1. Vzor chlap, dub; had.

23. Sem patří všecky mužské o-kmeny s koncovkou tvrdou. Kmen substantiva vzorového chlap jest chlapo·, v tvaru psl. cholpo-, atd. Sklonění jest toto:

[23]číslo strany tiskusing. nom. chlap, dub

vok. chlape dube; -u

akk. chlap, dub; -a had, -a

gen. chlapa; duba, dub-u hada, -u

dat. chlapu, dubu; -ovi dial. –oj

lok. chlapě, dubě; -u; -ovi dial. -oj

instr. chlapem, dubem, dial. im, -om;

du. n. a. v. chlapy, duby, -a

gen. lok. chlapú, dubú

dat. instr. chlapoma, duboma; –

plur. nom. vok. chlapi; -ové, -ie, -é:

dubi; -ové; -y; -ie; -é; -a

hadi; -ové; -y; -ie, -é

akk. chlapy, duby; -a

gen. chlap, dub; óv, -uov, -ův; -ó, -uo, -ů

dial. -ou, -ůch, -ůj; novotv. -í

dat. chlapóm, dubóm, -uom, -ům; novotv. dial. -ám

lok. chlapiech, dubiech, -ích; novotv. a dial. -ech, -och, -ách

instr. chlapy, duby; novotv. a dial.-mi, -ma,-ami,-ama, -oma.

Výklady a doklady ku pádům jednotlivým.

24. 1. Tvary tohoto sklonění mají původně koncovky své náležité a vlastní, na př. pl. dat. chlapóm, lok. chlapiech. Koncovky ty podléhají oprávněným změnám hláskovým na př. z chlapóm je později chlapuom a chlapům, z chlapiech je chlapích; ale tím ovšem nepřestávají býti koncovkami vlastními a náležitými. Za vlastní pokládáme také ty koncovky, které sice působením analogie vznikly, ale již od dob nejstarších na svých místech jsou; na př. v plur. nom. chlapi je koncovka -i přejata ze sklonění zájmenného, z pl. nom. ti atd., ale je tu z dob prastarých, jak svědčí ř. λύzοι vedle oí, τοί, lat. lupi v. qui atd.

2. Časem vyskytují se místo koncovek vlastních a starých koncovky novější, přejaté ze vzorů jiných, vznikají analogické novotvary.

Především jsou to novotvary vzniklé podle sklonění -ŭ. Vyskytují se všude ve slovanštině a pocházejí tedy z doby psl.; ale vedle nich drží se koncovky vlastní namnoze dosud. Slovanskasubstantiva kmene -ŭ jsou vesměs rodu mužského, a vesměs dvouslabičná, po ztrátě koncového -ъ jednoslabičná; analogie potahuje k nim tedy také substantiva kmene -o, která jsou masculina, a to především jednoslabičná, pak také jiná. V ně[24]číslo strany tiskukterých pádech odporučují se přejaté tyto koncovky tou výhodou, že souhláska kmenové koncovky se při nich zachovává nezměněna, kdežto při koncovce vlastní náležitě změněna býti musí, na př. v sing. vok. ptáku proti náležitému ptáče, sg. lok. o-člověku proti o-člověce, v-háječku m. v-háječce atd. Srov. Vondrák v Jag. Arch. 9, 622 a 630. Ve sklonění -ŭ vyvinují a ustalují se zase naopak novotvary ustrojené podle vzoru chlap. Výsledek toho jest, že dvoje toto sklonění, -ŭ a -o (masc.), splynulo v jedno. Lišiti je lze jenom analysí vědeckou. Sklonění -ŭ vykládáno dole v §§ 297–305. Zde jde nám o sklonění -o a měly by se tu uváděti jako příklady a doklady jenom substantiva kmene -o; ale poněvadž, jak právě pověděno, sklonění -ŭ a -o (masc.) splynula a poněvadž tedy tvary sklonění -o se vyskytují také při kmenech -ŭ, budou mezi příklady a doklady následujícími uvozovány také příslušné tvary substantiv kmene -ŭ.

Kromě novotvarů s koncovkami ze sklonění -ŭ přibývají také novotvary ustrojené podle sklonění jiných; záhy zejména novotvary podle sklonění -ĭ, na př. pl. nom. vlcie, pl. lok. chlapech, instr. šatmi atd.; – podle sklonění souhláskového pl. nom. pohané atp.; – pak podle sklonění -a, na př. pl. lok. zvonečkách, pl. instr. poprslkami atp.

25. Sing. nom. chlap, dub.

1. Tvary chlap, dub jsou původem svým akk. sing., akkusativy vzaté za nominativy; srov. § 7. Byl tedy kdysi a u neživotných dosud jest sg. nom. = sg. akk., na př. dub.

V češtině historické pak trvají tyto tvary od dob nejstarších a jsou pravidlem dosud; změny, které se tu staly, jsou nepatrné a nikoli tvaroslovné.

2. Místo nom. bývá vok., změnou syntaktickou. V BartD. 178 čte se, že na otázku jak je ti (= jak ti říkají)? bývá odpověď: Jane, Josefe, Marýno, Rozáro (podluž. a slov.). Tu odpovídající rozuměl původně, že v oslovení bývá takto nazýván, tedy vok. Jane! atd.; ale zároveň stávají se tu tvary Jane atd. zástupci nominativu, a takovým způsobem dostaly se vokativy na místo nominativů také jinde.

3. Dialekticky vyskytují se také nominativy -o, na př. Jano, Jurko, strýko, šohajko BartD. 37 (lip.) a 41 (hroz.). Jsou to hypokoristické tvary místo Jan atd., tedy vlastně rozdílné kmeny: k Jan přiděláno v řeči laskající Jano atd., jako jsou příjmení Janko vedle Janek, Zitko v. Zítek, Jirásko v. Jirásek, Jiříčko v. Jiříček atd. Srov. srbch. Rastьko (Rastislav). Drago a j. Daničić, Istor. obl. 6, Mirko, orlo, tute orlo s gavranom se bije Mikl. III.² 207.

26. Sing. vok. chlape, dube; junochu.

1. Koncovka náležitá jest -e: chlape, dube, bratře, orle, pane, sousede, kate, kose, přijď svátý Duše atd. [25]číslo strany tiskuS odchylnou kvantitou: hoſpodynee Ol. 1. Par. 17, 23, snad podle strojené výslovnosti, která samohlásku koncovou ráda dlouží.

Před -e mění se kmenové souhlásky r-, k-, h(g)-, ch- v ř-, č-, ž-, š-. Na př. svatý Criſtoforze ŽKlem. 37ᵇ, svátý Otmarze t. 138ᵃ, nediv sě Kryſtoforze Pass. 360, ſboṙe křesťanský HusPost. 51ᵃ, (ty) Homeře Konáč (1547) 27ᵃ, pane administratoře Let. 805, o hlaupý doktoře Papr. Ob. 30, o Nabuchodonozoře Br. Dan. 3, 16, Baltazaře t. Dan. 4, 6, nč. bratře, Petře, kmotře atd.; – svatý Dominycze ŽKlem. 138ᵃ, zebracze chudý Mast. 410, nemúdrý czlowiecze Pass. 362, Kristuov mučedlnijče Háj. 115ᵃ, ffrantiſſcze t. j. Františče EvOl. 6ᵃ, černý ptáče Erb. Pís. 176, buď sedláče vesel t. 409, pojď pacholče domů t. 413; člověče, hříšníče Us.; dobrý druze t. j. druže Mast. 344, bože Us.; svatý duſſe Mast. 135 a Us., zlý duſſe Pass. 452, hubeny hrzieſſe Hrad. 91ᵇ, blahoslavený Woytieſſe Háj. 115ᵃ, slavný Frydryſſe t. 168ᵃ, mniſſe t. 377ᵃ atd. Odchylkou odtud vzniká a časem se šíří zvyk, neměniti r- v ř-, zejména když i před -r je samohláska a r je tedy mezi dvěma samohláskami; na př. (ty) Homere Konáč (1547) 27ᵃ (tutéž i vok. Homeře), dare, kláštere Nejedlý Gr. 131 a Us. (Nejedlý chce míti také vok. větre, „nicht wětře“), pane Makare Ruská knihovna XII. (překl. Jar. Hrubého) str. 18, pane Vladimíre t. 59, slavný sbore, výbore, pane professore, doktore Us. Souhláska r- zůstává tu nezměněna vlivem pádů jiných, zvláště nom. Stejným vlivem zůstává tu v nář. lašském tvrdé n, d, t ve vok. Jane, pane, žide, hade BartD. 105 a 106, kate, płote (Bart.), bez vlivu toho bylo by zde dialekticky náležité -ňe, -ďe, -ťe.

2. Vedle -e vyskytuje se záhy koncovka -u, přejatá ze sklonění ŭ-kmenův, zejména po souhláskách hrdelných. Kmeny -ŭ měly vůbec značný vliv na sklonění kmenův -o. Ve vok. s kmenovou souhláskou hrdelnou byla pro přijetí koncovky -u příčina zvláštní ještě ta, že tu pak nebylo třeba souhlásku měniti. Na př. (ty) yunochu Jid. 72, pomoczniku mój ŽKlem. 44ᵃ, pomocznyku ŽWittb. 18, 15 a j., otczyku Pass. 342, naſilnyku t. 336, hlédaj knyezku DalC. 21, kmoſku neroď tolik blésti t. 34, ſynaczku Pass. 313, pane Duchku KolČČ. 98ᵃ (1548) atd.; nč. zlý vrahu, milý hochu, pane strýčku Us. a Dobr. Lehrg.2 170; služebníku, pacholku v. -če Dobr. t.; dial. -o: milé šohajko Suš. 559 (han.) atd.

O dial. vok. lesi, obrazu v. doleji § 48 č. 7.

3. Za vok. bývá nom.: bratr, toť bych mohl otplatiti DalH. 30, DalC. t.; proši, bratr, daj mi pokánie Hrad. 110ᵃ; bratr, vyňmi suk EvSeitst. Luk. 6, 42; co si, Heřman, co si smutný Suš. 82, na tebe, sivý sokol t. 383; pane doktor, pane soused, pane kmotr Us. To však jsou odchylky syntaktické, nikoli tvaroslovné, a bude o nich řeč ve skladbě. [26]číslo strany tisku27. Sing. akk. chlap, had, dub; -a.

1. Tvary vlastní jsou chlap, had, dub.

2. Tvary -a jsou genitivy vzaté za akkusativy. Přejímání toto začíná se velmi záhy a týká se dříve jmen znamenajících bytosti osobní, chlap- chlapa, později pak i jmen znamenajících bytosti živočišné, had-hada; názvy předmětů neživotných mívají touž koncovku jen v jistých velmi řídkých případech, dub-duba.

a) Při jménech osobních je starý tvar akkusativní chlap již v češtině staré velmi vzácný a vyskytuje se tu jen při jistých jménech a jen v jistých vazbách a rčeních, tedy jen v mezích archaismu.

Doklady toho jsou některé při jménech vlastních. Na př. ctím (1. plur.) iacob syn Zebedaei CisMnich. 97ᵃ, David přemohl Goliat Kruml. 31ᵃ (vedle: jenž Goliada přemohl t 31ᵇ), jenž jest vyvedl Iſrahel ŽKlem. 135, 11; ale v těchto příkladech může býti jméno cizí neskloněno. Jistější jsou příklady: (Ježíš) uzřě Jakub Jež. Ml., Výb. I. 417, črt v Strachkvas vstúpi DalJ. 32 z rkp. L (v DalC. je w toho ſtrachkwaſa). Příkladů velmi málo. Hojné jsou jen pro jména světců sem hledící, když se svátkem jejich určuje čas: na svatý Havel OD. 494, na s. Hawel Lún. 1. ops. XV, aby mohl přes svatej Martin zůstati ŽerKat. 125, na swati Martin List. Kral, na každý swaty Waczlaw KolB. 1520, na každý swaty Hawel t. 1521 atd., dílem dosud tak: na svatý Jan Us. místy, na sv. Josef, na sv. Ščepán BartD. 179; vedle toho ovšem také -a: na sv. Jana, Václava atd. Us., na každého s. Hawla KolA. 1511 atd. Ve výrazích těchto dostal převahu appellativní význam určení časového, tím zastřen původní význam jména vlastního, a tou takořka depersonifikací vytržena tato jména vlastní ze svého druhu a vřazena mezi neživotná, s nimiž pak i v tomto akkusativním tvaru se srovnávají. Depersonifikací stejnou vysvětluje se akk. Donat (= spisovatel učební knihy mluvnické, pak kniha ta sama): grammatika aj pojide Donat držiec v levéj rucě Vít. 5ᵇ. Totéž opakuje se poněkud při vzorech oráč a Jiří, v. §§ 55 a 75.

Z osobních appellativ sem patřících mají akkusativ tvaru starého: anděl, hospodin vsielá andiel boží ŽKlem. 22ᵇ; – posel, potočichu poſſel brzý AlxV. 942, od tebe possel jmieti LAl. 422, Ctnost posla posel náhlý Baw. 32; – syn, v. ve sklonění -ŭ v § 300; – člověk, ve rčení za člověk, že sú tě ledva za czlowek poznali Rúd. 35ᵃ, všichni za jeden člověk VJp. 62, za geden ċlowiek biechu Baw. 189, mnějí že za geden člowiek jsú s Ježíšem ChelčP. 240ᵇ, aby stáli spolu za jeden člověk TomP. 4, 62 (tu patrně archaismus přejatý z pramene starého); – pán, ve rčení za pán, sediž za pan sobě Baw. 61, za pan jej majíc Brig. 83ᵃ;- biskup, ve

rčení za biskup, radějše bychom osličí ocas za biskup jměli, nežli Lance za biskup přijeli DalJ. 49 z Ješ., Lance za biskup přijeli t. z rkp. F; – hospodin, ve rčení přěd hospodin, pro hospodin, David jide přěd ho[27]číslo strany tiskuſpodyn Ol. 2. Reg. 7, 18, pro hoſpodyn buď nenie tich Růž. 3; – bóh, zvláště ve rčeních pro bóh, u bóh., v bóh, přěd bóh, na bóh, nad bóh, za bóh: že buoh znala Kat. 102, dietky boh chváléchu KatBrn. 176, chválili buoh Otc. 456ᵇ, 494ᵃ, boh (omylem?) nevzývali sú ŽKlem. 39ᵃ; když pro boh nemohu ničs tirpiethi DalH. 30, pro buoh DalC. t. a j., Pass. 315 a j., Otc. 250ᵃ, ChelčP. 17ᵃ, pro bůh nč., pro milý buoh Pass. 315; úfaji vboh AlxV. 1079, úfaj vboh ŽWittb. 42, 5, úfám w buoh Otc. 258ᵃ, juž pohané vboh věřie AlxV. 2089, ktož věří vboh Štít. ř. 128ᵃ, nevéřiec vboh JiřVrat. 2ᵃ, u boh Pass. 361, zřenie míti w buoh Chelč. P. 30ᵃ, že v umučený boh věříš Kat. 76; přěd boh ante deum Koř. Zjev. 16, 19, před buoh Otc.130ᵇ; ktož na buoh tbají NRada 1845, netbají na buoh Otc. 461ᵃ, na buoh všecko vykládaje ChelčP. 230ᵃ; (Antikrist se jest nad buoh povýšil t. 17ᵃ; ti (pověrčiví) boha za boh nejmají Hrad. 94ᵃ, za buoh Dal. C. 23, abych vám byl za buoh Ol. Lev. 11, 45, břichoza buoh majíce ChelčP. 102ᵇ; také bylo stč. vz-bóh, skleslé pak v adv. vzbóh = frustra a přetvořené ve zbóh atd.: wz boh tvé ſyrdcze vzdyše Kat. Brn. 255, wz boh si upadl v toto hoře AlxŠ. 2, 15, zboh se těšíš PulkL. (Listy filol. 1884, 298), právě to zbuoh činíš Tkadl. 16ᵇ, zbuoht sě každý o to mýlí Trist. 73ᵃ. V OlMüllB. čte se dokonce: poproste mileho pana buoh (2krát), t. j. buoh tvaru starého s přívlastkem milého pána tvaru nového. – Počtem jsou starotvaré tyto příklady velmi nepatrné proti tvarům -a, jež tu jsou již v textech starých pravidlem; i akk. bóh, který se vyskytuje nejhojněji, má vedle sebe mnohem častěji tvar boha, a to již v textech nejstarších: jenž zradil boha ApŠ. 47, jimiž (ústy) boha cěloval t. 53 atd.

b) Při jménech živočišných je v době stčeské pravidlem akkusativ starý had, a ten vyskýtá se hojně i ještě potom, doklady zde následující sahají až do poč. stol. XVII. Na př. (abecedně: bažant, nenie užitečné v té nemoci vařiti kapaun neb slepici, buďto bažant nový, ržeřábek nebo kuroptvu ČernýNem. 165; – beran, beránek, beran offěrováše arietem Pass. 268 a PassKlem. 103ᵇ, offěrovachu jeden beran Comest. 102ᵃ, beranek upekše Hrad. 75ᵃ, kázal beranek upraviti t. 77ᵃ, (Ježíš) bude beranek jiesti Krist. 88ᵃ, když (učedlníci) beranek obětováchu Koř. Mark. 14, 12, (aby) beranek jědl agnum t. 4, 2; –býk, kažte ke mně ten bujný byk přivésti Pass. 80, vzkřěs ten byk t., kaž mi přivésti ten byk JiřBrn. 166, móže-li Sylvester ten byk neb wuol zkřésiti Mart. 30ᵃ, pojma byk otcě tvého Ol. Súdc. 6, 25, giny byk offěruj mi Comest. 120ᵃ; – črv, črvek, črvíček, v svém svědomí ten črv maje ŠtítV. 101, druhý den naleznú czrw Mand. 18ᵃ aby offěroval czrwek vermiculum Ol. Lev. 14, 4, aby offěroval czruek Lit. ib., štros přinese czrwek Comest. 152ᵃ, puč mi milá nožíček ať vykrojím červíček Suš. 767 (tu bezpochyby zastření i významu živočišného k tomu přispělo, aby archaismus byl docho- [28]číslo strany tiskuván do nč., červíček = červivé místo v ovoci); – drak, (Tristram) zabil ten drak škodlivý Trist. 81;– drozd, když Tristram zastřeléše ptáček, buďto drozd nebo hřivnáček t. 216; – had, jědovatý had odtad vyhnal serpentem Pass. 422, (Dialektika) v levéj rucě had držieše Vít. 5ᵇ učiň had moſazny Comest. 96ᵇ; – holub, (Dialektika) v pravéj rucě holub mějieše Vít. 5ᵇ, viděl duch boží schodiece jako holub columbam EvSeit. Mat. 3, 16; – hřivnáček, v. drozd (zde výše); – hynšt, ritieři dáti hynſſt Štít. uč. 141ᵃ; – chrtek, posielám chrtek mladý Třeb. Švamb. z r. 1518; – jelen, kněz zastřěliti gielen chtieše Hrad. 5ᵇ, ty tento gelen uloviti žádáš PassKlem. 234ᵃ, lovec honě gelen byl ho velmi pilen Tkadl. 13ᵇ; – jestřáb, holubé za král vzeli gestrab sobě Baw. 65, vzav geſtřab na ruku Háj. 76ᵃ; – kapr, (Vladislav Bernartovi z Hodějova) rozkázal zlatý kapr na štítu míti Háj. 191ᵇ (tu spolu zastřen i význam živočišný);–kapún, v. bažant; – klusák, račte mi kluſak odeslat Třeb. Šternb. r. 1560; – kohút, žena geden kohut pekla ROlC. 278ᵃ; – komár, cediece komár a welblud sehltajíce Krist. 83ᵃ; – koník, vzem pěkný koník svuoj GestRom.; – lev, lew a saň podtlačíš Kruml. 68ᵃ, mají míti (na štítu) lew bílý Háj. 330ᵃ (zastřen i význam živočišný); – levhart, ve štítě jměl lewhart geden Baw. 361 (též); – mezek, na mój mezek vsaďte Šalomúna Comest. 194ᵇ; – osel, oslík, vzem ji (muž ženu) vloží na oſel BiblC. Soudc. 19, 28, Iſay pojem oſel i nakladl naň chleba Lit. 1. Reg. 16, 20, vedli s sebú wolek a oſſlyk ROl. 144ᵃ, také oslík a volek poje s sobů Jež. ML., Výbor I. 398; – pes, sem-li ten peſſ ukradl bohdaj abych opsěl Rožmb. 176, (zabíjiechu) prvorozený pes Comest. 60ᵇ; – pták, ptáček, jakž brzo takýto ptak wyr nad sobu sediec uzříš Pass. 391, když by člověk popadl ptak avem Ol. Lev. 17, 13, viz též drozd; – rak, zmý ten rak Rhas. 73 (= vřed, zastřen i význam živočišný); – řeřábek, v. bažant; – slon, Eleazar hna pod ſlon i zakole jej Comest. 208ᵇ; – telček, jediný telczek v domu maje PassKlem. 157ᵃ; – valach, (míti) walach dobrý jeden KolEE. 31ᵃ (1618); – velblúd, nakladše ztravicě na welblud Otc. 37ᵃ, jdi a doveď welblud jemu t. 256ᵃ, v. též komár; – velryb, i stvoři buoh welryb Comest. 5ᵃ; – vól, v. ve skonění -ŭ v § 300; volek, vedli s sebú wolek ROl. 144ᵃ, vraťte vdovici jejie wolek Otc. 152ᵃ; – vozník, prodali sme kuoň woznyk hnědý Třeb. Sobčic. 1461; – výr, v. pták. – Tvary -a jsou tu v textech starších ovšem také, na př. beranka připravichu Koř. Mark. II, 17, pojma byk otcě tvého a druhého byka Ol. Súdc. 6, 25, (vezme) czrwka coccum Ol. Lev. 14, 51, rač seslati holubka s nebe Marg. 287, (Aron) vze kozla Comest. 82ᵃ, lwa tepiech Otc. 171ᵃ, lwa bieleho DalC. 78 (ve štítě), orla czerneho t. 48 (též), túžiti učinil jako pawuka duši jeho Žwittb. 38, 12, pſa zabiti DalC. 9, nalezše welbluda Otc. 37ᵃ, na wlka DalC. 67, jeho jako wlka wyhnachu Pass. 297, majě za buoh wyra uſſateho DalC. 23 a j., v DalC. v těchto sub[29]číslo strany tiskustantivech vždycky -a; potlačíš lewa i zemka ŽWittb. 90, 13, i geſczera ŽGloss. t. (mohou býti genitivy); pravidlo, aby akk. byl had atd., proniká však přece a zřetelně. Během času ovšem zaniklo, nejmladší z dokladů nahoře uvedených – když nehledíme k dial. červíček, kterým se rozumí červivé místo v ovoci a již nikoli živočich – je z r. 1618, v nové češtině je sg. akk. vždycky hada atd. Srov. při vzoru oráč sg. akk. kóň vedle koně § 55.

Podle vzoru živočišného had bývají v stč. také akk. běs a duch: pohan jsi ty a běs máš v EvZimn. Rozbor 709, vymietaje běs t., vyhna byeſſ EvSeitst. Luk. 11, 14; duch přijěli svD. 62, vypusť duch tvój ŽKlem. 84ᵃ, v rucě tvoji porúčěji duch mój ŽWittb. 30, 6, navrať jiej duch jejie Hrad. 44ᵃ, (Dionysus) jměl duch proročský Pass. 518, (sv. Jan) prvé přijal duch boží než duch člověčí t. 279, položím duch moy na ňem Koř. Mat. 22, 18 atd., velmi často a z pravidla; řidčeji ducha: jmám pomocníka ducha svatého Pass. 285, an má ducha němého Koř. Mark. 9, 18. Nč. běsa, ducha. Akk. svatý Duch drží se nejdéle u významu svátku, na každý swaty Duch KolB. 1521 a místy dosud; vedle toho: na každého sw. Ducha KolB. t., na sv. Ducha Us. V Hlah. psáno: sešleš svêho s(va)têho duchu Sap. 9, 17 spiritum sanctum; patrně omyl.

Životná kollektiva ľud, národ, dobytek, brav, skot, hmyz mají tvar akk. starý pravidlem a dosud; v době starší patří sem také plaz, stč. zemi-plaz, nč. zeměplaz. Viz doleji § 49 č. 6.

c) Jména předmětů neživotných mají rovněž tak tvar starý, stč. i nč. dub. Tvar duba bývá jen při pojetí zvláštním, když totiž mluví se o předmětech těchto ne jako o věcech neživotných obyčejných, při pojetí někdy zřejmě personifikujícím. Na př. (liška, v bajce) czbana zoči, vecě: dobrý večer, czbane! Hrad. 129ᵇ; (liška) vecě: nesu czbana, mého milostného pána t.; (liška) mnieše oklamajíc czbana t. 130ᵃ; bezden bezedna vzývá abyssus abyssum vocat ŽWittb. 41, 8; přěnesl polednieho wietra transtulit austrum t. 77, 26; učinil hospodin ſyona t. 101, 17; až tě ponesú jako myecha Vít. 33ᵇ; (já, Maria) trpím pro zmylytkeho kwyeta (t. j. pro Ježíše, rým: světa) Plankt. 168ᵃ, tú (mukú) toho draheho kwyeta (t. Kateřinu) chtiechu připraviti k smrti Kat. v. 2755, biskupa volili jako žáby Sſpalka Háj. 225ᵇ, špalka jim dal za krále Nejedlý 131; vizte ffyka a všecky stromy Ev. Ol. 207ᵃ, zdvihnu jej jako ſtroma zeleného t. 174ᵇ. Podobně vyložiti jest také akkusativ ľuda vedle obyčejného ľud: chvalte vlasti luda jeho populum ŽWittb. Deut. 43, učiním tě w lida welikeho Ol. Gen. 12, 2. V nč. jsou toho způsobu akkusativy ve rčeních: míti vzteka, má na něho steka BartD. 18 (zlin.);– honiti bycha Us.;– podíváme se na toho duba, sťali bučka t. (o stromech);– podívejte se na toho duba, špalka, strupa atp. Us. (při názvech neživotných, člověku potupou dávaných);– hráti velusa, maxla atp. (o hrách v karty), míti spodka, trumfa. [30]číslo strany tiskuatp.;– zahrajte mi rejdováka rejdovačku taky Pís. ob. (o tanci); mo (má) vředa BartD. 112 (laš.) atp. (o nemocech).

Přechod od akk. staršího chlap, had, dub k mladšímu (genitivnímu) -a je syntaktický a děje se nejen u kmenu tvrdých -o, nýbrž rovněž tak u měkkých –jo a -ьjo, v. §§ 55 a 75. Tendence, lišiti jména bytostí životných a neživotných, a nad to i osobních a živočišných, jeví se také v přechodu od staršího gen. -a ku pozdějšímu -u a od nom. plur. -ik -y, -ě; o tom viz doleji v §§ 28, 35 a 63 a a Listy filol. 1882, 126–128.

3. V nč. jazyku spisovném jest výsledkem toho vývoje sing. akk. chlupu, hada, dub (duba).

28. Sing. gen. chlapa, hada, duba; hadu; dubu.

1. Koncovka vlastní jest -a: chlapa, hada, duba.

Jména bytostí osobních mají koncovku tuto vždycky: chlapa atd.; odchylné svatu, povolá ženich starého ſwatu EvVíd. Jan. 2, 9, jest omyl.

U jmen bytostí živočišných a předmětů neživotných ujímá se časem místo -a koncovka -u, přejatá ze sklonění -ŭ.

To upomíná na změnu v sg. akk., kde taktéž jména živočišná a názvy předmětů neživotných se liší ode jmen bytostí osobních: akk. chlapa proti had, dub, a gen. chlapa proti hadu, dubu, t. j. jména živočišná mají v obou pádech tvary stejné s názvy předmětů neživotných; ale to nezůstává, jména živočišná v dalším vývoji jazyka uchylují se od neživot- ných a vstupují ve shodu s osobními. Rozdíl je však ten, že akk. had (stejný s akk. dub) byl pravidlem a dlouho trval, kdežto gen. hadu (stejný s gen. dubu) v příkladech jen řídkých se vyskytuje.

V AlxV. 1251 psáno: podle woze m. voza; o tom v § 48 č. 7.

2. Jména živočišná mají tedy dílem koncovku původní -a, dílem z ŭ-kmenů přijaté -u.

Koncovka -a jest u valné většině na př. lva, orla, ptáka atd. Také substantiva, která mívají -u. mívají vedle toho též -a; na př. yed hada aſpida ŽKlem. Deut. 33, gednoho czrwka Comest. 1522 atd. A když odchylné -u zaniklo, jest -a všeobecným pravidlem.

Koncovka -u vyskýtá se v příkladech jen některých a skoro jen v textech starších; časem zaniká ustupujíc obyčejnému -a. Pro -u mám tyto doklady: hadu, jěd hadu liútého ŽKlem. 139, 4, podle podobenstvie hadu Ol. žalm 57, 5, Mojžieš povýšil hadu na púšči EvVíd. Jan. 3, 14;– črvu, rúcho z ovce neb žczrwu má pochod Hug. 219, o czerwu umrtvení Rhas. 69;– črvku, nenie i najmenšieho czerwku bez potřeby BrigF. 153;– mezku, že sem nemohl s svého mezku ssésti Lobk. 84ᵃ;– plaz, stč. zemi-plaz, nč. zeměplaz, gen. -plazu, ktož se dotýká zemi- plazu Kladr. Lev. 22, 5, kdo se dotekl kterého zeměpłazu Br. ib., ze všelikého zeměpłazu Br. Gen. 6, 20 a j.;– raku, na miesto raku Rhas. [31]číslo strany tisku75 (neduhu tak nazývaného, přenesením významu zastřen i význam živočišný), znamenie raku t. 72 (též).– Sem nepatří gen. volu; subst, vól je kmene -ŭ, gen. volu je náležitý, v. § 300.

Podle vzoru živočišného had bývají v stč. opět, jako v sg. akk., substantiva běs a duch. Tedy gen. běsu, jáz bieſſu neymám EvVíd. Jan. 8, 49, vedle běsa, ot byeſſa ŽWittb. 90, 6, bieſſa ŽGloss. a Žklem. ib.; — duchu, duchu tvého ŽKlem. 138, 7, Žgruh. ib., duchu mého ŽKlem. 144ᵃ, Pass. 308, Ol. Job. 19, 17, smutného duchu ŽKlem. 33, 19, od dýchanie duchu ŽWittb. 17, 16, vnitřnieho duchu Pass. 4, duchu svátého t. 127, tvého duchu Modl. 20ᵃ, z duchu ŠtítBud. 90, mého duchu Koř. 1. Kor. 16, 18, podlé duchu t. Řím. 8, 5, kterého jste duchu t. Luk. 9, 55, čího jste duchu Br. t. atd.; gen. ducha v textech starých bývá řidčeji, na př. ot udulánie ducha a pusillanimitate spiritus ŽWittb. 54, 9, a zejména svátého Ducha : den ducha svatého Cis. Mnich. 98ᵃ, svatého duha HomOp. 152ᵃ, dar svatého ducha svD. 49, dar ducha svatého Modl. 140ᵃ, t. 141ᵃ, ducha svatého Pass. 312, svatého ducha Štít. uč. 106ᵃ, ducha s° korzenie helleborus nigra ApatFr. 168ᵃ atd.

O životných ľud, národ, brav, skot, plaz, hmyz, gen. -u, viz doleji

§ 49.

3. Také názvy předmětů neživotných mají dílem koncovku -a, dílem -u přijaté z ŭ-kmenův.

Novotvar -u vyskytuje se již v textech velmi starých: ot slunečného wzchodu ŽGloss. 106, 3, svého chzazzu ApD. c, svého hlazzu ApŠ. 125, svého zraku t. 78, nejmě plodu LMar. 21, z dworu DalH. 42, z jich rodu t. 30 atd.

