[31]číslo strany tiskuPraesens.

16. Praesentem rozumíme praes. indik., na př. nesu, ponesu, prosím, vyprosím, padám, padnu atp.; slovesa ponesu, vyprosím, padnu atp. (perfektiva) mají význam budoucí, ale se stránky tvarové jsou praesentia a patří tedy sem.

Praesentní kmen dostaneme, když odepneme přípony osobní. Na př. v 2. sg. neseš z nesešь, 2. pl. nesete jsou přípony osobní -š (-šь) a -te, a kmen tedy nese-; v 3. pl. psl. nesątь z nesontь je přípona os. -ntь, a kmen tedy neso-; atd. V kmenech praesentních neso-, nese- je společný kmen základní nes-, a -o, -e jsou přípony kmenotvorné, t. j. přípony, jimiž uvedené kmeny praesentní jsou utvořeny.

V češtině a vůbec ve slovanštině máme kmeny praesentní šestery:

I. Kmeny s příponou kmenotvornou -o, -e. Na př. kmen praes. nes-o-, nes-e-, praes. nesu, 2. sg. nese-š z nese-šь, 2. pl. nese-te, 3. pl. nesú psl. nesątь z neso-ntь, z kmene základního (zde zároveň kořene) nes-; – kmen praes. ber-o-, ber-e-, praes. beru, 2. sg. béřeš z bere-šь, 2. pl. béře-te z bere-te, 3. pl. berú psl. berątь z bero-ntь z kmene základního (zde zároveň kořene) ber-. – V oboru těchto kmenů jsou také dva, které mimo příponu -o, -e mají v slabice kořenné sesílení -e- v -ę-: sęd-o-, sęd-e- z koř. sed-, a lęg-o-, lęž-e- z koř. leg-, stč. praes. sadu, sědeš atd.

Poznam. V indoevr. prajazyku byly také kmeny s příp. -dho, -dhe a -do, -de, srov. Brugm. II, 1045sl. Z toho obého je do slovanštiny-do, -de a máme tuto příponu v slovesích : kladu psl. kladą (lit. klo-ju), km. kla-do-, kla-de-; vladu stsl. vladą, km. vol-do-, vol-de- (lit. veł-du, got. val-da, něm. walte, z koř. ṷel-,lat. velle); jdu psl. j-ь-dą, km. j-ь-do-, j-ь-de- (s hiátovým j-; -ь- z pův.-i-,kořene oslabeného z ei̯) ; jědu stsl.jadą, km. pro češtinu j-ê-do-, j-ê-de- (s hiátovým 'j-; koř. -ê- v j-ě-chati rus. ê-chatь); budu psl. bądą, km. bą-do-, bą-de-, o němž v. § 59. Souhláska -d- přípony této splývá však s kořenem, z něhož jest pak na př. inf. klásti stsl. klasti z klad-ti, part. klad stsl. kladъ atd., a při kmenech praesentních klado-, klade- atd. jeví se pak jako přípona jenom -o, -e, tedy kmenové přípony (a kmeny) stejné jako zde v I.

II. Kmeny s příponou kmenotvornou -no, -ne. Na př. kmen praes. mi-no-, mi-ne-, praes. minu, 2. sg. mine-š, 2. pl. mine-te, 3. pl. minú z mino-ntь, z kmene základního mi-; – kmen praes. tisk-no-, tisk-ne-, praes. tisknu, 2. sg. tiskne-š, 2. pl. tiskne-te, 3. pl. tisknú z -no-ntь, z kmene základního tisk-.

III. Kmeny s příponou kmenotvornou -jo, -je. Na př. kmen praes. la-jo-, la-je-, praes. laju, 2. sg. laje-š, 2. pl. laje-te, 3. pl. lajú z lajo-ntъ, z kmene základního (zde zároveň kořene) la-; – kmen praes. kry-jo-, kry-je-, praes. kryju, 2. sg. kryje š, 2. pl. kryje-te, 3. pl. kryjú z -jo-ntь, [32]číslo strany tiskuz kmene základního kry-; – kmen praes. dêla-jo-, dêla-je-, praes. stč. dělaju, 2. sg. děláš z dêlaje-šь stsl. dělaješi, 2. pl. děláte z dêlaje-te, 3. pl. dělajú z dêlajo-ntь, z kmene základního dêla-; – kmen praes. umê-jo-, umê-je-, praes. stč. uměju, 2. sg. umieš z umêje-šь stsl. umêje-ši, 2. pl. umiete z umêje-te, 3. pl. umějú, z umêjo-ntь, z kmene základního umê-; – kmen praes. kupu-jo-, kupu-je-, praes. kupuju, 2. sg. kupuje-š, 2. pl. kupuje-te, 3 pl. kupujú, z -jo-ntь, z kmene základního kupu-; – kmen praes. tes-jo-, tes-je-, praes. tešu, 2. sg. tešeš z tesje-šъ, 2. pl. tešete z tesje-te, 3. pl. tešú z tesjo-ntь, z kmene základního (zde zároveň kořene) tes-.

IV. Kmeny s příponou kmenotvornou -i. Na př. kmen praes. pros-i-, tьrp-i-, praes. 2. sg. prosí-š, trpí-š z -i-šь, 2. pl. prosí-te, trpí-te atd., z kmene základního pros-, tьrp-. Tvary praes. 1. sg. psl. prošą, tьrpą, stč. prošu, trṕu mají na pohled kmen -jo, ale bezpochyby vznikly analogií podle nesą, tešą atd., srov. § 7; o tvarech pak 3. pl. psl. tьrpętь, prosętь, stč. trpie, prosie v. § 14.

V. Kmen s příponou kmenotvornou -a. Toho druhu jest jediný kmen jьma-: je to kmen praesentní, jak se vidí na tvarech praes. 1. sg. stč. jmám stsl. imamь z psl. jьma-mь, 2. sg. stč. jmáš z jъma-šъ atd.; je téhož kořene jem-, jako jьm- v praes. jmu stsl. imą psl. jьmą atd.; a má kmenotvornou příponu -a, jьm-a-; příslušný k němu kmen infinitivní jest jьm-ê- stsl. imě- č. jmě-; srov. Wiedemann v Jag. Arch. 10, 655 sl. a Brugm. II, 959 a 1401. Původ přípony -a kmene jьm-a- je nejasný; někteří ji spojují s příponou -na skr. sloves třídy IX, ju-nā-mi, a vykládají tedy jъmamь stsl. imamъ z jьm-na-mь atd., Wiedemann Beitr. zur altbulg. Conjugation 1886 (upouští od toho výkladu v Jag. Arch. 10, 174), Jagić v Arch. 10, 174, Vondrák Altksl. Gramm. 238, Pedersen v KZ. 38, 348–353.

VI. Konečně jsou kmeny praesentní bez přípony kmenotvorné vêd-, dad-, j-êd- stsl. j-ad- z j-ēd-, j-es-, praes. vím stč. viem, dám, jím stč. jiem, jsem stsl. jesmь, z vêd-mь, dad-mь, jêd-mъ, jes-mь. –

Přípony, jimiž praesentní kmeny druhu I–V jsou utvořeny, můžeme nazývati také jejich příznaky; kmeny sem patřící jsou tedy příznakové; a naproti nim kmeny druhu Vl. bezpříznaké.

Kmeny příznakové končí se samohláskou, bezpříznaké souhláskou; proto bývají také nazývány ony samohláskové, tyto souhláskové.

Mezi příponami praes. -o a -e je rozdíl stupňový, jako v nesu-nosím, srov. I. str. 68. Kmen -o byl původně v 1. os. du., 1. os. plur. a 3. os. plur., v ostatních pak byl kmen -e: při tom ovšem nehledíme k 1. os. jedn. -ą, o jejímž původu v. v § 7. Bylo tedy kdysi: sg. 2. nese-šь, 3. nese-tь, du. 1. neso-vê 2. nese ta 3. nese-ta (-te), pl. 1. neso-mъ 2. nese-te 3. neso-ntь atp.; ale analogií uvedeno -e také do 1. du. a plur. a jest 1. du. stsl. nese-vê č. nese-vě, 1. pl. stsl. nese-mъ č. nese-m atd., srov. Schmidt v KZ. XXIII, [33]číslo strany tisku359 a j. Působil při tom bezpochyby vliv tvarů měkkých, kde -o pravidelně se mění v -e, a byla tedy na př. 1. os. plur. tešemъ proti nesomъ, v aor. silném, kde není kmenů měkkých, střídá se žádané -o a -e pravidelně a bez odchylek, jež vidíme v praes. Srov. Uljanov, Rus. Filol. Vêstnik 20 (1888) 20 sl.

Co tuto o praesentní příponě -o, -e pověděno, platí také o -no, -ne a -jo, -je.

Když přípona -jo, -je přistupuje ke kmenu souhláskovému, spojuje se kmenová souhláska s příponovým -j- a vyvíjejí se tu náležité hláskové změny: z tes-j- je teš-, z met-j- je stsl. mešt- č. mec- atd.

Přípona praesentní -i je při slovesích vzoru tьrpi- inf. tьrpê-ti, a vz. prosi- inf. prosi-ti, a jeví se tu zřetelně v praes. sing. 2. trpíš, prosíš z -i-šь, 3. trpí, prosí z -i-(tь) atd., mimo 1. sg. stč. trṕu, prošu psl. tьrṕą, prošą a 3. pl. stč. trpie, prosie psl. tьrpętь, prosętь.

U sloves vz. tьrpêti je tedy kmen praes. tьrp-i- a v 1. sg. tьrṕą na pohled kmen tьrp-jo-, a v kmenových příponách -jo a -i = pův. -ḭo a -ī mohl by býti opět rozdíl stupňový, srov. Brugm. II, 1063 sl., t. 1081 sl. a Brugm. Kz. 525. Podle jiného výkladu jest tьrp-i- kmen vlastně optativní, utvořený z kořene souhláskového tьrp- příponou -i = pův. -ī (stupně nižšího, proti vyššímu -ḭē), srov. J. Horák, Z konjugace souhláskové 1896, 27 sl.; v 1. os. sg. trṕu psl. tьrṕą, tьrpją z tьrpi-ą, je koncovka bezpochyby analogií podle nesą, tešą atd., a v 3. pl. tьrpętь je téhož původu jako v dadętь atp., z pův. -n̥ti, srov. §§ 7 a 14 a J. Horák l. c. 48 sl.

U sloves vzoru prosili vysvětluje se kmen pros-i- takto: byla a) denominativa s kmenem praes. -i̯e (pro 2. sg. atd., jde tu jen o ty tvary praes., které mají v slovanštině zřetelný kmen -i), na př. skr. dēva-ja-ti adorat; když jméno, z něhož sloveso (denominativum) se tvořilo, bylo kmene -i, tedy měl kmen tohoto slovesa koncovku -i-i̯e, jak svědčí lit. daly-ju dělím z dali-s díl; vedle toho byla b) kausativa s příp. praes. -ei̯e, na př. skr. vēd-aja-ti činí vědomo, bōdh-aja-ti budí; do slovanštiny je z obého -ьje, kmeny kdysi rozdílné a) -i-i̯e a b) -ei̯e spadly v jedno; praesens slovanské mělo by vlastně býti a) gostьješь atd. (denom. z gostь) a b) vortьješь atd.; ale v b) byl pravidelný kmen inf. -ī, psl. vorti-ti lit. varty-ti; a tento kmen je přejat do praes.: 2. sg. prosi-šь, 3. prosi-tь atd. Srov. Brugm. II, 1134 sl. a 1144; poněkud jinak (i z ьjь pův. eje) Schmidt v KZ. XXV, 109. V 1. sg. prošu psl. prošą, prosją z prosi-ą je koncovka bezpochyby analogií podle nesą, tešą atd., jako v tьrṕą, v. § 7. O 3. plur. prosętь v. § 14.

17. Pro češtinu je tu dále ještě přípomenouti, co následuje.

1. Slabika kořenná bývá někdy dlouhá, proti krátké tvarů jiných, na př. sg. 1. mohu, 2. móžeš, 3. móže ... pl. 3. mohú, zovu-zóveš . . zovú, beru-béřeš. . berú atp.; o tom viz při vzorech a slovesích jednotlivých. Podnět a popud k tomuto dloužení podle domnění Vondrákova v Bezzenb. [34]číslo strany tiskuBeiträge 30, 120 sl. vyšel od optativu možь (v. doleji v § 80), za nějž je právem dlouhé móž; podle toho pak i móžme, móžte a móžeme, móžete atd., a analogií také zdloužené zóve-, béře- atd.

2. Přípona -je stáhla se v době předhistorické s koncovou samohláskou -ê, -a kmene základního, tedy ve spojení -ê-je-, -a-je-. Ale ne vždycky; na př. umê-je-šь je staženo v umieš, dêla-je-šь v děláš atp., a sê-je-šь stč. sěješ, laje-šь č. laješ je nestaženo. Není pochyby, že záleželo velice na přízvuku; ale jaké tu bylo pravidlo, není dosud nalezeno, srov. III, 1. str. 579. Případy, ve kterých stažení se stalo, jsou:

-êje- staž. v -ie ve vz. III. 1 stč. umie-, umieš, umie atd., nč. zúž. umí-, z umêje- (přízvuk v rušt. umḗješ atd.); krom toho u sloves obyčejně jinam kladených stč. smie-, smieš audes, smie atd., nč. zúž. smí-, ze smê-je-(přízvuk v rušt. smếju, proti tomu nestaž.: směješ se atd. ze smêje- rusk. smêjëšьsja) a die-, dieš dicis, die atd., nč. zúž. dí-, z dêje-;

-a-je- staž. v -á- ve vz. V. 1ᵃ dělá-, děláš, dělá atd., z dêla-je- (rusk. dếlaješь atd.); ve vz. parallelním V. lᵇ sáȥá- ze sáȥa-je- stalo se totéž, krom toho však přišly později ještě změny jiné, totiž přehláska a zúžení, a z býv. sáȥá- je tedy stč. sázie- a nč. sází-.

3. Kmenová souhláska změněna jest od přípony -e, -í způsobem náležitým dílem již v době psl., dílem až v době západoslovanské a české: z tek- je psl. teče-, z ber- je č. béře-, z tok- točí-, z ran- raňí- atd.; v nář. vých. měkčí se od -e také n-, d-, t-, s-, z- a jest pňe, padňe, veďe, pleťe atd. Hatt. 24 (slc., tu psáno -ne atd., vysl. -ňe atd.), lahně, sedně, vedětě t. j. lahňe, sedňe, veďeťe atp. BartD. 38 (súch.), 105 (laš.), vedzěcě t. 40 (hroz.), plećeće t. 123 (laš.), plečeče t., něśe, veźe t. 106 (laš.). –

4. Kmenové -í v praes. je vždycky dlouhé: trpíš, prosíš, trpí, prosí atd. Že tak bylo již v době staré, je dosvědčeno doklady staropísmými, jako na př. pomny̆ſſ Jid. 170, zzkuty̆ſſ PilD., vzrzijſſ Štít. ř. 9ᵃ, proſijſſ t. 10ᵇ, nepomny̆ Jid. 118, člověk wydij Štít. ř. 3ᵇ, jenž zzusĭ t. j. slúží Jid. 84, úmysl zlý neprzedczý Štít. uč. 78ᵇ, co sě lijbij bohu, co nelijbij Štít. ř. 4ᵃ, hospodin rozmnozyy Pror. 5ᵃ, jenžto czynýý t. 70ᵃ, (oba) powolijta sobě Štít. ř. 94ᵃ, wydijme Štít. ř. 8ᵃ, wyerzijme t. 25ᵇ, trpijte t. 20ᵇ, borzijte t. 36ᵃ atd.; a shoda se srbch. vidîš, vidîte atd. svědčí, že délka je tu prastará.

