Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Jan Gebauer


[I]číslo strany tiskuČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD

Sekce jazyka a literatury

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ

HISTORICKÁ MLUVNICE JAZYKA ČESKÉHO

[III]číslo strany tiskuJAN GEBAUER

HISTORICKÁ MLUVNICE JAZYKA ČESKÉHO

DÍL III

TVAROSLOVÍ

I. SKLOŇOVÁNÍ

NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD PRAHA 1960

[1]číslo strany tiskuTvarosloví jest nauka o tvarech neboli slovích skloňovaných a časovaných.

Dělí se v nauku o skloňování a nauku o časování.

Skloňováním tvoří se ze kmene tvary rozdílné podle grammatického rodu a čísla a podle pádův.

Grammatickým rodem a číslem jakož i pády obírá se také skladba. Rozeznává

grammatický rod v češtině – a vůbec ve slovanštině a indoevropštině – trojí: mužský (masculinum), ženský (femininum) a střední (neutrum);

grammatické číslo v češtině – a vůbec ve slovanštině a indoevropštině – troje: jednotné (singular), dvojné (dual) a množné (plural); a pádů v češtině – a vůbec ve slovanštině – sedm: nominativ, genitiv, dativ, akkusativ, vokativ, lokal a instrumental; jinde v indoevropštině je krom toho ještě ablativ.

V tvarosloví máme týž trojí rod, totéž troje číslo a týchže sedm pádův. Ale rozdíl je ten, že se stanoviště tvaroslovného jsou pády rozdílné také podle kmenu, rodu a čísla, kdežto se stanoviště syntaktického pády stejného názvu mají pravidla stejná, nechť jest kmen a rod kterýkoliv a číslo kterékoliv; na př. syntaktická pravidla o dativu jsou stejná pro dativ masc., fem. i neutr. a pro dativ jednotný, dvojný i množný, kdežto tvarem jsou dativy tyto rozdílné, dat. jedn. chlapu, rybě …, dvoj. chlapoma, rybama…, množ. chlapóm, rybám atd. Z toho vyplývá, že jest pádův s hlediště tvaroslovného mnohem více, nežli s hlediště skladby; bylo by jich několikrát tolik, kdyby v každém kmenu, rodě a čísle byl každý pád tvaru jiného; ale některé pády jsou tvarů stejných, na př. du. dat. chlapoma, rybama atd. je zároveň du. instr., a proto jest tvarů pádových o něco méně, než bychom očekávali.

Číslo dvojné časem zaniká. V textech stč. šetřeno ho poměrně dosti přísně, v jazyku nč. jsou ho jen některé zbytky; klesnutí toto vykonalo se hlavně během století XVItého.

Ve skloňování přistupují ke kmenům jisté přípony pádové. Které tyto přípony byly původně t. j. ve fasi nejstarožitnější, jíž rozborem grammatickým lze dosáhnouti, hledá a vykládá mluvnice srovnávací. [2]číslo strany tiskuKmenová koncovka spojena s příslušnou pádovou příponou dává pádovou koncovku: na př. v pův. sg. nom. sūnŭ-s akk. sūnŭ-m je kmenová koncovka ŭ jsou pádové přípony -s a -m, a jsou pádové koncovky -ŭs, -ŭm. Mluvnice srovnávací vykládá, jaké tyto koncovky byly původně; a mluvnice historická ukazuje, jak se časem měnily, co se z nich vyvíjelo nebo co na jejich místo vstupovalo.

Mnohdy známe koncovku, ale nepoznáváme, co z ní. patří kmenu a co je přípona pádová; na př. vidíme, že a-kmen ryba- má v sg. gen. koncovku -y, ryby, ale nevíme, co tu je pádovou příponou a jakým během se -y vyvinulo.

Pády se někdy zastupují; na př. za sg. akk. chlap béře se sg. gen. chlapa, za pl. akk. chlapy je v nář. slc. pl gen. chlapov, za pl. nom. dubi, meči je pl. akk.duby, meče atd. To jsou změny především syntaktické: genitiv je vzat do funkce akkusativu, akkusativ do funkce nominativu atd. Ale s tím zároveň proniká i změna tvaroslovná: akkusativ sg. má místo tvaru bývalého chlap tvar nový chlapa, nominativ plur. má místo tvaru býv. dubi, meči tvar nový duby, meče atd. Jsou to tedy změny, které patří do skladby, které však také tvarosloví se týkají.

Tvary skloňované – a vůbec ohýbané – mají své koncovky náležité, t. j. ty, které jsou od původu anebo které se z koncovek původních pravidelnými změnami hláskovými vyvinuly; na př. sg. gen. oráča, -čě, -če.

Koncovky odchylné vznikají jednak analogií zvratnou, jednak novotvořením Analogie zvratná způsobila na př., že místo náležitého pl. gen. znamení v době přehlásky u-i je znamen, srov. I. str. 216 sl., nebo že v době úžení ie-í je za to znamenie, srov. t. 224; když však dotčené přehlasování a úžení prošlo, přestaly ovšem i tyto odchylky. Novotvoření pak dálo se následováním skloňovacích vzorů jiných, na př. když místo téhož pl. gen. znamení je novotvar znameních, podle vz. pěší.

Kmeny poznáváme z tvarů, jejichžto pádové přípony jsou zřetelny; odepneme totiž příponu a zbývá kmen. Na př. v pl. dat. stsl. mêstomъ, rybamъ, kostьmъ atd. je pádová přípona -mъ, a tedy kmeny mêsto-, ryba-, kostь- atd.: tytéž kmeny nalézají se, když z du. dat. instr. mêstoma, rybama, kostьma atp. odepneme příponu pádovou -ma; v sg. gen. stsl. kamene, ramene, slovese, kuręte, matere, č. kamene atd. je přípona genitivní –e, a jsou tedy kmeny kamen-, ramen-, sloves-, kuręt-, mater-, v sg. dat. tomu, jemu, našemu je přípona dativní -mu, a jsou tedy kmeny to-, je-, naše-; atd. Ale k hledání takovému třeba míti za základ tvary vlastní a náležité, nikoli snad analogií vzniklé nebo vůbec odchylné. – [3]číslo strany tiskuSkloňování je v jazycích indoevropských dvoje, totiž skloňování jmen (všelikých podstatných i přídavných) neboli jmenné, a skloňování zájmen (rodových a bezrodých) neboli zájmenné. Rozdíl mezi obojím jest jednak ve kmenech, jednak v pádových příponách. Kmeny jmenné jsou jiné, než zájmenné, a přípony jsou na mnoze též rozdílné, na př. ve jmenném sg. gen. ramene je kmen ramen- a přípona -e, a v zájmenném sg. gen. stč. čso stsl. česo je kmen če- a přípona pádová -so. Kmeny jmenné a zájmenné mohou se spojovati jenom s příslušnými pádovými příponami sklonění svého, t. j. kmen jmenný nemůže se skloňovati podle sklonění zájmenného, a kmen zájmenný ne podle sklonění jmenného.

Ve slovanštině přibylo k tomu ještě sklonění složené, když postpositní člen jь, ja, je splynul se jmenným adjektivem kmene -o (masc. a neutr.), -a (fem.), na př. dobré, z dobro-je τó άγαθóυ, dobrá z dobra-ja ή άγαθή atp.

Troje toto skloňování je také v češtině a nauka o skloňování dělí se tedy ve tři části.

[4]číslo strany tiskuČást první.

Skloňování jmenné.

Jmenné kmeny.

Jména (nomina) jsou různého zakončení kmenového a rozeznávají se: jména kmenů samohláskových t. j. samohláskou zakončených, a to samohláskou:

-o, na př.subst.masc. chlapstsl. chlapъ, kmen chlapo-, neutr. město

stsl. mêsto,km. mêsto-, adjekt.masc. dobr a neutr. dobro,stsl. dobrъ

a dobro, km. dobro-;

-a (pův. -ā), na př. subst. č. i stsl. fem. ryba km. ryba-, masc. vládyka km. vladyka-, adjekt. fem. dobra km. dobra-;

-ŭ, na př. subst. masc. syn stsl. synъ, km. synъ- ze sūnŭ-, adjekt. cěl km. cêlъ;

-ū, na př.subst.fem. svekrev stsl. svekry, km. svekrъv- ze sṷekrū-;

-ĭ, na př.subst. masc. host,fem. kost, stsl. gostь, kostь,km. gostь-,

kostь-, z -tĭ-; –

a jména kmenů souhláskových t. j. souhláskou zakončených, a to souhláskou :

-n, na př. subst. masc. kámen stsl. kamy, km. kamen-; subst. neutr. rámě stsl. ramę, km. ramen-;

-s, na př. subst. neutr. nebe stsl. nebo, km. nebes-; part. masc. nes fem. nesši atd., stsl. nesrъ, nesъši, km. nesъs-; kompt. masc. chuzí fem. chuzši atd., stsl. chuždьj, chuždьši, km. chudjьs-;

-t, a :subst. neutr. -ęt, na př. kuřě, stsl. kurę, km. kuręt-; part. -ąt, -ęt, na př. nesúc-, trpiec-, stsl. nesąšt-, trъpęšt- z nesąt-j-, tьrpęt-j-, km. nesąt-, tьrpęt-; -r, na př. subst. fem. máti, stsl. mati, km. mater-. [5]číslo strany tiskuKmeny stejných zakončení jsou také v jiných jazycích indoevropských. Jenom pro subst. kuręt- atp. není tu tvarů střídných; substantiva tato se tedy ve slovanštině zvláště vyvinula. Brugmann II. § 244 (podle Ficka) právem k tomu ukazuje, že vedle substantiv -ę(t) jsou jiná -enьcь atp., na př. stsl. mladę č. mládě a mladenьcь č. mládenec, stč. lvíčě a lvíčenec atd.; k tomu pak jest ještě vytknouti, že k sing. neutr. -ęt- bývá plur. masc. -enьc-: stč. sg. kuřě pl. kuřenci, lvíčě-lvíčenci atd., a v nář. hrozenk. sg. hrjebja plur. nom. akk. hrjebence, gen. hrjebenec, dat. hrjebencom, lok. hrjebencoch, instr. hrjebenci, a rovněž tak sg. kura pl. kurence, sg. kozla pl. kozlence, sg. húsa pl. húsence, sg. dzjévča pl. dzjévčence BartD. 41-42. Pro subst. -enьcь je třeba předpokládati tvary základní -en-, tedy na př. molden- proti mladenьcь atd.; z těchto kmenův -en- mohly se nějakým způsobem vyvinouti kmeny nové -ęt. Jak se to asi stalo, o tom předkládá Brugmann tuto domněnku: byla přípona adverbialní -tos, srov. lat. -tus v coelitus, divinitus; pro slovanštinu jest tedy předpokládati z km. -en adv. -en-tos; adverbia -tos brala se za ablativy, srov. skr. nāmatas, ř. óvόµατος (gen .-abl.); ablativ splýval s genitivem, a když tento měl přípony -os a také -es, změnilo se také -tos v -tes; byl tedy gen. -en-tes, z čehož má slovanština -ęte, kuręte atd.; z gen. dostalo se -ęt také do pádů jiných, a tudy vznikla celá třída substantiv, v nichž po odpětí přípon pádových se jeví kmen -ęt.

Substantiva kmene -o jsou v češtině - a vůbec ve slovanštině a indoevropštině - dvoje: mužská, na př. chlap km. chlapo-, a střední na př. město km. mêsto-. Sklonění jejich je namnoze stejné, ale dílem přece rozdílné, jiné totiž u mužských a jiné u středních.

Kmeny obojích dělí se dále podle souhlásky, která jest před -o, v tvrdé a měkké; na př. kmeny tvrdé chlapo-, mêsto-, měkké oračo-, móro-. U kmenů měkkých je přípona kmenotvorná -jo, proto bývají nazývány také jo-kmeny.

Rozeznávati kmeny tvrdé a měkké vůbec a také zde je potřebí slovanštině veškeré, poněvadž tento rozdíl v zakončení kmenovém má za následek i některé rozdíly v koncovkách tvarů skloněných (přehlasováním atd.), rozdíly ve skloňování.

V češtině - a namnoze i jinde ve slovanštině - jest nad to ještě potřebí, ze kmenův -jo vyloučiti kmeny se zakončením -ьjo jakožto třídu zvláštní, poněvadž v nich -ьj- se samohláskou následující se stahuje a tím zase vznikají rozdíly mezi skloněním jejich a skloněním kmenů měkkých ostatních; kmeny takové jsou na př. masc. jurьjo- přehlas. jurьje-, neutr. zьnamenъjo- přehlas. zьnamenьje-.

Také substantiva kmene -a jsou různá grammatickým rodem: jsou většinou rodu ženského, na př. ryba, dušě, paní, a dílem mužského, na př. vládyka, panošě, sudí. Rod grammatický způsobuje různost ve sklo- [6]číslo strany tiskuňování až pozdě, v době historické. Starší a důležitější jsou rozdíly podle koncovky podobné jako byly právě vyloženy při o-kmenech, a proto rozeznáváme také zde kmeny -a tvrdé, na př. ryba-, vladyka-, a měkké, a to kmeny -ja, na př. duša-, panoša-, a kmeny -ьja, na př. panьja·, sądьja-.

Stejným způsobem dělí se také adjektiva kmene -o, -a: jsou tvrdá kmene -o pro masc. a neutr., a -a pro fem., na př. masc. dobr, fem. dobra, neutr. dobro, a měkká, a to dílem kmene -jo, -ja, na př. pěš, pěše, pěše, dílem -ьjo, -ьja, na př. boží, božie, božie.

Kmeny -ū, když přípona pádová se začíná samohláskou, mění v -uṷ; na př. km. sṷekrū- sg. nom. sṷek-s gen. sṷekruṷ-es atd. V slovanštině jest pak -uṷ- změněno v -ъv-, gen. svekrъve atd., proti nom. svekry. Analogií vniklo -ъv- také do těch pádů, kde by měla býti střídnice za -ū-, a kmeny tyto končí se pak veskrze v -ъv; proto bývají také pokládány za kmeny souhláskové, zakončené souhláskou -v.

Některé kmeny mají v různých pádech rozdílné stupně (kmenostup), zvláště v koncovce kmenové. Na př. v sg. vok. chlape a pl. dat. chlapó-m stsl. chlapo-mъ je stupňování e-o jako v teku-tok, srov. I. str. 68 a násl.; v sg. nom. stsl. synъ z pův. sūnus a pl. nom. synove z pův. sūneṷes je stupňování u-eṷ jako v ἓφvγοv-φεύγω, srov. I. str. 73 sl.; atd. Také při kmenech -jo, -ja, = -i̭o, -i̭ē, jsou některé zvláštnosti, které tím se vysvětlují, že k -i̭o, -i̭ē byly stupně nižší -i, - ī; o tom je řeč na svých místech doleji v § 7 a násl.

Někdy vyskytují se v různých pádech kmeny rozdílné kvality. Na př. stsl. desętь, je substantivum kmene -ĭ, ale jeho sg. lok. na-desęte č. ná-dcěte, du. gen. lok. desętu č. -dcátú, pl. nom. četyri-desęte, gen. desętь, č. -desát jsou kmene souhláskového; č. zeměnín jest substantivum kmene -o, ale jeho pl. nom. zeměné a gen. zeḿan jsou kmene souhláskového; participia stsl. nesъ č. nes atp. jsou kmene -s, nesъs- atd., ale jejich sg. gen. nesъša dat. nesъšu atd., fem. nesъšę, nesъši atd. jsou kmene -jo, -ja, nesъšo-, nesъša-, = nes-ъs-jo-, nes-ъs-ja-; rovněž tak jsou kompt. stsl. chuždьj n. chuždij č. chuzí atp. kmene -s, chud-jьs- atd., a jejich gen. chuždьša stč. chuzšě, fem. chuždьšę atd. kmene -jo, -ja, chudjьšo-, chudjьša-; a taktéž jsou participia stsl. nesy, trъpę č. (nesa), trpě atp. kmene -t, nesąt-, tьrpęt-, a jejich gen. nesąšta, trpęšta, f. nesąštę, trъpęštę atd. kmene -jo. -ja.

Pády a pádové přípony tohoto skloňování.

Jde tu o výklad těch tvarů pádových, které z doby a fase původní v slovanštině a češtině se obrážejí nebo v slovanštině vůbec jako [7]číslo strany tiskunejstarožitnější se jeví. Výklad ten podávám většinou podle spisů dole[1]Brugmann, Grundriss der vergleichenden Grammatik der indogerm. Sprachen II, 1892, str. 524—735 (§§ 190—404); Leskien, Die Declination im Slavisch-Litauischen und Germanischen 1871; Vetter, Zur Geschichte der nominalen Declination im Russischen 18S3, kdež výklady dotavadní jsou většinou shrnuty; Henry, Précis de grammaire comparée du grec et du latin 1889; Kluge v H. Paulovu Grundriss der germ. Philologie I., 1891, § 46 sl.) uvedených, dílem také podle jiných, což na svých místech je připomínáno.

Koncovky pádové, které se při kmenech jednotlivých způsobem náležitým a pravidelně byly vyvinuly, přejímají se druhdy ke kmenům jiným a vznikají tvary odchylné, zejména hojné novotvary; na př. koncovka -u z vok. synu přejímá se k některým mužským o-kmenům a jest vok. jinochu místo jinoše atd., rovněž tak přejímá se koncov-u z gen. synu a lok. synu k o-kmenům a jest gen. dubu, lok. na trhu, v oku m. gen. duba a lok. trze, oce, přejímají se koncovky -ovi, -ové,-óv ze sg. dat. synovi, pl. nom. synové a gen. synóv k mužsk. o-kmenům a jest sg. dat. chlapovi, oráčovi, pl. nom. chlapové, gen. chlapóv atd., přejímá se koncovka -ech z pl. lok. kostech, z býv. –ьchъ, k různým kmenům jiným a jest novotvarý pl. lok. chlapech, městech, kamenech atd., dialekticky též o ženichech, na rukech atd., přejímá se koncovka -ami z pl. instr. rybami taktéž k různým kmenům jiným a jest novotvarý pl. instr. zubami, křídlami atd. O tom viz doleji při vzorech a pádech jednotlivých, zde jde jen o výklad koncovek a tvarů vlastních a nejstarších.

Sing. nom. má dílem příponu -s, dílem žádnou. Mužské o kmeny mají příponu -s, koncovka je tedy -os, na př. ř. αύxoς, lat. lupus (z -os) a lit. viłkas (též) atd. Z toho byl by pravidelný[2] Pravidla sem a k výkladům dále následujícím hledící viz v I. str. 319 až 320 a j.) psl. nom. vьlko, č. vlko, chlapo. Ale slovanština tvaru toho nemá, nýbrž je tu za něj tvar -ъ, vьlkъ č. vlk, chlap, atd., t. j. sg. akk. vzatý za nom.

Mužské jo-kmeny mají koncovku -ь, oračь č. oráč atd. Ta pokládána za sg. akk. vzatý za nom. Podle výkladu novějšího (Brugm. II. § 194) měly kmeny tyto v koncovce stupeň silnější -i̭o a stupeň slabší -i (s krátkým , na př. lit. žodis slovo, někdy s dlouhým -ī, na př. lit. gaidys kohout), srov. lat. nom. Cornelius a Cornelis, lit. nom. žodis a gen. žodžo. V sg. nom. byla tu tedy koncovka -is, a z té se vyvinulo slov. -ь: souhláska změkčená, jako na př. v stsl. koňь místo konь, byla by podle tohoto výkladu přejata z pádů jiných, kde kmenová koncovka byla -i̭o. Střední o-kmeny mají koncovku přejatou ze skloňování kmenův -os (Leskien, Declin. 65 a 68) a ze sklonění zájmenného (Fortunatov v Jag. Arch. II, 572), nom. akk. mêsto č. město atd. je podle slovo pův. kʼleu̯os, nebo pův. nebhos, to pův. tod. V moŕe č. moře atd. jest -e přehláskou z –o [8]číslo strany tiskuKmeny -a a -ja jsou tu bez přípony pádové; na př. pův. eku̯ā, lat. equa, ř. χώϱά got. giba, lit. ranka atd. Z toho je psl. a: rąka, ryba atd., č. ruka, ryba, vládyka, duša, panoša.

V některých kmenech -ja proniká bývalý rozdíl stupňový -i̭ē a -ī: sg. nom. má koncovku -i za pův. , kdežto v pádech jiných se jeví kmen -ja z pův. -i̭ē. Případy, ve kterých to vidíme, jsou zejména:

sg. nom. prorokyni atp., stsl. –yňi; stslovenština měla by tu míti -yni (s tvrdým -n-),ale v pádech jiných bylo tu právem -ň- (z -nj-) a to vniklo odtud i do nom. sg.;

part. sg. nom. fem. nesúci atp., stsl. nesąšti; mělo by býti č. nesúti stsl. a psl. nesąti atd., srov. lit. vežanti z -tī; ale v pádech jiných bylo tu právem psl. -tj-, změněné ve stsl. -št-, č. -c- atd., a to vniklo odtud i do tohoto nominativu;

part. sg. nom. fem. nesši atd., stsl. nesъši; mělo by býti č. nessi stsl. a psl. nesъsi; ale v pádech jiných bylo tu právem psl. -sj-, změněné v -š-, a to vniklo odtud i do tohoto nominativu;

kompt. (superl.) sg. nom. fem. chuzši atp., stsl. chuždъši; mělo by býti č. chuzsi stsl. chuždьsi a psl. chudjьsi; ale v pádech jiných bylo tu právem psl. -sj- = -š-, a to vniklo odtud i do tohoto nominativu[3] O sg. nom. -i srov. Sievers zur Accent- u. Lautl. der germ. Sprachen v Paul Brauneových Beiträge 5 (1878), 138, Leskien v Jag. Arch. 3, 211 a Brugm. II. 313 až 319 a 526.).

Kmeny mají příponu -s, koncovka je tedy - ŭs; na př. lit. sūnus, skr. sūnuš atd., pův. sūnu-s. Do slovanštiny koncové -s odpadá a -u se oslabuje v , je tedy psl. a stsl. synъ, č. syn.

Kmeny mají touž příponu -s, koncovka jest tedy - ūs; na př. lat. socrūs, pův. sṷekrū-s. Do slovanštiny -s odpadá a mění se ve svou náležitou střídnici -y, stsl. svekry. Vedle toho vyvinul se také novotvar svekrъvь, podle gen. svekrъve atd., a z novotvaru takového jest i č. nom svekrev.

Kmeny mají touž příponu -s, a koncovku tedy -ĭs; na př. lat. ovis, skr. aviš, pův. oṷis, lat. hostis atd. Do slovanštiny -s odpadá a se oslabuje v -ь, psl. a stsl. gostь, kostь, č. host, kost.

Kmeny -n jsou v sg. nom. bez přípony pádové. - Kmeny mužské -mōn mění koncovku v náležité slov. -my, na př. ř. ἂχμωυ, stsl. kamy. Vedle toho vyvinul se také novotvar kamenь, podle gen. kamene atd., a z novotvaru takového jest i č. nom. kámen. - Kmeny pak střední -mēn mění koncovku v náležité slov. -mę, na př. sēmēn stsl. sêmę, stř. siemě nč. símě, stsl. ramę č. rámě atd.

Kmeny -s jsou v sg. nom. též bez přípony pádové a jejich koncovka -s se odsouvá. – Substantiva neutra -os mají tudy sg. nom. akk. –o [9]číslo strany tiskuna př. slovo za ř. χλέƑς skr. śravas pův. kleṷos, stsl. nebo č. nebe za ř. υέφος skr. nabhas pův. nebhos atd. - Part. -ъs má sg. nom. masc. a neutr. na př. nes stsl. nesъ; - a kompt. masc. -jьs -jь, stsl. chuždь-j a stč. chuzí vzniklo z *chud-(jь) a toto ze kmene chudjьs-, – neutr. -jes pak má -je, stsl. chužde stč. chúze z chudje, km. chudjes-.

Kmeny subst. -ęt, kuręt- atp., jsou taktéž bez přípony pádové; jejich koncové -t odpadá a jest stsl. kurę č. kuřě atd.

Participia -nt mají v masc. příponu -s, tedy na př. nesont-s, vezont-s atp., srov. lit. vežąs lat. vehens. Koncovka -onts mění se do slovanštiny v -y, a jest ve stsl. nesy, vezy.

Neutrum stsl. nesy atd. je buď masc. vzaté za neutr., anebo z pův. -ont bez přípony pádové. Slovesa vzorů prositi a trpěti mají koncovku kmenovou -ęt, nom. gen. -ętja atd., stsl. trъpę, prosę gen. -ęšta, č. trṕě, prosě, -iec-, a slovesa s kmenem praesentním -jo, -je mají nom. gen. -ątja, na př. stsl. tešę gen. tešąšta, č. tešě, těšúc-. Stsl. tešę atd. je podle trъpę, prosę; tešę atd. bylo též psl. a z něho vyvinulo se české teša, přehlas. tešě nč. teše. Koncovku mívají v stsl. také kmeny tvrdé, Mikl. III2 95, Wiedem. 128–129; je tu zajisté analogií podle prosę, tešę atp., srov. Danič. 348 a Wiedem. 1. c. A stejnou analogií myslím že se vy- vinul také nom. č. part. nesa: za psl. tьrpę, prosę, tešę bylo české trpa, prośa, teša (před přehláskou, do XII stol.), odtud přejala se koncovka -a a utvořilo se nesa, peka atd. Přejetí to bylo mechanické, souhláska na př. v peka se nezměnila, jak by se byla měniti musila, kdyby tu bylo -kę původní; srov. stejné neměkčení v stsrb. part. moge, v srbchorv. ruka gen. ruke, místo psl. rąky a mechanickou analogií podle gen. duše psl. dušę, nebo neměkčení v dial. stjick. pl. lok. o vojákech, ženichech, na břehech, na rukech atp. (Jinak Zubatý, Listy filol. 1886, 365 sl. a Jag. Arch. 15, 503, vykládaje part. bera z *bhérō, jež se předpokládá jako duplikát vedle *bhęrōn; a opět jinak Pastrnek v Jag. Arch. 13, 110 sl., klada č. part. -a za tvar střídný za ř. part. -ώς; proti čemuž Jagić t. 13, 114 sl.)

Kmeny -r jsou bez přípony pádové a v některých jazycích odsouvají i souhlásku pádovou; na př. z km. mātēr- je nom. ř. µη'της a lit. motė. Slovanština má -r odsuto a za náležitou střídnici i, stsl. mati, č. máti.

Sing. vok. Je bez přípony pádové.

Kmeny -o mají tu koncovku stupně nižšího -e, na př. ř. λύχο-ς vok., λύχε lat. lupus-lupe atd., slov. km. vьlko- vok. vьlče č. vlče.

Kmeny -a (pův. -ā) mají zase koncovku oslabenu v -o (pův. -ǎ), na př. ř. υύµφη, vok. υύµφα (homer.), δεσπóτηs-δέσπoτα atd., slov. km. ryba- - vok. rybo, duša- - vok. duše (přehlas. z -o).[10]číslo strany tiskuNaproti tomu některé kmeny mají koncovku stupňovánu; na př. ze skr. vok. km. avi- = pův. oṷi- je vok. avē, kdež -ē je buď z pův. -ei̭ buď z -oi̭, a stejné stupňování dlužno předpokládati také pro slov. vok. kosti atd.

A rovněž tak mají některé kmeny koncovku stupňovánu eṷ nebo -oṷ, jak se to vidí ve vok. skr. sūnō a lit. sūnau a jak to třeba předpokládati také pro slov. vok. synu atd.

Kmeny ostatní nemají pro vok. tvaru vlastního, béře se tu za něj nominativ.

Sing. akk. má dílem příponu -m, dílem žádnou.

Při kmenech souhláskových je místo souhlásky -m tak zvaná nasalis sonans -m̥, t. j. podle obyčejného výkladu m slabikotvorné, anebo m s nějakou průvodnou slabou samohláskou, srov. I. str. 17 a 23. Za toto předpokládané -m̥ jsou v jazycích historických různé střídnice, na př. z akk. māter-m̥ je ř. µητες-α lat. matr-em atd. Pro jazyky baltoslovanské je tu patrna střídnice -im, která se změnila do litevštiny v -į, a do slovanštiny ztrátou souhlásky a oslabením samohlásky v -ь, na př. lit. moter-į, slov. mater-ь.

Mužské o-kmeny mají příponu -m, koncovka je tedy -om, na př. ř. λύχον (z -om), lat. lupum (též), lit. viłką (též) atd. Z téhož pův. -om je pravidelné psl. –ъ, vьlkъ, stsl. vlъkъ, chlapъ, č. vlk, chlap atd.

Mužské jo-kmeny mají koncovku , oračь č. oráč atd. Ta vykládána z -jo-m, jako tvrdéz -o-m. Podle výkladu novějšího (Brugm.II.§ 212) měly kmeny tyto stupen silnější -i̭o, a stupeň slabší -i, srov. lat. nom. Cornelius a Cornelis, akk. Cornelium a Cornelim, lit. nom. žodis slovo gen. žodžo akk. žodį (z -im); v sg. akk. byla koncovka -im, a z té vzniklo slov. -ь. Srov. sg. nom. v § 7.

Střední o-kmeny mají touž koncovku přejatou, jako v sing. nom.; tedy psl. mêsto č. město, moŕe č. moře atd.

Kmeny maji příponu -m, koncovka je tedy -ām, na př. ř. χώϱάv lat. equam, skr. aśvām, lit. ranką atd. Z toho je psl. -ą: stsl. rąką, rybą, dušą, mlъniją, sądiją atd., č. –u: ruku, rybu, vládyku, dušu, panošu, paňú suďú atd.

Kmeny mají příponu -m, koncovka tedy jest -ŭm; na př. lit. sūnu, skr. sūnum atd., pův. sūnu-m. Do slovanštiny je z toho pravidelné , psl. a stsl. synъ, č. syn-

Kmeny mají touž příponu -m a koncovka je tedy -ūm, srov. lat. socrūm. Pro slovanštinu by z toho bylo -y, zachované snad v stsl. akk. ljuby ve rčení: ljuby tvoriti, ljuby dêjati adulterum esse. Obyčejná koncovka je však -ъvь, stsl. svekrъvь, č. svekrev. Ta pokládána za novotvar, podle ī-kmenů. Podle výkladu novějšího (Brugm. II. § 217) jest -ъv-ь [11]číslo strany tiskuze staršího (baltoslov.) -uu̯-im, kdež -im je přípona akk. nahoře vyložená (střídnice za -).

Kmeny mají touž příponu -m, koncovka je tedy -ĭm, na př. lit nakti, ř. ὄφτv, skr. avim atd., pův. oṷi-m. Do slovanštiny je z toho pravidelné , stsl. gostь, kostь, č. host, kost.

Kmeny mužské -n mají za příponu střídnici za m, na př. ř. πομέι-α, lat. homin-em atd.; tedy baltoslov. -im, a z toho slov. -ь, kamen-ь č. kámen.

Kmeny -r mají koncovku , stsl. materь č. máteř, proti ř. µητες-α atd. Výklad je týž, jako při v sg. akk. kamen-ь, totiž z baltoslov. -im atd.

Kmeny -nt mají ve slovanštině sg. akk. masc. -ь, na př. part. stsl. veząštь stč. vezúc vehentem. Koncovka může tu býti z kmene rozšířeného -i̭ o, jako v sg. akk. oračь, anebo z příp. -im (baltoslov., za -m̥). Z tohoto mělo by býti psl. a stsl. vezątь, č. vezút, shodné s lit. vežant-į; ale jest stsl. veząštь č. vezúc, což ukazuje k psl. vezątjь. Odchylné -tj- místo -t-, které se tu vidí, mohlo vzniknouti podle pádů jiných, kde bylo právem.

Kmeny ostatní jsou tu bez přípony pádové a jejich akk. sg. jestejný s nom.

Sing. gen. má přípony -s,-es, -os, na př. ř. χώς-α lit. žemė-s, lat. matris m. matr-es, ř. μητr-ός.

Kmeny -o mají v slovanštině gen. -a; stsl. raba, mêsta, orača, moŕa, č. chlapa, města atd. To však není tvar původně genitivní, nýbrž je to bezpochyby býv. ablativ -ōd, skr. -ād (āt), vzatý do funkce genitivní, na př. ablativ stlat. Gnaivōd = Gnaeo, meritōd = merito, skr. vrkāt atd. (srov. Hatt. ČČMus. 1857, 250 a j.; Fr. Müller. Revue de linguistique 1870, Listy filol. 1874, 78; Brugm. I. 524, II. 586 a 591; Zubatý Jag. Arch. 13,602).

Kmeny -a. Tvrdé mají gen. -y, původu dosud temného. Měkké mají v stsl. koncovku –ę, dušę atd., a tu jest předpokládati také pro jihoslovanštinu ostatní. Naproti tomu jsou v slovanštině severovýchodní (rus.) a severozápadní (česk., luž. a pol.) tvary, pro které jest předpokládati starší -ê, srov. I. str. 49 sl.; toto je podle prof. Zubatého střídnice za koncovku -iā-s, srov. stlat. gen. viās, familiās.

Kmeny měly někdy příponu -s a při tom koncovku kmenovou stupňovánu tu v -eṷ, tu v -oṷ; z tvaru takového, pův. sūneṷ-s n. sūnoṷ-s vyvinul se pravidelně také gen. psl. synu.

Kmeny mají příponu -es; byl tedy gen. sṷekrū-es, z toho se stalo sṷekruṷ-es a dále pravidelné slov. svekrъve. [12]číslo strany tiskuKmeny měly někdy příponu -s a při tom koncovku kmenovou stupňovánu tu v -ei̭, tu v -oi̭, na př. osk. Herentatei-s Veneris, got. anstai-s z -oi-s; z tvaru takového, pův. -ei-s nebo -oi-s, vyvinul se pravidelně také gen. slov. gosti, kosti.

Kmeny souhláskové mají přípony -os a -es, na př. ř. φεϱovτ-ος, γεvovς z γεvεσ-ος, lat. ferentis (z -es), generis (z genes-es); v slov. jsou z toho gen. -e, z býv. -es, na př. kamen-e, mater-e, sloves-e atd.

Sing. dat. má příponu -ai̭, která se jeví na př. v stlat. populōi Romanōi, kdež koncovka -ōi je z -o-ai̭, v ř. λύχω a χώϱα, kdež a –α je ze staršího -ōi, - āi, a toto z -o-ai̭, -ā-ai̭ atd.

Kmeny -o mají v slovanštině dativ -u: stsl. rabu, oraču, mêstu, moŕu, č. chlapu, městu atd. Tvaru toho nelze vyložiti z příp. -ai̭ atd., a výklad bezpečný dosud nenalezen; snad podle sg. lok. synu Lesk. Deci. 58.

Kmeny -a, pův. –ā. S příponou pádovou -ai̭ je koncovka dativu -ā-ai̭ = -āi, obsažena ve vēd. aśvāi, ř. χώρα:, osk. deívaí = lat divae, got. gibai, lit rankai atd.; do slovanštiny je z toho -ê, stsl. rybê, č. rybě atd. To jest u kmenů tvrdých. U měkkých jsou od fasí nejstarších některé rozdíly, které se vidí na př. v dat. lit. žemei proti rankai atd.; do slovanštiny je z toho koncovka -i proti kmenů tvrdých, na př. stsl. duši, zemlji, č. duši, zemi atd.

Kmeny –ŭ mají koncovku někdy stupňovánu v -eṷ, tedy dat. na př. sūneṷ-a, skr. sūnav-ē atd. Z toho vyvinulo se do slovanštiny pravidelné ov-i, psl., stsl. a č. synovi atd.

Kmeny mají svou koncovkuzměněnu v -uṷ, tedy dat. na př.sṷekruṷ-ai̭, vēd.śvaśruv-ē atd. Z tohoje zase pravidelné slov. –ъv-i, stsl. svekrъvi, č. svekrvi atd.

Kmeny mají koncovku kmenovou někdy stupňovánu v -ei̭, na př. skr. avaj-ē z oṷei̭-ai̭ (km. oṷi-), někdy nestupňovánu, na př. skr. patj-ē z poti-ai̭ (km. poti-). V slovanštině je naproti tomu dativ -i, stsl. gosti, kosti, č. hosti, kosti atd. Koncovku jeho -i vykládá Mikl. III2 5 z -ь-i, tedy z pův. –i-ai̭; ale tu bychom očekávali -ьji. Myslím, že koncovka je přejata z dat. kmenů souhláskových.

Kmeny souhláskové mají v slovanštině dativy veskrze -i: stsl. kameni, rameni, nebesi, kuręti, mateři, č. kameni, kuřěti, mateři atd.;. koncovka -i je náležitá střídnice za pův. příponu dativní –ai̭.

Sing. lok. mívá dílem připonu -i, na př. ř. adv. oἲχτ z -o-i, μἐvετ z menes-i in mente, skr. sunavi ze sūneṷ-i atd., – dílem žádnou, na př. v lat. adv. penes (proti subst. penus penoris vnitřek), v inf.-men: δóμεv, ϊδμεv, ἃγεμεv atd. [13]číslo strany tiskuKmeny -o mají ve slovanštině lok. -ê, stsl. rabê, mêstê, č. chlapě, městě atd. Koncovka č. neshoduje se se žádaným -o-i; je tu tedy analogie podle lok. rybê č. rybě, srov. Jagić v Arch. 10, 191. To je u kmenů těchto tvrdých. U měkkých je koncovka -i, pravidelná střídnice za kmenů tvrdých: orači, moŕi atd.

Kmeny -a, pův. -ā. S příponou pádovou jest koncovka -ā-i̭, z čehož je pravidelná koncovka slov. , psl. rybê, č. rybě atd. U kmenů měk-kých jest opět pravidelná střídnice -i, duši atd.

Kmeny mají lok. bez přípony pádové, jenom koncovka kmenová je stupňována; na př. skr. sūnāu ze sūnēu. V slovanském lok.synu jest koncovka -u z kmene stupňovaného -eŭ.

Kmeny mají v slovanštině lokal dvojí: -e v několika starožitných dokladech stsl., ljubъve, crьkъve; a -i, stsl. crьkъvi, svekrъvi, č. svekrvi atd. Tvar -e vykládá se tím, že ke kmenu se připojovalo -en (= in); je to tedy tvar s postpositním slovcem určovacím, ale bez přípony pádové. Tvar -i jest podle ĭ-kmenův.

Kmeny mají lok. bez přípony, ale koncovku kmenovou stupňovánu v –ēi̭. V skr. agnā in igne je za to -ā = -ē, t. j. -odsuto. Z koncovky takové lze také vyvoditi lokal slov. -i: stsl. gosti, kosti, č. hosti, kosti atd.

Kmeny souhláskové mají v slovanštině lokal dvojí: -e v několika starožitných dokladech, stsl. kamene, korene, plamene, dьne, vrêmene, nebese, očeše, žrêbęte, otročęte, -desęte, č. ve-dne, na-d(e)sěte; a –i: kameni, rameni, mateři č. mateři atd. Výklad je tu týž, jako nahoře při kmenech -ū.

Sing. instr. mívá příponu -a, na př. ve vēd. aśvā z eḱṷā-a, vrkā z ṷl̥ko-a, – nebo příponu -mi v jaz. germ. a batloslov., za kterouž v jazycích ostatních je přípona střídná a původem rozdílná -bhi (srov. I. str. 304 a zde doleji du. dat. instr. a plur. dat. a instr.), na př. lit. sū-nu-mi, nakti-mi, ř. θεó-φτ(v).

Kmeny -o mají v slovanštině instr. dílem -ъmь, dílem -omь (srov. mou rozpravou. Stč. sklonění subst. kmene -o 1886 str. 9, Obl. 57); na př. stsl. rabъmь, mêstъmь a rabomь, mêstomь, č. chlapem, městem (z -ъmь) atd. Oboje jsou novotvary, v nichž dílem přípona -, dílem celá koncovka -ъmь je přejata z kmenů jiných.

Kmeny -a = pův. -ā. V stslovanštině je z pravidla instr. –oją, vedle něho někdy též -ą. Tvar -oją jest patrně podle sklonění zájmenného, instr. toją, srov. instr. vēd. aśvā a skr. aśvajā, tento též podle zájm. tajā. Brugm. II. § 276 klade tvar - ą za původní, kdežto Jagić v Arch. I, 440 a Obl. 186 sl. pochybují, že by byl takový tvar obecně slovanský býval. Budiž tomu jakkoli, vždy je tu vysvětliti koncovku -ą, budiž to [14]číslo strany tiskuv tvaru rybą či ryboją. Ta pak jest ze staršího - ām, vzniklého tím, že k původnímu instr. se přivěsila částice -em.

a-kmeny měkkė mají v instr. ovšem -eją m. -oją.

Kmeny mají instr. -ŭ-mi, lit. sūnu-mi; z toho je pravidelné psl. synъ-, č. synem.

Kmeny mají instr. psl. -ъvьją, stsl. svekrъviją č. svekrvú atd., analogií podle ženských ĭ-kmenů.

Kmeny mají instr. –i-mi, lit. nakti-mi. Z toho je pravidelná koncovka slovanská -ъ-mь, kterou máme v masc. gostьmь č. hostem atd. Feminina mají v slovanštině koncovku -ьją, stsl. kostiją č. kostú atd., napodobenou podle instr. toją a ryboją Brückner Jag. Arch. 3, 287.

Kmeny souhláskové masc. a neutr. mají v slovanštině vesměs koncovku -ьmь, přejatou z mužsk. ĭ-kmenů, a podobně v litevštině; na př. lit. akmenimi stsl. kamen-ьmь č. kamenem, stsl. sloves-ьmь, ramen-ьmь, kuręt-ьmь č. ramenem, kuřětem atd.; – kmeny pak ženské, které sem patři, mají zase koncovku přejatou z ĭ-kmenů ženských -ьja, na př. psl. materьją, stsl. -iją, č. mateřú.

Du. nom. akk. vok.

Mužské o-kmeny měly pův. koncovku , srov. ř. λύχω, skr. vrkā v. vrkāu atd. Z toho je do slovanštiny pravidelná koncovka a, stsl. vlъka, raba, orača stč. oráčě přehláskou z -ča atd.; český tvar chlapy atd. jest podle ŭ-kmenův. – Kmeny střední mají v slovanštině tvary , stsl. mêstê č. městě atd., analogií podle a-kmenův.

Kmeny –a = pův. mají tu tvar , stsl. rybê, č. rybě, vládycě atd. Koncovka ukazuje k pův. -āi, ale pro to není jinde dokladů shodných. U kmenů měkkých je koncovka -i, pravidelná střídnice za kmenů tvrdých: duši atd.

Kmeny mají tu tvar -ū, skr. sūnū; s tím se shoduje slov. -y, syny atd.

Kmeny mají tvar -ъvi, stsl. svekrъvi (nedolož.) č. svekrvi; analogií podle kosti a j.

Kmeny mají tvar -ī, skr. patī, avī; s tím se shoduje slov. –i, stsl. gosti, kosti č. hosti, kosti atd.

Kmeny souhláskové mají pádovou příponu zřetelnou, dílem -e, ř. πατές-ε, μητές-ε, πομέυ-ε, τέχτου-ε, φέςουι-ε atd., dílem , skr. manas-ī atd.

S tvary -e souhlasí stč. du. part. nesúce, nesše atp. a kompt. bohatějše atp.; ale to jsou bezpochyby pluraly vzaté do dualu. S tvary souhlasí zase stsl. fem. neutr. part. nesąšti, nesьši atp. a kompt. bogatêjši atp.; ale tu opět může býti -i obyčejná slovanská střídnice za kmenů tvrdých. Ostatní kmeny sem patřící mají -i, stsl. kameni, slovesi, kuręti, materi, č. kameni atd.; to může býti někdy z pův. -ī, na př. v stsl. slovesi, têlesi vedle [15]číslo strany tiskuskr. manas-ī, jindy pak analogií podle ĭ-kmenů, na př. mateři stč. mateři, dceři podle kosti.

Du. gen. lok. má veskrze koncovku stsl. -u, č. -ú: rabu, mêstu, rybu, synovu, kamenu atd., č. chlapú atd. Proti slov. -u, -ú jest skr. -ōš = pův. -ou̯s. Podobá se, že toto -ou̯s vzniklo u o-kmenů z koncovky kmenové -o a pádové přípony -us, a odtud že přejato také ke kmenům ostatním.

Du. dat. instr. má ve slovanštině veskrze pádovou příponu -ma, vzniklou ze staršího -mā nebo -mō. Koncovky střídné, nikoli stejné, jsou lit. -m, skr. -bhjām (rozdílné bh- a m- jako nahoře v sg. instr. aj.) atd. Přípona -ma připojuje se ku kmenu, tedy na př. stsl. rabo-ma, mêsto-ma, ryba-ma, synъ-ma, kostь-ma atd., č. chlapo-ma, ryba-ma, kost-ma atd. Kmeny souhláskové mají koncovku -ьma, podle ĭ-kmenů; na př. stsl. kamenьma, vrêmenьma, têlesьma, stč. dvěma zvieřatma, holúbatma, hrdličatma, dieťatma. Koncovka -ma vnikla časem v jaz. obecném do plur. instr. a opanovala zde m. -mi, v. § 20; v jaz. spis. drží se rozdíl mezi instr. du. -ma a plur. -mi namnoze dosud, na př. mezi oběma stranama povstalýma TomP. 4, 591, mezi stranama povstalýma t. 365 atd.

Plur. nom. vok.

Masc. a fem. mají příponu pádovou -es, na př. ř. ποιμέυ-ες, μητέρ-ες, skr. sūnavas ze sūneṷ-es, avajas z oṷei-es atd. Ve slovanštině jsou dílem tvary s tím shodné, dílem odchylné.

Kmeny -o mají tvar -i, stsl. rabi, orači, č. chlapi, oráči atd. To je novotvar, s koncovkou ze sklonění zájmenného, rabi- atd. podle ti; stejné novotvary jsou také ř. λύχοι vedle τοί, lat. lupī v. quī a j.

Kmeny -a. Tvrdé mají tvar -y, stsl. a č. ryby atd. Měkké mají v jihoslov. tvar , jinde tvar , srov. § 10. Tvary -y a jsou akkusativy plur. vzaté do nominativu, tvar může býti nom. i akk.

Kmeny mají příponu pádovou -es, a před ní koncovku kmenovou stupňovánu; na př. skr. sūnavas z pův. sūneu̯-es, ř.ήδείς z ήδεƑες atd. Do slovanštiny je z toho koncovka pravidelná -ove, v č. zdlouž. -ové, stsl. synove č. synové.

Kmeny mají touž příponu -es; před ní mění se kmenové ū v -uu̯, a z -uu̯-es je pravidelné slovanské -ъve, stč. svekrv-e atd.

Kmeny mají totéž -es, a před ním koncovku kmenovou stupňovánu v -ei̭, na př. skr. masc. kavajas, fem. avajas, z -ei̭-es. V slovanštině je z toho pravidelný pl. nom. masc. gostьje stč. hostie, ludie atd. Fem. kosti jest akk. vzatý za nom.

Kmeny souhláskové mají touž příponu -es, = stsl. -e, v č. obyčejné zdlouž. -é; na př. stsl. zemljane, dъštere, č. zeměné, mateře atd. Také pl. nom. part. stsl. nesąšte č. nesúce, nesъše č. nesše, kompt. stsl. [16]číslo strany tiskuchuždьše č. chuzše atp. sem patří; -št- a -c- (z -tj-) a -š- (z -sj-) je v nich přejato z pádu jiných.

České zdloužené na př. zeměné, lidé, synové atd. mění se dialekticky v -ie,-ia (-ovie, -ovia); o tom viz při vzoru chlap § 35. Ale jindy se délka zase ztrácí a vyslovuje se na př. ob. přátele, dědkove atp. (za , -ové bylo by v této výslovnosti –í, -oví); tak mnohdy také psáno, na př. největší nepřátele BílD. 319, svatí angele VesA. 1ᵇ, všickni lide VesC. 2ᵇ, katane židovští BílQ. 2, 36, bohačowe t. 39, obrazowe t.

Neutra mají v pl. nom. tvar, který je zároveň pro pl. akk.

Jeho pádová přípona jest někdy -ə, = skr. -i, ř. -α, slov. -o, srov. I. str. 23, na př. skr. bharant-i ř. φέροντ-α z pův. bheront-ə; ale v slovanštině tvaru sem hledícího není.

Vedle toho pak jsou plur. nom. akk. neutr. s koncovkou : skr. jugā, lat. juga, got. juka, stsl. iga z jьga, mêsta, č. jha, města, moŕa přehlas. mořě, ramena, nebesa, kuřata atd. Původ tvarů těchto jest: byla

feminina významu kollektivního s konc. sg. nom. ; význam jejich byl stejný s významem pluralu, proto brala se i za plural a v té funkci se ustálila; srov. slov. bratrьja č. bratřie, vlastně sg. nom. fem. = fraternitas, ale přešlé úplně u význam plur. = fratres, a podobně sg. nom. kъnęžьja č. kněžie = sacerdotes atd. Odtud přejímala se koncovka -a, jakoby koncovka plur. nom. akk. neuter. ke kmenům jiným. Srov. Joh. Schmidt, Die Pluralbildungen der indogerm. Neutra 1889.

Plur. akk. Masc. a fem. mají pádovou příponu -ns; na př. ř. λύχοτς z λύχο-νς, got., vulfa-ns, sunu-ns, gasti-ns, stprus. deiwa-ns atd.

Kmeny -o. Tvrdé měly s touto příponou koncovku -o-ns; z té vyvinulo se do slovanštiny pravidelné -y, stsl. raby, č. chlapy atd. Kmeny měkké mají koncovku jihoslov. , stsl. oračę, ostatně , stč. oráčě, srov. I. str. 49; jihoslov. je z -je-ns (přehlas. z -jo-ns) Brugm. I, 188.

Kmeny –a. Tvrdé mají v slovanštině koncovku -y podle o-kmenův, stsl. ryby, č. ryby. Měkké mají opět a -ê, jako v masc., stsl. dušę, č. dušě atd.

Kmeny měly s příp. -ns koncovku -u-ns·, z té vyvinulo se do slovanštiny pravidelné -y, stsl. syny, č. syny atd.

Kmeny mají v stsl. tvar -ъvi, svekrьvi, podle ĭ-kmenův; v č. pak tvar -(ъ)ve, svekrve, nom. vzatý za akk.

Kmeny měly s příp. -ns koncovku -i-ns; z té vyvinulo se do slovanštiny pravidelné -i, stsl. gosti, kosti č. hosti, kosti atd.

Kmeny souhláskové mají v slovanštině tvary dílem -i, na př. stsl. kameni, dьni, materi, č. dni, podle ĭ-kmenův; dílem -e, stsl. jelene, matere v dokladech z doby pozdější, nom. vzaté za akk. Stsl. pl. akk. part. nesąštę, nesъšę a kompt. bogatêjšę jsou z kmenů -jo, -ja.

Neutra mají akk. stejný s nom. [17]číslo strany tiskuPlur. gen. má příponu pádovou -ŏm. Ta přistupujíc ke kmenům -o a -a stahuje se s koncovkou kmenovou v -ōm, na př. ř. λύχωυ, stlat. deum atp., z pův. -o-om atd. Při kmenech jiných stahování takového není. Odtud je pak koncovka dvojí, -ōm a -ŏm, a analogií ovládá v jazycích jednotlivých tu ona, tu tato, na př. v řečtině je veskrze -ωυ z -ōm, v slovanštině pak veskrze (po souhlásce měkké ) z -ŏm. Srov. Osthoff v Morpholog. Untersuchungen 1, 207.

Kmeny -o mají tedy v slovanštině tvar -ъ, -ь, na př. stsl. rabъ, oračь, mêstъ, moŕь atp., č. chlap, peněz, měst, vajec atd.

Kmeny -a mají rovněž tak tvar -ъ, -ь, na př. stsl. rybъ, dušь atp., č. ryb, dúš, vládyk, panoš atd.

Kmeny mají koncovku -ov-ъ, synovъ č. synóv atd. V té jest -ov- z koncovky kmenové stupňované v -eu̯ = slov. -ου, jako v pl. nom. a snad přejetím z pl. nom. Koncovka -ovъ č. -óv mění se jednak v -uov, -ův, jednak v -ó, -uo, o tom viz zase I. str. 243 a 435.

Kmeny ū mají gen. -ъv-ъ, z uu̯-om, stsl. svekrъvъ, crъkъvъ (v č. příkladů jistých není).

Kmeny mají gen. -ьj-ь, stsl. gostij, kostij, č. hostí, kostí atd. V koncovce -ьj-ь jest -ьj- z -ei̭, vzniklého stupňováním koncovky kmenové, jako v pl. nom. a snad přejetím z pl. nom.

Kmeny souhláskové mají gen. , na př. stsl. kamenъ, ramenъ, nebesъ, kurętъ, -desętъ, materъ, četyrъ, č. kamen, ramen, nebes, kuřat, -desát, mater atd.

Plur. dat. má v slovanštině příponu -mъ, shodnou s lit. -mus; proti ní je skr. -bhjas atd. (rozdílné m- a bh- jako nahoře v sg. instr. a j ).

Kmeny -o mají tedy dat. -omъ, stsl. rabomъ, mêstomъ, č. chlapóm, městóm atd. U kmenů měkkých jest -o přehlášeno v -e, tedy koncovka -emъ, stsl. oračemъ, moŕemъ atd.

Kmeny -a mají dat. -amъ, stsl. rybamъ, dušamъ, č. rybám atd. Koncovka -ám přejímá se odtud pak také ke kmenům jiným; o tom viz při vzorech jednotlivých.

Kmeny měly by míti dat. -ъmъ; za to je stsl. synomъ č. synóm atd., podle o-kmenů.

Kmeny zase mají koncovky -ьmъ, a -amъ, stsl. krъvьmъ, svekrьvamъ, č. krokvem a krokvám atd., podle kmenův a -a.

Kmeny mají tvar náležitý -ьmъ, stsl. gostьmъ, kostьmъ č. hostem, kostem atd.

Kmeny souhláskové mají tvar náležitý v stsl. poljamъ z poljan-mъ. Ostatek mají dílem tvar -ьmъ podle ĭ-kmenů, na př. stsl. kamenьmъ, ramenьmъ, slovesьmъ, kurętьmъ, materъmъ, četyrьmъ, č. mateřem, čtyřem [18]číslo strany tisku– dílem -omъ podle o-kmenů, na př. č. zemanóm, kamenóm, ramenóm, nebesóm, kuřatóm atd.

Koncovka česká bývá dílem dlouhá -óm, dílem krátká -om.

Dlouhé -óm mění se dále v -uom, -ům (psáno též -úm). Na př. woyakóm Ol. Deut. 20, 14, ſtadóm t. Gen. 47, 4, k nebeſuom Krist. 27ᵃ, żiduom Kruml. 20ᵃ, rzemeſlnikúm Lún. var. 1613; ſwym ſlužebnijkom Háj. 96ᵃ (velmi zřídka u Háj.), nepřáteluom t. 13ᵃ a j, bogownijkúm t. 20ᵃ a j.; peniezom Kol.ČČ. 68ᵇ (1546) a j., peniezuom t. 57ᵃ (1551), peniezum t. 398ᵃ (1567); diediczom t. 107ᵇ (1549), diediczuom t. 421ᵃ (1567), diediczum t. 420ᵇ (též); wierzitelom KolČČ. 262ᵇ (1557), wierziteluom t. 421ᵃ (1567), manzelum t. 398ᵇ (1568) atd. Časem krátí se -ům a jest -um. Rosa 75 a 446 konstatuje, že -um v dat. pánum je krátké, zamítá psaní -ům, a dopouští ho jen ve verších, když by bylo třeba slabiky dlouhé. Po něm má také Dolež. 15 krátké pánum proti slc. -om, a v nč. výslovnosti zní koncovka tato vůbec krátce třeba že se píše -ům.

Krátké -om je velmi rozšířeno v nářečích: chlapom, mužom chod. 41, dubom, lidom Šemb. 17 (domažl.), vojákom, koňom, synom, telatom, dveřom Kotsm. 8 (doudl., tu nikdy. -óm), chłapom, mužom atd. chrom. 266 a j., chłapom, pánom, hosťom, děvčatom, hołóbjatom atd. Btch. 423 a 445, chłapom, koňom, telatom atd. BartD. 9 a j. (vůbec mor.), slc. chlapom, dubom atd. V textech starších lze spatřovati -om krátké tam, kde je patrně dbáno, aby délka byla označována, a kde koncovka -om přece psána pravidelně bez označení takového. Texty takové jsou na př. Ben., kde psáno ſynom Gen. 18, 19, mužom t. 12, 20 a j.; HrubLobk., kde psáno žertom 57ᵃ, knijezatom 60ᵇ atd.: dosvědčeno v nich krátké -om od poč XVI stol., ale bylo zajisté také již ve XIV stol., neboť kdyby tu bylo bývalo jen -óm, bylo by se změnilo v -uom, -ům a krátkého -om by pak vůbec nebylo.

Plur. lok. má pádové přípony -s, -su, -si, snad varianty bývalé přípony jediné -s; na př. ř. λύχοι-ς, λύχοι-σι, skr. aśvā-su atd. Z přípon těch obráží se ve slovanštině -su, obměněné pravidelně v -sъ, -chъ.

Kmeny -o měly by míti koncovku -o-chъ; ale za to jest -ê-chъ, stsl. rabêchъ, mêstêchъ, č. chlapiech, městiech atd., podle lok. zájm. têchъ, těch atd., srov. J. Schmidt v KZ. 25, 5. U kmenů měkkých sem patřících jest za -ê- obyčejná střídnice -i-, tedy koncovka -ichъ. stsl. oračichъ, moŕichъ atd., č. -ích.

Kmeny -a mají tvar náležitý -a-chъ, stsl. rybachъ, dušachъ, č. rybách atd. Koncovka -ách přejímá se odtud pak také ke kmenům jiným.

Kmeny mají tvar náležitý -ъ-chъ, stsl. domъchъ Ostrom., domochъ Zogr.; česky bylo by za to -ech, ale dokladů starých tu není, a nč. synech je novotvar podle ĭ-kmenův. [19]číslo strany tiskuKmeny mají v stsl. koncovku -achъ, svekrьvachrь atd., podle a-kmenův; taktéž č. ostrvách atd, kdežto krvech = krъvьchь je podle ĭ-kmenův.

Kmeny -ĭ mají tvar náležitý -ьchъ, stsl. gostьchъ, kostьchъ, č. hostech, kostech.

Kmeny souhláskové -jan- mají v několika starožitných dokladech zachované -sъ: koncovka byla -jan-sъ její -s- jsouc po souhlásce neměnilo se v -ch-, a z -jansъ je pak –jasъ; na př. Dolas nč. v Dolanech, Brěžas nč. v Břežanech, Lužas nč. v Lužanech atd., v. § 46. – Ostatně pak mají kmeny souhláskové koncovku analogickou -ъchъ, podle ĭ-kmenů. na př. stsl. kamenьchъ, ramenьchъ, slovesьchъ, kurętьchъ, materiьchъ, č. zeměnech, kamenech, ramenech, kuřětech, někdy i jinou, na př. č. nebesiech podle o-km. atd.

V č. přicházejí časem v oblibu koncovky jednostejné pro všecky lok. plur. Na př. za bývalé chlapiech, rybách, kostech je v nář. starojickém místy veskrze -ech, t. j. nejen kostech, ale také chlapech, vojákech, ženichech, křížech, rybech, na rukech atd.; místy zase veskrze -och, o chlapoch, na zahradoch, při kravoch atd.; někdy zdlouženo v -óch, na dubóch, na koňóch, polóch, zahradóch, lúkóch atd.; a v nynější dobu nabývá tu vrchu zase přípona -ách pro všecky rody BartD. 84.

Plur. instr. má v slovanštině dílem koncovku -y, -i, na př.

stsl. raby, orači, č. chlapy, oráči, dílem pádovou příponu -mi, na př. rybami. Původ koncovky -y, -i je temný. Přípona -mi je shodná s lit. –mis; proti ní je skr. -bhiš (m. -bhis) atd. (rozdílné m- a bh- jako nahoře v sg. instr. a j.).

Kmeny -o. Tvrdé mají tvar -y, měkké –i; na př. stsl. raby, mêsty, orači, moŕi, č. chlapy, městy, oráči, moři atd.

Kmeny -a mají tvar náležitý -a-mi, stsl. rybami, dušami, č. rybami atd.

Kmeny mají tvar náležitý –ъ-mi v stsl. synъmi; č. syny atd. je novotvar podle o-kmenův.

Kmeny mají instr. –ъvь-mi, podle ĭ-kmenů, nebo -ъva-mi, podle a-kmenů; na př. stsl. krъvьmi, svekrъvami, č. větevmi a větvami, větvěmi atd.

Kmeny mají tvar náležitý -ь-mi, stsl. gostьmi, kostьmi, č. hostmi, kostmi atd.

Kmeny souhláskové, mají tvar náležitý v stsl. poljami z poljan-mi. Ostatek mají dílem koncovku -ьmi podle ĭ-kmenův, dílem -y podle o-kmenův; na př. stsl. kamenьmi, materьmi, rameny, nebesy, kuręty, č. mateřmi, zemany, kameny, rameny, nebesy, kuřaty atd.

Místo -mi (-ami, -emi) proniká časem -ma (-ama, -ema), patrně [20]číslo strany tiskuz instr. du. přejaté, a ovládá zvláště v nářečích obecných; -ma je tím takořka vulgarní varianta za spisovné -mi. Záměna ta stala se ve skloňování jmenném, a také v zájmenném i složeném; a stala se tam, kde byla koncovka -mi náležitá, i kde byla analogií odjinud přejata. Na př. štyřmi kongema m. koňmi ListVrat. z r. 1406; se třma kněžími Vavř. z Břez. (Fontes V. str. 470); mezi lidma VšehJ. 209; s ſwyma přátely Papr. Ob. (1602) 81; třema, čtyřma Nudož. 38ᵇ; s několika kamennýma stupni HarErb. 1, 190, mezi trojíma zdmi t. 2, 147; s tříma čajkama Čern. Heřm. 242; ctnostma, branama Rosa 91, pánma, stromama t. 76, měſýcma, měſýcema t. 85, ſlowma, ſlowama t. 87, pacholatma, pacholatama t. 96 atd.; zahrádku zdiema ohraženau Kol. DD. 271ᵇ (1647), lidma KolŠ. 13ᵇ (1672), s takowyma nepřiležitoſtma t. 8ᵇ (1672), niekteryma wieczma KolŘ. 91ᵇ (1677), dweržma KolU. 10ᵃ (1687), ze cztyrzma dietma KolEE. 150ᵇ (1700), mnozí s zapowiedienyma Stržiſſkama a dracžkama ſwitiegj KolG. 79ᵃ (1703), se wſſema potřebamy t. 13ᵇ (1725), s trzema kauſky t. 14ᵃ (1725); hoſtma HořovAA. 97ᵃ; rozličnýma jazyky Froz. 19; nad wodama BílA. 25, mezi ginýma podiwnýma hromowýma skutky BílD. 40, s náma BílA. 27 atd. (u Bíl. dokladů bez čísla); s holma Bouře r. 1775, když ho loužema kalužinama největšíma vedli t. a j.; rybama, dušema, kostma, dětma, polema, znameníma, slovama, chlapama, mužema, semenama, kuřatama mýt. 333 a podobně jinde Us. ob.

Rozvrh skloňování jmenného.

Rozvrh skloňování tohoto dává se především rozvrhem kmenů sem patřících, podaným v § 4. Krom toho jsou však ještě jiné okolnosti a příčiny, které způsobují rozdíly ve skloňování a ke kterým tedy při rozvrhu deklinací hleděti třeba.

Tu pak jest na prvním místě k tomu ukázati, že jména kmenů stejných bývají rozdílná podle druhu, totiž dílem substantiva, dílem adjektiva, a to adjektiva ve smyslu nejširším, vyloženém v § 231. Oboje mají sklonění dílem náležité a stejné; ale dílem vyvinuly se také různosti, a proto je většinou třeba, dvoje tato jména ve skloňování od sebe děliti.

Dále jest grammatický rod. Jména kmenů stejných mají sklonění přece více méně rozdílné podle rodu, a to dílem od pradávna, na př·, subst. host a kost, dílem vyvíjejí se rozdíly v době historické, na př. při subst. vzorů ryba a vládyka, dušě a panošě atd. Proto jest při rozvrhu deklinací podle potřeby hleděti také k rodu.

Někdy jest podle sklonění žádaného jenom tvar některý. Na př. tvary substantiva loket stsl. lakъtь zakládají se dílem na kmenu souhláskovém –ъt, dílem na ĭ-kmenu -tь; z adjektivního ŭ-kmene cêlъ- jest jen [21]číslo strany tiskusg. nom. cěl a gen. cělu; z kmene part. nesąt- jest pravidelný jenom sg. nom. stsl. nesy; atd. Tvary, kterých se kmenům těmto ve skloňování vlastním nedostává, bývají ze sklonění jiných, anebo z kmenův i sklonění jiných; na př. k ĭ-kmenovému nom. loket je gen. lokte ze sklonění souhláskového, k ŭ-kmenovému nom. cěl gen. cělu jest sg. lok. (adv.) cěle stsl. cêlê ze sklonění -o, k souhláskovému stsl. nom. nesy je sg. gen. nesąšta = psl. nesątja, t. j. genitiv utvořený z kmene rozšířeného nesąt-jo- a podle sklonění -jo, atd. Skloňování takové mělo by býti vykládáno po částech, tedy na př. gen. lokte při sklonění souhláskovém a nom. loket při skl. -ĭ, gen. cělu při sklonění a lok. (adv.) cěle při sklonění -o, nom. stsl. nesy při sklonění –t a gen. nesąšta při sklonění -jo atd.; ale tím roztrhaly by se věci jinak k sobě náležící a přehled byl by velice ztížen. Proto shrnujeme a spojujeme tvary jmen stejných, třeba že kmenů různých, ve sklonění společná, na př. tvary subst. loket atp. jsou shrnuty jako přídavek při sklonění -t, tvary part. nesa fem. nesúci atd. jsou sestaveny v sklonění společném při vzoru pěš, rovněž tak tvary part. nes fem. nesši, tvary kompt. chuzí fem. chuzši atd. Vedle toho pak jest na svých místech připomínáno, že na př. ke sklonění -t patří částečně participia km. nesąt- a tьrpęt-, a podobně ke skl. -s participia nesъs- atp. a komparativy chudjьs- atd.

Z toho pak ze všeho dává se následující rozvrh jmenného skloňování v češtině, a spolu přehled výkladů zde dále podávaných:

I. skloňování substantiv kmene -o, a to

A) mužských

1. tvrdých, vzor chlap, kmen chlapo-;

2. měkkých vzoru oráč, km. oračo- přehlas. orače-;

3. měkkých vzoru Juří, km. jurьjo- přehl. jurьje;

B) středních

1. tvrdých, vzor město, kmen mêsto-;

2. měkkých vzoru moře, km. moŕo- přehl. moŕe-;

3. měkkých vzoru znamenie, km. zьnamenьjo- přehl. -nьje; –

II. skloňování substantiv kmene -a, a to

1. tvrdých, vzor ryba, vládyka, km. ryba-, vladyka-;

2. měkkých vzoru dušě, panošě, km. duša-, panoša-;

3. měkkých vzoru paní, sudí, km. panьja-, sądьja-;

k I. a II: jmenné skloňování adjektiv kmene -o (masc., neutr.), -a (fem.), a to

1. tvrdých, vzor dobr, dobra, dobro, km. dobro-, dobra-;

2. měkkých vzoru pěš, pěšě, pěše, km. pêšo-, pêša-;

3. měkkých vzoru boží, božie, božie, km. božьjo-, -ьja; [22]číslo strany tisku

III. skloňování kmenův -u, a to

A) kmenův -ŭ, vzor syn, km. synъ-;

B) kmenův , vzor svekrev, km. svekrъv-; –

IV. skloňování kmenův

A) substantivních, vzory host, kost, km. gostь-, kostь-;

B) adjektivních trь- (četyrь-), vz. třie (čtyřie); –

V. skloňování kmenů souhláskových, a to

A) kmenů mužských -n, vz. kámen, km. kamen-;

B) kmenů středních -n, vz. rámě, km. ramen-;

C) kmenů -s,vz. nebe, km.nebes-;

D) kmenů -t,vz. kuřě, km.kuręt-;

E) kmenů -r,vz. máti, km.mater-.

Poznam. 1. Při skloněních jednotlivých jsou z pravidla také příslušná paradigmata. V těch jsou zaznamenány pádové koncovky tvaru českého z doby nejstarší, a také jejich obměny pozdější. Tyto jsou někdy vyčteny úplně; někdy však výčet úplný v té stručnosti, jaká se ve vzorci žádá, nebýval možný, a tu dlužno paradigma doplňovati z výkladův o pádech jednotlivých.

Poznam. 2. Při tvarech staročeských, kde není jinak udáno, mívám na mysli tu jejich podobu, kterou měly na sklonku stol. XIIItého a na začátku XIVtého, tedy okolo r. 1300.

I. Skloňování substantiv kmene -o[4] Srov. mou rozpravu: Staročeské sklonění substantiv kmene -o (Král. Česká spol. nauk 1886).).

A. Sklonění o-kmenů mužských.

Ve sklonění kmenů těchto vyvíjejí se některé rozdíly další podle významu životného a neživotného, a dílem i osobního a neosobního; proto je třeba vedle vzorů, platných pro jména životná osobní chlap, oráč, Juří, uvozovati též vzory pro jména neživotná dub, meč, řebří, a podle potřeby i pro jména životná neosobní neboli živočišná had, kóň.

1. Vzor chlap, dub; had.

Sem patří všecky mužské o-kmeny s koncovkou tvrdou. Kmen substantiva vzorového chlap jest chlapo·, v tvaru psl. cholpo-, atd. Sklonění jest toto:

[23]číslo strany tiskusing. nom. chlap, dub

vok. chlape dube; -u

akk. chlap, dub; -a had, -a

gen. chlapa; duba, dub-u hada, -u

dat. chlapu, dubu; -ovi dial. –oj

lok. chlapě, dubě; -u; -ovi dial. -oj

instr. chlapem, dubem, dial. im, -om;

du. n. a. v. chlapy, duby, -a

gen. lok. chlapú, dubú

dat. instr. chlapoma, duboma; –

plur. nom. vok. chlapi; -ové, -ie, -é:

dubi; -ové; -y; -ie; -é; -a

hadi; -ové; -y; -ie, -é

akk. chlapy, duby; -a

gen. chlap, dub; óv, -uov, -ův; -ó, -uo, -ů

dial. -ou, -ůch, -ůj; novotv.

dat. chlapóm, dubóm, -uom, -ům; novotv. dial. -ám

lok. chlapiech, dubiech, -ích; novotv. a dial. -ech, -och, -ách

instr. chlapy, duby; novotv. a dial.-mi, -ma,-ami,-ama, -oma.

Výklady a doklady ku pádům jednotlivým.

1. Tvary tohoto sklonění mají původně koncovky své náležité a vlastní, na př. pl. dat. chlapóm, lok. chlapiech. Koncovky ty podléhají oprávněným změnám hláskovým na př. z chlapóm je později chlapuom a chlapům, z chlapiech je chlapích; ale tím ovšem nepřestávají býti koncovkami vlastními a náležitými. Za vlastní pokládáme také ty koncovky, které sice působením analogie vznikly, ale již od dob nejstarších na svých místech jsou; na př. v plur. nom. chlapi je koncovka -i přejata ze sklonění zájmenného, z pl. nom. ti atd., ale je tu z dob prastarých, jak svědčí ř. λύzοι vedle oí, τοί, lat. lupi v. qui atd.

2. Časem vyskytují se místo koncovek vlastních a starých koncovky novější, přejaté ze vzorů jiných, vznikají analogické novotvary.

Především jsou to novotvary vzniklé podle sklonění -ŭ. Vyskytují se všude ve slovanštině a pocházejí tedy z doby psl.; ale vedle nich drží se koncovky vlastní namnoze dosud. Slovanskasubstantiva kmene jsou vesměs rodu mužského, a vesměs dvouslabičná, po ztrátě koncového jednoslabičná; analogie potahuje k nim tedy také substantiva kmene -o, která jsou masculina, a to především jednoslabičná, pak také jiná. V ně[24]číslo strany tiskukterých pádech odporučují se přejaté tyto koncovky tou výhodou, že souhláska kmenové koncovky se při nich zachovává nezměněna, kdežto při koncovce vlastní náležitě změněna býti musí, na př. v sing. vok. ptáku proti náležitému ptáče, sg. lok. o-člověku proti o-člověce, v-háječku m. v-háječce atd. Srov. Vondrák v Jag. Arch. 9, 622 a 630. Ve sklonění vyvinují a ustalují se zase naopak novotvary ustrojené podle vzoru chlap. Výsledek toho jest, že dvoje toto sklonění, a -o (masc.), splynulo v jedno. Lišiti je lze jenom analysí vědeckou. Sklonění vykládáno dole v §§ 297–305. Zde jde nám o sklonění -o a měly by se tu uváděti jako příklady a doklady jenom substantiva kmene -o; ale poněvadž, jak právě pověděno, sklonění a -o (masc.) splynula a poněvadž tedy tvary sklonění -o se vyskytují také při kmenech -ŭ, budou mezi příklady a doklady následujícími uvozovány také příslušné tvary substantiv kmene -ŭ.

Kromě novotvarů s koncovkami ze sklonění přibývají také novotvary ustrojené podle sklonění jiných; záhy zejména novotvary podle sklonění -ĭ, na př. pl. nom. vlcie, pl. lok. chlapech, instr. šatmi atd.; – podle sklonění souhláskového pl. nom. pohané atp.; – pak podle sklonění -a, na př. pl. lok. zvonečkách, pl. instr. poprslkami atp.

Sing. nom. chlap, dub.

1. Tvary chlap, dub jsou původem svým akk. sing., akkusativy vzaté za nominativy; srov. § 7. Byl tedy kdysi a u neživotných dosud jest sg. nom. = sg. akk., na př. dub.

V češtině historické pak trvají tyto tvary od dob nejstarších a jsou pravidlem dosud; změny, které se tu staly, jsou nepatrné a nikoli tvaroslovné.

2. Místo nom. bývá vok., změnou syntaktickou. V BartD. 178 čte se, že na otázku jak je ti (= jak ti říkají)? bývá odpověď: Jane, Josefe, Marýno, Rozáro (podluž. a slov.). Tu odpovídající rozuměl původně, že v oslovení bývá takto nazýván, tedy vok. Jane! atd.; ale zároveň stávají se tu tvary Jane atd. zástupci nominativu, a takovým způsobem dostaly se vokativy na místo nominativů také jinde.