Vedle novéno -u drží se však také staré -a a bývají tedy tvary oboje vedle sebe. Na př. z bluda Hrad. 44ᵃ a všeho bludu t.,– z boka DalC. 44 a ot boku ŽWittb. 70, 4,– ot czeſkeho broda Hrad. lᵇ a nelzě věděti brodu AlxV. 1807 (:vodu),– ot brzyeha AlxV. 577 a ot brzyehu t. 544 (: potahú),– chzazza svého ApŠ. 94 a svého chzazzu ApD c., od czaſſa šestého do czaſſu devátého Hrad. 92ᵃ,– bez dywa AlxV. 52 a téhože diwu Hrad. 7ᵃ,– z dluha Rožmb. 68 a z dluhu t. 115,– černého duba Pror. 33ᵇ a u dubu Reg. I. r. 1131,– u dwora DalH. 31 a z dworu t. 42, do dwora KolEE. 225ᵇ (1664) a téhož dworu t. 306ᵃ (1660), od dwora KolČČ. 12ᵇ (1542) a do dworu t. 226ᵇ (1555), jakšto dworu tak poklada Jid. 60,– ot hlada Pass. 365 a ot hladu t. 336.– od hlaſſa ŽWittb. Hab. 16 a ot hlaſſu t. 54, 4, svého hlazzu ApŠ. 175,–od hluka NRada 1367 a bez hluku t. 408,– hnyewa svého ŽKlem. 9, 4 (25) a hnyewu svého t. 109, 5,– do hrada DalC. 4 a ſhradu t. 21,– hrzyecha Alb. 52ᵃ a hrzyechu t. 51ᵇ,– hroba HusE. 2, 133 a z hrobu Hrad. 41ᵃ. — ot hroma Ryt. 218 (Listy filol. 1891, 83) a ot hromu Kat. v. 3371,– hrozna suchého MamD. 298ᵇ a krev hroznu ŽKlem. Deut. 32, 14,– do [32]číslo strany tiskuchléva Us. a do chlívu ŽerKat. 276,– do chrama Pass. 420 a do chramu t. 421,– ot yazyka ŽWittb. 119, 2 a dvojieho yaziku Koř. 1. Tim. 3, 8, jiného iazika Hrad. 26ᵃ a Jazyku Rzeckého VelKal. 160, našeho yazyka DalC. 12 a všelikého gazyku Br. Dan. 3, 96,– z kalicha Háj. 380ᵇ a kalichu t., bez klama Kat. 22 a z klamu Štít. uč. 82ᵃ,– nehledáchu klyda AlxV. 397 a sobě klidu nedáš Hrad. 32ᵃ,– z komína Us. a z komjnu Br. Oz. 13, 3,– do kora Pass. 415 a každého kuoru Vít. 12ᵇ,— na bocě koraba Krist. 103ᵇ a na bocě korabu ML. 120ᵇ,– od krchowa KolČČ. 306ᵃ (1560) a vedle krchowu t.,– krzyſta DalC. 23 a mého krztu Rúd. 1517,– kut od kuta Ol. 2. Par. 18, 24 a z kútu RhasE. 82,– kwassa Baw. 397 a od kwaſu ŠtítOp. 339,– ot kwieta Hrad. 118ᵃ a kwietu muškátového KolB. 144ᵃ (1499),– svátého lba Pass. 241 a se lbu SalE. 91,– u leſſa DalC. 44 a bavorského leſu t., leſa černého Puch. 201ᵇ a černého leſu t. 298ᵃ, do leſa Háj. 87ᵃ a od leſa Troj. 228ᵇ a do toho leſu t. 228ᵃ, z leſu Háj. 157ᵃ a j.,– toho liſta poſielagicieho Ol. Est. 13, 7 a z lyſſtu Chir. 50ᵇ,– pól lota SalE. 14 a lotu t. 19, – držě sě luka AlxV. 1762 a z přědnieho luku t.1696, – nenie myra kostem mým ŽWittb. 37, 4 a myru mého t. 40, 10, – z mleyna KolČČ. 86ᵇ(1549) a z mleynu krawarſkeho t. l8ᵇ (1542), – s moſta Pass. 330 a bez moſtu DalC. 3l, — mozka SalE. 107 a mozku t.,– z nayma Ol. Tob. 5, 4 a z naymu Tkadl. 4ᵃ,– tato (mast) viece neduha zbudí Mast. 144 a bez neduhu Kruml. 96ᵇ,– nežita SalE. 62 a nežitu t. 94,– nosa HusE. 2, 425 a z nosu t. 3, 310,– nrava Vít. 83ᵇ a podle nrawu Kat. v. 3013,– okola ŽWittb. 71, 8 a do toho okolu Vít. 30ᵃ,– jiného oſtrowa Mart. 38ᵇ a díl oſtrowu Puch. 242ᵇ,– kopu plata Štít. uč. 88ᵇ a sto kop platu NRada 1284,– jěščerčieho ploda Hrad. 12ᵃ a nejmě plodu LMar. 21, z plodu ŽWittb. 131, 11,– od pluha AlxBM. 8, 2 a od pluhu HusE. 3, 247,– od pocžátka Ben. 1. Esdr. 7, 5 a odpocžátku t. Job. 20, 4;– vedle poczta ŽKlem. Deut. 8 a jichžto počtu nenie t. 11ᵇ (část mladší)·,– ſpohona Rožmb. 2 a ſpohonu t. 4,– do pokogijka Ben. 4. Reg. 9, 2 a do pokogijku t. 2. Reg. 4,6,– bez pokrma Pass. 490 a bez pokrmu HusE. 2, 290. — porzada Pass. 275 a podle porzadu Pror. 4ᵃ,– bez potaza Kat. 13ᵇ a panského potazu ODub. 60, – ot potoka Ol. Jos. 13, 3 a od potoku HusE. 3, 7, do potoka Br. Deut.9, 21 a z potoku t. Gen. 41, 3, téhož potoka Ben. 2. Par. 29, 26 a do potoku t. 29, 16,– prsta HusE. 2,238 a prstu t. 155,– králového rzada DalC. 6 a podle rzadu ŽWittb. 109, 4,– pruta Rúd. 2571 a (Hospodin) neotstúpi prutu ŽWittb. 124, 3,– do roda DalH. 40 a z jich rodu t. 30,– když jemu dožže roha Hrad. 138ᵃ a do rohu ŽWittb. 117, 27,– do roka Hrad. 95ᵇ a do vysvědčenie roku póhona Rožmb. 83, do dne a do roka KolČČ. 12ᵇ (1542) a do dne a do roku t. 72ᵃ (1546),– do rowa Hrad. 42ᵃ a do rowu t. 19ᵇ,– bez rozpaka Kat. v. 2874 a bez rozpaku Vít. 11ᵇ,– nemajíc [33]číslo strany tiskurozuma Hrad. 30ᵇ a z nerozumu Vít. 100ᵃ,— do sklepa Us. a do ſklepu Háj. 182ᵇ,do sklepu ŽerKat. 215, téhož sklepu t. 177,– do senma Půh. 1, 201 a do senmu t. 2, 251,– ze ſna Pass. 340 a ze ſnu t. 481,– ſkutka Hrad. 98ᵇ a bez skutku HusE. 2, 96,– tvého ſleda Rúd. 1755 (rým : veda) a ſledu člověčieho Α1xV. 2157,– z ſlupa ŽWittb. 98, 7 a toho slúpu Výb. 2, 917 z r. 1473,– do ſmyecha DalC. 10 a do ſmiechu Hrad. 141ᵇ,– ot ſmutka ŽWittb. 31, 7 a kdež ſmutku nenie Vít. 84ᵇ– do ſmyſla hlubokého DalC. 40 a dobrého ſmyſlu t. 17,– ſnatka svého ŽKlem. 13, 7 a nebeského ſnatku MastDrk. 18,– budu ſnyeha bělejí ŽWittb. 50, 9 a ſnyehu bieleyſſi budeš ŽTom. 67, 15,– ſtatka Pass. 283 a e diverso statku DeskDE. r. 1323, mého ſtatku Vít. 98ᵃ– podlé zztawa LMar. 52 a trojieho ſtavu Štít. uč. 35ᵇ,– ot ſtola Hrad. 78ᵃ a ot ſtolu t. 78ᵇ, z ſtola Ben. Jud. 12, 1 a s ſtolu t. 2. Reg. 9, 13,– bez ſtracha ŽWittb. Zach. 74 a bez ſtrachu HusPost. 39ᵇ,– podlé ſuda (súd) ŽWittb. 118, 132 a poslednieho ſudu NRada 2099, z ſuda EvVíd. Jan. 16, 11 a z ſudu t. 16, 8,– svátka HusE. 1, 114 a svátku t. 116,– tohoto ſwyeta Štít. uč. 28ᵃ a všeho ſwyetu Vít. 29ᵇ,– svícna Br. Ex. 25, 35 a svícnu t. 32,– šípa SalE. 110 a od šípu t.,– talova t. 11 a talovu t.,– mnoho truda AlxV. 319 a wyeczeho trudu (rým: dobudu) t. 1164,– tuka MastDrk. 269 a z tuku ŽWittb. 72, 7,– úda SalE. 70 a údu t. 84, – bez vma Hrad. 30ᵇ a svého vmu Vít. 58ᵇ,– ot vraza Ol. Súdc. 2, 18 a ani slepým položíš vrazu t. Lev. 19, 14, bez vraza Štít. ř. 178ᵃ a beze všeho vrazu Kol. AO. 21ᵃ (1508),– z vrzada Pass. 281 a vrzadu t. 277, — ot wieka až do wieka ŽWittb. 40, 14 a tvého wyeku Rúd. 270,– toho woza AlxH. 2, 12 a chopě se vozu HusE. 2, 117,– ote wzchoda ŽWittb. 49, 1 a ot slunečního wzchodu t. 106, 3,– wzroſta Baw. 109 a do jeho wzroſtu Hrad. 23ᵃ,– zakona tvého ŽKlem. 93, 12 a slova zakonv toho EvOl. 135ᵃ– do zapada ŽWittb.49, 1 a ot zapadli ŽKlem. 106, 3,– zástupa HusE. 1, 125 a líto mi jest zástupu t. 2, 289,– ta viera nemá zmatka Vít. 15ᵇ a bez zmatku ODub. 33.– sám zywota ſweho (= sebe) na toho ješťera pováživ Otc. 126ᵇ a jatý chromotú na údiech ſweho zywotu (= svých) Kat. 196,– svrchnieho zrnowa Ol. Deut. 24, 6 a hluk žernowu Br. Jer. 35, 10 atd.– Týž dvojí tvar bývá také při některých jménech vlastních, na př. u Náchoda Háj. 403ᵇ a okolo Náchodu t. 393ᵇ– Chba t. 216ᵃ nč. Chebu Us.,– Ostřihoma Us. a do Oſtřehomu Háj. 113ᵇ– z egipta svD. 15, ot egypta AlxB. 3, 33, do egypta AlxV. 2147, z Egipta Ben. 1. Reg. 10, 18 a z egyptu EvOl. 151ᵃ, do Egiptu HusŠal. 6ᵃ, do Egiptu Ben. Jos. 24, 10, Turek dostal Egiptu VelKal. 244, nč. Egypta;– u Rýna Us. a u Reynu VelKal. 337,– Říma Us. a založením města Řjmu Puch. 208ᵇ, okolo Rzijmu Háj. 105ᵇ a j.,— do Nymburgka KolČČ. 120ᵃ (1550), z Koſſmberka t. 84ᵃ (1547), z Wildſſteyna t. 94ᵃ (1554), z Waldſſteyna VelKal. 181, z Pernſſtayna t. [34]číslo strany tiskuindex I a z ryſmburgku t. 94ᵃ (1548), z Ebergku t. 4ᵃ (1557), z Gerſſtorffu t. 1ᵃ (1541), z ſſtamffeldu t. 42ᵃ (1544), do Wircpurku VelKal. 282, z Habſſpurku t. index R, z Sſwarcpurku t. 34 atd.

Novotvarý gen. -u má tedy doklady již v textech nejstarších, jak ukazují příklady právě uvedené ze ŽGloss., ApD, ApŠ., LMar., Jid.. DalH., DeskDE. atd. Časem pak šíří se tvar ten víc a více. Jak to šíření postupuje, o tom poučují některá data statistická: v ŽGloss. je z pravidla -a (13krát) a jen 2krát –u; v AlxH., AlxB., AlxBM. a AlxM. jest poměr -a: -u asi jako 4:1; jiné texty prohlédl v té příčině V. Vondrák v Listech filol. 1885 str. 253 a násl.: nepočítaje tvarův, které jsou vždycky s -u (domu, medu, vrchu, kmene -ŭ) anebo vždycky s -a (života, rybníka), nalezl, že v AlxV. je 62krát –a proti 20 -u, v Kat. asi 70 -a proti 40 -u, Žwittb. asi 70 -a proti 60 -u, v Hrad. 55 -a proti 51 -u, v NRadě 11 –a proti 7 -u atd.; a úhrnem shledal: že novotvarý tento genitiv od skrovných začátků, dosvědčených již ve XIII stol., postupuje a šíří se tak, že v I. pol. XIV stol. jest již dosti hojný, ale přece ještě v menšině proti gen -a; že v pol. XIV jsou tvary -u a -a asi na rovni; že na sklonku XIV má tvar -u již převahu; v I. pol. XV pak že jest -a již řídké, a asi od pol. XV že v užívání obojích tvarů těchto bezmála již tentýž usus, jako ve spisovném jazyku nynějším. Genitivy s -u, doložené ze XIII a poč. XIV stol., jsou skoro vesměs dvou- slabičné, tedy z nominativů jednoslabičných; to je svědectvím, že tu byly vzorem kmeny –ŭ, jejichž genitivy jsou též 2slab. a nominativy jednoslabičné.

Koncovka –u se tedy během času množí; ale přece vyskytují se také doklady, kde naopak v době staršíbyl gen. -u a v novější jest -a. Na př. v stč. byl vedle gen. lesa též gen. lesu (doklady viz nahoře), a v nč. je pravidlem zase lesa; byl gen. čtvrtku, zeleného čtwrtku Háj. 130ᵇ, do cžtwrtku příštího t. 384ᵃ, a jest čtvrtka; byly genitivy Náchodu, Římu, Rejnu atd., a nyní jsou místo nich v obyčeji tvary -a. Tu tedy během času koncovka -a se zase vracela, jazyk nový má koncovku starožitnější, než je v uvedených dokladech starých.

Říkáme z-prostředka a též z-prostředku atp., ve významu stejném. Ale případu takových jest nemnoho; většinou ustálil se usus, aby byla koncovka buď -a, buď -u, a nikoli libovolné kolísání mezi -a a -u. Mnohdy vidí se, že rozdílná koncovka -a, -u téhož substantiva souvisí s rozdílným spojením syntaktickým anebo s rozdílným významem jeho. Na př. říkáme: půl-roku, krásného-snu, nerada bych mu snu rušila Suš. 237, malého- koutu atp., ale do-roka, ze-sna, z-kouta do-kouta atd., t. j. táž substantiva, která jindy mívají gen. -u, mají ve spojení s předložkou koncovku –a;– podobně říkáme: jednoho kusu, pracovati od kusu atd., ale ve rčení ustáleném je kusa, na př. nemá kusa rozumu atd.;– říkáme: tvrdého- [35]číslo strany tiskudubu, špalku, ale berouce tato slova za názvy potupné pro člověka pravíme: nemluv do toho duba, špalka;– v nářečí zlínském BartD. 18 říká se: stáli zme u stroma (jednoho) a list prší ze stromu (význ. kollekt.); zakúsił do hracha, do boba, do maka (= do zrnka hrachového atd.) a kúpił měřicu hrachu, bobu, maku; opiš to s toho papíra a popsáł arch papíru; slézali z vrcha (= s kopce) a sypáł z vrchu (= s výše dolů); — v nář. chrom. 267 lek se hromu a kyho hroma; atd.– Rozdíly tuto dotčené a jim podobné zajisté nevznikly až v čase novém, nýbrž byly v jazyku také v dobách minulých; ale není snadno je vystihovati.

Výsledek všeho toho vývoje jeví se v nynějším usu jazyka spisovného a nářečí obecných.

Usus jazyka spisovného vypsal Dobrovský v Lehrg.2 str. 168 a násl. takto: a) koncovku -a mají 1. jména místní, na př. z Říma, do Krakova, u Lvova atd.; ale Most gen. Mostu, Brod gen. Brodu atd., t. j. -u bývá, když jméno místní je zároveň appellativum; k tomu jest připomenouti, že některá z těchto jmen časem ztrácejí význam appellativní, a pak mívají jen koncovku -a, na př. okolo Náchodu Háj. 403ᵇ nč. okolo Náchoda, z Újezdu XVI stol. (Listy filol. 1891, 86) nč. z Újezda; 2. jména měsícův: leden gen. ledna, února atd. (kromě listopadu); 3. jména dní: pondělek gen. pondělka atd., kromě pátek-pátku; taktéž gen. dneška včerejška, zítřka; 4. některá jiná: chlév, chléb, zákon, mlýn, kostel, kotel, popel, sýr, večer, klášter, oběd, život, ocet, svět, oves, dobytek, rybník, hřbitov, žaludek, podolek, kostelík, pokojík, ječmen; b) koncovku -a i -u mají duch (Athem), sen, brav, okov, ostrov, sklep, hrom, komín, záhon,svícen, úmysl, stůl, dvůr, chomout, nežit, les, kus, duch, hřích, kožich, kalich, ořech, jazyk, potok, rok, řebřík, pilník; c) ostatně je pravidlem -u. Od tohoto popisu uchyluje se poněkud Jungmann, klada ve Slovníku na př. podolek gen. podolku a podolka, žaludek gen. -a i -u a podobných odchylek dalo by se shledati více; ale v celku je popis Dobrovského správný. Zevrubné udání, které ze substantiv sem patřících má v jazyku spisovném gen. -u neb -a, podává slovník.

Usus nářečí západních je celkem týž, jako jazyka spisovného. Taktéž je ve slovenštině spisovné, Hatt. slc. 66 sl. V Moravě a Slezsku je však většinou a, kromě území západomoravského, kde bývá shodně s češtinou častěji -u. Na př. dubu a krchova, pecna atd. chrom. 266 a 267; dubu i duba, stromu i stroma, pátku i pátka, u płota, u płuha atd. Btch. 264 (dol.-beč.); obraza, płuha, kožucha, šátka, javora, komína, płota, duba, hroma, snopa atd., vedle gen. vosku, potu, prachu, hładu, cukru, dýmu, slechu, dechu, času, zvyku, hrobu, hradu, krku atd., a ovšem také při původních u-kmenech: domu, medu, ledu BartD. 18 (zlin.); obraza atd. t. 67 (val.), 112 (laš.); podaj mi toho žbána t. 180, požčajte mi grejcara t., podrž mi měcha t., letos ani kłáska neporůstło t. 181; [36]číslo strany tiskušátka hedbávného Suš. 130, do šátečka Suš. 49, z listka t. 50, z listečka t. 196, fěrtouška t. 136, do bočka t. 149, ze žbánka t. 445, u hajka t. 199, s břeha t. 177, do hroba t. 79, od hlada t. 550, svého prsta t. 26, s mosta t. 139, z Jordana t. 28, toho hrozna t. 50, žbána t. 163, nemám čluna t. 164, na roh stola t. 148, do kočara t. 97, zlatého pohára t. 48, okolo voza t. 239 atd.

V textech staromoravských nejeví se gen. -a v takové převaze proti gen. –u; čte se tu na př. bez daru OlMüllB. 618, toho czyaſſu EvVíd. Mat. 15, 28, z ſudu t. j. súdu t. Jan. 16, 8 vedle z ſuda t. 16, 11, do chrámu t. 8, 2, biechu naplněni hnyewu t. Luk. 4, 28, z hrobu t. Jan. 20, 2 atd. Podle toho podobá se mi, že novomoravské genitivy -a, které tu jsou přes míru západočeskou, nejsou z doby staré, nýbrž že některé a snad mnohé z nich jsou původu novějšího: byl na př. i stmor. gen. hrobu, ale ustoupil tvaru analogií vzniklému hroba atd.

K tomu ukazují také výrazy dialektické od-hłady BartD. 34 (slov.), z-předy, ze-zady t. 85 (val.), s-předy, od-spody t. 104 (laš.). Vyvinuly se kontaminací způsobem I, 257 vyloženým: jest tedy pro ně předpokládati tvary starší -u, od-hładu, z-předu, ze-zadu atd., srov. ſprziedu y z zadu Ol. 2. Par. 13,14, s przedu y s zadu t. 1. Par. 19, 20 atd.; nynější mor. od-hłada, dosvědčené u Suš. 550 a j., nebylo tedy vždycky a všeobecně v užívání, nýbrž býval taký moravský gen. hładu atd.

Srov. sing. gen. při vzoru oráč atd. v § 56.

29. Sing. dat. chlapu, dubu; -ovi.

1. Koncovka -u je koncovka vlastní a vyskytuje se vždycky: stč. chlapu, dubu, nč. též. V nář. han. jest ovšem -u změněno v -o, srov. I. 258; na př. radš mě páno Boho poručte Suš. 577, páno Boho t. 365.

Ve výrazu adverbialním k-večerú vyvinula se odchylka v kvantitě : k weczeruv ad vesperam Pror. Jer. 5, 6, k weczerú Ol. Ex. 12, 6, Ben. Lev. 23, 5 a j. (často v Ben.), k weczerau vítr se počal tišiti Pref. 7, k wečerau Br. Gen. 24, 63, t. 24, 11 a j. (často v Br.), nč. k večerou, dial. k večerú BartD. 56 (dol.), k víčerú t. 8 (zlin.). Rovněž tak k-posledú, -ou: žni k posledou zejtra mne odvezou Čelak. Slov. písně III. 31. Výrazy k-večeru, k-posledu sklesly v adverbia, tím vytrhly se ze spojení s dat. chlapu atd. a koncovka jejich -u podlehla změně mimořádné, zdloužena v -ú, -au, -ou.

O dial. dat. k-obrazi v. § 48 č. 7.

2. Koncovka -ovi přejala se sem ze sklonění ŭ-kmenův a vyskýtá se u jmen životných v době starší často, v nářečích nynějších převahou a dílem z pravidla; na př. dawidowi ŽGloss. 88, 36, Žklem. t., hoſpodynowi ŽWittb. 95, 7, orlowy t. 102, 5,pellikanowy t. 101, 7, tomu beranovi AlxB. 6, 40 atd., nč. chlapovi Us., chlapovi BartD. 17 (zlin.), t. 66 [37]číslo strany tisku(val.), Btch. 264 (dol.-beč.), chłopovi BartD. 111 (laš.), slc. chlapovi i chlapu Hatt. 66. Koncovka -ovi je zřetelnější, a proto se šíří. Vyvinul a ustálil se tu jistý usus. Zvláště jest -ovi oblíbeno, když substantivum je bez přívlastku, na př. Prokopovi, sedlákovi atd.; když při jméně je přívlastek, bývá koncovka -u i -ovi, na př. k svatému Prokopu n. Prokopovi, mladému Vojtěchu n. Vojtěchovi, našemu Václavu n. Václavovi, českému sedláku n. sedlákovi atd., srov. Dobr. Lehrg.2 170. Substantiva Bůh, duch, Kristus mají jen -u: Bohu, duchu, Kristu; stč. bylo též Kristovi, kryſtuowi Kruml. 30ᵇ. Subst. pán samo o sobě má dat. pánovi i pánu; v úkolu přívlastkovém je vždycky panu, na př. panu kmotrovi Dobr. I. c. Když název osoby je složen ze substantiv několika, bývá -ovi při hlavním z nich a ostatní mají -u, na př. Pavlu Šafaříkovi, panu Josefu Novákovi atd.; ale druhdy bývá -ovi vícekrát a třeba veskrze, na př. panu Josefovi Novákovi, neboztijkowi Girzijkowi Holarkowi KolČČ. 11ᵇ (1542) atd. Ve rčeních k sv. Janu atp. může se rozuměti osoba (sv. Jan), anebo nějaký předmět jiný (svátek sv. Jana, nebo kostel, nebo socha); u Nudož. 23ᵃ jest k sv. Janu = ad aedem divi Joannis, a podobně Dolež. 26 k sv. Pavlu = kostelu n. svátku.

Jména předmětů neživých mají dat. -ovi zřídka, a bývá tu mnohdy zřejmo, že předmět neživý je pojat jako by za živý nebo dokonce personifikován. Na př. úsilno sě oltnowy spierati AlxV. 432, Ježíš káza wyetrowy EvSeitst. Mat. 8, 26, jdi k větrovi (personif.) Kulda, 1, 199, (nebude přirovnána) ani kameni ſardynykoui ani zaphieroui lapidi sardinicho saphiro Ol. Job. 28 16, podobno jest královstvie nebeské kwaſowi EvOl. 296ᵇ, tyrowi a Sydonowy lechčejí bude t. 291ᵃ, fikowi i jeho pánu Comest. 242ᵃ, tomu kunſſtowi t. 223ᵃ, kvietie podobné k ſſaffranowy Mill. 97ᵇ, podobenství k Penižkowi (rostl.) Háj. herb. 153ᵃ, bylina k Barwinkowi podobná t. 286ᵇ, rci k Wýchodowi Br. Ezech. 28, 2, k Měſýcy Auguſtowi VelKal. 250; tomu dubovi, tomu špalkovi Us. (potupně o člověku) atp.

Místo -ovi bývá -oví: anděl zjěvil sě oziepowij EvZimn. 8, rychtarzowyi Boh. 349. Blahoslav vytýká, že písaři zvláště na konci -i chybně prodlužují a píší: panu Janowj, Petrowj Blah. 261.

Z -ovi vynechává se v, srov. I. str. 438, a jest pak -oi, -oj a z -oi také -oji. Na př. chłapoi, bratroi, žebrákoi BartD. 110 a 112 (opav.), tatičkoi Šemb. 56 (opav.), chlapoj, hadoj Šemb. 20, 22, 25 (lužn., domažl., stř.-česk., sev.-česk. a vých.-česk.). Tak bývalo zajisté již v stč.; doklad pro to není znám, ale vysvítá to z lok.: o jeho svnu Boleſflawoy PulkR. 27ᵇ.

Srov. dat. oráču, meču, -ovi § 57.

30.Sing. lok. chlupě, dubě; -u; -ovi.

1. Koncovka vlastní jest -ě, psl. -ê. Souhlásky kmenové jsou před ní [38]číslo strany tiskunáležitě změněny, na př. rok– v rocě, nocleh– na noclezě, zábřězh– na zábřěždě, hřiech– v hřiešě, klášter– v klášteřě, zákon– v zákoňě atd.

Místo krátkého -ě bývá někdy chybně psáno dlouhé -ie, na př. v novém zakonije Štít. ř. 31ᵃ, o maſopuſtije t. 119ᵇ.

Plné -ě drží se dílem dosud, na př. na-dubě, dílem kleslo v -e, na př. stč. v klášteřě, v zákoňě atd., nč. v klášteře, v zákoně vyslov. v-zákoňe; srov. I. str. 197 sl.

O dial. –i místo -ě v. doleji § 48 č.7.

Tvary -ě jsou tedy původní a drží se v jazyku od dob nejstarších dosud. Podávám některé doklady, zvláště z doby starší: Cyrnine Reg. I. r. 1052, na wisscouie t. 1057 (nejisté), na Chelme t. j. chlmě (nč. Chlum) t. 1115, na brode t. j. brodě t. 1131 a v list. Vyšehr. (padělané v XIII. stol., datované z r. 1088), na kamenemozte t., Hotesoue t. j. Chotěšově list. Lit. 1218, Hotetoue t., Nauulconine t. j. na Vlkoníně t.; na uſwite ŽGloss. 118, 148, vprziewale t., u bubnie t. 149, 3, w endorzie t. 82, 11, po chlebe t. An. 5 (v ŽGloss. jen těchto 5 příkladů s -ě, a vedle toho 8krát -u, v. doleji); w hniewie Túl. 25ᵃ, w klaſterie t. 24ᵃ, o bozye slyšěti t., na ſwyetye t. 28ᵇ a j.; we zude t. j. sudě ABoh. 40ᵃ; o j'horowie ApŠ.37, po welikem trudye t. 71; w zzwitye ApD. a, na porodye t. b, w zzklepie t. c; na všem zwietye Pil. d; o všem zztatczie Jid. 57, na sem zzwietye t. 15, w roczie t. 77, v dobrém zztawie t. 156; v tom zzkutczie svD. 83, při svém chzazzie t. 84;– na zwietye AlxH. 2, 23, na tom wozie t. 2, 8, na wozie t. 2, 37, o wozie t. 3, 12, při dworzie t. 3, 20, przi ſzinye t. j. při čině t. 4, 1, v takém ohromie t. 5, 29, vpokladie t. 6,40, při každém zzkutczie t. 7, 34, w znopie t. 8, 20;– nawozie AlxBM. 1, 31, o bozie t. 1, 32, w hnyeuie t. 4, 33, prſi chzinnye t. 4, 40, w onom rozpraſſie t. 5, 11, v svém zapadye t. 7, 2, v svém pobiezie t. 7, 10, na brſieſie t. 7, 11, při zudye t. j. súdě t. 8, 16;– na welbludye AlxB. 2, 34, na bucifale t. 2,36, w ſiuotye t. 3, 39, w zuietye t. 5, 42, namoczie m. na mostě t. 6, 26, o rozie t. 6, 39, ubabilonye t. 7, 13;– w pokladye AlxM. 3, 15;– o svém myſtrzye Mart. 81, na školniem praſie (práh) t. 178;– w hniewie svém ŽWittb. 2, 5, v bozie t. 2, 5, w czlowieczie t. 36, 7, w zwuczie t. 150, 3, w narodie t. 47, 14, w ſudie in iudicio t. 1, 5, w ſyonye t. 98, 2, w zakonie t. 1, 2;– o sv. prokopie Hrad. 14ᵇ, na noclezye t. 7lᵇ;– na wozie Pass. 319, u poczatczye t. 280, v svém hrzieſſye t. 284, w klaſterzie t. 482;– na tomto czlowiecze ML. 102ᵇ;– na czlouieczie Ol. Lev. 13, 9, na zabrzezdye diluculo t. Num. 9, 21;– w czlowiecze Comest. 196ᵃ, na brzezie t. 271ᵃ;– w oblace Br. Lev. 16, 2, po roce t. Ex. 13, 10; atd.

2. Koncovka -u přechází sem od ŭ-kmenů a ujímá se více a rychleji u jmen neživotných než u životných. Šíření její podporováno výrazy, jako [39]číslo strany tiskuje na př. po-světu: předložka po spojovala se také s dativem, na př. vřeť každému srdce po jazyku svému DalC. 41; táž vazba jest i ve rčeních po-dobru, po-málu atp.; ale časem zaniká vazba s dat. a úkol její přejímá vazba s lok., místo po jazyku svému je po jazyku svém, místo po dobru (dat.) je po dobrém atd.; výrazy, které z usu staršího zbyly a takořka ustrnuly, berou se pak pokud možná za vazby po s lok., na př. po-dobru, po-hřiechu, po-světu atp. K subst. hřiech je sg. lok. hřiešě, o mem hrſieſſie ŽKlem. 37, 19, w hrzieſſye Pass. 284, v smrtedlném hṙíeſe Hus. Post. 1ᵃ atd., ale ve spojení s po je po-hřiechu, po naſſem hrziechu Hrad. 118ᵇ, pohrzyechu DalC. 29, AlxV. 252, Štít. uč. 19ᵃ a j.; k subst. svět je sg. lok. světě, na zwietye AlxH. 2, 23, Pil. d, na ſwietie ŽKlem. 72, 12, naſſvietie Žwittb. t., na ſwyetye Túl. 28ᵇ, Štít. uč. 11lᵇ, Štít. ř. 142ᵃ atd., w zuietye AlxB. 5, 42, w ſwyetye AlxV. 305, w ſwiete ŽKlem. 48, 2, w zzwitye ApD. a atd., ale ve spojení s po je stč. po světu, po všem ſuiethu Kunh. 148ᵇ, bude tma zzuietu po všem Pil. c, po všem ſwyetu AlxV. 1028, ješto po ſwijetu stojie Štít. ř. 84ᵃ atd.; v stč. velmi často na světě atd. a po světu, a zřídka a jen odchylkou naopak na světu a po světě, což kniežat na všem ſwyetu AlxV. 517 (pro rým : przyetu), na všem ſwyetu AlxŠ. 4, 4 (pro rým: przyprzyetu), po wſem ſwyetye Mast. 55 (pro rým : ſwyetye t. j. světie). Nelze si myslili, že by byl býval lokal obyčejný hřiešě, světě, a pro předložku po- lokal zvláštní hřiechu, světu; a proto nezbývá výklad jiný než ten: v po-hřiechu, po-světu jsou vlastně dativy; pocházejí z doby, kdy vazba po s dat. byla v užívání a povědomí; když doba tato byla minula, nerozumělo se výrazům po-hřiechu, po-světu atp. náležitě, spatřovala se v nich vazba po s lok., tvary hřiechu, světu atd. pokládaly se za sg. lok., a tím přibyly pro sing. lok. tvaru -u nové příklady a nový podnět pro jeho šíření. Srov. Šafařík, Počátkové stč. mluvnice § 19 a 31 a V. Vondrák v Jag. Arch. 9, 624 sl.

Jiná snad okolnost, kterou byl novotvar -u podporován proti tvaru -ě, byla v souhlásce kmenové: ta podléhá před –ě jistým změnám, kdežto před -u zůstává nezměněna; na př. člověk– v člověcě a v člověku, střěček– na střěčcě a na střečku, bóh– o bozě a o bohu, zábřězh– na zábřěždě a na zábřězhu atd.; v jazyku vyvíjí se časem snaha, aby souhláska kmenová pokud možná se zachovávala, a také tím snad podporuje se šíření lokálu -u; srov. Vondrák 1. c. 622 a 630. Okolnost tato mohla působiti v době pozdější a přispívati k šíření a množení tvarů -u; při vzniku jejich působila sotva, neboť tvary -u jsou také v skloňování kmenův měkých -jo (a -ьjo), kde o nijaké zachování kmenové souhlásky neběží, na př. lok. oráču atd., a jsou tu v míře mnohem větší nežli v skloňování o-kmenů tvrdých.

Příčiny stejné pomáhaly šíŕiti koncovku -u také v sg. lok. o-kmenů jiných, srov. sg. lok. oráču, meču, městu, mořu atd. [40]číslo strany tiskuDoklady pak má novotvar -u již v textech nejstarších a má jich čím dále tím více. Uvedu některé příklady, opět zvláště z doby starší: w bleſketu ŽGloss. Hab. 11, w hluku t. 117, 27, w vzniku t. j. úsníku t. 77, 13, na zrziecu super basiliscum t. 90, 13, w ſboru t. 110, 1, na ſboru t. 105, 17, w cedaru t. 119, 5, w hnuſſu in sordibus t. Deut. 5 (v ŽGloss. doklady jen tyto);– na klku Reg. I. dat. 1088 (ze XIII. stol.):– w ſuaru rixa Tul. 25ᵇ;– o tom chzazzu Pil. a; v kterém nechzazzu ApŠ. 124 (rým : hlasu), po všem cozztelu t. 34, při blzzketu takém t. 32;– in dubeczku DeskDE. 354 z r. 1322; – na poczatku ŽWittb. 136, 6, v bohu t. 30, 3, w hniewu t. 20, 10, w czaſſu t., w ſyonu t. 9, 12, w zakonu t. 77, 10, w narodu y pronarodu t. 44, 18, w ſudu in iudicio t. 24, 9;– po mém ſynaczku Hrad. 59ᵃ, (po) iedynaczku t.;– na wy- ſſehradu DalC. 11, o ſwem yazyku t. 67, vmyechu t. 13;– w damaſku Pass. 127, v svém duchu t. 279, po yezukriſtu t. 341, w rzadu andělském t. 279, o sv. petru t. 337, o sv. Prokopu t. 311;– na ſtolu Ol. Lev. 24, 6;– w taboru Br. Ex. 33, 17, w płodu t. Deut. 30, 9, na prutu t. Ex. 25, 33, na ſtromu t. Deut. 22, 6, w obłaku t. Ex. 16, 10;– w Londynu VelKal. 85, t. 186 a j., v tom čaſu t. 148, 152 a j.

