Vyhledávání (skrýt)

Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Jan Gebauer

[I]číslo strany tiskuČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD

HISTORICKÁ MLUVNICE JAZYKA ČESKÉHO

[II]číslo strany tiskuČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD

ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ

Vědecký redaktor akademik František Ryšánek

[III]číslo strany tiskuJAN GEBAUER

HISTORICKÁ MLUVNICE JAZYKA ČESKÉHO

DÍL I

HLÁSKOSLOVÍ

NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD PRAHA 1963

[IV]číslo strany tisku© Nakladatelství Československé akademie věd 1963

[V]číslo strany tiskuJazyk slovanský byl původně jeden; praslovanský. Během času šířil se vzrůstem slovanského národa a zároveň štěpil i drobil se změnami vnitřními a vlivy zevními v různá nářečí. Výsledek tohoto rozvoje je slovanština dnešní. Jest to úhrn přemnohých slovanských nářečí, z nichž některá příznivými okolnostmi do popředí se dostala a za jazyky spisovné se povznesla.

Některé z těchto jazykův a nářečí jeví více shody a podobnosti vespolek, nežli s jinými; to vysvětluje se – zajisté právem – vnitřní příbuzností onde větší a tuto menší, a podle toho rozeznává se v dnešní slovanštině troje skupení jazykův a nářečí, totiž: 1. skupení východní (severovýchodní), ruské; 2. skupení jižní, k němuž patří bulharština, srbskochorvatština, slovinština; a 3. skupení západní (severozápadní), k němuž náleží čeština, srbština lužická, polština a zaniklá polabština. Skupení východní a jižní mají opět některé zvláštní shody vespolek, pročež brávají se také za skupinu společnou, jihovýchodní.

Jazyk český jest tedy člen slovanské skupiny západní (severozápadní) a má tu nejbližší příbuzné srbštinu lužickou a polštinu.

Pole jeho jest území souvislé, které se rozkládá po Čechách, Moravě, Slezsku (rakouském a částečně i pruském), Slovensku a malé části Dolních Rakous, a krom toho některé osady za hranicemi tohoto území.

Hraniční čáru českého území souvislého popisuje A. Šembera ve svých Základech dialektologie českoslovanské str. 1 takto: jde od Litoměřic v severních Čechách přes Turnov, Vrchlabí a Náchod okolo Landškrouna do Moravy, kdež postupuje severně od Olomouce [VI]číslo strany tiskua Hranic ke Krnovu, k Ratiboři v pruském Slezsku a k Fridku v Těšínsku; níže Fridka přechází na Slovensko, jde tu severním Trenčanskem a Oravou po Tatrách k Bardějovu, Uhváru a Humennému, dále okolo Košic k Rimavské Sobotě a ke Kostelním Moravcům, pak vedle Komárna k Prešpurku a Děvínu a poříčím Moravským k Cahnovu v Rakousích, odkudž se točí vedle Dyje přes Znojmo a Jemnici do Čech k Jindřichovu Hradci a jde pak na západ od Budějovic k Domažlicům a okolo Plzně a Budyně k Litoměřicům nazpět. Vně pak tohoto souvislého území jsou Čechové osazeni po různu, a to v počtu značnějším v Dolních Rakousích (zvl. ve Vídni), v Haliči a jiných zemích mocnářství Rakouskouherského, v Prusku, na Volyni a v Americe.

Příslušníků jazyka českého (československého) jest asi 7,930.000. Totiž – v číslech okrouhlých – v mocnářství Rakouskouherském podle sčítání r. 1890 asi 7,650.000 (v. Tille-Metelka, Statistika mocnářství Rakouskouherského pro vyšší třídy škol středních 1892, str. 82; v tom čísle je pravděpodobná korrektura sčítání částečně nesprávného, podle něhož bylo Čechoslovanův v zemích rakouských 5,472.871, v uherských 1,910.279); v Prusku podle sčít. 1890 70.000; a podle odhadu na Volyni 60.000 a v Americe 150.000. V čísle 7,930.000 zahrnuti jsou i uherští Slováci, kteří od českého jazyka spisovného odstoupivše, také zvláště se počítají; Čechů bez Slováků jest 5¾ millionu.

Nahoře vytčené české území souvislé stýká se na jihovýchodě s maďarským, na severovýchodě s ruským a polským; ostatek, tedy převážnou většinou, otočeno jest živlem německým. Bývalo větší než je nyní, ale během času valně se zmenšilo. Zejména kde jazyk český hraničí s německým, všude překročila němčina meze bývalé a rozšířila se na újmu jazyka českého, a kromě toho i uvnitř pole českého prostoupila němčina živel český a místy vznikly i některé německé ostrovy; vše pak to dělo se jednak osazováním obyvatelstva německého na území českém nebo těsně na hranicích jeho, jednak němčením obyvatelstva českého.

V letech 50tých našeho století odstoupili Slováci od společného jazyka spisovného a jali se psáti nářečím svým; pole jazyka československého se tím nezmenšilo, ale nastala v písemnictví značná újma českému jazyku spisovnému. –

Čeština v rozloze své dnešní je skupení českých nářečí; a tím byla i v době pravěké, jen že nářečí byla tu poněkud jiná nežli jsou dnešní, neboť během času vykonaly se i tu mnohé změny. Z nářečí [VII]číslo strany tiskučeských vynikla a do popředí vstoupila čeština spisovná. Také ona jest jenom nářečí, a to nářečí ze skutečného života vzaté. První písař český chtěl zajisté psáti, a pokud toho dovedl, zajisté i psal tak, jak sám mluvil a jak se mluvilo v jeho okolí, v jeho nářečí. Tak činili první písaři vůbec a jinak nelze si věc ani mysliti. Také písaři pozdější měli každý své nářečí; ale ti měli již možnost, čísti spisy svých předchůdcův a přijímati jazyk tu nalezený, pokud se lišil od nářečí jejich. Písemnictví české mělo na začátku a dlouho potom své hlavní pěstitele v Čechách a své střediště v Praze. Střediště pražské bylo dlouho jediné a vždycky střediště hlavní. Nářečí, kterým se tu psalo, bylo tedy nářečí toho plemene slovanského, které v krajině pražské sídlilo a Čechy se nazývalo (kdežto v krajině žateckė bydlilo plémě Lučanův, v boleslavské plémě Charvatův atd.) a jehož jméno potom na všecko obyvatelstvo v Čechách se rozšířilo, – nářečí středočeské povýšeno za jazyk spisovný. Tento jazyk spisovný spolu se všemi českými nářečími nazýváme jménem úhrnným jazyk český.

Nářečí možno napočítati více nebo méně podle toho, volí-li se k rozeznávání jich více nebo méně známek rozeznávacích. V skutku lišíme se poněkud každý jednotlivec od soukmenovců nejpříbuznějších, a máme tedy každý nářečí svoje; ale rozdíly jsou zde málo patrné a nehledí se k nim. Patrnější jsou rozdíly v jazyku jednotlivých území menších i větších; nářečí, která se tu nalézají, dostávají pak podle těchto území a jejich obyvatelův i svá jména, na př. nářečí hanácké, valašské, domažlické atd. Jednotlivá nářečí jsou si vespolek více méně podobna a podle toho sestavují se ve skupiny, v nichž vedle nářečí hlavního skupeny jsou obměny další jako podřečí a různořečí.

V češtině jsou rozdíly dialektické od pradávna. V památkách písemných vystupují patrně již ve XIV stol., Hus některé z nich vytýká výslovně, Blahoslav (r. 1571) uvodí mnohé, atd.

V češtině nynější rozeznává A. Šembera nářečí

a)české, jež dělí se v podřečí: 1. západní (s různořečím domažlickým a lužnickým), 2. střední a 3. východní (s různořečím krkonošským);

b)moravské, jež se dělí v podřečí: 1. západní (s různořečím podhorským, horským, dolským a hanáckým) a 2. východní (s různořečím dolnobečevským, hornobečevským, oderským a opavsko-ostravickým);

c)slovenské, jež se dělí v podřečí západní, střední a východní.

[VIII]číslo strany tiskuNářečí moravská důkladněji prozkoumal a popisuje Fr. Bartoš ve spise Dialektologie moravská (díl I., 1886), a dělí je v nářečí:

1. slovenské (s různořečím zlínským, záhorským, pomoravským a několika uherskoslovenskými); 2. dolské; 3. valašské (s různořečím valašským, hranickým, starojickým, keleckým); 4. lašské (s různořečím lašským a severoopavským); 5. hanácké; 6. horácké a 7. české. –

Jazyk český poznáváme a známe ze živých nářečí, z knih a theoretických mluvnic doby novější a nynější a z památek dochovaných z doby minulé. Památky tyto, nehledíme-li k starším slovům ojedinělým a porůznu zachovaným jakož i k českým stopám v nejstarších textech staroslovenských, začínají se od polovice stol. XIII, jdou od té doby nepřetržitě a jsou čím dále tím hojnější. V nich vidíme a poznáváme jazyk český dob minulých; nejeví se nám tu všecek a v té úplnosti, v jaké se nám jeví čeština nynější v nářečích a v písemnictví naší doby, ale přece jej poznáváme s velmi značné části. Zejména poznáváme, že jazyk český již na počátku této fase byl individuálně rozvitý, t. j. jisté charakteristické vlastnosti, kterými od slovanštiny ostatní se liší, byly v něm již vyvinuty. Poznáváme dále, kterak jazyk potom, v době své historické, změnami charakteristickými stále se přetvořuje; změny ty vyvinují se s počátku rychle, ale potom jsou čím dále tím více zdržovány rostoucím vlivem činitelů konservujících, zejména jazyka knižného, života veřejného, kostela a školy, a postupují jen znenáhla a zvolna. Poznáváme také ledacos z obecných nářečí, když spisovatelé od konvenience spisovné ustupují a zvláštnostem nářečí svých povolují. A poznáváme výsledek toho vývoje, jazyk český nynější a jeho různá nářečí. Doklady všeho toho podává na svých místech historická mluvnice. Úhrnem vidíme a prohlédáme šestistyletou fasi jazyka individualně vyvinutého, vidíme v ní a prohlédáme řadu proměn, jimiž ráz téhož jazyka dále a stále se obměňuje. Dlouhé, po šest set let dokumentované trvání a bohatost charakteristickými změnami vnitřními jsou zároveň vlastnosti, které vývoj jazyka českého zvláště poučným činí. –

Vzdělání mluvnického dostává se jazyku českému – mimo Husův traktat o pravopise, o němž viz zde dále na str. 13 a 14, – od stol. XVI. Prvním pokusem české mluvnice jest „Grammatika česká“ Beneše Optata, Petra Gzela a Václava Philomatesa (vytištěná r. 1533); obsahuje „orthografii“ t. j. několik prvopočátečných výkladů o psaní, o výslovnosti a interpunkci (od Optata a Gzela), a „etymologii“ (od Philomatesa), kdež podle mluvnice latinské (t. zv. Donata) probírají se jednotlivé třídy slov a ukazuje se, jak se co [IX]číslo strany tiskulatinského po česku správně nebo nesprávně vyjadřuje. Z mluvnic dalších je důležitá mluvnice Jana Blahoslava (dokonaná 1571, vyd. Hradil a Jireček 1857); hojná sbírka výkladův, jež ovšem na mnoze do slovníka, do stilistiky a poetiky patří. Mluvnice Matouše Benešovskélio Philonoma (1577) má jen vzory skloňovací a časovací. Úplná jest ve smyslu své doby mluvnice Benedikta Nudožerského (1603); je rozdělena ve dvě knihy a učí v knize první (de etymologia, = nauka o slově) o hláskách, o skloňování, o tvoření některých kmenův, o časování, o příslovci a o spojce, a v knize druhé (de syntaxi, = nauka o skladbě) o shodě (v čísle, rodě, pádu, osobě), o vazbách pádových atd. Mluvnice Václ. Rosy (1672) dělí se ve čtyři díly (orthographia, etymologia, syntaxis, prosodia) a podává všecko zevrubněji, než která mluvnice před tím. Je psána latinsky, částečně s parallelním překladem českým. Část česká jest jazykem chybná a smutným svědectvím, jak jazyk český v samé Praze byl klesl, když i Rosa, zajisté jeden z nejupřímnějších jeho příslušníkův a nejpilnějších jeho pozorovatelův, tak chatrně jím vládl. Pro tento nedostatek odsuzuje se druhdy Rosova mluvnice všecka; neprávem, neboť krom vytčené vady je to naopak práce na svůj čas dobrá, ano částečně (ve výkladech o kolikosti děje slovesného) práce vynikající. Výtahem z ní jest mluvnice Václ. Jandita (lat., 1704 a j.). Též podle mluvnice Rosovy je vzdělána a pilně dále vypracována mluvnice, kterou sepsal Pavel Doležal (lat., 1746), dílo na svůj čas znamenité. Dílem též výtahem z Rosy, dílem prací vlastní jest pověstná mluvnice Václ. Pohla (něm., 1756 a j.). Pohl byl úplně bez přípravy, ano beze smyslu pro práci grammatickou; tvoří a přetvořuje slova podle libovolných nápadův; sotva je kde na světě příklad jemu v tom podobný; mluvnice jeho je svou špatností památna; a že mohla tiskem vycházeti (ve čtveru vydání), je svědectvím nejhlubšího úpadku jazyka českého.

Na sklonku stol. XVIII počíná se v Čechách přísnější bádání vědecké. To jeví se také v mluvnici a vynikají zde zvláště Tomsa, Pelzel a Dobrovský.

Frant. Tomsa († 1814) obíral se též jazykem starým, snad první po staletích četl proto také Štítného, a vydal mluvnici (něm., 1782), kdež dílem (v paradigmatech a j.) přidržuje se Doležala, většinou pak samostatné a pilné přemýšlení jeví.

Frant. Pelzel, první professor českého jazyka a literatury na universitě Pražské († 1801), založil svou mluvnici (něm., 1795, 2. vyd. [X]číslo strany tisku1798) na spisích stol. XVII a XVIII; dílo na svůj čas výborné a zejména také po stránce methodické pečlivě propracované. Z Pelzla těžil jeho nástupce v úřadě professorském Jan Nejedlý, jehož mluvnice (něm., 1804) je zpracována většinou z Pelzlovy.

Jos. Dobrovský († 1829) uznáván jest ode všech svých vrstevníkův jako nejdůkladnější badatel a znatel jazyka slovanského a českého. Práce jeho přípravné sahají též do století předešlého; mluvnice soustavná. Ausführliches Lehrgebäude der Böhmischen Sprache, vyšla r. 1809 (2. vyd. 1819). Snaha, vyčerpati všecku látku a zpracovati ji soustavně, jeví se zde měrou svrchovanou.

Mluvnice pozdější mají skoro vesměs jen cíl školní na zřeteli. Co se týká pečlivého propracování látky, zůstávají mluvnice Dobrovského, Pelzlova i Tomsova dosud vzorem. Vzhledem pak k obsahu vynikl Šafařík, rozšířiv obor mluvnice české vzděláním mluvnice staročeské (1845), a vynikli Václ. Zikmund a ještě více Frant. Bartoš vzděláním dotud málo pěstované skladby. Také nářečím dostalo se zvláštních popisův: Šembera vydal své Základy dialektologie (1864), Bartoš Dialektologii moravskou (I., 1886), kteréžto práce obě byly připomenuty již nahoře, dále M. Hattala a před ním Bernolák (1790) vydali mluvnice nářečí slovenského, atd.; jiné sem hledící popisy vyčteny jsou v tomto díle v abecedním vysvětlení zkratkův str. 666 a násl.

Mezitím prospívala také srovnávací mluvnice slovanská a prospíval vůbec jazykozpyt srovnávací; že z toho obého kořistila i mluvnice česká, rozumí se samo sebou. –

Na konec ještě slovo o Historické mluvnici, jejíž první díl tuto vydávám.[1] S náležitými díky připomínám, že tiskovou korrekturu tohoto dílu čtli se mnou pp. prof. Jos. Zubatý a Václ. Flajšhans a upozornili mne tu na nejednu mezeru a nesprávnost, kterou jsem mezi tiskem mohl vyplniti nebo napraviti. Vyslovuji krátce, že je to výsledek práce přemnohé a intensivní. Byloť třeba nejen většinou od základu nově stavěti, nýbrž skoro veskrze i látku k stavbě teprve shledávati a sbírati.[2] Při shledáváni látky měl jsem platnou pomoc od některých svých žákův a vučencův, zejména od některých členů semináře slovanského, kteří v pracích seminárních a jiných příspěvky mi poskytovali a bohdá také příště poskytovati budou. Vyslovuji to zde s díky a spolu připomínám, že při posledním díle této mluvnice hodlám podati seznam, kdo zejména a čím mi přispěli; nyní seznamu takového nepodávám, poněvadž by byl pro díly příští neúplný, a oznamuji to prozatím v seznamech občasných, v tomto díle na str. 666 udaných. Postu[XI]číslo strany tiskupoval jsem tím způsobem, že jsem sbíraje a třídě látku pracoval o všech částech mluvnice zároveň, takže zhruba, t. j. ve skizzách, všecky díly její stejně pokračovaly a stejně daleko dospěly. Spolu s mluvnicí zakládal jsem si staročeský slovník.

Mluvnice dělí se obyčejně ve čtyři díly, jež jsou: I. hláskosloví, II. kmenosloví, III. tvarosloví, IV. skladba. Téhož rozdělení držím se také v mluvnici této. Přikročiv k tisku vydávám tuto díl první, hláskosloví. Díly ostatní, dá-li mi Bůh života a síly, mají tímto pořadem následovati: nejprvé chci vydati tvarosloví (v jednom díle anebo, bude-li třeba, ve dvou částech, totiž skloňování a časování); potom odporoučí se, aby před kmenoslovím a skladbou byl vydán staročeský slovník; po něm chci se vrátiti k mluvnici a vydati ostatní dva její díly (skladbu snad opět ve dvou částech, totiž větosloví a skladbu ve smyslu užším). Vlastně měl by i u vydání mluvnice býti pořádek ten, v jakém její díly právě byly uvedeny; ale příčiny praktické – hlavně aby v slovníku byla pohotově snůška příkladů a dokladů – odporoučejí a omlouvají odchylku od pořádku toho.

V mluvnici historické mají býti vyčerpány všecky prameny jazyka a mají býti výklady vědecky správné. To je ideal historické mluvnice dokonalé. Že toho idealu má práce nedosahuje, zajisté netřeba připomínati. Co se týče pramenů, mám vyčerpány velmi hojné a je v nich jazyk český a jeho šestistyletý proud zastoupen a reflektován bohatě; ale úplné toto zastoupení není, jest zejména již ze stol. XV dosti a od XVI čím dále tím více pramenů nepoužitých, v nichž se zajisté ledacos ještě nalezne, co odjinud dosvědčeno není. Mnoho také vyjde ještě na jevo z obecných nářečí, zejména když popisovatelé jejich přísně se budou-držeti mluvnické soustavy vědecké a podle jejích kategorií budou hledati a tříditi fakta dialektická. Co se pak týče výkladův, bude zajisté třeba někde oprav a místy i nových zkoumání. Látka je příliš hojná a předmět často velmi nesnadný; práci bude třeba stále doplňovati a podle nových hlediští stále obnovovati. Snažil jsem se, abych vykonal plného úkolu, který Historické mluvnici v ideálním slova smyslu náleží, co možná nejvíce; kolik jsem vykonal a s jakým zdarem, o tom budou souditi jiní.

[XII]číslo strany tiskuJeden úsudek – svrchovaně benevolentní – stal se mi znám již napřed. Pan dvorní rada prof. Ed. Albert, vynikající ve svém oboru jako celebrita prvního řádu, vyniká také tou vzácnou vlastností, že zůstává věrným synem svého národa a má bedlivě na pozoru veškeru jeho snahu a činnost duševní, i když jest ze středu českého vytržen a v kruhu cizím na místo velice čestné povýšen. Dal to skvěle na jevo v době nedávné, když vydal nejlepší studii o Vrchlickém a německé anthologie z básnictví českého a z Vrchlického, jimiž české básnické literatuře velmi vzácného uznání za hranicemi jazyka českého dobyl. Všímal si také prací mých, poučoval se o nich a pojal o nich mínění tak příznivé, že pro jich vydání spontanně nabídl munificentní podporu. Skutek ten mluví sám sebou, výkladu mu netřeba; pročež oznamuji jen krátce, že má Historická mluvnice vychází s velice značnou podporou p. dvor. rady Alberta. Jak vážné můj přítel tu měl pohnutky, oznámí svým časem české veřejnosti sám. Já vykonávám jen svou povinnost, když za přátelský Jeho skutek a na důkaz upřímné vděčnosti dílo své Jemu posvěcuji.

V PRAZE dne 19. března 1894.

J. Gebauer.

[1]číslo strany tisku1. Hláskosloví jest nauka o hláskové stránce slova. Při výkladech hláskoslovných máme na mysli – není-li co jiného připomenuto – slovo vyslovené hlasité a v souvislosti větné.

Hláskovou stránku slova činí jeho hlásky, seřazené jistým pořádkem a složené v slabiky, jež se vyslovují jistým hlasem a jistou časomírou (kvantitou). Na př. hláskovou stránku slova starý ve větě „starý hřích činí novou hanbu“ činí

hlásky: s, t, a, r, ý,

seřazené v řadě: s-t-a-r-ý,

složené v slabiky: sta-rý,

kteréž obě vyslovují se hlasem stejně vysokým, a při tom

prvá s přízvukem a druhá bez přízvuku: sta-rý,

prvá krátce (  ͜ ) a druhá dlouze (–): sta-rý =  ͜ –.

Změna na stránce hláskové se stane, když něco v těchto věcech se změní: buď že hláska některá se změní ve své jakosti, nebo že některá hláska se přidá, nebo se vynechá, nebo že se pořádek hlásek nebo slabik změní, nebo že se změní složení slabikové, nebo výška hlasu, nebo přízvuk, nebo kvantita, anebo když se těchto věcí změní několik zároveň.

Popis a výklad hláskové stránky jazyka českého a jejích změn podáváme ve dvou částech:

v části první jednáme o hláskách, v oddílu prvním o samohláskách, v druhém o souhláskách; a to o jejich původu ze střídnic starších, praslovanských a indoevropských; o jejich proměnách kvalitativních; a o jich přisouvání a odsouvání; proměny kvalitativní, přisouvání a odsouvání hlásek spojujeme (v §§ 92 až 220 a 258 až 455) z příčiny praktické, abychom je jedním probráním hlásek vyložiti mohli; –

v části druhé pak je řeč I. o přesmykování, II. o slabikách, jejich skladu a rhythmu, III. o přízvuku a výšce hlasu, a IV. o kvantitě.

2. V roztřídění tuto předloženém hledí se ku předmětu, který se popisuje a na němž proměny se jeví; roztřídění je takové, jaké tento předmět sám na ruku dává.

Roztřídění jiné nabízí se pro proměny hláskoslovné, totiž roztřídění podle příčin, ze kterých proměny vznikají. Příčiny tyto jsou dílem fysiologické, dílem psychologické.

[2]číslo strany tiskuPříčiny fysiologické jsou v mechanismu našich mluvidel a jeho práci. Tím způsobem proměnilo se na př. duša v dušě (nč. duše): místo, kde se v ústech děje vlastní nastrojení pro š (na podnebí), je vzdáleno od místa pro a (na hrdle); mluvidla při mechanické práci posunují článkování a blíž a blíže k š, tím ruší se kvalita a víc a více, až zazní ě. Tím způsobem proměnilo se dále nádcha v nátcha: pro d má puštěn býti do nastrojení ústního proud zvučný, pro ch proud bezezvuký; mluvidla při mechanické práci pustí proud pro ch určený již pro d, a místo nádcha zazní nátcha. A týmže způsobem, fysiologicky, proměnilo se také stč. kvtu ve ktvu: ve skupení kvt je hláska trvací (v) mezi dvěma raženými (k, t), vysloviti skupení takové je mluvidlům velmi nesnadno, vyskytlo se t. zv. přeřeknutím vyslovení ktvu, a to se stalo pravidlem.

Původu naproti tomu psychologického jsou proměny, buzené a přivoděné rozmanitými druhy analogie. Na př. bylo bezpochyby psl. novętь, ale to se změnilo v devętь, analogií podle sdruženého desętь; bylo stč. veždajší, ale změnilo se v nč. vezdejší, mylnou etymologií, která se domnívala, že v slově tom je předložka ve- a příslovce zde-; je správné mohu, ale mění se v ob. můžu, podle sdruženého můžeš…; atd. –

Oboje tyto změny, fysiologické i psychologické, dějí se jak říkáme samy sebou, t. j. bez vědomí a bez úmyslu mluvících; vědomě a s úmyslem dějí se jen změny, kterým theoretikové dávají podnět.

Změny vzniklé z příčin fysiologických jsou proměny hláskoslovné vlastní.

Změny ty dějí se ve svých mezích časových. Na př. aj se proměnilo v ej: daj - dej, najvajš - nejvejš. Změna ta dála se v XV a XVI stol. V době pozdější se již neděje; obecné tvary 3. os. množné, jako (oni) dajʼ, volajʼ, dělaj’ atd. (místo dají atd.), vznikají až v době novější, když pravidlo o změně aj-ej již nepůsobí, a zůstávají tedy nezměněny.

Tytéž změny dějí se dále ve svých mezích místních. Na př. táž změna aj-ej vykonala se v Čechách a v Moravě západní a střední; v nářečích východomoravských, slovenských a na dalším území slovanském se neprovedla.

Změny tyto dějí se krom toho ve svých časových a místních mezích důsledně.

Výjimky vyskytují se namnoze zdánlivé. Na př. změnou aj-ej změnilo se také vajce ve vejce. Ale v gen. plur. vajec a v slovích vajíčko, vaječný atp. zůstává -aj-, a to zdá se býti výjimkou; výjimka ta jest jen zdánlivá, neboť změna aj-ej vykonala se jen tehdy, když hlásky -aj- byly v slabice společné; tak bylo ve vaj-ce a proto se zde změna ve vej-ce vykonala; ale v gen. plur. va-jec, ve va-jíčko atp. patří -a-j- do slabik různých a proto změna v -ej- se nevykonala.

Jestliže někdy přece výjimky skutečné se vyskytují, nejsou libovolné a svědectvím proti důslednosti pravidla hláskoslovného, nýbrž mají [3]číslo strany tiskuzase příčinu svou, příčinu, která se stavěla pravidlu na příč a způsobila v něm nějaké zmatení (turbaci). Na př. vedle imperativů volaj, volajte atp (třídy V. 1ᵃ) byly imperativy kaj, kajte atp. (tř. V. 4); když začalo působiti pravidlo o změně aj-ej, měnilo se volaj, volajte ve volej, volejte, a měnilo se rovněž tak kaj, kajte v kej, kejte; v imperativech vzoru volaj, volajte dála se změna v -ej bez překážky a vykonala se bez výjimky; naproti tomu při imperativech vzoru kaj, kajte nastala turbace; v indikativě praes. kaji, kaješ, kaje atd. bylo -aj- právem nezměněné (poněvadž tu -a-j- patří do slabik různých), a toto praesentní -aj- bylo příčinou, aby se -aj- zachovalo také v imperativě a aby nepodléhalo změně v ej, které podle pravidla obecného podlehnouti mělo a které by jinak – bez ukázané turbace – zajisté bylo podlehlo.

3. Dvoje tyto proměny na stránce hláskové – proměny vzniklé z příčin fysiologických a proměny způsobené příčinami psychologickými – dlužno teoreticky lišiti. Ale není možná, prakticky odlučovati naprosto jedny od druhých v grammatických výkladech. Na př. nč. sázel-sázeli vyvinulo se z bývalého sáȥał-sáȥali (ȥ vyslov dz); změn je v tom několik a jsou původu dílem fysiologického, dílem psychologického; sáȥali změnilo se v sázěli (z příčiny fysiol.) a dále v sázeli (též), sáȥał pak změnilo se v sázel (analogií, z příč. psychol.); vykládaje změnu sáȥali-sázěli nemohu pominouti změny sáȥał-sázel, při změně vzniklé z příčiny fysiologické vykládám zároveň změnu vzniklou psychologicky. A jako v případě tomto, tak i v přemnohých jiných. Z toho pak vyplývá, že v hláskosloví, které si béře za úkol vylíčiti všeliké proměny stránky hláskové, nemůže se hleděti jenom ku proměnám vzniklým z příčin fysiologických, nýbrž že se v něm mají popisovati a vykládati také změny vzniklé z příčin psychologických, pokud účinek jejich jinam než mezi proměny stránky hláskové vřaditi nelze. –

Názvy proměn, jež se jeví na stránce hláskové, jsou většinou původu staršího, jako skoro všecka terminologie grammatická. Některé nejsou správné nebo přiměřené, na př. když se praví o některé hlásce, že se „přisouvá“ neb „odsouvá“; v slovích těch mohl by se spatřovati význam a smysl, jakoby změny jimi pojmenované se děly vědomě nebo dokonce úmyslně, a to byl by smysl nesprávný; proto bylo by lépe říkati, že slovu hláska přibývá nebo že z něho vypadá, neboť hláska tu přibývá nebo vypadá bez úmyslu, ano bez vědomí mluvících. Ale ujaté názvy terminologické není radno měniti; proto se pokud možná zachovávají, jenom smysl se jim podle potřeby dává jiný, než měly snad předtím. Pravíme na př. podle přijaté terminologie, že v zábsti je s přisuto, a výkladem ukazujeme, jak se to stalo a jak tedy „přisutí“ zde rozuměti; pravíme, že v pletti-plésti se změnilo tt v st, a výklad ukazuje, že se tu nezměnilo prvé t v s, jak se na pohled zdá, nýbrž že se tu stalo něco jiného; atd. Mnohdy nevidíme a nepoznáváme nic více, než zjevný výsledek, na př. když za starší nrav [4]číslo strany tiskuje pozdější mrav; tu nelze vykládati, proč a jak se změna stala, a třeba přestati na konstatování, že tu změna ta neb ona jest. Někdy je také třeba ukazovati a takořka upozorňovati na změny zdánlivé a domnělé, a mylné zdání opravovati; na př. místo z-daleka, z-blízka atp. říká se dial. z-daleky, z-blízky BartD. 34 (slov.) a j., je tu na pohled a změněno v y ale zdání to je mylné, věc vyvinula se jinak (v. § 108).

4. Zvláštní změny hláskové bývají v slovích přejatých (cizích). Příčina toho je v tom cizím prostředí, z něhož které slovo přejato. Kde se věc taková vyskytuje, je třeba zvláště vytýkati, že je to zjev na slově přejatém. Tu bývá také rozdíl časový a rozdíl vrstvový. Na př. v biřmovati z lat. firmare, přejatém v době staré, je f- změněno v b-, kdežto v slově firma, přejatém v době nové, f- zůstalo nezměněno; lat. secretarius přejaté do vrstvy knižné zní sekretář, a ve vrstvě nářečí obecných cekretář; z lat. mustum je stč. mest, z něm. Most je nč. mošt; atd. Tyto zvláštnosti vyskytují se jen v přechodu z prostředí cizího do jazyka českého; když tento přechod je vykonán a slovo cizí náležité se ujalo, podrobuje se dále všelikým pravidlům jazyka českého.

[5]číslo strany tiskuČást první.

Hlásky; jejich proměny; přisouvání a odsouvání.

5. Hlásky české vyvinuly se ze slovanských – praslovanských –, a tyto z původních indoevropských – praindoevropských –.

Za praindoevropské pokládáme v daném příkladě ty hlásky, ve kterých jednotlivé čelné jazyky indoevropské se shodují anebo ke kterým svými střídnicemi ukazují. Týmže způsobem sestrojujeme si původní indoevropské tvary. Na př. adjektiva stsl. novъ, lat. novus, ř. νέϝος, skr. navas… vedou k tomu, že bylo adjektivum původní neṷos, že v něm byla souhláska n-, dvojhláska eṷ-, atd., že české ov v nový a psl. ov v novъ je střídnicí za původní eṷ, atd.

Za praslovanské pokládáme v daném příkladě ty hlásky, ve kterých jazyky slovanské jednotlivé se shodují anebo ke kterým svými střídnicemi ukazují. Týmže způsobem poznáváme nebo sestrojujeme také psl. tvary. Např. ve všech slovanských jazycích jest aqua = voda, je to tedy slovo praslovanské, a praslovanské jsou i všecky jeho hlásky; – slovo žena je psl., poněvadž tak zní stsl., srbchorv., sln., čes. a rusky a poněvadž pol. a luž. žona k staršímu žena ukazuje; – podobně vyplývá ze stsl. nąžda, rus. nuža, pol. nędza, slc. núdza, čes. nouze atd., že bylo psl. nądja; nč. ou, z a slc. ú, dz atd. jsou tutéž střídnicemi za psl. ą a dj, atd. –

Některá slova zachovala se v té podobě hláskové, jakou měla v době předhistorické a původní; na př. lit. sūnus je spolu tvar praindoevropský, stsl. rąka je spolu psl. V oboru slovanštiny má zvláště stará slovenština mnoho příkladů, které jsou zároveň psl.; příklady takové můžeme klásti místo praslovanských, a tak častěji též činíme.

V slovích přejatých dlužno jest rozeznávati hlásky, jež které slovo má v jazyku svém původním anebo v prostředí, z něhož bylo přejato, a hlásky, jež má v jazyku, do něhož je přejato. Na př. za lat. păgānus má slovanština poganъ, za Jesus je č. Ježúš, Ježiúš, Ježíš atd. Hláskami původními rozumějí se tu někdy hlásky jazyka cizího, na př. Jesus, někdy pak ty hlásky, které jsou nejstarší ve formě přejaté, na př. v Ježúš jest ú původní proti pozdějšímu -iú- a -í-.

[6]číslo strany tiskuPoznamenání. V historické mluvnici jazyka českého nejde o to, abychom předhistorické a prapůvodní jeho hlásky a tvary- hledali a konstruovali; nýbrž o to, abychom jazyk historicky daný pochopili v souvislosti s tím, co o fasích jeho předhistorických – praslovanské a praindoevropské – jistého nebo pravděpodobného nalezeno. V hláskosloví jde tedy o výklad hlásek slovanských z indoevropských, a dále střídnic českých z hlásek praslovanských.

Střídnice české bývají za touž psl. hlásku rozmanité, někdy se jich vystřídá během času několik; na př. za psl. ę v pędь je č. iá, p iád, pak ie, pied, pieď, a na konec í, píď. Zde půjde nám především o střídnice české nejstarší, o ty, které byly na počátku historické doby jazyka českého a namnoze i před počátkem tímto; střídnice pozdější budou tu připomínány jen při příležitosti a podle potřeby, výklady o nich vlastní následují na svých místech doleji (v hlavě III. oddílu prvního i druhého). –

Při střídnicích českých bývá třeba ukazovati, kde se která vyskytuje za jistou hlásku praslovanskou. V následujících výkladech hleděno k tomu při koncovkách tvarův ohnutých, krom toho pak zvláště tu, kde střídnice česká nejstarší je kvalitativně jiná, než bývalá hláska praslovanská; podávati vždycky a všude lexikálně úplné výčty dokladů potřebí nebylo.

Roztřídíti případy, t. j. slabiky, kde jaká střídnice se vyskytuje, není věc snadná. Vědecky odporoučí se roztřídění slabik těch v kořenné, příponové a flexivní, jak je má Miklosich. Ale mnohdy nalézá se, že střídná hláska patří slabikám dvěma různým, na př. v č. nesú = psl. nesątь = pův. neḱo-nti patří č. ú a psl. ą s polovice slabice kmenové, s polovice pak příponě flexivní, atd. Hledě k těmto a jiným obtížím, jež jsou při střídnicích českých větší než při stsl., dal jsem přednost roztřídění více praktickému a rozeznávám slabiky a) v nitru slov a mimo koncovky tvarův ohnutých a b) v koncovkách tvarův ohnutých. Ovšem ani zde nelze se vyhnouti kollisím vždycky a naprosto, na př. aor. pě, sg. nom. dušě a j. mohou se klásti do a) i do b).

Popis a roztřídění hlásek.

6. Pro další výklady je třeba, podati také popis a roztřídění hlásek, zvláště českých. Oboje podává se nejbezpečněji podle známek, které pozorujeme při vyslovování.

Když mluvíme, pracuje jistá část našeho ústrojí tělesného. Ústrojí tělesné, které při mluvení je činné, nazýváme mluvidly.

Můžeme je rozložiti ve dvě části; částí první jsou plíce a průdušnice se svazy hlasovými, částí pak druhou jsou dutina ústní a nosní a mluvidla v dutině ústní.

I. V části první jsou plíce při mluvení činné tím, že nabírají vzduch a vytiskují, vydychují jej zase ven. Proud vzduchu do plic nabíraného i proud vydychovaný chodí skrze průdušnici. Průdušnice je trubice chruplavkovitá a končí se v té výši, kde máme na krku tak zvaný ohryzek. Uvnitř [7]číslo strany tiskuje potažena blanou a blána tato vybíhá přes konec průdušnice a tvoří zde dva blanové svazy. Otvor na konci průdušnice můžeme zvláštními svaly porozšířiti nebo zúžiti. Rozšíříme-li jej, napnou se oba svazy více méně a zakryjí otvor trubice se dvou stran, nechávajíce mezi sebou jen úzkou štěrbinu; v tomto stavu podobají se svazy bláně na bubínku napaté a v polou rozříznuté. A zúžíme-li zase ústí průdušnice, přestane i napětí svazův.

Mluvíme za proudu výdechového (exspiratorního). Proud tiskne se z plic a prochází skrze průdušnici a mezi svazy.

Jsou-li svazy napaty, tedy rozechvějí se, s nimi rozechvěje se i proud dechový a tím chvěním vzniká zvuk, proud stává se zvučným. Zvuk tento je základem hlasu lidského; svazy nazývají se proto svazy hlasovými a štěrbina mezi nimi štěrbinou hlasovou.

Jsou-li svazy nenapaty, tedy ovšem se nerozechvějí a proud vychází bezezvuký. Také proud bezezvuký můžeme slyšeti; ale co tu slyšíme, není zvuk od svazů hlasových pocházející, nýbrž šum, jenž vzniká třením proudu, na př. při hláskách s, c, š, č.

Proud může býti rozdílný podle síly, prudší nebo mírnější; oboje máme ve své moci svalstvem, kterým se plíce stahují, když vydychujeme.

Úkolem této části mluvidel – od plic až ke svazům hlasovým – jest, aby způsobovaly a udržovaly proud; a to proud rozdílný podle jakosti (zvučný nebo bezezvuký), a rozdílný také podle síly (mírný nebo prudký).

II. Dutina ústní a nosní je souvislá a proud (zvučný nebo šumný) vzbuzuje v ní resonanci; jest to dutina resonanční. Rozdílná podoba její činí rozdílnou resonanci, a rozdílná resonance činí rozdílné hlásky. Každé hlásce přísluší jistá zvláštní podoba dutiny resonanční. Nastrojiti dutinu resonanční v té podobě, jak při které hlásce býti ma, jest úkolem té části mluvidel, která je v dutině ústní.

Když proud vystoupí z průdušnice, může se dále bráti ústy, nebo nosem, nebo ústy i nosem zároveň.

Má-li proud jíti ústy, zahrazuje se mu vstup do dutiny nosní tak zvaným čípkem; na př. při a, i, z, l atd.

Má-li jíti nosem, zahrazuje se mu průchod na některém místě v ústech; na př. při n, m.

[8]číslo strany tiskuMá-li jíti ústy i nosem zároveň, nezahrazuje se mu ani vstup do dutiny nosní ani průchod v dutině ústní; to bývá při tak zvaných nosovkách t. j. samohláskách nosových, při jichž vyslovení část proudu jde ústy, ale jiná část jde nosem a budí zde nosový příhlas, jehož při samohláskách čistých není, na př. on ve franc. bon a pol. mąka (mouka), en ve franc. fin a pol. ręka (ruka).

Podoba dutiny nosní nemění se. Ale dutina ústní rozličně se přestrojuje: jednak se více méně zužuje, jednak se i přehrazuje.

Zúžení může se státi na rozmanitých místech; na př. při j jest zúžení mezi středním jazykem a podnebím, při z mezi předním jazykem a předním patrem, při v mezi rtem a protějšími zuby, atd.

Také přehrazení může se státi na rozmanitých místech; na př. při d a při n jest utvořeno přimknutím přední části jazyka k horní dásni, při b a při m sevřením obou rtův atd. Při d a b atp. je přehrazení jen okamžité: mluvidla se náhle semknou a tím proud přeryjí (= semčení, sražení, komplose), a proud hned na to přehradu prorazí a rozemkne (= rozemčení, rozražení, explose); na př. voda, oba, oko atd. Hláska zní jen v okamžicích semčení a rozemčení a nemůže se prodloužiti; kdybychom ji úmyslně prodlužovali, dostali bychom mezi semčením a rozemčením němou pausu: vod-da, ob-ba, ok-ko. Naproti tomu při n a m proud přehrady neprotrhuje, vychází nosem, znění trvá tak dlouho, jak trvá zatarasení, a může se i prodlužovati: nnn…, mmm….

Všecko to vykonávají mluvidla ústní a práci jejich nazýváme článkováním (artikulací). Hlásky mluvené slovou proto také článkované, naproti nečlánkovaným zvukům jiným.

Mluvidla ústní jsou od hrdla až ke rtům: čípek, patro zadní (měkké), střední (tvrdé, n. podnebí) a přední (s horní dásní), zuby, rty, jazyk. Pracují vždy párem, jedna část zdola a druhá shora; na př. při n je přední jazyk přimčen k horní dásni, učlánkování je vykonáno přední částí jazyka zdola a dásní shora. Každá část mluvidel těchto jest důležitá a nevyhnutelná pro vyslovování správné; ale přece nejdůležitější jest jazyk, poněvadž jemu jest vykonávati největší část práce článkovací.

7 Známky, které při vyslovování hlásek – máme tu na mysli hlásky především novočeské jazyka spisovného – pozorujeme, jsou několikeré, a podle toho jest několikeré i jejich třídění.

a) Především rozeznávají se samohlásky (vocales) a souhlásky (consonantes). Při samohláskách je dutina ústní tak nastrojena, že proud v ní nevzbuzuje žádného (nebo skoro žádného) šumu a je tedy čistě zvučný; na př. a, i atd. Naproti tomu při souhláskách je dutina ústní nastrojena tak, že proud, který se jí prodírá, vzbuzuje šum; na př. z, s. –

b) Druhé roztřídění je podle místa, kde v mluvidlech ústních nastro[9]číslo strany tiskujení a učlánkování hlavní se děje, kde totiž průlina, skrze kterou proud prochází, se zužuje nebo zahrazuje. Místo to jest buď nad hrdlem, nebo na podnebí, nebo na předním patře a horní dásni, nebo mezi rtem a protějšími zuby, anebo mezi oběma rty; a podle toho rozeznáváme hlásky:

1. hrdelné (gutturales) a, h, ch, g, k;

2. podnebné (palatales) i, j; ň, ď, ť; ž, š, č;

3. předopatrové a dásňové (alveolares), z nichž nazývají se

d, t, n zubnými (dentales, podle místa článkovacího),

z, s, c a ř sykavými (sibilantes, podle sykavého znění), a

l, r jazyčnými (linguales);

4. retozubné (labiodentales) v, f;

5. retné (labiales) u, b, p, m.

Obyčejně rozumějí se retnicemi také souhlásky retozubné.

Samohláska e je podle tohoto roztřídění hrdelněpodnebná, leží totiž mezi hrdelným a a podnebným i; když zvolna vyslovujeme ai, tu přecházejíce od hlásky prvé k druhé přestrojujeme mluvidla od a na i, a když jsme takořka v polovici tohoto přestrojování, zazní nám mimovolné e, místo ai slyšíme aei. Samohláska o leží zase mezi hrdelným a a retným u, vyslovujme zvolna au a uslyšíme aou; je to tedy hláska hrdelněretná. A podobně nalézáme samohlásku y mezi retným u a podnebným i, když vyslovujeme zvolna ui a uslyšíme uyi, a je to tedy podle známek těchto hláska retněpodnebná. Hlásky e, o, y vzhledem k těmto svým vlastnostem bývají nazývány lomenými. –

c) Další, třetí roztřídění hlásek je podle proudu, za jakého se článkují. Proud jest, jak nahoře vyloženo, zvučný nebo bezezvuký, a podle toho jsou i hlásky zvučné a bezezvuké.

Do nastrojení stejného může vstoupiti proud zvučný i proud bezezvuký. Tím vznikají hlásky stejné nastrojením, ale rozdílné zvukem; hlásek takových je vždycky po dvou, každá zvučná má k sobě příslušnou bezezvukou; na př. proti zvučnému z je bezezvuké s, proti zvučnému (hlasitému) a je bezezvuké (šeptané) a.

Hlásky bezezvuké vyskytují se dílem v řeči hlasité, dílem jen při šeptání.

V řeči šeptané jsou všecky hlásky bezezvuké.

V řeči hlasité jsou

1. hlásky bezezvuké: ch, k; t, ť; p; s, c; š, č; f (co při nich slyšíme, není zvuk ze svazů hlasových, nýbrž jenom šum);

2. hlásky zvučné: všecky ostatní. –

Hlásky bezezvuké ch, k, t, ť, p, s, c, š, č, f [10]číslo strany tiskunazývají se také temnými (tenues); jejich zvučné střídnice jsou h, g, d, ď, b, z, ȥ (= dz), ž, ž (= dz), v a nazývají se jasnými (mediae).

Při hláskách temných a jasných bývá rozdíl spolu také v síle proudu; proud (zvučný) při hláskách jasných je mírnější, proud (bezezvuký) při hláskách temných naproti tomu je prudší. Při všech hláskách ostatních je síla proudu indifferentní.

d) Opět jiné, čtvrté roztřídění jest podle trvání, a podle toho rozeznáváme hlásky trvací a hlásky okamžité.

Při hláskách trvacích je nastrojení stálé a nemění se mezi vyslovováním jich, na př. při a, l, z; proto můžeme trvání těchto hlásek i prodlužovati, můžeme vyslovovati i protahovati aaa…, lll…, zzz…, pokud dech stačí.

Naproti tomu při hláskách okamžitých učlánkovaní záleží v tom, že se průlina zahradí a hned zase otevře, a proud se tím na okamžik přeryje, na př. při d (ve slově voda), t (ve slově proto); hlásek těchto prodlužovati nelze.

Hlásky okamžité jsou g, k, d, ď, t, ť, b, p; trvací jsou všecky ostatní.

Hlásky trvací, při kterých je důležitou známkou šum vzbuzený třením proudu v průlině ústní, bývají nazývány třené (frikativy); jsou to z, s, c, ř, ž, š, č, j, v, f, h a dílem též ch. Hlásky okamžité naproti tomu nazýváme raženými (plosivními; implosivy, explosivy). –

e) Páté roztřídění je podle toho, kudy proud vychází; tu rozeznáváme:

1. souhlásky nosové (nasales) m, n, ň, při nichž proud vychází nosem;

2. hlásky ústní (orales), v češtině všecky ostatní kromě m, n, ň; proud při nich vychází ústy. Kromě toho jsou

3. samohlásky nosové neb nosovky, při nichž proud i ústy i nosem vychází, na př. on ve franc. bon a pol. mąka, en ve franc. fin a pol. ręka.

f) Šesté roztřídění je podle složitosti. V souhlásce c je spojeno t + s, na př. bohactví vzniklo z bohatství. Podobně je v č spojeno t + š, např. většina vyslovuje se věčina. Rovněž tak je spojeno d + z v hlásku jednu dz (ȥ), na př. ve slově ledzgde (psaném leckde), a d + ž v dž (ž), na př. ve slově džbán (ps. čbán). Souhlásky c, č, dz, dž jsou tedy složené nebo smíšené, ostatní pak souhlásky české jsou jednoduché.

Druhý člen v souhláskách českých složených je sykavka (sibilans): c = t + s, č = t + š, dz = d + z, dž = d + ž. Proto jmenují se tyto hlásky assibilaty.

V jiných jazycích jsou též složeniny s druhým členem vanutým (spirans) a nazývané odtud aspiraty; na př. bh v skr. nabhas ř. νέφοςι dh v skr. madhu ř. μέϑυ atp.

[11]číslo strany tiskuAspiraty a assibilaty dohromady bývají nazývány affrikaty. –

O skupených samohláskách (dvojhláskách a trojhláskách) v. doleji § 90. –

g) Konečně ještě jiné, sedmé roztřídění vyvinulo se v grammatické praxi. Třídí se totiž:

Samohlásky podle šířky, a tu rozeznávají se v nč. jazyku spisovném samohlásky

1. široké (n. tvrdé, n. temné) a, o, u, y;

2. úzké (n. měkké, n. jasné) i; a

3. obojetné e, kteréž jest

široké, když jest za býv. ъ, a

úzké, když jest původní nebo ve střídě za býv. ь; –

– samohlásky dlouhé jsou téhož druhu jako jejich střídnice krátké; – dvojhlásky (a trojhlásky) patří tam, kam jejich první člen; – e vkladné jest po souhláskách tvrdých široké, po měkkých úzké.

Souhlásky pak třídí se tu podle měkkosti a rozeznávají se souhlásky:

1. měkké j, ď, ť, ň, ž, š, č, c (vlastní a v slovích domácích) a ř;

2. tvrdé h, ch, g, k, d, t, n, r;

3. obojetné b, p, v, f, m, l, z, s. –

Kromě názvů dotud uvedených a z toho neb onoho třídění vyplývajících vyskytují se ještě některá jiná pojmenování hlásek. Zejména bývají nazývány také: ž, š, č a z, s, c, ř hláskami sykavými (sibilantes); – z, s, c a ž, š, č bývají také zvány dyšnými (spirantes), a rozeznávají se z, s, c jako dyšné zubné, ž, š, č jako dyšné jazyčné, a ź, ś, ć (v češt. dial.) dyšné podnebné; –

jiní jmenují dyšnými nebo též vanutými (spirantes) souhlásky h, ch, j, v, f; –

dále bývají nazývány l, r, někdy spolu n a též m, hláskami plynnými (liquidae).

Při této pestrosti názvů a rozmanitosti dělidel má značnou výhodu stručný způsob Miklosichův a j., kterým rozeznávají se souhlásky druhu k (= hrdelnice), druhu t atd.; ale nepostačuje. –

V nářečích a v stč. je status hlásek hojnější, než v nč. spisovné; ukazováno to bude ve výkladech doleji následujících.

Exkurs o pravopise.

8. Ve výkladech dalších chceme také ukazovati, jak se která česká hláska před ustálením pravopisu nynějšího psala. Proto je třeba podati také výklad přehledný o tom, jaký český pravopis býval a jak se vyvíjel.

Pravopisem rozumí se způsob, jakým podle běžných pravidel a zvyků [12]číslo strany tiskučlánkované hlásky, slyšené v slovích a větách mluvených, se označují literami (písmeny).

V každém pravopise bylo a je snahou hlavní, aby se toto označování dělo věrně, t. j. aby se psaly hlásky takové, jaké se slyší; a pokud který pravopis této snaze hoví, zove se hláskovým čili fonetickým. V pravopise českém píšeme foneticky na př. ruka, málo atd., poněvadž se tak a ne jinak slyší; a píšeme též foneticky cti m. čsti (nom. češt), česky m. češsky atd., poněvadž při vyslovování těchto slov neslyší se čs- a -šs- (jak bychom podle původu těchto slov mohli očekávati), nýbrž jen c- a -s-. Poněvadž pak těch slov, ve kterých nám ani jinak psáti nelze, než jak slyšíme a píšeme, jako ruka, málo atp., jest valná většina, a poněvadž i jinde často pro psaní fonetické se rozhodujeme, jako ve cti, česky atp., proto je pravopis český převahou fonetický.

Jiná snaha, která v pravopisích platnosti si dobývá, jest, aby se šetřilo původu slova čili etymologie; a pokud zase který pravopis této snaze vyhovuje, potud jest etymologický. V pravopise českém píšeme na př. etymologicky množství, poněvadž slovo to vzniklo z původního mъnogьstvьje a ačkoliv se vyslovuje jenom mnoství; píšeme vysoký a viseti, poněvadž zde y a i je rozdílného původu etymologického a ačkoliv nyní se vyslovuje stejně; atd.

Kromě fonetického a etymologického psaní jest ještě psaní historické, když se píše tak, jak se psávalo a poněvadž se tak psávalo, třeba by výslovnost a původ psaní jiného žádaly. Na př. v češtině píše se po historicku větší, poněvadž se ode dávna tak psává; etymologicky mělo by se psáti věcší, foneticky věčí.

Pravopis český je tedy většinou fonetický, ale namnoze také etymologický a dílem též historický. Kromě těchto rozdílných zásad, které se v něm křižují, řídí se písaři čeští v rozdílných dobách ještě rozličnými jinými pravidly a zvyky, pravopis český – máme tu na mysli pravopis těch písařů, kteří psali latinkou nebo z ní vzniklým švabachem – se tedy mění a má svou historii.

V historii té rozeznáváme patero stupňův, kterými se pravopis vyvíjí.

[13]číslo strany tiskuI. Pravopis jednoduchý, před sklonkem stol. XIII a dílem i později. Abeceda latinská poskytovala písařům českým jen 25 liter (kromě j a w, které vznikly později), kdežto hlásek českých bývalo asi dvakráte tolik. Litery latinské nestačily tedy pro hlásky české. Zejména nebylo tu liter pro české samohlásky dlouhé a souhlásky měkké. Písaři doby této pomáhají si tím, že pro hlásku českou, která nemá náležité litery v abecedě latinské, volí si literu hlásky příbuzné. Na př. v stč. slově dietě jsou hlásky ď, ie (dvojhláska), ť, ě (dvojhl.); z nich žádná nemá litery náležité v abecedě latinské; staročeský písař volil tedy litery hlásek příbuzných d, e, t, e a napsal dete ABoh. 111ᵇ m. dietě. Podobně napsáno Msa KosmA. (z r. 1154) 1, 10 m. Mža, caſ Túl. m. čas, zen AlxH. 11, 34 m. žeň, uſliſyte Hrad. 1ᵃ m. usłyšíte, kazy NRada 687 m. káží atd.

II. Pravopis spřežkový, od sklonku stol. XIII. Hlásky české, pro které abeceda latinská liter náležitých nemá, a dílem i takové, které v latinské abecedě litery náležité mají, označují se spřežkami, t. j. literami několika k vyjádření hlásky jedné spřeženými. Na př. komár psáno comaar MVerb., prvé ps. prwee Pror. 62ᵇ, první ps. prwnij Štít. ř. 3ᵃ, nóh (pl. gen.) ps. nooh Pror. 26ᵃ, súd ps. ſuud Štít. uč. 80ᵃ, múdrý ps. mudryy Pror. 19ᵃ, čas ps. chzazz Jid. Drk. 105, czaſ ŽWittb. 68, 14, czaſſ t. 118, 147, czzaſ Ol. Sir. 32, 6, cżaſ Alxp. 5 atd., vše ps. wſſe Pass. 211, wſche ŽTom. 48, 18 atd., řěka ps. rsieka Pil. a, rzieka AlxH. 1, 19, rzyeka AlxV. 2174; atd. Ve spřežkách pro hlásky české vymyšlených je veliká rozmanitost, v některých rukopisích (zejména ve zlomcích z doby ok. r. 1300 AlxH., Ap., LMar., Jid., Pil., svD. a j., pak v některých textech z XV stol., na př. v Ol.) je soustava spřežková pečlivější než jinde a dosti vhodná.

III. Pravopis Husův. Hus sestrojil abecedu českou takto:

a) Jednoduché litery latinské (a s nimi také latinskou spřežku ch), kterých se v českém psaní užívalo, přijal v té platnosti, kterou měly ve psaní latinském podle výslovnosti středověké (v Čechách obecné), jen s tím rozdílem, že literu c bral vždycky za c a nikdy za k; tedy znamenala litera d hlásku d jako v latině, litera g před e a i hlásku j a jindy hlásku g, atd. Tím byly opatřeny všechny české hlásky, které středověká latina (podle výslovnosti v Čechách obecné) měla a znamenala.

b) Pro ostatní pak hlásky české, pro které abeceda latinská liter zvláštních neměla, užil Hus zvláštního způsobu označování, totiž liter známkovaných, označených tečkou nebo čárkou, a to tak:

1. České souhlásky, kterých latina neměla, znamenal literou hlásky příbuzné a tečkou nad ní. Ježto pak čeština nad středověkou latinu vynikala jednak některými souhláskami měkkými a jednak tvrdým ł, tedy znamená tečka na ṅ, ḋ, ṫ, ċ, ż, ṡ (ẛ), ṙ měkkost a na l̇ tvrdost souhlásky; na př. peň psáno peṅ, piš ps. piṡ, řeč ps. ṙeċ, dělo vysl. ďeło ps. ḋel̇o atd.

2. Dlouhé samohlásky, které latina měla, ale v písmě od krátkých [14]číslo strany tiskunelišila, znamenal Hus literami sounáležitých samohlásek krátkých a čárkou nad nimi, na př. náš ps. nás, mé ps. mé atd.

Zvolil tedy Hus tečky a čárky nad literami kladené za znaménka rozeznávací čili diakritická, a podle toho nazývá se jeho pravopis diakritickým. Znaménka taková, zejména též čárky a tečky, vyskytují se po různu v některých rukopisích již před Husem; na př. nám Štít. uč. 69ᵃ, przyſahú t. 81ᵇ, podlé list. z r. 1395, Toṫe Pass. 334, wſekiṙzie ŽKlem. 56ᵇ a j. Husovi přináleží zásluha, že z nich ustrojil pravopisnou soustavu, zásluha veliká.

Po důmyslných opravách Husových stačil pravopis český všem potřebám svým; ale přece nebyl všeobecně uznán a přijat a valná část písařů českých přidržovala se způsobu spřežkového, tak že v XV a v 1. polovici XVI stol. dvojí pravopis jest, Husův a spřežkový.

IV. Pravopis bratrský, od sklonku XVI do sklonku XVIII stol. Tak nazývá se proto, že ho Čeští Bratří ve svých spisích užívali a jemu ku platnosti všeobecné pomohli. Podle bible Kralické (1579–1593), nejslavnější památce po Bratřích, nazýván bývá také pravopisem kralickým. Je to dílem zhoršený, dílem nepodstatně obměněný pravopis Husův. Podržel některé spřežky, na př. ſwattoſt m. svatost, wſſe m. vše. V pravopise spřežkovém, který vedle Husova byl v užívání, vyvinuly se jisté způsoby, jež se staly pravidly; zejména psáno y za spojku i, psáno (podle dialektické výslovnosti) vždy y po c, z, s, na př. cyzý ſýla, psáno v- místo začátečného u-, ú-, na př. včiti m. učiti, vřad m. úřad, psáno –ey m. –ej na př. [15]číslo strany tiskuneylépe, woley, peycha. Tyto pak věci přijali Bratří do pravopisu svého, v němž ostatně se přidržovali Husa. Přijali také kličku ’ nebo ˇ místo Husovy tečky (ńnebo ň za Husovo ṅ atp.), v slabikách ňe, ďe, ťe přeložili diakritické znaménko se souhlásky na samohlásku a psali n’e n. ně atd. (tak píše Optat v grammatice 1533, v. Šembera v Slav. Bibl. II, 186), a přijali také ľ (= l s obloučkem) místo Husova l̇ (na př. ťeľo); ale to jsou odchylky ve věcech nepodstatných.

V. Pravopis nynější. Proti vadám a nedůslednostem pravopisu bratrského ozývají se hlasové již v předešlém a na počátku nynějšího století (Doležal, Pelzel, Dobrovský) a usilováním jednotlivých opravovatelů vznikl pravopis nynější, který tedy v podstatě své jest opravený pravopis bratrský a Husův. Nejprvé provedla se oprava tak zvaná analogická, podle které přestalo se psáti y (et) a cy místo i a ci, psalo se po z, s tu i a tu y, jak toho analogie žádala – na př. vedle nom. hadi a akk. hady také nom. kosi a akk. kosy –, a přestalo se psáti v- místo u- a ú- (na začátku slov); o opravu tuto nejvíce přičinil se Jungmann (hlavně spisy O počátku a proměnách pravopisu českého 1828, a Beleuchtung der Streitfrage etc. 1829 proti Janu Nejedlému; potřebu, lišiti i a y též po sykavkách, vytkl již Pelzel ve své mluvnici 1798 str. 18, a Dobrovský šetří toho rozdílu v 1. vyd. svého Lehrgebäude 1809 v ohýbacích koncovkách, v 2. vyd. 1819 také v kmenech). Na to následovala oprava tak zvaná skladná, kterou se uvedly nynější litery g za bývalé ğ, j za býv. g, í za býv. j a -ej za býv. -ey; na př. galilejský místo býv. ğalilegský, její m. gegj (její byl by chtěl psáti již Doležal 1746), dej m. dey atd.; této zase opravy s důvody a prospěchem ujal se Šafařík (v Slově o českém pravopise, čteném v kr. České Společnosti nauk 1842 a otišt. v ČČMus. 1843, I. 1 – 11). Konečně ujalo se r. 1849 (přes důvody Palackého přednesené proti tomu v ČČMus. 1846, 785 a d.) ou a v za býv. au a w, na př. obouvati m. obauwati (ČČMus, má r. 1849 ještě au, w, od r. 1850 pak ou, w). –

9. Ještě slovo o některých jiných způsobech a proměnách pravopisných, které jsou bez významu pro hláskosloví, ale v exkursu o pravopise přece povšimnutí zasluhují.

1. Především o velkých literách začátečních. Píší se na začátku řeči a po silné interpunkci, ale zde máme na mysli, když se píší uprostřed věty. Vyvíjel se zvyk, označovati jimi slova důležitá. Důležitým zdálo se tu jméno vlastní, tu také slovo jiné. V textech starých často psáno literou takovou [16]číslo strany tiskujméno vlastní nebo titulové, ale pravidla v tom není. V XVI–XVIII stol. zmáhá se obyčej, psáti literou velkou každé substantivum, tak na př. v herbáři Thad. Hájka 1562, v Pešinově Moravopise 1663, v Řádu práva hrdelního 1771 atd. Ve Veleslavínově Kalendáři historickém psána tak substantiva skoro všecka, a velmi často i adjektiva, zvláště když významem vážným vynikají, na př. Uherſkého Krále wlaftnj Seſtry Syn 66. V bibli Bratrské jsou nad obyčej novočeský psány literou velkou slova Swatyně, Pohané, Sobota, Nowměſýc; potom kromě Bůh a Hospodin také jiná jména znamenající Boha, na př. Neywyšſſj, Žádaucý. Doležal (Gramm. 1746 str. 1) praví, že litery velké „ponuntur ab initio versuum et nominum propriorum, officiumque, dignitates et emphases denotantium, ut: Aj Beránek Božj Pán GEžjš Kryftus Spaſytel náš geſt neyſwrchowaňegſſj náſſe Dobro“ Podobného smyslu jest pravidlo Šteyrova Žáčka (str. 99), aby začáteční literu velkou měla jenom jména „vlastní nějakého ducha, člověka nebo místa, anebo když se má nějakým slovem něco obzvláštnějšího vyznamenati“ Spisovný usus novočeský, známý z mluvnic školních, vyvinul se pod vlivem jiných pravopisů evropských.

2. Slova z jazyků cizích přejatá v textech starších podrobují se pravopisu českému; na př. ve VelKal, psáno hyſtorycký, Antyochye 58 atd. Spisovný usus novočeský pak jest, psáti slova tato tak, jak se píší v jazycích, ze kterých jsou přejata.

3. Usus starší dělil a spojoval slova na mnoze jinak, než nynější. Ukazují to příklady: pán můg ne wj Br. Gen. 39, 8, ne mohli mu odpowědjti t. Gen. 45, 3 atd., vedle nebude t. žalt. 27, 3, já ſe nevſazugi t. 26, 5; ne daleko VelKal. 20 a j. vedle nedaleko t. 30 a j., ne toliko t. 81 a j. vedle netoliko t. 52 a j.; kemně Br. Gen. 4, 10, nademnau t. žalt. 26, 11, přiněm t. Gen. 2, 18, vſtudnice t. Gen. 24, 11, užidův VelKal. 295, ktomu t., kedni t. 196, bezewſſeho t. 34, wezdrawij t. 40, podwakrát t. 69 a j., vedle na mne Br. žalt. 27, 2; kteřijžby ſe ſhłukli Br. Isa. 13, 15, geſtližeby t. Hab. 2, 3, wogákby ſſeł Pelzel2 93, wogácyby ſſli t., přálbych Nejedlý Gr. 240, bylbych přál t.; chtělbych VelKal. 375, kdoby t. 264, coby t. 179, gimžby t. 122, znichžbychom t. předml.; žeby mohla Pal. 3, 2, 353, kdežtoby bylo t. 359, těžceby se státi mohlo t. 419 a j.; žeby TomP. 3, 431, žeby byl znal t. 435 a j.; kohožbytedy Br. Jer. 32, 19, k mrtwýmližby t. Isa. 8, 19; zohawiliſte Br. Jer. 2, 7; nalézáſe VelKal. 14, k Mlázowicýmſe obrátil t. 68; gedenkaždý t. 155, gednohokaždého t. 41, gednakaždá t. 79 a j.; w gakémžtakémž t. předml., gakaužtakauž t.; gehomiloſt t. 54, gehomiloſti t. 35; welikánoc t. 79 a welika noc t. 112; na Půlnocy t. 212 a od Půl nocy t. 177; tohodne t. 286, geſtliho t. 76, kteréžpotom t. 60, Aprotož t. 95; krwe prolitj t. 320, to též t. 151 a j., po hřjchu t. 266, za tjm t. 54, nic méně t. 76 a j. Hledati důvodův a pravidel v těchto věcech arbitrarních není zde místo.

[17]číslo strany tiskuOddíl první. – Samohlásky.

I. Původní samohlásky indoevropské a střídnice jejich slovanské

10. Původní indoevropské samohlásky jsou:

i, ī, u, ū, e, ē, o, ō, a, ā, ə (asi = ä).

Samohlásky i, u, když jsou členy vedlejšími ve spojení dvojhláskovém – na př. v ei, au… –, mají znění jiné, než když jsou samohláskami samostatnými. Toto znění jiné znamená se literami i a u, a rozumí se literou i̭ hláska znící mezi i a j (jako na př. v česk. dej vysl. dei, běl vysl. bi̭el; hláska i̭ je tu jiná než i v bil a j v pojedu), – literou pak u rozumí se hláska znící mezi u a v (jako na př. v česk. loṷčiti proti po-u-čiti, v lat. lingṷam proti arguam).

Někteří předpokládají za samohlásky původní také:

r̥, l̥ t. j. r a l samohlasné, slabikotvorné, liquida sonans, a

m̥, n̥ t. j. m a n samohlasné, slabikotvorné, nasalis sonans; ale spíše se podobá, že za to byly souhlásky r, l, m, n s průvodnou slabou samohláskou, o čemž viz doleji § 23. –

Jest ukázati, které jsou slovanské – praslovanské – střídnice samohlásek indoevropských původních.

Původní i.

11. Za pův. i je psl. ь. Na př. *lip- v skr. limpati maže, ř. λίπος tuk…, psl. lьp-, stsl. lьpêti č. lpěti; – *ovi- v skr. avi-, ř. ὄϝις, oἰς, lat. ovis …, psl. ovь-, stsl. ovьca č. ovce; – *tri- v skr. trišu (pl. lok.), [18]číslo strany tiskuř. τρι-σί, lit. tri-se…, psl. trь- stsl. trьchъ č. třech –přípona 1. os. jedn. *-mi v skr. asmi, ř. ειμί, lit. esmi… psl. -mь, stsl. jesmь č. jsem.

Sem patří též sg. nom. akk. psl. kostь, z pův. nom. -i-s a akk. -i-n (z i-m); koncová souhláska odpadla a zbylé -i se změnilo v -ь.

Ve skupení int (t. j. kde po i následuje n a dále opět souhláska krom -j) vynechává se n, i pak dlouží se v ī a za toto je střídnice psl. i. Na př. stsl. dvьrьnikъ proti lit. durininkas, – pl. akk. stsl. nošti č. noci…, pův. noktins (Lesk. Handb.2 19 a 33).

Pův. ī.

12. Za pův. ī je psl. i. Na př. *gīv- v skr. džīvas, lit. gyvas t. j. gīvas, lat. vīvus…, psl. živ-, stsl. živъ č. živý; – skr. grīvā stsl. griva č. hříva; – *-ī v lat. sīmus… stsl. vêdimъ (impt.); – *-ī v skr. patī (du. nom. akk. masc. fem.)…, psl. gosti, kosti.

Pův. u.

13. Za pův. u je psl. ъ. Na př. *budh- v skr. aor. abudham, lit. budėti… psl. bъd-, stsl. bъdêti č. bdieti bdíti; – *dugh- v skr. duhitar, ř. ϑυγάτηρ, lit. dukte… psl. dъkti, stsl. dъšti č. dci; – snu- v skr. snušā, sthněm. snur…, stsl. snъcha (č. snacha je ze srbskochorv.); – *-usi (part. -s, fem.) v skr. vidušī, lit. vilkusi…, stsl. vlъkъši č. vlekši, – přípona plur. lok. *-su v skr. aśvāsu, aśvēšu, stlit. knygosu…, psl. -chъ, stsl. rabêchъ, rybachъ.

Sem patří též sg. nom. akk. psl. synъ, z pův. nom. sunu-s a akk. sūnu-n (ze sūnu-m); koncová souhláska odpadla a zbylé -u se změnilo v ъ.

Ve skupení unt (t. j kde po u následuje n a dále opět souhláska) vynechává se n, u pak dlouži se v ū a za toto je střídnice psl. y. Na př. stsl. lyko č. lýko proti stprus. lunkan, – pl. akk. syny, pův. sūnuns. –

Po souhláskách měkkých jest za pův. u střídnící slovanskou ь (m. ъ, přehláskou); o tom v. doleji § 53, a).

Pův. ū.

14. Za pův. ū je psl. y. Na př. *dhū v skr. dhūmas, lit. dūmas, ř. ϑυμός lat. fūmus…, psl. dy-, stsl. dymъ č. dým; – *sū- v skr. a lit. sūnus…, stsl. synъ č. syn; – *mūs v skr. mūš, ř. μῦςlat. mūs, sthněm. mūs…, stsl. myšь č. myš; – koncovka *-ū v skr. sg. nom. śvaśrūš a du. nom. akk. sūnū…, stsl. svekry, syny.

[19]číslo strany tiskuPův. e; ḙi, eṷ.

15. a) Za pův. e je psl. e. Na př. *es- v ř. ἐστί, lat. est, skr. asti…, psl. jes-, stsl. jestъ č. jest; – *deḱ- v ř. δέϰα, lat. decern, lit. dešimtis, skr. daśan…, stsl. desętь č. deset; – *sept- v ř. ἑπτά, lat. septem, skr. sapta…, stsl. sedmь; – v kmeni *nebhes-, ř. νεφεσ-, skr. nabhas-…, stsl. nebes-; – v plur. nom. *mā-ter-es, ř. μη-τέρ-ες..., stsl. ma-ter-e č. mateře; – *-e v sg. vok. ř. λύϰε, lat. lupe, lit. vilke…, stsl. vlъče; – v 2 os. plur. *bhere-te, ř. φέρετε…, stsl. berete; – v koncovce 2. a 3. os. aor. *-es, *-et, ř. ἔλαβες, ἔλαβε…, skr. abudbas, abudhat…, stsl. vede (duxisti, duxit).

Z ent, emt (t. j. z en, em, když následuje ještě nějaká souhláska další kromě j) je psl. ę; o tom v. doleji § 50. –

Pův. e oslabovalo se v ě, a za toto je psl. ь. Na př. psl. vьrtêti z koř. vert-, vertere, – mьnêti z koř. men- v lat. mens, ř. μένος, skr. manas.

b) Za pův. ei̭.

α) Za různoslabičné ei̭ je psl. ьj. Na př.: *ṷei̭ō, lit. veju, skr. vajāmi…, stsl. vьją stč. viu (nč. viju); – stsl. trьje, gostьje… (pl. nom. i-km. mužsk.), z pův. *-ei̭es. –

β) Za téžeslabičné ei̭ jest psl. i (postupem ei̭-ьj-i). Na př. *ei̭-tum, skr. ētum…, psl. itъ (sup.): – *lei̭ghō, ř. λείχω…, stsl. ližą; – ř. πείϰω škrabu…, stsl. pišą; – ř. χεῖμα, χειμών, lit. žëma…, stsl. zima, – ř. ϝεῖδος, lit. veidas obličej…, stsl. vidъ.

c)Za pův. eṷ.

α) Za různoslabičné eṷ je psl. ov. Na př. *ḱleṷos, ř. ϰλέϝος, skr. śravas…, stsl. slovo, – *neṷos, ř. νέϝος…, novь; – *pleṷō, ř. πλέϝω…, stsl. plovą; – pl. nom. *sūneṷes, ř. ἡδέϝες…, stsl. synove. Místo ov žádali bychom ev, ale za toto je v psl. pravidlem ov (lit. av atd.); v kleveta není odchylka, neboť tu jest přehláska z kljov- (okl̇evetanъ Zogr., Lesk. Handb. 36).

ß) Za téžeslabičné eṷ jest u: Na př. *ḱleṷt- v. skr. inf. (= sup.) śrōtum…, stsl. inf. sluti, sup. slutъ, – *pleṷt- v skr. inf. plōtum, lit. inf. plauti…, …, stsl. inf. pluti, sup. plutъ; – *seṷp-t-… stsl. inf. suti č. súti.

Pův. ē.

16. Za pův. ē, je po souhláskách nepodnebných psl. ê (ѣ), po souhláskách podnebných a. Na př.: *dhē- v skr. fut. dhāsjāmi †), ř. ϑήσω, [20]číslo strany tiskulit. inf. dėti…, stsl. inf. dêti aor. dêchъ; – *dhē- v skr. dhātrī kojná, ř. ϑηλή prs, lat. fēlo, fēmina…, stsl. dêtę; – *sē- v ř. ἷημι (m. *σι-ση-μι), lat. sēmen…, stsl. sêją, sêmę; – *ṷē- v skr. vāti věje, lit. vėjas vítr…, stsl. vêją, vêtrъ; – *mē- v skr. mātrā míra, lat. mētior…, stsl. mêra; – lat. vērus…stsl. vêra; – *ēd- (kmen. perf., koř. ěd, lat. ědo ēdi ēsum)… stsl. pt. jadъ (m. jēd-, j hiatové) f. jadъṡi; – *ēz- (zdloužení emfatické, proti ř. ἐγώ)…, stsl. jazъ; – *-ē- stsl. -ê, -a- v trьpêti, umêti, slyšati, slušati.

Na konci slova mění se -ē ve slov. –i: *mātē skr. mātā, lit. motė, stsl. mati. Jiní vykládají slov. -i v mati, dъšti z dъkti analogií (podle pustyňi, vedъši, Sobol. Fonet. 105).

Koncové -ēm, -ēn mění se v psl. ę; o tom v. doleji § 50, b).

Pův. o ; oi̭, oṷ.

17. 1. Po souhláskách tvrdých.

(a) Za pův. o je psl. o. Na př. *nokti- v lat. nox noctis, lit. naktis, got. nahts…, psl. noktь, stsl. noštь č. noc; – *ghosti- v lat. hostis, got. gasts…, stsl. gostь č. host; – *ok- v lat. oculus, ř. ὄσσε (m. οϰιε), lit. akis…, psl. oko; – *ovi- v lat. ovis, ř. ὄϝις, skr. aviš, lit. avis…, psl. ovь-, stsl. ovьca č. ovce; – *tod v skr. tad, ř. τό…, psl. to; – *pro v lat. pro, ř. πρό, skr. pra, lit. pra-, got. fra-…psl. pro.

V koncovém -on (-om) skleslo o v u, a toto dalo střídnici psl. ?(-n vynecháno). Na př.: z kmene toko- byl sg. akk. *toko-m, z toho *tokun (sklesnutím o v u a změnou -m v -n), a z toho psl. tokъ (m. tokъn, -n odsuto); v 1. os. sg. aor. jednoduchého byla koncovka -om (sr. skr. abudham, ř. ἔλιπον), z toho je psl. -ъ, stsl. vedъ stč. ved duxi; – pův. *som…stsl. sъ č. s, se.

Také v koncovém ont (t. j. kde po on následovala ještě souhláska jiná mimo j) kleslo o v u a n vynecháno; tu však u dlouží se v ū a za toto je střídnice -y, tedy postupem -ont, -unt, -ūt, -y. Na př. pl. akk. *toko-ns psl. toky, – part. *bheront- stsl. bery.

Začátečné a středoslovné ont mění se v psl. ą; o tom v. doleji § 47, a).

b) Za pův. oi̭.

Uprostřed slova jest

α) za různoslabičné oi̭ psl. ej. Na př. *bhoi- v lit. bajus strašný…, psl. boj-, stsl. bojati sę č. báti se; – podobné v lojь, bojь, za-vojь, napojiti.

ß) za téžeslabičné oi̭ psl. ê. Na př. *ṷoi̭d- v ř. ϝοῖδα, skr. vēda, got. vait…, psl. vêd-, stsl. vêmь (m. vêdmь) č. viem, vím; – *snoi̭gh- v got. snaivs…, stsl. snêgъ č. snieh, sníh; – ř. ποινή, lit. kaina…, stsl. cêna; [21]číslo strany tisku– pl. lok. ř. τοĩσι λύϰοισι, skr. tēšu vrkēšu…stsl. têchъ vlъcêchъ; – *bheroi̭te, ř. φέροιτε…stsl. berête.

Na konci slova je za pův. -oi̭ psl. -i. Na př. *-oi v plur. nom. οἱ λύϰοι…, stsl. ti v1ъci, – *bheroi̭s, bheroi̭t, ř. φέροις, φέροι…, stsl. beri (2. a 3. os. sg. impt.). Odchylné -ê v sg. lok. rabê, mêstê, m. pův. -oi̭, vysvětluje se analogií, podle sg. lok. fem. ženê; srov. Brugm. II. § 263 a Jagić v Arch. 10, 191.

c) Za pův. oṷ.

α) Za různoslabičné oṷ žádáme psl. ov; ale není pro to příkladů bezpečných.

ß) Za téžeslabičné oṷ je psl. u. Na př.: *boṷdh- (stupňované z koř. beṷdh-, budh-, stsl. bъdêti) v skr. bōdhajati…, stsl. buditi; – *roṷdh- (stupň. z koř. reṷdh-, rudh-, stsl. rьdêti sę) v lit. rauda červeň…, stsl. ruda; – sg. gen. *sūnoṷs, lit. sūnaus…, psl. synu. –

2. Po souhláskách měkkých, tedy v slabikách jo atp., mění se (přehlasuje se) o v e.

a) Za pův. jo je tedy psl. je. Na př. zájm. pův. i̭od, skr. jad…, psl. je.

b) Za pův. téžeslabičné joi̭ jest *jei̭ a za to dále psl. ji (srov. Brandt, Russk. filol, vêstn. 1881, 11). Na př. pl. lok. psl. jichъ proti têchъ, oboje z pův. -oi̭-su.

c) Pro joṷ není příkladu.

Pův. ō, ōṷ.

18. a) Za pův. ō je psl. a. Na př. *dō- dáti v skr. fut. dāsjāmi, subst. dānam, ř. δώσω, δῶρον, lat. dōnum, dōs, lit. inf. důti fut. důsiu…, stsl. dati, darь, danь; – ǵnō- v skr. džňātas, ř. γιωτός, ἔγνων, lat. (g)nōtus, gnōscō…, stsl. znati, znamę; – *pō- v skr. pāti pije, pānam pití, ř. πώνω (aiol.), πέπωϰα, lat. pōtus…, stč. panost (potatio); – *nō v ř. ἄνω lit. nů…, stsl. na; – *-ō v du. nom. akk. o-kmenův: ř. λύϰω, lat. duō, ambō…, stsl. vlъka, oba, dъva.

V koncovém -ōn (-ōm) skleslo ō v ū, a z toho je psl. -y (m. -yn, -n odsuto); na př. ř. ἄϰμων stsl. kamy. Srov. § 41, 4. –

b) Za pův. ōṷ.

α) Za různoslabičné ōṷ je psl. av (Lesk. Handb.2 13). Na př. psl. slava č. sláva… z pův. ḱlōṷ- (koř. ḱleṷ-, stupň. v ḱloṷ-, zdlouž. v ḱlōṷ-),

– psl. -bava stsl. izbava redemtio č. zbaviti… z pův. bhōṷ-(koř. bheṷ-).

β) Za téžeslabičné - ōṷ je psl. -u. Příklad toho jest jen v koncovce sg. lok. stsl. synu… z pův. sūnōṷ, skr. sūnāu.

[22]číslo strany tiskuPův. a; ai̭, aṷ.

19. a) Za pův. a je psl. o. Na př.: *aḱ- v skr. akšas, lat. axis, sthněm. ahsa, lit. aszis…, stsl. osь č. osa; – *nas- v lat. nasus, sthněm. nasa…, stsl. nosъ; – *ar- v ř. ἀρόω lat. aro, lit. ariu…, stsl. orati; – *at- v ř. ἄττα…, stsl. otьcь; – *-a v sing. vok. a-kmenův: ř. νύμφα, δέσποτα…stsl. ženo.

Po souhláskách měkkých je tu střídnicí slovanskou e (přehláskou z o); na př. psl. sg. vok. duše… proti ženo.

Za *ant jest psl. ont a z toho dále ąt; o tom v. doleji § 47. –

b) Za pův. ai̭.

α) Pro různoslabičné ai̭ není příkladu.

ß) Za téžeslabičné ai̭ je psl. ê (táž střídnice, jako za oi̭: za pův. a jest o, za ai̭ tedy oi̭, tedy střídnice za ai̭ = stř. za oi̭). Na př. *dai̭v- v ř. δαήρ m. δαιϝήρ, stsl. dêverь; – *sai̭- vázati, lit. sëtas provaz…, stsl. sêtь; – ř. λαιός laevus…, stsl. lêvъ; – *tai̭ (du. nom. akk. fem.) skr. tē lit. të-dvi…, stsl. tê.

Po souhláskách měkkých je tu střídnicí slovanskou i; na př. psl. du. nom. akk. fem. ji… proti tê.

c)Za pův. aṷ.

α) Pro různoslabičné aṷ není příkladu.

ß) Za téžeslabičné aṷ jest psl. u (táž střídnice jako za oṷ, z příčiny při oi̭ udané). Na př. *saus- v ř. αὔω (m. σαυσω) suším. lit. sausas suchý…, stsl. suchъ; – *aus- v lat. auris, ausculto, lit. ausis, got. ausō…, stsl. ucho; – *au- ve složeninách lat. auferre, stprus. aumûsnan umytí…, stsl. u-dati, u-myti.

Pův. ā, āi̭, i̭ā.

20. a) Za pův. ā je psl. a. Na př. *mā- v skr. mātā, dor. μᾱτηρ, lat. māter, sthněm. muoter, lit. motė…, stsl. mati; – *bhrā- v lat. frāter, lit. broterėlis…, stsl. bratrь; – *bhā- v dor. φᾱμί lat. fāri, fāma, fābula…, stsl. bajati; – ve sklonění a-kmenův: sg. nom. ryba proti ř. χώρᾱ, pl. dat. rybamъ proti got. gibōm atd.

Koncové -ām, -ān mění se v psl. -ą; o tom v. doleji § 47, b).

b) Za pův. āi̭.

α) Pro různoslabičné āi̭ není příkladu.

ß) Za téžeslabičné āi̭ je psl. ê (táž střídnice jako za ai̭). Na př. sing. dat. a lok. *genāi̭… stsl. ženê, srov. Brugm. II. § 247 a 264.

Po souhláskách měkkých je tu střídnicí slovanskou i; na př. psl. sg. dat. a lok. duši… proti ženê.

[23]číslo strany tiskuc) Za pův. i̭ā je psl. ê. Na př. *i̭ā- lit. jóti, jodīti (jeti)…, rus. êdu stč. j-ědu, psl. êdą; – lat. hiā-re lit. žióju…, psl. zêją; – sg. gen. a plur. nom. akk. psl. (částečně) -ê, zemê atp. (proti stsl. zemľę atd.), z pův. -iās. V. Zubatý, Jag. Arch. 13, 622–625 a 15, 493 sl.

Pův. ə.

21. Za pův. ə je psl. o. Na př.: *sthe- v skr. sthitas, ř. στατός, lat. stătus…, stsl. stoją; – *sphə- v skr. sphiras hojný…, stsl. sporъ č. sporý; – skr. aor. abodhišam…, stsl. nesochъ (Jagić v Arch. 10, 175 a Fortunatov t. 11, 569).

Pův. i̭, ṷ.

22. Původní i̭, ṷ

dílem zanikají v střídnicích, které se svými samohláskami pro praslovanštinu dávají: pův. tei̭t (t. j. téžeslabičné ei̭) a psl. tit. pův. teṷt a psl. tut, v. § 15, –

dílem jsou za ně střídnice zvláštní j a v, na př. sg. akk. fem. *i̭ām…, stsl. ją, – pl. nom. i-kmenů mužsk. *-ei̭es…, stsl. -ьje, gostьje atp., – *ṷeģhō, lat. vehō…, stsl. vezą, – *neṷos, ř. νέϝος lat. novus…, stsl. novь, – *ketṷer-…, stsl. distrib. četver-.

Samohlasné r̥, l̥ a m̥, n̥.

23. Vedle psl. vьrtêti circumagere, vertere je také psl. grьmêti tonare. Ono je nižší stupeň kořene vert-, toto kořene grem-. Podle běžné theorie o liquida sonans a o stupňování mělo by z obou těchto kořenů býti na nižším stupni *vr̥t-, *gr̥m-, s jednostejným r̥. Ale tomu odporuje slovanština, majíc za předpokládané jednostejné r̥ střídnice rozdílné, totiž ьr a rь, jejichž rozdíl souhlasí a patrné souvisí s rozdílem, jejž máme na stupni středním v koř.vert a grem-. Totéž dá se ukázati strany l̥.

A totéž se opakuje při m̥, n̥. Máme vedle sebe mьnêti cogitare a nьznąti penetrare, stsl. vъnьznąti stč. venznúti infigere. Ono je nižší stupeň kořene men-, toto kořene nez- (z neģ- nebo neģh-, stupňovaného dále v noz-, stsl. pronoziti perfodere). Podle běžné theorie o nasalis sonans a o stupňování mělo by býti na nižším stupni *mn̥-, *n̥ģ-, s jednostejným n̥. Ale tomu odporuje slovanština, majíc tu střídnice rozdílné ьn a nь, souhlasné s rozdílným men a nez … Totéž platí strany m̥.

Theorie, že bylo v indoevropském prajazyku jednostejné r̥, l̥ (liquida sonans) a jednostejné m̥, n̥ (nasalis sonans), setkává se s odporem; o tom v. Bechtel str. 114 a násl. Věci tuto vytčené odpor sesilují. Místo jedno[24]číslo strany tiskustejného r̥, l̥, m̥, n̥ dlužno předpokládati r atd. se samohláskou vzniklou oslabením z e. Naznačme ji literou ě. Toto ě bylo na témže místě, kde bylo předtím e; z koř. vert-, men- bylo tedy *věrt-, *měn-, a z toho slovanské vьrt-, mьn-, kdežto před slovanským grьm-, nьz- předcházelo *grěm-, něz- (z něģ-). Skutečná liquida a nasalis sonans, kde jaká jest, vyvinula se později.

II. Samohlásky praslovanské a jejich střídnice české.

24. Samohlásky praslovanské jsou:

a, e, i, o, u, y; ê; ą, ę; ъ, ь.

Z nich byly – podle svého původu a podle kvantity staré – a, i, u, y, ê, ą, ę samohlásky dlouhé, ostatní krátké.

Z čeho tyto samohlásky vznikly nebo jakých hlásek starších a původních jsou střídnicemi, bylo vyloženo ve výkladech přecházejících; k tomu jest ještě ukázati, jaké proměny se s nimi staly v době předčeské a jaké střídnice za ně má čeština.

Praslovanské a.

25. Je střídnicí:

1. Za pův. ā. Na př. stsl. srbch. sln. mati, rus. mati, matь, č. máti, pol. mać…, tedy psl. mati, pův. mātē; – žena, pův. genā. – Srov. § 20.

2. Za pův. ō. Na př. stsl. dati č. dáti…, pův. dō-; – stsl. dъva č. dva…, pův. duṷō. – Srov. § 18.

3. Za starší ē po souhláskách podnebných, v. § 16 a 26. Na př. stsl. jazъ stč. jáz, já… z jēzъ, – stsl. požagati č. žáhati… ze žēg-, – stsl. impt. tešate z *tesjēte (= konjunktiv jako λύητε, Oblak, Jag. Arch. 10, 148).

Psl. a vzniká zdloužením z o; v. § 33.

26. Psl. a zachovalo se také do češtiny: za psl. a je v č. opět a (v slabikách dlouhých á), změny, které se tu staly, vznikly a vyvinuly se až na půdě české.

Případy, kde české a (á) je = psl. a, jsou:

a) V nitru slov a mimo koncovky tvarův ohnutých. Sem

patří:

hojné slabiky kořenné, na př. dáti stsl. dati, státi stanu stsl. stati, pásti stsl. pasti, padnouti stsl. padnąti, -nášeti stsl. našati, rána stsl. rana, čas, jáma, jaro, jasný, žasnouti, stč. jagňa, jašut-, javo, jázva, náš atd. (úplný výčet kořenů těchto je v dokladech stsl. u Mikl. I3 104–108); –

[25]číslo strany tiskuhojné slabiky příponové (přípon kmenotvorných), na př. koláč stsl. kolačь, bohatý stsl. bogatъ atd. (sr. Mikl. I3 108–109); –

některá slovce neohebná, na př. a, ba, leda, na, za, pa-, pra-, kda, tehda, doma a j. –

V tvarech trat, tlat, vzniklých z tort, tolt (v. § 35) není a praslovanské, ale přece je z doby předčeské.

b) V koncovkách tvarův ohnutých jest č. a (á) za psl. a:

ve vzoru chlap (dub, oráč, meč) v sg. gen. chlapa, oráča, přehl. oráčě atd., stsl. -a; v du. nom. akk. jen u kmenů měkkých: oráča přehl. oráčě atd., stsl. -a; –

ve vz. město (moře) v sg. gen. a pl. nom. akk. města, moŕa přehl. mořě, stsl. -a; –

ve vz. ryba (vladyka, duša, panoša) v sg. nom. ryba, duša přehl. dušě atd., du. dat. instr. rybama, dušama přehl. dušěma, pl. dat. rybám, dušám přehl. -iem, pl. lok. rybách, dušách přehl, -iech, pl. instr. rybami, dušami přehl. -ěmi, stsl. -a, -ama, -amъ, -achъ, -ami; –

v zájm. bezrodém sg. nom. já, du. nom. akk. va, gen. lok. najú, vajú, dat. instr. náma, váma, pl. nás, vás, nám, vám, námi, vámi, stsl. azъ atd; –

ve sklonění zájmenném v sg. nom. fem., du. nom. akk. masc. a pl. nom. akk. neutr. ta, naša přehl. našě, stsl. -a; –

v konc. -ma du. dat. instr. všech sklonění; chlapoma, městoma, rybama, kostma, kuřatma, náma, těma, dobrýma atd., stsl. -ma; –

v příp. -va 1. os. dvojné, na př. neseva, nesechova atd., stsl. -va; –

v příp. -ta 2. a 3. os. dvojné, na př. neseta, nesesta atd., stsl. -ta.

Zejména jest nebo bylo a, á původu praslovanského také ve všech těch případech, které doleji (v § 99) vyčteny jsou při výkladu o přehlásce a-ě.

Psl. a jest obsaženo také v č. á, které vzniklo stažením z aja, oja, êja, ьja a j.; v. §§ 94, b) a 477.

Psl. e.

27. Je střídnicí:

1. Za pův. e. Na př. berete…, pův. bherete. Srov. § 15.

2. Po souhlásce měkké za o. Na př. zájmeno je … pův. i̭od; – kmen konje-, koňe-… pův. -i̭o-. Srov. § 33.

e dlouží se v době praslovanské v ē; z tohoto pak vzniká po souhláskách nepodnebných ê, po podnebných a. Na př. koř. rek-, subst. psl. rēkь, z toho psl. a stsl. rêčь, stč. řěč atd.; – koř. tek-, zdlouženo v tēk-, z toho stsl. têkati č. těkati atd.; – pův. eģhom, skr. aham, ř. ἐγώ, lat. ego, psl. *jezъ, zdlouž. (emfasí) v jēzъ, z toho psl. jazъ, stsl. jazъ, azъ, stč. jáz, já; – koř. žeg-, zdlouž. v žēg-, z toho stsl. -žagati, požagati, č. žáhati, žahadlo.

[26]číslo strany tisku28. Psl. e dochovalo se také do češtiny: za psl. e je v č. opět e (v slabikách dlouhých é), změny, které se tu staly, vznikly a vyvinuly se až na půdě české; jenom ve skupeních tert, telt stala se změna v době starší, předhistorické a předčeské (v. §§ následující 29 a 30).

Případy, kde české e (é) je = psl. e, jsou:

a) V nitru slov a mimo koncovky tvarův ohnutých. Sem patří:

hojné slabiky kořenné, na př. nésti nesu stsl. nes-, vésti vedu stsl. ved-, jes-, čelo stsl. čelo, desět stsl. desętь, tebe sebe stsl. tebe sebe, atd. (úplný výčet kořenů těchto je v dokladech stsl. u Mikl. I3 8–12), zejména též slabiky s připomenutými právě skupinami tert, telt; –

hojné slabiky příponové (přípon kmenotvorných), na př. večer, desater, přietel, kazatel, plamen, nebesa…, v oboru slovesa kmen praesentní nese-, kupuje-, teše-, aor. nese-, impf. nesieše-, part. nesen- atd. (sr. Mikl. I3 12–14); –

některá slovce neohebná, na př. ne, bez, kde stsl. kъde a j.

b) V koncovkách tvarův ohnutých je č. e (é) za psl. e:

ve vzoru chlap (dub) v sg. vok. chlape, stsl. -e; –

v pl. nom. vok. -ové: synové, chlapové, oráčové, stsl. -ove; –

ve sklonění kmenů jmenných souhláskových v sg. gen. tykve, kamene, ramene, nebese, kuřěte, mateře, stsl. -e; – v sg. lok. ve-dne, na-d(e)sěte, stsl.-e; – v pl. nom. akk. tykve, mateře, stsl. -e; –

v plur. nom. kompt. bohatějše, stsl. -še, – a part. vedúce, vedše, stsl. vedąšte, vedъše; –

v sg. gen. zájmen bezrodých mne, tebe, sebe, stsl. mene, tebe, sebe; –

v příp. -me 1. os. množ., na př. neseme, nesme atd., stsl. -me; –

v příp. -te 2. os. množ., na př. nesete, neste, neseste atd., stsl. -te. –

Praslovanské jest e také, kde po souhláskách měkkých vzniklo ze staršího o (přehláskou, v. § 33). Tedy na př. v je-, naše- m. jo-, našo-; v boľest vedle radost; ve vok. duše v. rybo, sg. nom. akk. moře v. město atp.

Psl. e jest obsaženo také v č. é a ie (í), které vzniklo stažením z oje, eje, êje, ije, ьje a j.; v. §§ 126, 152 a 477.

tert, telt.

29. Litevské derva lignum svědčí, že také v slovanštině bylo původně dervo; ale v slovanských jazycích historických je za to stsl. drêvo, stč. dřěvo, rus. derevo, pol. drzewo. Z kořene nes- byl psl. inf. nesti, z koř. mer- byl [27]číslo strany tiskutedy inf. merti; ale ten nezůstal a jest za něj inf. stsl. mrêti, stč. mřieti, rus. meretь, pol. mrzeć. Atd. Vůbec nalézáme, že psl. skupení hlásek tert, telt – t. j. kde po souhlásce následovalo e a pak dále r neb l a opět souhláska (kromě j) – v jazycích slovanských historických je zrušeno a to způsobem trojím:

A) v slovanštině jižní a české změněno jest v trêt, tlêt, t. j. hlásky -er-, -el- jsou přesmyknuty a e zdlouženo v ê;

B) v slovanštině ruské změněno jest v teret, telet;

C) v slovanštině polské a lužické v tret, tlet.

Změna tato děje se v slovích domácích, na př. z psl. bergъ jest A) stč. břěh, stsl. brêgъ atd., B) rus. beregъ a C) pol. brzeg, – a podrobují se jí také slova cizí, která v době staré do jazyka vnikají, na př. z germ. seld- jest A) sleď (m. slêd-), C) śledź.

O podobné změně pův. tort, tolt A) v trat, tlat, B) v torot, tolot, C) v trot, tlot v. doleji § 35.

30. Slova, ve kterých tuto změnu máme, jsou na příklad tato:

stč. břěh, nč. břeh, stsl. brêgъ, proti rus. beregъ, pol. brzeg, něm. berg, tedy psl. berg-; – -břěst slc. brest, stsl. brêstъ ulmus, mrus. berest, pol. brzost, tedy psl. berst-; – břiemě, břímě, stsl. brêmę, proti rus. beremja, pol. brzemię, skr. bharman-, tedy psl. bermę; – břieza, bříza, stsl. brêza, proti rus. bereza, pol. brzoza, lit. beržas, tedy psl. berza; – břězí, březí, stsl. brêżda, proti mrus. bereža, tedy psl. berdja; – dřien, dřín, stb. drênъ cornus mascula, proti rus. derenъ, hluž. dŕen, tedy psl. dernъ; – dřěvo, dřevo, stsl. drêvo, proti rus. derevo, pol. drzewo, lit. derva louč, tedy psl. dervo; – hřěbí, stsl. žrêbьj, proti mrus. žereb, tedy psl. žerb-, gerb-; – hřiebě, hříbě, stsl. žrêbę, proti rus. žerebja, pol. źrzebię, tedy psl. žerbę, gerb-; – mřiežě, mříže, stsl. mrêža, proti rus. mereža, pol. mrzežna, tedy psl. merža; – přě-, pře- (ve složeninách), stsl. prê-, proti rus. pere-, pol. prze-, tedy psl. per-; – přěd, před, stsl. prêdъ, proti rus. peredъ, pol. przed, tedy psl. perdъ; – přiek-, na přieky, přieč, příč, stsl. prêkъ transversus, proti brus. perek, pol. przeko, tedy psl. perk-; – střěbati, střebati, sln. srêbati, proti pol. strzebać, tedy psl. serbati; – střěda, středa, střed, střední, střiedmý, střídmý, stsl. srêda, proti rus. sereda, pol. śrzoda, tedy psl. serd-; – střěmcha, střemcha, proti rus. čeremcha, pol. trzemcha, lit. kermušė, tedy psl. čermъcha; –střěnka, střenka, třenka, stsl. črênъ, proti rus. čerenъ, pol. trzon, skr. karna- rukojeť, tedy psl. čern-; – střěp, střep, stsl. črêpъ, proti rus. čerepъ, pol. trzop, skr. karpara- střep, [28]číslo strany tiskutedy psl. čerpъ; – střěvo, střevo, stsl. črêvo, proti rus. čerevo, pol. trzewo, trzowo, tedy psl. červo; – střěví, střěvíc, střevíc, stsl. črêvьj, proti rus. čerevikъ, pol. trzewik, tedy psl. červьjь; – střieci střěhu, stříci střehu, stsl. strêšti, proti rus. sterečь, pol. strzec, lit. sergėti, tedy psl. sergti; – střieda, střída, stsl. črêda, proti mrus. čereda, hluž. čŕoda, stprus. kerdačas, tedy psl. čerda; – střietež, střítež, proti rus. čeretъ rákos, tedy psl. čert-; – střiezvý, střízvý, střízlivý, stsl. trêzvъ, proti rus. terezvyj, pol. trzezwy, tedy psl. terzvъ; – tetřěv, tetřev, stsl. tetrêvь, proti rus. teterevъ, pol. cietrzew, tedy psl. teterv-; – třěba, třeba, stsl. trêba, proti pol. trzeba, tedy psl. terba; – třěnovec, třenovec, stsl. črênovьnъ ząbъ, proti mrus. čerennyj zub, pol. trzonowe zęby, tedy psl. čern-; – třěšně, střěšně, třešně, stsl. črêšnja, proti rus. čerešnja, pol. trześnia, sthněm. kirsā, tedy psl. čeršnia; – třiebiti, tříbiti, Třeboň, Třebová, stsl. trêbiti, pol. trzebić, něm. dorf, tedy psl. terb-; – třiesla (plur.), třísla, stsl. črêsla lumbi, proti pol. trzosła, tedy psl. čerslo; – slc. vrece, vrecko, stsl. vrêšta saccus f., vrêtište cilicium, rus. veretьe, tedy psl. vert-; – vřěd, vřed, stsl. vrêdъ, proti rus. veredъ, pol. wrzód, tedy psl. verdъ; – vřěsk, vřesk, vřěščěti, vřeštěti, stsl. vrêštati, proti rus. vereščatь, pol. wrzeszczeć, tedy psl. versk-; – vřěteno, vřeteno, stsl. vrêteno, proti rus. vereteno, pol. wrzeciono, tedy psl. verteno; – vřiedlo, vřídlo, psl. ver-dlo; – -vřieslo, povříslo, stsl. povrêslo, proti mrus. poveresło, pol. powrosło (m. powrzosło), psl. verz-slo; – žřiedlo, zřídlo (m. žřídlo), stsl. žrêlo, proti rus. žerelo, pol. źrzódlo, tedy psl. žerlo; –

blén, blin, bulh. blên phantasma, proti rus. belena, tedy psl. belnъ; – mléko, stsl. mlêko, proti rus. moloko, pol. mleko, tedy psl. melko; – plen, stsl. plênъ, proti rus. polonъ, pol. plon (m. plen), lit. pelnas, tedy psl. pelnъ; – pleva, plevel, stsl. plêva, proti rus. polova, pol. plewa, tedy psl. pelv-; – slémě, stsl. slêmę, proti rus. solomja, pol. szlemię (m. ślemię), tedy psl. selmę; – slezena, slezina, stsl. slêzena, proti rus. selezenka, pol. śledziona(m. śleziona), tedy psl. selz-; – vléci, stsl. vlêšti, proti rus. voločь, pol. wlec, tedy psl. velkti; – stč. žleb, žlab, stsl. žlêbъ, proti rus. žolobъ, tedy psl. želbъ; – stč. žléza, žláza, stsl. žlêza, proti rus. železa, tedy psl. želza.

Jiné příklady pro české trêt, tlêt za tert, telt podávají infinitivy vzoru stč. mřieti, nč. mříti: dřieti, dříti, z derti, koř. der-; mléti, mlíti, z melti, koř. mel-; mřieti, mříti, z merti, koř. mer-; nřieti (stč. vynřieti = vynořiti se), z nerti, koř. ner-; přieti, příti (pru), z perti, koř. per-; skvřieti (škvařiti se), ze skverti, koř. skver-; střieti, stříti, ze sterti, koř. ster-; -vřieti, -vříti (zavru), z verti, koř. ver-; žřieti, žříti (požříti), ze žerti, koř. žer-.

[29]číslo strany tiskuOdchylkami od pravidla jsou tvary dialektické mor. čerepy, čereva, čerešňa BartD. 41 (hrozenk.) a slc. čerešňa, čereslo (vedle náležitého črieslo) Pastrn. 17. Vysvětlují je dílem přejetím z ruštiny (mrus.), dílem nápodobením maďarštiny, která v slovích přejatých skupinu čr- ruší a má tedy csercsznye, csoroszlya; ale cerezla čteme také v MVerb., a je-li tu napsání správné, tedy je to archaismus, který se pravidlu obecnému nějak vymkl, a tak mohly by se vysvětliti také odchylky ostatní.

Ovšem nekaždé české trêt, tlêt je z psl. tert, telt, nýbrž jen to, kde slovanské jazyky skupiny B mají teret, telet (tolot) a skupiny C tret, tlet. Kde naproti tomu je trêt, tlêt i ve skupení B a C, tu je praslovanské; na př. hřiech, hřích, stsl. grêchъ, rus. grêchъ, pol. grzech (sklesnutím jotace, m. grziech), tedy psl. grêchъ, – slepý, stsl. slêpъ, rus. slêpoj, pol. ślepy (m. śliepy), tedy psl. slêpъ.

Psl. í

31. .Je střídnicí

1. Za pův. ī. Na př. psl. živ- v stsl. živъ, č. živý…, lit. gyvas (t. j. gīvas), skr. džīvas, lat. vīvus, pův. gīv-. Srov. § 12.

2. Za pův. in před souhláskou. Na př. stsl. dvьrьnikъ proti lit. durininkas; – plur. akk. stsl. kosti č. kosti…, pův. -ins. Srov. § 11.

3. Za pův. -è (koncové): stsl. mati, pův. mātè Srov. § 16.

4 Za pův. téžeslabičné ei. Na př. stsl. vidъ č. vid ..., lit. veidas obličej, ř. ϝεῖδος, pův. veid -. Srov. § 15.

5 Za pův. téžeslabičné oi po souhlásce měkké (tu mění se oi v ei a toto dává i). Na př. plur. lok. stsl. jichъ proti têchъ, oboje pův. -oi-su.

6. Za pův. oi (koncové). Např. stsl. ti vlъci proti ř. οἱ λύϰοι, impt. beri č. beři(ž) . . ., pův. bherois, bheroit. Srov. § 17

7. Za pův. -ai (koncové) po souhláskách měkkých: sg. lok. duši proti ženê, oboje z pův. -āi Srov. § 19

8. Za pův -āi (koncové), po souhláskách měkkých: sg. dat. duši, proti ženê, oboje z pův. -āi. Srov. § 20.

V pl. instr. orači č. oráči jest -i po souhláskách měkkých ve střídě za -y po souhláskách tvrdých: chlapy.

Psl. i vzniká zdloužením z ь; v. § 55, b).

32. Psl. i dochovalo se také do češtiny: za psl. i je v č. opět i (v slabikách dlouhých í); jenom ve slovích blysk-, blýsk- místo blisk-, blísk- změněno i v y, rovněž tak jako v polštině a srbštině lužické, srov. § 167.

Případy, kde české i (í) je = psl. i, jsou :

a) V nitru slov a mimo koncovky tvarúv ohnutých. Sem patří:

hojné slabiky kořenné, na př. bíti, bil stsl. bi-, žíti, živý stsl. ži-, [30]číslo strany tiskusíla, milý atd. (úplný výčet kořenů těchto je v dokladech stsl. u Mikl. I³ 124–131); –

hojné slabiky příponové (přípon kmenotvorných), na př. zeměnín, pravice, sestřin, lživý atd. (sr. Mikl. I³ 132–133); mimo jiné patří sem také kmenové -i sloves tř. IV.: prosi-; –

některá slovce neohebná, na př. i, či, ni, -li, -ti a j.

b) V koncovkách tvarúv ohnutých je č. i (í) za psl. i: ve vzoru chlap (dub, oráč, meč) v pl. nom. chlapi, dubi (stč.), oráči, meči (stč.), stsl. -i; – rovněž tak ve sklonění zájmenném: ti, naši, stsl. -i; –

v konc. -ovi v sing. dat. (někdy i lok.), na př. synovi, chlapovi, stsl. -ovi; –

ve vz. host a kost v sg. vok. gen. (akk.) dat. lok., du. nom. akk., pl. akk. hosti, nom. akk. kosti, stsl. -i; –

ve vz. máti v sg. nom. máti, dci, stsl. -i; – krom toho ve sklonění kmenů jmenných souhláskových ve všech těch pádech, které mají -i: sg. vok. tykvi, kameni, lokti, sg. dat. lok. tykvi, kameni, rameni, kuřěti, mateři, du. nom. akk. tykvi, rameni, kuřěti, mateři, stsl. vesměs -i; – v sg. nom. fem. kompt. bohatějši, stsl. -i, – a part. nesúci, nesši, stsl. -i; –

v zájm. bezrodých sg. dat. mi, ti, si, stsl. -i; – ve vzorech měkkých v těch pádech, kde parallelní vzory tvrdé mají ě, totiž: sg. lok. oráči, meči, moři, stsl. -i (proti sg. lok. chlapě, dubě, městě), – v du. nom. akk. moři, stsl. -i (proti městě), – v pl. lok. oráčích, mořích, stsl. -ichъ (proti chlapiech, městiech), – v sg. dat. lok. a du. nom. akk. duši, panoši, stsl. -i (proti rybě, vladycě), – v sg. instr. masc. neutr. naším, stsl. -imь (proti tiem), – v du. nom. akk. fem. neutr. naši, stsl. -i (proti tě), – v du. dat. instr. našima, stsl. -ima (proti těma), – v plur. gen. lok. našich, stsl. -ichъ (proti těch), – v pl. dat. našim, stsl. -imъ (proti těm), – v pl. instr. našimi, stsl. -imi (proti těmi); –

v příp. -mi mnohých instr. plur.: rybami, dušěmi, hostmi, kostmi, námi, těmi, našimi, dobrými atp., stsl. -mi, –

v oboru slovesa v 2. os. jedn. jsi, stsl. jesi, – v impt. nesi, bdi, bdite, stsl. -i, -ite, – v inf. nésti, stsl. -ti.

Psl. i jest obsaženo také v č. í, které vzniklo stažením z ьji, iji a j., v. § 162 a 477.

Psl. o.

33. Je střídnicí:

I. Za pův. o. Na př. stsl. noštь č. noc …, lat. nox, pův. nokti-. Srov. § 17.

[31]číslo strany tisku2. Za pův. a. Na př. stsl. osь č. osa…, lat. axis, pův. ak-; – sg. vok. ženo…, ř. νύμφα, pův. -ã. Srov. § 19.

3. Za pův. 3. Na př. stsl. sporъ č. sporý ..., skr. sphiras hojný, pův. sph3ro-. Srov. § 21.

4. Praslovanské jest také o v slabice ov za různoslabičné eṷ. Na př. psl. slovo … ř. ϰλέϝος pův. kleṷos; – novь pův. neoṷs; – plove- pův. pleue-; – synove pův. sūneṷs. Srov. § 15.

Psl. o seslabuje se (při stupňování) v ъ. Na př. praes. zovą a inf. zъvati; – psl. chromъ č. chromý a ochrъmnąti č. ochrnouti.

o dlouží se v době praslovanské v ō, z tohoto pak vzniká a. Na př. tvor- v stsl. tvoriti č. tvořiti, zdlouž. v tvōr-, tvar-, v stsl. subst. tvarь opus, tvarjati formare, č. tvář, vytvářeti; – psl. nositi, iterat. pri-našati č. přinášěti, přinášeti.

Po souhláskách měkkých změnilo se o v e (přehláska). Na př. v sg. nom. akk. moŕe proti mêsto; – sg. vok. duše proti ženo; – pl. nom. oračeve proti synove, – v kmenu zájm. je-, naše- atp., jego, našego atd., proti to-, togo atd.; – . slovesích vojevati atp. proti kupovati; – v part. znajemъ atp. proti vidomъ; v subst. bolestь atp. proti radostь; atd., srov. Mikl. I³ 17.

34- Psl. o (nepřehlášené) dochovalo se také do češtiny: za psl. o je v č. opět o (v slabikách dlouhých ó), změny, které se tu staly, vznikly a vyvinuly se až na půdě české; jenom ve skupeních tort, tolt (ort, olt) stala se změna v době starší, předhistorické a předčeské (v. §§ následující 35 a 36).

Případy, kde české o (ó) je = psl. o, jsou:

a) V nitru slov a mimo koncovky tvarův ohnutých. Sem patří:

hojné slabiky kořenné, na př. moci stsl. mog-, nositi stsl. nos-, bóh stsl. bogъ, vóz stsl. vozъ, voda, oba, tobú, sobú atd. (úplný výčet kořenů těchto je v dokladech stsl. u Mikl. I³ 62–72), zejména též slabiky s připomenutými právě skupinami tort, tolt; –

hojné slabiky příponové (přípon kmenotvorných) na př. bratróv, tchoř, život, dobrota, dobro-děnie, bratro-vrah . . ., v oboru slovesa kmen praes. a aor. neso-, atd. (srov. Mikl. I³ 72); –

některá slovce neohebná, na př. o, ob, do, po, bo, nebo a j. –

b) V koncovkách tvarúv ohnutých je č. o (ó) za psl. o: v koncovkách sg. dat. (lok.) -ovi, pl. nom. -ové, pl. gen. -óv, na př. synovi, chlapovi, synové, chlapové, synóv, chlapóv, stsl. -ovi,-ove,-ovъ; – ve vzoru město v sg. nom. akk. město, stsl. -o; – ve vz. chlap a město v du. dat. instr. chlapoma, městoma, stsl. -oma, – a pl. dat. chlapóm, městóm, stsl.,-omъ; –

ve vz. ryba (vladyka) v sg. vok. rybo, stsl. -o; –

[32]číslo strany tiskuve sklonění zájmenném v sg. nom. akk. to, gen. toho, dat. tomu, lok. tom, stsl. to-; –

v gen. koncovce -ho v sklonění zájmenném a složeném: toho, našeho, dobrého, stsl. -go.

tort, tolt[3] Literaturu v. nahoře při tert, telt, § 29.).*

35. Litevské gardas ohrada svědčí, že také v slovanštině bylo původně gordъ; ale v slovanských jazycích historických je za to stsl gradъ, č. hrad, rus. gorodъ, pol. gród. A tak nalézáme vůbec, že psl. skupení hlásek tort, tolt – t. j. kde po souhlásce následovalo o a pak dále r neb l a opět souhláska (kromě j) – v jazycích slovanských historických je zrušeno, a to způsobem trojím :

A) v slovanštině jižní a české změněno jest v trat, tlat, t. j. hlásky -or-, -ol- jsou přesmyknuty a o zdlouženo v a;

B) v slovanštině ruské změněno jest v torot, tolot;

C) v slovanštině polské a lužické v trot, tlot.

Změna tato děje se v slovích domácích, na př. z psl. borda, jest A) české a jihosl. brada, B) rus. boroda a C) pol. broda, – a podrobují se jí také slova cizí, která v době staré do jazyka vnikají, na př. z germ. karl- jost A) král, B) korolь a C) król.

O podobné změně pův. tert, telt A) v trêt, tlêt, B) v teret, telet,

C) v tret, tlet v. nahoře § 29. –

36. Slova, ve kterých tuto změnu máme, jsou na příklad tato:

brada, stsl. brada, proti rus. boroda, pol. broda, sthněm. bart, tedy

psl. borda; – braň arma, stsl. branь bellum, proti rus. boronь zákaz, pol. broń, lit. barnis rixa, tedy psl. born-, z koř. bor- pugnare; odtud i brána, zabradlo a j. ; – brav, stsl. bravъ, proti rus. borovъ kanec, tedy psl. borv-; – brázda, stsl. brazda, proti rus. borozda, pol. brózda, tedy psl. borzda; – dráha, stsl. draga, proti rus. doroga, pol. droga, tedy psl. dorga; – drahý, stsl. dragъ, proti rus. dorogoj, pol. drogi, tedy psl. dorgъ; – stč. s-dravý, nč. zdravý, stsl. sъ-dravъ, proti rus. zdorovyj, pol. zdrów, tedy psl. sъ-dorvъ; – hrad, stsl. gradъ, proti rus. gorodъ, pol. gród, lit. gardas, tedy psl. gordъ; – hrách, stsl. grachъ, proti rus. gorochъ, pol. groch, tedy psl. gorchъ; – hranostaj, proti pol. gronostaj, tedy psl. gorn-; – stč. chrabr- (Chrabr jm. os., Chrabrý jm. míst.), proti strus. chorobrъ, pol. chrobry, tedy psl. chorbъ; – chrám, stsl. chramъ domus, proti rus. choromy, dluž. chrom stavení, tedy psl. chormъ; – chrániti, o-chrana, stsl. chrana cibus, proti rus. choronitь sepelire, ochorona, pol. chronić custodire, tedy psl. chorn-; – stč. chvrast- (ab arbustis nomen [33]číslo strany tiskuHurasten, Kosm. 1, 9, rkp. 1 a j.), chrastie nč. chrastí, stsl. chvrastь sarmentum, proti rusk. chvorostъ, pol. chrost, tedy psl. chvorst-; – krabice, stsl. krabica, proti rus. korobъ koš, pol. krobia. lit. karbas, lat. corbis, tedy psl. korb-; – kragujec, stsl. kraguj, proti pol. krogulec, tedy psl. korg-; – král, stsl. kralь, rus. korolь, pol. król, z něm. karl-, tedy z korl-;

– stč. kramol a kramola iracundia, contentio, stsl. kramola seditio, mrus. koromoły fallacia, tedy psl. kormol-; – srbch. krap č. kapr (přesmyk.), proti rus. koropъ, lit. karpa f., lat. carpio, tedy psl. korp-; – krásta, chrásta, chrastavý, stsl. krastъ scabies, proti rus. korosta, pol. krosta pustula, tedy psl. korsta; – křástel, chřástel, -al, stsl. krastêlь f., proti rus. korostelь, pol. chrościel, tedy psl. korstêlь; – krát, stsl. kratъ, dvakraty, proti pol. kroć, lit. kartą -krát, tedy psl. kortъ; – krátký, stsl. kratъkъ, proti rus. korotkij, pol. krótki, tedy psl. kortъkъ; – kráva, stsl. krava, proti rus. korova, pol. krowa, lit. karvė, tedy psl. korva; – mrak, stsl. mrakъ, proti rus. morokъ, pol. mrok, z koř. merk- (= mrknúti, smrákati se), stupňovaného v mork-, tedy psl. morkъ; – mramor, stsl. mramorь, strus. moromorjanъ, lat. marmor, ř. μάρμαρος, tedy z mormor-; – mravenec, stsl. mravъja, proti rus. muravej (m. morovej), pol. mrówka, tedy psl. morv-:

– stč. mraščiti (aby sě rúcho nemraštilo Štít. uč. 91ᵃ), z koř. mersk- (srov. smrsknouti se), tedy psl. morsk-; – mráz, stsl. mrazъ, proti rus. morozъ, pol. mróz, z koř. merz- = mrznouti, stupň. v morz-, tedy psl. morzъ;

– stč. nrav, nč. mrav, proti rus. norovъ consuetudo, tedy psl. norvъ; – po-ndrava, srbch. pundrav (m. po-nrav), proti rus. ponorovъ, pol. pandroŵ (m. po-nroŵ), z koř. ner-= nořiti se, stupňovaného v nor-, tedy psl.-nor-v-;

– práce, stpol. proca, procować, dluž. proca, z koř. per-, psl. por-tja (novopolské praca je bohemismus, rus. dial. praca je z polštiny, Brückner Arch. 14, 472; jinak Mikl. Etym. Wtb. 261, z prati-); –práh, stsl. pragъ, proti rus. porogъ, pol. próg, tedy psl. porgъ; – prach, stsl. prachъ, proti rus. porochъ, pol. proch, z koř. perch- (= pršeti, prášiti se), stupňovaného v porch-, tedy psl. porchъ; – prak, proti rus. porokъ, pol. proki (plur.), tedy psl. porkъ; – prám, proti rus. poromъ, pol. prom, tedy psl. pormъ;

– pramen, stsl. pramenь filum, proti mrus. poromêń, pol. promień, tedy psl. pormenь; – prapor, stsl. praporь, proti rus. poroporь, pol. proporzec, z kořene per- = letěti, stupň. v por-, tedy psl. porporъ (reduplik.); – prase, stsl. prasę proti rus. porosja, pol. prosię, lat. porcus, tedy psl. porsę;

– s-pratek n. z-pratek nedošlý plod, srov. rus. zaporotokъ a č. záprtek ovum ventosum, tedy port-, koř. pert-; – stč. kapratie m. papratie, nč. kapradí, srbch. paprat, proti rus. paporotь, pol. paproć, lit. papartis, tedy psl. paport-; – prázdný, stsl. prazdьnъ, neprazda gravida, proti rus. porožij, pol. próżny, tedy psl. porzdьnъ; – stč. skralúp, nč. škraloup, stsl. skralupa cortex, proti rus. dial. skorolupka, tedy psl. skorlupъ; – skráně, stsl. skranьja, proti pol. skronie, tedy skorn-; – smrad, stsl. smradъ, [34]číslo strany tiskuproti rus. smorodъ, pol. smród, tedy psl. smordъ; – stč. o-strabiti sě zotaviti se, posilniti se, stb. ustrabiti, pol. postrobić, tedy storb-; – straka, stsl. svraka, sln. sraka, straka, proti rus. soroka, hluž. i dluž. sroka, lit. šarka, tedy psl. sorka a svorka, koř. sverk- = svrčeti, cvrčeti; sem patří též strakopúd, rus. sorokoputъ; – strana, stráň, prostraný, stsl. strana, proti rus. storona, pol. strona, tedy psl. stor-n-; -- stráž, stráže, strahovati, nástraha, stsl. stražь custos, straža custodia, sragъ austerus, proti rus. storoža, pol. stroż, stroża, ostrog, kořen serg- = stříci, tedy psl. sorg; – svrab, stsl. svrabъ, proti rus. svorobъ, koř. sverb- = svrběti, tedy psl. svorbь;

– trak, tračec, dial. dotrákať = dotáhnouti, stsl. trakъ fascia, proti rus. toroka (plur.), pol. troki, troczyć vázati, tedy psl. tork-; – trápiti, sln. trapiti, z koř. terp = trpěti, tedy z torp ; – stč. o-trap extasis, otrapa, otrapiti smyslů zbaviti, z koř. terp- = torpescere, tedy z torp-;

– trátořiti žvastati, proti rus. torotoritь, tedy psl. tortor- (redupl.); – vrabec, stsl. vrabьj, proti rus. vorobej, pol. wróbel, tedy psl. vorb-; – vrah, stsl. vragъ, proti rus. vorogъ, pol. wróg, tedy psl. vorgъ; – vrána, vraný, stsl. vrana, vranъ, proti rus. vorona, pol. wrona, lit. varna, tedy psl. vorn-; – vráp, vrápa, sln. vrapa vráska, proti hluž. ropa (m. vropa), tedy vorp-; – vrátiti, obrat m. ob-vrat, obrátiti, stsl. vratъ collum, proti rus. vorotitь, pol. wrócić, koř. vert- = vertere, tedy psl. vort-; – vrata, stsl. vrata, proti rus. vorota, pol. wrota, koř. ver- = vříti, zavříti, tedy psl. vor-ta; – vrátyč (rostl., tanacetum), proti mrus. vorotyč, pol. wrotycz, tedy psl. vort-: – vrávorati z vorvor- (redupl.); – stč. po-vraz nč. provaz (přesmyk.), proti rus. pavorozъ, pol. powróz, koř. verz- = vázati, tedy psl. vorz-; – stč. vražě sors, stsl. vraža divinatio, incantatio, vražiti magicas artes exercere, vražьba magia, proti rus. vorožitь, vorožba, pol. wróżyć předpovídati, wróżba, tedy psl. vorg-; – zrak, stsl. zrakъ visus, proti rus. zorokъ, pol. wzrok, koř. zer- = zříti, tedy psl. zor-kъ; –

blahý, stsl. blagъ, proti rus. dial. bologo, pol. błogi, tedy psl. bolgъ ;

– blana pastvište, bulh. blana trávník, proti brus. bołona, pol. błonie, tedy psl. boln-; – blána, sln. blana, proti mrus. bołona, pol. błona, tedy psl. bolna; – bláto, stsl. blato, proti rus. boloto, pol. błoto, tedy psl. bolto;

– dláto, stsl. dlato, proti rus. doloto, pol. dłóto, z koř. delb- = dlubati, stupň. v dolb-, tedy psl. dolbto; – hlad, stsl. gladъ, proti rus. golodъ, pol. głod, z koř. geld- = žádati, tedy psl. goldъ; – hlahol, stsl. glagolъ, proti rus. dial. gologolitь žertovati, tedy psl. golgol- (redupl.); – hlas, stsl. glasъ, proti rus. golosъ, pol. głos, tedy psl. golsъ; – hlava, stsl. glava, proti rus. golova, pol. głowa, lit. galva, tedy psl. golva; –hlavně, hlaveň, stsl. glavьnja titio, proti rus. golovnja, pol. głownia, tedy psl. golvьnja; – chlad, stsl. chladъ, proti rus. cholodъ, pol. chłód, got. kalds, tedy psl. choldъ ;

– chlap, stsl. chlapъ servus, proti rus. cholopъ otrok, pol. chłop, lot. kalps, tedy psl. cholpъ; – kláda, stsl. klada, proti rus. koloda, pol. kłoda, tedy [35]číslo strany tiskupsl. kolda (z téhož kořene keld-, jako ř. xuídm větev a germ. holt, Holz);

– klanice (u vozu), proti pol. kłonica, tedy kolnica ; – klas, stsl. klasъ, proti rus. kolosъ, pol. kłos, tedy psl. kolsъ; – kláti, stsl. klati, proti rus. kolotь, pol. kłóć, tedy psl. kolti (tu vyvinul se záhy také novotvar kъlati, stsl. kъlati; k němu ukazuje také stč. veklati = vъkъlati, neboť z vъklati bylo by stč. vkláti); – klátiti, stsl. klatiti, rus. kolotitь, pol. kłócić; – mladý, stsl. mladъ, proti rus. molodoj, pol. młody, tedy psl. moldъ; – mlat, mlátiti, stsl. mlatъ kladivo, proti rus. molotъ, pol. młot, tedy psl. moltь; – mláto, sln. mlato, proti mrus. mołot, pol. młoto, tedy psl. molto;

– plachý, plašiti, stsl. plachъ, proti rus. polochъ, pološitь, pol. płochy, płoszyć, tedy psl. polch-; – vyplákati vyplachovati, stsl. plakati, proti mrus. połokaty, pol. płókać, tedy psl. polkati; – plamen, stsl. plamy, proti mrus. połomêń, pol. płomieú, z koř. pel- = pláti, hořeti, stupňovaného v pol-, tedy psl. pol-m-; z téhož koř. jest i planúti stsl. planąti, pol. płonąć, tedy psl. polnąti, plápol z polpol- (redupl.); – planý, pláně planý strom, stsl. planina mons, proti mrus. połonina kraj neúrodný, pol. płony, tedy psl. poln-; – plasa pruh země, stsl. plasa, proti rus. polosa, tedy psl. polsa;

– plaskati, dnes to plaská = je mokré počasí, stsl. plaskati, proti mrus. połoskaty, pol. płoskuny mokré počasí, tedy psl. polsk-; – plátno, stsl. platьno, proti rus. polotno, pol. płótno, tedy psl. polt-; – plavý, stsl. plavъ, proti rus. polovyj, pol. płowy, tedy psl. polvъ; – plaz, plaziti se, stsl. oplazlivъ plzký, proti rus. polozъ, pol. płozić się, z koř. pelz- = lézti, stupň. v polz-, tedy psl. polz-; – sladký, stsl. sladъkъ, proti rus. solodkij, pol. słodki, lit. saldus, tedy psl. soldъkъ; – slátna, stsl. slama, proti rus. soloma, pol. słoma, tedy psl. solma; – slaný, stsl. slanъ, proti rus. solonyj, pol. słony, tedy psl. solnъ; – slatina, stsl. slatina palus, proti rus. solotina, lit. šaltinis pramen, tedy psl. soltina; – slavík, stsl. slavьj, proti rus. solovej, pol. słowik, tedy psl. solv-; – tlak, tlačiti, stsl. tlačiti, proti rus. toločitь, pol. tłoczyć, z koř. telk- = tlouci, tedy psl. tolk-; – vládu, vládnouti, vládati, vladař, vláda, stsl. vladą, vladati, proti pol. włodarz, tedy psl. vold-; odtud i vlast, stsl. vlastь, rus. volostь, pol. włość, psl. volstь;

– vláha, stsl. vlaga, proti rus. vologa, hluž. vłoha, z koř. velg- (= vlhnouti, srov. vlhký), stupň. ve volg-, tedy psl. volga; – vlach, stsl. vlachъ, proti rus. volochъ, pol. włochъ, sthněm. walch, tedy psl. volchъ ; valach je z němč.;

– vlak, ob(v)lak, vláčiti, stsl. vlačiti, proti rus. voločitь, pol. wlóczyć, z koř. velk- = vléci, stupň. ve volk-, tedy psl. volk-; – vlákno, stsl. vlakno, proti rus. volokno, pol. włokno, z téhož koř. velk-, tedy psl. volkno ; – vlas, stsl. vlasъ, proti rus. volosъ, pol. włos, tedy psl. volsъ; – vlat n. lat ovesný klas, srb. vlat = klas, proti rus. volotь, pol. włóć, lit. valtis ovesný klas, tedy psl. voltь; – zlato, stsl. zlato, proti rus. zoloto, pol. złoto, tedy psl. zolto.

Odchylkou od pravidla jsou tvary dialektické: vinogrod, krovka, [36]číslo strany tiskugłovni, chłop atp. Pastrn. 63 (místy na Slovensku, vlivem polským). Temné je krok, vedle pol. krok, kroczyć, brus. a mrus. korok; srb. krak crus longum, bulh. krak noha, stsl. pokračilo, gressus a okročiti cingere, sln. korak, koračaj Mikl. Etym. Wtb. s. v.

Ovšem nekaždé české trat atd. je z psl. tort atd., nýbrž jen to, kde slovanské jazyky ostatní mají své střídnice náležité, tedy kde za trat je v jazycích B torot a v C trot atd. Kde naproti tomu je za české trat atd. v slovanštině ostatní také trat atd., tu je praslovanské; na př. bratr, stsl. bratrъ a bratъ, rus. bratъ, pol. brat, tedy psl. bratrъ; – sláva, stsl. slava, rus. slava, pol. sława, tedy psl. slava.

37. Poněkud jinak měnilo se začátečné ort, olt: za to je totiž (nikoli bez výjimky) jihoslovanské rat, lat (stsl. někdy také rot, alt), – pol. a luž. rot, lot, – čeština pak a ruština kolísají mezi obojím. Čeština má zejména

rat, lat v slovích: rádlo, rataj, stsl. ralo, rataj, z koř. or- = orati, tedy psl. or-dlo, or-tajь; – rakev, stsl. raka sepulcrum, lat. arca, tedy z ork-; – rámě, stsl. ramę (také pol. ramię), got arms, tedy psl. ormę;

– slc. rakyta, rásť, raz-, rázga ražeň proti č. rokyta, rósti, roz-, rózha, rózný, rožeň; – lačný, lakomý, lákati, stsl. alkati a lakati, lit. alkti, tedy psl. olk-; – Labe, hluž. Lobjo, lat. Albis, tedy olb-; – laně, laň, stsl. alъnьi a lani, lanьja, tedy psl. oln-; – labuť, z olb-, lat albus, podle Mikl. Etym. Wtb. 162; –

rot, lot v slovích: rob, robiti pol. rob, robić, rus. robъ, robitь, stsl. rabъ i robъ, skr. arbha, tedy psl. orb-; – rokyta, stsl. rakyta, pol. rokita, tedy psl. ork-; – rolí, role, stsl. ralьja, pol. rola, z koř. or- = orati, tedy psl. or-1-; – rósti, rostu, stsl. rasti, rastą, tedy psl. orst-; – rovný, stsl. ravьnъ i rovьnъ, rus. rovnyj, pol. rowny, tedy psl. orvьnъ; – roz-, stsl. raz- i roz-, pol., luž., mrus. a brus. roz-, rus. roz- i raz-, jihosl. raz-, tedy psl. orz-; – rožen, pol. rożeń, rus. roženь, stsl. ražьnъ stimulus, tedy psl. orž-; – lodí, loď, pol. łodzia, łodź, stsl. ladьi, ladьja n. alъdьi, alъdьja, tedy psl. old-; – loket, pol. łokieć, rus. lokotь, stsl. lakъtь tedy psl. olkъtь; – loni, pol. a hluž. łoni, rus. loni, stsl., srb. a sln. lani, tedy psl. olni.

38. Vedle psl. po, pro je v složeninách pa-, pra-, na př. stsl. pamętь, pradêdъ, č. pamět, praděd atd. Rozdíl zdá se kvantitativní: v po lit. pajest krátké -o, v pa- lit. po- (srov. posūnis = pastorek, „pasyn“) dlouhé -ō.

Psl. u.

39. Je střídnicí:

1. Za pův. téžeslabičné eṷ (proti ov, jež jest za různoslabičné eṷ). Na př.; stsl. inf. pluti, sup. plutъ (proti praes. plovą), č. inf. plúti, sup.

[37]číslo strany tiskuplut (proti praes. plovu)…, pův. pleṷt-; – stsl. sluti slutъ (praes. slovą), č. slúti slut (praes. slovu)…, pův. kleṷt-; – stsl. suti, č. súti ..., pův. seṷp-t-. Srov. § 15.

2. Za pův. téžeslabičné oṷ. Na př.: buditi…, pův. boṷdh-; – ruda…, lit. rauda červeň, pův. roṷdh-; – sg. gen. synu…, pův. sūnoṷs. Srov. § 17.

3. Za pův. aṷ. Na př. stsl. suchъ č. suchý…, ř. αὔω suším, lit.

sausas suchý, pův. saṷs-; – u- v umyti atp…., lat. au- v auferre, pův. aṷ -.

Srov. § 19.

4. Za pův. -ōṷ (koncové), v sg. lok. stsl. synu…, skr. sūnāu, pův. sūnōṷ. Srov. § 18.

V přejatém kup-, stsl. kupiti č. kúpiti atd., jest u za germ. ou, got. koupōn, sthněm. choufōn.

40. Psl. u dochovalo se také do češtiny: za psl. u je v č. opět u (v slabikách dlouhých ú), změny, které se tu staly, vznikly a vyvinuly se až na půdě české.

Pŕípady, kde české u (ú) je = psl. u, jsou:

a) V nitru slov a mimo koncovky tvarův ohnutých. Sem patří:

hojné slabiky kořenné, na př. buditi stsl. bud-, čúti stsl. čuti, duch, chudý atd. (úplný výčet těchto kořenů je v dokladech stsl. u Mikl. I³ 68–77); -

některé slabiky příponové (přípon kmenotvorných), na př. pastucha, běhún, kupu-ji atd. (srov. Mikl. I³ 177–178); –

některá slovce neohebná, na př. u apud, u- (unésti = auferre), juž a j.

b) V koncovkách tvarův ohnutých je č. u (ú) za psl. u: v sg. gen. domu, dubu atd., stsl. -u; –

v sg. dat. chlapu, oráču, městu, mořu atd., stsl. -u; – v sg. lok. domu atd., stsl. -u; – v sg. vok. oráču, meču atd. stsl. -u; –

v du. gen. lok. chlapú, oráčú, městú, mořú, rybú, dušú atd., a najú, vajú, stsl. -u; –

v sg. dat. -mu: tomu, našemu, dobrému atd., stsl. -mu;

Psl. u jest obsaženo také v č. ú a iú, které vzniklo stažením z psl. oju, ьju a j., v. § 193 a 477.

Psl. y.

41. y vyvinulo se až na půdě slovanské. V době předslovanské ho nebylo. Kde se vyskytuje v jazycích jiných, jest obměnou ze starších hlásek jiných, na př. v ř. νύξpův. nokti-.

[38]číslo strany tiskuV slovanštině vyvinulo se y v době praslovanské. Odtud přešlo do slovanštiny historické. Tu někde zaniklo jsouc změněno v i. Na př. inf. pův. bhū-t-, psl. byti, č. býti ..., srbch. biti m. byti.

Psl. y je střídnicí:

1. Za pův. ū. Na př. inf. stsl. byti č. býti…, pův. bhūt-; – stsl. dymъ č. dým… pův. dhūmo-; – du. nom. akk. syny …, pův. sūnū. Srov. § 14.

2. Za pův. unt, t. j. za un, když následuje souhláska ještě další. Na př. stsl. lyko č. lýko… z lunko-; – pl. akk. syny… ze sūnuns. Srov. § 13.

3. Za pův. ont, skleslé v unt. Na př. pl. akk. toky…, pův. tokons;

– stsl. part. bery…, pův. bheront. Srov. § 17.

4. Za pův. -ōn (koncové), skleslé v -ūn, z čehož je pak y. Tak vykládá se stsl. kamy..., pův. akmōn. Srov. § 18.

Psl. y vzniká dloužením z ъ; v. § 55.

Nevysvětleno jest -y v pl. instr. chlapy. Po souhláskách měkkých je za ně -i, orači č. oráči.

42. Psl. y dochovalo se také do češtiny: za psl. y je v č. opět y (v slabikách dlouhých ý). Změny, které se tu staly, vznikly a vyvinuly se až na půdě české. Odchylka stará je v -sielati, posielati nč. posílati atd., proti stsl. sylati; č. posielati je novotvar, utvořený ku poslati bezpochyby vlivem subst. posel a změkčeného praes. pošlu.

Případy, kde české y (ý) je = psl. y, jsou:

a) V nitru slov a mimo koncovky tvarův ohnutých. Sem patří:

hojné slabiky kořenné, na př. býti stsl. by-, sypati stsl. syp-, syn, tykev, vysoký atd. (úplný výčet těchto kořenů je v dokladech stsl. u Mikl. I³ 157–162); –

některé slabiky příponové (přípon kmenotvorných), na př. mohyla, vladyka, jazyk atd. (srov. Mikl. I³ 163); –

některá slovce neohebná, na př. vy-, česky a j.

b) V koncovkách tvarův ohnutých je č. y (ý) za psl. y: v du. nom. akk. syny, chlapy, stsl. syny; –

v pl. .akk. chlapy, duby, syny, ty atd., stsl. -y; – v pl. instr. chlapy, duby atd., stsl. -y; – v sg. gen. a pl. nom. akk. ryby, ty atd. stsl. -y; – v plur. nom. my, vy, akk. ny, vy, stsl. -y; – v 1. os. množ. nesemy, nesmy (stč.), stsl. -my.

Psl. y jest obsaženo také v č. ý, které vzniklo stažením z yji, yjь, v. §§ 214. a 477. –

[39]číslo strany tiskuPsl. ê.

43. ê (ь, jať) vyvinulo se až na půdě slovanské. Znění jeho není bezpečně vypátráno (srov. Mikl. I³ 50, Jagić v Arch. 6, 74 násl., Lesk. Handb.² 5, 9, Brandt, v Russk. Filol. vêstn. 1881, 7). Měnilo se zajisté časem a místem, a v slovanštině nynější reflektuje se hláskou ě. Můžeme je vyslovovati jako české ě po retnicích, na př. v slabice bê vysl. bě.

V slabikách dê atp. zněla souhláska ovšem tvrdé (d-, nikoli ď- atd.).

Psl. ê vyskytuje se jen po souhláskách nepodnebných a je s t ř í d n i c í:

1. Za pův. ē. Na př. stsl. sêmę stč. siemě…, lat. sēmen, pův. sē-;

– stsl. inf. (dêti facere, aor. dêchъ…, ř. ůijaьi, pův. dhē-; – stsl. iterat. têkati z pův. tēk-, koř. tek-; – psl. inf. umêti, pův. umē-. Srov. § 16.

V mēsęcь, pėsъkъ z pův. mēns-, pēns- vysulo se n (Mikl. Et. Wtb. 429), lat. mēnsis, skr. pānsu-.

2. Za původní téžeslabičné oi mimo konec slova. Na př. psl. vêd-, stsl. vêmь (m. vêdmь). č. viem, vím…, pův. ṷoid-; – psl. inf. berête…, pův. bheroite. Na konci slova vyskytuje se -ê za *-oi v sg. lok. chlapê, mêstê; to však vysvětluje se analogií podle fem. rybê. Srov. § 17, b).

3. Za pův. ai. Na př. psl. lêvъ ř. λαιός. Srov. § 19, b).

4. Za pův. āi, v sg. dat. i lok. rybě. Srov. § 20, b).

5. Za pův. iā. Na př. psl. zêją lit. žióju lat. hiāre; – psl. ê-, êdąč. j-ěti, j-ědu rus. êdu (proti stsl. ja-) lit. joti, jodīti; – psl. sg. gen. a plur. nom. akk. zemê (jinak v stsl. zemlę); – viz § 20, c).