3. Dialekticky vyskytují se také nominativy -o, na př. Jano, Jurko, strýko, šohajko BartD. 37 (lip.) a 41 (hroz.). Jsou to hypokoristické tvary místo Jan atd., tedy vlastně rozdílné kmeny: k Jan přiděláno v řeči laskající Jano atd., jako jsou příjmení Janko vedle Janek, Zitko v. Zítek, Jirásko v. Jirásek, Jiříčko v. Jiříček atd. Srov. srbch. Rastьko (Rastislav). Drago a j. Daničić, Istor. obl. 6, Mirko, orlo, tute orlo s gavranom se bije Mikl. III.² 207.

26. Sing. vok. chlape, dube; junochu.

1. Koncovka náležitá jest -e: chlape, dube, bratře, orle, pane, sousede, kate, kose, přijď svátý Duše atd. [25]číslo strany tiskuS odchylnou kvantitou: hoſpodynee Ol. 1. Par. 17, 23, snad podle strojené výslovnosti, která samohlásku koncovou ráda dlouží.

Před -e mění se kmenové souhlásky r-, k-, h(g)-, ch- v ř-, č-, ž-, š-. Na př. svatý Criſtoforze ŽKlem. 37ᵇ, svátý Otmarze t. 138ᵃ, nediv sě Kryſtoforze Pass. 360, ſboṙe křesťanský HusPost. 51ᵃ, (ty) Homeře Konáč (1547) 27ᵃ, pane administratoře Let. 805, o hlaupý doktoře Papr. Ob. 30, o Nabuchodonozoře Br. Dan. 3, 16, Baltazaře t. Dan. 4, 6, nč. bratře, Petře, kmotře atd.; – svatý Dominycze ŽKlem. 138ᵃ, zebracze chudý Mast. 410, nemúdrý czlowiecze Pass. 362, Kristuov mučedlnijče Háj. 115ᵃ, ffrantiſſcze t. j. Františče EvOl. 6ᵃ, černý ptáče Erb. Pís. 176, buď sedláče vesel t. 409, pojď pacholče domů t. 413; člověče, hříšníče Us.; dobrý druze t. j. druže Mast. 344, bože Us.; svatý duſſe Mast. 135 a Us., zlý duſſe Pass. 452, hubeny hrzieſſe Hrad. 91ᵇ, blahoslavený Woytieſſe Háj. 115ᵃ, slavný Frydryſſe t. 168ᵃ, mniſſe t. 377ᵃ atd. Odchylkou odtud vzniká a časem se šíří zvyk, neměniti r- v ř-, zejména když i před -r je samohláska a r je tedy mezi dvěma samohláskami; na př. (ty) Homere Konáč (1547) 27ᵃ (tutéž i vok. Homeře), dare, kláštere Nejedlý Gr. 131 a Us. (Nejedlý chce míti také vok. větre, „nicht wětře“), pane Makare Ruská knihovna XII. (překl. Jar. Hrubého) str. 18, pane Vladimíre t. 59, slavný sbore, výbore, pane professore, doktore Us. Souhláska r- zůstává tu nezměněna vlivem pádů jiných, zvláště nom. Stejným vlivem zůstává tu v nář. lašském tvrdé n, d, t ve vok. Jane, pane, žide, hade BartD. 105 a 106, kate, płote (Bart.), bez vlivu toho bylo by zde dialekticky náležité -ňe, -ďe, -ťe.

2. Vedle -e vyskytuje se záhy koncovka -u, přejatá ze sklonění ŭ-kmenův, zejména po souhláskách hrdelných. Kmeny měly vůbec značný vliv na sklonění kmenův -o. Ve vok. s kmenovou souhláskou hrdelnou byla pro přijetí koncovky -u příčina zvláštní ještě ta, že tu pak nebylo třeba souhlásku měniti. Na př. (ty) yunochu Jid. 72, pomoczniku mój ŽKlem. 44ᵃ, pomocznyku ŽWittb. 18, 15 a j., otczyku Pass. 342, naſilnyku t. 336, hlédaj knyezku DalC. 21, kmoſku neroď tolik blésti t. 34, ſynaczku Pass. 313, pane Duchku KolČČ. 98ᵃ (1548) atd.; nč. zlý vrahu, milý hochu, pane strýčku Us. a Dobr. Lehrg.2 170; služebníku, pacholku v. -če Dobr. t.; dial. -o: milé šohajko Suš. 559 (han.) atd.

O dial. vok. lesi, obrazu v. doleji § 48 č. 7.

3. Za vok. bývá nom.: bratr, toť bych mohl otplatiti DalH. 30, DalC. t.; proši, bratr, daj mi pokánie Hrad. 110ᵃ; bratr, vyňmi suk EvSeitst. Luk. 6, 42; co si, Heřman, co si smutný Suš. 82, na tebe, sivý sokol t. 383; pane doktor, pane soused, pane kmotr Us. To však jsou odchylky syntaktické, nikoli tvaroslovné, a bude o nich řeč ve skladbě. [26]číslo strany tiskuSing. akk. chlap, had, dub; -a.

1. Tvary vlastní jsou chlap, had, dub.

2. Tvary -a jsou genitivy vzaté za akkusativy. Přejímání toto začíná se velmi záhy a týká se dříve jmen znamenajících bytosti osobní, chlap- chlapa, později pak i jmen znamenajících bytosti živočišné, had-hada; názvy předmětů neživotných mívají touž koncovku jen v jistých velmi řídkých případech, dub-duba.

a) Při jménech osobních je starý tvar akkusativní chlap již v češtině staré velmi vzácný a vyskytuje se tu jen při jistých jménech a jen v jistých vazbách a rčeních, tedy jen v mezích archaismu.

Doklady toho jsou některé při jménech vlastních. Na př. ctím (1. plur.) iacob syn Zebedaei CisMnich. 97ᵃ, David přemohl Goliat Kruml. 31ᵃ (vedle: jenž Goliada přemohl t 31ᵇ), jenž jest vyvedl Iſrahel ŽKlem. 135, 11; ale v těchto příkladech může býti jméno cizí neskloněno. Jistější jsou příklady: (Ježíš) uzřě Jakub Jež. Ml., Výb. I. 417, črt v Strachkvas vstúpi DalJ. 32 z rkp. L (v DalC. je w toho ſtrachkwaſa). Příkladů velmi málo. Hojné jsou jen pro jména světců sem hledící, když se svátkem jejich určuje čas: na svatý Havel OD. 494, na s. Hawel Lún. 1. ops. XV, aby mohl přes svatej Martin zůstati ŽerKat. 125, na swati Martin List. Kral, na každý swaty Waczlaw KolB. 1520, na každý swaty Hawel t. 1521 atd., dílem dosud tak: na svatý Jan Us. místy, na sv. Josef, na sv. Ščepán BartD. 179; vedle toho ovšem také -a: na sv. Jana, Václava atd. Us., na každého s. Hawla KolA. 1511 atd. Ve výrazích těchto dostal převahu appellativní význam určení časového, tím zastřen původní význam jména vlastního, a tou takořka depersonifikací vytržena tato jména vlastní ze svého druhu a vřazena mezi neživotná, s nimiž pak i v tomto akkusativním tvaru se srovnávají. Depersonifikací stejnou vysvětluje se akk. Donat (= spisovatel učební knihy mluvnické, pak kniha ta sama): grammatika aj pojide Donat držiec v levéj rucě Vít. 5ᵇ. Totéž opakuje se poněkud při vzorech oráč a Jiří, v. §§ 55 a 75.

Z osobních appellativ sem patřících mají akkusativ tvaru starého: anděl, hospodin vsielá andiel boží ŽKlem. 22ᵇ; – posel, potočichu poſſel brzý AlxV. 942, od tebe possel jmieti LAl. 422, Ctnost posla posel náhlý Baw. 32; – syn, v. ve sklonění v § 300; – člověk, ve rčení za člověk, že sú tě ledva za czlowek poznali Rúd. 35ᵃ, všichni za jeden člověk VJp. 62, za geden ċlowiek biechu Baw. 189, mnějí že za geden člowiek jsú s Ježíšem ChelčP. 240ᵇ, aby stáli spolu za jeden člověk TomP. 4, 62 (tu patrně archaismus přejatý z pramene starého); – pán, ve rčení za pán, sediž za pan sobě Baw. 61, za pan jej majíc Brig. 83ᵃ;- biskup, ve

rčení za biskup, radějše bychom osličí ocas za biskup jměli, nežli Lance za biskup přijeli DalJ. 49 z Ješ., Lance za biskup přijeli t. z rkp. F; – hospodin, ve rčení přěd hospodin, pro hospodin, David jide přěd ho[27]číslo strany tiskuſpodyn Ol. 2. Reg. 7, 18, pro hoſpodyn buď nenie tich Růž. 3; – bóh, zvláště ve rčeních pro bóh, u bóh., v bóh, přěd bóh, na bóh, nad bóh, za bóh: že buoh znala Kat. 102, dietky boh chváléchu KatBrn. 176, chválili buoh Otc. 456ᵇ, 494ᵃ, boh (omylem?) nevzývali sú ŽKlem. 39ᵃ; když pro boh nemohu ničs tirpiethi DalH. 30, pro buoh DalC. t. a j., Pass. 315 a j., Otc. 250ᵃ, ChelčP. 17ᵃ, pro bůh nč., pro milý buoh Pass. 315; úfaji vboh AlxV. 1079, úfaj vboh ŽWittb. 42, 5, úfám w buoh Otc. 258ᵃ, juž pohané vboh věřie AlxV. 2089, ktož věří vboh Štít. ř. 128ᵃ, nevéřiec vboh JiřVrat. 2ᵃ, u boh Pass. 361, zřenie míti w buoh Chelč. P. 30ᵃ, že v umučený boh věříš Kat. 76; přěd boh ante deum Koř. Zjev. 16, 19, před buoh Otc.130ᵇ; ktož na buoh tbají NRada 1845, netbají na buoh Otc. 461ᵃ, na buoh všecko vykládaje ChelčP. 230ᵃ; (Antikrist se jest nad buoh povýšil t. 17ᵃ; ti (pověrčiví) boha za boh nejmají Hrad. 94ᵃ, za buoh Dal. C. 23, abych vám byl za buoh Ol. Lev. 11, 45, břichoza buoh majíce ChelčP. 102ᵇ; také bylo stč. vz-bóh, skleslé pak v adv. vzbóh = frustra a přetvořené ve zbóh atd.: wz boh tvé ſyrdcze vzdyše Kat. Brn. 255, wz boh si upadl v toto hoře AlxŠ. 2, 15, zboh se těšíš PulkL. (Listy filol. 1884, 298), právě to zbuoh činíš Tkadl. 16ᵇ, zbuoht sě každý o to mýlí Trist. 73ᵃ. V OlMüllB. čte se dokonce: poproste mileho pana buoh (2krát), t. j. buoh tvaru starého s přívlastkem milého pána tvaru nového. – Počtem jsou starotvaré tyto příklady velmi nepatrné proti tvarům -a, jež tu jsou již v textech starých pravidlem; i akk. bóh, který se vyskytuje nejhojněji, má vedle sebe mnohem častěji tvar boha, a to již v textech nejstarších: jenž zradil boha ApŠ. 47, jimiž (ústy) boha cěloval t. 53 atd.

b) Při jménech živočišných je v době stčeské pravidlem akkusativ starý had, a ten vyskýtá se hojně i ještě potom, doklady zde následující sahají až do poč. stol. XVII. Na př. (abecedně: bažant, nenie užitečné v té nemoci vařiti kapaun neb slepici, buďto bažant nový, ržeřábek nebo kuroptvu ČernýNem. 165; – beran, beránek, beran offěrováše arietem Pass. 268 a PassKlem. 103ᵇ, offěrovachu jeden beran Comest. 102ᵃ, beranek upekše Hrad. 75ᵃ, kázal beranek upraviti t. 77ᵃ, (Ježíš) bude beranek jiesti Krist. 88ᵃ, když (učedlníci) beranek obětováchu Koř. Mark. 14, 12, (aby) beranek jědl agnum t. 4, 2; –býk, kažte ke mně ten bujný byk přivésti Pass. 80, vzkřěs ten byk t., kaž mi přivésti ten byk JiřBrn. 166, móže-li Sylvester ten byk neb wuol zkřésiti Mart. 30ᵃ, pojma byk otcě tvého Ol. Súdc. 6, 25, giny byk offěruj mi Comest. 120ᵃ; – črv, črvek, črvíček, v svém svědomí ten črv maje ŠtítV. 101, druhý den naleznú czrw Mand. 18ᵃ aby offěroval czrwek vermiculum Ol. Lev. 14, 4, aby offěroval czruek Lit. ib., štros přinese czrwek Comest. 152ᵃ, puč mi milá nožíček ať vykrojím červíček Suš. 767 (tu bezpochyby zastření i významu živočišného k tomu přispělo, aby archaismus byl docho- [28]číslo strany tiskuván do nč., červíček = červivé místo v ovoci); – drak, (Tristram) zabil ten drak škodlivý Trist. 81;– drozd, když Tristram zastřeléše ptáček, buďto drozd nebo hřivnáček t. 216; – had, jědovatý had odtad vyhnal serpentem Pass. 422, (Dialektika) v levéj rucě had držieše Vít. 5ᵇ učiň had moſazny Comest. 96ᵇ; – holub, (Dialektika) v pravéj rucě holub mějieše Vít. 5ᵇ, viděl duch boží schodiece jako holub columbam EvSeit. Mat. 3, 16; – hřivnáček, v. drozd (zde výše); – hynšt, ritieři dáti hynſſt Štít. uč. 141ᵃ; – chrtek, posielám chrtek mladý Třeb. Švamb. z r. 1518; – jelen, kněz zastřěliti gielen chtieše Hrad. 5ᵇ, ty tento gelen uloviti žádáš PassKlem. 234ᵃ, lovec honě gelen byl ho velmi pilen Tkadl. 13ᵇ; – jestřáb, holubé za král vzeli gestrab sobě Baw. 65, vzav geſtřab na ruku Háj. 76ᵃ; – kapr, (Vladislav Bernartovi z Hodějova) rozkázal zlatý kapr na štítu míti Háj. 191ᵇ (tu spolu zastřen i význam živočišný);–kapún, v. bažant; – klusák, račte mi kluſak odeslat Třeb. Šternb. r. 1560; – kohút, žena geden kohut pekla ROlC. 278ᵃ; – komár, cediece komár a welblud sehltajíce Krist. 83ᵃ; – koník, vzem pěkný koník svuoj GestRom.; – lev, lew a saň podtlačíš Kruml. 68ᵃ, mají míti (na štítu) lew bílý Háj. 330ᵃ (zastřen i význam živočišný); – levhart, ve štítě jměl lewhart geden Baw. 361 (též); – mezek, na mój mezek vsaďte Šalomúna Comest. 194ᵇ; – osel, oslík, vzem ji (muž ženu) vloží na oſel BiblC. Soudc. 19, 28, Iſay pojem oſel i nakladl naň chleba Lit. 1. Reg. 16, 20, vedli s sebú wolek a oſſlyk ROl. 144ᵃ, také oslík a volek poje s sobů Jež. ML., Výbor I. 398; – pes, sem-li ten peſſ ukradl bohdaj abych opsěl Rožmb. 176, (zabíjiechu) prvorozený pes Comest. 60ᵇ; – pták, ptáček, jakž brzo takýto ptak wyr nad sobu sediec uzříš Pass. 391, když by člověk popadl ptak avem Ol. Lev. 17, 13, viz též drozd; – rak, zmý ten rak Rhas. 73 (= vřed, zastřen i význam živočišný); – řeřábek, v. bažant; – slon, Eleazar hna pod ſlon i zakole jej Comest. 208ᵇ; – telček, jediný telczek v domu maje PassKlem. 157ᵃ; – valach, (míti) walach dobrý jeden KolEE. 31ᵃ (1618); – velblúd, nakladše ztravicě na welblud Otc. 37ᵃ, jdi a doveď welblud jemu t. 256ᵃ, v. též komár; – velryb, i stvoři buoh welryb Comest. 5ᵃ; – vól, v. ve skonění v § 300; volek, vedli s sebú wolek ROl. 144ᵃ, vraťte vdovici jejie wolek Otc. 152ᵃ; – vozník, prodali sme kuoň woznyk hnědý Třeb. Sobčic. 1461; – výr, v. pták. – Tvary -a jsou tu v textech starších ovšem také, na př. beranka připravichu Koř. Mark. II, 17, pojma byk otcě tvého a druhého byka Ol. Súdc. 6, 25, (vezme) czrwka coccum Ol. Lev. 14, 51, rač seslati holubka s nebe Marg. 287, (Aron) vze kozla Comest. 82ᵃ, lwa tepiech Otc. 171ᵃ, lwa bieleho DalC. 78 (ve štítě), orla czerneho t. 48 (též), túžiti učinil jako pawuka duši jeho Žwittb. 38, 12, pſa zabiti DalC. 9, nalezše welbluda Otc. 37ᵃ, na wlka DalC. 67, jeho jako wlka wyhnachu Pass. 297, majě za buoh wyra uſſateho DalC. 23 a j., v DalC. v těchto sub[29]číslo strany tiskustantivech vždycky -a; potlačíš lewa i zemka ŽWittb. 90, 13, i geſczera ŽGloss. t. (mohou býti genitivy); pravidlo, aby akk. byl had atd., proniká však přece a zřetelně. Během času ovšem zaniklo, nejmladší z dokladů nahoře uvedených – když nehledíme k dial. červíček, kterým se rozumí červivé místo v ovoci a již nikoli živočich – je z r. 1618, v nové češtině je sg. akk. vždycky hada atd. Srov. při vzoru oráč sg. akk. kóň vedle koně § 55.

Podle vzoru živočišného had bývají v stč. také akk. běs a duch: pohan jsi ty a běs máš v EvZimn. Rozbor 709, vymietaje běs t., vyhna byeſſ EvSeitst. Luk. 11, 14; duch přijěli svD. 62, vypusť duch tvój ŽKlem. 84ᵃ, v rucě tvoji porúčěji duch mój ŽWittb. 30, 6, navrať jiej duch jejie Hrad. 44ᵃ, (Dionysus) jměl duch proročský Pass. 518, (sv. Jan) prvé přijal duch boží než duch člověčí t. 279, položím duch moy na ňem Koř. Mat. 22, 18 atd., velmi často a z pravidla; řidčeji ducha: jmám pomocníka ducha svatého Pass. 285, an má ducha němého Koř. Mark. 9, 18. Nč. běsa, ducha. Akk. svatý Duch drží se nejdéle u významu svátku, na každý swaty Duch KolB. 1521 a místy dosud; vedle toho: na každého sw. Ducha KolB. t., na sv. Ducha Us. V Hlah. psáno: sešleš svêho s(va)têho duchu Sap. 9, 17 spiritum sanctum; patrně omyl.

Životná kollektiva ľud, národ, dobytek, brav, skot, hmyz mají tvar akk. starý pravidlem a dosud; v době starší patří sem také plaz, stč. zemi-plaz, nč. zeměplaz. Viz doleji § 49 č. 6.

c) Jména předmětů neživotných mají rovněž tak tvar starý, stč. i nč. dub. Tvar duba bývá jen při pojetí zvláštním, když totiž mluví se o předmětech těchto ne jako o věcech neživotných obyčejných, při pojetí někdy zřejmě personifikujícím. Na př. (liška, v bajce) czbana zoči, vecě: dobrý večer, czbane! Hrad. 129ᵇ; (liška) vecě: nesu czbana, mého milostného pána t.; (liška) mnieše oklamajíc czbana t. 130ᵃ; bezden bezedna vzývá abyssus abyssum vocat ŽWittb. 41, 8; přěnesl polednieho wietra transtulit austrum t. 77, 26; učinil hospodin ſyona t. 101, 17; až tě ponesú jako myecha Vít. 33ᵇ; (já, Maria) trpím pro zmylytkeho kwyeta (t. j. pro Ježíše, rým: světa) Plankt. 168ᵃ, tú (mukú) toho draheho kwyeta (t. Kateřinu) chtiechu připraviti k smrti Kat. v. 2755, biskupa volili jako žáby Sſpalka Háj. 225ᵇ, špalka jim dal za krále Nejedlý 131; vizte ffyka a všecky stromy Ev. Ol. 207ᵃ, zdvihnu jej jako ſtroma zeleného t. 174ᵇ. Podobně vyložiti jest také akkusativ ľuda vedle obyčejného ľud: chvalte vlasti luda jeho populum ŽWittb. Deut. 43, učiním tě w lida welikeho Ol. Gen. 12, 2. V nč. jsou toho způsobu akkusativy ve rčeních: míti vzteka, má na něho steka BartD. 18 (zlin.);– honiti bycha Us.;– podíváme se na toho duba, sťali bučka t. (o stromech);– podívejte se na toho duba, špalka, strupa atp. Us. (při názvech neživotných, člověku potupou dávaných);– hráti velusa, maxla atp. (o hrách v karty), míti spodka, trumfa. [30]číslo strany tiskuatp.;– zahrajte mi rejdováka rejdovačku taky Pís. ob. (o tanci); mo (má) vředa BartD. 112 (laš.) atp. (o nemocech).

Přechod od akk. staršího chlap, had, dub k mladšímu (genitivnímu) -a je syntaktický a děje se nejen u kmenu tvrdých -o, nýbrž rovněž tak u měkkých –jo a -ьjo, v. §§ 55 a 75. Tendence, lišiti jména bytostí životných a neživotných, a nad to i osobních a živočišných, jeví se také v přechodu od staršího gen. -a ku pozdějšímu -u a od nom. plur. -ik -y, -ě; o tom viz doleji v §§ 28, 35 a 63 a a Listy filol. 1882, 126–128.

3. V nč. jazyku spisovném jest výsledkem toho vývoje sing. akk. chlupu, hada, dub (duba).

Sing. gen. chlapa, hada, duba; hadu; dubu.

1. Koncovka vlastní jest -a: chlapa, hada, duba.

Jména bytostí osobních mají koncovku tuto vždycky: chlapa atd.; odchylné svatu, povolá ženich starého ſwatu EvVíd. Jan. 2, 9, jest omyl.

U jmen bytostí živočišných a předmětů neživotných ujímá se časem místo -a koncovka -u, přejatá ze sklonění .

To upomíná na změnu v sg. akk., kde taktéž jména živočišná a názvy předmětů neživotných se liší ode jmen bytostí osobních: akk. chlapa proti had, dub, a gen. chlapa proti hadu, dubu, t. j. jména živočišná mají v obou pádech tvary stejné s názvy předmětů neživotných; ale to nezůstává, jména živočišná v dalším vývoji jazyka uchylují se od neživot- ných a vstupují ve shodu s osobními. Rozdíl je však ten, že akk. had (stejný s akk. dub) byl pravidlem a dlouho trval, kdežto gen. hadu (stejný s gen. dubu) v příkladech jen řídkých se vyskytuje.

V AlxV. 1251 psáno: podle woze m. voza; o tom v § 48 č. 7.

2. Jména živočišná mají tedy dílem koncovku původní -a, dílem z ŭ-kmenů přijaté -u.

Koncovka -a jest u valné většině na př. lva, orla, ptáka atd. Také substantiva, která mívají -u. mívají vedle toho též -a; na př. yed hada aſpida ŽKlem. Deut. 33, gednoho czrwka Comest. 1522 atd. A když odchylné -u zaniklo, jest -a všeobecným pravidlem.

Koncovka -u vyskýtá se v příkladech jen některých a skoro jen v textech starších; časem zaniká ustupujíc obyčejnému -a. Pro -u mám tyto doklady: hadu, jěd hadu liútého ŽKlem. 139, 4, podle podobenstvie hadu Ol. žalm 57, 5, Mojžieš povýšil hadu na púšči EvVíd. Jan. 3, 14;– črvu, rúcho z ovce neb žczrwu má pochod Hug. 219, o czerwu umrtvení Rhas. 69;– črvku, nenie i najmenšieho czerwku bez potřeby BrigF. 153;– mezku, že sem nemohl s svého mezku ssésti Lobk. 84ᵃ;– plaz, stč. zemi-plaz, nč. zeměplaz, gen. -plazu, ktož se dotýká zemi- plazu Kladr. Lev. 22, 5, kdo se dotekl kterého zeměpłazu Br. ib., ze všelikého zeměpłazu Br. Gen. 6, 20 a j.;– raku, na miesto raku Rhas. [31]číslo strany tisku75 (neduhu tak nazývaného, přenesením významu zastřen i význam živočišný), znamenie raku t. 72 (též).– Sem nepatří gen. volu; subst, vól je kmene , gen. volu je náležitý, v. § 300.

Podle vzoru živočišného had bývají v stč. opět, jako v sg. akk., substantiva běs a duch. Tedy gen. běsu, jáz bieſſu neymám EvVíd. Jan. 8, 49, vedle běsa, ot byeſſa ŽWittb. 90, 6, bieſſa ŽGloss. a Žklem. ib.; — duchu, duchu tvého ŽKlem. 138, 7, Žgruh. ib., duchu mého ŽKlem. 144ᵃ, Pass. 308, Ol. Job. 19, 17, smutného duchu ŽKlem. 33, 19, od dýchanie duchu ŽWittb. 17, 16, vnitřnieho duchu Pass. 4, duchu svátého t. 127, tvého duchu Modl. 20ᵃ, z duchu ŠtítBud. 90, mého duchu Koř. 1. Kor. 16, 18, podlé duchu t. Řím. 8, 5, kterého jste duchu t. Luk. 9, 55, čího jste duchu Br. t. atd.; gen. ducha v textech starých bývá řidčeji, na př. ot udulánie ducha a pusillanimitate spiritus ŽWittb. 54, 9, a zejména svátého Ducha : den ducha svatého Cis. Mnich. 98ᵃ, svatého duha HomOp. 152ᵃ, dar svatého ducha svD. 49, dar ducha svatého Modl. 140ᵃ, t. 141ᵃ, ducha svatého Pass. 312, svatého ducha Štít. uč. 106ᵃ, ducha s° korzenie helleborus nigra ApatFr. 168ᵃ atd.

O životných ľud, národ, brav, skot, plaz, hmyz, gen. -u, viz doleji

§ 49.

3. Také názvy předmětů neživotných mají dílem koncovku -a, dílem -u přijaté z ŭ-kmenův.

Novotvar -u vyskytuje se již v textech velmi starých: ot slunečného wzchodu ŽGloss. 106, 3, svého chzazzu ApD. c, svého hlazzu ApŠ. 125, svého zraku t. 78, nejmě plodu LMar. 21, z dworu DalH. 42, z jich rodu t. 30 atd.

Vedle novéno -u drží se však také staré -a a bývají tedy tvary oboje vedle sebe. Na př. z bluda Hrad. 44ᵃ a všeho bludu t.,– z boka DalC. 44 a ot boku ŽWittb. 70, 4,– ot czeſkeho broda Hrad. lᵇ a nelzě věděti brodu AlxV. 1807 (:vodu),– ot brzyeha AlxV. 577 a ot brzyehu t. 544 (: potahú),– chzazza svého ApŠ. 94 a svého chzazzu ApD c., od czaſſa šestého do czaſſu devátého Hrad. 92ᵃ,– bez dywa AlxV. 52 a téhože diwu Hrad. 7ᵃ,– z dluha Rožmb. 68 a z dluhu t. 115,– černého duba Pror. 33ᵇ a u dubu Reg. I. r. 1131,– u dwora DalH. 31 a z dworu t. 42, do dwora KolEE. 225ᵇ (1664) a téhož dworu t. 306ᵃ (1660), od dwora KolČČ. 12ᵇ (1542) a do dworu t. 226ᵇ (1555), jakšto dworu tak poklada Jid. 60,– ot hlada Pass. 365 a ot hladu t. 336.– od hlaſſa ŽWittb. Hab. 16 a ot hlaſſu t. 54, 4, svého hlazzu ApŠ. 175,–od hluka NRada 1367 a bez hluku t. 408,– hnyewa svého ŽKlem. 9, 4 (25) a hnyewu svého t. 109, 5,– do hrada DalC. 4 a ſhradu t. 21,– hrzyecha Alb. 52ᵃ a hrzyechu t. 51ᵇ,– hroba HusE. 2, 133 a z hrobu Hrad. 41ᵃ. — ot hroma Ryt. 218 (Listy filol. 1891, 83) a ot hromu Kat. v. 3371,– hrozna suchého MamD. 298ᵇ a krev hroznu ŽKlem. Deut. 32, 14,– do [32]číslo strany tiskuchléva Us. a do chlívu ŽerKat. 276,– do chrama Pass. 420 a do chramu t. 421,– ot yazyka ŽWittb. 119, 2 a dvojieho yaziku Koř. 1. Tim. 3, 8, jiného iazika Hrad. 26ᵃ a Jazyku Rzeckého VelKal. 160, našeho yazyka DalC. 12 a všelikého gazyku Br. Dan. 3, 96,– z kalicha Háj. 380ᵇ a kalichu t., bez klama Kat. 22 a z klamu Štít. uč. 82ᵃ,– nehledáchu klyda AlxV. 397 a sobě klidu nedáš Hrad. 32ᵃ,– z komína Us. a z komjnu Br. Oz. 13, 3,– do kora Pass. 415 a každého kuoru Vít. 12ᵇ,— na bocě koraba Krist. 103ᵇ a na bocě korabu ML. 120ᵇ,– od krchowa KolČČ. 306ᵃ (1560) a vedle krchowu t.,– krzyſta DalC. 23 a mého krztu Rúd. 1517,– kut od kuta Ol. 2. Par. 18, 24 a z kútu RhasE. 82,– kwassa Baw. 397 a od kwaſu ŠtítOp. 339,– ot kwieta Hrad. 118ᵃ a kwietu muškátového KolB. 144ᵃ (1499),– svátého lba Pass. 241 a se lbu SalE. 91,– u leſſa DalC. 44 a bavorského leſu t., leſa černého Puch. 201ᵇ a černého leſu t. 298ᵃ, do leſa Háj. 87ᵃ a od leſa Troj. 228ᵇ a do toho leſu t. 228ᵃ, z leſu Háj. 157ᵃ a j.,– toho liſta poſielagicieho Ol. Est. 13, 7 a z lyſſtu Chir. 50ᵇ,– pól lota SalE. 14 a lotu t. 19, – držě sě luka AlxV. 1762 a z přědnieho luku t.1696, – nenie myra kostem mým ŽWittb. 37, 4 a myru mého t. 40, 10, – z mleyna KolČČ. 86ᵇ(1549) a z mleynu krawarſkeho t. l8ᵇ (1542), – s moſta Pass. 330 a bez moſtu DalC. 3l, — mozka SalE. 107 a mozku t.,– z nayma Ol. Tob. 5, 4 a z naymu Tkadl. 4ᵃ,– tato (mast) viece neduha zbudí Mast. 144 a bez neduhu Kruml. 96ᵇ,– nežita SalE. 62 a nežitu t. 94,– nosa HusE. 2, 425 a z nosu t. 3, 310,– nrava Vít. 83ᵇ a podle nrawu Kat. v. 3013,– okola ŽWittb. 71, 8 a do toho okolu Vít. 30ᵃ,– jiného oſtrowa Mart. 38ᵇ a díl oſtrowu Puch. 242ᵇ,– kopu plata Štít. uč. 88ᵇ a sto kop platu NRada 1284,– jěščerčieho ploda Hrad. 12ᵃ a nejmě plodu LMar. 21, z plodu ŽWittb. 131, 11,– od pluha AlxBM. 8, 2 a od pluhu HusE. 3, 247,– od pocžátka Ben. 1. Esdr. 7, 5 a odpocžátku t. Job. 20, 4;– vedle poczta ŽKlem. Deut. 8 a jichžto počtu nenie t. 11ᵇ (část mladší)·,– ſpohona Rožmb. 2 a ſpohonu t. 4,– do pokogijka Ben. 4. Reg. 9, 2 a do pokogijku t. 2. Reg. 4,6,– bez pokrma Pass. 490 a bez pokrmu HusE. 2, 290. — porzada Pass. 275 a podle porzadu Pror. 4ᵃ,– bez potaza Kat. 13ᵇ a panského potazu ODub. 60, – ot potoka Ol. Jos. 13, 3 a od potoku HusE. 3, 7, do potoka Br. Deut.9, 21 a z potoku t. Gen. 41, 3, téhož potoka Ben. 2. Par. 29, 26 a do potoku t. 29, 16,– prsta HusE. 2,238 a prstu t. 155,– králového rzada DalC. 6 a podle rzadu ŽWittb. 109, 4,– pruta Rúd. 2571 a (Hospodin) neotstúpi prutu ŽWittb. 124, 3,– do roda DalH. 40 a z jich rodu t. 30,– když jemu dožže roha Hrad. 138ᵃ a do rohu ŽWittb. 117, 27,– do roka Hrad. 95ᵇ a do vysvědčenie roku póhona Rožmb. 83, do dne a do roka KolČČ. 12ᵇ (1542) a do dne a do roku t. 72ᵃ (1546),– do rowa Hrad. 42ᵃ a do rowu t. 19ᵇ,– bez rozpaka Kat. v. 2874 a bez rozpaku Vít. 11ᵇ,– nemajíc [33]číslo strany tiskurozuma Hrad. 30ᵇ a z nerozumu Vít. 100ᵃ,— do sklepa Us. a do ſklepu Háj. 182ᵇ,do sklepu ŽerKat. 215, téhož sklepu t. 177,– do senma Půh. 1, 201 a do senmu t. 2, 251,– ze ſna Pass. 340 a ze ſnu t. 481,– ſkutka Hrad. 98ᵇ a bez skutku HusE. 2, 96,– tvého ſleda Rúd. 1755 (rým : veda) a ſledu člověčieho Α1xV. 2157,– z ſlupa ŽWittb. 98, 7 a toho slúpu Výb. 2, 917 z r. 1473,– do ſmyecha DalC. 10 a do ſmiechu Hrad. 141ᵇ,– ot ſmutka ŽWittb. 31, 7 a kdež ſmutku nenie Vít. 84ᵇ– do ſmyſla hlubokého DalC. 40 a dobrého ſmyſlu t. 17,– ſnatka svého ŽKlem. 13, 7 a nebeského ſnatku MastDrk. 18,– budu ſnyeha bělejí ŽWittb. 50, 9 a ſnyehu bieleyſſi budeš ŽTom. 67, 15,– ſtatka Pass. 283 a e diverso statku DeskDE. r. 1323, mého ſtatku Vít. 98ᵃ– podlé zztawa LMar. 52 a trojieho ſtavu Štít. uč. 35ᵇ,– ot ſtola Hrad. 78ᵃ a ot ſtolu t. 78ᵇ, z ſtola Ben. Jud. 12, 1 a s ſtolu t. 2. Reg. 9, 13,– bez ſtracha ŽWittb. Zach. 74 a bez ſtrachu HusPost. 39ᵇ,– podlé ſuda (súd) ŽWittb. 118, 132 a poslednieho ſudu NRada 2099, z ſuda EvVíd. Jan. 16, 11 a z ſudu t. 16, 8,– svátka HusE. 1, 114 a svátku t. 116,– tohoto ſwyeta Štít. uč. 28ᵃ a všeho ſwyetu Vít. 29ᵇ,– svícna Br. Ex. 25, 35 a svícnu t. 32,– šípa SalE. 110 a od šípu t.,– talova t. 11 a talovu t.,– mnoho truda AlxV. 319 a wyeczeho trudu (rým: dobudu) t. 1164,– tuka MastDrk. 269 a z tuku ŽWittb. 72, 7,– úda SalE. 70 a údu t. 84, – bez vma Hrad. 30ᵇ a svého vmu Vít. 58ᵇ,– ot vraza Ol. Súdc. 2, 18 a ani slepým položíš vrazu t. Lev. 19, 14, bez vraza Štít. ř. 178ᵃ a beze všeho vrazu Kol. AO. 21ᵃ (1508),– z vrzada Pass. 281 a vrzadu t. 277, — ot wieka až do wieka ŽWittb. 40, 14 a tvého wyeku Rúd. 270,– toho woza AlxH. 2, 12 a chopě se vozu HusE. 2, 117,– ote wzchoda ŽWittb. 49, 1 a ot slunečního wzchodu t. 106, 3,– wzroſta Baw. 109 a do jeho wzroſtu Hrad. 23ᵃ,– zakona tvého ŽKlem. 93, 12 a slova zakonv toho EvOl. 135ᵃ– do zapada ŽWittb.49, 1 a ot zapadli ŽKlem. 106, 3,– zástupa HusE. 1, 125 a líto mi jest zástupu t. 2, 289,– ta viera nemá zmatka Vít. 15ᵇ a bez zmatku ODub. 33.– sám zywota ſweho (= sebe) na toho ješťera pováživ Otc. 126ᵇ a jatý chromotú na údiech ſweho zywotu (= svých) Kat. 196,– svrchnieho zrnowa Ol. Deut. 24, 6 a hluk žernowu Br. Jer. 35, 10 atd.– Týž dvojí tvar bývá také při některých jménech vlastních, na př. u Náchoda Háj. 403ᵇ a okolo Náchodu t. 393ᵇ– Chba t. 216ᵃ nč. Chebu Us.,– Ostřihoma Us. a do Oſtřehomu Háj. 113ᵇ– z egipta svD. 15, ot egypta AlxB. 3, 33, do egypta AlxV. 2147, z Egipta Ben. 1. Reg. 10, 18 a z egyptu EvOl. 151ᵃ, do Egiptu HusŠal. 6ᵃ, do Egiptu Ben. Jos. 24, 10, Turek dostal Egiptu VelKal. 244, nč. Egypta;– u Rýna Us. a u Reynu VelKal. 337,– Říma Us. a založením města Řjmu Puch. 208ᵇ, okolo Rzijmu Háj. 105ᵇ a j.,— do Nymburgka KolČČ. 120ᵃ (1550), z Koſſmberka t. 84ᵃ (1547), z Wildſſteyna t. 94ᵃ (1554), z Waldſſteyna VelKal. 181, z Pernſſtayna t. [34]číslo strany tiskuindex I a z ryſmburgku t. 94ᵃ (1548), z Ebergku t. 4ᵃ (1557), z Gerſſtorffu t. 1ᵃ (1541), z ſſtamffeldu t. 42ᵃ (1544), do Wircpurku VelKal. 282, z Habſſpurku t. index R, z Sſwarcpurku t. 34 atd.

Novotvarý gen. -u má tedy doklady již v textech nejstarších, jak ukazují příklady právě uvedené ze ŽGloss., ApD, ApŠ., LMar., Jid.. DalH., DeskDE. atd. Časem pak šíří se tvar ten víc a více. Jak to šíření postupuje, o tom poučují některá data statistická: v ŽGloss. je z pravidla -a (13krát) a jen 2krát –u; v AlxH., AlxB., AlxBM. a AlxM. jest poměr -a: -u asi jako 4:1; jiné texty prohlédl v té příčině V. Vondrák v Listech filol. 1885 str. 253 a násl.: nepočítaje tvarův, které jsou vždycky s -u (domu, medu, vrchu, kmene ) anebo vždycky s -a (života, rybníka), nalezl, že v AlxV. je 62krát –a proti 20 -u, v Kat. asi 70 -a proti 40 -u, Žwittb. asi 70 -a proti 60 -u, v Hrad. 55 -a proti 51 -u, v NRadě 11 –a proti 7 -u atd.; a úhrnem shledal: že novotvarý tento genitiv od skrovných začátků, dosvědčených již ve XIII stol., postupuje a šíří se tak, že v I. pol. XIV stol. jest již dosti hojný, ale přece ještě v menšině proti gen -a; že v pol. XIV jsou tvary -u a -a asi na rovni; že na sklonku XIV má tvar -u již převahu; v I. pol. XV pak že jest -a již řídké, a asi od pol. XV že v užívání obojích tvarů těchto bezmála již tentýž usus, jako ve spisovném jazyku nynějším. Genitivy s -u, doložené ze XIII a poč. XIV stol., jsou skoro vesměs dvou- slabičné, tedy z nominativů jednoslabičných; to je svědectvím, že tu byly vzorem kmeny –ŭ, jejichž genitivy jsou též 2slab. a nominativy jednoslabičné.

Koncovka –u se tedy během času množí; ale přece vyskytují se také doklady, kde naopak v době staršíbyl gen. -u a v novější jest -a. Na př. v stč. byl vedle gen. lesa též gen. lesu (doklady viz nahoře), a v nč. je pravidlem zase lesa; byl gen. čtvrtku, zeleného čtwrtku Háj. 130ᵇ, do cžtwrtku příštího t. 384ᵃ, a jest čtvrtka; byly genitivy Náchodu, Římu, Rejnu atd., a nyní jsou místo nich v obyčeji tvary -a. Tu tedy během času koncovka -a se zase vracela, jazyk nový má koncovku starožitnější, než je v uvedených dokladech starých.

Říkáme z-prostředka a též z-prostředku atp., ve významu stejném. Ale případu takových jest nemnoho; většinou ustálil se usus, aby byla koncovka buď -a, buď -u, a nikoli libovolné kolísání mezi -a a -u. Mnohdy vidí se, že rozdílná koncovka -a, -u téhož substantiva souvisí s rozdílným spojením syntaktickým anebo s rozdílným významem jeho. Na př. říkáme: půl-roku, krásného-snu, nerada bych mu snu rušila Suš. 237, malého- koutu atp., ale do-roka, ze-sna, z-kouta do-kouta atd., t. j. táž substantiva, která jindy mívají gen. -u, mají ve spojení s předložkou koncovku –a;– podobně říkáme: jednoho kusu, pracovati od kusu atd., ale ve rčení ustáleném je kusa, na př. nemá kusa rozumu atd.;– říkáme: tvrdého- [35]číslo strany tiskudubu, špalku, ale berouce tato slova za názvy potupné pro člověka pravíme: nemluv do toho duba, špalka;– v nářečí zlínském BartD. 18 říká se: stáli zme u stroma (jednoho) a list prší ze stromu (význ. kollekt.); zakúsił do hracha, do boba, do maka (= do zrnka hrachového atd.) a kúpił měřicu hrachu, bobu, maku; opiš to s toho papíra a popsáł arch papíru; slézali z vrcha (= s kopce) a sypáł z vrchu (= s výše dolů); — v nář. chrom. 267 lek se hromu a kyho hroma; atd.– Rozdíly tuto dotčené a jim podobné zajisté nevznikly až v čase novém, nýbrž byly v jazyku také v dobách minulých; ale není snadno je vystihovati.

Výsledek všeho toho vývoje jeví se v nynějším usu jazyka spisovného a nářečí obecných.

Usus jazyka spisovného vypsal Dobrovský v Lehrg.2 str. 168 a násl. takto: a) koncovku -a mají 1. jména místní, na př. z Říma, do Krakova, u Lvova atd.; ale Most gen. Mostu, Brod gen. Brodu atd., t. j. -u bývá, když jméno místní je zároveň appellativum; k tomu jest připomenouti, že některá z těchto jmen časem ztrácejí význam appellativní, a pak mívají jen koncovku -a, na př. okolo Náchodu Háj. 403ᵇ nč. okolo Náchoda, z Újezdu XVI stol. (Listy filol. 1891, 86) nč. z Újezda; 2. jména měsícův: leden gen. ledna, února atd. (kromě listopadu); 3. jména dní: pondělek gen. pondělka atd., kromě pátek-pátku; taktéž gen. dneška včerejška, zítřka; 4. některá jiná: chlév, chléb, zákon, mlýn, kostel, kotel, popel, sýr, večer, klášter, oběd, život, ocet, svět, oves, dobytek, rybník, hřbitov, žaludek, podolek, kostelík, pokojík, ječmen; b) koncovku -a i -u mají duch (Athem), sen, brav, okov, ostrov, sklep, hrom, komín, záhon,svícen, úmysl, stůl, dvůr, chomout, nežit, les, kus, duch, hřích, kožich, kalich, ořech, jazyk, potok, rok, řebřík, pilník; c) ostatně je pravidlem -u. Od tohoto popisu uchyluje se poněkud Jungmann, klada ve Slovníku na př. podolek gen. podolku a podolka, žaludek gen. -a i -u a podobných odchylek dalo by se shledati více; ale v celku je popis Dobrovského správný. Zevrubné udání, které ze substantiv sem patřících má v jazyku spisovném gen. -u neb -a, podává slovník.

Usus nářečí západních je celkem týž, jako jazyka spisovného. Taktéž je ve slovenštině spisovné, Hatt. slc. 66 sl. V Moravě a Slezsku je však většinou a, kromě území západomoravského, kde bývá shodně s češtinou častěji -u. Na př. dubu a krchova, pecna atd. chrom. 266 a 267; dubu i duba, stromu i stroma, pátku i pátka, u płota, u płuha atd. Btch. 264 (dol.-beč.); obraza, płuha, kožucha, šátka, javora, komína, płota, duba, hroma, snopa atd., vedle gen. vosku, potu, prachu, hładu, cukru, dýmu, slechu, dechu, času, zvyku, hrobu, hradu, krku atd., a ovšem také při původních u-kmenech: domu, medu, ledu BartD. 18 (zlin.); obraza atd. t. 67 (val.), 112 (laš.); podaj mi toho žbána t. 180, požčajte mi grejcara t., podrž mi měcha t., letos ani kłáska neporůstło t. 181; [36]číslo strany tiskušátka hedbávného Suš. 130, do šátečka Suš. 49, z listka t. 50, z listečka t. 196, fěrtouška t. 136, do bočka t. 149, ze žbánka t. 445, u hajka t. 199, s břeha t. 177, do hroba t. 79, od hlada t. 550, svého prsta t. 26, s mosta t. 139, z Jordana t. 28, toho hrozna t. 50, žbána t. 163, nemám čluna t. 164, na roh stola t. 148, do kočara t. 97, zlatého pohára t. 48, okolo voza t. 239 atd.

V textech staromoravských nejeví se gen. -a v takové převaze proti gen. –u; čte se tu na př. bez daru OlMüllB. 618, toho czyaſſu EvVíd. Mat. 15, 28, z ſudu t. j. súdu t. Jan. 16, 8 vedle z ſuda t. 16, 11, do chrámu t. 8, 2, biechu naplněni hnyewu t. Luk. 4, 28, z hrobu t. Jan. 20, 2 atd. Podle toho podobá se mi, že novomoravské genitivy -a, které tu jsou přes míru západočeskou, nejsou z doby staré, nýbrž že některé a snad mnohé z nich jsou původu novějšího: byl na př. i stmor. gen. hrobu, ale ustoupil tvaru analogií vzniklému hroba atd.

K tomu ukazují také výrazy dialektické od-hłady BartD. 34 (slov.), z-předy, ze-zady t. 85 (val.), s-předy, od-spody t. 104 (laš.). Vyvinuly se kontaminací způsobem I, 257 vyloženým: jest tedy pro ně předpokládati tvary starší -u, od-hładu, z-předu, ze-zadu atd., srov. ſprziedu y z zadu Ol. 2. Par. 13,14, s przedu y s zadu t. 1. Par. 19, 20 atd.; nynější mor. od-hłada, dosvědčené u Suš. 550 a j., nebylo tedy vždycky a všeobecně v užívání, nýbrž býval taký moravský gen. hładu atd.

Srov. sing. gen. při vzoru oráč atd. v § 56.

Sing. dat. chlapu, dubu; -ovi.

1. Koncovka -u je koncovka vlastní a vyskytuje se vždycky: stč. chlapu, dubu, nč. též. V nář. han. jest ovšem -u změněno v -o, srov. I. 258; na př. radš mě páno Boho poručte Suš. 577, páno Boho t. 365.

Ve výrazu adverbialním k-večerú vyvinula se odchylka v kvantitě : k weczeruv ad vesperam Pror. Jer. 5, 6, k weczerú Ol. Ex. 12, 6, Ben. Lev. 23, 5 a j. (často v Ben.), k weczerau vítr se počal tišiti Pref. 7, k wečerau Br. Gen. 24, 63, t. 24, 11 a j. (často v Br.), nč. k večerou, dial. k večerú BartD. 56 (dol.), k víčerú t. 8 (zlin.). Rovněž tak k-posledú, -ou: žni k posledou zejtra mne odvezou Čelak. Slov. písně III. 31. Výrazy k-večeru, k-posledu sklesly v adverbia, tím vytrhly se ze spojení s dat. chlapu atd. a koncovka jejich -u podlehla změně mimořádné, zdloužena v -ú, -au, -ou.

O dial. dat. k-obrazi v. § 48 č. 7.

2. Koncovka -ovi přejala se sem ze sklonění ŭ-kmenův a vyskýtá se u jmen životných v době starší často, v nářečích nynějších převahou a dílem z pravidla; na př. dawidowi ŽGloss. 88, 36, Žklem. t., hoſpodynowi ŽWittb. 95, 7, orlowy t. 102, 5,pellikanowy t. 101, 7, tomu beranovi AlxB. 6, 40 atd., nč. chlapovi Us., chlapovi BartD. 17 (zlin.), t. 66 [37]číslo strany tisku(val.), Btch. 264 (dol.-beč.), chłopovi BartD. 111 (laš.), slc. chlapovi i chlapu Hatt. 66. Koncovka -ovi je zřetelnější, a proto se šíří. Vyvinul a ustálil se tu jistý usus. Zvláště jest -ovi oblíbeno, když substantivum je bez přívlastku, na př. Prokopovi, sedlákovi atd.; když při jméně je přívlastek, bývá koncovka -u i -ovi, na př. k svatému Prokopu n. Prokopovi, mladému Vojtěchu n. Vojtěchovi, našemu Václavu n. Václavovi, českému sedláku n. sedlákovi atd., srov. Dobr. Lehrg.2 170. Substantiva Bůh, duch, Kristus mají jen -u: Bohu, duchu, Kristu; stč. bylo též Kristovi, kryſtuowi Kruml. 30ᵇ. Subst. pán samo o sobě má dat. pánovi i pánu; v úkolu přívlastkovém je vždycky panu, na př. panu kmotrovi Dobr. I. c. Když název osoby je složen ze substantiv několika, bývá -ovi při hlavním z nich a ostatní mají -u, na př. Pavlu Šafaříkovi, panu Josefu Novákovi atd.; ale druhdy bývá -ovi vícekrát a třeba veskrze, na př. panu Josefovi Novákovi, neboztijkowi Girzijkowi Holarkowi KolČČ. 11ᵇ (1542) atd. Ve rčeních k sv. Janu atp. může se rozuměti osoba (sv. Jan), anebo nějaký předmět jiný (svátek sv. Jana, nebo kostel, nebo socha); u Nudož. 23ᵃ jest k sv. Janu = ad aedem divi Joannis, a podobně Dolež. 26 k sv. Pavlu = kostelu n. svátku.

Jména předmětů neživých mají dat. -ovi zřídka, a bývá tu mnohdy zřejmo, že předmět neživý je pojat jako by za živý nebo dokonce personifikován. Na př. úsilno sě oltnowy spierati AlxV. 432, Ježíš káza wyetrowy EvSeitst. Mat. 8, 26, jdi k větrovi (personif.) Kulda, 1, 199, (nebude přirovnána) ani kameni ſardynykoui ani zaphieroui lapidi sardinicho saphiro Ol. Job. 28 16, podobno jest královstvie nebeské kwaſowi EvOl. 296ᵇ, tyrowi a Sydonowy lechčejí bude t. 291ᵃ, fikowi i jeho pánu Comest. 242ᵃ, tomu kunſſtowi t. 223ᵃ, kvietie podobné k ſſaffranowy Mill. 97ᵇ, podobenství k Penižkowi (rostl.) Háj. herb. 153ᵃ, bylina k Barwinkowi podobná t. 286ᵇ, rci k Wýchodowi Br. Ezech. 28, 2, k Měſýcy Auguſtowi VelKal. 250; tomu dubovi, tomu špalkovi Us. (potupně o člověku) atp.

Místo -ovi bývá -oví: anděl zjěvil sě oziepowij EvZimn. 8, rychtarzowyi Boh. 349. Blahoslav vytýká, že písaři zvláště na konci -i chybně prodlužují a píší: panu Janowj, Petrowj Blah. 261.

Z -ovi vynechává se v, srov. I. str. 438, a jest pak -oi, -oj a z -oi také -oji. Na př. chłapoi, bratroi, žebrákoi BartD. 110 a 112 (opav.), tatičkoi Šemb. 56 (opav.), chlapoj, hadoj Šemb. 20, 22, 25 (lužn., domažl., stř.-česk., sev.-česk. a vých.-česk.). Tak bývalo zajisté již v stč.; doklad pro to není znám, ale vysvítá to z lok.: o jeho svnu Boleſflawoy PulkR. 27ᵇ.

Srov. dat. oráču, meču, -ovi § 57.

Sing. lok. chlupě, dubě; -u; -ovi.

1. Koncovka vlastní jest -ě, psl. -ê. Souhlásky kmenové jsou před ní [38]číslo strany tiskunáležitě změněny, na př. rok– v rocě, nocleh– na noclezě, zábřězh– na zábřěždě, hřiech– v hřiešě, klášter– v klášteřě, zákon– v zákoňě atd.

Místo krátkého bývá někdy chybně psáno dlouhé -ie, na př. v novém zakonije Štít. ř. 31ᵃ, o maſopuſtije t. 119ᵇ.

Plné drží se dílem dosud, na př. na-dubě, dílem kleslo v -e, na př. stč. v klášteřě, v zákoňě atd., nč. v klášteře, v zákoně vyslov. v-zákoňe; srov. I. str. 197 sl.

O dial. –i místo v. doleji § 48 č.7.

Tvary jsou tedy původní a drží se v jazyku od dob nejstarších dosud. Podávám některé doklady, zvláště z doby starší: Cyrnine Reg. I. r. 1052, na wisscouie t. 1057 (nejisté), na Chelme t. j. chlmě (nč. Chlum) t. 1115, na brode t. j. brodě t. 1131 a v list. Vyšehr. (padělané v XIII. stol., datované z r. 1088), na kamenemozte t., Hotesoue t. j. Chotěšově list. Lit. 1218, Hotetoue t., Nauulconine t. j. na Vlkoníně t.; na uſwite ŽGloss. 118, 148, vprziewale t., u bubnie t. 149, 3, w endorzie t. 82, 11, po chlebe t. An. 5 (v ŽGloss. jen těchto 5 příkladů s -ě, a vedle toho 8krát -u, v. doleji); w hniewie Túl. 25ᵃ, w klaſterie t. 24ᵃ, o bozye slyšěti t., na ſwyetye t. 28ᵇ a j.; we zude t. j. sudě ABoh. 40ᵃ; o j'horowie ApŠ.37, po welikem trudye t. 71; w zzwitye ApD. a, na porodye t. b, w zzklepie t. c; na všem zwietye Pil. d; o všem zztatczie Jid. 57, na sem zzwietye t. 15, w roczie t. 77, v dobrém zztawie t. 156; v tom zzkutczie svD. 83, při svém chzazzie t. 84;– na zwietye AlxH. 2, 23, na tom wozie t. 2, 8, na wozie t. 2, 37, o wozie t. 3, 12, při dworzie t. 3, 20, przi ſzinye t. j. při čině t. 4, 1, v takém ohromie t. 5, 29, vpokladie t. 6,40, při každém zzkutczie t. 7, 34, w znopie t. 8, 20;– nawozie AlxBM. 1, 31, o bozie t. 1, 32, w hnyeuie t. 4, 33, prſi chzinnye t. 4, 40, w onom rozpraſſie t. 5, 11, v svém zapadye t. 7, 2, v svém pobiezie t. 7, 10, na brſieſie t. 7, 11, při zudye t. j. súdě t. 8, 16;– na welbludye AlxB. 2, 34, na bucifale t. 2,36, w ſiuotye t. 3, 39, w zuietye t. 5, 42, namoczie m. na mostě t. 6, 26, o rozie t. 6, 39, ubabilonye t. 7, 13;– w pokladye AlxM. 3, 15;– o svém myſtrzye Mart. 81, na školniem praſie (práh) t. 178;– w hniewie svém ŽWittb. 2, 5, v bozie t. 2, 5, w czlowieczie t. 36, 7, w zwuczie t. 150, 3, w narodie t. 47, 14, w ſudie in iudicio t. 1, 5, w ſyonye t. 98, 2, w zakonie t. 1, 2;– o sv. prokopie Hrad. 14ᵇ, na noclezye t. 7lᵇ;– na wozie Pass. 319, u poczatczye t. 280, v svém hrzieſſye t. 284, w klaſterzie t. 482;– na tomto czlowiecze ML. 102ᵇ;– na czlouieczie Ol. Lev. 13, 9, na zabrzezdye diluculo t. Num. 9, 21;– w czlowiecze Comest. 196ᵃ, na brzezie t. 271ᵃ;– w oblace Br. Lev. 16, 2, po roce t. Ex. 13, 10; atd.

2. Koncovka -u přechází sem od ŭ-kmenů a ujímá se více a rychleji u jmen neživotných než u životných. Šíření její podporováno výrazy, jako [39]číslo strany tiskuje na př. po-světu: předložka po spojovala se také s dativem, na př. vřeť každému srdce po jazyku svému DalC. 41; táž vazba jest i ve rčeních po-dobru, po-málu atp.; ale časem zaniká vazba s dat. a úkol její přejímá vazba s lok., místo po jazyku svému je po jazyku svém, místo po dobru (dat.) je po dobrém atd.; výrazy, které z usu staršího zbyly a takořka ustrnuly, berou se pak pokud možná za vazby po s lok., na př. po-dobru, po-hřiechu, po-světu atp. K subst. hřiech je sg. lok. hřiešě, o mem hrſieſſie ŽKlem. 37, 19, w hrzieſſye Pass. 284, v smrtedlném hṙíeſe Hus. Post. 1ᵃ atd., ale ve spojení s po je po-hřiechu, po naſſem hrziechu Hrad. 118ᵇ, pohrzyechu DalC. 29, AlxV. 252, Štít. uč. 19ᵃ a j.; k subst. svět je sg. lok. světě, na zwietye AlxH. 2, 23, Pil. d, na ſwietie ŽKlem. 72, 12, naſſvietie Žwittb. t., na ſwyetye Túl. 28ᵇ, Štít. uč. 11lᵇ, Štít. ř. 142ᵃ atd., w zuietye AlxB. 5, 42, w ſwyetye AlxV. 305, w ſwiete ŽKlem. 48, 2, w zzwitye ApD. a atd., ale ve spojení s po je stč. po světu, po všem ſuiethu Kunh. 148ᵇ, bude tma zzuietu po všem Pil. c, po všem ſwyetu AlxV. 1028, ješto po ſwijetu stojie Štít. ř. 84ᵃ atd.; v stč. velmi často na světě atd. a po světu, a zřídka a jen odchylkou naopak na světu a po světě, což kniežat na všem ſwyetu AlxV. 517 (pro rým : przyetu), na všem ſwyetu AlxŠ. 4, 4 (pro rým: przyprzyetu), po wſem ſwyetye Mast. 55 (pro rým : ſwyetye t. j. světie). Nelze si myslili, že by byl býval lokal obyčejný hřiešě, světě, a pro předložku po- lokal zvláštní hřiechu, světu; a proto nezbývá výklad jiný než ten: v po-hřiechu, po-světu jsou vlastně dativy; pocházejí z doby, kdy vazba po s dat. byla v užívání a povědomí; když doba tato byla minula, nerozumělo se výrazům po-hřiechu, po-světu atp. náležitě, spatřovala se v nich vazba po s lok., tvary hřiechu, světu atd. pokládaly se za sg. lok., a tím přibyly pro sing. lok. tvaru -u nové příklady a nový podnět pro jeho šíření. Srov. Šafařík, Počátkové stč. mluvnice § 19 a 31 a V. Vondrák v Jag. Arch. 9, 624 sl.

Jiná snad okolnost, kterou byl novotvar -u podporován proti tvaru -ě, byla v souhlásce kmenové: ta podléhá před –ě jistým změnám, kdežto před -u zůstává nezměněna; na př. člověk– v člověcě a v člověku, střěček– na střěčcě a na střečku, bóh– o bozě a o bohu, zábřězh– na zábřěždě a na zábřězhu atd.; v jazyku vyvíjí se časem snaha, aby souhláska kmenová pokud možná se zachovávala, a také tím snad podporuje se šíření lokálu -u; srov. Vondrák 1. c. 622 a 630. Okolnost tato mohla působiti v době pozdější a přispívati k šíření a množení tvarů -u; při vzniku jejich působila sotva, neboť tvary -u jsou také v skloňování kmenův měkých -jo (a -ьjo), kde o nijaké zachování kmenové souhlásky neběží, na př. lok. oráču atd., a jsou tu v míře mnohem větší nežli v skloňování o-kmenů tvrdých.

Příčiny stejné pomáhaly šíŕiti koncovku -u také v sg. lok. o-kmenů jiných, srov. sg. lok. oráču, meču, městu, mořu atd. [40]číslo strany tiskuDoklady pak má novotvar -u již v textech nejstarších a má jich čím dále tím více. Uvedu některé příklady, opět zvláště z doby starší: w bleſketu ŽGloss. Hab. 11, w hluku t. 117, 27, w vzniku t. j. úsníku t. 77, 13, na zrziecu super basiliscum t. 90, 13, w ſboru t. 110, 1, na ſboru t. 105, 17, w cedaru t. 119, 5, w hnuſſu in sordibus t. Deut. 5 (v ŽGloss. doklady jen tyto);– na klku Reg. I. dat. 1088 (ze XIII. stol.):– w ſuaru rixa Tul. 25ᵇ;– o tom chzazzu Pil. a; v kterém nechzazzu ApŠ. 124 (rým : hlasu), po všem cozztelu t. 34, při blzzketu takém t. 32;– in dubeczku DeskDE. 354 z r. 1322; – na poczatku ŽWittb. 136, 6, v bohu t. 30, 3, w hniewu t. 20, 10, w czaſſu t., w ſyonu t. 9, 12, w zakonu t. 77, 10, w narodu y pronarodu t. 44, 18, w ſudu in iudicio t. 24, 9;– po mém ſynaczku Hrad. 59ᵃ, (po) iedynaczku t.;– na wy- ſſehradu DalC. 11, o ſwem yazyku t. 67, vmyechu t. 13;– w damaſku Pass. 127, v svém duchu t. 279, po yezukriſtu t. 341, w rzadu andělském t. 279, o sv. petru t. 337, o sv. Prokopu t. 311;– na ſtolu Ol. Lev. 24, 6;– w taboru Br. Ex. 33, 17, w płodu t. Deut. 30, 9, na prutu t. Ex. 25, 33, na ſtromu t. Deut. 22, 6, w obłaku t. Ex. 16, 10;– w Londynu VelKal. 85, t. 186 a j., v tom čaſu t. 148, 152 a j.

3. Jsou tedy tvary a -u vedle sebe, a to namnoze tvar obojí při témže slově, nebo v téže době, nebo dokonce u téhož spisovatele; častěji ovšem bývá proti stč. novočeské -u. Všemu tomu na doklad některé příklady: na byezie DalC. 34 a na byehu t., na biezye Ol. Jos. 7, 5 a v duchovniem bijehui Štít. ř. 82ᵇ, nč. na běhu;– v bozie in deo ŽWittb. 55, 11 a v bohu t. 83, 3, nč. v bohu;– na boczie Ol. Ex. 26, 20, na boczye ML. 120ᵇ, na bocye Krist. 103ᵇ a po buoku Otc. 418ᵇ;– u brzyezye AlxV. 582 a při brzyehu t. 576, nč. na břehu;– u bubnie ŽGloss. 149, 3, nč. v bubnu;– při svém chzazzie svD. 84 a v tom chzazzu Pil. a; v tom czaſe KolČČ. 90ᵃ (1548) a v tom czaſu t. 28ᵃ (1551), při témž cžaſe KolEE. 446ᵃ (1664), při cžiaſu středopostí t. 444ᵃ (1627); — w czlowieczie ŽWittb. 36, 7, w czlowiecie ŽKlem. t., w czlowyeczie ŠtítVyš. 6ᵃ, t. 19ᵇ, w czlowieczye ŽKap. 36, 7, na tom czlowiecye Krist. 98ᵃ, t. 112ᵃ, na tomto czlowiecze ML. 102ᵇ, na czlouieczie Ol. Lev. 13, 9, řekl o czlovyeczye Kruml. 90ᵇ, nč. o člověku;– na wieczim dijle KolČČ. 136ᵇ (1551) a na témž dijlu t. 194ᵃ (1553);– na dubye DalC. 34, v jednom dubye AlxV. 2170 a na jednom dubu Háj. 99ᵇ;– w duchu Pass. 279 a o sv. Duše Us.; – na dworzye DalC. 23, na dworzie Pass. 232, Rožmb. 64, při dworzie AlxH. 3, 20, w dworzye MamA. 33ᵃ a w dworu Hrad. 79ᵇ; na tom dworže KolEE. 308ᵃ (1661) a na témž dworu t. 306ᵇ (1660);– na tom gruntie KolEE. 14ᵃ (1725) a na tom gruntu t. 13ᵃ (1722);– w hluczye Hrad. 11ᵃ, Alb. 33ᵇ, ve všem hluczye Ol. Deut. 18, 16, při hlucze Kat. v. 3038 a w hluku ŽGloss. 117, 27, AlxV. 1638, Koř. Luk. 2, 44, Kat 154, Ol. Jos. 3, 13, po hluku Štít. Mus. 127ᵇ (2), nč. [41]číslo strany tiskuv hluku;– w hnieuie Túl. 25ᵇ, w hniewie ŽWittb. 2, 5 a j.. v tomž hnieuie AlxBM. 4, 33 a v hniewu ŽWittb. 20, 10;– w hradye Rožmb. 47 a j. a na hradu AlxV. 101, Kat. 6; na wiſſehradye DalC. 12 a na wyſſehradu t. 11;– v hřiešě a po-hřiechu, v. nahoře:– w hrobye Mast. 340, t. 352. Pass. 387 a na hrobu Pass. 371, při hrobu t. 401 a j., nč. v hrobě, na hrobě;– na chlapye DalC. 5, nč. na chlapu; – po chlebe ŽGloss. An. 5, po chlebie ŽWittb. t., na chlebie svém KolAO. 1501, nč. -ě i -u;– w chrámie Ben. 2. Reg. 8, 10 a w chrámu t. 1. Reg. 2, 29;– o svém yazyczye DalC. Úv. a o svém yazyku t. 67, w ſybrſkem yazyku t. 2;– v kostele Us. a po všem cozztelu ApŠ. 34;– na lepye AlxV. 2045 nč. na lepu;– w leſſie ŽKlem. 79, 14, na leſye DalC. 13, w leſſe t. 24, AlxV. 728 a po leſu t. 39, na leſu KolAO. 3ᵃ (1479), v širokém leſu Kruml.371ᵃ, nč. v lese;– v-mieſſye Hrad. 92ᵃ, v-myeſſe DalC. 18 a v myechu t. 13, nč. v měchu;– v-myrzie AlxV. 84 a v-myru in pace ŽWittb. 28, 11, w myru Modl. 2ᵇ; v-myrzye DalC. 62 a v-myru t.;– o svém myſtrzye Mast. 81, nč. o mistru;– na moczie m. na mostě AlxB. 6, 26 a po moſtu DalC. 89;– v mraczie Ol. 2. Reg. 2, 32 nč. v mraku;– w narodie ŽWittb. 47, 14 a w narodu t. 44, 18, nč. též obé;– na noczlezye Hrad. 71ᵇ, ML. 54ᵇ, na noczlezie Ol. Gen. 43, 21, nč. na noclehu;– w noſſye Hrad. 143ᵃ a o červeném noſu DalC. 55, w noſu Rhas. 70, nč. v nose;– w oblaczie svD. 96, ŽWittb. 77, 14, w obłace Br. Lev. 16, 2 a w obłaku Br. Ex. 16, 10;– na oſle Ben. Jos. 15, 18 a na oſlu t. Súdc. 1, 14;– v svém pluczye DalC. 90, v jednom plucze Hod. 88ᵃ, nč. v pluku;– na piwowarze KolČČ. 131ᵃ (1551) a na piwowaru t. 116ᵃ (1549);– o poczatczye DalC. 2, v-poczatczie ŽWittb. 101, 26, u poczatczye Pass. 280 a j. a na poczatku ŽWittb. 136, 6, nč. na počátku;– w pocztie Syrotcžim KolEE. 464ᵃ (1711) a w pocztu wanocžnim t. 475ᵇ (1656),– na potoczye DalC. 41 a po potoku t. 39;– na prazie DalH. 30, na prazye DalC. 30, na praſie Mast. 178 a na prahu Kruml. 235ᵇ, nč. na prahu;– o sv. prokopie Hrad. 14ᵇ a o sv. Prokopu Pass. 311;– w rodie MamA. 25ᵇ a w rodu ŽKlem. 47, 14, nč. též oboje;– na roczye (soudním) Hrad. 128ᵃ, DalC. 49 a na tom roku Pulk. 84ᵇ; po roce Br. Ex. 13, 10, po letošním rocze KolEE. 436 (1706), w rocze t. 447ᵇ (1669) a w roku t. 447ᵇ (1669), v budoucím roku t. 196ᵃ (1670);– we ſnye DalC. 8, nč. též ve snu;– w ſyonye ŽWittb. 98, 2, nč. též v Sionu;– v tom zzkutczie svD. 83, při každém zkutczie AlxH. 7, 33, nč. skutku;– o všem zztatczie Jid. 57, nč. o statku;– v dobrém zztawie Jid. 156, na ſtawye AlxV. 185 a o ſtawu DalC. 58, Kat. 26 a j., nč. stavu, nom. loci na Stavě;– po ſtole DalC. 23 a na ſtolu Ol. Lev. 24, 6;– na stromě Us a stč. na ſtromu Rúd. 181, na ſtromu Br. Deut. 22, 6;– v ſudie in iudicio ŽWittb. 1, 5 a w ſudu t. 2, 49; na ſudye (súd) DalC. 95 a na ſudu t.; o ſaudie KolEE. [42]číslo strany tisku445ᵃ (1636), při ſaudie t. 401 (1651) a o Saudu t. 446ᵃ (1664), při Saudu t. 448ᵃ (1669); – v světě a po světu v. nahoře;– po ſtytye DalC. 22, na ſczytye t. 73, nč. -ě i -u;– w zakonie ŽWittb. 1, 2 a w zakonu t. 77, 10;– w zwuczie ŽWittb. 150, 3, nč. ve zvuku;– při s. Jakubie KolČČ. 43ᵇ (1544) a o s. Jakubu t. 147ᵇ (1553), po ſwietim Witie t. 402ᵇ (1577) a po sm Wijthu t. 208ᵇ (1554), při s. Hawle t. 15ᵃ (1542) a při sch Petru a Pawlu t. 130ᵃ (1550) atd.

Srov. sg. lok. městě a městu v § 83, a dále sg. oráči a oráču § 58, moři a mořu § 102 atd.

4. Novotvar -u šíři se časem a přibývá ho víc a více. Šíří se dříve a rychleji u jmen neživotných než u životných; v Alx. mají životná jen , na př. na welbludye AlxH. 2, 34, po bozye AlxV. 321 atd. V ŽGloss. je 5 příkladů s a 8 s -u; oboje jsou uvedeny nahoře. V některých starých textech jiných je podle výkazu V. Vondrákova 1. c. poměr tento (ovšem s pominutím o-kmenů středních a kmenů ): v ApD. 3 a žádné –u; v ApD. 2 a 3 -u; v Túl. 4 a 1 –u; v Jid. 4 a 1 –u; v Alx. 66 a 22 -u; v Rožmb. 37 a 2 -u; v Mast. 9 a 2 -u; v ŽWittb. 96 a 84 -u; v Hrad. 73 a 33 -u. Pravidlo nějakou důslednou zásadou řízené se tu ovšem nejeví, nýbrž spíše jakási volnost a kolísání; vidí se to zvláště, když hledíme na texty ŽWittb., Hrad. a Rožmb., jež si jsou stářím velmi blízké: v prvém je tvarů -u bezmála tolik co , v druhém jich není ani polovice, a v třetím jen 2 proti 37. Také toho příklady se vyskytují, že jazyk pozdější má -ě, kde usus starší měl pravidlem -u nebo také -u; tak říkáme po-svétě za stč. po světu, za bývalé v-lesě a v-lesu říká se jen v-lese,za býv. v časě a v-času skoro jen v-čase atd.

5. Výsledek vývoje tuto vypsaného je stav dnešní. Kolísání mezi -ě (e) a -u trvá namnoze dosud, ale většinou ustálil se jazyk na jistém zvyku a říká se na př. v-kostele a nikoli v-kostelu, v-lednu a nikoliv ledně, na-počátku a nikoli na počátce, v Táboře a nikoli v-Táboru atd.