5. Za kmenové -í bývá v době přehlásky ú-iú-í zvratnou analogií -iú, srov. I. str. 216 sl.; na př. hrzyeſſyuſſ DalC. 37, ten ť jest ješto mezi dveřmi ſedyu Pass. 324, toho buoh vtyeſſyu t. 420, to pamatovánie czynyu nám v srdci zahanbenie t. 318, newzweſelyu sě nepřietel non gaudebit ŽWittb. 40, 2, m. hřěšíš, sedí atd. Když doba přehlásky u-i prošla, přestalo i toto odchylné -iú.

V době pak úžení bývá zase za totéž -í zvratnou analogií -ie (v textech západočeských), srov. I. str. 219 sl.. Na př. všeliký podywye sě a po-[35]číslo strany tiskutřěse hlavú Pror. 67ᵃ; když člověk vši svú žádost obratye u bóh Alb. 33ᵃ; hrzeſſieſs ŠtítSázav. 143ᵃ, která (žena) hrzeſſie t.; známo czinieme Perw. Otč. (z r. 1458), ten list lomieme a nepeven czinieme t. a j. (tu často tak); moře sě tocżie Troj. 225ᵃ a j.; uſlyſſieš MudrC. 58ᵇ, widieš t. 79ᵇ, bogieṡ ſe t. 57ᵇ, neuczinieš t. 73ᵇ, chlubieṡ ſe t. 77ᵇ a j.; klášter lezzije Lobk. 69ᵇ; on pomnje Blah. 11, držjeme t. 18 (prý podle Roha) Příklad: hledie respicit ŽGloss. 103, 32 (opakováno v ŽWittb. a bylo tedy již ve společné předloze obou těchto textů) je bezpochyby omyl, a v jiném tamt.: obdirzie yu semen eorum possidebit eam (terram) 68, 37 může býti vazba podle smyslu, plur. za lat. sing. Když doba úžení ie-í prošla, přestalo ovšem i toto analogické -ie.

6. Někdy bývá kmenové -é dlouhé. Doklady toho jsou: ona j’mu lagě JidDrk. 61, an tě k břěhu wezee t. 70; nevmrzee EvZimn. 34, kámen zetrzee ſie t. 23, zetrzee jej t. 33, gdee t. 41, przygdee t. 2, budee t. 6 a 17, piſſee sv. Matěj t. 5 ijeden netyezee t. 51 ; ten ſlowee ingrössator VšehK. 18ᵃ, ſlowee t. 237ᵃ; padnéte Ben. Lev. 26, 30; ſlowé Háj. herb. 135ᵇ; ſlowé VelKal. 128; Slowé pak spravedlnost Kold.² 1ᵃ, ten trhu vżiwé t. 128ᵇ; počné Beck. 3, 321, čté se t. 1, 97, zahyné t. 3, 164, přeſtané t. 3, 221, žwé t. 3, 311 a j. (tu často); dial. vedéme, vedéte, neséme, neséte BartD. 1, 61, bodéme, bodéte, možéme, možéte, vějéme, vějéte t. 77, vʹadnéme, vʹadnéte t. 78, ščepujéme, ščepujéte t. 80 (vše v nář. val., podřečí rožn.-karl., jen v 1. a 2. plur.); něsémy, něsétě, co chcétě, dojďéte, umřémy, zavřétě t. 85 (stjick., jen v 1. a 2. plur., vedle ídete a j.), vemém t. 125 (laš.), veméte t. 349 (rožn.) atp. – Z tohoto -é je změnami dalšími zúžené -í (-ý), v dokladech známých nejčastěji v slabice -mé: (on) ji za manželku svú wezmy Hrub. 306ᵇ, žádný nad svú naději velikých věcí před se newezmy t. 442ᵇ (z Lael.: nemo unquam spe maiora suscipiet qui etc.), že i filozofí (sg. nom.) světlejší způsob na sebe wezmy t. 354ᵇ, brání ho když kurvu puogmy t. 349ᵇ, (ten) již drziemy, již usnuv z lodí letí t. 269ᵇ, budými Blah. 350 ; – v nář. slc. -ie, srov. I. str. 143: nesieš, nesie, nesieme, nesiete, pečieš atd., minieš atd. a analogií také 1. sg. nesiem, pečiem, miniem atd., vedle pneš..., treš..., trhneš..., tešeš..., bereš... Hatt. 114 sl.; vediem, grebiem, požniem, klniem, umriem, oriem, steliem, steniem, beriem, ženiem Pastrn. 11 sl.; jedna izbu metie Koll. Zpěv., mrieš Pís. Slav., berieš Dobš., biedu trie hlady mrie Sbor. slov. (Dušek, VěstnSpol. 1890, 25 a 26). Dloužení toto má oporu v parallelních tvarech se střídnou slabikou dlouhou trpí-, prosí-, umie-, dělá- atp.; podnět pak jeho přicházel dílem též odtud, dílem, zejména v 3. sg. slové, zahyné atp., z náklonnosti osobní a místní, koncovku prodlužovati.

7. Krom toho jsou ještě některé změny dialektické jiné : v nář. han. jest -e pozměněno v -ė, -è: vėdėmė BartD. 2, 80 (olom.), vèdèmè t. 122 (zábř.); – v nář. sev.-opav. jest -o z -e: veďoš veďo veďomy veďoťo, [36]číslo strany tiskusedňoš ..., ploťoš (pleteš) ..., ploćoćo ..., pečoš .... bijoš atp. BartD. 1, 135, umřoš Šemb. 156 (krňov.), srov. I. str. 149 sl.; – jinak jest -e změněno v umrjaš Šemb. 162 (slc., gemer.); – v nář. lašském změněno jest -á vzoru dělati v -o, někdy v -u, a jest sg. 1. -om (v části moravské), -um (v části slezské), 2. -oš atd.: 1. vołom, vołum 2. vołoš 3. voło pl. 1. vołomy 2. vołoće BartD. 101, podle pravidla toho nářečí, srov. I. str. 123. – Kmenové -í je změněno v -ej: vozejme, klečejte BartD. 1, 52 (dol.), srov. I. str. 244, – někdy v -é pozměněno : słyšém, prosém, proséš, prosé, słyšéme, proséme atd. t. 28 (hol.) a j.; – někdy je zkráceno: ležim, platim, platiš, platite atd. t. 219 (třeb.). – A také zúžením vzniklé -í se krátí: ômim, kácim, omiš, káciš atd. t. 81 a 82 (olom.).

Imperativ.

18. Imperativ je ve slovanštině tvaru čtverého: 1. sg. 2. nesi pl. nesête nč. pněte, neste atp.; 2. stsl. vêždь pl. vêdite, č. věz, vězte atp.; 3. tьrpi, prosi pl. -ite atp.; a 4. stsl. pl. kažate atp. (vedle -ite).

V du. a plur. jest imperativ osoby 2. spolu výrazem pro osobu 3.

1. Imperativ tvaru sg. 2. nesi pl. nesête je z pův. optativu kmene -oi̯-: nesi, beri, pl. -ê-te ř. φέςοι-ϛ, φέςοι-τε, skr. bharē-š, bharē-ta, pův. bheroi̯-s, bheroį-te.

V sing. 2. nesi, beri jest -i za žádané -ê-s, v sing. 3. nesi, beri za žádané -ê-t; přípony osobní -s a -t tu odpadly a za koncové -ê z -oį jest náležité -i, srov. I. str. 21. –

Kmenová souhláska měkčí se od -i, -ê způsobem náležitým dílem již v době psl., dílem ve fasích pozdějších a jest na př. psl. rьci pl. rьcête z rьk-, č. mři pl. mřěte z mьr-, pňi pl. pňěte z pьn- atd.

Sem patří:

a) imperativy sloves, jejichžto praesentní kmen -o má kmenovou souhlásku tvrdou, na př. beri pl. berête km. praes. ber-o-; zejména slovesa třídy I. 1. stsl. vedi pl. vedête, č. jdi, jděte atp., 2. nesi pl. nesête, 3. grebi, pl. grebête, 4. rьci pl. rьcête č. rci, rcete stč. rcěte, 5. pьni pl. pъnête č. pni, pněte, 6. mъri pl. mьrête č. mři, mřete stč. mřěte, II. dvigni pl. dvignête č. tiskni, tiskněte, V. 3. beri pl. berête ; –

b) imperativy sloves praes. kmene měkkého, na př. teši km. praes. tes-jo-; tu jest za -oi̯- a –ê- vždycky náležité -i-,srov. I. str. 21 ; jsou to zejména imperativy tř. I. 7. psl. pьji pl. pьjite č. staž. pí, pité, III. I. stsl. umêi, -ite z umêji, -jite, č. uměj, umějte, V. 1. stsl. dêlai, -ite z dêlaji, -jite, č. dělaj, dělajte, a taktéž sáȥaj přehlas. sázěj atd., V. 2. teši pl. tešite č. teši, V. 4. stsl. lai, -ite z laji, -jite č. laj, lajte a Vl. Kupui, -ite z kupuji, -jite, č. kupuj, kupujte. [37]číslo strany tisku2. Imperativ tvaru stsl. vêždь pl. vêdite, č. věz, vězte je při slovesích vêd-, êd-, dud- a vid-, vesměs kmene -d. Není pochyby, že se vyvinul z bývalého optativu, jehož příponou bylo pův. -i̯ē a na stupni nižším -ī, srov. lat. s-iē-m plur. s-ī-mus, ř. ϑε-ίη-υ plur. ϑε-ĩ-μευ atp.

Přípona -i̯ē byla v sing., a byl tedy tvar 2. os. sg. ṷoi̯d-i̯ē-s a 3. sg. ṷoi̯d-i̯ē-t. Podle známých analogií a pravidel hláskoslovných mělo by z obojího býti psl. *vêdja anebo *vêdji; ale pro tvary skutečné č. věz stsl. vêždь atd. jest předpokládati, že bylo psl. *vêdjь, tedy -ь místo -a nebo -i. Odchylka tato různě se vykládá, ale výklad bezpečný dosud nalezen není, ani zvláště pravděpodobný. Byl prý impt. sg. 2. *vêd-dь, jehož přípona osobní -dь je z pův. -dhi, dochovaného nebo reflektovaného v skr. śru-dhi, i-hi, ř. ϰλυ˜-ϑι, ϊ-ϑι atp.; z *vêd-dь stalo se změnou hláskovou *vézdь (dd-zd, jako tt-st); vedle toho pak byl prý také impt. *vêd-ja, náležitě vzniklý z pův. ṷoi̯d-iē-s; a kontaminací z *vêzdь a *vêdja vzniklo *vêzdjь a dále stsl. vêždь. Srov. Brugm. I. 402 a II. 1300 a 1311. Ale výklad tento nemůže býti správný, neboť z *vêzdjь bylo by nejen stsl. vêždь, ale také česk. věžď atd., a toho není. Nověji vykládá Brugmann Grundr. II² 718 a Kz. 558 věc takto: byl imperativ pův. dā-dhi, srov. lit. dů-di z toho mělo by býti slovanské *da-dь, ale vlivem optativního kmene dadi̯ē-vyvinulo se dadi̯ь; z toho je stsl. daždь, a analogií podle tohoto je také stsl. vêždь, viždь atd.; v du. a plur. stsl. vêdivê, vêdita, vêdimъ, vêdite jsou náležité tvary optativní.

V du. a plur. byla přípona -ī a z ní do slovanštiny -i. To zachováno v stsl. du. vêdi-vê, vêdi-ta pl. vêdi-mъ, vêdi-te atp.; v češtině však, mimo některý archaismus slovesa viděti, o němž v. v § 132, tvary náležité ustoupily novotvarům podle sing. vzniklým a jest du. vězvě, vězta, pl. vězme vězte atd.

Z výše vzpomenutého imperativu pův. -dhi mohl vzniknouti také impt. č. jdi, stsl. idi atd., psl. jьdi: kořen slovesa ire byl ei̯-, na stupni nižším i-, a z toho tedy impt. pův. i-dhi, reflektovaný v ř. ϊ-ςι a skr. i-hi; z i-dhi stalo se do slovanštiny *j-ь-dь, a toto prý podle impt. nesi, vedi atp. změněno v jьdi; srov. KZ. XXXIII, str. 158. Ale podobnější jest výklad, že impt. psl. jьdi praes. jьdą atd. je z kmene utvořeného příponou -do- atd., srov. § 16 č. III.

K imperativu (optativu) tvaru stsl. vêždь atd. patří také tvary stsl. sg. 2. 3. chošti, choštь a možь; prvý má v dokladech význam někdy imperativní, někdy indikativní, druhý jen indikativní, na př. impt. ne chošti jasti noli edere, ne choštь, indik. ašte chošti, jeliko možь vъzmi quantum potes sume Mikl. Gramm. III² 91 sl.; při významu indikativním je tedy položen optativ za indikativ, je tedy pověděno »chtěl-bys, mohl-bys, -by« místo »chceš, můžeš, chce, může«. Reflexy tvarů těchto pronikají ve slovanštině všude, a v češtině patří sem zejména tvary praes. chc- místo chce-, na [38]číslo strany tiskupř. pl. 1. chcme 2. chcte vedle 1. chceme 2. chcete, sg. 3. móž pl. 1. móžme 2. móžte atd. vedle móže, móžeme, móžete, v. §§ 132 a 80.

3. Imperativ tvaru -i pl. -ite, v tř. III. 2. psl. tьrpi, -ite a IV. prosi, -ite, je podle Brugm. II, 1278 injunktiv, t. j. tvar s kmenem praesentním, ale osobními příponami slabšími, tedy sg. 2. 3. -i z -i-(s), -i-(t) proti indik. 2. -i-šь, 3. -i-tь z -i-si a -i-ti. Původ kmenového -i- není jasný.

4. Imperativ tvaru kažate vyskýtá se jen ve stsl., a tu jen v plur. sloves. třídy I. 7 a V. 2 : pъjate, kažate atp., vedle -ite. Srov. Mikl. I³ 135 a 140 sl., III² 90, Wiedem. 27–30. Výklad mu podává Leskien v Jag. Arch. 4, 148 (z analogie podle berête: ê znělo dial. jako a a podle toho změněno kažite v kažate, srov. stč. impt. plačěm,, slepcěmy, žebřěte atp.), Jagić v Cod. Mar. 448 (podobně), Oblak v Jag. Arch. 10, 148 sl. (-a-te prý konjunktiv za starší -ē-te, srov. ř. λj-η-τε; proti tomu Brugm. II, 1314: pro analogii λέγ-η-τε měly by býti také příklady v tř. I. 4 žьž-a-te atp., a těch není), Vondrák Altkslav. 201 sl. V češtině imperativů takových není.

19. V češtině vyvíjejí se pak dále některé změny a zvláštnosti, dílem všeobecné, dílem jen dialektické nebo jen v některých třídách nebo při některých slovesích.

1. Změny hláskové vykonávají se ovšem podle svých pravidel: imperativy pьji, kryji atp. stahují se v pí, krý atd., nč. pij, kryj atd. jsou novotvary; kmenová souhláska tvrdá měkne od následujícího -i, -ě-, na př. tisknu tiskňi, tiskňěte; z -ě- je sklesnutím jotace -e-, stč. mřěte, tiskňěte atp., nč. mřete, tiskňete; za -i bývá v době přehlásky u-iu-i zvratnou analogií -iu, srov. I. str. 216 sl., na př. otpuſtyu mi remitte ŽWittb. 38, 14, vzrzyu videas t. 127, 6, ſlozyu jě depone t. 58, 12; atd.

