Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Jan Gebauer


[přídeští]číslo strany tiskuHISTORICKÁ MLUVNICE JAZYKA ČESKÉHO.

NAPSAL

† JAN GEBAUER.

DÍL IV.

SKLADBA.

K VYDÁNÍ UPRAVIL

FRANT. TRÁVNÍČEK.

V PRAZE

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ.

1929.

[0]číslo strany tiskuVEŠKERÁ PRÁVA JSOU VYHRAZENA.

[I]číslo strany tiskuPředmluva.

1. V předmluvě k 1. dílu Historické mluvnice praví Gebauer (str. XI), že »sbíraje a třídě látku pracoval o všech částech mluvnice zároveň, takže zhruba, t. j. ve skizzách, všecky díly její stejně pokračovaly a stejně daleko dospěly«. Podrobnější prohlídkou rukopisné pozůstalosti Gebauerovy jsem se přesvědčil, že je nevydaný IV. díl Hist. mluvnice, Skladba, skutečně »zhruba, ve skizzách« hotova a že ji lze vvdati.

Při úpravě rukopisu do tisku měl jsem na mysli tu podobu, jakou by byla Skladba měla, kdyby ji byl býval vydal zvěčnělý Mistr sám.

Proto jsem nepřihlížel ani k materiálu ani k výkladům vyšlým po smrti Mistrově (25/5 1907). Základem úpravy byl mi rukopis.

Odjinud jsem přejal především to, co bylo v rukopise na svých místech vytčeno; jsou to hlavně doklady a některé výklady v jiných pracích Gebauerových, v HistMluvn. I, III 1, III 2², ve Slovn. a v Příruční mluvnici. Pojal jsem do vydání i některé jiné doklady a výklady z připomenutých prací Gebauerových, k nimž sice rukopis Skladby neukazuje, ale jež se nabízely jednak pro neúplnost rukopisných materiálů, jednak se zřením ke způsobu práce Gebauerovy. Tak jsem pojal do Skladby některé doklady a výklady z HistMluvn. a ze Slovn., když v podobných případech Gebauer sám poznamenal, že oněch prací užije. A přejal jsem někdy z PřírMluvn.[1] Užíval jsem 2. vydání z r. 1904.) novoč. doklady a mnohé výklady, protože mezi PřírMluvn. a rukopisnou Skladbou – a vůbec HistMluvn. – je genetický vztah; skladba PřírMluvn. je pracována podle skladby rukopisné; srovn. předml. k PřírMluvn. V ní použil Gebauer arcifť jen toho, čeho bylo potřebí »pro positivní popsání a poznání novočeského jazyka spisovného«. Proto PřírMluvn. leccos ze stč. materiálu vynechává, ale na druhé straně hledí bedlivěji k jazyku novému než skladba rukopisná. Sebraný materiál k historické skladbě třídil a vykládal Gebauer z části až tehdy, když skládal »Mluvnici čes. pro školy střední a ústavy učitelské« (1. vyd. 1890), z níž časem vyrostla PřírMluvn. Výsledky této práce jsou tedy zaznamenány v PřírMluvn., a proto je Gebauer do rukopisu vždy nepřipisoval. PřírMluvn. a rukopis Skladby se tedy dopl[II]číslo strany tiskuňují. Připomínám zvlášť, že jsem z PřírMluvn. do Skladby přejal skoro všechny výklady o významu předložek.

Dále jsem přejal do tohoto vydání tištěné Gebauerovy práce o negaci (LF. X), o skladbě adjektiva (tamt. XIII), o supinu (tamt. XV) a o imperfektu (JagArch. XXV). Ale nikoli beze změny. Rukopis těchto prací se totiž dochoval a v něm někdy Gebauer sám naznačil, co a jak by se mělo změniti. Tak při kuse o imperfektu poznamenává: »přeložiti věc z JagArch. a rozmnožiti příklady z vrstev, jak jsou zde.« Podle tohoto pokynu a jiných srovnával jsem rukopis s tiskem, rozhojňoval doklady nebo i měnil výklady podle materiálu. Tak na př. má rukopis proti tištěnému článku o adjektivu novou kategorii, adjektiva podmětná. Nebo v kuse o supinu je několik nových dokladů.

Mimo tyto změny, týkající se samé podstaty díla, provedl jsem některé změny formální. Tak předně v transkripci stč. textů a v pravopise vůbec. V rukopise Skladby je to, oč běží, většinou netranskribováno, jako v HistMluvn. a ve Slovn. Já však transkribuji doklady celé. Domnívám se, že tato změna není práci na újmu. Veskrze transkriboval Gebauer ostatně i v studii o adj., o negaci a o imperfektu, takže lze míti zato, že by byl transkriboval i ve Skladbě. Syntaktický materiál sbíral Gebauer po celou dobu svého působení a transkriboval původně jinak než později; tak se na př. čte v starších výpiscích z nejstarších textů starost, dobýti. Transkribuji tak, jak transkribuje Gebauer v HistMl. I, III 1 a III 2 a ve Slovn. Připomínám, že tu není vždy transkripce jednotná; bývá na př. razu ť, to ť, ale i vřeť, toť atd. Měním Gebauerův pravopis starší v novější; na př. Genitiv genitiv (ve větné souvislosti), lokal, instrumenál atp. (tak ještě v HistMluvn.) – lokál, instrumentál (tak v PřírMluvn. a ve Slovn.).

Za druhé nahrazuji starší zkratky pramenů novějšími, kde Gebauer sám od starších zkratků veskrze upustil; píši na př. Trist., EvZimn., AlxH., za starší Tm., ČE., AlexH. A píši EvVíd. atp., nikoli Ev.Víd.

Za třetí opravuji někdy citáty podle znění pramenů tištěných i rukopisných. Lze chápati, že jsem nemohl srovnávati s prameny všechny doklady, ba ani ne větší část, ale opravil jsem nejeden doklad. Zejména jsem srovnal skoro všechny doklady z BartD., protože jsem v nich na pohled poznal dosti mnoho chyb. Některé opravy jsem vytkl v poznámce. Velmi hojné doklady srovnal a opravil prof. Smetánka.

2. Zmínil jsem se již o tom, že se PřírMluvn. a rukopisná Skladba v lecčems odchylují a proč. Jsou však mezi nimi rozdíly i tam, kde účel PřírMluvn. odchylky nežádal. Na př. větu kusou má rukopis až na konci větosloví (v tomto vydání = § ), kdežto PřírMluvn. uprostřed větosloví (§ ). Tuto změnu a jiné označil sám Gebauer v rukopise, a proto [III]číslo strany tiskujsem je provedl v tomto vydání. Ale nechal jsem někdy rukopisné znění odchylné od znění v PřírMluvn., i tam, kde Gebauer poznámku nepřičinil. Tak na př. je definice singuláru v rukopise poněkud jiná než v PřírMluvn. 410 č. 1). Pojal jsem do tohoto vydání (§ č. 1) znění rukopisné. Gebauer totiž tento kus podrobně prohlížel, jak svědčí jeho rozmanité poznámky, a není-li tu definice změněna, domnívám se, že to není opominutí, nýbrž úmysl. Nebo na př. má PřírMluvn. v § 456 výklady o jménech a příslovcích původu zájmennėho a v § 457 o zájmenech souvztažných. V rukopise není o tom ani zmínky. I tu se držím rukopisu.

Znění rukopisné se někdy odlišuje od znění v universitních čteních. Užíval jsem záznamů, které mi laskavě půjčili pp. prof. dr. Al. Gregor a dr. St. Souček. Záznamy p. Součkovy jsou ze starší doby, záznamy p. Gregorovy z posledních let Gebauerových, a proto jsem přihlížel především k nim. Nemohu podle vlastni zkušenosti říci, jsou-li správné – přišel jsem na universitu až po smrti Gebauerově –, ale srovnáním s rukopisnou Skladbou jsem se přesvědčil, že jsou celkem dosti přesné. Usuzuji tedy z neshod mezi nimi a mezi rukopisem, že Gebauer leccos ve čteních jinak vykládal nebo jinak někdy roztřiďoval materiál. Na př. případy typu jest mě hanba jsou v rukopisné Skladbě jinde než ve čteních. Nebo ve čteních jsou hojné doklady na příjmení z Lún., v rukopise však není ani jediný doklad[2] Snad příslušnou »vrstvu« s těmito doklady Gebauer někam založil. Stalo se tak i s jinými »vrstvami«, z nichž některé později nalezl, jak si na ně poznamenal. – K tomu dodávám, že mi sl. M. Gebauerová dala celou rukopisnou pozůstalost Mistrovu mimo Slovn. a literaturu, ale že v ní nikde onu vrstvu s doklady z Lún. nenalézám.). Tu – a také jinde – se držím rukopisu.

3. Skladba není v rukopise veskrze tak hotova, že by bylo bývalo potřebí jen ji přepsati. Dotekl jsem se její nehotovosti již sub 1. a připomněl jsem, jak jsem si tu počínal. Ale jsou ještě jiné věci, o nichž se třeba zmíniti.

Dokladový materiál je zpravidla roztříděn jen zhruba, takže bylo potřebí roztříditi jej podrobně. Mnohdy to nebylo nesnadné, protože se třídění nabízelo podle formulace, definice příslušné otázky nebo podle Gebauerova rozvržení později do rukopisu vepsaného nebo přejatého z PřírMluvn. Někdy jsem však byl na pochybách, kam co zařaditi, protože se formulace na všechny případy nehodila; jeť formulace někdy starší, ale dokladů stále přibývalo. Kde mezi všeobecným výkladem a doklady byl rozdíl jen malý, vřadil jsem pochybné doklady do kategorií stanovených samým Gebauerem. Kde byl rozdíl větší, ponechal jsem definice a kategorie rukopisu, a ony odchylné příklady jsem uvedl zvláště, bez formulace. Připomínám, že sám Gebauer nebyl někdy roz[IV]číslo strany tiskuhodnut, kam co patří, jak svědčí jeho poznámky »kam to?« Některé své pochybnosti jsem vyznačil přímo ve vydání (v poznámkách).

Nezřídka odkazuje Gebauer jen všeobecně k cizím pracím. Na př. při jenž k JagArch. XII, 110 sl., při kusé větě k Bernekerovi tamt. XXVI, jindy k Brugmannově Kurze vergl. Gr., k Vondrákově AkslGr. atp. Nepoužil jsem těchto prací, protože nevím, co všechno by byl Gebauer z nich přejal. Z téže příčiny jsem nehleděl k poznámkám K. J. Černého o užívání genit. záporového v dnešním jazyce, jež jsou mezi materiálem o záporovém genit. A nemohl jsem užíti mnohých domácích prací a dissertací, k nimž Gebauer odkazuje, protože mi nejsou ani přístupny.

Z menších nedostatků rukopisu připomínám neúplnou citaci (bez označení stránky nebo listu), kde jindy bývá pravidlem úplná; na př. Hrad. Někdy se mi podařilo příslušné místo v prameni, zejména ve vydaném, najíti a citaci doplniti, ale někdy nikoli. Pojal jsem přece takové doklady do vydání, protože nejsou bez ceny. Ostatně jsou takové doklady i v HistMluvn. (na př. III 1, 28: GestRom.).

4. Není pochyby o tom, že se toto vydání jen přibližuje té podobě, kterou by byla skladba měla, kdyby ji byl vydal Gebauer sám. Je to viděti již z toho, co jsem připomněl výše. Gebauer by byl jistě doplnil leckteré doklady z tištěných i z rukopisných prací, k nimž odkazuje, a byl by se zřením k těmto pracím změnil i výklady, jež má v rukopise nebo v PřírMluvn. A možná, že by byl i změnil leckterý výklad přihlížeje jen k svému materiálu. Při důkladné prohlídce materiálu, které je potřebí před definitivním zpracováním pro tisk, provádí každý auktor nejednu změnu. Na druhé straně je jisto, źe některé Gebauerovv výklady zastaraly.

A tu by se mohlo zdáti, že by bylo lépe buď od vydání Skladby celé upustiti, nebo ji vydati s doplňky a se změnami. Toto mínění bych nepokládal za správné. Gebauerova Skladba je již v té podobě, jakou má v rukopise, velikým pokrokem nejen proti dotavadnímu, nýbrž i dosavadnímu badání; je nejobsáhlejší skladbou českého jazyka jak rozsahem jevů, jichž si všímá, tak bohatstvím dokladů, hlavně z jazyka starého. Že pak některé Gebauerovy vyklady zastaraly, je přirozený následek vědeckého pokroku. Ale ani tu neztrácí Skladba cenu, protože zůstává bohatou studnicí dokladovou.

Tyto okolnosti s dostatek podpírají mínění, že nutno Gebauerovu Skladbu vydati v té podobě, jakou má v rukopise. Lze pro ně uvésti ještě jeden důvod, velmi důležitý. Jde o Skladbu Gebauerovu, o dílo muže, jehož práce mají epochální význam ve vývoji českého jazykozpytu. Úcta k tomuto muži nám velí, abychom vděčně uchovali pro sebe i pro své potomky všechno to, co s píli a s láskou k čes. jazyku shromáždil, [V]číslo strany tiskua abychom to zachovali co možná v té podobě, v jaké by to bylo vyšlo z jeho duševní dílny.

Nepochybuji o tom, že Gebauerova Skladba i v této podobě, v jaké vychází, vydá hojné ovoce nejen tím, že přímo rozhojní naše poznatky, nýbrž i tím, že se stane východiskem nových prací.

5. Velikými díky jsem zavázán zesnulé sl. Marii Gebauerové za to, že mi svěřila rukopis a dala mi tak možnost splniti z části povinnost, kterou má čes. jazykozpyt k svému velikému Mistru.

Prof. E. Smetánka četl se mnou korekturu a mnohými cennými radami, pokyny a opravami přispěl k tomu, aby dílo vyšlo co možná v takové podobě, jakou by mu byl dal zvěčnělý auktor sám. Vzdávám mu za to upřímné díky.

A srdečně děkuji příteli prof. A. Gregorovi za ochotu při čtení zlomené korektury.

Brno 1926.

Frant. Trávníček.

[VI]číslo strany tisku

[1]číslo strany tiskuSkladba (syntaxis) dělí se ve dvě části:

I. nauku o větě, jejím složení a jejích druzích, neboli větosloví, a

II. nauku o významu (syntaktické platnosti, funkci) slovních druhův a tvarův, o shodě (kongruenci) a o vazbách (constructio, regimen) jednotlivých slov a tvarů ve větě.

Poznam. V theoretickém vzdělávání skladby byly a jsou mnohé nestejnosti, jednak vzhledem k látce, která se tu probírá, jednak vzhledem k jejímu soustavnému urovnání. Nehledíc k těm mluvnicím, ve kterých se ze skladby podávají jenom výklady pro praktickou potřebu vybrané, bývá tu dvojí směr: jednomu je základem věta a do jejího rozboru vpracovány jsou všecky jiné stránky syntaktické, a v druhém shledává se a vykládá syntaktický význam druhův a tvarů, věta pak jakoby věc odjinud známá a do skladby nepatřící úplně se pomíjí. Směr první měl hojné zástupce; původcem pak druhého jest Fr.Miklosich svou srovnávací skladbou jazyků slovanských, jejž snad odpor proti výstřednostem směru prvého, jaké se nalézají na př. v něm. grammatických spisích K.F.Beckerových, k tomu vedl, aby větu ze skladby vypustil vůbec.

Věcem těmto věnoval John Ries zvláštní monografii Was ist Syntax? (1894), kdež vytknuv nedostatky směrů dosavadních definuje skladbu jakožto nauku o složitých výrazích slovních (Lehre vom Wortgefüge), která v jedné své části má jednati o tvarech těchto výrazů, v druhé o jejich významu (str. 79, 84, 136 a sl.). Rozdělení toto dochází uznání jako theoreticky správné a dílem se také přijímá (srov. Schmalz v Lat. Grammatik von Fr. Holz u. J. H. Schmalz (1900) str. 213), ale naráží také na odpor se stanoviště praktického, poněvadž velí děliti od sebe věci, které jinak samy sebou k sobě se druží; srov. De1brück, Vergl. Syntax der idg. Spr. III (Grundriss V, 1900) str. 1 sl., a Brugmann, Griech. Grammatik (1900) str. 363 sl.

Že do skladby patří i nauka o větě i nauka o významu slovních druhův a tvarů, o tom nyní trvám nikdo nepochybuje; jde jen o způsob a hlavně o soustavné urovnání výkladů sem patřících.

Jaká, dobrá-li či vadná, je soustava, které já ve skladbě dosud jsem se přidržoval a také zde se držeti chci, o tom suďtež jiní. Dělím skladbu na dvě části nahoře jmenované, poněvadž látka sem patřící svou povahou rozdělení takové doporoučí; a dělím část druhou na několik oddělení menších, poněvadž táž látka svou hojností toho žádá.

[2]číslo strany tiskuČást první. Větosloví.

Přehledný výklad větosloví.

1. Větosloví jest nauku o větě, jejím složení a jejích druzích.

2. Věta oznamovací (indikativní) je slovy vyjádřený soud.

Pozoruji a usuzuji, že slunce svítí, že přítel příteli poskytuje pomoci, že starý hřích činí novou hanbu atd., a vyslovuji to slovy: „slunce svítí“, „přítel příteli poskytuje pomoci“, „starý hřích činí novou hanbu“ atd.

Pozorováním a přemýšlením přicházím k soudu, a soud ten vyjadřuji pak slovy, oznamovací větou.

1. Skoro každá věta taková (oznamovací) skládá se ze dvou členův, totiž podmětu a přísudku.

Podmět (subjekt) je slovné vyjádření toho, kdo (nebo co) koná ten skutek, nebo jeví ten děj, nebo je v tom stavu nebo té vlastnosti, jak se (v soudu) vyslovuje.

Přísudek (n. výrok, praedikát) je slovné vyjádření toho, co se o podmětu vyslovuje.

Na př. ve větě „slunce vychází“ je podmět slunce a přísudek vychází. A podobně jest

podmět

přísudek

ve větách

slunce

svítí,

Bůh

jest,

Bůh

jest věčný,

život

jest krátký,

přítel

příteli poskytuje pomoci,

starý hřích

činí novou hanbu,

Tomáš ze Štítného

byl český mudrc a složil pro své dítky knihy šestery o obecných věcech křesťanských, – atd.

Sňatý odtud obrazec věty oznamovací jest SP (S = subjekt, V = praedikát). Je to obrazec větoslovný, a zároveň schema psychologické. Myšlení a řeč vyvíjejí se zároveň, ale přece je to patrně a za[3]číslo strany tiskujisté myšlení, které činí krok první a jazyk za sebou takořka potahuje. Proto je mi schema psychologické prius a výraz slovný posterius.

3. Základní tvar naši nynější věty oznamovací ukazuje jakoby na dvojí vzorec, totiž

a) vzorec SP, na př. pták letí, a

b) vzorec S jest P = S < P na př. Bůh jest věčný.

Ale typus b) není původní, nýbrž vyvinul se z typu a) tím, že v P verbum finitum skleslo s významu reálního na formální a doplněk jeho zároveň víc a více důležitosti a jádra nabýval. Byly na př. věty otec leží nemocen, vůz stojí prázden. Tu se slovesa leží, stojí původně chápala zcela reálně; otec leží nemocen znamenala otec leží a jest nemocen. Při tom bylo nemocen, prázden jen doplňkem. Jádro praedikátu začalo se však časem spatřovati ne v leží, stojí, nýbrž v nemocen, prázden. Proto bledl význam reální ležení a stání víc a víc, slovesa v tomto spojeni klesala s významu reálního ve formální a klesala tak, že se může za ně klásti jest: otec jest nemocen, vůz jest prázden.

Také sloveso esse bylo původně jen zcela významu reálního (verbum existentiae), nyní má tento význam jen dílem, na př. Bůh jest, bude vojna, dílem však skleslo na sloveso pomocné, sponu.

Je tedy základní tvar našich vět oznamovacích jeden, totiž SP, neboť v něm jest obsažen i typus S < P.

4. Vedle vět oznamovacích jsou ještě věty jiné, zejména rozkazovací a tázací; jimi vyslovuje se nikoli soud, nýbrž rozkaz a otázka. Ale věty ty dílem od svého počátku jsou podle obrazce SP, dílem jsou do něho časem pojaty a vtištěny (appercipovány) a mají tedy v pojetí našem rovněž podobu SP.

Vzorec SP je tedy obrazec vět našich všelikých.

5. Definice věty v tomto smyslu širším měla by býti taková, aby platila i pro věty oznamovací, i pro rozkazovací, i pro tázací. Definici takovou sestaviti není snad nemožno, ale zajisté nesnadno, a zde není nám jí třeba.

Poznam. Pokusy o takovou definici, hledící ovšem také k jiným stránkám věty, uvozuje Brugm. Kz. Gramm., § 856; mezi nimi je také tento, od Dittricha: „Ein Satz ist eine modulatorisch abgeschlossene Lautung, wodurch der Hörende veranlasst wird, eine vom Sprechenden als richtig anerkennbare, relativ abgeschlossene apperzeptive (beziehende) Gliederung eines Bedeutungstatbestandes zu versuchen.“

6. Některé věty mají jen přísudek a nikoli též podmět. Na př.: prší; blýská se; uhodilo; napadlo sněhu a j. Věty takové jmenuji se bezpodměté. Více o nich viz v § 20 sl.

Naproti tomu klade a vyslovuje se přísudek ve větě každé; bez přísudku není věta žádná, kladení a vyslovení přísudku je při větě vlastností podstatnou.

[4]číslo strany tisku1. „Slunce vychází“ je výraz slovy učiněný, a „starý hřích“ též. Ale jsou to výrazy rozdílné: „slunce vychází“ je věta, je výraz větný, – a „starý hřích“ není věta, nýbrž výraz slovný (nevětný).

2. Výraz slovný (nevětný) rozeznáváme:

jednoduchý nebo holý, který jen jedno slovo obsahuje, na př. slunce; hřích; činí; – a výraz

složitý nebo rozvitý, který ze dvou nebo více slov je složen, na př. jasné slunce; náš starý hřích; činili novou hanbu.

Předložka se svým pádem a sloveso se zvratným zájmenem se pokládají se za výrazy jednoduché. Na př. na - poli: směji - se.

Ve výraze rozvitém rozeznáváme opět člen základní a člen nebo členy rozvíjecí. Obojí mohou býti výrazy holé nebo rozvité.

Na příklad: v rozvitém výraze starý hřích je hřích člen základní a starý člen rozvíjecí, a oba jsou výrazy holé; – v rozvitém výraze hlavní město království Českého je hlavní město člen základní a království Českého člen rozvíjecí, a oba jsou výrazy rozvité.

Úkolem výrazů rozvíjecích jest, omeziti a určiti význam slov a výrazů základních tak, jak toho je potřebí.

Myslím na př. na Prahu a chci o ní říci, že je hlavním městem království Českého. Tu by nebylo dosti, abych řekl: „Praha je město“, poněvadž slovo „město“ má význam mnohem širší, než který chci vysloviti. Abych tento žádaný a náležitý význam dostal, přidávám ke slovu „město“ výrazy rozvíjecí „hlavní“ a „království Českého“; jimi omezuji široký význam slova „město“ a dostávám význam, jehož potřebuji: hlavní město království Českého.

Jiný příklad. Chci říci, že lakomec stále žádá peněz. Tu by opět nebylo dosti, abych řekl: „lakomec žádá“, poněvadž slovo „žádá“ má význam mnohem širší, než který chci vysloviti; proto přidávám k němu výrazy rozvíjecí „peněz“ a „stále“; jimi omezuji široký význam slova „žádati“ a dostávám význam, jehož potřebuji: žádati stále peněz.

A tak děje se vždycky; výrazy rozvíjecími omezuje se a určuje se význam slov a výrazů základních tak, jak toho je kdy potřebí, – omezovati a určovati takto význam slov a výrazů základních jest úkolem výrazů rozvíjecích.

Věty, jejichžto podmět i přísudek jsou výrazy jednoduché, slovou holé. Na př. slunce vychází (podmět slunce, přísudek vychází, oboje výraz jednoduchý).

Za holé věty pokládají se také věty, které mají v přísudku sloveso jsem (nejsem), jsi atd. s nějakým slovem doplňovacím. Na př.: Bůh jest_věčný; ty jsi_řekl; (já) jsem_po-nemoci atp. Sloveso jsem, jsi atd. v těchto větách nazývá se sponou (copula). Srov. § 29 č. 3.

[5]číslo strany tiskuNaproti větám holým jsou věty rozvité (n. rozšířené) t. j. takové, kde buď podmět nebo přísudek nebo oba tito členové věty vyjádřeni jsou výrazy složitými. Na př.: slova boží nepominou (podmět „slova boží“, výraz složitý); lež má krátké nohy (přísudek „má krátké nohy“, výraz složitý); starý hřích činí novou hanbu (podmět „starý hřích“, přísudek „činí novou hanbu“, oboje výraz složitý).

V složitém výrazu podmětovém i přísudkovém rozeznáváme podmět a přísudek holý a části jejich rozvíjecí. Na př. ve větě starý hřích činí novou hanbu jsou výrazy hřích a činí holý podmět a holý přísudek, výrazy pak starý a novou hanbu jsou části rozvíjecí.

Části rozvíjecí ve větě jsou:

a) předmět (objekt), na př. jezdec bodá koně, – pohané slouží modlám, – lakomec žádá peněz;

b) přívlastek (attribut), na př.: starý hřích činí novou hanbu;

c) příslovečnéurčení (adverbiale), na př.: chudému je všude zle, – nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází;

d) doplněk, na př.: chlapec chodí bos, – Jidáš stal se zrádcem.

Holý podmět a holý přísudek jsou větné členy hlavní, – části rozvíjecí předmět, přívlastek, příslovečné určení a doplněk jsou členy vedlejší.

Rozvíjecí tyto výrazy vyskytují se jednak při slovesích, jednak při výrazích druhu jiného.

Rozvíjecí výrazy při slovesích.

1. Slovesa jsou vesměs významu dějového; na př. ve slovese žádati jest význam dějový „žádání“.

Děj – na př. žádání – může býti rozmanitý; a to

a) jednak podle své stránky věcné (podstatné, kvalitativní), neboť věcně (podstatně) jiné jest na př. žádati rady, – jiné žádati pokoje, – jiné žádałi peněz atd.; a

b) jednak podle své stránky mimověcné (mimopodstatné), neboť mohu žádati něčeho (na př. pokoje) na rozličných místech, v rozličných dobách, rozličným způsobem, z rozličných příčin atd.

Pro rozmanitá tato »žádání« nestačí jediné sloveso „žádati“. Abych si opatřil výrazy, jichž potřebuji pro »žádání« rozmanité a několikeré, přidávám k slovesu „žádati“ výrazy rozvíjecí a dostávám významy, kterých potřebuji, dostávám na př. význam „žádati snažně pokoje“, význam „žádati stále peněz“ atd.

Podobně děj „státi se“ jest rozmanitý podle stránky věcné (neboť věcně jiné jest na př. státi se boháčem, jiné státi se žebrákem atd.) a podle stránky mimověcné (neboť státi se něčím, na př. boháčem, může někdo doma anebo v cizině, rychle anebo znenáhla, lehce anebo [6]číslo strany tiskutěžce atd.); maje rozmanité tyto děje náležité vyjádřili, skládám sloveso státi se s náležitými výrazy rozvíjecími.

2. Výraz rozvíjecí, jímž se omezuje a určuje dějový význam slovesa na stránce své věcné, jest jednak předmět, jednak doplněk.

Předmět patří a táhne se jen ke slovesu a je slovným vyjádřením toho, na koho nebo nač děj slovesný přechází, koho nebo co děj slovesný zasahuje, anebo ke komu nebo čemu děj slovesný vztahujeme. Na př.: jezdec bodá koně (bodati koně); lakomec žádá peněz (žádati peněz); pohané slouží modlám (sloužiti modlám).

Doplněk patří též ke slovesu, ale při tom spolu se táhne ku podmětu nebo ku předmětu jeho. Na př.: chlapec chodí bos (chlapec bos, doplněk bos táhne se ku podmětu); jím rád ovoce (já rád); Jidáš stal se zrádcem (Jidáš zrádce); ctnost činí člověka vzácna, nebo vzácného, nebo vzácným (člověka vzácná, doplněk vzácná n. vzácného n. vzácným táhne se ku předmětu); Čechové zvolili sv. Vojtěcha biskupem (Vojtěcha biskupem); šaty mám nové, chci je míti dlouho nové a celé; v těch šatech nechodil jsem dlouho v celých (v šatech v celých, doplněk v celých táhne se ku jménu podstatnému, jež je v příslovečném určení v šatech.

3. Výraz rozvíjecí, jímž se omezuje a určuje význam slovesa na stránce mimověcné, slove příslovečné určení. Na př.: chudému je všude zle; – sv. Vojtěch zvolen jest biskupem po smrti Dětmarově; – žádám snažně pokoje; – pro pravdu se lidé nejvíce hněvají.

Určením tímto omezuje a určuje se význam slovesa zejména co do místa, času, způsobu (vztahu a míry) a příčinnosti.

Slovesa, která mají potřebu omezení a určení předmětem na stránce své věcné (kvalitativní), jmenuji se předmětná (verba objectiva), na př. dáti, žádati, slovesa pak, která takové potřeby nemají, podmětná (verba subjectiva), na př. spáti, ležeti, viz v § 32 č. 3.

Rozvíjecí výrazy při jménech podstatných.

1. Jméno podstatné určuje se přívlastkem; na př. zelený strom, starý hřích atp.

2. Jména podstatná mohou mívati při sobě také doplněk, na př. zvolení biskupem (= za biskupa); – nebo předmět, na př. žádost peněz, stvořitel světa; – nebo příslovečné určení, na př. procházka lesem, cesta do Říma, obilí od loňska; – avšak tyto rozvíjecí výrazy, jsouce při jméně podstatném, berou na sebe zároveň povahu přívlastku, stávají se přívlastky.

Rozvíjecí výrazy při jménech přídavných.

Jméno přídavné určuje se

1. předmětem, na př.: žádostivý peněz, – příznivý někomu,

[7]číslo strany tisku2. doplňkem, na př. chlapec chodí bos,– mor zvaný hlíza;

3. příslovečným určením, na př.: velmi žádostivý, – na polo mrtvý atp.

Rozvíjecí výrazy při příslovcích.

Příslovce a výraz příslovečný vůbec určují se opět určením příslovečným; na př.: skoro dobře, – blízko u Prahy, – tři míle za Prahou,– včera odpoledne po třetí hodině.

Hledajíce ve větách daných, co je jakým členem věty, činíme to otázkami.

Podmět nalézáme, když se tážeme, kdo (nebo co) koná to, nebo kdo je v tom stavu nebo té vlastnosti, jak věta vyslovuje. Na př. při větě „Tomáš ze Štítného byl český mudrc a složil pro své dítky knihy šestery o obecných věcech křesťanských“ tážeme se na podmět: kdo byl český mudrc a složil knihy šestery…? Odpověď (a v ní podmět): Tomáš ze Štítného!

Přísudek nalézáme, když se tážeme, co podmět věty koná, nebo co se mu děje, nebo co se o něm ve větě vyslovuje. V příkladě našem: co jest, co se vyslovuje o Tomáši ze Štítného? Odpověď (přísudek): byl český mudrc a složil knihy šestery...!

Předmět nalézáme, když se tážeme otázkou sestrojenou z podmětu a slovesa věty dané a z příslušného zájmena tázacího koho, co? koho, čeho? komu, čemu? kým, čím?… V příkladě našem: co složil Tomáš ze Štítného? Odpověď (předmět): knihy šestery…!

Příslovečné určení nalézáme, když se tážeme otázkou sestrojenou z podmětu a slovesa věty dané a z příslušného tázacího výrazu příslovečného. V příkladě hořejším prvním: pro koho (proč) složil Štítný knihy šestery…? Odpověď (příslovečné určení): pro své dítky!

Přívlastek nalézáme otázkou složenou z tázacího slova jaký? který? čí?… a příslušného jména podstatného. V příkladě našem: který Tomáš? Odpověď (přívlastek): ze Štítného! Jaké knihy? Odpovědi dvě (přívlastky dva): 1. šestery 2. o obecných věcech křesťanských.

Doplněk nalézáme, když se tážeme otázkou sestrojenou z podmětu (po případě též z předmětu) a slovesa věty dané a ze slova tázacího jaký, jak (= jaký), kdo n. co (= jaký), čím (= jakým). V příkladě našem: kdo, co (= jakým, čím) byl Tomáš ze Štítného? Odpověď (doplněk): český mudrc! Ve větě „chlapec chodí bos“ otázkou: jak (= jaký) chodí chlapec? – bos! Ve větě „ctnost činí člověka vzácna (= vzácného, vzácným)“ otázkou: jakého (n. jakým, čím) činí ctnost člověka? – vzácna (vzácného, vzácným)!

Otázky, jimiž hledáme doplněk a přívlastek, jsou podobné, poněvadž také doplněk a přívlastek jsou si podobny; rozdíl mezi oběma jest, že [8]číslo strany tiskupřívlastek se spojuje se svým podstatným jménem bezprostředně, kdežto doplněk ku podmětu, po případě ku předmětu nebo ke jménu neb zájmenu v určení příslovečném se připojuje prostřednictvím slovesa. Na př. bosý_chlapec a chlapec_chodí_bos; – vzácného_člověka a ctnost člověka_činí vzácného.

Poznam. 1. Otázkami těmito nalézáme většinou bezpečně a určitě, jakého druhu který člen věty jest. Ale někdy může bývati a bývá přece výklad rozdílný, – a příčina toho je vrozdílném pojímání t. j. v tom, že témuž výrazu rozdílně rozumíme a rozdílný význam přikládáme. O případech lakových je řeč doleji na několika místech (na př. v § 42 pozn. a j.).

2. Týž výraz může míti v rozličných větách význam rozličný a býti členem druhů rozličných. Na př. ve větách

a) „dávají na školu novou střechu“,

b) „sbírají se příspěvky na školu“,

c) „pamatujeme na školu“,

d) „peníze na školu sešly se z dobrovolných příspěvkův“.

e) „tyto peníze jsou na školu

je všude výraz týž „na školu“; ve větě a) je příslovečným určením místa (dávají novou střechu kam?), v b) je příslovečným určením příčinnosti (účelu, sbírají se příspěvky nač? = k jakému účelu?), v c) předmětem (pamatujeme na co? = co?), v d) přívlastkem (jaké peníze sešly se?), v e) doplňkem (nač jsou = jaké jsou tyto peníze?).

Rozeznáváme:

a) věty jednoduché, na př.: chudoba cti netratí; křivý svědek nebude živ do roka; a

b) souvětí neb složeniny větné (n. věty složené), na př.: lékař léčí, Bůh uzdravuje; kdo křivé svědčí, nebude živ do roka; co nás mrzí, to se nás drží; a co jest milo nám, to nechce k nám; přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě.

Dále rozeznáváme věty hlavní a věty vedlejší.

a) Věta hlavní nebo samostatná jest, která sama o sobě smysl plný vyjadřuje (nebo vyjadřovati může).

b) Věta vedlejší jest, která nedává o sobě smyslu plného a zastupuje některý člen vět jiných; na př. „kdo křivě svědčí, nebude živ do roka“ (věta „kdo křivě svědčí“ nedává smyslu plného a zastupuje podmět věty „nebude živ do roka“).

Věta vedlejší slove proto též věta podřízená; naproti ní jest věta řídící ta, k níž ona jako člen přináleží. V příkladě právě uvedeném jest tedy věta řídící „nebude živ do roka".

[9]číslo strany tiskuVěta řídící může sama býti opět podřízena větě jiné. Na př. v souvětí „přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě“ jest věta druhá větou řídící vzhledem k větě třetí, ale spolu podřízena větě první.

Více o větách vedlejších viz v § 8392.

Krom toho rozeznáváme ještě podle způsobu, v jakém obsah věty je vysloven:

1. věty způsobu oznamovacího nebo věty oznamovací (indikativni), na př.: přítel poskytl mi pomoci;

2. věty tázací (interrogativní), na př.: poskytl mi přítel pomoci?

3. věty podmiňovací (kondicionální), na př.: přítel by mi poskytl pomoci, – mezi nimi též přácí (optativní), na př.: kéž by mi přítel poskytl pomoci!

4. věty rozkazovací (imperativní), na př.: příteli, poskytni mi pomoci!

Více o větách těchto viz § 6572.

Poznam. Ve výkladech následujících, kde není jinak udáno, máme na zřeteli především větu hlavní (samostatnou) oznamovací.

Věty „přítel poskytl mi pomoci“, „poskytl mi přítel pomoci?“ atp. jsou kladné (positivní); naproti nim jsou věty „přítel neposkytl mi pomoci“, „neposkytl mi přítel pomoci?“ atd. záporné (negativní).

A. Věta jednoduchá.

1. Věta jednoduchá je věta, jejíž všichni členové jsou prosté výrazy slovné a tedy žádný člen sám není výrazem větným. Na př.: chudoba cti netratí; křivý svědek nebude živ do roka.

Větou jednoduchou jest tedy také věta „náš soused prodal dům i pole“; je v ní ovšem předmět dvoučlenný (dům i pole), ale žádný člen její není výraz větný. Naproti tomu věta „náš soused prodal dům, ale pole neprodal“ pokládá se za větu složenou. Viz o tom v § 80.

2. Členové, kteří ve větě jednoduché se vyskytují, jsou: podmět, přísudek, předmět, příslovečné určení, přívlastek a doplněk.

O podmětě.

1. Podmět je slovné vyjádření toho, kdo (nebo co) koná ten skutek, nebo jeví ten děj, nebo je v tom stavu, nebo je té vlastnosti, jak se ve větě vyslovuje (viz § 3 č. 1). Na př.: jezdec bodá koně; – zlato se leskne; – lež má krátké nohy; – pravda jest dítě boží; – Jidáš stal se zrádcem.

2. Hledajíce podmět tážeme se otázkou sestrojenou z tázacího kdo? nebo co? a přísudku věty dané (viz § 13). Na př. (při poslední z vět uvedených): kdo stal se zrádcem? odpověď (podmět): Jidáš!

[10]číslo strany tisku3. Podmět může býti výraz holý, na př.: orel letí; – nebo rozvitý, na př.: zlatý orel všude doletí.

4. Podmětem holým bývá zpravidla slovo sklonné, tedy jméno podstatné, nebo přídavné, nebo číslovka, nebo zájmeno. Na př.: život je krátký; – tonoucí i břitvy se chápe; – nikdo nás nenajal.

Někdy jest podmětem holým slovo nesklonné; to však, jsouc v platnosti podmětu, béře na sebe povahu jména podstatného, stává se slovem zpodstatnělým. Bývá to:

infinitiv, na př. bohatnouti není hřích; i pěkně lháti je hřích; slíbiti a dáti jest dvojí; –

nebo slovo nesklonné jiné, na př.: ale je spojka; y je samohláska tvrdá; lepší jedno dnes než dvoje zejtra; dannodej umřel, kupsobě nastal; vem to nešť! Us. ob.

Ve větě „lepší je chvála-Bohu než dá-li-pán-Bůh jest podmětem výraz „chvála-Bohu“ a vedle něho „dá-li-pán-Bůh“. Ve výrazích těch a takových jsou ovšem sklonná slova jednotlivá (chvála, Bůh, pán); ale jejich celky („chvála-Bohu“…) jsou nesklonné.

V nářečí hanáckém béře se za podmět předložkový vyraz „u Nepustilů“, „u Sošků“ atp., znamenající buď všechny obyvatele domu nebo jen hospodáře. Na př.: bévajó to o Nepustilu? ( = Nepustilovi, Nepustil) BartD. 2, 287; kde pak só zde ho Daňku? tamt. 2, 288; ho kovářu nésó doma tamt.: ho chalópskéch nésó doma, só na polo tamt.; tam dó o Langu (= soused Lang) tamt.; ho stréčka Jakoba bele vozet seno (= strýček Jakub vozil seno) tamt.

5. Podmět je vždy v nominativě. Na př.: život je krátký; tonoucí i břitvy se chápe.

Za nominativ béře se také podmět, který sám sebou je slovo nesklonné na př. ve větě: „ale je spojka“. Slovo „ale“ je nesklonné a nemá tedy také nominativu ve smyslu tvaroslovném, – v příkladě našem však je pojato za podmět a tím pojetím jest učiněno slovem zpodstatnělým a zároveň nominativem ve smyslu syntaktickém.

6. Podmět bývá nevyjádřen, ale rozumí se.

Podmětem nevyjádřeným bývá zájmeno osobní, které se rozumí ze slovesa určitého. Na př.: Řekl jsem (– já!). Řekl jsi (– ty!). Řekli (– oni!).

Podmětem nevyjádřeným bývá dále slovo jiné, které se rozumí z celku a ze souvislosti. Na př.: blaženi jsou čistého srdce (t. lidé); Velflovici a ot Kamene sě s MÍšňany slichu DalJ. 103 (t. j. členové rodu, který se nazýval „ot Kamene“); Novotných prodali zahradu; z cihel stavějí domy (t. lidé); povídají (t. lidé); stál, jako by ho přimrazil (t. někdo).

[11]číslo strany tisku7. Podmětův jest někdy ke společnému přísudku několik. Na př.: ctnost a pokora nemá místa u dvora; štěstí a neštěstí sousedy sobě jsou: Krákov, Lvov a Varšava jsou přední města polská. Srov. § 80.

8. Podmět bývá před svou větou, a v ní pak nahrazuje se zájmenem ukazovacím. Na př.: Jozef, ten rád chodí do školy, ale Janek, ten radši za kravama BartD. 1, 161; stařenka, ti pořád přadú tamt.

Věty bezpodměté.

1. Jsou věty, ve kterých podmět ničím není vysloven nebo naznačen, aniž ze souvislosti řeči se vyrozumívá; a ani v myšlenkách těmito větami vyjádřených podmětu žádného není. Věty takové zovou sc větami bezpodmětými. Na př.: prší; – ubývá dne; – proti věku není léku.

2. Věty bezpodměté vyslovuji jen P a nikoli též S. Proč nevvslovuji S? Proto, že

S buď není známo, na př. ve větách: prší (kdo? – nevím); hoří, –

nebo že nedbám o to, abych vyjádřil S, na př.: uhodilo; u nás hořelo; povídá se, že bude vojna.

3. Věty bezpodměté se dlouho vykládaly tak, že slovesa v těchto a takových větách jsou neosobná (verba impersonalia), že však grammatická osoba neboli podmět jejich vždy odněkud se vyrozumívá a doplňuje. Na př. v řečt. ὕει, βροντᾷ, ἀστράπτει – totiž Ζεύς; v lat. itur – totiž iter, fletur – totiž fletus, pluit – totiž pluvia.

K. W. Heyse podotkl v díle System der Sprachw. 401, že by se ne o neosobných, ale o bezpodmětých slovesích mluviti mělo.

Soustavně provedl nauku o větách bezpodmětých Miklosich v Denkschr. d. Kais. Akademie d. W. XIV (nové vydání r. 1883) a ve své syntaxi. Jeho výkladu se zde držíme.

4. České práce o větách bezpodmětých jsou dvě: od Fr. X. Procházky v Lfil. 1895, 190 sl. a od B. Vyskočila tamt. 1906, 262 sl.

Přehled vět bezpodmětých.

Případy, kde forma bezpodmětá je oblíbena, jsou mnohé; pro přehled dělíme je (celkem podle Miklosiche) na sedmero tříd.

Třída I.

Jádrem přísudku je sloveso činné znamenající jsoucnost.

1. Věc, jejíž jsoucnost se vyslovuje, je v akk. nebo v gen. partitivním nebo v gen. záporovém. Tu rozeznávati jest věty a) kladné,

b) záporné a při tom, je-li jsoucnost vyslovena slovesem α) býti, ß) jiným, na př. státi, stávati.

Doklady tomu.

[12]číslo strany tiskuAd a) α): bylo tam hromadu n. .sílu lidi Us.; jest, bylo nás šest Us.; jest zde trochu vody, soli, uhlí Us.; je na tom trochu pravdy Us.; nevíte, bude-li vás tu ještě Us.; už je toho jen kapku BartRuk. 49; néni vás tu ani połovicu ani třetinu BartD. 1, 179; tohož veselé dotud by, jeliž všecka ta noc sjide AlxB. 5, 39; již dvě neděle tomu jest ŽerKat. 113; okolo stolicě bieše čtrmezdcietma stolic Koř. Zjev. 4, 4. Srovn. v § 147 č. 11 b.

Ad a) ß): zůstalo kopu vajec Us.; dokudž stává které krávy NRada 1266; doniž mu ruky stávalo jeho (a mohla mečem hýbati) Ol. 2. Reg. 23, 10; stane-li jich (dědicův = budou-li kteří) VšehK. 211ᵃ; kdo ví, stane-li tě do večera Kom. M. 355; leží ho (města) skuoro polovici v moři Lobk. 58ᵇ.

Ad b) α): proti věku není léku (přísl.); komu není rady, tomu není pomoci (přísl.); není službičky, aby v ní nebylo partičky (přísl.); není šprochu, aby v něm nebylo pravdy trochu (přísl.; akk. místo gen. pro rým); nebylo místa Us.; nebude času Us.; až nás tu nebude Us.; kdyby nebylo oráče, nebylo by boháče BartRuk. 10; ujel pryč, když mne doma nebylo tamt.; v ten čas budieše bez něho, by nebylo otce jeho AlxV. 1632; nám toho obyčeje nenie, by atd. Pass. 352; jehož (království nebeského) před přijitím Kristovým žádnému hřiešnému býti nemohlo Kruml. 32ᵇ; zda dnes nenie žni pšeničné Ol. 1. Reg. 12, 17; nebylo jim núzě prodávati sedění svých non sunt compulsi vendere possessiones tamt. Gen. 47, 22; když krále v zemi nenie VšehK. 261ᵇ; nebude-li kterého jednoho z těch tří osobně u desk tamt. 140ᵃ.

Ad b) ß): neostane kamene na kameni; aby o to žádných nesnází nevzniklo VšehK. 57ᵃ; žádného domu celého nezůstalo Vel. Z. 11; aby se žádnýho tkadlce na panství nenacházelo, kterej by ubrusy dělati uměl, tomu já nehrubě věřím ŽerKat. 278; nechť se pozor dá, aby skrze to (nepořádné vedení rejstříků) nějakých zmatků nepocházelo tamt. 243.

2. Věc, jejíž jsoucnost se vyslovuje, je doplňkem. Na př.:

jest, není mi do smíchu Us.; bylo k večerou Us.; jí (ženě) ne do veselé Jid. 152; kdež ti nebude do smiecha AlxV. 1365; žeť jmu nebieše do smiechu Hrad. 141ᵇ; již mi nebude do spánie tamt.; nebylo by jmu do spánie AlxV. 2448.

Třída II.

Jádrem přísudku je sloveso býti s infinitivem vyslovující možnost, nutnost. Někdy bývá sloveso býti vynecháno. Doklady tomu:

jest viděti, slyšeti Us.; co dělati? Us.;

nejednu pohanskú paní bieše viděti slziece Kat. v. 3256; však jest smrti neutéci Vít. 34ᵃ: kterak bych nemněl toho, by mi tak skoro bylo umřieti Kruml. 339ᵃ; mněf jest s toho světa sniti Hrad. 19ᵃ; když bieše [13]číslo strany tiskuJežiúšěvi jatu býti tamt. 75ᵃ; v rově by nalézti mannu ApŠ. 39; když budieše na vojnu jeti Dal. 84; viec mi vás jest neviděti DalH. 30; rač nem to zjěviti, zač nem jest tu mast jmieti Mast. 356;

co mi učiniti Hrad. 124ᵃ; (mnichům) býti bez svého sbožie tamt. 106ᵃ.

Třída III.

Jádrem přísudku je sloveso činné znamenající přibývání, ubývání. Na př.:

přibývá vody Us.; ubývá dne Us.; v starosti rozumu a paměti uchází Br. Z. 14.

Třída IV.

1. Jádrem přísudku je sloveso zvratné (významem však trpné). Na př.:

praví se; povídá se; vypravuje se; říká se; pije se; jí se; srpem

se žne; kosou se seká; nedostává se chleba, peněz, lidí Us.;

když by se přieliš nešlechetně živo nebylo, žádných by práv potřebie nebylo VšehK. 187ᵃ; nechť se dá pozor, aby skrze to (nepořádné vedení rejstříků) nějakých zmatků nepocházelo ŽerKat. 243.

2. Ve větách těchto bývá vyjádřen příslušný logický podmět dativem a příslušný logický předmět akkusativem nebo partitivním genitivem. Na př.:

zachtělo se mi masa (t. j. jsem zachtěl masa) Us.; zželelo se matce milých dítek Erben; zdá se mi; stýská se mi; chce, nechce se mi Us.;

zžádalo sě jemu víry křesťanské Pass. 362; (aby sě) i jednéj škody nestalo Kat. v. 3372; toho se potom pro mor nestalo Let. 1048; když se jest toho nestalo ŽerKat. 239; od mrazu škoda nemalá jest, tak že skrovný ourody se očekává tamt. 243; chleba sě nedostává Ol. 1. Reg. 9, 7; ničehož mi sě nedostane ŽWittb. 8, 5; ničehož mi se nedostane ŽPod. tamt.; dřéve s’ mi jie (masti) byl dal mnoho, až sě jie mnohým nedostalo Mast. 197.

3. Význam trpný není znamenati, když reflexivem vyslovuje se děj přírodní (v přírodě i u člověka). Na př.: blýská se, šeří se, svítá se, rozednívá se Us.

Třída V.

1. Jádrem přísudku je sloveso trpné. Na př.:

pamatováno bude na tebe Us.;

prošeno mne i mého otcě Hrad. 128ᵃ; bude sě zlému diáblu posmieváno, že… ŠtítPař. 43ᵇ; zúfáno jest do něho desperatus est Ol. 2. Reg. 12, 15; má k ňemu hledieno býti VšehK. 258ᵇ; nebylo-li by žádné pokuty nalezeno tamt. 202ᵇ; tomu se v dědiny jeho má uvázáno býti tamt. 11ᵇ.

[14]číslo strany tisku2. Příslušný logickýpředmět bývá vyjádřen akkusativem nebo partitivním genitivem; na př.:

žádného díla nebude děláno v těch dnech Br. M. 365; za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich Br. tamt.

Třída VI.

Jádrem přísudku je jiné sloveso činné než v I–V. Na př.: jde mi o život Us.; bolí mě v kříži Us.; prší, poprchává, mrzne, hřmí, taje Us.; zebe mě Us.; z čista jasna uhodilo Us.; po ulici (v Jerusalemě) nejde človíčka Neruda Ciz. 116; náměstí je pusté, ani človíčka nekráčí kolem zahrady tamt. 188; polovici nás nespalo BartRuk. 49;

ten úterý vyhořalo Mýta polovici Let. 837; sešlo jest těch sedm zbitých ceciderunt Ol. 2. Reg. 21, 9; vsýpáše sě v ňe (v moře, ve svatyni) tři tisíce měřic tamt. 2. Par. 4, 5 (vešlo se do něho); na stoliciech čtyřimezcietma starcóv sedieše Koř. Zjev. 4, 4; vařiž jej (louh), až ho polovici uvře LékB. 48ᵇ; nikdy by konec sauduom nalezen býti nemohl, než šlo by v nekonečnost nesčíslnú VšehK. 124ᵇ.

Třída VII.

1. Jádrem přísudku je výraz jmenný (substantivum nebo adjektivum nebo adverbium). Na př.:

je (bylo by) škoda času, peněz Us.; je (bylo) po něm veta Us.; bylo by hřích jemu ublížiti Us. (BartRuk. 37); bylo ještě tma, bylo večer, bylo poledne, bylo zima Us.; všude plno prachu, písku Us.; je mi dobře, zle Us.

Ve větách bylo škoda, bylo tma, bylo zima nejsou slova škoda, tma, zima podměty, nýbrž nominativy skleslé ve význam příslovečný; kdyby to byly podměty, zněly by tytéž věty: byla (nikoli bylo) škoda, byla tma, byla zima.

2. Příslušný logický podmět bývá v dativě neb akkusativě nebo někdy v genitivě, příslušný předmět pak v genitivě. Na př.:

je mi ho líto Us.; škoda času a peněz Us.; toho mi není třeba Us.; tebe hanba bude Suš. 252;

nebuď tebe po tom túha Kat. 3070; bud toho bohu žel Štít. M. 367; běda mně tebe, má kráso! Pass. 369.

1. Věty bezpodměté časem se šíří a množí. Tak na př. stč. bylo: táhniechu vóz osm koní AlxH. 2, 7 – nč. je táhlo; toho času českých mníškův šest u polském lesu sediechu DalC. 37 sedělo. Viz v § 245 č. 2.

V dialektech moravských bývá forma bezpodmětá, kde jazyk spisovný má formu podmětnou. Na př.:

ščuká se mi (= škytám) BartD. 1, 273: diťátkovi sa kýchlo tamt. 2, 336 (slov.); to śe mi nězpomni (= nevzpomínám si, nemohu si vzpomenouti) tamt. 1, 127 (laš.).

[15]číslo strany tiskuBývá to dále, zejména v nářečí valašském a lašském, tehdy, když je řeč o přírodních zjevích náhlých, tajemných, škodlivých, strašidelných. Na př.:

tak dva roky nám všecko pozbírało, rolí kamením zanéslo a připłaviło BartD. 1, 178; była velikúcná voda, podmývało břehy tamt.; házało s tým lůžkem, vyhodiło ho ven tamt.; nemluvil nic, enem ním prało tamt.; v peci střeliło, div peci nerozhodiło tamt.; fůra sa zvaliła, chłapi z voza povyskakovali, a robku chuderu zabiło tamt.; stromy lámalo, stavení bořilo, les vyvrálilo, pole zkazilo tamt. 2, 286 (zábř.).

2. Věty bezpodměté časem se ruší. Většina vět má podobu SP a tlak analogický mění formu bezpodmětou v podmětnou. Na př.:

je zde trochu vody = je zde trocha vody; (aby sě) i jednéj škody nestalo Kat. v. 3372 = aby se žádná škoda nestala; žádného díla nebude děláno v těchto dnech Br. M. 365 = žádné dílo…; vařiž jej (louh), až ho polovici uvře LékB. 48ᵇ = se dvěma libroma vody, ažť jie třetina uvře tamt. 184ᵃ.

V jazyku starším bývá za bezpodměté prší podmětná věta déšč prší (pršel). Na př.:

déšť pršel na nás Lobk. 4ᵃ; když déšť prší tamt. 46ᵇ; v té krajině velmi řiedko déšť prší tamt. 54ᵃ a tak častěji v Lobk.

3. Vazba bezpodmětá se kazí: proniká nominativ za akkusativ (genitiv), ale nikoli jako podmět. Na př.:

hromada jich tu bylo BartRuk. 49; veliká síla lidu sešlo tamt.; za chvilku bylo zajíců plná louka tamt.

Slova hromada, veliká sila, plná louka nejsou podměty; o tom svědčí přísudky bylo, sešlo.

O přísudku.

1. Přísudek je slovné vyjádření toho, co se ve větě o podmětu vyslovuje (viz § 3). Na př.: slunce svítí; každý sobě štěstí kuje.

Poznam. Místo »přísudku« říká se též »výrok«, ale název ten se nehodí; cítíme v něm význam, že by mohl spíše znamenati celou větu, nejen přísudek.

Hledajíce přísudek tážeme se otázkou, co koná podmět věty, nebo co se mu děje, nebo co se ve větě o něm vyslovuje (viz § 13). Tedy při větách právě uvedených: co činí slunce? Odpověď (přísudek): svítí! Co činí každý n. co vyslovuje se o každém, že činí? Odpověď (přísudek): kuje sobě štěstí, (každý) sobě štěstí kuje.

3. Přísudek může býti holý, na př.: slunce svítí; Bůh jest; – nebo rozvitý, na př.: slunce svítí na spravedlivé i na nespravedlivé; Bůh jest stvořitel a zachovavatel všeho.

[16]číslo strany tiskuPřísudkem holým je vždycky sloveso určité. Na př.: slunce svítí; Bůh jest.

Ve větách, které mají v přísudku sloveso jsem (nebo záporné nejsem) s nějakým slovem doplňovacím, béře se složený tento výraz za přísudek holý a sloveso jsem za sponu (viz § 7). Na př.: ty jsi řekl; Bůh jest věčný; otec jest po-nemoci; štěstí není stálé.

4. Přísudkův jest někdy ke společnému podmětu několik. Na př.: otec šel do města a nakoupil zboží; nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází. Viz o tom v § 80.

Místo přísudkového slovesa náležitého bývá v jistých rčeních slovo jiné; zejména

a) infinitiv, na př.: já mít peníze, koupil bych ten dům Us.; já to vědět Us. a tak často, v. § 368 č. 5;

b) imperativ (místo žádaného indikativu), na př.: (čert) se okázal, chytil hospodského a pod s ním do pekla Kulda 2, 226; žebrák sa potem zebráu a pod g Ičínu BartD. 1, 351 (hodsl.); nerozmýšlal sa dlho, ale hybaj zabral sa do města DobšPov. 201 (imperativ a verbum finitum); voły ani hni nechtěły z místa BartD. 1, 214; vołáł sem ho, ale on ani hni tamt.; dvacet měřic žita lup na vůz odjed, dal tamt. 2, 290; srov. § 360 č. 4;

c) interjekce buď obecná nebo z příhodného slovesa vytvořená; na př.: po večeři fuk do postele a po smrti fuk do hrobu (přísl.); bác ho Us.; lavice prásk! a všichni sletěli Us.; ptáček frnk z klece Us.; a před chalupou s koně hop a na chalupu klop! klop! klop! Erben (Zl. kolovr.); a on tu napřed skok a skok, a ona za ním, co jí krok Erben (Svat. košile);

pacholek dostal strach, bác s fojtem o zem a utíkal pryč Kulda 1, 63; kobyla hmat ho (jablko) a sjedla tamt. 1, 69; jak to tatík řekl, Vojtíšek hop z pod lůžka tamt. 1, 126: kočka s hodinkami škrk ven tamt. 1, 134; kovář vzal kladivo a břink břink břink čerta třikrát za ucho tamt. 2, 53; zvířata zase hupky do hor pro zeliny tamt. 1, 110; zvířata hopky za kočárem do zámku t. 1, 110); lampa praskła a błk (zhasla) BartD. 1, 192; leťéł po schodech a brdúc dolů tamt.; z ničeho nic tabula v okně břink tamt.; roba džig ho břetenem tamt.; vzál łopatu a chláp ho po zádoch tamt.; křáp hrncem o zeď tamt.; róch sebú na ledě tamt.; złoděj skók a škrk ven tamt.; hospodář chmát měch a smýk s ním do kúta tamt.; chýt nožice a šmig, šmig, hneď býł šátek na poły tamt.;

(k paní, namlouvati si ji) přišelť je ševčíček s špičatú nohú, paní hned prask jím pod samú lavici Pís. XV. stol. ve FeifLL. 702; vrt sem, vrt tam, všudy krušno ŠtítMus. 124ᵃ; s neforemnou pannou fuk s ní do kláštera Lomn. Jg.; tobě z aust, a nám mimo uši šaust RokycKl. [17]číslo strany tisku175ᵇ; jako oni židé, ješto klekali před Pánem Ježíšem: »Zdráv buď, mistře!« a vstana třesk ho v líce! tamt. 87ᵇ.

Někdy bývá vedle sebe obé, interjekce i sloveso; na př.: švec huk na ně udeřil Kulda 1, 201.

Přísudek bývá částečně nevyjádřen; v. v § 137.

1. Zvláště často bývá vynecháno sponové sloveso jsem atd. Na př.: mladost radost, starost žalost; kolik hlav, tolik smyslů (přísl.);

třeba, lze (m. třeba jest, lze jest); možno, nemožno a j.;

já nevěděl; my to nevěděli (při zájm. osobním);

nesl (m. nesl jest), nesli (m. nesli jsou).

Ve větách já nevěděl, nesl atpod. participium vzalo na sebe význam slovesa finitního.

Podobně jména třeba, lze atd. nabývají povahy slovesa finitního; tím vysvětluje se vznik tvaru lzelo za časů Jungmannových.

2. Vynecháno bývá jiné sloveso, na př.:

my o vlku a vlk za humny; straka ze kře a dvě v keř; komu pánbůh, tomu všichni svatí (přísl.); raděj rozumem než sochorem ČMudr. 203; kam vítr, tam plášt tamt. 43 a tak často v příslovích.

3. Vynecháno bývá sloveso po výrazích relativních, když by tu mělo býti to sloveso, které jest nebo se rozumí ve větě řídící. Na př.:

jedl bych, ale nemám co Us.; pláče a nemá proč Us.; koupil bych si knihu, ale nemám zač Us.; sedl bych si, kdybych měl kam Us.; sedni si, máš-li kde Us.; přijdu, až bude kdy Us.;

bych měl kda, pozval bych tebe, si non essem occupatus BohDial. 350.

O předměte.

1. Předmět při slovese je slovné vyjádření toho, na koho nebo nač děj slovesný přechází, koho nebo co děj slovesný zasahuje, anebo ke komu nebo k čemu děj slovesný vztahujeme (viz § 9 č. 2). Na př.: jezdec bodá koně (bodati koně, = bodání přechází na koně, kůň je jeho předmětem); učitel chválí žáka (chváliti žáka); pán poroučí služebníkovi (poroučeti služebníkovi); lakomec žádá peněz; vítr hýbe stromem; mluví se o vojně; okolo močidla (= louže) chodě neujdeš nádchy (ujíti nádchy, = ujití vztahujeme k nádše).

2. Hledajíce předmět, tážeme se otázkou sestrojenou z podmětu a slovesa věty dané a tázacího zájmena koho neb co? koho, čeho? komu…? kým…? na koho…? o kom…? atd. (viz § 13). Na př.: Koho bodá jezdec? koně! O čem se mluví? o vojně!

3. Slovesa, která při sobě předmět mají, slovou předmětná (verba obiectiva); na př.: bodati (někoho), žádati (něčeho), poroučeti (někomu), hýbati (něčím) atd.

[18]číslo strany tiskuNaproti nim jsou slovesa podmětná (verba subiectiva), která předmětu nemají; na př.: ležeti, státi, jíti, spáti, mlčeti atd.

4. Kromě sloves bývá předmět také při jménech přídavných a podstatných.

a) Při jménech přídavných. Na př.: žádostivý peněz; jsem přizniv, věren, vděčen někomu; jsem dlužen knihu, peníze.

b) Při jménech podstatných. Na př.: žádost peněz; lakomství jest služba modlám.

Předmět při jméně podstatném má zároveň význam přívlastku (viz § 10 č. 2 a § 56).

Při jménech přídavných a podstatných bývá předmět jen tehdy, když toho významem jsou schopna.

Na př. jméno podstatné žádost a přídavné žádostivý mohou při sobě míti předmět peněz, poněvadž jsou významu podobného jako sloveso žádati: tedy „žádostivý peněz“, a „žádost peněz“ jako „žádati peněz“. Ve větě „jsem dlužen knihu“ je rčení „jsem dlužen“ významu dějového a děj jeho vztahujeme na předmět „knihu“, tedy „jsem dlužen knihu“.

Naproti tomu jména podstatná a přídavná zelenost, zelený atp. předmětu při sobě nikdy nemají; poněvadž toho významem svým nejsou schopna.

1. Předmět může býti holý, na př. navštívil jsem přítele, – pohané slouží modlám, – nebo rozvitý, na př. navštívil jsem nemocného přítele, – pohané slouží modlám němým a hluchým.

2. Předmětem holým bývá slovo sklonné. Na př.: krejčí šaty šije; miluj svého bližního: sytý nevěří hladovému: čas vše mění; neznám vás.

Jindy bývá předmětem holým výraz nesklonný. Zejména:

infinitiv, na př. chci píti, – slibuji přijeti, – jsem povinen pravdu mluviti; – nebo

výraz nesklonný jiný, na př.: závistivý vždy nějaké ale přičiní nebo než k chvále každého; dostal hybaj, dám ti hybaj BartD. 1, 217. Slovo takové béře se za jméno zpodstatnělé a někdy přijímá i koncovky skloňovací, na př.: pozdě bycha honíváme (bycha = akkusativ zpodstatnělého slova bych).

3. Někdy bývá předmětem výraz příslovečný. Na př.: koupil jsem půl lokte sukna; vypil jsem sklenici vody; prodal jsem korec žita, mandel slámy; štěstí má vždycky nenávisti dosti; máme málo chleba; nemám kdy, nemám kde, nemám proč.

Ve větě „koupil jsem půl lokte sukna“ je předmět „půl lokte sukna“. V něm nelze bráti „půl“ za předmět holý a ostatek za části rozvíjecí, nýbrž předmětem jest tento výraz ve své celosti. Je to vlastně výraz příslovečný, příslovečné určení míry „půl lokte“, s genitivem celku (partitivním) „sukna“. [19]číslo strany tiskuVe větě „koupil jsem ...“ má předmět vyjadřovati, co to jest, co jsem koupil; místo toho kladu tam vyjádření, kolik toho jest, co jsem koupil, a pravím: „koupil jsem půl lokte sukna“. Položil jsem tedy výraz příslovečný (s genitivem celku na něm závislým) na místo předmětu, a výraz tento zastupuje předmět, má platnost a povahu předmětu, stává se předmětem a jest to tedy předmět ve výraze příslovečném. Podobně ve větách: vypil jsem sklenici vody, – máme málo chleba atp.

Místo „nemám času, kdy (ve kterém) bych (na př.) něco učinil“, pravím krátce „nemám kdy“, t. j. místo předmětu „času, kdy (ve kterém)…“ kladu jen slovo „kdy“. Slovo toto je vztažné příslovce (= spojka). Položeno na místo předmětu béře na sebe platnost a povahu předmětu, stává se předmětem a jest to tedy předmět ve výraze příslovečném. Podobně ve větách „nemám proč“ atp.

Poznam. Někdy bývá nesnadno rozeznati, je-li výraz předmětem či příslovečným určením: viz o tom v § 49 č. 2.

Předmět sklonný bývá v akkusativě, genitivě, dativě, instrumentále, nebo v některém pádě předložkovém, anebo ve výraze příslovečném.

1. Předmět bývá v akkusativě

a) při mnohých slovesích. Na př.: jezdec bodá koně; staré zboží činí novou šlechtu; zlato zlatníka najde; činíš mi křivdu; mluvíš pravdu; každý svou hude. Slovesa taková slovou přechodná.

Ve větě „bojuj ten dobrý boj víry“ je předmětem ten dobrý boj víry.

Není zde ovšem takové přecházení děje slovesného (bojovati boj), jako na př. ve větě „jezdec bodá koně“ (bodati koně); ale způsob vyjádření jest v obou těchto větách týž, a proto béřeme ve větě prvé výraz „ten dobrý boj víry“ za totéž, čím jest výraz „koně“ ve větě druhé, t. j. za předmět. Podobně ve větě spravedlivý soud suďte“ a j., a podobně ve rčeních „bráti rozum“, – ,,bráti pokazu“, – ,,vzíti konec“ atp.

b) Předmět jest v akkusativě při jméně přídavném dlužen: jsem dlužen knihu, odpověď, peníze.

2. Předmět bývá v genitivě

a) při mnohých slovesích. To bývá:

V záporu při slovesích přechodných. Na př.: žádnému křivdy nečiň; nemám času; orel much nelapá; atd., zpravidla.

Při slovesích jiných. Na př.: lakomec žádá peněz; mokrá půda vody nepotřebuje; střež se jména zlého; ještě jsme cíle nedoběhli; varuj se zlého; dokládám se svědkův; matka plakala smrti svého syna; želejme své viny; kajte se hříchův; všichni se užasli sv. Prokopa hlasu; zpomínati něčeho; tázati se někoho; škoda toho druha dobrého (věta bezpodmětá).

b) Předmět bývá v genitivě při jméně podstatném; na př.: žádost peněz, – pečlivost zemských věcí ( = starost o zemské věci), – stvořitel světa atd. Tu pak je předmět zároveň významu přivlastkového (viz § 56).

[20]číslo strany tiskuc) Předmět bývá v genitive při jméně přídavném. Na př.: lakomec je žádostiv peněz; hoden jest dělník mzdy své; nejsi vděčen daru vzatého; budiž té rady vždy pilen; žádný čas nejsi jist sebe; nejsem povědom cesty; buď toho pamětliv.

3. Předmět je v dativě

a) při mnohých slovesích. Na př.: dostali se někomu; náležeti někomu; každý má práci poddán býti; Nero díval se ohni; král podivil se tomu; pán poroučí služebníkovi; zvykej dobrému; bída učí rozumu; sytý lačnému nerozumí; pohané slouží modlám; prospívej všechněm, neškoď žádnému; odolej vždy zlobě; žel mi toho; všem jest umříti; těšiti se čemu; smáti se komu.

b) Předmět bývá v dativě při jméně podstatném. Na př.: lakomství je služba modlám; vzkaz přátelům atd. Tu pak je předmět zároveň významu přívlastkového (viz § 56).

c) Předmět bývá v dativě při jméně přídavném; na př.: buď dobrotiv svému lidu; budiž nám Bůh milostiv; podoben někomu; roven někomu atd.