Usus spisovný popisuje Dobrovský v Lehrg. 2 170 sl. Popis jeho, doplněn některými podrobnostmi a poněkud obměněn, jest tento: A) jména životná mají -u (o koncovce -ovi v. číslo násl.), na př. o Bohu, člověku sousedu, hadu, ptáku, po poslu, při pánu, na oslu atd.; legenda o sv. Petru, čtení o sv. Václavu atd.;– B) jména neživotná mají 1. dílem i –u, na př. na dubě i na dubu, v chrámě a o chrámu, v plotě a při plotu, a podobně při subst. čbán, svícen, klín, hlad atd.;– 2. dílem bývá z pravidla -ě; to bývá zejména a) při jménech místních na př. v Jičíně, v Táboře, ve Lvově, v Petrohradě atd.; jména místní, která jsou zároveň appellativa, mívají tu koncovku -ě, tu -u, na př. v Brodě i o Českém Brodu, v Mostě i Mostu, v Novém Sadě i v Novém Sadu atd.; ale koncovka –ě dostává tu víc a více převahy a říká se na př. z pravidla [43]číslo strany tiskuv Českém Dubě; vyšlo-li příslušné appellativum z užívaní, tedy je ovšem jen tvar v obyčeji, na př. v Újezdě, v Náchodě; jména místní s kmenovou souhláskou hrdelnou mívají -u, na př. v Písku, na Chlomku, v Žamberku, v Žebráku, na Točníku, na Orlíku, na Prosíku, v Ořechu, na Žampachu, v Zbirohu atd.; tvary s -ě (e), na př. v Rakovníce, na Točníce, v Žebráce, v Nymburce atp., vedle -ku, jsou dialektické nebo strojené;– b) při jménech svátkův, na př. o sv. Janě circa festum s. Joannis, při. sv. Janě, po sv. Janě, o sv. Havle, Jakubě atd.; zřídka tu bývá -u: o sv. Jakubu atp.;– c) při některých jménech jiných, na př. chléb, chlév, hřbitov, klášter, pivovar, kostel, týl, oves, vůz, svět, ocet, kabát, oběd, hrad, komín a j.;– 3. dílem pak bývá z pravidla -u; to bývá zejména a) při kmenové souhlásce hrdelné, na př. v oblouku, v domku, na počátku, na stromku, na doubku, na sloupku, po pondělku, po úterku, po dnešku, po zítřku, po včerejšku, po letošku, na chodníku, v slamníku, na rynku, v prachu, v ořechu, na vrchu (z u-km.), na archu, na břehu, na prahu, v tahu, v sáhu atd.; zřídka se tu zachovalo z doby starší také -e, na př. v potoku a na potoce, v roku a po roce, v klobouku a klobouce, na břichu a na břiše, v kožichu a kožiše;– a b) při některých subst. jiných, na př. hněv, div, dar, jíl (z ŭ-km.), úd, blud, jed (z ŭ-km.), plat, pot atd.– Zevrubněji a pevněji věc tuto vyčerpati a vypsati nelze, poněvadž i usus spisovný se tu bez přestání a dosud mění. Povšimnutí hodna je shoda, která se tu často ukazuje mezi sg. gen. a sg. lok.: substantiva (neživotná) sem patřící, která mají gen. -a, mívají lok. -ě, a která mají gen. –u,mívají lok. -u; na př. chlév gen. chléva lok. v chlévě, chléb gen. chleba lok. v chlebě, z komína a v komíně, z kláštera a v klášteře, z kostela a v kostele, ze světa a na světě, z octa a v octě, u oběda a po obědě, z ovsa a v ovse atd., od počátku a na počátku, u stromku a na stromku, z vozíku a na vozíku atd., z Tábora a v Táboře, z Říma a v Římě, ze Smíchova a na Smíchově, z Újezda a v Újezdě, z Náchoda a v Ná- chodě, z Písku a v Písku atd.; ale často shoda taková nebývá, na př. u vozu a na voze, od pondělka a po pondělku, od ledna a po lednu, od Brodu a v Brodě, z Vyšehradu a na Vyšehradě atd.

Nářečí v Čechách shodují se v této příčině celkem s tím, co je obyčejem v jazyku spisovném; v doudlebštině není -u tak rozšířeno, jako jinde Kotsm. 21. V nářečích východních jsou odchylky od způsobu západního hojnější, na př. ve výrazích: v Zábřeze, v rëbnice, na žebřice vedle -ku chrom. 267, ve výboře, na boře, v únoře, v ledně BartD. 18 (zlin.), na Hřebíce (hora Hřebík), na vrše t. 67 (val.), v měše t. 88 (stjick.) chłopě, o mojim bratře, o kmotře, o našim Martině, o Zubře (příjm. Zubr) t. 112 (laš.).

6. Jiná ještě koncovka tohoto pádu jest -ovi. Přejata jest patrně ze sing. dat. Přejetí to bylo snadné, když sg. lokal novotvarem -u se byl [44]číslo strany tiskustal stejný s dativem: nový lokal zněl na př. o Prokopu, jak dat. Prokopu, a poněvadž v dat. byl vedle Prokopu také tvar Prokopovi, přijal se i k lok. -u tvar stejný -ovi. Rozdíl je však ten, že proti velice hojným dokladům pro dat. -ovi jest dokladů pro lok. -ovi v době staré poměrně málo, a to více u jmen životných a velmi málo u neživotných; v nč. nebývá -ovi u neživotných nikdy, u životných pak častěji než v stč., ale přece řidčeji než v dat.

Příklady: na kralikowi super aspidem ŽGloss. 90, 13, po baziliſſkowy choditi budeš ŽWittb. t., w hoſpodynowy t. 30, 7, v iakubowy, w yzrahelowy t. 77, 5 a 104, 10, w yezephowy t. 80, 6, o kralyu Waclawowy DalC. 83, o prokopowi svátém Hrad. 1ᵃ, po brziecziſlawowy t. 20ᵃ, o svatém Nazarowi Pass. 376, o jeho synu Boleſlawowy PulkL. 61, na faraonowy Brig. 63ᵇ, w Izacharowi Ben. Jos. 17, 11, po neboztikowi Hawlowi KolB. 1519, po neboztikowi Jakubowi Krczinowi t. 1521, o Jákobowi Br. Gen. 29, 13 atd., nč. o chlapovi Us., o chłapovi BartD. 17 (zlin.) a 66 (val.), o chłopovi t. 111 (laš.), o chlapovi slc.; – při neživotných: po brsiehowi s bratrem chodě JidDrk. 88, o hromowy chci zvěstovati Vít. 8ᵃ.

Hlásková změna koncovky -ovi v -oi atd., vyložená nahoře při dativě, děje se ovšem také zde: o chlapovi – o chlapoi, -oj, -oji, v. § 29; tu pak jest pro ni i doklad z doby staré: o jeho synu Boleſlawoy PulkR. 27ᵇ.

Sing. instr. chlapem, dubem.

Koncovka -em je z býv. -ъmь. Srov. stsl. glasъmь Zogr. Mark. 1, 26, Luk. 23, 46 atd., vedle -omь. Hlaholské zlomky Kyjevské, stsl. a původu českého, mají vždycky -ъmь, oplatъmь, obrazъmь, sъsądъmь ČČMus. 1878, 333.

V koncovce -em zní samohláska e nyní stejně jako na př. -e ve vok. sing.; ale původem a povahou jest jiná. Ve vok. bývá přehláska a změkčení, na př. Jan-Jěne, čas-čěse (v. § 43), člověk-člověče, bratr-bratře, samohláska -e zde tedy má moc přehlasovací a měkčící; v instr. Janem, časem, člověkem, bratrem změn těch není, samohláska -e- je zde bez moci přehlasovací a měkčící a tedy povahou jiná než -e ve vok. Rozdílnost tato má příčinu v rozdílném původu : ve vok. jest e původní, v instr. je střídnicí za starší ъ, srov. I. str. 140.

Koncovka -em je pravidlem v době stč. a dosud; na př. za brodem Reg. 1249 atd., nč. chlapem Us., chłapem BartD. 17 (zlin.) a j., chłopem t. 111 (laš.) atd. Někdy psáno -ém: boheem ustaven svD. 37, jsa svým liudeem udaten Jid. 18, zamútiv sỹuoteem LMar. 5 (v otisku mylně sỹuotoem), s svým zkoteem t. 6 (v otisku mylně zkotoem), za Jordaném Ben. Num. 22, 1, hladém a prací t. 25, 18; z Pil. b uvozován příklad sem hledící: on s ohaři a sen zztrsiele(m), ale podle nového ohledání [45]číslo strany tiskumá rkp. jen zztrsiele-, v. Dolenský v Listech filol. 1893, 276. Srov. instr. zzloweem jejú Pil. astpol. brateem, obyczayeem, noszeem, ogneem Mikl., Über die langen Vocale 19 a Kal. 65.

Místo koncovky -em jest dialekticky -ym (= im) místy v nářečí lašském, na př. pod lesym, umřemy hładym BartD. 300, hunym t. 359 (= honem) atd.,– a -om v nářečích slovenských, na př. chłapoui BartD. 41 (hroz.), šoł z vozom t. 43, slc. chlapom, dubom. Koncovka lašská -ym vznikla změnou hláskovou z -em, srov. I. str. 149; v slovenském pak -om jest o proti českému e náležitá střídnice za býv. ъ v -ъmь. Koncovka -om čte se také v několika dokladech starých: přěd ſwyetom ŽWittb. Athan. 226ᵇ, pějte hlaſſom piesenským t. 97, 5, nad mým protiwnikoin Koř. Luk. 18, 3, když kterým czzinom svú vóli k tomu dá Kruml. 157ᵃ, přěd Eleazarem popom Ol. Num. 27, 22; na pohled jsou to tvary stejné se slc. -om, ale když povážíme, že v textech, ze kterých doklady ty jsou vzaty, jinde v přehojných případech stejných jest -em a že v době staré litera e velmi podobná k o se psávala, uznáme, že -om v dokladech uvedených jest omylem.

Dual. nom. akk. vok. chlapy, duby; -a.

Koncovka -y je podle ŭ-kmenů, chlapy podle syny, a jest ve staré češtině pravidlem; na př. copky dwa t. j. kopky Reg. I. 1249, (oba) czlowieky bohatá AlxB. 3, 35, rti má ŽKlem. 62, 4 a j., rty má ŽWittb. 15, 4 a j., rty tvá t. 33, 14, dva muczedlnyki Pass. 281, dva czlowieki t. 284, dva puſtennyki t. a j., dva pany DalC. 85, sieci sě bratry chtiesta t. 53, rychtarz a ta konſeli Rožmb. 21, oba komorníky t. 29, ostrá zraky Vít. 34ᵃ, mají vystúpiti dva oczyſtnyky ODub. 33, pohnaný dva oczyftnyky má mieti t. 25, dva dluznyky biesta dlužna EvVíd. Luk. 7, 41, dva svá ſlužebniky Háj. 101ᵇ, dva luky výborná a dva paſy rytířská t. 304ᵃ, dva kraužky złatá Br. Ex. 28, 26 atd.

Koncovka náležitá byla by -a, chlapa, stsl. raba atd. Ta však velmi zřídka a častěji v textech pozdějších nežli v starých se vyskýtá. na př. dva lotra Pass. 202 (v části mladší), byla dva bratra Sv. 180. dva pacholečka ArchČ. I. 373 z r. 1441, oba sva věrná pána (rým : náma) pís. XV stol. ve Feifal. Lieder Leiche 700, vezmi každého (léku) dva lota Sal. 683.

Du. gen. lok. chlapú, dubú, psl. -u.

Na př. ze rtu mú ŽWittb. 88, 35, ve rtu svú t. 105, 33, dvú svú vrziednyku Pass. 282, toť sem sě dolekl rtuv tvú Pror. 5ᵃ, ote dvú oczaſuv t. 5ᵇ, o dwu cżlowieku ChelčP. 211ᵃ atd. Zvratnou analogií psáno -uo m. -ú: z těch dwuo dijluo KolČČ. 127ᵇ (1550, má-li to býti gen. du.). [46]číslo strany tiskuDu. dat. instr. chlapoma, duboma, psl. -oma.

Na př. sse dvěma duſſnicoma List. Litoměř., rtoma veselýma ŽKlem. 46ᵃ, rtoma mýma ŽWittb. 140, 3, dwyema konſeloma Rožmb. 19, dvěma puſtennykoma Pass. 284, se dvěma zakoma t. 343, oběma manzeloma Kruml. 14ᵃ atd. Srov. domažl. prsoma Šemb. 17.

Plur. nom. vok. chlapi, hadi, dubi; -y; -ové atd.; -ie, -é atd.; -a.

1. Koncovka -i je vlastní, stsl. -i. Vznikla ze staršího -oi, srov. ř. λόγοι; souhlásky kmenové jsou před ní náležitě změněny, na př. pán pani vysl. páňi, pták-ptáci, bůh (bóg)-bozi atd. Souhláska -ch měla by tu býti změněna v s, ale za to je š, na př. hoch,-hoši, lenoch-lenoši atd., srov. I. str. 313; jenom v nářečích slovenských tu bývá s: Čech-Česi, lenoch-lenosi, ženich-ženisi BartD. 41 (hrozenk.) a Hatt. slc. 68.

Koncovka -i jest odevždy a dosud pravidlem při subst. životných, v době starší také při neživotných, a bývá v stč. často i tam, kde jazyk pozdější si oblíbil koncovku jinou. Na př. u životných: Dudlebi KosmA. I, 27, Chrouati t. II, 37, neostli Reg. I. r. 1130, obuzniczi t. j. obúzníci calumniatores t. r. 1235, casnici t. j. čášníci t. r. 1088 (ze XIII stol.), pkelnici t.; ruzzi MVerb. (Rus); biſkupi, mnyſſy Hrad. 106ᵃ atd., nč. chlapi, ptáci Us.;– apoſtoli Hrad. 31ᵃ, apoſtoli kázáchu Pass. 335, svati apoſtoly Alb. 51ᵇ a j., nč. apoštolé; andyeli ji (Maří Magdalenu) vznášiechu Pass. 341, andieli mě vznášějí t. 342, andyely přiletěchu Kat. 194 a j., nč. andělé; ež sú jich ſuſiedy a ſuſiedi t. j. súsědi (nč. sousedi, -é) a súsědy Pass. 386; pohani sě modléchu Pass. 94, pohany kázachu t. 344, to pohany vzvěděvše t. 346 a j., nč. pohané;– u neživotných: praſſy (prach) MVerb., ropuſſy (ropúch) t.; hustí luzy DalC. 2, mlyny klepaní t. j. mlýni t. 72, hlúpí nrawy t. 16, krvaví potoczy t. 27, ti ſkutczy t. 92, plní ſtoly t. 2.; tvoji hnyewy Kat. 122, tvoji hrzieſſy NRada 2070, od čeho sú v deskách zmatczi t. 756, úroci byli vzebráni Řpz. 108, ti všickni řádi VJp. 53, daři nám dáni sú Kladr. 2. Reg. 19, 42, velicí slúpi Tand. 58, dluzi zaplaceni ZS. 341, ginij wſſickni gmenowani grunthi KolČČ. 24ᵃ (1543), Kardowé neb Bodlácy Háj. herb. 188ᵇ, wſſyckni Pryſkýřnicy t. 167ᵃ, z nichžto wrcholijcy vyróstají t. 351ᵇ, kde jsú jací rybníci Brtvín pol. XVI stol.; potocy VelKal. 144, ſtatcy t. 208, záwazcy t. 305 (ve VelKal. jen tyto doklady). Při neživotných drží se koncovka -i až do skl. XVI stol., a zvláště při substantivech s -k: skutek-skutci, potok-potoci atp. Dialekticky bývá -i dosud v přirovnáních a ve spojení se jmény osobními, když tedy neživotné takořka se povyšuje k životnému, na př. chłapci jak hřebíci, jak válci, chłapi jak buci, jak dubi, vy jim pravitě „synci“ a oni su takovi trami BartD. 179.

Místo -i bývá -í. Na př. neroďte slúti myſtrzij EvZimn. 21, Tábořij [47]číslo strany tiskuHáj. 330ᵇ, ti miſtřij a doktořij t. 319ᵇ, Miſtřij a Kněžij VelKal. 9, čtyřij Miſtřij t. 189 a j., Sedlacý Háj. herb. 90ᵇ, zákon i proroczij EvZimn. 22; paanij KolA. 1513, panij nynější domini KolB. 1520 a j., syrotczij její KolB. 1518 aj.; chlapij Háj. 348ᵇ; pánj Rosa 78, kdež se i učí, že omnes nominativi masculini animati tohoto vzoru mají tu dlouhé; pánj Beck. 1, 461, kaplanj t. 2, 603, prelátj t., kmotřj t. 3, 346; jinoší Kom. Jg.; Vlaší Vel. Jg., Tomsa 72, Pelzel² 37; dial. chlapí, drozdí, ptácí, jelení atd. Šemb 22 (stř.-česk.), chłapí, čápí Btch. 264 a 446 (dol.-beč.), tí staří vojáci, sedłácí BartD. 52 (dol.), vojácí, formaní, vtácí t. 55 (též).

Analogií zvratnou bývá místo -i také -iu, -yu, -ie, na př. všichni moji hrzieſſyu m. hřieši Pass. 397, gynie ptaczie m. jiní ptáci Mill. 46ᵇ, ptaczie m. ptáci t. 119ᵃ, srov. I str. 216 sl. a 219 sl.; ale ptaczie v Mill. mohlo by býti také = ptácie a tedy předchůdcem nynějšího dial. ptácí Šemb. 22 (stř.-česk.), vtácí BartD. 55 (dol.).

2. Tvary -y jsou akkusativy plur. vzaté do funkce nominativní. Vyskytují se v staré češtině zřídka a skoro jen při jménech předmětů neživotných; později však se při jménech těchto množí a stávají se pravidlem (vedle -ové). Na př. po něm (jsú) tri ſuatki CisMnich. 97ᵃ, lizti papeſchovi (nadepsáno: dobré miloztiue, nom.) ABoh. 40ᵃ t. j. listy (při tvaru listi nebyl by přívlastek dobré), vzradujiú sě oſtrovi mnohé ŽKlem. 96, 1, což mých zemí bylo všady vlasti města tvrzě hrady AlxM. 7, 10 (podle rýmu všady podobá se, že tu čísti jest hrady a ne hraďi), kosti mé jako ſkwarky zsechly ŽWittb. 101, 4, zſquarki ŽGloss. t. (jako ſquarczi ŽKap. t.), jichž přikryty jsú hrziechy ŽWittb. 31, 1, rti lstivé t. 11, 3, rty naſſie ot nás jsú t. 11, 5, od těch sě vzěchu rozlyczne nrawy DalC. 1, pojide pláč a upy welyky Pass. 574, uſſlyſſany sú hlaſi Pass. 402 t. j. hlasy (při tvaru hlasi byl by doplněk uslyšěni), dobré nrawy a sv. ducha dary ty blížie člověka k buohu Alb. 7ᵃ, aby wſſeczky natyſky ſtaly ODub. 86, nyektere ſkutky jsú prospěšny Hod. 57ᵃ, wſſyeczky twe ſkutky mají se státi z dobré vóle t. 57ᵃ, aby ty zápisy i listy držány byly VJp. 66, když se ty zápletky počaly Pernštýn (1520), dwory platy deſatky i všickni ziskové stojí na mšech ChelčP. 210s, dluhy ſplaczeny býti mají KolČČ. 401ᵃ (1566), gine ſwrchky zanechany gſau t. 401ᵇ (1566), przidawky tyto byli (sic) KolEE. 285ᵃ (1618), dwa dwory przipadly t. 304ᵃ (1618) atd. Do stol. XIV je tvarův -y velmi málo, a také ve stol. XV jen zřídka se vyskytují; v Lact. (1511) není příklad žádný; v ChelčP. (1522) jen doklad právě uvedený; pak množí se -y a okolo r. 1600 jest již tou měrou rozšířeno, jako v nč., t. j. neživotná mají tu pravidlem -y (nebo -ové) a nikdy -i; Nudož. 21ᵇ uvozuje rybník pl. rybnícy jako odchylku ojedinělou, a u Rosy 79 bylo by dobřj rybnjcý pessime dictum.

Ze jmen životných mívá v jazyku starém jenom Čech v nom. pl. -y, Čechy = Čechové, v. doleji § 50; tu vlastně jméno země bráno za [48]číslo strany tiskujméno obyvatelův. Dále patří sem nč. pomnožné lidičky. Jiné příklady jsou vesměs jména živočišná, na př. aby jě múchy a ptáky ſniedly Brig. 68ᵇ, červy wen (z těla) wywedeny bytí mohau t. j. červy Háj. herb. 277, Dwa Lwy Cžeſſtij VelKal. 147 t. j. lvy (lvi bylo by tu psáno –i), že aspoň ty dobytky ještě zůstávají (sg. dobytek =jeden kus dobytka) ŽerKat. 188; doudl. struhy (pstruzi), raky Kotsm. 21; ftáky, křivánky jásaj, struhy, kapry, mníky jsou f potoku mýt. 339; (tam) su chrobaky Suš. 535; zvláště mívají tu nářečí moravská tvary -y, když při nich je přívlastek: sivé voły, mladé ptáky n. ptáčky, pěkné hołuby, drobné raky BartD. 179; slc. hady, orly, pstruhy, ptáky, holuby, zosobněné (v bajkách a j.) hadi atd. Hatt. slc. 68 a ML. l81.

Subst. duch řadí se jako jinde tak i zde k živočišným a neživotným v dial.: na zámku sou duchy mýt. 339.

Dialekticky bývá podle nom. akk. meče atd. také zde -e místo –y, na př. čase, voze; o tom viz doleji § 48 č. 7.

3. Koncovka -ové je přejata z ŭ-kmenův: chlapové, duhově podle synové. Bývá při životných i neživotných. Na př. wrabicowe passeres MVerb., my parthoweesvD. 10, zlí duchowe ApŠ. 67; bohowe ŽKlem. 35ᵃ, rohowe t. 126ᵇ, duchowe t. 122ᵃ, bikowe t. 14ᵃ, hadowe t. 115ᵇ, ſudové t. 84ᵇ, narodowe t. 34ᵃ, chrzbetowe t. 64ᵃ, dnowe t. 55ᵃ, třie hoſpodynowe t. 136ᵇ, mrazowe t. 131ᵇ, bieſſowe t. 89ᵃ, czaſſowe t. 130ᵃ, vdolowe t. 47ᵇ, cedrowe t. 122ᵃ, zubowe t.42ᵃ, ſczepove t. 119ᵃ, rowowe t. 36ᵃ atd.;bohowe ŽWittb. 81, 6, beranowe t. 113,4, hadowe t. 148, 10, ſborowe t.2, 1, zakladowe t. 17,8, bezednowe t. 70, 7; lwowe DalC. 7, zydowe 1,86, naši helmowe t. 93 atd.; buohowe Pass. 21, Czechowe t. 234, mladeczkowe t. 243, potoczkowe t. 87, welbludowe t. 533, hradowe t. 8, bludowe t. 352, katowe t. 479, pohanowe t. 145, ſnowe t. 70, wazowe t. 109, hlaſſowe t. 163, poſlowe t. 324, koſtelowe t. 465, czarowe tvoji t. 228, hromowe t. 106, zaſtupowe t. 87, rowowe t. 9 atd.; cedrowee libanščí Pror. 11ᵃ, bludní obrazowee t. 13ᵇ, poſlowee twoji t. 21ᵇ atd.; zzydouee Ol. 2. Esd. 5, 17 atd.; lopotowé Háj. 27ᵇ, mordowé t. 114ᵇ atd.; ſaudowe KolČČ. 20ᵇ (1543), grunthowee t. 398ᵇ (1565), liſtowe t. 255ᵇ (1554), zapiſowe t. 28ᵃ (1551), narzkowe t. 101ᵃ (1548), dluhowe t. 89ᵇ (1548) atd.; ſochorowe Br. Ex. 25, 15, hroznowé t. Gen. 40, 10, všickni čałaunowé t. Ex. 36, 9, wředowé t. Ex. 9, 9, deſatkowé t. Lev. 27, 30, chlebowé t. Ex. 13, 7 chłupowé zběleli t. Lev. 13, 25, všelijací pokrmowé t. Gen. 40, 17 atd.; jací dluhowe KolEE. 445ᵃ (1636) atd., v příkladech stále hojných až do nč. jazyka spisovného. Koncovka -ové, jak vysvítá z příkladů proto právě hojněji snesených, není vázána neb obmezena ani významem příslušných substantiv, ani jejich koncovkou. Ale obmezení přichází přece, a to časem: v řeči knižné drží se dosud tvary chlapové, dubové atd., ale měrou již menší, než v době starší a staré, měrou menší [49]číslo strany tiskuzejména při jménech neživotných a živočišných; v nářečích pak obecných tvary -ové mnohem řidčeji a dílem nikdy se nevyskytují, na př. svědkové, kmotrové BartD. 67 (val.), svědkove, kmotrove, bratrove, ludkove t. 112 (laš.); v nář. zlinském jest -ové jen ve vokativech bratrové (= přátelé), ludkové a pútničkové (v řeči žebrácké); v nář. dolnobečevském nebývá nikdy Btch. 265 a taktéž v nář. chromeckém chrom. 267, mýt. 339, doudlebském Kotsm. 21 atd.

Z -ové mohlo se zúžením státi -oví. Příklady toho jsou však velmi řídké, znám tyto: závdavek a ginij ſwrſſkowy KolČČ. 110ᵇ (1549), tij a takowij nalezowij t. 141ᵃ (1551); srov. tij domowy nemají židuom odbejváni býti t. 348ᵃ (1561). Z pravidla zůstává -ové nezúženo, zajisté proto, že v době úžení v jazyku obecném tvary -ové již zřídka se vyskýtaly a že se koncovka asi tak krátce vyslovovala, jako se na př. nč. pánove m. pánové říkává a jak k tomu ukazuje i psaní boháčowe BílQ. 2. 39. obrazowe t. a j.

Vedle -ové vyskytuje se také -ovie, v příkladech: kusovie List.JHrad. z r. 1388 (Kaňka v. Progr. JHradeck. 1886 str. 18), třie kamemenowie Čtverohr. 1, 26, lúpežníci i zbehowye Orl. 28ᵇ, potomkowie Perw. 13 (list. slez. XVI stol.), kmenowie t., a slc. chlapovie atd. Slovenské chlapovie je je náležitou změnou hláskovou z -ové, srov. I. str. 143. Příklady uvedené z Orl. a Perw. mohou koncovku -ovie podle povahy svých pramenů míti z vlivu polského, pol. aniołowie atd. Zbývají doklaoy kusovie a kamenovie; jejich -ovie mohlo by se vysvětlovati spojením koncovek -ové a -ie, jaké jest i v sln. sinovje, grobovje, v. Obl. 84, ale mohlo také vzniknouti nějakým omylem nebo vlivem dialektickým.

Častěji než -ovie vyskytuje se -ovia, -ovja, -oύa, a to v nářečích slovenských: chlapovia Hatt. slc. 67 a 68, synovia BartD. 44 (břez., z ŭ-kmenů), svedkovja, predkovja, bratrovja, panovja, svrčkovja t. 41 (hrozenk.), Lebánkoύa (Lebánek) t. 139 (též). Tu trvám předpokládati jest, že bylo dříve -ovie, a z toho utvořilo se -ovia, -ovja napodobením tvarů slc. brat-bratia, kňaz-kňažia: tvary tyto jsou vlastně nominativy jednotné, mají koncovku -ia z pův. –ьja, jsou významu hromadného, berou se pro význam množný a pojímají se za nom. plur., v. § 214 č. 2 a srov. Mikl. III2, 291; jejich koncovka ia přejímá se také ke kmenům jiným, je na př. v pl. nom. ľudia v. ľudie, a podle ní změnilo se také -ovie v –ovia atd.

4. Koncovka -ie vzata jest ze sklonění mužských i-kmenův, tedy biskupie, vlcie podle hostie. Úžením mění se -ie v a jest pak na př. vlcí, črví, mniší. Jindy zase sklesnutím jotace z -ie se stává , na př. šířie-šířé, vlcie-vlcé, črvie-črvé.

Kmeny -o, které tuto koncovku mají, na př. vlk km. vьlko – pl. nom. stč. vlcie, mají ji až z doby pozdější; kdyby tu bylo -ie od prvopočátku. [50]číslo strany tiskuzněl by pl. nom. vlčie a nikoli vlcie; nominativy vlcie atp. jsou tedy novotvary.

Naproti tomu nikoli novotvary, ale zbytky archaistickými jsou nominativy ie těch jmen, která byla původně kmene -i a jejichž tedy nom. -ie se zachoval, když pády ostatní podle sklonění -o se byly utvořily; na př. stč. črv nč. červ má sg. gen. -a dat. -u atd. podle o-kmenův; ale podle stsl. črъvь gen. črъvi atd. byl to kdysi i-kmen, jeho tedy stčeský pl. nom. črvie není novotvar, nýbrž archaismus zbylý z doby starší.

V dokladech zde následujících– skoro vesměs subst. životných– podávám tvary tyto oboje vedle sebe, archaismy i novotvary; srovnány jsou podle souhlásek kmenových. Na př. (místo -lie z -lьje): andyelee Pass. 331, 370, Pror. 113ᵃ, Štít. ř. 49ᵃ, všickni angele ŽWittb. 96, 7, angyelee Koř. Mark. 12, 25 nč. andělé; svatí apoſtolee Štít. ř. 58ᵇ, nč. apoštolé; byli sú diablee při jeho skončení Pass tišt. list hhiᵇ; konſſelee římští Alxp. 13, nč. konšelé; koſtelee sě potvrzováchu Comest. 263ᵃ; manzelee Pr. pr. 255, oba dva manziele KolEE. 306ᵃ (1660), nč. manželé; -řie: když lotrzie ujidechu EvOl. 11ᵃ; ješto mluvie obrzye OtcB. 243; predikateřie DalJ. 80; ſwekrie m. svekřie soceri MamV.; budú sobě šířie ŠtítE. 90 (ze Štít. Sázav.), budú sobě zeťové, ſſirze ŠtítMus. 18ᵃ, ſſiṙe ŠtítOp. 346ᵃ, stsl. šurь, i-kmen; Uhřie ztekli hrad Let 425, Uhřie zvolili t., Vhřij Háj. 121ᵇ aj., VelKal. 91 a j., Uhřj Dolež. 50, Tomsa 76, Pelzel² 37; -nie : přinosiechu jemu hawranyee chléb a maso corvi Ol. 3. Reg, 17, 6; -die: jako praví hadie Pís. XV stol. u Feifal. Verskunst 7; zydye Dal. C. 86, Krist. 36ᵃ, srov. doudl. židí Kotsm. 21; -tie: czrrtie Hrad. 12ᵃ, t. 12ᵇ, lidi lákají czrtye dvojím činem Štít. uč. 111ᵃ, czrtie OtcB. 148, t. 194, t. 368 a j., czrtij všichni EvOl. 40ᵃ, czertye DalC. 13, t. 47, czerwíe a czertíe HusPost. 39ᵃ, všickni cžertij Solf. 11, t. 70, czertij ChelčP. 58ᵇ, Háj 454ᵃ, jsú-li dobří nebo chluſtye Kat. v. 2510 (chlust = subpeta ničema Rozkoch. 1646), chrtíe a ohařie HusPost. 112ᵇ, biřicé i katie Podk. vyd. Jirečk. (rkp. z r. 1459) v. 449, katij neopatrní Háj. 397ᵇ, krtie palpones Comest 11ᵇ; -bie: počechu holubie pykati Baw. 65, holubij luňákem pohrdali Háj. 9ᵇ, a podle toho lze také psané holube bráti sem: holube za král vzeli jestřáb sobě Baw. 65, buďte sprostní jako holube EvVíd. Mat. 10, 16, jsú v každém městě holube Mand. 41ᵃ, srov. val. hołubʼé BartD. 67; -pie: běháchu biſkupie OtcB. 326, mezi nimi byli biſkupie Mart. 49ᵃ, uvedechu jeho biſkupie do měst t. 52ᵃ; -vie: czrwie jeho tělo zhryzli Pass. 392, ješto (tělo) mají czrwye sniesti Štít. uč. 6ᵇ, czrwie z nich polezú Hug. 301, czrwie z ňeho padáchu OtcB. 273, z těla ċrwie leziechu Kladr. 2. Mak. 9, 9; czrwe sě rodiechu Comest.222ᵃ; oděv budú czyerwye jiesti Pror. 11ᵃ, czerwíe a czertíe HusPost. 39ᵃ, čerwije mě hryzú Alxp. 157, z toho těla čerwije byli Ben. Jg., cžerwij jedli obilé Háj. 149ᵃ, z toho těla červí byli Vel. Jg.; -zie nedoloženo; [51]číslo strany tiskupříklad: hněvajú sě bozie v DalJ. 19 z rkp. Z je neoprávněná změna ze staršího bozi, bozy (rým: nebozí) DalC. tamt.; -šie (z -ch): činí mnyſſye DalC. 24, leč mnyſſye leč jeptišky Štít. uč. 73ᵇ, duchovní mnyſſye Pass. 625, mniſie HusPost. 140ᵇ, mniſíe t. 14ᵇ, mniſſie Otc. 3ᵃ, černí mniſſije Lobk. 27ᵇ, mnišij Barl. kap. 7 a j., mniſſij Pref. 20 a j., ChelčP. 14ᵃ aj., mniſſij VelKal. 141, mnišj Tomsa 72, Pelzel² 37: -cie (z –k): wlczie lidi dáviechu t. j. vlcie 252, wlczye lítí t. 589, wlczie t. 6, Trist. 113 a 262, jakož wlczye činie stádu AlxV. 1426, wlczije jsúc pod ovčí koží Štít. ř. 20ᵃ, wlycye lítí ML. 17ᵃ, vlcíe lapaví HusPost. 135ᵃ, krvaví wlczye Kruml. 418ᵃ, wlczye hltaví Koř. Mat. 7, 15, vlcie lidi jediechu DalJ. 109, wlcie Baw. 101, vlcie KorMan. 28ᵃ (2), t. 154ᵃ (2) a j.; vlcé DalJ. 109 rkp. L.: włczij ChelčP. 22ᵃ a j., oni jako Wlcý weyli Lomn. Kancional 1595 str. 425, wlcj Dolež. 195, srov. doudl. vlcí Kotsm. 21; ſyrotczye voláchu DalC. 95: o psaném ptaczie v Mill. viz zde výše v č. 1; -sie: jeho krev pſſie lokali Lit. 3. Reg. 22 (obsah).

V dokladech zde uvedených jsou tvary -ie významu veskrze životného. Výjimkou jest ořešie, čtyřie ořešie uschli DalJ. 5 z rkp L. ale na ojedinělý tento doklad není spolehnutí; možná že tu jest odchylka jen pisecká m. ořeši. Tvary listí, kvítí atp. nepatří sem, jsou to vlastně kollektiva vzatá za plur.; v. § 129 č. 4.

O koncovce stejné ve vz. oráč v. 63 č. 4.

Do nč. spisovné koncovka tato se nezachovala. Mělo by tu za ni býti -i, vlcí, červí atd.; ještě Dobr. Lehrg.2 173 má tvary červí, čertí, Uhří atp., ale pak tu nastalo zkrácení, vlci, červi atd.; jenom v doudl. dochováno : židí, vlcí Kotsm. 21. O dial. hołubʼé BartD. 67, Žłtochvosťé t. 27 atp. v. zde dále č. 5.

Tvary vznikají také zdloužením z -i, na př. mistři-mistří, proroci-prorocí atp‚ v. zde výše č. 1. Máme li před sebou tvar a není li to doklad dosti starý nebo není-li znám dosti starý doklad jiný, může bývati pochybnost, je li tu zdloužené z -i či zúžené z -ie; na př. Bavoří Dobr. Lehrg.² 173, Bawořij Háj. 117ᵇ, kmotří doložené z Beck. 3, 346 atp. může se vykládati z -i i z -ie. Jindy zase mohl tvar nyní stejný vzniknouti v rozdílných nářečích tu z -i tu z -ie, na př. hadí Beck. 3, 134 a BartD. 52 (dol.) může pocházeti jednak z hadi, a jednak z hadie (doloženého z XV stol. ve Feifal. Verskunst 7: jako praví hadie), a podobně hołubí BartD. 55 (dol.) atd.

Za -ie bývá dial. -ja změnou stejnou, jaká je při -ovie, -ovia, v. zde č. 3; příklady jsou v nářečí hrozenk. na Moravě: ščur ščurja, hoferhoferja BartD. 41.

5. Koncovka je ze sklonění souhláskového; výklad, že by byla pouze obměnou z ie, -ьje, není správný, neboť -nьje atp. mění se v -nie t. j. -ňie atd. a z tohoto nemohlo se státi -né. Podle pl. nom. mateře žá[52]číslo strany tiskudáme také pl. nom. kamene; tu se -e nezachovalo; ale zachovalo se zdlouženo v v hosté, zeměné atp.; zdloužení stalo se vlivem délky v hostie atp. Toto pak máme také v pl. nom. některých substantiv s kmenovým –n, -d, -t. Na př. -né: zeměné, v. § 44 a 45; křestěné, v. t.; všickni pohane t. j. -né Pass. 94, pohane velechu Pass. 345, pohanee Ben. 4. Reg. 17, 15, veselte se pohané Br. Deut. 32, 40 atd., nč. pohané; kaplané Háj. 141ᵇ; haytmane Háj. 360ᵇ, heytmané Ben. 1. Par. 26, 26 a Br. Deut. 20, 5; solnaři a formané Wint. 225 (z r. 1410), naši fformane ChelčP. 229ᵇ, ubrmané Všeh. 363; katané Dobr. Lehrg.².- 172; zydee t. j. židé Pass. 160, 200, 201, mluviechu zijde EvZimn. 20, zyde vylichvie mnoho Štít. uč. 87ᵇ, żydee Ol. 1. Reg. 13, 7. nč. židé Us.; poznajte ſuvſyedee sílu mú Pror. 24ᵃ, ſúſedé Ben. 2. Par. 21, 16, jakž lyſte svědčie Štít. nč. 147ᵃ, jinak nežť lyſte svědčie t. Kromě listé jsou tvary v těchto dokladech významu veskrze životného.

V nářečí slovenském jest za náležité -ie, židie, pohanie; a z toho pak častější -ia, židia, pohania, srov. Hatt. slc. 68; změna -ie v -ia je tu stejná jako při -ovie, -ovia, v. zde č. 3.

Koncovka vyskytuje se v některých nářečích moravských v případech jinde neobyčejných. Souhláska kmenová je při tom dílem tvrdá, na př. hołubé, kohúté BartD. 19 (zlin.), hołubé, jastřabé, chłapé, páné, skokané, komáré t. 67 (val.), Petré (jméno rodinné, plur. z příjmení Petr), Polášké (příjm. Polášek), Šimké (Šimek) t. 138 (břez.),– dílem měkká, na př. hołuḃé, Jakuḃé (z příjmení Jakub), Pavlé (z příjm. Paveł‚ Chumchálé (Chumcháł), Majéřé (Majer) t. 67 (val.), Domoráďé (z příjm. Domorád), Žłtochvosťé (z příjm. Žłtochvost) t. 27 (pomor.), braťé t. 37 (stráň., sg. brat, bratr); k tomu buď také připomenuto, že tutéž i kmeny -jo mívají pl. nom. stejný, na př. kovářé, stołářé, kominářé, motýlé, štyřé koňé t. 67 (val.), kovářé (rodina kovářovic, proti tvaru kováři = řemeslníci ko- vářští), ševcé (r. ševcovic), šenkéřé (r. šenkýřovic) atp. t. 138 (zlin., val. a j.). Mohlo by se zdáti, že tu je dochováno dílem bývalé -ie, dílem bývalé -é, na př. Domoraďé, hołuḃé atp. ze staršího -ie, a chłapé, pané atp. ze staršího ; tvary Pavlé, Majeřé atp. mohly by se vykládati obojako. Avšak když povážíme, že v oněch nářečích é se neúži, ale -ie jest zúženo v , zlin. a val. psání BartD. 19 a 68 atd., že by tedy také za staré hołubie, konie atd. bylo holubí, koní atd., a když povážíme dále, že také jo-kmeny mají tu stejné , kovářé atd., přikloníme se zajisté k výkladu, že tu máme všude jednostejné tvary . Vyvinuly se asi takto: koncovka dochovala se z doby staré do jisté doby novější ve tvarech hosté, židé, zemané, pohané atp.; podle vzoru host-hosté, žid-židé atp. tvořil se pak nom. pl. mechanicky tím, že se k nom. sg. přidávala koncovka , a tak vznikly tvary hołub-hołubé, pán-páné, kohút-kohúté, komár-komáré atd., a rovněž tak kovář-kovářé, kóň-koňé atd.; často bral se však za základ [53]číslo strany tiskunom. pl., a tu z Domorád-Domoráďi utvořeno Domoráďé, a podobně Žłtochvosťé, braťé, Majéřé, hołubé atd.; jinak bylo by sotva lze vyložiti v témže nářečí (val.) tvar komáré vedle Majéřé, hołúbé v. hołuḃé atd.

6. O koncovce -a v. plur. akk.

7. Má tedy pl. nom. koncovek značnou rozmanitost. Někdy může jich totéž substantivum míti několik Na př. subst. žid má tvary -ie, -é, -ovė, zydie Krist. 36ᵃ, zydee Pass. 200, zidowe Hrad. 80ᵇ, a krom toho dial. -ia, -ovie a -ovia; subst. súsěd má –i,-é, -ové, ſuſiedy vysl. súsědi Pass. 386, ſuvſyedee Pror. 24ᵃ; subst. pohan taktéž pohani Pass. 94, pohane t. 345, pohanowe t. 141; atd. Nikdy však není v té věci úplná volnost, aby kterýkoliv kmen bud všecky ty koncovky anebo kteroukoliv z nich mívali mohl, nýbrž je v té věci ustálený usus; nikoli usus všeobecně a bez výjimky platný, ale usus ustálený celkem pro jisté doby a pro jistá nářečí. Usus celkem ustálený má také nč. spisovná, srov. Dobr. Lehrg.² 172 sl. V tom jsou jen tvary -i, -y, -ové, -é a -a; jména životná mají -i i -ové, na př. chlapi, hadi, -ové; neživotná mají -y a -ové, např. duby, dubové; -ové tu bývá, když jde o zřetelné odlišení nom. od akk., Dobr. 173, a v řeči vznešené; ustáleno při substantivech některých se souhl. –l, -d, -n: andělé, apoštolé, manželé, konšelé, židé, sousedé, zemané, křesťané, pohané, katané, hejtmané, ale děkani neb -ové, kaplani, cikáni, berani, skřivani atd. Dobr. 1. c.; za formané, dosvědčené v XV stol., má Dobrovský formani; vedle Markomani atp. Dobr. t. má usus novější také Markomané atd. Čím se nářečí od usu spisovného liší, je vytčeno při koncovkách jednotlivých; v celku vidí se, že rozmanitosti ubývá, koncovka -i stala se v nář. záp.-mor. a v Čechách pravidlem také na místě bývalého -ie a -é, a také -ové velice se obmezilo.

Plur. akk. (nom.) chlapy, duby, -a.

1. Koncovka -y, stsl. -y, je vlastní a vždycky pravidlem: stč. mnohé chzazzy Pil. c, skrzě andiely ŽWittb. 77, 49 atd., nč. anděly, časy atd. U neživotných, dílem také u životných béře se plur. akk. -y časem za pl. nom., v. § 35 č. 2.

O dial. koncovce -e m. -y viz doleji § 48 č. 7.

2. Koncovka -a je místo -y v některých akk. (nom.) neživotných a je přejata ze sklonění o-kmenů středních, oblak pl. oblaka podle města. Doklad z doby staré: u poſledka percussit inimicos in posteriora ŽGloss. 77, 66; nč. záda, prsa, oblaka, ob. a dial. mraka, vrcha, dola, záda, prsa, lesa, hájka, bora, hambalka (z něm. Hängebalken), Čecha, Hradčana, Lužana, Vala (u Miletína) atp., v. ČČMus. 1863, 339, Český Lid 1894, 375 a Šemb. 27, hracha Kotsm. 22 (doudl.); vostrůfka chrom. 267 (název luk u řeky Moravy); úhora, báchora (laš.), chléva, chłada, letos sú veliké chłada, fúsa, droba, drobka (husí droby, laš.), záleta, chodí na záleta (val.) [54]číslo strany tiskuBartD 138; v názvích pozemků Kříba, Újezda, Kúta, Válka, Podsedka, Zadka, Příčka t.; v Moravě severní skoro všecka sem patřící jména osad, pozemkův a zemí mají -a místo -y t.

3. V jazyku kleslém bývá nom. za akk.; na př. (páni) připověděli židi vyhnati BílD. 110 m. židy, kteří (t. listové) židé vysvobodili t. 20 m. židy, co tam byli za kawalýři t. 218, děti kteří rodičowé ſwé nectili BílC. 101 a j. Obecně říká se v Čechách místy: chytat ftáci, viděl sem dva vojáci, podívej se na ty kluci, na ty hoši mýt. 339 a ob. podkrk. m. ptáky atd.– V nářečích východních bývá zase plur. gen. životných brán za akk. Ve východní Moravě bývá to nejčastěji u jmen osobních, na př. mám dvúch, třech, štyrech bratrů, zavołajte tych chłapů, mám třoch bratrůch, to je pro našich chuapců, máme hodnych suśedův atp.; někdy též u živočišných: stříłau houbů (holub, val.), ukrad dvoch vołuv (laš.). ale většinou mají jména živočišná tvar náležitý: má silné voły atd. BartD. 113 a 179, 180. V nář. slc. jest akk. bohy, křesťany, jiná osobní mají gen. za akk., kdežto živočišná mají tvar -y Hatt. slc. 68.– Toto obé však jsou změny syntaktické, nikoli tvaroslovné. Vyskytují se též při vzoru oráč, v. § 63.

Plur. gen. chlap, dub; -óv atd.; -í.

1. Tvary vlastní jsou chlap, dub. psl. , bez koncovky -óv. Ty však vyskytují se u velikém obmezení, totiž jen při jménech národních vlastních i obecných, a při některých jiných jménech jednotlivých; příklady jich jsou ovšem o něco hojnější v době staré než v nč.

Při jménech národních bývá ten tvar z pravidla, když se jimi rozumějí země, na př. (Benátčené) jezdie do Turek Lobk. 21ᵇ atd., v. doleji o pluraliích místních § 42; zřídka to bývá jindy : mnoho czech DalC. 52, ciesař chtě od czech polské zlato mieti t. 44, ciesař mnoho Čech káza zhubiti DalJ. 59 (rkp. neudán), těch Bavor třidcěti jěchu t. 89 (rkp. L), tater sě bojiece DalC. 82, tater, ſaraczenuow Kat. 156. Sem možná též počisti subst. pohan, jež mívá tento tvar při významu obecném i místním; na př. což sě bě pohan zbudilo AlxB. 4, 5, muž z pohan roty t. 4, 25, pohan málo AlxV. 1773, tolikéž pohan t. 1070, podlé pohan obyčejě t. 1997, tehdy sě pohan češt potlačí t. 2417, když sě stala škuoda od pohan Královi DalC. 50, rozličných pohan DalJ. 60, ti sú první z pohan byli Mand. 85ᵃ knieže táhl do pohan (= do pohanské země) t. 39ᵃ, jide do pohan Comest. 169ᵃ, (Benátčané) jezdie do pohan Lobk. 21ᵇ.– O gen. Brozan atp. a křestan v. § 45 a 46.

Jmen jiných, která po jednotlivu v tomto tvaru se vyskytují, jest velmi po řídku a mnohem méně v češtině nové nežli v staré. Jsou to především některá z těch, která mají plur. nom. akk. -a, na př. záda gen. zad, prsa-prs, vrcha-vrch, oblaka-oblak, do voblák chod. 35, ostrůvka- [55]číslo strany tiskuostrůvek, do vostrůvek chrom. 268; ta jsou takořka přenesena do vzoru město pl. města gen. měst, a proto jsou jejich genitivy pl. bez -óv. Z jiných mám tyto příklady: bóh, abyste sě od těchto marných boh obrátili k bohu živému ab his vanis Koř. Skutk. 14, 14; čás, do czas budem mieti hosti Mast. 195, budeť i malým i velikým (žabám) do čás běda DalJ. 55 rkp. V a Ff, doudl. do těch čás Kotsm. 8, do čás chod. 35, od tych čas BartD. 68 (val. a j.), slc. čias Hatt. slc. 68; element, všěch element elementoruin Ol. Sap. 7, 17, Comest. 183ᵃ, ze čtyř element Comest. 20ᵇ; hod, hód (zdloužení tvaru jednoslabičného je tu pravděpodobno podle čas- čás a j. ), káže je vyhnati z svých hod Hrad. 100ᵃ, dnové těch hod convivii Ol. Est. 1,5; (hřbitov, kromě kostelóv a jich hřbitov HusE. 2, 256, jest nedopatřením m. -ovóv); hřiech, ot hrſiech mých ŽKlem. 50, 11 (později připsáno ow), mysl odpočívajíc od poroby hrziech ŠtítMus. 15ᵇ, ote všěch hrziech Ol. 4. Reg. 13, 11, mých hrziech nepřipomene vrchní t. Sir. 23, 26; hrozen, tolik hrozen Blažek, Mluvn. 1877, 83; konšel s radú konſſel Rzimſkych Comest. 223ᵃ, někteří konſſel hledají ChelčP. 176ᵇ, od konſſel Žiželických KolB. 1519, jiných konſſel t. 1524, rychtář od konſſel volený KolČČ. 26ᵇ (1543), tak i VšehJ. 90; lék, do jiných lék Háj. herb. 6ᵃ; měch, dvacet měch špíže Vavř. z Břez. (Fontes rerum bohem. V 437, text z XV stol.; překlad pozdější ze XVII stol. tamt. má měchův); neznabóh, takových nenezna buoh neposlúchajíc ŠtítMus. 22ᵃ (tak v rkp., m. neznabuoh); okov, zagradnego (poplatku) XVI okou Reg. I. na r. 1088 (ze XIII stol.); pár, šest pár volů Suš. 41; plát, obleče sě v spravedlnost miesto plath pro thorace Lit. Sap. 5, 19 (pláty thorax Rozk. 3120 a j.); ráz, päť ráz atp. Hatt. slc. 98, sg. raz semel; súsěd, od těch Suſied Řád pz. 88, ode všěch ſuſyed a civibus Koř. 4. Reg. 4, 3, ote všech ſuſed Lit. t., (člověk) pozove přátel a ſuſed EvSeitst. Luk. 15, 6, přátel a ſuſed t. 15, 9, z súsed VšehJ. 73, z súsed našich Wint. 264 (z r. 1499), od některých ſuſed KolBO. 8ᵃ (1494), vedlé suſed t. 108ᵃ (1498), s pánóv Nymburſkych a sauſed gich KolAO. 10ᵇ (1505), s pánóv Kolínských aneb sauſed jich t., podle jiných ſuſed t. 9ᵃ (poč. XVI stol.); (šat, tři vozy šat Suš. 85, je z mor. sg. nom. šata); šiliňk, (pokuta) šesti sſylynk Lún. list. ops. XV stol.; talent, tisíc talent Puch. 177ᵇ; věk, viek, od wiek nenie slýcháno a saeculo Koř. Jan. 9, 32; věrduňk, pět wyerdunk ODub. 97; vlas, vlás, spletenie wlas capillatura Koř. 1. Petr. 3, 3; vóz, paddesát woz AlxH. 4, 19, sto woz DalC. 43.

Při tvaru tomto bývá v koncovce pohybné -e-; na př. Benátky- Benatek, Zástřizly– ze Zástřizel, starší z-Zástřizl list. z r. 1486 (Právník 1864 str. 365).

Srov. pl. gen. oráč, meč, § 65 č. 1.

Stejné tvary vyskytují se také v stpol.; appellativa obecná, která tu zachovala tvar archaistický, jsou podle udání Kalinova sasiad, god, woz, [56]číslo strany tiskuwłos, czas, skot, ząb a některá cizí, tedy namnoze táž co ve stč. a shoda je tu nejen vůbec v tvaru, ale i v několika jednotlivostech.

Podle dloužení novočeského v dial. čas-čás chod. 35 a 57, doudl. Kotsm. 8, čias Hatt. slc. 68, oblak-do voblák chod. 35, raz-ráz Hatt. slc. 68 a ve stč. noha-nóh, dušě-dúš, vrata-vrát atp. a rovněž tak podle stpol. pl. gen. ząb (proti zęb- v sg. gen. zębu atd.) podobá se, že v jednoslabičných genitivech těchto bývalo zdloužení také v stč., tedy hod-hód, atd.; jisto to však není.

2. Koncovka -óv vzata jest od ŭ-kmenův, chlapóv, dubóv podle synóv, stsl. -ovъ. Mění se časem v -uov, -ův a ztrátou souhlásky v -ó, -uo, -ů, srov. I. str. 242 sl. a 445; a jest pravidlem od historických dob nejstarších a dosud. Příklady

pro -óv: svobodných panow AlxH. 5, 22, měst i hradow t. 1, 2, všěch yazŷkow svD. 5, chlebów BiblB. Mark. 8, 6, zaſtupów t. 8, 2, vczedlníków t. 8, 1, boyowników Ol. Num. 2, 4 (tak v rkp.), ſadów t. 13, 21 (též), hrzichow Lact. 79ᵇ; v ŽWittb. 80, 4 čte se: den hodowow vašich, místo hodóv, slabika ow napsána omylem dvakrát (srov. podobný omyl k zubobom MastDrk. 273);–

pro -ó: od mvczzedlnyeko EvOl. 322ᵃ, srov. mnoho nyemczo DalC.93; –

pro -uov: czaſſuow Pass. 272, chlebuów BiblB. Mark. 8, 16, popuów t. 8, 31, zaſtupúow t. 9, 17, hadúow Kruml. 28, hrzichúow t.30ᵇ, mnoho leſuow Háj. 3ᵃ a j., panuow KolČČ. 89ᵃ (1554), Mozkwanuow VelKal. 258 a j. (tu -uov z pravidla):–

pro -uo: těch hrziechuo Kruml. 63ᵇ, panuo Pražanuo KolB. 1519, mnoho panuo KřížB. 95ᵃ, ſſaatkuo t. 94ᵃ, drahých prſtenuo t. 85ᵃ, těchto čaſuo Konáč (1547) 74ᵇ mnichuo t. 20ᵇ, všech Stawuo t. 43ᵃ a j. (často tutéž), panuo przatel KolČČ. 85ᵃ (1548), snop klaſuo VelKal. 89;–

pro -ův: dworzeninuw Mill. 8ᵇ (koncovka je ze vzoru tohoto), ſlužebnijkůw Háj. 2ᵇ a j., pokrmúw t. 245ᵃ a j., těch čaſuw t. 26ᵃ a j., panuw Pražan KolČČ. 89ᵃ (1563), Hospodin záſtupůw Br. Isa. 5, 9 atd., nč. -ův;–

pro : ſynv israhelských EvOl. (z r. 1421) 135ᵇ, panv vašich t.154ᵇ, množství welbludu t. 99ᵃ; twych Angelw v proroku, apoſtolw, muczedlnykw v Swatych zpowyedlnyku, puſtennyku atd. Lvov. 46ᵃ, t. j. tvých anjelů atd.; dvanáste hauffu Mill. 53ᵇ; pánu poruczniku KolA. 1511; panu przatel ſauſedu KolČČ. 400ᵃ (1569), groſſu českých t. 102ᵇ (1549): dělniku Lact. 34ᵃ; ſlužebnijků Háj. 2ᵇ a j., z Čechú t. 3ᵇ a j.; Panů VelKal. 73, Sſweycarů t. 57; Hospodin záſtupů Br. Isa. 6, 5, Hospodina záftupú t. 5, 7 atd.; nč. -ů.

Varianta nejstarožitnější -óv drží se až do poč. XVI stol., a nejmladší ů začíná se dosti záhy v XV; v Lact. (1511) jsou obě vedle sebe [57]číslo strany tiskuv příkladech hrzichow 79ᵇ, dělniku 34ᵃ atd. Vedle toho jsou svým časem v užívání také varianty ostatní, podle dokladů tuto předložených v XV (u kmenů měkkých je doklad již pro XIV stol.), -uov ve XIV až XVI, -uo v XV a XVI, -ův od XVI stol. Srov. I str. 435.

Když usus mezi variantami těmito se kolísá, vznikají také některá zvláštní a ovšem mylné výklady theoretikův o tvarech těchto, zejména o tvarech -ův a ; učí totiž Philomates 1533 a s ním Blahoslav, že -ův je pl. gen. a ablativ Blah. 25 a 69, na př. gen. pánův (otcův) našich, a ablat. od pánů (otců),– a Rosa (1672) str. 444 chce míti v gen. jen a pokládá -ův za nesprávné, poněvadž toto jest adjectivum possessivum, tedy prý: mnoho pánů, a pánův klobauk.

Výsledek vyloženého tuto vývoje je v jazyku spisovném -ův, -ů. Koncovka -ův odporoučí se zvláště na konci věty a před následující samohláskou; ale pravidla přísného v tom není a v textech starších ho nebylo, jak svědčí příklady z Br. NZák.: mám pět bratrů, ať jim svědčí 143ᵇ, kteříž byli od věků. (konec věty) 109ᵇ.– V nářečích pak drží se vedle toho také varianty jiné: v Čechách –ů, vyslovováno obyčejně krátce –u, chlapu Us.; v nář. mor. jest -óv, súsedóv, pánóv BartdD. 41 (hroz.); -uov, bratruov t. 136 (sev.-opav.); -ův, chłapův, vtákův, u Petrův t. 39 (súch.) a 87 sl. (stjick.); -uv, chłopuv, synuv t. 112 (laš.) a 136 (sev.-opav.); a -u, chłapů Btch. 264 (dolnobeč.), chłapů, obrazů BartD. 17 a 18 (zlin.), t. 66 a 77 (val.), chłapu chrom. 266;– v nář. slc. -ov, chlapov, dubov Hatt. slc. 67.

Dialekticky vyskytuje se také -um, změnou hláskovou místo -uv: do svátkum, u sousedum atd. BartD. 2, 37 (han.‚ místy),– a také -ou, vzniklé z = -ú : u sousedou BartD. 52 (dol.), silnejch chłapou t., sousedou, hodně zemňákou, u sedłákou t. 92 (kel.), u schodou Us. podkrk., do Rohou Us. místy v již. Čechách (Rohy gen. Rohů, něm. Horn, v Dol. Rakousích). Stran změny ů = ú v ou v. I. str. 248 a 263 (růže-rouža dol., hrůza-hrouza kel. atd.).

Z , -u vzniklo dále dialektické -ůch, -uch; souhláska -ch se tu přidala vlivem gen. pl. těch, dobrých atp., srov. I. str. 462. Na př. jelenuch, rakuch Šemb. 18 (záp.-česk.), dělnikuch t. 54, u Pavlíčkůch nakopali padesát měchůch zemňákůch BartD. 67 (val.), u súsedůch t. 65 (val.), synůch, vtákůch, chłapůch, u Petrůch t. 87 (stjick.); doklad tomu z doby starší: (co) dluhuch se nachází KolEE. 229ᵇ (1690).

Ve farnosti Újezské nář. val. mají jména rodinná v gen. pl. koncovku -ůj, vedle obyčejného ; říká se tu: pět roků, od sedłáků atd., ale na př. u Bacúchůj, u Kováříkůj BartD. 67. Koncovka -ůj je tu také místo -ův v adjektivech přivlastnovacích. Mám za to, že -ůj se tu dostalo do gen. pl. z těchto adjektiv: jinde v témž nářečí říká se súsedůch synek a u súsedůch BartD. 65, zde říká se súsedůj synek (analogií podle [58]číslo strany tiskumůj, tvůj, svůj), a podle toho zaměněno -ůch za ůj také v pl. gen., u Kováříkůj atd.

3. Tvary jsou původu nejmladšího a vznikly napodobením gen. pl. hostí, znamení atp. Vyskytují se dialekticky na Moravě: vlasí, pačesí BartD. 19 (zlin.), kołári, grajcarí, hoferi, cigani (m. -í) t. 41 (hrozenk.), dvanast hłasi, deset razi t. 112 (laš.); doklad tomu starší je v dialektickém (staromor.) EvOl. 3ᵃ: ani vždy to, co se je dálo, podle rzadu czaſi položil sem, t. j. podlé řádu časí. Hojnější je tento novotvar ve vzoru oráč, meč, v. § 65 č. 3.–

Podle Šemb. 20 říká se u Jindř. Hradce: mnoho vojákách atp., tedy pl. gen. -ách. Je to plur. lok., vzatý za gen.; ve sklonění zájmenném a složeném je pl. gen. a lok. tvaru stejného, těch, dobrých atd., a podle toho pojat lok. -ách za gen. také zde.

Plur. dat. chlapóm, dubóm-atd.; -ám.

1. Koncovka -óm je vlastní, psl. omъ. Byla většinou dlouhá a měnila se dále v -uom, -ům. Na př.

-óm, bohom ŽWittb. 30, 12, Pass. 346 jiným bohóm (tak v rkp.) Ol.Deut. 17, 3 woyakóm (též) t. 20, 14, ku pahorkóm (též) t. Jos. 22, 10, k neduhom Otc. 51ᵇ, wlkom NRada 1298, ſynom Ben. Gen. 18, 19 a j., k żertom HrubLobk. 57ᵇ a j., k hrzychom ChelčP. 148ᵃ, svým ſlužebnijkom Háj. 96ᵃ, vojákóm Výb. 2, 1484 (Vorličný r. 1553);

-uom, ſlowanuom PulkMus. 2ᵇ, židuom Kruml. 20ᵃ, uczennykuom EvSeitst. Mark. 16, 14 a j., Krasikuom Let. (Výb. 2, 258, XV stol.), žyduom Ben. 2. Esdr. 2, 16, haytmanuom Ben. 2. Par. 1, 2, k hrzichuom ChelčP. 146ᵃ, ke všem nedoſtatkuom Háj. 4ᵃ, proti Cžechuom VelKal. 112 a j. atd.;

-ům, hniewum ChelčP. 148ᵇ, Bogownjkum Háj. 154ᵇ t. j. -ům, bogownjkúm t. 20ᵃ, ptákum a pſum t. 18ᵃ, Uhrum t. 368ᵃ, a j., manzelum KolČČ. 398ᵇ (1568), rzemeſlnikúm Lún. var. 1613 atd., nč. -ům.

V textech starších drží se -óm do pol. stol. XVI, -uom je na sklonku stol. XIV, v XV a do pol. XVI, -ům pak od 1. pol. XVI. V ChelčP. a Háj. jsou, jak z dokladů uvedených se vidí, tvary -óm, -uom a -ům vedle sebe, -óm ovšem zřídka. Nč. -ům je pravidlem od sklonku stol. XVI. Táž chronologie ukazuje se také ve vzorech jiných, které mají pl. dat. -óm, zejména při pl. dat. oráčóm, mečóm, městóm, -uom, -ům. Nezměněné -ó- trvá v této koncovce poněkud déle, nežli v slabikách jiných; na př. duom za starší dóm se čte často ve XIV stol., duom Štít. uč. 111ᵇ, duóm BiblB. Mark. 7, 24, ale pl. dat. súsedóm říká se ještě v XVI stol., kdy dóm již dávno neužíváno. Podobá se, že délka, která v koncovce pl. dat. -óm bývala, méně pronikala, než při jiném ó; tím opožďovala se zde změna v -uom atd.,– a tím vysvětluje se také, že v některých nářečích [59]číslo strany tiskujest nč. krátké -om, t. j. délka, která tu bývala, zanikla docela. Na př. chlapom, vojákom, hadom, rakom, dubom chod. 41, Šemb. 17 (domažl.), Kotsm. 8 a 22 (doudl.), chłapom, dubom, obrazom BartD. 9, 17, 18 (zlin.), t. 52 (dol.), t. 82 (hran.) chłapom, dubom Btch. 264 a chrom. 266, k súsedom Suš. 95, ke kostelom t. 23, dała sem ju katom t. 90, slc. chlapom, dubom atd. Z doby starší je svědectví pro toto krácení v HrubLobk. kde se délka pilně znamenává, ale v pl. dat. psáno jen -om. Rosa pak str. 75 a 446 tvrdí, že koncovka pl. dat. pánům atp. je krátká, že se má psáti -um a nikoliv ům a že leda licencí básnickou ve verších může se bráti za dlouhou.

Sem patří na pohled také podkrk. -om, k Novákom atp.; ale to se klade jen jako dat. k nom. Novákovi (adjekt. possess., sg. Novákův), klade se vedle tutéž také obyčejného dat. Novákovům, a je to patrně dialektická zkrácenina z tohoto.

Čelakovský uvodí ve Čtení o srov. mluvn. 116 dědovuom, prý ze starého rkpu XIV věku: podle Čelakovského pak Mikl. III² 343 a Obl. 124; pramen toho dokladu není blíže určen a je to bezpochyby omyl. Na podporu jeho uvodí se doudl. šefcovom, Michalovom Obl. 124; neprávem, neboť toto jsou dialektické dativy plur. k possessivnímu -óv, pl. nom. šefcovi, Michalovi, dat. -ovom za spisovné -ovým.

Omylem jest bezpochyby také -em v Comest.: proti ginym narodem 175ᵇ, abychom prodali to dietie Iſmahelitem t. 44ᵃ; v textech starých psávalo se o velmi podobné k e, omyl byl tu tedy snadný.

Vedle věky věkóm, nč. věky věkův, bývá stč. také věky věkoma: na wieky wiekoma ŽWittb. 36, 29 a j.; změna zvláštní, v ustrnulém výraze adverbialním snadná, a patrně podle dat. dvoj.

2. Koncovka -ám je přejata z a-kmenů, dial. dubám podle rybám. Vyskytuje se v některých nářečích: chłopam, bratram, žebrakam, pacholkam, synkam BartD. 111 a 112 (laš., vedle -um), žebrakam, bratram t. 136 (sev.-opav., vedle -um), k dubám Btch. 265 (dolnobeč., jen u neživotných, vedle -om); doklad z doby starší: by statek sirotkám dochován býti mohl Zřízení mor. z r 1516 (ČČMus. 1865, 427).–

Srov. pl. dat. vzoru město v § 90.

Plur. lok. chlapiech, dubiech, -ích; -ech, -och; -ách.

Koncovka vlastní jest -iech, psl. -êchъ. Souhlásky kmenové jsou před ní náležitě změněny, na př. skutek-skutciech, boh (bóg)-boziech, hřiech-hřiešiech dar-dařiech, blud-bluďiech atd., slc. mnich-mnisiech Hatt. slc. 69 atd. Optat 1, 9 píše: v těch dyftongích, m. -zích, chyba v slově cizím. Časem mění se -iech jednak ztrátou jotace v -éch, jednak zúžením v -ích, srov. I. str. 197 sl. a 190 sl.

Koncovka tato byla v jazyku starším více oblíbena, než v nynějším; [60]číslo strany tiskuvysvítá to z následujících příkladů, kde jazyk nynější měl by často -ech za doložené -iech atd.: po darzijech jeho Štít. ř. 51ᵃ, w darziech KabK. 30ᵃ, po dařijch Háj. 176ᵇ, po mnohých odpořijch t. 404ᵇ, na odporzijch KolČČ. 248ᵃ (1556), na tolaržych t. 146ᵇ (1551), na těch sejřích ŽerKat. 277;– o apoſtoleech Štít. ř. 196ᵃ, w zamyſlech t. j. -léch ŽWittb. 76, 13, při těch rozdilijch KolČČ. 200ᵃ (1553):– (o) ſynyech DalC. 71, o těch panyech Štít. nč. 84ᵃ, v pohonyech Rožmb. 88, w ſtanyech AlxBM. 5, 7, o těch panyech (nč. pánech)Štít.uč.84ᵃ, o mlyniech KabK.9ᵃ, na pánijch Cžeſkych Háj. 297ᵃ, wStanijch t. 122ᵇ, w mlýniech t. 360ᵃ, při ſynijch mejch (nč. synech) KolČČ. 235ᵃ (1556), při panich (– pánech) t. 215ᵃ (1554), po zahonijch t. 127ᵃ (1550), po Haytmanijch VelKal. 97, w ſtanjch Br. Jer. 35, 7, po paních Břez. 3, ve mlejních ŽerKat. 219, na zahonich KolEE. 448ᵇ (1675), w klynich záhonů t. 169ᵇ (1702);– (v) udyech DalC. 17, v jich bludyech Pass. 389, na welbludiech KabK. 25ᵇ, na hradijch Háj. 292ᵇ, o pokladijch t. 78ᵇ, v řadijch t. 394, po mnohých odkladijch KolČČ. 210ᵇ (1554), na ſladijch t. 216ᵃ (1554), (při) ſauſedijch t. 18ᵃ (1542), o pokladijch VelKal. 107, w pokladjch Br. Isa. 39, 2, na hradjch t. 13, 23, při Saudich KolEE. 59ᵇ (1635);– w kutich m. -iech Reg. 1249, (ve)rtiech ŽWittb. 58, 8, na prſtiech Ol. Prov. 7, 3, na klenotich Háj. 119ᵃ, na żywotijch t. 195ᵃ, při plotijch KolČČ. 326ᵇ (1562), na těch gruntijch t. 167ᵃ (1552), w Mandatijch VelKal. 268, na klénotjch Br. Nahum. 2, 9;– w ſlybijech Štít. ř. 15ᵃ, w rubich KolČČ. 223ᵃ (1555), na Weltrubijch t. 13ᵇ (1542);– na przikopich KolČČ. 247ᵃ (1556), na Přijkopijch VelKal. 82, na Slaupijch KolEE. 329ᵇ (1721);– W zernowiech KabK. 6ᵃ, na svých odiewijch Háj. 92ᵃ;– po rzádijech húfijech Ben. 2. Par. 31,16, po záſtupijech a húfijiech t. Jos. 4, 13;– na domich KolČČ. 176ᵃ (1553), w kramijch t. 418ᵃ (1566);– w boczijech vašich Štít. ř. 169ᵇ; po ſkutczijech jeho t. 3ᵇ, w ſkutcziech ŽWittb.9,17, v dobrých ſkutciech Pass. 355, o jich ſkutczech AlxV. 836, o potoczech KabK. 23ᵃ, nč. skutcích Us.; o poručnijcijch VšehK. 39ᵇ; v kakýchs klaſciech ŠtítOp. 2 t. j. klásciech (klásek), po takových zyſſtyech Štít. uč. 82ᵇ a 85ᵃ t. j. zištiech (zisk);– w bozijech egyptských Štít. ř. 154ᵃ, na svých boziech Pass. 348, v skalnatých byrziech LMar 56 (brh), na praziech Ol. Ex. 12, 7 (práh);– w hrieſſyech Pass. 334;– na woziech

ŽKlem. 19, 8;– na ſaſyech DalC. 78, w czaſych KolČČ. 85ᵇ (1548) atd.; – nč. v dařích, ve sklepích, na domích, na vozích, po časích atd. vedle -ech, v bocích, o ptácích, po skutcích, po svátcích, o bozích, o ženiších Us.

2. Koncovka -ech je podle i-kmenův, chlapech podle kostech atd., z -ьchъ. Také koncovka ŭ-kmenů byla -ech, synech atd., a lok. chlapech mohl by se zdáti utvořen podle lok. synech : ale v synech je koncovka -ech z -ъchъ, její -e- nemělo moci přehlasovací, srov. I. str. 140; zde však přehlasování jest, jak viděti na příkladu zeměnech atp, jest tedy [61]číslo strany tisku-ech z -ьchь, z i-kmenův. Při -ech z -ьchъ mělo by ovšem býti měkčení r-ř a měl by býti na př. lok. dařech a nikoli darech; nezměkčené darech atp. však tím se vysvětluje, že doba měkčení re () v ŕe, ře již byla prošla, když novotvar s -ech vznikati počal.– Tvary -ech jsou tedy novotvary; v jazyku starším jsou ještě řídké, ale množí se pak, zvláště při kmenovém -n, -d, -t, kdež jsou v nč. pravidlem. Na př. v darech, odporech, tolarech, rozdílech Us.;– u pohonech Rožmb. 90, w honech KolB. 1519, KolČČ. 215ᵇ (1554), w zahonech KolEE. 464ᵇ (1717); o pánech, mlýnech, klínech, hejtmanech atd. nč. Us.;– na hodech Pass. 377, KolA. 1514, Br. Isa. 5, 12, w urzadech Ol. Num. 2, 17, v Zidech t. j. židech KolA. 1511, na żydech Háj. 107ᵃ, w Nebowidech KolB. 1521, w Saudech Háj. 337ᵃ, o ſaudech KolČČ. 296ᵇ (1559), při Saudech KolEE. 37ᵇ (1675), w pokladech Br. Jer. 49, 4, w rodech t. Ex. 6, 16;– na rtech ŽWittb. 44, 3, na ſſatech KolČČ. 210ᵃ (1554), na klenotech t. w pocztech KolEE. 3ᵇ (1661), na mlatech t. 329ᵇ (1721), na gruntech t. 136ᵇ (1725);– na ſrbech DalC. 58;– na příkopech, sloupech, stavech, domech, krámech, vozech, klasech atd. Us. Šíření koncovky -ech podporováno tím, že se při ní souhláska kmenová zachovávala beze změny, dar-darech, pán-pánech atd., proti náležitému tvaru dařích, páňích atd.; provedeno tedy v posledních dvou stoletích do té míry, že -ech je pravidlem, kromě kde souhláska kmenová je hrdelná, na př. pták- o ptácích, roh- na rozích, ženich- o ženiších; a i sem vniklo -ech místy v nář. stjick.: o vojákech, po kanárkech, v osmi rokech, rohlíkech, na břehech, ve stohech, v kožuchech, o ženichech BartD. 88 a j., jsouc tu v době novější jen mechanicky přivěšeno, což vysvítá z toho, že neměkčí a že se vyskytuje ve všelikých lokálech množných, také u kmenů měkkých a ženských, na př. o chłapcech, po křížech, na polech, na rybech, po lukech, na rukech, o ženech, v novinech, o sestrech atd. BartD. t. a j.

Novotvary s konc. -ech podle i-kmenů jsou také v srbchorv. od XIV stol., na př. trudeh, narodeh, zakoneh, dareh Danič. Istor. obl. 134.

3. Koncovka -och je podle ŭ-kmenův, z -ъchъ.

Je tedy po právu v nářečích slovenských, která mají o ve střídě za ъ, tedy -ochъ za -ъchъ. Tu jest i pravidlem, tedy na př. rohoch, věkoch, žákoch, ženichoch, daroch, kaproch, zuboch, hadoch, psoch Dolež. 29–36, chlapoch, duboch Hatt. slc. 67 atd.

Ale jest i za hranicemi uhersko-slovenskými, na př. chłapoch, obrazoch, duboch, BartD. 17 a 18 (zlin.), o vtákoch, vojákoch, stohoch t. 31 (pomor.), bratroch, vtákoch, na stromoch t. 52 (dol.), chłapoch, obrazoch t. 66 a 67 (val.), chłapoch t. 82 (hran.), po staříčkoch, o vtákoch, po stromoch t. 88 (stjick.), chłapoch, duboch, komároch, po čertoch, častěji než -ech Btch. 265 a 423 (dolnobeč.); místy jest -óch, chłapóch, dubóch BartD. 84 (stjick., s délkou ráznou), zdloužení je tu vlivem délky v rybách [62]číslo strany tiskuatp., tedy délka analogická. V nářečích tuto dotčených není o střídnicí za ъ; jim dostalo se tedy koncovky -och cestou jinou než domácím vývojem z -ъchъ, a to buď přejetím z území slovenského, buď podle jiného výkladu podle dat. –om, chłapom-chłapoch atd. jako je rybám-rybách, těm-těch, dobrým-dobrých atd.

Koncovka -och je také v nář. lašském: vim o ptakoch, v našich synkoch, po jarmarkoch, o bratroch, v kadłuboch, po stromoch, po škubakoch, na Hamroch, ve vłasoch BartD. 113. Tu mohlo by býti -och domácí obměnou hláskovou z -ách, srov. I. str. 123; ale když povážíme, že tu bývá také -ach (za -ách), na př. chłopach, obrazach, susedach, domach atd. BartD. 111113, nakloníme se k výkladu, že i lašské -och je téhož původu, jako ve východních nářečích jiných.