2. Koncové -i v 2. a 3. os. jedn. zaniká, kdekoli vyslovení koncovky i bez něho je snadné. V impt. uměj, dělaj, laj, kupuj atp. stalo se to již v době předhistorické. V impt. vedi, beři, teši, trpi, prosi atp. bývá -i ještě v textech stč., na př. tolikéž (svědkův žalovaný) wedy Rožmb. 134, neotzowy mne ne revoces ŽWittb. 101, 25, v svéj zemi ſedy DalC. 67, naklony ucho své inclina ŽWittb. 85, 1 atd., ale jen zřídka; již v stč. je valnou většinou a v nč. pravidlem veď, beř, teš, trp, pros atd., t. j. -i zaniklo, kde vyslovení koncovky bez něho nebylo nesnadné, ale zachováno v impt. pni, mři, tiskni, bdi, cti, pomsti, pozvi atp., poněvadž by tu vyslovení bez -i bylo obtížné nebo nemožné. Proto také zůstává -i zpravidla, když je k imperativu připojeno enklitické -žʼ: vediž, prosiž atd. vedle veď, pros; veď-ž, pros-ž atd. bylo by těžko vysloviti. Když v enklitickém -že samohláska je zachována, je výslovnost snadnější a imperativní -i může odpadnouti: nemilcz-ze ne sileas ŽWittb. 34, 22, poďže Suš. 122, synečku přijďže t. 405. Míra snadnosti jest ovšem nestejná, a proto vyskytují se také v této [39]číslo strany tiskuvěci nestejnosti, na př. jest impt. polehči, obměkči Us. a také lehč, měkč, lehcz sobě Ben. Ex. 23, 21, obmiekcż úmysl Vít. 61ᵃ atd., jest patř a patři, šetř a šetři, polepš a polepši atp. Us. K mýliti jest impt. myl mylte, aniž se v tom starosta myl VšehJ. 133; ale v ob. mejliti je skupina -jl-, a proto impt. -i: nemejli se Us. ob. Podobně -mhouřiti: impt. zamhuř oči Us. a zamouři Us. ob. (skup. -ṷř-). V nářečích východních bývá -i častěji přes míru západní, na př. přijdi ke mně Kulda Poh., zas sem prídi Dobš. Póh., pusti chrta Koll. Zpěv., hned mi listok odpiši t., srov. Dušek, ve Věstn. kr. Č. Spol. nauk 1890, 34; a naopak bývá přes touž míru vynecháno, na př. nežeň m. nežni BartD. 2, 174 (han., brn.), sedň’ se t. 202 (han., třeb.).

3. Parallelní výrazy veď-vediž, pros-prosiž atp. jsou podnětem, aby se -i přidávalo – zvratnou analogií – také tam, kde po právu býti nemá; totiž k imperativům věz, viz, jez, z pův. vêdjь atd., když mají enklit. -ž: věziž, viziž, jeziž Us.

4. Rovněž tak a v týchže mezích jako nahoře v č. 2, t. j. pokud výslovnost nebrání, vynechává se -ě-, -i- v impt. du. a plur.: nesta m. nesěta, neste m. nesěte, trpta, prosta m. -ita, trpte, proste m. -ite atp. Vynechávání toto mělo podnět a podporu v impt. sing. nes, trp, pros atp.: k singuláru tomuto přivěšuje se příslušná osobní přípona pro du. a plur., a výsledkem jest tvar bez samohlásky, tvar se samohláskou na pohled vysutou. Při tvarech s -ě-, pokud sem patří, je změna tato vykonána již v době nejstarší, příkladu pro du. nesěva, nesěta pl. nesěmy, -ěme, nesěte atp. nemáme; doklady 1. pl. -ěm : buděm, vrzěm, plačěm, boha-dle pilni budyem Štít. uč. 137ᵃ, wrrziem sě Hrad. 89ᵇ, placziem ŽWittb. 94ᵃ, 6, nepatří sem, poněvadž by tu bez -ě- bylo vyslovení nemožné. Pro tvary pak s -i- jsou doklady ještě ve stol. XIV a XV: pojděte i zatratimy jě disperdamus ŽWittb. 82, 5, vczinimy věži sobě faciamus Ol. Gen. 11, 4, pohanyme confundamus BiblH. Gen. 11, 7, sěmo przyſtupyte a u mne masti cupyte Mast. 270 sl., obratite súd, obratite, a k bohu sě nawratite Hrad. 52ᵇ, przyhotovvyte pokrm Otc. 137ᵇ a j., ale většinou a takořka pravidlem jsou tvary bez -i- již ve stol. XIV.

5. V impt. vz. III. 2. trpěti, IV. prositi a V. 2. tesati je v du. a plur. náležité -i-: trpite, prosite, *tešite atp., a mělo by se tu držeti, kde vůbec pro snadnou výslovnost nedávalo se samohlásce vypadávati, mělo by býti na př. bdite, čstite, žebřite atp.; ale za náležité -i- bývá tu -ě-, analogií podle impt. jděte, rcěte, pněte, mřěte, tiskněte atp., kde -ě- je po právu. Změna tato vykonala se ve vz. V. 2. tesati již v době předhistorické, příkladu pro žádané tešite nemáme a již v stč. jsou tu doklady s -ě-: placziem ŽWittb. 94ᵇ, 6, ſlepcziemy t. 34, 25, zebrziete a vyvrženi buďte ŽKlem. 91ᵇ, veselte sě a rzehczete Pror. 79ᵇ atp. Ve vzorech pak III. 2. trpěti a IV. prositi jest tu -ě- již v textech stč. mnohem hojnější, než -i- a skoro pravidlem: neſpiemi ale bdyemi Koř. 1. Thess. 5, 6, wiprazdniete ŽGloss. 136, 7, uprazdnyete ſie ŽKlem. 45, 11, welbiete t. 33, 4 [40]číslo strany tiskuczſtietez jej Hrad. 115ᵃ, zahanbyete sě Pror. Isa. 26, 11, kupcziete negotiamini Ol. Gen. 34, 10, spatrzietez t. 1. Reg. 23, 33 atd., nč. bděme bděte, ctěme ctěte atd. Us., mýliti ob. mejliti impt. nezmejleme, nezmejlete se Us. ob.

6. V nářečích, nejvíce ve východních, vznikají zase imperativy plur. -ime, -ite za spisovné -ěme, -ěte n. -eme, -ete tím, že se sing. -i béře za základ a přípony plurálové mechanicky k němu se připojují. Na př. v nář. chodském a domažlickém : jdi-jdime, jdite, klekni-kleknime, kleknite, pošli-pošlime, pošlite Keb. 11, pnite, třite, pošlite chod., začnime chod. Han. 44, sednite t. 159 a j., sednite, vezmite si chleba Šemb. 15 (domažl.); v nář. českomor.: dime (jděme), zavřite, řeknite, sednite si, kleknite, pomodlite se Hoš. č.-mor. I, 75 a II, 91; v nář. mor. sednime si, padnite na kolena, pošlite Šemb. 35 (obecně mor.), pošlite, zavrite, sednime si BartD. 1,34 (mor.-slov.), zavřime, zavřite t. 77 (val.), pnimy, pnitě, třimy, třitě, padnimy, padnitě t. 125 sl. (laš.), sednite, lehnite, zavřite, utřite atp. t. 2, 224 (třeb.), t. 239 (kunšt.), t. 245 (žďár.), t. 103 (letov.), t. 145 (slavk.), dite t. 139 (rožn.), dźiće t. 132 (laš.) a j., pnime, pniće, třime, třiće, modliće śe, pošliće Lor. h.-ostrav. 52 a 56; dial. mor. doklady tomu jsou již z 2. pol. XV v Comest.: przecztite lid 100ᵃ, a v OlMüllB.: každý poklaknite na svá kolena 618, klaknite na svá kolena t. 620; v nář. slc. pnime, trime, trhnime pl. -ite. Hatt. 118 sl. – V nář. laš. bývá tu -ij m. -i (a vedle i) : pnij, pnijmy, pnijtě BartD. 1, 125, třij, třijmy, třijtě t., padnij, padnijmy t. 126 atd.; jako v sousední polštině a v maloruštině, srov. pol. pnij plur. pnijcie, mrzyj mrzyjcie, dźwignij, ciągnij atd., mrus. lemk. dvignij, tjagnij atd.

7. V nářečích bývá za -i příslušná střídnice, na př. třî pl. třîte, lehnî pl. lehnîte BartD. 2, 274 (jemn.), třè t. 52 (han., přer.) atd. K sing. sedň’ atp. jest i plur. sedň’te, lehň’te t. 202 (han., třeb.), táhň’te t. 182 (han., tišň.) atd.

8. Kmenová souhláska se od -i, -ě náležitě měkčí, v. nahoře č. 1, a měkkost trvá, i když samohláska -i, -ě byla zanikla; na př. veď, plať, pl. veďte, plaťte atp. V nářečích jsou tu některé zvláštnosti.

Zejména bývá -jď, -jť za -ď, -ť, srov. I. str. 534; na př. vejď m. veď, plajť m. plať chod. 52, a podobně bujď, svijť, krojť t., pojejď domŭ chod. Han. 231, bujď pochváleno t. 64, tak si vejď svou t. 229, nechojď t. 105, zaplajť t. 65, chyjť se t. 53, plur. hlejďte t. 262, porajďte t. 197, vyřijďte t. 237; – z plur. hlejďte, plajťte atp. vynechává se -ď-, -ť- a jest -jt-, na př. hlejte, płajte BartD. 2, 129 (zábř.), t. 112 (jev.), pojte, vrajte t. 208 (třeb.) atd.; tím způsobem vznikl i plur. chojte a k němu pak sing. choj BartD. 41 i (hroz.).

Jinde bývá ztvrdlé -d, -t místo -ď, -ť, na př. pojed pl. pojedte BartD. 2, 233 (kunšt.), zaplat-zaplatte, vrat-vratte t. 166 (brn.); a z toho dále v plur. -te místo -tte (-ťte), -dte (-ďte), na př. zaplat pl. zaplate, pojed pl. pojete t. 105 (letov.), pote, nechote t. 166 (brn.). Zvláštnost tato vy-[41]číslo strany tiskuvinula se trvám tak: v plur. jeďte, plaťte atp. změnilo se ď-, ť- vlivem následující hlásky tvrdé v d-, t-, a z jedte, platte atd. dávají se pak i sing. jed, plat atd. i plur. jete, plate samy sebou. Rovněž tak vzniklo české ob. pust, pustme a puste m. pusť-, pustme, pusťte.

Sem patří také pozoruhodná zvláštnost nářečí doudlebského, kde v impt.

IV. tř. kmenové z, s, zd, zn, st, sl se mění v ž, š, žď, žň, šť, šl, na př. voziti-vož, kaziti-kaž, nositi-noš, mysliti-myšli, raziti-raž, uraž, zaraž, brousit-bruš, nabruš, hasit-haš, dusit- jen se nezaduš, mísiti, mjísit-mjiš, prosit-proš, věsit-pověš, pověšte, jezdit-ježdi, brázdit (= všetečně se v něčem přebírati) -nebražď, opozdit se – neopožď se, bláznit-neblažni, prázdnit-pražni (spražněte to s toho stolu, pražni se = apage!), čistit-čišť, mastit-mašť, klestit-oklešť, pustit-pušť, pušťte, postit-pošť, pošťte (pořekadlo: svěť svátek, pošť pátek, nepude ti statek na zmatek), sprostit-sprošť, myslit-myšli, jen si nemyšli Kotsm. 16 (a sdělení soukromé); taktéž je v Moravě jihozápadní: proš, nenoš, nekaž (kaziti), nevož BartD. 2, 250 (žďár.), t. 269 (jemn.), t. 279 (dač.); – staré doklady té zvláštnosti jsou u Husa; duṡ, haṡ, noṡ HusOrth. 181 (uvedeny jako příklady pro znění -š); dále: powieſs (pověsiti) LékB. 47ᵃ, ſmieſſyz (smiesiti) t. 4ᵇ a j., puſſt z žíly t. 185ᵃ a j., wpuſſt t. 45ᵇ; puſſť MudrC. 96ᵇ; – porůznu pak vyskytuje se změna tato také jinde, na př. raziti impt. ražte, odražte HavlEp. 16, sražte Neruda Feuill. 3 (1877), 74, jen se nepřeražte t. 168. – Stejného způsobu zdá se býti změna, kterou nastoupilo c na místo ť v impt. mor. mlac pl. mlacte BartD. 2, 166 (brn.), plac, vrac, chyc, mlac t. 268 (jemn.), svěc pl. svěcte t. 249 (žďár.), chyc, chycte, mlac, mlacte, nuc, nucte, plac, placte, krac (krátiti), kracte, vrac, vracte, vobrac, vobracte Hoš. č.-mor. I, 75 a II, 100; tu pak bývá c za t také v I. tř.: pletu impt. plec, plecte BartD. 2, 166 (brn.), metu impt. vemec (vymeť) t. 186 (tišň.). – Na pohled jsou to změny, jaké způsobuje souhláska -j, a proto mohl by se podobný zdáti výklad, že tu jsou nějaké stopy nahoře vyloženého druhu impt. věz psl. vêdjь ; ale výklad ten byl by zajisté nesprávný, odchylné souhlásky imperativů zde uvedených vznikly bezpochyby dílem lokálními změnami hláskovými, dílem analogií. Podobná zvláštnost je v hluž., kde k inf. vozyć, nosyć atp. jest nejen 1. sg. praes. vožu, nošu, ale také impt. vož, noš, a krom toho též praes. 3. pl. voža, noša, part. praes. vožacy, nošacy a impf. vožach, nošach Mikl. 3² 498.

9. V imperativě mění se někdy kvantita slabiky kořenné. Jednak totiž slabika jinde t. j. kromě imperativu dlouhá se krátí, na př. vrátiti impt. vrať, vraťte, obrátiti-obrať, krátiti-krať, ráčiti-rač, račiž, vážiti-važ, vzdáliti-vzdal, souditi-suď, sloužiti-služ, kouřiti-kuř, mhouřiti-zamhuř oči, slíbiti-slib, blížiti-bliž, nížiti-niž, výšiti-zvyš, mýliti-nemyl se, tázati-taž se, vázati-važ, kázati-kaž atp.; při slovesích s -i- z -ie- bývá krácení staré (k stč. -ie-) v -é-, -e-, nebo nové (k nč. -í-) v -i-, a někdy oboje, na př. [42]číslo strany tiskusvítiti stč. svietiti impt. stč. svěť nč. svěť a také sviť, navštíviti stč. navščieviti-navštěv a navštiv, mířiti-miř m. měř, říditi-řiď m. řeď atd. Někdy naopak slabika jinde krátká v impt. se dlouží, na př. stojím-stůj, stč. stuoj, stój, dial. stój BartD. 1, 40 (hroz.), bojím se-dial. bůj se stč. buoj sě, bój sě, voliti-stč. vuol, vól, rostu-dial. růsť, růsť jablunko z široka Suš. 435, vrci-vŕz, wŕz to preč LékB. 182ᵃ, hrnouti-dial. hŕň BartD. 1, 40 (hroz.).

O jednotlivostech a jiných drobnostech sem hledících viz doleji při třídách a slovesích jednotlivých.

Aorist.

20. Aorist je v indoevropštině dvojí: silný neb jednoduchý, a slabý neb složený.

Slabý má kmenotvornou příponu -s, na př. skr. 1. sg. a-tāut-s-am z koř. tud- tundere, a-dik-š-am m. a-diś-s-am z koř. diś- monstrare, a-nāi-š-am z koř. nī- ducere, ř. ἒδειξα = ἒ-δειϰ-σ-α, ἒ-λῡ-σ-α, stsl. 1. sg. pę-s-ъ, 2. pl. pę-s-te, 1. sg. pi-ch-ъ (-ch- z -s-, srov. I. str. 306), ved-o-ch-ъ, 2. pl. pi-s-te, vedo-s-te, stč. pi-ch, vede-ch, pi-s-te atd.

Naproti tomu aorist silný nemá kmenotvorné přípony té nebo takové, na př. skr. 1. sg. a-budh-am praes. bōdh-āmi z koř. bheṷdh- = slov. bъd-, bdíti, a-lip-am praes. limp-āmi z koř. lip- ungere, ř. ἒ-λιπ-ου, ἒ-φυγ-ου, ἒ-λαβ-ου praes. λείπω, φεύγω, λαμβ-άυ-ω atd.; o aor. silném ve slovanštině viz v § násl.

Rozdílnost obojích těchto aoristů jeví se tedy v kmenech. Jejich přípony osobní jsou stejné a jsou vyloženy nahoře v §§ 7–14; kde jsou přípony tyto rozdílné, totiž silnější a slabší, tu má aorist ovšem slabší, na př. sg. 1. -m (proti praes. -mь), 2. -s (proti -sь) atd.