4. Předmět jest v instrumentále

a) při některých slovesích. Na př.: Bůh štěstím vládne; hýbati stolem; třást i stromem; klamati lidmi (stč., = nč. klamati lidi).

b) Předmět jest v instrumentále při jméně podstatném; na př.: vláda rozumem atd. Tu pak je předmět zároveň významu přívlastkováho (viz § 56).

c) Předmět je v instrumentále při jméně přídavném. Na př.: nejsem vinen smrtí spravedlivého tohoto; nikdo životem jist nebyl.

5. Předmět je v pádě předložkovém

a) při mnohých slovesích. Na př.: mysliti na něco, o něčem; věděti o něčem; mluviti o někom; povídati o něčem; pamatovati, vzpomínati na někoho; starati se o něco; dbáti na něco, o něco, o něčem; státi o něco, po něčem; dychtiti, toužiti po něčem; rovnati se k někomu; podobati se k někomu; mluviti, promluviti k někomu; volati na někoho; tázati se na něco; věřiti v někoho, doufali v někoho; panovati nad někým; bojovati proti někomu; bojovati s někým (= proti komu) atd.

b) Předmět bývá v pádě předložkovém při jméně podstatném; na př.: pověst o Libuši; zpomínka na domov atd. Tu pak je předmět zároveň významu přivlastkového (viz § 56 č. 2).

c) Předmět bývá v pádě předložkovém při jméně přídavném; na př.: podobný k někomu, – vlídný ke všem.

Předmětův jest někdy při témže slovese několik. Jsou buď

stejnorodé a vyjadřují se pádem stejným, na př.: hrnčíř z hlíny hrnce, [21]číslo strany tiskudžbány, pokličky lípá (vesměs akkusativem); hněv a jazyk na uzdě měj; vlk také čtené a znamenané béřre; na tvrdý suk tvrdého třeba klínu a palice (oboje gen.); rozkoš duši i tělu uškozuje (dat.) atd., srov. § 80; –

anebo jsou různorodé a vyjadřují se pády rozdílnými, na př.: zlé zlému ruky podává (dat. a akk.); darované krávě na rohy nehleď (dat. a akk. s předložkou); zbaviti někoho něčeho (akk. a gen.); atd.

O doplňku.

1. Doplněk při slovese jest výraz, jenž omezuje a určuje děj slovesný ve smyslu věcném a spolu skrze sloveso táhne se ke jménu podstatnému (nebo jeho zástupci).

Také přívlastek táhne se ke jménu podstatnému, na př. čisté šaty. Přívlastek a doplněk jsou si tím podobny; ale přece je mezi nimi rozdíl, a to ten, že přívlastek táhne se ke jménu podstatnému bezprostředně, doplněk pak skrze sloveso: čisté šaty – šaty jsou čisté (čisty); šaty máš čisté (čisty); v šatech chodíš v čistých.

2. Podstatné jméno (nebo jeho zástupce), k němuž doplněk se táhne, bývá nejčastěji v podmětě příslušné věty, někdy v některém členu jiném, zejména v předmětě, nebo příslovečném určení.

a) Doplněk táhne se ku podmětu svého slovesa. Na př.: chlapec chodí bos (= chlapec_bos); – dívka chodí bosa (dívka_bosa); – přítel leží nemocen (přítel_nemocen); – dům stojí prázden; – ženy prostovlasy vyběhly (ženy_prostovlasy); – dávám se vinen (já_ vinen); – narodil jsem se slep, nebo slepý (já_slep…); – dělám se nemocen; – zdám se zdráv; – Jidáš stal se zrádcem (Jidáš_zrádce); – učiněn jsem bohat; – učiněn jsem velikým boháčem; – sv. Vojtěch zvolen jest biskupem, n. za biskupa (Vojtěeh_biskup); – jíme rádi ovoce (my_rádi); – posel jda za mnou dohonil mne (posel_jda...); – vlk leže netyje; – čítám chodě; – píši stoje; – kleknu modliti se budu (já_klekna); – vstana vezmi lože své; – posel vyšed ráno vrátil se v poledne (pose_vyšed...); – odpočinuvše sobě chceme zase pracovati (my_odpočinuvše…); – jsem po nemoci (já_po-nemoci); – Bůh jest bez proměny (Bůh_bez-proměny).

b) Doplněk táhne se ku předmětu svého slovesa, a to ku předmětu vyjádřenému akkusativem nebo genitivem nebo dativem.

Ku předmětu vyjádřenému akkusativem. Na př.: sv. Štěpán viděl nebesa otevřena (= nebesa_otevřena); – ctnost činí člověka (akk.) vzácna, nebo vzácného, nebo vzácným (= člověka_vzácna...); – soudce nalezl mě bez viny (mě_bez-viny);– chci tě míti dobrých mravův (tě_dobrých mravův).

[22]číslo strany tiskuKu předmětu vyjádřenému genitivem. Na př.: úřad nečiní člověka (gen.) svata, nebo svatého, nebo svatým (= člověka_svata...); – úřady nečiní lidí svatých, nebo svatými; – nechci tebe (gen.) míti svého soudce, nechci tebe míti svým soudcem, nechci tebe míti za svého soudce (= tebe_svého-soudce...)

Ku předmětu vyjádřenému dativem. Na př.: nelze mi býti veselu; – lépe jest tobě do života vejíti kulhavému nebo bezrukému.

Ku předmětu vyjádřenému pádem předložkovým. Na př.: smiluj se nade mnou hříšným.

Věty, kde doplněk táhne se ku předmětu, jsou vesměs toho způsobu, že se mohou přeměniti ve věty s doplňkem táhnoucím se ku podmětu. Na př.: ctnost činí člověka (předm.)_vzácným – ctností činí se člověk (podm.)_vzácným.

c) Doplněk táhne se k příslovečnému určení vyjádřenému pádem předložkovým; na př.: v těch šatech nechodil jsi dlouho v čistých. Rčení taková jsou hojná v nářečí císařovském; na př.: v tech šatech ani tře mňesice nechodił v dobréch; já sem v té kacabajce beła v samé, a tož mně beło moc zema: a proč be do té chałópke nestrčele toli peněz, aspoň se v ni nabudó v pěkné Jiří Malovaný v ČMatMor. XXIII, 36.

3. Hledajíce doplněk tážeme se otázkou sestrojenou z podmětu (když se doplněk táhne ku podmětu), anebo z podmětu a předmětu (když se doplněk táhne kn předmětu, anebo z podmětu a určení příslovečného (když se doplněk táhne k určení příslovečnému), a dále ze slovesa věty dané a z příslušných slov tázacích jaký, jak (ve smyslu = jaký), kdo n. co (= jaký), čí, jakého, koho ( jakého), jakým, kým n. čím (= jakým) atp. Na př.:

Bůh je věčný; otázka: jaký jest Bůh? odpověď (doplněk): věčný. –

Přemysl Otakar II. byl těla hrdinského; otázka: jaký byl Přemysl…? odpověď (doplněk): těla hrdinského. –

Chlapec chodí bos; otázka: jak (jaký) chodí chlapec? odpověď (doplněk): bos. –

Ctnost činí člověka vzácna, neb vzácného (n. vzácným); otázka: jakého (jakým) činí ctnost člověka? odpověď (doplněk): vzácna, n. vzácným. –

Bůh jest bez proměny; otázka: jaký jest Bůh? odpověď (doplněk): bez proměny. –

Tato zahrada jest našeho souseda; otázka: jaká (čí) je to zahrada? odpověď (doplněk): našeho souseda. –

V těch šatech nechodil jsi dlouho v čistých; otázka: v jakých šatech nechodil jsi dlouho? odpověď (doplněk): v čistých. – Atd.

[23]číslo strany tiskuDoplněk může býti při slovese každém, činném (předmětném nebo podmětném), zvratném i trpném. Na př. doplňky rád, nerad, sám, vesel a j. mohou se vyskytovati skoro v každé větě: chodím – chodím rád, chodím nerad, chodím sám, chodím vesel… ; čítám – čítám rád cestopisy, čítám nerad cizí listy, čítám sám své zápisky…; ctnost se sama chválí atd.

I ve větě bězpodměté jest někdy doplněk. Na př.: k večeru rádo prší; – na dobrém poli samo roste. Doplněk je zde tvaru takového, jako kdyby věta měla podmět rodu středního čísla jednotného.

Doplněk je též při sponovém slovese jsem, jsi atd. Na př.: Bůh jest láska; – dům jest vystavěn; – můj bratr jest učitelem; – tato zahrada jest našeho souseda; – dům jest na spadnutí; – nemocný stařec jest na umření; – jsem po nemoci; – tvé tváře jsou jako růže.

Také při pomocném slovese jsem, jsi..., tedy ve větách „ty jsi řekl“, „on (jest) odpověděl“, „my jsme chváleni“ atp., jsou participia řekl, odpověděl, chváleni atd. vlastně doplňky. Ale obyčejně neodtrhujeme jich od slovesa určitého (jsem, jsi…), a mnohdy béřeme je za sloveso samo; v tom smyslu praví se na př., že ve větě „ty jsi řekl“ je sloveso jsi-řekl, ve větě „on odpověděl“ že je sloveso odpověděl, atd. Srov. § 7 a § 29 č. 3.

Kromě sloves bývá doplněk také při jménech přídavných i podstatných, která významem svým ho jsou schopna. Na př.:

a) při jm. přídavných (z participií utvořených): chlapec chodící bos,

– člověk narozený slepý, – mor zvaný hlíza; –

b) při jm. podstatných: zvoleni králem, – volba za krále.

Většinou však jména přídavná a podstatná významem svým nejsou

schopna, aby měla doplněk.

Doplněk při jméně podstatném má zároveň význam přívlastkový (viz § 56 č. 3).

1. Doplněk může býti výraz holý, na př.: Bůh jest věčný, mor zvaný hlíza; – nebo rozvitý, na př.: sen je soused smrti, učiněn jsem velikým boháčem, Bůh je svědkem všech snažností našich.

2. Doplňkem holým je zpravidla některé slovo sklonné, tedy jméno podstatné, přídavné (nebo participium), číslovka, zájmeno. Na př.: Bůh jest láska; bláznovství zůstává bláznovstvím; hvězdy jsou jasné; krása jest pomíjející; ty jsi řekl (viz nahoře § 37); jsme dva; jel jsem sám; chci zůstati váš; kéž bych byl tebou.

Někdy jest doplňkem holým výraz nesklonný. Bývá to:

infinitiv, na př.: loupiti není koupiti;

nebo nesklonný výraz jiný, na př.: nelze mi přijíti (=jest nelze, věta bezpodmětá, tedy nelze doplněk), – ten člověk je hr (v řeči obecné, = splašen, nakvašen).

[24]číslo strany tiskuVe větách „tato zahrada jest našeho souseda“, – „dům jest na spadnutí“, – „tvé tváře jsou jako růże“, – „jsem po nemoci“ jsou doplňkem výrazy „našeho-souseda“, „na-spadnutí“, „jako-růže“. Ve výrazích těch a takových jsou ovšem sklonná slova jednotlivá (náš soused, spadnutí, růže atp.), ale jejich celky („našeho-souseda“...) jsou nesklonnė.

Doplněk jest dílem souřadný, dílem podřadný.

Doplněk souřadný je téhož pádu, jakého je podmět nebo předmět nebo vůbec výraz, k němuž se táhne. Na př.: chlapec chodí bos (= chlapec_bos, oboje v nom.); – ctnost činí člověka vzácna, n. vzácného (= člověka_vzácna... oboje v akk.); – úřady nečiní lidi svatých, (= lidí_svatých, oboje v gen.); – v těch šatech nechodil jsi v čistých (v těch šatech_v čistých, oboje v předložkovém lok.).

Doplněk jest souřadný také ve větách, jako jsou: Jidáš stal se zrádcem, – sv. Vojtěch byl biskupem. – ctnost činí člověka vzácným,– úřady nečiní lidí svátými atp. Doplňky v těchto větách jsou v instrumentále, tedy pádu jiného, než příslušné podměty nebo předměty; ale dobře a bez porušení smyslu můžeme si je položiti do téhož pádu, ve kterém je příslušný podmět nebo předmět: Jidáš_zrádce (= oboje v nom.), Vojtěch_biskup (též), člověka_vzácného (= oboje akk.), lidí_svatých (= oboje gen.).

Doplněk podřadný jest pádu jiného než příslušný podmět nebo předmět a nedá se přeložiti do toho pádu, v němž je příslušný podmět nebo předmět. Na př.: Můj přítel jest dobrého srdce (přítel_dobrého-srdce, = nominativ a genitiv); – dům jest na spadnutí (dům_na-spadnutí, = nominativ a pád předložkový).

Známkou doplňku souřadného jest také, že jej lze s příslušným podmětem nebo předmětem stejně a zároveň skloňovati. Na př. ve větě „ctnost činí člověka vzácného“ je „vzácného“ doplněk souřadný, poněvadž můžeme skloňovati: nom. člověk_vzácný, gen. člověka_vzácného atd. Podobně ve větě „sv. Vojtěch byl zvolen biskupem“: nom. Vojtěch_biskup, gen. Vojtěcha_biskupa, dat. Vojtěchovi_biskupu atd.

Doplněk podřadný této vlastnosti nemá, nýbrž zůstává nezměněn, když příslušný jeho podmět nebo předmět skloňujeme. Na př. ve větě „dům jest na spadnutí“: nom. dům_na-spadnutí, gen. domu_na-spadnutí, lok. v domě_na-spadnutí atd. Ve větě „hledám si druha dobrého srdce“ jest doplněk „dobrého srdce“ v genitivě a předmět „druha“ též; ale jsou to genitivy rozdílné (druha = gen. předmětu, dobrého srdce = gen. vlastnosti), výrazy druh a dobrého srdce nedají se stejně skloňovati, dobrého srdce je tedy doplněk podřadný.

Doplněk souřadný, táhna se ku podmětu, bývá v nominativě nebo instrumentále, a táhna se ku předmětu nebo určení příslovečnému

[25]číslo strany tisku(vyjádřenému akkusativem, genitivem, dativem, lokálem nebo instrumentálem) bývá v akkusativě, genitivě, dativě anebo instrumentále.

1. V nominativě. Na př.: chlapec chodí bos; přítel leží nemocen; otec se cítí zdráv; dávám se vinen; Bůh jest láska; strom jest zelený; vyjel jsem sám desátý; čítám chodě; kleknouce modliti se budeme; odpočinuvše sobě chceme zase pracovati;

nejsem tak snažen, jakož jest tato žena snažna OtcA. 265ᵇ; beránek cěl a živ ostane Pass. 13; jenž sě byl slep narodil tamt. 335; jsa svým liudem postaten Jid. 18; kto by to směl živ učiniti Hrad. 77ᵇ; chtě druh druhu býti škoden AlxB. 1ᵇ; lidi jmieše, po něž drz býti musieše AlxV. 5ᵃ; (beránek) nenie ješťe k jedení dobr Comest. 67ᵃ; tam i jeden chud nenie ani slep ani belhav ani kterým neduhem nezdráv ani proč truchel ŠtítMus. 52ᵃ; počnu sám v sobě vesel býti Lab. 2, 3; plna sem bolesti Hrad. 54ᵇ; má nám pravda míla býti Štít. ř. 95ᵃ; ty jsúci tak bohata Pass. 336; ješto ť (království) jest hotovo OtcB. 57ᵇ; přěd nímžto jest všecko líté krotko OtcA. 310ᵇ; nebylo silno to rámě ŠtítMus. 92ᵃ; srdce živo jest ChelčP. 142ᵇ; ktož chcete rádi slyšěti, móžte sěm rádi hleděti Mast. 133 sl.; aby sě hotovi jměli AlxV. 418; budú nám plni stoli DalC. 20; jich meči ščerbivi biechu tamt. 74; máme dobrého pílni býti Štít. ř. 27ᵃ; nevšickni (jsme) stáři tamt. 89ᵃ; aby (dievky) čerstvy a múdry byly DalC. 9; matery prostovlasy vyběhše Pass. 76; mnohé ženy mnie sě múdry ŠtítMus. 29ᵃ; nejsú jim mé řeči chutny BrigF. 67; usta hořkosti pilna jsú ť ŽWittb. 13, 3; kteráž (srdce) jsú čista Štít. ř. 293ᵇ; uzři sě přěd králem nebeským na súdě stoje Pass. 452;

však já sem král nad králi AlxV. 11ᵇ; ktož ten puost přěstúpí, zrádce boží vidí sě OtcA. 123ᵃ; ty si otec samého črta Pass. 347; sluha tvój jsem jáz ŽBrň. 98, 118; Jezus Kristus jest syn buoží Pass. 127; nalezen jest boží člověk tamt. 327; zloděj jsi a smyslem blúdíš Hrad. 113ᵃ; ostala jest božie matka Vít. 22ᵇ; obec jest každého ohrada DalC. 17; země jest máti každého tamt. 67; noc jest, dějú, všemu mátě AlxBM. 3ᵃ; tehdy nejsem máti vašě OtcA. 260ᵇ; vešdy sě jmu špíle zdáše Hrad. 144ᵃ; i zdá mi sě užitečná věc těm pannám Štít. uč. 45ᵇ; lakomstvo jest služba modlám tamt. 20ᵃ; tys’ králevna svých sluh správná Vít. 83ᵃ; slovo božie jest sémě OtcA. 472ᵇ; ješto sú jeho synové tamt. 267ᵃ; my smy děti tvé sestry OtcB. 56ᵃ.

Ve větách těchto a podobných je podmět v nominativě a příslušný doplněk též, jsou to tedy vazby dvojího nominativu (viz § 255).

Chybné jest: otec cítí se zdráva (akk.) místo zdráv (nom.).

2. V akkusativě. Na př.: ctnost činí člověka vzácna n. vzácného; měj duši bohu poručenu; rodiče chtí své dítky viděti šťastny Us.; Kristus páteř učinil krátek Štít. uč. 29ᵃ; slušie ten ostnec najprv tvrd učiniti a také [26]číslo strany tiskuostr tamt. 99ᵇ; ten klášter slovútně svoboden učinil Pass. 383; anděla viděl velmi smutna Alb. 96ᵇ; proč mě bůh stvořil slepa, chroma Alb. 90ᵇ; ML. 59ᵃ; stvořil jej podobna k sobě Vít. 17ᵃ; zdali by jej učinil tak neustavična Štít. uč. 9ᵇ; aby mě viece věrna sobě učinil OtcA. 394ᵃ; já toho diábla juž svázána mám Pass. 457; Maria tě nevinnu a čistu ze všeho vyvede tamt. 433; jmáš mě ke všemu hotovu Kat. 3242; hořku učini všicku libost Štít. uč. 23ᵃ; maje duši učiněnu k obrazu božiemu tamt. 3ᵇ; kterým činem muož jmieti člověk mysl pokornu OtcA. 271ᵇ; ano to napsáno viděti Pass. 368; ostavi nedoděláno dielo své OtcA. 391ᵃ; ty jisté jinde pochovány nalezneš Pass. 400; svojě dvě dceři krščeně nalezl tamt. 282; aby byly měkce ruce ŠtítV. 21; má rucě plně daróv Hug. 347; učiňme chudé vesely OtcA. 484ᵇ; viděla tvé nohy hřěbími k kříži připaty Hrad. 42ᵃ; svobodné a nevázané nás míti chtějí Lab. 63, 4; svobodné chce míti Pán Bůh dítky své tamt. 44, 1; – ten znamenav Soběslava mužě udatného DalC. 69; diábla sobě pána hledati muši Pass. 358; neb sem vežde boha pomocníka jměl tamt. 424; Konstantina ciesařě proti sobě velikého nepřietele jměl tamt. 388; aby každý Bohu oddaný jej toliko jediného Boha měl a znal Lab. 44, 1; blúdíš, ač tak zahradníka jho mníš Hrad. 43ᵇ; že jej ne člověka, ale diábla mniechu DalC. 64.

Ve větách těchto a podobných je předmět v akkusativě a příslušný doplněk též, jsou to tedy vazby dvojího akkusativu (viz v § 259).

3. V genitivě. Na př.: neviděli jsme vás ku práci ochotných Us.; neviděl sem pravedlného odstúpena ŽWittb. 36, 25; pane Jezukriste, jehož žádám svým přátelům milostiva Modl. 38ᵃ; ktož svého pokoje neučiní svata Štít. ř. 200ᵇ; ať mne diábel neučiní nepokojna BrigF. 117ᵃ; když (Marie Ježíše) mrtva nenadjide Hrad. 29ᵃ; odešli sú všeho mrtva nechavše HusE. 2, 328; tebe naha nenechá tamt. 1, 437; dobrého domu neslušie pusta nechati HusPost. 195ᵃ; úřad člověka svata nečiní HusE. 1, 404; nemůžeš jednoho vláska bielého učiniti ani črného tamt. 1, 103; jěchu sě jie plakati mrtvé OtcA. 71ᵇ; aby viery křesťanské nedošel plné Štít. uč. 9ᵇ; (mysl nemúdrá) bráni sě bohu, aby bázeň boží pokorny jie neučinila ŠtítMus. 77ᵃ; ižádné mněnie mdly v ňem viery neučinilo tamt. 83ᵃ; té dievkv svaté nikdy ižádný neviděl hněvivy Krist. 5ᵃ; ať já jie neoblupím nahy Ol. Oz. 2, 3; jakž vy uzřěchu, mne svázány tuto otběhú DalC. 13; kterýchžto malomocných oni kněžie nečinie malomocných ani čistých HusE. 1, 28.

Ve větách těchto a podobných je předmět v genitivě a příslušný doplněk též, je to tedy vazba dvojího genitivu (viz § 262).

4. V dativě. Na př.: nelze mi býti veselu; lépe jest tobě do života vejíti kulhavému nebo bezrukému ; neslušie mně pěši jíti Pass. 538; jest velmi užitečno každému sluzě božiemu samému přěbývati OtcA. 90ᵃ; lépe [27]číslo strany tiskunám jest za vy umřieti než protivnu býti tamt. 112ᵇ; viete-li, že jest synu člověčiemu jatu býti Hrad. 76ᵃ; pakli se komu přihodí kletu býti Štít. uč. 18ᵇ; jest pochotno jemu (příteli) mílu býti Štít. ř. 4ᵇ; vieš, že tak člověčiemu národu vykúpenu býti Vít. 56ᵇ; že ť mi (Marii) živě jest ostati Modl. 169ᵇ; by mi (duši) bylo živě býti Vít. 34ᵇ; čemu mi (Marii) býti živu déle tamt. 57ᵃ; aniž všem slušie bývati saměm ŠtítE. 86; také nám slušie býti čistu Štít. uč. 29ᵇ; káza hotovu sě lidem jmieti KatBrn. 13ᵃ; jím (slunečkem) nám býti osviecenu a z vězenie vypravenu Vít. 29ᵇ; lépe nám jest ctně zbitu býti DalL. 68, 14.

Srovn. k tomu § 147 č. 9 b.

Ve větách těchto a podobných je vazba dativu s infinitivem a je tu v dativě též doplněk, je to tedy vazba dvojího dativu (viz § 277).

5. V lokále (předložkovém). Na př.: v těch šatech nechodil jsi dlouho v čistých (viz v § 36 č. 2 c).

6. V instrumentále. Na př.: Jidáš stal se zrádcem (Jidáš_zrádcem, doplněk v instr. táhne se ku podmětu); nikdo se nenarodil mudrcem; chlapec učí se truhlářem; jakožto světczkým(!) jsa v drahém rúšě chodil OtcA. 434ᵃ; ač i žádá (člověk) býti dobrým tamt. 244ᵇ; zdaž každý, ktož sě jako múdrým vzývá Vít. 65ᵇ; tak drzým jest, aby přestati neměl Lab. 3, 2; ež jest bóh člověkem Kat. 1323; Jan jest andělem OtcA. 208ᵃ; že jsi dievkú i mateří, k tomu také boží dceří Hrad. 62ᵃ; opatem nikakž býti nechtieše tamt. 16ᵇ; počenši dievkú ostala tamt. 65ᵃ; která (panna) bude chtieti ostati pannú Štít. uč. 42ᵇ; svatý German biskupem učiňen Pass. 385; svátý Donat biskupem volen tamt. 422; abych mlčel a hostem se v cizím domě pamatoval Lab. 19, 1; –

chci tě učiniti šťastným Us. (doplněk v instrumentále táhne se ku předmětu v akk.); když mě dědicem chtiechu ostaviti OtcA. 391ᵃ; jehož náměstkem chtieše po sobě ostaviti tamt. 351ᵇ; tu jeho ani křesťanem ani blúdiec nalezla Pass. 463; Víta opatem volichu tamt. 316; svátého Lazařě biskupem učinichu tamt. 341; svátého Maximia biskupem učinili tamt. 341; knězem jeho (sv. Prokopa) učinichu Hrad. 4ᵃ; učini jeho popem OtcB. 351ᵃ; vzvolichu syna Maxencova ciesařem Kat. 146; uslyšav to Pilát, že jej obec synem božím miení Vít. 52ᵇ; že jeho obúzie zlodějem Rožmb. 227;

již on jeho nectieše svým synem OtcA. 330ᵇ (= doplněk v instrumentále táhne se ku předmětu v gen.);

slušie každému dobrým býti Dal. 74, 45 (= doplněk v instrumentále táhne se ku předmětu v dat.); nedaj jiskřě uhlem býti DalC. 31; jemuž býti vašiú hospodu tamt. 19; zvěděv, jež svátému Germanu po něm biskupem býti Pass. 385; aby jim bylo pannami býti Štít. uč. 45ᵇ;

smiluj sě nade mnú hřiešným Rúd. 694 (= doplněk v instrumentále táhne se ku předmětu v instr. předložkovém).

[28]číslo strany tiskuPoznam. V případech, vysvětlených v § tomto, jest doplňkem některé slovo sklonné, t. j. jméno podstatné, nebo přídavné (nebo participium), nebo číslovka, nebo zájmeno. Slovo to bývá nazýváno přísudkovým jménem nebo přísudkovým zájmenem.

Doplněk podřadný bývá:

1. V genitivě. Na př.: tato zahrada jest našeho souseda; můj přítel je dobrého srdce; Přěmysl bieše múdré mysli DalC. 13ᵇ.

2. V dativě. Na př.: toto psaní je bratrovi; tento dar je rodičům.

3. V instrumentále. Na př.: tato rána je bičem; tyto škody jsou zvěří, hmyzem.

4. V pádě předložkovém. Na př.: Bůh jest bez proměny (doplněk v pádě předložkovém k nominativu v podmětě; bratr jest na vojně; dům jest na spadnutí; toto psaní jest od bratra; můj soused jest při penězích; obchod bývá někdy se škodou; dům náš jest o třech patrech; jsem po nemoci; jsem po vyhoření; ten sě za ščastného jmějieše Pass. 332; za křesťanku sě jmá tamt. 347; těmto poslóm sě to zdieše za veliký div Kat. 192; mně by zdálo sě to za veliké sčestie tamt. 2488; to každému múdrému za pravdu zdá sě Vít. 45ᵇ; Božej a Mutyně za starosty ostasta Dal. 56, 3; pomni, žes’ lidem vydán za hlavu NRada 1460; ti, kteříž by za nejmoudřejší ze všech a nejzkušenější uznáni byli Lab. 19, 1; i učiňen jest mi hospodin v útočišče ŽWittb. 93, 22;

mám tě za přítele Us. (= doplněk v pádě předložkovém k akkusativu v předmětě); že potvoru za buoh jmáš OtcA. 406ᵇ; ač sú ji mnozí i za nesmyslnú jměli tamt. 456ᵃ; až jeho římská kniežata sobě za vláščieho rádci volivše Pass. 384; že sú tě ledva za člověk poznali Rúd. 2350; ež ju, jasnú Kateřinu, chci sobě za chot vzvoliti Kat. 1024; budeš Jana mne miesto za syna jmieti Hrad. 92ᵇ; chcem mužě za hospodu jmieti DalC. 16; Vlastu za kněžnu jmiechu tamt. 29; tehdy črt má to sobě jako za znamenie Štít. uč. 9ᵃ; když jej buoh zvoliti ráčil sobě za pěstúna ctného Vít. 23ᵃ; šťastně by mi tě Bůh za průvodčího dal Lab. 3, 4;

žej’ ny v syny vzvolil Štít. uč. 30ᵃ; neb jest jistě vzvolil ny v syny tamt. 29ᵇ; já sem tě vzvolil v chot Brig. 2ᵇ;

Marju čistú pannu vzvolil svému tělu k matce Kat. v. 1946; ne k choti, ale k slúzě by mě (Kristus Kateřinu) přijal Kat. v. 696; neb tě syn mój k choti i k slúzě přijal tamt. v. 1058; žes’ mě ráčil dáti k tovařiši tamt. v. 3328; aby dal ji (dceru) k ženě jemu ŠtítOp. 352ᵃ; tomu dám dceru mú k ženě Comest. 18; že ji chtěl k ženě jmieti Baw. 135.

Ve výraze příslovečném. Na př.: to je mi vhod; socha je zvýši jednoho sáhu; nic mu není dobře, všecko mu je špatně; dobře je nám tu býti; můžeš jiti bezpečně; [29]číslo strany tiskubude to jistiti, žej’ tak, ano tak nenie ŠtítBud. 63; když co… čímžkoli jinak bude neb jinakové, než jest bylo tamt. 49; ale bieše jejie (Kateřiny) žádost jinak, nežli oni mniechu Kat. v. 134; co zvěři, vše jinak a jinak ŠtítPař. 10ᵇ; – každý aby tiše u noh pána svého seděl Lab. 46, 1; skrze jedno věc některaká daleko se zdála, skrze druhé tatáž blíž tamt. 11, 15.

Doplněk podřadný bývá ve výrazu příslovečném místo doplňku souřadného, adjektivního: tak m. takové, dobře m. dobré atp. To je patrné z toho, že v případech tuto uvedených anebo podobných bývá skutečně doplněk souřadný; na př.: dobro j’ býti dvěma Štít. uč. 72ᵃ; dobro jest, úfati v hospodina ŽKlem. 117, 8; mně přídržěti sě boha dobro jest Alb. 107ᵃ; – bezpečni z božie pomoci cěstú děte securi de Dei auditorio iter agite Vít. 96ᵇ; měly tu moc, aby věc daleká blízká a blízká daleká se zdála Lab. 4, 4.

6. Ve výrazu spojkovém. Na př.: tvé tváře jsou jako růže; jsem jako po těžké nemoci; učiňen sem jako sud ztracený ŽWittb. 30, 13; ten člověk je kam vítr, tam plášť Us.; aby jej pohonili jako holomka Rožmb. 32; ta zpráva jest nejistá a jako nic VšehK. 115ᵇ.

7. Ve výrazu citoslovném. Na př.: ten člověk je hr Us.; tobě je hej Us.; neměl jsi býti hr! Rais Vlast. 366; (slečinka) je hr Kaminský, Různé panstvo (1891), 153; vezmi vstavačové kořenie, polej a čibr a udělajž z toho prach, a tak čině bude ť haha! ChirO. 248ᵃ.

Poznam. Ve výrazích v § tomto vytřených máme doplňky, když je pojímáme ve smyslu otázky jaký...? (= otázky na doplněk, vyložené v § 36 č. 3). Na příklad

otázka: jaké toto jest psaní? odpověď (doplněk): toto psaní je bratrovi! – otázka: čím je bratr? odpověď (doplněk): bratr je na vojně!

Mnohdy můžeme však ten výraz pojímati také jinak, a podle toho rozdílného pojetí může výraz, jejž zde bereme za doplněk, býti něčím jiným, zejména příslovečným určením.

Na př. ve větě „bratr jest na vojně“ béřeme výraz „na vojně“

a) za doplněk ve smyslu otázky „čím je bratr?“ Tedy „bratr jest na vojně“ = jest vojákem“. Ale týž výraz „na vojně“ můžeme vzíti také b) ve smyslu otázky „kde je bratr?“ a při tom pojetí jest „na vojně“ příslovečné určení místa (stavu).

Podobně jest ve větě „cesta od nás do města je polem“ výraz „polem“

a) doplňkem při pojetí a otázce: „cesta jest jaká?“ odpověď: „polem“ (polní)! A týž výraz je b) příslovečným určením místa při pojetí a otázce: „kudy…?“.

Ve větě „tento dar jest rodičům“ je výraz „rodičům“ a) doplňkem při otázce ,jaký …?“ a b) příslovečným určením pří otázce „komu, pro koho jest tento dar?“ – Atd.

V tom, že týž výraz v téže větě může se vzíti a) za doplněk a b) za příslovečné určení, není odporu. Výraz takový je vlastně určení příslovečné (na př. na vojně, mnoho jsem zkusil na vojně, kde?); ale klade se na [30]číslo strany tiskumísto doplňku (byl jsem na vojně, m. byl jsem vojákem), dává se mu úkol doplňku, a tím činí se z něho doplněk (byl jsem na vojně = byl jsem vojákem).

Doplňků jest někdy několik, táhnoucích se k témuž podmětu nebo předmětu nebo jinému členu větnému. Na př.: ctnost je základ a kořen všeho dobrého; viděli jsme tě lačného, žíznivého a nemocného. Srov. § 80.

O příslovečném určení.

1. Příslovečné určení (adverbiale) při slovese jest výraz, jímž se omezuje a určuje dějový význam slovesa na stránce mimověcné, t. j. vzhledem k místu, k času, ke způsobu, vztahu a míře a ku příčinnosti (viz § 9 č. 3). Na př.: půjdu do města; půjdu hned; půjdu rychle; půjdu pro léky.

2. Kromě sloves bývá příslovečné určeni také

a) při jménech přídavných, na př.: velmi žádostivý; tmavě zelený; červený jako růže; na polo mrtvý; –

b) při výrazích příslovečných, na př.: zcela dobře; skoro dobře; blízko u Prahy; tu noc před sv. Blažejem; – také

c) jméno podstatné mívá při sobě určení příslovečné, ale toto má pak zároveň význam přívlastkový (viz § 10 č. 2 a § 56 č. 3); na př.: hrad na skále; obilí od loňska; procházka lesem; cesta do Říma; bitva u Lipska.

3. Příslovečné určení jest podle významu rozmanité, a rozeznává se zejména určení: a) místa, b) času, c) způsobu, vztahu a míry, a d) přičinnosti.

1. Příslovečné určení místa a stavu (= místa ve smyslu přeneseném) jest na otázky kde? odkud? kam? kudy? pokud?

Na př.: byl jsem ve městě; ve svém domě je každý pánem; přišel jsem z města; šel jsem do města; šel jsem městem; pole jdou až k městu; chudému je všude zle; mladý má se i na ledě zahřáti; bratr je na vojně; Jungmann narodil se v Hudlicích; závist se po živých ráda vozí; jesle k skotu nechodí; pravda v oči kůle; prudký pes přichází vlku pod zub; těžko z hodů na hody jíti; muž zlý vede přítele svého cestou nedobrou; Boleslav vší země až do Krakova dobyl.

2. Příslovečné určení bývá v týchž případech jiné, bývá měněno podle pojetí klidového (na otázku kde?) a pohybového (na otázku kam? kudy? odkud?). Různosti vidí se jednak v jazyku starším proti novějšímu, jednak v nářečí tomto proti onomu. Na př.:

kde jdeš, čbáne? Hrad. 130ᵃ = kam jdeš...? Us. nč.; pójdeš se mnú bezděky, kdež sě nevrátíš na věky Hrad. 130ᵃ = půjdeš se mnou tam., odkud se nevrátíš... Us. nč.;

[31]číslo strany tiskukdež sě člun u vodách plazi a kdež had po skalách lazi, kdež orel vstúpi v oblaky AlxV. 11 sl. (kdo má takový zrak, aby poznal,) kudy se člun plazil, kudy had lezl, kudy orel vstoupil pod oblaky... Us. nč.;

kde jest děl bečku soli? KolL. 20ᵃ (1603) = kam dal Us. nč.;

kde pak se (princezka) poděla? Kulda 1, 257 = kam se poděla Us. nč. spis.

Více o tom v § 414 č. 1.

Příslovečné určení času jest na otázky kdy? ve kterém čase? jak dávno (= od které doby)? dokud (= do které doby)? jak dlouho (= po jaký čas)?

Na př.: jel jsem včera do města, vrátil jsem se dnes; neštěstí nikdy nezahálí; za zdravého života dobře činiti, po smrti času nebude ČMudr. 10; v štěstí nedoufej, v neštěstí nezoufej; nebe zemi déšť dalo časem svým; Josef Jungmann narodil se dne 16. července 1773; malý hrnek brzo překypí; Afrika je dosud málo známa; úředníci den jako den u desk sedají VšehK. 183ᵃ.

Příslovečné určení způsobu, vztahu (n. zřetele) a míry.

1. Určení způsobu jest na otázku jak (= jakým způsobem, v jakém smyslu…)? – a vyjádřeno bývá jednak přímo (bez přirovnání), jednak přirovnáním.

Vyjádřeno jest a) přímo. Na př.: mám se dobře; kdo chce spáti sladce, nechť večeří krátce ČMudr. 200; trojnásobný provaz nesnadno se přetrhne; chodím rychle, zvolna; jeli krokem; nehody řadem chodívají; nemocný leží pádem, oči mu stojí sloupem; pole leží ladem; odříkávati něco slovo od slova; voda kolečkem se točí, do kolečka; srovnávám se se sousedem v dobrotě; jedná se o nás bez nás (= jak se jedná o nás?); nepouštěj se bez vesla na moře; dávej s rozumem, beř s pamětí; s poctivosti nejdál dojdeš; chodil jsem se sousedem po polích (= chodil jsem jak? odpověď: se sousedem, ve společnosti sousedově, nikoliv sám); kupovati za peníze, prodávati na dluh; stříleti na slepo, mluviti na prázdno; nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází; plavati proti proudu; ktož všeho práva od základu až na vrch nezná VšehK. 234ᵃ.

Určení způsobu vyjádřeno jest b) přirovnáním, jímž se vyslovuje, že způsob je takový, jako..., nebo že jest jiný, než…. Na př. červený jako růže; modrý jako chrpa; zdravý jako rys; přeje mu co pes kočce (lépe: jako…); proti jiným letům je letos úroda malá.

2. Určení vztahu (n. zřetele) jest na otázku vzhledem k čemu? se zřetelem k čemu? anebo jak = vzhledem k čemu?

Na př.: kdo odpočívá tělem, odpočívej i duchem; jsem rodem z Prahy, bytem v Plzni, Čech smýšlením; sedláci nemají se rovnati rouchem, stravou [32]číslo strany tiskua čeledí vladykám; císař jej hrdlem i zdravím ubezpečil; vinník hrdlo, češt i statek propadl; chudý duchem; chudý na duchu; mladý na léta, starý na rozum; slepý na oko, na obě oči; země bohatá na ovoce; rozsedlina má tři lokte na délku; ve stravě, strany stravy, co do stravy, v příčině stravy, vzhledem ke stravě… máme se dobře.

3. Určení míry jest na otázku kolik (nebo jak co do stupně, míry, váhy…)? Bývá vyjádřeno jednak přímo (bez přirovnáni), jednak přirovnáním.

a) Přímo. Na př.: hněv bez vlády málo vadí; chtivého koně nemáš příliš hnáti; zlé kolo nejvíce skřípá; mnohem více, o mnoho více; dítě vyspalo se do červena; poraněn do smrti; řeka hluboká do pasu, po pás; přítel až do peněz; jedli do sytosti, pili do vůle; nemocný na smrt; nemudruj švec přes kopyto (= jak, kolik co do stupně…?); kniha stojí tři zlaté.

b) Přirovnáním. Na př.: jsem starší tebe, – jsem starší než ty, – jsem nejstarší z vás, mezi vámi; jsem starší o rok než ty (dvoje rčení míry: než ty a o rok); češt je dražší nade všecko zboží; máme stravy více než na týden.

Míra udává se druhdy jen

přibližně, na př.: bylo jich ke dvěma stům, okolo dvou set, na dvě stě, do dvou set, asi dvě stě, bez mála dvě stě, přes dvě stě, – nebo omezením, na př.: každý den kromě neděle; všichni se zachránili kromě jednoho, mimo jednoho, vyjmouc jednoho.

Příslovečné určení příčinnosti, t. j. původce a původu, prostředku a nástroje (kým, čím se co děje nebo jest), látky (z níž se co děje nebo jest), důvodu (proč ze které příčiny předcházející se co děje nebo jest), účelu a cíle (proč = pro který účel následující se co děje nebo jest), překážky (= důvodu při záporu, proč se co neděje nebo není), podmínky (= příčiny, které žádáme, má-li se něco díti nebo má-li něco býti).

1. Na př. příslovečné určení původce: jmění otcem nastřádané; zákon Newtonem nalezený; z jiskry bývá oheň; země od Kolumba objevená; od Boha všecko dobré pochodí; od nich jest vám pobitu býti.

2. Přísl. urč. prostředku (prostředníka) a nástroje: Bůh řekl skrze proroka; víra naše vznikla skrze sprostné lidi, skrze apoštoly; bezděčnými chrty řídko zajíce uštveš; poslal jsem psaní poslem, po poslu; jednou ranou dub nepadne; rána mečem daná; každý ptáček svým se nosem živí; slyš uchem, viz rozumem; mlčením člověk mnoho řečí odbude; chybami se člověk učí; kdo neprohlédá očima, prohlédá měšcem; vyrážeti klín klínem; koupil jsem knihu za dva zlaté (cena = prostředek, kterým se kupuje, platí atd.).

[33]číslo strany tisku3. Přísl. urč. látky: z cizích ostřižků krejčí si kabát šije; nádoba z hlíny učiněná; cesta zavátá sněhem; desky zlatem okované.

4. Přísl. urč. důvodu: pro pravdu se lidé nejvíce hněvají; odpustiti pro Boha; odpláceti dobrým za zlé; třásti se zimou, strachem; padati mdlobou; čalouny od zlata se třpytily; třpytiti se zlatem; učiniti něco z lásky, z přátelství, z nepřátelství; Polané z násilí na Čechy žalovali; z palce obra poznáváme; ptáka poznáš po peří, vlka po srsti, a člověka po řeči, kroji a chodu.

5. Přísl. urč. účelu a cíle: učiním něco pro dobrou vůli (= s účelem, aby byla dobrá vůle); musí se dým pro teplo trpěti; soused koupil pole pro syna, synovi; jíti někomu na pomoc, ku pomoci.

6. Přísl. urč. překážky: Mdlobou nemohu státi; pro hluk není slyšeti.

7. Přísl. urč. podmínky: při zlém návyku ctnost nemá vzniku; při dobré vůli vše jde do hůry.

1. Jakého druhu které příslovečné určení jest, o tom rozhoduje jeho význam. Strany významu může však bývati výklad rozdílný, a proto může týž výraz příslovečný bráti se tu za určení druhu toho, a jindy za určení druhu jiného.

Na př. ve větě „otec to učinil pro syna“ jest „pro syna“ příslovečné určení přičinnosti, – a to buď důvodu (jestliže na př. pro syna poněvadž syn o to prosil…), buď účelu (jestliže pro syna = aby to synovi prospělo…).

Ve větě „nepršelo od velikonoc do letnic“ jest výraz „od velikonoc do letnic“ příslovečné určení času, rozumí-li se jím určení, ve které době, kdy nepršelo; a je příslovečným určením míry, rozumí-li se jím určení, kolik času bylo bez deště. Podobně jest ve rčení „psota nejdél trvá“, „válka trvala třicet let“, „dub sto let starý“ atp. určení míry, učiněné měřením času.

Ve větách a) „sedím na koni“a b) „jedu na koni“ je týž výraz příslovečný „na koni“; ale druhu jest patrně rozdílného: v a) jest to příslovečné určení místa (kde sedím?), v b) pak způsobu (jak jedu?).

V přísloví „na měkkých polštářích se jména nedobývá“ jest „na měkkých polštářích“ vlastně příslovečné určení místa (kde nedobývá se jména?); ale když povážíme, že význam tohoto rčení je obrazný, vezmeme je za příslovečné určení způsobu (jak nedobývá se jména?).

Pravíme a) „bratr jest na vojně, jest u dráhy…“ a b) v neštěstí nezoufej“ atp. Vytčená zde určení jsou a) určení místa (kde je bratr?), a b) určení času (kdy nemá kdo zoufati?); ale rozumíme jimi: a) při jakém stavu neb jakého stavu je bratr? a b) v jakém stavu nebo v jakých okolnostech postaven nemá kdo doufati? – jsou to tedy příslovečná určení stavu (stav = čas ve smyslu přeneseném).

[34]číslo strany tisku2. Jindy může bývati výklad rozdílný, je-li výraz některý příslovečným určením či předmětem, t. j. je-li to omezení a určení se stránky mimověcné, či se stránky věcné (viz § 11).

Na př. ve větách a) „sedám na koně“, b) „hledím na koně“ a c) „myslím na koně“ máme týž výraz „na koně“.

Výraz tento jest ve větě a) zajisté příslovečným určením (= určením děje slovesného se stránky mimověcné), a to příslovečným určením místa: sedám na koně = sedám kam?

Týmž vlastně určením jest týž výraz také ve větě b): hledím na koně = hledím kam? – Ale tu je zároveň také možno, bráti jej za předmět (= za určení děje slovesného se stránky věcné). Zvláště je to možno, když se položí táž věta b) „hledím na koně“ vedle vět smyslu podobného d) „vidím koně“, e) „prohlížím koně“ atp. Ve větě b) má výraz „na koně“ platnost podobnou a téměř stejnou, jako výraz „koně“ ve větách d) a e); v d) a e) je výraz „koně“ předmětem; proto béře se výraz „na koně“ v b) též za předmět.

Ve větě c) je věc táž, jako v b). Výraz „na koně“ je tu vlastně určením příslovečným; myslím na koně = mám mysl obrácenu na koně = kam? – Ale týž výraz béře se pak za určení děje slovesného na stránce věcné, béře se za předmět.

Někdy může týž výraz v téže větě býti buď předmětem, buď příslovečným určením; při tom pak jest ovšem i význam výrazu rozdílný. Na př. ve větě „rytíř bojoval s loupežníky“ je výraz „s loupežníky“ předmětem, rozumí-li se, že rytíř bojoval „s loupežníky“ = proti loupežníkům; rozumí-li se však, že rytíř bojoval „s loupežníku“ = spolu s loupežníky, jako pomocník jejich, je týž výraz přísl. určením (způsobu).

Ve větě a) „chodil jsem se sousedem po polích“ je výraz „se sousedem“ patrně příslovečné určení způsobu (= chodil jsem jak? se sousedem, ve společnosti sousedově!). Ve větě b) „mluvil jsem se sousedem o polích“ je týž výraz týmž určením (t. j. příslovečným určením způsobu), rozumím-li jím, že jsme spolu se sousedem svá mínění o polích si vyslovovali. Ale věta b) může míti také smysl jiný: měl jsem říci, že jsem „sousedovi“ o polích něco oznámil, pověděl…, a místo toho řekl jsem, že jsem „se sousedem“ o polích mluvil. V tom případě je věta b) náhradou za větu c) „oznámil jsem sousedovi…“, výraz „se sousedem“ věty b) náhradou za předmět „sousedovi“ věty c), – a podle toho brává se též za předmět.

3. Příslovečný výraz bývá na místě doplňku a v platnosti doplňku, na př.: bratr je na vojně, tento dar je rodičům atp.; o tom viz § 41, 42.

Příslovečné určení jest ve větě jednoduché vyjádřeno výrazem holým nebo rozvitým.

[35]číslo strany tiskuVýrazem holým, a to

buď některým tvarem ohnutým a zřetelným, na př. lesem (jdu lesem, příslovečné určení lesem je zřetelný instrumentál jedn. k nom. les), z-lesa, do-lesa atd.;

buď výrazem ustrnulým, na př.: zde, sem, tam, vždy, nikdy, tak, nijak, dobře, zle, mdlo, více, nejvíce, letos, loni, dnes, zítra, zvláště, z-cela, do-cela, z-řídka, na-mnoze, na-z-pamět, arci, prý atp.; příslovečný výraz holý a ustrnulý nazývá se příslovce.

Výrazem rozvitým, na př.: Kristus pán narodil se za panování římského císaře Augusta; navštívím tě zítra ráno mezi devátou a desátou hodinou; kdo ze stříbrných děl střílí, nebrzo chybí ČMudr. 362; byl tedy kmen slovanský… již drahně před narozením Kristovým kmen původní ŠafařStar. 40.

Příslovečných určení jest někdy pospolu několik. Na př.: s dobrými skutky dobře se žije; smrt vždycky za pasem vězí ČMudr. 311; pod nízkým stropem vysoko neskákej tamt. 433; ptáka poznáš po peří, vlka po srsti a člověka po řeči, kroji a chodu tamt. 267; čiň dobře a právě, neboj se císaře a krále tamt. 373. Srov. § 80.

O přívlastku.

1. Přívlastek (attribut) je slovné vyjádření toho, čím se omezuje a určuje pojem vyjádřený jménem podstatným (viz § 10). Na př.: starý hřích; služba modlám; žádost peněz; procházka lesem; hrad na skále; cesta do Říma; děje národa českého; atp.

2. Hledajíce přívlastek tážeme se otázkou sestrojenou ze jména podstatného věty dané a tázacího jaký? který? čÍ? (viz § 13).

3. Přívlastek bývá nejen při jménech podstatných vlastně tak řečených, nýbrž také při jménech zpodstatnělých. Na př.: neznámý pocestný; blahoslavení chudí; tvrdé y; spojka ale.

1. Přívlastek může býti holý, na př.: kvetoucí lípa; cesta do Říma; – nebo rozvitý, na př.: svědectví o starobylosti Slovanů v Evropě ŠafařStar. 79; snaha povznésti průmysl a obchod v krajinách neúrodných.

2. Přívlastkem holým bývá slovo sklonné, tedy jméno podstatné, nebo přídavné, nebo číslovka, nebo zájmeno. Na př.: řeka Vltava; práce kvapná; zásluha nehynoucí; Karel Čtvrtý; náš věk.

Někdy je přívlastkem slovo nesklonné, a to

infinitiv, na př. mám právo mluviti; mám povinnost se brániti; –

nebo slovo nesklonné

jiné, na př.: cesta nazpátek (= zpáteční); čtení pro dítky; lék pro občerstvení; o synovi v cizině otec nevěděl (= o synovi, který byl [36]číslo strany tiskuv cizině); lepší ctnost s chudobou, nežli hřích s ozdobou; umět i v čas mlčeti není leda umění (= ledajaké, nepatrné umění).

Nejčastěji byvá přívlastkem jméno přídavné.

1. Přívlastek je dílem souřadný, dílem podřadný.

a) Přívlastek souřadný je téhož pádu jako příslušné jméno podstatné; na př.: řeka Vltava; kamenný most; Karla Čtvrtého; špata člověk, mrcha člověk, dožera člověk, ostuda chłap, zdechlina kůň BartD. 1, 161; rozmarýn vonička (= rozmarínová kytice) Suš. 225; vím já jednu hospodu z kameňa bramoru BartD. 1, 179; naša kotěnka brňavá chytiła ptáčka strnada tamt. 201; včil zrovna potkała sem ščuku rybu tamt. 355 (dols.).

b) Přívlastek podřadný jest vyjádřen:

pádem prostým, závislým na příslušném jméně podstatném; na př.: stvořitel světa; stvoření světa; žádost peněz; služba modlám; pohrdání světem; rána mečem; –

pádem předložkovým; na př.: cesta do Říma; bitva u Lipska; hrad na skále; dům na spadnutí; Kolín nad Labem; dům od kamene; obilí od loňska; člověk po nemoci; bytost bez proměny; pověst o Libuši; starost o živobytí; z Boha člověk BartD. 1, 160; pro uvázání s komorníkem nebo mocí svú bez komorníka VšehK. 256ᵃ; svědomie (= svědectví) z dobré vuole tamt. 94ᵃ; –

infinitivem; na př.: umění mlčeti; snaha povznésti průmysl a obchod domácí; myšlenka, vymoci si u krále propůjčky na takové panství, nebyla nic neobyčejného Pal. 5, 2, 16; –

výrazem příslovečným; na př.: deska deset loket zdéli; louka čtvrt míle zšíři; oltář desíti loktů zvýši; chvíle vhod každému; to je nic po tym čłověk BartD. 1, 160 (laš.); –

výrazem spojkovým; na př.: tvař jako růže; člověk jako hora. Přívlastek souřadný skloňuje se zároveň se svým jménem podstatným: nom. kamenný most, gen. kamenného mostu atd., přívlastek podřadný zůstává nezměněn, když se jeho jméno podstatné skloňuje: nom. služba modlám, gen. služby modlám, dat. službě modlám atd.

2. V češtině (a v slovanštině vůbec) jeví se snaha, aby přívlastek měl podle možnosti formu adjektivní. Říkalo se na př. v staré češtině: strach židovský (t. j. strach ze židů, před židy); tesání kamenné (t. j. tesání kamene); milovník ženský (t. j. milovník žen); atp. Viz v § 170 sl.

Druh přívlastku souřadného je přístavek (apposice). Jest to přívlastkové jméno podstatné, opatřené nejčastěji opět svým přívlastkem, a položené za jménem podstatným nebo zájmenem, k němuž patří. Na př.: Doubravka, dcera Boleslavova, provdala se za Mečislava, kníže polské [37]číslo strany tiskuVel. Z. 296; Svatopluk, král moravský, od sv. Cyrilla víře křesťanské byl naučen; Hannibal, vítěz nad Římany; Ty, pane náš! Já, žebrák, abych podporoval tebe, boháče!

Přívlastek jest významu 1. někdy podmětného, 2. někdy předmětného, 3. někdy příslovečného a 4. někdy doplňkového.

1. Pravím a) Kristus přijde, a

b) příští Kristovo.

Přívlastek „Kristovo“ ve větě b) je ve střídě za podmět Kristus věty a), je to tedy přívlastek významu podmětného.

2. Pravím a) sloužiti modlám, a

b) služba modlám.

Výraz „modlám“ jest v a) předmětem; v b) je též předmětem (služba komu?) a spolu přívlastkem (jaká služba?), je to tedy přívlastek významu předmětného (viz § 34).

Podobně ve výrazích: pohrdání světem, starost o živobytí, vzpomínka na domov atp.

3. Pravím a) cestovati do Říma, a

b) cesta do Říma.

Výraz „do Říma“ jest v a) příslovečným určením (na otázku: cestovati kam?). A týmž jest zajisté také v b) (cesta kam?); ale v b) je tento výraz spolu přívlastkem (na otázku jaká cesta?), je to tedy přívlastek významu příslovečného (viz § 44).

Podobně ve výrazích: procházka lesem, rána mečem, dar rodičům, tváře jako růže, člověk jako hora atp.

4. Pravím a) zvoliti králem (= za krále), a

b) zvolení králem.

Výraz „králem“ jest v a) doplňkem; v b) je též doplňkem (zvolení čím? za co?) a spolu přívlastkem (jaké zvolení?), je to tedy přívlastek významu doplňkového (viz § 38).

Podobně ve výrazích: volba za krále, ustanovení za soudce atp.

Výrazy příslovečné (cesta do Řima atp.), předmětné (služba modlám atp.) a doplňkové (zvolení králem atp.) stávají se přívlastky tím, že se vztahují ke jménům podstatným a berou se tu za určení na otázku jaký?

Srov. § 10.

Přívlastkův jest někdy k témuž podstatnému jménu několik. Na př.: chléb náš vezdejší (přívlastky dva, oba souřadné); – pokoj všem lidem dobré vůle (přivl. prvý souřadný, druhý podřadný); – všeliké po horách ptactvo atd. Srov. § 80.

[38]číslo strany tiskuSpojení v jednotu větnou ve větě jednoduché.

1. Věta skládá se ze členův, a členové její mohou býti opět výrazy složité. Když větu cele rozložíme, dostáváme řadu jednotlivých slov. Na př.:

země | otáčí | se | každých | čtyřiadvacet | hodin | okolo | své | osy.

2. Slova jednotlivá pojí se ve větě v jednotky členské, a tyto dále v jednotu větnou. V příkladě našem lze toto spojování takto znázorniti:

země || otáčí se | každých čtyřiadvacet hodin | okolo své osy.

To jest: slova „otáčí se“ pojí se v jednotku členskou (= holý přísudek);

slova „každých čtyřiadvacet hodin“ pojí se v jednotku členskou jinou (= příslovečné určení času);

slova „okolo své osy“ pojí se v jednotku členskou opět jinou (= příslovečné určení způsobu);

členové „otáčí se“, – „každých čtyřiadvacet hodin“ – a „okolo své osy“ pojí se v členskou jednotku vyšší, totiž v jednotku přísudkovou, v přísudek rozvitý a plný;

konečně přísudek „otáčí se každých čtyřiadvacet hodin okolo své osy“ pojí se s podmětem „země“ v jednotu větnou.

3. Všecko toto spojování děje se smyslem, přízvukem (větným), grammatickou shodou, syntaktickou vazbou, slovosledem a dílem také zvláštními spojkami.

Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou smyslem.

Kde smysl brání, není možno spojení; proto nelze říci na př. kamenný vzduch, nebo dřevo teče atd.

1. Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou přízvukem větným.

Přízvuk jest mocnější hlas, jímž slabika některá vyniká nad ostatní a je slovný a větný. Přízvuk slovný jest ten, kterým jistá slabika ve slově nad ostatní vyniká, na př. první slabiky ve slovích kař, čiti; a přízvuk větný jest ten, kterým přízvučná slabika jistého slova ve větě nad přízvučné slabiky slov ostatních vyniká (naznačeno zde písmem silnějším), na př. kař čí;

Bez přízvuku větného rozsýpá se věta ve směsici slov nesouvislých; přízvuk větný tedy napomáhá tomu, aby slova se pojila v jednotu větnou.

2. Pravidlem hlavním o přízvuku větném jest, že výraz určovací má přízvuk větný mocnější než výraz určovaný. Vyniká tedy přízvukem větným:

přísudek nad podmět, na př. lékař čí;

[39]číslo strany tiskudoplněk a předmět nad přísudek holý, na př. otec leží nemocen; nouze láme železo; bída učí rozumu; –

příslovečné určení nad výraz jím určený, na př. po-účinku zlá rada; cesta zavátá sněhem; –

přívlastek nad příslušné jméno podstatné, na př. zelené pole; nemocný člověk, člověk po-nemoci.

3. Odchylkou od pravidla tohoto je přízvuk na výraze jiném, když podle smyslu jest na něm důraz. Na př. kař léčí (– nikoliv někdo jiný); po účinku zlá rada (– nikoliv dobrá); zelené pole (– nikoliv louka nebo něco jiného); hříšná radost plodí žalost (– radost má důraz, aby bylo vytčeno proti žalost) atd.

Důraz může býti v téže větě podle rozdílného smyslu na místech rozdílných.

Na př. ve větě „rodiče mají se starati o vychování svých dítek“ může býti, když toho smysl žádá, důraz na slově rodiče, jindy na slově mají, nebo na slově starati atd.

Jiný příklad (na větě záporné). Někdo se rozpomíná a tvrdí, že prý kdysi loni „dva měsíce pršelo.“ Vyvracím toto tvrzení a pravím:

a) „dva měsíce nepršelo“; tu je smysl, že dva měsíce byly nikoli deštivé, nýbrž bez deště, anebo že nějakou dobu pršelo, ale nikoli po dva měsíce. – Jindy pak pravím

b) 1. „dva měsíce nepršelo“ nebo 2. „dva měsíce nepršelo“, a míním tím, že byly bez deště 1. ne dva síce, nýbrž snad jen dvě neděle, a 2. ne dva měsíce, nýbrž jen jeden atp.[3]) Tak zní toto místo i v PřírMluvn. str. 245. Zdá se mi, že je tu omyl a že by mělo býti: „... a míním tím, že byly bez deště 1. dva síce, nikoli snad jen dvě neděle, a 2. dva měsíce, nikoli jen jeden.“ Tr.)

Ve větě mnohonásobně rozvité jsou přízvuku větného stupně a odstíny mnohonásobné a velmi rozmanité.

Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou grammatickou shodou (kongruencí).

Grammatickou shodou rozumí se stejnost v čísle, pádě, osobě a rodě. Slova, která ve větě k sobě patří a nějakou jednotku činí, shodují se podle možnosti v těchto věcech.

1. Zejména shoduje se

a) sloveso přísudkové s podmětem v čísle a osobě; na př. dary oslepují oči (sloveso oslepují jest 3. os. množná jako podmět dary).

b) Sklonný doplněk shoduje se s podmětem anebo předmětem, k němuž se táhne, v čísle a podle možnosti také v rodě. Na př.: chlapec chodí bos (doplněk bos jest čísla jednotného a rodu mužského jako podmět chlapec); děti chodí bosy; Jidáš stal se zrádcem; ctnost činí člověka [40]číslo strany tiskuvzácným (doplněk vzácným jest čísla jedn. a rodu mužsk. jako předmět člověka); kníže Oldřich pojal selskou dívku za manželku; Jizera jest přítok Labe (shoda jen v čísle; v rodě není možná).

c) Sklonný souřadný přívlastek a přístavek shodují se se svým jménem podstatným v čísle, v pádě a podle možnosti též v rodě; na př. zelený les..., zeleným lesem…, zelených polí…, řeka Vltava, řeka Labe; král Václav, královna Eliška; Václav, král Český.

O shodě v čísle, rodě a osobě viz také v §§ 141, 145, 147, 155, 158.

Někdy bývá shoda flexí zanedbána, zvláště když cizí adjektivum je v přívlastku nebo doplňku. Na př.: samė nobl husičky (= pl. nom.) Jirás. Spis. 20, 250; nobl pán, nobl paní, nobl pánové, fein pití, feš oblek Us. městský.

Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou syntaktickou vazbou.

Jazyk má své pravidelné vazby; na př. pravíme: sloužiti někomu (= sloveso sloužiti váže se s dativem), žádostiv něčeho (= přídavné jméno žádostivý váže se s genitivem), do něčeho (= předložka do váže se s gen.). Tyto vazby jsou nám známy a jsou nám nápomocny, když seřazujeme a spojujeme slova ve větě v náležité jednotky.

Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou slovosledem.

Slovosled je v češtině dosti volný; ale přece zachovává se častěji pravidlo, aby zůstávala při sobě slova, která k sobě patří, a tím podporuje se spojování slov v jednotky členské. Některá pravidla o slovosledu čes. viz v § 114 sl.

Konečně děje se spojení někdy také zvláštními spojkami. To bývá tenkráte, když některý člen ve větě je dvojnásobný nebo několikonásobný. Na př. když podmět je dvojnásobný (jako ve větě: otec a syn šli do města), nebo trojnásobný (jako ve větě: Lvov, Krakov a Varšava jsou města polská), nebo předmět několikonásobný atd.

Členové, kteří jsou ve větě několikonásobně, jsou vespolek souřadní a spojují se nejprve v jednotku svého druhu, t. j. v jednotku podmětovou, nebo předmětovou, atd.

Toto spojení děje se někdy beze spojek (= spojeni asyndetické). Obyčejně děje se toto spojení za pomocí spojek, a to spojek souřadicích (viz § 74 č. 6).

1. Členové dvojnásobní spojují se a) spojkami, b) beze spojek. Na př.:

a) otec a syn šli do města; ctnost a štěstí zřídka v jedné hospodě tráví; cti otce svého i matku svou; nemám otce ani matky; neštěstí nechodí po horách, ale po lidech; vaši dědové i přědci AlxV. 1488; ač jedno budete chtieti svú šlechtu i rod pomnieti tamt. 1497; (to [41]číslo strany tiskuklaněnie móž býti) skutkem i řečí HusE. 1, 72; nařízení díl z boha díl z lidí pošlá Br. Z. 544; –

b) zboží, čest není bez práce; by jej čsti, múdrosti učil AlxV. 129; Darius by pokladem, lidmi silněji tamt. 948; češt, sbožie strativše tamt. 1906; všie šlechty přšdsi, dědici tamt. 1300; v horách, v dolech vody hladav AlxM. 90; svázavše jim ruce, nohy Kat. v. 2213.

Tu mnohdy je asyndeton ustáleno; na př.: ve dne v noci Us. nč.; což mu kázal ve dne v noci Kat. 45; vinař ve dne v noci kvasí WintObr. 2, 267 (z r. 1610); chtěj nechtěj, pán nepán, volky nevolky Us. nč.; Menhard z Hradce rád nerad nacházel se u vojště Táborském TomP. 4, 423.

2. Když členů takových jest více než dva a patří k sobě ve smyslu spojky a (viz § 75 č. 2), bývá spojka obyčejně jen mezi členem posledním a předposledním nebo mezi členy posledními. Na př.: Lvov, Krakov a Varšava jsou města polská; – toť mi bude k radosti, k chvále a k zvelebení Br. Z. 523; – tato pokorná předmluva pozdvihuje viery, posiluje naděje, zapaluje lásku, tiehne k poctivosti, vede k následování otcě, pudí ku pokořě, zove syny k milosti a učí je otci (bohu) dieky vzdávati a učí, což kolivěk jest potřebie HusE. 1, 319.

Někdy se spojka opakuje. Na př.: milík, jenž ji (duši) svuodí s dobré cesty, ono pýchú, ono lakomstvím, ono rozkoší těla, jest diábel GestaBř. 67ᵇ; (hříšník) jakž kolivěk uslyší, ano mu někdo chce v tom (t. v hříchu) překaziti, ihned neb sě lekne, neb zamútí, neb hněvá HusE. 1, 247; móž ji (službu boží = milování dobra) člověk naplniti i u povětří i na moři i v žaláři i v kládě, i chudý i nemocný i nahý tamt. 2, 248; kdy jsme tebe vídali lačného neb žíznivého aneb hostě nebo nahého nebo nemocného nebo v žaláři? Br. Z. 563.

Toto spojeni se zove polysyndetické.

Někdy však nebývá spojka nikde žádná (= spojeni asyndetické); na př.: viděli jsme tě lačného, žíznivého, nemocného.

O větách oznamovacích, tázacích, podmiňovacích (přacích) a rozkazovacích.

Věty samostatné (hlavní) liší se podle toho, jaký obsah myšlenkový se v nich podává, zdali totiž tvrdící oznámení, či otázka anebo podmínka (nebo přání), anebo rozkaz, – a s této stránky rozeznávají se věty oznamovací, tázací, podmiňovací a rozkazovací; srov. § 16.

Věta oznamovací.

1. Věta oznamovací vyslovuje soud (kladný nebo záporný) způsobem tvrdícím. Na př.: přítel mi poskytl pomoci; přítel mi neposkytl pomoci.

2. Sloveso věty oznamovací jest v indikativě: poskytl (= poskytl jest).

[42]číslo strany tiskuVěta tázací; odpověď.

1. Věta tázací vyslovuje otázku. Sloveso její je podle rozdílného významu buď v indikativě, na př.: poskytne mi přítel pomoci? – buď v kondicionále, na př.: poskytl by mi přítel pomoci?

2. Tážeme se na to, co nevíme a neznáme. Stalo se na př., že náš soused prodal dům, nebo pole, nebo zahradu, a nám je to nebo něco z toho neznámo nebo nejisto. Proto tážeme se, a otázka naše jest rozdílná podle toho, co nevíme a nač se tedy tážeme.

a) Buď je nám neznáma věc, cele nebo částečně.

Na př. nevíme nic o tom, že náš soused prodal dům; tážeme se: co se stalo? a dostáváme za odpověď: náš soused prodal dům.

Nebo nevíme, že je to náš soused, jenž prodal dům; tážeme se: kdo prodal dům? a dostáváme za odpověď: náš soused.

Nebo nevíme a tážeme se: co prodal náš soused? a dostáváme za odpověď: dům.

b) Anebo je nám věc cele nebo částečně nejista.

Na př. máme vědomost, ale jen nejistou a pochybnou, že prý náš soused prodal dům, a chceme věděti jistotu; tážeme se: náš soused prodal dům? a dostáváme za odpověď: ano! (v záporu ne!).

Nebo nevíme najisto, zdali náš soused nebo kdo jiný prodal dům; tážeme se: náš soused prodal dům? a dostáváme za odpověď: ano! (ne!).

Nebo nevíme na jisto, prodal-li soused dům či něco jiného; tážeme se: náš soused prodal dům? a dostáváme za odpověď: ano! (ne!).

Otázky v a) jsou otázky na věc neb otázky věcné, v b) jsou otázky na jistotu neb otázky zjišťovací.

Otázka na věc bývá také nazývána otázkou slovnou, otázka pak na jistotu větnou.

3. Otázka může býti jednoduchá anebo složená.

Otázka složená obsahuje dvě anebo více otázek jednoduchých. Na př.: kdo prodal? a co? a kdy? ... kdo prodal co? odpověď: náš soused prodal dnes dům...

Zvláštní druh otázky složené jest tak zvaná otázka rozlučovací (disjunktivní). Členové její navzájem se vylučují; přisvědčí-li se k jednomu, je tím zároveň dána odpověď záporná k ostatním. Na př.: Ty-li jsi ten, který přijíti má, čili jiného čekati máme? Která osoba svaté trojice měla člověčenství na se přijmouti, otec-li, syn-li, čili duch svatý?