Z doby starší jsou pro -och doklady v Koz. 397: na rolníkoch i na zahradníkoch.

Srov. stpol. bogoch, bokoch, daroch, panoch, sadoch, listoch, skopoch, obrazoch atd. Kal. 95.

4. Koncovka -ách je z a-kmenů, rohách podle rybách. Odporoučí a šíří se tím, že nemění souhlásky kmenové. Vyskytuje se již v textech nejstarších a dosud: v době staré bývá jen při kmenovém -k, zvláště když před ním je ještě souhláska jiná, později také v případech jiných. Na př. v zwoneckach t. j. zvonečkách in cymbalis ŽGloss. 150,5; w zwoneczkach ŽWittb. t.; rozkoš (luxus) w nozykach a paterzyczkach v myeſſeczkach Štít. uč. 45ᵇ; na mezkach in mulis Pror. Isa. 66, 20, Vít. 22ᵃ, Ol. 1. Par. 12, 40; sediec na oſliczkach super pullos asinarum Ol. Súdc. 10, 4; v budúcích wiekach Kladr. Efes. 2, 7; na rohach Hlah. 1. Par. 15, 16, na podьvalachь t. Cant. 5, 5; o rzerzabkach Comest. 62ᵇ, po prſtenkach t. 8ᵇ, po przybytkach t. 63ᵃ, w okrſſlkach t. 5ᵃ, na bykach t. 205ᵃ, v prvních wiekach t. 8ᵇ, w ſnekach (šnek) t. 155ᵇ, w zaſtupach t. 61ᵇ, na podwalach t. 195ᵃ, w uhlach rúcha t. 94ᵃ; w czeczkach ženských Sal. 314, o raku na ceckach t. 312; w kaliſſkách Háj. herb. 83ᵃ, na Konečkách t. 2ᵇ, o ſſeſtiliſtkách t. 239ᵇ, na Prautkách t. 204ᵇ, v těch Měchýřkách t. 335ᵃ a j.; w rozkrokach VelKal. 334; na Wyklekach KolEE. 89ᵃ (1657), w Begchorach t. 96ᵇ (1733), ve jménech místních; po Kautkách Beck. 1, 487, na Statečkách t. 3, 302, po všech zármutkách BílD. 7, po jeho krokách t. 351, na žiwotčichách BílC. 91, v pěti pecnách BílQ. 2, 172 a j. Sem patří také lok. snách ve výraze ve snách in somniis, dial. zkrác,.ve snach chod. 57; výraz ten drží se z doby staré, srov. ve ſnach Kat. 134, Ol. Gen. 31, 10, ChirB. 39ᵃ, Br. Gen. 31, 10, t. 31, 11 aj., Dolež. 29 atd.; ale jindy je snech, mluviti o snech atp. Dobr. Lehrg.² 174.– Velice je rozšířeno -ách v nářečích obecných: v Čechách slyší se velmi často, vedle koncovek jiných; v nář. mýtském jest při kmenech tvrdých při všech, mýt. 333; také v nářečích východních se vyskytuje, na př. vo pacholkách, [63]číslo strany tiskužebrákách, žákách, na břehách, v obłakách, po svátkách, f kožuchách chrom. 268, na stromách, o vtákách BartD. 31 (pomor.), o vtákách, po pěti rokách t. 54 (dol.), chłopach, obrazach, pachołkach, susedach, domach t. 111–113 (laš., místy pravidlem, místy vedle -och), synkach, lesach, stromach t. 136 (sev.-opav.).

5. Koncovka vlastní -iech byla kdysi zajisté pravidlem obecným; ale časem vznikají novotvary s koncovkami -ech, -och, -ách, a tvary vlastní -iech ustupují znenáhla novotvarům -ech, -och, -ách. Usus, který se z toho pro nč. spisovnou vyvinul, jest podle Dobr. Lehrg.² 174 a j.: -ích zachovává se při kmenech se souhláskou hrdelnou, na př. o žácích, ptácích, o svátcích, v potocích, na rozích, březích, o mniších, hříších atd., a krom toho často také jinde, na př. na vozích, v časích, v zubích, ve sklepích, v krámích atd.; ech bývá při -n, -d, -t, o pánech, pohanech, údech, na schodech, o židech, v nápadech, v rodech, ve rtech, v počtech, na prstech atp.;– mnohá substantiva mívají tu -ích tu -ech, na př. na vozích a na vozech, po časích a po časech, v zubích a obecně v zubech, v kočářích a ob. v kočárech, v Karlových Vařích ob. Varech, v krámích ob. v krámech; za časů Dobrovského na štítech i na štítích, a při abstraktech mělo přednost -ích, v počtích, nápadích;– koncovka -ách je ustálena ve výrazu ve snách, v. nahoře; a bývá dále častěji při kmenovém -k, když před ním je souhláska ještě jiná, na př. na koníčkách v. -čcích, v měchýřkách v. -řcích, v koutkách v. -tcích atp.; za ob. na dluhách, na rohách atp. je spisovné na dluzích, v potocích atd.– Usus dialektický, pokud jest jiný, vytčen jest v odstavcích předcházejících; rozmanitost a kolísání jsou ovšem také tu, na př. v nářečích západních jest -ích, -ech, -ách,–na Moravě je v chrom. -ich (= -ích) skoro jen u životných na -ch, -k, -ách u neživotných na -h, -ch, -k, -ech ostatně chrom. 268,– v dolnobeč. -ech, -och, -ách,– zlin., val., slc. -och atd.

Srov. pl. lok. při vzoru oráč, město atd. §§ 67.a 91.

Plur. instr. chlapy, duby; -mi, -ma; -ami, -ama, -oma.

1. Koncovka vlastní jest -y, psl. -y. Jest pravidlem v textech starších a dosud v jazyku spisovném; na př. yazyky svými ŽWittb. 5, 11, zuby svými t. 34, 16, zlatými paſy Pass. 322 atd., nč. chlapy, duby. V nářečích drží se někde pravidelně, ale u většině jest jen výjimkou vedle koncovek jiných -mi, -ami atd.; koncovky tyto jsou zřetelnější, proto přicházejí v oblibu, kdežto koncovka náležitá -y se drží jen v jistých výrazích ustálených nebo v jistém spojení s předložkou nebo přívlastkem, kde tedy předložka nebo přívlastek nasvědčují, že tvar -y jest instrumental. V nář. doudl. jest -y pravidlem, se zedníky, mezi vlky, vojáky Kotsm. 22; jinde vyskytuje se ve výrazích, jako jsou na př. brániti se zuby nehty Us., před svátky, pověděti něco před svědky, před časy, mezi lesy Us.; v ná[64]číslo strany tiskuřečích východních říká se: před časë (= -y) chrom. 268 (ostatně je tu jen –ama); chłapy, obrazy, všecko je podsaděné stromky, jéł z voły, hore potoky BartD. 66-68 sl. (val., z pravidla, vedle -ami); mezi sedłáky, s pachołky, s chlapy, z vojáky, z bratry, svými voły, s tými droby t. 89 (stjick., z pravidla, vedle -ámi a -ama); pod płoty, před svátky, před časy, nad kostely, za rámy t. 19 (zlin., -y jen v určení adverbialním a ve spojení s předložkou); pod puoty (płoty), mezi potoky, z vojáky t. 46 (lhot., vedle -ama); s tymi synky, s bratry, z mojimi bratry, za kłobuky, pod płoty, před svotky, mezi trhy t. 113 (laš.), tłustými těły Šemb. 36 (opav.); slc. ostrými zuby Hatt. slc. 69, peknými chlapy Mikl. III² 340 (ve spojení s přívlastkem, jinak ami, -mi) atd.

Za -y bývá v nář. slovenských -ý: s tema chłapý, pred svátký BartD. 37 (stráň.), syný, z vojáký, uchodził cvałý t. 30 (hroz.), s tými chłapý, ze svojimi syný, za dubý t. 41 (též); v slovenštině spisovné jest -ý, když slabika předcházející je krátká, pěknými spôsobý vedle ostrými zuby Hatt. slc. 69.

Srov. pl. instr. oráči, městy atd. §§ 68 a 92.

2. Koncovka -mi je z i-kmenů, dubmi podle hostmi atd. Mohla by býti i z ŭ-kmenů, jako stsl. -ъmi, Lesk. Declination 102–104 a Scholvin v Jag. Arch. 2, 495; ale v češtině byly tvary synmi atp., které by tu měly býti vzorem, vyhynuly dávno před tím, než novotvary sem patřící se začínají. Tyto vyskytují se od konce stol. XIV, většinou u jmen neživotných; na př. s pokladmy Pulk. 44ᵇ, chlebmi HusF. 2, 289, s czaſſmy Kruml. 376ᵃ, mnohými czaſmi Comest. 248ᵇ, zlatými liſtmi t. 152ᵇ, nolimi těmi ptáky t. 12ᵇ svými ſſatmib Griz.159ᵃ,s ſtítmyKladr. Ezech. 38, 5, loſmi t. 1. Par. 24, 5, wlaſmi t. Luk. 7, 38, s platmi Koz. 395, pánmi, hadmi Rosa 97, obrazmi Beck. 1, 170, s židmi t. 1, 207, s Sſatmi t. 3, 46, s wozmi t. 3, 71 a j., mezi praetendentmi VesB. 29ᵃ a j., pánmi Tham 48 a j.; z vołmi, pred dvacjatmi rokmi, cepmi BartD. 41 (hroz.), slc. zubmi, hołubmi, hadmi, sudmi, vołmi, stołmi Dolež. 31, zubmi, kostolmi Hatt. slc. 69 Srov. stpol. chlebmi, apostołmi, kapłanmi, sokołmi a j. Kal. 102; stsl. grêchьmi Cloz., apostolъmi Supr., darъmi Euch. a j., -ъmi z u-kmenů, Scholvin v Jag. Arch. 2, 492 sl.; stsrb. darьmi, gradmi, listьmi, grêhьmi atd. Danič. Istor. obl. 116 sl.; sln. Obl. 160 atd.

Vedle -mi jest vulgární -ma, na př. pánma Rosa 76, s wolma BílD. 271, s volma, šatma atp. Us. V jazyku kleslém jsou i příklady, kde -ma je přivěšeno k pl. nom.; na př. pl. nom. rty a instr. rtyma svýma BílC. 37, okuláry instr. s okulárýma BílD. 11.

Srovn. stejné pl. instr. při vz. oráč a město v §§ 68 a 92.

3. Koncovka -ami je z a-kmenů, chlapami podle rybami. Vyskytuje se od konce stol. XIV, v době starší jen u jmen neživotných, v nové také u životných. Na př. rohamy trkati PassKlem. 50ᵃ, s velikými poprſkkamy [65]číslo strany tisku(sic) t. 202ᵇ, yazykamy lidskými ROlB. 34ᵇ, s kolykamy paxillis Ol. Num. 4, 32, mezi obluczzkamy t. 3. Reg. 7, 29, ſkutkami Comest. 110ᵃ, rohami t. 74ᵇ, plechami t. 154ᵇ, hrziechami t. 29ᵃ, s ṙeṙabami Baw. 220, svými zubami Háj. 160ᵃ, skřípíce zubami t. 262ᵇ, s Cepami t. 382ᵃ; cepami VelKal. 88, přestrašili ho cepami Pam. 3, 77, stromami Rosa 76, s katolikami Beck. 1, 422, odpuſkami t. 1, 62, prſtami t. 2, 220, mezi rohami t. 1, 4, ostrými Sſýpami t. 1, 512, pole s rybnikami t. 1, 485 atd., bratrami BílD. 234, ďáblami t. 254, ſwědkami VesA. 125ᵇ, hřjchami t. 16ᵃ a j., pánami Tham 48; před kozákami Čel. (1847) 327, pro rým; kázal ho psami vyštvat Suš. 19, chłapami, synkami, stromami BartD. 113 (laš.); v některých částech území valašského je pravidlem -y, a vedle něho vyskytuje se -ami jen u neživotných t. 68; v nářečí slovenském: hadami, vołami, hołubami, stołami, zubami, sudami atp. Dolež. 31, chlapami, dubami Hatt. slc. 67.

Místo -ami bývá dial. zdloužené -ámi, zubámi BartD. 60 (val.), psámi t. 89 (stjick.).

Jiná dial. varianta místo -ami jest -ama; jest doložena od stol. XVII a hojná v nářečích nynějších. Na př. stromama Rosa 76; prſtama Beck. 1, 33, zubama t. 1, 423 a j., stromama Tomsa 172, chlapama mýt. 333 a hojně jinde, s rakama Suš. 127, chłapama, dubama chrom. 266, Btch. 264 (dolno-beč.), chłapama, obrazama BartD. 17 a 18 (zlin., tu z pravidla), t. 27 (záhor., též), pachołkama, synama t. 37 (stráň.), ze svýma bratrama, z vojákama t. 46 (lhot.), chłapama t. 42 (dol.), t. 68 (val., místy), chuapama t. 82 (hran.), s chłapama, pachołkama t. 89 (stjick., porůznu), bratrama, synkama t. 113 (laš.), chłopama, synkama t. 136 (sev.-opav.); nikoli též v nářečích slovenských.

Místo -ami, -ama bývá v jazyku kleslém i -emi, -ema: těmito žjwlemi BílD. 12, všemi smyſlemi BílQ. 1, 21, pſema rodiče nazývají BílC. 94.

V nářečí lašském jest vedle -ami, -ama také -oma, chłopoma, synkoma BartD. 113. V nářečí tom je pl. dat. rybom, pravidelnou obměnou z rybám, a podle toho jest tu také instr. ryboma vedle rybama, -ami, a odtud dále chłopoma. Podobně v nář. sev.-opavském BartD. 136.

4. Vývoj různých těchto koncovek byl patrně tento: koncovka vlastní -y byla původně v užívání všeobecném a sama; časem nabízejí se ze vzorů jiných koncovky -mi a -ami; jsou v jazyku u veliké většině, neboť jimi se končí většina instrunientalů plur. sklonění jmenného a všecky instr. plur. sklonění zájmenného a složeného; znamenají ve svých vzorech jen instrumental množný a žádný pád jiný, a jsou proto zřetelnější než -y, které je koncovkou instrumentalu a ve vz. chlap také akk. pl.; tyto okolnosti pomáhají jim šířiti se na újmu koncovky -y, která jen v jazyku spisovném a na některých územích dialektických (doudl., místy val.) zů[66]číslo strany tiskustává, většinou však z jazyka živého ustupuje; drží se tu jenom v několika rčeních ustrnulých, zvláště ve vazbách takových, kde předložka nebo přívlastek význam instrumentalový naznačují; koncovky nové -mi, -ami mění se pak dále v -ma, ama, -oma.

Pastrn. 95 uvodí z Pauliny-Tótha slc.: za vojáci, so svojimi pomocníci; nom. pl. vzatý za instr.

Měna kvantity kmenové ve vzoru tomto.

1. O dloužení slabiky kmenové v pl. gen. tvarů bez -óv, na př. čas-čás slc. čias, slc. raz-ráz, chod. oblak- do voblák viz nahoře § 37.

2. Některá jednoslabičná substantiva, mající samohlásku dlouhou, krátí ji v pádech, kde jsou tvaru víceslabičného. Na př. stč. dóm, duom nč. dům a gen. domu, pl. nom. domy, domové, du. dat. instr. domoma atd. Krácení toto zejména při jistých substantivech je ustáleno; odchylky, které se tu vyskytují, vysvětlují se analogií. Poučný toho příklad je v pás gen. pasu a dial. (zlin.) pásu: slovo to je staženo z pojasъ, má tedy délku etymologickou, ale krátí se přece; v nář. zlin. jest ovšem gen. dopásu BartD. 9, a tu by se mohla délka brániti jako náležitá; ale v témž nářečí říká se poďme za pasy BartD. t., a to lze vysvětliti jen tak: bylo i v nář. zlin., pás-pasu atd., z toho zůstalo -a- ve rčení ustáleném za pasy, jinde pak pronikla odchylka analogií pás-pásu atd.

Zkráceno pak jest á- a, srov. Dobr. Lehrg.² 192, na př.:

hrách-hrachu atd., hrachu Háj. herb. 275ᵃ a j.; odchylkou: hráchu Háj. herb. 102ᵃ, chod. 57, podle nom.;–

Ján, Jan v. zde doleji č. 3;–

mráz-mrazu atd.; odchylkou mrázu, mrázem BartD. 9 (zlin.);–

pan, pan v. zde doleji č. 3; –

pás-pasu atd., pás Br. Jer. 5, 27, do paſu t. Ezech. 47, 3, paſem t. Lev. 8, 7 a Isa. 22, 21 atd., Dobr. 1. c. a Us.; odchylkou: pas chod. 56 (podle gen. pasu atd.) a do pásu BartD. 9 (zlin., podle nom. pás, v. nahoře);–

práh-prahu atd.; odchyl.: prah, prah svůj podle prahu mého Br. Ezech. 48, 8, a práhu chod. 57.–

Zkrácení é, ie (í) v e, ě (Dobr. Lehrg.² 192):

chléb-chleba atd., chléb Ben. 1. Reg. 21, 4 a j., kus chleba t. 2, 36 a j.; chléb Br. 37, 21, chleba t., chlebem t. Lament. 5, 7; nč. usus spisovný má chléb, ob. také chleb, chleb chod. 56; odchylkou: bez chléba BílD. 23, chlébůw BílQ. 2,162 a j.;–

[67]číslo strany tiskusníh stč. snieh-sněhu atd.; odchyl.:sněh chod. 56 a ſnjhem přikrytý VesC. 34ᵃ;–

vítr stč. vietr-větru atd.–

Zkrácení ó nč. ů v o (Dobr. 1. c.):

bůh stč. bóh, buoh-boha atd.; tu však jsou v textech starých časté odchylky, na př. milý buoze Pass. 13, u buozie t. 25, buohem t. 7, buohowe t. 21, pl. gen. buohow 12 (v Pass. části mladší), ot buoha Alb. 7, k buohu t. pánu buohu Ben. 3. Reg. 12, 32, ot buoha Krist. 1ᵃ, k buohu t., o buozie t., buohem t., buoha BiblD. 1. Par. 13, 3 a j., buohow Ol. Ex. 20 23, buohem Kruml. 83ᵇ atd.;–

důl stč. dól, duol-dolu atd.; odchyl. z duolu HusŠal. 134ᵃ, Ol. Súdc. 1, 15; –

dům stč. dóm, duom-domu atd.; odchyl. w duomie KabK. 5ᵃ;–

dvůr stč. dvor, dvuor-dvoru atd.; na př. dvuor poplužní s dvory kmetcími ZS. 350, dvorové kmetcí t. 351; odchyl. od dwuoru KolAO. 11ᵇ (1505), dwuora KolBO. 3ᵃ (1494), na tom dwuoru t.;–

kůl stč. kól,kuol-kolu atd., vida na néj straně lodí u kola věziece Pass. 313; odchyl.: ti k kulu přivázáni bývali Beck. 2, 123, gen. kůlu chod. 57, zatloukali kůly BartD. 9 (zlin.); odchylka se zde ujímá pro rozdíl od subst. kolo;–

půst stč. póst, puost-postu atd., pooſt Ol. Joel. 1, 14, púoſt HusPost. 43ᵃ, půſt Br. Jon. 3, 5, poſtem t. Joel 2, 12; odchyl.: od puoſtu Kruml. 130ᵃ, puoſtem t. 170ᵇ a 188ᵃ, v půstě Pal. 5, 2, 431 a BartD. 9 (zlin.);–

skůt stč. skót, skuot-skotu atd, ſkuot Ol. Gen. 34, 28, t. Ex. 12, 32, t. Gen. 46, 12, Prešp. 417, ſkvot OtcB. 71ᵇ, skůt Lact. Jg.; odchyl. nč. skot;–

stůl stč. stól, stuol-stolu atd.; odchylkou: tři veliké ſtuoly Pass. 323;–

vůl stč. vól,vuol-vola atd.;–

vůz stč. vóz, vuoz-vozu atd.; odchyl. wuozuow mých Pror. 27ᵇ;–

vzrůst, zrůst stč. vzróst, vzruost-vzrostu atd., zrůſt Br. Ezech. 31, 5, k zroſtu t. Isa. 44, 14, w zroſtu t. Ezech. 31, 14, na wzroſtu Pulk. 13ᵇ, do jeho wzroſtu Hrad. 23ᵃ atd.; odchyl.: zroſt Háj. herb. 34ᵃ a j., k zrůſtu Br. Ezech. 31, 4, zrůstu Us.

Dialekticky je také bul (m. bůl, bol)-bolu, bur (bor)-boru BartD. 103 (laš.), a též pohřuob- na pohřobě atp. t. 134, t. j. také uo vzniklé z e se tu krátí.

Slova přejatá kůr, trůn nikdy nekrátí.–

Také krácení ú-u nemá zde příkladu.–

Zkrácení ý v y je podle Dobr. 1. c. v subst. dým-dymu; v Jg. jsou doklady pro dým-dýmu atd. (z Vel. a j.) a také pro dym-dymu atd. [68]číslo strany tisku(z Br. a j.), a tyto duplikaty možná že vznikly z bývalého dým-dymu; jazyk nynější má dým-dýmu atd.–

3. Vedle Jan je také Ján; ale to není dloužením nebo krácením v deklinaci, nýbrž tu má jazyk spisovný tvary veskrze krátké Jan gen. Jana atd., a nářečí obecná dlouhé Ján gen. Jána, k svatýmu Jánu chrom. 267 atd.; sg. vok. je však všude krátký, Jene Us., Jane chrom. 267 a j.

Subst. pán má v sing. vok. z pravidla krátké -a-, na př. pane! milý pane! milost-pane! Pane Bože! Kriste pane! pane Ben. 1. Reg. 7,6 a odchyl. ty páne muoj králi t. 2. Reg. 15, 21 (2krát).– V ostatních pádech singularu jsou tu v příčině kvantity některé zvláštní rozdíly: když jest ve členu větném (v podmětu, předmětu atd.) samo anebo výrazem hlavním, má dlouhé , na př. pán zde byl, milost-pán, viděl jsem pána, náš pán zde byl, mluvil jsem s mladým pánem, země pán, světa pán atd.;– když však je tu výrazem vedlejším a to zejména pří- vlastkem, má krátké -a-, na př. pan biskup, pan hrabě, pan soused zde byl, byl jsem s panem Novákem atd.; jenom v jistých ustálených rčeních jest i tu -á-, totiž: pán Bůh gen. pána Boha atd., pán Ježíš gen. pána Ježíše atd.. Kristus pán gen. Krista pána atd., kníže pán gen. knížete pána atd. (ale: pan kníže, pana knížete atd.), císař pán gen. císaře pána atd. Us., papež pán TomP. 7, 48, pro pána krále! (interj.);– v plurálu pak je vždy -á-: páni, pánové, milí pánové, páni sousedé, páni měšťané, pánům měšťanům, s pány měšťany atd.;– to je usus nynější; shodné s ním doklady starší s dlouhým -á- jsou: paan nade všěcky paany Pass. 613, paany znamenajte Štít. ř. 210ᵇ (pl. nom.), paan tvuoj KřižB. 80ᵇ, našel paan jesle paana svého Pror. 1ᵃ, urozeného paana pana Jana Lún. pam. 1574, páni nalezli KolAO. 43ᵃ, mezi purgmistrem a pány t. 24ᵇ (1587) atd.; vedle toho jsou ovšem také doklady odchylné, totiž v textech, kde kvantita celkem pečlivé se znamená a přece psáno pan- za žádané pán- (odchylkám opáčným nemám dokladů), na př. Pan Bůh VelKal. 146, Panůw Benátčanům t. 204 a j., Panuow Uherſkých t. 144 a j., knížata Panuow t. 57, Panůw Slawatůw t. 204, velikým Panům Háj. 90ᵇ atd.

Jiné je krácení v záda, zádům, na zádech, za zády a gen. zad. Substantivum toto je vlastně masc. sing. zad, srov. stsl. zadъ dorsum atd.; záda jest jeho plural s koncovkou -a, ustálený u významu určitém; je tu tedy krácení jako léta gen. let, v. § 93.

Pomnožná jména místní Uhři, Uhry atp.

Pomnožná jména místní (pluralia loci) jsou namnoze původu metonymického: pluralem jména obyvatelův je spolu pojmenováno místo (osada, země), které tíž obyvatelé zaujímají. Na př. Uhři = Ungari, [69]číslo strany tiskua metonymicky Ungaria; Němci = Germani, a meton. Germania, ve Vel. quadr. Hořejší Němci = Horní Německo, Dolejší Němci = Dolní Německo Jg. Srov. ř. Φίλιπποι, lat. Veji, Sabini, lit. Vengrai, Prusai Mikl. III² 341 a doleji pomnožná jména místní Brozany § 46 a Lobkovice § 70.

Jiná pomnožná jména místní jsou z appellativ, na př. Karlovy Vary z appell. var, Třídvory (ves u Kolína) z appell. dvór atp.

To platí o pomnožných jménech místních vůbec. Když příslušný singular patří ke vzoru chlap, tedy i vzniklé z něho pomnožné jméno místní sem patří; na př. Uher, plur. Uhři, Uhry.

Sklonění jmen těchto bylo původně totéž, jako sklonění příslušného jména základního v pluralu; časem však vyvinuly se některé rozdíly: plurale významu místního dílem zachovalo některé archaismy, dílem dalo vzniknouti některým novotvarům, kterých při pluralu substantiva základního není.

Sklonění vzoru Uhři, Uhry jest:

Nom. Uhři, Uhry, -a. Tvar nejstarší jest Uhři, souhlasný s chlapi, dubi; na př. in villa Dusnici t. j. Dušníci (nč. Dušníky) Reg. 1. r. 1228 (z orig. knih. dvor. Víd.); podle toho čteme -i také v příkladech: iuxta villam quae dicitur Bubni KosmA. III, 17 t. j. Bubni (nč. Bubny), loci nornen est Cladorubi t. III, 58 t. j. Kladorubi (nč. Kladruby); země jiejž diechu Charwaty jmě DalC. 2, země jiešto charwaty jest jmě t., tu možno čísti -ti i -ty.– Tvar Uhry jest akkusativ vzatý za nominativ (jako duby za starší dubi, v. § 35); na př. Dusniky UrbE. 178 t. j. Dušníky.– Tvar Uhra jest m -y jako oblaka atp., v. § 36; na př. theloneum in Hawra Reg. II. 1310 t. j. in Havra m. Habra i nom. jmenovací) = Habry, agros in Hayka tamt. r. 1313; nč. ob. Čecha, Hradčana, Lužana mýt. 339, Šemb. 27 (vých.-česk.) a Us., Kúta, Újezda a j. BartD. 138 atd. Akk. Uhry, -a; na př. aby vrátil rakuſſy Pulk. 157ᵃ, Uhry ob. Uhra Us. Gen. Uher; tvar starý, bez koncovky -óv, který při appellativech již ve stč. jen archaisticky se vyskýtá, zachoval se zde pravidlem. Na př. qua (via) itur ad Gabr KosmA. III, 15 a Kosm1. t. (Kosmas myslí po česku, jeho lat. ad Gabr jest = č. do Gabr, nč. do Haber), iuxta pagum Postolopirth KosmA. I. 13 a Kosm1. t. (též, = u vsi Postoloprt), ad castrum Rakouz KosmA. III, 12 a Kosm1. t. (též, = u hradu Rakoús), e regione Stodor KosmA. I, 15 a Kosm1. t. (též, = z krajě Stodor); Neosuetl Reg. I. r. 1088 (ze XIII stol.), de Buben t. r. 1170, de pecek t. r. 1228; do czech DalC. 33, do rzek t. 51, z ſas t. 94, z uher t. 51; do Benatek ApŠ. 118, z benatek Mast. 8; když sě z uuher bratřie přibrachu Hrad. 27ᵇ, z rakús Štít. uč. 61ᵇ; de Dussnik TomZ. 1398 r. 316; do pruſſ Pulk. 34ᵃ; do Rziek Comest. 116ᵇ; do Turek Lobk. 21ᵇ; ze Trzij dwuor KolB. 1519, ze Trzidwor KolČČ. 10ᵇ (1560); do Uher Vel. [70]číslo strany tiskuKal. 309, do Vlach t. 97, do Rus t. 165, do Prus t. 199; do Sás Beck. 1, 295; z Karlových Var Us., ze Słovák, z Vałách BartD. 19 (zlin.); knieže táhl do pohan Mand. 39ᵃ (= do pohanské země), (Benátčané) jezdie do pohan Lobk. 21ᵇ, jenž do jeho země jezdili z krzeſtian t. 2lᵇ (= z křesťanské země).– Při jménech původu appellativního proniká také tvar -óv: z Varuov Všeh. 375, ze Trzidworuw KolČČ. 103ᵇ (1560), z Karlových Varů Us.

Dat. Uhrám atd. Na př. k rakuſom běžěti DalC. 89, k rakuſſom ad Austriam Pulk. 53ᵇ, ciesař tu krajinu k czechom oddal ad Bohemiam t. 62ᵃ, měly ty země k Cžechům připojeny býti VelKal. 44, osm mijl od Vídně k Uhrům t. 9, blíže k Benátkům Har. 1, 12.– Uhrám, podle a-kmenů, při těch jménech, která mohou míti nom. -a, na př. kako jest ta země k czecham přišla DalC. 24, k Benatkam Lobk. 28ᵇ, až k Benátkám Har. 1, 13, k Uhrám Us.

Lok. Uhřiech. Na př. Thuklecyeh Reg I. r. 1205 t. j. Tukleciech (Tuklaky), Zernozecheh List. Lit. r. 1218 t. j. Žrnosěciech, Zalezzleh tamt. t. j. Zálezléch, Zernozecech Reg. I. r. 1250, Nostulech tamt. t. j. Nóstvléch (m. Nósvtléch, v Nůslích); w uhrzyech Mast. 51, w rakuſyech t., w ruſyech t. 52, u baworzyech t., w korutanyech t. 53, w Uhrziech Pass. 317; w baworziech Pulk. 89ᵇ, w ſrbyech t. 66ᵃ, w charwatyech t. lᵇ; w charwatijech stateční lidé jsú Lobk 27ᵃ; w Auhřijch Puch. 446ᵃ, w Uhřijch VelKal. 32 a j, ve Wlaſſých t. 49, w Srbijch t. 188, w Sſwábijch t. 268; v Rakousích, Robousích, Uhřích, Nůslích atd. Us.– Uhrách, podle a-kmenů, zvláště po hrdelnicích; na př. w czechach DalH. 42, DalC. t. a 21, Mast. 49, Hrad. 1ᵃ, Rožmb. 120, nč. v Čechách, Uhách, Dušníkách, Benátkách, Pardubickách, Uhrách Us.– -ech, podle i-kmenů, zvláště po-t,-d,- n a také po jiných; na př. o poſtoloprtech DalC. 41, ve Všetatech, Všestudech, v Nebovidech, Korutanech, Sanech, Bubnech, Smidárech, Býchorech, Semilech, Dolech, Kralupech, Čepech, Dubech, Citolibech, Čínovech, Drmech, Časech atd.– -och v nářečích východních, na př. na Hamroch BartD. 113 (laš.) atd.

Instr. Uhry, mezi řečenými zeměmi a tatary Mand. 45ᵃ; -ami, Uhrami Us.

Kmeny s -a- přehlas. -ě-.

Mezi kmeny vzoru chlap, dub jsou mnohé, které mají vnitř slabiku měkkou se samohláskou -a-. Tato pak samohláska mění se v -ě-, když ve slabice následující je k tomu příčina (přehlasování zpátečně, srov. I. str. 97 sl.); na př. čas pl. nom. čěsi, zeḿan- pl. nom. zeměné. Působením analogie přehláska někdy se ruší, na př. místo čěsi je podle čas také časi, místo zeměné je podle akk. zemany také zemané atd.,– [71]číslo strany tiskuněkdy pak i tam se dostává, kde by podle pravidla býti neměla, na př. místo akk. zemany je podle nom. zeměné také zeměny.

Kmeny tohoto způsobu jsou v substantivech

čas, sg. vok. čěse, mój zlý ne chziezze ApD. c (rým: užěse), nč. čase;– sg. lok. čěsě, v tom smutném czieſſie UmR. 203 (rým: sě utěšě), v kterém czyeſſye DětJež 8ᵃ (: narodili jste sě); naproti tomu: při svém chzazzie svD. 84, v krátkém czaſſye Hrad. 2ᵃ, nč. v čase;– pl. nom. čěsi, biechu u vojště lítí czyeſy AlxV. 1565 (: zamiesi); v básni Pravda v rkp. PulkL. 433 čte se: zbožného ta hróza děsí, neb sú přišli bludní czaſſy, žeť sě křivda v pravdu miesí; czaſſy je tu napsáno zajisté omylem opisovatelovým, neboť rýmy (děsí, miesí) žádají tvaru čěsi; naproti tomu je dále: všickni czaſy AlxV. 2377 atd.;– pl. lok. čěsiech, po chzieziech AlxH. 10, 12; naproti tomu: v těch czaſiech Pass. 328, nč. časích. Tvary s přehláskou náležitou vyskytují se zřídka, znám jen doklady tuto položené.

diábel, pl. nom. diebli, ať jim dyebly neškodie JiřBrn. 643, dyebly sě sletěchu Marg. 460; naproti tomu: tvoji dyably JiřBrn. 118, dyabli Pass. 351, diable sě nezmeškají HusPost. 216ᵃ, sg. vok. aj diable HusPost. 219ᵇ. Tvary s přehláskou náležitou jsou řídké, znám jen příklady zde uvedené; v BrigF. 5 čte se: k dieblu, novotvar s přehláskou odchylnou.

Jan, sg. vok. Jěne, na př. svatý Giene ŽKlem. 136ᵇ, Giene mój synu Hrad. 52ᵇ, svatý giene t. 122ᵃ, o gyene svatý Modl. 147ᵇ a j., nč. Jene; bez přehlásky: svatý Jane Pass. 277, Jane mój přieteli Vít. 57ᵃ, Jane milej ŽerKat. 107, svatý Jane Suš. 5, Jane chrom. 267 a Btch. 264 (dolnobeč. );– sg. lok. Jěně: o světiem Gienie rkp. o štěp. Jg. s. v.

klak-, z klęk-, ve jménu místním Tuklaky, pl. lok. Thuklecyeh Reg. I. r. 1205.

Pabjan (Fabian), sg. vok. Pabjěne, svatý Pabgiene ŽKlem. 137ᵇ. řad-, z ręd-, v řád, úřad, pořad; sg. lok. řiedě, úřědě, pořědě: po svém rsiedye JidDrk. 107, ve všem rzyedie Kat. 26, ať by zvěstoval to poselstvie w rzyede t. 92, mistr napsa veršík w rziedie DětJež. 8ᵇ, v svém vrzyedye DalC. 95, w urziedie Rožmb. 70, w urzyedye t. 217, v jeho vrzedye Štít. uč. 21ᵇ, v tom vrziedie Pass. 95 (předěláno později v úřadě); ve všem ženském porziedie Kat. 16; často bez přehlásky žádané : w urzadye ODub. 93, o zemském urzadie NRada 637, nč. v úřadě atd.; při koncovce -u přehlásky ovšem nebylo: v tom vrzadu Štít. uč. 21ᵇ atd.;– pl. lok. úřědiech, pořědiech: w vrzedyech Pass. 526, zatvrzenie zákona bude jemu i semeni jeho po poṙediech per successiones Kladr. 30, 21; častěji bez přehlásky: w urzadyech Vít. 81ᵇ, po vrzadiech Ol. Num. 2, 17, w vrzadech ODub. 92, nč. v úřadech atd.

Šebestian, sg. vok Šebest-ěne (-t- tvrdé), svatý Sebeſtyene ŽKlem. 137ᵇ, třas tremor, z tręs-, trſas ŽKlem. 47, 7 a j., strach a trzas ŽKap. 54, 6, [72]číslo strany tiskupřěsta trzaſſa (sg. gen., věta bezpodmětá) ŽWittb. 105, 30 atd.; pád nějaký s -ě-, na př. sg. lok. třěsě, nedoložen; ale doložen je nom. třěs, vzniklý z třas analogií některého tvaru přehlasovaného: trzies tremor ŽWittb. Moys. 15, trzieſ ŽMus. t., trzyes ŽPod. 54, 6, trzeſſ ŽWittb. 47, 7.

žár, zžár; zžár je původní tvar jména místního Ždár, srov. I. str. 527; sg. lok. byl ve-zžieřě, a z toho změnou hláskovou ve-jžieřě, srov. I. str. 495; doklad přímý pro tvar tento není mi znám, ale je nahrazen doklady jinými, ve kterých se obráží: de Yzierz TomZ. 1440 m 19, de Zeyrzierz t. 1465 m. 11, z Zejzieře t. 1464 m. 21.

O subst. Tatar, Tater a žlab-, źleb- v. doleji § 50.

Nejhojnější a proto nejdůležitější mezi kmeny těmito jsou kmeny utvořené příponami -jan-ino: nom. zeměnín, dvořěnín, měščěnín, brozěnín, rokycěnín, Pražěnín, Chrudiměnín a p. Významem jsou to appellativa obyvatelská, zeměnín– kdo bydlí v zemi, jest usazen v zemi, incola, dvořěnín = kdo bydlí na dvoře, žije u dvora atd. Kmen je tu dvojí: delší s příponami oběma -(i)an-ino-, v čísle jednotném a dvojném; a kratší bez -ino-, v čísle množném. V sing. a du. je tedy kmen -o a sklonění podle o-kmenů. V pluralu pak je kmen souhláskový a bylo sklonění původně souhláskové. Z něho zachovaly se nom. -é, gen. -(ъ) a archaistický lok. -s(ъ), na př. zeměné, zeman(ъ), u Polas atp. (o lok. -s viz doleji v § 46); v pádech ostatních ujaly se koncovky přejaté ze sklonění jiných. Srov. Brugm. II. § 115 a 404. V příponě -(j)an- přehlasuje se -a- v -é-, když je tomu příčina také v slabice následující: tedy všude v sing. a du., poněvadž tu následuje přípona druhá -ino-, jejíž samohláska i má moc přehlasovací; a dále v nom. (vok.) a lok. plur., poněvadž tu následují koncovky pádové -é, -ie, -ech (z ьchъ), -iech, jejichž samohlásky touž moc mají.

Těmito oběma zvláštnostmi, střídáním kmenů a přehlasováním, má sklonění těchto jmen svůj zvláštní ráz, zejména v textech starších, kde panuje jistá pravidelnost. Odchylky jsou tam velmi řídké a záleží jednak v tom, že kmen delší jest i v pluralu, nebo kmen kratší i v singularu a dualu, jednak v tom, že přehláska není, kde by býti měla, nebo jest, kde by býti neměla. Odchylek těchto časem přibývá, nastává kolísání a ustaluje se konečně sklonění nč. zeman gen. zemana atd., pl. nom. zemané atd., sklonění uniformované, s něhož někdejší různosti jsou všecky setřeny a v němž pravidla bývalého již znamenati nelze. Srov. I. str. 99.

Sklonění je toto:

sg. nom. staré nepřehlas. zeḿanín, Suaton Polanin NekrP.; přehlas. zeměnín, myeſczyenyn Rožmb. 116, meſczyenyn t., myeſtyenyn DalC. 77, jeden hrſechzenyn AlxBM. 2, 24, zemenyn t. 2, 25, jeden myeſtyenyn [73]číslo strany tiskuAlxV. 2105, myeſſtyenyn Řád pz. 37, ſlowyenyn Scytha Koř. Koloss. 3, 11, zemenin Pr. pr. 261, každý mieſſtienin t. 244 atd.;– odchylkou: každý zemanín Koz. 401‚ nč. zeman Us., dial. Malenov́an BartD. 16 (zlin.), Morav́an t. 98 (laš.);–

sg. vok. zeměníne,– nč. zemane;–

sg. gen. akk. zeměnína, zemyenyna Rožmb. 64, zemenina staviti Pr. pr. 253, myeſczenyna Pass. 472 atd.;– nč. zemana;–

sg. dat. zeměnínu, zeměnínovi, mieſczenynu Pass. 366, k meſtienynu Rožmb. 118, měščenínu VšehJ. 171 atd.;– odchylkou myeſczenowy mediolanskému PulkR. 181ᵃ, myeſſtienu mému Ol. Lev. 25, 14, nč. zemanu, zemanovi;–

sg. lok. zeměníně, zeměnínu;– odchyl. po jednom myesczanu Boh. 345, nč. zemanu;–

sg. instr. zeměnínem, nejsa Praženínem VšehJ. 170;– nč. zemanem;–

du. nom. akk. zeměníny, dva zachovalá zemenyny Řád pz. 97, dva zemenyny Pulk. 3ᵇ, dva měštěníny Jar. 63 a 64;– odchyl. dva mieſſtiany PulkLit. 125ᵇ, dwa Mieſſtiany Pražſká VelKal. 141, (markrabě) poslal dva dvořany svá Jar. 44 (snad plur. za du.);– du. gen. lok. zeměnínú, nedoloženo;–

du. dat. instr. zeměnínoma, nedoloženo; srov. stpol. dwiema zemianinoma Kal. 112;–

pl. nom. zeḿané, zeměné, -ie; koncovka jest náležitá, je to přípona tohoto pádu ve sklonění souhláskovém; vedle ní bývá někdy -ie, podle i-kmenův;– zeḿané je z doby před přehláskou; na př. usque hodie nomine ab urbe derivato nuncupantur Gedcane KosmA. II, 2 a Kosm1. tamt. nč. Hedčané, Slasane Silesii KosmA. II, 37. Psowane t. a Kosm1. tamt. nč. Pšované, Trebowane KosmA. II, 37 a Kosm1. tamt. nč. Třebované, Dedosane KosmA. II, 37, Lucsane Kosm4. II, 37, Zedlicane t. nč. Sedlčané;– z doby po přehlásce je zeměné, -ie, na př. Dedossene Kosm3. II, 37, zemene ŽGloss. 48, 3, oni sú kapadoczienee a si pak sú asyeneesvD. 13 sl.; zemiene DalHr. 3; ſlowyene DalC. I, zemene t. 3, zemyenye t. 53, zemyene t. 72, luczene t. 19, polene t. 33, prazyene t. 34, rzymyene t. 90, myeſczene t. 93, myeſczyene t. 96, chrudymyene t. 100, hradczyene t., myczene t. (Mýto), Byczowene t., polyczene t.; zemiene ŽKlem. 48, 3, všelicí zemyene ŽWittb. t., zemene Rožmb. 116, kacís ſlowiene Hrad. 24ᵇ, myeſczene Pass. 477, všichni myeſczyenye Modl. 30ᵇ; ſlowyenee Pulk. lᵇ, myeſſtyenye t. 84ᵃ; myeſſczenye ML. 56ᵇ, dworziene t. 80ᵃ; rzymenee Pror. Dan 11, 30; přirození zemene ODub. 83; přijdú rzymyeníe Koř. Jan, 11, 48 myeſciene t. Efez. 2, 19; měštěné kraje nebeského ŠtítV. 123; později vyskýtá se i tvar zemanové, právem bez přehlásky: ti jistí ſlowanowe PulkR. 1ᵇ, polanowe t. 39ᵇ;– od[74]číslo strany tiskuchylky: jiní zemenyne Řád pz. 91 a 92, všickni zemenyne t., mieſſtieninee a zemeninee Pr. pr. 254, Rzymenyne Lit. předml. 2. k Pavl.; ſlowane Pulk. 1ᵃ, tři dworzane Lobk. 56ᵃ, jiní zemanee Pr. pr. 242, páni a zemanee t. 243, mieſſtianee t. 255, Mediolané DalJ. 59 rkp. Ff, Polané t. (v Dal. rkp. Ff a L- jsou odchylky poměrně hojné);– nč. zemané;– dial. Mořkov́aňé, Hodsłav́aňé, Záhořaňé BartD. 88 (stjick., -ňé z -né, srov. ňésť za nésť t. 90); Brezovania t. 44 (břez.) a Brodzaňa, Bojkovjaňa, Bánovjaňa t. 41 (hroz.‚ změnou é, ie v -ia atd. jako v pl. nom. lidé slc. ľudia hroz. ludzja);

pl. akk. zemany, s koncovkou -y podle o-kmenů; na př. když by prazany zbili DalC. 18, na prazany t. 19, všecky zemany Pr. pr. 243 atd.;– odchyl. Praženy DalJ. 18 rkp. L, t. 19 rkp. Ff, medulanské měštěny t. 61 rkp. L a Z;– nč. zemany;– v nář. ob. bývá akk. zemani, t. j. nominativ vzatý za akk., a poněvadž za zemani je spisovné zemané, béře neumělý spisovatel– analogie zvratná– také -ané za akk.: sv. Pavel Řjmané napomínal Nitsch 10;–

pl. gen. zeman, tvar náležitý; na př. mieſchzan přědníeh AlxB. 5, 11, od myeſczan DalC. 93, morawan mnoho zbichu t. 24, polan mnoho zbichu t. 65, Boleslav do polan jide DalC. 33 (s významem místním), (Božěj a Mutyně) do polan poslasta t. 56 (též), papež od rzyman zabit Pulk. 170ᵇ, kak jest toho města mieſtian přesbožný stav ŠtítMus. 52ᵃ, ot rzyman a Romanis Ol. 1. Mach. 14, 40, myeſſtian tvých t. Lev. 19, 18, žena brání myeſtan svých Kruml. 86ᵇ, měšťan Ústských Sv. 182, všech pánóv i zeman ODub. 1, myeſcyan svých Koř. 165ᵇ, který z mieſſtian Pr. pr. 249, ode všech zeman t. 242, u týchž mieſſtian Lobk. 26ᵃ, pod panstvím pánuov Benátčan Pref. 8, našich zeman Koz. 401, od měšťan t. atd.;– později zemanóv, s koncovkou -óv podle ŭ-kmenův a též právem bez přehlásky, od rzymanow zabit PulkR. 167ᵇ, mordéřóv wrſſowczanow t. 80ᵃ;– odchylky: od rímeninów (sic) HusPost. 22ᵃ, od Rzímenínow Kruml. 20ᵃ, všech dworzeninuw Mill. 8ᵇ, dwořenjnůw Beck. 1, 262; do Polen DalJ. 33 (L), Pražen se neboje t. 17 (L), Moraven t.; jmě rzymyenow Ol. 1. Mach. 8, 1;– nč. zemanův;–

pl. dat. zemanóm, s koncovkou -óm podle o-kmenův, na př. proti Luczanom DalC. 19, Lúčené sú prazanom dáni t., těm mieſczanom Kat. 10 atd.;– odchylky: k rzymyenynom EvOl. 99ᵇ, k rzimeninom Hilar. 40ᵃ; k rzymanynom EvOl. 96ᵃ; nenie rzymyenom obyčěj Koř. Skutk. 25, 16, mieſſtěnínuom Ben. Súdc. 14, 17, zemenom DalJ. 55 rkp. L;– nč. zemanům;–

pl. lok. zeměnech, zeměniech, konc. -ech podle i-kmenův a -iech podle o-kmenův; na př. na prazenech DalC. 17, o meſczenyech Rožmb. 116 atd.;– odchyl. u polanyech Mast. 53;– nč. zemanech;–

pl. instr. zemany, s koncovkou y podle o-kmenů, na př. když biech [75]číslo strany tiskuzemani jejie cum essent incolae eius ŽWittb. 104, 12, zemani ŽGloss. t., s polany DalC. 33, s myeſczany Rožmb. 209, s mieſſczzany Kruml. 295ᵇ, přěd myeſſczany in conspectu civium Pror. Jer. 37, 11, s swými zemany Kat. 174 atd.;– odchylky: se všemi zemenyny Pulk. 56ᵃ, s dwořenjny Beck. 1, 376; s Praženy DalJ. 22 rkp. L, s zemeny t. 63 rkp. Ff; s meſſtianmi Beck. 1, 526;– nč. zemany.

Podle vzoru zeměnín pl. zemané skloňují se také:

krajěnín, cuzokrajěnín, spolukrajěnín, nč. krajan; na př. sg. nom. cizokrajenín Blah. 169 (Blahoslav to zavrhuje);– dat. svému kragenynu ROlB. 75ᵇ, jednomu krageginu (omylem m. krajenínu) Comest. 37ᵃ;– instr. cizokrajenínem sem učiňen extraneus v bibli z r. 1487 žalm 68, 9;– pl. nom. všickni kragene EvZimn. 1, kragenee tvoji Ol. Ezech. 27, 4, czyzokragenee Ol. 1. Mach. 10, 12, přijdú ſpolukraiene Kladr. Bar. 4, 14, odchyl. kragenine jej (koráb) ukazují Comest. 19ᵃ;– dat. k cizokraieninom Kladr. Jer. Lament. 5, 2, proti krajenínóm KorMan. 41ᵇ;– nč. krajan gen. krajana atd.;– místo krajěnín bývá -krajín·, sg. gen. akk. všelikého cizokragina Kladr. Nehem. 13, 3, každého czyzokragina Ben. tamt., pl. dat. (proroci) stany zvracěli cyzokraginom Koř. Žid. 11, 34;–

kvašěnín, hodokvašěnín, spolukvašěnín, nč. kvašan; na př. sing. nom. kwaſſenyn Comest. 184ᵇ, hodokvašěnín conviva Jirečk. Rozpravy 33 (z Mat. Prostěj. z r. 1438);– gen. akk. takového kvašenína Blázn. Jg.;– plur. nom. tvoji kvaſſiene tibi convivae Ol. Sir. 9, 22, počěchu jedni kwaſſyene mluviti qui accumbebant EvVíd. Luk. 7, 49, všickni kwaſſene GestaKl. 200, jiní kwaſſene t. 201, hodokwaſſene ti Háj. 342ᵃ, odchyl. ſpolukwaſenine Kladr. Sir. 9, 22;– gen. z kwaſſan Comest. 227ᵃ, odchyl. do domu kwaſeninow Kladr. Jer. 16, 8;– dat. všěm kwaſſyanom simul recumbentibus EvVíd. Mark. 6, 32, odchyl. kwaſſeninom Comest. 239ᵇ, jiným hodokwaſſenum Háj. 60ᵇ;– instr. s těmi kwaſſany Štít. ř. 143ᵃ; odchyl.: (MMagd.) mezi hodokwaſſeny plakáše. Hug. 45, před kwaſſeny Comest. 178ᵇ, mezi hodokwaſſeny Háj. 196ᵇ, mezi hodokwaſſeniny Kladr.2. Reg. 19,28, nad kwaſſeninami Comest. 200ᵇ;– nč. kvašan, gen. kvašana atd., zastaralé;–

vojěnín, nč. vojan; pl. nom. ti wogyene všěcky zbili Pass. 556.– gen. osěnie od woyanow zkaženo jest Pulk. 154ᵇ,– dat. střiebro woyanom rozdal Pass. 485,– nč. vojan gen. vojana atd., zastaralé, a vojín.

Dále patří sem také subst. múřěnín. V dobé starší má doklady takové: sg. nom. murzienyn Pass. 459, murzyenyn Pror. Jer. 37, 7 a Koř. Skutk. 8, 27, murzenyn KabK. 18ᵃ,– pl. nom. (křesťané jsou) črné barvy jako murzene Mand. 17ᵃ, pohané totiž murzene KabK. 16ᵇ, židé a murzenyne t. 20ᵇ, jedni murženyne t. 25ᵃ a j., murzienynowe ŽWittb. 71, 9, murzenijnowe Comest. 54ᵇ, murzenynowe KabK. 7ᵇ,– akk. mu[76]číslo strany tiskurzienyny Otc. 118ᵃ, murzeniny Comest. 54ᵇ, murženyny KabK. 7ᵇ, – gen. od murzenin- (na konci rasura) t. 191ᵃ,– dat. proti murzeninom t. 170ᵃ;– příklad pro tvar múřan- není znám;– nč. pak jest sg. mouřenín, gen. -ína atd., pl. -ínové, gen. -ínův atd. Není pochyby, že múřěnín je původem svým téhož druhu jako zeměnín atp.; ale sklonění vyvinulo se při něm jinak, než při tomto; příčinou bylo myslím to, že slovo základní múr- nebylo zde tak na jevě, jako je na př. země v zeměnín, dvór ve dvořěnín, město v měščěnín atd.; proto odtrhlo se múřěnín od substantiv těchto ostatních, a tu zachovalo koncovku -ín veskrze a dosud, kdežto substantiva ostatní ji mají jen v sing. a du. a jen v době staré.

Vedle múřěnín bylo také muřín; o tom v. doleji § 49 č. 3.

Subst. křesťan, ve znění starším krestian, nemá přípony -(j)an- (z krest-jan- bylo by vzniklo stč. křeščan nč. křešťan). Slovo to je původu cizího, z lat. christianus. Je však schopno přehlásky jako zeḿan-, a proto má ve sklonění mnohé tvary shodné se vzorem tímto. Srov. I. str. 132. Sklonění jeho jest: sg. nom. krestian, creſtian HomOp. 152ᵃ; křesťan věrný krzeſtan Pass. 435 a j.;– vok. křestěne nedoložen, bez přehl.: tak milý krzieſtiane náději máš HusW. 97ᵇ;– gen. akk. křesťana, krzeſtiana NRada 1282;– dat. křesťanu, protiv krzeſtyanu Štít. uč. 87ᵃ;– lok. křestěně nedoložen, křesťanu Us.;– instr. křesťanem, bych nebyl krzeſtanem Pass. 361;– du. křesťany, dva krzeſtani napsavše list schovali Pass. 365;– pl. nom. křestěné, kreſtene CisMnich. 98ᵃ, tuž jʼho pobřebli krsezztyene ApŠ. 114, krzeſtyene sě řítichu Pass. 345, krzeſtyene t. 283, t. 346, t. 460 a j., krzeſtyene pamatují Štít. uč. 87ᵃ, jen jménem krzyeſtyenee jste Štít. ř. 185ᵃ; bez přehl.: tu bydlé krzeſtane Mand. 38ᵇ, křesťané ŠtítV. 34 a j., bludní krzeſtianee Lobk. 107ᵃ; při koncovce -ové správně bez přehlásky: krzyeſtanowe Pulk. 6ᵇ.– akk. křesťany, všěcky krzeſtani Pass. 300, ješto jsú měli pány krzeſtyany Štít. uč. 63ᵃ;– gen. křesťan, -óv, mnoho křesťan DalJ. 89 rkp. V, jiných kṙeſtian Hád. 95ᵇ; jenž do jeho země jezdili z krzeſtian Lobk. 177ᵇ (ze země křesťanské); mnoho krzyeſtanow DalC. 89, dobrých krzeſtanow Pass. 335 a j.;– dat. křesťanóm, násilník krzeſtanom Pass. 283, krzeſtyanom Štít. uč. 63ᵃ;– lok. křestěnech, o prvních krzeſtyenech Štít. uč. 72ᵃ, t. 73ᵃ; bez přehl.: u věrných krzeſtianech HusW. 95ᵇ, na krzieſtianech Mand. 73ᵇ a j.;– instr. křesťany, pastýřstvo nad krzeſtany Pass. 300, mezi krzeſtyany Štít. uč. 86ᵇ a j.;– nč. veskrze křesťan-.

Pomnožná jména místní Brozěné, Brozany atp.

Substantiva kmene -jan-ino- jsou, jak nahoře praveno (§ 44), appellativa obyvatelská: zeměnín jest = kdo bydlí v zemi, jest usazen v zemi, incola, měščěnín = kdo bydlí v městě a je členem obce městské, [77]číslo strany tiskudvořěnín = kdo bydlí na dvoře, žije u dvora atd. Pluralem jmen takových nazývá se pak velmi často obec těchto obyvatelův a metonymicky také její místo, a tudy vznikají velmi hojná pomnožná jména místní: na př. kdo bydlí na brodě neb u brodu, jest brod-jan ino- = brozěnín, plur. brozěné, a toto vzato za jméno místní: Brozěné, Brozany. Srovnej stejnou metonymii při pomnožných jm. Uhři, Uhry v § 42 a Lobkovici, Lobkovice v § 70.

Jména Brozěné, Brozany atp. skloňovala se původně tak, jako stejná appellativa zeměnín atp.; ale časem nastaly jisté rozdíly a výsledek jest, že pluralia sem patřící ve skloňování poněkud se liší od appellativ téhož původu, dílem zachovanými tvary starými, dílem některými novotvary.

Sklonění jest toto:

Nom. Brozané, zdoby před přehláskou; na př. in villa quae vocatur Wrbczane Kosm. pokr. r. 1126 nč. Vrbčany, villam nomine Olsane Reg. 1. r. 1180 (z rkp. XIV, v opise zachována forma stará) nč. Olšany, de eadem villa Olsane t.;– přehlas. Brozěné, na př. (villam) Budkouene (sic) Reg. 1. r. 1201 (z orig. knih. dvor. Víd.) t. j. Bukověné nč. Buko- vany, in villa nomine Bilsene t. 12 (z orig. arch. Mnich., nominativ jmenovací) nč. Blšany;– později béře se akk. Brozany za nom. (srov. pl. nom. duby za starší dubi § 35), na př. in villa Bresani Reg. 1. r. 1228 (z orig. dvor. knih. Víd.) nč. Břežany, in villa quae vocatur Wrbczany Kosm. pokr. 1126 rkp. Břevn., nč. Vrbčany;– místo -any bývá ob. -ana, na př. Hradčana Us.;– v kontextu cizojazyčném, zvláště lat. a něm., bývá pro nom. ode dávna z pravidla tvar -an, přejatý bezpochyby z českého gen., na př. in villa Rokican KosmA. III, 32 a Kosm1. tamt. (nom. jmenovací), in Borovan Reg. 1. r. 1319 (ex orig. Worlic.), villa Wyrbiczan Reg. IV r. 1334 atd., v textech něm. a lat. dosud tak.

Akk. Brozany, nč. ob. též -ana, Hradčana.

Gen. Brozan, zachován veskrze tvar starý.

Dat. Brozanóm, -uom, -ům.

Lok. Brozěnech, na hradczyenech Pulk. 178ᵇ; později a nč. Brozanech.

Vedle toho vyskýtají se v době staré a nejčastěji v listinách pro lok. plur. tvary -as a -ach.

Doklady pro -as: doleaſſ List. Litoměř. (ze XIII stol., dat. r. 1057) t. j. Doľas nč. Dolanech; Brennaz, Peschaz, Ternovas, Lubochovaz List. Litoměř. z r. 1218 (srov. Palacký v ČČMus. 1836, 343) t j. Breňas, Pieščas atd., nč. Brňanech, Píšťanech atd.; Wirbcaz, Bresaz, Comoraz, Ugoscas, Trinouac List. Vyšehr. (ze XIII stol, dat. r. 1088) t. j. Virbčas, Brěžas, Komoras, Ugoščas, Trinovas nč. Vrbčanech atd. (srov. Palacký I. c. 339 a Šafařík Aelt. Denkm. str. 200); Kirnaz v list. Anežčině asi z r. 1228 (orig. dvor. knih. Víd., otisk v Šemb. lit.3 466); Lusas v zakl. [78]číslo strany tiskulist. Bolesl.(paděl v XIII stol., Palacký I. c. 338) t j. Lužas nč. Lužanech; Lubczas v zakl. list. Opatov. (paděl, v době staré, dat. r. 1086, Palacký I. c. 339) t. j. Lubčas nč. Libčanech; in villa Horaz Kosm. pokrač. 1282 nč. Hořanech; in villis Wranas et Kowarzowicz Reg. IV r. 1341 t. j Vraňas nč. Vraňanech; kako Svatopluk u polas zabit byl DalC. 57 (nápis), v polas Vít. 33ᵃ; na Dobrzaſs v rkp. z r. 1519 (Půhonové k svědomí, v knih. Čmusea 1β F str. 23ᵇ, tutéž na str. 29ᵇ: w mieſteczku Dobrzanech); pro některé jiné doklady tohoto tvaru není dosti jistoty, že by byly původu starého (zejména to platí o zakl. list. Olo- múcké prý z r. 1131). Stejný tvar byl také u Luticů, podle soukromého sdělení prof. Perwolfa vyskýtá se v listinách XII stol. na př. in terra Lessaz t. j Lêšas vedle terra Lessane.

Doklad -ach znám jest jeden: Wranah v list. z r. 1228 t. j. Vraňach nč. Vraňanech, srov. Jag. Arch. 2, 336 sl.

Tvar -(j)as vznikl z bývalého -(j)an-sъ; koncovka -s(ъ), náležitá přípona lokalu množ. zachovala se zde, u kmene souhláskového, kdežto u kmenů samohláskových se změnila v -chъ, na př rybách psl. rybachъ. Tvar pak -(i)ach, který se tu vedle (-j)as vyskytuje, vznikl analogií podie rybách atd. Srov. I str. 307, Brugm. II § 404 a Zubatý v Jag. Arch. 15, 498; poněkud jinak Mikl. III² 15—16 (předpokládá kmeny -ja- m. -jan-); Šafařík v Aelt. Denkm. str. 200 spatřuje v těchto tvarech‚Verwandlung des ch in s“, a v ČČMus: 1847, I. 132 sl. podle Boppa toto ch z s vykládá.

Oboje tvary, -as i -ach, již v textech starých jako archaismy a velmi zřídka se vyskytují. Obrážejí se v některých místních jménech cizích a zvláště německých, jež z nich vzaly svůj původ. Na př. ves Tuřany v Brněnsku jmenuje se německy Turas, patrně ze stč. lok. Tuŕas = nč. v Tuřanech, srov. Aelt. Denkm. 200; v list. z r. 1286 Gerhard z Obřan jmenován Gerhardus de Obersezze, kteréžto poslední jméno patrně z lok. Obřas jest; v TomZ. 1407 st 219 uvodí se osoba de Planaz, t. j. de Plaňas, z lok. Plaňas = nč. v Plaňanech; Hrušovany jmenují se německy Grussbach, jménem utvořeným patrně ze stč. lok. Grušovach, = nč. v Hrušovanech

Plaňasy doloženo také v kontextu českém: z Plaňas VšehJir. 228, Mikulášovi z Planias KolAA. 71ᵇ (1513), Prokop z Planias t. 151ᵇ (1517). Znamená totéž co Plaňany a je to varianta jména tohoto. Vzniklo zajisté z lok. Plaňas; sotva bezprostředně, poněvadž si je těžko pomysliti, že by Čech vzal český– třeba že zastaralý– lokal za základ, z něhož by si tvořil jméno nové,– a tedy nejspíše prostřednictvím cizím, totiž podle lat. de Plaňas, prostřednictví takové v knižné češtině vždy si mysliti možná.–

Instr. Brozany. [79]číslo strany tiskuJiné výklady ke vzoru tomuto.

Některá substantiva přejatá z jazyka cizího, jména vlastní i obecná, skloňují se dílem podle vzoru tvrdého chlap, dub, dílem podle měkkého oráč, meč. Skloňování měkké je tu hojnější v době starší, než v jazyku nynějším Jazyk se někde ustálil, někde kolísání trvá. Podávám toho příklady, do kterých ovšem nejsou pojata slova dávno zdomácnělá a s flexí vždy stejnou, jako jsou apoštol, buvol, král, pytel, císař, páteř (otčenáš), Francouz, tanec atp. Nejhojnější jsou tu příklady pro substantiva s kmenovou souhláskou

-l. Pokud se v češtině rozeznává ł a l, přejímají se substantiva cizí na -l z pravidla do řady českých kmenů s -l, poněvadž znění cizího l tam a nikoli do řady ukazovalo; když však rozdíl mezi ł a l z jazyka se stírá, přestává důvod, aby se cizí substantivum s -l skloňovalo měkce; jenom substantiva pevně ujatá zachovávají své staré skloňování; u jiných nastává kolísání a u slov nedosti upevněných zvrací se skloňování staré podle vzoru měkkého a uvádí se skloňování nové podle vzoru tvrdého.– Sem patří mnohá jména biblická, např. Abel, Ábele VšehJ. 446, Abele spravedlivého Háj. 73ᵃ, na Abele Br. Gen. 4, 2 atd‚ nč. gen. Abele i -la Us.;– Bál, Bél, skrze Bále Br. Jer. 8, 8, navštívím Béle t. 51, 44;– Betuel, dcera Betuele Br. Gen. 24, 24;– Daniel, Danyele neučeného Modl. 3ᵇ, Daniele Háj. 74ᵃ po danyelyu DalC. 74, nč. gen. -le i -la atd.;– Gabriel, Gabriele archanděla Kat. 110, nč. gen. -le. dial. -la;– Ismael, dceru Iſtnahele Br. Gen. 28, 9;– Israel, na iſrahele ŽWittb. 124, 5, na izrahele Ol. 1. Par. 21, 14, w iſraheli Ol. Num. 8, 16, raduj sě iſraheliu ŽKlem. 122ᵇ, ó Iſraeli Br. Deut 4, 1 atd., a na iſrahela ŽWittb. 77, 21, nč. gen. -le atd.;– Nathanael, dar Na- thanaele Br. Gen 7 23;– Noel, vok. Noeli Lomn. Jg., nč. -le i -la;– Rafael gen. -le Br. Jg., nč. -le i -la;– Samuel, ubál sě lid ſamuele Ol. 1. Reg. 12, 19, Samuele vzkřěs t. 28, 11, Samuele Havránka KolEE. 13ᵃ (1725), nč. gen. -le i -la Us.;– Sardanapal, přemohl Sardanapale Puch. 62ᵇ, nč. gen. -la;– Saul, zlý duch trápí Saule ŠtítV. 4, před faule Ol.1. Reg. 9, 24, krále Saule Kruml. 35ᵃ, Háj. 313ᵃ, honiece saule Hlah. 1. Par. 10, 2 atd., a ot ſaula Ol. 1. Reg 13, 8, nastúpil duch boží ſaula t. 18, 10. nč. gen -le i -la Us.;– Zorobabel, napomíná Zorobabele VelKal. 274, nč. gen. -le i -la;– dále mnohá jména z latiny nebo z prostředí latinského vzatá, na př. artikul, mnohé artikule Let. 416, dva artikule Háj. 343ᵃ, čtyři Artykule pražské VelKal. 122, v artikuli VšehJ. 335, w Artykuli VelKal. 125, Beck. 1, 449, v každém artikuli TomP. 4, 94, nč. gen. artikulu atd. Us. Jg.;– beryll gen. berylle Br. Jg., nč. -u;– cirkl, měsíčného Cyrkle VelKal. 374, nč. gen. cirklu -a -le Us.;– [80]číslo strany tiskudaktyl, datel, pl. akk. zralé daktyle Háj.herb. 58ᵇ, nč. datle Us.;– Hannibal, od Hanybale Puch. 811ᵇ, nč. od Hannibala Us;– kardinal, jednomu kardynali Beck. 1, 18, nč. gen. kardinala Us.;– kokodril, krokodil, kokodrylla Otc. 136ᵇ, pl. akk. mezi kokodryle OtcB. 83ᵇ, nč. gen. -la atd.;– konšel, konſſela KolEE. 194ᵃ (1624), skrze rychtáře a konſſely t. 32ᵇ (1650), skrze konſſele (pl. akk.) t. 4ᵃ(1666), nč.gen.-la atd.;– koral, tu koraly mají Mill. 77, nč. pl. nom. akk. korale Us.; – muškul, ztlučené muſſkule Háj. herb. 103ᵃ, nč. gen. -le i –lu Us.; –Nil, vody z Nyle Br. Jer. 2, 18, nč. gen. –lu atd.; – Sikul, z Diodora Sicule Br. Jg., nč. -la;– škrupul, puol ſſkrupule Háj. herb. 268ᵇ;– špitál, toho ſſpitale Mand. 31ᵃ, ze špitále Šemb. 40, w ſſpytali Otc. 487ᵃ, w Sſpitali VelKal. 77, we ſſpitali KolA. 1518, ve špitáli Šemb. 40 (mor.) atd., a sſpitala KolB. 1519, u Sſpitala VelKal. 166, do Sſpitala Beck. 3, 372, k ſſpitalu KolA. 1518, w ſſpytale Otc. 487ᵇ atd., nč. do špitálu, ve špitále atd.;– templ, do templye EvOl. 182ᵇ, w templi t. 241ᵇ, nč. do templu atd.; -titul, tytule královského Háj. 292ᵇ, aby užívali tytule VelKal. 44, užívala toho tytule t. 17,toho tytule Beck. 1,360, po tituli VšehJ. 369, v svém tytuli Háj. 321ᵃ, nč. gen. titulu, pl. nom. akk. titule, -ly;– pak mnohá jiná, mezi nimi nejhojnější z němčiny nebo z prostředí německého, na př. cíl gen. -e;– coul gen. coulu a půl coule Us.;— fortel, z fortele VšehJ. 68, všelijakého ffortele KolA. 1511, nějakého fortele Háj. 154ᵇ a nč. též;– handl, handle vedau VelKal. 165, přitom handly KolEE. 163ᵇ, nč. gen. handlu, pl. nom. akk. handle;– kachel, gen. kachle Jg., a v kachlu hliněném Jg.;– kanibal, nalezli čtyři kanybale Puch. 96ᵇ, nč. gen. -la atd.;– kbel, gbel gen. -e a -a Jg.;– kejkl, na ty kejkly Jg. a na kejkle ib.;– knytl gen. knytle Jg.;– kokrhel, kondrhel atp. gen. -e;– korbel, kromě korbelu KolEE. 273ᵇ (1668), nč. z korbele, z korbelu;– kyml, zůstatek uřezaného údu, kůže kymle Jg. a pl. akk. kymly Sal Jg.;– mandel, na mandely Kom. Jg.; třetího mandele KolEE. 324ᵃ (1660), 54 mandele t. 4ᵃ (1666), nč. z mandele atd., dial. sg. gen. mandle BartD. 92 (keleck., masc. ), pl. gen. mandlí t. 88 (stjick.);– mandl, mangl, v mandli Pref. Jg.‚ barvíři mandla potřebují Vel. Jg.;– model, modell gen. -e Jg., -u Us.;– ortel, toho ortele Háj. 173ᵇ, o hrdelním ortely KolEE. 9ᵇ (1696), pl. akk. ortele KolA. 1511, nč. z ortele atd.;– pantofel gen. -tle Us.;– paškvil gen. -e Jg., -u Us.; — šindel, ſſyndely srazil VelKal. 126, nč. gen. šindele atd., zřídka -lu;– štempl gen. -e Jg., -u Us., na štemplu Us.;– tryl, tryle dělati Jg.;– veksl, vexl, gen. -e a -u Jg.;– ventil gen. -e Jg., -u Us.;– věrtel, čtyři wierteie Háj. 248ᵃ, dva viertele KolEE. 70ᵇ (1721), půl věrtele Us.;– pak německá příjmení, jako Hanzl, od Hanzle řezáče KolB. 1519, Mejzl, Markusa Meyzle KolČČ. 412ᵇ (1567), Mertl, nebožtíka Mertle KolB. 1519, Partl, Machka Partle t., Paul, Martina Paula KolEE. 109ᵃ [81]číslo strany tisku(1691) a Martina Paule t. 112ᵃ (1724), Rendl, Albrechta Rendle VšehJir. 28, pana Rendle Pal. 5, 2, 278, Šeſtl, ſſephtle žida KolČČ. 44.ᵇ (1546), Šmidl, pana Sſmydle t. 4ᵃ (1547), Štancl, od Sſtanczle KolA. 1518, Štekl, Melichara Sſtekle KolEE. 198ᵇ (1681), Melichara Sſtekla t. 22ᵃ (1696), za Jana Sſtekla t. 496ᵃ (1735), Vencl, kaplana Wencle Háj. 142ᵃ atd., nč. gen. –la.

Substantiva masc. s konc. -l přijatá v době nové mají z důvodu nahoře vytčeného– že totiž jazyk nový l tvrdé a netvrdé již neliší– ovšem pravidelně sklonění jednostejné, a to tvrdé; na př. admiral, bál, general, choral, ideal, kanál, kapital, kaprál kartel, konsul, kvartal, maršal, official, portal, profil, rumpál, sál, šakal, šál, vitriol, Vandal, Vergil atd.

