Mař. 14, 1. Byl sem pojat omylem, nebot jieti je sloveso dokonavé. Tr.
64	) V rukopise Gebauerově nalézám materiál jen pro kapitolu o negaci. Přejímám proto § 377 a 378 ve znění, které má PřírMl. v § 547–548. Tr.
65	Srov. Gebauer v Lfil. 1883, 24 sl.
66	V rukopise Gebauerově tak, jak uvedeno. Není to docela jasné. Tu třeba připomenouti, že Bartoš sice uvádí Jungmanův výklad »neurvalý = neústupný, jehož nelze urvati«, ale praví, že nyní neurvalý má též význam jako urvalý, a vykládá to analogií podle nesrta, necita, neústupa. Gebauer se však asi domníval, že i dnešní význam lze vyvoditi z původního významu »neústupný«. Tr.
67	Tak v rukopise, ale opět nedosti jasně. Bartoš myslí, že nevrhlec je místo vrhlec podle nezdara, nezbeda, Gebauer asi, že je z nevrhnouti se, které má samo sebou náležitý smysl. Tr.
68	Tak správně. Ve Slovn. II, 53 váňu. V Lfil. 248 vónju: toto je starší Gebauerova transkripce za vóniu. Tr.
69	V Lfil. 248 „čed (zſed = dětí, lidi)...“. V Slovn. II, 523 sšed. Tr.
70	V Lfil. 250 omylem AlxB. 2ᵇ. Tr.
71	V Lfil. 250 omylem AlxB. 2ᵇ. Tr.
72	Srov. Schteicher, Lit. Gramm. 325–327; příklady vzaly jsou z téže mluvnice a ze slovníku Nesselmannova.
73	Srov. Grimm, Gramm. III (1831) 709 sl. a Hahn. Mhd. Gramm.3 § 435 451: příklady následující vzaty jsou větším dílem z týchže mluvnic.
74	Srov. Koch. Histor. Gramm. der engl. Sprache (vyd. Zupitza) I2, 482–483 a II2, 308 – 309 a 526–529; příklady jsou vesměs z mluvnice této.
75	Příklady tuto podané vzaty z lat. mluvnice Madvigovy (1857) § 455 sl., z Diezovy ml. jaz. románských III (1860), 400, a z lat. slovníku Klotzova a Georgesova.
76	) Diez, Gramm, d. roman. Spr. 3, 418 sl.; Maetzner, Syntax der neufranz. Spr. I (1843), 37 sl., 386 sl. a j.; následující příklady vzaty jsou dílem též odtud, dílem z Dettenborna, Réllexions sur l’emploi de la négation... (1875).
77	V rukopise Gebauerově nění zpracována ta část. která je v Přír.Ml. v § 550; přejímám ji odtud (= zde § 398). Je tu však část jiná, jež v Přír.Ml. není, totiž abecední seznam spojek (zde = § 399) ale neúplný. Tr.
78	V materiálu Gebauerově je mimo dva nové doklady totéž, co se čte v Slovn. I. 170–171 pod heslem či. Tu však je či označeno jako »part. interrog.«, nikoli jako spojka, »conj.«, jak je pravidlem jinde. Snad by sem náleželo či, čili jen významu nebo, aut. Ale protože v rukopise není nic poznamenáno, pojímám sem všechno, co v rukopise je.
79	Ve Slovn. I, 593 omylem »t. 1150 sl.«, totiž HymnA. Tr.
80	Tyto dva významy nejsou ve Slov. I, 598–599, odkud podle pokznu Gebauerova tento kus přejímám, rozlišeny.
81	Ve Slovn. II, 246 omylem »v. 1539«.
82	Přejato ve zkrácené formě ze Slovn. Tr.
83	Tato část v rukopise Gebauerově není; přejímám ji z Přír.Ml. § 551. Tr.
84	V rukopise bez dokladů. Tr.
85	Tylo opravy odkazů se stránkou v závorce se týkají §§ 242–259; z nich jsou §§ 250–259 v textu uvedeny dvakrát a místo §§ 242–249 by mělo býti číslování § 232–239 (viz výše). Opravuji odkazy tak, jako kdyby bylo číslování v textu správné. Proto přidávám v závorce příslušnou stránku.
86	Přejato z HistMl. III 22, 440. Restřík sám je ode mne. Tr.
87	U Gebauera nikde nevyloženo. Snad jsou lo Artikulové..., jež Jungmann uvádí ve Slovn. zkratkou Art. pod ob. Tr.
88	U Gebauera nevyloženo. Určil prof. Smetánka. Tr.
89	Srov. Hláskosloví jaz. č. 156. Jiný text legendy je v DětJež. Tr.
90	Srov. LF. 1888, 104. Tr.
91	Srov. LF. 1884, 256. Tr.
92	Nikde vyloženo. Tr.
93	U Gebauera nevyloženo. Určil prof. Smetánka. Tr.
94	Podrobněji neurčeno. Snad jde o »Masopust« z r. 1580. Tr.
95	Sr. LF. 1888, 258. Tr.

	Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.24
	Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062 (LINDAT/CLARIAH-CZ).