4. O otázkách závislých v. § 108.

V otázkách bývají zvláštní slova tázací.

1. V otázkách věcných bývá vždy buď zájmeno tázací, buď příslovce utvořené z kmene zájmena tázacího (= příslovce tázací). Na př.: kdo [43]číslo strany tiskuprodal dům?; co prodal náš soused?; který soused prodal dům?; zač? proč? kdy? kde? atp.;

kto sě bude zpoviedati tobě? ŽWittb. 6, 6; kto jest rovně tobě? ŽKlem. 34, 10; kto má tako světlá zraky, by mohl ty cěsty atd. AlxV. 14; čso zde hládáte? Hrad. 25ᵇ; čso řku? ŽWittb. Ezech. 15; co jemu (Ježíšovi) potom učinichu? Vít. 54ᵃ; kamož sě on jest potom děl? Kat. v. 1981; kam jej (Ježíše) potom obrátichu, kdyžto jej tu odsúdichu? Vít. 51ᵃ; kak sě máš, mój milý pane? Hrad. 129ᵇ; kak sě živ smieš českým králem nazývati? DalC. 66; kde jest bóh tvój? ŽKlem. 41, 4; kde jdeš, čbáne? Hrad. 130ᵃ; kudy živa smieš vstúpiti do druhého? Kruml. 311ᵇ; kudy to jde, že tak sú rozlični lidští úmyslové? ŠtítBud. 149.

2. Otázky zjišťovací

dílem jsou beze slova tázacího, na př.: náš soused prodal dům?; nemuožeš zabit býti? OtcB. 156ᵇ, –

dílem označují se některým slovcem tázacím, na př.: zda jsi ty moudřejší než my?; zdali pleva zrno potlačí?; znáte-li pak nás?; co nemlčíte?; což nás neznáte?; –

a vlha pěkně-li zpívá? BartD. 1, 170; má-ji to? (ji = li) tamt. 1, 16 (zlin.); daleko-ji? tamt.; víš-i? (m. víš-ji a to m. víš-li) tamt.; býł-y tam? (m. byl-ji) tamt.; – i to-li navracuješ hospodinu, ľude bláznivý? ŽWittb. Deut. 6; již- li byl konec bolesti jeho (Ježíšovy)? ML. 106ᵇ; nadála- li s’ sě, paní, by (Ježíš) byl puščen? Vít. 51ᵃ. Srov. § 409.

V jazyku starším bývá v otázce zjišťovací slovce tázací či; na př.: či zpoviedati sě bude prach? ŽWittb. 29, 10; či na věky zavirže ny bóh? tamt. 76, 8; či sem byl v čem právo mina, či sem gdy komu povolil? AlxBM. 8, 7 sl. Srov. § 409.

3. V otázce rozlučovací mívá člen poslední slovce či, čili; na př.: mám jíti či zůstati?; ty-li jsi ten, který přijíti má, čili jiného čekati máme?; – nevědiech sě co přijéti, vrahóm-li sě otpierati, čili tak v porobě státi? AlxV. 868[4]) V rkpise a ve Slovn. I, 171 omylem AlxV. 568. Tr.); budu jiesti maso býkové, čili krev kozlovú budu píti ŽWittb. 49, 13; máme-li jeti na válku, čili nechati? Ol. 2. Par. 18, 14. Srov. § 409.

V otázkách bývá zvláštní přízvuk a zvýšení hlasu.

1. Přízvuk jest v otázkách věcných na slově tázacím; na př. (při větě „náš soused prodal dům“): kdo prodal dům?; který soused prodal dům?

V otázkách zjišťovacích má přízvuk ten člen, o jehož jistotu jde a na kterém je tedy důraz; na př. (jde-li o jistotu, zdali náš soused dům prodal či neprodal): náš soused prodal dům? prodal-li náš soused dům?

[44]číslo strany tisku2. Výška hlasu (t. j. výška jednotlivých slabik) jest v otázce jiná, než na př. ve větě oznamovací, a zvyšuje se tu hlas velmi rozmanitě. Na př. ve větě oznamovací „náš soused prodal pole“ má v posledním slově slabika prvá přízvuk a druhá hlas snížený, kleslý (naznačeno v písmě: pól e ); naproti tomu v otázce „náš soused prodal pole?“ (= otázka na jistotu členu „pole“) má slovo pole přízvuk týž, ale poslední jeho slabika vyslovuje se hlasem značně vyšším (naznačeno v písmě: pól e ). Srov. Hist Ml. I, 585).

Odpovědi dávají se:

1. K otázce věcné odpovídá se tím výrazem, který znamená věc tazateli neznámou. Na př. (při větě „náš soused prodal dům“)

otázka

kdo prodal dům?

odpověď

náš soused;

otázka

co učinil náš soused?

odpověd

prodal dům;

otázka

co prodal náš soused?

odpověď

dům;

otázka

co se stalo?

odpověď

náš soused prodal dům.

2. K otázce zjišťovací odpovídá se:

přisvědčivě (affirmativně) kladným slovesem věty tázací (otázka: „náš soused prodal dům?“ – odpověď: „prodal!“). – anebo příslovcem ano! nebo jiným výrazem přisvědčovacím (zajisté! ovšem! arci! tak jest! pravda! toť se ví! tot se rozumí! atp.);

záporně (negativně) záporným slovesem věty tázací („prodal..?“ – neprodal!) – anebo příslovcem ne! nebo jiným výrazem záporným (nikoliv! nikterak! ani řeči! Bůh uchovej! to, to! atp.).

Věta podmiňovací (a přácí).

Věta podmiňovací vyslovuje úsudek způsobem podmíněným. Na př.: přítel by mi poskytl pomoci.

Kv větám podmiňovacím patří také věta přácí; na př.: kéž by mi přítel poskytl pomoci!; kéž mi přítel poskytne pomoci!

Sloveso věty přácí je v kondicionále neb indikativě (se spojkou kéž), ve větách podmiňovacich jiných v kondicionále.

Ve větě přácí je hlas při spojce kéž vyšší a ke konci klesá

Věta rozkazovací.

Věta rozkazovací vyslovuje rozkaz nebo prosbu. Na př.: čtěte!; příteli, poskytni mi pomoci!; pane, vyslyš nás!

Sloveso věty rozkazovací je zpravidla v imperativě.

V řeči laskající (hypokoristické) a některých rčeních jiných býva místo věty rozkazovací věta s příčestím minulým činným; na př.: šel sem (m. pojď sem)!; vzal to ďas! Rozkaz vyjadřuje se tímto způsobem mírněji, než imperativem.

[45]číslo strany tiskuPřízvuk větný jest na slovese anebo na slově, které má důraz. Na př.: pane, vyslyš nás! – anebo (když je důraz na nás): pane, vyslyš nás!

B. Souvětí.

1. Souvětí (neb větná složenina, n. věta složená) jest, kde dvě nebo i více vět spojuje se v jednotu souvětnou. Na př.: lékař léčí, Bůh uzdravuje; kdo křivě svědčí, nebude živ do roka; co nás mrzí, to se nás drží, a co jest milo nám, to nechce k nám; přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě.

Poznam. Nazýváme souvětím všelikou složeninu větnou; jindy bývá slova toho užíváno ve smyslu poněkud jiném.

2. Souvětí je souřadné nebo podřadné.

a) Souvětí souřadné (koordinované, parataktické) jest, kde v jednotu souvětnou se spojují věty hlavní.

Členové souvětí takového jsou:

α) buď vesměs věty hlavní, na př.: „lékař léčí, Bůh uzdravuje“; „nemnoho jídej, ne všecko zvídej, budeš dlouho živ“; –

β) anebo jsou členy souvětí souřadného věty hlavní a vedle nich takové věty vedlejší, z nichž každá patří ke své větě hlavní jednotlivé, na př.: „co nás mrzí, to se nás drží, a co jest milo nám, to nechce k nám“; – v příkladech druhu toho pojí se především věty vedlejší k svým příslušným větám hlavním, a poslední spojení v jednotu souvětnou děje se tím, že věta hlavní A (i se svou vedlejší) se pojí k větě hlavní B, atd.

b) Souvětí podřadné (subordinované, hypotaktické) jest, kde v jednotu souvětnou spojují se věty s jedné strany vedlejší, s druhé strany hlavní.

Na př.: „kdo křivé svědčí, nebude živ do roka“ (v jednotu souvětnou spojuje se věta vedlejší s větou hlavní); přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě“ (v jednotu souvětnou spojuje se s jedné strany věta hlavní, se strany druhé věta vedlejší se svou podřízenou).

3. V souvětí, které lze rozděliti ve dvě souměrné (třeba nestejné) části, bývá první nazývána předvětí a druhá závětí. Výrazy tyto, předvětí a závětí, nejsou dosti správné, ale již se jich obecně užívá.

Poznam. Souvětí také znázorňujeme v obrazcích. K tomu konci volíme litery veliké A, B, C... pro označení vět hlavních, a litery malé a, b, c... pro označení vět vedlejších, podřízených. Spojovací slova a interpunkci necháváme v obrazci, jako jsou v souvětí samém.

Při větě podřízené naznačujeme také, na které větě řídící závisí, a to tím, že znamení věty řídící před ní píšeme. Na př.:

Aa znamená větu vedlejší, která jest podřízena větě hlavní A, a to větou takovou první;

[46]číslo strany tiskuAb znamená větu takovou druhou;

Ac vėtu takovou třetí, atd.;

Ba, Bb, Bc... znamená věty vedlejší, které jsou podřízeny vėtč hlavní B (druhé), a to větu takovou první (Ba), druhou (Bb), třetí (Bc) atd.;

Aaa znamená větu vedlejší, která jest podřízena větě též vedlejší Aa,

a to větu takovou první;

Aab znamená větu takovou druhou; atd.

ABa znamená větu vedlejší, která je podřízena větám hlavním dvěma (A a B) zároveň. – ABCa větu vedlejší, která je podřízena větám hlavním třem (A, B, C) zároveň, – atd.

Souvětí nahoře příkladem uvedené „přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě“ má tedy obrazec: A, že Aa, co Aaa.

Obrazec jest ještě zřetelnější, když věty podřízené se kladou pod své věty řídící; v příkladě našem takto:

A, ........................

... že Aa,..............

............. co Aaa.

I. Souvětí souřadné.

1. Souvětí souřadné jest, kde v jednotu souvětnou se spojují věty hlavní; viz § 73 č. 2.

2. Věty v souvětí souřadném nejsou jen maně skupeny a vedle sebe položeny, nýbrž pojí se smyslem a jinými pojidly k sobě vespolek a tím spojují se v jednotu vyšší, v jednotu souvětnou. Na př. v souvětí „lékař léčí, Bůh uzdravuje“ praví věta první, že lékař léčí (A), a věta druhá, že Bůh uzdravuje (B); oba pak úsudky tyto spojují se jako dvě protivy v úsudek vyšší, jenž je oba zahrnuje a obsáhá, a tímto úsudkem vyšším spojují se obě věty jednotlivé v jednotu souvětnou (srov. § 94).

3. Souvětí souřadné může se skládati z vět neboli členů několika. Na př. „lékař léčí, Bůh uzdravuje“ je souvětí dvoučlenné (obsahuje členy A, B); „nemnoho jídej, ne všecko zvídej, budeš dlouho živ“ je trojčlenné (obsahuje členy A, B, C); atd.

4. Členy souvětí souřadného mohou býti též složeniny podřadné. Na př.: co nás mrzí, to se nás drží, co jest milo nám, to nechce k nám. Srov. § 73 č. 2.

5. Mezi členy jednotlivými, zejména mezi členem předcházejícím A a následujícím B, bývá rozdílný poměr významový, a podle toho rozeznávají se souvětí souřadná slučovací, odporovací, příčinná a výsledná (o nich viz § 7578).

6. Člen B připojuje se k A někdy zvláštním slovcem spojovacím, někdy bez něho. Spojovacím slovcem jeví se poměr věty B k A zřetelněji, než bez něho. Na př. v souvětí „lékař léčí, Bůh uzdravuje“ může býti nejistota, je-li v něm poměr slučovací (= lékař léčí, a Bůh uzdra[47]číslo strany tiskuvuje), anebo poměr odporovací (= lékař léčí, ale Bůh uzdravuje); dá-li se však do téhož souvětí spojka a praví-li se na př. „lékař léčí, ale Bůh uzdravuje“, přestává nejistota a poměr věty B k A vidí se zřejmě odporovací.

Spojovacím slovcem (nebo spojkou ve smyslu širším) bývá dílem spojka vlastně tak řečená, na př. „litera zabíjí, ale duch oživuje“, – dílem slovo původu příslovečného, na př. „napřed se mlátí, potom se platí“.

Souvětí slučovací.

1. Souvětí slučovací (kopulativni) jest, kde obsah věty B je stejnorodý s obsahem věty A. Věta B tedy připojuje se k A ve smyslu spojky a, t. j. buď samou spojkou a, nebo nějakou jinou smyslu podobného, nebo beze spojky, ale tak, že by tam spojka a býti mohla.

Souvětí toto lze tedy naznačiti vzorcem: A a B.

2. Spojovací slovce v souvětí slučovacím bývají: a, i, též, také, tolikéž…; i i; tu tu; jednak jednak; brzo brzo; dílem dílem (spojky dvojité)…; nejprve, pak, potom, posléze, konečně…, předně, za druhé, za třetí, (stč. prvé n. najprvé, druhé, třetie)... (spojky řadící); anobrž; nejen nýbrž i, ale i; netoliko nýbrž také… (sp. stupňovací); ani, ani (aniž) – ani (aniž) (v záporu); atp.

3. Příklady: přej a bude ti přáno ČMudr. 110; mnohý shazuje hnízdo a jiní mladé sbírají tamt. 129; ktož málo sěje, málo bude žieti, a ktož rozsievá v požehnáních, z požehnání bude také žieti HusE. 1, 116; viděl jsem i uvěřil jsem; jen poshověj, i zlý čas mine svým časem ČMudr. 195; on mne nezná, také já jeho neznám; aniť jest jen v žádosti sbožie lakomstvo, také jest lakomstvo v žádosti cti ŠtítV. 131; pán mě neb obec poslala bez peněz, také ty máš mi dáti duchovní věc bez peněz HusE. 1, 435; tu prší, tu je zase jasno; brzo mne chválí, brzo mne haní; Hus dílem věřil v lepší smýšlení královo, dílem byl na všecko odhodlán TomP. 3, 552; napřed se mlátí, potom se platí ČMudr. 128; o velicě noci světíme hod jeho (Kristova) z mrtvých vstánie, potom světíme jeho do nebe vstúpenie ŠtítV. 189; příčiny toho (dělení slovenštiny od češtiny) byly tři: předně zmáhající se vždy rozdíl mezi obecnou mluvou lidu českého a slovenského; za druhé povaha jazyka spisovného novějšího byla od povahy staršího jazyka rozdílná; za třetí přispěl nedostatek národních škol; prvé byla si v nepokoji pro nemoc, již (nunc) jdi zdráva u pokoji HusE. 2, 405; najprvé aby zpósobil je (člověk své srdce), druhé aby je otevřel, třetie aby jeho ostřiehal ŠtítV. 244; najprvé hledajte královstvie nebeského a potom všechny tyto věci budú vám přidány HusE. 1, 437; netoliko svoluji, ale také žádám; netolikť lež v řeči bývá, ale bývá také i v skutku ŠtítV. 15; ale netoliko chtěl býti raněn, ale [48]číslo strany tiskuchtěl býti zabit HusE. 3, 123; ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo; aniž mne znáte, aniž otce mého znáte HusE. 1, 9; –

řeč na váze měř, málo tomu věř ČMudr. 76 (= věta B připojena k A beze spojky); svěř se tetě, roznese tě po všem světě tamt. 72; sám sobě hudeš, sám sobě vesel budeš tamt. 161; růže při trní se rodí, radost po žalosti chodí tamt. 195; pí hrdlo, jez hrdlo, zaplatíš hrdlo ŠtítV. 133; pravice jeho jest moc jeho, rámě jeho jest velikost jeho HusE. 1, 19.

Souvětí odporovací.

1. Souvětí odporovací (adversativní) jest, kde věta B odporuje větě A, obmezujíc nebo dokonce rušíc její platnost. Věta B připojuje se k větě A ve smyslu spojek ale, nebo atp., t. j. buď některou ze spojek těchto samou, nebo nějakou jinou smyslu podobného, nebo beze spojky, ale tak, že by tam spojka ale, nebo atp. býti mohla.

Souvětí toto lze tedy naznačiti vzorcem: A, ale B; aneb: A, nebo B.

2. Spojovací slovce v souvětí odporovacím bývají: a, ale, avšak, však, stč. ano, než, pak, přece, leč, jen, že, nebo, sice...; nebo nebo; buď nebo; bud bud; ne nýbrž (spojky dvojité); atp.

3. Příklady: slíbil, že přijde, a nepřišel Us. ob.; druzí (posuzovatelé) obličej mají pokojný, a myslce vždy žádá vojny AlxV. 51; kacieř tak v skořě mnoho lidí k svému kacieřstvu nevzbudí; a svódnicě dne prvého ihned ho (sváděného) přivede k zlému Hrad. 101ᵃ; veliký vuoz bude téj rudy, ješto zlato kopají, a málo zlata čistého bude z toho ŠtítV. 189; kniežata sú byli, a já jich nevolal HusE. 2, 226; každý k přísaze osobně státi má, a muož za nemocna pohnaný položen býti VšehK. 52ᵇ; litera zabijí, ale duch oživuje Br. Z. 547; snadno jest lapiti ježdíka, ale nesnadno ho na rukou udržeti ČMudr. 151; úřad kněžský přijímáme, ale skutky úřada neplníme HusE. 2, 401; mračí se, avšak pršeti nebude; rataj jest v poslušenství pána svého, avšak často pán užitečně poslúchá rataje ŠtítV. 220; aj kněžími pln jest svět, avšak ve žni boží řiedký velmě nalézá sě dělník HusE. 1, 323; i oslice Balámova promluvila, však oslicí ostala ŠtítV. 277; řkú pokoj, pokoj, ano nenie pokoje tamt. 244; není nám život krátký, než my jej krátký děláme; biskup Jan nepřijel hned ze začátku, než mínil přijeti později TomP. 3, 505; nebyla o chudých péče jeho (Jidášova), než toho je želel, že jejie (masti) nepožil ŠtítV. 251; král odebral se do kláštera Zbraslavského, arcibiskup pak zůstal v Praze TomP. 3, 276; sami nemohú sebe zbaviti blech a much, a pak chtie jiné zbaviti pekelných muk svým dáváním HusE. 2, 11; (Hus) nezamítl žádného článku víry, leč vždy toliko bojoval proti hrubým bludům ve pojímání jich TomP. 3, 541; té velikosti nedosahoval počet duchovenstva při ostatních kostelích, nicméně byl dosti znamenitý tamt. [49]číslo strany tisku3, 30; ty svátek smilníš aneb o smilstvie úmyslem stojíš HusE. 2, 73; pošlu posla, anebo přijdu sám; aneboť se kruh světa boří, aneboť buoh násilé přirozenie trpí ŠtítV. 179; popadni pacholka s některú i řkú: nebť jest hrdlo dáti, neb ji za ženu mieti HusE. 1, 198; ne prosím, nýbrž práva svého žádám; bratrstvo nevázalo se na žádný stav, nýbrž dopouštělo přístup každému TomP. 1, 202; my v Čechách nesjednáváme sě v měrách, nébrž v jednom městě v Praze jiná měřicě jest na Novém městě a jiná na Malé straně HusE. 2, 36; –

mistři čeští schvalovali návrh poslů francouzských; mistři němečtí odporovali mu TomP. 3, 467 (věta B připojena k větě A beze spojky); stój to dlúho nebo krátko, někdy zlost vyjde na jevo ŠtítV. 155; čeled bohatcě vidiena jest plačície, anjelé nebyli sú vidieni radující sě HusE. 2, 245.

4. Souvětí odporovací se spojovacími slovci nejen, netoliko nýbrž i, ale i, ale také je smyslem slučovací (a stupňovací). Na př.: netoliko svoluji, ale také žádám.

Souvětí příčinné.

1. Souvětí příčinné (kausální) jest, kde věta B vyslovuje příčinu toho co jest vysloveno v A. Věta B připojuje se k A ve smyslu spojky neboť, t. j buď spojkou neboť samou, nebo nějakou jinou smyslu podobného, nebo beze spojky, ale tak, že by tam spojka neboť býti mohla.

Souvětí toto lze tedy naznačiti vzorcem: A, neboť B.

2. Spojovací slovce v souvětí příčinném bývají: neboť, nebo (= neboť), neb, nebť; , vždyť; totiž atp.

3. Příklady: s bláznem nebeř rady, nebo nebude moci zatajiti slova; bděte, neb neviete dne ani hodiny HusE. 1, 20; buďte hotovi, neb kterú hodinu nemníte, syn člověka přijde tamt. 1, 12; Buoh nemá tělestných údóv, neb jest duch tamt. 1, 12; vší snažností ostřiehaj srdce, neboť z něho pochodí život ŠtítV. 265; učte se ode mne, nebť jsem tichý a pokorný srdcem tamt. 230; radujte se vespolek, nebť odplata vaše mnohá jest v nebesiech HusE. 2, 224; neboj se, jsemť s tebou; jdi od nás, nechcemť učení tvých cest ŠtítV. 176; douſaj, synu, odpúštějíť sě hřiechové tvoji HusE. 1, 33; neboj se, vždyť jsem s tebou; záměry tyto přetrhla smrt nenadálá. Arcibiskup Zbyněk dojel totiž z Litomyšle jen do Prešpurka TomP. 3, 497; lúpež chudiny jest v domiech vašich, neb totiž pro náklady na pýchu lúpena bývá chudina ŠtítV. 120; ti proto mají břicha veliká, neb žerú nesvětiece svátka HusE. 1, 123; proto jest ten věk opušťen, neb nenie zavázán k práci u vinici tamt. 2, 65 (proto nebo = nč. proto že, poněvadž, t. j. v jazyku starém je souvětí souřadné, v jazyku novém pak podřadné); –

[50]číslo strany tiskuneptej se na klevety, máš doma novin dost ČMudr. 89 (= věta B připojena k A beze spojky); nebudu dnes již nic pracovati, jsem unaven; neumiem chváliti toho, viem, že svatý Augustin die… ŠtítV. 277; ne všichni máme těla pokorná, druzí po tom stojie, aby jich těla zředlna byla tamt. 118.

4. Věty tyto lišiti jest od příčinných podřadných (příslovečných), o nichž v. § 90 č. 1.

Souvětí výsledné.

1. Souvětí výsledné (konsekutivni) jest, kde věta B vyslovuje výsledek toho, co je pověděno v A. Věta B připojuje se k A ve smyslu spojky proto, t. j. buď spojkou proto samou, nebo nějakou jinou smyslu podobného, nebo beze spojky, ale tak, že by tam spojka proto býti mohla.

Souvětí toto lze tedy naznačiti vzorcem: A, proto B.

2. Spojovací slovce v souvětí výsledném bývají: proto, protož, pročež; tedy, tudy; tak (= tedy, v jaz. obecném a starém).

3. Příklady: byl jsem unaven, proto jsem nemohl přijíti; k vyhláškám Husovým, kterými vyzýval žalobníky proti sobě, nepřihlásil se nikdo, protož Hus učinil ohlášení... TomP. 3, 553; král Václav pokládal německým professorům vystěhování se jich za provinění; pročež vyřkl zvláštním rozkazem vypovědění jich tamt. 3, 471; jsem unaven, nemohu tedy pracovati; (diábel) v padení žádal klaněnie a v postě modlenie, tak žádal i najvyššieho pocťenie HusE. 1, 73; –

učinil jsem nedobře, musím to napraviti (= věta B připojena k A beze spojky); čiň, co máš, a lidi nech mluviti, co chtí, pokoj bude ČMudr. 90; více svěc, více světla tamt. 284; lichá v lidech povaha, nevěřiž každému tamt. 251; ne vše doma máš, také lidí potřebuješ tamt. 265; páni se budou rváti, sedláci půjčte vlasův tamt. 325; byl s’ nad málem věren, nad mnohými věcmi tebe ustanovím ŠtítV. 238; jiným jest pomáhal, nechť sobě pomůže HusE. 2, 80.

4. Věty tyto lišiti jest od podřadných příslovečných účinkových, které někdy bývají nazývány výsledné nebo výsledkové; o těch v. § 89 č. 3.

Souvětí souřadné vícečlenné.

V §§ předešlých (7578) měli jsme na zřeteli hlavně souvětí souřadné dvoučlenné, t. j. složené z vět A, B.

Když je členův více, na př. A, B, C..., M, N…, tedy jest poměr členův následujících ku předcházejícím (t. j. B k A, – C k B, – atd.) dvojí.

1. Poměr veskrze stejný (t. veskrze slučovací, nebo veskrze odporovací atd.). Na př.: pokora činí pokoj, pokoj činí bohatství, bohatství činí pýchu, pýcha činí válku, válka činí chudobu, chudoba zase pokoru ČMudr. 95 (= spojení veskrze slučovací podle vzorce: A, B, C... = A a B a C…);

[51]číslo strany tiskujdi, prodaj všecko, což máš, a daj chudým a poď po mně HusE. 2, 17; a ihned plvali sú v tvář jeho a zášijky mu dávali a palmami v tvář bili a řekli sú tamt. 1, 393; peniez dávám, boha hněvám, hřiechem sě plním, vláhu dobrú života tratím, život krátím, učenie i s rozumem tratím tamt. 1, 202; –

uč sě neb sě modl, uč jiné, nebo čti, nebo dělaj tamt. 1, 105 (= spojení veskrze odporovací); –

pane, milostiv buď synu mému, nebť náměsiečný jest a trpí zle tamt. 1, 125 (= spojení veskrze příčinné); cierkev svatá obé to (boj a rozkoš do sebe má, neb jest zřiezena jako zástup vojenský, neb se nevěrným kacieřóm protiví a diábly svým svatým životem pudí tamt. 3, 86.

Poměr rozdílný. Na př.: starej se o sebe (A), starej se o přítele (B), ale nejvíce se starej o nepřítele (C) (mezi A a B je poměr slučovací, C pak jest k oběma v poměru odporovacím; vzorec: A, B, ale C); – já sem štěpil (A), Apollo smáčel (B), ale bóh jest přispořenie dal (C), HusE. 2, 232 (vzorec A, B, ale C; – duše, máš mnohé věci položeny na mnohá léta (A); odpočívaj (B), jez (C), pí (D), hoduj (E) tamt. 2, 300 (mezi B, C, C a E jest poměr slučovací, k A pak jsou v poměru výsledném; vzorec: A, proto B, C, D, E); – semene mnoho vržeš v zemi (A) a maličko nažneš (B), neb kobylky všecko slepcÍ (C) tamt. 1, 56 (mezi A a B jest poměr slučovací, C pak jest k oběma v poměru příčinném; vzorec: A a B, neboť C; – ten k úřadu biskupstvie byl zvolen (A), avšak dveřmi nevšel (B), neb jest zloděj byl (C) tamt. 1, 211 (mezi A a B jest poměr odporovací, C pak jest k B v poměru příčinném; vzorec: A, ale B, neboť C).

Věta stažená.

1. Věty, které mají některý člen stejný nebo i několik členů stejných a které by se mohly spojiti v souvětí souřadné, mohou se také spojití tak, že to, co je stejného, položí se jako část společná jen jednou. Tím stává se z vět dvou neb několika věta jen jedna, a ta slove stažená.

Na př. věty „bohatství plodí závist“ a „chudoba plodí nenávist“ mají stejný holý přísudek „plodí“; mohou se spojiti v souvětí souřadné „bohatství plodí závist a chudoba plodí nenávist“; a mohou se proměniti ve větu staženou: „bohatství plodí závist, chudoba nenávist“.

Věty „ranní setí často zmýlí“ a „pozdní setí vždycky zmýlí“ mají stejný holý podmět „setí“ a holý přísudek „zmýlí“, mohou se spojiti v souvětí souřadné a dále ve větu staženou: „ranní setí často zmýlí, a pozdní vždycky“ (ČMudr. 135). Atd.

Tímto výkladem – dochovaným z doby starší – není však řečeno, že by každá věta stažená vznikala z příslušných nestažených; věty ty [52]číslo strany tiskuzajisté většinou a zpravidla vznikají jako věty jednoduché a mají jen tu zvláštnost, že některé jejich členy jsou dvojnásobné nebo několikanásobné.

2. Věta stažená má tedy některý člen jen jeden – nebo některé členy jen po jednom –, členů pak jiných po dvou nebo po několika.

Na př. věta stažená „nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází“ má podmět jen jeden (nemoc) a přísudky dva (1. na koni přijíždí, 2. pěšky odchází).

Věta stažená „bohatství plodí závist, chudoba nenávist“ má holý přísudek jen jeden (plodí) a podměty dva (1. bohatství, 2. chudoba) i předměty dva (1. závist, 2. nenávist).

Věta stažená „domácí chléb, domácí plátno a domácí rozum bývají nejlepší“ má holý přísudek jen jeden (bývají) a doplněk též jen jeden (nejlepší), podměty pak tři (domácí chléb, d. plátno, d. rozum).

3. Ale ne každá věta, ve které jest některá část dvojnásobná nebo několikanásobná, jest věta stažená; za staženou pokládejme jen tu, kterou lze bez násilí smyslu přeměniti v souvětí souřadné. Na př. věta „Romulus a Remus založili Řím“ má dva podměty a k nim jeden přísudek; ale nelze ji proměniti v souvětí souřadné, není to tedy věta stažená, nýbrž věta jednoduchá s podměty dvěma.

4. Členové, kteří ve větě stažené jsou rozdílní, spojují se vespolek tak, jako věty v příslušném souvětí. Na př.: neštěstí nechodí po horách, ale po lidech ČMudr. 156 (rozdílní členové po horách a po lidech spojeni jsou spojkou ale, poněvadž by táž spojka byla i v příslušném souvětí: „neštěstí nechodí po horách, ale neštěstí chodí po lidech“); ráda kočka ryby jí, než do vody nechce tamt. 125; nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází; podíly kanovníků byly i dle práva i dle obyčeje větší TomP. 3, 65; vody ani nepřibývá ani neubývá; působil netoliko slovem, nýbrž i příkladem svým TomP. 3, 453; minulý rok byl suchý a proto neúrodný; tak zahynulo židů dílem v ohni, dílem násilným usmrcením přes tři tisíce TomP. 3, 339; podělovali se jako jiní chudí buď penězi bud chlebem nebo šatstvem tamt. 3, 268; každý hřiech aneb jest z pýchy, neb z závisti, neb z hněvu, neb z lenosti, neb z lakomstva, neb z smilstva ŠtítV. 114; proti tomu ozval se biskup nejprve ústně, potom také písemně TomP. 3, 572; –

bohatství plodí závist, chudoba nenávist ČMudr. 164 (= spojení beze spojky); nenie moc odjinud, jedné od boha ŠtítV. 232; ukaž se před lidmi velebně, ctně, v rúše dobrém tamt. 230.

5. Jiné příklady vět stažených:

otec šel do města a nakoupil zboží Us. (= společný podmět); závist nepředčí nad pýchou, než za ní v patách kluše ČMudr. 109; neštěstí nechodí po horách, ale po lidech tamt. 156; slza světlá, ale oči kalí tamt. 80; –

[53]číslo strany tiskuchléb rohy, nouze nohy tamt. 167 (= společný přísudek); kočka myší nenechá, liška slepic a vlk ovec tamt. 223; po bouři bývá jasno a po jasnu mračno tamt. 197; mysli často na přítele, ale častěji na nepřítele tamt. 235; nehled na psa, ale čí pes tamt. 166; nescházejí se hory s horami, ale lidé s lidmi tamt. 265; vlk změní srst, ale ne povahu tamt. 223; ponoukej ruce k dílu, a ne hubu k jídlu tamt. 295; –

přítele tajně napomínej a zjevně chval tamt. 232 (= společný předmět); cizí proso oháníš a tvé vrabci zobou tamt. 272; –

na bílý chléb máslo, na černý hlad tamt. 189 (= společné příslovečné určení, jen jeho část); –

dobrá (jest) psu moucha, chlapovi řepa tamt. 189 (= společný doplněk); – řídko dobré maso dvakrát vařené a přítel dvakrát smířený tamt. 236; –

sobě a ne zlatu hanbu činí, kdo je k olovu rovná tamt. 109 (= společno členů několik, zde přísudek a předmět); domácí chleb, plátno a rozum nejlepší tamt. 203; svá vlast každému nejmilejší a mně tamt. 226; zmek močidla nezůstane ani žába tamt. 222; ranní setí často zmýlí a pozdní vždycky tamt. 135; (manželství) i móž býti i má býti tělesná milost ŠtítV. 38; tomu řiekám někdy uměnie a někdy viděnie tamt. 257; ne bóh ť zlého nevelí, ani jeho anjelé světí tamt. 154; nenie ť moc odjinud, jedné od boha tamt. 232; ukaž se před lidmi velebně, ctně, v rúše dobrém... tamt. 230.

II. Souvětí podřadné.

1. Souvětí podřadné jest, kde v jednotu souvětnou se spojují věty s jedné strany vedlejší, s druhé strany hlavni; viz § 72 č. 2.

2. Věty jednotlivé v souvětí podřadném jsou dílem říd´ící, dílem podřízené (viz § 15).

Věta hlavní je tu vždycky řídící. Na př. v souvětí „přijde čas (A), že se zeptá zima, cos dělal v létě“ jest věta první (A) hlavní a řídící.

Věta vedlejší je tutéž vždycky podřízená, někdy pak podřízená a spolu řídící. Na př. v souvětí právě uvedeném je věta třetí věta vedlejší a podřízena větě druhé; věta druhá pak sama je též věta vedlejší, je podřízena větě první (A) a je spolu řídící věty třetí.

3. Věty v souvětí podřadném pojí se smyslem a jinými pojidly k sobě vespolek a tím spojují se v jednotu vyšší, v jednotu souvětnou.

Na př. v souvětí právě uvedeném „přijde čas (A), že se zeptá zima (že Aa), cos dělal v létě (co Aaa)“ pojí se nejprve Aaa v jednotku s Aa, a tato jednotka pojí se dále s A v jednotu souvětnou; obrazec toho spojení:

A, že Aa, co Aaa

[54]číslo strany tiskuV souvětí souřadně i podřadně složeném (viz § 74 č. 4) „co nás mrzí (co Aa), to se nás drží (A), a co jest milo nám (a co Ba), to nechce k nám (B)“ spojují se členové podle obrazce:

co Aa, A, a co Ba, B.

Srov. §§ 94100.

Věty vedlejší jsou několikeré a třídí se podle několika dělidel, zejména podle toho. 1. čím a jak jsou připojeny k svým větám řídícím, 2. jakého druhu slova zastupují a 3. jaké členy svých vět řídících zastupují.

1. Podle toho, jak jsou k svým větám řídícím připojeny, rozeznávají se věty vedlejší:

a) spojkové (konjunkcionální), t. j. takové, které se k svým větám řídícím připojují nějakou spojkou; na př.: když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají; přeji si, aby pršelo; – a

b) vztažné (relativní), t. j. takové, které se k svým větám připojují některým zájmenem vztažným; na př.: kůň, který ovsa dobývá, nejméně ho jí; kdo se povyšuje, bude ponížen.

2. Podle toho, jakého druhu slovo zastupují, rozeznávají se věty vedlejší:

a) podstatné (substantivní), t. j. takové, které zastupují jméno podstatné; kdybychom větu takovou nahradili nebo mohli nahraditi slovem jedním, bylo by to jméno podstatné; na př.: kdo žaluje, má i dokázati = žalobník má dokázati;

b) přídavné (adjektivní) t. j. takové, které zastupují jméno přídavné a nahraditi by se mohly jménem přídavným; na př.: čas, který minul, se nevrátí = čas minulý se nevrátí;

c) příslovečné (adverbiální) t. j. takové, které zastupují příslovce a nahraditi by se mohly příslovcem (věty tyto jsou tytéž, jako zde dále v 3 d).

3. Podle toho, jaké členy svých vět řídících zastupují, zda-li totiž zastupují podmět, nebo předmět, nebo doplněk, nebo příslovečné určení, nebo přívlastek, rozeznávají se vedlejší věty a) podmětné, b) předmětné, c) doplňkové, d) příslovečné a e) přívlastkové.

Toto dělidlo jest nejdůležitější. Více o větách těchto viz § 8392. Vět přísudkových (n. výrokových), t. j. takových, které by zastupovaly přísudek svých vět řídících, není.

Poznam. Táž věta bývá podle různých zde vyložených dělidel druhu různého. Na př. v souvětí „kdo žaluje (Aa), má dokázati (A)“ jest věta Aa věta vedlejší a jest to věta jednak vztažná (podle toho, že je připojena k A zájmenem vztažným), jednak podstatná (podle toho, že zastupuje jméno [55]číslo strany tiskupodstatné, kdo žaluje = žalobník), jednak podmětná (podle toho, že zastupuje podmět věty A).

Věta podmětná.

1. Věta podmětná jest věta vedlejší, která vyslovuje podmět své věty řídící. Na př.: Kdo křivě svědčí, nebude živ do roka.

2. Na větu podmětnou tážeme se otázkou takovou, jako na podmět (viz § 19 č. 2). V příkladě našem: kdo nebude živ do roka? (= otázka na podmět); – odpověď: kdo křivě svědčí (= věta podmětná).

Jiné příklady: kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá (přísl.); kdo chce chleba, pracuj co třeba ČMudr. 126; i kdo počne hádku, i kdo raní, oba trestáni (věty podmětné dvě) tamt. 358; ne to hřích, co jde do úst, ale co z úst vychází (též) tamt. 20; koho oči bolí, nechoď do mlýna tamt. 120; koho chrání Bůh svým štítem, nezahyne v boji lítém tamt. 12; není možno, aby pravda nezvítězila; mnohým se zdá, že podzim je příjemnější než jaro; jak dlouho kardinál Quido proboštoval, není známo TomP. 3, 164; ukázáno tam také, kterak v úřadě tom páni a měšťané se střídali tamt. 3, 8; neví se, kdy (domy bekyňské) byly založeny tamt. 3, 233; k důstojenství arcijáhna postačovalo, aby byl jáhnem tamt. 3, 162; –

kto nepočne, nebude konati, a ktoť nekoná, nedokoná ŠtítV. 12; ktožť chce v čem státi a dokonati, musíť počíti tamt. 172; ktož jest, jenž svět přemáhá? HusE. 3, 154; shledáno, když sta umřela, kto jest vyšší a dóstojnější, že Lazar, a kto nižší, že bohatec tamt. 1, 243; kteří v těle jsú, totiž kteří tělesných žádostí neskrovnie, nemohú se líbiti bohu ŠtítV. 203; kteří chtie u měkkém a krásném oděvu choditi, ti u domóv králových pochlebují HusE. 2, 18; což kolivěk sviežeš na zemi, bude svázáno i v nebi tamt. 1, 27; čiež pře nenie, nemá do šraňkuov jíti VšehK. 25ᵇ; lépe jest, dám bohu na obět HusE. 2, 154; – zdá se jim, by to byla pravda, ješto bude omyl ŠtítV. 277; neslušie knězi, aby byl trhovcem HusE. 1, 219; protož nenie pravda, by kněz tělo božie stvořil tamt. 1, 13; jisté jest, že pán buoh přepúštie na své syny a dcery zamúcenie tamt. 1, 279; a v svátek nalezeno bude, ano sluhy jich zlaté a střiebrné orudie nenie tamt. 1, 237; je tu v podobenství ukázáno, kak spasitel chtěl svój lid vykúpiti ŠtítV. 301; divné jest, proč, jakž kto bude biskupem římským, ihned jeho nazývají otcem svatým HusE. 1, 8; povědieno jest, kterak cierkev svatá jest hrozná moci diábelské tamt. 3, 78.

4. O větě tázací, která bývá větou podmětnou, viz ještě v § 108.

Věta předmětná.

1. Věta předmětná jest věta vedlejší, která vyslovuje předmět své věty řídící. Na př.: Nevíme, co se stane.

[56]číslo strany tisku2. Na větu předmětnou tážeme se otázkou takovou, jako na předmět (viz § 13). V příkladě našem: co nevíme? (= otázka na předmět); – odpověď: co se stane (= věta předmětná).

3. Jiné příklady: co sis nadrobil, vyjez ČMudr. 161; co smíš raditi, směj sám činiti tamt. 285; co nachoval Stýskal, to promrhal Výskal tamt. 61; komu štěstí jede, dobře se mu vede tamt. 149; kdož pelyněk sype, syp ty mu hořec tamt. 16; čeho dost, nesnadno tím hospodařiti tamt. 165; co v srdci nosíme, o to se bojíme tamt. 238; čeho nelze předělati, darmo na to žehrati tamt. 192; poruč mu, aby to konal; prosili jsme, aby nás do Vídně dovézti dal; nikdy jsem neslyšel, aby kdo zlost vymlouval; porozuměvše, se jednalo, zachránili se útěkem TomP. 3, 385; Hus dověděl se ještě lépe, zač stály sliby Zikmundovy tamt. 3, 587; křesťané mají věřiti, což jest buoh přikázal, aby bylo věřeno HusE. 1, 7; coť vám řkú, to čiňte, ale coť činie, toho nečiňte ŠtítV. 232; každý by chtěl, aby to dobré bylo, což má tamt. 166; jsú židé i pohané proti tomu, byť duše zahynuly smrtí tamt. 181; báti sě nemá dobrý, by jemu mohlo co škoditi HusE. 1, 363; kaž bohatým, své naděje nepokládají v nejistém ŠtítV. 222; ty sě varuj, sě též nepřihodí HusE. 1, 277; vizte, vás nižádný nesvede tamt. 2, 386; a dovodí Kristus, že jest bohem tamt. 2, 187; vídámy mnohokrát, ano biskup rozlučuje manžely tamt. 3, 200; viděl sem mezi židy, ani tlačie lisicě v neděli tamt. 1, 132; písmo praví, kakú žalost měl Adam pro své děti ŠtítV. 15; znamenaj, kaký jest tvój přietel HusE. 1, 223; (člověk) má pilně vážiti, který mu sě stav lépe hodí tamt. 2, 32; znamenajte, kterak srdce má býti připraveno k bohu ŠtítV. 259; tu poznáme, kde jsme byli, odkud nám pomohla milost božie tamt. 171; Pán Ježíš ukázal jest, kde má hřiiech hniezdo HusE. 1, 347; pomni, co jsi, odkud jsi přišel a kam pójdeš tamt. 3, 107; pomněte, proč máme boha milovati ŠtítV. 209; – nevie člověk, chvály-li je hoden či potupy tamt. 191; (člověk) nevie, dnes-li sě smrt přiblíží HusE. 3, 111; ktož s kúzly jdú vókol, sami viděti mohú, jest-li to k čemu dobrému podobno, co činie ŠtítV. 182; dva šeptati budeta, a kto je čím zlým vinen, vztýchá sě, zdali snad o ňem to šepcí tamt. 111; pros boha, zdať snad odpuštěno bude tobě HusE. 1, 342; vizme, zdali ne pilnějie klanieme sě bohatcóm tohoto světa, nežli pánu bohu tamt. 1, 68; bóh daj, mě črtie vzěli tamt. 1, 94 ( = přiřazení beze spojky); pomni synu, vzal si dobré věci za života svého tamt. 2, 245.

4. O větě tázací, která bývá větou předmětnou, viz ještě v § 108.

5. Sem patří také tak zvaná nepřímá řeč (oratio obliqua). Jest to věta předmětná závislá na větě uvozovací, zejména na jejím slovese, znamenajícím rčení (nebo jiné sdílení, nebo myšlení), a připojená k své větě řídící spojkou že, aby. Na př.: Přítel mi řekl, že mne navštiví, – [57]číslo strany tiskunebo abych jej navštívil. Otázka: co řekl přítel? odpověď (věta předmětná): že mne navštíví, nebo abych jej navštívil.

Více o řeči nepřímé viz v § 104107.

Věta doplňková.

1. Věta doplňková jest věta vedlejší, která vyslovuje doplněk své věty řídící. Na př.: Bůh jest, jenž všecko stvořil a zachovává = Bůh je stvořitel a zachovavatel všeho.

2. Na větu doplňkovou tážeme se otázkou takovou, jako na doplněk (viz § 13). V příkladě našem: kdo (= jaký) jest Bůh? (= otázka na doplněk); odpověď: jenž všecko stvořil a zachovává (= věta doplňková).

3. Jiné příklady: nikdy se nestanu, čím ty jsi; nejsi mi, čím by mi bratr býti měl; stál, jako by byl přimražen; jsem, jako bych s nebe spadl Us.; jsem, jako bych se byl znova narodil Us.; není vše takové, jak bychom si přáli; jaký pán, takový krám; jaká otázka, taková odpověď ČMudr. 86;

tenť jest, jenž křtí v duchu svatém...ŠtítV. 178; kto je, by to mohl věděti, kto by byl otec jeho tamt. 174; z těch desieti přikázaní prvnie tři jsú, kterak se máme mieti k bohu, jiných pak sedm jest, kterak sě mají mieti k svým bližním tamt. 291; kto jest, by nebyl dlužník HusE. 2, 390; ona (láska) jest, jenž v protivnostech nehyne, neb trpělivá jest; křivdy nečiní, neb dobrotivá jest; jíž cizí štěstí nermútí, neb nezávidí; jíž zlé svědomí nebode, neb zle nečiní; jenž ve cti se nevýší, neb se nedme; jenž v zavržení se nestydí, neb není chlúby žádna; jíž žádost lakomství nesužuje, neb nehledá požitkuov; jíž hanění nepotupuje, neb se nepopúzí... tamt. 3, 164; to jest život věčný, aby poznali tě samého boha tamt. 3, 153; nalezl jsem je, ani jsú dóm prázdný od zachovánie zákona tamt. 2, 104; jakýž pán, takýž i sluha tamt. 2, 242; jakýž otec, tací synové tamt. 1, 246.

4. O závislé větě tázací, která bývá větou doplňkovou, viz ještě v § 108.

Věta příslovečná.

1. Věta příslovečná jest věta vedlejší, která vyslovuje příslovečné určení své věty řídící.

2. Věty příslovečné dělí se ve věty a) místní, b) časové, c) věty způsobu a míry a d) příčinné, – a tážeme se na ně otázkami takovými, jako na stejná příslovečná určení.

Poznam. Je to rozdělení celkem totéž, jako bylo rozdělení příslovečných výrazů nevětných (viz § 44 č. 3); rozdíl je tu některý tím, že jistá určení příslovečná vyskytují se jen ve výrazích nevětných, jiná zase jen ve větných.

[58]číslo strany tisku1. Příslovečná věta místní jest věta vedlejší, která vyslovuje určení místa své věty řídící. Na př.: kde nic není, ani smrt nebéře. Otázka: kde nebéře smrt? (= otázka na místo); odpověď: kde nic není! (= příslovečná věta místní).

2. Jiné příklady: kde cesta rovná, nezajížděj ČMudr. 62; kde tě nezvou, nehrň se (kam?) tamt. 85; kde přijde pýcha, tudíž za ní přikluše hanba tamt. 97; tělo táhne se tam, odkudž pošlo jest; vyšli tam, kudyž se vstupuje nahoru Br. Z. 442; kam strom nahýbáš, tam roste; kam střídmost nechodí, tam chodí lékař ČMudr. 295; (Hus) kde nemohl kázati v kostelích, kázal v širém poli TomP. 3, 539; –

Kristus učí nás, kudy bychom k blahoslavenství mohli přijíti ŠtítV. 270; šel tam, ježto křesťany mučili Pass. Z. 441; pójdu za tebú, kam kolivěk puojdeš HusE. 1, 405; duch, kde chce, dýchá tamt. 2, 234; napíši číslo (číslo listu v rejstříku) dotud, dokud najdéle kapitola jest psána HusE. 1, 362.

Příslovečná veta časová jest věta vedlejší, která vyslovuje určení času své věty řídící. Na př.: když ptáčka lapají, pěkně mu pískají ČMudr. 43. Otázka: kdy ptáčkovi pěkně pískají? (= otázka na čas); odpověď: když jej chytají! (přísl, věta časová).

2. Jiné příklady: snadno býti štědrým, když je z čeho ČMudr. 45; netrať naděje, když se zle děje tamt. 198; spravuj vůz, než se kola rozběhnou tamt. 259; bohatý nemá dost, dokud mnoho chudých nesežene tamt. 167; (král Václav) mínil užívati venkovského pobytu, kdykoli se mu zachtělo, v nejbližším okolí hlavní města TomP. 3, 528; posel nalezl jej, an spí v pravé poledne tamt. 3, 353; co platna tučná topinka, ano zubů není ČMudr. 193; –

slušie ihned udusiti hněv, jakž sě zažže ŠtítV. 122; jakž brzo sě oddá (člověk) na skutek smilstvie, tak ihned rozum bude pohřížen v tělesnosti HusE. 3, 198; trsti ihned jakž vietr dotkne, na stranu jí hne tamt. 2, 17; blahoslaveni budete, když vás budú zlořečiti lidé tamt. 1, 252; požívaj očí, donidž máš oči ŠtítV. 226; donidž někto málo jmá, dotud die, že něčeho nemnoha bylo by jemu potřebie tamt. 224; ktož je čím dlužen, prázden dluhu nebude, jeliž zaplatí tamt. 338; (sladkost spasenie) nezeví se nám, až jeliž škeřepina t. j. křehkost sě rozbie HusE. 3, 78; (sv. Augustin) podržal se jich (Manichejských knih) bludu, dal buoh poznati, že v jich písmě spravedlnosti nenie ŠtítV. 291; aby (člověk) počna (dobrý skutek) konal, by i dokonal tamt. 244; ale to sě stane, had na ledu se shřěje HusE. 1, 100; své mateře synu kladl s’ úraz, a já sem mlčal, a ty to činíš ŠtítV. 233; kterak mohu milovati boha, a já ho nevizi HusE. 1, 60; i kam by sě děli kuběnáři, kněžie i mnišie, a my moře nemáme? tamt. 2, 284; co pak prácě v učení, ano pamět biedná tamt. 1, 293; [59]číslo strany tiskuprvé jest buoh…, než-li tvá duše jest tamt. 1, 5; pustí na tě pán hlad…, doňavadž nepotře tebe tamt. 1, 55; raň tě pán biedú..., poňadž nezhyneš tamt. 1, 55.

1. Příslovečná věta způsobu a míry jest věta vedlejší, která vyslovuje určení způsobu a míry své věty řídící.

Způsob a míra vyslovují se ve větě příslovečné:

dílem přirovnáním, t. j. praví se, že způsob nebo míra jest takový, jako..., nebo tak, jako..., nebo jiný, než..., nebo větší, rozdílné atd. tím, čím..., atp.; věty tohoto způsobu jsou věty přirovnávací (komparativní); na př.: každý pták tak zpívá, jak inum nos narostl; otázka: jak zpívá každý pták? (= otázka na způsob); odpověď: jak mu nos narostl! (= příslovečná věta způsobová);

dílem pak udává se způsob a míra ve větě příslovečné tím, že se vyslovuje jejich účinek, t. j. praví se, že způsob nebo míra jsou takové, že…, nebo takové, že až…, nebo takové, aby..., nebo tak, že…, nebo tak, aby…, atp.; věty tohoto způsobu jsou věty účinkové (n. výsledkové, konsekutivni; věty tyto lišiti jest od souřadných souvětí výsledných, o nichž v. § 78); na př.: tak jsem seslábl nemocí, že jsem choditi nemohl; otázka: jak (jak velice) jsem seslábl? (= otázka na míru); odpověď: že jsem choditi nemohl! (= příslovečná věta míry).

2. Příklady vět příslovečných přirovnávacích: jak kdo sobě ustele, tak si lehne ČMudr. 160; jak kdo měří, tak se mu odměřuje tamt. 19; jak vítr duje, tak plachty obracejí tamt. 154; čím větší šelma, tím větší štěstí tamt. 153; čím více statku máme, tím více ho žádáme tamt. 51; to já pamatuji, jako by dnes bylo Us.; veřejné slyšení Husovi slíbené bylo od koncilia jinak míněno, než bylo jeho přánÍ TomP. 3, 574; –

jakož vinnice obklíčena jest plotem, tak duše tělem HusE. 3, 15; nenie tak veliká radost vysoku pobyti, kterak veliká jest žalost s vysoka upadnÚti tamt. 2, 221; kolik bude mieti (člověk) dobrých skutkuov, tolik jako drahých kamenuov bude mieti v své koruně ŠtítV. 24; jelikož kto má kterú věc milovati, s tolik má k tomu protivného nenáviděti tamt. 208; směj což móžeš chvály vzdáti, nestačíš jeho vychváliti tamt. 317; šafran zimnici krotí; tak pravá láska žádosti tělesné uhašuje HusE. 3,54 (= jako šafran...); čím viece zlého učinie (zlí), a huoře jim ŠtítV. 121; lepí jest jeden pták v ruce než dva letiec tamt. 261; lépe jest níže státi než s vysoka padnúti tamt. 223; radějše jdem na pole, než bychme sě modlili v kostele; radějše jdem k tanci, než na hřiechy k pláči HusE. 1, 128; co móž býti bludnějše, než když stvořenie repce proti stvořiteli tamt. 3, 226.

3. Příklady vět příslovečných účinkových: tak jsem seslábl nemocí, že jsem choditi nemohl Us.; ulekl se, oněměl Us.; chval tak, abys [60]číslo strany tiskunepřechválil ČMudr. 104; žádná píseň není tak dlouhá, aby jí nebylo konce tamt. 317; aby proboštovi Janovi tolik statků bylo vydáno, aby ročně neslo příjmů tisíc zlatých TomP. 3, 110; –

neb sem tak hlúűpé křesťany viděl, že neumějí k tomu odpověděti ŠtítV. 188; taká milost k vnitřním věcem, že by až tržala k nim žádost tamt. 244; hřiech jest tak volný, že nebude-li k němu přivoleno, nenie hřiech HusE. 1, 347; co je tak pevné ve světě, by nehynulo? ŠtítV. 114; tak svěť světlo vaše před lidmi, ať by lidé vidúce vaše dobré skutky chválili otce vašeho tamt. 167; věř tak, aby věřil, že věčný jest duch svatý HusE. 1, 22; (král) kázal sirotky lecikaks vdávati, ty nespravedlnosti vzbudichu nepokoj zjevný ŠtítV. 288.

Příslovečná věta příčinná jest věta vedlejší, která vyslovuje určení příčinnosti své věty řídící. Na př.: Bůh proto tresce, aby se zlí káli. Otázka: proč tresce Bůh? (= otázka na příčinu); odpověď: aby se zli káli! (= příslovečná věta příčinná).

Příčinnost jest několikerá (srov. § 48) a podle toho jsou i věty příčinné několikeré. Zejména rozeznávají se:

1. Důvod, t. j. příčina (předcházející), pro kterou něco (následujícího) se děje nebo jest. Když je to důvod, pro který se něco neděje nebo není, slove překážkou.

Věta příčinná, která vyslovuje důvod (nebo překážku) své věty řídící, slove důvodová (kausální). Lze ji naznačiti vzorcem: poněvadž Aa, proto A; nebo A, poněvadž Aa. Věta Aa připojuje se k větě A ve smyslu spojky poněvadž, t. j. spojkou poněvadž samou, anebo některou jinou smyslu podobného.

Příklady: poněvadž to jinak býti nemůže, musím to učinit Us.; tím řeka není horší, že z ní psi pijí ČMudr. 91; ustanovil jsem se nocovati u něho, jelikož mne byl o to prosil; bál jsem se tebe, ježto jsi člověk přísný; poněvadž otec jest vždy, tehda také syn je vždy ŠtítV. 185; máme milovati nepřátely ne proto, že jsú nepřietelé, ale že lidé jsú tamt. 199; hlava slove božstvie, protože božství všechny věci jsú poddány HusE. 1,12; že jediný jest buoh, protož jediný jest stvořitel tamt. 1, 13; nenie (Kristus) syn jeho, jelikož ho nazývá pánem tamt. 2, 374; těla omylná, jež duch zlý na sě vezma lidem sě ukazuje, nemohú jiesti, jakož nejsú živa tamt. 2, 148; nezdaj sě to nepodobné, což o nebeském otci věřiti máme, ano každý o tělesném otci musí věřiti, chce-li po otci k dědictví přijiti ŠtítV. 174; ano kněžie tak jsú živi, proč bychom ne též živi byli HusE. 1, 353; a když rozumu nepožívá takový, jest jako hovado ŠtítV. 203; vizte, když tak sebe uhryzáte, abyste spolu nezhynuli tamt. 234; dokavad ty želéš, Saule, poňavadž já zavrhl jsem ho? HusE. 2, 193.

[61]číslo strany tiskuVěty tyto a vůbec věty příčinné příslovečné lišiti jest od vět příčinných v souvětí souřadném (§ 77); tyto jsou věty hlavní, ony vedlejší.

2. Učel, t. j. příčina (následující), pro kterou něco (předcházejícího) se děje nebo jest.

Věta příčinná, která vyslovuje účel své věty řídící, slově účelová (finální). Lze ji naznačiti vzorcem: A, aby Aa; nebo: aby Aa, proto A. Věta Aa připojuje se k větě A ve smyslu spojky aby, t. j. spojkou aby samou, anebo některou jinou smyslu podobného.

Příklady: proto Bůh tresce, aby se zlí káli ČMudr. 8; proto vlčka bijÍ, aby se starý vtípil tamt. 88; činím to proto, abych se poučil Us.; –

ten chce pluh mieti, aby jím oral, orati chce, aby obilé měl, obilé chce, aby sě živil ŠtítV. 271; aby (člověk) nedal sě žádostí těla přetáhnuti, by pro menšie u většiem byl obmeškán tamt. 243; proto kovář má kleště, aby sě neožehl HusE. 1, 421; cti otce svého i matku svou, se prodlejí dnové tvoji na zemi Br. Z. 461; buďte opatrni, vás hrdost mysli nepodtrhne ŠtítV. 25; pros od boha milosti, by krutým sudem nesúdil tebe tamt. 26; činíme zlé věci, přijdú dobré HusE. 1, 411.

3. Podmínka, t. j. příčina, na jejímž splnění něco závisí.

Věta příčinná, která vyslovuje podmínku své věty řídící, slove podmínková (kondicionální). Lze ji naznačiti vzorcem: jestli (kdyby…) Aa, tedy A; nebo: A, jestli (kdyby…) Aa. Věta Aa připojuje se k větě A ve smyslu spojky jestli, t. j. spojkou jestli samou, nebo některou jinou smyslu podobného (-li, když, kdyby, by = kdyby atp.).

Příklady: nemáš-li peněz, do hospody nelez ČMudr. 163; slíbíš- li za druhého, sázej ze svého tamt. 346; nebylo by zlodějů, by nebylo příjemníkův tamt. 145; by ty svému psu nohu uťal, on za tebou poběhne tamt. 50; nešťastný by se břehu chytal, i ten se s ním utrhne tamt. 158; když se nechceš mrzeti, uč se jazyk držeti tamt. 76; (Hus) odkázal panu Janovi jednoho koně a vůz, měl- li by ještě TomP. 3, 583; –

budeš- li svých hřiechóv na zpovědi tajiti, buohť je zjeví; pak-li je budeš zjevovati, buohť je skryje HusE. 3, 184; chceš- li v život vjíti, zachovaj přikázanie tamt. 1, 1; jestliže vody průtoku nemají, dmou se Kom. Z. 469; ktož by silně na trest zpolehl, trest by sě zlámala a on by upadl ŠtítV. 190; ktož má šlechetnosti, tyť jsú jeho (= má-li kdo) tamt. 165; kaká by to čest byla, kaké vítězstvie, by nebylo i jedné práce tamt. 12; což sám sebú člověk nemóž, toť s pomocí boží bude moci, chce k tomu sě přičiniti tamt. 267; co budete prositi otcě mého, dáť vám HusE. 1, 310; přikazuje- li to moc, což nemáš činiti, tu chutně pohrzej mocí tamt. l, 90; žádný nepřijdete ke mně, jedné leč otec mój nebeský potáhne jeho tamt. 3, 11.

[62]číslo strany tisku4. Přípustka, t. j. příčina, o které připouštíme, že by mohla bývati důvodem nebo překážkou něčemu jinému, která však v příkladě daném účinku toho nejeví.

Věta příčinná, která vyslovuje přípustku své věty řídicí, slove věta přípustková (koncessivní). Lze ji naznačiti vzorcem: ačkoli (třeba že...) Aa, přece A; nebo: A, ačkoliv (třeba že…) Aa. Věta Aa připojuje se k větě A ve smyslu spojky ačkoliv, t. j. spojkou ačkoliv samou, anebo některou jinou smyslu podobného (, jakkoli, třeba že, třebas, byť, ob. byť by, když = ačkoli...).

Příklady: žebrák syt, ale mošna není ČMudr. 51; zloděj dlouho své kousky tropí, přec ho lýčený brod ztopí tamt. 146; když neteče, aspoň kape tamt. 153; ačkoliv o jeho (Husově) přítomnosti věděli kněží i arcibiskup, nebyly staveny služby boží TomP. 3, 548; mělť Hus, jakkoli byl velmi opatrný v zacházení se ženskými, příčinu chváliti stálost žen tamt. 3, 438; musíš odpřísáhnouti kacířství, byť ho nikdy nedržel tamt. 3, 457; –

i syn i duch svatý jest stvořitel, ale však přidává se tuto stvořenie otci HusE. 1, 13; bóh jest všemohúcí, však nemohli jemu přidáni býti skutkové viny hodní tamt. 1, 12; moudrý, jakkoli mírný jest, není titěrný Kom. Z. 479; kterak kolivěk byl jest člověk dobrý, toho zatratí HusE. 3.,121; myšlenie, buď kterakolivěk nečisté, duše nepoškvrní tamt. 3, 13; koho táhne úmysl k věčným věcem, by i všeho světa byl pánem, vidí svú chudobu ŠtítV. 245; byť vešken svět lidí osvědčil a tak by nebylo, tehdy všech svědectvie jest křivé HusE. 1, 224; co platno člověku, vešken svět zíšťe, a své duši uškodí tamt. 1, 281; nechť utnú tobě prst, však proto neumřeš tamt. 1, 264.

Jakého druhu která příslovečná věta jest, o tom rozhoduje její význam s větou řídící. Strany významu může však bývati výklad rozdílný, a proto může se táž věta příslovečná bráti tu za takovou, jindy za jinou.

Na př. v souvětí „když nebudeš poslouchati, budeš kárán“ jest věta příslovečná „když nebudeš jtoslouchati“. Táž je časová, jestliže ji rozumíme ve smyslu otázky: kdy budeš kárán? Ale můžeme jí rozuměti také ve smyslu podmínečném, „když nebudeš poslouchati = jestliže nebudeš poslouchati“, a při tom pojetí je to věta podmínková.

V souvětí „když to jinak nemůže býti, již to musím učiniti“ zdá se býti první věta též časovou, na otázku: kdy…? Ale zajisté spíše jí jest rozuměti ve smyslu otázky: proč…? a při tom pojetí je to věta důvodová.

V souvětí „báti se budou tebe, dokavad slunce a měsíc trvati bude“ jest věta druhá významu ovšem časového, neboť se tážeme: dokud… = [63]číslo strany tiskudo kterého času budou se báti? Avšak udáním času udává se zde zároveň míra: dokud = jak dlouho = kolik času budou se báti?

Srov. § 49.

Věta přívlastková.

1. Věta přívlastková jest věta vedlejší, která vyslovuje přívlastek ke jménu podstatnému své věty řídící. Na př.: Čas, který minul, nikdy se nevrátí.

2. Na větu přívlastkovou tážeme se otázkou takovou, jako na přívlastek (viz § 13). V příkladě našem: jaký (který) čas se nevrátí? (= otázka na přívlastek); odpověď: který minul (= věta přívlastková).

3. Jiné příklady: kůň, který ovsa dobývá, nejméně ho jí ČMudr. 129; špatný vozka, který neumí obrátiti tamt. 75; běda té slepici, na které se jestřáb učí tamt. 301; ještě nebyl v světě ten rod, jenž by trefil každému vhod tamt. 285; jest boží přikázání, aby děti své rodiče ctily; nejlepší je novinka, když zvoní hladovému hodinka ČMudr. 189; neztrácejme naděje, že pravda zvítězí; jakou přízi napředeš, takovou i tkáti budeš ČMudr. 160; (Hus) mínil uraditi sc s přátely o způsob, jak by se měli zachovati k nastávající synodě TomP. 3, 531; mistr Jakoubek žádal naučení, proč by se přijímání zavedenému dle evangelií kladly překážky tamt. 3, 560; byl spor mezi obcí a úřadem podkomořího, zdali podkomořímu příslušelo konati soud tamt. 3, 498;–

pomsta, v niž jsme upadli ŠtítV. 309; který je syn, jehož netreskce otec? HusE. 1, 350; již slušie božie přikázanie oznámiti, jenž jsú cěsta k životu věčnému a bez nichž nenie člověku spasenie tamt. 1, 52; abychom pokorú nahradili onu hrdost, ješto je náš otec v jedné zápovědi nesdržel přikázanie ŠtítV. 306; toho poslušeunstvie, ješto je ctnost, třie jsú stupňové tamt. 221; ukázala jemu (Sibylla císaři Oktavianovi) v slunci pannu, ana drží na ruce syna tamt. 177; chléb s nebe dal s’ jim, an má v sobě všicku rozkoš HusE. 3, 171; co je divnějšieho, než člověčie vykúpenie, jakož učinil jest pán náš Kristus Ježíš ŠtítV. 315; (Kristus) v ten čas, než jest z mrtvých vstal, sstúpil do pekel HusE. 1, 45; nenie toho zvieřete, by přes rok počna svój plod nosilo neporodě ŠtítV. 258; dal jim přikázanie, aby nejedli s dřeva uměnie, dobroty i zlosti HusE. 2, 429; třetie znamenie, že je dospělo maso ku pokrmu, když sě od kosti děliti bude ŠtítV. 261; jest příslovie, že jakýž pán, taký i sluha HusE. 2, 242; křest ducha jest křest, když kdo věře právě v bohu žádá křťen býti tamt. 2, 233; také otázka jest, slušie-li přisahati na stvoření tamt. 1, 103; ráčil jest nám Pán dáti příklad, kterak, kdy a proč máme sě modliti tamt. 1, 135.

[64]číslo strany tisku4. Věta přívlastková jeví se někdy jako spolu předmětná, někdy jako podmětná, někdy jako doplňková, někdy jako příslovečná. Příčina toho je v rozdílném pojímání.

a) V souvětí „dej mi radu, co bych měl počíti“ je věta druhá přívlastková, neboť se táži: jakou radu…? Ale táž věta vyslovuje zároveň předmět ku podstatnému jménu rada, které jest významu dějového a tedy schopno předmětu (srov. § 32 č. 4; dej mi radu = poraď mi,– otázka: co mám poraditi? = otázka na předmět), a vzhledem k tomu jest větou předmětnou.

Totéž platí o druhé větě v souvětí „jest boží přikázání, aby děti své rodiče ctily“.

V případech těchto a takových věta předmětná táhne se ke jménu podstatnému a tím béře na sebe povahu věty přívlastkové.

b) V souvětí „jest boží přikázání, aby děti své rodiče ctily“ jest věta druhá přívlastková, a jest předmětná podle výkladu právě podaného. – Zdá se býti podmětnou, když ji bereme za podmět a vykládáme: „aby děti své rodiče ctily, jest boží přikázání“, –

a zdá se býti doplňkovou, když ji béřeme za doplněk a vykládáme: „boží přikázaní jest, aby děti své rodiče ctily“; ale obojí tento výklad mění podstatně smysl souvětí původního, jest tedy nesprávný.

c) V souvětí „jablko, když dozrá, samo se stromu spadne“ je věta vedlejší „když dozrá“. Věta ta je vlastně příslovečná (časová), na otázku: kdy spadne jablko…? Při tomto pojetí je vztažena ke slovesu své věty řídící. Ale mohu ji také vztahovati ku podstatnému jménu jablko, mohu bráti „jablko, když dozrá“ = „jablko, které dozrá“; tím pojetím přetvořuji větu příslovečnou v přívlastkovou, ale bývalá její povaha příslovečná zůstává v ní také, – táž věta může se pak bráti za přívlastkovou i za příslovečnou.

Srov. § 56.

5. O závislé větě tázací, která bývá také větou přívlastkovou, viz ještě § 108.

Věty podřízené složené a stažené.

1. K téže větě řídící mohou patřiti dvě věty podřízené druhu stejného, anebo i více vět takových. Na př. k větě „oba mají býti trestáni“ patří věty podmětné 1. „kdo hádku začne“ a 2. „kdo v hádce raní“.

2. Věty tyto jsouce stejného druhu a řádu mohou se skládati. V našem příkladě vzniká složenina: „i kdo hádku začne, i kdo v hádce raní, oba mají býti trestáni“.

Obrazec této složeniny: i kdo Aa, i kdo Ab, A.

[65]číslo strany tiskuJiné příklady: ne to hřích, co jde do úst, ale co z úst vychází; byť pak i fík nekvetl, byť i ovoce olivy pochybilo a byť rolí nepřinesla užitku, já přece v Hospodinu veseliti se budu.