3. Jsou tedy tvary -ě a -u vedle sebe, a to namnoze tvar obojí při témže slově, nebo v téže době, nebo dokonce u téhož spisovatele; častěji ovšem bývá proti stč. -ě novočeské -u. Všemu tomu na doklad některé příklady: na byezie DalC. 34 a na byehu t., na biezye Ol. Jos. 7, 5 a v duchovniem bijehui Štít. ř. 82ᵇ, nč. na běhu;– v bozie in deo ŽWittb. 55, 11 a v bohu t. 83, 3, nč. v bohu;– na boczie Ol. Ex. 26, 20, na boczye ML. 120ᵇ, na bocye Krist. 103ᵇ a po buoku Otc. 418ᵇ;– u brzyezye AlxV. 582 a při brzyehu t. 576, nč. na břehu;– u bubnie ŽGloss. 149, 3, nč. v bubnu;– při svém chzazzie svD. 84 a v tom chzazzu Pil. a; v tom czaſe KolČČ. 90ᵃ (1548) a v tom czaſu t. 28ᵃ (1551), při témž cžaſe KolEE. 446ᵃ (1664), při cžiaſu středopostí t. 444ᵃ (1627); — w czlowieczie ŽWittb. 36, 7, w czlowiecie ŽKlem. t., w czlowyeczie ŠtítVyš. 6ᵃ, t. 19ᵇ, w czlowieczye ŽKap. 36, 7, na tom czlowiecye Krist. 98ᵃ, t. 112ᵃ, na tomto czlowiecze ML. 102ᵇ, na czlouieczie Ol. Lev. 13, 9, řekl o czlovyeczye Kruml. 90ᵇ, nč. o člověku;– na wieczim dijle KolČČ. 136ᵇ (1551) a na témž dijlu t. 194ᵃ (1553);– na dubye DalC. 34, v jednom dubye AlxV. 2170 a na jednom dubu Háj. 99ᵇ;– w duchu Pass. 279 a o sv. Duše Us.; – na dworzye DalC. 23, na dworzie Pass. 232, Rožmb. 64, při dworzie AlxH. 3, 20, w dworzye MamA. 33ᵃ a w dworu Hrad. 79ᵇ; na tom dworže KolEE. 308ᵃ (1661) a na témž dworu t. 306ᵇ (1660);– na tom gruntie KolEE. 14ᵃ (1725) a na tom gruntu t. 13ᵃ (1722);– w hluczye Hrad. 11ᵃ, Alb. 33ᵇ, ve všem hluczye Ol. Deut. 18, 16, při hlucze Kat. v. 3038 a w hluku ŽGloss. 117, 27, AlxV. 1638, Koř. Luk. 2, 44, Kat 154, Ol. Jos. 3, 13, po hluku Štít. Mus. 127ᵇ (2), nč. [41]číslo strany tiskuv hluku;– w hnieuie Túl. 25ᵇ, w hniewie ŽWittb. 2, 5 a j.. v tomž hnieuie AlxBM. 4, 33 a v hniewu ŽWittb. 20, 10;– w hradye Rožmb. 47 a j. a na hradu AlxV. 101, Kat. 6; na wiſſehradye DalC. 12 a na wyſſehradu t. 11;– v hřiešě a po-hřiechu, v. nahoře:– w hrobye Mast. 340, t. 352. Pass. 387 a na hrobu Pass. 371, při hrobu t. 401 a j., nč. v hrobě, na hrobě;– na chlapye DalC. 5, nč. na chlapu; – po chlebe ŽGloss. An. 5, po chlebie ŽWittb. t., na chlebie svém KolAO. 1501, nč. -ě i -u;– w chrámie Ben. 2. Reg. 8, 10 a w chrámu t. 1. Reg. 2, 29;– o svém yazyczye DalC. Úv. a o svém yazyku t. 67, w ſybrſkem yazyku t. 2;– v kostele Us. a po všem cozztelu ApŠ. 34;– na lepye AlxV. 2045 nč. na lepu;– w leſſie ŽKlem. 79, 14, na leſye DalC. 13, w leſſe t. 24, AlxV. 728 a po leſu t. 39, na leſu KolAO. 3ᵃ (1479), v širokém leſu Kruml.371ᵃ, nč. v lese;– v-mieſſye Hrad. 92ᵃ, v-myeſſe DalC. 18 a v myechu t. 13, nč. v měchu;– v-myrzie AlxV. 84 a v-myru in pace ŽWittb. 28, 11, w myru Modl. 2ᵇ; v-myrzye DalC. 62 a v-myru t.;– o svém myſtrzye Mast. 81, nč. o mistru;– na moczie m. na mostě AlxB. 6, 26 a po moſtu DalC. 89;– v mraczie Ol. 2. Reg. 2, 32 nč. v mraku;– w narodie ŽWittb. 47, 14 a w narodu t. 44, 18, nč. též obé;– na noczlezye Hrad. 71ᵇ, ML. 54ᵇ, na noczlezie Ol. Gen. 43, 21, nč. na noclehu;– w noſſye Hrad. 143ᵃ a o červeném noſu DalC. 55, w noſu Rhas. 70, nč. v nose;– w oblaczie svD. 96, ŽWittb. 77, 14, w obłace Br. Lev. 16, 2 a w obłaku Br. Ex. 16, 10;– na oſle Ben. Jos. 15, 18 a na oſlu t. Súdc. 1, 14;– v svém pluczye DalC. 90, v jednom plucze Hod. 88ᵃ, nč. v pluku;– na piwowarze KolČČ. 131ᵃ (1551) a na piwowaru t. 116ᵃ (1549);– o poczatczye DalC. 2, v-poczatczie ŽWittb. 101, 26, u poczatczye Pass. 280 a j. a na poczatku ŽWittb. 136, 6, nč. na počátku;– w pocztie Syrotcžim KolEE. 464ᵃ (1711) a w pocztu wanocžnim t. 475ᵇ (1656),– na potoczye DalC. 41 a po potoku t. 39;– na prazie DalH. 30, na prazye DalC. 30, na praſie Mast. 178 a na prahu Kruml. 235ᵇ, nč. na prahu;– o sv. prokopie Hrad. 14ᵇ a o sv. Prokopu Pass. 311;– w rodie MamA. 25ᵇ a w rodu ŽKlem. 47, 14, nč. též oboje;– na roczye (soudním) Hrad. 128ᵃ, DalC. 49 a na tom roku Pulk. 84ᵇ; po roce Br. Ex. 13, 10, po letošním rocze KolEE. 436 (1706), w rocze t. 447ᵇ (1669) a w roku t. 447ᵇ (1669), v budoucím roku t. 196ᵃ (1670);– we ſnye DalC. 8, nč. též ve snu;– w ſyonye ŽWittb. 98, 2, nč. též v Sionu;– v tom zzkutczie svD. 83, při každém zkutczie AlxH. 7, 33, nč. skutku;– o všem zztatczie Jid. 57, nč. o statku;– v dobrém zztawie Jid. 156, na ſtawye AlxV. 185 a o ſtawu DalC. 58, Kat. 26 a j., nč. stavu, nom. loci na Stavě;– po ſtole DalC. 23 a na ſtolu Ol. Lev. 24, 6;– na stromě Us a stč. na ſtromu Rúd. 181, na ſtromu Br. Deut. 22, 6;– v ſudie in iudicio ŽWittb. 1, 5 a w ſudu t. 2, 49; na ſudye (súd) DalC. 95 a na ſudu t.; o ſaudie KolEE. [42]číslo strany tisku445ᵃ (1636), při ſaudie t. 401 (1651) a o Saudu t. 446ᵃ (1664), při Saudu t. 448ᵃ (1669); – v světě a po světu v. nahoře;– po ſtytye DalC. 22, na ſczytye t. 73, nč. -ě i -u;– w zakonie ŽWittb. 1, 2 a w zakonu t. 77, 10;– w zwuczie ŽWittb. 150, 3, nč. ve zvuku;– při s. Jakubie KolČČ. 43ᵇ (1544) a o s. Jakubu t. 147ᵇ (1553), po ſwietim Witie t. 402ᵇ (1577) a po sm Wijthu t. 208ᵇ (1554), při s. Hawle t. 15ᵃ (1542) a při sch Petru a Pawlu t. 130ᵃ (1550) atd.

Srov. sg. lok. městě a městu v § 83, a dále sg. oráči a oráču § 58, moři a mořu § 102 atd.

4. Novotvar -u šíři se časem a přibývá ho víc a více. Šíří se dříve a rychleji u jmen neživotných než u životných; v Alx. mají životná jen -ě, na př. na welbludye AlxH. 2, 34, po bozye AlxV. 321 atd. V ŽGloss. je 5 příkladů s -ě a 8 s -u; oboje jsou uvedeny nahoře. V některých starých textech jiných je podle výkazu V. Vondrákova 1. c. poměr tento (ovšem s pominutím o-kmenů středních a kmenů -ŭ): v ApD. 3 -ě a žádné –u; v ApD. 2 -ě a 3 -u; v Túl. 4 -ě a 1 –u; v Jid. 4 -ě a 1 –u; v Alx. 66 -ě a 22 -u; v Rožmb. 37 -ě a 2 -u; v Mast. 9 -ě a 2 -u; v ŽWittb. 96 -ě a 84 -u; v Hrad. 73 -ě a 33 -u. Pravidlo nějakou důslednou zásadou řízené se tu ovšem nejeví, nýbrž spíše jakási volnost a kolísání; vidí se to zvláště, když hledíme na texty ŽWittb., Hrad. a Rožmb., jež si jsou stářím velmi blízké: v prvém je tvarů -u bezmála tolik co -ě, v druhém jich není ani polovice, a v třetím jen 2 proti 37. Také toho příklady se vyskytují, že jazyk pozdější má -ě, kde usus starší měl pravidlem -u nebo také -u; tak říkáme po-svétě za stč. po světu, za bývalé v-lesě a v-lesu říká se jen v-lese,za býv. v časě a v-času skoro jen v-čase atd.

5. Výsledek vývoje tuto vypsaného je stav dnešní. Kolísání mezi -ě (e) a -u trvá namnoze dosud, ale většinou ustálil se jazyk na jistém zvyku a říká se na př. v-kostele a nikoli v-kostelu, v-lednu a nikoliv ledně, na-počátku a nikoli na počátce, v Táboře a nikoli v-Táboru atd.

Usus spisovný popisuje Dobrovský v Lehrg. 2 170 sl. Popis jeho, doplněn některými podrobnostmi a poněkud obměněn, jest tento: A) jména životná mají -u (o koncovce -ovi v. číslo násl.), na př. o Bohu, člověku sousedu, hadu, ptáku, po poslu, při pánu, na oslu atd.; legenda o sv. Petru, čtení o sv. Václavu atd.;– B) jména neživotná mají 1. dílem -ě i –u, na př. na dubě i na dubu, v chrámě a o chrámu, v plotě a při plotu, a podobně při subst. čbán, svícen, klín, hlad atd.;– 2. dílem bývá z pravidla -ě; to bývá zejména a) při jménech místních na př. v Jičíně, v Táboře, ve Lvově, v Petrohradě atd.; jména místní, která jsou zároveň appellativa, mívají tu koncovku -ě, tu -u, na př. v Brodě i o Českém Brodu, v Mostě i Mostu, v Novém Sadě i v Novém Sadu atd.; ale koncovka –ě dostává tu víc a více převahy a říká se na př. z pravidla [43]číslo strany tiskuv Českém Dubě; vyšlo-li příslušné appellativum z užívaní, tedy je ovšem jen tvar -ě v obyčeji, na př. v Újezdě, v Náchodě; jména místní s kmenovou souhláskou hrdelnou mívají -u, na př. v Písku, na Chlomku, v Žamberku, v Žebráku, na Točníku, na Orlíku, na Prosíku, v Ořechu, na Žampachu, v Zbirohu atd.; tvary s -ě (e), na př. v Rakovníce, na Točníce, v Žebráce, v Nymburce atp., vedle -ku, jsou dialektické nebo strojené;– b) při jménech svátkův, na př. o sv. Janě circa festum s. Joannis, při. sv. Janě, po sv. Janě, o sv. Havle, Jakubě atd.; zřídka tu bývá -u: o sv. Jakubu atp.;– c) při některých jménech jiných, na př. chléb, chlév, hřbitov, klášter, pivovar, kostel, týl, oves, vůz, svět, ocet, kabát, oběd, hrad, komín a j.;– 3. dílem pak bývá z pravidla -u; to bývá zejména a) při kmenové souhlásce hrdelné, na př. v oblouku, v domku, na počátku, na stromku, na doubku, na sloupku, po pondělku, po úterku, po dnešku, po zítřku, po včerejšku, po letošku, na chodníku, v slamníku, na rynku, v prachu, v ořechu, na vrchu (z u-km.), na archu, na břehu, na prahu, v tahu, v sáhu atd.; zřídka se tu zachovalo z doby starší také -e, na př. v potoku a na potoce, v roku a po roce, v klobouku a klobouce, na břichu a na břiše, v kožichu a kožiše;– a b) při některých subst. jiných, na př. hněv, div, dar, jíl (z ŭ-km.), úd, blud, jed (z ŭ-km.), plat, pot atd.– Zevrubněji a pevněji věc tuto vyčerpati a vypsati nelze, poněvadž i usus spisovný se tu bez přestání a dosud mění. Povšimnutí hodna je shoda, která se tu často ukazuje mezi sg. gen. a sg. lok.: substantiva (neživotná) sem patřící, která mají gen. -a, mívají lok. -ě, a která mají gen. –u,mívají lok. -u; na př. chlév gen. chléva lok. v chlévě, chléb gen. chleba lok. v chlebě, z komína a v komíně, z kláštera a v klášteře, z kostela a v kostele, ze světa a na světě, z octa a v octě, u oběda a po obědě, z ovsa a v ovse atd., od počátku a na počátku, u stromku a na stromku, z vozíku a na vozíku atd., z Tábora a v Táboře, z Říma a v Římě, ze Smíchova a na Smíchově, z Újezda a v Újezdě, z Náchoda a v Ná- chodě, z Písku a v Písku atd.; ale často shoda taková nebývá, na př. u vozu a na voze, od pondělka a po pondělku, od ledna a po lednu, od Brodu a v Brodě, z Vyšehradu a na Vyšehradě atd.

Nářečí v Čechách shodují se v této příčině celkem s tím, co je obyčejem v jazyku spisovném; v doudlebštině není -u tak rozšířeno, jako jinde Kotsm. 21. V nářečích východních jsou odchylky od způsobu západního hojnější, na př. ve výrazích: v Zábřeze, v rëbnice, na žebřice vedle -ku chrom. 267, ve výboře, na boře, v únoře, v ledně BartD. 18 (zlin.), na Hřebíce (hora Hřebík), na vrše t. 67 (val.), v měše t. 88 (stjick.) chłopě, o mojim bratře, o kmotře, o našim Martině, o Zubře (příjm. Zubr) t. 112 (laš.).

6. Jiná ještě koncovka tohoto pádu jest -ovi. Přejata jest patrně ze sing. dat. Přejetí to bylo snadné, když sg. lokal novotvarem -u se byl [44]číslo strany tiskustal stejný s dativem: nový lokal zněl na př. o Prokopu, jak dat. Prokopu, a poněvadž v dat. byl vedle Prokopu také tvar Prokopovi, přijal se i k lok. -u tvar stejný -ovi. Rozdíl je však ten, že proti velice hojným dokladům pro dat. -ovi jest dokladů pro lok. -ovi v době staré poměrně málo, a to více u jmen životných a velmi málo u neživotných; v nč. nebývá -ovi u neživotných nikdy, u životných pak častěji než v stč., ale přece řidčeji než v dat.

Příklady: na kralikowi super aspidem ŽGloss. 90, 13, po baziliſſkowy choditi budeš ŽWittb. t., w hoſpodynowy t. 30, 7, v iakubowy, w yzrahelowy t. 77, 5 a 104, 10, w yezephowy t. 80, 6, o kralyu Waclawowy DalC. 83, o prokopowi svátém Hrad. 1ᵃ, po brziecziſlawowy t. 20ᵃ, o svatém Nazarowi Pass. 376, o jeho synu Boleſlawowy PulkL. 61, na faraonowy Brig. 63ᵇ, w Izacharowi Ben. Jos. 17, 11, po neboztikowi Hawlowi KolB. 1519, po neboztikowi Jakubowi Krczinowi t. 1521, o Jákobowi Br. Gen. 29, 13 atd., nč. o chlapovi Us., o chłapovi BartD. 17 (zlin.) a 66 (val.), o chłopovi t. 111 (laš.), o chlapovi slc.; – při neživotných: po brsiehowi s bratrem chodě JidDrk. 88, o hromowy chci zvěstovati Vít. 8ᵃ.

Hlásková změna koncovky -ovi v -oi atd., vyložená nahoře při dativě, děje se ovšem také zde: o chlapovi – o chlapoi, -oj, -oji, v. § 29; tu pak jest pro ni i doklad z doby staré: o jeho synu Boleſlawoy PulkR. 27ᵇ.

31. Sing. instr. chlapem, dubem.

Koncovka -em je z býv. -ъmь. Srov. stsl. glasъmь Zogr. Mark. 1, 26, Luk. 23, 46 atd., vedle -omь. Hlaholské zlomky Kyjevské, stsl. a původu českého, mají vždycky -ъmь, oplatъmь, obrazъmь, sъsądъmь ČČMus. 1878, 333.

V koncovce -em zní samohláska e nyní stejně jako na př. -e ve vok. sing.; ale původem a povahou jest jiná. Ve vok. bývá přehláska a změkčení, na př. Jan-Jěne, čas-čěse (v. § 43), člověk-člověče, bratr-bratře, samohláska -e zde tedy má moc přehlasovací a měkčící; v instr. Janem, časem, člověkem, bratrem změn těch není, samohláska -e- je zde bez moci přehlasovací a měkčící a tedy povahou jiná než -e ve vok. Rozdílnost tato má příčinu v rozdílném původu : ve vok. jest e původní, v instr. je střídnicí za starší ъ, srov. I. str. 140.

Koncovka -em je pravidlem v době stč. a dosud; na př. za brodem Reg. 1249 atd., nč. chlapem Us., chłapem BartD. 17 (zlin.) a j., chłopem t. 111 (laš.) atd. Někdy psáno -ém: boheem ustaven svD. 37, jsa svým liudeem udaten Jid. 18, zamútiv sỹuoteem LMar. 5 (v otisku mylně sỹuotoem), s svým zkoteem t. 6 (v otisku mylně zkotoem), za Jordaném Ben. Num. 22, 1, hladém a prací t. 25, 18; z Pil. b uvozován příklad sem hledící: on s ohaři a sen zztrsiele(m), ale podle nového ohledání [45]číslo strany tiskumá rkp. jen zztrsiele-, v. Dolenský v Listech filol. 1893, 276. Srov. instr. zzloweem jejú Pil. astpol. brateem, obyczayeem, noszeem, ogneem Mikl., Über die langen Vocale 19 a Kal. 65.

Místo koncovky -em jest dialekticky -ym (= im) místy v nářečí lašském, na př. pod lesym, umřemy hładym BartD. 300, hunym t. 359 (= honem) atd.,– a -om v nářečích slovenských, na př. chłapoui BartD. 41 (hroz.), šoł z vozom t. 43, slc. chlapom, dubom. Koncovka lašská -ym vznikla změnou hláskovou z -em, srov. I. str. 149; v slovenském pak -om jest o proti českému e náležitá střídnice za býv. ъ v -ъmь. Koncovka -om čte se také v několika dokladech starých: přěd ſwyetom ŽWittb. Athan. 226ᵇ, pějte hlaſſom piesenským t. 97, 5, nad mým protiwnikoin Koř. Luk. 18, 3, když kterým czzinom svú vóli k tomu dá Kruml. 157ᵃ, přěd Eleazarem popom Ol. Num. 27, 22; na pohled jsou to tvary stejné se slc. -om, ale když povážíme, že v textech, ze kterých doklady ty jsou vzaty, jinde v přehojných případech stejných jest -em a že v době staré litera e velmi podobná k o se psávala, uznáme, že -om v dokladech uvedených jest omylem.

32. Dual. nom. akk. vok. chlapy, duby; -a.

Koncovka -y je podle ŭ-kmenů, chlapy podle syny, a jest ve staré češtině pravidlem; na př. copky dwa t. j. kopky Reg. I. 1249, (oba) czlowieky bohatá AlxB. 3, 35, rti má ŽKlem. 62, 4 a j., rty má ŽWittb. 15, 4 a j., rty tvá t. 33, 14, dva muczedlnyki Pass. 281, dva czlowieki t. 284, dva puſtennyki t. a j., dva pany DalC. 85, sieci sě bratry chtiesta t. 53, rychtarz a ta konſeli Rožmb. 21, oba komorníky t. 29, ostrá zraky Vít. 34ᵃ, mají vystúpiti dva oczyſtnyky ODub. 33, pohnaný dva oczyftnyky má mieti t. 25, dva dluznyky biesta dlužna EvVíd. Luk. 7, 41, dva svá ſlužebniky Háj. 101ᵇ, dva luky výborná a dva paſy rytířská t. 304ᵃ, dva kraužky złatá Br. Ex. 28, 26 atd.

Koncovka náležitá byla by -a, chlapa, stsl. raba atd. Ta však velmi zřídka a častěji v textech pozdějších nežli v starých se vyskýtá. na př. dva lotra Pass. 202 (v části mladší), byla dva bratra Sv. 180. dva pacholečka ArchČ. I. 373 z r. 1441, oba sva věrná pána (rým : náma) pís. XV stol. ve Feifal. Lieder Leiche 700, vezmi každého (léku) dva lota Sal. 683.

33. Du. gen. lok. chlapú, dubú, psl. -u.

Na př. ze rtu mú ŽWittb. 88, 35, ve rtu svú t. 105, 33, dvú svú vrziednyku Pass. 282, toť sem sě dolekl rtuv tvú Pror. 5ᵃ, ote dvú oczaſuv t. 5ᵇ, o dwu cżlowieku ChelčP. 211ᵃ atd. Zvratnou analogií psáno -uo m. -ú: z těch dwuo dijluo KolČČ. 127ᵇ (1550, má-li to býti gen. du.). [46]číslo strany tisku34. Du. dat. instr. chlapoma, duboma, psl. -oma.

Na př. sse dvěma duſſnicoma List. Litoměř., rtoma veselýma ŽKlem. 46ᵃ, rtoma mýma ŽWittb. 140, 3, dwyema konſeloma Rožmb. 19, dvěma puſtennykoma Pass. 284, se dvěma zakoma t. 343, oběma manzeloma Kruml. 14ᵃ atd. Srov. domažl. prsoma Šemb. 17.

35. Plur. nom. vok. chlapi, hadi, dubi; -y; -ové atd.; -ie, -é atd.; -a.

1. Koncovka -i je vlastní, stsl. -i. Vznikla ze staršího -oi, srov. ř. λόγοι; souhlásky kmenové jsou před ní náležitě změněny, na př. pán pani vysl. páňi, pták-ptáci, bůh (bóg)-bozi atd. Souhláska -ch měla by tu býti změněna v s, ale za to je š, na př. hoch,-hoši, lenoch-lenoši atd., srov. I. str. 313; jenom v nářečích slovenských tu bývá s: Čech-Česi, lenoch-lenosi, ženich-ženisi BartD. 41 (hrozenk.) a Hatt. slc. 68.

Koncovka -i jest odevždy a dosud pravidlem při subst. životných, v době starší také při neživotných, a bývá v stč. často i tam, kde jazyk pozdější si oblíbil koncovku jinou. Na př. u životných: Dudlebi KosmA. I, 27, Chrouati t. II, 37, neostli Reg. I. r. 1130, obuzniczi t. j. obúzníci calumniatores t. r. 1235, casnici t. j. čášníci t. r. 1088 (ze XIII stol.), pkelnici t.; ruzzi MVerb. (Rus); biſkupi, mnyſſy Hrad. 106ᵃ atd., nč. chlapi, ptáci Us.;– apoſtoli Hrad. 31ᵃ, apoſtoli kázáchu Pass. 335, svati apoſtoly Alb. 51ᵇ a j., nč. apoštolé; andyeli ji (Maří Magdalenu) vznášiechu Pass. 341, andieli mě vznášějí t. 342, andyely přiletěchu Kat. 194 a j., nč. andělé; ež sú jich ſuſiedy a ſuſiedi t. j. súsědi (nč. sousedi, -é) a súsědy Pass. 386; pohani sě modléchu Pass. 94, pohany kázachu t. 344, to pohany vzvěděvše t. 346 a j., nč. pohané;– u neživotných: praſſy (prach) MVerb., ropuſſy (ropúch) t.; hustí luzy DalC. 2, mlyny klepaní t. j. mlýni t. 72, hlúpí nrawy t. 16, krvaví potoczy t. 27, ti ſkutczy t. 92, plní ſtoly t. 2.; tvoji hnyewy Kat. 122, tvoji hrzieſſy NRada 2070, od čeho sú v deskách zmatczi t. 756, úroci byli vzebráni Řpz. 108, ti všickni řádi VJp. 53, daři nám dáni sú Kladr. 2. Reg. 19, 42, velicí slúpi Tand. 58, dluzi zaplaceni ZS. 341, ginij wſſickni gmenowani grunthi KolČČ. 24ᵃ (1543), Kardowé neb Bodlácy Háj. herb. 188ᵇ, wſſyckni Pryſkýřnicy t. 167ᵃ, z nichžto wrcholijcy vyróstají t. 351ᵇ, kde jsú jací rybníci Brtvín pol. XVI stol.; potocy VelKal. 144, ſtatcy t. 208, záwazcy t. 305 (ve VelKal. jen tyto doklady). Při neživotných drží se koncovka -i až do skl. XVI stol., a zvláště při substantivech s -k: skutek-skutci, potok-potoci atp. Dialekticky bývá -i dosud v přirovnáních a ve spojení se jmény osobními, když tedy neživotné takořka se povyšuje k životnému, na př. chłapci jak hřebíci, jak válci, chłapi jak buci, jak dubi, vy jim pravitě „synci“ a oni su takovi trami BartD. 179.

Místo -i bývá -í. Na př. neroďte slúti myſtrzij EvZimn. 21, Tábořij [47]číslo strany tiskuHáj. 330ᵇ, ti miſtřij a doktořij t. 319ᵇ, Miſtřij a Kněžij VelKal. 9, čtyřij Miſtřij t. 189 a j., Sedlacý Háj. herb. 90ᵇ, zákon i proroczij EvZimn. 22; paanij KolA. 1513, panij nynější domini KolB. 1520 a j., syrotczij její KolB. 1518 aj.; chlapij Háj. 348ᵇ; pánj Rosa 78, kdež se i učí, že omnes nominativi masculini animati tohoto vzoru mají tu -í dlouhé; pánj Beck. 1, 461, kaplanj t. 2, 603, prelátj t., kmotřj t. 3, 346; jinoší Kom. Jg.; Vlaší Vel. Jg., Tomsa 72, Pelzel² 37; dial. chlapí, drozdí, ptácí, jelení atd. Šemb 22 (stř.-česk.), chłapí, čápí Btch. 264 a 446 (dol.-beč.), tí staří vojáci, sedłácí BartD. 52 (dol.), vojácí, formaní, vtácí t. 55 (též).

Analogií zvratnou bývá místo -i také -iu, -yu, -ie, na př. všichni moji hrzieſſyu m. hřieši Pass. 397, gynie ptaczie m. jiní ptáci Mill. 46ᵇ, ptaczie m. ptáci t. 119ᵃ, srov. I str. 216 sl. a 219 sl.; ale ptaczie v Mill. mohlo by býti také = ptácie a tedy předchůdcem nynějšího dial. ptácí Šemb. 22 (stř.-česk.), vtácí BartD. 55 (dol.).

2. Tvary -y jsou akkusativy plur. vzaté do funkce nominativní. Vyskytují se v staré češtině zřídka a skoro jen při jménech předmětů neživotných; později však se při jménech těchto množí a stávají se pravidlem (vedle -ové). Na př. po něm (jsú) tri ſuatki CisMnich. 97ᵃ, lizti papeſchovi (nadepsáno: dobré miloztiue, nom.) ABoh. 40ᵃ t. j. listy (při tvaru listi nebyl by přívlastek dobré), vzradujiú sě oſtrovi mnohé ŽKlem. 96, 1, což mých zemí bylo všady vlasti města tvrzě hrady AlxM. 7, 10 (podle rýmu všady podobá se, že tu čísti jest hrady a ne hraďi), kosti mé jako ſkwarky zsechly ŽWittb. 101, 4, zſquarki ŽGloss. t. (jako ſquarczi ŽKap. t.), jichž přikryty jsú hrziechy ŽWittb. 31, 1, rti lstivé t. 11, 3, rty naſſie ot nás jsú t. 11, 5, od těch sě vzěchu rozlyczne nrawy DalC. 1, pojide pláč a upy welyky Pass. 574, uſſlyſſany sú hlaſi Pass. 402 t. j. hlasy (při tvaru hlasi byl by doplněk uslyšěni), dobré nrawy a sv. ducha dary ty blížie člověka k buohu Alb. 7ᵃ, aby wſſeczky natyſky ſtaly ODub. 86, nyektere ſkutky jsú prospěšny Hod. 57ᵃ, wſſyeczky twe ſkutky mají se státi z dobré vóle t. 57ᵃ, aby ty zápisy i listy držány byly VJp. 66, když se ty zápletky počaly Pernštýn (1520), dwory platy deſatky i všickni ziskové stojí na mšech ChelčP. 210s, dluhy ſplaczeny býti mají KolČČ. 401ᵃ (1566), gine ſwrchky zanechany gſau t. 401ᵇ (1566), przidawky tyto byli (sic) KolEE. 285ᵃ (1618), dwa dwory przipadly t. 304ᵃ (1618) atd. Do stol. XIV je tvarův -y velmi málo, a také ve stol. XV jen zřídka se vyskytují; v Lact. (1511) není příklad žádný; v ChelčP. (1522) jen doklad právě uvedený; pak množí se -y a okolo r. 1600 jest již tou měrou rozšířeno, jako v nč., t. j. neživotná mají tu pravidlem -y (nebo -ové) a nikdy -i; Nudož. 21ᵇ uvozuje rybník pl. rybnícy jako odchylku ojedinělou, a u Rosy 79 bylo by dobřj rybnjcý pessime dictum.

Ze jmen životných mívá v jazyku starém jenom Čech v nom. pl. -y, Čechy = Čechové, v. doleji § 50; tu vlastně jméno země bráno za [48]číslo strany tiskujméno obyvatelův. Dále patří sem nč. pomnožné lidičky. Jiné příklady jsou vesměs jména živočišná, na př. aby jě múchy a ptáky ſniedly Brig. 68ᵇ, červy wen (z těla) wywedeny bytí mohau t. j. červy Háj. herb. 277, Dwa Lwy Cžeſſtij VelKal. 147 t. j. lvy (lvi bylo by tu psáno –i), že aspoň ty dobytky ještě zůstávají (sg. dobytek =jeden kus dobytka) ŽerKat. 188; doudl. struhy (pstruzi), raky Kotsm. 21; ftáky, křivánky jásaj, struhy, kapry, mníky jsou f potoku mýt. 339; (tam) su chrobaky Suš. 535; zvláště mívají tu nářečí moravská tvary -y, když při nich je přívlastek: sivé voły, mladé ptáky n. ptáčky, pěkné hołuby, drobné raky BartD. 179; slc. hady, orly, pstruhy, ptáky, holuby, zosobněné (v bajkách a j.) hadi atd. Hatt. slc. 68 a ML. l81.

Subst. duch řadí se jako jinde tak i zde k živočišným a neživotným v dial.: na zámku sou duchy mýt. 339.

Dialekticky bývá podle nom. akk. meče atd. také zde -e místo –y, na př. čase, voze; o tom viz doleji § 48 č. 7.

3. Koncovka -ové je přejata z ŭ-kmenův: chlapové, duhově podle synové. Bývá při životných i neživotných. Na př. wrabicowe passeres MVerb., my parthoweesvD. 10, zlí duchowe ApŠ. 67; bohowe ŽKlem. 35ᵃ, rohowe t. 126ᵇ, duchowe t. 122ᵃ, bikowe t. 14ᵃ, hadowe t. 115ᵇ, ſudové t. 84ᵇ, narodowe t. 34ᵃ, chrzbetowe t. 64ᵃ, dnowe t. 55ᵃ, třie hoſpodynowe t. 136ᵇ, mrazowe t. 131ᵇ, bieſſowe t. 89ᵃ, czaſſowe t. 130ᵃ, vdolowe t. 47ᵇ, cedrowe t. 122ᵃ, zubowe t.42ᵃ, ſczepove t. 119ᵃ, rowowe t. 36ᵃ atd.;bohowe ŽWittb. 81, 6, beranowe t. 113,4, hadowe t. 148, 10, ſborowe t.2, 1, zakladowe t. 17,8, bezednowe t. 70, 7; lwowe DalC. 7, zydowe 1,86, naši helmowe t. 93 atd.; buohowe Pass. 21, Czechowe t. 234, mladeczkowe t. 243, potoczkowe t. 87, welbludowe t. 533, hradowe t. 8, bludowe t. 352, katowe t. 479, pohanowe t. 145, ſnowe t. 70, wazowe t. 109, hlaſſowe t. 163, poſlowe t. 324, koſtelowe t. 465, czarowe tvoji t. 228, hromowe t. 106, zaſtupowe t. 87, rowowe t. 9 atd.; cedrowee libanščí Pror. 11ᵃ, bludní obrazowee t. 13ᵇ, poſlowee twoji t. 21ᵇ atd.; zzydouee Ol. 2. Esd. 5, 17 atd.; lopotowé Háj. 27ᵇ, mordowé t. 114ᵇ atd.; ſaudowe KolČČ. 20ᵇ (1543), grunthowee t. 398ᵇ (1565), liſtowe t. 255ᵇ (1554), zapiſowe t. 28ᵃ (1551), narzkowe t. 101ᵃ (1548), dluhowe t. 89ᵇ (1548) atd.; ſochorowe Br. Ex. 25, 15, hroznowé t. Gen. 40, 10, všickni čałaunowé t. Ex. 36, 9, wředowé t. Ex. 9, 9, deſatkowé t. Lev. 27, 30, chlebowé t. Ex. 13, 7 chłupowé zběleli t. Lev. 13, 25, všelijací pokrmowé t. Gen. 40, 17 atd.; jací dluhowe KolEE. 445ᵃ (1636) atd., v příkladech stále hojných až do nč. jazyka spisovného. Koncovka -ové, jak vysvítá z příkladů proto právě hojněji snesených, není vázána neb obmezena ani významem příslušných substantiv, ani jejich koncovkou. Ale obmezení přichází přece, a to časem: v řeči knižné drží se dosud tvary chlapové, dubové atd., ale měrou již menší, než v době starší a staré, měrou menší [49]číslo strany tiskuzejména při jménech neživotných a živočišných; v nářečích pak obecných tvary -ové mnohem řidčeji a dílem nikdy se nevyskytují, na př. svědkové, kmotrové BartD. 67 (val.), svědkove, kmotrove, bratrove, ludkove t. 112 (laš.); v nář. zlinském jest -ové jen ve vokativech bratrové (= přátelé), ludkové a pútničkové (v řeči žebrácké); v nář. dolnobečevském nebývá nikdy Btch. 265 a taktéž v nář. chromeckém chrom. 267, mýt. 339, doudlebském Kotsm. 21 atd.

Z -ové mohlo se zúžením státi -oví. Příklady toho jsou však velmi řídké, znám tyto: závdavek a ginij ſwrſſkowy KolČČ. 110ᵇ (1549), tij a takowij nalezowij t. 141ᵃ (1551); srov. tij domowy nemají židuom odbejváni býti t. 348ᵃ (1561). Z pravidla zůstává -ové nezúženo, zajisté proto, že v době úžení v jazyku obecném tvary -ové již zřídka se vyskýtaly a že se koncovka asi tak krátce vyslovovala, jako se na př. nč. pánove m. pánové říkává a jak k tomu ukazuje i psaní boháčowe BílQ. 2. 39. obrazowe t. a j.

Vedle -ové vyskytuje se také -ovie, v příkladech: kusovie List.JHrad. z r. 1388 (Kaňka v. Progr. JHradeck. 1886 str. 18), třie kamemenowie Čtverohr. 1, 26, lúpežníci i zbehowye Orl. 28ᵇ, potomkowie Perw. 13 (list. slez. XVI stol.), kmenowie t., a slc. chlapovie atd. Slovenské chlapovie je je náležitou změnou hláskovou z -ové, srov. I. str. 143. Příklady uvedené z Orl. a Perw. mohou koncovku -ovie podle povahy svých pramenů míti z vlivu polského, pol. aniołowie atd. Zbývají doklaoy kusovie a kamenovie; jejich -ovie mohlo by se vysvětlovati spojením koncovek -ové a -ie, jaké jest i v sln. sinovje, grobovje, v. Obl. 84, ale mohlo také vzniknouti nějakým omylem nebo vlivem dialektickým.

Častěji než -ovie vyskytuje se -ovia, -ovja, -oύa, a to v nářečích slovenských: chlapovia Hatt. slc. 67 a 68, synovia BartD. 44 (břez., z ŭ-kmenů), svedkovja, predkovja, bratrovja, panovja, svrčkovja t. 41 (hrozenk.), Lebánkoύa (Lebánek) t. 139 (též). Tu trvám předpokládati jest, že bylo dříve -ovie, a z toho utvořilo se -ovia, -ovja napodobením tvarů slc. brat-bratia, kňaz-kňažia: tvary tyto jsou vlastně nominativy jednotné, mají koncovku -ia z pův. –ьja, jsou významu hromadného, berou se pro význam množný a pojímají se za nom. plur., v. § 214 č. 2 a srov. Mikl. III2, 291; jejich koncovka ia přejímá se také ke kmenům jiným, je na př. v pl. nom. ľudia v. ľudie, a podle ní změnilo se také -ovie v –ovia atd.

4. Koncovka -ie vzata jest ze sklonění mužských i-kmenův, tedy biskupie, vlcie podle hostie. Úžením mění se -ie v -í a jest pak na př. vlcí, črví, mniší. Jindy zase sklesnutím jotace z -ie se stává -é, na př. šířie-šířé, vlcie-vlcé, črvie-črvé.

Kmeny -o, které tuto koncovku mají, na př. vlk km. vьlko – pl. nom. stč. vlcie, mají ji až z doby pozdější; kdyby tu bylo -ie od prvopočátku. [50]číslo strany tiskuzněl by pl. nom. vlčie a nikoli vlcie; nominativy vlcie atp. jsou tedy novotvary.