Imperfektum.

25. Slovanské imperfektum vzniklo v době psl. a dochovalo se beze vší pochyby nejvěrněji v stsl.

Vzniklo z bývalého výrazu perifrastického. Ve výraze tomto byl, jako ve všech slovesných perifrasích, nějaký tvar jmenný, a při něm sloveso určité.

Sloveso určité, které tu bývalo, bylo podle výkladu Schmidtova a Leskienova (a poněkud již Boppova, Vergl. Gramm. II.³ 403) imperfektum slovesa býti koř. es-, pův. 1. sg. ēs-o-m (z e-esotn, s augmentem e-), 2. ēs-e-s, 3. ēs-e-t atd. Z toho je náležité stsl. sg. 1. -jachъ, 2. -jaše, 3. -jaše, du. [54]číslo strany tisku1. -jachovê, 2 -jašeta, 3. -jašete, pl. 1. –jachomъ, 2. -jašete, 3. jachą. Srov. Wiedem. 124–126, Brugm. II. 863 a 910. V slabice -ja- proti pův. ē- jest j- hiátové; od něho změněno -ē v -a, jinak bylo by tu vzniklo -ê (o možném -j-êchь atd. viz v § násl. č. 4). Ve spřeženinách hotových j- často opět zaniká a je na př. stsl. dêla-achь, dêla-aše atd. proti stč. děla-jiech, děla-jieše atd. Tvary du. 2. -šeta a du. 3. i pl. 2. šete vyskytuji se v stsl. jenom v textech nejstarších, texty mladší mají za to -sta, -ste; v Zogr. a Cloz. jest jenom -šet-, v Cod. Mar. 25krát -šet- a jednou -st-, v Supr. 5krát -šet- a 36krát -st-, v Sav. jenom -st- atd., srov. Wiedem. 112, a z toho vysvítá, že -st- ovládlo teprve během času a patrně je přejato ze sigmatického aoristu. Srov. Wiedem. 113; jinak Brugm. II. 910. O stejných nebo střídných koncovkách jinde ve slovanštině v. § 27.

Když od impf. stsl. vedêachъ, umêachъ, pьjaaehь, prošaachъ, dêlaaċhъ atp. odepneme koncovku -achь, která, jak právě vyloženo, je z impf. jachь – pův. -ēsom, zbývá nám vedê-, umê-, pьja-, proša-, dêla- atd.; a v tomto zbytku je reflektován tvar jmenný, který byl v perifrasi, z níž imperfektum se vyvinulo. Jde o to, co tento tvar jmenný byl.

Koncovky ve vedê-, umê- atp. mohly vzniknouti z býv. -ē; k témuž ukazuje také stejnost tohoto tvaru s lat. -ē ve vidē-bam, ferē-bam atp.; také lat. imperfektum vzniklo z býv. perifrase; v té bylo sloveso určité pův. fů-ām – eram, změněné v -bam, a byl tvar jmenný, jenž se reflektuje v tom, co po odpětí koncovky bam zbývá, tedy ve vidē-, ferē- atd., v. Brugm. II, 867 a 1272; vyvozujeme tedy slov. -ê ve vedê-achъ atd. z býv. -ē; členové bývalé perifrase sráželi se záhy těsně k sobě, jmenný tvar -ē nebýval tedy na konci slova, nýbrž u prostředku, a proto se měnil v -ê a nikoli v -i.

Rovněž tak ukazují k pův. -ē koncovky v pьja-, proša-, z býv. pьjē-, prosjē-; stran prosjē- atp. srov. lat. capiē-bam Brugm. II, 1272.

Koncovky pak v dêla- atp., shodné s lat. -ā v plantā-bam atp., ukazují k pův. -ā, Brugm. tamt.

Byl tedy v perifrastickém výraze, jejž pro slovanské imperfektum předpokládáme, tvar jmenný -ē, -ā, a ten vysvětluje se jako sing. instr. příslušného jména dějového (nomen actionis), kmene jednak -o, jednak -a srovn. Wiedem. 126, Brugm. II, 627 sl., 1267 a 1272.

Kmen pak imperfekta slovanského je spřeženina, jejíž člen první je tvar jmenný -ē, -a, a člen druhý pův. ēso-, ēse- stsl. jacho-, jaše-; a přípony osobní sg. 1. -m, 2. -s atd. jsou dílem reflektovány v koncovce, na př. 1. sg. -jachь z -ēso-m, dílem odsuty, na př. 2. sg. -jaše z -ēse-s atd., o čemž v. §§ 7 až 14.

Jinak vykládal slovanské imperfektum Jagić v Cod. Mar. 455 a 459 a v Arch. 6, 293 a 10, 175, totiž z optativu: tu bylo by -ê z pův. -oi̯, k čemuž poukazuje impf. chorvatské pecih z pecêchъ (-ci-, -cê- z -koi̯- [55]číslo strany tiskuproti stsl. peća- z pekē-); ale od výkladu toho ustoupil a vrátil se k výkladu Schmidtovu a Leskienovu, v. Arch. 28 (1906) 28 a 33. – Někteří pokládají imperfektum za tvar původně aoristový, který časem vzal na sebe význam imperfekta. Tak podle Sobolevského bylo by slovanské impf. původem svým sigmatický aorist sloves durativních kmene -aja, -êja, v. Žurn. min. národ, prosvêšč. CCXCIX, 84–93 (Zubatý v Streitb Anzeigru VII, 163). Jos. Horák v Listech filol. 1902, 232 sl. má stsl. impf. nesêchъ atp. za tvar ustrojený podle aor. vidêchъ, trъpêch atp.; vidêchъ zůstalo aoristem, ale nesêchъ, majíc vedle sebe aoristy nesъ, nêsъ a nesochъ, přešlo časem do významu imperfektového. Podle V. Vondráka v Bezzenb. Beitr. XXIX (1905) bylo k ved-, vesti imperfektum (vlastně injunktiv) vedъ, a aorist byl vedêchъ atd.; tomu odpírá Jagić v Arch. 28 str. 29, ukazuje hlavně k tomu, že v stsl. již v nejstarších textech je vedъ aoristem a vedêachъ (hojnější než vedêchъ) imperfektem. Přehled výkladů ještě jiných a zvláště starších podává Wiedem. 117 až 128. –

To platí o tvaru imperfekta v jeho etymologickém počátku a vznikání. Později, když tvarů dostatek byl pohotově a viděl se v nich vzorec -ê-jachъ, -a-jachъ, tvořila se imperfekta podle vzorce tohoto, a není tedy třeba ani lze při každém imperfektu jednotlivém ukazovati jeho tvar původní -ē-ē-s- nebo -ā-ēs-, zejména ne tvar původní členu prvního -ē, -ā.

První v imperfektu obsažený člen -ê, -a má podobu, jakoby byl zesílený (zdloužený) kmen praesentní: impf. vedê-, peča- (z -ē) proti praes. vede-, peče-. Proto pokládáno imperfektum za tvar praesentní, t. j. z kmene praesentního nebo na jeho základě utvořený, na př. stsl. vedêachъ stč. vediech. Vedle toho pak jsou ovšem mnohá imperfekta, která ze základního kmene infinitivního se tvoří a jsou tedy tvary infinitivní, na př. č. tesách. Někdy jsou tvary oboje, na př. stsl. besêdujachъ a besêdovachъ Mikl. III² 93 a 95, stsl. berêachъ a stč. brách, nebo stč. zoviech a zvách atp.

26. O imperfektu v češtině jest ještě všeobecné připomenouti, co zde následuje.

1. Za nejstarožitnější a poměrně nejvěrnější reflex imperfekta psl. máme imperfektum stsl., v. § 25. Odchylky od tohoto, které jinde v slovanštině se nalézají, dlužno tedy podle možnosti vykládati pravděpodobnými změnami pozdějšími, třeba že mnohdy velmi starými. A tak vykládáme následující odchylky české.

a) V slovesné třídě IV, vz. prositi, jest impf. stsl. prošaachъ, prošaaše.., a podobně nositi-nošaachъ.., voziti-vožaachъ.., raditi-raždaachъ . ., vratiti-vraštaachъ atd., srb. gašah, vožah . ., strus. chožachъ (2. 3. du. chožašьta Sobol. 115) . ., hluž. nošach, wožach atd.; souhlásky -š-, -ž-, -žd-, -št-atp. jsou tu z býv. -sj-, -zj-, -dj-, -tj- atd. Podle toho mělo by býti také v češtině prošiech, prošieše .., nošiech .., vožiech.., raziech.., vráciech [56]číslo strany tiskuatp, a je pravidlem prosiech, prosieše. ., nosiech .., voziech .., radiech .., vrátiech atd. Čeština se tu patrné odchýlila od pravidla obecného, a to analogií podle imperfekt vzorů jiných, zvláště vzoru trpěti, se kterým vzor prositi v tvarech t. zv. praesentních vůbec se shoduje: jako v nesu neseš-nesiech . ., vezu-veziech . ., vedu-vediech . ., pletu-pletiech . ., visěti praes. visí-visiech . ., vězěti-věziech . ., viděti-vidiech . ., letěti-letiech atd. zůstává -s-, -z-, -d-, -t- atd., tak necháno i v prosiech, prosieše.., voziech.., radiech .., vrátiech atd. Také v stsl. dala analogie vzniknouti tvarům takovým: radêachъ Supr., prichodêachъ t. m. -ždaachъ Mikl. III² 117; a taktéž v strušt.: mysljašьta, čudjašta sja Sobol. 115, chodêchutь vedle chožaše t.²145 atd.

V češtině příklad bezpečný se souhláskou způsobem náležitým změněnou, prošiech atp., v textech XIII. a XIV. stol. se nevyskytuje. Na pohled zdá se býti tvarem toho způsobu púziesta, dva puziezſta (sic) desět fugarent ŽWittb. Deut. 30; ale to není impf. k puditi, nýbrž k púzěti, srov. dva puzala desět ŽKlem. tamt. a Listy filol. 1884, 73; – v Mat. 36 čte se krščieše, svatý Jan krſczieſſe; to by mohlo býti od krstíti, ale také od krščěti stsl. krьštati, tedy doklad nejistý, srov. Listy filol. 1884, 71; – v ŽWittb. Hab. 16 psáno Svziech, na pohled impf. súziech od súditi, v pravdě však omyl místo slyšěch ve Vulg. audivi.

Doklady zřetelné sem hledící mám až ze stol. XV: myšléch, inf. mysliti, mišlechu cogitabant Hlah. žalm 34, 20 a 40, 8 (myṡleṡe Baw. 179 je omyl), hyždiech inf. hyzditi, mnozí hyżdiechu Baw. t. 180; kleštiech inf. klestiti, z eunuchóv ješto kleſtiechu mladé Comest. 44ᵇ; syciech inf. sytiti, (král) káza lvóin mnoho masa dáti a když ſe naſycziechu, tehdy ty (soky Danielovy) vpusti v jámu tamt. 188ᵇ sl. Mohly by to býti tvary starožitné, dochované z doby, kdy čeština v této věci se srovnávala s pravidlem psl. a obecně slovanským; ale poněvadž v češtině tu není dokladů z doby před stol. XV a nelze tedy tvrditi, že by se dotčené pravidlo bylo drželo z doby psl. až do prvních století historické doby stčeské, proto podobá se, že imperfekta tuto doložená myšléch atd. jsou útvary nové: impf. je v XV stol. již valně pokleslé, v. § 28, mezi klesáním jeho vyvíjejí se různé tvary odchylné, a mohly se vyvinouti také tvary myšléch atd., podle tvarů praes. 1. sg. já myšli atp., které podle výkladu v § 7 toho času ještě dosti byly známy.

b) Podobně jest v slovesné třídě V. 2, vz. tesati, impf. stsl. tešaachъ, tešaaše ..., a podle toho mělo by býti české tešiech, tešieše .. .; ale jest tesách, tesáše atd., t. j. imperfektum utvořené z kmene infinitivního tesa-, jako v srbchorv. a srbšt. lužické. Se stsl. tešaachъ shoduje se ojedinělé impf. sopciech, parný dým z nich (býkův) ſopcieſſe Troj. 26ᵇ, inf. soptati, a je to tedy zase tvar na pohled starožitný; ale naprostý nedostatek příkladů takových v době starší svědčí opět, jako v odstavci předešlém, že to je novotvar: bylo praes. nesu neseš impf. nesiech .. ., utvořeno tedy, když impf., bylo v úpadku, také podle praes. sopci, sopceš impf. sopciech, místo obecně užívaného soptách. [57]číslo strany tiskuc) O impf. beřiech vedle brách ve vz. V. 3. viz v § 182.

d) Konečně je stejný rozdíl a stejný výklad při impf. stsl. kupujaachъ a stč. kupovách. Tvar -ujaachъ, -ujachъ Mikl. III² 93 a 125 vyskytuje se jen v stsl.

e) V dobách historických české imperfektum dále upadá, a za tohoto úpadku vznikají další novotvary odchylné od starého pravidla a ustrojené mechanickou analogií.

K inf. dělati part. dělal bylo impf. pravidelné dělách, -áše ..., k inf. trpěti part. trpěl taktéž impf. pravidelné trpiech, -ieše atd., v případech velice hojných; v případech těch zdá se imperfektum utvořeno tím, že za koncovku inf. -ati, -ěti a part -al, -ěl je položena koncovka -ách, -áše ... a -iech, -ieše . .. Toto zdánlivé pravidlo vedlo k tvarům správným, když se praktikovalo v těch třídách slovesných, se kterých bylo sňato; ale bylo praktikováno mechanicky také jinde, a tu vedlo k tvarům ovšem nesprávným. Srov. Listy filol. 1879, 232 sl. Na př.:

ke -čnu inf. -čieti bylo impf. náležité -čniech, -čnieše, ale podle inf. -čieti zúž. -číti utvořeno impf. mechanické -čích: drzywe nez ſwyet ſye poczyſe az (ty, Marie) ſwe dyelo wydyſe Lvov. 9ᵃ;

ke stanu inf. státi bylo impf. náležité staniech, a podle inf. státi a part. stal utvořeno mechanické stách: když wſtaſſye s modlitby EvOl. 258ᵃ, bíše modlitba silná tak že nezoſtaſſye síla při ňem t. 125ᵇ;

v II. tř. ku praes. -nu inf. -núti part. -(nu)l bylo impf. náležité -niech, a za to pak mechanické -núch: kdy horkem prahnuſſye EvOl. 27ᵇ, (balsám) plynuſſe Troj. 153ᵇ (taktéž v 1. vyd. Troj.; v rkp. Strahovském z r. 1437 je za to korrekturou plynyeſſe, ale korrektura provedena písmem bledším, tak že bývalé plynuſſe zřetelno zůstalo; v rkp. ČMus. z r. 1468 plynyeſſe), (král) rukú pokynúše DalJ. 95 (v. 24, z vyd. Ješínova); srov. dluž. impf. 1. sg. śěgnuch, 2. 3. śěgnušo (tęg-) m. a v. śěgnjech, sěgnješo atp. Mucke 547;

ke jdu bylo impf. jdiech, a Blahoslav uvodí jiše = abibat, discedebat, utvořené patrně podle inf. jíti a prý archaismus, jehož se jest vystříhati Blah. 176; – k dáti pak a vzieti praes. vezmu bylo impf. dadiech a vezmiech, a Philomates 1533 uvodí dách a vzách, utvořené patrně podle part. dal a vzal, a zavrhuje ty tvary, nikoli pro nesprávnost, ale jako prý zbytky z »té vetché češtiny«; – tvary jíše a dách, vzách nejsou odjinud doloženy, jsou to bezpochyby novotvary, které uvedení theoretikové sami si ustrojili, ovšem vedeni týmž pravidlem mechanickým, o kterém zde je řeč; – z doby nové je tvar takový v básni, kde čtou se prý tajné runy staročeské: předsudkóv vláda vítězná, jejéž ruka spiáše všecky stavy do pút tuhých (Koubek, Sebr. spisy II, 9); tu je spiáše patrně podle part. nč. spial, jako děláše podle dělal atd. [58]číslo strany tiskuPoznam. V Troj. psáno otdaſſe 106ᵃ a v Otc. wzdaſſie 120ᵃ; ale to nejsou imperfekta sem patřící, nýbrž omyly, mají tu býti participia:

otdavše, vzdavše. –

O příslušné tvary jiné opírají se dále imperfekta novotvará: dajiech zúž. dajích, místo dadiech a podle praes. 3. pl. dají (m. dadí), impt. daj: jenž nedagyſſie hřiešným vzhuoru Otc. 45ᵇ;

zdajiech sě videbar, vedle obyčejného zdiech a zdách a podle novotvarého praes. 3. pl. zdají: (ona) dosti blízko ſye zdagieſſe Kruml. 358ᵇ, (ona) všěch věcí hbitieyſſie ſie zdagieſſe tamt.;

mnějiech zúž. mnějích, místo mniech a podle novotvarého praes. 3. pl. mnějí part. mnějíc- atd.: on mnyegiyſſye Mill. 15ᵃ, když mnyegyſſye ROIB. 94ᵇ, všichni mniegychu putabant GestM. 43 (40); a podobně

chtějiech zúž. chtějích, místo chtiech a podle impt. chtěj a novotvarého praes. 3. pl. chtějí, part. chtějíc- (adj. chtějící): muž svatý nechtiegiſſe OpMus. 18ᵃ;

púščejiech, o tom viz zde v č. 3.