3. V souvětí „kdo co věděl, každý radil“ jest smysl: každý, kdo něco věděl, radil to, co věděl; podřízené věty dvě, totiž „kdo něco věděl“ (věta podmětná), a „co věděl“ (věta předmětná), jsou tu staženy v jednu, – „kdo co věděl“ jest tedy vedlejší věta stažená.

Jiné příklady vět stažených: kdo koho vidí, ten toho šidí; kdo chce kam, pomozme mu tam; kdo čeho dosti má, rád tím plýtvá; ktoť komu nevěří bez přísahy, takéť jemu nevěří i s přísahú HusE. 1, 101; což kto miluje viece než boha, ten to za boha má tamt. 2, 73; která věc se co (=čeho) bojí, ta od toho utieká tamt. 1, 117.

Spojení v jednotu souvětnou.

1. Souvětí skládá se ze členů, jež opět mohou býti souvětí. Když souvětí celé rozložíme, dostáváme řadu jednotlivých vět. Na př.:

a) lékař léčí, | Bůh uzdravuje:

b) kdo jinému jámu kopá, | sám do ní padá;

c) co nás mrzí, | to se nás drží, | a co jest milo nám, | to nechce k nám.

2. Věty jednotlivé pojí se:

dílem hned v jednotu souvětnou; to vidíme na př. při složeninách dvoučlenných:

a) lékař léčí, Bůh uzdravuje;

b) kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá;

dílem pojí se věty nejprve v jednotky vyšší a tyto teprve v jednotu souvětnou, na př. ve složenině čtyřčlenné:

c) co nás mrzí, to se nás drží, a co jest milo nám, to nechce k nám.

V obrazcích:

a) A, B; – b) kdo Aa, A; – c) co Aa, A, a co Ba, B.

3. Všecko toto spojování děje se smyslem, hlasem, grammatickou shodou, syntaktickou vazbou, větosledem a namnoze též zvláštními slovci spojovacími.

Věty v souvětí spojují se smyslem.

Na př.: lékař léčí, Bůh uzdravuje Přísl.; kolik hlav, tolik smyslův Přísl.; tehdy sě sta v tu dobu, on poče sě raditi sám s sobú AlxV. 751; zdieše sě jemu v téj hodině, uzřě ve sně tři bohyně tamt. 735.

Kde smysl brání, není možno spojení; proto nelze utvořiti souvětí na př. z vět „Aristoteles byl řecký filosof“ a „orel hnízdí na strmých [66]číslo strany tiskuskalách“. Věty takové mohou se spojiti leda za prostřednictví věty jiné buď výslovně podané, buď snadno domyslitelné. Na př. „četl jsem, že Aristoteles byl řecký filosof a že orel hnízdí na strmých skalách“; – nebo: „princezna byla zdráva a v studni bylo zase vody dosti“ (domysliti: „konec pohádky vypravované byl, že...“)

Věty v souvětí spojují se (v řeči mluvené) hlasem, jednak totiž větným přízvukem, jednak rozdílnou výškou hlasu.

Že větný přízvuk je pojidlem členu ve větě jednoduché, o tom viz § 60. V souvětí vystupuje přízvuk jako pojidlo jednotlivých vět patrně zvláště tu, kde se vyslovují protivy; protivy tyto vytýkají se důrazem (= přízvukem) a tím zároveň spojují se věty, které k sobě patří. Na př.: starý musí, mladý může (t. umříti) ČMudr. 311; – kdo nepracují, těm maso, kdo pracují, těm hnáty; – ne to je hřích, co jde do úst, ale co z úst vychází.

Jak se spojují věty výškou hlasu, je patrno zejména na konci vět: hlas vystupuje, když má následovati věta, která se má připojiti, a klesá, když věta taková nenásleduje. Na př. když vyslovujeme větu „lékař léčí“ samotnou, klesá hlas při slabice poslední (jako před tečkou: „lékař léčí“'); když však vyslovujeme touž větu v souvětí „lékař léčí, Bůh uzdravuje“, neklesá hlas při vytčené slabice -čí, nýbrž naopak vystupuje. Pro poslouchajícího je tedy stoupání hlasu znamením, že věta následující má se připojit i ku předcházející, – je pojidlem vět v souvětí.

Obojího, přízvuku i výšky hlasové, jsou v souvětích, zvláště ve složitějších, stupně a odstíny mnohonásobné a velmi rozmanité.

Věty v souvětí spojují se grammatickou shodou.

Grammatickou shodou spojují se členové věty jednoduché, viz § 61,– a spojují se často také věty v souvětí. Na př. v souvětí „kůň, který ovsa dobývá, nejméně ho užívá“ shoduje se podmět věty podřízené s podstatným jménem kůň věty řídící v grammatickém rodě (kůň_který..., oboje rodu mužsk.), a shoduje se sloveso téže věty podřízené dobývá týmže jménem kůň v gramm. osobě (kůň...dobývá, gramm. osoba třetí).

Věty v souvětí spojují sce syntaktickou vazbou.

Syntaktickou vazbou spojují se členové věty jednoduché, viz § 62, – a připojují se také v souvětích věty podřízené k větám řídícím. Na př. v souvětí „nevím, co se stane“ žádá syntaktická vazba, aby při slovese věděti byl předmět (věděti_něco), tou vazbou připojuje se věta podřízená „co se stane“ k větě své řídící („nevím“) jako předmět (= věta předmětná), –syntaktická vazba jest pojidlem mezi větou řídící a podřízenou.

Věty v souvětí spojují se větosledem.

Jako je pojidlem členův ve větě jednoduché také slovosled (viz § 63), tak je pojidlem v souvětí také vělosled, t. j. pořádek, jak věty za sebou [67]číslo strany tiskujdou. Na. př. v souvětí „co nás mrzí, to se nás drží, a co je milo nám, to nechce k nám“ potrhalo by se náležité spojení a porušil by se smysl celku, kdyby se změnil větosled a přesmykly se na př. věty první a třetí, nebo druhá a čtvrtá.

1. Věty v souvětí spojují se namnoze též zvláštními slovci spojovacími.

Spojovací slovce, jimiž se spojují věty souřadně složené, slovou souřadicí. Na př.: přines mi a budu jísti; – není starý, ale mnoho pamatuje; – s bláznem nebeř rady, nebo nebude moci zatajiti slova; – nejsme synové noci a tmy, nespěme tedy jako i jiní.

Obrazec všeobecný složení souřadného jest A c B (kdež c = coordinans, spojovací slovce souřadicí).

Spojovací slovce může býti opakováno při každé větě souřazené: i i, ani ani ani atp.

Spojovací slovce, jimiž se spojují věty podřadné složené, slovou podřadicí. Na př.: kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; nevíš, co večer s sebou přinese; nevím, kam bych se uchýlil; dej pozor, abys nechybil.

Obrazec všeobecný složení podřadného jest: A, s Aa (kdež s = subordinans, spojovací slovce podřadicí).

2. Souvětí souřadné bývá často také beze spojek (asyndetické). Na př.: lékař léčí, Bůh uzdravuje; – nemnoho jídej, ne všecko zvídej, budeš dlouho živ.

3. Složení podřadné bývá často korrelativní (souvztažné), t. j. spojovací slovo věty podřízené jest významu vztažného, a naproti němu jest anebo se snadno přimyslí slovo významu ukazovacího. Na př.: čeho nelze předělati, na to darmo žehrati; co na srdci, to na jazyku; kdo se Boha nebojí, ten se lidí nestydí; kdo utekl, (ten) vyhrál; ukaž mi (to), co neseš; kam vítr,tam plášť; kde tě nezvou, tam nehrň se; tělo táhne se tam, odkudž jest pošlo; čím více statku máme, tím více ho žádáme.

Obrazec všeobecný spojení korrelativního jest: dA, rAa, nebo: rAa, dA (kdež d = demonstrativum, r = relativum, A – věta řídicí).

Vznik souvětí podřadného.

Původně, t. j. když člověk dospěl k mluvení větnému, a nejprve byly zajisté jen věty jednoduché. Později teprve a na stupni dalším vyvinuly se věty složené.

Rozdíl mezi souvětím souřadným a podřadným není v obsahu, nýbrž jen ve formě. Na př. v souvětí souřadném „byl oklamán a (proto) [68]číslo strany tiskunevěří“ jest obsah stejný jako v souvětí podřadném „že byl oklamán, proto nevěří“.

Souvětí podřadné je vyšší stupeň umění slohového a vyvinulo se tedy ze souvětí souřadného. To je pravdě podobno samo sebou, neboť to je ve vývoji složenin postup přirozený, a jsou svědectví skutečná.

1. Svědectvím toho je řeč dětská, řeč lidu obecného a řeč vzdělancův; v řeči dětské, v pohádkách a v řeči lidu obecného nevyskytuje se souvětí podřadné dílem nikdy, dílem jen zřídka, a naproti tomu v řeči vzdělanců velmi často.

Na př.: buď tak dobrý a půjč mi knihu Us.; na téj (hrušce) bylo hrušek, tak sa pod ňema ohýbala (= v jazyku spis.: že se pod nimi ohýbala) BartD. 1, 342 (zlin.); ty jsi již desátníkem, tak my tebe musíme včil všeci poslouchať Kulda 1, 176; bratři mne již chtěli dvakrát zabíť, tak jsem byl přinucen mezi nimi se brániť tamt. 1, 182; strýček odepřel mu toho, a tak musel ostati doma tamt. 2, 3; do kusa mne nabil a vystřelil, a tak jsem přiletěl až sem tamt. 1, 148. Atp.

Příklady z Kuldy viz u J. Přibíka v programu reálky Karlínské za šk. r. 1890.

2. Další svědectví toho shledáváme v jazyku starém.

a) V jazyku starém bývá souvětí souřadné, a to beze spojky, kde v jazyku novém je souvětí podřadné.

Na př.: tehdy sě sta v tu dobu, on poče sě raditi sám s sobú AlxV. 751 sl. (= nč. že se počal raditi…); zdieše sě jemu v téj hodině, uzřě ve sně tři bohyně tamt. 735 sl.; to město by v taký mysli, brániti sě j’mu pomysli tamt. 458 sl.; tak ho bieše dosáhl krutě, ruku mu po loket utě tamt. 1692 sl.; ti (obojetníci) toho jsú obyčeje, oko sě jich veždy směje tamt. 207 sl.; (ty) zajisté přisáhl by za ně, ne rytierskú jsú postavú, ale vši kněžskú úpravú tamt. 391 sl.; (ďábel) vecě: bych (= kdybych) vládl tobú, byl by (ty) v téj mieřě, přivedl bych tě k našemu hluku… JiřBrn. 566 sl.; švec zlú plachtu prodra na sě, uzříš ho, z krčmy vytasě poběhne jako bez smysla Hrad. 127ᵃ (= nč. jak poběhne…); (mouku ukradenou) prodali sme jednomu sousedu, má příjmí Jezuvít, jest v Starém Městě pekařem, má dům u brány WintObr. 2, 139 (z r. 1585) (= nč. který má příjmení...).

b) V jazyku starém bývá věta hlavní se zájmenem ukazovacím, kde v jazyku novém je věta vedlejší se zájmenem vztažným.

Na př.: svět jest toho založenie, v ňem nic ustavičného nenie NRada 1606.

Viz ještě v § následujícím.

Jak souvětí podřadné vyvinulo se ze souřadného, lze ukázati na několika příkladech charakteristických.

[69]číslo strany tisku1. Souvětí „uzříš a já třetí den vstanu“ (Pass. 295) je původem svým souřadné. Souřadnost zajisté tu i v historické době dlouho se pamatuje a cítí, ale konečné pojímá se to podřadně, t. j. spojka souřadici a stlačuje se ve význam spojky podřadici (= nč. že, jak).

Jiné příklady: kterým bych to činem věděti mohl a já sem stár Pass. 295: vidíš a já umřěv třetí den sem z mrtvých vstal (= že, jak) tamt. 295; – druhú noc mně, a já spím, sv. Jeronymus zjěviv sě u vidění mnoho velikých věcí mně jest zjevil (= nč. když …) JeronMus. 74; proč (Prokope) zákona žádáš a ty velikú češt sbožím jmáš? (= nč. když ...) Hrad. 3ᵇ; čeho bych sě měla styděti a ty s’ tak počestný kmet a já jsem tak nemilostivě zbita? (= nč. když...) Pass. 144. Atp., v. § 409.

2. Souvětí „(Jidáš) počě rozprávěti, an (Pilát) pak nechtěv doslyšěti vecě“ (Jid. 108) je původem svým souřadné (an a on). Ale později pojímá se to za souvětí podřadné a an stiskuje se ve význam podřadicí, relativní. Na př:

poznán bude hospodin, an súdy činí iudicia faciens ŽWittb. 9, 17; mnoho sto koní uvazú v onom piescě, an sě múti AlxV. 2185; uzřěl dvě lodi, anřně stojíta v téj vodě Krist. 34ᵇ.

Tímto vývojem neutr. ano dostává v starém jazyku význam spojky podřadicí = když, že atp.

Na př.: Petr uzřě, ano Jezukrist proti ňemu jde Pass. 298; Symforianus uzřěv, ano pohani veliký hod činie tamt. 455; (Mojžíš) uzře tele, ano tancují okolo ňeho Comest. 76ᵇ; když uzříte, ano ty věci se dějí ChelčP. 4ᵃ; když uzříš, anot sůl sě sadí AlchAnt. 9ᵃ. Atp., v § 409.

Bylo spojení souřadné se spojkou a a při ní byl enklitický dativ ti, který klesal z významu reálního ve formální, t. zv. ethický, a ze znění plného v kratší ť. Význam souřadicí jeví se v překladech za lat. et; na př.: sudi mě, hospodine, sě nenaveseliu jí et non supergaudeant ŽWittb. 34, 24; rozum daj mi, živ bulu et vivam tamt. 118, 144 (v. § 409).

Pojetím podřadicím stlačeno ati, ve význam spojky podřadicí (finální) ut. Na př.: ati sě zpoviedajú ľudé ut confiteantur ŽWittb. 66, 6; budú ut fiant ŽGloss. 128, 6; kaž komorníkóm, ati provedú třelití póhon Rožmb. 78; pověz mi, v kterém s’ jej položil miestě, at tam pójdu znova Hrad. 45ᵇ (v. § 409).

4. Bylo spojení souřadné, kde druhý člen měl zájmeno ukazovací jen, jenže, jenž. Pojetím do podřadnosti zájmeno ukazovací stlačeno ve význam zájmena vztažného.

Na př.: pochválen hospodin, jen nedal nás v jětie qui non dedit ŽWittb. 123, 6; krále mého, jen jest v svatém qui est tamt. 67, 25; protož jeden, v něm diábel bieše, voláše Alb. 60ᵃ; ten, jenže větróm káže EvSeitst. [70]číslo strany tiskuMat. 8, 27; anjelik, jenž u bláti (m. blátě) sě válě Příp. svatojiř. Atp. Srov. Slovn. I, 629.

5. Souvětí „Ty pravíš, bych já blúdil“ (Kat. v. 74) je původem svým souřadné. Výraz složitý pro plusquamperfektum bych nesl atd. béře se také za kondicionál, vtiskuje se do významu ſerrem, ſeram a tulissem, tulerim. V souvětí právě uvedeném je tedy spojení souřadné, beze spojky. Změnou významu plusquamperfekta v kondicionál zaniká však povědomí, jakého původu kondicionálový výraz bych nesl vlastně jest, a vzniká pojímání jiné, ve kterém zejména pomocné bych nebéře se již za aorist slovesa býti, ba ani sloveso finitní, nýbrž za pouhou spojku kondicionální = ut, si, quod... aby, kdyby, že, že prý atp. Tím způsobem souvětí souřadné změnilo se v souvětí podřadné.

Jiné příklady: (Antipater) byl osočen k ciesařovi, by byl nevěrný Kruml. 88ᵇ (=nč. jako by byl, že prý byl...); jsva bratřencě, ješto našě matka mní, bychvě u moři utonula Pass. 290; (paní, o kterých se skládají písně) mnie, by tak všem byly vzácny, jakž u piesniech slyšie Štít. ř. 102ᵃ; neb sú sě nenadáli, by sě k nim navrátila Ol. Jud. 13, 75. Srov. Slovn. I, 122

Souvětí „a to proto (se děje), nebo každý k sobě podobné miluje“ (Alb. 22ᵇ) je původem svým souřadné. V jazyku novém řekli bychom: „a to proto (se déje), že, poněvadž“ atp., t. j. užili bychom spojení podřadného. Podle případů jiných bylo by lze se domnívati, že již v jazyku starém loto spojení pojato do podřadného, ale jisto to není, neboť vazba proto A, neboť B se do jazyka nového nedochovala.

Jiné příklady: bylo mi jest (nařknutí z kacířství) velmi protivno, a to proto, neb kacieřstvo jest odlúčeno od boha živého OtcB. 50ᵇ; proto nedána sta mu (slepci) zraky delšie, nebo žebráním sě obchodieše Hrad. 22ᵇ; já také, když budu svatbu matky své slaviti, nikoli tebe nepozovu proto, nebo si ty mne na svatbu svú nepozval Alxp. 8; (Čechové) mně jsú poručili mluviti proto, neb znají, že jsem matka tvá Háj. 169ᵃ.

O vzniku souvětí podřadného viz Lfil. 1875, 36 sl. a zde v §§ následujících o nepřímé řeči a otázce.

Řeč přímá a nepřímá.

1. Co někdo řekl (sdělil... nebo jen myslil), uvozujeme větou uvozovací, t. j. větou, jejímž podmětem jest, kdo to řekl, a přísudkem náležité sloveso rčení (sdělení, myšlení). Na př.: Smil Flaška praví: „Svět jest v sobě sama vojna“; – Štítný píše, že mnozí by rádi české knihy zatratili.

Sloveso věty uvozovací může scházeti, když se ho snadno ze souvislosti domyslíme. Na př.: „I ptal jsem se, nač by to bylo. Odpovědíno [71]číslo strany tiskumi… A já zase (domyslí se ‚otázal jsem se‘): K líčení-li pak pravdy či lži těch ličidel se užívá?“

2. Slova vyslovená (sdělená…, nebo jen myšlená) uvozují se způsobem dvojím:

a) buď beze změny větné, tak, jak byla vyslovena (obyčejně ve znaménkách uvozovacích): na př. Smil Flaška praví: „Svět jest v sobě samá vojna“; –

b) buď s tou změnou větnou, že z věty hlavní utvořena jest věta vedlejší, a to věta předmětná, podřízená větě uvozovací; na př.: Smil Flaška praví, že svět jest v sobě samá vojna.

Ve způsobu a) jest řeč přímá (oratio recta, directa), v b) řeč nepřímá (oratio obliqua, indirecta).

Obrazec řeči přímé jest A: „B…“

Obrazec řeči nepřímé jest A, že Aa ...

Řečí přímou i nepřímou může býti buď věta jen jedna, buď řada vět a souvětí.

1. Řeč nepřímá liší se od přímé spojením. Řeč přímá připojuje se totiž k větě uvozovací beze slov spojovacích, řeč pak nepřímá připojuje se k ní spojkou že nebo aby, t. j. tvoří s ní souvětí podřadné.

Spojka že jest, když řeč přímá byla v indikativě nebo kondicionále. Na př.:

přítel pravil, že mne navštíví (přímo: „já tě navštívím“);

přítel pravil, že by mne rád navštívil (přímo: „já bych tě rád navštívil“). Spojka aby jest, když řeč přímá byla v imperativě. Na př.: pravil jsem příteli, aby mne navštívil (přímo: „navštiv mne“).

2. Řeč nepřímá liší se od přímé někdy také způsobem slovesným.

Když totiž v řeči přímé jest imperativ, má řeč nepřímá kondicionál (se spojkou aby).

Je-li však v řeči přímé indikativ nebo kondicionál, má týž způsob také řeč nepřímá.

Příklady k tomu obému viz § předcházejícím.

3. Řeč nepřímá liší se od přímé dále někdy vloženým příslovcem prý (o jehož původu viz I, 138, 437 sl. a III 22, 319). Vkládáme je, když chceme zvláště vytknouti, že obsah výroku uvedeného není náš, nýbrž že je vzat odjinud; že ho nevydáváme za výrok tak jistý a bezpečný, jako bychom vydávali výrok svůj; a že ho snad ani sami za jistý nemáme. Na př.:

přítel pravil, že mne prý navštíví, –

přítel pravil, že by mne prý rád navštívil. –

přítel pravil, abych ho prý navštívil. –

1. Řeč nepřímá liší se od přímé mnohdy také osobou grammatickou. Na př. v řeči nepřímé:

[72]číslo strany tiskuřekl jsem ti, že (já) tě nikdy neopustím, jsou grammatické osoby tytéž, jako v příslušné řeči přímé:

řekl jsem ti: „Já tě nikdy neopustím“,

t. j. v obou je stejně „já neopustím“ (gramm. osoba první) a „tě“ (= gramm. osoba druhá). Naproti tomu v řeči nepřímé:

hospodář řekl dělníkům, že (on) je do práce najímá,

jsou grammatické osoby jiné, než v příslušné řeči přímé:

hospodář řekl dělníkům: „Já vás do práce najímám“, t. j. místo „já najímám“ (= gramm. osoba první) jest „on najímá“ (= os. třetí), a místo „vás“ (= os. druhá) jest „je“ (= os. třetí), grammatické osoby jsou pošinuty.

Kdy grammatická osoba ve větě nepřímé jest pominuta a jiná než ve větě přímé, vysvitni- z následující úvahy.

Řeč přímou praví osoba M (= osoba mluvící, sdělující…) osobě O (= osobě oslovené, poslouchající…). Osoby tyto jsou nebo rozumějí se ve větě uvozovací. Na př. Dělníci (= M) řekli hospodářovi (= O)…; Libuše (= M) pravila Čechům (= O)…; Smil Flaška (= M) napsal (t. svým čtenářům, = O)…

2. Grammatická osoba se nepošinuje ve dvou případech:

a) když v řeči přímé není nic, co by se táhlo k M nebo k O věty uvozovací; na př.:

[přímo] Libuše (M) pravila Čechům (O): „Lehčeji tepe dívčí ruka“,

[nepřímo] Libuše pravila Čechům, že lehčeji tepe dívčí ruka, – tu v řeči uvedené přímé i nepřímé jest osoba grammatická táž (ruka tepe, = gramm. osoba třetí); –

b) když M je grammatická osoba první (, my); na př.:

[přímo] já (M) jsem ti (O) pravil: „Já tě neopustím“,

[nepřímo] já jsem ti pravil, že (já) tě neopustím, –

také zde v řeči uvedené přímé i nepřímé jsou tytéž osoby grammatické (já neopustím = os. první, = os. druhá).

3. Ve všech jiných případech osoba grammatická se pošinuje. Případy toho jsou rozmanité a některé vidí se v následujících příkladech:

a) [přímo] ty (M) jsi mi (O) řekl: „Já tě nikdy neopustím“ (já neopustím = gramm. osoba první, – druhá).

[nepřímo] ty jsi mi řekl, že ty mne nikdy neopustíš (ty neopustíš =os. druhá, mne = os. první),

to jest: v řeči uvedené je podmětem osoba M a předmětem osoba O věty uvozovací; podmět je v řeči přímé vyjádřen zájmenem osoby první a podle toho jest i sloveso v osobě první (já neopustím), předmět je v osobě druhé (tě); v řeči nepřímé pak jsou podmět i sloveso pošinuty z osoby první do druhé (ty neopustíš) a předmět z druhé do první (mne); –

[73]číslo strany tiskub) [přímo] dělníci (M) řekli hospodářovi (O): „Nikdo nás nenajal“

(nás = grammatická osoba první),

[nepřímo] dělníci řekli hospodářovi, že nikdo jich nenajal

(jich = gramm. os. třetí),

to jest: v řeči uvedené je předmětem (nikdo nenajal koho?) osoba M věty uvozovací; týž předmět je v řeči přímé vyjádřen zájmenem osoby první (nás), v řeči nepřímé však zájmenem osoby třetí (jich); je tu tedy grammatická osoba první pošinuta ve třetí;

c) [přímo] Pán Ježíš (M) řekl apoštolům (O): „Vy jste sůl země“,

[nepřímo] Pán Ježíš řekl apoštolům, že (oni) jsou sůl země,

to jest: v řeči uvedené je podmětem (kdo jest sůl země?) osoba O věty uvozovací; týž podmět je v řeči přímé vyjádřen zájmenem osoby druhé a proto jest také sloveso v osobě druhé (vy jste...); v řeči nepřímé jsou však podmět i sloveso pošinuty do osoby třetí (oni jsou...); –

d) [přímo] Putifar (M) řekl dceři své (O): „(Já) chci tě Josefovi za ženu dáti“

[nepřímo] Putifar řekl dceři své, že (on) chce ji Josefovi za ženu dáti, to jest: v řeči uvedené jest podmětem osoba M a předmětem osoba O věty uvozovací; v řeči přímé je tedy podmět a sloveso v grammatické osobě první (já chci...), předmět v osobě druhé (tě); v řeči nepřímé pak jsou podmět i sloveso pošinuty z osoby první do třetí (on chce…) a předmět z osoby druhé do třetí (ji).

Řeč nepřímou bez náležitého pošinutí osoby grammatické pokládáme nyní za nesprávnou.

Ale v době starší nalézají se doklady bez náležitého pošinutí velmi hojné. Na př.:

praví Jezukrist, že trpím (t. Kristus) nepokoj Alb. 17ᵃ; (ciesařovna) vece, že ť po mém milém nechci déle živa býti DalC. 39; ciesař zěti káza pověděti, že ť sem jědl chléb tvój tamt. 39; on pravieše, že já jsem EvZimn. 31; otpovědě jemu žena: nejmám muže. Vecě jiej Ježíš: dobřě s’ řekla, že nejmám mužě tamt. 27; (Ježíš) vecě, že i jiným městóm musím zvěstovati královstvie božie tamt. 27: toť die pán buoh Israhelský, že povýšil sem tebe mezi lidem a dal sem tě vódci nad lidem Israhelským HusE. 1, 446; Putifar řekl dceři své, že přijede Josef a chci tě jemu za ženu dáti As. 67; (dcera Putifarova) odpověděla, že nechci se dáti muži jatému (Josefovi) tamt. 67; (Petr) opět zapřěl s přísahú, že neznal jsem člověka (toho) EvOl. 247ᵃ; (Ježíš) mu vece, že sem syn boží Comest. 238ᵃ; řekl knězi, že nemohu toho hřiechu zuostati ROlC. 266ᵇ; (sv. Jan) k ňemu (Kristovi) jest ukazoval řka, že on jest ženich a že já nejsem Kristus, ale poslán jsem před ním ChelčP. 249ᵇ; (svědek) řekl, že nedávno mluvil sem s knězem Matějem Svěd. 184; král (Václav I.) s svými jě sě raditi, co by bylo učiniti, že chce ciesař šest měst jmieti a proti mně chce jeti [74]číslo strany tiskuDalJ.83; sv. Pavel jemu (Antoniovi) vece, ten havran na každý den mně (t. Pavlovi) chléb nosi Pass. 88; (Ježíš) pověděl, že břímě jest lehké a jho sladké ChelčP. 64ᵃ; (liška) odpověděla, že nebezpečenství mne naučilo Ezop 1, 6; Alexander káza se jich (žen divokých) otázati, čím by se živily, a ony odpověděchu, že lovem zvěři jsme živy, jenž lapáme Axp. 97; (konšelé) mluvili k ňemu, že tomu nevěříme, ale my ť věříme katům víc než tobě BartošPísař 193; když všecky věci učiníte, kteréž sú vám přikázány, řcete, že jsme nestatečné slúhy HusE. 1, 312; (Malchus) inhed sě k svým tovařišóm vrátiv pověděl jim, sě ciesař velmi hněvá a nás po všem městu hledati kázal Pass. 365; chváléchu boha všickni, že prorok veliký vstal mezi námi EvZimn. 33: ďábel řekl jest (Ježíšovi, pokoušeje ho), že tobě dám všecka ta králevslvie HusE. 2, 94; lála jest jemu řkúci, že tobě to spravedlivě stalo ROlC. 256ᵃ; když (setník) sstupoval, potkali jsú jej slúhy a pravili jemu řkúce; že syn tvuoj živ jest ChelčP. 256ᵇ; a poslali sú do Konstancí listy páni, rytieři, panoše a tak sú psali, že jste nám to k hanbě učinili, že jste nám naše mistry spálili… Let. 53; (roditelé) jeho vecechu, že léta jmá, jeho těžte EvZimn. 32; i mluvil k nim Pašek široce, že jsou někteří z vás, kteří následovali nového učení těch kněží BartošPísař 194; –

Jezus Kristus k tobě tělo svého učenníka Jakuba poslal, aby, jehožto s’ nerodila přijieti živa, přijmi mrtva Pass. 354; ten svátého Apolinařišě počě prositi, aby asa mezi malomocnými na čas sě pokryl, mezi nimižto tebe na čas hledati sě nedomyslé, až by hněv pohanský i minul tamt. 346.

Vedle toho bývá v jazyku starém osoba grammatická náležitě pošinuta. Na př.:

vévoda káza kněziu pověděti, že chce zjitra s ním boj vzieti DalC. 89; (Thoma) jiej otpověděl, to vše rád trpí Pass. 42; (k Alexandrovi) přišli vladaři praviece, že mají mnoho vězňóv Tkadl. 1, 31; pověděl jest příčinu řka, že nenie poslán od Boha, aby uzdravoval nemocné… HusE. 2, 98; ti sě chlubie, že odpúštějí hřiechy a že mohú koho chtie i do nebes i do pekla poslati tamt. 2, 163; (dva učenníci) pravila, že sú ho poznali v lámaní chleba tamt. 2, 144; spasitel řekl učedlníkóm, že svět jich nenávidí tamt. 2, 196; die spasitel kněžím těm, jenž sú ho zabili, že oni sú z otce diábla tamt. 3, 244; oni odpověděli, že jim křivdu činí biřic BartošPísař 281.

Někdy bývá vedle sebe osoba pošinutá a nepošinutá. Na př.:

přiseže jemu (Davidovi) Jonatha, že což kolivěk zvěděl bych na otci, že mu to vše chce pověděti Comest. 135ᵇ; (Maria) je sě s pláčem mysliti, by to za jejie časa mohlo býti, bych chtěla ráda té panny slúha býti ML. Výb. 1, 394; Bušek musel Albrechta pohnati, aby jemu list plnil, že mi slíbil čisté zboží ve dsky vložiti a toho jemu neučinil Půh. 1, 260; (Tristram) přikáza Kurvenalovi, aby prosil krále, by kázal jemu (Tristra[75]číslo strany tiskumovi) domek postaviti před městem, neb pro nemoc (Tristramovu) ukrutnú nikdež nemohu ostati v domu Trist. 35.

Závislá věta tázací (nepřímá otázka).

1. Otázka samostatná jest věta hlavní; o ní viz § 67. Otázka může však býti také podřízena větě jiné, a to jest tázací věta závislá. Na př. tázací věta samostatná: „Kolik je hodin?“, závislá: „Pověz mi, kolik je hodin“; – samostatná: „Kolik je soustav slunečných?“, závislá: „Nevíme, kolik je soustav slunečných“.

2. Tázací věta závislá může býti podmětem, nebo předmětem, nebo doplňkem, nebo přívlastkem své věty řídicí, a tedy větou podmětnou, předmětnou, doplňkovou nebo přívlastkovou. Na př. závislá věta tázací jest větou podmětnou v souvětí: „kolik je soustav slunečných, není nám známo“; – jest větou předmětnou v souvětí: „kolik je soustav slunečných, nevíme“; – jest větou doplňkovou v souvětí: „otázka jest, kolik je soustav slunečných“; – jest větou přívlastkovou v souvětí: „otázka, kolik je soustav slunečných, zajímá naši mysl“.

3. Tázací věta závislá uvozuje se vždycky nějakým slovem tázacím.

a) Když obsahuje otázku věcnou (viz § 67 č. 2), má tázací věta závislá totéž slovo tázací (t. tázací zájmeno nebo tázací příslovce), jako otázka samostatná. Na př. (příklady stejné jako na místě právě udaném, táhnoucí se k větě oznamovací „náš soused prodal dům...“)

v otázce samostatné

v tázací větě závislé

Kdo prodal dům?

Nevím, kdo prodal dům;

Který soused prodal dům?

Nevím, který soused prodal dům;

Kdy prodal soused dům?

Nevím, kdy soused prodal dům; atd.

b) Když závislá věta tázací obsahuje otázku zjišťovací (viz § 67 č. 2), uvozuje se tázacím slovcem -li, zda-li, zda (m. zda-li). Člen, o jehož jistotu jde, má důraz a tázací -li připíná se k němu. Na př.

v otázce samostatné

v tázací větě závislé

Náš soused prodal dům?

Nevím, zda-li náš soused prodal dům;

Nevím, prodal-li náš soused dům…;

Nevím, náš-li soused prodal dům… atd.

Perioda.

1. Perioda (obvětí) je souvětí dvoučlenné, jehož členové oba jsou více méně složení a souměrní.

Nejčastěji bývá perioda souvětí podřadné, kde člen první (předvětí) je podřízen druhému (závětí); ale také bývají oba členové složeni souřadně.

[76]číslo strany tiskuJako v každém souvětí, tak i v periodě pojí se členové v jednotu vyšší, v jednotnou myšlenku.

„Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“ je souvětí dvojčlenné podřadné; ale není to perioda, poněvadž předvětí i závětí jsou věty nesložené, jednoduché, v periodě pak mají v předvětí i v závětí býti věty složené (souřadně, nebo podřadně, nebo obojako složené).

Dále má býti předvětí a závětí složeno poněkud souměrně. Někdy bývá složení stejné, t. j. závětí má členův tolik, jako předvětí; ale mnohdy bývá závětí stručnější a méně složité, než přŕedvěti.

2. Členové periody odděluji se interpunkcí. Předvětí od závětí dělí se dvojtečkou.

Souřadní členové v předvětí i v závětí dělí se čárkou; jsou-li to však členové opět složití, dělí se středníkem.

3. Je-li některé souvětí periodou či není, o tom může bývati rozdílné mínění. Na př. souvětí:

„dokud štěstí tobě kvete, tu máš dosti přátel v světě | jak se psota na tě dere, hned se druh od tebe bere“

má v předvětí i v závětí po jedné větě řídící a jedné podřízené. Můžeme je vzíti za periodu, a tu oddělíme předvětí a závětí (na místě naznačeném) dvojtečkou. Ale můžeme je vzíti také za souvětí obyčejné a odděliti tytéž členy středníkem.

4. Příklad:

„Jakož větší lásku máme k pravým rodičům, kteří nás zplodili, nežli k jiným, kteří nás sobě za syny zvolili a vzali: tak i ta země, v níž jsme zrozeni a vychováni, milejší jest nám nežli jiná, do níž nás štěstí obrátilo“ (Veleslavín).

Rozčlánkování této periody

předvětí

závětí

tak i ta země

milejší jest nám nežli jiná

jakož větší lásku máme k pravým rodičům

nežli k jiným

v níž jsme zrozeni a vychováni

do níž nás štěstí obrátilo

kteří nás zplodili

kteří nás sobě za syny zvolili a vzali

Touž periodu změníme snadno v jinou, kde předvětí a závětí jsou složeny souřadně:

[77]číslo strany tisku,,Větší lásku máme k pravým rodičům, kteří..., nežli k jiným, kteří... vzali: tak i ta země, v níž..., milejší nám jest“ atd.

Jiné příklady:

(Svět tento jest jako obecné všem kniehy kakés, ješto sú psány boží rukú, točíš mocí boží a múdrostí, a každé stvořenie oblášť jest jako slovce těch kněh…) [Pokračováni periodou:] „A jakož bývá, ež neučený, uzře knihy, vidí slovce psaná, ale nerozumie, co které miení: takož člověk nemúdrý, ješto jen jde podlé obyčeje hlúpé zvěři a mysli k bohu nepřiloží, vidí vnější postavu v zřejmém stvoření, ale co j’ proč, tomu nerozumie“ ŠtítBud. 30.

Jakož slunečný paprslek, jakéž barvy bude stklo, kteréž projde, tu barvu vezme: takéž mysl člověčie těch sě vášni přijímá ráda, s kterýmiž kto je v obyčeji ŠtítV. 269.

Země má spoludržělivost, tak že všechna chce spolu býti: a my máme k sobě mieti lásku, abychom všichni spolu byli u milosti (= souřadné, slučovací HusE. 2, 76.

Svaté toto čtenie ne proto sě dnes čte, by jako dnes stalo sě od ďábla Kristovo pokušenie, ani by jako dnes byl Kristus na púšť veden: ale čte sě dnes to čtenie, aby křesťané slyšiece, že spasitel postil sě za jich hřiechy a byl pokušen a přemohl, aby oni také sě postili pro své hřiechy a ďáblovu pokušení odolali (= souřadné, odporovaci) HusE. 2, 86.

Jako jede-li vozataj na koni a zle vóz spravuje, tak že se chýlí k převrácení, musí býti pokřik na vozataje, ale ne na vóz, jedné ač by mohl kto chopě se vozu zdržeti jej, aby sě nepřevrátil: též má býti pokřik na zlého preláta neb zprávci, a móž-li člověk chopiti kterého člověka, jehož chýlí prelát k převrácení, dobré jest, aby nedal se jemu převrátiti (= podřadné, přirovnávací) HusE. 2, 117.

A že otec buoh dal jest moc člověku, aby mohl nadarmo jména božieho nevzieti a nehřešiti, a buoh syn dal múdrost, aby uměl sě hřiechu vystřieci, a duch svatý dal vuoli k dobrému spósobnú, aby dobré líbila a zlé zamietala: protož člověk vezma jméno božie nadarmo tupí moc boha otcě, múdrost syna božieho a dobrovolnost ducha svatého (= podřadné, důvodové) HusE. 1, 110.

Vyšinutí ze syntaktické vazby (větoslovné chyby).

1. Členové věty jednoduché spojují se v jednotu větnou též syntaktickou vazbou, a týmž pojidlem spojují se také věty jednotlivé v souvětí (viz o tom v § 62 a § 98). Na př. ve větě „pohané slouží modlám“ pojí se „modlám“ jako předmět ke slovesu „slouží“, poněvadž sloveso sloužiti se váže s dativem, – v souvětí „nevím, co se stane“ pojí se podobně věta „co se stane“ k větě „nevím“, atd. [78]číslo strany tiskuMnohdy vyšinujeme se z vazby naležíté a volíme vazbu nenáležitou. Vyšinutím takovým jsou také tak zvaná attrakce a anakoluth.

Attrakce 1) (= přitažení) zaleží v tom, že výraz N, jenž jest podřízen výrazu M, se skloňuje spolu s M anebo místo M.

Na př. výraz „polovice cesty“ nebo „polovic cesty“ skloňuje se náležitě takto: gen. polovice cesty, dat. polovici cesty…, instr. polovicí cesty; to jest: skloňuje se jen podstatné jméno polovice (M) a podřadný jeho přívlastek, genitiv cesty (N), zůstává beze změny.

Říká se tedy správně: byl jsem v polovici cesty; to jest: výraz „polovice cesty“ váže se zde se rčením býti v –, ve vazbě té má býti lokál, jest tedy v lokále podstatné jméno polovice, podřadný pak jeho přívlastek je nezměněn; tedy: v_polovici-cesty, = v_M-N.

Ale vedle toho říká se také:

„byl jsem v polovici cestě“, t. j. také podřadné N je přitaženo k předložce v a položeno do lokálu: v_polovici cestě. = v_M-N; – a také se říká

„byl jsem v polovic cestě“, t. j. M je přeskočeno a jenom N je v lokále: v polovic cestě, = v M-N.

Attrakce[5] O attrakci psal Fr. Bartoš v Lfil. 1875, 120 sl.) takové jsou v jazyku starém i novém doklady velmi hojné. Na př.:

1. při pól, polovicě: byl jsem zde před půl rokem Us.; přijdu po půl roce Us.; prodávám kus po půl zlatém Us.; zůstanu zde celého půl roku Us.; až do puol potoka Ol. Deut. 3, 16; dáti puol pokolení dimidiae tribui tamt. Num. 34, 13; (žena) jedna puol okem hledí Kruml. 237ᵃ; do puol léta ChelčP. 270ᵇ; po puol kopě groších KolČČ. 129ᵇ (1550); dvořec s polovicÍ maštálkau tamt. 126ᵃ (1550); –

při čtvrt: byl jsem tam celého čtvrt roku Us. (m. celou čtvrt roku); přijdu po čtvrt roce Us.; ve čtvrt létě Us. (m. ve čtvrti léta, srovn.: ve čtvrti léta DalC. 79); kaupil sobě čtvrt domu..., a toho čtvrt domu jemu odevzdává KolČČ. 103ᵃ (1549); –

při obé, dvé, tré, patero: těch obé dvé dítek jemu poručili Biancf. Jg.; až do tré telat (jalovici) chovati KolA. 1514; ve společnosti trý lidí Eus. Jg.; o těch tré dětí Br. Jg.; kterého z těch patero KolA. 1515; –

při sto: na cestě vystačil jsem se sto zlatými Us.; ke dvěma stoma mužóm Ol. 1. Reg. 30, 21; –

při tisíc: na cestě vystačil jsem s tisíc dukáty Us.; – při málo, mnoho, moc, něco, toliko, koliko, několiko, pár: pomohli jsme málo, mnoha, několika lidem Us.; mávali (= mívali) po moci ovcách BartD. 1, 42 (hrozenk.); vod mocka práce, na mocka fůrách tamt. 2, 239;

[79]číslo strany tiskuv kolicě dnech Alb. 8ᵃ; v kolice dnech Kruml. 133ᵃ; po několicě dnech Pass. 432; po několiku časiech tamt. 289; po několiku dnech OtcB. 57ᵃ; po několiku měsiecích tamt. 189ᵃ; po několiku měsících Háj.338ᵃ; v několiku dnech Háj. 158ᵇ; po toliku dnech LékB. 36ᵃ; po toliku hodinách tamt. 36ᵃ;

před mnoha lidmi VšehJ. 49; s několika (dětmi) ŠtítOp. 324; v několika dnech Háj. 62ᵃ; po sloviech několika VšehJ. 86; tolika póhony, kolika má pohnáno býti tamt. 63;

ve mnoho let ŠtítOp. 30 (m. náležitého ve mnozě let); (Jakub) ve mnoho časa přijide do Aram Comest. 37ᵇ;

ve mnoho tisících křtěných ChelčPař. 178ᵇ; po něco času Ol. Lev. 27, 18; zde zůstal jenerál s něco lidem ČernZuz. 170; před mnoho dobrými lidmi VšehK. 27ᵃ; před mnoho letmi Ol. 1. Esdr. 5, 11; proti toliko svědkóm ŠtítOp. 12; kolik kto má přátel, toliko očima vidí a toliko ušima slyší, toliko nohama chodí HrubLobk. 63ᵇ; nepřietelkyně častokrát se pokúšela kolik obyčeji, kolik chytrostmi, kolik řemesly, zda-li by mohla ji (choť) odvrátiti HusŠal. 9ᵇ: v kolik sklenicích AlchAnt. 116ᵃ; po několiko dnech Koř. Skutk. 15, 36; po několiko dnech MandA. 202ᵇ; po několiko letech tamt. 208ᵃ; po několik mesiecích Pass. 424; na několiko miestech Háj. 54ᵃ; po několiko přiebytcích zpievali sú hospodinu ChelčPař. 158ᵃ.

v pár dnech BartD. 2, 194 (han.) a čes. Us.; po páru rokách tamt. 2, 306 (vých.-mor.); jel párem koňma tamt. 1, 71 (val.); štyrma párama vołma tamt. 1, 183; –

při množstvie, kapka, hrst: s množstvím lidem Ol. 3. Reg. 10, 2; nad množstvím pannami PassKlem. 209ᵃ;

tú kapkú vodú všecko žene (mlýn i pilu) BartD. 1, 183; v kapce mléce si to uvaří tamt. 1, 183; osel, ješto sě hrstí sěnem nebo otavú dá k jeslem přilúditi Tkadl. 34ᵃ; –

při čas: k času vánocím příštím KolČČ. 314ᵇ (15060); při času svatých Petru a Pavlu tamt. 130ᵃ (1554);–

při konec: před koncem masopustem BartD. 1, 183; –

při východ, vzchod, západ, strana: před východ słúncem BartD. 1,161; do východ słúnca tamt. 1, 161; při západ słúnci tamt. 1, 161; od východ slunca Suš. 317; při slunečku východu tamt. 109; při slunečku západu tamt. 109; kdy vietr ot vzchod sluncě věje Vít. 9ᵇ; od vzchod sluncě HusPost. 113ᵃ; rozsede sě země a byla veliká próducha se vzchod slunce za klášterem Otc. 381ᵃ; když byli přišli se vschod slunce, nalezú puole Lit. Gen. 11, 2; od východ slunce EvOl. 86ᵃ; k západ slunce Lit. Jos. 15, 8; ke vzschod (!) slunečné strany ad orientalem plagam Ol. Num. 34, 15 a Jos. 7, 2; ke vzschod (!) slunečné straně (!) Ol. Num. 3, 38 a Soudc. 20, 43; k straně slunečnému vzschodu (!) tamt. 13, 32.

[80]číslo strany tiskuZ toho vzniklo adjektivum vzchodosluneční, vzchodusluneční atd.: vzschodsluneční lidé orientales Ol. Soudc. 6, 33; k straně vzschodslunečnie tamt. Deut 4, 41; všickni vzshodusluneční lidé Kladr. Soudc. 7, 12; jdúc (k) hoře východuslunečné tamt. Gen. 10, 30; mezi všemi navzchodslunečnými tamt. Job. 1, 3; –

při kus, kúsek: ležéł na kusi hrachovině BartD. 1, 183; na tomto kúsku poli tamt. 1, 183;

kaupil sobě kus roli orné… a té kus roli se odevzdal KolČČ. 412ᵃ (1566); ku právu přistaupil o nějakýho kus místa při domě položeného tamt. 144ᵃ (1551); jemu téhož kus místa se odevzdává tamt. 144ᵃ (1551); zahradu (s) třema kausky rytinami KolEE. 14ᵃ (1725); –

při kraj, prostřed, vrch, roh: na břehu kraj mora BartD. 1, 354; králová z kraj světa přišla BrigF. 76; bude panovati… až do kraj světa ŽKlem. 71, 8; byl jest slovúten až do kraj světa Ol. 1. Mach. 3, 9 a Lit. tamt.; až do kraj miesla Br. Isa. 5, 8 a Pernšt. tamt.; byť od kraj světa přišel ChelčP. 12ᵃ; do prostřed lesa Us.; do prostřeď lesa BartD. 1, 161; v prostřeď lesi tamt. 1, 161; na prostřěd Betlémě Hrad. 68ᵃ; ona chodiešta po prostřěd města Ol. 1. Reg. 9, 14; kterážto s prostřed živých vykročila KolEE. 22ᵃ; o północi na vrch hnój nim praščiło, a na vrch tem hnoji spáł do rána BartD. 1, 161 (slov.); stařík seďéł za vrch stołem tamt. 1, 161 (val.); na roh stoła seďéł tamt. 1, 161. –

2. ve spojení podst. jména dějového s genitivem (předmětným nebo podmětným) nebo řidčeji s jiným pádem; attrakce bývá tu nejčastěji, když podst. jméno je závislé na předložce některé, na př.: kotly k vaření masu i Comest. 155ᵇ (m. k vaření masa, t. j. dativ m. genit.); ješto k téj jisté ženě radě učinili Pulk. 14ᵃ; moře měděné k umývání rukám tamt. 163ᵃ; k opravení šlojiřóm tamt. 30ᵇ; (Heliáš) měl duch k divóm čiňení tamt. 78ᵃ; vešken čas k učiňení tomu dielu bylo sedm měsícóv tamt. 78ᵃ; (Šalomoun) obrátí svú mysl ke zdem městským dělán tamt. 157ᵃ; potřebu ku pochovávaní mrtvým přidávati Kruml. 24ᵃ; ku přijětí božiemu milování tamt. 160ᵇ; olej k připravování lucernám Ben. Num. 4, 16; k cimentování zlatu AlchAnt. 75ᵃ; kotlíky k hlavě mytí Řád láz. 9; (kotel) k vodě zhřívaní tamt.; kloboučky k vodě zhřívaní List. z r. 1595 (Ruch 1888, 10); kotel k šatům vaření tamt.; (šrotéř) svědčil na přísahu, kterú má k posúdnému vybíraní (=m. k vybírání posudného) WintObr. 2, 261 (r. 1525); toho potřeba k rybám chytání BartD. 1, 183; – proti dně lámaní v kostech Chir. 74ᵃ; – (sestra) jide na chvíli krácenie Baw. Laur. 1052 (m. chvíle krácenie, t. j. akkusativ m. genit.); semicinetoria pro pot utieranie Comest. 266ᵃ; díže pro chléb pečení KolEE. 1ᵃ (1618); – o svatých jiezvách přijetí EvOl. 3ᵇ (m. o svatých jiezv přijetí, t. j. lokál m. genit.); o světiej Zdislavě skončení svatém DalC. 87; o tělu [81]číslo strany tiskuKristova přijímání HusE. 1, 331; poradivše se o dání ženách Comest. 126ᵇ; tuto o havranu a o holúbku vypuštění z korába tamt. 19ᵃ; o duchu svatém seslání tamt. 251ᵃ; o přikrytí střěšě stanové Ol. Ex. 36, 14; po kterýchžto sedmi létech vyjití KolČČ. 396ᵇ (1565); v pátek ten pátek po svatém Pavlu na víru obrácení Let. 654; po s. Petru z okov vyvedení tamt. 421; byli zme při trnkách vaření BartD. 1, 184; (pět kop) aby dáno bylo při posledních penězích placení KolČČ. 309ᵇ (1560); bdiece v diekách čiňení Koř. Koloss. 4, 2; po smrti v oce mžení do pekla vstúpil ROl. 71ᵇ; že ť (já tebe) v oku mžení nauči, aby... tamt. 90ᵇ; že by jej viděti muohl v oce mžení Orl. 11ᵇ; o smrti Manasses králi Comest. 173ᵇ; po panu neboščíku děkanu smrti umřéł BartD. 1, 184; – slíbil rukou dáním Us. (m. ruky dáním, t. j. instrumenál m. genit.); má dost práce s tým pepřem tłučéním BartD. 1, 184; s uotpuščením s Pilátovým zlým nekrščeným Hrad. 45ᵃ; před zákonem ustanovením řečeno jest Comest. 7ᵃ; před svatým Pavlem na vieru obrácení list. z r. 1455 Perw. Otč. 55; v auterý před s. Petrem stolování Let. 660; – napomínám tě z hřebikóv rukú a noh probodenie ML. 15ᵃ (m. hřebíky… probodenie, t. j. genitiv m. instrument.); Konrat jeho (císařovou) prosbú i jinými kniežaty prosbami u Vladislava milost obdržal Pulk. 97ᵇ; –

3. v případech jiných: býł o kůrce suchém chlebě BartD. 1, 184 (m. o kůrce suchého chleba);

nechtěl býti synem Pharaonovým dceře Alb. 43ᵃ (m. synem Pharaonovy dceře);

(strážní) před dveřmi královým domem ležiece Comest. 156ᵇ (m. před dveřmi králova domu);

v kanceláři zámku JMC kolínském KolČČ. 75ᵇ (1676); v kanceláři zámku JMC kolínském tamt. 337ᵇ (1671) (m. v kanceláři zámku kolínského); –

aby přěstal dělati toho diela Comest. 224ᵃ (m. aby přestal dělati to dielo; gen. „toho diela“ je attrakcí závislý na slovese „přěstati“ pojícím se s genit.). –

4. attrakce z věty do věty: Rudolf těm zemiem, kterýmž chce, nikdy jich jest neměl Pulk. 157ᵃ (m. těch zemí, t. j. dat. „těm zemiem“ m. genit. attrakcí podle „kterýmž chce“);

toť činí bezdětkyni, že ť počne LékA. 91ᵃ (m. činí, že ť bezdětkyně…; aby jej věděl, kde najíti VšehK. 65ᵃ (m. aby věděl, kde jej ...); –

kdo vás ví, kde ste to dali BartD. 1, 179 (m. kdo ví, kde (vy) ste to dali; srovn. „kdo ví, kam (vy) jste to dali“ Us. spis.); kdož tě ví, kde to máš! tamt. 1, 179; podívaj sa ho, už ide tamt. 1, 179. Z toho pak vzniklo: vím já lučinu, kostel, zahrádečku (písně toho začátku); vím já jednu hospodu z kameňa bramoru tamt. 1, 179; –

[82]číslo strany tiskuten trám já pamatuju dávat BartD. 2, 290; tu školu já pamatuju stavět Us. (m. pamatuju, když tu školu stavěli, t. j. předmět věty vedlejší attrahován do věty hlavní a sloveso určité položeno absolutivně, v infinitivě); já pamatuju cełú našu dědinu vyhořet BartD. 1, 193.

Srov. ještě § 243, 244, 263, 265, 266, 274 č. 6, 275 č. 4.

1. Anakoluth (n. anakoluthie, = nesouvislost, spojení nesprávné) záleží v tom, že se od vazby začaté upouští a do jiné přechází. To bývá ve slohu neumělém a ve spisích starších.

Na př. v souvětí ,,kterú stranu peniez (= penízem uplacený soudce) sudí, druhá sě na prázdno trudí“ AlxV. 253. Souvětí toto začíná se slovy „kterú stranu…“; podle vazby takto začaté očekáváme, že ve větě následující o téže straně bude řeč; ale skladatel tohoto souvětí upustil od vazby začaté, pokračuje ve větě druhé jinak, než vazba začatá žádá.

Jiné příklady: ti lesové budú své jeleny mieti, v nichž by se pásli m. kteří by se v nich pásli) ŠtítV. 3; Boleslav, vévoda český, zbožie Kunšovo, kterýž (Kuneš!) bez dětí umřel a naň připadlo (t. j. zbožie na Boleslava!), Vladivojovi dal jest VšehK. 182ᵇ; –

příklad dal sem vám, aby, jakož jsem já učinil, takéž i vy učiňte (m. „abyste takéž i vy učinili“) EvOl. 261ᵇ; také to chcemy mieti, aby synové a budúcí naši… to manstvie a to vévodstvie přijímati mámy právem manovým Pulk. 183ᵇ; aby jmě… buď posvaceno HomOp. ČČM. 1880, 116; –

ten kat, když vyšel ven z domu, utkav jej lev, roztrhav i snědl PassKlem. 201ᵃ; Macedonský král to vida, jako sě j’mu čáky přida AlxV. 1737; král pohanský uzřěv to, že jest oblúzen, otstúpi ho všě náděje tamt. 1428; –

Cham, jenž s právem měl otcě svého ctíti, čte sě o ňem, že... Kruml. 45ᵃ; – však koráb, v ňemž Arnošt bieše s těmi, což jich při sobě jmějieše, bóh jim pomože odjeti, že... Baw. 194; tato žena poznavši, že jest lékař veliký do jich krajin přišel, hnulo se jest srdce její k ňemu ChelčP. 83ᵃ; –

mluviece o zdraví to by nám vážnější býti mělo ChelčP. 269ᵃ; nynie hlediece na duchovnie úředníky viděti jest tamt. 1ᵃ; –

aby pohanstvo… odolá bludnému kmenu Kat. 160; – aby on by všech nepřátel mocnější Kar. 86; daj (nám), aby vykúpenie tvého čili bychme ut sentiamus Hod. 9ᵃ; prosíme, abychme túž věrú byli bychme ohrazeni tamt. 9ᵇ; by na moscě Prazě nebude viděti Čecha AlxB. 3ᵇ; – nechtě, by co v tom by mina AlxH. lᵇ.

2. Dále záleží anakoluth v tom, že větný člen A dobývá se z větného členu B nebo ze smyslu; členové A a B jsou třeba ve větách různých. Na př. v souvětí „v paměti kakýs ustavičný rozbroj (jest) a mar[83]číslo strany tiskuných běžností plna jest“ ŠtítPař. 27ᵃ má druhá věta za podmět jméno pamět, které je dobyto z výrazu „v paměti“ věty první.

V souvětí (člověk) hněvá se, ktož jemu při těch věcech svědomí činí“ ChelčP. 154ᵇ dlužno rozuměti „když kto...“ m. ktož podle smyslu.

Častěji vyskýtá se tento anakoluth v případech, kde člen A dobývá se ze jména přídavného. Na př.: (vnadný sledník) stopy sě jelenie chopě vždy sě ho (t. j. jelena) drží po stopě AlxV. 2314; Adam pro milost ženskú s ní (t. j. ženou) jedl Kruml. 3ᵇ; z řebra mužského, kdyžto spal (t. j. muž)… tamt. 3ᵇ; vzali sú pak (bratří Josefovi) sukni jeho a ve krvi kozlíkové, kteréhož (t. j. kozlíka) byli zabili, (ji omočili) Pr. Gen. 37, 81; srdečnú žílu a jeho (t. j. srdce) mdlobu na pulsu poznáš LékB. 175ᵇ; ktož jste Boží bojovníci a zákona jeho (t. j. boha) PísTáb. (Mašek v Č. mus. fil. 1899, 94); ležal tři dni v hrobě, dal proklati tobě bok, ruce, noze obě pro spasení naše, bídné křestany z Kancionálu Habrovanského 1530 JirHymnol. 78; Erigena pojímá božstvo jako stálého účastníka v jevech přírodních, které jest jejím (t. j. přírody) zachovatelem a pánem Draper, Dějiny konfliktů (přel. J. Mokrý 1892), 157.

1. Jiné příklady attrakce a anakoluthu viz ještě doleji, zejména při pádech, a v tvarosloví.

2. Attrakce i anakoluth jsou odchylky od náležité správnosti syntaktické. V jazyku spisovném dopouštějí se jen attrakce, pokud jsou v obyčeji; na př. před půl letem; – se sto zlatými, atd. Attrakce neobyčejné (na př. ve sklenici vodě místo ve sklenici vody atp.) a anakoluthy pokládají se za chyby.

Slovosled a větosled.

1. Slovosled.

Slovosled (pořádek slov) je v češtině dosti volný. Ale přece není tato volnost neobmezená. Usus zvolil někde pořádek určitý; ten je pak často různý podle vkusu časového a krajového.

Některých případů takových budou se týkati výklady v §§ následujících.[6] Srov.: Vodička v Lfil. 1876, 256 sl.; Bartoš, Skladba (1886), 146 sl.; Bartoš, Rukověť 96–106: Batrtoš, Nová Rukověť (1901), 132–139; Brus Matiční 1894, 330–335; E. Berneker, Die Wortfolge in den slavischen Sprachen (Berlin 1900). Výtah a referát Zubatého v Lfil. 1901, 129–134; A. Smíšek, Věstník čes. profess. XII (1905), 208–215 (o příklonkách).)

Přídavné jméno stává přede jménem, ke kterému jako přívlastek se táhne; na př. zelená louka, studená voda, stč. velika noc (nikdy noc velika, srovn. z toho nč. velikonoc), Český Brod, Německý Brod, Železný Brod atp.

[84]číslo strany tiskuŘíkáme však: český král i král český, český jazyk i jazyk český.

Někdy klade se přívlastek za jménem; na př.: duch svatý, mše svatá (nikdy svatá mše).

V jazyku starém bývá pořádek duch svatý i svatý duch, na př.: mám pomocníka ducha svatého Pass. 285; dar ducha svatého Modl. 140ᵃ tamt. 141ᵃ; duše svatý, smiluj sě ŽKlem. 136ᵃ; den ducha svatého CisMnich. 98ᵃ; z duchu svatého EvBočk. Jan 7, 39; –

dar svatého ducha svD. 49; svatý duch od obú pochodí ŠtítBud. 59; od svatého ducha HomOp. 152ᵃ.

1. Podstatné jméno pán, pan v platnosti přivlastkové stojí dílem přede jménem, ke kterému se vztahuje, dílem za ním.

Říkáme: pan Novák, pan učitel, pan soudce atp., pro pána krále (interj.), pán Bůh.

Za jménem stojí pán ve rčeních Kristus pán, kníže pán, císař pán, papež pán TomP. 7, 48; stč. také ve rčení král pán, na př.: má-li kto lepšie právo než král pán VšehK. 12ᵇ.

V jazyku starším bývá slovosled obrácený, tedy pán Kristus, pán Ježíš, pán Kristus Ježíš a podobné i pán hospodin; na př.: v jednu osobu pána Krista ŠtítBud. 68; pán Kristus Ježíš tamt. 25; pán hospodin tamt. 39; co die pán Kristus Hilar. 38ᵇ; s pánem Kristem tamt. 14ᵃ.

2. Podobné rčení s přívlastkovým jménem „otec“ je Bůh otec. V jazyku starém bývá tu také slovosled otec Bůh; na př.: tak otec buoh miluje svú múdrost… ŠtítBud. 71.

Určení vyslovené pádem prostým, předložkovým, příslovcem nebo větou bývá vloženo do výrazu určovaného, nebo stojí před výrazem určovaným.

1. Určení vyslovené akkusativem. Na př.: tvé třetí den vskřiešenie Hrad. 43ᵇ.

2. Určení vyslovené genitivem. Na př.: k svátého Martina hrobu Pass. 148; přěd svatého Jakuba nohy padl tamt. 353; k svaté Marie Magdaleny hrobu tamt. 343; sestru od sedmi let nemoci uzdravil tamt. 334; podlé mého mistra hrobu Hrad. 38ᵃ; pro svátého Prokopa zaslúženie tamt. 10ᵃ; v svátého Benedichta zákoně tamt. 3ᵇ; ot tvého srdečka dveří tamt. 49ᵃ; rač jě v jich prosbě uslyšěti tamt. 21ᵇ; na jich zboží tamt. 1ᵇ; (jelen) zaskoči za svatého Prokopa nohy tamt. 6ᵃ; ten svého otcě skutkóv následováše tamt. 14ᵃ; proti těla přirozenému zpósobení Brig. 87; v svatého Víta kostele DalH. 31; k každého učedlníka peleši Otc. 251ᵇ; k mladšieho bratra ústóm tamt. 282ᵇ; pro jedné noci skutek tamt. 14ᵇ; jdu na vyšších otcuov cestu tamt. 62ᵇ; abyste péči jměli o svého života příbytcě tamt. 26ᵇ; nešel jest nežli s opata odpušťením tamt. 305ᵇ; bez všeho probošta vidění tamt. 325ᵇ; ješto (drochetky) padají s jich pánóv stola [85]číslo strany tiskuŠtít. ř. 130ᵃ; skrze toho ovoce jedenie Kruml. 1ᵃ; s mnohým slz vyléváním tamt. 59ᵇ; až do jeho slavného vzkřiešenie hodiny tamt. 62ᵇ; zečti rozličná zvieřat pokolenie ŠtítBud. 28; nevěrný jest slib, ústy slíbiti zákon a nemysléc držeti toho zákona ustavenie tamt. 165; –

aby ho propustili na jednoho měšťana svatbu Kulda 1, 54; co se koupaly na jeho bratra rybníku tamt. 1,76; co se koupaly na mého bratra rybníku tamt. 1, 77; co se koupaly na vašeho bratra rybníku tamt. 1, 77; lehnul si pod toho velkého raka břicho tamt. 1, 86; včil musíme o tvého syna živobytí hráť tamt. 1,158; nejsem pozván na mojí sestry syna svatbu tamt. 2, 214;

ku konečnému návrhu toho přijetí Pal. 4, 2, 569.

3. Určení vyslovené dativem. Na př.: druhého sobě milého syna Pass. 315; jiného ještě všem obecného pohledejme ŠtítBud. 192.

4. Určení vyslovené instrumentálem. Na př.: jeho hřěbíky probitie ML. 39ᵇ; nebydli v rukú udělaných chrámiech Koř. Skutk. 17, 25; v králem daném poručenství VšehK. 159ᵃ.

5. Určení vyslovené pádem předložkovým. Na př.: božím na nebe vstúpením Pass. 312; o u bozě radování Alb. 38ᵃ; znamenie zlého o sobě samému bytie tamt. 34ᵇ; svým při tom bytím tamt. 23ᵃ; pro lehké u mysli vzdržěnie Kruml. 1ᵃ; o jejiem sčastném na nebesa vzetí tamt. 80ᵃ; po bez jedné čtyřidceti nedělích ŠtítV. 158; pro svój v tom neobyčej ŠtítBud. 85; té proti sobě křivdě tamt. 120; svým až do smrti poslušenstvím tamt. 121; čakati druhého k súdu příštie pána našeho Jezukrista Štít. ř. 66ᵇ; k ode zlého vystřežení HusE. 1, 227; bez jeho při tom bytie tamt. 1, 229; k z mrtvých vstání tamt. 2, 136; po z mrtvých vstání tamt. 2, 136; po z mrtvých vstání až do na nebe vstúpenie tamt. 2, 141; k ve dsky kladení VšehK. 188ᵇ; bez zvláštnieho ke dskám přiznánie tamt. 192ᵃ; pro skrze krev beránka zachování Seel. 227; od na ni připadající mše svaté tamt. 190;

před svým do Slez příjezdem Pal. 4, 2, 98; vstoupili do vojenské u něho služby tamt. 100.

6. Určení vyslovené příslovcem. Na př.: vaše zde krátké poslúženie Pass. 315; o tak obláštních činech Kruml. 299ᵃ; k zase uvedení krále do domu jeho Kladr. 2. Reg. 19, 11; tak z odtud rodilých jako příchozích tamt. Lev. 17, 15.

7. Určení vyslovené větou. Na př.: podlé jeho nevýpravné, jež jest nelze obmysliti, spravedlnosti ŠtítBud. 135; když ty věci, ješto jsú učiněny, budú proměňeny tamt. 27; utkají srdce naše těch hřiechóv, ješto jsme je činili z obyčeje, kakáš jako podobenstvie Štít. ř. 114ᵇ.

8. Určení několikero, ale různé. Na př.: druhého sobě milého u bozě syna Pass. 315; (písmo hyzdí) srdce (= genit.) veliké k ňemu (světskému zboží) přiloženie ŠtítMus. 26ᵃ; k navrácení té najprv dané bohem člověku [86]číslo strany tiskuspravedlnosti ŠtítBud. 25; vzpomínajíc spasitedlné nám syna božieho narozenie Štít. ř. 24ᵃ; k toho anděla tak slavných novin prohlášení tamt. 24ᵃ; pamatujem spasitele svého v našem těle narozenie tamt. 67ᵃ; dnes pamatujem syna božieho, pravého boha v pravém člověčství narozenie tamt. 22ᵇ; nový ť to čin, z smrti zavinilé národa lidského vykúpenie tamt. 215ᵇ; až do na vrch práva dovedenie VšehK. 238ᵃ; strach od šustící násilně okolo stěn vody Lab. 9, 13.

1. Říkáme: z velmi daleké země, ve velmi krátké době atp., t.j. klademe výraz určovací velmi za předložku výrazu určovaného. V jazyku starším bývá však velmi před předložkou. Na př.: viděch (pústenníka) velmi v malé peleši přebývajíce Otc. 309ᵃ; druhého uzřě črna a velmi v hrozné tváři tamt. 266ᵇ; já sem ji nevelmi přěd mnoho lety viděla tamt. 49ᵃ; přijedú třie králi velmi z přěveliké dáli Hrad. 68ᵃ; tak velmi z veliké dáli tamt. 68ᵇ.

2. Podobně říkáme: o tak malou věc, s tak ubohým člověkem atp. V jazyku starším bývalo tak před předložkou. Na př.: (jestliže by kto v trhu) umluvil bližnieho tak o malú věc, že… ŠtítPař. 113ᵃ.

Přívlastek, holý nebo rozvitý, bývá odtržen ode jména, ke kterému náleží. Na př.: co tělesná slibuje vóle Brig. 92; jeho tvář stvieše Pass. 326; jedna mu ruka uschla tamt. 475; věčnému sě přiebytku dostali tamt. 489; jakož o svatém zpievají Ondřeji Štít. ř. 2ᵇ; jej jest dar čistoty dóstojna většieho učinil milovánie tamt. 29ᵇ; pokánná žalost i veselé a pochotné obrátí sě náboženstvie tamt. 227ᵇ; potracené bude jemu navráceno světlo tamt. 115ᵇ; kterýmižkoli ozdobíš čistotu šlechetnostmi tamt. 10ᵇ; (země) toliký rytieřóv nebeských vydavši počet tamt. 148ᵇ; krmě by ve skle se stkvieci a velmi se dobra mnieci Baw. 80; ižádná válka nevztrhla Ol. 2. Par. 14, 6; kdež sě jich rozsu vojsko tamt. Soudc. 15, 9; tu jsau povinnost učinili VelKal. 29; zdála mi se toho nemalá býti potřeba Lab. 1, 1.

Srovn. ještě v § 131 č. 2.