Naproti tomu nikoli novotvary, ale zbytky archaistickými jsou nominativy ie těch jmen, která byla původně kmene -i a jejichž tedy nom. -ie se zachoval, když pády ostatní podle sklonění -o se byly utvořily; na př. stč. črv nč. červ má sg. gen. -a dat. -u atd. podle o-kmenův; ale podle stsl. črъvь gen. črъvi atd. byl to kdysi i-kmen, jeho tedy stčeský pl. nom. črvie není novotvar, nýbrž archaismus zbylý z doby starší.

V dokladech zde následujících– skoro vesměs subst. životných– podávám tvary tyto oboje vedle sebe, archaismy i novotvary; srovnány jsou podle souhlásek kmenových. Na př. lé (místo -lie z -lьje): andyelee Pass. 331, 370, Pror. 113ᵃ, Štít. ř. 49ᵃ, všickni angele ŽWittb. 96, 7, angyelee Koř. Mark. 12, 25 nč. andělé; svatí apoſtolee Štít. ř. 58ᵇ, nč. apoštolé; byli sú diablee při jeho skončení Pass tišt. list hhiᵇ; konſſelee římští Alxp. 13, nč. konšelé; koſtelee sě potvrzováchu Comest. 263ᵃ; manzelee Pr. pr. 255, oba dva manziele KolEE. 306ᵃ (1660), nč. manželé; -řie: když lotrzie ujidechu EvOl. 11ᵃ; ješto mluvie obrzye OtcB. 243; predikateřie DalJ. 80; ſwekrie m. svekřie soceri MamV.; budú sobě šířie ŠtítE. 90 (ze Štít. Sázav.), budú sobě zeťové, ſſirze ŠtítMus. 18ᵃ, ſſiṙe ŠtítOp. 346ᵃ, stsl. šurь, i-kmen; Uhřie ztekli hrad Let 425, Uhřie zvolili t., Vhřij Háj. 121ᵇ aj., VelKal. 91 a j., Uhřj Dolež. 50, Tomsa 76, Pelzel² 37; -nie : přinosiechu jemu hawranyee chléb a maso corvi Ol. 3. Reg, 17, 6; -die: jako praví hadie Pís. XV stol. u Feifal. Verskunst 7; zydye Dal. C. 86, Krist. 36ᵃ, srov. doudl. židí Kotsm. 21; -tie: czrrtie Hrad. 12ᵃ, t. 12ᵇ, lidi lákají czrtye dvojím činem Štít. uč. 111ᵃ, czrtie OtcB. 148, t. 194, t. 368 a j., czrtij všichni EvOl. 40ᵃ, czertye DalC. 13, t. 47, czerwíe a czertíe HusPost. 39ᵃ, všickni cžertij Solf. 11, t. 70, czertij ChelčP. 58ᵇ, Háj 454ᵃ, jsú-li dobří nebo chluſtye Kat. v. 2510 (chlust = subpeta ničema Rozkoch. 1646), chrtíe a ohařie HusPost. 112ᵇ, biřicé i katie Podk. vyd. Jirečk. (rkp. z r. 1459) v. 449, katij neopatrní Háj. 397ᵇ, krtie palpones Comest 11ᵇ; -bie: počechu holubie pykati Baw. 65, holubij luňákem pohrdali Háj. 9ᵇ, a podle toho lze také psané holube bráti sem: holube za král vzeli jestřáb sobě Baw. 65, buďte sprostní jako holube EvVíd. Mat. 10, 16, jsú v každém městě holube Mand. 41ᵃ, srov. val. hołubʼé BartD. 67; -pie: běháchu biſkupie OtcB. 326, mezi nimi byli biſkupie Mart. 49ᵃ, uvedechu jeho biſkupie do měst t. 52ᵃ; -vie: czrwie jeho tělo zhryzli Pass. 392, ješto (tělo) mají czrwye sniesti Štít. uč. 6ᵇ, czrwie z nich polezú Hug. 301, czrwie z ňeho padáchu OtcB. 273, z těla ċrwie leziechu Kladr. 2. Mak. 9, 9; czrwe sě rodiechu Comest.222ᵃ; oděv budú czyerwye jiesti Pror. 11ᵃ, czerwíe a czertíe HusPost. 39ᵃ, čerwije mě hryzú Alxp. 157, z toho těla čerwije byli Ben. Jg., cžerwij jedli obilé Háj. 149ᵃ, z toho těla červí byli Vel. Jg.; -zie nedoloženo; [51]číslo strany tiskupříklad: hněvajú sě bozie v DalJ. 19 z rkp. Z je neoprávněná změna ze staršího bozi, bozy (rým: nebozí) DalC. tamt.; -šie (z -ch): činí mnyſſye DalC. 24, leč mnyſſye leč jeptišky Štít. uč. 73ᵇ, duchovní mnyſſye Pass. 625, mniſie HusPost. 140ᵇ, mniſíe t. 14ᵇ, mniſſie Otc. 3ᵃ, černí mniſſije Lobk. 27ᵇ, mnišij Barl. kap. 7 a j., mniſſij Pref. 20 a j., ChelčP. 14ᵃ aj., mniſſij VelKal. 141, mnišj Tomsa 72, Pelzel² 37: -cie (z –k): wlczie lidi dáviechu t. j. vlcie 252, wlczye lítí t. 589, wlczie t. 6, Trist. 113 a 262, jakož wlczye činie stádu AlxV. 1426, wlczije jsúc pod ovčí koží Štít. ř. 20ᵃ, wlycye lítí ML. 17ᵃ, vlcíe lapaví HusPost. 135ᵃ, krvaví wlczye Kruml. 418ᵃ, wlczye hltaví Koř. Mat. 7, 15, vlcie lidi jediechu DalJ. 109, wlcie Baw. 101, vlcie KorMan. 28ᵃ (2), t. 154ᵃ (2) a j.; vlcé DalJ. 109 rkp. L.: włczij ChelčP. 22ᵃ a j., oni jako Wlcý weyli Lomn. Kancional 1595 str. 425, wlcj Dolež. 195, srov. doudl. vlcí Kotsm. 21; ſyrotczye voláchu DalC. 95: o psaném ptaczie v Mill. viz zde výše v č. 1; -sie: jeho krev pſſie lokali Lit. 3. Reg. 22 (obsah).

V dokladech zde uvedených jsou tvary -ie významu veskrze životného. Výjimkou jest ořešie, čtyřie ořešie uschli DalJ. 5 z rkp L. ale na ojedinělý tento doklad není spolehnutí; možná že tu jest odchylka jen pisecká m. ořeši. Tvary listí, kvítí atp. nepatří sem, jsou to vlastně kollektiva vzatá za plur.; v. § 129 č. 4.

O koncovce stejné ve vz. oráč v. 63 č. 4.

Do nč. spisovné koncovka tato se nezachovala. Mělo by tu za ni býti -i, vlcí, červí atd.; ještě Dobr. Lehrg.2 173 má tvary červí, čertí, Uhří atp., ale pak tu nastalo zkrácení, vlci, červi atd.; jenom v doudl. dochováno -í: židí, vlcí Kotsm. 21. O dial. hołubʼé BartD. 67, Žłtochvosťé t. 27 atp. v. zde dále č. 5.

Tvary -í vznikají také zdloužením z -i, na př. mistři-mistří, proroci-prorocí atp‚ v. zde výše č. 1. Máme li před sebou tvar -í a není li to doklad dosti starý nebo není-li znám dosti starý doklad jiný, může bývati pochybnost, je li tu -í zdloužené z -i či zúžené z -ie; na př. Bavoří Dobr. Lehrg.² 173, Bawořij Háj. 117ᵇ, kmotří doložené z Beck. 3, 346 atp. může se vykládati z -i i z -ie. Jindy zase mohl tvar nyní stejný vzniknouti v rozdílných nářečích tu z -i tu z -ie, na př. hadí Beck. 3, 134 a BartD. 52 (dol.) může pocházeti jednak z hadi, a jednak z hadie (doloženého z XV stol. ve Feifal. Verskunst 7: jako praví hadie), a podobně hołubí BartD. 55 (dol.) atd.

Za -ie bývá dial. -ja změnou stejnou, jaká je při -ovie, -ovia, v. zde č. 3; příklady jsou v nářečí hrozenk. na Moravě: ščur ščurja, hoferhoferja BartD. 41.

5. Koncovka -é je ze sklonění souhláskového; výklad, že by byla pouze obměnou z ie, -ьje, není správný, neboť -nьje atp. mění se v -nie t. j. -ňie atd. a z tohoto nemohlo se státi -né. Podle pl. nom. mateře žá[52]číslo strany tiskudáme také pl. nom. kamene; tu se -e nezachovalo; ale zachovalo se zdlouženo v -é v hosté, zeměné atp.; zdloužení stalo se vlivem délky v hostie atp. Toto pak -é máme také v pl. nom. některých substantiv s kmenovým –n, -d, -t. Na př. -né: zeměné, v. § 44 a 45; křestěné, v. t.; všickni pohane t. j. -né Pass. 94, pohane velechu Pass. 345, pohanee Ben. 4. Reg. 17, 15, veselte se pohané Br. Deut. 32, 40 atd., nč. pohané; kaplané Háj. 141ᵇ; haytmane Háj. 360ᵇ, heytmané Ben. 1. Par. 26, 26 a Br. Deut. 20, 5; solnaři a formané Wint. 225 (z r. 1410), naši fformane ChelčP. 229ᵇ, ubrmané Všeh. 363; katané Dobr. Lehrg.².- 172; zydee t. j. židé Pass. 160, 200, 201, mluviechu zijde EvZimn. 20, zyde vylichvie mnoho Štít. uč. 87ᵇ, żydee Ol. 1. Reg. 13, 7. nč. židé Us.; poznajte ſuvſyedee sílu mú Pror. 24ᵃ, ſúſedé Ben. 2. Par. 21, 16, jakž lyſte svědčie Štít. nč. 147ᵃ, jinak nežť lyſte svědčie t. Kromě listé jsou tvary -é v těchto dokladech významu veskrze životného.

V nářečí slovenském jest za -é náležité -ie, židie, pohanie; a z toho pak častější -ia, židia, pohania, srov. Hatt. slc. 68; změna -ie v -ia je tu stejná jako při -ovie, -ovia, v. zde č. 3.

Koncovka -é vyskytuje se v některých nářečích moravských v případech jinde neobyčejných. Souhláska kmenová je při tom dílem tvrdá, na př. hołubé, kohúté BartD. 19 (zlin.), hołubé, jastřabé, chłapé, páné, skokané, komáré t. 67 (val.), Petré (jméno rodinné, plur. z příjmení Petr), Polášké (příjm. Polášek), Šimké (Šimek) t. 138 (břez.),– dílem měkká, na př. hołuḃé, Jakuḃé (z příjmení Jakub), Pavlé (z příjm. Paveł‚ Chumchálé (Chumcháł), Majéřé (Majer) t. 67 (val.), Domoráďé (z příjm. Domorád), Žłtochvosťé (z příjm. Žłtochvost) t. 27 (pomor.), braťé t. 37 (stráň., sg. brat, bratr); k tomu buď také připomenuto, že tutéž i kmeny -jo mívají pl. nom. stejný, na př. kovářé, stołářé, kominářé, motýlé, štyřé koňé t. 67 (val.), kovářé (rodina kovářovic, proti tvaru kováři = řemeslníci ko- vářští), ševcé (r. ševcovic), šenkéřé (r. šenkýřovic) atp. t. 138 (zlin., val. a j.). Mohlo by se zdáti, že tu je dochováno dílem bývalé -ie, dílem bývalé -é, na př. Domoraďé, hołuḃé atp. ze staršího -ie, a chłapé, pané atp. ze staršího -é; tvary Pavlé, Majeřé atp. mohly by se vykládati obojako. Avšak když povážíme, že v oněch nářečích é se neúži, ale -ie jest zúženo v -í, zlin. a val. psání BartD. 19 a 68 atd., že by tedy také za staré hołubie, konie atd. bylo holubí, koní atd., a když povážíme dále, že také jo-kmeny mají tu stejné -é, kovářé atd., přikloníme se zajisté k výkladu, že tu máme všude jednostejné tvary -é. Vyvinuly se asi takto: koncovka -é dochovala se z doby staré do jisté doby novější ve tvarech hosté, židé, zemané, pohané atp.; podle vzoru host-hosté, žid-židé atp. tvořil se pak nom. pl. mechanicky tím, že se k nom. sg. přidávala koncovka -é, a tak vznikly tvary hołub-hołubé, pán-páné, kohút-kohúté, komár-komáré atd., a rovněž tak kovář-kovářé, kóň-koňé atd.; často bral se však za základ [53]číslo strany tiskunom. pl., a tu z Domorád-Domoráďi utvořeno Domoráďé, a podobně Žłtochvosťé, braťé, Majéřé, hołubé atd.; jinak bylo by sotva lze vyložiti v témže nářečí (val.) tvar komáré vedle Majéřé, hołúbé v. hołuḃé atd.

6. O koncovce -a v. plur. akk.

7. Má tedy pl. nom. koncovek značnou rozmanitost. Někdy může jich totéž substantivum míti několik Na př. subst. žid má tvary -ie, -é, -ovė, zydie Krist. 36ᵃ, zydee Pass. 200, zidowe Hrad. 80ᵇ, a krom toho dial. -ia, -ovie a -ovia; subst. súsěd má –i,-é, -ové, ſuſiedy vysl. súsědi Pass. 386, ſuvſyedee Pror. 24ᵃ; subst. pohan taktéž pohani Pass. 94, pohane t. 345, pohanowe t. 141; atd. Nikdy však není v té věci úplná volnost, aby kterýkoliv kmen bud všecky ty koncovky anebo kteroukoliv z nich mívali mohl, nýbrž je v té věci ustálený usus; nikoli usus všeobecně a bez výjimky platný, ale usus ustálený celkem pro jisté doby a pro jistá nářečí. Usus celkem ustálený má také nč. spisovná, srov. Dobr. Lehrg.² 172 sl. V tom jsou jen tvary -i, -y, -ové, -é a -a; jména životná mají -i i -ové, na př. chlapi, hadi, -ové; neživotná mají -y a -ové, např. duby, dubové; -ové tu bývá, když jde o zřetelné odlišení nom. od akk., Dobr. 173, a v řeči vznešené; -é ustáleno při substantivech některých se souhl. –l, -d, -n: andělé, apoštolé, manželé, konšelé, židé, sousedé, zemané, křesťané, pohané, katané, hejtmané, ale děkani neb -ové, kaplani, cikáni, berani, skřivani atd. Dobr. 1. c.; za formané, dosvědčené v XV stol., má Dobrovský formani; vedle Markomani atp. Dobr. t. má usus novější také Markomané atd. Čím se nářečí od usu spisovného liší, je vytčeno při koncovkách jednotlivých; v celku vidí se, že rozmanitosti ubývá, koncovka -i stala se v nář. záp.-mor. a v Čechách pravidlem také na místě bývalého -ie a -é, a také -ové velice se obmezilo.

36. Plur. akk. (nom.) chlapy, duby, -a.

1. Koncovka -y, stsl. -y, je vlastní a vždycky pravidlem: stč. mnohé chzazzy Pil. c, skrzě andiely ŽWittb. 77, 49 atd., nč. anděly, časy atd. U neživotných, dílem také u životných béře se plur. akk. -y časem za pl. nom., v. § 35 č. 2.

O dial. koncovce -e m. -y viz doleji § 48 č. 7.

2. Koncovka -a je místo -y v některých akk. (nom.) neživotných a je přejata ze sklonění o-kmenů středních, oblak pl. oblaka podle města. Doklad z doby staré: u poſledka percussit inimicos in posteriora ŽGloss. 77, 66; nč. záda, prsa, oblaka, ob. a dial. mraka, vrcha, dola, záda, prsa, lesa, hájka, bora, hambalka (z něm. Hängebalken), Čecha, Hradčana, Lužana, Vala (u Miletína) atp., v. ČČMus. 1863, 339, Český Lid 1894, 375 a Šemb. 27, hracha Kotsm. 22 (doudl.); vostrůfka chrom. 267 (název luk u řeky Moravy); úhora, báchora (laš.), chléva, chłada, letos sú veliké chłada, fúsa, droba, drobka (husí droby, laš.), záleta, chodí na záleta (val.) [54]číslo strany tiskuBartD 138; v názvích pozemků Kříba, Újezda, Kúta, Válka, Podsedka, Zadka, Příčka t.; v Moravě severní skoro všecka sem patřící jména osad, pozemkův a zemí mají -a místo -y t.

3. V jazyku kleslém bývá nom. za akk.; na př. (páni) připověděli židi vyhnati BílD. 110 m. židy, kteří (t. listové) židé vysvobodili t. 20 m. židy, co tam byli za kawalýři t. 218, děti kteří rodičowé ſwé nectili BílC. 101 a j. Obecně říká se v Čechách místy: chytat ftáci, viděl sem dva vojáci, podívej se na ty kluci, na ty hoši mýt. 339 a ob. podkrk. m. ptáky atd.– V nářečích východních bývá zase plur. gen. životných brán za akk. Ve východní Moravě bývá to nejčastěji u jmen osobních, na př. mám dvúch, třech, štyrech bratrů, zavołajte tych chłapů, mám třoch bratrůch, to je pro našich chuapců, máme hodnych suśedův atp.; někdy též u živočišných: stříłau houbů (holub, val.), ukrad dvoch vołuv (laš.). ale většinou mají jména živočišná tvar náležitý: má silné voły atd. BartD. 113 a 179, 180. V nář. slc. jest akk. bohy, křesťany, jiná osobní mají gen. za akk., kdežto živočišná mají tvar -y Hatt. slc. 68.– Toto obé však jsou změny syntaktické, nikoli tvaroslovné. Vyskytují se též při vzoru oráč, v. § 63.

37. Plur. gen. chlap, dub; -óv atd.; -í.

1. Tvary vlastní jsou chlap, dub. psl. -ъ, bez koncovky -óv. Ty však vyskytují se u velikém obmezení, totiž jen při jménech národních vlastních i obecných, a při některých jiných jménech jednotlivých; příklady jich jsou ovšem o něco hojnější v době staré než v nč.

Při jménech národních bývá ten tvar z pravidla, když se jimi rozumějí země, na př. (Benátčené) jezdie do Turek Lobk. 21ᵇ atd., v. doleji o pluraliích místních § 42; zřídka to bývá jindy : mnoho czech DalC. 52, ciesař chtě od czech polské zlato mieti t. 44, ciesař mnoho Čech káza zhubiti DalJ. 59 (rkp. neudán), těch Bavor třidcěti jěchu t. 89 (rkp. L), tater sě bojiece DalC. 82, tater, ſaraczenuow Kat. 156. Sem možná též počisti subst. pohan, jež mívá tento tvar při významu obecném i místním; na př. což sě bě pohan zbudilo AlxB. 4, 5, muž z pohan roty t. 4, 25, pohan málo AlxV. 1773, tolikéž pohan t. 1070, podlé pohan obyčejě t. 1997, tehdy sě pohan češt potlačí t. 2417, když sě stala škuoda od pohan Královi DalC. 50, rozličných pohan DalJ. 60, ti sú první z pohan byli Mand. 85ᵃ knieže táhl do pohan (= do pohanské země) t. 39ᵃ, jide do pohan Comest. 169ᵃ, (Benátčané) jezdie do pohan Lobk. 21ᵇ.– O gen. Brozan atp. a křestan v. § 45 a 46.

Jmen jiných, která po jednotlivu v tomto tvaru se vyskytují, jest velmi po řídku a mnohem méně v češtině nové nežli v staré. Jsou to především některá z těch, která mají plur. nom. akk. -a, na př. záda gen. zad, prsa-prs, vrcha-vrch, oblaka-oblak, do voblák chod. 35, ostrůvka- [55]číslo strany tiskuostrůvek, do vostrůvek chrom. 268; ta jsou takořka přenesena do vzoru město pl. města gen. měst, a proto jsou jejich genitivy pl. bez -óv. Z jiných mám tyto příklady: bóh, abyste sě od těchto marných boh obrátili k bohu živému ab his vanis Koř. Skutk. 14, 14; čás, do czas budem mieti hosti Mast. 195, budeť i malým i velikým (žabám) do čás běda DalJ. 55 rkp. V a Ff, doudl. do těch čás Kotsm. 8, do čás chod. 35, od tych čas BartD. 68 (val. a j.), slc. čias Hatt. slc. 68; element, všěch element elementoruin Ol. Sap. 7, 17, Comest. 183ᵃ, ze čtyř element Comest. 20ᵇ; hod, hód (zdloužení tvaru jednoslabičného je tu pravděpodobno podle čas- čás a j. ), káže je vyhnati z svých hod Hrad. 100ᵃ, dnové těch hod convivii Ol. Est. 1,5; (hřbitov, kromě kostelóv a jich hřbitov HusE. 2, 256, jest nedopatřením m. -ovóv); hřiech, ot hrſiech mých ŽKlem. 50, 11 (později připsáno ow), mysl odpočívajíc od poroby hrziech ŠtítMus. 15ᵇ, ote všěch hrziech Ol. 4. Reg. 13, 11, mých hrziech nepřipomene vrchní t. Sir. 23, 26; hrozen, tolik hrozen Blažek, Mluvn. 1877, 83; konšel s radú konſſel Rzimſkych Comest. 223ᵃ, někteří konſſel hledají ChelčP. 176ᵇ, od konſſel Žiželických KolB. 1519, jiných konſſel t. 1524, rychtář od konſſel volený KolČČ. 26ᵇ (1543), tak i VšehJ. 90; lék, do jiných lék Háj. herb. 6ᵃ; měch, dvacet měch špíže Vavř. z Břez. (Fontes rerum bohem. V 437, text z XV stol.; překlad pozdější ze XVII stol. tamt. má měchův); neznabóh, takových nenezna buoh neposlúchajíc ŠtítMus. 22ᵃ (tak v rkp., m. neznabuoh); okov, zagradnego (poplatku) XVI okou Reg. I. na r. 1088 (ze XIII stol.); pár, šest pár volů Suš. 41; plát, obleče sě v spravedlnost miesto plath pro thorace Lit. Sap. 5, 19 (pláty thorax Rozk. 3120 a j.); ráz, päť ráz atp. Hatt. slc. 98, sg. raz semel; súsěd, od těch Suſied Řád pz. 88, ode všěch ſuſyed a civibus Koř. 4. Reg. 4, 3, ote všech ſuſed Lit. t., (člověk) pozove přátel a ſuſed EvSeitst. Luk. 15, 6, přátel a ſuſed t. 15, 9, z súsed VšehJ. 73, z súsed našich Wint. 264 (z r. 1499), od některých ſuſed KolBO. 8ᵃ (1494), vedlé suſed t. 108ᵃ (1498), s pánóv Nymburſkych a sauſed gich KolAO. 10ᵇ (1505), s pánóv Kolínských aneb sauſed jich t., podle jiných ſuſed t. 9ᵃ (poč. XVI stol.); (šat, tři vozy šat Suš. 85, je z mor. sg. nom. šata); šiliňk, (pokuta) šesti sſylynk Lún. list. ops. XV stol.; talent, tisíc talent Puch. 177ᵇ; věk, viek, od wiek nenie slýcháno a saeculo Koř. Jan. 9, 32; věrduňk, pět wyerdunk ODub. 97; vlas, vlás, spletenie wlas capillatura Koř. 1. Petr. 3, 3; vóz, paddesát woz AlxH. 4, 19, sto woz DalC. 43.

Při tvaru tomto bývá v koncovce pohybné -e-; na př. Benátky- Benatek, Zástřizly– ze Zástřizel, starší z-Zástřizl list. z r. 1486 (Právník 1864 str. 365).

Srov. pl. gen. oráč, meč, § 65 č. 1.

Stejné tvary vyskytují se také v stpol.; appellativa obecná, která tu zachovala tvar archaistický, jsou podle udání Kalinova sasiad, god, woz, [56]číslo strany tiskuwłos, czas, skot, ząb a některá cizí, tedy namnoze táž co ve stč. a shoda je tu nejen vůbec v tvaru, ale i v několika jednotlivostech.

Podle dloužení novočeského v dial. čas-čás chod. 35 a 57, doudl. Kotsm. 8, čias Hatt. slc. 68, oblak-do voblák chod. 35, raz-ráz Hatt. slc. 68 a ve stč. noha-nóh, dušě-dúš, vrata-vrát atp. a rovněž tak podle stpol. pl. gen. ząb (proti zęb- v sg. gen. zębu atd.) podobá se, že v jednoslabičných genitivech těchto bývalo zdloužení také v stč., tedy hod-hód, atd.; jisto to však není.

2. Koncovka -óv vzata jest od ŭ-kmenův, chlapóv, dubóv podle synóv, stsl. -ovъ. Mění se časem v -uov, -ův a ztrátou souhlásky v -ó, -uo, -ů, srov. I. str. 242 sl. a 445; a jest pravidlem od historických dob nejstarších a dosud. Příklady

pro -óv: svobodných panow AlxH. 5, 22, měst i hradow t. 1, 2, všěch yazŷkow svD. 5, chlebów BiblB. Mark. 8, 6, zaſtupów t. 8, 2, vczedlníków t. 8, 1, boyowników Ol. Num. 2, 4 (tak v rkp.), ſadów t. 13, 21 (též), hrzichow Lact. 79ᵇ; v ŽWittb. 80, 4 čte se: den hodowow vašich, místo hodóv, slabika ow napsána omylem dvakrát (srov. podobný omyl k zubobom MastDrk. 273);–

pro -ó: od mvczzedlnyeko EvOl. 322ᵃ, srov. mnoho nyemczo DalC.93; –

pro -uov: czaſſuow Pass. 272, chlebuów BiblB. Mark. 8, 16, popuów t. 8, 31, zaſtupúow t. 9, 17, hadúow Kruml. 28, hrzichúow t.30ᵇ, mnoho leſuow Háj. 3ᵃ a j., panuow KolČČ. 89ᵃ (1554), Mozkwanuow VelKal. 258 a j. (tu -uov z pravidla):–

pro -uo: těch hrziechuo Kruml. 63ᵇ, panuo Pražanuo KolB. 1519, mnoho panuo KřížB. 95ᵃ, ſſaatkuo t. 94ᵃ, drahých prſtenuo t. 85ᵃ, těchto čaſuo Konáč (1547) 74ᵇ mnichuo t. 20ᵇ, všech Stawuo t. 43ᵃ a j. (často tutéž), panuo przatel KolČČ. 85ᵃ (1548), snop klaſuo VelKal. 89;–

pro -ův: dworzeninuw Mill. 8ᵇ (koncovka je ze vzoru tohoto), ſlužebnijkůw Háj. 2ᵇ a j., pokrmúw t. 245ᵃ a j., těch čaſuw t. 26ᵃ a j., panuw Pražan KolČČ. 89ᵃ (1563), Hospodin záſtupůw Br. Isa. 5, 9 atd., nč. -ův;–

pro -ů: ſynv israhelských EvOl. (z r. 1421) 135ᵇ, panv vašich t.154ᵇ, množství welbludu t. 99ᵃ; twych Angelw v proroku, apoſtolw, muczedlnykw v Swatych zpowyedlnyku, puſtennyku atd. Lvov. 46ᵃ, t. j. tvých anjelů atd.; dvanáste hauffu Mill. 53ᵇ; pánu poruczniku KolA. 1511; panu przatel ſauſedu KolČČ. 400ᵃ (1569), groſſu českých t. 102ᵇ (1549): dělniku Lact. 34ᵃ; ſlužebnijků Háj. 2ᵇ a j., z Čechú t. 3ᵇ a j.; Panů VelKal. 73, Sſweycarů t. 57; Hospodin záſtupů Br. Isa. 6, 5, Hospodina záftupú t. 5, 7 atd.; nč. -ů.

Varianta nejstarožitnější -óv drží se až do poč. XVI stol., a nejmladší ů začíná se dosti záhy v XV; v Lact. (1511) jsou obě vedle sebe [57]číslo strany tiskuv příkladech hrzichow 79ᵇ, dělniku 34ᵃ atd. Vedle toho jsou svým časem v užívání také varianty ostatní, podle dokladů tuto předložených -ó v XV (u kmenů měkkých je doklad již pro XIV stol.), -uov ve XIV až XVI, -uo v XV a XVI, -ův od XVI stol. Srov. I str. 435.

Když usus mezi variantami těmito se kolísá, vznikají také některá zvláštní a ovšem mylné výklady theoretikův o tvarech těchto, zejména o tvarech -ův a -ů; učí totiž Philomates 1533 a s ním Blahoslav, že -ův je pl. gen. a -ů ablativ Blah. 25 a 69, na př. gen. pánův (otcův) našich, a ablat. od pánů (otců),– a Rosa (1672) str. 444 chce míti v gen. jen -ů a pokládá -ův za nesprávné, poněvadž toto jest adjectivum possessivum, tedy prý: mnoho pánů, a pánův klobauk.

Výsledek vyloženého tuto vývoje je v jazyku spisovném -ův, -ů. Koncovka -ův odporoučí se zvláště na konci věty a před následující samohláskou; ale pravidla přísného v tom není a v textech starších ho nebylo, jak svědčí příklady z Br. NZák.: mám pět bratrů, ať jim svědčí 143ᵇ, kteříž byli od věků. (konec věty) 109ᵇ.– V nářečích pak drží se vedle toho také varianty jiné: v Čechách –ů, vyslovováno obyčejně krátce –u, chlapu Us.; v nář. mor. jest -óv, súsedóv, pánóv BartdD. 41 (hroz.); -uov, bratruov t. 136 (sev.-opav.); -ův, chłapův, vtákův, u Petrův t. 39 (súch.) a 87 sl. (stjick.); -uv, chłopuv, synuv t. 112 (laš.) a 136 (sev.-opav.); -ů a -u, chłapů Btch. 264 (dolnobeč.), chłapů, obrazů BartD. 17 a 18 (zlin.), t. 66 a 77 (val.), chłapu chrom. 266;– v nář. slc. -ov, chlapov, dubov Hatt. slc. 67.

Dialekticky vyskytuje se také -um, změnou hláskovou místo -uv: do svátkum, u sousedum atd. BartD. 2, 37 (han.‚ místy),– a také -ou, vzniklé z -ů = -ú : u sousedou BartD. 52 (dol.), silnejch chłapou t., sousedou, hodně zemňákou, u sedłákou t. 92 (kel.), u schodou Us. podkrk., do Rohou Us. místy v již. Čechách (Rohy gen. Rohů, něm. Horn, v Dol. Rakousích). Stran změny ů = ú v ou v. I. str. 248 a 263 (růže-rouža dol., hrůza-hrouza kel. atd.).

Z -ů, -u vzniklo dále dialektické -ůch, -uch; souhláska -ch se tu přidala vlivem gen. pl. těch, dobrých atp., srov. I. str. 462. Na př. jelenuch, rakuch Šemb. 18 (záp.-česk.), dělnikuch t. 54, u Pavlíčkůch nakopali padesát měchůch zemňákůch BartD. 67 (val.), u súsedůch t. 65 (val.), synůch, vtákůch, chłapůch, u Petrůch t. 87 (stjick.); doklad tomu z doby starší: (co) dluhuch se nachází KolEE. 229ᵇ (1690).

Ve farnosti Újezské nář. val. mají jména rodinná v gen. pl. koncovku -ůj, vedle obyčejného -ů; říká se tu: pět roků, od sedłáků atd., ale na př. u Bacúchůj, u Kováříkůj BartD. 67. Koncovka -ůj je tu také místo -ův v adjektivech přivlastnovacích. Mám za to, že -ůj se tu dostalo do gen. pl. z těchto adjektiv: jinde v témž nářečí říká se súsedůch synek a u súsedůch BartD. 65, zde říká se súsedůj synek (analogií podle [58]číslo strany tiskumůj, tvůj, svůj), a podle toho zaměněno -ůch za ůj také v pl. gen., u Kováříkůj atd.

3. Tvary -í jsou původu nejmladšího a vznikly napodobením gen. pl. hostí, znamení atp. Vyskytují se dialekticky na Moravě: vlasí, pačesí BartD. 19 (zlin.), kołári, grajcarí, hoferi, cigani (m. -í) t. 41 (hrozenk.), dvanast hłasi, deset razi t. 112 (laš.); doklad tomu starší je v dialektickém (staromor.) EvOl. 3ᵃ: ani vždy to, co se je dálo, podle rzadu czaſi položil sem, t. j. podlé řádu časí. Hojnější je tento novotvar ve vzoru oráč, meč, v. § 65 č. 3.–

Podle Šemb. 20 říká se u Jindř. Hradce: mnoho vojákách atp., tedy pl. gen. -ách. Je to plur. lok., vzatý za gen.; ve sklonění zájmenném a složeném je pl. gen. a lok. tvaru stejného, těch, dobrých atd., a podle toho pojat lok. -ách za gen. také zde.

38. Plur. dat. chlapóm, dubóm-atd.; -ám.

1. Koncovka -óm je vlastní, psl. omъ. Byla většinou dlouhá a měnila se dále v -uom, -ům. Na př.

-óm, bohom ŽWittb. 30, 12, Pass. 346 jiným bohóm (tak v rkp.) Ol.Deut. 17, 3 woyakóm (též) t. 20, 14, ku pahorkóm (též) t. Jos. 22, 10, k neduhom Otc. 51ᵇ, wlkom NRada 1298, ſynom Ben. Gen. 18, 19 a j., k żertom HrubLobk. 57ᵇ a j., k hrzychom ChelčP. 148ᵃ, svým ſlužebnijkom Háj. 96ᵃ, vojákóm Výb. 2, 1484 (Vorličný r. 1553);

-uom, ſlowanuom PulkMus. 2ᵇ, židuom Kruml. 20ᵃ, uczennykuom EvSeitst. Mark. 16, 14 a j., Krasikuom Let. (Výb. 2, 258, XV stol.), žyduom Ben. 2. Esdr. 2, 16, haytmanuom Ben. 2. Par. 1, 2, k hrzichuom ChelčP. 146ᵃ, ke všem nedoſtatkuom Háj. 4ᵃ, proti Cžechuom VelKal. 112 a j. atd.;

-ům, hniewum ChelčP. 148ᵇ, Bogownjkum Háj. 154ᵇ t. j. -ům, bogownjkúm t. 20ᵃ, ptákum a pſum t. 18ᵃ, Uhrum t. 368ᵃ, a j., manzelum KolČČ. 398ᵇ (1568), rzemeſlnikúm Lún. var. 1613 atd., nč. -ům.

V textech starších drží se -óm do pol. stol. XVI, -uom je na sklonku stol. XIV, v XV a do pol. XVI, -ům pak od 1. pol. XVI. V ChelčP. a Háj. jsou, jak z dokladů uvedených se vidí, tvary -óm, -uom a -ům vedle sebe, -óm ovšem zřídka. Nč. -ům je pravidlem od sklonku stol. XVI. Táž chronologie ukazuje se také ve vzorech jiných, které mají pl. dat. -óm, zejména při pl. dat. oráčóm, mečóm, městóm, -uom, -ům. Nezměněné -ó- trvá v této koncovce poněkud déle, nežli v slabikách jiných; na př. duom za starší dóm se čte často ve XIV stol., duom Štít. uč. 111ᵇ, duóm BiblB. Mark. 7, 24, ale pl. dat. súsedóm říká se ještě v XVI stol., kdy dóm již dávno neužíváno. Podobá se, že délka, která v koncovce pl. dat. -óm bývala, méně pronikala, než při jiném ó; tím opožďovala se zde změna v -uom atd.,– a tím vysvětluje se také, že v některých nářečích [59]číslo strany tiskujest nč. krátké -om, t. j. délka, která tu bývala, zanikla docela. Na př. chlapom, vojákom, hadom, rakom, dubom chod. 41, Šemb. 17 (domažl.), Kotsm. 8 a 22 (doudl.), chłapom, dubom, obrazom BartD. 9, 17, 18 (zlin.), t. 52 (dol.), t. 82 (hran.) chłapom, dubom Btch. 264 a chrom. 266, k súsedom Suš. 95, ke kostelom t. 23, dała sem ju katom t. 90, slc. chlapom, dubom atd. Z doby starší je svědectví pro toto krácení v HrubLobk. kde se délka pilně znamenává, ale v pl. dat. psáno jen -om. Rosa pak str. 75 a 446 tvrdí, že koncovka pl. dat. pánům atp. je krátká, že se má psáti -um a nikoliv ům a že leda licencí básnickou ve verších může se bráti za dlouhou.