Substantiva s kmenovou souhláskou jinou a kolísající se mezi skloněním -o a -jo jsou dále:

-r; na př. Asur, Aſſur ŽWittb. 82, 9 a užase sě Aſurz Pror. Isa. 30, 31;– cinobr, od czinobra AlxH. 3, 36, czinobrz LékB. 222ᵃ, cynobrž Puch. 16ᵃ, (vezmi) czynobrzie puol lotu Chir. 49ᵇ, cinobrem Puch. 17ᵃ, nč. z cinobru atd.;– dromedar, dromedarz KabK. 9ᵃ, na dromedarzi t. 8ᵇ a j.;– Epikur, opykurz (sic) Rozk. 1762, epiturz (sic) Prešp. 1012, nč. Epikur;– klášter, klaſter Prešp. 2197, po klaſteru Hrad. 14ᵃ atd., a klaſſterz Přib. 21ᵃ, do klaſſterze t., z klaſſterzow EvOl. 334ᵇ, nč. do kláštera atd.;– Lazar, svatý Lazarz Pass. 333, lazarzie t. 334, s lazarzem t. 333 atd., lazarzye KatBrn. 198, (adj. domek Lazaróv PoprR. 25), Lazar Br. Jan. 11, 44 atd, nč. Lazar gen. -ra atd.;– mistr, miſtr Seneka ApD. d, myſtr ypokras Mast. 27, miſtr Hrad. 32ᵇ, myſtr Krist. 56ᵃ, svého myſtra AlxŠ. 7, 2, o svém myſtrzye Mast. 81 atd., k mému myſtrzy Mast. 67, myſtrzy svému Kat. 118, nč. mistr gen. -ra atd.;– Trier do města Trirzie Pass. 330, nč. Trier gen. -ru atd.;– Tyr, do tyrze AlxV. 1176, není = do Tyru, nýbrž omylem, v lat. básni Gualtherově 2, 91 je za to: hinc venit Ancyram;–

-n; na př. Apollon, (král) diabla apolona jmějieše JiřBrn. 7 atd., bych potupil apolonye t. 221, kromě apolonye mého t. 233, nč. Apollon, -na atd.;– Babylon, babilona ŽGloss. 86, 4, babylona Štít. uč. 76ᵇ, w babylonye t. atd., a mast z babylonye Mast. 152, vedechu jej do Babilonye Lit 2. Par. 33, 11, vyšel jest z Babilonye t. 1. Esd. 7, 6, do Babilonye t. 3, Esd. 1, 40, do babilonie Hlah. 2. Par. 33, 11 in Babylonem, nč. do Babylona, -nu atd.;– Ebron, Hebron, bydlili sú w Ebrony Comest. 17ᵃ, w Ebroni t. 32ᵃ, nč. v Ebronu atd.;–Jordan, podlé Jordana Ol. Gen. 13, 11 atd., podlé Jordanye t. 13, 10 a Lit. tamt., nč. podle Jordanu atd.;– Rhodan, s druhé strany rodana Pass. 379, ta saň w rodany sě kryjící t., nč. v Rhodanu atd.;– Šimon, svaty Symonyu ŽKlem. 137ᵃ, (Ježíš) viděl Symonye EvVíd. Mat. 4, 18,vecě Sſymonyowy [82]číslo strany tiskut. Luk. 7, 44, (Ježíš) řek Sſymonyowi EvOl. 231ᵃ, bratr Sſymonye Petra t. 234ᵇ, svatého Sſymonye t. 189ᵇ, vece pán ſſymonyowy: Sſymony! aj t. 257ᵃ, Sſymonyu Petře! t. 245ᵇ, Sſymonyu Yanow! t. Jan. 21, 15, Sſymony! t. 253ᵃ, (Ježíš) vecě Sſymonyowy EvSeitst. Luk. 7, 44, nč. Šimon gen. -na atd.;– uran-, uranus, w urani totiſs w nebi Comest. 3ᵃ;–

-m; na př. Betlém, k bethlemu Hrad. 68ᵃ atd., a prostřěd bethlemye t. 68ᵃ, do betlemye Krist. 17ᵇ, z betlemye t. 59ᵇ, w betlemy Hrad. 67ᵃ, Krist. 17ᵇ, vbetlemi Hlah. 200ᵃ atd., nč. z Betléma atd.;– Jerusalem, v den ieruſalema ŽKlem. 113ᵇ, ot jeruſalema Krist. 179ᵃ, w yeruzalemie ŽKlem. 64, 2, w gieruzalemye Hrad. 85ᵇ atd., do gieruzalemie Hrad. 64ᵇ, do gieruzalemye t., okolo yeruſalemie Pass. 286, od yeruzalemy (sic) Pror. Isa. 3, 1, do eruzalemie Hlah. 2. Par. 20, 27, k iherusalemĭu Jid. 34, w ieruzalemy ŽWittb. 67, 30, w gieruzalemy Hrad. 71ᵇ, v jeruzalemi Hlah. 1. Par. 14, 4 atd., nč. z Jerusalema atd.;–

-z (někdy za -s); na př. Tammuz (modla egyptská), plačíce Tammuze Br. Ezech. 8, 4;– Elfáz, porodila Ada Elfáza Br. Gen. 36, 4;– markýz, jdou zabit markýze Malý Amer. 4, 287, markýze Us., -za Kott;– -s (u výslovnosti někdy v z měněno, zvláště mezi samohláskami); tu kmenovou souhlásku mají hojná jména vlastní, na př. Alois gen. Aloise, lok. o svátém Aloisi Us.;– Hais gen. Haise Hakl, Z jeseni života 184, 188, 192 atd. a Us.;– Glos gen. Glose Us.:– Kraus gen. Krause;– Hess, Weiss gen. -e i -a Us.;– Fuchs, Max gen. -e i -a Us.;– sem patří také Herodes vok. Herodesi Us., Herodesi králi BartPís. 192;– v Troj. čte se: Thoaſſe krále 138ᵃ a krále Thoaſſa tamt., Paris hna na Tratriſe 120ᵃ a skrze Paryſa 92ᵃ;– v Br.: vzev Manaſeſa Gen. 48, 10, po zpłození Enoſa t. 5, 7;– v nář. východních je tu ovšem všude gen. -a atd., Aloisa atd., poněvadž i ve vzoru oráč je gen. -a; v nč. obecné je většinou gen. -e atd., a tak bylo pravidlem i v jazyku spisovném doby nedávno minulé; novější gen. -a je působením theoretikův a podle nářečí východních;–

-c; na př. Lorenc, u Lorence Let. 1098, Vincenc gen. Vincence Franc gen. France, princ gen. prince atd.;– tak také Klotz gen. Klotze, Utz gen. Utze atd.; o gen. Klotza atp. platí, co bylo právě připomenuto, o gen. Aloisa atd.;– appellativum tanec přejato v době staré a je stále při vzoru měkkém, opírajíc se o substantiva domácí na -ec, na př. kupec atd.; to platí také o novějším ranec;– doklady jiné ukazují, že slova přejatá v době starší častěji mívají sklonění měkké, než slova z doby novější; na př.: palác gen. -ě a -u atd., ſpalaczie Pulk. 112ᵇ, s palace Háj. 118ᵇ, v tom paláci Donín 738, při paláci t. 1022, jiné paláce t. 988 atd., a okolo palaczu Lobk. 6ᵃ, s svého palaczu t. 12ᵃ, do palácu Puch. 112ᵃ, palacu našeho Háj. 332ᵇ, krom Palácu VelKal. 159, na palacze VšehK. 26ᵃ, na paláce VelKal. Hod. 2 a Beck. 1, 211, w palaczu Mart. 12ᵃ, na palacu [83]číslo strany tiskuHáj. 146ᵃ, t. 324ᵃ, na Palácu VelKal. 30, při palácu Donín 858, po nějakém palácu Beck. 2, 339, kterak strojím své paláci RZvíř. (1814) 13, nč. gen. paláce atd. Us.; — špic, oba Sſpice Háj. 346ᵇ a v předním ſſpicu t. 50ᵃ a j.;– plac, nemá ižádný placzu držeti Pr. pr. 249, okolo toho placzu Lobk. 6ᵃ, z placu Donín 883, král na placu stál Pís. Varn. 46, na placu Háj. 251ᵃ, na tom place Donín 955, dva veliká placzy Lobk. 6ᵃ atd., vesměs podle sklonění tvrdého, a taktéž nč.;– harc, stiskše je s harcu Let. 490 a časté harce činili Háj. 165ᵇ;– Falc, w Falcu VelKal. 48;– truc, z trucu, trucy Us.,– pác, do pácu Us.,– tác, na bílém táce Herrmann Sněd. kr. 4 (1890), 176, na tácu Us. atd.

V Beck. 1, 568 čte se také verš, lok. we werſſu prvním; předtím i potom je pravidlem ve-verši, tato odchylka je z neumělosti.

Kolísání mezi skloněním -o a -jo je také při mnohých substantivech domácích.

1. V jazyku starším správně se rozeznávají kmeny s (tvrdým) a -l (netvrdým) a skloňují se ony podle vzoru chlap, dub, tyto podle oráč, meč; ale časem splývá znění a -l v jedno, podklad pro lišení flexe se ztrácí a nastává kolísání. Na příklad ke vzoru tvrdému chlap, dub patří, ale odchylkou ke vzoru měkkému oráč, meč přecházejí: anděl (jméno původu ovšem cizího, ale dávno zdomácnělé) gen. anděla atd., odchylkou sg. vok. anděli Us., sg. akk. anděle BartD. 54 (dol.), pl. akk. na angele Beck. 1, 242;– čechel stsl. čechlъ velamen, czechla odběženie Kruml. 67ᵃ, v čechle Pulk. (Výb. 1, 465) atd., odchyl. dělali čechle Jg.;– hrbol, (lék) měkčí hrbole Háj. herb. 243ᵇ nč. hrbol gen. -u; -chuchel stč. gen. -a, nč. -u a -e Jg., plur. chuchly Dobr. Jg.;jišel, ať požívá giſſela Sal. 692, v jišeli Jád. lék. Jg.;– kotel (jméno původu ovšem cizího ale dávno zdomácnělé) stsl. kotьlъ lebes, kotla DalC. 48, kotla jej zbavil Háj. 111ᵃ, w kotle Háj. herb. 395ᵇ, učiniti kotly BrigF. 13 atd., odchyl. gen. kotle Jg., do kotle, v kotli Us. dial. podkrk.;– kužel gen. -u atd.‚ (lnem) kužely nadívají Háj. herb. 96ᵃ, slc. kužel, odchyl. gen. -e Jg. (v záhlaví);– manžel gen. -a atd., manžela KolEE. 292ᵃ (1739), manželu ſwymu t. 7ᵃ (1679), jejímu manželu Pal. 5, 2, 77, můj milý manžele Háj. 133ᵇ, du. z manzelu Štít. uč. 41ᵃ atd., odchyl. jejímu manželi Pal. 5, 2, 77 (vedle -u tamt.), vok. ty manželko aneb ty manžely BílC. 47, pl. akk. pro dva manžele t. 24, taktéž Us. podkrk.;– omyl gen.-u, odchyl. bez omyle (rým: milie) Baw. 152;– popel stsl. popelъ, do popela Ol. Ex. 32, 20, Háj. herb. 392ᵇ, do Popelu t., podoben sem popelu Ol. Job. 30, 19, co pýcháš popele! ChelčP. 237ᵃ, w popele Háj. 128ᵃ a Háj. herb. 147ᵇ, odchyl. v horkém popeli Háj. Herb. 71ᵃ, o popeli Beck. 2, 221, v popeli Jg. (Sychra) a BartD. 54 (dol.), gen. popela i popele Dobr. Lehrg.² 167;– trupel, člověk k truplu podobný Cat. Jg. a z truple [84]číslo strany tiskuhlíny Rvač. Jg.;– túl, toul, z taulu Kom. Jg., v toule i v touli Dobr. Jg.;– týl stsl. tylъ, gen. -u atd., odchyl. díl teyle Beck. 2, 103 a j.;– účel gen. -u atd., odchyl. pevného oučele MalýAmer. 5, 268 a j.;– uzel gen. -u atd., odchyl. v uzli Us. podkrk.;– zevel, na zevly vychá- zeti Koř. Jg., na zevle jíti Ros. Jg.;– živel, nepodobné jest čemu býti (= aby něco bylo) z neživle Tkadl. Jg., živel gen. -u Us. nč.: atd.

Kolísání při domácích substantivech s kmenovým -l je tedy hojné, a proto je třeba vyčísti zejména, která z těchto substantiv jsou kmene tvrdého a tedy patří ke sklonění -o. Patří sem:

a) všecka jména, která jsou původem svým patricipia -lъ, na př. hýřil, gen. hýřila atd., břídil, ďoubal, fňukal, hamtil, chvastal, kaňhal, kecal, klábosil, kňoural, kutil, kýval, míchal, modrchal, mrhal, paťhal, patlal, prášil, stýskal, šantal, šidil, šmejdil, šmejkal, šťáral, ťampal, žvanil, žvástal atp., častá zvláště jako příjmení: Loudal, Dohnal, Doležal, Vychodil, Musil, Sušil, Kvapil, Stejskal, Rozsypal, Roštlapil (z roz-šlapil, se změnou hláskovou zš-št, srov. I. str 494) atd.;– toho původu jsou i některá appelativa znamenající předměty jiné, na př. rozrazil (rostl.), tápal (síť), ohnižil, vodožil, mýval a j.;– a toho původu jsou i pomnožná jména místní Podmokly gen. Podmokel atp., stč. Neosv(t)li nč. Nůsly TomP. gen. Nůsel TomP. 8, 240 a j., ale v nč. Nusle, -í Us.;–

b) tato dálejší (podle slovníku Jungmannova, ale s pominutím slov strojených, zvláště významu přírodopisného, a jiných podobných málo užívaných nebo nedosti zaručených; srov. stejný výčet substantiv -l kmene měkkého v § 71): s konc. -ál na př. bibál piják, nosál, uchál atp. (proti slc. -áľ), anděl (z lat., přejato v době staré, v. výše), -běl (záběl), bol (proti slc. boľ a stsl. bolь gen. -i), brčál, cumel, cval (dim. cvalík), čechel -děl (úděl, záděl), díl (podíl, oddíl, rozdíl), důl stč. dól (údol, padol), drdol, drhol rvačka, dřištál, drmol, hýl ob. hejl, hlahol, -hol (bradohol), homol, horal, hranol, chláchol, chochol, chřástal (ale chřístel gen. -e, v. § 71), -chval (Chval, Bohuchval a j.), jíl, kal (okal, zákal), kel, klamol (kus), kól nč. kůl, -kol (úkol, rozkol), kostel, kostival, košťál, kozel, křepel, kundal (chuchel), stč. kužel, kýl (kýla), manžel, měl, -mil (Bohumil, Dalimil, samomil, vodomil a j), -mol (výmol, podmol, zmol), mozol (proti slc. mozoľ a stsl. mozolь gen. -i), -mysl (Přemysl, Dobromysl, smysl, ob- mysl, průmysl, úmysl, pomysl, rozmysl, výmysl, domysl atp.), omyl, orel, osel, pádel, pahýl, pal (zápal, podpal, rozpal, úpal, výpal), pel (pyl), pipel (komár), pirol (pták), plevel, plápol, popel, posedl, posel, pruhel (pruhly na ptáky), -sil (devěsil, devětsil, posil, všesil), sobo', sokol, suchol (sokol, mor.), -sol (přísol, zásol zasolení), stól nč. stůl, -střel (střelení, výstřel, zástřel, průstřel), stříl (samostříl), stvol, svízel (rostl., z swizelu Háj. herb. 237ᵇ), sysel, šibal, trupel, toul stč. túl, týl účel, úhel angulus, uzel, val, -val, vál, (obal z ob-val, nával, příval, poval, průval, sval, [85]číslo strany tiskurozval, úval, pecivál, hovnivál a j.), vól nč. vůl (z ŭ-km.), vrchol, vyžel, žal, ženkýl.

2. V nářečích slovenských nezměnilo se ŕ v ř, nýbrž splynulo s r; tím ztratil se základ pro lišení substantiv tvrdých -r a měkkých a nastupuje opět kolísání, zde zejména v tom se jevící, že sg. lok. jest dial. -ri místo -re (-rě), na př. na javori, na dvori, v chotári, na košári, na úhori atd. BartD. 35 (uh.-slov.).

3. Kolísání vidí se dále při některých substantivech s kmenovým -n.

a) Jména měsíců -en, z -ьnъ, přecházejí dial. do sklonění měkkého. Na př. ledeň, březeň BartD. 30 (pomor.), ledeň, dubeň, do ledňa t. 87 (stjick.), ledeň, březeň, dubeň t. 92 (kel.). Podnětem byla tu zajisté jména kmene -ьnь, -enь, která se v nářečích východních končí v -eň, na př. slc. srpeň (stsl. srьpьnь, srbch. srpanj), jeleň, kámeň, prameň, prsten, mor. jeleň BartD. 30 (pomor.), 356 (dol.), prsteň t. 364 (opav.), prscěň t. 40 (hroz.) atd.: byla tu kdysi jména sdružená stejným zakončením srpen, jelen a leden atd.; srpen, jelen patřila ke vzoru -nь; s ním přešla do sklonění jo-kmenů, slc. a mor. jeleň gen. jeleňa atd.; a tím bylo místy na Moravě také sdružené leden atd. do téhož vzoru potaženo. Také jesen, jasan je v č. ve sklonění -o, na Geſſenu Chir. 242ᵇ, do geſenu Háj. herb. 32ᵇ, proti slc. jaseň, pol. jaseń a jesion, rus. jasenь. Podobně rožen stsl. ražьnъ, ob. rožeň.

V nář. pomor. je také tŕň m. trn BartD. 30.

b) Někdy převádí se substantivum sem patřící do vzoru kámen, na př. lupen gen. lupenu, odchyl. hořkého lupene Jg. (s. v. semeno), křen gen. křenu, odchyl. okolo chřene Háj. herb. 214ᵇ.

4. Dialekticky také některé kmeny -d se měkčí a do sklonění -jo přecházejí: val. děď, strnaď BartD. 64.

5. Substantiva mosaz, řetěz, Zderaz, a dále rýhoz, přtchoz atp. mají -z z bývalého –z; jsou tedy kmene měkkého, ale přejímají se do sklonění tvrdého. Viz o nich při vzoru oráč, meč § 71 č. 3.

6. Substantiva -c (domácí) jsou skoro veskrze při vzoru měkkém, neboť české c je z pravidla měkké. Jenom zpodstatnělé nic, vzniklé z bývalého ničs, skloňováno podle dub: k nyczu učiňen sem ad nihilum ŽKap. 72, 22, k nyczu t. 77, 59 a 107, 14, nč. ob. z nicu, nic a uic jsou dva nicy Us.

7. Dialekticky, zvláště v nářečích východních, nejhojněji při kmenovém -z, -s, zřídka při souhláskách jiných, a jen při jménech neživotných bývá v jistých pádech odchylkou koncovka podle sklonění -jo místo koncovky podle vzoru tvrdého.

Pády ty jsou:

sing. vok. -i, -u místo -e, podle vok. meči, nepřehlas. meču; [86]číslo strany tiskuna př. hájičku, lesi Suš. 568; lesu, pasu, plesu, času, hlasu, klasu, kusu, łosu, rosu, ovsu, mrazu, pózu, vozu! Btch. 268, obrazu! BartD. 18 (zlin.), 67 (val.), 112 (laš.);– o stejném vok. Herodesi, např. Herodesi králi BartPís. 192, v. § 47;– vokativy moravské Herodesi, lesi předpokládají vokativy přehlasované oráči, meči a jsou tedy také svědectvím, že přehláska u-i byla do jisté míry též na Moravě, srov. I. str 275 a 278:– sg. gen. -e místo -a, podle gen. mečě, -če; na př. podle woze AlxV. 1251, ale ojedinělý t-nto doklad může býti také omylem; -

sg. dat. -i místo -u, podle dat. meči, na př. k obrazy EvOl. 134ᵃ a l89ᵇ; opět svědectví, že přehláska u-i byla i na Moravě, jako vok. lesi atd., v. zde výše;–

sg. lok. -i místo -ě, podle lok. meči; na př. we dworzy Orl. 32ᵇ m. dvořě; na dvori, na javori atp. BartD. 35 (slov.), viz zde výše č. 2;

— na ňemžto obyedy PassKlem. 56ᵇ m. obědě,– na ſwieti BrigF. 33, t. 45, Orl. 5ᵃ m. na světě,– w rzymy PassKlem. 101ᵃ m. Římě,– w czaſſy nevelikém Kat. 8 m. časě, v tom czaſſy t. 46, v onom czaſſy EvVíd. 1ᵃ (2) a j., v onom czyaſſy t. 6ᵃ (2) a j. (velmi často v EvOl., na začátku skoro každé perikopy ), w wyecznem czaſy t. 147ᵃ, v časi Šemb. 22 (místy v Pražsku), — na pustém leſſy Kat. 24 m. lesě, zablúdila v lesi Suš. 348, kde jsi? v lesi t. 568, sedává on v lesi t. 467, zelená trávo v lesi t. 264, v lesi BartD. 18 (zlin.), t. 68 (val.), t. 113 (laš.), t. 88 (stjick.), Šemb. 22 (místy v Pražsku),– už sem na pokosi Suš. 264 m. pokose,— po kusi Btch. 420 (dol.-beč.) m. kuse, v jednom kusi BartD. 18 (zlin.),— v ovsi Btch. 420 m. ovse,– na wozy svém EvOl. 137ᵇ m. vozě, na tom wozy Mand. 69ᵃ, na wozi Btch. 420, BartD. 18 (zlin.), 68 (val.), 82 (hran.), 113 (laš.), máš vínko ve vozi Suš. 145,– na pařezi Btch. 420 a Šemb. 22 (místy v Pražsku),– na obrazi BartD. 18 (zlin.), 67 (val.),— na provazi BartD. 18 (zlin.), t. 216,– na rathauzi Koz. 397, na ratúzi BartD. 14 (zlin.);–

plur.nom. akk. -e místo -y, podle meče; na př. velký mraze Šemb. 40 (mor.), zlý čase t.; nové voze Suš. 464; voze, řetaze, lese, páse BartD. 19 (zlin.), ale časy, vłasy, poďte za pasy t.;– los pl. loze t. 14 (zlin.), obraze t. 67 (val.), nový voze t. 82 (hran.), dva voze, obraze t. 89 (stjick.), lese, voze t. 113 (laš.), ovse (ovsy) t. 163; čase, ovse, lese, hłase, kłase, kuse, kvase, łose, rose, pase, plese, mraze, póze, voze Btch. 268 a 427 (dbeč. ).

1.Pohybné -e- vyskytuje se v tomto skloňování v mezích pravidla. Pravidelnost byla v stč. větší, než je nyní, poněvadž působením analogie pohybného e tu přes míru pravidla přibývá, tu zase ubývá, srov.

I. str. 161 sl. Na př. z psl. orь2jlъ, je stč. i nč. orel;– z blaznъ je staré blazn a pozdější blázen, blazn Hrad. 99ᵇ (I slab.), ŽWittb. 18, 11, DalC. 55, [87]číslo strany tiskublazen ŽKlem. 48, 11, DalC. 21 atd., nč. blázen;– a podobně jest hrozn Kruml. 52ᵇ, ŽWittb. Deut. 32, a hrozen ŽKlem. t.;– mozk, mezh, mezk a mozek, mezek; mozk Kruml. 52ᵇ, Br. Isa. 25, 6 aj., mezh ŽKlem. 31, 9, mezk ŽWittb. t., a mozek nč., mezek Vít. 94ᵇ; způsob starý zachován v dial. mozg BartD. 62 (val.), t. 86 (stjick.), a muzg t. 103 a 109 (laš.), Šemb. 60 (opav.);– nehtek, loktek, drobtek, nehtek DalH. 31, DalC. t., loktek Pulk. 167ᵃ, Wladiſlaw Loktek VelKal. 20 aj, nč. nehétek, lokétek, drobétek Jg.;– stč. domček, korček, kupček, ľubček, mládenček, snopček, starček, statček, súdček, svazček, telček, tolček, zámček, zvonček atp., domczek Lobk. 33ᵇ, Korcžek KolB. 1519, kupczek Štít. uč. 65ᵃ, libček Háj. herb. 222ᵇ, mladenček Háj. 219ᵃ, ſnopezek Ben. Ex. 12,22, ſtarczek Tkadl. 25ᵇ, ſtatczek Krist. 83ᵃ, ſudczek BiblA. Ex. 22,7, ſwazczek Otc. 300ᵃ, telczyek Pror. Jer. 31, 18, wołček Br. 11,19, wožček Háj.158ᵇ, zámček Pref. 10, zwoncžek Ol. Ex. 39, 24 atd.; za to je později -eček, domeček atd., Stoleczek KolEE. 224ᵇ (1625), kramecžek t. 77ᵇ (1707); způsob starý však zachován v příjm. Jenček a v dial. chlapček, sloupček, koušček Šemb. 36 (ob. mor.), kúšček BartPís. 13, chłapček BartD. 62 (val.), 40 (hrozenk.) a j.;– podbradk v Kruml. 41ᵇ jest omyl m. dek;– za pův. nom. blь3skъ21 je stč. blsket, blſket boží ŠtítVyš. 109ᵃ, blſket Hrad. 42ᵃ, ŽKap. 89, 17 atd., a podle gen. bleskta n blesktu také odchylné bleskt, bleſkt Kat. 58, Koř. Luk. 10, 18, Kruml. 71ᵇ atd.; kontaminací obojího jest pak i blesket, bleſket Prešp. 140, Kruml. 274ᵇ;–za spisovné bratr, smysl atp. je dial. brater, smysel atd., o tom v. I. str. 290;– za vichr dial. vichor slc., vichar chod. 35 je stč. pravidlem vicher; byla tu tedy koncovka -chъ21 a nč. vichr je tedy odchylka analogií podle bratr gen. bratra atd.;– podobně dlužno vykládati také ober, v stč. častěji doložené, ober AlxB. 4, 30, ŽKlem. 32, 16, ŽKap.18,16 aj., vedle obr ŽKlem. 18, 6, ŽKap. 32, 16 atd.

2. Substantiva -nek s pohybným -e- mají gen. -nku atd. Skupené nk měnívá se v ňk, srov. I. str. 375 sl., a odtud dostává se ň tak do nom. a jest -ňek (psáno -něk). Na př. posunek g. posunku, změněno v posuňku, a k tomu nom. posuněk; úplnek a úplněk Jg.; výměnek dial. vejminěk atp.

3. V Puchmajer gen. -majra atd. změněno -aj- analogií zvratnou v -ý-, srov. I. str. 138, a odtud je pak i nom. Puchmýr, -mír.

4. V pl. nom. mění se kmenové -k v c, -ch v š atd., a souhláska takto změněná vniká místy také do pádů jiných. Na př. podle hoch -hoši říká se také gen. hošů, dat. hošům, instr. s hošma Us. podkrk.; podle voják-vojáci také vojáců, vojácům atd. Us. loun.; hošů, kluců, vojáců, hošama, klucama Us. podřip. (sděl. Pav. Váša). Doklady tomu z doby starší jsou: s syrotczymi Šrámkovými KolA. 1515, kdež nom. plur. sirotci vzat za základ pro instr.; na ženské osoby vzhlédání mladicůw zkáza byla [88]číslo strany tiskuBeck. 3, 207, místo mladíkův podle nom. mladíci. V Herb. 720 čte se : ke Kloboucím (nom. Klobouky); tu je zvláštnost stejná, ale ovšem není tu -c- z bývalého stč. nom. Klobúci, nýbrž z lok. Klobúciech, Kloboucích, čili jinak: dat. ke Kloboucím je podle lok. v Kloboucích Srov. stsrb. trьzmi, jezicmi, vrazmi atp. Danič. obl. 117.

Podobným způsobem, totiž přejetím souhlásky v jistém pádě obměněné do pádů také jiných, vysvětliti jest pl. akk. brlochy Beck. 3, 353, krchov gen. krchova atp.: byl náležitý sg. nom. brloh, jeho -h se měnilo v -ch, srov. I. str. 325, a toto vnikalo také do pádů jiných; taktéž bylo náležité krchof, jeho gen. byl krchova atd. podle ostrov vyslov. ostrof gen. ostrova atp.), a odtud přijato -v také do nom. krchov.

5. Jména národní Rusín a Srbín jsou v plur. bez -ín. Na př. ruſyn DalC. 23 a ruzzi MVerb., AlxB. 6, 19 a j., ruſſowe Pass. 274; Zribin KosmA. 1, 13, Srbin Kosm2ᵃᵃ tamt. a mnoho ſrbuow DalC. 58, král Sasicě i ſrby pobi t. 50 a j. A podle pluralu jest pak i singular bez -ín: Hus, Srb. V subst. muřín však -ín zůstává; na př. Murſin Aethiops AlxB. 4, 35, murzinowe Aethiops ŽKlem. 71, 9, chtieše na murzyny AlxV. 2225, murzynow těchto Pror. Jer. 38, 16 (tu omylem m. mužuov). Vedle muřín je také múřěnín, o kterémž v. § 45.

6. Substantiva významu životného a hromadného ľud a národ mají sg. gen. starší -a a mladší -u, na př. luda tvého ŽWittb. 105, 4 a ludu tvého t. 105, 5, českého národa a českého národu Us.– Podobně živočišná hromadná brav a skot, na př. z brawa DalC. 64, Hrad. 88ᵇ a j., a z brawu ŽKlem. Deut. 14 nč. z bravu Us., ſkota Ol. Deut. 7, 13 nč. skotu Us.– Hromadné živočišné hmyz má gen. hmyzu Us.; v stč. je za to a-kmen hmyza reptile Nom. 70ᵇ, Rozk. 989, Slov. Vyšbr.– Subst. plaz, zeměplaz stč. zemi-plaz (kdež zemi je lok. sg.) je významu živočišného, ale řídí se vzorem neživotným: sg. gen. ktož se dotýká zemiplazu Kladr. Lev. 22 5, kdo se dotekł zeměpłazu Br. tamt., ze všelikého zeměpłazu t. Gen. 6, 20 a j., zeměplazu Jg.; sg. akk. (bůh) učinił všeliký zeměpłaz Br. Gen. 1, 25; teprv jazyk novější má gen. akk. -a Kott.

7. nč. brav, dobytek, skot jsou významu hromadného a proto jen v sing.; když však se jimi rozumějí jednotlivé kusy bravu, dobytka atd., bývá tu také plural. To bývá v jazyku starším, na př. brav, střěva některého brawa Sal. 558 atd., hovada i brawowe Hod. 7ᵃ, brawouee iumenta Ol. 3. Reg. 18, 5, dobytku velikému i brawom Ol. Gen. 9, 10, brawom hi skotu LMar. 50, řězník bude kupovati brawy Hrad. 135ᵃ, na brawiech zisk mieti LékA. 155ᵇ;– dobytek, na př. dobytek iumentum Vocab. 176ᵃ, že aspoň ty dobytky ještě zůstávají ŽerKat. 188, že dobytkové zdrávi jsou t. 172, stáda Dobytkůw VelKal. 183, svým dobytkuom Háj. 2ᵇ, na dobytcích hojnost maje t. 24ᵃ, s dobytky t. lᵇ a VelKal. 317, zajali dobytky jejich Br. Num. 31, 9, stáje pro dobytky [89]číslo strany tiskut. 35, 3 atd., s významem hromadným: dobitek pecora ŽKlem. 8, 8, iumenta t. 77, 50, dobytek iumenta Ol. Num. 32, 26, dobytku welikemu iumentis Ol. Gen. 9, 10, rozličného dobytka ChirB. 38ᵇ, nč. dobytek Us.;– skot stč. skót, olejě i ſkota armentum Ol. Deut. 7, 13, na ſkotiech zisk mieti LékA. 155ᵇ, dar z ſkotů Br. Lev. 22, 21, prvorozené z ſkotů t. Deut. 12, 6 atd., a s významem hromadným: ſkot pecora ŽWittb. 148, 10, w ſkotie in vaccis ŽKlem. 67, 31, ſkuot iumenta Koř. Jonáš 3, 8, Ol. Gen. 24, 28, pecudes Prešp. 417, koňmi ſkotem AlxV. 142 atd., nč. skot jen v sg.

8. Substantiva Pešt, rošt a rožen jsou kmene tvrdého a patří do sklonění -o; subst. Pešt jest ovšem ze stsl. kmene -i, ale do češtiny je přejato z prostředí maďarského a jako kmen -o. Je tedy gen. Peštu, roštu, rožnu atd. Ale souhlásky měkké š, ž, které tu ve skupinách -št‚ -žn- jsou, svádějí k tomu, aby substantiva tato se přenášela do sklonění -jo a jest pak gen. Peště, roště, rožně atd. Pešt pak bývá od spisovatelův učených skloňováno také podle kost. Příklady: Pešt, Peſſt VelKal. 176, do Peštu Vel. Jg., v pevnosti Peštu Slav. 49 a Us. vulg.; do Peště Us. spis.; do Pešti Vrat. Jg., Pal. 5, 2, 463;– rošt, nom. akk. roſſt NRada 270, na roſſt EvOl. 151ᵃ, gen. výsost roſſta Comest. 72ᵇ, z roſſtu t., lok. na roště HusE. 3, 150, na Roſſtě VelKal. 22, na roště Hom. Jg., roſſty dva KolDD. 258ᵃ (1637) atd.; rošť Jg., s roště, na rošti Us.;– rožen, nom. akk. roſſen MVerb., rożen Lact. 170d, gen. s rożnu skočiv ROlC. 273ᵇ, lok. kterýž se peče na rożnu t., (maso) pečené na roznie Sal. 642, pl. akk. (Čechové) na rozny vzěchu těsto DalC. 47, lok. na rožnech Kom. Jg., instr. maso rozny rozpierati Hrad. 135ᵇ, železnými rozny Kat. 168 atd., a rožeň, gen. rožně, lok. na rožni atd. Jg. a Us.

Některá substantiva jednotlivá tohoto vzoru (pořádkem abecedním) :

běs má nom. akk. sg. běsa, v stč. také gen. běsu a akk. běs, viz při těchto pádech nahoře.

Bohobud, jm. os. muž., v ŽerKat. neskloňováno: panu Pertoltovi Bohobud z Lippého 52, 69, 78 a j. (vždy tak).

bratr má v stč. v du.a plur. z pravidla tvar hromadný bratřie, na př. du. dva bratrzie Lobk. 42ᵃ, mladá bratrzy Otc. 306ᵇ, plur. ti bratrſie Štít. ř. 88ᵃ, milá bratrzie (kollektivum za plur.) Hrad. 18ᵃ, bratrzy méj fratribus ŽWittb. 21, 23 atd., z čehož se vyvinul plur. nom. bratří, gen. bratří atd., v. v § 214 č. 2;– dual a plural vlastní, podle sklonění -o, býval tu dosti zřídka a nerozmnožil se valně ani časem, na př.du. dva bratry Mat. 56, dva jiná bratry Lobk. 127ᵇ, Pulk. 55ᵇ,z těch bratru dwu Mill.5ᵃ, dvěma bratroma Otc. 437ᵃ, plur. gardian bratry tam posielá Lobk. 127ᵇ, bratrow svých Ol. Gen. 47, 2, z mých [90]číslo strany tiskubratrow t. 1. Reg. 20, 29, z bratruow jeho KolČČ. 193ᵃ (1553), všěm bratrom svým Hrad. 18ᵃ, k bratrom vašim Pror. Jer. 29, 16, proti bratrom Pulk. 190ᵃ, bratruom ſweym KolČČ. 77ᵃ (1548), mezi vlastní bratry t. 401ᵇ (1556), s jinými bratry Otc. 235ᵇ, za dotčenými bratry KolČČ. 281ᵇ (1559) atd.; nč. má z toho v pluralu tvary dvojí: nom. bratří a bratři, gen. bratří a bratrův, dat. bratřím a bratrům, akk. bratří (zastaralé) a bratry, lok. bratřích (tvar obojí spadl v jeden), instr. bratřími (zastar.) a bratry.

břuch masc. má vedle sebe také neutr. břucho, na př. brzuch náš ŽWittb. 43, 25, svój brzych Culk. 43ᵇ, brzichow svých Ol. Ezech. 7, 19 atd., a brzicho Hrad. 83ᵃ, blažena brzijcha Štít. ř. 33ᵃ atd., nč. břich i břicho, srov. pol. brzuch i brzucho.

Čech má plur. nom. Čechové, Czechowe DalC. 36, Pass. 234 a j., Boemi neb Czechowe Pulk. 2ᵃ a j.,– a vedle toho i Čechy v témž významu osobním, = Bohemi, na př. když czechi v klášter jdiechu DalH. 42, czechy DalC. t., czechy sě vzpodvihú t. 45, czechy krabošky sobě učinichu t. 47, tu sě czechy dobřě mějiechu t. 58, czechy za knězem jako lvové diechu t. 64, czechy jě (Polany) bojem podjidú t. 65, toho czechy z země vypudichu t. 71, czechy sě jich jěchu bíti t. 72, vy czechy móžte mé vypuditi t. 76, czechy sě do Prahy snidú t. 74, mé czechy s právem mi to učinichu t. 77, proč czechy za lidi stáchu t. 84 atd., často v Dal.; Čechy gen. Čech dat. Čechám atd. je pravidlem při významu místním, ale v dokladech zde uvedených je tvar Čechy ve významu osobním; v době, kdy plural jména obyvatelského bral se metonymicky za jméno místní, mohlo se snadno jméno místní vzíti naopak místo jména obyvatelův;– tvar Češi je z doby novější; ještě r. 1602 jest neobvyklý; toho roku táže se o tom Šimon Podolský mistrův učení pražského, a mistři, opírajíce se o grammatickou analogii a autoritu Veleslavínovu i Zřízení zemského a řídíce se zvykem, odpovídají, že tvar správný je Čechové, srov. Athen. X (1893), 232 a Dvorský, Paměti o školách českých str. 159; nejstarší mi známý doklad tvaru Češi čte se v písni o bitvě u Ústí (r. 1426) ve Výboru II. str. 306 (ve verši: Češi též na tom zuostali), ale stará tato píseň je tu otištěna „dle rukopisu pana V. Hanky ze XVII stol.“; Tomsa 72 píše Češí;– gen. Čech, což tam bylo czech ty všěcky zbichu DalC. 33, ciesař mnoho Čech káza zhubiti DalJ. 59 (rkp. neudán); Čechóv, Czechow i Moravčicóv Pulk. 85ᵃ atd.;– dat. Čechóm, ten nerodi czechom ztravy dáti DalC. 33;– lok. Čechách u významu místním i osobním, w czechach DalH. 42, Rožmb. 120 a j., na czechach Polené u Polščě všech tvrzí dobychu DalC. 33;– nč. Čechové, Češi, gen. Čechův, dat. Čechům, akk. Čechy, lok. Češích, instr. Čechy.člověk má dual člověky, czlowieky bohatá AlxB. 3, 35, dva czlowieki Koř. Mat. 8, 28;– plur. k tomu je ľudie, -dé, v stč. někdy člověkové [91]číslo strany tiskuatd.: třie czlowiekowe Pulk. 88ᵇ, jenž jsi czlowyeky jměl ML. 11ᵃ, ten každý czlowyekow bliz do sta zabi AlxV. 1640, sedm set . . czlowyekow Pror. 103ᵇ, čtyři tisícě czlowiekow Koř. Mat. 15, 38, zeď vysoká asa tří czlowiekuow Lobk. 62ᵃ, v témž sklepě ledva muož šest czlowiekuow státi t. 105ᵃ; plur. ľudie, -dé platí vůbec za homines, kdežto tvarem člověkové vytýkají se jednotlivci číselné shrnutí;– místo člověk bývá psáno zkrá- cením: člowk ŠtítOp. 208, člok t. 381, (zvíře) žieře člokat. 382, věz to že czlok všeliký NRada 153 (verš 8slabičný), vždy jie (rány) spieše czlok zbude t. 1192 (též), a ty s’ czlok bujný mladý t. 1398 (též), v smilství každého czlokat. 1752 (též, rým; leká), czlok věrný Griz. 154ᵇ, všeliký czlok rkp. XV stol. (v. Listy filol. 1878, 230), želeji že sem učinil czloka t.; v dokladech z NRady svědčí míra veršová a rým, že psané czlok je zkrácenina jen pisecká a že dlužno čísti člověk, a to platí bezpochyby o stejných zkráceninách jinde se vyskytujících; v polštině vyvinula se zkrácenina człek také ve výslovnosti.

duch má gen. akk. ducha, pl. nom. duchové·, ale někdy podle živočišných a neživotných: gen. duchu, akk. duch, pl. nom. duchy, v. při těchto pádech nahoře.

holub bylo kmene -i, srov. stsl. goląbь; v češtině je toho stopu viděti v stč. gen. akk. holubia sstupujícieho Koř. Mark. 1, 11, není-li to omylem; o pl. nom. holubé v. nahoře § 35.

hřbet, chřbet, z chrьbьtъ, má některé zvláštnosti svým pohybným -e-: náležitý je sg. nom. akk. chřbet, gen. chřebta atd., ale analogií vyvinuje se také chřebt a chřbeta atd., na př. chrzbet ŽWittb. Ezech. 17 a chrzebt BrigF. 159, gen. týl chrzebta ŽKap. 67, 4 a chrzbeta ŽWittb. 67, 14, lok. na chrſebtie ŽKlem. 65, 11 a na chrzbetie ŽWittb. tamt., instr. chřebtem nedoložen, ale chrſbetem ŽKlem. 17, 41, chrzbetem Ol. 2. Reg. 22, 41, a chrzebetem ŽWittb. 20, 13, cherzebtem ŽKap. 17, 41, plur. nom. krzebtowe ŽTom. 68, 24, akk. chrzyebty ROlB. 101ᵇ atd., srov. I. str. 171; nč. je z toho uniformované hřbet, gen. hřbetu atd., dial. chrbet gen. chrbta BartD. 30 (pomor.) a 218 (podluž.).

koráb je v stsl. korabľь atd. kmene -jo. V češtině staré jsou doklady dílem rodu mužsk. podle sklonění -o, někdy podle sklonění -jo, a dílem rodu žensk. podle sklonění -i, zřídka podle sklonění -ja. Na př. masc. -o: koraab sě rozraziv i potopi Pass. 287, gen. na bocě koraba Krist. 100ᵇ, na bocě korabu ML. 120ᵇ, do koraba Ol. Jon. 1, 5, z koraba Baw. 266, prvnie strana korábu Koř. Skutk. 27,41, do korabu Baw. 240, dat. tvrdému korabu Otc. 242ᵃ, lok. w korabie t. 43ᵃ, o korabyech AlxV. 525, w korabyech t. 529 atd.;– masc. -jo: (holúbek) vrátil sě k koraby ŠtítVyš. 111ᵇ, w tom koraby t. a j.;– femin. -i: vsědechu na jednu korab Pass. 568, gen. by všel do korabi Krist. 103ᵇ, do koraby Modl. 120ᵇ, od té korabi Koř. Skutk. 27, 44, lok. na koraby na veliké Otc. [92]číslo strany tisku444ᵃ, jenž sě bieše v korabij skryl t. 43ᵃ, plavaje v koráby Štít. uč. 127ᵇ, w korabi in navi Koř. Skutk. 27, 31;– femin. -ja: té korabie Pass. 487;– do nč. se z toho ustálilo sklonění tvrdé -o: koráb gen. korábu atd.

kúzly plur. nom. akk., vedle kúzla, v. kúzlo v § 96.

leb stsl. lъbъ; masc.: jeho svatý leb Pass. 236, gen. lba, virh(l)baDalH. 60, z jeho svátého lba Pass. 241, (trnie) nemohlo lba projíti Modl. 54ᵃ, v jeho lbie Ol. Ekkl. 2, 14, kuože která jest na lbu Sal. 430;– vedle toho jest i femin. podle sklonění -i: jest-li leb prorušena Sal. 420, (mokrost) vycházie ze lbi t. 210, ze lby hlavné učiní sobě osudie ku pití Mand. 94ᵃ, zlomenie lbi Rhas. 7, tenkost lbi dětinské Sal. 428, proraženie lbi Háj. herb. 281·, plt sťata sſelbi t. j. se lbi Rhas. 24, mezi lbí a mázdřicí tvrdú t. 14, na lbech Sal. 427 atd.;– stran pohybného -e- srov. I. str. 172;– nč. lebka, *lъbьka, pochází z fem. leb gen. lbi.

lep stsl. lêpъ viscum; -e- je za -ê-, tedy pobprávu stálé: lepp MVerb., k lepu AlxH. 8, 26, AlxV. 2131, na lepye AlxV. 2045, lepem HusPost. 219ᵇ, tiem lepem Comest. 17ᵇ; ale mylnou analogií, podle len- lnu atd., vynechává se -e- také zde a jest na př. sg. gen. lpu Baw. 101, Hrub. 285ᵃ, složení Lpu Háj. herb. 236ᵃ, instr. křídle lpem selnutě ŠtítVyš. 77ᵇ, tiem lpem HusPost. 220ᵃ, ptáka lpem zmazaného BrigF. 31, lpem Comest. 17ᵇ (2), lpem Aesop. Jg.; srov. I. str. 206.

lilium skloňuje se podle způsobu jmen cizích -ium, gen. -ia atd.; někdy béře se za masc. a má tvary podle vzoru dub: lilium polьski Hlah. Cant. 2, 1, pl. nom. lilyumy Ol. Ex. 25, 33, na tom kmeni biechu lylyumoue lilia Ol. Ex. 37, 20, úhonky a lylyumoue t. 37, 19, učiníš lilyumy t. 25, 31 atp.

list, pl. nom. listé, jakž lyſte svědčie Štít. uč. 147ᵃ, jinak nežť lyſte svědčie t.,– a plur. listie, listí (o listech bylinných), kollektivum sing. -ьje vzato za plur. (srov. §. 129, 4): Liſtij hořeknau Háj. herb. 136ᵃ, Liſtij gſau jako jitrocelové t. 182ᵃ, vyrostají jiné Liſtij t. 305ᵇ, liſtij gſau dlauhé t. 367ᵃ a j., z mladiſtwých Liſtij t. 195ᵇ, těch Liſtij t. 368ᵇ;– nč. listi, listův atd., a hromadný sing. listí.

ľud nč. lid má v sing. tvary obyčejné, gen. -a, -u, dat. -u atd.: akk. hospodin bude súditi lud populos ŽWittb. 9, 9, chvalte vlasti luda jeho populum t. Deut. 43, učiním tě v lida velikého Ol. Gen. 12, 2,– gen. luda seho AlxH. 3, 39, luda tvého ŽWittb. 105, 4, mnoho lyuda LAl. 424, pět tisíc lida Pass. 322, ludu tvého ŽWittb. 105, 5, lydu tvého Pass. 277,– lok. na lydye mnohém Pror. 12ᵇ, v israhelském lidye Ol. 1. Reg. 14, 45, při ludu Kat. 124, w lydu ŽWittb. 34, 18,– vok. slyš lyde mój t. 49, 7, pozorujte mne lidu můj Pror. Isa. Jg.;– plural je několikerý: ľudové gen. -óv, zřídka a jen ve významu populi, všickni lidowe Žkap. 96, 6, t. 148, 11, hněvajte sě lidowe t. 98, 1, kniežě lidow populorum t. 104, 20; [93]číslo strany tiskudat. -om v textech staromoravských a v nářečích východních: neroďte sě ludom ostudzici Boh. Dial. 350, mír lydom EvOl. Luk. 2, 14, žena povědě onym lydom EvVíd. Jan. 4, 28, wſſyem lydom EvOl. tamt., byste sě lydom slíbili EvOl. 154ᵇ, všem lydom Lvov. 21ᵇ, k lydom ROtcP. 239, 315, 579 a j.; v nynějších nářečích východních je -ďom (měkké ď přejato z pádů jiných): liďom BartD. 22 (zlin.), luďom t. 71 (val. ), t. 117 (laš.), slc. ľuďom; podle toho je možná, že bývalo -ďom také již v době starší;– v AlxB. 4, 22 psáno: všudy ludy hlúpí ležie ssěčeni, snad místo ľudie, neboť pro tvar ľudi podle chlapi byl by to doklad ojedinělý;– nom. ľudé podle sklonění souhláskového, a ľudie gen. ľudí atd. podle sklonění -ĭ, oboje ve významu homines i populi, jsou tvary obyčejné a dosud běžné, v. § 338.

mandl, málo mandlow amygdalorum Ol. Gen. 43, 11, fíkuov mandluow Lobk. 38ᵃ; nč. mandle fem., v době starší také mandla fem., srov. § 151.

manžel gen. -la v. nahoře § 48; plur. nom. manželé Eheleute, a manželové Ehemänner Dobr. Lehrg.² 172.

medvěd gen. -a; dial. medvěd BartD. 16 (zlin.), nědviď gen. -ďa t. 100 (laš.); bývalo kmene -ĭ, stsl. medvêdь gen. -i.

městys v. při vz. oráč § 72.

nářek má -e- pohybné, gen. nářku atd., z nářku ViehJ. 48 a j., beze všeho narzku KolAA. 45ᵇ sl. (1513) atd.

osob masc., ani pohaniujiúce oſſobow personas ŽKlem. 134ᵃ; výklad, že by to bylo fem. osoba s koncovkou analogickou podle chlapóv, nepodobá se.

pán, sig. vok. pane ustrnulý ve rčeních: pane rechtor přëšlъ (přišel), bëł u pane rechtora, dał to pane rechtorovi, šił (šel) s pane rechtorem, pane rechtorka BartD. 2, 132 (chrom.).

pohřeb patří ke sklonění tomuto; samohláska jeho -e- jest původní a nevynechává se v jazyku starším a v nářečích východních; vedle masc. pohřeb jest dále i fem. pohřeb kmene -ĭ. Na př. sg. nom. akk. tvój pohrzeb Kruml. 61ᵇ; skrzě pohrzeb tvú ŽKlem. 139ᵃ, pohrzeb Kristovu Kruml. 61ᵇ;– gen. našeho pohrzebu Pass. 400, z pohrzebu Alxp. 66; do dne ſwe pohrzebi Ol. Sir. 40, 1, ač by kto pohrzieby nejměl t. Ekkl. 6, 3;– dat. ku pohrzebu Modl. 119ᵃ, Alxp. 65, ku pohrziebu Otc. 264ᵇ, k pohrzebu Lobk. 103ᵇ, ku pohřebu Br. NZák. 66ᵇ; ku pohrzebi vašie Ol. Gen. 23, 4, k jeho pohrzebi Hrad. 22ᵃ, k pohrzebi Koř. Mat. 26, 12, ku pohrzebi Tkadl. 29ᵇ, ku pohrzieby Otc. 129ᵃ, ku pohrziebi Jeron. 100ᵇ;– lok. po tvém pohrzebu Hrad. 43ᵇ, ku pohrziebu Kruml. 60ᵃ, při pohrzebu Lact. 63d; na pohrzebi t., v této pohrzebi Troj. 238ᵃ, po jich pohřebi Trist. 405;– instr. křesťanským pohrzebem Štít. uč. 75ᵇ;– dial. po pohřebě Suš. 44 a 349, na pohřebě BartD. 181;– časem začíná se -e- vynechávati, analogií podle pátek -pátku atp., a jest tedy nom. pohřeb, gen. pohřbu, dat. pohřbu atd. [94]číslo strany tiskuUs. v češt. záp. a spisovné; starší toho příklady jsou; v této pohřbi Troj. Jg., pohřbem Br. Jer. 22, 19.

prs, stsl. prъsi plur. fem., je také v češtině kmene -ĭ, ale přechází některými novotvary do vzoru tohoto; v. § 345.

rév, bylo v jazyku starším vedle réva; na př. pl. nom. ti třj réwowé Br. Gen. 40, 12.

rez, dial. gen. rezu atd., je vlastně kmen -ja, v. § 185. stien nč. stín viz ve sklonění -ĭ § 338.

svrchek, svršek. V dokladech jest oboje, na př. svrchek: vešken ſwrchek superficies Otc. 354ᵇ, ze ſwrchku Ol. Num. 4, 8, svrchci VšehJ. 268 a 312, pokoje a ſwrchky v nich Lobk. 21ᵃ, od ſwrchkow a summis Koř. Mat. 24, 31, po ſwrchcziech per summitates Ol. Ex. 38, 5, svrchciech VšehJ. 312;– a svršek: svršek Ben. Job. 38, 30, svršciech VšehJ. 214, 220, 222 a j. Etymologicky starožitnější je svrchek, poněvadž vrch psl. vьrchъ bylo kmene -ŭ, a také je v starších dokladech hojněji zastoupeno; proto jest tedy svrchek tvar starší a podobá se, že varianta s -š- vznikla v pl. nom. a lok. svrchci, svrchciech, t. j. že se změnilo vlivem měkkého -ci, -ciech také ch v š.

Tatar nč., v stč. také Tater. Na pohled je tu nějaká změna hlásková -a- v -e-; ale vskutku má se věc jinak, bylo totiž jméno Tatarův dvojího tvaru, Tatar (Tartar) a Tater, a tato dvojitost obráží se také v dokladech stč. sg. nom. každý tater Mill. 42ᵇ, tater barbarus Koř. Koloss. 3, 11;– plur. nom. tatarzi Mill. 41ᵃ a 61ᵇ, Tataři DalJ. 82 rkp. L, všichni tatarzie Mill. 39ᵃ, jako jsú tatarzie t. 45ᵃ; Tatarowe Pulk. 142ᵇ; thaterſi AlxB. 6, 46, Taterzi Pass. 28, taterzy DalC. 82; jsú taterzie udatní Mill. 43ᵇ; taterowe t. 40ᵇ, 44ᵃ, 61ᵇ, 95ᵃ;– akk. na tatery DalC. 82, skrze tatery Mand. 45ᵃ;– gen. do tatar Mill. 46ᵇ; mnoho Tataruow t. 11ᵃ; tater, ſaraczenuow Kat. 156, tater sě bojiece DalC. 82, bieše z Tater urozením Mand. 13ᵇ, od tateruow Mill. 16ᵇ, všech tateruow t. 53ᵇ, t. 91ᵇ;– dat. taterom DalC. 20, proti Taterom Pass. 22 a 28;– lok. w taterziech Mand. 74ᵇ, w Taterzich t. 75ᵇ;– Instr. s tartary Pulk. 152ᵃ, mezi řečenými zeměmi a tatary Mand. 45ᵃ.

varhany, stč. též orhany, z plur. organa, je v jazyku starším masc. a ve sklonění -o: nom. kterak sladcě znie ty warhany Kruml. 409ᵃ, akk. pověsili sme warhany našě ŽKlem. 136, 2, orhany našě ŽKap. tamt., w uorhany Pass. 595, gen. warhanuow ChelčP. 23ᵃ, v zvuku warhanuow t. 208ᵃ, zvuk warhanůw Beck. 2, 583, od varhanův Wint. 229 (z r. 1487), lok. v-warhaniech in organo ŽWittb. 150, 4, warhanyech ŽKlem. tamt., na warhanyech Ol. 2. Par. 34, 12, na warhanech Kladr. ž. 150, 4, instr. warhany hlasitými ChelčP. 138ᵃ;– v jaz. nč. jsou tu častěji tvary podle sklonění -a: gen. varhan, lok. na varhanách, dat. k varhanám, instr. za varhanami.

[95]číslo strany tiskuvelryb stč., na př. nom. akk. welryb Pror. Dan. 3, 79, jej sehltí propastný welryb Štít. ř. 215ᵃ, i stvoři buoh welryb Comest. 5ᵇ, velryb Vel. Jg., welryb jej požřel Har. 1, 119, gen. akk. zabiem welryba Pror. Isa. 27, 1, v břišě welryba ceti Koř. Mat. 12, 40, vzbuditi velryba Br. Job. 3, 8, dat. Jonáš otjat byl welrybowy Alb. 59ᵇ, plur. welribowe ŽKlem. Puer. 79, ŽWittb. tamt., welrybow velikých Mill. 118ᵃ; nč. je za to velryba.

zad, záda v. v § 96.

zdrávas, spřežka vzniklá ze zdráva jsi, vzata za appellativum a skloňována: gen. zdrávasu, plur. dva zdrávasy Us.

žezl, stsl. žezlъ virga, baculus, bylo také v stč., na př. zezl tvój ŽKlem. 22, 4 a ŽKap. t., zlatý zzezl Kruml. 48ᵇ, nach a zzezl jemu dávali t., zlatý žezl Kladr. Est. 15, 15;– vedle toho neutr. žezlo, zzezlo sceptrum Pror. Isa. 9, 4.

žleb-, žlab-, na př. Suchý Žleb jm. míst. (u Blanska na Mor.), po mrzutém zlebu Štít. ř. 136ᵃ, po smrdutých zlebyech Štít. uč. 156ᵇ, po shnilých zlebyech t. 158ᵇ,– žlab Us., z toho žlabu Mill. 17ᵇ, po lidských žlabech Koll. Jg.;– není to přehláska a-e, nýbrž žleb- stsl. žlêb- změněno ve žlab, srov. I. str. 205.

2. Vzor oráč, meč, kóň.

Sem patří všecky mužské jo-kmeny. Kmen substantiva vzorového oráč jest oračo- přehlas. orače- atd. Skloněni jest toto: sing. nom. oráč, meč

vok. oráču, meču, -iu, -i; otče, kněže

akk. oráč, kóň, meč; -a, -ě, -e

gen. oráča, koňa, meča, -ě, -e; -u

dat. oráču, meču, -iu, -i; -ovi, -ěvi

lok. oráči, meči; -u, -iu, -i; -ovi, -ěvi

instr. oráčem, mečem; -om;–

du. n. a. v. oráča, meča, -ě, -e

gen. lok. oráčú, mečú, -iú, -í

dat. instr. oráčoma, mečoma, -ěma, -ema;–

plur. nom. vok. oráči, koni, meči; -ové; -ě; -ie, -é

akk. oráčě, mečě, -e

gen. oráč, meč; -óv, -uov, -ův, -iev, -ív; -í

lok. oráčích, mečích; -iech, -éch, -ech, -och, -ách

instr. oráči, meči; -mi, -ěmi, -ami.

Kromě koncovek zde zaznamenaných jsou ještě některé jiné jejich obměny hláskoslovné a zvláštnosti dialektické; o těch v. v §§ násl.

[96]číslo strany tiskuVýklady a doklady ku pádům jednotlivým.

1. Koncovky vlastní některých pádů podléhají oprávněným změnám hláskovým; na př. sg. gen. oráča mění se v oráčě, -če, pl. dat. oráčóm v -čuom, ům a -čiem, -čím. Nejvíce se tu mění rozmanitým přehlasováním, jež způsobeno kmenem měkce zakončeným.

2. V některých pádech vstupují na místo koncovek vlastních koncovky analogické, přejaté ze sklonění jiných, zejména ze sklonění -ŭ, -i, -a; na př. sg. dat. oráčovi, pl. instr. mečmi, pl. lok. dial. koňech, koňoch, koňách atd.

Sing. nom. oráč, meč. O původu koncovky v. § 7.

Tvary tyto trvají v češtině historické od dob nejstarších a jsou pravidlem dosud; změny, které se tu staly, nejsou tvarové.

Za oheň, sršeň je laš. ohyň gen. ohňa, sršiň gen. sršňa atd.; v nářečí tom mění se e- před -n, -m v i (y), srov. I. str. 149.

V subst. -ěj mění se koncovka v dial. zkrác, -i, na př. złodí,

Bartolomí BartD. 51 (dol.), oli, złodi t. 100 (laš.).

Sing. vok. oráču, meču, -iu, -i; otče, kněže.

1. Koncovka -u je přejata z ŭ-kmenův, jako ve vok. junochu atp., srov. § 26; dostává jotaci a přehlasuje se, srov. I. str. 270 a 272 sl. Na př. vítaj slavný ſtuoritelu, vítaj milý ſpaſitelu, vítaj věrný náš pzretelu (sic, m. přieteľu) Kunh. 147ᵃ, nevěrný zlodyeyu Jid. 137, anjelský kralu Mast. 239,– svátý Thomaſſiu ŽKlem. 137ᵇ, svatý Rzehorziu t., svatý Jěne krſtyteliu t. 137ᵃ, svatý Ondrziegyu t., svatý Matyegyu t. atd., mój kralyu ŽWittb. 144, 1, kralyu rač slyšěti DalC. 48, dobrý rytyerzyu t. 44,– czyeſarzy! DalC. 83, muoj rityerzy Pass. 326, kraly mój ŽWittb. 5, 3 atd.;– v některých textech jsou koncovky -u, -iu, -i vedle sebe, na př. ſpaſitelu náš ŽWittb. 78, 9, ſpaſytelyu náš t. 64, 6, ſpaſytely mój t. 26, 9; později a nč. z pravidla oráči, meči atd.

V nářečích východních jest -u dílem zachováno, dílem analogií nově uvedeno, na př. o kralu slávy! EvOl. 333ᵇ, nožu BartD. 17 (zlin.), 67 (val.), 111 (laš.) a j., mužu, nožu chrom. 268, mužu, kľóču Btch. 265, slc. mužu, meču atd.

2. Koncovka -e je táž, co ve vok. chlape, dube, v. § 26. Bývá pravidlem při kmenech se souhláskami e z k a z (ȥ) z g, za něž pak ve vok. je č, ž, jako za k, g ve vzoru předešlém, na př. otče, kněže jako člověče, bože, otcze Pass. 292 a j., ty Nyemcze t. 313 a DalC. 67, věz to hubencze Pass. 432, dobrý mładencže Ben. Tob. 5, 6, vstup lyſcže t. 4. Reg. 2, 23, pobiehlcže t. Job. 34, 18, milý knyeze t. j. kněže t. 304, o mocný wytyeze t. j. vítěže EvOl. 333ᵇ atd.;– při -c z k dosud tak, otče, Němče atd., [97]číslo strany tiskustrýče, někdy analogií též strýci;– při -z (z) z g pronikla namnoze analogie podle oráču atp., proti stč. vok. vítěže je nč. vítězi Dobr. Lehrg.² 176, řetězi, penízi Us.; kněz-kněže zachovalo se, milý kněže Suš. 431 a j., ale vedle toho vzniklo analogií také knězi Us. ob.;– při -z z dj je tvar -u, -i náležitý, na př. Zderazi! Us.;– totéž platí o -c z tj, na př. ležiž tu byrzyczy t. j. biřici Pass. 538, dědici, královici atp. Us.; ale analogií bývá tu také -če, žádný kralowicze NRada 1382, milý paniče Tand. 44;– při cizím -c je pravidlem -i (-u), na př. Bonifaci, paláci, tanci Us.; Vavřinec– Vavřinci a Vavřinče, svatý wawrzincze Pass. 438, koncovka Vavřinec je počeštěna, tedy vok. Vavřinče jako hubenec-hubenče atp.

3. Za vok. bývá nom., na př. přijdi šohaj švarný Suš. 618; odchylka syntaktická, v. § 26.

Sing. akk. oráč, kóň, meč; -a, -ě, -e.

1. Tvary vlastní jsou oráč, kóň, meč.

2. Tvary -a atd. jsou genitivy vzaté za akkusativy. Jejich koncovka -a mění se časem přehláskou v a pak sklesnutím jotace v -e: oráča– oráčě– oráče atd. Na př. (Egidius) ſveria doy CisMnich. 97ᵃ t. j. zvěŕa (sv. Jiljí v legendě dojí laň, zvěŕa jest akk. masc. a novotvar podle jo-kmenů jako dat. zvěřiu, při hlúpém zwiersiu ApD. a; sem patří také doklady pocinatela auctorem a licemerca simulatorem Greg., pokud to jsou doklady české;– na otczie DalC. 21;– oráče, otce nč.– V nářečích východních jest -a dílem nepřehlasováno, dílem přehláska zrušena, srov. I. str. 118 sl., a tedy oráča, koňa, muža BartD. 18 (zlin.) a j., Btch. 265, Hatt. slc. 69. Doklady tomu starší jsou v textě staromoravském OlMüllB. za otcza 618, za papeſſa 619.

Přejímání tohoto tvaru genitivního za akkusativ začíná se velmi záhy a týká se dříve jmen znamenajících bytosti osobní, oráč– oráče, později pak i jmen znamenajících bytosti živočišné, kóň– koně, velmi zřídka a jenom v jistých případech také jmen neživotných, peň– pně.

a) Při jménech osobních je starý tvar akkusativní již v češtině staré velmi vzácný a vyskytuje se většinou jen v jistých vazbách a rčeních, tedy jen v mezích archaismu.

Doklad toho při jméně vlastním je mi znám jediný, že ste uzdravitele a spasitele všeho světa geziſs na smrt odsúdili Nikod. 113ᵃ; je to bezpochyby omyl. V dokladě: jenž jest vyvedl iſrahel ŽKlem. 135, 11 jest Israhel neskloněno, jako v orig. lat. qui eduxit Israel. Ve rčeních: na svatý Ondřej BartD. 179, na svatý Matěj atp. dostal převahu appellativní význam určení časového, tím zastřen původní význam jména vlastního a tou takořka depersonifikací vytržena tato jména vlastní ze svého druhu a vřazena mezi neživotná, s nimiž pak i v tomto tvaru akkusativním se [98]číslo strany tiskusrovnávají. Všude jinde je pravidlem tvar genitivní, na př. na matheye CisMnich. 97ᵃ, na bartolomiegye Pass. 459 atd., nč. Matěje atd.

Z osobních appellativ sem patřících mají akkusativ tvaru starého: ciesař, ve rčení přěd ciesař, hrabie przyed czyeſarz jide DalC. 39, Kateřinu přěd ciesař přivedú Pass. (Výb. 1, 295), przyed czyeſarz PassKlem. 263ᵃ a j., přěd czyeſarz na súd přišli Pulk. 115ᵃ; vedle toho též: przyed czyeſarzye DalC. 83 atd.;– král, ve rčeních přěd král, za král, na král, když jě přěd kral přivedú AlxH. 5,23, (ritieř) jide přěd kral Hrad. 100ᵇ jide přěd kral čsná kmeticě AlxM. 2, 16, přěd kral Pass. 459, všedši przyed kral PassKlem. 185ᵃ a j., kterýž by všel przed kral Ol. Est. 4, 11; bychom byly pně za kral jměly DalC. 55, (holubé) za kral vzeli jestřáb sobě Baw. 65, jenž mezi nimi za kral bieše Otc. 142ᵇ, aby za král vzali jeho Kron. r. 1419 (Výb. 2, 253); jeden (mistr) vzezřěv na kral KatBrn. 95; vedle toho: na krale Uherského DalC. 46; po krale t. 83 a j., svého krale smy nalezli Pass. 459 a j.;– kněz, ve rčeních za kněz, na kněz, drbíte za knyez silného mužě jmieti DalC. 4, Sasici na knyez udeřili t. 50;– přietel, ve rčení za přietel, (Přemysl Otakar) za przyetel mieše vraha svého DalC. 96;– muž, ta (smilnicě) bude jmieti ſwoy muz Hrad. 118ᵃ; ve rčení za muž, Libušě jej za muz pojě DalC. 7, by dievka toho za muz měla, kterému by sama chtěla t. 14, Kateřina nerodi za muz jíti Kat. 10, já nikdy nepójdu za muz t. 22, že je za muz šla Rožmb. 122, dřéve než sem za muz nesena t., té (vdově) svatý Pavel nevelí za muz Štít. nč. 50ᵃ, jdi za muz ŠtítV. 11, nechtěla za muž jíti t. 29, (sestra) nenie vdána za muz Ol. Lev. 21, 3, ta již za muz dána bieše Otc. 403ᵃ, vdáti se za muž Bibl. r. 1523 Jg. atd., dosud dial. ísť za muž Hatt. slc. 71; jindy mužě: musie za ženu vzem sobě ApD. c, ozřěv sě na starého muzie Pass. 292;– otec, (člověk) opustí otecz a máteř Comest. 11ᵃ; ve rčení za otec, já budu jemu za otec Hlah. 1. Par. 22, 10;– tvořec, (císařová) věřila je w tworzecz ſwaty KatBrn. 340;– vězeň, ve rčení za vězeň, že jeho jmějieše za wiezen Baw. 381;– vítěz, pas witiez dědičstvo své pascere Israhel ŽKlem. 77, 71, je mylným pochopením textu lat.– Mimo tyto a podobné příklady je sg. akk. jmen sem patřících vždycky stejný s gen. Na př. viz vmrlczye Mast. 273, na otczie DalC. 21, mě nebozcie Pass. 326, učinil kazatele t. 126 atd., nč. oráče atd.

b) Při jménech živočišných je v době staročeské pravidlem akkusativ starý kóň, a ten vyskýtá se hojně i v památkách pozdějších, doklady zde následující sahají dílem až do doby naší. Na př. kóň, bych já svój kon okročil AlxV. 170, vniž plachý kon tak tě svieže t. 990, střěla šlechetný kon proletěla t. 2278, (Neguzar) v nepřátely kon oboři t. 1716, jenž oděl svój kon Hrad. 99ᵃ, (kovář) když komu kon ukuje t. 132ᵃ, dobřě sem tvój kon ukoval t., (hospodin) kon i wſydaczie vwirhl u moře equum et ascensorem ŽWittb. Moys. 1, jeden (člověk) kuon jemu (sv. Václavovi) [99]číslo strany tiskudáváše DalC. 30, druhá (dievka) prázdný kuon vodieše t. 8, (Libuše) kon osedlaný bez uzdy pusti t. 4, tento kon tobě dám Pass. 453, (sedlák) by kon získal t., kóň uchvatna Troj. (Výb. 2, 81), vzein s sebú jeden kuoň velmi vášnivý GestRom. (Výb. 2, 924), přiveď mi muoj kuoň vášnivý (t. 925), kupovali kuoň Ben. 2. Par. 1, 16, Aman pojal kuoň t. Est. 6, 11, kůň svuoj osedlati Háj. 14ᵃ, kůň svůj přivázal Puch. 429ᵇ, má jemu dáti kuon dobrý KolČČ. 200ᵃ (1553), a kuon jemu na svém obroce má chovati tamt., Smil zabodw Kůň VelKal. 125 a j.; na kóň, náhlým skokem na kon vsěde AlxM. 6, 2, vskuočě na kuon žeň pryč DalC. 30, (Brěcislav) na kuon vsěde t. 42, na tento kon t. 4, vseda na mój kóň Sv. 171, na kóň jemu pomožechu Troj. Výb. 2, 81, mříže na ten kuoň spadla Háj. 191ᵃ, na kůň vsedni t. 10ᵃ, Sſtyr vsede na výborný knížecí kuoň t. 52ᵇ, na Kůň vsísti VelKal. 27, vsadivše ho na knížecí Kůň t. 137 atd., zachováno dosud: (stup) na můj kůň Suš. 178, (skoč) na můj kůň t. 23; přěd kóň, przyed kuon učiň to znamenie DalC. 19; vedle toho i stč. koně: druh druhu konye přidává AlxV. 1400; nč. koně Us., sedá na koňa Suš. 80; – oř, že svój dobrý orz stratí Hrad. 94ᵇ, sen dospěv juž orz prohoní AlxV. 1399, ryčně skočím orz okročím Hod. 84ᵇ, (panicové) orz jeho vésti kázachu TandZ. 180ᵇ, jemu oř přijedna Tand. 22, oř zabichu t. 20 a 52, oř přivedú t. 44, oř poslati t. 56 (v Tand. vždycky akk. oř, a taktéž v Trist.); na oř, vsěd na svój orz Růž.8, vsede na ten orz Baw. 250;– vepř, chudá žena jediný weprz měla Pass. 138, vdova ten weprz zabila t., lev nesa wepr divoký v ústech Baw. 6ᵃ, (vzal) weprz krmney KolČČ. 110ᵇ (1549), na každý vepř počítajíc deset rněřic Vel. Jg.;– úhoř, chtěl-li by (ty) vhorz držeti rukama Lit. Praefatio in Job 3. altera, chtěl-li by (ty) uhorzь držeti rukama Hlah. tamt., vezmi vhorz a zkrájej jej LékA. 65ᵃ, vhorz též zsekaj Chir. 36ᵇ; – motýl, vezmi motyl LékB. 213ᵇ;– hlemýžď, (orlice) pak hlemyzd pusti od sebe Baw. 55, zbi (impt.) hlemyzd t. 54;– zajiec, pozdě zagecz honíš Hod. 83ᵇ, vezmi mladý zagyecz LékB. 198ᵇ, vezmi živý zagyecz LékA. 88ᵇ;– mnohá na -ec, na př. beranec, (Joziáš) obětoval beranecz Lit. 3. Esdr. 1, 1, upečechu beranecz Ol. 3. Esdr. 1, 12, obětuj beranecz t. 1,6, jeden beranecz vezmeš t. Ex. 29, 15,– jelec, daj nemocnému jiesti štiky slané nebo gelecz Sal. 525 (Maifisch Jg.), – kozlec, já sem poslal kozlecz Lit. Gen. 38, 23, uvaři kozlecz haeduin Ol. Súdc. 6, 19, vezmete kozlecz Ol. Ex. 12, 5, jednú kozlec polapivši Hlah. Tob. 2, 20 atd., vedle toho i kozelcě, přinese jie kozelczye Ol. Súdc. 15, 1,– skopec, obětova ſkopecz arietem Lit. Lev. 9. 18, Raguel káza ſkopecz zabiti Ol. Tob. 7, 9, vešken ſkopecz sežže t. Lev. 8, 21,– telec, učinili telecz ŽWittb. 105, 19 a ŽKlem. t., nad telecz mladý ŽKlem. 52ᵃ, telecz offěruješ Ol. Ex. 29, 36, pochopiv telecz vitulum t. 32, 20, (otec tvój) zabil telec tučný Koř. Luk. 15, 27 atd., vedle toho i telcě, zabil si telcze piczneho Lit. Luk. 15, 30, (židé) učinili sú telczie dutého [100]číslo strany tiskuOl.2. Esd. 9, 18,– vrabec, vezme wrabecz živý passerem vivum Ol. Lev. 14, 51, kněz obětovati bude wrabecz živý a druhý wrabecz přivieže Comest. 83ᵇ.– Vedle starého akk. kóň atd. vyskýtá se, jak uvedené příklady ukazují, již v době stč. také akk. novější koně atd.; ale pravidlo, aby byl akk. kóň atd., proniká tu přece a dává se zřetelně stopovati až do stol. XVI.

c) Jména předmětů neživotných mají akk. -ě,-e jenom někdy při pojetí personifikujícím. Na př. bychom (my žáby) byly pnye za král jměly DalC. 55, nč. bychom peň za krále měly atd.–

S tím se vším srov. sing. akk. chlap, had, dub, -a § 27.

3. Výsledek všeho toho jest nč. usus, v němž máme sing. akk. oráče, koně, meč.

Sing. gen. oráča, koňa, meča, -ě, -e; -u.

1. Koncovka vlastní jest -a, měněná přehláskou v a dále sklesnutím jotace v -e: oráča, -ě, nč. -e atd. Na př. filius Borsa KosmA. III, 44 a 48 a Kosm1. tamt., t. j. Borša (sg. gen. k nom. Boreš, genitiv possessivní, Kosmas mívá při jménech vlastních v kontextu latinském příslušné tvary české);– de zluscie Reg. I. r. 1223 t. j. de z-Lužcě, meſecie CisMnich. 97ᵃ, pól plaſche t., bez concie Túl. 72ᵃ, toho cziezzarzie ApD. a, z obychziegie Pil. b, ot miezzieczie t. c, otczie svého Jid. 89, z toho kragie LMar. 10, 7, otczie DalH. 41, potirhna meczie t. 30, ot muzie ŽWittb. 139, 2, podlé obicziegie Pass. 275, okolo ohnye t. 405, svatého krzyzie t. 484, kus rzetyezie t. 357 atd.;–nč. měsíce, otce, meče, muže, císaře, obyčeje, ohňe (psáno -ně) atd.

V východních jest -a dílem nepřehlasováno, dílem přehláska zrušena, srov. I. str. 118—120; na př. noža BartD. 18 (zlin.), t. 67 (val.) a 111 (laš.), koňa t. 71 (val.) atd., muža, klóča Btch. 265 (dolnobeč.), do rája Suš. 22, z tisíca t. 80, od oltářa t. 28 a j., tvojí řeči néni konca, kraja BartD. 180, slc. muža, meča. Doklady tomu starší jsou v textě stmor. OlMüllB.: do koncza 618, tochto melſicza 619, otcza nebo matky t., krala mathyaſſa 618 a 619.

2. Koncovka -u je ze sklonění a má doklad starý v ŽKlem. 142ᵇ: jenžto (rúcho) snědeno bývá ot molu.

O stč. subst. poplz lapsus, dále o řetěz gen. řetězu a Zderaz gen. Zderazu, místo -ě, -e, v. doleji § 71 č. 3.

V nář. zlin. je gen. pepřu, kúřu, kašlu BartD. 18, v nář. slc. gen. pláču, pustiť sa do pláču Hatt. slc. 71; to jsou novotvary podle tvrdých o-kmenů prachu, vosku, potu atd., a tudy, t. j. prostřednictvím tímto obráží se v nich ovšem koncovka sklonění -ŭ.–

Srov. sing. gen. vzoru chlap atd. v § 28.