Výrazy souřadné (podměty, přísudky, předměty, přívlastky atp.) vložkou bývají odtrženy. Na př.: aby tak čest ve všech byla a šlechetnost ŠtítBud. 199; chytrost bude a lest vévoditi Štít. ř. 69ᵃ; bóh ť má a pravda srdce osésti t. 239ᵇ; ukaž do sebe tu postavu, ještoť duchovní mají a nábožní ŠtítBud. 204; svým zvolením učinil hospodin úzku cestu a připravil tamt. 180; aby člověk libost měl v kráse dřeva zapovědného a kochánie tamt. 122; spasitel dobrotivý, chtě své učedlníky opatrnosti naučiti a milosrdenství, k nim jest zvláště mluvil HusE. 2, 298; plného pokoje a svobodstvie nemůž jmieti a bezpečstva Štít. ř. 125ᵇ; nebylo-li by na tom dosti, aby as lehkú smrtí Kristus umřel a počestnú, ŠtítBud. 121; zřiece dvú udactvo na AlxB. 1ᵇ (m. ,,na udatstvo tú dvú“ nebo „na [87]číslo strany tiskutú dvú udatstvo“); hyzditi pravdu upřiemých lidí a šlechetných Štít. ř. 19ᵇ; (bóh) dal jemu (sv. Janu) vysoké věci a skryté psáti t. 31ᵇ; (Kristus) jest ukrutnú smrt a ohavnú trpěl HusE. 2, 161; aby (ty) nerozhněvala boží očí v smyslném chodu aneb v hrdém Štít. ř. 241ᵃ; jedno ť jest všech osob tří i každé z nich zvláště ŠtítBud. 59; kto by se nedivil božie múdrosti tak veliké tamt. 33; zlé j’ veliké, veseliti sě zle činiece a nepravě Štít. ř. 38ᵃ.

1. Předložka bývá vložena do výrazu složitého. Na př.: gdežto malého dle mýta dci mateřiú jest neskryta AlxB. 7, 14; božie dle lásky ApŠ. 150; (Šenk) vze smrt toho dle skutka Baw. 122; Boha nemiluj… dědičstva dle kterého Kruml. 115ᵇ; jich na radu Otc. 202ᵃ; jeho bez přítomnosti VšehK. 102ᵇ; takové proti svévolnosti tamt. 82ᵇ; let od osmi tamt. 252ᵇ.

2. Předložka klade se někdy po svém pádě.

a) Předložka dle. Na př.: trpěti neviny dle Alb. 3ᵇ; (raději) trpěti pro nevinu než viny dle tamt.; přěveliké nevěry dle ApŠ. 49; vzložichu na ňeho (na Šimona) ten kříž ne milovánie dle, ale proto… ML. 104ᵃ; Boha nemiluj ižádného užitka dle Kruml. 115ᵇ; ktož záplaty dle činí, což jemu káží ŠtítVyš. 61ᵃ; boha dle pilni buděm Štít. uč. 137ᵃ; vy převrátili jste jej (vůz), Boha dle zdvihněte jej zase KorMan. 5ᵃ; mrzkého zisku dle Koř. 1. Petr. 5, 2; marné chvály dle ChelčP. 96ᵇ;

učinil si súd mój a mne dle ŽKlem. 9, 5; pověz mi mne dle Boh. 347; to učiňte mne dle Trist. 53; chci tebe dle tělo vážiti tamt. 26; aby to jeho dle učinili Mill. 6ᵇ; jehož dle (jest) tělu blazě Kat. v. 1073; toho dle mé srdce tu prosbu vznosí tamt. v. 3291; co dle ke mně nemluvíš? Hrad. 87ᵇ; co dle na smrt nevzpomínáš? Vít. 32ᵃ; (Ježíšovo) nás dle plakánie Vít. 87ᵃ.

Z výrazu mne dle se vyvíjí adverb. mnedle, mledle, medle, srov. nč. medle. Srovn. dále v § 303.

b) Předložka miesto. Na př.: Matiáš apoštol losem Judy miesto vzatý ApŠ. 46; budeš Jana mne miesto syna jmieti Hrad. 91ᵇ; Bŕacislav… knězě miesto zemí vládnieše DalC. 74; kněz sebe miesto káza v zemi Božějovi a Mutyni býti DalJ. 56; král Václav Ottu braniborského sebe miesto do Uher poslal bieše tamt. 98; jiného dobrého toho miesto postaviti ListVrat. 1398. Srov. v § 313.

Říkáme budu n. nebudu moci přijítií budu n. nebudu se směti hnouti atp., nikoli jinak.

V jazyku starším pomocné sloveso budu bývalo kladeno mezi infinitivy nebo za nimi. Na př.:

má dušě... moci bude jíti v hrob mého pána Hrad. 38ᵃ; druh k druhu mluviti nemoci bude Pass. 8; mluviti nemoci budeš tamt. 276; ižádná [88]číslo strany tiskupře nemoci bude býti tamt. 11; nemoci budeš býti Túl. 24ᵇ; k lidu, jenžto jim probyti nemoci bude Pror. Isa. 30, 6; nemoci budem dále jěti ML. 47ᵇ; koni... budú svázáni, že nemoci budú sebú hnúti DalC. 19; nemoci bude dlúho váš jazyk trvati tamt. 4; skotě nesměti sě bude hnúti AlxV. 1424.

Poznam. V příkladech zde vytčených je také negace ne na místě jiném, než bývá v jazyku novém; o tom viz v § 393.

Vlivem latiny a němčiny sloveso ve větě podřízené kladeno na konec. Na př.:

zdála mi se toho nemalá býti potřeba, abych se dobře, k kterému bych se haufu lidí připojiti a v jakých věcech život tráviti měl, rozmyslil Lab. 1, 1.

Někdy bývá slovosled odchylný pro verš a rým. Na př.:

tehdy, dievko, věříš v toho, | židé vzbili na kříž koho Marg. 138 sl.; rozkoš čistá nenie, věz to, | strach ji poskvrňuje kdyžto Baw. 50; když (myš) všicku řeč dokona, | zaběže v svá bydla ona tamt. 52; pták utěší lišku tehdy, | dietky jie nevrátí kehdy tamt. 54; který život jest jakýže, toho hlahol jest takýže tamt. 4ᵇ; když věrného uzŕřie koho, | lstivú řečí chopie toho tamt. 87; slušie viece přieti tomu, | příbuznější jsi ty komu tamt. 98.

Slova příklonná.

Slova přiklonná (enklitická) stojí velmi často za prvním přízvučným členem větným, buď holým anebo rozvitým. Na př.: když se vyjasnilo; dal mi knihu; každý člověk se musí starati…; atp.

Je-li ve větě příklonek několik, jdou za sebou v pořádku určitém.

Říkáme na př.: to se mi nelíbí, nikoli: to mi se nelíbí. V jazyku starším byl však tento druhý pořádek velmi častý.

Vedle rozdílu časových bývají v postavení příklonek i rozdíly krajové.

Je tedy potřebí všimnouti si příklonek podrobněji.

Zájmeno příklonné stojí velmi často za prvním přízvučným členem větným. Na př.:

šumař si housličky vždy spraví, ale života svého neupraví ČMudr. Smíš. 211; nikdo si neváží klevetníka tamt.; udatný se dlouho nerozmýšlí tamt.; sokol se hvozdu nediví tamt.; sluníčko se skrze zelení stromů na ni smálo ErbPoh. Smíš. 211; jak se v kolo pustily, ozvala se jim nad hlavami tak líbezná hudba, že se Bětušce srdce v těle rozehřálo tamt.; nikoho nemám, abych ho s vámi poslal tamt.; a hoch mu všecko pověděl a že mu říkají Janeček tamt.; a nejdříve mi ty kozy na pastvu vyžeň tamt.;

pravda sa neutopí ve vode a neshorí v ohni Zátur. Smíš. 211; nič sa tak tajne nepletlo, čoby nevyšlo na světlo tamt.; keď si dvaja lotri nadávajú, vtedy sa najlepšie poznať dajú tamt.; toho mi bol čert dlžen [89]číslo strany tiskutamt.; darmo kladieš psovi nohu na stôl, on ju vždy dolu strhne tamt.;

jest ku podivu hodné, že se zrovna v čase pilného stíhání následovníkův někdy Miličových úřadem arcibiskupským… podařilo založiti ústav… TomP. 3, 425;

jakož nic samo, což jest nebylo, nemohlo učiniti ŠtítBud. 39; zdieše jemu AlxV. 735; raziť, by mně pokořě bral sě zasě tamt. 1051; nekochati se budeš ŽKap. 50, 18; vidieše jemu Pass. 476; vstavše zdrávy jsúc uzřěli tamt. 42; když nato ciesař, an (sv. Savinianus) prostřěd ohně stojě bohu modlí, hlédáše, tomu podiviv vecě tamt. 470; vzchotě jemu ovocě Jid. 78; aby ihned toho dne, když on umře, smrt jim učinili Štít. ř. 33ᵃ; když se súce spolusluhy jednoho pána spolu srovnati nemohú ChelčP. 261ᵇ; když ho uhlídám ČernZuz. 99.

Zájmeno příklonné mívá postavení jiné, než vytčeno v § 126. Na př.:

krásná panna sáhla na hlavu ErbenPoh. Smíš. 214; březové listí obrátilo se v zlato tamt.; a já iďem dnu prezveďjeť sa tamt. (slc.);

co proti němu (knížeti) strojilo se Pal. 5, 2, 280;

M. Magdalena tak zěvně v sboží, v krásě i v tohoto světa veselí rozličně kocháše Pass. 333; nezdálo mně hubenéj Hrad. 53ᵇ; nebo často to stává, že… DalC. 17; lekcí čtena jednú líbí se, a desetkrát přečtena lépe rozumie ŠtítBud. 2; kto dívá se tomuto tamt. 45; totoť vše dám tobě, ač padna pokloníš mi sě Štít. ř. 165ᵇ; pravé s nepravým nesrovná se tamt. 228; a já znám , že… HusE. 1, 227.

Zájmenné tvary, které jsou v jazyku spisovném a jinde příklonné, bývají v nářečích východních, zejména ve valašském a lašském, na místě předním. Na př.:

ma teho, se mi zda, na dvacet měřic BartD. 1, 197; śe mi sniło něpěkny syn (= sen) tamt.; śe ( = si) mysli, že ma Slezsko i Rakusy tamt.; včil je v hoferstv̇ú, a se prv děłáł pánem tamt.; mi je jedno, s kerým tým (košem půjdu) tamt. 1, 165; neříkáł nic, ale si myslíł tamt. 2, 35 (han.); sa i to zdáło ešče lechké tamt. 1, 344 (vyzov.); a ako by dlaňou plaskou, sa straťiu ErbenPoh. Smíš. 213 (slc.).

Jako příklonné tvary zájmenné stávají za prvním členem větným také tvary pomocného slovesa ve výrazích složitých pro perfektum a kondicionál. Na př.: byl jsem doma; včera jsem byl doma; šli jsme v zimě a dešti; v zimě a dešti jsme šli; šel bych tam; mohl bys to udělati? atp. Us.; Otesánku, snad jsi toho bochníku nesněd? ErbenPoh. Smíš. 213; když jsem toho tolik sněd tamt.; a teď jste měli vidět! tamt.; nebylo, co by za to stálo tamt.; a dlouho by trvalo, než by přišel tamt.; věru som takje vari v mojom živoťe ňeviďeu tamt. (slc.); a ako by dlaňou plaskou, sa straťiu tamt. (slc.);

[90]číslo strany tiskusem múdřejšie řeči nikdy neslýchal Kat. v. 1505; kolikrát s’ na tu tvář vezřěla Kruml. 108ᵃ; kolik s’ krát dietěti své prsi dávala tamt.; ty si počał Br. Deut. 3, 24; nemaudře s’ udělał tamt. 8, 3; slyšalo jest ucho tvé ŽKlem. 9, 17; což jest mluvil, že mi sě zděje AlxV. 912; když jest syna porodila Hrad. 67ᵃ; co svě sděla (my dva, zrádcové) AlxBM. 1, 17; co sta sliúbila DalC. 26; vyšli smy z otcě jednoho tamt. 41; již jsú tebe nenáviděli ŽWittb. 82, 3; páni sau nalezli Drn. 106 (221); tu jsau povinnost učinili VelKal. 29; že bych já řekl, že... RokycKl. 386ᵃ; nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona BrNZák. 12ᵇ; že by ty zde byla Ben. Ruth 3, 10; co by (ty) o jiných měl smejšleti, snadně by (ty) porozuměl Barl. 1, 2; naučím tě, co by młuviti měł Br. Ex. 4, 12; ty by měł býti vysvobozen tamt. 37, 11; jakž by mohl dovrci z praka AlxV. 578; snad by voda požřěla ny ŽWittb. 123, 4; snad by ho (Neguzar Filotu) byl zabil AlxV. 1703; nevodili bychomy jeho k tobě Hrad. 85ᵃ; nebyli bychom jich tovařišie Krist. 83ᵇ; kdy byste mohli Alxp. 104.

1. Pomocné sloveso jsem, jsi atd. bývá v jazyku starém a v některých nářečích moravských, zejména valašském a lašském, na místě prvním ve větě. Na př.:

jest zde… | jedna panna, velmi krásná, | učená i tak věhlasná, | že to divno pověděti, | kak jest hlubokéj paměti | i přerošafnéj múdrosti. Jsem slýchal mnohé chytrosti | před sebú mluviece... Kat. v. 1503; ó člověče, jsi-li u veliké hřiechy zablúdil, jsi-li své svědomie poskvrnil, utec sě k Mariji ML. 29ᵃ; sem-li ten pes ukradl, bóh daj, bych opsěl Rožmb. 176; jsi-li komu sám uškodil, trp právo Vít. 61ᵃ var.; jste-li vstali s Kristem Štít. ř. 181ᵃ; –

zme ho (kosa) chytli, zme ho trochu poživili a zme ho zas pustili BartD. 1, 197; sem pisoł pismo tamt.; sem žnuł tamt.

2. Pomocné sloveso bych, by atd., kterého se užívá k opsání kondicionálu, v některých nářečích moravských, zejména ve valašském a lašském, bývá na předním místě ve větě. Na př.:

dybys nebýł poslechnúł, bych ťa býł zhodił BartD. 1, 197; („čím bys byl rád?“ – odpověď:) bych sa naučił muzigantem, co bych peníze vydělávał tamt.

1. Je-li první člen větný výraz složitý, stojí slovo přiklonné až za celým výrazem. Na př.:

pilný žák se učí; každý z nás si myslí...; kde pak ho najdeš?; dnes večer se sejdeme Us.; do dne do roka se tady zase všeci shledáme ErbenPoh. Smíš. 211 (mor.); hrozná bjeda ích začala trjeť tamt. (slc.): virozprávala mu všetko, čo a ako sa s ňou stalo tamt. 212 (slc.).

2. V jazyku starším bývá slovo příklonné za prvním slovem výrazu složitého, který je tak roztržen. Na př.:

[91]číslo strany tiskuten pes všěm jiným počě radovati Pass. 297; oko jich veždy směje AlxV. 209; (bůh) všěm jim (obrům) rozjíti káza tamt. 650; příštiú jejie radujě Hrad. 65ᵇ; (Ježíš) k svým apoštolóm vráti tamt. 80ᵃ; v ty mi sě lesy jěti žádá tamt. 5ᵇ; ktož by koli vstúpil ŠtítBud. 190; kolik s’ krát dietěti své prsi podávala Kruml. 108ᵃ.

Jiné příklady viz v § 119.

Jsou-li ve větě příklonná slova dvě nebo více, stávají často za sebou. Na př.: zdá se mi, že prší; podaří-li se mu to, bude šťasten Us.; atp.

Tato řada slov příklonných stává pak buď za prvním členem větným nebo jinde, jako když je ve větě příklonné slovo jedno. Na př.: zdá se mi...; až bych se podíval Us.; chce mi sě píti Hrad. 130ᵇ; nezdá mi sě tamt. 100ᵇ; – toto ť vše dám tobě, ač padna pokloníš mi sě Štít. ř. 165ᵇ; menší musichu mu sě podati Tand. 23.

A stává tato řada slov přiklonných buď za rozvitým větným členem celým, anebo hned za prvním jeho členem. Na př.: ani jiesti ani píti jim se zechce Troj. 224ᵇ; – zjěvili mi sě anděli Hrad. 39ᵇ.

Po stránkách těchto příklady vytčené a podobné patří do §§ předcházejících.

Je však potřebí všimnouti si také toho, v jakém pořádku několik slov příklonných za sebou jde. Tu pozoruje se v některých případech jistý zvyk.

Poznam. Doklady s příklonkami dvěma nebo i více z největší části nebyly uváděny na příslušných místech ve výkladech předcházejících, aby se neopakovaly.

Říkáme: zdá se mi, zdá se ti, zdá se mu, zdá se nám, zdá se jim atp., t. j. reflexivum se klademe před zájmenný dativ příklonný.

V jazyku starším bývá zpravidla pořádek obrácený, tedy mi sě, ti sě, mu sě atd. Na př.:

mi sě v srdci zavine AlxV. 801; zdě mi sě v noční hodinu tamt. 862; nezdá mi sě AlxM. 3, 16; jakž mi sě nezdá nikake AlxV. 891; to ť mi sě jest ve sně zdálo tamt. 1344; i zdá mi sě to za jisté tamt. 1818; tak mi sě uda uzřieti tamt. 881; kdež mi sě bohdá čest zděje tamt. 856; což jest mluvil, že mi sě zděje tamt. 912; ukázal mi sě ve sně muž Pass. 287; zěvil mi sě sv. Petr tamt. 375; to ť mi sě juž ta hodina blíží tamt. 331; když mi sě mój prsten navrátí tamt. 330; zdí mi sě Alb. 78ᵇ; chce mi sě píiti Hrad. 6ᵇ; již ť mi sě chce velmi píti tamt. 124ᵇ; co mi sě chce státi tamt. 130ᵇ; zjěvili mi sě andělí tamt. 39ᵇb, v ty mi sě lesy jěti žádá tamt. 5ᵇ; nezdá mi sě tamt. 100ᵇ; to ť mi sě stýšťe Hod. 82ᵃ, 85ᵃ; nezdá mi sě tamt. 86ᵇ; tu mi sě sta dvorný smiech Mast. 85; lépe by mi sě bylo stalo, bych se byl nenarázal Štít. uč. 151ᵃ; zdá ť mi sě ŠtítBud. 99; ješto mi sě vidí podobné tomu tamt. 45; chce mi sě píti Štít. ř. 164ᵇ; ač padna pokloníš mi sě tamt. 165ᵇ; tak mi se zdá Lobk. 21ᵇ; nezdá mi se [92]číslo strany tiskutamt. 36ᵇ; zdá mi se Konáč (1547) 55ᵇ; zdálo mi se tamt. 74ᵇ; zdálo mi se ve snách Br. Gen. 40, 9; křičíš posmívaje mi se PaprOb. 65; jen mi se všeckna žalost obnoví ČernZuz. 99; udělá mi se chut Lab. 10, 9; smáli mi se tamt. 25, 5; zdála mi se toho nemalá býti potřeba tamt. 1, 1; – poznáš, že ti se to zaplatí hojně PaprOb. 48; –

on mu sě sám dá za to Alb. 82ᵃ; vzechce mu sě jiesti Pror. Isa. 9, 20; menší musichu mu sě poddati Tand. 23; braň mu se, dokudž stává tebe Baw. 260; móžeš mu se dobře brániti tamt.; to mu sě dává jiesti Lobk. 32ᵃ; zdálo mu se, že stál nad potokem Br. Gen. 41, 1; třasořítek posmíval mu se PaprOb. 65; zlato dalo zprávu o sobě, že mu (zlatníkovi) se nikdá neprodávalo tamt. 22; –

když by nám sě odestala křivda Hod. 75ᵇ; –

ani jiesti ani píti jim se zechce Troj. 224ᵇ.

Říkáme: chválil ses, zmýlil ses, vzal sis, napsal sis atp. Tak bývá i v nářečích; na př.: kde ses tu vzáł? Btch. 252 (dol.-beč.); ty sis dáł tamt.

Pomocné sloveso 2. os. sing. je tu (v podobě zkrácené) za akkusativem se. V jazyku starším bývá také tak. Na př.:

(ty) o to sě si birzo stieně PilD.; (bože) rozhněval se si Kladr. Ž. 59, 3. Častěji však bývá pořádek jsi sě (se), si sě (se), s’ sě (se). Na př.: v krásu oblék s’ sě ŽKap. Rozb. 129; prvé s’ sě chvátil duchovného oděnie Pass. 279; tohoto s’ sě nezpoviedal Kruml. 251ᵃ; že s’ se vymluvil GestaKl. 77; (bůh tobě) ukáže větší milost, než s’ se nadál Štít. uč. 11ᵇ; učinil s’ sě před nimi jako člověk Štít. ř. 162ᵇ; bóh, jemužto s’ se slíbil Kladr. 3. Reg. 10, 9; (ty) že s’ sě pohoršoval Tkadl. 44ᵇ; pomodlila s’ se za ni (za dceru)? RokycKl. 50ᵇ; ty připověděl s’ se k hospodinu Br.Deut. 26, 17; že si se tak daleko pustil ŽerKat. 201.

2. Větosled.

1. V souvětí souřadném kladou se věty zpravidla za sebou. Na př.:

z pilnosti se štěstí rodí, lenost holou bídu plodí ČMudr. 126; pí hrdlo jez hrdlo, zaplatíš hrdlo ŠtítV. 133; čiň to, čiň jiné, tak ti čas mine ČMudr. 132; ti proto mají břicha veliká, neb žerú nesvětiece svátka HusE. 1, 123; atp.

Viz příklady v §§ 7579.

2. Také v souvětí podřadném kladou se často věty za sebou, a to vedlejší buď za větou hlavní nebo před ní. Na př.:

dobrým škodí, kdo zlým hoví ČMudr. 35; písmo praví, kakú žalost měl Adam pro své děti ŠtítV. 15; kaž bohatým, ať své náděje nepokládají v nejistém sboži tamt. 222; v těchto knihách položeno jest, kterak [93]číslo strany tiskujest pán buoh zákon vydal HusE. 1, 360; to jest život věčný, aby poznali tě samého boha tamt. 3, 153; –

kdo za pluhem kleje, zlé semeno seje ČMudr. 14; kdo nepracuje, ať nejí tamt. 20; čiež pře nenie, nemá do šraňkuov jíti VšehK. 25ᵇ; že jediný jest buoh, protož jediný jest stvořitel HusE. 1, 13; ač co budete prositi otce mého, dá ť vám tamt. 1, 310.

Viz příklady v §§ 8390.

Někdy věta vedlejší vkládá se do věty hlavní nebo vedlejší řídící. To se pozoruje dosti často v jazyku starším. Na př.:

(Kristus) do třetieho dne v rově ležěti chtěl, aby, ež jest jestojsky byl umřel, dolíčil Krist. 104ᵃ a Pass. 209; – když na to ciesař, an (sv. Savinianus) sě prostřed ohně stoje bohu modlí, hlédáše, tomu sě podiviv vecě Pass. 470; – nebo často sě to stává, že, kdyžto nemáhá hlava, ve všěch údiech statka nenie DalC. 17;– jeden král pohanský byl uprosil na svých boziech, že, čehož se jen dotekl, to vše ozlatělo Štít. uč. 33ᵇ; – veliké ť jest potvrzenie našie viery, že, donidž židé byli právi v své vieře věřiec, že příde Messiáš, totiž spasitel světa, byli lid boží, proroky měli tamt. 176; – toť slušie jmieti v srdci, že, ač co máš, máš darem božím tamt. 25; – že, kdyby ji (mysl) byli k bohu obrátili, byli by s utěšením slúžili jemu tamt. 76; – kteříž za to mají, že by, což mohú, vše slušalo tamt. 86; že, má-li co dobrého do sebe, to vynese na jevo tamt. 156; – závist mučí srdce toho, ktož závidí, že, jakož diábel vždy své peklo s sebú nese, tak závistivý v svém srdci vždy má svú muku tamt. 121; – rozumějíc, ež to, co Buoh jest aneb kak jest, nelze j’ nám toho pomysliti ŠtítBud. 12; – že by to dobré, kteréž má (naše mysl), bud to duchovnie nebo tělesné, měla sama od sebe ŠtítV. 159; – býváť i to, že zlého ducha návodem, jenž, což je dobré, vše by rád zkazil, lidská nešlechetnost, uzřiec v jiném pravú šlechetnost, dá jí jméno nešlechetnosti tamt. 227; – aby, ktož sám chtěl býti nade všemi, neměl kde odpočinúti tamt. 152; – tak jest dalek (bůh), aby, co jest, poznán býti mohl? ŠtítBud. 8; – když ty věci, ješto jsú učiněny, budú proměněny tamt. 27; – aby ihned toho dne, když on umře, smrt jim učinili Štít. ř. 33ᵃ; – protož ti, jenž pravú vieru držie, mají něco, v ňemž by mohli pochybovati, nemohúc tomu rozuměti, i ti, ješto nedržie pravé viery, mají něco zjevného k rozumu, pro ňež by mohli i tomu, což je skryté ješťe, uvěřiti: budú s právem ti, kteříž uvěřili z viery, mieti odplatu, a ti pomstu, kteříž nevěřili ŠtítV. 172; – že, jel-li by Vladislav proti Mediolanským s ciesařem svým životem (= osobně), chtěl by (císař) jeho koronovati Pulk. 101ᵃ; – viděli zjevně, že, nepřivedú-li jeho (mistři císařova syna), všichni mistři bez hlav budú GestaBř. 85ᵇ; – páni nalezli, že, ktož kolivěk o zemskú věc koho by pohnal k duchovniemu [94]číslo strany tiskuprávu, že... to nemá býti ODub. 90; – a já znám se, že, dokavad sem rozumu toho neměl, že často sem sě mútil pro smrt dobrého člověka HusE. 1, 227; – zda-li ť nenie kupectvie (= svatokupectví) v řeči chytré, že, ktož chce mieti odpušťenie hřiechóv a muk zbavenie, aby tolik dal peněz, jako by utratil jeda nebo jda do Říma tamt. 2, 153; – (s. Řehoř) die, že proto (anjel) jmenoval Petra jmenovitě, že, by anjel nejmenoval ho zvláště,... přijíti mezi učedlníky by nesměl tamt. 2, 135; – protož prosíme, aby, jakož anjelé a světí v nebesiech plnie vóli boží, abychom my zde takéž plnili tamt. 1, 325; – olej, dokud v uorudí stojí, nevonie tamt. 3, 10; nižádný z nás zde na světě, dokavad putujeme k blahoslavenství, není bez všednieho hřiecha tamt. 1, 23; – smrt všechněch hlasem, aby se smrtedlnými býti pamatovali, napomínala Lab. 7, 12; – a já hlavou zatřasa: Pospěšme odtud! již mne tu teskno! řekl jsem tamt. 15, 3; – ale (já) jsem vždy, abychom dále šli, že já toho collyrium, o němž tu mluvili, zkusiti chci, dotíral tamt. 1, 5; – zdála mi se toho nemalá býti potřeba, abych se dobře, k kterému bych se haufu lidí připojiti a v jakých věcech život tráviti měl, rozmyslil tamt. 1, 1; – oznamoval mu (Zbyněk arcibiskup králi Václavovi) že, poněvadž prý král nechce staviti křivd, ješto se mu dějí, musí jeti k bratru jeho králi Sigmundovi do Uher TomP. 3, 497.

Věta kusá.

1. Ve větě má býti vyjádřeno všecko, co jest obsaženo v mysli (co vysloviti mám a chci). Nevyjádřeno může zůstati něco jen tehdy, když se to snadno domyslí, buď ze souvislosti řeči, buď také z okolností jiných. Věta, v níž tímto způsobem jest něco nevyjádřeno, slově věta kusá (elliptická).

Bývá pak vynechávána tu ta, tu jiná, mnohdy i několik částí věty.

2. Příklady: jemu Simplicius děli Pass. Z. 13 (t. lidé, vynechán podmět); na ten čas ohradě týn říkali (t. lidé) Háj. Z. 13; –

mladost radost (t. jest, vynechán přísudek); staroba choroba ČMudr. 306; jaká młaďba taká plaďba BartD. 1, 12 (zlin.); mnoho jídel, mnoho nemocí ČMudr. 295; dobré jitro Us. (t. přeji); vzhůru Us. (t. vstaňte, pojďte); tak ty tak? Us. (t. se chováš?); na bílý chleb máslo, na černý hlad (t. patří) ČMudr. 189; voda mladým, víno starým (t. patři) tamt. 298; mlsný (t. se spokojí) jen když oblízne, hladový jen když se nají tamt. 189; kam vítr, tam plášť; komu pámbu, tomu všichni svatí; raději rozumem než sochorem ČMudr. 203; volům kroky a jelenům skoky (t. slušejí) tamt. 204; vejce dnešní, chleb včerejší, tele šestinedělní a víno loňské tamt. 297; my o vlku (t. mluvíme) a vlk za humny (t. jest); –

[95]číslo strany tiskustarý musí, mladý může ČMudr. 311 (t. umříti, vynechán předmět); ten mu dal! Us. (t. ran, nebo domluvy atp.); –

ten je ustrojen! Us. (t. divně atp., vynecháno příslovečné určení).

3. Někdy bývá ustrnulý výraz místo věty. Na př.: někdy pravda spomňél na čerta BartD. 2, 152; už to mám chvíla tamt. 1, 219; co chvíla budú štyry tamt.; co chvíla tu bude tamt.

[96]číslo strany tiskuČást druhá. Skladba (ve smyslu užším).

1. Skladba (ve smyslu užším) jest nauka o platnosti (funkci) slovních druhův a tvarův, o shodě (kongruenci) a o vazbách (constructio, regimen) jednotlivých slov a tvarů ve větě.

2. Slova jsou rozdílná podle druhu a podle tvaru.

a) Podle druhu rozeznáváme:

1. jméno podstatné (nomen substantivum), na př. strom, síla;

2. jméno přídavné (nomen adiectivum), na př. dobrý, matčin;

3. zájmeno (n. náměstku, pronomen), na př. , ten, který, kdo;

4. číslovku (numerale), na př. jeden, první, paterý;

5. sloveso (verbum), na př. nésti, kupovati;

6. příslovce (adverbium), na př. dnes, dobře;

7. předložku (praepositio), na př. do, kromě;

8. spojku (coniunctio), na př. a, že, když;

9. citoslovce (n. mezislovce, interiectio), na př. ach! hej!

b) Podle tvaru rozeznáváme:

1. tvary skloněné nebo pády, totiž nominativ, akkusativ, genitiv, dativ, lokál, instrumentál a vokativ; a

2. tvary slovesné, totiž indikativ (způsob oznamovací), imperativ (zp. rozkazovací), kondicionál (zp. podmiňovací neb spojovací), infinitiv (zp. neurčitý), supinum (zp. dostižný), participia (přechodníky a příčestí) a podstatné jméno slovesné (substantivum verbale).

1. Z toho dává se pro následující zde část skladby náležité rozvržení látky.

Část tato má (podle § předcházejícího) učiti:

o platnosti slovních druhův a tvarův, t. j. o tom, jakou má platnost (co platí, co znamená) ve větě na př. jméno podstatné, jakou jméno přídavné, jakou zájmeno..., jakou sloveso..., jakou příslovce..., jakou má platnost nominativ, jakou akkusativ..., jakou indikativ, jakou imperativ..., jakou má platnost číslo jednotné, jakou číslo množné... atd.;

o shodě tvarů ve větě k sobě patřících (shoda v čísle, rodě a osobě);

o vazbách tvarův a některých slov jednotlivých.

[97]číslo strany tiskuKrom toho je třeba, aby ve skladbě byly shrnuty a vyloženy také rozmanité způsoby, jak se vyjadřuje význam stupňovaný; dále výrazy, kde se zastupují význam klidový a pohybový; a výrazy pro vespolnost a střídavost.

2. Věci, o kterých zde dále jednati jest, jsou tedy: I. grammatické číslo (numerus); II. grammatický rod (genus); III. grammatická osoba (persona); IV. jméno podstatné; V. jméno přídavné; VI. zájmeno (n. náměstka); VII. číslovka; VIII. pády prosté (casus); IX. předložka a pády předložkové; X. sloveso; XI. příslovce; XII. spojka; XIII. citoslovce (n. mezislovce); XIV. stupňování významu; XV. pojetí klidové a pohybové; XVI. výrazy pro vespolnost a střídavost.

Grammatické číslo.

Grammatické číslo je troje: jednotné n. singulár, dvojné n. duál a množné n. plurál.

Vyjadřuje se skloňováním a časováním; slova tak zvaná neohebná, t. j. která nejsou schopna ani skloňování ani časování, nevyjadřují také grammatického čísla.

Singulár.

1. Singulár bývá tam, kde vůbec rozumí se věc jen jedna; na př.: pták letí, vidíme ptáka letěti.

2. Výraz A a B nebo A s B jest grammaticky té formy, že je při něm náležitý singulár; na př.: písmo a rozum i přirozenie nedá starému dětinnu býti Šach. 301ᵇ; Petr s Pavlem nosidla vzě na sě Vít. 40ᵇ, jeden muž póde s ženú přes lúku Šach. 300ᵃ; jeden Němec s synem na pút šel Pass. 355; tu sě biskup i s starostú přěsta tázati t. 368; otec se synem jde do města Us. nč.

Častěji však bývá při něm vazbou podle smyslu plurál nebo duál; na př.: Jan evangelista s jinými plakáchu Vít. 56ᵃ; ta jistá řebřie Ježíš s svú matku držiesta Pass. 418; otec se synem jdou do města Us. nč. Srov. v § 145 č. 2 a 147 č. 10.

Při výraze A a B bývá v češtině nové plur. pravidlem; na př.: otec a syn jdou do města; já a ty jsme přátelé.

3. Singulár je pravidlem, když pojem kollektivní vyjadřujeme adjektivním (adjektiválním) neutrenim; na př.: všecko dobré – lat. omnia bona. Slovanština, germánština a románština volí si zde singulár, řečtina a latina plurál. Náklonnost k singuláru je v jazyce českém tak mocná, že i v překladech z lat., jež jsou téměř doslovné, zde bývá odchylka. Na př.:

všecko podvirhl pod nohy jeho omnia ŽWittb. 8, 8; jenž činí to haec t. 14, 5; uchýlili na tě zlé mala t. 20, 12; již zaplacijí mi zlé za dobré mala pro bonis t. 37, 21; zaplacováchu mi zlým za dobré mala pro bonis

[98]číslo strany tiskut. 34, 12; nejisté a tajné zjevil si incerta et occulta t. 50, 8; ač by veliké mluvil magna t. 54, 13.

Zřídka bývá tu i v češtině plur.; na př.:

ta znamenána jsú haec signata sunt ŽWittb. Deut. 34; ač v těchto život in talibus vita t. Ezech. 16; již všecka dokonána jsú EvOl. 265ᵃ.

Neobratností překladatelskou se tu vyskýtá zvláštní výšin; na př.: liud, jemuž toto sú cui haec sunt ŽKl. 143, 15.

Viz v § 147 č. 5 b.

4. Při zdvořilém oslovování bývá pošinutí do plur., ale bývá tu zpravidla i pošinutí osoby. Srov. v § 160.

5. Singulár bývá, když předmětů několik je distributivně rozloženo po jednom. Na př.:

když Nero chtěl apoštoloma život otjieti Pass. 309; oběma hlava sťata t. 455; tepú jě a v svatú tvář jim plijí t. 305; proti její (t. jich dvou, m. své) vuoli oba zdráva bysta t. 591; (kopí) z jich srdce krve utočie AlxV. 1517; ktož rádi tancují, své tělo ofěrují diáblu Hrad. 96ᵇ; (dej, bože) v tom život náš konati Kunh. 151ᵃ; úžěst jim z jich srdcě minu Vít. 38ᵃ; vecě jim Ježúš: nesmucuj sě vaše srdce ani strachuj Drk. 157ᵇ; po naší to vůli bude Konáč (1547) 89ᵃ; musí být po naší vóli Prostopr. 23ᵃ; dravci mají ohnutý zobák Us. nč.; moji bratři mají čisté svědomí Us. nč.

Jindy tu bývá du. nebo plur.; srov. § 145 č. 3 a 147 č. 13.

6. Singulár bývá za plurál (duál) dostávaje význam kollektivni; na př.:

žito má pěkný kłas BartD. 1, 163; réž má pěkné zrno t.; na poli mám pěkný strom t.; trnky majú málo pupenca t.; bukvú a žałudem prasata sa dobře vypasú t.; děłał cihłu t. (laš.); skládali sme uhel t. (slc., laš.); idu vařit grumbír t. (= brambory, v Polešovicích); –

má černé oko, má černý vous, vlas Us.

Duál. [7] Srov. Pelikán: O duale v češtině, v programmu Královéhradeckém 1888; Miklosich IV, 37 sl.; K. Novák, O duále ve spisech Husových, v Lfil. 1893.)

Duál má svůj původ ve zvláště živém pozorování, psychologickém pojímání; mnoho je věcí, které se vyskytují dvojmo, na př.: dvě ruce, dvě nohy, muž a žena, bratr a sestra, já a ty. Pro takové případy vyvinula se zvláštní kategorie číslová, duál.

Prvotně užívalo se duálu všude, kde býti měl; časem myšlení se mění, stírá se rozdíl mezi duálem a plurálem a výraz čísla množného dostává zároveň platnost pro číslo dvojné. Tím výraz pro du. byl učiněn zbytečný, zanikal víc a více, až zanikl skoro docela. Nejprve se omezuje duál na věci párové, pak mizí i tam, kde jsou číslovky dva, oba, a konečně se [99]číslo strany tiskuzachovává jen ve výrazích některých, kde však povědomost, že je to duál, přišla v zapomenutí.

V jazycích indoevropských je duál nestejně rozšířen: v některých jest dosti pravidelný, jinde se vyskytuje málo nebo skoro nic. Také v slovanštině je rozšířen nestejně, nejvíce ve stsl.

Duál v češtině jest 1. prostý (t. j. bez přívlastku nebo s přívlastkem, ale bez číslovek dva, oba) a 2. složený s číslovkami dva, oba.

1. Duál prostý bývá

a) při jménech znamenajících dvojné údy tělesné. Ale je v tom nestejnost: některá z těchto jmen jsou v duále pravidlem, jiná mohou míti vedle duálu také plurál nebo v některém pádě mívají duál, v jiném plurál. Proto je potřebí probrati tato jména po jednotlivu.

hlezně: neustaneta hlezně moji Ol. 2. Reg. 22, 37; neustaneta hlezně moji Lit. tamt.; ve krvi do hleznú brodieše DalC. 62; sukně Josefova až do hleznu bieše Kruml. 61ᵃ.

Vedle toho i plurál hlezna: hlezna ustanú MamA. 36ᵃ; až do hlezen Ol. Ezech. 47, 3, Ben. 2. Reg. 13, 8; až do hleznův Ben. Ezech. 47, 3; až do hleznóv Pernšt. tamt.; v hleznách rkp. r. 1544 Jg.; mezi hlezny t.

chřiepi: chřiepi majú a nevzčenichajú ŽWittb. 113, 6 (14), ŽKlem. tamt., ŽKap. tamt.; chřiepi učijeta vóni drahú Kruml. 302ᵇ; chřiepi nares Prešp. 1195; skrzě chřiepi vaši per nares Mus. Num. 11, 20; vuoně v naše chřípi vcházie Alxp. 101; vložíš kruh na chřiepi jeho Ben. Job 40, 21; duch v chřiepi jeho jest in naribus Pror. Isa. 2, 22; zavěsím obruč v tvú chřiepi Ol. 4. Reg. 19, 28; krúžek zlatý v chřiepi jeho in naribus t. Prov. 11, 22; v mú chřiepi t. Job 27, 3.

Vedle toho i pl. chřiepě: chřiepě mají ŽPod. 113, 6; chřiepě nares BohFl. 393; chřiepě též RVodň. 65d; mají chřiepě široké Mill. 120ᵃ; skrzě chřiepě vaše Ol. Num. 11, 20; v našich chřiepiech Ol. Sap. 2, 2; k chřiepím Kladr. 8, 17; přijímaj... vóni chřiepěmi Chir. 262ᵇ.

koleně, kolenci: koleně moji nemocně jsta ŽWittb. 108, 24, ŽKlem. tamt., ŽGloss. tamt.; aby padl na svoji koleně HusP. 130ᵃ; klek na koleně t. 145ᵇ (nadepsáno); na kolenú klekše ML. 33ᵇ; tak na kolenú klečieci Hrad. 14ᵃ; tu na kolencí klekajě tamt. 11ᵇ; na svú kolenú ChelčP. 32ᵇ; do kolenú VelKal. 178; k kolenoma Ježíšovýma Koř. Luk. 5, 8; pade k kolenoma Ježíšovýma Pernšt. tamt.; padl jest k kolenoma Ježíšovýma HusP. 128ᵇ; nad kolenma ChirB. 232ᵇ (= novotvar podle i-kmenů); přěd kolenma Krist. 35ᵃ.

Vedle toho i pl. kolena: kolena má ŽKap. 108, 24; položiv kolena HusE. 1, 125; kolen mdlých posilte Pror. Isa. 35, 3; na kolenách Ol. Deut. 28, 35.

[100]číslo strany tiskukřídle, křídlci: rozloží křídle svoji ŽWittb. Deut. 11; kto mi dá křídle? ŽKlem. 54, 7; šest noh má a křídle Pass. 288; jehož křídle jsta spravedlnost a milosrdenstvie HusE. 3, 119; křídlú tvú ŽWittb. 35, 8, ŽKlem. t.; pod chladem křídlú tvú ŽWittb. 16, 8; pták léce křídloma ŠtítOp. 66ᵃ; hýbaje křídlama (= novotvar podle a-kmenů) Kladr. Sap. 5, 11.

Vedle toho i pl. křídla: orlicě rozpíná křídla svá ŽKlem. Deut. 11; ta jmějéše zlatá křídla AlxV. 1250; vznosiv svá křidla Jid. 145; křídl tvých ŽKap. 35, 8; po vylomení křídl ŠtítMus. 72ᵃ.

líci, líčci, líčcě (k nom. sing. líce, líčce líčko): líci jich stiehni maxillas ŽWittb. 31, 9; moji líci Modl. 139ᵃ; líce (byle) zbitě BrigF. 25; přěs tě líčci Kat. 2324; tepiechu jej…. v miléj líčcě LAl.g; na lící Ol. Jud. 7, 23; ež s’ pohleděla na líčkú Kat. v. 879; po jejie bělúcí líčkú slzy potóčkem sě valéchu t. v. 699.

Vedle toho i pl. lícě, líčka: počěch dráti svojě lícě AnsW. 2ᵃ; s rumnými líci ChelčP. 76ᵇ.

lokty: tet anjelík jmieše lokty Příp. svatojiř.; lokty má bracchia mea ŽWittb. 17, 35; vzal jest jej na lokty svá Koř. Luk. 2, 28; rukávy jen do loktú Pass. 588; loktoma hnúti tamt. 389.

Vedle toho i pl. lokty: požehnané lokty své Kruml. 429ᵃ; otevři lokty své Hug. 351; vzal jej na lokty své EvOl. 308ᵇ.

nozě: káza Prkošovi rucě, nozě utieti DalC. 44; usěkl jemu rucě i nozě Pulk. 49ᵇ; probili sú ruce moji i noze Hlah. ž. 21, 17; svázav jí ruce i noze Trist. 380; noze Rosa 102; má rány v rukú, v nohú Vít. 84ᵃ; k nohama EvVíd. Luk. 5, 8; nohama Ben. Jos. 10, 24; nohama svýma Br. Isa. 41, 3; před nohama t. Hab. 3, 5.

Vedle toho i pl. nohy: nohy mé ŽWittb. 55, 13, t. 37, 17; nohy probichu Vít. 54ᵃ; obinuv své nohy DalC. 5; ukáza jim rucě i nohy HusP. 67ᵇ; nohy mé Hlah. ž. 37, 17; nóh jeho Pror. 26ᵃ; nedada svých nóh umývati Hrad. 77ᵇ; až mu (sv. Václavu) z nóh tečieše DalC. 27; nohám tvým ŽKlem. 109, 1; k jeho svatým nohám padl Pass. 352; pod nohami ŽWittb. 17, 10.

oči, očici: oči moji ŽKlem. 87, 10, ŽWittb. tamt.; potom požeň v óči Rožmb. 207; v uoči … povědie NRada 1394; mojiú očú AnsJist.; v našiú očiú ŽKlem. 117, 23; v očiú našiú ŽWittb. t.; nemoc v očiú Hrad. 143ᵃ; nechtieše očí k nebesóm vznésti Krist. 68ᵃ; budú nám v očí Štít. ř. 169ᵇ; v očí vašich Ben. Jg.; dám sen očima mýma ŽKlem. 131, 4; přěd očima ŽWittb. 5, 6; blaze mýma očima Krist. 26ᵃ; strom příjemný očima Br. Gen. 3, 6; před očima vašima t. 50, 4.

pleci: pleci MVerb.; pleci moji Alb. 53ᵃ; Řěci vsěkú je v pleci AlxV. 1740; mezi šíji a pleci Hlah. 2. Par. 18, 33; na jeho pleci Vít. 53ᵃ; na pleciú ŽKlem. Deut. 11; nesa na plecí kříž Modl. 136ᵇ; na plecí Pror. Isa. 46, 7; na svú plecí ŠtítBud. 122; na plecí Ol. Gen. 24 15; na svú plecí Alxp. 13; [101]číslo strany tiskuplecoma ŽGloss. 90, 4, Žpod. tamt.; plecoma svýma Hlah. ž. 90, 4, Kladr. tamt.; mezi plecoma VelKal. 242, t. 271; za plecěma Kruml. 288ᵃ; plecima tvýma ŽKlem. 90, 4; mezi plecima Štít. uč. 115ᵇ, ŠtítOp. 247ᵃ, ŠtítMus. 151ᵃ; plecma zasloní tebe ŽWittb. 90, 4; plecma ROlB. 47ᵃ.

Vedle toho také pl. plecě: na lidská plecě Krist. 82ᵇ.

rameni, rameně: vzieti na svoji rameni Rúd. 32ᵇ; rameni mojě lidi súditi budeta Pror. Isa. 51, 5; na rameni své EvVíd. Luk. 11, 18, EvSeitst. tamt.; rameně jeho i chřbet Pror. Dan. 10, 6; polož Krista na svoji rameně Kruml. 332ᵃ; na rameně své HusP. 120ᵃ; na jejú ramenú Pass. 337; na jeho ramenú t. 339; okrasy ramenú Hug. 224; ramenú pozdvihuje HusE. 1, 72; s ramenau Br. Ezech. 13, 20; na ramenau t. Num. 7, 9;

ramenoma hnúti Pass. 389; ramenoma kostel podpierajě t. 406; mezi ramenama Pulk. 59ᵇ.

Vedle toho také pl. ramena: ramena Br. Ezech. 30, 12; ramen tamt. Ezech. 32, 24; na ramenách Ol. Deut. 33, 12; na rameních rkp. z r. 1520 ČČMus. 1853, 424; rameny rukau svých Br. Isa. 28, 11.

rty: rty má ŽKlem. 62, 4; ŽWittb. 15, 4; rty tvá t. 33, 14; ze rtú mú t. 88, 35; rtú tvú Pror. 5ᵃ; ve rtú svú ŽWittb. 105, 33; rtoma mýma t. 140, 3; rtoma veselýma ŽKlem. 46ᵃ.

Vedle toho i plur. rti, -y: rty lstivé ŽWittb. 11, 3; rty našě t. 11, 5; rtóv tvých t. 16, 4; rtóv jeho t. 20, 3; ve rtiech t. 16, 1, t. 58, 8; rty radostnými t. 62, 6.

rucě: v rucě tvoji ŽWittb. 9, 35; vloživ svuoji rucě na jeho hlavu Pass. 127; dielo rukú tvú ŽWittb. 8, 7; na rukú nositi t. 90, 12; z rukau Hod. 55ᵃ; rukama něčso dělati Túl. 24ᵃ; k rukama Pass. 167; před rukama KolČČ. 117ᵃ (1549). Jiné doklady viz sub nozě.

Vedle toho i plur. ruky: s podpisem ruk jejich KolEE. 306ᵃ (1660); k jeho rukám KolČČ. 139ᵇ (1550); v rukách KolEE. 407ᵇ (1706); pod rukami ŽWittb. 105, 42.

uši: uši tvoji ŽWittb. 129, 2; v úši jeho t. 17, 7; v úši Pror. 50ᵇ; ušiú nejmějieše DalC. 20; u mojí ušiú Pass. 278; z auší Chir. 271ᵃ; v mú uší EvZimn. 4, Štít. ř. 12ᵇ; v mých smutných uší Kruml. 409ᵃ; vzni hlas tvój v uši mých HusE. 3, 32; (slova mají) k ušima připušťena býti Aesop. Jg.; slova má ušima přijmi ŽWittb. 5, 2; našima ušima Ol. 1. Par. 17, 20; ušima Br. Isa. 1, 2.

Vedle toho ojediněle plur. ucha: soci křivé šepty k uchóm plodie Kat. 4. viečci: ani usýpajta viečci tvoji BiblMus. 1864, 292; ač dám sen očima mýma a víečcoma mýma dřiemanie ŽTruh. 131, 4, ŽWittb. t.

zraky: tvojě zraky holúbková (jsta) Vít. 29ᵇ; smrt má velmi ostrá zraky t. 34ᵃ; kto má tako světlá zraky AlxV. 14; hned mu da zraky čistá Jiř. 448. [102]číslo strany tiskuzřiedlnici: zřiedlnici jeho tiežeta ŽWittb. 10, 5; –

b) jinde, kde jde o dvojici. Některé příklady:

tu (smrt) svýma přieleloma pověděl, Vitošovi… a Jimramovi Hrad. 20ᵇ; tehdy on promluvě k nima (Josefovi a Marii) a tak odpovědě jima Hrad. 72ᵃ; tú hovědcí neprodávaj nikake …, ta mně, chlape, voly otdaj …, buďta tvá voly, pane mój tamt. 109ᵃ; (císařovna a hrabě) hosti (= sing.) na hrad upustista, jakž mohúc najlép jej uctista, neb jima jiuž vděk člověk přišel, neb jiuž pět let člověka neviděla běsta, noviny ráda zvěděti chtěsta, i jěsta sě o ciesařovi tázati DalC. 39; čtvrtú radost mějieše… nesúc hrdličátcě oně Vít. 22ᵇ; najprvé sem na počátcě pojmenoval tě ptačátcě, ješto bieše svatá Maří položila na oltáři tamt. 22ᵇ: což dřieve zlodějě mluviešta, při núzi též obnovišta tamt. 24ᵃ; ten synoma zemi rozděli DalJ. 16; o tú domú HusP. 192ᵃ; král s mistrem Jiřie pozvasta JiřBrn. 176.

Sem hledí také výrazy mezi dcietma (= mezi dvěma desítkami) a mezi stoma (= mezi dvěma sty); na př.: David ustanovil čtyřimezidcietma kněží Pass. 275; dvamezcítma tisícův Br.Num.26, 14; osmdesát mezi stoma let Pass. 350; jiné doklady viz v III1, 354.

2. Duál složený s číslovkami dva, oba je velmi hojný. Na př.: dva mučedlníky Pass. 281; dva člověky t. 284; dva pány DalC. 85; oba komorníky Rožmb. 29; o dvú čłověkú ChelčP. 211ᵃ, dva svá služebníky Háj. 101ᵇ; dva luky výborná a dva pasy rytířská t. 304ᵃ; dva kraužky złata Br. Ex. 28, 26; –

dva bratřencě Pass. 377; dva rytieře t. 298; má střícě oba Mast. 404; mezi dvěma zlodějěma Hrad. 90ᵃ; dva jsta otce HusE. 1, 398; dvěma písařoma Lobk. 55ᵃ; dvěma králoma Ben. 9, 10; –

dvě panně Pass. 302; dievcě (n. děvcě) obě t.; dvě dště Ol. Ex. 20, 23; dvě dscě (m. dščě) Koř. Exod. 24, 12; dvě straně HusE. 3, 192, t. 3, 204; dvě sestře t. 3, 4; dvě nevěstce Ben. 3. Reg. 3, 16; na dvě hodině Břez. 30; – dvě maléj míli Pass. 312; tú dvú duší BrigF. 124; dvě duši HusE. 1, 95 a 97; rybici dvě t. 2, 438; ve dvú siencí Ben. 4. Reg. 23, 12; ve dvau nedělí KolČČ. 32ᵃ (1543); bez dvau neděli Pref. 83; –

dvě létě Pass. 332; dvě stě t. 345; dvě hovědě JiřBrn. 174; na dvú městú DalH. 31; tě dvě slově HusP. 111ᵃ; tú dvú děťátkú Pass. 278; dvěma stebloma ChirB. 197ᵇ. Atpod.

Jiné doklady viz na svých místech v III 1.

1. Duál býval a má býti všude tam, kde mu jest býti příčina; na př.: koleně (= podmět) moji (= přívlastek) nemocně (= doplněk) jsta (= přisudkové sloveso) ot postu ŽWittb. 108, 24; sva bratřencě, ješto našě matka mní, bychvě u moři utonula Pass. 290; Petr a Jan jsta bála Hrad. 30ᵃ. Srovn. v § 145 č. 1. [103]číslo strany tiskuAle od bývalé pravidelnosti ustupuje se časem víc a víc a vyskytují se odchylky, ukázány na onom příkladě vzorném ze ŽWittb., tyto: koleně moji nemocně jsú; koleně moji nemocna jsú; koleně má nemocna jsú; kolena má nemocna jsú atpod. Na př.:

jméno v du., přívlastek v plur. neb opačně: rucě mojě ŽKlem. 130ᵇ; položím oči mojě Pror. Jer. 24, 6; viečce našě t. Jer. 9,18; tva dva proradcě AlxBM. 1, 1; v očí našich Koř. Mat. 21, 42; že tě z rukú lapkových zprostil GestKl. 271 (z rukú lapkovú GestaMus. 116ᵇ); rukau svých Br. Isa. 25, 11; v očí vašich Ben. Jg.; v uší mých Koř. Luk. 1, 44; –

jméno i přívlastek v plur.: kolena má ŽKap. 108,24; dráti svojě lícě AnsW. 2ᵃ; otevři lokty své Hug. 351; vzal jej na lokty své EvOl. 308ᵇ; nohy mé ŽWittb. 55, 13; obinuv své nohy DalC. 5; nedada svých nóh umývati Hrad. 77ᵇ; k jeho svatým nohám padl Pass. 352; rty našě ŽWittb. 11, 3; rtóv tvých t. 16, 4; orlicě rozpíná křídla svá ŽKlem. Deut. 11; ta jmějéše zlatá křídla AlxV. 1250; –

podmět v du., přísudek v plur.: oči jeho zřie ŽKlem. 6ᵃ; vzveselé sě rty má ŽWittb. 70,23; tě líčci, ješto ktviechu Kat. v. 130; oba… k tomu žaláři sě brachu t. 142; vypusťte oči naši slzy Pror. 59ᵃ; slunce a měsiec zatmila Ol. Joel. 3, 24; nábožnie uši tvoji slyšeti mohú HusE. 1,256; – předmět táhnoucí se k du. vyjádřen plur.: jejie dva syny vecěsta: Neostávaj nás, matko Pass. 140; stvořil pán buoh Adama a Evu, dal jim přikázanie HusE. 2, 429; –

doplněk táhnoucí se k du. vyjádřen plur.: vy oba falešníky sta, svuodcě Pass. 298; oči naši viděly ŽKlem. 24ᵇ; rucě jeho učinily sú t. 94, 5; nebo jsta oči moji viděly vši radost Vít. 23ᵇ; pleci moji by sě zetřěly Alb. 53ᵃ; proč jsta mne hledali? Hrad. 72ᵃ. Atpod.

2. O tom, jak duál v češtině historické klesá, poučují nás doklady starých památek, výklady theoretiků a stav nynější.

Ve století XIV pravidlo o duále celkem se drží, ale vyskytují se již odchylky, v některých textech ojedinělé, v jiných hojnější. V Rožmb. je odchylek málo. V DalC. jsou již hojnější; na př.: Božej a Mutyně v zemi za starosty ostasta 56; ona (dva synové) to zvěděsta, že jich otec velmi nemóže 70; Svatopluk povědě (bratrovi): …když nás zlý lid smie vaditi, dámy jim toho zlým užiti 53. Atpod.

Ve spisích Husových je celkem stav takový jako ve století XIV. Duál prostý bývá u jmen údů tělesných, u jmen jiných pak je za něj plurál. Ve spojení s číslovkami dva, oba mají jména du. pravidlem. V přísudku bývá du. nejen tehdy, když je podmět vyjádřen tvarem duálovým, nýbrž i tehdy, když je vyjádřen dvěma členy se spojkou a (otec a syn). [104]číslo strany tiskuV Otc. šetřeno duálu velmi bedlivě.

V jiných památkách ze stol. XV jeví se klesání duálu měrou větší. V Lobk. (1515) je du. velmi porušen; zachováno skoro jen tolik, co i nyní máme.

Háj. (1541) má málo více než čeština nová. Hojný je tu duál s číslovkami dva, oba; na př.: svá dva bratry 94ᵇ, 396ᵇ; veliká dva haufy lidu 196ᵃ; pojav svá dva myslivce 99ᵇ; dva malá zvonce 236ᵃ; celá dva dni 23ᵃ, 99ᵃ; za dvě hodině 69ᵇ; na dvě straně 331ᵇ, 401ᵇ; po obú stranú 462ᵃ; dvě neděli 398ᵇ; obě obci 382ᵇ.

V KolČČ. (1541 –1571) jsou mnohé a rozmanité odchylky také i při číslovkách dva, oba: na př. dvě kopě 157ᵃ (1552), vobě straně 339ᵃ (1571), dvě komoře 114ᵇ (1549), dvě krávě 67ᵃ (1546), ale: ve dvau nedělích 23ᵇ (1543), s kravami dvěma 157ᵇ (1552), dvě komory kamenné 186ᵃ (1553); dva vozy sena dobrá 370ᵇ (1562), dva zlatá 388ᵇ(1564), ale: mezi těmi dvěma krovy 399ᵃ (1566), mezi Jarošem a Jiříkem bratřími 13ᵇ (1542).

V Br. je duálů málo více než v jazyku novém.

V KabK. (z doby kolem r. 1500) bývá du.: a) u jmen dvojných údů těla, na př.: bosýma nohama jíti 5ᵇ, tráva veliká do kolenú 11ᵇ; b) ve spojení se dva, oba, na př.: skála na dvě straně rozdělená 17ᵇ, dvě libře chleba 31ᵇ, a c) někdy i jinde, na př.: neb sva sama byla s židem, tovaryšem mým 12.

Philomates (1533) praví: „to jest řeč hrubá, díš-li: pověděl dvěma bratroma svýma, aneb díš-li: žádný nemůž dvěma pánoma slaužiti; ale takto máš říci: pověděl dvaum bratróm svým, a: žádný dvaum pánóm nemůž slaužiti“ (u Blah. 69); –

„Sau mnohá slova té ještě vetché češtiny hrubá, jimiž se mnozí bez potřeby zanepražňují, tak v psaní, jako i v mluvení. A sau ta, kteráž se skonávají na … sta: řeklasta, mluvilasta, mlčelasta …, na ta: děta, poďta, seďta …; slušně a právě můžeš říci za … řeklasta řekli…, za jděma jděme, za jděta jděte…“ (u Blah. 100 –101).

V. Hájek, otec Tadeáše Hájka, v Tabula barbarolectica (v Prostějově 1549) praví: „Dualem numerum Boëmi hactenus usurpatum cur nunc spernunt?“ (u Blah. 70).

Blahoslav odporuje Philomatesovi takto: ,.multi sunt nunc, qui … numerum dualem v češtině irrident a tak ujímají bohatství řeči české“ Blah. 70.

Matouš Benešovský v Grammatice 1577 má du. v deklinacích jen pro instr.: pannama, paníma, drábama (u subst., ne ve všech vzorech) a v časování jen pro os. 1. (tu vždy s konc.-ma) a 2. (-ta), pro 3. pak má jen plur.; tedy na př.: 1. máma, 2. máta, 3. mají.

Nudožerský (1603) uvádí již jen zbytky duálu, a to tytéž, které máme i nyní: ruce, oči, uši, dvě stě a j. Připomíná, že duál sloves slyší [105]číslo strany tiskuse v kostelních písních a u lidu obecného selského, kdežto vzdělanci že se mu vyhýbají: „Qui elegantius et loqui et scribere bohemice conantur, numerum dualem in verbis a plurali nunquam distinguunt. Occurrit tamen frequentius hic numerus in veteri Biblicorum versione et in cantilenis, quae adhuc in ecclesiis occinuntur, ut sunt: šla sta do Emauzu. Deinde apud vulgus, saltem rusticiores, semper fere hic numerus distinguitur a plurali“ (10ᵇ 11ᵃ).

Rosa (1672) 57–58 praví totéž, co nalézáme r. 1746 u Doležala (51), totiž, že za jeho dob je du. jenom a) „in rébus, quae a natura duae sunt, ut: svýma očima, ušima, rukama, nohama, b) in paucissimis aliis, E. G.: dvě letě, dvě stě, dvě rybě, dva česká.“

Dobrovský1 (1809) praví na str. 274: „Jetzt ist der Dual noch in… dva česká, zwei böhm. Groschen, übrig. Man hört aber auch auf dem Markte tři, čtyři česká“.

Stav nynější je ten, že se skloněné tvary duálu zachovaly jenom v několika zbytcích, totiž:

dva, oba, dvě, obě, dvou, obou, dvěma, oběma; ruce, rukou, rukama; oči, uši, očí, uší, očima, ušima; (dvě) stě; nohou, nohama; prsou; kolenou, ramenou; někdy instr. -ma za obyčejné -mi, na př.: mezi náma, mezi dvěma hrázema, svýma vlastníma rukama.

Jiné tvary duálové, jež se po různu vyskytují, jsou strojené; na př. rtoma, křidloma.

Ale povědomí, že jsou to tvary duálové, vymizelo. Proto flexe duálová matena s plurálovou: k oči, uši, očí, uší, očima, ušima přitvořen dat. očím, uším, lok. očích, uších; z tvarů rukou, nohou, kolenou, prsou, ramenou vzniklo přidáním -ch a -m rukouch, rukoum, nohouch, nohoum atpod.; koncovky -ma v mluvě lidové užívá se hojně místo plurálových koncovek; na př. nad všema domama, se všema rybama atpod.

Dialekticky se nedochovalo ani tolik, co připomenuto: v doudleb. ruky, ruk, rukách Kotsm. 23; kolena, ramena „skloňují se zúplna dle slova“ tamt.; na mých rukách bílých Suš. 237; klečí synek sepňa ruky t. 365; dvě sta t. 119; ruky, ruk, rukám… BartD. 1, 89 (stjick.); do rukú, bez nohú, ale ruky, nohy, na rukách, nohách tamt. 37 (stráň.); ruky, nohy tamt. 116 (laš.).

1. Shoda při duále bývá taková, jakou ukazuje spojení větné. I shoduje se v du.

Přísudek s podmětem; na př.: zřiedlnici jeho tiežeta ŽWittb. 10,5; koleně moji nemocně jsta tamt. 108, 24; viděle oči naši ŽWittb. 34, 21; neustaneta hlezně moji Ol. 2. Reg. 22, 37, Lit. tamt.; rameni mojě lidi súditi budeta Pror. Isa. 51, 5; svatá dva božie mučedlníky Jan a Pavel byla sta z prvých starost u dvora Pass. 281; dva anděly zjěvista [106]číslo strany tiskut. 454; vzplačta oči, ruce sepněta sě vzhuoru, jděta nozě u pokoru Vít. 20ᵇ; chřiepi učijeta vóni druhú Kruml. 302ᵇ; viečcě našě tečta vodami Pror. 59ᵃ; dvě Maří, sestře panny Marie…, těto dvě Maří byle sta Kristově tetcě HusP. 63ᵃ; –

přívlastek se svým jménem; na př.: koleně moji ŽWittb. 10, 24; křídle svoji t. Deut. 11; křídlú tvú t. 35, 8; moji líci Modl. 139ᵃ; po jejie bělúcí líčkú Kat. v. 699; oči moji ŽWittb. 87, 10, ŽKlem. t.; pleci moji Alb. 53ᵃ; na svoji rameni Rúd. 32ᵇ; na svoji rameně Kruml. 332ᵃ; rty má ŽKlem. 62, 4; rty tvá ŽWittb. 33, 14; rtú tvú Pror. 5ᵃ; rtoma veselýma ŽKlem. 46ᵃ; v rucě tvoji ŽWittb. 9, 35; svuoji rucě Pass. 127; uši tvoji ŽWittb. 129, 2; u mojí ušiú Pass. 278; v mú uší EvZimn. 4; světlá zraky AlxV. 14; v tvú chřiepí Ol. 4. Reg. 19, 28; v mú chřiepí t. Job 27, 3; k kolenoma Ježíšovýma Koř. Luk. 5, 8, HusP. 128ᵇ; na lokty svá Koř. Luk. 2, 28; ruce moji i noze Hlah. ž. 21, 17; mýma očima Krist. 26ᵃ; plecoma svýma Hlah. ž. 90, 4; našima ušima Ol. 1. Par. 17, 20; před očima vašima Br. Gen. 50, 4; nohama svýma t. Isa. 41, 3; –

doplněk se svým jménem; na př.: koleně moji nemocně jsta ŽWittb. 10, 24; bychvě u moři utonula Pass. 290; vy oba falešníky sta Pass. 298; rucě plamenným řetězem svázaně s zadu mějieše t. 459; tě jsta sestře byle svatého Novata t. 232; smířista (sě) a jako dřív přietele svá bysta Hrad. 87ᵃ; těto dvě Maří byle sta Kristově tetcě HusP. 63ᵃ; uslyšáně jsta obú prosbě Ol. Tob. 3, 24. Atpod.

Od této pravidelnosti vyskytují se odchylky již v textech nejstarších a množí se, když du. víc a více klesá. Odchylky tyto záležejí v tom, že místo náležitého du. bývá plur. Viz v § 144 č. 1. O odchylkách opačných srov. zde dále č. 6.

2. Když podmětem je výraz A a B nebo A s B, bývá přísudek a doplněk v du. Na př.:

král s mistrem Jiřie pozvasta JiřBrn. 176; ta jistá řebřie Ježíš s svú matkú diržiesta Pass. 418; Filip ciesař a jeho syn Filip … na to myslésta, kako bysta svaté cěrekve povýsila t. 426; papež a ta královna ty řetězě v kostele… položista t. 395; ten Gaius a Herodes spuolu na vozě jěla t. 390; svatá Mařís svatým Petrem počesta prositi t. 397; Zachariáš s svú hospodyní… spuolu bydlésta t. 275; tu sě syn s uotcem počěsta vaditi t. 355; (Alžběta a Marie jsta) dieťatma počele Krist. 16ᵃ; jakž sě druh s druhem srazi, spadesta koňma přěs vazy AlxV. 1581; slušie, by milost s milostíbyle spolu nerozlučně Rúd. 1659; kdež Kaifáš a jeho Annáš biesta, nebo židovský sňem jmějiesta Hrad. 83ᵃ; král a kněz, když to vzvěděsta, bez skončenie on sěm, on tam běžiesta DalJ. 62; král s královú naprostřed sedíta mezi [107]číslo strany tiskušachy Šach. 308ᵃ; Božej a Mutyně v zemi za starosty ostasta DalC. 56; (hrabě a císařovna) hosti na hrad upustista t. 39.

Jindy bývá tu sing. nebo plur.; viz v § 141 č. 2 a 145 č. 2.

3. Když předměty dva rozloženy jsou distributivně po jednom, tu bývá du., zvaný distributivní. Na př.:

a jakž sě druh s druhem srazi, spadesta koňma prěs vazy AlxV. 1581; (Alexander) oně obě (Dariovu manželku a sestru) sestrú miesto přijě sobě tamt. 1921; oně obě v sestrú miesto přijě sobě AlxH. 6, 11; (Alžběta a Marie) jsta dieťatma počele Krist. 16ᵇ; vše po najú voľú bude Mast. 110; uslyšáně sta prosbě obú Hlah. Tob. 3, 21; uslyšáně jsta obú prosbě Ol. tamt.

Jindy tu bývá sing. nebo plur.; viz v § 141 č. 5 a 147 č. 13.

4. Duál bývá při výraze „každý ze dvou“. Na př.:

každý z nich (Mojžíš a Aron) biešta osmdesát let v stář Comest. 57ᵃ.

Srovn. § 147 č. 7.

5. Duál bývá neshodný s arithmetickým napočtením. Na př.:

křídle obú cherubínú Hlah. 2. Par. 3, 13; křídle tú cherubínú t. 3, 13 (= cherubínú více než jeden, tedy křídla aspoň čtyři); diela rukú naší t. ž. 89, 17 (k tomu in marg.: ruk n(a)šich); jej (židé Krista) pěstma tepiechu Krist. 99ᵇ, Hod. 44ᵇ; na kolenú klekše ML. 33ᵇ; líci jich stiehni ŽWittb. 31, 9; v očiú našiú t. 117, 23; v našiú očiú ŽKlem. t.; Řěci osěkú jě (pohany)… v pleci AlxV. 1740; hráti na čtyři ruce Us.; čtyry oči, mezi čtyřma očima Us.