Po souhláskách podnebných (š, ž, č, j) jest proti ê:

v případě 1. (za *ē) a, na př. sъžagati (*žēg-) proti t êkati (*tēk-), slušati (*sluchē-) proti umêti (*umē-), komp. krêpъčajь (*-kē-) proti bogatêjь (*-tē-);

v případech ostatních (za *oi, *ai, *āi) i, na př. impt. kažite vedle berête, sg. dat. lok. duši vedle rybê, sg. lok. koňi, moŕi vedle chlapê, m êstê, plur. lok. koňichъ vedle chlapêchъ, sg. instr. jimь vedle têmь, du. nom. akk. fem. ji vedle tê, du. dat. instr. jima vedle têma, plur. gen. lok. jichъ vedle têchъ, dat. jimъ vedle têmъ, instr. jimi i vedle têmi.

44- Střídniee za psl. ê v slovanštině historické jsou rozličné: ê, ia, ie atd. Na př. psl. mêna, mêra, stsl. mêna, mêra, bulh. mêna, mêra, sln. mêna, mêra, srbch. miena, mjera, č. měna, míra stč. miera, pol. miana mienić, miara mierzyć atd.

Střídnice česká je v slabikách krátkých ě, v dlouhých ie. Kvalitativně je to střídnice stejná, rozdíl jest jen kvantitativní. Z tohoto prvotního ě, ie vyvinuly se střídnice další: ztrátou jotace vzniklo e, é, a zúžením změnilo se ie, é v í. Na př. měna, měřiti; stč. hřěšiti, hřiech, miera; ztrátou jotace hřešiti, stč. hřéch (hrzechow Vít. 76ᵇ var.); zúžením míra, hřích.

[40]číslo strany tiskuV nářečí slovenském spisovném je v slabikácn krátkých střídnice e (bez jotace, ale měkčí n v ň atd.), v dlouhých ie; na př. mesiac, temä (vysl. ťemä), hniezdo. V různořečích je též ia, (j)a, a, i atd. Pastrn. 41 a násl., caly svet Koll. Zpěv. I. 92, driamat Škult. 181.

Odchylka zdánlivá je v č. zráti, zraji, zralý, slc. zrať, proti stsl. zrêti, zrêją zrêlъ, rus. zrêtь, zrêlyj, pol. zrzeć atd.; tu však není rozdíl jen hláskový, nýbrž stupňový: zrêti atd. je m. zerti z koř. zer-, zráti atd. m. zorti ze stupňovaného zor-, zra- je tedy zvláštnost československá. Rovněž taková zvláštnost jest síra (i stč. vždy síra), slc. síra, proti stsl. sêra atd. Jiné odchylky, jako hořal m. hořěl stsl. gorêlъ, střáhl m. střěhl atd. vyvinuly se až na půdě české, viz o nich doleji v § 157.

45. Případy, kde máme české střídnice za psl. ê, jsou:

a) V nitru slov a mimo koncovky tvarův ohnutých.

Sem patří hojné slabiky kořenné. Zejména slabiky kořenné: v slovesích třídy I. 7 a V. 4 hřě- stsl. gré-, hříti, hřáti, stsl. grêjati, grêją; – chvě- stsl. chvê-, chvíti se, chvěji se; – le- stsl. lê-, leji stsl. lêją; – pě- stsl. pê-, pěti, pěji; – pře- stč. přě- stsl. prê-, přeji stč. přěju stsl. prêją (vedle prьjają); – se- stč. sě- stsl. sê-, seji stč. sěju stsl. sêjati, sêją; – smě- stsl. smê-, sъmê- audere, směti, stč. směju stsl. smêją nč. smím; – smê- stsl. smê- ridere, směji se stsl. smêją sg; – spě- stsl. spê-, spěji stsl. spêją; – vě- stsl. vê-, věji stsl. vêją; – ze- stč. zě- stsl. zê-, zeji stč. zěju stsl. zêją; – táž střídnice jest ovšem i v odvozeninách: pěvec, zpěv, zpívati, – sémě stč. siemě, osení, – smělý, – smích stč. smiech, úsměv, usmívati se, – spěch, – větev, vítr stč. vietr, – zívati stč. zievati, atd.; –

v iterativech, jejichž slovesa základní mají e po souhlásce nepodnebné, na př. těkati, utíkati stč. utiekati, stsl. têkati, koř. tek-, za-mietati stsl. -mêtati, koř. met-, s-bírati stč. sbierati koř. ber- atd.; –

ve jménech utvořených týmže zdloužením jako iterativa, na př. útěk, výmět, zamítati, výběr, sběř; řeč stč. řěč; –

a dále v slovích a případech mimo jiné těchto: běh, běžeti stč. běžěti, stsl. bêgъ, bêžati; – běl, bílý stč. bielý, stsl. bêlъ; – běs, stsl. bêsъ; – bledý, stsl. blêdъ; – blesk gen. blesku, stsl. blêskъ (stupňováno, ê z pův. oi, proti tomu stč. blesk gen. blsku = nestupňované blьsk-, stsl. blьskъ);

– břesk stč. břěsk m. břězg, zabřěžděti, stsl. brêzgъ diluculum; – břesk trpká chut, stsl. obrêzgnąti acescere; – cediti stč. cěditi, stsl. cêditi colare; – celý, celovati stč. cělý, stsl. cêlъ; – cena stč. cěna, stsl. cêna;

– císař stč. ciesař, stsl. cêsaŕь; – cesta stč. cěsta, stsl. cêsta; – cév, céva, cívka stč. ciev, cievka, stsl. cêvь; – díl stč. diel, dêlъ; – dílo, díti stč. dielo, dieti, stsl. dêlo opus, dêti facere; – dítě stč. dietě, stsl. dêtę; – díže stč. diežê, stsl. dêža; – dřík kmen, dříčný zavalitý, mor. dryčný švarný Šemb. 45, slc. driek kmen, driečný urostlý, silný, statný, švarný, [41]číslo strany tiskusln. drêčen zavalitý, lit. draikas vysoký (o stromech), štíhlý, išdrykėlis člověk vysokého vzrůstu (Zubatý v Bezzenb. Beitr. 17, 324; jiné jest slc. griečny, pol. grzeczny, z kъ rêči); – dřímati stč. dřiemati, stsl. drêmati;

– hlen, stsl. glênъ; – hnědý, stsl. gnêdъ; – hněv, stsl. gnêvъ; – hnízdo stč. hniezdo, stsl. gnêzdo; – stč. Hřěk nč. Řek, got. grēks, sthněm. chriach, chriech; – hřích, hřešiti stč. hřiech, hřěšiti, stsl. grêchъ, grêšiti;

– hvězda, stsl. zvêzda; – chléb, stsl. chlêbъ; – chlév, stsl. chlêvъ; – stč. chřěn nč. křen, stsl. chrênъ; – kleně ryba, srb. klijen; – klest, klestiti, sln. klêstiti, oklêstiti; – kleště, stsl. klêšta; – kletka, klec stč. klétcě, stsl. klêtь domus; – kolébati, stsl. kolêbati; – křesati, křísiti stč. křěsati, křiesiti, stsl. krêsiti; – křehký stč. křěhký, bulh. krêchъk; – křepký stč. křěpký, zkřěnúti obrigescere, zkřepeněti, stsl. krêpъ, krêpъkъ; – křeslo, mrus. krislo; – květ, stsl. cvêtъ; – lícha, stsl. lêcha area; – lék, stsl. lêkъ medicina; – líný stč. léní, léný, stsl. lênъ; – lep, lepiti, stsl. lêpъ (stupň.); – lepý, lepší, stsl. lêpъ; – lísa stč. lésa, stsl. lêsa crates;

– líska stč. léska, srbch. lieska, stsl. lêskovъ adj.; – les, stsl. lêsъ; – léto, stsl. lêto; – leviti, uleviti, pův. lêvi-; – levý, stsl. lêvъ; – lézti, lezu, stsl. lêsti, lêzą; – měď, stsl. mêdь; – měch, stsl. mêchъ; – mělký, stsl. mêlъkъ; – měna, stsl. mêna; – míra stč. miera, měřiti, stsl. mêra;

– -měr, Jaroměř, pův. -mêr-; – měsíc, stsl. mêsęc; –mísiti stč. miesiti, směs, stsl. mêsiti; – město, místo stč. miesto, stsl. mêsto; – mízha stč. miezha, stsl. mêzga, podle Mikl. Etym. Wtb. 196 z mêzg-, ale podle Lesk. Untersuch. I. B. 20 z męzg-; – mezenec stč. mězenec, stsl. mêzinьcь; – nevěsta; stsl. nevêsta; – ně- v někdo atp., stsl. nêkьto; – něha, něžný (z rus.), stsl. nêga; – němý, němec, stsl. nêmъ; – nítiti (oheň) stč. nietiti, stsl. gnêtiti; – ocel stč. ocěl, stsl. ocêlь; – oplen, oplín, vopl- (příční dřevo u vozu), sln. oplên; – ořech stč. ořěch, stsl. orêchъ; – píha stč. pieha, stsl. pêha; – pěch-, pěchota, pěší, stsl. pêchъ; – pěchovati, píst n. písta, sln. pêsta; – pěna, stsl. pêna; – pěnice, stsl. pênica;

– peníz, stsl. pênęzь; – písek stč. piesek, stsl. pêsъkъ; – pěstoun, pěstovati, stsl. pêstunъ, pêstovati; – plena kaz, štěrbina na ostří, vypleniti, sln. plêna; –pléna, plína, stsl. plêna; vedle toho jest také stsl., bulh., srbch. a rus. pelena; – plesnivý, plíseň stč. plésn, stsl. plêsnь; –pleš, plechatý, plecháč, stsl. plêšь; – přímo stč. přiemo, přímý, stsl. prêmъ rectus: – přesný, přísný stč. přěsný, přiesný, stsl. prêsьnъ; – stč. přietiti hroziti, stsl. prêtiti; – řídký stč. řiedký, stsl. rêdъkъ; – řeka stč. řěka, stsl. rêka; – řepa stč. řěpa, stsl. rêpa; – řepí, řepík stč. řěpí, stsl. rêpьj; – v-řepiti vetknouti, pův. rêp-; – řešiti stč. řěšiti, stsl. rêšiti; – s-t-řetńouti, v-stříc, stč. střětnúti, v-střiecu, v-ústřety, v-ústrety (novotvar), pův. sъ-rêt, stsl. u-sъ-rêsti obviam fieri; – řez, řezati, stč. řěz, stsl. rêzъ; – sěd-, stč. inf. siesti, pt. sědl atd., sědati, stsl.sêd-, sêsti;

– sekati stč. sěkati, sieci, sěkyra, osěk, súsěk, pasèka, stsl. sêk-: – seno [42]číslo strany tiskustč. sěno, stsl. sêno; – nč. i stč. síra, stsl. a rus. sêra, pol. siarka (v. § 44);

– sever, stsl. sêverь; – síň stč. sien, stsl sênь; – síť stč. siet, stsl. sêtь;

– skřek stč. skřěk, ze skrêk-; – sled, stsl. slêdъ; – slepý, stsl. slêpъ (stupň., proti slьp- v oslьnąti); – sléz, stsl. slêzъ malva; – smědý, snědý, stsl. smêdъ fuscus; – snět, srbch. sniet; – sníh stč. snieh, stsl. snêgъ: – stěhovati, ze stêg-; – stěna, stsl. stěna; – stín stč. stien, stsl. stênь: – střecha stč. střěcha, stsl. strêcha; – střela stč. střěla, stsl. strêla; – střež stč. střěz, ze strêz-; – svět, světlo, svítiti stč. svietiti, stsl. svêtъ lux (stupň., proti nestupňovanému svьt- ve svьtêti); – svěží, stsl. svêžь, lotyšské swaigs (Zubatý, v Bezzenb. Beitr. 17, 325); – šedý, šedivý stč. šěd-, stsl. sêdъ; – šerý stč. šěrý, stsl. sêrь; – tělo, stsl. têlo: – témě stč. tiemě, stsl. têmę; – těsto, stsl. têsto; – tříska stč. třieska, stsl. trêska, třískati, třáskati, třeštěti stč. třieskati, třěščěti, se souhláskami jasnými dřízha, dřízhati, pol. trzaska, drzazga, stsl. trêska, trêskati, trêštati; – vy-třeštiti (oči), pol. wytrzeszczyć, mrus. vytriščyty; – třísně stsl. trêsnъ fimbria; – věc, hluž. i dluž. vjec, odchylno od stsl. veštь, rus. veščь; – věděti, stsl. vêdêti (stupň.); – vědro, stsl. vêdro;– Vídeň stč. Viedně, pol. Wiednia; – věcha, věchet, vích stč. viech, rus. vêcha; – věk, stsl. vêkъ; – víko stč. vieko, vêko; – věnec, stsl. vênьcь; – věno, stsl. vêno; – víra stč. viera, stsl. vêra; – věsiti, stsl. vêsiti (stupň.); – větiti, stsl. vêtovati loqui; – veverka, stsl. vêvera; – věže, stsl. vêža; – stč. zielo, stsl. zêlo valde; – zvěř, zvíře stč. zvieřě, stsl. zvêrь.

Sem patří také oběd stsl. obêdъ = ob-êdъ, snísti stč. sniesti stsl. sъn-êsti, jísti, jím, jedl stč. jiesti, jiem, jědl atd., a subst. jed stč. jěd venenum; vše to z pův. êd- edere, k němuž j- později přidáno, srov. .rus. êstь, êža, êstva. A rovněž tak třeba předpokládati ê-, êd- vehi s j- později přidaným pro č. jedu, jel stč. jědu, jěl, nikdy jadu, jal, rus. êdu, êzda, êzditь; o původu tohoto ê (jêti lit. joti) srov. Zubatý v Jag. Arch. 13, 622 sl., a též doleji § 97.

Dále máme střídnici za psl. ê v některých koncovkách kmenových, na př. v slovích beseda stč. besěda stsl. besêda, – veřeje stč. veřějě stsl. verêja, – lilík atropa belladonna bulh. lilêk bez, – člověk stsl. človêkъ, – koupel stč. kúpěl stsl. kąpêlь, – holemý stsl. golêmъ magnus, – odolen (rostl.) stsl. odolênъ, – holeň stsl. golênь, – slamený stč. slaměný stsl. slamênъ, – Mařena stsl. Marêna pol. Marzana. – koleno stsl. kolêno, – sveřepý stč. sveřěpý stsl. sverêpъ divoký, – stč. liběvý stsl. libêvъ, – v kmenech komparativních bohatějí stsl. bogatêjь atp., – v kmenech slovesných třídy III. umě-ti, trpě-ti, stsl. um ê -ti, trьpê-ti, – impt. sedně-me, sedně-te stsl. -ê-mъ, -ê-te, impf. nesie-ch stsl. nesêa-chъ.

Konečně patří sem některá slovce neohebná, na př. stč. nynie nč. nyní stsl. nynê, stč. ponê stsl. ponê, stč. nikdě, nikdiež atp. sesl. -d ê, a j.

[43]číslo strany tiskuV tvarech trêt, tlêt, vzniklých z tert, telt (v. § 29 a 30), není ê praslovanské, ale přece je z doby předčeské.

b) V koncovkách tvarův ohnutých: v sg. lok. o-kmenů tvrdých mužsk. a stř.: chlapě, městě, stsl. -ê, – v pl. lok. téhož sklonění: stč. chlapiech, městiech, nč. -ích, stsl. -êchъ; – v sg. dat. lok. tvrdých a-kmenů: rybě stsl. rybê; – v du. nom. akk. týchže kmenů: stč. rybě, městě, stsl. rybê, mêstê; – v sg. dat. lok. mně, tobě, sobě, stsl. -ê, – v du. nom. stč. vě (– my dva, my dvě), stsl. vê; – v du. nom. akk. fem. kmenů tvrdých sklonění zájmenného: tě, dvě, obě..., stsl. -ê; –

v sg. instr. masc. a neutr. týchže kmenův: stč. tiem nč. tím . . ., psl. -êmь, –

v pl. gen. lok. týchže kmenů ve všech rodech: těch, oněch . . ., stsl. -êchъ; –

v pl. dat. téhož sklonění: těm, oněm…, stsl. -êmъ; – v pl. instr. téhož sklonění: těmi, oněmi . . ., stsl. -êmi; – v 1. os. du.: nesevě . . ., stsl. nesevê.

V koncovkách tvarů těchto ukazuje k pův. ê slovanština veškera. Pro češtinu (a spolu pro srbštinu lužickou, polšt. a rušt.) dlužno však předpokládati -(j) ê v koncovce několika tvarův, kde stsl. a vůbec slovanština jižní ukazuje k pův. -(j)ę. Tvary tyto jsou: plur. akk. masc. stč. oráčě našě atp.; plur. nom. akk. fem. dušě, našě atp.; sg. gen. dušě atp.; sg. gen. té (stsl. toję), našie atp.; a sg. gen. fem., plur. akk. masc. a nom. akk. fem. dobré, pěšie (stsl. dobryję, pêšęję) atp. Srov. § 51.

Psl. nosovky ą, ę

46. Hlásky ą, ę vyslovujeme jako o, e s příhlasem nosovým. Výslovnost tato dává se z původu nosovek a z poměru tręs : trąs = nes: nos. Jiní navrhují výslovnost jinou.

Hlásky tyto vznikly až na půdě slovanské. Tu pak vyvinuly se v době praslovanské a byly v slovanštině veškeré. V slovanských jazycích historických jsou za ně dílem opět nosovky, dílem samohlásky čisté.

Někteří popírají, že by nosovky byly kdy bývaly v jazycích slovanských ve všech; na př. Mikl. I³ 35, 50, 86, 490, 492. Ale jsou některé zjevy hláskové, kterých nelze trvám vyložiti jinak, než výkladem, že nosovky byly psl. a obecně slovanské.

Na př. v třasu-trousím, vázati-přívuzný a j. nelze vyložiti změnu samohlásek a-u jinak, než prostřednictvím nosovek: kořeny trens-, venz- stupňovaly se v trons-, vonz- (jako je stupňováno nesu-nosím), – pak vznikla v trens-, venz- nosovka ę, v trons-, vonz- nosovka ą ę, a bylo tedy tręs-.

[44]číslo strany tiskuvęz- a trąs-, vąz-, – a další změnou ę v a a ą v u vzniklo historické třasu-trousím, vázati-přívuzný. Srov. mé Příspěvky k historii českých samohlásek (1870) § 23 a k tomu odůvodnění v ČČMus. 1871 str. 451 sl. –

Jiný příklad. Aorist jednoduchý, na př. 2. a 3. os. sing. nese = nes-e (inf. stsl. nesti č. nésti), je tvar prastarý. Rovněž tak starý jest aor. sigmatický (chiatický), na př. bi (inf. stsl. biti č. bíti) Slovesa stsl. pęti, dąti mají tu pę, dą, v ostatní pak slovanštině jsou za to náležité tvary střídné, na př. stč. pě, du, a nikde není pen-e, dom-e, t. j. tvary tyto srovnávají se vesměs se samohláskovým bi a liší se od souhláskového nes-e, bylo tedy samohláskové pę, dą nejen v stsl., nýbrž ve veškeré slovanštině. Srov. mou rozpravu o tom v Listech filol. 1885, 247 násl.

Třetí důvod uvodí Sobol. Lekc. 20. Slované setkali se s Uhry a Varjahy ve stol. IX. Kdyby slovanština té doby nebyla měla nosovek, byla by přejala jména těchto národů ve znění jejich domácím ungar- a vareng- a tak zněla by ta jména dosud; toho však není a výklad tomu není na snadě jiný než ten, že slovanština cizí ung-, eng- změnila v ąg, ęg a toto dále v střídnice novější.

O češtině máme stran nosovek ještě svědectví zvláštní v lat. Venceslaus. Když tvar tento (lat.) vznikl – to mohlo býti již před sv. Václavem (908–935), ale nikoli dávno před ním –, slyšelo cizí ucho v příslušném tvaru českém na místě pozdějšího -á- hlásku, již písař naznačil literami -en-. Domnění, že by tenkráte český tvar byl míval totéž -en-, které se vyslovuje v tvaru latinském, nepodobá se mi, poněvadž nelze vysvětliti vznik -a- přímo z -en-, a proto mám -en- v lat. Venceslaus za transkripci, která nápodobí znění české nosovky ę v bývalém Vęceslav. Totéž platí mutatis mutandis o jméně řeky Chúb (ad medium fluminis Chub, KosmA. II. 37), něm. Kamb (Kamb Kosm. I, II. 9, KosmA. ib., Champ Reg. I. 893, t. 1148, Chambe t. 1232), a o některých jménech ještě jiných. Naproti tomu je swěnty, swěnty otecz (t. papež) v Dačického Prostopr. 21ᵇ žertem užitý polonismus.

Jiní naproti tomu nabízejí výklad, že prý se -en-, -on- v trens-, trons- atp. dostalo na půdu českou nezměněno, zde pak že trens- přešlo v trēs-, três-, tŕas- (vynecháním n a zdloužením e v ē, ê, pak změnou ê v a), trons- pak v truns a trus- (sklesnutím on v un a vynecháním n). Proti výkladu prvému, trens-trēs atd., je však namítnouti. 1) že není zřejmo, jak by se bylo trēs- vyvinulo, stará slovanština nemá dloužení náhradného, mohlo by tedy z trens- vzniknouti tres-, ale ne trēs-; a 2) dejme i tomu, že se vyvinulo nějak trēs-, três-, zase není jasno, jak by se dále bylo vyvinulo tŕas- nabízený výklad praví, že três- zůstávalo, když následovala slabika úzká, ale měnilo se v (i)a, když následovala slabika široká (jako svêt- v pol. lok. na świecie a nom. świat gen. świata); ale výklad ten je mylný, vyvracejí jej doklady jako na př. váce- z *ventje-: tu byla slabika následující vždycky úzká, bylo by se tu tedy mělo vyvinouti vētje- a dále viece-,

[45]číslo strany tiskua toto byl by mělo zůstati, – ale nezůstalo, jak svědčí doklady Wacemil Kosm. II 48 (rkp. z r. 1154), Váceslav, Václav atd. Proti výkladu pak druhému, trons-truns-trus, jest připomenouti, že bychom tou cestou spíše očekávali trys- než trus- (srov. pův. lunko psl. lyko, č. lýko); krom toho je patrno, smíme-li pro češtinu správně předpokládati ę (tręs-), že stejným právem můžeme předpokládati také ą (trąs-).

ą.

47. Psl. ą vyvinulo se

a) na začátku a uprostřed slova z pův. on- a an-, když následovala souhláska ještě další mimo j.

Z pův. on. Na př.: podle lit. ranka bylo pův. ronka, a z toho je psl. rąka č. ruka; – podobně lit. lanka. pův. lonka, psl. ląka č. louka; – koř. trens- (= třásti, stsl. tręsti) stupňován v trons-, z toho je psl. trąsiti č. trousiti; – koř. ment- (= másti, stsl. męsti), stupň. mont-, z toho psl. mątiti č. moutiti.

Tak vzniklo také ą ve složeninách stsl. sąpьrь, sąlogь atp., z pův. som-p-, som-l-. Složením slovce som s následující souhláskou p-, l- atd. vzniká skupina ont (t. j. on- a souhláska) a z té dále ąt. V jiném položení mění se som podle pravidla (v. § 17, 1) v *sun, a toto dále v sьn, sь.

Také v dąti podobá se, že ą je z om, *domti; ale také by se mohlo vykládati z -ьm-, srov. doleji pęti (z en m. ьn) § 50 a Lesk. Handb.² 33.

Odchylkou odtud jest znobiti, jestliže toto slovo pochází ze zonb-, stupňovaného z koř. zenb, zemb- = zábsti; ale výklad tento je nejistý a znob- jest asi původu nějakého jiného.

Z pův. an. Tu skleslo a před souhláskou v o a vzniklé tak on změnilo se jako v případech předešlých v ą. Na př. pův. an-, zachované v lat. angustus, dalo on, a z toho vyvinulo se psl. ą-, ązъkъ; – podobně jest pův. an- v lat. angulus, a za to psl. ą-, ąglъ; – podle ř. ἄνεμος, lat. animus, bylo pův. an-s-, a za to je psl. ąchati.

Když po on, an následovalo j, nosovka se nevyvinula. Na př. vonja = v-on-ja, kdež jest totéž on z an, jako v ąchati.

b) Na konci slova vyvinulo se -ą z pův. -ām. Na př. sg. akk. tą ženą z pův. tām genām, – 1. sg. berą z pův. bherām lat. feram (m. ferām). –

Když předchází souhláska měkká, zůstává ą vzniklé z ām beze změny; na př. v sg. akk. dušą, sg. 1. tešą atp. jest -ą po souhlásce měkké, rovněž tak jako ve stejných tvarech tvrdých rąką, peką. Naproti tomu ą vzniklé z ont (t. j. on- a souhl.) zůstává tu jen v nitru slova, na př. v plur. 3. tešątь, part. tešątj-; za koncové -ōn, -ont bývá tutéž -ę, na př. v nom. masc. neutr. tešę.

[46]číslo strany tisku48. Střídnice za psl. ą v slovanštině historické jsou rozličné: stará slovenština zachovala psl. ą. na př. psl. rąka, stsl. rąka; – polština má za ně ę v slabikách krátkých, ą v dlouhých, na př. ręka pl. gen. rąk;

– slovinština má ô, rôka; – srbskochorvatština, čeština, srbština lužická a ruština mají u, ruka; – bulharština ъ, rъka.

Střídnice česká u je v slabikách tvrdých krátkých, na př. ruka psl. rąka, sg. akk. rybu psl. rybą; v slabikách tvrdých dlouhých jest ú, na př. lúka, louka psl. ląka, pt. nesúc- psl. nesątj-; v slabikách měkkých pak jest nč. i (v krátkých), í (v dlouhých), vzniklé (přehláskou) ze stč. u a ú, na př. sg. akk. nč. duši stč. dušu psl. dušą, part. tešíc- stč. tešúc- psl. tešątj-.

V dial. tvarech tum duuhum cestum, s velkum radośćum, radujum se Šemb. 56 (opavsk.) vyvinulo se -um vlivem polským a není to vlastní střídnice za -ą. –

49. Případy, kde máme české střídnice za psl. ą, jsou:

a) V nitru slov a mimo koncovky tvarův ohnutých.

Sem patří hojné slabiky kořenné. Zejména v slovích: blud, blouditi podle stsl. blądъ error, pol. blad (dlouhé) gen. blędu (krátké); – boubel, bublina, pol. bąbel; – buben, stsl. bąbьnъ, pol. bęben; – bude- (býti), podle stsl. bąde-, pol. będzie-; – cmoud, čmoud v. smoud; –čubr, čibr, podle pol. cząbr atd., z ř. ϑύμβροςMikl. Fremdw. 83; – dub, doubek, doubrava, podle stsl. dąbъ, pol. dąb gen. dębu; – drouh, pro-družiti perfodere, stsl. drągъ tignum, prodrąžiti, pol. drąg bidlo; – duh (něco mi jde k duhu), neduh, stsl. nedągъ morbus; – duha, stsl. a pol. dąga iris;

– douti, dul, stsl. dąti, dąlъ, pol. dąć, dął fem. dęla; – hloub zelný košťál, pol. głąb gen. glęba i głąba; – hluboký, hloubka, stsl. gląbokъ, pol. glęboki;

– holub, stsl. goląbь, pol. goląb ; – hrubý, stsl. grąbъ rudis; – hruď, stsl. grądь pectusculum, stpol. grędzi; – po-hrouziti, stsl. pogrązъ immersio, grąziti; – huba, pol. gęba; – houba, stsl. gąba spongia; –hudu, housti, housle, stsl. gąsti, gąsli, pol. gęśle; – huhňati, stsl. gągnati, pol. gęgać;

– hus, houser, stsl. gąsь, pol. gęś gąsior; – housenka, stč. húsěnicě, pol. gąsienica; – hustý, houšť, stsl. gąstъ, pol. gęsty; – stč. húžě, húžev, nč. houžev, stsl. gąžvica, pol. gążwy plur.; – chloud, chloudí roští, stsl. chlądъ virga; – chomout, stsl. chomątъ; – chrust (vedle stsl. chręstьkъ cartilago);

– chroust, stsl. chrąstъ bruchus, pol. chrząszcz; – chut, chutný, pol. chęć, chętny; – kloub, kloubek, klubko, pol. kłąb, klębek, stsl. kląbo glomus; – korouhev, stsl. chorągy, pol. chorągiew; – kruh, stsl. krągъ, pol. krąg gen. kręgu i krągu, okrouhlý, stsl. krąglъ rotundus; – krut (subst.), kroutiti, krutý, pol. kręt (subst.), stsl. krątiti, krątъ tortus; – kublati se párati se s něčím, pol. kębłać kogo (Linde); – koudel, stsl. kądêlь trama, pol. kądziel; – koukol, stsl. kąkolь, pol. kąkol; – koupati, koupel, stsl. kąpati, kąpêlь, pol. kąpać, kąpiel; – kupa, pol. kępa, kupina srostlé větve, stsl. kąpina rubus, pol. kępina; – kus, kousati, stsl. kąsъ, kąsati, pol. kęs, kąsać; adj. kusý,

[47]číslo strany tiskustsl. kąsъ cauda mutilatus, pol. kęsy; – kout, stsl. kątъ, pol. kąt; – loučiti, roz-loučiti, s-loučiti, stsl. ląčiti separare, pol. lączyć; – luh, stsl. lągъ nemus, pol. łąg i lęg; – luk, ob-louk, stsl. ląkъ arcus, pol. lęk; – louka, stsl. ląka, pol. łąka; – loutka, pol. łątka; – moud, moudí, stsl. mądo testiculus, pol. mąda; – mudřec, moudrý, stsl. mądrъ, pol. mądry;

– muka, stsl. mąka, pol. męka, srbch. müka; mouka, stsl. mąka, pol. mąka, srbch. múka; – mut-, zámutek, zármutek, moutiti, rmoutiti, moutev, stsl. mątъ coenum, mątiti turbare, pol. męt aqua turbida, zamętek, mątew ;

– muž, stsl. mąžь, pol. mąż gen. męża; – nitro, m. vnitro, z vъn-j-ątr-, stsl. ąrtъ intus; – nuditi, nouze, stsl. nąditi (vedle nuditi) cogere, nąžda necessitas, pol. nędzić, nędza; – ňuchati, z n-j-ąchati, stsl. ąchati odorari;

– nutiti, pol. nęcić, nęt vnanidlo, nętny lákavý; – orudí, stsl. orądьje instrumentum, pol. orędzie, stč. orudovati, stsl. orądovati agere, pol. orędować := za někoho něco konati; – oruží, stsl. orąžьje arma, pol. oręże;

– otruby, stsl. otrąbi furfur, pol. otręby; – paúk, paúčina, pavouk, stsl. paąkъ, pol. pająk, pajęczyna; – proud, prudký, stsl. prądъ, pol. prąd, prędki; – pruditi, opruditi, zpruditi, pol. prędanie wrzodów pálení; – pruh, pruhlo, popruh, pružný, stsl. sъprągъ iugum, pol. poprąg, pręga pruh, prężyć pružiti; – prut, stsl. prątъ virga, pol. pręt; – pud, puditi, stsl. pąditi, psl. pąd i pęd, pędzić; – puchýř, pol. pęcherz; – puknouti, pučeti, stsl. pąknąti, pol. pęknąć; – pout, stsl. pątь, pol. pąć; – pouto, stsl. pąto, pol. pęto; – pup, pupek, poupě, stsl. pąpъ, pąpъkъ, pol. pęp, pąpie;

– rub, rubáš, roubiti, rubati, stsl. rąbъ pannus, rąbiti secare, pol. rąb, ręby; – ruh, ruhota, rouhati se, stsl. rągъ irrisio; – ruka, stsl. rąka, pol. ręka; – skudla, škudla, stsl. skądêlь těsta; – skoupý, stsl. skąpъ, pol. skąpy ; – smoud, cmoud, čmoud, stsl. prismąditi notam inurere, pol. swąd, smąd ; – spoud míra obilná, stsl. spądъ modius, pol. spąd, szpąd;

– stoupa, stsl. stąpa, pol. stępa a stoupiti, stupeň, stsl. stąpiti, pol. stąpić (z něm., sthněm. stampfôn); – struk, strouk lusk, pol. strąk; – sud, stsl. sądъ, srbch. sûd plur. südovi, pol. sąd gen. sędu ; – soud, stsl. sądъ, srbch. sûd plur. súdovi, pol. sąd gen. sądu; – suk, stsl. sąkъ, pol. sęk;

– sup, stsl. sąpъ, pol. sęp; – štoudev, pol. stągiew, stągwa (z něm., sthněm. standa); – trouba, stsl. trąba, pol. trąba; – troud, stsl. trądъ;

- trud, truditi, stsl. trądъ morbus quidam, pol. trąd trudovatina; – troup, trupec a též troud, trout, stsl. trątъ crabro, pol. trąd; – trus, trousiti, stsl. trąsъ terrae motus, trąsiti quatere; – troutiti, pol. trącić tlouci; – slc. tuča (Jg.), stsl. tąča pluvia, pol. tęcza duha; – tuhý, touha, stsl. tągъ fortis, tąga afflictio, pol. tęgi, tęga; – po-tuchnouti, stsl. potąchnąti exstingui, pol. przytęchnąć; – tupý, stsl. tąpъ, pol. tępy; – úbor, úborek, strus. uborьkъ, pol. wębor, węborek (z germ.); – udice, udidlo, stsl. ąda n. ądica hamus, pol. węda, wędzidło; – uditi, uzený, pol. wędzić; – uhel carbo, stsl. ąglь gen. ągli, pol. węgiel; – úhel angulus, stsl. ąglъ, pol. węgieł; – Uher,

[48]číslo strany tiskustsl. ągrinъ, pol. węgrzyn; uher, pol. węgry, wągry; – úhoř, stsl. ągorištь anguilla, pol. węgorz; – úterý, úterek, z *ą-ter-; – útlý, stsl. ątlъ perforatus, pol. wątły; – uzel, pauz, pavuz, pauza, pavuza, motouz, motovuz, přívuzný, příbuzný, stsl. ąza vinculum, ązlъ, pol. węzeł, pův. onz-, stupň. z koř. enz-, venz- = vázati; – úzký, stsl. ązъkъ, pol. wązki, wąski; – užovka, pol. wąž had gen. węža; – velbloud, stsl. velьbądъ, pol. wielbłąd, got. ulbandus; – vous, stsl. ąsъ, pol. wąs gen. wąsa; – zub, stsl. ząbъ, pol. ząb gen. zębu; – zubr, stsl. ząbrь; – zvuk, stsl. zvąkъ, pol. dźwięk;

– žalud, stsl. želądь, pol. żołądź, žaludek, stsl. želądъkъ, pol. żołądek.

Sem patří dále -u- za -ą- v slabikách kmenových (přípon kmenotvorných), na př. labuť pol. łabędź, z *labądь (sr. Mikl. Et. Wtb. 162), pstruh stsl. pьstrągъ, ostružina pol. ostrężyna a j.; zejména také v slovesích tř. II. mi-nú-ti stsl. mi-ną-ti atd., – v part. nesúc, tešúc-, nč. nesouc, tešíc, stsl. -ąšt-. – Tvar participia -úc- stsl. -ąšt- má také subst. tisíc stč. tiśúc, Mikl. Et Wtb. 370. Podle stsl. tysąšta očekáváme tvrdé tisúc; ale stsl. je vedle tysąšta také tysęšta, a dlužno pro slovanštinu předpokládati tvary tysontj- a tysentj-; prvé dalo do češtiny tvrdé *tisúc, druhé měkké *tiśác; z obou těchto tvarů žádaných vznikl kontaminací tvar historický tiśúc, tisiuc nč. tisíc.

Konečně patří sem některá slovce neohebná. Na př. sú-, sou- = stsl. są-, v složeninách soused stč. súsěd, stsl. sąsêdъ, pol. sąsiad; sousek stč. súsěk, příhrada, stsl. sąsêkъ cisterna, pol. sąsiek přístodolek; soupeř stč. súpeř, stsl. sąpьŕь, pol. sąpierz; – ú-, ou- = stsl. ą-, v složeninách údol stsl. ądolъ pol. wądoł; útek stsl. ątъkъ pol. wątek; úvoz stsl. ąvozъ pol. wąwoz atd.; – kudy, tudy, jinudy atd., stsl. -ąd-, z *ko-nd- atd.

b) V koncovkách tvarův ohnutých:

v sg. akk. sklonění a-kmenův : rybu, stč. dušu, nč. duši, psl. rybą, dušą;

v sg. instr. téhož sklonění: stč. rybú nč. rybou, stč. dušú nč. duši, stsl. ryboją, dušęją n. rybą, dušą;

v sg. inst. kosťú atp., nč. kostí, psl. kostьją;

v sg. akk. fem. sklonění zájmenného: tu, stč. našu nč. naši, psl. tą našą;

v sg. instr. fem. téhož sklonění: stč. tú, archaist. tojú, tojí, našú, nč. tou, naší, stsl. toją, našeją;

v sg. akk. fem. sklonění složeného: stč. dobrú, pěšú, nč. dobrou, pěší, ze staršího -u-ju, psl. -ą-ją;

v sg. instr. fem. téhož sklonění: stč. dobrú, pěšú, nč. dobrou, péší, z -u-ju, -ą-ją;

v sg. instr. stč. mnú, tobú, sobú, nč. mnou, tebou, sebou, stsl. mъnoją, toboją, soboją;

v sg. 1. praes. vezu, tešu teši, stč. prošu proši, psl. vezą, tešą, prošą;

[49]číslo strany tiskuv pl. 3. praes. stč. vezú, tešú, nč. vezou, teší, psl. vezątь, tešątь, z pův. -ontь;

v pl. 3. aoristu jednoduchého vezú, psl. vezą, – a aoristu složeného vezechu; –

v pl. 3. imperf. veziechu, psl. -chą.

V případech jako jsou tobú stsl. toboją, kostiú stsl. kostьją atd. je střídnice za ą obsažena v ú, iú (přehlas. i), které tu vzniklo stažením.

ę.

50. Psl. ę vyskýtá se v nitru a na konci slov. Vyvinulo se

a) v nitru slov z pův. en a ze staršího ьm, ьn, když následovala souhláska ještě další, mimo j.

Z pův. en. Na př. podle stprus. mensā bylo pův. mens-, a z toho je psl. męso č. maso; – podle skr. pankti- pětka bylo pův. pen(k)ti-, a z toho je psl. pętь č. pět; – podobně jest lit. lenkti curvare, pův. lenk-, psl. lęk-, č. poléknouti, políknouti, léceti, křivolaký, leknouti se (význam přenesený).

Ze staršího ьm, ьn. Na př. podle lit. dešimtis bylo psl. starší desьmtь, a z tohoto pak desętь č. deset; – podle lit. at-min-tis bylo psl. pa-mьn-tь, a z toho dále pamętь č. pamět.

Někdy tu není zřetelno, je-li ę z ьn či z en. Na př. inf. pęti může býti z *pьnti podle lit. Pinti, anebo z *penti podle inf. *merti, stsl. mrêti.

Vedle lit. šimtas, lat. centum, ř. ἑ-ϰατ-όν(ϰατ- m. k´ěmt-, k´m̥t-) žádáme slov. sęto; za to jest sъto. Stejná odchylka je v lьg-, lehký, v. § 52 a).

b) Na konci slova vyvinulo se ę

z pův. -ēn, -ēm; na př. psl. jьmę z *j-ьmēn, – sg. akk. mę, tę, sę, z pův. -ēm, skr. mām atd; –

z pův. -jon- (t. j. on po souhlásce měkké), přehlášeného v -jen-, když následovala souhláska ještě další; na př. pl. akk. stsl. konję, koňę z pův. -jons, přehlasovaného v -jens; o českém pl. akk. koně, oráčě v. § násl. –

ę jest podle původu svého samohláska měkká; nemůže býti v slabice po souhlásce hrdelné, na př. kę-.

51. Hledajíce střídnic za psl. ę, nalézáme α) případy, kde pro veškeru slovanštinu předpokládati jest starší ę, na př. stsl. pętь, part. trьpęšt-, stč. pět, trpiec- atd., psl. pętь, tьrpętj-. – Vedle toho jsou však ß) případy jiné, kde jen slovanština jižní ukazuje k ę, kdežto slovanština západní (čeština, srbština lužická a polština) a východní (ruština) mají střídnice takové, jaké bývají za starší ê, a tedy ukazují, že na jejich místě bývalo ê. Na př. proti stsl. sg. gen. dušę je stč. dušě nč. duše (také v nář. slc. duše), luž. duše, stpol. duše (neostawisz dusze moiey Žalt.

[50]číslo strany tiskuFlor. 15, 10, z dziewice Marije Modl. z r. 1375), strus. dušê (ot troicê Sbor. Svjatosl. z r. 1073, Sobol. Lekc. 107) atd. Kdyby tu bylo před tím bývalo dušę, bylo by z toho nejen stsl. dušę, ale také pol. dušę, slc. a strus. duša atd. (pro pol. dušę jest ovšem několik dokladů také, v. Mikl. III² 421, ale jest jich úhrnem velmi málo, nevyskytují se v textech nejstarších ani v těch nářečích nynějších, která koncové -ę zachovala, jsou to tedy doklady nespolehlivé, snad omyly, v. Sobol. I. c.; J. Hanusz v Jag. Arch. 6, 3 zná příklady sem patřící z památek stpolských dva, jeden ze Žflor. a jeden ze ŽPulav., a pokládá je za omyly písařské); místo toho je však luž., slc. a stpol. duše, strus. dušê atd., a pro tyto tvary dlužno předpokládati bývalé dušê. Byl tedy v době předhistorické sg. gen. dvojí dušê pro slovanštinu jižní a dušê pro ostatní. Totéž dá se ukázati a platí o plur. nom. (vok.) akk. stsl. dušę atd. a stč. dušě atd., také tu byl týž dvojí tvar předhistorický, dušę a dušê; – rovněž tak dlužno dále předpokládati dvojí plur. akk. oračę a oračê; – a totéž platí o stejných tvarech týchže pádů ve sklonění zájmenném kmenů měkkých.

To jsou případy druhu ß); jsou to vesměs koncovky pádové. Že tu dlužno pro slovanštinu západní a východní předpokládati koncovku -ê proti stsl. -ę, vyslovil Sobolevskij (l. c.). Původ pak tohoto -ê vysvětluje J. Zubatý (v Jag. Arch. 13, 625 a j.). Podle toho byl sg. gen. a plur. nom. akk. psl. dušê; toto - ê vzniklo z koncovky původní -iās, srov. § 20, c); to byla zde koncovka sg. gen., srov. stlat. viās, pater familiās Brugm. II. § 230, a táž koncovka byla také v pl. nom. a akk.; plur. akk. masc. krajê- vznikl analogií podle dušê (a naopak stsl. pl. nom. akk. dušę jest novotvar podle pl. akk. oračę). –

Střídnice za psl. ę v slovanštině historické jsou rozličné: stará slovenština zachovala psl. ę, na př. psl. tešę, stoję, pęta, pętь, pętь quintus, čęstь, stsl. též tak; – polština má za ně (i)ę v slabikách krátkých, (i)ą v dlouhých: pięta, pięć, piąty, część, cząstka; – slovinština, srbskochorvatština a bulharština e: sln. peta, pet, peti, pričestiti, srbch. peta, pet, peti, čest, bulh. peta, pet, peti, češt; – ruština (j)a: pjata, pjatь, pjatyj, častь: – lužičtina horní (j)a, (j)e: pjata, pjeć, pjaty, časć,

– dolní ě: pěta, pěś, pěty.

Střídnice české máme ovšem jenom v případech druhu α). Vyvinuly se v jazyku spisovném rozmanitě, a jsou zejména:

v slabikách krátkých a, ě, c (ztrátou jotace), na př. pata, patero, pět, desět stč. desět, pt. teše, stoje stč. tešě, stojě; –

v slabikách dlouhých á, ie, é (ztrátou jotace), í (zúžením), na př. pátý, řád, řiediti, vzieti, vzéti, kléti, nditi, vzíti, klíti.

Odchylkou vyskytuje se krátké i v -řizovati, nařizovati atp., a krátké ia v knižných novotvarech napial, napiat atp. Tvary -řizovati jsou pozdní, utvořeny jsou zkrácením samohlásky (podle souditi- souzen- -suzovati),

[51]číslo strany tiskua vznikly v době, kdy v jazyku již nebylo povědomí, že říditi je ze řiediti a že by tedy mělo býti -řezovati (jako je tížiti – obtěžovati).

Ze střídnic dialektických jsou důležity střídnice v nářečí slovenském (spisovném); tu je v slabikách krátkých po retnicích střídnice ä (dvojhl., = ea), na př. päta, päť, žriebä, po souhláskách jiných a, na př. jačmeň, ťažký, dieťa, tela, – v slabikách dlouhých ia, piatok, tiahat, siahať, priasť; – v různořečích jsou krom toho některé zvláštnosti, Pastrn. 17 násl. – Z nářečí jiných dlužno ještě uvésti pro příklad: hrozenk. hovjado, doudl. říbjata, zlin. hříb’ata, zap’áł, zap’ała, part. krm’a, val. 3. plur. rob’á, laš. 3. plur. rob’o (psané b’ atp. vyslov skoro jako bi atd.). – Dialektické tvary 3. os. množ. kleču (laš.), klečum (laš.), klečíjú (pomor.), robíja (zlin., pomor.) atp. jsou novotvary, střídnic vlastních, hláskoslovných za -ę v nich není. –

To jsou české střídnice historické za psl. ę. Zajisté nejsou všecky od prvopočátku, nýbrž rozvily a rozmnožily se teprve časem. Jeví vesměs takovou příbuznost hláskovou, že jsme vedeni k tomu, vyvozovati je z bývalé střidnice jediné, ze střídnice původní. Tou byla hláska, ze které všecky střídnice historické vyvoditi se dají. Této vlastnosti jest ᶥa, t. j. praejotované a, krátké v slabikách krátkých a dlouhé v dlouhých; z něho mohly se vyvinouti změnami hláskovými všecky střidnice historické, proto pokládám je za střídnici původní: za psl. ę je původní česká stŕidnice ᶥa, z tohoto pak vyvinuly se střidnice další.

Pro výklad další je třeba připomenouti, že slabiky, které střídnici za ę mají, valnou většinou dosud jsou a původně veskrze byly měkké. Měkkost jeví se dílem v souhlásce měkké, na př. ptáče ptáčata, mládě mláďata, dílem v jotaci, na př. hříbě = -bie, dial. říbjata atp. Kde je slabika tvrdá, tu buď ztvrdla časem, na př. v česk. škaredy, datel, táhnouti proti stč. škařědý, dial. mor. dětel, slc. tiahnúť, – buď vznikla novotvořením, tak zejména part. peka atp. nevzniklo z *pekę (*-kę nebylo možné, v. § 50), nýbrž nápodobením tvarů leža, teša atp. vzniklých z -ę, psl. ležę, tešę. (Prof. Zubatý má však o part. peka, bera atp. výklad jiný: bylo part. pův. bherōn, a vedle něho dupplikat jeho bherō; z bherōn je stsl. bery, z bherō je české atd. bera; srov. Listy filol. 1886, 365).

Lze pak uvedené nahoře střidnice historické vyvoditi z předpokládaného ᶥa takto:

1) Krátké ja, s jotací oslabenou ’a, a dlouhé iá (slc. ia), já, s jotací oslabenou ’á. Na př. dial. říbjata, hříb’ata, 3. plur. topia, top’á. V střídnicích těchto jest plné a, a spolu proniká v nich jotace, třeba že ne všude měrou stejnou. Tím staví se střidnice tyto nejblíže k ᶥa, které jako střídnici původní předpokládáme; jak se mohly z ᶥa vyvinouti, je patrno samo sebou. Podobá se také, že v některých případech máme zde původní ᶥa přímo zachováno, na př. v slc. piatok.

[52]číslo strany tisku2) ä (krátké): v slc. päta, päť, žriebä atd. Vývoj této hlásky z předpokládaného ᶥa vysvětluje se snadně fysiologicky: vyslovujeme jedním proudem i-a, mluvidla článkovací přestrojují se od i na a, tu přicházejí do nastrojení, za jakého se článkuje e, zazní tedy mimoděk iea, vynecháním prvního členu ea, slc. ä. Srov. § 7 b) a ČČMus. 1872, 282.

3) a, á: v č. pata, patero, často, jazyk, pátý, řád, žádati, jádro, telata, kuřata, štěňata, mláďata, hříbata, housata, ptáčata…, telátko, kuřátko, hříbátko …, datel, tah, táhnouti, tázati; atd. Střídnice tyto dají se z předpokládaného ᶥa vyvoditi zaniknutím jotace. To vidí se zejména po předcházející staré souhlásce podnebné v často, žádati, jazyk, jádro. V řád, kuřata způsobila bývalá jotace změkčení. Beze změkčení a vůbec beze stopy zdá se, že vyhynula jotace v datel, tah, táhnúti, tázati, klatba, telata, telátko, hříbata, hříbátko, hovado, vázati, housata, sáhnouti, přísaha, záblo atd., vůbec po souhláskách d, t (v mláďata, kůťata může býti ď, ť ze sing.), l, po retnicích a po sykavkách. Výslovnost nč. tomu zdání svědčí; ale naproti tomu jsou tu jisté zjevy hláskoslovné, které tomu odpírají. V tvrdém la změnilo se během času l v ł, na př. psl. vlastь stč. vłast; v la za *lę se to nestalo, bylo stč. klatba, telata, telátko, bylo to tedy la netvrdé. Ke kázati bylo praes. stč. kážu, tvrdé ká- se neměnilo; naproti tomu bylo k tázati, vázati praes. s přehláskou tiežu, viežu, přehláska tato děje se jinde jen v slabice měkké, nebylo tu tedy tá-, vá- tvrdé, jako ká- v kázati. Totéž vyplývá ze sáhnu-siehneš, táhnu-tiehneš (proti prahnu-prahneš), ze záblo-zěbe, zebe, z hovado-hovězí, hříbata-hříběcí atd. Tyto zjevy nutí nás, abychom předpokládali, že nč. tvrdé nebo neměkké vyslovování datel, táhnouti, tázati, přísaha, sáhnouti, záblo, patero, pátý, hovado, vázati atd. není ode vždy, nýbrž že v některé době stčeské (zejména v době, když se děla přehláska a-ě a předtím) slabiky zde míněné zněly měkce. Srov. doleji §§ 328 a 394.

4) ’o v lašském rob’o (3. plur., m. robiá, val. rob’á) atd. jest obyčejná střídnice tohoto nářečí za (i)á.

5) ě (krátké), ie (dlouhé): v pět, hříbě, hovězí, stč. řiediti, vzieti, vidie, atd. Střídnice tyto lze z předpokládaného ᶥa vyvoditi přehláskou. Pozorujme ji a) na konci slov a b) v nitru slov.

a) Na konci slov. Proti č. mě, tě, sě je dial. ma, ťa, sa (slc. a j.), proti stč. part. tešě, stojě, slyšě, držě, držiec je dial. teša, stoja, slyša, drža (zlin.), držiac (slc.), držaci (val.), proti stč. 3. pl. držie je dial. držia, držá atd. O tvarech těchto není možný výklad jiný, než že české (stč.) -ě, -ie jest obměna pozdější; kdo by chtěl toto -ě, -ie bráti za starší a snad za původní, nemohl by nijak vysvětliti tvary dialektické s -a, -ia. Také part. nom. peka, veda, atp., která vykládáme analogickým novotvořením, předpokládají, že bylo part. teša, slyša, jaké se v nářečích východních dosud udrželo. Úhrnem vyplývá z toho, že střídnice české -ě, -ie za psl. koncové -ę

[53]číslo strany tiskudlužno vykládati přehláskou, že tu dříve byly střídnice -a, -ia..., a tyto srovnávají se s předpokládaným pův. ia.

b) V nitru slov. Tu máme střídnice ě, ie po právu, kde je příčina ku přehlásce, na př. stč. třasu-třěseš, pořádný-pořiedně, vázati-viežu, hřada-na-hřědě atd. Někdy však příčiny ku přehlásce v slově samém není, a přece máme v něm střídnice ě, ie. Tu vysvětlujeme je přejetím z tvarů příbuzných, ve kterých jsou právem; na př. těhař (stsl. tęg-) podle stč. těžěti, siehnúti (stsl. sęg-) podle sáhnu siehneš, měkký (stsl. męk-) podle stč. měčiti mollire a adv. mèkcě, děkovati podle vděčiti, vděčný atd. (srov. § 96).

6. Střídnice ostatní jsou původu zřetelného: e, é vzniklo z ě, ie ztrátou jotace, na př. stč. třěseš nč. třeseš, stč. vzieti a vzéti, – í vzniklo zúžením ze staršího ie, é, na př. stč. vzieti a vzéti nč. vzíti, – i v nařizovati atp. analogickým krácením.

52. Případy, kde máme české střídnice za psl. ę, jsou:

a) V nitru slov a mimo koncovky tvarův ohnutých.

Sem patří hojné slabiky kořenné. Na př.: stč. blésti, podle stsl. blęsti blędą delirare; – brečeti stč. břěčěti, stsl. bręčati sonare; – ceta, stsl. cęta numus; – stč. čáda, sčědie, stsl. čędo infans; odtud i čadský, čacký (jinak Mikl. Et. Wtb. 32); – častý, stsl. čęstъ densus; – stč. čiest nč. část, stsl. čęstь pars; odtud i šťastný, štěstí stč. sčastný, sčěstie, stsl. sъčęst-, – dásn, dásň, dásně, zlin. ďásně, pol. dziąsła, z dęsn-, Mikl. Lange Vocale 55; – datel, slc. djateľ, stsl. dętlъ, pol. dzięcioł, rus. djatelь; – stč. dětel jetel, pol. dzięcielina, rus. djatlina; – dík, díka stč. diek, dieka, pol. dzięk, dzięka; –: Drážďany, stsl. dręzga silva; – hládati, hleděti, hledati, stsl. ględ-; – hřada stč. na hřědě, stsl. gręda trabs; – stč. u-hřaznúti, stsl. gręznąti immergi; – chřadnouti. stsl. chręd-, chręnąti esurire; – jádro, stsl. jędro, pol. jądro; – játra, stsl. jętro iecur; jatrnice, jitrnice stč. jietrnicě, pol. jętrznica; – stč. jatrušě, jatrvenicě, stsl. jętry fratria; – jazyk, stsl. językъ; – ječeti stč. jěčěti, jekot, zajákati, zajíkati se, z jęk-, stsl. jęčati, pol. jęczeć; – ječmen stč. jěčmen, stsl. jęčьmy, pol. jęczmień; – jeřáb v. doleji; – jestřáb stč. jastřáb, stsl. jastrębъ; – jetel v. dětel; – jítřiti stč. jietřiti, stsl. obъjętriti ardere facere, pol. jątrzyć; – kleknouti, klečeti, kléceti, z klęk-, stsl. klęknąti, klęčati, poklęcati; kleče, kleč (kosodřevina a držadlo u pluhu), pol. klęk; – klesnouti, pol. klęsnąć, lit. klemšioti neobratně choditi; – křát-, vykřátnouti si ruku = vyvrtnouti, slc. tento ho chcel na inakšie myšlienky nakratnuť Dobš. 6, 48, z kręt-, stsl. kręnąti deflectere, pol. krzątać się vrtěti se; – lada f., lado n., ležeti ladem, stsl. lędina terra inculta; – slc. ľahký, odchylné od č. lehký a stsl. lьgъkъ, ukazuje k pův. lęg-; srov. lit. lengvas lehký a ř. ἐλαχύς (λαχ- z pův. ln̥gh-); lat. levis z *lenghvis; germ. koř. ling- v gelingen, leicht z linht, a Lunge (plíce jsou lehčí než jiné vnitřnosti) Mikl. Etym. Wtb. 163 a Kluge 207 a 217; – ledví, ledvina, stsl. lędvьjʼe lumbi, pol. lędźwie; – [54]číslo strany tiskulehnouti a praes. *lahu, lezeš (inf. léci = lehnouti), z pův. lęg- (koř. leg-), odtud i stsl. lęžaja gallina (= ovis incubans), pol. lęgnąć; – stč. lech, z lęch-, dosvědčeného v lit. lenkas, přejatém z polštiny; – líknouti stč. léknúti, lécěti na ptáky (z toho mylnou etymologií líčiti na ptáky, nalíčiti co na koho), stsl. lęką. lęšti curvare, lęcati; sem patří též stč. lákati insidiari (rozdílné od nč. lákati slc. lakať locken), křivo-laký, a leknouti se slc. ľaknúť sa (s významem přeneseným); – maso, stsl. męso, pol. mięso; sem patří též mázdra, mízdřiti, stsl. męzdra; – másti, matu, mateš stč. miesti, matu, měteš, stsl. męsti; mětež stsl. mętežь turbatio; – máta, stsl. męta mentha; – -ma- v stč. -po-ma-núti, zapomanu, zapoměneš, stsl. pomęnąti, a -mat-, -mět- v pamatovati, pamět, stsl. parmętь, pol. pamięć; – stč. měčiti, palicěmi měčen Mast. 65 (nikoli měcen), stsl. męčiti mollire, kyjemь męčiti Mikl. Lex., z męk-; sem patří též měkký, stsl. mękъkъ, pol. miękki; – stč. padlo, potom na padla rozpěchu tělo jejie Modl. 178ᵇ, na padlo Vít. 90ᵃ, stsl. pęlo, z pę-dlo; – pat- v pátý, pátek, stsl. pętъ, pętъkъ, pol. piąty, piątek; patnáct, stč. patdesát. patset; pater, paterý; pět, stsl. pętь, pol. pięć; – pata, stsl. pęta calx; -pat a -pět v opět, zpět, zpátky, stsl. opętь, vъspętь; – patro, pátro, stsl. pętro lacunar, pol. piętro, piątro; – pěkný, pol. piękny; – pěst, stsl. pęstь, pol. pięść; – píď stč. pied, stsl. pędь, pol. piądź, piędź; – plésati, stsl. plęsati, pol. pląsać; got. plinsjan je ze slovanštiny Mikl. Et. Wtb.; – přadu, předu, přísti stč. přadu, přědeš, přiesti, stsl. prędą, pręsti, pol. przędę, prząść; sem patří ovšem též předlí, předivo, přeslice, přástva; – -přah v zapřáhnouti atp., stč. též -přahu, -prěžeš, -přieci, stsl. pręgą, pręšti; odtud i spřež stč. spřěž atd., a také přaska, přeska, stč. přěcka, pol. prączka, pręczka, oboje s odchylnou sykavkou, rus. prjažka; – přáslo vrstva prken v plotě, mezi dvěma koly, stsl. pręslo, pol. przęslo článek řetězový, rus. prjaslo Fach; – -řáb v jeřáb (strom i pták), stsl. rębъ perdix, jarębь perdix, pol. jarząb (z remb- = kropenatý, pestrý Mikl. Et. Wtb.); – řád, říditi stč. řiediti, stsl. rędъ. pol. rząd, rządzić; – řap Löffelstiel, řápek Lőffelschale Jg., pol. rząp cauda, srbch. rep; – řasa, stsl. ręsa, pol. rzęsa; – stč. sadu, sědeš, stsl. sędą, sędeši, pol. siądę, siędziesz; – sádra, stsl. sędra. pol. zędra; – sáhnouti stč. sáhnúti, praes. sáhnu, siehneš, inf. -síci stč. -sieci, praes. -sahu, -sěžeš, stsl. sęgnąti, pol. siągnąć; sem patří též sáh, sáha, pol. siąg gen. sięgu, přísaha, stsl. prisęga, pol. przysięga; – sáknouti, stsl. sęknąti, pol. siąknąć; střapec, třapec, třepiti slc. strapiť, pol. strzępek Fetzen, strzępić; – stč. střěpiti snažiti se, subst. střěpně, srov. rus. strjapčej curator, ze *stręp Mikl. I² 489; – stč. svadnúti, praes. svadnu, svědneš (imperfectivum, nikoli složenina ze s- a -vadnouti), lidé svadnúti budú arescent Koř. Luk. 21, 26. swadnu expiro Veleš., ze svęd-, stsl. prisvęnąti marcescere; – svatý, světiti stsl. svętъ, pol. święty; – stč. po-ščiediti, nč. dial. oščádati, stsl. štędêti parcere, koř. skend-; příbuzno s tím je stč. ščedrý, nč. štědrý, stsl. štedrъ misericors, [55]číslo strany tiskuz koř. sked-; – tah, táhnouti, táhnu, táhneš stč. táhnu tiehneš, těžiti, těžeti stč. těžěti, těžký, stsl. tęgъ labor, tęgnąti, tęžati, tęžьkъ; – tázati, praes. táži stč. tiežu, stsl. tęzati; – tětiva, stsl. tętiva, lit. temp-ti pnouti; – třasu, třesu, třásti stč. třasu třěseš třiesti, stsl. tręsą, tręsti; – váce- ve Váceslav, Vácemil, stč. věcí major, adv. více stč. viece, z ventj-, stsl. vęštьj; – vadnouti, praes. vadnu vadneš, stč. vadnu vědneš, stsl. vęd-, u-vęnąti, uvędati; – vázati, praes. váži stč. viežu, váznouti, praes. váznu vázneš stč. váznu viezneš, stč. *viezti, praes. vazu vězeš, vězeti stč. vězěti, vaz, vazba, svazek, vězení, z vęz-, stsl. vęzati praes. vęžą, vęsti praes. vęzą vęzeši, vęzêti; – věcí v. váce-; – zábsti, zabu n. zebu, stč. ziebsti, praes. zabu, zěbeš, stsl. zębsti, zębą; – zeť stč. zět, stsl. zętь, pol. zięć; – žádati, žízeň stč. žiezě, stsl. žędati, žęžda, pol. żądać, koř. gend-; žádný desiderabilis, nullus, dial. mor. žjáden BartD. 40 (hrozenk.), žiáden t. 44 (březovsk.), slc. žiadny, žiadon patří buď k témuž kořenu, anebo se stsl. žadati desiderare a pol. żadny, żaden ke gēd-, z koř. ged-, žьdati.

Sem patří dále intinitivní tvary sloves vzoru píti stč. pieti, pnu totiž inf. píti stč. pietı stsl. pęti; – sup. pat stsl. pętъ; – aor. pěch stsl. pęchъ; – participia minulá pal pl. pěli, pav pl. pěvše, pat pl. pěti, subst. verb. na-pětí stč. napětie, stsl. všude pę-. Slovesa ostatní, jejichž infinitivní tvary sem patří, jsou: -číti stč. -čieti (začíti, začnu) stsl. -čęti, jíti stč. jietı (jmouti, jmu), stsl. jęti; klíti stč. kléti (klnu), stsl. klęti; stč. *mieti (mnouti, mnu), stsl. męti; títi stč. tieti (tnu), stsl. tęti; stč. *žieti, ždieti (žmu, ždmu, ždímám), stsl. žęti; žíti stč. žieti (žnu), stsl. žęti.

Kromě toho patří sem některé případy s ę v koncovce kmenové. Na př.: rámě atp., stsl. ramę, pol. ramię; – kuře stč. kuřě atp., stsl. kurę; – měsíc stč. měsiec, stsl. mésęcь; zajíc stč. zajiec, stsl. zajęcь; – stč. jěhněd, jěhnědový, stsl. agnędъ populus nigra; škaredý, stč. škaradý, škařědec, stsl. skarędъ foedus; koleda, stsl. kolęda; hovado, hovězí, stsl. govędo; devět, deset stč. desět, devat-, desat- v devátý, desátý, devaterý, desaterý, devatnáct, devadesát stč. devatdesát, devatset, stsl. devęt-, desęt-; leměz tignum, hluž. lemjaz, podle lit. lėmenis tignum (Mikl. Et. Wtb.); kněz stsl. kъnęzь, mosaz pol. mosiądz gen. mosiędzu, peníz stč. peniez stsl. pênęzь, řetěz pol. rzeciądz a wrzeciądz, robotěz rus. robotjagъ, slez- slezský pol. ślązko (slęžьsko) ze sleng- Mikl. Etym. Wtb. 306 (a toto podle Šafaříka z nár. jména Silingův); vítěz stsl. vitęzь. V koncovkách kmenů slovesných máme střídnice za ę v sg. nom. masc. (a stč. též neutr.) part. sloves kmenů měkkých teše stč. tešě atp. (proti tešúc- tvarů ostatních), stsl. tešę (proti tešąšt- tvarů ostatních), a analogií podle toho také při kmenech tvrdých veda atp.; a dále v part. vzorů trpě trpíc- stč. trpiec-, prose prosíc- stč. prosě prosiec-, slc. trpiac, prosiac, stsl. trpę, trpęšt-, prosę, prosęšt-.

b) V koncovkách tvarův ohnutých:

v sg. akk. mě, tě, se stč. sě, psl. mę, tę, sę; a [56]číslo strany tiskuv 3. os. plur. vzorů trpěti a prositi, trpí stč. trpie, prosí stč. prosie, tvarech dadí stč. dadie, vědí stč. vědie, jedí stč. jědie, psl. -ętь.

V tvarech střídných za stsl. sg. gen. dušę, pl. nom. (vok.) akk. dušę, pl. akk. oračę a ve stejných tvarech zájmenných má čeština -ě, ale to vyvinulo se z býv. -ê, nikoli z -ę; v. § 51.

Psl. ъ, ь.

53. Tvrdé jer, ъ, znělo asi jako poloviční t. j. velmi krátce vyslovené u nebo y; svědectvím tomu je ta věc, že pův. u se mění v psl. ъ, a dále že ъ dloužením se mění v y, ý. Srov. §§ 13 a 55.

Měkké jer, ь, znělo asi jako poloviční i; svědectvím je zase to, že pův. i se mění v psl. ь, a dále že ь dloužením se mění v i, í. Srov. §§ 11 a 55.

Hlásky tyto vznikly až na půdě slovanské a vyvinuly se tu v době praslovanské. To uznává se všeobecně, srov. na př. Mikl. I³ 22, dokazovati toho zde tedy netřeba.

ъ bylo tvrdé. Kde by mělo býti po souhláskách měkkých, změnilo se v ь; na př. místo *jъgo jest jьgo, v. doleji § 55.

ь bylo měkké. Nebylo nikdy po souhlásce hrdelné, místo kь, gь, chь jest čь, žь, šь. Souhlásek jiných však neměkčilo, na př. v slabice lь bylo střední l a nikoli měkké l̇, v tь bylo t a nikoli ť atd.; kde tu slovanština historická má změkčení, vyvinulo se až později, na př. psl. kostь (s tvrdým t) a pol. kość, rus. kosť (ps. kostь), východočeské kosť(záp. a spisovné kost) atd.

54. Podle výkladů nahoře podaných jest

a) psl. ъ střídnicí:

1. Za pův. u (krátké). Na př. psl. dъkti stsl. dъšti…, pův. dughter-, lit. duktė, skr. duhitar-; – sg. nom. psl. synъ…, pův. sūnu-s; – psl. rybachъ…, pův. -su, skr. aśvāsu. Srov. § 13.

2. Za pův. koncové -un a -on (skleslé v -un; n odsuto a u přešlo v ъ). Na př. sg. akk. psl. synъ, pův. sūnun (ze sūnu-m); tokъ, pův. tokon (z toko-m); – 1. os. jedn. aor. psl. vedъ duxi, pův. -on (z -om), ř. ἔλιπον, skr. abudham. Srov. § 17.

3. Vzniklo seslabením z o (při stupňování). Na př. dom-, inf. stsl. dąti a praes. dъmą, – praes. zovą a inf. zъvati.

b) Psl. ь pak je střídnicí:

1. Za pův. i (krátké). Na př. psl. lьpéti…, pův. lip-, ř. λίπος tuk, skr. limpati maže; – ovьca…, pův. ovi-, lat. ovis, skr. aviš; – jesmь..., pův. -mi, lit. esmi, skr. asmi. Srov. § 11.

2. Za pův. e v různoslabičném ei̭. Na př. plur. nom. psl. trьje, gostьje..., z pův. -ei̭es. Srov. § 15. [57]číslo strany tisku3. Za pův. ě (seslabeninu z e). Na př. psl. vьrtêti, mьnêti…, z pův. věrt-, měn-, z koř. vert- vertere, men- cogitare. Srov. § 15 a 23.. –

Stejné zastupování nalézáme také v starých slovích přejatých; na př. ze sthněm. chuning je kъnęzь, z lat. missa sthněm. mëssa je mьša.

55. Změny hlásek těchto v době praslovanské jsou:

a) Po souhlásce měkké změnilo se ъ v ь (přehláska). Na pr. z pův. jugo-, lat. iugum, skr. jugam … mělo by býti *jъgo, a jest psl. jьgo; – tak i v sup. stsl. peštь č. pec… jest –ь m. -ъ (z pův. pektum).

b) Psl. ъ, ь dlouží se v y, i.

ъ-y. Na př. dъm- v stsl dъmą a dym- v stsl. dymati flare, č. dýmati, nadýmati (z koř. dom-, dhom-); – sъp- v stsl. sъpą stč. spu a syp- v stsl. sypati fundere (z koř. seu̯p-, sup-); – dъchnąti a dychati; – lъgati lháti a -lygati stsl. oblygati mentiri, stč. vylyhovati = vylhávati; – rъvati a -ryvati stsl. prêryvati; – sъchnąti a sychati; – kъch- v stsl. kъchnąti stč. kšíti a kychati; – lъk- v polknúti a lyk- v polykati; – mъk- v zamъknąti a zamykati; – slъch- v č. poslechnouti a slych- ve vyslýchati; – rъdêti sę č. rdíti se a ryd- v stsl. ryždь č. ryzí, atd.

ь-i. Na př. kvьt- v stsl. cvьtą stč. ktvu m. kvtu (a toto m. kvьtu) a kvit- v stsl. procvitati č. prokvítati (koř. kvei̭t-, kvit-); – čьtą č. čtu a čitati č. čítati; – lьpêti č. lpěti, lpíti, a prilipati; – pьn- v stsl. pьną č. pnu a pin- v stsl. raspinati č. rozpínati (koř. pen-); – žьną č. žnu a požinati č. požínati; – jьmą č. jmu a jimati č. jímati; – bьrati a sъbirati colligere; – mьrą a stsl. umirati; – dьrati subst. stsl. dira č. díra; – vьrêti bullire, scatere, subst. stsl. virъ vortex, č. vír. –

56. V slovanských jazycích historických psl. hlásky ъ, ь dílem zůstávají, dílem v rozmanité střídnice se mění, dílem zanikají.

Psl. ъ, ь zůstalo v stsl. do nejstarších památek písemných bezmála tak, jak bylo v psl.

Střídnice, jež jednotlivé jazyky slovanské za psl. ъ, ь mají, ukazuje celkem – totiž mimo některé zvláštnosti – následující přehled:

  • za psl. (a stsl.) ъ a ь v pętъkъ, sъnъ, orьlъ, dьnь, lьvъ jest české e a e: pátek, sen, orel, den, lev;
  • polské e (tvrdé) a e (měkké): piątek, sen, orzeł, dzień, lew;
  • luž.-srbské o a e: hluž. i dluž. son, hluž. dźeń, dluž. źéń;
  • ruské o a e: pjatokъ, sonъ, orëlъ, denь, levъ;
  • bulh. ъ a e, ъ: petъk, sъn, orel, den, lъv;
  • srbchorv. a a a: petak, san, orao, dan, lav;
  • slovinské e a e: petek, sen, orel, den, lev.

Střídnice tyto jsou z pravidla pohybné, t. j. na svých místech nestálé, bývají tu v jistých případech, v jiných opět nebývají. Na př. k nom. se střídnou samohláskou v č. sen, pol. sen, luž. son, rus. sonъ, srbch. [58]číslo strany tiskusan… je gen. bez té samohlásky v č. sna, snu, pol. snu, luž. snu, rus. sna, srbch. sna, atd.

57. V češtině hlásky bývalé ъ, ь dílem zanikají, dílem mění se v e (pohybné), někdy také v samohlásky jiné (rovněž tak pohybné).

Střídnice e za ъ a e za ь zní nyní stejně. Ale původně byly kvality rozdílné: e vzniklé z ь bylo úzké (jasné, jako e původní), e pak vzniklé z ъ bylo široké (temné); poznáváme to z rozdílných účinků těchto hlásek, o čemž v. doleji § 125.

Střídnice e (za ъ) a e (za ь) jsou v slabikách krátkých; v dlouhých jsou ovšem příslušné jejich střídnice dlouhé.

Střídnice tyto jsou pravidlem v češtině spisovné, jsou pravidlem od pradávna a také v nářečích obecných. Vedle nich vyskytují se v několika příkladech také střídnice: o za ъ, na př. nč. bleskot, stč. blsket z blьskъtъ, večeros z večerъ-sь; – i za ь, na př. part. řika z rьka, v nářečí lašském Lihota, Lihotka za č. Lhota, Lhotka, z lьgot-; – a za ь i ъ, na př. stč. šal m. šel z šьlъ, v slovích přejatých častovati z čьst- a snacha stsl. snъcha; – to jsou odchylky v několika případech jednotlivých, o nichž viz na svých místech doleji (§ 93 č. 4; § 161 č. 2; § 125 č. 3; a § 177).

Ale ne každé e, i, které nalézáme psáno na místě žádaného jeru, smíme bráti za skutečnou jeho střídnici. Na př. v ABoh. je psáno: ze kenihami, we zude derivveneme, v keneze, devadezeti grivny zelata. Hlásky e tuto vytčené zdají se na pohled býti střídnicemi za jer; ale zdání to jest mylné: původce přípiskův ABoh. nebyl cvičený český písař, uměl trochu česky a byl také znalý německého nářečí bavorského, ve kterém bylo obyčejem vkládati e do jistých skupin souhláskových, zejména mezi souhlásku temnou a plynnou: místo glas, brust, zwelf atp. pravilo se v nářečí bavorském gelas, berust, zewelf atd. (Weinhold, Mhd. Gramm. § 31, Bairische Gramm. § 17), a tento dialektický způsob byl písaři ABoh. vzorem, když tyto české přípisky psal. – V Kosm6. I, 10 a j. je psáno Myza, tedy na pohled miž- za mьž- (Mžě); ale to může býti z německého jména řeky (Mis, Mies), jež ovšem samo svým -i- jest také svědectvím pro mьž-. – V lok. Knaſawezi list. 1088 a v rozetagil ŽGloss. Hab. 6 jest e nesprávné. – V dat. instr. du. plecima, plecima ŽKlem. 90, 4, pleczyma ŽKap. t. a Štít. ř. 115ᵇ, plecyma ŠtítOp. 247ᵃ a j. jest -i- podle nom. pleci, jako v stsl. pleštima vedle pleštьma. – V Baw. 109 (verše 8slab.): hněv starého osla stíhá│že mladý nechce nésti giha, je psáno giha, ale čísti dlužno jha (stíhá: nésti-jha).

V nářečí slovenském jsou střídnice jako v češtině, ale častěji jest o za ъ, ano místy také a za ъ i ь. Na př. dъska č. deska, slc. doska, deska, daska; rъžь č. rež, slc. rož, rež, raž; dъždь č. déšť, slc. dežď, dažď; mъchъ č. mech, slc. moch, mach; domъčьkъ stč. domček, slc. domček, domčok; starьčьkъ stč. starček, slc. starček, starčok; ovьsъ č. oves, slc. [59]číslo strany tiskuoves i ovos; orьlъ č. orel, slc. orol; osьlъ č. osel, slc. osol; lьnъ č. len, slc. len, lan; atd. Srov. Pastrn. 96–99 a 83–84. Za ь jest náležitá střídnice e; kde je za ně o nebo a, tam dostalo se analogií. O lahký za č. lehký a stsl. lьgъkъ v. § 52, a).

58. Psl. ъ, ь má tedy mnohdy náležitou střídnici, a mnohdy zaniklo a střídnice za ně není žádná. Stran té věci pozorujeme v češtině od pradávna jisté pravidlo. Při výkladu jeho rozeznáváme dvoje případy, totiž: I. případy, kde při ъ, ь byla v téže slabice souhláska jiná než r, l, a II. případy, kde při ъ, ь byla souhláska r, l.

I. Při psl. ъ, ь byla souhláska jiná než r, l. Tu jest podle pravidla za psl. jer v češtině střídnice jen tam, kde byly vedle sebe slabiky jerové dvě nebo více. Kde byla slabika taková jen jedna, zaniklo jer beze stopy; na př. psl. synъ č. syn, kostь-kost, kostьmi-kostmi, božьstvo -božstvo, služьba-služba, dъmete-dmete, tьnete-tnete, sъpati-spáti, mьstivъ -mstivý atd. Kde byly vedle sebe slabiky jerové dvě nebo více, zanikalo jer v slabikách lichých (první, třetí…, od konce počítajíc) a byly náležité střídnice v slabikách sudých; na př. sъnъ-sen, dьnь-den, dьnьsь-dnes, šьvьcь-švec, šьvьcьmь-ševcem, sъ-šьvьcьmь – stč. s-ševcem, atd. O věci této srov. doleji položený výklad o jerovém e § 137.

II. Při psl. ъ, ь byla (v téže slabice) souhláska r, l. Tu opět dlužno rozeznávati a) případy, kde jer bylo za r, l, tedy případy rъ, lъ, rь, lь, – a b) případy, kde jer bylo před r, l, tedy případy ъr, ъl, ьr, ьl.

a) Případy rъ, lъ, rь, lь (s jerem za r, l). Hlásky rъ, lъ, rь, lь mohly se vyskýtati na začátku slova, na konci, neb v prostředku.

1. Když byly na začátku slova, měnilo se jejich jer jak v případech I.; s r, l nedála se změna žádná, hlásky ty byly a zůstávaly souhláskami. Na př. psl. rъtъ gen. rъta č. ret gen. rtu (vždy jednoslabičné, r- vždy souhláska); – psl. lъžь gen. lъži č. lež gen. lži, lъgati č. lháti; – impt. rьci č. rci; – psl. ŕьvati č. řváti; – psl. lьstь gen. lьsti č. lest gen. lsti.

2. Když hlásky rъ, lъ, rь, lь byly na konci slova, zanikalo jejich jer a zbylé r, l bylo v češtině staré souhláskou; na př. psl. bratrъ (2slab.) stč. bratr (jednoslab.), proši bratr daj mi pokánie Hrad. 110ᵃ (verš 8slab.), a jsa j’mu sotně bratr mnyeny̆ JidDrk. 22 (též), – psl. -ątrь č. -utŕ, vňutř, vnitř, – psl. moglъ stč. mohl, by toho nemohl dosieci AlxV. 200 (verš 8slab.), – psl. myslь stč. mysl, nejeden svú myſſl oslabi t. 535 (též). [60]číslo strany tiskuTeprva později – třeba že již v době staročeské – změnilo se toto souhláskové -r (nikoli též -ŕ, -ř), -l v samohláskové -r̥, -l̥, a za bývalé stč. jednoslab. bratr, mohl, mysl atp. je potom (nč.) dvojslab. bratr, mohl, mysl atd.; příčinu ke změně té zavdávaly blízké tvary příbuzné: dvojslab. gen. bratra, mysli, fem. mohla atd. vedly k tomu, aby byla analogie rhythmická, aby bylo dvojslabičné také bratr, mysl, mohl.

3. Když byly vytčené hlásky rъ atd. v prostředku slova (nesloženého), tedy byla před nimi i za nimi souhláska a byly to tedy případy trъt, tlъt, trьt, tlьt. V případech těchto jer podle pravidla nahoře vytčeného se měnilo v e, anebo zanikalo. Když jer se měnilo v e, zůstávaly r, l ovšem souhláskami; na př. psl. krъvь č. krev, pl. gen. slъzъ stč. slez, part. *brьdъ č. bred (przebrzedſſe Ol. Jos. 2, 23), tъkadlьcь č. tkadlec, blьskъ č. blesk atp. Také když jer zanikalo, zůstávalo zbylé r, l v češtině staré souhláskou, na př. adj. krьvavъ stč. krvavý, nom. slъza stč. slza, praes. *brьdą stč. brdu, břdu, gen. tьkadlьca stč. tkadlcě, praes. klьną stč. klnu; ale později – namnoze ovšem již v době staré – změnilo se totéž r, l v samohláskové r̥, l̥, a odtud jest za stč. krvavý nč. krvavý, za stč. gen. krve nč. krve, za slza nč. slza, za tkadlcě nč. knižné tkadlce (ob. odsuvkou tkalce), za klnu nč. klnu atd.

b) Případy ъr, ъl, ьr, ьl (s jerem před r, l). Téžeslabičné ъr, ъl, ьr, ьl může bývati jen uprostřed slova a mezi souhláskami, tedy jenom v případech tъrt, tъlt, tьrt, tьlt. V případech těchto zaniklo jer v době prastaré, před vznikem vytčeného pravidla o jerovém e, a příslušné k němu r, l je hned samohláskou, za psl. tъrt, tъlt, tьrt, tьlt má již čeština stará tr̥t, tl̥t, a to zůstává i v češtině nové, mimo případy, kde během času nastala změna nějaká další. Na př. psl. gъrbъ č. hrb, nikoli herb (podle pravidla gъrbъ), a gen. hrbu (dvojslab., nikdy jednoslab. hrbu); a rovněž tak gъrstь č. hrst, nikoli herst, gen. hrsti; kъrčь č. krč, kъrkъ č. krk. gъlkъ č. *glk (za to změnou pozdější hluk), chъlmъ slc. Chlm (jm. místní, v č. změnou pozd. chlum), sъlnce slc. slnce (č. slunce), bьrdo č. brdo (nikdy jednoslab. brdo), četvьrtъ č. čtvrtý, dьrnъ č. drn, dьržati č. držeti, mьrtvъ č. mrtvý, mьrznąti č. mrznouti, pьrsь č. prs, pьrstъ č. prst, pьrvъ č. prvý, sьrdьce č. srdce, sьrna č. srna, sьrp č. srp, sьrstь č. srst, tьrn č. trn, tьrpêti č. trpěti, vьrba č. vrba, vьrtêti č. vrtěti, zьrno č. zrno, čьlnъ slc. čln (č. člun, změnou pozdější), dьlgъ slc. dlh (č. dluh), mьlčati č. mlčeti, pьlnъ č. plný, pьlstь č. plst. stьlpъ slc. stl̄p (č. sloup), tьlką slc. tlčiem (č. tluku), vьlgnąti č. vlhnouti, vьlkъ č. vlk, vьlna č. vlna, žьltъ slc. žltý (č. žlutý) atd. – [61]číslo strany tisku

ъ, ь při r, l v tъrt, trъt atd. [4] Srov.: Schmidt, Zur Gesch. des indogerm. Vocalismus II. 18 a násl. Miklosich, Über den Ursprung der Worte von der Form asl. trъt, téhož, Etym. Wörterbuch; Brückner, v Jag Arch. VII, 526 a násl.; Leskien, v Jag. Arch. III, 698 a násl.).

59. V následujících §§ podávám sbírku příkladů na české tvary trt, tlt (tr̥t, tl̥t). Při výkladu jejich jde v případech daných o dvě věci: jaké bylo jer při r, l, zda-li ъ či ь, – a kde bylo, zda-li před r, l či za ním. Poučení o tom nabýváme s několika stran.

Poučují nás o tom jiné jazyky indoevropské. Na př. litevské adj. kruvinas krvavý svědčí, že bylo psl. krъvь, a podobné svědčí lit. viršus pro psl. vьrchъ, lat. vertere pro vьrtêti, lat. glutire pro glъtati atd.

Dále poučují nás o tom jiné jazyky slovanské. Z pův. tъrt atd. vyvinulo se totiž tr̥t, tl̥t jenom ve slovanštině jižní[5]Stsl.tr̥t, tl̥t transkribuje se obyċejně trъt, tlъt\ v rkpech bývá za to též trьt, tlьt, na př. čr̥vь, dl̥gъ psáno črъvь, črьvь, dlьgъ, dlьgъ.) a české (skupině A), kdežto v slovanštině ruské (B) a polské i lužické (C) zůstává r, l souhláskou a za bývalé ъ, ь vyvinuje se samohláska jiná, která ukazuje, kde prvé jer bývalo, a mnohdy také jaké bylo. Na př. ruské gorbъ a pol. garb svědčí, že bylo psl. gъrbъ; podobně svědčí rus. zerno a pol. ziarno pro psl. zьrno; rus. krovь a pol. kreŵ pro krъvь; polské tart svědčí, že bylo původně tъrt nebo tьrt, – pol. tłut, tułt, tłot, tołt je svědectvím pro tъlt, – pol. tełt pro tъlt, tьlt, – pol. tilt pro tьlt, – pol. tieřt, tiert stpol. tirt pro tьrt, atd.

Konečně máme poučení v daném slově samém anebo v blízkých jeho příbuzných. Na př.:

hrst, krmě nemůže pocházeti z gьrst-, kьrm, poněvadž po g-, k- nemohlo následovati ь; – stsl. žrlo (psáno žrьlo) a grlo (ps. grъlo) jsou ovšem slova příbuzná, ale nikoli stejná: žrlo je z gьr- koř. ger-, grlo pak ze stupňovaného gor- (sr. Jag. Arch. 7, 119), svědčí tedy stsl. grъlo č. hrdlo pro psl. gъrdlo, žrъlo pak pro gъrdlo ; –

stč. žrnov, črný nemůže pocházeti z gъrn-, kъrn-, poněvadž g-, k- by se tu nebylo změnilo v ž-, č-; –

jerové e v sg. nom. krev, pl. gen. jablek atp. svědčí, že jer bylo za souhláskou r, l, nikoli před ní, tedy že bylo krъvь, jablъkъ atd.; –

tvary stupňované mrak, vláha svědčí, že mrknouti, vlhnouti je z mьrk-, vьlg-; z kořenů merk-, velg- jest na nižším stupni mьrk-, vьlg-, na vyšším mork-, volg- a z toho mrak, vláha; –

tvary stupňované strom, brod svědčí, že strmý a stč. brdu (praes.) je ze strьm-, brьd-, koř. strem-, bred-; –

tvar stupňovaný slepý stsl. slêpъ svědčí, že oslnouti (m. oslpn-) je ze slьp-; – [62]číslo strany tiskutvar zdloužený umierati, umírati svědčí, že umrlý, smrt atp. je z mьr-, koř. mer-, – polykati, stč. vylyhovati (= vylhávati) svědčí, že v psl. bylo lъk-, lъg-; –

tvary zmar, val, valiti atp. svědčí, že umrlý, smrt, vlna unda je z mьr-, vьl-, koř. mer-, vel- (stupň. v -o- a zdlouž. v -a-);

tvar stč. (jednoslabičný) trta- se souhláskovým r svědčí, že slovo to vzniklo z trъta- nebo trьta- (s jerem za r), kdežto stč. (dvouslabičné) tr̥ta- se samohláskovým r svědčí, že slovo vzniklo z tъrta- nebo tьrta- (s jerem před r), a totéž vysvítá ze stč. tlta- a tl̥ta-; jest stč. krvavý, slza, blsket atp., a bylo tedy krъv-, slъz-, blьsk- atd., a jest stč. hrb gen. hrba, brzo, plný atp., a bylo tedy gъrb-, bъrz-, pьln- atd.

Ale přes to přese všecko přece často vyskytují se slova, jejichž r̥, l̥ etymologicky určiti nelze; mezi příklady zde následující pojata jsou však jen taková, jejichž r̥, l̥ je původu trvám patrného.

60. tr̥t z tъrt.

České hrb, stsl. grъbъ *) je proti rus. gorbъ, pol. garb, stprus. garbs kopec, je tedy z psl. gъrbъ, – hrčeti, hrkati, bělorus. harkać, tedy z gъrk-; – hrdlíce, stsl. grъlica, rus. gorlica, pol. garlica, tedy z gъrlica; – hrdlo, stsl. grъlo, rus. gorlo, pol. gardło, tedy z gъrdlo; – hrdý, stsl. grьdъ, rus. gordyj, pol. gardzić, tedy z gъrdъ; – hrnec, stsl. grьnьcь, rus. gornecъ, pol. garniec, tedy z gъrnьcь; – hrnouti m. hrtnouti, pol. garnąć, srbch. grnuti iterat. grtati, tedy z gъrt-, hrst, stsl. grьstь, rus. gorstь, pol. garść, tedy z gъrstь = gъrt-tь (srov. rąka, ruka z koř. renk- = colligere); – hrtan, chřtán, stsl. grъtanь, rus. gortanь, tedy z gъrt-; – chrkati, rus. dial. chorkatь, pol. charkać, tedy z chъrkati; – chrt, stsl. chrъtъ, rus. chortъ, pol. chart, tedy z chъrtъ; – Chrvat, stsl. chrъvat-, rus. Chorvatъ, pol. Karwat-, tedy z chъrv-; – krč pařez, Krč jm. místní, pol. karcz, tedy z kъrčь; – stč. krčěti je z kъrk-, nč. kručeti jest toho onomatopojická varianta; – krčiti, stsl. krъčiti, rus. korčitь, tedy z kъrk-; odtud i křeč, slc. krč, rus. korčь, pol. kurcz, – krčma, stsl. krъčьma caupona, rus. korčma, pol. karczma, tedy z kъrč-, – krch, kršňavý slc. krchňavý, hluž. korch levá ruka, tedy z kъrch-, – krk, stsl. krьkъ, rus. korkъ, pol. kark, tedy z kъrkъ, – krkatí, krkavec, rus. karkatь, tedy z kъrk-; – krmě, krmiti, stsl. krъmlja, rus. kormlja, pol. karmja, tedy z kъrmja; – krňavý, krněti. stsl. krьnъ mutilus, rus. dial. kornyj malý, pol. Karnkowo jm. místní, tedy z kъrn-; – krpec, krbec bačkora, krpě pl. krpata. pol. kurṕ, rus. dial. kurpy, tedy z kъrp-; – stč. krpati, krpiti kousati, z kъrp-, – krsati, pol. karślak zakrslý strom, tedy z kъrs- – ośkrd. stsl. oskrъdъ, rus. oskordъ, pol. [63]číslo strany tiskuoskard, lit. skurdis motyka, tedy z oskъrdъ; – skrbiti, pol. skarb poklad, tedy ze skъrb-.

61 tl̥t z tъlt.

České hluk m. hlk[6]

Za tl̥t bývá v češtině tlut, v.§ 229.

') Za náležité a stč. čr̥t, žr̥t, (t. j. čr̥-, žr̥- před souhl.) jest nč. čert, žert.

), stsl. glъkъ, je proti rus. golkъ, pol. giełk, je tedy z psl. gъlkъ . – chlum, slc Chlm jm. místní, stsl. chlъmъ, rus. cholmъ, pol. Chełm, tedy z chъlmъ. – slunce, slunko, slc. slnce, slnko, stsl. slъnьce, rus. solnce, tedy ze sъln-

62. trt, tr̥t z trъt.

České brva, stsl. brъvь, je proti rus. brovь, pol. breŵ gen. brwı, lit. bruvis, tedy z psl. brъv-, – brzda, stsl. brъzda, rus. brozda, tedy z brъzda; – drhati, drhtati, stsl. drъžati tremere, rus. drožatь, pol. drzeć, lit. drugys zimnice, tedy z drъg-, – drv- v drvoštěp a v plur. drva gen. drev, stsl. drъva ligna, rus. drova, pol. drwa gen. drew, tedy z drъvo; kmen tento je z pův. drū-, srov. ř. δρύς, a z toho pak druu̯-, slovansk. drъv-. sing. dřevo stsl. drêvo je z dervo, lit. derva, – ochrnouti, stsl. chrъmnąti claudicare, ochrъmnąti claudum fieri, adject. chromъ, tedy z chrъm-. – krt, krtek, dial. kret, stsl. krъtъ, rus. krotъ, pol. kret, tedy z krъtъ; – krev gen. krve, stsl. krъvь, rus. krovь, pol. kreŵ gen. krwi, lit. adj. kruvinas, tedy z krъvь, – stč. ostrev gen. ostrve, z ostrъvь, ostrev DalJ. 74, – stč. stred gen. strdi, ze strъd- Mikl. Etym. Wtb. 327, vedle toho je také střed, srov. pol. stredz a strzedz a v. § 267, – stč. strhati proti strouhati, stsl. strъgati a strugati, tedy ze strъg-; – trest gen. trstı, stsl. trъstь, pol. trescz Małg„ lit. strustis stéblo Mikl. I³ 144, tedy z trъstь.

63. tl̯t, tl̥t z tlъt.

Stč. blcha, plur gen. blech (z blъchъ, odtud nč. blecha), stsl. blъcha, je proti rus. blocha, lit. blusa, je tedy z psl. blъcha; – hltati, rus. glotatь, lat. glutire, tedy z glъt; sem patří také klut, klutati;– chlup, slc. chlp, rus. chlopьe. ochlopьe, tedy z chlъp-, – jablko pl. gen. jablek = jablъkъ, tedy z jablъko, – klúb, kloub, slc. klb, souvisí snad s glob-, mrus. a srbsk. zglob articulus atd. Mikl. Et. Wtb. 66, a tedy z *klъb-; k tomu patří též klubko, stč. klbko Boh. 31ᵇ, slc. klbko; – kluk slc. klka floccus, stuppa, stsl. klъkъ, z klъkъ; – stč. plet vor gen. plti, stsl. plъtь, strus. plotь, koř pleu̯-, tedy z plъtь; – stč. plet kůže gen. plti, stsl. plъtь, rus. plotь, pol. płeċ gen. płci, lit. pluta kůra, tedy z plъtь, – stč. plvěti fluere, z koř. pleu̯-, tedy z plъvêti; – slza, stč. pl. gen slez, sloveso slož. vze-slziti z vъzъ-slъz-, tedy psl. slъza.

64. tr̥t z tьrt.

České brdo clivus, licium, stsl. brъdo, je proti rus. berdo, pol. bardo, je tedy z psl. bьrdo, – brhel pták, rus. berglezъ, pol. bargieł, tedy [64]číslo strany tiskuz bьrg-; – brk, brko, mrus. bork, pol. bark paže, tedy z bьrkъ; – brloh, stsl. brъlogъ, rus. berloga, pol. barłog, z bьrlogъ; – brzý, brzo, stsl. brъzъ, pol. barzy, barzo, bardzo, z bьrz-; – cvrčeti v. doleji skvrčeti; – stč. črný nč. černý*), stsl. črъnъ, rus. čërnyj, pol. czarny, czerń, tedy z čьrnъ, – stč. ċrpu nč. čerpu, čerpati, stsl. črъpati, rus. čerpatь, pol. czerpać, tedy z čьrp-, – stč. črstvý nč. čerstvý, stsl. črъstvъ, rus. čerstvyj, pol. czerstwy, tedy z čьrstvъ, – stč. črt nč. čert, stsl. črъtъ, rus. čërtъ, čortъ, pol. czart, tedy z čьrtъ, – stč. črtadlo, nč. knižné črta, črtati, stsl. črъta linea, črъtati incidere, rus. čerta, tedy z čьrta-; – stč. črv nč. červ, stsl. črъvь, rus. červь, pol. czerŵ, lit. kirmis, tedy z čьrvь; – čtvrtý, stsl. četvrъtyj, rus. četvërtyj, pol. czwarty, lit. ketvirtas, tedy z č(e)tvьrt-; – stč. drlavý bodlivý, koř. der-, tedy z dьrlavъ; – drhnouti, rus. dernutь, pol. dziergnąć, tedy z dьrg-, – drn, stsl. drъnъ, rus. dernъ, pol. darn, kaš. dzarna, tedy z dьrn-; – drzy, stsl. drъzъ audax, rus. derzkij, pol. darski a dziarski, tedy z dьrz; – držeti, stsl. drъžati, rus. deržatь, pol. dzierżeć, tedy z dьrg-; – s-mrknouti se zatmiti se, stsl. mrъknąti, rus. merknutь, pol. mierzchnąć, z mьrk-, koř. merk-, stupň. v mork-, mrak; odtud i mrkati očima; – smrsknouti, mrštiti, z mьrsk-, koř. mersk-, stupň. v morsk-, mraštiti rugare; – mrtvý, smrt, stsl. mrъtvъ, sъmrъtь, rus. mertvyj, smertь, pol. martwy, śmierć, z mьr-, koř. mer-; odtud i mrcha cadaver (mrcha pecus, pol. mercha, marcha, je přejato z germ., srov. i rum. marhă, margă dobytek, Malin. wyr. 11 a 12); – mrva, stsl. mrъvica, pol. mierzwa cuchanka, tedy mьrva, – mrzeti, stsl. mrъzêti abominari, rus. merzêtь, pol. mierzeć, tedy z mьrz-; odtud také mrzký, mrzutý, mrzák,; – mrznouti, stsl. mrъznąti, rus. mërznutь, pol. marznąć, koř. merz-, stupň. v morz-, mráz, tedy z mьrz-; – prha, stsl. prъga novella tritici grana, rus. perga, pol. pierzga, tedy z pьrga; – prchnouti, prchati, rus. porchatь, pol. pierzchnąć, pierzchać, tedy z pьrch-, koř. perch-, stupň. v porch-, prach; odtud i prchlý a pršeti; – prk kozlovina, pol. parkacz, kozel, mrus. perčyty śa prskati se, tedy z pьrk-; – prs, stsl. prъsь, rus. persi, pol. pierś, tedy z pьrsь; – prst masc., stsl. prъstъ digitus, rus. perstъ, pol. pierść hrst, pierścień, naparstek, tedy z pьrst-; – prst fem., stsl. prъstь humus, mrus. persť, stpol. pierść; – prť, dial. pirť stezka, mrus. perť, pol. perć m. pierć, tedy z pьrtь, – prvý, stsl. prъvъ, rus. pervyj, pol. pierwy, pıerwszy, tedy z pьrv-, – skvrčeti, svrčeti, cvrčeti, atd., rus. sverčatь, pol. skwierczeć, tedy ze skvьrk-; – skrna, stsl. skvrъna, rus. skverna, pol. poskwiernić, tedy ze skvьrn-; – smrděti, stsl. smrъdêti, rus. smerdêtь, pol. śmierdzieć, koř. smerd-, stupň. smord-, smrad, tedy ze smьrd-; – smrk dial. švrk, slc. smrečina, svrčina, rus. smerčie collect., pol. swierk vedle smrek, stsl. smrêča cedrus, tedy ze smьrk-, koř. smerk-; [65]číslo strany tisku– srdce, stsl. srъdьce, rus. serce, pol. serce, miłosierny, tedy ze sьrd-, koř. serd-; – srch, sršeň, sršatý, sršeti, stsl. srъchъkъ asper, srъšenь šeršenь crabro, pol. sierszeń, lit. širšů, tedy ze sьrs-; – srna, stsl. srъna, rus. serna, pol. sarna, tedy ze sьrna; – srp, stsl. srъpъ, rus. serpъ, pol. sierp, stpol. sierzp, tedy ze sьrpъ; – srst, stsl. srъstь pili, rus. šerstь, pol. sıerść, szerść, tedy ze sьrstь, – strniště, stsl. strъnь fem. stipula, rus. sternja, pol. ściern, tedy ze stьrn-; – svrběti, stsl. svrъbъ, rus. sverbъ, pol. świerzb, tedy ze svьrb-, koř. sverb-, stupň. svorb-, svrab, – stč. ščrbina nč. štěrbina, rus. ščerbina, pol. szczerba, tedy ze ščьrb-; – trdlo, mrus. terłyća, pol. tarlica, cierlica, ciarlica, z koř. ter-, tříti, tedy z tьrdl-; – trhnouti, stsl. trъgnąti iter. trъzati, rus. terzatь, tedy tьrg-; – trn, stsl. trъnъ, rus. tërnъ, pol. tarn i cierń, tedy z tьrnъ, – trpěti, stsl. trъpêti, rus. terpêtь, pol. cierpieć, tedy z tьrp-, koř. terp-, stupň. v torp-, trápiti; – trnouti, strnouti, ustrnouti, stsl. utrъnąti torpescere, sln. otrpnôti, strpnôti, rus. terpnutь, pol. tarnąć a cierpnąć trnouti, tedy z tьrp-, koř. terp-, stupň. v torp-, stsl. utrapъ extasis, stč. otrap, otrapa, otrapenie extasis, otrapiti = smyslů zbaviti; – vrba, stsl. vrъba, rus. verba, pol. wierzba, lit. virbas, tedy z vьrba; – vrčeti, vrkati, lit. verkti, tedy z vьrk-; – vrch, stsl. vrъchъ, rus. verchъ, pol. wierzch, lit. viršus, tedy z vьrchъ; – stč. vršě síť, mrus. verša, pol. wiersza, tedy z vьrša; – vrtěti, vrtati, vrtký, vrtoch, obrteł, stsl. vrъtêti, rus. vertêtь, pol. wiercieć, tedy z vьrt-, koř. vert- vertere, obsažený ve verteno-vřěteno a stupň. ve vort-, vrátiti; odtud i vrstva, rus. versta, pol. warsta, warstwa, z vьrt-t-, – stč. vrv, stsl. vrъvь funiculus, rus. vervь, tedy z vьrvь; – vrzati (dveřmi, otvírajíc je a zavírajíc), z vьrz-, koř. verz-, stsl. otъvrêsti aperire, povrêslo č. povříslo; – zrcadlo, stsl. zrъcalo, rus. zercalo, zerkalo, pol. zwierciadło, ze zьrk-, koř. zer-, stsl. zьrêti, zříti; – zrno, stsl. zrъno, rus. zerno, pol. ziarno, lit. žirnis, tedy zė zьrno; – stč. žrd nč. žerď, stsl. žrъdь, rus. žerdь, pol. żerdź, tedy ze žьrdь; – stč. žrnov nč. žernov, stsl. žrъny, rus. žernovъ, pol. żarna, lit. girna, tedy ze žьrn-.

Sem patří také adjektiva -rlý a -rtý utvořená z part.: umrlý z -mьr-lъ qui mortuus est, koř. mer- mříti, – otrlý z -tьr-lъ qui trivit, stč. trtý třený, koř. ter-, tříti, – stč. rozskvrlý liquefactus ze -skvьr-lъ, koř. skver-, stč. skvřieti, škvařiti se, – nevrlý z -vьr-lъ fervens, koř. ver-, vříti.

65. tl̥t z tьlt.

České člun, člunek, slc. čln, člnok, stsl. člъnъ, je proti rus. čelnь, pol. czołn a czółno, je tedy z pův. čьlnъ, – dlubati, dloubati, slc. dl̄bsti, dlbať, stsl. dlъbsti, rus. dolbitь, pol. dłubić, příbuzné se subst. dláto z dolb-to, koř. delb-, tedy z dьlb-, sem patři také ka-dlub, mrus. kadołb, pol. kadłub; – dluh, slc. dlh, stsl. dlъgъ debitum, rus. dolgъ, pol. długъ, tedy z dьlg-; – dlouhý, slc. dl̄hy, stsl. dlъgъ longus, rus. dolgij, pol. dlugi, z dьlg-; – mlčeti, stsl. mlъčati, rus. molčatь, pol. milczeć, z mьlk; s tím souvisí [66]číslo strany tiskustč. zmlklý raucus, hrdlo zmlklé, hlas zmlklý, zmlklost raucitas, zmlknúti raucum fieri, slc. mlkvý marcidus, mlkvé zrno; – mlzati ssáti, lízati, stsl. mlъzą mlêsti, z mьlz-, koř. melz-; s tím snad souvisí mlsati; – plch, stsl. plъchъ, srb. puch, pol. pilch, sthněm. pilih, z pьlchъ; – plný, stsl. plъnъ, rus. polnyj, pol. pełny, lit. pilnas, z pьlnъ; – plst, stsl. plъstь, rus. polstь, pol. pilść, z pьlstь; – stč. plznúti, stsl. plъznąti a plêsti praes. plъzą repere, rus. polzti, pol. pełzać, z pьlz-, koř. pelz-, stupň. v polz-, plaz-; s tím souvisí plzký, plž, plaz, plaziti se; – sloup, stč. stlúp, slc. stl̄p, stsl. stlъpъ. rus. stolpъ, pol. słup, ze stьlpъ; – tlouci, tluku, slc. tl̄cť, tlčiem, stsl. tlêšti (m. telk-ti), tlъką, rus. tolku, pol. tłukę, z tьlk-, koř. telk-; – tlupa, m. tlp-, stsl. tlъpa, rus. tolpa, lit. telpu tilpti místo míti, z tьlp-; – vlha, stsl. vlъga, pol. wilga, z vьlga; – vlhnouti, vlhký, stsl. vlъgnąti, rus. volgnutь, pol. wilgnąć, lit. vilgyti vlhčiti, z vьlg-, koř. velg-, stupň. ve volg-, vlag- vláha, vlažiti; – vlk, stsl. vlъkъ, rus. volkъ, pol. wilk, lit. vilkas, z vьlk-; – vlna lana, stsl. vlъna, rus. volna, pol. wełna, lit. vilna, z vьlna; – vlna unda, stsl. vlъna, rus. volna, pol. wełna, lit. vilnis, z vьlna; – žluč, slc. žlč, stsl. žlъčь, rus. želčь, pol. żółć (m. -č), ze žьlčь; – žluna, žluva, slc. žlna, stsl. žlъna, rus. želna, pol. żołno, ze žьlna; – žlutý, slc. žltý, stsl. žlъtъ, rus. želtyj, pol. żołty, lit. geltas, ze žьltъ.

66. trt, tr̥t z trьt.

Stč. břdu, brdu je proti stsl. bredą, rus. bredu, je z koř. bred-, stupň. v brod-, je tedy z brьd-; – stč. břev gen. břvi trabs, z brьvь, se břvi Šach. 25, nad brzwi HořovA. 10ᵃ (1529); – brněti pol. brznieć, na'nom již železa brnye (= řinčí) AlxV. 1394, mnohý jazýček brnyeſſe Vít. 27ᵇ, (kněz) maje brnícíe zvoncě HusPost. 79ᵃ, koflík brnieše Život Jos. ČČMus. 1862, 220, včelenky brňá (= bzučí) Suš. 339, z brьn- (Mikl. Etym. Wtb. 21 z brenê-); – hřbieti, z koř. greb-, stupň. grob-, tedy z grьbêti; – hřmieti, z koř. grem-, stupň. grom-, tedy z grьmêti; – chřbet, hřbet z chrьbьtъ; – střed gen. strdi favus má vedle sebe také nom. stred, a to ukazuje ke strъd-, v. § 62 a 267; – stč. strnúti, most (podrubený) ledva strnieše DalP. 89, m. strmnúti, srov. stsl. ustrъmnąti praecipitari, adv. střemhlav, srov. stsl. strъmьglavь, ze strьmьglavь; to vše ze strъm-, koř. strem-, stupň. v subst. strom; – škrhati, škrhotati, vedle skřehtati, stsl. skrъžьtati. rus. skrežetatь, ze skrьg-; – pl. instr. stč. třmi z trьmi; totéž trь- = tres je v trpaslík a stč. třpaslek, srov. stsl. trьpęstъkъ simia, a v trnož, srov. stsl. trьnogъ; – se-trvati podle mrus. tryvaty, vytrevałyj, lit. trivoti ertragen Mikl. Etym. Wtb. 360, tedy ze sъ-trьvati; – gen. mudrcě, chytrcě atp. z -rьca atd.

67. tlt, tl̥t z tlьt.

Stč. blsket, blščěti sě, stsl. blьskъ, blьscati, blьštati sę, je proti rus. blestêtь, bleščatь, pol. blyszczeć, a proti iterat. stsl. bliscati, je tedy z blьsk-; [67]číslo strany tisku– blvati, stsl. blьvati, rus. blevatь, pol. blwać (jednoslab.), tedy z bľьv- (m. bljъv-); – klnu, stsl. klьną, pol. klnę, iter. proklínati, tedy z klьn-; – klvati, stsl. klьvati, rus. klevatь, pol. klwać, tedy z kľьv- (m. kljъv-); – plvati, stsl. plьvati, rus. plevatь, pol. plwać, tedy z pľьv- (m. pljъv-); – oslnouti, stsl. oslъnąti m. oslьpn-, stupň. v slêp-, slepý, tedy ze slьp-.

68. Mnohdy jest výklad obtížný. Na př. při slově skrze, vedle stsl. črês (z kers-). Místo klobása mělo by býti klbasa, podle stsl. klъbasa, pol. kiełbasa, rus. kolbasa. Podobně žádáme tlmač m. tlumač a tulmač, stsl. tlъmačь, rus. tolmačъ, pol. tłumacz, z tureck. Knižné kormidlo je utvořeno podle rus. kormilo, správně by mělo býti krmidlo, stsl. krъmilo; totéž platí o slovu korma puppis, m. krma, stsl. krъma, rus. korma, z kъrma.

Změně v tr̥t, tl̥t podléhala také mnohá slova přejatá. Příklady toho jsou: č. brně, stsl. brъnja, rus. bronja, sthněm. brunja, got. brunjo; – stč. drbiti musiti, sthněm. durfan, got. thaúrban; – krleš, sthněm. kirleise, z ř. ϰύριε ἐλέισον; – stč. krzno plášť kožešinou podšívaný, stsl. krъzno, rus. korzno, sthněm. chursinna, chrusina, střlat. crusina, crusinna; – mrkev, rus. morkva, sthněm. morha, moraha; – vrhcáb, něm. Wurfzabel.

69. Ještě slovo o tom, jakým postupem hlásky ъ, ь v češtině zanikaly.

1. Nalezli jsme, že v slovích tvarů tъrt, tъlt, tьrt, tьlt zaniklo ъ, ь v době prastaré, dříve než jinde: z krъvь se stalo podle pravidla o jerových střídnicích krev, z gъrstь však je hrst a nikoliv herst, zaniklo tedy -ъ- v gъrstь atp. dříve, než pravidlo dotčené zavládlo.

2. V případech ostatních, mimo vytčené tъrt atd., zůstávaly a trvaly hlásky ъ, ь na svých místech, až se změnily ve své náležité střídnice. To vyplývá ze samého pravidla o těchto střídnicích: za ъ, ь jest e jen v řadě slabik jerových a jenom na místech počtem sudých (od konce počítajíc); historické sen a den atp. nemohlo vzniknouti ze sъn a dьn t. j. po zaniknutí koncového jeru, nýbrž vzniklo z plného sъnъ a dьnь; bylo tedy, když pravidlo o jerových střídnicích vznikalo, ъ a ь v živé výslovnosti zachováno nejen na místech sudých, nýbrž i na lichých a i na konci slov, t. j. všude, kde theorie klade slabik jerových vedle sebe několik.

3. Kromě toho svědčí některé případy s přehláskou a-ě, že koncové -ь trvalo na svém místě až do této přehlásky (XII stol.). Na př. pět z psl. pętь. Z pęt- bylo české piat- a z toho dále ṕat- (ṕ = měkké p) a pat- (v patnáct atp.). Dejme tomu, že náležité koncové -ь zaniklo před přehláskou, tedy že quinque bylo stč. piat n. ṕat n. pat. Tu namítá se otázka: jak se to mohlo přehlásiti v historické pět, ana přehláska tato děje se jen tehdy, když následuje hláska měkká nebo slabika se samohláskou úzkou? Uvedené piat, ṕat (quinque) je zněním identické s participiem piat, ṕat (rozṕat distentus), změny hláskové mají tu tedy býti identické; prvé piat, ṕat quinque [68]číslo strany tiskuzměnilo se v pět, proč se nezměnilo též druhé? Nalezneme výklad a výmluvu, že tu působila analogie: k nom. akk. piat, ṕat quinque byl gen. pěti atd., odtud dostalo se -ě- také do nom. akk. a jest tedy pět. Ale proti tomu máme také námitky: a) Také při part. piat, ṕat mohla působiti analogie, totiž z plur. pěti, a nepůsobila; proč tedy analogie v slovích znění indentického tam působila, zde nikoliv? b) Táž analogie mohla působiti také v patnáct, patdesát, památný, památka, částka atd., ale starožitná a rázovitá slova tato zůstala bez přehlásky; proč působila analogie v ṕat-pět, paḿat-pamět, část-čiest atd., a ne také v patnáct, památka, částka? c) Adverbia zpět, opět jsou z býv. -ṕat-, psl. -pętь, jejich -ě- mělo by býti též z analogie; ale odkud měla analogie přicházeti, když slova tato jakožto adverbia byla isolována a souvislost jejich s nějakým přehlasovaným pět-, na př. se zpietiti, bez analyse grammatické zajisté nebyla na snadě? d) Změny, nebo vlastně turbace, které způsobuje analogie, vyvíjejí se znenáhla a bývá dlouhé kolísání, než jazyk od tvaru hláskově správného k tvaru analogií vzniklému přejde; na př. bylo náležitě slyšal plur. slyšěli, pak přibylo analogií také slyšěl n. slyšel a slyšali a jazyk dlouho se kolísal mezi slyšal a slyšel atd., než se ustálil svou měrou novotvar slyšel; při piat, ṕat-pět quinque takového kolísání není, není tedy pravděpodobno, že by přehlásku v něm byla způsobila analogie. To vše platí také o příkladech piast- a pěst (psl. pęstь), piád- a pied nč. píď (psl. pędь), pamiat- a pamět (psl. -mętь) a j., přehlásku ia, a-ě v případech těchto bez obtíží a pravděpodobně vyložiti nelze. Všecky však obtíže odpadnou, když přijmeme hypothesi, že koncové -ь v češtině trvalo ještě, když přehláska a-ě se dála (v XII stol.). Hlásky ъ, ь nezanikly v češtině najednou, nýbrž zanikaly postupně, jak z odstavců 1. a 2. tohoto § vysvítá; mohlo tedy také koncové -ь trvati až do stol. XII. Pročež mám za to, že tak bylo, a přehlásku pět atd. vykládám z piatь, patь atd. Srov. § 95.

Stupňování samohlásek *).

70. V teku-tok, stsl. teką-tokъ máme slova příbuzná, ale vytčené jejich samohlásky e-o jsou rozdílné. Rovněž tak v lat. tego-toga, ř. λέγω-λόγοςatd.

*) Srov. Miklosich, Über Steigerung u. Dehnung in den slavischen Sprachen 1878; téhož, Gramm. I³, a Etymol. Wörterbuch 1886; – Saussure, Mémoire sur le système primitif de voyelles dans les langues indoeuropéennes 1879; – Leskien, Die Praesensbildungen des Slavischen und ihr Verhältniss zum Infinitivstamm, v Jag. Arch. V. (1881), 497 a násl.; téhož, Handb.² 12 a násl.; téhož, Der Ablaut der Wurzelsilben im Litauischen 1884; –Kruševskij, Kъ voprosu o gunê 1881 (výtah z toho a j. od E. Kováře, v článku O stupňování, v Listech filolog. 1887); – Hübschmann, Das indogerm. Vocalsystem 1885, 71 a násl.; – Wiedemann, Beiträge zur altbulg. Conjugation 1886; – Brugmann, Grundriss I. 246–260; – V. Henry, Précis de grammaire comparée du grec et du latin² 1889, 49–52 a j.; – Sobolevskij, Fonetika 1891, 62 a násl. [69]číslo strany tiskuZměnu, která se nám tu jeví, nazýváme stupňováním samohlásek; v teku-tok atd. je stupňováno e v o, – jsou samohlásky rozdílných stupňů, – jsou stupně e-o. V stsl. impt. tьci- praes. teką- subst. tokъ jsou stupně ь-e-o.

Stupně e-o máme také v slovích πέτομαι-ποτέ; k nim patří dále též -πτ- v reduplikovaném πί-πτ-ω, se samohláskou úplné zaniklou. Tu máme tedy stupně 0-e-o. Rovněž tak v slovích: ἔλιπον-λείπω-λοιπός.

Stupně k sobě patřící tvoří stupňové řady neb stupnice; stupnicí takovou jest na př. právě ukázané ь-e o a 0-e-o. Doklady pro každý stupeň jsou buď v jazyku témž, na př. v stsl. tьci-teką-tokъ, ř. πίπτω-πέτομαι-ποτή, ἔλιπον-λείπω-λοιπος, – buď doplňují se z jazyků rozdílných, na př. stsl. vьsь (z pův. vikʼ-), lit. vëš (z veikʼ-) a ř. οἴϰος (z voikʼ) dávají dohromady touž řadu 0 e-o, jako ἔλιπον-λείπω-λοιπός.

Stupňování samohlásek vyvinulo se v indoevropském prajazyku. Odtud dochovalo se do jazyků pozdějších. Z bývalé jeho rozvitosti a pravidelnosti tu. více tu méně se ztratilo nebo porušilo, někdy však přibylo k stupňování starému něco nového, buď nový způsob, buď nové případy. Příklady nalézají se nejhojnější a pravidlo je tedy nejzřetelnější v jazyku skr. a řeck.; ale i v stupňování slovanském je příkladů hojnost.

Příčinou stupňování byly dílem starý přízvuk, dílem i jiné okolnosti hláskové, dosud dosti nevypátrané. Na př. v λείπ- zůstávalo -ei-, dokud tu byl přízvuk; když přibyla přípona, která strhla přízvuk na sebe, ztrácelo se -e- a zbývalo -i-, bylo tedy na př. λιπέ- (Saussure 188); – v kmenové příponě v sūneu̯- zůstávalo e, když přípony pádové se začínaly samohláskou, a ztrácelo se, když tytéž přípony se začínaly souhláskou, na př. pl. nom. skr. sūnav-as pův. sūneu̯-es, sg. dat. skr. sūnav-ē pův. sūneu̯-ai̭ proti skr. a pův. sg. nom. sūnu-s, sg. akk. sūnu-m atd. (H. Paul, Saussure 205–206). Podle toho je tedy stupňování změna pouze hláskoslovná; výklady starší, podle nichž stupňování bylo změnou dynamickou, účelnou atp. (o těch výkladech v. u Saussurea 125 a v Listech filolog. 1887, 234 a násl.), byly tedy mylné*).

Stupňování máme v slabikách kořenných a v příponách kmenotvorných i ohýbacích. Na př. v slabikách kořenných: teku-tok; λέγω-λόγος; πέτομαι-ϰοτή; – v příponách kmenotvorných: plur. 2. os. bere-te a 3. os. bero-ntь stsl. berątъ; ř. φέρετε a φέρουσι m. φέρο-ντι; vok. sg. chlape a dat. pl. chlapo-mъ; ř. λύϰε a λύϰ-ος; lat. lupe a lupus m. lupo-s; ř. ποι-μήν a ἄϰ-μων; akk. ποι-μέν-α a ἄϰ-μον-α; βέλε-μνο-ν a φερό-μενο-ς (přípony[70]číslo strany tiskumno-meno = řada 0-e); – v příponách ohýbacích: plur. 1. os. dor. λύο-μες a lat. legimus m. legi-mos; gen. sg. skr. sūno-š lat. generis m. genes-es a ř. γένους m. γένεσ-ος(= přípony -s, -es, -os = řada 0-e-o).

71. Případy, ve kterých v slovanštině stupňování máme a kdy jaké, vytýkají se v kmenosloví a dílem také v tvarosloví.

Stupnice, které byly v indoevropštině prvotné a na nichž stupňování jazyků historicky známých se zakládá, nejsou dosud dostatečné vypátrány. Na místé stupnic stanovených nedávno Hübschmannem (1885) navrhuje nověji jiné Bartholomae (v Bezzenbergerových Beiträge sv. 17, r. 1891, str. 105 a násl.). Dokud tu není jistoty, nelze výklad o stupňování slovanském navazovati na výklad o stupňování prvotném, a nezbývá než hledati a uváděti stupnice, jež v stupňování slovanském se nalézají. Při tom ovšem můžeme ukazovati, jaké jsou ke kterým stupnicím slovanským příslušné stupnice jazyků jiných, nebo jakou tu a tam můžeme předpokládati stupnici prvotnou, prajazykovou. –

Nalézáme pak v stupňování slovanském I. stupnici ь, e, o (= pův. ě, e, o); II. stupnici ъ-o; III. několik příkladů stupnic jiných; a k tomu druží se IV. dloužení.

I. Stupnice ь-e-o.

72. Stupně tyto číslujeme, anebo je také nazýváme 1. stupněm nižším ([7] Za pův.ě je lit. i, za o pak a.), 2. středním (e), 3. vyšším (o). Na př.:

z koř. slovanského ber- (= pův. bher-, ř. φερ-, fer-) jest 1. bьr-, v inf. stsl. bьrati č. bráti; – 2. ber-, v praes. stsl. berą č. beru; – 3. bor-, v subst. stsl. sъborъ č. sbor; –

z koř. mer- jest 1. mьr-, v praes. stsl. mьrą č. mru; – 2. mer-, v inf. stsl. mrêti č. mřieti, mříti, z *merti; – 3. mor-, v subst. stsl. merъ č. mor; –

z koř. rek- jest 1. rьk-, v impt. stsl. rьci č. rci; – 2. rek-, v inf. stsl. rešti č. řéci, říci, z *rekti; – 3. rok-, v subst. stsl. rokъ č. rok; –

atd., příklady jiné následují doleji.

Stupnice tato má své stupnice střídné a souhlasné v indoevropských jazycích jiných, na př.:

v litevštině, kde z koř. mer- jest 1. mir-tis smrt, 2. merdžiu umírám, 3. maras mor*); –

v řečtině, kde z koř. φερ- jest 2. φέρω, 3. φόρος subst., φορός adj.; – z koř. πετ- 1. πί-πτ-ω, 2. πέτ-ομαι, 3. ποτ-ή (= stupnice 1. 0, 2. e, 3. o); –

v latině, kde z fer- jest 1. fors[8] Za pův.ěr je lat. or.), 2. fero; – z koř. teg- 2. tego, 3. toga; – [71]číslo strany tiskuv germanštině, kde z koř. ber- (= pův. bher- atd.) jest got. 1. gabaúr-ths[9] Got. aur je za pův.ěr.) (něm. Geburt), 2. praes. baira[10]Got. air je m. er.) fero, 3. praet. bar[11]

Za pův.o je germ. a.

†) Za pův.e. a o je skr. a.

) tulí; –

v sanskrtu, kde z koř. bher- jest 1. bhr̥-tiš porod, 2. bharati†) nese, 3. bhara-†) adj. nesoucí.

Stupnice tyto pak úhrnem svědčí, že byla stupnice původní, praindoevropská: 1. ě (t. j. hláska vzniklá oslabením z e), 2. e, 3. o.

Při stupnici této vyvíjejí se – v jazycích indoevropských vůbec a v slovanštině taktéž – některé zvláštnosti, pro kteréž je třeba lišiti zde několik případů různých, zejména případy, kde stupeň střední má α) ei̭, ß) eu̯, γ) u̯e, δ) er, el, t) em, en, f) e s hláskou jinou než v případech vyčtených.

α) Stupeň střední ei̭.

73. Stupnice indoevropská tu jest: 1. i (místo ěi, ě- zaniklo), 2. ei̭, 3. oi̭. Na př.:

z koř. -vei̭d- věděti jest 1. vid, v 1. os. množ. skr. vid-má, ř. ἴσμεν m. ϝίδ-μεν, got. vitum; – 2. veid, v ř. ϝείδο-μαι; – 3. void, v ř. οἶδα m. ϝοῖδ-α, skr. vēd-a, got. vait něm. weiss; –

z koř. στειχ- kráčeti jest 1. στιχ-, v aor. ἔ-στιχ-ov; – 2. στειχ-, v praes. στείχ-ω; – 3. στοιχ- v subst. στοῖχ-ος řada; –

z koř. λειπ- opouštěti jest 1. λιπ-, v aor. ἔ-λιπ-ον; – 2. λειπ-, v praes. λείπ-ω; – 3. λοιπ-, v perf. λέ-λοιπ-α, adj. λοιπ-ός; –

z koř. πειϑ- přemlouvám, přesvědčuji, jest 1. πιϑ-, v aor. ἔ-πιϑ-ον, πιϑ-έσμϑαι– 2. πειϑ-, v praes. πείϑ-ω; – 3. πoιϑ-, v perf. πέ-πoιϑ-α.

74. Stupnice se střídnicemi slovanskými jest: 1. ь (za pův. i); 2. i před souhláskami, ьj před samohláskami (oboje za pův. ei̭); 3. ê před souhláskami, oj před samohláskami (oboje za pův. oi̭). Příklady:

3. bês, v stsl. běs ъ č. běs, a boj v stsl. bojati sę č. báti se, – vedle skr. bhī timere, lit. baisa bázeň, baisus strašlivý; –

2. bid, v stsl. obida iniuria, obidêti iniuria afficere; – 3. bêd, v stsl. bêda č. bieda, bída; –

1. blьsk, v stsl. blъsnąti m. blьsknąti, subst. blьskъ splendor, stč. blsket m. z blьskъtъ, – 3. blêsk, v stsl. blêskъ splendor č. blesk; –

2. bьj, v stsl. bьją, rus. bьju, stč. biu; – 3. boj, v psl. boj-ь, stsl. boj flagellum.

2. či, v stsl. po-či-ti requiescere, č. odpočinouti; – 3. koj, v po-koj-ь č. pokoj, kojiti; – v nč. ob. odpočnouti není stup. 1. čь, nýbrž je to novotvar podle počnouti incipere; – [72]číslo strany tisku1. čьt, v stsl. čьtą č. čtu; – 2. čit, v stsl. aor. čisъ z čit-sъ; –

2. gnьj, v stsl. gnьją, stč. hniu; – 3. gnoj, psl. gnojь č. hnój, hnojiti; gnê, v stsl. gnêvъ putredo, ira, č. hněv; –

1. ь, v praes. jь-dą č. jdu; – 2. i, v inf. (j)i-ti č. jíti, lit. ei-ti; – koř. ei̭, jehož stupně všecky jsou v ř. ἴμεν, εἶμι, οἶμοςcesta; –

3. kroj, v krojь č. kroj, krojiti; –

2. kvil, cvil, v stsl. cvilêti č. kvíleti lugere; – 3. kvěl, cvěl, v stsl. cvêliti affligere (t. učiniti, aby kdo kvílel); –

1. kvьt, cvьt, v stsl. cvьtą stč. ktvu m. kvьt-u nč. kvetu; – 2. kvit, cvit, v stsl. aor. cvisъ ze cvit-sъ; – 3. květ, cvět, v subst. č. květ, stsl. cvêtъ; –

2. lьj, v lьjati, stč. praes. liu, léš z lьju; – 3. loj, v subst. lojь č. loj; –

1. lьp, v stsl. prilьnąti č. lnouti, z -lьp-nąti; – 3. lêp, v subst. lêpъ č. lep gen. lepu; –

1. lьz, v stč. lzáti z lьzati; – 2. liz, v stsl. ližą č. lížu, lit. lëžiu, ř. λείχω–

2. pit, v stsl. pitati nutrire, pitomъ nutritus, cultus, pišta č. píce z pit-ja; – 3. pêt, v pêstunъ č. pěstoun z pêt-tunъ; –

2. pьj, v praes. stsl. pьją stč. piu; – 3. poj, na-poj-ь č. nápoj; –

1. pьs, pьch, v stsl. pьchnąti, pьchati calcitrare, ferire, č. pšíti, upšiti; – 3. pês, pêch, v stč. piest, piesta, nč. píst, pěchovati; –

3. poj, pê, v stsl. poją, inf. pêti; –

1. pьs, v stsl. pьsati č. psáti, pьs-t-rъ č. pestrý, pьstrągъ č. pstruh; – 2. pis, v pišą č. píši z pis-j-; – z koř. pei̭kʼ, k němuž je stupeň 3. v ř. ποιϰίλος; –

3. roj, v stsl. rojь č. roj, zdroj z iz-d-roj-ь; – rê, v rêka stč. řěka, řeka; –

1. slьp, v stsl. oslьnąti č. oslnouti z o-slьp-nąti; – 3. slêp, v slêpъ č. slepý; –

2. smьj, v smьjati sę č. staž. smáti se; – 3. smê, subst. smêchъ č. smiech, smích; – skr. smi-, smajatē ridet; –

1. svьt, v stsl. svьnąti illucescere m. svьt-nąti, stč. svet-núti, stsl. svьtêti lucere, stč. stvieti m. svtieti; – 3. svêt, v stsl. svêtъ lux, stč. svět; –

2. tich, v tichъ č. tichý; – 3. têch, v stsl. útêcha, têšiti, č. útěcha, těšiti; –

1. vьd, v stč. vščieviti visitare m. vьšč-, z vьstj-, vьd-t-j-, slož. navščieviti nč. navštíviti atd.; srov. pol. nawidzieć visitare (ze stupně 2.) a nawiedzić visitare, rus. navêstitь visitare (ze stup. 3.); – 2. vid, v stsl. vidъ, vidêti, č. vid, viděti; – 3. vêd, v stsl. vêdêti č. věděti, stsl. vêdь scientia. vêstъ z vêdtъ notus, vêstь z vêdtь scientia; – [73]číslo strany tisku2. vis, ve visêti č. viseti; – 3. vês, v stsl. vêsъ statera, vêsiti č. věsiti; –

2. vьj, ve vьją stč. viu; – 3. voj, v za-voj-ь č. závoj; vê, ve vênьcь č. věnec, lit. vainikas; –

1. vьs, v stsl. vьsь č. ves; – z koř. vei̭kʼ-, jehož stup. 2. jest v lit. vëš-, vëšpats dominus (vl. pán domu), lat. vicus, – a 3. v ř. οἶϰος; –

1. zьd, v subst. zьdь č. zeď gen. zdi, v inf. zьdati aedificare; – 2. zid, v stsl. ziždą ze zidją aedifico, lit. žëdžiu tvořím; –

2. zьj, v zьjati stsl. zijati, č. staž. záti; –

2. znьj, v *znьjati rus. znijatь; – 3. znoj, v znojь č. znoj, rus. znoitь; znê, v rus. znêjatь = znojiti (hřáti) se; –

2. ži-, v stsl. žiti, živъ, č. žíti, živý, lit. gyti hojiti se, gyvas živý; – 3. goj, v stč. hoj abundantia, hojný, hojiti; –

1. žьd, v stsl. žьdati stč. ždáti; – 2. žid, v stsl. židą.

Infinitivy stsl. biti, gniti, piti, viti, č. bíti, hníti, líti, píti, víti mohou býti stupně 2. (z pův. *ei̭), anebo může tu býti kořenné i zdloužením na stupni 1. (jako v lit. vyti t. j. vīti = sl. viti, proti praes. veju = slov. vьją). To platí také o inf. stsl. čisti, cvisti, č. čísti, kvísti (srov. stč. inf. břísti z brьd-); Leskien Arch. V. 512 béře je za stup. 2.

ß) Stupeň střední eu̯.

75. Stupnice indoevropská tu jest: 1. u (místo ěu̯; ě- zaniklo), 2. eu̯, 3. ou̯. Na př.:

z koř. χευ jest 1. χυ, v perf. pass. ϰέχυται– 2. χευ, v praes. χεύω a χέω m. χέϝω; – 3. χοϝ, v χοή libatio m. χοϝή; –

z ἐλευϑ jest 1. ἐλυϑ, v aor. ἤλυϑον; – 2. ἐλευϑ, ve fut. ἐλεύσομαι m. ἐλεύϑσομαι; – 3. ἐλουϑ, v perf. εἰλήλουϑα; –

z koř. φευγ jest 1. φυγ, v aor. ἔφυγον; – 2. φευγ, v praes. φεύγω (lat. fūgi může býti z 2. feugi i z 3. fougi).

76. Stupnice se střídnicemi slovanskými jest: 1. ъ (za pův. u); 2. u před souhláskami, ov před samohláskami (oboje za pův. eu̯); 3. u před souhláskami, ov před samohláskami (oboje za pův. ou̯). Stupeň 2. a 3. tu tedy splývají; někdy je poznáváme podle tvaru, na př. v praes. zovą je stupeň 2., poněvadž i berą je stupně 2. – Příklady:

1. bľьv z *bljъv (a toto z blju-; kořenné -u v slabice otevřené zdlouženo v –ū, toto, když následovala samohláska, rozštěpeno v -uu̯, a z toho je psl. -ъv), v stsl. blьvati č. blvati; – 2. blju, v stsl. bljują č. bľuju, bliji; –

1. bъ, z pův. bhŭ, v aor. bêchъ č. běch m. bъêchъ nebo bvêchъ, – bъv a by z prodlouženého bhū, v part. pass. za-bъv-enъ (z *-bhū-eno), byti č. býti; – 2. 3. bov není doloženo, ale dlužno je předpokládati pro [74]číslo strany tiskuzdloužené -bava, izbāva redemptio, izbaviti č. zbaviti; – skr. bhavati, koř. bheu̯; –

1. bъd, v stsl. bъdêti č. bdieti, bdíti; – 2. 3. bud v buditi; – skr. budh, bodhati; –

1. kľьv i *kljъv v stsl. klьvati č. klvati; – 2. 3. klju, v stsl. kljują stč. kľuju nč. kliji, stsl. kljunъ zobák; –

1. kry (pův. -u zdlouž. v *-ū, = slov. -y), v inf. kryti č. krýti; – 2. 3. krov, stsl. krovъ č. krov; –

2. ku, kov, v stsl. inf. kovati praes. kovą kują, stč. kovati kuju; –

1. ny (pův. nu, zdlouž. v *nū, = slov. ny), v inf. -nyti, stsl. unyti segnescere, č. nýti; – 2. 3. nov není doloženo, ale dlužno je předpokládati pro zdloužené nav-, jež jest v stsl. navь gen. navi mortuus, unaviti stč. = usmrtiti, únava, rus. dial. onava lassitudo, lit. novyti mučiti; –

1. plьv z pijъv, v stsl. plьvati č. plvati; – 2. plju, v stsl. pljują stč. pľuju nč. pliji; –

1. plъv a ply z prodlouženého *plū, v stč. plvěti liquescere, plynouti; – 2. 3. plu, plov, v stsl. pluti, plovą, č. plúti, plovu; zdlouž. v plav-, stsl. plavь loď, plaviti č. plaviti atd., koř. pleu̯, ř. πλέω m. πλέϝω; –

1. ry (-y ze zdlouž. *-ū), v inf. ryti č. rýti; – 2. 3. rov, v stsl. rovъ č. rov, lit. rava díra; –

1. rъd, v stsl. rъdêti sę č. rdieti sě, rdíti se; stsl. rъdrъ rutilus, ř. ἐρυϑρός; rъžda stč. rzě nč. rez, z rъdja; zdlouž. v ryd, stsl. obrydati sę erubescere, ryždь rufus, č. ryzí; – 2. 3. rud, v ruda, stsl. rumênъ m. rudmênъ, vedle lit. rauda červeň, ř. ἐρεύϑω červením; –

1. rъd, zdlouž. v ryd, v stsl. a stč. rydati gemere; koř. reu̯d, skr. rud, rōditi pláče, lit. rauda nářek; –

1. rъch, zdlouž. v rych, v rychlý ; – 2. 3. ruch, v rušiti solvere, pol. a odtud i č. ruch; – lat. ru- v ruere; –

1. rъv (-ъv ze zdlouž. a rozštěpeného *-ū), v stsl. rъvati č. rváti, praes. stsl. rъvą; – 2. 3. ru, praes. č. ruju, ruji, subst. stsl. runo č. rouno; –

1. sly (-y ze zdlouženého *-ū), v rus. slytь (praes. slyvu i slovu, pol. słynąć, odkudž knižné nč. slynouti; – 2. slu, slov, v stsl. sluti, slovą, č. slúti, slouti, slovu, subst. slovo; – zdlouž. v slav-, sláva, slaviti; – koř. kʼleu̯, v ř. 1. ϰλυ v ϰλύω, 2. ϰλευ v ϰλέος m. ϰλέϝος = skr. śravas, sl. slovo (m. slevos), pův. kʼleu̯-os-; –

1. slъch, zdlouž. v slych, v stsl. slyšati č. slyšěti, slyšeti (nč. -slechnúti je z doby pozdější, v jazyku starším jest uposluchnúti, zaslyšěti atp.); – 3. sluch, v stsl. sluchъ, slušati č. sluch, poslušný, slušeti; – z téhož koř. kʼleu̯; –

2. 3. snu, snov, v stsl. snuti, snuja, snovą ordiri, č. snovati, snuji; subst. osnova; –

2. 3. stru, strov, ze sru, srov, v stsl. struja flumen, č. struha, strouha; [75]číslo strany tiskuostrov; – koř. sreu̯, v ř. 1. sru v ῥόσις, 2. sreu̯ v ῥέω m. ῥέϝω 3. srou̯ v ῥόος m. ῥόϝος; –

2. 3. su, sov, v stsl. sovati mittere praes. sują, stč. suju, na toho žena suje Vít. 62ᵇ, posunouti; –

1. sъp, v praes. stsl. sъpą stč. spu, náspa; zdlouž. syp, v sypati; – 2. sup, v inf. stsl. suti stč. súti m. supti; –

2. 3. tru, trov, v stsl. truti, trują a trovą stráviti, pol. truć, otruć, rus. dial. otrutь otráviti, č. dial. truť jed; stsl. otrovъ, otrova venenum; – zdlouž. trav, v stsl. otravъ, otrava venenum, otraviti č. otráviti, tráviti, tráva; –

1. ty (-y ze zdlouž. *-ū), v tyti č. týti; 2. 3. tu, tov, v tukъ č. tuk, srbch. tov pinguedo, toviti krmiti, stovati se tučněti; – zdlouž. tav, v sln. otaviti se č. zotaviti se; –

1. zъv, v stsl. zъvati č. zváti; – 2. zov, v stsl. zovą stč. zovu; –

1. žьv, ze žjъv, v stsl. žьvati, žьvą č. žváti, žvu; – 2. žu, v stsl. žują. –

77. Při těchto příkladech (§ 76) rozhodují jednak tvary slovanské s -ov, -av, jednak příbuzné tvary jazyků jiných, že to jsou kořeny s *eu̯ a patří sem. Někde však nedostává se těchto svědectví a máme před sebou jenom stupně ъ (nebo zdloužené z něho y) a u; v případech takových je těžko rozhodovati, patří-li sem či jinam. Příklady toho způsobu jsou:

1. brъs, v stsl. brъsnąti radere; zdlouž. brys, v stsl. -brysati, sъbrysati; – 2. 3. brus, v stsl. obrusъ, ubrusъ, č. ubrus, brus, brousiti; –

1. glъch, v stsl. oglъchnąti č. ohlechnouti; – 2. 3. gluch, stsl. gluchъ č. hluchý; –

1. gъb, v stsl. gъnąti č. hnouti z gъbnąti, hbitý, hebký, zdlouž. gyb, v stsl. gybati č. hýbati, pohyb; – 2. 3. gub, v stsl. dvo-gubъ duplex, č. záhubie sinus; – s tím souvisí

1. gъb, č. zhebnouti, zdlouženo v gyb-, stsl. gybnąti, gynąti perire, č. hynouti; – 2. 3. gub, záhuba; –

1. krъch, v stsl. krъcha mica, krъšiti frangere; – 2. 3. kruch, v stsl. kruchъ frustum č. kruch, krušiti, zkroušený; –

1. mъd, v stsl. izmъdêti debilitari, mъdlъ tardus č. mdlý; – 2. 3. mud, v stsl. mudьnъ tardus, muditi cunctari, pol. mudzić, č. mudín = potupný název pro člověka v práci loudavého; – lit. mauda starost, maudoti míti dlouhou chvíli; – vedle toho je stsl. též mądьnъ tardus, mąditi cunctari (Zogr. Luk 1, 21); –

1. mъch, v stsl. mъšica č. mšice, lit. musė, ř. μυῖα m. μυσ-ια; – 2. 3. much, v stsl. mucha č. múcha, moucha; –

1. pъch, zdloužené v pych, v stsl. pycha superbia, pychati frendere, č. pych, pýcha, pýchati, pyšný; – 2. 3. puch, v stsl. puchati foukati puchnąti tumere, puchlъ cavus, č. puch, puchati = dýchati, puchnouti, opuchlý; – [76]číslo strany tisku1. strъg, v stsl. strъgati radere, tondere, stč. -strhati, sestrhati: (Jakub) prútie topolového vzal i ſeſhhal kóru decorticavit Ol. Gen. 30, 37; – 2. 3. strug, v stsl. strugati č. strouhati; –

1. stъd, zdlouž. v styd, v stsl. stynąti č. stydnouti; – 2. 3. stud, v stsl. studъ frigus, č. studiti, studený; – s významem přeneseným 1. stsl. stydêti sę č. styděti se, 2. 3. stsl. studъ pudor, č. stud, ostuda; –

1. sъk, v stč. -skati, seskati: ktož přetrhne nit z kúdele ſeſkanu tortum Ol. Súdc. 16, 9, žíni z koňských srstí ſeſkanu Pass. 24; rus. skatь praes. sku soukati; – 2. 3. suk, v stsl. sukati č. soukati, sukno; –

1. sъs-, stsl. sъsati, č. ssáti; –

1. tjьt z tjъt v č. octnúti sě, pol. ocknąć się (m. octnąć), rus. očnutь sja; – 2. 3. tjut, v stsl. štutiti č. cútiti, cítiti; –

1. tъk, stsl. tъkati, č. tkáti; –

1. tъk, stsl. -tъknąti č. -tknouti, potknouti, zatknouti atd., stsl. tъkalo cuspis, potъka č. pótka, půtka; zdlouž. tyk, v stsl. tycati č. týkati, tyč; – 2. 3. tuk, v stsl. istukati sculpere; –

1. ъk, zdlouž. v yk, v stsl. vyknąti č. -vyknouti; – 2. 3. uk, v učiti. –

γ) Stupeň střední u̯e.