Sem patří na pohled také podkrk. -om, k Novákom atp.; ale to se klade jen jako dat. k nom. Novákovi (adjekt. possess., sg. Novákův), klade se vedle tutéž také obyčejného dat. Novákovům, a je to patrně dialektická zkrácenina z tohoto.

Čelakovský uvodí ve Čtení o srov. mluvn. 116 dědovuom, prý ze starého rkpu XIV věku: podle Čelakovského pak Mikl. III² 343 a Obl. 124; pramen toho dokladu není blíže určen a je to bezpochyby omyl. Na podporu jeho uvodí se doudl. šefcovom, Michalovom Obl. 124; neprávem, neboť toto jsou dialektické dativy plur. k possessivnímu -óv, pl. nom. šefcovi, Michalovi, dat. -ovom za spisovné -ovým.

Omylem jest bezpochyby také -em v Comest.: proti ginym narodem 175ᵇ, abychom prodali to dietie Iſmahelitem t. 44ᵃ; v textech starých psávalo se o velmi podobné k e, omyl byl tu tedy snadný.

Vedle věky věkóm, nč. věky věkův, bývá stč. také věky věkoma: na wieky wiekoma ŽWittb. 36, 29 a j.; změna zvláštní, v ustrnulém výraze adverbialním snadná, a patrně podle dat. dvoj.

2. Koncovka -ám je přejata z a-kmenů, dial. dubám podle rybám. Vyskytuje se v některých nářečích: chłopam, bratram, žebrakam, pacholkam, synkam BartD. 111 a 112 (laš., vedle -um), žebrakam, bratram t. 136 (sev.-opav., vedle -um), k dubám Btch. 265 (dolnobeč., jen u neživotných, vedle -om); doklad z doby starší: by statek sirotkám dochován býti mohl Zřízení mor. z r 1516 (ČČMus. 1865, 427).–

Srov. pl. dat. vzoru město v § 90.

39. Plur. lok. chlapiech, dubiech, -ích; -ech, -och; -ách.

Koncovka vlastní jest -iech, psl. -êchъ. Souhlásky kmenové jsou před ní náležitě změněny, na př. skutek-skutciech, boh (bóg)-boziech, hřiech-hřiešiech dar-dařiech, blud-bluďiech atd., slc. mnich-mnisiech Hatt. slc. 69 atd. Optat 1, 9 píše: v těch dyftongích, m. -zích, chyba v slově cizím. Časem mění se -iech jednak ztrátou jotace v -éch, jednak zúžením v -ích, srov. I. str. 197 sl. a 190 sl.

Koncovka tato byla v jazyku starším více oblíbena, než v nynějším; [60]číslo strany tiskuvysvítá to z následujících příkladů, kde jazyk nynější měl by často -ech za doložené -iech atd.: po darzijech jeho Štít. ř. 51ᵃ, w darziech KabK. 30ᵃ, po dařijch Háj. 176ᵇ, po mnohých odpořijch t. 404ᵇ, na odporzijch KolČČ. 248ᵃ (1556), na tolaržych t. 146ᵇ (1551), na těch sejřích ŽerKat. 277;– o apoſtoleech Štít. ř. 196ᵃ, w zamyſlech t. j. -léch ŽWittb. 76, 13, při těch rozdilijch KolČČ. 200ᵃ (1553):– (o) ſynyech DalC. 71, o těch panyech Štít. nč. 84ᵃ, v pohonyech Rožmb. 88, w ſtanyech AlxBM. 5, 7, o těch panyech (nč. pánech)Štít.uč.84ᵃ, o mlyniech KabK.9ᵃ, na pánijch Cžeſkych Háj. 297ᵃ, wStanijch t. 122ᵇ, w mlýniech t. 360ᵃ, při ſynijch mejch (nč. synech) KolČČ. 235ᵃ (1556), při panich (– pánech) t. 215ᵃ (1554), po zahonijch t. 127ᵃ (1550), po Haytmanijch VelKal. 97, w ſtanjch Br. Jer. 35, 7, po paních Břez. 3, ve mlejních ŽerKat. 219, na zahonich KolEE. 448ᵇ (1675), w klynich záhonů t. 169ᵇ (1702);– (v) udyech DalC. 17, v jich bludyech Pass. 389, na welbludiech KabK. 25ᵇ, na hradijch Háj. 292ᵇ, o pokladijch t. 78ᵇ, v řadijch t. 394, po mnohých odkladijch KolČČ. 210ᵇ (1554), na ſladijch t. 216ᵃ (1554), (při) ſauſedijch t. 18ᵃ (1542), o pokladijch VelKal. 107, w pokladjch Br. Isa. 39, 2, na hradjch t. 13, 23, při Saudich KolEE. 59ᵇ (1635);– w kutich m. -iech Reg. 1249, (ve)rtiech ŽWittb. 58, 8, na prſtiech Ol. Prov. 7, 3, na klenotich Háj. 119ᵃ, na żywotijch t. 195ᵃ, při plotijch KolČČ. 326ᵇ (1562), na těch gruntijch t. 167ᵃ (1552), w Mandatijch VelKal. 268, na klénotjch Br. Nahum. 2, 9;– w ſlybijech Štít. ř. 15ᵃ, w rubich KolČČ. 223ᵃ (1555), na Weltrubijch t. 13ᵇ (1542);– na przikopich KolČČ. 247ᵃ (1556), na Přijkopijch VelKal. 82, na Slaupijch KolEE. 329ᵇ (1721);– W zernowiech KabK. 6ᵃ, na svých odiewijch Háj. 92ᵃ;– po rzádijech húfijech Ben. 2. Par. 31,16, po záſtupijech a húfijiech t. Jos. 4, 13;– na domich KolČČ. 176ᵃ (1553), w kramijch t. 418ᵃ (1566);– w boczijech vašich Štít. ř. 169ᵇ; po ſkutczijech jeho t. 3ᵇ, w ſkutcziech ŽWittb.9,17, v dobrých ſkutciech Pass. 355, o jich ſkutczech AlxV. 836, o potoczech KabK. 23ᵃ, nč. skutcích Us.; o poručnijcijch VšehK. 39ᵇ; v kakýchs klaſciech ŠtítOp. 2 t. j. klásciech (klásek), po takových zyſſtyech Štít. uč. 82ᵇ a 85ᵃ t. j. zištiech (zisk);– w bozijech egyptských Štít. ř. 154ᵃ, na svých boziech Pass. 348, v skalnatých byrziech LMar 56 (brh), na praziech Ol. Ex. 12, 7 (práh);– w hrieſſyech Pass. 334;– na woziech

ŽKlem. 19, 8;– na ſaſyech DalC. 78, w czaſych KolČČ. 85ᵇ (1548) atd.; – nč. v dařích, ve sklepích, na domích, na vozích, po časích atd. vedle -ech, v bocích, o ptácích, po skutcích, po svátcích, o bozích, o ženiších Us.

2. Koncovka -ech je podle i-kmenův, chlapech podle kostech atd., z -ьchъ. Také koncovka ŭ-kmenů byla -ech, synech atd., a lok. chlapech mohl by se zdáti utvořen podle lok. synech : ale v synech je koncovka -ech z -ъchъ, její -e- nemělo moci přehlasovací, srov. I. str. 140; zde však přehlasování jest, jak viděti na příkladu zeměnech atp, jest tedy [61]číslo strany tisku-ech z -ьchь, z i-kmenův. Při -ech z -ьchъ mělo by ovšem býti měkčení r-ř a měl by býti na př. lok. dařech a nikoli darech; nezměkčené darech atp. však tím se vysvětluje, že doba měkčení re (rь) v ŕe, ře již byla prošla, když novotvar s -ech vznikati počal.– Tvary -ech jsou tedy novotvary; v jazyku starším jsou ještě řídké, ale množí se pak, zvláště při kmenovém -n, -d, -t, kdež jsou v nč. pravidlem. Na př. v darech, odporech, tolarech, rozdílech Us.;– u pohonech Rožmb. 90, w honech KolB. 1519, KolČČ. 215ᵇ (1554), w zahonech KolEE. 464ᵇ (1717); o pánech, mlýnech, klínech, hejtmanech atd. nč. Us.;– na hodech Pass. 377, KolA. 1514, Br. Isa. 5, 12, w urzadech Ol. Num. 2, 17, v Zidech t. j. židech KolA. 1511, na żydech Háj. 107ᵃ, w Nebowidech KolB. 1521, w Saudech Háj. 337ᵃ, o ſaudech KolČČ. 296ᵇ (1559), při Saudech KolEE. 37ᵇ (1675), w pokladech Br. Jer. 49, 4, w rodech t. Ex. 6, 16;– na rtech ŽWittb. 44, 3, na ſſatech KolČČ. 210ᵃ (1554), na klenotech t. w pocztech KolEE. 3ᵇ (1661), na mlatech t. 329ᵇ (1721), na gruntech t. 136ᵇ (1725);– na ſrbech DalC. 58;– na příkopech, sloupech, stavech, domech, krámech, vozech, klasech atd. Us. Šíření koncovky -ech podporováno tím, že se při ní souhláska kmenová zachovávala beze změny, dar-darech, pán-pánech atd., proti náležitému tvaru dařích, páňích atd.; provedeno tedy v posledních dvou stoletích do té míry, že -ech je pravidlem, kromě kde souhláska kmenová je hrdelná, na př. pták- o ptácích, roh- na rozích, ženich- o ženiších; a i sem vniklo -ech místy v nář. stjick.: o vojákech, po kanárkech, v osmi rokech, rohlíkech, na břehech, ve stohech, v kožuchech, o ženichech BartD. 88 a j., jsouc tu v době novější jen mechanicky přivěšeno, což vysvítá z toho, že neměkčí a že se vyskytuje ve všelikých lokálech množných, také u kmenů měkkých a ženských, na př. o chłapcech, po křížech, na polech, na rybech, po lukech, na rukech, o ženech, v novinech, o sestrech atd. BartD. t. a j.

Novotvary s konc. -ech podle i-kmenů jsou také v srbchorv. od XIV stol., na př. trudeh, narodeh, zakoneh, dareh Danič. Istor. obl. 134.

3. Koncovka -och je podle ŭ-kmenův, z -ъchъ.

Je tedy po právu v nářečích slovenských, která mají o ve střídě za ъ, tedy -ochъ za -ъchъ. Tu jest i pravidlem, tedy na př. rohoch, věkoch, žákoch, ženichoch, daroch, kaproch, zuboch, hadoch, psoch Dolež. 29–36, chlapoch, duboch Hatt. slc. 67 atd.

Ale jest i za hranicemi uhersko-slovenskými, na př. chłapoch, obrazoch, duboch, BartD. 17 a 18 (zlin.), o vtákoch, vojákoch, stohoch t. 31 (pomor.), bratroch, vtákoch, na stromoch t. 52 (dol.), chłapoch, obrazoch t. 66 a 67 (val.), chłapoch t. 82 (hran.), po staříčkoch, o vtákoch, po stromoch t. 88 (stjick.), chłapoch, duboch, komároch, po čertoch, častěji než -ech Btch. 265 a 423 (dolnobeč.); místy jest -óch, chłapóch, dubóch BartD. 84 (stjick., s délkou ráznou), zdloužení je tu vlivem délky v rybách [62]číslo strany tiskuatp., tedy délka analogická. V nářečích tuto dotčených není o střídnicí za ъ; jim dostalo se tedy koncovky -och cestou jinou než domácím vývojem z -ъchъ, a to buď přejetím z území slovenského, buď podle jiného výkladu podle dat. –om, chłapom-chłapoch atd. jako je rybám-rybách, těm-těch, dobrým-dobrých atd.

Koncovka -och je také v nář. lašském: vim o ptakoch, v našich synkoch, po jarmarkoch, o bratroch, v kadłuboch, po stromoch, po škubakoch, na Hamroch, ve vłasoch BartD. 113. Tu mohlo by býti -och domácí obměnou hláskovou z -ách, srov. I. str. 123; ale když povážíme, že tu bývá také -ach (za -ách), na př. chłopach, obrazach, susedach, domach atd. BartD. 111—113, nakloníme se k výkladu, že i lašské -och je téhož původu, jako ve východních nářečích jiných.

Z doby starší jsou pro -och doklady v Koz. 397: na rolníkoch i na zahradníkoch.

Srov. stpol. bogoch, bokoch, daroch, panoch, sadoch, listoch, skopoch, obrazoch atd. Kal. 95.

4. Koncovka -ách je z a-kmenů, rohách podle rybách. Odporoučí a šíří se tím, že nemění souhlásky kmenové. Vyskytuje se již v textech nejstarších a dosud: v době staré bývá jen při kmenovém -k, zvláště když před ním je ještě souhláska jiná, později také v případech jiných. Na př. v zwoneckach t. j. zvonečkách in cymbalis ŽGloss. 150,5; w zwoneczkach ŽWittb. t.; rozkoš (luxus) w nozykach a paterzyczkach v myeſſeczkach Štít. uč. 45ᵇ; na mezkach in mulis Pror. Isa. 66, 20, Vít. 22ᵃ, Ol. 1. Par. 12, 40; sediec na oſliczkach super pullos asinarum Ol. Súdc. 10, 4; v budúcích wiekach Kladr. Efes. 2, 7; na rohach Hlah. 1. Par. 15, 16, na podьvalachь t. Cant. 5, 5; o rzerzabkach Comest. 62ᵇ, po prſtenkach t. 8ᵇ, po przybytkach t. 63ᵃ, w okrſſlkach t. 5ᵃ, na bykach t. 205ᵃ, v prvních wiekach t. 8ᵇ, w ſnekach (šnek) t. 155ᵇ, w zaſtupach t. 61ᵇ, na podwalach t. 195ᵃ, w uhlach rúcha t. 94ᵃ; w czeczkach ženských Sal. 314, o raku na ceckach t. 312; w kaliſſkách Háj. herb. 83ᵃ, na Konečkách t. 2ᵇ, o ſſeſtiliſtkách t. 239ᵇ, na Prautkách t. 204ᵇ, v těch Měchýřkách t. 335ᵃ a j.; w rozkrokach VelKal. 334; na Wyklekach KolEE. 89ᵃ (1657), w Begchorach t. 96ᵇ (1733), ve jménech místních; po Kautkách Beck. 1, 487, na Statečkách t. 3, 302, po všech zármutkách BílD. 7, po jeho krokách t. 351, na žiwotčichách BílC. 91, v pěti pecnách BílQ. 2, 172 a j. Sem patří také lok. snách ve výraze ve snách in somniis, dial. zkrác,.ve snach chod. 57; výraz ten drží se z doby staré, srov. ve ſnach Kat. 134, Ol. Gen. 31, 10, ChirB. 39ᵃ, Br. Gen. 31, 10, t. 31, 11 aj., Dolež. 29 atd.; ale jindy je snech, mluviti o snech atp. Dobr. Lehrg.² 174.– Velice je rozšířeno -ách v nářečích obecných: v Čechách slyší se velmi často, vedle koncovek jiných; v nář. mýtském jest při kmenech tvrdých při všech, mýt. 333; také v nářečích východních se vyskytuje, na př. vo pacholkách, [63]číslo strany tiskužebrákách, žákách, na břehách, v obłakách, po svátkách, f kožuchách chrom. 268, na stromách, o vtákách BartD. 31 (pomor.), o vtákách, po pěti rokách t. 54 (dol.), chłopach, obrazach, pachołkach, susedach, domach t. 111–113 (laš., místy pravidlem, místy vedle -och), synkach, lesach, stromach t. 136 (sev.-opav.).

5. Koncovka vlastní -iech byla kdysi zajisté pravidlem obecným; ale časem vznikají novotvary s koncovkami -ech, -och, -ách, a tvary vlastní -iech ustupují znenáhla novotvarům -ech, -och, -ách. Usus, který se z toho pro nč. spisovnou vyvinul, jest podle Dobr. Lehrg.² 174 a j.: -ích zachovává se při kmenech se souhláskou hrdelnou, na př. o žácích, ptácích, o svátcích, v potocích, na rozích, březích, o mniších, hříších atd., a krom toho často také jinde, na př. na vozích, v časích, v zubích, ve sklepích, v krámích atd.; ech bývá při -n, -d, -t, o pánech, pohanech, údech, na schodech, o židech, v nápadech, v rodech, ve rtech, v počtech, na prstech atp.;– mnohá substantiva mívají tu -ích tu -ech, na př. na vozích a na vozech, po časích a po časech, v zubích a obecně v zubech, v kočářích a ob. v kočárech, v Karlových Vařích ob. Varech, v krámích ob. v krámech; za časů Dobrovského na štítech i na štítích, a při abstraktech mělo přednost -ích, v počtích, nápadích;– koncovka -ách je ustálena ve výrazu ve snách, v. nahoře; a bývá dále častěji při kmenovém -k, když před ním je souhláska ještě jiná, na př. na koníčkách v. -čcích, v měchýřkách v. -řcích, v koutkách v. -tcích atp.; za ob. na dluhách, na rohách atp. je spisovné na dluzích, v potocích atd.– Usus dialektický, pokud jest jiný, vytčen jest v odstavcích předcházejících; rozmanitost a kolísání jsou ovšem také tu, na př. v nářečích západních jest -ích, -ech, -ách,–na Moravě je v chrom. -ich (= -ích) skoro jen u životných na -ch, -k, -ách u neživotných na -h, -ch, -k, -ech ostatně chrom. 268,– v dolnobeč. -ech, -och, -ách,– zlin., val., slc. -och atd.

Srov. pl. lok. při vzoru oráč, město atd. §§ 67.a 91.

40. Plur. instr. chlapy, duby; -mi, -ma; -ami, -ama, -oma.

1. Koncovka vlastní jest -y, psl. -y. Jest pravidlem v textech starších a dosud v jazyku spisovném; na př. yazyky svými ŽWittb. 5, 11, zuby svými t. 34, 16, zlatými paſy Pass. 322 atd., nč. chlapy, duby. V nářečích drží se někde pravidelně, ale u většině jest jen výjimkou vedle koncovek jiných -mi, -ami atd.; koncovky tyto jsou zřetelnější, proto přicházejí v oblibu, kdežto koncovka náležitá -y se drží jen v jistých výrazích ustálených nebo v jistém spojení s předložkou nebo přívlastkem, kde tedy předložka nebo přívlastek nasvědčují, že tvar -y jest instrumental. V nář. doudl. jest -y pravidlem, se zedníky, mezi vlky, vojáky Kotsm. 22; jinde vyskytuje se ve výrazích, jako jsou na př. brániti se zuby nehty Us., před svátky, pověděti něco před svědky, před časy, mezi lesy Us.; v ná[64]číslo strany tiskuřečích východních říká se: před časë (= -y) chrom. 268 (ostatně je tu jen –ama); chłapy, obrazy, všecko je podsaděné stromky, jéł z voły, hore potoky BartD. 66-68 sl. (val., z pravidla, vedle -ami); mezi sedłáky, s pachołky, s chlapy, z vojáky, z bratry, svými voły, s tými droby t. 89 (stjick., z pravidla, vedle -ámi a -ama); pod płoty, před svátky, před časy, nad kostely, za rámy t. 19 (zlin., -y jen v určení adverbialním a ve spojení s předložkou); pod puoty (płoty), mezi potoky, z vojáky t. 46 (lhot., vedle -ama); s tymi synky, s bratry, z mojimi bratry, za kłobuky, pod płoty, před svotky, mezi trhy t. 113 (laš.), tłustými těły Šemb. 36 (opav.); slc. ostrými zuby Hatt. slc. 69, peknými chlapy Mikl. III² 340 (ve spojení s přívlastkem, jinak ami, -mi) atd.

Za -y bývá v nář. slovenských -ý: s tema chłapý, pred svátký BartD. 37 (stráň.), syný, z vojáký, uchodził cvałý t. 30 (hroz.), s tými chłapý, ze svojimi syný, za dubý t. 41 (též); v slovenštině spisovné jest -ý, když slabika předcházející je krátká, pěknými spôsobý vedle ostrými zuby Hatt. slc. 69.

Srov. pl. instr. oráči, městy atd. §§ 68 a 92.

2. Koncovka -mi je z i-kmenů, dubmi podle hostmi atd. Mohla by býti i z ŭ-kmenů, jako stsl. -ъmi, Lesk. Declination 102–104 a Scholvin v Jag. Arch. 2, 495; ale v češtině byly tvary synmi atp., které by tu měly býti vzorem, vyhynuly dávno před tím, než novotvary sem patřící se začínají. Tyto vyskytují se od konce stol. XIV, většinou u jmen neživotných; na př. s pokladmy Pulk. 44ᵇ, chlebmi HusF. 2, 289, s czaſſmy Kruml. 376ᵃ, mnohými czaſmi Comest. 248ᵇ, zlatými liſtmi t. 152ᵇ, nolimi těmi ptáky t. 12ᵇ svými ſſatmib Griz.159ᵃ,s ſtítmyKladr. Ezech. 38, 5, loſmi t. 1. Par. 24, 5, wlaſmi t. Luk. 7, 38, s platmi Koz. 395, pánmi, hadmi Rosa 97, obrazmi Beck. 1, 170, s židmi t. 1, 207, s Sſatmi t. 3, 46, s wozmi t. 3, 71 a j., mezi praetendentmi VesB. 29ᵃ a j., pánmi Tham 48 a j.; z vołmi, pred dvacjatmi rokmi, cepmi BartD. 41 (hroz.), slc. zubmi, hołubmi, hadmi, sudmi, vołmi, stołmi Dolež. 31, zubmi, kostolmi Hatt. slc. 69 Srov. stpol. chlebmi, apostołmi, kapłanmi, sokołmi a j. Kal. 102; stsl. grêchьmi Cloz., apostolъmi Supr., darъmi Euch. a j., -ъmi z u-kmenů, Scholvin v Jag. Arch. 2, 492 sl.; stsrb. darьmi, gradmi, listьmi, grêhьmi atd. Danič. Istor. obl. 116 sl.; sln. Obl. 160 atd.

Vedle -mi jest vulgární -ma, na př. pánma Rosa 76, s wolma BílD. 271, s volma, šatma atp. Us. V jazyku kleslém jsou i příklady, kde -ma je přivěšeno k pl. nom.; na př. pl. nom. rty a instr. rtyma svýma BílC. 37, okuláry instr. s okulárýma BílD. 11.

Srovn. stejné pl. instr. při vz. oráč a město v §§ 68 a 92.

3. Koncovka -ami je z a-kmenů, chlapami podle rybami. Vyskytuje se od konce stol. XIV, v době starší jen u jmen neživotných, v nové také u životných. Na př. rohamy trkati PassKlem. 50ᵃ, s velikými poprſkkamy [65]číslo strany tisku(sic) t. 202ᵇ, yazykamy lidskými ROlB. 34ᵇ, s kolykamy paxillis Ol. Num. 4, 32, mezi obluczzkamy t. 3. Reg. 7, 29, ſkutkami Comest. 110ᵃ, rohami t. 74ᵇ, plechami t. 154ᵇ, hrziechami t. 29ᵃ, s ṙeṙabami Baw. 220, svými zubami Háj. 160ᵃ, skřípíce zubami t. 262ᵇ, s Cepami t. 382ᵃ; cepami VelKal. 88, přestrašili ho cepami Pam. 3, 77, stromami Rosa 76, s katolikami Beck. 1, 422, odpuſkami t. 1, 62, prſtami t. 2, 220, mezi rohami t. 1, 4, ostrými Sſýpami t. 1, 512, pole s rybnikami t. 1, 485 atd., bratrami BílD. 234, ďáblami t. 254, ſwědkami VesA. 125ᵇ, hřjchami t. 16ᵃ a j., pánami Tham 48; před kozákami Čel. (1847) 327, pro rým; kázal ho psami vyštvat Suš. 19, chłapami, synkami, stromami BartD. 113 (laš.); v některých částech území valašského je pravidlem -y, a vedle něho vyskytuje se -ami jen u neživotných t. 68; v nářečí slovenském: hadami, vołami, hołubami, stołami, zubami, sudami atp. Dolež. 31, chlapami, dubami Hatt. slc. 67.

Místo -ami bývá dial. zdloužené -ámi, zubámi BartD. 60 (val.), psámi t. 89 (stjick.).

Jiná dial. varianta místo -ami jest -ama; jest doložena od stol. XVII a hojná v nářečích nynějších. Na př. stromama Rosa 76; prſtama Beck. 1, 33, zubama t. 1, 423 a j., stromama Tomsa 172, chlapama mýt. 333 a hojně jinde, s rakama Suš. 127, chłapama, dubama chrom. 266, Btch. 264 (dolno-beč.), chłapama, obrazama BartD. 17 a 18 (zlin., tu z pravidla), t. 27 (záhor., též), pachołkama, synama t. 37 (stráň.), ze svýma bratrama, z vojákama t. 46 (lhot.), chłapama t. 42 (dol.), t. 68 (val., místy), chuapama t. 82 (hran.), s chłapama, pachołkama t. 89 (stjick., porůznu), bratrama, synkama t. 113 (laš.), chłopama, synkama t. 136 (sev.-opav.); nikoli též v nářečích slovenských.

Místo -ami, -ama bývá v jazyku kleslém i -emi, -ema: těmito žjwlemi BílD. 12, všemi smyſlemi BílQ. 1, 21, pſema rodiče nazývají BílC. 94.

V nářečí lašském jest vedle -ami, -ama také -oma, chłopoma, synkoma BartD. 113. V nářečí tom je pl. dat. rybom, pravidelnou obměnou z rybám, a podle toho jest tu také instr. ryboma vedle rybama, -ami, a odtud dále chłopoma. Podobně v nář. sev.-opavském BartD. 136.

4. Vývoj různých těchto koncovek byl patrně tento: koncovka vlastní -y byla původně v užívání všeobecném a sama; časem nabízejí se ze vzorů jiných koncovky -mi a -ami; jsou v jazyku u veliké většině, neboť jimi se končí většina instrunientalů plur. sklonění jmenného a všecky instr. plur. sklonění zájmenného a složeného; znamenají ve svých vzorech jen instrumental množný a žádný pád jiný, a jsou proto zřetelnější než -y, které je koncovkou instrumentalu a ve vz. chlap také akk. pl.; tyto okolnosti pomáhají jim šířiti se na újmu koncovky -y, která jen v jazyku spisovném a na některých územích dialektických (doudl., místy val.) zů[66]číslo strany tiskustává, většinou však z jazyka živého ustupuje; drží se tu jenom v několika rčeních ustrnulých, zvláště ve vazbách takových, kde předložka nebo přívlastek význam instrumentalový naznačují; koncovky nové -mi, -ami mění se pak dále v -ma, ama, -oma.

Pastrn. 95 uvodí z Pauliny-Tótha slc.: za vojáci, so svojimi pomocníci; nom. pl. vzatý za instr.

Měna kvantity kmenové ve vzoru tomto.

41.1. O dloužení slabiky kmenové v pl. gen. tvarů bez -óv, na př. čas-čás slc. čias, slc. raz-ráz, chod. oblak- do voblák viz nahoře § 37.

2. Některá jednoslabičná substantiva, mající samohlásku dlouhou, krátí ji v pádech, kde jsou tvaru víceslabičného. Na př. stč. dóm, duom nč. dům a gen. domu, pl. nom. domy, domové, du. dat. instr. domoma atd. Krácení toto zejména při jistých substantivech je ustáleno; odchylky, které se tu vyskytují, vysvětlují se analogií. Poučný toho příklad je v pás gen. pasu a dial. (zlin.) pásu: slovo to je staženo z pojasъ, má tedy délku etymologickou, ale krátí se přece; v nář. zlin. jest ovšem gen. dopásu BartD. 9, a tu by se mohla délka brániti jako náležitá; ale v témž nářečí říká se poďme za pasy BartD. t., a to lze vysvětliti jen tak: bylo i v nář. zlin., pás-pasu atd., z toho zůstalo -a- ve rčení ustáleném za pasy, jinde pak pronikla odchylka analogií pás-pásu atd.

Zkráceno pak jest á- a, srov. Dobr. Lehrg.² 192, na př.:

hrách-hrachu atd., hrachu Háj. herb. 275ᵃ a j.; odchylkou: hráchu Háj. herb. 102ᵃ, chod. 57, podle nom.;–

Ján, Jan v. zde doleji č. 3;–

mráz-mrazu atd.; odchylkou mrázu, mrázem BartD. 9 (zlin.);–

pan, pan v. zde doleji č. 3; –

pás-pasu atd., pás Br. Jer. 5, 27, do paſu t. Ezech. 47, 3, paſem t. Lev. 8, 7 a Isa. 22, 21 atd., Dobr. 1. c. a Us.; odchylkou: pas chod. 56 (podle gen. pasu atd.) a do pásu BartD. 9 (zlin., podle nom. pás, v. nahoře);–

práh-prahu atd.; odchyl.: prah, prah svůj podle prahu mého Br. Ezech. 48, 8, a práhu chod. 57.–

Zkrácení é, ie (í) v e, ě (Dobr. Lehrg.² 192):

chléb-chleba atd., chléb Ben. 1. Reg. 21, 4 a j., kus chleba t. 2, 36 a j.; chléb Br. 37, 21, chleba t., chlebem t. Lament. 5, 7; nč. usus spisovný má chléb, ob. také chleb, chleb chod. 56; odchylkou: bez chléba BílD. 23, chlébůw BílQ. 2,162 a j.;–

[67]číslo strany tiskusníh stč. snieh-sněhu atd.; odchyl.:sněh chod. 56 a ſnjhem přikrytý VesC. 34ᵃ;–

vítr stč. vietr-větru atd.–

Zkrácení ó nč. ů v o (Dobr. 1. c.):

bůh stč. bóh, buoh-boha atd.; tu však jsou v textech starých časté odchylky, na př. milý buoze Pass. 13, u buozie t. 25, buohem t. 7, buohowe t. 21, pl. gen. buohow 12 (v Pass. části mladší), ot buoha Alb. 7, k buohu t. pánu buohu Ben. 3. Reg. 12, 32, ot buoha Krist. 1ᵃ, k buohu t., o buozie t., buohem t., buoha BiblD. 1. Par. 13, 3 a j., buohow Ol. Ex. 20 23, buohem Kruml. 83ᵇ atd.;–

důl stč. dól, duol-dolu atd.; odchyl. z duolu HusŠal. 134ᵃ, Ol. Súdc. 1, 15; –

dům stč. dóm, duom-domu atd.; odchyl. w duomie KabK. 5ᵃ;–

dvůr stč. dvor, dvuor-dvoru atd.; na př. dvuor poplužní s dvory kmetcími ZS. 350, dvorové kmetcí t. 351; odchyl. od dwuoru KolAO. 11ᵇ (1505), dwuora KolBO. 3ᵃ (1494), na tom dwuoru t.;–

kůl stč. kól,kuol-kolu atd., vida na néj straně lodí u kola věziece Pass. 313; odchyl.: ti k kulu přivázáni bývali Beck. 2, 123, gen. kůlu chod. 57, zatloukali kůly BartD. 9 (zlin.); odchylka se zde ujímá pro rozdíl od subst. kolo;–

půst stč. póst, puost-postu atd., pooſt Ol. Joel. 1, 14, púoſt HusPost. 43ᵃ, půſt Br. Jon. 3, 5, poſtem t. Joel 2, 12; odchyl.: od puoſtu Kruml. 130ᵃ, puoſtem t. 170ᵇ a 188ᵃ, v půstě Pal. 5, 2, 431 a BartD. 9 (zlin.);–

skůt stč. skót, skuot-skotu atd, ſkuot Ol. Gen. 34, 28, t. Ex. 12, 32, t. Gen. 46, 12, Prešp. 417, ſkvot OtcB. 71ᵇ, skůt Lact. Jg.; odchyl. nč. skot;–

stůl stč. stól, stuol-stolu atd.; odchylkou: tři veliké ſtuoly Pass. 323;–

vůl stč. vól,vuol-vola atd.;–

vůz stč. vóz, vuoz-vozu atd.; odchyl. wuozuow mých Pror. 27ᵇ;–

vzrůst, zrůst stč. vzróst, vzruost-vzrostu atd., zrůſt Br. Ezech. 31, 5, k zroſtu t. Isa. 44, 14, w zroſtu t. Ezech. 31, 14, na wzroſtu Pulk. 13ᵇ, do jeho wzroſtu Hrad. 23ᵃ atd.; odchyl.: zroſt Háj. herb. 34ᵃ a j., k zrůſtu Br. Ezech. 31, 4, zrůstu Us.

Dialekticky je také bul (m. bůl, bol)-bolu, bur (bor)-boru BartD. 103 (laš.), a též pohřuob- na pohřobě atp. t. 134, t. j. také uo vzniklé z e se tu krátí.

Slova přejatá kůr, trůn nikdy nekrátí.–

Také krácení ú-u nemá zde příkladu.–

Zkrácení ý v y je podle Dobr. 1. c. v subst. dým-dymu; v Jg. jsou doklady pro dým-dýmu atd. (z Vel. a j.) a také pro dym-dymu atd. [68]číslo strany tisku(z Br. a j.), a tyto duplikaty možná že vznikly z bývalého dým-dymu; jazyk nynější má dým-dýmu atd.–

3. Vedle Jan je také Ján; ale to není dloužením nebo krácením v deklinaci, nýbrž tu má jazyk spisovný tvary veskrze krátké Jan gen. Jana atd., a nářečí obecná dlouhé Ján gen. Jána, k svatýmu Jánu chrom. 267 atd.; sg. vok. je však všude krátký, Jene Us., Jane chrom. 267 a j.

Subst. pán má v sing. vok. z pravidla krátké -a-, na př. pane! milý pane! milost-pane! Pane Bože! Kriste pane! pane Ben. 1. Reg. 7,6 a odchyl. ty páne muoj králi t. 2. Reg. 15, 21 (2krát).– V ostatních pádech singularu jsou tu v příčině kvantity některé zvláštní rozdíly: když jest ve členu větném (v podmětu, předmětu atd.) samo anebo výrazem hlavním, má dlouhé -á, na př. pán zde byl, milost-pán, viděl jsem pána, náš pán zde byl, mluvil jsem s mladým pánem, země pán, světa pán atd.;– když však je tu výrazem vedlejším a to zejména pří- vlastkem, má krátké -a-, na př. pan biskup, pan hrabě, pan soused zde byl, byl jsem s panem Novákem atd.; jenom v jistých ustálených rčeních jest i tu -á-, totiž: pán Bůh gen. pána Boha atd., pán Ježíš gen. pána Ježíše atd.. Kristus pán gen. Krista pána atd., kníže pán gen. knížete pána atd. (ale: pan kníže, pana knížete atd.), císař pán gen. císaře pána atd. Us., papež pán TomP. 7, 48, pro pána krále! (interj.);– v plurálu pak je vždy -á-: páni, pánové, milí pánové, páni sousedé, páni měšťané, pánům měšťanům, s pány měšťany atd.;– to je usus nynější; shodné s ním doklady starší s dlouhým -á- jsou: paan nade všěcky paany Pass. 613, paany znamenajte Štít. ř. 210ᵇ (pl. nom.), paan tvuoj KřižB. 80ᵇ, našel paan jesle paana svého Pror. 1ᵃ, urozeného paana pana Jana Lún. pam. 1574, páni nalezli KolAO. 43ᵃ, mezi purgmistrem a pány t. 24ᵇ (1587) atd.; vedle toho jsou ovšem také doklady odchylné, totiž v textech, kde kvantita celkem pečlivé se znamená a přece psáno pan- za žádané pán- (odchylkám opáčným nemám dokladů), na př. Pan Bůh VelKal. 146, Panůw Benátčanům t. 204 a j., Panuow Uherſkých t. 144 a j., knížata Panuow t. 57, Panůw Slawatůw t. 204, velikým Panům Háj. 90ᵇ atd.