Sing. dat. oráču, meču, -iu, -i; -ovi, -ěvi.

1. Koncovka -u je koncovka vlastní; mění se dále v -iu a -i (pře[101]číslo strany tiskuhláskou), srov. I. str. 270 a 272 sl.: oráču, -iu, -i atd. Na př. dci otczu otpovědě DalHr. 39, proti otczu DalH. 42, proti knhiezu t., k boyu AlxH. 4, 20, k meczu AlxB. 1, 6, ſwietczu ŽWittb. 11, 2 atd.; – tworcziu svému LMar. 65, k iherusalemiu Jid. 33, ſpaſſiteliu našemu ŽKlem. 76ᵃ, ku bogiu t. 11ᵇ, rovný otzyu ŽWittb. Athan., mému knyezyu DalC. 21, k czyeſarzyu t. 58 atd.; – k mému myſtrzy Mast. 67, proti oblicziegi ŽWittb. 49, 21, ſpaſyteli našemu t. 94ᵇ, 1, chvála otczi t. 5, 13, mně nebožci Pass. 326 atd., nč. oráči, meči atd.; – místo -i psáno zvratnou analogií -ie: k tomu placzie Mill. 20ᵃ, k bogie t. 83ᵇ, každému muzie Mand. 88ᵇ, srov. I. str. 219 sl.

V nářečích východních jest -u dílem zachováno, dílem analogií nově uvedeno, srov. I. str. 275–278; na př. mvzzu znamenajícímu EvOl. 142ᵇ, konczu dobrému AlchAnt. 51ᵇ, nožu BartD. 17 (zlin.), t. 67 (val.), t. 111 (laš.) a j., tomu déšču t. 18, králu t. 67, nožu chrom. 268, kĺóču Btch. 265 (dol.-beč.), k Dunaju Suš. 117, slc. mužu, meču.

V BrigF. 62 psáno: k krzizu t. j. k křížu; buď omyl místo -ži, anebo tvar dialektický.

Koncovka -ovi je přejata ze sklonění -ŭ a mění se v stč. dialekticky v -ěvi, srov. I. str. 238 sl., a toto dále v -evi; časem však -ěvi, -evi zaniká a jest jen -ovi. Z -ovi vynechává se místy souhláska a jest dial. -oi atd. Bývá pak koncovka -ovi u jmen životných v době starší často, v nářečích nynějších dílem často, dílem z pravidla. Na př. kralowi tomu Pil. b, kralowy Českému DalC. 96, witoſſowi Hrad. 19ᵇ, otczowi Pass. 418, cieſarzowi t. 365, papeſowi t. 326, towarzyſſowi t. 457 atd., – co chcmy sdieti gieziuſſiewi Hrad. 74ᵇ, když bieše gieziſſiewi jatu býti t. 75ᵃ, iudaſíiewi t. 77ᵃ, czieſſarziewi t. 86ᵇ, svatému Blažějevi Pass. 411 (v části mladší Pass.); – nč. oráčovi Us., dial. oráčoj v Čechách sev.-vých.; – starému královi BartD. 354 (kel.), tvému královi t. 355 (dol.), kraloi t. 363 (opav.); mužovi chrom. 268 a Btch. 265 (dol.-beč.), v nář. chrom. a dolnobeč. z pravidla při životných; tak i v nář. zlin. podle BartD. 18, a také jinde na Moravě; slc. mužovi i mužu.

Jména předmětů neživých mají dat. -ovi velmi zřídka. Mam jen tyto příklady: k boyowy ŽWittb. 143, 1, k boyowy toto v AlxV. 1454, k bojevi DalJ. 58 rkp. L; pňovi, kerý je gaurnitý (vyhnilý), koráb sa říče BartD. 67 (val.).

Usus v jazyku spisovném ustálený jest, že neživotná mají jen -i, životná pak -i i -ovi. Ve rčeních k sv. Tomáši atp. může se rozuměti osoba (sv. Tomáše), anebo nějaký předmět jiný (kostel, socha, svátek); u Nudož. 23ᵃ jest k sv. Tomáši = ad aedem divi Thomae.

S tím se vším srov. sg. dat. při vzoru chlap atd. v § 29.

Sing. lok. oráči, meči, -u, -iu, -i; -ovi, -ěvi.

Koncovka -i je střídnice za v sing. lok. o-kmenů tvrdých, oráči [102]číslo strany tiskuvedle chlapě atd., a je to koncovka vlastní. Doklady pro ni jsou : Huzinci t. j. (v) Husinci Reg. I. r. 1233, Tinci t. j. (v) Týnci tamt., w dubci tamt. r. 1088 (ze XIII stol.); na chlumcy tamt. r. 993 (z XII stol.). Doklad byl také v AlxH. 12, 13, kdež psáno: jak slunce prz(i měsie)czu; předloha měla zajisté při měsieci, jak vysvítá z rýmu: proti svieci. Stará tato koncovka zachována v některých nářečích východních, zejména val., mor.-slov. a slc.; tu není přehlásky u-i, a přece liší se lok. noži a dat. nožu BartD. 17 (zlin.), t. 67 (val.), na krai, na kříži t. 12 a 18 (zlin.), v koši, o mojem noži t. 82 (hran.), na koni, v koši t. 88 (stjick.) atd., slc. lok. meči a dat. meču (u životných však i lok. -u, mužu) Hatt. slc. 69; v týchže pak nářečích je týž rozdíl také v některých neutrech kmene -o, lok. poli, znameňí a dat. polu, znameňú atd.; -i v lokálech těchto zachované je tedy původu starého.

Koncovka -u je přejata ze sklonění ŭ-kmenů a je v nejstarších textech českých pravidlem. Mění se způsobem několikráte již dotčeným dále v -iu a -i; tudy vzniklé -i ovšem teprve v textech mladších se vyskýtá a splývá se starou původní koncovkou -i, jež se parallelně vedle novotvarého -u držela. Na př. u meſczu t. j. u měšcu ABoh. 40ᵃ, w hayu Reg. II. r. 1292, na kriſu t. j. na krížu Kunh. 149ᵃ, w tanczu in choro ŽGloss. 150, 4, v tom boyu AlxB. 4, 20, u boyu ŽWittb. 23, 8, ve tmě a ſtienu t. j. stieňu t. 106, 10, u pokoyu Pass. 337, – krsisiu t. j. na křížiu ApŠ. 139, při hlúpém zwiersiu ApD. a, na ſtolczyu DalC. 29, v tom bogyu t. 18, v hustém hagyu t. 11, v meczyu ŽWittb. 77, 62, w zaltarzyu t. 32, 2; – po všem bogy AlxM. 5, 7, v onom znogy t. 5, 8, we dſczy ŽWittb. Deut. 2, w zaltarzy t. 48, 5, o pokogy DalC. 58, po knyezy t. 17 atd.; – w ſpaſitelu mém ŽWittb. 105, 4, na ſpasitelyu svém t. 34, 9, w zpaſſytely tvém t. 9, 16; – na pokoyu svém t. 35, 5, w bogyu t. 88, 44, w pokogi t. 4, 9; – nč. oráči, koni, meči atd.; – v nářečích východních -u dílem nepřehlasováno, dílem přehláska zrušena, na př. o hlemyzdu t. j. o hlemýžďu Baw. 54 (w hlemyzdy tamt.), w hrnczu AlchAnt. 104ᵃ, nožu chrom. 268, mužu, klóču Btch. 265 (dol.-beč.), na koňu, na nožu, v košu, po našim otcu BartD. 112 (laš.), slc. mužu (vedle meči). U Beck. čte se: we werſſu prvním 1, 568, u Seel.: v nižším ſtupňu 282, v třetím ſtupňu 281 atd.; nikoli archaismy, nýbrž novotvary spisovatelů neumělých.

Koncovka -ovi je přejata ze sing. dat., jak vyloženo při sing. lok. chlapovi, a bývá změněna v -ěvi, jako v dat. oráčěvi vedle oráčovi. Bývá jen u životných; na př. zákon položil w yzrahelowy ŽWittb. 77, 5, o czyeſarzowy DalC. 39, po sm Bartholomiegowj apoſſtolu KolČČ. 192ᵃ (1556), – o diedicziewi slovenském Hrad. 1ᵃ, na Gydaſyevy Kruml. 86ᵇ; – nč. o oráčovi Us., mužovi chrom. 268, Btch. 265 (dol.-beč.), Hatt. slc. 69; – že za -ovi je dial. -oi atd. jako v dat., rozumí se samo sebou.

Srov. sing. lok. při vzoru chlap atd. § 30.

[103]číslo strany tiskuSing. instr. oráčem, mečem; -om.

Koncovka -em je z bývalého -ьmь. Příklady: za dubczem Reg. I. r. 1249, přěd selarsem ApŠ. 91, s musem t. j. mužem Jid. 167, an ho mechzem protče t. 100, da jemu meczem DalH. 30, ten sě čte ſlechticem t. 41. s konhem t. j. koňem t. 30. ohnem t. j. ohňem Pass. 300 (2), Modl. 38ᵃ, střiebro ohnem pokušené ŽWittb. 11, 7, s towarziſſem Pass. 307, plaſſczem t. 338, s pokogem t. 321 atd., vždycky tak a dosud. – V nář. lašském je místy -ym, -im m. -em, změnou hláskovou oblíbenou na tom území; na př. za kopcym, otcym BartD. 102. V stmor. EvOl. 66ᵃ psáno: tvého poklada čiji se býti zlodyegym; není-li to omyl m. zlodějem, mohla by to býti podobná zvláštnost dialektická. – V nář. slc.mužom, mečom, -om koncovka nová podle kmenů tvrdých.

Srov. sing. instr. při vzoru chlap atd. v § 31.

Du. nom. akk. vok. oráča, meča, -ě, -e.

Koncovka -a jest náležitá a mění se dále přehláskou v a klesnutím jotace v -e. Tvar nejstarší -a nemá dokladu, ale analogie a přehláska v -ě k němu ukazují. Příklady: mecze t. j. mečě (dual) Reg. I. r. 1252, má ſtrzyczye oba Mast. 404, dva bratrzenczie Pass. 377, dva rzetyezye t. 395, dva rityerzie t. 298, dva koſſye t. 400, dva ctná muzie t. 283, dva bogye DalC. 17, oba knyezye t. 53 atd., – ta dva penieze GestRom. (Výb. 2, 920), přišli ke mně dwa młádencze Ben. 4. Reg. 5, 22, była dwa muže t. 2. Reg. 12, 1 atd. – Srov. § 32.

Du. gen lok. oráčú, mečú, -iú, -í; měkká slabika dostává jotaci a -iú se mění dále v (přehlas.). Na př. ze dvú penyezyu DalC. 76, ote dvú kralyu t. 97, vuoz dvú gezdczyy Pror. 15ᵃ, ode dvú kraly t. 6ᵃ, jeden z tú mládencí (tak v rkp.) Ol. Gen. 38, 27, těch dvú kralii Troj. 59ᵇ, od dvú tyſici Koř. Mark. 5, 13, dvú penězi GestRom. (Výb. 2, 919). – Srov. § 33.

Du. dat. instr. oráčoma, mečoma, -ěma, -ema; -ma.

Za obecné -oma bývá dial. -ěma, sklesnutím jotace -ema. Na př. se dvěma rityerzoma Pass. 345, s czieſarzoma t. 327, s svýma towarziſſoma t. 549, dvěma konczoma BrigF. 68, se dvěma kraloma BiblG. 1. Mach. 10, 60, dvěma obyczeioma Sal. 313, dvěma piſarzoma Lobk. 55ᵃ, dwiema králoma Ben. 9, 10, dwiema mužoma t. Jos. 6, 22, – mezi dvěma zlodiegiema Hrad. 90ᵃ, dvěma kralema Ol. Jos. 2, 10. – Analogií podle sklonění jest -ma, na př. dvěma penyezma DalC. 77. – Srov. § 34.

Plur. nom. vok. oráči, koni, meči; -ě; -ové atd.; -ie, é atd.

1. Koncovka -i je vlastní, psl., a v češtině dosud pravidlem při sub[104]číslo strany tiskustantivech životných, v době starší také při neživotných, a bývá v stč. často i tam, kde jazyk pozdější si oblíbil koncovku jinou. Na př. u životných: aurifossorum qui ylouci nominantur t. j. jílovci Reg. I. r. 1045, gens scythica Plauci t. j. Plavci KosmA. I, 9 a Kosm1, tamt., Wrisovici KosmA. I, 34 atp., Wirsowici Kosm1, tamt. atp., lowczi uzzlyſſiewſſeePil. c. v tě jsú úfali otczy naši ŽWittb. 21, 5, telczy mnozí t. 21, 13, přistúpili sú kraly t. 2, 2, třie krali Hrad. 68ᵃ, třie kraly t. 84 a j., Alb. 60ᵃ, rityerzy ztonuli Pass. 354, kony budú svázáni DalC. 19, kony řechcí AlxV. 1530 atd., nč. oráči, zajíci atd.; – u neživotných: qui (acervi) kopci dicuntur Reg. I. r. 1214, kam sě ti penyezi dějú Jid. 138, meczi ostří ŽKlem. 122ᵇ, všickni kragi zemščí ŽWittb. 94ᵃ, 4, oblicziegi vaši t. 33, 6, podwogi zemščí t. Ann. 8, zdeť jsú naywieczſy kolaczy Hrad. 137ᵃ, jich meczy ſczerbywy biechu DalC. 74, meczy skřechcí AlxV. 1531, jiní obyčeji OD. 478, prvé než klíči dáni budú MC. 90, oltari tvoji Kladr. žalm 83, 4, kdežto pokoji biechu Trist. 139, vnitř jsú pokogi pulerowanj KabK. 27ᵃ, kterzizto peniezy 2ᵇ atd., ještě u Lobk. z pravidla -i (vedle -ové) a snad jen jednou –e (z -ě-, viz zde dále č. 2.).

Analogií zvratnou bývá místo -i také -yu, srov. I. str. 216; na př. otczyu naši nerozuměli ŽWittb. 105, 7.

Místo -i bývá , na př. najurozenější kralii (plur. vok.) Troj. 85ᵇ, králí a páni RZvíř. Jg., pomorančij se k cytrýnuom připsati mohau Háj. herb. 69ᵇ, dva konij (plur.) zabiti VelKal 337. Ale nekaždé v pl. nom. je zdloužením z -i, mnohdy to bývá zúžením z -ie, viz zde dále v č. 4.

Tvary -ě, sklesnutím jotace -e, jsou akkusativy plur. vzaté do funkce nominativní. Vyskytují se v stč. velmi zřídka a nikdy při jménech osobních, jsou velmi řídké i ve stol. XV a jen při jménech neživotných a živočišných, šíří se potom při jménech neživotných a ustalují se tu jako pravidlo. Doklady starší znám pro subst. neživotná tyto: tu stáchu dwogie hrzeczke ypohanzke wogie AlxH. 4, 28, kdež přívlastky svědčí, že wogie je vzato neživotně = vojě (nikoli vojie podle sklonění -ĭ); když wytahú wogie AlxB. 7, 9; mimo to v Alx. není příkladu žádného; rovněž tak příkladu nemají ŽKlem. a ŽWittb.; v DalC. na Tursku wogye sě snidú 20; v Pass. je příklad jediný, jeho rúcho a jeho trziewicie sě nepovetšie 456, ale nejistý, poněvadž to může býti dual; mají penieze u desk položeny býti OD. 491; jsú pokogie piekne a rozličně dielane, niekterzij jsú velmi pieknij a ozdobenij drahými věcmi KabK. 34ᵃ; také ještě v Lact. (r. 1511) je příklad snad jen jeden: trzepcze 69ᵇ a taktéž u Lobk. (r. 1515): jsú v té kaple cztyrzi oltarze 112ᵃ; pak množí se tvary tyto a okolo r. 1600 jsou pravidlem (vedle -ové) jako v nč., déšť pl. nom. deštové a deště Nudož. 25ᵃ: – u živočišných: konye jejich jiným nejsú živi Mill. 43ᵇ; ve třech neděléch vylehú se z vajec kurzencze Mand. 18ᵇ; (vejce) ješto se husence z nich vyléhnou [105]číslo strany tiskuJg. s. v. (z rkp. Jádra knih lék.), (vejce) z kterých se kuřence vyléhnou Jg. s. v. (též); nč. koně Us.; v nář. hrozenk. hrjebence (= plur. nom. masc., k sing. neutr., hrjebja, hříbě), kurence (kura, kuře), kozlence (kozla, kůzle), húsence (húsa, house), dzjévčence (dzjévča, děvče) celce (= plur. nom. masc., k sing. neutr., cěla, tele), prasce (prasa, prase) BartD. 42.

Koncovka -ové, v stč. též dial. -ěvé, -evé, srov. I. str. 238, bývá při životných i neživotných, na př. muzowe ŽKlem. 41ᵃ, všickni kralowe t. 80ᵇ ſkopczowe t. 47ᵇ, biczowe t. 24ᵃ, kralowe arabští ŽWittb. 71, 10, otczowe t. 77, 57, shromažďeni sú byczowe t. 34, 15, meczowe ostří t. 149, 6, muzowe Pass. 243, konowe t. j, koňové t. 484, deſſtouee Ol. 2. Reg. 1, 21, kradeżowé BiblB. Mark. 7, 22, – všichni leycherziewe Hrad. 16ᵃ, dſſtíewe Ol. Gen. 8, 2, vhleue t. 2. Reg. 22, 9 atd., – nč. oráčové, koňové, mečové atp. O rozšíření této koncovky a o změně její v dial. -ovie, -ovia, slc. mužovie, mužovia atd., platí totéž, co je pověděno při pl. nom. chlapové atd.

Koncovka -ie je z mužsk. i-kmenův. Bývá jen při životných a je dosvědčena při subst. zloděj pl. nom. zlodějie, na př. zlodyegye na ně přijidú DalC. 37, zlodiegie vykopají (poklady) Koř. Mat. 6, 19, budú-li pochlebovati tobě zlodyegie peccatores Ol. Pror. 1, 10: doklady tyto, z textů na jotaci přísných, jsou svědectvím jistým pro znění -ie, a vedle nich mají pak svou váhu také doklady, které samy sebou by na svědectví takové nestačily: aby pokutu vzěli zlodiegie BrigF. 66, zlodiegie pojemše pannu nesú ji do města Apoll. 145ᵃ, kde zlodiegije bývají Lact. 44ᵇ: dial. je za to zlodzeja, poviedajú ludzja že sú tam zlodzeja Suš. 648. srov. pl. nom. ščurja atp. při vzoru chlap § 35; – při subst. -ř, na př. rybarzye bychu odeſſly EvVíd. Luk. 5, 2, řečení hwiezdarzie radie Mill. 33ᵇ, jakžto ti rybarzie činie t. 108ᵇ, rychtarzie (v Egyptě) jsau z služebníkóv žoldanových KabK. 30ᵇ; – jinde, na př. jiní mudrcie Tkadl. 1,57; muž-mužie, tovařiš-tovařišie, mol-molé atd. v. doleji v § 71.

Z -ie vzniklo jednak -í, zúžením, jednak -é, zaniknutím jotace; a oboje šíří se také mechanicky, t. j. vyskytuje se také při substantivech, při kterých nebývala koncovka žádaná -ie. Na př. z dosvědčeného pl. nom. zlodějie jest zlodějí: zlodiegij mořští Háj. 214ᵇ, zlodějí Vel. Jg. a Dobr. Lehrg.² 177; a zlodějé: kdežto zlodiege nevykopají (pokladů) Koř. Mat. 6, 20, zlodyege a lotři EvVíd. Jan. 10, 8, EvSeitst. tamt., EvOl. 277ᵃ; – z dosvědčeného pl. nom. -řie jest –ří: vadili se paſtýřj Br. Gen. 26, 20, kněhařj Rosa 78 (tu žádáno pro pl. nom. z pravidla), všickni kacýřj Beck. 2, 534; a -řé: svadichu se paſtyrze Comest. 35ᵇ, paſterze dělají sobě domky Mill. 28ᵃ, vrátivše se ſſpeherze Comest. 93ᵃ, malerze (pl. nom.) t. 70ᵇ; – z pl. nom. -cie je -cé, biřice a katie PodkJir. 449 var. Z; – jiné příklady: -čé a -čí, odpověděchu hadacze Comest. 185, oráčj Br. Jer. [106]číslo strany tisku14, 4; s tím souvisí psaní Dobrovského: pomluwačj Lehrg.² 177. – Na Moravě rozšířila se zvláště koncovka (u životných), na př. złodějé, kominářé, strýcé, zajícé BartD. 19 (zlin.), Křivaňé (sg. nom. Křivaň, příjm.), kominářé, kovářé, stołařé, štyřé koňé, motýlé t. 67 (val.), molé t. 297, tepruv ju malířé malovati budú Suš. 213, rybaře rybaře ulovte mi rybu t. 188 (dial. m. -řé), trubače trubili t. 351 (dial. m. -čé). – V nář. hrozenk. je za to -ja, na př. kołár (kolář) pl. nom. kołarja, kravar-kravarja atd. BartD. 41, -ja změnou z -ie, -é jako při kmenech tvrdých ščúr – ščurja atd. –

Srov. pl. nom. při vzoru chlap atd. v § 35.

Plur. akk. oráčě, mečě, -e.

O koncovce -é, z býv. -ê proti stsl. -ę, srov. I. 49–50 a nahoře § 16. Ze staršího je zaniknutím jotace pozdější -e. Na př. stč. pojma své paztyrsie LMar. 3, na konie tvé ŽWittb. Hab. 8, kragie tvé t. 147, 14, mladczie snědl oheň t. 77, 63, v biczie t. 37, 18, všěcky rityerzie Pass. 361, penyezie zlaté t. 327 atd., nč. oráče, meče, pastýře, koně t. j. koňe atd.

V Čechách říká se místy v řeči obecné: chytat vrabci podkrk., t. j. místo plur. akk. je tu nechán pl. nom. Podobně v jazyku kleslém stol. XVIII: děti, kteří rodičowé ſwé nectili BílC. 101, mládencý, kteří poctivost zachovávají, mějte v uctivosti BílD. 245, kněz vzývá wyznáwači Seel. 277. – V nářečích východních bývá zase pl. gen. životných brán za akk.; na př. má dobrych rodiči, měli sme tu třech dobrych knězuv BartD. 112 (laš.), slc. mužov atd. – To obé však jsou změny syntaktické, nikoli tvaroslovné.

Srov. pl. akk. při vzoru chlap atd. § 36.

Plur. gen. oráč, meč, -óv atd.; -í.

Tvary vlastní jsou oráč, meč, psl. , bez koncovky -óv. Ty však vyskytují se již v době stčeské u velikém obmezení, totiž jen při jménech rodových a národních a při některých jiných jménech jednotlivých.

Při jménech rodových a národních bývá ten tvar vždycky, když se rozumí místo nebo země, na př. do Němec, z Lobkovic, v. doleji § 70. Zřídka to bývá jindy, doložen je zejména genitiv -ovic: (Svatopluk) zatrati vešken Vršovic pluk DalJ. 56 rkp. L, Vršovic v radu nepustichu t. 56, z Vršovic jeden (t. j. z rodu Vršovicův) utekl bieše t. 57. S tím pak souvisí pozdější a nč. ustrnulé possessivní -ovic, na př. Zika Waničkowicz Háj. 427ᵇ, jenž byl z rodu Witkowicz t. 231ᵃ, s Mandalenau petrziczkowicz KolČČ. 176ᵃ (1552), Voršilau Pavla Krzyžowitz manželkau Lún. ort. 1582, při Mikulandovic ulici Wint. 386 (z r. 1606), Zuzanu Pavla Krzižiowicz dceru Lún. ort. 1628, ſládkowic pes Tomsa 195, ſlád[107]číslo strany tiskukowic kráva t., upalte ji kantorovic Stasu Čelak., stalo se to za Václava Křížovic TomP. 3, 608, mistra Martina Kunšovic t. 4, 93, ulice Kunšovic t. 4, 260, Jozovi Bouchalovic Květy 1892, I. 144, s Anežkou Koštálovic t., Lidka Vaňkovic Erb. Pís. 439, tu sousedovic Lenorku t. 462, mlynářovic zahrada Us. atd. Změnou hláskovou jest -ojic místo -ovic, Vondrojic panenky Erb. Pís. 241, doudl. tesařojic Kotsm. 21 atd.; změna táž jako v sg. dat. -oji, -oi z -ovi. Přívlastková funkce těchto slov svádí k domnění, že jsou to prý adjektiva, ale nesklonná; tak vyslovují se Drachovský 1660 str. 67, po něm Rosa 1672 str. 113, Tomsa 1782 str. 195 a j.

Tvary bez -óv mívají poslední slabiku dialekticky zdlouženu, na př. hrjebenéc BartD. 42 (hrozenk.), do Bojkovíc t. 39 (též), Boršíc t. 39 (súch.)

Jmen jiných, která po jednotlivu v tomto tvaru se vyskytují, jest velmi málo. Zejména to bývají:

-tel, přietel pl. gen. přátel, a krom toho obyvatel, v. doleji § 71 č. 2; muž, král, bezpečenstvie jehož ženy bez muz nemají Kat. 28, v té zemi mnoho toho jména (t. jména Antiochus) kral bylo Apoll. 128ᵃ, příklady ojedinělé; –

živočišná -nec, -enec, na př. dvé holubenecz Ol. Lev. 12, 8, po dvém gehnecz t. Cant. 4, 2, (lvice) jmějíše patero kotenecz to jest lwyczenecz Otc. 311ᵇ, (mnich) pohladi rukú lwyczenecz těch t. 312ᵃ, mnoho kurzenecz Mand. 18ᵇ, z kuṙenec Baw. 58, slepic a kurzenecz dosti Lobk. 126ᵇ, jejich ſſtienecz catulorum Ol. Job. 38, 39, čtvero stienec Baw. 47; dial. hrjebenéc BartD. 42 (hroz.); –

jiná, neživotná, nejčastěji s koncovkou -c: měsiec, devět miezziecz minu Pil. d, že pět miezziecz ho neviziu LMar. 31, obyčejné však –óv atd.; – tisiúc, desět tyuſſiucz ŽKlem. Deut. 30, desět tyuſiez ŽWittb. 90, 7 atd., pět tyſſycz AlxV. 377 atd., ale také s koncovkou -óv: dvadcěci czizuczow AlxH. 2, 29 a 3, 26, desět tyſſiuczow ŽKlem. 49ᵇ atd., nč. pět tisíc, mnoho tisíc, mnoho tisícův Us., tisíc und tisíců Dobr. Lehrg.² 178; – střěvíc, do ſtrziewicz Chir. 85ᵇ, kázal sobě podati tṙewijcz lýčených Háj. 11ᵃ, z ſtṙewic Puch. 667ᵃ, nevzalas barevných střevíc Pam. 3, 142, jeden pár Střewic Beck. 2, 147, střevíc und střevíců Dobr. Lehrg.² 178; – rukávec, u každých rukávec Suš. 397; – s koncovkou jinou: peněz, šest penyez DalC. 94, beſpenyes Mast. 183, za dvě stě penyez Krist. 54ᵇ, lidé penyez nic nedbajíc Pass. 327 atd., dosud tak, vedle -óv, v. doleji § 72; mandel, věrtel 14 mandel ječmene KolEE. 4ᵃ (1666), (pět) mandel žita t. 181ᵇ (1678), pět mandel, pět věrtel i -lů Us. –

Srov. pl. gen. chlap atd. v § 37.

Tvary -óv jsou podle sklonění -ŭ a jsou pravidlem již v době staré a dosud; jejich koncovka -óv mění se dále v -ó, -uov, -uo, -ův, -ů, a dial. stč. také v -iev, -év, -ív. Příklady

[108]číslo strany tiskupro -όν: do konczow ŽGloss. Deut. 22, ot krayow 134, 7, ciuzích krayow SvD. 4, myezzyeczow LMar. 6, ſczenczow ŽWittb. 56, 5, devět mieſſieczow Hrad. 67ᵃ, mnoho ſwatokradczow t. 115ᵇ, mnoho kroſſow t. 133ᵃ, konow t. j. koňóv DalC. 13, bez nyemczow t. 63, šest mieſieczow Pass. 344, od muzow t. 299, towarziſſow t. 425, ſiekaczów lesných (tak v rkp.) Ol. Deut. 29, 11, otczow mých Ben. 2. Par. 22, 15, diediczow KolB. 1524 atd.; –

pro -iev, -év, -ív: padesát kolacziew Hrad. 137ᵃ, těch kolacziew t., oracziew t. 114ᵇ, klicziew desět t. 131ᵇ, ſlechticziew mnoho t. 100ᵃ, svých rytierziew t. 93ᵃ, paterziew 110ᵃ, zlodiegiew t. 114ᵃ a 115ᵇ, všěch zvolenczyew Modl. 37ᵃ, myeſyeczyew t. 59ᵃ, wyeznyew nezprostil t. 119ᵃ, do kragyew t. 128ᵃ, grošiev List. r. 1388 (Výb. I, 1019), deset muzyew EvVíd. Luk. 17, 12, třidcěti tyſyczyew PassKlem. 105ᵇ, z tiſicíew (tak v rkp., délka tu dosvědčena) HusŠal. 89ᵃ, šest set tiſycziew mużiew Ol. Ex. 12, 37, těchto obyczegiew t. 12, 25, ku posilevání ohnyew t. 35, 14 a j., nemnoho ohniew KabK. 34ᵃ, – vhlew ohnivých Ol. Ezech. 1, 13, pět kralew t. Jos. 10, 5, tvých meczew Hod. 87ᵃ, všech mudrczew Orl. 85ᵃ, – devět myeſyeczyw PassKlem. 178ᵇ, obyczegyw ctných ROtcP. 341; –

pro -ó: mnoho nyemczo DalC. 93; –

pro -uov: kroczeyuow Mill. 57ᵇ, Lobk. 88ᵃ, srdce mužuow Ben. 2. Reg. 15, 6, diediczuow KolB. 1524, Tiſycuow Háj. 323ᵇ atd.; v Mill. 53ᵃ čte se: ritieřstva i pieſſcouow, m. pěšcuov; –

pro -uo: tesařuo Lobk. (Výb. 2, 1115), dobrých obyezeguo KřižB. 75ᵃ, diediczuo KolB. 1524, šest mužuo Háj. 109ᵃ a j., groſſuo VelKal. 126; –

pro -ův, -ů: Tiſycuw Háj. 323ᵇ, groſſu českých KolČČ. 415ᵃ (1565), pět groſſu Lún. list. 1611, nč. oráčův, -ů Us.

O chronologii variant -óv, -uov atd. platí totéž, co při genitivu plur. chlapóv atd. pověděno; -iev atd. vyskytuje se dialekticky v XIV a XV stol.; častěji jsou tvary několikeré vedle sebe, na př. v KolB. 1524 -óv, -uov a -uo.

Dialekticky jest změnou hláskovou -um m. -ův: pět grošum BartD. 2, 37 (han., místy).

Místo (= -ū) vyskytuje se změnou hláskovou také -ou, na př. je na něm žencou vejše práva Suš. 554, – a analogií, přejetím totiž koncovky -ch ze sklonění zájmenného a složeného, také -ůch, na př. nožůch BartD. 67 (val.) a 87 (stjick.). –

Srov. pl. gen. chlapóv atd. v § 37.

V nář. chodském je zajíc pl. gen. zajeců, koncovka kmenová zkrácena; taktéž je tu gen. krajeců, a podle toho i sing. krajec m. krajíc, chod. 38. –

Tvary jsou podle pl. gen. hostí, znamení atp. Vyskytují se [109]číslo strany tiskuv době starší při těch jménech sem patřících, která i některé jiné pády mívají podle sklonění -ĭ, na př. pl. gen. muží, koní, vojí, v. doleji § 72. Pak rozšiřují se a jsou hojnější zejména v textech dialektických a nářečích východních (mor.); na př. pl. gen. šest ſtupny Ol. 3. Reg. 10, 19, rytieří i manóv Trist. 405, dobrých obyczegi Mill. 81ᵃ, všech obyczegi AlchAnt. 58ᵇ (ale nepatří sem též kročejí, které je z fem. kročějě), osmdesát grossij ListPoř. r. 1493, pět groší Blah. 339, třidceti groši Koz. 406, kołáčí Blah. 339, od věřitelí našich t. 397, kupitelí našich t. 398, –Holení (m. Holeňův) Suš. 367 pozn., svojich rodiči hrob. t. 489 (zkrác.); groší BartD. 19 (zlin.); mesjaci (měsícův), rodiči, kováči, koši, cigani (zkrác.), peňazí, májí, do troch králí, kolárí t. 41 (hrozenk.), ve formulích zaříkacích: ven vred z vrjédzencí, účinci z účinčjencí t. 150 (hroz.); rodičí, kołáčí t. 88 (stjick.); rodiči, klepači, tovaryši, vrši (veršův), noži, křiži, sv. třech krali, vrabli (sg. nom. vrabel), moli, coli (sg. nom. col), faraři, netopyři, kominaři, košaři, haviři, ohni t. 112 (laš., vše zkrác.); mnoho ohni, pět groši Šemb. 51 (mor.). Že gen. pět groši, kołáčí je zvláštnost moravská, poznamenal již Blah. 339.

Analogií podle sklonění zájmenného a složeného, těch, pěších atd., přidává se také zde v některých nářečích -ch a jest pl. gen. -ích, na př. koních BartD. 71 (val.), rodičích, groších t. 87 (stjick.). V KolČČ. 325ᵃ (1562) psáno: po pieti kopách groſſych cžeſkych, a podobně jinde; to může býti také takový gen. pl., ale spíše je to attrakcí plur. lok.: po groších.

Srov. pl. gen. při vzoru chlap v § 37.

Plur. dat. oráčóm, mečóm atd.; -iem atd.; -ám.

1. Koncovka -óm je pravidlem v textech nejstarších, místo žádaného -ém, stsl. -emъ (přehlas.). Byla většinou dlouhá a měnila se v -uom, -ům. Na př.: -óm, prospi kurencom MVerb. (glossa pravá), káza lekarsom ApD. c, konom t. j. koňóm ŽKlem. 127ᵇ, ŽWittb. Hab. 15, otczom ŽWittb. 77, 5, boyom t. 67, 31, nyemczom Hrad. 25ᵃ, nyemcziom (opraveno tečkou pod i), czuzozemcziom (rým) t. 20ᵃ, nyemczom DalC. 34, rityerzom Pass. 333, muzom t. j. mužóm t. 349, k svým towarzyſſom t. 365, našim penyezom t. 368, k bogóm t. j. bojóm (délka v rkp. označena) Ol. Num 1, 32, tvým towarziſſom GestaMus. 96ᵃ, peniezom KolČČ. 68ᵇ (1546) atd.; – -óm se dialekticky krátí a krátké -om zachováno ve mnohých nář. dosud, doudl. koňom Kotsm. 22, rybařom Suš. 86, nožom BartD. 17 (zlin.), t. 67 (val.) a j., slc. mužom, mečom; – -uom; k tuowarzyſſuom Vít. 24ᵇ, Rytijřuom Háj. 163ᵃ, k peniezuom KolČČ. 57ᵃ (1551) atd.; – -ům, peniezum KolČČ. 398ᵃ (1567) a Us. nč. Chronologii koncovek těchto viz při pl. dat. chlapóm atd.

Dialekticky měnilo se -óm v -iem, a toto dále zanikáním jotace [110]číslo strany tiskuv -ém a úžením v -ím; z krátkého -om bylo by tu ovšem krátké -ěm, -em, ale pro tyto rozdíly nedostává se dokladů dosti zřetelných, t. j. s kvantitou bezpečně označenou. Na př. těm nyemczyem Hrad. 25ᵇ těm czuzozemcziem t. 25ᵃ, rytierziem svým t. 106ᵇ, nám muziem t. 66ᵇ, ti zlodiegiem hotují klíčě t. 115ᵃ, aby koval konyem nezajímajě t. 132ᵇ, k svým muziem Pass. 43, otczyem svým Modl. 116ᵇ, wyeznyem sproščenie t. 128ᵇ, poviem zenciem EvZimn. 12, těm rzytyerzyem PassKlem. 105ᵇ, (dva vůdcové) radila towaryſſyem t. 105ᵇ, král muzyem přikázal Pror. Dan. 3, 20, k konyem t. 22ᵃ, k otcziem Ol. Gen. 15, 15, přikáza towarzyſſyem t. Jos. 10, 27, – všěm králem AlxV. 516, pyeſczem (bylo) státi t. 468, těm rytyerzem Kremsm. 92ᵃ, těm deſety tyſyczem t., andělé paſtyrzem zvěstovali KabK. 14ᵇ, – proti červeným pupenczym Lék. 61ᵇ tobě i tvým towarziſſim GestaKl. 224, otczijm źenijchu (= otcům ženichův) KolČČ. 369ᵃ (1563), nč. koním.

V nář. lašském je pl. dat. vedle -um (z -om) také -am, podle a-kmenův; na př. nožam BartD. 112, koňam t. 113.

Srov. pl. dat. chlapóm atd. v § 38.

Plur. lok. oráčích, mečích·, -iech, -éch, -ech, -och, -ách.

Koncovka vlastní jest -ích, psl. -ichъ, střídnice za -iech, psl. -êchъ kmenů tvrdých. Je pravidlem v textech starých a dosud. Na př. na konich DalHr. 10, w nhiemczich DalH. 42, w konych DalC. 10, po meczych t. 74, na konich ŽWittb. 19, 8, w kragich t. 7, 7, o kupczich Hrad. 112ᵃ, o zlých kowarzich t. 131ᵃ, po všech kragich Pass. 312, po krzyzych t., při těch cyeſarzich t. 283 a j., o bohatczych Alb. 29ᵇ, o penyezijch Štít. ř. 12ᵇ, v pytlich Ol. Gen. 44, 8 atd.; nč. oráčích, mečích; – -ích dialekticky někde se krátí v -ich, mužich atd. chrom. 268 a j., někde se mění v -ejch, ve Stříbrnicejch, v Polešovicejch BartD. 52 (dol.), srov. I. str. 213 a 214.

Koncovky ostatní jsou přejaty ze sklonění jiných a vyskytují se porůznu teprve v textech pozdějších a v nářečích. Zejména koncovka -iech je ze vzoru chlap, na př. na třech mladenciech Hug. 121, v svých poſluchacziech t. 216, po třech mieſieciech Ol. Gen. 38, 24, po ſtupnijech Lobk. 102ᵇ; sem možná bráti také psané -lech t. j. -léch m. -liech, w pytlech Ol. Gen. 42, 35, t. 43, 12, o kralech Mill. 6ᵃ, po sv. třech kralech Perw. Otč. 44 (list. z r. 1549), ale spíše je to dial. -lech podle hostech atd., jako je v nář. mor. o chłapcech, po křížech atp. BartD. 88 (stjick.), o nožech, o koněch vysl. -ňech t. 31 (pomor.) a 52 (dol.), v těchto krajech, v těchto hájech Kollár Sl. Dcera II. 18 atd.; na koniech Hug. 296 může býti = -niech, nakonyech Mill. 44ᵃ je spíše -ňech neb -ňéch než -niech, a na koněch Pref. 16 jistě = -ňech; o obiczegech Mill. 6ᵃ možno bráti za -jéch i za -jech; -och je v těch nářečích, kde i tvrdé kmeny mají [111]číslo strany tiskutouž koncovku, a je tu analogií podle těchto: nožoch BartD. 17 (zlin.) 67 (val.), 112 (laš.), hrjebencoch t. 42 (hroz.), o bohačoch, o ruhačoch, při kopačoch t. 113 (laš.), zajícoch, hlídačoch, hrnčířoch, hospodářoch Btch. 423, slc. mužoch, mečoch, kupcoch, hráčoch, učiteloch, ohňoch, koňoch Dolež. 34–36 a Hatt. slc. 69; – místy zdloužené -óch, koňóch BartD. 84 (stjick.); – -ách je ze sklonění -a, na př. o koňách BartD. 31 (pomor.) a podobně t. 52 (dol.), 88 (stjick.), -ach t. 113 (laš.).

Srov. pl. lok. při vzoru chlap atd. § 39.

Plur. instr. oráči, meči; -mi, -ma, -ěmi, emi, -ema, -ami, -ama, -oma.

Koncovka vlastní jest -i psl. -i. Jest pravidlem v textech starších, a dosud v jazyku spisovném; na př. s czyzolozczy ŽWittb. 49, 18, před kraly t. 118, 46, s penyezi Pass. 367, plamennými rzetyezy t. 351, jej kygy ubichu t. 344, nad jinými rityerzi t. 346, mrskáčové byczy sě mrskáchu Pulk. 154ᵃ, meczy a lučišťemi PulkL. 18, s meči Br. NZák. 65ᵃ, t. 65ᵇ, tovaryši, dešti Nudož. 25ᵃ atd., nč. oráči, meči. V nářečích drží se tato koncovka někde pravidelně, ale u většině jsou za ni koncovky jiné, -mi, -emi atd.; koncovky tyto jsou zřetelnější, proto přicházejí v oblibu, kdežto koncovka náležitá -i se drží jen v jistých výrazích ustálených, zejména ve spojení s předložkou nebo přívlastkem, kde tedy předložka nebo přívlastek nasvědčují, že tvar -i jest instrumental plur. Tak jmenovitě v nář. doudl. jest -i z pravidla, mezi pjilaři Kotsm. 22; v nář. mor.: s těma penězi BartD. 19 (zlin.), před Vyzovici, za Malenovici t. (při jménech místních); s tyma chłapci t. 27 (záhor.), noži t. 67 (val.), stáli za piléři, šéł do lesa s chłapci t. 68 (též), hore kopci, ze svojími tovaryši t. 89 (stjick.), v nářečích těchto -i z pravidla; po různu také v laš., s penězi, ze zajici t. 113; slc. muži, meči vedle -mi.

Za -i bývá v nář. hrozenk. zdloužené -í, s chłapcí, z vrabcí, z hrjebencí BartD. 41 a 42.

Srov. pl. instr. chlapy, -ý atd. v § 40.

Koncovka -mi je z ĭ-kmenů. Vyskytuje se od stol. XIV, v době staré častěji u jmen neživotných; na př. (mimo doklady jako mužmi, koňmi, které patří do sklonění -ĭ): s meczmy Drk. 160ᵃ. Řádpz. 22, s kygmi Hug 78, bycżmy flagellis Ol. Ex. 5, 16, tyſſyczmy obyčeji ROlB. 44ᵃ, dobrými obyczegmi Tkadl. 4ᵃ, šlechetnými obyczeymi t. 15ᵇ, obycziegmy Brig. 34ᵃ, biczmi Comest. 56ᵇ, nożmi t. 56ᵃ, zawoymi t. 73ᵇ, birziczmi t. 162ᵇ, biċmi Kladr. Ex. 5, 16, bicžmi Ben. 2. Par. 10, 14, řezali se nožmi t. 3. Reg. 18, 28, kýgmi Puch. 140ᵃ, s mečmi Konáč Jg., s meči a kygmi Br. NZák. 65ᵃ, t. 65ᵇ, s hájmi Koz. 394, měſýcmi Rosa 85, kacýřmi Beck. 1, 135, papeżmi t. 1, 429, před buřičmi a žhářmi t. 1, 295; kacýřmi VesB. 43ᵃ, keykljřmi t. 92ᵇ a j.; s kyjmi Suš. 21, slc. [112]číslo strany tiskuhráčmi, učitelmi Dolež. 35, ano i kupcmi t. 34, mužmi, mečmi (vedle muži, meči) Hatt. slc. 69. –

Vedle -mi jest vulgární -ma: měſýcma Rosa 85, s keyma VesA. 74ᵃ. s mečma BílQ. 2, 21, s rodičma BílC. 64, s koſyržma KolEE. 330ᵃ (1721) koňma Us., Suš. 464, a také konima Suš. 423.

Srov. stejné pl. instr. při vzoru chlap § 40.

Tvary -ěmi, sklesnutím jotace -emi, jsou novotvary podle sklonění ja-kmenů a vyskytují se od XIV stol. Na př. byczemy bit ML. 5ᵃ. s jedněmi kupezyemi PassKlem. 66ᵇ, s pány a ſſlechtyczemy Pulk. 77ᵃ, kněží oděné pytlemy Pror.26ᵇ, wladarzemi Lit. 1. Reg. 22, 7, ſ uiezniemi Kruml. 38ᵇ svými biczzemi Ol. Job. 19, 6, s gezdcziemy t. 3 Reg. 20, 20, nad mudrcziemy t. 1. Reg. 6, 5, wladarziemy t. 22, 7, všěmi kralemy t. 3. Reg. 4, 24, s dyediciemi Koř. Žid. 11, 9, mnohými bogemi HusŠal. 10ᵃ, byczemy ji bičováchu Lvov. 76ᵇ, mezi wiezniemi Comest. 107ᵇ, nazva je (starce) otcemi t. 173ᵃ (litera poslední radována); měſýcemi Rosa 85; s hoſpodářemi BílC. 118, s oſtrýma nožemi BílD. 466; kupcemi Dolež. 34, hráčemi, učitelemi t. 35.

Vedle -emi jest vulgární -ema: styrzmy kongema ListVrat. 1406, měſýcema Rosa 85, za paſtýřema BílD. 180, kljčema svýma BílA. 99, tancema BílC. 149, s mužema BílQ. 1, 78, mužema mýt. 333, mužema, nožema chrom. 268.

Koncovka -ami je ze sklonění a-kmenů, laš. nožami BartD. 112.

Místo -ami bývá zdloužené -ámi, nožámi BartD. 89 (stjick.), rodičámi t. 85 (též).

Jinou obměnou z -ami jest dial. -ama, mužama, kĺóčama Btch. 265 (dol.-beč.), nožama BartD. 17 (zlin), t. 89 (stjick.), nožama, zajicama t. 113 (laš.), knězama Suš. 427.

V nář. laš. jest vedle -ami, -ama také -oma deščoma BartD. 113.

Srov. stejné tvary v pl. instr. vzoru chlap § 40.

Měna kvantity kmenové ve vzoru tomto.

O dloužení slabiky kmenové v pl. gen. tvarů bez -óv v dial. hrjebenéc BartD. 42 (hrozenk.), do Bojkovíc, Boršíc t. 39 (súch.), a krácení v chod. zajíc-zajeců atp. v. nahoře § 65.

Kromě toho vytknouti jest kvantitu měněnou v subst. (jednoslab.) kůň, hnůj, lůj, gen. (dvouslab.) koně, hnoje, loje atd., odchyl. pl. dat. kuonom DalC. 13; srov. stejnou změnu ve vzoru chlap § 41. – Subst. déšť má náležitý gen. dště atd.; analogií však zachovává se samohláska přes míru náležitou a bývá gen. déště, déſſtě Br. Jer 3. 3, t. 14, 4, do déšča BartD. 9 (zlin.), a také deště, deſſtě Br. Ezech. 1, 28; jsou tu pak vlastně dvoje tvary, déšť gen. déště atd., a dešť gen. [113]číslo strany tiskudeště atd. Us.; Dobr. Lehrg.² 192 má za pravidlo nom. déšť a gen. deště atd., a tak také Nejedlý 127 a j. – O peníz stč. peniez pl. gen. peněz, dat. penězům atd. v. doleji § 72. – K nebozíz stč. neboziez je pl. lok. nebozezích, někdy také sg. gen. nebozezu atd.

Pomnožná jména místní Lobkovici, Lobkovice atp.

Mnohá jména místní jsou plurály patřící ke vzoru oráč, na př. Lobkovici nč. Lobkovice, Koloději nč. Koloděje, Psáři nč. Psáře. Singular jména takového jest appellativum osobní, na př. Lobkovic = člen rodu Lobkova, koloděj = kolář, psář = psovod atd. Plurálem pak jmen takových nazývá se metonymicky místo, na kterém společnost neb obec jednotlivců takto nazývaných jest usedlá, a tudy vznikají velmi hojná pomnožná jména místní. Srov. stejnou metonymii při pomnožných jménech místních Uhři, Uhry § 42 a Brozěné, Brozany § 46.

Jména místní Lobkovici atp. skloňovala se původně tak, jako plur. appellativ oráč atp.; ale časem nastaly jisté rozdíly a výsledek jest, že jména místní sem patřící ve skloňování poněkud se liší od stejných appellativ, dílem zachovanými tvary starými, dílem některým novotvarem.

Sklonění jest toto:

Nom. Lobkovici, Lobkovicě, -e. Tvar starší jest Lobkovici, souhlasný s nom. oráči: na př. provincia Lutomerici KosmA. I, 10, Kosm1, tamt., Luthomirici Kosm4, tamt., Lutomerici KosmA. II, 37 a j., Netolici KosmA. I, 27, Netholici Kosm1, tamt., Stadici KosmA. 1, 5, villa Mnichouici Kosm. pokrač. k r. 1134, tres villae Dobsici Popovici Oblekovici Reg. I. r. 1190 (Dobner ex orig.), (villae) Chaikovici, Nemchici tamt. (též), villa Hotomczy Reg. IV. r. 1334, villa Lochocziczy t., jiej (zemi) charvatci jest jmě DalJ. 2 rkp. V a Cc, téj vsi vzděchu Stadyczy DalC. 5, sem patří také pojmenování: Hořejší Němci, Dolejší Němci (= Německo) Vel. Jg. – Tvar Lobkovicě, -ce, jest akkusativ vzatý za nominativ (jako mečě, meče za starší meči, v. § 64); na př. Stadice Kosm2ᵃᵃ. I, 5, tamt. I, 6, Kosm2ᵇ. tamt., Netoliticzie UrbR. 456, ješto (ves) ſtadycze slove Pulk. 4ᵇ, Stadice Haj. 10a, Netolice t. 91ᵇ atd., nč. Stadice, Lobkovice, Koloděje, Psáře atd. – V kontextu cizojazyčném, zvláště lat. a něm., bývá pro nom. ode dávna z pravidla tvar stejný s českým genitivem a tedy beze vší pochyby český genitiv vzatý za nominativ, na př. provincia Luthomerzicz Kosm2ᵃᵃ. I, 10, in Howorsowycz Reg. III. r. 1326, cum villis Wanowycz et Ostoykowycz tamt. r. 1327, in Nemczicz t. IV. r. 1334 atd., v textech lat. a něm. dosud tak.

Akk. Lobkovicě, -e. Na př. (recipit) Mutina Lutomerice KosmA. III, 14 (Kosmas myslí po česku, v textě latinského mívá příslušné tvary kontextu českého), Kosm1. tamt., Lutomiricae Kosm3. tamt., Kosm4. tamt.,[114]číslo strany tiskuLutomerziczie Kosm2. tamt. atd., Žižka vypálil Smidaře Háj. 400ᵇ, nč. Lobkovice, Koloděje, Psáře atd.

Gen. Lobkovic. Na př. iuxta villam Gostivar KosmA. II, 2 (myšleno česky: u vsi Hostivař), Kosm1. tamt., iuxta villam Hostiwarz Kosm2ᵃᵃ. tamt., qua itur ad Netolic KosmA. III, 18 (myšleno česky: do Netolic, stč. do Netolic = směrem k Netolicům), Kosm1. tamt.; podobně: de Chis Reg. I. r. 1169, de Koyetiz t. r. 1219 atd., z Krawař Háj. 372ᵇ, do Woharž KolEE. 431ᵇ (1665), nč. z Lobkovic, Hostivař, ze Psář, z Rataj, Koloděj atd. Sem patří také: (Durink) jě sě ſnyemecz mluviti DalC. 21 t. j. po německu, podle rčení, jež zaznamenává Nudož. 46ᵃ: młuví z Německa, řekl mu z Německa, = po německu.

Dat. Lobkovicóm atd., na př. k Domažlicóm Let. 191, k Domažlicuom Háj. 117ᵃ, k Mlázowicuom t. 400ᵇ, Litomieřycuom t. 367ᵃ atd. – Vedle toho jsou v obyčeji také tvary: -iem, -em (dlouhé -ém v dokladech mi známých není dosvědčeno), -ím, na př. k Opatoviciem Let. 96, ku Pardubicem Sv. 159, t. 161, k Janovicem Let. 1055, k Malenowicem Háj. 352ᵇ, k Třebechovicím Let. 86, táhl k Hořicím t. 130, k Budiegowicym Háj. 427ᵇ, k Mlázowicým VelKal. 68. – Usus nč. má -ům, k Lobkovicům, Štépanicům, Oulibicům, Mlázovicům, Hořicům, Psářům, Kolodějům, Ratajům atd.; vedle toho někdy také -ím.

Lok. Lobkovicích. Na př. Dlascouicih List. Lit. z r. 1218, Pocraticih t., Sitinichih (Žitinicích) t., ploſſcovicih List. Lit. dat. r. 1057 (ze XIII stol.), Pocraticih t., Sytenicih t., w nhiemczich DalH. 42 atd.; nč. Lobkovicích, Kolodějích, Psářích Us., ve Vyzovicích BartD. 19 (zlin.), v Miłoticích, Drahotúších, Hustopečích t. 82 (hran.), v Janovicích, Hodsłavicích t. 89 (stjick.) atd.; změnou dialektickou -ejch m. -ích, ve Stříbrnicejch atp., v. nahoře § 67. – Novotvary jsou dial. -ách podle a-kmenů, v Bernarticách BartD. 84 (stjick.), ve Štablovicach, v Miłosticach t. 114 (laš.), – a -och, v Klimkovicoch, v Kolešovicoch t.

V nářečí lašském říká se místy: v Kozłovic, v Pałkovic, v Bruzovic, m. -icích, a tak i v Sedlišč m. -iščích; patrně vlivem německým.

Instr. Lobkovici. Na př. nad Kundraticy Háj. 385ᵇ, nad Hořycy t. 400ᵃ, atd., nč. před Lobkovici, Koloději Us., před Vyzovici, za Malenovici BartD. 19 (zlin.), za Hodsłavici t. 89 (stjick.); – novotvary: -emi, s Pardubicemi VšehJ. 440, mezi Holayſſowicemi a Bubny Háj. 244ᵇ, a mor. -ami, -ámi, Kralovicámi BartD. 60 (val.), za Hodsłavicámi t. 89 (stjick.). –

Sem patří také jména Hustopeč, Hostivař atp. Jsou to masculina pomnožná. Ale grammatické číslo a rod jejich vyšly z povědomosti, berou se za číslo jednotné a za feminina, a říká se v Hustopeči, v Drahotúši, v Miłotici, v Babici BartD 89 (stjick.), místo v Hustopečích atd. Taktéž je nč. sing. Hostivař gen. -ře za starý plur. nom. Hostivařě gen. Hostivař atp.; na př. Machutovi z Hostivař TomP. 2, 113, de Hostiwarz TomZ. [115]číslo strany tisku1432 n 155, a sing. nom. Hostivař TomP. 1, 38 a Us., u vsi Hostivaře TomP. 1, 112, v Hostivaři t. 314, za Hostivaří t. 311 atd.

Jm. míst. Hořice je v tradici a v usu nynějším vždycky plur.; nad Hořicý VelKal. 114 jest omyl ve kvantitě. Sing. Hořice, v Hořici atd. jsou chyby vzniklé mylnou theorií.

Některá ze jmen sem patřících jsou z původního -aŕь (-arjь), mají tedy po právu plur. akk. (nom.) -aře stč. -ařě gen. -ař atd., ale vedle toho také koncovku tvrdou -ary. Na př. Kravaře TomP. 1, 89, z krawarz Pulk. 147ᵃ, Lacek z Krawarz Háj. 372ᵇ atd., a Crawari UrbE. 172, (mlýn) který krawary slově KolB. 18ᵇ (XV stol.), de Krawar TomZ. 1403 n 31, k krawaruom KolB. 55ᵇ (1496); Žižka vypálil Smidaře Háj. 400ᵇ a nč. Smidáry; Psáře TomP. 3, 105, Psarz UrbR. 147, in Psarz Kosm. pokrač. r. 1282, TomZ. 1420 h161, Pſáry Haj. 4ᵇ, Psáry TomP. 2, 259, Psáře i Psáry Pal. Pop. 231. O původu těchto duplikátů viz I. str. 336.

Jiné výklady ke vzoru tomuto.

O substantivech přejatých z jazyka cizího,která se kolísají mezi skloněním -o a -jo, na př. Israel gen. -la a -le, titul gen. -lu a -le, mistr a mistř, Jordan a Jordaň, Betlém gen. -ma a -mě, Paris gen. -sa a -se atp., v. § 47.

Kolísání je také při substantivech domácích, jak též již vyloženo nahoře v § 48. Mimo jiné patří sem kolísání substantiv -l, na př. manžel gen. -la a odchylkou -le, motýl gen. -le a -la atd. Jako v § právě udaném bylo třeba vyčísti zejména, která z nich jsou kmene tvrdého, a patří ke vzoru chlap, tak je třeba zde vyčísti, která jsou kmene měkkého a patří ke vzoru oráč. Jsou to:

a) Jména s příponou kmenotvornou -tel·. Ta jsou nomina agentis, na př. kazatel, spasitel, učitel atp.; patří k nim také zřetel. Mají – mimo přietel, o kterém viz zde doleji – ve sklonění tvary pravidelné podle vzoru oráč·, odchylky jsou řídké, vyskytují se, pokud vím, jen v době nové a jenom v jazyku knižném, kdež vznikly patrně mylným napodobením substantiva přítel. – Příklady: sg. nom. kazatel Pass. 302 atd.; – sg. vok. -teľu atd., vítaj milý ſpaſitelu Kunh. 147ᵃ, ſpaſytely mój ŽWittb. 26, 9, kazateli Us.; – sg. gen. akk. -tele, Jana krſtitele Krist. 51ᵇ, kazatele Us.; odchylka doby nové: gen. akk. pana učitela Kotsm. 21 (doudl.) a místy Us. vulg.; – sg. dat. -teľu, každému platitely KolO. 83ᵃ (1699), kazateli Us.;– sg. lok. -teli atd., w zpaſſytely ŽWittb 9, 16, o kazateli Us.; – sg. instr. -telem, Janem krſtitelem Hrad. 64ᵇ, kazatelem Us.; – pro du. nemám dokladů; – pl. nom. někdy -teli, bydlytely zerarú habitatores Pror. Isa. 51, 6, zabývati sě budú bydlytely jejie cultores t. 24, [116]číslo strany tisku6, jako sě radují ſwytyezytely victores t. 9, 3; obyčejně však -telé, s konc. –é pův. -e ze sklonění souhláskového, na př. ſitele t. j. žitelé coloni GlossJer., mſtitele Ol. Súdc. 6, 31 atd., nč. kazatelé; – pl. akk. -tele, dal v rúhanie tlaczytele mé conculcantes me ŽWittb. 56, 4, tlacitele ŽGloss, tamt., oheň sehlti bydlitele consumat habitatores Ol. Súdc. 9, 20, zejmachu bydlitele habitatores t. Num. 21, 32, všecky obyvatełe Ben. Jos. 9, 24 (v Ben. bývá litera ł proti pravidlu), t. 2. Par. 21, 11 a j., okáže ſkladatełe lžy fabricatores t. Job. 13, 4 atd., potlačí nuzitele své Hád. Jg., shromáždí vcžytele ChelčP. 156ᵃ, (Antikrist) ty kazatele pálí t. 5ᵇ, ty všecky kazatele Háj. 202ᵃ, všecky obywatele t. 245ᵃ, t. 289ᵃ, pro obywatele kteří Br. Isa. 23, 13, obywatele své t. Num. 13, 33 atd., nč. kazatele; odchylkou v jazyku knižném -tely, skrz kazately VesC. 55ᵃ, (pravda) nalézává ctitely Ant. Marek v Kroku 1831 (Listy filol. 1894, 322), nad jiné obyvately Pal. 4, 1, 464; – pl. gen. -telóv atd. (jako oráčóv), od obywateluow Ben. 2. Par. 34, 9 a j., bydlitelůw Br. Lev. 25, 45 a j. (v Br. psané -lůw svědčí, že je to podle sklonění měkkého; podle tvrdého bylo by tu -łůw), nč. kazatelův; odchylkou -tel, mnoho obyvatel (tu a tam v nč. knihách zeměpisných); -telí (jako hostí), sausedův a obywatelj našich Lún. list. 1666, věřiteli našich Koz. 397, kupitelí našich t. 398; – pl. dat. -telóm atd. (jako oráčům), na př. proti obywatelom Ben. 4. Reg. 22, 19, obywatelům Br. Lev. 25, 10 (v Br. psané -lům je svědectví, že je to podle sklonění měkkého; podle tvrdého bylo by tu -łům), plnitelům t. Deut. II (nápis a j.); -telem (jako hostem), proti všem bydlitelem Pror. Jer. 25, 30 a 26, 15; – pl. lok. nč. -telích, kazatelích, dokladu starého nemám; – pl. instr. -teli (jako oráči), mezi przynoſſyteli zákona Ben. Job. 36, 22, mezi obywateli t. Súdc. 9, 23 a j., s obywateli Br. Ezech. 26, 17, nad obywateli t. Zach. 11, 6 a j., mezi obyvateli Pal. 4, 1, 212 atd., kazateli Us; analogií -telmi, -telemi, s obyvatelmi Koz. 395, s bydlitelemy zemskými Ol. Oz. 4, 1. – V stsl. bývají tu tvary také ještě jiné. zejména: pl. nom. vedle učitele Ass. atp. také učitelije Šiš. podle i-kmenů, – pl. gen. vedle sъvêdêteľь Cloz. atp. také žitelъ Zogr., dêlatelъ Mar. a j., – a pl. instr. vedle dêlateli Ostrom. v textech t. zv. pannonských roditely Zogr., dêlately Mar., svętitely Supr., – ale pl. akk. vždycky -ę, dêlateľę, tęžateľę Zogr., – srov. Mikl. III2 18–19 a Scholvin v Jag. Arch. 2, 497–500.

Stejného druhu se subst. kazatel atp. je také přietel nč. přítel, nepřítel. Jest utvořeno touž příponou -tel- ze kmene základního pŕá- psl. prьja- (v inf. prьjati = přáti), ale zasluhuje povšimnutí zvláštního tím, že má také pl. akk., gen., dat. a instr. podle sklonění -o: -teły, -teł, -tełóm, -teły, a jeho samohláska -á- zpátečným přehlasováním se mění v ie-, kdykoli koncovka je měkká.

Přehlásku tuto bylo by mohlo způsobiti samo -e- přípony -tel-; ale přehlasovací moc tohoto je rušena, kdykoli dálejšek koncovky je tvrdý a [117]číslo strany tiskuv něm tedy tvrdé ł. Jest tedy v sing. a du. vždycky přie- (nebo z toho vzniklé přé- n. pří), sg. nom. přietel gen. přietele atd., poněvadž tu je kmen měkký a sklonění podle vzoru měkkého; naproti tomu je v plur. přie- jenom v nom. a lok., přietelé, přieteléch, poněvadž tu jsou i v koncovkách pádových samohlásky s mocí přehlasovací, v nom. z pův. -e a v lok. -éch z -êchъ, v ostatních pak pádech přá-, gen. přáteł, dat. přátełóm, akk. a instr. přáteły. Tak bylo v stč. Ale bývalá tato pravidelnost časem se ruší a nastává kolísání, z něhož se vyvinul a ustálil usus, podle kterého pří- jen v sing. se zachovává a plur. má veskrze přá-. Krom toho také v plur. akk. a instr. koncovky -e a -i, přátele a s přáteli m. starších, -teły, se ujaly.

Sklonění jména tohoto jest tedy:

sing. nom. akk. přiełel, na př. neprzietel ŽWittb. 7, 6, (Přemysl) za przyetel mieše vraha svého DalC. 96 atd., nč. přítel; –

sg. vok. přieteľu, -iu, i, na př. věrný náš przetelu Kunh. 147ᵃ nč. příteli; –

sg. gen. akk. přietele, na př. vzdálil si przietele amicum ŽWittb. 87, 19, nč. přítele; odchylka zaznamenána u Jg.: měl jednoho přátele (Us. Marek.), analogií podle plur.; -

sg. dat. přieteľu atd., -ovi, na př. neprzyetelowy Vít. 52ᵃ, nč. příteli; –

sg. lok. přieteli atd., nč. příteli; –

sg. instr. přietelem, nč. přítelem; odchyl.: má dci jest silným neprzatelem spata Rúd. 9ᵇ, analogií podle plur. přátel-; –

du. nom. akk. přietele: (švec a žena) sobě otpustista a dobrá przietele bysta Hrad. 126ᵇ, Herodes s Pilátem przietele ſwa bysta t. 86a, Pilát s Herodem neprzietele biešta Krist. 98ᵇ, przyetele twá Ben. Job. 42, 7; –

du. gen. lok. přieteľú atd.; –

du. dat. instr. přieteloma (přehláska ľe z ľo zrušena): svýma przieteloma Hrad. 19ᵇ; –

pl. nom. vok. přietele (přípona pádová pův. -e ze sklonění souhláskového, srov. Lesk. Handb.² 71; výklad starší z -ьje, v. Jag. Arch. 2, 533), zúženě -telí, někdy také -teli podle chlapi, oráči; na př. przietele moji ŽWittb. 37, 12, neprſietele moji ŽKlem. 70, 10, tu jsú sě przietele sešli Hrad. 143ᵇ, przyetelee moji Pror. 30ᵇ, pak-liť běžie neprzytele NRada 1495 B, toho chtiechu nepřítelé pomstiti Trist. 281; – s koncovkou -i: porúháchu sě mně neprſieteli moji ŽKlem. 101, 9; – přehláska zrušena: neprzatele budú i děti druhdy ŠtítMus. 55ᵃ neprzatele i przatele Apoll. 132ᵇ, pak-liť běžie neprzatele NRada 1495 A, nepřátelé Trist. 278, přátelí milí Pam. 3, 139, přátelí Lomn. Jg.; nč. přátelé; –

pl. akk. přáteły (jako chlapy), na př. aby przately viděl Hrad. 4ᵃ, neprzately našě ŽWittb. 107, 14, nad neprzateli mé t. 53, 9, (žena) prza[118]číslo strany tiskutely měla DalC. 20, na neprzaately Blázn. 130ᵃ, za przátely své Ben. Job. 42, 10, všecky neprzátely t. 2. Esdr. 9, 11 a j., vida své nepřátely Háj. 207ᵃ a j., zjevné nepřátely Pal. 3, 2, 441 a j., zjednav přátely TomP. 1, 115 a j., přátely mám Suš. 331, nepřátely mám t. 197; -tele (jako oráče): neprzietele mé inimicos ŽWittb. 17, 38 (odchylka je v koncovce, přehláska s ní se srovnává), poznaj tři nepřietele každého člověka HusDc. Jg., strany daly skrze přítele svý promlouvati Slav. 44, pravím je neprzatele kříže Kristova ŠtítMus. 112ᵃ, má krevné přátele Koz. 400, nč. přátele Us.; – akk. přátely drží se, jak doklady ukazují, dial. a u některých spisovatelů dosud; ale je to archaismus knižný, jak také Tomsa 102 a Pelzel² 43 připomínají, valnou většinou a v jazyku živém pravidlem jest přátele·, –

plur. gen. přátel (zbytek ze sklonění souhláskového), -óv, -i; na př. neprſatel mých ŽKlem. 6, 8, neprzatel mých ŽWittb. 9, 14 atd.; s odchylnou přehláskou: bych byl neprzietel ponížil inimicos ŽWittb. 80, 15, (Vlastislav) neprzyetel sě nic nebojě DalC. 17; nč. přátel; -telóv, v rucě neprſatelow ŽKlem. 62ᵃ, przateluow KolA. 1516, od jeho přátelů Ben. Jg., nč. dial. přátelu, nepřátelu chrom. 269; –

plur. dat. přátelóm (jako chlapóm); na př. všem neprſatelom ŽKlem. 20, 9, k přietelom Trist. 82 (odchylka v přehlásce), nepřátełům Br. žalm 54, 7 atd., nč. přátelům; –

plur. lok. přieteléch, -ích (jako chlapiech); na př. po neprſietelech ŽKlem. 43, 11, po neprzietelech ŽWittb. t., o pěti neprzietelech ŠtítMus. 8ᵇ, po neprzietelech Ev. Seitst. Luk. 2, 44; přehláska zrušena: po neprzatelech Žkap. 43, 11, po nepřáteléch DalJ. 104 rkp. Ff a L, v svých neprzatelech Ol. Naum. 1, 2 atd., nč. přátelích; –

plur. instr. přátely (jako chlapy), na př. mezi neprſateli mými ŽKlem. 6, 8, neprzátely ŽWittb, t., nad neprzyately Pror. Isa. 1, 24, s neprziateli Otc. 8ᵇ, přede všemi neprzátely Ben. 2. Reg. 7, 1 a j., mezi vlastními přátely Háj. 92ᵃ, s nepřáteły Br. Jer. 15, 14 a j., přátely Pelzel² 43 (tu uvedeno za archaismus), Nejedlý 142 atd.; – odchyl.: každý kralije przyetely svými DalC. 4, s neprzyetely Kremsm. 92ᵃ; teli (jako oráči), na př. nad svými nepřáteli Háj. 163ᵇ s přáteli t. 169ᵃ. s nepřáteli t. 170ᵇ (2) a j., přáteli Pelzel² 43; – nč. jest přáteli, a vedle toho archaismus knižný u některých spisovatelů přátely. –

Subst. přietel zachovalo tedy v pluralu tvary s -teł- déle, než kazateľ atd.; příčina je trvám v tom, že přietel-, přáteł- v jazyku obecném stále se vyskytuje a bez přetržení se drží, kdežto jiná tohoto druhu jména kazatel, křtitel, spasitel, ctitel, obyvatel atp. více méně jenom v jazyku knižném bývají.

b) Dále patří sem ještě mnohá jiná substantiva -l, zejména též tato (opět podle slovníku Jungmannova a s pominutím některých neobvyklých nebo nejistých jako v § 48 č. 2, b): běl (podběl, úběl), boubel, broul Gaffer, -býl (černobýl, [119]číslo strany tiskučervenobýl a j.), -cel (-cíl, -cejl, jitrocel, ranocel, skorocel) – na př. čtvrtci gitrocéle Háj. herb. 280ᵃ, k gitroceli t. 132ᵇ–, čepel, čmel, daněl, datel, -drhel (zádrhel), dundel uzlík, hřídel, huhel huhlání, chmel – na př. podobenství chmele Háj. herb. 204ᵇ, o chmeli t. 385ᵇ –, chramostýl, chřístel (křístél, ale chřástal gen. -a, v. § 48) – na př. chrzieſtele a jastřába Ol. Lev. 11, 16 –, chumel, chundel, jetel, kašel, korhel (přetvořením z něm. Chorherr, sr. I. str. 350), koukol – na př. nasál jest kukole Koř. Mat. 13, 25, okukoli t. 13, 36, z kaukole Háj. herb. 93ᵇ –, koupel (pokud je masc.), král, křemel, -mel (dobromel, hadromel, námel), mol – na př. pro mole Háj. herb. 69ᵇ, (popel) mole zapuzuje t. 199ᵃ –‚ motýl – na př. toho motayle Háj. 387ᵇ, vezmi motayle a maž se jimi Chir. 308ᵇ, jednomu motyli BrigF. 84 –, obratel, ocel (pokud je masc.), pytel (z němč., staré), rýl stirps, sopel, střcchýl, svisel svislý přístřešek, svízel jetelová palička, topol – na př. bílého topole Háj. herb. 33ᵃ, k černému topoli t. 35ᵃ a j.– uhel carbo, úl – na př. do vle Hrub. 226ᵇ –, vítěl vítání, vízel stč. viezel (rostl.), -vrhel (zvrhel, vyvrhel, povrhel), -vrtel (obrtel podvrtel), žel – na př. k zzely EvOl. 112ᵇ –.

Odchylky vznikají a šíří se časem a stávají se druhdy i pravidlem Na př. za náležité sladomel gen. sladomele, Pawla Sladomele KolČČ. 57ᵇ (1545), je nč. sladomela Jg.‚ za vinopal gen. -e, Bernartha winopale t. 27ᵇ (1545), je nč. vinopala Jg.; – Černobýl kladou Pelzel² 30 a Nejedlý 126 za tvrdé, patrné podle obecného gen. -bejlu atd. m. -býle; – a podobně říká se ob. koukol gen. koukolu, mol gen. mola, motýl gen. motejla, topol gen. -u, oul gen. -u atd. – Častěji vyskýtá se odchylka tato při příjmeních, jež jsou vzata z appellativ sem patřících, a šíří se tu zvláště v době nové; na př. Chmel, Mathauſſe Chmele KolČČ. 398ᵇ (1565), Pawla Chmele t. 153ᵃ (též) a nč. pana Chmela;–Datel gen. pana Datla,– Jetel gen. pana Jetela, – Koukol gen. Koukola Kott s. v., – Motýl gen. pana Motýla, – Pytel gen. pana Pytla, Strašpytla, – Suchomel gen. pana Suchomela atd.

Substantiva s kmenovým -z z býv. -z patří sem, ale některá přecházejí odtud do sklonění jiných. Zejména:

mosaz, které podle původu svého z massing, sr. střhněm. messinc atd., a podle pol. mosiadz gen. mosiędzu masc. patří ke vzoru meč, mívá sklonění tvrdé podle dub a bývá i fem. vzoru kost. Na př. podle dub: z moſazu Ol. Ex. 27, 3, k moſazu Koř. Zjěv. 1, 15, rytie moſazu Comest. 15ᵇ; – podle kost (fem.): z přečisté moſazy Ol. 2. Par. 4, 16 a Ben. tamt., mnoho moſazy aeris Ol. 1. Par. 18, 8, z střiebra i moſazy t. Ex. 35, 32, z moſazy t. Ex. 27, 19, přikryješ jej moſazy aere t. Ex. 27, 2, dvéře přikryl moſazi t. 2. Par. 4, 9, moſazi bez čísla Comest. 150ᵃ, zlatém a moſazý Ben. 2. Par. 2, 14, berla z moſazy Háj. 348ᵃ; – v některých nedosti zřetelných dokladech mohl by býti tvar podle meč, a také podle dub nebo kost, na př. podobni k moſazi Koř. Zjěv. 2, 18, k moſazy Otc. [120]číslo strany tisku414ᵃ, na moſazy Comest. 15ᵇ, železo všecky moſazi krotí t. 185ᵃ, dvéře přikryl mosazem Hlah. 2. Par. 4, 9; poněvadž dokladů rozhodných pro vzor meč při substantivu tomto není, nelze tvrditi, že by na př. dat. mosazi nebo instr. mosazem byly podle vzoru meč, když také podle vz. kost a dub býti mohou.