78. Stupnice indoevropská tu jest: 1. u, 2. u̯e, 3. u̯o. Na př.:

z koř. su̯ep spáti jest 1. sup, v ř. ὕπνος m. σύπνος; – 2. su̯ep, v island. svef-n; – 3. su̯op, v lit. sapnas, m. svop-nos.

79. Stupnice se střídnicemi slovanskými jest: 1. ъ (za pův. u), 2. ve (za pův. u̯e), 3. vo (za pův. u̯o). Příklady:

1. dъch, zdlouž. dych, v dъchnąti a dychati; – 2. dvoch, v rus. dvochatь; v. § 87; –

1. chъr, zdlouž. chyr, v stsl. chyra debilitas, chyravêti, rus. chirja nemoc; – 3. chvor, rus. chvorь nemoc, chvoryj stč. chvorý, chorý; –

1. chъt, zdlouž. chyt, v stsl. chytiti, chytrъ peritus, č. chytiti, chytrý; – 3. chvot, zdlouž. chvat, v stsl. chvatati, č. chvat, chvátati, chvátiti; –

1. kъs, zdlouž. kys, v stsl. kysêlъ, kysnąti, č. kyselý, kysati, kysnouti; – 3. kvos, zdlouž. kvas, v stsl. kvasъ č. kvas, lit. kvosas kamenec; –

1. sъp, v stsl. sъnъ č. sen ze sъpnъ, ř. ὕπνος; stsl. usъnąti č. usnouti z usъpnąti; zdlouž. syp, v stsl. usypati obdormiscere, stč. osypánie = zesnutí, smrt; z koř. *su̯ep nahoře uvedeného.

δ) Stupeň střední er, el.

80. Stupnice indoevropská jest: 1. ěr, ěl (t. j. r, l s předcházejícím oslabeným ě; z toho je skr. liquida sonans r̥, l̥, jinde střídnice jiná); – 2. er, el; – 3. or, ol. Na př.;

z koř. derkʼ- hleděti jest 1. dr̥kʼ, v aor. skr. a-drś-am, ř. ἔ-δραϰ-ον; – 2. derk-, v ř. δέρϰομαι; – 3. dork-, v ř. δέδορϰα; –

[77]číslo strany tiskuz koř. bher- nésti jest 1. bhr̥, v skr. bhr-ti-š porod: – 2. bher, v ř. φέρω, lat. fero; – 3. bhor, v ř. φορέω, got. praet. bar tulit, barn dítě.

81. Stupnice se střídnicemi slovanskými, když následuje samohláska (za různoslabičné er, el atd.), jest: 1. ьr, ьl, 2. er, el, 3. or, ol; – když následuje souhláska (kromě j), vzniká spojení 1. tьrt, tьlt, 2. tert, telt, 3. tort, tolt, a z toho č. a jihoslov.: 1. tr̥t, tl̥t, 2. trêt, tlêt, 3. trat, tlat. Příklady:

1. bьr, v stsl. bьrati č. bráti; zdlouž. bir, v stsl. sъbirati; – 2. ber, v stsl. berą č. beru; zdlouž. bêr, v č. sbierati, sbírati, sběř; – 3. bor, v stsl. sъborь č. sbor; –

1. bьrg, v č. brh chyše; – 2. berg, v stsl. brêg č. břěh, břeh, – 3. borg, v č. brah, pol. broh, mrus. oborôh Schober; –

1. cvьrk, v. svьrk; –

2. čel, v stsl. čeljadь č. čeleď, rus. čelovêkъ; v stsl. človêkъ č. člověk atd. není stupeň 1. čьl-, nýbrž je tu -e- vysuto; svědčí tomu stč. w-czlowieczie ŽWittb. 36, 7, k czlowijeku Štít. uč. 98ᵇ atd., neboť zȧ *vъ-čьl- atd. bylo by stč. ve-člověcě atd.; – 3. kol, v stsl. kolêno genu a genus, č. koleno, pokolení; – z koř. kel, lit. keltis genus; –

1. čьrp, v stsl. črъpą, stč. črpati haurire nč. čerpati; z psl. čьrp; – 2. čerp, črêp, v stsl. črêpъ, č. střěp, střep, inf. stsl. črêsti m. čerpsti, stč. čřieti; – Mikl. Etym. Wtb. 34 črъpą a črêpъ liší; –

1. dьlb, v stsl. dlъbsti, slc. dl̄bsti, dlbať, č. dlubati, dloubati; – 3. dolb, v stsl. dlato č. dláto; –

1. dьr, v stsl. dьrati č. dráti; zdlouž. dir, v stsl. razdirati, dira; – 2. der, v stsl. derą č. deru, stsl. uderiti č. udeřiti, stsl. drêti č. dřieti, dříti; zdlouž. dêr, v stsl. dêra č. diera, díra; – 3. dor, v stsl. razdorъ schisma, č. nádor; zdlouž. dar, v stsl. udarъ ictus, udarь impetus, udariti ferire; –

1. dvьr, v stsl. dvьrь, obyčejně v plur. dvьri ianua, stč. dřvi m. dvři (dvéře); – 3. dvor, v stsl. dvorъ č. dvůr, lit. dvaras; –

1. mьl, zdlouž. mil, v č. rozmílati; – 2. mel, v stsl. melją, mlêti m. melti, č. melu, mlíti; – 3. mol, v stsl. molь tinea č. mol, podmol; –

1. mьlz, v stsl. mlъzą dojím; – 2. melz, v lit. melžu, stsl. inf. mlêsti, sln. mlêzivo, č. mlezivo Saugmilch; – 3. molz, srbch. mlaz soviel auf einmal hervorschiesst, wenn man melkt (Vuk), zamlaziti anmelken; –

1. mьr, v stsl. mьrą, sъmrъtь z -mьrtь, č. mru, smrt; zdlouž. mir, v stsl. umirati; – 2. mer, v inf. stsl. mrêti, č. mřieti, mříti; zdlouž. mêr, v č. umierati, umírati; – 3. mor, v stsl. morъ, moriti, č. mor, mořiti; zdlouž. mar, č. mařiti, zmařiti; –

1. mьrk, v stsl. mrъknati, č. smrknouti se; stč. omrknúti, já sem na púšči omrkla nox me comprehendit Otc. 90ᵇ; – 3. mork, v stsl. mrakъ č. mrak, smrákati se; –

[78]číslo strany tisku1. mьrsk, v č. mrštiti, smrsknouti se; – 3. morsk, č. mraštiti rugare; –

1. mьrz, v stsl. mrъznąti č. mrznouti; – 3. morz, v stsl. mrazъ č. mráz; – s významem přeneseným 1. mьrz, v stsl. mrъznąti abominari, č. mrzeti, mrzký, mrzutý, mrzák, – 3. morz, v stsl. mraziti odisse; –

1. nьr, v stsl. -nьrą, ponьrą subibo, stč. impt. vynři scateat; zdlouž. nir, v stsl. ponirati; – 2. ner, v stsl. inf. -nrêti, ponrêti; – 3. nor, v stsl. norьcь mergus, č. norec, nořiti, ponořiti, pondrava m. po-nrava z po-norva; –

2. pel, v stsl. popelъ č. popel; – 3. pol, v stsl. polêti urere, plapolati m. polpol-, plamy, stč. poleti hořeti, plamen, plápol; zdlouž. pal, v stsl. paliti č. páliti; –

1. pьlz, v stsl. plъzą, stč. splznúti, plzký, oplzlý, plž; – 2. pelz, v stsl. inf. plêsti, repere; – 3. polz, v stsl. oplazivъ plzký, č. plaz, plaziti se; –

1. pьr, v stsl. pьrją, pьrja rixa, sąpьŕь, č. přu, přím, pře, soupeř; zdlouž. pir, v stsl. zapirati; – 2. per, zdlouž. pêr, stč. zapierati; – 3. por, v stsl. sъporъ č. spor; –

1. pьr, v stsl. pьrati č. práti; – 2. per, v stsl. perą c. peru; –

1. pьr, v stsl. -pьrą, podъpьrą, č. pru, pode-pru; zdlouž. pir, v stsl. podъpirati; – 2. per, v stsl. -prêti, podъprêti fulcire, č. pode-přieti, -příti; zdlouž. pêr, v č. -pierati, podpírati, odpěra; – 3. por, v stsl. podъporь, podъpora fulcrum, č. podpora; –

1. pьr, v rus. prêtь potiti se, pařiti se; – 2. per, v sln. perêti hníti; – 3. por, zdlouž. par, v pára, ohni-para, parný rus. parnoj; –

1. pьr, v stsl. pьrati letěti; – 2. per, v stsl. perą letím, subst. pero, č. péro, peruť, peřina; – 3. por, zdlouž. par, v stsl. pariti letěti; prapor z por-por- Mikl. Et. Wtb. 259; dříve pokládáno slovo to za přejaté, utvořené z nřeck. φλάμπουρον, srov. Mikl. Fremdw. 119; –

1. pьrch, v č. prchnouti, prchlý, pršeti; – 3. porch, v stsl. prachъ, prachnêti, rasprašiti, č. prach, práchnivěti, prášiti; –

2. skel, lit. skelti štípati, rus. ščelь skulina; – 3. skol, zdlouž. skal-, stsl. skala, č. skála, sln. skala tříska; –

1. skvьr, v stsl. raskvьrą, stč. rozskvrlý liquefactus; – 2. skver, v inf. stsl. raskvrêti, stč. rozeskvřieti; – 3. skvor, zdlouž. skvar, v stsl. skvarъ aestus, skvara nidor, č. škvar, škvár, škvařiti; –

1. smьrd, v stsl. smrъdêti č. smrděti; – 3. smord, v stsl. smradъ č. smrad; –

1. stьl, v stsl. stьlati č. stláti, zdlouž. stil, v iter. stsl. po-stilati; – 2. stel, v stsl. stelją č. steli; – 3. stol, v stsl. stolъ č. stól, stůl; –

1. stьr, v stsl. stьrą č. stru, rozestru; zdlouž. stir, v stsl. prostirati; – 2. ster, v stsl. strêti č. střieti, stříti; zdlouž. stêr, v č. prostierati,[79]číslo strany tiskuprostírati, prostěradlo; – 3. stor, v stsl. prostorъ, strana ze storna, č. prostor, strana; –

1. stьrb, v stsl. ustrъbnąti fortem fieri; – 3. storb, v stsl. ustraba recreatio, ustrabiti, stč. ostrabiti sě = zotaviti se, posíliti se; –

1. svьrb, v stsl. svrъbêti č. svrběti; – 3. svorb, v stsl. svrabъ č. svrab; –

1. svьrk, v stsl. svrъčati č. svrčeti, cvrčeti; – 3. svork, v stsl. svraka č. straka, strakatý; –

1. sьrg, stsl. strg- ve strьgušte ze strъgąšte custodientes; – 2. serg, v stsl. strêšti, strêgą, stč. střieci, střěhu, nč. stříci, střehu; – 3. sorg, v stsl. stražь custos, straža custodia, č. stráž, strážě, stráže, nástraha, pol. ostrog zatýnění; –

3. tvor, v stsl. tvoriti č. tvor, tvořiti; zdlouž. tvar, v stsl. tvarь opus, č. tvář; – příslušný stupeň 2. tver je v lit. su-tverti creare; –

1. tьlk, v stsl. tlъką č. tluku m. tlku; – 2. telk, v stsl. inf. tlêšti; – 3. tolk, v stsl. tlačiti, č. tlak, tlačiti; –

1. tьr, v stsl. tьrą č. tru; zdlouž. tir, v stsl. rastirati; – 2. ter, v stsl. trêti č. třieti, tříti; zdlouž. têr, v č. utierati, utírati, nátěr; – 3. tor, v stsl. protorъ sumptus, č. útor spodní kraj sudu; –

1. tьrp, v stsl. trъpêti č. trpěti; – 3. torp, v stsl. trapiti č. trápiti; –

1. tьrp, v stsl. utrъnąti torpescere, č. trnouti, strnouti, ustrnouti, sln. otrpnôti, strpnôti; – 3. torp, v stsl. utrapъ extasis, stč. otrap, otrapa, otrapenie extasis, otrapiti = smyslů zbaviti; –

3. vold, v stsl. vlasti, vladą, subst. vlastь, č. vlásti, vlast; – příslušný k tomu stupeň 2. veld jest v lit. veldu regno; –

1. vьl, v stsl., dovьlêti sufficere; – 2. vel, v stsl. velêti č. veleti; – 3. vol, v stsl. volja č. vůle; –

1. vьl, v stsl. vlъna unda č. vlna; – 2. vol, zdlouž. val, v stsl. valъ č. val, valiti; –

1. vьlg, v stsl. vlъgъkъ č. vlhký, vlhnouti; – 3. volg, v stsl. vlaga č. vláha; –

1. vьlk, v stsl. part. sъvlъkъ; – 2. vlek, v inf. stsl. vlêšti č. vléci, z velkti; – 3. volk, v stsl. povlaka, oblakъ č. oblak; –

1. vьr, v stsl. vьrą claudo, č. za-vru; zdlouž. vir v stsl. zavirati; – 2. ver, v stsl. verêja vectis, inf. -vrêti, č. veřeje, veřejný, zavřieti, zavříti; zdlouž. vêr, v č. zavierati, zavírati, závěr; – 3. vor, v stsl. zavorъ č. zavora, otvor, stsl. a č. obora, vrata; –

1. vьr, v stsl. vьrją č. vřu, vroucí, nevrlý z -vьr-lъ; zdlouž. vir, v stsl. izvirati scaturire, č. vír; – 2. ver, v č. vřídlo z ver-dlo; – 3. vor, zdlouž. var, v stsl. varъ, variti, č. var, vařiti; –

1. vьrg, v stsl. vrъgą č. vrhu; – 2. verg, v stsl. vrêšti z vergti; – 3. vorg, v stsl. izvragъ vyvrhel; –

[80]číslo strany tisku1. vьrt, v stsl. vrъtêti č. vrtěti, vrtati, obrtnúti sě, vrtký, vrtoch, obrtel, vrstva z vьrt-tva; – 2. vert, v stsl. vrêteno č. vřěteno, vřeteno; – 3. vort, v stsl. vratiti č. vrátiti, souvrať, závrať; –

1. vьrz, v stsl. povrъzą ligabo, č. vrzati (v. str. 65); – 2. verz, v stsl. povrêsti ligare, č. povřieslo, povříslo; – 3. vorz, v stsl. povrazъ č. provaz; –

1. zьr, v stsl. zrъcalo č. zrcadlo, zьrêti č. zříti; zdlouž. zir, v stsl. pozirati; – 3. zor, v stsl. pozorъ spectaculum, zorja, zrakъ visus, č. pozor, zoře, zrak; zdlouž. zar, v stsl. zarja č. záře; –

1. zьr, v stsl. zьrêti č. zráti, sezráti; – 3. zor, v stsl. sъzoriti, stč.

szořiti maturare; –

1. žьld, v stsl. žlъdêti desiderare, koř. želd- z geld-; – 3. gold, v stsl. gladъ č. hlad; –

1. žьr, v stsl. žьrą, požьrą, stč. požru, požřeš; zdlouž. žir, v stsl. požirati deglutire; – 2. žer, v inf. stsl. žrêti, požrêti, č. požřieti, požříti deglutire; – sem patří také 1. žьr, v č. žráti ze žьrati, 2. žer v žeru; –

2. žer, v stsl. žeravъ, sln. žerjav, č. žeřavý; zdlouž. žar, v stsl. požarъ, č. žár, požár; koř. žer- z ger-; – 2. gor, v stsl. gorêti č. hořeti, horký, úhor; s významem přeneseným: hořký, hořec a hoře, hořekovati, hůře stč. hóře, hoří peior, nč. horší atp.; zdlouž. gar, v č. oharek.

ε) Stupeň střední em, en.

82. Stupnice indoevropská tu jest: 1. ěm, en (t. j. m, n s předcházejícím oslabeným ě-; z toho jsou střídnice další, mimo jiné též nasalis sonans m̥, n̥, předpokládaná na př. pro skr. a řečt.); – 2. em, en; – 3. om, on. Na př.:

z koř. gem- jíti jest 1. gm-, v skr. perf. 3. plur. dža-gm-uš; ga- z gm̥-, v skr. part. gata; – 2. gem-, v skr. fut. gantāsmi; – 3. gom-, v skr. perf. džagāma; –

z koř. γεν- naroditi se jest 1. γν-, v γί-γν-ομαι, nebo γα- z gn̥-, v γε-γά-ασι; – 2. γεν-, v ἐγένετο; – 3. γον-, v γέγονα.

83. Stupnice se střídnicemi slovanskými, když následuje samohláska (za různoslabičné em, en atd.), jest: 1. ьm, ьn, 2. em, en, 3. om, on; – když následuje souhláska (kromě j), vzniká spojení 1. ьmt, ьnt, 2. emt, ent, 3. omt, ont, a z toho dále psl. 1. ęt, 2. ęt, 3. ąt, kdež stupně 1. a 2. spadají v jedno. Kde v případech daných je slovanské ęt 1. z ьmt, ьnt a kde 2. z emt, ent, je těžko rozhodovati; podle Leskiena (Arch. V. 525 a násl.) může býti praes. tręsą stupně 1. (jako mьrą) i 2. (jako *velką), a podobá se, že part. tręsъ je stup. 1. (jako mьrъ), part. tręsenъ 1. (jako bьjenъ), inf. tręsti 1. (jména s příp. *ti mají z pravidla stupeň 1.), sup. tręstъ 2. (jako ve stejném skr. infinitivě). Příklady:

1. 2. blьnd, blend, v stsl. blędą, blęsti, errare, delirare, stč. bladu[81]číslo strany tisku(nedoloženo), bledeš, blésti; – 3. blond, v stsl. blądъ, č. blud, bloud, blouditi; –

1. čьn, v stsl. -čьną, počьną, č. počnu; zdlouž. čin, v stsl. počinati č. počínati; – 1. 2. čьn, čen, v stsl. -čęti, počęti, č. počieti, počíti; koř. čen- z ken-; – 3. kon, v stsl. pokonъ initium, iskoni ab initio, č. konec, konati, zákon; –

1. grьm, v stsl. grъmêti č. hřmieti, hřmíti; zdlouž. grim, v stsl. grimati č. hřímati; – 3. grom, v stsl. gromъ č. hrom; –

1. 2. grьnz, grenz, v stsl. gręznąti demitti, immergi, stč. uhřaznúti, uhrzazla noha tvá ve krvi ŽKlem. 67, 24; – 3. gronz, v stsl. grąziti, č. pohrouziti; –

1. jьm, v stsl. imêti, imą m. jьmêti, jьmą, č. jmieti, jmu; zdlouž. jim, v stsl. imati č. jímati; – 1. 2. jьm, jem, v stsl. jemlją, jęti č. jieti, jíti (jmouti); –

1. klьn, v stsl. klъną č. klnu; zdlouž. klin, v stsl. proklinati č. proklínati; – 1. 2. klьn, klen, v stsl. klęti č. kléti, klíti; –

1. 2. krьnt, krent, v stsl. kręnąti deflectere m. krętnąti, č. -křátnouti, vykřátnouti si ruku; – 3. kront, v stsl. krątъ tortus, č. krutý, ukrutný, kroutiti; –

2. lem, v stsl. lemešь aratrum, č. lemeš; – 3. lom, v stsl. lomъ č. lom, lomiti; –

1. 2. lьnk, lenk, v stsl. lęką, lęšti curvare, lęcati illaqueare, č. léceti, líceti; – 3. lonk, v stsl. ląkъ č. luk; –

1. mьn, v stsl. mьną č. mnu; zdlouž. min, v č. vymínati; – 1. 2. mьn, men, v stsl. inf. męti premere; –

1. mьn, v stsl. mьnêti č. mnieti, mníti, v stsl. pamętь č. pamět; zdlouž. min, v stsl. vъspominati, č. vzpomínati; – 2. men, zdlouž. mên, v stsl. pomênъ memoria, mêniti č. mieniti, míniti; –

1. 2. mьnk, menk, v stsl. mękъkъ č. měkký; – 3. monk, v stsl. mąka č. mouka; –

1. 2. mьnt, ment, v stsl. mętą, męsti, č. matu, másti; 3. mont, v stsl. mątъ turba, mątiti turbare, č. mútiti, rmútiti, rmoutiti; –

1. 2. prьnd, prend, v stsl. prędati salire; – 3. prond, v pol. prąd č. proud, prudký; –

1. 2. prьng, preng, v stsl. na-pręgą, napręšti, č. napřahu, napřieci, napřáhnouti; – 3. prong, v stsl. sъprągъ iugum, pol. poprąg, č. pruh, popruh; –

1. pьn, v stsl. pьną č. pnu; zdlouž. pin, v stsl. sъpinati č. spínati; – 1. 2. pьn, pen, v stsl. pęti č. pieti, píti (pnouti), stsl. pęlo stč. padlo (rozpinadlo); – 3. pon, v stsl. opona, č. opona, spona, stsl. pąto č. pouto; –

1. 2. rьng, reng, v stsl. ręgnąti hiscere, srbch. režati zuby štěřiti; – 3. rong, stsl. rągъ ludibrium, č. ruh-, rouhati se; –

[82]číslo strany tisku3. ronk, v stsl. rąka č. ruka; příslušný k tomu stup. 2. a 1. je v lit. renku, rinkti colligere; –

2. sten, v stsl. stenati, lit. stenėti, ř. στένω; – 3. ston, v subst. rus. stonъ; podle toho i č. stonati, hluž. stonać; – odtud odvozeno 3. stonk, v pol. stęk, nářek, stękać, dluž. stukaś; –

1. strъm, v stsl. strъmъ, strъmьglavь adv., č. strmý, strměti, střemhlav; – 3. strom, v č. strom; –

1. 2. svьnd, svend a smьnd, smend, v stsl. prisvęnąti, prismęnąti torrefieri, deficere, stč. -svadnúti; – 3. svond, smond, v pol. svąd, smąd = č. cmoud; –

1. 2. trьns, trens, v stsl. tręsą, tręsti, č. třasu, třiesti, třásti; – 3. trons, v stsl. trąsъ terrae motus, č. trus, trousiti; –

1. tьn, v stsl. tьną č. tnu; zdlouž. -tin, v stsl. rastinati č. roztínati; – 1. 2. tьn, ten, v stsl. tęti č. tieti, títi; – 3. ton, výtoň; –

1. 2. tьng, teng, v stsl. tęgnąti č. táhnouti; – 3. tong, v stsl. tągъ fortis, tąga afflictio, č. tuhý, touha; –

1. 2. vьnd, vend, v stsl. uvęnąti m. -vędnąti marcescere, č. vadnouti; – 3. vond, v pol. wędzić, č. uditi; –

1. 2. vьnz, venz, v stsl. vęzą, vęsti ligare, vęzêti, vęzati, č. vazu, vězeti, vázati; – 3. vonz, onz, v stsl. vąza vinculum, č. uzel, pauz, pavuz, přívuzný, příbuzný, húžev; –

1. 2. zьmb, zemb, v stsl. zębą, zębsti dilacerare, č. zábsti; – 3. zomb, v stsl. ząbъ č. zub; –

1. zvьn, v stsl. zvьnêti sonare, č. znieti, zníti ze zvn-; – 1. 2. zvьn, zven, v stsl. zvęgą, zvęšti canere; – 3. zvon, v stsl. zvonъ sonus, zvąkъ, č. zvon, zvuk; –

2. žen, v stsl. ženą č. ženu; koř. žen- z gen-; – 3. gon, v stsl. goniti, gonьcь, č. hon, honiti, honec; –

1. žьm, v stsl. žьmą č. žmu, ždmu; zdlouž. žim, v stsl. sъžimati comprimere, č. ždímati; – 1. 2. žьm, žem, v stsl. žęti stč. žieti, ždieti (nedoloženo); –

1. žьn, v stsl. žьną č. žnu; zdlouž. žin, v stsl. požinati č. požínati; – 1. 2. žьn, žen, v stsl. žęti č. žieti, žíti.

84. ζ) Stupeň střední e s hláskou jinou, t. j. jinou, než je v případech dosud probraných.

Stupně té řady udány jsou nahoře: 1. ě, θ (t. j. hláska vzniklá oslabením z e, někdy úplně zanikající), 2. e, 3. o; na př. πτ- v ř. πί-πτ-ω, ἐ-πτ-όμην, 2. πετ- v πέτ-ομαι, 3. ποτ- v ποτ-ή.

85. Stupnice se střídnicemi slovanskými jest: 1. ь, 2. e, 3. o. Příklady:

[83]číslo strany tisku1. brьd, v stsl. neprêbrъdomъ, stč. praes. brdu, břdu, na př. pak-li póvod przyebrde, tehdy pohnaný má za ním brzyfti, a prziebrzde-li také, tehdy Řád pz. 69, beránek ji (řeku) przebrzde Štít. uč. 78ᵃ; impf. brdiech, břdiech; pol. brnąć; – 2. bred, v stsl. bresti bredą vado transire; – 3. brod, v stsl. brodъ č. brod; –

2. čes, v česati; koř. čes- z kes-; – 3. kos, v stsl. kosa coma; –

2. čez, v stsl. isčeznąti, išteznąti evanescere; koř. čez- z kez-; – s tím souvisí trvám stsl. kazъ, kaziti, č. kaz, kaziti, jež by tu bylo zdloužením stup. 3. koz; –

1. grьb, v č. hřbieti, hřbíti, z *grьbêti, a ve zdlouž. grib-, v stsl. pogribati; – 2. greb, v stsl. grebą stč. -hřebu, pohřebu; zdlouž. grêb, v stsl. aor. grêsъ (z *grēbsom); – 3. grob, v stsl. grobъ č. hrob; zdlouž. grab, v stsl. grabiti, rapere, č. hrabati; –

1. jьs-, zdlouž. v jis-, v stsl. (j)istъ č. jistý, jistec, jistina, jistota atd.; – 2. jes-, v stsl. jestъ č. jest; –

2. klep, v č. klepati se, klepouchý = kdo má svislé uši, bulh. klepnъli uši = svislé uši; – 3. klop, v č. -klopiti, sklopiti oči atp.; zdlouž. klap, v č. klapěti, sln. klapêti, komur ušesa klapijo (Mikl. EW.), č. klapo-uchý (doudl. Kotsm. 7), mrus. kłapo-uchyj, sln. klapo-uh; –

2. klep, v stsl. zaklepъ claustrum, zaklenąti m. zaklepnąti claudere, č. sklep, klenouti; – 3. klop, v stsl. zaklopъ č. záklop, zaklopiti; –

2. klep, v stsl. a č. klepati sonare (z germ., Uhlenb.); – 3. klop, stsl. klopotъ strepitus, č. klopot; –

2. leg, v stsl. lešti, č. léci = lehnouti; – 3. log, v stsl. nalogъ invasio, -ložiti, lože, č. příloha, přiložiti, lože; –

1. nъs, zdlouž. nis, v bulh. iter. -nisam; – 2. nes, v stsl. nesti, nesą, č. nésti, nesu; zdlouž. nês, v stsl. aor. nêsъ (z *nēksom); – 3. nos, v stsl. prinosъ, nositi, č. přínos, nositi; –

1. nьz, v stsl. vъznьznąti infigere, stč. venznúti; – 3. noz, v stsl. pronoziti perfodere, rus. zanozitь zadříti si na př. třísku; odtud i nožь: vъnozi nožь vъ nožьnicę, č. nůž; –

1. plьt, zdlouž. plit, v stsl. sъplitati; – 2. plet, v stsl. pletą, plesti, č. pletu, plésti; – 3. plot, v stsl. plotъ č. plot; –

3. pros, v prositi; – příslušný k tomu stupeň 2. je v lat. precor; –

1. prьg, v stsl. prъžiti frigere; – 3. prog, zdlouž. prag, v stsl. pražiti, pražьmo, pražьma, č. prahnouti, pražiti, pražma, pol. pražyć, pragnąć; –

1. pьk, v stsl. impt. pьci; – 2. pek, v stsl. pešti č. péci, z pekti; – 3. pok, opoka; –

1. rьk, v stsl. rьci, č. rci, řku, řka, uřknouti, pol. wrzkomo, nierzkąc, strus. rьku, rьklъ (Sobol. Fon. 88), urьknutь; zdlouž. rêk, v stsl. naricati; – 2. rek, v stsl. reką, rešti č. řéci z rekti; zdlouž. rêk, v stsl. rêčь č. řěč,6*[84]číslo strany tiskuřeč, aor. stsl. rêchъ stč. řiech (z *rēksom); – 3. rok, v stsl. rokъ, porokъ, torokъ, č. rok, porok, otrok; –

2. skreb, z stsl. oskrebą rado, rus. skrebu; – 2. skrob, rus. skrobatь, pol. skrobać; zdlouž. skrab, č. škrabati; – viz poznam. doleji; –

2. steg, v stsl. stežerъ cardo, srbch. stežer stirps, č. stežeň, lit. stegerys caulis; – 3. stog, v sln. stožer č. stožár, lit. stagaras caulis; –

2. step, v stsl. stepenь; – 3. stop, ve stopa; –

1. šьd, v part. stsl. šьdъ, šьlъ, č. šed, šel; – 2. šed, nedoloženo; koř. šed- z ched-; – 3. chod, v stsl. chodъ, choditi, č. chod, choditi; –

1. tьk, v stsl. impt. tьci; zdlouž. tik, v stsl. iter. proticati; – 2. tek, v stsl. teką, tešti, č. teku, téci; zdlouž. têk, v iter. stsl. têkati č. těkati, aor. stsl. têchъ; – 3. tok, v stsl. tokъ, točiti, č. tok, točiti; –

2. tep, v stsl. teplъ č. teplý, lat. tepere, tepor; – 3. top, v topiti; –

3. top, v stsl. tonąti immergi, topiti immergere, č. tonouti, topiti; subst č. tůně pol. tonia, z top-nja; –

2. ved, v stsl. vedą, vesti, č. vedu, vésti; zdlouž. vêd, v stsl. aor. vêsъ (z *vēdsom); – 3. vod, v stsl. obodъ m. obvodъ annulus, voždь dux, voditi, č. vod, obvod, vévoda z voje-voda, voditi, vůdce; –

2. vez, v stsl. vezą, vesti, č. vezu, vézti; – 3. voz, v stsl. vozъ, č. vůz, voziti; –

1. žьd (spadá v jedno se žьd- z gid-, v. § 74); – 2. žed, zdlouž. stsl. žadati atd., z gēd-; – 3. god, stsl. godъ č. hod atd.; –

1. žьg, v stč. žhu, impt. žzi; zdlouž. žig, v stsl. iter. vъžizati; – 2. žeg, v stsl. žegą, žešti stč. žéci ze žegti; zdlouž. žag, v č. žáhati; koř. žeg- z geg-; – 3. gog, nedoloženo; zdlouž. gag, v stsl. a rus. izgaga, stč. zháha orexis, z toho (spojením se slovesem žhu atd.) žháha a z obého (vysutím h) záha (slc. a laš. BartD. 109) a žáha Us.

Poznamenání.

V stsl. - skrebsti radere, oskrebsti, oskrebą, rus. skrobatь a č. škrabati, škrábati je stupňování a zdloužení (jako v greb-grob-grab-, č. hrabati), a nejsou to jen rozdíly onomatopojické. – V stč. skeřipina a skořipina, v č. šklebiti se a stsl. sklabiti sę (mylně odvozovaného ze skelb-, skolb-) stupňování býti nemůže, vadí tu hrdelné k před e. – Ze stejné příčiny nemůže se také hlesnouti-hlas pokládati za stupňování (gels-golsъ). – V gen. sebe a subst. osoba je na pohled stupňování; ale možná že je tu totéž střídání, které máme v gen. sebe, dat. stsl. sebê proti instr. stsl. soboją stč. sobú, dat. č. sobě atd. a které se vykládá z býv. gen. *tevo = slov. *tovo; odtud přejalo se -o- také do pádů jiných (srov. Zubatý, Listy filol. 1886, 370). – V č. nehet proti stsl. nogъtь rus. nogotь pol. nogieć atd., a rovněž tak v pazneht proti stč. paznohet vzniklo e místo o vlivem slabiky následující, jakousi harmonií samohláskovou, v. § 221.

[85]číslo strany tiskuII Stupnice ъ-o.

86. Na př. ze slovanského dom- jest 1. dъm-, v praes. stsl. dъmą č. dmu: zdlouž. dym-, dýmati; – v inf. stsl. dąti č. dúti, douti, není jasno, je-li stupeň 1. dъm- či 2. dom- (Lesk. Handb.2 33); –

ze zov- jest 1. zъv-, v inf. stsl. zъvati č. zváti; zdlouž. zyv-, stsl. pozyvati č. pozývati atp.; – 2. zov-, v stsl. zovą stč. zovu; sr. § 76; –

z kol- jest 1. kъl-, v inf. stsl. kъlati č. kláti (kъlati jest ovšem novotvar m. klati z *kolti, ale je prastarý, jak svědčí stč. aor. vekla = vъkъla, – za vъkla bylo by stč. vkla); – 2. kol-, v praes. stsl. kolją stč. kolu; –

z bor- jest 1. bъr-, v stsl. bъrati pugnare; – 2. bor-, v stsl. praes. borją; –

z gon- jest 1. gъn-, v stsl. gъnati č. hnáti; – 2. gon-, v stsl. goniti č. honiti; –

z chrom- jest 1. chrъm-, v stsl. chrъmnąti claudicare a ochrъmnąti č. ochrnouti; – 2. chrom-, v stsl. chromъ č. chromý: –

z chot- jest 1. chъt-, v stsl. chъtêti č. chtieti, chtíti; – 2. chot, v stsl. chotь desiderium, coniux, č. choť, –

z gorb- jest 1. gъrb-, v stsl. grъbъ č. hrb; – 2. žádané gorb- nemá dokladu, ale předpokládati je smíme pro slovanštinu vedle psl. gъrbъ, jež vzniklo z něho oslabením, a vedle stejného tvaru stprus. garbs mons.

Stupnice ъ-o vyskytuje se většinou v týchže případech, kde bývá také ь-e:

jako k berą jest bьrati, tak je také bъrati, kъlati. zъvati, gъnati k borją, kolją, zovą, gonją; –

jako k teng- je tęgnąti nejspíše z tьng-, tak je také chrъmnąti, ochrъmnąti ke chromъ, –

jako z koř. men- jest mьnêti, tak je také chъtêti z chot-.

III. Stupnice jiné.

87. Ze stupnic jiných, které indoevropština měla, máme v slovanštině příkladů nemnoho. Stupnice prvotné nejsou tu dosti jasny, proto podáváme jen, co v dokladech slovanských jako reflex jejich se odráží.

Stupně O-ê, v de-d-ją stsl. deždą, a dê- v stsl. dêti, dêjati facere, stč. dieti, děju, aor. stsl. dêchъ stč. děch, subst. stsl. dêlo č. dielo, dílo, – z koř. pův. dhē-, jenž jest v ř. τί-ϑη-μι a skr. da-dhā-mi.

Stupně O-a, v da-d-mь stsl. damь č. dám, a da-, v stsl. dati, dachъ, darъ, danь č. dáti, dach, dar, daň, – z koř. pův. dō-, jenž jest v ř. δί-δω-μι, skr. da-dāmi, lat. dō-s dō-tis.

Stupně o-ê, v do-, dojiti lactare, a dê-, dêtę č. dietě, dítě, z koř. pův. dhē- ssáti, jenž jest v ř. ϑῆ-λυς ženský, ϑη-γώ kojná, lat. fē-lare ssáti, fē-mina.

[86]číslo strany tiskuStupně o-a (= pův. Ə-ā) v sto- stsl. stojati č. státi, stojím, a sta-, v stsl. stati, staną č. státi, stanu, – z koř. pův. sthā-, jenž je v ř. ἵστημι m. σί-στᾱ-μι, lat. stā-re, stā-tor, stā-men, skr. aor. a-sthā-t.

Stupně ъ (zdlouž. y) a u (= pův. u a aṷ): v sъch-, stsl. sъchnąti č. schnouti, – zdlouž. sych-, v stsl. usychati č. usýchati, – a such-, stsl. suchъ č. suchý, – vedle lot. sust schnouti, lit. susti prašivěti a lit. sausas suchý, ř. αὔω suším m. σαύσω, αὖος suchý m. σαῦσος.

V dъch-, stsl. dъchnąti č. dchnouti, zdlouž. dych-, stsl. dychati č. dýchati, je stupeň 1.; stupeň k tomu 3. je dvoch v rus. dvochatь; – duch-, stsl. duchъ č. duch, vzniklo k tomu napodobením stupnice ъ-u (§ 76); – koř. dhṷes, srov. lit. dusti těžce dýchati, dvasė duše a dausos (plur.) vzduch.

Nejasné jest syr- a sur- v stsl. syrovъ a surovъ crudus, č. syrový, dial. surový BartD. 62 (valašsk.), pol. surowy atd.

IV. Dloužení.

88. V stupnicích I–III mění se samohláska kvalitativně, jednak oslabením, na př. e-ь, jednak sesílením, na př. e-o. Vedle toho je dále dloužení, jehož způsoby staré nelze od stupňování děliti.

Samohlásky krátké dlouží se, jak nahoře vyloženo, ь v i, – ъ v y, – e v ê neb a (oboje z *ē, – ê po souhláskách nepodnebných, a po podnebných), – o v a (z *ō). To je dloužení způsobem starým. Vedle něho vyvíjí se v době pozdější dloužení způsobem novým: e v é, o v ó, a v á atd., ano také o v ou (na př. bor-, bořiti-bourati, rosa-zarousati a j.).

Dloužení máme zvláště často v iterativech; na př. tek-tēk, v stsl. têkati č. těkati, tvor-tvōr, v stsl. tvarjati formare. Iterativa vznikala původně z kmenů jmenných, a dloužení, které v nich vidíme, bylo ve jménech; na př. z koř. tek- bylo substantivum kmene têko-, z tvor- bylo subst. tvarь, a z toho utvořena iterativa tēkati, tvarjati. Lesk. Handb.2 16. Časem množí se iterativa a tvoří se přímo z kmenů slovesných, dloužením samohlásky, ať tu byla kterákoliv. Dloužení děje se tu způsobem starým (e-ê, o-a, ъ-y, ь-i), dílem také způsobem novým (e-é, o-ó atd.); na př. klad- č. nakládati, vid- vídati, pust- púščěti, pouštěti, pьn- napínati, dъm- nadýmati atd. Na některých iterativech vidíme dloužení časem rozdílné; na př. tek- je prodlouženo způsobem starým v têk- v stsl. têkati č. těkati, utiekati, stč. vytiekati, a způsobem novým v nč. vytékati. V č. rostu-vyrůstám je zdloužení nové. V kloniti-klaněti je zdloužení staré, v -kláněti, skláněti atd. spolu dloužení nové.

Miklosich rozeznává dloužení o-a, na př. tvor- tvarjati, a stupňování o-a (jež nazývá stupňováním „druhým“, proti „prvnímu“ e-o, srov. skr. guna a vrddhi), na př. v zor- ozariti illustrare, zarja splendor, z koř. zer- splendere. Dloužení e-ê od stupňování prostě odlišuje. Subst. tvarь,[87]číslo strany tiskurêčь atp. odvozuje z iterativ tvarjati, -rêkati. Avšak mezi zor-zar a tvor-tvar nelze nalézti rozdílu, v obém jest jednostejné dloužení o-a, jakož i v e-ê.

Béře-li se však dloužení o-a a e-ê, t. j. pův. o-ō a e-ē, za část stupňování (tak u Hübschmanna, Bartholomae a j.), není příčiny, proč by se sem nemělo bráti také dloužení staré ъ-y (ý), ь-i (í), ano také dloužení nové a-á, e-é atd., když se děje v těch případech, ve kterých nalézáme o-a neb e-ê, tedy na př. v iterativech: valiti iter. váleti, patřiti-pátrati, kladu-nakládám, viděti-vídati, diviti se-dívati se, rostu-vyrůstám stč. róst-, rosa (zarositi)- zarousati, pustiti-pouštěti stč. púščěti, buditi-pobouzeti stč. pobúzěti, skytu-skýtám; slc. tlčiem-stl̄kám, držím-sdr̄žám (Hatt. slc. 31); lezu (stsl. lêz-)-vylézám, stč. střěhu-vystřiehati, třasu (tręs-)-otřásati, poručiti (rąč-) -poroučeti stč. porúčeti atp.

Příklady pro dloužení (staré) uvozovány jsou nahoře při příkladech stupnice I – III. Zde dodávají se některé, pro něž nahoře není příležitosti:

bod-, v stsl. bodą č. bodu, lat. fŏdio, – zdlouž. bad-, v stsl. aor. basъ (z *bhōdsom); –

čer-, jež je z pův. ker-, lit. keriu, kerėti očarovati, – zdlouž. čar- (z *čēr-), v stsl. čarъ č. čár, čarovati; –

sed-, v stsl. sedlo a selo, č. sedlo, zdlouž. sêd-, v stsl. sêsti stč. siesti; – stupňované sod- nedoloženo, ale žádáno pro zdlouž. sad-, v stsl. sadъ č. sad, saditi.

Jako sêd-, sad-, t. j. jako zdlouženiny z e, o lze vykládati také:

lêz-, v stsl. lêzą č. lezu, – a laz-, v stsl. izlazъ exitus, stč. laz, laziti, lazuka; – příslušný k tomu kořen byl by lez-, stupň. loz-, ale není dochován; v dialektickém lezu-loziti není staré lez-loz, nýbrž jsou to novoty: staré lěz- skleslo u výslovnosti v lez-, a jako je vezu-vozím, tak utvořeno k lezu také lozím; –

rêz-, v stsl. rêzati č. řězati, řezati, – a raz-, v stsl. razъ č. ráz, raziti; příslušný k tomu kořen byl by rez- (také lit. rėž- = *rēž- svědčí pro koř. slov. rez, srov. Lesk. Ablaut 370), ale opět není dochován.

89. Podobné dloužení nalézáme také jinde. Na př. dloužení a) e-ē a b) o-ō:

v litevštině, kdež z koř. met-mésti, hoditi, jest a) 1. metu, mesti, 2. iter. mėtau, mėtyti, b) 1. at-matas vyvrhel, 2. iš-mota*) smetí; –

v latině, kdež jest a) 1. lěgo, rěgo, těgo, 2. lēxi, rēxi, tēxi, lēx, rēx, rēgula, tēgula; b) 1. fŏdio, 2. fŏdi; –

v řečtině, kdež jest a) 1. γέρων, φρεν- gen. φρενός, 2. γηράω, γηράσκω, nom. φρήν; b) 1. νόμος, τςόπος, τςόχος, στροφή, ποτή, κλοπή, 2. νωμάω dělím, τρωπάω točím, τρωγάω běžím, στοωφάω obracím, πωτάομαι létám, κλώψ zloděj ; –

[88]číslo strany tiskuv sanskrtu, kdež z koř. *bher- jest a) 1. praes. bharāmi, 2. aor. abhāršam, atd.

III. Samohlásky české a jejich proměny.

90. Samohlásky české jsou jednoduché a skupené.

Jednoduché jsou:

krátké a, e, i, o, u, y, – a

dlouhé á, é, í, ó, ú, ů, ý.

Skupené (dvojhlásky, trojhlásky) jsou, kde dvě neb i tři samohlásky spojeny jsou v slabice jedné, na př. ou v č. pouhý (ou tu vysloveno slabikou jednou a tedy jinak než v po-u-čiti), au v stč. saud (au tu vysloveno slabikou jednou a tedy jinak než v na-u-čiti), ieu a iou v dial. slc. dieuča a diouča atp. V těchto skupeních bývá vždycky jedna samohláska hlavní, na př. o v pouhý, a v saud atd. Vedle ní pak jest samohláska vedlejší, průvodná, jedna nebo i dvě. Samohláskou průvodnou bývá obyčejně u, na př. v poouhý, saud, nebo i, na př. v napial, stč. miesto. Hlásky u a i mají v těchto funkcích také znění poněkud jiné, než když jsou samohláskami samostatnými; znění totiž takové, jaké se naznačuje literami ṷ (= znění mezi u a v) a i̭ (= znění mezi i a j, srov. § 10). Bývají proto i pokládány za konsonanty t. j. za hlásky, které vedle samohlásek hlavních jsou spoluhlasné. Hlásky ty ve skupeních se samohláskami jinými, hlávními, vyskytují se někdy před těmito, na př. v stč. buoh vysl. bṷóh, miesto vysl. mi̭ésto; někdy za nimi, na př. v poṷhý, pokoi̭ (psáno pokoj, za koncové -i bývá psáno -j); někdy před i za nimi, na př. v stč. sing. dat. lok. fem. dobři̭éi̭ (ps. dobřiej), slc. dial. diouča atp. Kombinacemi tudy možnými dostává se těchto skupenin veliké množství. Na př. ze samohlásky a jsou možny dvojhlásky: i̭a, obsaženo v nč. napial (psáno též pjal); ai̭, v kraj; ṷa. v mor. dial. chuap (chłap) BartD. 86; aṷ, v stč. saud; – ze samohlásky e jsou dvojhlásky: i̭e, v město; ei̭, v dej; ṷe, v mor. dial. uechtat (łechtat BartD. 30); eṷ, v dial. vých.-česk. kreu (krev); – a podobně ze samohlásek ostatních. Dvojhl. i̭i je v dial. pjivo (doudl. a j.), ii̭ v impt. pij, ṷu v mor. dial. huuk (hłuk), uṷ v dial. vých.-česk. boruuka (borůvka), i̭u v stč. liud, iṷ a v dial. vých.-česk. diuný (divný), mor. chybiu (chybił, BartD. 86). Příklady trojhlásek: ṷaṷ, v mor. dial. posuau (posłał, Suš. 130); i̭eṷ, i̭oṷ, v slc. dieuča, diouča; i̭ei̭, v měj; atd.

Vedle rozdílnosti kvalitativní bývá také rozdíl v kvantitě; na př. je krátké i̭a v pial a dlouhé i̭á v stč. diábel. krátké -i̭e v nč. město a dlouhé i̭é v stč. miesto (místo), krátké i̭u v stč. akk. dušiu a dlouhé i̭ú v instr. dušiú atd.

Ze značného počtu dvojhlásek a trojhlásek vůbec možných vyskytují[89]číslo strany tiskuse v češtině spisovné a dialektické dosti mnohé, ale přece ne všecky. Zejména jsou tu:

a) Dvojhlásky, jejichžto člen první jest i̭-. Nazýváme je také samohláskami praejotovanými. Jsou to: ia, ia, iá, iá; ie, ě, ié, ie; iu, iu, iú, iú. Psaním ia, iá, ě, ie, iu, iú rozumíme samohlásky a, á atd. s praejotací zjevnou, zjevnou totiž u výslovnosti, a v dokladech také ve formě psané; na př. napiat, diábel, měřiti, miera, sg. dat. oráčiu, znameniú. Naproti tomu psaním ia, iá, ie, ié, iu, iú rozumíme samohlásky a, á atd. s praejotací theoreticky žádanou, nehledíce k tomu, je-li také v dokladech psána čili nic; na př. bylo původně ščeniata, ščeniátko (ia, iá za -ę-), v pozdějším ščeňata, ščeňátko jest praejotace zaniklá a takořka ztrávena ve změkčeném ň-; bylo pův. chliéb, gen. chlieba, a jest chléb, chleba ; byl sg. instr. kostiú (iú z -ьją), sg. dat. znamen ú (iú z -ьju), z toho je stč. kosťú, znameňú (a z toho později – proniknutím měkkosti v jotaci – kostiú, znameníu).

K samohláskám praejotovaným patří také i̭i v dial. pjivo, mjilý atp., – a i̭o, v dial. postaviony, viodźeć BartD. 134 a 135 (severoopavsk., na přechodu k polštině); v lašském voł = vioł (vál, io ze žádaného iá) je jotace mírnější.

b) Dvojhlásky, jejichžto člen druhý jest -i̭ (psáno -j), nebo-li samohlásky postojotované; na př. kraj, dej, pij, pokoj, kupuj, kryj atp. Z nich jsou historicky důležitý aj a ej.

c) Dvojhlásky se členem prvním ṷ-. Z nich jest historicky důležito uo, jež je ve střídě za starší ó a pozdější ů, na př. buoh z bóh, nč. bůh. Jiné jsou dialektické, vzniklé tím, že ł- se změnilo v u- („obalováním“), na př. mor. chuap BartD. 86 (z chłap), uechtat BartD. 30 (łechtat), suovo BartD. 134 (słovo), puuh Suš. 130 (płuh), muyn BartD. 111 (młýn).

d) Dvojhlásky se členem druhým -ṷ. Z nich jsou historicky důležity au a ou, střídnice za starší ú, na př. saud nč. soud, ze súd. Jiné jsou dialektické, vzniklé tím, že -v (v češtině severových. a j.) a -ł (hlavně v některých nář. vých.) se změnilo v -u; na př. stau (stav), kreu (krev), diuný (divný), krou (krov), obuu (obuv), – dau Kotsm. 20 (dał), šeu BartD. 28 (šeł), muatiu t. 134 (młátił), byu t. 28 (był) atd.

e) V nář. slc. je zvláštní dvojhláska ä (vysl. ea), na př. päť č. pět (z piat) z pętь, čäs č. čas atd., sr. Pastrn. 21 sl.

f) Trojhlásky jsou v jazyku spisovném a mají důležitost historickou ěi (psáno ěj) a iei (ps. iej); na př. měj, stč. sg. dat. lok. fem. dobřiej. Jiné jsou dialektické, vzniklé změnami v a ł v u; na př. v češtině severovýchodní zpěu (zpěv), slc. dieuča, diouča (děvče), mor. posuau Suš. 130 (posłał) atp. –

Kromě samohlásek vlastních má čeština také samohláskové (slabikotvorné) r̥, l̥ (liquida sonans) a m̥, n̥, ň̥ (nasalis sonans). –

[90]číslo strany tisku91. Ve výkladech následujících probíráme české samohlásky jednoduché i skupené pořádkem tímto:

a, á; – ia, iá; ia, iá; ä; –

aj, ej; –

e, é; – ě, ie; –

i, i; –

o; ó, uo, ů; io; –

u, ú; au; ou; – iu, iú; iu, iú; –

y, ý; –

r̥, l̥; – m̥, n̥, ň̥.

Některé ze samohlásek skupených nemají výkladu zvláštního, na př. ua, ieu atp., o těch stačí, co o nich pověděno v přehledu všeobecném (v. § 90) a příležitostně na místech jiných.

a, á.

92. Krátké a píše se literou a. – Dlouhé á píše se dílem bez označení délky touž literou a, na př. komar Krist. 83ᵃ, modlam Kat. 118, nam DalC. 2, – dílem s délkou označenou, a to spřežkou aa, na př. comaar MVerb., gmaa AlxM. 1, 13, odolaa t. 1, 16, zawolaa t. 1, 17, modlaam Pass. 36, Pror. 8ᵃ a j., naam Štít. ř. 113ᵇ, požehnaanije Ben. Deut. 15, 10, kraal Háj. 100ᵇ, – nebo literou ă, na př. năm svD. 28, t. 36, wſſelikă novina Jid. 69, – neb á, na př. nám Štít. uč. 69ᵃ, wás Ben. Deut. 20, 4 atd.; litera á, doložená poprvé v Štít. uč., přijata jest do pravopisu Husova a bratrského a ujala se pak všeobecně.

a, á je střídnicí:

93. 1. Za psl. a, na př. žena psl. žena, ženám psl. ženamъ, žáhati psl. žagati (z gēga-). Toto a můžeme nazývati původní (v oboru slovanštiny).

2. Za psl. ę, na př. pater, paterý, pátý, psl. pęt-.

3. V české době historické vzniká a, á ještě také jinde a z hlásek jiných, na př. za hořěl psl. gorélъ je později hořal, za šel psl. šьlъ je stč. někdy šal, za stč. želud je nč. žalud, za jehla z jьgla je dial. jahła, za jezero je dial. jazeru, za stč. diábel je nč. ďábel atd.; o tom jsou výklady na svých místech doleji.

4. V slovích snacha a častovati, stsl. snъcha nurus a čьstь honor, jest a za ъ, ь. Ale slova ta nejsou původu českého, nýbrž přejata ze srbskochorvatštiny, snacha v době nedávné, častovati v době starší (doloženo již v XVI stol.). Vykládati č. častovati z pol. częstować nelze, poněvadž v pol. je vedle częstować také częstować a obé vzniklo napodobením slova cizího (Mikl., Über die langen Voeale 57).

[91]číslo strany tisku5. V slovích přejatých starších jest a, á střídnicí za cizí ā, na př. opat ze sthněm. abbât, oltář ze sthněm. altâri a toto z lat altāre, pohan z lat. pagānus, – v novějších také za ă, na př. fara, šafář atd. – V hana, haněti, šanovati, klášter jest a, á za stněm. ō: hôn, schônen, klôster; jinak (z poganъ) vykládá haniti Mikl. Etym. Wtb. 254 (a 60) a Matz. Cs. 68. – Ve varhany stněm. organâ fem., z lat. plur. organa, je č. a za cizí o. –

O dlouhém á viz také § násl.

Dlouhé á vzniká:

94. a) Z krátkého a, dloužením fonetickým. Na př. svatý-svátost, pater-pátý, pravý-práv, žena-ženám, volati-volán atd.

b) Stahováním (srov. § 477 a 479). Tu vzniká á:

z aja, aa, na př. dobrá z psl. dobra-ja atd; – láti, lál, lán, lánie z psl. lajati atd., a rovněž tak báti fabulari, káti sě poenitere, pláti, tráti, táti, z baja- atd.; – impf. ležáše přehlasované v ležieše, stsl. ležaaše; –

z áje (s přízvukem na a-), na př. praes. indik. sěkáš. sěkáte atd. ze sěkaje-, part. znám ze znajemъ; –

z ia, vzniklého z psl. ьja a ьję (v. § 112), na př. přál, smál, lál (stč., plur. léli), zál z prьjalъ, smьjalъ, lьjalъ, zьjalъ; – pl. gen. přátel z prьjatelъ; – sg. nom. fem. a pl. nom. akk. neutr. božá, přehlas. v božie a zúž. boží, z psl. božьja; – subst. zḿá přehlas. stč. zmie (nč. zmije), ze zmьja (na př. yako kdes zmie hladowita Baw. 110 verš 8slab., blazniwa zmie t.); – sg. gen. Juŕá, znameňá, přehl. Juřie, znamenie, zúž. -í, z -ьja; – pl. nom. akk. znameňá, přehl. -ie, zúž. -í, z -ьja; – part. ṕá přehlas. pie bibens, z pьję ; –

z ěa, ěja, na př. impf. neśáše, přehlasované v nesieše, z nesêaše; – sál ze sêjalъ; – ňák z nějak, nyaky obraz GestaKl. 38; –

z ojá, na př. státi, stál atd. ze stoja-, – báti sě atd. z boja-, – má z moja, – pás z pojasъ; ––

ze slabik jiných s -a-, na př. ob. kdák m. kdepak, kdopak, kdypak, – cák m. copak, – třá m. třeba (ČČMus. 1864, 54, podkrk.), – prál m. pravil, – stč. dváky m. dva-háky (dva prsty), na př. dwaky na svých prsech položiti Rožmb. 138 (dwa haky gynak prfty na prsi vložiec ODub. 26).

Stažení je také ve výrazích: an m. a-on, nan svět m. na-on svět Hrad. 70ᵃ, nanom světě Štít. uč. 111ᵇ, nanu stranu AlxV. 1476, nabie straně m. na-obě Pass. 311, nahen m. na-oheň Štít. uč. 4ᵇ, nablyczyegy m. na-obličeji Alb. 12ᵃ atp. Ale tu nemáme dosvědčeno, že by -a- tudy vzniklé bylo dlouhé; v Zálšie – ze zá-olšie – svědectví takového není, poněvadž složeniny tohoto způsobu vůbec dlouží slabiku prvou, na př. Zálesie, zámořie, a v nč. an, ana, ano jest a- krátké.

[92]číslo strany tiskuV stč. nápule, nápulský, naapulſkých Hrub. 319ᵇ, není á dlouhé stažením z nea-, nýbrž tu je dlouhé nápul- přejato již z jazyka cizího.

c) Několikráte nalézáme v stč. zdlouženo začátečné a- po předložkách k- a s-; na př. kaapoſtolom ML. 98ᵃ, 109ᵇ, Krist. 80ᵇ, 85ᵇ, 87ᵇ, 95ᵃ, 97ᵃ, 108ᵃ a j., kaapoſtolſkem (sic) ſboru Hrad. 78ᵇ, kaabramoui Ol. Gen. 12, 1, ka Agabarowi Comest. 228ᵇ, kaadamantynu rkp. XIV stol. (otisk ve Věstníku kr. České Spol. nauk IX [1890] str. 327), ſaapoſtoly Hrad. 8ᵇ, Krist. 77ᵇ (2). 87ᵇ, 88ᵃ, 88ᵇ (2), 94ᵃ (2) a j.

V ná-světě, tito naaſwietie jsú ČEvang. 33, prodlouženo a samé předložky.

O podobném dloužení začátečného é- (z Égypta), o- (k-óku) a u- (v -úši) v. §§ 126, 178 a 193. Podobá se, že -ъ, kterým se předložka kdysi končila, a dále přízvuk zdloužení způsobily; viz o tom více při o- -ó- (§ 178), kdež tato změna nejčastěji se vyskytuje.

a, á se přehlasuje v ě, ie.

95. Samohl. a přehlasuje se v ě, a to krátké a v krátké ě, dlouhé á v dlouhé ie. Na př. duša-dušě, božá-božie, zeman- – zeměnín, slyšal-slyšěli, slyšán-slyšieni, seďa-sedě, ťal-těli, táhnu-tiehneš, tázati-tiežu atd. Místo dušě, božie atd. je změnami dalšími duše, božé (sklesnutím jotace), boží (zúžením).

Přehlasování toto děje se jen po souhláskách měkkých; na př. náděja- stč. nádějě, duša-dušě, božá-božie, péča-péčě, śáhnu-siehneš, sázal (z měkké) sázěli, práce-prácě, večeŕa-večeřě, neděla-neděle, vóňa-vóně, leťa part. –letě, seďa-sedě, kúṕa (subst.) -kúpě, holúbata-holúbě, Morav́an- – Moravěné, zeḿa-země atp. Kde nyní v případě takovém je souhláska neměkká, tu ztratila se měkkost během času; na př. před nč. sáhnu, sázel, trpě, holoubata, Moravan, zeman dlužno předpokládati staré śáhnu, sázal, trṕa, holúbata, Morav́an-, zeḿan- (srov. §§ 328 a 394), a před nč. táhnu, tázati, datel atd. staré tiáhnu, tiázati, diateł atd. V tvarech stč. z doby před přehláskou dlužno tu vždy rozuměti hlásku měkkou; na př. stav́ani (přehl. stavěni), sázali (přehl. sázěli), večeŕa (přehl. večeřě) atd. Tak také píšeme, když o to jde a když je třeba, aby měkkost byla zvláště vytčena.

Přehlasování toto děje se na konci slova, na př. duša-dušě, – v nitru slova pak jen tam, kde po a- následuje souhláska měkká nebo slabika se samohláskou úzkou; na př. obyčaj-obyčěj, jaro-jěř, sázaj-sázěj, sázáš-sázieš, sázaju-sázěju, sázali-sázèli, zeḿan- – zeměné, Jan – vok. Jěne, čas – sg. vok. čěse lok. čěsě pl. nom. čěsi lok. čěsiech, hřada – dat. lok. hřědě, řád – řiediti, sv́atý-světější atd. Když následuje souhláska tvrdá nebo slabika se souhláskou tvrdou a samohláskou širokou, tedy nedává přehlásce vzniknouti a staré a zůstává; na př. čas, Jan, řád, jahoda,[93]číslo strany tiskujalový, jaro, zeḿan (pl. gen.), zeḿany, puščadło, měňavý, jaký, žáhati, sázała, sázały atd. –

Samohlásky úzké, při kterých nalézáme přehlásku a-ě v měkké slabice předcházející a kterým tedy přičítáme moc, aby k této přehlásce spolupůsobily, jsou 1) ě, ie, 2) i, 3) e původní a 4) ь a e střídnice za ь.

Ad 1) Přehláska je při ě, ie. Na př. hřada sg. lok. na hřědě, javona jěvě, čas- v čěsě, po čěsiech; třasu impf. třěsiech; řád sg. lok. v řiedě śáhnu impf. siehniech; sv́atý-světější.

Ad 2) Při i. Na př. javo-zjěviti; řád-řiediti; svatý pl. nom. světí, světiti; třasu impt. třěs(i).

Ad 3) Při e původním. Na př. čas sg. vok. čěse, Jan vok. Jěne; zeḿan- pl. nom. zeměné; třasu-třěseš, třěse atd.; zapoḿanu-zapoměneš, -měne atd.; třasu part. třěsen, subst. verb. třěsenie; atd. Odchylkou nezpůsobuje přehlásku e přípony -ero-, na př. patero, devatero, desatero, a dále e přípony -tel, když -l je tvrdé, na př. pl. gen. přáteł z prьjatelъ atp.; v přáteł, přáteły atp. byla přehlasovací moc samohlásky e rušena a vyvážena následujícím tvrdým -ł, v pater- pak atp. nejspíše nebylo e tak úzké jako e původní (srov. slc. pätorý, stsl. pętero a pętoro) a přehláska proto nevznikla.

Ad 4) Při ь a při e z ь.

a) ь mohlo spolupůsobiti ku přehlásce jen tam, kde se až do doby této přehlásky (XII stol.) i v češtině zachovalo. To pak bylo, podle výkladu podaného v § 69 č. 3 a založeného právě na jistých zjevech přehláskových, na konci slov. Podle toho vysvětlujeme přehlásku ze spolupůsobení koncového -ь v slovích: ṕatь-pět, ṕastь-pěst, ṕádь-pied nč. píď, paḿatь pamět, dev́atь-devět, deśatь-ďeset stč. desět, čeladь-čeled nč. čeleď, úžastь-úžěst atd. Proti pět jest patnáct, padesát stč. patdesát, stč. též patset (pět set); rovněž tak devatnáct, devadesát, devatdesát, devatset proti devět; jest dále pamět-památka, památný, čeleď-čeládka atd.; tu všude bylo ь v nitru slova (na př. patьdesát, paḿátьka atd.) zaniklo dříve, než přehlasování nastalo, nemohlo tedy ku přehlásce spolupůsobiti.

b) e vzniklé z ь má a vykonává touž moc přehlasovací, jako e původní. Na př. zeḿan- pl. lok. zeměnech ze zeḿanьchъ, pl. nom. stč. kniežata a lok. kniežětech z býv. kňážatьchъ, psl. kъnęžętьchъ.

e, které vzniklo z tvrdého ъ, nemá moci přehlasovací (a také neměkčí), na př. počátek z počętъkъ, čas instr. časem z časъmь (proti vok. čěse, jako jest i nezměkčena souhláska v člověkem, bratrem proti vok. člověče, bratře), řád lok. řiedě ale instr. řádem z rędъmь atd. –

To jest pravidlo o přehlásce a, á v ě, ie, pokud ji postihujeme. Jiného druhu je přehláska -aj v -ej po souhlásce tvrdé, na př. daj-dej atp., t. zv přehláska zpátečná; o té v. § 120. Přehláskou „zpátečnou“ bývá podle[94]číslo strany tiskustaršího obyčeje nazývána také přehláska sťat-stětí, svatý-světější atp.; nevhodně, srov. Pastrnek, Athenaeum VII, 184.

96. Odchylky od pravidla způsobeny jsou analogií, a jsou dvoje: a) bud totiž přehláska jest, kde by býti neměla, anebo b) přehláska není, kde by býti měla.

a) Přehláska jest, kde by býti neměla, je přes míru pravidlem vykázanou. Na př. v stč. bylo správně nepřehlasované -ža- v sg. masc. běžał, fem. běžała, neutr. běžało, du. masc. běžała, pl. fem. běžały, neutr. běžała, poněvadž tu po -ža- následovala souhláska tvrdá nebo slabika se samohláskou širokou, – a bylo správně přehlasované –žě- v du. fem. neutr. běžěle a pl. masc. běžěli, poněvadž tu zase následovaly slabiky se samohláskami úzkými -le, -li; časem však ruší se bývalá pravidelnost a vlivem tvarů náležitých se -že- běžěle, běžěli vyvinuly se také tvary odchylné běžěł, běžeł, fem. běžěła, běžeła atd.

b) Přehláska není, kde by býti měla, dílem že vliv analogie nedal jí vzniknouti, dílem, že časem týmže vlivem je zrušena. Na př. k nom. hřada (gręda) je dat. lok. sg. hřědě, čekáme tedy, že bude také k nom. ṕata (pęta) dat. lok. pětě; ale pro pětě nemáme dokladu, snad toho tvaru ani nebylo, analogie pádů jiných nom. pata gen. paty atd. nedala mu vzniknouti; – v stč. bylo správně nepřehlasované ža- v sg. masc. žał, fem. žała, neutr. žało, du. masc. žała, pl. fem. žały, neutr. žała, a bylo správně přehlasované žě- v du. fem. neutr. žěle a pl. masc. žěli, časem však ruší se bývalá pravidelnost a vlivem tvarů náležitých se ža- žał, žała atd. vyvinuly se také tvary odchylné du. fem. neutr. žale a pl. masc. žali; – v stč. bylo správně přehlasováno Káčě, Pešě atp., ale vlivem tvarů blízkých (Háta, Bárta atp.) přehláska se zrušila a jest nč. Káča, Píša atd.

Vznikem tvarův odchylných nastává kolísání, t. j. místo bývalé pravidelnosti panuje volnost, tvary tytéž vyskytují se tu přehlasované, tu nepřehlasované bez rozdílu vedle sebe. V tom kolísání kloní se usus časem víc a více k tvarům buď vesměs přehlasovaným, bud vesměs nepřehlasovaným, a výsledek všeho bývá uniformování tvarů k sobě náležících, a spolu ustálení jazyka: za bývalé běžał-běžěli atd. a žał-žěli atd. s pravidelně lišeným a-ě je potom běžel-běželi atd. s jednostejným -e-, a žal-žali atd. s jednostejným –a-. Ale výsledek ten nebývá všude stejný, nýbrž bývá často rozdílný podle nářečí. Na př. za bývalý plur. nom. přietelé gen. přáteł atd. má jazyk spisovný tvary uniformované přátelé, přátel atd., a tak jest i v nářečích, která přehláska zasáhla; ale za bývalé běžał-běželi a žał-žěli atp. má jazyk spisovný běžel-běželi a žal-žali, začal-začali, a naproti tomu nářečí některá mají naopak běžál, běžali (zlin., BartD. 26) a začel, začeli chod. 34.

Některé z odchylek analogických vyvinuly se časněji a šly takořka[95]číslo strany tiskucestou jinou, než ostatní. Jsou to zejména odchylky v střídnicích za psl. lę a ęk.

Za psl. lę žádáme, aby bývalo v č. podle pravidla tu la, tu le (místo lě, toto kleslo záhy v le), ale je tu plno odchylek, zvláště často bývá le za žádané la. Na př. podle stsl. plęsati, pol. plęsać a pląsać, žádáme č. plásati, ale doloženo jest jen plésati, plesati, slc. plesať; podle pol. lęgnąć slc. ľahnúť, *lęgn-, žádáme č. lahnúti praes. lahnu, a doklady mají jen lehn-; podle ṕał pl. pěli atd. stsl. pęlъ-pęli a podle stsl. klęlъ-klęli žádáme také klał-kleli, ale doklady mají jenom kleł; podle ṕat pl. pěti žádáme také klat-kleti, ale vedle dokladů pravidelných vyskytují se záhy a hojně i doklady odchylné; atd. V českých nářečích čím dále na východ tím častěji vyskytuje se la; odchylky slc. plesať, klesnúť atp. jsou bezpochyby bohemismy. Nářečí ostatní a čeština spisovná mají valnou většinou le, i za žádané la. Odchylka tato vzala svůj začátek analogií: bylo *plásati-pléšu, *lahnu-lehneš, *lahu-ležeš, *bladu-bledeš, *klał-kleli atd., ale záhy – mnohem dříve než při jiných případech přehláskových – nastalo kolísání a tvary s -le víc a více se šířily na újmu tvarů náležitých s la, až se staly pravidlem.

Za psl. -ęk žádáme, aby bývalo podle pravidla opět tu -ak, tu -ěč- n. -ěc-, ale nářečí posledně míněná a čeština spisovná mají z pravidla -ěk, i za žádané -ak, zejména v slovích: diek, dieka nč. dík, díka, děkovati, slc. ďak, ďaka, ďakovať, pol. dzięk, dzięka, dziękować; – jěk, jíkati, zajíkati se, valašsk. jak BartD. 60, slc. jak, zajákať sa Jg., pol. jęknąć, jękać się, jąkać się, stsl. jęklivъ´ aegre loquens; – měkký, slc. mäkký, stsl. mękъkъ; – pěkný, pol. piękny (slc. pekný m. päkný je bohemismus). Také tu není na snadě výklad jiný, než že se -ě- rozšířilo místo -a- analogií a že v střídnici za -ęk byla k tomu náklonnost zvláštní: k *ďáka byl dat. lok. diecě, bylo adj. vděčný atd., ujalo se tedy také dieka, děkovati; k *jak bylo jěčěti, ujalo se tedy také jěk; atd.

V leknúti, kleknúti, psl. lęk-, klęk-, jest lę- a spolu -ęk, podnět tedy k odchylkám dvojnásobný. –

Někdy klade se tvar odchylný pro rým. Na př. przytyehl (:střehl) AlxV. 944 m. přitáhl, pohani przytahly (: náhlý) t. 1385 m. přitiehli, podle ňeho biechu vítězi ſtawany (: strany, m. stavěni) t. 1456, pána mého jsú preč wzali (: schovali) Hrad. 44ᵇ atd.

97. Některé odchylky jsou jenom zdánlivé, totiž v č. slabice začátečné jě- n. jie-, nč. je- n. jí-, proti stsl. ja-, když nenásledují hlásky s mocí přehlasovací, v případech zde dále uvedených.

Za stsl. jadъ venenum je vždycky stč. jěd nč. jed, nikdy jad; za stsl. jad- edere, part. jalъ atd. je vždycky stč. jědł nč. jedl, nikdy jadl; tak také slc.: jed, jedol. Výklad, že by české jěd-, jied- v případech sem patřících bylo z analogie, nepodobá se; vždyť na př. pro *jadъ (kmene -ŭ) ani[96]číslo strany tiskunebylo příležitosti, aby se vyvinulo v některém tvaru přehlášené jéd-, podle něhož by pak analogie provedla -ě- veskrze. Je tu tedy třeba výkladu jiného. Ten nám naznačují tvary slovanské, které za stsl. jad- a č. jěd- mají ěd-, zejména ruské êd- edere, êstь, êdatь, êda jídlo, êdunъ jedlík, êdkij žíravý, ostrý. Věc vysvětluje se pak takto: bylo původně ēd- edere: k němu se přidávalo hiatové j, ale jen dialekticky, a bylo tedy ēd- a j-ēd- vedle sebe; ēd bez j- je ve složeninách oběd stsl. obêdъ z ob-ēd-, sniesti stsl. sъnêsti ze sъn-ēd- (ze sъn-j-ēd- bylo by stsl. sъňasti); z j-ēd vyvinulo se stsl. jad-, z êd- pak ruské êd; stejné êd předpokládati jest také pro češt., pol. srbchorv. a sln., rozdíl jest jen ten, že v rušt. êd- zůstalo, v češtině pak, pol., srbchorv. a sln. přijalo hiatové j-, změnilo se tedy v jêd; rozdíl mezi jad- a jêd- je tedy, že v jad- = *j-ēd- přistoupilo hiatové j- dříve, než se ēd- proměnilo v êd-, v jêd- pak později; jêd- měnilo se pak dále podle hláskoslovných pravidel jazyků jednotlivých; v češtině je za ně střídnice náležitá jěd- (nč. jed-), v slabikách dlouhých jied- (nč. jíd-); v jědł, jiem, jiedlo atd. není tedy přehláska nijaká, české jěd-, jied- vedle stsl. ja- není tedy odchylkou od přehlasování nijakou. – j-êd- bylo, jak praveno, také v polštině; pol. jadło vedle jedło cibus, part. jadł vedle plur. jedli není z pův. jad-, nýbrž z jêd- proměnou touž, jaká je ve światło vedle świecić ze svêt-. – Sem patří též jesle stč. jěsli, pol. jasła atd., z téhož koř. j-êd- č. j-ěd-.

Jiná odchylka zdánlivá je v jedu stč. jědu proti stsl. jad- vehi, part. jel stč. jěl stsl. jalъ, a v odvozeném odtud jízda stč. jiezda, jezditi stč. jězditi, proti stsl. jazd-. Ale také zde je v slabice kořenné samohláska náležitá ê (v. Zubatý v Jag. Arch. 13, 622 a srov. nahoře § 45), dochovaná v rus. êdu vehor, êchatь, êzda; v češtině jest opět přidáno j-, tedy jědu, jěl, jiezda, jězditi atd., a je tu tedy opět ě od původu, nikoli přehláskou z ja-, odchylka od přehlásky není také zde nijaká. V pol. praes. jadę (jedu) vedle jedziesz (jedeš) jest opět změna jako ve światło vedle świecié, a z vlivu pol. vysvětliti jest také slc. jazda, jazdit.

Co tuto vyloženo o jěti, jěl atd. proti stsl. ja-, jalъ atd., platí ovšem též o odvozeném odtud jechati slc. jechať proti stsl. jachati.

Také v subst. jez stč. jěz proti stsl. jazъ canalis je odchylka jen zdánlivá; podle rus. êzъ a sln. jêz bylo tu původně ê-, a z toho je v češtině náležité j-ě-.

Odchylka v subst. jeskyně stč. jěkyně je v slově přejatém. Mimo češtinu je slovo to jen v polštině, jaskinja. Souvisí patrně se strus. jaskь arca, jež je přejato z germanštiny: šved. ask, stnor. askr, askja = nádoba dřevěná Mikl. Fremdw. 75. Do češtiny mohlo se slovo toto dostati z pol. Slc. je jaskyňa a vedle toho také jask Tunell.

98. Přehlásce podléhá všeliké a, budiž z psl. a (někdy stažením[97]číslo strany tiskuvzniklé), nebo střídnice za ę. Na př. duša přehlasováno dušě, slušáte (staž. z psl. slušajete) přehl. slušiete, počat psl. počętъ přehl. počětie, řád psl. rędъ přehl. řiediti.

99. Případy s přehláskou a-ě a á-ie, kde a, á je z psl. a (v tom

i případy, kde á je v slabice vzniklé stažením).

A) a, á (z psl. a) přehlasováno v ě, ie v nitru slov.

Sem patří především přehlásky v slabikách kořenných:

čas, čěs-, sg. nom. čas, stč. vok. čěse, lok. čěsě, plur. nom. čěsi, lok. čěsiech, na př. mój zlý nechziezze ApD. c, v tom smutném czieſſīe UmR. 204, v kterém czyeſſye DětJež. 8ᵃ, biechu u vojště lítí czyeſy AlxV. 1565, po chzieziech AlxH. 10, 12; počěsie, poczyeſye Modl. 30ᵃ, morſke nepoczieſie Mill. 101ᵇ atd.; potom přehláska zrušena, t. j. analogií provedeno všude jednostejné čas-: sg. vok. čase, počasí atd.; –

čáša, čieše nč. číše; –

ďábeł, dieblík, v. § 118 č. 1; –

jagn-, jěhn-, stsl. agnę, agnьcь a jagnę, jagnьcь, slc. jahňa, stč. jěhně, jěhnec; – stsl. agnędъ, jagnędъ populus nigra, stč. jěhněd, ratolesti giehnyedowee EvZimn. 40; –

jáma, jěm-, Gyemnic jm. míst. UrbE. 71, Jemnik t. 173; –

Jan, Jěn-, sg. vok. Jěne, svátý Giene ŽKlem. 136ᵃ, nč. Jene; a podobně: svatý Pabgiene t. 137ᵇ, svatý Sebeſtyene t.; sg. lok. Jěně, o světiem Gienie rkp. o štěp. Jg.; –

jap, jěp-, stsl. vъnezaapą repente, a stč. japati contemplari, z nedojiepie ex improviso, na př. smrt buchne z nedogyepye Štít. uč. 152ᵇ; –

japt-, jěpt-, jěptiška nč. jeptiška, lat. abbatissa, stněm. abtissine; –

jar-, jěr-, na př. jaro, jarý a jěř, gierz KolB. 177ᵇ (1500); jěřátko (ovce mladá od jara, letošní), Gyerzatek mladých Chir. 35ᵇ; jěřěcí, s gierzieczim lojem ChirB. 223ᵇ; jěrní, počesie gernie ŠtítMus. 116ᵃ; jěrniti, minulať zíma (zijma), gernijt ſye čas Štít. ř. 52ᵇ; ale tu je snad lišiti jaro (sr. ῶρα a něm. Jahr) a jar-, jěr- ovce (stsl. jarьcь kozel, lit. ėras jehně); –

jas-, jěs-, jásati, jasný; adv. stč. jěsně, sšed na ň iezznye svD. 92, kompt. jěsnějie, geſnyegije Štít. ř. 64ᵃ; -jěsniti, aby obgieſnyl obličěj ŽKlem. 103, 15, jsúci progieſniena Kruml. 270ᵇ; v nč. všude jas-; –

jasen-, jěsen, slc. jaseň, rus. jasenь, pol. jasień, srbch. jasen, stč. gyeſſen Rozk. 1134, gieſeny cedros Ol. Súdc. 9, 15; –

jask-, jěsk-, pol. jaskinia, slc. jaskyňa, v č. jěskyně, gieſkynye Pass. 312 atd. vždy přehláska, ačkoliv následuje -sky-; sr. §97; –

jasli stsl., slc. jasle, val. jasla (plur.) BartD. 60; české jěsli, jesle je z *j-êd-, jako jědł, v. nahoře § 97, dial. jasle je z pol.; –

jastrębъ, dial. mor. jastřáb BartD. 84 (starojick.), slc. jastrab, stč. jastřáb i jěstřáb, yaſtrzab DalC. 44, gyeſſtrzab Nom. 64ᵃ; jěstřebie jm. místní, de Gestrzeby TomZ. 1406 st. 190; –

[98]číslo strany tiskujašč-, jěšč-, stsl. jašterъ lacerta, dial. mor. jaščerka BartD. 84 (starojick.), slc jašter, jašterka, stč. jěščer, gieſcer ŽGloss. 103, 26, gieſczerczieho ploda Hrad. 12ᵃ; –

jašut-, jěšut-, stsl. ašutь, jašutь frustra, stč. jěšut-, nč. ješit-, na př. gieſſiut vanitas Hrad. 118ᵇ, gieſſyutenſtwie ŽWittb. 118, 37, řěč gyeſutna Túl. 56ᵃ; –

jav-, jěv-, stč. sg. nom. akk. javo, lok. jěvě, na př. blud na yawo vynide DalC. 90, ten sě na gyewye zračí AlxV. 1333; stsl. javiti, slc. javiť, č. jěviti, zgyewyty Mast. 355; vedle zjěviti, zjěvný je také stč. zěviti, zěvný manifestus; v nč. provedeno analogií všude jednostejné jev-; –

jazva stsl., č. jiezva vulnus, jiezviti vulnerare; jiezvina, lišky mají své giezwiny Kruml. 317ᵃ; místo jiezva nč. jízva čekáme jázva, a k tomu na př. dat. lok. jiezvě, přehláska rozšířila se tu přes míru; –

jazvъ, jazvьcь stsl., zlin. jazovec BartD. 7, slc. jazvec, stč. jězvec, gyezwecz Vít. 94ᵃ; sem patří také gezwecz latro Veleš.: *jazva = fovea, jězvec = kdo v doupěti se zdržuje; –

jaždž pol., č. jěždík; –

šáliti, šieliti, na př bohové sú je (Řeky) svými odpovědmi ſſelili Troj. 213ᵇ, sú od svých modl ſſieleny Mill. 78, také ſſyelenie t. 35ᵃ; –

ščáva, ščěvík nč. šťovík, na př. ſczyewyk RostlD. 61ᵇ a j., pol. szczawik; –

šmat-, šmět-, šmatati, šmětiti, na př. dokad (já) neuzři v jeho rukú jiezvy a ſſmyety (sic) svým prstem v to miesto, ješto hřebové tčali, a ſſmyety svú rukú v jeho bok Krist. 110ᵃ, poſſmyette a vizte t. 109ᵇ; tu třeba bráti celé skupení šḿ- za měkké; –

žáda expectatio, desiderium, sg. lok. žiedě, při tvej ziedie Kat. 36 (mohlo by býti také ze *žęda); –

žal-, žěl-, stsl. žalь indecl. dolor, č. žalost a žěl, žěleti atd.; em nepatří stč. želář (z franc. geole, střlat. geolarius), změněné podle žalost a žalovati v nč. žalář; –

žas-, žěs-, stsl. žasiti terrere, žasati sę perterreri, žasnąti stupefieri atd., stč. žásati sě a žěsiti, slc. užasiť, na př. nezaſay ſye Krist. 2ᵃ, kterakžkoli bolest jeho zeſyeſſe Otc. 8ᵇ, – praes. žasnu, žěsneš atd., zzaſnu (zžasnú) ſye kniežata Pror. Isa. 31, 9, vzieſſnet ſie nebožátko Hrad. 135ᵃ, – aor. žas, žěse atd., (Nero) sě usiezze (t. j. užěse) ApD. c, všichni sě uzaſſu Hrad. 25ᵇ, – part. žasl žěsli, žásl žiesli, Malchus uzaſl sě Pass. 365, ti velmi sě vzieſly t. 34, bratřie sě zzieſly byli Ol. Gen. 42, 35, – part. žas, žěsši, vzaſ sě padl na tvář Pror. 119ᵃ, (Sara) vżieſſi sě Ol. Gen. 18, 15, sě zżiesſſe t. 43, 18, – part. žěsen, vzzeſeno strachem všecko panstvie Nikod. 74ᵃ – subst. žěsenie, úžěst, tiem vzeſſenim Mand. 9ᵃ, vzieſt pavor Exod. 15, 10; – v nč., pokud slova ta jsou zachována, provedeno analogií skoro všude jednostejné žas-.

[99]číslo strany tiskuDále patří sem přehlásky v slabikách příponových (přípon kmenotvorných):

v komparativech -ěj- po souhláskách podnebných na př. trpčejší, tišější, z -ajší; –

v subst. -ěj psl. -ajь po souhl. podnebných, na př. obyčěj nč. obyčej slc. obyčaj stsl. obyčaj; obličej stsl. obličaj; kročějě fem. a kročěj masc., z -čajъ, slc. kročaj; stežějě, slc. stežaj, sln. stežaj, pol. ściežaj; –

v subst. -ěl z -al- po souhl. podnebných, na př. stč. píščěl, zvuk pyſſczyelyy Pror. Dan. 3, 7, slc. pištel, vedle stsl. pištalь a č. píščała, píšťała; –

v kmenech -ěn z -anъ po souhl. podnebných, na př. voščěný, voštěný (podle slaměný atp.), proti stsl. voštanъ; –

v km. subst. -ěn-ín, -ěn- z -jan-in-, t. j. v substantivech vzoru zeměnín = zem-jan-in-, mezi nimiž jsou hojná jména místní vzoru skloňovacího Brozěné, Brozany, ze sing. Brozěnín = brod-jan-in-; tu zůstává přípona druhá (-in) v sing. a du. a je tu tedy -a- přípony prvé (-jan-) ve všech pádech přehlášeno v ě, ale plurál je z pravidla bez příp. -in a má tedy přehlášené -(j)ěn- jenom v těch pádech, které mají v koncovce samohlásku úzkou, totiž jen v nom. (vok.) a lok.; skloňované tvary těchto kmenů tedy jsou: sing. nom. zeměnín, gen. akk. zeměnína atd. (v sing. veskrze zeměn ), du. nom. akk. zeměníny atd. (též), plur. nom. vok. zeměné, gen. zeman (ze zeḿanъ), dat. zemanóm, akk. zemany, lok. zeměnech (ze zeḿanьchъ), instr. zemany; na př. sg. zemyenyn Rožmb. 116, zemyenyna t. 64 atd., du. dva zemenyny Pulk. 3ᵇ, plur. všelicí zemyene ŽWittb. 48, 3, všěch pánóv i zeman ODub. 1, proti Luczanom DalC. 19, hubiece sedláky i zemany Baw. 179, na hradczyenech Pulk. 178ᵇ, na prazenech DalC. 17, o meſczenyech Rožmb. 116, s svými zemany Kat. 174; pravidelné rozdíly, jež tu strany -ḿan- a -měn- byly, stírala analogie během času, nastalo kolísání mezi zeman- a zeměn-, a výsledek jest, že čeština nová má tu všude jednostejné zeman-; –

podle zeḿan-zeměnín mívalo přehlásku také stč. křesťan: pl. nom. křestěné, krzeſtyene Pass. 346, lok. křestěnech, o prvních krzeſtyenech Štít. uč. 72ᵃ atd., tu bylo však znění starší krestian, přehlasována dvojhláska ia v ě, je o tom tedy řeč doleji v § 118, 1; –

ve jméně přietel, slc. priateľ, stsl. prьjateľь, a jeho odvozeninách; základem slov těchto je kmen prьja- (viz doleji sloveso přáti stč. přieti, z prьjati), a příponou kmenotvornou další je dílem -teł, dílem -teľ (z *tel-jo-); kmen základní prьja- stahuje se v pŕá-, a v něm zůstává -á-, když následující přípona má tvrdé -ł (-teł), ale přehlasuje se v -ie, když přípona táž má -l netvrdé (buď -teľ z *-tel-jo, buď -tel- s následující úzkou koncovkou pádovou); – přehláska objevuje se dílem ve skloňování, dílem v odvozeninách; a) ve skloňování: v sing. je přípona další veskrze[100]číslo strany tisku*-tel-jo, proto je ve všech pádech přehlasované přietel, na př. nom. neprzietel ŽWittb. 7, 6, gen. akk. przietele t. 87, 19, dat. neprzyetelowy Vít. 52ᵃ atd.; v du. taktéž, na př. dobrá przietele Hrad. 126ᵃ atd.; v plur. je však přípona -teł, a je proto přehláska jen v těch pádech, které mají v koncovce své samohlásku úzkou, tedy v nom. vok. přietelé a lok. přieteléch, na př. przyetelee moji Pror. 30ᵇ, po neprſietelech našich ŽKlem. 43, 11 atd., kdežto pády ostatní mají po -teł- samohlásku tvrdou a jsou proto bez přehlásky, tedy gen. přáteł(ъ), dat. přátełóm, akk. instr. přáteły, na př. ot neprſatel ŽKlem. 6, 8, neprzatelom mým ŽWittb. 53, 7, aby przately viděl Hrad. 4ᵃ, mezi neprzately mými ŽWittb. 6,8; b) v odvozeninách, jejichž přípona -tel má všude netvrdé l: přietelec, przietelcze Vít. 64ᵃ var.; přietelivý, przieteliwym milováním Kruml. 117ᵇ, přietelkyně, neprzietelkynye Ol. 1. Reg. 1, 6; přietelkynicě, przyetelkynycze krále Uherského Pulk. 86ᵃ; přietelnicě, svú przyetelnyczy Alb. 99ᵇ, neprzietelnycie má Ol. Mich. 7, 10; přietelnička, zda jmáš kterú przietelnyczku Hrad. 105ᵃ; přietelný, przyetelny dar Alb. 12ᵇ; přietelský, przyetelſka walka DalC. 73, z ruky neprſietelſke ŽKlem. 106, 2; přietelstvie, przyetelſtwye Alb. 21ᵃ; přietelstvo, przijetelſtwo Štít. ř. 6ᵇ; – v nč. jest v sg. přítel gen. přítele atd., veskrze -i- (souhlasné se stč. -ie-); v plur. přátelé gen. přátel atd., veskrze -á- (bývalý rozdíl -ie-, -á- setřen analogií); v odvozeninách dílem -á- (analogií), na př. přáteliti, přátelský, přátelství, přátelstvo, dílem -í-, na př. přítelíček, přítelka, přítelkyně, přítelský; mezi přítelský a přátelský bývá rozdíl u významu (přítelský = příbuzný, přátelský = amicus); –

v koncovkách kmenů jmenných jiných, na př. čeled, čeleď, slc. čeľaď, z čeljadь; – pečět, slc. pečať, z pečatь; – řeřěbicě, Rzerzebiczie UrbR. 234, vedle řeřáb; – žeřěvie, řeřěvie, jeřěvie, zerziewie carbones ŽKap. 17, 9, horúcie zerziewie ardentes prunas Otc. 135ᵃ, rzerziewie Ol. Prov. 25, 22, gierzeuie Ol. Lev. 16, 12, vedle žeřavý slc. žeravý, sln. žerjav, řeřavý, rzerzawe vhle Comest. 180ᵇ, jeřavý Jg.; –

v oboru kmenů slovesných ve všech imperfektech, na př. nesieše z neśáše psl. nesêaše, nesieste z neśáste psl. nesêaste, slyšieše ze slyšáše psl. slyšaaše atd.; v nesiech, nesiechova, nesiechom, nesiechu, slyšiech atd. přehláska býti by neměla, ale provedena i zde, analogií podle nesieše atd.; –

v kmenech infinitivních vzoru láti, které mají -á- vzniklé z -ьja- neb -êja-, totiž: stč. přieti nč. přáti slc. priať z prьjati, smieti sě nč. smáti se slc. smiať sa ze smьjati sę. zieti nč. záti ze zьjati, dieti nč. díti slc. diať z dêjati, hřieti nč. hřáti slc. hriať z grêjati, o-křieti nč. okřáti slc. okriať z -krêjati, *léti z lьjati (nemá dokladů dostatečných), sieti nč. síti slc. siať ze sêjati, vieti nč. váti slc. viať z vêjati; tu jest přehláska: v aor. 2. 3. sg. přie, 2. pl. přieste, a podle toho také přiech atd., na př. – všech tvarů nelze doložiti – (Abraham) wſmie fie risit Ol. Gen. 17, 17; – v inf. přieti, na př. (Němkyně) méňe bude prziethi DalH. 41, račiž nám

[101]číslo strany tiskutoho popřjti Beck. 1, 271; – part. -l, přál-přieli, na př. ež mu neprzal Hrad. 77ᵇ, z závisti jste j’mu neprzieli t. 51ᵇ atd. ; – part. -s, přáv-přievše, na př. čáróm ſie poſmaw Pass. 351, svéj hospodě ſye naſmyewſſye DalC. 3, atd.; – analogie stírá časem rozdíly, místo bývalé pravidelnosti nastává kolísání mezi -á- a -ie-, a výsledek toho jest, že v jazyku spisovném a většinou i v nářečích ustálilo se -á, přáti, přál, přáli atd., v některých nářečích naopak -í- (z -ie), přít, příl, příli chod. 34, smít sa BartD. 84 (starojick.) a j.; –

ve vzoru uměti, v tvarech sloves, která před příponou třídní mají souhlásku podnebnou, zejména slušěti a bujěti, slc. slušať, stsl. slušati, bujati: praes. sg. 1. slušěju a pl. 3. slušějú ze slušaju a slušajú, sg. 2. slušieš ze slušáš, staž. ze slušaješ, 3. slušie ze slušá atd.; – impt. slušěj ze slušaj; – aor. sg. 2. 3. slušě atd. ze sluša, a podle toho také slušech atd.; – inf. slušěti ze slušati, vedle sup. slušat (nedoloženo); – part. praes. slušejúc- ze slušajúc; – pt. -l pl. masc. slušěli, du. fem. neutr. slušele ze slušali, slušalê, a naproti tomu sg. m. slušal, f. slušala, n. slušalo, du. m. slušala, pl. f. slušaly a n. slušala; –pt. -s sluševši, sluševše proti slušav; atd.; – part. -n, subst. verb. bujěnie; – kde v stč. byly vedle sebe tvary různé s pravidelným -a- a -ě-, tu setřel se rozdíl analogií a nč. má za to jednostejné ě(e): plur. slušeli, a taktéž sg. slušel atd.; –

ve vzoru trpěti v infinitivních tvarech sloves, která před příponou třídní mají souhlásku podnebnou: inf. slyšěti, držěti, mlčěti atp., ze slyšati držati, mlčati, psl. slyšati, dьržati, mьlčati, a vedle sup. stč. slyšat atd.;

– aor. slyšě ze slyša atd., a podle toho také slyšěch atd.; – pt. -l, pl. m. slyšěli atd., du. fem. n. slyšěle atd., proti sg. m. slyšal (ł) atd.; – pt. -s slyšěvši, slyšěvše, proti sg. m. slyšav; – pt. -n slyšěni, slyšieni proti sg. slyšán atd.; – subst verb. slyšěnie; – v nč. je za bývalé různé -a- a -ě- jednostejné c, z bývalého pravidla vyplývající rozdíl jest analogií setřen: pt. plur. slyšeli, slyševše, slyšeni, a taktéž sg. slyšel, slyšev, slyšen atd.; –

ve vzoru sázěti (V. lb): praes. sg. 1. sázěju a pl. 3. sázějú ze sázaju (z je = dz a bylo měkké, v. § 394) a sázajú, sg. 2. sázieš ze sázáš, 3. sázie ze sázá atd.; – impt. sázěj ze sázaj; – aor. sg. 2. 3. sázě ze sáza, a podle toho také sázěch atd.; inf. sázěti ze sázati, vedle sup. sázat, vejdu k ňemu weczerzat Alb. 28*, jenžto (starosta) byl vyšel zabyyat mudrcóv Pror. Dan. 2, 14; – part. praes, sázèjúc- ze sázajúc-; – part. -1 pl. masc. sázèli, du. fem. neutr. sázěle, a naproti tomu sg. masc. sázal, později sázal (ł), fem. sázala, sázala atd.; – part. -s sázěvši, sázěvše, proti sg. masc. neutr. sázav, sázav; – part. -n, pl. sázěni proti sg. sázán, sázán atd.; – subst. verb. sázěnie; – kde v stč. byly tvary různé s pravidelným -a- a -è-, je rozdíl v nč. setřen analogií a jest jednostejné ě(e): podle plur. sázeli, sázevše, sázeni atd. je také sg. sázel, sázev, sázen atd.; –

[102]číslo strany tiskusem patří též jméno místní Napajedla, Napajedly: z kmene napája-, napájeti, utvořeno appellativum napajadło, na př. ješto sú vzešly z napayadl de lavacro Ol. Cant. 4, 2, příslušný k tomu lokal plur. byl napajědléch, odtud pak přejato ě, e také do nom. Napajedla, Napajedly; –

k témuž vzoru patří také slovesa -cěti, -zěti za psl. a stsl. -cati, -zati, pozdější -ƺati, kde c a ƺ (z) je z býv. k a g; na př. stč. klécěti stsl. poklęcati claudicare, z koř. klenk- (klęknąti č. kleknouti), stč. mizěti nč. mizeti stsl. mizati nutare, z koř. mъg- (stsl. mьgnąti, č. zdlouž. mihnouti) atd.; – je tedy náležité: klécěju, klécieš, klécěli atd., mizěju, mizieš, mizěli atd., na př. (kóň) klecie Hug. 414, klecziete claudicatis Ol. 3. Reg. 18, 21, kleciegie claudicans Koř. Žid. I2, 13, klecziely t. j. klécěli claudicaverunt ŽWittb. 17, 46, (kůň) počne kleczyeti Hrad. 132ᵃ atd., a praes, dým zmyzye Alb. 78ᵃ, nebesa zmizegj Br. Isa. 51, 6, aor. čert ihned zmyze Mart. 58ᵃ, part. diábel zmizal Adam. 200ᵃ, děťátko zmyzalo ROlC. 277ᵃ atd.; – ale vedle toho vyskytují se zde pozoruhodné odchylky podle vzoru V. 1ᵃ nebo V. 2; vyvinuly se totiž vedle mizěti také novotvary, jejichž infinitiv by byl mizati, na př. praes. žíly často zmyzagy LékB. 179ᵇ, aor. (Kristus) zmijza od jich očí Comest. 248ᵃ, part. zmizali sú evanuerunt Veleš., subst. verb. od suchosti a od zmyzanye všeho těla LékB. 172ᵇ; týmže způsobem vysvětliti jest také nepřehlasované –za- v tázati, odvozované od koř. tęg- Mikl. Etym. Wtb. 351, a -ca- ve scáti stsl. sьcati z koř. sьk- (pol. iter. posikać) t. 336; odchylka v tázati a scáti je kvalitativně stejná, jako v mizati, rozdíl jest jen časový: v mizěti-mizati děje se v době historické, v tázati a scáti je hotova již v dokladech nejstarších.

V žiehati, žiehavka atp. v. žáh- je přehláska vlivem žéci, žehl atd. Při subst. žáha, žába a j. není pro přehlásku dokladu: na př. místo žádaného adjekt. žěbí je stč. žabí, sabye dřěvce Rostl. a j. V jazyk, jahoda, javor a j. není přehlásky, poněvadž následující slabika vždycky brání, srov. § 95. Tak bylo také v stč. jáz ego; když pak odtud se -z odsulo a bylo já, byla doba přehlásky již prošla. O jěskyně v. nahoře. Vedle obyčejného jalovjest odchylkou jělov-, slepice ogelowela Alxp. 9. V pás- staž. z pojasъ zůstává -a- vždycky, poněvadž stažení je starší než přehláska a ve staženém pá- souhláska je tvrdá; totéž platí o báti, státi, staž. z bojati, stojati, proti slyšěti. Také v lázn, lázeň, slc. lazeň, pol. łaznia, jest tvrdé ł, ku přehlásce není tu tedy práva (odvozování od lьja- = líti je mylné, v. § 285).

Slova cizí, přijatá do češtiny v době pozdější, nepodrobují se přehlásce, která se před přijetím jich byla vykonala. Na př. šach, pl. lok. o šašiech.

Přehláska není v jěd nč. jed proti stsl. jadъ, není v jědł, jědu, jěł, jiezda, jěchati, jěz (subst.), jak bylo vyloženo nahoře v § 97.

Přehláska není dále v čekati vedle čakati, čep v. dial. čap, čečetka v. čečatka, stč. želud v. nč. žalud, želudek v. žaludek, pšeno v. dial. pšano,

[103]číslo strany tiskuřešeto v. řešato, jezero v. jazero, jehla v. jahla, klepeto v. klapeto, člen v. článek, stč. žleb v. nč. žlab, žléza v. žláza, šlepiti v. šlapati, šlépěj v. šlápěj atp. Tu je naopak změna e(ě) v a, v. § 157.

Rovněž tak není přehláska v Tater a taterský vedle Tatar a tatarský

– na př. Thaterfi AlxB. 6, 16, taterzy DalC. 82, každý tater Mill. 42ᵇ, taterowe t. 95ᵃ a j., lid taterlky t. 38ᵇ, tatarzi t. 42ᵃ, královstvie tatarlkeho t. 126ᵃ atp. –; slovo to přejato ve formě dvojí, jednak tater- (z němč., srov. tatrman), jednak tatar- (z lat.), a odtud jsou i tvary jeho dvojaké.

V stč. vyskytují se doklady věnúti věne: vietr powyene Štít. uč. 25ᵃ, větřík powyene Modl. 169ᵃ, vicher wiene ChelčP. 160ᵃ, který nás vicher muož powienuti convellere Otc. 29ᵇ, větrné powienutije Alxp. 65; proti nč. vanu, vaneš zdá se, že stč. věne je přehláska, ale tu je vlastně stč. věnúti z koř. vě-, nč. pak vanúti je nově utvořeno podle vál váti; srov. Listy filol 1884, 274.

B) a, á (z psl. a) přehlasováno v ě, ie v koncovkách tvarův ohnutých:

ve vzoru oráč (meč) v sg. gen. akk. oráčě nč. oráče, a du. nom. akk. oráčě, -e, dial. mor. oráča BartD. 17, 67, 111 a j., Btcha 263, slc. oráča, stsl. orača; –

ve vz. řebří (Juří) v týchže pádech: řebřie z rebŕá, psl. –ьja;– ve vz. moře v sg. gen. a pl. nom. akk. mořě nč. moře, dial. mor. a slc. -a, psl. moŕa; –

ve vz. znamenie v týchže pádech; znamenie ze znameňá, dial. mor. -(j)á, slc. -ia, psl. -ьja; –

ve vz. dušě (panošě) v sg. nom. dušě nč. duše, dial. mor. a slc. -a, psl. -a; plur. instr. dušěmi, dušemi, dial. mor. a slc. -ami, psl. -ami; – v du. dat. instr. dušěma z dušama, pl. dat. dušiem nč. duším z dušamъ a pl. lok. dušiech nč. duších z dušachъ je přehláska provedena analogií;

– ve jménech domáckých Káča, Mářa (fem.) atp. a v příjmeních Váňa, Píša (masc.) atp. je přehláska zrušena analogií jmen podobných Háta, Bárta. atp.; v stč. bylo v sg. nom. Káčě, Péšě, na př. Ancze Lún. ks. z r. 1411, Byetuſſye t. 1411, domina Kaczie t. 1429, ipsa Maruſſie t 1421, Sdenye Kyſeloniſſa t. 1410, Katerina seu Kaczye list. z r. 1443, Kaczie kramářka list. z r. 1463, Peſſye promisit Lún. ks. z r. 1389, Horynye non comparuit t. 1394, Johannem dictum Hrabanye t. 1397, Jeſſye carnifex t. 1390, Jan’ Hrabanie KolB. 1524 atd.; v nářečí chodském dosud Káče, Hanče chod. 34; s přehláskou zrušenou: Petrus carnifex et Kacza uxor sua Lún. ks. 1384, Manya filia t. 1427, domina Wanya t. 1404, domina Sdenya t. 1408, Maruſſa tabernatrix t. 1357, Pescha sartor t. 1406, Jeſſa carnifex t. 1394, Wania KolA. 1517, Gijſſa t. 1517 atd.; usus nč. má -a, Káča (kromě chod. Káče, Hanče), Píša atd.; a tak bývá i pl. dat. Káčám (masc. Pišům), lok.

[104]číslo strany tiskuKáčách. instr. Káčami; tak bývá i v podobných appellativech, jež jsou skoro veskrze významu potupného: báťa, huhňa atd.; –

ve vz. paní (sudí) v pl. instr. paniemi nč. paními z paňámi, psl. panьjami; – v du. dat. instr. paniema, pl. dat paniem a lok. paniech (nedoloženo) je přehláska opět analogií; –

ve sklonění zájmenném v sg. nom. fem., du. nom. akk. masc. a plur. nom. akk. neutr. našě atp., dial. mor. a slc. naša, psl. naša; stejné má je staženo z moja dříve, než se přehlasovalo, m- tu není měkké a proto zůstalo -á nepřehlasováno.

100. Případy s přehláskou a, á v ě, ie, kde a, á je z psl ę.

A) a, á (z ę) přehlasováno v ě, ie v nitru slov.

Sem patří především přehlásky v slabikách kořenných: blęd-, stsl. blęsti delirare, stč. praes. bladu (nedoloženo), bledeš atd., co bledeſs Hod. 83ᵇ, bledete Kat. 120; impt. nebled Tkadl. 17ᵇ; inf. neroďte blefty DalC. 34; –

bręk-, stsl. bręčati sonare, stč. břěčěti, nechať brzeczy NRada (B) 619;

– sem patří také bręci-, stsl. bręšti-, ve jm. os. Bŕacislav, Břecislav, Břětislav, podle PulkR. 39ᵇ = zvuk chvály, gme Brzveczyflaw, jenž toliko jest řečeno chwala geho nebo zwuk chwaly; strus. Brjačislavъ; stč. brzyeczyslaw DalC. 41, brzieciſlaw Hrad. 14ᵃ, brziecziſlawa DalH. 42, Brzyetyflaw Pass. 314 a j.; nepřehlasované -a- zachovalo se přes časové hranice této změny, poněvadž bylo isolováno ve jméně osobním, na př. Bracizlaus KosmA 2, l t. 2, 2, Kosm1. 2, 1 a 2, 2 a j., Bracizlaus TomZ. 1055 h. 121, braczyſlaw DalH. 42, braciſlaw t., braczyſlaw DalC. 42, syna braczyflawa t. 50 a j., Bratislav DalJ. 42 z rkp. Ff.; odtud i jméno místní Bŕaclav, Břěcislav, Břěclav, Braczlaw Reg. HI a UrbR. 66, (hrad) Brzyeczyſlaw Pulk. 142ᵃ; –

cęt-, stsl. cęta numus, č. cat- nedoloženo, cěto- s přehláskou analogickou ve jm. m. Cětoraze, od Czietoraz UrbR. 160; cětka, z cętьka, cethky lunulas MamV.; -

čęd-, stsl. čędo infans; stč. čáda, milá čádo Čtv. Rozb. 694; sčědie, stsl. isčędьje, mé ſciedye progenies Ol. Job. 31, 8; –

čęst-, stsl. čęstъ densus; č. častý; adv. čěstě, kdež chzieztye skytú hrále AlxH.‘8, 24, lépe by bylo neczyeftye bývati u mše než z czaſteho bývanie nebýti tbavu mše Štít. uč. 123ᵇ; kompt. čěstějí, by czyeſtyegije vzpomínali Štít. ř. 123ᵃ, čím czeſtyegye ji (vrbu) obrúbáš Štít. uč. 84ᵃ; nč. častěji atd.; –

čęst-, stsl. čęstь pars; stč. nom. čiest z částь (v. § 95, 4), gen. čiesti atd., czieft ŽWittb. 10, 7 aj., czéſt Ol. Gen. 48, 22; nč. část, částka;

– odtud jest odvozeno subst. stč. sčěstie nč. štěstí, a adj. sčastný nč. šťastný, stsl. sъčęstьnъ particeps; – v adj. sčast(ь)ný bývalé -ь- záhy zaniklo a nepůsobilo již v době přehlásky, a bývá tu tedy přehláska, jen

[105]číslo strany tiskukdyž další koncovka k ní zavdává příčinu; tedy adv. (sg. lok.) sčěstně, ſczyeſtnye Pulk. 35ᵇ; pl. nom. sčěstní, vy mordéři nezczieſtny Trist. 114; kompt. sčěstnějí, by kraloval ſſczeſtnyegije Štít. ř. 40ᵇ; v nč. provedla analogie jednostejné šťast-; –

dęk-, pol. dzięk, dzięka, č. diek m., dieka f., dík, díka, dékovati, slc. ďak, ďaka, ďakovať; – odtud vděčný slc. vďačný; –

dęt-, pol. dzięcielina, rus. djatlina; slc. ďatelina, dial. mor. jatelina BartD. 7 (zlin.), jatel t. 15 a Suš. 250 atd., stč. dčtel, dietel MamP. 14ᵇ, nč. jetel;,–

dręzg-, stsl. dręzga silva; Drážďany; dřiezha, drzyzhy AlxV. 1577, drzyzky Kat. v. 2885; –

ględ-, stsl. ględati, ględêti videre; stč. hladati quaerere, čso zde hladate Hrad. 25ᵇ a j., a hleděti videre, spectare, slc. hladať a hladeť; stč. ohlad, v ohlady Kat. 12 (:rady, rkp. odchylkou ohledy), slc. ohlad; v nč. všude analogií jednostejné hled-; -

gręd-, stsl. gręda trabs; stč. hřada, hrzada Nom. 68ᵇ, na hrzadu PulkLobk. 434; dat. lok. hřědě, na hrziedie Hrad. 84ᵇ, na hrziedye t. 95ᵇ; s tím souvisí také hřiedel nč. hřídel, slc. hriadel, pol. grządziel; –

gręz-, stsl. gręznąti immergi; stč. praes.-hřaznu, -hřězneš atd., (oheň) whrziezne v tělo Sal. 386, v ňemž vhrzezne Štít. uč. 106ᵃ; aor. 3. sg. hřěze, sedm (volóv) wyhrzize (m. vyhřěze) Ol. Gen. 41, 3; 3. pl. hřazú, ludé zahrzazu v onom piescě AlxV. 2184; part. hřazl, abych neuhrzazl ŽKlem. 68, 15, uhrzazla noha tvá ve krvi t. 67, 24; odchylkou hřězl, aby zahrzezl Štít. ř. 181ᵃ, pěsti (dítěte v matce) ſu whrzezly v duolky očí Sal. 210: –

chręd-, stsl. chręnąti esurire; praes. chřadnu, chřědneš atd., lidé chrzadnu strachem Krist. 84ᵃ, zchrzadnv hory tabescent Pror. Isa. 34, 3, proč tak chrziedneſs Ol. 2. Reg. 13, 4, (země) vchrziedne t. Am. 9, 5, srdce chrzyedne Rúd. 26ᵃ; part. chřadna, chrzadna strachem ŠtítMus. 55ᵃ; part. chřadl, chřědli, (oni) vchrzyedly sú Pror. Jer. Lament. 4, 9, (děti) sú chrzadly t., Threni 2. lamed; v nč. provedeno jednostejné chřad-; –

jęčьmy stsl., slc. jačmeň, mor. dial. jačmeň, jačmen Suš. 307, 546 a j. č. jěčmen, ječmen; –

jęk-, stsl. jęčati gemere, slc. jačať, valašské jak č. jěk BartD. 60; slc. zajákať Jg., č. jěčěti, ječeti, zajíkati se; – jěřěb- a jěstřěb- v. ręb-; – jetel v. dęt-; –

jętr-, stsl. jętro iecur; č. játra; stč. jatrnice (žíla jatrní), s iatrniczi LékA. 17ᵃ; jietrnicě, gyetrnyczye Rozk. 853, nč. jitrnice (zkrác.), pol. jętrznica; –

jętr-, stsl. -jętriti, obъjętriti ardere facere, pol. jątrzyć; slc. jatriť, č. jietřiti, jítřiti, rány ſie getrzyty budú Chir. 256ᵃ; sem patří bezpochyby

[106]číslo strany tiskutaké ze ŽKlem. 106,11: radu nawiſfieho roznyedrzili ſu irritaverunt, m. roznietřili; –

klęk-, stsl. klęknąti, klęčati inclinari, klęcati claudicare; slc. klaknúť, klačať; mor. hrozenk. klaknúc, klačac BartD. 42; staromor. klak-, každý klaknete MüllB. 61S, klaknite na svá kolena t. 620; č. klek-, kleknouti, klekati, klečěti, stč. kléceti claudicare nč. klíceti; – sem patří také klękv pol. klęk, slc. klač č. kleč (kosodřevina, držadlo u pluhu); –

klęs-pol. klęsnąć, lit. klemšioti neobratně choditi; č. klesnouti, klesati; slc. klesnúť, klesať. snad vlivem češtiny; –

ledv-, stsl. lędvьje lumbi; slc. ladvina, č. ledví, ledvina; – lęg-, stsl. lęgą (inf. lešti) atd.; slc. lahnúť; dial. mor. lahnúť BartD. 44 (břez.), lahnu, lahně (hrozenk.); v č. je lah- doloženo jen v DalV. 11: mužie v Libici lahú (aor. 3. plur., k inf. *lęgnati); –

lęch-, stč. lech; –

lęk-, stsl. lęką, lęšti curvare; č. křivo-laký, stč. též křivo-leký, krziwoleky MamF. 95ᵃ a j., – a lécěti, 1íceti na ptáky, léknouti nč. líknouti; ve významu přeneseném leknouti se slc. laknúť sa, lekati mor. lakat BartD. 29) (pomor.); –

męso stsl., slc. mäso, mor. dial. mjaso BartD. 40 (hrozenk ), č. maso; odtud i stsl. męzdra č. mázdra, mízdřiti z miezdřiti = maso s kůže stažené ostruhovati; –

-mę-, stsl. po-mę-nąti meminisse; stč. praes. pomanu, poměneš atd., ač zapomanu ŽKlem. 136, 5, když sě rozpomyeneſſ Modl. 181ᵃ, člověk mnoho zapomyene ale bóh nezapomyene Alb. 53ᵇ, (nepřietelé) zapomanu ŽWittb. 58, 12; impt. -poměň atd., zpomyen na to Modl. 104ᵃ; impf. -poměniech atd., když zpomieniechom Siona ŽWittb. 136, 1; aor. -pomanuch; inf. -pomanúti; part. -pomana; -pomanul; -pomanuv; -pomanut; analogií vznikají tvary odchylné: (já) sě rozpomyenu Modl. 4ᵃ, když sě rozpomanefſ t. 107ᵇ, sám zapomane Alb. 37ᵃ, inf. napomyenuty ŠtítVyš. 4ᵇ, zapomenuli ŽWittb. 77, 7, napomyenut jsa Koř. Mat. 2, 22; v nč. provedeno veskrze -me-; – odchylné slc. pomenuť atd. hlásí se k stsl. pomênąti; – sem patří také -męt-, stsl. pamętь, slc. pamäť, pamätovať, č. pamět, pamětidlo, pamietidlo memoriale ŽKap. 134, 13, pamětivý, pamyetiw fem byl ŽKlem. 118, 35, pamětník, pamětný a památný, pamėtlivý a památlivý, pamatlyw EvOl. 111ᵇ pamatovati, památka atd.; –

męk-, stsl. mękъkъ mollis; slc. mäkký, mor. ḿakký BartD. 29 (pomor.), mjakký t. 40 (hrozenk.), č. měkký; stč. měčiti, stsl. męčiti, palicěmi myeċzen Mast. 65, srov. stsl. kyjemь męčitь je Mikl. Lex.; sem patří snad také dial. mor. ḿagnuť = praštiti BartD. 78 (rožn.); –

męt-, stsl. mętą, męsti turbare; slc. másť (m. miasť); stč. praes. matu, měteš atd., ktož zmyete (přísahu) ODub. 22; inf. miesti, musil hlínu myefty DalC. 76; part. mátl, mietli, přísahu zmátl Řpz. 89, Němci nám řeč zmítli

[107]číslo strany tiskuBlah. 285; měten, zmietenie NRada 717 atd.; stsl. mętežь masc. turbatio, slc. matež, stč. mětež, aby nebyl mětež v lidě rkp. XV stol. (Hanuš, Osterspiele 91); v nč. provedeno většinou mat-: matu, mateš, mátli atd., zmatení a změtení atd.; –

pęd-, stsl. pędь palmus; slc. piaď, č. pied, píď; – pęk-, pol. piękny; č. pěkný; slc. odchylkou pekny m. -ä-; – pęst-, stsl. pęstь pugnus; slc. päsť, dial. mor. pasť BartD. 44 (břez.), ṕasť t. 29 (pomor.), pjasc t. 40 (hrozenk.), pěsť t. 7 (zlin.), č. pěst; – pęt-, stsl. pętь quinque; č. pátý, pátek, pater, paterý, patnáct, pa(t)- desát; pět z předhistor. ṕatь (v. § 95,4); pėtka, pítka z pietka; mor. pjatý, pjatek BartD. 40 (hrozenk.) a j., slc. piatý, piatok, pätorý, pätnásť, pädesiat, päť, pätka, piatka; v patnáct, padesát přehláska nepronikla, poněvadž bývalé tu -ь (ṕatьn-, ṕatьd-) bez náhrady zaniklo; totéž bylo v stč. patset, (býv. ṕatь-sъtъ): patczet mzhóv AlxH. 4, 22, mzhóv patſet AlxV. 1277, patſet člověkóv Pass. 344, patſetkrat t. 301; k patnáct, patdesát, patset byly příslušné pády jiné: gen. pėti-náct, pėti-dsát, pěti-set atd.; z toho vzniklo jednak patnáct, pa(t)desát gen. -i atd., jednak pět-set gen. pětiset atd.; –

pęt-, stsl. pęta calx, č. pata, mor. hroz. pjata BartD. 40 atd., slc. päta; -pętь, stsl. opętь, vъspętь retro, retrorsum, slc. opäť nazpiatok, č. opět, zpět, nazpátek (z –pęt kъ); –

plęs-, stsl. plęsati saltare; č. plésati; slc. plesať, vlivem českým; – pręd-, stsl. pręda, pręsti nere; stč. praes. přadu, přědeš atd., impt. přěď part. přada, přadl, přědli atd., lilie nedělají ani przadu Koř. Mat. 6,

28, předeš jako vřes Smil. přísl. Výb. 1, 841, przaducze AlxH. 11, 39, przadl Hod. 81ᵃ, (ženy) naprzadly postavcóv Ol. Ex. 35, 25; inf. slc. priasť, č. přiesti, přísti; v nč. střídá se přad- a před-, příd- bez pravidla: přadu přadeš i předu předeš atd., part. přadl, přadli, chod. příd, přídli, atd.; – slc. priadza, mor. přaza BartD. 7 (zlin.), č. přiezě, příze stsl. pręžda; – přástva, na tu přístvu Suš. 767 (zášov.); slc. praslica č. přěslice, přeslice stsl. pręslica fusus; přadlí, přadlena, předlena Kotsm. 7 (doudl.); přadeno, předeno Btcha. 458 (dol.-beč.), stč. przedeno, przedeno Veleš., stsl. prędeno netum; –

pręg-, stsl. pręgą, pręšti intendere; stč. praes. -přahu, -přěžeš atd., neſprzeže-li ſe s ním ChelčP. 54ᵇ, pak-li jě zaprzahu (3. pl.) Pass. 354; impt. -přěz, wypřez woly Háj. 10ᵇ, dvě krávě vprziezteż u vóz Ol. 1. Reg.

6. 7; aor. 3. sg. -přěže, zlý sě se zlým bˇyrzo zzprsiese Jid. 49; inf. -přieci, pochotnějie by bylo milostí jako jhem ſprzijeczy ſie s Kristem, nežli ſye milostí ſprzijeczy s tiemto světem Štít. ř. 98ᵇ; part. -přáhl -přiehli, kdyby przyprzahl ſye k ňemu Štít. ř. 100ᵃ, ješto sú ſye ſprzyehly s tiemto světem t. 99ᵇ; -přáh -přiehši, mečě na ně oprzyehſſe Pass. 626; -přěžen, ſprzyezenu býti Štít. v. 99ᵇ; – -přáhati, jho ješto s ním ſprſahaa Štít. ř.

[108]číslo strany tisku99ᵃ; -přěž, v čistéj ſprzyezzy Rúd. 10ᵇ; – dial. mor. zapřahł BartD. 29 (pomor.), zapříhł t. a 7 (zlin.), zapříhnúť t. 78 (val.) atd., slc. spraž, spraženie, spriahať; sem klade se také nč. přaska, přeska, stč. přěcka, przeczka Lact. 68d, slc. pracka, pol. przęcka a przęczka;

-ręb-, stsl. jarębъ perdix; č. jeřáb (strom i pták), slc. jarab; adj. jeřabatý kropenatý; jeřabina, stč. jěřěbina, gerzyebyny Rozk. 1195; –stsl. jastrębъ č. jestřáb, slc. jastrab; jm. místní Jěstřěbicě a Jěstřěbie, Gyestrzebycze UrbE. 138, de Gestrzeby TomZ. 1416 st. 190; –

ręd-, stsl. rędъ ordo; č. řád, pořád, úřad; sg. lok. stč. řiedě, pořiedě, úřėdě, po svém rsiedye JidDrk. 107, ve všem rzyedie Kat. 26, ve všem porziedie Kat. 16, w urziedie Rožmb. 70, v svém vrzyedye DalC. 95; pl. lok. úřědiech, v jich přěslavných vrziedyech Pass. 526; v nč. přehláska analogií zrušena; – úřední, úředník a úřadní, úřadník; – řiediti říditi, ředitel, novotvar řáditi, s významem odlišeným; – slc. riad, riadiť, riaditel´, úrad, úradnik atd.; –

sęd, stsl. sêsti praes. sędą, stč. praes. sadu, sědeš atd., (já) s nemilostivými neſadu ŽKlem. 25, 5, když ſyedeſſ za stól Modl. 107ᵇ, (člověk) ſyede sám Alb. 34ᵇ, ať syny má ſyedeta Koř. Mat. 20, 21, (my) na rúčie (koně) wſyedem Pror. 22ᵃ, když ſiedete ŽKlem. 126, 2, synové jich ſadu na stolici tvéj t. 131, 12; impt. sěď, wſyed na kóň Pulk. 4ᵇ, ſiedyz brzo Krist. 67ᵃ, oſiedmy zemi Comest. 125ᵇ, tuto ſiedte a vizte Hrad. 50ᵇ; impf. sědiech stsl. sędêachъ, když na kampna wſſedyeſſe Mast. 5ᵃ; part. sada, poslúchaj mne tuto ſſada AlxV. 202, Ježiuš ſada na úporu vece Hrad. 78ᵇ, ſaducz Ol. Deut. 21, 13; – stč. sadnúti, ſadnvce na zemi HusPost. 134ᵇ, praes. sadnu (nedoloženo), sėdneš atd., slc. sadnúť, mor. dial. sadnúc BartD. 40 (hroz.); analogií také stč. sėdnúti, sednouti m. sad-; –

sęg-, stsl. sęgnąti extendere; stč. praes. -sahu, -sěžeš atd., jáť prziſahu

Ol. Gen. 21, 24, ty mi przyſezeſs Troj. 21ᵇ, otprzyſyeze ſye ten Rožmb. 117, svědkové prziſahv na kříži ODub. 15; impt. -sěz, prziſſiez ml Pass. 505, dva pomocníky odprzyſiezta Rožmb. 69, prziſieżte mi Ol. Jos. 2, 12; aor. 3. sg. -sěže, pústenník doſieze deščky Kat. 38, král p'ſieze iuravit Koř. Mark. 6, 23; zaprziſiezeſta sobě Ol. Gen. 21, 31, ſprziſezechu ſie židé Comest. 240ᵃ; inf. -sieci, obſieczi Kat. 78, póvod má przyſyeczy Rožmb. 22; part. -sáhl, -siehli, przyſahl Štít. ř. 106ᵇ, doſyehly toho t. 106ᵃ; part. -sáh, -siehši, doſiehſſy klíčóv Trist. 372; part. -sěžen, neobſyezenu dobrotú Modl. 21ᵃ, subst. verb. ſprzyſezenie 268ᵇ; – praes. stč. sáhnu, siehneš atd., tak cti doſiehneſs NRada 1476 B., když (měsiec) hor doſyehne AlxV. 2403, sotně málo na loket ſyehnem Alb. 83ᵇ; impt. siehni, doſyehni života Koř. 1. Tim. 6, 12; impf. siehniech, (žena) co dosiehnieše DalJ. 20 Ff; inf. sáhnúti, doſahnuty Alb. 83ᵇ; part. sáhna,. doſahna AlxV. 1473; sáhati; slc. siahnuť, siahať; v nč. provedeno většinou jednostejné sáh-, dílem také

[109]číslo strany tiskusíh-, doudl. síhnout, síhat Kotsm. 8; zlin. dosíhat BartD. 7; – přísaha, dat. lok. stč. přísěze, když rok przyſſyezie (t. jest) Rožmb. 113; v nč. přehláska zrušena; – přísěžný, přísěžník, nč. -sež-; – sáh, sáha, mor. slov. sáha BartD. 61, val. a j. síha t. 61 (val.), 84 (starojick.), 92 (keleck.); –

sęk-, stsl. sęknąti fluere; stč. sáknu, siekneš atd. nedoloženo, ale dosvědčeno zúženým sík-, vsíknút BartD. 7 (zlin.); v nč. jednostejné sák-; slc. siaknuť; –

stręp-, pol. strzępek; č. střapec, třepiti; -

stręp- curare, strus. strjapati Mikl. I2 489, strjapčej curator, stč. střěpiti, budete ſtṙiepiti k ňemu HusPost. 177ᵃ, subst. střěpně curator, majě zztrsiepnyu o všem statcě Jid. 57; –

svęd-, stsl. pri-svęnąti marcescere; č. svěděti, pol. świędzieć; stč. svadnúti (imperfektivum), svadnu, svědneš atd., swadnu exspiro Veleš, (člověk) ſwyedne a pálí sě v hrdosti Štít. ř. 96ᵃ, list vſwyedne Otc. 412ᵃ, prſiſwiedny jazyk k dásnóm adhaereat ŽKlem. 136, 6, lidé ſwadnuti budú Koř. Luk. 21, 26, mysl poče ſwadnuti Otc. 443ᵃ, (bohatec) div že hořem neuſwiede Hrad. 144ᵇ, až mu žíla vſwadnu Comest. 41ᵃ, by to dřěvo vſwadlo Krist. 77ᵇ atd.; odchylky dosti časté; v nč. slova toho se neužívá, je za ně příbuzné vadnouti; slc. smädnúť žízněti; –

svęt-, stsl. svętъ sanctus; svatý, slc. svätý, mor. dial svjatý BartD. 40 (hrozenk.); sg. dat. lok. fem. světiej, světie, světí, ſwietiey Elžbětě Pass. 278, o ſwyetyey Ludmile DalC. 26, k ſwyetye Maří Vít. 31ᵃ, k ſwyety Maří Hod. 86ᵇ; sg. lok. masc. neutr. svėtiem, svėtím, o ſſwyetyem Václavě Pulk. 82ᵇ, wo ſwietym Jakubě rkp. XV stol. („Úroky kláštera Ždárského“, kdysi u prof. Kořínka v J. Hradci); du. nom. akk. fem. neutr. světiej atd. (jako sg. dat. lok.), jeho ſwietyey rucě Pass. 202, tvoji ſwietie rucě t. 205, svoji ſwyetij rucě vzved Hod. 36ᵇ; pl. nom. masc. ſwieti tvoji ŽWittb. 144, 10, ſtarzij ſwietij ChelčPost. 189ᵃ atd.; v nč. provedeno všude jednostejné svat-; – kompt. světější; – svėtiti, svěcen, svěcení, svěcenina; v terminologii církevní isolované svacen- bývá často a dlouho bez přehlásky: jsmy poſuuaceni HomOp. 152ᵃ, (tělo) poſuaceno Kunh. 149ᵇ, (dívky) poſuaceni Túl. 25ᵇ, vody ſwaczene Štít. uč. 148ᵇ, o neſwacene vodě ŠtítOp. 246ᵃ, chléb ſwaceny Ol. 2. Par. 4, 9, hrúdce ſwaczene t. Ex.

29, 27, wody ſwaczene t. Num. 5, 17, ſwacene maso t. Agg. 2, 13, na miestě vſwacenem t. 3. Esd. 8, 79, poſwacene kořisti t. Mich. 4, 13, ſwaczenu wodu ChelčP. 178ᵃ, t. 227ᵇ, hrudí ſwaczenych Ben. Ex. 29, 27, hrudí ſwacených Melantr. t., ſwaczeny těla božieho sacrificium Otc. 100ᵇ, v rucě ſwaczenczouie Ol. Num. C, 19, ſwaczenynu sacrificium Pror. Jer. 44, 21, k ſwacenynye Ol. Mal. 2, 13 atd.; –

ščęd-, stsl. štędêti parcere, servare; dial. mor. oščádati, stč. poščiediti, ž’ mně bóh ješče jest poſſchziedyl šest dní ApŠ. 134, mého poſczied

[110]číslo strany tiskuv srdci spěcha Levšt. 149ᵇ; v příbuzném štědrý stč. ščedrý stsl. štedrь není přehláska, nýbrž -e- původní: ščedrý je z koř. sked-, ščiediti ze skend-; –

tęg, stsl. tęgъ labor, tęgnąti trahere, tęgotьnъ gravidus, tęžati opus facere, tęžьkъ gravis atd.; č. tah, tahati, táhnu, těhař, těžař, těžar, tėhotný, tėžěti, těžký, dial. pomor. ťažký BartD. 29, slc. ťah, ťahat, tiahnuť, ťahotný, ťažký; – stč. praes. táhnu, tiehneš atd., potyehneſs NRada 1475, sladkost duši tyehne Alb. 86b, ſtiehnemy t. 83ᵇ, tyehnéte Pror. 4ᵃ, potáhnú ŠtítV.160; impt. tiehni atd., ztiehny ruku svú Krist. 54ᵃ. tyehnyewye oba za jednako Mast. 109, k tomu tyehnyeme ſye Štít. ř. 173ᵇ; impf. tiehniech atd., když vojska tyehnieſſe Pass. 90, (dievky) tiehniechu DalJ.-8. J; aor. 1. sg. tah, 2. 3. těže atd., przytah duch attraxi ŽWittb. 118, 131, Petr wytyeze meč ML. 100ᵃ, když wytahu vojě AlxB. 7, 32; aor. těžech atd., przytieżech Troj. 222ᵇ, roztyezzechu jeho tělo ML. 104ᵇ; part. táhna, wytahna Kat. 192; táhl, tiehli, netahl toho dořéci Pass. 340, (králové) przitiehli sú Ol. Gen. 14, 7, táh, tiehši, ztaah ruku vecě EvZimn. 18, jeho rucě roztyehſſe Pass. 202; tėžen, an roztyezen (na kříži) Modl. 144ᵇ, rameni jenž sta roztyezzenye (na kříži) Rúd. 32ᵇ atd.; odchylky jsou již v textech starých: provaz hrdlo ſtahne Hrad. 95ᵇ, všickni potiehnú DalJ.108 rkp. L, tahny mě po sobě Modl. 44ᵇ, na voziech věžě tahnyechu AlxV. 2275, tazechu Hod. 47ᵃ, nepřietel przytyehl (pro rým: střěhl) AlxV. 944, že pohani przytahly (pro rým: náhlý) t. 1385, wytahſſe Modl. 55ᵇ, s roztazenymy žilami t. 52ᵃ atp.; nejčastěji vyskytují se odchylky ve rčení netáhnu co učiniti až …: tu ustrnulo tah- u významu jiném, zapomínáno, že je stejné s táhnúti trahere, a vyjímalo se z přehlásky obecné, na př. netahnes ot ňeho (od kováře) jěti, až ť mrcha (kůň, jejž kovář okoval) počne klécěti Hrad. 132ᵃ, liška toho řéci netaze, až atd. t. 131ᵃ, netaze slova skonati, až t. 80ᵇ, netahle ſta sě přituliti Pass. 278 atd.; ale ovšem někdy bývá přehláska náležitá také zde, na př. netyeze on mluvenie přestati, až se ukázachu synové královi Lit. 2. Reg. 13, 36; – v nč. provedeno v slovesích těchto jednostejné -á-, -a-, jenom v tíhnouti (= někam se chýliti, kloniti, svou tíží atp.) jest -í-; odkud i subst. tíha; –

tęz-, stsl. tęzati; č. tázati, otázka; stč. praes. tiežu, tiežeš, impt. těž, part. praes, tiežě, já vás otiezy Krist. 78ᵃ, otíži se vás Br. NZák. 111ᵇ, kterak, ſe tiežeſs ChelčP. 109ᵃ, když ſe kto tieze t. 15ᵃ, otyezem jich Pass. 307, tijžete ChelčP. 124ᵃ, pyšní ſe tijži t. 126ᵃ, otiez otcě svého ŽKlem. Deut.7, tyezye ſye a radujě sě Pass. 303, tiem sě potyezyucze AlxV. 2137 atd.; odchylky jsou teprve z doby pozdější: (každý) ſe vtaže ChelčP. 17ᵇ, tažiczyho ſe jich t. 34ᵇ; ale časem ovládly tvary s analogickým táž-, taž-, a bývalá pravidelnost zatlačena úplně: nč. táži se, otaž se atd.; –

tręs-, stsl. tręsą, tręsti; stč. praes. třasu, třěseš atd., jímž sě dušě trzyeſſe Alb. 35ᵇ, ruce ſye wztrzeſſeta Štít. ř. 70ᵃ, prach otrzeſſem t. 222ᵃ,

[111]číslo strany tiskuwztrzaſu ſye mé kosti t. 121ᵇ; impt. třěs atd., otrzyes ſye z prachu Pror.

39ᵇ, prach otrziefte Krist. 50ᵃ; impf. třěsiech, paní fie trzieſfieſſe Hrad. 141ᵇ, trzyeſyechu ſye Pror. 116ᵇ; aor. třěsech, třěse, pl. 3. třěsechu, třasú, já fie zſtrzeſech Nikod. 74, země ſie potrzieſſe Pass. 322, tu sě strachem třesechu ŠtítV. 147, všichni údi v ňem ſie wztrzaſu Hrad. 145ᵃ; inf. třiesti, jablek natrsiezzty Jid. 80; part. třasa, trzaſa fie Pass. 342, trzaſuce ſieOl. Sap. 17, 9; třásl,'třiesli, potrzaſl Pass. 463, země trſaſla ſie ŽKlem.75, 9, trſaſlo ſie jest srdce mé t. 118, 161, wztrſaſla ſta ſie rty má t. Hab.16, (oni) sě trzyeſly Kat. 2, od toho sú ſye potrzyeſly Pror. 100ᵇ, bydliščě jich potrzyaſla ſye t. 98ᵃ, potrzyaſly ſye kosti mé t. 71ᵇ; třěsen, kosti potrzyeſſene Koř. Mat. 12, 20; třěsenie, trzyeſenye Pror. 24ᵃ atd.; odchylka vyskytuje se zřídka a skoro jen v textech pozdějších: (já) otrzyeſu s sebe vešken prach Štít. ř. 132ᵃ, zatrzaſie ſie wladarz Comest. 269ᵃ, trzaſti Lact. 202ᵃ, třesa se Trist. 122, trzieſucz ſie NRada 594, trziſl ſe bratr EvOl.44b; v nč. střídá se třas- a třes- dílem bez pravidla: třasu a třesu, třasohlavej Kotsm. 6 (doudl.) a třesohlavý atd., dílem ustálilo se tu jednostejné -a-, tu -e-, -í- (z – ie-): impt. třes, part. třesen, třesení, třásl, třásli, chod. třís, třísla, třísli; dial. zatřasu, natřasu Suš. 384, natřesu t. 385, srdečko se třase t. 452, se třese t. 410, slc. triasť; –

vęd-, stsl. uvęnąti, uvędati marcescere; stč. praes. vadnu, vědneš atd., srdce v túhách wyedne Rúd. 26ᵃ, (oni) zwadnu ŽKlem. 36, 2; impf. vědniech, wiedniech ŽGloss. 118, 158, ŽBrn. t., wiednyech ŽWittb. t.; v nč. provedeno jednostejné -a-, vadnu, vadneš atd.; dial. mor. vadnu, vadneš BartD. 78 (val.), vjadnúc t. 40 (hrozenk.), slc. vädnúť; –

vet-, stsl. vęšte; č. váce-, viece, více, věcší, větší; starožitné váce- uchránilo se přehlásky ve jménech vlastních Wacemil KosmA. III, 48 (z r. 1154), Wacezlaum Kosm4. III, 22, ſwateho waczſlawa DalC. 52 Venceslaus jazykem slovanským waczlaw slove a tak z toho slova vykládá sě wetſſye ſlawa PulkR. 6ᵇ (wieczſſye ſlawa PulkL. 13, una ex his vocabitur Maior Gloria Kosm. I, 9) atd., dosud; Wecemil List. 1225, loricam Wyeczemilonis Lún. ks. 1394, Wyeczemyſla (akk.) Pulk. 90ᵃ; dial. najvatšemu zbojničkovi Suš. 134, slc. viac, viacej, väcšina; –

vęz~, stsl. vęzą vęsti ligare, vęzati, vęzêti prehendi, č. vázati, váznouti, vězěti atd.; – stč. praes. vazu, vězeš atd., (lilie) ani přadú ani wazu EvSeitst. Mat. 6, 28; part. vaza, což matka šijíc a wazucz vydělala Krist.28´, matka wazucz a šijíc potřěby dobýváše t. 32ᵃ; inf. vi zti, vwieżti (sic) irretire SlovKlem. 16ᵇ; part. vězen, abych pravil viezeným odpušťenie HusPost. 10ᵃ; subst. verb. vězenie, wiezenye ŽKlem. 52, 7 atd.; bez přehlásky žádané: wazene rukavicě acu picta SlovKlem. 27ᵇ, mázdřice wazena z žil Sal. 775 atd.; v nč. slovesa toho není; – stč. praes. váznu, viezneš v ňemžto (hřiechu) sám waznu Rúd. 9ᵇ, uwyezne-li trn v noze Štít. uč 66ᵇ, (krokodil) na hák zawjzne Har. 2, 236, ti waznu Štít. uč. 84ᵃ; aor.

[112]číslo strany tisku3. sg. věze, pl. vazú, (Absolon) vuieze za hlavu Ol. 2. Reg. 18, 9, mnoho sto koní uwazu v onom piescě AlxV. 2183; part. vázl, váznul, veliká moc ryb v sieti zwazla Krist. 110ᵇ, (ovcě) v blátě zwaznuly Brig. 84; odchylkou pl. 3. vwieznu Mill. 125ᵇ, part. vwjzlo Har. 142, dial. huvíznout, huvíz, huvízla chod. 34 a Šemb. 16; – stč. praes. viežu atd., (já) jej ſwyezy AlxV. 1008, sám sě ſwyezes t. 290, nezawjžeš úst Br. Deut. 25, 4, kto wyeze ſye v to Alb. 14ᵇ, wieže ChelčPost. 90ᵃ, kohož ſwižete.. kohož rozwiežete t. 252ᵇ, pyšní nezawiži ſe t. 21ᵃ, ſwjžj Br. Ex. 28, 28; impt. věž, ty jeho rozwiez Pass. 352, 1ozwiež Háj. 19ᵃ, přiskočiec ve ň ſie uwiezte a jmúce jej dobřě ſwiezte Hrad. 78ᵇ, ſwiežtež jej ChelčP. 58ᵃ; part. viežúc-, mní sě se mnú viesìe cěpy Jid. 102, swijžjce je Háj. 256ᵇ atd.; odchylka važ- vyskytuje se až později: pl. 3. ſwažij ChelčP. 28ᵇ, ſwažte (koukol) t. 58ᵇ, vwaž ſe v panství Háj. 125b, uvažme se v dědictví Br. NZák. 51ᵃ; v nč. provedeno važ- podle vaz- tvarů infinitivních; dial. vjazac BartD. 40 (hrozenk.), slc. viazať; –

zęb-, stsl. zębsti dilacerare; praes. stč. zabu, zěbeš, nedoloženo, nč.3. sg. zebe, 3. pl. zebou, dial. zabou; inf. zábsti, part. zábl, záblo; dial. zíbst, zíblo Šemb. 21 (středočesk. a chod.), uzíbnut, ozíbe mne BartD. 7 (zlin.), záblo t. 29 (pomor.), slc. ziabsť; –

zęt-, stsl. zętь; č. zět, zeť; dial. mor. zať Suš. 148, zac BartD. 40 (hrozenk.), slc. zať; –

žęd-, stsl. žędati sitire, žędêti cupere, žęžda sitis, pol. žądać; č. žádati, žádost, slc. žiadať, žiadosť; č. žádný nullus, dial. mor. žjáden BartD. 40 (hrozenk.), žiáden t. 44 (březovsk.), slc. žiadny, žiadon patří bud také sem (k žęd-, z koř. gend-), anebo pochází spolu se stsl. žadati desideraie a pol. žadny, žaden ze žad- (z gēd-, koř. ged-, žьdati); stč. žěditi sě, na něž (peníze) sě lakomě siedyſſ Jid. 139, (člověk) sě zedij po tom Štít. uč. 100ᵇ, což neslušie po tom sě zlá mysl viece zžedí Štít. (Výb. 1, 724); part. zedie ſie aby k někakému přišel duostojenství BrigF. 145ᵃ, źediecz ſie po spravedlnosti ŠtítMus. 99ᵃ, takú žádostí máš sě ziediti Kruml. 307ᵇ, přieliš ſe żedil ŠtítOpat. 359; – stč. žiezě, w ziezy in siti ŽWittb. 103, 11, (trpěl) hlad a ziezy Pass. 51; –žiezn, zyezn tvú Modl. 59ᵃ; – žieziti sě, žiezivý, žiezlivý, žieznivý, žiezněti, žiezniti atd., ziezila ſie dušě sitivit ŽWittb. 62, 2, zyezywy sitientes t. 106, 5, zieezlyw EvZimn. 17, zieznyegiuci sitientes ŽKlem. 106, 5, Kristus žieznil Kruml. 21ᵃ atd., nč. žíz-.