Jiné je krácení v záda, zádům, na zádech, za zády a gen. zad. Substantivum toto je vlastně masc. sing. zad, srov. stsl. zadъ dorsum atd.; záda jest jeho plural s koncovkou -a, ustálený u významu určitém; je tu tedy krácení jako léta gen. let, v. § 93.

Pomnožná jména místní Uhři, Uhry atp.

42. Pomnožná jména místní (pluralia loci) jsou namnoze původu metonymického: pluralem jména obyvatelův je spolu pojmenováno místo (osada, země), které tíž obyvatelé zaujímají. Na př. Uhři = Ungari, [69]číslo strany tiskua metonymicky Ungaria; Němci = Germani, a meton. Germania, ve Vel. quadr. Hořejší Němci = Horní Německo, Dolejší Němci = Dolní Německo Jg. Srov. ř. Φίλιπποι, lat. Veji, Sabini, lit. Vengrai, Prusai Mikl. III² 341 a doleji pomnožná jména místní Brozany § 46 a Lobkovice § 70.

Jiná pomnožná jména místní jsou z appellativ, na př. Karlovy Vary z appell. var, Třídvory (ves u Kolína) z appell. dvór atp.

To platí o pomnožných jménech místních vůbec. Když příslušný singular patří ke vzoru chlap, tedy i vzniklé z něho pomnožné jméno místní sem patří; na př. Uher, plur. Uhři, Uhry.

Sklonění jmen těchto bylo původně totéž, jako sklonění příslušného jména základního v pluralu; časem však vyvinuly se některé rozdíly: plurale významu místního dílem zachovalo některé archaismy, dílem dalo vzniknouti některým novotvarům, kterých při pluralu substantiva základního není.

Sklonění vzoru Uhři, Uhry jest:

Nom. Uhři, Uhry, -a. Tvar nejstarší jest Uhři, souhlasný s chlapi, dubi; na př. in villa Dusnici t. j. Dušníci (nč. Dušníky) Reg. 1. r. 1228 (z orig. knih. dvor. Víd.); podle toho čteme -i také v příkladech: iuxta villam quae dicitur Bubni KosmA. III, 17 t. j. Bubni (nč. Bubny), loci nornen est Cladorubi t. III, 58 t. j. Kladorubi (nč. Kladruby); země jiejž diechu Charwaty jmě DalC. 2, země jiešto charwaty jest jmě t., tu možno čísti -ti i -ty.– Tvar Uhry jest akkusativ vzatý za nominativ (jako duby za starší dubi, v. § 35); na př. Dusniky UrbE. 178 t. j. Dušníky.– Tvar Uhra jest m -y jako oblaka atp., v. § 36; na př. theloneum in Hawra Reg. II. 1310 t. j. in Havra m. Habra i nom. jmenovací) = Habry, agros in Hayka tamt. r. 1313; nč. ob. Čecha, Hradčana, Lužana mýt. 339, Šemb. 27 (vých.-česk.) a Us., Kúta, Újezda a j. BartD. 138 atd. Akk. Uhry, -a; na př. aby vrátil rakuſſy Pulk. 157ᵃ, Uhry ob. Uhra Us. Gen. Uher; tvar starý, bez koncovky -óv, který při appellativech již ve stč. jen archaisticky se vyskýtá, zachoval se zde pravidlem. Na př. qua (via) itur ad Gabr KosmA. III, 15 a Kosm1. t. (Kosmas myslí po česku, jeho lat. ad Gabr jest = č. do Gabr, nč. do Haber), iuxta pagum Postolopirth KosmA. I. 13 a Kosm1. t. (též, = u vsi Postoloprt), ad castrum Rakouz KosmA. III, 12 a Kosm1. t. (též, = u hradu Rakoús), e regione Stodor KosmA. I, 15 a Kosm1. t. (též, = z krajě Stodor); Neosuetl Reg. I. r. 1088 (ze XIII stol.), de Buben t. r. 1170, de pecek t. r. 1228; do czech DalC. 33, do rzek t. 51, z ſas t. 94, z uher t. 51; do Benatek ApŠ. 118, z benatek Mast. 8; když sě z uuher bratřie přibrachu Hrad. 27ᵇ, z rakús Štít. uč. 61ᵇ; de Dussnik TomZ. 1398 r. 316; do pruſſ Pulk. 34ᵃ; do Rziek Comest. 116ᵇ; do Turek Lobk. 21ᵇ; ze Trzij dwuor KolB. 1519, ze Trzidwor KolČČ. 10ᵇ (1560); do Uher Vel. [70]číslo strany tiskuKal. 309, do Vlach t. 97, do Rus t. 165, do Prus t. 199; do Sás Beck. 1, 295; z Karlových Var Us., ze Słovák, z Vałách BartD. 19 (zlin.); knieže táhl do pohan Mand. 39ᵃ (= do pohanské země), (Benátčané) jezdie do pohan Lobk. 21ᵇ, jenž do jeho země jezdili z krzeſtian t. 2lᵇ (= z křesťanské země).– Při jménech původu appellativního proniká také tvar -óv: z Varuov Všeh. 375, ze Trzidworuw KolČČ. 103ᵇ (1560), z Karlových Varů Us.

Dat. Uhrám atd. Na př. k rakuſom běžěti DalC. 89, k rakuſſom ad Austriam Pulk. 53ᵇ, ciesař tu krajinu k czechom oddal ad Bohemiam t. 62ᵃ, měly ty země k Cžechům připojeny býti VelKal. 44, osm mijl od Vídně k Uhrům t. 9, blíže k Benátkům Har. 1, 12.– Uhrám, podle a-kmenů, při těch jménech, která mohou míti nom. -a, na př. kako jest ta země k czecham přišla DalC. 24, k Benatkam Lobk. 28ᵇ, až k Benátkám Har. 1, 13, k Uhrám Us.

Lok. Uhřiech. Na př. Thuklecyeh Reg I. r. 1205 t. j. Tukleciech (Tuklaky), Zernozecheh List. Lit. r. 1218 t. j. Žrnosěciech, Zalezzleh tamt. t. j. Zálezléch, Zernozecech Reg. I. r. 1250, Nostulech tamt. t. j. Nóstvléch (m. Nósvtléch, v Nůslích); w uhrzyech Mast. 51, w rakuſyech t., w ruſyech t. 52, u baworzyech t., w korutanyech t. 53, w Uhrziech Pass. 317; w baworziech Pulk. 89ᵇ, w ſrbyech t. 66ᵃ, w charwatyech t. lᵇ; w charwatijech stateční lidé jsú Lobk 27ᵃ; w Auhřijch Puch. 446ᵃ, w Uhřijch VelKal. 32 a j, ve Wlaſſých t. 49, w Srbijch t. 188, w Sſwábijch t. 268; v Rakousích, Robousích, Uhřích, Nůslích atd. Us.– Uhrách, podle a-kmenů, zvláště po hrdelnicích; na př. w czechach DalH. 42, DalC. t. a 21, Mast. 49, Hrad. 1ᵃ, Rožmb. 120, nč. v Čechách, Uhách, Dušníkách, Benátkách, Pardubickách, Uhrách Us.– -ech, podle i-kmenů, zvláště po-t,-d,- n a také po jiných; na př. o poſtoloprtech DalC. 41, ve Všetatech, Všestudech, v Nebovidech, Korutanech, Sanech, Bubnech, Smidárech, Býchorech, Semilech, Dolech, Kralupech, Čepech, Dubech, Citolibech, Čínovech, Drmech, Časech atd.– -och v nářečích východních, na př. na Hamroch BartD. 113 (laš.) atd.

Instr. Uhry, mezi řečenými zeměmi a tatary Mand. 45ᵃ; -ami, Uhrami Us.

Kmeny s -a- přehlas. -ě-.

43. Mezi kmeny vzoru chlap, dub jsou mnohé, které mají vnitř slabiku měkkou se samohláskou -a-. Tato pak samohláska mění se v -ě-, když ve slabice následující je k tomu příčina (přehlasování zpátečně, srov. I. str. 97 sl.); na př. čas pl. nom. čěsi, zeḿan- pl. nom. zeměné. Působením analogie přehláska někdy se ruší, na př. místo čěsi je podle čas také časi, místo zeměné je podle akk. zemany také zemané atd.,– [71]číslo strany tiskuněkdy pak i tam se dostává, kde by podle pravidla býti neměla, na př. místo akk. zemany je podle nom. zeměné také zeměny.

Kmeny tohoto způsobu jsou v substantivech

čas, sg. vok. čěse, mój zlý ne chziezze ApD. c (rým: užěse), nč. čase;– sg. lok. čěsě, v tom smutném czieſſie UmR. 203 (rým: sě utěšě), v kterém czyeſſye DětJež 8ᵃ (: narodili jste sě); naproti tomu: při svém chzazzie svD. 84, v krátkém czaſſye Hrad. 2ᵃ, nč. v čase;– pl. nom. čěsi, biechu u vojště lítí czyeſy AlxV. 1565 (: zamiesi); v básni Pravda v rkp. PulkL. 433 čte se: zbožného ta hróza děsí, neb sú přišli bludní czaſſy, žeť sě křivda v pravdu miesí; czaſſy je tu napsáno zajisté omylem opisovatelovým, neboť rýmy (děsí, miesí) žádají tvaru čěsi; naproti tomu je dále: všickni czaſy AlxV. 2377 atd.;– pl. lok. čěsiech, po chzieziech AlxH. 10, 12; naproti tomu: v těch czaſiech Pass. 328, nč. časích. Tvary s přehláskou náležitou vyskytují se zřídka, znám jen doklady tuto položené.

diábel, pl. nom. diebli, ať jim dyebly neškodie JiřBrn. 643, dyebly sě sletěchu Marg. 460; naproti tomu: tvoji dyably JiřBrn. 118, dyabli Pass. 351, diable sě nezmeškají HusPost. 216ᵃ, sg. vok. aj diable HusPost. 219ᵇ. Tvary s přehláskou náležitou jsou řídké, znám jen příklady zde uvedené; v BrigF. 5 čte se: k dieblu, novotvar s přehláskou odchylnou.

Jan, sg. vok. Jěne, na př. svatý Giene ŽKlem. 136ᵇ, Giene mój synu Hrad. 52ᵇ, svatý giene t. 122ᵃ, o gyene svatý Modl. 147ᵇ a j., nč. Jene; bez přehlásky: svatý Jane Pass. 277, Jane mój přieteli Vít. 57ᵃ, Jane milej ŽerKat. 107, svatý Jane Suš. 5, Jane chrom. 267 a Btch. 264 (dolnobeč. );– sg. lok. Jěně: o světiem Gienie rkp. o štěp. Jg. s. v.

klak-, z klęk-, ve jménu místním Tuklaky, pl. lok. Thuklecyeh Reg. I. r. 1205.

Pabjan (Fabian), sg. vok. Pabjěne, svatý Pabgiene ŽKlem. 137ᵇ. řad-, z ręd-, v řád, úřad, pořad; sg. lok. řiedě, úřědě, pořědě: po svém rsiedye JidDrk. 107, ve všem rzyedie Kat. 26, ať by zvěstoval to poselstvie w rzyede t. 92, mistr napsa veršík w rziedie DětJež. 8ᵇ, v svém vrzyedye DalC. 95, w urziedie Rožmb. 70, w urzyedye t. 217, v jeho vrzedye Štít. uč. 21ᵇ, v tom vrziedie Pass. 95 (předěláno později v úřadě); ve všem ženském porziedie Kat. 16; často bez přehlásky žádané : w urzadye ODub. 93, o zemském urzadie NRada 637, nč. v úřadě atd.; při koncovce -u přehlásky ovšem nebylo: v tom vrzadu Štít. uč. 21ᵇ atd.;– pl. lok. úřědiech, pořědiech: w vrzedyech Pass. 526, zatvrzenie zákona bude jemu i semeni jeho po poṙediech per successiones Kladr. 30, 21; častěji bez přehlásky: w urzadyech Vít. 81ᵇ, po vrzadiech Ol. Num. 2, 17, w vrzadech ODub. 92, nč. v úřadech atd.

Šebestian, sg. vok Šebest-ěne (-t- tvrdé), svatý Sebeſtyene ŽKlem. 137ᵇ, třas tremor, z tręs-, trſas ŽKlem. 47, 7 a j., strach a trzas ŽKap. 54, 6, [72]číslo strany tiskupřěsta trzaſſa (sg. gen., věta bezpodmětá) ŽWittb. 105, 30 atd.; pád nějaký s -ě-, na př. sg. lok. třěsě, nedoložen; ale doložen je nom. třěs, vzniklý z třas analogií některého tvaru přehlasovaného: trzies tremor ŽWittb. Moys. 15, trzieſ ŽMus. t., trzyes ŽPod. 54, 6, trzeſſ ŽWittb. 47, 7.

žár, zžár; zžár je původní tvar jména místního Ždár, srov. I. str. 527; sg. lok. byl ve-zžieřě, a z toho změnou hláskovou ve-jžieřě, srov. I. str. 495; doklad přímý pro tvar tento není mi znám, ale je nahrazen doklady jinými, ve kterých se obráží: de Yzierz TomZ. 1440 m 19, de Zeyrzierz t. 1465 m. 11, z Zejzieře t. 1464 m. 21.

O subst. Tatar, Tater a žlab-, źleb- v. doleji § 50.

44.Nejhojnější a proto nejdůležitější mezi kmeny těmito jsou kmeny utvořené příponami -jan-ino: nom. zeměnín, dvořěnín, měščěnín, brozěnín, rokycěnín, Pražěnín, Chrudiměnín a p. Významem jsou to appellativa obyvatelská, zeměnín– kdo bydlí v zemi, jest usazen v zemi, incola, dvořěnín = kdo bydlí na dvoře, žije u dvora atd. Kmen je tu dvojí: delší s příponami oběma -(i)an-ino-, v čísle jednotném a dvojném; a kratší bez -ino-, v čísle množném. V sing. a du. je tedy kmen -o a sklonění podle o-kmenů. V pluralu pak je kmen souhláskový a bylo sklonění původně souhláskové. Z něho zachovaly se nom. -é, gen. -(ъ) a archaistický lok. -s(ъ), na př. zeměné, zeman(ъ), u Polas atp. (o lok. -s viz doleji v § 46); v pádech ostatních ujaly se koncovky přejaté ze sklonění jiných. Srov. Brugm. II. § 115 a 404. V příponě -(j)an- přehlasuje se -a- v -é-, když je tomu příčina také v slabice následující: tedy všude v sing. a du., poněvadž tu následuje přípona druhá -ino-, jejíž samohláska i má moc přehlasovací; a dále v nom. (vok.) a lok. plur., poněvadž tu následují koncovky pádové -é, -ie, -ech (z ьchъ), -iech, jejichž samohlásky touž moc mají.

Těmito oběma zvláštnostmi, střídáním kmenů a přehlasováním, má sklonění těchto jmen svůj zvláštní ráz, zejména v textech starších, kde panuje jistá pravidelnost. Odchylky jsou tam velmi řídké a záleží jednak v tom, že kmen delší jest i v pluralu, nebo kmen kratší i v singularu a dualu, jednak v tom, že přehláska není, kde by býti měla, nebo jest, kde by býti neměla. Odchylek těchto časem přibývá, nastává kolísání a ustaluje se konečně sklonění nč. zeman gen. zemana atd., pl. nom. zemané atd., sklonění uniformované, s něhož někdejší různosti jsou všecky setřeny a v němž pravidla bývalého již znamenati nelze. Srov. I. str. 99.

Sklonění je toto:

sg. nom. staré nepřehlas. zeḿanín, Suaton Polanin NekrP.; přehlas. zeměnín, myeſczyenyn Rožmb. 116, meſczyenyn t., myeſtyenyn DalC. 77, jeden hrſechzenyn AlxBM. 2, 24, zemenyn t. 2, 25, jeden myeſtyenyn [73]číslo strany tiskuAlxV. 2105, myeſſtyenyn Řád pz. 37, ſlowyenyn Scytha Koř. Koloss. 3, 11, zemenin Pr. pr. 261, každý mieſſtienin t. 244 atd.;– odchylkou: každý zemanín Koz. 401‚ nč. zeman Us., dial. Malenov́an BartD. 16 (zlin.), Morav́an t. 98 (laš.);–

sg. vok. zeměníne,– nč. zemane;–

sg. gen. akk. zeměnína, zemyenyna Rožmb. 64, zemenina staviti Pr. pr. 253, myeſczenyna Pass. 472 atd.;– nč. zemana;–

sg. dat. zeměnínu, zeměnínovi, mieſczenynu Pass. 366, k meſtienynu Rožmb. 118, měščenínu VšehJ. 171 atd.;– odchylkou myeſczenowy mediolanskému PulkR. 181ᵃ, myeſſtienu mému Ol. Lev. 25, 14, nč. zemanu, zemanovi;–

sg. lok. zeměníně, zeměnínu;– odchyl. po jednom myesczanu Boh. 345, nč. zemanu;–

sg. instr. zeměnínem, nejsa Praženínem VšehJ. 170;– nč. zemanem;–

du. nom. akk. zeměníny, dva zachovalá zemenyny Řád pz. 97, dva zemenyny Pulk. 3ᵇ, dva měštěníny Jar. 63 a 64;– odchyl. dva mieſſtiany PulkLit. 125ᵇ, dwa Mieſſtiany Pražſká VelKal. 141, (markrabě) poslal dva dvořany svá Jar. 44 (snad plur. za du.);– du. gen. lok. zeměnínú, nedoloženo;–

du. dat. instr. zeměnínoma, nedoloženo; srov. stpol. dwiema zemianinoma Kal. 112;–

pl. nom. zeḿané, zeměné, -ie; koncovka -é jest náležitá, je to přípona tohoto pádu ve sklonění souhláskovém; vedle ní bývá někdy -ie, podle i-kmenův;– zeḿané je z doby před přehláskou; na př. usque hodie nomine ab urbe derivato nuncupantur Gedcane KosmA. II, 2 a Kosm1. tamt. nč. Hedčané, Slasane Silesii KosmA. II, 37. Psowane t. a Kosm1. tamt. nč. Pšované, Trebowane KosmA. II, 37 a Kosm1. tamt. nč. Třebované, Dedosane KosmA. II, 37, Lucsane Kosm4. II, 37, Zedlicane t. nč. Sedlčané;– z doby po přehlásce je zeměné, -ie, na př. Dedossene Kosm3. II, 37, zemene ŽGloss. 48, 3, oni sú kapadoczienee a si pak sú asyeneesvD. 13 sl.; zemiene DalHr. 3; ſlowyene DalC. I, zemene t. 3, zemyenye t. 53, zemyene t. 72, luczene t. 19, polene t. 33, prazyene t. 34, rzymyene t. 90, myeſczene t. 93, myeſczyene t. 96, chrudymyene t. 100, hradczyene t., myczene t. (Mýto), Byczowene t., polyczene t.; zemiene ŽKlem. 48, 3, všelicí zemyene ŽWittb. t., zemene Rožmb. 116, kacís ſlowiene Hrad. 24ᵇ, myeſczene Pass. 477, všichni myeſczyenye Modl. 30ᵇ; ſlowyenee Pulk. lᵇ, myeſſtyenye t. 84ᵃ; myeſſczenye ML. 56ᵇ, dworziene t. 80ᵃ; rzymenee Pror. Dan 11, 30; přirození zemene ODub. 83; přijdú rzymyeníe Koř. Jan, 11, 48 myeſciene t. Efez. 2, 19; měštěné kraje nebeského ŠtítV. 123; později vyskýtá se i tvar zemanové, právem bez přehlásky: ti jistí ſlowanowe PulkR. 1ᵇ, polanowe t. 39ᵇ;– od[74]číslo strany tiskuchylky: jiní zemenyne Řád pz. 91 a 92, všickni zemenyne t., mieſſtieninee a zemeninee Pr. pr. 254, Rzymenyne Lit. předml. 2. k Pavl.; ſlowane Pulk. 1ᵃ, tři dworzane Lobk. 56ᵃ, jiní zemanee Pr. pr. 242, páni a zemanee t. 243, mieſſtianee t. 255, Mediolané DalJ. 59 rkp. Ff, Polané t. (v Dal. rkp. Ff a L- jsou odchylky poměrně hojné);– nč. zemané;– dial. Mořkov́aňé, Hodsłav́aňé, Záhořaňé BartD. 88 (stjick., -ňé z -né, srov. ňésť za nésť t. 90); Brezovania t. 44 (břez.) a Brodzaňa, Bojkovjaňa, Bánovjaňa t. 41 (hroz.‚ změnou é, ie v -ia atd. jako v pl. nom. lidé slc. ľudia hroz. ludzja);

pl. akk. zemany, s koncovkou -y podle o-kmenů; na př. když by prazany zbili DalC. 18, na prazany t. 19, všecky zemany Pr. pr. 243 atd.;– odchyl. Praženy DalJ. 18 rkp. L, t. 19 rkp. Ff, medulanské měštěny t. 61 rkp. L a Z;– nč. zemany;– v nář. ob. bývá akk. zemani, t. j. nominativ vzatý za akk., a poněvadž za zemani je spisovné zemané, béře neumělý spisovatel– analogie zvratná– také -ané za akk.: sv. Pavel Řjmané napomínal Nitsch 10;–

pl. gen. zeman, tvar náležitý; na př. mieſchzan přědníeh AlxB. 5, 11, od myeſczan DalC. 93, morawan mnoho zbichu t. 24, polan mnoho zbichu t. 65, Boleslav do polan jide DalC. 33 (s významem místním), (Božěj a Mutyně) do polan poslasta t. 56 (též), papež od rzyman zabit Pulk. 170ᵇ, kak jest toho města mieſtian přesbožný stav ŠtítMus. 52ᵃ, ot rzyman a Romanis Ol. 1. Mach. 14, 40, myeſſtian tvých t. Lev. 19, 18, žena brání myeſtan svých Kruml. 86ᵇ, měšťan Ústských Sv. 182, všech pánóv i zeman ODub. 1, myeſcyan svých Koř. 165ᵇ, který z mieſſtian Pr. pr. 249, ode všech zeman t. 242, u týchž mieſſtian Lobk. 26ᵃ, pod panstvím pánuov Benátčan Pref. 8, našich zeman Koz. 401, od měšťan t. atd.;– později zemanóv, s koncovkou -óv podle ŭ-kmenův a též právem bez přehlásky, od rzymanow zabit PulkR. 167ᵇ, mordéřóv wrſſowczanow t. 80ᵃ;– odchylky: od rímeninów (sic) HusPost. 22ᵃ, od Rzímenínow Kruml. 20ᵃ, všech dworzeninuw Mill. 8ᵇ, dwořenjnůw Beck. 1, 262; do Polen DalJ. 33 (L), Pražen se neboje t. 17 (L), Moraven t.; jmě rzymyenow Ol. 1. Mach. 8, 1;– nč. zemanův;–

pl. dat. zemanóm, s koncovkou -óm podle o-kmenův, na př. proti Luczanom DalC. 19, Lúčené sú prazanom dáni t., těm mieſczanom Kat. 10 atd.;– odchylky: k rzymyenynom EvOl. 99ᵇ, k rzimeninom Hilar. 40ᵃ; k rzymanynom EvOl. 96ᵃ; nenie rzymyenom obyčěj Koř. Skutk. 25, 16, mieſſtěnínuom Ben. Súdc. 14, 17, zemenom DalJ. 55 rkp. L;– nč. zemanům;–

pl. lok. zeměnech, zeměniech, konc. -ech podle i-kmenův a -iech podle o-kmenův; na př. na prazenech DalC. 17, o meſczenyech Rožmb. 116 atd.;– odchyl. u polanyech Mast. 53;– nč. zemanech;–

pl. instr. zemany, s koncovkou y podle o-kmenů, na př. když biech [75]číslo strany tiskuzemani jejie cum essent incolae eius ŽWittb. 104, 12, zemani ŽGloss. t., s polany DalC. 33, s myeſczany Rožmb. 209, s mieſſczzany Kruml. 295ᵇ, přěd myeſſczany in conspectu civium Pror. Jer. 37, 11, s swými zemany Kat. 174 atd.;– odchylky: se všemi zemenyny Pulk. 56ᵃ, s dwořenjny Beck. 1, 376; s Praženy DalJ. 22 rkp. L, s zemeny t. 63 rkp. Ff; s meſſtianmi Beck. 1, 526;– nč. zemany.

45. Podle vzoru zeměnín pl. zemané skloňují se také:

krajěnín, cuzokrajěnín, spolukrajěnín, nč. krajan; na př. sg. nom. cizokrajenín Blah. 169 (Blahoslav to zavrhuje);– dat. svému kragenynu ROlB. 75ᵇ, jednomu krageginu (omylem m. krajenínu) Comest. 37ᵃ;– instr. cizokrajenínem sem učiňen extraneus v bibli z r. 1487 žalm 68, 9;– pl. nom. všickni kragene EvZimn. 1, kragenee tvoji Ol. Ezech. 27, 4, czyzokragenee Ol. 1. Mach. 10, 12, přijdú ſpolukraiene Kladr. Bar. 4, 14, odchyl. kragenine jej (koráb) ukazují Comest. 19ᵃ;– dat. k cizokraieninom Kladr. Jer. Lament. 5, 2, proti krajenínóm KorMan. 41ᵇ;– nč. krajan gen. krajana atd.;– místo krajěnín bývá -krajín·, sg. gen. akk. všelikého cizokragina Kladr. Nehem. 13, 3, každého czyzokragina Ben. tamt., pl. dat. (proroci) stany zvracěli cyzokraginom Koř. Žid. 11, 34;–

kvašěnín, hodokvašěnín, spolukvašěnín, nč. kvašan; na př. sing. nom. kwaſſenyn Comest. 184ᵇ, hodokvašěnín conviva Jirečk. Rozpravy 33 (z Mat. Prostěj. z r. 1438);– gen. akk. takového kvašenína Blázn. Jg.;– plur. nom. tvoji kvaſſiene tibi convivae Ol. Sir. 9, 22, počěchu jedni kwaſſyene mluviti qui accumbebant EvVíd. Luk. 7, 49, všickni kwaſſene GestaKl. 200, jiní kwaſſene t. 201, hodokwaſſene ti Háj. 342ᵃ, odchyl. ſpolukwaſenine Kladr. Sir. 9, 22;– gen. z kwaſſan Comest. 227ᵃ, odchyl. do domu kwaſeninow Kladr. Jer. 16, 8;– dat. všěm kwaſſyanom simul recumbentibus EvVíd. Mark. 6, 32, odchyl. kwaſſeninom Comest. 239ᵇ, jiným hodokwaſſenum Háj. 60ᵇ;– instr. s těmi kwaſſany Štít. ř. 143ᵃ; odchyl.: (MMagd.) mezi hodokwaſſeny plakáše. Hug. 45, před kwaſſeny Comest. 178ᵇ, mezi hodokwaſſeny Háj. 196ᵇ, mezi hodokwaſſeniny Kladr.2. Reg. 19,28, nad kwaſſeninami Comest. 200ᵇ;– nč. kvašan, gen. kvašana atd., zastaralé;–

vojěnín, nč. vojan; pl. nom. ti wogyene všěcky zbili Pass. 556.– gen. osěnie od woyanow zkaženo jest Pulk. 154ᵇ,– dat. střiebro woyanom rozdal Pass. 485,– nč. vojan gen. vojana atd., zastaralé, a vojín.

Dále patří sem také subst. múřěnín. V dobé starší má doklady takové: sg. nom. murzienyn Pass. 459, murzyenyn Pror. Jer. 37, 7 a Koř. Skutk. 8, 27, murzenyn KabK. 18ᵃ,– pl. nom. (křesťané jsou) črné barvy jako murzene Mand. 17ᵃ, pohané totiž murzene KabK. 16ᵇ, židé a murzenyne t. 20ᵇ, jedni murženyne t. 25ᵃ a j., murzienynowe ŽWittb. 71, 9, murzenijnowe Comest. 54ᵇ, murzenynowe KabK. 7ᵇ,– akk. mu[76]číslo strany tiskurzienyny Otc. 118ᵃ, murzeniny Comest. 54ᵇ, murženyny KabK. 7ᵇ, – gen. od murzenin- (na konci rasura) t. 191ᵃ,– dat. proti murzeninom t. 170ᵃ;– příklad pro tvar múřan- není znám;– nč. pak jest sg. mouřenín, gen. -ína atd., pl. -ínové, gen. -ínův atd. Není pochyby, že múřěnín je původem svým téhož druhu jako zeměnín atp.; ale sklonění vyvinulo se při něm jinak, než při tomto; příčinou bylo myslím to, že slovo základní múr- nebylo zde tak na jevě, jako je na př. země v zeměnín, dvór ve dvořěnín, město v měščěnín atd.; proto odtrhlo se múřěnín od substantiv těchto ostatních, a tu zachovalo koncovku -ín veskrze a dosud, kdežto substantiva ostatní ji mají jen v sing. a du. a jen v době staré.

Vedle múřěnín bylo také muřín; o tom v. doleji § 49 č. 3.

Subst. křesťan, ve znění starším krestian, nemá přípony -(j)an- (z krest-jan- bylo by vzniklo stč. křeščan nč. křešťan). Slovo to je původu cizího, z lat. christianus. Je však schopno přehlásky jako zeḿan-, a proto má ve sklonění mnohé tvary shodné se vzorem tímto. Srov. I. str. 132. Sklonění jeho jest: sg. nom. krestian, creſtian HomOp. 152ᵃ; křesťan věrný krzeſtan Pass. 435 a j.;– vok. křestěne nedoložen, bez přehl.: tak milý krzieſtiane náději máš HusW. 97ᵇ;– gen. akk. křesťana, krzeſtiana NRada 1282;– dat. křesťanu, protiv krzeſtyanu Štít. uč. 87ᵃ;– lok. křestěně nedoložen, křesťanu Us.;– instr. křesťanem, bych nebyl krzeſtanem Pass. 361;– du. křesťany, dva krzeſtani napsavše list schovali Pass. 365;– pl. nom. křestěné, kreſtene CisMnich. 98ᵃ, tuž jʼho pobřebli krsezztyene ApŠ. 114, krzeſtyene sě řítichu Pass. 345, krzeſtyene t. 283, t. 346, t. 460 a j., krzeſtyene pamatují Štít. uč. 87ᵃ, jen jménem krzyeſtyenee jste Štít. ř. 185ᵃ; bez přehl.: tu bydlé krzeſtane Mand. 38ᵇ, křesťané ŠtítV. 34 a j., bludní krzeſtianee Lobk. 107ᵃ; při koncovce -ové správně bez přehlásky: krzyeſtanowe Pulk. 6ᵇ.– akk. křesťany, všěcky krzeſtani Pass. 300, ješto jsú měli pány krzeſtyany Štít. uč. 63ᵃ;– gen. křesťan, -óv, mnoho křesťan DalJ. 89 rkp. V, jiných kṙeſtian Hád. 95ᵇ; jenž do jeho země jezdili z krzeſtian Lobk. 177ᵇ (ze země křesťanské); mnoho krzyeſtanow DalC. 89, dobrých krzeſtanow Pass. 335 a j.;– dat. křesťanóm, násilník krzeſtanom Pass. 283, krzeſtyanom Štít. uč. 63ᵃ;– lok. křestěnech, o prvních krzeſtyenech Štít. uč. 72ᵃ, t. 73ᵃ; bez přehl.: u věrných krzeſtianech HusW. 95ᵇ, na krzieſtianech Mand. 73ᵇ a j.;– instr. křesťany, pastýřstvo nad krzeſtany Pass. 300, mezi krzeſtyany Štít. uč. 86ᵇ a j.;– nč. veskrze křesťan-.

Pomnožná jména místní Brozěné, Brozany atp.

46.Substantiva kmene -jan-ino- jsou, jak nahoře praveno (§ 44), appellativa obyvatelská: zeměnín jest = kdo bydlí v zemi, jest usazen v zemi, incola, měščěnín = kdo bydlí v městě a je členem obce městské, [77]číslo strany tiskudvořěnín = kdo bydlí na dvoře, žije u dvora atd. Pluralem jmen takových nazývá se pak velmi často obec těchto obyvatelův a metonymicky také její místo, a tudy vznikají velmi hojná pomnožná jména místní: na př. kdo bydlí na brodě neb u brodu, jest brod-jan ino- = brozěnín, plur. brozěné, a toto vzato za jméno místní: Brozěné, Brozany. Srovnej stejnou metonymii při pomnožných jm. Uhři, Uhry v § 42 a Lobkovici, Lobkovice v § 70.

Jména Brozěné, Brozany atp. skloňovala se původně tak, jako stejná appellativa zeměnín atp.; ale časem nastaly jisté rozdíly a výsledek jest, že pluralia sem patřící ve skloňování poněkud se liší od appellativ téhož původu, dílem zachovanými tvary starými, dílem některými novotvary.

Sklonění jest toto:

Nom. Brozané, zdoby před přehláskou; na př. in villa quae vocatur Wrbczane Kosm. pokr. r. 1126 nč. Vrbčany, villam nomine Olsane Reg. 1. r. 1180 (z rkp. XIV, v opise zachována forma stará) nč. Olšany, de eadem villa Olsane t.;– přehlas. Brozěné, na př. (villam) Budkouene (sic) Reg. 1. r. 1201 (z orig. knih. dvor. Víd.) t. j. Bukověné nč. Buko- vany, in villa nomine Bilsene t. 12 (z orig. arch. Mnich., nominativ jmenovací) nč. Blšany;– později béře se akk. Brozany za nom. (srov. pl. nom. duby za starší dubi § 35), na př. in villa Bresani Reg. 1. r. 1228 (z orig. dvor. knih. Víd.) nč. Břežany, in villa quae vocatur Wrbczany Kosm. pokr. 1126 rkp. Břevn., nč. Vrbčany;– místo -any bývá ob. -ana, na př. Hradčana Us.;– v kontextu cizojazyčném, zvláště lat. a něm., bývá pro nom. ode dávna z pravidla tvar -an, přejatý bezpochyby z českého gen., na př. in villa Rokican KosmA. III, 32 a Kosm1. tamt. (nom. jmenovací), in Borovan Reg. 1. r. 1319 (ex orig. Worlic.), villa Wyrbiczan Reg. IV r. 1334 atd., v textech něm. a lat. dosud tak.

Akk. Brozany, nč. ob. též -ana, Hradčana.

Gen. Brozan, zachován veskrze tvar starý.

Dat. Brozanóm, -uom, -ům.

Lok. Brozěnech, na hradczyenech Pulk. 178ᵇ; později a nč. Brozanech.

Vedle toho vyskýtají se v době staré a nejčastěji v listinách pro lok. plur. tvary -as a -ach.