2. V 2. a 3. os. du. jsou vedle sebe koncovky -šta a -sta a v 2. os. plur. -šte a –ste; o tom viz doleji v § 27.

3. Podle koncovky je typus imperfekta v stsl. trojí:

a) -êachъ, ve vzorech I. 1. vedêachъ, 2. nesêachъ, 3. grebêachъ.

5. pьnêachъ, 6. tьrêachъ, II. minêachъ, III. 1. umêachъ, 2. trъpêachъ, V. 3. berêach;

b) -(j)aach t. j. s předcházející souhláskou palatalní ve vzorech I.

4. pečaachъ, 7. kryjaachь, III. 1. slušaachъ, 2. slyšaachъ, IV. prošaachъ,

V. 1ᵇ saždaachъ, 2. tešaachъ, 4. lajaachъ, VI. kupujaachь; a

c) -aachъ s předcházející souhláskou tvrdou ve vzoru V. 1ᵃ dêlaachъ. Tytéž pak typy jeví se také v impf. českém a většinou stejné ve stejných vzorech. Totiž:

a) -iech ze staršího -iách za stsl. -êachъ, ve vz. I. 1. vediech, 2. nesiech, 3. hřebiech, 5. pniech, 6. třiech, II. miniech, tiskniech, III. 1. umiech, 2. trpiech;

b) -(j)iech ze staršího –(j)ách za stsl. (j)aachъ, ve vz. I. 4. pečiech, 7. kryjiech, III. 1. slušiech, 2. slyšiech, V. lᵇ sáziech, 4. lajiech;

c) -ách ve vz. V. 1ᵃ dělách.

Rozdíl mezi stsl. a češtinou je tu ve vzorech: IV. stsl. prošaachъ a č. prosiech, V. 2. stsl. tešaachъ a č. tesách, V. 3. stsl. berêachъ č. brách (vedle beřiech), a VI. stsl. kupujaachъ a č. kupovúch ; vyvinul se analogickým novotvořením v češtině, jak vyloženo v č. 1. paragrafu tohoto.

Krom toho je však ještě rozdíl ten, že v češtině vedle tvarů kratších III. 1. umiech a V. 1. dělách, souhlasných se stsl. umêachъ a dêlaachъ, jsou ještě také tvary delší umějiech a dělajiech. V stsl. jich není, zněly [59]číslo strany tiskuby tu umêjaachъ a dêlajaachъ; ale jsou tu imperfekta týmže způsobem tvořená kupujaachъ, kryjaachъ, tešaachъ atp. Oboje opírají se o praes. a zejména o jeho kmen -(j)e, jenž tu je zdloužen v -(j)a: impf. č. umějiech = *umêja-achъ z praes. umêje-, jako kryjiech = *kryja-ach z kryje- atd.

Na pohled zdá se, jakoby i tvary delší umějiech, dělajiech i kratší umiech, dělách byly původu stejného, oboje totiž z *umêjachъ, *dělajachъ, reflektovaného v stsl. umêjachъ, dêlaachъ, a jakoby kratší byly vznikly stažením, kdežto v delších stažení neprovedeno Ale proti tomu jest namítnouti: proč tu a v témže tvaru někdy stahováno a někdy nestahováno? a zvláště proč je volno nestahovati jenom zde a ne také ve stejných případech jinde? proč je za stsl. umêachъ a vedêachъ, tedy za stejný typus -êachъ, v češtině umiech a také umějiech a naproti tomu jenom vediech a nikdy vedějiech? Atd. Hledě k tomu ke všemu mám za to, že v případech zde vytčených máme tvary ne změnou hláskovou, ale původem rozdílné. Doklady tvarů delších jsou staré a dosti hojné; ale připomenouti k nim jest, že v tř. V. 1. jsou známy příklady jenom pro vz. dělati, nikoli též pro vz. sázěti (mimo jediný příklad až ze stol. XV: měšťáci to město opuſſcziegiechu Lvov. 92ᵃ, který je bezpochyby novotvar). Ještě buď dodáno, že tvar stejný s č. umějiech je dluž. impf. humjejach Mucke 570.

4. Imperfektum končí se po souhláskách tvrdých -ách, -áše atd., po měkkých -iech, ieše atd. Podle výkladů zde předcházejících a podle impf. stpol. mołwiach, mołwiasze, wychadzasze atd. Kal. 461 sl., dluž. bijach bijašo, humjejach humjejašo, chwalach chwalašo atp. a hluž. bijach biješe, chwalach chwaleše atd. předpokládáme také v češtině koncovku původní -ách, -áše atd. i při souhláskách měkkých, z niž se stalo -iech, -ieše přehláskou. Přehláska -ie- měla by tu ovšem býti jenom v těch tvarech, kde také slabika následující ji žádá, t. j. jen v 2. a 3. sg. a 2. pl., a mělo by tedy býti na př. v sg. pečách, -ieše, -ieše, v du. pečáchově, -ásta, -ásta, v pl. pečáchom, -ieste, -áchu, a rovněž tak sázách -ieše, umějách -ieše atd.; ale žádané -ách atd., se nevyskytuje, je za ně vždycky -ie-: pečiech, sáziech, umějiech atd. K tomu přispěla zajisté analogie: podle pečieše je také pečiech atd., srov. I. str. 100. Ale možná že tu byla příčina ještě jiná, kterou by se také hluž. njesech njeseše atd. vysvětlovalo: mohlo totiž v jistých případech z původního -ēsom bývati -êchъ, bez hiátového j- anebo s j- teprve po zmšně ē- v ê- přibylým, srov. I. str. 95 sl., a tedy 1. sg. *nesê-êchъ nebo *nesê-jêchъ atd. a z toho pravidelné stč. nesiech atd.

5. Že stč. -iech, -ieše ... -ách, -áše .. bylo dlouhé, svědčí zúžením z -iech, -ieše atd. vzniklé -ích, -íše atd., o kterém v čísle násl. je řeč, a krom toho také doklady, v nichž délka v písmě starém naznačena: p’kazowáſſe BiblB. Mark. 7, 36, peczowaaſſe Štít. ř. 163ᵃ, chtíeſſe BiblB. [60]číslo strany tisku7, 24, myegíeſſe t. 7, 25, proſíeſſe t. 7, 26, mlczijeſſe Štít. ř. 131ᵇ, prawijeſſe t. 14, ſ]yſſijeſta t. 76ᵇ, prawijeſta t. 72ᵃ, diwijeſta sě 76ᵇ, bíeſſta BiblB. Mark. 9, 4, mnijechom Štít. ř. 70ᵃ, ſedijechom t. 239ᵇ, zehraachu t. 114ᵇ, ohlaſſowáchu BiblB. Mark. 7, 36, myegíechu t. 7, 37, ſlyſſijecha Štít. ř. 76ᵃ, prawijechu t. 76ᵇ, sě nadiegijechu t. 121ᵃ atd.

V poſſpielewaſſee OtcA. 10ᵃ je psána dlouze také koncovka -še, nesprávně.

6. Z -iech, -ieše.. je dále jednak ztrátou jotace -éch, -éše atd., srov. I. str. 202 sl., na př. mozeſye t. j. možéše AlxV. 164, lezeſye t. 1177, gmyegeſye t. 355 a j.. (lotr) proſeſſe Hod. 49ᵃ, (Ježíš) ſe blyzeſſye EvTřeb. Luk. 19, 41, pověst po všem království byezzeſſie GestBř. 2ᵇ, wedeſſe Troj. 115ᵃ, proſechu. EvTřeb. Mat. 7, 32 atd., a podle I. str. 196 ovšem pravidelně -léch. -l atd., diábel bydleeſſe Pass. 457, ješto sě weſſeleechu Pror. 17ᵃ atd.; – jednak je zúžením -ích, -íše atd., srov. I. str. 190 sl., na př. král myſye ženu AlxV. 71, když budyſſye cum factus esset EvVíd. Luk. 2, 24, tluczyſſye t. 18, 13, leziſſe EvOl. 47ᵇ, ovčička kleknyſſe t. 58ᵇ, zbudyſſe ſie.. žádostí ſe pohnyſſe zplamenyſſe a zazziſſe t. 57ᵇ, Darius gezdijſſe Alxp. 54, tečiſſe t. 118, nemožyſſe t. 85, blaznijſſe Troj. 223ᵃ, neſyſſe t. 107ᵃ, ſecziſſe t. 122ᵇ, žena ſediſſe GestM. 63 (56), drak leziſſe t. 75 (57), nechtiſſe t. 150 (110), učinil biſſe t. 132 (95), obě (Eva a Maria) biſſta naze ode všeho hříchu t. 120 (83, v GestBř. byeſſta naze), větrové dmychu EvOl. 60ᵃ, tepijchu Alxp. 88, mniegijchu t. 95, (stráže) okolo města lezichu t. j. ležíchu GestM. 140 (106) atd.

7. V os. 2. 3. sg. místo -še bývá -šʼ, odsutím. Příkladů toho je známo jenom několik pro impf. biešʼ:bies tu také ober jeden AlxB. 4, 30 (verš 8 slab.), jěž (masti) bies připravila k tomu Hrad. 29ᵃ (též), jenž byeſſ kniežě z Kappadocie JiřBrn. 18 (též), kdy byes Ježúš v pátém létě DětJež. 6ᵃ (též) atd., a jeden pro impf. jmiešʼ: (Maria Magd.) již gmies bolesti přěmnoho Hrad. 30ᵃ (verš 8 slab.). Srov. I. str. 152 a dole impf. býti § 100.

8. Samohláska -o- v du. 1. vediechově, -chova a pl. 1. vediechome, -chomy atp. bývá druhdy vynechána, na př. my sě nądyechmy nos autem sperabamus EvVíd. Luk. 24, 21, miegychme Otc. 341ᵃ atp.; srov. totéž v aor. § 24 č. 6.

9. V textech staropísmých bývá nesnadno rozeznati impf. a aor. v těch tvarech, které jen kvantitou se liší, poněvadž tu kvantita nebývá znamenána; na př. psané: (oba synové) česky málo vmyeſta DalC. 70 může se bráti za impf. umiešta (v DalJ. je na témž místě z rkp. Z umějiešta), i za aor. uměsta, a rovněž tak může psané umyech, dyelach pl. 3. umyechu, dyelachu atp. býti impf. umiech, dělách, děláchu i aor. -ěch, -ach, -ěchu, -achu atd. V nesnázi takové nabýváme poučení někdy ze smyslu a souvislosti, v překladech (z lat.) pak z originálu.

10. Imperfektum časem zaniká, spolu s aoristem; o tom viz § 28.

[61]číslo strany tiskuKoncovky aoristu a imperfekta

2. a 3. os. du. -sta a -šta a 2. plur. -ste a -šte.

27. Koncovka 2. a 3. os. du. impf. a aor. je -sta, a 2. os. plur. -ste; a vedle toho bývá také -šta a -šte. V písmě starém ovšem mnohdy se nerozeznává -st- a -št-; ale v některých textech rozeznává se to přece a někdy podává rým jisté svědectví, a z dokladů takových vysvítá bezpečně, že vedle -st- rozmohlo se -št-. Doklady takové zde následují

pro du. 2. 3. -sta: kdež Kaifáš a Annáš bieſta Hrad. 82ᵃ (rým: města); počesta prositi Hlah. Tob. 12, 5 (písmem hlah.); rocielowaſta sě ŽGlossKlem. 84, 11 (tutéž psáno: ſtítem 5, 13, pelikánovi puiſtnemu 101, 7 atp., tedy psané -ſta snad = -sta); – -šta: by̆ſta Jid. 53, zzliubiſta t. 54 (-sta bylo by zde psáno -zzta nebo -zta); (ona dva) tu zmyrt wzieſſta AlxB. 3, 29; nemiegyeſſta Pass. 323, powiedyeſſta t. 337, wnydeſſta t. 411; abyſſta ſiedla Krist. 81ᵃ; dašta Hlah. vid. 2ᵇ (písmem hlah.); když přigideſta ŠtítOp. 351, modliſta se t. 352, ſgideſta se tamt.; dva zučedlníkóv . . gdieſta do hrádku Hus Post. 65ᵃ, oči jich bieſta držěně tamt.; abišta Hlah. Tob. 7, 9, ostrziehašta t. Est. 2, 21, ruce kapašta mirrú t. Cant. 5, 5, (dvě) křídle ztahovašta sě t. 3. Par. 3, 11, (dva cherubiny) przikrivašta t. 2. Par. 5, 8, (dva králové) sedešta t. 3. Par. 18, 9, (Tobiáš a anděl) jidešta t. Tob. 5, 22 a j.: dvě ženě Lamechově ſlowieſta Ada a Sella Kruml. 47ᵇ; (dva lvové) nakloniſſta ſye y pogideſſta OtcB. 252ᵃ a j.; dva čápy hnyezdyeſſta.. a ſye kupaſſta GestBř. 6ᵇ, byeſſta dva bratry t. 25ᵃ, weceſſta oba t. 34ᵃ a j.; braſta se Baw. 102; znagieſſta Troj. 130ᵇ, bogowaſſta tamt., hnaſſta t. 131ᵇ, zbodeſſta tamt., poczeſſta t. 133ᵃ a j. (v Troj. skoro vždycky -ſſta, t. j. -šta);

pro plur. 2. -ste: příkladů pro 2. os. pl. je vůbec málo, a dokladu zřetelného a bezpečného pro koncovku -ste nemám; ale z toho nevyplývá, že by nebyla bývala; – -šte: bydle ApŠ. 137; abyſſte Pass. 417; ješto prawieſte ŠtítOp. 301; bište Hlah. Nehem. 1, 9, abište srozuměli t. Est. 16, 10, abyšte nepadli t. Sir. 2, 7; plakaſſte Ol. Deut. 1, 45, poſpiechaſſte t. Deut. 1, 41 a j.; abyſſte GestBř. 45ᵃ a j.; abyſſte se ptali Ben. 4. Reg. 1, 3, abyſſte milovali t. Jos. 22, 5 a j.; byſſte mohli Alxp. 104, byſſte se vzdali t. 137, nemohli byſſte t. 104 a j.; abyſſte Háj. 392ᵃ a j.; abyšte mne jímali Blah. 204 (v rkp. bezpochyby abyſſte); abyſſte nepřísahali Br. NZák. 14ᵃ, abyſſte viděli t. Br. Isa. 42, 18 a j.; byſſte Nudož. 56ᵇ a j.; byſſte byli Drach. 84; abyſſte dali KolEE. 306ᵇ (1661); ſlli byſſte Dolež. 86; abyſſte Nitsch. 107, t. 142, t. 144 atd.; poradište, vypudište DalJ. 55 podle rkp. P., potázašte t. podle rkp. Cer., vyvržešte t. podle rkp. Ff, vzešte t. podle rkp. L a Ff; koncovka -šte držela se v byšte do XVIII stol., nynější byste je novotvar z by-(j)ste, srov. I str. 482 a zde dole § 234.