řetěz, stsl. retęzь pol. wrzeciądz, tedy z býv. retęzь, patří sem, ale uchyluje se do vz. dub. Pády, ve kterých se to jeví, jsou: sg. gen. kus rzetyezie Pass. 357, pekelného rzetiezie Hrad. 129ᵃ; rzetieza Comest. 74ᵇ,z řetéza Vel. Jg., rzetiezu mého Koř. 2. Tim. 1, 16, u řetězu Vel. Jg., rzetiezu vozního KolEE. 170ᵇ (1704); – sg. dat. stč. řetězu, -ziu, -zi (nedolož.); nč. řetězu; – sg. lok. stč. řetězi; v tomto rzetyezu Koř. Efez. 6, 20, na řetěze Us. Jg.; – du. dva rzetyezie Pass. 395; (dva) rzetiezy zlatá Ol. Ex. 28, 24; – pl. nom. spadechu rzyetyeze EvOl. 183ᵇ (ze řetězě, ale mohlo by býti také dial. m. -zy), ty rzetyezie Pass. 395; zlámal rzetiezy Ol. Lev. 26, 13, zlamováše rzetiezi catenas Koř. Mark. 5, 4; – pl. lok. stč. řetězích; na rzetieziech Ol. Ezech. 19, 4; – pl. instr. stč. řetězi; něco řetězy svázati Dobr. Jg.

Slez, z nár. jména Silingův, srov. I. str. 55, tedy z býv. slęzь; patří sem, ale přenáší se do sklonění tvrdého: horní a dolní Slezy Zlob. Jg.

Zderaz, z -radjь; tedy na př. náležité stč. podle Zderazye Pulk. 175ᵇ, ten kostel Zderazem nazvachu DalC. 52, a odchylkou analogickou: z Zderazu Let. 1039, níže Zderazu TomP. 1, 276, na Zderazu Háj. 62ᵇ, t. 226ᵇ, na Zderaze TomP. 1, 22, t. 156 a j.

-hoz a -choz, -z ze -zь, a toto z -djь, podle původu svého též patří sem, ale v nč. mají sklonění tvrdé: o výhozu Krok Jg., býti na výhoze Us., do přijchozu Krista Ježíše Beck. 2, 166, Češi přjchozu nepřátelského očekávali t. 2, 588, po jejím sem pržichozu KolH. 46ᵇ (1721), žádal weychozu, k veychozu exc. Jg.; dokladů starých neznám.

Srov. při vzoru dušě subst. -za gen. -zy atd. místo -zě ze -za § 184.

Některá substantiva jsou v jazyku tvaru dvojího, z nichžto jeden jest masculinum kmene -jo, druhý pak rodu a kmene jiného. Tvary kmene -jo jsou ovšem při sklonění tomto, kdežto tvary parallelních kmenů jiných jsou při skloněních svých příslušných. Zde nám jde hlavně o sklonění -jo. Na př. vedle náležitého neutra stč. dřěvce, městce, trdlce vyvinulo se i masc. dřevec, městec, trdlec, boží dřewce Háj. herb. 199ᵃ a boží dřevec Us., Heřmanovo Městce a Heřmanův Městec Us., trdelcze mortellulus Lact. 107d a trdlecz t.; – vedle masc. krádež, lúpež jest i stejné fem., na př. masc. všeho kradezie Otc. 127ᵇ, i žádného krádeže nečiníme Alxp. 103, v krádeži zakletém Hlah. 1. Par. 2, 7, ſkradezzem furtive Ol. Job. 4, 12, tijm kradežem Háj. 240ᵃ, kradežowé BiblB. Mark. 7, 22; fem. takowú kradež Háj. 239ᵇ, nč. krádež fem. Us.; – lupez mnohý spolia magna ŽWittb. 118, 162 a ŽTom. tamt., má ten lupez opověděti Řád. pz. 95, [121]číslo strany tiskulupež Pariduov Troj. 68ᵇ lúpež veliký Ben. 2. Par. 14, 14, z toho lupeżye Ol. 1. Reg. 15, 12, toho laupeže Háj. 207ᵇ, lupezem (instr.) Pr. pr. 243, živ se obchodem a ne kradezem a laupežem RZvíř. Jg., lstí a laupežem Br. Jg., lupezowe na silnieiech ODub. 87, válek a laupežuow Háj. 105ᵇ, těmi laupežy t. 417ᵇ; fem. lúpež welikú Ben. 3. Par. 25, 13, velikú laupež Háj. 120ᵃ, tu laupež všecku t., sebrána bude łaupež Br. Jg., laupež Davidova Vel. Jg., nč. loupež fem. Us.; – podobně jest vedle fem. dýměj, dýměje také masc. dýměj, proti dyměguom Háj. herb. 288ᵃ; –faleš masc., faleš zřejemný KorMan. 38ᵃ, neřádný falſi (vok.) KřižA. 298, beze všeho ffalſſie Chir. 291ᵇ, falſſem Štít. uč. 95ᵃ, ŠtítBud. 205, Tkadl. 2ᵃ, lecjakýms falſſem ŠtítPař. 101ᵇ, falšem barevným Kor. Man. 161ᵇ, tím ffałſſem ChelčP. 203ᵃ, věřiti falſſom t. 200ᵇ; fem. ffałeſs nevěrnú ChelčP. 200ᵇ, nč. samá faleš Us.; – húšč masc., huſſczt veliký PulkL. 107, (císař) vebra sé w welyky huſt toho lesa Pulk. 48ᵃ (císař) huſt welyky leſſowy opatři t. 47ᵇ, huſſczz mečóv multitudinem Ol. 2. Mach. 5, 7, (rybníky) aby rozvlažěvali huſſtz dříevie t. Ekkl. 2, 6, u weliky huſſcz densitatem GestaKl. 264, huſſcz Prešp. 556, huſcz Boh. 213. v tom hufczyu DalC. 24, w huſtyu t. 15; fem. húščě, v jednu hufty AlxV. 732 atd.; – křeč masc., křečy, kterýž hlavu znak táhne Háj. herb. 220ᵇ nč. křeč fem. Us.; – kročěj, několik kroczeyuow Lobk. 88ᵃ, sto kroczeguow Mill. 57ᵇ, dvacíti kročejů Vel. Jg., nč. kročej masc. Us.; stč. kročějě fem., kroczziege má gressus meus Ol. Job. 31, 7, zlost krocziege mé ŽKlem. 48, 6, za dvě croſziegie AlxB. 1, 17, dvadcěti krociegi Koř. Act. 27, 22 atd.; – lúč masc., drva s luczem sušená GestaKl. 260, lucowe MVerb.; fem. Margaretě za věno nedachu i luczy DalC. 91, od té lauči Háj. herb. 22ᵇ, nč. louč fem. Us.; – moč masc., mocz bielý ChirB. 209ᵇ toho moczie t. 169ᵇ, od mocze LékA. 25ᵃ, ſ moczem Rhas. 156; fem. aby mohl mocz ſtawenu zbuditi Rhas. 155, nalí své moči Jád. lék. Jg., nč. moč masc. i fem. Us., stsl. močь fem.; – obruč masc., stsl. obrąčь masc., zlatý obruč ŠtítOp. 39, obruč na kterémž bylo napsáno Háj. 121ᵇ, obrucze toho BrigF. 69, zlatým obručem ŠtítOp. 39, střiebrným obruczem Nikod. 95ᵇ, obrucžem ChelčP. 141ᵃ, s železnými obručy Háj. 49ᵃ, s železnýma obrucžy KolEE. 70ᵃ (1721); fem. obruč ocelivou Troj. Jg., ta obruč Jg. a Us; – osladič, osladyč masc., osladicže zeleného Sal. Jg., nč. osladič masc. Us.; fem. vezmi oſladyč, ztluc ji dobře Háj. herb. 377ᵃ, s woſladyčý t. 10ᵃ; – pleš masc., k mnižſkému pleſſy Háj. herb. 128ᵇ, pleſs kněžský Beck. 3, 6 rejstř., kteří nenosili plešův TomP. 3, 219; nč. pleš masc. i fem. Us. Jg.; – prótrž masc., proti pruotrži dětinskému Háj. herb. 289ᵇ, průtrž dětinský Vel. Jg., nč. průtrž fem. Us.; – púšč masc., na puſti ſolniém Kladr. Deut. 1, 1, fem. stč. púščě nč. poušť; – skrýš masc., svého ſkryſſie Kruml. 374ᵇ, mnoho ſkryſſuow Troj. 127ᵇ, nebudeš ſkryſſuow hledati MudrC. 20ᵃ, od toho ſkriſſe t. 65ᵇ, lakomstvie nazývá ſkriſſem štěstí t. 65ᵇ, kostelních Skreyſſůw Beck. 2, 39; fem. stč. skrýšě, do své ſkryſſe ŠtítPař. 104ᵇ, nč. [122]číslo strany tiskuskrýše, skrýš fem. Us.; – súš masc., pec bieše pálena pravým ſuſem Kat. 162 (suchým dřívím); fem. súšě siccitas; – šlépěj masc., do šlépějů předchůdců svých TomP. 1, 412; z pravidla šlépějě atd. fem.; – vrátyč masc., umej se wratyčem Háj. herb. 271ᵇ, a fem. ženy aby sobě wrátyčij nohy myly tamt.; – zbroj masc., v zlatém zbroji Beck. 2, 11, v zlatým zbroji t. 314; z pravidla fem., zbrogi výbornú Háj. 324ᵃ, s jinau zbrogi Beck. 2, 14 atd.; – zvěř masc., (Egidius) ſveria dojí CisMnich. 97ᵃ t. j. zvěŕa (sv. Jiljí v legendě dojí laň), při hlúpém zwiersiu ApD. a, zwierzie rozličného Mill. 77ᵇ; z pravidla fem. zvěř podle sklonění –ĭ. – O jménech místních jako Olomúc, Třebíč atp., masc. (mor.) a fem. (záp.-česk.), v. v § 291 sl.; podle toho jest i fem. Vídeň stč. Viedně pojato v nář. mor. za masc., gen. do Vídňa atd. BartD. 162.

Substantiva masc. vzoru panošě mají mnohé novotvary podle vzoru tohoto, a některá tím způsobem cele přecházejí sem; na př. sg. nom. panoš, správec, akk. panoše správce atd., místo nom. -e, akk. -i atd., v. § 198. A naopak mění se mylnou analogií některá sem patřící substantiva -ec z -ьcь v -ce. Zejména jsou to:

svatokrádec stsl. svętokradьcь ſwatokradecz sacrilegus Veleš, a Slov. Klem. 79ᵇ, ſſwatokradecz Prešp. 1091, ſwatokradczem sě vzýváš Hrad. 114ᵇ, (oráči) ſwatokradczy sě vzývají t., ti zlí ſwatokradczy Kruml. 364ᵃ, mnoho jest i ſwatokradczow Hrad. 115ᵇ; a -krádcě: ſwatokradcze profanus Lact. 135ᵃ, svatokrádce Jg.; –

-dějec, čarodějec, dobrodějec, zlodějec stsl. -dêicь z -dêjьcь, čarodêicь incantator, učinichu takéž cżarodyeyczi egiptſſtij Ol. Ex. 7 22, svým dobrodějcóm Mat. Rozb. 740; a -dějcě: dobrodyeyczye benefactor Rozk. 1725, miluje někoho ješto je jeho dobrodyeycze ŠtítMus. 103ᵃ, Spytihněv dobrodyeyczye chudých Pulk. 53ᵃ, že s’ dobrodieyczi svého proradil Kruml. 42ᵇ, aby na svého dobrodieiczi vzpomínal t. 163ᵇ, zlodieycziem nebudeš trpěti živu býti BiblA. Ex. 22, 18, zlodyegcziém nepřezříš živu býti Ol. tamt. všěm dobrodyeyczyem Vít. 88ᵇ, děkovati svým dobrodieycziem Ol. Est. 16, 4, dobrodyeyczem našim Hod. 21ᵃ, dobrodyeyzczym našim t. 14ᵃ atd.; některé tvary mohou býti z -dějec i z -dějcě, na př. za své dobrodyeyczie prosili ML. 99ᵃ atd., ale doklady zřetelné ukazují již v stč. k -dějcě, zejména k dobrodějcě·,

tvořec stsl. tvorьcь, na př. sg. nom. tworzecz Hrad. 93ᵇ, mój tworzecz DalC. 30, tworzecz svatý KatBrn. 340, (tvo)rzecz světa všeho AlxH. 11, 19, náš tworzyecz AlxV. 663, tworzyecz Pror. Isa. 45, 11, tworžecz Ben. Isa. 45, 18, vok. tworcze t. j. tvorče Jiř. Klem. 6, gen. akk. tworczye nebeského Hrad. 14ᵃ, jsem roba tworcze svého ML. 44ᵇ, dat. tworcziu svému LMar. 65, svému tworzczy JiřKlem. 9, mému tworzczy ML. 43ᵃ, tworczy chválu vzdachu t. 43ᵇ atd.; za to vyvíjí se později tvůrce = km. tvorьca-, a tento novotvar, doložený podle Jg. již u Veleslavína a uží[123]číslo strany tiskuvaný v XVI stol. vedle tvaru starého panuje v jazyku nč. všeobecně a výhradně; také v pol. je twórca novotvar vedle stpol. tworzec, srov. Kal. 35 a 37; –

lovec z lovьcь, novotvar lovcě: silný všech lowcze Comest. 21ᵇ (2krát).

Některé zvláštnosti ve sklonění tomto vznikají vlivem nominativu na pády ostatní a naopak.

Tak zejména pohybné -e-, správné ve slovích mlatec atp. z –ь21, zaniklo v dial. młac BartD. 140 (val.) atd., vlastně vznikl tu ke gen. młatca vyslov. młaca atd. nový nom. młac, jako je tutéž ke gen. koňa atd. nom. koň atd.; taktéž jest vyložiti dial. melc m. melec t. z gen. melca, kadlc t. 6 (zlin.) m. tkadlec, brablc t. m. brablec – Naopak pohybné -e- vlivem nominativu také v pádech jiných a přes míru se zachovává. Na př. soupeř stsl. sąpьŕь gen. akk. soupeře, srov. I. str 173, a podobně gen. akk. deště, deſſtie Ben. 3. Reg. 18, 41 atd., srov. t. str. 169; Rubeše, Daneše, Klimeše, dat. Karlovi Klymeſſowj KolEE. 10ᵃ (1696), m. Klimše atd., Klimſſowj t. 10ᵇ (1697), za Jana Danſſe t. 375ᵇ (1730) atd.

Podobným vlivem vysvětluje se dial. nom. šmytec m. smyčec a šlatec m. svlačec: byl gen. smyčce, s(v)lačce atd., to změněno ve šmytce, šlatce, a k tomu přidělán pak i nom. šmytec, šlatec, srov. I. str. 482 a 523 –

Místo nom. Žatec, Křinec, Husinec, Ovenec gen. Žatce, Husince atd. bývá u některého z těchto jmen z pravidla, u jiného někdy nom. gen. -če atd., zvláště v textech starších. Na př. nom. Huſynec Háj. 361ᵃ, Žatec Pal. 3, 2, 412 a j., Žatec, Husince atd. Us., a Ziateč Háj. 43ᵃ, VelKal. 269 a j.; gen. z Žatce Pal. 4, 1. 269, do Žatce t. 5, 2, 92 a u Ziatče Háj. 400ᵇ, okolo Ziatče t. 297ᵃ. Ziatče VelKal. 46 a j., ze Žatče Pal. 4, 1, 233, Petr z Skřynče Háj. 372ᵇ, do Křinče Us. mistře Jene z Husinče (přípisek v rkp. Mikul., v. Listy filol. 1890, 40); dat. a lok. Žatci Us. a k Ziatčy Háj. 400ᵇ, k městu Ziačy t. 215ᵃ k Ziačy t. 234ᵇ, w Ziatči VelKal. 186 a j.; instr. Ovencem Us. a Owenčem Háj. 244ᵇ, VelKal. 186. Z Ovenec vzniklo nč. ob. Bubeneč. Srov. I. str. 502, Je tu trvám ·č m. -c analogií podle Skuteč, Choteč, Bohdáneč atp. V nářečí žateckého okolí je Zač fem. místo Žatec, Zač je krásná, do Zače (dr. B. Jedlička).

-c a mate se také v subst. dědic, biřic, rodic, královic. Tvary náležité jsou s -c; v odchylném dědič Tomsa 95, biřič Pelzel² 280 je podle palič, budič atp., srov. I. str. 500; – rodic je cognatus, stsl. rodištь proles, na př. jednoho hrabí rodycye ciesařova diábel (posědl) Pass. 396 t. j. rodiecě (-čě bylo by tu psáno –cz-), Vlastislavovy rodyczy DalC. 22 (rým: orlici), rodycz consanguineus Ol. Lev. 25, 49 a j.; vedle toho jest rodič parens plur. rodiči nč. rodiče; matením říká se pak rodič i místo rodic, rodič Římský Vel. Jg., rodicž malešovský KolR. 17ᵃ (1615), rodič [124]číslo strany tiskuRosa Jg. (zavrhuje, chce za to míti rozenec), odkud jest rodič Us. Jg.; u Jg. a Kotta oboje spojeno; – královic, panic, vok. -če v. nahoře v § 54; královič je chybná novota jazyka knižného, místo -ovic; v příjmeních Palkovič, Bukovič atp. je vliv rusk. -ovič nebo jihoslov. -ič (sln.), -ić (srbchorv.).

Některá substantiva jednotlivá tohoto vzoru.

jilec capulus, ze střhněm. hilze (štítek, kříž, oblouk atp. u rukověti meče na ochranu ruky); vedle toho také jelec ze střhněm. hëlze, na př. gilecz capulus Prešp. 2035, Rozk. 3147, MamA. 18ᵃ, Vocab. 175ᵇ atd., gelecz Veleš., Lact. 30d, gyelecz Nom. 69ᵃ; – někdy pomnožně jilcě: jilce Vel. Jg, i jilce za ostřím vešly tam Br. 1. Reg. 3, 22 Jg., s jilcemi Vel. tamt. atd., gen. do jilec, až do gylecz meč v nich skúpa AlxV. 1617.

kněz princeps a sacerdos, skloňuje se v sing. a du. náležitě jako oráč: vok. knyeze rač to věděti t. j. kněže Hrad. 14ᵇ; odchyl. dial.: nezdávaj nás kněze nezdávaj nás štołú m. kněže BartPís. 37; gen. akk. vkeneze ABoh. 40ᵃ, na knhiezie DalH. 31, dat. knhiezu káza (císař) službu jmieti t.; du. oba knyezye (Bracislav a Svatopluk) přijědesta DalC. 53. knyezye sě rozjědesta t.. (Vršovici) byechu knyezye svadili t., bieſſta dwa knyezie božie Ol. 1. Reg. 1. 3, dwa knyeze Ev. Ol. 121ᵃ, pověděl knyezoma sacerdotibus Ol. 2. Reg. 17, 15, dvěma knyezoma EvOl. 122ᵇ; – za plur. je tu pravidlem tvar hromadný kněžie, ze sklonění -ьja, v. § 214 č. 2; na př. vyšehrazská knyezie Hrad. 2ᵇ, židovščí knyezzye ML. 94ᵃ, knyeziu jich zabili sú ŽKlem. 77, 64 atd.; – týž tvar bývá někdy také za dual, na př. povieš knyezzyma Ol. 2. Reg. 15, 35; – v nářečích vyskytují se v plur. novotvary podle sing., na př. knězi m.kněží chrom. 269.

kóň patří též ke vzoru tomuto, ale má některé pády podle ĭ-kmenův. O sing. akk. kóň v. nahoře § 55; – sg. instr. koňem, konhem DalH. 30; – du. koně atd., dva konie Pr. pr. 248, se dvěma konyoma Štít. list. 1373 a Lún. list. 1441, koňoma list. 1388, s dvěma koněma VJp. 62; vedle toho koňma, spadesta konma přěs vazy AlxV. 1581; – pl. nom. koni, kony budú svázáni DalC. 19, kony byli i dřéve Štít. uč. 60ᵃ, kony řechcí AlxV. 1530, liud i kony ſtaly t. 1831, kony jdúc cestu ubichu t. 2181, kony sveřepcové equi emissarii Pror. Jer. 5, 8, kony jich equi t. Isa. 31, 3, kony jich jsú tak zučeni Mill. 45ᵇ, kony jsú v drahé ceně t 10ᵇ naši koni Trist. 52, nejsou-li koni tam postaveni ZM. 319, koni ohniví Ben. 4. Reg. 2, 11, kudy koni chodie t. 11, 16, koni Blah. 244, koni ryzý, koni wranj Br. Zach. 6, 2, weſſli koni Faraonowi t. Ex. 15, 19, koni moji, koni tvoji Br. Jg, koni tvoji Nudož. 76ᵇ, koni Tomsa 99; zdlouž. koní, dva konij zabiti VelKal. 337, konj moji Nudož. 76ᵇ, konj Dobr. [125]číslo strany tiskuLehrg.² 177; koňové atd., koniowee Ben. Jud. 16, 5, koňové Blah. 244, Tomsa 99 atd., konyeuee ohniví Ol. 4. Reg. 2, 11; koně jako meče, akkusativ živočišný vzatý za nominativ: konye jejich nejsú jiným živi než Mill. 43ᵇ, (jsou) 4 konie KolČČ. 8ᵃ (1542), koně ryzý ſtrakaté a bjlé (pl. nom.) Br. Zach. 1, 8, (jsou) 2 konie KolEE. 16ᵃ (1618), mohli ti koně na zámku zůstávati ŽerKat. 174, tak by se byli mohli koné zachovati t., koně nás sotva dotáhli t. 234, koně Tomsa 99, Pelzel² 43 a Us., ćije sú to koně Suš. 254, vrané koně BartD. 179 a j.; – akk. koně, na konie tvé ŽWittb. Hab. 8, kořist vzkladú na konye AlxV. 1845, na ty konie KolB. 1524, štyry koně Suš. 129 a Us.; – gen. końóv atd., dievky konow podpěchu DalC. 13, konyuow EvOl. 21ᵇ, koňuow Ben 1. Esdr. 2, 66, řehtánie konyew equorum Pror. Jer. 8, 16, konyew svých Ol. Ezech. 26, 11 atd., nč. koňův, koňů Us., koňu chrom. 269 a Us. ob.; často koní: osm kony AlxH. 2, 6, kony mnoho t. 10, 2 a AlxV. 2332, sto kony AlxV. 2183, s svých konyu m. koní Hrad. 68ᵇ, mužie kony sobě dobychu DalC. 11, u kony t. 54, dva tisíce kony Pror. Isa. 36, 8, pět konij Ben. 4. Reg. 7, 13, osm konij KolB. 1524, tisíc koní Br. Jg., tři sta koní Suš. 82, koní BartD. 71 (val.), zkrác. koni chrom. 269; koních BartD. 71 (val.) podle sklonění zájmenného a složeného; – dat. koňóm atd., konom tvým ŽWittb. Hab. 15, ŽKlem. tamt., mužie kuonom dospěchu DalC. 13, konyom Koř. Jak. 3, 3, koňuom Ben. Jos. 11, 9, koňom BartD. 71 (val.) a j., koňom chrom. 269, nč. koňům Us.; s přehláskou: (kovář) aby koval konyem nezajímajě Hrad. 132ᵇ, k konyem sě utečem Pror. 22ᵃ k konyem jeho t. Pror. Jer. 50, 37, wſſem konyem Lit. 2. Reg. 8, 4, y konyem i vozóm Ol. Deut. 11, 4, púštějíc uzdy svým koniem Trist. 201; zúženě: koním Us. nč., chrom. 269; mimo to i dial. koňam BartD. 113 (laš.); – lok. koních, na konich DalHr. 10, ŽWittb. 19, 8, na konych DalC. 100, Pror. Isa. 66, 30, na konijch Pr. pr. 248 (2), na konjch Br. Jer. 17, 25, t. 12, 5 a j., nč. koních Us.; analogií koniech, koňech, koňoch, na koniech ŽKlem. 19, 8, Pulk. 7ᵇ, t. 173ᵃ na koniech Hug. 296, na konijech Ben. 4. Reg. 14, 20 a j., na koněch vysl. koňech Pref. 16, Br. Jer. 6, 20, o koněch BartD. 31 (pomor.), 52 (dol.), koňoch t. 71 (val.), koňóch t. 84 (stjick.) atd.; – instr. koňmi, konmy AlxV. 142, 1511, 1579, Modl. 72ᵃ, 72ᵇ, konmy zbitými Pulk. 183ᵃ ſ konmy Ol. 4. Reg. 5, 9, konmi t. Bar. 3, 32 a j., koňmi VšehJ. 180, 429 a j., konmi Comest. 184ᵃ, 242ᵃ koňmi Ben. 3. Esdr. 2, 7 a j., KolA. 1516, KolB 1519, koňmi Háj. 26ᵇ, 44ᵃ, 70ᵃ, 392ᵇ a j., VelKal. (index J), Br. Oz. 1, 7 a j.. Nudož. 26ᵇ, ŽerKat. 124, Pelzel² 43, Nejedlý Gr. 143 atd., nč. koňmi Us. a BartD. 71 (val.) a j.; v nářečích obecných -ma atd., s koňma Us. ob., Suš. 464, chrom. 269, konima Suš. 423, koňema chrom. 269; tvar koni vzniká analogií a ujímá se teprve v době novější autoritou theoretikův, kteří jej pokládají za náležitý podle instr. oráči, koni Pelzel² 43, Tham [126]číslo strany tisku1801 str. 30, Nejedlý Gr. 143, s devíti koni TomP. 4, 33, se sto koni jezdeckými t. 4, 528.

král. Sing. akk. král, přěd král, za král atp. v. nahoře § 55, pl. gen. král, mnoho král Apoll. 128ᵃ v. § 65 atd. Plur. nom. vok. byl náležitý králi: z toho pořadu jsú ciesaři, kraly, páni Štít. uč. 83ᵃ, poslúchajte kraly a rozumějte t. 83ᵇ, k vámť o kraly chýlé se tyto řeči t., třie krali Krist. 23ᵃ; zdlouž. králí, o najurozenéjší kralii reges Troj. 85ᵇ, králí a páni RZvíř. Jg.; králové Us.; tvar odchylný krále je v písni „My tři krále přišli jsme k vám“; mohlo by se zdáti, že je to m. králé, srov. stsrb. kralije Danič. Istor. obl. 60; mám zato, že je to akk. vzatý ze rčení „na tři krále“ (o svátku).

meč gen. mečě atd.; o odchylce mezzem bojovati Ol. 4. Reg. 3, 26 v. I. str. 173.

městys v dokladech starších neskloňováno, na př. v každém městys Smrž. Jg. (XVI stol.), v městys Mnichovicích Štelc. Jg. (též), z téhož městys Hořovic HořovB. 14ᵇ manuale aneb každodennj knjha mieſtis Zbirowa 1760–1810 (nápis té knihy, v měst. arch. ve Zbiroze, Opatr.), městis (sic) indecl. Pelzel² 57, městis unabänderlich Nejedlý Gr. 159; usus nynější, pokud se tu slovo to vyskytuje, skloňuje je podle meč, komorního městyse ČČMus. 1889, 433, z městyse, v městysi Us. Stran původu myslí Mikl. II, 328, že je to jméno s příp. -ysъ.

mol, stsl. molь; sg. gen. mole, od mole Pror. Ol. Jer. epist. 11, lék mole suchého Sal. 216, od mołe Ben. Job. 4, 19 (ł tu psáno bez pravidla); molu, jenž (rúcho) snědéno bývá ot molu ŽKlem. 142ᵇ, viz nahoře § 56; mola podle o-km., ot mola Ol. Bar. 6, 11; –lok. moli, o moli Rhas. 31, Sal. 215; – pl. nom. molové, moloue HomOp. 177ᵃ; molé, aby jich molé nejedli Háj. herb. 317ᵇ, raucho vaše molé kazí Br. Jak. 5, 2 Jg.; – akk. mole, popel mole zapuzuje Háj. herb. 199ᵃ, pro mole t. 69ᵇ, skrze mole t. 97ᵃ, krmím jimi mole Vel. Jg.; – instr. moli, před rzí a moli Br. Jg.; – Us. ob. mol gen. mola atd. podle o-kmenů; dial. pl. nom. molé BartD. 297, gen. moli t. 112 (laš.).

muž. Sing. je pravidelný podle oráč·, o archaistickém akk. muž v. § 55. – Dual je též pravidelný, na př. vy ctná muzie Pass. 283, muzye vešla sta Ol. Jos. 2, 2, dvú mużij žena Lact. 24ᵃ, dvěma muzoma Ol. Jos. 6, 22, sama kázalo muzyema vjíti v lúbi t. 2, 6. – V plur. jsou některé pády podle ĭ-kmenův: nom. vok. můžžie atd., všicci muzie ŽWittb. 75, 6, muzie lstiví t. 54, 24, muzie krví viri ŽKlem. 138, 19, aby muzye sě držěli rádla DalC. 8 a j., stateční muzzije Štít. ř. 16ᵃ, muzzije šli spolu t. 82ᵃ a j., muzyee ninivetščí EvZimn. 17, i sědli sú mvżíe HusPost. 50ᵇ, muzie mluvili MudrC. 46ᵃ, muzije t. 51ᵇ, mvžie izrahelští Hlah. 1. Par. 13, 6, mužye bojovní Ben. Jos. 6, 3, mužye Izrahelští t. 9, 6 a j.; kteří muze nebo panie t. j. mužé (sklesnutím jotace) Kat. 188, muze i vy ženy [127]číslo strany tiskuplačte t. 184; všickni mužij t. j. muží (zúžením) Hořek. 2ᵃ tří mužij Háj. 25ᵃ, mužij někteří t. 35ᵃ, mužij t. 11ᵇ, 17ᵇ, 64ᵃ, 414ᵃ a j., Mužij učenij Háj. herb. 392ᵇ a j., mužij VelKal. 1ᵇ, někteří mužj Br. Num. 9, 6, mužj t. Jer. 38, 9 a j. (často a vždy tak), ti Mužij Lomn. Kanc. 424 atd., muží Dobr. Lehrg.² 177, Btch. 265 (dol.-beč.); zkrácené muži podle oráči je z doby nové, muži Us., chrom. 268, Hatt. slc. 69; mužové Us.; – akk. mužě atd.; – gen. muž, ženy bez muz Kat. 28, archaismus, v. § 65; mužóv atd., od muzow Pass. 299, desět muzow Krist. 67ᵇ, deset muzyew EvVíd. Luk. 17, 12, muziew několik Ol. Num. 13, 3, šest set tiſycziew mużiew t. Ex. 12, 37 atd., nč. mužův, mužů Us., chrom. 268, Btch. 265 atd., slc. mužov; muží, v textech starších většinou: dvanácte musi AlxH. 2, 14, zástup mužij a žen Štít. ř. 141ᵃ, chvalných muzij t. 154ᵇ dvanacet muzy AlxV. 1222, muzy všakých t. 2067, ani budú ženy muzy přijímati Alb. 88ᵇ, sedm muží ŠtítV. 39, pět muzy Jiř. Mus., patnácti tisícóv muzy Ol. Súdc. 8, 10, pět set muži Hlah. 1. Par. 4, 42 atd.; – dat. mužóm atd., čtyřem muzom Pass. 349, ke dvěma stoma muzóm Ol. 1. Reg. 30, 21, k muzuom Pror. Jer. 11, 2, nč. mužům, dial. mužom chrom. 268, Btch. 265, Hatt. slc. 69; nám muziem Hrad. 66ᵇ, k svým muziem Pass. 36, král muzyem přikázal Pror. Dan. 3, 20, témato mużiem Ol. Gen. 19,8; – lok. mužích, o těch muzijch Štít. ř. 121ᵃ, nč. mužích, dial. mužich, mužech, mužoch, jak se podle výkladu v § 67 rozumí; – instr. mužmi, s muzmy ŽWittb. 25, 9, ŽBrn. tamt., DalC. 8, Koř. Řím. 1, 27, s muzmi ŽKlem. 25,9, mezi muzmy Hrad. 98ᵇ, s svými muzmy Štít. uč. 56ᵇ, svými muzmy Pulk. 95ᵇ, nad muzmy t. 9ᵃ a Ol. Súdc. 9, 28, se všemi muzmi Comest. 121ᵇ a j., s mužьmi Hlah. 2. Par. 32, 3, s vašimi mużmi Alxp. 81, s mužmi ŠtítV. 20, před mužmi Ben. 3. Esdr. 9, 41, t. 2. Reg. 2, 17, s těmi mužmi t. 3. Esdr. 9, 17 a j., mużmi svátými Háj. 245ᵃ, učenými mužmi VelKal. 311, mužmi dobrými Kold.² 79ᵇ; mužmi Nudož. 26ᵇ, mužmi Tomsa 98, s mužmi besser s muži Nejedlý Gr. 142; muži jest novotvar podle oráči: any (ženy) by za muzy mosily trpěti Štít. uč. 49ᵃ, se čtyřmi muzi Comest. 267ᵃ, s muži pokolení tohoto Br. NZák. 133ᵇ (Luk. 11, 31), mezi muži judskými t. Jer. 11, 9 a j., před jinými můži (sic) Beck. 1, 8, muži vedle mužmi Nudož. 26ᵃ. Tomsa 98, Nejedlý Gr. 142.

obličěj gen. obličějě atd.; od toho lišiti jest stč. neutr. obliċie gen. obličie, v. § 130.

ostřiež, ostříž·, u Beck. 3, 356 polnímu Oſtřiſſy, z nom. ostříž vyslovovaného dial. -íš přejato koncové také do nitra slova.

otče-náš, vokativ skleslý ve spřežku a skloňován: gen otčenáše atd., k těm pěti Otče náſſum Beck. 1, 279 atd.

peniez, z pênęzь, má koncovky náležité, ale různou kvantitu: peněz- v plur. gen., dat., lok., instr., a peniez-, peníz- ostatně; na př. sing. dobrý penyez Hrad. 97ᵃ, ten penijez Štít. ř. 109ᵃ atd., nč. peníz atd.; – du. [128]číslo strany tiskudva peniezie duos denarios Koř. Luk. 10, 35; – plur. nom. kam sě ti penyezi dějú Jid. 138, kací to byli penyezy Vít. 46ᵇ, že jsú to jeho penijezy nikdy nebyli Pr. pr. 253, penězoměncům penízi měli dáni býti rkp. z r. 1523 Jg., mají penieze u desk položeny býti OD. 491, nč. peníze; – akk. penyezie zlaté Pass. 327, za veliké penyezie Hrad. 89ᵇ, za penijeze Pr. pr. 245, nč. peníze; – gen. peněz, beſpenyes Mast. 183, dvě stě penyez Krist. 54ᵇ z těch peniez Pr. pr. 244, čtyři groše a Vl peniez KolČČ. 84ᵇ (1548), pět grošuov a piet peniez t. 210ᵃ (1554), za 7 peniez bijlych t. 281ᵃ (1558), nč. peněz; – dat. penězóm atd., peniezom KolČČ. 68ᵇ (1546), k peniezuoin t. 57ᵃ (1551), peniezum t. 398ᵃ (1567), nč. penězům; – lok. penězích; – instr. penězi, hotovými peniezy Pr. pr. 249; penězmi, peniezmi Comest. 174ᵇ penězmi Vel. Jg. Časem proniká lišení významů pecunia a moneta: při významu pecunia je skloňování, jak právě bylo udáno, při významu moneta však bývá ve všech pádech dlouhé peníz- a někdy také v koncovce je rozdíl, na př. plur. gen. penízův (proti peněz), dat. penízům atd., srov. Dobr. Lehrg.² 178.

poplz lapsus, ot popilzu de lapsu ŽWittb. 55, 13, od poplzu ŽPod t., je patrné podle dub. Vedle toho čte se ŽKlem. ot poplziu 55, 13 a 114, 8; nejsou-li to omyly, tedy je to subst. poplž gen. –u, -iu.

rodič, sg. tvůj pravý rodič Jel. Jg., po smrti obojieho rodicze Otc. Iᵃ atd. Ve významu parentes bývá plurál, nikoli dual; na př. nom. rodiči, kto shřešil, tento čili rodyczy jeho EvVíd. Jan. 9, 2, ani tento hřešil ani rodyczy jeho t. 9, 3, uvedechu dietě rodiči jeho Kladr. Luk. 2, 27, rodiči, otec a mátě, mají býti od nás ctěni HusE. 1, 142, rodiči těla mají ctěni býti t.; gen. -óv, poslúchajte rodičóv HusE. 2, 31, po smrti rodicžuw KolEE. 14ᵇ (1725) atd. Tak dosud, kromě nom. Ten zachoval se v nář. vých., na př. mí staří rodiči Suš. 452, mí rodiči t. 492, rodiči mne odumřeli t., pánbůh vám rodiči zaplať t. 455, byli rodiči a ti měli syna Kulda 1, 229. V češtině západní a spisovné je za to tvar rodiče, t. j. akkusativ vzatý za nominativ. Domnění, že by to byl dual, je mylné, neboť dual byl zanikl dříve, než tvar rodiče se vyskytuje.

stieň v. v § 838.

stráž, stsl. i-km. stražь custos, je v stč. v sklonění tomto; na př. sg. nom. stráž, homines qui vulgo ztras appellantur Reg. I. r. 1144, ztras tvój AlxBM. 3, 26, ſtraz mój Hrad. 72ᵃ, rač býti ſtraz toho domu PassKlem. 107ᵇ; – vok. strážu atd., co učiniu tobě o ſtrazyu liudský o custos hominum ŽKlem. 141ᵃ; – gen. strážě, přěd králem nebieše ſtrazye jiného DalC. 98; – plur. stráži atd., Strazi počěchu mluviti KatBrn. 261, král káza Strazom t. 217, bych ſtrazom dary prospěla t. 250. – Od toho lišiti jest fem. strážě stsl. straža custodia. – V Hug. 96ᵇ čte se: beze všie ſtrazi t. j. sg. gen. stráži, tvar podle i km., ale rod změněn podle fem. strážě.

[129]číslo strany tiskutiśúc má pl. gen. tisúc i -óv, v. § 65. Ve výrazích číslových jméno toto obsahujících shoda syntaktická rozmanitými attrakcemi se rušila; tím sklesly některé jeho tvary v povědomí grammatickém, zapomínalo se o nich, že jsou to tvary s jistým skloněním, a staly se slovci ustrnulými a nesklonnými. Tak vysvětliti jest odchylné tisíc v příkladech: z tyuſſiucz měst UmR. 218, se třzmy tyſycz DalC. 52, druhé dwa tiſicz EvOl. 294ᵃ, byechu yako cztyrzy tyſſycz EvVíd. Mark. 8, 9, ostrov má wokolo dwa tiſſicz mil Mill. 104ᵃ, ostrov má v okrsku dwie (sic) tiſſicz mil t. 119ᵇ, čtyři tiſſiecz Tateruow t. 91ᵇ atp., – a taktéž odchylné tisíce·, po tisíce letech DalJ. 4 rkp. Ff, ani tiſyce ſmrtmi HusŠal. 3ᵇ, w tiſycz tiſycze letech Kruml. 391ᵇ, w ſto tiſyce letech t., we ſto tyſycze letech Orl. 40ᵇ, ſſeſt tiſycze jezdcóv Ol. 1. Reg. 13, 5, deſiet tiſycze mužóv t. 15, 4, oslóv piet tiſicze t. 3. Esdr. 5, 43, (starosta) nad tiſycze mužmi super mille viros t. 1. Reg. 18, 13, s tiſycze mužmi t. 2. Reg. 19, 17, vojsko z oſmy ſet tiſyce muží t. 2. Par. 13, 3. Srov. neskloňované sto v § 96.

tovařiš, tovaryš má v plur. některé pády podle i-kmenů, zejména nom. tovařišie, -é, -í, na př.: milobu(zščí) towarziſſye Hrad. 12ᵇ, jej pojeli towarzyſſije Štít. ř. 119ᵃ, towarziſſie Krist. 83ᵇ, dobří tovařišie Tkadl. 2, 72, towarziſſie diáblovi Kruml. 51ᵇ, kteří towarziſſie t. 339ᵇ, přietelé a towarziſſie Ol. 1. Mach. 14, 40, nebyli bychom towarziſye jich Koř. Mat. 23, 30, třie tovařišie 75, 345, máte býti mé žalosti tovaryšije Troj. Jg., ať bydlé towarzyſſye jeho Ben. Job. 18, 15 a j.; ti towarzyſſe Mand. 87ᵃ, tovařišé Svár Výb. 1, 931; towarzysý Veleš., dva towaryſſij Aesop (1584) IV. 8, moji thowaryſſij Lobk. 34ᵇ, moji towaryſſij Pref. 53, Towaryſſý VelKal. 23, towaryſſj Br. Dan. 2, 18, tovařiší Simeonovi Br. NZák. 117ᵇ, tovaryší Dolež. 195, towaryſſj Dobr. Lehrg.² 177; v Podk. Jir. v. 82 je tovařišie, ve var. Z tovařišé, v tisku towarzyſſij; – instr. tovařišmi, se všemi towarziſſmi Pass. 425, a také tovařiši, s towarissi posledními Baw. 241, s towarissi svými Baw. 254, s jinými thowarziſſy KolAO. 23ᵃ (1513). Béře se také za fem.: že s’ mě (t. Kateřinu) ráčil dáti k towarzyſy mezi tvú děvičí říši Kat. 186.

turnej, turnaj, srov. I. str. 137, ze střhněm. turnei a toto z franc., má sklonění náležité, sg. gen. turnejě atd., na turnegye jězditi DalC. 84, když turneyow neznachu t., w turnagyech Lvov. 68ᵇ. Ale vyskytují se také tvary podle dobrý gen. dobrého atd.: v turnaj, turnej; byla koncovka jako v dobrý- dobraj, dobrej, a jako k tomuto jest gen. dobrého, dat. dobrému atd., tak skloňováno i turnej, na př. ritieř jel k turnemu GestaKl. 226, k tomu turnemu t. 6, v tom turnem t. – Vedle turnej; bylo také turněj, turnieg Baw. 159, a k tomu patří zase gen. turnie, z kolby anebo z turnye GestaKl. 24, staž. z turněje.

úl gen. úle, v. § 78.[130]číslo strany tiskuvoj. Sing. v stsl. nedoložen; česk.: Woy sëě počě hotovati AlxV. 425, spade v wog to veselé t. 568 atd. Plur. nom. a akk. jsou podle sklonění -jo, nom. viz nahoře § 63, akk. Babylonský wogie sebra AlxH. 1, 21, král wogye před Míšňem zastavi DalC. 50; – pády ostatní jsou podle i-km.: gen. vojí, z řěckých wogy AlxV. 1347, tolikéž jmám já wogi t. 1043; dat. vojem, k svým wogem AlxH. 4, 37, tu sě (bylo) wogem snieti t. 4, 34, (Alexander) wogem do stanów rozkáza AlxV. 926, káza wogem vstáti t. 932, (Alexander) wogyem dobřě odpočinu t. 2141, káza sě vrátiti wogyem t. 2224; lok. vojech, v wogyech AlxV. 1353, t. 1526; instr. vojmi, král hnu sě s woymi t. 1194. Nč. voj, pl. voje, vojův atd. (jen v jazyku knižném).

zářuj, zářij, jméno měsíce, patří ke sklonění -jo, na př. nom. zaruy v rkp. XIV stol. (Rozbor 190 pozn.), zarzwy t. j. zářuj Boh. 27, zarzyg Rozk. 55 a v kalendáři při ŽPod., zarig MamV.; gen. měsiecě zarzygie Pulk. 45ᵇ t. 68ᵃ a j. (často a vždy tak), měsiecě zarzyge PulkMus. 1ᵃ, desátý den zarzigie Comest. 239ᵇ, prvý den zarzyge t. 32ᵃ a j., od polu srpna do polu zarzige ChirB. 19ᵃ. Vedle toho vzniká stažením září gen. zářie, podle ьjo-kmenů, měsíce zarzie Comest. 155ᵇ, až do zarzij t. 147ᵇ atd., v. § 78.

zloděj, pl. nom. zlodějie atd., v. § 63.

Vzor Juří, řebří.

Sem patří všecky mužské ьjo-kmeny. Kmen substantiva vzorového Juří jest jurьjo- přehlas. jurьje- atd. Skloňování jest toto:

sing. nom. Juří, řebří

vok. Juřú, řebřú, -iú, -í

akk. Juří, řebří

Juŕá, ie, -ří

Jiřieho, -ího

gen. Juŕá, ŕebŕá, -řie, -ří

Jiřieho, -ího

dat. Juřú, řebřú, -iú, -í

Jiřiemu, -imu

lok. Juří, řebří

Jiřiem, -ím

instr. Juřím, řebřím, –

du. nom. akk. vok. Juŕá, ŕebŕá, -řie, -ří

gen. lok. Juřú, řebřú, -iú, -í

dat. instr. Juříma, řebříma; –

[131]číslo strany tiskuplur. nom. vok. Juří, řebří

akk. Juřie, řebřie, -í

gen. Juří, řebří

dat. Juřím, řebřím

lok. Juřích, řebřích

instr. Juřími, řebřími.

Výklady a doklady ku pádům jednotlivým.

1. Kmenové -ьj- stahuje se se samohláskou následující, a tím způsobem mění se -ьje v -ie, -ьja v -iá atd., srov. I. str. 559 sl.

Analogií podle sklonění složeného vznikají novotvary; na př. sg. gen. Jiřieho podle pěšieho místo Jiřie, dat. Jiřiemu podle pěšiemu m. Jiří atd.

Jiného druhu jsou tvary gen. -ia (dvojslab.), dat. -iovi atd., o těch viz doleji § 78 č. 4.

Sing. nom. akk. Juří, řebří; koncovka z bývalého -ьjь. Na př. svatý Jurzi Jiř. 34, svatý allexy Pass. 324, svatý alexi t., svatý Antony Alb. 34ᵃ, svatý Anthony Otc. 13ᵃ, svatý Antonij OtcB. 56ᵃ, papež Innocency Modl. 57ᵇ, svatý tyburcy CisMus., tyburci Cis. 1444, tyburczy Cis. 1520; – v akk. dochovalo se Jiří ve významu svátku a lhůty: na svatý Gyrzij Lún. list. ops. XV, na každý svatý Girzij a s. Havel Lún.1. 1481, na svatý Jiří OD. 494; – řebří, rzebrzy nebeský Pass. 429, ML. 22ᵇ, viděl rzebrzy vysoký Pass. 225, rzebrzy postavivše t. 490, Poděbrazští rzebrzy na štítě přijěli DalC. 47, zlatý rzebrzy Pulk. 114ᵇ, ten rzebrzy Krist. 83ᵃ, Jakub viděl jest ve sně rzebrzí Ol. Gen. 28, 12, taký rzebrzí Kruml. 73ᵇ, užitečný rzebrzí t.; – hřěbí, druhý hrziebi Ans. 1, bych ten hrziebi vyňal Hrad. 123ᵇ, hrzieby sors Rožmb. 144, každý hrziebí Ol. 2. Par. 3, 9, vzemši hrziebi t. Súdc. 4, 21, uzřě hrziebi clavum t. 4, 22, hrzyeby železný Kruml. 89ᵃ: – čřěví, třěví, rozprostru trſiewi mój ŽKlem. 107, 10, trziewi mój ŽKap. 57, 10, ten trzewi Mat. 36, jest bosého ten trzewy Štít. uč. 140ᵃ, szuje trzieui calceamentum Ol. Deut. 25, 9; – řěpí, (Jutka) jako rziepi sě dirzieſe DalH. 42, jako rzyepy DalC. t.; srov. Ještě řěpí v akk. plur.; – klí, kli gluten MVerb., kli miesto vápna mějiechu DalC. 1, ten kli kape Ol. Ezech. 27, 19, kli předrahý t., klí bitumen t. Gen. 11, 3, kly neb przyſkyrzicze Mand. 58ᵇ, klj sirnatý Vel. Jg.; –pondělí, u pondieli (akk.) Hrad. 111ᵇ a 126ᵇ, v pondielij Krist. 77ᵇ, u pondyely ML. 20ᵇ, jeden pondieli ráno Troj. 223ᵃ, ten pondielij Lobk. 2ᵃ, tento pondělí ŽerKat. 260; – úlí, vly alveus BohFl. 619, vly ein bynstock Diefb., auli apiarium Lact. 13d.

[132]číslo strany tiskuSing. vok. Juřú, řebřú koncovka -(i)ú z bývalého -ьju. Nedoloženo. V ŽKlem. 137ᵃ a 138ᵃ čte se v letaniích: svatý Gyurzi, s. Mauricij, s. Briccij, s. wyncencij, s. Gilgi atd.; to je buď vok. -í s koncovkou přehlasovanou, anebo spíše nominativ vzatý za vokativ. Nč. Jiří.

Sing. gen. akk. Juŕá, rebŕá, koncovka -(i)á je z bývalého -ьja, přehlasuje se v -ie a z tohoto je ztrátou jotace a zúžením -í. – Příklady: nedoloženo; – -ie, -é, -i: okolo svátého yurzye DalC. 45, od s. Gyurzye Rožmb. 273, do s. Gyurzye t., skrzě s. Jurzie diela Jiř. 35, svatého gyrzie JiřBrn, 198 a j., kostel s. Girzije Lobk. 82ᵇ a j., svatého Gyrze Pulk. 19ᵃ, u s. gyurzy DalC. 45, do s° Girzij KolČČ. 12ᵃ (1543); u s. Gylgije u Prazě Štít. ř. 130ᵃ, od s. Gilgij Háj. 450ᵃ, VelKal. 209 a j.; svatého alexie Pass. 324, svatého Alexij Háj. 88ᵃ, svatého anaſtazye OtcB. 109, kázáním antonye ciesařě Pass. 285, svatého Anthonije Otc. 10ᵇ, svatého appolonye OtcB. 41, svatého atanazye t. 341,briccye CisMus., ciesařě decie Pass. 367, svatého yerwazie t. 372, svatého Macharye OtcB. 185, svatého Maurycý Háj. 121ᵃ, svatého mucye OtcB. 49, svatého Nazarie Pass. 373, svatého pafvncye OtcB. 252, svatého protazie Pass. 372, svatého remigye t. 383, Theodofie ciesařě t. 390, tyberie ciesařě t. 390, svatého wyncencie t. 425 atd.; – řebřie, tyuſſycz sě jich rzebrzye chváti AlxV. 2040; – klé, vezmi klé rybieho Sal. Jg., kotel naplnil smoly a kle GestaKl. 234; – zářie, měsiece zarzie Lún. list. ops. XV, měsíce zarzie Comest. 155ᵇ, až do Zarzij t. 147ᵇ; – novotvar -ieho, -ího podle sklonění složeného: kněze Girzijeho Lobk. 3ᵃ, krále Jiřieho VšehJ. 356, krále Giřijho Háj. 450ᵇ, od Tyburcyho Háj. 322ᵃ, (ciesařě) Theodoſyho Otc. 73ᵃ; také o svátku: na s° Girzijho KolČČ. 242ᵇ (1526); pondieliho Háj. 263ᵇ, do pondělího Har. Jg., od pondělího nejprvé příštího Slav. 42; – Us. nč.: svatého Jiří, krále Jiří, do pondělí, od září do září atp., a novotvary: krále Jiřího, svatého Juřiho Suš. 776, kral Juřeho pochválił BartD. 364 (opav.), Jiřího Palkoviče.

Sing. dat. Juřú, řebřú, -iú, -í; koncovka -(i)ú z bývalého -ьju. Na př. tyburchu t. j. Tiburcú CisMnich. 97ᵃ, k svátému Gyurzyu DalC. 32, svatému gyrzy JiřBrn. 390, svatému Girzij Řád. pz. 84. k s. Jiří OD. 491, nč. k sv. Jiří Us., svatému Juří Suš. 772; svatému Alexy Pass. 326, svatému Anthony t. 97, svatému Anthonij Otc. 41ᵇ, Kruml. 158ᵃ, svatému antonij OtcB. 56ᵃ, velikému apolony JiřBrn. 414 atd.; – hřěbi, k hrziebi Ol. Súdc. 5, 26; – úlí, lidé jako včely k aulij běžali Háj. 1ᵇ; – novotvary -iemu, -ímu: mistr da (jed) girziemu vypiti JiřBrn. 189, králi Girzimu Háj. 437ᵃ, svatému Aleximu OpMus. 4ᵇ, s. Anthonyemu Otc. 248ᵇ, k témuž arſennyemu OtcB. 186; – Us. nč.: svatému Jiří, králi Jiří, drahému klí, k příštímu pondělí, k příštímu září, a také: králi Jiřímu, Jiřímu Palkovičovi, svatemu Juřimu Suš. 776, až Juřemu oči zachadzały BartD. 365 (opav.).

[133]číslo strany tiskuSing. lok. Juří, řebří; koncovka z bývalého -ьji. Byl tu svým časem bezpochyby také novotvar -ú, -iú, jako byl lok. oráču vedle staršího oráči, ale není pro něj dokladu; také jeho koncovka se změnila přehláskou v -í. Příklady: po světiem Jiří Řpz. 124, po svatém Giři Háj. 378ᵇ při sm Girzij KolČČ. 3ᵃ (1545), při stym Girzij KolEE. 327ᵇ (1682), po sv. Jiří Us.; po sm Gilgij KolČČ. 161ᵃ (1561), po sv. Jiljí Břez. 47; po s. Tyburcy VelKal. 110, po s. Maurycý t. 273, po s. Remigij t. 286, po svatém Dyoniſij Háj. 474ᵇ atd.; – řebří, Čechové po rzebrzy na zed leziechu DalC. 47, po rzebrzy ho kázala svésti Pass. 505, aby po rzebrzy lezli t. 230, po tomto rzebrzy Krist. 3ᵃ, po rzebrzy vlezl do města Pulk. 114ᵇ, po kterém řebří HusPost. 111ᵃ (Jakub) viděl jest ve sně hospodina vzpoležiec na rzebrzí Ol. Gen. 28, 13; – úlí, v každém vlij Hrub. Petr. 72ᵇ; – novotvar -iem, -ím, na př. po králi Jiřiem ZM. 309, při s. Girzim KolA. 1518, po Girzim Dolanſkym KolEE. 373ᵃ (1714), o témž Tyburcym Háj. 322ᵃ, po sm Winczenezym KolČČ. 421ᵇ (1567); – Us. nč.: o sv. Jiří (zvláště o svátku a lhůtě), o králi Jiří, po příštím pondělí, po prvním září, a také: o králi Jiřím, o Jiřím Palkovičovi.

Sing. instr. Juřím, řebřím; koncovka -ím z bývalého -ьjьmь. Na př. králem Jiřím ZM. 304; nad tvým synem allexim Pass. 325, přěd svatým Anthonym Pass. 95, s svatým antoním OtcB. 35ᵇ, s svatým Muczym Otc. 131ᵃ, před s. Tyburcym VelKal. 106 atd.; – řebřím, tiem ṙiebṙím HusPost. 111ᵃ hřěbím, jedniem hrziebim Zrc. 3ᵇ, Izaiáše hrziebím provrtali Kruml. 52ᵇ, hrziebym židovinu provřěvši Ol. Súdc. 5, 26; – klím, klym jě (přiebytky) spojíš Ol. Gen. 6, 14, obmazala ji (ošitku) klym t. Ex. 2, 3, kljm a smołau Br. t.; Us. nč.: králem Jiřím, svatým Jiřím, mezi pondělím a pátkem atd. –

O domněle neskloňovaném jm. Jiří instr. Jiří v. § 78.

Du. nom. akk. Juŕá ŕebŕá, -ie, -í; konc. -(i)á z býv. -ьja. Příklady: řebřie, dva rzebrzie Pass. 418, ta jistá rzebrzie t.; – třěvie, trzewie dva BrigF. 8.

Du. gen. lok. Juřú, řebřú, -iú, -i; koncovka -(i)ú z býv. -ьju. Nedoloženo.

Du.dat. instr. Juříma, řebříma: mezi nimažto rzebrzima Pass. 418, těma rzebrzima t., podle sklonění složeného; tvar náležitý byl by -iema.

Plur. nom. vok. Juří, řebří; koucovka z bývalého -ьji. Doklad: úlí, aby uly nebyli prázdni Brig. 138ᵇ; doklad jiný, o sladcí hrzyeby Jezu Krista Modl. 64ᵃ, není jistý, můžeť to býti hřěbí, a také hřěbi, v Modl. je sg. hřěbí i hřěb.

Plur. akk. nom. Juřie, řebřie. Na př. řebřie, nebo sě jim rzyebrzye [134]číslo strany tiskuztyrly AlxŠ. 5, 13; – hřěbie, wyrezi hrziebye Rožmb. 70, andělé ponesú kříž hrzyebye kopie Modl. 63ᵇ, vezři na jeho hrzzebie železné Kruml. 332ᵇ; – třěvie, lidé méňe sě milují než trzewye své, neb trzewye své na všaký den utrú, aby k nim bláto nepřischlo Alb. 53ᵇ, ševci činie z kóžě trzewye Štít. uč. 94ᵃ, skrzě trziewie jeho ješto sě o kamenie trú Mat. 36, trzziewie ſwe na každý den trú (lidé) Kruml. 180ᵃ, vtáhla trzieuie na své nohy sandalia Ol. Jud. 10, 3, da jí své trziewie Otc. 488ᵃ, káza jí dáti trziewy jiné t. 488ᵇ, selské střeví Reš. Jg., střeví prostrané Lomn. Jg.; – řěpie, (Spytihněv) vyple z země Němcě, jako z zahrady kopřivy a jako rzyepy z konské hřívy DalC. 46, tvar nejistý: může to býti akk. plur. s koncovkou zúženou -í, čemuž nasvědčují plurály Němcě a kopřivy a varianty řepíky v rkp. Z, L, Ff, a mohl by to býti přece také akk. sing.

Plur. gen. Juří, řebří; koncovka z bývalého -ьjь. Doklady: třěví, u trzziewi dlúhé nosy Kruml. 240ᵃ, nakúpi jim košil a trziewy Otc. 474ᵃ, neponesete peněz ani trziewij Comest. 229ᵇ bez střeví Vel. Jg., všech střeví Dobr. exc. Jg.

Plur. dat. nedoložen; koncovka byla bezpochyby -ím, shodně s du. dat. instr. -íma a plur. dat. znamením.

Plur. lok. Juřích, řebřích, koncovka -ích z bývalého -ьjichъ. Doklady: řebřích, po rziebrzich vlezše k němu scalis appositis Otc. 11ᵃ, po řebřích DalJ. 47 rkp. Ff; – hřěbích, po hrzyebych Modl. 55ᵇ; – třěvích, bolest noh v úzkých trzievich rkp. XV stol., Listy filol. 1878, 229.

Plur. instr. Tvar žádaný z -ьji nedoložen, nýbrž jen -ími podle sklonění složeného; srov. totéž v pl. instr. znameními. Doklady: řebřími, ſ rzebrzymy AlxM. 1, 20; – hřěbími, nohy hrziebymy k kříži připaty Hrad. 41ᵃ, nohy hrziebymy probichu Hrad. 89ᵇ, železnými hrziebymi Krist. 100‚ tvými hrzyebymy Modl. 67ᵇ, hrzyebymy provrtán ML. 20ᵃ, železnými hrzebymy ML. 2ᵇ, t. 116ᵇ, Pass. 202, hrzebimi přibit Kruml. 54ᵃ. –

Jiné výklady ke vzoru tomuto.

Mezi substantivy sem patřícími jsou mnohá mužská jména osobní s koncovkou z cizího ius atp., na př. Juří, Jiljí, Alexí, Ambrosí, Brikcí, Innocencí, Eustachí (pro shodu s českým pravopisem psáno -chý), Antoní (psáno -ý místo -í, aby předcházející n- se neměkčilo) atp. Dále jsou tu mužská appellativa řebří, hřěbí, čřěví (n. třěví, střěví), řěpí, klí, úlí, pondělí; později též září sem přechází.

Novotvary gen. Jiřieho, -ího, dat. Jiřiemu, -ímu atd. jsou zřetelnější než tvary náležité, a proto se šíří na újmu těchto. V nč. zůstává tvar náležitý, když předložka nebo přívlastek ukazují, který pád se má rozuměti, [135]číslo strany tiskuna př. za krále Jiří, svatému Jiří, do pondělí, po prvním září atp.; ale i tu bývá novotvar, když se říká na př. krále Jiřího, svatého Jiřího, do pondělího atp.

Ze jmen osobních sem patřících zobecněla a zůstala v užívání Jiří a Jiljí. Jejich tvary mají velmi často koncovku stejnou : nom. Jiří, gen. Jiří z -ie, dat. Jiří z -iú atd.; z toho vzniká domnění, že se vůbec neskloňují a bývá pak i instr. -í, na př. przed sm Girzij KolČČ. 196ᵃ (1554), t. 201ᵇ (1559), před svatým Jiří Břez. 34 atd. Jg. s. v. Jiljí poznamenává, že cum voce svatý indeclinabile est, a taktéž s. v. Jiří.

Ostatním osobním jménům obnovena jejich koncovka cizí -ius a skloňují se po způsobu jmen těchto cizích: gen. -i-a, (s koncovkou dvojslabičnou), dat. -i-u (též) n. -i-ovi, instr. -i-em atd. Příklady skloňování tohoto jsou dosti časté již v stč., množí se časem a v nč. jsou pravidlem: svatého euſebia Pass. 388, svatého metudia Pulk. 16ᵃ, den s. Vincencia Let. 836, antoniowi Pass. 49, Anthoniowy Otc. 40ᵇ, Innocenciowi Háj. 178ᵃ, před olibriem Pass. 321, ciesařem decyem t. 369, papežem Innocenciem Pulk. 134ᵇ, s Caroloſtadiem Háj. 4ᵇ atd., nč. Aloisiu Šemberovi Hakl, Z jeseni života 1883, 150, Ovidius gen. Ovidia atd. Us. O tom a jiných ještě zvláštnostech v. ve skloňování jmen cizích.

Také z appellativ sem patřících většina časem zaniká a nahrazuje se tvary jinými; krom toho mění se někdy také grammatický rod.

Tak zejména místo řebří, hřěbí, řěpí vešla v obyčej subst. řebřík, hřebík, řepík, a místo třěví, střěví je střevíc.

Vedle pondělí jest také pondělek·, v jaz. ob. většinou nom. pondělek atd‚ a pondělí zůstává jen ve rčení ustáleném v-pondělí (sg. akk.). Tomsa 1782 str. 62 píše, že místo masc. pondělí bývá das weibliche Wort „ponděle“; omylem.

Masc. klí béře se později za neutrum a mění se v klé; na př. lep nebo kle jímž Noe koráb volél Brig. 72, husté jako klee Jádro Jg., klé višňové t., aby se táhly jako klee rkp. štěp. Jg., nějaké klij Háj. herb. 34ᵇ, t. 36ᵃ. Jiná přeměna z toho je klej, gen. kleje, přidada klege Háj. herb. 186ᵇ.

Podobně změněno masc. úlí v neutr. úlé, vlee apiarium MamP. 14ᵃ. Později je za to úl gen. úle atd. podle vz. meč.

Grammatický rod pokládá se za změněn, z masc. do neutra, také při slovích řebří, střeví a pondělí, v. Jg. s. v.; omylem, vzniklým z chybného pojetí dokladův.

Subst. září přešlo sem časem; znělo dříve zářuj, zářij a bylo při sklonění -jo, v. § 72.

[136]číslo strany tiskuSklonění o-kmenů středních.

I. Vzor město.

Sem patří všecky střední o-kmeny s koncovkou tvrdou. Kmen substantiva vzorového je město-. Skloňování jest toto:

sing. nom. akk. vok. město,

gen. města; -u

dat. městu; -ovi

lok. městě, -u

instr. městem; -om; –

du. nom. akk. vok. městě

gen. lok. městú

dat. instr. městoma;

plur. nom. akk. vok. města

gen. měst; -óv, -í

dat. městóm, -uom, -ům; -ám

lok. městiech, -ích; -ech, -och, -ách

instr. městy; -mi, -ami.

Výklady a doklady ku pádům jednotlivým.

Sing. nom. akk. vok. město, jedno miezzto Pil. a atd., pravidelně. Odchylkou vyskytuje se však také koncovka -e, a to v nář. rožnovském: plese místo pleso (jezero), prose m. proso BartD. 68; v nářečí tom říká se vajce a také vajco (analogií podle město), okénce a také okénco atd., přidělány tedy naopak také k nom. pleso, proso tvary parallelní plese, prose.

Sing. gen. města. Na př. z eelamĭczka svD. 11 atd. Zřídka -u, podle gen. dubu: lidé bez cziſlu sú jako piesek mořský innumerabiles Lit. 3. Reg. 4, 20, (lid) jako piesek morski bez czíſlu t. 2. Reg. 17, 11, (cierkev) nezaviera lonu milosrdného navracujícím sě Hilar. 28ᵃ, Jakuba z Hradiſſtku KolČČ. 268ᵇ (1557).

Sing. dat. městu. Koncovku -ovi, podle o-kmenů mužských, má subst. jmiecko onomax, myeczkowy svému PulkR. 187ᵃ, v. doleji § 96. Jiný příklad jest ghowi Comest. 186ᵃ.

Sing. lok. městě; -u.

Koncovka vlastní jest -ě, psl. -ê. Souhlásky kmenové jsou před ní náležité změněny, na př. oko- v ocě, vojsko- u vojščě, jho- ve jzě, rúcho- v rúšě, věno- u věňě atd. Plné drží se dílem dosud, na př. v židovstvě, [137]číslo strany tiskudílem kleslo v -e, na př. stč. u věně, u městě atd., nč. ve věně vysl. -ňe, v městě vysl. -tě; srov. I. str. 197 sl. – Příklady: na scalsce Reg. I. 1227, w tirſczie t. j. Tyrščě ŽKlem. 82,7, vv prazſczie t. j. Pražščě Rožmb. 17; u woyſczye t. j. vojščě DalC. 47 (v DalC. je nom. vojsko), na turſtye t. j. Turště t. 19. w luczſtye t.; w miezztye svD. 70; w yunoſſzztwie LMar. 14, u ptachzctwie t. 59; v svém vſye Mast. 66, v krásném ruſſye Pass. 307 a j., na zelezie t. 433, w oſſydle ŽWittb. 9, 16, w tiele t. 37, 4; na oczie Ol. Lev. 21, 20, v woyſſtie Ben. 1. Reg. 4, 6 a j., na luonie t. Súdc. 16, 19 a j.. w Žydowſtwie t. 2. Esdr. 6, 7; w Polſſtě Háj. herb. 20ᵃ; w Polſſtě VelKal. 32, w Lipſſtě t. 59, w Slezſſtě t. 161, w Wogſſtě t. 222; v Plzenště TomP. 4, 10 a j., v městě, v mase atd. Us.

Místo krátkého bývá někdy chybně psáno dlouhé -ie, na př. na každém mijeſtije Štít. ř. 81ᵇ, v křivém zabylſtwije t. 121ᵃ, o tom wytyezſtwije t. 125ᵇ.

Za jest dial. -i; na př. na měsci m. miestě, v masi, železi, na hnízdi atp., v. § 95.

Koncovka -u přechází sem od ŭ-kmenův a o jejím šíření platí mutatis mutandis totéž, co bylo pověděno o stejném lokálu o-kmenů mužských v § 30. Podle toho vyskytuje se v textech starých nejčastěji při předložce po, na př. jězdě po miezztu ApD. b, vlačili jeho po miezztu ApŠ. 104, túlali sě po myeſtu ŽWittb. 58, 7, po mieſtu Pass. 327, po králevském praw(u) Pil. b (rým: stravú), po všem tielu Hrad. 19ᵃ, po liczku Kat. v. 698 atd.; jindy: na jeho tyelu Pass. 327, w giezeru ŽWittb. 87, 7, (v) bidlu tvém t. Moys. 17, u vašem woyſku DalC. 18, na svém ſrdeczku Kat. v. 741. w ſrdeczku t. v. 2392, w hrdlu Háj. herb. 193ᵇ, v třetím kolenu Br. Deut. 23, 8, na zlatu a ſtšjbru t. Ex. 35, 32 atd., v textech pozdějších častěji nežli v starších.

Kolísání mezi koncovkou starou a mladší -u je tedy v jazyku starém i novém, na př. u woyſczye DalC. 47 a u vašem woyſku t. 18, w tiele mém ŽWittb. 37, 4 a na jeho tyelu Pass. 327: v woyſſtie Ben. 1. Reg. 4, 6 a u woyſku t. 2. Par. 13, 12, na luonie t. Súdc. 16, 19 a w luonu t. 2. Reg. 12, 13, w žydowſtwie t. 2. Esdr. 6, 7 a w žydowſtwu t. 1. Reg. 23, 3; po Nowem lettie KolEE. Iᵃ (1622) a w letu panie t. 351ᵇ (1630), i w letu t. 13ᵃ (1725), w wienie t. 32ᵃ (1630) a w takowem wěnu t. 305ᵇ (1660) atd. – Vyplynulý z toho usus nč. má z pravidla -ě (e), na př. v letě, v městě, slově, na seně, na bidle, na jaře atd.; – -u bývá zvláště po souhláskách hrdelných, na př. ve jhu, v uchu, v oku, víku, jablku, oslátku atp.; pak ve výrazích s po: po právu, po jednom stu, po ránu, po jaru; – často bývá i -u, na př. ve jméně i ve jménu, v koleně a v třetím kolenu, o vesle i o veslu, na jezeře i na jezeru, v mase i v masu, v železe i v železu, v mléce i v mléku, v rouše i v rouchu, ve vojště i ve vojsku, [138]číslo strany tiskuv Lipště i v Lipsku atp., srov. Dobr. Lehrg.² 189. Nářečí obecná shodují se s jazykem spisovným až na tyto věci: subst. (adj.) -sko mají jen -sku, na př. ve vojsku, v Polsku, Hradecku atd., nikdy ve-vojště atp.; dále říká se pravidelně v-mlíce Us. a chrom. 269 n. ve mléce BartD. 68 (val.); a místy: po-uše t., na-uše t. 88 (stjick.).

Sing. instr. městem. Koncovka -em je z býv. -ъmь, a její samohláska -e- nemá moci přehlasovací ani měkčící, na př. instr. hovadem, jezerem atd.; víc o tom viz při stejné koncovce vzoru chlap § 31. Místo -em jest -ém: zzloweem jejú Pil. a, (c)hzlowiechzctweem svD. 102; srov. stejnou zvláštnost v témže vzoru chlap.

V nář. lašském je za -em místy -ym (= im), na př. z hejnym huśi BartD. 359, konevku z vinym t. 360, oknym t., zlatým, střibrym t. 102; v nářečí tom mění se vůbec em v im, srov. I. str. 149. – Nářečí slovenská zase mají z -ъmь své náležité -om místo západního -em, mestom Hatt. slc. 75, oknom BartD. 41 (hroz.). Na pohled stejné tvary jsou: tiemž dielom Kat. 48 a muž gmenom František EvOl. 4ᵃ; ale může to také býti -o- mylně napsané místo -e-, omyl ten v rkpích starých často se vyskýtá.

Du. nom. akk. vok. městě, psl. -ê. Na př. té myeſtye DalC. 78, kolenye moji ŽWittb. 108, 24, (orel) rozloží krzidle svoji t. Deut. 11, dvě holubatczye Hrad. 69ᵇ, dvě hrdliczatczye t., dvě letye Pass. 332 a j., dvě ſtye t. 345 a j., tě dvě ſlowie NRada 2091, dvě howyedie Jiř. Brn. 174 (s pravidelnou přehláskou) atd.; z toho zachováno do nč.: dvě stě Us.

Du.gen. lok. městú, psl. -u. Na př. na dvú mieſtu DalH. 31, myeſtu DalC. tamt., pod chladem krzydlu tvú ŽWittb. 16, 8 tú dvú dyetatku Pass. 278, po dvú letuv Pror. 77ᵃ, dvú tielu Hug. 184, na svú kolenu ChelčP. 32ᵇ atd. Z toho zachováno do nč. kolenou, na př. gen. u kolenou, lok. na kolenou atd. Us.; v jazyku obecném bývá lok. kolenouch, s koncovkou -ch přijatou z lok. množ.

Du.dat. instr. městoma, psl. -oma. Na př. osmdesát mezi ſtoma let Pass. 350, pták léce kṙidloma ŠtítOp. 66, krzidloma Koř. Žid. 9, 5, dvěma ſtebloma ChirB. 197ᵇ atd.; zachováno v dial. kolenoma, ramenoma, křídloma Šemb. 17 (domažl.). – Vedle toho jsou analogií vzniklé novotvary : -ama podle a-kmenů, na př. pták hýbaje křídlama Kladr. Sap. 5, 11; -ma podle i-kmenů, na př. přede dvěma letma Ol. Am. 1, 1, nad kolenma LékB. 232ᵇ. – V jaz. ob. jest dat. kolenoum; vznikl z gen. kolenou přidáním koncovky dat. množ. -m, mechanicky podle gen. chlapů – dat. chlapům, gen. duší – dat. duším atp.

Plur. nom. akk. vok. města, psl. -a, ta zzlowa svD. 26 atd., [139]číslo strany tiskuvždycky a dosud tak. V nářečích bývá zdloužené -á, na př. okná, vratá, suová BartD. 38 (javorn.) a 39 (súchov.), jarmá t. 39 (hrozenk.), delá v. dela Hatt. slc. 75.

Plur. gen. měst; -óv, -í atd.

1. Tvar vlastní je měst, psl. , a je pravidlem vždycky a dosud, stč. i nč. měst: morských miezzt svD. 18 atd. Zvláštnosti jsou tu některé vzhledem k jerovému a vkladnému -e-, a dále vzhledem ke kvantitě.