Doklady pro -as: doleaſſ List. Litoměř. (ze XIII stol., dat. r. 1057) t. j. Doľas nč. Dolanech; Brennaz, Peschaz, Ternovas, Lubochovaz List. Litoměř. z r. 1218 (srov. Palacký v ČČMus. 1836, 343) t j. Breňas, Pieščas atd., nč. Brňanech, Píšťanech atd.; Wirbcaz, Bresaz, Comoraz, Ugoscas, Trinouac List. Vyšehr. (ze XIII stol, dat. r. 1088) t. j. Virbčas, Brěžas, Komoras, Ugoščas, Trinovas nč. Vrbčanech atd. (srov. Palacký I. c. 339 a Šafařík Aelt. Denkm. str. 200); Kirnaz v list. Anežčině asi z r. 1228 (orig. dvor. knih. Víd., otisk v Šemb. lit.3 466); Lusas v zakl. [78]číslo strany tiskulist. Bolesl.(paděl v XIII stol., Palacký I. c. 338) t j. Lužas nč. Lužanech; Lubczas v zakl. list. Opatov. (paděl, v době staré, dat. r. 1086, Palacký I. c. 339) t. j. Lubčas nč. Libčanech; in villa Horaz Kosm. pokrač. 1282 nč. Hořanech; in villis Wranas et Kowarzowicz Reg. IV r. 1341 t. j Vraňas nč. Vraňanech; kako Svatopluk u polas zabit byl DalC. 57 (nápis), v polas Vít. 33ᵃ; na Dobrzaſs v rkp. z r. 1519 (Půhonové k svědomí, v knih. Čmusea 1β F str. 23ᵇ, tutéž na str. 29ᵇ: w mieſteczku Dobrzanech); pro některé jiné doklady tohoto tvaru není dosti jistoty, že by byly původu starého (zejména to platí o zakl. list. Olo- múcké prý z r. 1131). Stejný tvar byl také u Luticů, podle soukromého sdělení prof. Perwolfa vyskýtá se v listinách XII stol. na př. in terra Lessaz t. j Lêšas vedle terra Lessane.

Doklad -ach znám jest jeden: Wranah v list. z r. 1228 t. j. Vraňach nč. Vraňanech, srov. Jag. Arch. 2, 336 sl.

Tvar -(j)as vznikl z bývalého -(j)an-sъ; koncovka -s(ъ), náležitá přípona lokalu množ. zachovala se zde, u kmene souhláskového, kdežto u kmenů samohláskových se změnila v -chъ, na př rybách psl. rybachъ. Tvar pak -(i)ach, který se tu vedle (-j)as vyskytuje, vznikl analogií podie rybách atd. Srov. I str. 307, Brugm. II § 404 a Zubatý v Jag. Arch. 15, 498; poněkud jinak Mikl. III² 15—16 (předpokládá kmeny -ja- m. -jan-); Šafařík v Aelt. Denkm. str. 200 spatřuje v těchto tvarech‚Verwandlung des ch in s“, a v ČČMus: 1847, I. 132 sl. podle Boppa toto ch z s vykládá.

Oboje tvary, -as i -ach, již v textech starých jako archaismy a velmi zřídka se vyskytují. Obrážejí se v některých místních jménech cizích a zvláště německých, jež z nich vzaly svůj původ. Na př. ves Tuřany v Brněnsku jmenuje se německy Turas, patrně ze stč. lok. Tuŕas = nč. v Tuřanech, srov. Aelt. Denkm. 200; v list. z r. 1286 Gerhard z Obřan jmenován Gerhardus de Obersezze, kteréžto poslední jméno patrně z lok. Obřas jest; v TomZ. 1407 st 219 uvodí se osoba de Planaz, t. j. de Plaňas, z lok. Plaňas = nč. v Plaňanech; Hrušovany jmenují se německy Grussbach, jménem utvořeným patrně ze stč. lok. Grušovach, = nč. v Hrušovanech

Plaňasy doloženo také v kontextu českém: z Plaňas VšehJir. 228, Mikulášovi z Planias KolAA. 71ᵇ (1513), Prokop z Planias t. 151ᵇ (1517). Znamená totéž co Plaňany a je to varianta jména tohoto. Vzniklo zajisté z lok. Plaňas; sotva bezprostředně, poněvadž si je těžko pomysliti, že by Čech vzal český– třeba že zastaralý– lokal za základ, z něhož by si tvořil jméno nové,– a tedy nejspíše prostřednictvím cizím, totiž podle lat. de Plaňas, prostřednictví takové v knižné češtině vždy si mysliti možná.–

Instr. Brozany. [79]číslo strany tiskuJiné výklady ke vzoru tomuto.

47. Některá substantiva přejatá z jazyka cizího, jména vlastní i obecná, skloňují se dílem podle vzoru tvrdého chlap, dub, dílem podle měkkého oráč, meč. Skloňování měkké je tu hojnější v době starší, než v jazyku nynějším Jazyk se někde ustálil, někde kolísání trvá. Podávám toho příklady, do kterých ovšem nejsou pojata slova dávno zdomácnělá a s flexí vždy stejnou, jako jsou apoštol, buvol, král, pytel, císař, páteř (otčenáš), Francouz, tanec atp. Nejhojnější jsou tu příklady pro substantiva s kmenovou souhláskou

-l. Pokud se v češtině rozeznává ł a l, přejímají se substantiva cizí na -l z pravidla do řady českých kmenů s -l, poněvadž znění cizího l tam a nikoli do řady -ł ukazovalo; když však rozdíl mezi ł a l z jazyka se stírá, přestává důvod, aby se cizí substantivum s -l skloňovalo měkce; jenom substantiva pevně ujatá zachovávají své staré skloňování; u jiných nastává kolísání a u slov nedosti upevněných zvrací se skloňování staré podle vzoru měkkého a uvádí se skloňování nové podle vzoru tvrdého.– Sem patří mnohá jména biblická, např. Abel, Ábele VšehJ. 446, Abele spravedlivého Háj. 73ᵃ, na Abele Br. Gen. 4, 2 atd‚ nč. gen. Abele i -la Us.;– Bál, Bél, skrze Bále Br. Jer. 8, 8, navštívím Béle t. 51, 44;– Betuel, dcera Betuele Br. Gen. 24, 24;– Daniel, Danyele neučeného Modl. 3ᵇ, Daniele Háj. 74ᵃ po danyelyu DalC. 74, nč. gen. -le i -la atd.;– Gabriel, Gabriele archanděla Kat. 110, nč. gen. -le. dial. -la;– Ismael, dceru Iſtnahele Br. Gen. 28, 9;– Israel, na iſrahele ŽWittb. 124, 5, na izrahele Ol. 1. Par. 21, 14, w iſraheli Ol. Num. 8, 16, raduj sě iſraheliu ŽKlem. 122ᵇ, ó Iſraeli Br. Deut 4, 1 atd., a na iſrahela ŽWittb. 77, 21, nč. gen. -le atd.;– Nathanael, dar Na- thanaele Br. Gen 7 23;– Noel, vok. Noeli Lomn. Jg., nč. -le i -la;– Rafael gen. -le Br. Jg., nč. -le i -la;– Samuel, ubál sě lid ſamuele Ol. 1. Reg. 12, 19, Samuele vzkřěs t. 28, 11, Samuele Havránka KolEE. 13ᵃ (1725), nč. gen. -le i -la Us.;– Sardanapal, přemohl Sardanapale Puch. 62ᵇ, nč. gen. -la;– Saul, zlý duch trápí Saule ŠtítV. 4, před faule Ol.1. Reg. 9, 24, krále Saule Kruml. 35ᵃ, Háj. 313ᵃ, honiece saule Hlah. 1. Par. 10, 2 atd., a ot ſaula Ol. 1. Reg 13, 8, nastúpil duch boží ſaula t. 18, 10. nč. gen -le i -la Us.;– Zorobabel, napomíná Zorobabele VelKal. 274, nč. gen. -le i -la;– dále mnohá jména z latiny nebo z prostředí latinského vzatá, na př. artikul, mnohé artikule Let. 416, dva artikule Háj. 343ᵃ, čtyři Artykule pražské VelKal. 122, v artikuli VšehJ. 335, w Artykuli VelKal. 125, Beck. 1, 449, v každém artikuli TomP. 4, 94, nč. gen. artikulu atd. Us. Jg.;– beryll gen. berylle Br. Jg., nč. -u;– cirkl, měsíčného Cyrkle VelKal. 374, nč. gen. cirklu -a -le Us.;– [80]číslo strany tiskudaktyl, datel, pl. akk. zralé daktyle Háj.herb. 58ᵇ, nč. datle Us.;– Hannibal, od Hanybale Puch. 811ᵇ, nč. od Hannibala Us;– kardinal, jednomu kardynali Beck. 1, 18, nč. gen. kardinala Us.;– kokodril, krokodil, kokodrylla Otc. 136ᵇ, pl. akk. mezi kokodryle OtcB. 83ᵇ, nč. gen. -la atd.;– konšel, konſſela KolEE. 194ᵃ (1624), skrze rychtáře a konſſely t. 32ᵇ (1650), skrze konſſele (pl. akk.) t. 4ᵃ(1666), nč.gen.-la atd.;– koral, tu koraly mají Mill. 77, nč. pl. nom. akk. korale Us.; – muškul, ztlučené muſſkule Háj. herb. 103ᵃ, nč. gen. -le i –lu Us.; –Nil, vody z Nyle Br. Jer. 2, 18, nč. gen. –lu atd.; – Sikul, z Diodora Sicule Br. Jg., nč. -la;– škrupul, puol ſſkrupule Háj. herb. 268ᵇ;– špitál, toho ſſpitale Mand. 31ᵃ, ze špitále Šemb. 40, w ſſpytali Otc. 487ᵃ, w Sſpitali VelKal. 77, we ſſpitali KolA. 1518, ve špitáli Šemb. 40 (mor.) atd., a sſpitala KolB. 1519, u Sſpitala VelKal. 166, do Sſpitala Beck. 3, 372, k ſſpitalu KolA. 1518, w ſſpytale Otc. 487ᵇ atd., nč. do špitálu, ve špitále atd.;– templ, do templye EvOl. 182ᵇ, w templi t. 241ᵇ, nč. do templu atd.; -titul, tytule královského Háj. 292ᵇ, aby užívali tytule VelKal. 44, užívala toho tytule t. 17,toho tytule Beck. 1,360, po tituli VšehJ. 369, v svém tytuli Háj. 321ᵃ, nč. gen. titulu, pl. nom. akk. titule, -ly;– pak mnohá jiná, mezi nimi nejhojnější z němčiny nebo z prostředí německého, na př. cíl gen. -e;– coul gen. coulu a půl coule Us.;— fortel, z fortele VšehJ. 68, všelijakého ffortele KolA. 1511, nějakého fortele Háj. 154ᵇ a nč. též;– handl, handle vedau VelKal. 165, přitom handly KolEE. 163ᵇ, nč. gen. handlu, pl. nom. akk. handle;– kachel, gen. kachle Jg., a v kachlu hliněném Jg.;– kanibal, nalezli čtyři kanybale Puch. 96ᵇ, nč. gen. -la atd.;– kbel, gbel gen. -e a -a Jg.;– kejkl, na ty kejkly Jg. a na kejkle ib.;– knytl gen. knytle Jg.;– kokrhel, kondrhel atp. gen. -e;– korbel, kromě korbelu KolEE. 273ᵇ (1668), nč. z korbele, z korbelu;– kyml, zůstatek uřezaného údu, kůže kymle Jg. a pl. akk. kymly Sal Jg.;– mandel, na mandely Kom. Jg.; třetího mandele KolEE. 324ᵃ (1660), 54 mandele t. 4ᵃ (1666), nč. z mandele atd., dial. sg. gen. mandle BartD. 92 (keleck., masc. ), pl. gen. mandlí t. 88 (stjick.);– mandl, mangl, v mandli Pref. Jg.‚ barvíři mandla potřebují Vel. Jg.;– model, modell gen. -e Jg., -u Us.;– ortel, toho ortele Háj. 173ᵇ, o hrdelním ortely KolEE. 9ᵇ (1696), pl. akk. ortele KolA. 1511, nč. z ortele atd.;– pantofel gen. -tle Us.;– paškvil gen. -e Jg., -u Us.; — šindel, ſſyndely srazil VelKal. 126, nč. gen. šindele atd., zřídka -lu;– štempl gen. -e Jg., -u Us., na štemplu Us.;– tryl, tryle dělati Jg.;– veksl, vexl, gen. -e a -u Jg.;– ventil gen. -e Jg., -u Us.;– věrtel, čtyři wierteie Háj. 248ᵃ, dva viertele KolEE. 70ᵇ (1721), půl věrtele Us.;– pak německá příjmení, jako Hanzl, od Hanzle řezáče KolB. 1519, Mejzl, Markusa Meyzle KolČČ. 412ᵇ (1567), Mertl, nebožtíka Mertle KolB. 1519, Partl, Machka Partle t., Paul, Martina Paula KolEE. 109ᵃ [81]číslo strany tisku(1691) a Martina Paule t. 112ᵃ (1724), Rendl, Albrechta Rendle VšehJir. 28, pana Rendle Pal. 5, 2, 278, Šeſtl, ſſephtle žida KolČČ. 44.ᵇ (1546), Šmidl, pana Sſmydle t. 4ᵃ (1547), Štancl, od Sſtanczle KolA. 1518, Štekl, Melichara Sſtekle KolEE. 198ᵇ (1681), Melichara Sſtekla t. 22ᵃ (1696), za Jana Sſtekla t. 496ᵃ (1735), Vencl, kaplana Wencle Háj. 142ᵃ atd., nč. gen. –la.

Substantiva masc. s konc. -l přijatá v době nové mají z důvodu nahoře vytčeného– že totiž jazyk nový l tvrdé a netvrdé již neliší– ovšem pravidelně sklonění jednostejné, a to tvrdé; na př. admiral, bál, general, choral, ideal, kanál, kapital, kaprál kartel, konsul, kvartal, maršal, official, portal, profil, rumpál, sál, šakal, šál, vitriol, Vandal, Vergil atd.

Substantiva s kmenovou souhláskou jinou a kolísající se mezi skloněním -o a -jo jsou dále:

-r; na př. Asur, Aſſur ŽWittb. 82, 9 a užase sě Aſurz Pror. Isa. 30, 31;– cinobr, od czinobra AlxH. 3, 36, czinobrz LékB. 222ᵃ, cynobrž Puch. 16ᵃ, (vezmi) czynobrzie puol lotu Chir. 49ᵇ, cinobrem Puch. 17ᵃ, nč. z cinobru atd.;– dromedar, dromedarz KabK. 9ᵃ, na dromedarzi t. 8ᵇ a j.;– Epikur, opykurz (sic) Rozk. 1762, epiturz (sic) Prešp. 1012, nč. Epikur;– klášter, klaſter Prešp. 2197, po klaſteru Hrad. 14ᵃ atd., a klaſſterz Přib. 21ᵃ, do klaſſterze t., z klaſſterzow EvOl. 334ᵇ, nč. do kláštera atd.;– Lazar, svatý Lazarz Pass. 333, lazarzie t. 334, s lazarzem t. 333 atd., lazarzye KatBrn. 198, (adj. domek Lazaróv PoprR. 25), Lazar Br. Jan. 11, 44 atd, nč. Lazar gen. -ra atd.;– mistr, miſtr Seneka ApD. d, myſtr ypokras Mast. 27, miſtr Hrad. 32ᵇ, myſtr Krist. 56ᵃ, svého myſtra AlxŠ. 7, 2, o svém myſtrzye Mast. 81 atd., k mému myſtrzy Mast. 67, myſtrzy svému Kat. 118, nč. mistr gen. -ra atd.;– Trier do města Trirzie Pass. 330, nč. Trier gen. -ru atd.;– Tyr, do tyrze AlxV. 1176, není = do Tyru, nýbrž omylem, v lat. básni Gualtherově 2, 91 je za to: hinc venit Ancyram;–

-n; na př. Apollon, (král) diabla apolona jmějieše JiřBrn. 7 atd., bych potupil apolonye t. 221, kromě apolonye mého t. 233, nč. Apollon, -na atd.;– Babylon, babilona ŽGloss. 86, 4, babylona Štít. uč. 76ᵇ, w babylonye t. atd., a mast z babylonye Mast. 152, vedechu jej do Babilonye Lit 2. Par. 33, 11, vyšel jest z Babilonye t. 1. Esd. 7, 6, do Babilonye t. 3, Esd. 1, 40, do babilonie Hlah. 2. Par. 33, 11 in Babylonem, nč. do Babylona, -nu atd.;– Ebron, Hebron, bydlili sú w Ebrony Comest. 17ᵃ, w Ebroni t. 32ᵃ, nč. v Ebronu atd.;–Jordan, podlé Jordana Ol. Gen. 13, 11 atd., podlé Jordanye t. 13, 10 a Lit. tamt., nč. podle Jordanu atd.;– Rhodan, s druhé strany rodana Pass. 379, ta saň w rodany sě kryjící t., nč. v Rhodanu atd.;– Šimon, svaty Symonyu ŽKlem. 137ᵃ, (Ježíš) viděl Symonye EvVíd. Mat. 4, 18,vecě Sſymonyowy [82]číslo strany tiskut. Luk. 7, 44, (Ježíš) řek Sſymonyowi EvOl. 231ᵃ, bratr Sſymonye Petra t. 234ᵇ, svatého Sſymonye t. 189ᵇ, vece pán ſſymonyowy: Sſymony! aj t. 257ᵃ, Sſymonyu Petře! t. 245ᵇ, Sſymonyu Yanow! t. Jan. 21, 15, Sſymony! t. 253ᵃ, (Ježíš) vecě Sſymonyowy EvSeitst. Luk. 7, 44, nč. Šimon gen. -na atd.;– uran-, uranus, w urani totiſs w nebi Comest. 3ᵃ;–

-m; na př. Betlém, k bethlemu Hrad. 68ᵃ atd., a prostřěd bethlemye t. 68ᵃ, do betlemye Krist. 17ᵇ, z betlemye t. 59ᵇ, w betlemy Hrad. 67ᵃ, Krist. 17ᵇ, vbetlemi Hlah. 200ᵃ atd., nč. z Betléma atd.;– Jerusalem, v den ieruſalema ŽKlem. 113ᵇ, ot jeruſalema Krist. 179ᵃ, w yeruzalemie ŽKlem. 64, 2, w gieruzalemye Hrad. 85ᵇ atd., do gieruzalemie Hrad. 64ᵇ, do gieruzalemye t., okolo yeruſalemie Pass. 286, od yeruzalemy (sic) Pror. Isa. 3, 1, do eruzalemie Hlah. 2. Par. 20, 27, k iherusalemĭu Jid. 34, w ieruzalemy ŽWittb. 67, 30, w gieruzalemy Hrad. 71ᵇ, v jeruzalemi Hlah. 1. Par. 14, 4 atd., nč. z Jerusalema atd.;–

-z (někdy za -s); na př. Tammuz (modla egyptská), plačíce Tammuze Br. Ezech. 8, 4;– Elfáz, porodila Ada Elfáza Br. Gen. 36, 4;– markýz, jdou zabit markýze Malý Amer. 4, 287, markýze Us., -za Kott;– -s (u výslovnosti někdy v z měněno, zvláště mezi samohláskami); tu kmenovou souhlásku mají hojná jména vlastní, na př. Alois gen. Aloise, lok. o svátém Aloisi Us.;– Hais gen. Haise Hakl, Z jeseni života 184, 188, 192 atd. a Us.;– Glos gen. Glose Us.:– Kraus gen. Krause;– Hess, Weiss gen. -e i -a Us.;– Fuchs, Max gen. -e i -a Us.;– sem patří také Herodes vok. Herodesi Us., Herodesi králi BartPís. 192;– v Troj. čte se: Thoaſſe krále 138ᵃ a krále Thoaſſa tamt., Paris hna na Tratriſe 120ᵃ a skrze Paryſa 92ᵃ;– v Br.: vzev Manaſeſa Gen. 48, 10, po zpłození Enoſa t. 5, 7;– v nář. východních je tu ovšem všude gen. -a atd., Aloisa atd., poněvadž i ve vzoru oráč je gen. -a; v nč. obecné je většinou gen. -e atd., a tak bylo pravidlem i v jazyku spisovném doby nedávno minulé; novější gen. -a je působením theoretikův a podle nářečí východních;–

-c; na př. Lorenc, u Lorence Let. 1098, Vincenc gen. Vincence Franc gen. France, princ gen. prince atd.;– tak také Klotz gen. Klotze, Utz gen. Utze atd.; o gen. Klotza atp. platí, co bylo právě připomenuto, o gen. Aloisa atd.;– appellativum tanec přejato v době staré a je stále při vzoru měkkém, opírajíc se o substantiva domácí na -ec, na př. kupec atd.; to platí také o novějším ranec;– doklady jiné ukazují, že slova přejatá v době starší častěji mívají sklonění měkké, než slova z doby novější; na př.: palác gen. -ě a -u atd., ſpalaczie Pulk. 112ᵇ, s palace Háj. 118ᵇ, v tom paláci Donín 738, při paláci t. 1022, jiné paláce t. 988 atd., a okolo palaczu Lobk. 6ᵃ, s svého palaczu t. 12ᵃ, do palácu Puch. 112ᵃ, palacu našeho Háj. 332ᵇ, krom Palácu VelKal. 159, na palacze VšehK. 26ᵃ, na paláce VelKal. Hod. 2 a Beck. 1, 211, w palaczu Mart. 12ᵃ, na palacu [83]číslo strany tiskuHáj. 146ᵃ, t. 324ᵃ, na Palácu VelKal. 30, při palácu Donín 858, po nějakém palácu Beck. 2, 339, kterak strojím své paláci RZvíř. (1814) 13, nč. gen. paláce atd. Us.; — špic, oba Sſpice Háj. 346ᵇ a v předním ſſpicu t. 50ᵃ a j.;– plac, nemá ižádný placzu držeti Pr. pr. 249, okolo toho placzu Lobk. 6ᵃ, z placu Donín 883, král na placu stál Pís. Varn. 46, na placu Háj. 251ᵃ, na tom place Donín 955, dva veliká placzy Lobk. 6ᵃ atd., vesměs podle sklonění tvrdého, a taktéž nč.;– harc, stiskše je s harcu Let. 490 a časté harce činili Háj. 165ᵇ;– Falc, w Falcu VelKal. 48;– truc, z trucu, trucy Us.,– pác, do pácu Us.,– tác, na bílém táce Herrmann Sněd. kr. 4 (1890), 176, na tácu Us. atd.

V Beck. 1, 568 čte se také verš, lok. we werſſu prvním; předtím i potom je pravidlem ve-verši, tato odchylka je z neumělosti.

48. Kolísání mezi skloněním -o a -jo je také při mnohých substantivech domácích.

1. V jazyku starším správně se rozeznávají kmeny s -ł (tvrdým) a -l (netvrdým) a skloňují se ony podle vzoru chlap, dub, tyto podle oráč, meč; ale časem splývá znění -ł a -l v jedno, podklad pro lišení flexe se ztrácí a nastává kolísání. Na příklad ke vzoru tvrdému chlap, dub patří, ale odchylkou ke vzoru měkkému oráč, meč přecházejí: anděl (jméno původu ovšem cizího, ale dávno zdomácnělé) gen. anděla atd., odchylkou sg. vok. anděli Us., sg. akk. anděle BartD. 54 (dol.), pl. akk. na angele Beck. 1, 242;– čechel stsl. čechlъ velamen, czechla odběženie Kruml. 67ᵃ, v čechle Pulk. (Výb. 1, 465) atd., odchyl. dělali čechle Jg.;– hrbol, (lék) měkčí hrbole Háj. herb. 243ᵇ nč. hrbol gen. -u; -chuchel stč. gen. -a, nč. -u a -e Jg., plur. chuchly Dobr. Jg.;– jišel, ať požívá giſſela Sal. 692, v jišeli Jád. lék. Jg.;– kotel (jméno původu ovšem cizího ale dávno zdomácnělé) stsl. kotьlъ lebes, kotla DalC. 48, kotla jej zbavil Háj. 111ᵃ, w kotle Háj. herb. 395ᵇ, učiniti kotly BrigF. 13 atd., odchyl. gen. kotle Jg., do kotle, v kotli Us. dial. podkrk.;– kužel gen. -u atd.‚ (lnem) kužely nadívají Háj. herb. 96ᵃ, slc. kužel, odchyl. gen. -e Jg. (v záhlaví);– manžel gen. -a atd., manžela KolEE. 292ᵃ (1739), manželu ſwymu t. 7ᵃ (1679), jejímu manželu Pal. 5, 2, 77, můj milý manžele Háj. 133ᵇ, du. z manzelu Štít. uč. 41ᵃ atd., odchyl. jejímu manželi Pal. 5, 2, 77 (vedle -u tamt.), vok. ty manželko aneb ty manžely BílC. 47, pl. akk. pro dva manžele t. 24, taktéž Us. podkrk.;– omyl gen.-u, odchyl. bez omyle (rým: milie) Baw. 152;– popel stsl. popelъ, do popela Ol. Ex. 32, 20, Háj. herb. 392ᵇ, do Popelu t., podoben sem popelu Ol. Job. 30, 19, co pýcháš popele! ChelčP. 237ᵃ, w popele Háj. 128ᵃ a Háj. herb. 147ᵇ, odchyl. v horkém popeli Háj. Herb. 71ᵃ, o popeli Beck. 2, 221, v popeli Jg. (Sychra) a BartD. 54 (dol.), gen. popela i popele Dobr. Lehrg.² 167;– trupel, člověk k truplu podobný Cat. Jg. a z truple [84]číslo strany tiskuhlíny Rvač. Jg.;– túl, toul, z taulu Kom. Jg., v toule i v touli Dobr. Jg.;– týl stsl. tylъ, gen. -u atd., odchyl. díl teyle Beck. 2, 103 a j.;– účel gen. -u atd., odchyl. pevného oučele MalýAmer. 5, 268 a j.;– uzel gen. -u atd., odchyl. v uzli Us. podkrk.;– zevel, na zevly vychá- zeti Koř. Jg., na zevle jíti Ros. Jg.;– živel, nepodobné jest čemu býti (= aby něco bylo) z neživle Tkadl. Jg., živel gen. -u Us. nč.: atd.

Kolísání při domácích substantivech s kmenovým -l je tedy hojné, a proto je třeba vyčísti zejména, která z těchto substantiv jsou kmene tvrdého a tedy patří ke sklonění -o. Patří sem:

a) všecka jména, která jsou původem svým patricipia -lъ, na př. hýřil, gen. hýřila atd., břídil, ďoubal, fňukal, hamtil, chvastal, kaňhal, kecal, klábosil, kňoural, kutil, kýval, míchal, modrchal, mrhal, paťhal, patlal, prášil, stýskal, šantal, šidil, šmejdil, šmejkal, šťáral, ťampal, žvanil, žvástal atp., častá zvláště jako příjmení: Loudal, Dohnal, Doležal, Vychodil, Musil, Sušil, Kvapil, Stejskal, Rozsypal, Roštlapil (z roz-šlapil, se změnou hláskovou zš-št, srov. I. str 494) atd.;– toho původu jsou i některá appelativa znamenající předměty jiné, na př. rozrazil (rostl.), tápal (síť), ohnižil, vodožil, mýval a j.;– a toho původu jsou i pomnožná jména místní Podmokly gen. Podmokel atp., stč. Neosv(t)li nč. Nůsly TomP. gen. Nůsel TomP. 8, 240 a j., ale v nč. Nusle, -í Us.;–

b) tato dálejší (podle slovníku Jungmannova, ale s pominutím slov strojených, zvláště významu přírodopisného, a jiných podobných málo užívaných nebo nedosti zaručených; srov. stejný výčet substantiv -l kmene měkkého v § 71): s konc. -ál na př. bibál piják, nosál, uchál atp. (proti slc. -áľ), anděl (z lat., přejato v době staré, v. výše), -běl (záběl), bol (proti slc. boľ a stsl. bolь gen. -i), brčál, cumel, cval (dim. cvalík), čechel -děl (úděl, záděl), díl (podíl, oddíl, rozdíl), důl stč. dól (údol, padol), drdol, drhol rvačka, dřištál, drmol, hýl ob. hejl, hlahol, -hol (bradohol), homol, horal, hranol, chláchol, chochol, chřástal (ale chřístel gen. -e, v. § 71), -chval (Chval, Bohuchval a j.), jíl, kal (okal, zákal), kel, klamol (kus), kól nč. kůl, -kol (úkol, rozkol), kostel, kostival, košťál, kozel, křepel, kundal (chuchel), stč. kužel, kýl (kýla), manžel, měl, -mil (Bohumil, Dalimil, samomil, vodomil a j), -mol (výmol, podmol, zmol), mozol (proti slc. mozoľ a stsl. mozolь gen. -i), -mysl (Přemysl, Dobromysl, smysl, ob- mysl, průmysl, úmysl, pomysl, rozmysl, výmysl, domysl atp.), omyl, orel, osel, pádel, pahýl, pal (zápal, podpal, rozpal, úpal, výpal), pel (pyl), pipel (komár), pirol (pták), plevel, plápol, popel, posedl, posel, pruhel (pruhly na ptáky), -sil (devěsil, devětsil, posil, všesil), sobo', sokol, suchol (sokol, mor.), -sol (přísol, zásol zasolení), stól nč. stůl, -střel (střelení, výstřel, zástřel, průstřel), stříl (samostříl), stvol, svízel (rostl., z swizelu Háj. herb. 237ᵇ), sysel, šibal, trupel, toul stč. túl, týl účel, úhel angulus, uzel, val, -val, vál, (obal z ob-val, nával, příval, poval, průval, sval, [85]číslo strany tiskurozval, úval, pecivál, hovnivál a j.), vól nč. vůl (z ŭ-km.), vrchol, vyžel, žal, ženkýl.

2. V nářečích slovenských nezměnilo se ŕ v ř, nýbrž splynulo s r; tím ztratil se základ pro lišení substantiv tvrdých -r a měkkých -ř a nastupuje opět kolísání, zde zejména v tom se jevící, že sg. lok. jest dial. -ri místo -re (-rě), na př. na javori, na dvori, v chotári, na košári, na úhori atd. BartD. 35 (uh.-slov.).

3. Kolísání vidí se dále při některých substantivech s kmenovým -n.

a) Jména měsíců -en, z -ьnъ, přecházejí dial. do sklonění měkkého. Na př. ledeň, březeň BartD. 30 (pomor.), ledeň, dubeň, do ledňa t. 87 (stjick.), ledeň, březeň, dubeň t. 92 (kel.). Podnětem byla tu zajisté jména kmene -ьnь, -enь, která se v nářečích východních končí v -eň, na př. slc. srpeň (stsl. srьpьnь, srbch. srpanj), jeleň, kámeň, prameň, prsten, mor. jeleň BartD. 30 (pomor.), 356 (dol.), prsteň t. 364 (opav.), prscěň t. 40 (hroz.) atd.: byla tu kdysi jména sdružená stejným zakončením srpen, jelen a leden atd.; srpen, jelen patřila ke vzoru -nь; s ním přešla do sklonění jo-kmenů, slc. a mor. jeleň gen. jeleňa atd.; a tím bylo místy na Moravě také sdružené leden atd. do téhož vzoru potaženo. Také jesen, jasan je v č. ve sklonění -o, na Geſſenu Chir. 242ᵇ, do geſenu Háj. herb. 32ᵇ, proti slc. jaseň, pol. jaseń a jesion, rus. jasenь. Podobně rožen stsl. ražьnъ, ob. rožeň.

V nář. pomor. je také tŕň m. trn BartD. 30.

b) Někdy převádí se substantivum sem patřící do vzoru kámen, na př. lupen gen. lupenu, odchyl. hořkého lupene Jg. (s. v. semeno), křen gen. křenu, odchyl. okolo chřene Háj. herb. 214ᵇ.

4. Dialekticky také některé kmeny -d se měkčí a do sklonění -jo přecházejí: val. děď, strnaď BartD. 64.

5. Substantiva mosaz, řetěz, Zderaz, a dále rýhoz, přtchoz atp. mají -z z bývalého –z; jsou tedy kmene měkkého, ale přejímají se do sklonění tvrdého. Viz o nich při vzoru oráč, meč § 71 č. 3.

6. Substantiva -c (domácí) jsou skoro veskrze při vzoru měkkém, neboť české c je z pravidla měkké. Jenom zpodstatnělé nic, vzniklé z bývalého ničs, skloňováno podle dub: k nyczu učiňen sem ad nihilum ŽKap. 72, 22, k nyczu t. 77, 59 a 107, 14, nč. ob. z nicu, nic a uic jsou dva nicy Us.

7. Dialekticky, zvláště v nářečích východních, nejhojněji při kmenovém -z, -s, zřídka při souhláskách jiných, a jen při jménech neživotných bývá v jistých pádech odchylkou koncovka podle sklonění -jo místo koncovky podle vzoru tvrdého.

Pády ty jsou:

sing. vok. -i, -u místo -e, podle vok. meči, nepřehlas. meču; [86]číslo strany tiskuna př. hájičku, lesi Suš. 568; lesu, pasu, plesu, času, hlasu, klasu, kusu, łosu, rosu, ovsu, mrazu, pózu, vozu! Btch. 268, obrazu! BartD. 18 (zlin.), 67 (val.), 112 (laš.);– o stejném vok. Herodesi, např. Herodesi králi BartPís. 192, v. § 47;– vokativy moravské Herodesi, lesi předpokládají vokativy přehlasované oráči, meči a jsou tedy také svědectvím, že přehláska u-i byla do jisté míry též na Moravě, srov. I. str 275 a 278:– sg. gen. -e místo -a, podle gen. mečě, -če; na př. podle woze AlxV. 1251, ale ojedinělý t-nto doklad může býti také omylem; -

sg. dat. -i místo -u, podle dat. meči, na př. k obrazy EvOl. 134ᵃ a l89ᵇ; opět svědectví, že přehláska u-i byla i na Moravě, jako vok. lesi atd., v. zde výše;–

sg. lok. -i místo -ě, podle lok. meči; na př. we dworzy Orl. 32ᵇ m. dvořě; na dvori, na javori atp. BartD. 35 (slov.), viz zde výše č. 2;

— na ňemžto obyedy PassKlem. 56ᵇ m. obědě,– na ſwieti BrigF. 33, t. 45, Orl. 5ᵃ m. na světě,– w rzymy PassKlem. 101ᵃ m. Římě,– w czaſſy nevelikém Kat. 8 m. časě, v tom czaſſy t. 46, v onom czaſſy EvVíd. 1ᵃ (2) a j., v onom czyaſſy t. 6ᵃ (2) a j. (velmi často v EvOl., na začátku skoro každé perikopy ), w wyecznem czaſy t. 147ᵃ, v časi Šemb. 22 (místy v Pražsku), — na pustém leſſy Kat. 24 m. lesě, zablúdila v lesi Suš. 348, kde jsi? v lesi t. 568, sedává on v lesi t. 467, zelená trávo v lesi t. 264, v lesi BartD. 18 (zlin.), t. 68 (val.), t. 113 (laš.), t. 88 (stjick.), Šemb. 22 (místy v Pražsku),– už sem na pokosi Suš. 264 m. pokose,— po kusi Btch. 420 (dol.-beč.) m. kuse, v jednom kusi BartD. 18 (zlin.),— v ovsi Btch. 420 m. ovse,– na wozy svém EvOl. 137ᵇ m. vozě, na tom wozy Mand. 69ᵃ, na wozi Btch. 420, BartD. 18 (zlin.), 68 (val.), 82 (hran.), 113 (laš.), máš vínko ve vozi Suš. 145,– na pařezi Btch. 420 a Šemb. 22 (místy v Pražsku),– na obrazi BartD. 18 (zlin.), 67 (val.),— na provazi BartD. 18 (zlin.), t. 216,– na rathauzi Koz. 397, na ratúzi BartD. 14 (zlin.);–

plur.nom. akk. -e místo -y, podle meče; na př. velký mraze Šemb. 40 (mor.), zlý čase t.; nové voze Suš. 464; voze, řetaze, lese, páse BartD. 19 (zlin.), ale časy, vłasy, poďte za pasy t.;– los pl. loze t. 14 (zlin.), obraze t. 67 (val.), nový voze t. 82 (hran.), dva voze, obraze t. 89 (stjick.), lese, voze t. 113 (laš.), ovse (ovsy) t. 163; čase, ovse, lese, hłase, kłase, kuse, kvase, łose, rose, pase, plese, mraze, póze, voze Btch. 268 a 427 (dbeč. ).