Jde o výklad rozdílného -sta, -ste a -šta, -šte. V češtině měnívá se st v št, srov. stsl. lastovica č. właſſtowice Br. Jer. 8, 7 a ob. lašťovka, [62]číslo strany tiskuapoštol z apostolus atp. Náchylnost k této změně přispívala bezpochyby k tomu, aby také -šta, -šte v aor. a impf. se ujímalo a šířilo místo -sta, -ste, ale k výkladu změny ve -šta, -šte, jak jsem jej podával v I. str. 482, přece nestačí. Neboť je tu -šta, -šte již v textech českých nejstarších, kdežto příklady jako vlaštovice atp. teprve později se vyskytují: wlaztovice MVerb., wlaſſtowicze NRada 1651 atd.; je dále -šta, -šte v textech starých velice rozšířeno, na př. v Hlah. je vedle jediného počesta pravidlem -šta, -šte kdežto změna hlásková st-št jen sporadicky se vyskytuje; je -šta, -šte jen v koncovkách aor. a impf., a nikdy v praes. sta, str (m. jsta, jste); je také v aor. a impf. hluž. 2. 3. du. -štaj n. -štej, 2. pl. -šće, a dluž. 2. 3. du. -štej, 2. pl. -šćo Mucke 536 a j.; a bývají v severoruských památkách XIII a XIV st. v impf. (nikoli též aor.) vedle koncovek stejných jako v stsl. -sta, -ste a -šeta, -šete také ještě -šta, -šte n. -šьta, -šьte: idjašta, idjašьta stojašte, stojašьte atp. Sobol. Lekc. 115 a 210. Vzhledem k tomu ke všemu nelze trvám jinak než přijmouti výklad tento: byly v impf. psl. koncovky -šeta, -šete; dochovány jsou do doby historické v stsl. a strušt.; v strušt. oslabily se časem v -šьta, -šьte a dále ve -šta, -šte; a tak vzniklo beze vší pochyby také -št- v koncovkách stč. a luž.-srb.; z impf. pak přejaly se tyto koncovky také do aor., jako naopak koncovky aoristové -sta, -ste vnikaly do impf.

Aorist a imperfektum vyhynuly.

28. V nové češtině aoristu a imperfekta, praeterit jednoduchých, již není, zanikla během času.

O tom, jak toto zanikání postupovalo, máme především svědectví v starých textech. M. Opatrný (r. 1881) a V. Ertl (r. 1897) ohledali v té příčině texty Alx. a DalC. a V. Ertl nalezl zejména toto:

1. V Alx. je praeterit jednoduchých 1047 a opsaných 432 (v tom i perifrase jako byl jsem nesa atp.), tedy poměrně 71% a 29%; poměr není ve všech zlomcích Alx. stejný, a jsou tu extremy: v AlxVíd. je praeterit jednoduchých 36 a opsaných 5, nebo-li 88% a 12%, v AlxBM. naproti tomu jednoduchých 39 a opsaných 71, nebo-li 35% a 65%; v souhlasných částech zlomků AlxH. a AlxV. je 100 praeterit, v nich pak 86 shodných a 14 neshodných, a v mladším AlxV. jest o 8 praeterit jednoduchých více nežli v starším AlxH. V DalC. pak je praeterit prostých 2276 a opsaných 320, nebo-li 88% a 12%.

2. Stejný celkem poměr vidí se, když se hledí k slovesům jednotlivým; ale při některých je praeteritum jednoduché proti opsanému v převaze mnohem větší, než jaká tato převaha v textě příslušném vůbec jest. Na př. sloveso jěti (prosté i složené) má v Dal. pro praet. jednoduché dokladů 56 [63]číslo strany tiskua naproti tomu pro opsané jenom 2; a podobně jíti v Dal. 239 jedn. proti 13 ops.; čieti, čnu v Alx. 18 proti 1, v Dal. 68 proti 1; jieti, jmu v Dal. 163 proti 1; státi, stoju v Alx. 23 proti 4, v Dal. 24 proti 0; zřieti v Alx. 12 proti 1, v Dal. 25 proti 0; mluviti v Dal. 25 proti 2; kázati v Alx. 42 proti 2, v Dal. 79 proti 9; vecěti v Alx. 10 proti 0, v Dal. 38 proti 0.

3. Hledíc pak k jednotlivým osobám nalézá se v 1. sg. v Alx. pro praeteritum jednoduché dokladů 10, proti 15 dokladům praeterita opsaného, a v Dal. 5 proti 21; v 2. sg. v Alx. 0 proti 15, v Dal. 0 proti 18; v 1. du. v Alx. 0 proti 2 (v Dal. není příkladu); v 3. du. v Alx. 11 proti 3, v Dal. 50 proti 9; v 1. pl. v Alx. 0 proti 1, v Dal. taktéž; v 2. pl. v Alx. 0 proti 4, v Dal. 0 proti 6; pro 2. du. není v Alx. a Dal. příkladu; a v přehojných dokladech 3. sg. a 3. pl. je v Alx. i Dal. praeterit jednoduchých asi 4krát tolik co opsaných (ve vydání DalJ., v němž spojeno textů rukopisných několik, je podle Opatrného praeteritum jednoduché 3. sg. 1878krát, 3. du. 58krát a 3. pl. 920krát, a naproti tomu v osobách ostatních jen 10krát, totiž v 1. sg. 7krát a v 2. pl. 3krát).

Z podrobného tohoto ohledáni Alx. a DalC. vyplývá: a) praeterita jednoduchá zanikají ovšem s postupem času, ale krom toho také subjektivní záliba a umění spisovatelův k tomu přispívá, že tvarů těch je ve stejné době tu více tu méně; a b) praeterita jednoduchá drží se déle v těch případech, které se častěji vyskytují a tím v usu více jsou zakořeněny, než jiné; tedy častěji v osobách třetích než v prvních a druhých, a častěji při slovesích nahoře vytčených a v praxi hojně užívaných než při jiných; usus zužuje vládu praeterit jednoduchých tím, že je omezuje víc a více na slovesa jenom některá a na osoby třetí. Totéž potvrzují také texty jiné. Hus ve svých spisích má praeterita jednoduchá skoro jen v citátech biblických; jinde velice zřídka, a i tu to bývá nějakou reminiscencí z bible nebo skládání nějakého staršího, srov. K. Novák v programu akad. gymn. 1894 str. 28–34. Totéž platí v celku o Chelč. V kron. Troj. z r. 1441 jsou praeterita obojí, jednoduchá i opsaná, ale obmezení vidí se v tom, že nikdy není imperfektum slovesa perfektivního, t. j. jeden důležitý syntaktický druh imperfekta již není znám. V GestBř. z r. 1443 bývá mnohdy perifrase, kde Gest Mus. z r. 1473 má tvar jednoduchý, na př. v Bř. 37ᵇ zzehlo, 114ᵃ učinil geſt, 115ᵃ myel jíti, 129ᵃ bylo napsánie, a v Mus. na stejných místech je za to zziſſe, učinil biſſe, miegyſſe jiti, biſſe napsánie. V Mill. a Comest. jsou opět praeterita jednoduchá i opsaná. V Kab. ok. r. 1500 jsou pravidlem praeterita opsaná, a taktéž u Lobk. z r. 1515 a ve VšehK. z téhož roku. V kronice Háj. 1541 jest vedle pravidelných perifrasí jen velmi zřídka některý aorist, přejatý bezpochyby ze staršího pramene: Sſtyr wſede na výborný kuoň 52ᵇ, Libuše budúcí věci popsa 9ᵇ. U Bech. v 2. pol. XVI je praeteritum jednoduché ještě dosti často. Ale to jsou již jen archaismy, a i ty tou dobou již přestávají. [64]číslo strany tiskuDalší svědectví o hynutí a vyhynutí jednoduchých praeterit podávají staří theoretikové a upravovatelé textův. Korrektoři bible Benátské 1506 vymýtili z textu bieše a biechu, začež je kárá Roh Domažlický v předmluvě k NZák. bratra Lukáše, vydanému v Bolesl. 1525, neboť prý bieše jest = erat a byl – fuit; bratr Lukáš v dotčeném NZák. 1525 vytiskovaně bíše opět uvedl Blah. 177. V Grammatice 1533 Beneš Optat a Petr Gzel vytýkají slova »z té vetché češtiny« prý »hrubá, jimiž se mnozí bez potřeby zanepražňují tak v mluvení jako v psaní[4] Philomatesova výtka — Blahoslav 1. c. nazval ji dobře posmíváním — zakládá se na domnění, že by někdo ve rčeních »bíše řekl«, »bíše učinil« atp. mohl míti »bíše« za podmět, jako je na stejném místě podmětem na př. »člověk« ve větách »člověk řekl«, »člověk učinil«; srov. stejný jeho posměch, že prý ten jakýs Geſt všecko učinil a ti jacís sau neb sú všecko spáchali«, uvedený v § 227.«, mezi nimi zejména také aorist a imperfektum, a Václ. Philomates v Etymologii při téže mluvnici píše, že »ten nebohý bijſſe, obojího jsa pohlaví a rozličných stavův, divné věci půſobijſſe«*). Blahoslav 1571 Philomatesovi odporuje: bieše prý do nedávna se psalo i mluvilo Blah. 57, jest tvarem temporis praeteriti imperfecti t. 107, dobře se hodí pro rozdíl od perfekta t. 57, a nesluší se zavrhovati všecko staré t. 101–103; ale ujímá se tu právě jen imperfekta bíše a na jiném místě sám zavrhuje tvary patřích, patříše, odjidech t. 176, ano i vece, jež prý je = dí tamt. Vydavatel postilly Husovy r. 1563 mění stáchu, bíchu, mluvíchu ve stáli, byli, mluvili atd. Tomsa Veränderungen der čech. Sprache 1804, 41.

A konečně jsou svědectvím o úpadku aoristu a imperfekta příklady, ve kterých je patrno, že tvarům těmto již nerozuměno. V Comest. 240ᵃ psáno: tu kdež bieſſe Jan krztieſſe prwe, t. j. bieše křtieše, = lat. doslovně erat baptizabat; výraz takový, perifrase obsahující dvě verba finita, není možný; původce jeho mohl jej napsati jenom v domnění, že křtieše je nějaké participium jako křtil, tedy bieše křtieše = bieše křtil; ale právě toto domnění je svědectvím, že pisatel Comest. tvaru křtieše nerozuměl, že jej nesprávně pokládal za participium, že tedy správné povědomí o imperfektu bylo v tomto případě již zaniklo a vůbec že bylo v úpadku. Totéž svědectví obsahují příklady: byeſſye Gezyſſ chtyeſſe diábla vypuditi EvVíd. Luk. 11, 14 a Bieſſe J(ežíš) chtyeſſe vyhnati běsa EvSeitst. tamt. erat ejiciens, t. j. biteše chtieše m. bieše chtěl, rzkaw (sic) to zawola geſt EvTřeb. Mat. 13, 8 (geſt připsáno pozdějj), t. j. zavola jest m. zavolal jest, není nepilné jímž s’ nás tuto napomanul ale geſſtos bieſſe tam řekl dřieve ŠtítBud. 173 (-s v geſſtos připsáno později, ale písmem stejným jako je v ostatním textě, tedy v XV stol.), t. j. ješto s’ bieše m. ješto s’ byl. A totéž dále vyplývá z příkladu DalJeš. 41: když byl kněz Oldřich lovieše, kdež je zase nemožná perifrase byl (jest) lovieše. V příkladech Mand. 87ᵃ: biechu se przitowarziſſta (sic) dva bratřie, a Troj. 157ᵃ: když dva měsiece biechu [65]číslo strany tiskuminuſſta, jsou opět nemožné perifrase biechu přitovařišta a biechu minušta; jejich původcové mohli je napsati jenom v domnění, že přitovařišta a minušta jsou participia jakási jako přitovařišila a minula, a v tom domnění je zase svědectví, že původcové těchto perifrasí aoristům přitovařišta a minušta již dobře nerozuměli, že tedy správné povědomí o aoristu bylo tou dobou již pokleslo. Stejné svědectví vyplývá dále z příkladu Otc. 144ᵇ: aby jej (strážce poutníka) wedl a potřebu jemu dadieſſe, kdež je nemožná perifrase aby dadieše m. aby dal (kondicionál) a tedy impf. dadieše pokládáno za participium. Analogie k tomu jsou v příkladech stsl. pozdních a dialektických (rusk.): bêchъ napisachъ Mikl. IV, 789, okrastavêchъ bychъ tamt., ašče by umêchъ tamt., a dále v příkladech: azъ (os. 1.) tu stojaše (os. 3.) tamt. 763, onъ (os. 3.) poklonichъ sja (os. 1.) tamt., strusk. bê vzloži Kolosov Očerk istorii 159, to ne byli orli slêtêšasja Buslajev Opyt istor. gramm. II (1858) 147 (z Mamajeva poboišče), my obrêtochъ Sobol. Lekc. 210 (XVI stol.), my otvratiša t. 211 (z r. 1644) atp.; také tu podává se vysvětlení jen tím, že tvarům aor. a impf. již se nerozumí a že se berou za nějaká participia. A sice bylo ve všech těchto a podobných příkladech zajisté domnění, že aor. a impf. jsou participia stejnoplatná s part. -l. K tomu domnění vedl vývoj a usus jazyka: říkalo se: (on) křtieše, a vedle toho ve stejné platnosti: (on jest) křtil, říkalo se: (ona dva) minušta, a vedle toho ve stejné platnosti: (ona dva) minula atd.; bylo tedy v praxi křtieše = křtil, minušta = minula atd., a z této stejnoplatnosti praktické vyvinulo se domnění theoretické, že aor. a impf. jsou vůbec stejné s part. -l a že mohou bývati na místě tohoto. Tím vysvětluje se také chyba (není-li to omyl pisecký): poslas d(u)cha tvého misisti Hlah. Judith 16, 17; aor. 3 sg. posla byl = poslal (misit), bral se za stejný s tímto participiem, a proto utvořena i 2. sg. posla-s' (= posla jsi).

Ještě v jiném případě máme důkaz, že se jednoduchému praeteritu nerozumí. Aorist 3. sg. vecě je = dixit. Drží se archaisticky dosud, ale již v XV a taktéž v XVI stol. béře se ve významu nesprávném, v Brig. za plur.: weczie ... lidé dělní 78ᵃ, a taktéž v Hád. r. 1539: psi srozuměvše se wece 34ᵃ, vlci opravivše se vece tamt., k nížto wece sestry jiné 41ᵇ, v Koř. pak vzato za praesens: wiece Pilát ait Mat. 27, 67, a taktéž je u Blahoslava = dí Blah. 176. Úhrnem vyplývá z toho ze všeho, že praeterita jednoduchá jsou v češtině na ústupu již v XIII a XIV stol.; potom zanikají víc a více, zejména v stol. XV; tu jsou texty, ve kterých výrazy jednoduché ještě mají přednost, ale v jiných mají zase převahu nebo výhradně jsou v užívání výrazy perifrastické; v stol. XVI vyskytují se praeterita jednoduchá již velmi zřídka, a tu i vymírají; poslední spisovatel, který v těchto archaismech má ještě patrné zalíbení, je pokud vím Bechynka v 2. pol. XVI. U Doležala 1746 str. 221 uvedené bíše, díše, sta se, nalezech nejsou příklady z jazyka ži-[66]číslo strany tiskuvého, nýbrž reminiscence ze člení staročeského, a v textech na zač. našeho století se vyskytující svěřich Nové básně, vyd. Puchmajer, V. (1814) str. 98, slibovachu t., měch t. 101, pak přebírach, vytáhnuch, patřich, viděch v konceptu listu Hankova 1817, v. ČČMus. 1881, 212, jsou tvary nově a uměle ustrojené a pro chronologii jazyka živého bez významu. Skutečný zbytek z doby staré jest aor. bych, přešlý ve význam kondicionální, v. § 233 pak vece druhdy dosud se vyskytující, v. § 156; a stopa po bývalém aoristu je v -ch ve výrazích dial.: sg. 1. věděłch Suš. 371, litałach BartD. 1, 133 (laš.), žech to nevěděł t., jach niesol Hatt. slc. 147, do peklach se dostala Suš. 22, na jinéhoch čekaua BartD. 47 (lhot.), pl. 1. dychmy se slubovali Suš. 497 atp., srov. § 24 č. 6 a § 229.