Jerové -e- bývá v koncovce v mezích pravidla, srov. I. str. 165 a j.; tedy na př. sto-set ze sъ21, ale město-měst, a podobně jablko-jablek z -lъkъ, otpočivadlko-otpočívadlek Hlah. 1. Par. 28, 11 z -lъkъ, drva (plur.) -drev z drьvъ, peklo-pekel m. pkel z pьkъlъ (srov. adj. pkelný), bříško-bříšek Nudož. 21ᵇ ze -šьkъ atd. Podle pravidla toho končí se tvar tento mnohdy skupinou souhlásek, na př. veslo-vesl, hledisko-hledisk atp.; ale analogií vzniká zde časem -e- mírnící a jest potom gen. vesel, hledisek atd. Toho doklady jsou tedy při substantivech -slo, -zlo, -dlo, -tlo, -blo, -dro, -tro, -bro, -sko atp., jejichžto pl. gen. starší je -sl, -zl, -dl atd., a mladší -sel, -zel, -del atd. Na př. veslo, bez weſl Pass. 325, 335, 353, mnoho weſel Háj. 454ᵃ; – řemeslo, stč. rzemeſl Kruml. 40ᵇ, ChelčP. 232ᵇ, KolČČ. 1ᵃ (1541) a j., nč. devatero řemesel desátá nouze Přísl.; – třieslo, stč. z trzieſl jejich Ol. Deut. 28, 57, nč. z třísel; – kúzlo, (král) kuzl následoval Ol. 2. Par. 33, 6, a jedněch kuzel AlxV. 221, kuzel Ben. 4. Reg. 17, 17; – bydlo, z bidl svých ŽWittb. 108, 10, bidl ŽGloss. tamt., a do svých bydel Ol. Lev, 26, 13, nč. bydel; – divadlo, diwadl ChelčP. 95ᵃ, nč. divadel; – držadlo, paddesát držadl Ol. Ex. 26, 10, t. 36, 17, nč. držadel; – hrdlo, hrdl nedolož., hrdel vašich Ol. Lev. 26, 13, hrdel Vel. Jg. a Us.; – křídlo, krzidl alarum Koř. Zjěv. 9, 9, od krzidl BrigF. 86, a krzijdel Ben. 4. Esdr. 12, 16, křídel Us.; – napajadlo. z napayadl Ol. Cant. 4, 2, t. 6, 5, nč. napajadel; – nosidlo, v-noſydl ML. 25ᵃ, (Ježíš) dotče noſydl EvSeitst. Luk. 7, 14, nč. nosidel; – osídlo, ote všěch oſydl Modl. 59ᵇ, těch oſydl ChelčP. 236ᵇ, nč. osidel; – otpočivadlo, do mých odpoczywadl ML. 22ᵃ, nč. odpočivadel; – přikryvadlo, přikrywadl Háj. 407ᵃ, nč. přikryvadel; – přistavadlo, nemaje hodných prziſtawadl BrigT. 4, nč. přistavadel; – prostěradlo, z proſtěradl Puch. 344ᵃ, nč. prostěradel; – rádlo, pět set radl volových Ol. Job. 1, 3, nč. rádel; – sedadlo, místo ſedadl Puch. 227ᵇ, nč. sedadel; – sedlo, až do ſedl PassKlem. 106ᵇ, nč. sedel; – spinadlo, ſpinadl Ben. Ex. 26, 11, nč. spinadel; – stavadlo, podle ſtawadl pastýřových Ol. Cant. 1, 7, nč. stavadel; – stinadlo, u ſtinadl KolČČ. 219ᵇ (1554), nč. stinadel; – umyvadlo, deset vmywadl Kladr. 3. Reg. 7, 38, nč. umyvadel; – zatvořidlo, ostřiehaj zatworzidl úst tvých Ol. Mich. 7, 5, nč. zatvořidel; – zavěradlo, ostřiehaj zawieradl Kladr. Mich. [140]číslo strany tisku7, 5, nč. zavěradel; – zrcadlo, zrczadl ženských Ol. Ex. 38, 8. Ben. tamt., nč. zrcadel; – pometlo, pometel Us.; – stblo ze stьblo, pl. gen. stebl ze stьblъ, z toho pak sg. nom. stéblo, a k tomu opět pl. gen. stébel; – bedro, v. doleji § 96; – ňadra, ňadr nedolož., ňader tvých ŽWittb. 73, 11, ňader Hug. 212; – vedro, vedl- nedolož., nč. veder; – vědro, vědr nedolož., umývánie wyeder Koř. Mark. 7, 4, věder Us.; – játra v. doleji § 90; – jitro, tři sta gitr Otc. 1ᵇ, a šesti giter KolČČ. 141ᵇ (1551), nč. jiter; – rejstro, do reyſtr KolČČ 2ᵃ (1551), do regiſtr t. 401ᵇ (1566), a z regiſter t. 191ᵇ (1552), nč. rejster; – řebro, zebro, z žebr Ben. Gen. 2, 21, do konce zebr Sal. 337, nč. žeber; – -sko, těch hledisk Us., těch hledisek Athen. VII, 151 (2krát). – Někdy nelze rozhodnouti, je-li -e- v daném případě jerové či vkladné; na př. v pl. gen. oken jest -e- jerové, jestliže to je z okъnъ a jestliže tedy sing. nom. byl okъno, a jest vkladné, jestliže nom. byl okno. Srov. I. str. 160.

Místo vkladného -e- jest v dial. gen. pometál, stebál, světál, pobřesál, sukán, vědár chod. 57; á je sem uvedeno analogií tvarů, jako jsou v témž nářečí gen. do voblák, u vrát, u hláv, housat atd.: tvary tyto mají v jediné nebo koncové své slabice -á-, a to vloženo také do gen. pometál atd. Rovněž tak vyvinuly se slc. pl. gen. sukán, vesál atp. Pastrn. 110.

Touž analogií vzniklo v nářečí chodském také -á- místo původního -e- v gen. polán a klepát chod. 57, místo polen, klepet, sg. nom. poleno, klepeto. –

Vzhledem ke kvantitě bývá při tomto genitivu proti obyčeji jazyka spisovného ta zvláštnost, že bývá mnohdy zdloužen, a bývá tu zdloužena dílem slabika kořenná, dílem koncovka, mějž tato samohlásku pevnou nebo pohybnou.

Zdloužena jest slabika kořenná. Na př. vrata gen. vrát, do wraat rovových ad portas Pror. Isa. 38, 10, podle veštie wrát Ol. 4. Reg. 10, 8, u wrát Br. Jer. 19, 1, t. NZák. 143ᵃ, doudl. u vrát, do vrát Kotsm. 8, do našich vrát chod. 57; – tělo gen. tiel, tí1, jakž (duše) vyjdú z tijl Štít. ř. 60ᵇ; – slc. delo vysl. ďelo (z dêlo) gen. diel Hatt. slc. 75 sl.; také v stč. je dosvědčen tvar tento se samohláskou dlouhou, nebudeš činiti díel jich Ol. Ex. 23, 24, umění těch dijł ChelčP. 59ᵇ, dijl pravých t. 73ᵃ, a jestliže k tomu byly tvary ostatní krátké, jak se podobá podle slc. delo a srbch. djëlo, tedy bylo i stč. dělo gen. diel; v nč. jest naopak dílo pl. gen. děl, v. doleji § 93; – slovo gen. slóv, mých ſluow BrigF. 132, všěch ſluow EvSeitst. Luk. 2, 51, falešných slův Suš. 344; – kolo gen. kuol, těch kuol Kat. 156 a 162; – drva (plur.) gen. dial. drév, drýv, drév BartD. 20 (zlin.), t. 30 (pomor.), drýv t. 55 (dol), t. 81 (hran.); – možná že bylo také usta gen. úst, vſty svými KolEE. 305ᵃ (1638) a j., t. j. usty (z dlouhého ústy bylo by v tomto textě auſty), a z vſt našeho nepřietele [141]číslo strany tiskuŠtít. uč. 102ᵇ, z uuſt EvZimn. 17, t. 26, z uvſt Pror. 36ᵇ, t. 86ᵃ, t. 94ᵃ, t. 106ᵇ, auſt Háj. herb. 51ᵃ a j.; podle toho bylo by v tvarech ústa, ústy atp. ú- analogií podle genitivu.

Zdloužena jest samohláska v koncovce, budiž to samohláska pevná anebo pohybná. Příklady toho jsou v nářečích: močidlo pl. gen. močidél BartD. 39 (hrozenk.), a podobně jarém t., jabučék t. 38 (javorn.), okén t. (súch.), okén, skéł t. 60 (val.), vědér, srcadél, děcék t. 85 a 89 (stjick.) atd.; – za -é- je v slc. náležitá střídnice -ie-, sukien, okien, mydiel atp. Pastrn. 110; – o gen. s -á- místo -e-, na př. pometál, polán atd. viz zde výše; – jabuko pl. gen. jabúk BartD. 39 (súchov.).

Srov. dloužení v pl. gen. vzorů chlap, oráč, ryba a dušě v §§ 37, 65, 143 a 179.

Tvary -óv vznikly analogií podle chlapóv, synóv; atd. a vyskytují se velmi zřídka. Mimo hlezno pl. gen. hleznóv, kúzlo pl. gen. kúzlóv, o nichž v. doleji § 96, znám jen tyto příklady: člověk od howaduow pekelných lízán bude Zrc. 8ᵃ (vedle toho tutéž: howada líží jej), milost boží howaduow přirození naklonila EvOl. 57ᵃ, pytel lajnuov HusE. 3, 143, složení údóv a jich číslóv Sal. Jg., tvojich stov ani tisícov nepotrebujem Hatt. slc. 101.

Dialekticky vyskytuje se také tvar -í, s koncovkou přejatou z těch gen. plur., které ji mají právem. Na př. jařmo pl. gen. jařmí BartD. 20 (zlin.), hráli pět sólí t., prosé (z -í) Btch. 268 (dbeč.).

U Jindř. Hradce říká se: mnoho suknách Šemb. 20; novotvarý množ. lok. vzat za gen., vlivem sklonění zájmenného a složeného, kde pády ty jsou tvarů stejných, na př. gen. i lok. těch dobrých. V EvOl. psáno: z ſlowich twich 220ᵃ; bud změna stejná jako právě dotčená, anebo omyl.

Plur. dat. městóm atd.; -ám.

Koncovka -óm jest vlastní, psl. -omъ. Byla většinou dlouhá a měnila se dále v -uom, -ům. Na př. všěm dielom ŽKlem. 32, 15, všěm kralowſtwom zemským Pror. 78ᵃ, k ſtadóm Ol. Gen. 47, 4, k vſtom Ben. Súdc. 7, 6 atd., nč. městům. Chronologii změny -óm v -uom a -ům viz při pl. dat. chlapóm v § 38. V nářečích některých délka zanikla a je krátké -om; na př. doudl. slovom Kotsm. 22, mračnom Btch. 423 (dbeč.), slovom t. 266, mňestom chrom. 269, oknom BartD. 19 (zlin.), t. 68 (val.) a j.

Koncovka -ám je přejata z pl. dat. a-kmenův, městám podle rybám. Ujímala se zde snáze a šířila se rychleji než jinde, na př. ve vzoru chlap, poněvadž zde byla podporována koncovkou nominativní -a (města – městám); nominativ mívá vliv na ostatní pády svého čísla tím, že se jim takořka dává za základ, srov. Obl. 117. Příklady: k pustým kamnam Hrad. 129ᵇ, mysl přikládají kuvzlam Pror. 6ᵇ, k noſydlam ML. [142]číslo strany tisku25ᵃ (3krát), aby rozuměli ſlowam HusPost. 178ᵃ, k kupadlam Koř. Jan. 9, 13, kamnám Háj. herb. 396ᵃ, k bidlám t. 385ᵇ, k yadýrkám t. 375ᵇ, střewám t. 371ᵃ, Oſýdlám Beck. 1, 562, měſtám t. 2, 599, Slowám t. 3, 24 a j.; hrdlám naſſjm BílD. 416, křjdlám t. 233, měſtám t. 90, k těmto slowám t. 46 a j.; slovám vedle slovum (sic) Jandit 46, víčkám, kolám Us. ob. Dobr. Lehrg.² 190: v nářečích východních: g humnám, k japkám, prosám, kołám, křidłám, słovám atd. chrom. 269, s konc. -om jsou tu jen dativy: ke kamnom, hovadom, vratom; słovám Btch. 266, vedle -om; střevám, jařmám BartD. 20 (zlin.), oknam t. 114 (laš.); dělám Hatt. slc. 75. – Táž koncovka bývá také v stpol.; na př. miastam, ustam, słowam atp. Kal. 132 sl.

Srov. pl. dat. vzoru chlap § 38.

Poznam. V Orl. psáno: když mládenec k letem přišel 8ᵃ; příklad ojedinělý a bezpochyby omyl.

Plur. lok. městiech, -ích; -ech, -och; -ách.

Koncovka vlastní jest -iech, psl. -êch. Souhlásky kmenové jsou před ní náležité změněny, na př. oko -ociech, rúcho -rúšiech, ňadra -ňadřiech, léto -leťiech atd. Časem mění se -iech jednak ztrátou jotace v -éch, jednak zúžením v -ích, srov. I. str. 197 sl. a 190 sl. Koncovka tato byla v jazyku starém více oblíbena, než v nynějším; vysvítá to z následujících příkladů, kde jazyk nynější měl by často -ech za doložené -iech atd.: w nadrzyech DalC. 74, w regiſtrzijch KolČČ. 15ᵃ (1543), při gezerzijch Háj. herb. 61ᵇ, – na nosydlech LAl. -c, na hrdlijch trestati Háj. 219ᵇ, na tělijch Háj. herb. 242ᵃ, w močidlijch t. 336ᵇ, w třijſlijch t. 296ᵇ, na ſklijch KolČČ. 68ᵃ (1546), – w gmenijch Háj. herb. 12ᵇ, – w stadijch Háj. 298ᵇ, – po třech lethiech DalH. 31, po třech letyech DalC. 31, po šesti letyech Pass. 315, ve všěch myeſtech (miesto) Kunh. 146ᵇ, v těch myeſtiech k nimž přisezu (oppidum) Rožmb. 19, – w ſlouiech Túl. 25ᵇ, při těch zzlowiech svD. 79, o těch ſlowijech Štít. ř. 96ᵃ, na jeho ſlowijch KolČČ. 65ᵃ (1545), w prawijch t. 3ᵇ (1544), w práwijch Háj. 319ᵃ, – w pijſmijch Háj. tamt., – v ociech MamV., – w mnohých ruſyech DalC. 84, v drahých ruſſyech Pass. 332 atd.; – na tělích, na čelích, jměních Dobr. Lehrg.² 191; v písmích je prý ušlechtilejší než písmách tamt.; na křídlích vedle -ech a -ách, hrdlích v. -ech, jezeřích v. -ách tamt. 190; – nč. v slovích, tělích, rouších, právích Us. spisovný, vedle -ech. – Srov. pl. lok. chlapiech § 39 č. 1.

Koncovka -ech je podle i-kmenů, městech podle hostech atd., z -ьchъ; nikoli podle ŭ-kmenů, z důvodu vyloženého při lok. chlapech. Někdy je zdloužené ch, rhythmickou analogií s dlouhým -iech. – Tvary tyto jsou tedy novotvary a ještě Blahoslavovi jest „při těch slovech“ místo slovích „kaziti češtinu“ Blah. 277. Ale vyskytují se velmi záhy, množí se pak, [143]číslo strany tiskuzvláště při kmenovém -n, -d, -t, pak také při kmenech jiných. Na př. na kolenech Trist. 29, v svých hnyezdech Alb. 5ᵇ, w letech Túl. 24ᵃ, po třech ſtech letech Pass. 365, ve třech letech KolČČ. 19ᵃ (1551), v-wratech ŽKlem. 126, 5, w uſtech ŽWittb. 5, 13, w wratech t. 9, 15, na mieſtech Pass. 304, t. 456, na myeſtech Alb. 2ᵇ, t. 13ᵇ, v rozličných myeſteech epištol jeho Štít. ř. 58ᵇ, po těch mijeſteech chodiec t. 205ᵇ, w mieſtech in urbibus Ol. Num. 21, 25, w meſtech Ben. 4. Reg. 18, 11, w mieſtech Háj. 327ᵃ; – na křídlech, sklech, hrdlech, zádech, stádech, poutech, letech, ustech, městech, místech, kamnech, prknech, suknech, kladivech Dobr. Lehrg.² 190 sl.; – nč. oknech, hnízdech, letech, vratech, ústech, městech, místech, nosidlech, ňadrech, právech, písmech atd. Usus spisovný má -ech pravidlem, kde souhláska kmenová je jiná než hrdelná, a tak jest namnoze i v nářečích: městech, slovech atd. Us. ob., mňestech, místech, vratech, hovadech, stádech, kamnech chrom. 269 atd.; dialekticky vyskýtá se -ech i po hrdelnicích, na př. stjick. na jabkech (srov. BartD. 88). – Srov. pl. lok. chlapech v § 39 č. 2.

Koncovka –och je podle ŭ-kmenŭ, z -ъchъ, stejná s koncovkou v pl. lok. chlapoch § 39 č. 3; výklad tam o ní podaný platí také zde. Na př. oknoch BartD. 19 (zlin.), t. 68 (val.), děckoch Btch. 423, na hradiskoch Suš. 355. V nář. stjick. je bezpochyby zdloužené -óch, městóch atd., jak souditi lze podle lok. dubóch, koňóch, polóch, zahradóch téhož nářečí BartD. 84.

Koncovka -ách je z a-kmenů, městečkách podle rybách; srov. opět stejnou koncovku v pl. lok. vzoru chlap § 39 č. 4, výklad další tam podaný platí také zde. Příklady: na polickach Reg. I. r. 1167; ve všěch dielach in omnibus operibus ŽKlem. 144, 13; na kamnach Hrad. 129ᵇ; w trzyewach Modl. 101ᵇ; na noſidlach Pass. 327; na noſydlach ML. 24ᵇ, Vít. 38ᵇ; po mieſtách suchých HusPost. 47ᵇ, w ſedlach pozlacených t. 60ᵃ; na bidĺach t. 103ᵃ, na tielach t. 162ᵇ, w ſlowach t. 178ᵃ; na kolach in rotis Ol. Ezech. 1, 21, na noſydlach Ol. 2. Mach. 9, 8, w gezerach t. Lev. 11, 9, na kolenach t. Deut. 28, 35, w myeſtecżkach t. 2. Reg. 2, 3; na ċelach in frontibus Koř. Zjěv. 13, 16 a 14, 1, w kupadlach t. Jan 9, 11, w piſmach t. 21, 42, na kṙidlách Kladr. Ex. 19, 4, w mieſtecžkách Ben. Jos. 10, 39, w woyſkach t. 4. Reg. 19, 35, w ſtrzewach t. Job. 31, 36, w wogſkach Háj. 158ᵇ a j., w uokynkach KolČČ. 98ᵇ (1548), na kamnach Háj. herb. 235ᵇ, na močidlách t. 292ᵇ w Střewách t. 28ᵃ, t. 88ᵇ a j., w ſtřewách Br. Jon. 2, 1. w křjdłách t. 5, 9, ve všech měſtečkách t. 21, 25, w kołách Beck. 1, 5 (předml.), na Slowách t. 1, 575, w Měſtečkách t. 1, 91, na všech mjſtách t. 1, 29 a j.; na kolenách BílC. 76, na pravidlách VesA. 178ᵇ, na křjdlách t. 21ᵃ a j.; břichách Tomsa 160, gablkach t. 161, gezerach t. 162, železách t. 163; semenách, senách Pelzel² 53, nikoli prý -ech; zvláště prý jest -ách při kmenovém h, ch, k a někdy při l, r: jhách [144]číslo strany tiskubřichách, jablkách, městečkách, kolách, nosidlách, bedrách t.; křídlách, veslách, nosidlách, kolách, jezerách, kolenách, senách, prknách, střevách, víčkách, jablkách, klubkách, městečkách Dobr. Lehrg.² 190 sl.; kočár na perách Us.; kamnách, mistách, mňestách, vratách, stádách, hovadách chrom. 269, vedle -ech; v japkách, prosách, kołách, křidłách, na pirách (péro), ve voknách, na kolenách, v hnizdách, f střevách tamt.; drvách, střevách, jarmách BartD. 20 (zlin.), oknach t. 114 (laš.); v putách Suš. 357, po kolenách t. 138 a j.; delách Hatt. slc. 75.

Koncovka vlastní -iech byla kdysi zajisté pravidlem obecným; ale časem ustupuje koncovkám odjinud přejatým -ech, -och, -ách, tvarů náležitých s -iech, -ích ubývá víc a více. Na místo jejich vstupují novotvary. Valnou většinou ovládl novotvar -ech, jenž v češtině spisovné a nářečích obecných v Čechách a Moravě západní dílem samoten, dílem vedle -ách jest v obyčeji, a to při kterékoliv souhlásce kmenové, kromě hrdelných; ale v nář. stjick. jest -ech i po hrdelnicích. Místo západního -ech jest v některých nářečích východních -och. Koncovka -ách pak vyškytá se nejprvé při kmenové souhlásce hrdelné, potom také často při l, r, n a mnohdy též při jiných souhláskách, a v nář. slc. je pravidlem v neutr. (proti -och v masc.). Dobr. 1. c. uvodí mimo jiné též tvary: křídlách, nosidlách, jezerách, prknách, suknách, kdež by spisovný usus dnešní spíše -ech volil; a v tom je svědectví, že vítězné -ech stále a také v století posledním víc a více se šíří: náležité -ích zachovalo se i v jazyku knižném jenom v několika příkladech, při kmenových souhláskách hrdelných jest -ách, a všude jinde -ech, někdy spolu s -ách. Srov. § 39 č. 5.

Plur. instr. městy, -mi, -ma; -ami, -ama, -otna.

Koncovka vlastní jest -y, psl. -y. Jest pravidlem v textech starších a dosud v jazyku spisovném; na př. mezi miezzthy Pil. a, ſ yadry ŽGloss. Deut. 14, yadri obilnými ŽKlem. 147, 14, iadry ŽTruh, t., vſty svými ŽWittb. 58, 8, s tyely svými t. Athan. 227ᵇ, přěd lety Pass. 368, lidskými rzemeſly t. 362, s yádry Háj. herb. 80ᵃ atd.; slovy Drach. 32, ſłowy, rauchy (vedle -mi) Dolež. 45, práwy, těly, břichy, gablky, gezery, železy Tomsa 156 (vedle -ami), lety (v. -mi) Chlád. 51 atd.; nč. městy atd. V nářečích drží se někde skoro pravidelně, u většině však jest jen výjimkou vedle koncovek jiných -mi, -ami atd.; koncovky tyto jsou zřetelnější, proto přicházejí v oblibu, kdežto koncovka náležitá -y se drží jen v jistých výrazích ustálených nebo v jistém spojení syntaktickém, kde předložka nebo přívlastek ukazují, že tvar -y jest instrumental. Tak jest v nář. doudl. -y skoro veskrze, na př. slovy, pery, za vraty Kotsm. 22; – jinde jen v jistých rčeních: za vraty, za humny, před lety, za zády Us. ob.; za humnë, před letë, pod voknë (-ë za -y) chrom. 270; pod okny, za humny, před lety BartD. 20 (zlin.), za humny, před okny, přede [145]číslo strany tiskuvraty t. 113 (val.), za vratý t. 37 (stráň., koncovka zdloužena); tłustými těły Šemb. 36 (opav.); dely vedle -ami Hatt. slc. 75. – Srov. pl. instr. chlapy, v § 40 č. 1.

Koncovka -mi je z i-kmenů, letmi podle kostmi. Doložena jest od konce stol. XIV; na př. před mnohými letmi ML. (Výb. 1, 403), před mnohými letmy Lit. 1. Esdr. 5, 11, před mnoho letmy Ol. tamt., nad blatmi Ol. Ex. 8, 5, letmi Comest. 195ᵃ, t. 123ᵃ, boj s tělmi Rozb. 721 (rkp. XV stol.), před mnohými letmi Ben. 1. Esdr. 5, 11, jezermi Koz. 394, se třmi kolmi KolEE. 33ᵇ (1659), slowy, volunt alii slowmi Drach. 32, slowmi BílQ. 1, 59, pluh s železmj KolEE. 53ᵃ (1734), słowmi, rauchmi (vedle -y) Dolež. 48, letmi (v. -y) Chlád. 51. Srov. stpol. piormi, cialmi, działmi, kolmi, setmi, winmi atp. Kal. 137; stsrb. drьvmi, drêvьmi, selьmi, vratьmi, krilmi, ustmi atp. Danič. obl. 117 sl.; sln. vratmi, letmi atd. Obl. 154.

Vedle koncovky -mi jest také její vulgární varianta -ma, na př. (vůz) se třema kolma KolEE. 153ᵃ (1728), slovma Rosa 87 (vedle -y atd.), slowma Joseffowýma BílD. 17, slovma atp. Us. ob.; nikoli městma atp., kde by bylo skupeno mnoho souhlásek.

Srov. pl. instr. -mi, -ma ve vz. chlap § 40 č. 2.

Koncovka -ami je z a-kmenů, městami podle rybami. Doložena jest od stol. XIV. Na př. za kamnamy Hrad. 127ᵃ, před noſſydlamy ML. 24ᵇ, s krzidlamy Ol. Ezech. 17, 7, toť sem tě obklíčil putamy t. 4, 8, mnohými zrnami HusŠal. 70ᵇ, s runami cum velleribus Kladr. 4. Reg. 3, 4, ſ wageczkami Comest. 108ᵃ, bodiechu se kopiczkami t. 160ᵇ, kolami t. 155ᵃ, kopytami konſkymi t. 171ᵇ, dvanásti ghami wolow t. 161ᵃ, mieſtami locorum distantia t. 3ᵃ, holými kolenami Háj. 299ᵃ, nápoje kauzlami připraveného t. 16ᵇ, bidlami Háj. herb. 57ᵃ, s yádrami t. 32ᵇ; kolečkami Drach. 32; słovami Rosa 87 (vedle -y atd.); kopytami Beck.1, 451, mezi slovíčkami t. 1, 449; kolenamy BílC. 70, s křjdlami VesA. lᵇ a j.; právami, tělami, břichami, jablkami, jezerami, železami Tomsa 156, 159, 160, 161, 162, 163 (v. -y); oknami BartD. 68 (val.), delami Hatt. slc. 75 (vedle -y). –

Místo -ami bývá dial. zdloužené -ámi·, v BartD. 60 (val.) a 89 (stijck.) jsou toho doklady pro masc. a fem., a tak jest i při neutrech.

Jiná varianta za -ami jest vulgární -ama. Jest doložena od stol. XVII a hojná v nářečích nynějších. Na př. slovama Rosa 87 (vedle -y), slovama Seel. 91, jabkama, suknama, místama atp. Us. ob., slovama, prknama mýt. 333, mňestama chrom. 269, slovama Btch. 266 (dbeč.), oknama BartD. 19 (zlin.) a 114 (laš.).

V nář. lašském je vedle -ami, -ama také -oma: oknami, -ama, -oma BartD. 114. Podobně v nář. sev.-opavském BartD. 136.

[146]číslo strany tiskuSrov. pl. instr. -ami ve vz. chlap § 40 č. 3. Také jinde ve slovanštině jsou stejné novotvary.

O vývoji různých těchto koncovek platí, co o téže věci pověděno v § témž č. 4.

Měna kvantity kmenové ve vzoru tomto.

O dloužení v pl. gen., na př. vrata-vrát, okno-oken-okén atp., viz § 89 (plur. gen.).

Některá substantiva, která mají sing. nom. dvouslabičný a v něm slabiku první dlouhou, krátí ji v pl. gen. a někdy také v pádech jiných. Zejména: nč. dílo pl. gen. děl Us.; v slc. naopak delo-diel, a tak podobá se, že bylo i stč. dělo-diel, v. § 89 (pl. gen.); –jádro pl. gen. jader; – játra pl. gen. jater; – jméno pl. gen. jmen, gméno Br. Gen. 36, 40 a j., zegména t. 30, 28, gmen ſwych t. 36, 40; – léto, leetho KřižB. 90ᵃ, dwie leethie t. 88ᵃ, dětinná leeta Štít. ř. 173ᵃ, dvě létě Háj. herb. 195ᵇ, VelKal. 95 a j., Br. Gen. 5, 20; puol lijtha KolČČ. 421ᵃ (1567), dvě lijthie t. 75ᵇ (1550), jiná lijtha t. 117ᵇ (1549) atp.; pl. gen. let, a také dat. letům, lok. letech, instr. lety Us., dewět let Br. Gen. 5, 27, letom VšehJ. (vždy tak), k lethuom KolČČ. 3ᵃ (1547), k ſedmi letům Br. Gen. 41, 36, We dwau letech KolČČ. 16ᵇ (1542) atd.; léto, let, letům, letech, lety, letmi Dobr. Lehrg.² 193; ale vedle toho říká se také leto, leta atd., a je doložen také pl. gen. lét, šest leet EvZimn. 30, sedm lét Beck. 1, 11, mnoho lét t. 2, 313 a j. (často u Beck., ale tu jest připomenouti, že jazyk Beck. je velice kleslý); byly tu kdysi tvary náležité let-, a jiné let‚ a vzájemným vlivem doplnily se novotvary tak, že jsou z toho takořka dvě substantiva, z nichž jedno má veskrze lét-, druhé veskrze let-; – péro pl. gen. per Us.; – záda pl. gen. zad. – Vedle toho jsou jiná subst., která se nekrátí, na př. léno pl. gen. lén, německých leen KolČČ. 231ᵇ (1553), stádo pl. gen. stád, z ſtád Ol. Lev. 5, 6, miesto pl. gen. miest, mnoho míeſt loca Ol. 2. Mach. 10, 17 atd.; krátké mist, jiných miſt Beck. 1, 30 a j., jest patrně zkrácení dialektické a nové. – Subst. právo má pl. gen. práv, praaw VšehK. 3ᵃ a Us., instr. praawy t. 2ᵇ a Us. atd. Vytknouti jest, že ve VšehK. pl. dat. bývá psán prawuom 3ᵇ, lok. prawijech 2ᵇ atd., srov. také w prawijch KolČČ. 3ᵇ (1544); podle toho podobá se, že tu slabika první bývala krátká, když druhá byla dlouhá.

Kmeny s -a- přehlas. -ě-.

Jako se v čas pl. nom. čěsi, řád sg. lok. řiedě kmenové -a- přehlasuje v –ě-·, v. § 43, tak děje se také ve vzoru tomto. Ale příkladů znám tu málo. Jistý jest v subst. hovado stsl. govędo du. hovědě, dwie [147]číslo strany tiskuhowiedie (rým: povědě) JiřBrn. 174. A dále dlužno přehlásku předpokládati v napajadlo pl. lok. napajědléch atd., poněvadž jen tudy lze vysvětliti jm. místní Napajedly Us.: bylo subst. napajadlo, jeho plur. napajadla. lok. napajědléch, odtud jméno místní Napajadla lok. Napajedléch později Napajedlích, a z lok. přejato –(ě)e- také do tvarů ostatních, nom. Napajedla atd.; jelikož pak pomnožná jména místní za náležitou a spisovnou koncovky -y v jazyku obecném mívají -a, na př. Brozana m. Brozany, přidělán také k nom. Napajedla tvar Napajedly.

Jako jest k hovado přehlas. du. hovědě, k napajadlo přehlas. lok. pl. napajědléch, tak očekáváme přehlásku náležitou také jinde, kde jí jest příležitost, tedy na př. v sg. lok. hovědě, napajědle, v maso psl. męso sg. lok. měsě, držadlo sg. lok. držědle atd.; ale pro tvary tuto žádané nemáme dokladu, srov. I. str. 94 (§ 96, 6).

Jiné výklady ke vzoru tomuto.

Některá substantiva patřící k tomuto vzoru kolísají se mezi skloněním -o a jo. Bezpečné toho příklady jsou dial. lok. sg. -i místo : na božím mezczy m. miestě OlMüllB. 620, v postní časy povolují sobě v masi Pam. 3, 105, v masi, v železi BartD. 20 (zlin., po -s a -z) a j., v prosi, v masi, v železi Btch. 268 (dbeč., po -s a -z), v koli BartD. 31 (pomor.), v hnízdi, na hnízdi Us. hořov. (sděl. dr. B. Jedličky). Tak mohly by se také vykládati sg. lok. psané v-blati Příp. sv.-jiř. m. u-blátě, a tirſci ŽGloss. 82, 7 m. Tyrščě; ale v těchto textech může to býti také jen nedostatečné napsání, v textech starých bývá za žádané ě dosti často psána litera znamenající hlásku i. – V nář. mor.-slov. je také sg. dat. k jari BartD. 34. – V Pulk. čteme: Vladislav do rzyeznye přijel 101ᵇ, vtextě lat. Ratisbonam venit, t. j. gen. Řezně m.-a, a tamtéž je sg. dat. k ſtebny m. k-Stebnu, snad omylem. – O pl. gen. viz nahoře § 89.

Místo rámě· atp. bývá rameno, a tvary vzoru rámě gen. ramene dat. rameni atd. sdružují se i s nom. rameno. Z toho vzala si analogie podnět, skloňovati také subst. koleno a holeno druhdy tak, jakoby patřila ke vzoru rámě. Jest tu pak na př. sg. gen. -ene místo -ena, prvého kolene Štít. uč. 39ᵃ t. 38ᵇ, čtvrtého kolene t. 39ᵃ, kolene pátého t. 38ᵇ, do čtvrtého kolene Ol. 4. Reg. 15, 12, na kosti holene Sal. 557, (o kostech) kolene y holene t. 789, na dél stehna i kolene t. 795, o otoku kolene Rhas. 181, do kolene sedmého Br. Bar. 6, 2; – sg. lok. -eni místo -eně n. –enu, na koleny druhém Štít. uč. 38ᵇ, na koleny třetiem t., na čtvrtém koleny t., o póldruhém koleny KlemK. 86, v pátém koleni VelKal. 178, a též: na čtvrtém kolenu Štít. uč. 38ᵇ; – du. dat. instr. [148]číslo strany tisku-enma místo -enoma. přěd kolenma Ježíšovýma Krist. 35ᵃ, nahýma kolenma t. 94ᵇ, nad kolenma ChirB. 232ᵇ; správně: k kolenoma Koř. Luk. 5, 8. – Dialekticky utvořilo se také znameno vedle znamení: udělati si znameno BartD. 20 (zlin.).

Ve vzoru kuřě gen. kuřěte nč. kuřete atd. a plur. kuřata atd. střídá se -et-, a -at-, a podle toho vzniká -at- místo -et- také v subst. teneto a řešeto. Na př. sg. nom. akk. teneto ŽWittb. 140, 10, Ol. Prov. 29, 5, Ol. Job. 18, 8, Kladr. Job. 18, 8, Comest. 79ᵇ, Baw. 103, t. 104, Vel. Jg. atd., rzeſſeto Comest. 80ᵃ atd., a též: tenato BohFl. 875, BrigF. 20ᵃ Hlah. Prov. 29, 5, Comest. 80ᵃ, Lact. Jg; – sg. gen. řešeta Us., osaď je (raky) do rzieſſata Chir. 245ᵃ; – sg. instr. aby zemi českú jako tenetem obklíčil Pulk. 47ᵇ; – pl. nom. akk. teneta Baw. 68, Kladr. Ex. 27, 4, ChelčP. 89ᵇ, Háj. Jg., Vel. Jg., a tenata ŽGloss. 110, 10, honiž na shon nebo na tenata NRada 1356; – pl. gen. do tenat Us.; – pl. lok. v tenetech Rvač. Jg., w tenatech Zámrsk. 135; – pl. instr. světem a jeho tenety ChelčP. 175ᵇ; – v usu nč. je sg. teṅet-, pl. tenat-. –

Mužská příjmení s koncovkou -o patří ke vzoru město, ale tlakem významu mají v některých pádech ode dávna koncovky ze vzorů mužských. Na př. sg. nom. Bachmátko, Bříško, Krato, Mikéško, Nosidlo, Otto, Peklo, Sádlo, Stýblo, Vlčíhrdlo, Vrťátko, Zásvětlo, Znenáhlo atp., Pawel Bachmatko KolEE. 1ᵃ (1618), Martin Crato ŽerKat. 50, Mikuláš Mikeſsko KolB. 1522, Mikeſsko řezník t. 1524, Waczlaw Noſydlo Lún. richt. 1598, Jakub Peklo KolB. 1520, Ješek Zaſwietlo KolA. 1512, Martin Znenahlo KolČČ. 45ᵇ (1544) atd.; – sg. gen. někdy nevyjádřen, t. j. nechán za něj tvar nom., na př. smlauva Mikulaſſe Peklo KolČČ. 140ᵇ (1551), na domě Girzijka Syrowy woko t. 339ᵇ (1562: nom. Jiřík syrowy woko kaupil duom tamt.), Karla Zitto rychtáře KolEE. 154ᵃ (1728); ale z pravidla je koncovka -y, podle vz. vládyka: od Pavla Bachmatky KolEE. 399ᵇ (1625), od Martina Craty ŽerKat. 214, od Mikeſsky řezníka KolB. 1524, téhož Václava Noſydly Lún. richt. 1598, od Mikulaſſe Pekly KolČČ. 12ᵃ (1542), za purgmistrství Jakuba Pekly KolCC. 17ᵃ (1551), od Jana Zaſwietly KolB. 1519, od Martina Znenahly KolČČ. 45ᵇ (1547), na žádost pana Jindřicha Sádly Slav. 11, od p. Stýbly, Vrťátky Us.; v nč. knižné též -a, nátlakem grammatického vzoru město: od pana Stýbla, Vrťátka Us.; – sg. dat. -ovi, podle vzorů mužských: Janu Mikyſskowi KolČČ. 79ᵃ (1548), Jakubovi Peklovi KolA. 1517 a KolČČ 15ᵃ (1542), dáti Zaſwietlowi KolA. 1513; – sg. akk. -u, jako vládyku : za Václava Mikyſku KolČČ. 286ᵃ (1548), Václava Noſydlu sem obeslati dala Lún. richt. 1598, skrz Mikulaſſe Peklu KolČČ. 275ᵃ (1561), pro pana Hnízdu atp. Us.; -a, jako chlapa: pro Mikulaſſe Pekla KolCC. 80ᵇ (1581), t. 133ᵃ (1575); v nč. knižné též -o, nátlakem grammatickým : pro pana Stýblo, Vrťátko Us.; – sg. lok. -ovi, jako chlapovi: po Janovi Bachmatkowi KolEE. 399ᵃ [149]číslo strany tisku(1618), po Jakubowi Peklovi KolCC. 38ᵇ (1559), po Janovi Zaſwietlowi KolČČ. 99ᵇ (1548); – sg. instr. atd. jako vládykú: Šimkem Bříškú HořovA. 28ᵇ (1546), Mikulaſſem Peklau KolČČ. 157ᵃ (1552), Jakubem Peklau KolCC. 38ᵃ (1558), před Jeſſkem Zaſwietlu KolA. 1512, Janem Zaſwietlau KolČČ. 69ᵃ (1547), s Ottou Us.; -em, s panem Stýblem, Vrťátkem Us.; – pl. nom. -ové, podle vzorů mužských: bratří Peklowe přiznali se KolCC. 38ᵇ (1559), bratří Stýblové Us.; – taktéž pl. gen. -ův, bratří Stýblův atp. Us., – pl. dat. -ům: bratřím Stýblům atp. Us., – pl. akk. -y: bratří Stýbly Us., – pl. lok. -ech, bratřích Stýblech Us., – a pl. instr. -y: Mikulášem, Jeronýmem a Petrem, bratrzimi Pekly KolČČ. 285ᵇ (1559), bratřími Stýbly Us.

Některá substantiva jednotlivá tohoto vzoru.

bedro, má vedle sebe fem. bedra, tak i v stsl. Na př. sg. nom. akk. bedro MamA. 23ᵃ a j., polož ruku pod bedro mee Ol. Gen. 47, 29, pod bedro mé Br. tamt. a bedru twu femur tuum ŽWittb. 44, 4, střěla vstřělena u bedru femori Ol. Sir. 19, 12, obnaživše bedru panenьsku Hlah. Judit 9, 2; – sg. gen. z bedra jeho Ol. Súdc. 8, 30, do bedra zdravého Sal. 718, a s pravé bedry t. 3, 21, z bedry jeho t. Gen. 49, 10, až do samé bedry Baw. 359; – sg. dat. k ſwe bedrzie Ol. Súdc. 15, 8; – sg. lok. o ráně na bedru Sal. 546 a na pravé bedrzie Ol. Súdc. 3, 16; – pl. nom. akk. bedra tvá ſemora Pror. Jer. 13, 26, ſwe bedra femora tua Ol. Sir. 47, 21, bedra waſie lumbos Koř. Efez. 6, 14, ranil bedra má Ben. Job. 16, 14, na bedra naše t. 3. Reg. 20, 31 atd., a nad bedri twe ŽKlem. 44, 4, bedry clunes Vít. 92ᵃ. Prešp. 1209, bedry nates Nom. 67ᵇ BohFl. 422, podpášete bedry vaše Jeron. 30ᵃ, lóno i bedry Otc. 59ᵇ; – pl. gen. stejný ve sklonění středním i ženském: do bedr Ol. Ex. 28, 42, z bedr Abrahamových Koř. Žid. 7, 5, z tvých bedr Troj. 54ᵇ od beder Ben. 1. Par. 19, 4, okolo bedr svých Br. NZák. 8ᵃ, z beder KolL. 87ᵇ (1603), beder Us.; – pl. dat. bedrám Jg.; – pl. lok. na bedrach Ol. Ezech. 21, 12, Ben. 3. Reg. 2, 5 a j., na bedrách Br. Jer. 13, 4. – Pro fem. bedra svědčí také dimin. bedřicě, przy bedrzyczy Vrat. 4ᵃ; z neutra bedro jest bedrce.

číslo má nahoře doloženy také sg. gen. -u a pl. gen. -óv, a podle toho mohlo by se podobati, že vedle neutr. číslo bylo také masc. čísl, v. Jg. s. v. a srov. žezl baculus vedle žezlo sceptrum a j. p.; ale podobnější jest a stačí tu výklad, že vytčené tvary odchylné jsou novotvary.

dietko nč. dítko neutr. je v sing., v plur. je k tomu dietky nč. dítky fem.; srov. sing. dietě, dítě neutr., a plur. děti fem. Na př. pl. nom. akk. tri detki Cis. Mnich. 97ᵃ, dietky pueri ŽWittb. 148, 12, dietky chtie zemřieti Hrad. 124ᵃ, mé milé dietky Pass. 315, což dyetky vidie Štít. uč. 54ᵃ, tyto malé dijetky Štít. ř. 33ᵇ, dítky Us., – gen. těch dijetek Štít. ř. [150]číslo strany tisku33ᵃ, nč. dítek, – dat. svým dyetkam ML. 82ᵇ probytečen byl dijetkam Štít. ř. 34ᵃ, djtkám svým Br. Gen. 47, 24, – o svých dietkach Hrad. 124ᵃ, dítkách Us., – ſ die(t)kami Hrad. 2ᵃ, s djtkami Br. Ex. 10, 9.

dna plur. k sg. dna gen. dny atd., v. § 151.

dřevo plur. drva. V ř. δϱνς. lit. derva Kienholz a ř. δόϱυ je stupňované dr-, der-, dor-. V slovanštině je z toho stupeň der- v psl. dervo č. dřěvo, dřevo, a stupeň dr- v drъv- z býv. drū-. Z kmene dervo- je sing. a du., kdežto plur. má tvary z kmene drъv-o-. Analogií vznikají ovšem novotvary drev- pro plur. a drv- pro sing.; ale vytčený rozdíl drží se i přes to v češtině dlouho a zřetelně. Jest tedy sg. nom. akk. dřěvo: drziewo fíkové ficus ŽKlem. Hab. 17, drziewo lignum ŽWittb. 1, 3, drziewo polské ligna campi t. 103, 16, drziewo Pass. 311, drzyewo t. 384, by to drziewo usvadlo arbor Krist. 77ᵇ, drzyewo BohFl. 208, drzevo lignum Prešp. 548, tázal skrzě drziewo interrogavit in ligno MamA. 26ᵇ; bobkowe drzyewo laurus RostlD. 75ᵃ, bobkowe drziewo ChirB. 118ᵇ, bobkowe dřewo SlovA., bobkowe drzewo RostlF., drzyewo bobkowe RostlD. 75ᵃ, drzyewo morzſke lignum aloes t. 95ᵃ, dříewo cedrowé HusPost. 22ᵃ; vietr drzewo z kořen vyvrátí Tkadl. 11ᵃ; drziewo arbor Otc. 162ᵇ, (byl) jako drziewo k člověku podobné Otc. 355ᵇ; fíkové drzewo nebude ovoce mieti ŠtítMus. 81ᵇ, (Zacheus) vstúpil jest na drzewo planého fíku ChelčPost. 275ᵃ; (v kolbě) mnohý křičí na vazače aby mu dal drziewo (kopí) v ruce NRada 897; drzewo lignum Ben. 1. Par. 20, 5 atd., nč. dřevo; – sg. gen. dřěva: ani kde viděti drzyewa nusquam sese objicit arbor AlxV. 2156, posadichu ji na jednoho drzewa ratolest Trist. 67ᵃ, z drzewa ex ligno Ben. 4. Reg. 19, 18; toho drzewa (rodokmenu) kmen jest otec nebo máti Štít. uč. 38ᵇ atd., nč. dřeva; v Mill. čte se: od drewa aloe 99ᵃ, buď omyl m. dřeva, anebo novotvar dreva·, – sg. dat. dřěvu: počě spáti drzyewu sě kloně AlxV. 734 atd., nč. dřevu; – sg. lok. dřěvě: na drziewie Pass. 384, OtcA. 408ᵇ atd., nč. na dřevě, na dřevu; – sg. instr. dřěvem: pod drziewem sub arbore Otc. 289ᵇ, pod každým drzewem Ben. 4. Reg. 16, 4 atd., nč. dřevem; – du. nom. akk. dřěvě. dwie drzewie duo ligna Ben. 3. Reg. 17, 12; – pl. nom. akk. drva: drwa polská ligna campi ŽKlem. 103, 16, (sv. Václav) z lesa drwa nosieše DalC. 27, drwa ligna Pror. Isa. 30, 33, drwa smy kupovali t. Jer. Oratio 4, aby drwa rubali ligna caedant Ol. Jos. 9, 21, aby nechodili daleko po drwa ligni gratia Otc. 141ᵇ, okolo Egypta (Kaira) nenie lesóv protož jsu drwa welmi draha KabK. 34ᵃ, (peníze) za drwa KolA. 1517, oheň a drwa Br. Gen. 22, 7 atd.; nč. drva, choditi na drva t. j. porážeti dříví Us. (ve vsi Talíně u Písku, sděl. skript. Jos. Truhláře), drva BartD. 20 (zlin.), a novotvar dřeva, dřeva = břevna BartD. t. a j.; – pl. gen. drev, drév zúž. drýv: břiemě drew naklada ŠtítMus. 62ᵇ (ve ŠtítV. 129 je za to dřev), cepi miesto drevь Hlah. 1. Par. 21, 23, nevkladeš drevь na oheň t. Sir. 8, 4, šed [151]číslo strany tiskurubat drew Ol. Deut. 19, 5, hromadu drew EvOl. 146ᵃ, mají málo drew Mand. 45ᵇ, lajno skotské pálí miesto drew t. 77ᵇ, že jsú drew nejměli Otc. 327ᵇ, drew dobudúce t. 327ᵃ, hranice drew strues lignorum t. 443ᵃ, v Egyptě drew málo mají KabK. 34ᵃ, jeden vuoz drew KolA. 1516 atd., dial. dosud: sáh drev Us. Jg., dreu mýt. 337, drév BartD. 20 (zlin.), t. 30 (pomor.), drýv t. 55 (dol.), t. 81 (hran.), Btch. 427; novotvar dřěv, dřev: drzyew olywowych Pror. Isa. 24, 13, tisíc vinných drzyew vites t. 7, 23, když sé jim drziew nedosta Otc. 327ᵃ, nč. dřev Us.; – pl. dat. drvóm: máš spřěženie volová k wozbie drwom in usum lignorum Ol. 2. Reg. 24, 22, k drwuom štípaní KolB. 63ᵃ (1497); nč. dial. drvám BartD. 20 (zlin.) atd.; novotv. dřevům Us. nč.; – pl. lok. drviech: w drwiech in lignis Ol. Zach. 12, 6, drvách BartD. 20 (zlin.); novotv. dřevech Us.; – pl. instr. drvy: dlúhými drvy Otc. 281ᵃ, drvy ŠtítE. 279, drwy je opatřili KolB. 76ᵃ (1497); novotv. dřěvy: drzyewy lignis MamA. 20ᵇ, nč. dřevy. – Srov. V. Flajšhans, Listy filol. 1894 str. 469 sl. Novotvary množí se časem a s nimi zároveň ujímá se differencování významu, podle kteréhož jest dřev- = arbor, stirps, a drv- = lignum; na př. doudl. dřevo = strom a drvo = poleno Kotsm. 29, západočeské drva = polena Šemb. 14, zlin. plur. dřeva = břevna proti drva gen. drév atd. BartD. 20.

hlezno talus, má vedle sebe masc. hlezen: sg. nom. hlezno BohFl. 432, Vocab. Mus. 184ᵃ. Cath. 177ᵇ, a hlezen Prešp. 1211, Rozk. 1983; – gen. (rúcho) do hlezna Comest. 43ᵇ, t. 48ᵇ; – du. nom. akk. neustaneta hleznye moji Ol. 2. Reg. 22, 37, hlezňe mé Ben. tamt., hleznie talos MamV.; – gen. lok. (Jiřík) v krvi do hleznu brodieše DalC. 62, sukně Jozefova až do hleznu bieše Kruml. 61ᵃ; – plur. nom. akk. hlezna ustanú tali deficient MamA. 36ᵃ; – gen. až do hlezen Ol. Ezech. 47, 3, Ben. 2. Reg. 13, 18, a hleznow MamV., až do hleznůw Ben. Ezech. 47, 3 Jg.; – lok. v hleznách rkp. r. 1544 Jg., – instr. mezi hlezny t. – V Cath. 177ᵇ jest: do hlezny; nikoli fem., nýbrž omylem m. -ú.

hovado, du. nom. akk. hovědě, pl. gen. hovaduov, viz nahoře v §§ 89 a 94.

jaro, v nář. val. jar mar,c. BartD. 162.

játra, stč. játry fem., v. § 151.

jmiecko onomax patří sem a jest neutrum, i když znamená osobu mužskou. Na př. (sv. Vojtěch) tovařiš a myeczko majtburského arcibiskupa byl jest PulkR. 31ᵃ, Boleslav povolav k sobě syna svého Boleslava, myeczko své, a jej učil, aby t. 35ᵃ, PulkL. 79, mícko PulkVrat. 29ᵇ, mieczko Veleš., meczko Prešp. 2516, mijecżko Hrub. 324ᵇ, mijcžko Lact. 39ᵃ, t. 151c; – gen. proč ſweho myeczka neutěšíš ML. 56ᵃ; – dat. kto činí našemu gmyeczku čest (= jménu) PassKlem. 107ᵇ, našemu gmyeczku Lvov. 87ᵃ; a nátlakem rodu přirozeného – jako u mužských příjmení -o v § 95 č. 4 – také podle vzorů mužských -ovi: Karel Franský myecz[152]číslo strany tiskukowy swému (t. Karlovi Českému) Valaského Karla hrabie dceru usnúbil jest aequivoco suo Carolo PulkR. 187ᵃ; – a týmž nátlakem jest i pl. nom. -ové: gmjckowé cognomines Lact. Jg., gmijckowé Reš. Jg. – Odsud jsou i příjmení Micko a Mícek.

kamna plur., je slovo přejaté, stsl. kamina sg. fem., ř. χαμίυη fornax Mikl. Lex. Skloňuje se podle vzoru město, některé pády bývají však podle a-kmenů, zvláště v textech starých. Na př. nom. akk. na kampna Mart. 281), kamna Us., – gen. kamen, – dat. kamnům Us. a k pustým kamnam Hrad. 129ᵇ, – lok. w kamnich KolEE. 327ᵇ (1682), w kamnech t. 330ᵃ (1721) a w kamnach Hrad. 129ᵇ, – instr. světnice s kamny KolEE. 69ᵇ (1721), za kamny Us. a za kamnamy Hrad. 129ᵇ.

kúzlo neutr., kuzlo magicae artes Otc. 426ᵃ, když na babě kuzla ptají Hrad. 94ᵃ (sg. gen.) atd.; – plur. kúzla neutr. a kúzly masc.: nom. akk. sny i kuzla auguria Ol. Deut. 18, 10, kouzla Us., a vypléním kauzły z tebe Br. Mich. 5, 12, pro některé nenáležité klauzy (omyl m. kauzly) a čáry KolJ. 139ᵃ (1607), všecky kauzly Háj. herb. 171ᵇ, t. 275ᵃ, aby (hospodáři) takové kauzly netrpěli Seel. 132; – gen. (aspis) nedbá i jedněch kuzel AlxV. 221, čáróv kuzl lékóv ŠtítMus. 151ᵃ, čáróv kuzel lékóv ŠtítOp. 246ᵃ, kouzel Us., a ode všech kauzluow Háj. herb. 163ᵇ t. 278ᵃ, žena kauzlúw plná Háj. 312ᵇ, věštby a kauzluw t. 52ᵇ, není kauzłůw proti Jakobovi Br. Num. 23, 23, kauzłůw t. Naum. 3, 4, kauzlů svých t. Isa. 47, 12, strany kauzlů Seel. 131; – dat. kauzluom Háj. herb. 34ᵇ, a také -ám : mysl přikládají kuvzlam Pror. Isa. 8, 19; – instr. kuzly jej jieti AlxV. 223.

lýtko neutr., lýtka fem., v. § 151.

ňadra plur., stsl. jádro sinus; nom. akk. krev w nadra tečieše DalC. 74, (člověk) klade kamenie w nadra HomKlem. 2ᵇ, (kořist) za nadra klásti AlxV. 1856, ňádra Vel. Jg. a j., – gen. nader tvých ŽWittb. 73, 11, – lok. w nadrzyech DalC. 74, MastDrk. 53, Vít. 81ᵇ, skryl sem w nadrziech zlosti své Alb. 53ᵃ, Kruml. 180ᵃ, a w nadrach Ol. Job. 31, 33, t. 19, 27, – instr. štír za nadry HusPost. 181ᵇ, ceduli za ňadry měla KolČČ. 277ᵇ (1558), za ňadry Us.

oko, oka, oči v. v § 333.

řebro, žebro neutr., stsl. rebro costa, má vedle sebe fem. žebra. Na př. sg. nom. akk. rzebro Vít. 92ᵃ, Nom. 70ᵃ a j., zebro Rozk. 1980, Nom. 67ᵇ, a žebra (sg. nom.) Vel. Jg., an mu táhne žebru z boku Solf. Jg.; – gen. z rzebra mužského Kruml. 3ᵇ, do zebra Brig. 23, a z jeho zebry BrigF. 138; – pl. nom. akk. jejie svatá rzebra prostřed tekúcie krve prohlédáchu Pass. 320; – gen. na dél zebr Sal. 519, do konce zebr t. 337, z žebr Ben. Gen. 2, 21, do žebr Háj. herb. 191ᵃ; – lok. w zebrách Sal. 521; – instr. nad zebry Rhas. Jg., a mezi zebrami Sal. 518.

slezeno neutr. ſlezeno ApatTr. 43ᵇ, bolest ſlezena t. 94ᵃ; – vedle [153]číslo strany tiskutoho jest i masc. slezen, ukáží se iatry neb slezen Sal. 540, ſlezen jest úd neušlechtilý Rhas. 137, – a fem. slezena, slezina, wotok ſlezeny Chir. 254ᵃ, pod slezenu Rhas. 184, ſlezyna Vít. 92ᵃ, slezina Us. nč.

stblo, z býv. stьblo, ſtblo calamus MVerb., Vít. 93ᵇ a j.; spodobením zdblo, zdblo Boh. 25ᵃ a j.; gen. stbla atd., pl. gen. stébl ze stьblъ; tvary, stblo, zdblo, stbla atd. byly právem jednoslabičné; – z nesnadné skupiny stbl-, zdbl- vynechává se souhláska zubná a jest zblo gen. zbla atd., ani zbla Us.; – a časem přejímá se jerové -ié-, oprávněné v pl. gen., také do tvarů ostatních a je nom. stéblo atd., po ſteblu ŠtítOp. 141ᵃ, ſtebla Ol. Oz. 8, 7, žitné ſteblo Chir. 196ᵃ; v Br. je gen. z ſtbla Gen. 41, 4 a z ſtébla Gen. 41, 23; – srov. I. str. 178 a zde § 89.

sto má sklonění náležité: gen. sta atd., du. dvě stě, plur. tři sta atd.; v některých nářečích ustrnulo a zůstává neskloněno, zejména v nář. pomor.: pět sto, devět sto BartD. 32, v nář. mor.-slov.: pět sto, deset sto t. 34 (slov.), pjac sto t. 42 (hroz.), pať sto t. 44 (břez.), uher.-slov.: dve sto, tri sto, päť sto Šemb. 63 a Hatt. slc. 101; starý toho způsobu přiklad jest: mnoho ſto koní uvazú AlxV. 2183. Srov. neskloněné tiśúc v § 72.

ucho, ucha, uši v. v § 333.

vrata plur.; k tomu přidělán dial. také sing. vrato: jedno vrato = jedna polovice vrat, vráteň Us. hořov. (M. Opatrný).

záda plur., nemá trvám dokladů z doby starší, a vyvinulo se tedy časem: byly výrazy adverbialní na-zad post terga Ol. Ruth. 2, 3, s-zadu de retro Ol. Bar. 6, 5, z-zadu de retro NRada 1947, zadu retro Háj. herb. 256ᵃ, zádu Us., analogické k výrazům parallelním na-před a s-předu; z těch se abstrahovalo subst. zad, zád masc., odkudž dimin. zadek tergum Pror. Jer. 2, 27 a j., srov. předek;·, a k tomu dále plur. záda, gen. zad, dat. zádům, lok. na zádech, instr. za zády Us.

Vzor moře.

Sem patří všecky střední jo-kmeny. Kmen substantiva vzorového jest morjo- přehlas. morje-, moŕe-. Skloňování jest toto:

Sing. nom. akk. vok. moře

gen. moŕa, mořě, -e

dat. mořu, -iu, -i

lok. moři; -u, -iu, -i

instr. mořem; -om

du. nom. akk. vok. moři

gen. lok. mořu, -iú, -í

dat. instr. mořoma, -ěma, -ema; -ma

[154]číslo strany tiskuplur. nom. akk. vok. moŕa, mořě, -e

gen. moŕ; moří

dat. -óm atd.; mořiem, ím, -ém; -em; -ám

lok. mořích; -iech, -éch; -ech; -och·, -ách

instr. moři; -mi, -ma; -ěmi, -emi, -ema·, -ami,-ama; -oma.

Výklady a doklady ku pádům jednotlivým.

Koncovky vlastní některých pádů podléhají oprávněným změnám hláskovým; na př. sg. gen. moŕa mění se v moře, -ře, dat. mořu v -iu, -i. Většinou jsou to změny způsobené měkkostí kmenovou.

V některých pádech vstupují na místo koncovek vlastních koncovky analogické, přejaté ze sklonění jiných; na př. sg. lok. mořu místo moři, pl. instr. -mi místo -i atd. –

Sing. nom. akk. vok. moře. Na př. calysce t. j. kališče Reg. I. r. 1132, chmeliſce MVerb., hore mně t. j. hoŕe Túl. 30ᵇ, zapovědné lose t. j. lože ApD. a, owocze dospělo Jid. 64, země neb morse LMar. 54, vtocziſcze mé ŽWittb. 31, 7, ty jsi stvořil ſluncze t. 73, 16, owoce palmové Pass. 360, loze železné t. 431, přěs morze t. 287, jedno myeſtyſte t. j. městišťe DalC. 46, (místo) bogyſte slove t. 10 atd., vždycky a dosud tak: moře, bojiště (vyslov šťe) atd.

V nářečích východních vyskytují se novotvary -o, analogií podle město: ohniščo BartD. 39 (hroz.), vajco, vreco (pytel), okénco, koco (ptačí hnízdo), pleco, brdco, kopytco atd. t. 69 (hroz., většinou -co místo -ce), polo, mořo, łožo, srco, líco, vajco, słunco t. 84 (stjick.) a 99 (laš.), srdco mojo Suš. 340, polo, srdco Hatt. slc. 28 a 76.

Sing. gen. moŕa, mořě, -e, koncovka -a mění se přehláskou v a toto dále zaniknutím jotace v -e. Pro -a nemám dokladů z textů starých; pro -ě, -e jsou příklady: ot zzlunczie Pil. c, vschotě sé jemu owoczie Jid. 78, s nebie de coelo ŽWittb. 52, 3, z nebie t. 19, 7, Hrad. 47ᵇ, z nebye Rúd. 2ᵃ, nebe nebie coelum coeli ŽKap. 67, 34, t. 113, 16, pane nebie i země coeli Koř. Mat. 11, 25, mého liczye Hrad. 81ᵇ, lozie svého. t. 118ᵇ, hlubokost morzie ŽWittb. 68, 3, ot morzie až do morzie t. 71, 8, z lozie t. 21, 11, ote vzchodu ſlunczie t. 49, 1, ze všeho ſrdcie Pass. 381, s morzie t. 333, podle morzie DalC. 1, polovici mieſtyſſczye t. j. městiště Pass. 403 atd.; velikého horze DalC. 22, až do nebe t. 1 atd., nč. hlubokého moře, jasného slunce, polovici městišté (vysl. -šťe) atd.

V nářečích východních jest -a dílem nepřehlasováno, dílem přehláska zrušena, srov. I. str. 118–120. Na př. pola Btch. 267 (dbeč.), BartD. 19 [155]číslo strany tisku(zlin.), t. 68 (val.), t. 114 (laš.), kraj mořa t. 354 (val.), prostřed mořa Suš. 81, mého srdca t. 94, do poľa t. 23, slc. poľa.

Sing. dat mořu, -iu, -i, koncovka -u mění se dále v -iu, -i (přehláskou), srov. I. str. 270 a 272 sl. Na př. nebu CisMnich. 97ᵃ, k nebiu ŽKlem. 130ᵇ, k nebyu ŽWittb. Deut. 40; zirdczu svému AlxH. 7, 29, zzluncziu (sě uda) sníti AlxBM. 7, 19; vzlál morzi ŽWittb. 105, 9; ſirdczu svému ŽWittb. 83, 6, přišli v ľubost ſirdczyu t. 72, 7, k ſirdczi vysokému t. 63, 7, všecky tři fase této koncovky v témž textě a témže slově; nč. moři atd.

V nářečích východních jest -u dílem zachováno, dílem analogií nově uvedeno, srov. I. str. 275–278; na př. k tvému lyczu Orl. (r. 1469) 78ᵃ, polu chrom. 269, Btch. 267 (dbeč.), BartD. 19 (zlin.), t. 68 (val), t. 114 (laš.), k mořu Suš. 146, slc. poľu.

Sing. lok. moři; mořu, -iu, -i.

Koncovka vlastní jest -i, souhlasící s kmenů tvrdých. Záhy vyhynula a dosvědčiti lze jí jenom několika doklady: in loco qui dicitur Boisci t. j. bojišči (lok. bez předložky) Reg. I. r. 1184, na poli t. r. 1228, na gradisci t. r. téhož; na nebi Kunh. 148ᵃ (4krát), na poli AlxH. 9, 12 (rým: vše těžěnie polí), ktož na morsi plavá ApŠ. 123, na morsi JidDrk. 65 (rým: hoří 3. sg.), v tak světlém líczi svD. 48. dav jemu rukú po liczi UmR 137 (rým: nicí). Texty zde uvedené jsou původu staršího než přehláska u-i, obsažené v nich lokaly bojišči, na poli atd. mají tedy koncovku původní -i, nikoli snad přehláskou z -u vzniklé -i. Táž koncovka původní byla prvotně v Alx. ve výraze u poli in campo, jak dosvědčuje rým (:koli); ale opisovatelé uchýlili se tu od předlohy a napsali za to v AlxH. 9, 26 (u p)olu a v AlxV. 2315 u polyu (rým v obou textech: koli). AlxV. 2299 u poly (rým: vše těženie polí) je místo stejné s připomenutým nahoře na poli AlxH. 9, 12. Stará tato koncovka zachována v některých nářečích východních, zejména val., mor.-slov. a slc.; tu není přehlásky u-i, a přece se liší lok. poli a dat. polu BartD. 68 (val.), t. 82 (hran.), Hatt. slc. 69 atd., -i v lokálech těchto zachované je tedy původu starého. Srov. sg. lok. oráči § 58.

Koncovka -u je přejata ze sklonění ŭ-kmenů, stala se záhy pravidlem a mění se pak v -iu a -i; tudy vzniklé -i ovšem teprve v textech mladších se vyskýtá a splývá se starou původní koncovkou -i, jež se parallelné vedle novotvarého -u držela. Na př. na polyu in campo ŽGloss. 77, 43, v těsném lozicu (in) obstruso cubili t. 167ᵃ (v modlitbě), na ſyrdczu Túl. 56ᵃ, na nebu t. j. nebu t. 12ᵇ, po jeho licziu ApŠ. 151, W zzyrdcziu Pil. d, w srydczyu LAl. a, po tvém lyczu Mast. 385, v smutném licziu AlxBM. 8, 25, v lucziſcziu mém ŽKlem. 32ᵃ, w naſadiſtiu t. 50ᵇ, na morziu t. 71ᵃ, [156]číslo strany tiskuw nebiu t. 10, 5, na nebyu GalDl. 1ᵃ; v-morzu ŽWittb. 135, 15, v-morzyu t. Moys. 4, v-morzy t. 64, 6; w ſirdczu ŽWittb. 73, 8, w ſirdczyu t. 52, 1, w ſirdczi t. 4, 7; na polyu DalC. 10, na jednom polly t. 1 atd.; po přehlásce u-i jest pravidlem -i, moři atd. Starší -u udrželo se v některých nářečích východních: na nebu BartD. 89 (stjick.), polu t. 114 (laš.), v nėbjô t. 2, 115 (han., litov.), v mořu Suš. 115, po polu t. 113.

V Mill. čte se: w morzie indyſkem 121ᵃ, analogií zvratnou místo v-moři, srov. I. str. 221.

Sing. instr. mořem, -em z býv. -ьmь. Na př. zzyrdczem čistým svD. 44, přěd lozem LAl. a, ſ ſlunczem ŽWittb. 71, 5, ratyſczem DalC. 88, ſrdcem Pass. 287, horzem t., morzem t. 488 atd., pravidelně a dosud tak.

V nář. slc. jest -om, poľom Hatt. slc. 76 atd., podle jiných instrumentalů s -om, chlapom, delom atd. V ČČMus. 1864, 171 uveden jest také instr. ložom z Ol.; nějaký omyl.

Du. nom. akk. vok. moři. Na př. pleci humerum MVerb., lyczy jich stiehni maxillas ŽWittb. 31, 9, moji lyczy Modl. 139ᵃ, liczy (byle) zbitě BrigF. 25, pleczy moji Alb. 53ᵃ, dwie ſrdczy Brig. 146ᵇ atd.

Du. gen. lok. mořú, iú, -i; měkká slabika dostává jotaci a -iú mění se v (přehlas.). Na př. na pleciu svú ŽKlem. 128ᵇ, nesa kříž na plecy Pass. 282, nesa na pleczy kříž Modl. 136ᵃ, na jejie pleczy BrigF. 47, nesúc na pleczyy sbožie svá Pror. 21ᵇ, nesúc vědro na pleczíj Ol. Gen. 24, 15, na pletczij t. Bar. 6, 3, na svú pleczý ŠtítBud. 122, na svú pleczij Alxp. 13, tú howiedczy neprodávaj Hrad. 108ᵇ, na liczij Ol. Jud. 7, 23.

.Du. dat. instr. mořoma, -ěma, -ema·, -ma.

Žádané -ema, za stsl. ·ema atd., se nedochovalo; přehláska zde bývalá se zrušila a již v nejstarších dokladech jest -oma, a z toho změnami dalšími -ěma, -ema. Na př. wieczcoma palpebris ŽGloss. 131, 4, wieczczoma mýma ŽWittb. t. a ŽKlem. t., plecoma ŽGloss. 90, 4, plecoma svýma Hlah. tamt., mezi plecoma VelKal. 242, se dvěma stádcoma DalJ. 68 z rkp. Víd.; (smrt) starým jest za plecziema Kruml. 288ᵃ.

Analogií podle sklonění -ĭ jest -ma: pleczma ŽWittb. 90, 4, taktéž ROlB. 47ᵃ a j.

Plur. nom. akk. vok. moŕa, mořě, -e, koncovka -a mění se přehláskou v a toto dále zaniknutím jotace v -e. Pro -a není přikladu z textů dosti starých; pro -ě, -e jsou doklady: vratce t. j. vrátcě MVerb., kralevská lowiſſchzie t. j. loviščě Pil. b, má střícě chwoſtyſtye prodáváta t. j. chvostišťě Mast. 408, čsná lozie t. j. ložé Hrad. 118ᵇ, svá lozie t. [157]číslo strany tisku117ᵇ, ſirdczie waſſye corda ŽWittb. 47, 14, nevěrná ſrdcie Pass. 426, tvá sú nebie coeli ŽKap. 88, 12, chvalte jej nebye neby t. j. nebě nebí coeli coelorum t. 148, 4, nade wſſyeczna nebye Rúd. 36ᵇ atd.; sieli pole agros ŽWittb. 106, 37 atd.; krásná tyelcze DalC. 15, ſwa luczyſte t. 13 atd., nč. moře atd.

V nářečích východních jest -a dílem nepřehlasováno, dílem přehláska zrušena, srov. I. str. 118–120. Na př. pola Btch. 267 (dbeč.), BartD. 19 (zlin.), t. 68 (val.) a j., slc. poľa. Příklad toho druhu z doby starší jest: ſrdcza vašě EvOl. 96ᵃ a 106ᵇ. V nář. slc. bývá koncovka tato zdloužena: polia vedle poľa Hatt. slc. 75.

Plur. gen. moŕ; moří.

Tvar vlastní jest moŕ, psl. moŕь. Dochován jest v dokladě: méňe tří pol (= nč. polí) Rožmb. 286, a při hojných substantivech -ce, -če, na př. srdce pl. gen. srdec, pastvišče pl. gen. pastvišč nč. pastvišť atp: věrných zzyrdecz ApD. a, mužských ſrdecz DalC. 15, nemohúc smutka ſſrrdecz složiti Hrad. 77ᵃ, z ſrdcí neb ſrdecz HusPost. 181ᵃ, svých ſrdecz NRada 887, myšlenie ſrdecz jich Koř. Luk. 9, 47, žalostivých srdec Tkadl. 1, 2, wſſech ſrdcz (sic) Orl. 17ᵇ; těch zrnecz AlxV. 1098, Mand. 3ᵇ; od těch wratecz Lobk. 117ᵇ; jenž byl drwecz naštiepal Ol. Gen. 22, 3 (sg. nom. drevce); lic mých Kladr. Isa. 50, 6, svých ljc VesB. 197ᵇ; wagyecz DalC. 44, vajec Us.; plic Us., plúc BartD. 20 (zlin.), plúc, líc, vrec, okenéc, vajéc, kolec t. 69 (val.); – luczyſt borových DalC. 44, kdežto paſtwyſcz nenie Pass. 304, nenalezujíc paſtwyſt Pror. 104ᵃ, kterýchžto ſtanowyſt Pulk. 104ᵇ, u prostřědcě ſtanowiſt ŽKlem. 77, 28, vně z ſtanowiſt extra castra Koř. Žid. 13, 11, mnoho bydlyſt Štít. ř. 43ᵇ, do svých bydliſſcz Mand. 88ᵇ, z Nedieliſſt KolČČ. 413ᵇ (1571), ohništ Dolež. 49, jiných bydlišť TomP. 1, 19, stavenišť, ohnišť atd. Us. – V nář. zlin. je pl. gen. vedle polí také pol BartD. 19 a 20; na pohled tvar starožitný jako nahoře uvedené pol Rožmb., v skutku však novotvar: k plur. nom. města je gen. měst, utvořen tedy i k nom. pola gen. pol.

Substantiva -ce jsou z býv. -ьce, jejich pl. gen. má tedy ve své koncovce -e- jerové, -ec z -ьcь, vajec z vajьcь atd.; bývá dialekticky zdlouženo, tak v příkladech právě uvedených vajéc, koléc, okenéc (val.).

Tvar -i jest novotvar, ustrojený podle jiných genitivů plur., které mají koncovku právem. U substantiv mimo -ce, -če je pravidlem již v době staré, u prostřed políí Pror. 31ᵃ, nebye neby coeli coelorum ŽKap. 148, 4, loží, moří atd. Us., poli (m. polí) chrom. 269. polé Btch. 267 (dbeč., též), polí BartD. 19 (zlin., vedle pol), t. 68 (val.) a j., slc. polí. Substantiva -ce mají pravidlem gen. -c, jak bylo právě ukázáno, ale i tu vzniká gen. -cí již v době staré, na př. ſirdczi vašich ŽWittb. 94ᵃ, 8, z ſrdcí neb ſrdecz HusPost. 181ᵃ, těch zrncy Mand. 3ᵇ, waiczí nových [158]číslo strany tiskuLékB. 213ᵇ atd.; nč. srdcí, sluncí, slovcí atd. Us., kromě gen. plic a vajec a dial. líc, okenéc a j. (viz zde výše).

Substantiva -če (-šče, nč. -ště) mají až v době novější: ohniští Dolež. 19 a Us. (vedle ohnišť).

V nář. dbeč. jest pl. gen. místo -í, polé Btch. 267, a taktéž prótí pl. gen. próťé, království pl. gen. -stvé, růža pl. gen. růžé, kosť-kosťé atd. V nářečí tom bývá za -i, na př. pršé, záležé atp., srov. I. str. 214 a Šemb. 52, třeba že ne z pravidla; ve vytčených pak genitivech plur. usadila se obměna jako pravidlo.

Místy vyskytuje se také koncovka -ích místo -í, -ch přidáno podle sklonění zájmenného a složeného; tak zejména ve val. polích, vrecích, lících, srdcích atp. BartD. 68.

Plur. dat. -óm, -iem; -ám.

Doklady nejstarší mají dílem -óm, dílem -iem.‚ Koncovka -em, žádaná podle stsl. -emъ atd., nemá dokladu v textech starých a rozhodných; -em psané v textech pozdějších není toto žádané -em, nýbrž vzniklo zaniknutím jotace z -iem.

Koncovka -óm byla většinou dlouhá, měnila se dále v -uom, ům; ale zaniká časem a ustupuje koncovkám jiným. Na př. ku plawiſſtyom EvZimn. 31, dal jich ſrdczom naučenie Štít. ř. 41ᵃ, duchovním ſrdczom t. 158ᵃ, (den súdný) kakť zlých ſrdczom hrozný bude t. 232ᵃ, vlí (impt.) milost ſrdczom Hod. 22ᵇ, zlým ſrdczóm HusPost. 182ᵃ, waiczom Lit. výkl. F. proti těm dwerzczom Lobk. 124ᵇ; vlí (impt.) milost ſrdczuom