Sem patří dále přehlásky v infinitivních tvarech sloves vzoru píti stč. pieti, pnu, totiž sloves -čieti (praes. -čnu), jieti (jmu), kléti, mieti (mnu), pieti, tieti, žieti (žmuu) a žieti (žnu). Tvary, které sem patří, jsou: inf. píti nč. p/ti, stsl. pęti, rozpieti Hrad. 87ᵇ, most kožemi popijeti Alxp. 44, przygijety Štít. ř. 39ᵇ, pogieeti KřižB. 76ᵃ atd.; dial. zapíť, utíť, žíť BartD. 83 (hranick.); a naproti tomu novotvary s -a-: ṕat, žat,

[113]číslo strany tiskuzačat, ťat. jat, ale vzít BartD. 25 (zlin), pať, žať atd. t. 44 (březovsk. pjac, ucjac, začac, vzjac t. 42 (hrozenk.), ṕať t. 77 (rožnovsk.) atp.; – sup. je právem bez přehlásky pat, někda mě ma mátě posláše zat na pole (t. j. žat) Pass. 293; – aor. sg. 2. 3. pě stsl. pę, pl. 2. pěste stsl. pęste, a podle toho také pěch stsl. pęchъ atd., (ještěrka) przypie ſie k ruce Pavlově Comest. 270ᵇ, Petr Malchovi vtye ucho Krist. 95ᵇ, ſtyechu Pass. 353; – part. -l plur. masc. pěli du. fem. neutr. pěle, ze staršího ṕali, ṕalě, psl. pęli, pęlê, a naproti tomu sg. m. pał, f. pała, n. pało, du. m. pała, pl. f. pały, n. pała, lučišče své napal ŽKlem. 7, 13, napieli ſu lučišče t. 10, 3; – part. -t ṕat a pěti atd., na kříži rozpat ŽKlem. 157ᵃ, všichni zapieti jsú Ol. Nauin 3, 10; subst. verb. pětie, rozpietie ChelčP. 179ᵃ;

– part. -s ṕav a pěvše atd., napaw lučišťe Ol. 3. Reg. 22, 34, na kříži tě rozpyewſſe Kruml. 101ᵃ. – Bývalá pravidelnost ruší se časem odchylkami, když analogií vyvíjejí se tvary s -ě- místo -a-, a naopak, na př. (Vespasian) poczel kralovati Mart. 22ᵃ, zaczali sme zpievati Lobk. 74ᵇ atd. Po delším kolísání ustaluje se v jazyku knižném usus, který se udržel většinou dosud a podle kterého jest v part. -l, -t, -s jednostejné -a-, tedy sg. masc. pal, pat, pav, a analogií také plur. m. pali, pati, pavše; v subst. verb. zůstalo -ě-, napětí, infinitiv pak má dílem samohlásku náležitou, na př. začíti, vzíti, stíti, žíti (stč. začieti atd.), dílem je tvaru nového -outi, na př. pnouti, přijmouti atd. Odchylkou od nč. pravidelného pal-pali atd. je chodské vzel vzela vzelo vzeli, začel začeli, zatěl zatěli chod. 34 (jenom v slovesích uvedených).

Krom toho patří sem přehlásky v slabikách příponových (přípon kmenotvorných):

v sg. nom. akk. kmenů vzoru rámě, psl. ramę;

v kmenech vz. kuřě; sg. nom. akk. stč. kuřě, nč. kuře, stsl. kurę; gen. kuřěte, nč. kuřete, stsl. kuręte, a tak celým singularem; du. nom. akk. kuřětě, dvě holubyetie Ol. Lev. 14, 22 a j.; gen. lok. kuřatú; dat. instr. kuřatma stsl. kurętьma, ь z konc. -ьma, které by bylo mohlo způsobiti přehlásku, vypadlo dříve; pl. nom. akk. kuřata; gen. kuřat stsl. kurętь; dat. kuřatóm; lok. kuřětech, stsl. kurętьchъ, o knyezetech Pulk. Lit. 1ᵃ, o českých knyezietyech Pass. 578, pak analogií kuřatech; instr. kuřaty; dial. mor. kuřa, kuřate, kuřati atd. BartD. 7 (zlin.) a j., děvča Suš. 88, děvčatě t. 517, děvčati t. 190 atd., slc. kurä, kuraťa, kuraťu atd. Pastrn. 130 atd.; – odtud odvozené subst. kuřětina, kurzietyna Rozk. 2618, adj. kuřėcí atd.; –

v sg. nom. masc. (stč. též neutr.) part. praes. kmenů měkkých kryjě nč. kryje, tešě nč. teše, dial. kryja, kupuja, teša BartD. 26 (zlin.) a j., psl. -ę; –

v part. praes. vzorů trpěti a prositi trpě, trpiec- nč. trpíc-, prosě,

[114]číslo strany tiskuprosiec- nč. prose, prosíc-, dial. seďa, młáťa BartD. 26 (zlin.) a j., slc. -iac, psl. -ę; –

v číslovkách devět, desět nč. deset, devater, desater, devátý, desátý atd., slc. deväť, desať, deviatý, desiatý, psl. devęt-, desęt-; –

v subst. měsiec, zajiec, nč. -íc, slc. mesiac, zajac, psl. -ęcь; adj. zajěčí atd.; –

v subst. kněz, kniežě nč. kníže, odtud adjekt. kněž z býv. kňaž, w Knaſawezi (v list. ze stol. XIII, padělané na r. 1088, Dobr. Gesch.² 83); dále Slez-, plur. nom. Slezěné ze staršího Slazané, Slasane KosmA, (z roku 1154) II, 37; dále vítěz, robotěz, peniez nč. peníz, řetěz, leměz tignum, slc. kňaz, víťaz, peniaz, reťaz, z býv -ęzь, -ędzь; v mosaz koncovka záhy ztvrdla (srov. gen. moſazu Ol. Ex. 27, 3 a j.) a přehláska tedy nepronikla; – v jěhněd, jěhnědový, stsl. agnędъ populus nigra; – hovado, hovjado BartD. 40 (hrozenk.), hovědina, hovězí, stsl govęd-; – koleda (vlivem českým), stsl. kolęda. – škaradý, škařědec, škaredý, slc. škaredý (vlivem českým), stsl. skarędъ, – šeradný, šeřadný atp. a šeřěd- nč. šered-, ſſerziednye Pass. 385, ſeṙednie HusPost. 111ᵇ, byti ſſerednikein ŠtítOp. 43, ješče ſye ſſerzyedymy Modl. 16ᵃ atd.

B) a, á (z ę) přehlasováno v ě, ie v koncovkách tvarův ohnutých; v sg. akk. mě, tě, se stč. sě, dial. mor. ḿa, ťa, sa BartD. 73 (val.) a j., slc. ma, ťa, sa, psl. mę, tę, sę; –

v 3. os. plur. (oni) trpí, prosí, vědí, jedí atp., stč. trpie, prosie, vědie, jědic, dadie, dial. mor. trṕá, prosá BartD 77 (val.) a j., slc. -ia, stsl. -ętъ.

Koncovka v č. sg. gen. dušě, našie, plur. nom. akk. dušě, našě, pl. akk. oráčě atd., proti níž je stsl. -ę, není z -ę a nepatří tedy sem; v. § 51.

Poznámky ku přehlásce a-ë.

101. 1 . a) Za stč slyšal slyšěli atp. má nč. spisovná (a s ní některá nářečí) slyšel-slyšeli, a naproti tomu b) za stč. počal-počěli atp. je nč. počal-počali. Namítá se otázka, proč je výsledek v a) a b) nestejný, proč provedla analogie v a) jednostejné e, slyšel-slyšeli, a v b) jednostejné a, počal-počali? Vysvětluji si věc takto: když pravidlo o slyšal-slyšěli, počal-počěli atd. kleslo, nastalo kolísání a říkalo se slyšal i slyšel, slyšeli i slyšali, počal i počel, počeli i počali, touž dobou – na sklonku XIV a v XV stol. – vyskytuje se novotvarý aorist počach, poča atd. (místo staršího počěch atd.), vyskytuje se hojně v textech psaných a byl zajisté hojnější v jazyku obecném, aorist a participium -l jsou v historii jazyka českého (a vůbec slovanského) zvláště sdruženy, za aorist klade se participium -l, aorist zaniká a participium -l vstupuje na jeho místo; tímto zvláštním sdružením souvisely také aor. počach a kolísavé participium počal, počel atd.; tvary počal, počali atd. měly podporu v aor. počach atd., a tou pod-

[115]číslo strany tiskuporou zvítězily nad tvary konkurrentními počel, počeli atd.; – jinak bylo při slyšal, slyšel atd.; také tu vyskytuje se aorist novotvarý slyšach atd., ale velmi zřídka; tu tedy v době kolísání zase tvary slyšel, slyšeli atd. mají podporu v aoristech slyšech atd., a tou podporou vítězí.

2. Podle pravidla nahoře podaného je přehláska a-ě náležitá v aor. 2. 3. sg. počě, slyšě a 2. pl. počěste, slyšěste, v osobách ostatních je provedena analogií a jest tedy sg. 1. počěch, slyšěch místo počach, slyšach a vlivem os. 2. a 3. počě, slyšě atd. Rovněž tak je přehláska náležitá v sg. nom. dušě m. duša, pl. instr. dušěmi m. dušami atd., a naproti tomu na př. v du. dat. instr. dušěma m. dušama, pl. dat. dušiem m. dušám (-amъ) a lok. dušiech m. dušách (-achъ) je způsobena analogií. K tomu je dlužno připomenouti, že dokladů pro staré nepřehlasované počach, slyšach, dušama, dušám atd. (z češtiny západní) nemáme a že podle známých dokladů přehláska analogií způsobená počěch, slyšěch, dušěma, dušiem atd. nejeví se mladší, než přehláska náležitá v počě, slyšě, dušě atd., t. j. že přehláska analogická v počěch atd. pronikla hned anebo nedlouho po přehlásce náležité počě. Naproti tomu vídáme jinde, že přehláska analogická proniká teprve za delší dobu po přehlásce náležité; na př. počal, slyšal drží se od XII do sklonku XIV stol. vedle počėli, slyšěli, rovněž tak přadu vedle přědeš atd. Otázka: proč proniká přehláska analogická v případech prvějších hned, v druhých pak až po staletích ? Odpovědi nevím jiné, než která se dává ze srovnání obojích těchto tvarů: v počě-počach-počěch, dušě- dušám-dušiem atp. je přehláska v koncovce (nepravím ve flexivní příponě), a naproti tomu v počal-počěli-počel, slyšal-slyšěli-slyšel, přadu-přědeš předu atp. je přehláska v nitru slova, a dlužno tu tedy uznati skutečnost, že uniformující analogie provedla stejnost v koncovkách hned nebo záhy, v nitru slov pak až během delší doby.

3. Po bývalé pravidelnosti následuje kolísání, z kolísání pak vycházejí tvary uniformované, jednak s přehláskou provedenou ě(e) veskrze a přes čáru, na př. slyšel, slyšela, slyšeli atd., jednak veskrze s nepřehlasovaným a, na př. začal, začali atd. Někdy zvítězil tvar ten v nářečí tom, onen v onom; na př. z býv. slyšal-slyšěli je č. slyšel-slyšeli a mor. slyšal-slyšali. Někdy tvary oboje v nářečích týchže se drží. na př. ob. třasu-třaseš a třesu-třeseš atd. Někdy pak vyvíjí se při těchto duplikatech rozdílný význam; na př. za stč. táhnu-tiehneš atd. je nč. táhnu-táhneš (transitivum a intrans.) a tíhnu-tíhneš (intransitivum).

4. V ŽGloss. 91, 14 psáno uiſazaeni plantati, místo vysázěni, ae m. ě. Podobně napsáno jest Pieshae Reg. I. (v list. z r. 1228, podle Erbena = Pieščě), Mesea t. (1. z r. 1184, = Mžě), Msea t. (1. z r. 1186, = Mžě) atd., a ozuzaiae examinans Greg. Hojně dokladů takových – ae, ę, ea za ě – nalézá se v padělaném zlomku evangelia svatojanského (EJ) a ve spise o něm (Staročeský zlomek evangelia svatojanského 1881, § 31) bral jsem

[116]číslo strany tiskutoto psaní za naznačení hlásky přechodné mezi a a ě. Ale mezitím nalezeno o zlomku EJ, že je padělán. Doklady v Reg. I. nejsou vůbec dosti spolehlivé, a příklady, které sem vůbec patří, jsou transkripce znění českého v textech latinských, úmysl písařův je v jejich literách ea, ae ovšem naznačen, ale nám nejsou dosti zřetelny. Ve uiſazaeni Žgloss. je beze vší pochyby omyl; na sklonku stol. XIII, do nėhož se Žgloss. hlásí, bylo přehlasované vysázěni pravidlem.

102. Chronologii přehlásky a-é atd. lze stopovati jenom v češtině západní; pro mor. a slc. není pro to dostatek svědectví, hlavnė textových památek. Pro češtinu pak západní máme svědectví tato:

1. Výrazy svacen, posvacen, usvacen, svacenie, svacenec, svacenina atd., jichž doklady uvedeny jsou nahoře v § 100, A). Výrazy tyto drží se až do XVI stol. (hrudí svacených, v bibli Benát. a Melantr.) a jsou odchylkou od obecného pravidla, svace- místo svěce-. Odchylky té nelze jinak vysvětliti, než že jsou to archaismy, zachované v terminologii náboženské.V tom pak je spolu obsaženo svědectví, že na začátku doby křesťanské přehláska ještě nebyla pronikla, nebo dokonce že jí vůbec ještě nebylo. – Podobně svědčí subst. vóła, buď wola tvá Modl. 58ᵃ, archaismus zachovaný v otčenáši.

2. V kronice Kosmově v rkp. A (Kosmas zemřel r. 1125, rkp. A je z r. 1154) je v českých jménech vlastních pravidlem nepřehlasované a: sg. nom. Lubussa I, 4, Lubossa I, 4 a 6, Brusnica I. 9 a j.; sg. gen. filius Borsa (= Borša, k nom. Boreš) II, 44 a III, 48; pl. nom. Gedcane II, 2, Psowane II, 37, Trebowane t., Slasane t. a j.; v jiných slabikách vnitřních: Bracizlaus II, I a II, Slasane II, 37, Wacemil III, 48. Odchylka je tu jediná: sg. nom. Neusse, virum Neusse nomine (nominativ jmenovací) III. 15, vedle Neussa III, 23. Kosmas klade v kontextu latinském slova česká z pravidla ve formě takové, jaká by jim náležela v kontextu českém. Doklady rkpisu A jsou tedy svědectvím, že v době té bylo pravidlem ještě nepřehlasované a, ale že se již vyskytuje také přehláska ě*). Doklady rkpisu A opakují se v rkp. 1, jenž je ze stol. XIII; z toho však nemůžeme pro stol. XIII nic abstrahovati, jeť v rkp. 1 prostě opsano, co měla jeho předloha starší.

3. Na česká jména vlastní v listinách v Reg. I, pokud jsou pravé, není spolehnutí v příčině naší, poněvadž je latinští písaři rozmanitě měnili. Spoléhati však lze trvám na česká appellativa tutéž vkládaná. Z těch jsou nám zde důležita: vaccam quae ialovica dicitur t. j. jalovica, z r. 1130; (custodia) quae vocatur strasa t. j. stráža, z r. 1143; (collecta) quae berne vocatur t. j. berně, z r. 1208; bernie vel pomocz t. j. berně, z r. 1249

*) S tím shoduje se také doklad w Knaſawezi (nom. kňaža ves) v list. ze stol. XIII, padělané na r. 1088, snad podle předlohy nějaké staré.

[117]číslo strany tiskua 1240; silva quae Scalice nuncupatur t. j. skalicě, z r. 1211; terram quae wesce vulgariter appellatur t. j. véscě, z r. 1225; ielenye gora, z r. 1241; mensuram quae chtwrtne appellatur t. j. čtvrtně, z r. 1249; babie struha z r. 1249, mecze (du.) z r. 1252. Doklady tyto jsou tedy v 1. pol. stol. XII bez přehlásky (z 2. pol. XII není žádných) a od poč. XIII mají přehlásku.

4. V ABoh. (z pol. XIII) jsou tvary přehlasované v keneze t. j. u-knězě, dete t. j. dietě, moie komara t. j. mojě, a nepřehlasovaný žádný. Také v HomOp, (z 2. pol. XIII) je všecko přehlasováno, kromě nahoře uvedeného a vyloženého archaismu poſuuaceni 152ᵃ a uzaſenie 154ᵃ. Rovněž tak v CisMnich, (z téže doby), na př. namatheye t. j. na Matějě, meſecie t. j. měsiecě atd.; odchylkou je tu však ſveria 97, má-li to býti – zvěŕa.

5. Od sklonku stol. XIII máme památky stč. dosti hojné, a v nich jest přehláska a-ě provedena do plné své míry.

V dokladech tuto uvedených jdou tedy tvary nepřehlasované do pol. stol. XII, přehlasované pak od poč. XIII. Tím není řečeno, že by v Čechách do pol. XII nebylo bývalo přehlásky, a od poč. XIII tvarů nepřehlasovaných; ale přece je tím dosvědčeno, že doba mezi pol. XII a poč. XIII stol. leží v průběhu přehlásky a-ě, že v době té přehlasování toto se dálo. Dálo se pravděpodobně také po nějaké desítiletí před tím i po tom. Doba jeho byla zajisté delší, než jen půl století; ale není potřebí, aby byla bývala mnohem delší, také o přehlásce u-i nalezneme, že se vykonala v době krátké, kratší než sto let.

Při hledání této chronologie nehleděno ke glossám Greg. a k Pražským zlomkům hlaholským.

Glossy Greg., kladené do doby ok. r. 1100, mají některé shody s padělaným zlomkem evangelia sv.-Janského, proto je třeba opatrnosti. Povážil jsem věc opětně a myslím, že není dostatečné příčiny k pochybování; od mínění, že by to byly glossy čistě české, jsem však upustil. Přehláska a-ě je v Greg. do dvou pětin provedena, v. můj spis Stč. zlomek evang. sv.-Janského § 32 (tu patří k dokladům s přehláskou také praueſe ze t. j. pravieše sě, jež dosud mylně se čtlo pranoſe ze); to dá se s chronologií nahoře nalezenou bez hrubého odporu srovnati, možná, že glossy Greg. jsou o něco mladší, než se myslí.

V Pražských zlomcích hlaholských je psáno: eza dara cêlenie tję liši (Šafařík, Glag. Fragm. 1857 str. 35), sg. gen. cêlenie (přehlasovaný) m. -ьja. Také to neodporovalo by příliš naší chronologii, ješto zlomky tyto podle Jagiće ze sklonku stol. XI pocházejí; možná že jsou ještě mladší (Šafařík kladl je do 2. pol. IX nebo 1. pol. X st., Sreznevskij do XI n. XII, Makušev až do XIV, v. Filolog. Zapiski 1877, IV. 17 a 23), a možná též, že ojedinělý jejich doklad cêlenie jest omyl. –

V památkách stol. XIII a XIV zachovává se přehláska a-ě atd. velmi

[118]číslo strany tiskupřísně. Odchylky hojnější jsou od stol. XV, a množí se časem víc a více. Vyskytují se jenom v těch případech, kde jazyk nynější od bývalé pravidelnosti se liší; na př. vyskytují se odchylky slyšel a slyšali atp., kde i jazyk nynější má odchylné slyšel, ale nevyskytuje se odchylka slyšaní (subst. verb.) atp., kde pravidelná přehláska slyšení dosud se zachovala. Odchylky dosahují v 2. pol. XV a 1. pol. XVI stol. té míry, že usus patrně se kolísá a tvar nepravidelný (t. j. tvar s přehláskou nebo nepřehláskou nepravidelnou) stejně jest oprávněn, jako pravidelný. Potom následuje v 2. pol. XVI ustálení, usus přechází od libovůle ke stejnosti, z parallelních tvarů dříve stejně oprávněných jednoho se drží a druhého se vzdává: řídí se při tom nikoli snad pravidlem přehláskovým, nýbrž snahou uniformovací, a vzdává se tedy tu tvarů od přehlásky odchylných (na př. slyšali atp.), jinde však také tvarů pravidelných (na př. slyšal atp.). Výsledek změny je ten, jejž vidíme v nové češtině spisovné a skoro stejnou měrou také v nářečích v Čechách.

103. Rozšíření a postup přehlásky a-ě atd. na území českém jeví se nestejné.

V Čechách je přehláska pravidlem. Z památek stč. poznáváme, že se tu vyvinula až do míry pravidlem stanovené, že svou dobou (od XIII do konce XIV stol.) trvala veliká pravidelnost, pak nastávaly odchylky, bylo kolísání a ustálil se stav, který trvá dosud v jazyku spisovném a většinou i v českých nářečích. Srov. § předcházející.

O Moravě (a Slezsku) máme některé doklady staré a hojná svědectví v nářečích nynějších.

V památkách staromoravských nalézáme nepřehlasované a, á častěji jenom v MüllB. (písař toho byl z dialektu blízkého polštině): krala matyaſſa 618 a 619, za papeſſa 619, tochto meſſicza t., otcza 618 a 619, svatého czetna (sic) m. čteňá 618, od bozeho wſtupena 619, zboza t. j. zbožá 620, dla oderzena odpuſkom 620 (m. obdržeňá), waſſem duſſam 618, w ginſſich zemach t., poruczam t. (2krát), klaknete t., klaknite 620, poklaknite 618; dále v otčenáši v témž rukopise (podle excerpt p. Jos. Truhláře): odpuſſczamy, w boha otcza wſſemohuczeho ſtworzitela neba y zeme. V jiných textech staromoravských dílem odchylek takových vůbec není, na př. v Kat., dílem se vyskytují zřídka, na př. credica t. j. čriedica Gloss. Jer. (z 1. pol. XIII stol ), padena t. j. padeňá t., neprzazen ROl. 131ᵃ, przichazagicze Pror. Ol. Bar. 4, 6, ſrdcza waſſye EvOl. 96ᵃ a 106ᵇ, impt. nepuſczay ROtcPetr. 370.

V moravštině nynější vyskytuje se přehláska ě atd. poměrně zřídka; vyskytuje se hojněji v městech než v řeči venkovanův; a hojněji v nářečích západních než ve východních; vedle ní pak a místo ní je většinou a atd. Vidí se v té příčině promiskuita tím pozoru hodná, že přehláska a nepře-

[119]číslo strany tiskuhláska v témž nářečí, a druhdy v témže slově vedle sebe se vyskytují. Na př. v nář. zlin. je telecí, vsíknút, zapříhat BartD. 7 a j., a vedle toho zlin. tela, kuřa gen. kuřate atd.; v nář. starojick. zapříh, smít sa, síha atd. vedle kuřa, hříba, do vrbá, přát, okřát atd. BartD. 84; v nář. keleckém přítel, příť, vzíť, síha atd. vedle gen. vrabca, do-zelá, svážajou atd. t. 92; v lašském jastřab, ṕaď, ṕasť, śać (síti) atd., a vedle toho přidlo (přádlo), přidky (přástky) t. 98, inf. křičeť, part. běžeł t. 99; v dolnobeč. zíbnóť (zábnouti), zapříhnóť, zapříhať, víznóť, vsiknóť, dosíhnóť, dosíhl, síha, přístka (přástka), smíť se, víť (váti) atd. Btcli. 421, a vedle toho gen. znameňá t. 417, zemjám t. 418, olšám, žářa, půvoca, nechtěja Šemb. 110 a 111 atd.; v témž nářečí časují se slovesa třídy V. 1ᵇ dílem s přehláskou, dílem bez přehlásky, na př. jest krájím, krájíš, -jí, -jíme, -jíte, -jijó, impt. krájé, inf. krájeť, part. krájeja, krájeł atd., a naproti tomu zabíjám, zabíjáš, -já, -jáme, -játe, -jajó, part. zabíjaja, zabíjał, zabíjané Btch. 248; v obecně moravském číša Šemb. 15, ve zlínském knížací BartD. 7 atp. jsou přehláska a nepřehláska vedle sebe v týchže slovích.

Jak vysvětliti tuto promiskuitu? Na pohled zdá se, že kuřa, gen. kuřate atd., do vrbá, zemjám, zabíjáme atd. jsou tvary starožitné, proti tvarům přehláskou změněným telecí, vsíknút, dosíhnóť, síha, smíť sa, přítel, krájíme atp. Ale výklad ten neuspokojuje, poněvadž nevysvětluje, proč přehláska tu jest a tu není, na př. ve zlin. telecí a knížací, v dolnobeč. krájíme a zabíjáme atd. Třeba tedy výkladu jiného, a ten jest: přehláska a-ë pronikla ne-li veskrze, tedy zajisté velikou měrou také v moravštině; bylo tedy i staromor. přehlasované kuřě gen. kuřěte, gen. do mořě do vrbie, pl. dat. zemiem atd., a bylo ovšem také přehlasované telecí, vsiekne, siehne, smieti sě, přietel; v kuřě, kuřěte atd. zrušila se přehláska podle plur. kuřata atd. a vznikly novotvary kuřa, kuřate atd.; a podobně vznikly novotvary do-mořa, do-vrbá, zemjám atp., místo do-mořě atd., vlivem gen. do-města, pl. dat. ženám atd.; krom toho mohl tu působiti také vliv přicházející od východu, kde tvary tyto většinou byly zůstaly bez přehlásky (srov. Kotsm. 17); v adjekt. telecí atp. se přehláska někde zrušila a jest telací podle plur. telata, někde pak zůstala nezrušena; pro slabiky vnitřní v číša, knížací, vsíkne, smíť sa atp. nebylo tvarů blízkých s -a- (-á-), anebo, kde byly, nebyly dosti působivé, proto zůstala přehláska nezrušena

– číša, přítel, smít sa atp. –, ano rozšířila se i přes míru – vsíknút podle vsíkne, dosíhnóť podle síhne atp.

Výkladu tomuto jsou podporou také tvary dial. hráz, mez, zem atp.; sotva vznikly odsuvkou z původního hráza, meza, zeḿa, neboť nemáme příkladu, že by se odsouvalo koncové -a; vznikly tedy, jako stejné tvary západočeské, odsuvkou z hrázě n. hráze, mezě n. meze, země, a bylo tedy i mor. hrázě n. hráze atd. (srov. Btch. 420), t. j. byla tedy i v moravštině přehláska hráza-hrázě atd.

[120]číslo strany tiskuJiná podpora témuž výkladu jest v adv. zlášče, zláště = č. zvláště, stč. zvláščě. Slovo toto jest na Moravě známo, jak svědčí dial. ukázky při Šemb. 99, 100, 101 atd., a též v nář. slc., zvlášte. Jest původem svým sg. gen. z-vláščě, přehlas. ze z-vlášča, tedy gen. sg. podle vzoru moře. K nom. moře je v nářečích moravských většinou mořa, ale nikde tu není z(v)lášča. To lze vysvětliti jenom ve shodě s výkladem tuto podaným: přehláska pronikla i na Moravě, z bývalých gen. z-moŕa, z-vlášča bylo přehlasované stč. i stmor. z-mořě, z-vláščě, sklesnutím jotace z-moře, z-vlášče n. zvlášťe; v češtině -e zůstalo; v mor. pak změnilo se z-moře ve z-mořa podle gen z-města atd., ale ve stejném tvaru z-(v)lášče zůstalo -e nezměněno, poněvadž výraz tento byl vypadl ze své kategorie, stal se adverbiem, při němž se nepamatovalo, že patří do stejné řady s gen. z-moře, z-města atd.

Na Slovensku je v nářečí spisovném nepřehlasované a, ia (á) pravidlem. Několik odchylek je v le za lę, na př. plesať stsl. plęsati, klesať za klęs- pol. klęsnąć, koleda stsl. kolęda, Slezák a Sliezko za Slez-; odchylky ty vznikly nejspíše vlivem českým. Také sem patří právě dotčené adv. zvlášte.

V nářečích obecných jsou odchylky – s přehláskou – také jiné a hojnější; na př. vynášet, zapíjet, sg. nom. nevole, sg. gen. akk. krále, kone (= koňe), sg nom. fem. naše, adj. sedící, jačící a j. Srov. Pastrn. 107 a násl. –

Podle toho všeho myslím, že byl postup přehlásky a-ě atd. tento : šla od západu k východu; v Čechách opanovala úplné, ovšem v mezích pravidla nahoře vyloženého; velikou měrou pronikla také na Moravě (a v Slezsku), dílem snad tak úplně, jako v Čechách (určitě se o věci této vysloviti nelze, poněvadž neznáme dosti památek staromoravských a věrně dialektických); Slovensko zasáhla měrou skrovnou; na východě a severovýchodě svého území hraničí čeština se slovanštinou, která přehlásky a-ě nemá; od týchže stran přichází také odpor proti této přehlásce; v končinách tu hraničících pronikla zajisté nejméně; tvary, které tu zůstaly nepřehlášeny, byly zajisté podnětem, aby se rušila přehláska tam, kde pronikla; rušení toto působilo zvláště na poli nářečí moravských; co bylo zde předtím přehlášeno a rušivé analogií přístupno, vracelo se v podobu nepřehlasovanou ; jinde pak přehláska se uchránila a zachovala; odtud promiskuita přehlásek a nepřehlásek v moravštině, nahoře vytčená.

104. Přehláska a-ě je zjev pouze hláskoslovný, t. j. zjev způsobený mechanikou mluvidel, fysiologicky: a je hláska hrdelná, potřebné pro ni nastrojení mluvidel ústních má své hlavní místo na samém začátku dutiny ústní, nad hrdlem; hlásky měkké (podnebné) mají svá článkovací místa vesměs více ku předu téže dutiny, na př. š; v řeči mechanické pošinujeme vzdálená místa článkovací tak, aby si byla bližší; nastrojení potřebné pro a pošinujeme ku předu, blíž a blíže k tomu místu, kde se

[121]číslo strany tiskuděje nastrojení pro š; tu přicházíme na místa, kde místo náležitého a zaznívají hlásky jiné a jiné, od hrdelného a víc a více se odchylující, při nich i hlásky mimovolné, až zazní ie, ě, = duša je změněno v dušě; srov. ČČMus. 1872, 362 sl. Z toho zároveň vysvítá, proč následující souhláska tvrdá a samohláska široká přehlásce brání – na př. jako, nikdy jěko –, souhláska pak měkká a samohláska úzká ji podporují – na př. zapřahu a zapřěžeš atd.

Také to se samo rozumí, že za stejných okolností mňže změna táž nebo podobná vyskytati se také v jazyku jiném. K přehlásce české a-ě je prostorem i časem nejbližší hornoněmecká přehláska (Umlaut) a-e, proniklá již v době staré (starohornoněmecké), na př. chraft plur. chrefti. Blízkost je tu taková, že se až otázka namítá, nevzniklo-li přehlasování české a-ě vlivem německým. Možná, že vliv takový do nějaké míry byl; bylyť styky českoněmecké, které vliv takový přivoditi mohly, značné již v době té staré (vzpomeňme si na dobu sv. Václava † 935), a nalézáme také při některých jiných změnách samohláskových vliv a podnět německý, na př. súd-saud jako v něm. hûs-haus, mlýn-mlajn jako v něm. mîn-mein. Ale zajisté tu byla i vlastní disposice jazyka, která tu novotu ochotně přijala a tak jí rozviti se dala, že z toho vzešla jedna z nejvýznamnějších vlastností, kterými se individuální ráz jazyka českého v rodině jazyků slovanských vyznačuje.

105. Změnu a-e (ě) po souhláskách měkkých zná již Pelzel, Grundsätze 1795; vykládá na str. 14 (ve vyd. 1798 na str. 24) a j. otce, klíče, kazatele, Lukáše, muže z otca atd., země, děvče ze zemja, děvča, vołaje, sedě z vołaja atd. Nejedlý Gramm. 1804 str. 21 sl. a 234 učí, že Čechové uměnili samohlásky „hlubší“ a, o, u po souhláskách „plynných“ ve „vyšší“ e, i; tedy na př. po j: naděje, part. pije z naděja, pija; po sykavkách: nom. slepice, nouze, house ze slepica atd., gen. srdce, klíče ze srdca atd., part. držel, slyšel z držał atd.; po zubných a jazyčných: part. soudě, tratě ze ſaudja, tratja, nom. svině, večeře, neděle ze svinja, večerja, nedělja, gen. písaře z pisarja atd.; po retných: země ze zemja, devět z devjat atd.; inf. jéti z játi; subst verb. početí z part. počat, atd. Dobrovský, Lehrgeb. 1809 str. 30 a 32 učí, že čeština má po užších hláskách základních (nach engeren Grundlauten) také užší samohlásky, tedy e (ě) za a a o, a v Dobr.2 (1819), 134 vyvozuje zajetí, snětí, stětí, početí, žetí z part. zajat atd. Názvu „přehlasování“ užívá poprvé Čelakovský v Rozboru 1840 („hláska a přehlasuje se v e“ str. 145), pak Šafařík v Počátcích 1845 str. 12, 15, 18 atd. Utvořen jest bezpochyby podle názvu Grimmova „Umlaut“. Šafařík rozuměl jím všeliké proměny samohlásek. Změnám souhláskovým dal jméno „přetvořování“. Přehlasování pak rozeznával „genetické“, kde „se změnou hlásky i smysl slova více méně se mění“, na př. viseti-věsiti, vezu-vůz-svážím, – a „eufonické“, když „přelíváním hlásek jedněch v druhé smysl

[122]číslo strany tiskuse nemění“, na př. košula-košile, čáša-číše, čuju-čiji. V přehlasování eufonickém rozeznával „dvojí stupeň“ : na prvním přechází a v e a u v i, na druhém „dlouhé é a dlouhé ě“ (ie) v í. Krom toho má Šafařík přehlasování „zpátečné“ a rozumí tím změnu „užší samohlásky v širší“ působením souhlásky měkké; na př. gen. krvi v krve, lok. na-moři v na-mořu, part. viděl ve vidjal (viďal) atp. Místo „přehlasování genetického“ přijat potom název „stupňování“, užitý Miklosichem (1852 „Steigerung der Vocale“, u Grimma „Ablaut“). Název „přehlasování“ zůstal pro změnu a-ě (e) a u-i, způsobenou souhláskami měkkými, a přijat také pro stejnou změnu o-e (ě), ъ-ь, y-i, a přehlasováním „zpátečným“ nazvána změna aj-ej (na př. daj-dej, najvajš-nejvejš), dílem také změny jako svatý-světiti (Hattala, Zvukosl. a j.); „zpátečné přehlasování“ Šafaříkovo nejsou změny hláskoslovné, nýbrž dílem rozdíly tvarové (krvi a krve), dílem změny způsobené analogií (na př. viděl a viďal). Šafaříkův „druhý stupeň“ přehlasování eufonického, stéblo-stýblo, hřiech-hřích, nazývám „úžením“ (Příspěvek k historii českých samohl. 1870, § 35 a násl.).

106. Za a bývá e (mimo přehlásku).

1. V pl. dat. stč. nem, vem m. nám, vám. Na př. což uem přijde Túl. 12ᵇ, za podobné sě nem zdá Pulk. 60ᵇ a j. V dokladech nebývá tu psána samohláska dlouhá. Mnohé vzory mají v pl. dat. koncovku -iem, -ěm, -em právem, na př. dušiem, těm, kostem; podle toho utvořeno také nem, vem.

2. Jinde: v beran proti stsl. baranъ, baranek buoží Lvov. 59ᵃ, mor. baran BartD. 11 (zlin.), Btcha 418 (dol.-beč.), slc. baran, pol. baran atd.;

– hlesnouti, jehož nelze děliti od subst. hlas; – v nestojte, vzniklém z impt. nastojte; stč. nastoju adsum vyšlo z užívání, imperativu nastojte adsitis nerozumělo se, klesl ve volací slovce a propadl i mimořádné změně hláskové; – bezmále m. bez mála; adverbialní výraz bez-mála sklesl v adverbium a změnil se v bezmál a bezmále; z bezmál a málem utvořeno i bezmálem, a s tohoto abstrahováno pravidlo, ovšem mylné, že prý bez se pojí také s instr.

3. V nářečích: telíř, repouch dial. krk. 51, meškara m. maškara Šemb. 15 (domažl.), teký, behno t. a chod. 35, jesan, z-jera chod. 35 (snad podle jeř), selát t. a Kotsm. 10 (doudl.), šefrán Btcha 418 (dol.-beč.), jelovica Škult. 181 (gemer.); v dol.-beč. keléšek proti č. kalich jest e podle pol. a němč.

V nář. slc. bývá také ae, ä za a: kaezau ich odviašč m. kázal Škult. 459, ukäzuje t. 76, käde ich viedol m. kad- t. 23, zkämenely t. 9, zkämeneté t. 34, z kochu sa kädilo t. 473, zastävil sa t. 384 a j.

Srov. mrus. dial. deleko m. daleko, skelьa m. skala Ogon. Stud. 44.

[123]číslo strany tiskuá se mění dial. v o, někdy v u.

107. To se děje zejména v nář. lašském, BartD. 100–101. Na př. brána-brona, a podobně krova, słoma, płotno, kozani stč. kázanie, řodek, přotel, hłod (*hłád) gen. hładu, nospa, zokon, zovitka, pěšok, kołoř, mynoř, veseło roba, božo muka, pěknějšo růža, jo, nom, vom, dvanost, padesot, devoty, nojlepší (*náj-, a- před -j zdlouženo, srov. § 505), nojvic, utrocać, vydovać, vołóm vołoš vołó vołomy vołóce vołaju, zavołoj, zavołojće, 3. pl. hleďo viso klečo nośo modlo se, pość (pásti) pt. pos (pásł) fem. posła, vźoć (vzíti, *vzáti) vźoł vźała, vołoł (-áł) fem. vołała, kłod f. kładła, pod f. padła, hřoł f. hřała BartD. l. c.; jo mom řodku karafije Suš. 272.

Změna á-u děje se porůznu v témže nářečí před souhláskami -m, -n; žádané o- je tu před souhláskami nosovými změněno v u-. Na př. vrána-vruna, a rovněž tak žbun, barun, zumek, Junovice (Ján-), sum sama samo, znum znoš zno znumy …, jo mum, byvum, vołum atd. BartD. 101 a Šemb. 57.

Krátké a zaměněno v o v pamět, pamatovati: dial. pomať BartD. 62 (val.), pamatka t. 103 (laš.), pomatovať t. 62 a 103 (val. a laš.), pomatuju t. 86 (starojick.), pomatovat chod. 35, pomatuj si to Kotsm. 10 (doudl.) vedle pamjet t. Změna ta stala se trvám podle složenin po-mníti atp.; vědomí, že pa-mět, pa-matovati jsou složeniny, v jazyku ovšem netrvalo, ale příbuznost významová mohla je spojovati se složeným po-mnieti atp. a analogií tohoto mohlo vzniknouti i po-matovati atd.

V MüllB. psáno: zdrowa maria 618, poſdrowmy t., poſdroweny t., m. zdráva, posdrav-, a kozdy m. každý; vlivem polským.

Vedle pakostní atd. je také pokost-: dnú trpícieho, a druzí Čechové řekli by pokoſtníeho neb pokoſtníka, od pokoſtnicie té nemoci, jíž řiekají pokoſtnicie HusPost. 172ᵇ, pokoſlnicy Háj. herb. 368ᵇ, pokostnice chod. 35: mylnou etymologií, jakoby z po- a kost.

Poznámky k a, á.

108. 1. Místo z-daleka, z-blízka, od-mala je dial. z-daleky, z-blízky, od-mały BartD. 34 (slov.), t. 10 (zlin.) a j. Není to změna hlásková a v y, nýbrž výrazy s -y vznikly analogií podle z-novy, z-mlady, z-předy atp.; o tomto pak z-novy atd. m. z-novu viz § 195. –

2. Také v tady-tudy, kady-kudy, někda-někdy, hnedka-hnedky atp. není změněno a v y neb u, nýbrž jsou to tvary etymologicky rozdílné.

3. V doudl. žádati-žoudati Kotsm. 7 střídá se á a ou. Totéž je v cárati-courati, čahati (ze sahati)-čouhati, šťárati (snad z něm. stören sthněm. stôren)-šťourati a j. Mám za to, že je to střídání napodobením tvarů stupňovaných: v třasu-trousiti (ę-ą), chrámati (neobratně, chromě choditi)-chroumati, pochroumati (chromým učiniti, ou z ō) atd. střídají se slabiky kořenné s a (á) a ou, podle toho také k žádati utvořeno žoudati

[124]číslo strany tiskuatd. Podobně může se vykládati šlápnouti a šloupnouti; ale tu možná že vzniklo šloup- podle stoup-, stoupnouti, říká se také ob. šlupeň m. stupeň.

Sem patří poněkud také blázniti-blouzniti: blázniti je z psl. blazn- z toho pak sdružením s blud, bloud, blouditi utvořeno také blouzniti.

Cizí a.

109 V slovích přejatých cizí a (bez rozdílu kvantity) namnoze zůstává, na př. šach, šafář, fara, pohan z pãgānus, trám z něm. (bavor.) Trâm Mikl. Fremdw. 133, prám střhněm. prám nhněm. Prahm t. 119 atd., srov. § 93, 5.

Mnohdy však bývá za cizí ā hláska jiná. Zejména:

o za ã. Na př. buvol z lat. bubalus ř. βούßαλος; stč. bobonky v. stsrb. baburьska rêčь haeresis Mikl. Fremdw. 76; komín ze střhněm, kamîn a toto z lat. camìnus t. 99 a Kluge 158; komnata ze střlat. caminata = pokoj s topením Mikl. Fremdw. 95; koleda z lat. calendae t. 99; slc. koliba tugurium z ř. ϰαλύβη t.; komora ze sthněm. chamara a toto z lat. camera t.; konopě z lat. cannabis ř. ϰάναβις t. 100; kostel z lat. castellum t. 101; košile slc. košula z lat. casula t.; kotel z got. katils lat. catillus t.; locika z lat. lactuca t. 106; lopúch (rostl.) z lat. lapatium t.; modrace v. madrace z něm. Matratze, to pak z lat. matratium, a toto z arab. matrahh t. 109 a Kluge 225; ocet z lat. acetum; oltář ze sthněm. altâri, a toto z lat. áltāre; op-, opice z střhněm. affe Mikl Fremdw. 115; pohan z lat. pāgānus t. 119; pop ze sthněm. phafo t.; stč. sotona, ſſkareda ſotono PassKlem. 250b, ſkarzeda ſotono Pass. 589, z lat. Satanas; stodola ze sthněm. stadal I. c. 127, škopek ze sthněm. scaf, nněm. Schaff, Scheffel; tovaryš, utvořené z tovar = onus, merx, toto pak z tur. tavâr, tovar = pecus, merx Mikl. t. 133 a Etym. Wtb. 359; žok z něm. Sack; –

ê za ā je v řepa stč. řěpa rus. rêpa, podle lat. rāpa, sthněm. râba a ruoba, lit. ropė, srov. Mikl. Fremdw. 122; ale odvození rêp- z rāp- není jisté, srov. Kluge 284; –

e za á je v nebozez sln. nabozec ze sthněm. nabagêr = Gehr (sthněm. gêr Spiess) zum Bohren der Naben Mikl. 1. c. 113.

Příklady některé, kde toto a jest odsuto, v. v § násl.

a se přisouvá a odsouvá.

110. 1. a, áje přisuto dial. v případech, kde jinde bývá pohybnée; na př. v chod. pl. gen. pometál, stebál, vědár chod. 35, slc. pl. gen. sukán vedle sukien atp.; srov. § 148.

V dolsk. adverb. potomá jest -á přidáno podle adverbií jiných, která touž koncovku mají, na př. nikda, včera, -á.

[125]číslo strany tiskuTaké v Kopidlno-Kopidlanský atp. zdá se býti a přisuto: ale je to vlastně změna e-a, v. § 131.

2. Odsuto jest a v slovích přejatých Lexa m. Alexa, – v domáckém Lojza z Alois, – Háta z Agatha, stč. Ahata, den s. Ahaty EvOl 179ᵇ, na ſwatu ahatu LékB. 41ᵃ, – brotan (rostl.) z lat. abrotanum.

Dial. tvary začla m. začala, začli m. začali, zapli m. zapali, žła m. žała DartD. 103 (laš.) atp. jsou novotvary: podle padnu-padnouti utvořil se ku praes. začnu také inf. začnouti (m. začiti), a jako je k padnu-padnouti part. fem. padla plur. padli atd., tak utvořilo se i k začnu-začnouti také part. začla, začli atd. Na pohled zdá se, jakoby v začla proti začala bylo jen -a- odsuto, ale geneticky má se věc jinak.

ia, iá; ia, iá; slc. ä.

111. Psaním ia, iá rozumíme hlásky a, á s praejotací v daných případech zjevnou, tedy dvojhlásky ia (krátkou) a iá (dlouhou); na př. v nč. napial, stč. krestian, diábel.

Psaním ᶥa, ᶥá rozumíme tytéž dvojhlásky v případech theoreticky žádaných, nehledíc k tomu, je-li praejotace také v dokladech psána čili nic. Na př. pro stč. subst. ščeňata, ščeňátko předpokládáme znění starší (předhistorické) ščenᶥata, ščenᶥátko; – a rovněž tak předpokládáme 3. os. plur. mlátiá pro stč. mlátie, nč. mlátí a dial. młátia BartD. 45 (břez.), młáťá t. 90 (choďá, stjick.), młoťo t. 128 (laš.); – sg. nom. krmᶥa pro stč. i nč. krmě a dial. krḿa BartD. 16 (zlin.); – atd.

O slc. ä viz dole § 116.

ᶥa, ᶥá.

112. ᶥa, ᶥá jsou střídnice:

a) Za psl ę, ьja, ьję:

za psl. ę, na př. ščenᶥata (z toho je pozdější ščeňata, nč. štěňata), ščenᶥátko (= pozd. -ňátko), psl. ščenę-, – part. vzᶥat (= nč. vzat), psl. vъzętъ; – srov. § 51 ; –

za psl. ьja, na př. prᶥátel- (= pozd. přátel-), psl. prьjatel-, – plur. nom. znamenᶥá (= pozd. znameňá, znamení), psl. zьnamenьja; – srov. § 477; -

za psl. ьję, v part. praes. pᶥá (nč. pije) atp., z čehož se stalo ṕá a přehláskou pie, na př. pye a jeda Štít. uč. 30ᵇ, ani pie ani jěda Pass. 127 atd.; srov. § 477.

Později, v době historické a pokud tu přehláska nepronikla, jsou za tyto bývalé dvojhlásky střídnice a, á bez praejotace: ščeňata, ščeňátko, přátel-, znameňá atd. Předpokládáme, že v případech sem patřících místo stč. historického a, á bylo předhistorické ᶥa, ᶥá, a vede nás k tomu jednak

[126]číslo strany tiskupůvod těchto hlásek, jednak měkčící vliv, jejž vykonávají na souhlásky předcházející n, d, t a dialekticky též na souhlásky jiné. Vizme to pro příklad při n-: historické ščeňata a znameňá pochází z psl. -nęta a -nьja; v bývalém -nęta nezměkčilo se n v ň, neboť -ę je téhož druhu jako -e, a n od následujícího -e neměkne; rovněž tak nezměkčilo se n v ň v bývalém -nьja, neboť n- ani od následujícího -ь neměkne; také neměkne n- od samého -a, -á, které tu jest v tvarech historických; ježto však v slovích ščeňata, znameňá změna n- v ň- vykonána jest, musila tu na přechodu od psl. nę, nьja k historickému ňa, ňá bývati hláska, která změkčení způsobiti mohla; a to nemohla býti hláska jiná, než praejotace při -a, -á; předpokládáme tedy, že tu před historickým ňa, ňá bylo starší nᶥa, nᶥá; z toho stalo se změkčením ňᶥa, ňᶥá, a z toho dále zaniknutím jotace (§ 114) historické ňa, ňá. Znění praejotace v ňᶥa nᶥá bylo beze vší pochyby stejné jako je v ě (= ᶥe) a stč. ie; stejné ᶥ-, jaké znělo v stč. ščeně t. j. ščeňᶥe, znělo také v předhistorickém ščeňᶥata, ščeňᶥátko atp. A jako po n-, tak bývalo také po souhláskách d, t, po r, po souhláskách retných a po z, s, neboť tu všude ukazuje k tomu změkčení stejné nebo podobné jako při n-; byly tedy také na př. pl. nom. mládᶥata, kotᶥata, kurᶥata, gúsᶥata atp., změkčeny v mláďᶥata, koťᶥata, kuŕᶥata, gúśᶥata atd. Jak bylo po souhláskách již dříve měkkých, na př. v ptáčata a ptáčátko z -čę-, božá ze -žьja atp., o tom nás měkčení nepoučuje; ale tu zase analogie vede k tomu, že tu bylo rovněž tak, jako po souhláskách ostatních, tedy ptáčᶥata, božᶥá atp., z čehož se stalo ptáčata, božá (zaniknutím jotace, § 114) atd.

Slabiky, ve kterých tyto dvojhlásky se vyskytují, byly ovšem a jsou z pravidla dosud měkké, na př. štěňata, mláďata, koťata, štěňátko atd. Kde jsou tvrdé nebo neměkké, tu nastala ztráta měkkosti časem. To se stalo jen v několika případech s bývalým -ę-, zejména v slovích datel proti slc. ďatel a stsl. dętlъ picus, tah a táhnouti proti slc. ťah- a stsl. tęg-, tázati proti stsl. tęż- atp., – a dále při souhláskách nyní obojetnými zvaných, na př. v zabu ze zeb-, sáknu ze sęk-, matu z męt-, vadnu z vęd- klatý z klęt- atp.; – slabiky tyto ovšem původně byly veskrze měkké a měkkost jejich pamatovala se ještě na začátku doby staročeské (do přehlásky a-ě) a pamatuje se dialekticky dosud.

b) ᶥa, ᶥá bývá dále ve střídě za psl. -ja, -ję. Na př. zemᶥa z býv. zemja, zemᶥan- ze zemjan-, Moravᶥan- z -vjan-, part. sypᶥa ze sypję, gýbᶥa z gybję atd. To bývá jen po souhláskách retných; jinde není tomu příležitosti, poněvadž souhlásky ostatní, které tu přicházely do spojení s následujícím -j, jinak se měnily. –

Srov. § 205 a) i b).

113. Oboje ᶥa, ᶥá, i které a) z psl. ę, ьja, ьję, i které b) z psl. ja, ję se vyvinulo, má v češtině platnost stejnou a osudy stejné; na př. z psl.

[127]číslo strany tiskupart. a) sъpę a b) sypję jsou v češtině tvary s koncovkami stejnými, nejstarší spᶥa a sypᶥa, pozdější stč. a nč. spě a sypě, dial. sṕa a syṕa BartD. 26 (zlin.). Můžeme tedy zde dále k rozdílnému původu těchto hlásek nehleděti a o obojích zároveň jednati.

Tu však je třeba upozorniti dříve, že věc podstatně stejná bývá nazývána dvojím jménem. Na př. v part. sypia spatřujeme dvojhlásku ᶥa, t. j. spojujeme jotaci s následujícím -a, o zlínském pak syṕa praví se, že tu je měkké ṕ, t. j. jotace spojuje se s předcházejícím p-. Jsou tu také rozdíly dialektické: někde jotace v ᶥa, ᶥá zřetelně proniká, jinde jeví se jen jako emný jotový přídech a téměř se ztrácí; na př. v březovském nebožiátko BartD. 44 t. j. nebožᶥátko je psané iá „zřetelně dvojslabičné“, v dolnobečevském hříbjata t. j. hříbᶥata jest „u výslovnosti rozeznati zcela jasné a zřetelné j (ᶥ)“ Btch. 441, kdežto v nářečí zlinském stejné hříbata jen „se slabým přídechem jotovým“ zní BartD. 6. Ve výkladech grammatických nelze těmto drobným a mnohdy nedosti jasně postřehnutým rozdílům vždycky hověti, a abychom nechybili, mějme na mysli vždycky celou slabiku pᶥa nebo ṕa atp.; jotace, která tu jest, budiž jasná a zřetelná anebo jen slabý přídech, zajisté náleží slabice, a není nikterak třeba o tom pátrati, náleží-li tu předcházející souhlásce, či následující samohlásce. Výklad genetický musí ovšem vycházeti od dvojhlásky, poněvadž tu původně byla dvojhláska, a co tu později jest, z bývalé dvojhlásky se vyvinulo. –

114. Jde nyní o to, co se s jotací v ᶥa, ᶥá dále dělo.

a) Za předpokládané ščenᶥata, ščenᶥátko, golúbᶥata, zemᶥan-, Moravᶥan-, part. sypᶥa atp. nalézáme již v nejstarší češtině tvary střídné bez jotace: ščeňata, ščeňátko, holúbata, zeman-, Moravan- atd.; t. j. jotace časem zanikla. Změkčení, jež byla způsobila, ovšem zůstalo. Je to týž zjev, který poznáme při praejotovaném ě = ᶥe: v sing. dat. ženě a nom. vóně zněla koncovka ještě ve XIV stol. -ňě = ňᶥe, s jotací tak zřetelnou jako v dat. rybě = -bᶥe a nom. země = -mᶥe, ale časem jotace sklesla a vyslovuje se žeňe, vůňe (třeba že se psalo ženě, vůně); a taktéž vyslovovalo se v době předhistorické ščeňᶥata, zemᶥan-, a v době historické je za to ščeňata, zeman-. A rovněž tak je stč. húsata z předhist. gúsᶥata, holúbata z golúbᶥata, holúbátko z -bᶥátko, part. ťal, vzal, pal z tᶥal, vzᶥal, pᶥal, smál ze sm ál, sg. gen. a pl. nom. koṕá z kopᶥá, zeman- ze zemᶥan-. Moravan- z Moravᶥan- atd.

Že jotace z býv. ᶥa, ᶥá zanikla, vysvítá z textů starých na jotaci přísných. Tu psáno na př. ſczenata ŽWittb. 103, 21 t. j. ščeňata, mladatko Kruml. 63ᵇ t. j. mláďátko, dvěma holubatma Hrad. 69ᵃ t. j. holúbatma, newzal ŽWittb. 23, 4, napal lučišče své t. 57, 8, zemani ŽGloss. 104, 12 a ŽWittb, tamt. t. j. zemany (pl. instr.) atd., dokladů je bez čísla; tu všude bylo by zajisté psáno -ia- nebo -ya-, kdyby se bylo říkalo ščeňᶥata, napᶥal,

[128]číslo strany tiskuzemᶥan atp.; ale je tu psáno jen -a- bez praejotace, nebyla tu tedy praejotace ani u výslovnosti; praejotace, která tu zajisté byla v době předcházející, tedy zanikla.

b) Jotace, v češtiné staré z pravidla zaniklá, vyskytuje se pozdějipřece. Jsou totiž texty, vesměs mladší, které v případech sem patřících praejotaci psánu mívají, kde tedy psáno ia nebo ya. Ale nekaždé psané ia, ya znamená dvojhlásku ᶥa nebo ᶥá.

Tu dlužno především eliminovati příklady s ňa, ďa, ťa (a ovšem i s dlouhým ňá atd.). Když v XIV stol. staré ně u výslovnosti skleslo v ňe, vyvinul se způsob, psáti hlásku ň spřežkou ni nebo ny[12]*Nč. adjekt.němý a dat.zájm. k-němu mají stejně psané slabiky něm-, a také stejně znící = ňem-.V stč. bylo však znění rozdílné: bylo adj.ňěmý (stsl. a psl. nêmъ) a zájm. k-ňemu (stsl. a psl -ňemu). Adjektivum němý psalo se na př. nyemj, zájmeno k-ňemu pak psáno k-nemu. Psaní toto je výmluvné v rukopisích na jotaci přísných t.j. takových, kde se litera y (nebo i) píše jen tam, kde se má známenati hláska i nebo j, v rkpech těch nepíše se y (i) nikdy jako pouhé znaménko změkčovací. Později nastala změna. Jotace, t. j.i v ňěmý = ňᶥemý atp. , sklesla, starší ňěmý změnilo se v mladší ňemý. Změna ta stala se u výslovnosti a psání staré nyemy zůstávalo dále. V tomto pak psaní bylo slyšené ňemý vyjádřeno psaným nyemy, bylo slyšené ň- vyjádřeno spřežkou ny-. — a podle toho pak také dat k-ňemu psán k-nyemu, a vyvinulo se pravidlo, že hláska ň se má psáti spřežkou ny nebo též ni, a že vůbec měkké souhlásky ň-, ď- ť, (později také ž) se mají psáti ny-, ni-, dy-, di- atd*), a rovněž tak vznikl způsob psáti di, dy a ti, ty za hlásky ď a ť; tu pak na př. v psaném ſſtieniatka HusPost. 45ᵇ neznamená se čtení -nᶥá-, nýbrž ňá, jotace tu psaná je jen znaménko grafické, změkčovací.

Při č-, š-, ž-, j-, ř- pak bývá nesnadno rozhodnouti, má-li jotace po těchto hláskách psaná platnost fonetickou = ᶥ-, či je-li pouhým znaménkem změkčovacím. Na př. v EvVíd. psáno poczyatek Jan. 2, 11, poczyatka Mat.12, 45, przyatele Luk. 2, 43 atd. Když se domníváme, že pro hlásky č, ř také písaři EvVíd. mohly stačiti spřežky cz, rz, jako stačily písařům jiným a jako často také jemu stačily, když totiž na jiných místech psal czaſſ Jan. 2, 4 atd., tedy se nám zdá, že tam, kde píše poczyatek, chtěl naznačiti znění dialektické počᶥátek (srov. slc. počiatok = -čᶥá-), a podobně psaním przyatele (srov. slc. priatel) atd. Když však povážíme, že týž písař píše také geſſczye Jan. 2, 4, aor. rzyeczyechu t. 9, 12 a j. m. ješče, řečechu, že tedy i na místech nepochybných psává czy, rzy za č, ř, tedy uvěříme, že mohl psaním poczyatek, przyatele atp. rozuměti a naznačovati také znění počátek, přátelé atd. Úhrnem, z EvVíd. nelze se o této věci dopátrati ničeho bezpečného, a to platí pokud vím, o všech textech starých, které v případech sem patřících praejotaci psánu mívají. Je možná, že tu praejotace bývala u výslovnosti dialektické a že se říkalo na př. počᶥátek, přᶥátelé atp.; ale ze psaných památek jazyka starého to dosud dokázáno není.

Po l jotace z pravidla vůbec nebývá.

[129]číslo strany tiskuZbývají tedy jen souhlásky retné a retozubné p, b, v, f, m a sykavé s, z, c, po kterých jotace v textech zde míněných psaná má bezpečně také platnost fonetickou. Doklady toho vyskytují se však velice zřídka; na př. pamiatny den List. Poř. z r. 1465 t. j. pamᶥátný, Wawra z Giwian ŠtítHrad. 168ᵃ t. j. z Jivᶥan, obleženým Boleſlawianúm Háj. 396ᵃ.

c) Jotace, v češtině staré zaniklá, vyskytuje se v nč. v některých nářečích. Nářečí, která dvojhlásky ᶥa, ᶥá (psané od dialektologů ja, já, nebo

ia, iá, n. 'a, ´á, ’a, ’á) mají, jsou: doudlebské, na př. zapjal, zapjatej, holoubjata, říbjata, hrabjata Kotsm. 6 m. zapal atd.; – zlinské, na př. hříḃa, hříḃata, hraḃata; part. živa, lova, sṕa, syṕa, vykoṕa, krḿa; ´vadnút; procestva; konoṕa, kúṕa, krḿa, Mlatcovan, Malenovan; stavaja; vedle pata, patro BartD. 6, 16, 20, 23 a 26; pomoravské, na př. 3. pl. toṕá t. 32;

– uherskoslovenské spisovné, na př. piatok (psané ia vyslovuj ᶥá), inf. priasť, 3. plur. horia, držia, činia, part. horiac, držiac, činiac, sg. gen. znamenia, pl. dat. paniam, lok. paniach, instr. paniami Hatt. slc.; podřečí uherskoslovenská na Moravě, na př. hrozenkovské pjata, nazpjatek, pjasc (pěst), pjatek, mjaso, mjakký, vjaz, hovjado, svjatý, svjátek, vjadnúc (vadnouti), vjazac (vázati), dzěsjatý, mesjaček, nebožjátko, hrjebja gen. hrjebjaca atd. BartD. 40–42; březovské (po retnicích jen v příkladech některých) nebožiátko, triásť, priásť, siať, hriať, priať, smiať sa, liať t. 44;

– dolské, na př. stavat t. 55; – valašské, na př. hříba gen. hříḃate, plur. hříḃata atd., sg. akk. ḿa (mě) t. 72, 3. pl. spá, droḃá, trefá t. 77, vadnu, vadneš atd., 3. plur. trṕá; t. 78; – starojické, na př. ḿá (mě), hříḃa, hołúḃa, do vrḃá, Mořkovjan t. 84, Mořkovaňé, Hodslavaňé t. 88, zaṕať t. 89, 3. pl. barvá, sṕá t. 90; – lašské, na př. ṕasť, ṕata, ṕaď (píď), ṕatro, vaz t. 98, inf. ṕáť t. 97, ṕať n. ṕac t. 125; part. ṕał fem. ṕała t.125 n. ṕoł (z pᶥáł, psl. -ę-) fem. ṕała t. 101; hřiḃa pl. hřiḃata atd. t. 117; ḿa (mě) t. 118; 3. pl. sṕo, roḃo, trefo t. 101 (ze spᶥá atd.); Moravan 98 (z psl. -vjan-); smáť se t. 97 n. sḿať se t. 98, part. sḿoł fem. sḿoła t. 103 (ze smᶥá-, psl. -ьja-); inf. vać, lać, śać t. 98 (váti atd., z -ьja ) sg. gen. z fojstva, bez svědoḿá t. 114; – severoopavské, na př. piakny, miakky, mia (mé), viac (více) t. 134.

Jiné příklady: holubjata, Opavjané, zemjaky Šemb. 51 (vých.-mor.), travěnka uvjadne Suš. 498 atd. Také v češtině spisovné máme příklad v part. pial, piat (n. pjal, pjat), užívaném vedle pal, pat. Příklad ten je poučný. Původně tu bylo pᶥa- (z pę-). Jotace zanikla a tvary starší a dosud obecně známé jsou pal, pat. Ale časem vyskytuje se psaní ṗa-, přiṗał Br Ezech. 17, 7, zṗał ſe t. Dan. 8, 10 a II, ſṗatý t. Dan. 4, 12 a j., a konečně psaní pia- ſpiał Rosa 163 a 185, Dolež. 208, piał Dolež. 113, pial Tham 113, zapial t., pial, ṕal melius quam pal Jg. s. v., přepiali TomP. 3, 398, upiali t. 4, 21, zapiaty Rosa 194, rozpiat Nejedlý3 207, rozepiat TomP.

4, 107 atd. Poučný je ten příklad proto, že ukazuje, kterak se z historického

[130]číslo strany tiskupa- stalo pia-; nemyslím, že by se tu – v západočeském pal, pat – byla dochovala a cítila nějaká měkkost z doby předhistorické, která pak pronikla v jotaci; spíše tu mohla jotace v příbuzném -pětí, napětí atd. k tomu působiti, aby byla praejotace také v piat a pial; zajisté však působil v tomto případě vliv dialektický: na Moravě říkalo se ṕał, ṕat, to přijato do bible Br., a odtud do nč. spisovné.

115. Podle výkladů předcházejících bylo tedy předhistorické praejotované ᶥa, ᶥá, na př. golúbᶥata, Moravᶥan-; pak jotace zanikla a je stč. holúbata, Moravan-; a potom se opět objevuje, dílem v textech pozdějších, zvláště pak v nářečích nynějších, někde zřetelně a rázně, někde více méně oslabena. Otázka: je jotace, kterou zastihujeme v textech pozdějších a nářečích nynějších, dochována z doby staré, předhistorické, či vznikla během času nově? Přímého poučení o tom, totiž poučení ze zřetelných dokladů dialektických až do doby nejstarší sahajících nemáme, a proto hledáme ho jinak. Stč. holúbata mohlo se snad změniti v dial. holúḃata (= -bᶥa-) vlivem jotovaného gen. holúběte (= -bᶥe-) atd.; ale tím není řečeno, že by se tak bylo stalo skutečně. Jsou však také případy, kde nebylo příbuzného tvaru jotovaného, podle něhož by se z -a- bylo mohlo státi dialektické -ᶥa-; bylo ovšem kdysi na př. Moravěnín vedle Moravan-, ale zaniklo dříve, než se tvary Moravᶥan- objevují. Proto myslím, že jotace v pozdějším a nč. dialektickém Moravᶥan (psaném -van n. -vjan) není analogií nově uvedena, nýbrž že se tu drží od starodávna, od svého počátku; a totéž platí ovšem také o jotaci v dial. hołúbᶥata, mᶥáta, do vrbᶥá, desᶥátý, držᶥá atd.; podporou výkladu tomu jest jotace zachovaná ve stejných případech jinde ve slovanštině, na př. hluž. zemjan, Słovjan, žrěbjo pl. žrěbjata, pol. ziemianin, golębię pl. golębięta, žrzebię pl. žrzebięta, rus. žerebja pl. žerebjata atd.

116. I. V slovenštině spisovné i dialektické jest ᶥá (psané -ia-) také v čiara, pl. gen. čias, od tých čias Erb. čít. 71, šialiť, žial, žiar, žiara, žiarlivý atp.; ščjáva BartD. 40 (hrozenk.), inšiá řeč t. 46 (lhot.) atd.; tedy v čia, šia, žia za náležité čá, šá, žá.

Tutéž jest -ia v pl. nom. chlapovia, mužovia atp. Hatt. 67 a j., pánovja, bratrovja, synovja BartD. 41 (hroz.) atd., z pův. -ьja, srov. Mikl. 3² 291.

Místy je v témže nářečí ᶥa také za ě (ê), na př. mjasto, povjadač, bjalý atp. způsobem polským Pastrn. 44 a 142, toḃa, soḃa BartD. 35 (blatn., m. -bě), teḃa, seḃa t. 38 (velick., též).

2. V témž nářečí je také hláska ä. Dialektologové ji rozmanitě popisují a kladou ji tu za samohlásku jednoduchou, stejnou s něm. ä, tu za dvojhlásku, tu za smíšeninu z iea, tu z ea; srov. Pastrn. 19–21. Je to zajisté hláska, která má v různých krajinách znění různé mezi e a a.

[131]číslo strany tiskuSlc. spisovné ä je střídnice za psl. ę po souhláskách retných v slabikách krátkých. Na př. päta č. pata stsl. pęta, päť č. pět stsl. pęts holúbä č. holoubě psl. -bę, sväzok č. svazek stsl. vęz-, pamäť č. pamět stsl. pamętь.

V slabikách dlouhých je tu ia: piatok č. pátek proti päť, pamiatka č. památka proti pamäť atd. – V nářečích vyskytá se ä také po souhláskách jiných než retných, na př. prädza stsl. pręžda, spräž stsl. sъpręžь, jätriť stsl. jętriti atd., v. Pastrn. 22 a j.

Ale nejen za psl. ę, nýbrž také za pův. samohlásky jiné bývá slc. ä, jak ukazují příklady: čäs stsl. časъ, našä ulicä stsl. –a, kämeň stsl. kamenь, kädiť stsl. kaditi, väža stsl. vêža, sňäh stsl. snêgъ, babä (sing. dat.) stsl. babê, boläsť stsl. bolestь, mäd stsl. medъ, väma č. vymeno, käde stsl. kade atd., v. Pastrn. 21 a sl.

Dialektické ä vyskytuje se také v slovenštině moravské, na př. v bäž m. běž, päc m. pec, šäsc m. šest BartD. 39 (hrozenk.).

Cizí ia, iá.

117. Cizí jest ia, iá uvnitř slov přejatých krestian (z čehož je později křesťan) a diábel (pozd. ďábel), a v koncovkách Maria (2slab.) atp. Na př. creſtian HomOp. 152ᵃ, creſtianztuo t. j. kresťianstvo (3slab.) Kunh. 148ᵇ, diabel ŽWittb. Hab. 5, dyabel t. 108, 6, diablem HusŠal. 6ᵃ, diábel HusPost. 41ᵃ, díabla Kruml. 181ᵃ, dygabel PassKlem. 127ᵇ, dijabluow ChelčPost. 162ᵃ.

Že i-, y- v těchto spřežkách není pouhým znaménkem měkkosti, nýbrž že znamená hlásku i- (i-) jakožto první člen dvojhlásky ia, iȧ, a že tedy na př. psané stč. dyabel znělo ďiábel a nikoli snad ďábel, to se dosvědčuje 1) psaním diabel, dyabel, jež vyskytuje se v rukopisích na jotaci dosti přísných, kde na př. die-, dye- znamená ďě- a nikoli jen ďe-, kde ďá- se píše da- (na př. mladatko t. j. mláďátko Kruml. 63ᵇ), a kde tedy podle vší pravděpodobnosti i psané dia-, dya- dlužno čísti ďiá-; 2) psaním diabel HusPost. 41ᵃ, kde měkkost v ď- označena tečkou a tedy označení dalšího literou -i nepotřebuje; a 3) psaním dygabel PassKlem. 127ᵇ a dijabluow ChelčPost. 162ᵃ, jež zřejmě svědčí pro znění dvojhláskové iá, jako podobné spřežky ije a yiu v inf. gijeſty Štít. ř. 152ᵇ a přěd svú zzmŷrtyiu ApŠ. 333 svědčí pro znění dvojhláskové ie a iú. – Totéž platí stejným právem také o krestian-, psané creſtian HomOp. 152ᵃ a creſtianztuo Kunh. 148ᵇ dlužno tedy čísti kresťian-, nikoli kresťan-. – Později vzniká z toho ovšem znění křesťan- a ďábel, a když mezi klesáním jotace se bylo stalo zvykem, psáti hlásku ť spřežkou ti nebo ty, hlásku ď spřežkou di nebo dy atp. (v. § 114 poznam.), píší se slova tato opět s –ia. na př. krzeſtian Lobk. 177ᵇ, kṙeſtian Hád. 95ᵃ, diabelniky ChelčP. 101ᵃ atd.; ale tu je jen psaní stejné se starým, znění však je rozdílné: staré creſtian v HomOp. 152ᵃ, dyabel Hrad. 25ᵃ atd. vysloviti jest kresťian, ďiábel, kdežto pozdějším psaním

[132]číslo strany tiskukrzeſtian Lobk. 177ᵇ, diabelniky ChelčP. 101ᵃ znění -ťan a ďá- se znamená.

– V koncovkách jako na př. v Maria jest -ia dvojhláskou, když se vyslovuje jednoslabičně, na př. (v 8slabičném verši): Maria jeho matka slova Kat. 56. Vedle toho bývá -ia také dvojslabičné, a tu ovšem dvojhláskou není; na př. (opět verš 8slab.): Azya jest jmenována AlxV. 599.

118. Toto ia, iá podléhá některým změnám.

1. Především přehlásce: ia, iá přehlasuje se v ě, ie podle téhož pravidla, jaké o přehlásce a, á v ě, ie bylo vyloženo (§ 95 sl.).

Tedy krestian, později křesťan mívalo přehlásku jako zeḿan-zeměné atd., a tvary jeho byly: sg. nom. krestian pozd. křesťan, creſtian HomOp. 152ᵃ věrný krzeſtan Pass. 435; gen. křesťana, krzeſtiana NRada 1282 atd.; vok. křestěne nedoložen; plur. nom. křestěné, kreſtene CisMnich. 98ᵃ, tuž j’ho pohřebli krsezztyene ApŠ. 114, krzeſtyene Pass. 346, Štít. uč. 87ᵃ, Štít. ř. 185ᵃ; gen. křesťan, z krzeſtian Lobk. 177ᵇ; dat. křesťanóm, krzeſtyanom Štít. uč. 63ᵃ; akk. a instr. křesťany, krzeſtyany Štít. uč. 63ᵃ a 86ᵇ; lok. křestěnech, o prvních krzeſtyenech Štít. uč. 72ᵃ, t. 73ᵃ; pravidelné rozdíly mezi křesťan- a křestěn- setřela opět analogie, a to již v době staré: sg. vok. milý krzieſtiane náději máš HusW. 97ᵃ pl. nom. tu bydlé krzeſtane Mand. 38ᵃ, lok. u věrných krzeſtianech HusW. 95ᵇ atd.; nč. je veskrze křesťan-. Ve jménech odvozených křestěnstvo vedle křesťanstvo atp.: krzeſtyenſtwo AlxB. 6, 13, krzeſtanſtwo Pass. 299, creſtianztuo Kunh. 148b, krzieſtanſku wieru ŽWittb. Athan. 225ᵃ atd., může býti -ě- přejato z plur., odvozením od pl. nom. křestěné.

Přehláska v tvarech a odvozeninách substantiva diábel: sg. nom. diábeł; sg. vok. dieble nedoložen, odchylkou: aj dyable pyšný Pass. 321; sg. lok. dieble nedolož.; pl. nom. diebli, dieblé, ať jim dyebly neškodie JiřBrn. 643, dyebly sě sletěchu Marg. 460, odchyl, dyabli počěchu výti Pass. 351, a diable sě nezmeškají HusPost. 216ᵃ, byli sú diablee Pass. tišt. hhiᵇ; pl. lok. diebléch nedolož.; dieblík, dieblíček, diebliczek grillus Veleš., nč. diblík je m. diblík ze staršího dieblík; adj. dieblí, diebelský, w diebley zlosti Hrad. 11ᵃ, dyebelſka moc t. 12ᵃ, o dyebelſka lsti t. 25ᵃ odchyl. dyabelſke ruky Modl. 47ᵃ a j.

Také v koncovce subst. Marie (2slab.) je přehláska z -ia; ale starých dokladů pro 2slab. Marie není, byl tu tedy průběh jiný: bylo Marijě (3slab.), na př. z marigye matky Pass. 415, syn marigie Koř. Mark. 6, 3, s marigy ML. 96ᵃ se dvěma marigema t. 97ᵃ k svátým marigyem t. 121ᵇ atd., a z toho i podle toho jest i nč. Marie (3slab.) a Marie (2slab.).

2. ia, iá v kresťian a ďiábel změnilo se ztrátou jotace v a, á, slova ta zní potom křesťan a ďábel. Kdy se tak stalo, o tom poučují nás doklady. Staré kresťian- jest ve dvou nejstarších dokladech tohoto kmene, creſtian HomOp. 152ᵃ a creſtianztuo Kunh. 148ᵇ; všecky ostatní doklady

[133]číslo strany tiskujsou z doby pozdější a jsou bez jotace, křesťan-: krzeſtan Pass. 365, krzeſtanom Modl. 92ᵃ atd. V ďiábel drží se jotace – podle dokladů dygabel PassKlem. 127ᵇ, diábel HusPost. 41ᵃ, ḋiáblem HusŠal. 6ᵃ, díabla Kruml. 181ᵃ, dijabluow ChelčP. 162ᵃ – mnohem déle, jakož vůbec v slabikách dlouhých také jinde déle zůstává než v krátkých (říkalo se již hřešiti a ještě hřiech atp.); ale vedle toho jsou již na konci XIV a na zač. XV stol. příklady bez jotace: tisíc dablow PassKlem. 126ᵇ ḋábel HusOrth. 178, ḋabel Kruml. lᵇ.

3. Koncovka přejatých substantiv -ia je změněna v č. –í.Na př. z Maria jest Maří, svatá marzy Pass. 397 atd.; a rovněž tak Samaří ze Samaria, vzata jest Samaří Br. 4. Reg. 18, 10; atp. Změna tato mohla by se vykládati přehláskou a zúžením: ia-ie-í; ale vadí tu ta okolnost, že pro -ie není dokladu ani v té době, kdy se ještě nezužovalo, vždycky jest nom. Maří a nikdy Mařie; není tu tedy změna hlásková, nýbrž na místo -ia dostalo se -í tím, že slova tato se přijala do skloňovacího vzoru paní, do něhož právem také patřila; ve vzoru tom je sg. nom. z pravidla -í (z býv. -ьji), paní atp., a toto -í dostala také tato substantiva za cizí -ia.

aj, ej

119. Ve dvojhláskách těchto bývá člen první většinou krátký, na př. v impt. stč. volaj, nč. volej; někdy dlouhý, na př. v háj, stč. sg. dat. lok. fem. téj, dobréj.

Dvojhláskami jsou jen téžeslabičné aj, ej, na př. volaj, volaj-te, volej, volej-te, háj, téj, – nikoli různoslabičné -a-j-, -e-j-, na př. vola-jí, há-jiti, ne-jeden.

V textech starších píší se dvojhlásky tyto spřežkami ay, a i, ey, ei, na př. nayprwnye Krist. 34ᵇ, naipoſlednie ŽKlem. Deut. 29, na horách tweych Pror. 65ᵇ, na hoře wyſokey t. 42ᵇ, gei (sg. akk. masc.) Pass. 380,

– někdy s označením délky, na př. na wſſelykeey huořě ſwateey Pror. 9ᵃ,

– později s -g a -j, na př. Stregcz Háj. 317ᵇ, prodag domu Br. Lev. 25, 32, geg Nudož. 36ᵃ nč. kraj, jej, zřídka s -i, heitmani TomŽ. 31 a j.

Psaní ey a eg drží se archaisticky v příjmeních Veyr, Matiegka atp.

Dvojhlásky tyto jsou dílem původní, dílem podružné.

Dvojhláska aj, áj je původní, kde také jiné jazyky slovanské mají aj nebo kde z etymologického a + j n. a + i se vyvinulo. Na př. v tajný, -stajný, hajný, vajce, krajčí, kraj, prodaj, háj, ráj; v impt. volaj, volajte atp.; v adj. veždajší, tehdajší, včerajší atp.; v superl. naj-, najlépe atd.; v zajtra ze za-j(u)tra.

Naproti tomu jest aj podružné ve střídě za ý, na př. v pajcha vznikl. z pýcha, dobraj z dobrý (srov. § 217), – v mlajší vzniklém z mlazší atp.,

– a v slovích přejatých, na př. hajtman, kajkléř, glajt atd.

[134]číslo strany tiskuRovněž tak je dvojhláska ej, éj dílem původní, na př. v nejsem, nejdu, vejdu (z psl. vъjьd-), sejmu atp., –dílem podružná, když vznikla zpátečnou přehláskou z aj, na př. dej z daj, ob. nejvejš z najvajš (srov. § násl.), nebo klesnutím jotace z ěj, na př. nč. sázej ze stč. sȧzěj, nč. zloďej (psané zloděj) ze stč. zloděj (vysl. zloďěj). –

Z aj, ej odsouvá se -j v některých případech a dialekticky; o tom v. § 455. –

120. Všeliká dvojhláska aj změnila se během času v nč. ej.

a) Po souhlásce měkké změnilo se aj v ěj přehláskou postupnou (v. § 99), a z ěj stalo se dále ej (sklesnutím jotace); na př. snášaj-stč. snášěj – nč. snášej.

b) Po souhlásce tvrdé změnilo se aj přímo v ej. Na př. za stč. vajce je nč. vejce, a rovněž tak změnilo se stč. volaj ve volej, volajte ve volejte, tehdajší v tehdejší, najlépe v nejlépe, zajtra v zejtra, pajcha v pejcha, hajtman v hejtman, dial. doudl. lajc (lavice) v lejc Kotsm. 7, mlajší v mlejší t. Změnu tuto nazýváme přehláskou zpátečnou. Je to vlastně spodobení, způsobené mechanikou řeči; na přechodu mezi a- a -j(i) jsou mluvidla v tom nastrojení, za jakého se článkuje e; zaznívá tu tedy mimovolné e, aj-aej; toto mimovolné e šíří se víc a více, až ovládne místo a.

V některých případech podobá se změna tato ku přehlásce postupné, na př. v impt. vołaj-vołej a púščaj-púščěj; ale rozdíl je tu přece několikerý: 1) v přehlásce postupné je před -aj souhláska měkká, ve zpátečné tvrdá, púščaj-vołaj; 2) v přehlásce postupné mění se aj v ěj, ve zpátečné v ej, púščěj-vołej; 3) přehláska postupná vykonala se ve stol. XII, zpátečná v době mnohem pozdější.

Nejstarší doklady pro ej z aj jsou, pokud vím, ze skl. stol. XIV: ſtaroſta vrzyednykowey Pror. 109ᵃ, na horách tweych t. 65ᵇ, weywody (praes.) Vít. 11ᵃ, zawytey rok peremptorius terminus Lún. ks. z r. 1397, Maley non comparuit t.; v stol. XV jich přibývá, na př. cztwrtey diel Lún. ks. z r. 1403, beyti t., Johannes Czelney t. z r. 1409, neznamey kraj BrigF. 14, kterakey konec Mill. 40ᵃ, k druheym Otc. 102ᵃ, neyſſpieſs t. 75ᵇ atd., ale přece bývá valnou většinou a pravidlem aj; v stol. XVI pak množí se ej víc a více

– u Hájka 1541 je ještě častěji ay než ey, v herbáři Thad. Hájka 1562 je v superl. vždycky naj- a rovněž tak v impt. vždycky -aj, jinde pak jenom velmi zřídka ej, a ve Veleslavínově Kalendáři 1578 je v superlativech převahou naj-, jinde aj i ej –; a teprv od stol. XVII jest ej pravidlem jako v nč.

Co do místa zasáhla přehláska tato celé Čechy a Moravy pruh západní a střední; srov. mor. dej, počkej, nejlepší BartD. 29 (pomor.), zavołej, nejlepší, grejcar t. 53 (dolsk.), nejlepší, zavołej i zavołaj t. 99 (lašsk.); dol.-beč. dé, déme, déte, nélepší Btch. 414 přepokládá též starší

[135]číslo strany tiskupřehlasované -ej- atd. Na Slovensku přehláska tato jenom místy se vyskytuje, Hatt. mluv. str. 11, na př. zagejduj gejdošku Koll. Zpěv. 2, 8 vedle gajdoval z gajdami t. 79.

Přehlásce aj-ej nepodlehla 1) interj. aj (nč. ej není přehláskou z aj, nýbrž aj a ej bylo již v stč. vedle sebe); interjekce liší se od jiných druhů slov, tím jsou osamoceny a namnoze také chráněny ode změn hláskových, které jinde zavládají. Dále nepodlehla té změně 2) koncovka -aj v dial. tvarech 3. os. množ. (oni) volaj´(m. volají) atp.; obecné tyto tvary vznikly, když pravidlo o přehlásce aj-ej bylo již prošlo. A ovšem nepodléhá této změně 3) různoslabiċné -a-j- a jest tedy vedle přehlasovaného vejce nepřehlasované va-jec (pl. gen.), va-ječný, jest vola-jí vedle volej, volej-te, ta-jiti v. tej-ný atd.

Naproti tomu pravidlo jinde tou měrou proniká, že se i v složení -a + j- jeví, na př. v na-jdu přehl. nejdu : o tom kdo by chtěl sobě přečísti šíře neyde in Vitis sanctorum Pref. 40, o čemž doleji neydeſſ t. 43, že ty dvě galle tam neydem t. 74, to se v knihách neyde Puch. 46ᵃ, (jablka) plná popela neydeſs t. 45ᵃ, jak se v této knize negde Štelc. Jg. (s. v. nejde) Tu však evidence etymologická nutkala k tomu a dosáhla toho, že se přehláska zase zrušila.

Také lajk (jednoslab.), vzniklé synizesí z dvojslab. la-ik, podlehlo této přehlásce, leyk Blah. 8. Nč. dvojslab. laik je slovo nově přejaté.

Jinde způsobeno zrušení této přehlásky tvary příbuznými, které měly aj po právu. Na př. bylo stč. tajný přehl. tejný: tegné ſchůze VelKal. 104 (vedle tagne wěcy t. 239), posla teyneho Solf. 5, o tegnych písmách Froz. 12 atd.; ale vlivem tvarů ta-jiti, ta-jemný atp. přehláska zrušena a je zase tajný. Bylo hajný přehl. hejný, a vlivem slov háj, hájiti atp. je zase hajný. Byly stč. impt. kaj, kajme, kajte atp., přehl. kej, kejme, kejte, na př. key Pelzel 88, kejme se toho Proch. Jg., protož se kejte Pam. 3, 168, na pravdu neleyte Prostop. 13ᵃ atp.; ale byly vedle toho tvary právem nepřehlasované ka-ji, ka-ješ atd., a vlivem jejich zrušeno kej atd. a je zase nč. kaj se, kajte se, nelajte atd. K slovesům zráti a hráti jsou imperativy nč. zraj, hraj ku praesentu zra-ji, hra-ji, jehož -a-j- přehlásku ruší anebo jí ani nedopouští, a zrej, hrej ku praes. zrám, hrám, v němž takového dvojhlásce aj příznivého podnětu není. K nom. prodej byl gen. náležitý proda-je; z obého vzniklo analogií prodej gen. prodeje a prodaj gen. prodaje, a toto oboje bylo v užívání ještě v době nedávné, Jg. má doklady toho z usu. Podobně výdej gen. výda-je; zde drží se aj většinou dosud. Adj. prodejný i prodajný, ale jen vydajný, podajný atd.

Pro subst. kraj přehlasované v krej nemáme dokladu; ale přes to je možná, že bylo krej a že se zrušilo tvary příbuznými gen. kra-je atd.

Také pro přehlásku dlouhého áj v háj, ráj ap. není dokladu. –

[136]číslo strany tisku121. Dialekticky mění se ej v ėj, kdež ė znamená hlásku mezi e a i. Děje se tak vlivem následujícího -j, assimilací. Assimilace je místy té míry, že ėj zní téměř nebo docela jako ij (yj), í (ý). Tak zejména v nář. mor. dolském zní ej v zavołej, neutrácej, nejlepší atd. „mezi ej a ij“ BartD. 52; tutéž transkribováno ėj v slabikách tvrdých literou ý, v měkkých literou í: z tý bíłý husi, dý mně grýcar, nezývý, pomáhý Pámbů, podívý sa, zavołý, zazpívýte, nýlepší, nýpěkníši, teplíši, złodí (zloděj) t. 51 a 53.

V Čechách je to známo v nářečí chodském. Tu zní vėjce, nėjsem, vėjdu, vėjmeno skoro jako vyjce, nyjsem, vyjdu, vyjmeno, rovnėj (impt. a adjekt. m. rovný) skoro jako rovnyj, a rovněž tak impt. dėj, dělėj atd., adj. stejný ob. stejnej zní stėjněj, superl. nėjstėjňėjší skoro jako nyjstyjňijší; impt. svážėj jako svážij, nehurážėj jako nehurážij, a klėj, klėjte jako klí, klíte, a rovněž tak sėj-sí, sėjte-síte, přėj-pří, přėjte-příte atp., odtud pak jest -i- také v různoslabičném -e-j- v praes. klije, sije atp. za ob. kleje, seje atd., chod. 35. Tvrdí se, že chodské ėj zní úplně jako yj, ale při bedlivém poslouchání zdálo se mi přece, že znění ėj, jest jiné, než které rozumíme psaným yj; nesmíme se másti tím, že chodské dėj a kryj má dvojhlásku znění zcela stejného, neboť chodské kryj není původní, nýbrž z ob. krej, přešlého v krėj, a dvojhláska v chod. dėj a krėj psaném kryj musí zníti stejně, poněvadž je skutečně stejná. Jinde myslím, že stejnost ėj-yj není úplná, ale rozdíl jest ovšem velmi malý. Čisté ej má chodština v dial. tejď, (teď), sejď (seď) chod. 35; a od toho liší se znění ėj velmi značně.

Změnu takovou nalézáme také v některých textech starých. Na př. v AlxV. je ve sklonění vzorů ta, dobrá pravidelný rozdíl mezi sing. gen. té, dobré a dat. lok. téj, dobréj. Za téj, dobréj bývá tu častěji také tý, dobrý. Úžením, jako je v nč. dobré ob. dobrý atd., změny té vykládati nelze, poněvadž úžení v AlxV. ještě neproniká a na př. nikdy sing. gen. fem. tý, dobrý (m. té, dobré) se nevyskytuje. Zbývá tu tedy jen výklad, že -éj se změnilo v –ė´j a toto v -í (n. -ý). Doklady z AlxV.: w ty ſtranye 613, w ty rotě 1637, na 'ny ſtranye 2289, na gedny horzye 681, při gedny horzye 1291, y wgedny čsti 1960, ſwy hospodě 445, na ſwy hlavě 894, k rzyeczky zemi 314, ktery (bohyni) 748, kazdy ranye 1464, (k) kazdy sěči 1671, w zemy rzyeczky 69, ve čsti ſweczky 70, w taky mysli 458, w hedbawny vlně 1236, po lewy ſtranye 1663. Mnohé takové doklady jsou také jinde na př. na hoře ſwaty Hod. 22ᵇ, po maly chvíli t. 40ᵃ, my duši t. 76ᵇ, ſwy duši t. 66ᵇ, k ſwy milosti t. 87ᵃ, w ſwy kráse t. 44ᵃ, po ſwy vóli t. 66ᵇ a j. (často v Hod.), k ſwy matcě ML. 118ᵇ, na ſkrowny potřebě BrigF. 118, w kteryzto oboře Mill. 49ᵇ atd.

O změně e-ė mimo ej v. § 132.

[137]číslo strany tiskuZa ej bývá aj

122. Příklady změny této vyskytují se v době přehlásky aj-ej V době té říkalo se vajce způsobem starým a vejce způsobem novým, a duplikátů takových s aj a ej bylo bez počtu. Tu pak, kdy vedle správného vejce bylo vajce rovněž správné a kdy takových příkladů stejných s ej a aj jest veliká síla, vzniká mínění, že ke každému slovu s ej může býti duplikát s aj, a vzniká aj také k původnímu ej (nebo ěj), vzniká k vejdu novotvar vajdu atd. Na př. když tam waydeſs Lobk. 104ᵇ wayda mezi ně Háj. 109ᵇ, wayducze Hod. 52ᵃ, ajd- m. náležitého vejd-; odaydeme Háj. 365ᵃ, odaydietež t. 49ᵇ, odajd- m. odejd-; jakž jej slunce obayde Háj. herb. 15ᵃ, obajde m. obejde; ſayde s tebe všěckna nečistota Chir. 187ᵇ, (zlitina) ſayde doluov t. 310ᵃ, ſaydut doluov všěckny piehy t. 309. sajd- m. sejd-; třikrát ſegde a zase wzagde Háj. 14ᵃ, vzajd- m. vzejd-; (ten nápoj) odaymet každú žieznivost Chir. 65ᵃ, odajme m. odejme; ſaymy s ňeho ty lupiny t. 188ᵇ, sajmi m. sejmi; vaygmie boží GestMus. 46ᵇ, vajmě m. vejmě; wayhrze Hrab. 201ᵃ, 441ᵃ, wayhrach t. 55ᵃ, 246ᵃ, 336ᵇ 391ᵇ, 441ᵇ a j., vajhr- m. vejhr-; nayſem žádostiv Háj. 73ᵃ, nayſy Hrub. 272ᵇ, které (ženy) nayſſu po porodu dobře vyčišťeny Chir. 326ᵇ, nayſau Háj. 156ᵃ, najs- m. nejs-; ty (skořepiny) ztluc na prach a proſay čistě Chir. 39ᵃ, zetřiž to spolu dobřě a proſſay čistě t. 171ᵃ, (piesek) ztluc a proſſav Chir. 27lᵇ prosaj m. prosej stč. prosěj; przywoday ſie dobřě t. 296ᵇ, přivoďaj m. přioďej (přioděj); na tay cestě Hug. 44ᵇ, taj m. téj, dána ta kopa Uhliko way a Kláře sestrám KolB. 1520; do rayſtr Háj. 448ᵃ, v rajstřích Tovač. 17ᵃ, rajstr- m. rejstr- (z lat. registr-); turnaj m. turnej. Když přehláska aj-ej pronikla, přestaly ovšem také tyto novotvary s aj m. vlastního ej.

Poznam. Proměny tohoto druhu v dějinách jazyka českého častěji se vyskytují: kdykoli se děje v míře rozsáhlejší nějaká změna, kterou se starší A mění v novější B, skoro vždy nalézáme doklady, že v době přechodní, kdy staré A a nové B vedle sebe jsou, také k původnímu B' se přidělává domněle starší A. Příčinou novotvarům A‘ je zajisté analogie. Nazývám ji v těchto případech zvratnou, poněvadž působí směrem chronologicky i meritorně zvratným, zvracujícím. V Listech filol. 1874, 50 uvedl jsem některé její způsoby a účinky. Tehdáž domníval jsem se, že je to analogie jenom pisecká, jen v slovích napsaných provedená, že se psalo vajdu (waydu), ale vyslovovalo vejdu; avšak další zkušeností poučil jsem se, že z toho, co zvratné analogického nalézáme v písmě, bývalo mnoho – třeba že ne všecko – také v řeči mluvené. Srov. co o té věci pověděno také doleji, zvláště v §§ 169 a 170. Zde budiž ještě připomenuto, že zvratná analogie své činnosti nestavila, ani když způsobovala nezřetelnost nebo dokonce dvojsmysl. Na př. ok. r. 1400 a potom říkalo se pýcha a pajcha, a podle toho také výdu (= vyjdu) a vajdu, dušě wayducz z těla

[138]číslo strany tiskuVít. 34ᵇ, a touž dobou říkalo se i vajdu m. ve-jdu, wayducze Hod. 52ᵃ, když tam waydeſs Lobk. 104ᵇ; bylo tedy stejnou dobou vajdu = exibo (nč. vyjdu) a = introibo (nč. vejdu).

Za aj, ej býváý.

123. Touž analogií zvratnou, o které právě byla řeč, vyvinulo se také ý za náležité aj, ej: v jisté době (již ve XIV a až do sklonku XVI stol.) říká se způsobem starším starý mlýn atp., a vedle toho také způsobem novějším staraj mlajn atd., a dále (od sklonku XIV dosud) také způsobem ještě novějším starej mlejn atd., v. § 217; a podle toho přidělává se domněle starší ý v některých příkladech také k takovému aj a ej, které nevzniklo z ý. Příklady takové jsou:

impt. -ý, -ýte místo -aj, -ajte; na př. nedawy m. nedávaj ŽWittb. 26, 12, nedý m. nedaj v Pass. tištěném v leg. o rytířích verš 272 a 311; nechyž pomyslí Lomn. Jg., nechyžť zanechá Ješ. Jg., t. j. nechý m. nechej; poſluchite JiřBrn. 1, poſluchyte t. 60, t. j. poslúchýte m. poslúchajte; říkalo se dobraj, dobrej a vedle toho způsobem starším také dobrý, z toho vznikalo domnění, že za aj, ej také jindy a vůbec může bývati ý, a podle toho domnění utvořeno k imperativu náležitému daj, dej atp. také mylné dý atd.; –

prý místo praj, prej: tvary slovesa praviti, praes. (já) pravi, (on) praví, (oni) pravie zúž. praví, aor. (on) pravi vkládaly se do vět nespojitě t. j. bez větoslovného vlivu na ostatek věty, podobně jako nč. vkládáme trvám, myslím (na př. bude trvám pršeti, bude myslím pršeti atp.); nespojité tyto vložky klesaly v povědomí mluvících, ztrácel se z nich význam slovesný a dával se jim význam adverbialní, klesaly v adverbia; v toiu pak stavu skleslém podléhaly změnám hláskovým mimořádným, zejména praví n. prąvi změněno v praj (v. § 353), toto dále přehláskou v prej, a k tomuto pak přiděláno i domněle starší prý; – doklady k tomu: praví, pravi, na př.: „I pověděl stařec ještě jiné podobenství. Milovníci, prawj, světa tohoto jsou podobni jednomu, jenž měl tři přítele. . .“ Barl. 1, 24; praj, na př. „Neb die David: nenie kto by dobře učinil, uon usque ad unum, ba, pray, nenie až do jednoho“ HusW. 90ᵇ; Confitentur se nosse deum, factis autem negant, vyznávají pray, by znali boha a skutky zapierají t. 96ᵃ; ta virtus jest láska, jenž pray jako střecha přikrývá ten dóm t. 95ᵇ; pray Jel. Jg.; prej, na př. že je prey řídí duch svatý Prostopr. 19ᵃ; „ďábel takovau odpovéd dával těm, kteří ho zaklínali: z toho, prey, těla nepůjdu“ Lomn. Kup. 43ᵇ; prý, na př. „odkavad svátý apoštol Pavel: Na díle, prý, známe, na díle prorokujeme“ Barl. 1, 29; „zlí duchové vrátili se domů. Nemohli sme, prý, na ten kříž umučeného Krista hleděti“ t. 2, 17; Herodesa pry mučil, Všehrd rkp. z r. 1517 1. 194ᵃ, prij v rkp. z r. 1600 1. 199ᵇ (místo

[139]číslo strany tiskustejné); tehdy nazval Jakob jméno místa Fanuel, neb sem, pry, viděł Boha Br. Gen. 32, 30 (vocavit nomen loci Phanuel, dicens: Vidi Deum); –

lýno m. lajno, lejno, stsl. lajno atd.; na př. lyno SlovKlem. 82ᵃ, lyny zmazán t., wlaſtowiczim lynem Lit. Tob. 2 (obs.); –

hranostý m. -staj, -stej, pol. gronostaj atd., hranoſty Lact. 287d; – utrých, nč. spisovné za starší utrajch, utrejch z němč., střhněm. hütte-rouch (vlastně saze, které se v tavírnách usazují a jsou jedovaté); podobně ošlých a ošlejch ze střhněm. aschlouch ; –

slova přejatá s náležitým aj, ej, ale změněným pak v ý; na př. -štajn, -štejn, -štýn, Karlſſtayn VelKal. 152, z Waldſſtayna t. 181, Potštain TomP. 4, 287, od Karlſſteyna VelKal. 323, z Waldſſteyna t. 172 atd., nč. Us. spisovný Potštýn atd.; – Vajmar, Vejmar w Waymarce VelKal. 119, w Weymarce t. 65, nč. Us. spis. Výmar; – Švajcar, Švejcar, Sſwaycaruow VelKal. 5, Sſweycaři t. 64, nč. Us. spis. Švýcar, – knejp, z němč., střhněm. knîf, knîp, nhněm. Kneif, zlin. knýp BartD. 10; – fraj-, frej-, frý-, na př. frajmark, frejmark dial. frýmarčiti; – sem ovšem nepatří ý, které je za cizí i a doloženo již v textech starých, na př. stč. Rýn je ze stněm. Rîn, nikoli zvratnou analogií z pozdějšího Rajn a Rejn.

e, é.

124. Krátké e píše se literou e.

Dlouhé é píše se v textech starších dílem bez označení délky touž literou e, na př. czeſkeho m. českého Hrad. 25ᵇ, – dílem s délkou označenou, a to spřežkami ee, ee, na př. zlee slovo AlxBM. 4, 4, do wezzelee Jid. 151, zelee warzenee Pass. 625, ſweemu Háj. 236ᵃ, gmeeno Ben. Gen.

21, 33, – nebo literou ě, na př. o giněm Pil. d, – nebo literou é, na př. ſmylné milosti Štít. uč. 70ᵇ, podlé list. z r. 1395 atd.; litera é, doložená poprvé v Štít. uč., přijata jest do pravopisu Husova a bratrského a ujala se pak všeobecně.

V nářečích moravských rozeznávají e čtvera znění: e stejné s českým; druhé e hanácké za i, na př. ževot m. život atp., při němž ústa o poznání více se otevrou, než při obyčejném e; třetí e hanácké za y, na př. rebe m. ryby atp., vyslovuje se „plnými ústy“, chýlí se k o, ale nezní přece jako něm. ö; a čtvrté podobné k ä, na př. čäło, žäna, šäsc (lašsk., hrozenk. a j.). Srov. Neoral 3 a BartD. 98, 39, 52.

e, éje střídnicí:

125. 1. Za psl. e, na př. nesete psl. nesete, sg. vok. bože psl. bože atd. Toto e nazýváme původním.

2. Za psl. ь, na př. den psl. dьnь, čest psl. čьstь.

3. Za psl. ъ, na př. sen psl. sъnъ, sg. instr. bratrem psl. bratrъmь.

[140]číslo strany tiskuV střídnicích těchto bylo e dvoje: a) e vzniklé z ъ bylo kvality jiné, než b) e vzniklé z ь a e původní. Ono bylo široké (temné), toto úzké (jasné). Rozdílnost tato vysvětluje se z rozdílného původu, a jeví se také v účincích těchto hlásek:

a) e původní a e vzniklé z ь mají moc přehlasovací, e pak vzniklé z ъ moci té nemá, jak ukazují příklady čas vok. čěse, třasu-třěseš, táhnu-tiehneš, kuřat- pl. lok. stč. kuřětech (stsl. kurętьchъ), zeman- pl. lok. zeměnech (*zemjanьchъ), stsl. jagnьcь- stč. jěhnec atd., a naproti tomu čas- sg. instr. časem (*časъmь) atd.;

b) e původní a e vzniklé z ь měkčí také r v ř, e pak vzniklé z ъ moci měkčící nemá, jak opět ukazují příklady bratr sg. vok. bratře, mrumřeš, starý-stařec (stsl. starьcь) atd., a naproti tomu bratr sg. instr. bratrem (*bratrъmь) atd.

Z toho zároveň vyplývá, že rozdíl mezi tímto dvojím e byl ve výslovnosti staročeské zřetelný ještě v stol. XII a XIII (do té doby připadá přehláska a-ě a vznik ř). Na pohled svědčí tomu také pro dobu pozdější doklady sg. instr. -om, -oͤm místo -em: zamútiv sywotoͤm LMar. 5, s svým zkotoͤm t. 6, před ſwyetom ŽWittb. Athan. 226ᵃ, pějte hlaſſom t. 97, 5, před Eleazarem popom Ol. Num. 27, 22, pomsti mne nad mým protiwnikom Koř. Luk. 18, 3, kterým czzinom Kruml. 157ᵃ; ale v dokladech z LMar. jest -oͤm omylem vydavatelovým za rukopisné -eem, a v ostatních jsou bezpochyby omyly pisecké, jako nad ložom Ol. (ČČM. 1864, 171).

4. Za cizí i, na př. křesťan lat. christianus. –

V české době historické vzniká e, é ještě také z hlásek jiných a způsobem jiným, na př. za stč. cěsta, cievka, tobú, básn je pozdější cesta, cévka, tebú, báseň atd.; o tom zde jinde na svých místech je řeč.

O dlouhém é viz ještě § následující. –

Dlouhé é vzniká:

126. a) Z krátkého e dloužením fonetickým. Na př. beru-béřeš, kámen-kamének atd.; –

b) Stahováním (srov. § 477). Tu vzniká é:

z oje (s přízvukem na -è), na př. sing. nom. akk. neutr. mé, tvé, své, dvé, tré, obé, dobré psl. moje atd.;

z ojê, na př. sg. gen. fem. té z *tojê, a plur. akk. masc. a nom. akk. fem. mé, tvé, své z *mojê atd. (stsl. má v těchto tvarech -oję, ale pro češt. pol. a rušt. dlužno předpokládati -ojê, srov. § 51); –

z yjê, na př. sg. gen. fem. a plur. nom. akk. fein. a akk. masc. dobré, z *dobryjê (opět -yjê proti stsl. -yję, v. § týž).

Tudy vzniklé é je tvrdé a neměkčí, na př. dobré, małé, veliké atd.

[141]číslo strany tiskuc) Několikrát vyskytuje se v stč. zdlouženo začátečné e- po předložkách z-, v-. Mám tyto doklady: z eelamiczka svD. 11, z eegipta ŽKap. 79, 9, w eegyptye Pror. 16ᵇ, we Egyptie Lit. 2. Mach. 1, 10, ze Egipta t. 5, 11. Srov. změny podobné při a-, o-, u- v § 94, c) a j.

é se úží v í.

127. Na př. stč. řéci nč. říci, lémec-límec, kamének-kamínek.

Úžením nazýváme tuto změnu, poněvadž í je samohláska užší než é, t. j. při í je průlina v ústech užší než při é.

Změně té podléhá é v slabikách mékkých, na př. řéci-říci, hňésti-hnísti atd., – i neměkkých, na př. péci- ob. píct, kamének-kamínek atd. Po souhláskách tvrdých píše se ý m. í, na př. suchý stýblo, okýnko, stehýnko, dýlka atp., poněvadž by psaní -í dílem povaze českého pravopisu odporovalo (na př. v suchí, okínko atp. bylo by měkké í po souhláskách tvrdých), dílem k výslovnosti měkké svádělo (psané stíblo čtlo by se sťíblo atd.).

Rozumí se dále samo sebou, že změně té podléhá é všeliké, které čeština v té době má, když úžení proniká; tedy nejen ė původní, jako na př. v řéci říci, nýbrž i každé jiné, na př. vajéčko-vajíčko (*vajьčьko, é z ь), nařékati Háj. 364ᵃ– naříkati (stč. nařiekati, é sklesnutím jotace z ie), křidélko-křidýlko (křídlo stsl. krilo, é vložené) atd.

Příčinou zužování je délka. Neboť vyskytuje se jenom v slabikách dlouhých a nikoli v krátkých; v slabikách dlouhých vyskytuje se ve svých mezích pravidelně, na př. v češtině obecné je zúženo dlouhé é každé; v slovích příbuzných tu bývá, tu nebývá, podle rozdílné kvantity, na př. v inf. řéci-říci je slabika první dlouhá a proto zúžena, v řekl krátká a nezúžena, v dial. chod. je steblo, nest, pect krátké a proto nezúženo, v češtině obecné stýblo, nýst, píct dlouhé a zúženo.

V textech starých jsou doklady pro úžení é-í již ze stol. XIV: w dwoyduchim in diploide ŽWittb. 49, 14, navrať sliby twy t. 49, 14; ale tu i ve stol. XV jest jich pořídku, a teprve v XVI stol. rozmnožují se tak, že dosahují té míry, ve které se tato změna jeví v nč. jazyku spisovném. Čteme na př. dwa wyedenſki HusW. 19ᵇ, welikiho m. velikého Mill. 30ᵃ; chudyho ChelčP. 144ᵃ, vſwyho ſtolu t. 168ᵃ, zřídka v ChelčP.; mýnie (nč. méně) Háj. 70ᵃ, wzdýlij t. 29ᵃ, se třmi dýkami t. 330ᵃ (stč. déka), Slijzſka knižata t. 45ᵃ, wčijra t. 379ᵃ, dluhy zdraví t. 124ᵇ, wyſoky Mayto t. 469ᵃ, cely leto t. 246ᵇ, prawy ruky palec t. 19ᵇ, na wyſoky hoře t. 4ᵃ, zjevily se nieyaky ryby t. 340ᵃ, takowy užitky t. 85ᵇ, knížeti Opawſkymu t. 262ᵇ, po niekterym času t. 51ᵃ, po Swatym Petru t. 394ᵇ atd.; nýſti Puch. 213ᵇ na dýl t. 150ᵃ atd.; yadýrko Háj. herb. (1562), mijſtýčko t. 246ᵃ, miſtijčko t. 345ᵇ, na prkýnkách t. 87ᵃ, (vezmi) rýwu t. 383ᵇ, rý-

[142]číslo strany tiskuwowij t.155ᵇ, Semýnko t. 328ᵇ, nowý yablka t. 69ᵃ, lněnýho semene t. 96ᵃ, w mléce mandlowým t. 87ᵃ; tři wobrucže zelezny KolCC. 72ᵇ (1568); u Studýnky VelKal. (1578) 146, města Bělý dobyli t. 298, Matky Božij Sněžný t. 74; z dýlj Br. Deut. 3, 11 a zdélj t. Ex. 30, 2, myſſljnka t. Isa. 29, 16 a myſſlénky t. Isa. 16, 6, přeljwám t. Jer. 48, 11a wyléwali t. Ezech. 16, 18, zemdljwá t. Jer. 38, 4 a zemdléwá t. Isa. 40, 28 atd., v bibli Br. velmi často nezúž. é vedle zúž. í, a nikdy zúžení ve sklonění vzoru dobrý: gen dobrého, nikdy dobrýho, atd.; Nudož. (1603) 30ᵃ potvrzuje, že vedle dobré víno, dobrého vína atd. také se říká dobrý víno, dobrýho vína atd.

V textech starých je místo i zúženého z é psáno někdy ie, ye, na př. dušě ſwye (sg. gen.) Brig. 95ᵃ, myeho otczye VstúpDrk. 54, otczye ſwyeho t. 57; písaři stol. XIV – poč. XVI, kteří jazyka dobře neznali a způsobem jak se jim zdálo starožitnějším psáti se snažili, psávali ie, ye místo náležitého í (na př. syn bozye m. boží ML. 31ᵇ, pieſmo m. písmo Otc. 2ᵇ, srov. § 170), a psali tak někdy také í zúžené z é.

Od stol. XVII jest zúžení é-í téměř všude tam, kde je má i nynější jazyk spisovný. Jenom v tom je rozdíl trochu patrný, že měkké -lé (m. lie) zůstává v koncovkách nezúženo, na př. sg. nom. akk. gen. obilé, 3. pl. chválé, part. chváléc atp.; zúžení toto dokonává se v stol. XVIII. –

V jazyku nynějším, a to především v nářečí spisovném, jest é zúženo v í všude v slabikách měkkých, na př. říci, hnísti, vajíčko. Jenom slabika lé zachovává nezúžené -é v koncovce pl. nom. kazatelé atp. vždycky, poněvadž ve výslovnosti obecné toto -é se zkrátilo (naši přátele Us.), a v slabikách kořenných skoro vždycky, na př. mléko, lék, naléhati, ohlédati atd., ale ohlížeti se (odchyl. m. -hlézeti), líska (stč. lésa, v jaz. spisovném zřídka se vyskytující). V slabikách neměkkých drží se é, na př. stéblo, délka, okénko, kamének, dobré, dobrého atd.; někdy tu bývá zúženina í (psána í neb ý) vedle é, ale to dopouští se jen v slabikách kmenových, nikoli v koncovkách ohýbacích, na př. vedle kamének, okénko atp. bývá také kamínek, okýnko atd., ale nebývá též dobrý, dobrýho m. dobré, dobrého atd.

V nářečích obecných v Čechách je zúžení é-í provedeno veskrze, v slabikách tvrdých jako měkkých; tedy suchý stýblo, malí vokýnko, kyselí mlíko, nalízt, dobrýho vína atd.; praví-li se lék vedle lík atp., je to z jazyka spisovného. Kde se é zkrátilo v e, tam ovšem zúžení se nestalo; na př. v podle (za stč. podlé), v chod. steblo, nest, ob. přátele (pl. nom.), nalehat. Tak jest i v nářečích moravských, srov. Btch. 419–420 a 427; liší se jen dialekty východní: v nářečí zlinském tvrdé é neúží se nikdy BartD. 11, a drží se nezúžené -lé, do zelé, do obilé t. 7; v nářečí keleckém chléb, mléko, zelé, podmáslé t. 92; v dolském úženo jen někdy, prstýnek, dýnko, dýšč, míno, sładký mlíko t. 53; v lašském místy se úží,

[143]číslo strany tiskumísty se neúží, zeli a zele, chlib a chleb, niść a něsť, umił a uměl (slabiky dlouhé, v nářečí tomto zkrácené) BartD. 99; ve valašském se neúží Šemb. Dial. 113, 114 a j. Dále na východ slovenština západní má nezúžené é, dobrého atd., zřídka zúž. dobrýho atp. Šemb. 72; slovenština střední (spisovná) má z é vzniklé ie, dobrieho atd.; a východní má zkrácené e, dobreho atd., Pastrn. 122.

128. é se mění v ie (psané ie, ié, jé).

a) Změnu tuto nalézáme v nč. v nářečí středoslovenském, kdež je pravidlem, na př. dobrieho č. dobrého, velkieho č. velikého, niesť, viesť č. nésti, vésti atd.; pak místy v nářečí slovenském na Moravě, na př. sjédmý, šjéstý, kamjének, remjének, korjének, prscjének BartD. 40 (hrozenk.), čiérný (zlin. čérny), čiért (zlin. čért). šiéstý, šieu (= šel, stč. šéł), chliéb, mliéko t. 45 (lhot.); a místy ve valašském, na př. mlieko vedle mléko, chlieb, lieži v. chléb, léži (3. sg.), čierny, čiert, večier atd. t. 86 (starojick.).

b) Změnu stejnou nalézáme v některých dokladech starých, zvlášté stol. XVI. Uvedu nejprvé příklady:

dřéve, dřieve; podle stsl. drevlje je stč. náležité dřéve, drsewe svD. 23, drzewe AlxH. 6, 19, Mast. 170, Pass. 394, DalC. 10, Štít. uč. 88ᵃ, OtcB. 15ᵃ atd.; ale již záhy vyvinuje se dřieve: drzyewe Mast. 371, Hrad. 23ᵇ, Modl. 124ᵃ atd., drzieve Pass. 276, ŽWittb. Athan. 226ᵃ, OtcB. 12ᵇ atd.; v textech pozdějších: drzyewe Ben. Job 8, 16 a j. (v Ben. vždy drzyewe), drzyewe v bibli Kutnohorské ib. a j., drzijewe Hrub. 369ᵃ a j., HrubPetr. 329ᵇ a j.; –

řéci, řieci, stsl. rešti, rzeeczi Štít. ř. 122ᵇ, rzéczy Ben. Job 9, 12, t. 36, 23 a j., rzeczy ChelčP. 38ᵇ a j.; rzyeczy Ben. Jos. 22, 8, t. Job11, 10 a j.; rzýeczy t. Luk. 5, 23; rzieczy t. Soudc. 12, 6, bible Kutn.ib., ChelčP. 38ᵃ a j.; rzieci bible Pernšt. Isa. 25, 9, řieci t. 1. Mach. 6, 57, rzijeczy Hrub. 23ᵇ, 53ᵇ a j., HrubPetr. 9ᵃ, 16ᵃ a j. (v Hrub. a HrubPetr. vždycky tak); –

řevu, řéveš, řieveš atd., stsl. ŕeve-, jenž rzewu rugiunt Modl. 76ᵇ a j.; rzyewe Ben. 1. Mach. 3, 4, zařyewe t. Am. 3, 8, když lev rzyéwe t. Zjev.10, 3, řiewe bible Pernšt. ib., rzijewe Hrub. 418ᵇ a 156ᵃ; –

střiebro: ſtrziebro ŽWittb. 11, 7 atd., stč. vždy střiebr-; naproti tomu stsl. sьrebro, srbch. srebro (rus. serebro); pro češtinu jest trvám předpokládati srēbro (ze sьrebro), a z toho střiebro; –

-lé, -lie: chlieb Otc. 95ᵇ, 119ᵇ a j., člověk zamayſſlie ChelčP. 77ᵇ, lidé neprziwolie t. 162ᵃ atp., vdolié Ben. Jos. 8, 11, obydlié t. Súdc. 7,8, náſylie t. 2. Král. 13 (náp.), apoſſtolié t. Zjev. 2, 2, modliecze ſe t. Skutk.

13, 3, t. 16, 25 a j., weſeliéwali ſe t. Job 30, 7, zemdlién t. Job 17, 1; – ženu, žéneš, žieneš atd., ſžéneſs VšehK. 116ᵃ, žéne Ben. Jos. 23, 13, wyžéne t. Job. 18, 17; zażyeneſs HrubPetr. 25ᵇ, wyżyene Ben. Přísl. 22, 15,

[144]číslo strany tiskuchtivost mládence žijene Hrub. 191ᵇ, zažijene t. 342ᵃ, t. 42ᵇ, požíene VšehK. 32ᵃ, 63ᵃ, 129ᵃ a j. (často), (milost) žiene ChelčP. 129ᵃ, odžiene t., wyżijene bible Kutn. Přísl. 23, 15, bible Pražská ib., wyżijenemy Hrub. 43ᵇ, t. 329ᵃ, zažijenete t. 143ᵃ; –

žeru, žéřeš, žieřeš atd., zžérze Ben. Jerem. 12, 12 a j.; zžyerzeſs Ben. Ezech. 23, 34, zžieřeš bible Pernšt. Ezech. 23, 34, zzieře t. 15, 6, zżyerze je měsíc Ben. Oz. 5, 7, zżyerze t. Isa. 24, 6, t. Jerem. 5, 14 a j., meč je zżijerze t. 4. Esdr. 12, žierze bible Pražsk. Isa. 33, 11, zżierze t. Jerem. 5, 14 a j.; –

šel, šél, šiel: poſſeel Jid. 34. aby ſél HusPost. 14ᵃ, ſſeel Zrc. 12ᵃ. Ben. Gen. 37, 30 a j., wyſſeel t. Gen. 8 (nápis), przyſſeel t. (často), odſſél Háj. 73ᵃ; ſſyél Ben. Deut. 19, 5, wyſſyél t. Deut. 33, 2, przyſſyél t. Num. 22, 32, t. Deut. 32, 44, t. Deut. 33, 2, odſſyél t. Num. 23, 4, neſſyel t. Gen. 44, 12 a j., neſſiel VšehK. 14ᵃ, aby ſſiel ChelčP. 117ᵃ a j., ſſijel Ben. Žid. 11, 8, wyſſijel t., doſſijel t. Skutk. 1, 17, t. 1, 25 a j.; –

šest, šést, šiest: od ſſeeſtee hodiny Štít. ř. 155ᵇ; ſſijeſt Hrub. 98ᵇ, Sſijeſta t. 275ᵃ, w ſſijeſtych t. 25ᵃ, ſſijeſtee VšehK. 166ᵃ; –

včela, včéla, včiela: wczély Ben. Žalm 117, 12(fčíla Kotsm. 8, doudl.); wcziele t. Isa. 7, 18, wčiele Pražsk. ib., wcżiele Kutn. ib., wcziely Pernšt. Žalm 117, 12; –

včera, včéra, včiera: wcžyera Ben. 2. Král. 3, 17, wcziera t. 4. Král.9, 26, t. 1. Král. 14, 21, Pražsk. 4. Král. 9, 26, Kutn. ib., wcżijera HrubPetr. 22ᵃ; srov. ob. od včíra; –

večer, večír, večier: weczér Ben. Judit 13, 1; weczyer t. 12, 9, weczier 12, 9, Kutn. ib., Pernšt. Ezech. 12. 7; srov. ob. večír; –

slova s koncovkou cizí -éř, -ieř: haltijerz Lact. 173ᵃ (s halterzem ListJHrad. 1384, haltýř nč.), huntierzi Lún. list. 1403, huntijerz Lact. 12c, koſſtijerz t. 37d, trychtijerz t.; stč. ritieř, nč. rytíř, ze střhněm. rîtare, rîter, ritter.

Také změna koncovky -en v -ien, -ín v participiích vzoru prošen sem náleží: -en se zdloužilo v -én, toto pak změnilo se v -ien nč. -ín; na př. prostili part. proščen-proščien, zproſſtijen Štít. ř. 9ᵇ, spatřiti part. spatřen- -patřien, patřín, ſpatřjno Br. Dan. 1, 15.

Nahoře (v § 127) bylo připomenuto, že psané ie, ye znamenává někdy jen hlásku -í, a to platí snad také o některých dokladech zde – pod b)

– uvedených. Ale o všech výkladu toho dopustiti nelze. Psaní tak zřetelné, jako je na př. rzyéwe Ben. Zjev. 10, 3, vdolié t. Jos. 8, 11 atp. nedopouští výkladu, že by tu bylo znělo jen í- a nikoli spolu též -e, a totéž psaní jakož i psaní drziewe a drzyewe v rukopisech na jotaci přísných také nedopouští výkladu, že by tu bylo znělo jen -é a nikoli spolu též í-; musíme tedy přijmouti výklad, že psané drziewe, drzyewe, rzyéwe, rzijewe atd. znělo dřieve, řieve, že é se měnilo v ie. O možnosti změny té

[145]číslo strany tiskuv hláskosloví českém nebudeme pochybovati, vidouce, že v dial. dobrého-dobrieho, šéstý-šiestý, večér-večier atd. doklady živými – pod a) uvedenými – totéž jest potvrzeno. Ale ovšem nekaždé é se takto mění, nýbrž jen o tom to jistíme, o kterém doklady toho dosvědčují; a tu je pozoruhodno a spolu známkou spolehlivosti, že doklady dosvědčují změnu é-ie jenom ve spisích některých a jen ve slabikách některých jistých, totiž v slabikách řé, lé, žé, šé, čé a v cizí koncovce -éř (ieř). Z toho poznáváme, že změna tato byla jen sporadická, vedle řie atd. drželo se také řé atd. Během času rozdílnost tato přestala, když é i ie se zúžilo v í: starší rozdílné řéci a řieci, večér a večier atd. dalo pozdější jednostejné říci, večír atd.

é se mění v ej.

129. a) Příklady toho jsou v nitru slov v dial. opejřiti m. opéřiti, pejsek z pés-, pes; dejbří m. débří Šemb. 24 (stř.-česk., srázné údolí); v stč. lejník m. lénník: lenyk vasallus Rozk. 1653, lennyk semicola t. 2594, leynyczy svatú Elžbětu s hradu sehnali Pass. 627, leynyci slíbili t. 628, leynyczy slíbili PassKlem. 253ᵇ; a v slovích přejatých: klét, glét, glejt: kleet lithargyrium, litargirum (stříbrná pěna) Lact. 270d, (vezmi) gletu čtvrtý diel Chir. 72ᵇ, gleyt RostlF. 12ᵃ; Švéd, švédský, Švejda, švejdský; rejda něm. Rhede. Sem nepatří nejní m. není, jež jest analogií podle nejsem atd., – a vévoda-vejvoda, o němž v. § 166.

b) Jiné příklady toho jsou v koncovkách -é, -ém: sg. nom. akk. ptačstvo nebeſkeey Pror. Dan. 4, 18, pro welikey horko Mill. 19ᵇ, wšecko ſwey vojsko t. 53ᵇ, welikey množstvie t. 77ᵇ, teyz polúlaní KolA. 1515; pl. akk. oběti twei ŽKlem. 49, 8, dědiny twei t. 27, 9, čiň ſwey wieczy statečně Kruml. 397ᵃ, jenž ſwey wiecy statečně činí t. 411ᵃ, všecky krále tatarſkey Mill. 40ᵇ, had má zuby velmi welikey t. 80ᵃ, oni listy ſwey položili

List. slez. 1458 Pf. 18, teyz rukojmě eosdem KolA. 1512; wſſweym ſrdczi NRada 1751, po Janovi Dlauheym Lún. ort. 16 9; adverb. prwey pridem Lact. 248ᵃ. Některé z příkladů těchto mají -ei, -ey bezpochyby omylem; zejména to dlužno připustiti o dokladech starších a těch, které se řídce vyskytují. V dokladech sg. lok. ſſweym a po-Dlauheym je psáno -eym matením tohoto pádu se sing. instr.: v době té píše se sg. lok. svém, dlauhém, ale vyslovuje se nejen -ém (po způsobu starším), nýbrž také -ím, ým (způsobem novějším, zúženě); ým je však náležitá koncovka sg. instr., s-dlauhým; tím jsou tedy sg. lok. v-svým, po-dlauhým a sg. instr. s-svým, s-dlauhým učiněny stejny; tato stejnost svádí k odchylkám, k matení lok. -ém s instr. -ým, dílem klade se -ém za instr., na př. pod podobenstwím wzatém Beck. 1, 76, hlasem welikém (tak v rkp.) HusPost. 60ᵇ atd., dílem klade se instr. za lok., a tím vysvětliti jest trvám -eym v příkladech našich; zněl totiž instr. -ým také -ejm, na př. s takoweym přístneym poručením

[146]číslo strany tiskuČernín 1644 (Slav. Bibl. 2, 247), keym mě býti pravíš Hrub. 209ᵃ atd., a toto -ejm při vytčeném matení lokalu s instrumentalem vzato také za koncovku lokalovou. V příkladech podaných z moravského Millionu (těch je nejvíce) a z listiny slezské znamená psané -ey bezpochyby hlásku nějakou přechodnou od é k í. –

Za e bývá ě.

130. To jest, bývá psána spřežka, která znamená ě. Uvedu nejprvé příklady. Bývá to

a) po souhláskách sykavých; psáno na př.:

sě m. se, však ſſyem to slýchal AlxV. 33, to ſſyem viďal t. 893, jehož ſſyem žádal t. 1499, takú ſyem žalost trpěla ML. 2ᵃ, já syem učinil Boh. 340, počal syem t. 341, ssyem nespal t. 343, teď ssyem adsum Sequ. 365, což syem měl učiniti Půh. 1, 176, v tom syem sě mosila súdit t. 182, toho syem sě odřekl ListVrat. 1408; z ſiebe EvZimn. 2, siebu Sequ. 366; viera jest tě ſpaſiena učinila EvZimn. 14; –

zě m. ze, wzyem knězě Pror. 90ᵃ, vrozyeneho pána ListVrat. 1408; –

b) po souhláskách retných, na př.: pě m. pe, kopiet Mill. 21ᵃ; – bě m. be, drobiet Lact. 183ᵇ, bieru (3. pl.) t. 105ᵃ; vě m. ve, mocz wyelyku Vít. 7ᵇ, wyelyke dóstojenstvie PassKlem. 49ᵇ, wyelykeho protivenstvie t. 4 a j. (v PassKlem. je wyelyk- velmi často); wielike wieci ŠtítJes. 12ᵃ a j.; wyelmy Lvov. 69ᵃ, wyelykeho t. 68ᵇ, dyewyeczka t., pro twye boſtwe (sic) t. 86ᵃ, bohu ſwyemu t. 83ᵃ; wiecernie hodina Koř. Mark. 11, 11; diewieczka Lact. 65d, ſprawiedliwych t. 81ᵇ; – mě m. me, zpodeymie ſie ŽKlem. 71, 16; (nye)mieczſka čeled DalH. 41, do nyemyecz DalC. 63, t. 71; myedwyed Boh. 31; myezy dyewkami Lvov. 68ᵃ, tvého myecze t. 82ᵇ, svým myeczem t.; myezi lidmi Mill. 94ᵇ, myezi zděmi t. 95ᵇ; kopími a myeczi bojují t. 120ᵇ, (kapitola) dwamiecitma etc. (v Mandevillu knih. Křižovn. z r. 1472, v nápisích kapitol příslušných), oſſemietnijk Lact. 151ᵃ; –

c) po souhláskách jiných, na př. ať mě mynye hróza mnohá JiřBrn. 527, narozenie dyetyetie yezzyſſe EvOl. 67ᵇ, przyprawytye (impt. plur.) Drk. 155ᵃ, (hory) padnyetye na ny (též) t. 166ᵃ, nepomyetye AlxV. 1071 (s opravnou tečkou); k nyemu Kat. 24, uczynyenye t. 192, ſadyenye Pror. Isa.17, 10, pachtyenye Štít. uč. 29ᵇ, zie (= že) NRada 41, byeſye AlxV. 35, byeſſye EvOl. 206ᵃ, onyemyewſye Kat. 120, tvým czieliſtiem Ol. Pror. 3, 22, ſtworzienie NRada 431 atd.

Jest otázka, jak se má toto psané ie, ye čísti.

V případech c) máme dílem patrné písařské omyly, mynye m. mine, dyetyetie m. dietěte, przyprawytye m. připravite atd. (v nepomyetye jest

[147]číslo strany tiskuomyl spolu opraven), – dílem spřežky ny, dy, ty, zi, ſy, ſſy, czi, rzi atp. za ň, ď, ť, ž, š, č, ř, vzniklé po sklesnutí jotace, jak bylo vyloženo v § 114 pozn.

Mezi případy a) a b) jsou snad též některé, jež vznikly omylem; zejména můžeme se tak domnívati o příkladech, kde je dokladů jen po skrovnu. Ale kde je dokladů více, nelze připustiti výkladu z omylu a třeba hledati jiného. To platí tedy zejména o dokladech nahoře položených pro se, ve, me, za něž psáno ſye, ſſye, ſie atd. Jejich psané ye, ie má jistou platnost fonetickou, a jest otázka: jakou?

Mám za pravděpodobný tento výklad: v době, ze které doklady vytčené pocházejí, klesá jotace v slabice sě a dost často i místo žádaného vě, mě bývá ve, me; říká se sěno (způsobem starším) a seno (zp. novějším) atd., říká se věžě, člověk, svět, měsiec, zeměnín atd. (zp. náležitým) a vedle toho také vežě n. věže, človek, svet, mesiec, zemenín atd. (zp. odchylným, v. doleji § 156); kolísá tu tedy usus mezi starším a náležitým sě, vě, mě a pozdějším i odchylným se, ve, me; a toto kolísání dalo – analogií zvratnou – podnět tomu, že také za náležité se, ve, me tu a tam vyskytlo se sě, vě, mě. Když během času kolísání prvé míněné přestalo a jenom seno, věž, měsíc atd. se říká, přestávají také zvláštnosti, jako byly předtím sěm m. sem sum, věliký m. veliký, mězi m. mezi atp.

Jiný výklad podobný jest, že v odchylném ſiebe EvZimn., siebu Sequ., wyelyky PassKlem., myezi Mill., myecze Lvov. atd. se změnilo -e v dialektické -ě, tedy se v sě, ve ve vě atd., podobně jako v pol. a po retnicích také v luž., srov. sebe pol. siebie hluž. i dluž. sebje, praes. veze- pol. wiezie- luž. wjeze- atp.

Z těchto výkladů někdy ten, jindy onen věc pravdivě vysvětluje. Na př. v sem sum jest -e- vkladné, tedy neměkčící, proto psané a hojněji doložené ſyem atd. zvratnou analogií dobře se vysvětlí. Naproti tomu adj. wyelyk-, hojně z dialektického PassKlem. a dílem také odjinud doložené, patrně tak dialektickou změnou ve- ve vě- vysvětliti jest, jako pol. wielki a luž. wjele; a podobně myez- místo mez-, myecz- m. meč v textech dialektických Lvov. a Mill.

e (původní i jiné) se mění v a.

131. Změnu tuto vidíme v slovích: želud, žalud, zelud Rostl. 90ᵇ, zalud Diefb.; – želudek, žaludek, zeludek Vít. 92ᵃ, zaludek Nom. 67ᵇ;

– kuželka, doudl. kužalka Kotsm. 11; – petržel, mor. petržalka Suš. 96;

– žúžela stsl. žuželь scarabaeus, stč. zyzely AlxV. 2039, żiżely Ol. Gen.7, 13 a j., žúžala, zuzala Mand. 22ᵇ, zizala t. 23ᵃ, dial. žúžala, žoužala chod., žížala Us.; – šel, stč. též šal, v. doleji; – šemrha, šamrha, uč se ſſemrhu metati Vít. 61ᵃ, ſſamrhu metati ib. var.; – řešeto, dial. řešato Šemb. 21 (stř.-česk.); – pšeno, pšano, kaše ze pšana Český Lid I. 74

[148]číslo strany tisku(domaži.); – sršen, sršeň, stsl. srьšenь, pol. sierszeń gen. sierszenia (v. siersznia), sršán chod. 34; – čečetka rus. čečetъ, čečatka, stč. czeczetka Rozk. 398, czeczatka Nom. 64ᵃ; – čelo, dial. čalo Kotsm. 8 (v Písecku);

– čelist, čalusti BartD. 98 (lašsk.); – včela, dial. včala chod. 35, včála Kotsm. 8 (v Písecku); – čep (u sudu), doudl. a chod. čap Kotsm. 7, chod. 35; – jehla, dial. jahla chod. 35, doudl. Kotsm. 7 a 12, mor. BartD. 84 (starojick.); – jelen, jaleň BartD. 98 (lašsk.), jalenek pijaval Suš. 523;

– jeseň stsl. jesenь, slc. jaseň; – jezevec, dial. jazovec BartD. 7 (zlin.);

– jezero, dial. jazero t. 29 (pomor.), do jazera Suš. 40 (opav.), slc. jazero;

– hřeblo, dial. hřablo Šemb. 21 (stř.-česk.), řablo chod. 35; – vřes, dial. břasa chod. 35; – skořep- (ze skořip-), pod ſſkorziepku LékA. 65ᵇ, skořápka Us.; – klepeto, dial. klapeto BartD. 84 (stjick.); – lehký, lahký t. 29 (pomor.), adv. lehky, dial. lachky Kotsm. 10 (doudl., o chůzi); tak lze vykládati i slc. lahký, odvozované jindy z lęg-, v. § 52.

Adjektiva smečanský v. smečenský (jm. zákl. Smečno), dominus Smeczansky TomZ. 1486 h. 159, a kopidlanský nč. kopidlenský (jm. zákl. Kopidlno), Kopydlanſký VelKal. 283, Háj. 462ᵃ, vznikla buď touže změnou e-a, anebo analogií podle lužanský atp.

V dokladech těchto je změna e-a provedena v slabikách měkkých že, še, če, ře, le. V kvalitě těchto slabik hledati jest i příčinu změny tu vykonané. Jiného druhu je změna e-a po souhláskách tvrdých, doložená několika příklady, jako karak m. kterak chod. 35, naštojce m. neštovice t., slc. barla m. berla, pohrab m. pohřeb Škult. 311 (podle hrabati) a j.–

Místo šel bývá stč. šal: by neſſal na vojnu AlxV. 2239, mnohý doſſal núzě t. 1643, čas przyſſal t. 1498, przyſſal čas trudný t. 2068, by sě s královú neſſal t. j. nesšal Trist. 254 (rým: nenechal); to mohlo vzniknouti buď změnou hláskovou, jako čelo-čalo, řešeto-řešato atd., – buď zvratnou analogií : v době, ze které máme -šal doloženo, říká se místo a vedle náležitého hořěl, visěl, letěl atp. také odchylně hořal, visal, leťal atd. místo a vedle náležitého slyšal také odchylně slyšěl n. slyšel atd., usus kolísá mezi ěl (-el) a -al-, a tu vzniklo také šal vedle šel. –

Rozdílné čekati a čakati jest nejen v češtině, nýbrž ve slovanštině vůbec: stsl. čakati i čekati, pol. czakać i czekać, sln. čakati, srbchorv. čekati atd. Není v něm. tedy změna jako v č. dial. čelo-čalo atd., ani přehláska jako v čas-čěsi; rozdíl je zde kvantitativní, čaka- je z čēka-. – Slc. je místy také žart, čart, čarný Škult. 450, 457, Koll. Zpěv. 1, 72 a j., jako v pol., a vyskytuje se -a za -e častěji, v. Pastrn. 9 sl.

V chřestěti chřastěti Šemb. 21 (stř.-česk.), – třesk-, třískati třáskati,

– pleskati (stsl. pleskati) pláskati, – šplechtati šplachtati, – brebtati brabtati BartD. 29 (hrozenk.) změna chřest-chřast, třesk-třask- atd. souvisí s pojetím onomatopojickým.

V chodských gen. pl. semán, polán, klevát, klepát chod. 35 m. -en,

[149]číslo strany tisku-et jest -á- analogií; v nářečí tom jsou genitivy strán, hláv, hromád, votáv, housát, voblák atp., chod. 57, a z těch vzalo se -á- také do gen. semán, klevát atd. Má-li se také gen. do-kořán Kotsm. 8 (doudl.) a j. vysvětlovati tak, či změnou hláskovou jako skořep-skořápka atp., není jasno. Analogií vykládati jest také á m. é v demin, bochánek, studánka, védárko atp.

Dial. vyskytá se -a místo -e (ě) v koncovkách některých adverbií: nelza BartD. 11 (zlin.) a Btch. 418 (dbeč.), vedla BartD. 60 (valašsk.), podla t. 84 (stjick.), krema t. 62 (val., kromě), sica a j.; je to patrné uniformování koncovek těchto slovcí, provozované podle podobných slov jiných, která mají -a právem, na př. teda, nikda, zvolna atp.

Podobnou analogií vysvětliti jest koncovku 1. os. množ. impt. -ma m. -me, veďma, vołajma, jezma, poďma, dajma atp. BartD. 90 (starojick.) a 122 (lašsk.): byl starý impt. 1. os. dvoj. -va, poďva atp., z toho vyvinulo se kontaminací s 1. os. množ. -ma, poďma atd., dosvědčené v textech starých, na př. Saro wſtanma ŠtítOpat. 352, podstupma Baw. 222 a j., a přejaté dialekticky do 1. os. množné.

O a, á proti cizímu e atp. v slovích přejatých -ar, -ář v. § 134.

e se mění dialekticky v ė, i (y).

132. V nářečí hanáckém vyslovuje se e (původní a střídnice za ь) po l, ř, z, s, c, ž, š, č úzce, ė, skoro = i (Bartoš). Na př. tam belo lėdo (ledu); šėl, šil (šel), deň bílé jož vešil, seneček nepřešil Suš. 223.

V nářečí lašském mění se e (původní i jiné) v i, y před souhláskami -n, -m. Na př. žinu (ženu), žiňeš, požiň, kožiny (kožený), dřeviny, upečiny, od słyšiňa, ohyň gen. ohňa, błozyn gen. błozna, płamyň, jačmyň, pět okyn (oken), odyndu (odendu, odejdu) BartD. 102–103; zym (země), v zymi (v zemi), za kopcym (kopcem), otcym, synym, adverb. dołym (dołem), spolym, hunym BartD, t., śedym, osym v Opavsku m. sedem, osem v Těšínsku Šemb. 82.

V ob. dial. přeci, zasi jest -i m. -e (z -ě). –

O změně ej-ėj v. § 121.

e (původní i jiné) mění se v o.

133. Změna tato je pravidlem v nářečí severoopavském, kde e původní a e vzniklé z ь a z ě po souhláskách ž, š, č, j, l, ř, d (ď), t (ť), n (ň), se mění v o. Na př.: žona (m. žena), žobrak, žolezo, žonu (hnáti), smažony; šost (šest), šosty, vršok, rarašok; čoło (čelo), včoraj, pečoš (pečeš) pečo pečomy, pečony, večuor (večér), vozečok, nožičok atp.; – joleň (jelen), johła. bijoš (biješ) bijo bijomy, pojod atp.; lon (len, lьnъ), zelony, plość (plésti), řotaz (řetěz), střocha, pohřuob (pohřeb, pohřéb), atp.; ďoťa (dítě, stč. dietě), ďovča, ďoň (den, dьnь), ďołať (dělati), veďoš (vedeš), veďo věďomy, ťotka (tetka), ťopło, ploťoš (pleteš) ploťo ploťomy ploťoťo, ploťony, ćola (tele)

[150]číslo strany tiskućolaćom (teletem), śćona (stěna), śćohno (stehno), śćo (jste), ňogdo (někdo), ňoch (nech), ňobuj sa (neboj se), ňosu (nesu) ňoseš, sedňoš (sedneš) sedňo sodňomy atp. BartD. 135.

Sem náleží také nč. šťovík za stč. ščevík, pol. szczawik, a nč. šotek za starší šetek.

Slc. žobrák, žobrať vysvětluje se vlivem maďarským, maď. zsobrák; Pastrn. 11. Změna podobná je v slově přejatém stč. cvek, cveček, střhněm. zwëc (hřebík, klínek), nč. dial. cvok, cvoček.

V č. pelyn, pelyň a polyn, polyň atd. jest -e- původní, stsl. pelynъ, srbch. pelin, pol. piołyn (m. pel-); v rus. polynь a hluž. połon, dluž. polyň může změna v -o- pocházeti od tvrdého ł České pol- vedle pel- bylo by pak vysvětliti mylnou etymologií, matením s předložkou po-.

Cizí e, c atp.