Futurum sigmatické *byšu.

29. Futurum sigmatické tvořilo se kmenotvornou příponou -s-i̯o-, -s-i̯e- n. -s-jo-, -s-je-. Na př. z koř. dō- dare skr. 3. sg. dā-sja-ti z *dōsje-ti, lit. 1. sg. dů-siu ř. δὠ-σω z dō-sjō; z koř. bheṷ- fieri lit. bu-siu ř. φῡˊσω atd. Brugm. II, 1090 sl., 1094.

V slovanštině měl tento tvar koncovky 1. sg. -šą, 2. -šešъ, 3. -šetь atd. (-š- z pův. -s-j-), a bylo tedy na př. z koř. bheṷ- psl. 1. sg. by-šą 2. by-šešь 3. by-šetь atd., srov. Šafařík v ČČMus. 1847, I. 167 sl.; z toho bylo by v češtině 1. sg. byšu 2. byšeš atd.

Avšak do slovanštiny historické nedochoval se tento tvar plný, nýbrž jen nepatrný jeho zbytek: totiž

v stsl. v part. byšę futurus (kontaminací také bêšę m. byšę), slož. byšąšte-je a též byšęšte-je τò μέλλου Mikl. III.² 89 a 538, Etym. Wtb. 26; a v češtině v adjektivu probyšúcný – užitečný, chytrý (podle probyti = prodesse), utvořeném z probyšúcí, jako je na př. všemohúcný ze všemohúcí atp., a založeném tedy na part. fut., jež i pro češtinu třeba předpokládati, *probyšě, *probyšúc- = stsl. -byšę, -byšąšt-. Doklady mi známé adjektiva tohoto jsou: ač kto všem nemóž býti probyſuċen (sic), ale hlédá, aby těm pomohl, ješto atd. ŠtítOpat. 229; (flegmatik jest) neprobiſuczny, lení, sli(n) plný a barvy bielé a vodnaté ApatFr. 143ᵇ; (flegmatik jest) walowaty, spanlivý, neprobiſuczny, lení, slin plný a barvy bielé a vodnaté LékA. 25ᵃ; (flegmatikus) máť ty zvláštnosti, že jest walowiti, spanlivý, ne probiſuczny, (slin) plný a barvy blednaté rkp. lék. z r. 1542 (vypsal mi p. Bečák; otisk celého kusu je v ČMat. Mor. 1880, 160); ktož ostřiehá žehránie, probyſučnieyſí (sic) bude qui cusodit increpationes, astutior fiet Kladr. Prov. 15, 5; probiſẛucznyeſſi (sic) bude Pražsk. tamt.

Podle Jag. Arch. 28. str. 35–36 jsou v stsl. tvary byšąšt- málo doloženy a tvary byšęšt- pravidlem, a Jagić proto volí výklad, že příslušné futurum [67]číslo strany tiskuznělo byšą, byšiši atd. (podle třídy IV); ale doklady české mají vesměs byšúc-, svědčí tedy pro stsl. byšąšt- a indik. byšą, byšeši.

V Mikl. Gramm. III. (1. vyd., 1856) str. 92 uvedeno také izmišą tabescam jako prý sigmatické futurum kořene mi-, minąti (ve vyd. 2. vynecháno); ale to je zajisté praes. Slovesa iz(ъ)misati (v Mikl. Lex. není), stejného se stč. zmisati evanescere, praes. zmišu, -eš.

Infinitiv.

30.

1. Infinitiv má ve slovanštině koncovku –ti; na př. psl. a stsl. nes-ti, nosi-ti, pi-ti atp., č. nés-ti, nosi-ti, pí-ti atd., stsl. pešti č. péci z pek-ti atd.

Vznikl ze substantiva, utvořeného příponou pův. -ti, slov. -tь. Příponou tou tvořila se jména podstatná, feminina, významu vlastně dějového (nomina actionis), druhdy ovšem pozměněného, jako jsou na př. stsl. zavistь č. závist z -vid-tь pův. -ṷei̯d-ti-, stsl. vêstь č. věst z vêd-tь pův. ṷoi̯d-ti-, stsl. datь donum lit. důtis ř. δῶτιϛ z pův. dō-ti-, stsl. žitь vita avest. džītis vita z pův. gī-ti- atd., srov. Brugm. II, 227 sl. a 286 sl. Těchto substantiv některý pád je slovanský infinitiv. Podle koncovky -ti a podle významu syntaktického mohl by to býti sg. gen., dat. nebo lok.; v těchto pádech má substantivum -tь koncovku -ti, a z těch pádů některý mohl syntakticky bývati na místě našeho infinitivu, mohl býti základem, z něhož se vyvinula ustrnulina, kterou nazýváme infinitivem. V tomto smyslu vykládá Miklosich III² str. 72, že infinitiv je pravděpodobně dativ, ale IV str. 844 dává přednost výkladu, že je to lokál; Brugm. II, 613 a 1413 pokládá výklad z lokálu za pravděpodobný; atd. Mám za to, že tu splývají tvary původu několikerého. Zřejmo a jisto jest, že to jsou tvary kmene vytčeného -tь. Bylo na př. subst. *pitь, kmene pi-tь-, příponou stejného se skr. pī-ti action de boire (Burnouf); smysl a vazba syntaktická žádaly někdy jeho lokálu, piti – »in bibendo«, έυ τῷ πίυειυ, na př. ve větě jako je č. budu píti (smysl: býti v čem); jindy žádaly jeho dativu, piti = τῷ πίυειυ, na př. ve větách jako jsou č. chci píti (vazba: chtíti čemu), učím se píti (vazba: učiti se čemu); a jindy genitivu, piti = τοῦ πίυειυ, na př. ve větách jako je č. přestaň píti (vazba: přěṡtati čeho, tu svého diela přěstachu DalC. 1, když Ježúš té řěči přěsta DětJež. 4ᵇ, Athonius přěsta chodu Otc. 406ᵃ atd.). S počátku drželo se povědomí, čím který tvar -ti jest, kde a kdy totiž v daném případě je sg. lok., nebo dat., nebo gen.; ale povědomí toto časem zanikalo, a tvar původem i významem trojí splynul v jeden, v ustrnulinu -ti, v níž bývalé rozdílnosti ani etymologicky ani syntakticky více nepoznáváme. Ustrnulina taková hodí se pak k užívání absolutivnímu, t j. k tomu, aby se kladla bez patrné kongruence syntaktické, i do takových výrazů a vazeb, kde podle významu neměl by býti ani lokál, ani dativ, [68]číslo strany tiskuani genitiv a kde tedy tvar s koncovkou -ti vůbec neměl by míti místa; na př. do vět jako jsou č. loupiti není koupiti (inf. -ti v platnosti sing. nom.), slyším mluviti (inf. -ti v platnosti sing. akk.) atp. –

2. Prvotné t. j. z kořenů tvořené kmeny s pův. -ti, slov. -tь, bývají z kořene oslabeného; na př. z koř. ḱleṷ- je subst. skr. śru-ti-š auditus km. pův. ḱlu-ti-, z koř. mer- je skr. mr-ti-š lat. mors z *mr̥-t(i)s slov. sь-mьr-tь, vše z km. pův. mr̥-ti- atd. V slovanském infinitivě, který je téhož kmene, čekali bychom stejného oslabení, pokud ho kořen je schopen. Ale nenalézáme ho, nýbrž máme tu v slabice kořenné většinou stupeň zřejmě vyšší, na př. v inf. sluti č. slouti (podle skr. śru-ti-š čekali bychom slъti), stsl. m(ь)rêti č. mříti z psl. mer-ti (podle skr. mr-ti-š a subst. sъ-mьr-tь čekali bychom mьrti), stsl. vlêšti č. vléci z velk-ti (místo žádaného vьlk-), stsl. žešti č. žéci ze žeg-ti (proti žьg- v impt. žьzi č. žzi a praes. žhu), stsl. suti č. súti m. sup-ti (proti sъp- v praes. sъpą č. spu), stsl. čisti č. čísti m. čit-ti (proti čьt- v praes. čьtą č. čtu), stsl. cvisti č. kvísti m. kvit-ti (proti cvьt-, kvьt- v praes. cvьtą stč. ktvu m. kvtu) atd. Někdy ovšem podobá se, že máme kořen oslabený také v inf. slovanském, ale tu bývá zpravidla možný také výklad z kořene neoslabeného; na př. inf. dąti, pęti atp. může býti z oslabeného *dъm-ti, pьn-ti (podle lit. inf. pinti), a také z neoslabeného *dom-ti, *pen-ti (podle analogického inf. psl. *mer-ti), srov. I. str. 49. Jenom inf. břísti, pravidelný v stč. (proti stsl. bresti), hlásí se zřetelně a jistě ke kořenu oslabenému brьd-. Úhrnem nelze pochybovati, že slov. infinitiv s kmeny pův. -ti, k nimž jinak všecek patří, se shodoval také ve věci zde vykládané; neshody, která se tu nyní jeví, dlužno vykládati rušivou analogií, vlivem těch příslušných tvarů slovesných, které mívaly stupeň neoslabený právem. Srov. Leskien v Jag. Arch. 5, 497 sl., Wiedem. 143–145, Brugm. II, 277 a 286 sl.

3. Když od infinitivu odepneme koncovku -ti, zbývá infinitivní kmen základní. Ten pak jest ve slovanštině podle různých přípon a koncovek šesterý.

I. U některých sloves nemá nijaké přípony kmenotvorné, na př. nes- v inf. psl. nesti č. nésti z koř. nes-, – ved- v inf. psl. vesti č. vésti z ved-ti koř. ved-, – kry- v inf. psl. kryti č. krýti z koř. kry- atd.

II. U jiných má příponu kmenotvornou psl. -ną č. -nu, na př. mi-ną č. mi-nu- v inf. psl. minąti č. minúti z koř. mi-, – tis(k)-ną- č. tisk-nu- v inf. stsl. tis(k)nąti č. tisknúti. – Původ této přípony je temný. Stran výkladů starších srov. Mikl. II, 429, Jagić v Arch. 6, 288 sl., Wiedem. 151.

Novější jest od Johannsona v Indogerm. Forschungen II, 297 sl.: slovesa s kmenovou příponou praes. -no, -ne mají praes. 1. sg. -ną a 3. pl. -ną-tь, a podle těchto tvarů vznikl novotvarý inf. -ną-ti (podobně vykládal věc Brugmann II, 985 a 992, ale v Kz. vergl. Gr. 513 praví, že poměr mezi praes. –ną [69]číslo strany tiskua inf. -nąti dosud nevysvětlen); výklad tento má analogii a tedy oporu v podobném zjevu českém, kde podle praes. pnu pneš .., jmu jmeš .. atp. rovněž tak vznikl novotvarý inf. pnouti, jmouti atp.

III. U jiných opět sloves kmen řečený má příponu kmenotvornou pův. -e, z níž je v slovanštině po palatálkách -a, ostatně -ê; na př. slu-ša-, slyš-a- a um-ê-, tьrp-ê- v inf. psl. slušati, slyšati (z býv. -šēti z -ch-ē-ti) a umêti, tьrpêti, č. před přehláskou slušati, slyšati, po přehlásce slušěti, slyšěti (part. slušal, slyšal, -šav atd.), po zániku jotace -šeti, a uměti, trpěti. – Přípona pův. - ē je táž jako v lat. -eo z -ē-i̯ō, na př. im-pleo, taceo, albeo atd. Brugm. II, 1086 a j., vidē-re stsl. vidê-ti atd.

IV. U jiných dále příponu kmenotvornou psl. -i, na př. pros-i- v inf. prositi. – Je to totéž -i, které tu jest i v kmenu praesentním a o jehož původu v. § 16. č. IV.

V. U jiných příponu kmenotvornou, neboli koncovku psl. -a, jindy -ja, na př. psl. jъgra- v inf. jьgrati stsl. igrati č. jhráti, dêla- v inf. dêlati č. dělati, – tes-a- v inf. tesati, bьr-a- v inf. bъrati č. bráti, – psl. a stsl. vonja- v inf. vonjati č. voňati přehlas. voněti, psl. sadja- v inf. sadjati stsl. saždati stč. sázati přehlas. sázěti nč. sázeti, – la-ja- v inf. psl. a stsl. lajati č. staž. láti. – Co do původu jest toto -a, -ja dílem vlastní přípona kmene jmenného, z něhož je sloveso utvořeno, jako na př. jьgra-, vonja- jsou kmeny substantiv jьgra ludus, vonja odor; dílem přípona jmenná analogií obměněná, na př. dêla- z km. jmen. dêlo-; dílem zvláštní přípona kmenotvorná sloves sem patřících, na př. tes-a-, bьr-a-la-ja-; srov. Brugm. II, str. 1107, 1108, 1110, 1137, Brugm. Kz. 534.

VI. A u jiných konečné sloves infinitivní kmen základní má příponu kmenotvornou -ov-a-, na př. kup-ov-a- v inf. kupovati. – Původ tohoto -ov-a- objevuje se srovnáním s příslušným kmenem praesentním -u-je-: slabiky -ov- v inf. a -u- v praes. zajisté souvisí; obě jsou z pův. -eṷ- nebo -oṷ-, které se do slovanštiny mění před samohláskou v -ov-, před souhláskou v -u-, srov. I. str. 19 a 21; v příponě -ov-a- jsou tedy kmenotvorné přípony dvě, -ov- a -a; srov. Brugm. II, 1110 a 1133.

Z některých kořenů jsou infinitivy všech těchto kmenů. Zejména:

z koř. sed- je I. stsl. inf. sêsti praes. sędą, č. inf. siesti praes. sadu,

II. stč. sadnúti ze sędnąti, III. stsl. sêdêti stč. seděti, IV. saditi, V. stsl. sêdati, č. sědati a psl. sadjali stsl. saždati č. sázati, sázěti, sázeti, VI. č. (vy)-sazovati;

z koř. leg- je I. stsl. inf. lešti praes. lęgą, č. inf. léci praes. *lahu, ležeš, II. slc. ľahnúť,č.lehnouti, III. stsl. ležati č. ležati, -ěti, -eti, IV. -lo-žiti, V. stsl. (po)lagati a č. lehati, VI. č. (po)lehovati;

z koř. vez- je I. stsl. vęsti stč. viezti, II. č. váznúti z vęznąti, III. stsl. vęzêti č. vézěti, IV. č. věziti, V. stsl. vęzati č. vázati, VI. stsl. (sъ)vęzovati č. (s)vazovati. – [70]číslo strany tisku31. O infinitivu v češtině třeba ještě připoinenouti, co následuje

1. Místo -ti bývá -tiu: netáhle sta sě przitulityu Pass. 278, počě radytyu (-u radováno) t. 282, almužnu káza datyu t. 284, chcmy péču myetyu t. 284, jejie syny káza zbityu t. 285, káza jemu hlavu ſtyetyu t. 295, čtyřie umrzietyu mají t. 414, má trpietyu t. 421, aby nám pomohl ſwityezytyu t. 435, budete hledatyu t. 457, počě chtyetyu tomu slovu rozumietyu t. 469; odchylka vznikla zvratnou analogií: v době přechodu iu-i měněno naopak také i v iu, srov. I.str. 217 sl. – V Mill. nalézá se -tie m. -ti: wſyetie jim kázal 106ᵇ m. vsieti; opět analogií zvratnou z doby úžení ie-i, srov. I. str. 225.