6. Duál bývá chybně místo plurálu. Na př.:

čtyry zlatá zavdal zápis z r. 1541 (ČČMus. 1864, 105); za obyčejná tři zlatá VelKal. 183.

Říkalo se náležitě dva zlatá (na př. KolČČ. 388ᵇ, z r. 1564) a podle toho vzniklo v době, kdy du. klesal, také tři zlatá, čtyři, čtyry zlatá.

Podobně podle dva česká vzniklo i tři, čtyři česká. Tyto výrazy zaznamenává z tehdejšího usu Dobrovský; viz v § 144 č. 2.

Plurál.

1. Plurál jest pravidlem tam, kde rozumí se předmětů více nežli dva. Ale jsou tu některé výjimky a zvláštnosti; ty vysvitnou samy z výkladů dalších.

2. Plurál bývá za sing. v oslovení zdvořilém; viz dále v § 160.

3. Plurál bývá za duál, když tento klesá; v. § 144 č. 1.

4. Plurál se anticipuje; na př.: my s bratrem se nebojíme Us. (t.j. a bratr); vy jste se se sousedem dohodli Us.

Tu klade se do plurálu již první člen podmětu, který je vlastně čísla jednotného a teprve s členem druhým, který je též čísla jednotného, dohromady plur. dává. [108]číslo strany tisku5. Místo plurálu appellativ bývají příslušná kollektiva: bratřie, kněžie, listie, kamenie, trnie, čeled.

Kollekliva bratřie, kněžie přijímají též flexi plurálovou; viz v § 147 sub 2.

6. Kollektiva singulární na -ьje berou se za plur.; na př.: kamenie– smílili sě sluhám tvým kamenie ŽWittb. 101,15; rozptýleni jsau kamení svatyně Konáč (1547) 18ᵇ; v poli jsou kameni Us. podkrk. (zkrác. m. -ní); –

kořenie – kořen rozdělený na mnoho drobných koření Háj. herb. 136ᵇ; stali sú (židé) u kořenie hory Kladr. Ex. 19, 17; vyrýte z srdce všecko kořenie úfanie v sě ŠtítBud. 129; –

kvietie– z těch kvití (psáno kwitij) Háj. herb. 7ᵇ; –

listie– z prostřed těch listí Háj. herb. 368ᵇ; listí, kteréž dvakrát do roka obžívají t. 157ᵃ; listí jsou jako jitrocelové t. 182ᵃ; z mladistvých listí t. 195ᵇ; –

plamenie–plamenie z nie (Etny) sopcí Mand. 20ᵇ; – uhlé – kteří z něho (ohně) pozůstalých uhlí užívají Seel. 212.

7. a) Pluralia jmen obyvatelských berou se za vlastní jména místní (nomina loci).

Na př. obyvatel jednotlivý jest Uher, Brozěnín, Lobkovic. Jich obec jest úhrn jednotlivcův, tedy plurale: Uhři, Brozěné, Lobkovici. Tímto plurálem pak pojmenováno jest metonymicky i místo (osada, země):

Uhři = Ungari, pak metonymicky Ungaria;

Brozěné jsou ti, kdo obývají místo na brodě (brod-jan-inъ), pak metonymicky místo samo;

Lobkovici jsou ti, kdo od Lobka pocházejí, pak metonymicky místo, jež obývají.

Z toho obměnami pozdějšími (akk. za nom. atd.) vznikají tvary: Uhry, Uhra, Brozany, Hradčany, Hradčana, Lobkovicě atd.

b) Také jiná vlastní jména, jež znamenají člověka, i jména obecná mívají význam místní. Na př.:

jiezdy do křesťan Lobk. 171ᵇ (= do křesťanské země); křesťanóm kupcům, jenž do jeho (žoldánovy) země po kupectvie jezdili z křesťan t. 177ᵇ (= z křesťanské země); (kupci) kteří do Turek a do pohan po kupectvie jezdie t. 29ᵇ (= do turecké a pohanské země); ani v pohanech bez slyšenie žádného k pomstám nevzdávají VšehK. 59ᵃ (= v pohanské zemi); od Zary muož v pěti dnech v Turcích býti Lobk. 27ᵃ (= v turecké zemi); základ v Židech zastaviti VšehK. 216ᵃ (=v židovské zemi);

šéł na Hanáky, na Słováky, na Vałachy, na Lachy; býł na Słovákoch, na Horňákoch, na Dolákoch, v Turkoch, v cizincoch (= v cizině); vrátíł sa z Vałach, ze Słovák BartD. 1, 163. [109]číslo strany tisku8. Plurál bývá ve výrazech adverbiálních, kde druhdy ve stejné platnosti i číslo jednotné bývá nebo býti by mohlo, a to:

a) časových: na př.:

potom jiné časy jemu řkú ChelčP. 144ᵇ; ve všě časy ŽWittb. 9, 5 (26) in omni tempore; v jedny časy Pass. 311, Hrad. 12ᵃ; by v ty časy všecky sě skály zbořily AlxH. 1, 13; Prokop v ty časy dub osěkováše Hrad. 6ᵃ; v ty časy Anna porodila dceru Krist. 2ᵇ; jedněch časóv Pass. 370; časuov těchto, kdež se jest veliká lest rozlila VšehK. 4ᵃ; za krále Theodeberta časóv Pass. 328; v těch časiech t. 328, 310 a j.; po některých časiech t. 298; po několicě časiech t. 289;

v ty doby NRada 1195; v ta doby Mand. 32ᵃ, t. 56ᵇ; Troj. 104ᵇ, Blah. 176 (Blah. zavrhuje); v ta doba veliká hruoza počě obcházěti súsědy jeho Pass. 276; v ta doba aspoň mieti k bohu dobrú žádost Štít. uč. 5ᵃ; v ta doba vece Eliachim Pror. 26ᵃ; v ta doba tunc Mus. 2. Mach. 1, 19; v ta doba bieše jeden učenník Lit. Skutk. 9, 10; kdyby v ta doba smrt zašla duši mú Aug. 110ᵇ; v ta dobu Krist. 13ᵇ; výklad o tvaru v těchto výrazech viz III 1, 191;

v ty páté hodina Jeron. 97ᵇ; viz v III 1, 192; to rytířské kratochvílé postá dosci dlúhé chvíle AlxB. 5, 8; po vše časy a chvíle MamA. 29ᵃ; ti lidé po všě chvíle nazi chodie Mill. 109ᵃ;

k jitřniem ad matutinum ŽPas. 29, 6; vlásti jimi budú v jitřně in matutino ŽPod. 48, 15; v jiutřně zabíjiech hřiešníky in matutino ŽKlem. 100, 8; utrpenie mé v jiutřniech tamt. 72, 14; v jiutřniech mysliti budu o tobě tamt. 62, 7;

v kopačky BartD. 1, 285 (vých. mor. = v době kopání);

ve mšě sě přiházie OtcB. 31ᵃ; kostel padl ve mše Puch. 249ᵃ; má jej (faráře) pohnati v kostele před osadú ve mšě zur Messezeit Řád pz. 91; nevčas sem jědl, druhdy do mší… k jědení pospiechajě Alb. 93ᵃ; v sobotu ráno po mšech začali rokovati Let. 118; toho dne po mšech VelKal. 259;

(sv. Pavel) v nešpory kázáše Pass. 299; posť sě až do nešporuov OtcB. 65ᵇ; (pobitie) trálo od nešporóv až do smraku Pulk. 108ᵃ; po nešpořiech na modlitvy sě dala JeronMus. 38ᵇ; o nešpořích stala se bitva Let. 808;

od jitra až do oběduov OtcB. 28ᵃ; od jitra až do obědóv Comest. 149ᵃ; plavali jsme dvěma plachtami až do oběduov, po obědích pak… Pref. 7; v uobědy prandio Nom. 70ᵇ; oheň vyšel na Poříčí v obědy Let. 689; v sobotu po obědích ssula se věže tamt. 700;

v oračky BartD. 1, 285 (vých. mor. = v době orání); –

o polednách Har. 2, 205, Us.;

té noci u prvospi ten mrtvý prozřěv vecě Pass. 418; o prvospech t. 348; v prvospiech EvOl. 303ᵇ; [110]číslo strany tiskuv seťa, po jarních seťoch BartD. 1,285 (vých. mor.; v seťa = v době setí);

ve snách in somnis Ol. Gen. 31, 10 a Us.;

o svačinách BílD. 34, BartD. 1, 163;

když bude k večeruom Let. 513; když bylo k večerům Pal. 4, 1, 365; letos byly pěkné žně Us.; do žní, po žních BartRuk. 45 (žně = doba klizení);

ráno v zoře diluculo ŽWittb. 45, 6; zajitra u pravé zořě by Čech na téj hořě DalC. 2; otňadž (slunce) vzchodí v zoře AlxV. 600; –

b) místních; na př.:

di v čérty BartD. 1, 204 (vých. mor.); svatá Mandalena uzřěla dva anděly, jeden v hlavách (t. hrobu) a druhý v nohách Krist. 108ᵃ; (Maria) viděla dva anjely, jednoho v hlavách, druhého v nohách EvVíd. Jan. 20, 12; uzřěla dva anjely, jednoho v hlavách a druhého v nohách EvOl. tamt.; obraz skrytý v hlavách pokládáše Nikod. 112ᵇ; kóžku kozlečí položila v hlavách toho špalka Ol. 1. Reg. 19, 13; kóžka kozlečie v hlavách t. 1. Reg. 19,16; obrátiv sě v hlavy ložíčka Mus. Gen. 47, 31; v hlavách Us.;

chytił ho pod krky BartD. 1, 163;

ve Zlíně říkají „bývá nad kostely“, ač je tam jen jeden kostel BartD. 1, 163;

ve Vyzovicích jest pole nad městy BartD. 1, 163;

mamy na młynoch BartD. 1, 163 (laš. = ve mlýně); pudem na mléne t. 2, 342 (zábř.);

v nohách, viz výše při výraze ,,v hlavách“; v nohách Us.; komu budu stáť v nohách BartD. 1, 348;

poďte za pasy BartD. 1, 19 (zlin.); popadł ho za pasy t. 1, 163;

di v pekly BartD. 1, 163;

v rozkrokách VelKal. 334; –

c) podobně v jiných; na př.:

jsme v koncích Us.; věc je v začátcích Us.; ve mdlobách Us.; hněvy, s hněvy: biskup hněvy rozedřě rúcho Hrad. 83ᵃ; sám sě hněvy dera furore Otc. 8ᵃ; bratr hněvy je sě bratra bíti furore t. 172ᵃ; hněvy sebú o zem bíti Tkadl. 26ᵃ; hněvy sě Nikanor smúti AlxV. 1659; (bratřie) hněvy nyjú. JidDrk. 40; s hněvy Tristram vece Trist. 56ᵃ; (císař) sebe hněvy neznajě otáza Marg. 117;

strachy: počechu se třiesti velikými strachy plačíc Otc. 444ᵇ; každý strachy sě rozpači pavore Ol. 2. Reg. 17, 10; (králová) velikými strachy zbleděvši t. Est. 15,10; strachy se třásl Us.; schła strachy BartD. 1,163;

mřéł hlady, popukáł bych se smíchy BartD. 1,163; nemohł smrady obstáť t.; nemohla sem chlady, horky zdržet t. 2, 287; umřel od tesknic t. 2, 490 (val.); synek je na słuhoch t. 1, 163 (laš.);

(lidé) mohú těmi běhy obránce víry Kristovy býti ChelčP. 5ᵇ; [111]číslo strany tiskumiloščěmi, pro miloščě, radoščěmi, žaloščěmi: proto často radoščemi vzjiskřil se, až ju (dceru) miloščemi dal v učenie Kat. 6; pro milošče syna tvého Pass. 325; radoščěmi ostavši svých milovníkóv OtcB. 199; matka na sobě rúcho žaloščěmi rozedřěla Pass. 348; jiné doklady viz v III 1, 220–221.

9. Některá podstatná jména znamenají předmět jen jeden, a přece jsou čísla množného. Jména ta slovou pluralia tantum, pomnožná.

a) Pomnožná jsou zejména všecka jména místní, která patří ke skloňovacím vzorům Uhry, Brozany a Lobkovice. O jejich vzniku viz zde výše č. 7 a).

b) Pomnožná jsou některá jména svátkův a slavností; na př.: vánoce, velikonoce, hromnice, letnice, ostatky (masopustní), jmeniny, křtiny (postřižiny), narozeniny, oddavky, líbánky Us. nč.;

otdatvy (= nč. oddavky): ti přijidú na oddatvy Brig. 140ᵃ

ochtáby: svatý Ščepán ochtáby má Pass. 434; po ochtábiech velikonoci Pulk. 87ᵃ.

Nč. plurál velikonoce vznikl ze sing. velikonoc a ten zase z veliká noc, velika noc. Srov. v III 1, 394–395. Z velikonoc vzniklo velikonoce snahou, aby výrazy adverbiálního určení časového bývaly plurálové.

Vedle sing. nč. svatba je též dialekticky (v Hradecku) plur. svatby. I stč. bylo svatba: méj svatby žádáš Kat. 18; tak na onéj svatbě bylo Hrad. 7ᵃ, a svatby: (vdova) aby se druhými svatbami nevrobovala ŠtítOp. 340; svatby (rozumí se svatba jedna) připraveny jsú EvOl. 298ᵃ.

c) Pomnožná jsou dále některá jména jiná. Na př.:

kamna nč. i stč. (tu s některými pády podle a-kmenů; viz III 1, 152); –

chalupy: ostaneš v svých chalupách Brig. 122; duom muoj za hubené chalupy mají t. 83; –

chyšě ( = domek, dům): vzvěda zloděj tvojě chyšě, přídě k tobě v noci tiše Hrad. 131ᵇ; čie jsú toto chyšě pusté? t. 129ᵃ; jako sýc v chyšiech in domicilio ŽWittb. 101, 7; až by sě obořily chyšě Mast. 397; v ty chyšě KatBrn. 69; –

katrčě: (švec) přiběhna do svých katrčí Hrad. 127ᵃ; přijidechu do katrčí ad cameram Lit. 4. Reg. 10, 12; do katrčí Kladr. tamt., Ol. tamt.; –

pústky: (liška) uběže do jedněch pústek Hrad. 129ᵃ; –

hony: hony jest pět provazcův vzdýlí Háj. 248ᵃ; hony stadium Prešp. 665, Rozk. 1267, SlovBrn. 340, BohFl. 269, Nom. 66ᵃ; tu nám nedali města dojeti viec než hony Lobk. 79ᵃ; hony iuger (sic) MamA. 25ᵇ; –

prázdniny, vedřiny (nové a dobře pojato jako plur.), souchotiny Us. nč.; –

cepy: jedny cepy, dvoje cepy BartD. 1, (hroz.). [112]číslo strany tiskuJména chalupy a katrčě se nevyskýtaji v jazyku starém pomnožně veskrze, nýbrž kromě toho i v sing. Na př.:

ó přěblažená chalupo PassDrk. 2ᵃ; z tvrze neb chalupy ODub. 10; – podlé katrče juxta cameram Ol. 4. Reg. 10, 14; v katrči HusKázD. 62ᵃ.

10. Plurál bývá za význam kollektivní; na př.:

rža, žita, ovse, ječmeně, zela, obila, prosa, sena, otavy BartD. 1, 163.

Někdy bývá vedle sebe sing. významu kollektivního a plur. významu nekollektivního, t. j. mnohost je tu vyjádřena dílem kollektivností, dílem plurálem. Na př.:

dobytek: iumenta Ol. Num. 32, 26; dobytku velikému i bravóm iumentis t. Gen. 9, 10, Mus. tamt.; napojivše dobytek adaquala grege Mus. 29, 11; dobytek iumenta Us. nč.; – dobytky: s svú čeledí i s dobytky Háj. 1ᵇ; svým dobytkuom t. 2ᵇ; na dobytcích hojnost maje t. 24ᵃ; s lidmi i s dobytky VelKal. 62; veliká stáda dobytkův t. 183; dajou dobytkům odpočinout BartD. 2, 263 (česk.); –

nábytek: supellex Alb. 54ᵃ; se vším nábytkem omnia quae habebat Mus. Gen. 13, 1; bieše jich nábytek veliký substantia Lit. Gen. 13, 6; bieše jich nábytek mnohý Ol. tamt.; – nábytky: desátek ze všěch nábytkóv ex omnibus Ol. Gen. 14, 20, Br. tamt.; všecko, což by měl na dědinách nebo na nábytciech Řád pz. 72; nábytky VelKal. 84; –

kupečstvie sg.: jiné kupečstvie ŠtítMus. 38ᵇ; ve všem kupectví ChirB. 28ᵇ; – kupečstvie plur.: (kupci) odkudžkoli a jaká kupectvie vezú KabK. 4ᵃ; jiná mnohá kupectvie Lobk. 21ᵇ; –

kořenie sg.: drahým kořením Kruml. 74ᵇ; kořením čarujíce t. 176ᵇ; rozličného kořenie Mast. 349; kořenie rozličného Mill. 10ᵇ; – kořenie plur.: rozličná kořenie Lobk. 16ᵃ; koření předivných KabK. 27ᵇ; –

ovoce sg. – ovocě plur.: (v Egyptě) mnoho jest ovotcí a koření předivných KabK. 27ᵇ; mnoho rozličných čistých ovocí Lobk. 16ᵇ; –

sbožie sg. – sbožie plur.: zboží jejich zplundrována jsau VelKal. 84.

1. Shoda při plurále má býti taková, jakou ukazuje větné spojení. Má býti shoda mezi souřadným přívlastkem a jeho substantivem, mezi podmětem a přísudkem atd. Ale vyskytují se některé zvláštnosti a odchylky.

2. Ke kollektivům singulárovým bratřie a kněžie bývá attribut náležitě v sing. nom. milá kněžie atpod.; na př.: Prokop bratřie jiná Hrad. 9ᵇ; milá bratřie t. 18ᵃ; všecka bratřie Otc. 2ᵇ; bosá bratřie DalC. 81; bratřie milá Štít. ř. 79ᵃ; ot tvé bratřie ApŠ. 14; všicku bratří Nikod. 3ᵃ; počě sě (s) strýčenú bratří vaditi DalC. 53.

Ale bývá hojně také v plur., nom. milí kněžie atd.; na př.: kněžie tvoji ŽKlem. 131, 9; židovščí kněžie ML. 94ᵃ; kněžie naši Štít. ř. 18ᵇ; jako jiní kněžie t. 88ᵃ; moji milí bratřie Trist. 197; bratří všichni KolB. 1519; bratří náši Br. Deut. 1, 28; sami kněží t. Ex. 19, 22; zvěstujte bratří mým [113]číslo strany tiskuKoř. Mat. 28, 10; ke všem bratří příchozím OtcB. 32ᵇ; jiným kněží Štít. uč. 112ᵇ; k svým bratří Ol. Ex. 2, 11; s bratří svými Pulk. 56ᵃ; mezi všemi bratří Otc. 71ᵃ; svými bratří Mand. 73ᵃ.

Nátlakem významu změnilo se pojetí původní, místo sing. a fem. rozuměly se pak plur. a mask., milí bratřie atd. Zároveň se vyvíjejí novotvary dat. bratřím a j. Srov. v Hist. ml. III 1, 241 sl.

Attribut bývá v plur. také při jiných jménech kollektivních; na př.: úředníci nebo právo všichni MC.; milí páni a páni rytířstvo Let. 912.

3. Attribut, táhnoucí se k substantivnímu výrazu členitému, bývá v plur.; na př.: pokoj rozložil se v království a markrabství dotčených Pal. 4, 2, 198 (= v království dotčeném a v markrabství dotčeném); svatí apoštolové Petr a Pavel Us.

Jména království a markrabství jsou čísla jedn., ale spolu dávají smysl čísla množ., a podle smyslu tohoto jest také společný přívlastek dotčených čísla množného.

4. Náleží-li k substantivu v plur. několik přívlastků, jsou v sing.; na př.: arcibiskupové Pražský a Olomoucký sešli se Us. nč.; Pražané sahali na osoby stavův panského a rytířského Pal. 5, 2, 150; Pavel Žídek, mistr svobodného umění v učeních Vídenském, Paduanském a Bononském TomP. 9, 88; byla nevole re stavích panském a rytířském t. 10, 311; zjěvno jest skrzě Tobiášovu a Jakobovu ženy Kruml. 87ᵃ; aby (králové čeští) od Pražského i Olomúckého biskupóv koronováni byli Pulk. 102ᵃ; páni otstúpili v bětovskú a znojemskú vlasti t. 126ᵇ; ve čtení Lukáše v desáté, Jana šesté, Matúše dvacáté hlaviznách HusE. 1, 260; s volenci baborským a saským KolA. 103ᵇ (XVI stol.).

5. a) Při substantivním podmětu kollektivním bývá v starším jazyku přísudek velmi často, skoro pravidlem, v plur. Na př. při jménech

bratřie: slyšte, bratřie svD. 32; bratřie plakáchu Hrad. 21ᵇ; jdiechu na jitřní všě bratřie t. 26ᵃ; bratřie přiskočichu DalC. 30; všěcka bratřie milováchu jeho Otc. 2ᵇ; byli dva bratřie Lobk. 42ᵃ; –

čeled, čeládka: čeled … aby svú hospodu milovali a … poslušni jich byli ŠtítV. 65; aby čeled izrahelská vezmúc beránka obět, zabijíc jej, učinili Štít. ř. 150ᵃ; čeládka nás prali WintObr. 202 (z r. 1616); aby čeládka počkali o plátno ČernZuz. 258; –

družina: buď ochotně s svú družinú, ať se k tobě mile vinú NRada 515 sl.; –

chudina: jediné chudina na vinnicích dělají ChelčP. 62ᵇ; – kněžie, kněžstvo; kněžie sě zřiedichu Pass. 332; pohanská kněžie vzúpichu t. 44; snidú sě vyšehrazská kněžie Hrad. 28ᵃ; kněžstvo mají moc, aby … ChelčP. 225ᵃ; ukázali jsú jim (pohanům) cestu kněžstvo falešné ChelčPař. 166ᵃ; – [114]číslo strany tiskukřičěnie: žalostné křičenie z úst těch ľudí vychodiechu Kat. 66 (omylem m. žalostná?); –

ľud: znamenajte, ľude mój ŽKlem. 59ᵃ; aby lid chválili boha Brig. 99;

lid selský k autratám přicházejí Artik. 1545; –

množstvie, přěmnožstvie: věřili jim množstvie EvOl. 121ᵇ; množstvie rytieřstva chválili sú boha ChelčP. 23ᵇ; lidí přěmnožstvie k ňemu (sv. Prokopu) sě utěkováchu Hrad. 13ᵃ; –

markrabstvie: markrabství (Moravské) s Uhry o meze vždy činiti mají Pernštýn; –

obec: potom táž obec staroměstská svolili se k daní šacuňku Let. 902; –

pohanstvo: pohanstvo za to jmajú, že.. . AlxH. 2, 18; mnoho pohanstva na vieru sě obrátili Pass. 472; pohanstvo radovali jsú EvOl. 152ᵃ; –

ptačstvo: přišlo ptactvo i snědli je (zrní) EvOl. 280ᵃ; –

rodina: má rodina budú mě navštěvovati Otc. 190ᵇ; vedechu Ježíše rodina jeho parentes EvVíd. Luk. 2, 27; –

říše: sebrachu sě všěchna říšě Hrad. 12ᵇ; –

rytieřstvo: ciesař své rytieřstvo, aby jej (Saviniana) přivedli, poslal Pass. 470; požité rytieřstvo, jiže vši zemskú věc opráviechu AlxV. 328; rytieřstvo Krista bičováchu Kruml. 47ᵃ; rytieřstvo na útok jsú sě oddali Pulk. 83ᵇ; rytířstvo proti nim (pánům) mluvili Let. 912; – sbor: všechen zhor diviechu EvOl. 280ᵇ; – strana: kterýž (ortel) obojí strana přijali KolČČ. 397ᵇ (1565); obojí strana jsau přestali t. 144ᵇ (1551); –

tovařišstvo: ukáži vám své tovařišstvo, jížtoť (sic) na hoře bydlé Pass. 368; –

tvář (němá): němá tvář stojie vzdyšúce AlxM. 5, 4; –

úřad: aby auřad tého města Lúna to nařídili Lún. list. 1589; –

zástup: zástup vracováchu EvOl. 261ᵃ; v cestu vyšel jemu zástup, nebo slyšali … t. 250ᵇ; zástup mnohý stlali rúcha svá ChelčP. 103ᵇ; zástup … přimlúvali sú jemu t. 74ᵃ; –

židovstvo: židovstvo Krista viece než hercě nepoctili Kruml. 57ᵃ; židovstvo zavrhli jeho a nechtěli jeho za pastýře jmieti ROl. 68ᵇ.

U jmen bratřie a kněžie je v jazyce starém přísudek v plur. vždy. U jmen ostatních bývá také v sing., ale velmi zřídka; na př.: přišlo ptactvo EvOl. 280ᵃ; shřěšil jest lid Lit. Jos. 7, 11; v cestu vyšel jemu zástup EvOl. 250ᵇ; velikého kám chudina za boha Mill. 70ᵃ.

V ChelčP. 74ᵃ čte se: zástup, kterýž napřed šel. Přísudek šel táhne se k relat. kterýž, ale to je závislé na kollektivu zástup. I náleží tento doklad k předešlým. [115]číslo strany tiskuNěkdy bývá jeden přísadek v sing. a druhý v plur.; na př.: přišlo ptactvo i snědli je (zrní) EvOl. 280ᵃ; v cestu vyšel jemu zástup, nebo slyšali t. 250ᵇ; zástup, který napřed šel, přimlúvali sú jemu ChelčP. 74ᵃ.

b) Při adjektivním podmětu kollektivním bývá neobratností překladatelskou, vlivem latiny, přísudek v plur.; na př.:

liud, jemuž toto sú cui haec sunt ŽKlem. 143, 15; všecko, jež o nich omnia quae sunt t. 145, 6; což svrchu jsú quae supra sunt EvOl. 136ᵃ; cožkolivěk svížete na zemi, budú svázána i na nebi t. 231ᵃ; viděl buoh všecko, což učinil, a byla velmi dobrá t. 134ᵇ.

6. Při někto bývá přísudek a jiné části věty v plur.; na př.: jakož sú někto, ješto nade vše dobré tohoto světa vážie ŠtítBud. 157; což dieš o tom, ješto někto, ostanúc hřiechóv některých, opět sě v ně vpletú t. 102.

7. Při každý bývá shodou podle smyslu plur.; na př.:

každý těch oružie jmiechu AlxV. 398; každý k svým koňóm řítichu Pulk. 62ᵇ; počěchu každý z nich řéci Koř. Mat. 20, 22; abyšte sě rozběhli každý do svých bydlec Krist. 93ᵃ; muož se každý v svuoj diel, kdyby jim uvázanie svědčilo, uvázati VšehK. 171ᵃ; šli sme do hospod každý z nás Lobk. 141ᵇ.

8. Je-li podmět v sing. a doplněk plurale tantum nebo v plur., je přísudek zpravidla v sing., na př.:

jsem dřvi Řád kor. 595; já sem dveři EvVíd. Jan 10, 9; já jsem dvéře HusE. 1, 183; pravím vám, že já jsem dvéře t. 2, 218; ty sʼ ústa božie Pass. 460; ty vrata nebeská RDubr. 52ᵇ; řka (Ježíš), že on jest dvéře HusE. 2, 219; svatá Trojice … jest tři osoby věčné t. 2, 228. Jen zřídka a jen při os. 3. bývá přísudek v plur.; na př.: země dobrá (v podobenství o rozsevači) jsú, kteří slvšiece slovo zachovávají a přinosie užitek HusE. 2, 74; čas jsou peníze Us. nč.; Štokholm jsou severní Benátky Us. nč.

9. Ku plurálu je doplněk v sing. Tak bývá

a) ve vazbě dvojího akkusativu zdráva jě učiníš; na př.: prosbu jich uslyší a zdráva učiní jě salvos ŽKlem. 144, 9; učiníš spasena jě ŽWittb. 55, 8; dušě chudých spasena učiní t. 71, 13; aby je (věrné) propustil a svobodna učinil Mitr. Příhody (Rozum 154); z kterýchžto (peněz) nadepsané pány kvituje, propauští, prázdna a svobodna činí KolČČ. 41ᵃ (1560); přátelsky žádáme, že nás v té věci vejmluvna jmíti budete WintCírk. 1, 379 (z r. 1599); –

b) ve vazbě dvojího dativu jeat vám pobitu býti; na př.: od nich (dívek) vem jest pobitu býti DalC. 9; lépe nám jest za vy umřieti než protivnu býti OtcA. 112ᵇ; také nám slušie býti čislu Štít. uč. 29ᵇ; káza hotovu sě lidem jmieti KatBrn. 13ᵃ; jím (slunečkem) nám býti osviecenu [116]číslo strany tiskua z vězenie vypravenu Vít. 29ᵇ; lépe nám jest ctně zbitu býti DalC. 68, 14; třeba opatrnu býti věřícím HusE. 2, 386; v tom věku třeba pilnu býti jinochóm a děviciem t. 2, 64; lépe by bylo jim viery nepřijímati, než přijmúce nevěrnu pánu bohu býti t. 2, 421; nelze nám býti veselu Us. spis. nč.

Obojí rčení jsou rčení ustrnulá, přenesená ze sing. do plur. Říkalo se s náležitou shodou na př.: spasena mě učiň ŽWittb. 3, 7; nelze beze krstu spasenu člověku býti HusPost. 110ᵇ; – ty jisté jinde pochovány nalezneš Pass. 400; aniž všem (vdovám) slušie bývati saměm Štít. uč. 50ᵃ. Ustrnutím akkusativu a dativu sing. vznikly pak vazby shora uváděné.

10. Je-li podmětem výraz A a B nebo A s B atpod., bývá přísudek v plur.; na př.:

Julian znamenav, ež svatý Jan a svatý Pavel … sbožie chudým rozdávají, vzkázal jim a řka: Služte mi a buďte při mně … K tomu svatý Jan a Pavel odpověděsta a řkúce: Byli smy Pass. 383; Petr a Pavel s niú (Marií) jidú Hrad. 30ᵃ; ten s Kraterem a s Volkonem ... přispěchu k Filotě AlxV. 1634; Jan evangelista s jinými plakáchu Vít. 56ᵃ; Přemysl s Libuší na Libušín se vrátili Háj. Z.

Jindy tu bývá sing. nebo du.; srovn. § 141 č. 2 a 145 č. 2.

11. a) Je-li podmětem číslovka (určitá nebo neurčitá) tvaru singulárového, ale významu plurálového, bývá v jazyce starším přísudek zpravidla v plur. Doklady tomu:

pět: jakž sě pět smyslóv roztirhají Alb. 28ᵇ; pět tisíc lida na vieru křesťanskú sě obrátili a inhed pro Jezukrista smrt trpěli Pass. 322; pět (kněží) byli nalezeni dosti slušní WintCírk. 1, 208 (nč.); –

šest: když šest dní pominuchu AlxV. 2190; toho časa českých mníškóv šest u polském lesu sediechn DalC. 37; spadechu šest a třidcěti člověkóv Lit. Jos. 7, 5; biechu tu šest honcóv EvOl. 215ᵃ; –

sedm: sedm tisícóv mužóv slušeli (k bohu) Štít. uč. 69ᵃ; druhých sedm čiestí příslušejí k člověcství Alb. 49ᵇ; naplnichu sě sedm dni Ol. Ex. 7, 25; popadnú sedm žen muže EvOl. 135ᵇ; těch sedm úředníkuov u desk sedají VšehK. 99ᵃ; sedm bratřěncóv s matkú jěti a králem nuzeni Lit. 2. Mach. 7, 1; –

osm: táhniechu vóz osm koní AlxH. 2, 7; osm duší spaseny jsú od vody EvOl. 138ᵃ; –

devět, desět: však desět uzdraveni a devět kde jsú? HusE. 2, 340; potkachu jeho deset mužóv EvOl. 292ᵇ; těch X. k. gr. (t. deset kop grošů) sau na právě zůstali KolČČ.; –

*šest na desěte: 16 lotrů vsedli na vůz WintObr. 2, 163 (z r. 1523); –

sto: zdáše (sě), by v tu dobu sto hromóv spolu vzehřměli AlxB. 2, 22; – [117]číslo strany tiskutiśúc: cisúc jich (Řekóv) pod zed tekú AlxH. 8, 28; – mnoho: mnoho sto koní uvazú AlxV. 2183; mnoho tisíc by přepluli t. 1809; mnoho utěšených věcí náš zrak potýkají Alxp. 102; mnoho nás jsme jedno tělo kostela svatého ŠtítV. 5; mnoho lodí u břěhu stojiechu Hrad. 9ᵇ; pak-li jsú mnoho póvodóv a jsú dielní Rožmb. 11; –

málo: kak budemy moci málo nás bojovati Lit. 1. Mach. 2, 17; –

koliko, několiko: kolikž jich přijeli jeho EvOl. 211ᵃ; kolikž kolivěk vladařóv biechu Koř. Skutk. 4, 31; v nichžto (domcích) přěbýváchu několik jich (mnichů) spolu OtcB. 35ᵇ.

b) Je-li podmětem číslovka hlavní tvaru plurálového, bývá celý výraz pojat za sing. a bezpodmětě. Žádáme: čtyřie-mezicietma starci sediechu, ale bývá: čtyřimezcietma starcóv sedieše. Na př.:

dvaasedmdesát jich bylo AlxV. 655; s obú stranú jedieše dvanádcet muží t. 1222; okolo stolicě bieše čtrmezdcietma stolic a na stoliciech čtyrmezcietma starcóv Koř. Zjev. 4, 4; vsýpáše sě v ňe (v „moře“ ve svatyni) tři tisíce měřic Ol. 2. Par. 4, 5.

Srov. v § 21 a)α, §245, §251 č. 1 c).

12. Relativum má se v čísle shodovati s příslušným substantivem nebo jeho zástupcem; na př.: ľud, jehož sem neznal ŽWittb. 17, 45; všicci, ji úfají ve ň t. 33, 23. Některá relativa ustrnula v sing., kde by měl býti du. nebo plur., zejména jenž, jež (ježto, ješto), co. Na př.:

blázni, jenž sě světa bojie NRada 161; nám nebožátkóm, jenž smy z země učiňeni Alb. 13ᵃ; ty dušě, ješto sú byly obtieženy Pass. 487; ta řetězě, ješto byla přinesla t. 395; ta kniha, co jsi mi dal Us. nč.

Srov. v § 218 sl.

13. Když předměty dva nebo několik rozloženy jsou distributivně po jednom, tedy vyjádření děje se duálem nebo plurálem, nebo též singulárem. Duál je náležitý, když předměty jsou dva; na př.: vše po najú (t. nás dvou) voľú bude Mast. 110. Srov. v § 145 č. 3. Místo du., když klesá, bývá plur. Plurál je náležitý, kde předmětů je více než dva; na př.: Otokarovi a náměstkóm jeho na voléch dávámy Pulk. 135ᵇ.

Vedle plur. nebo du. a v dobách, kdy du. byl již klesl, jen vedle plur. bývá také sing.; na př.: proti její (t. jich dvou, m. své) vuoli oba zdráva bysta Pass. 591. Tu je sing. jako v případech, kde předmět je jeden; na př.: tak po jeho vóli bude Hrad. 135ᵇ.

Pravidlo, aby při předmětě jednom býval sing., při dvou du. (plur.) a při několika plur., dílem se zachovává, dílem nikoli a bývá sing. za plur. nebo du.[8] Pro evidenci uvádím vedle sebe případy všechny tři a také dále podávám některé příklady parallelní pro sing., du. a plur. Příklady na sing. místo du. a plur. viz v § 141 č. 5.) Zejména zachovává se tato shoda se skutečným počtem [118]číslo strany tiskupředmětů při věcech hmotných více než při abstraktních a zachovává se více v jazyce starším než novějším. Doklady tomu

a) jmen konkrétních:

kaž mi mú hlavu stieti Hrad. 95ᵃ; máť, kto jest v manželství, nejen sám sobě a po své hlavě živ býti ŠtítMus. 21ᵃ, ŠtítOp. 354ᵃ; tu oběma hlavy stěli Pass. 375; Terencian těmato dvěma svatýma káza hlavy stínati t. 284; král kázal všěm rytieřóm hlavy stieti t. 362; beze všeho súdu jim hlavy stěli t. 398; král káza třem tisúcóm hlavy stieti KatBrn. 182; jako by jim hlavy stínati chtěl Pulk. 125ᵇ; aby jim byly hlavy stínány WintCirk. 1, 85 (z pol. XVI); tehdy jsú měli na hlavách helmy Brig. 177; lidé ten pád vidúce zviklí hlavami Šach. 293ᵃ; mnozí bývají svých hlav divokých ŠtítMus. 15ᵃ; posmievajíce sě a klanějíce hlavy své Kruml. 417ᵃ; všichni mistři bez hlav budú GestaBř. 85ᵇ; divákům šly až hlavy kolem Ben. Třeb. Sp. V. 2, 229;

(měštěním nemá synu svému mnichu) platóv dědičných věčných zapisovati, než jen do života (t. synova) a po jich životiech (t. otcovu a synovu) aby spadlo na bratří Pr. pr. 252; král svým životem (t. osobně) přišel na pomoc Pulk. 117ᵃ; (já) na tom svój život pováži KatBrn. 258; rád bych, by (vy) zaprosili jednu mši zadušní, jsúc u nie životy svými ŠtítJHrad. (ŠtítE. 312); (dej, bože) v tom našě životy skonati Modl. 138ᵇ; anebo sě musíte našim bohóm modliti, anebo na tom své životy dáti Pass. 364; (učedlníci Ježíšovi) bezpečných věcí hledali jsú, bojíce se životuov ztratiti ChelčPost. 116ᵇ; kázal jim odjíti životy Háj. 161ᵃ; (my) všichni životy ztratíme rkp. XV st. (Hanuš, Osterspiele 96);

pade na svój oblíčěj Alb. 56ᵇ; padechu na své tváři Comest. 181ᵃ; (Mojžíš a Aron) padše na tváři své Br. Num. 16, 22; proč jsau dnes tváři váše smutnější t. Gen. 40, 7;

já (Kateřina) k tobě oči vznoši Kat. 188; (Jáchym a Anna) modlitby činiec vznosiesta oka Levšt. 150ᵃ;

svatý Ščepán velikým hlasem křikna hospodina poprosil PassKapB. 1ᵃ; (Ježíš) počě vysokým hlasem volati Hrad. 92ᵃ; proroci túžebnými hlasy voláchu PassKapB. 2ᵇ; voláchu velikými hlasy ML. 103ᵇ; nejedny trúby své prostřěly hlasy AlxV. 1206; židé voláchu hlasy velikými, aby (Ježíš) byl ukřižován Nikod. 109ᵃ; (Novoměstští) zvolají velikými a hroznými hlasy Let. 120;

(žena) za druhým mužem ( = po druhé provdaná) ihned nazvána bude babú ŠtítMus. 13ᵇ; (sestra) nenie vdána za muž Ol. Lev. 21, 3; any (ženy) by za muži mosily trpěti Štít. uč. 49ᵃ; (dcery) vdadí se za muže Comest. 103ᵇ; jehož (bezpečenství) ženy bez muž nemají Kat. v. 467;

svatý František bydlil v katrči KorMan. 38ᵃ; mníškové v katrčích bydleli t. 25ᵃ; [119]číslo strany tiskuna čeléch mužóv Ol. Ezech. 9, 4; (nepřátelé) o hrady krky by si mohli polámati, lebky roztříštiti Ben. Třeb. V. 1, 162; druzi jeho z plných hrdel smáli se t. V. 2, 202; soci křivé šepty k uchóm plodie Kat. 4; jmáte srdcě zkamenělá Hrad. 52ᵇ; Ježíš vida myšlenie srdec jich (apoštolův) Koř. Luk. 9, 47; apostolově nemohú smutka s srdec složiti Hrad. 77ᵃ; již sě jiej (Marii) poddadie a ji v svá srdcě vsadie Levšt. 151ᵃ; poslové jsú zžěsili srdcě našě Ol. Deut. 1, 28; aby svými srdci sě ke mně obrátili Kruml. 376ᵃ; páni (psali) jména naše svými rukami Lobk. 77ᵃ; ktož čstie otcě a matery, dává jim buoh dvojě dary Hrad. 98ᵃ; králové … zde pamět svých jmen ostavili Šach. 297ᵇ; kněží naši v jich kosteléch mše slaužie Lobk. 136ᵃ; k jich domovům Zíbrt. Z doby úpadku 1905 (zápis z r. 1780); poslové vraceli se k svým domovům TomP. 10, 86; poslové rozjeli se k svým domovům t. 10, 421; každý k svým koňóm řítichu sě Pulk. 62ᵇ; lidé seděli při obědech Rais, Potm. 144; (židé) své na ň mečě vytrhachu Vít. 48ᵃ; ti (šibalové) po víních chodíce Let. (apud Pal. 5, 1, 225); (židé) své plášče i rúcho snímavše počěchu sv. Ščepána kamenovati Pass. zl. Mus. 2ᵇ; –

b) jmen abstraktních:

tak po jeho vóli bude Hrad. 135ᵇ; když jemu nenie vše po vóli NRada 1581; vše po najú (t. nás dvou) voľú bude Mast. 110; Otakarovi a náměstkóm jeho na vólech dávámy Pulk. 135ᵇ; dali smy jim na vólech t. 152ᵇ;

podlé svých stavóv bohu služte Šach. 303ᵃ; sedm svatých dušě své pustili Pass. 370; těch (lidí), ješto by podlé svých stavóv nad jiné měli býti duchovnější ŠtítBud. 197; když by jistec neb rukojmě zaplatili (dluh), tehdy jim na jejich ctech to lání ke škodě býti nemá BrandlGloss. 119 (z r. 1564); (Arabové) na to (na oděv) nakládají, každý podle muožností svých KabK. 35ᵃ; pro naše zaslúženie Modl. 36ᵇ; toto poselstvie vyniká nade všě smysly i nade všě rozumy sáhá KristB. 4ᵃ; Jošt nás všechny zavazoval pod ctmi a věrami list. z r.1523 (Ruch 1888, str. 23); kteříž zapomínali se nad svými ctmi a přísahami Pal. 5, 2, 13 (reprodukce z rkp. starého); což se půhonův dotýče, to nezdá se našim rozumům, aby to vyměřeno býti mohlo t. 5, 2, 215 (z list. z r. 1513); mnohé cizoložníky znal sem, jenž sú hanebnými smrtmi sešli HusE. 1, 206; on (pan Rosenberský) některé z těch žhářů zlapal a zutrácel rozličnými smrtmi Let. 868; (hříšníci) od boha pomsty neušli, ale rozličnými smrtmi s světa sešli t. 1019; po smrtech jich (t. Šimkově a jeho manželky) HořovA. 23ᵃ (1540); oba dva po svatých smrtech do Říma přeneseni sau Lobk. 110ᵃ; škaredými smrtmi mnoho lidí zmordovati kázal KronMosk. Jg.; věrné správce vyhlazujíce smrtmi násilnými Štelc. Jg.; chceme, aby spěšněji poddaní v saudech, rozepřech konce brali Let. 964; tak sú nám potřěbny vašě spomoci Kruml. 89ᵇ; Turci každého přijmú dávajíc jemu [120]číslo strany tiskupenieze i jiné pomoci činiec KabK. 2ᵃ; počnúc od císaře Karla, krále Václava, císaře Zigmunda, krále Jiřího a krále Vladislava slavných pamětí Běl. 1537.

Grammatický rod.

1. Grammatický rod je trojí: mužský (masculinum), ženský (femininum) a střední (neutrum).

2. Rozeznává se při jménech podstatných, přídavných (a participiích) při zájmenech rodových a při číslovkách.

Rod, který se rozeznává u sloves (rod činný a trpný), jest jen názvu stejného, věc se tu rozumí zcela jiná.

Rod substantiv.

1. Každé substantivum jest zpravidla rodu jednoho, a to toho, du kterého při původu svém bylo pojato.

Jakého rodu které substantivum jest, učí živý jazyk a slovník.

Podle onoho pojetí bylo každé substantivum i utvořeno příponou kmenotvornou. Rozdíly grammatického rodu jevily se na kmenech, jež podle rozdílu rodového měly i rozdílné přípony. Proto u mnohých substantiv poznává se rod z koncovky; na př. substantiva s koncovkou -ec (lovec, kupec, švec) jsou masculina, substantiva s koncovkou -icě (sing., slepicě, ručicě, nožicě) jsou feminina, substantiva s koncovkou -o (město, okno) jsou neutra atd.

2. Jsou tu však některé odchylky a zvláštnosti. Odchylky ty vznikají dílem nátlakem významu – na př. kniežě jest původně neutrum, ale přechází k masculinům –, dílem i příčinami jinými.

Z toho ze všeho vzniká přecházení a kolísání v grammatickém rodě. O tom viz dále.

1. Jména místní tvořená příponou -jь bývala původně rodu mužského a rozumělo se k nim substantivum mužské, na př. (ten) Boleslaὐ, (ten) Olomúc = Boleslavův, Olomútův na př. hrad. Ale časem pojímají se do rodu ženského a rozuměti k nim jest nějaké substantivum ženské, na př. (ta) Boleslaὐ, (ta) Olomúc Boleslavova, Olomútova na př. ves. Doklady tomu:

(ten) Boleslav: do Starého Boleslavě Pulk. 23ᵃ; do Starého Boleslavi Háj. 120ᵃ; v Starém Boleslavi tamt. 122ᵇ; hrad za Mladým Boleslavem tamt. 341ᵇ; Boleslava Boleslavem oddělichu DalC. 25; – (ta) Boleslav: do Mladé Boleslavě KolČČ. 233ᵃ (1556); z Mladé Boleslavi Pal. 5, 1, 62; Stará Boleslav Us.

(ten) Kúřim: z Kauřima KolČČ. 349ᵃ (1562; novotv. podle vzoru chlap); z Kauřima VelKal. 107; k Knuřimu Háj. 51ᵃ; ku Praze a k Kau[121]číslo strany tiskuřimu KolČČ. 121ᵃ (1550); ku Kauřimi, kterýž se vzdal TomP. 4, 288; mezi Kauřimem a Českým Brodem t. 137; – (ta) Kouřim Us. spis.

(ten) Míšeň: před Míšňem DalC. 50; – (ta) Míšeň Us. nč.

(ten) Ostřěhom: kněz Ostřehoma dobyl DalJ. 45 rkp. Z (novotv. podle vz. chlap); do Ostřehomu Háj. 113ᵇ; k Ostřihomu TomP. 4, 288; za Ostřihomem Pal. 5, 2, 280.

(ten) Plzeň: v Novém Plzni (na inkunabuli z r. 1488, Věstník Č. Akad. 1894, 204); – (ta) Plzeň Us. nč.

(ten) Olomúc: přěd Olomúcem DalC. 82; – (ta) Olomouc Us. nč.

(ten) Vratislav: přěd Vratislavem DalC. 82; – (ta) Vratislav Us. nč.

V češtině západní a spisovné pronikla změna ta skoro všude, ačkoliv tu se udržely zbytky způsobu starého, na př. Bohdáneč masc. vedle Choteč fem., Dobříš fem. a v usu domácím té krajiny také masc. (v. III 1, 310).

Původní rod mužský zachován dialekticky: mor. Třebíč, Hołomúc, Kroměříž, Holíč, Lulč (do Lulča) atd. BartD. 1, 162 a Šembera 36.

2. Jména místní na -ie přejímají se z původního neutra do feminin na -ja. Na př.

Meziřiečie – nč. fem. Meziříč (gen. do Meziříče atd.).

Mezihořie – nč. Mezihoří neutr. a též fem. Mezihoř.

Podhradie – nč fem. Podhrád (gen. Podhrádě).

Přělúčie, z Přelaučí KolA. 1514; (horníci) dobyli Přelaučí a osadivše je (neutr.) škod mnohých počali činiti Háj. 386ᵃ – nč. fem. Přelouč.

Podhořie – nč. Podhoří neutr. a též fem. Podhoř.

Podólšie – nč. Podůlší neutr. a též fem. Podůleš.

Prosěčie, Janovi z Prosečí KolČČ. 147ᵃ (1551), na Prosečí t. 293ᵇ (1592) – nč. fem. Proseč.

Zábořie, z Záboří KolB. 1519 a KolČČ. 38ᵇ (1544) – nč. fem. Záboř.

Zámezie – nč. Zámezí neutr. a též fem. Zámez.

Vrchlabie, Anna z Vrchlabí KolČČ. 3ᵃ (1543) – nč. Vrchlabí neutr. a též fem. Vrchláb.

Konecchlumie – nč. Konecchlumí neutr. a též fem. Konecchlum.

3. Jména místní na -ie (-é) přejímají se z původního neutra do maskulina. Na př.:

Podolé, v Podolí TomP. 4, 173 – nč. masc. Podol (u Prahy).

4. Některá appellativa na -ie přejímají se do feminin na -ja. Na př.:

náručie, podnožie, snídanie, zádušie, záštie – nč. neutr. náručí atd. a také fem. náruč, podnož, snídaně, záduš, zášť.

5. a) Substantiva na přecházejí z mask. do fem., poněvadž slova tato jsou většinou fem. Na př.: [122]číslo strany tiskumasc. zvěř: všeliký zvěř ŽWittb. 144,16; (i; zvěř maľučký tamt. 103, 25; vláštní zvěř ŽKlem. 79, 4; zvěř ten divoký Otc. 140ᵃ; při hlúpém zvěřiu ApD.; zvěři sú od boha stvořeni Háj. 449ᵃ; – fem. zvěř: zvěř polská Pror. 32ᵇ; ta zvěř (t. vlčice) Otc. 310ᵃ; zvěř (t. lev) bojovala t. 399ᵇ; zlá zvěři Pass. 470; mnoho jiné zvěři AlxV. 2318; přeľúté zvěři AlxB. 5, 24; všecky zvěři polnie Kladr. Isa. 56, 9; ta zvěř atd. Us. nč.

masc. pohřeb – stč. fem. pohřeb: pohřeb, jížto nás vykúpil HusŠal. 32ᵇ; pút, stsl. pątь masc. – pút fem.: kterú pút Hrad. 110ᵃ; nč. pout,pouť fem., dial. též masc. pout (gen. poutu atd.).

b) Naopak přecházejí substantiva na z fem. do masc. Na př. stč. fem. běl: z běli pšeničné Ol. Ex. 29, 2; čiest běli pokropené olejem t. Ex. 29, 40; – nč. masc. běl.

fem. prsi (=du. i pl.): dvě prsi tvé HusŠal. 72ᵇ; tě dvě prsi t. 128ᵃ; na svú prsí Kruml. 2ᵇ; prsi tvé HusŠal. 14ᵇ; blažené prsi ML. 104ᵃ; ot prsí mateře mé ŽKlem. 21, 10; ot pirsí mateře mé ŽWittb. t.; k jeho prsem Krist. 89ᵇ; k prsem Pror. 49ᵃ; u prsech Pass. 30; na prsech Lobk. 8ᵇ, Háj. herb. 388ᵇ; prsmi i hlavama AlxV. 1579; mými prsmi Otc. 260ᵇ; mezi prsmi mými Ben. 4. Esdr. 14, 40; – masc. prs: z prs Comest. 128ᵇ, Br. Isa. 66, 11; prsův Br. Gen. 49, 15; k prsóm Comest. 54ᵃ; k prsuom Háj. 5ᵇ; na prsiech Comest. 74ᵃ; při prsích Br. Jg.; svými prsy Modl. 154ᵇ; prsy svými HusŠal. 15ᵇ; nad prsy Br. Isa. 32, 12; nč. prs, pl. prsa (jako mraka, záda atd).

6. Některá masc. a ſeminina přecházejí v plur. do neutra. Na př.:

nč. záda, prsa, oblaka, luka, dvířka, dvírka, muka; ob. a dial. mraka, vrcha, dola, lesa, hájka, bora, hora; místní jména Čecha, Hradčana, Lužana, Vala (u Miletína); hracha Kotsm. 22 (doudl.);

chodí na záleta BartD. 1, 138 (val.); bolíja mne kříža tamt.; letos sú veliké chłada tamt.; svinské chlévca tamt.;

jména pozemků Kříba, Břestka, Újezda, Kúta, Dołečka, mezi Hája, Krajina, Pústka, Seča, Stráňa tamt.

Srovn. III 1, 53–54 a 178.

Jména znamenající osoby mužské 1. kolísají se mezi fem. a masc., 2. přecházejí z neutra do masc.

1. Mezi fem. a masc. kolísají se jména, jako hospoda, hrdina, evangelista, levita, pastucha; dárcě, dávcě, súdcě, zprávcě; lovčí, krajčí, hrabie a j. Byla to původně fem., ale nátlakem významu přecházejí do rodu mužsk. V jazyku starém bývala ještě fem., zejména substantiva na -a, ale přejímala se již také do masc. a v jazyku novějším jsou masculiny veskrze.

a) Jména na -a. Na př.: [123]číslo strany tiskufem. hospoda: zradil boha, svú hospodu ApŠ. 47; pro svú hospodu Hrad. 94ᵇ; kak jsi svéj hospodě lstivý AlxV. 118; jemuž býti vašiú hospodú DalC. 4; s mladú hospodú Hlah. Eccles. 9, 2; –masc. hospoda: hospoda řekl jest Pror. Isa. 36, 10.

fem. hrdina: snide česká hrdina (t. Břetislav) DalC. 45; tě hrdině DalC. 97; – masc. hrdina: jmenovaný hrdina DalJ. 100; svému hrdině DalC. 21.

fem. levita: levity nasekachu drev Comest. 130ᵃ: – masc. levita: o levítovi jednom Ben. Súdc. 19 (nápis); Us. nč.

fem. pastucha, pastúška – masc. pastucha, pastúška: po svém pastušě Ol. Gen. 38, 20; jednoho pastúšky Otc. 126ᵃ; Us. nč.

fem. patriarcha: svaté patriarchy jaly sě volati GestBř. 52ᵃ; – masc. patriarcha: jednoho patriarchy Pass. 318; Us. nč.

fem. satrapa: však sʼ ty hubená satrapa Podk.; – masc. satrapa Us. nč. fem. slúha, sluha: slúha tvá ŽKlem. 18, 12; juž nechaj slúhy své servum tuum ŽWittb. Šim. 29; o uzdravení slúhy centurionovy Krist. 42ᵇ; slúzě svému ŽKlem. 18, 14; slúzě mému ŽWittb. tamt.; nevěrná slúho Jid. 133; nad sluhú tvú ŽWittb. 30, 17; s sluhú tvú t. 118, 65; slúhy židovské húbu v uocet omočichu Pass. 207; našě slúhy t. 326; však jsú všickni tvoje slúhy Hlah. 1. Par. 21, 3; budúť mé slúhy Ol. Num. 21, 3; – masc. slúha, sluha: slúha věrný CisMnich. 97ᵃ; nevěrný slúha DalC. 98; mój nevěrný slúho Mast. 211; slúhy tvého ŽWittb. 118, 29; slúzě mému tamt. 18, 14; slúzě svému ŽKlem. t.; nad tvým sluhú tamt. 30, 17; Us. nč. fem. sotona: co tu stojíš, škaredá sotono Pass. 589.

fem. starosta: pekelná starosta OpMus. 96ᵃ; nalezne starostu komorníkovu ODub. 5; židovské starosty mluviechu Krist. 34ᵃ; jakž sú sě starosty židovské uradili ML. 94ᵃ; židovské starosty byli jej zabili Pass. 399; –

masc. starosta: starosta rytieřský Pror. Jer. 52, 16; k římskému starostě Pass. 463; starostě svému Štít. uč. 71ᵇ; (s) starostú rytieřským Pror. Jer. 52, 14; Us. nč.

fem. svoboda: (Boleslav) svoboda veliká bieše DalJ. 32 (rkp. V.); Lipolte, rakúský vývodo, ty veliká svobodo Štilfr. Výb. 2, 44; – masc. svoboda: svoboda veliký DalC. t. 32;

fem. vévoda: dvě vévodě Ol. Num. 7, 3; dvě vévodě pruščie Pulk. 149ᵇ; tito sú vévody edomské Hlah. 1. Par. 1, 51; – Lipolt, rakúský vévoda DalJ. 80; rakúský vývodo Štilfr. Výb. 2, 44; Us. nč.

fem. víla: ten jest pravá víla DalC. 53; – pravý ť jest víla Dalz. 53; pravý jest to víla DalL. 1.

fem. vládyka: (svědci) mají býti vládyky usědlé ODub. 15; – masc. vládyka: vládyka chudý Štít. uč. 97ᵃ; urozenému vládyce KolČČ. 160ᵇ; jiní vládyky a zemané Háj. 60ᵇ; Us. nč. [124]číslo strany tiskub) Jména na -ja.

U jmen těchto je přejetí do masc. v jazyku starém vykonáno hojněji než u substantiv na -a. Na př.: ľudský dávcě AlxH. 6, 18; strážě kostelný Pass. 324; zlý oprávce AlxV. 1388; který panošě AlxV. 1388; jednomu panoši Hrad. 81ᵇ; bez dobrého zprávci Háj. 7ᵇ; atpod.

Ale některá substantiva ještě se v jazyku starém kolísají mezi fem. a masc. Na př.:

fem. dárcě: ty sʼ všěch chudých ščedrá dárcě Vít. 83ᵃ; štědrá dárce ML. 11ᵇ; – masc. dárcě: milostivý dárcě Pass. 488; dárci laskavého Br. Jg.; Us. nč.

fem. obhájcě: (vdova) jako dobrá obhájce Brikc. Z.; masc. obhájcě; horlivý obhájce Br. Z.; Us. nč.

fem. obráncě: Maria jest našě obránce Kruml. 85ᵃ; budem-li obránci naši Mariji milovati tamt. 87ᵇ; – masc. obráncě: obráncě mój ŽKlem. 9ᵇ; majíce obránce svého Příbr. (z r. 1429, Výb. 2, 411); Us. nč.

fem. rovně: zdali kdy rovně má kteráž kolivěk utekl jest Lit. Nehem. 6, 11; každý hlédaj, aby pojal (v manželství) rovni svú ŠtítV. 45; všeliký tvor vine se k své rovni Br. Jg.; s svú rovní Ol. Job. 16, 22; s svau rovní Ctib. Jg.; – masc. rovně: rovně tvój ŽKlem. 88, 9; svého rovni Reš. Jg.

fem. snúbcě: našich nepřátel v zemi pravá snúbcě DalJ. 56, rkp. L.

fem. súdcě: všickni súdcě zemské ŽKlem. 122ᵃ; k tomu kuoru duchovnie súdce mohú býti připodobnáni Štít. uč. 122ᵃ; – masc. súdcě: přěd súdci pravého DalC. 64; nebeského súdcě Pass. 10; věčného súdce Štít. uč. 5ᵇ; nad křivým súdcí t. 81ᵃ; přěd hněvivým súdcí Štít. ř. 132ᵃ; nč. dobrý soudce.

fem. zhúbcě: jsa svých kniežat pravá zhúbcě DalJ. 56, rkp. L; – masc. zhúbcě: nč. ten zhoubce.

c) Jména na -ьja.

U jmen sem hledících je přejetí do masc. vykonáno většinou již v jazyku starém a jen v několika příkladech dochován jest rod ženský. Na př.:

fem. hrabie, lankrabie, markrabie (hrabě atd.): zlá kniežata i zlé hrabie, vévody i zlé lankrabie, všichni cuzé otjímají Hrad. 106ᵃ; Jan a Otta, markrabie bramburské, boj jsú měli Pulk. 140ᵃ; Jan a Otta, markrabie bramburské, rytieři učiněni jsú tamt. 140ᵇ; – masc. hrabie, markrabie (hrabě): hrabie mladý DalC. 39; jednoho hrábí diábel posědl Pass. 396; k tomu hrabí OpMus. 34ᵃ; s jedniem hrabiú AlxB. 1, 26; bramburský markrabie DalC. 93; markrabě moravský VelKal. 82; ten hrabě, markrabě Us. nč. Srov. ještě zde dále v č. 2 b).

fem. lovčí: kniežě (Oldřich) sezva lovčie, kteréž koli biechu Hrad. 5ᵃ; – masc. lovčí: ten lovčí Us. nč. [125]číslo strany tiskuČastěji je v jazyku starém dochováno fem. u kollektiv bratřie a kněžie; na př.: svatý Prokop i bratřie jiná Hrad. 9ᵇ; milá bratřie, nedivte sě t. 10ᵇ; jdiechu na jitřni všě bratřie t. 26ᵃ; bosá bratřie DalC. 81; bratřie milá Štít. ř. 79ᵃ; duchovná bratřie t. 20ᵃ; bratřie milá t. 32ᵇ; všěcka bratřie Otc. 2ᵇ; kněžie jich leťala ŽWittb. 77, 64; pro bratří mú t. 121, 8; svú bratří těšte Pass. 315; mimo tvú bratří Ol. Gen. 48, 22; všicku bratří Nikod. 3ᵃ; čsnú kněží Hrad. 97ᵃ; ot tvé bratřie ApŠ. 14; pozval sobě jiné bratřie (= gen. sing.) t. 21ᵇ; svéj bratří radieše tamt. 17ᵃ; vám i jinéj bratří t. 20ᵇ; všiej bratří DalC. 53; svéj bratří Pass. 331; v křivé bratří Štít. ř. 19ᵃ; (s) strýčenú bratřiú DalC. 53; s svú bratří Hrad. 24ᵇ; býti zlú kněží ŠtítV. 227.

Ale již v jazyku starém přejímána tato substantiva do masc. (a plur.); na př.: ti bratřie Štít. ř. 88ᵃ; kněžie tvoji ŽKlem. 131, 9. Srov. v § 147 č. 2.

2. Z neutra do masc. přecházejí jména, jako podkonie, podkralé, podčěšie, podbiskupie, podratajie, přirozenie (= příbuzný), kniežě a Byla to původně neutra, ale přejímala se do rodu mužsk.; v jazyku novějším jsou veskrze masc.

a) Jména na –ьjo.

Přejetí do masc. je již v jazyku starém valnou většinou vykonáno; na př.; jeden podčěšie Pass. 299; jeden podratajie tamt. 387; ten duostojný podstolé Kruml. 298ᵃ; já podstarostie Osvětimský List. slez. z r. 1551 Perw. Otčetъ 66; atpod. – Jen v několika případech dochován jest ještě rod ženský. Na př.:

neutr. podkonie: (Darius) posla své podkonie, čstného rytieře Menona AlxV. 1125; ostav při nich (při koních) své podkonie Vít. 13ᵇ; – masc. podkonie: jeden podkonie Pass. 500; králóv podkonie t.

neutr. podbiskupie: všickna má podbiskupie (= nom. plur.) Jeron. 133ᵃ.

b) Substantivum kniežě

bylo v jazyku starém ješté hojně v rodě střed., ale již také přejato do masc. Na př.:

neutr. kniežě: to knieže AlxV. 725; kniežě milé Pass. 336; naše kniežě t. 315; kniežě liudské ŽKlem. 104, 20; žádné knieže KřižB. 76ᵇ; kniežě své Heliodora Kruml. 36ᵃ; své kniežě jěchu DalC. 34; kniežě naše jsi Pulk. 4ᵇ; slovútné kniežě toto zdrávo a veselo sě vrátilo tamt. 151ᵇ; jiné kniežě Hrad. 20ᵇ; donidž nebude knieže voleno Pr. pr. 242; když by knieže jmělo voleno býti t. 243; kníže jedno přistúpilo EvOl. 218ᵃ; v niežto (válce) knieže by zabito Břez. Snář 152; kníže rakauské VelKal. 33; – masc. kniežě: kniežě slovútný Pass. 329; když knieže milostivý Břetislav umře Pass. 315; všěcka kniežata slíbili jsú Pulk. 101ᵇ; všěcka kniežata řekli sú ŽKlem. 82, 13; Otto, kníže znojemský a olomúcký VelKal. 165; aby knížata Slezští připraviti se mohli Pal. 4, 1, 131. [126]číslo strany tiskuV jazyku novém je kníže zpravidla masc. Rodu středního je archaisticky v jazyku spisovném a dial.: na př.: umirało jedno kniža, ale i skonovało BartD. 1, 357 (laš.).

Substantivum kniežě, významem blízké substantivu hrabie, k tomu přispívalo, že se hrabie přejímalo do neutra. Zároveň se tu provedla změna ve skloňování; původní hrabie (podle vzoru sudí) začalo se skloňovati podle vz. kuřě, hrabě, -ěte atd. Podle jednoduchého hrabě vznikají pak později tyto novotvary také u složených markrabie atd. Na př.:

učiním z tebe hrabí bohaté Trist. 26; hrabě tyrolské VelKal. 265; hrabě lucemburské t. 242; markrabě brandeburské t. 331; markrabě moravské t. 324; lantgrabě duryňské t. 172.

U Seel. je také vůdce pojato do neutra: Bořivoj vůdce české 316. To je neumělost.

Několik substantiv je rodu obojetného, masc. a fem. Jsou to: dievka fem.: sedlská dievka DalC. 41; svatá dievko ŽKlem. 44, 15 atd.,

velmi často; – dievka masc. (= panic, mládenec): Maria…Josefu otdána bieše, dievka za dievku čistého Hrad. 61ᵃ; Jan počě čsně chovati jie (Marie), čistý dievka dievky čisté t. 60ᵃ.

brach masc.: milý brachu Hrad. 145ᵇ, HusPost. 36ᵃ; brachu milý frater carissime Otc. 469ᵇ; patřiž toho lživého bracha! KlemP. 62; – brach fem.: milá brachu! (praví Barbatus Marii) rkp. XV stol., Hanuš Ostersp. 72; miłá brachu (k osobě mužské) BartD. 1, 163.

host masc.: zlý hosti JidDrk. 19; mój milý hosti Pass. 381; svého hostě vedu t. 476; hospodář svého hosti móž staviti Rožmb. 233 atp., velmi často; – host fem.: jako chudá novopřišlá hosti Krist. 20ᵃ; jako novopřišlá hosti Pass. 48; u věčnéj paměti bude hosti má tamt. 383.

chot masc. i fem.: nebeský chot Štít. ř. 48ᵇ; jak tvój choti k tobě promluvil Orl. 29ᵇ; máš choti přěkrásného Kruml. 259ᵃ; s svým chotem Pass. 595; má milá choti žáducie Kat. v. 3414; svatá choti Alb. 37ᵃ; ukrutná chot Orl. 5ᵃ; má choti Kruml. 372ᵃ; nebeský chot pojal svú chot Štít. ř. 48ᵇ; nebeský chot svú chot drží Kruml. 285ᵃ; vida chot choti svú HusŠal. 38ᵇ; aby chot pro svého choti pracovala BrigF. 7 atpod.

kněz masc.: slavný kněz náš CisMnich. 97ᵃ, CisPr. 103ᵇ; kněže náš Modl. 96ᵃ; knězě českého DalC. 23; kněziu polskému t. 35; – kněz f. (=kněžka): ji (královnu) knězem učinichu v božnici Apoll. 142ᵃ.

panna fem. stč. a nč. pravidlem – panna masc.: co dieš ty, panno čistý? Štít. uč. 47ᵃ; jde za beránkem panna pyšný t. 47ᵇ.

Jsou mnohá substantiva, která mají vedle sebe rod dvojí, často také i tvar dvojí, někdy, ale zřídka, rod trojí.