134. V slovích přejatých cizí e mnohdy zůstává, na př. rek ze střhněm. recke sthněm. reccho Mikl. Fremdw. 121.

Někdy je změněno v ě, zvláště po souhláskách retných. Na př. děkan ze sthněm. dëchân lat. decanus; ofěra n. offěra z lat. offerre; stč. bělpuch pergamen ze střhněm. vël, buoch-vël; stč. Arběl, do Arbyela AlxV. 2329, do arbyella AlxVíd. t., lat. Arbela; chod. alměř z něm. Almer. –

V barvínek z lat. pervinca Mikl. Fremdw. 77 jest barv- spojením se subst. barva; v nášlík proti sln. nešelj a sthněm. nestila jest a snad starší, srov. ital. nastro t. 113. – Z Gerlach, vyslovovaného Jerlach, je stč. Jarloch, – z něm. Hellebarte střhněm. helmbarte je halapartna. –

Zvláštního povšimnutí zasluhuje zde koncovka lat. -arius, přetvořená v němčině v sthněm. -âri, střhněm. -aere a nhněm. -er, na př. sthněm. pfarrâri, střhněm. pfarraere, nhněm. Pfarrer. Různé tvary této koncovky obrážejí se také v češtině:

z -âri (a lat. -ārius) jest -ář, na př. farář, richtář, šafář; sekretář;

z -aere jest -ieř, na př. ritieř, kacieř, koštieř Lact. 37d;

z -er jest -éř, -íř (-ýř), na př. stč. lejchéř; ze střhněm. Leicher (v. leichaere deceptor, koncovka nhněm. -er sahá též do doby střhněm.), koštéř Tom. řem. 155, prubíř, šlejfíř Us., haltéř, haltýř Jg.

Sem patří také substantiva s koncovkou -ar (demin, -árek), přetvořená z něm. -er. Zejména hojná příjmení, na př. Fejfar z něm. Pfeifer, Vytvar z Wittwer, Šnejdar dem. Šnejdárek ze Schneider, Vohnar a Vojnar z Wagner, Rozlar v list. z r. 1437 v Archivu Česk. I. 345, Prennar v list. z r. 1454 t. II. 460, Henigar v list. z r. 1499 t. I. 356 atd.; též některá appellativa: rejthar, felčar, krejcar, tolar, špejchar. V slovích těch je -r necháno z němčiny, ale za -e- jest vlivem koncovky -ář, která je téhož původu a v substantivech stejného druhu stále se drží.

[151]číslo strany tiskue se přisouvá.

135. Přisuto jest e – vlastněji řečeno analogií přibylo – v nč. jeden-kráte, sto-kráte atp. Jsou to výrazy adverbialní, a jako jsou mnohá adverbia s koncovým -e a bez něho – na př. více a víc, teprve a teprv, zase a zas atd. –, tak přidělány i k výrazům náležitým jeden-krát, sto-krát atd. také novotvary s -e.

Sem patří také t. zv. e vkladné (v. § 141) v mozek, oheň, báseň atp. proti stsl. mozgъ, ogňь, basnь atd.; v pl. gen. bitev, božstev atp., podle služeb stsl. služьbъ atd.; v part. dial. mohel atp.; v dem. křidélko atd.

Za stsl. jesmь mělo by býti č. *jesm, jako je sedm a osm; za sedm, osm je dial. sedem, osem Šemb. 82 (slez. a slc.), a podobně mohlo se vyvinouti jesèm, doložené v PassKlem.: geſem 68ᵇ a 264ᵇ z čehož pak je jsem.

e (původní) se odsouvá.

136. Případů toho jest několik.

1. V číselných výrazích pro 11–19. Výrazy ty zněly původně jedьnъ-nadesęte atd., a podle toho žádáme č. jeden-na-desěte atd. Ale pro plné –na-desěte není dokladu; zapomínalo se, co je tento výraz svým původem, bral se za pouhou příponu a při tom zároveň měnil se na své stránce hláskové, zejména též vynecháváním obojího e, m. na-desěte je ná-dcět, ná-dct, ná-dst, ná-st atp., jak ukazují doklady: dwanadzcziete Pass. 164, gedennadciet Krist. 109ᵃ, cztrnadſte t. 5ᵇ, patnadczte ML. 14ᵃ, dewiet naczte tovařišóv Pass. 425, ſedmnaſte dní Mill. 5ᵇ, patnadczt Alb. 21ᵇ, k dwiemanaſt apoſtolom Krist. 57ᵇ atd., jedenáct, dvanáct atd. – Rovněž tak jest -e- vynecháno v du. a plur. -dcěti m. desěti v číselných výrazích dvadcěti, třidcěti a čtyřidcěti.

2. Stejným způsobem skleslo mezi-desietma v číselných výrazích pro 21–29 na pouhou příponu a měnilo se na stránce hláskové, zejména též vynecháním e z desietma; na př. cztyrzyinezydczyetma let Kruml. 105ᵇ starcóv cztyrzmezydczijetma Pror. 158ᵃ, honóv pyetmezcyetma Koř. Jan.6, 19, dwamezcýtma tiſycůw Br. Num. 26, 14, dwamecýtma t. 3, 9.

3. Stč. gen. jehò a dat. jemù měly přízvuk na slabice poslední, e slabiky první se vynechávalo a bývalo tedy j’ho, j’mu. Na př. tet gho chtě mučiti ApŠ. 4, chtyeczeygho oslepit i t. 81, chtěvše gho sžéci t. 108. oygho rově t. 37, potupí gho ŽKlem. 20ᵇ, ktož gho hanie Mast. 63. skot gho LMar. 9, vizte gho Hrad. 50ᵇ, ž’by gho zabiti chtěl DalH. 30, aby mohl donho jiti t. j. do ňho (do města) Štít. ř. 141ᵇ, nanhozto požehral t. j. na ň’hožto t. 110ᵃ, do ňho Pam. 3, 16, do ňho, u ňho Kotsm. 24 (doudl.), za ňho Suš. 115, oňho t. 121, naňho t. 226 a Koll. Zpěv. 15 atd.;

– jenž gmu volen Jid. 85, dachuygmu řěč ApD. c, prsiſſloygmu k vóli ApŠ. 97, snad gmu dna lámá uši Mast. 124, to gmu bieše bóh dal Hrad.

[152]číslo strany tisku70ᵃ, ku ňmu slc.; – ze j’ho a j’mu je pak dalším odsutím ho a mu. – Dialekticky vyskytuje se také tvojho, tvojmu BartD. 42 (hrozenk.), našho, našinu t. 12 a 37 (stráň.), do ženichovho domu, Komárkovmu pachoukovi t. 38 (mor.-slc., místy) atp.; tu vynecháno e, é tím, že se gen. a dat. tvořily mechanicky přidáním koncovky -ho, -mu k nom.

4. Z koř. jes- jest e vynecháno ve jsem, jsi, jsva, jsvě, jsta, jsme, jste m. jesmь, jesi atd.; v češtině je tu js- (nebo jen s-) místo jes- pravidlem již v památkách nejstarších. Také z 3. os. jedn. je bývá v stč. -e často vynecháno, zvláště často u Štítného; na př. jeho následuj najbezpečnější stezkú, toy pokorú (= to j’, = to jest) Štít. uč. 47ᵇ, czoy bóh zapověděl (= co j’, = co jest) t. 128ᵇ. totoy (= toto j’) pak hodujie viera t. 9ᵇ, zey (= že j’) se světu ukázala t. 117ᵃ atd., welikay tvrdost tvé viery Hrad. 45ᵇ, zázrak ſyey ſtal Pass. 307, ktoy wyproſſyl ML. 18ᵃ, toy nam dáno UmR. 100, tdyg velikú bolest měla t. 147, zey v ní dušě ostala t. 170, żey nám to vzkázal Ol. Esd. 4, 15 a j.

5. Někdy bývá -e odsuto z koncovky -še 3. os. impf.; doklady jsou nemnohé, mezi nimi tyto: bies tu také ober jeden (verš 8slab.) AlxB. 4, 30. bies otjata Hrad. 43ᵇ, masti jěž bies připravila t. 29ᵃ, tak tu bies přišla t., (M. Magdalena) již gmies bolestí přěmnoho (verš 8slab.) t. 30, jenž byeſſ kniežě z Kappadocie (8slab.) JiřBrn. 18, kdy byes Ježúš v pátém létě (též) DětJež. 6ᵃ, tak mu byes otec kázal DalC. 99, jenž tehdy byes przyſel Umuč. 1ᵃ, jenž v Prazě byeſſ tehdy Pulk. 178ᵇ.

6. Místo náležitého tvaru part. nesúce atp. bývá nesúc atd. Tu je odchylka počátkem syntaktická, místo part. spojitého nesúce atp. klademe absolutivum nesúc; ale v praxi vzniká z toho usus, jako by to bylo prosté odsouvání. Na př. starosta ji kázal odrucze horkú smolú obliti Pass. 270, kázal sv. Urbana naleznucz přěd sě přivésti t. 257. Tak vzniklo i nč. rčení pravdu mluvíc (řkouc) ze starého pravdu mluviece (řkúce).

7. Z kompt. adverb. viece nč. více, méňe, výše atp. jest odsutím viec nč. víc, míň, výš atd. V jazyku ob. jsou tvary tyto pravidlem; doklady jich starší jsou: del Hrad. 46ᵃ, drziew Comest. 180ᵇ naymeň ChelčP. 204, hůř Br. Gen. 19, 9, wjc t. Num. 22, 37 a j. Sem patří také Vácslav Václav ze staršího Váceslav, nomine Wacezlaum Kosm4. III, 23. Analogií podle těchto adverbií odsouvá se také -é z prvé, nejprvé.

8. Místo spojky ježe jest odsutím ež’, ’že, ’ž’, místo enklitického -že je ž’. Na př. zdáť mi sě, ezth (panie) ondeno stojie, ezth sě o nich liudé brojie Mast. 225, ze tbáš ŽGloss. 143, 3, mezi tiem sě uda s (= ž’) vyněde Pilát Jid. 62; jenž, kterýž, když atp. místo jen-že atd. Ale tu může býti -ž také z býv. -žь, jež je v stsl., na př. ižь qui (sg. nom.) Zogr. Mat. 5, 19, t. 21, t. 23 a j., a jež se shoduje s lit. partikulí gi, na př. kur = kde, kur-gi = kde-ž atd.

9. Místo ale je dial. hal’ Šemb. 43 (mor. horsk.).

[153]číslo strany tisku10. V stč. složeninách ne-o-; náhradou bývá za to slabika dloužena. Na př. neobřězán, nobrsiezany (pl. nom. masc.) svD. 53; neochabil, gdež jedné chvíle nochabyl píšě ApŠ. 10; neomdlévajě, nomdlewagye Modl. 55ᵇ; neostav-, gedyne mne noſtaway PassKlem. 222ᵃ, aby mne nikda noſtawal t. 208ᵇ; neotjat, (ovoce) notyato Jid. 110; neotpočin-, nodpochzinucze čas všaký AlxH. 8, 34, nodpochzinu šturmovanie (verš 8slab.) t. 8, 32; neotvrátil, aby ſye notwratyl Alb. 7ᵇ. Někdy psáno jest ne-o-, ale míra veršová žádá, abychom čtli no-, nó-: své čeledi neoſtawyly (verš 8slab.) AlxV. 1237, tomu búřě nic neotgyma (též) t. 1447, ižádná těch neodpoczyne Vít. 11ᵇ. Sem patří též jména: Neostup a Nóstup (tak purkrabí na Přimdě v Reg. r. 1233 obojím tímto jménem nazýván, a taktéž v listinách z let následujících); odtud i jméno místní „Neustupov“, vyslovované od lidí domácích Nustupov (t. j. Nůstupov, z Nóstupov); a jméno nč. Nusle (m. Nůsle), jehož tvar původní byl Ne-o-svьt-li a obměny pozdější v listinách tyto se vyskytují: Neosuetl r. 1130, Neosel 1388, Neosli 1411, Noztuleh 1088, Nostli 1250, in Nostel 1322, in Nossel 1333, Nosl 1392, Nosly 1496, Nuos1 1463, w Nuoslech t., srov. TomP. 1, 38 a Listy filol. 1893, 114 sl. Viz též § 479.

11. V stč. složeninách ne-u-; náhradou, bývá slabika zdloužena. Na př. neudatný, v ňemž udaten jest nudatny (verš 8slab.) AlxBM. 5, 19, by nudatny lepších zřiece byli také lepšiu chtiece AlxB. 8, 28; neumě-, nŭmiely t. j. númělý svD. 82, ktož nauměli pryč běžeti (verš 8slab, nauměli z núměli, jako súd-saud) Pam. 3, 134, (I vy všickni jenž) zlých žen trestati naumíte (8slab.) Prostopr. 12ᵃ, (vy žáčkové) podstatného nic naumíte (též) t. 59ᵃ, víte že naumím hausti Třeb. Lobk. 1517; neužil, své pokorné nuzil prosby (8slab.) AlxBM. 8, 13, tu zlý vezme to, což nezaslúžil, jehož lepší bude nuſil t. j. núžil AlxB. 8, 43, odtud i nč. příjmení Noužil. V Prostopr. 63ᵃ psáno: Nebo lež pravdě nezvykla nauczila gſe od Le- [nedopsáno], t. j. naučila se, z núčila, a toto z neučila. Někdy psáno ne-u-, ale míra veršová žádá, abychom čtli nu-, nú-, na př. že ti ludie nevmierayu AlxH. 2, 19, že ti lidé neumyeragy AlxV. 1227, bych neumyeral v této núzi Pís. Vyšbr.II, neumye sobě dáti rady AlxV. 131, jenž bychom neuměli bráti Pam. 3, 128, ti což neuczynye múdrostí AlxV. 347, a tak druh druhu nevſſkody Vít. 11ᵃ, (což rovného býti) muož a sobě neuſſkodyty t. 68ᵇ (vesměs verše 8slab.). Sem patří také jména místní Ne-u- a Nou-: Neumětely (ves u Hořovic), začež lidé domácí vyslovují Noumětely (z Númětely); Neuměřice a Nouměřice, Neutomice a Noutomice. Srov. § 479.

12. V několika příkladech jest vynecháno e z -er-: Brnhard z Ratěboře List. XVI stol. Perw. 55 m. Bernhard, brczeho našeho t. 10 stč. berčí ; stč. a dial. vrš a konvrš z versus a conversus, tři wrſſyky z žaltáře Otc. 128ᵃ, vrš zlin. 22, jsú konwrſſy Štít. uč. 71ᵃ.

[154]číslo strany tisku13. V nářek gen. nářku, sršeň gen. sršně stsl. srьšenь atd., pohřeb gen. nč. pohřbu jest e (původní) vynecháno analogií podle pátek gen. pátku. den gen. dne (e pohybné, za jer). Rovněž tak v pohřbiti m. pohřebiti atp.

V nářek-, sršen- jest e odsuto již v dokladech starých: od nářku Br. Jg. a j., málo ſrſſnow DalC. 44. V pohřeb- drží se náležité e dialekticky dosud: gen. pohřeba Bartocha 429 (dol.-beč.), BartD. 11 (zlin.), po pohřebě Suš. 44 a 349; tak jest pravidlem i v textech starších, na př. z pohrzebu Alxp. 66, v této pohrzebi Troj. 238ᵃ atd.; v ChelčP. není nikdy pohřb-; tohoto doklady nejstarší znám z Háj.: k pohrbu 266ᵃ vedle k pohřebu t. 263ᵇ a j., pohřbil 96ᵇ, pohřben 30ᵇ vedle pohřebiti t. 15ᵃ, pohřebili 2ᵃ a j.

14. V -čekati, dočekati, počekati, sčekati atp. zůstává -e- v době staré, na př. neb ſem ſczzekal Ol. Job. 32, 12, docžekati ChelčP. 119ᵃ, pocžekati t. 149ᵃ atd.; v ChelčP. není nikdy -čkati; tohoto doklad nejstarší znám z Alxp.: aby počkali 13. – Ve večer a včera není prosté odsutí, nýbrž jsou tu rozdílné stupně: stsl. vьčera, večerъ, srov. Lesk. Handb. 12; bývalé vьčer- je dosvědčeno také stčeským ote-wczerayka (sic) Ol. Ex. 21, 29 t. j. otъ-vьčer-. – V člověk stsl. človêkъ rus. čelovêkъ zaniklo -e- v době předčeské; že v stč. ani přechodního stupně *čьlo- nebylo, dosvědčeno jest doklady stč. jako: w czlowieczie ŽWittb. 36, 7, k czlowijeku Štít. uč. 98ᵇ atp., za *vъ-čьlo- bylo by v stč. z pravidla neb aspoň někdy ve-člověcě atd. –

V číslovce stsl. četyrьje stč. čtyřie atd. má slovanština jihovýchodní čet-, západní čt-; původní je čet-, jak svědčí lit. keturi atd.; z čet- bylo dříve oslabením čьt-, jak svědčí doklady stč., na př. we cztyrzidczetech Ol. Jos.5, 6 a j., t. j. vъ-čьtyr-, v. § 145.

15. Konečně jest odsuto e z pondělek, pondělí, pol. poniedziałek stsl. ponedêlьnikъ atd.

O odsuvce v zájm. kto čso, kte čse, -kť -čs’, v adverb. tamo, tame, tam’ atp. v. § 187. –

V biskup zdá se e odsuto, vedle lat. episcopus; ale lat. e- bylo odsuto již v sthněm. biscof, jež pak do slovanštiny se přejalo. –

Pohybné e, jerové a vkladné*).

137. V den stsl. dьnь, šev stsl. šьvъ, sen stsl. sъnъ atp. jest e ve střídě za stsl. (a psl.) jer (ь, ъ), tedy e jerové.

Nekaždé bývalé jer dalo střídnici e, nýbrž bylo v té příčině jisté pravidlo:

a) byla-li slabika jerová jen jedna, ztrácelo se z ní jer bez náhrady;

[155]číslo strany tiskuna př. psl. kъ, polъ, kostь, sъto, tьma dalo české k, pól, kost, sto, tma, jer zaniklo bez náhrady;

b) šly-li za sebou slabiky jerové dvě, zanikalo jer v prvé z nich (počítajíc od konce), ale dávalo střídnici e v druhé; na př. psl. dь2nь1, dalo č. den, sъ2nъ1, č. sen atd.;

c) šlo-li za sebou slabik jerových více než dvě, zanikalo jer v každé slabice počtem liché a dávalo střídnici e v každé sudé; na př. dь3nь2sь1, dalo dnes, šь3vь2cь1, -švec, sg. instr. šь4vь3cь2mь1,-ševcem atd.

Pravidlo toto platí o jerech v slovích jednoduchých, na př. polъ č. pól, dь2nь1, gen. dьne č. den gen. dne, – i ve složených (spřežených), na př. sъ4-pь3sъ2mь1, č. se-psem, sъ5 šь4vь3cь2mь1, č. s-ševcem, sъ2bь1rati č. sebrati, vъ3zъ2-bь1rati č. vzebrati, polъ2-dь1ne č. poledne atd.

138. Z pravidla tohoto jsou některé výjimky zdánlivé. Jery totiž zanikají v některých případech dříve, než proniká pravidlo o jerovém e; když toto pravidlo působí a vládne, není již jerů všude a v každé slabice, kam je theorie klade, nýbrž jest již drahně slabik, kde bývalé jer předtím bylo zaniklo; slova se slabikami takovými vyjímají se z pravidla uvedeného, ale neprotiví se mu: vyjímají se z něho na pohled, když je totiž posuzujeme podle jerů theoreticky vně vkládaných; ale neprotiví se, nýbrž srovnávají se s pravidlem, když odečteme jery, které před vznikem pravidla byly zanikly.

Případy takové jsou zejména:

1. Za psl. koncovky -ъjь, -ьjь jest -ý, -í„ a nikdy ej, jak bychom podle pravidla (*ъ2jь1, *ь2jь1 = ej) očekávali. Zména v -ý, -í stala se tu dříve, než přišlo pravidlo jerové. Na př. dobrъjь č. dobrý, pêšьjь č. pěší, plur. gen. kostьjь č. kostí, sъbožьjь č. sboží atd. Podobně je ze sg. instr. sъbožьjьmь č. sbožím, nikoli sbožjem.

To platí o koncovce, nikoli o každém ъjь, ьjь; mimo koncovku mění se ъjь (pro ьjь nevím příkladu) způsobem náležitým, na př. ze sъ2-jь1meje č. sejme, z vъ2-jь1de- je vejde atd.

2. Rovněž před vznikem pravidla vytčeného změnily se slabiky psl. ьje, ьji, ьju atp. v ie atd. (stažením, v. § 477), jejich -ь- tedy nebylo pravidlem jerovým zastiženo, kde by tomu byla jinak bývala příležitost. Na př. bylo subst. prišьstьje, gen.prišьstьja, dat. prišьstьju atd.: kdyby tu -ьj- bylo zůstalo až do pravidla jerového, bylo by se prišь2stь1j- změnilo v prišest-; ale dříve než pravidlo řečené začalo působiti, bylo -ьje staženo v -ie atd., byl tedy nom. prišьstie, gen. prišьstᶥá, dat. prišьsᶥú atd., slabika jerová byla tu pak jen jedna a její jer zaniklo bez náhrady. Tak vysvětluje se nám také vedlé: bylo *vъ-dьlьje, z toho stalo se před vznikem pravidla jerového vъ2-dь1lᶥé, a, z toho pak náležité vedlé.

3. Krom toho bývá odchylka zdánlivá ještě v slovích s původním [156]číslo strany tiskutъrt, tьrt, tъlt, tьlt (s jerem před r, l, – nikoli též s jerem po r, l) a sousední (předcházející nebo následující) slabikou jerovou. Na př. gъrstь, tьrnъ, gъlkъ, vьlkъ atp. Podle pravidla jerového mělo se změniti gъ2rstь1 v č. gerst, herst, a podobně tьrnъ v tern, gъlkъ v gelk, helk, vьlkъ ve velk atd.; ale dříve než pravidlo o jerovém e vzniká, mění se tъrt, tьrt, tъlt, tьlt v tr̥t, tl̥t (se samohlásk. r̥, l̥), slova tvaru tohoto zní pak gr̥st-, tr̥n-, gl̥k- (později hluk-), vl̥k-, jeru při r, l v nich již není, pravidlo nově vznikající o jerovém e nemá k nim tedy moci. Srov. § 58. Podobně je z býv. kъ-tьrnu, sъ-vьlkъmь, sъ-gъlkьmь atp. č. k-trnu, s-vlkem, s-hlukem (tvary tlut vzniklé z býv. tl̥t mají v této příčině touž váhu, jako kdyby bylo zůstalo tl̥t) atd., a nikoli ke-trnu, se-vlkem atd., poněvadž kъ-tьrnu se změnilo dříve ve kъ-tr̥nu (se slabikou jerovou jen jednou), sъvьlkъmь ve sъvl̥kъmь atd. – Za stč. črný, žrnov je nč. černý, žernov, za trn, vlk je dial. též tern, velk atd.; tu však nemáme -e- jerové a pohybné, nýbrž samohlásku, která se na těchto místech podle svého jiného pravidla vyvinula; o tom v. § 225. –

139. Vedle výjimek zdánlivých jsou odchylky skutečné.

Jsou dvoje: jednak jerové e jest, kde bv býti nemělo, na př. v gen. mechu, dat. mechu atd. místo mchu z býv. mъ1ch-, fem. četla plur. četli atd. m. čtla atd. z býv. čь1tl-, – jednak jerové e není, kde by býti mělo, na př. čtl m. četl z čь2tlъ1, w ſnatcie ŽKlem. 88, 6 t. j. v-sňatcě m. ve-sňatcě z vъ2-sъ1n-, k ſpaſenyu ŽWittb. 32, 17 t. j. k-spaseniú m. ke-spaseniú z kъ2-sъ1pas-, atd.

Odchylky tyto vznikají během času. Vyskytují se již v textech starých, na př. ot ſboru ŽKlem. 63, 3 místo žádaného ote-sboru, w ſbozy Štít. uč. 133ᵇ m. ve-sboží, ot ſmutka ŽWittb. 31, 7 m. ote smutka, w ſnatcie ŽKlem. 88, 6 m. ve-sňatcě, w ſpanich in somniis Koř. Mat. 2, 12, w ſpolek Kat. 82 m. ve-spolek atd., příkladů mnoho, a ve mnoha případech je odchylka tato pravidlem. Podle toho mohlo by se zdáti, že jsou to výjimky jen zdánlivé, o jakých v § předešlém je řeč, že totiž jer zde bylo zaniklo dříve a tím ušlo pravidlu později nastalému. Ale tomu odporují doklady rovněž staré a dílem starší a starožitnější, které s pravidlem se shodují a tedy dosvědčují, že jer zde nebylo zaniklo před vzniknutím pravidla. Na př. vedle uvedených nahoře odchylek ot-sboru, v-sboží, v-spaních, v-spolek atd. je také náležité we ſboru ŽWittb. 119, 2, uue ſbozi Kunh. 151ᵃ, ze ſmutka ŽWittb. 107, 13, ue ſnimanyu ŽGloss. 101, 23, we ſnymanyu Žwittb. t., ze zpanye Jid. 149, we ſpolcie ŽKlem. 132, 2, weſpolek ŠtítMus. 94ᵇ, ze ſpolka KolA. lᵃ atd. Doklady tyto, které s pravidlem se shodují, jsou v menšině proti oněm odchylným; ale když povážíme, že jsou z textů nejstarších (Kunh., ŽGloss., Jid. atd.) a dále že jsou mezi nimi výrazy ode dávna ustrnulé, jako na př. adv. vesměs z vъ-sъmêsь, weſmyeſs PulkMus. [157]číslo strany tisku2ᵃ a j., tedy uznáme, že jsou to zbytky pravidelnosti žádané a v skutku také bývalé.

Odchylky tyto dále vznikají vesměs analogií. Na př. podle stsl. mъ2chъ1 byl stč. nom. mech a gen. mchu atd., ale analogií vnikalo -e- také do gen. atd. a jest nč. nom. mech gen. mechu dat. mechu atd.; – bylo náležité stč. se-hltati ze sъ2-glъ1tati, a jest nč. shltati, souhláska -l- v hlt- učiněna slabikotvornou podle pl̥niti atp.; – bylo náležité ve-krvi z vъ2-krь1vi, a jest nč. v-krvi, souhláska -r- v krv- učiněna slabikotvornou podle v-hr̥sti atp.; – bylo a jest náležité četl z čь2tlъ1 a fem. čtla z čь1tla atd., a vzniklo analogií odchylné čtl a četla; – bylo a jest náležité rozebrati z rozъ2-bь1rati, a iterat. rozbírati, ale vedle tohoto jest také rozebírati, analogií podle rozebrati; podobně podbírati a anal. podebírati, podle podebrati; odbírati a odebírati; – podstýlati a podestýlati, podle podestlati;

– bylo náležité otšel z otъ3šь2lъ1 a fem. otešla z otъ2šь1la atp., ale podle odešla atd. vzniklo také masc. odešel; – bylo náležité otjíti a otejdu nč. odejdu z otъ2jь1d-, ale podle tohoto změněn také inf. v odejíti; – podle toho pak vzniklo i nč. odejeti za stč. otjěti atd.

Odchylky zde míněné rozšířily se tak, že v jistých mezích jsou pravidlem. To platí zejména o těch stč. pádech předložkových, kde předložka původně jerem se končila a slovo následující bylo složenina se sъ- nebo (i)zъ. Na př. bylo subst. sbor = sъborь, lok. vъs-sъ1bor- byl tedy náležitý ve-sboru, we ſboru ŽWittb. 119, 2 a j.; ale častěji bývá předložka nevokalizována, w zboříech HusPost. 147ᵇ, ot ſboru ŽKlem. 63, 3, z zboru Chelč. 137ᵃ atd., většinou a z pravidla tak. Jiné takové příklady jsou: w zzbosiu Jid. 126, w ſbozy Štít. uč. 133ᵇ, t. j. v-sbož- m. ve-sbožz vъ2-sъ1bož-; – k ſcziedi Ol. Lev. 25, 46, t. j. k-ščědí m. ke-ščědí z kъ2-sъ1čęd-; – k zſſczeſtij Štít. ř. 29ᵇ t. j. k-ščestí m. ke-ščestí z kъ2-sъ1čęst-; – ot ſcziſczenye ŽKap. 88, 45 m. ote-ščiščení z otъ-sъčist-;

– od ſhrzieſſenye Pass. 294 m. ode shřěš- z otъ-sъgrêš-; – k ſkonczenhu DalH. 42 m. ke-skonč- z kъ-sъkon-; – w ſkutcziech JidDrk. 89 m. ve-skutc- z vъ-sъkut-; – w ſlozenye Ol. Tob. 6, 20 m. ve-slož- z vъ-sъlož-;

– w ſlytowanyu ŽWittb. 102, 4 m. ve-slit- z vъ-sъlut-; – w ſmyeſyczi Ol. 1. Esdr. 3, 13 m. ve-směs- z vъ-sъmês-; – w ſmluwu Ol. 2. Par. 23, 3 m. ve smlúvu z vъ-sъml-; – ot ſmutka ŽWittb. 31, 7 m. ote-smutka z otъ sъmąt-; – z ſmyſla Pass. 289 m. ze-smysla z (i)zъ-sъmysl-; – w ſnatcie ŽKlem. 88, 6 m. ve-sňatcě z vъ-sъnęt-; – k ſpaleni Koř. Mat.

13, 30 m. ke-spálení z kъ-sъpal-; – k ſpaſenyu ŽWittb. 32, 17 m. ke-spasz kъ-sъpas-; – k ſpogeny Ol. 1. Par. 23, 3 m. ke-spoj- z kъ-sъpoj-; – z ſpolka Ol. Ex. 34, 9 m. ze-spolka z (i)zъ-sъpol-; – w ſwadie Hrad. 128ᵃ m. ve-svádě z vъ-sъvad-; – w ſwaru Túl. 25ᵇ m. ve-sváru z vъ-sъvar-;

– k ſwazanyu ŽGloss. 149, 8 m. ke svázaniú z kъ-sъvęz-; – k zdrawi [158]číslo strany tiskuHrad. 8ᵇ m. ke-zdraví z kъ-sъdrav-; – bez zpowiedy Pass. 343 m. beze-zpovědi z bezъ-(i)zъpov-; – k ztrátě Vel. Jg. m. ke-ztrátě z kъ-(i)zъtrat-;

– w ztrawie Kruml. 113ᵃ m. ve-ztravě z vъ-(i)zъtrav- atd. Odchylky tyto vyvinuly se jako ostatní, totiž analogií: bylo kdysi náležité ote-sbora, ve-sboží, ke-sčědiú atp., ale analogie udělala z toho ot-sboru, v-sboží, k-sčědiú atd., podle ot-boha, k-bohu atp. V textech stč. má tato odchylka vrch, je pravidlem; mnoho se z ní udrželo dosud, na př. v-skutku, k-ztrátě, bez-zpovědi a j.; něco se však změnilo novým a opětným působením analogie, na př. ze-smyslu; někde je výsledkem změn kolísání, na př. v-zpovědi a ve-zpovědi, k-zdraví a ke-zdraví atd. –

K odchylce sváděla analogie a jazyk chýlil se k ní a přijímal ji, když se tím usnadňovala výslovnost. Na př. stč. říkalo se správně t. j. ve shodě s pravidlem o e jerovém: v-střědu, v-skříni, k-střělbě atp., w ſtrzyedu ML. 96ᵃ, w ſkrzynyech Pulk. 161ᵃ, k ſtrzyelbye t. 11ᵇ atd.; skupiny souhláskové vstř-, kstř-, vskř- atp. jsou však nesnadny vysloviti, jazyk usnadnil si je, když povolíl analogii a podle ve-stu, ke-stu atp. přijal předložky vokalisované také ve výrazích ve-středu, ve-skříni, ke-střelbě atd. Časem přijímá se tato pomoc i při skupeninách méně nesnadných, než jsou vstř-, kstř- atd., a říká se na př. ze-dřeva m. z-dřeva, ve-hvězdách m. v-hvězdách, ve-škole m. v-škole, ke-škodě m. k škodě, ke-stolu m. k-stolu atp.

Jindy vedla k tomu žádoucí zřetelnost, aby jazyk přijal odchylku, kterou analogie nabízela. Na př. říkalo se podle pravidla o jerovém e správně: k komu, k-králi, v-vodě (vedle u-vodě), v-franské zemi, z-země, z-Ščítného, s-saditi, s-skály atp., k komu Pror. Ol. Isa. 46, 5, Br. Isa. 10, 3 a j., k králi Háj. 361ᵇ, Br. Isa. 39, 3 a j., k kralowu wozu AlxBM. 2, 34, w wodie Háj. herb. 44ᵃ a j., w wodě Br. Ex. 12, 9, udeřil w wodu t. 7, 10 a j. w Franſké zemi Háj. herb. 201ᵇ, w Ffrankowiczich KolA. 1518, w flandrzyech MastDrk. 33, z ſſczytneho Štít. list. 1373, z země Br. Jer. 10, 17, sſazen s úřadu Štít. uč. 126ᵃ, (ovcě) ſkaly spadne t. j. s- skály AlxV. 1118 atd.; vysloviti souhláskové skupiny k-k-, v-v-, v-f-, z-z-, s-s- atd. je nesnadno, hlásky skupené splývaly v jednu, místo k-k- atd. slyšelo se k- atd. (a tak se často i psalo), místo v-v- znělo (a někdy i psalo se) jen v, místo z-šč- (spodobeného v ž-šč-, š-šč) znělo šč atd.; z toho byla nezřetelnost, a této nesnázi jazyk opět se vyhnul, když povolil analogii a podle ke-stu, ve-stu, ze-sta, se-stem atp. přijal předložky vokalisované také ve výrazích ke-komu, ke-králi, ve-vodě, ve franské zemi, ze-země, ze-Štítného, se-saditi, se-skály atd. Odchylka tato pronikla zvláště a stala se v mezích svých opět pravidlem při předložce k-, když následuje opět k-, tedy ke-komu atd.; při předl, v-, když následuje v-, f-, tedy ve-vodě, ve Francii atd.; při předl, z, když následuje z-, s-, ž-, š-, tedy ze-země, ze-skály, ze-života, ze-Štítného; při předl. s, když následuje z-, s-, někdy též když následuje ž-, š-, tedy sezobati (stč. szobati), se-skály, [159]číslo strany tiskuse-sestrou (s-sebou je zbytek způsobu starého), se-ženou (též způsobem starým s-ženou, s-živým), seženu (stč. sženu, sehnati), se-šlechtou (též způsobem starým s-šlechtou) atd. Ale odchylka nepronikla při předponé roz- a při předložkách bez- a přes-, kdež bychom ji očekávali, když následuje z-, s-, ani při nad, od, pod, před před následujícím d-, anebo pronikla tu jenom málo; říkáť se: rozsaditi, rozsekati, rozsypati, rozzlobiti, rozzuřiti, – bez-závady, bez-sebe, – přes-zimu, přes-stůl, – nad-dubem, od-dubu, pod-dubem, před-dubem, od-dávna v. ode-dávna atp. Odchylky jako rozesílám, předesílám, rozežírám, rozeženu atp. způsobeny jsou jen analogií tvarů příbuzných a náležitých rozeslati, předeslati, rozehnati atd., rovněž tak jako je rozebírám v. rozbírám podle rozebrati atp. (viz o tom zde výše). Střídavé skrz a skrze, skrz-zeď a skrze-zeď atp., sem ovšem nepatří; -e není tu jerové, nýbrž ze stč. ě.

Snaha o snazší výslovnost a snaha o zřetelnost působí mnohdy zároveň a v případech daných nelze bezpečně lišiti, co vykonala tato a co ona.

Odchylka zvláštní jest v otestati sě infectum fieri, praes. otestanu sě. Otstáti praes. otstoju, stsl. otъ-stoj-, je právem bez -e-. Týmže právem mělo by býti také otstati sě praes. otstanu sě, stsl. otъ-sta-, jak toho skutečně je doklad v Hod. 75ᵇ: aby sě nám naše škoda otſtala. Ale z pravidla bývá tu -e-: otestati sě, otestanu sě atd., na př. aby sě nám škoda odeſtala ML. 85ᵇ, když sě odeſtala křivda učiněná Hod. 75ᵇ, aby sě pohnanému za škody i za náklady dosti odeſtalo ODub. 90, dokudž by sě mu dosti neodeſtalo Řádpz. 47, aby tomu, komuž sě nechut stala, prosbú sě odeſtalo Tkadl. 9ᵇ, by se tobě odestalo Baw. 294 atd. Je to odchylka stejná jako v nč. odejíti, odejel. V otestati sě, jest opak toho významu, který jest ve státi sě, tento opak má tu býti vyjádřen co nejzřetelněji, proto ujalo se zde plnější ote-, a to dříve než v odejíti, odejel atp.

Některé odchylky jsou zajisté omyly a nesprávnosti. Na př. We | nemzto Pass. 407 (mezi We- a -nemzto je konec řádku), ke | milemu t. 316 (též), ze | chrama 387 (též); tieleſenye (tělesně, adv.) EvOl. 21ᵃ, zemeſke (zemské) ŽWittb. 75, 10, pomsta krewe t. 78, 10, lewa t. 90, 13, skladše král káza jě ſezzeczy AlxV. 2000 (verš 8slab.), ten ješto neſtateczy (nestatčí) Pror. Isa. 5, 27, weſſeczka (všecka) PulkL. 4, jícen gen. Gicenu Háj. herb. 384ᵇ, listí hořeknau (hořknou) t. 136ᵇ, kuora hořekne t. 380ᵃ.

140. Slova přejatá z jazyků cizích pravidlu českému většinou se podrobují. Na př. škola (z lat. schola) w ſkolu Hrad. 78ᵇ, w ſkole Chelč. 78ᵃ a j., proti nč. ve-škole atd.; – škoda (sthněm. scado), bez ſkody Hrad. 135ᵃ, bez ſſkody ChelčP. 72ᵇ, s ſſkodami KolB. 1520 atd.; – špíle (ze stněm. spil žert), bez špílenie Trist. 16; podobně: z ſſpiček Háj. herb. 328ᵇ, ſ ſſpičáky Háj. 7ᵇ, z Sſtýrska Háj. herb. 365ᵃ, s Sſweſtkami t. 375ᵇ, k ſturmu DalC. 10, w sſranky Řádpz. 11; – (čber, *čьbьrь n. čьbъrь

[160]číslo strany tisku(sthněm. zubar, srov. § 145), gen. čebra atd., pól druhého czebra ovsa List. Poř. 1443; atd. – Odchylky vyskytují se, ale nepřesahují míry, na př. we ſkole Pass. 409 a j., ze ſcody Rožmb. 252 a j., ke ſſkodie ChelčP. 204ᵃ atd.

Některá však jednotlivá ze slov těchto odchylují se od pravidla našeho důsledně nebo skoro důsledně již v jazyku starém. Na př. subst. kněz stsl. kъnęzь je z němčiny; podle sthněm. chuning bylo i v slovanštině kъn-, a podle toho žádáme, aby stč. bylo ote-knězě, ke-knězu, se-knězem atd. (z otъ2j-kъ1n- atd.); ale již nejstarší památky mají z pravidla ot-knězě, k-knězu, s-knězem atd., a podobně také památky pozdější a dílem i jazyk nynější, na př. od knyezye DalC. 47, k knyezſtwu t. 35, k kniežeti ChelčP. 272ᵇ, k knězy Br. Lev. 23, 10, k kněžjm t. Deut. 17, 9 (vedle toho: ke knyezu DalC. 30), s kniezjmi KolA. 1518, s knězem Us. atd.; tu je pravděpodobný výklad jen ten, že theoreticky žádané a v stsl. dosvědčené kъn- bylo ovšem také v češtině, ale tu zaniklo ъ záhy, před proniknutím pravidla o jerovém e: když pravidlo toto pronikalo, říkalo se již na př. kъ-knězu atp., a z toho bylo ovšem k-knězu atd. Jiné příklady: kmotr m. kъmotr, stsl. kъmotrь, z lat. compater, s-kmotrem a nikoli se-kmotrem; mnich m. mъnich, ze sthněm. munich (lat. monachus), s-mnichem a nikoli se-mnichem atp.

141. Podle pravidla jerového jsou ke genitivům pátku, dne atp. nominativy pátek, den atd. Ke genitivům mozku, básni, ohně atp., stsl. mozga, basni, ogňa, byly zase stč. nominativy náležité mozk, básn, *ogň atd., stsl. mozgъ, basnь, ogňь. Ale za náležité a starší mozk, básn, *ogň atd. je potom odchylné mozek, báseň, oheň atd., -e- se tu vložilo proti pravidlu a patrně analogií podle pátku-pátek, dne-den atd. Tak jest také v pl. gen. bitev m. bitv stsl. bitvъ, božstev m. božstv stsl. božьstvъ atp. podle pl. gen. služeb stsl. služьbъ atd., a tak i v případech jiných. Toto -e- není ve střídě za jer, není jerové, ale ovšem vzniká napodobením tvarů analogických, které mají e jerové. Nazýváme je e vkladné. –

142. V případech jednotlivých nebývá vždycky zjevno, je-li e jerové či vkladné. Na př. v pl. gen oken jest e vkladné, jestliže tvar ten zněl původně oknъ a příslušný k němu sg. nom. okno; ale možná, že bylo původně okъno a pl. gen. okъ2nъ1 a v tom případě bylo by e v oken jerové. Nejistota tato však ztrácí váhu tím, že e vkladné v češtině téhož práva si dobývá, jaké náleží jerovému.

Oboje toto -e-, jerové i vkladné, vyskytuje se přirozeně jen v nitru slova; nikoli též na začátku nebo na konci; na začátku slova nebylo nikdy jer, a na konci nemohlo býti počtem sudé, nemohlo tedy ani tu ani tam vzniknouti e jerové, ani napodobením jeho jer přidané.

[161]číslo strany tiskuOboje toto -e- dále na svém místě a podle jistých pravidel tu bývá, tu nebývá – pátek a pátku, mozek a mozku atd. –, a odtud nazývá se pohy bné.

Oboje může býti krátké i dlouhé, na př. ves (vьsь) a véscě, pl. gen. křídel (z *kridlъ), vajec (z -ajьcь) a dem. křidélko (zúžením křidýlko), vajéčko (zúž. vajíčko).

Oboje konečně, a zvláště e jerové, vyskytuje se v případech velmi hojných, všude tam, kde mu v mezích pravidla vyloženého je příležitost a podnět. Chci toho uvésti příklady, které pro přehled takto jsou srovnány: nejprvé příklady, kde pohybné e bývá v koncovkách slov skloněných (v sg. nom. akk., na př. orel, pátek; v plur. gen., na př. jablek, sester; ve vzorech host, kost, sg. instr. hostem, pl. lok. hostech, kostech a j.); pak kde pohybné e bývá v kmenových koncovkách slov odvozených; konečně pohybné e v slabikách kořenných. Krom toho pak bude ukázati, kterak pohybného a zejména vkladného e přibylo později analogickým vokalisováním předložek a předpon.

143. Příklady, kde pohybné e bývá v koncovkách slov skloněných. Sem patří:

1) Nominativy (akk.) sg. tvaru podobného, jako jsou: orel stsl. orь2lъ1, gen. orla stsl. orьla, dat. orlu atd., – osel stsl. osьlъ, gen. osla atd., kozel g. kozla atd.; –

pecen gen. pecnu atd.; – podle toho také blázen (e vkladné) stsl. blaznъ, stč. blázn, jeden blazn Hrad. 99ᵇ, blazen ŽKlem. 48, 11; – stč. hrozn ŽWittb. Deut. 32 a hrozen Žklem. t ; – oheň (e vkladné) z pův. ogňь, gen. ohně; –

báseň (e vkladné), bázeň, kázeň atp., stsl. basnь, bojaznь, kajaznь atd., stč. básn n. básň, bázn n. bázň, kázn n. kázň atd. na př. bazn a strach ŽWittb. Moys. 16, kazn disciplina t. 17, 36, nekazn NRada 1074, pieſn ŽWittb. 32, 3, nepřietel čistoty jest prazdn otium Štít. uč. 45ᵇ, prziekorzyzn opprobrium ŽKap. 88, 42, prziezn Pass. 297, tijeſn na zemi bude Štít. ř. 69ᵃ, zyezn sitis Modl. 59ᵇ, zzyzn ubertas Rúd. 42ᵇ atd., a bazen božie ŽKlem. 12ᵃ, svú kazen DalC. 45, pieſen ŽWittb. 41, 9, tu neprazden occupationem Ol. Ekkl. 1, 13, prziezen Krist. 9ᵃ, veliká tyeſken Pulk. 106ᵃ, żyzen sitis Nom. 67ᵃ, zzyzen ubertatem Ol. Deut. 1, 25; –

loket stsl. lakъtь, gen. lokte atd.; – nehet stsl. nogъtь gen. nehte; paznehet, paznohet, paznehet Rozk. 339, t. 837, Ol. Lev. 11, 3 a j., Rhas. 125, paznohet Ol. Lev. 14, 4, gen. paznehte; analogií podle gen. nehte atd. jest pak i nom. neht chod. 37, pazneht RostlF. 10ᵇ, paznoht Veleš., Háj. herb. 233ᵇ atd.; –

tykev z tykъvь (stsl. tyky) gen. tykve atd.; – cierkev z pův. cêrъ3- kъ2vь1, gen. cěrekve, dat. cěrekvi atd., u czyereque DalC. 30, k czyerekwy [162]číslo strany tiskut., s svatú czyerekwy PassKlem. 88ᵇ; podle nom. pak také gen. cierkve atd., svaté cyerkwe Pass. 304, svaté czyerkwy Štít. uč. 123ᵇ; – ředkev z *redъ3kъ2kvь1, gen. ředekve atd., rzedkew Nom. 66ᵇ, z rzedekwe Rhas. 139 a j.; podle nom. pak také gen. ředkve, od rziedkwe Chir. 185ᵃ; –

kupec stsl. kupьcь, gen. kupce atd.; – stařec stsl. starьcь, gen. starce; – chytřec stsl. chytrьcь, gen. chytrce atd., chitrzecz Pass. 433, mnozí chytrczy Štít. uč 81ᵇ; – mudřec stsl. mądrьcь, gen. mudrce atd., a podle toho pak i nom. nč. mudrc; – poběhlec stsl. bêglьcь, gen. poběhlce, pobiehlcy Háj. 349 ; – bydlec gen. bydlce, bydlecz indigena Ol. Lev. 16,29, všěcky bydlczye Pror. Jer. 1, 14; – tkadlec gen. stč. tkadlcě nč. tkalce, ot tkadlczye Pror. Isa. 38, 12; – pecnec gen. pecence atd., pecznecz ChelčP. 97ᵃ, peczenczy (pl. nom.) t.; – stč. jěhnec gen. jěhencě atd., sedmero gehnecz (pl. gen.) Comest. 31ᵃ, jako giehenci sicut agni ŽKlem. 113, 4; –blížnec gen. blížence atd., bliżnec HusPost. 77ᵃ, dva syny blizencie Pass. 293 atd.; podle gen. blížencě jest pak i nom. blíženec, blyzenecz Anon. 3ᵇ, blizenecz Veleš. a j., a podle blížnec a blíženec utvořilo se blížněnec, blyznenczy Vít. 92ᵇ, blyżnienczy Comest. 35ᵃ a j.;– stč. jězvec stsl. jazvьcь gyezwecz Vít. 94ᵃ atd.; podle gen. jezevce (proti stsl. je tu e vkladné) jest pak i nom. jezevec; – pastvec z pastvьcь, gen. pastevce Rosa 83 (e vkladné);

– stč. kozlec gen. kozelcě atd., kozlecz Ol. Ex. 12, 5, kozelczye t. Súdc. 15, 1; – žnec g. žence a švec g. ševce v. doleji (§ 145); –

volek z volъ2kъ1 gen. volka atd., – pátek stsl. pętъ2kъ1 gen. pátku atd., – spánek g. spánku, svátek g. svátku atd.; – podle toho vzniklo také e vkladné v mozek, mezek za stč. mozk, mezh, mezk: mozk cerebrum Nom. 67ᵇ, Kruml. 52ᵇ, Lact. 103ᵇ, Br. Isa. 25, 6 a j., mozk i mozek Vel. Jg., mezh mulus ŽKlem. 31, 9, mezk Žwittb. ib., mezek Vít. 94ᵃ, Rozk. 914, meſek Boh. m. 22ᵃ; –

česnek stsl. česnъkъ, gen. česenku (e vkladné) atd., nemáš jésti czeſſenku Chir. 124ᵇ, s cibulí a czeſenkem Tkadl. 36ᵃ, z cibul a czeſenkow Sal. 311, dialekticky místy dosud tak; jinde nechává se -e- z nom.: gen. česneku Dolež. 22; –

paprslek, poprslek, -šlek, gen. paprslku, paprsku, poprslku atd., paprſlek ŠtítOp. 333, od Paprſlkuow Háj. herb. Xᵃ a j., w paprſlku ChelčP. 271ᵃ; poprſlek Štít. uč. 45ᵇ, poprrſky Hrad. 42ᵃ; – okrslek gen. okrslku, okrsku atd., okrſlek zemský Hod. 3ᵃ, na okrſlku zemském Pror. 30ᵃ, w okrſſlku Comest. 5ᵃ, okrſſłkem Br. Ezech, 10, 13, okrſkem Kruml. 423ᵃ, w okrſku Mill. 119ᵇ atd ; k okrsk- přidělán pak i nom. okrsek: okrſek Mill. 93ᵃ; –

nehtek z -gъ3tь2kъ1, gen. nehetku atd., jeden nehtek DalH. 31, DalC. t., nehetci MVerb. (rostl.), zmaže jej nehetky ChirB. 292ᵃ; – loktek z -kъ3tь2kъ1, gen. loketka atd., ješto sě loktek tu zavřěl (Loktek, jm. vl.) Pulk. 167ᵃ, jal loketka t.; VelKal,.má nom. Wladiſlaw Loktek 20 a j.

[163]číslo strany tiskua podle toho i gen. akk. Wladiſlawa Lokteka 105, dat. proti Loktekowi 245; – drobtek gen. drobetka, z takého drobetka ŠtítBud. 103; –

domček z domъ3čь2kъ1, gen. domečka atd., domczek Otc. 127ᵃ, Lobk. 33ᵇ a j.; v nč. je podle gen. atd. i nom. akk. domeček; rovněž tak korček, Korcžek KolB. 1519, nč. Kořeček; kupček, kupczek Štít. uč. 65ᵃ, KolA. 1517, všecky kupeczki (vyhnal) Krist. 76ᵃ, nč. kupeček; lubček, libček Háj. herb.222ᵇ, užitek libečku t. 229ᵇ, nč. libeček; mládenček, mladenczek Pass. 278, mladenček Háj. 219ᵃ, młádenček Br. Gen. 37, 2, mladenečka Háj. 287ᵃ, nč. mládeneček; starček, ſtarczek Tkadl. 25ᵇ, nč. stařeček; statček, ſtatczek Krist. 83ᵃ, ſtatček Háj. 271ᵇ, mého ſtatečku t. 272ᵃ, nč. stateček; súdček, ſudczek vas BiblA. Ex. 22, 7, nč. soudeček; svazček, ſwazczek Otc. 300ᵃ, ſważċzek Ol. Ex. 12, 22, ſwazček vlasuov Háj. 475ᵇ, ſwazček Br. Ex. 12, 22, nč. svazeček; telček, telczyek iuvenculus Pror. Jer. 31, 18, nč. teleček; volček, wołček Br. Jer. 11, 19, nč. voleček; vózček, wožček Háj. 158ᵇ; zámček Pref. 10, nč. zámeček; zvonček, zwoncżek Ol. Ex. 39, 24, zwonček Háj. 71ᵃ, nč. zvoneček; starý tvar těchto jmen zachoval se dialekticky na Moravě: chlapček, sloupček, koušček Šemb. 36 (ob. mor.), chłapček BartD. 40 (hrozenk.); –

obr, ober: ober jeden AlxB. 4, 30, ober t. 4, 35, ŽKlem. 32, 16, ŽKap. 18, 6; obir ŽWittb. 18, 6, t. 32, 16; obr ŽKlem. 18, 6, ŽKap. 32, 16; slc. obor gen. obra; – stč. vicher, nč. vichr, wicher ŽGloss. Hab. 14, Pass. 287, Otc. 29ᵇ, Lact. 37ᵇ Br. Isa. 41, 16 a j., wycher Pror. Isa. 17, 13, Alb. 78ᵃ, MamD. 308ᵇ a j., chodský vichar chod. 35.

Příjmení Mareš, Jakeš atp. mají v době starší gen. Marše atd., v nč. Mareše atd. podle nom.; na př. nebožtík Mareſs KolA. 1514, nebožtíka Marſſe t. 1518, Jakeſs KolB. 1518, Jakſſe t., Waleſs t. 1519, Walſſowi t. 1518, Burſſowi KolA. 1515. Ale Beneš, Dobeš gen. -eše atd. (-e- původní).

K nom. jmen místních Skuteč, Dříteč atp. je gen. Skutče, Dřítče atd.; druhdy píše se podle toho mylně nom. Skuč atd.

Sem patří ovšem také sg. nom. (akk.) masc. adjektiv tvaru jmenného, jako je na př. hrozen ke složenému hrozný, jsem hrozen nepřátelóm BrigF. 55; a podobně stč. a dílem i nč. krásen, že je kraſen květ na dřevě ŠtítMus. 80ᵇ; vzácen, wzaczen bude dar tvój Comest. 14ᵇ; mužen, bud muzzen a ſylen Ol. 1. Reg. 18, 17; pyšen, (mistr) pyſſen byl ChelčP. 173ᵇ; hřiešen, hrzieſſen budu Comest. 47ᵃ; lačen, laczen sem byl HusPost. 5ᵃ; dostatečen, móž nedoſtateczen býti t. 161ᵇ; hojen, člověk bude hoyen (hojný) ChelčP. 108ᵃ ; bíden, bydlím bijden sa t. 109ᵇ; žáden, by nám život žáden (žádoucí) nebyl t. 125ᵃ; šlecheten, (bóh) jest ſſlecheten Alb. 72ᵃ; pěken, (šípek) jest pieken BrigF. 92; vonen, (kus tučný) nenie wonen t. 54; rozumen, kto nenie rozumen ŠtítMus. 106ᵇ; túžeben, kto tuzeben bude BrigF. 28; roven, kto je rowen tobě Modl. 13ᵃ; silen, budeš ſylen Ol. 1. Reg. 18, 17; pokoren, (mnich) jest pokoren OtcB. 134ᵇ; – k črný je črn, [164]číslo strany tiskupravidelně vzniklé z čьrnъ- čr̥nъ, an tak czrn (jest) Pass. 54; rovněž tak plný-pln, z pl̥nъ, by mi dal pln dóm zlata Alb. 23ᵃ; ale k opatrný je stč. opatren = -trьnъ (pol. opatrzny) a častěji opateren, kto j’ v řeči neopatren Štít. Rozb. 145, súdce buď opatren HusE. 1, 127, opatren buď LékB. 39ᵃ, buď opateren ŠtítMus. 10ᵇ, hospodář má býti opateren t. 25ᵃ (3krát) atd.,

– a k adj. -dlný je stč. -dlen – -dlьnъ, někdy též -delen, na př. zřiedlen, pohodlen, spravedlen, smrtedlen a smrtedelen, hospodář má býti zředłen ŠtítV. 52, aby (oř) pohodlen byl Štít. uč. 54ᵃ, jsem ſprawedlen BrigF. 143, člověk jsa smrtedlen HusE. 1, 61, a když tvój bóh ſmrtedelen jest Kat. 76 (= verš 8slab., čísti jest tedy smrtedlen); –

jako črn, pln, tak vysvětliti jest také mrtv, býv. mьrtvъ přešlo záhy v mr̥tvъ (2slab.), a toto v mrtv (1slab.): že dnes hi siw (živ) hi myrtw budeš AlxBM. 3, 7 (verš 8slab.); později je za to mrtev, jako mrtew yſa Alb. 56ᵇ; – rovněž tak črstv, později črstev, jsa kypr a czrſtw Štít. uč. 105ᵃ, na své nohy byl velmi czrſtew Otc. 63ᵇ; –

sladek, tvar jmenný ke složenému sladký, na př. chléb jest ſladek Ol. Sir. 23, 24; a podobně horek, aby člověk horek byl Alb. 12ᵃ; hořek, (jed) bude horzek BrigF. 12; brzek, člověk jest nebrzek HusE. 3, 140; blízek, blizek jest hřiechu člověk ŠtítV. 96; kluzek, kak jest ten svět kluzek HusE. 3, 133; krotek, (mnich) jest krotek OtcB. 134ᵇ; měkek, mák jest miekek Mart. 11ᵃ; mrzek, těžek, by hřiech nebyl tiezek ani mrzek BrigF. 150; úzek, až mužóm by vzek svět DalC. 11; –

vetech, slož. vetchý, jedno sám cti nebuď vetech ROtc. (Výb. 1, 910); – světel, slož. světlý, měsiec jest ſwietel ŠtítMus. 25ᵃ; rychel, kto je rychel na nohy t. 72ᵇ; truchel, aby člověk truchel byl Alb. 16ᵇ; – teplý, tepl, když jest člověk syt a tepl HusPost. 160ᵃ, mohu syt a tepl býti ChelčP. 270ᵃ; –

dobr, kypr, mokr, múdr, ostr, přiekr, ščedr atp.: beránek nenie ješťe k jedení dobr Comest. 67ᵃ, byl kypr BrigF. 164, plášč (byl) mokr Podk. (Výb. 1, 949), buď mudr HusPost. 25ᵇ, mladý ač řiedko kdy mudr bývá DalC. 69, bude oſtr Ol. Sir. 43, 21, tak jim przykr budu BrigF. 70, ſſchzedr hi udaten Jid. 17, Ježúš by ſczedr Dět. Jež. 2ᵇ, ež s’ tak ſczedr t., poněvadž jsi ſſczedr Modl. 37ᵇ, Sczedr hostem byl Hrad. 16ᵃ, ſtedr byl v almužny ŠtítOp. 351, že byl ſſtiedr ŠtítMus. 19ᵇ atd.

Konečně patří sem nominativy sklonění zájmenného jeden z jedьnъ, gen. jednoho atd., v. doleji č. 4.

2) Některé genitivy plur. ze vzorův: chlap, na př. do Turek Lobk. 21ᵇ a j.; –

oráč, na př. jěhnec stsl. jagnьcь atp., po dvém gehnecz Ol. Cant, 4, 2, lwyczenecz těch Otc. 312ᵃ, (lvice) jmějíše patero kotenecz to jest lwyczenecz t. 31lᵇ, jejich ſſtienecz catulorum Ol. Job. 38, 39, mnoho kurzenecz Mand. 18ᵇ, u každých rukávec Suš. 397; –

[165]číslo strany tiskuměsto, na př. jablko-jablek z jablъkъ; – okno-oken; – subst. -dlo, -tlo, -zlo, -slo mají -dl, -zl atd., později -del, -zel atd., na př. z bidl ŽGloss. 108, 10, oſydl ChelčP. 99ᵃ, diwadl t. 95ᵃ, přikrywadl Háj. 407ᵃ, krzidl alarum Koř. Zjev. 9, 9, z napayadl Ol. Cant. 4, 2, král kuzl následoval Ol. 2. Par. 33, 6, rzemeſl Kruml. 40ᵇ, Háj. 337ᵃ, bez weſl Pass. 353 atd., a do svých bydel Ol. Jud. 16, 25, hrdel vašich t. Lev. 26, 13, těch oſydel Háj. 261, jedněch kuzel AlxV. 221, mnoho weſel Háj. 454ᵃ; – podobně subst. -tro, -dro: tři sta gitr Otc. lᵇ, částku yatr Ol. Tob. 8, 2, do rayſtr Háj. 448ᵃ atd., a nader tvých ŽWittb. 73, 11, z gater Br. Lev. 8, 16, umývanie wyeder Koř. Mark. 7, 4; – žebro, do konce zebr Sal. 337, žeber nč.; – -sko, těch hledisk Us., těch hledisek Athen. VII, 151; -ško, bříško pl. g. bříšek Nudož. 21ᵇ; – písmo pijſem ChelčP. 50ᵇ, jařmo jarém BartD. 39 (hrozenk.); –

moře, na př. srdce pl. g. srdec, a podobně jilec, zrnec, drvec, vratec, vajec: svých ſrdecz NRada 887, až do gylecz AlxV. 1617, těch zrnecz t.1098, když drwecz naštiepal Ol. Gen. 22, 3, těch wratecz Lobk. 117ᵇ, kopa vajec Us.; –

ryba, na př. sestra, sestr, ſeſtr mých Hád. 59ᵃ, sester VšehJ. 177. e vloženo jako ve jhra nč. her, kra ker atp.; – modla, modl, byli svých modl odstúpiece (verš 8slab., modl jednoslab.) AlxH. 6, 22, tolik modl Beck. 1, 131 a j., a mnohých model Kruml. 43ᵃ a j.; – bez kukel VšehJ. 428, z truhel do truhel t. 161, od perel ChelčP. 168ᵃ; – modlitva, modlitw (2slab.) Hrad. 110ᵃ, modlytew PassKlem. 123ᵇ; – jiezva, gyezw (1slab.) KatBrn. 404, svých gyezew PassKlem. 81ᵃ; – vojna z vojьna, pl. g. vojen z vojьnъ, jedněch wogen AlxV. 367, těch vojen DalJ. 89 L. Ff, odchylkou podle sg. vojna atd. těch vojn DalJ. 89; – sedm lucern Hug. 76, mnoho czziſtern Ol. 2. Par. 26, 10, jiných diwizn Háj. herb. 346ᵃ, – panna panen, vanna pět vanen List. z r. 1595 (Ruch 1888, 10); – palma palm Ol. Ex. 15, 27, nč. též palem; šelma šelm Ben. Deut. 32, 24, šelem Tham 34; – vráska, ješto nemá ijedněch wraſk Modl. 12ᵇ, wraſk přibývá PulkLobk. 427, nč. vrásek; –

dušě, na př. ovcě stsl. ovьca, pl. g. ovec stsl. ovьcь, z owecz Br. Num. 15, 11 a j., stádo ovec Suš. 199, dial. ovéc BartD. 39 (hrozenk.), vovíc chod.; – višně, pl. g. višeň, čtyry putny wiſſen Lún. ort. 1581. wiſſen černých LékB. 45ᵇ.

3) Některé pády vzorů host, kost, zejména: sg. instr. hostem stsl. gostьmь; – pl. dat. hostem, kostem, stsl. -stьmъ; – pl. lok. hostech, kostech, stsl. -stьchъ. Plur. instr. je hostmi, kostmi, stsl. -stьmi, a podle toho také húslmi, myslmi, s huſlmi ŽKlem. 65ᵇ, myſlmi svými Koř. Žid. 12, 3; odchylné ſ huſlemy ŽWittb. 80, 3, ratoraſlemy JiřBrn. 425, nč. houslemi, myslemi, jeslemi, a rovněž tak básněmi atp. – baſnyemy Koř. [166]číslo strany tisku33ᵃ, pyeſnyemy ML. 35ᵇ atd., místo básnmi stsl. basnьmi atd. – je podle dušěmi.

4) Ve sklonění zájmenném patří sem sg. nom. akk. masc. ten, jeden, jen(ž), sen atp. z tъnъ, jedьnъ, jьnъ, sьnъ. Dále předložkové akkusativy sg. veň, nadeň atp. z vъn-jь atd. Zájmeno če- gen. čeho dat. čemu atd. mělo pro nom. akk. kmen čь-, srov. skr. ki- v nom. akk. kim, vedle ka- (= *ke-) v gen. kasja atd.; s enklitickým -žь bylo čь-žь, z toho č. pro-čež, na-čež atd. Bez enklit, -ž jest jen -č, na př. pocz jsem přišel Pass. 274, pocz li by byl (přijel) t., máme-li pocz jěti bojovat Ol. 3. Reg. 22, 15, na-č, o-č, pro-č Us. Ve složení s předložkami, které se končily jerem, je se-č, ve-č, v-ni-ve-č Us., pode-č Brikc. 45 atp., ze sъ-čь atd.; ve složení čь s předložkou jerovou a se -žь je na př. vъ3-čь2-žь1 = v-čež, wnywczez t. j. v-ni-v-če-ž Lit. Sap. 7, 8. Ze kmene čь- je také archaistický gen. co, čso = čьso; ve spojení s předložkou na př. z = izъ, je tedy správně ze-co = izъ-čьso, když opata ze czo pohonie Rožmb. 65, upomínaj ač máš ze czo t. 230, kak sě ze czo spraviti t. 69, ktož móž svědkem býti ze czo t. 209 a j. O zájmenu veš z vьšь v. doleji § 145.

144. Pohybné e v kmenových koncovkách některých odvozenin. Na př.: orel adj. orlí, osel adj. oslí; – služba stsl. služьba, služebný, služebník, ze služьbьn- atd.; – nábožný, náboženství z -žьnьstvьje; –jádro, jadrce z jadrьce, yadrcze Rozk. 1041; z toho jadérce, yaderce Baw. 36; adj. jadrný, a podobně bedrní, jatrní, vedrní, žebrní, bedrník atd., hlízu bedrnij Háj. herb. 195ᵃ, žíly yatrnij t. 237ᵃ, bolesti wedrnij t. 354ᵃ, kosti žebrne t. 269ᵃ, hlízy žebrnij t. 87ᵃ, yatrnijk t. 386ᵃ a j.; – vědro, vědrce, wyedrcze vody PassKlem. 171ᵇ; z toho vědérce, wiederce vody Pass. 431;

– zrcadlo, zrcadlko, v tom zrcadlku HusE. 3, 141, z čehož jest nč. jednak zrcátko (vynecháním -l- a spodobou dk v tk), jednak zrcadélko; – jablko demin. stč. jablečko, adj. jablečný atp., z jablъčь-; –kadidlo, adj. kadidlný, stromové kadidlnij Háj. herb. 19ᵃ; – třiesla, žlaz třiſlnijch Háj. herb. 295ᵇ; -jěhnec adj. jěhenčí. – Part. -l mívá dial. vkladné e; na př. neſel Pass. 302, lezeł Brikc. 159, nemohel, utekel Šemb. 12 (valašsk.), slc. nesel, padel Hatt. 113, mohél, zdvihél Pastrn. 110.

145. Pohybné e v slabikách kořenných jednak samotných, jednak v předložkách s nimi spojených. Případů, které sem patří, jest veliká síla, a vyvíjejí se tu zvláštnosti velmi rozmanité, zvláštnosti, které mnohdy jenom na kořenech nebo i slovích jen jednotlivých se vidí. Zvláštnosti tyto vyvíjejí se časem, a podle toho mají mnohá slova i s této stránky svou historii. Vytknouti a vyložiti je nelze tedy jinak, než vytčením příslušných slov pokud je třeba všech; totiž ne všech slov, kde vůbec jest -e- za bývalé jer, nýbrž kde toto -e- jest pohybné, tu a v tvaru tom na svém místě bývajíc a jinde, v tvaru jinéin a ve spojení jiném nebývajíc, nebo kde

[167]číslo strany tiskunějaká odchylka od pravidla se jeví. – Patří sem: bdieti stsl. bъdieti; adjekt. bedlivý, verb. bedliti, strachem bedlym ſie sollicitor Ol. Tob. 23, 15, ona bude bedliti Kulda 1, 146, subst. stč. bedlstvie, bedlſtwie Krist. 44ᵇ, z bъdьl-; srov. stsl. bъdrьlivъ vigil; – ber stsl. bъrь, gen. bru Pelzel² 280;

– bez stsl. bъzъ, gen. bzu atd., o bzu Hájk. herb. 387ᵃ, we bzu Lobk. 68ᵇ, ſtržen bzowý t. 58ᵇ; nč. podle nom. také gen. bezu atd. a v-bezu atd., adj. bezový; – předložka bez, beze, stsl. bezъ, má -e ve spojení s bývalou slabikou jerovou, na př. beze-lsti z bezъ-lьsti; – blecha stč. blcha (jednoslab.) z blъcha; pl. gen. blech z blъchъ, podle toho pak i sg. blecha atd. s ustáleným -e-; – blesk stsl. blьskъ splendor, gen. blsku atd. (1slab.), bleſk jeho ŽWittb. Hab. 4, jeho blſkem Štít. uč. 124ᵇ atd.; adj. blščavý, ohně blſſtiaueho Ol. Ezech. 1, 27; blščieti, blſſtieczy ſye candens Ol. Num. 12, 10, světlost jeho blſczala splendebat Dět. Jež. 1ᵇ atd.; analogií také gen. blesku atd. (s ustáleným -e-), bleſkem svým Brig. 9, bleſkawy nitens Lact. 111ᵃ; blsket z blьskъtъ, gen. blesktu, blſket splendor ŽKap. 89, 17, Hrad. 42ᵃ, PassKlem. 51ᵃ, ML 57ᵇ a j., tomu bleſktu Levšt. 150ᵇ; analogií pak přidělán také nom. bleskt a blesket, a gen. blesketu, blsketu a blsktu atd., bleſkt slávy Koř. Žid. 1, 3, bleſkt Kruml. 71ᵇ, bleſket světa t. 274ᵃ, bleſket splendor Ol. 2. Mach. 5, 3, w bleſketu in splendore ŽGloss. Hab. 11, Žwittb. t., blzzketu (2slab.) ApŠ. 32, svietědlnicě blſktu Koř. Luk. 11, 36, blſktem výmluvnosti HusŠal. 62ᵃ, blsktem Kar. 88, Řád. kor. 590; - bráti stsl. bьrati, praes. beru; s předložkami: ke braňú, sebrati praes. sberu, otebrati praes. otberu, vzebrati z vъzъbьr- a praes. vzberu z vъzber- atd., na př. ke branyu AlxB. 1, 7, w ſebranich ChelčP. 263ᵇ, sberau ſe Br. Oz. 10, 10, zbeřte ſe t. Ez. 39, 17 atd.; odebrati Us., všecko ſe odbéře Br. Jer. 9, 10; wzebranye Ol. 1. Reg. 30, 16; analogií seberu, odeberu, podeberu atp., seberau Br. Dan. 11, 10; rozberu, rozbírám a rozeberu, rozebírám; před samým br- nemá předložka nikdy -e, na př. s bratrem Pass. 333, s bratry Otc. 55ᵇ ot bratrzie Otc. 55ᵃ, przied bratrzy Hrad. 18ᵃ, k brziehu Brig. 171, ot brzieha AlxV. 577, z brziehuow Otc. 23ᵇ atd., nikoli se bratrem atp.; – *brev (nedoloženo), stsl. brъvь, odtud brva, obrvy; pol. brew gen. brwi; – břev (lávka), z brьvь, gen. břvi, veď oslici na úzkú brzew Hod. 81ᵃ, upadla žena se břvi Šach. 25, (mlýn) stojí nad brzwi HořA. 10ᵃ (1529); – cpáti ze cьpati (v. Mikl. Et. Wtb.), vecpati; – ct- v. češt-;

– čber z *čьbьrь lit. kibiras, sthněm. zubar (srov. § 140), gen. čebru atd., czber Cis. z r. 1444, dwa cżebry Ol. I. Reg. 25, 18, czzebroue t. 4. Reg.

12, 13 a j.; odchylkou analogickou i gen. čberu atd., do czberu Chir. 244ᵇ, czberem ŠtítPař. 110ᵇ; – češt stsl. čьstь, gen. stč. čsti nč. cti atd., pl. instr. čestmi; v-čest, ve-čsti, w czeſt Hrad. 97ᵇ, we czſty ŽWittb. 48, 21; se-čsťú, zze chzztu AlxB. 5, 15, ſe czty Vít. 80ᵃ; ke-čsti, ke tczſty Otc. 8lᵃ; pode-ctí, pode cztij Lún. list. 1441; beze-cti, beze czti ChelčP. 158ᵇ; vzečstiti z vъzъčьst-, wzeczſtis ŽKap. 49, 15; počstiti, subst. počstie, aby [168]číslo strany tiskuto tělo bez poczſtye ležalo PassKlem. 260ᵃ; analogií počestie, pro poczeſtye Pass. 485; nč. pocta, úcta atd.; čestný, čestnost, odchylkou starou čstn- atp., we czſtnofti ŽKlem. 44, 10 atd.; když čstn- se změnilo v ctn n. cn-, předložka dílem mívá -e, dílem nemívá: we cznoſti NRada 503, w cznoſti Vít. 10ᵇ, k ctnostem ŠtítV. 110 atd.; – čísti v. čtu (zde doleji);

– čnu stsl. čьną; praes. večnu z vъčьną nedoloženo; aor. včěch, wchzie Jid. 73; – čso a č- (zájmeno), viz nahoře § 143 č. 4; – čstn- v. čest;

– čt- ve čtyř-, čtr-, čtvrt-. stsl. čet-, lit. keturi; původní čet- drží se v slovanštině jihovýchodní, v ostatní a zejména také v češtině je za to čt-, vzniklé z oslabeného čьt- (srov. § 136 č. 14), na př.: we cztrnaſti letech: Otc. 78ᵃ, we cztwrtek Hrad. 126ᵇ, t. 124ᵇ, Lobk. 16ᵇ, Let. 243 a j., a naproti tomu w cztwrtek Vít. 14ᵃ; we cztwrtemnadcztem Kruml. 211ᵇ, we cztwrti KolB. 1522 a w cztwrtey Vít. 13ᵇ, bez cztwrtij KolCC. 108ᵃ (1571); ze cztwereho Mand. 3ᵃ, ze cztweri věci Mat. 49, ke cztwerzye věci Alb. 104ᵃ, we cztwerze věci Štít. uč. 121ᵃ, Štít. ř. 239ᵃ a od cztwrteho leta ChirB. 28ᵃ, od cztweronoheho t., w cztwyrtemnadczyet Alb. 83ᵃ; ke cztyrzemnadſte Krist. 5ᵇ, we cztyrzechdczetech Ol. Jos. 5, 5, we cztyrzidczetech t. 5, 6, we cztyrzedczytech ML. 39ᵇ, we cztyrzidſaty den Kruml. 73ᵃ, we cztyrziech Otc. 149ᵇ, ſe cztyrzmidczat Ol. Ex. 36, 24, sſe cztyrzmi KolB. 1522, ze cztyrzy (sic) Alb. 81, ode čtyř Br. Isa. 11, 12 a w cztirech Hug. 5, s-cztyrzmi KolB. 1522, k czztyrzom angelom EvOl. 190ᵇ; – čtu, stsl. čьtą, praes. čtu, part. četl z čьtlъ atd.; odchylky analogií: co vy to četete Suš. 125, vzal listy i cztl jě Pror. Isa. 37, 16, četla Us.; sčísti praes. sečtu ze sъ-čьt-, part. sčetl ze sъ-čьt-lъ atd., na př. sečtu, sečti Us. ſčetł Br. Num. 11, 44, ſečtených t. 1, 45, učinil ſecztenij KolB. 1520, anal. ſečtł Br. Num. 3, 39; zecztu jě dinumerabo ŽTruhl. 138, 18, Žklem. t., zeczti syny Levi Comest. 88ᵇ, zecżti hvězdy Ol. Gen. 15, 15, (biskup a písař) zeczztieſſta peniezě numerabant Ol. 4. Reg. 12, 10; ty ſi zczetl ŽKlem. 155ᵇ, zczetl jest numeravit Ol. Num. 3, 16, zcžetl ChelčP. 259ᵇ, zčetł Br. Num. 3, 42, zecztli jsú Krist. 87ᵇ, ſu zecztli Ol. Num. 3, 39, zečtli Br. Num. 31, 49, anal. aby zczzetly lid Ol. 2. Reg. 24, 4; zcżet tovařišě Ol. Jos. 8, 10; dluh nezecžteny ChelčP. 259ᵇ; otčísti, oteczteſs sedm týdnóv Ol. Lev. 25, 8, odcżetl jě Ol. 1. Esd. 1, 8, nč. inf. odčísti a odchyl anal. odečísti; včísti; večtu, včetl, večten; we czteny Hrad. 28ᵃ, Otc. 2ᵃ, we czteni Tkadl. 3ᵃ, ze cżteni ChelčP. 37ᵃ atd.; – dcer-, stsl. dъšter-; ze dcer atp., ze dczer Ol. Gen. 36, 2 a j.. Br. Gen. 24, 3 a j., ze dczery ChelčP. 82ᵇ, ke dczerzy Ol. Num. 27, 8, ſe dczerzy Pass. 50´, ſe dcerau Br. Gen. 34, 7, we dczery Ol. Ezech. 16, 61 atd.; odchylky s dcerzi Ol. Gen. 46, 15, s dczeru KolA. 1513, s dczerkami t., k czerney lepotě Kat. 8, nč. k-dceři, s-dcerou atp. vysvětlují se změnou dc- v c-: píše se dcera, ale vyslovuje se-cera, a tu je předložka právem bez samohlásky; – debř z dьbrь rokle, údolí. Debrné jm. místní, mor. debřa BartD. 206, s ustáleným -e-; stpol. [169]číslo strany tiskudebrz, na dbrzi Jag. Arch. 12, 151; – dech- stsl. dъch-, praes. dchnu, nadchnu; anal. také dechnu; part. dъchlъ, z toho dechl, dokud bylo -l souhláskou (a dechl jednoslabičné), fem. dchla; při samohláskovém -l mohlo se také vyvinouti -dchl, nadchl; aor. dše, Jezus dſſe ML. 49ᵇ, (Anna) wzedſſe LMar. 45; anal. deše, to dietě zdeſſe ML. 49ᵇ, subst. verb. dšenie, nadšení Us., dchnutie, dchnutj Br. Dan 10, 17, vedchnúti z vъ-dъchn-, wedchnutie Comest. 25ᵇ; (bóh) jednomu lotru wedchl Kruml. 4ᵇ m. vdechl; anal vdech-, písmo od boha wdechnute Koř. 2. Tim. 3, 16, wdechnutie Kruml. 264ᵃ, ŽKlem. 17, 16, ducha sv. wdeſſenym Pass. 137; v nč. dechnouti, vydechnouti, oddechnouti, vdechnouti atp., v některých těchto tvarech ustálené -e-, analogií podle part. dechl, a také podle parallelního dychnouti;

– del- z dьl-; z toho je stč. verbum dlíti a dléti, a subst. dlé longitudo. stsl. dьlьje; odtud i ve-dle stč. vedlé z vъ-dьlьje, vъ-dьlé, krom toho bylo subst. dle z dьlja (podle dušě), gen. dle atd., na př. ulice široké a nadly upřiemé Mill. 58ᵃ, ta vlast jest dly šesnáste dní cesty Mill. 35ᵇ, na dell cesty t. 20ᵇ, cěstu čtyři míle zdl t. 11ᵇ t. j. vz-dl (l slabikotvorné), sic nebudete moci nadlech trvati Troj. 210ᵃ atd.; v subst. déle, délka a v kompt. délí, déle (adverb.) jest -e- analogií podle kompt. delší z dьlьš- atd.; – den stsl. dьnь; ze-dne, ote-dne, přede-dnem, ve-dne, ze-dní, ke-dni atp., na př. ote dne Hrad. 53ᵇ, NRada 1974 a j., ode dnůw Br. Jer. 36, 2, nade dnem Br. Gen. 1, 18, nade dny ŽWittb. 60, 7, we dne Jid. 153, we dnech ŽWittb. 36, 19, prziede dnem AlxH. 5, 39 atd.; odchylkou: w dny Hrad. 123ᵃ, ot dnow ŽWittb. 93, 13, od dnes Háj. 183ᵃ (adv. dnes vypadlo z kategorie den), od dneſſka Br. Gen. 31, 48; dem. dnek z dьnьkъ Alb.58ᵇ; adj. denný, denní, z dьnьn-; adv. dnes z dьnьsь; dens v Kunh. 147ᵇ a 149ᵇ je z nespřeženého dьnь sь; adj. dnešní; – deska v. dska; – déšč stsl. dъždь, gen. dště atd., deſcz ŽWittb. 146, 8, toho dſſtie ŠtítOp. 49, dſſtiem t. 415; anal. také deště atd., deſſtě Br. Isa. 5, 6, deſſtěm t. Am. 4, 7, deſſtouee jděte na vy Ol. 2. Reg. 1, 21, nč. déšť, deště atd.; ote-dščě, vedšči atp., ote dſſczye Pror. Isa. 4, 5, ode dſſcze EvOl. 136ᵃ, we dſczy ŽWittb. Deut. 2 atd., odchyl. před dstiem Baw. 252, nč. z-deště, v-dešti atd.; sloveso dščieti, oblaci dzzczzeyte EvOl. 204ᵇ, dſczalo jest ŽKlem. 77, 27 ; dščíti, dščovati, dſczila jim manna ŽKlem. 77, 24, déšť by nedſſtil Ol. Deut. 11, 17, dſſtił Br. Gen. 19, 24, dſtyuge na hříšníky ŽKlem. 10, 7: adj. dščový, krópě dſſczowee Pror. Jer. 3, 3, nč. dešťový; dščivý, na dcztiwu duhu Kruml. 376ᵇ, nč. deštivý; – dmu stsl dъmą; vzedmu, inf. vzdúti atd.; – dna z dъna; ote dny, odch. od dny Jg.; – dno stsl. dъno, pl. gen. den, demin. dénko, zúž. dýnko; beze-dna, bezednie, bezedný atp., v-bezednyu in abyssis ŽWittb. 105, 9, v hlubinách bezednywych ROlB. 53ᵇ bezednoſt MamF. 85ᵇ, vody bezednee Ol. 2. Par. 36, tvé bezednuczye dobroty Rúd. 32ᵃ; subst. bezden gen. bezedna, bezden bezedna vzývá abyssus abyssum invocat ŽWittb. 41, 8, odchyl, bezden bezdena vzývá [170]číslo strany tiskuŽPod. t.; – dráti stsl. dьrati, zedrati Kruml. 253ᵃ praes. zderu atp., (rúcho) aby nezedralo ſie Ol. Ex. 28, 32, zedran Pass. 302, co dnes ušiji to sě zajtra zderze Hug. 392, (košile) ſe zderze GestaKl. 172, by ty nebesa rozdera vstúpil k nám Kat. 108 atd.; – dřieti z *drêti, praes. dru stsl. dьrą, rozdrzyela ſye jest saň Pror. Dan. 14, 26; anal. rozedřěl, opona rozedrziela ſie Koř. Mat. 27, 51, ſedrzijti ChelčP. 122ᵇ; – drvo z drьvo, pl. gen. drev z drъvъ; adj. drevný, w drewnem rubany in succisione lignorum Ol. Deut. 19, 5; – dska stsl. dъska, pl. gen. desk z dъskъ, k tomu pak i sg. deska atd., dska Rozk. 2867, jednu dſku Krist. 101ᵃ, dczky Řádpz. 10, Apoll. 137ᵃ, u deſk ODub. 12, deſk osm Ol. Ex. 26, 25, dwie dczſſtie t. 34, 29, dwiema dſkama t. 26, 24, dſky Br. Deut. 9, 9, na dſkách t. Hab. 2, 2, na dczſkach t. 34, 28, vrže dczſkami t. 32, 19; ke-dskám, ve-dskách, se-dskami atp., ke dſkam Rožmb. 108, we dſkach t. 100, ſe dſkamy ODub. 27 atd., odchylkou anal. k deſkam Rožmb. 209, k dſkam t. 97, w deſſkach NRada 756, před dczſkku (sic) Ben. Ex. 30, 6, dezſky AdmontB. 136ᵃ, nč. deska, desky atd.; – dva, dvój, z dъv-; obe dwa dny Pulk. 154ᵃ, pode dwěma Br. Ex. 25, 35, pode dwadceti t. 26, 19, ze dwu ChelčP. 150ᵇ, ze dwanaczti t 118ᵇ, ze dwogi roty t 240ᵇ, we dwu Ol. 2. Par. 21, 5 atd.; – dvьr-, stsl. plur. dvьri ianua; když ь zanikalo, bylo dvr-, a to se přesmykovalo ve drv, dřv-; bylo tedy stč. ote-dřwí atd., ote drzwi Hug. 99, ke drzwem Krist. 96ᵃ, we drzwech Ol. Ex. 35, 17 atd.; pl. instr. byl dveřmi z dvьrьmi, za dwerzmi Pror. Isa. 57, 7, p’e dwerzmy t. j. přěd-dveřmi AnsW. lᵇ z prêdъ-dvьrьmi; analogií vniká -e- také do pádů jiných a jest nom. dvéři atd., zavra dwerzzi Kruml. 325ᵇ, skrze dvéře HusPost. 63ᵇ, u dwerzy ML. 36ᵃ atd., a také ote-dveří atd., ode dweřj Br. Gen. 18, 1, ke dwerziem Ol. Ex. 21, 6, we dwerziech t. Gen. 18, 1, prziede dwerzmi Pass. 300 atd., nč. ode-dveří, ve-dveřích atd.; odtud dvérce stč. dvéřcě z dvьrьcę (plur. fem. ), dwercye (pl. akk.) Krist. 103ᵇ, malými dwerzciemi Kruml. 71ᵃ; a dvéřky n. dvířka, dvírka, dvéřky železné Pref. 156; adj. dveřný, na prazě dwerznem Ol. Deut. 6, 9, dwerznij a wratnij ianitores

Ol. Ezech. 44, 11; – heb- z gъb-, zdlouženého v stsl. gybnąti perire, part. zhebl z -gъblъ; k tomu i inf. zhebnouti atd., s ustáleným -e-; – hemzati z gъmъzati (stsl.), vedle hmyz; – hlech- z glъch-, ohlechnouti stsl. oglъchnąti, part. ohlechl z -glъchlъ, odtud -e- přejato i jinam a ustálilo se; – hltati; hltiti atp. (l souhláska), z glъt-; se-hlt- ze sъ-glъt-, ſehłtiti

Br. Žal. 87, 4, ſehlczenye Ol. Dt. 31, 17, k ſehłcenj Br. Žal. 52, 6, ſehłcugj t. Kaz. 10, 12, ſehltagi ChelčP. 168ᵇ, ſehłtne Br. Job. 40, 18; nč. shlt- (l slabikotvorné); – hnáti z gъnati, praes. ženu atd.; otehnati praes. otženu, sehnati praes. sženu atd.; otehnal ŽWittb. 43, 10, ŽKlem. 59, 12, neotzenu t. 88, 34; tu jej pohanstvo obehna AlxV. 1618; rozehnał Br. Jer. 16, 16, rozženu t. 24, 9; ſehnal Rožmb. 24, těžce to ſžéneſs VšehK. 116ᵃ atd.; nč. anal. odeženu, seženu atd.; – hnúti z gъ(b)nąti, sehnúti atd., hebký, [171]číslo strany tiskuoheb g. ohbi a j.; – hřm- z grьm-, zehřměti, zehrzmi Ol. Job. 37, 4, by wzehrſmieli AlxB. 2, 22; odchyl. od-hrzmetu EvOl. 64ᵇ, od hřmotu Br. Ezech. 26, 15, před hřmotem t. Jer. 4, 39; – nč. hřbet stč. chřbet z chrьbьtъ, gen. chřebta z chrьbьta atd., chrzbet ŽWittb. Ezech. 17, týl chrzebta ŽKap. 67, 14, na chrſebtie ŽKlem. 65, 11, krzebtowe ŽTom. 68, 24 atd.; anal. odchyl. chrzebt BrigF. 159, gen. chrzbeta ŽWittb. 67, 14, na chrzbetie ŽWittb. 65, 11; sg. instr. měl by býti chřebtem z chrьbьtъmь, za toto vyskytují se doklady chrzebetem ŽWittb. 20, 13, cherzebtem ŽKap. 17, 41, chrſbetem ŽKlem. t.; nč. uniformováno, podle nom. hřbet je gen. hřbetu atd.; dial. chrbet gen. chrbta BartD. 30 (pomor.) a 218 (podluž.); – Cheb z chъbъ, gen. Chba, ze-Chba atd., do Chba Pulk. 131ᵃ, Háj. 213ᵃ, města Chba t. 215ᵇ, ze Chba Let. 265, we Chbie Pulk. 129ᵃ; nč. gen. Chebu atd., podle nom.; adj. chebský z chъbьsk-, chebſky Pulk. 155ᵇ ; – chřbet v. hřbet; – chtieti z chъtêti, zechcze ſe ChelčP. 29ᵃ, jenž wzechce volet ŽKlem. 111, 1; – jь v. ňь (doleji); – jdu z jьdą, otejdu nč. odejdu, vejdu, sejdu, nadejdu atp., impt. otejdi atd., impf. otejdiech atd., part. praes. otejda atd.; k tomu byly tvary infinitivní stč. otjíti, aor. otjíd atd., v nč. jest odchyl. anal. též odejíti, vejíti, vzejíti, sejíti atd.; na př. otgiti abire KolA. 1511, noc otgide AlxBM. 5, 32, wgiti Koř. Mark. 9, 46, sgijti KolA. 1515, nadgyty Pass. 313, przyedgyty Pulk. 177ᵃ atd.; v nč. podle odejíti, předejíti atp. utvořeno také odejeti, předejeti atd.; – jehla z psl. jьgъla, srov. stprus. ayculo Mikl. Et. Wtb. 95; – jho z jьgo; pl. gen. jeh z jьgъ, nedoložen; ve-jhu atp., we ghu ChelčP. 174ᵃ, pode-jhem Us.; – stč. jhra jhráti, jhřec, jhřišće atp., nč. hra atd., z jьgra; pl. gen. *jehr nedoložen, nč. her (e vkladné); ze-jhry, ke-jhřě atp., zeĝhry (sic) ŠtítMus. 32ᵇ, ke yhrzye Alb. 95ᵇ, keyhrze ŠtítMus. 41ᵇ, weyhrze t. 29ᵃ, Mand. 13ᵇ, we ghrach Kruml. 431ᵇ atd.; obejhrati nč. obehrati; nom. jhřec je z jьgrьcь, k tomu měl by býti gen. jehrcě atd., za to je jhercě atd.; začáteční j- se odsouvá, tím zaniká slabika jerová jь- docela; na př. ghrzecz Hrad. 95ᵃ, hrzecz Rozk. 1798, hercie Kruml. 57ᵇ, jiní herczi Mill. 62ᵇ, ot herczow AlxBud. 5, 33, yherczom Pulk. 172ᵇ, k herciem Kruml. 57ᵇ, herczom HusPost. 138ᵇ, s hercy Baw. 275; nč. herec, herce atd., -e- první ustáleno; jílem stsl. ilьmъ; –jmč, jméno, z jьmę; ve jmě, ve-jméno, ze-jmene atd., we gmie jeho NRada 332, wegmeno Otc. 357ᵃ, weygmeny syna Modl. 15ᵃ, zeymene AlxV. 1 atd.; odchylkou: zgmena Hrad. 47ᵇ, pod gmenem ChelčP. 146ᵃ, w gménu Br. Ex. 6, 3: místo jméno říkalo se méno, meno, při tom bývala předložka ovšem nevokalisována, pod-menem atd., a podle toho psáno pak také pod-gmenem atd.; – jmieti, subst. verb. jměnie, z jьmê-; ke-jmění atp., ke gmieni in possessionem Ol. Gen. 23, 20; nč. z-mění, s-měním svým atp., předložka nevokalisována, poněvadž j(ь)- odsuto; – jmu, jmeš atd., z jьm-; tedy obejmu, sejmu, podejmu, vzejmu atp., ale objal, sňal atd., pravidelně; tak i v odvozeninách: pojem gen. pojmu, [172]číslo strany tiskupříjem gen. příjmu atp., též objem a vodojem s odchyl. gen. -jemu atd.; – předložka k, ke, stsl. kъ, má -e ve spojení s bývalou slabikou jerovou, na př. ke čsti, ke cti, z kъ-čьsti; ke-mně, ke mnye Modl. 11ᵇ; ke-braniu, ke branyu AlxB. 1, 7; ke wſtani Kruml. 267ᵃ; – kbel z kъbelъ (pro jiné jaz. slov. je kъblъ základem); ze kbela Ol. Nura. 24, 7; – kel z kъlь, gen. kli culmus; odtud kléti, klíti praes. kleji; klíč, klíčiti; – kel gen. klu, z kъlъ, kly lvové ŽWittb. 57, 7; – kep masc. z kъpъ, gen. kpa, kpem Dač. Prostopr. 11ᵃ; kepka z kъpьka; – keř z kъŕь, gen. křě, nč. anal. keře atd., ve-kři atp.; kerz Krist. 3ᵇ, we krzy Koř. Skutk. 7, 35, nade krzem t. Mark. 12, 26; křijček Háj. herb. 354ᵃ, křoví; – klátí z kъlati, ve-klati, o jednoho kopie přěkla v druhého nóž do pěsti wekla AlxV. 1599;

– klnu stsl. klьną, vzeklnu, člověk wzeklne ŠtítOp. 19; – kněz z kъnęzь, ke knyezu DalC. 30; ale záhy a pravidlem je předložka bez -e, k-knězi Br. Lev. 23, 10 atd. (z kněz, v němž ъ bylo zaniklo v. § 140); – totéž jest předpokládati při kniha z kъňiga, z-knih, v-knihách atd.; – křest z krьstъ, gen. krstu, křstu, křtu, odchyl. křestu Pal. 5, 1, 173; beze-křtu, ke-křtu atp., beze krzſtu Štít. uč. 115ᵃ. ke krztu ChelčP. 162ᵃ, przede krzſtem Štít. uč. 114ᵇ, ze krzſtu Alb. 38ᵇ atd.; adj. křestný z krьstьn-; – dial. kret v. krt; – krev z krьvь, gen. krve; adj. krvavý; předložka vokalisována, když -r- bylo souhláskou: ve krvi (celek 2slab.) AlxB. 3, 18, we krwi Br. Isa. 9, 5, t. Gen. 37, 31 a j., ChelčP. 171ᵃ a j., we krwech Ol. Mich. 3, 10, ze krwe ChelčP. 19ᵃ a j., Br. Lev. 4, 25 a j., ſe krwi Kruml. 446ᵇ, ſe krwj Br. Lev. 19, 26 a j.; předložka je bez-e, když -r- bylo samohláskou: w-krwech (celek 2slab.) ŽKlem. 105, 38, w krwi ChelčP. 151ᵇ a j., s krwj

Br. Lev. 16, 15 atd.; proto též stč. zekrvaviti a nč. zkrvaviti atp.; – krt, dial. kret Šemb. 58 (slez.) z krъtъ, gen. krta atd.; krtice; – stč. ktvu m. kvtu z kvьtą atd., impt. ktvi, impf. ktviech, part. ktva, kvetl z kvьtlъ, fem. kvetla m. kvtla, subst. ktvenie m. kvtenie z kvьtenьje; nč. anal kvetu, kveta atd.; vzektvu z vъzъkvьtą, kněžstvo vzektve D1J. 6 Ff., vzektvenie t., nč. vzkvetu, vzkvetení; – kvet- v. ktvu; – leb stsl. lъbъ, gen. lbi a lba, ze-lbi atp., svatého lba Pass. 241, ze lby Mand. 94ᵃ, sſelbi (se-lbi) Rhas. 24; demin. lebka; adj. lebný, miesto lebne Frimb. Luk. 23, 33; – leh-, lehký lьgъk-; adv. lzě; subst. Lhota., lьgota, ze-Lhoty atd.; v nář. lašsk. jest Lihota, v. § 160, v slc. lehota, obtížná skupina lh- vedla k tomu, že se samohláska zachovala; – len stsl. lьnъ, gen. lnu atd., ze-lnu atd., adj. lněný; odchyl. anal. k Lnu Háj. herb. 97ᵃ a j., s Lněným semenem t. 87ᵇ a j.; dial. lnu i lenu, lnem i lenem Kotsm. 11, moc lenu, z-lenu, k-lenu, v-lenu chod. 37; – lesk- z lьsk-; subst. lesk z lьskъ, gen. anal. lesku atd.; pro žádaný gen. lsku atd. nemám dokladu; adj. lskavý, víšně jsú lſkawé Háj. herb. 328ᵇ, tvář lſkawau t. 348ᵃ a j.; lsknúti sě, bude ſie lſknuti ŠtítMus. lᵇ, łſknau ſe Br. Lev. 13, 25; lsknuť se BartD. 105 (lašsk.); [173]číslo strany tiskupart. leskl (jednoslab.) z lьsklъ, odtud i lesknouti atd. s ustáleným -e-; lščieti, kříž lſſtieſſe ſe Kruml. 20ᵇ; adj. lščavý, lščělivý, sedlo lstiawe Baw.98, naylſſtieliwieyſſie MamE. 312ᵇ; – lest stsl. lьstь, gen. lsti atd., pl. instr. lestmi, leſtmi Otc. 3ᵇ; odchyl, o leſtyech DalC. 12, lstemi HusE. 3, 194, přělest gen. prsielezzty Jid. 44; ze-lsti atp., bezelſty DalC. 4, we lſti ŽWittb. 23, 4; adj. lestný, lstivý; – lev stsl. lьvъ, gen. lva atd.; odchyl. psáno lewa leonem ŽWittb. 90, 13; ote-lva atp., ote lwow ŽWittb. 34, 17, przyede lwem AlxV. 30; adj. lví, lvový; lvice; odchyl. slc. levica;

– lež stsl. lъžь; beze lži ChelčP. 20ᵇ, ſe lžij t. 206ᵃ, we łži Br. Jer. 28, 15; lháti stsl. lъgati, selhati atd., ſelžeme ChelčP. 23ᵇ, ſelhanie t. 136ᵇ, wzelze ŠtítMus. 19ᵃ; lhář, lhavý atd.; – lkáti z lъkati; ve lkaní atp., we lkaní HusPost. 43ᵃ, beze lkanie Kruml. 4ᵃ; – lžícě z lъžica, se-lžicí; – mdlý, tvar jmenný medl (stsl. mъdlъ) a mdel (buď e vkladné, anebo z mъdъlъ, mъdьlъ), byv silen bude medl Alb. 21ᵃ, stár a mdel budu ŠtítMus. 62ᵇ; – meč stsl. mьčь; gen. meče stč. mečě atd., ot meczie ŽWittb. 21, 21, k meczu AlxB. 1, 6, mechzem Jid. 100, tvých meczew Hod. 87ᵃ atd., z pravidla meč- za žádané mč-; rovněž tak mečenošě, mečonošě, mečový atp. m. mč-, meczenoſſe SlovKlem. 76ᵃ, meczonoſſy PulkR. 72ᵃ, mecžowe zabitie Lact. 59c, v rucě meczowe ŽKlem. 62, 11 a j.; odchylné meč- je tu v češtině pravidlem, a stejná odchylka vidí se v rus. mečъ gen. meča, pol. miecz gen. miecza, hluž. mječ gen. mječa, srbchorv. mač gen. mača atd.; v Ol. psáno: mczzem bojovati 4. Reg. 3, 26; mohl by to býti archaismus, a také omyl pisecký; – mech stsl. mъchь, gen. mchu atd., toho mchu Comest. 13ᵃ, mchem Háj. herb. 12ᵇ; adj. mchovatý, mchovitý, květ mchowatý t. 31ᵃ, mchowitý t. 38ᵇ; verb. mšiti, omšený; Mšeno, ze-Mšena; – meň (ryba), z mьňь, gen. mně; mník; – méňe v. mníti (doleji); – mest stsl. mъstъ, gen. mstu mſtu Cis. r. 1444, Br. Joel. 2, 18, do Mſtu Háj. herb. 142ᵇ a j., mſtem Br. Isa. 49, 26 a j.: odchyl. w Mſtu Háj. herb. 73ᵇ; adj. mestný, léky meſtnymi Sal. 231; mestník, Meſtnijk potus ex musto Lact. 108d; – met z mъtъ corus, gen. mtu, met MamD. 303ᵇ, puol mtu Lact. 103ᵃ; – mezh stsl. mьzgъ, gen. mzha; mezh ŽKlem. 31, 9, patczet mzhow AlxH. 4, 22; mezk ŽWittb. 31, 9; odchyl, mezek, gen. mezka atd. s ustáleným -e-, meſek Boh. m. 22ᵃ ; – mhla z mьgla, ze mhly atp.; – mknúti z mъknąti; part. mekl z mъklъ fem. mkla, mek z mъkъ fem. mekši, sv. Pavel sě v jeskyni zamekl Pass.88, Let. 43 a j., anal. zamkl Us.; zamekſſi dřvi Krist. 105ᵇ; zámek gen. zámku; otemknúti, neumějí otemknuti Kruml. 181ᵃ, knihy otemczzeny gſu t. 231ᵃ; otmekl, otmek, odmekl Pass. 645 a Kruml. 367ᵃ, odmek zámky ROlB. 118ᵃ, odmekſſi Lobk. 107ᵃ; odchyl. dokud neodmekne ChelčP. 196ᵇ; mčieti z mъčati, (král) káza pohany na popravu mczyety KatBrn. 157; semčěti, jejž (prach) ſemczzi vietr Ol. Žal. 1, 4, ſemczy Žwittb. t ; ten nás wzemcze velmi vysoko na velblúdech Otc. 393ᵃ; – mléti z mьlêti; [174]číslo strany tiskuzemleti praes. zmelu, má býti zemleno Fagif. 30ᵇ, ať tebe kyj nezmele MastDrk. 228; mlýn z mьlynъ, ze-mlýna atp., we mlynye Hrad. 113ᵇ a j., nade-mlejnem, pode mlejnem Us.; – mn-, mne, mně, mnú, stsl. mъn-, mьn-; ote-mne, se-mnú atd., ote mne Krist. 33ᵃ, ke mnye Hrad. 34ᵃ, nade mnu t. 52ᵃ, ze mnu AlxBM. 3, 39, přede mnau Br. Isa. 1, 12 atd., odchylka pro verš: neb ſie od mne wſe wzdalyla AnsW. 2ᵇ(8slab.); – mnich z mъn-, starou výjimkou s-mnichem (ъ záhy zaniklo); –mník v. meň ;– mníti, stsl. mьniti minuere; za mьňe minus je však méňe, anal. podle menší z mьnьšьjь; – mnohý, stsl. mъnogъ; ve mnohém, ve mnozě atp., we mmnohem (sic) AlxH. 6, 22, we mnozye Hrad. 7ᵃ a j., we mnozſtwu ŽWittb. 68, 14, ze mnohých ChelčP. 66ᵃ; ale často bývá také předložka bez -e (z býv. mnog-, v němž -ъ- záhy bylo zaniklo): k mnohym ChelčP. 21ᵃ, nad mnohym DalC. 44, přěd mnohým Pil. a, przed mnoho letmy Ol. 1. Esd. 5, 11, z mnohem kniežat AlxH. 5, 18, s mnozſtwym Ol. 3. Reg. 10, 2, ot mnozſtwa ŽKap. 63, 3; – mnu stsl. mьną, zemnu, rukama zemneſs Ol. Deut. 23, 25; – mřieti, praes. mru stsl. mьrą; zemru atp., odtud zemř- také v tvarech infinitivních: zemřieti, zemřěl atd.; v part. zmrlý jest -r- slabikotvorné, jerového -e- tu tedy netřeba; rovněž tak ve výrazích z-mrtvých, s-mrtvým atp., nad mrtwym Pass. 111 atd.; – msta stsl. mьstь, ze-msty, mstivý atd.; – mšě stsl. mьša, ke mſfy ChelčP. 155ᵇ; adj. mešní; – mzda stsl. mьzda; pl. gen. mezd z mьzdъ, mezd si nebralo Ol. Ezech. 16, 34; adj. námezdný; – předložka nad, nade, stsl. nadъ, má -e ve spojení s bývalou slabikou jerovou, na př. nade-hnati; – ňь eum (sg. akk.), ve-ň, nade-ň, přěde-ň atp., uvěřichu wenn EvZimn. 31, přistúpi prziedeng mátě t. 21 atd., srov. § 143 č. 4; – -nznúti stsl. -nьznąti, venznúti, wenznuty ſu infixœ sunt ŽKlem. 9, 16, ŽKap. t. a j.; – předložka ob, obe, stsl. obъ, ve spojení s bývalou slabikou jerovou, na př. obe-hnati; – totéž platí o předložce ot, ote, ode stsl. otъ, ote-hnati; – ve spojeni s pán, paní, panna, panic mají předložky v jazyku starším často -e, o tom v. doleji § 146; – peklo z *pьkъlo (stsl. pьklъ); adj. stč. pkelný z pьkъlьn-; odch. peklný, pekelný s ustáleným pek-; – peň stsl. pьňь, gen. pně atd., przyede pnyem Pror. Isa. 44, 19; – peř v. přě (doleji); – pes stsl. pьsъ, gen. psa; se-psem ze sъ-pьsъmь; adj. psí, ve-psí, we pſy býti Vít. 11ᵃ, Otc. 92ᵃ, (člověk) we pſy lehne GestaKl. 155; psota, psový, psovati; zepsěti, zepsovati, (lidé) zepſiegi Kruml. 277ᵃ, (kobylky) aby zepſowali zemi Ol. 2, Par. 7, 13; – pevný z pъvьn-, odtud i úfati z upъvati; –pezd z pьzdъ, gen. pzda, bzda; verb. bzdieti; – plet (kůže) gen. plti, z plъtь, plet neb kuože Rhas. 30, w plti t. 7; odchyl. anal. nom. plt t. 39 atd.; – plet (vor) gen. plti, z plъtь, plet navigia MVerb., de strue lignorum quae pluthi vulgariter dicitur list. z r. 1347 (Brandl Gloss. 233) pl. nom. m. plti, na pltech Jg.; – plvati z plьvati, zeplvati, tvář zeplwana Krist. 102ᵃ – pnu stsl. pьną sepnu atd., ale

[175]číslo strany tiskuv tvarech infinitivních sp- atd.: ſepny ŽKlem. 31, 9, ſpieti Hrad. 84ᵃ, spen rucě Pass. 301 (sъpьnъ), ſpal rucě Ol. 3. Reg. 8, 22, ſpaw ruce Troj. 18ᵃ, odchyl. anal. sepal atp.; upieti-vepnu, dva vpaſſta jemu ostroze Troj. 186ᵇ, wepneš Br. Ex. 26, 11, anal. wepnul Brig. 159; – práti stsl. pьrati, praes. peru; seprati, zeprati atp., praes. zperu atd., když by zepral rúcho Ol. Lev. 14, 8, zeprati Syeti ChelčP. 188ᵇ, rúcho zeprachu Comest. 83ᵇ, zpeřme ſíeti láſky HusPost. 129ᵇ; – přě stsl. pьrja, ze-pře, ve-při atd., z koř. per-; z téhož koř. je súpeř stsl. sąpьŕь; gen. súpeřě atd., oba ſuperzye Rožmb. 253, -e- zůstalo podle nom.; podobně stpol. sąpierz gen. sąpierza atd., ale vedle toho také sąprza Jag. Arch. 7, 546; – předložka přěd, přěde stsl. prêdъ, má -e ve spojení s bývalou slabikou jerovou; totéž platí o předl. přěs, přěse stsl. přêsь; přěde-slati, přěse-všecko; – přieti praes. pru stsl. pьrą, podepru atp., a podle toho také v tvarech infinitivních: podepřieti atd., síle nemohúc sě zeprzyety Pulk. 44ᵇ;

– psáti z pьsati, tedy sepsati, podepsati atd., ale spíši, spis, spisuji, podpíši atd., wepſati ChelčP. 157ᵇ, nadepſanee KolB. 1518, spiš všecka slova Br. Jer. 30, 2, otpiſuge KolA. 1515 atd.; odchyl. anal. podepíši atp.; nč. sepis Verzeichnis proti spis Schrift atp. je původu nového, odchylně tvořeno pro rozdíl u významu; – stč. pstrý, pestr (lslab.), nč. anal. pestrý; – pьš- (pьch-); vepchnúti, wepſſyeny infixus Hymn. 40ᵇ; pšenicě z pьšenica, ſe pſſeniczy ChelčP. 57ᵃ a j.; – Pšov z pьš-, ze pſowa DalC. 25; – pták, ptačí atd., z pъt-, stsl. pъta, pъtica atd.; odchyl. s-ptákem atp. již stč.: z ptaczſtuie Ol. Lev. 7, 27, z ptaczſtwie t. 1, 14 a 7, 26, nad ptaczſtwem Kruml. 195ᵇ, w ptakoprawenych Vít. 100ᵇ; – ptáti stsl. pъtati, vzeptati, zeptati, wzeptaty Štít. uč. 93ᵃ atd.; – řek-, stč. řéci nč. říci, řeknu atd., a praes. řka, impt. rci, part. řka atd., z koř. rek- a oslab. rьk-; – reptati stsl. rьpъtati; jm. míst. Repty gen. ze Rpet atd., a podle toho i nom. Rpety; – ret stsl. rьtъ, ve-rtu (r- souhláskové) a v-rtu (r- samohláskové), we rtu svú ŽWittb. 105, 33, we rtiech ŽKap. 44, 3, pode rty ŽWittb. 13, 3 atd., a w rtiech ŽWittb. 118, 13, ot rtow t. 119, 2; demin. rtík, stč. rtek gen. retku, tvá retky Ol. Cant. 4, 11; – rez stč. rzě z rьdja, ze-rzě atp., ote rzy Ol. Bar. 6, 11 atd.; každý rzavý jest nevěren Výb.1, 962, ze rzaweho osenie Otc. 449ᵃ, když železo zerzawie Tkadl. 44ᵇ, střiebro zerzyewielo geſt Koř. Jak. 5, 3, zlato zerzywielo geſt ChelčP. 204ᵇ atp.; nč. rez gen. reze atp., adj. rezavý, verb. rezavěti atd., s ustáleným -e-;

– rež stsl. rьžь, gen. rži atd.; dial. je rži dvojslabičné BartD. 29 (pomor.), a taktéž v-rži, tedy r- samohláskové, a tak rozuměti jest také dokladu z Mill. 85ᵇ: z řzzie pitie rozkošné činie; vedle toho i z-režě, chléb z rziezie dělají t. 107ᵃ, réž gen. rėži BartD. 37 (lipov.); adj. režný z rъžьn-, (chléb) rezny MastDrk. 174, a ržěný z rьžan-, o rzyenem (chlebě) Mast. 288; – předp. roz-, roze-, z rozъ-, má -e ve spojení s bývalou slabikou jerovou, na př. roze-hnati atp.; – rváti z rьvati, servati atp.; – řváti

[176]číslo strany tiskuz ŕьvati, vzeřvati z vъzъŕьvati, jeden zerzwa Comest. 164ᵇ atp.; – rzáti z rъzati, ve rzaní; – předložka s, se, stsl. sъ, má -e ve spojení s bývalou slabikou jerovou, na př. sehnati ze sъ-gъnati atp.; – sbor, zbor, ze sъborъ; žádáme ve-sbor- atp., we ſboru ŽWittb. 119, 2 a j.; ale již v stč. bývá pravidlem předložka nevokalisována, na př. ot ſboru ŽKlem. 63, 3, w zboṙíech HusPost. 147ᵇ, z zboru ChelčP. 137ᵃ, z zborow t. 138ᵇ; – tak i při sbozie, zbožie atp., ze sъbožьje; žádáme ve-sboží atp., uue ſboſi plavajúce Kunh. 151ᵃ, ale většinou je v-sboží ap.: w zzbosiu Jid. 126, w zbozy Kat. 16, w zbozi t. 34, w zbozy AlxV. 72, w ſbozy Štít. uč. 133ᵇ, w ſbozyczku t. 126ᵇ, w zbozye DalC. 75, k zbożij ChelčP. 117ᵃ, 144ᵇ, 155ᵇ, z zbožij t. 206ᵇ; – rovněž tak při sčastný, ščastný, šťastný a sčěstie, ščěstie, štěstí, ze sъčęst-: k zſſczeſtij Štít. ř 29ᵇ, s zċeſtim Vít. 74ᵃ var., w ſtyeſty AlxV. 759, w zczeſti NRada (B) 2011, w ſſczzieſti Kruml. 178ᵃ; rovněž tak při sčědie z *izъ čędьje (kollektivum, utvořené z výrazu izъ-čęda Mikl. 2, 66), stsl. isčędьje, ištędьje: k ſcziedi ad posteros Ol. Lev. 25, 46, t. 22, 3, k ſtiedi MamV., s ſcziedye raphaym de reliquis Raphaim Ol. Jos.13, 12; rovněž tak při sčiščenie: ot ſcziſczenye ŽKap. 88, 45; – sdrav v. zdrav- (doleji); – sen ze sъnъ, gen. sna, snu atd.; ze-sna, ve-snu, ve-snách atp., ze ſna Zrc. 9ᵇ; beze-sna, odtud adj. bezesný (chybně bezsenná noc, = bez sena!); zesnúti; – sesek v. ssáti (doleji); – dále opět výjimkou starou (srov. sbor) při shodenie (shodnutí): nad ſhodenye Ol. Lev. 27, 15, pod ſhodenym t. 27, 2; při shořenie: bez ſhorzenie Kruml. 70ᵃ; při shřěšenie: od ſhrzieſſenye Pass. 294; – schnúti, stsl. sъchnąti, part. sechl ze sъchlъ, fem. schla, fík vſſechl (-l souhláskové) Štít. ř. 133ᵇ; anal. uschl (-l samohláskové); zeschnúti, zeſchny arescat ŽWittb. 89, 6, zeſchnet Chir. 175ᵇ, zeſchlym lukám AlxV. 80; častěji zsech-: zſechnu arescent ŽWittb. 36, 2, (sěno) zſechlo jest t. 128, 6, kosti mé zſechly t. 101, 4, sſechlym kostem ŠtítOp. 379; – při schozenie opět výjimka stará (v. nahoře sbor): ot ſchozenye a conventu ŽKap. 63, 3, w zchozeny in descensu Pror. Jer. 48, 5; rovněž tak při schrana: w ſchranu in cubiculum Brig.148, w zchranie ŽWittb. 16, 12, w ſchranye in vestibulo Ol. Lev. 3, 8, w zchranach ŽKlem. 117, 5; – -skáti ze -sъkati (soukati), seskati: nit z kúdele ſeſkanú Ol. Súdc. 16, 9, ſeſkanu MamV., žíni z koňských srstí seskanu Pass. 24; – dále opět výjimkou starou (srov. sbor) při sklep ze sъklepъ: w zzklepie ApD. c, v sklepě VšehJir. 408 st.; při skon-: k ſkonczenhu DalH. 42, przyed ſkonanym Modl. 4ᵇ, bez ſkonani ChelčP. 40ᵇ ; při skrúšnnie: s ſkruſenim Pass. 419; při skrýšě: w ſkryſſi svú Koř. Mat. 6, 6; při skrytý, skrytie, skrytina, skrytný: w ſkritye ŽKlem. 10, 3, ne w ſkrytye sem mluvil Pror. Isa. 45, 19; w ſkrytiu in occulto ŽTruhl. 138, 15, w ſkritiu Žklem. t., w zkritiu búřě ŽKlem. 80, 8, w ſkiritu (sic) ŽGloss. t., w ſkryty ŽPod. t., w ſkryti Ol. Žalm. 26, 5, w ſkriti ŽKap. t., w ſkrytinach MamF. 89ᵇ, w ſkrytnem pokojíku PassKlem. 72ᵇ; vedle toho:

[177]číslo strany tiskuwe ſkriti in abscondito ŽKap. 30, 21, we ſkritinie t. 80, 8; při skutek: s ſkutkem Pass. 429, z ſkutkow ChelčP. 28ᵃ, w ſkutcziech ŽWittb. 9, 17. nč. v-skutku; – skvьr- (skvařiti), rozeſkrzwela (sic) ŽWittb. 74,4 z rozъ-skvьr-;

– sláti ze sъlati, rozeslati; anal. též rozesílati, odesílati: – slech-, poslechnouti atd., má ustálené e; ale doklady starší mají za to sluch-, uposluchnúti atp., není tedy jisto, že by to bylo ze slъcli- (srov. Mikl. Etym. Wtb. 309); – při slepitel opět výjimka stará (v. sbor): slepenie řeklo k ſlepytely Pror. Isa. 29, 16; rovněž tak při slévanie: bez ſlewanye Vít. 17ᵇ; při složenie: w ſlozzenye Ol. Tob. 6, 20; při slutovánie: w ſlytowanyu ŽWittb. 102, 4, k ſlitowani Kruml. 60ᵃ; – slza (stč. lslab.) ze slъza, pl. gen. slez ze slъzъ, ot ſlez ŽKlem. 96ᵃ a j.; nč. slza 2slab. a pl. gen. slz; se-slzami (stč. 3slab., nč. 4slab.), ſe ſlzamy Zrc. 4ᵃ; stč. vzeslziti z vъzъ-slъz-; (nepřietel) wzeſlzij Lit. Sir. 12, 16; – směs, vesměs z vъ-sъmêsь, weſmyes PulkMus. 2ᵃ a j.; výjimka stará (jako při sbor) při směsicě: w ſmyeſyczi Ol. 1. Esd. 3, 13; rovněž tak při směška: w ſmieſſku osob confusio Štít. Pař. 22ᵃ; při smet: w ſmetech Baw. 37; při smiera: vyjíti yſmiery Otc. 345ᵃ (býv. -z-smiery změnilo se v -j-smiery; v OtcB. je na stejném místě ze-ſmiery); při smlúva: w ſmluwu Ol. 2. Par. 23, 3, w ſmluwnijm listu Lún. list. 148i; při smrt atp.: w ſmyrti ŽWittb. 12, 4, w ſmrteeh EvOl. 104ᵇ, K zzmyrtye ApŠ. 20, k ſmrty Pass. 305, Štít. uč. 155ᵇ, MamB. 14ᵃ, ot ſmyrty ŽWittb. 77, 50, ot zmyrtcy AlxBM. 4, 17, z ſmrtne moczy Vít. 34ᵃ, nad ſmrty Pass. 301; při smut, smutek atp.: w ſmut Dět. Jež. 3ᵃ, w zmutczie AlxH. 7, 34, w ſmutcze AlxV. 109, k ſmutku Ol. Est. 14, 2, ot ſmutka ŽWittb. 31, 7, w zmutnem AlxBM. 8, 25 atd.; vedle toho: ze ſmutka ŽWittb. 107, 13; dále rovněž tak při smysl, smyslný atp.: bez ſmyſla Hrad. 139ᵇ, w ſmyſle t. 108ᵃ, z ſmyſla t. 97ᵃ, Pass. 289, k ſmyſlu Pass. 326 a 426, z ſmyſlney váhy Kat. 50 atd.; a rovněž tak při sňatek, ot ſnatka ŽWittb. 63, 3, w ſnatcie ŽKlem. 88, 6 atd.; – snem stsl. sъnьmъ, gen. stč. senma atd., do panského senma Půh. 1, 201, ku panskému senmu t. 1, 178, po tomto senmu t. 1, 200, na ſſenmyech EvVíd. Mat. 10, 17; za to vzniká záhy tvar sněm gen. sňemu s ustáleným -e-;

– snímanie ze sъnim-, we ſnymanyu ŽWittb. 101, 23, ueſnimanyu ŽGloss. t.; – dále opět výjimka stará (srov. sbor) při snuzenie, w snuzenie ŽKlem.31, 4; při spad-, k ſpadu vody KolAO. 8ᵇ (1505), od ſpadenie Kruml. 200ᵃ; při spal-, k ſpaleni Koř. Mat. 13, 30, k ſpaleninie Rhas. 109; při spas ze sъpas-, na př. k ſpaſenyu ŽWittb. 32, 17, k ſpaſeny Pass. 404, w ſpaſenyu ŽWittb. 11, 6, w ſpaſitelyu t. 12, 6 a j.; – spáti, spanie atp., ze sъpati, stč. zespati, ani ſie zeſpi HusPost. 215ᵇ, zeſpal sem sě ŽWittb.3, 6; zeſpatu vstavše Pass. 349, ze ſpatu t. 32, t. 536; ze zpanyë Jid.149, a též: w ſpanich in somnis Koř. Mat. 2, 12 a j., ſpanlywym mluví cum dormiente, tedy m. s-spanl-, Ol. Sir. 22, 9, výjimkou starou (srov. sbor); – též výjimka stará při splňenie, k ſpłněnj Br. Num. 15, 8; při [178]číslo strany tiskuspojenie, k ſpogeny Ol. 1. Par. 22, 3; – spolek ze sъpol-, we ſpolcie ŽKlem. 132, 2, weſpolek ŠtítMus. 94ᵇ, zeſpolka KolAO. lᵇ (1492), a také výjimkou starou (srov. sbor): wſpolek Kat. 82, z ſpolka Ol. Ex. 34, 29, s spolupóvody VšehJir. 30, purgmistr s ſpoluradnymi KolAO. 6ᵇ, jednoho z ſpoluſluh HusPost. 178ᵃ; – též výjimka stará při sprost-: w ſproſtenſtwiu Hrad. 48ᵃ, w ſproſtne Pass. 323; – stč. spu ze sъp- (sypati), rozespu, rozeſpes jě dissipabis ŽKap. 143, 6, rozeſpe Háj. herb. 15ᵇ, popel rozeſpyete PassKlem. 152ᵃ; ale většinou výjimka stará rozspu, rospu: rozſpe ŠtítMus. 9ᵃ, roſpe ŠtítOp. 332ᵇ, popel roſpiete Pass. 374; – ssáti ze sъsati atd.; odtud i ssele, psáno též sele, ze sъsel-, a sesek m. ssek ze sъsъkъ, gen. sesku ze sъsъka; – stč. stblo ze stьblo, pl. gen. stébl (1slab.) ze stьblъ, odtud stéblo atd. s ustáleným -é-; – stč. stklo ze stьklo, z toho sklo; ve-skle atp., z vъ-stьklê; ve stklenicě není e za jer, nýbrž za ê, stsl. stьklênica poculum; – stkv- v. svet- (doleji); – stláti ze stьlati, podestlati, rozestlati, praes. anal. podestelu m. podstelu, iter. podstýlati; – sto ze sъto, pl. gen. set ze sъtъ; ze-sta, ke-stu atp.; setník; odchyl. setina, slovo nové chybně utvořené; – stred ze strьdь masc. a fem., stsl. strьdъ masc., gen. strdi atd., medová ſtred Rúd. 2ᵃ, ſtred sladký Hug. 60, súdek ſtrdy Otc. 205ᵇ, mlékem a ſtrdij Ol. Ex. 3, 8, ſtrdem nasytil jě ŽKlem. 80, 17; odchyl. anal. s ſtredem Otc. 206ᵃ, ſtrzedy i mléka Mill. 22ᵃ; – střemhlav ze strьmьglavь; – stč. strhati (strouhati) ze strьgati, sestrhati, zestrhati, ſeſtrhal decorticavit Ol. Gen. 30, 37, MamB. 12ᵃ, zeſtrhati Ol. Lev. 14, 41, a vedle toho správně zstrúhati, duby zſtruhali ſu dolaverunt Ol. Ezech. 27, 16; – stru stsl. stьrą; rozestru, rozeſtru Chelč. 186ᵇ; analogií také rozestřieti: ano ſie rozeſtrzielo Ol. 1. Reg. 14, 16; ale správně: ktož Syeti rozſtiera ChelčP. 191ᵃ; nč. anal. rozestírati;

– stv- v. svet- (doleji); – dále opět výjimka stará (srov. sbor) při stvorze sъtvor-, w ſtworzenych Pass. 288; – stč. stzě ze stьg-, nč. stezka; – dále opět výjimka stará při sváda, k ſwadie NRada 121, w ſwadie Hrad. 128ᵃ, z ſwad ChelčP. 183ᵃ; při svár, w ſwaru Túl. 25ᵇ, k ſwaru Ol. Job. 6, 26; s ſwarlywimi Koř. Mark. 15, 7, bez ſwaruow ChelčP. 105ᵃ; při svaz-, k ſwazanyu ŽGloss. 149, 8, ot ſwazkow Modl. 14ᵇ; při svědomie, bez ſwiedomij ChelčP. 85ᵇ a j.; – svet- ze svьt-. stsl. svьtnąti, part. svetl plur. svtli (ve jméně místním Ne-o-svtli, nč. Nusle); anal. svetlo, dřiev nežli by vſwetlo Comest. 180ᵇ; dalšími změnami ve stv-, stkv- a skv- vymkla se slova tato pravidlu ještě více: w ſtwucich koronách Pass. 307, w ſkwuczie světlosti Kruml. 302ᵇ; – dále opět výjimka stará (srov. sbor) při svod, k ſwodu Koř. Mark. 13, 22, w ſwodiech t. 2. Koř. 6, 5, od ſwodyczow ROlB. 45ᵇ; – svrch- ze sъvьrch-, ſe ſwrchku Koř. Jan. 8, 23 a ſ ſwrchka Ol. Ezech. 17, 22, od ſwrchkow Koř. Mat. 24, 31, k ſwrchowany Štít. uč. 99ᵇ; – ščebetati m. ščebtati, stsl. štьbьtati; ščebet m. ščebt ze ščьbьtъ, sstebty Baw. 61; – šed- ze šьd-, part. šed stsl. šьdъ, fem. šedši z šьdъši; part. šel

[179]číslo strany tiskufem. šla, z šьlъ fem. šьla; stč. sšed, sšedši, sšel f. sešla atp., póhon ſſeel t. j. sšél Rožmb. 22, odſſél Háj. 73ᵃ, wodſſedſſe Lobk. 88ᵃ atd., nč. anal. sešed, sešel atd.; stč. bylo také všed a všel m. vъz-šь-, fem. vzešla, wſſed oriens ŽWittb. Zachar. 78, wſſel ascendit t. 77, 21 a j.; od šьd- jest i subst. příštie z prišьstьje, pri-šьd-t-ьje; – šeptati a špetnúti ze šьpъt-;

– šev z šьvъ, gen. švu; podšev z podъšьvъ, gen. podešvu; švec z šьvьcь, gen. ševce atd.; podle nom. švec pak také dial. gen. šveca Šemb. 42 (mor. podhorsk.), a podle gen. ševce atd. také nom. ševc Šemb. 37 (mor. ob.), Btch. 420 (dol.-beč.), chod. 37; švadlí, švadlena; – tehda, tehdy z tъ-kъda, tъ-kъdy; vedle toho bylo stč. tda, tdy z tъda, tъdy, jako kda z kъda atd.; stč. tedě a teď tunc n. hic, z tъdě, -e- přijato analogií podle tedy atp.: ted ſem adsum Otc. 491ᵃ, Tedyet ſem adsum Ol. Gen. 22, 11; – tenký, stsl. tьnъkъ, pol. cienki; – tesk- atp., stsl. tъsk-, má v některých tvarech ustálené -e-: tesknúti, (já) neſteſknu sobě ŽKlem. 29, 13, nejeden sobě ſteſtye AlxV. 1813; aor. 1. sg. stesk ze sъtъskъ, pro ňež sobě tak velmi ſteſk AlxV. 884; tesknost, teskný, tesklivý m. tsklivý pol. ckliwy; tščieti z tъščati, ž’ sem sě jinam ne tſchzala LMar. 76; tščí, tščí útroba nč. štítroba; tščicě, ččicě, plakáním hi tſſchzicziu ApŠ. 155; – test socer, stsl. tьstь, gen. tsti a tstě atd., smíšením ct-, teſt Ol. Súdc. 19, 3, cztie svého Ol. Ex. 3, 1, ſe cztiem Ol. Sir. 37, 7; odchyl. anal. testa mého Kar. 11, teſti (sg. dat.) MamB. 12; tščě z tьstja, stsl. tьšta socrus, dalšími změnami ččě a čtě, tsczye Rozk. 2440, cztye MamC. 139ᵇ, proti czczy ſwe Ol. Mich. 7, 6; odchyl. anal. teščě, testye socrus Čelak. Dodav. s. v. testa;

– tkáti z tъkati, setkati, vetkati; – tknu, stsl. tъkną, part. tekl z tъklъ, fem. tkla, tčen atd., dotekł ſe Br. Lev. 22, 4 a j., dotkła ſe t. Dan. 10,10, dotczenie Hug. 77; odchyl. anal. též dotkl, dotkł ſe t. Dan. 10, 8 a j.; vetknu, vtekl, vetkla atd., wtekl Háj. 10ᵇ; anal. wteknu Comest. 196ᵃ; – tléti z tьlêti, zetleti; – tma atp., z tьma, pl. gen. tem z tьmъ, z tem de tenebris ŽKap. 106, 4; ze-tmy atp., ze tmy ŽWittb. 10, 3, we tmach ŽKlem. 87, 7; we tmyelem svědomí Brig. 134; tmavý, temný z tьmьn-, tmíti se, když se setmělo Us., odchyl. stmívá se; – tnu stsl. tьną, praes. setnu, inf. stieti, part. sťal atd.; – trest z trъstь, gen. trsti atd., trzti zlatú Koř. Zjěv. 21, 16, trſtí (sg. instr.) HusPost. 11ᵃ, treſſtmy (pl. instr.) Kruml. 100ᵇ; třéstka, malú trzeſtku Mand. 62ᵃ; trestný, kyj treſtny baculus arundineus Ol. Ezech. 29, 6; trstie calami, ze trztie Mill. 91ᵇ, we trzſtie Comest. 54ᵃ; trstěný, trstina, trstinný; – třie, tři, bez trzi Pass. 171, k trzetinie KolB. 1522; ale většinou mívá předložka -e proti pravidlu: we trziech Otc. 149ᵇ, ze trzy BrigF. 52ᵇ, masa ſe trzy dni ostalo Otc. 397ᵇ, ke trzem KolB. 1519; odchylka tato měla podporu v náležitém se-třmi ze sъ-trьmi, ſe trſmi Pass. 292 a j., a ve výrazech parallelních ve-dvú, ze-dvú, ke-dvěma atd. a ve-čtyřech, ze-čtyř, ke-čtyřem atd.; – tru stsl. tьrą, inf. třieti stsl. trêti; setru atd., a m. střieti je anal. setřieti

[180]číslo strany tiskuPass. 519, zetrzyety Kruml. 95ᵇ a j.; part. třěl a trl, nebo sě jim řebřie ztyrly AlxŠ. 5, 13; – trvati psl. trьvati, lit. trivoti ertragen Mikl. Etym. Wtb. 360, tedy setrvati ze sъ-trьv-; – předložka v, ve, stsl. vъ, má -e ve spojení s bývalou slabikou jerovou, na př. ve-hnati z vь-gъnati atp.

– včela stsl. bъčela, ze-včel atp., ze wczel Rožmb. 179; – včera z vьčera, ote wczerayka (sic) Ol. Ex. 21, 29; – vděk atp., nč. z vděčnosti Us.; – vdova atp., stsl. vьdova, ze wdowyeho stavu Štít. uč. 41ᵇ; – ven z vъnъ, lok. vně, gen. ze-vna, Ol. 2. Par. 4, 3; adj. zevní; nč. venek anal. podle ven, venku; – vep clamor, z vъpъ’; gen. úpu z vъpa atd.; wep ŽWittb.143, 14, vpy (pl. akk.) Pass. 76 a 574; odchyl. anal. také nom. úp a gen. vepu atd., má vp učiniti Řádpz. 88; odtud vzeúpěti z vъzъ-vъpêti, wzeupiechu Ol. Jos. 24, 7, dušě wzeupie t. Job. 24, 12, Esau wzeupye Koř. Gen. 27, 34; vedle toho též vzúpěti, wzupiechu Ol. Súdc. 19, 30; – ves stsl. vьsь, gen. vsi; ze-vsi, ve-vsi atp.; vesnicě, vesní z vьsьn-; – veš stsl. vъšь, gen. vši, adj. všivý atp.; – veš omnis, stsl. vьsь; gen. všeho atd.; ze-všeho atp., bezewſſeho Modl. 29ᵇ, ze wſſeho Otc. 9ᵇ, ote wſſeho Modl. 73ᵇ, we wſſem Otc. 128ᵇ, ke wſſiem Ol. Jud. 1, 10, ſe wſſyemi Pass. 407, prziede wſſyemi t. 376, ke wſſelikemu Štít. Pař. 5ᵃ atd.; odchyl.: přěmohú jě bez wſye brani (pro verš, 8slab.) AlxV. 484, bez wſſeho KolA. 1513, nad wſſyeczky Modl. 47ᵇ, przed wſſelikym KolA. 1511; odtud také veždy, vežda atd. z vьšь-dy atd., ale vedle toho častěji vždy atd.; – vňutr- z vъňątr-, ve-vňutř-, ze-vňutř-, we wnytrzki in interiora ŽTom. 62, 10, zewnytrſnye Hod. 62ᵇ atd., a ot wnytrzka BiblB. Mark. 7, 20, z wnitrzznie ozdoby Kruml. 266ᵃ; – vru stsl. vьrą praes. otevru, a podle toho též inf. otevřieti atd., ale správně iter. otvírati; subst. otvor; – vru, vřieti fervere, sevru atd., když wrze hrnec, ſewrze ſye nečistota Štít. ř. 193ᵃ; – předložka a předpona vz-, vze-, stsl. vъzъ, má -e ve spojení s bývalou slabikou jerovou, na př. vzebrati z vъzъ-bьrati, vzeblščěti z vъzъ-blьščati, newzeblſſtij ſie plamen Ol. Job. 18, 5, vzečstiti, vzedrati, vzehnati, vzehřměti, vzechtěti, vzeklnu, vzelhati, vzemčěti, vzeptati, vzeřvati, vzeslziti (3slab.), vzeštie, vzezřieti atp.; také vzeúpěti ze vъzъ-vъpê-, dušě wzeupie Ol. Job. 24, 12; místo vъzъ- je však předpokládati vъz- (bez druhého jeru, to odsuto), když slovo následující se začíná jerem -ь nebo slabikou nejerovou, na př. vezmu z vъz-ьmą, vzkléti z vъz-klęti, vz-vodu z vъz-vodu, ten chce wz wodu a nemoha Hrad. 96ᵃ, vz-dechnúti (od odchylného dechnúti; ve spojení s náležitým dchnúti, dъchnąti, bylo by *vezdchnúti) atp.; – vzchod z vъzchodъ, ke wzſchodu Ol. Súdc. 8, 10, ote wzchoda ŽGloss. 49, 1, Žwittb. t. a j., a také ot wzchodu ŽWittb. 112, 3; – vzróst, výjimkou starou: k wzroſtu HusPost. 158ᵃ, k zroſtu Koř. Mat. 6, 27; – předložka z, ze, stsl. izъ, má -e ve spojení s bývalou slabikou jerovou, na př. ze-mne, ze-zlého, zemdliti atp.; – zbožie v. sbožie\ – zbytek, k zbytku VšehJir. 68, z zbytečnosti EvOl. 200 (Jir.), t. 300 (výjimka stará jako při sbor, [181]číslo strany tiskuv. nahoře); – zdrav- ze sъdrav-, k zdrawi Hrad. 8ᵇ, Otc. 376ᵃ, k ſzdrawi Kruml. 437ᵃ, k zdráwij (sic) VšehK. 37ᵃ; ať slouží ke zdraví Us.; – zed stsl. zьdь, gen. zdi atd., pl. instr. zedmi, ve-zdi atp., odtud zédcě nč. zídka, zedník, zdíti atd.; – zkálenie, výjimka stará: ot zkalenye Alb. 26ᵇ; k zkažení Br. Gen. 9, 11, též; – zlý ze zъl-, ze zlého atp., ze zlého Modl. 46ᵇ, we zlem Pass. 303, ote zle (cěsty) Ol. Ezech. 13, 22, ke zlemu ChelčP. 229ᵇ, ſe zlymi Otc. 31ᵃ, ze zloſti ChelčP. 183ᵃ atd.; někdy odchyl.: od zleho Pass. 311, od zlých Trist. 350 atd., nč. často tak; – zmek ze zmъkъ nebo zъmъkъ, srov. slc. zmok, rus. dial. zomija Mikl. Etym. Wtb. 403, gen. zemka ŽWittb. 90, 13; – zmeškalý, z zmeſſkaleho ſrdce ChelčP. 110ᵇ, výjimka stará; – znáti atp. ze zьna-; seznati, ſeznati ŽKlem. 49, 4 atd., nč. seznati, rozeznati; výjimkou starou: ot znameny tvých ŽWittb. 64, 9, w znamoſt Pass. 280, ſznamenal Pass. 280 a j.; – zpěv atp., vzezpievati, zezpievati, zezpiewa Ol. Ex. 15, 1 a j., a z-zpěv-, zpiewaczzow de cantoribus t. j. z-zpěvačóv t. 1. Esd. 7, 7 a j.; – zpod z izъ-poda vzezpod, zezpod, wzezpod Ol. Ex. 20, 4; – zpósob, ze zpoſſobenie Kruml. 56ᵃ a k zpósobu ŠtítV. 170 atd.; – zpověď z izъ-povêdь, výjimkou starou: bez zpowiedy Pass. 343, w zpowiednych t. 461 a j., k zpowiedi ChelčP. lᵇ atd.; taktéž při zpozdilý, z zpozdileho ſrdcze ChelčP. 110ᵇ; – zpráva atp., z izъprav-, výjimkou starou: s zprawcz (sic) Rožmb. 135, k zpraweni Kruml. 186ᵇ; též výjimkou starou při zprzňenie, w zpirznenye ŽWittb. 29, 10; – zráti ze zьrati, sezrati atd., když ſezra obilé Otc. 449ᵃ, ſezrale Anon. 4ᵇ atd.; – zřieti ze zьrêti, sezřieti, vezřieti, vzezřieti, podezřěnie atp., bóh ſezrziel ŽWittb. 52, 3, wezrzyela Kruml. 108ᵃ atd.; – ztráta atd., z izъ-trat-, ke ztrátě atp., ke ztratye Jid. 31, ze ztraty ŽWittb. 102,4, we ztratye AlxH. 7, 34; odchyl. k ztrátě Vel., Flav. a j. Jg.; – ztrava atd., z izъ-trav-, výjimkou starou: w ztrawie Kruml. 113ᵃ, w ztrawy Štít. uč. 109; – znieti ze zvьnêti, vzezněti, když wzeznye trúby Ol. Num. 10, 6; – zváti ze zъvati, sezvati atp., praes. stč. szovu, nč. anal. sezvu; – žďár z izъ-žarъ, ze-Žďáru atd.; – ždáti ze žьdati, ſezday Tkadl. 40ᵃ; – žhu atp. ze žьg-, zežhu atp., zezze t. j. zežže ŽWittb. 45, 10, rozze m. rozežže t. 2, 13. knihy ſezzhli ſu Ol. 1. Mach. 1, 59 atd., inf. zžéci, sžéci atd., iterat. sžiehati, sžíhati atd.; zežhnúti, zežhovati, zezhugi Koř. Mat. 13, 40; – žmu ze žьmą, sežmu, inf. sžieti (nedolož.), iter. sžímati, ſzymagicz Krist. 47ᵇ; – žňu ze žьňą, sežňu atd., part. sžen ze sъžьnъ, ſženſſe Ol. Gen. 41, 47; inf. sžieti atd., ſzyeli messuerunt Koř. Jak. 5, 4, nč. odch. anal. sežali; subst. žen, žeň ze žьnь, gen. žni a žně atd.; ve-žni, ve-žně atp., we zzny neb przyede zzny Pror. Isa. 18, 4, we zznie Otc. 145ᵃ, ke zny Krist. 53ᵃ atd.; subst. žnec ze žьnьcь, gen. žence atd., ženczom ChelčP. 58ᵇ; podle gen. žence také nom. ženc chod. 37 a ženec BartD. 86 (starojick.); – žráti ze žьrati; sežrati atp.; praes. sžeru, sžere Br. Deut. 24, 8, sžerau t. Oz. 2, 12 atd., odch. anal. sežeru, ſežere Br. Ezech. 15, 4 a j.;

[182]číslo strany tisku– žváti atp. ze žьvati; ke žvaní, ke zzwany ad ruminandum Ol. Cant.7, 9; zežvati atp., zeżwati ApotFr. 123ᵃ.

146. Pohybné (vkladné) -e, přibylé béhem času analogickým vokalisováním předložek. Případy, které sem patří, jsou vytčeny ve výkladu odchylek v § 139; mají, jak tamtéž vyloženo, vesměs původ svůj v analogii, a jazyk býval k odchylce analogické veden dílem snadnější výslovností – na př. když místo staršího v-středu později se říká ve-středu –, dílem žádoucí zřetelností – na př. když místo staršího k-komu, z-země, s-skály, v-vodě atp. později se říká ke-komu, ze-země, se-skály, ve-vodě atd.