2. Za -ti (-ťi) bývá -ť a -t.

Tvar náležitý -ti drží se jako pravidlo v jazyku starším a dosud v jazyku spisovném, ovšem že s mnohými výjimkami; a místy zachovává se i v nářečích: robiti, obracati, zveděti Pastrn. 111 (slc., místy), nositi, choditi, utierati Šemb. 72 sl. (horno-váž.), řeci BartD. 2, 377 a 378 (val. a laš., ustrnulina vkládaná do řeči adverbialně), moce t. 219 (třeb. až nebodo moce dělat), -ti podkrk. 50 (v Pasekách a Sklenářicích), dělati hádati Šemb. 32 (prý místy u Hrubé Skály a Volyně).

Tvar -ť vznikl vynecháním samohlásky a je pravidlem v některých nářečích: láť, volať Bernolák Gramm. slc. (1790) 85, biť t. 275 a j., niesť horeť, držať, kupovať atp. Hatt. slc. 114, 126, 138 a j., niesť atp. Pastrn. 111, dorážať, pršať, čúť Šemb. 62 (slc.), v nářečích slc. většinou a zpravidla tak; počítať Blah. 189, chodiť, nosiť, nésť, umríť, zavríť atp. Šemb. 50 (vých.-mor.), BartD. 1, 35–39 (mor.-slc.), nésť, pásť, técť dříť, mleť, biť ryť, hráť, okřéť, příť, hořeť, dójiť, volať, krájať t. 77–79 a j. (val.), nýsť, chodiť, volať, učiť atp. Btch. 422 a 432 (dol.-beč.), vołať BartD. 1, 106 (laš.), t. 135 (sev.-opav.), vołať, běžeť, młátiť t. 2, 70 (han., olom.), mysť, biť, chodiť, vołať t. 93 (han., nezam.), vołať, hořeť, kuť, nysť t. 40 (han., přer.), nésť, dať, byť t. 4 (nap.), žalovať, nésť podkrk. 50, hadať, dělať Šemb. 32 (podkrk.). Někteří uváděli tento tvar také do jazyka knižného. Zejména Kollár a Sušil (z dialektu), a také Čelakovský (z theorie), jenž na př. píše: odvrátiť Čelak. čít. (1852) 515, viděť t. 516, vyznať t. 518, modliť se ČelMudr. (1852) 8, ztratiť 26, rozpalovať Čel. 1830, 23, odvrátiť t. 32, popisovat t. 66, básníkem slauť t. 151, mluviť t. (ale většinou tu -t: číhat 10, vstávat 20, zdobit 25, vidět 38, soužit 70 atd.) atd; také v době naší vyskytuje se druhdy pokus takový.

Tvar -t není supinum vzaté za inf., sice by bylo sázat, ležat, žat atp. m. sázet atd.; ale jeho tvrdé -t ovšem vzniklo vlivem supina, srov. Oblak v Jag. Arch. 17, 468 (zjev stejný v bulh.). Vyskytuje se záhy v textech starých a v nč. velice jest rozšířen v nářečích, dílem i v jazyku knižném. Na př. muži těsto kynuti nechce Hrad. 136ᵇ (verš 8slab., m. kynúti dlužno čísti kynúť), poznaty nepřietele svého AlxV. 558 (též, m. poznati dlužno [71]číslo strany tiskučisti poznať); má odpowiediet List. JHrad. z r. 1388; ale hybiet bude člověku HusPost. 87ᵃ, protož hybiet jim (t. jest) od ran mnohých tamt.; doſtat ChelčP. 158ᵇ (tu snad jen tento příklad), návěští dawat Háj. 108ᵇ (též), mluwit nesmí Koc. 58 (též); Beneš. Gramm. 1577 má v paradigmatech -ti a -t pospolu, viděti et vidět atp., a taktéž v připojených překladech žalmů; nemohau beyt Lomn. Nauč. 66, děkowat budeš t. 175, bude mijt t. 88 a j.; poſlauchat neškodí Papr. Ob. 2, nesluší poſlauchat t. 4, náleží uwažovat a učinit t. 4 a j. (tu často); Nudož. má v paradigmatech -ti, chowati 49ᵃ, činiti 59ᵃ a j., ale zmiňuje se také o tvarech s odsuvkou, milowat 49ᵇ; Rosa má trhati vel trhat 145, činiti vel činit 148 ad., a učí, že samohláska koncová se může podle libosti vynechávati a může se říkati: trhat, trhnaut 164; v KolEE. je složit 65ᵃ (1681), platit 339ᵃ (1681) atp., ale pravidlem –ti; Dolež. 85 uvodí inf. -t jako zvláštnost západočeskou; Tomsa má volati oder volat 254, a tak veskrze ve své mluvnici; rovněž tak Tham. 103, 108 a j.; Dobr. Lehrgeb.¹ 316 a ²242 konstatuje, že se říká –t volně vedle -ti, ale dává přednost tvaru -ti; Čelak. v Básn. 1830 má -t čelmi často: číhat 10, stíhat t., lahodit t., vstávat 20, zdobit 25, trhat 35, vidět 38, soužit 70, zavěsit 79 atd., a v Básn. 1847: zpívat, večeřet, snídat 149 atd.; v Nebesk. Protich. je valnou většinou -t atd., a také u mnohých spisovatelů nynějších má převahu a je téměř pravidlem; Palacký, Tomek a j. mívají -t, když se setkávají infinitivy dva, na př. kolik ho (království Uherského) nebudou chtít míti Pal. 5, 2, 511, musela se snažit zachovati vážnost TomP. 1, 43, měli se dát nalézti t. 90, bude náležeti jednat o nich t. 100, bude musit kleknouti a prosit t. 4, 454 atd. V nč. nářečích pak je -t pravidlem na území západním, a dosti hojně také na východním: past, skubst Šemb. 73 (slc., horno-váž.), písat., vynášat t. 75 (slc. střední), nést, pit, chodit BartD. 1, 11 a 35 (mor.-slc.), vědět t. 26 (zlin.), hrát t. 30 (pomor.), klečat t. 38 (lip.), vedet t. 45 (lhot.), vézt, péct, házat, snášat, zabíjat t. 53 a 55 (dol.), dřimat, litat, štipat, bdět, znět, nyst, tyct, vizt, hrát, stát Neor. 6 a 7 (han., bohusl.), nyst, vołat BartD. 2, 69 (olom.), vołat, sedět, chodit t. 94 (nezam.), vołat, hořet, nyst t. 4 (kojet), vołat, kupovat t. 38 (krom.), mět, chtět t. 245 (žďár.), týct, výst, kvýst, hřít t. 3 (saz.), vychádět, utrátět Šemb. 39 (záp.-mor.), dát, věřit Kotsm. 26 (doudl.), vydávat chod. Han. 80, dívat t. 81, dovědět t. 82, nechát t., vidět t. 83, převzít t. 84, scházet t. 85 atd., bít, tisknout, umět, prosit, dělat, kupovat atd. Us. ob. v Čechách mimo podkrk. Úhrnem tvar -t jest dosvědčen již ve stol. XIV, má ovšem v textech starších dokladů po skrovnu, ale na skl. XVI je již velmi rozšířen, drží se v nářečích místy na území východním, je pravidlem na území západním, a vniká odtud do jazyka knižného víc a více.

3. Za –ti, -ť je dial. -ci, -c, -ć, -č; změnou hláskovou, o níž viz I. str. 388 sl. Na př. ſtaczi AlxBM. 1, 23, poſkyſczi t. 4, 22, hnuczi AlxB. [72]číslo strany tisku2, 12, dozdaczy t. 6, 26, vczynyczy Sequ. 356, wyedzyeczi DialBoh. 337, zaplacziczi t. 345, neſczy AdmontB. 136ᵇ, chtieczy Kat. 48, obklicziczy t. 30, mlczeczi t. 34, zrzeczy t. 44 a 46, zrzyeczy t. 46, uzrzyeczy t. 142, ſluzyczi t. 60, netuzyczi t. 62, poczieczy t. 96 a 104, otlucziczy t. 100, leknuczy t. 158, umrzyeczy t. 190, zweſcy ROtcPetr. 25, zaplaczycy t. 211, nawraczyczy t. 212, plakaczi Tkadl. 26ᵃ, oblewiczi t. 19ᵇ, nechaczi t. 38ᵃ a j., ſtatczyczy EvOl. 132ᵇ, vchowaczy Lvov. 22ᵃ, obdrzyeczy t. 17ᵃ, sladce mluwyczy a radyczy t. a j., czticzi ŠtítMus. 29ᵃ, wraticzi Mill. 5ᵃ, ſproſticzi t. 10ᵃ, budu tyeſſiczy GestaKl. 198, nechceš dbaczi Pís. taj. 1, 10, daczy OlMüllB. 618, odpuſtziczy t. 620; Blah. 274 zaznamenal, že okolo Evančic se říkalo dáci, nyní není dosvědčeno, že by se tam tak říkalo, srov. Jag. Arch. 12, 209; nemám se kdy bavici Suš. 13; – povědzec BartD. 1, 171 (mor.-slc.), vjésc t. 1, 42 (hroz.), chodzic t. 1, 43 (též), robic, usmercic, spac Pastrn. 132 (slc., šariš.); – prośić, śédnúć, śedać BartD. 1, 106 (laš.), jeć t. 1, 135 (sev.-opav ), padnúć t. 137 (též), priznać, povedać Pastrn. 133 (slc., sev.-záp. trenč.); – utrocač (utráceti) BartD. 1, 101 (laš.), nošič, šič (šíti i síti) t. 107 (též), kłašč t. 113 (též), muvjič Šemb. 55 (opav-ostrav.), povjadač, priznač Pastrn. 133 (slc.. sev.-trenč.).

4. V infinitivech nč. I. 5. píti (pnouti) stč. pieti, 6. tříti stč. třieti 7. díti (dím) stč. dieti, III. 1. mdlíti stč. mdléti. 2. bdíti stč. bdieti, V. 4 díti se (ději) stč. dieti sě atp. je zúžení ie-í.– V I. 5. stč. pieti psl. pęti atp. je přehláska z –ⁱá- psl. -ę-; v III. 1. slušeti stč. stušěti psl. slušati, 2. slyšeti stč. slyšěti psl. slyšati a V. lᵇ sázeti stč. sázěti psl. sadjati atp. přehláska z -a-; a v dial. přít stč. přieti psl. prьjati z -ⁱá-; srov. I. str. 100 sl. a 112.

5. O kvantitě českého infinitivu. Srov. I. str 602 sl. Tu ovšem nehledíme k nářečím, která mají slabiky jenom krátké, jako je zejména nář. lašské a severoopavské.

a) Infinitivy dvouslabičné mají slabiku první zpravidla zdlouženu. Na př. kladu-klásti, dal-dáti, bral-bráti, rostu- růsti, nesu-nésti, vnésti, vedu-vésti, zvésti, jedl-jísti, snísti stč. jiesti, sniesti, chtěl-chtíti stč. chtieti, vzal pl. stč. vzěli-vzíti stč. vzieti, žal-žíti stč. žieti, mřel-mříti stč. mřieti, ctil-ctíti, mstil-mstíti, pil-píti, kryji-krýti, skrýti, čiji číti stč. čuju-čúti, zuji-zouti, hnul-hnouti atd. Us.; – doklady z textů starších: wſtáti (vstanu) BiblB. Mark. 8, 31, chtíeti t. 8, 35 a j.; wlaaſty Štít. ř. 134ᵇ, weeſty t. 191ᵇ, pleeſty t. 203ᵇ kwijſty t. 134ᵃ, zczijſty t. 132ᵃ, gijeſty t. 152ᵇ, neeſty t. 98ᵇ, trzijeſty t. 231ᵇ, pleety t. 72ᵃ, rzeeczy t. 8ᵃ, ſtrzijeczy t. 12ᵃ, ſprzijeczy t. 98ᵇ, gijty t. 13ᵃ, kaaty t. 232ᵇ, kaati t. 179ᵇ, plaaty t. 108ᵇ a j.; kaaty Pror. 67ᵃ; ſwéſti HusPost. 170ᵃ, řéci t. 179ᵃ; gíéſti Ol. Ex. 12, 20; smysla zbayty Chir. 9ᵃ, zbayti t. 17ᵃ; čijſti VšehK. 122ᵃ, weeſti t. 38ᵃ, ſneeſti t. 55ᵇ mſtijti t. 38ᵃ, práti t. 205ᵇ, klaati t. lᵇ a j.; rayti Lact. 190ᵃ, 227ᵃ; – svědectvím proti délce není psané ctiti Háj. 163ᵃ, zbiti t., giti [73]číslo strany tisku164ᵇ, byti t., wzyti t. 165ᵇ, ſluti t. 168ᵃ, wezti t. 169ᵃ, weſti VelKal. 167, ſneſti t. 333 a j., poněvadž v těchto textech vůbec kvantita se neoznačuje důsledně a také slabiky bezpečně dlouhé tu bývají bez označení délky.

Z pravidla toho vyjímají se v jazyku spisovném jenom slovesa moci, vrci, jeti, pěti (pěji), spěti (spěchati). Ale i tu bývá délka žádaná, dílem v dokladech starých, na př. wřci HusPost. 46ᵇ a 171ᵇ, pijeti žaltář (t. j. pieti) HrubPetr. 28ᵇ, několik páteřóv pijti ChelčP. 181ᵃ, otčenáš ſpijti VšehK. 55ᵃ, dílem v dialektických, na př. móc BartD. 1, 42 (hroz.), móct t. 61 (val.), můct t. 2, 163 (brn.), t. 183 (tišň.), jéť, vjéť t. 80 (rožn.). Slovesa pěti a spěti jsou jen v jazyku knižném a jsou tu přijata v době nedávné, jejich odchylky v kvantitě nevyvinuly se samy sebou, nýbrž jsou zaviněny neumělostí.

Některá pak sem patřící slovesa mívají v témž nářečí slabiku někdy zdlouženou, někdy nezdlouženou, zejména -íti a -ěti, na př. smíti stč. smieti a směti Us. audere, má-li vražedlník ſmijety tělo božie přijímati Štít. ř. 76ᵃ, něco ſmijeti učiniti Hrub. 380ᵃ, ſmijeti se pokusiti t. 157ᵃ. –, čníti a čněti, pníti a pněti, lpíti a lpěti, chvíti se a chvěti se, zníti a zněti Us., hřmíti a hřměti, míti a měti, budou měti splatiti TomP. 3, 516. U sloves vz. I. 5. pieti (pnu) a I. 6. mříti stč. mřieti (kromě mlíti) kolísání toho není.

Vše totéž platí, když infinitiv tento má koncovku dialektickou -ť, -t místo -ti (a je tedy jednoslabičný), na př. slc. niesť, piecť, piať, hriať, mor. pásť BartD. 1, 39 (such.), hráť t. 77 (rožn.), rósť t., nésť t. 1, 39 (such.), t. 93 (kel.), jíť t. 65 (val.), plícť t. 82 (hran.), hrýzť t. 44 (břez.), hrát t. 1, 9 (zlin.), pást t. 25 (zlin.), t. 2, 240 (kunšt.), krást t. 2, 139 (han., zábř.), zábst t. 218 (třeb.), t. 274 (jemn.), růst t. 1, 25 (zlin.), tłúct t., lézt t. 25 (zlin.), véct, kvéct t. 32 (pomor.), nést, plést t. 36 (bystř.), liézt t. 46 (lhot.), lézt, lízt, nést t. 2, 38 (kroměř.), hníst, přít, smít se t. 3 (saz.), plíst, lízt, vlíct, říct t. 260 (brn.), nýst, píct, lízt t. 277 (dač.), bejt t. 281 (dač.), víst, nýst, píct, mřít, pít, krejt, hnout, pnout, mít, chtít, ctít, hrát, brát, tát, přát atp. Us. ob.