1. Masculina a feminina. Na př.: [127]číslo strany tiskubota fem. Us. – dial. mor. bot: jeden bot Kulda 1, 240; tvar botům v. botám, botech v. botách Us. ukazují na masc.

faleš masc. i fem.: faleš zřejemný KorMan. 38ᵃ; lecjakýms falšem ŠtítPař. 101ᵇ; – faleš nevěrnú ChelčP. 200ᵇ; nč. samá faleš Us. Srovn. III 1, 121.

húšč masc.: veliký húšť toho lesa Pulk. 48ᵃ; u veliký húšč GestaKl. 264; – húščě fem.: v jednu húšti AlxV. 732, nč. houšť Us. Srovn. III 1, 121.

koblih masc.: nepraženým koblihem Lit. 1. Par. 16, 3; koblih Prešp. 1702; koblich Rozk. 2555; – kobliha fem. nč. Us.

koráb masc.: koráb sě rozraziv i potopi Pass. 287; na bocě korába Krist. 100ᵇ; na bocě korábu ML. 120ᵇ; v tom korábi ŠtítVyš. 111ᵇ; tvrdému korábu Otc. 242ᵃ; – koráb fem.: na jednu koráb Pass. 568; do korábi Krist. 103ᵇ; od té korábi Koř. Skutk. 27, 44; na korábi na veliké Otc. 444ᵃ; té korábě Pass. 487.

krádež masc. i fem.: všeho krádežě Otc. 127ᵇ; tím krádežem Háj. 240ᵃ; – takovú krádež tamt. 239ᵇ; nč. veliká krádež Us. Srovn. III 1, 120.

kročěj masc.: několik kročejuov Lobk. 88ᵃ; nč. ten kročej Us.; –

kročějě fem.: kročěje má Ol. Job. 31, 7; zlost kročěje mé ŽKlem. 48, 6. Srovn. III 1, 121.

křeč masc.: křeči, kterýž hlavu znak táhne Háj. herb. 220ᵇ; kŕč BartD. 1, 162; – křeč fem. Us. nč. Srovn. III 1, 121.

kúpěl, kúpel fem. i masc.: v tu kaupěl nohy Chir. 277ᵃ; v té kaupěli t. 171ᵇ; nč. koupel fem. Us.; – do toho kúpele Hug. 198(2); kúpelem vody Kladr. Efes. 5, 26; kúpel masc. BartD. 1, 162.

leb masc. (o- kmen): jeho svatý leb Pass. 236, z jeho svatého lba t. 241; na lbu Sal. 430; – leb fem. (i- kmen): jest-li leb porušena Sal. 420; ze lbi hlavné Mand. 94ᵃ; proraženie lbi Háj. herb. 281ᵃ; na lbech Sal. 427.

lúč masc. i fem.: drva s lúčem sušená GestaKl. 260; lúčové MVerb.; – od té lauči Háj. herb. 22ᵇ; nč. louč fem. Us. Srovn. III 1, 121.

lúpež masc. i fem.: lúpež mnohý ŽWittb. 118, 162; lúpež veliký Ben. 2. Par. 14, 4; – lúpež velikú t. 3. Par. 25, 13; sebrána bude laupež Br. Jg.; nč. loupež fem. Us. Srovn. III 1, 121;

moč masc. i fem.: moč bielý ChirB. 209ᵇ; s močem Rhas. 156; – aby mohl moč stavenú zbuditi tamt. 155; nč. moč fem. Us. Srovn. III 1, 121.

nedouk masc.: nedouk Chir. 2ᵇ, Lact. 87ᵇ; nč. nedouk Us.; –

nedouka fem.: nevýmluvný nedouka EvOl. 37ᵃ; nedouka idiota Pernšt. 1. Koř. 14, 24; kto naplnie miesto nedouky t. 1. Koř. 14, 16.

obloh masc.: obloh firmamentum MamB. 1ᵃ; aniž jest byla (hvězda) na oblohu Comest. 220ᵇ; pod oblohem t. 3ᵇ; pod oblohem ComestC. 2ᵇ; [128]číslo strany tiskututo o duze a oblohu nebeském (nápis) t. 18ᵇ; nad oblohem Comest. 183ᵃ; –

obloha fem.: ta obloha Comest. 3ᵇ; obloha světa bieše neužitečna t. 2ᵇ; učiňme jednu oblohu Baw. 117ᵇ; aby obloha hřiechu zkažena byla, nebo aby hřiech zkažen bvl, jenž jest obloha neb těžkost dušě JeronMus. 21ᵇ; firmamentum obloha nebeská Vocab. 170ᵃ; obloha firmamentum Prešp. 19, BohFl. 10.

obruč masc. i fem.: zlatý obruč ŠtítOp. 39; střiebrným obručem Nikod. 95ᵇ; obručem ChelčP. 141ᵃ; – obruč ocelivou Troj. Jg.; nč. ta obruč Us. Srovn. III 1, 121.

oděv stč. masc. i fem., nč. masc.: oděv Jezukristovu Otc. 416ᵃ; jest té drahé oděvi pilnu býti ŠtítMus. 82ᵃ; v ctné oděvi BrigF. 115; kakú oděví ozdobeni Štít. ř. 73ᵇ.

odiv masc.: a když sě ten odiv po všěch vlastech (pronese) Pass. 146; na odiv in miraculum Pror. Isa. 21, 3; v odiv Pernšt. t.; na odiv in stuporem t. Jer. 25, 9; odiv stupor Prešp. 2182; – odiva fem.: odiva stupor Pernšt. Jer. 51, 37; taká odiva šla Kat. 128; odiva spectaculum Prešp. 262; neslýchanú tu odivu svD. A 1; na odivu Modl. 54ᵃ; nedaj na ny té odivy Vít. 34ᵇ; na odivu Br. Jer. 18, 16.

ohrom masc.: v takém stojiece ohromě AlxH. 5, 29, AlxV. 1904; v tom ohromu byl Adam Vít. 15ᵇ; tiem ohromeni JeronMus. 65ᵃ; – ohroma fem.: ohroma búřě impetus tempestatis Pror. Jer. 5, 28; v svéj ohromě Rúd. 17ᵃ; pro strach té ohromy Pulk. 140ᵃ.

osladič, osladyč masc. i fem.: osladiče zeleného Sal. Jg.; nč. osladič masc. Us.; – vezmi osladyč, ztluc ji dobře Háj. herb. 377ᵃ; s vosladyčí t. 10ᵃ. Srovn. III 1, 121.

osob masc.: pohaniujiúce osobóv ŽKlem. 134ᵃ; – osoba fem. Srovn. III 1, 93.

osvět masc.: osvět nitor Prešp. 1879; – osvěta fem.: osvěta dubna lunatis aprilis Comest. 59ᵃ; tv duší našich buď osvěta Pís. (Výb. 1, 324); lucerna osvěta SequE. 10ᵃ.

otrap masc.: nemohúce vlásti sobú otrapa velikú mdlobú AlxV. 1585; v otrapě v tom jako všickni očí svú povzdvižechu v nebesa JeronMus. 32ᵇ; – otrapa fem.: v téj otrapě Otc. 250ᵇ; v hroznéj otrapě Pass. 326; v divnéj otrapě t. 289; když otrapa jich pominu Vít. 38ᵃ; otrapa extasis Jg.; v otrapě té náramné milosti Štít. ř. 18ᵃ; abychom z své otrapy procítili t. 96ᵇ; z otrapy vstavše Krist. 60ᵇ; u veliké otrapě OpMus. 74ᵇ.

palm masc.: miesto palmóv Comest. 110ᵇ; – palma Us. nč. pečet, počeť masc., fem.: svůj sem pečet přivěsil Jg.; – podlé pečeti mé Vamb. 1637; pečeti naše KolDD. 172ᵇ (1605); velké pečetě (sg. gen.) KolV. 6ᵇ (1768). [129]číslo strany tiskupleš masc. i fem.: k mnižskému pleši Háj. herb. 128ᵇ; pleš kněžský Beck. 3, 6 rejstř.; nenosili plešův TomP. 3, 219; nč. pleš masc. i fem. Us. Jg. Srovn. III 1, 121.

pohřeb masc. i fem.: tvój pohřeb Kruml. 61ᵇ; našeho pohřebu Pass. 400; křesťanským pohřebem Štít. uč. 75ᵇ; nč. pohřeb masc.; – do dne své pohřebi Ol. Sir. 40, 1; ku pohřebi vašie t. Gen. 23, 4; v této pohřebi Troj. 238ᵃ.

púšč masc.: na púšti solniem Kladr. Deut. 374ᵇ; – púšč(ě) fem.: ta púščě Krist. 29ᵃ; nč. poušť fem. Us.

pút, púť masc., fem.: pout masc. nč. dial.; –kterú pút Hrad. 110ᵃ; této púti Modl. 33ᵇ; nč. ta pout Us.

rév masc.: révem bujným Br. Ezech. 17, 6; ti tří révové t. Gen. 40, 12; –

rév, réva fem.: rév krásná Kruml. 8ᵃ; rév pravú tamt.; réva nč. Us.

san, saň masc., fem.: rozhněvav sě saň výpusti plamen JiřBrn. 68; saňevé Ol. Mal. 1, 3; hlavy sanóv draconum ŽKlem. 73, 13; žluč sanóv t. Deut. 33; – někaká saň Kruml. 31ᵇ; potlačíš tu san ŽKap. 90, 13; od ohně té sani Trist. 61; té sani kněz Kruml. 31ᵇ; nč. ta saň Us.

sír masc.: aby (smoly) horkost od síru bráti mohly Puch. 14ᵇ;–

síra fem.: síra nehoří u vodě tamt.; nč. síra Us.

skrýš masc.: svého skrýšě Kruml. 374ᵇ; mnoho skrýšuov Troj. 127ᵇ; skréš masc. BartD. 2, 284 (zábř.); – skrýše fem.: do své skrýše ŠtítPař. 104ᵇ; nč. skrýš(e) Us. Srovn. III 1, 121.

stien, stieň masc., fem.: stien smrtedlný ŽWittb. 43, 20; ó sladký stieni Modl. 109ᵃ; stienem ruky mé Pror. Isa. 51, 16; pod stieňem Ol. 3. Reg. 19, 6; nč. stín Us.; – jednu stien Pass. 583; z té črné stieni tamt.; pod tvú stiení Kruml. 378ᵇ.

stred masc.: stred sladký Hug. 60ᵃ; z svého stredu Ol. Cant. 4, 5;– stred fem.: medová stred Rúd. 2ᵃ; která stred Mand. 50ᵇ; mlékem a strdí Ben. Jos. 5, 6. Srovn. III 1, 374.

stvor masc.: podstata prvnieho stvoru ostane ŠtítMus. 153ᵇ, ŠtítV. 319; stvořitel všeho sboru a stvoru Lit. Sir. 24, 2; – stvora fem.: (v němž, orudí) bieše všěcka stvora čtvernohá Koř. Skutk. 10, 12.

súš masc.: pravým súšem Kat. 162; – súšě fem.: nč. souš Us.

věhlas masc.: venustate věhlasem SequE. 28ᵃ; věhlas venustas Rozk. 2695; věhlas venustas Prešp. 1767; – věhlasa fem.: věhlasu prudentiam Žkap. 48, 4; Dialektika, majíc nad jinými wyehlaſy Vít. 5ᵇ; jakž mně svědší má věhlasa Kat. v. 2576; jenž by byl v takéj věhlasi (rým: v takéj krási) t. v. 375.

velryb masc. stč.: propastný velryb Štít. ř. 215ᵃ; velryb jej požřel Har. 1, 119; Jonáš otjat byl velrybovi Alb. 59ᵇ; velrybové ŽKlem. Puer. 79; velrybóv velikých Mill. 118ᵃ; –- velryba f. nč. Us. [130]číslo strany tiskuvrátyč masc. i fem : umej se vrátyčem Háj. herb. 271ᵇ; – ženy aby sobě vrátyčí nohy myly tamt.

zbroj masc. i fem.: v zlatém zbroji Beck. 2, 11; v zlatým zbroji t. 314; – zbroji výbornú Háj. 324ᵃ; s jinau zbrojí Beck. 2, 14.

zpósob masc.: zpósob machina MamA. 29ᵃ; i všemu zpuosobu nebeskému Pr. Deut. 17, 3; pod způsobem chleba… pod zpósobem vína ŠtítMus. 153ᵃ, ŠtítV. 317; zpósoba fem.: kterýchžto věcí čas, řád, počet, zpósoba aneb rozum Koř.1ᵃ (Předml.); všie věci rybí zpuosobu mají Troj. 224ᵇ.

zvěř masc. i fem.; všeliký zvěř ŽWittb. 144, 16; zvěř ten divoký Otc. 140ᵃ; při hlúpém zvěřiu ApD. a; všickni zvěři zemščí Pror. Jer. 12, 9; zvěři sú od boha stvořeni Háj. 449ᵃ; – zvěř polská Pror. 32ᵇ; ta zvěř Otc. 310ᵃ; mnoho jiné zvěři AlxV. 2318; tři hrozné zvěři PassKlem. 201ᵃ; nč. ta zvěř Us.

žizn, žizň masc., fem.: sedm let velikého žiznu Ol. Gen. 41, 29; žiznu jejieho t. Deut. 33, 16; v žiznu t. 30, 9; žiznem ŽGloss. 64, 12; – taká žizn bieše Dalc. 94.

2. Masculina a neutra. Na př.:

břuch masc.: břuch ŽWittb. 43, 25; břich Štít. ř. 199ᵃ, Sal. 343, Pulk. 43ᵇ; – břucho neutr.: břiucho ŽKlem. 43, 25; břicho Hrad. 83ᵃ, Ol. Job. 32, 20; blažená břícha Štít. ř. nč. břich i břicho.

hlezen masc.: hlezen Prešp. 1211; hleznóv MamV.; až do hleznův Ben. Ezech. 47, 3 Jg.; – hlezno neutr.: hlezno BohFl. 432, Vocab. Mus. 184ᵃ, Cath. 177ᵇ; hlezna ustanú .MamA. 36ᵃ.

kúzl, pl. kúzly masc.: vypléním kauzły z tebe Br. Mich. 5, 12; všecky kauzly Háj. herb. 171ᵇ; ode všech kauzluov t. 163ᵇ; žena kauzlův plná Háj. 312ᵇ; kúzlo neutr.: sny i kauzla Ol. Deut. 18, 10; nedbá i jedněch kúzel AlxV. 221; nč. kouzlo Us.

rdesen masc.: vezmi persicariam, to jest česky rdesen LékA. 46ᵃ; hrdesen MamA. 14ᵇ; – rdesno neutr.: rdesno ApatFr. 77ᵃ; rdesno persicaria RostlF. 12ᵃ.

úd masc.: úd ušlechtilý Rhas. 137; nč. úd Us.; údo neutr.: údo membrum Prešp. 1185.

žezl masc.: žezl tvój ŽKlem. 22, 4 a ŽKap. t.; zlatý žezl Kruml. 48ᵇ, Kladr. Est. 15, 5; –žezlo neutr.: žezlo Pror. Isa. 9, 4; nč. žezlo Us.

3. Feminina a neutra. Na př.:

bedra fem.: bedru tvú femur tuum ŽWittb. 44, 4; střěla vstřělena u bedru Ol. Sir. 19, 12; do samé bedry Baw. 359; nad bedry tve ŽKlem. 44, 4; lóno i bedry Otc. 59ᵇ; – bedro neutr.: bedro MamA. 23ᵃ; pod bedro mé Ol. Gen. 47, 29, Br. tamt.; do bedra zdravého Sal. 718; ranil bedra má Ben. Job. 16, 14. Srovn. III 1, 149. [131]číslo strany tiskujátra fem.: jed sem játru BartD. 1, 162 (jič.); žulť (žluč) je v jatře t. 220 (laš.) játry rybie Comest. 180ᵃ, Ben. Tob. 6, 19; vepřové játry Chir. 50ᵃ; játro, pl. játra neutr.: játra Vel. Jg.; nč. játra Us.

ledvina fem.: ledvina Vít. 92ᵃ; zkušuješ ledviny Pror. Jer. 11, 20; dvě ledvině Lit. Lev. 3, 4; nč. ledvina Us.; - ledvino neutr.: ledvino Prešp. 1208.

lýtka fem.: lýtku k bedru vkládáchu Kladr. Jud. 15, 8; lýtky suras MVerb.; lýtky železné Kladr. Dan. 2, 33; lýtky (= plur.) Comest. 124ᵇ; – lýtko nč. Us.

mázdra fem.: proč sě jest rozdělila mázdra Ol. Gen. 38, 29; ořechová mázdra Nom. 69ᵃ; mázdra nauci BohFl. 218; nč. mázdra Us.; – mázdro neutr.: jako mázdro z vajce Comest. 180ᵇ.

Polska fem.: z Polsky DalC. 43; do Polsky Pulk. 40ᵃ, t. 69ᵇ; nč. knižně Polska; – Polsko neutr.: vše Polsko DalC. 82; nč. Polsko Us. Srovn. III 1, 194.

rúcha fem.: rúcha plátna ušlechtilého … kraššie bude …, než rúcha z křečného hrubého plátna ŠtítMus. 50ᵇ; rúcha vlašského plátna bude ť krašši nežli krežná ŠtítJHrad. 163ᵃ; rúchú tvář tvú zavázali Krist. 97ᵇ; jmajíc kirvavý šlojieř nebo rúchu Rožmb. 228; rámě uvázáno rúchami Ol. Ezech. 30, 31; tvář jeho byla rúchú zavázána HusE. 1, 130; obvěž hlavu rúchú RVodn. 263ᵃ; aby mu (žena sv. Pavlu) požičila rúchy s své hlavy Pass. 301; když jemu ona poda té rúchy tamt.; zavázachu Ježíšovi židé rúchú tvář jeho svatú OpMus. 82ᵇ; – rúcho neutr.: na rúcho mé ŽWittb. 21, 19; v rúšě pozlaceném t. 44, 11; v rúšě nestydlivém habitu impudico Túl. 25ᵇ; dievka …. rúcho práše DalH. 41; rúcho tegimen ŽGloss. 167ᵃ; tak divné rúcho jmieše AlxV. 890; bielé rúcho BohFl. 528; rúcho slavné MamA. 35ᵃ; rozdělili sobě rúcho mé a na mém rúšě metali sú losy ŽKlem. 21, 19; tak ť jí dobře slušie počestné rúcho a pokorné Štít. uč. 54ᵇ; bosa i bez rukávóv rúcho práše DalC. 41.

rúna fem.: bielú rúnu SequF. 43ᵇ; vellus rúna t. 47ᵇ a 48ᵃ; byla-li by té noci rúna rosú zmočena ComestC. 127ᵇ; byla-li rúna rosú zmočena Comest. 120ᵃ; beránkovú rúnú nás chtěl by obléci HymnOpav. 96ᵇ; tolikéž beranóv s rúnami svými Comest. 163ᵇ; s rúnami jich Kladr. 4. Reg. 3, 4; – rúno neutr.: rúno vellus ŽKlem. 71, 6, Ol. t. a Ol. Súdc. 6, 37; rúno volové Alb. 67ᵃ; rúno vellus Cath. 178ᵇ, Vít. 95ᵃ; rúno vlnú skropené Pass. 330; rúno vellus Prešp. 424, BohFl. 177 atp.

řebra, žebra fem.: an mu táhne žebru z boku Solf. Jg.; žebra (sg. nom.) Vel. Jg.; – řebro, žebro neutr.: řebro Vít. 92ᵃ, Nom. 70ᵃ; žebro Rozk. 1980; nč. žebro Us. Srovn. III 1, 152.

vojska fem.: již ona vojska tiehne KlemK. 41; vojska exercitus BohFl.834; z vojsky té Tand Z. 164ᵇ; vší vojště přikáza Baw. 262; – vojsko neutr.: [132]číslo strany tiskuvojsko exercitus MamA. 21ᵇ; vojsko phalanx Prešp. 1995; vojsko ŽWittb. Moys. 4; nč. vojsko Us. Srovn. III 1, 195. 4. Masculina, feminina a neutra.

slezen masc.: ukáží se játry neb slezen Sal. 540; slezen jest úd ušlechtilý Rhas. 137; – slezena, slezina fem.: vutok slezeny Chir. 254ᵃ; pod slezenú Rhas. 184; slezina Vít. 92ᵃ; nč. slezina Us.; –slezeno neutr.: slezeno ApatFr. 43ᵇ; bolest slezena t. 94ᵃ.

5.V nářečích, zejména moravských, jsou mnohá substantiva rodu jiného než v usu obecném.

a) Feminina za masculina. Na př.:

hadr – hadra BartD. 1, 110 (laš.);

míč – míča tamt. 2, 284 (N. Město);

motýl – motýla tamt. 1, 162 (jič.);

mrav – mrava: ukrojil si chleba pro mravu tamt. 2, 242 (val.);

nájem – najma tamt. 2, 345 (laš.);

násep – náspa t. 2, 434 (slov.);

nával – návała lidu t. 1, 235;

neduh – neduha t. 2, 261 (čes.);

nocleh – nocleha tamt. 1, 162 (uh.);

obyčej – obyčaj fem. t. 1, 162 (val.);

podešev – podešva t. 1, 162 (jič.);

příjem – příjma: vydavky velike a přijma žadna t. 2, 372 (laš.);

řetěz – řetaz, dimin. řetázka t. 1, 162 (val., uh.);

sáh – síha t. 1, 84 (val.);

skrojek – skrojka t. 2, 284 (čes.);

stín – tiňa t. 2, 402 (laš.);

stupeň – stupňa t. 1, 162 (jič.);

tvarůžek – tvaružka t. 1, 162 (laš.);

vích – vícha t. 2, 411;

vichor – vichora t. 2, 284 (zábř.);

zákop – zákopa t. 1, 293.

b) Neutra za masculina. Na př.:

bílek – bíłko BartD. 1, 199 (val.);

hřebelec – hřebelco t. 1, 216;

kamenec – kamenco t. 1, 221 (laš., uh.);

krchov – krchovo t. 1, 116 (laš.);

květ – kveto, kvietko t. 1, 226 (uh.);

žloutek – žłútko t. 1, 199 (val.);

domov – domovo: nemám žádný domovo Duš. jihoč. 2, 50;

Hvozd – Vozdo, Oujezd – Houvězdo; Týn – Tejno tamt.; [133]číslo strany tiskuBytov – Bytovo, Dražejov – Dražejovo, Hodějov – Hodějovo, Chodov – Chodovo, Klíčov – Kýčovo, Stankov – Stankovo, Švihov – Švihovo, Vácov – Vácovo, Vranov – Braňovo tamt.;

Hlupín – Hlupíno, Jinín – Jiníno, Ptetín –Pteníno tamt.

c) Masculina za ſeminina. Na př.:

kancelář fem. – kancełář masc. BartD. 1, 162 (val.);

koupel fem. – kúpel masc. tamt. (val.);

myšlenka – myšlenek BartD. 1, 162 (laš.);

okurka – okurek SborHoř. 83;

pec fem. – pec masc. BartD. 1, 162 (laš.);

ponrava – pondrab t. 2, 47 (han.);

postel fem. – postel masc. t. 1, 162 (val.), svůj postel, na smrtelnym posteli t. 2, 284 (záp.– mor., han.);

pověra – pověr t. 2, 284 (tišn.);

poušť fem. – poušt masc. t. 2, 284 (meziř.);

povodeň fem. – povodeň masc. t. 2, 284 (záp.–mor.);

rez fem. – zerz masc. tamt.;

rýže – rejž t. 2, 284 (žďár.).

d) Neutra za ſeminina. Na př.:

berla – brło BartD. 1, 162 (laš.);

dáseň – dźisno tamt. 1, 98 (laš.);

jiskra – iskerko t. (laš.);

vesna – vesno, na vesno, do vesna, od vesna t. 2, 410 (vých.–mor.).

e) Masculina za neutra. Na př.:

dítě – děť, takovy děť BartD. 1, 117 (laš.);

jaro – jar t. 1, 162 (val.);

ohnisko – vohnisek t. 2, 115 (litov.).

f) Feminina za neutra. Na př.:

jmelí – jameľa BartD. 2, 508;

klepeto – klapeta t. 1, 162 (laš.);

nebe neutr. – nebe fem.: v té nebi, pod nebó t. 2, 75 (han.); v ty nebi ( v té nebi) t. 2, 189 (han.);

ovoce – ovoc fem. t. 1, 162 (val., laš.).

6. Jsou jména vlastní osob mužských, při nichž koncovka bývá rozmanitá, ale rod zůstává mužský. Na př.:

Hromádka Hromádko;

Jan Jano BartD. 1, 37 (lip.);

Jirásek Jirásko (v Oubislavicích);

Jiříček Jiříčko (v Mlázovicích);

Jurek Jurka Jurko BartD. 1, 37 (lip.);

Matějka Matějko; [134]číslo strany tiskuMikeš Mikéška Mikéško (v. Slovn. II, 359);

strýc strýko BartD. 1, 37 (lip.), t. 41 (hrozenk.);

táta tato tamt. 1, 141 (hrozenk.).

1. Odvozeniny, které jsou kvalitativně stejné se jménem základním a jen kvantitativně se od něho liší, bývají zpravidla téhož rodu jako jméno základní. Na př.:

masc. chlap – masc. chlapec, chlapík, chlapák. Je neutr. chlapisko, ale je tu kvalita změněna; máť chlapisko význam příhany;

masc. kruh – masc. kroužek;

masc. květ – masc. kvítek; neutr. kvítko s významem příhany;

masc. milák – masc. miláček;

masc. syn – masc. synáček;

fem. ruka – fem. ručicě (stč.), ručka;

fem. noha – fem. nožicě (stč.), nožka;

fem. hlava – fem. hlavicě (stč.), hlavička;

fem. strana – fem. stránka;

neutr. oko – neutr. očko, očíčko;

neutr. slovo – neutr. slovce, slůvko, slovíčko;

neutr. srdce – neutr. srdéčko; atpod.

2. Dosti zřídka bývá odvozenina při stejné kvalitě rodu jiného než jméno základní. Na př.:

masc. kruh fem. kroužka: v té skále byla veliká kroužka železná Kulda 1, 55 (rožnov.).

masc. topor – neutr. topůrko;

neutr. sémě, semeno masc. semenec; –

neutr. Chvojno – masc. Chvojenec;

masc. Týn, Týnec – fem. Labská Týnice.

3. Diminutiva na -cě (fem.) a -ce (neut.) přecházejí časem do masc. Na př.:

fem. ves – fem. véscě – masc vesec, vestec v místním jméně Vesec, Vestec;

neutr. město – neutr. městce, Heřmanovo Městce – masc. městec, Heřmanův Městec, Králův Městec Us.;

neutr. dřěvo – neutr. dřěvce, božie dřevce Prešp. 790, božie dřevce BohF. (124), LékB. 105ᵇ, buožie dřevce RostlC. 108ᵃ – masc. boží jdřevec nč. Us.;

neutr. trdlo – neutr. trdlce, trdelce Lact. 107dtrdlec, trdlec tamt.;

neutr. sedlo – neutr. sedlce, Sedlce villa UrbE. 34 – masc. Sedlec nč.

[135]číslo strany tiskuShoda v rodě.

1. Shoda v grammatickém rodě je možná potud, pokud slova, jež se říditi mají rodem slov jiných, jsou schopna podle rozdílného rodu se měniti a rozdílný rod vyjadřovati. Možna i provedena je tedy shoda v příkladech, jako jsou:

dobrý otec, – dobrá matka, – dobré dítě;

otec je zdráv, – matka je zdráva, – dítě je zdrávo;

Anakreon byl básník, – Sapfo byla básnířka; atd.

Slova, která se podle rodu grammatického nemění, nemohou se také shodovati v rodě s příslušnými slovy jinými. Na př.: hora Říp (hora fem., Říp masc.); – řeka Labe; – Cidlina je přítok Labe; bázeň boží jest počátek moudrosti.

Mluvíce zde dále o shodě v grammatickém rodu máme na mysli jen ty případy, kde slova, jež se v rodě shodovati mají, rod rozdílný také vyjadřovati mohou a tedy shody žádané jsou schopna.

2. V grammatickém rodě se mají shodovali:

a) souřadný přívlastek (i přístavek) se svým jménem podstatným (nebo jeho zástupcem);

b) souřadný doplněk se jménem, k němuž se táhne;

c) vztažné zájmeno věty přívlastkové s tím jménem podstatným (nebo jeho zástupcem), k němuž se vztahuje.

Jsou tu však odchylky a zvláštnosti, o nichž viz dále.

1. Při substantivech neutr. plur. bývá neshoda. Shoda náležitá je: všecka okna se třásla, ale místo toho bývá: všecky okna se třásly nebo třásli. Na př.:

všěcka kniežata řekly sú ŽKlem. 82, 13; abych zvěstoval všěcky kázanie tvé tamt. 72, 28; abych jědl ovocě nivné fructus (plur.) tamt. Deut. 13 utěšenie tvá obveselily sú duši mú Alb. 107ᵃ; když sě dokonaly všěcka pokušenie Koř. Luk. 4, 13; jich písma nalezeny jsú rovna Nikod. 90ᵇ; na mé i na tvé léta ROtc. 146ᵃ; města přistúpily Mill.; zdály sě jako tři sluncě jsúce Pulk. 91ᵇ; zemdlelé sú posilovaly tvá slova Ol. Job. 4, 4; i byli sú léta tamt. Ex. 6, 20; na div byly slova tato tamt. 4. Reg. 22, 19; mohutné města EvOl. 152ᵃ; diela Abrahamovy čiňte tamt. 224ᵇ; zvířata sú podobné k opicem KabK. 4ᵇ; města, kteréž jsú tamt. 14ᵇ; pro tyto všecka léta KolČČ. 275ᵇ (1556); slova, která kladeny bývali Bible Melantr.1549 (v předmluvě ke čtenáři); lvice porodila mladý lvíčata Papr. Ob. 28; na své staré kolena BílC. 95 a j.; –

hovada, která by listí tisové jedli Háj. herb. 334ᵇ; (Moravi) dicunt sebrała se zvířata et sebrali se zvířata Nudož. 24ᵃ; takový (= –é) regalia Slav. 26; takové registra tamt. 53; ty slova Seel. 85; slova řecké tamt. 79; – [136]číslo strany tiskutíto slova BílQ. 1, 95 jste takoví telata VesA. 140ᵇ; pacholátka, která do školy chodili Beck. 1, 227; raucha nákladné byli tamt. 1, 67; světla, které se zatměli Seel. 14.

2. Při substantivech neutr. nebo fem. plur. významu osobního bývá výrok nebo attribut v masc. Na př.:

(vy) ubožátka chudí Podk. v. 61; vojska polní ostatek jim vydrali ChelčP. 6ᵇ; města moravská i česká přitáhše k Jihlavě tu jie dobývali Let. 519; knížata němečtí nechvátali Pal. 3, 2, 386; města (t. j. zástupcové města) vyšli ven (ze síně sněmovní) tamt. 5, 2, 292; (města) mu slíbili poslušenství TomP. 3, 409; což města Pražská vykonali tamt.;

(děti) jsauc smrtí zachváceni, nadepsaných díluo jsau nedočkali KolČČ. 20ᵇ (1543); když děti přípověd učinili tamt. 99ᵇ (1548); týž osoby oznámili KolČČ. 93ᵃ (1548).

3. Při substantivech několika, majících přívlastek nebo přísudek (doplněk) společný, bývá shoda a) s přednějším, b) s bližším a c) někdy se vzdálenějším. Při způsobu a) má masc. přednost před fem. a fem. před neutr. Na př.:

a) jehož sú sě mocní králové i mocná kniežata báli AlxV. 1320; král Matiáš všechny města i hrady zdobýval Let. 532 řemesla i obchod křísily se zase Pal. 4, 1, 225; aby netoliko král Fridrich, ale i knížata a korunní země všecky k němu (sněmu) připravili se mohli tamt. 4, 1, 131 (knížata pojato za masc.); otec a matka šli do města nč. Us.; –

b) by sě třásl svět i moře AlxH. 2, 1; panovali mysli i srdci svému ChelčP. 119ᵇ; aby ten zlý hlad a žiezeň přestala tamt. 97ᵇ; Příkladové, řeči a naučení vybraná z kněh hlubokých mudrců, název knihy vydané r. 1575; kdyby gruntové a dědictvie se měnilo VšehK. 205ᵇ; nesnáze a saudové sau povstali KolČČ. (může býti také shodou s přednějším rodem) 20ᵇ (1543); –

c) která města a hradové mohú zastavena býti MC., článek VIII (nápis); to smiešenie a ta nesnáz muož písařem zdvižena býti VšehK. 150ᵃ; ta relací nebo uvázanie má hned zapsána býti tamt. 197ᵇ; kdyby tento zámek a toto zboží můj býti mohl Let. 1019 (pod čarou na str. 420); ta slova a nářkové staly sau se (slova staly, viz zde a) KolČČ. 101ᵃ (1548).

4. Vůbec proniká způsob, aby v plur. místo tvarů kongruencí žádaných býval v attributu a v doplňku tvar jednotný, z feminina nebo masc. vzatý. Na př.:

nejste moje synové BílA. 59; všechny hříšníci Seel. 349; naše páni (pl. nom.) SborHoř. 81; ty naše berani, ty naše vovce, ty naše jehňata, voni (berani, ovce, jehňata) se pasou Us. nč.; katolický křesťané Seel. 46; jiný dvě města Žerkat. 117; dobrý lidé, dobrý ženy, dobrý vína nč. Us. [137]číslo strany tiskuV jazyku strojeném bývá tvar na : místo dobré říká se v nář. ob. dobrý, a tudy vzniká domnění, že za ob. dobrý vůbec má se knižně říkati dobré atd., tedy také dobré páni; na př.: jiné znamenité spisovatelé Seel. 260 a 267; němé mluví (m. němí) t. 158; anjelův, které se ukázali t. 10; jiné ležáci BílC. 125; milé bratři BílD. 478; divné hrobové BílQ. 2, 100 a j.

Jinde bývá masc. náležité a fem. neutr. stejné, totiž neutr. jako fem.; na př. zlins. masc. ti, oni, jedni, fem. a neutr. ty, ony, jedny, BartD. 1, 441; křižanov. masc. beli (= byli), fem. a neutr. bele (Autr.).

5. Substantivum kóň mělo v plur. tvar koni; při něm bývala shoda náležitá, na př.: koni budú svázáni DalC. 19; koni zvaní Br. Zach. 6, 2 atpod.

Časem se ujímá tvar koně, akkusativ živočišný vzatý za nominativ. Shoda je při něm dílem jako při tvaru životném, dílem jako při tvaru neživotném, v přísudku však jen jako při masc. Na př.:

koně jejich nejsú jiným živi než Mill. 43ᵇ; mohli ti koně na zámku zůstávati ŽerKat. 174; tak by se byli mohli koně zachovali tamt.; koně nás sotva dotáhli tamt. 234; koně rozutíkali se TomŽ. 160; (kočí) aby ty vrané koně učil táhnouti v voze, nebo snad příliš plaší byli ČernZuz. 275; že by jich (knih) všichni moji koně neutáhli TomP. 7, 345; –

některých koní, které sau Kapinosovi náleželi KolČČ. 135ᵇ (1548); koně strakaté a bílé (pl. nom.) Br. Zach. 1, 8; čije sú to koně Suš. 254; naše koně dobře táhnou Us. nč. –

Podobně se chová na př. holub: ty holubi jsou naše, ty holubi jsou všecky naše nč. Us. –

Stč. byl plur. rodiči; shoda při něm byla náležitá: moji drazí rodiči dávno jsú zemřěli.

V nč. je (var rodiče, akkusativ vzatý do nominativu, nikoli starý dual. Shoda při něm je jako při masc.: moji drazí rodiče dávno zemřeli.

Přechodník (praes. i praet.) má v jazyce novém tvar stejný s femininem; na př.: tělo umrouc pohřbeno bude; tělo umřevši pohřbeno jest.

V jazyku starém byl tu tvar stejný s masc. Na př.:

zjěvi sě děťátko nesa ovoce Vít. 90ᵇ; slunce slojí počna činiti dlúhé noci Troj. 182ᵃ; lkalo srdcem mnohé družě, zbyv svého milého mužě AlxV. 805. Srov. III 1, 295.

Tu je však jen změna v koncovce, nikoli též odchylka v rodě. – Bývají však při participiích skutečné odchylky od kongruence; na př.: (duše) v hřiešě stoje třepece Hod. 88ᵇ; buď (ty, Kateřino) všie radosti nezlišena, ale všeho smutka lišě Kat. 60 (v. § 374 B a § 378 č. 3 B.).

7. Adjektiva přivlastňovací mají v Čechách jihozápadních jediný tvar pro všechny rody (také pro všechny pády a obě čísla). Na př.: [138]číslo strany tiskusládkovo syn, sládkovo dcera, sládkovo pole Šemb. 13; pastýřovo syn Erb. čít. 35 (domažl.); sousedovo chlapci, od matčinos estry, na matčino polích atpod. Srov III 1, 269.

Příklady z doby starší: ta králevna třpaslkovo zemi mějieše TandZ. 176ᵃ; i ohlási se hned jestřáb: „Jsemť orlovo jediný dráb“ Rzvíř. (z r. 1528, jestřáb); Janovi tkadlci, Podlešákovo synu UrbChotC. 74 (r. 1514).

Z Jidřichova Hradce je ustrnulý tvar na pro všechny rody; na př.: Bartošů Karel, Bartošů Marie, Bartošů vědro Šemb. 14.

8. Ve rčeních významu potupného a zhruba laskajícího bývá femininum místo masculina Na př :

ty kluku hloupá, ten chlap mizerná nč. Us.; ty jsi trapič trapičská Libuš. 115, 28; muži! necito necitelná tamt. 22; je to hlaváč paličatá Jirás. Sp. 2, 221; kluk bláznivá tamt. 2, 81; ty starče šedivá Neruda Klepy III, 222; když on (domácí pes, starý známý) mne (syna dávno z domu odešlého) chundeláč stará poznal! Rais. RD. 9; blázne stará! tamt. 108; dědek stará Rais Lop. 13; ty furiante furiantská Herrmann U sněd. krámu 3 (1890), 7; ty kluku nemravná, lidem protivná SborHoř. 84; to je kluk nedobrá, kluku klukovská BartD. 2, 284 (česk.).

9. Na západní Moravě, na Starojicku a ve Slezsku mluví se o nevdané dívce neutrem; tak mluví i sama o sobě. Na př.:

vono jí vod té doby málo, co vonemocnělo (pravila matka o 20leté dceři) BartD. 2, 284; Pepina žalovalo, že ho tatínek šidili, Maruška, že doslalo malej krajíc chleba t. 285; Pepina muselo kolbat, pak zas bučelo Pepina, že tamt. 263; pastvica mu pomáhalo tamt. 265;

hdě si byuo, Manďa? Byuo sem na úce (= lúce), obracauo sem seno BartD. 1, 162 (hodslav.); šak už sem stanuté (= už jsem vstala) tamt.

10. Místo masculina bývá neutrum s úmyslem a významem opovržlivým. Na př.:

néni toho (t. nadutý člověk) nikde, a jak sa to oháňá BartD. 1, 163; vrči to (pes) po mě, esli mě to neužere? tamt.

11. V komparativě a superlativě k rád bylo a má býti v sing. masc. radějí, fem. radějši, neutr. radějše, plur. radějše; na př.: aby radějí dal sě upáliti Modl. 72ᵃ; radějí umřel Štít. ř. 9ᵃ; neb bych radějši ot mečě sešla Pass. 19; že by radějši k smrti svolila Troj. 140ᵇ;

radějše chcemy zemřieti Pass. 436; chcemy radějše božie kázanie plniti Alb. 51ᵇ; (panny) jsú radějše smrt trpěly tamt. 10ᵃ; atpod.

Ale později shoda zrušena a ustrnulo radějí, raděj(i), radějie, -jé, radějši, radši, radči, radějšě, radše, radče, radš, rač pro všecko a bez rozdílu. Na př.: [139]číslo strany tiskuaby jiní lidé tím se radějí pode mne brali List. Krums.; zabí mne raději Br. Lev. 11, 15; raděj bych se rubat dala Suš. 39; (já, král) radějie v ňu (smrt) upadnu AlxBM. 4, 1; radějši byste mohli mój súd trpěti DalC. 4; (lidé) radějši zvolili tmy ChelčP. 153ᵃ; Egea by byla radějše polovici královstvie ztratila Troj. 217ᵇ; proč ty radče mluvíš Blah. 223; rač to nechci nč. Us. Srov. III 1, 301 sl.

12. Odchylky od shody v rodě bývají při relativu absolutním. Mělo by býti a bývá v sing. masc. jenž atd., bývá však za všecko jež, ješto, jenž, co. Je tu zároveň odchylka v čísle. Na př.:

kněžna, jenžto těžka bieše Pass. 338; tělo, jenž pro ny trpělo Nrada 312; ty sʼ ten, ješto sʼ svú krví zemi skropil Pass. 461; žena, ješto byla slepa tamt. 471; to je ten, co mi říkal, že nč. Us. Více o tom v § 218 sl. (při relativu).

13. Odchylka zdánlivá bývá ve větách bezpodmětných. Na př.: tisíc (masc.) lidí se sešlo (neutr.) nč. Us.; neminulo pět neděl Us.; polovice města vyhořelo Us.; bylo potřeba peněz Us.; ostatek toho kostela … zasuto rumem Pref. 30; nebylo jim núzě prodávati sedění svých Ol. Gen. 47, 22; ostatek (t. peněz) rozděleno mezi sirotky KolČČ. 278ᵇ (1558); aby jemu ostatek summy dáno a zaplaceno bylo tamt. 362ᵇ (1567); hojnost vína se obrodilo Vel. Jg.

Ale co se zde podmětem zdá, jsou buď akkusativy nebo výrazy skleslé. Někdy bývá tu shoda; na př.:

kdyby nějakých peněz potřeba byla KolČČ. 65ᵃ (1545); kolikožkrát by toho potřeba byla tamt. 85ᵇ (1548).

14. Při podmětu titulovém bývá shoda podle smyslu. Na př.: KMt sám súdí VšehJ. 23 (královská milost = fem., sám masc., shoda podle smyslu; královská milost = král); úředníky jeho milost královská saditi sám má VšehK. 17ᵇ; (by i královská milost dáti ráčil t. 174ᵃ; jako by jeho královská jasnost v zemi byl tamt. 164ᵇ.

15. Různé odchylky jiné. Na př.:

kolikož se osobám zápis rozpúštie, každý čtyři groše má dáti VšehK. 267ᵃ; aby skrze někoho některé straně škoda v jeho spravedlnosti a v jeho zboží nepřišla tamt. 239ᵇ (= shoda podle smyslu); –

to smiešenie a ta nesnáz muož písařem zdviženo býti tamt. 150ᵃ; ani křest ani almužna ani smrt pro jméno božie nemuož býti prospěšno k spasení Hilar. 10ᵇ (substantiv několik rodu různého, pří nich sing. neutr.); –

zisk ve ztrátě, radost v smutcě sú spřežena v jedno pútce AlxH. 7, 35 (substantiv několik rodu různého, při nich plur. neutr.).

[140]číslo strany tiskuGrammatická osoba.

1. Grammatická osoba je trojí: první, druhá a třetí.

Osoba první jest, která větu vyslovuje; na př.: v sing. já nesu, v plur. my neseme.

Osoba druhá jest, ke které se věta vyslovuje, nebo která je větou oslovena; na př. sing. ty neseš, plur. vy nesete.

Osoba třetí jest, o které se větou něco vyslovuje; na př. sing. on nese, strom nese ovoce, plur. oni nesou, stromy nesou ovoce.

2. Grammatická osoba rozeznává se při slovese urěitém, při jeho podmětě a při zájmeně přivlastňovacím.

a) Při slovese určitém se vyjadřuje rozdílnost osoby tvary zvláštními téhož slovesa a tím rozdílnými, že utvořeny jsou rozdílnými příponami osobními. Na př.:

osoba 1. sing. nesu, nesl jsem, plur. neseme, nesli jsme…,

„ 2. “ neseš, nesl jsi, „ nesete, nesli jste…,

„ 3. “ nese, nesl (jest), „ nesou, nesli (jsou)…

b) Jinde ve větě vyjadřuje se rozdílnost osoby rozdílným druhem slov, totiž

osoba 1. vyjadřuje se zájmenem (sing), my (plur.);

osoba 2. vyjadřuje se zájmenem ty (sing.), vy (plur.);

osoba 3. vyjadřuje se zájmeny jinými a jmény, na př. on, ten, strom atd.

Zájmena , ty, množ. my, vy slovou proto zájmeny osobními, a to , plur. my zájmenem osoby první. – a ty, plur. vy zájmenem osoby druhé. Všecko ostatní, co je mimo osobu první a druhou, béře se za osobu třetí. Na př. ve větách: strom nese ovoce, sytý nevěří hladovému atp. jsou podměty strom a sytý a předměty ovoce a hladovému grammatické osoby třetí. Když tato jména nahrazujeme zájmeny, užíváme k tomu zájmena on, ona, ono (gen. jeho ..., dat. jemu… atd). Zájmeno toto je vlastně ukazovací; ale že ho užíváme pro grammatickou osobu třetí, pokládá se za zájmeno osobní, a to osoby třetí.

3. Na zájmenech osobních se zakládají zájmena přivlastňovací můj, tvůj, náš, váš, její a přivlastňovací genitivy jeho, jejich; a také v nich vyjadřuje se grammatická osoba rozdílná:

v sing. v plur.

pro osobu 1. je výraz přivl. můj, …… náš,

„ „ 2 „ „ „ tvůj, ……. váš,

„ „ 3. „ „ „ jeho (masc. a neutr.). jejich

její (fem.), jejich

[141]číslo strany tiskuShoda v osobě.

V grammatické osobě mají se shodovati a shodují se:

1. Určité sloveso se svým podmětem. Na př.: já nesu (podmět i určité sloveso v gramm. osobě první sing.), – my neseme, – ty neseš, – oni nesou, – stromy nesou ovoce (stromy nesou, podmět i sloveso v 3. os. plur.), – já jsem nesl (já_ jsem), - vy jste nesli (vy _jste) atd.

2. V grammatické osobě se shodují příslušní členové věty s tím, k čemu se vztahují. Pravím tedy: „ty máš mou knihu“, poněvadž v myšlence, kterou vyjádřiti mám, jest podmět osoby druhé (ty) a předmět přivlastňuje se osobě první (mou knihu); atd.

Zvláštností slovanskou v této příčině je zájmeno zvratné se a svůj, na př. () se vracím, (ty) máš svou knihu atd.; v. § 202 a 204.

Jsou tu však odchylky a zvláštnosti; o nich dále.

1. Osoba druhá sing. bývá za neurčitou (něm. man, fr. on). Na př.:

to je povaha sedlákóv, ež sě nikda nepolepšie, jeliž bitím jě přibezděčíš Pass. 436; chcme-li do nebe, musíš mrzákem býti u světa HomMak. 14ᵃ; co sobě má viece zjednati, ktož chceš pro úrok bráti VšehK. obmeškáš-li se odporem, potom bude chtieti odpor klásti, aniž k ňemu bude dopušťen tamt. 129ᵇ; v každé vsi najdeš pět šest vdov s malými dietkami Lobk. 153ᵇ; pohlédneš-li obrázkům (!) měst v Paprockém vydaných, přesvědčíš se, že ... Wint. 480 (nč.).

2. Osoba třetí sing. nebo plur. bývá za neurčitou. Na př.: u téhož městečka, když jede do portu na pravé ruce ... Lobk. 29ᵇ; na zpodnie dvě podlahy muož vložiti dva tisíce suduov vína tamt. 19ᵃ; ziedka nevelmi vysoká, že ť muož přes ni hleděti tamt. 137ᵇ; –

ta kapla jest napřed široká, když do nie jdau tamt. 121ᵇsrovn. č. 1.

3. Osoba první plur. bývá za jinou. Na př.:

Pěkně vítám, pane měsíčku, přišli jsme už na letnice? Neruda Malostr. pov. 20; Rozumíme? To se koukáme…! tamt. Studie II, 186; Tak dnes budeme jísti jen čistou polívku (říká dr. Čmuchal pacientovi; Gebauer).

4. Když podměty jsou grammatické osoby různé, bývá společné jejich sloveso v osobě přednější. Na př.:

já a ty jsme přátelé nč. Us.; já a soused jsme přátelé nč. Us.; tesači kamenní a my rozkodlúčeni jsmy Ol. 2 Esd. 4, 19; já ani strýci moji nikdy smy k tomu nezváni NRada 988 sl.

Někdy bývá jinak. Na př.:

abych já ani náměstkové (t. nástupcové) moji toho zapierali Pulk. 143ᵃ.

5. Interjekce, které mají význam slova finitního, mívají rozdíl osoby grammatické. Na př.: [142]číslo strany tiskusing 2. os. na! – plur. 2 os. nate! Us.;

„ 2. „ hle, hleled! – plur. 1. os. hleleme, hleledme, 2. os. hleleďte ho! Us.;

sing. 2. os. hed! – plur. 2. os. heďte! Us.;

„ 2. „ heč! – „ 2. „ hečte! Us.;

„ 2. „ kyš! – „ 2. „ kyšte! Us.;

Pošinutí grammatického čísla a osoby v osloveních a ve slohu kurialním.

1. Grammatické číslo a grammatická osoba mají tu bývati a zpravidla jsou ty a takové, jakých žádá význam (smysl) a spojení ve větě. Ale někdy nebývá tak, nýbrž jest pošinutí, a to jednak čísla, jednak osoby anebo obého.

Odchylkou od pravidla tohoto je vykání, onkání, onikání atpod.

2. Tykání je přirozené a nejstarší. V dobách starých bylo pravidlem. Na př. O. z Dubé mluví ke králi Václavovi takto: V tom, jakožto Tvój věrný z Tvé koruny České přirozenú věrú poddaný, k Tvé cti a k Tvému i všie země České …., za otce Tvého i za Tebe, …. Ty na svém panství …. ODub. ArchČ. II, 483 sl.

Srov. u Blah. 251: staří říkali: ó králi, učiň miłost s słužebníkem tvým, nalezł-li sem miłost před tebau.

Drží se i v dobách pozdějších a také dnes; na př.:

(Bednářka praví Mikulášovi): pane Mikuláši milý, čím sem tebe nařkla, žádám, že to mimo se pustíš … A on, Mikuláš, těmito slovy promluviti jmá: paní Markýtko milá, což jsem koli proti tobě promluvil … KolČČ. 121ᵇ (1550).

Vedle tykání proniká již v době staré vykání. Na př.: die kupec (císaři): Pane, v vašem království přebývám; ač sě mé múdrosti vám nebudú hoditi, vraťte mi múdrosti mé a já vám penieze vrátím vaše GestBř. 126ᵃ sl. (r. 1443); aby on, Svatoš, k Jarošovi promluvil tato slova: Což sem koli, pane Jaroši, k vám v vopilým zpuosobu promluvil, pravím, že vás za toho nemám, než mám vás za dobrýho člověka … A on, Jaroš, zase aby těmito slovy k Svatošovi promluvil: pane Svatoši, já k vám rád chci dobrau vuoli jmíti KolČČ. 101ᵃ (1548).

V Čechách bylo rozšířeno již za Blahoslava: ten již dávno v zvyk vešłý způsob říkati jednomu Vy, Vám, a ne Ty a Tobě Blah. 251.

Je pak vykání dvoje.

a) Jen v zájmeně a v slovese finitním; na př.: ja jsem Vás viděl, viděl jsem Vašeho bratra, Vy jste slíbil, Vy jste zdráv nč. Us.

b) Spolu v doplňku nominativním; na př.: Vy jste slíbili, Vy jste zdrávi Us.; Milý Petře, my o Vás divný zprávy máme, jak ste se tam chovali, po krčmách se toulali, v krčmě biti byli WintCírk. 1, 372 (1574); [143]číslo strany tiskuže (vy, Bohunko) dosavad zdrávy ste ŽerKat. 196; a Vy (Barboro), ačkoli ste zimnici mívaly, ale poněvadž ste pozbyly, věrně Vám toho přeji tamt. 194; ste (vy, paní dcero) žádostivy zvěděti tamt. 124; milý pane, snad jste již vyrozuměli Beck. 1, 491; pane, z úst mých jste to vyňali tamt. 1, 445; abyste (Vy, pane) křesťansky živí byli tamt. 1, 460.

3. V onkání jest pošinuta grammatická osoba třetí za druhou.

Za Blahoslava říkali „někteří a na větším díle dvořáci“: přáł bych, aby se pán dobře měł (= abyste se, pane) Blah. 334. Tak i u Beckovského: táži se Pána (=táži se Vás, pane) Beck. 1, 444; kdyby Pán vyrozuměl tamt. 139.

V onikání je pošinutí osoby i čísla.

Za Blahoslava se říkalo: jsau-li pán doma?, nejsau pan doma Blah. 250. Podle Pelzela2 (1798), str. 174 jest onikáni v imperativě »höflich zu befehlen«, na př. posadějí se.

Potom v Čechách zobecnělo onikání ve vrstvách městských. Od počátku novočeského písemnictví vrací sc obecně vykání, a onikání drží se jen v nižších vrstvách městských.

V doplňku bývá i nebývá plur.; na př.: .slyšeli to?, jsou už zdráv? Us.

4. Pošinutí grammatického čísla mimo vykání a onikáni bývá ve 3. osobě také tehdy, když je řeč o osobě, k níž je zvláštní úcta. Na př.:

zatím pán (t. pan Černín) domů přijede, poroučejí, jak budou chtíti ČernZuz. 306; můj nejmilejší pán nemohou odjeti tamt. 307;

nrbožčík Klirkovský byli poslem, šli do Brodu a zabłúdili BartD. 1, 163; tatíček byli choří, na cestách sa zmohli tamt.; moji milí maměnko! tamt.; pověděli sme to našim tatulkovi tamt.; tata sú słožní (t. snášeliví), ale máma jaksi popříční (t. hašteřivá) tamt. 1, 252 (val.); naši maměnka dó s tráve tamt. 2, 285 (han.); náš tatínek šli na pole tamt. (han.); depak beli vaši stréček? tamt. (han.); Kde su paňmama? Šli do zahradky tamt. 2, 36 (přer.); jak Pámbů dajú, tak nech je tamt. 1, 164.

O Bohu a o svatých bývá to i v osobě 2.; na př.: Pane Ježiši Kriste, račte naspořit BartD. 1, 164; Sv. Marija, proste za nás za hříšné tamt.

5. Plurál za singulár bývá dialekticky v adjektivu possessivním; na př.:

beli o nás Slámovi (=Sláma) BartD. 2, 285 (han.); beli o nás starostovi (= starosta) tamt.; Zedníčkovi, poďte k nám tamt.; přešli k nám stréček Hélovi, kmocháček Němcovi tamt.; vitam vás, Kožíkovi (=Kožíku!) tamt. 1, 164; Bałajkovi (= strýčku, teto B.), kde idete? tamt.; nejsú tam naši? (t. otec nebo matka) tamt.

6. Plurál za sing. bývá o osobě grammatické první v listinách; zove se pluralis maiestaticus. Na př.: [144]číslo strany tiskuMy Jan z Vartenberka vyznávámy Wart. list. 1380.

Také spisovatel mluvívá o sobě plurálem, skromněji než singulárem.

7. Místo oslovení bývá reflexivum a tím vyhne se tykání i vykání; na př.: kde sa było (= kde jste byli) BartD. 1, 178; je se doma?, kde se ide? tamt. (»když se mluví k osobě vznešenější, jíž kdo přímo osloviti se ostýchá«).

Substantivum.

1. Substantivum jest jméno, jež znamená nositele energie nebo její předmět. Liší se ode jmen ostatních, od zájmen i adjektiv. Zájmena jsou významu jen formálního, substantiva jsou významu konkrétního. Substantiva znamenají nositele vlastnosti, adjektiva pak vlastnost samu. Adjektiva mají přechylování rodu, u substantiv je přechylování jen velmi omezené. Přípony kmenotvorné jsou většinou rozdílné pro substantiva a adjektiva.

2. Ve větě jest substantivum ve funkci podmětu, doplňku, předmětu, přívlastku (žádost peněz, král Václav) nebo jako částka větných členů jiných (žijeme v 19. století po narození Kristově).

1. Činíme rozdíl mezi jmény konkretními a abstraktními. Konkreta znamenají věci konkretní, abstrakta věci abstraktní.

2. Některá abstrakta berou se také pro pojmenování předmětů konkretních. Na př.:

příjmení Svoboda, Láska, Nečas, Nechvíle, Nepokoj atpod.;

úroda: prodal jsem letošní úrodu Us. (= plodiny, které se urodily);

přízeň: sešla se tam celá přízeň BartD. 2, 374 (= příbuzenstvo).

Často tak bývá při substantivu verbálním; na př.: přirozenie = příbuzenstvo: přietelé … počěchu tušiti jemu jako přirozeniú milému Hrad. 143ᵇ; o vozě (okolo vozu, t. Dariova, bylo) jeho bližné přirozenie AlxH. 3, 13;

zvolenie: Maria jiného nehledá než-li zvolenie, po něm jiej svět žáden nenie (=zvoleného, t. Ježíše) Hrad. 34ᵇ;

stvořenie = tvor: nade vše stvořenie Štít. uč. 30ᵃ a nč. Us.;

potěšení: už mé potěšení na vojnu vedou Pís.;

vězení, jmění atpod. Us. Srov. v § 354 č. 3.

Dále u jmen jiných; na př.:

knpečstvie – zboží: přijedúce s kupectvím ChelčP. 229ᵃ.

3. Konkreta rozeznávají se vlastní a obecná (appellativní). Jména vlastní jsou, jimiž rozeznáváme individua od druhu, appellalivní pak, jimiž nazývá se každý jednotlivý příslušník svého druhu.

Ke jménům obecným patří take jména hromadná (collectiva) a látková (materialia). Jména hromadná jsou tvaru jednotného a vý[145]číslo strany tiskuznamu množného; na př.: doubí, trní, bratrstvo, rodina, čeled a j. Jména látková jsou vždy čísla jednotného a znamenají látku, jejíž každý díl i každý násobek týmže jménem se nazývá; na př.: železo, zlato, hlína, voda, vosk atd. Když jména taková přece se vyskytují v plur., mají význam jiný než látkový; na př.: železa (= pouta), vina (= rozličné druhy vína) atpod.

4. Jména vlastní jsou anthropica a topica. Ona znamenají člověka, tato místo.

Anthropica jsou a) osobní (personalia), b) rodová (gentilia) a c) národová (ethnica).

a) Jména osobní jsou z doby předkřesťanské, na př.: Václav, Přemysl, Libuše, i z doby křesťanské, a to buď domácí (Václav) anebo cizí (Jan, Anna), zvaná jména křestní.

b) Jména rodová znamenají buď vůbec rody, na př.: Vršovici, anebo jsou to t. zv. příjmení, o nichž viz § 163.

c) Jména národová znamenají národ anebo menší jeho celek; na př.: Čech, Slovan, Němec, Hanák, Bavor.

5. Jména křestní přijímají formu domáckou (hypokoristickou). Na př.:

Jiří –Jíra, Kliment-Klíma, Bartoloměj - Bárta, Josef- Joza, František- Franta, Ferdinand- Ferda, Leopold-Polda, Antonín-Tonda, Jaroslav-Jaroš, Bohuslav-Bohuš, Nikodém-Kodym, Agatha – Hata, Alexius – Lexa atpod.

Příjmení.[9]Srov. Vojt. Kebrle: Příjmení česká, vzniklá ze jmen křestních (v programmu gymn. pražs. ve Spálené ul. 1889). Týž: Příjmení česká podle tvaru a původu (v progr, gymn. domažlic. 1892). Ant. Kotík: Naše příjmení. R. 1894. Fr. Bartoš: Dialektologie moravská I. 147–149. Týž v Hlídce 1896. Z. Winter: Obraz měst českých I, 76 sl. Fr. Palackŷ v ČČMus. 1832, 60.)

Příjmení vznikala, když jméno křestní samo jako název osoby nepostačovalo. Tu přidávalo se ke jménu křestnímu jméno druhé, příjmení. To bylo voleno podle rozdílných okolností; viz v § 164.

Přijmení s počátku nebyla stálá a dědičná. Tak bylo ještě v století XV. Na př.: Štítný byl ten, kdo byl právě majetníkem statku řečeného Štítné, a když statek prodal, jmenoval se Štítný jeho nástupce; syn Jana příjmím Kováře mohl býti Havel příjmím Písař. Stálá a rodová t. j. v rodině dědičná stala se příjmení teprve v době pozdější.

1. Mnohá příjmení jsou ze jmen křestních. Na př.:

František - Franta; Jan - Janda; Řehoř-Řéha, Říha, Řehák; Kliment - Klíma; Benedikt - Béna, Bína, Beneda, Benda; Václav - Václavek, [146]číslo strany tiskuVáclavík, Václavíček; Petr-Petřík, Petrák, Pech, Pešek, Pécha, Pícha, Peška, Péša, Píša, Pešík, Pecháň, Pechan, Pechánek, Pecháček;

Matouš-Matula BartD. 1, 142; Mikuláš-Mikula, Mikúš, Miklica tamt. 1, 142, 146; Václav-Vacula tamt. 1, 142;

Jan-Janiš, Januščík, Janečka, Fabián-Fabiš tamt. 1, 146 – 147;

Cyrill-Ciroš, Ferdinand-Ferdoš tamt. 1, 146;

Antonín-Antek, Štefan-Štefek tamt. 1, 147.

2. Příjmení je ze jména otcova (nomen patronymicum). Na př.:

Otec byl pan »Zdeněk z Šternberka« a synové jeho sluli obecně »páni Zdeňkové « Pal. 5, 1, 191.

Otec byl »pan Lev z Rožmitála« a syn jeho pan »Zdeněk Lev z Rožmitála tamt. 5, 2, 84, a syn tohoto byl »Adam Lev z Rožmitála« tamt. 5, 2, 434.

Otec Matěj – syn Václav Matějův KolEE. 230ᵇ (1705) anebo Václav Matějka tamt. 231ᵃ (1708).

Otec Skopał – syn Skopáłek, otec Měrka – syn Měrečka, otec Škoła – syn Škołečka BartD. 1, 149. Tato jména synů stala se opět příjmením samostatným a odtud na Moravě tolik příjmení tvaru zdrobnělého.

3. a) Příjmení vzniklo ze jména manželčina. Na př.:

Jiřík Vavřinec KolB. 7ᵇ (l504); nazván tak podle manželky své Kateřiny, vdovy po Vavřinci: Kateřina, manželka Jiříka Vavřince tamt.

Jan kramář Mandin TomP. 4, 241 (= jehož manželka byla Manda).

Sigmund z Kotenčic, řečený jinak Sigmund Mandin, dle manželky své Mandy kramářky, vdovy po sťatém Janovi kramářovi TomP. 4, 439; jinak se zval také Sigmund Manda z Kotenčic Pal. 4, 1, 437.

Kateřina, vdova po Havlu Rybovi, provdala se za Jilka konváře jinak zvonaře a tento Jilek konvář nazývá se pak též Rybou TomP. 8, 396.

Soukenník Bohuslav Kroupa vzal si za manželku vdovu po Janu Legatovi a jmenuje se pak Bohuslav Legat tamt. 10, 40.

Podobně vzniklo na př.: Mikulášek Anežka řečený PoprR. 44; Václav Hedvika krejčí TomP. 4, 367.

Ze jmen ženských vznikla mor. jména Apołeňák, Běťák, Dořák, Františák, Hadvižák (z Hadviga), Marušák, Polušák, Poleksiňák, Petrušák, Veruňák BartD. 1, 148.

Způsob tento je na Moravě dosud živý. V rodišti Bartošově měl mlynářský tovaryš ženu resolutní Marianu a jemu podle ní říkali Marián BartD. 1, 148. Jinde se muž jmenuje Macek, žena podle něho Mackula, ale tato vládne domem, proto říkají mužovi Mackulák tamt.

b) Někdy souvisí příjmení s manželkou poněkud jinak.

Příjmení Babák vzniklo z appellativa babák = manžel porodní báby; podobně Pradlák z pradlák = manžel pradlenin. Srov. BartD. 1, 148. [147]číslo strany tisku4. Příjmení voleno podle zaměstnání. Na př.:

(soused) Jan od tří korun nazvaný Pastucha, protože prý v mládí stádo pásal TomP. 10, 607. Podobně vzniká příjmení Kovář, Krejčí, Písař, Bednář, Truhlář, Švec a j.

5. Příjmení voleno podle rodiště a bydliště. Na př.:

Jan od čápů neboli Čapek nazýván byl tak dle domu svého („u čápů“) TomP. 8, 394;

Václav z Prahy od sv. Haštala, krátce Haštal zvaný tamt. 9, 226;

s Janem Žábou čili od žáby tamt. 10, 557;

Prokop Šárka držel „louku pod Šárkou“ tamt. 9, 63.

6. Příjmení učiněno ze jména místního (z rodiště, z domova, z působiště atpod.). Na př.:

Jiří Bor; tak nazván, že byl „někdy farářem Borským“ TomP. 3, 443;

Jan Hus; zkrácením, protože byl z Husince; tak vykládá TomP. 3, 434;

Jan Kbel; „nazvaný tak, jakožto držitel fary ve Kbelích“ tamt. 3, 442 (r. 1394);

(Jan) Jesenic, bývá nazýván Jan z Jesenice tamt. 3, 554;

Jan Příbram čili Jan kněz ze Příbramě tamt. 3, 556;

Janovi Rokycanovi tamt. 4, 309 – Jan z Rokycan tamt. 4, 366;

Jiří z Poděbrad – proti Poděbradovi Pal. 4, 1, 289;

Klíma Kostelák, rodilý z Kostelce TomP. 8, 470;

Jan Velvar čili z Velvar, měšťan Pražský tamt. 8, 460;

Jan Domašín PoprR. r. 1423– z Domašína Jan tamt. str. 11; podobně vznikla jména

Čelakovský, Pražák, Podlipný, Zápotocký a j.

Způsob tento je u českých židů; na př.:

vypravuje r. 1600 žid Joachym Brandejs WintObr. 2, 163. Tak ještě podnes Příbram, Brandejs, Jičín atpod.

7. Příjmení učiněno ze jména národního; na př.:

Michal Polák (kališnický kněz v Praze 1480 sl.) byl rodem Polák Pal. 5, 1, 201;

mistr Engliš a pod. Srb, Srba, Rus, Vlach, Němec a j.

8. Mnohá příjmení jsou a) z participia , a b) z adjektiv. Volena byla podle některé vlastnosti tělesné nebo duševní, skutečné nebo domnělé, podle zaměstnání atpod. a často jsou to přezdívky, mnohdy dosti potupné. Na př.:

a) Dohnal, Pospíšil, Rosulek (z roz-sul), Roštlapil (z roz-šlapil), Přibyl, Kvapil, Sušil a j.

b) Černý, Bohatý, Zubatý, Nový atpod.

8. Některá příjmení jsou přijata z němčiny. Tu pak končí se v češtině na -a. Na př.: [148]číslo strany tiskuFuchs – Fuxa, Fried – Frýda, Preusse – Projza;

Kober – Kobera, Fischer – Fišera, Peter – Petera, Peterka, Kraus – Krousa, Winter – Wintera, Hein – Hejna a pod. Flandera, Flanderka, Hevera, Heverka, Šimerka, Stumpfa, Hoza, Šturma, Švácha;

Majera, Vorma (Wurm) BartD. 2, 169 (han.); Golda, Kunca, Glóza (Glos) tamt. 1, 141.

Podobná adaptace je, že bývá -ar místo cizího –er; na př.: Meissner – Mejznar, Wittwer– Vitvar, Wagner– Vojnar.

10. Příjmení tvořená ze jmen domácích mívají koncovku jinou než jména, z nichž vznikla.

a) Příjmení z adjektiv mívají koncovku -a nebo -enka; na př.: adj. chlubný–příjm. Chlubna, hubný – Hubna, Hubenka, pyšný – Pyšna (Kotík), stč. duchný (Slovn. I, 854)–Duchna (tamt.), Špatný – Špatenka.

V nářečích moravských také příjmení z participia -lъ mívají koncovku –a; na př.:

kydał – Kydała, drápał –Drápała apod. Přibyła, Sŕkała, Stuchła BartD. 1, 141.

b) Příjmení ze substantiv, i vlastních, mívají koncovku -a: na př.: Srb – Srba, Vach – Vácha, Kužel – Kužela, Mašek – Maška, Matěj – *Matějek – Matějka a pod. Jetela, Vaňka, Vošťála, Chmela, Mazura;

brdo–Brda (Kotík), dřevo – Dřeva (kupec v Praze na Rybníčku ok. 1898);

Datinský – Datina, Sedlnický – Sedla, Stav́aník – Stav́aňa, Kubeš –Kubeša BartD. 1, 141.

c) Příjmení ze substantiv mívají koncovku -o; na př.:

Matějko, Jiříčko, Jirásko, Janko, Zítko, Hromádko, Zapadlo, Vočadlo, Vosáhlo.

11. Příjmení bývá neustáleno. Na př.

Juřík Juránek: Jiříkovi Jiránkovi KolKE. 440ᵇ (1737); – jindy se táž osoba jmenuje Juřík Jurák: Jiřík Jirák tamt. 436ᵇ (1710).

12. Příjmení, jak se vyvinují, zjednodušují se. Na př.:

Jiřík Syrový voko KolČČ. 339ᵇ (1562), na domě … Jiříka Syrový voko tamt.; – z toho pak Jiřík Syrový: od Jiříka Syrovýho tamt. 339ᵇ (1565).

Jiří Tomkův, Jan Vančurův: Jiříkovi Tomkovu KolČČ. 415ᵇ (1566), Jiřík Tomkův t. 415ᵇ (1568), Dorotka, Jana Vančurovýho manželka t. 199ᵃ (1556); – z toho pak Jiří Tomek, Jan Vančura: Jiříkovi Tomkovi t. 415ᵇ (1568), od Jana Vančury t. 199ᵃ (1557).

Tomáš Kolkuov t. 53ᵇ (1551); – z toho pak: Tomáš Kolek t. 53ᵇ (1553). [149]číslo strany tiskuMikuláš Pekluo (t.-uov) t. 12ᵃ (1544); – z toho pak: Mikuláš Peklo t. 12ᵃ (1543).

Jan Kordulčin t. 33ᵇ (1543), Janovi Kordulčinýmu t., Janem Kordulčinejm tamt.; – z toho pak Jan Kordule: nebožtíkovi Janovi Kordulovi t. 33ᵇ (1555), podle kšaftu Jana Kordule tamt.

Petr řezník z Hladkého domu KolB. 46ᵃ (1496), Petrus carnifex de domo Hladký tamt. 13ᵃ (1489), opatrnému Petrovi z domu Hladkého t. 73ᵃ (1497); – z toho pak Petrus Hladký t. 1ᵃ, 4ᵃ (1501).