– Doklady zde následující mají šíření této vokalisace poněkud ukázati. Spolu má z nich vysvítati, že pohybnému e byly původně slabiky jerové příčinou skutečně jedinou, ježto odchylky, t. j. účinky příčin jiných, v době starší – na př. ještě u Komenského – velmi zřídka se vyskytují a vlastně teprve v češtině nové v počtu patrnějším a v některých případech i důsledně vystupují.

Příkladů, které sem patří, jest veliká síla: uvedeme z nich jenom některé (pořadem abecedním), mezi nimi hlavně takové, které zde mají důležitost, bř-, bř-, k bratrom Pror. Jer. 29, l6, ot bratrzie Otc. 55ᵃ, przied brzatrzy Hrad. 18ᵃ, s bratry Otc. 55ᵇ atd., nikdy ke-bratru atp.; k brziehu Brig. 171, ot brzieha AlxV. 577, z brziehuow Otc. 23ᵇ atp.; – da-, od dawnoſti Baw. 236, od dawnich předkóv KolAO. 17ᵃ, od dawnijho času Háj. 100ᵃ, nč. od-dávna a odedávna; – dl-, w dluhi ŽGloss. 124, 5, z dluhu Štít. uč. 135ᵇ atp.; – dr-, dř-, w drahe ceně Mill. 10ᵇ; k druhu DalC. 5, ob druhu ſtranu Otc. 136ᵇ, nad druhym Štít. uč. 19ᵃ, ſ druhe ſtrany DalC. 44, z druhe ſtrany Otc. 459ᵃ atp.; pod drziewem Otc. 162ᵇ, t. 289ᵇ, s dřewem Br. Jer. 3, 9, z dřewa t. Skutk. 13, 29; nč. ze-dřeva Us.; – dv-, k dworczy KolA. 1514, od dworu t. 1512, ſ dwora Otc. 69ᵃ, w dwuor KolA. 1514; ke dworu KolA. 1511, we dworziech ChelčP. 176ᵃ; nč. ze-dvora, ke-dvoru Us.; – f-, fl-, fr-, w fenyczi Ol. 3. Esd. 6, 9, w flandrzyech MastDrk. 33, w Ffrankowiczich KolA. 1518, w Franſké zemi Háj. herb. 201ᵇ, nč. ve-Foenicii, ve-Flandřích atd.; – h-, k hlawye DalC. 31, nad hlas Vít. 23ᵇ, k hněwu Br. Jer. 32, 21, k hradu DalC. 11, przied hromem Otc. 355ᵃ, w hrzyeſſye Modl. 40ᵃ, s hrzichy ChelčP. 142ᵃ, w hwyezdach AlxV. 4 atd.; nč. k-hradu i ke-hradu, ze-hříchu, v-hvězdách i ve-hvězdách; – ch-, w chlapiech NRada 488, w chramie ChelčP. 209ᵇ, w chwale t. 154ᵃ atd.; nč. k chrámu i ke-chrámu; – k-, k kaděnij Háj. herb. 47ᵇ, k kaſſtelu ChelčP. 110ᵇ, k Kauřymu Háj. 51ᵃ, k kazdemu Ben. Ex. 38, 5, k každé noci ChelčP. lᵇ, k klaſſterſké chwojce Háj. herb. 38ᵇ, k kloktánij t. 142ᵇ, k komu Br. Isa. 10, 3 a j., k konánj t. Ex. 35, 19, k korábu t. Gen. 7, 7, k Koſtelu Háj. 316ᵃ, k kozlijku Háj. herb. 12ᵇ, k kraynemu uvedení Pror. Isa. 7, 3, k kralowu wozu AlxBM. 2, 31, k kralowu

[183]číslo strany tiskudvoru DalC. 23, k Kryſtu ChelčP. 9ᵃ a j., k kteremu Ol. Num. 4, 27, KolA. 1511, k kterému Br. Lev. 21, 11, w ktereem ApŠ. 124, w kteremz KolA. 1512, ſ ktereho Rožmb. 40, z ktereho Pass. 368, k kuchyni Pr. pr. 260, k kuzedlnikom ChelčP. 246ᵃ, k kwjlenj Br. Isa. 22, 12 atd.; splývající k-k- psáno někdy jen k-: vedú jej kayphaſſowy Vít. 50ᵃ, ten kazdy (z k-každéj) sěči umný AlxV. 1671, knyezy náhle přiběžechu Hrad. 27ᵃ, ktereys koli přídú škodě AlxBM. 4, 11 (na psaní tom zakládá se mylný výklad, že tu býval dativ prostý, Bartoš Dativ 4); vedle toho: ke kralowi Pass. 354, ke kterziei vieřě t. 372, ke krzizy Zrc. 4ᵃ; nč. ke-komu, ke-králi atp. (ke-k- místo k-k- pravidlem), z-kterého i ze-kterého Us. spis.; odchylkou zvláštní zekladl, (Agaton) zekladl kámen v ústa za tři léta, až sě i mlčěti naučil Kruml. 322ᵃ (snad omyl); – m-, ot mlata AlxV. 1755; – p-, pán, paní, panic, panna-, od pána neb od panije Pr. pr. 243, od pánuov Let. 144, przed pany KolB. 1518, s panem ChelčP. 30ᵇ a j., s paany KolA.1511, s panij t., z panny Modl. 51ᵃ atd.; v době starší předložka tu často mívá -e: ode pana EvOl. 152ᵇ, ode Pána Br. Isa. 22, 5 a VelKal. 111 a j., ode pánuov Let. 206, ſe panem BrigF. 103, ChelčP. 30ᵇ a j., ſe pánem HusPost. 87ᵃ, Ben. Ex. 34, 18, Br. Dan. 10, 17 a j., se pány Let. 602 a j., ſe pany ChelčP. 13ᵇ a j., kněz je sě ſe panyczy kúpati DalC. 50, by tu ſe panyu neseděl Rožmb. 25, se panij KolA. 1515, ze panen ŠtítMus. 12ᵇ, przede pany KolB. 1519 atd.; příčina této vokalisace není dosti jasná; nč. s-pánem, s-panem atd.; – z Prahy Háj. 457ᵇ; ſprziedu Otc. 223ᵇ, nč. s-předu a se-předu; w przieteléch Pulk. 3ᵇ atd.; – sa-, z Saby Br. Isa. 2, 19, s sádlem Háj. herb. 32ᵇ, z Samařj Br. Jer. 41, 5, z ſamoſtrzieluow ChelčP. 28ᵃ, z ſaudu t. 127ᵃ, s ſauſedami t. 180ᵇ atd.; nč. ze-Sáby, se-sádlem atd.; – se-, sě-, z ſebe DalH. 40, Br. Gen. 24, 16, s ſebe Br. Gen. 24, 26, z Sedlczan KolA. 1518, z semene Háj. herb. 69ᵇ, s ſeſtrau Br. Gen. 30, 8 atd.; nč. ze-sebe, se-sestrou atd., kromě archaismů s-sebou, ssedlý atp.; – si-, sſyeſty s koně ODub. 79, hospodin sſyela (déšť) Ol. Deut.11, 12, nechať se sſýlj Br. Isa. 41, 1, s ſylnými Otc. 328ᵃ atd.; nč. sesílá, sesílí (místo zesílí: v bývalém zsíliti změnilo se zs- v ss-, a odtud je pak i sesíliti) atd.; – sk-, sſkoczzyl Ol. Sap. 18, 15, nč. seskočiti; odchyl. stč.: We ſkrziehtanyu ŽWittb. Hab. 12; – sl-, zſlabuge Háj. herb. 270ᵇ, s slady Let. 390, zſladnau (3. pl.) Háj. herb. 83ᵃ, z ſłaupu Br. Ex. 14, 24, bez ſlawy ChelčP. 21ᵇ, s Slézem Háj. herb. 226ᵇ, z Slezſka Háj. 403ᵇ, z ſlibu Br. Lev. 7, 6, z Slowanſké země Háj. herb. 2ᵃ, když s ſluncze vejde v stien Otc. 398ᵇ, (měsiec) sě ſlunczem sejme AlxV. 2412 (splynulé s-s- psáno jako jednoduché s-), z ſłužebnjkůw Br. Ex. 9, 30, z ſlyſſenie ChelčP 49ᵃ atd., nč. se-sladem, seslabiti (m. zeslabiti: v bývalém zslabiti změnilo se zsl- v ssl-, a odtud je pak i se-slabiti), v-slavě i ve-slávě, v-Slezsku i ve-Slezsku, v-slově i ve-slově, k-slovu i ke-slovu atd.; – sm-, s smělostí Let. 43, s ſmichem ChelčP. 151ᵃ, z ſmilſtwj Br. Gen. 38, 24, z ſmoly ML. 19ᵇ,

[184]číslo strany tiskus Smolau Háj. herb. 15lᵇ, Vojtěch z Smradař Let. 52, aby sě mrcha nezſmrdiela Otc. 407ᵃ, (maso) aby ſie neſmrdielo ŠtítMus. 151ᵃ (splynulé z-s, s-s psáno jako jednoduché s-), rozſmykati Br. Jer. 13, 3 atd., nč. se-smíchem, ze-smilství atd.; – so-, pomoc z Soběslavě Let. 92, běžeti jim káza ſobu Vít. 38ᵇ (m. s-sobú, s-s- splynulé), pojal bě zobu i syna AlxH. 4, 16 (též), gdež sám zobu vzímal radu AlxBM. 7, 24 (též), z Sodomy ChelčP. 279ᵇ, s Solij Háj. herb. 31ᵃ atd., nč. ze-Soběslavě, se-solí atd.; – sta-, z ſtada Br. Deut 21, 3, s ſtanem Br. Gen. 13, 18, z ſtanůw t. Lev. 24, 14, bez ſtanie Hrad. 44ᵇ, s ſtatkem Br. Gen. 14, 16, z ſtatku t. Lev. 25, 25, biskup s ſtaroſtu Pass. 328, s ſtarſſjmi Br. Num. 11, 30, sſtaloft constantia Štít. uč. 43ᵃ, ſſtaral ſem ſie ŽKlem. 6, 8, ſtaralé věci EvOl. 151ᵇ (m. s-st-), sſtaty (vytrvati) Štít. uč. 70ᵃ, (strana) jest právo ſstala ODub. 105, čím kto výše stojí, nesſtogyly, tieže padne Štít. uč. 126ᵃ, nebo jsmy zſtaly defecimus ŽWittb. 89, 7, ſſtawki conjunctiones Koř. Koloss. 2, 19, pět opon sſtauil copulavit Ol. Ex. 36, 10, rozſtawowati Br. Lev. 24, 4 atd.; stč. otstáti distare a otestati sě infectum fieri, aby sě škoda odeſtala ML. 85ᵇ (srov. § 139)-; nč. ze-stáda, sestaviti, rozestaviti, sestárnouti, v-statku i ve-statku, k-stání a ke-stání, pod-stanem atp.; některá ze slov tuto bývalých nedochovala se: tvar jejich sst-, zst- se znelíbil, a změna v sest-, zest- nepronikla, na př. sstáti (sstoju) a zstátí (zstanu); – sti-, z ſtjnu Br. Ezech. 31, 12, sſtyhnuti Otc. 157ᵃ, zstínati Let. 565 atd.; nč. ze-stínu; sstih- a j. zanikla; – sto-, z Stodor DalC. 25, z ſtolic Br. Isa. 19, 9, nč. ze-Stodor atd.; odchyl. stč.: ſe ſtola Pas. 416; – str-, bez ſtrachu ChelčP. 50ᵇ, s ſtrachem Br. Ezech. 12, 18, zſtraſſili ſe ChelčP. 31ᵇ, s ſtrany t. 99ᵃ, z ſtrawy Br. Ex. 21, 10, anjel sſtrczen s nebe ŠtítMus. 110ᵇ, král káza Ctiborovi hlavu dolóv ſtrczyty DalC. 85 (m. s-str-), sami ſye ſtrkugy do pekla Vít. 99ᵇ (též), (voda) ſſtrziebala by ny absorbuisset ŽKap. 123, 4, z Střew Háj. herb. 164ᵇ, rúcho zstříhané HusPost. 168ᵃ, z Strzizkowa KolB. 1520, duby zſtruhali ſu Ol. Ezech. 27, 6, zſtrauhati Háj. herb. 64ᵇ, (Bracislav) jě sě ſtryczenu bratřiú vaditi DalC. 53 (m. s-strýč-); w ſtrzedu ChelčP. 212ᵇ, KolB. 1518 a j., w Středu Háj. 457ᵇ, VelKal. 30 a j.; nč. (pokud dochováno): bez-strachu i beze-strachu, se-strachem, sestrčiti, ve-středu, k-stromu i ke-stromu, se-stromu atd., strany m. s-str-; – stu-, bez ſtudu ChelčP. 29ᵃ, z ſtudnic Br. Isa. 12, 3, (láska) zſtudenyela geſt Kruml. 399ᵇ, syn boží sſtupyl s nebe Štít. uč. 41ᵇ, sſtaupił Br. Ex. 9, 23, s nebe člověk krásný ſtupy AlxV. 887 (m. s-stúpi) atd., nč. (pokud zachováno): bez-studu i beze-studu, ze-studnice, zestudeněti, sestoupiti atd.; – sty-, voda sě ſſtyda Mand. 52ᵇ, zſtydloſt ChelčP. 257ᵇ; – sít-, z súdu, z ſaudu ChelčP. 127ᵃ, provázek ze tří pramenóv sſukany Ol. Ekkl. 4, 12, sſuti ODub. 12, ty jsi zſuſſyl řěky ŽWittb. 73, 15, nč. ze-soudu atd.; – sv-, ſ ſwatymi Otc. 25ᵃ, s ſweho miesta Otc. 36ᵇ, snide s ſwieta Otc. 77ᵇ, král ſwyeta snide AlxV. 114 (m. s-světa), Neklan ſwyeta snide DalC. 22 (též),

[185]číslo strany tiskus ſwieta ChelčP. 82ᵃ, z ſwjcna Br. Ex. 25, 35, ſ ſwymy Pass. 407, z ſwych DalC. 15, w ſwém Br. Ex. 16, 29 atd.; zſwietiſs jě Ol. Ex. 28, 41; odchyl. stč.: ze ſwerziepycz Rožmb. 71, ke ſwym Pass. 420, nade ſwym t. 430; nč. se-svatými, ze-svých, v-svém i ve-svém, k-svému i ke-svému atd.; – sy-, otec s synem Offic. tab. 53, bez ſyna ChelčP. 145ᵃ, zſynůw Br. Num.1, 22, s ſynem t. Gen. 21, 10, z ſirzka (z Syrska) AlxB. 3, 34, s sýrem Háj. herb. 132ᵃ; zſytiegy satiabor ŽWittb. 16, 15; nč. bez syna, ze-synův, se-synem atd.: – š-, z ſchedreho Kunh. 147ᵃ, aby jeho komáři zſſczypaly PassKlem. 48ᵃ, s ſczitem ŽWittb. 5, 12, z Sſtitaar KolA. 1511, by sě nezſſerzedyl Štít. ř. 226ᵇ, z ſſeſti Ol. Num. 31, 9, zſſyeleni jsú Mill. 34ᵇ, nebiechu ſſikowany Ol. Jud. 15, 4 (m. s-šik-), (ránu) sſlyti Sal. 483, lahvicě zſſytee Ol. Jos. 9, 4, sſſywanim Sal. 695, (děti) z hrubého pokrmu zſſkarediegí Rhas. 32, (posedlý) zubami zſſkrzehce BiblB. Mark. 9, 18, to zſſlechczuge ŠtítMus. 95ᵇ, (paní) vyně špendlík z šlojieře Trist. 216, by ſie nezſſpinil hřiechem t. 50ᵇ, z ſſočowice Br. Gen. 25, 34; nč. (pokud dochováno) z-štědrého i ze-štědrého, se-štítem, z-šesti i ze-šesti atd.; – t-, w twogy rucě Modl. 7ᵇ, z twe hlavy t. 54ᵇ atd.; nč. v-tvé i ve-tvé, z-tvé atd.; – v-, w waycy Háj. herb. 235ᵇ, w wanně t. 4ᵃ, w wazbie KolA. 1512, w wáze Br. Lev. 19, 35, w wěcy t. Lev. 6, 2, w Welimi KolA. 1518, w wiezenije KolA.1512, w wijně Háj. herb. 2ᵇ, w włádařſtwj Br. Num. 24, 18, w Wlaſké zemi Háj. herb. 201ᵇ, w wogſſtě Br. Num. 2, 24, w wodě t. Ex. 12, 9, w wodu t. Ex. 7, 20, w wolſſij KolB. 1519, w wředijch Háj. herb. 155ᵇ, w wyhledáwanij Háj. herb. Xᵃ, w wyſoczanech KolA. 1513 atd.; splynulé v-v- psáno někdy jako jednoduché v-: dyrsaw zwoy lud víerney zchranye AlxBM. 8, 29 (m. v-věrnéj), tu Veselém Půh. 2, 22 (m. v-Veselém) atd.; odchyl. stč. ze wlahy co jie tu bude Vít. 8ᵇ (pro verš 8slab.), ze wlaſty Pass. 461 ; nč. ve-vejci, ve-vodě atd.; – z-, s zadu Otc. 398ᵇ, s zahubami ChelčP. 6ᵇ, (císař) stáda zzagymal PulkL. 2 5, s zamutkem Br. Ezech. 12, 18, s zawdawkem KolA. 1511, s zazworem Háj. herb. 271ᵇ, zzelenal Hrad. 55ᵇ, z země Br. Gen. 2, 9 a j., z złata t. Ex. 28, 6 a j., korunu zlata světlého a z kamene předrahého AlxV. 895 (m. z-zlata,), w złatě Br. Isa. 13, 17, szobati ChelčP. 66ᵃ, ſzorzyl maturavit Kat. 70, byl to zrady zvěděl AlxB.1, 29 (m. z-zrady), szuge Br. Deut. 25, 9, w zwoneczkach ŽWittb. 150, 5 atd.; odchylkou anal. stč. zze zlata Rožmb. 161, ze Zvieřetic DalJ. 103 Ff, ſe zwierzy Comest. 186ᵃ, nč. (pokud dochováno) se-zvěŕí, se-zadu, ze-zadu, v-zlatě i ve-zlatě atd.; – ž-, člověk zzada pomsty t. j. zžádá ŠtítMus. 59‘, s žaloſtij ChelčP. 35ᵃ, zžałáře Br. Gen. 41, 14, rozženu t. Jer. 24, 9, zžiesſſe ſie stáchu Ol. Ex. 20, 18, zzzehrzicz t. j. zžehříc Kruml. 293ᵇ, rač sě tobě toho zzyelyty t. j. zžěliti Modl. 67ᵇ, s zenychem Štít. ř. 231ᵃ, (muž) zženily LékA. 18ᵃ, sžijrá Háj. herb. 66ᵇ, smrt zziwe jě depascet t. j. zžive ŽKlem. 48, 15, s životem DalJ. 44, z Žiželic KolB. 1518, s žlučij Háj. herb. 139ᵃ, tvář zzlutla Štít. uč. 154ᵃ t. j. zžlutla, tvář

[186]číslo strany tiskuzzzlutla Kruml. 345ᵇ, zžlutnau Háj. herb. 30ᵇ; odchyl. stč. ſe zluczy Zrc. 3ᵃ; nč. (pokud dochováno): s-žalostí i se-žalostí, z-žaláře i ze-žaláře, se-ženou i s-ženou, přišel s ženou chod. 37, rozeženu i rozženu Jg., sžírati i sežírati, zženštilý atd.

147. Výsledek toho všeho – pravidla původního všeobecného, i pravidel zvláštních, která se během času z odchylek vyvinula (v. § 138 a 139) – vidí se v živém jazyku nč., zvláště v nářečích obecných. V jazyku spisovném vyskytuje se tu a tam odchylka, např. když se píše: doba přechodní ve politickém zřízení Pal. 5, 1, 190, také ve počtu t. 4, 1, 340, jednání ve Chebě t. 4, 2, 122, sbor Basilejský ve konečném narovnání t.4, 1, 225, jednalo se ve Hradci t. 3, 2, 364, a ve Hradci t. 360, zboží ve předešlých válkách vzatá t. 355, Lauda ze Chlumčan t. 426, blíž mosta ve podhradí TomP. 1, 178, na cestě ke Chebu t. 4, 485 atp. Odchylky ty rozmnožily se zvláště v posledních letech, když vznikla theorie, že skupiny souhláskové ve rčeních v-Chrudimi, v-Klatovech, z Prahy, s-přítelem atp. jsou neblahozvučné; že se má říkati ve-Chrudimi, ve-Klatovech, ve-příčině, ze-Prahy, ze-případu, se-přítelem atd.; ano že blahozvuku i tím se poslouží, když se říká ve-koši, ve-Kolíně atd., theorie mylná, uchu novotami těmito nezkaženému novoty ve-koši, ze-Prahy atp. se přímo protiví. Nepravím, že by se jazyk spisovný měl vrátiti k přísnému pravidlu staročeskému; naopak přimlouvám se, aby se každého tohoto e šetřilo, kdekoli se v jazyce samo vyvinulo, třeba že analogickou odchylkou; ale umělkované shánění blahozvuku způsobem vytčeným pokládám za nemístné. Míru v té věci náležitou ukazují nářečí obecná, která se tu skoro úplné shodují, touž míru zachovávej také jazyk spisovný. Kde kolísá usus obecný, tu smí kolísati i spisovný, na př. v-slově i ve-slově, s-žalostí i se-žalostí atp.

148. Dialekticky vyskytují se místo a vedle e také pohybné samohlásky jiné.

V ob. sedum, osum jest pohybné (vkladné) u; gen. sedmi, osmi atd., taktéž v stč. Licumburk atp., z liczumburku Lún. 1. ops. XV –

V nář. slc. je pohybné o. Na př. sg. nom. vietor, víchor, obor, kostol, blázon; pl. gen. čiastok, hlások; hanobný, vňutorný, uhorský, falošný; hudobník; part. niesol (nesl), viedol atp., Pastrn. 110 a 111.

V nář. slc. a chodském je také pohybné a, á: slc. pl gen. sukán, sestár, metál, vesál, dasák (desk), karát Pastrn. 110; chodské sg. nom. vichar (vichr), pl. gen. sukán, stebál, vědár chod. 35. –

Pohybné e dále podléhá také některým dalším změnám hláskovým, zvláště dialektickým, jako jiné e. Zdlouženo v é uží se v í (ý), na př. vajéčko-vajíčko, křidélko-křidýlko; slc. je za to ie, na př. pl. gen. sukien, sestier, mydiel, okien Pastrn. 110, ze sukén atd. V nářečí lašském mění se před m, n v i (y), např. sedym, osym Suš. 341, Šemb. 82, za kopcym,

[187]číslo strany tiskusym (jsem), ohyň, syn (sen) gen. sna, pecin gen. pecna, błozyn gen. błozna, sršiň gen. sršňa, okynko, pl. gen. okyn, ody-mně, sy-mnu (se-mnou), odyndu (odendu) BartD. 102 a 103, dyň (den), błazyn Šemb. 56 Srov. § 132.

ě, ie.

149. ě, ie jsou dvojhlásky; první člen jejich jest ì-(ì-), druhý –e. Rozdíl mezi oběma je kvantitativní: ě je krátké, ie dlouhé Např. město civitas a stč. miesto (nč. místo) locus.

V textech nejstarších píše se oboje prostou literou e, tedy bez označení jotace, na př. Premizl KosmA. I, 5 a Kosm1 t., m. Prěmysl, Sobezlaus KosmA. II, 20 a j. a Kosm1 t., m. Soběslav dete ABoh. 111ᵇ m. dietě, hreſny HomOp. 130ᵃ m. hriešný, cralouſtue t. 152ᵃ m. královstvie, rrepa MVerb. m. rěpa, perre t. m. perie atd., – někdy také jen prostou literou i a tedy bez označení hlásky e, na př. Divin KosmA. I. 9 m. Děvín, Sobizlaw t. III, 51 a Kosm1. III, 51 m. Soběslav, medviz Kosm1. I, 10 m. Medvěz, Primisl t. I, 5 a Kosm3. t., m. Prěmysl, filia krizine Kosm4.I, 36 m. Krěs-, z neſmirnim cum immensa turma HomOp. 75ᵃ (glossa tato napsána prý ok. r. 1200, v. ČČMus. 1881, 115) m. nesmierným, derivveneme ABoh. 40ᵃ m. drěvěném. Pravopis v textech tuto citovaných – ze stol. XII a XIII – nebyl ještě tak vyvinut, aby ve dvojhlásce písmu latinskému neznámé označoval členy oba, písaři jejich vyjadřovali tu člen jen první (i), tu jen druhý (e), jak kdy který ve výslovnosti více pronikal nebo písařům důležitější se zdál

Z nejstarších příkladů, kde v psaném ě, ie znamenáni jsou členové oba jsou: canie MVerb t. j. káňě (jediný příklad v MVerb.), meſecie Cis. Mnich. 97 (též), zpazenie Ostr. t. j. spaseňie, pocolenie t. atd. (v Ostr. příkladů 8, všecky pro dlouhé -ie v koncovce), bdienie ŽGloss. 76, 5 t. j. bďěnie atd. (v ŽGloss. je všech případův asi 170, z těch asi čtvrtina bez jotace), ſpaſenye Túl. 6ᵃ, na ſwyetye t. 12ᵇ atd. (v Túl. pravidelně). Vyvíjí se tedy psaní členův obou v č, ie během 2. pol. stol. XII. Od doby okolo r. 1300 jest již pravidlem.

A tu píše se krátké ě spŕežkami ie, ye, na př. canie MVerb., rzieka AlxH. 1, 19, rzyeczſka urazye AlxV 1376, – spřežkou ie zejména podle pravopisu Husova, mieſto civitas v předmluvě k bibli Šaifhuzské, – dosti záhy také literami známkovanými e, ſwet Lvov. 70ᵇ, ě, wěczy BrigF 15, oběti Comest. 80ᵃ, měkcze Chir 208ᵃ atd., místo háčku ’ býva někdy typografické znaménko jiné, zejména 1 v bibli Kralické, na př. zem’e NZák. 6ᵇ, ob’etowali 7ᵃ, op’et 10ᵃ, hw’ezdu 6ᵇ atd., psaní ě zobecnělo s pravopisem bratrským.

V dlouhém ie proniká jotace v písmě dříve, než v krátkém ě; v Ostr. je koncovka -ie psána skoro vždy -ie, kdežto krátké ě psáno tu

[188]číslo strany tiskuvždy jen e. Ostatně bývá psáno dlouhé ie většinou tak. jako krátké ě; t. j. většinou spřežkami -ie, ye, na př. bdienie ŽGloss. 76, 5, bdyenye Žwittb. t., Pass. 434, Ol. I. Reg. 11, 11 atd., někdy též literou ě, na př. poſměwage ſe Comest. 56ᵃ, do neſtaně ſwe° t. lᵇ atd. Ale mnohdy přece snaží se písaři patrně, aby naznačili také délku, a k tomu konci píší ie spřežkami rozmanitými, zejména: iee, yee, na př. z frigiee svD. 15, ẇieeru KřižB. 92ᵇ, ot bethanyee EvZimn. 33, muzyee t. 17 a j.; – ié, yé, na př. nenalezl sem gié pannú Ol. Deut. 22, 14, zṁíenku KřižB. 87ᵇ, giéſti Ben. Deut. 12, 13; všěcka myéſta loca Ol. Deut. 12, 2; – ie, ýe, spŕežkou íe zejména podle pravopisu Husova, na př. míeſto locus proti mieſto civitas, v předmluvě k bibli Šafhúzské; všichni mnýe Štít. uč. 109ᵇ, ani ſmylnýe rúchem t., nyzſſýe t. 67ᵃ, wyſſýe t.; – ie, ye, na př. bratrsie svD. 32, zdrawie Jid. 122, liudye t. 28; – îe, na př. gîedce maſſa LékB. 23ᵇ, mîeti t. 24ᵇ, ſkonanîe t. 30ᵃ, sſtieſtîe t. 28ᵃ; – íé, na př. mého porozeníé Kruml. 378ᵃ; – yie, ije, íje, na př. neymyiel AlxM. 4, 2 (part. -l bylo dlouhé, miel), bratrſije Štít. ř. 20ᵃ, příčiny wlaaſſtije t. 5ᵃ, byla ẇierṅieiſſije KřižB. 90ᵃ, newijem Ben. Gen. 4, 9 a j. (spřežka tato velice jest oblíbena v některých rukopisích, na př. v Štít. ř., Lobk. a j., a rovněž tak v některých tiscích ok. r. 1500), sami ſtogíje Kruml. 400ᵃ; –Blahoslav odporoučí spřežku je Blah. 11. – Spřežky tyto obsahem svým zároveň dosvědčují, že se jimi má rozuměti dvojhláska dlouhá; délka označena v nich dílem na členu druhém, na př. psané iee, yee, ié, yé má patrně značití znění i +é, – dílem na prvním, na př. psané yie, ije, íje, íje (t. j. yi + e, ij + e, íj́ + e), íe, ýe, je má značiti znění í + e, – dílem na obou, na př. íé, ie, ye (znaménko - jest nad literami oběma).

150. Znění dvojhlásek ě, ie bylo takové, jako je ve výslovnosti novočeské dosud po retnicích, na př. ve věřiti (krátké ě) a vieru (dlouhé ie, ve rčení: na mou vieru!); v době staré bylo tak nejen po retnicích, nýbrž i po souhláskách jiných.

Proti tomu staví se výklad, že ě znělo a zní jako je, ie pak jako jé. Výklad mylný. Neboť 1) slabiky je, jé píší se stč. většinou ge; kdyby se bylo vyslovovalo zemje, bjélý atp., bylo by se mohlo psáti zemge, bgely atp., ale tak nepíše se nikdy, nýbrž jen zemie nebo zemye atp. 2) Kdyby ie bylo znělo jé, nedalo by se pochopiti psaní na př. spřežkou ije, bratrſije Štít. ř. 20ᵃ atp.; ve spřežce té mělo by psané ij znamenati souhlásku j, ale tak se souhláska tato nikdy nepíše. 3) V stč. byly také slabiky jě, jie, t. j. bývalo ě, ie také po souhlásce j, na př. jědl a jiesti, giedl Pass. 280 a gijeſty Štít. ř. 152ᵇ, gíeſti HusPost. 52ᵇ; podle výkladu nabízeného (ě = je atd.) mělo se tedy vyslovovati jjedl, jjésti atd., ale vyslovení takové nedá se mysliti. Setrvávám tedy při výkladu, že v ě, ie zní a znělo i + e,

[189]číslo strany tiskuže to bylo znění rozdílné od je, jé; rozdíl ten jest ovšem jemný, ale znamenáme jej přece, když bedlivě pozorujeme znění slabik vytčených v dat. obědu a verb. objedu, v pl. nom. oběti a inf. objeti, ve větách on-se-měl a on-sem-jel atp.

Jiný výklad proti znění ě, ie = i + e jest, že prý jotace tu psaná jest jen znaménko grafické, které pro výslovnost dílem prý nic neznamená, na př. v psaném giedl Pass. 280 atd., jež prý znělo jako nč. jedl,

– dílem prý znamená měkkost souhlásky předcházející, na př. v psaném ſnyedl ŽWittb. 77, 63 atd., jež prý znělo jako nč. snědl t. j. sňedl (psané ny = ň, tedy psané -y jen znaménko změkčovací). Opět výklad mylný. Svědčí proti němu jednak všecka bezpečná theorie o ě, ie, jednak vzorná pravidelnost v rukopisích na jotaci přísných: v stč. byl i ve slabikách měkkých rozdíl mezi e, é a ě, ie, o čemž viz v § 155; v rukopisích s jotací přísnou píše se souhlasně s touto theorií tu e (é), tu ě (ie), píše se na př. rzekl Pass. 280 t. j. řekl (stsl. reklъ), rzecy t. 396 t. j. řéci (stsl. rešti), a hrzieſſyl t. 397 t. j. hřěšil (stsl. grêšilъ), hrziech t. 316 t. j. hřiech (stsl. grêchъ) atp.; ano jsou rukopisy, kde měkkost souhlásek se znamená znaménky diakritickými a kde tedy psanou jotaci za znamenání měkkosti ani vydávati nelze, na př. v OtcB. psáno z ṅeho 50ᵃ, k ṅemu t., o ṅem t., vcziṅeny 51ᵃ, geſſte 53ᵃ atd. (stsl. -ňego atd.), a vedle toho hniew 58ᵇ, mnie (dat.) 54ᵃ, chtiel 56ᵇ, tiech 58ᵇ atd. (stsl. gnêvъ atd.), v BiblB. psáno wiḋyeti Mark. 8, 25, newieḋyely t. 7, 24, pohleḋiew t. 8, 24, ṫiech t. 8, 9, na cieſṫie t. 8, 27, myſſleṅie zlá t. 7, 21, (věci) které wichoḋye t. 7, 20, chṫíeſſe t. 7, 24, aṫ naſyṫíe ſye t. 7, 27, v Ol. nebylo jemu żiel Ex. 13, 17, lupeżie bezčíslné Ezech. 38, 13, dievka bieżie k studnici Gen. 24, 20, wolaṅye Ex. 3, 9, v Kruml. své zeṅíe 12ᵇ, ſtrażie 7ᵇ, barvy rúożiene 10ᵃ atd. Sem patří konečně také svědectví zkratku p‘e = přě-, na př. při ludu p'emnohem Kat. 124 a j.: v zkratku tom máme p’ + e; samo pl znamená pravidelně při (n. pri); tedy p'e- = pl + e = při + e = přě, a nikoli pře-.

Srov. mé rozpravy: Über die weichen e-Silben im Altböhmischen (Víd. Sitzungsber. 1878); O významu jotace v rukopisech staročeských (Listy filol. 1878); Zur Phonetik der altböhm. weichen e-Silben (v Jag. Arch. IV, 128 sl.); Nový důvod pro pravidlo o měkkém e a ě (v Listech filolog. 1880, 122 sl.); Pravidlo o stč. e a ě a nové námitky proti jeho pravosti (v Pr. 1880); Odpověď na Přídavek p. M. Hattaly ku prvému dílu Zbytků rýmovaných Alexandreid staročeských (v Pr. 1881).

ě, ie je střídnicí:

151. 1. Za psl. ê. Na př. měna psl. mêna, miera psl. mêra, stč. hřiech, hřěšiti psl. grêchъ, grêšiti atd.; v. §§ 44, 45 a srov. též § 51.

2. Za starší a, á, budiž toto původu kteréhokoliv. Tu vzniklo ě, ie

[190]číslo strany tiskupřehláskou, a to až v době české, v. § 95 sl. Na př. země ze zeḿa, stč. dušě z duša, božie z božá, sázieš ze sázáš, trpě z trṕa, trpiece z trṕáce atd.

3. Za starší o v některých tvarech pozdějších, na př. stč. oráčěvi m. oráčovi atp., v. § 181.

4. V několika slovích přejatých jest ě střídnicí za cizí e; na př. stč. Arběl, přihna do arbyela AlxV. 2329 lat. Arbela, offěra lat. offerre, chod. alměř něm. Almer. V ritieř stněm. ritœre, kropieř střhněm. grôpiere atp. jest ie střídnicí za cizí œ, ie.

5. Někdy je psáno ě, ie – t. j. jsou psány litery, které znamenají ě, ie – místo náležitého i, í; o tom v. § 170.

O dlouhém ie v. ještě § násl. –

Dlouhé ie vzniká:

152. a) Z krátkého ě, dloužením fonetickým. Na př. hřěšiti-hřiech. Z e, é, na př. otevřen-otevřien, nebesa otewrzijena Štít. ř. 28ᵇ, bude otewrzijen smysl t. 72ᵃ atp., srov. § 128.

b) Stahováním (srov. § 477). Tu vzniká ie: z ьjè (s přízvukem na -è), na př. sg. nom. akk. znamenie z psl. zьnamenьje atd.; – sg. nom. akk. neutr. božie psl. božъje; – stč. pieš, pie atd. z pьješь atd.; –

z ьjê, na př. pl. akk. řebřie, sg. gen. a plur. nom. akk. panie, sudie, pl. akk. masc. a sg. gen. i plur. nom. akk. fem. božie, z *rebrьjê, *panьjê atd. (stsl. má v těchto tvarech -ъję, ale pro češt., pol. a rušt. dlužno předpokládali -ьjê, srov. § 51); –

z ijè, na př. sg. lok. masc. neutr. pěšiem z psl. pêši-jemь; – z ejè, na př. sg. nom. akk. neutr. pěšie, z pêše-je (srov. stsl. nêsmь z nejesmь atp.); –

z ejê za stsl. eję (srov. § týž), na př. sg. gen. fem. našie, sie, všie atp., z *našejê atd. (stsl. našeję, seję, vьseję atd.); –

z êjè, na př. umieš, umie atd. z umêjèšь atd. (v slovesích tř. III, I), smieš audes, smie atd. ze smêjèšь atd. (v tř. I, 7; naproti tomu v tř. V, 4 zůstalo nestaženo: směješ se, směje sě atd., poněvadž tu byl přízvuk jiný: -êje-); – sg. lok. masc. a neutr. stč. dobřiem z psl. dobrê-jemь; – z êjê za stsl. ęję (srov. § týž), na př. sg. gen. a pl. nom. akk. fem. pěšie z pêšê-jê; –

z êji, na př. sg. dat. lok. fem. dobřiej (nebo též dobřie, po odsutí koncového -j), z dobrê-ji.

ie se úží v í.

153. Na př. stč. hřiech nč. hřích, stč. pěšieho nč. pěšího.

Úžením nazýváme tuto změnu pro její podobu s úžením é-í (v. § 127).

Příčinou je délka, jako při úžení é-í; zúžilo se jen dlouhé ie, na př.

[191]číslo strany tiskuv hřiech-hřích, nikoli však krátké ě, na př. v hřěšiti. A také výsledek je stejný, ie se mění v í, hřiech-hřích, rovněž tak jako řéci-říci.

Změně té podléhá ie všeliké, které čeština v době té má, když úžení proniká, budiž toto ie původu jakého koliv, a v nitru slov i v koncovkách. Na př. ve hřiech-hřích stsl. grêchъ zúženo ie vzniklé z psl. ê, v dušiem-duším stsl. dušamъ zúž ie vzniklé z psl. a, v 3. pl. trpie-trpí stsl. trъpętъ a v kniežě-kníže (stsl. kъnęzь) ie z psl. ę, v umieš-umíš stsl. umêješi ie z psl. êje atd. Jenom v několika málo případech změna tato nepronikla; v. doleji.

O stáří této změny poučuje nás psaná forma příslušných dokladův; na př. psané wzpowidayu v ŽWittb. 17, 50 a j. béřeme za svědectví, že místo a vedle staršího nezúženého vzpoviedaju bylo také zúžené vzpovídaju již v polovici stol. XIV Tu můžeme však spoléhati jenom na texty, v jejichž pravopise oba členové dvojhlásky ie (a též ě) pravidelně a dostatečně bývají naznačovány, a nikoliv na texty s pravopisem nedostatečně vyvinutým, ve kterých, jak nahoře ukázáno, psáno bývá také jen i za dvojhlásku ie (i ě), na př. neſmirnim HomOp. 75ᵃ Pomíjejíce texty tyto a jejich doklady (počtem zcela nepatrné) nalézáme pro úžení ie-í doklady nejstarší na sklonku stol. XIII a v době ok. r. 1300, totiž chlubicze ſe gloriantes ŽGloss. Ann. 3, uuzcriſeno Kunh. 149ᵃ, uice t. 151ᵃ, mezi dywkami Túl. 24ᵇ, dokladů ovšem jen málo. Také ve stol. XIV jich jest poměrně nemnoho. Na př. wzkrziſenye Ans. 12; Lazař wzkrzyſſen GalDl. 2ᵇ; hrſicha mého ŽKlem. 31, 5, všecko ſymie t. 21, 24, w ſynech in atriis t. 115, 19, poſmivali ſu ſie t. 34, 16, jišto porſidie ordinant t. 49, 5 a j. (celkem však velmi zřídka v ŽKlem.); bliznymu svému ŽWittb. 14, 3, t. 14, 4, wzpowidayu t. 17, 50, zpowidayu t. 29, 13, t. 41, 6, wpowidayu t. 41, 12, neprzitelſkeho t. 54, 4, gmyti habere t. 63, 11, w ſtynyu t. 87, 7, hrziſſny pl. nom. t. 103, 35, w zyzi in siti t. 61, 5, ſmych t. 79, 7, dywky t. Magnif. 48, ſpaſſeny mého t.17, 3, (wchwali t. 73, 21 m. -lé je omyl), wzprawy narrabunt t. 144, 5, polozy ponant t. 77, 3, potupímy wſtawayuczy na ny t. 43, 6, dušě zpowiedayuczi (pl. akk.) 73, 19, přěde wſſym t. 115, 14, t. 115, 18, ne trzy nestvořeni t. Athan. 225ᵇ, w dywych in mirabilibus t. 118, 27, zabygich interficiebam t. 100, 7 (to jsou trvám všecky příklady této zúženiny v ŽWittb., valnou většinou je tu ovšem nezúžené ie); przitele (sg. akk.) Hrad. 113ᵃ, milá bratrzy t. 10ᵇ; ludy hlúpí AlxB. 4, 22; za drewnyho opata Rožmb. 138; zpowydayte sě Modl. 17ᵃ, nawſczywil t 13ᵇ (v Modl. jen tyto dva doklady) ; naywyſymu MastDrk. 3, hrzyſny t. 97; vynyty (vynieti) VstúpDrk. 44. Doklady množí se ok. r. 1400 a v době následující. Na př. ten písmo vmy EvVíd. Jan. 7, 15, my wymy t. 9, 29, chtycze gey gyty t. 7, 30 a j. (v EvVíd. často); král myſye ženu AlxV. 45, do czylyczy t. 704; bozyho ROl. 45ᵃ (často v ROl.); v Ol. (1417) a Koř. (1425) je zúženin velmi málo, ale hojné jsou v EvOl. (1421): trziſl ſe 44ᵇ, nebesa otewrzyna 97ᵇ,

[192]číslo strany tiskuaby pozzrzzyno bylo 163ᵃ, ſtrzyda chleba 23ᵇ, do ſy doby 76ᵃ, (já) ſwyzzy 109ᵃ, co mne tyzzeſs 206ᵇ, pygychu všichni 103ᵇ, draznycze ſye 164ᵇ a mn. j.; v Ben. (1506) zúženina opět jen zřídka se vyskytuje, pravidlem pak jest nezúžené ie; v KolA. a KolB. (1511–1528) jest oboje, ale častěji ie; v Háj. (1541) je zúženo skoro všecko, kromě slabiky lé jsou výjimky jako miewati 12ᵇ, zatiekati 8ᵇ velmi řídké; v téže míře je zúžení pravidlem v bibli Melantrišské (1549); Roh Domažlický († 1547) učil správně, že masc. je syn boží a fem. vůle božje, pak lok. v slovu božjem a instr. slovem božjm, ale Blahoslav korriguje to, že prý božje je plur. a má prý býti: sg. syn nebo dcera božj, plur. synové nebo dcery božje Blah. 22; z této chyby Blahoslavovy vysvítá, že za jeho dob jazyk tvarů s -ie již správně neužíval, že tedy zúžení bylo již provedeno a nezúžené ie jen jako nejistá reminiscence se drželo; Blahoslav odporoučí, aby se ie psalo je, Blah. 11, ale na jiném místě upouští od toho a přijímá zúženinu í, poněvadž prý „sau ti lidé již zemřeli, kteří ten diphthong ie tak velmi sobě vážili“ t. 13, a poněvadž „již ten diphthong všechněm téměř z zvyku vychází“ t. 23; v Háj. herb. (1562) je nezúžené lé m. (lie), Zelé 132ᵃ atp., zřídka zelí, giné Zelij 379ᵃ, ostatek je zúženo všecko s nepatrnými výjimkami; rovněž tak ve VelKal. (1578); podobně je v bibli Kralické zúženo již všecko, mimo lé (m. lie), na př. oſſtjpy Isa. 2, 4, deſýti Ezech. 40, 10, Zahřjti Ag. 1, 16 atd.; slabika lé je tu zúžena jen někdy, wſſecko vſylj twé Deut. 28, 33, weſelj srdečné Isa. 30, 29, přehljdati Hab. 1, 13, z pravidla jest nezúžena, náſylé Jer. 51, 35, obydlé Ezech. 25, 5, vdolé Gen. 14, 10, do vdolé Gen. 14, 3, hojnost obilé Joel 2, 19, našeho weſelé Joel 51, 35 atd.; koncové -lé drží se jako archaismus ještě v paradigmatech v mluvnici Janditově (1704) str. 113, Doležalově (1746) 50 a Tomsově (1782) 171; v slabikách kořenných zůstává -lé- v jazyku spisovném částečně dosud, na př. mléko stsl. mlêko, léceti stsl. lęcati atd.

Podle dokladů těchto dlužno položiti začátek úžení ie-í do doby okolo r. 1300; odtud pokračuje změna tato zvolna během stol. XIV; proniká mocně v stol. XV, ale nezúžené ie má ještě převahu; teprve ve stol. XVI ie rozhodně podléhá, v polovici XVI je zúžení provedeno až do míry novočeské, mimo slabiku *lie; slabika tato ztratila záhy jotaci, za *lie je již v textech nejstarších jenom lé, a o úžení tohoto v. § 127.

Výsledek úžení ie-í jest ten, že jazyk spisovný má veskrze í za bývalé nebo žádané ie. Někde je výsledek na pohled jiný, ale tu vlastně ie již nebylo, když úžení nastalo, a případy tyto jsou výjimky jen zdánlivé. Tak zejména v pl. nom. lidé, hosté atp. za bývalé ludie, hostie atd. vstoupila na místo -ie dříve koncovka -é, a té se změna ie-í ovšem netýkala (v pl. nom. zemané, kazatelé jest koncovka -é vlastní, nikoli z -ie psl. -ьje, a tedy změně ie-í nepodrobená); v slabikách pak kořenných

[193]číslo strany tiskulé, na př. ve mléko, nalézati, léceti atd., jest ovšem lé za žádané lie, ale tu zanikla jotace velmi záhy, místo lie jest ode dávna lé, tedy slabika změně ie-í opět nepodrobená. – V nářečích udrželo se staré ie v Čechách namnoze ve rčení „na mou vieru!“; v nářečí lužnickém v několika slovích. Víec (víc), víem, povíem Šemb. 19; na Moravě v nář. pomoravském viéko, viéra, viéc t. 44, v nář. hrozenkovském kvjétko, vjétr povjévá, hrjéch, drjémac (dřímati), strjélac BartD. 40; v březovském kviétko, sviétiť, hriéch, driémať, zbožié, niékdo, požehnánie t. 49 (ié prý „zřetelně dvojslabičné“) v Slezsku částečně: viec, spieš Šemb. 55 (vedle mira, penize t.), sedzie (3. pl.), ležie atp. BartD. 134; na Slovensku pak ie vůbec zůstalo Šemb. 19

Za ě bývá i.

154. Případy toho jsou:

1. Slabiky s bývalým ie, zúženým v í, krácené v době po zúženi -ie-í. Na př. podle souditi-rozsuzovati, svítiti (stč. svietiti) osvěcovati atd. mělo by býti také říditi (stč. řiediti) – nařezovati, a jest nařizovati. slovo to vzniklo v době nové; utvořeno podle pravidla, že slabika jeho kořenná má se zkrátiti jako v souditi-rozsuzovati atd.; ale poněvadž slabika ta, stč. řied-, byla mezitím zúžena v říd-, vzniklo zkrácením řiz- m. řez- kdyby se slovo to bylo tvořilo v době stč., bylo by znělo nařězovati. – Podobně zastiňovati ze stíniti, místo staršího zastěňovati ze stieniti, na př. tím ſe zaſtěňuge Háj. herb. VIIIᵃ, zaſtěňugjc. VelKal. 95. – Stejným krácením novým vzniklo říditi-řiditel, vedle lepšího ředitel, podle kázati-kazatel atd.; – vznikl dále kompt. řidší ze řídký, podle úzký-užší atd., m. stč. řězší; – impt. ob. navštiv, rozsviť atp. vedle staršího navštěv, rozsvěť atd., podle souditi-suď; – pl. gen. svic Nejedlý Gr. 152 atp. vedle staršího svěc atd., podle míle-mil atp. – Sem patří dále nástin, diblík, jitrnice, a patří sem také nč. dobrodiní. stč. bylo dlouhé dobrodienie, dobrodijenije Štít. ř. 5ᵇ, l6b, 83ᵃ, Hrub. 410ᵃ atd., z toho mělo by býti nč. zúž. dobrodíní, a je zkrác. dobrodiní, zkrácením starým bylo by dobroděnie.

2. V novotvarech dialektických. Na př. v chod. pl. gen. lok. tich, šechnich, jednich, dat. tim atd., instr. tima atd., místo těch, těm, těma atd. a podle jich, jim, jima chod. 39; – v tvarech sklonění jmenného: na horzy Tábor PassKlem. 114ᵃ, w rzymy t. 101ᵃ, svátého otczy t. 129ᵃ, z svéj prawyczy Kat. 62, w ty mlzy (mlha) t. 162, na tom wozy Mand. 69ᵃ, v kozy Blah. 350, v kozi Šemb. 40, v hrůzi Btch. 420 (dol. beč.), v tom czaſſy Kat. 46, v lesi Suš. 264, v téj otrapi Kat. 50, w nowoty EvOl. 157ᵃ, w dobroty t. 148ᵇ atd., místo pravicě, mlzě atd. a dílem podle příslušných vzorů měkkých duši, oráči atd. (texty staré s hojnějšími doklady této zvláštnosti jsou Kat., EvOl., Mill. a PassKlem., je to zvláštnost moravská); – v impt. plur. chod. pnime, pnite, třite, tisknite atd. chod.

[194]číslo strany tisku39, slc. pnite, trite, zavrite atd. BartD. 34 a j., místo pněme, pněte atd. a podle sg. pni, tři atd.

3. V dial. vidił, mił, poviz atp., m. viděł atd., Šemb. 57 (ostrav.). Tu jest i m. ě zvláštnost dialektická.

4. Krom toho patří sem příklady – uvedu některé –, kde psáno i m. ě v slabice přě- : przid ciesařě DalH. 39, dwe (sic) řěcě przigiedu t. 31, przineſeni buďte transferantur ŽGloss. 108, 10, prſibiwa perseverat ŽKlem. 118, 91, jsi przyneſl transtulisti ŽWittb. 79, 9, przyſſly transierunt t. 41, 8, prziſſly též t. 72, 7, przygdu pertransibunt t. 103, 20, przyſwiedczi tě contestabor t. 80, 9, przypaſal t. 92, 1, przipaſal t. 17, 40, przipaſuge t. 108, 19, przyſwietili t. 96, 4 (v ŽGloss. t.: przieſwietili), przichodiech perambulabam t. 100, 2, przid ním t. 49, 3; prſibíwaw AlxB. 7, 25; przyd ſobu PassKlem. 154ᵇ, przydpowyedyel t. 57ᵇ, bez przyſtanye JiřKlem. 26; – v slabice věd-: wzwidyety ApD. b, bych vám to wydyety dal Mast. 169, ſwydeczſtwye Rožmb. 209, powydyal Hrad. 122ᵇ, wydyety scire AlxV. 900, jáť vidie scio Ol. Ex. 3, 19, pouidye hospodin dixit t. Jos. 13, 1; – v slabice věk-: na wiky ŽWittb. 9, 8, t. 71, 17, na wyky t. 14, 5; czlowik t. 18, 49, rúhota czlowyczie t. 21, 7; –

v slabice -ěj: nadigi ŽWittb. 30, 7, t. 55, 5, (nadiegie t. 70, 5, opraveno), obliczig t. 66, 2, obliczigie t. 1, 4, t. 43, 17, t. 54, 22, t. 67, 2, t. 37, 4, t. 4, 7; ſtarygſye Túl. 24ᵃ m. starěj-, ſſczedrzyge EvOl. 166ᵃ; – v zájm. mě, tě, sě, tobě, sobě: kaž my corripias me ŽWittb. 6, 2, vypravi my libera me t. 68, 15, také ty mohu mučiti Vít. 53ᵃ, (oči) ſy vznesle ŽGloss. 130, 1, nebáli ſy boha ŽWittb. 54, 20, (větrové) ſy počnú miesti až ſy země musi třiesti Vít. 9ᵃ, chci toby zjěviti Vít. 46ᵇ, k tobi ŽWittb. 21, 6, t. 60, 30, k ſoby MastDrk. 310; –

v slabice všě-: wſi póhony (pl. akk.) Rožmb. 38, wſickny krajiny ŽWittb. 97, 3, wſiczka kázanie t. 118, 172, wſiczky sluhy t. 134, 9, ke wſſym EvOl. 112ᵇ, vám wſſym t.111ᵇ; –

v slabikách jiných-, na cziſtie ŽWittb. 106, 40 m. cěst-, ve všěch cziſtach t. 144, 17, na bezcziſtyu t. 62, 3; – potribneho m. trěb- Kunh. 147ᵃ, netrziba ŽWittb. 15, 2; – w zzwitye ApD. a, m. svět-, proſwitte ſye ŽWittb. 33, 6; – Nevírneho skutka AlxBM. 1, 2 m. věr-, wyrne Lvov. 3ᵃ; – dywſtwo, dyustwu Túl. 24ᵃ, m. děv-; – pod mizztem (Mohučí) Pil. a, m. měst-; – bóh vmytedlnoſti ŽKlem. Ann. 3, m. umětedl-; – ſmyſygyucze ŽWittb. Athan. 225ᵃ, m. směš-; – cineni ſmi aestimati ŽGloss. 43, 22, m. cěňeni; – wicz mú ŽWittb. 73, 22, m. věc; – vrzydnyky Rožmb. 63, m. úřěd-; – vtiſſytele ŽWittb. Ambr. 260ᵇ, m. těš-; – jeho ditem t. Magnif. 55, m. dět-; proſtrzid t. 47, 10, m. -střěd; – wſydaczie t. Moys. 1, m. vsěd-;– oſſyrzyna Hrad. 51ᵃ, t. 52ᵃ (obékrát rým: zbawena);

– Byztez MastDrk. 40, m. běž-; – pamyt VstúpDrk. 43, m. -mět; – obdyrzyty Admont. 1, m. -žěti; – v koncovkách: v blati Příp. sv.-jiřsk.

[195]číslo strany tiskum. u blátě, na tyely Admont. 1 m. na těle, zemy (sg. nom.) pochytla jě ApŠ. 92 m. země, hreſnici (sg. nom.) Cis. Mnich. 97ᵃ m. hřiešnicě, weczy Hrad. 141ᵃ m. vecě, poczy prositi PassKlem. 112ᵃ m. počě, ruczy Hrad. 89ᵇ m. rucě, nematny t. 45ᵇ m. nematně (: udatně), nenawidil ſi ŽWittb. 5, 7 m. -viděl, wydyl PassKlem. 125ᵃ; rczite ŽWittb. 65, 3 m. rcěte, przigmyte t. 71, 3 m. -jměte.

Příklady podobné jsou v stpol. Artikulích práva magdeburského (z doby ok. r. 1500, vyd. A. Kalina 1880): dzywka, vczycze (m. uciecze, uteče), dzwyma (m. dwiema), nyedzyl (m. niedziel), abowym (m. -wiem) a j.

Jak rozuměti dokladům tuto – pod č. 4 – uvedeným? Nemyslím, že by se v nich projevovala odchylná výslovnost nějakých stč. nářečí, ve kterých by se místo přě- atd. bylo vyslovovalo při- atd.; proto také nekladu przigmyte ŽWittb. 71, 3 (m. přijměte), nenawidil t. 5, 7 (m. nenáviděl), ruczy Hrad. 89ᵇ (m. rucě) do č. 2) a 3) na roveň s dial. pnite, tisknite (m. -ěte), vidił (m. viděl), v kozi atd.; a mám za to, že písaři těchto dokladů vyjadřovali skutečné znění příslušných slov nedosti věrně: ve výslovnosti skutečné zněli oba členové dvojhlásky ě, písaři naši vyjadřovali je také v textech svých většinou a celkem náležitě oba, ale odchylkou tu a tam vyjádřili jen člen první (i-) a pominuli druhý (-e), a učinili tak dílem z nepozornosti, dílem proto, že podle pozorování jejich u výslovnosti někdy člen první měl nějakou převahu, a tedy zdálo se jim, že jest dosti, když se písmem vyjádří člen takto vynikající, a že méně vynikající člen druhý pominut býti může.

5. O ě-i v Ĺutoměrici a Ĺutomirici (nč. Litoměřice) atp. v. § 169.

ě, ie a e, é v slabikách měkkých*).

155. V stč. bylo ě (v slabikách krátkých) a ie (v slabikách dlouhých), kde v době starší (t. j. v době české před přehláskou a-ě, nebo v době psl.) bylo ê, (j)a, ę, dílem také místo žádaného o (přehláskou pozdní); a bylo ie krom toho stažením z ьje, ije atd. Bylo tedy na př. řěč, rziecz Pass. 282, psl. rêčь; dřievie, drziewie t. 294, psl. drêv-; dušě, ta duſſye t. 283, psl. duša; pl. dat. dušiem, duſſyem t. 488, psl. dušamъ; part. píšě, piſſye scribens t. 486, psl. pišę; stojiece, ſtogiece t. 284, psl. stojętje; ciesařěvi, czieſſarziewy Hrad. 86ᵇ (psl. -ŕevi), vedle ciesařovi; sbožie, ſbozye Pass. 233, psl. -ьje; atd.

Tak bylo po souhláskách všelikých, kromě l. Na př. po c, z, s: sg. gen. otcě, knězě (proti sg. instr. otcem, knězem atd.); siemě gen. sěmene;

– po ř: řěka, řiečka; – po č, ž, š: part. pláčě; gen. pláščě, papežě (proti sg. instr. pláščem, papežem); part. píšě, slyšě, slyšiece; –po ň, ď, ť:

*)Srov. mé rozpravy, uvedené nahoře na konci §150.

[196]číslo strany tiskusg. gen. koně, (vysl. koňě, proti sg. instr. koňem); part. hoňě, honiece (vysl. hoňě, hoňiece), sedě, sediece (vysl. seďě, seďiece), letě, letiece (vysl. leťě, leťiece); – po j: sg. gen. krajě (proti sg. instr. krajem), part. stojě, stojiece; – po m, b, p, v, f: země, běh, pěkný, věřiti, na vieru, offěra. – Jenom po l vyskýtá se již v nejstarších rukopisích (s pravopisem vyvinutým, z doby ok. r. 1300 atd.) jen e, é místo žádaného ě, ie. Na př. les, lezz AlxB. 4, 9, psl. lêsъ; vóle, wole AlxŠ. 8, 14, psl. vola; part. chvále, chwale laudans ŽWittb. 17; 4, psl. chvalę; 3. plur. chválé, chwale laudant, AlxV. 83, psl. chvalętь; impf. bydléše, bydleſſe Pass. 288, bydleeſſe t. 457; atd. –

Podrobnější výčet případů, kde stč. měla ě, ie, jest implicite obsažen ve výkladech o střídnicích za psl. ę (§ 52) a ê (§ 45), o přehlasování a-ě (§ 99 a 100) a o-ě (přehlas. české pozdní § 181) a o ie (§ 152, b).

Slabiky s ě, ie jsou všecky měkké. –

Vedle pravidelného ě, ie bylo také na svých místech pravidelné e, é, a to nejen v slabikách tvrdých, na př. tekl, téci, nýbrž i v měkkých, na př. řekl, řéci (nč. říci). Zejména bývalo e, é také v slabikách měkkých tam, kde bylo e původní, na př. sg. vok. bože, nebo psl. přehláska o-e, na př. sg. vok. duše (v. rybo), nebo kde vzniklo e z ь, na př. pl. dat. řěčem z psl. rêčьmъ (sem patří také e na pohled vkladné v adj. dóstojen, pl. gen. vojen atp. podle stsl. dostoinъ, voinъ, vlastně = -jьnъ).

Podrobnější výčet případů sem patřících jest implicite obsažen ve výkladech o střídnicích za pův. e (§ 125), o pohybném e (§ 143–145) a o psl. přehlásce o-e (§ 33). –

Bylo tedy v stč. slabikách měkkých podle pevného pravidla tu ě, ie, tu e, é. Pravidlo toto ve své nejvyšší míře, t. j. všude kromě slabik le, lé m. lě, lie, jeví se šetřeno v rukopisích z doby ok. r. 1300 a z 1. pol. stol. XIV, dílem i v některých textech mnohem pozdějších. Šetřeno ho tu dílem patrně, dílem velmi přísně a vzorně. Zvláště tu vynikají rukopisy některé, především AlxH. ze sklonku XIII; Túl., ApD., ApŠ., LMar. a j. z doby ok r. 1300; Pil., Jid., svD. a j. z poč. XIV; Mast. a j. z 1. pol. XIV; Pass., Modl., Hrad., Žwittb. a j. z pol. XIV; Rychn. z r. 1378; list. Wartb. z r. 1380; Vít. ze sklonku XIV (pravidla šetřeno kromě slabik jě, je a tvarů všeho, všemu, všem); Ol. z r. 1417 (v knihách Mojžíšových zachováno pravidlo v slabikách krátkých žě, šě, čě, řě, zě, sě, cě a dlouhých žie atd. ještě přísně; jenom v slabikách krátkých jě, ně, dě, tě a je, ňe, ďe, ťe jsou odchylky poměrně časté); Kruml. z poč. XV, z doby před r. 1418 (tu psáno na př. bugeṅie 171ᵃ, své żeṅíe 12ᵇ, z ṫiela 431ᵇ, ſtrażie 7ᵇ atp. často, a časté jsou i korrektury ve smyslu našeho pravidla, na př. v sg. instr. psaném ohniem 184ᵇ vyškrabáno i, v ſſczzᶥeſti 178ᵃ a neſſczzᶥeſti t. i připsáno, a podobně velmi často); Koř. z r. 1425 (pravidla šetřeno velice, v. Listy filol. 1880, 126 sl.); OtcB. z 2. třetiny stol. XV

[197]číslo strany tisku(též, v. Listy filol. 1884, 111 sl. a 1892, 467). Odchylky jednotlivé, vznikající pochopitelným nedopatřením písařovým, jsou ovšem i v textech nejpřísnějších, ale bývají tu velmi řídké; na př. v Pass. jest jenom asi 1 odchylka na 1000 případů, v Žwittb. celém jest odchylek všech asi 90, mezi nimi asi 60krát v slabice jě, je, atd. Odchylky, které sc často nebo důsledně vyskytují, mají své příčiny zvláštní a tedy nejsou pravidlu na újmu; viz o nich doleji.

Dokud toto pravidlo bylo v platnosti, lišily se zřetelným zněním mnohé tvary, které později mají znění stejné. Tak byl na př. sg. vok. svátý duše (jako nč. zelený strome) psl. duše, a naproti tomu sg. lok. o svatém dušě (jako nč. na zeleném stromě) psl. dusê; ale po zaniknutí pravidla mají nč. vok. svátý duše a lok. o svátém duše koncovky znění stejného. Rovněž tak byl stč. sg. nom. akk. hluboké moře psl. moŕe, a proti tomu sg. gen. hlubokého mořě a pl. nom. akk. všěcka mořě psl. moŕa; byl sg. nom. núzě, přietelnicě, róžě, dušě, péčě, nádějě psl. -(j)a, a sg. vok. núze, přietelnice, róže, duše, péče, naděje psl. -(j)e; rovněž tak lišily se sg. gen. a plur. nom. akk. núzě, přietelnicě atd. (stsl. -ę) od sg. vok. týchže slov; byl dále sg. naše slovo psl. naše, proti plur. našě slova psl. naša; byl. sg. lok. ve-všem psl. vьsemь, proti sg. instr. se-všiem psl. vьsêmь a pl. dat. ke-všěm psl. vьsêmъ; byl indik. zavřeme, zavřete psl. -vьre-, proti impt. zavřěme, zavřěte psl. -vьrê-; byl indik. žebře, káže, píše, pláče, séje, stóňe psl. -e-, proti part. žebřě, kážě, píšě, pláčě, sějě, stóně psl. -ę; bylo praes. mře psl. mьre-, proti aor. mřě-stsl. mrê; byl aor. běže (od běhnúti) psl. bêže, proti běžě (od běžěti) psl. bêža; bylo part. a subst. verb. věšen (věsiti) a věšenie psl. -enьje, proti věšěnie (věšěti) psl. -anьje; bylo part. řek psl. rekъ (fem. řekši) proti pl. gen. řěk (řěka) psl. rêkъ; atd. –

Odchylky od pravidla tohoto vyvinují se, když ě, ie klesá v e, é, o čemž v. § 156, – a jiné, když za e bývá ě nebo é se mění v ie, o čemž v. §§ 130 a 128. – Také žěleti, ozieleti Pass. 482, zielegycz t. 374 atd. zdá se býti odchylkou proti stsl. želêti; ale dlužno je odvozovati od žal- jako rus. žalêtь, a tu jest jeho -ě- správné. – Subst. verb. vězenie jest od slovesa viezti (tř. I) nebo váznúti (tř. II), a vězěnie od vězěti, na př. wiezenye ŽWittb. 84, 2 a j.. u wiezieny Pass. 302 a j.; odchylky od pravidla to tedy nejsou. – Ovšem také není odchylkou od pravidla zde vykládaného nom. dušě kladený místo vok., absolutivní jež místo spojitého jěž atd.

ě, ie klesá v e, é.

156. Na př. bylo – podle pravidla vyloženého v § předešlém – stč. našě řěč a je nč. naše řeč; bylo stč. ciesař, czieſarz DalH. 31, czijeſarz Pr. pr. 244, a později césař, czeſarz Mart. 22ᵃ; bylo stč. rozdílné svatý duše (sg. vok.) a o svátém dušě, a jest nč. jednostejné svátý duše a o sva-

[198]číslo strany tiskutém duše; atd. Změny tyto dějí se ztrátou jotace: i-, první člen dvojhlásek ě a ie, v jistých případech u výslovnosti zaniká, bývalé ě, ie klesá v e, é.

Klesání toto děje se a postupuje časem: A) již v přísných památkách z XIII a XIV stol. nalézáme některé odchylky ustálené, odchylky staré; B) potom, od pol. stol. XIV a v době následující, šíří se úpadek a bývalá pravidelnost větším dílem zaniká; C) do doby nové zůstala část bývalého pravidla zachována jen po souhláskách retnýeh.

A) Odchylky staré. Jak právé pověděno v § předcházejícím, šetřeno pravidla o ě, ie v rukopisích z doby ok. r. 1300 a z 1. pol. stol. XIV, dílem i v některých rkpisích mnohem pozdějších patrně, někdy velmi přísně. Ale i v těchto rukopisích na jotaci přísných vyskytují se některé odchylky hojně nebo i stále a tak důsledně, že téměř pravidlo zvláštní, od pravidla obecného odchylné tvoří. Odchylky ty dlužno vyčísti a vyložiti.

1. Sem patří především slabiky le, lé m. žádaných lě, lie, zpomenuté již nahoře. V textech s pravopisem dostatečně vyvinutým od sklonku stol. XIII, v tom zejména v textech na jotaci velice přísných, nevyskýtá se lě, lie nikdy (deliegie Hrad. 46ᵃ, které jsem v Listech filol. 1878, 191 jako odchylku uvedl, zakládalo se na mylné kopii; dlužno čísti: dél’ jejie); v ML. 39ᵇ psáno bolyeſtywe, ale y přetrženo (korrektura stará); teprv ok. r. 1400 a v době následující vyskytují se příklady se psaným lie, lye: křesťane chval spasytelye Sequ. 362, zemdlyegy všickni údi AlxV. 1794 (příklad jediný v Alx.), Poſliete mittite Koř. Dan. 13, 29; četněji pak vyskytují se doklady takové teprve v rukopisích a tiscích pozdějších stol. XV a XVI; na př. w kaplie Mand. 4ᵃ, w takéj chwalie Mill. 39ᵃ, stařec welieſſe t. 22ᵇ, adverb. weselie a milie Křiž. (1472) 273, w tielie Baw. (1472) 235, w tom bidlie t. 213, we mdle sylie t. 56, adv. celie t. 208, milie 56, zelije Lact. (1511) 216ᶜ, rolije t. 8ᶜ, lijeny t. 77ᶜ, lijeti t. 84ᵃ, naliezen Pf. Otč. (list. českopolsk. stol. XV a XVI) 10, alie t., lieſy t. 7, ſtalie a zachowalie t. 57, dalyeko slc. tisk z r. 1752 Pastrn. 7, alye t., alye (tisk 1886) t. Příklady tyto – s odchylným lie, lye z doby pozdější

– mají své přičiny jiné (v. § 276 a 170); pro dobu starší ok. r. 1300 a stol. XIV, pokud pravidlo o ě, ie platilo, není v nich svědectví nijaké a můžeme k nim nehleděti; také ojedinělé odchylky ze sklonku XIV a zač. XV stol. v Sequ., AlxV. a Koř. nemohou míti váhy proti ohromnému počtu dokladův se psaným le m. lě a lie, ve kterých je svědectví zajisté bezpečné, že v době, ze které pocházejí nejstarší památky české s pravopisem dostatečně rozvitým, vyslovovalo se již le, lé místo žádaného lě, lie, t. j. že jotace v lě, lie byla zanikla již před sklonkem stol. XIII. Také v polštině není slabiky lě (lie).

2. Kromě toho jsou v stč. často odchylky po souhláskách retnýeh, tedy v slabikách mě, bě, pě, vě, fě (krátkých, zřídka v dlouhých). Zejména

[199]číslo strany tiskubývá častěji psáno (uvozuji doklady jenom z textů s pravopisem dostatečně vyvinutým, pomíjím tedy doklady jako na př. uechni m. věčný Kunh. 146b, zpoued m. zpověd v ŽGloss. 121, 4 atd.):

jme- m. jmě-: meite m. mějte Koř. Mark. 9, 50; – ume- m. umě-; na př. rozumej mně ŽKlem. 34, 23, rozumey duši méj t. 68, 19, urozumegiu t. 100, 2, urozumei t. 68ᵃ, neurozumel t. 48, 13; t. 48, 21; k rozumeny Ol. 2, Esd. 8, 8; –

med- m. měd-; na př. rozpušťené meḋi Kruml. 390ᵃ, medyene hady, Pass. 293, slúpy medyene t. a PassKlem. 117ᵇ, zdí medyenu Pror. Jer. 1,18, brány medyenee t. Isa. 45, 2, v penížkách medyenych Pref. 10, medienczye Hrad. 97- (měděné peníze), medenicze Lact. 128ᵃ; srov. nč. ob. medenec; –

mel- m. měl-: Melnik Háj. 24ᵃ; –

-men- m. měn; na př. zemenyn Rožmb. 56 a j.; AlxBM. 2, 25; Řád pz. 91, 92, 94, 97; zemenin Pr. pr. 261 (2), 256, 253 (2); zemene DalC. 3, JiřKap. 1; rzymenee Pror. Dan. 11, 30; – wzpomeneſs Ol. Deut. 8, 2, rozpomen sě ŽKlem. 142 a j., srov. nč. zapomenu, zapomeň atp.; – nepromeny AlxH. 11, 26; – ſlameny Lact. 156ᵃ, srov. nč. dial. slamený; – meř- m. měř-; na př. (loktem) meerziti Lact. 238ᵈ; temerz (= téměř) Kruml. 351ᵇ, t. 353ᵃ, Koř. Skutk. 2, 41; t. 13, 44; t. 19, 26; srov. dial. meřice Šemb. 25 (mýt.); –

mes- m. měs-; na př. meſiec ŽKlem. 8, 4, přěd meſſieczem t. 71, 5 a j.; meſiecz ŽWittb. 135, 9; t. 8, 4 a j. (často v Žwittb. a trvám vždy tak); srov. dial. mesjac BartD. 40 (hrozenk.); – mesta ListVrat. 1371, meſczyenyn Rožmb. 116, messczenyn ListVrat. 1371, messczan t.; srov. dial. mesto Jir. 333 (mýt.-litomyšl.); –

v koncovkách -me m. -mě atd.: ime tvé ŽKlem. 64ᵇ m. jmě; brzieme Pass. 345, t.. 468, t. 486, brzyeme Modl. 2ᵃ, t. 14ᵃ, PassKlem. 142ᵃ, Koř. Mat. 11, 30, t. 20, 12; tyeme Modl. 54ᵃ; pleme PassKlem. 255ᵃ, Koř. Jan. 8, 33; rame Vít. 91ᵇ; ſyeme Koř. Mark. 4, 26, t. 4, 27, t. 13, 24 a j.; – k zemem PulkR. 180ᵇ a w zemech t. 99ᵇ a PulkL. 186ᵃ, nejisto, zda-li m. -iem, iech, či podle kostem, kostech; – bed- m. běd-, beda ŽKlem. 69, 4; –

beh- m. běh-; na př. nepřietelé zabehnu ŽKlem. 48ᵇ, oni rozbehnu ſie t. 43ᵇ; srov. dial. behat Jir. 333 (mýt.-litomyšl,), bežet Šemb. 25 (též); – beř- m. běř-, zberznie conglobatim Lact. 241ᵈ, vedle zbierznie t.; – -bet m. -bět; na př. obet ŽWittb. 50. 21, obety t. 37, 7, t. 55, 12; w uobetech ŽTom. 65, 13; –

v konc. -be m. -bě: tobe VstúpDrk. 21; –

-pel m. -pěl; na př. do toho kupele Hug. 198 (2), nč. koupel; vedle toho i stč. kúpěl: z té kupieli Pass. 78, w kupyely ML. 48ᵇ, kupielem vody

[200]číslo strany tiskuKoř. Efez. 5, 26; – trpelywoſt Vít. 98ᵇ (vedle trpyelywe t.), Brig. 120ᵃ (tu často); –

pen- m. pěn-; na př. peniez nč. peníz proti stsl. pênęzь; – zczyepenyegye part. Modl. 16ᵇ, zczyepenyly ŽPod. Moys. 15, nč. zcepeněti, stsl. cêpên-; – kuropenie Koř. Mart. 13, 35; – penkawa Lact. 285ᵈ; – pest- m. pěst-, peſtuna Lact. 76ᵇ (vedle pieſtun t. 46ᵈ a j.); – svet- místo svět-; na př. po ſwetu DalC. 7, na ſwetye MastDrk. 47, ſwetu PassKlem. 71ᵃ, přěd ſwetlem ŽWittb. 126, 2, ſwetloſt t. 37, 11, z ſwetloſti JiřKlem. 1, ſwetloſty MastDrk. 20; –

vec- m. věc- v slovese věcěti, zejména v jeho aor. věcěch ; tu zaniká jotace záhy také v slabice -cě- a jest vecech atd. m. věcěch; slovo toto ztrácelo záhy svůj význam realní, klesalo ve význam slovce pouze uvozovacího, a tím zároveň podléhalo mimořádným změnám hláskovým (jako řiech-řéch, v. doleji); doklad s jotací v slabikách obou znám jediný: kněz wieczie DalH. 41; doklady s jotací v slabice první jsou: Boleslav viecze DalH. 30, Ježúś wiece dixit Hrad. 47, wiece Pilat Koř. Mat. 27, 67; s jotací v slabice druhé: weczie ŽWittb. Deut. 20, weczie Přěmysl DalHr. 8, dci vecie DalH. 42, wecie AnsW. 4ᵇ, BiblB. Mark. 7, 29, weczye Hrad. 62ᵃ, weczie t. 20ᵃ, weczye Alb. 91ᵇ, wecye Krist. 96ᵃ, wecyeſta Pass. 284, t. 354, wecieſta Krist 108ᵃ, weciechu Pass. 310, wecziechu Hrad. 89ᵇ, ML. 76ᵃ, weciechu BiblB. 8, 5 a j.; ale valná většina dokladů starých má vece-: weczech Kruml. 482ᵃ, Comest. 258ᵇ, wecze Jid. 109, Pil. d, ApD. b, svD. 32, kněz vecze DalH. 40, kněz wecze DalC. 76 a j. (v DalC. vždy tak), weczechu Ans. 3, weczechu ChelčP. 88ᵇ atd.; –

ved- m. věd-; na př. abych wediel ŽKlem. 28ᵇ, newediel ſem t. 24ᵃ, by newediel Ol. Lev. 4, 13, jižto sú neuedyeli t. Deut. 32, 17, weducz scientes Drk. 156ᵃ, we zpowedy ŽKlem. 94, 2, wzwez srdce mé scito t. 138, 23, wezte to všickni (vězte) ListVrat. 1371, ſwedeczſtwie ŽWittb. 18, 8, t. 118, 22, oſwedczawal Rožmb. 19; stč. adv. vedě, veď; srov. nč. dial. vedět (záp.-české a chodské); –

-vek m. věk: na př. czlowek, czloweczy, czloweczſtwie atd. v rkp. Rúd. (často a vždy tak); czlowek Vít. 1ᵃ, 17ᵃ, 31ᵃ, czloweka t. 14ᵃ, 16ᵃ, czloweku t. 15ᵇ, 16ᵃ, czloweczy t. 31ᵇ, czlowecze(n)ſtwye t. 91ᵇ atd. (ve Vít. často a vždy tak); srov. dial. človek BartD. 40 (hrozenk.); – ktokolywek Vít. 99ᵇ, kterekolywek t., kdyzkolywek ListVrat. 1371; –

-ven- m. věn; na př. orudie drzieuene Ol. Lev. 11, 32, t. 15, 12, ſſkrzyny drzieuenu t. 10, 1, drzewena Lact. 164ᵈ, oloweny t. 125ᵈ a j.; srov. nč. dřevený Us.; – stč. i nč. slovenský; –

vever- m. věver-, stsl. vêvera' srbch. vjeverica atd.; stč. i nč. vever-: vever Lact. 289ᶜ, wewerek NRada 1439, wewerzycze Nom. 70ᵃ, nč. veverka; – vež- m. věž-; na př. wezie Pass. 311, t. 484, wezi (sg. akk.) t. 311, t. 485, wezi (sg. dat. lok.) t. 347, t. 483, t. 484, t. 485; wezy PassKlem.

[201]číslo strany tisku199ᵃ a j., na weziech ŽTom. 47, 13, vzdělal wezi Koř. Mark. 12, 1, vzdělal wezzi EvOl. 228ᵇ, do weže TandZ. 179ᵃ a j.; wežnik Lact. 79d; srov. dial. veža BartD. 16 (zlin.), vežka Btch. 421 (dol.-beč., vížka), vežka Jir. 333 (mýt.-litomyšl.); –

v slabikách vnitřních jiných: rozpraweite ŽKlem. 84ᵃ, stromové zyalowegi Mand. 19ᵃ, rozeſkrzwela jest země liquefacta est ŽWittb. 74, 4, prziwessity ListVrat. 1371, wetssyeho t., weczssyeho t., prziwetiwoſt Lact. 40ᵇ; – v konc. -ve m. -vě: w hniewe ŽWittb. 94ᵃ, 11, ſwiedeczſtwe t. 77, 56, prawedlenſtwe t. 118, 56, dwe stě Mill. 95ᵃ; –

fer- m. fěr-; na př. offerowaty ŽTom. 65, 15 a j., Alb. 3ᵇ; z lat. offerre bylo č. offěr-, z toho pak offer-; –

S tím se vším srovnati jest ještě dial. mech m. měch BartD. 40 (hroz.); mekký (záp.-česk.); obed BartD. 40 (hrozenk.); pekný t., peknej Jir. 333 (mýt.), peknėj chod. 38; pena BartD. l. c.; pro pet ran Šemb. 25 (mýt.); verný BartD. l. c.; vetva t. 16 (zlin.); fertoch Šemb. l. c. atd., a doleji připomenutou zvláštnost slc., kde krátké mě, bě, pě, vě, fě (z mê atd.) veskrze se změnilo v me, be, pe, ve, fe. Jako pak v živých dokladech nč. vůbec a v dialektických zvláště vidíme, že slabiky mě, bě, pě, vě, fě dílem porůznu ve slovích některých, dílem z pravidla ztratily jotaci, tak vysvětlujeme si touž věc v případech, potvrzených uvedenými doklady staročeskými, zvláště když doklady jsou z rukopisu pečlivé psaných nebo když jsou hojné: bylo stč. zapoměneš, to pak ztrátou jotace změněno v nč. zapomeneš, a -pomeneš m. -poměneš atd. říkalo se místy již ve stol. XIV; bylo stč. člověk, ale dialekticky říkalo se také človek; bylo věžě a dial. vežě; atd.

3. Jiné ještě staré a stálé odchylky jsou v následujících slovích jednotlivých:

seděti m. sěděti. Podle stsl. sêdêti žádáme i stč. sěděti; to se vyskýtá v několika dokladech: tam sme ſiedieli ŽKlem. 136, 1, part. ſyedye Rúd. 3ᵇ, ſyedyeti ML. 4ᵇ, by neſſyedyela Kat. 148, ſyedyely Pror. 89ᵇ, chlap ſyedy AlxV. 234, ſyedyety EvOl. 95ᵇ, ſyedyczyeho t. 244ᵃ, ſiedieti Trist. 99, ſiediechu t. 79, ſyedie Mill. 126ᵃ; ale doklady tyto jednak skrovným svým počtem, jednak nevelikou přísností svých pramenů málo váží proti veliké síle dokladů jiných a textů nejpřísnějších, které mají pravidlem sed-: 3. sg. zzedi LMar. 41, ſedy Pass. 390, 3. pl. ſedye t. 369, ſedyeſſe t. 418, ſedyety t. 380, part. ſedye t. 387, ſedyecz t. 391, ſedyecy t. 419, ſedyece t. 411, ſedyel t. 299, jenž ſedis ŽKlem. 98, 1, ſediechu t. 68, 13, ſedieli t. 118, 23, ſedyſſ ŽWittb. 79, 2, ſediel t. 9, 5, zedyel AlxB. 2, 34, ſedyſſ Modl. 154ᵇ, ſedyechu t. 146ᵃ, ſediel Hrad. 75ᵃ, ſediece t. 49ᵇ, ze ſedi Rožmb. 36, by tu neſſediel t. 25, aby ſedyel Pror. Jer. 16, 8, by ſedyal t. 29, 32, ſedieti Pr. pr. 246 atd. Vysvítá z toho, že bylo v stč. pravidlem seděti, nikoli sěděti. Výklad tomu může býti dvojí: a) buď že bylo i v stč. kdysi náležité sěděti, které však záhy skleslo v seděti, snad [202]číslo strany tiskupro rozdíl od slovesa sěd- třídy I. (inf. siesti, praes. sadu sědeš, part. sědl atd.), anebo b) že č. seděti a stsl. sêdêti jsou slovesa různých stupňův sed- a sēd-. Zdá se mi podobnější výklad druhý; podle něho mohlo by i ruské sidêtь, sižu býti ze stupně sьd- (zdlouž. sid-), srov. grьmêti z koř. grem-.

řéch, řésta, řéchu m. řie-. Z pův. rēk-s- je psl. rêch-, a za to žádáme stč. řiech; to je doloženo: páni rziechu DalH. 8, rziechu židové EvZimn. 35; ale častěji a pravidlem je již v textech nejstarších řéch-: rzech Zlomky Táb. ČČMus. 1874, 117, ona (dva synové) rzeſta DalC. 70, rzechu ŽKlem. 77, 19, poslové rzechu Pass. 139 a j. (v Pass. vždy tak), rzechu Hrad. 27ᵇ, t. 80ᵇ, rzechu DalC. 34, t. 44 a j. (vždy tak), rzechu EvZimn. 35 a j. Výklad tomu: bylo i stč. náležité řiech atd.; to však záhy ztrácelo význam svůj reální a přijímalo na sebe funkci pouhého slovce uvozovacího (srov. nahoře předčasné zaniknutí jotace v slově podobném vece m. věcě dixit); tím vypadalo ze své kategorie, isolovalo se; v případech, takových přicházejí rády také mimořádné změny hláskové, v řiech-řéch ztráta jotace.

pečet m. pečět. Podle stsl. a rus. pečatь. srbch. pečat atd. (pol. pieczęć s odchylným ę) žádáme stč. pečět; to však doloženo nedostatečně: peczieti rozdávati Rožmb. 1; pravidlem jest pečet: peczetma zapeczeten Pass. 369, peczetmi ODub. 25 a Kruml. 71ᵃ, peczet Boh. m. 22ᵇ, o peczetech Hug. 10 atd., jotace záhy zanikla.

kúdele m. kúděle. Podle stsl. kądêlь, srbch. kudjela žádáme č. kúděle; ale i stč. i nč. je vždycky kúdele, kúdel, jako rus. kudelь. Taktéž je mýtel za starší mýtěl, mytiel Kruml. 29ᵃ, a kúpel za kúpěl (v. nahoře č. 2). –

B) Další úpadek pravidla. Většina slabik, která předtím měla jotaci v mezích nahoře vytčených pravidelně zachovánu, ztrácí ji v době následující, hlavně od pol. XIV a v XV stol. Klesalo tu ě, ie všude, kde dotud bývalo, kromě po souhláskách retných. Klesání pak jeví se dříve v slabikách krátkých nežli v dlouhých. A klesají – podle většiny textů staročeských – ze slabik krátkých dříve jě, ně, dě, tě, za něž je pak je, ňe, ďe, ťe; potom v poslední třetině stol. XIV klesají slabiky žě, šě, čě v že, še, če; naposled klesá řě, zě, sě, cě v ře, ze, se, ce; v týchže pak slabikách dlouhých klesá jotace během XV stol. jen dílem a sporadicky a z jie, nie…, žie …, řie, zie …je tu tedy jé, ňé…, žé ..., řé, zé..., dílem trvá jie, nie atd. až do zúžení v jí, ní. Chronologii této rozuměti jest ovšem jen v celku a všeobecně; v jednotlivostech jsou mnohé odchylky, zejména jsou mnohé rukopisy mladší, které šetřením pravidla nad doby své vynikají (některé z nich, zejména Rychn., list Wartb., bible Ol., Koř. a OtcB. připomenuty jsou pro tuto svou vlastnost nahoře).

Doklady tomu. Pro jě, ně, dě, tě. V ŽWittb. psáno geſut 62, 10 a j.m. jěšut. yeſczer [203]číslo strany tisku103, 26 a j.m. jěščěr atd., a naproti tomu gielen 106, 35 m. jelen, gieho Hab. 2 m. jeho atd.; mateně psané je místo jě a naopak (všeho asi 60 případů) svědčí, že písaři textu tohoto nebyl rozdíl mezi náležitým je a jě již dosti zřetelný, že tedy jotace v slabice jě již zanikala nebo již byla zanikla: místo náležitého rozdílného je a jě slyšel nebo vyslovoval písař ŽWittb. jednostejné je, a poněvadž za toto své je nalézal psáno (ve své předloze a v textech jiných) tu ge, ye, ie, tu gie, gye, domníval se, že svou slabiku je může psáti tu ge tu gie atp., a tak i psal. – V ŽKlem. psáno pohanyen 118, 6 a j. m. pohaňen, k nyemu 4, 4 a j. m. k-ňemu atd.; psaní toto opět svědčí, že ně (t. j. ňě) bylo tou dobou již kleslo v ňe: předtím byl rozdíl mezi ně a ňe, na př. bylo němý (psl. nêmъ) a k-němu (psl. kъ-ňemu); němý psáno nye- nebo nie-, k-němu pak jen ne-; když jotace klesla, bylo tu znění stejné, t. j. i adj. němý znělo ňemý, a psanému nyem-, niem- rozumělo se tak, jako by ny-, ni- byly spřežky pro hlásku ň, t. j. jako by jotace psaná byla grafickou pomůckou k označování souhlásek měkkých (srov. § 114 pozn.); podle tohoto pojetí psáno pak také k-nyemu, pohanyen atd., a psaní toto je tedy svědectvím, že ňě bylo kleslo v ňe. – Rovněž tak je dosvědčeno klesnutí dě, tě v ďe, ťe psaným ſadyenye Pror. Isa. 17, 10, wyſwobodyeny jsme Hrad. 15ᵃ, poradieno Kruml. 250ᵃ, nekrzſtyena Pass. 229, pachtyenye Štít. uč. 29ᵇ, list zapeczetyeny Pror. Jer. 32, 11 atp. (m. -ďe-, -ťe-, a toto m. -ze-,-ce-).

Doklady další, podobné svědčící, že jotace sklesla, jsou:

pro žě, šě, čě, skleslé v že, še, če, na př. ve Štít. uč. (z r. 1376) sdrzety 4ᵃ m. staršího sdržěti, wſſechny 21ᵇ m. všěchny, klicze 76ᵃ m. klíčě atd.; –

pro řě, zě, sě, cě, skleslé v ře, ze, se, ce, na př. v témže rkp. zahrzege 53ᵇ m. staršího zahřěje, ſkrze 67ᵇ m. skrzě, ſe 53ᵇ m. sě, czeſtach m. cěstách 4ᵃ atd. ; –

pro dlouhé jie skleslé v jé: neymyegeſye AlxV. 125 m. staršího nejmějieše, przigéti Ol. Lev. 26, 23 m. přijieti; – pro nie, die, tie skleslé v ňé, ďé, ťé dokladů není, poněvadž se mezitím vyvinulo pravidlo psáti ň, ď, ť spřežkami ny, dy, ty n. ni di, ti (v. nahoře); neprzietezi v NRadě 1183 t. j. -ťéží je doklad osamocený, bezpochyby omyl; – pro žie, šie, čie skleslé v žé, šé, čé: żezlyueho sitientem Ol. Deut. 29, 19 m. staršího žiezlivého, což ſluẛe ŠtítOp. 369ᵇ m. slušie, naylepſſemu NRada 103 m. -lepšiemu, czlowyecze hlava AlxV. 156 m. člověčie, czlowyeczeho t. 2157 m. -čieho, cżéſt partem Ol. Gen. 48, 22 m. čiest; – pro řie skleslé v řé: všech hṙechow ŠtítOp. 244ᵇ m. staršího hřiechóv, oſtṙehati t. 355ᵇ m. ostřiehati a j., rzekagij Ol. Ezech. 18, 29 m. řiekají, ſtrzebra t. 1. Par. 28, 17 m. střiebra a j.; – pro zie, sie, cie skleslé v zé, sé, cé: chtě wzeti NRada 658 m. staršího vzieti, kažte jim ſeſty EvOl. 279ᵃ m. siesti, ſehny pak dále NRada 569 m. siehni, zwyerzyeczeho AlxV. 2158 m. -cieho, o buduczem [204]číslo strany tiskusúdu. NRada 2048 m. -ciem atd. Ale – jak již praveno – dlouhé ie klesá v é jenom dílem a sporadicky, většinou zůstává až do zúžení v í: na př. ještě v bibli Ben. z r. 1506 čte se: giéſti Deut. 12, 23, nauczenije Lev. 8, 8, kniežije Ex. 28, 1, pokúſſyete Ex. 17, 8, porúczye Num. 3 (v nápise), wyſtrzýehage Gen. 6, 6, obcházye Gen. 2, 11 atd.

C) Do doby nové zůstala část bývalého pravidla zachována jenom po souhláskách retných. Tu má totiž nč. v slabikách krátkých (v dlouhých proniklo zúžení v í) většinou správně rozlišené ě a e. Máme na př. sg. lok. na stromě a vok. strome; sg. lok. v slově; sg. nom. akk. Labe (gen. Labe odchylkou m. Labě); sg. akk. (adv.) lépe; sg. nom. země, gen. země pl. nom. akk. země, instr. zeměmi, dat. a lok. zemím a zemích ze zemiem a zemiech (sg. vok. země odchylkou m. zeme, nom. vzat za vok.); sg. hříbě, hříběte atd.; sg. gen. tykve, plur. nom. akk. tykve; zájm. akk. mě; indik, vezmeme, vezmete, impt. vezměme, vezměte; part. pohřben; III. tř. uměti, trpěti atd:; IV. tř. part. topě a topen; tř. V. lᵇ vytápěti atd.; subst. zeměnín atd.; adj. dřevěný, slaměný; kompt. dobrotivější; atd. Odchylky sporadické, jako -pomeneš m. žádaného -poměneš a j., a dialektické, jako mekký, bežet, pekný, vedět a slc. obecné me, be, pe, ve, fe m. mě (mê) atd., připomenuty jsou nahoře; v slabikách dlouhých má slc. náležité ie: miera, biely, piesok, viera.

ě (ie) se mění v a (á).

157. 1. Změna tato je v stč. part. hořěl-hořal, vězěl-vězal, visěl-visal, viděl-viďal, letěl-leťal atp. Tu všude jest a analogií: v stč. bylo správně sg. ležal pl. leželi (v III. tř., po souhláskách podnebných) a sg. sázal pl. sázěli (v tř. V. lᵇ), přidělán tedy také k plur. hořěli, vězěli, visěli, viděli, letěli atd. singulár analogický hořal atd., na místo náležitého hořěl atd., stsl. gorêlъ atd. Oboje tvary pak vedle sebe se vyskytují. Na př. horzal Pass. 336 vedle wzhorziel ŽWittb. 105, 18, horzala Alb. 83ᵇ v. horziela Hrad. 29ᵃ, wyſyel Modl. 52ᵃ v. wyſal t. 132ᵃ, wiezal Pass. 393, letyal Pror. 3ᵃ v. letyel Pass. 351, powydial (sic) Hrad. 127ᵇ v. wiediel t. 75ᵃ, wydyal AlxV. 918 v. wydyel Alb. 68ᵇ, ſedyal Pror. 64ᵇ v. ſedyel t. 65ᵃ atd. Novotvary s -a- zanikají, když od 2. pol. XVI stol. stává se pravidlem, aby toto participium veskrze mělo -ě- (v. § 99). – Totéž opakuje se, jen že menší měrou, v part. -s týchže sloves: hořav atd., m. hořěv, psl. gorêvъ atd. Na př. ſletiaw Troj. 200ᵃ vedle letiew Pass. 222, zwiedyew Pass. 354 v. zwiediaw Háj. 22ᵇ atd.

2. Táž změna vyskytuje se ještě několikrát v slabice řě-řa. Zejména sem patří stč. Střeh- – střah- custodire, stsl. strêg-, a zkřěnúti-zkřanúti obrigescere, stsl. iskrêpnąti; na př. střahúc Ben. Jg. vedle ſtrzyehucz Pror. 117, proto ſe toho nevſtřahl Háj. 154ᵃ v. wyſtrzyehl Štít. uč. 105ᵇ, aby střáhli ho (Davida) Br. Jg. v. ſtrziehly Štít. ř. 182ᵇ, zkrſanuli ſu ŽKlem. [205]číslo strany tiskuMoys. 15 v. zkrzienul Otc. 423ᵃ, zkrzenuly ſu MamC. 120ᵇ atd. A také to vzniklo analogií: bylo náležité přahu, přahúc, přáhl. přiehli (z pręg-), přiděláno tedy také ke střěhli analogické střáhl, střáhli, střahúc; bylo náležité zapomanu, zapoměneš, inf. zapomanúti a odchylkou zapoměnúti (z -męnąti), a podle toho utvořeno ke zkřénúti také analogické zkřanúti. – Dále sem patří také třísně stsl. trêsnъ fimbria, dial. třásně Jg. (Us. boleslav.), bezpochyby také nějakou analogií. – V třěsk-, třískati-třáskati Us. vzniklo -á- vlivem onomatopojickým.

3. Táž změna je dále v slabice le, lé, pův. lê, ve slovích člen, stč. člének-článek, stč. žleb-žlab, stč. žleza-žláza, stč. šlepiti, šlépěje-šlápěje. Uvedu nejprve doklady:

člen-, član-: člen Us., czlenek articulus Vít. 92ᵃ, czlenkowe i údové (těla) Hod. 86ᵇ; czlanek Vít. 92ᵃ, na czlanky articulos Pror. Dan. 55 aj.; stsl. člênъ i članъ, rus. členъ (odchyl.), pol. czlon; –

žleb-, žlab-: zleb Vít. 93ᵃ zlebow fistulas MamE. 313ᵃ, MamD. 301ᵇ žleb chod. 35, dwa zlebce Sal. 780, Žleby (hrad) Háj. 353ᵇ: zlab Ol. Gen. 24, 20 a j., Rozk. 2894, zlabek Hug. 200, po zlabinach Mill. 10ᵇ a j.; stsl. žlêbъ, rus. žolobъ n. žëlobъ, pol. žłob; –

žlez-, žlaz-: zleza scrophula Brit., żlezy ApFr. 9ᵇ, zlezi MamD. 296ᵃ, žleza chod. 35; ſlazi MVerb., zlaza glans Vít. 92ᵃ, Rozk. 1958, Diefb. a j.; stsl. žlêza glandula, rus. železa (odchyl. želêza); pol. zolza (odchyl.); v č. je vedle žléza, žláza také hláza, hlíza; –

šlep-, šlap-: pod ſſlepiegi sub vestigio Ol. 3. Reg. 5, 3, pod mými ſlepiegiemy Otc. 138ᵇ, dělá ſlepyegku patkú svú ROl. 90ᵃ, na které (miesto) ſſlepi (3. sg. praes.) Ol. Deut. 11, 24, slepnyczye calcaneus Rozk. 1995; ſſlapati Ol. Jos. 4, 18 a j., ſſlapiegij t. Job. 6, 13, ſſlapenye calcaneus Vocab. 175ᵇ, ſſlapnicze calcaneus SlovKlem. 34ᵇ, na niežto (zemi) ſſlapí noha tvá Ol. Jos. 14, 9; stsl. slêpati praes. slêplją salire (srov. doudl. slapat), v rus. a pol. slov těch není.

Slova tato mají v nč. valnou většinou la, poměrně zřídka le. V stč. bylo le častěji než v nč., a také častěji než la; časem tedy le ubývá a la se množí, la je také v stsl.: članъ vedle člênъ, žladą inf. žlasti vedle žlêdą inf. žlêsti retribuere, poenam luere (got. gildan, sthněm. geltan, n. ver-gelten).

V č. žléza-hláza, pol. dial. těšin. glóza Malin. wyr. 33, je pravděpodobně stupňované gelz- golz-, a žláza mohlo by se vykládati napodobením tvaru hláza. Podle Mikl. Etym. Wtb. 407 (s. v. geld-) mělo by se rozdílné le (lê) a la ve všech těchto slovích vykládati stupňováním telt-tolt = tlêt-tlat atd.; palatalní ž-, č- ve stupni tolt, které tu vadí (z golza je náležité glaza, č. hláza, nikoli žláza), mohlo by prý býti ze stupně telt, t. j. žláza (m. náležitého hláza) podle žléza, článek (m. *klán-) podle člen atd. Ale když povážíme, že změnu tuto máme jen ve slabikách kořenných *člê-, *žlê-, *šlê, že [206]číslo strany tiskuji máme v slabikách těchto ve všech, a že v češtině historické čla-, žla-, šla- m. čle- atd. během času se množí, shodneme se trvám s výkladem, že v češtině (dílem i jihoslovanštině, srov. stsl. članъ, srbch. član) je náklonnost a vyvíjí se pravidlo, měniti v řečených slabikách -le- v -la-, že tedy článek je ze člének, žláza ze žléza atd. –

S tím se vším srov. změnu e-a v § 131.

Jiné zmény dvojhlásky ě.

158. 1. Za spisovné hleděl je dial. hleďuł BartD. 103 (lašské, fem. hleděla atd.); tu je však vlastné zménéno -ił v -uł, v. § 167

2. O Jaroměř-Jaromír atp. v. § 169, – o sčěvík nč. šťovík § 133.

ě (e) se odsouvá.

159. 1. V impt. du. nesva, nesta, pl. nesme, neste atp., m. nesěva, nesěta, nesěm, nesěte. Podnět k tomu je v impt. sg. nes', který má též samohlásku odsutu, srov. Athen. VII, 184. V tiskněte atp. -ě zachováno, poněvadž ho výslovnost potřebovala. Kde potřeba tato nebránila, tu všude odsouváno již v stč.; příklady jako buděm, vrzěm, boha-dle pilni budyem Štít. uč. 137ᵃ, wrrziem ſie o ni (o sukni) Hrad. 89ᵇ, m. nč. buďme, vrzme, jsou velmi vzácné

2. Ve mnohých nom. sg. vzorů dušě a panošě. Na př. báň m. báně, a podobně dél (délka), hráz, kadeř, kratochvíl, mez, mříž, -myšl (Litomyšl atp.), nesnáz, oj, panoš, poušť, rez, rohož, správec, stráž, souš, šíj, tíž, tloušť, tvrz, úlehl, věž, vrš, výš, zář, zem a j. Tak i dol.-beč. hráz, mez Btch. 420 (hráza, meza t. a hráza, meza, nesnáza, stráža, veža, kleca atp. BartD. 11 zlin. jsou novotvary). Více o tom v. v tvarosloví při vzoru dušě a panoše. V týchže slovích bývá i sg. akk. bez -i. Podnětem odsouváni je tu analogie vzoru kost, je to tedy změna vlastné tvarová, srov. Athen. l. c.

3. V zas, přec, zvlášť, práv – na svém praw stole KlemP. 3, práw jako Sodoma Ben. Deut. 29, 23 –, krom, skrz – ſkrz zemi Br. Ezech. 14, 17, ſkrze oheň t. 16, 21 –, m. zasě, přěd-sě zvláščě, právě, kromě, skrzě. Slovce tato klesají z významu reálního do formálního, tím vypadají ze svých kategorií (zapomíná se při nich, že zasě je za+akk. sě, atd.) a propadají změně hláskové mimořádné, ztrátě koncové samohlásky ě. (e).

4. Tak odsulo se také -ě- ve výrazu náds-te m. na-desěte. na př. jedenáct z jeden-na desěte atp.; tu odsuto zároveň -e- ze slabiky -des-. Doklady v. nahoře v § 136, 1.

5. Krom toho odsuto ě (e) z lep stsl. lêpъ, gen. lepu atd, a stč. často lpu atd., vlivem hojných slov s -e- pohybným; na př. složení lpu Háj. herb. 236ᵇ. instr. lpem BrigF. 31, tiem lpem HusPost. 220ᵃ, lpem Comest. [207]číslo strany tisku17ᵇ(2) atd.; vedle toho: lepem HusPost. 219ᵇ, lepem Comest. 17ᵇ; – a z dial. vrtel Btch. 421 (dol.-beč.) m. věrtel, tři vrtle ječmena Suš. 252.

6. V raděj' m. raději stč. radějie atp. jest odsutí až z doby nové odsuto tu tedy již zúžené í (zkrác, -i), v. § 175.

i, i.

160. V textech starších není v písmě rozdílu mezi i, í a y, ý písaři píší oboje literami týmiž, a to bud literou i na př. ſiui Kunh. 140ᵇ t. j. živý, – bud literou y, na př. dobrymy Alb. 1ᵃ t. j. dobrými. Písaři textů nejstarších oblíbili si k tomu konci více literu i, pozdější zase více literu y, na př. v krátkém textu Ostr. je 6 slabik s i, y, ale psáno jen jednou y (ſydom t. j. židóm), a v kodexu Alb. z r. 1383 je zase pravidlem litera y (na př. aby gemu czſty neczynyly 1ᵃ t. j. aby čsti nečinili); sloveso hyzditi psáno ve Štít. uč. 4ᵇ hyzdyty, v ŽKap. 73, 10 hizditi, atd. – Rozdíl mezi etymologickým i a y proniká v pravopise textů Jid., Pass. a j., v. rozpravy Dolanského v Listech filol. 1892 a 1893. Nejstarší známý text, ve kterém tento rozdíl literami i a y se značí, jest list. JHrad. z r. 1388; v době pozdější textů takových přibývá; Husův pravopis rozdílné i a y správně stanoví (až na to, že spojku- i et učí psáti literou y), ale vedle toho dlouho se drží způsob, psáti i, í a y, ý stejně.

Tu pak píše se i, í bez rozdílu kvantity literami i, na př. uiduci Kunh. 146ᵇ t. j. vidúcí, – neb y, na př. neczyny Štít. ř. 78ᵇ t. j. nečiní atd. – S označením délky psáno í literami a spřežkami: ĭ, na př. zzbosĭm Jid. 122 t. j. sbožím, w lowiſſczĭch Pil. b t. j. v loviščích; – y̆, na př. po widyeny̆ svD. 92; – ý, na př. zdeyſſý praczý (sing. instr.) Štít. uč. 83ᵃ; – ii, íí (čárka na liteře í zde neznamená délky), na př. v takém veſſelii AlxB. 5, 31, gii BrigF. 15, u prostřěd políí Pror. 31ᵃ, synové netbalíí t. 21ᵇ; – ij, na př. clij MVerb., nepatrſij AlxB. 1, 16, mdlegij t. 7, 28 a j. svatý Ambroſij ŽKlem. 137ᵇ, wyncencij t. 137ᵃ, mužie krwij sanginum t. 138, 19, hroſnoſtij tvých t. 144, 6, o čtveru pozwanij Štít. ř. 3ᵃ, w ſrdczijch t. 9ᵃ a j., ku pitij Ben. Num. 20, 5, milowanij buožij ChelčP. 141ᵇ; – yy, ýý, na př. welyczyy y malyy Pror. 65ᵃ, zemýý t. 26ᵇ; – ýí. na př. na pleczyí Pror. 35ᵇ; – ýj, na př. na pohorzýj. Pror. 22ᵇ. – yg, na př. gyg t. j. jí ROtcPetr. 164 a j.; – Hus učí psáti í literou í, a tak psáno v HusPost.: bożí, píẛi atd.; Blahoslav navrhuje literu j́, na př. pj́ſař Blah. 12;v pravopise bratrském stala se však pravidlem litera j: pjſaŕ; opravou v pravopise t. zv. skladném přijata litera í: písař (1842).

O kvantitativním rozdílu mezi i a í jest připomenouti, že u výslovnosti obecné není vždy dosti zřetelný a že tu bývá kolísání. Již Blahoslav zaznamenal, že místy okolo Prahy se říká: s nim, s nimi, pane [208]číslo strany tiskumistře, již (sg. akk.), a jinde s ním, s ními, jíž (na Domažlicku), míſtr (mor.) Blah. 22 a 261; že písaři rádi -i na konči slova prodlužují a píší: panu Janowj, Petrowj, dám dobrau wůlj t. 261; Blahoslav také neznamenal již délky v adv. kompt. radějí, milejí (stč. -jie), učil psáti raději, mileji, a vytýkal omyl těm, kdo tu psali -í, t. 261. Podobně má i Nudož. 35ᵇ v paradigmatu: pl. gen. naſſjch. dat. naſſjm, instr. naſſjmi. Také v textech odchylky toho druhu velmi hojně se vyskytují. Dialekticky pak říká se: tí staří vojácí, hadí BartD. 52 (dolsk.), v zéli, do zéli, sédi, léži t. 81 (hranick.), a za spisovné: slovo boží, hromada kostí a j. slýchá se na mnoze: slovo bóži, hromada kosti atd. Proto patří také náležité lišení i a í k nejtěžším stránkám českého pravopisu.

i, í je střídnicí:

161. 1. Za psl. i. Na př. viděti, vídati. psl. via-.

2. Za psl. ь, v několika dokladech jednotlivých: Stibečna (jm. místní), *stьbьčьna, pagum Ztibecznam Kosm2. I, 4, Ztibecinam Kosm1. ib, in villa Stibecna KosmA. III, 13, adiacet pago Stybeczne Kosm3. I, 3; – 1ist z lьst-, Lystimir Kosm2. III. 12, konšel mnoho liſtiwie vylúdí Hrad. 128ᵇ (verš 8slab. slovo liſtiwie platí tu za dvojslab.); – dibri valles, plur. nom. MVerb. (v Aelt. Denkm.; Patera ČČMus. 1877 neuvozuje této glossy ani mezi pravými ani mezi nepravými); – čist- z *čьst-, chce sě chiſtiti Urban celebrabitur CisMnich. 97ᵃ (dvojslab.), chiſli t., k velikéj chzyſti Kunh. 148ᵃ (jednoslab.); – řik- z rьk-, já slávu rz(i)ku ŽKlem. 17, 50 (i vyškrabáno), zda by otpieral sě a rzika Rožmb. 19; – chřib- z chrьb-, chrzybeti králóv zvrátím EvOl. 204ᵃ z chrьbьty, nč. po hřibetu Erb. čít. 34 (domažl.), křibet BartD. 27 (záhorsk.) a 62 (valašsk.), srov. stpol. chirzybet ŽFlor. Ezech. 20; – křist- z krьst-, prosi krzyſta Bořivoj ot Svatopluka DalC. 23; – střim-, střimen ze strьmen-, do ſtřimenu Háj. 115ᵃ, do Střymenu t. 272ᵃ; – v příponách vévody luczyſkeho PulkR. 15ᵃ PulkL. 32 t. j. lučského, z -ьsk-, maczyka Synon.t. j. máčka (rostl.), z -ьka. V nářečí lašském říká se Lihota, Lihotka (3slab.) za č. Lhota, Lhotka, z lьgot-. Je trvám samozřejmo, že i, y psané v uvedených dokladech starých znamená hlásku i, jaká se slyší v dial. hřibet, křibet a lihot-, a že je střídnicí za bývalé zde ь. Namítati by se mohlo, když – jak doklady ukazují – liſtiwie v Hrad. 128ᵇ je 2slabičné (a nikoli 3slab.), a rovněž tak chiſtiti v CisMnich. 97ᵃ atd., že tedy psané zde i za ь neznělo; myslím, že by to byla námitka nesprávná, a vysvětluji si věc takto: říkalo se listivě (3slab.) a vedle toho též lstivě (2slab.), jako se říká Lihota vedle Lhota; skladatel 8slabičného verše v Hrad. užil slova 2slabičného lstivě, opisovatel však odchýlil se a napsal 1istivě, které v jeho nářečí bylo místo nebo vedle lstivě-, a podobně při čisti- m. čsti-. Srov. slc. lehota, levica v § 145.

[209]číslo strany tiskuSem patří také sg. akk. ji eum, sesílením m. jь.; podle pravidla jerového mělo se jь změniti v j, a to nemohlo býti slovem samostatným, proto změněno jednak v je-j (je- přidáno podle jeho atd.), jednak v ji. Příklady pro ji (po předložkách ni): vezmi pětiprstu (rostl., pětiprst) a vař gy u vodě Chir. 156ᵃ, abych ji (eum, osobu mužskou) k sobě pustil list. z r. 1485 (Čas. Mat. Mor. 1870, 46–47), našel sem ji (eum) t., schovejtež ji (eum) t., prſied ny ante ipsum ŽKlem. 141, 3, pomníš na ni ŽWittb. 8, 5, sednu na ni (na koně) zlin. 37.

V Háj. psáno pročyž 370ᵇ, pročiž 114ᵇ, 133ᵇ a j., začyž 224ᵃ atd., v KolDD. zacziž 173ᵇ (1606) Také tu je myslím -či za -čь, pročiž = pro-čь-žь (pro-čь-že) atd.; možný je též výklad, že tu je -čí-ž, zúženo z -čéž m. -čež.

3. Za y v tisíc stč. tisiuc, stsl. tysęšta atd.; srov. mrus. dial. ťisьač Ogon. Stud. 40.

4. Za starší u, iu a ú, iú, budiž toto původu jakéhokoliv. Tu vzniklo i, í přehláskou, a to až v době české, v. § 209 a 210. Na př. sg. dat. oráči z oráčiu a toto z oráču, sg. akk. duši z dušiu a toto z dušu, sg. instr. duší z dušiú a toto z dušú.

5. Za starší é, ie, budiž toto původu jakéhokoliv. Tu vzniklo í zúžením v době české, v. §§ 127 a 153. Na př. nč. říci ze stč. řéci, bílý z bielý, tíže z tieže atd.

V slovích přejatých znamená i střídnou hlásku toho jazyka, z něhož je slovo přejato; na př. historie, Kristus, Ninive atd. Není to vždy = česk. i, a Hus píše výslovně, že v příslovci hin (z něm. hin) jest -y- a že tedy třeba psáti hyn, HusOrth. 180; Hus, v jehož nářečí se bezpochyby již za jeho doby říkalo pjivo m. pivo atp., pokládal by také i v kapitola atd. za y; ale z toho nelze vyvozovati, že by každé i v stč. slovích přejatých bylo znělo y a že by se podle toho v transkripci stč. psáti mělo kapytola, lylye atd., a psaní toto vedlo by k nekonečným rozpakům a nesnázím. –

O dlouhém i viz ještě § násl.

Dlouhé í vzniká:

162. a) Z krátkého i, dloužením fonetickým. Na př. silný-síla, milý-stč. míl, chtě sě nám mijl učiniti Štít. ř. 18ᵇ, ješto j’ jim mijla čistota t. 10ᵇ, jemuž mijlo duchovenstvie t. 169ᵃ všecko s’ mijle trpěl t. 162ᵇ.

b) Stahováním (srov. § 477). Tu vzniká í:

z ьjь, na př. sg. nom. masc. boží z psl. božьjь, pěší z psl. pêšьjь – sg. instr. božím, znamením atp. z psl. -ьjьmь; – pl. gen. hostí, kostí, řebří, znamení, paní atp. z psl. -ьjь; –

z ьji, na př. sg. lok. řebří, znamení atp. z -ьji; – sg. dat. lok. paní atp. z -ьji; – du. nom. akk. znamení, paní atp. z -ьji; – pl. nom. masc. řebří, boží atp. z -ьji; – pl. lok., řebřích, znameních atp. z - ьjiichъ; – pl. gen. pěších atp. z pêšь-ji chъ; – impt. stč. pí z psl. pьji; –

[210]číslo strany tiskuz ijì (s přízvukem na –jì), na př. sg. dat. lok. fem. pěší atp. z pêši-ji; – du. nom. akk. fem. neutr. pěší atp. z pêši-ji; – pl. nom. masc. dobří, pěší atp. z dobri-ji, pêši-ji; – pl. instr. masc. neutr. pěšími z pêši-jimi.

Stahování toto je z doby předhistorické. V době historické stč. i nč. vyskytuje se také stažené í z ij (ijь) a iji v slovese přijíti; na př. praes. přídu z přijdu, přijьdą, že przide ten den Hrad. 89ᵃ, když przideſs ŽKlem. 153ᵇ atd., vedle przigde EvZimn. 51 a j., – aor. příd- z přijid- n. přijíd-, když by večer przidu s nim apostoli Hrad. 76ᵃ[13] Také v Hrad. je psáno niemcziom, czuzozemcziom 20ᵃ. Poněvadž Hrad. je rkp. na jotaci přísný, mohlo by se zdáti, že psané zde -iom má se také tak vysloviti; ale jsou to omyly: na místě prvém je chyba napravena tečkou pod i, a podobniá oprava náleží také místu druhému. atd., vedle przigidu AlxH. 1, 7, przigijdu Štít. ř. 230ᵃ a j., – inf. příti z přijíti, aby ráčil k tobě prziti Hrad. 49ᵃ atd., vedle przigyty Štít. uč. 36ᵃ a j.; – a taktéž přímu atd. m. přijm-, przymes obět Alb. 76ᵇ a j., – přímě m. příjmě, przijmym Anon. 2ᵃ.

i vzniká podružné v slabikách měkkých před u a a.

163. 1. Místo staršího akk. dušu, instr. dušú atp. je později dušiu, dušiú atd. Rovněž tak změnily se všecky slabiky měkké s -u, -ú: ču- se změnilo v -čiu, žu- v žiu, ňu- v niu- (vysl. ňiu-), ju- v jiu- atd., měkkost pronikla v jotaci. Změna tato stala se jenom v češtině západní, kde pak následovala přehláska v i, a vykonala se v době před touto přehláskou, na sklonku XIII a v 1.pol XIV stol.; srov. § 209 a 210.

2. Stejnou změnou vysvětliti jest trvám slc. žiar z č. žár, pl. gen. čias z čás atp. Nejist je však výklad tento pro příklady stč. psané pravopisem nezřetelným czyaſſ EvVíd. Jan 5, 25, uſlyſſyawſſye t. 2, 9 atp., v. § 114.

Také v stsl. bývá jotace ve slabikách, které jsou ve střídě za české ču- a ča- atp. (t. j. za slabiky s -u, -a po souhláskách měkkých); na př. mąžju Zogr., stč. mužiu, – dušją Euchol. Sin., stč. dušiu, – čêsъ Zogr. stč. czyaſſ EvVíd. atd., srov. Lesk. Handb. 47–48 a Mikl. I3283, 291 a III3 19, 24 a j.; podobné v strus.: mežju Ogonovskij, Chrestomatija staroruska (1881) 101, čjudъ t. 105, prošju t. 115 atd.

Jiného původu a významu jest jotace psaná při e a při o, t. j. když místo náležitého e, o je psáno ie, ye nebo io, yo, na př. pohanyen m. pohaňen ŽKlem. 118, 6, ku plawiſſtyom m. plavišťóm EvZimn. 31, ohniowata mluwa m. ohňovatá ŽBrn. 118, 140, k ratagiom t. 23 atp.; tu má totiž jotace platnost jenom grafickou, psané -i, -y patří k liteře předcházející a činí spolu s ní spřežku pro žádanou souhlásku měkkou, na př. pohanyen = pohaňen, ratagiom ratajóm atd. Psaní takové*)vyskytuje se, když jotace fonetická byla poklesla, srov. § 114 pozn. a mou rozpravu Über die weichen a-, o- und u-Silben im Altböhmischen str. 7 sl., 13 sl., 39 sl.

[211]číslo strany tiskuStřídnice za í v slabikách krátkých.

164. Za í slabik dlouhých bývá v slabikách krátkých i; na př. píti-pi1, číti (stč. čúti)-čil (čul), míle – pl. gen. mil, milý-míl (stč.), síla-silný atd. Ale v případech, kde í je zúženina ze staršího ie, je v příslušných slabikách krátkých ovšem ě (e); na př. mříti (stč. mřieti)-mřel (stč. mřěl), míra (stč. miera) – pl. gen. měr, hřích (stč. hřiech)-hřešiti (stč. hřěšiti), říditi (stč. řiediti)-ředitel, svítiti (stč. svietiti) rozsvěcovati, rozsvítiti – impt. rozsvěť atd.; o odchylném i místo ě v impt. ob. rozsviť, kompt. řidší, v zastiňovati, diblík, dobrodiní atp. viz nahoře § 154 č. 1.

i vedle samohlásky se mění v j (i̭).

165. Někdy připojuje se i slabikové k samohlásce slabiky sousední a slabiky obě splývají v jednu (srov. § 480, synizese); z jejich samohlásek je dvojhláska, jejímž jedním členem jest j (i̭) z bývalého i. Na př. Maria a Mari̭a, téjť panně maria déjí (Maria 3slab., verš 8slab.) Kat. 34 a Maria geho matka flowa (Maria 2slab.) t. 56; Antiochia a Anti̭ochi̭a, Antyochya slovieše (Antiochia 5slab., verš 8slab.) Marg. 486, W antyochy žena kázaná (Anti̭ochí, 3slab.) t. 56; O1ibrius a O1ibri̭us, tehdy olibrius zbledě (O1ibrius 4slab.) t. 176, v ňemž se olybrius klanieše (3slab.) t. 149. V podobných případech čísti jest někdy i̭ místo spojky i, na př. ve verších 8slabičných: toť jest duſſy y tyelu zdrávo Vít. 60ᵇ, ohleduje luky yſady NRada 983; totéž v nář. vých.: mohla bych aj (= a i) choditi Suš. 377, měl jsem já koňa baj (= ba i) sem byl doma t. 222 a j. Sem patří také ob. na věkj-ámen z na-věky (věki)-amen, Jéžiš-Marjá atp.

i, í se mění v y, ý (aj, ej); é; e.

166. 1.Nejstarší příklad změny i y je v blisk-, blysk-; za etymologické blisk- má slovanština západní blysk- (srov. § 32), vykonala se tedy změna tato v době předhistorické. Na př. pol. błyskać, hluž. i dluž. błysk- atd. České blysk- je dosvědčeno psaním -ły- a změnami dalšími v blajsk-, blejsk-, na př. błyſkánij Br. Žal. 77, 19, t. Jer. 51, 16, błyſſtěti t. Job. 18, 5, blayſkanij Háj. 134ᵃ, blayſkage mečem t. 157ᵇ, nč. blejskati Us.

Na pohled zdá se býti změna podobná ve *vívoda (vzniklém zúžením z vévoda) – vývoda, vajvoda, vejvoda atp. Ale změnu tuto způsobila mylná etymologie. Za bývalé vojevod- je stč. správné vévod-; v době úžení é-i vzniklo z toho vívod-; toto však bráno mylnou etymologií za složeninu vy-vod-, vý-vod- (vy-voditi, vy-vésti); a to pak dále měněno ve vaj-voda vej-vod-; na př. wywoda český českýPulkVrat. 50ᵃ a j., o wýwodách a hrábích Hořek. 64ᵃ, wýwoda VelKal. 164, Br. Zach. 7, 9 a j., bóh ustavil rozličné waywody Hád. 3ᵃ, waywoda Háj. 251ᵃ a j., VelKal. 17 a j., Beneš.[212]číslo strany tiskuGramm. 6ᵇ, weywoda Pror. Dan. 3, 38, EvVíd. Mat. 2, 6, Nom. 66ᵇ, VelKal. 265 a j. Stran mylné etymologie, která zde změnila ví- ve vý-, srov. pol. wycięžyć atp. z psl. vitęz-, č. vítéz- atd.

2. Dialekticky mění se v češtině historické i, í v y, ý po souhláskách sykavých, zřídka po jiných. V stč. byl rozdíl mezi bíti a býti atd., vůbec mezi i (í) a y (ý); důkaz toho viz doleji v § 212 a 215. Při tom však nalézáme počínajíc od stol. XV, že v textech, které jinak dobře rozeznávají i a y, hojně nebo i pravidelně bývá psáno y místo žádaného i po souhláskách sykavých, zejména po z, s, c, po ž, š, č, po ř, někdy také po j. Na př. ve ŠtítOp. z poč. XV je psáno pravidelně cy, zy, ſy, mnohdy též žy, šy, někdy také čy a gy, v BrigF. je pravidelně cy, zy, ſy, mnohdy také čy, žy, šy, a také řy, gy poczynagi 1, tiezy 62, ſſybeniczy 73, rzymſkem 1, gyz 1 atd.; v OtcB. je pravidelné cy, zy, ſy; tak také v některých částech Kruml. (ČČMus. 1884, 30); tak také v Lobk.; v ChelčP. díle I.je vždy krátké cy, zy, ſy (dlouhé psáno cij, zij, ſij), v díle II. je krom toho také či, žy, šy, řy; u Háj. je cy, zy, ſy pravidelně a vedle toho i čy, žy, šy, řy hojně: cyſarz 118ᵃ, pracy t., mnozy t., odcyzyti 321ᵇ, w leſych 118ᵃ, proſyce 116ᵃ, we dwacyti tiſycych hřywnach 295ᵃ, cyſařy 195ᵃ, alcypřyſſt 173ᵇ, račyl 126ᵃ, včyniti 120ᵃ, kniežy 130ᵃ, žyde 131ᵃ, duſſy 120ᵃ, wſſyckni 118ᵃ, hřych 115ᵇ atd. (vedle toho: včinili 116ᵃ, žiw 133ᵇ naſſij 116ᵇ, přičynu 120ᵃ a j.); atd. To ustaluje se pak v pravopise bratrském, podle něhož psáno po c, z, s vždycky -y místo -i: cyzý ſýła m. cizí síla atd. Kromě toho bylo od pravopisu Husova také pravidlem spojku i = et psáti y HusOrth. 182. Hus o spojce i výslovné píše, že zní y (rovněž tak dial. v mrus., v. Ogon. Stud. 38). A že také ve psaném cy, čy atd. znělo y a nikoli -i, dosvědčují Beneš Optat, jenž praví, že v cyzý, ſylný atp. zní y, a Blahoslav, jenž učení Optatovo stvrzuje a dodává, že by se i čy, žy, šy, řy psáti mělo, poněvadž tu prý -y zní, na př. čýſti, žyw, ſſýp, řýp Blah. 28, 29, 43, srov. mé Přísp. k histor. česk. pravopisu a výslovnosti stč. 198–199; a totéž dosvědčují některá nářečí, ve kterých za etymologické -i po sykavkách se slyší -y, na př. v nář. chodském zní -i ve vojáci, voráči „velmi široce“ chod. 39, ve zlínském praví se cyzý, věcy, zyma, sypět BartD. 6, v lašském cysař, kmotřy, žyd, včyl t. 98, v starojickém zní ři, ži, ši, či téméř jako řy, žy, šy, čy t. 84 atd. Svědectvím je zde dále také polština, ve které se rovněž tak vyvinulo psaní cy, dzy,•czy, žy, szy, rzy místo etymologicky žádaného ci atd., a kde se široké -y též vyslovuje: naszych, przyczyn, naležy, nocy, między atd., srov. Małecki Gramm. 1863 str. 6 (po z a s liší se i a y). Z toho ze všeho vysvítá, že změna, kterou v stol. XV a XVI se zmohlo psaní cy místo etymologického ci atd., byla nejen grafická, nýbrž i fonetická, že se nejen psalo, nýbrž dialekticky i vyslovovovalo cyzý sýła, přýčyna, žyvý, šýp atp. U výslovnosti zanikala dialektická tato zvláštnost, když rozdíl mezi y a i znenáhla klesal, o čemž v. § 215. V písmě přestala[213]číslo strany tiskus přijetím pravopisu analogického, v. § 8 č. V; zbytek udržel se v psaní osyka Jg. a j., m. osika, pol. osika, stsl. jasika.

3. Jako jinde a vůbec se mění ý v aj a toto dále v ej (v. § 217), tak čekáme také za cý, zý, sý atd., vzniklé z cí, zí, sí atd., změnami dalšími vzniklé caj, cej atd. To také v několika příkladech nalézáme: za cín, cýn je cajn, czajn UrbE. 360, cayn Háj. 14ᵇ, caynem t. 464ᵇ, nč. cejn Us.; za získati, zýskati je zajskati, bychom nezayſkali Lobk. 81ᵇ, zejskati, zeyſkati VelKal. 90 a j., nč. zejskat Us.; za šid-, šíd-, šýd- je šajd-, svými Sſaydy a pokrytstvím Háj. 245ᵇ, ſſayderzſtwij mnichovská ChelčPost. 91ᵃ, nč. šejditi v. šiditi, pol szydzić, szyderz atd. Sem nepatří zítra-zajtra: ono je ze z-jitra (z-jutra), toto ze za-jutra.

4. Častěji nalézáme v případech sem patřících ej a nikoli též aj. Na př. bylo cícha, cíp, cítiti, psík, zíma hiems, kosík, lesík, vozík, a jest cejcha, czejſſka KolA. 1514, cejp, ceyp VelKal. 279, dial. cejtit Us. (tak i v Papr. Ob.), psejk, zeman měl psegka Papr. Ob. 55, zejma vých.-česk., kosejk (příjm.), lesejk atd. Stupeň přechodní cajcha, cajtiti, zajma atd. není doložen. To může býti někdy náhodou, t. j. stupeň přechodní s -aj- byl, ale neznáme pro něho dokladu. Jindy pak může to býti přímá změna í, ý v ej: říkalo se pýcha a pejcha (přechodné pajcha bylo již zastaralé anebo málo užíváno), a podle toho mohlo i vedle cícha, cýcha vzniknouti hned cejcha, o jedné cziſſe KolA. 1514, czeyſſka t. Kde je jen -ej a nikoli též doklad pro -aj, tu ovšem nelze rozhodovati, byl-li postup změn í, ý-aj-ej či í, ý-ej. Případy s í-ej jsou vesměs dialektické. Některé jejich doklady známy jsou vůbec z češtiny obecné, na př. cítiti-cejtit Us., cícha-cejcha Jg., cíp-cejp Jg., ceyp VelKal. 279, síto-sejto Jg., vozík lesík nožík – vozejk lesejk nožejk Us.; vozíček atd. – vozejček atd. Us. V nář. podkrkonošském je pl. nom. mnozej, ubozej, velicej, širocej m. mnozí atd., Kouble ČČMus. 1864, 49, Šemb. 31. Tutéž je pl. lok. v Němcejch, Kouble t. V nář. česk. sev.-vých. je ve vzoru duše sg. instr. -ej m. -í, dušej, stolicej, prácej, přízej, nůšej, kůžej, bouřej, zeměj atd., a taktéž bývá ve vzoru kost, za pecej, s kostěj, holej atd.; mám za to, že se zvláštnost tato vyvinula nejdříve při sykavkách: prací, pecí – pracý, pecý – prácej, pecej; atd., a odtud přejala se i jinam ; v gen. plur. týchže vzorů je též -í, ale vyslovuje se krátce, na př. deset nůši, hromada kosti atp., proto tu nevzniklo -ej. V témže nářečí je vedle zima frigus zejma hiems, ze stč. zíma, minulať zijma Štít. ř. 52ᵇ. V nář. doudlebském je bzejna m. bzína z bъzina, řejchtat m. říchtat ze řehtati, přejvoz m. přívoz stč. přievoz Kotsm. 6. Na Moravě jest v nynějším nářečí dolském ej = ėj (zněním mezi ej a ij) místy pravidlem za spisovné í po souhláskách c, z, s, č, ž, š, ř, l, j – tedy po souhláskách týchž, jako ve ŠtítOp. a BrigF., přibylo jen ještě l, viz zde napřed –; na př. cejn, cejtit, zejvat, sejň, čejst (čísti), čejhat, žejznivej, šejpek, dřejmat, třejska, 1ejbit, lejstek, vozejk, psejk, nožejk, králejk, telecej maso, hovězej dobytek, [214]číslo strany tiskupsej dni, nečej husi, očej (očí, gen.), očejm (dat.), pl. gen. našejch husej; (našich husí, zdlouž. naších), mojejch kozej (mojích kozí, dial. m. mých koz), ve Stříbrnicejch, skočejm (skočím), udeřejš sa (udeříš), pršej; (prší), nosejme (nosíme), klečejte (klečíte) atd., BartD. 52. V nář. keleckém je totéž, ale jen v slabikách kmenových, nikoli v ohýbacích, a zřídka v zúžených; na př. lejbiť, pacholejk, knoflejk, obilejčko, psejk, vozejk, dvacejtka, Meziřejč, přejtel, přejkopa, přejstodolek atd., BartD. 92. Že se tak – ėj místo í(i) atd. – vyslovovalo místy již v moravštině starší, toho doklady jsou v EvOl.: ſkrze gey (t. nemoc, m. jí, a toto zdlouž., m. ji) 238ᵇ, hlas rzkuczyei (m. řkúcí) 215ᵃ, (sukně) czyey bude 264ᵇ, ſkrze cztenyey 171ᵇ (m. čtení, zúž.), ſkrze oſwyczenyey t., držte danyey (= ustanovení) 167ᵇ, krev má jest pitiei 423ᵇ, bez przeſtawanyey 173ᵃ, pán dnyey 297ᵇ (pl. gen.), počátek boleſtyei 324ᵃ z moci temnoſtyey 165ᵃ, záloh zemyey 149ᵃ zástup lydyey 180ᵃ ač nenawydyey vás svět 153ᵇ (m. nenávidí), (on) druhého potupyei 288ᵃ, království nebeské násilé trpyei 207ᵇ, dyey k ňemu žena 233ᵃ (m. dí), když gedyei 231ᵇ (m. jedí, zúž.), (on) gyei a pyey 217ᵇ (jí a pí), ktož gyei mé tělo a piey mú krev 243ᵃ, zda nenyey tento 179ᵃ (m. není), nynyey poslúchajte mne 188ᵃ (nyní) atd.; doklady pro stol. XVI jsou: pacholeyk (m. -lík) a čeystey (m. čistý) Blah. 338, z Holeyče (m. Holíče) Háj. herb. předml. XVIᵇ. – Sem ovšem nepatří ob. cizej, ryzej, 3. plur. vozej, nosej atd.; adj. cizí, ryzí přejala se dialekticky do druhu dobrý, a 3. pl. vozej, nosej atp. jsou novotvary podle umějí, sázejí, -ěj' v. § 175.

5. Konečné nalézáme v případech sem patřících jen e, é – někdy i „poloviční“ a – místo i, í, a nalézáme to i po souhláskách jiných, mimo nahoře jmenované. V nářečí hanáckém bývá e, é m. i, í podle příkladů v Šemb. Dial. 47 po souhláskách sykavých a l, ř, na př. žeto (žito), šedit (šiditi), šeroké, včel, leška, kopřeva, nepřešil (nepřišel); sela (síla, spolu zkráceno), lepa (lípa), sleva (slíva); čést (čísti), počétat, křéž, přéloha (příloha), přéjem atd.; vedle toho zůstává i: milé, pilné, travička, misto (zkrác.), vira, dil atd. Podobné změněno í v é v nářečí dolnobečevském (Bartocha, Listy filol. 1891, 421–422 a Šemb. 52): v zémě (v zimě, v zímě), vozék, nosék psék, ľesék cétiť, mžékať, žédło, nožék, pršé, těšém se, košék, čétať (počítati), ľéčiť (líčiti, bíliti), bľéž, koľék, rohľék, špendľék, včeľén, kľén, ľésti (listí, spolu změna kvantity), křéž, křédło, přékaz, přéłoha, přéjem atd.; někdy také krátké i změněno v e: šerší (vedle široké, podobně v nář. dolském BartD. 55), malena. V nářečí horském bývá tato změna krom toho také po ň, ď, ť a též po retnicíeh, na př. zema (zima), selné (silný), cétim, žedi (židé), Češe (Češi), skočeť, přešil (přišel), nosele (nosili, robeť (robiti), napraveť, v zlostě Šemb. 42 a 43. V témže nářečí je místy až „poloviční a“ za i: sa (si), ťa (ti), třa (tři), zama (zima), ve Skal’ca (v Skalici), do Želeťac Šemb. 43; zajisté má se tím rozuměti [215]číslo strany tiskunějaké ěiroké e. – Doklady z textů starších (moravských) pro i-e jsou: vtyeſſetedlnycze ROl. 142ᵇ, neſtydlewoſt EvOl. 164ᵃ, (múdrost) ſtidlewa geſt t. 158ᵃ, by raczela uprositi Ol. Müll. 618, k waſſem duſſam t. –

Z přehledu a srovnání těchto změn vychází trvám bezpečně na jevo, že jsou původu stejného a že v různých jejich výsledcích jsou různé stupně téhož měnění. První a nejmocnější podnět vyšel od sykavek c, z, s, a ci, zi, si změnilo se v cy, zy, sy; to bylo již na samém začátku stol. XVtého, jak svědčí ŠtítOp.; ale bylo to jen dialekticky, neboť Hus liší i a y náležité také po sykavkách, učíť psáti cizí, zima atd. (Slav. Bibl. II, 179); záhy následovala změna stejná v slabikách či, ži, ši, ři, za něž pak je čy atd.; dlouhé cí atd. změněno ovšem opět v dlouhé cý atd., a jako jinde se měnilo ý v aj a dále v ej (pýcha-pajcha-pejcha), tak měnilo se také cý v caj a cej: cýn-cajn-cejn, získati-zajskati-zejskati atd.; poněvadž z aj (pajcha) záhy vzniká ej (pejcha) a poněvadž vedle ej také staré ý (pýcha) stále se drží, proto mohlo se cý atd. záhy měniti přímo v cej atd., a není tedy výkladu našemu na závadu, když někdy není dokladu pro stupeň střední caj atd.: z cítiti, cýtiti mohlo vzniknouti cajtiti (nedoložené) a z tohoto dále ob. cejtit, ale také mohlo cýtiti přímo v cejtit se proměniti; podle dlouhého cí-cej atd. vzniká a zmáhá se v nářečích moravských také změna lí v lej: lejbit, pacholejk, obilejčko atp., Huleyn Blah. 339; v některých nářečích moravských (han., dol.-beč., horsk.) mění se ej vůbec v é, na př. obyčé m. obyčej, dé m. dej atp., a tu jest tedy i v našich případech etymologické cí atd. změněno v cé atd.: cétiť (dolsky cejtit), psék (dol. psejk), dol.-beč. ľésti (dol. lejstek), špendľék (keleck. knoflejk), přékaz (kel. přejkopa), učéme (kel. učejme) atd.; změna rozmohlá í-é působila k tomu, aby v týchže nářečích také ve stejných slabikách krátkých se změnilo i v e, a tak mohlo vzniknouti han. žeto m. žito, Žerotín m. stč. Žirotín, šeroké m. široký, včel m. včil. kopřeva m. kopřiva atd., horské zema m. zima. nosele m. nosili atd.; konečně dalším šířením vznikla změna i, i–e, é také po souhláskách jiných, mimo nahoře jmenované: horsk. robeť m. robiti, v zlostě m. v zlosti atp.

Spojku i et učí Hus psáti literou y, poněvadž prý tak zní HusOrth. 182, a tak píše se potom až do pravopisných oprav analogických. Znění y mohl jí Hus přikládati podle nářečí jihočeského, ve kterém se říkalo na př. pl. nom. hołubji a akk. hołubi a kde tedy spojka i zněla jako koncovka akk. holubi m. -by, – a dále mohla spojka i míti znění y, když se připojovala k souhlásce, která znění takové způsobovala, na př. ve spojení otec-i-syn; jindy zajisté zněla vždycky i.

i seměnív u.

167. 1. Místo či je dial. ču, ču-li je to pravda Suš. 621 (z Friedlantu); místo včil říká se mor. a slc. místy také včul. Místo šiditi stsl. šiditi [216]číslo strany tiskuiiridere je dial. šudić, ošudić BartD. 99 (lašsk.), šudzić t. 39 (hrozenk.), slc. šudiť; místo šibenice je dial. šub-, šubenička Suš. 158 (z Příborska). Za hlíza je slc. hľúza; za libový stč. libivý je zlin. lubivý BartD. 10; za příliš je laš. pruliš t. 99; za díra je dial. ďúra Kulda 1, 22, z toho vých.-česk. ďoura a demin. dovírka Šemb. 28, han. a dol.-beč. ďóra Šemb. 47, Btch. 425; za vtip- je lašsk. vťup BartD. 99, hrozenk. vťúpic sa t. 39; za vyzina doudl. vyzuna Kotsm. 7. Příklady tyto jsou z živých nářečí, o znění -u- m. -i- není při nich pochybnosti. Jde o výklad té změny. Doklady jsou většinou z nářečí, která nepřehlasují u-i; tu pak mohlo vznikati sporadicky u m. i analogií zvratnou: proti spisovnému přehlasovanému čich bvlo dialektické nepřehlasované čuch, analogie přidělala tedy k náležitému či, šiditi atd. také ču, šudit atd. O díra, ďúra je však připomenouti, že je také pol. dziura a bělorus. dziura, djura, Sobol. Lekc.274. Doudl. vyzuna opírá se o jiná jména na -ún, -una.

2. V participiu -l bývá v nářečí lašském sg. masc. -uł za -ił (budiž toto za -il původní anebo jinak vzniklé). Na př. b́uł (fem. biła), ṕuł (fem. piła), mluv́uł, vařuł, dojuł, viśíuł (fem. viseła, masc. vlastně viséł a z toho visíł, viśúł), hleduł (fem. hleděla), klečuł, uḿuł atd. BartD. 103. Tu je příčina změny v -ł: koncové -ił změnilo se v -iuł, z toho zaniklo i- zbylo -uł. –

O jiných případech, kde bývá u, iu za žádané i, viz v § násl.

Za i bývá u, iu.

168. T. j. za žádanou samohlásku i (í) bývají litery, které znamenají u nebo dvojhlásku iu (anebo dlouhé ú, iú), kromě případů, vyložených v § předešlém.