49. 1.Pohybné -e- vyskytuje se v tomto skloňování v mezích pravidla. Pravidelnost byla v stč. větší, než je nyní, poněvadž působením analogie pohybného e tu přes míru pravidla přibývá, tu zase ubývá, srov.

I. str. 161 sl. Na př. z psl. orь2jlъ, je stč. i nč. orel;– z blaznъ je staré blazn a pozdější blázen, blazn Hrad. 99ᵇ (I slab.), ŽWittb. 18, 11, DalC. 55, [87]číslo strany tiskublazen ŽKlem. 48, 11, DalC. 21 atd., nč. blázen;– a podobně jest hrozn Kruml. 52ᵇ, ŽWittb. Deut. 32, a hrozen ŽKlem. t.;– mozk, mezh, mezk a mozek, mezek; mozk Kruml. 52ᵇ, Br. Isa. 25, 6 aj., mezh ŽKlem. 31, 9, mezk ŽWittb. t., a mozek nč., mezek Vít. 94ᵇ; způsob starý zachován v dial. mozg BartD. 62 (val.), t. 86 (stjick.), a muzg t. 103 a 109 (laš.), Šemb. 60 (opav.);– nehtek, loktek, drobtek, nehtek DalH. 31, DalC. t., loktek Pulk. 167ᵃ, Wladiſlaw Loktek VelKal. 20 aj, nč. nehétek, lokétek, drobétek Jg.;– stč. domček, korček, kupček, ľubček, mládenček, snopček, starček, statček, súdček, svazček, telček, tolček, zámček, zvonček atp., domczek Lobk. 33ᵇ, Korcžek KolB. 1519, kupczek Štít. uč. 65ᵃ, libček Háj. herb. 222ᵇ, mladenček Háj. 219ᵃ, ſnopezek Ben. Ex. 12,22, ſtarczek Tkadl. 25ᵇ, ſtatczek Krist. 83ᵃ, ſudczek BiblA. Ex. 22,7, ſwazczek Otc. 300ᵃ, telczyek Pror. Jer. 31, 18, wołček Br. 11,19, wožček Háj.158ᵇ, zámček Pref. 10, zwoncžek Ol. Ex. 39, 24 atd.; za to je později -eček, domeček atd., Stoleczek KolEE. 224ᵇ (1625), kramecžek t. 77ᵇ (1707); způsob starý však zachován v příjm. Jenček a v dial. chlapček, sloupček, koušček Šemb. 36 (ob. mor.), kúšček BartPís. 13, chłapček BartD. 62 (val.), 40 (hrozenk.) a j.;– podbradk v Kruml. 41ᵇ jest omyl m. dek;– za pův. nom. blь3skъ2tъ1 je stč. blsket, blſket boží ŠtítVyš. 109ᵃ, blſket Hrad. 42ᵃ, ŽKap. 89, 17 atd., a podle gen. bleskta n blesktu také odchylné bleskt, bleſkt Kat. 58, Koř. Luk. 10, 18, Kruml. 71ᵇ atd.; kontaminací obojího jest pak i blesket, bleſket Prešp. 140, Kruml. 274ᵇ;–za spisovné bratr, smysl atp. je dial. brater, smysel atd., o tom v. I. str. 290;– za vichr dial. vichor slc., vichar chod. 35 je stč. pravidlem vicher; byla tu tedy koncovka -chъ2rь1 a nč. vichr je tedy odchylka analogií podle bratr gen. bratra atd.;– podobně dlužno vykládati také ober, v stč. častěji doložené, ober AlxB. 4, 30, ŽKlem. 32, 16, ŽKap.18,16 aj., vedle obr ŽKlem. 18, 6, ŽKap. 32, 16 atd.

2. Substantiva -nek s pohybným -e- mají gen. -nku atd. Skupené nk měnívá se v ňk, srov. I. str. 375 sl., a odtud dostává se ň tak do nom. a jest -ňek (psáno -něk). Na př. posunek g. posunku, změněno v posuňku, a k tomu nom. posuněk; úplnek a úplněk Jg.; výměnek dial. vejminěk atp.

3. V Puchmajer gen. -majra atd. změněno -aj- analogií zvratnou v -ý-, srov. I. str. 138, a odtud je pak i nom. Puchmýr, -mír.

4. V pl. nom. mění se kmenové -k v c, -ch v š atd., a souhláska takto změněná vniká místy také do pádů jiných. Na př. podle hoch -hoši říká se také gen. hošů, dat. hošům, instr. s hošma Us. podkrk.; podle voják-vojáci také vojáců, vojácům atd. Us. loun.; hošů, kluců, vojáců, hošama, klucama Us. podřip. (sděl. Pav. Váša). Doklady tomu z doby starší jsou: s syrotczymi Šrámkovými KolA. 1515, kdež nom. plur. sirotci vzat za základ pro instr.; na ženské osoby vzhlédání mladicůw zkáza byla [88]číslo strany tiskuBeck. 3, 207, místo mladíkův podle nom. mladíci. V Herb. 720 čte se : ke Kloboucím (nom. Klobouky); tu je zvláštnost stejná, ale ovšem není tu -c- z bývalého stč. nom. Klobúci, nýbrž z lok. Klobúciech, Kloboucích, čili jinak: dat. ke Kloboucím je podle lok. v Kloboucích Srov. stsrb. trьzmi, jezicmi, vrazmi atp. Danič. obl. 117.

Podobným způsobem, totiž přejetím souhlásky v jistém pádě obměněné do pádů také jiných, vysvětliti jest pl. akk. brlochy Beck. 3, 353, krchov gen. krchova atp.: byl náležitý sg. nom. brloh, jeho -h se měnilo v -ch, srov. I. str. 325, a toto vnikalo také do pádů jiných; taktéž bylo náležité krchof, jeho gen. byl krchova atd. podle ostrov vyslov. ostrof gen. ostrova atp.), a odtud přijato -v také do nom. krchov.

5. Jména národní Rusín a Srbín jsou v plur. bez -ín. Na př. ruſyn DalC. 23 a ruzzi MVerb., AlxB. 6, 19 a j., ruſſowe Pass. 274; Zribin KosmA. 1, 13, Srbin Kosm2ᵃᵃ tamt. a mnoho ſrbuow DalC. 58, král Sasicě i ſrby pobi t. 50 a j. A podle pluralu jest pak i singular bez -ín: Hus, Srb. V subst. muřín však -ín zůstává; na př. Murſin Aethiops AlxB. 4, 35, murzinowe Aethiops ŽKlem. 71, 9, chtieše na murzyny AlxV. 2225, murzynow těchto Pror. Jer. 38, 16 (tu omylem m. mužuov). Vedle muřín je také múřěnín, o kterémž v. § 45.

6. Substantiva významu životného a hromadného ľud a národ mají sg. gen. starší -a a mladší -u, na př. luda tvého ŽWittb. 105, 4 a ludu tvého t. 105, 5, českého národa a českého národu Us.– Podobně živočišná hromadná brav a skot, na př. z brawa DalC. 64, Hrad. 88ᵇ a j., a z brawu ŽKlem. Deut. 14 nč. z bravu Us., ſkota Ol. Deut. 7, 13 nč. skotu Us.– Hromadné živočišné hmyz má gen. hmyzu Us.; v stč. je za to a-kmen hmyza reptile Nom. 70ᵇ, Rozk. 989, Slov. Vyšbr.– Subst. plaz, zeměplaz stč. zemi-plaz (kdež zemi je lok. sg.) je významu živočišného, ale řídí se vzorem neživotným: sg. gen. ktož se dotýká zemiplazu Kladr. Lev. 22 5, kdo se dotekł zeměpłazu Br. tamt., ze všelikého zeměpłazu t. Gen. 6, 20 a j., zeměplazu Jg.; sg. akk. (bůh) učinił všeliký zeměpłaz Br. Gen. 1, 25; teprv jazyk novější má gen. akk. -a Kott.

7. nč. brav, dobytek, skot jsou významu hromadného a proto jen v sing.; když však se jimi rozumějí jednotlivé kusy bravu, dobytka atd., bývá tu také plural. To bývá v jazyku starším, na př. brav, střěva některého brawa Sal. 558 atd., hovada i brawowe Hod. 7ᵃ, brawouee iumenta Ol. 3. Reg. 18, 5, dobytku velikému i brawom Ol. Gen. 9, 10, brawom hi skotu LMar. 50, řězník bude kupovati brawy Hrad. 135ᵃ, na brawiech zisk mieti LékA. 155ᵇ;– dobytek, na př. dobytek iumentum Vocab. 176ᵃ, že aspoň ty dobytky ještě zůstávají ŽerKat. 188, že dobytkové zdrávi jsou t. 172, stáda Dobytkůw VelKal. 183, svým dobytkuom Háj. 2ᵇ, na dobytcích hojnost maje t. 24ᵃ, s dobytky t. lᵇ a VelKal. 317, zajali dobytky jejich Br. Num. 31, 9, stáje pro dobytky [89]číslo strany tiskut. 35, 3 atd., s významem hromadným: dobitek pecora ŽKlem. 8, 8, iumenta t. 77, 50, dobytek iumenta Ol. Num. 32, 26, dobytku welikemu iumentis Ol. Gen. 9, 10, rozličného dobytka ChirB. 38ᵇ, nč. dobytek Us.;– skot stč. skót, olejě i ſkota armentum Ol. Deut. 7, 13, na ſkotiech zisk mieti LékA. 155ᵇ, dar z ſkotů Br. Lev. 22, 21, prvorozené z ſkotů t. Deut. 12, 6 atd., a s významem hromadným: ſkot pecora ŽWittb. 148, 10, w ſkotie in vaccis ŽKlem. 67, 31, ſkuot iumenta Koř. Jonáš 3, 8, Ol. Gen. 24, 28, pecudes Prešp. 417, koňmi ſkotem AlxV. 142 atd., nč. skot jen v sg.

8. Substantiva Pešt, rošt a rožen jsou kmene tvrdého a patří do sklonění -o; subst. Pešt jest ovšem ze stsl. kmene -i, ale do češtiny je přejato z prostředí maďarského a jako kmen -o. Je tedy gen. Peštu, roštu, rožnu atd. Ale souhlásky měkké š, ž, které tu ve skupinách -št‚ -žn- jsou, svádějí k tomu, aby substantiva tato se přenášela do sklonění -jo a jest pak gen. Peště, roště, rožně atd. Pešt pak bývá od spisovatelův učených skloňováno také podle kost. Příklady: Pešt, Peſſt VelKal. 176, do Peštu Vel. Jg., v pevnosti Peštu Slav. 49 a Us. vulg.; do Peště Us. spis.; do Pešti Vrat. Jg., Pal. 5, 2, 463;– rošt, nom. akk. roſſt NRada 270, na roſſt EvOl. 151ᵃ, gen. výsost roſſta Comest. 72ᵇ, z roſſtu t., lok. na roště HusE. 3, 150, na Roſſtě VelKal. 22, na roště Hom. Jg., roſſty dva KolDD. 258ᵃ (1637) atd.; rošť Jg., s roště, na rošti Us.;– rožen, nom. akk. roſſen MVerb., rożen Lact. 170d, gen. s rożnu skočiv ROlC. 273ᵇ, lok. kterýž se peče na rożnu t., (maso) pečené na roznie Sal. 642, pl. akk. (Čechové) na rozny vzěchu těsto DalC. 47, lok. na rožnech Kom. Jg., instr. maso rozny rozpierati Hrad. 135ᵇ, železnými rozny Kat. 168 atd., a rožeň, gen. rožně, lok. na rožni atd. Jg. a Us.

50. Některá substantiva jednotlivá tohoto vzoru (pořádkem abecedním) :

běs má nom. akk. sg. běsa, v stč. také gen. běsu a akk. běs, viz při těchto pádech nahoře.

Bohobud, jm. os. muž., v ŽerKat. neskloňováno: panu Pertoltovi Bohobud z Lippého 52, 69, 78 a j. (vždy tak).

bratr má v stč. v du.a plur. z pravidla tvar hromadný bratřie, na př. du. dva bratrzie Lobk. 42ᵃ, mladá bratrzy Otc. 306ᵇ, plur. ti bratrſie Štít. ř. 88ᵃ, milá bratrzie (kollektivum za plur.) Hrad. 18ᵃ, bratrzy méj fratribus ŽWittb. 21, 23 atd., z čehož se vyvinul plur. nom. bratří, gen. bratří atd., v. v § 214 č. 2;– dual a plural vlastní, podle sklonění -o, býval tu dosti zřídka a nerozmnožil se valně ani časem, na př.du. dva bratry Mat. 56, dva jiná bratry Lobk. 127ᵇ, Pulk. 55ᵇ,z těch bratru dwu Mill.5ᵃ, dvěma bratroma Otc. 437ᵃ, plur. gardian bratry tam posielá Lobk. 127ᵇ, bratrow svých Ol. Gen. 47, 2, z mých [90]číslo strany tiskubratrow t. 1. Reg. 20, 29, z bratruow jeho KolČČ. 193ᵃ (1553), všěm bratrom svým Hrad. 18ᵃ, k bratrom vašim Pror. Jer. 29, 16, proti bratrom Pulk. 190ᵃ, bratruom ſweym KolČČ. 77ᵃ (1548), mezi vlastní bratry t. 401ᵇ (1556), s jinými bratry Otc. 235ᵇ, za dotčenými bratry KolČČ. 281ᵇ (1559) atd.; nč. má z toho v pluralu tvary dvojí: nom. bratří a bratři, gen. bratří a bratrův, dat. bratřím a bratrům, akk. bratří (zastaralé) a bratry, lok. bratřích (tvar obojí spadl v jeden), instr. bratřími (zastar.) a bratry.

břuch masc. má vedle sebe také neutr. břucho, na př. brzuch náš ŽWittb. 43, 25, svój brzych Culk. 43ᵇ, brzichow svých Ol. Ezech. 7, 19 atd., a brzicho Hrad. 83ᵃ, blažena brzijcha Štít. ř. 33ᵃ atd., nč. břich i břicho, srov. pol. brzuch i brzucho.

Čech má plur. nom. Čechové, Czechowe DalC. 36, Pass. 234 a j., Boemi neb Czechowe Pulk. 2ᵃ a j.,– a vedle toho i Čechy v témž významu osobním, = Bohemi, na př. když czechi v klášter jdiechu DalH. 42, czechy DalC. t., czechy sě vzpodvihú t. 45, czechy krabošky sobě učinichu t. 47, tu sě czechy dobřě mějiechu t. 58, czechy za knězem jako lvové diechu t. 64, czechy jě (Polany) bojem podjidú t. 65, toho czechy z země vypudichu t. 71, czechy sě jich jěchu bíti t. 72, vy czechy móžte mé vypuditi t. 76, czechy sě do Prahy snidú t. 74, mé czechy s právem mi to učinichu t. 77, proč czechy za lidi stáchu t. 84 atd., často v Dal.; Čechy gen. Čech dat. Čechám atd. je pravidlem při významu místním, ale v dokladech zde uvedených je tvar Čechy ve významu osobním; v době, kdy plural jména obyvatelského bral se metonymicky za jméno místní, mohlo se snadno jméno místní vzíti naopak místo jména obyvatelův;– tvar Češi je z doby novější; ještě r. 1602 jest neobvyklý; toho roku táže se o tom Šimon Podolský mistrův učení pražského, a mistři, opírajíce se o grammatickou analogii a autoritu Veleslavínovu i Zřízení zemského a řídíce se zvykem, odpovídají, že tvar správný je Čechové, srov. Athen. X (1893), 232 a Dvorský, Paměti o školách českých str. 159; nejstarší mi známý doklad tvaru Češi čte se v písni o bitvě u Ústí (r. 1426) ve Výboru II. str. 306 (ve verši: Češi též na tom zuostali), ale stará tato píseň je tu otištěna „dle rukopisu pana V. Hanky ze XVII stol.“; Tomsa 72 píše Češí;– gen. Čech, což tam bylo czech ty všěcky zbichu DalC. 33, ciesař mnoho Čech káza zhubiti DalJ. 59 (rkp. neudán); Čechóv, Czechow i Moravčicóv Pulk. 85ᵃ atd.;– dat. Čechóm, ten nerodi czechom ztravy dáti DalC. 33;– lok. Čechách u významu místním i osobním, w czechach DalH. 42, Rožmb. 120 a j., na czechach Polené u Polščě všech tvrzí dobychu DalC. 33;– nč. Čechové, Češi, gen. Čechův, dat. Čechům, akk. Čechy, lok. Češích, instr. Čechy.člověk má dual člověky, czlowieky bohatá AlxB. 3, 35, dva czlowieki Koř. Mat. 8, 28;– plur. k tomu je ľudie, -dé, v stč. někdy člověkové [91]číslo strany tiskuatd.: třie czlowiekowe Pulk. 88ᵇ, jenž jsi czlowyeky jměl ML. 11ᵃ, ten každý czlowyekow bliz do sta zabi AlxV. 1640, sedm set . . czlowyekow Pror. 103ᵇ, čtyři tisícě czlowiekow Koř. Mat. 15, 38, zeď vysoká asa tří czlowiekuow Lobk. 62ᵃ, v témž sklepě ledva muož šest czlowiekuow státi t. 105ᵃ; plur. ľudie, -dé platí vůbec za homines, kdežto tvarem člověkové vytýkají se jednotlivci číselné shrnutí;– místo člověk bývá psáno zkrá- cením: člowk ŠtítOp. 208, člok t. 381, (zvíře) žieře člokat. 382, věz to že czlok všeliký NRada 153 (verš 8slabičný), vždy jie (rány) spieše czlok zbude t. 1192 (též), a ty s’ czlok bujný mladý t. 1398 (též), v smilství každého czlokat. 1752 (též, rým; leká), czlok věrný Griz. 154ᵇ, všeliký czlok rkp. XV stol. (v. Listy filol. 1878, 230), želeji že sem učinil czloka t.; v dokladech z NRady svědčí míra veršová a rým, že psané czlok je zkrácenina jen pisecká a že dlužno čísti člověk, a to platí bezpochyby o stejných zkráceninách jinde se vyskytujících; v polštině vyvinula se zkrácenina człek také ve výslovnosti.

duch má gen. akk. ducha, pl. nom. duchové·, ale někdy podle živočišných a neživotných: gen. duchu, akk. duch, pl. nom. duchy, v. při těchto pádech nahoře.

holub bylo kmene -i, srov. stsl. goląbь; v češtině je toho stopu viděti v stč. gen. akk. holubia sstupujícieho Koř. Mark. 1, 11, není-li to omylem; o pl. nom. holubé v. nahoře § 35.

hřbet, chřbet, z chrьbьtъ, má některé zvláštnosti svým pohybným -e-: náležitý je sg. nom. akk. chřbet, gen. chřebta atd., ale analogií vyvinuje se také chřebt a chřbeta atd., na př. chrzbet ŽWittb. Ezech. 17 a chrzebt BrigF. 159, gen. týl chrzebta ŽKap. 67, 4 a chrzbeta ŽWittb. 67, 14, lok. na chrſebtie ŽKlem. 65, 11 a na chrzbetie ŽWittb. tamt., instr. chřebtem nedoložen, ale chrſbetem ŽKlem. 17, 41, chrzbetem Ol. 2. Reg. 22, 41, a chrzebetem ŽWittb. 20, 13, cherzebtem ŽKap. 17, 41, plur. nom. krzebtowe ŽTom. 68, 24, akk. chrzyebty ROlB. 101ᵇ atd., srov. I. str. 171; nč. je z toho uniformované hřbet, gen. hřbetu atd., dial. chrbet gen. chrbta BartD. 30 (pomor.) a 218 (podluž.).

koráb je v stsl. korabľь atd. kmene -jo. V češtině staré jsou doklady dílem rodu mužsk. podle sklonění -o, někdy podle sklonění -jo, a dílem rodu žensk. podle sklonění -i, zřídka podle sklonění -ja. Na př. masc. -o: koraab sě rozraziv i potopi Pass. 287, gen. na bocě koraba Krist. 100ᵇ, na bocě korabu ML. 120ᵇ, do koraba Ol. Jon. 1, 5, z koraba Baw. 266, prvnie strana korábu Koř. Skutk. 27,41, do korabu Baw. 240, dat. tvrdému korabu Otc. 242ᵃ, lok. w korabie t. 43ᵃ, o korabyech AlxV. 525, w korabyech t. 529 atd.;– masc. -jo: (holúbek) vrátil sě k koraby ŠtítVyš. 111ᵇ, w tom koraby t. a j.;– femin. -i: vsědechu na jednu korab Pass. 568, gen. by všel do korabi Krist. 103ᵇ, do koraby Modl. 120ᵇ, od té korabi Koř. Skutk. 27, 44, lok. na koraby na veliké Otc. [92]číslo strany tisku444ᵃ, jenž sě bieše v korabij skryl t. 43ᵃ, plavaje v koráby Štít. uč. 127ᵇ, w korabi in navi Koř. Skutk. 27, 31;– femin. -ja: té korabie Pass. 487;– do nč. se z toho ustálilo sklonění tvrdé -o: koráb gen. korábu atd.

kúzly plur. nom. akk., vedle kúzla, v. kúzlo v § 96.

leb stsl. lъbъ; masc.: jeho svatý leb Pass. 236, gen. lba, virh(l)baDalH. 60, z jeho svátého lba Pass. 241, (trnie) nemohlo lba projíti Modl. 54ᵃ, v jeho lbie Ol. Ekkl. 2, 14, kuože která jest na lbu Sal. 430;– vedle toho jest i femin. podle sklonění -i: jest-li leb prorušena Sal. 420, (mokrost) vycházie ze lbi t. 210, ze lby hlavné učiní sobě osudie ku pití Mand. 94ᵃ, zlomenie lbi Rhas. 7, tenkost lbi dětinské Sal. 428, proraženie lbi Háj. herb. 281·, plt sťata sſelbi t. j. se lbi Rhas. 24, mezi lbí a mázdřicí tvrdú t. 14, na lbech Sal. 427 atd.;– stran pohybného -e- srov. I. str. 172;– nč. lebka, *lъbьka, pochází z fem. leb gen. lbi.

lep stsl. lêpъ viscum; -e- je za -ê-, tedy pobprávu stálé: lepp MVerb., k lepu AlxH. 8, 26, AlxV. 2131, na lepye AlxV. 2045, lepem HusPost. 219ᵇ, tiem lepem Comest. 17ᵇ; ale mylnou analogií, podle len- lnu atd., vynechává se -e- také zde a jest na př. sg. gen. lpu Baw. 101, Hrub. 285ᵃ, složení Lpu Háj. herb. 236ᵃ, instr. křídle lpem selnutě ŠtítVyš. 77ᵇ, tiem lpem HusPost. 220ᵃ, ptáka lpem zmazaného BrigF. 31, lpem Comest. 17ᵇ (2), lpem Aesop. Jg.; srov. I. str. 206.

lilium skloňuje se podle způsobu jmen cizích -ium, gen. -ia atd.; někdy béře se za masc. a má tvary podle vzoru dub: lilium polьski Hlah. Cant. 2, 1, pl. nom. lilyumy Ol. Ex. 25, 33, na tom kmeni biechu lylyumoue lilia Ol. Ex. 37, 20, úhonky a lylyumoue t. 37, 19, učiníš lilyumy t. 25, 31 atp.

list, pl. nom. listé, jakž lyſte svědčie Štít. uč. 147ᵃ, jinak nežť lyſte svědčie t.,– a plur. listie, listí (o listech bylinných), kollektivum sing. -ьje vzato za plur. (srov. §. 129, 4): Liſtij hořeknau Háj. herb. 136ᵃ, Liſtij gſau jako jitrocelové t. 182ᵃ, vyrostají jiné Liſtij t. 305ᵇ, liſtij gſau dlauhé t. 367ᵃ a j., z mladiſtwých Liſtij t. 195ᵇ, těch Liſtij t. 368ᵇ;– nč. listi, listův atd., a hromadný sing. listí.

ľud nč. lid má v sing. tvary obyčejné, gen. -a, -u, dat. -u atd.: akk. hospodin bude súditi lud populos ŽWittb. 9, 9, chvalte vlasti luda jeho populum t. Deut. 43, učiním tě v lida velikého Ol. Gen. 12, 2,– gen. luda seho AlxH. 3, 39, luda tvého ŽWittb. 105, 4, mnoho lyuda LAl. 424, pět tisíc lida Pass. 322, ludu tvého ŽWittb. 105, 5, lydu tvého Pass. 277,– lok. na lydye mnohém Pror. 12ᵇ, v israhelském lidye Ol. 1. Reg. 14, 45, při ludu Kat. 124, w lydu ŽWittb. 34, 18,– vok. slyš lyde mój t. 49, 7, pozorujte mne lidu můj Pror. Isa. Jg.;– plural je několikerý: ľudové gen. -óv, zřídka a jen ve významu populi, všickni lidowe Žkap. 96, 6, t. 148, 11, hněvajte sě lidowe t. 98, 1, kniežě lidow populorum t. 104, 20; [93]číslo strany tiskudat. -om v textech staromoravských a v nářečích východních: neroďte sě ludom ostudzici Boh. Dial. 350, mír lydom EvOl. Luk. 2, 14, žena povědě onym lydom EvVíd. Jan. 4, 28, wſſyem lydom EvOl. tamt., byste sě lydom slíbili EvOl. 154ᵇ, všem lydom Lvov. 21ᵇ, k lydom ROtcP. 239, 315, 579 a j.; v nynějších nářečích východních je -ďom (měkké ď přejato z pádů jiných): liďom BartD. 22 (zlin.), luďom t. 71 (val. ), t. 117 (laš.), slc. ľuďom; podle toho je možná, že bývalo -ďom také již v době starší;– v AlxB. 4, 22 psáno: všudy ludy hlúpí ležie ssěčeni, snad místo ľudie, neboť pro tvar ľudi podle chlapi byl by to doklad ojedinělý;– nom. ľudé podle sklonění souhláskového, a ľudie gen. ľudí atd. podle sklonění -ĭ, oboje ve významu homines i populi, jsou tvary obyčejné a dosud běžné, v. § 338.

mandl, málo mandlow amygdalorum Ol. Gen. 43, 11, fíkuov mandluow Lobk. 38ᵃ; nč. mandle fem., v době starší také mandla fem., srov. § 151.

manžel gen. -la v. nahoře § 48; plur. nom. manželé Eheleute, a manželové Ehemänner Dobr. Lehrg.² 172.

medvěd gen. -a; dial. medvěd BartD. 16 (zlin.), nědviď gen. -ďa t. 100 (laš.); bývalo kmene -ĭ, stsl. medvêdь gen. -i.

městys v. při vz. oráč § 72.

nářek má -e- pohybné, gen. nářku atd., z nářku ViehJ. 48 a j., beze všeho narzku KolAA. 45ᵇ sl. (1513) atd.

osob masc., ani pohaniujiúce oſſobow personas ŽKlem. 134ᵃ; výklad, že by to bylo fem. osoba s koncovkou analogickou podle chlapóv, nepodobá se.

pán, sig. vok. pane ustrnulý ve rčeních: pane rechtor přëšlъ (přišel), bëł u pane rechtora, dał to pane rechtorovi, šił (šel) s pane rechtorem, pane rechtorka BartD. 2, 132 (chrom.).

pohřeb patří ke sklonění tomuto; samohláska jeho -e- jest původní a nevynechává se v jazyku starším a v nářečích východních; vedle masc. pohřeb jest dále i fem. pohřeb kmene -ĭ. Na př. sg. nom. akk. tvój pohrzeb Kruml. 61ᵇ; skrzě pohrzeb tvú ŽKlem. 139ᵃ, pohrzeb Kristovu Kruml. 61ᵇ;– gen. našeho pohrzebu Pass. 400, z pohrzebu Alxp. 66; do dne ſwe pohrzebi Ol. Sir. 40, 1, ač by kto pohrzieby nejměl t. Ekkl. 6, 3;– dat. ku pohrzebu Modl. 119ᵃ, Alxp. 65, ku pohrziebu Otc. 264ᵇ, k pohrzebu Lobk. 103ᵇ, ku pohřebu Br. NZák. 66ᵇ; ku pohrzebi vašie Ol. Gen. 23, 4, k jeho pohrzebi Hrad. 22ᵃ, k pohrzebi Koř. Mat. 26, 12, ku pohrzebi Tkadl. 29ᵇ, ku pohrzieby Otc. 129ᵃ, ku pohrziebi Jeron. 100ᵇ;– lok. po tvém pohrzebu Hrad. 43ᵇ, ku pohrziebu Kruml. 60ᵃ, při pohrzebu Lact. 63d; na pohrzebi t., v této pohrzebi Troj. 238ᵃ, po jich pohřebi Trist. 405;– instr. křesťanským pohrzebem Štít. uč. 75ᵇ;– dial. po pohřebě Suš. 44 a 349, na pohřebě BartD. 181;– časem začíná se -e- vynechávati, analogií podle pátek -pátku atp., a jest tedy nom. pohřeb, gen. pohřbu, dat. pohřbu atd. [94]číslo strany tiskuUs. v češt. záp. a spisovné; starší toho příklady jsou; v této pohřbi Troj. Jg., pohřbem Br. Jer. 22, 19.

prs, stsl. prъsi plur. fem., je také v češtině kmene -ĭ, ale přechází některými novotvary do vzoru tohoto; v. § 345.

rév, bylo v jazyku starším vedle réva; na př. pl. nom. ti třj réwowé Br. Gen. 40, 12.

rez, dial. gen. rezu atd., je vlastně kmen -ja, v. § 185. stien nč. stín viz ve sklonění -ĭ § 338.

svrchek, svršek. V dokladech jest oboje, na př. svrchek: vešken ſwrchek superficies Otc. 354ᵇ, ze ſwrchku Ol. Num. 4, 8, svrchci VšehJ. 268 a 312, pokoje a ſwrchky v nich Lobk. 21ᵃ, od ſwrchkow a summis Koř. Mat. 24, 31, po ſwrchcziech per summitates Ol. Ex. 38, 5, svrchciech VšehJ. 312;– a svršek: svršek Ben. Job. 38, 30, svršciech VšehJ. 214, 220, 222 a j. Etymologicky starožitnější je svrchek, poněvadž vrch psl. vьrchъ bylo kmene -ŭ, a také je v starších dokladech hojněji zastoupeno; proto jest tedy svrchek tvar starší a podobá se, že varianta s -š- vznikla v pl. nom. a lok. svrchci, svrchciech, t. j. že se změnilo vlivem měkkého -ci, -ciech také ch v š.

Tatar nč., v stč. také Tater. Na pohled je tu nějaká změna hlásková -a- v -e-; ale vskutku má se věc jinak, bylo totiž jméno Tatarův dvojího tvaru, Tatar (Tartar) a Tater, a tato dvojitost obráží se také v dokladech stč. sg. nom. každý tater Mill. 42ᵇ, tater barbarus Koř. Koloss. 3, 11;– plur. nom. tatarzi Mill. 41ᵃ a 61ᵇ, Tataři DalJ. 82 rkp. L, všichni tatarzie Mill. 39ᵃ, jako jsú tatarzie t. 45ᵃ; Tatarowe Pulk. 142ᵇ; thaterſi AlxB. 6, 46, Taterzi Pass. 28, taterzy DalC. 82; jsú taterzie udatní Mill. 43ᵇ; taterowe t. 40ᵇ, 44ᵃ, 61ᵇ, 95ᵃ;– akk. na tatery DalC. 82, skrze tatery Mand. 45ᵃ;– gen. do tatar Mill. 46ᵇ; mnoho Tataruow t. 11ᵃ; tater, ſaraczenuow Kat. 156, tater sě bojiece DalC. 82, bieše z Tater urozením Mand. 13ᵇ, od tateruow Mill. 16ᵇ, všech tateruow t. 53ᵇ, t. 91ᵇ;– dat. taterom DalC. 20, proti Taterom Pass. 22 a 28;– lok. w taterziech Mand. 74ᵇ, w Taterzich t. 75ᵇ;– Instr. s tartary Pulk. 152ᵃ, mezi řečenými zeměmi a tatary Mand. 45ᵃ.

varhany, stč. též orhany, z plur. organa, je v jazyku starším masc. a ve sklonění -o: nom. kterak sladcě znie ty warhany Kruml. 409ᵃ, akk. pověsili sme warhany našě ŽKlem. 136, 2, orhany našě ŽKap. tamt., w uorhany Pass. 595, gen. warhanuow ChelčP. 23ᵃ, v zvuku warhanuow t. 208ᵃ, zvuk warhanůw Beck. 2, 583, od varhanův Wint. 229 (z r. 1487), lok. v-warhaniech in organo ŽWittb. 150, 4, warhanyech ŽKlem. tamt., na warhanyech Ol. 2. Par. 34, 12, na warhanech Kladr. ž. 150, 4, instr. warhany hlasitými ChelčP. 138ᵃ;– v jaz. nč. jsou tu častěji tvary podle sklonění -a: gen. varhan, lok. na varhanách, dat. k varhanám, instr. za varhanami.

[95]číslo strany tiskuvelryb stč., na př. nom. akk. welryb Pror. Dan. 3, 79, jej sehltí propastný welryb Štít. ř. 215ᵃ, i stvoři buoh welryb Comest. 5ᵇ, velryb Vel. Jg., welryb jej požřel Har. 1, 119, gen. akk. zabiem welryba Pror. Isa. 27, 1, v břišě welryba ceti Koř. Mat. 12, 40, vzbuditi velryba Br. Job. 3, 8, dat. Jonáš otjat byl welrybowy Alb. 59ᵇ, plur. welribowe ŽKlem. Puer. 79, ŽWittb. tamt., welrybow velikých Mill. 118ᵃ; nč. je za to velryba.

zad, záda v. v § 96.

zdrávas, spřežka vzniklá ze zdráva jsi, vzata za appellativum a skloňována: gen. zdrávasu, plur. dva zdrávasy Us.

žezl, stsl. žezlъ virga, baculus, bylo také v stč., na př. zezl tvój ŽKlem. 22, 4 a ŽKap. t., zlatý zzezl Kruml. 48ᵇ, nach a zzezl jemu dávali t., zlatý žezl Kladr. Est. 15, 15;– vedle toho neutr. žezlo, zzezlo sceptrum Pror. Isa. 9, 4.

žleb-, žlab-, na př. Suchý Žleb jm. míst. (u Blanska na Mor.), po mrzutém zlebu Štít. ř. 136ᵃ, po smrdutých zlebyech Štít. uč. 156ᵇ, po shnilých zlebyech t. 158ᵇ,– žlab Us., z toho žlabu Mill. 17ᵇ, po lidských žlabech Koll. Jg.;– není to přehláska a-e, nýbrž žleb- stsl. žlêb- změněno ve žlab, srov. I. str. 205.