13. a) Pojmenování pro rodinu.

Usus čes.:

Muž, otec je Pour, Dušek, Studený, Krejčí, Kovář:

kde zůstávaj Pouroví, Duškoví, Studenýho, Krejčoví…?;

je u Pourů, u Dušků, u Studenejch, u Krejčovejch …;

šel k Pourom, Duškom, Studenejm, Kovářom …;

di (s)krz Kovářovo (stavení), nebo (s)krz Kovářoví…;

před Pourovy, před Studenejma, n. před Pourovejma, před Studenýho…;

di ke kupcom, di ke kupcovejm (= do domácnosti), di ke kupcoj (pro cukr…) SbornHoř. 82.

Usus mor.:

pl. nom. – i: kde tu bývajú Jurásci, Tomečci, Múčci (Múčka), Staňci …? BartD. 1, 138 (val.); –

pl. nom. –é: kde tu bývajú Kožíké (Kožík), Petré (Petr), Hozé (Hoza), Vajé (Vaja), Mičké (Mička), Polášké (Polášek), Trlicé (Trlica) t. (zlin.); z toho ustrnulé: to je Ozef Simké, Anča Jantelé, Dorka Janké, Jura kováré t. 1, 139; –

pl. nom. – ovci: Bubeníkovi (Bubeník), Húserkovci (Húserek), Kubikovci (Kubica), Berkovci (Berka), Ščastníkovci (Šťastný!), rechtorovci (rodina učitelova), panáčkovci (farář a jeho domácí), stařečkovi (dědeček a babička) tamt. 1, 139 (pomor. a dol.); –

pl. gen. za nom.: kde bývajú Noskových, Filipovičových, Motyčkových, Vaculíkových, Směšných tamt. (podluž.); –

pl. gen. s u n. o: kde tu bévajó o Vemětalu?, o Nováku vozijó hnuj, u Buršu, u Hájku tamt. (han. a záp.-mor.).

b) Pojmenování pro ženu. Na př.:

Pospíšil – Pospíšilka, Novák – Novačka, Katherinam Bohdalkam, TomZ. 1419 st. 83; –

Novák – paní Nováková, po Dorotě Kuchařové KolEE. 240ᵃ (1660); -

Novotný – paní Novotná, Nový – paní Nová.

c) Pojmenování pro dceru; na př.: [150]číslo strany tiskuotec Novotný - dcera Anna Novotná nebo Novotných. Dialekticky se liší (=žena) a -ých (=dcera): (paní) Suchá, Novotná –Kačenka Malejch SborHoř. 82; –

Novák – Anna Novákova nebo Nováková. Lišívá se -ova (= dcera) a -ová (žena); –

Kučera, Kopal– Kučiře, Kopále Us. čes. krk. (= přípona -ęt); podobně ve Slezsku: Janda – Janda, Tragan – Tragaňa, Škoła–Škola, Novotny – Novotňa, Řehak – Řehača, Křenek – Křenča, BartD. 1, 148, 149; -

Kula – Kulča, Matula – Matulča, Šubrt – Šubrtča, Muras – Murasča tamt. (= přípona –čęt); sklonění je tu podle kuřě: Drygałčata, kaj idětě?, něviděli stě Štefčaťa?, byly smy tam s Vaščatami tamt. 1, 149.

V usu měšťáckém doby minulé bývá vlivem německým jméno otcovo nezměněno v platnosti pro ženu nebo pro dceru; na př.:

hrabinka Kolovrat, dcera komendanta Pražského PalZáp. 68; hrabinka Pachta, přítelkyně oné tamt.; hraběnka Mladota jest upřímné dítě tamt.; padly mi dále slečny Schrenk do očí tamt.; Eva Šréter tamt. 13 a j.

14. Přezdívky, z nichž vznikla mnoha příjmení – v. zde č. 8 –, mají některé oblíbené koncovky. Na př.

-al, -ala: kvákal mor. kvákała, mazal mor. mazała a pod. fňukała, cúrała, hrčała, smykała BartD. 1, 141 ; –

-áň: hłucháň (kdo nechce slyšeti), slepáň, ryzáň, sopláň, šmatłáň, chłapáň (val. = chlapák, hodný chlap). tamt. 1, 143; –

-aňa: hatłaňa, šmatłaňa, švidraňa, žebraňa, frflaňa, gajdaňa (rozgajdaná, rozkasaná ženská) tamt.; –

-oň: bebłoň, błafoň, hvizdoň, chlastoň, chychoň, mlsoň, šepłoň, švidroň, hłuchoň, stekłoň tamt. 1, 143 a 144; –

-ák: břeščák, čučák, krchňák (levák), praščák (dítě, které praští – brečí) tamt. 1, 144;

-uch, -ucha: papluch (tlachač, nešika), potmělúch, svinčuch tamt. 1, 145; –

-isko: vitřisko (divoch), posmetłovisko (tulák) tamt.;

-áč: šuchtáč, střapáč, kosmáč, koberáč (břicháč) tamt. 1, 146.

Vlastní jména místní.[10] Srov. Miklosich: Die Ortsnamen aus Personennamen 1864 a Die Ortsnamen aus Appellativen 1872. Palacký v ČČMus. 1834, 404 sl. A. Vašek: O povahopisných jménech osad staročeských v ČasMat.Mor. VIII (1879), 25 sl.)

Jména místní jsou jména osad, vesnic, měst a zemí, na př.: Lhiota, Lobkovice, Brozany, Rokycany, Olomouc, Polsko, Uhry.

[151]číslo strany tiskuTo jsou jména místní ve smyslu užším. K nim druží se vlastní jména hor, ostrovův a vod, na př.: Říp, Kreta, Bajkal, Vltava.

Jména místní (česká) ve smyslu užším jsou původu několikerého.

1. Některá jsou pomnožná a vznikla tím, že jména obyvatelů v čísle množném vzala se za pojmenování zemí neb osad.

Na př. jednotlivý obyvatel země uherské jest Uher; úhrn všech obyvatelů jsou tedy Uhři (= nom. plur.); týmže tvarem ,,Uhři“ nazývána kdysi i země týchž obyvatelův. Totéž slovo Uhři znamenalo tedy 1. to, co Uhrové (Ungari, die Ungarn), a 2. to. co Uhersko, uherská země (Ungaria, das Ungarn). Potom, když se provedl v jazyku rozdíl mezi skloněním jmen životných a neživotných, zůstal tvar Uhři pro význam = Uhrové, ale pro význam = Uhersko, uherská země vzal se akkusativ místo nominativu, tedv tvar Uhry.

Jednotlivý obyvatel osady byl Lobkovic (t. j. potomek Lobkův); úhrn všech obyvatelů byli Lobkovici; týmže tvarem nazývala se pak i osada týchž obyvatelů, a když se provedl v jazyce rozdíl mezi skloněním jmen životných a neživotných, dostal se zde akkusativ na místo nominativu, tedv Lobkovice.

Podobně vznikla jména Brozany, Biskupice, Vítkovice, Dušníky, Čertoryje a j.

2. Jiná mají původ v některé vlastnosti své nebo svého okoli; na př.:

Březina, Olešnice, Kamenice, Chlumec, Paseka, Třebová (vytříbené místo), Mýto (vymýcený les), Žďár, Ždírec, Lhota (polehčení, výsada) atpod.

3. Opět jiná jsou svým původem adjektiva possessivní na -óv, -in a -jь, utvořená z jmen zakladatelů nebo držitelů. Na př. Benešov = hrad, jejž založil neb osadil Beneš, Boleslav́ = hrad, jejž založil neb osadil Boleslav, a tak podobně Pelhřimov, Holešov, Kojetín, Radotín, Olomouc, Litomyšl, Chrudim, Čáslav, Jaroměř, Choteč, Drahoraz a j.

Jména měsíců jsou jakoby jména vlastní, vzniklá zúžením jmen appellativních.[11] Srovn. Miklosich, Die slav. Monatsnamen v Denkschr. XVII (1868), 1–32.)

Nyní znamená jméno takové jistou dvanáctinu roku: leden dvanáctinu první, únor druhou atd.

Původně byla to appellativa, znamenající ovšem některou dobu časovou: na př. listopad = období, kdy listí padá se stromu, leden = období, kdy je led, atpod. Ta doba nebyla ustálena, avšak stejná, na př. listopad = octobris (stsl., srb.), = novembris (čak., pol., mrus., sln.). Dobu astronomicky určitou znamenají jména tato teprve, když vzata jsou za přeložení měsícových jmen latinských.

[152]číslo strany tiskuV jazyce českém a ve slovanštině vůbec je tendence, aby předmět individuální byl jmenován substantivem, aby názvy předmětů byly substantiva. Proto míváme velmi často jméno podstatné, kde v jazycích jiných bývá jméno přídavné. Případy tohoto způsobu jsou dvoje:

1. Čeština má z adjektiva utvořené substantivum za substantivní adjektivum jazyků jiných; na př. mudřec, mǫdrьcь = za adjektivum ř. σοφός lat. sapiens, něm. der Weise, frc. le savant.

Substantiva taková jsou:

na -ec z adjektiv a z participií na –lъ, -lь, -nъ, na př.: jeden bohatec ML. 78ᵃ, Hrad. 139ᵃ; dva slepci volali Blah. (Mat. 20, 30); opilec ebrius Pror. Isa. 24, 20, nesmierní opilci Hrad. 94ᵇ; umřilec mortuus ŽWittb. 30, 13, vis umirlče Mast. 273, tyto umrlcě vzkřiesiti JiřVrat. 1ᵃ; řecký mudřec ML. 60ᵇ, jenžto byl vyšel zabíjat mudrcóv Pror. Dan. 2, 14; tento zabylec Ol. 4. Reg. 9, 11; kde jest pohřeben ten zabitec Otc. 199ᵇ, letí zabitec prostřed vás Ol. Ezech. 6, 7, (jezero) naplnil Izmahel zabitcěmi Pror. Jer. 41, 9; utopenec, oběšenec, ospalec, zajatec, trestanec, ožralec Us. nč.;

neznámec (člověk neznámý) BartD. 2, 350; němec = člověk němý tamt. 1, 235; ułhanec (lhář), náhlivec, ohavec, ošklébenec, odranec, okysanec (ospalec), rozvalenec (povalovač) t. 1, 145; –

na -ík z adjektiv, na př.: ježto (židy) jest byl ten psotník na smrt otsúdil a pessimo mortalium Ol. Est. 16, 15; bídník, násilník, vilník, zlostník, hříšník Us. nč.; –

na -ák z adjektiv a substantiv, na př.: chudák, dobrák, chytrák, bídák Us. nč.; –-

na -och z adjektiv, na př.: černoch, běloch, slaboch, divoch, mladoch, staroch, lenoch, maloch–Maloch Us. nč.;

kraťoch (krátký člověk), svaťoch BartD. 1, 145; –

na -ost z adjektiv, na př.: tyto věčnosti a vlastnosti haec sempiterna et legitima Ol. Num. 35, 29, učte syny všem vlastnostem omnia legitima t. Lev. 10, 11. ostřiehajte vlastností mých legitima mea t. Lev. 18, 26; –

na -ač, -cě, na př.: modlte sě za hánce vaše EvOl. 299 pro calumniantibus; tresktače se neboje t. 77ᵇ punientem; tlukačovi otevříno bude t. 274ᵃ pulsanti; tohoto nalezli jsmy zapovědače daň dáti t. 259ᵃ prohibentem.

2. Jindy skládají se adjektiva s některými substantivy významu obecného (věc…) nebo s některým substantivem vyňatým k tomu cíli z kontextu. Přidané substantivum má zde úkol jen expletivní.

Jméno takové je nejčastěji

věc; na př.: to je jistá věc nč. Us. (= to je jisto); jistá věc to byla Pulk. 140ᵇ; strašivá věc sě přihodila byla t. 45ᵇ; jakž ta trojie věc pomine [153]číslo strany tiskuAlxV. 17; král Macedo když to pozna, že v téj zemi věc tak hrozná, káza … t. 2164; veliká jest věc s bohem mluvili Alb. 58ᵃ; bylažť by to nepěkná věc dáti svým obmeškánu býti Štít. uč. 52ᵃ; králova koruna krásná je věc, ale těžká Šach. 296ᵇ; když pán trpěl rány, veliká věc, budu-li trpěti slova non magnum Brig. 17; nenie to veliká věc milovat i přátely, ale veliká věc je milovati nepřátely Zrc. 3ᵇ; a malá věc zdá se jim to Brig. 31; (pokora) sě zdá nemúdrá věc BrigF. 80ᵃ; všeliký člověk jest tvrdá věc Brig. a jest kněz věc posvátná ŠtítMus. 67ᵇ; neboť jest nějaká čistá věc nebesa ŠtítPař. 12ᵃ; biskupstvie pražské s moravským byla jest věc jednosvorná Pulk. 61ᵃ; těch je veliká věc (= mnoho) u papeže, jenž vymýšlejí… divné haklíky (na oděvu) HusE. 1, 456; tu jest lidu veliká věc Mill. 93ᵃ; polská věc ve dnu sě proměnije agrestia Ol. Sap. 19, 18; o kterých o všech psáti i dlúhá věc i tesklivá by byla VšehK. 212ᵃ;– (Alexander) nebývalú věc zamysli AlxB. 7, 36; nezdá mi sě, by vlastná mátě kde takú věc obdiržala AlxM. 3, 18; jiže vši zemskú věc opráviechu AlxV. 330; tvé očko všichnu věc vidí Vít. 26ᵃ; člověckú věc pravi vám humanum Koř. Řím. 6, 19; Alexander tak velikú věc lidí podmanil Mart. 11ᵇ; Cyrus přemohl velikú věc zemí tamt. 10ᵃ; kdežto soli dělají velikú věc Mill. 87ᵃ; ryb také velikú věc lapají t. 87ᵇ; – ten stvořitel všeho i všie věci světa seho AlxV. 2385; (Alexander) když té věci pokona, obráti sě do Sidona AlxH. 8, 3; – v hodují věci šlechetnost záleží Štít. uč. 87ᵃ; to jest pravda ve všiej věci AlxV. 2110; – (Jidáš) by jeho (Pilátovú) všiú věciú vlada Jid. 59; (Darius) tak sě vypravil všú věcú AlxH. 2, 3; – kto sě móže toho střieci, komuž porúčé své věci AlxV. 102; všecky žádné věci naše Pror. Isa. 64, 11 omnia desiderabilia nostra; velebné věci magniſica Ol. 1. Reg. 12, 24; jenž zemské věci čenichají qui terrena sapiunt Koř. Fil. 3, 19; bv mi libé věci rozprávěl prospera Ol. 2. Reg. 4, 10; – podlé předních věcí secundum primitias t. Ezech. 48, 18; nečenicháš těch věcí non sapis ea Koř. Mat. 16, 23; – postúpiti po ješitných věcech declinare post vana Ol. 1. Reg. 12, 21.

Sem hledí také adverbiální výraz všie věci = úplně, naprosto; na př.: bychom sě jemu (bohu) všie věci líbili Štít. uč. 31ᵃ; aby nebyli všie věci odlúčeni toho pokrmu t. 120ᵇ a tak často u Štít.; ten duom všie věci byl otevřen BrigF. 74; kteréž jest nemohla vší věci odvésti od hrdosti Otc. 465ᵇ: ta lodí všie věci jest připravena Troj. 7ᵇ.

Jiná taková slova jsou:

čin, zejména ve výrazích adverbiálních tiem činem = tak(to), divným činem = divně atp.; na př.: tiem činem mnoho dobrých zbichu DalC. 12; ež vy chtie tiem činem zbíti t. 12; nejsem duostojen týmž činem na kříži pnieti jako mój spasitel Pass. 299; nemluv takým činem hoc modo Ol. 2. Par. 18, 7; tehda svatý Petr proti němu počě rozumným [154]číslo strany tiskučinem sě hádati Pass. 294; rozličným činem knihy píši ŠtítBud. 4; kterým činem popúzie nás která věc Štít. ř. 126ᵃ; kmetě vdovcě (komorník) móž pohoniti týmiž činy jako holomka Rožmb. 56; jal se nelibost činiti všěmi činy omni modo Pulk. 63ᵇ; když dítě své odchováváš všemi způsoby a činy RešSir. 64ᵇ; oči tvoji hlédajte na pravé činy videant recta Ol. Prov. 4, 22; srov. Slovn. I, 174 –175; –

nábytek, obyčejně plur. nábytci, nábytky, na př.: se vším nábytkem omnia quae habebant Mus. Gen. 13, 1; desátek ze všech nábytkóv ex omnibus Ol. Gen. 14, 20; –

obyčěj; na př.: jsú sukně jich (mamelukův) podobné k hazukám, než jsú obyčejem jiným (= jinak) dělané KabK. 31ᵃ; –

stvořenie; na př.: všecko dvojité stvořenie omnia dupplicia Ol. Sir. 42, 25; –

hubenec; na př.: jdi k mravenci, hubenče o piger! Ol. Prov. 6, 6; –

člověk; na př.: potkachu jeho dva člověky majíce diábelstva duo habentes Koř. Mat. 8, 28; –

slovo; na př.: napsav list zdržující tato slova epistolam continentem haec t. Skutk. 23, 26.

3. Někdy však přece i v češtině bývá zde adjektivum; tu pak je substantivisováno. O tom viz § 174 č. 2.

4. Také slova jiná než adjektiva bývají substantivisována; ku př.:

adv. blazě: nivčemž na světě nemáš býti plného blaze a pevného, ale jen v onom světu jest plné, pravé a trpné blaze Štít. ř. 105ᵇ; v ňemž záleží pravé blaze tamt.; dotud vám plného blaze nemóž býti t. 31ᵃ; –

aor. bych: bude potom bycha honiti LupPost. 324ᵃ; aby snad bycha potom nevinšoval sobě viděti Har. 2, 345; aby bycha za ušima neodnesl Rvač. (1580) ve Výb. II. 1361, pozdě bycha honíváme Prostopr. 20ᵃ; pozdě bycha honí Nejedlý Gr. 131; pozdě bycha honiti nč. Us.; –

snad: aby i žádný snad, i žádné mněnie mdly v něm (křesťanu) viery neučinilo ŠtítMus. 83ᵃ; nynie nemám (šilinku) na snad Hrad. 111ᵇ; máš-li tuto na snad kopie ad manum Ol. 1. Reg. 21, 8; pak bude bóh mstíti a snad tieže, nie bez snadu tieže Štít. uč. 146ᵇ; bóh jest to bez snadu řekl ŠtítPař. 42ᵃ; bez snadu Us. nč.: prvních rodičóv, ješto jsú po snadu za diablem šli ŠtítPař. 42ᵇ; vodu, kterou v lahvici na snadě měl Kulda 1, 227; (lidé) tiem snadem jsú k hřešení hotovějše HustPost. 24ᵇ (= říkajíce, že „snad to není hřích, snad to bude odpuštěno“…); –

ale, než: (závistivý, když koho i pochválí,) někakéžť „ale“ přičiní anebo „než“ k chvále každého ŠtítMus. 74ᵇ; –

dnes: od dnes třetí den (= pozejtří) Háj.16ᵇ; –

tož (toš): že to staříček udělal na toš (= na vzdory) Kulda 2, 210; –

nežť: vzal to nežť nč. Us.; – [155]číslo strany tiskumusím: (kupec) aby vždy řiekal: musím to pro lidi mieti; protož jej velmi obtieží to musím ChelčP. 173ᵇ; –

tři otčenáše a pět zdrávasů nč. Us.; –

darmodej umřel, kupsobě nastal Us.; –

činiti něco na zdařbůh Us.; –

aby se přidalo naděl Buoh Háj. 247ᵇ; –

jaký pomáhej bůh, taký bohdej zdráv Jg. (s. v. bůh).

Substantivum se vyjímá z adjektivního přívlastku, jenž předchází a v němž se rozumí. Na př.:

vnadný sledník stopy sě jelenie chopě vždy sě ho (= jelena) drží po stopě AlxV. 2317; a nad to i rozum ť to ukazuje, že nezhyne (duše) smrtí tak, aby nic nebyla, neb nevyšla by božie spravedlnost, jenž nic zlého nenechá bez pomsty ŠtítSáz. 169ᵇ a Jes. 196ᵃ; kdož jste boží bojovníci i zákona jeho Pís. táb.; tělo dietěcí, kypře narozeného Comest. 10ᵇ; o chrástách na hlavách dětinských.., dokud jsú (t. děti) Sal. 214; (Petr) dokládá se svědectvie komorničieho, kterýž jest tu hlavu shledal VšehJ. 50; hlas tento jest chotóv milého, jenž (chot) přikazuje.. HusŠal. 51ᵃ.

Adjektivum.

1. Adjektivum jest jméno, jež vyslovuje vlastnost při nějakém předmětě, vlastnost ve smyslu toho slova nejširším; na př. pracovitý člověk, sedmiletá válka, nárožní dům. Předmět – nositel a majetník vlastnosti – vyjádřen bývá zpravidla substantivem; někdy i jiným jménem anebo zájmenem, a to pak bývá zástupcem substantiva.

2. Adjektivum, znamenajíc vlastnost, táhne se ku příslušnému substantivu nebo zástupci jeho a váže se s ním grammaticky; svazek ten jeví se jakožto shoda v čísle, pádě a také v rodě.

Číslo a pád znamená se deklinací, jížto adjektivum jest schopno povahou svou jmennou; ta jest u adjektiva dvoje, jmenná a složená, na př. vysok gen. vysoka atd., vysoký gen. vysokého atd.

Schopnost, vyjadřovati také trojí grammatický rod (motio), vyvinula se při adjektivu zvláště, a vyvinula se ze snahy, aby adjektivum se svým substantivem také v rodě se shodovalo.

3. Adjektivum dále se stupňuje, t. j. je schopno gradace, na př. vysoký, převysoký, velmi vysoký –, a má zvláštní schopnost komparace, na př. vysoký, vyšší, nejvyšší.

4. Od substantiva liší se adjektivum významem, znamenajíc vlastnost, kdežto substantivum znamená nositele vlastnosti; – schopností trojího rodu, kdežto substantivum jen u některých jmen živočišných má moci podle přirozeného pohlaví mužského a ženského; – skloněním jmenným [156]číslo strany tiskua vedle toho i zájmenným, kdežto substantivum má sklonění jen jmenné; – a zvláštní schopností komparace. Srovn. Mikl. IV. 3.

Od zájmena liší se významem, který při něm jest reální, při zájmenu pak formální, – a skloňováním, které při něm jest jmenné a složené, při zájmenu pak jen zájmenné.

Od slovesa liší se významem, znamenajíc vlastnost, kdežto sloveso znamená energii, – a flexí, totiž skloňováním proti časování při slovese.

5. Známky, kterými se adjektivum vyznačuje, nalézají se při všech adjektivech vlastních nebo vlastně tak řečených, na př. pracovitý člověk, zelená louka. Krom toho však nalézají se tyto známky některé nebo všecky a u větší nebo menší míře také při některých jiných druzích slov; zejména při participiích: nesa nesoucí, znám známý, pad chváliv, padl padlý, chválen chválený; při některých číslovkách: třetí, desátý, trój, desater; při zájmenech rodových: ten, onen, náš atd. Slova tato drží v sobě ovšem svůj význam zvláštní (slovesný, číselný, zájmenný), ale význam ten namnoze může býti spolu pojat za význam vlastnostní, t. j. adjektivní; na př: ty jsi náš (= přítel naší strany), onen břeh (= protější), onen svět atp. Schopnost pak ke shodě v rodě grammatickém mají slova tato touž jako adjektiva vlastní; některá mají také sklonění stejné s adjektivy vlastními, a také schopnost gradace. Tím vším hlásí se slova tato syntakticky více méně také do třídy adjektivní. Podle potřeby, když půjde o rozdíl od adjektiv vlastních, nazýváme je adjektivaliemi.

6. Adjektivum (i adjektivale) vyskýtá se ve funkci

a) přívlastkové, na př.: pracovitý člověk, naše zahrada;

b) podmětové, na př.: moudrý se dovtípí, tonoucí i stébla se chápe Přísl., svoji o něm nepodbachu AlxV. 133;

c) doplňkové, na př.: Bůh je věčný, zahrada je naše;

d) předmětové, na př.: sytý hladovému nevěří Přísl., na moudrého mrkni, hloupého trkni ČMudr.206; a

e) adverbiálni, na př.: vysoko, dobře, z čista jasna, po pansku atd.

7. Při adjektivu českém (a to platí namnoze o slovanském vůbec, a dílem také o adjektivu jazyků jiných) zasluhují a potřebují povšimnuti zvláštního

A) původ a význam adjektiv některých,

B) funkce substantivní,

C) rozdílné sklonění, jmenné a složené, a

D) stupňování.

A. Zvláštní původ a význam některých adjektiv.

1. V jazycích slovanských je snaha, aby přívlastek byl souřadný. Z té snahy vznikají adjektiva zvláštní; na př.: rána metelná, [157]číslo strany tiskuprotivník římský. Za adjektiva tato mohou býti a bývají příslovečné přívlastky podřadné: rána metlou, protivník proti Římu. Adjektiva tato vzala původ svůj z přívlastků těchto podřadných proměnou psychologickou i tvarovou: v mysli sestrojen z přívlastku podřadného pojem vlastnosti a ve výrazu slovním sestrojen spolu s tím tvar adjektivní: rána metlou – rána metelná.

2. Způsobilost a snaha k takovému tvoření adjektiv zvláštních – t. j. takových, která jsou za přívlastek podřadný – jest v jazycích nestejná. Slovanština má oboje u veliké míře, a v češtině vidí se to zvláště v jazyce starém. Způsoby a případy toho hlavní probereme ve výkladě následujícím, ukazujíce je na příkladech význačných a dokladech k nim přidaných, a to u adjektiv possessivních -óv, -in a u adjektiv jiných.

Possessiva -óv -in vynikají zde zvláště. Platí o nich toto pravidlo: je-li majetníkem osoba a možná-li utvořiti z jejího pojmenování (výrazu jednoduchého nebo složeného) adjektivum possessivum -óv, -in, tedy přivlastňuje se jí majetek tímto possessivem, nikoli genitivem; na př.: dvór králóv, nikoli dvór krále; ale dvór králové, poněvadž ze jména králová není lze utvořiti další kmen possessivní. V tom opět jest případů několik, jež tuto probéřeme, majíce ovšem na zřeteli jen ty, kde potřebný tvar adjektivní není kmenoslovně nemožný.

1. Zahrada súsědova; t. j. když majetník vyjádřil by se slovem jedním – na př. súsěd –, tedy přivlastnění děje se příslušným possessivem. Na př. od krve Abelovy až do krve Zachariášovy Br. Luk. 11, 51 atd., zpravidla.

Odchylky, mající genitiv místo possessiva, v jazyce starém jsou řídké, v novém vlivem jazyků cizích hojněji se vyskytují. Na př.:

ot hlasu nepřietele ŽKlem. 40ᵃ; had neslyší hlasu zaklinače Hug. 239; na těmeni posvěcencě Ol. Deut. 33, 16; (Ježíš) umřel jest k vuoli otce HusW. 97ᵃ; přišel jest syn člověka t. 92ᵇ; s stolu bohatcě ChelčP. 167ᵃ; bez otcovy, bez bratra svého, bez strýce nebo bez poručníka vuole VšehK. 168ᵃ; s povolením Petra KolČČ. 207ᵇ (1554); od odjezdu Husa TomP. 3, 559; po příchodu Žižky t. 4, 148; vedením Žižky t. 4, 282; v sudě Diogena Vrchl. atp.

2. Krev Abelova spravedlivého, nč. krev Abele spravedlivého; t. j. když majetník vyjádřil bv se výrazem složeným ze substantiva a adjektiva– na př. Abel spravedlivý–, tedy přivlastnění děje se v době staré tím způsobem, že ze substantiva tvoří se possessivum a adjektivum klade se v genitivě, v jazyce pak novém výraz všecek do genitivu se klade. Na př.:

ode krve Abelovy spravedlivého Koř. Luk. 11, 51; od krve Abelovy spravedlivého EvOl. 211ᵇ; syn Albrechtóv řečeného Nedvěd Pulk. 127ᵃ; [158]číslo strany tiskuhlas tento jest choťóv milého HusE. 3, 33; Ježíš pannin syn přeřádné DětJež. 1ᵇ; od prvého králova syna DalC. 53 (ex: syn prvého krále); bedro Jakubovo klecavého Comest. 41ᵇ.

Zachováno dialekticky: mojej mladšej sestrin muž meae minoris sororis maritus; mojho dobrieho priateľovu dceru; podľa jej otcovej zahrady; tohto kráľovu dceru Mikl. IV, 16 (slc.); to só vovce prostředních Vrbkovy BartD. 2, 237 (z Věžné, kde jsou trojí Vrbkovi: horní, prostřední a dolní).

Ze příjmení Kavčie-hora utvořeno possessivum Kavčie-horóv: Petra Kavčie-horova non respondit Lún. ks. 1408 (její manžel jmenován tamže 1407: Petrus dictus Kavčie-hora).

3. Dvór králóv Václavóv (a), dvór krále Václavóv (b), dvór králóv Václava (c), dvór krále Václava (d); t. j. když majetník vyjádřil by se dvěma substantivy, z nichžto jedno bývá appellativum a druhé nomen proprium – na př. král Václav –, tedy přivlastnění děje se způsobem čtverým: a) dvěma possessivy utvořenými z obou substantiv, b) genitivem appellativního a possessivem druhého substantiva, c) possessivem appellalivního a genitivem druhého, d) genitivy obou substantiv. Způsoby prvé tři jsou hojné v jazyce starém; jazyk nový má zpravidla způsob čtvrtý, zřídka (arehaisticky a dialekticky) způsob druhý. Na př.:

a) z králova Herodova města Hrad. 85ᵃ; na ciesařově Diokletianově dvořě Pass. 482; Strachkvas, bratr Boleslavóv vévodin PulkR. 31ᵃ; otec Oldřichóv vévodóv tamt. 43ᵇ; Kojatu, syna Všeborova hrabina t. 55ᵇ; podle přikázanie Ottova markrabina t. 83ᵇ; dva syny markrabiny Albrechtovy t. 108ᵇ; sestru Belinu králevu sororem Belae regis t. 132ᵇ; v rucě mistrově Rokycanově a mistrově Václavově List. 1433 Výb. 2, 361; Jozefuov tesařuov syn Comest. 232ᵇ; –

b) slova proroka Isaiášova Mat. 1; syn krále Herodóv Krist. 28ᵇ; třetieho léta královstvie Balthazarova krále Pror. 119ᵃ; kvas krále Asveróv Kruml. 97ᵇ; knězě Davidovo město t. 85ᵃ; na oslici krále Davidovu Ol. 3. Reg. 1, 38; knězě Vlastislavovi rodiči DalJ. 227 P.; přátelóm panie Aniččiným List. 1433 Výb. 2, 362; o příští pana Kristovu Comest. 274ᵇ; v domu Simonově licoměrníka t. 241ᵇ; nč. dvůr krále Václavův (archaist.); dvůr kmotra Novákův, pole kmotra Novákovo, zahrada kmotra Novákova (podkrk.); pana rechtoruv pes, na stryka Hanesove luce, pana Ježišova cirkev BartD. 1, 180 (laš.); –

c) králeva Heroda ženima Hrad. 51ᵃ; s ciesařova Theodosího dvora Otc. 73ᵃ; –

d) jenž bieše Erodesa tetrarchy zchovanec Koř. Act. 13, 1; nč. dvůr krále Václava Us. –

Při appellativu jest ještě adjektivum: český král Václav; tu děje se přivlastnění podle způsobu b) a d); na př.: [159]číslo strany tiskubratr vévody českého Boleslavóv PulkR. 31ᵃ; vladař krále Nabuchodonozoruov babylonského Otc. 206ᵃ; Absolonovu syna Davidova sestru Ol. 2. Reg. 13, 1; po cěstách otce svého Davidových t. 2. Par. 17, 3; v domu Nabuchodonozorova krále assyrského t. Jud. 2, 1; mocí kniežete Belzebubova diábelského EvVíd. Luk. 11, 15; nč. dvůr českého krále Václava Us.

4. Když majetník se vyjadřuje slovem, jež possessiva -óv, -in nemá, tedy přivlastňuje se zpravidla genitivem; na př.: Mathias Jednookých fassus est Lún. ks. 1421; nč. Matěj Jednookých, zahrada Novotného nebo Novotných, pole Hořejšího nebo Hořejších, za Krejčího domem Us. atp.

Někdy však přece vítězí snaha po formě adjektivní a nátlakem jejím tvoří se possessivum také zde, třeba bylo neobvyklé: zahrada Novotnova, pole Hořejšovo, za Krejčovým domem Us.

5. Adjektiva possessivní -óv, -in bývají v jazyku novém jen u jmen osobních. V jazyku starším bývala též u jmen neživotných; zřídka. Na př.:

k opravení ohně oltářova Comest. 72ᵇ; miesto kamenovo locum lapidis t. 37ᵇ; na pole Damaškovo Damasci Ol. Jud. 2, 17; přirození jeho (planety Marse) a Sluncovo ČČMus. 1829, I. 64 (z r. 1544); z jitrocílova semene Háj. herb. 124ᵇ; takoví vrškové chmelovi t. 385ᵇ; hvsopova moc t. 201ᵃ.

6. Z adjektiv possessivních -óv, -in vznikla místní jména, jako Benešov, Holešov, Miletín, Radotín, Kojetín a j.

7. Z masc. -ův vyvinulo se masc. -ůj analogii podle můj, tvůj, svůj. Na př.: Havlůj (příjmení); tatínkůj, strýčkůj Us. vulg.; súsedůj, Matulíkůj BartD. 1, 27 (záhor.), t. 1, 70 (val.).

Ve val. nářečí je též nesklonné adjektivum na -oj: chłapec Tomečkoj, Marýna Mečíčkoj, pes rechtoroj, pole súsedoj BartD. 1, 70.

Jinde bývá ustrnulý tvar na , vzatý z nom. plur.; na př.: Ozef Šimké, Anča Jantelé, Dorka Janké, Jura kováré BartD. 1, 139 (břez.).

Adjektiv zvláštních jiných (kromě -óv, -in) jest veliká rozmanitost. Probéřeme některé druhy jejich seřadíce je dílem podle zvláštního jejich významu, dílem podle koncovek. Vazby při nich jsou takové, jako ve stejných případech u possessiv, na př. obličěj kniežěcí Olofernóv, říšstvie Tiberinské ciesařě.

A. Některá z nich, jež jsou -ьjь, -jь, -ový, -ský, mívají význam possessivní jako adjektiva -óv a -in. Na př.:

jest-li ť páně dědina, člověk jest boží Štít. uč. 88ᵃ, Jakuba bratra páně Koř. Galat. 1, 19, přěd obličěj páně t. Act. 10, 4; dievčí život ŽWittb. Amb. 260ᵇ; (hlas) trubačí AlxV. 2439; otec dietěcí Koř. Mark. 9, 23; plačiž žalosti mateřie Hod. 55ᵃ; rady kniežěcie principum ŽWittb. 32, 10; pójdu před obličej kniežetcí Olofernóv Ol. Jud. 10, 13; hlavy [160]číslo strany tiskukniežetcie capitis principis t. Jud. 3, 24; dcery králové regum ŽWittb. 44, 10; ščeně lvové catulus leonum t. 16, 22; s tukem beranovým agnorum t. Deut. 14; bóh bohový deus deorum t. 83, 8; zubové synoví laskominy mají filiorum Ol. Ezech. 18, 2; na novinách otcových in novalibus patrum t. Prov. 13, 23; byl nepřietel kacieřový ve zléj mysli zkažených Pass. 303; synové ludščí hominum ŽWittb. 4, 3; milost bratrská na hořě přěbývajících fratrum qui commanent Otc. 81ᵃ; v léto patnácté řístvie Tiberinské císaře imperii Tiberii cesaris EvSeitst. Luk. 3, 1.

Sem hledí jména místní, na př.: Kněž-most, Kněžě-ves, Milíčě-ves, Sekyř-Kostel atp., rovněž i adjektiva Jaroměř, Ostroměř, Chrudim, Boleslav, Choteč, Čáslav, k nimž rozuměti jest nějaké appellativum mužské, na př. hrad.

B. Některá adjektiva podle významu jiného než possessivního.

rúbanie drevné, strach židovský atp.. t. j. adjektivum při jménech dějových zastupuje podřadný přívlastek, kterým by se znamenal předmět nebo doplněk příslušného děje (za děj pokládati jest i to, co obyčejně stavem nazýváme, na př. bázeň, strach vlastně = bání, strachování, meze = obmezení, okrasa = okrášlení atp.); tedy tesánie kamenné = tesání kamene, strach židovský = strach ze židův (při slovese předmět nebo doplněk: tesati kámen, strachovali se židův). Na př.:

zdviženie čelistné elevatio maxillae Ol. Súdc. 15, 17; uč sě plakati božieho ztracenie a žádati nalezenie Hrad. 48ᵇ (že jsi ztratil boha, abys nalezl boha); vinné sbieranie vindemia Pror. Isa. 24, 13; na lesniem rubání Řádpz. 55, v drevném rubání in succisione lignorum Ol. Deut. 19, 5; s zažžením beraním cum incenso arietum ŽPod. 65, 15; o pekelném pobojování ML. 68ᵇ Bekämpfung der Hölle; o založení mostovém PulkR. 120ᵇ; o tělesném očiščení Alb. 45ᵃ; (kardinál) pro to vzhrzenie papežovo jeho (Jaromíra) biskupstvie zbavil PulkR. 56ᵃ (= Jaromír vzhrzel papežem); k tomu rozedřění srdečnému contritio cordis Alb. 44ᵇ; vzvučné (ps. wzwczne) slyšění Kruml. 96ᵃ; v popadení rybiem in captura piscium Koř. Luk. 5, 9; učiňenie sviecnové factura candelabri Ol. Num. 8, 4; lúčenie kamenové iactus lapidis t. Súdc. 20, 16; ke jmění rovovému ad possessionem monumenti t. Gen. 23, 20; (súzen) na placenie peněžité tamt. 1. Esdr. 7; v rytí kamenném sculpendis lapidibus t. Ex. 35, 33; o přeští Jordanském Kruml. 29ᵃ; po břěhovém přěrytí Ol. Ex. 2, 5; dáti duši svú za vykúpenie mnohé in redemptionem pro multis (nč. mnohých, pro mnohé) EvVíd. Mat. 20, 28; tiščenie lidské (tisknouti lid) EvOl. 207ᵃ (Luk. 5, 9); o milování božiem a bližním kapitula Kruml. 114ᵇ; (dru)žnie vzem odpuščenie svD. 75 (od druha, přietele);

pro strach židovský Koř. Jan 20, 19; nižádný nemluvieše o něm pro strach židovský propter metum Judeorum EvVíd. Jan 7, 13; pro strach [161]číslo strany tiskulidský Alb. 94ᵇ; v strachu božiem tamt.; bázeň boží Us. nč.; na lovu rybném EvOl. 282ᵃ (Luk. 5, 9); Adam pro milost ženskú s ní jedl Kruml. 3ᵇ; z nedostatku vodného Ol. Jud. 7, 16; poručenstvie dětinské Pulk. 137ᵃ (nad dětmi), poručenstvie příbuzné VšehK. 156ᵃ; protivná proměna Hrad. 32ᵇ (proměna ve věc protivnou); v jeho potřebách pomocných Ol. Deut. 15, 10 (když potřeboval pomoci); přietelská válka DalJ. 73 (válka mezi přáteli), přietelská sváda t. 85; přirozených pohádek genealogias Koř. Tit. 3, 9; k diáblově službě HusE. 1, 129 (sloužiti ďáblovi); hlasem piesenným voce psalmi ŽGloss. 97, 6; položil jsi mezě ľudské terminos populorum ŽWittb. Deut. 8; aby ho z svatebného slibu zbavil Pass. 282; k okrasě šijné ad ornanda colla Ol. Súdc. 5, 30 atd; (Otta) do smlúvy do pokojné k dvoru jěl jest Pulk. 82ᵃ (ke smlouvání o pokoj);

chudobné vysvědčení BartD. 1, 161.

Také possessiva -óv, -in bývají někdy za gen. předmětný nebo doplňkový; na př.:

od následovánie Kristova HusE. 2, 166 (následovali Krista); z Kristova následovánie t. 2, 356; rúhanie Kristovo t. 2, 127; k blahání hospodinovu ad benedicendum Ol. Deut. 27, 12; v přeští Jordánově Kruml. 29ᵃ; Kristovo obcovánie HusE. 2, 64 (s Kristem); k diáblově službě t. 1, 129 (sloužiti ďáblovi); Kristovo troje pokušenie t. 2, 93.

tesač kamenný, zprávcě koňský atp., t. j. adjektivum při jménech činitelských zastupuje podřadný přívlastek, kterým by se znamenal předmět nebo doplněk příslušného děje; tedy tesač kamenný = tesač kamene, zprávcě koňský = zprávcě koní (při slovese předmět nebo vůbec doplněk; tesati kámen, zpravovati koně). Na př.: tesači kamenní a my Ol. 2. Esd. 4, 19 (ve Vulg. není); drevný sěkač ligna caedens t. Jos. 9, 23, kromě sěkačóv lesných lignorum t. Deut. 29, 11; vinný sběrač vindemiator Pror. Jer. 6, 9, vinní sběrači t. Abd. 1, 5; hroboví kopači t. Ezech. 39, 15; řemeslníkóm vápenným cementariis t. 2. Par. 34, 11; kovář železný faber ferrarius t. Sir. 38, 29; kovář železový faber ferrarius t. 1. Reg. 13, 19 a Pror. Isa. 42, 12; střiebrný kovář argentarius t. Isa. 40, 19; tkadlec plátenný Leinwandweber ZápMeziř. 10ᵇ (1428); krevný mstitel ultor sanguinis Ol. Jos. 20, 5; tlačitel vinný calcator uvae t. Am. 9, 12; (král) dcery vašě učiní súkenné tkadlicě panificas (sic) t. 1. Reg. 8, 13; sžercě lidská devoratrix hominum t. Ezech. 36, 13; (Alexander) počě býti ludský dávcě oppressor populi AlxH. 6, 18; zprávcě koňští Ol. 3. Reg. 9, 23; vladařóm štítným principibus scutariorum t. 2. Par. 12, 10; kostelní protivník (církevní) Pulk. 134ᵃ, těm protivníkóm římským Pass. 282; Kristovy posměvačě Kruml. 50ᵃ; milovník ženský ŠtítV. 76; strážní zední custodes murorum Ol. Cant. 5, 7; Kristus, miřitelník člověčí s bohem Štít. ř. 170ᵇ; peněžnému dlužníku odpustili HusE. 1, 338; peněžné chovatedlnicě gazophyfacia Ol. [162]číslo strany tiskuEzech. 40, 17; rušnú chovatedlnici vestibulum t. Ezech. 40, 36; rúchovú chovatedlnici vestibulum t. Ezech. 8, 16;

dřevěný handlíř (s dřívím) BartD. 2, 283, dřevěný dráb t. 1, 161 (hlídá dříví); koňský handlíř Us.

čapie rozenie atp., t. j. adjektivum při jménech dějových zastupuje podřadný přívlastek, kterým by se znamenal podmět příslušného děje; na př.: čas rozenie čapieho tempus partus ibicum Ol. Job. 39, 1; na člověčiem skončení in fine hominis t. Sap. 2, 1; kniežecie mladost AlxV. 159.

rána metelná, t. j. metlou daná, metlou způsobená atp; na př.: ránu metelnú Alb. 76ᵇ a Kruml. 204ᵃ; nožovú ránu Kruml. 243ᵃ; sto kyjěvých ran Hrad. 100ᵃ; až uzřím v rukú jeho rány hřěbíkovė EvOl. 269ᵇ (Jan 20, 26); raňen ranú mečovú gladii Ol. Num. 21, 24; rána bičová na kúži duhy činí flagelli plaga t. Sir. 28, 21; rána jazyková plaga linguae t.; rána trudovatá plaga leprae t. Lev. 13, 20; bolest trudovatá plaga leprae t. Lev. 13, 2; bolest ranná Baw. 92; uzdravil ženu od nemoci krvotoké ChelčP. 287ᵇ; (lva) těžkost starostná smúti Baw. 57; (Jan) umřel od úraza kopinného PulkR. 155ᵇ; ptáci rušie jej (člověka) nosovým i paznehtovým trháním Kruml. 6ᵇ (t. j. trhajíce jej svým nosem i paznehtem); peněžitým ukojením PulkR. 50ᵃ; zvuk kladivný vox mallei Ol. Sir. 38, 30; po zbití krupném grandini t. Ex. 10, 5; mečové zabitie Lact. 59c; vinné ožralslvie t. 172ᵇ; píchnutí špendlíkového snésti nemůžete BílD. 73.

šrám ranný, t. j. šrám od rány, po ráně atp.; na př : šrám ranný livor vulneris Ol. Prov. 20, 30; po trudu cěstném post laborem itineris t. Súdc. 19, 22; kteříž budú z nemocného trudu v smutcě Kat. 188 (t. j. z trudu, jehož příčinou jest nemoc, kteří budou nemocni a proto trudni); ktož ji (nemoc) trpí s rozlúčenú sirobú Rúd. 20ᵇ (t. j. kdož trpí nemoc a jsou při tom v sirobě, jejíž příčinou jest rozloučenost; výklad nejistý); bázlivý slib nemá viery ani slib nuzný jisté miery (t. j. slib z bázně, z nouze učiněný) Baw. 78;

umřeł hładnú smrťú (hladem) BartD. 1, 214.

svazek železný, t. j. obsahující železo atp.; na př.: svazek železný massa ferri Ol. Sir. 22, 18; na hromadu rtuťovú in acervum mercurii t. Prov. 26, 8; podlé stohu snopového acervum manipulorum t. Ruth. 3, 7 atd.

číslo hudcové, t. j. hudcův; na př.: číslo hudcové numerum musicorum Ol. Sir. 32, 8; jezdcovým číslem equitatus numero t. Deut. 17, 6; čísla bojovníkového numerum bellantium t. Deut. 20, 19; podlé letnieho počta annorum numerum t. Lev. 25, 52 atd.

čas zralý, miesto hrozné atp., t. j. čas zralosti, místo hrůzy; na př.: v čas zralý in maturitate ŽWittb. 117, 147, čas zralý ŽGloss. tamt.; vždy [163]číslo strany tiskuhotovým časem zjevuješ milost svoji Kat. 160; o tom času velmi trudném Pil. a; čas trudný AlxV. 2068; biechu u vojště lítí čěsi t. 1565; zlý čas, zlé časy Us. nč.; ve dnech hladových in diebus famis ŽWittb. 36, 19; v den bojový in die belli t. 77, 9; v sobotské dni EvOl. 330ᵇ; času nedostatečného tempore inopiae Comest. 79ᵇ; hladné léto t. 46ᵇ; že jsau drahá léta RešSir. 199ᵇ; dřevěný den (když je dovoleno sbírati dříví v lese) Us. ve Chvojně, Gebauer; u miestě hrozném terroris ŽWittb. 46, 3; na tom miestě bojovném (t. j. na bojišti) PulkR. 124ᵃ; na miestě odpravném Kruml. 64ᵇ; stanovnie miesta castrorum loca Ol. Num. 10, 33; miesto trudovatinné t. Lev. 13, 56; ste z łaciného kraja BartD. 1, 226 a Us. ob.

zvieřata lesná, ovoce polské atp.; na př.: zvieřata lesná silvae ŽWittb. 103, 20; zvieřata lesová ŽKap. t.; zvieřata leská ŽKlem. t.; ovoce polské fructus agrorum ŽWittb. Deut. 13; dobytek polský pecora campi ŽKlem. 8, 8; podoben pelikánovi púščinnému solitudinis ŽPod. 101, 7, pelikánovi pustému ŽWittb. t.; bolesti pekelné dolores inferni tamt. 17; 6; bydlo sázavské Hrad. 27ᵃ; množstvie alexandrské Ol. Ezech. 30, 15; chtě královicě kúpaním saským (= v Sasích) zhaniti DalC. 52; odtud smy neměli žádného vodného vezenie viec (= plavby po vodě) KabK. 4ᵃ; překlad meziřádkový Us. nč.

křivý přísežník atp., kdo křivě přisahá; na př.: jest křivý přísežník Boh. 343, křivý přísežník Hrad. 144ᵇ, cizoložníkóm a křivý(m) přísežníkóm periuris Ol. Mal. 3, 5; onen křivý svuodcě ML. 121ᵃ; aby (konšel) křivých koláčiev nebral Hrad. 129ᵃ (t. j. koláčův, úplatkův, jemu proto podávaných, aby křivě rozsoudil); nesmierní opilci t. 94ᵇ (t. j. kteří ne s mírou pijí); tvá silná milovnicě t. 33ᵃ (t. j. silně tebe milující); horlivý milovník MamA. 37ᵇ; pán bóh tvój, silný horlivec HusE. 1, 65; silný odběratel Us. nč.; přinést mrtvej a živej vody BartD. 1, 355 (vody, která mrtví, oživuje; v pohádce).

pražský posel, t. j. posel z Prahy atp.; na př.: král posla Hrona z Náchoda, Smila světličského a pana Havla jablonského DalC. 88.

mužský krejčí, hřiešné váhy, t. j. krejčí, který šije mužům, pro muže, váhy k vážení hříchův; na př.: mužský krejčí Us. nč.; hřiešné váhy Hrad. 87ᵇ; jenž jest držal měrnú trest šesti loket Alb. 88ᵃ (k měření); mám prodajné čtvery škorně Hrad. 124ᵃ; kadidlné pušky thuribulia Ol. 2. Par. 4, 22; kořenie malomocné ApatFr. 189ᵃ (t. j. proti malomocenství); vozová cesta Us. nč.; mrtvá cesta (t. j. kudy mrtvoly nosí na hřbitov) BartD. 1, 161.

plátěná bouda, t. j. bouda, kde prodávají plátno atp.; na př.: plátěná bouda BartD. 2, 283; železný kvelb tamt., starý krám tamt. 1, 161; mlsný košík tamt. 2, 342 (kde se nosí mlsy); oběšenej kopec tamt. (u Německého; kde se kdosi oběsil); hromová skala tamt. (kam uhodilo); za-[164]číslo strany tiskubitý žleb tamt. (ve Střelicích u Brna; kde byly děti od Švédů pobity); błáznivý dům (t. j. blázinec) tamt.

živá váha Us. nč. ( t. j. váha živého dobytka); toho se nedočkáš do nejdelší smrti Us. nč.; zkušený světový chłap BartD. 1, 344 (lhot.; světa zkušený).

C. Některá adjektiva jiná srovnaná podle koncovek.

-ový: (zlato) jest dar králový Kruml. 22ᵇ; hlas trubačový ML. 57ᵃ; učastník modlový particeps idolorum Ol. Oz. 4, 18; smutek duchový afflictio spiritus t. Ekkl. 1, 17; vicher duchový impetus spiritus t. Ezech. 1, 12; dým ohňový Kruml. 6ᵇ; dielo sviecnové pondus candelabri Ol. Ex. 25, 39; podobenstvie chrámové templi ŽWittb. 143, 12; (král) ustavil popy telcové sacerdotes vitulorum Ol. 2. Par. 11, 15; dnová slova dierum t. 2. Esd. 12, 23; vodu čisternovú Kruml. 21ᵃ; krásy púščové speciosa deserti ŽPod. 64, 13; v kráse sadovéj horti Hod. 49ᵃ; opona chrámová ML. 39ᵇ; v sienech chrámových in atriis domus ŽWittb. 133, 1; diel jáhnový zpěvačový i vrátnový partes Levitarum cantorum et janitorum Ol. 2. Esd. 13, 5 atd.

-iný: z úst dětiných ex ore infantium ŽWittb. 8, 3; pláč dětiný infantis Ol. Sir. 19, 11; podlé obyčějě dětiného Pass. 339; v dětiné mdlobě Štít. ř. 83ᵇ; z dětiných let AlxV. 161; dětinú řeč povědě quasi infantium more dixisse fertur Otc. 135ᵇ.

-ský, -ovský: krásnost polská pulchritudo agri ŽTom. 49, 11; okol zemský orbis terrae ŽWittb. 71, 16; okršlek zemský Us. nč.; opona chrámská ML. 106ᵃ; ten panský zbuor Kat. 176; v sboru panském deorum ŽWittb. 81, 1; já jsem otvržek ľudský abiectio plebis tamt. 21, 7; u písmě ľudském in scripturis populorum t. 86, 6; (Kostus) byl branný v nepřátelské přietě (t. j. u přietě, která pochodila od nepřátel) Kat. 4; (král) ustavil popy diábelské sacerdotes daemoniorum Ol. 2. Par. 11, 15; věcí svatyňských sanctuarii t. Ezech. 48, 18; mistrovské vykládanie Alb. 65ᵇ; Jidášovi nic nepomohlo zvolenie apoštolské Kruml. 197ᵇ; stav patriarský t. 22ᵃ; až jsú léta zemská prošla (t. j. léta zemí určená) VšehK. 13ᵇ atd.

-ný, -ní, -ovný: bláto cěstné viarum Ol. Zach. 10, 5; neustavičnost svatebná inconstantia nuptiarum t. Sap. 14, 26; v stráži svatynné in custodia sanctuarii t. Num. 18, 5; nádobí svatynných t. 3, 31; po všelikých výštích svatynných per omnes exitus sanctuarii t. Ezech. 44, 5; pied ručnú t. Súdc. 3, 16; v srdečních nedostatciech in cordis egestate t. Prov. 10, 21; proti veselí srdečnému cordis gaudium t. Sir. 30, 16; v pospěchu mehelném in festinatione nebulae t. 43, 24; již jieste chléb bolestný panem doloris ŽWittb. 126, 2; strašná mysl jej obstúpi Hod. 37ᵃ (t. j. strach); všem jest shudla smrtedlná struna t. 83ᵇ; Marie byla bez kútóv hnisných t. 22ᵃ; v oblacě denném diei ŽWittb. 77, 14; krása polná pulchritudo [165]číslo strany tiskuagri ŽTom. 49, 11; krásnosti púščné speciosa deserti ŽKap. 64, 13; nad branú rybnú piscium Ol. 2. Esd. 12, 38; ve dveřech branných portarum Ol. Prov. 1, 21; na úhléch zedných in angulis murorum t. 2. Par. 26, 15; horné základy montium fundamenta ŽWittb. Deut. 22; materným slitováním Kruml. 66ᵃ; ve křstu vodném t. 27ᵇ; v chlebném kusu t. 447ᵃ; kovář na všem železném i měděném řemesle malleator et faber in cuncta opera aeris et ferri Mus. Gen. 4, 22; drženie se mocného nespúštěje, (t. j. mocí nabytého) VšehK. 195ᵃ; listovného svědomie páni neslyšie (t. j. listem poslaného) t. 51ᵇ atd.

1. Z téže snahy – ze snahy totiž, aby přívlastek byl souřadný se svým substantivem (nebo jeho zástupcem) –, z jaké vznikají adjektiva z výrazů nominálních, vznikají zájmena possessivní z výrazů zájmen osobních; na př.: ty pomóžeš – tvá pomoc; tobě milý – tvój milý, tebe menší – tvój menší. Srov. dále v § 199 č. 2.

Sem hledí změna gen. possessivního jejie v adjektivum její, jejie, v. Hist. ml. III 1, § 403, a gen. jejich v jejichho, jejichmu v mluvě lidové; na př. do jejichho domu, k jejichmu domu (v. § 200).

Dále sem hledí llexe gen. Králové v místním jméně Králové Dvůr, Králové Hradec; na př.: do Králového dvora, Hradce Us.; Královýho Dvoru Seel. 1; v Královém Hradci t. 239.

2. Adjektiva vznikají z podřadného přívlastku rozvitého; na př. myšlení na boha – myšlení nábožné, člověk k ničemu – člověk ničemný atp. pozemský, podzemní, bezpředmětný Us.; nalodním bojem Comest. 205ᵃ; dnes týdenní psaní ČernZuz.; (balšám) roste na malých stromcéch leda do pasa zvýších MandStrah. 12ᵇ.

3. Adjektiva vznikají z attributivní věty; na př.: jak-se-patřího dělníka tu skoro nevidět Neruda Feuill. 4, 178; máme jaksepatřího oráče, jak-se-patžímu oráči radši přidám Us. ok. Slaného a Hořovic (Jedlička v Lfil. 1880, 297); jak-se-patřího člověka Us. v ok. pražském (Bílý v ČČMus. 1882, 158); mám jak-patřího pacholka zlin. 54.

4. Místo jenom atd. vzniklo jediný; na př.: o budoucnost stará se jediný člověk Us. nč. (t. j. ze všech tvorů jen člověk); s jedinýma dvěma bratroma Otc. 437ᵇ; jediných sedm pánuov učinilo hnánie PísVarn. 62; nájde se jich (mládenců v Ličanech), ale jedných sedm (t.j. jenom sedm) Slavia řada II. svaz. 5. str. 19.

Podobně vzniklo takový z tak; na př.: tak moudrý – takový moudrý Us. nč.; takým múdrým rozumem jal se mluviti Jeron. 131ᵇ.

A nějaký z nějak (= asi); na př.: již tomu bude nějakého půl roku, nějakých čtrnáct dní (= asi půl roku, čtrnáct dní) Us. nč.

5. Podobně vysvětluje se rčení malí dnie m. málo dní; snaha je táž jako v případech předešlých, ale změna poněkud jinak se provedla, [166]číslo strany tiskunež ve dnová slova m. slova dní, totiž adjektivum neutvořeno z přívlastkového genitivu dní, nýbrž ze substantivního málo a substantivum k tomuto adjektivu vzalo se z bývalého přívlastku. Na př.:

potom po malých dnech Krist. 50ᵇ; po malých dnech umřel jest Mill. 46ᵇ; po malých dnech Ol. 1. Reg. 18, 27; u malých letech Otc. 490ᵇ; po malých časiech t. 99ᵇ, 62ᵃ; když mnozí časi přešli Pass. 308; jenž malým chlebem veliké zástupy krmil Otc. 415 (v OtcB. na stejném místě: málem chleba); jenž tak malým pokrmem móž množstvie lida nakrmiti Krist. 55ᵃ; malými a krátkými slovy jej utěšiv paucis verbis Otc. 138ᵃ; s malú bratří cum paucis fratribus t. 119ᵃ (v OtcB. na stejném místě: s málem bratří); proti malým nepřátelóm contra paucissimos inimicos Ol. Jos. 7, 3; lankrabie i s svými utekl s lidmi malými Baw. 165; co (je) vdov, ježto nezaslúžie tolik v delších letech Otc. 490ᵇ; k chvále božie mnohé ny svaté písmo chýlí Kruml. 193ᵇ (t. j. mnohá místa svatého písma).

6. Snaha po tvaru adjektivním byla tak mocná, že druhdy volí se spíše adjektivum nevhodné, než aby se snaze té nevyhovělo. Na př. lat. in cathedra pestilentiae přeloženo: na stolici poskvirňenéj ŽWittb. 1, 1; a podobně in terra oblivionis: v zemi zapomanutéj t. 87, 13; die temptationis: dne pokušeného t. 94ᵇ, 9; in die tribulationis: v den zamúcený t. Hab. 16; opere polymitario: dielem prošívaným Ol. Ex. 36, 35; in civitatem habitationis: u město bydlijiúcie ŽWittb. 106, 7; ad portas mortis: k vratóm smirtedlným t. 106, 18; tabernaculum foederis: z stanu zaslíbeného Ol. Ex. 33, 7, z stanu zaslíbeného t. Ex. 33, 9; (půst) jest nazván čas kající ChelčP. 94ᵇ.

7. Pravidlo právě vykládané časem upadá. Začátky toho jsou již v době staré, zvláště v překladech, kde předloha (latinská) překladatele sváděla. Např.: ot hlasu nepřietele ŽKlem. 46ᵃ místo: nepřietelova; okol země orbis terrarum ŽWittb. 97, 7 vedle: okola zemského t. 71, 8; o milováni boha Kruml. 116ᵃ vedle: o milování božiem t. 114ᵇ: na stolici chráma super pinnam templi Koř. Luk. 4, 9; na těmeni posvěcence Ol. Deut. 33, 16; jenž bieše Erodesa tetrarchy zchovanec Koř. Act. 13, 1 atd.; v § 171 č. 1 a § 268.

Blahoslav vytýká a kárá výrazy: pan z Pernštejna, a chce za to míti: pan Pernštejnský: ale pánům se to líbí a on nesmí haněti Blah. 252.

Dosud však udrželo se pravidlo tou měrou, že pokládáme za chybná rčení: básně Kollára m. Kollárovy, láska matky m. matčina, kvítí pole m. polní, strom ovoce m. ovocný, silnice okresu m. okresní atd.

8. Mezi adjektivem possessivním a genitivem possessivním bývá rozdíl; na př.: papež po smrti biskupa muož držeti biskupství HusE. 1, 406 = eines Bischofs, – po smrti biskupově … = des Bischofs; kůže zajícova = des Hasen, – kůže zajíce = eines Hasen; [167]číslo strany tiskuhledání biskupovo = das Suchen des Bischofs, t. j. adjektivum possessivní je za genitiv subjektivní, – hledání biskupa, t. j. genitiv objektivní není změněn v adjektivum. Viz ještě v § 268.

9. Genitiv partitivní snaze, aby přívlastek byl souřadný, nepodléhá; na př.: libra másla, nikoli: máslová.

B. Adjektivum ve funkci substantivní.

1. Některé jazyky – zvláště ty, které mají samostatný člen – dopouštějí toho, aby se adjektivum bralo kdykoli ve funkci substantivní; např. ὁ σοφός ἐστιν εύτυχής, le savant est heureux, der Weise ist glücklich; jiné naproti tomu jazyky, zejména též slovanština, nemají této volnosti, aspoň ne v době své starší, ne z pravidla ani v té míře jako jazyky výše připomenuté; tu za adjektivum bývá příslušné substantivum, na př. csl. mądrьcь jestъ blaženъ, stč. mudřec jest blažen. Viz Mikl. IV, 6 a 25.

Proto jest v jazycích našich takové množství substantiv utvořených z adjektiv, na př. mudřec, slepec, chromec, zatracenec, hubenec, nešťastník, bídník, hanebník, nešťastnice atd. V evang. Mat. 20, 30 duo caeci přeložil Optat: dva slepá, Blahoslav to vytýká a klade za to: dva slepci volali řkauce Blah. 103.

2. Ale v některých případech přece míváme adjektivum v platnosti substantivní. Příslušné k němu substantivum někdy snadno lze nalézti a přimysliti, jindy nikoliv.

Některé význačné případy:

a) mnohá vlastní jména místní; na př.: Benešov, Pelhřimov, Bavorov atp. (z possess. -ovъ); Miletín, Hroznětín atp. (possess. -inъ ze jména osobního Miľata, Hrozňata); Choteč, Chrudim, Boleslav, Jaroměř (possess. -jь ze jmen osobních Chotek, Chrudim, Boleslav, Jaromír); Slabsko, Střebsko, Rakousko, Hradecko, Milevsko stč. Milevsk; Opočno stč. Opočen atp.;

Prajské (t. zemi) BartD. 2, 61 (han.); Polská (= Polsko) t. 1, 252; –

b) jména osob, dílem vlastní, na př.: Podiven, Protiven, Dobr, Mokr, Novotný, Červený, Bílý atd.,

dílem appellativní, na př.: vrchní, důchodní, radní, duchovní, světský: (ta péče) duchovního učiní pokrytcem a světského zlodějem ChelčP. 229ᵇ, hajný, hlásný, ponocný, vrátný; králová, komorná, panská, ševcová, krejčová a j.; –

c) jména znamenající peníze, poplatky a dávky; na př.: zlatý, dvacet stříbrných, dva česká, koupil jsem to za hotové, vyplatil jej hotovými BartRuk. 194, dejte to za rovné t. 142;

konečné, chomútné, otchodné, zchodné, otběžné, vzdajné, památné, zámazné, tržné, pokrčemné, mýtné, čestné, zpropitné, školné; – [168]číslo strany tiskud) jména jiná, zejména neutra; na př.;

jaro, ráno, parno, horko, sucho, mokro, dobro, zlo, stč. také dobré, zlé: jenž dobré dal mi bona ŽWittb. 12, 6, dobré sě dobrým vždy otplatí AlxV. 504, dobré dobrým sě oplatí Mast. 102, rozličenstvie mezi dobrým a zlým, co jest zlé nebo dobré Alb. 2ᵃ, na své zlé Ol. Ekkl. 8, 9;

jiné jest nápadníky a jiné poručníky dělati VšehK. 213ᵇ; slušné jest pohnanému raditi t. 72ᵇ;

to se jest za starých dálo i za potomních VšehK. 106ᵃ; k zprávě nynějším i budúcím t. 2ᵇ; –

e) rčení různá, na př.: přišel s veselou, se smutnou, s nepořízenou; vede pořád stejnou; mám dovolenou Us.;

to je podívaná, jaká je to přivítaná, to je pěkná nadělená, dostal za vyučenou, to je na pováženou, žádal za propuštěnou, tu máš za vyřízenou BartRuk. 136, šel na čekanou, těším se na shledanou t. 137, s takovou málo pořídíš t. 194, myslil, že s chytrou vyvázne t.; a tak to je jiná! Kulda 1, 137, žádal o propuštěnou t. 1, 94, tu pak máš tento peníz za vyřízenou t. 1, 136, syn plakal, že otec jeho na takovou přišel t. 1, 92, chodil (sedlák) na posezenou t.; němamy nic pro vas na počastovanu BartD. 2, 365 (laš.), za počasnu vas svezu t. 1, 249 (laš.);

ai červená při tom tékła BartD. 2, 302 a Us. ob., nechytne sa ho střelená ani ťatá (t. rána) t. 1, 269;

když práva nejdú, přielišná se od takových odporníkuov dobrým děje VšehK. 201ᵇ;

na panskéj se žádný nepotrhá BartD. 1, 182;

lidé šli z ranní Us. ob.;

stavěti na cizím, chodili na panské, na selské Us., pase na ludském, ne na svém BartD. 1, 228, do nového (t. obilí) ešče vystačíme tamt. 1, 162, pečeme z nového Us., lidé šli z raného BartD. 2, 377, přinésł poseł psané od úřadu t. 1, 345, pálené (= kořalka) t. 1, 245; byli jsme v úzkých BartRuk. 194.

C. Platnost tvarů jmenných a složených.

1. Adjektivum má sklonění jmenné – podle vzorů substantivních, t. j. dobr, -a, -o atp. podle vzorů chlap, ryba, město – a složené, na př. dobrý, , .

Touto vlastností vyznamenávají se nejen adjektiva vlastní, nýbrž i mnohá adjektivalia.

2. Rozumí se samo sebou, že mezi obojími tvary, jmennými a složenými, byl také rozdíl syntaktický.

Jaký ten rozdíl byl původně, o tom poučuji nás poněkud tvary samy. Bylo zajisté dobrъ ἀγαϑός, a naproti tomu dobryj = ὁ ἀγαϑός, [169]číslo strany tiskuponěvadž dobryj = dobrъ jь. To se vidí ještě ve slovanštině historické, kdež jest na př. stsl. mądrъ člověkъ = σοφὸς ἄνϑρωπος, a mądryj t. j. mądrъ-jь člověkъ = ὁ σοφὸς ἄνϑρωπος. V kodexu Supraselském čte se: ubogъ něky glagolaaše (tvar jmenný), a dále potom: dastь kljuse uboguumu (tvar složený), t. j. tvarem jmenným uvodí se předmět dotud neznámý, tvarem pak složeným ten předmět, o kterém byla předtím zmínka a který jest již znám, tedy jako ř. πτωχός τις a ὁ πτωχός, jako něm. ein armer a der arme; podobně v jiném příkladě téhož kodexu: nosęšte oslabena žilami (tvar jmenný), a dále potom: na ňemže oslabeny ležaše (tvar složený). Srov. Mikl. IV, 132–134 a 144. Úhrnem: adjektivním tvarem jmenným byl předmět podle jisté vlastnosti své prostě poznamenán a byla ta vlastnost při něm vytčena, – naproti tomu adjektivním tvarem složeným vytýkal se sám předmět, který příslušnou vlastnost měl.

Tím ovšem vysloven jest jenom základ pravidla bývalého, pokud se nám dává poznati jednak z rozdílu tvarového dobrъ a dobrъ-jь, jednak ze souhlasných s tím starých dokladů. Do podrobna pravidla toho vystopovati nelze a spokojíme se tedy s poznáním, že pravidlo bylo a že mělo své důvody.

1. Ve slovanštině historické z pravidla bývalého ledacos zůstává, ale mnoho se tu během času mění a vyvinuje lokálně rozdílného, v tom jazyce tak, v onom onak. Jaké pravidlo se kde vyvíjí, vyplývá z příslušných památek a dokladův.

2. V češtině staré zastihujeme v té příčině jistou pravidelnost, v níž jest mnoho shodného se starou slovanštinou ostatní; během času dějí se změny, zejména tím směrem se nesoucí, že tvary jmenné nahrazují se složenými, že tvarů jmenných ubývá