Uvedu nejprvé doklady:

tyuſſiucz UmR. 218 (s opravnou tečkou pod prvním u), m. tisiuc, duſſyucziu t. 122 m. dušiciu; –

tyuſiucie ŽKlem. 3, 7, prawiuciu svú t. 97, 1 m. praviciu, gmenyu twemu t. 12ᵃ, 95ᵃ a j. m. jmeni, gmenyu ſwatemu t. 81ᵃ, wegmenyu t. 12ᵇ, weimenyu t. 97ᵃ, weigmenyu t. 45ᵇ a j., w ramenyu t. 59ᵃ, 112ᵇ; –

komu ste ſluzuli Pass. 413 m. slúžili, buſkupow t. 376 m. biskupóv, jeho wodyucz povědě t. 343 m. vodič, do té wlaſtyu t. 282 m. vlasti, hladu a zyznu t. 336 m. -ni, oczyu jako plamen biešta t. 413 m. oči, všichni jiní hrzieſſyu t. 397 m. hřieši, svatých lidyu t. 277 m. lidí, z lidyu t. 283, zlých lidyu t. 302 a 315, smysl czlowieczyu t. 320 m. -čí, (Maří Magdalena) člověka newidyewſſyu t. 342 m. -vši, bohové moyu t. 345 m. moji, moyu nepřietelé t. 381, yuch řěč t. 354 m. jich, yuch jazyka t. 361 m. jich, to czynyu nám veliké zahanbenie t. 318 m. činí, tenť jest ješto mezi dveřmi ſedyu t. 324 m. sedí, toho buoh vtyeſſyu t. 420 m. utěší, netáhle [217]číslo strany tiskusta ſie przitulityu Pass. 278 m. přituliti, počě otci radytyu (-u radováno) t. 282 m. raditi, almužnu káza datyu t. 284 m. dáti, chcmy péču myetyu t. 284 m. mieti, káza ju bityu t. 285 m. bíti, jejie syny káza zbityu t. 285 m. zbiti, káza jemu hlavu ſtyetyu t. 295 m. stieti, čtyřie umrzietyu mají t. 414 m. umřieti, má trpietyu t. 421 m. trpěti, aby nám pomohl ſwityezytyu t. 435 m. svítěziti, budete hledatyu t. 457 m. hledati, počě chtyetyu tomu slovu rozumietyu t. 469 m. chtieti rozuměti; –

yuz mluvie qui loquuntur ŽWittb. 5, 7 m. již, yuz vstávají na mě t. 17, 49 m. již, yuz ſie otchylygyu qui declinant t. 118, 21 m. již, ve všiej zemyu t. Isa. 5 m. zemi, w zemyu egipſkey t. 77, 51, w zemyu Kamově t. 105, 22, w zemyu in terra t. 77, 69 a 142, 3, na zemyu in terra t. 118, 19, sľútostiv bude zemu propitius erit terræ t. Deut. 43, na poſtelyu méj t. 62, 7 m. posteli, k duſſyu méj t. 68, 19 m. duši, v puſczyu in deserto t. 77, 52 m. púšči, u wlaſtyu blazniwey t. Deut. 21 m. vlasti, w nadiegu in spe t. 77, 53 m. náději, otczyu naši patres t. 105, 7 m. otci, tuſicz pokolenyu t. 104, 8 m. tisíc pokolení, ſnamenyu svých signorum t. 104, 27 m. -ní, prawedlenſtwyu tvých t. 118, 112 m. -stvi, berani owczyu ovium t. 64, 14 m. ovcí, duch svaty ot otcě i syna wychodyczu t. Athan. 226ᵃ m. -cí, newzweſelyu sě nepřietel non gaudebit t. 40, 12 m. vzveselí, otpuſtyu mi remitte t. 38, 14 m. otpusti, ſlozyu jě depone t. 58, 12 m. složi, tuſſicz t. Deut. 30 a j. m. tisíc, troyuczy t. Athan. 225ᵃ (2krát) a 225ᵇ m. trojici; z příkladů těchto nejsou některé dosti jisty, ty totiž, kde neukazuje kontext český dosti jasně, jaké jsou formy; tak na př. w zemyu t. 77, 69 patří sem, je-li to sg. lok., jak by podle lat. in terra býti mělo, ale nepatří sem, je-li to sg. akk. a jest-li se zde překladatel český od latiny tak odchýlil, jako když 78, 12 in sinu a 79, 6 in mensura přeložil w lono a w myeru; –

jakž wnyude božie máti Hrad. 65ᵃ m. vníde, mistr prziezaduczyu t. 47ᵃ m. -žádúcí, třie králi s konyu ssědechu t. 68ᵇ m. s koní, zlých pieſnyu t. 97ᵃ m. piesní; –

(Alexandr) ſtogíu ſyeka nabye ſtranye AlxŠ. 6, 1 m. stojí; hrzeſſyuſſ DalC. 37 m. hřěšíš; luczomyernycztwo EvOl. 325; tyuſycz AlxV. 2040 a j.

Některé z dokladů těchto jsou snad omyly; na př. buſkupow m. biskupóv Pass. 376. –

Záměna tato vykládá se opět z analogie zvratné. Doklady vyskytují se jen v textech, jejichž písaři znali z jazyka své doby, z jazyka živého i starší nepřehlasované u, iu, i pozdější přehlasované i; znali na př. sg. akk. starší dušu, dušiu/, i novější duši, znali sg. instr. starší dušú, dušiú i novější duší atd.; to svádělo je, aby vůbec místo i, í psávali u, iu nebo ú, iú; psávali tak i takové i, í, které nevzniklo z u, ú, a tím vznikly tvary jako na př. gen. sg. do té wlaſtyu Pass. 282 m. vlasti, gen. pl. zlých lidyu t. 302 m. lidí, inf. hledatyu t. 457 m. hledati, 3. sg. (on) ſedyu t. [218]číslo strany tisku324 m. sedí atd.; tvary takto psané vznikly z omylu, jsou nepravidelné, t. j. jsou omylem vzniklé odchylky od jazyka pravidelného, který tu měl vždycky náležité i, í; do omylu toho neupadal jazyk všecek, nýbrž upadali jen neumělí jednotlivci, když se snažili psáti jazykem na pohled starožitnějším, než byl jazyk obecný jejich doby; jejich tvary nepravidelné sg. gen. wlaſtyu m. vlasti, pl. gen. lidyu m. lidí, indik. (on) ſedyu m. sedí, inf. hledatyu m. hledati atd. máme dosvědčeny písmem; není však pochyby, že stejné chyby se vyskytovaly také v řeči, ale opět nikoli v řeči obecné, nýbrž jen v řeči afektované, když totiž neumělí jednotlivci se snažili mluviti jazykem na pohled starožitnějším a když s úmyslem antikvizujícím měnili i, í v u, iu, ú, iú v slabikách nenáležitých. Srov. výklad o e, ě, ie místo i, í v § 122 pozn. a § 169, pak Listy filol. 1874, 50–51. Jinak vykládal jsem touž věc v rozpravě Über die weichen a-, o- und u-Silben im Altböhmischen (1879), 54–56.

Jiný výklad mohl by se připustiti při tiśúc, psaném tuſicz ŽWittb. 89, 4, tyuſicz t. 90, 7, tyuſſiucz ŽKlem. Deut. 20 atp. Vlastně by tu mělo býti tvrdé tys-, srov. stsl. tysąšta atd.; ale máme za to měkké tisíc, a psaní Pass. tyſicie 286 a j. svědčí, že tis- bylo již v době stč., kdežto starožitné doklady tiſucie ŽGloss. 67, 18, czizucz AlxH. 8, 28 zase jsou svědectvím, že stč. tis- není přehláskou z *ťus,-. Máme tedy stč. formu nejstarší tiśúc, pozd. tisiúc; vedle toho pak v dokladech poměrně hojných také ťus-, tius-. Toto -u-, -iu- místo náležitého i mohlo by býti spodobou podle slabiky druhé, ťu- podle -súc atd. (srov. korotev stč. kuroptev, u- změněno v o podle slabiky následující -ro, v. § 221). Ale výklad tento přece nebyl by podobný, poněvadž doklady pro ťus-, tius- jsou vesměs až z doby, když se přehláska u-i vykonává.

i, í se mění v ě, e, ie.

169. V složeninách Ľutomêrъ a Ľutomirъ atp. je člen druhý dílem -mêrъ, dílem -mirъ.. Za starší pokládá se -mêrъ, Mikl. Etym. Wtb. 195, ale také -mirъ je doloženo z doby velmi staré. Také v stč. byly tvary oboje vedle sebe, jak svědčí příklady pl. nom. Lutomerici KosmA. I, 10 a j. a Luthomirici Kosm4. ib.

Za nč. Jaroměř je stč. obyčejně Jaromíř, Jaromir Reg. III, yaromyrz DalC. 33, t. 46, Pulk. 176ᵇ, Bernā 78ᵇ, de Jaromirss TomZ. 1389 n. 224 atd.; ale vedle toho mohlo bývati také Jaroměř jako je doloženo Jaroměřicě vedle Jaromiřicě, Jarmericz Reg. III, u Jaromiřycz Háj. 206ᵇ, a rozdílné Jaromíř a Jaroměř může tedy souviseti se starým rozdílným -mêrъ a -mirъ.

Vedle případů těchto, kde i a ě jsou vedle sebe od starodávna, jsou jiné, kde na místo bývalého i dostalo se ě, e analogií v době pozdější; o případech pak takových je řeč zde dále. –

[219]číslo strany tiskuVedle náležitého mír, přímiřie, myr pax ŽWittb. 124, 5 a j., przymyrzie Rožmb. 244 a j., jest také mier, příměřie, na př. myer a pokoj Hod. 37ᵃ, beze všeho myeru t. 88ᵃ (rýmy: síru, vieru), myer domu tomuto EvVíd. Luk. 10, 5 (tu však bývá nêkdy psáno ye za í), primere treuga MVerb., przymyerzye AlxV. 2136, przymierzy Troj. 136ᵇ atd. Nč. příměří svědčí, že tu skutečně -ě- znělo; srov. též pol. przymierze. Etymologické i, í změněno tu tedy v ě, ie, a změna vznikla analogií: buď tvary dvojaké Ľutomir- a Ľutoměr- atp. daly tomu podnět, aby vedle mír, přimiřie bylo také mier, příměřie, anebo vniklo sem ie, ě podle míra, miera, měřiti.

Místo a vedle staršího knihy, kníhy má jazyk pozdější kněh- a knieh-, na př. z knih ŽKlem. 52ᵃ, ſ knyh ŽWittb. 68, 29, na knyhach Hrad. 95ᵃ, knijhy Štít. ř. 67ᵇ, Solf. 33, ſ knyh Ol. Ex. 32, 33, w knihách Ben. Deut. 28, 61 a j., kniehy Veleš., knijehy Ben. Deut. 31, 26, Lobk. 49ᵇ, tyto kṅíj́ehy Pr. pr. 242, v těchto knyehach Ol. Deut. 28, 21, s knyech t. Ex. 32, 32 atd., nč. kniha, pl. gen. knih a kněh Nejedlý148, knihkupec a kněhkupec atp. Změna ta způsobena trvám analogií zvratnou: bylo snieh zúž. sníh gen. sněhu atd., a podle toho také ke kníh- přiděláno knieh- a kněh-.

Vedle náležitého žizn ubertas, zzizn Pís. Hosp. (Dobr. Gesch.277), zzyzn Rúd. 42, zyzn DalKK. 94, zzyzen Ol. Deut. 1, 25 atd., je také žiezn, žezn, ziezn ubertatem MamV., zezen ubertas MamF. 90ᵃ atd. Slovo to vycházelo z užívání a mátlo se se subst. žiezě, žiezn sitis, a podle toho pak i psáno s -ie- n. -ě-, -e-.

V opomenouti m. opominouti (stč. -minúti) jest -e- mylným domněním, kterému slovo to se zdálo býti složeninou s -pomenouti (stč. -pomanúti).

Stejným omylem změnilo se osidlati v osedlati; stč. osidlati illaqueare – oſydlal ſem tě Pror. Jer. 50, 24, jest oſydlan irretitus Otc. 19ᵃ, oſydlo jímž by oſydlal nohy jeho Brig. 97 atd. – jest denominativum z osidlo, osídlo, ale prostonárodní etymologie zmátla je s o-sedlati, subst. sedlo, staré osidlati zapomenuto a nové osedlati kladeno místo něho.

Dále jest e, ě m. i v nč. hraběnka m. hrabinka VelKal. 20, stč. hrabiná, podle hrabě, – v nč. kožešina, kožešník m. kožiš- (stč. kožuš-) podle kožený; – pak ještě změna i-e v Mezeříč, komeník. –

V bydleti, mysleti m. stč. -iti jsou novotvary podle tř. III, – v part. kupujec- m. -jíc podle trpiec-, chvaléc-, – v nom. prorokyně atp. m. stč. –yni podle dušě.

V díra diera, sbírati-sběř není i změněno v ie, ě, nýbrž jsou tu rozdílné stupně samohlásky kořenné (dьr- a der- zdlouž. v dir- a dêr-).

O jiných případech, kde bývá e, é, ě, ie za žádané i, í, v. § násl. –

Za i, í bývá e, é, ě, ie.

170. T. j. za žádanou samohlásku i, i bývají litery, které znamenají e, é nebo ě, ie, kromě případů vyložených v § předešlém.

[220]číslo strany tiskuUvedu opět nejprve některé doklady:

hledie qui respicit ŽGloss. 103, 32 m. hledí (glossou hledie mohlo se však rozuměti part. anebo 3. plur.); obdirzie ju semen servorum possidebit eam t. 68, 37 m. obdrží (obdirzie mohlo by se však vzíti za plur., vazbou podle smyslu); –

mil trziedcziety AlxH. 1, 14, m. třidcěti; –

(s) ſchodiuciemy ŽKlem. 27, 3 m. -cími, všěch vſagiuciech t. 17, 31 m. -cích, v synech czlowieciech t. 145, 3 m. -čích, v tajemniciech waſiech t. 4, 5 m. vašich (zdlouž. vaších); ot zamucenye ľudských t. 30, 2 m. -ní, ot otpowiedanye ľudských t. 17, 44; –

ſwietye tvoji ŽTruh. 131, 9 m. světí; –

krziewie otsúzen Hrad. 51ᵃ m. křívě; –

ſczynycziemy ŽWittb. 27, 3 m. -cími, v lozech in cubilibus t. 149, 5, v polech in campis t. 131, 6; jenž hledie t. 103, 32 (jako v ŽGloss.), w zyezye in siti t. 68, 22 m. žiezi, ſtworziel m. stvoříl (zdlouž.) t. 138, 5, pietie potum t. 79, 6 m. pitie; –

synové czlowieczie ŽTom. 61, 10 m. -čí, mladic bubnugicziech t. 67, 26 m. -cích; –

v Pass. části starší není dokladu žádného; v částech mladších: o tom sě pieſſe 89 m. píše, syn buozie 69 m. -żí, po buožiem vmuczenye 68 m. -ní, (lidie) rozprawiegie 67 m. -jí atd.; ~

v Modl. také není dokladu; co tu bylo, je zkorrigováno: k ſpaſenye 77ᵃ (poslední -e vyškrabáno), na ſkonczenye (lok.) 158ᵇ (též), v-pokanyẹ (lok.) 93ᵇ (s opravnou tečkou); –

v plawiſſczech EvZimn. 31 m. -ščích; –

syn bozye ML. 31ᵇ m. -ží; –

zdwieh se BiblA. Ex. 14, 19 m. zdvih; –

po petrowye Boh. 347 m. -vi, bránil sě wsye svú silú t. 339 m. vší; –

k wassiem pomocem Sequ. 365 m. vašim (zdlouž. -ím), bozyem šlépějím t. 359, bozyech gesly t. 358 m. božích, bozyech ryczyerzuow t. 356 a j.; –

syn buozye EvVid. Jan. 11, 4 m. buoží, syn czlowyeczye t. 5, 27, padesát bez trzye t. 21, 11 m. tří, kterzye slyšie t. Luk. 11, 28 m. kteří, já mluwyem t. Jan 4, 26, cokolivěk on uczynye t. 5, 19 m. učiní, vy wydyete t. Luk. 10, 24 m. vidíte, vy ſlyſſyete t., chodiechu kazyecze t. 9, 6 m. kážíce, zakonnyekow t. Jan 7, 48 m. zákonníkóv atd.; –

do sie chwyely Póh. 1, 175 m. chvíle; –

otázaný nerodyel odpowiediety AnsOp. 7 m. nerodil, -íl; –

gmagiecze Štít. ř. 73ᵇ m. -jíce, příklad tu jediný; –

rzemſke knyezye Pass Klem. 158ᵇ m. římské, krzezem padl t. 182ᵇ m. křížem, rucě krzezem položiv t. 92ᵃ; –

při ſtarſiech kmetech Kat. 8 m. starších, novin neſnadſiech t. 80, [221]číslo strany tiskuv svých pokogiech t. 28, všěm wyerziczyem t. 122 m. -cím, mudrzieiſiemy t. 6, o jeho nanebewſtupenye ſprawnem t. 52 m. -ní; –

w ſrdczech EvOl. 102ᵇ m. -cích, od myſſlenyech (sic) t. 149ᵃr na rozličném polozzenye země t. 108ᵇ m. položení, tělem i krwye t. 132ᵃ m. krví, p. gen. všech lydye t. 111ᵇ, od lidye t. 221ᵃ m. lidí, všěch zemye t. 124ᵇ, sto tunye oleje t. 287ᵃ, čtyřidseti dnye t. 82ᵇ m. dní atd.; mu. bozzye t. 69ᵃ m. boží, slov bozzyech t. 72ᵃ, lid cyzye t. 112ᵃ; pl. nom. blazzenye beati t. 322ᵃ m. -ní, nemnozí vrozenye t. 103ᵃ m. -ní, gynye (lidé) t. 111ᵇ, aby neřekli egypczſſczye t. 124ᵃ m. -ščí; v sklonění zájmenném: ſ nyem 288ᵃ m. s ním, před nyem t. 123ᵃ, nad nyem t. 109ᵃ, s nye (Zuzanou) t. 121ᵇ m. s ní, před tvaří waſſye t. 111ᵇ m. vaší, tye třie t. 112ᵇ m. ti, kažte gyem sésti t. 279ᵃ m. jim (zdlouž. jím), k nyem t. 115ᵃ a 278ᵃ m. k nim (zdlouž. ním), protiv nyem t. 124ᵃ, k uotcom waſſyem t. 137ᵃ, v ſrdczech waſſyech t. 102ᵇ m. -šich (zdlouž. -ších), w ſprawedlnoſtech naſſyech t. 113ᵇ; indik. (bůh) czynye t. 128ᵃ m. činí; impt. dye a viz t. 115ᵃ m. (j)di, abatyše zacznye t. 334ᵇ m. začni; part. ſklonyel ſye t. 125ᵇ m. sklonil, -níł; (Pavel) pyeſſye t. 95ᵇ m. píše, Bratrzyecze t. 99ᵃ, kanownyeka t. 70ᵇ m. -níka, moczzedlnyekow t. 312ᵇ a j.; –

krztiel Koř. Mark. 1, 9 m. křtil, -íl, nerodiel m. nerodil, -íl; –

aby raczyel Lvov. 18ᵃ; –

kdež móžeš jednaj pokoge, toť tobě předobřě ſtogie NRadaB. 779 sl. (v rkp. A: ku pokogi, ſtogi); –

chodieli ſu Přib. 21ᵃ m. chodili, když woywodiel t., podmanieti t., týž uſtawiel klášter t., s czeledie ſwu t. (2krát) m. -dí; –

pieſmo Otc. 2ᵇ m. písmo, gynie mnišie t. 6ᵃ m. jiní, sluhu boziem t. 3ᵃ m. božím, k potupenie t. 4ᵇ, nawratiew ſe t. lᵇ m. -tiv; –

na dél i na ſſerz Sal. 729 m. šíř, obſſerne t. 781; –

krziez Mill. 15ᵇ m. kříž, krzieze t. 54ᵃ, jejich krziedl t. 49ᵃ m. křídl, w ziemye t. 103ᵃ m. zímě, ſſiepem t. 40ᵇ m. šípem, pielně t. 32ᵃ m. pílně, w gienem životě t. 41ᵃ m. jiném, latienie t. 38ᵃ m. latíně, ſwieczezenie t. 39ᵃ m. svícezenie, ſwieczezenym t. 40ᵃ, na planenach t. 38ᵇ m. planinách; naywiſſie král t. 35ᵃ m. -ší, lid má řěč zwlaſſcie t. 85ᵃ m. -čí, k bogie t. 83ᵇ m. boji, k placzie t. 20ᵃ, w morzie indském t. 121ᵃ, v téj zemie t. 20ᵃ, né téj puſſczie t. 38ᵃ, obecnú rzeczie t. 21ᵇ m. řečí; pl. nom. niekteraczie gynie ptaczie t. 46ᵇ m. některací jiní ptáci, ti lidé jsú zlie t. 28ᵇ, lvové diewoczie t. 47ᵃ, lidé jsú praczowitie t. 43ᵇ; pl. gen. mnoho lodie t. 122ᵇ m. lodí, jiných wieczie t. 43ᵃ, z těch wiezie t. 84ᵇ m. věží, z těch wlaſtie t. 123ᵇ, z cizích zemie t. 59ᵃ, zvuk hudenye rozličných t. 32ᵃ; pl. lok. na konyech t. 44ᵃ m. koních, o kralech t. 6ᵃ, po polech t. 124ᵃ, o polyech 46ᵃ, o obiczegech 6ᵃ, v těch vdolech t. 113ᵃ; v sklonění zájmenném: tie (čarodějníci) odpověděli t. 40ᵃ m. ti, řekl jest k nyem t. 39ᵇ m. k nim (zdlouž. k-ním), k niem t. 9ᵃ, kázal giem t. 8ᵇ, k naſſem t. 119ᵃ, každý z niech t. [222]číslo strany tisku42ᵃ m. nich (ních), na nech t. 46ᵃ, dobytek nerad giech (vod) pie t. 21ᵃ, mezi nymie t. 84ᵃ m. nimi; v slovese: wſyetie kázal t. 106ᵇ m. vsieti, (oni) wolagie t. 32ᵃ m. -jí, (oni) potkagie t. 41ᵃ, on to welye napsati t. 43ᵃ m. veli, žoldán na Armeny vderzie t. 8ᵃ, legat wlozie sobě jmě Řehoř t. 8ᵃ, nechagiecz t. 48ᵇ m. -jíc, taziecze gich t. 106ᵃ; a j. (v Mill. velmi často); –

krziez Mand. 3ᵃ m. kříž, na krziezy t. 96ᵃ, tuto ſe pieſſe t. 31ᵃ m. píše, s pielerzy t. 26ᵇ; každému muzie t. 88ᵇ m. muži, trzie králóv t. 26ᵇ m. tří, na paſtwiſſciech t. 7ᵃ, na polech t. 26ᵃ a j.; –

jenž zabiegel Troj. 140ᵃ m. zabíjel, ani jiesti ani pieti t. 224ᵇ m. píti, kwieſti t. 141ᵇ m. kvísti; ženskému pohlawie t. 15ᵇ m. -ví, k Tessalskému kralowſtwie t. 28ᵇ, svému rčenie t. 13ᵇ, v uměnie hvězdářském t. 15ᵃ, po hanebném zahubenie t. 37ᵃ, množství lodie t. 70ᵃ m. lodí, od trzie králuov t. 81ᵇ m. tří (rkp. z r. 1468 má trzi), v bogiech t. 4ᵃ a j.; nad niem t. 131ᵇ m. ním, s niezto (ženú) t. 38ᵃ m. nížto, před výsostí waſſie t. 94ᵃ, w naſſiech přech t. 89ᵇ m. našich (naších); moře ſe tocžie t. 225ᵃ, oba se srazieta t. 131ᵃ, Trojanští placzie t. 35ᵇ (rkp. 1468 placzy), lidé boyugie t. 33ᵃ; atd. (v Troj. často); –

kwijeíty Ben. 4. Esdr. 6 m. kvísti, czijeſti t. Gen. 16, 10 a j.; –

przijeſſtijeho KolA. 1511 m. příštieho, Girzikowie t. 1515 m. -vi, k požiwanije KolB. 1524 a j. (často v KolA. a KolB); –

proč ſpijeſs Hrub. 273ᵃ (-e- přetrženo), tažijeczijemu ſe t. 337ᵇ m. tážíc-, widijete t. 462ᵃ m. vidíte; 3. plur. (posluchači) drzijemije 475ᵃ m. dřiemí, (věci) ſe diegie a ſmiegije ſe jim lidé t. 142ᵇ, pochazegije t. 33ᵃ, nerozumiegije t. 134ᵃ, nepřátelstva zahynugije t. 15ᵃ a j. (často v 3. plur.); –

po svém nanebewſtupenije Lobk. 116ᵇ, jakž o tom we cztenije psáno t. 117ᵃ; –

k vtieſſenie ChelčP. (psané 1434, tišt. 1522) 2ᵃ m. -ní, k obdrženie t. 2ᵇ wſſech pohorſſenie t. 12ᵃ; ſyn božie t. 17ᵇ m. boží, pro chwalu bozie t. 17ᵇ; cziem t. 9ᵇ; trpieme t. 212ᵇ, vſlyſſiete t. 6ᵇ, poſtiete ſe t. 77ᵃ atd. (často v ChelčP.); –

na takovú paňije KřižB. (z r. 1520) 98ᵇ, mnoho paiṅee t. 95ᵇ, s ṅíje jede (sg. instr.) t. 91ᵃ a j.

Krom toho jsou zde pro nás poučné také výklady theoretikův stol. XVI. Roh Domažlický učil, že nom. sing. byl ten ſtarſſj, a plur. prý tito ſiarſſje, tito wětſſjͤ Blah. 16; že byl sing. přednj́ aud, on prwnj́, a plur. přednje audové a oni prwnje t. 17; Blahoslav pak dále vykládá, že bylo: on dražſſj a oni dražſſje t. 19, syn božj́ a synové božje t. 22; že byla prý 3. plur. oni zwěſtugje t. 18, jako byl plur. oni spjͤ proti sing. on spí t. 251; Roh učil správně, že se má říkati: syn božj́, syna božjeho atd. a vůle božje, k vůli božje atd., ale Blahoslav nesouhlasí a míní, že sing. jest syn nebo [223]číslo strany tiskudcera božj́, a plur. synové nebo dcery božje t. 22; Blahoslav také zaznamenal, že podle Roha je sg. gen. fem. gj́ž moci a sg. instr. gjež mocí t. 14, ale Roh učil bezpochyby naopak a Blahoslav referuje mylně; podle Roha byla prý 3. sg. on pomnje t. 11, 1. pl. držjeme t. 18. Z toho vyplývá, že theoretikové XVIého stol. a zejména Blahoslav nezná již náležitého rozdílu i a ie a že upadá v omyly, když se snaží o starožitnosti ie pověděti, kde bývala nebo kde by jí býti náleželo. –

Jde dále o výklad této véci.

Mezi doklady zde předloženými i všemi příslušnými jinými jsou bezpochyby některé pisecké omyly. Na př. trziedcziety m. třidcěti v AlxH. 1, 14. Také oba doklady ze ŽGloss., hledie 103, 32 a obdirzie 68, 37 jsou omyly, nejsou-li to odchylné překlady. Ze stol. XIII nemáme tedy bezpečného dokladu, pro tuto zvláštnost.

Mezi doklady jsou dále některé, které mohou býti a bezpochyby jsou novotvary, a kde tedy psané e, ie atp. zníti mohlo a bezpochyby také znělo, jako znělo a zní v podobných novotvarech pozdějších a novověkých. Na př. ve vzorech oráč, moře, znamenie atp. má plur. lok. koncovku ích, ale v dokladech našich jsou odchylky; v lozech ŽWittb. 149, 5, v polech t. 131, 6, v plawiſſczech EvZimn. 31, na konyech Mill. 44ᵃ, o kralech t. 6ᵃ, o polyech t. 46ᵃ po polech t. 124ᵃ, v těch vdolech t. 113ᵃ, na paſtwiſſciech Mand. 7ᵃ, na polech t. 26ᵃ atd., a jinde: w loziech ŽKap. 149, 5, králijech Hrub. 235ᵇ na koniech Hug. 296 a j.; v novotvarech těchto mohlo e, ie tak zníti, jako znělo v parallelních vzorech tvrdých (chlapiech, chlapech atd. I a jako znělo Prefatovi, když napsal na koněch Pref. 16, a Kollárovi, když napsal v krajech, hájech (Slávy Dcera II, 18). Jiný takový případ jest ve sklonění adjektiv vzoru pěší: proti sg. gen. masc. a neutr. pěšieho, dat. pěšiemu atd. má býti sg. nom. pěší, instr. pěším, pl. nom. m. pěší, gen. lok. pěších, dat. pěším, instr. pěšími, proti sg. nom. fem. pěšie má býti sg. akk. a instr. pěší (přehlasovaný) atd.; ale analogií mohly býti a byly také novotvary s -ie- místo -í-, na př. ſchodiuciemy ŽKlem. 27, 3 m. -cími, všěch vfagiuciech t. 17, 31 m. -cích, ſczynycziemy ŽWittb. 27, 3 m. -cími, synové czlowieczie ŽTom. 61, 10, syn bozye ML. 31ᵇ, syn buozye EvVíd. Jan. 11, 4, syn božie ChelčP. 17ᵇ, muž bozzye EvOl. 69ᵃ, sluhú boziem Otc. 3ᵃ atd.

Konečné dlužno v dokladech dialektických, zejména z textů staromoravských, připustiti dialektické znění ie atp. místo í (i), kdekoli pro ně máme svědectví s některé strany jiné. Na př. mor. říká se křéž, křédło, šeroké, koľék atd. Šemb. 46 (han.), Bartocha 421 sl. (dol.-beč.), dlužno tedy připustiti, že i psaným krziez Mill. 15ᵇ a Mand. 3ᵃ, krzieze Mill. 54ᵃ, na krziezy Mand. 96ᵃ, krzezem PassKlem. 158ᵇ a 92ᵃ, krziedl (pl. gen.) Mill. 49ᵃ, na dél i na ſſerz Sal. 729, obſſerne t. 781, kanownyeka EvOl. 70ᵇ, zakonnyekow EvVíd. Jan. 7, 48 atd. zvláštní znění dialektické se podává.

[224]číslo strany tiskuAle krom toho – když odečteme omyly a pravděpodobné novotvary a zvláštnosti dialektické – zbývá ještě síla příkladů jiných, kde taktéž za i, í psáno e, ie atd. Výklad jejich podává opět analogie zvratná. Doklady ty začínají se ukazovati v 1. polovici stol. XIV, jsou hojné v stol. XV a na poč. XVI, ale přestávají v polovici stol. XVI; chronologický jejich postup jest identický s úžením ie-í: stejnou dobou a stejným krokem, jako se nám v případech jedněch jeví úžení ie-í, jeví se v parallelních případech druhých psaní e, ie atp. místo žádaného i, í. Na shodě této zakládá se zde následující výklad: původcové odchylek e, ie atp. místo i, í znali z jazyka své doby, jazyka živého i starší nezúžené ie, i pozdější zúžené í; znali na př. sg. nom. akk. starší znamenie, i novější znamení atd.; to svádělo je, aby vůbec místo í psávali ie; psávali tak i takové í, které nevzniklo z ie, a tím vznikly tvary jako na př. sg. lok. po buožiem vmuczenye Pass. 68 m. umučení, po svém nanebewſtupenije Lobk. 116ᵇ, jakž we cztenije psáno t. 117ᵃ, sg. dat. k vtieſſenie ChelčP. 2ᵃ m. k-utěšení (přehlas.), ženskému pohlawie Troj. 15ᵇ pl. gen. ot zamucenye ľudských ŽKlem. 30, 2 m. ot-zamúcení, ot otpowiedanye ľudských t. 17, 44, wſſech pohorſſenie ChelčP. 12ᵃ, množství lodie Troj. 70ᵃ, pl. nom. ſwietye tvoji ŽTruh. 131, 9 m. světí, ginye mnišie Otc. 6ᵃ m. jiní, indik. moře ſe tocżie Troj. 225ᵃ m. točí, oba se srazieta t. 131ᵃ, trpieme ChelčP. 212ᵇ, poſtiete ſe t. 77ᵃ, widijete Hrub. 462ᵃ, a zvláště často 3. plur.: (lidie) rozprawiegie Pass. 67 (část mladší) m. rozprávějí, lidé boyugie Troj. 33ᵃ, Trojanští placzie t. 35ᵇ m. pláčí, (posluchači) drzijemije Hrub. 475ᵃ m. dřiemí, (věci) ſe diegie a ſmiegije se jim lidé t. 142ᵇ m. dějí, smějí, nerozumiegije t. 33ᵃ atd., part. gmagijecze Štít. ř. 73ᵇ m. jmajíce, tażijeczijemu ſe Hrub. 337ᵇ m. táżíc-atd.; analogická tato odchylka nezůstala jen při dlouhém í, nýbrž zasáhla také krátké i, když psáno na př. w zyezze ŽWittb. 68, 22 m. v-žiezi, pietie t. 79, 6, m. pitie, po petrowye Boh. 347 m. -vi a j. Tvary takto psané vznikly z omylu, jsou nepravidelné, t. j. jsou omylem vzniklé odchylky od jazyka pravidelného, který tu měl vždycky náležité í (i); do omylu toho neupadal jazyk všecek, nýbrž upadali jen neumělí jednotlivci, když se snažili, psáti jazykem na pohled starožitnějším, než byl jazyk obecný jejich doby; jejich tvary nepravidelné sg. lok. po vmuczenye m. po-umučení, pl. gen. množství lodie m. lodí, indik. trpieme, widijete, (lidé) ſmiegije ſe m. trpíme, vidíte, smějí se atd. máme dosvědčeny písmem; není však pochyby, že stejné chyby se vyskytovaly také v řeči (doklad rýmovaný z NRadyB. 779 sl.: kdež móžeš jednaj pokoge, toť tobě předobře ſtogie, svědčí přímo, že původce jeho místo 3. os. sg. stojí chtěl vyjádřiti znění stojé nebo stojie, – srov. také –ec m. -íc- v part. srdečně mylugecz Kruml. 394ᵃ, opatrujeci Břez. 16, milujeci Jandit 70 atp.), ale nevyskytovaly se v řeči obecné, nýbrž jen v řeči afektované, když totiž neumělí jednotlivci se snažili mluviti jazykem na pohled starožitnějším a když s úmyslem antikvizujícím měnili í v ie atd. v sla[225]číslo strany tiskubikách nenáležitých. Chyby tyto přiházely se ve psaní a v affektované řeči neumělcům staročeským zrovna tak, jako se přihazují chyby docela stejné v češtiné nové, když někdo neznaje jazyka spisovného přece se snaží jím psáti nebo mluviti a praví na př. -milé pánové“ místo milí atd.

Poučné jest ještě srovnání odchylného u, iu a e, ie atp., kladených místo i, í. Na př. v plur. gen. místo náležitého -í psáno v době přehlásky u-i: zlých lidyu Pass. 302, zlých pieſnyu Hrad. 97ᵃ, ſnamenyu svých ŽWittb. 104, 27, prawedlenſtwyu tvých t. 118, 112, berani owczyu t. 64, 14 atd., a v době úžení ie-í: množství bohatſtwye svých Alb. 41ᵇ, dobrých lidye Půh. 1, 173 (ok. r. 1400), z těch wlaſtie Mill. 123ᵇ, z cizích zemie t. 59ᵃ, zvuk hudenie rozličných t. 32ᵃ, wſſech pohorſſenie ChelčP. 12ᵃ atd.; zajisté neuvěříme, že byl gen. plur. původně znamení, potom znameniu, pak znamenie, a pak opět znamení; nýbrž za evidentní uznáme výklad, že tvar tento zněl česky vždy znamení, tvary pak znameniu a znamenie (m. -í) že jsou časové chyby; a také to uznáme, že chyb těchto nebylo v jazyku obecném (jako není chyby „milé pánové“ v jazyku obecném), nýbrž že vznikaly jen z neumělé snahy jednotlivců, kteří affektovali psáti nebo mluviti jazykem – jak se jim zdálo – starožitnějším, než bvl současný jazyk obecný, a provozovali antikvizující úmysly své na místech nenáležitých, mylné volených. Totéž dá se opakovati při příkladech místo žádaného i, í: v sg. nom. mistr prziezaduczye Hrad. 47ᵃ, smysl czlowiecziu Pass. 320, a syn bozye ML. 31ᵇ Pass. 69; – v sg. dat. lok. k duſſyu méj ŽWittb. 68, 19, ve všiej zemyu tIsa. 5, u puſczyu in deserto t. 77, 52, w zemyu egipſkey Pass. 77, a v téj zemie Mill. 20ᵃ, na téj puſſczie t. 38ᵃ; – v pl. nom. otezyu naši patres ŽWittb. 105, 7 a (jiní) ptaczie Mill. 46ᵇ; – v pl. gen. yuch řěč Pass. 354 a giech (vod) Mill. 42ᵃ; – v infin. hlavu ſtyetyu Pass. 295 a j. a wſyetie jsem kázal Mill. 106ᵇ – v indik. buoh vtyeſſyu Pass. 420 a moře ſe tocżie Troj. 225ᵃ atd.

Z toho ze všeho pak vyplývá pro psané e, ie atp. místo náležitého i, í: mimo pravděpodobné novotvary (na př. pl. lok. koniech m. koních) a mimo dosvědčené nebo pravděpodobné vyslovování dialektické, všude jinde a zejména ve všech textech z Čech, kde nalézáme e, ie atp. místo náležitého i, í, jsou to chyby, kterých se dopustili jednotlivci; v jazyku samém, v živé řeči obecné odchylek těch nikdy nebylo, nebylo nikdy plur. gen. lidie m. lidí, inf. sietě m. sieti, rovněž jako tutéž nebylo nikdy pl. gen. lidiú, inf. sieťu atd. –

Za -í psáno -yew, -yw.

171. Místo pl. gen. duší, súdcí, věcí, dní psáno: duſſyew i těl našich EvOl. 334ᵃ, ot starých ſudczyw EvOl. 120ᵇ, těch wieczyw list. z r. 1454 (Jir. mor. 31), osm dnyw EvOl. 213.

[226]číslo strany tiskuMohlo by se zdáti, že to jsou novotvary poněkud podobné ku pol. ręków, walków, mgłów atd. a dluž. rybov, rolov, kosćov atd., srov. Kal. 185 a Mikl. III2 422. Ale kdyby tomu mělo tak býti, tedy čekali bychom stejné novotvary také a spíše ve vzoru ryba, pl. gen. rybóv; atd.; těch však není (pl. gen. oſſobow v ŽKlem. 134ᵃ má sg. nom. osob, masc.). Proto podobá se mi výklad, že psané, zde -yew, -yw čísti jest = -í, že zejména –w je zde litera němá: v pl. gen. chlapóv, -uov, -ův se koncové -v záhy odsouvalo (v. § 353); mnohdy nevyslovovalo se, i když bylo psáno, na př. bylo psáno chlapuow (způsobem starším), ale vyslovováno chlapů = chlapú (způsobem novějším); proto psáno také na př. z obuow ſtran Mill. 40ᵃ m. z-obú, z rukuou EvOl. 9ᵃ m. z-rukú, na ſwych kolenuow Háj. 90ᵇ m. kolenú, (oni) mohuow Mill. 26ᵃ m. mohú atp.; a podle toho psáno -w jako litera němá také v příkladech nahoře položených duſſyew m. duší, wieczyw m. věcí atd.

Praejotace v mie, mié, mia se mění v ň.

172. To jest samohláska i-, která je prvním členem dvojhlásek ie (= ě), ié (= ie stč.) ia, mění se po m v ň. Příklady

pro mie, mié: pamnyet Admont. 1, svazem mnyedyenym Pror. Dan. 4, 12, pan děkan pſſenczy mniel Lún. reg. 1653, w rzimnie Mart. 23ᵃ bývá u příkladiech drzemṅyeyſſie pamět Kruml. 338ᵃ (m. držim-), rozumnyenye Levšt. 150ᵃ, ktož nerozomnyegie povie ODub. 103, nerozumniel Pror. Ol. Isa. 1, 3, nerozumnyechu EvVíd. Luk. 2, 50; dial. zemňe, mňed, mňech, mňesto, mňesíc, posmňech, vymňenit, smňenka, mňel atd. Šemb. 11, chod. 47, BartD. 56 a Us.; v doudl. však: město, měl atd. Kotsm. 14; –

pro mia: mňást m. miásti (męt-) zlin. 27, mňáct BartD. 16 (zlin.), mňa (mě, mę), zemňáky BartD. t., mňágať vedle mágať t. 65 (val.), mňadlić t. 110 (laš.).

Srov. strus. mnjaso, pamnjatь Sobol. Lekc. 97, a mrus. dial.: veremnьe (vysl. veremňe, stsl. vrêmę), zemnьa (vysl. zemňa), mnьaso v. mnьeso a mnьiso (stsl. męso), pamnьatь atd. Ogon. Stud. 80.

Cizí i.

173. V slovích přejatých cizí i, ī většinou zůstává, na př. v biskup ze sthněm. biscof a toto z lat. episcopus ř. έπίσχοπος, – chvíle ze sthněm. hwîla, – pilíř ze sthněm. pfilâri střhněm. pfilære, a toto ze střlat. pīlarius, – pila ze sthněm. fîla atd.

Někdy jest i změněno v ь, na př. mše stsl. mьša z lat. missa; – v e, na př. křesťan z lat. christianus, stč. omelí z homilia, ob. reškunda z risconto a j.; – v ě, na př. kuběna z concubina, fěrtoch z fürtuch, pak převor, z lat. prior, sthněm. prîor: slovo to bralo se za složeninu s přě-, [227]číslo strany tiskua podle toho i znělo a psalo se přěvor: prziewor Pass. 414 (2), t. 418 atd.; – v -u na př. čubr (rostl.) z lat. ciperus, chubr MVerb.; šunka, něm. Schinke sthněm. scincha, je podle jihoněm. Schunke (Kluge 302).

V bobr a stsl. bebrь vedle got. bibrus a lat. fiber není změna i-o, e, nýbrž slovo to jest obecné indoevropské, pův. bhe-bhr-ú-s, redupl. z koř. bher-, jenž jest i v lit. adj. bėras = hnědý; srov. Mikl. Fremdw. 77 a Kluge 29.

Příklady některé, kde toto i jest odsuto, v. v § 175.

i se přisouvá.

174. i je přisuto v dial. sedym (psáno -dy-, aby se nečtlo -ďi-), osim Šemb. 82 (opavsk.), Suš. 341; oſym set Mand. 63ᵇ, oſim mil t. 20ᵃ, oſim noh t. 29ᵇ; je tu pohybné (gen. sedmi atd.) a dialektickou střídnicí pohybných hlásek jiných, které se tu v nářečích jiných vyskytují (č. ob. sedum. slc. sedem, slc.-záp. sedom atd.).

Místo part. šel je dial. išeł BartD. 37 (stráňsk.), išeu t. 38 (lipovsk.), slc. išiel, odišiel Pastrň. 109; i- je tu přidáno podle praes. idem atd.

Ke kočka je náležité adj. stč. koččí, budeš-li sě mýti koczczym ſtrzyebrem in nitro Pror. Jer. 2, 22, mozk pſy a mozk koczty LékB. 46ᵇ (z koččí), kocztye ſadlo t. Za to je nč. kočičí. Tu vniklo -i- trvám vlivem podobného adj. kačičí, utvořeného ze subst. kačicě; bylo stč. kačičie mýdlo, kacziczie mýdlo RostlB. 146ᵃ a j., a podle toho také koččí změněno v kočičí.

K subst. lácě je náležité adj. lacný, jako prácě-pracný; na př. laczno Jid. 67 a j., a dosud tak v češtiné jihozáp., v Opavsku, na Valašsku a na Slovensku, Šemb. V a VI a BartD. 62. Vedle toho je již stč. také laciný, budu jim laczyn Štít. uč. 19ᵇ, nč. laciný Us. -i- přibylo sem trvám analogickým vlivem subst. lacina, doloženého jako příjmení již ve stol. XIV, Johannis Lacyna, TomZ. 1386 n170.

Mnohdy je i (y) přidáno jen v písmě. Na př. gymyety PassKlem. 249ᵇ, (čti jmieti, nikoli jiměti), puohrzymyelo t. 176ᵃ (-hřm-), na drzywy t. 176ᵇ (na -dřvi), gydeſſe t. 181ᵇ (jd-); peczylywoſt EvOl. 105ᵃ ( čl-); a j.

i se odsouvá.

175. Případů toho je několik. Zejména bývá i vynecháno:

1. ze skupin tirt, trit, a zvláště tilt, tlit. Na př. krchov z něm. Kirchhof, dial. srka Prasek 25 (opav.) m. sirka; kontrbuce BartD. 62 (val.), Kabrhel, z -ri-; stč. lučišče ſlnych ŽKlem. 124ᵇ m. silných, jádry oblnymi t. 121ᵇ m. obilnými, za chwlku Chir. 281ᵃ m. chvilku; modltwa ŽKlem. 117ᵇ m. modlitva, na modltwu t. 63ᵇ, pan plchta z Žirotína DalC. [228]číslo strany tisku100 m. Plichta, klczny idoneus Alb. 64ᵇ (3krát) vedle kličný stsl. ključьnъ, klyczne miesto k modlitbě t. 64ᵇ; dial. plnėj, slnėj chod. 40 m. pilný, silný, plník, plnikář t. 43 m. piln-, a také nosl, vozl t. 40 m. nosil, vozil; lška, lpa (2slab.), lde, flnta, meslvec Šemb. 43 (záp.-mor., horsk.) m. liška, lípa atd., plný, slný, poslněný Prasek 25 a BartD. 104 (lašsk.) m. pilný atd.

2. Z li. Na př. kol-, tol- m. koli-, toli-: w kterziz (sic) kolwyek den ŽPod. 55, 10, w kterey kolwyek nemoci Kat. 188, takž jest kolwyek t. 178; kolký BartD. 62 (valašsk.), tolký t.; slc. kolko, tolko; -l m. -li: neviem tba l co tebe Hrad. 32, budete l mi toho přieti t. 52ᵇ atd. (častěji v Hrad.); – velký m. veliký, podle velmi; doklady z doby starší: ot welky noczy Otc. 120ᵃ, hněvy welkymi t. 181ᵇ, hod welkonoczy t. 119ᵃ, o velce noci KorMan. 75ᵇ, velké hoře Pís. z r. 1618 (u Skály) a j., nč. velký Us., ale dol.-beč. jen veliké Bartocha 422; ſwelczyti v rkp. ze skl. XIV stol. (Věstn. Uč. Spol. 1890, 327); srov. stpol. wieliki a wielki, npol. wielki Jag. Arch. 7, 424; – příjm. Kalvoda z Kalivoda.

3. Dialekticky z -ni, -ní. Na př. paňmáma, koňček, peňze, poňženě Šemb. 21 (středočesk.) m. panímáma atd.; kázaň, psaň, znameň t. m. kázaní atd.; voň tam byli t. m. oni; pšence m. pšenice, pan děkan pſſenczy mniel Lún. reg. 1653, pšence chod. 40, pšence Us. č. sev.-vých.; šibence Tomsa 60 m. šibenice; stunce chod. 40 m. studnice; tey ſtudncze Lvov. 20ᵃ m. studnice, pomoz mně hrzyſnczy t. 48ᵃ; kaňčka Us. č. sev.-vých., kančka chod. 40, m. tkanička; nyňčko m. nyníčko Us.; klaňca, sluňčko Šemb. 43 (záp.-mor., horsk.) m. klanice, sluníčko; ňc t. m. nic; kňže (2slab.), kňžky, sňdaň, chasňk BartD. 6 (zlin.) a 60 (valašsk.) m. kníže atd.; stmor. svolav vczzenki své EvOl. 285ᵃ m. učenníky; jména vlastní Jenšovice m. Jenišovice, Unčov m. Uničov, Aňčka m. Anička atp.

4. Z lat. -gi- vyslovovaného -ji- v slovích přejatých rejstro-registrum, majstr-magister, lojka-logica. atp. – Dialekticky z ji: krajna, zajc, vajčko Jir. 331 (mýt.-litomyšl.) m. krajina atd.

5. Dialekticky z -ovic, na př. polouce chod. 40 m. polovice, Hadamouc t. m. Adamovic, zedníkouc Šemb. 13 (v Prachensku).

6. Dialekticky z -isko, v dol.-beč. kravsko m. kravisko, vołsko, robsko (veliká roba) Btch. 423.

7. Zvláště koncové -i, -í často a v některých tvarech z pravidla se odsouvá. Sem patří zejména:

mnohé akk. sg. vzoru dušě, na př. zem m. zemi, hráz m. hrázi atd.; více o tom v. v tvarosloví při vzoru dušě; v týchže slovích bývá i sg. nom. bez -ě; podnětem odsouvání je tu analogie vzoru kost, srov. Athen. VII, 184; –

číslovky -dsět, -dcět, -cět m. -dsěti atd.; na př. za třidceti dukátů Háj. 328ᵇ a j., čtyřicet t. 48ᵃ a j.; jsou to vlastně nom. akk. du. nebo plur. vzoru kost, -dsěti m. d(e)sěti jako kosti; koncovka -i jim náleží právem, [229]číslo strany tiskuale vynechává se, když povědomost vlastního jejich významu mizí a když se zdá, jakoby to byly jen přípony pro tvoření číslovek; –

komparativ (superl.) adverbií -ejí (ze stč. -ějie), na př. raději (stč. radějie), v nč. zkrác. raději, odsutím raděj’, nejraděj’; odsutí jest až z doby nové, a odsuto tu tedy -í (nikoliv -ie, jak by se podle stč. radějie zdáti mohlo); koncovka -í (ie) náleží tvarům těmto právem, jsouť to vlastně akkusativy sg. vzoru znamení (-ie); ale tento jejich grammatický význam upadl v zapomenutí, a za tím přišla pokáza hlásková ztrátou -í; –

třetí os. množná-vzorů III. 1. uměj’ m. umějí, a V. 1ᵃ dělaj’ m. dělají, lᵇ sázej’ m. sázejí; také toto odsutí jest až z doby nové; dokladů starších pro ně není, a kdyby se bylo vykonalo v době před přehláskou aj-ej, bylo by se také dělaj’ změnilo v dělej’; odsuto tu tedy -í (nikoliv -ú, jak by se podle stč. umějú atd. zdáti mohlo); –

imperativy nes, trp, trpte, pros, proste atp. m. nesi atd.; odsouvání toto se začalo při sing. nesi, trpi, prosi atd. a je tu pravidlem již v době stč.; ze sing. šíří se analogií také do du. a plur.: trp’, trp’ta, trp’te; kde by odsutím vznikla obtíž pro vyslovení, koncové -i zůstává, na př. padni, tiskni, bdi, pomsti; více o tom v. v tvarosloví, při výkladu o imperativě; –

složeniny, jichžto člen první jest imperativ -i; na př. Držkraj m. Držikraj, Drisicray KosmA. III, 56, Drsikray Kosm1., ib., Drzkray Kosm2.II, 44; Střězslava m. Střězislava, Strziezislaua Kosm2. I, 28, ženy Strzeziſlawy Přib. 21ᵃ, matka jeho ſtrzezſlawa DalC. 32; Drslav m. Držislav; Vraclav (jm. místní) m. Vratislav, atp.; Kalvoda v. str. 228; –

inf. nést, nosit, dial. nésť, nosiť, m. nésti, nositi; doklady toho staré jsou již v stol. XIV: má odpowiediet ListHrad.z r. 1388 atd.; časem šíří se toto odsutí víc a více a v nč. nářečích obecných je pravidlem; více o tom v. v tvarosloví ve výkladu o infinitivě; –

part. fem. nesúc, trpiec atp. místo nesúci, trpieci atd.; na př. praviła řkucy Br. Gen. 30, 24, loměcy rukama t. Jer. 2, 37 a gſuc zbawena t. Lev. 26, 43, žena počnuc porodí t. 12, 2, trpěc nátisk t. Isa. 23, 12; gſucy i gſuc Dolež. 97, ležecy a ležic t. 104; nesouc, milujíc Nejedlý 246: – os. 2. jedn. js’, s’ m. jsi, si, na př. Seys přěpustil AlxBM. 7, 39 m. že jsi, tigſ buoh i člověk Brig. 73 m. ty jsi, tehda s ty král Pass. 197, ty s rzekl t. 195 a j.; –

enklitická slovce -ť, -s m. -ti, -si; na př. jáz ti jsem hospodine ego enim ŽWittb. 80, 11 nč. já-ť, acz ty zlačněju si esuriam t. 49, 12, toty ecce t. 51, 9 nč. to-ť, atd.; – kdes, kdos, kakýs atp. m. kdesi atd., ne lecktos leckohos, ne leckdes, ne leckdys ani z leċehos má karati ŠtítOp. 173, kams Hrad. 72ᵇ vedle kamoſi NRada 1613 atd.; v nář. dol.-beč. -si zůstává: hdosi, kéhosi, kerési, hdysi, hdesi atp., Btch. 422; – o -l m. -li viz zde nahoře; –

[230]číslo strany tiskudialektické: dé m’ to m. dej mi to, dé koňov’ sena m. koňovi, vonišl’ na hulc’ m. šli na ulici Šemb. 43 (záp.-mor., horsk.).

8. Krom toho vynecháno i po různu v slovích jednotlivých. Za stsl. inogъ, z inъ (pův. oi̯n-) unus, solus, „nach dem Leben ausser aller Gemeinschaft“ Mikl. Et. Wtb. 96, je č. noh. – Za starší inhed a ihned je později (ale již v dobé stč.) nhed a hned, inhed Jid. 100, NRada 905, ẏhned NRada 752, nhed LAl. a, hned Hrad. 71ᵇ. – O veliký-velký v. str. 228.

– Místo píšu atd. je mor. pšu atd., vlivem tvarů infinitivních, které jsou bez -i-; tak vyslovováno u Evančic již v stol. XVI, Blah. 274. – Ve pcháti (mor.) vedle píchati (česk.) není -i- vysuto, nýbrž pcháti je z pьchati, v píchati pak je slabika kořenná zdloužena; týž rozdíl jest ovšem také v II. třídě: dol.-beč. vypchnóť a vypichnóť, upchł a upichł atd. Bartocha 422. – Také v č. octnúti vedle cítiti (stč. cútiti) není -i- odsuto, nýbrž je samohláska kořenná stupně nižšího cьt-, jak svědčí part. ocetl, (on) se oczetl Hrub. 246ᵃ; totéž je v rus. očnutь, pol. ocknąć m. octnąć (srov. Mikl. Et. Wtb. 357 a Athen. VII, 184). – Místo odpočinouti říká se někdy chybné odpočnouti; chyba vzniká mylným spojením slovesa toho s počíti ob. počnouti praes. počnu. – Slovo přejaté marnář, marnéř je m. marinář: čtyř marnarzow Mill. 100ᵃ, toho marnerzie OtcB. 266ᵇ v. marynař Baw. 232 a j.

o ; ó, uo, ů; io.

176. uo (u̯o) je dvojhláska, = u+o v slabice jedné. – ů je dlouhé ū, vzniklé z uo; ve psaní ů jest pro oko rozdíl od jiného dlouhého ū, psaného ú. – Hlásky uo a ů jsou pozdější střídnice za původní ó; kaźdé ů vzniklo ze staršího uo, každé uo z ó (v. § 183).

Krátké o píše se literou o.

Dlouhé ó píše se v textech starších dílem bez označení délky touž literou o, na př. konom ŽWittb. Hab. 16 t. j. koňóm, – dílem s délkou označenou, a to spřežkami oo, oo, na př. kooku Jid. 84 t. j. k-óku (-ó- zdlouženo po předložce, v. § 178), woopatftwi Hrad. 15ᵇ a 24ᵃ t. j. v ópatství (též), nooh Pror. 26ᵃ t. j. nóh (pl. gen., v stč. zdlouž.), – nebo literou ó, na př. zaſtupów BiblB. Mark. 8, 2, ſtadóm Ol. Gen. 47, 4; literu ó odporoučí také pravopis Husův.

Dvojhláska uo píše se v týchže textech spřežkou uo, na př. buoh Štít uč. 88ᵃ, – někdy uó, na př. duóm BiblB. Mark. 7, 24, muóg t. 9, 7, z-uóblaka t., huóru t. 9, 2, chlebuów t. 8, 16 atd., duóm Ol. Deut. 14, 26, t. 15, 16, t. 22, 2, t. Jos. 24, 15 atd., – někdy úo, na př. zaſtupúow BiblB. Mark. 9, 17, púoft HusPost. 43ᵃ, wúoz Ol. Ex. 14, 6, búoh Kruml. 2ᵃ, barvy rúożiené t. 10ᵃ, hadúow t. 28ᵃ, hrziechúow t. 30ᵇ a j.; srov. mrus. [231]číslo strany tiskukúoň a kuóň Ogon. Stud. 30; – také vo a wo se vyskytuje: od vohnie OtcB. 76ᵃ, dwoftogen ROtcP. 392, bwozy (buoží) Lvov. 59ᵃ, rwozno t. 11.

Hláska ů psána tutéž dílem bez označení délky literou u, na př. Skuro DalC. 98 t. j. skůro, zuftane ListJHrad. 1388, zakonum ChelčP. 140ᵇ a j. (v ChelčP. vždy tak), ruznice Háj. 164ᵃ atd.; – dílem s délkou označenou, a to literami ú na př. búh, múy, dúm (tak učí psáti Optat 1533), hrúzami Háj. 163ᵇ a j., adj. possess. Pawlú, Janú (tak učí Šteyer r. 1668), srov. mé Příspěvky k hist. česk. pravopisu 206–210, – nebo ů, na př. věc můž sě napraviti Otc. 81ᵃ (nejstarší známý příklad s ů); literu ů psal také Roh Domažlický († 1547), psaní to schvaloval Blahoslav ukazuje na příklad německý, a způsob ten potom zobecněl; v bibli Kralické psáno uvnitř slova vždy -ů- na konci však někdy -ů- na př. Hospodin záftupů Isa. 1, 9, syn Romeliáſſů t. 7, 5, někdy -ú, na př. Hospodina záftupú t. 5, 7, syn Azafú t. 36, 3.

O io v § 188.

o, ó je střídnicí:

177. 1.Za psl. o, na př. bohóm psl. bogomъ, sg. vok. rybo psl. rybo atd.

2. Někdy vyskytuje se české o ve střídě za psl. ъ. To bývá zejména:

a) častěji v subst. -ot z -ъtъ, na př. nč. sykot, rachot, chrapot, hřmot, bleskot atd.; toto o je nepohybné: chrapot gen. chrapotu; v jazyku starém bývá za to -et (s pohybným -e-): blsket z blьskъtъ gen. blesktu, hřmet atp.; také odvozeniny reptati, chraptati atp. zakládají se na substantivech se střídnicí pohybnou (-e-); –

b) v stč. večeros z večerъ-sь. hac nocte, na př. weczeroſſ Štít. ř. 18ᵃ, Pass. 614, ostaneš-li weczeros zde Otc. 282ᵃ, veċzeros Ol. Gen. 19, 34 aj.; –

c) v stč. tosk- vedle tesk-, z tъsk-: toſknoſt Měs., Ježíš stoskliv sobě EvVíd. 30 (Jir. mor.); možná, že to jsou omyly místo tesk-; v EvVíd. mohla by to býti také dialektická (mor.-slc.) střídnice za ъ; –

d) v dial. Třemošná v. Třemešná Pal. pop. 177 a j., z črêmъcha, střemcha, – došč a došť v. dešť Šemb. 17 (chod.); –

e) v předložce vo-: wo dom Hospodinóv in domum ŽWittb. 121, 1, wo poczatcze MamB. 1ᵃ, – a stč. vondati z vъn-: když péro tam wondaſs ApatFr. 65ᵇ, wuondayž (lék) v ústa t 77ᵃ, nč. vůndati, vundati, vezmi rauty a balšámu a wundey to v pytlík Lék. Jg.; – v Ol. Jon. 1, 1 psáno ko yonye ad Jonam, v ŽGloss. 119, 7 wzoboiowachu, omylem.

O stč. dokladech zamútiv sy̆uotoͤmt. j. život- LMar. 5, s svym zkotoͤm t. 6, pějte hlaſſom ŽWittb. 97, 5, přěd ſwyetom t. Athan. 226ᵇ atp. v. str. 140.

3. Dále bývá o střídnicí za cizí ă, zvláště v přejatých slovích starých [232]číslo strany tiskua přijatých do slovanštiny již v dobách starých se změnou touto; za cizí dlouhé ā je tutéž české a vůbec slovanské a (v. § 93). Na př. oltář stsl. oltarь, olъtarь lat. ăltāre, pohan stsl. poganъ lat. păgānus, opat stsl. opatъ sthněn. ăbbât, komora sthněm. chămăra lat. cămera, stč. a stsl. sotona lat. sătănās, konopě stsl. konoplja lat. cănăbis ř. χάνναβις,okurka stsl. ogurьcь ř. άγγούοιου, koleda stsl. kolęda lat. calendae ř. χαλάυδαι, kostel lat. castellum, kotel stsl. kotьlъ got. katils, pop stsl. popъ sthněm. pfaffo, konev sthněm. channâ atd.; tak bývá také v slovích přejatých později, na př. žok z něm. Sack, lokaj z Lakai a j. Mnohdy však cizí a zůstává, vlivem slova cizího, jehož znění bylo povědomo; na př. apoštol. Za stč. sotona je později satanáš; tu jazyk upustil od slova starého sotona, přejal slovo cizí znova a v novém tomto přejetí zachoval cizí -a-.

V řehole, kapitola a j. z lat. regula atd. je č. o za cizí u; o tom v. § 201. –

O dlouhém ó viz též § následující.

Dlouhé ó vzniká:

178. a) Z krátkého o dloužením fonetickým. Na př. psl. bogъ č. bóh, mohu-móžeš, rostu inf. rósti, sova dial sóva nč. sůva atd.

b) Stahováním (srov. § 479). Tu vzniká ó:

z dvojslabičného e-o-, t. j. e- se vynechává a -o náhradou se dlouží (zní tak dlouho, jako předtím e a o dohromady); na př. Neostup-Nóstup (jm. osobní), odtud Nóstupov nč. Nūstupov (Nůstupov, jméno místní), víc o tom v § 136 č. 10; Neosvetl, Neos(v)tli, Nóstli nč. Nusle (m. Nůsle), více tamtéž; možná že stejné zdloužení bylo také, ačkoli není v písmě naznačeno ani změnou hláskovou (v uo, ů) se nejeví, také v příkladech, jako jsou nochabyl (z neochabil) ApŠ. 10, nobrsiezany (z neobřězaní) svD. 53, notyato (z neotyato) Jid. 110, nodpochzinu (z neotpočinu) AlxH. 8, 32, nomdlewagye (z neomdlévajě) Modl. 55ᵇ, notwratyl- (z neotvrátil) Alb. 7ᵇ atp.; –

z oo, na př. po obědě-póbědě, poobiedie pec zapálichu Hrad. 136ᵇ (verš 8slab., poobiedie = 3slab.), a když již bude poobiedie NRada 514 (též), (Maria) puobyedye přédieše Vít. 35ᵃ, půbědní kázaní Háj. Jg.; stejné zdloužení bylo beze vší pochyby ve stejných dokladech: pobyedye Štít. uč. 125ᵇ, Alb. 55ᵇ a PassKlem. 67ᵇ; nejisto jest, je-li stažení a spolu zdloužení, či jen odsutí v dokladech pooftrowie Pass. 340 (korrektura poo- může se bráti za označení délky = pō-, ale může také znamenati 2slabičné po-o-); a nejistá jest dále kvantita v donoho (z do-onoho) dobrého Túl. 12ᵇ, dopata (z do-opata) Otc. 361ᵃ, pronu tvář AlxB. 4, 37 (z pro-onu), slova prona AlxBM. 4, 30 (z pro-ona), pronu pokoru pronu sladkost Mat. 101 ; –

z uho, na př. drodomský (snad místo dródomský) z druhodomský ČČM. 1864, 54 (dial. podkrk.).

V Pass. 25 psáno Boflaw, zkažené z Bohuslav. –

[233]číslo strany tiskuc) V stč. vyskytuje se častěji zdlouženo začátečné o-. Uvedu nejprvé doklady, a to doklady hojnější, poněvadž se jimi má osvětlili věc, o které dosud nebylo promluveno podrobněji. Pro snazší přehled jsou doklady seřazeny podle abecedního pořádku slov, na kterých se změna o- v ó- vyskytuje. Vedle dokladů s ó- jsou uvedeny také doklady s uo- a ů-, neboť tyto jsou jenom mladší obměny staršího ó-.

oba: ſ oobú ſtranu ML. 2ᵇ, ſ óbú ftranú HusPost. 19ᵃ, ſ uobu ſtranu DalC. 27, ſ vobu (t. j. s-uobú) ſtranu Koř. Jan. 19, 1-8, s ůbú ſtran Práva zemsk. Jg. (s. v. druhdy); w uobye ruczye Vít. 38ᵇ; – obec: ſ uobczy Vít. 72ᵇ; w uobczy Brig. 62ᵇ, jsi pozván wuobecz svátého křesťanstva Kruml. 348ᵃ, nč. vůbec, w óbeczniczi HusPost. 13ᵃ, w óbecznem t. 18ᵇ, w óbeczné škole t. 28ᵇ, w uobeczney radě Rychn.; z óbcie HusPost. 93ᵇ; – oběd: k uobiedu Pass. 435 a ChelčP. 73ᵇ, k uobyedu DalC. 85; – obešlý: ſ uobeſſlym ſmyſlem Vít. 79ᵃ; – obět-: k uobieti BrigF. 7, Ben. Lev. 12, 6, k uobietem HusŠal. 5ᵇ, k uobietowani Kruml. 51ᵇ; w uobiet BrigF. 5; z oobieti Koř. Zjev. 2, 14, z uobieti Ben. Lev. 7, 20; – oblak: pod uoblaky Vít. 4ᵃ, t. 10ᵃ; w uoblak t. 7ᵇ, w uoblaky t., w uoblacze Ben. Lev. 10, 2, w uoblaczyech Vít. 17ᵇ; z ooblaka Koř. Mark. 9, 6, z uoblaka Pass. 480, Brig. 152ᵃ; – obláščnost: w uoblaſſtnoſti Vít. 19ᵃ; – obleč: w óbleczi HusPost. 123ᵃ (2krát); – oblevenie: bez voblewenie (t. j. uobl-) OtcB. 38ᵃ; – obličěj: przied voblicziegem (t. j. uobl-) OtcB. 57ᵇ, w uobliczzei Kruml. 212ᵇ, v-ůbličeji Křiž. 272; – obmytie: k óbmytí HusPost. 109ᵃ, w óbmytí t. 18ᵇ; – obnovenie: k uobnoweny Lék. 61ᵇ; – obočie: nad uobočzy LékA. 140ᵇ; – obój: w uobogyem kněžství DalC. 28; – obrácenie: k uobraceny Kruml. 83ᵃ; – obráňenie: k uobranyenyu mému ŽKlem. 21, 20; – obraz: w uobrazkach Brig. 6 ; – obrok: w óbrocíech HusPost. 82ᵃ; – obrostlý: ſ uobroſtlu bradú Pass. 399; –obuv: w óbuwi HusPost. 12ᵇ; – obyčěj: k óbyczeiom HusPost. 31ᵃ; w óbyczegich t. 26ᵃ, w uobycziegy Pass. 286, t. 454, w uobyczyegy t. 312, w uobicziegech Brig. 35ᵃ; z uobicziegie Hrad. 47ᵇ; – obykati: uobykach exercitabar ŽPod. 76, 7; – ocas: k uoczaſſu Hrad. 130ᵃ, k uczaſu Sal. 782; – ocěl: z uoczely Vít. 6ᵃ; – ocet: ſ uocztem ML. 39ᵇ, Hrad. 52ᵃ, LékB. 289ᵃ; w uoczet ML. 119ᵇ, vař (barvínek) w ucztie LékA. 88ᵃ; – oči v. oko; – očist-: kooczyſczeny Modl. 37ᵃ; w uocziſtczy BrigF. 43, w uoczyſtczy ChelčP. 157ᵇ; – oděnie: w uodyenye DalC. 72, w uodyeny t. 50, Vít. 47ᵇ, w uodienij Ben. Ex. 13, 18; – oděv: po ſlowiech zuodiewanych ChelčP. 201ᵃ, tmy zuodiewane t. 155ᵇ; – odiva: w uodywu Pror. Jer. 29, 18; – offěra: k ooffierzie Hrad. 97ᵃ; – oheň: k uohny Vít. 8ᵃ; od vohnie (t. j. uoh-) OtcB. 76ᵃ; przyeſ uohen Vít. 5ᵃ; S uohnem Vít. 12ᵃ, S uohniwym nebem t. 7ᵃ; ſ vohniſſtie (t. j. uohn-) OtcB. 28ᵃ, ſ uohnyſſczye Pror. Isa. 30, 14; w uohen Pror. 102ᵃ, Lact. 235ᵇ, w uohny Rychn., Brig. 12ᵇ, w uohenne oblaky t. 26ᵇ; z uohnye Pass. 405; z uohniteho železa Pass. 459; – [234]číslo strany tiskuohlav: w uohlawi ŽKap. 31, 9; – ohled: k uohledawany Rychn.; – ohlubně: k oohlubny Otc. 185ᵃ; – ochoc-: S uochoczenym Hod. 20ᵃ; – ochod: w uochody ad slagna ŽKap. 106, 35; – okénce: k uokenczem Pror. Isa. 60, 8; przieſ ukenczie ŠtítVyš. 116ᵇ (přípisek); w uokeneczko Kat. 50; – oklamánie: z uoklamanye Brig. 9ᵃ; – oko: kooku Jid. 84, k uocžyma. Ben. Gen. 3, 6; pṙied óċi rozumu HusPost. 209ᵃ; ſ uoczy Pass. 469, Vít. 35ᵇ; okem w uoko HusŠal. 65ᵇ, vidíš drástu w uocze EvOl. 281ᵃ, tma stojí jim w uoczy Brig. 177ᵃ, w uoczi NRada 1394, t. 1404, nč. vůči; w uoczij Štít. ř. 189ᵃ, w uoczyy Pror. Jer. 7, 30; z uoczi NRada 1366; – okol-: w uokoli Ben. Deut. 20, 19, w ukole ŽKap. 48, 2, země kteráž jest wůkolj tvém Br. Zach. 9, 1; nč. vůkol; slc. zôkol (adv.); – okovy: s uokowamy DalC. 31; w ukowach EvOl. 207ᵇ, Comest. 47ᵃ; z uokow Pass. 390 a j., ML. 18ᵃ, z vkow Comest. 179ᵇ; – okras-: k uokraſye DalC. 65, k uokraſſleny Alb. 99ᵇ; – okrúhl-: w ókruhlé (sieni, pl. akk.) HusPost. 103ᵃ, w uokruhloſty Vít. 11ᵇ – oliv-: ſ uoliwowym ovocem Pass. 286;

– olovo: z uolowa Vít. 6ᵃ, Sal. 3; – oltář: k óltáři HusPost. 5ᵃ, k uoltarzy KristTom. 1ᵃ; na uoltarz KristTom. 2ᵇ; przied uoltarzem t. lᵇ; ſ uoltarzie t. 2ᵃ; w uoltarznyci Pass. 325; – omyl: z uomyla Pror. Dan. 2, 3; – on: k óniem HusPost. 102ᵃ, k uonomu Brig. 57ᵃ; ſ uone ſtrany Pass. 394; w uonomno kútě Mast. 329, w uonyech Brig. 142ᵃ; mladší z oonu EvZimn. 23, z uonyech Brig. 30ᵇ; – opat: w oopatſtwi Hrad. 15ᵇ, t. 24ᵃ; – opěna: z uopieny ſtrziebrne Sal. 407; – opicě: k uopiczy podoben Brig. 32ᵇ; – opoka, opuka : w vopucye (t. j. -uop) OtcB. 44ᵇ, w upoczie in petra ŽKap. 16, 3; – orati: wzuoraty DalC. 15; – ořěch-: w uorziechowe ſſkorziepinye Kruml. 376ᵃ, ſ urziechowu wodu LékB. 197ᵇ; – orlicě: k oorlici Koř. Zjev. 4, 7, k uorliczy Brig. 32ᵇ; – orloj: w uorlogy Pror. Isa. 38, 8; – Oskořín: z uoſkorzyna DalC. 13; – oslav-: k óſlawie HusPost. 64ᵃ, t. 88ᵃ; w óſlawie t. 194ᵃ, t. 194ᵇ, w óſlawu t. 71ᵇ, w óſlawenſtuí t. 65ᵃ, w óſlawnoſti t. 4ᵇ, t. 171ᵇ; – osm: k uoſmydczat let Otc. 111ᵃ, ſ uoſmy muží Pror. 91ᵇ; w uoſſmynafte letech Kat. 8; – osob-: k uoſobie Kruml. 3ᵃ; w óſſobie Kristově HusPost. 19ᵃ, t. 92ᵇ w uoſobie HusŠal. 65ᵇ, w uoſobach ChelčP. 52ᵃ, w uoſobnoſty Vít. 3ᵇ, t. 17ᵇ, w uſobie rkp. (Hanuš, Osterspiele 78); – osrdie: w uoſrdych Pror. Isa. 26, 9; – osta-: kteří sú zóſtali HusPost. 51ᵃ, zuoſtane Kruml. 220ᵃ, zuoſtawenie ŠtítPař. 66ᵃ, zuftawenie ŠtítMus. 81ᵃ; nč. zůst-; – ostrah-: k óſtrazie HusPost. 90ᵇ; w uoſtrazenſtwy ŽPass. 18, 12; – ostřěh-: k uoſtrziehaní HusŠal. 4ᵃ; – ostrov: bliz uoſtrowa Pass. 339; – ostruh-: ſ uoſtruzky Sal. 265; – ostrý: ſſuoſtru bradatyczy AlxV. 1700; zuoſtrziti Lact. 190ᵃ; – osud: po uoſudu Kat. 96; w uſudí Sal. 402; – osviet: k uoſwyeczeny Pror. Isa. 8, 14; – oškliv-: w uoſſkliwoſti Ben. Num. 11, 30; já se jim zúſſkliwijm Háj. 39ᵇ, aby sobě toho nezuſſkliwili t. 283ᵃ; – otdatvy: k uodatwam BrigF. 140; – otec: k uotcy Pass. 347, k uotczy Krist. 17ᵃ, Brig. [235]číslo strany tisku24ᵇ, ChelčP. 148ᵃ, k uotczom EvOl. 137ᵃ, k utczy Vít. 39ᵇ; ſ ótczem HusPost. 62ᵇ, t. 83ᵃ, ſ ótci Svatými t. 23ᵃ, ſ uotczem Brig. 32ᵇ, GestaKlem. 287, ſ uotczy Krist. 17ᵃ; w ootczi Hrad. 50ᵇ, w uotczye Kruml. 89ᵇ, w uotczy Vít. 14ᵇ; z uotczie Brig. 47ᵃ; – otlúčenie: w ódluczení HusPost. 41ᵇ; – otměna: w uótmienu BiblB. Mark. 8, 37; – otplata: k uodplatie Kruml. 293ᵇ; w ódplatie HusPost. 33ᵇ; – otpust-: ſ ódpuſtky HusPost. 29ᵃ, t. 79ᵇ ſ uotpuſczenym Hrad. 45ᵃ, ſ uodpuſſczenym Vít. 24ᵇ; – otrapa: z uotrapy Pass. 293. w uotrapie (t. j. uotr ) OtcB. 81ᵇ; – ottucha: w uottuchu Kat. 180; – ovcě: nad uowcyemi OtcB. 371; w ówcie HusPost. 104ᵃ; z oowci mých Koř. Jan. 10, 26, z uwecz Brig. 161ᵃ; – ovocě: ſ uowoczem Vít. 15ᵇ; – ozd: z uozdu de area MamV., MamB. 74ᵇ. –

Dloužení toto jest hojněji doloženo jenom v jazyku starším; doklady nahoře uvedené jsou ze stol. XIV–XVI, ale byly zajisté také před stol. XIV. Z téže doby starší máme také dosvědčeno stejné dloužení začátečného a-, e- a u-, např. k-ápostolóm, z-Égypta, v-úši, v. §§ 94, 120 a 193. V nč. je zdloužení o- v ó- zbytek ve výrazích adverbialních v-ůbec (z v-óbec), vůči (z v-óči), vůkol (z v-ókol, z toho pak také subst. vůkolí m. okolí), zůstati (ze z-óstati), zůstaviti atp., a v doudl. zoutfírat Kotsm. 8 a zupravdy t. 9: ze stč. z-ótvierati bylo z-uotvierati a z-ůtvírati, a z tohoto dále z-outfírati (ů = ū, změněno v ou, srov. § 184), a ze *z-o-pravdy bylo z-ó pravdy, zuopravdy, zůpravdy (ps. zupravdy).

Dlouží se pak začátečné o- v ó- skoro jen po předložkách, dílem v předložkových pádech, na př. oko a k-óku, ovcě a z-óvcí atd., dílem též ve složeních s předložkami, na př. vz-órati, z-óstati, z-óškliviti; bez předcházející předložky je toto zdloužení nahoře dosvědčeno jenom dokladem uobykách exercitabar.

Předložky, po nichž toto dloužení se děje, jsou nejčastěji neslabičné, na př. k-óku, s-ótpustky, v-óvcě, z-óvcí. Poměrně velmi zřídka vyskytují se příklady takové s předložkami slabičnými; mezi doklady nahoře uvedenými json jen tyto: bez-uoblevenie OtcB., bliz-uostrova Pass., na-uoltář KristTom., nad-uobočí LékA., nad-uovcěmi OtcB.. od-uohně t., přěd-uoltářem KristTom.. přěs-uoheň Vít., přěs-ůkénce ŠtítVyš. Také se vyskytuje póbědě, puoběd-, půběd-; to mohlo vzniknouti z po-óbědě, anebo přímo stažením z po-obědě, jak je vyloženo zde napřed. –

Dloužení zde v c) doložené vzalo, myslím, počátek při předložkách neslabičných: k-oku zdlouž. k-óku, a podobné s-ótpustky, v-óbec, z-óvcí atd.; samohláska -ъ, kterou se předložka kdysi končila, dávala s následujícím o- látku pro slabiku dlouhou, a když k tomu přicházel ještě také přízvuk, mohla se délka vyvinouti snadně a skutečně; odtud šířilo se toto dloužení a pronikalo také po předložkách slabičných – přěs-óheň, na-óltář, – a někdy také tam, kde ani předložka žádná nepředcházela – óbykách – ; dokladů pro dloužení toto je dostatečná hojnost z doby, kdy písaři délku ó- [236]číslo strany tiskupísmem náležité vyjadřují (psaním oo- nebo ó-) nebo kde změna v uo-, ů svědectvím délky jest (XIV až XVI stol.); ale zajisté bývala délka tutéž i v době starší, před stol. XIV ; nč. zrušila délky tyto a vlivem analogickým uvedla zase o- na místo bývalého ó-, uo-, ů-, místo stč. z-ókov, z-uokov, z-ůkov atp. jest nč. z-okov podle nom. akk. okovy atd.; jenom v několika zbytcích – již nahoře uvedených, vůbec atd., doudl. zůpravdy atd. – zdloužení zůstalo.

Za o býváa.

179. To bývá porůznu v některých slovích jednotlivých a dialektických. Zejména:

1. V slc. rakyta, rásť, raz-, rázga, ražefi, za č. rokyta, rósti, roz-, rózha, rožeň, srov. § 37.

2. V rákos, rákosie a rokosie, rakoſie carex Veleš., rokoſſie carex Nom. 66ᵃ.

3. V pa-, pra- v. po, pro, na př. pomnieti a pamět, pro a praděd, srov. § 38. Tím a analogií odtud působící vznikají pak tvary dvoje, jedny s a a jiné s o, na př. pranárod a pronárod, – paprslek a poprslek, paprſlek ŠtítMus. 9ᵇ, poprſlek Štít. uč. 45ᵇ, – pavlaka a povlaka, pawlaka ML. 42ᵇ, powlaka byssus Ol. Prov. 31, 22, – pahrbek a pohrbek, pahrbek Veleš., pohrbek colliculus Diefenb. – O pamět, památka, pamatovati a pom-, pomať = pamět BartD. 62 (valašsk.), pomátka t. 103 (lašsk.), pomatovať t. 62 (valašsk.), t. 86 (starojické), pomatovat chod. 35, pak o pakostnice-pokostnice v. § 107.

o se přehlasuje v e.

180. Po souhláskách měkkých změnilo se o v e. Na př. podle sg. nom. akk. město žádáme také mořo, a jest moře; a podobně jest sg. vok. duše proti rybo, naše gen. našeho atd. proti to gen. toho atd., bolest, ručest atp. proti radost atd. Tak bylo a většinou dosud jest také ve slovanštině ostatní, změna tato jest obecně slovanská a tedy praslovanská; v. nahoře § 33. Nazývá se obyčejné přehláskou, poněvadž příčinou její je měkkost jako při změnách jiných, týmže jménem nazývaných (duša-dušě;, dušu-duši).

V češtině nalézáme o této přehlásce, co následuje.

a) V jistých případech má tu jazyk starý i nový (spisovný i obecný) o místo e. Případy ty jsou:

sg. dat. (lok.) oráčovi; stč. kralowi Pil. b, otczowi Pass. 418, towarziſſowi t. 457 a j., nč. jen -ovi, proti stsl. oračevi; –

du. dat. instr. oráčoma, mořoma; stč. svýma towarziſſoma Pass. 549. dvěma obyczeyoma Kruml. 47ᵇ, wieczcoma palpebris ŽGloss. 131, 4, [237]číslo strany tiskuwieczczoma ŽWittb. t., ŽKlem. t., plecoma ŽGloss. 90, 4 a j., proti stsl. oračema, moŕema; –

pl. nom. (vok.) oráčové; stč. biczowe ŽKlem. 24ᵃ, otczowe ŽWittb. 149, 6, boyowe Pass. 47 a j., nč. -ové, proti stsl. oračeve; –

pl. gen. oráčóv; do konczow ŽGloss. Deut. 22, ot krayow t. 134, 7, myezzyeczow LMar. 6, ſczenczow ŽWittb. 56, 5, od muzow Pass. 299, mnoho kroſſow Hrad. 133ᵃ, konow DalC. 13 a j., nč. -ův = -óv, proti stsl. oračevъ; –

pl. dat. oráčóm; prospi kureneom MVerb., lekarsom ApD. c, konom tvým ŽWittb. Hab. 15 t. j. koňóm, wyeznom Pass. 54 t. j. vězňóm, k bogóm Ol. Num. 1, 32 a j., nč. -ům = -óm, proti stsl. oračemъ; – mořóm; ſrdczom Štít. ř. 41ᵃt. 158ᵃ a j., proti stsl. moŕemъ; –

slabika příponová -ov-; na př. kralow Jid. 12 (regis), hlava umrlczowa Pass. 296 atp. proti stsl. -evъ atd.; oraczowiczi Pass. 387 atp. proti stsl. -evištь; křovie, krzowye AlxV. 2255 atp. proti stsl.-evьje; bičovati, bojovati atp. proti stsl. -evati; –

složeniny s kmenovou koncovkou -(j)o v členu prvním; na př. lícoměrný, lijczomyernij pokrytci Štít. ř. 181ᵇ, lijczomyerſtwo t. 134ᵇ, lyczomyernyk Rozk. 1603 a j.; ovoco-nosný, zemi owoczonoſnu ŽKap. 106, 3 4 cizo-ložec, s czyzolozczy ŽWittb. 49, 18; proti stsl. lice mêrьnъ atd. .

Samohlásku o místo žadané přehlásky e nalézáme v těchto případech již v stč. textech nejstarších. Tak zejména v bohemikách kroniky Kosmovy v rukopisích starších (XII a XIII stol.) Wirsovici Kosm1.I. 34, Wrisovici KosmA. t. atd.; v ABoh. listy papeſchovi 40ᵃ; v MVerb. prospi kureneom (MVerb. doklad sem hledící jen ten); v HomOp. moloue (též); v ŽGloss. czieſzarzowſtwo 85, 16, do konczow Deut. 22, lowcoweho 90, 3, ohnouata mluwa 118, 140, otwirzowati 94, 8, plecoma 90, 4, wieczcoma 131, 4, ot krayov 134, 7, (wz)boiowachu 119, 7 (doklady tu jen tyto); v Túl. cralowſtwo 91ᵃ, kralowſtwu t. (též); v AlxH. czizuczow 2, 29, t. 3, 26, kralowu 5, 14 (též); také památky z doby ok. r. 1300 mají z pravidla o, lekarsom ApD. c, kralow Jid. 12 (regis), myezzyeczow LMar. 6 atd.; v Pass. (části starší) jest o pravidlem, pasa rityerzoweho 323 atd. Jenom le nalézáme psáno v době ok. r. 1300 vedle ľo, craleuati Kunh. 151ᵃ, uuzdaleuati 150ᵇ mé kralewee Pil. c, kralewzkă t. b, po kralewzkeem právu t. kralewny Pass. 323 atd.; ale toto le může býti místo lě (podle § 156 A), proto můžeme zde k němu prozatím nehleděti, a svědectví z textů nejstarších pro naši otázku vyplývající tedy jest, že v případech nahoře vytčených bylo o (proti stsl. e).

V týchže případech má o také polština a lužická srbština, je to tedy zvláštnost západoslovanská: v slovanštině západní přehláska o-e v těchto případech buď nepronikla, anebo pronikla, ale jest analogií parallelníeh tvarů tvrdých již v době staré (před stol. XII) zase zrušena (byl sg. dat. [238]číslo strany tiskuoráčevi, a změněn v oráčovi podle chlapovi atd.); výklad druhý – že přehláska oráčevi atd. také v češtině bývala, ale již v době staré jest zrušena – je pravdě podobnější vzhledem k tomu, že není viděti příčiny, proč by se při obecném přehlasování o-e byly měly v slovanštině západní vyjímati případy zde (v a) vytčené, a vzhledem ke stejnému rušení, o kterém v b) je řeč. –

V týchže případech – nahoře vytčených – mění se o, ó v ě, ie; o tom v. § náledující. –

b) V případech ostatních – kromě a) – je přehláska o-e provedena pravidelně; ale časem ruší se také ve mnohých z případů těchto: na místo tvarů s přehláskou e vstupují tvary nové s o, ovšem že opět vlivem parallelních tvarů tvrdých, mořo podle město atp. Rušení toto je většinou z doby novější a proniká zvláště v některých nářečích. Případy, ve kterých se to děje, jsou:

sg. vok. duše, panoše; dušo mor. (BartD. 7 a j.) a slc.; ob. Káčo, Mářo; pašo, pane Mášo; stč. báťo, batho DalH. 30, bato DalC. t. a j., milý bato Marg. 424; –

sg. nom. akk. moře; mořo, polo, vajco BartD. 84 (starojick.), vajco, ohniščo t. 39 (hrozenk.), lico, srco, słunco, łožo t. 98 (lašsk.), polo, srco, vajco Pastrn. 106 (slc.); –

sg. nom., akk., gen., dat. a lok. zájmenného sklonění moje, naše, je-, če- atp.; mojo, tvojo, svojo m. moje atd., našo, vašo m. naše atd., dvojo, trojo m. dvoje atd., čoho, všoho atp. m. čeho atd., čomu, mojomu atp. m. čemu atd., v čom, v ňom, ve všom, mojom, našom m. v čem atd., srov. BartD. 84 (starojick.), 98 (lašsk.) a j., Dušek, Listy filol. 1883, 426, 429 a j., chod. 40, Kotsm. 7 (doudl.); – také v Hrad. je snad w nomzto 115ᵃ m. v ňemžto a možná, že je to starý tvar dial. v-ňom; ale v rkp. tom je mnohdy těžko rozeznati e a o, proto je to doklad nejistý; –

složeniny jako Vyšehrad-Vyšohrad Kotsm. 7 (doudl., též středočesk.); – subst. macecha stsl. maštecha, macocha Beck. 1, 128, t. 2, 15 a j., Kotsm. 7 (doudl.), BartD. 7 (zlin.).

o slabik měkkých se mění v ě.

181. V případech, v § předcházejícím pod a) vyčtených, mění se o, ó po souhláskách měkkých v ě ie. Uvedu nejprvé některé příklady:

sg. dat. lok. oráčěvi; o diediczyewi Hrad. 1ᵃ, gieziuſiewi t. 74ᵇ, gieziſſiewi t. 75ᵃ, iudaſſiewi t 77ᵃ, czieſſarziewi t. 86ᵇ, Gydaſſyewy Kruml. 66ᵇ, moyżieſiewi Ol. Ex. 3, 4, lukaſſyewi Koř. 33ᵃ (předml.); –

du. dat. instr. oráčěma, mořěma; dvěma zlodiegiema Hrad. 90ᵃ; – pl. nom. vok. oráčěvé, všichni leycherziewe Hrad. 16ᵇ, dſſtieue Ol. Gen. 8, 2; –

[239]číslo strany tiskupl. gen. oráčěv, -čiev (kvantita nejistá); devět mieſſiecziew Hrad. 63ᵃ. svých rytierziew t. 93ᵃ, ſlechtiecziew t. 100ᵃ, paterziew t. 112ᵇ, osm kroſſiew t. 113ᵃ, sňatek zlodiegiew t. 114ᵃ, oracziew t. 114ᵇ, těch kolacziew t. 137ᵃ (2krát); všěch zwolenczyew Modl. 37ᵃ, myeſyeczyew t. 59ᵃ, všěch kaczyerzyew t. 67ᵇ, wyeznyew t. 119ᵃ, do kragyew t. 128ᵃ; turnegyew Vít. 67ᵇ, bogyew t.; šest set tiſycziew mużiew Ol. Ex. 12, 37, těchto obyczegiew t. 12, 16, ku posilevání ohnyew t. 35, 14; –

pl. dat. oráčiem, mořiem, zúž. -ím; těm nyemczyem Hrad. 25ᵇ, to miesto dachu czuzozemcziem t. 25ᵃ, kakým czuzozemcziem t., rytierziem svým t. 106ᵇ, zlodiegiem t. 115ᵃ, konyem nezajímajě t. 132ᵇ; otczyem svým Modl. 116ᵇ, wyeznyem t. 128ᵃ; k svým muziem Pass. 43 (část mladší); poviem zenciem EvZimn. 12; k otcziem Ol. Gen. 15, 15, přikáza towarzyſſyem t. Jos. 10, 27; proti červeným pupenczym Lék. 61ᵇ, nč. koním;– vzešla pravým ſrdcziem radost ŽWittb. 96, 11, našim ſrdczyem Modl. lb, k ſrdciem Ol. 2. Par. 32, 6, nč. srdcím; –

slabika příponová -ěv-: gieziuſiew učenník Hrad. 84ᵃ (2krát), gieziuſiewo tělo t. 92ᵇ, gieziuſiewa slova t. 85ᵃ, czieſſarziewy milosti t. 86ᵇ, slovo otcziewo t. 47ᵇ, v kayſaſſyewie domě t. 74ᵃ; k súdu cyeſarzyewu Koř. Skutk. 25, 10 a j. ; – sto kygiewych ran Hrad. 100ᵃ, den bogiewy ŽKap. 77, 9; – za ſkopcziewynu Hrad. 135ᵇ; – pnyewie kopáše t. 5ᵃ; – smutné utieſſiewaſſe Hrad. 8ᵇ, běsy othonyewal t. 18ᵇ, wzbraniewal t. 31ᵇ, bicziewali t. 52ᵃ, ukrziziewali t. 83ᵇ, tancziewati t. 96ᵇ, čbán se počě pohrziziewati t. 130ᵇ; ſpogyewana Modl. 56ᵃ; obcziewati ŽKap. 140, 4; rozmnozziewaſſe Ol. 2. Mach. 8, 7, vmenyewali t. 13, 19 atd.; –

složenina: ovocě-nosný, oliva owoczienoſna ŽKap. 51, 10.

Psané v těchto dokladech ie, ye něm e, é nýbrž ě, ie, jotace tu psaná je zároveň fonetická. Když pak jotace vůbec byla sklesla, je i zde e, é za starší ě, ie, a doklady z fase této (po sklesnutí jotace) jsou ovšem doklady pro změnu o-ě, nikoli pro starou přehlásku o-e. Na př. sg. dat. králi artuſſewi TandZ. 165ᵃ t. j. Artuševi je ze staršího Artušěvi, nikoli pak přehláska stará, jako snad stsl. oračevi; rovněž tak du. dat. instr. towarziſſema TandZ. 182ᵃ, plecema Vel. Jg., pl. gen. tvých meczew Hod. 87, pl. dat. pyeſczem AlxV. 468, vlí milost ſrdczem Hod. 26ᵇ, adj. k vojště artuſſewie Tand. 164ᵇ (fem.) verb. wogewaly AlxV. 796, bojevati Sajfr. 22, 31 atd.

Také le v případech těchto patří beze vší pochyby sem a nikoli do § předcházejícího, t. j. je to místo *lě, a nikoli stará přehláska ľo-le. Svědčí tomu předně ta okolnost, že le je pravidelná střidnice žádaného *lě (stsl. lêsъ stč. les atd., v. § 156 A), a dále ta věc vážná, že přehlásku o-e v případech sem patřících odjinud odnikud dosvědčenu nemáme. Proto pokládám na př. sg. dat. svému kralewy Vít. 21ᵃ za tvar střídný s oračěvi (tedy m. *králěvi, a nikoli = stsl. kraľevi), a rovněž tak kladu pl. nom. [240]číslo strany tiskuuhleue Ol. 2. Reg. 22, 9 na roveň s oráčěvé, pl. gen. pět kralew Ol. Jos. 10, 5 na roveň s gen. oráčěv, -čiev, pl. dat. všěm kralem AlxV. 516 s dat. oráčiem, adj. kralewee Pil. c, kralewzkă Pil. b atp. s adj. oráčěv, kyjěvý atd., verb. craleuati Kunh. 151ᵃ, uuzdaleuati t. 150ᵇ atp. s tancěvati atd.

Počítáme-li pak doklady tyto s le také sem, tedy nalézáme: proměna o-ě po souhláskách měkkých je doložena z doby ok. r. 1300 (Kunh.) až do sklonku stol. XV (a dílem i potom); v době té nevyskytuje se v textech všech, nýbrž jenom v některých, a ani v těch nevyskytuje se ě za o veskrze a kdykoli mu je příležitost, nýbrž jenom porůznu a vedle o, na př. v Hrad. mieſſieczow 67ᵃ, kroſſow 133ᵃ vedle ſlechticziew 100ᵃ, těch kolacziew 137ᵃ atd., v Modl. pſanczow 33ᵇ, pokrytczow 68ᵃ vedle všech zwolenczyew 37ᵃ, devět myeſyeczyew 59ᵃ, v list. z r. 1497 (Arch. Český, I, 354) mlýn Kubaňov a mlýn Kubaněvského atd.; textů s ě časem přibývá a jest jich ve stol. XV poměrně nejvíce; potom zvláštnost tato rychle zaniká, jazyk Háj., Vel., bible Br. atd. je v této příčině roven nč., bojevati v Sajfr. (1615) a nč. knižné králevic jsou archaismy, které se s jazykem svých dob neshodují; nč. dějepis, tajeplný atp. jsou chybné utvořené tvary nové místo dějopis atd.; jenom v dat. pl. koním (zúž. z -iem) a v témž pádě vzoru moře, mořím (z -iem) atd. dochoval se pravý reflex bývalého ie z ó; úhrnem tedy je to změna, která jen ve XIV a XV stol. znatelně proniká, avšak i tu jen porůznu se vyskytuje, a jenom v pl. dat. mořiem nč. mořím atd. pravidlem se stala a zůstala.

Jde ještě o vznik této změny. Mám za to, že vznikla analogií: vedle pl. dat. oráčóm, mořóm atd. byly dat. pl. Dušiem, panošiem, paniem, sudiem atp., podle těchto pak utvořeny také dat. oráčiem, mořiem atd.; vedle du. dat. instr. oráčoma, mořoma atd. bylo dušěma, panošěma atd., a podle tohoto utvořeno také oráčěma, mořěma; odtud pak přenášeno ě (ie) na místo o (ó) také do tvarů jiných, u kterých analogie nemohla působiti bezprostředné: na př. vedle sg. dat. oráčovi a pl. nom. oráčové nebylo tvaru parallelniho s ě, který by byl přímo pobádal ke změně v oráčěvi, oráčěvé, ale když v pl. dat. oráčóm a du. dat. instr. oráčoma slabika čo (čó) ustupovala slabice čě (čie), podléhala změně stejné slabika táž také v sg. dat. oráčovi-oráčěvi, pl. nom. oráčové-oráčěvé atd.

Změna o v e mimo přehlásku.

182. V přehlásce duše m. *dušo atd. je změněno o v e působením souhlásky měkké a v době staré, praslovanské (v. § 180). Vedle toho jsou některé případy, kde za starší a náležité o později jest e a příčinou změny není měkkost.

1. Za starší nohet je později nehet, za paznohet pak paznehet. Na př. nohet Boh. min. 21ᵇ paznohet Ol. Lev. 14, 4, paznohti ungulas ŽKlem. [241]číslo strany tisku69, 32, paznoht RostlB. 145ᵇ atd., a nehet Rozk. 2365, paznehet Ol. Lev. 11, 3, pazdnehty ŽWittb. 68, 32 atd., tvary s -o- i s -e- jsou již stč. Že tvary s -o- jsou starší a původní, svědčí stsl. nogъtь, paznogъtь, rus. nogotь, paznogotь, pol. nogieć, paznogieć, srbchorv. nokat atd., lit. naga kopyto z pův. noga atd. Změna o-e stala se tedy na půdě české. Příčina není jasna; nejspíše e slabiky následující k tomu přispělo, aby se vyslovovalo e místo o také v slabice předcházející (srov. § 221).

2. Za starší tobú, sobú je později tebú, sebú, nč. tebou, sebou. Na př. přěd ſobu ŽGloss. 85, 14, ſ tobu Kunh. 151ᵃ, z ſobu t. 148ᵇ, přěd tobu ŽKlem. 37ᵇ a j., s tobu Pass. 294 a j., přěd tobu ŽWittb. 9, 10, przieſobu t. 85, 14, mezi ſobu Hrad. 15ᵇ, ſobu DalC. 85, Modl. 51ᵃ, mezi suobú List. z r. 1386 (Výb. I, 1014), tobuv Pror. 27ᵃ, ſobuv t. 118ᵃ a j., me i ſobu Pulk. 69ᵇ a j., mluvím ſſ tobu Koř. Jan. 4, 26, za ſobu t. 1, 38 a j., mezi ſobu Přib. 21b; vedle toho: přěd tebu ŽKlem. 27ᵇ a j., s ſebu Pass. 337, ſebu DalC. 11, tebu Modl. 3ᵃ, ſſebu t., přěd tebuv Pror. 7ᵃ, já hrdám tebvv Štít. ř. 130ᵇ, nic bychom nemohli sami ſebvv t. 152ᵇ atd. Texty nejstarší až do doby ok. r. 1300 mají pravidlem tobú, sobú; ve stol. XIV vystupuje také tebú, sebú: v ŽKlem., Pass., DalC., Modl., Pror. a j. jest oboje vedle sebe, ale tebú, sebú víc a více ovládá; ve stol. XV je tebú, sebú již pravidlem, a tobú, sobú archaismem. Změna o-e stala se zde na půdě české, a stala se zajisté vlivem gen. tebe, sebe.

Stejnou analogií změnil se také dat. tobě, sobě v dial. tebě, sebě ; na př. tebě, sebě Kotsm. 10 (doudl.), já ti tebě dám t. 28; žádnému sem růže nedávala ani tebě nedám Suš. 353; slc. já tebe povim, k sebe (Listy filol. 1883, 412 a 415).

V Krist. 11ᵃ psáno zpóſebeno m. zpósobeno, doklad trvám ojedinělý a bezpochyby omyl.

3. V zájm. kto, kdo, čso, co mění se -o v -e a jest kte, kde, čse, ce; za oboje je pak odsutím samohlásky kt’, čs’ atd. Na př. v to sě nykte nechce otdati DalC. úv. I, pak-li sě kte nás kterému protivil Kat. 122, ano jeho nyktee (zdlouž. emfatické) nesáhá Krist. 95ᵇ, ktez (ve významu plur. jsú jemu živi byli NRada 1959, nikde nevědieše Hrad. 5ᵃ, t. 65ᵃ; za nicſe ŽGloss. 89, 5, nyczſſe ŽWittb. t., nyczſe ŽKlem. t., AlxV. 224; netbaj nycze nato Jid. 109, já se už nice strašidla nebojím Suš. 706; tejně nemluvil jem nycee (zdlouž. emfatické) EvZimn. 43; slc. nik (m. nikt’); zlí niczſ nejmajú na neb̌u, vy nicſ na zemi Túl. 12ᵇt. j. ničs’, nhiczs jiného DalH. 30, nerocď nyczſſ stýskati sobě Kat. 168; nycz Jid. 165 atd.; v ňemž sě sta nyecz AlxB. 2, 38 t. j. ně-c’.

4. Totéž déje se v adverbiích zájmenných s konc. -mo, -ko: kamo-kame-kam’, tako-take (také)-tak’. Na př. kamoſkoliwyek Túl. 30ᵇ, kamo sě jest děl Kat. 112; nykame PassKlem. 69ᵃ nykame sem nešel Otc. 75ᵇ; kam myslíš Jid. 133; „semo tamo“ říkají někteří za dob Blahoslavových, [242]číslo strany tisku„affectantes archaismos, lépe říci sem tam“ Blah. 270; íakos na nebi jsi slavně, takos v oplatcě jsi divně Kunh. 148ᵃ; yakoz smy slyšěli, takez smy viděli ŽWittb. 47, 9; yakeze anděli poselstvie dějí, takeze svaty Jan Pass. 277; iakez otec křiesí mrtvé takez i syn Krist. 64ᵇ; jsem tak v sboží rozplozena, yakz toho nevědě čísla Kat. 16, nč. jak, tak atd.

5. Podle toho mění pak také některá jiná slovce nesklonná koncovku svou náležitou -o v -e(é). Na př. nadarmo-nadarme PassKlem. 141ᵇ; nedávno-nedávné, v minulých ted nedawnéž letech Hrub. 77ᵇ, nedawneez t. 94ᵇ a j.; nyníčko-nyníčké, kteráž (slova) jest nynijczkee pověděl Hrub. 241ᵇ; najprvo (t j. positiv prvo se superlativním naj-, srov. stč. najprvní) a najprvé, nayprwo Hrad. 14ᵇ, nayprvé Br. Num. 10, 13 (prvé není komparativ, ten zněl by prvějie a nebyl by stažen). Pro teprvo-teprve nemám dokladů starých; stč. je teprvo, teprwo Alb. 54ᵇ ML. 105ᵃ, Kruml. 224ᵇ, a teprv Štít. uč. 129ᵃ atp., teprve přiděláno trvám až později.

6. Kromě toho vyskytuje se změna o-e porůznu v slovích dialektických. Na př. za náležité o v čočka je čečka Kotsm. 7 (doudl., srov. luž.-srb. sok, odtud i šočovice m. sočovice, a čočka, Mikl. Etym. Wtb. s. v. sok); za šlohat Šemb. 28 (vých.-česk.) a Kotsm. 10 (doudl.) ze stněm, slahan, slahen je dial. šlehat, Matzenauer Cizí slova s. v.; za domů, dolů je demů, delů chod. 40 a Šemb. 15 (domažl.); za kromě, Kroměžíř, hospoda je krem, Kremeríž, hespoda BartD. 40 (hrozenk.); za sotva je setva t. 62 (valašsk.); za tolik, kolik, jenom je telko, kelko t. 116 (lašsk.), enem t. 62 (valašsk.) a j.; za tento atd. je tente, táte, tote t. 10 (zlin.); za pro je slc. pre.

Tu všude je změna o-e patrné z doby teprve české a namnoze z doby pozdní. Nepatří sem slc. loboda č. lebeda, s rozdílem starým, jak svědčí pol. łoboda a rus. lebeda atd.

Podle Mikl. Etym. Wtb. 61 a Gramm. I² 505 jest změna o-e také v adj. hezký, podle rus. gožij aptus a č. hodný

ó se mění v uo, ů.

183. Dlouhé ó se mění v uo, a toto dále v ů (= ū); na př. bóh-buoh-bůh. Změnu ó-uo (a podobné jiné, v. §§ 197 a 217) nazývám rozšířením, změna pak uo-ū (psané ů) jest patrné stažení.

Změně v uo podléhá ó všeliké; na př. bóh-buoh, v-ósobě – v-uosobě, zóstati-zuostati.

Příčinou změny ó-uo jest délka, neboť ve slovích příbuzných tu bývá tu nebývá, podle toho, je-li slabika dlouhá či krátká; na př. jest nom. buoh (–) a gen. boha (~~), jest vuodcě (- ~) a voditi (~~~) atd. Kde místo žádaného uo jest o, tu zkrátilo se starší ó v o a šíření v uo tu ovšem nebylo oprávněno, na př. stč. pl. gen. nóh, nooh Pror. 26ᵃ atp., zkrátil se v noh (podle nom. noha, gen. nohy atd.) a to zůstalo; a kde naopak jest uo [243]číslo strany tiskumísto žádaného o, tam dostalo se analogií, na př. gen. buoha Krist. 1ᵃ, místo boha a podle nom. buoh. –

Změna ó-uo-ů děje se na půdě české a v době historické. Máme popsati její šíření. Tu bude ukázati: jak dlouho se drží ó v textech starých, kdy se tu začíná uo a jak dlouho trvá, kdy se začíná ů, a konečně jaký je stav nynější.

a) Jak dlouhó se drží ó. Tu jde o doklady nejmladší. V ŽKlem. je ještě vždy ó. V ŽWittb. skoro vždy. V MastDrk. (z let asi 1365–1385) jest mimo buoh 99 a Stuoymy 321 vždycky ó. V AlxV. jest veskrze ó, mimo duol 1727. A ještě v Koř. má ó převahu, na př. v evang. Mark. je vždycky, mimo ſuol (4krát), buoh (2krát) a puol. V NRadě jest ó i uo, poſlow 2, moz (móž) 135, woli 1332 a j., a wuokol 36, muozie (móže) 91, wuoly 119 a j. V OtcB. je pravidlem uo, mimo plur. dat. Pád tento psán zde a ještě dlouho potom -om, na př. otcom OtcB. 49ᵃ, k neduhom t. 51ᵇ, mnychom Otc. 18ᵃ, dyablom t. 22ᵇ, svým ſlužebnijkom Háj. 96ᵃ atd., velmi často v ChelčP. (v díle I. vždy, v II. skoro vždy), a ještě u Vorličného (1553, v ukázce v Tomsově Chrestomathii); tu však jest připomenouti, že koncovka tato v některých nářečích je krátká – na př. hadom, rakom, dubom Šemb. 17 (domažl.), Kotsm. 8 a 22 (doudl.), mor. chłapom BartD. 9 (zlin.), 52 (starojick.) a j., slc. chlapom atd. – a že tedy byla bezpochyby krátká i ve vytčených dokladech jazyka staršího. Ve VelKal. (1578) je psáno nedowěru 97, protah 110 atp.; také to není staré ó, nýbrž Veleslavín měl zde krátké o.

b) Kdy se začíná uo a jak dlouho trvá. Při prvém jde o doklady nejstarší, při druhém o nejmladší. K oněm patří: wduowi ŽKlem. 150ᵇ (v litaniích), k-uobranyenyu t. 21, 20; huorze UmR. 116 (kompt., v UmR. jen ten doklad) w uonomno kútě Mast. 84. t. 329; buoh Pass. 286, duoſtoynye t. 285, ſwuoi duom t. 287, w ſkuorzie t. 288, ſuoliwowym t. 286 a j.; wuole ŽWittb. 1, 2 (v ŽWittb. velmi zřídka uo); buoh Hrad. 2ᵇ puol t. 128ᵃ, wuoczy t. 54ᵇ, ſ uocztem t. 52ᵃ, k uoczaſſu t. 130ᵃ atd.; – k nejmladším: kuoň ſwuog Háj. 50ᵃ, na ſwuog dwuor t. 13ᵇ a j., rytmuow Lupáč (1584) atd.; Hájek (1541) má častěji uo než ů, VelKal. (1578) obojího asi stejně, bible Kral. (1579–93) pak má již z pravidla ů (ú).

c) Kdy se začíná ů. Tu jde o doklady nejstarší. Takové jsou ze stol. XIV: buh DalC. 76, Skuro t. 98, ruzdie Pass. 119 (část mladší), w ukole habitatis orbem ŽKap. 48, 2, w upoczie in petra t. 60, 3, k utczy Vít. 39ᵇ (tutéž bylo psáno -u- a jest opraveno v buoh 21ᵇ, nemuoz 32ᵇ), kterýž zuſtane List. z r. 1388, pugdete Pror. Jer. 29, 12, angeluv Sequ. 356, muzem possumus EvVíd. 13, pugdu t. 21, pude t. 57, činil wuly jeho 19 a j.; hojnější jsou doklady v stol. XV: mnoho ſwazkuw ROlB. 3ᵃ, nemuzeſs Brig. 85ᵇ, z uwecz t. 161ᵃ, ruſty EvOl. 124ᵃ, luzze t. 125ᵇ, ſtul t. 176ᵃ, hruzy t. 111ᵇ, panv vašich t. 154ᵃ, ſynv israhelských t. 135ᵇ, [244]číslo strany tiskumnožství welbludu t. 99ᵃ a j. (v EvOl. dosti často), wule Otc. 128ᵃ, wzhuru t. 185ᵃ, věc můz se napraviti t. 81ᵃ (nejstarší doklad s literou ů; nesprávné je domnění, že bratr Jan Roh literu tu vymyslil Blah. 25 a ČČMus. 1862, 31) atd.

Jest tedy v dokladech dosvědčeno ó do pol. stol. XV (NRada, kromě pl. dat. -om, který je ještě u Vorličného v pol. XVI a který zkrácen ve mnohých nářečích se drží dosud); vedle toho vystupuje uo již v 1.pol. XIV (ŽKlem. atd.) a drží se v písmě ještě na sklonku XVI (Lupáč); a vedle toho jest ů (psané u, ú, ů a j.) od pol. XIV (DalC. atd.). Od pol. XIV do pol. XV jsou fase ó – uo – ů vedle sebe; proto mívají rukopisy z této doby doklady pro všecky, na př. v DalC. jest a) boh 18, wzhoru 8, ſkoro 10, b) buoh 23, t. 29, wzhuoru 58, c) buh 28, t. 76, ſkuro 98; v EvVíd. a) bude woly jeho činiti Jan 7, 17, mozete Mat. 20, 23, b) královstvie buozye Luk. 11, 20, c) abych činil wuly jeho Jan 4, 34, muzem possumus Mat. 20,23, w dul upadnú Mat. 15, 14; atd. Změna všecka – ó v uo a dále v ů – vykonala se během stol. XIV až XVI. Rozumí se samo sebou, že přechody nebyly náhlé, nýbrž tvar s hláskou starší měl na začátku změny převahu, ale časem podléhal víc a více, až zanikl; celkem má ó převahu ve stol. XIV, uo v XV a ů v XVItém, od XVII pak jest ustálen způsob nč.

Také to se rozumí, že změna dříve pronikla v jazyku mluveném, než se nám obráží v písmě. Na př. psané uo drželo se ještě, když výslovnost již byla přešla k ů. Svědkem tomu jest Optat 1533, který psaní uo zavrhuje, poněvadž by prý „podle takového psaní v mluvení muselo býti divné aust křivení“, a odporoučí psáti ú; a jiné svědectví, že vyslovování ů bylo značně rozšířeno již v stol. XV a ovšem i v XVI, jest ve zvratné analogii, podle které také vlastní ú literami uo nebo dokonce uow se psává, na př. neodſtupuoy Comest. 119ᵇ, neodſtupuoyte t. 111ᵇ a j. (často v Comest.), jenž ſluol Mill. 48ᵇ (t. j. slúl), tuoz ſtranu t. 30ᵃ (túž), kteruoz věc t. 30ᵇ, buoynoſt NRada 707, waruog ſe Hořek. 13ᵇ a j., Figuoru Háj. herb. 161ᵃ, luona (měsíc) VelKal. 57, Juody t. 297 a j., čest andielſkuow EvOl. 12 a j., z obuow ſtran Mill. 40ᵃ (obú), neſſuow t. 42ᵇ (t. j. nesú, 3. plur.), mohuow t. 26ᵃ (o tom srov. § 198).

d) Stav nynější. V Čechách je všude ů; tvary sova-sůva atp. jsou duplikáty s rozdílnou kvantitou, sova atd. není odchylkou od pravidla. Na Moravě a ve Slezsku je dílem ó, na př. mój, tvój, dvór, vóz, pójdzem BartD. 40 (hrozenk.), nehledíc ke krátkému plur. dat. -om, chłapom, oknom, nožom, polom, psaňom atd. t. 17 (zlin.), 41 (uh.-slov.), 66 (valaš.), 82 (stran.), 92 (keleck.) a j.; dílem uo v různých odstínech, totiž jako vó, na př. kvóň (= stč. kuoň), kvórka BartD. 41 (hrozenk.), nebo jako uó, na př. muój, dvuór, vuóz t. 43 (březovsk., prý „zřetelná dvojhláska uó“), nebo jako vuó (po k, t, r), na př. kvuón (sic, = kůň), stvuóu (= stůl) t. 46 (lhoteck.), nebo prosté uo, na př. nuož, kuoň, stuol, bratruov, muoj, [245]číslo strany tiskutvuoj, svuoj t. 134 (sev.-opav.); dílem ů, na př. růža, chłapů BartD. 5 (zlin.), růj, lůj, pokůj, nebůj sa t. 85 (starojick.), bůh, dům, růžička, růženec t. 60 (valašsk. místy, slabiky zkráceny), hnůj, hůra, důle, půst, v půstě, ůsmý Btch. 423 (dol.-beč.), bul (m. bůl, zkráceno, gen. bolu), bur (gen. boru), ruh (gen. roha), strum (gen. stroma), muh (fem. mohła), rust (fem. rostla) a j., BartD. 103 (lašsk.). Na Slovensku je v nářečí spisovném uo (psáno ô), vedle toho pak v dialektech také o, ū, ou a též ua (nemuahem = nemôžem) Pastrn. 55, 144, 145.

V dialektech také podružné ó takto se mění. Na př. za české pohřeb, večer, led, šel, vrána jest předpokládati dialektické pohřób, večór atd., a z toho jest sev.-opav. pohřuob lok. na-pohřobě, večuor, luod, šuoł, vruona BartD. 134. V témže nářečí místy „každé téměř o, krátké i dlouhé, zní jako uo“, praví se na př. také uoči, uokno, mlekuo t. To způsobila bezpochyby analogie: dlouhé ó měnilo se v uo podle pravidla, a přes hranice pravidla zasaženo touže změnou i krátké o; odchylka tato mohla v nářečí sev.-opavském snadno vzniknouti, poněvadž tu všecky délky jsou zkráceny a tudíž rozdíl mezi ó a o přestal.

Také v stč. nalézáme dosti často psáno uo v slabikách, jež v nč. jsou krátké. Na př. v Krist. psáno nejen v nom. buoh (shodně s nč. bůh), nýbrž také v gen. a akk. buoha 1ᵃ, dat. buohu 1ᵃ, lok. o buozie 1ᵃ, instr. buohem 1ᵃ a adjekt. buozi 2ᵃ (t. j. buoží) atd., proti nč. boha atd. Odchylky tyto vysvětlují se nám analogií: dlouhé uo, které je právem v nom. buoh, přenáší se také do tvarů příbuzných, gen. buoha, adj. buoží atd. Těžší jsou vysvětliti odchylky následující: dyetatkuo KristTom. 2ᵃ, muohl t. 2ᵇ; zakuon, prokuop, kuoſtel, yakuo, czrnehuo ptáka, duobrzye, duobu, raduoſtywye, tuoho, tuowarzyſſſtwo, buohobuoyny, ſuobye, luody PassKlem. 126ᵇ–129ᵇ (v. Listy filol. 1884, 244); (hospodin) pro twe nabuozne a puokuorne wyery puotwrzenye tuo geſt tuobye ukazal t. 127ᵇ, až duo koſti t. 106ᵇ, nebuo t.; hřiechóm puoddana Vít. 1ᵃ; wuolal Brig. 48ᵇ, ſtwuorzil t. 18ᵃ, ſtwuorzen t. 11ᵃ klopuocze t. 62ᵃ; duokudz List. Poř. z r. 1493, puokud t. z r. 1482; atp. Z těchto odchylek mohou se některé zakládati na stč. kvantitě odchylné, na př. duobrzye (srov. nč. tūze), muohl (srov. lašské muh = móhł BartD. 103), zakuon (srov. lašské skun = skon, smrt BartD. 103), yakuo (srov. lašsk. jakuž t.), ale většinou nezbývá výklad jiný, než že je tu přes čáru, t. j. přes hranice pravidla měněno v uo také krátké o. Výklad tento jest pravdě podobný zvláště také vzhledem k tomu, že odchylky tohoto způsobu vyskytují se mimo PassKlem. nad míru zřídka; v PassKlem. pak může to býti individuální anebo dialektickou náklonností k této odchylce.

Povšimnutí také zasluhuje, že uo vůbec, a zvláště také uo za naše krátké o, v některých textech nejčastěji se vyskytuje po souhláskách retných a po předložkách. Na př. v Hrad. jenom buoh 2ᵇ a j. (72krát), [246]číslo strany tiskubuozie (3krát), puol 128ᵃ a j. (3krát), wuoczy 54ᵇ, kuoczaſſu 130ᵃ ſ uocztem 52ᵃ, ſuotpuſczenym 45ᵃ, zuobycziegie 47ᵃ; v KristTom. jsou doklady s uo většinou po retnicích a po předložkách; v Brig. jsou odchylky jako wuolal 48ᵇ atp. zvláště po retnicích; atd.

Nč. pravopis má ů za bývalé uo a ó. Ale vyskytují se tu některé omyly. Zejména psáno bývá druhdy nesprávně, nebo jest kolísání:

v impt. uj vzoru kupovati, chybné ůj; na př. milůgte Br. 14ᵇ, radůgte ſe t. 12ᵃ, obětůg t. 13ᵇ atd.; pamatůgme Nudož. 86ᵃ, warůgte ſe t.; vrarůg ſe Papr. Ob. 18, milůgte t. 25 a j. (často); milůg, milůgme Dolež. 102, Tham. 109, Tomsa 272; pozorůgme Rulík 31; chyba tato souvisí se psaním -uoj, neodſtupuoy Comest. 119ᵇ atd., o čemž v. nahoře v c); –

v brůna, chybně bruna; brůna = bílý kůň, ze stč. broný albus; mate se s vulg. braun = kůň hnědý, z něm.; –

v buvol, chybně bůvol, z ř. βούβαλος;–

chůravý, odchylně churavý, ze chvor-, stč. chvorý, koř. chver-;–

luza (lúza), chybně 1ůza; srov. lauza Har. Jg.; ze střhněm. lôse nhněm. los; cizí o se mění v u, nikoli v ů, srov. Jakub z Jacob, Šalomún a § 185; –

pruba (prúba), dial. prouba, chybně průba, ze střhněm. prôbe, a toto z ital. prova (v. § 185); –

zůna, chybně zuna; srov. sln. zona plevy, chorv., zonljiv granis inanibus Mikl. Etym. Wtb.; –

zůřivý, chybně zuřivý; srov. tvář zůřivá Br. Jer. 3, 12 a zuřivými t. Ezech. 25, 17; zuorziwie a na vzdoru Hrub. 408ᵇ, zuořiwěgij jemu hrozil Hořek. 13ᵃ; význam stč. zóřivý maturus (matorný člověk nebo zuorziwy Kruml. 157ᵃ) pošinut v alacer (člověk, jest li zorziwe mysli, nemá dosti na slyšení, ale chce i očima spatřiti Mand. 1ᵃ) a dále ve furibundus; –

v slovích některých cizích, na př. chybně Můza Poč. 80 a j., figůra t. 31, brošůrky t. 109; zejména též v biblickém jud-, chybně jůd-, na př. Sſymona a Jůdy VelKal. 307, Knijžata Jůdſká t. 195, Jůdyth t. 149; ve VelKal. psáno také Juod-: Sſymona a Juody 297 a j.

Změny podobné, dílem i stejné, vyskytují se také v jazycích jiných. V slovanštině patří sem zejména maloruské kōnь kuonь (v nář. sever.) - kunь (též) atp., Ogonowski Stud. 30; polské bóg-buog (v textech stpol.) – bug (u výslovnosti npol.) atp. t.; hornolužické bóh (gen. boha) vysl. buoh (krátce) Pfuhl, Laut- u. Formenl. 7; dluž. móžo (může) vysl. -uo-, Mucke 100; slovinské bōg (štýrské) – buog (benátské) – bug, buh (jihozáp.), Mikl. I³ 315. V jazycích jiných upomíná na touž změnu ital. luogo z. lŏcus (o krátké, ale přízvučné) atp., angl. oo změněné u výslovnosti v ū a zvláště německé ô-uo-ū, na př. sthněm. tôn, později tuon, pak thun; v němčině bylo uo za ô pravidlem od stol. X, staré ô drželo se však dialekticky vedle uo, a změna uo-ū- pronikla v němčině střední již ve stol. XII, srov. Weinhold, Mhd. Gramm. §§ 128 a 87. Za stejných pod [247]číslo strany tiskumínek mohou se vyvíjeti stejné změny hláskové samy sebou, a mohou samy sebou vésti i ke stejným koncům, na př. mezi angl. book vysl. būk a pol. bóg vysl. bug nemusí býti a není žádné souvislosti jiné, zevní. Ale s druhé strany přece nelze tvrditi, že by souvislosti takové, zevní, naprosto býti nemohlo, že by zejména změna ō-uo-ū, nově vzniklá v jazyku nebo nářečí některém, nebyla mohla býti podnětem, aby změna stejná nebo podobná vznikla také v jazyku nebo nářečí sousedním. Mně se zejména podobá, že zevní taková souvislost jest mezi touto změnou v němčině a v češtině: že německá změna ō-uo-ū byla podnětem stejné změně české. Prostředníky tohoto podnětu mohli býti Němci, mezi Čechy bytující; od nich mohlo se poznati a po nich mohlo se napodobiti ō-uo a uo-ū nejdříve v kruzích jim nejbližších, dvorských, panských a kupeckých; odtud mohla se šířit i změna tato do vrstev českých ostatních; a odtud dále na východ. Jistoty v tom ovšem není, neboť a posse ad esse non valet conclusio; ale podobným zdá se mi výklad ten vzhledem k tomu, že máme v češtině změn samohláskových několik, k nimž se v němčině analogie starší nalézají (srov. kromě ō-uo-ū českou přehlásku a-ě a něm. a-e, č. přehl. u-i a něm. u-ű, č. ú-au-ou a něm. ū-au, č. ý-aj-ej a něm. ī ei, ai).

o, ó mění se porůznu v u, y, ú (ou).

181. Máme zde na mysli tuto změnu v slovích domácích (o stejné změně v slovích přejatých v. § násl.). Doklady jsou dílem v některých slovích jednotlivých, dílem v některých nářečích.

o–u, y. Za stč. a jihoslovanské ostroha je nč. ostruha; podobá se že změna ta se stala mylným spojením se struh-, strouhati.

V nář. dolnobečevském jest kmucháček, tunóť, utunóť, zbunik (zbojník) Btch. 424; – v lašském jest um, un za om, on, na př. strum (strom) gen. struma, hrum gen. hruma, duma (doma), kumin, pumoc, pumož, zapumněli, zvun gen. zvuna, jabłuň gen. jabłuně, un (on) fem. una neutr. uno atd., BartD. 102; ale tu (v nářečí lašském) předpokládati jest, že bylo v případech vytčených ó (dlouhé), z něhož vzniklo ů, a z tohoto zkrácením u; – v nář. v Komíně u Brna je každé o změněno v u, Šemb. 102 (buruvica m. borovice, gen. tuhu atd.); – v nář. doudlebském a ostravickém je tynu m. tonu, tynout, potynout Kotsm. 10, tynuć, věneček tyne Šemb. 59, BartD. 104; postup tu byl trvám ton-tun-tyn.

ó–ú, ou. Při změně této byl postup ten, že ó podle pravidla obecného se změnilo v uo a toto dále v ů; toto pak ů, jsouc zněním stejné s ú, bylo zasaženo změnou obecnou ú-(au-)ou (súd-saud-soud, v. § 197); tedy postup: ó-uo-ů-(au-)ou. Na př. příkop, demin.-kópek,-kuopek nč. příkůpek, a místy příkoupek; mozol, dial. *mozól, mozoul; stč. vóz, vuoz, nč. Vůz [248]číslo strany tiskua dial. vouz BartD. 52 (dolsk. ve skupině b; tu mění sc též ú v ou: lúka-łouka, dlúho-dłouho atd. t.) a 92 (keleck., v nářečí tom mění se ú v ou: - stodolú – za stodołou atd. t.); stč. róžé, ruože, nč. růže a dial. rouža BartD. 52 (dolsk.) a 92 (keleck.); hróza, hruoza, hrůza a keleck. hrouza t. 92; pl. gen. -óv, -uov, -ův, -ů a dolsk. -ou, u sousedou t. 52, keleck. -ou, u sedłákou t. 92, zemjakou Šemb. 54, podkrk. . -ou ve rčení: spadl se schodou atp. Us.; adjekt. -óv, -uov, -ův, -ů a dolsk. -ou, sousedou chlapec BartD. 52; stč. zótvierati, zuotvierati, nč. *zůtvírati a doudl. zoutfírat Kotsm. 8; rozžíhati, zdlouž. rózžíhati, ruoz-, růz- a doudl. ruožihat Kotsm. 9; jm. vlastní Živohošť-Živohoušť ČČM. 1830, 334, Jaroš-Jaroušek atp.

Sem patří také o zdlouž. v ou v rosa-zarousati, bořiti-bourati (zdá se že vlivem subst. bouře), brod, broditi-brouzdati, chromý-pochroumati. Ale nepatří sem ou v dat. prsoum, kolenoum atp.: tu nevzniklo -oum z-ům, nýbrž jsou to novotvary, v nichž ke gen. du. prsou atd. přidána pro dativ koncovka -m (a podobně pro lok. -ch, prsouch atd.).

Cizí o.

185. V slovích přejatých cizí o někdy zůstává, na př. groš z lat. grossus, – koštovati z něm. kosten, – por (rostl.) ze sthněm. phorro n. porro Mikl. Fremdw. 119, – stč. koltra z ital. coltra t. 99 atd.

Často bývá cizí o, ó změněno v u, ú (au, ou). Na př. Jakub, Mikuláš, Šalomún atp., z Jacob atd.; rulant DalC. 90 stněm. Rôlant; z napule LékB. 289ᵃ, šafrán tuſſkanſky t. 224ᵃ; biskup stsl. biskupъ. sthněm. biscoſ: herczuk Pulk. 134ᵃ; koruna, korunu DalC. 32 a j., korunovati, stč. též koron-, korona DalC. 24, coronowan t. 97 a j.; ústřice lat. ostreum přijato z media německého, ūster (sthněm.), Auster; a taktéž kuchař, kuchyně atd., lat. coqu-, sthněm. chuhhina; rúra nč. roura ze stněm. rôra, rôre; taktéž prúba, prouba střhněm. prôbe (a toto z ital. prova); luza vysl. lúza, lauza Har. Jg., ze stněm. adj. lôs = volný, nevázaný (Wackernagel Wtb.); coul z něm. Zoll; truc, trumpeta, lutrie, remunda z troz, Trotz atd.; dolnobeč. fazula Btch. 424; podkrk. a j. kartoun, meloun, citroun, patroun, dragoun, kanoun, pantalouny, profous a j. ČČMus. 1804, 56.

V několika příkladech jest o změněno v a: varhany stněm, organâ fem., z lat. organum, ob. apatyka; – hana, šanovati, klášter ze stněm, hôn, schônen, klôster, srov. § 93 č. 5.

V stč. manstýř, svátým manſtyrzem Hrad. 15ᵇ, z lat. monasterium jest a vlivem latinské slabiky druhé, srov. srb. manastir, pol. manasterz.

o se přisouvá.

186. o bývá přisuto v dialektech, jako střídnice za přisuté spisovné a západočeské o. Na př. v slc. mozok, č. mozek stč. mozh, z mozgъ; [249]číslo strany tiskurovněž tak slc. mezok. č. mezek, stč. mezh, z mezgъ; slc. som, č. jsem; doudl. též som, Kotsm. 10. Podobně sedom BartD. 45 (lhoteck.), sedom razy Suš. 353, part. pásoł, pékoł, spádoł BartD. 40 (hrozenk.), slc. niesol (č. nesl), viedol, piekol atd. V han. sedom, vosom jest o z u, vsuto tu tedy vlastně -u- Neoral 6. Příklady toho z doby staré jsou: (já) negſom EvVíd. 61, nynie ſom pravil t. 50. Vložené tu o je pohybné, jako jeho střídnice e: mezok gen. mezka, niesol fem. nesla atd.; v dial. vichor gen. vichora atd. BartD. 11 (zlin.) a Btch. 424 (dol.-beč.) zůstává vlivem nominativu.

V ohřeblo vedle hřeblo je složení s o-. V brva a obrvy jsou reflexy starých duplikátů těchto slov, srov. stsl. brъvь a obrъvь, srb. brv a obrva, mrus. brova a obyrvy, skr. bhrū a novopers. abrū-, ř. όφρΰς,Mikl. Etym. Wtb. 23.

o se odsouvá.

187. V stč. dokladech donoho dobrého Túl. 12 (m. do- onoho), dopata Otc. 361ᵃ (m. do-opata), pronu tvář AlxB. 4, 37 atp. (m. pro-onu atd., srov. § 178) není zřejmo, bylo-li tu dlouhé ó a tedy stažení (z o+o), či bylo-li o krátké a tedy odsutí.

Zřejmé máme odsutí z -a+o- ve výrazích:

an, ana, ano atp., = a’n z a-on atd.; na př. (Jidáš) počě rozprávěti an (= a on, t. Pilát) nechtěv doslyšěti vecě Jid. 108, dvě lodí anye stojíta Krist. 34ᵇ atd.; –

ande = a'nde z a-onde; na př. (Alexander) uzřě ande silné řěky AlxV. 690 a j.; –

nan- = na'n- z na-on-; na př. nan svět Hrad. 70ᵃ, nanen svět Rúd. 4ᵃ, nanom světě Štít. uč. 116ᵇ nanu ſtran Pass. 131, DalC. 36, AlxV. 1476, naney straně Pass. 313, na ne ſtranie Kruml. 75ᵇ, nany ſtranye AlxV. 2289, patři nany wogye t.1504, nejmáš viery nanyech AlxBM. 3, 11 (= na-oněch); –

nabě = na'bě z na-obě; na př. nabie ſtranye Pass. 311, ztranye nabie AlxB. 1, 41; –

naheň = na'heň z na-oheň; na př. svatý Pavel sbieráše dřevce nahen Štít. uč. 4ᵇ, (Ježíš klasy) vloživ nahen DětJež. 2ᵃ; –

nabličěj – na’bličěj z na-obl-: ani na srdci ani nablyczyegy Alb. 12ᵃ. Nč. krátké an, ande svědčí, že tu nebylo dloužení náhradou, a že tedy v an, ande a tudíž i v případech ostatních není stažení, nýbrž prosté odsutí.

Dále jest odsuto -o, po případě vzniklé z něho -e, v ničs, nic' za starší ničso a ničse, něc za něco; v slc. nik m. nikt za nikto; v adv. kam za kamo a kame, tak za tako a take atp.; srov. § 182 č. 3 a 4. Podobně [250]číslo strany tisku-prv m. -prvo, nayprw ChelčP. 153ᵇ vedle nayprwo Hrad. 14ᵇ, a teprv m. teprvo, v. § týž č. 5.

Dále v neb m. nebo, mor.-horsk. han m. ano Šemb. 43, opavsk. do-kna nic = do-kona, do konce nic t. 58.

Dále ve který za psl. koter-. Ve spojení s předložkami nebývá tu pohybné -e (stč. z-kterého. k-kterému, s-kterým atp., nikoli ze-kterého atd.), je zde tedy vysuto -o- (koter-), nikoli -ъ- (kъter-); vysutí to je také v pol. który, proti hluž. kotry a dluž. kotary. V HomOp. může býti koter archaisticky: quotera jest vóle božie 153ᵃ, qotere quod t.

V nč. hmota, hmotný proti stč. homot-, na př. druhdy ta homota jest horka Sal. 338 a j., ve všech věcech homotnych nebo tieleſnych LékA. 24ᵇ.

Ve složeninách jako Klad-rubi, -y m. Klado-rubi; loci nomen est Cladorubi KosmA. III, 58, Cladrubi v Kosm. rkpech pozdějších t.; Strach-kvas m. Strachokvas.

V dial. sidła BartD. 62 (valašsk.) a sídła t. 29 (pomor.), m. osidlo, osidla, není odsutí, srov. stsl. silo laqueus.

V koncovce gen. sg. sklonění zájmenného a složeného -ho, na př. s toh hradu Pass. 627, tochto meſſicza Ol. Müll. 619, mně geh materzi Pass. 244, uzřěchva gednoh t. 213, naſſeh spasitele t. 60, ducha ſwateh t. 22, welikeh dóstojenstvie t. 586, diva welykeh Otc. 444ᵃ, od ſtareh dawna PulkL. 167 a j., dial. nč.: slc. do toh-to domu (Listy filol. 1883, 417), tohte (= toho-to) BartD. 11 (zlin.).

V koncovkách 1. os. du. a plur. imperf. a aor. -chva, -chvě a -chmy, -chme místo -chova, -chom atd. jest -o- vynecháno vlivem 1. os. sg.: podle sg. bych vznikl i du. bychva a pl. bychme, vedle tvarů starších a náležitých bychova, bychom atd. Na př. uzrzechwa Krist. 106ᵇ, abychwa živa byla Pass. 323, abychwie slúžila t. abychme ŽKlem. 88ᵃ, poczechme Otc. 308ᵇ, miegychme t. 341ᵃ a j.

io.

188. 1. Dvojhláska tato vyskytuje se v slovích domácích jenom dialekticky, a to za e v part. postaviony, barviony BartD. 134 (severoopav.) atp.; – za ě: viodźeć, poviodzoł t. 135 (sev.-opav.), – za iá: v part. sḿol t. j. smioł (ze smiál, smál), fem. sḿoła, v́ół fem. v́óła (z viál, vál) t. 103 (laš.), 3. plur. rob́o, sṕo, tref́o t. 101 t. j. robio (z robiá. robętь) atd.

2. Cizí substantiva s koncovkou -io přejata do češtiny mají koncovku -ie, později -e, na př. z lat. lectio, oratio je stč. lekcie, snadná lekcie Hug. 168, oraczye Hod. 19ᵃ, orací sermo Vel. Jg., nč. lekce, orace atd.; to však není změna hlásková, nýbrž tvarová, jménům cizím -io dala se koncovka podobných jmen domácích -ie, -e.

3. O psaném io, yo v textech starých v. § 163.

[251]číslo strany tiskuu, ú; au; ou.

189. au (au̯) je dvojhláska, =a+u v slabice jedné; rovněž tak ou (ou̯), =o+u v slabice jedné. Obě jsou dlouhé.

Krátké u píše se literou u, na př. uhle ŽKlem. 139, 11 t. j. uhlé, ruku Štít. uč. 89ᵃ; – v textech starších dílem také literou v, tak zvláště často na začátku slova, na př. vſliſſal AlxH. 1, 29 t. j. uslyšal, vzrzel Ben. Gen. 13, 10, vbljžil Nejedlý²402, někdy také v prostředku a na konci slova, na př. wſtvpugy Hrad. 94ᵃ, zywemv t. 126ᵃ t. j. živému a j., – a někdy literou w, na př. wgednal Vít. 84ᵇ t. j. ujednal, wmymy MastDrk. 48 t. j. umímy, bychw Růž. 4 a j.

Dlouhé ú píše se v textech starších dílem týmiž literami, jako krátké u, a bez označení délky – na př. nuzye AlxV. 1643 t. j. núzě, wzdyſſvcze AlxM. 5, 4 t. j. vzdyšúce –; dílem s délkou označenou, a to literami ŭ, na př. rsiekŭ Pil. a t. j. řěkú; – ú, na př. przyſahú Štít. uč. 81ᵇ, ſwú Háj. 11ᵃ atd., literu ú odporoučí také pravopis Husův; – ů, na př. dobrů a pilnů čeledí Háj. 6ᵃ (často u Hájka), Můza Poč. 80, ſigůra t. 31 a j. (zmatením s ů z ó); – dílem spřežkami uu, na př. cieſtuu Pass. 458 t. j. cěstú, – uv, na př. w uvſſy Pror. 50ᵇ t. j. v-úši, ſyluv ſwuv welykuv t. 75ᵇ, – vv, na př. svátých dvvſſ Štít. ř. 52ᵇ t. j. dúš, ſneſvvcz t. 138ᵇ nemohvv t. 81ᵃ, – wu, na př. twu Rožmb. 148, t. j. tú (zdlouž. m. tu = ibi).

Dvojhláska au psána spřežkou au, na př. tauzenye Hod. 61ᵃ, nad hlawau t. 55ᵃ a j., někdy aw, na př. skrze Kaldeyſkaw zemi PulkPf. 3.

Dvojhláska ou psána spřežkou au, tak z pravidla do poslední opravy pravopisné (r. 1849, dílem i potom); odtud spřežkou ou; někdy ow, na př. rolí hrnczzyrzſkow EvOl. 247ᵃ, korowhwie Mill. 102ᵃ. –

Mylnou analogií bývá ú také psáno uo, uow, a ou spřežkou uo; o tom v. doleji § 198 a 200.

u, ú, je střídnicí:

190. 1. Za psl. u, na př. duch psl. duchъ, du. gen. lok. duchú psl. duchu.

2. Za psl. ą, na př. sg. akk. ruku psl. rąką, súd psl. sądъ, v. §§ 48 a 49.

3. Za vъ- před retnicemi, když v tvaru původním nenásledovala slabika jerová počtem lichá; na př. u-boji z vъ-boji, u-poli z vъ-poľi, u-vodě z vъ-vodê, u-moři z vъ-moŕi, uběžěti z vъbêžati, upásti z vъpasti, uvésti z vъvesti, umiesiti z vъmêsiti atp. (ale nikoli ubrati, nýbrž vebrati, poněvadž následovala slabika jerová počtem lichá, vъ2bь1rati atd.), úpěti. stsl. vъpiti, gen. upu atd. (ale nom. vep, z vъpъ); více o tom v. § 350.

[252]číslo strany tisku4. V předložce ku, stsl. kъ, jest u ve střídě za stsl. ъ. Uvedu nejprve některé toho doklady: ku bývá (vedle k)

před p-; na př. ku pádu Vel. Jg.; – ku pahorkom Ol. Jos. 22, 10; – ku pamieti NRada 1090; – ku panu ChelčP. 9ᵇ, ku pánu Ben. Num. 20, 6, Br. Gen. 18, 27 a j., ku panyei Pass. 284, ku paniei Koř. 4. Reg. 5, 3; k panu ChelčP. 176ᵃ; – ku papeži ChelčP. 177ᵃ; –ku pastýři Baw. 92; – ku pateru lidu Štít. uč. 144ᵃ; – ku pitj Ben. Num. 20, 5, Br. Ex. 7, 24, t. Lev. 11, 34 a j.; – ku plawany Pror. Isa. 25, 11; – ku plenu ŽWittb. 10, 12; – ku Plzny Pulk. 96ᵃ; – ku pobyty Pulk. 62ᵇ; – ku poctě Br. Ex. 10, 26; – ku počtu Br. Ex. 38, 25; – ku podivu Us. Jg.; – ku podlazie ŽWittb. 118, 25; – ku podobenſtwj Br. Deut. 4, 25; – ku pohnutj Br. Deut. 28, 25; – ku pohodie ŠtítOp. 198; – ku pohodlí ŠtítPař. 14ᵇ; – ku pohrzebi Tkadl. 29ᵇ, Ol. Gen. 23, 4, ku pohrzieby Otc. 129ᵃ, ku pohřebu Br. Isa. 9, 11; k pohrzebi Koř. Mark. 14, 8, k pohrzebu Lobk. 103ᵇ; – ku poyhrauanu ŽGloss. 39, 14; – ku pokany Modl. 9ᵃ; – ku pokletí Ol. Num. 24, 10; – ku poklynany Ol. Deut. 27, 13; – ku pokoyu ŽWittb. 121, 6; – ku pokrmu Br. Ex. 16, 15; k pokrmu GestaKlem. 31; – ku pokrytí Ol. Ex. 26, 7; – ku poledny DalC. 1, ku poledni Ol. Num. 13, 23, ku połedni Br. Deut. 3, 27; nč. k poledni Us.; – ku polnoczy AlxV. 2213; nč. k půlnoci Us.; – ku pomahanyu ŽKlem. 69, 2; – ku pomoci ŽGloss. 37, 23, ku pomoczy ŽWittb. 37, 23 a j., ku pomocy Br. Isa. 30, 5; – ku ponuceny ŠtítVyš. 63ᵃ; – ku poprawie Kruml. 328ᵃ; – ku poprſlku Kruml. 223ᵇ; – ku pořžadku Lún. l. r. 1597; – ku porodu Br. Isa. 23, 4; – ku posilnění Br. Jg.; – ku poſluchanu ŽGloss. 102, 20, ku poſluchanyu ŽWittb. t., ku poſluſſenſtwi Pass. 302; – ku poſpilenyu ŽKlem. 103, 26 ad illudendum, ku poſſpilnyenij Ol. žalm týž; ku poſſpilowani Kruml. 157ᵇ; – ku potěšování Br. Jg.; – ku potlaczeny Pror. Isa. 5, 5, ku potłačenij Br. Ezech. 16, 16; – ku potoku Br. Num. 34, 5; –ku potopě Br. Gen 9, 15; –ku potrziebie Pass. 421, ku potřebě Br. Num. 12, 5; – ku potření Br. Jg.; – ku potupě Br. Jg.; – ku poueſti ŽGloss. 48, 5, ku poueſtem t. 77, 2, ku powieſtem ŽWittb. 77, 2; – ku poznanyu ŽKlem. 152ᵃ; – ku požitkom ChelčP. 192ᵃ; k poživanij List. Poř. 1484; – ku práci Us. Jg.; – ku pravé manželce Tand. 76; – ku prawu Pr. pr. 260; – ku Praze Us., ku prazſkemu úřadu Rožmb. 248; – ku przeſtany ML. 111ᵃ; – ku prſiebogiu ŽKlem. 16, 12; – ku při Vel. Jg. (s. v. pře, několikrát); – ku przikazani ChelčP. 20ᵃ; k przikazani t.; – ku příkladu Us.; – ku prolitiu ŽKlem. 13, 3; k prolyty ŽWittb. t.; – ku proſbie ŽWittb. 16, 1, ku proſbam t. 33, 16; k proſbye Modl. 17ᵇ; – ku pryſem ML. 8ᵃ; k prſem Pror. 49ᵃ; – ku psaní Vel. Jg. (s. v. psaní, 2krát); – ku pſotie Kruml. 386ᵇ; – ku puſſtieny (žilou) ApatFr. 45ᵃ: – ku pýše Ben. Jg.; –

před b-; na př. ku biezieny ad currendum ŽWittb. 18, 6, ku biezenyu [253]číslo strany tiskuŽKlem. t.; – ku byſkupom EvVíd. Jan. 7, 45; k biskupovi Us.; – ku bliznyemu ŽWittb. 11, 3; k bliznyemu ŽKlem. t.; – ku boyu ŽWittb. 17, 35, ku bogiu ŽKlem. 17, 40, ku bogi Mill. 27ᵇ; k boyu ŽWittb. 143, 1 a j.; – ku bratru DalH. 30; – ku brziehu ŽWittb. 106, 30; k brziehu ŽPod. t., Brig. 171; –

před v-; na př. ku wydeny ad videndum Pror. Isa. 42, 18, k vidění Us.; ku wratom ŽKlem. Ezech. 10, k wratom ŽWittb. t.; –

před m a f nemám dokladu pro ku z textů starších; –

před začátečnými hláskami jinými jest ku (vedle k ke) v příkladech: ku kniezi Mand. 61ᵃ ku knyzzety EvOl. 246ᵃ; k knyezſtwu DalC. 35, k kněžſtwj Br. Ex. 40, 15, k knězy t. Lev. 23, 10, k kniežeti Chelč. 272ᵇ a j. – ku komnatie Baw. 224; k komňatě Trist. 119; – ku krali EvOl. 118ᵃ, ku kralom t. 323ᵃ, ku kralowſtw (= -stvu) DalH. 30; k králi Háj. 361ᵇ, Br. Isa. 39, 9 a j. k kralowu vozu AlxBM. 2, 31, k kralowu dvoru DalC. 23; – ku krzywym činóm Belial 160ᵃ; – ku hnyewu ŽPod. 77, 40; k hniewu ŽWittb. Deut. 19; – ku hrzijechu Štít. ř. 69ᵇ; k hříchu Us.; – ku hubenſtwy Vít. 8.ᵇ var.; k hubenſtwy Vít. 81ᵇ; ku zlému Vít. 16ᵇ; k zlemu Jid. 40; – ku zpowiedany ŽPod. 118, 62; ke zpowiedanyu ŽKlem. t.; – ku zprawowany Pulk. 78ᵃ, t. 97ᵇ; k zpraweni Kruml. 186ᵇ; – ku abrahamowy ŽPod. 104, 9, t. Zachar. 73; k abrahamowy ŽWittb. 104, 9; ku yzakowy ŽPod. 104, 9, k izaakowy ŽKlem. t.; – ku dani gleytu Perw.8 (list. českopolsk.), ku zadoſti t., ku zywnoſti t.; k žádosti atd. Us.; – v nář. lašském ku nim, ku tobě, ku muzice a j. BartD. 105; k nim atd. Us. –

Příklady tyto mohly by se rozmnožiti, ale poměr jejich by se nezměnil. Úhrnem vysvítá z nich, že ku bývá nejčastěji před p- (v ChelčP., Ben. a j. jenom před p-). Před hláskami jinými bývá ku v textech starších velmi zřídka; v příkladech podaných je dokladů pro ku před retnicemi b a v jen několik, pro ku před retnicemi v a f žádný, a pro ku před hláskami ostatními zase jen několik, poměrně nejvíce pro ku před k-. Pravidlo, které s dokladů lze sníti, jest, že v stč. bývalo ku (vedle k) před p- tam, kde tutéž bývalo u místo v (v. zde nahoře č. 3), a odtud že se šířilo také jinam.

Možná, že podoba mezi ku a u (= vъ) bývala ještě větší a že stran ku, k a ke bylo kdysi pravidlo takové, jako stran u (= vъ), v a ve: že tedy bylo na př. ku-boju, ku -polu, ku-vodě, ku-mořu, k-lesu, k-kameni, ke-všemu atp., jako bylo u-boji, u-poli, u-vodě, u-moři, v-kameni, v-lesě, ve-všem atd.; a že se pravidelnost tato porušila odchylkami, jež vznikaly a množily se časem a analogií, když zejména ku jednak před retnicemi mimo p- vycházelo z užívání, na př. k-meczu AlxB. 1, 6 a j. a nikdy ku-meču, jednak se kladlo také tam, kde snad býti nemělo, na př. ve výrazích ku-hněvu, ku-králi, ku-psotě atp. místo k-hněvu, k-králi, ke-psotě (kъ2-pь1sotê) atd. Domnění toto mohlo by se opírati pozorováním, že v památkách dia[254]číslo strany tiskulektických (dial. východ.) a v nč. spisovné i dialektické jsou odchylky skutečně hojnější a rozmanitější, než v textech stč. – na př. v list. českopolsk. XVI stol. ku-žádosti atd. (srov. stpol. ku zapadu słunca, ku trzem, ku stu a j. v Bibli Žof. 277ᵇ, 13ᵃ a j.), lašské ku-tobě, ku-muzice atd. –, že tedy snad všecko, co se odchyluje od pravidla předpokládaného, vyvinulo se teprve časem. Domnění takové jest možné a pravdě podobné; ale že by bylo správné a jisté, nelze dokázati z dat, která v češtině historické nalézáme.

Co do původu vykládáno psl. kъ z pův. kom, zachovaného v skr. postposici kam a lat. cum m. com, Beiträge VIII, 105 sl. (Vsev. Miller). Podle toho mohlo by se zdáti, že české ku vyvinulo se z *ką t. j. že bylo pův. kom-p-, z toho ką-p-, a z toho č. ku-p- (jako na př. som-sēd-, są-sêdъ, č. súsěd); ale tomu je na odpor polské ku, z *kom-p- měla by polština kę-p-. České u není zde tedy střídnicí za ą, nýbrž vyvinulo se – způsobem dosud nevyloženým – ve střídě za stsl. ъ.

5. V dial. łužica Btch. 416 (dol.-beč.) jest na pohled u z ъ, stsl. lъžica; v skutku však vyvinulo se tu łu- z býv. ł, podobně jako v słza-słuza (srov. § 229).

6. Dále bývá u (ú, au, ou) v slovích přejatých za cizí o (ó); o tom v. § 185. –

O dlouhém ú viz také § 193.

au je střídnicí:

191. 1. Za starší ú, z něhož vzniklo rozšířením. Na př stč. súd-saud, hlavú-hlavau atd. Tu mění se dále v ou, nč. soud, hlavou. O tom o všem v. §. 197.

2. V synizesi za starší dvojslabičné -a-u-. Toho dokladem jest sau, přisau, vzniklé ze stč. přisahu (přisahám), na př. Valento sau bohu Pam. 3, 131, přisau já Valento tobě t. 119; přisau skleslo pak v interjekci: přisau poďme jestiť čas t. 116, přisau nevyhraje t. 118, i přisau věř mi t. 120, půjdu já pod přisau s vámi t. 140. – Jiným dokladem jest nauč- (jednoslab.) m. na-uč- (dvojslab.) ve verších: protož naučtež se teď nyní (verš 8slab.) Pam. 3, 65, ví odkud naučení bráti t. 104 (též), ať nás naučí božského (7slab. v písni Otče náš milý Pane); v řeči obyčejné bylo zajisté vždy dvojslabičné na-uč-. – Dále sem patří pa-úk (nč. pavouk) a pa-uz, pa-uza (Heubaum), jež synizesí přešly v jednoslab. paauk-, pauz-, v. doleji § 196.

3. Za cizí au, v slovích přejatých z němčiny hauf, hauptman, hauzrot atp. Na př. dvanáste hauffu Mill. 53ᵇ haufmiſtr tribunus Lact. 165c, haupmany HusE. 1, 168, hautman Comest. 257ᵇ, hauptmanyczie PulkL. 19, hautmanycze PulkB. 9ᵃ, hauzroth Pr. pr. 260 atd.

[255]číslo strany tiskuou je střídnicí:

192. 1. Za starší au. Na př. saud-soud, hlavau-hlavou, hauf-houf atd.

2. V synizesi za starší dvojslabičné -o-u-. Nejznámějším toho příkladem jest doufati (- ~ ~) atp. z býv. do-ufati (~ ~ ~ ~) atd. Na př. že k vám věrně douphayu AlxBM. 3, 37 t. j. doufaju (4slab., verš celý 8slab.), w geho gmeno doufagj Pís. r. 1529 Jg. (též), dovfati Kruml. 461ᵃ, dovffanye Pror. Jer. 2, 37; nč. jednoslabičně douf-. Stejné příklady další jsou Bouslav a Bouslava m. Bo(h)uslav-, Bouzslaus Reg. III r. 1322, Bouſlawa Lún. ks. r. 1356 atp.

Dlouhé ú vzniká:

193. a) Z krátkého, dloužením fonetickým. Na př. struha dial. strouha, slul a slúl nč. sloul, hudu inf. housti, dub-doubek atd.

b) Stahováním (srov. § 477) Tu vzniká ú: z dvojslabičného -e-u-, t. j. e- se vynechává a -u náhradou se dlouží (zní tak dlouho, jako předtím e a u dohromady). Na př. ne-uměly – númělý, jm. míst. Ne-umětely nč. ob. Noumětely (z Naumětely, a toto z Númětely) atp.; víc o tom v. v § 136 č. 11; –

z dvojhlásky uo, na př. buoh-būh atd.; ū tudy vzniklé píše se ů, v. § 183; –

z ojù (s přízvukem na -ù), na př. sg. akk. fem. mú ze staršího moju atp. stsl. moją; –

z ojú, ejú (též), na př. du. gen. lok. tú atp. z tojú stsl. toju, sg. instr. fem. tú atp. z tojú stsl. toją; – du. gen. lok. mú atp. stsl. moju (vedle mojeju), sg. instr. fem. mú atp. stsl. moją (vedle mojeją); našú stsl. du. gen. lok. našeju a sg. instr. našeją; –

z uju, na př. sg. akk. fem. dobrú, pěšú atp., ze staršího dobru-ju, pěšu-ju, psl. dobrą-ją, pêšą-ją; –

z újú, na př. du. gen. lok. dobrú, pěšú atp., ze staršího -ú-jú; – sg. instr. fem. dobrú, pěšú atp., ze staršího -ú-jú, stsl. -ą-ją (paro -oją-ją není dokladu stsl.); –

z ùje v adverb. čúš z 2. os. praes. čuješ (inf. čúti); bývalé čuješ (= sentis, audis) kladlo se do vět jiných, časem zapomínal se jeho význam, klesalo v adverbium a podléhalo i proměně hláskové, stáhlo se v čúš (= totiž); na př. (Judáš) svéj zradě povolil, tey chziuſſ zradě, južto skutil ApŠ. 331, Bessus chzuſto s Narbazonem AlxBM. 2, 44, sedm běsóv toczus (= to-čúš) sedm úhlavních hřiechóv Pass. 334, o tom času trudném to chzuſto o tom dni súdném Pil. a atd.; srov. Listy filol. 1880, 295–296;,–

z iù, vzniklého z psl. ьju a ьją, na př. sg. dat. řebřú, znameňú atp. z psl. -ьju; – du. gen. lok. řebřú, znameňú, paňú, kosťú atp., z psl. -ьju; – sg. akk. paňú atp., z psl. -ьją; – sg. instr. paňú, kosťú, -ьją; – sg. 1. ṕú, pl. 3. ṕú, part. ṕúc-, psl. pьją-.

[256]číslo strany tiskuc) V stč. vyskytuje se zdlouženo také začátečné u- po předložkách k-, v-, z-, v dokladech následujících také jednou po bez-. Doklady mám tyto: učedlník: k v́czedlníkom HusPost. 64ᵇ, ſ v́czedlníky BiblB. Mark. 8, 10; t. 8, 34; – uher: z uuher Hrad. 27ᵇ. w Auhrzijch Puch. 446ᵃ, z Auher Pís. XVl stol. (ČČMus. 1864, 389); – ucho: od bezauchych Háj. 76ᵃ, co ste w v́cho šeptali HusPost. 101, aby je loktali w vẛi t. 87ᵇ, vloži prsty svá wúſſy jeho BiblB. Mark. 7, 33, volaj vu vſſy Jeruzalema in auribus Pror. Jer. 2, 1, w v́ſſi wáſſe Br. Jer. 26, 15, ktož ten woley ſobie vwuſſy puſſtie Chir. 144ᵇ t. j. v-úši, (črvie) padají zauſſy Chir. 271ᵃ (t. j. z-auší, z-úší), (tok) kterýž zauſſy teče t. 331ᵇ (též); – ulicě, zv́licie BiblB. Mark. 8, 23; – upevněnie: kuupevnění Lact. nápis (ČČMus. 1833, 349); – uslyšěnie: kuvſlyſſeny MüllKáz. 618; – utěšenie: k uutieſſenyu Hrad. 35; – utiek-, doudl. zoutíkali Kotsm. 8; – utrh-: doudl. zoutrhat Kotsm. 8; – utrp-: w útrpení HusPost. 70ᵃ.

V Lact. bývá psáno ku-v-, na př. ku vſſyma 20c, ku vhodnutij 11d ku vpalenij 27c a j. (častěji); bezpochyby je to místo k-ú .

Srov. změny podobné při a-, e-, o- v § 94, c) a j. –

au (ou) se mění v aj, ej.

194. V některých slovích z němčiny přejatých mění se pův. au v aj, a toto dále přehláskou v ej. Zejména změnilo se hauptman v hajptm-, hayptmanowe Mill. 44ᵇ, haypman t., haytman Lobk. 47ᵃ, nč. hejtinan; – střhněm. goukel, goukelære, dial. gaukel- (bavor. a j., v. Weinhold, Mittelhochdt. Gramm. § 97–100), stč. kajkléř, kayklerz Hugo 90, kayklerzy Štít. uč. 94ᵇ, nč. kejkle, kejklíř Us., kejklzoky (Gaukelsachen) Beck. 1, 78; – rovněž tak vysvětliti jest č. hutrajch, utrejch z něm. Hüttenrauch (saze, které se usazují v tavírnách a jsou jedovaté); – ošlejch z něm. Aschlauch; – hejcuk, ejcuch, z něm. Auszug, eyczuchowee KolA. 1517, eyczuſſijch t. Jindy je a z cizího au, na př. bakalář, ob. rabovat z něm. rauben atp.

Na pbhled zdá se býti změna stejná v hloubka dial. hlejbka, ploutva a plejtva. Ale tu je rozdíl hlubší: hloub-, hlejb- = hlúb-, hlýb- pochází z rozdílného gląb- a glъb-, stsl. gląbokъ a glъbokъ, – a v ploutv-, plejtv- = plútv-, plýtv- jsou zase rozdílné stupně plu (= z pův. pleu̯- nebo stupňovaného plou̯-) a ply- (z pův. plu-, zdlouž. v plū-).

Také konoušiti-konejšiti Jg. nejsou doklady bezpečné pro změnu ou-ej; podle Mikl. Etym. Wtb. 218 vzniklo konejšiti z nych-, srb. nichati (= kolébati), konoušiti ukazovalo by tedy k základnímu nuch-. Podobně mají se k sobě (vy)chloustnouti a -chlejstnouti Us.; ono je z chlust-, toto z chlyst-.

Za u bývá y.

195. To bývá: 1. Ve výrazíeh adverbialních, jako jsou: z-mlady místo z-mladu, [257]číslo strany tiskuJulian z mlady na dvoje svěcenie svěcen Pass. 421, z mladý s’ mi slúžila KatBrn. 409, z młady BartD. 34 (slov.), za młady BartD. 104 (lašsk.); – z-novy m. z-novu, (rytíř) navráti se k smutné vdově z nowi Baw. 106 (: wdowy), odstúpi zase znowy t. 127, t. novy Poč. 52, Čel. 1830, 13, BartD. 62 (valašsk.) a 10 (zlin.); – od-poly m. ot-polu, odpoly HusE. 1, 133, odpoly zelený odpoly červený Erb. 64, odpoły BartD. 10 (zlin.); – z-doly m. z dolu, z doły BartD. 10 (zlin.), t. 62 (valašsk.), č. ob. zdůly; – s-předy, ze-zády, od-spody atp. m. –u, BartD. 85 (valašsk.), t. 104 (lašsk.); –od-hłady, z-domy m. –u, BartD.34 (slov.), t. 62 (valašsk.), t. 104 (lašsk.); – po-česky m. po-česku Šemb. 36; po-německy BartD. 10 (zlin.); po-polsky, po-moravsky a j. Btch. 427 (dolnobeč.); po-chudopacholsky Šemb. 36 (ob. mor.); po-mály Us. místy; – po-zady BartD. 190, po-zadky t. 62 (valašsk.); (král) jechoł po předy t. 359 (lašsk.); po-tichy t. 62 (valašsk.); atp. Vyvinulo se to kontaminací: byly tu náležité výrazy předložkové s koncovkou –u, na př. od-hládu umříti, po-česku mluviti atp.; vedle toho byly stejnoplatné výrazy s koncovkou -y, hlady umříti, česky mluviti atd.: kontaminací tvarů stejnoplatných od-hladu a hlady vzniklo od-hlady, a podobné z po-česku a česky vzniklo po-česky, atd.; odtud pak šířila se koncovka -y místo -u dále také tam, kde nebylo tvarů stejnoplatných s -u a -y, vzniklo na př. také z-mlady m. z-mladu, z-domy m. z-domu, po-tichy m. po-tichu atd. Rovněž tak bývá jinde ve slovanštině: rus. po-ruski, mrus. po-rusky, sln. dial. po-slovênski atd. Mikl. IV, 158. Srov. též rus. dial. sego gody místo a vedle sego godu Mikl.III², 289. V sg. gen. dubu a dat. městu zůstalo -u; výrazy od-hladu, po-česku atp. jsou též sg. gen. a dat. a náleží jim koncovka -u; ale sklesly ve výrazy adverbialní, tím vytrhly se ze souvislosti s deklinací pravidelnou a podlehly vyložené zde změně mimořádné.

V han. po-male, po-česke atp. (Neoral 8) jest -e m. -y, v. § 218.

2. V některých slovích jednotlivých. Vedle -budu. -budeš atp. bývá byd-; co zbyde Us., zbyde, byď, byďteBartD. 29 (pomor.), t. 56 (dolsk.) a j.; bud- tu změněno v byd- analogií podle býti, byl atd., jako naopak také byl analogií podle bud- se změnilo v dial. bul, v. § 216. – Rovněž tak vzniklo slych- ze sluch-, słychy BartD. 104 (hroz.), podle slyšeti.

– V surový a syrový je rozdílný stupeň kořenný, srov. § 87; rozdíl je starý, rozdílné surov- a syrov- vystupuje i jinde v slovanštině na jevo. – Také dial. rozdílné poluněk a pelyněk Šemb. 25 ukazuje se též v pol. piołun a piołyn a mrus. poluń a polyń. – Také je buvol (č.) a byvol (slc., za to bivol BartD. 7 zlin.), stsl. byvolъ atd., z ř. βούβαλος –

Sem patří dále dial. zlypnút č. slupnouti (s chutí snísti) BartD. 10 (zlin.), okýňat č. okouněti t. 62 (valašsk.), t. 10 (zlin.), bez-yroku č. bezúroku t. 104 (lašsk., v nářečí tom není slabik dlouhých). Jako příklad poslední, tak myslím vvkládati dlužno také nč. vejpůl: výklad dosavadní, že je to ve+půl se vsutým j, je patrně chybný; stč. je za to v-úpol [258]číslo strany tiskun. v-úpól, (žena) znamenie mieti bude w upol života LékA. 145ᵇ; výrazy adverbialní podléhají změnám hláskovým mimořádným, stč. v-úpol změnilo se v nč. vejpůl, výpůlky, přerazil ho výpůlky Tom. Fontes 11, 160; nejspíše tu přešlo ú v ý a toto dále v aj, ej, tedy jako v dial. bez-yroku m. bez- úroku; méně podobá se výklad, že ú přešlo v au, ou a toto v ej, poněvadž pro změnu au, ou-ej v slovích domácích není dokladů bezpečných.

Sem nepatří u-y v hluboký-hlyboký, hlyboký Kotsm. 12, jež pochází z rozdílného gląb- a glъb-, stsl. gląbokъ a glъbokъ, rus. dial. glybokij Mikl. Etym. Wtb.; – a též ne plútv- a plýtv- v ploutev a plýtva (srov. sln. plutva a plitva Mikl. I. c.), kdež jsou rozdílné stupně plu- a ply-; – v. § předcházející.

u, ú se mění v o, ó.

196. I. Nejvíce je rozšířena tato změna v některých nářečích na Moravě, zejména v dolnobečevském, hanáckém a vůbec v záp.-mor., Btch. 425–426, Neoral 5–6, Šemb. 39. V nář. dolnobeč. změněno takto všeliké dlouhé ú, na př. (v slabikách tvrdých) tłócť, kókol, kót, łóka, tróbiť, dłóho, rybó (sg. instr.), rukó, budó (3. plur.), nesó, nésó (nejsou), vezó; (v slabikách měkkých) códiť studňu (č. cíditi z cúditi), ďóra, kľóč (klíč stč. kľúč), kľóčék, ľóbať (líbati, stč. ľúb-), pľóca (plíce), ščór, pokľózeť (poklízeti, stč. kľúz-), žóžel (žížala, stč. žúž-), s dušó (sg. instr.), růžó, zemjó, kosťó, v próťó (sg. lok., č. v proutí), v zeľó, ve vrbjó, ve znameňó, (oni) dělajó, umějó, ležijó, nosijó, kupujó, tešó, pečó atp., Btch. 425 a 414. V nářečí hanáckém změněno tak ú dlouhé i u krátké, a tak i jinde v moravštině západní, a vzniklé tudy ó, o zní podle Šemb. 47 trochu jinak, než „obyčejné“; na př. dobró došo, na mó došo, s tělem i s došó, von kópil lóko, toto hroško nekópim, hlópé, břoch, klóč Šemb. 39 a 47, páno Boho Suš. 365, můj šohajo t. 245. tráva sochá kosa topá t. 521, jož slonyčko za horó t. 558 atd.; jenom slova onomatopojická a některá cizí zachovávají u: kukuk, žblunk, guráž, kukurice a j. (Neoral 5). Příklady ojedinělé jsou chomáč m. chumáč Us.; žlova m. žluva, tořín m. tuřín chod. 41; jméno potoku stč. Trutina nč. Trotina; a jméno místní Chlomek m. Chloumek Pal. Pop. 123 a j.

Tak vysvětliti jest také ó vzniklé z bývalého a náležitého au ve slovích dial. pók stč. pa-úk (2slab.), póčina stč. pa-učina, póz (vlastně pa-uz, opavsk. pauz Heubaum Šemb. 60, č. ob. pauza), róbčék z něm. Rauber, Btch. 426 (dolnobeč.); tu bylo předtím au, dílem i dvojslabičné -a-u-, to přešlo v ou, a z toho je na konec ó.

Jde ještě o postup této změny dialektické (mor.). V nářečí dolnobeč. mění se tímto způsobem jen dlouhé ú, a to vede k výkladu, že začátek změny této stal se v slabikách dlouhých. Dlouhé ú změněno v au, a toto v ou, v. doleji § 197; změna v ou nastala záhy, pro Moravu je dosvědčena [259]číslo strany tiskujiž v XV stol. doklady: rolí hrnczzyrzſkow EvOl. 247ᵃ t. j. hrnčířskou, korowhwie Mill. 102ᵇ t. j. korouhvě; Blahoslav pak dosvědčuje výslovně, že okolo Hulína (Hulín jest na území dolnobeč., Btch. 425) se říká klauče za č. klíče Blah. 339, a změna v ó nestala se tedv přímo z ú, nýbrž z au, ou; byl tedy postup: łúka-łauka-łouka-łóka, klúč-klauč-klouč-klóč. Potom podrobuje analogie téže změně také krátké u, za něž je v nář. han. a j. o.

2. Porůznu v slovích jednotlivých je změněno u v o v rozum-rozom, roz-oměti atp.; náležité jest roz-um, srov. um, uměti; to je odevždy a dosud; ale vedle toho bývá též roz-om-, na př. nenie rozoma ŽWittb. 31, 9, ktož rozomye t. 18, 13, rozomny t. 13, 2, rozom NRada 1955, rozomem t. 1939, rozomenſtwym Hod. 81ᵇ, nerozomen Tkadl. 44ᵇ, rozomíe ſie HusŠal. 79ᵇ, s rozomem Troj. 90ᵇ atd., vedle rozum ŽWittb. 110, 10 a j., rozumny t. 52, 3, nerozumieſs NRada 1566 atd.; příčinou změny této je zajisté -o- slabiky prvé, jeho vlivem dostala o místo u také slabika druhá, srov. § 221.

Týmže způsobem vysvětliti jest orodovati atp. místo orudov-; náležité je orudov-, jak svědčí stsl. orądovati agere, pol. orędować; tak i bývá v stč., na př. orudowaty Hod. 6ᵃ, orudowanye t. 9ᵃ, Rúd. 4ᵇ, orudownyk Alb. 57ᵇ, orudownycze ML. 12ᵃ atd.; vedle toho pak vyvíjí se orodov-, na místo u dostalo se o vlivem obou slabik sousedních, na př. by orodowal Otc. 130ᵇ, orodownik negotiator Cath. 176ᵇ, orodownyczie Pass. 614, nč. orodov-.

Tak vysvětluje se také č. ob. korotev m. kuro-, stč. kuroptwa ŽWittb. 104, 40, Štít. uč. 150ᵇ, Lobk. 45ᵃ a j., mor. kurotva Btch. 424 (dolnobeč.).

Týmže způsobem vysvětliti jest dále některé zvláštnosti textů jednotlivých, na př. pro omlowu Comest. 107ᵃ m. omluvu, přěd hloboku noczy t. 246ᵇ m. hlubokú, o-boduczie potopě t. 10ᵃ m. o-budúcie; věc náleží sem, nechť to jsou odchylky jen pisecké, anebo odchylky u výslovnosti.

Jinak vysvětliti jest stč. puklicě, puklička a nč. poklička. Slovo to pochází z pukla umbo SlovKlem. 91ᵃ (umbo = puklice na štítě, pak i štít), scutum rotundum Lact. Jg.; dimin puklicě a puklička, puklycze fibula MamD. 295ᵃ, puklička Sterze Jg.; mylným domněním bralo se to za složeninu s po-, a odtud nč. poklička m. puklička.

Vedle náležitého úrupný, (lidé) úrupně své věci vedú KorMan. 5ᵇ, stpol. urępny speciosus Jag. Arch. 5, 236 a 264, je také úropný, mistři svú věc vropnye vódiechu Kat. 92.

Sloveso musiti-mositi atp. je přejato z němč., stněm., műeȥen, muoȥen, mûȥen, môȥan atd. Samohláska slabiky kořenné přejata dílem u, dílem o, a rozdílnost tato jeví se jednak v starých textech, jednak v nářečích: většinou a nč. pravidlem jest u; vedle toho je také o, na př. já moſſy EvVíd. Jan. 10, 16 a j. (často v EvVíd.), moſy býti Štít. uč. 36ᵃ, moſyme t. 103ᵇ, by moſſyl umřieti t. 4ᵃ a j. (ve Štít. uč. z pravidla mos-, ve [260]číslo strany tiskuŠtít. ř. z pravidla mus- ), moseť BartD. 11 (slov.), slc. mosá, moseť, mosel Pastrn. 104.

Rozdílné u a o v Ľubušín a Ľubošín, Libussin Kosm2ᵃᵃ I, 4 a Lubossin KosmA. t., zakládá se na rozdílném odvozování.

3. V několika slovích přejatých; o tom v. § 201.

ú se mění v au a toto v ou.

197. Dlouhé ú se mění v au, a toto dále v ou; na př. súd-saud-soud, 3. pl. nesú-nesau-nesou. Změnu ú-au nazývám rozšířením (jako změnn ó-uo a j., v. § 183). Změna pak au-ou je patrné spodobení, nebot tu na místo a- vstupuje o-, kteréž jest mezi a a u. Spodobení to způsobeno mechanikou řeči: na přechodu mezi a- a -u jsou mluvidla v tom nastrojení, za jakého se článkuje o; zaznívá tu tedy mimovolné o: au-aᵒu; toto mimovolné o šíří se víc a více, až ovládne místo a.

Změně v au podléhá ú všeliké; na př. súd-saud, z-Úher – z-Auher, neuměl-núměl-nauměl, ktož nauměli pryč běžeti Pam. 3, 134 (verš 8slab., srov. § 136). Změně au-ou podléhá všeliké au téžeslabičné; na př. saud-soud, hauf-houf.

Příčinou změny ú-au jest délka, neboť ve slovích příbuzných tu bývá tu nebývá, podle toho, je-li slabika dlouhá či krátká; na př. jest sg. nom. hauba (nč. houba, - ~) a plur. gen. hub (~), jest saud (nč. soud, -) a sudí (~ -), jest inf. sauditi (nč. souditi, - ~ ~) a impt. suď (~) atp.

Změna ú-au-ou děje se na půdě české a v době historické. Máme popsati její šíření. Tu bude ukázati: jak dlouho se drží ú, kdy se začíná au a jak dlouho trvá, kdy se začíná ou, a konečně jaký je stav nynější.

a) Jak dlouho se drží ú. Tu jde o doklady nejmladší. Do poč. stol. XIV jest ú v textech starých všeobecným pravidlem; také v 2. třetině téhož století vyskytuje se skoro bez výjimky; a teprve od sklonku XIV jest ho méně a méně, a na př. v Puch. (1554) jest au mnohem hojnější než ú; v nitru a na konci slova jsou pro ú doklady nejmladší ok. r. 1600: v Háj. herb. (1562) jest ú dosti často, ve VelKal. (1578) jest na konci slova skoro jen v sing. akk. fem. svú, kterú, dobrú (proti instr. -au), a Nudož. (r. 1603) píše nesú, nesúcí 62ᵃ, 63ᵇ, 67ᵃ (v paradigmatech, prý singulary proti plur. nesauc, nesaucí), krom toho z pravidla au; na začátku slova pak drží se ú- vedle au- a ou- dosud, v. doleji v d).

b) Kdy se začíná au a jak dlouho trvá. Při prvém jde o doklady nejstarší, při druhém o nejmladší. K oněm patří: in Zakauti Reg. IV. 1337, tropauſſ sedlák List. Štít. z r. 1373, (lánu) Tropauſſowa t., wykaupye (3. plur.) Vít. 8ᵃ, Kraupa resignavit Lún. ks. 1400, všickni auczedlnyczy Hod. 26ᵃ, tauzenye t. 61ᵃ, duše mavky [261]číslo strany tiskuzkusí t. 85ᵇ, nad hlawau t. 55ᵃ, z rukau t., ti wezmau utěšenie t. 55ᵇ atd. (srov. Listy filol. 1884, 128), z avſtye (Ústí) List. z r. 1406 (otišť. v Listech filol. 1888, 44–45), budawczi t., budauczim t., proſbav opatowav t., swav dobrav volí t. a j., do rothawzu EvOl. 263ᵃ, ſaud BrigF. 166, mateřie dauſſka RostlF. 12ᵃ (1. pol. XV), rauta t. 12ᵇ atd. Začíná se tedy au vyskytovati v druhé třetině stol. XIV; od sklonku téhož stol. množí se víc a více a píše se až do poslední opravy pravopisné (1849), když znění již dávno se bylo změnilo v ou (vyslovováno soud, ale psáno po staru saud atp.). Namítá se otázka, bylo-li vůbec kdy au vyslovováno a nebylo-li znění ou od prvopočátku, a tedy byla-li změna ú-au-ou anebo snad jen ú-ou. Odpověd: znění au bylo, ú nezměnilo se hned v ou, nýbrž postupem ú-au-ou. Svědectví pro znění au jsou v stč. psaní: 1) písaři stč., kteří začali psáti au, nebyli by psali au, kdyby byli slyšeli ou; píší doufám, dovffam Modl. 42ᵃ a j., byli by tedy dovedli psáti také touženie, kdyby se tak bylo vyslovovalo; ale píší tauženie, tauzenye Hod. 61ᵃ atd., zajisté proto, že se tu -au-, za jejich dob vyslovovalo; 2) zvláště pak spřežka aw je svědectvím zřejmým, že písař tu naznačuje znění au a nikoli ou, v příkladech nahoře již uvedených budawczi List. z r. 1406, do rothawzu EvOl. 263ᵃ, skrze Kaldeyſkaw zemi Pulk. Pf.3, zawfalstwie Diefb. (1470).

Dále jde o doklady nejmladší pro znění au. V Ben. (1506) píše se důsledně a se správným rozdílem mauky Lev. 23, 13, tepau t. 4, 33 atd. a naproti tomu douffagj Jud. 6, 15 Jg., douſanije Deut. 23, 37, dovfanije t. 28, 52 atd., rozeznává se tu zřetelně au a etymologické ou, znění au se tedy ještě drželo. Ale texty pozdější mají již dauf-, v čemž je svědectví, že znění au již bylo přešlo v ou.

c) kdy se začíná výslovnost ou. Tu jde o doklady a svědectví nejstarší. V EvOl. (z r. 1421) psáno: rolí hrnczzyrzſkow 247ᵃ; spřežka -ow je svědectvím zřejmým, že písař tu naznačuje znění -ou, znění toto za býv. au vyskytuje se tedy již v první třetině stol. XV. Podobné svědectví leží v dokladu korowhwie Mill. 102ᵃ. Jiné jednotlivé doklady pro ou vedle au v stol. XV má Hanušův Malý Výbor str. 16, 17 a j. a RokycPost. Nudožerský r. 1603 poznamenává výslovné, že a v au zní skoro jako o, Nudož. 2ᵃ. V parafrasi Ovidiových „Proměn“ v rkp. s poč. stol. XVIII, psáno veskrze ou (A. Truhlář, v programmu gymn. akad. r. 1887 str. 30).

Jest tedy v dokladech dosvědčeno ú samo do 1. třetiny XIV; potom drží se ú vedle au a ou, a je dosud oblíbeno v jazyku knižném na začátku slova; au vyskytuje se poprvé v list. 1337, zřídka jindy ve stol. XIV, hojněji až od poč. XV, a drží se v písmě do r. 1849, u některých spisovatelů (Pal. a j.) také potom; znění au však záhy se mění v ou; změna tato dála se bezpochyby nestejně, v tom nářečí dříve, v onom později, ale postup její je nám zastřen, poněvadž cvičení písaři psali důsledně au, i když se vyslovovalo ou; zřetelné doklady pro znění ou pronikají však přece již v stol. XV, [262]číslo strany tiskua nejstarší z nich jest z r. 1421 (EvOl.); je tedy jisto, že začátek změny au-ou byl učiněn již v 1. třetině stol. XV; odtud změna znenáhla pokračuje, ale ještě na poč. XVI drží se znění au (Ben., r. 1506); na poč. XVII zní au skoro jako ou (Nudož., 1603); a zajisté brzo potom jest ou pravidlem v té míře, jako v nč.

Podle této chronologie začíná se šíření ú v au, ou až po přehlásce u-i. Nepodlehlo mu tedy ú v slabikách měkkých, které se bylo dříve změnilo v í; na př. stč. kľúč nezměnilo se v kľauč, poněvadž dříve, než změna ú-au pronikala, bylo změněno v klíč. Kam však přehláska u-i nezasáhla, tu bylo ú i v slabikách měkkých, a ovšem také to se měnilo v au atd., na př. kľúč, dial. klauč Blah. 339 (mor. ok. Hulína).

d) Stav nynější. V jazyku spisovném jest pravidlem ou. Vedle něho bývá ú- na začátku slov. Způsob tento vyvíjí se již v době starší. Na př. v Ben. 1506 je na začátku z pravidla ú- (psáno v-), taktéž v KolA. a KolB. (1511–1524); ve VelKal. (1578) jest tu u- (místo ú-) i au-, na př. unor 14, uſta 83, uterý 85, udolij t., umluwau 215 a j., auřad 75, autok 281 a j.; taktéž je v Br. v- (m. ú-) i au, na př. vſta Gen. 4, 11, vrody t. 41, 48 a j., auzkoſt Ex. 6, 9, auřad Num. 18, 7, aukoł Ex. 5, 13 a j.; tak psává také Palacký u-, ú- i au-, na př. umluwa (často), v úvahách Pal. 3, 2, 370, auřad t. 369, aumysl t. 359 atd.; taktéž Tomek, na př. unor TomP. 4, 280, umluwa t. 313, uzký t. 360 aj., útok t. 285, útěk t., účastnili se t. 222, Austí t. 257, aumyslu t. 336 atd.; a tak píše se vůbec dílem ú-, dílem ou-, přednost pak dává se psaní ú-. Odtud dostává se ú také do nitra složenin, když se píše podle úrodný, úzký atp. také ne-úrodný, z-úžiti atd. Krom toho jest ú v nitra slova jenom porůznu v slovích slovútný, mohútný, pohnútka TomP. 4, 130, ale tu bývá psáno také jen u, slovutný atd. V tuze, kuře, kužel, chmura, struna, luza, slovutný, supati a j. udrželo se v písmě krátké u, ačkoli dílem obecná výslovnost, dílem starší doklady svědčí pro délku, na př. tauzye Selsk. 1538 (nč. tuze, u výslov. obecné tūze), kaurze Hrub. 202ᵇ (nč. kuře, místy kūře), lauza Har. Jg., ſlowautné Br. Am. 6, 1, kužel (ob. kūžel), supati (ob. sūpati) atd. – V nářečích pak jest dílem všude ou (za spisovné ou i ú-, na př. louka, outerek), dílem zůstalo staré ú. Toto jest v Čechách jen v nářečí domažlickém, a to v koncovkách, někdy také v nitru slov. na př. s kozú, lidi přidú Erb. čít. 34, Šemb. 10, kúsek, dlúho, klobúk Šemb. 16; dále na území východním na Slovensku, v Moravě východní a ve Slezsku. Na Slovensku jest -ou jen v sg. instr. fem. mou pravou rukou atp. (proti akk. mú pravú ruku) atp., Šemb. 80, trvám že vlivem českým, kde svým časem též proniká tendence, lišiti akk. dobrú a instr. dobrau (VelKal. 1578). Na Moravě a ve Slezsku jest ú zejména v nářečích a podřečích valašských, slovenských (zlínském a j.), v v dolském (částečně) a v opavskoostravickém, BartD. 81, 10, 53 a j., Šemb. 80.

[263]číslo strany tiskuDialekticky vyskytuje se také ou za spisovné ů: bývalé ó přešlo v uo a ů toto bylo ū = ú, změnilo se tedy dále v ou, na př. stč. hróza, róžě, nč. hrůza, růže, dial. hrouza BartD. 92 (keleck.), rouža t. 52 (dolsk.), příkop-příkůpek-příkoupek, rosa-zarousati atp., sr. § 184.

Nč. pravopis má stran ú, ou proti ů ustálené pravidlo. Ale usus má tu některé omyly; viz o tom při ů, § 183.

Změna podobná je v německém û-au a û-ou, na př. hûs-haus a hous. V nář. bavorském mění se û tu v ou tu v au od stol. XII, ve východofranckém a slezském bývá au za û od pol. XIV, jinde ve střední němčině od XV stol., v. Weinhold, Mittelhochdt. Gramm. § 83 a 85. Mám za to, že odtud také změna česka ú-ati dostala podnět; srov. výklad podobný při změně ó-uo-ů na konci téhož § 183. –

Za ú, u bývá uo; za -ú psáno -uow.

198. V době, kdy se vyslovovalo ještě buoh atp. způsobem starším a již také bůh t. j. būh atd. způsobem novějším, bývá zvratnou analogií psáno – a v řeči archaisticky affektované snad i vyslovováno – uo též místo náležitého ú, ano někdy i místo krátkého u. Na př. dluoho Vít. 32ᵇ, buognoſt Otc. 6ᵇ, NRada 707, v zemi buogné Háj. herb. 358ᵃ, v kterakém ruoſſe (rúcho) Pr. pr. 254 a j., v bielých ruoſſiech Mill. 26ᵇ, ruocho Háj. 208ᵇ jenž ſluol t. 48ᵇ, velmi kſtwuoczich (sic) t. 49ᵃ, tepruow List. 1454 (v ČČMus. 1887, 117), v uoli KolB. 1519, zuoffati ChelčP. 183ᵇ, ſuokromij t. 155ᵇ, w uodole t. 158ᵃ, sluonce Pref. 72; naſleduoyg Otc. 61ᵃ waruog ſe Hořek. 13ᵇ a j.; celuo ves rkp. XVI stol. (Listy filol. 1874, 50), tuoz stranú Mill. 30ᵃ, kteruoz věc t., kteruož (sg. akk.) Háj. 126ᵃ, takowuož ſſkodu t. 33ᵃ, ſwuo (sg. akk.) KolB. 1519, yakuo ſſkodu t. 1524, s Waňuo KolA. 1515; podle domuo KolB. 1520 (sg. gen.), z toho przigmuo KolA. 1517; buduo Otc. 284ᵃ (3. plur.), že jsuo učinili rkp. XVI stol. (Listy filol. 1874, 50).

Stejnou analogií, vzatou z pl. gen. -uov, psáno někdy -uow za koncové -ú: byl pl. gen. psaný chlapuow podle výslovnosti starší, a byl vedle něho již tvar nč. chlapů vysl. chlapū; podle toho psáno v téže době někdy -uow také za náležité -ú, na př. z obuow ſtran Mill. 40ᵃ m. z-obú, obuov práv Tovač. 28, druhých obuow stavóv Ctib.Jg., z rukuow EvOl. 9ᵃ, na svých kolenuow Háj. 90ᵇ, pro čest andielſkuow EvOl. 12ᵃ, uškoditi mohuow Mill. 26ᵃ, neſſuow t. 12ᵇ.

Za ou bývá au.

199. Složené sloveso do-úfati (4slab.) přešlo synizesí v doufati (3slab.). V době změny au-ou, když způsobem starým se ještě píše saud a výslovnost se chýlí k soud anebo jest již soud, vzniká zvratnou analogií také daufati m. doufati: dauffati ChelčP. 159ᵃ a j., Vel. Jg., daufám Br. Jg. atd.

[264]číslo strany tiskuRovněž tak vysvětluje se Bauslav v rkp. XVI stol. (1580, Listy filol. 1874, 50) m. Bouslav (z Bohuslav), srov. Bouzlaus Reg. III r. 1322, Bouſlawa (fem.) Lún. ks. r. 1356, – a Bauchwal m. Bouchval (z Bohuchval), v Kapihorského Hist. klášt. Sedleckého (r. 1630) str. 105.

Za au, ou bývá ú, uo.

200. Nč. 3slabičné doufati vzniklo synizesí ze staršího 4slabičného do-ufati, dvojhláska ou je tu etymologicky náležitá. Místo toho psáno duffatij Feif. Stud. 6, 238 (v rkp. z XV stol.), t. j. dúfati, a tak se dialekticky také mluví, já dúfám Herb. 389. Odchylku tuto vyložiti jest analogií zvratnou: říkalo se způsobem starším lúka a již také způsobem nejnovějším louka, myslilo se tedy, že také místo doufati může býti dúfati. Ješté dále svedla tato analogie stč. písaře, kteří napsali duoffati ChelčP. 143ᵃ a duoffanie Comest. 76ᵇ: měli napsati douf-; ale předpokládali, že je správné také dúf-, podle louka-lúka; a poněvadž se za jejich dob říkalo způsobem starším buoh a novějším būh (ps. bůh) atp., domnívali se, že také místo *dūfati, *dūfanie, vzniklého mylnou analogií, může býti duofati a duofanie.

Za couvati, coufati, ze střhněm. zouwen, je stejnou změnou dial. cúfať, cúfu BartD. 79 val.); je stč. hútman za stněm. houptman, hauptman; a tak jest také dial. trúfat, trúfáte Herb. 443, místo troufati něm. trauen.

V nář. dolském říká se ve skupení a) pa-úk, pa-úz, ve skupení c) púk, púz BartD. 51 a 53. Náležité jest -a-u- (dvojslab.), zachované ve skup. a); to změnilo se synizesí v au (jednoslab.), a toto v ou; a poněvadž za knižné ou ve skupení c) jest ú, změnila zvratná analogie také pouk, pouz v púk, púz.

Podobně vyvinulo se slc. motúz ze stč. motovúz nč. motouz. –

Cizí u, au, ou.

201. V slovích přejatých cizí u většinou zůstává, na př. stč. řehula a řehule, rzehulu Pass. 407, z lat. regula, – kapitula a kapitule, kapitula dvacátá Mill. 16ᵇ, – brunatný ze střhněm., brûn Mikl. Fremdw. 79, – bouda, búda z něm. Bude, střhněm., buode Kluge 46 atd.

Někdy je cizí u změněno v o, na př. nč. řehole a stč. řehola, řehole (vedle řehul-), rzeholu Pass. 406, z regula, – kapitola (vedle kapitula), kapitola Mill. 9ᵃ, – Voršila z Ursula, – ortel ze stněm., urtel, Urtheil, – stč. omirál z humerale; – ve v, lektvař z lat. electuarium.

V slovích přejatých v době staré bývá u změněno v ъ a ū v y, na př. stsl. mъstъ stč. mest gen. mstu z lat. mustum Mikl. Fremdw. 112 (nč. mošt je přejato z němčiny v době pozdější), – mýto sthněm. mûta Kluge 227, – týn z germ. *tûn, střhněm. zûn, lat.-kelt. -dûnum (Augustodunum, Lug-dunum) t. 394 a Mikl. Fremdw. 133.

[265]číslo strany tiskuau je nezměněno v slovích přejatých hauptman atp., v. § 191 č. 3; – jindy bývá změněno v aj, hajptman atp., v. § 194; – v pušpan z Buchsbaum, rabovati z rauben, bach- v bachatý a bachor z- bauch, bavlna z Baumwolle, bakalář z baccalaureus a j. je za ně a, srov. § 194.

Slova kup-, kupiti, kupьcь, kupovati atd. přejata jsou z germanštiny, got. kaupôn obchodovati, sthněm. choufón; jsou přejata do slovanštiny v době staré a je v nich u za cizí au, ou. Srov. Kluge 163.

u se přisouvá.

202. u je přisuto v dial. sedum, osum. za spisovné sedm, osm. Tak říká se v Čechách všude a místy též na Moravě a v Slezsku, Šemb. 82 a 43, Kotsm. 11, BartD. 86 (starojick.), t. 81 (hranick.), t. 105 (lašsk.), t. 136 (sev.-opavsk.). Starší doklady toho jsou oſummezczyetma kapitola BrigF. 101, (léta) oſumdeſateho Lún. 1. 1685, ſedum dní Beck. 1, 154, ſedumdeſate a ſedum let t. 211, oſum noh t. 20 a j. Vložené toto -u- je pohybné, gen. sedmi atd. Ale místy drží se a je stálé, na př. v ob. sedumý, osſumý Šemb. 43 (mor., horsk.) a Us. (místy v Čechách). Že je tu vložena samohláska retná (u), k tomu zajisté přispělo sousedství -m.

Stejnou příčinu má u vložené v slovích přejatých, jako Licumburk atp., liczumburka Lún. 1. ops. XV stol., z Lichtumburgka Háj. 292ᵃ atd.

Místo nárt gen. nártu je v nář. doudl. nárut, nárutu, Kotsm. 10.

V nářečí velickém je sg. lok. na tomu poli, o komu BartD. 38; na Moravě má sg. dat. sklonění zájmenného a složeného dial. koncovku -m’ vedle -mu (v. § násl.), a podle toho dostala se koncovka -mu místo -m zvratnou analogií také lokalu jedn.

u se odsouvá.

203. Tu zvláśtě je pozoruhodno vynechávání -u z koncovky -mu. Děje se:

v sg. dat. masc. neutr. Sklonění zájmenného a složeného; doklady toho stč. jsou: (Ježíš) vecě kaapoſtolſkem ſboru Hrad. 78ᵇ, k hrabství Hannonském Kar. 5; hojně rozšířeno v nářečích východních: pán Bůh jem’ odpusť BartD. zlin., tom dobrem člověkovi BartD. 11 (zlin.), t. 29 (pomor.), t. 33 (dol.) a j., nechcú přiznat sa k tom’ Šemb. 123 (moravskoslov.), k mynarovem dvoru Suš. 509, praví jeden druhém, bratr bratrovi svém t. 144, Martin ale k živém Bohu přisahal t. 713 (verš 11slab.), k svojom’ bohu Duš. Listy filol. 1883, 438 (slezsk.); –

v gen. a dat. sg. domu a adv. domu (m. domů); na př. navrać se do dom Suš. 196, dom yudſkemu Ol. Oz. 5, 12 (není-li to omyl pisecký), dóm BartD. 11 (zlin.), t. 52 (dol.) a j., slc. dom; výklad, že by toto dom, dóm ve rčení idem dom atp. bylo akk. (cílový), je mylný.

[266]číslo strany tiskuSrov. mrus. dial. (lemk.) čom m. čomu (adv.), do-dom m. do-domu Verchr. 52.

Krom toho vynecháno jest u v několika slovích jednotlivých. Na př. poznovu zlin. poznov’ BartD. 11, změna mimořádná, když výraz tento ze svého druhu vypadl a v adverbium sklesl; – rovněž tak vysvětliti jest stč. dobrojtro z býv. dobro-jutro a zajtra, zajtřie atp. ze za jutra atd., dobroytro Mast. 229, Pass. 366, Hrad. 112ᵇ (přejato i do stněm.: zuo der muoter sprach er sâ bêheimisch „dobraytrâ“ Meier Helmbrecht, ed. Lambl, v. 728), zaitra Hrad. 128ᵃ, do zaytrzie t. 8ᵃ, Ol. 1. Reg. 3, 15, zaytrzieyſſy den Pass. 363 atd., vedle zayutrzie Hrad. 85ᵃ na zagytrzye t. 26ᵃ (přehlas. ze zajutřie), na zagitrzie Krist. 44ᵃ, zagitrzieyſſij t. 86ᵃ atd.; – ob. chalpa m. chalupa; – dolnobeč. Agustin m. Aug- Btch. 426, stč. hradá1 z gradual.

ᶥu, ᶥú; iu, iú.

204. Psaním iu, iú rozumíme hlásky w, u, u s praejotací v daných případech zjevnou, tedy dvojhlásky iu (krátkou) a iú (dlouhou); na př. stč. sg. akk. zemiu, instr. zemiú.

Psaním iu, iu rozumíme tytéž dvojhlásky v případech theoreticky žádaných, nehledíc k tomu, je-li také v dokladech psána čili nic. Na př. pro stč. sg. dat. znameňú předpokládáme znění starší (předhistorické) znameniú, – a rovněž tak předpokládáme sg. akk. zemiu pro stč. zemiu a nč. zemi, – 1. os. sg. driemiu a 3. plur. driemiú pro stč. dřiemiu a dřiemiú, přehlas. dřiemi a dřiemí atd.

iu, iú.

205. Hlásky tyto jsou střídnice:

a) iu je za psl. ьju a ьją (srov. § 477):

za psl. ьju, na př. sg. dat. du. a gen. lok. znameniú, psl. zьnamenьju, – du. gen. lok. kostiú, psl. kostьju; –

za psl. ьją, na př. sg. instr. kost iú, psl. kostьją – praes. 1. sg. piú, psl. pьją, – 3. pl. piú, psl. pьjątь, – part. piúc-, psl. pьjątj-.

Předpokládáme, že v případech sem patřících bylo iu, iú, a vede nás k tomu jednak původ těchto hlásek, jednak měkčící vliv, jejž vykonávají na souhlásky předcházející n, d, t a dialekticky též na souhlásky jiné. Vizme to pro příklad při n-: historické znameňú pochází z psl. zьnamenьju; v bývalém -nьju nezmékčilo se n- v ň-, neboť n- od následujícího -ь neměkne; také neměkne n- od samélio -ú, které by se mohlo stažením z -ьju vykládati; ježto však ve známeňú změna n- v ň- vykonána jest, musila tu na přechodu od psl. -nьju k historickému -ňú bývati hláska, která změkčení způsobiti mohla; a to nemohla býti hláska [267]číslo strany tiskujiná, než praejotace při -ú; předpokládáme tedy, že před historickým -ňú bylo starší -niú; z toho stalo se změkčením ňiú, a z toho dále zaniknutím jotace (§ 206) ňú. Znění praejotace bylo beze vší pochyby jako v ě (= ie) a v stč. ie; stejné i, jako znělo v stč. dat. lok. ženě t. j. žeňie, znělo také v předhistorickém znameňiú atp. A jako po n- tak bývalo také po d, t, po r, po souhláskách retnýćh a po z, s; byl tedy na př. sg. dat. listiú pogoriú, krviú, rákosiú atp. Podle analogie pak soudíme, že bylo taktéž také po souhláskách ostatních, totiž po těch, které byly již předtím měkké a jejichžto změkčení nás zde nepoučuje tak, jako změkčení ve znameňú atp., že tedy byl také sg. dat. pořěčiú, sbožiú atd.

b) iu, iú bývá také ve střídě za psl. ju, ją. Na př. du. gen. lok. zemiú z psl. zemju, praes. 1. sg. driemiu a 3. pl. driemiú z psl. drêmją a drêmjątь, part. driemiúc- z psl. drêmjątj- atp. To bývá jen po souhláskách retných; jinde není tomu příležitosti, poněvadž souhlásky ostatní, které tu přicházely do spojení s následujícím -j, jinak se měnily. –

Srov. § 112 a) i b).

206. Oboje iu, iú, i které a) z psl. ьju, ьją, i které b) z psl. ju, ja se vyvinulo, má v češtině platnost stejnou a osudy stejné. Na př. z psl. 3. os. plur. a) pьjątь a b) drêmjątь, kapjątь jsou v češtině tvary s koncovkami stejnými: nejstarší piú a kapiú; pozdější ṕú a kaṕú, srov. part. krópě kapuczie ŽWittb. 71, 6; pak s jotací proniklou piú a kapiú, srov. ženy sě zapyv t. j. zapiú Mast. 373 a part. krópě kapiucie ŽKlem. 71, 6; a dále s přehláskou pí a kapí, srov. že sě zpij lidé Štít. uč. 96ᵇ t. j. zpí, rtové kapí mirrú HusŠal. 102ᵇ atd. Můžeme tedy zde dále k rozdílnému původu těchto hlásek nehleděti a o obojích zároveň jednati.

Co se pak v těchto slabikách dále dělo, jest:

a) Za předpokládané tvary s iu, iú nalézáme v nejstarší češtině tvary střídné s u, ú bez praejotace, a to i v textech, které jinde jotaci přísně označují; v případech sem náležících tedy bývalá jotace zanikla anebo tak se oslabila, že ji písaři neznamenají. Slabiky, kde bývala, zůstaly ovšem měkké. Na př. ciesař zemu porobi DalH. 31 t. j. zeḿu m. bývalého zemiu, k chwalenu ŽWittb. 118, 62 t. j. k-chváleňú m. býv. -ňiú, prawedlenſtwu tvému t. 118, 64 t. j. pravedlenstv́ú m. býv. -viú atd.

b) Jotace tuto zaniklá vyskytuje se pak přece. Na př. v ŽGloss. je sg. dat. k rozeznanu 49, 4 a k ſwazanyu 149, 8, t. j. -ňú a -ňiú, v ŽWittb. prawedlenſtwu tvému 118, 64 a prawedlenſtwyu tvému t. 168, 68, t. j. -v́ú a -viú atd.

c) V slabikách, kde jotace pronikla, přehlasuje se iu, iú v i, í; na př. z akk. zemiu je zemi, z dat. pravedlenstviú je pravedlenství atd.

d) V nč. nářečích, kterých tato přehláska nezasáhla, jest dílem u, ú s předcházející souhláskou měkkou, dílem iu, iú, na př. sg. instr. zeḿú, [268]číslo strany tiskukrvú BartD. 6 (zlin.), v hoferstvú t. a 55 (dol.), akk. rybiu polévku t. 134 (sev.-opav. t. v peřiu t. –

O stupních b)–d) tohototo vývoje, t. j. o jotaci obnovené a o přehlásce iu–i atd., viz v §§ následujících. –

iu, iú.

207. Ve dvojhláskách těchto je člen první i̯, druhý u. Rozdíl mezi oběma je kvantitativní: iu je krátké, iú dlouhé. Na př. sg. akk. našiu zemiu a instr. našiú zemiú[14] Poměr kvantitativní iu: iú jest jako při ě: ie. Pro tuto stejnost psával jsem u a iu (místo iu a iú), ale upustil jsem od toho z příčin typografických a poněvadž jest radno, liter nových bez potřeby nevyhnutelné neužívat).). Rozdílná od i̯u je dvojhláska iu̯, na př. v dial. diu̯ný m. divný, muatiu̯ m. młátił, srov. § 90.

V textech starých píše se iu i iú spřežkou iu neb yu; na př. na krſiziu ŽKlem. 145ᵃ t. j. na křížiu, oraczyu DalC. 5 t.j. oráčiu, k miloſrdiu ŽKlem. 74ᵇ a po przirozenyu AlxH. 5, 40 t. j. -iú. Někdy v iú délka označena, a to znaménkem diakritickým: zzbosiŭ Jid. 126, wſſiŭ wiecziŭ t. 59, my̆zzliŭ t. 156 t. j. sbožiú atd., – nebo spřežkou yiu: dyekugyiu LMar. 65, přěd svú zzmy̆rtyiu ApŠ. 129, podnozyiu ŽKlem. 100, 1 t. j. děkujiú atd.

208. Jotace (t. j. litera i, y, yi) psaná ve spřežkách tuto uvedených má platnost fonetickou. Některým zdá se, že na př. v konyu, duſſyu psáno y proto, aby se vyslovovalo ny = ň, ſſy = š, podobně že psáno miloſrdiu, aby se vyslovovalo di = ď atd., a že vůbec jotace tu psaná neznamenala také jotového znění, nýbrž že byla jen grafickou pomůckou, kterou si písaři pomáhali, když měli napsati hlásku nějakou zvláštní, zejména měkkou proti tvrdé, na př. ň (proti n), š (proti s) atd. Zdání toto je mylné, z důvodů následujících.

1. u jotované vyskýtá se také v staroslovanských textech písma cyrillského a hlaholského. Na př. v kodexu Zografském psáno слъньцю, мѫжю, бъıвъшюatd., v strus. Nestoru мєжю, чюдь, прошю atd., srov. Mikl. I3283, a 291, III2 19, 24 a j., Ogonovskij Chrestomathie 101, 105, 115 a j. V písmě hlaholském a cyrillském jsou dostatečné a náležité litery jednoduché pro c, č, ž, š, ň atd., nebylo tu tedy potřebí jotace pro tvoření spřežek; jotace, která tu přece jest, má tedy platnost fonetickou; jotace, která se v textech staročeských vyskytuje v případech úplně analogických – na př. sg. dat. otczyu ŽW. Athan. t. j. otciu, muziu ŽKlem. 84ᵇ t. j. mužiu, chziugu Jid. 162 t. j. čiuju, proſſyu ŽKlem. 143ᵃ t. j. prošiu atd.–, zajisté stejným právem touž platnost fonetickou míti může.

2. u jotované psáno v mkopisích stč. nejen, kde litera souhlásková se mohla čisti dvojako – na př. litera n znamenala hlásku n i ň, a psáno [269]číslo strany tiskuprý tedy „panyu“ t. j. paňú, poněvadž by se psané „panu“ mohlo čisti = „panu“ atd. –, nýbrž i tam, kde litera nebo spřežka znamenaly souhlásku jen jednu. Na př. spřežka rz znamená jen souhlásku ř, spřežka chz jen souhlásku č atd.; tu nebylo potřebí ještě jotace a tedy psaní rzi a rzy pro ř, chzi a chzy pro č atd.; ale jotace psána tu přece: v-morzyu ŽWittb. Moys. 4, chziuyu Jid. 162 atd.; ano psáno i dyekugyiu LMar. 65 atp. Všeliké tyto způsoby psaní ukáží se vhodnými, když přijmeme výklad, že jotace tu psaná také zněla, že se také vyslovovalo u-mořiu, čiuju, děkujiú atd.

3. u jotované psáno v stč. rukopisích takových, které jsou v případech jiných na jotaci velmi přísny. V rukopisích těch píše se ia, ya jen tam, kde také znělo ia, na př. v slově diábel ps. diabel, dyabel, nikoli pak v slově mláďátko ps. mladatko Ol. 1. Reg. 15, 3 a j.; píše se ie, ye jen kde také znélo ě (dlouze ie), na př. v slovích němý t. j. ňěmý, dietě t. j. die-tě ps. niemy ŽWittb. 37, 14, dyetye Jid. 16, nikoli pak v slovích k-ňemu, raňen a j., ps. k-nemu Pass. 312, ranen t. 302 a j. Analogie tyto vedou k tomu, že také iu, yu psané v týchže rukopisích znělo iu, iú, t. j. jako dvojhláska s prvním členem i-.

Úhrnem dokazují tyto důvody bezpečně, že ve spřežkách iu, yu yiu psaná jotace (t. j. litery i, y, yi) měla platnost fonetickou, že tedy na př. na krſiziu ŽKlem. 145ᵃ, oraczyu DalC. 5, dyekugyiu LMar. 65 atp. dlužno čísti: na-křížiu, oráčiu, děkujiú atd. –

Dále zde vytknouti jest, že znění těchto hlásek bylo iu, iú, nikoli ju, jú. Proti domnění, že by znění bylo bývalo ju, jú, svědčí důvody následující:

1. Slabiky ju, jú bývají psány iu, yu a také gu, na př. biuaiu DalH. 41, zemdleyu ŽKlem. 4ᵇ a neczygucz Pass. 287 a j. Kdyby výklad zde podávaný byl nepravý a kdyby místo iu, iú bylo bývalo ju, jú, byl by se na př. sg. akk. našiu zemiu a instr. našiú zemiú mohl psáti nejen naſſiu zemiu nebo naſſyu zemyu, nýbrž zajisté také naſſgu zemgu; ale tak nepsano ani jedinkrát.

2. Kdyby místo iu, iú bylo bývalo ju, jú, tedy mělo by se na př. psané bogiugiuci ŽKlem. 125ᵃ, zwieſtugyu Hrad. 62ᵃ (3. plur.) vysloviti bojjujjúcí, zvěstujjú; to je absurdní, a jako pravděpodobné a správné zbývá jen vyslovení bojíujíúci, zvěstujiú. Námitka, že tu psáno gi, gy proto, aby se čtlo j a nikoli snad hrdelně g (gamma), neplatí, poněvadž psaní gu a giu, gyu v týchže rukopisích se vyskytuje, na př. prodawagucz Hrad. 101ᵃ a dawagiuce t. 86ᵃ, zwieſtugyu t. 62ᵃ.

3. Kdyby místo iu, iú bylo bývalo ju, jú, nebylo by lze pochopiti psaní yiu: (zvířata) dyekugyiu LMar. 65, doňedž nepoložiu nepřátel tvých podnozyiu nohám tvým ŽKlem. 109, 1 přěd svú zzmy̆rtyiu ApŠ. 129. Volíme-li však výklad, že bylo iu, iú, dostáváme čtení děkujiú atd., a v tom není nic nepochopitelného.

[270]číslo strany tisku4. Také analogie s ě, ie svědčí pro iu, iú; domnění, že tu bývalo ju, jú, je tak mylné, jako domnění, že bývalo je, jé místo ě, ie, srov. § 150.

5. Konečně svědčí pro iu (iú) změna v i (í), která se z iu snáze pochopí, nežli z ju: z iu stalo se i (sg. akk. našiu zemiu přehl. naši zemi) tím, že druhý člen dvojhlásky se vynechal.

iu, iú ze staršího u, ú v slabikách měkkých.

209. Všeliké stč. iu, iú vyvinulo se ze staršího u, ú v slabikách měkkých. Dříve byl na př. sg. akk. moju dušu, byla 3. os. plur. čujú atd. V slabikách, kde kdysi bývala jotace, tato dílem je ztrávena změnou jinou, na př. z *duchją stalo se psl. dušą č. dušu, – dílem tak oslabena, že ji písaři ani neznamenají, na př. ze *zemją stalo se stč. žeḿu, psané zemu DalH. 31. Potom však vystupuje iu, iú za bývalé u, ú, a je tedy akk. mojiu dušiu, zemiu, 3. pl. čiujiú atd. O zjevu tomto říkáme, že měkkost pronikla v jotaci. Kde jotace bývala a oslabena ještě se držela, tu se sesílila a stala se zřetelnou, na př. v akk. zemiu ze zeḿu. Kde jotace zvláštní nebyla nebo se nedochovala, tu vyvinulo se na přechodu od souhlásky měkké k -u, -ú mimovolné -i- („parasitické i“, srov. Joh. Schmidt v Beiträge 6, 131 sl. a Mikl. I- 292), z -u, -ú stalo se -iu, -iú; změna tato vyvinula se sama při mechanické práci mluvidel, mohla se za stejných daných podmínek vyvinouti také jinde a vyvinula se skutečně – jak v § předešlém ukázáno – také v stsl. a struštině.

Texty české nejstarší do konce XIII stol. mají mimo nepatrné výjimky jen u, ú, na př. na criſu Kunh. 149ᵃ t. j. na křížu, k zabitu ŽGloss. 43, 22 t. j. k zabiťú, wſſu moczu AlxH. 4, 2 t. j. všú mocú, ſlub Túl. 25ᵇ t. j. sľub, boiugu t. 30ᵇ t. j. bojujú atd. Mladší jeho střídnice iu, iú vyskytuje se zřídka-ve stol. XIII a množí se od poč. XIV stol., na př. Liudmila NekrP. (2), k chwalenyu ŽGloss. 118, 62, na krsisiu ApŠ. 139 t. j. na-křížiu, ku prolitiu ŽKlem. 7ᵇ atd. Ve stol. XIV jsou u, ú a iu, iú vedle sebe, až do přehlásky v i, í. Na př. sg. vok. ſpaſitelu ŽWittb. 78, 9 a ſpaſytelyu t. t. 64, 6; lok. v-morzu t. 135, 15 a v-morzyu t. Moys. 4; sg. akk. svú duſu DalH. 30 a duſſyu mú ŽWittb. 58, 4; sg. instr. přěd ſienhu DalH. 39 a s pieſnyu ŽWittb. 68, 31; sg. dat. k ſkonezienhu DalH. 41 a k giedenyu ŽWittb. 77, 28; 1. sg. wraczu ŽWittb. 115, 14 a wraczyu t. 55, 12; 3. plur. dyeyu Pass. 330 a dyegyu DalC. 24; part. neczygucz Pass. 287 a rziugiucz ŽKlem. 83ᵇ; v slabice příponové tvarův pracuje atp.: zamuczuges ŽKlem. 3lᵇ (3krát) a zamuciugiu (3. pl.) t. 17ᵇ, nezatraczuy t. 17ᵃ a nezatraciuy t. 18ᵃ atd.; v slabikách kořenných: luboſt ŽWittb. 72, 7 a liuboſt ŽKlem. 121ᵃ, svatého yurzye DalC. 45 a k svátému gyurzyu t. 32, chzus Jid. 118 a czius Hrad. 58ᵇ atd.

Změna u, ú v iu, iú pronikla jenom částečně, totiž jenom na [271]číslo strany tiskučeském území západním (v Čechách), nikoli též na východním, a ani v češtině západní nepronikla veskrze.

a) Změna u -iu atd. pronikla v češtině západní, nikoli též ve východní. Svědectvím tomu jsou 1) stč. texty dialektu východního a 2) nepřehlasované u, u v nč. nářečích východních.

ad 1). V textech, jež podle jiných známek pokládáme za dialektické východní, nalézáme v slabikách měkkých psáno z pravidla u (t. j. u neb ú), a nikoli nebo jen řídkou výjimkou iu, yu (t. j. iu n. iú); vedle toho může ovšem v týchže textech vlivem českým bývati také přehláska i, í. Na př.: v Kat. (textě moravském, jak svědčí tvary v-krási, tiesař a j., srov. Listy filol. 1882, 290 a 292) psáno: ludy pl. akk. 74, těch ludy 66, w ludech 64, ludem pl. dat. 172, ludſke 92, yu 6, yuz 48, ſlubi 10, ſlubila 128, zalubila 72, rzugy 66, bez luty 50, nekluda 162, praczug 90, wzdawayucz 66, poznagucze 90, rzezucze 156, wierzuczich 98, wſu čeled 64, wſu rozkoší 64, myſlu čistú 68, v jehož pᶥſtu (t. j. příšťú) 112, sg. vok. tieſarzu 70, cieſarzu 72, sg. 1. chczu 88 atd., vždycky u, kromě tří odchylek s yu: proczyuty 62, pekelnú lyut 74, Rozczyuk 96; vedle toho přehláska: lydu 2, ſruozy 4 (t. j. s-ruoží) atd.; –

v Boh.: svému czylu 340, na fararzu 350, towarzyssu 342 (sg. vok.) tu swyetlnyczu 348, měj peczu 343, kakú máš przu 349, dobrú przu 353, suknu tunicam 355, umřěl náhlú smczczu (sic) 349, svú rzeczu 340, kterú rzeczu 348, na nu (louku) 354, jakž cě wyzu 353, jáz slubugu 346, (oni) magu 354, wyguczi rukama 342, neznagucze 353, nesmuczug sě 349, lud 47, brzuch 40, klucz 49 a j., nikdy iu neb iú; –

v EvOl.: na zemv 134ᵃ, 262ᵃ, nebe i zemv 135ᵇ, wſtrzyczu 125ᵃ, w prawiczu 248ᵃ, lahwiczu vody 252ᵃ, mvzzu (sg. dat.) 142ᵇ, o kralu (vok.) 333ᵇ a j.; odchylkou geſkynyv 127ᵇ; –

v OlMüll.-, k odpuſtzenu 618, za duſſu 619, svatú radoſtzu 619 a j.; vedle toho přehláska: k polepſſeny 619 a j.; –

v Přib.: veſniczu (akk.) 21ᵃ, 21ᵇ, tu Lubiczu 21ᵃ, czepiczu t.; –

v Baw.: o hlemyzdu 54, tu špilu špileti 56, když se mníš spilu ozdobě 56; – atd.

ad 2) Že také nepřehlasované u, ú nářečí východních je svědectvím, že tu změna v iu, iú nebyla ovládla, to vyplývá z průběhu přehlásky u-i atd., vyloženého doleji (v § 211).

b) Změna u-iu atd. nepronikla veskrze ani v češtině západní, nýbrž v některých případech drželo se pevně vedle iu, iú také staré u, ú. Jsou to většinou ty případy, ve kterých nč. jazyk obecný a dílem i spisovný má nepřehlasované u, ú (ou). Zejména:

koncovka 1. os. jedn., na př. (já) zemdleyu ŽKlem. 4ᵇ, zachowayu sě t. 10ᵇ, vedle neomdlegiu t. 17ᵃ a j.; jáz wzwieſtuyu ŽWittb. 74, 10, [272]číslo strany tiskujáz znayu t. 50, 5 a j., vedle jáz zwieſtugyu t. 88, 2 a j.; (já) znayu Pass. 325, nadyeyu sě 359, obietuyu 347 a j., vedle slyu 277 a j.; – koncovka 3. os. množ., na př. (oni) mayu ŽWittb. 113, 6 (14), newzczenyuchayu t., wzwolayu t. 7 (15), vffayu t. 8 (16) a j. vedle magyu t. 5 (13) a j.; -

v slabice příponové sloves třídy VI v tvarech praesentních vzoru pracuje-, na př. powyſſuges ŽKlem. 141ᵃ, okraſſuy Pass. 467, potruſſugycz t. 363, věci sě zraczugy t. 431, (každý) sě wzhrozuge t. 322, kraluge t. 383, newzdaluy sě t. 381, nezatraczuy ŽKlem. 17ᵃ vedle nezatraciuy t. 18ᵃ atd.; povšimnutí hodno jest, že v Pass. je v těchto tvarech vždycky u (nebo přehláska i, na př. v poſilige 372 atd.), nikdy však iu; –

v slabikách vnitřních jiných, na př. ocún, oczun SlovA., RostlF. 11ᵇ; všudy, vſſudy Hrad. 54ᵇ, Modl. 13ᵇ, AlxV. 485, NRada 728 a j., zřídka všiudy, wſyudy AlxV. 2024, t. 2060, nebo přehlas. všidy: wſydy AlxV. 132, 470, 493 v rýmu s onudy ; cúditi, cudný atp., czudil UmR. 316, czudny Hrad. 99ᵃ, ústka cudna Baw. 217 atp., vedle cid-, czydyty Alb. 55ᵇ; čúti atd., (já) neczugyu Mast. 281, neczugieſſe Hrad. 30ᵇ, czug sentiat ŽWittb. Athan. 226ᵇ, ten chzuſſ Jid. 118, to czus Hrad., 35ᵃ a j., vedle čiu- a či-, chziuyu Jid. 164, czius Hrad. 58ᵇ, czygemy Modl. 8ᵇ, toczyſſ t. 67ᵇ, nč. čich- a čuch-; juž iam, yuz Pass. 319, ŽWittb. 38, 8, Krist. 70ᵇ, AlxV. 340 a j., vedle jiuž a již: gyuz DalC. 30, gyz Krist. 106ᵇ; šuměti atp., ſumenye sonitus EvSeitst. Luk. 21, 25, vedle šium- a šim-, Sſyumenye ŽKlem. 45, 5, hluk ſſymi Pass. 433; šúr, šourem atp. jsou slova původu novějšího.

iu, iú se mění v i, í (přehláska).

210. Na př. za starší sg. akk. našiu zemiu jest pak naši zemi, za instr. našiú zemiú jest naší zemí, za 3. plur. čiujiú jest čijí atd.

Ve dvojhlásce iu, iú dostává člen první i- víc a více převahy, a člen druhý se na konec vynechává; zbylé pak i vyslovuje se tak, že vyplňuje celou dobu bývalé dvojhlásky, a jest tedy krátké i za bývalé krátké iu, a dlouhé í za bývalé dlouhé iú.

iu, iú vyvinulo se ze staršího u, ú v slabikách měkkých (v. § 209), a změnilo se dále v i, í. Jsou tu tedy za sebou změny dvě: u, ú mění se nejprvé v iu, iú, a toto dále v i, í. Na př. 3. pl. čuju-čiujiú-čijí; sg. akk. našu zeḿu-našiu zemiu-naši zemi; sg. instr. našú zeḿú-našiú zemiú-naší zemí. Dříve viděla se tu jen změna u-i a ú-í, a ta nazývána přehlasováním. Přijatý název tento necháváme, ale ovšem musíme jím rozuměti změnu u-iu-i a ú-iú-i. Změna iu-i a iú-í je částí, takořka jen druhou polovicí přehlásky u-i atd.

Přehlásku u-iu-i a ú-iú-í máme v slabikách kořenných, příponových [273]číslo strany tiskua flexivních. Svědectví, že č. i (í) je přehláskou z u (ú). podávají doklady stč. s iu (iú) neb u (ú), doklady č. nářečí východních a doklady jinoslovanské; proto klademe zde dále doklady takové proti dokladům nč. s i, í.

A) Přehlasované i v slabikách kořenných: bliji dolnobeč. bľuť Btch. 424 stsl. bljuja; – břich, břicho, stč. brzyuch ŽWittb. 16, 14, brzuch t. 43, 25, mor. břuch BartD. 7, Btch. 424, slc. brucho, pol. brzuch, rus. brjucho; – cíditi, stč. czudil UmR. 316, dolnobeč. códiť Btch. 425, slc. cúdiť; – cit, cítiti atd., stč. proczutyw Pass. 382, proczyuty Kat. 62 pol. cucić, stsl. štutiti; – cizí, stč. czyuzy DalC. 34, czuzeho Hrad. 105ᵇ, slc. cudzi, pol. cudzy, stsl. štuždь; – čenich- stč. čeňuchati, slc. čeňuch; – čibr, stč. chubr satureia hortensis MVerb., czubr LékA. 121ᵃ; – číhati atd., slc. čuhať, z čuga- Mikl. Etym. Wtb.; – číti, čich atd., stč. chziuyu Jid. 162, to chzuſto Pil. a, nč. ob. čuch. čuchat, mor. čuch. čut BartD. 7 a j., slc. čuch, čuchať; – čiprný, čiperný, slc. čuprný, pol. czupurny; – hnis a hňus (vedle hnus; rozdílné -n- a -ň- je v tomto slově i jinde ve slovanštině, v. § 298), hňus BartD. 14 (zlin.), t. 214; – hříz-, pohříziti, stč. pohrziuſſen ŽKlem. 50ᵇ (odchylné); – Jidáš, giudas Hrad. 75ᵃ – jih, stč. iuh MVerb., mor. juh BartD. 7 (zlin.), slc. juh, stsl. jugъ; – jícha, stsl. jucha; – jin-, jinoch atp., stč. dvě stě iunoſſ AlxH. 3, 14, yunochu DalC. 72; stsl. junъ iuvenis: – Jiří, stč. Jurzi Jiř. 34 a j., mor. Jura, slc. Juraj; – Jitka, stč. gyutku DalC. 42, Jutka DalH. 42; –jitro, stč. ot gyutra DalC. 20, slc. jutro. stsl. jutro, utro; – již a juž, stč. yuz Pass. 319, gyuz Hrad. 53ᵃ, stsl. uže; – klíč, klika, stč. klucz Boh. 49, okliuczili ŽKlem. 9ᵃ dolnobeč. kľóč Btch. 425, kluka BartD. 7 (zlin.), slc. kľúč, kľuka; – stč. kličný a kľučný aptus, klyczne miesto k modlitbě Alb. 64ᵇ, slc. kľučný, stsl. ključьnъ; – klid, kliditi atd., stč. ta nekluda Kat. 162, zle sě pokludi AlxH. 7, 11, pokluzat (poklízeti) BartD. 7 (zlin.), pokľózať Btch. 425 (dolnobeč.); – klis-. klisna, klisice, klise, pol. klusię. stsl. kljusę; – kliji stsl. kljują, slc. kľuť; – 1ib-, stč. liuboſt ŽKlem. 121ᵃ Lubuſſie DalHr. 3, sliubi mé ŽKlem. 14ᵇ, obliubis t. 38ᵇ oblyubowach ŽWittb. 34, 14, zlin. polubit BartD. 7, slc. ľúbit atd., stsl. ljub-; – lid, stč. lyud DalC. 18, ludu mého DalH. 41, slc. ľud, liudzke viny ApŠ. 71, svatá Lyudmylo ŽKlem. 138ᵇ stsl. ljudъ; – lilek lolium, pol. lulek hyoscyamus, srb. ljulj; – lit-, lít-, lítý, lítost, litovati, stč. lutoſt ŽWittb. 51, 5, liute zvěři ApD. 104, neliutowal t., jenž se ſlutuge ŽWittb. 111, 5 rozliucenye ŽKlem. 3ᵇ, slc. ľutý, ľútosť, ľutovať, stsl. ljut-; – nitro, vnitř, stč. wnutrz Túl. 56ᵃ t. j. vňutř, wnyutrz ŽKlem. 129ᵇ, slc. v-ňutri, stsl. atrь; – plíce, stč. plucze Boh. m. 21ᵇ, dolnobeč. pľóca Btch. 425, slc. pľuca, stsl. pljušta; – plíhati zešpiniti, slc. pľúhať, pľuhavý, pol. plugawy; – pliji, stč. plyugyucz LAl. g, mor. plut BartD. 7 (zlin.), pľuť Btch. 425 (dolnobeč.), slc. pľuvať, stsl. plju-; – plískati, plískanice, plíšť nečas, slc. .pľuskať, pľúšť, pľúštenica, pol. pluskota, stsl. pljusk-; – ři-, říti, říje, říjen, [274]číslo strany tiskuzáří, stč. rziugiucz ŽKlem. 83ᵇ Vlasta wzrzyu DalC. 15, w rsiugiu Pil., zarzwy t. j. zářuj (září) Boh. 27, rzugen october ŽPod. (v kalendáři při tom rkpise), slc. ruja, rujen atd., stsl. rju-; – řítiti, stč. bazn rzutila sě EvOl. Luk. 1, 12 irruit, slc. rútiť, stsl. rjutiti; – šiměti vedle šuměti, stč. Sſyumenye ŽKlem. 34ᵃ ſumenye EvSeitst. Luk. 21, 25; – šír, stsl. šurь uxoris frater; – štika. slc. šťuka, pol. szczuka; – ščiplý, ſczyple tenues Roh. 182ᵃ, pol. szczupły, rus. dial. ščuplyj; – štír, stč. dá jemu ſſczura EvOl. Luk. 11, 12, opavsk. ščur Šemb. 60, zlin. ščúr BartD. 7, slc. šťúr, stsl. šturъ; – žížala, dolnobeč. žóžel Btch. 425, stsl. žuželь.

B) V slabikách příponových: Ježíš stč. Ježúš, giezius Hrad. 42ᵇ; – tisíc, stč. tiſſucz Hrad. 59ᵇ; – maličký, stč. maliuczka ŽKlem. 83ᵇ; – ješitný atp., stč. gieſſiut Hrad. 118ᵇ, gieſſyutenſtwie ŽWittb. 118, 37, gieſſiutnoſt ŽKlem. 4, 3, gieſſiutny t. Magnif. 53; – čelist, stč. czeluſt Boh. m. 21ᵇ, slc. čeľusť, pol. czeluść, stsl. čeljustь; – řeřicha, stč. rzerziucha Rostl. 392, s planú rzerzuchu EvOl. 133ᵃ; – v part. praes. -júc-, čijíc stč. neczygucz Pass. 287, majíc stč. gmagiucze AlxŠ. 1, 8, plačíc stč. placziuczi ŽKlem. 24ᵃ, píšíc stč. piſſiucieho t. 33ᵃ; atd. Zvláště tu jest důležitá slabika příponová sloves, jako jest pracuje-; slovesa tato měla svým časem přehlásku (u-)iu-i, ale ta nepronikla úplně, a pokud byla pronikla, je zase zrušena. To jest: bylo pracuje-; z toho vyvinulo se praciuje-, ale vedle toho drželo se také staré pracuje-; pak praciuje- změněno v pracije-, a bylo tedy vedle sebe pracije- a pracuje-; a potom pracije zaniklo a zůstalo samo pracuje-. Tvary pracije- jsou v pol. a na sklonku XIV a také na zač. XV stol., doklady nejstarší mám z Hrad., nejmladší z Koř. (1425). Příklady: praes. indik. sg. 1. poruczigi Hrad. 20ᵃ, oſwieczigi Ol. Lev. 21, 8; sg. 2. zplozygeſſ Modl. 144ᵃ, wybogigeſs Ol. Deut. 20, 12; sg. 3. promienyge Pass. 295, pokorzige 2ᵇ, kralyge DalC. 4, Modl. 8ᵃ, rozwlazyge Ol. Jos. 13, 3, rozptilige Koř. Mat. 12, 30; pl. 1. ſlozygem Alb. 46ᵇ; pl. 2. pracygete Pass. 325; pl. 3. roznyeczigy Hrad. 96ᵇ, obnazigy t. 99ᵇ, przyblyzygyy Pror. 57ᵇ; impt. bogyg Alb. 18ᵃ, nezatagig Ol. Jos. 7, 19; part. zproſſtige liberans Ol. Ex. 12, 27, kralygycz Modl. 30ᵇ, wzbuzigicz Brig. 8ᵇ.

C) V slabikách ohýbacích. Ve vzoru oráč sg. dat. (lok.) oráči, za starší oráčiu a oráču; sg. vok. oráči, starší -u; du. gen. lok. oráčí, st. -ú; rovněž tak ve vzoru Juří sg. dat. (lok.) Jiří, st. -ú atd.; ve vz. moře sg. dat. (lok.) moři, st. -u; du. gen. lok. moří, st. -ú; rovněž tak ve vz. snamenie, sg. dat. (lok.) znamení, st. -ňú (-niú) atd.; – ve vz. dušě (panošě), sg. akk. duši st. -u, instr.: duší st. -ú, du. gen. lok. duší st. -ú; rovněž tak ve vz. paní (sudí), sg. akk. instr. a du. gen. lok. paní st. -ú atd.; – ve vz. kost sg. instr. kostí st. -ú, du. gen. lok. kostí st. -ú; – v du. gen. lok. nají, vají, st. -ú; – v zájm. kmene měkkého sg. akk. fem. ji st. ju, naši st. -u atd.; sem patří také adv. vniž st. vňuž, wnyuz [275]číslo strany tiskuJid. 83; sg. instr. fem. jí st. jú atd.; du. gen. lok. jí st. jú atd.; – ve sklonění složeném sg. akk. a instr. fem. pěší st. pěšú, du. gen. lok. pěší st. pěšú; – 1. os. sg. (já) bí st. b́ú (biú), (já) kryji st. kryju, uměji st. uměju, dělaji st. dělaju, sázěji st. sázěju, teši st. tešu, laji st. laju, kupuji st. kupuju, trpí st. trṕu, proši st. prošu; – 3. os. plur. (oni) bí st. bí (b́ú), kryjí st. kryjú, umějí st. umějú, dělají st. dělajú, sázějí st. sázějú, teší st. tešú, lají st. lajú, kupují st. kupujú.

Postup a rozšíření přehlásky u-i atd.

211. Na poli jazyka českoslovanského je přehláska u i rozšířena nestejně.

Na území východním jsou v nářečí slc. jen některé doklady s i, í, na př. klisna, jinoch (vedle junoš), cítiť, nejspíše bohemismy. Také ve Slezsku je nepřehlasované u pravidlem: cuzí, slub, božu muku, menšu žałość BartD. 99. O Moravě svědčí Hus, že tam slabika ču se vyskytuje častěji než v Čechách (to je smysl jeho slov: č circa u raro invenitur, specialiter in Moravia, HusOrth. 117, t. j. ču je řídké v češtině, ale jest zvláště na Moravě), a že se tom říká ve-kṙu (t. 181); svědčí dále doklady o hlemyzdu Baw. 54, sg. instr. spilu (m. špilí) t. 58, rzerzuchu EvOl. 133ᵃ, rzutila t. Luk. 1, 12, mſſu zaprositi Lvov. 85ᵇ; a svědčí Blah. 274, že se tam v XVI stol. říkalo otáži, svážíce; nyní je tu u i i, na př. v nářečí zlínském: lid, ščika, cizí, cítil, líbit, boží mukú, do očí, bez uší, a vedle toho řuch, čuch, šćúr, kožuch, dušu, našu atd. BartD. 7; v dol.: k zelí a k zelú BarD. 53, mají a majú t. 55; ve val.: cuzí, z vňutřka, pod zeḿú a lesní cestú t. 60; v dbeč. všude u Btch. 424 a 425 (sg. lok. na křéži, atp. není přehláskou, nýbrž tvar s koncovkou starší a náležitou); atd.

Na území západním – v Čechách – jest přehlasované i, í v jistých mezích pravidlem, a český status nynější jest výsledek vývoje, jejž od stol. XIII můžeme stopovati. Tu pak nalézáme do sklonku stol. XIII pravidlem u, ú; od poč. XIV, zřídka předtím, je vedle staršího u, ú také mladší iu, iú; a brzo potom rychle zaniká u, ú i iu, iú a nastává i ovládá i, í.

Přehlasované i, í nemá dokladu před stol XIV. Také texty z doby ok. r. 1300 a z poč. XIV stol., ApD., ApŠ., Túl., Jid., Pil., svD., LMar. a j., jsou bez příkladu takového. V DeskDE. psáno cum twyrzu 359 a cum poprawczu 378, oboje z r. 1323. Nejstarší mi známé příklady s přehláskou jsou v DeskDE. Lyboſſyna r. 1318, v ŽKlem. brzicho 16, 14, lybosti 140, 5, prſiblizugiciemu 148, 14, iednoſti oſſobi t. j. jedností unitate 147ᵇ; pak několik příkladů v DalH.: (Boleslav) lithi 32, z litheho t.; a v Mast.: k mému myſtrzy 67, kto má zymnyczy 122, na brzyſſye 330, kdež vedle toho je většinou starší iu n. u: ſlolyczyu 25, kyſyelyczu 384 atd. V Lún. ks. je Girziko pannicida t. j. Jiřík v zápise z r. 1358 a Jursig z r. 1361; [276]číslo strany tiskutamtéž je Havel de Neczuch r. 1359 a Kříž de Neczich r. 1389. Vůbec pak v polovici stol. XIV jsou příklady s i, í již hojné: ſpaſytely mój ŽWittb. 26, 9 (vedle ſpaſytelyu náš t. 64, 6 a ſpaſitelu náš t. 78, 9), k ſpaſyteli našemu t. 94ᵇ, I, vzlál morzy t. 105, 9, prawedlenſtwy tvému t. 118, 71 (vedle prawedlenſtwyu tvému t. 118, 68 a prawedlenſtwu tvému t. 118, 64), k zabity 43, 32 a j.; jáz hledagy DalC. úv. 1, nechczy t. 3 (vedle to wem kazyu t. 7, já chwalu t. 11), ſlybowaſſe t. 12 (vedle ſlyubichu 9 a ſlubychu 14), lydmyla t. 26 (vedle lyud t. 18 a lude t. 53), lyty t. 31 (v. lyuty t. 47), czyzymy t. 4 (v. czyuzymy t. 34) a j.; jáz chczy Hrad. 1ᵃ, diegy (3. pl.) t. 6ᵇ jáz ſlibugi t. 131ᵃ, na ohlubnyczy t. 130ᵃ, wſyu trogyczy t. 63ᵃ, roznyeczigy t. 96ᵇ a j. (většinou i, í); zadagicz Pass. 311, k nabozenſtwi t. 313, (já) proſſy t., promienyge t. 295, pracygete t. 325 a j. (valnou většinou i, í); atd. Ve Štít. uč. (1376), Alb. (1383), Modl., MastDrk. atd. jest přehlasované i, í již pravidlem do té míry, které změna tato vůbec dosáhla. V KřižB. (1520) 93 psáno bṙzucho, odchylka ojedinělá. – Vykonala se tedy změna iu-i a iú-í velmi rychle v polovici stol. XIV, a tu byla přehláska u-i a ú-í do své míry dokonána.

Vedle stč. 1. os. jedn. kryji, teši atp. a 3. mn. kryjí, teší atd. vyskytují se také tvary s -u, -ú: (já) ſſelu BrigF. 68, všickni mužie pyſſuv Pror. 92ᵇ, ſlepczu je ptáci ŽPod. Deut. 24, ptáci wyzobu Troj. 54ᵇ atd. Příklady takové jsou znenáhla hojnější, a v nč. jest -u, -ú (-ou atd.) v nářečích obecných pravidlem. Podle starších dokladů s -u (ú) i -iu (iú), na př. (já) zemdleyu ŽKlem. 4ᵇ a neomdlegiu t. 17ᵃ, (oni) magu ŽWittb. 113, 6 (14) a magyu t. 5 (13) v. nahoře § 209, b), a podle dokladů tuto uvedených ze ŽPod. a Pror. podobá se, že zde byly vedle přehlasovaných tvarů -i, -í také tvary nepřehlasované -u, -ú vždycky; jejich vlivem, a k tomu zajisté také působením parallelních tvarů tvrdých peku, pekú atd. stalo se, že přehlasované kryji, kryjí, teši, teší atd. víc a více zaniká.

Vlivem parallelních tvarů tvrdých sg. akk. Hátu, instr. Hátú atp. zatlačeny také bývalé tvary přehlasované sg. akk. Máni, instr. Maní, a uvedeny na jejich místo tvary Máňu/, Maňú (-ou): paní Máňu Sv. 167, Mášu, Mášou Us.

Výsledkem všech prom⅞n těchto je status nynější.

V jazyku spisovném je v koncovkách všude přehláska -i, -í, mimo tvary Mášu, Mášou atp., a mimo dosti četné případy v 1. os. jedn. a 3. množ. Tu zvláště po retnicích nikdy, a po l- skoro nikdy nebývá i-, -í, na př. (já) dřímu, hrabu, kašlu, stelu, (oni) dřímou, hrabou, kašlou, stelou, stč. -i a -í; odtud pak šíří se -u, -ou víc a více a píše se také kryju, tešu atp., ano nejnověji a na újmu spisovného jazyka jednotného píší někteří také kryjou, tešou. – Také v nitru slova je přehláska pravidlem mimo tvary pracuje- atp. a mimo několik slov jednotlivých, na př. šuměti,

[277]číslo strany tiskuvšudy, čuditi, čouditi a j. Některá z těchto slov odchylných jsou přijata z nářečí obecného, na př. juž vedle spisovného již, čuch v. čich; – některá jsou nově přejata z nářečí, které nemělo nebo nemá přehlásky, na př. cudný (ze stč.), župa (též), junec (ze slc.), ňuchati (z mor. a slc.) a j.; patří sem trvám také klouditi, kloudný vedle kliditi, klidný Mikl. Et. Wtb. 120, plouhati v. plíhati; – některá pak jsou v době pozdní přejata z ciziny, a tedy přehlásky ovšem míti nemohou, na př. cuchati (z němč., v. Matzenauer, Cizí slova), cukati (též), čuba (střhněm. zûpe), čuba n. šuba (střhněm. schûbe, a toto z ital. giobba), jupka, kňourati (něm. knurren), šňupati, šoupati (z něm. Schub) a j.; – a některá konečné utvořena nebo přetvořena jsou onomatopojicky v době po přehlásce, na př. ťukati, šust-, šoustati, cucati (přetvořeno ze ssáti), kňučeti atp. – V některých případech dlužno již ve fasi staré tvary dvoje předpokládati, totiž tvary se slabikou tvrdou a v češtině tedy nepřehlasované, a měkké přehlasované; na př. řítiti a routiti (hroutiti), stsl. rjutiti a rutiti Mikl. Etym. Wtb. 279.

V západní češtině obecné je nepřehlasované u, ú více rozšířeno, než ve spisovné. Je tu zejména na víc proti češtině spisovné tím, že je nejen částečně, nýbrž všude v 1. os. jedn. kreju, tešu atd., a taktéž všude ve 3. množ. krejou, tešou atd.; bývá tu dále pravidlem ve slovích jednotlivých, která v jazyku spisovném jsou výjimkou; juž v. už, čuch, čuchat; a bývá tu dialekticky v hojnějších slovích jednotlivých, na př. doudl. vlačuhy Kotsm. 7, čout, bylo čout o vojně Hněvk. Jg., on to čuje Toms.Jg., chodské žužala, žoužala chod. 43, mýt. coudný = hezký, čistý Šemb. 28. –

V dobé od pol. XIV do 1. čtvrti XV stol. a zvláště ok. r. 1400 je přehlasované i, í na svém vrcholku. Od té doby ho ubývá.

Nejprvé ubylo i v slovesných tvarech VI tř. pracřje- atp.; nejmladší tvaru takového známý doklad jest rozptilige Koř. Mat. 12, 30 t. j. rozptylije (z r. 1425). Bývalé praes. praciji, praciješ atd., impt. pracij atd., part. pracijě atd. zaniklo a parallelní tvary pracuji atd., které se vedle tvarů přehlasovaných stále držely – na př. kraluge Pass. 383 t. j. kraľuje vedle poſilige t. 372, powyſuge HusPost. 23ᵃ atd. – ovládly všeobecně.

Dále zanikla některá slova, která měla přehlásku i uvnitř, a na místě jejich opanovala slova parallelní s nepřehlasovaným u. Sem patří zejména: šiměti, hluk ſſymi Pass. 433, nč. šuměti; všidy, wſydy AlxV. 132 a j., nč. všudy.

Úhrnem byl tedy postup přehlásky u-i atd. tento: do konce stol. XIII bylo pravidlem u, ú také v slabikách měkkých, a byla na př. 3. os. množ. čujú; pak – od poč. stol. XIV – pronikala měkkost v jotaci, čujú se měnilo v čiujiú; tudy pak vzniklé iu, iú změnilo se rychle – v pol. stol. XIV – dále v i, í, tedy čiujiú v čijí; změna tato u-iu-i pronikla nejvíce v češtině západní; tu jest přehlasované i do své míry pro[278]číslo strany tiskuvedeno a pravidlem již v poslední třetině stol. XIVtého; některé tvary s i potom zanikají, ale přece zůstává přehláska u-i pro češtinu pravidlem; také na Moravě pronikla táž změna částečně; dosvědčuje to Blah. 274 (v. nahoře) a dokazují to tvary přehlasované na př. lid, cizí atd. vedle břuch, ščúr atd. BartD. 7 (zlin.), a tvary jako dolské lejbit t. 52, kelecké lejbiť t. 92, han. košela, slébit Šemb. 47, jež předpokládají přehlasované 1íb-, slíb-, košile; na Moravě však přehláska u-i zajisté nebyla pronikla úplně, a co zasáhla, bylo jí většinou zase vyrváno, jednak tím, že slova s přehláskou zanikla a parallelní slova nepřehlasovaná opanovala, jednak analogií příslušných tvarů tvrdých (dušu podle ruku); ve Slezsku přehlásky této nyní není; podle Sequ. (ok. r. 1385) možná že tu byla, ale možná také, že přehláska v Sequ. – (oni) nawraczegy 356, wsyem lydem 358 a j. – je podle spisů západočeských; na Slovensku je přehláska jen v několika slovích, bezpochyby z češtiny přejatých.

Česká přehláska u-i má analogie v stsl. libo vedle ljubo, plinąti v. pljunati, klivati v. kljuvati, žiaštiimъ ze *žju-, rimъ z *rjum-, rikati z *rju-, v bulh. klič z ključь, plijъ z plju- atd., srov. Mikl. I³ 167, 305 a j. – S německým umlautem u-ü nesouvisí. –

V českých mluvnicích čte se o ní nejprvé u Pelzla (1795 str. 15 a 1798, str. 24–26).

y, ý.

212. Nyní vyslovujeme y jako i nebo skoro jako i. Znění původní bylo však jiné. Stsl. spřežka ъı= ъ+i ukazuje ke znění dvojhláskovému nebo ke znění mezi ъ a i. V památkách frisinských (staroslovinských) psáno jest y spřežkou ui, následováním pravopisu staroněmeckého, v němž psané ui znamenalo hlásku ü; v tom je svědectví, že stslovinské y znělo tak nebo podobně jako něm. ü (srov. Paul-Braune Beiträge I, 527–534, Jag. Arch. XII, 579). Rovněž tak jest vyložiti ui v českých dokladech listinných Buitſow (t. j. Bydžov) Reg. I. r. 1186, Buitic (Bytic-) t. 1196, Buiſtrice t. 1226 (doklady české jsou jen pro slabiku by). Bezpečné svědectví, že stč. y znělo jinak než i máme v stč. textech, ve kterých mezi hláskami etymologicky rozdílnými y a i činí se rozdíl také v písmě. V Ap. Jid., Pass. a j. liší se y a i po některých souhláskách pravidelně (v. Dolanský, Listy filol. 1892, 64 sl. a 1893, 371 sl.). V list. JHrad. z r. 1388 psáno i a y rozdílně a správně, až na dvě úchylky. Hus (r. 1406) popisuje dobře článkování y, (Slav. Bibl. II, 179–180: ponendo principium linguae sub inſerioribus dentibus et in medio elevando linguam per modum circuli), vytýká písařům českým, že píšíce y místo i ztěžují čtení (t. 184: takým obyčejem učte se Čechové psáti, a nechcete-li všeho zachovati, aspoň mějte rozdieł mezi i a mezi y, a nekłaďte tak často y, jako kladete, neb tiem tiežíte čísło) [279]číslo strany tiskua učí vůbec správné psáti y a i ; srov. mé Příspěvky k historii česk. pravopisu 130 sl. Ve ŠtítOp. (poč. XV) šetřeno rozdílu mezi y a i celkem správně, až na některé případy, kde přichází v obyčej y místo bývalého i; případy ty jsou uvedeny nahoře při změně i v y (po sykavkách a j.), v. § 166 č. 2. Taktéž je v kodexu Kruml. v kusech vnitřních. Taktéž v OtcB. (z 2. třetiny stol. XV), v Baw. (1472), v Ben. (1506), v Lobk. (1515) atd., a tak jest i v pravopise bratrském. Do pravopisu nynějšího je týž rozdíl přijat z pravopisu bratrského, s důležitou opravou, učiněnou podle analogie a mluvnice vědecké v slabikách ci, zi; si a v slově i et, v. § 8. Úhrnem je v těchto datech svědectví, že v češtině bylo y, zněním se lišící od i, a že náležitý rozdíl mezi y a i u výslovnosti zřetelně a pravidelně pronikal, neboť jenom odtud – ze živé výslovnosti – mohl od písařů také do textů psaných vnesen býti. Znělo pak stč. y bezpochyby tak, jako zní polské a ruské y; znění to nazývá se široké nebo tvrdé (proti úzkému n. měkkému i) a přirovnává se k něm. ü a franc. u.

Vedle starých textů, které y a i náležitě liší, jsou hojnější jiné, které rozdílu toho nešetří. Vůbec pak píše se y, ý bez rozdílu kvantity literami y, na př. bydlo ApŠ. 13; nebo y̆, na př. zzy̆n Jid. 11 t. syn, zzy̆nem Pil. d, zzy̆na LMar. 27, se zly̆m Jid. 49 atd.; – nebo i, na př. bidlo habitaculum ŽWittb. 68, 29 atd. – S označením délky psáno ý literami a spřežkami: yy, na př. wſſelykyy Pror. 10ᵃ; – ij, na př. tijzt jest buoh t. j. týž Štít. uč. 88ᵃ; – ĭ, na př. wažnĭ točíš téžký LékB. 24ᵃ, newažnĭ t. 21ᵇ; – Hus (1406) učí psáti ý literou ý a to psaní ujímá se se víc a více a jest od pravopisu bratrského pravidlem.

y, ý je střídnicí:

213. I. Za psl. y, na př. ryby psl. ryby.

2. V některých slovích přejatých za cizí ū; na př. týn z germ. *tûn, střhněm. zûn, lat. kelt. -dūnum Kluge 394 a Mikl. Fremdw. 133, – mýto (nč. = Mauth, stč. = plat, odměna) ze sthněm. mūta Mikl. Etym. Wtb. 208,– výheň srov. got auhns clibanus a švéd. ugn ſornax Matz. Ciz. sl. 88, – slc. byvol ř. βούβαλος.

Odchylkou jest y ve střídě za i v blysk- psl. blisk-, v. § 166 č. 1. Podobná odchylka vyvinula se později v ci, zi, si atp., jež přešlo v cy, zy, sy atd., v. § 166 č. 2; z bývalého tohoto způsobu psaní zůstalo v pravopise nčeském po provedení opravy t. zv. analogické y v osyka pol. osika.

Naproti tomu jest č. i a ie za psl. y v tisíc a posielati, v. § 42.

Dlouhé ý vzniká:

214. a) Z krátkého, dloužením fonetickým. Na př. hryzu-hrýzti, vysoký-výše atd.

[280]číslo strany tiskub) Stahováním (srov. § 477). Tu vzniká ý: z ъjь, na př. dobrý atp. z dobrъjь atd.; – z ъji, na př. pl. gen. dobrých atp. z dobrъjich atd.; – z yjь, yj, na př. stč. ký (vedle kyj), gen. kyje atd., z kyjь, kyj; že bylo také stažením vzniklé ký, dosvědčují tvary pozdější kaj, vzav kay bil je Háj. 274ᵃ ten kay t. 306ᵃ, a kej, veliký keg Lún. ort. 1620 (instr. tím kygem t.); pro tvary kaj; a kej dlužno starší ký předpokládati; – výdu z vyjdu, pův. vyjьd- ; že bylo stažením vzniklé výd-, dosvědčuje tvar vajd-, wayducz Vít. 34ᵇ; – z yji, na př. pl. instr. masc. neutr. dobrými atp. z dobryjimi atd.; – impt. krý. krýte atp. z kryji, kryjite atd.; tvary kryj, kryjte, jsou novotvary, texty staré mají jenom krý, krýte, a totéž dlužno předpokládati pro pozdější obměny kraj, krajte nč. krej, krejte, na př. tiem sě luhem may Chir. 274ᵇ krayte ſe Comest. 112ᵃ, vždy sě rád mey NRada 1636, ſkreyte ſe Br. Jer. 49, 30.

y (ý) se mění v i (í).

215. Jak v § 212 vyloženo, znělo y široce, rozdílně od úzkého i; znělo tedy byly jinak než bili, vysoký jinak než viseti atd., a znělo y a i rozdílné nejen po souhláskách tvrdých (ty atd.) a měkkých (ťi atd.), ale také po obojetných. V nynější pak výslovnosti je tu těžko postihnouti rozdílu, byly vyslovujeme většinou jako bili atd., y zní jako i, ý jako í; změnilo se tedy během času znění y, ý ve znění i, í.

Změna tato je poměrné mladá. S vývojem českého pravopisu v XIV–XVI stol. šíří se – jak nahoře ukázáno – také správnost stran y a i; poněvadž se nelze domnívati, že by písaři té doby byli uměli lišiti y a i theoreticky, musíme míti za to, že y a i lišily se v té době ještě prakticky, t. j. že byly znělo jinak než bili atd., že tedy y ještě nebylo změněno v i. Také nebylo ý ješté změněno v í, když se rozšiřovalo v aj, ej; jinak bylo by se podle býti (esse)-bajti-bejti bylo změnilo také bíti (ferire) v bajti a bejti. Nejedlému (Gramm. 1804 str. 7 sl.) znělo ještě nedávno po retnicích y hruběji (gröber), i jemněji (feiner) a byl rozdíl u výslovnosti mezi byl, mýti, pytel, výr a bil, míti, pitel, vír. A bedlivým pozorováním poznává se dosud nějaký rozdíl mezi y a i v byla bída, byl bit (Dolanský l. c. 64). Podle všeho toho podobá se, že změna y-i, pokud je provedena, stala se během XVII-XVIII stol.

Na pohled zdá se, že sem patří také tisíc m. tys-, stsl. tysąšta atd. Ale tisíc stč. tiśúc je v češtině již v textech nejstarších, czizucz AlxH. 8, 28 atd., je to tedy změna stářím rozdílná od změny naší. Původ její je temný.

Také v č. řih-, říhati, řihnouti, vedle stsl. rygati, rus. rygatь atd. jest -i- staré; sr. stsl. rigati vedle ryg-, pol. rzygać.

[281]číslo strany tiskuV nářečích neudrželo se zřetelné široké znéní y v Čechách nikde; domažl. (prý) bül v Erb. čít. 34 jest omyl. Na Moravě a v Slezsku vyslovuje se y v nář. dolnobečevském „poněkud šíře než i“ Btch. 426, v starojickém a hranickém jako polské y BartD. 84 a 81. Na Slovensku drží se y rozdílné od i jenom místy; proto chtěli Bernolák a Štúr, aby se psalo všude jen i Pastrn. 99.

Za y bývá u.

216. a) V nářečí lašském je buł fem. była, kruł fem. kryła, muł fem. myła, ruł fem. ryła, vuł fem. vyła BartD. 103, místo náležitého był, krył atd. V témž nářečí je také ṕuł fem. piła, młuv́uł fem. młuviła, klečuł fem. klečiła (klečela) atd., místo pił, mluvił, klečił atd., v. § 167 č. 2. Obojích těchto změn příčina je v koncovém -ł: -ił změnilo se v ᶥuł, pił změnilo se v piuł n. ṕuł, a podle piła (vysl. ṕiła)-ṕuł atd. utvořilo se také była-buł atd.

b) Sloveso býti má tvary některé s by-, na př. býti, byl, některé s bud-, na př. budu; jako za bud- bývá analogií někdy byd- (na př. zbyde m. zbude, v. § 195 č. 2), tak bývá někdy také bul- m. byl-; na př. když ste zde buly Třeb. Lobk. z r. 1517, nebulo-li by Vaší Mti stížní do mne Třeb. Častolar. z r. 1557, nč. dial. bul chod., podkrk. Šemb. 30, mor. zaboł ui. zabuł (zapomněl) BartD. 43 (hrozenk.). Srov. mrus. buvъ, bula, zabuvъ, zabula atd., Sobol. Lekc. 74 a Polanský v List. filol. 1893, 224 sl.

ý se mění v aj, ej.

217. Dlouhé ý se mění v aj, a toto dále v ej; na př. pýcha-pajcha- pejcha, dobrý-dobraj-dobrej. Změnu ý-aj nazývám rozšířením (jako podobné změny ó-uo v. § 183 a ú-au v. § 197); změna pak další aj-ej je přehlasování, vyložené v § 120. –

Změně v aj podléhá ý všeliké, původní, na př. pýcha-pajcha atp., – i podružné vzniklé, na př. impt. mý (z myj)-maj, wymayz tu ránu Chir. 19ᵃ, krýte (z kryjte)-krajte, krayte ſe Comest. 112ᵃ, výdu (z vyjdu)-vajdu. dušě wayducz z těla Vít. 34ᵇ.

Příčinou téže změny je délka, neboť ve slovích příbuzných tu bývá, tu nebývá, podle toho, je-li slabika dlouhá či krátká; na př. jest stč. pajcha nč. ob. pejcha (- ~) a adj. pyšný (~ -), jest inf. stč. bajti (- ~) nč. ob. bejt (-) a part. byli (~ ~) atd.

Změna ý-aj-ej děje se na půdě české a v době historické. Máme popsati její šíření. Tu bude ukázati: jak dlouho se drží ý, kdy se začíná aj a jak dlouho trvá, kdy se začíná ej, a konečné jaký je stav nynější.

[282]číslo strany tiskua) ý se drží v jazyku spisovném dosud, je v něm pravidlem. Změna v aj a ej pronikla jenom v nářečích obecných; odtud jen tu a tam také do knih vnikla. Na př. ob. starej mlejn, předtím staraj mlajn, a vedle toho vždy také a dosud spisovné starý mlýn.

b) Kdy se začíná aj a jak dlouho trvá. Doklady nejstarší jsou wzdaychanye ŽKlem. 11, 6 (-a- vyškrabáno); dušě wayducz z těla Vít. 34ᵇ. nebayway t. 77ᵇ; z dob pozdějších jsou příklady: wayſſye (adv.) Hod. 66ᵇ, u payſſye t. 63ᵃ, na raynye t. 50ᵇ, bayty t. 45, rozptaylyl t. 40ᵃ, trayznyechu t. 41ᵃ, ſwatay Jakub 38ᵃ, ſwaych jézev t. 50ᵇ, zawrzenayma očima t. 71ᵇ (v. Listy filolol. 1884, 127–128); twayma očima Mik. Sir. 3, 23 (Jir. mor. str. 34); kayla RostlF. 13ᵃ, maydlo t. 12ᵇ; tayden Ben. (1506) Gen. 29, 27, wayſs t. Num. 4, 30; naywayſſe ChelčP. 81ᵇ, ſmayſſlij t. 154ᵇ; hojné jsou doklady u Hájka (1541): mlayn 8ᵇ, stragc 48ᵃ, krayti 53ᵃ, daym 71ᵃ, paycha 341ᵃ, kay (ký, kyj) 274ᵃ slaychati 341ᵃ, zmayleni 245ᵇ, waypowied 356ᵃ, kteray ginay auřad 199ᵇ, Sſeſtay tayden 439ᵇ, Matyaſſe nadaymala paycha 447ᵃ atd.; k dokladům nejmladším patří přibajvaní, ubajvaní (u Táborského 1570, v. Výbor II sl. 1525), Strayc VelKal. (1578) 184, při waychodu t. 101 atd. (aj je ve VelKal. ještě dosti často, asi stejnou měrou s ej), a mlajny (u Lupáče 1584, v. Výbor II sl. 1539). Doklady zde uvedené dosvědčují, že aj za ý se začíná již v 1. polovici stol. XIV a trvá odtud až do sklonku stol. XVI.

c) Kdy se začíná ej, jest již pověděno a doloženo při výkladu přehlásky aj-ej (§ 120); podle toho počíná se ej na sklonku stol. XIV, a drží se dosud.

V době od sklonku XIV do skl. XVI jsou tedy ý, aj, ej zároveň v užívání, a v některých spisích z té doby nalézají se rozmanité tyto střídnice vedle sebe. Na př. v Háj. (1541) hybati (t. j. hýbati) 116ᵃ, haybali svátostmi 115ᵇ, heyban býval t. 307ᵇ, Stryce svého 174ᵇ, Straycz 83ᵇ Stregcz 317ᵇ; v Háj. herb. (1562) je vedle hojného ý také daym 13ᵃ, maydlo 302ᵇ, wayborný 196ᵇ; ve VelKal. (1578) wýchod 365, při waychodu 101, Strayc 184, Streyc 324 atd.

d) Stav nynější. V jazyku spisovném je pravidlem ý: pýcha, dobrý atd. – V nářečích pak je většinou ej: totiž všude v Čechách; taktéž v moravštině západní Šemb. 41; ostatní nářečí moravskoslezská mají dílem ý, dílem jinou jeho střídnici, zřídka ej, BartD. 10 (zlin.), 92 (kel.) a j.; slovenština pak má z pravidla ý, a jenom místy slyší se ej, dejm, dobrej atp. (vlivem českým) Pastrn. 101 sl.

V sg. instr. mým, dobrým atp. zůstává -ý- také v jazyku obecném, kdežto plur. dat. zní mejm, dobrejm. V době starší vyskytuje se také sg. instr. s -ajm, -ejm, na př. taymz provazem Hod. 47ᵃ, kaym se činila Hrub. 305ᵇ, před ſaudnaym dnem Lobk. 129ᵇ, mezi Prahau a Slanaym Háj. 88ᵇ mezi Prahau a Gilowaym t. 337ᵇ, ſ kaym se potkali t. 128ᵇ a 151ᵃ, pánem [283]číslo strany tiskumaym t. 179ᵇ, keym se býti pravíš Hrub. 209ᵃ, s psaním ſweym Lún. pam. 1574 a ort. 1582, s lačnejm životem Aesop 1584 (liška), hlasem svejm t. (páv), s takoweym přístneym poručením Černín 1664 (Slav. Bibl. II. 247). Také v některých nářečích nalézá se instr. -ejm místo obecné českého -ým: s velikejm hlukem ČČMus. 1864, 50 (podkrk.), s malejm zvonkem t. silnejm chłapem BartD. 52 (dolsk.), s milejm pánembohem Suš. 514.

O změně podobné cín, cýn-cajn-cejn, získati, zýskati-zajskati-zejskati atd. v. § 166 č. 3 a 4. –

Česká změna ý-aj-ej upomíná na změnu stněm. î-ei, na př. střhněm. mîn lîp. nhněm. mein Leib. Změna tato začíná se v XII stol. v nář. bavorském a proniká tu a v nář. rakouském v stol. XIII, v. Weinhold, Mittelhochdt. Gramm. § 91. Mám za to, že odtud take změna česká ý-aj dostala podnět; srov. výklad podobný při změně ó-uo-ů § 183 a ú-au § 197. –

y se mění v e.

218. Toho máme příklady bezpečné v nářečích, zvláště moravských. Na př. han. rebe m. ryby, drobný rebe Suš. 210; sen, bel, rechlost, vendo m. syn atd., bék m. býk, sér m. sýr, dobré m. dobrý, dobrém m. dobrým (sg. instr.; místo spisovného lok. dobrém je zúžené dobrým) Šemb. 47, reba, cheba, mesl, ketka, dobetek, moteka, hade (pl. akk.), žene, štere, me, ve, réč, dém, véchod, drohé, sté, mém (sg. instr.), tvéch atd., m. ryba.., hady.., rýč.., druhý atd. Neoral 3–5; západomor. dež, bestré m. když. bystrý Šemb. 39. Na různých místech zni toto e za y rozdílně, podle sdělení Bartošova trojako: jako maďarské é (mezi e a ı, na Kojetsku), jako něm. ä (na Prostějovsku), a jako „hodně hrubé ä, z hrdla vyslovené“ (u tzv. Horáků, na Boskovsku a j.). V Čechách jest e za y jenom misty a v slovich jen některých, zejména v nář. podkrkonošském, kde se pravi: meslim, me, ve, kdebe, belo Šemb. 30, a v nář. domažlickém kobela, belo t. 15. Také na Slovensku slyší se e m. y jenom místy a skoro jen na konci slov, na př. plur. nom. akk. ruke, nohe, dube, zájm. te, me, ve a j., Pastrn. 102 sl

Dialektického tohoto e za y nalézáme stopy také v dialektických textech starých. Na př. v Mill. ten giſte král 6ᵃ, o ginech vlastėch 20ᵃ, zvieřat cziſtech i necziſtech 104ᵇ, vod horzkech 30ᵇ, k rozlicznem neduhóm 20ᵇ, ke cti bohóm ſwem 78ᵇ, s drahemi kameny 26ᵇ, horami welikemy 22ᵃ, mezi ſwemy 46ᵃ atd.; v Mand. ten giſte obraz 2ᵇ, od giſtech vyprávěčóv 1ᵃ, s ginemy ciesaři 68ᵃ, s welikemy perlami 67ᵇ atd.; v Comest. toho gſmy me (m. my) ſwiedczy 258ᵃ, ani ſmy me przigieli liſtow 271ᵃ, aby se choval hanbe zidowſke 263ᵇ, kněz weneſyſſe popel efferebat 81ᵃ.

Často bývá psáno toto e za ý v koncovce sing. instr. -ým. Na př. v Mill. mezi králem Barkú a ginem kralem taterſkem 5ᵃ, s welikem zbožiem 10ᵃ; v Mand. bielem ſtromem 11ᵇ; dále: welikem křikem Pass. 326, s ne[284]číslo strany tiskuwelykem nepokojem AlxV. 2309, chváliti boha hlasem welikém (tak v rkp.) HusPost. 60ᵇ, s velikem hněvem HusE. 1, 255, s biskupskem rúchem t. 397, uprziemem úmyslem ŠtítMus. 129ᵃ, gedinem slovem Mat. 109, gedinem pacholkem Lún. l. 1441, obyczeynem oružím Otc. 28ᵇ, prawem trhem KolA. 1517; tak i v době pozdější, na př. pod podobenstvím od domácích věcí vzatém Beck. 1, 76, vším myšlením nepochopitedlném t. 1, 49 atd. Tu však máme dialektickou změnu ý v é jenom v takových textech, které také jindy mívají e za y, tedy zde v dokladech uvedených z Mill. a Mand. V dokladech ostatních pak máme koncovku -ém (psanou -em, -ém) za -ým analogií, vlastně matením s lokálem -ém: v době, ze které doklady tyto pocházejí, je sg. lok. dobrém (po způsobu starším) a také dobrým (zúžené, způsobem novým), podle toho zdálo se, że také vedle instr. dobrým může byti tvar domněle starší dobrém, a tak se také psalo.

Opět jinak, a to analogií zvratnou, vysvětluje se -em psané místo -ým v pl. dat.; o tom v. § násl. -

V jiných několika slovích máme e vedle y slov stejných nebo příbuzných, ale není to e vzniklé z y změnou hláskovou. Sem patří:

nenie vedle nynie. Za nč. nyní je stč. nynie, a vedle toho také nenie; na př. jež sě stalo v Čechách neny̆e (nunc) Jid. 11, nenie u prachu spím ŽKlem. 141ᵃ, buď nenye tich Růž. 3, běda mně nenye i věčně Trist. 192; ot nenyeyſſieho času ŽTruh. 130, 3. V stsl. jest nynê a nъnê, v rus. nynê a nonê; bylo tedy původně nъn- (krátké) a nyn- (dlouhé); české nynie je z býv. nynê; stč. nenie z býv. nъn- se odvozuje (Pastrn., Athen. VII, 184); odchylka od pravidla jerového, nenie m. n’nie, mohla by se omlouvati rhythmickou analogií: dvojslabičné nynie přispělo k tomu, že také nъnê-nenie zůstalo dvojslabičné.

dechnouti v dychnouti. dechnouti je místo dċhnouti, nově utvořeno podle part. dechl; dychnouti pak je zase novotvar podle dýchati; e a y jsou tedy v slovich těchto původu rozdílného. Totéž platí o

hebký v. hybký; hybký utvořeno z hebký, analogií podle hýbati.

preč v. pryč. stč. prechz ApŠ. 109 a j., precz Hrad. 12ᵃ, Lobk. 33ᵇ atd., prycz Mast. 214, Hrad. 33ᵇ, Krist. 76ᵃ atd., vedle toho je také přeč a přič, ptactvo béře sě przecz Mill. 46ᵇ, przycz jiti Mast. 214, przycz AlxV. 555, Pulk. 41ᵃ, Otc. 11ᵃ a j., podle Mikl. Et. Wtb. 264 souvisí obé se stsl. prokъ a pročь reliquus, stč. prokni atd., vznik je temný, zajisté však není zde e z y, varianty české ukazují k pův prъčь.

sěkera v. sěkyra, ſekeramy Mand. 14ᵇ, ſyekyra Pror. Isa 10. 15, podle pol. siekiera je tu -ker- staré a nikoli českou obměnou z -kyr-.

slech v. slc. slych Jg., ani vidu ani slechu Us., ani slychu slc. Jg.; oboje ze slъchъ, ve slych jest zdlouženi ъ-y, v. § 76 a Mikl. Et. Wtb. 309

záhe v. záhy, aby zahe přizřěl Hrad. 138ᵇ zahe Alb. 41ᵃ, NRada 2004 a j., záhy Us., záhý Br. 2. Kr. 3, 35 Jg.; hojná adverbia končí se -y, na [285]číslo strany tiskupř. vždy, brzy, a jiná -e, na př. náhle, a podle toho trvám vzniklo vedle záhy také záhe.

Za y, ý bývá psáno e, ye, ie; ije.

219. Za žádané y, ý jest:

e; na př. nazewati ſie Otc. 241ᵃ, nazévá sě Kor. Man. 172ᵇ, neſlechane bolesti Otc. 40ᵃ, pánom Colinſkem KolA. 1512, poručníkóm nadepſanem KolB. 1523; –

ye, ie; na př. bielee herbam ŽKlem. 146, 8 (i a e škrab.), bodlivé byele a atrnie Pror. Isa. 9, 18, byelee herba t. Isa. 15, 6, obyeczyey t. Isa. 32, 17, nazyewaty EvVíd. Mat. 23, 9, nazyewagyczy t. Mat. 20, 20, by nazyewal t. Jan 9, 22, naziewati Kor. Man. 24ᵇ, z Morawie Přib. 21ᵃ, slýchají diabelské hlaſſie Mill. 47ᵃ, zlorzeczzenye člověk EvOl. 114ᵇ, nebude-li (had) umrlie Mill. 80ᵇ, s tiem mrtwiem tělem t. 34ᵃ, z myech tovařišuov t. 18ᵇ, ſwyech zemí t. 26ᵃ, kraſniech palácuov t. 58ᵃ tluſtiech desk t. 33ᵃ atd.

Věc tato vysvětluje se zvratnou analogií: v době úžení é a ie v í(ý) psalo a říkalo se na př. sg. lok. v-dobrém, pěšiem (nezúženě), a říkalo se vedle toho také v-dobrým, pěším (zúženě); z toho vznikalo domnění, že může bývati é, ie (ye) také jindy za ý, ano také za krátké y, když se ke kvantitě nehledělo. Toto domnění proniká v písmě: místo nazývati píše se nazewati, nazyerwaty atd. A totéž domnění mohlo pronikati také u výslovnosti: v řeči starožitně affektované mohlo se stávati, že mluvící pravil „nazievati“ nebo „nazévati“ místo „nazývati“, poněvadž se touž dobou říkalo správně posielati a posélati vedle posílati. Ovšem nelze pověděti, kolik toho, co vidíme v písmě, bylo také u výslovnosti. Zajisté toho bylo v řeči méně, než v písmě, zajisté na př. neříkalo se v gen. z-Moravě, sg. nom. zlořečenie člověk, umrlie had, pl. akk. diabelské hlasě atd., třeba že tak psáno v Přib., EvOl. a Mill.; naproti tomu podobá se mi velice, že se nazévati, nazievati, pánóm Kolínském atp. v řeči po starožitnu affektované také vyslovovalo.

V slovích přejatých huntijerz Lact. 12c, koſſtijerz t. 39d, trychtijerz t. 37d, haltijerz t. 173ᵃ, – vedle huntýř Tom. řem. 148, koštéř n. koštýř t. 155, trychtýř nč., haltýř nč. – jest koncovka -ieř jako v ritieř, ale již bez vlivu měkčícího. V miechijerz Lact. 26c pak m. měchýř stsl. mêchyrь a pryſkijerz t. 256d m. pryskýř (pryskyrz RostlF. 13ᵃ a j.) jest -ijerz m. -ýř opět analogií zvratnou.

y se přisouvá a odsouvá.

220. Přisuto zdá se býti y v sedym, osym Suš. 341, Šemb. 82, BartD. 136 (opav.) a 105 (lašsk.); ale vlastně je to i (neměkčící), psané y, srov. § 174.

Odsuto jest y z některýeh dialektických slov tvarů tyrt, tryt, tylt, [286]číslo strany tiskutlyt. Na př. sekrka BartD. 104 (lašsk.) m. sekyrka; trzniti BrigF. 130 m. trýzniti; koblka ŽPod. 104, 34, t. 108, 23, koblcze t. 77, 46, m. kobylka; zablstvie, zablſtwye ŽPod. 39, 5, m. zabylstvie; bł fem. błła Kotsm. 11 (doudl., místy) m. byl; mlnář t. 11 (doudl.) a chod. 43 m. mlynář. Ve čtř, čtr, cztrz EvZimm. 8, čtrnáct proti čtyr- není odsutí, nýbrž ono je z č(e)tъr-, toto ze zdlouž. č(e)tyr-, obé pak z pův. ketur-, stupň. v ketuer-, -č(e)tver-, sr. § 79.

Také jest odsuto y v dosti, srov. stsl. sytь satietas, do-syti satis; výraz adverbialní, klesna v příslovce, propadá snadno změnám hláskovým mimořádným; jinak Pastrn. Athen. VII, 184. –

Odsutí nebo přisutí y není však v sypu vedle stč. spu, dial. pytać v. ptáti, dychnouti v. dchnouti, dial. tyknuť v. tknouti, nýbrž jsou to tvary s kmeny kvantitativně rozdílnými; v stč. je krátké sъp-, nč. pak sypu je vlastně iterativum stč. syṕu, stsl. syplją, s prodlouženým syp-, atd.

Stejnění samohlásek.

221. V několika případech bývá místo samohlásky náležité samohláska jiná, stejná se samohláskou sousední; na př. v stč. rozom m. rozum atp. Změna taková děje se patrně vlivem slabiky sousední: v rozom jest -om m. -um podle roz-, na místo u dostalo se o, samohláska stejná se samohláskou slabiky sousední.

Některé ze změn takových jsou připomenuty na svých místech při výkladech o samohláskách, kterých se týkají; zde následuje přehled společný. Stejněním jest:

a místo e; na př. kancalář m. kancelář, z lat. cancellaria; – stč. parkamen, pargamén Háj. herb. 349ᵃ, z pergamentum; – candat stč. cendát, czendat Rozk. 659 a j.; – taras m. teras, fr. terrasse; – ob. Zdaraz v. Zderaz; – jasan v. jasen a jěsen, jasen fraxinus RostlE., gyeſſen Nom. 65ᵃ, rus. jasenь atd.; – mor. hadváb m. hedváb; – ob. kamarád, granadýr, halapartna (srov. § 134) z něm. Kamerad atd.; –

a místo ei(ai); na př. dial. radvanec, pol. rydwan, rus. rydvanъ, z něm. Reitwagen Mikl. Et. Wtb. 286; –

a místo o; na př. strakapoud, strakapoun, m. strakop-, rus. sorokoputъ; – Šalamún, Sſalamunow ſyn OpMus. 26ᵇ, m. Šalomún; – dial. Častalovice m. Častolovice; – ob. pamáda vedle pomáda; –

e místo o v nehet za žádané nohet, stsl. nogъtь, pol. nogieć atd.; –

o místo e; na př. dial. popol BartD. 40 (hrozenk.), Pastrn. 11 (slc.), m. popel; – komora je podle sthněm. chamara, proti lat. camera; –

o místo u; na př. stč. rozom ŽWittb. 31, 9, NRada. 1955 a j., rozometi, rozomíe ſie HusŠal. 79ᵇ, rozomný ŽWittb. 13, 2, Pulk. 172ᵃ atd., m. rozum-; – orodowati atp., orodownyczie Pass. 614, orodownik Comest. [287]číslo strany tisku52ᵇ atd., m. orudovati atp., orudowaty Modl. 11ᵇ, Hod. 6ᵃ, oruduyte Ol. Gen. 23, 8, orudownyczye Vít. 83ᵇ atd.; – omlova, pro omlowu Comest. 107ᵃ, m. omluva; – o-bodúcie, o-boduczie potopie t. 107ᵃ m. o-budúcie; – hloboký, před hloboku noczy t. 246ᵃ m. hluboký; – nč. korotev stč. kuroptev; – ob. vochomurka m. muchomůrka; – Holobovi KolBB. 1520.

Slabikotvorné r̥, l̥.

222. V češtině jest také slabikotvorné r̥, l̥ (jinak zváno r̥, l̥ samohláskové, liquida sonans); na př. ve slovích dvojslabičných srna, vlna. bratr, mysl. V příkladech těchto jest r̥, l̥ krátké. Jinde bývá dlouhé; na př. v stč. hr̄dati a j., nč. dial. ohr̄nať BartD. 60 (valašsk.), stł̄kat t. 6 (zlin.), pł̄nit t., pl. gen. sr̄n, vł̄n Hatt. Ml. 116 atd.

Hlásky tyto píší se většinou bez rozdílu kvantity literami r, l, na př. ſmrt Hrad. 14ᵇ, plny t. 16ᵃ nč. smrt, plný atd., – nebo rr, ll, na př. grrdoſt Litoměř., prrwych Hrad. lᵇ, miloſrrdie UmR. 343, brrzo ŽKap. 36, 2 (rr často v Hrad. a ŽKap.), (král) káza kopie Skrrzie prrſy proſtrrcziti KatPetr. 305, pllny Hrad 12ᵃ popllzenye ŽKap. 114, 8 atd. (ll často v Hrad. a ŽKap.); – někdy bývá délka označena, na př. (chléb) wŕci psóm HusPost. 46ᵇ jinam sě mohli wŕczi t. 171ᵇ aby ho kŕmil t. 113ᵃ (2krát), on nás nakŕmil t. 69ᵃ (židé) nohy i ruce (Ježíšovy) zwŕtali t. 84ᵇ roztŕhal Kruml. 65ᵃ strach boží ústy dvojeho jazyka hŕda Ol. Prov. 8, 13; a v psaní dialektickém: popr̄chá, zadr̄hat, stł̄kat, pl̄nit a j. BartD. 6–8 (zlin.), zdŕžať, stĺkať, pl. gen. sŕn, vĺn, sg. nom. sŕňa, vĺča, inf. bŕsť, tĺst a j. Pastrn. 87–90 (slc.) a Hatt. l. c.

Také se rozeznává slabikotvorné ł tvrdé a l netvrdé; na př. ſehłtj Br. žalm 21, 10, řekł t. Ex. 32, 17 a j., a řemeſlným t. Ex. 36, 3, ſprawedlnoſt t. žalm 22, 32, stł̄kat, dł̄hý (dlouhý) a pl̄nit, kl̄č (klíč) BartD. 6 (zlin.). V nářečí dolnobečevském je tvrdé samohláskové ł jen v koncovce part. pekł, nesł, schudł, stópł atp.; ostatně jest „měkké“ ľ: vľk, mľčet, hľtať, kľzké atd. Btch. 414.

Vznik Českého r̥, l̥.

223. Praslovanština slabikotvorného r̥, l̥ neměla; za české a srbchorv. smrt bylo psl. sъmьrtь, za č. hltati bylo glъtati atd. Kde v slovanštině historické r̥, l̥ jest, tu vyvinulo se většinou z bývalé souhlásky r, l spojené s některým jerem.

V češtině je několik příkladů, kde r̥, l̥ vzniklo dialekticky nebo porůznu v slovích jednotlivých z ir, yr, il, yl, ri, ry, li, ly, dále z er. Na př. krchov Us. z něm. Kirchhof, srka m. sirka BartD. 104 (laš.) a Pras. 25; sekrka BartD. 104 (laš.) m. sekyrka; plný t. a Pras. 25 m. pilný, [288]číslo strany tiskuslný t. m. silný, slnėj chod. 40 m. silný, lučišče ſlnych ŽKlem. 124ᵇ m. silných, jádry oblnymi t. 121ᵇ m. obilnými, chod. vozl m. vozil, nosl m. nosil; doudl. bł fem. błła (2slab) Kotsm. II m. byl, koblka ŽPod. 104, 34 a 108, 23 m. kobylka, dal úsilé jich koblcze t. 77, 46, zablſtwye t. 39, 5 m. zabylstvie, kontrbuce BartD. 62 (valašsk.) m. kontribuce; trzniti BrigF. 30 m. trýzniti (není-li to omyl pisecký); lška Šemb. 43 (záp.-mor.) m. liška, lde t. m. lidé, lpa t. m. lípa, kl̄č zlin. 22 m. klíč, modltwa ŽKlem. 117ᵇ m. modlitva, na modltwu t. 63ᵇ, Plchta DalC. 100 m. Plichta, mlnář Kotsm. II (doudl.) a chod. 43 m. mlynář; Brnhart Perw. Otč. (list. XV–XVI stol.) 55 m. Bernhart, bez vědomosti brczeho našeho t. 12 m. berčieho, ryczrſkeho stavu t. 10, tři wrſſyky versiculos Otc. 128ᵃ, vr̄š zlin. 22 m. verš, jsú konwrſſy Štít. uč. 71ᵃ conversi, vrtel Šemb. 60 (opav.) m. věrtel, tři vrtle ječmena Suš. 252 atp. V příkladech těchto vzniklo r̥, l̥ vynecháním – t. j. znenáhlým oslabováním a konečně zaniknutím – samohlásky, která tu se souhláskou r, l byla, a jest o nich řeč také na svých místech, kde o odsouvání příslušných samohlásek se jedná.

Důležitéjší než tyto příklady dialektické a sporadické jsou případy, kde v češtině bylo a jest r̥, l̥ z pravidla a více méně všeobecně. To bývá (srov. § 58–67):

a) za psl. rъ, lъ, rь, lь (s jerem za r, I)

1. na konci slova, na př. bratr̥ (stč. jednoslab. bratr) pův. bratrъ (2slab.), mohl̥ (stč. jednoslab. mohl) psl. moglъ, mysl̥ (stč. jednoslab. mysl)psl. myslь;

2. v prostředku slova v případech trъt, tlъt, trьt, tlьt, na př. kr̥vavý (stč. krvavý) z krъvavъ, sl̥za (stč. slza) ze slъza, kl̥nu (stč. klnu) z klьną;

b) za psl. ъr, ъl, ьr, ьl (s jerem před r, l) v případech tъrt, tъlt, tьrt, tьlt, na př. hr̥b gen. hr̥bu (nikdy jednoslab. hrbu) z gъrb-, slc. Chl̥m z chъlmъ, pr̥s z pьrsь, pl̥ný z pьlnъ atd.

Změny samohláskového r̥, l̥.

224. Samohláskové r̥, l̥ jest v jazyku českém podle pravidel v § 58 – 67 vyložených. Během času vyvíjejí se tu některé změny.

Jedna z nich jest připomenuta a vyložena v § předešlém: za bývalé bratr, mysl, mohl, krvavý, slza atp. se souhláskami r, l jest nč. bratr, mysl, mohl, krvavý, slza atd. se samohláskovým r̥, l̥. Tu stala se změna ta, že samohláskové r̥, l̥ vzniklo ze stč. souhlásek r, l, a tím samohláskového r̥, l̥ v nč. proti stč. přibylo.

Změny jiné jsou, že za bývalé r̥, l̥ a vedle něho vyvinuje se r, l [289]číslo strany tiskus průvodnou samohláskou, na př. za smr̥t je smert, smirt. smrit za pl̥ný je pelný, pilný, pliný…, za pl̥k je pilk, pluk atd.

O případech jednotlivých, jež sem patří, v. §§ následující.

r̥, l̥ mění se v er, el.

225. Toho jsou dva případy hlavní :

a) Bývalé čr̥t, žr̥t se změnilo v čert, žert, t. j. když po č-, ž- následovalo r̥ a po něm ještě souhláska, změnilo se r̥ v er. Doklady: stč. črm-, czrmak Rozk. 306, nč. čermák; – stč. črn-, czrny Otc. 239ᵇ, czrnoſt ChirB. 19ᵇ, czrnidlo MamP. 14ᵃ atd., nč. čern-; – stč. črp-, czrpaty ŽPod. Isa. 3, EvOl. 30ᵃ (marg.), nč. čerpati; – stč. črstv-, jsa kypr a czrſtw Štít. uč. 105ᵃ, czrſtew OtcB. 63ᵃ, pěna czzrſtwa Ol. Sap. 5, 15, nč. čerstvý; – stč. črt-, czrrt Hrad. 95ᵃ, czrt NRada 663, czrtadlo ChirB. 200ᵇ, czzrtadly Ol. 2. Reg. 12, 31, nč. čert-; – stč. črv-, czrw ŽKlem. 21, 7, ML. 18ᵇ, ŠtítMus. 49ᵃ, Mand. 18ᵃ, chrwecz Rostl., czrwecz ChirB. 48ᵃ, czrwek Vít. 17ᵃ, Comest. 152ᵃ, Kruml. 41ᵃ, czrwen ŽPod. (v kalendáři), Boh. 27, ChirB. 20ᵃ, czrwenecz ŽPod. (v kalend.), Cis. z r. 1444, czrwenoſt ApatFr. 45ᵃ, Czrweny TomZ. 1411 atd., nč. červ-; – stč. ščrb-, Sſczrbak MamP. 15ᵃ, nč. štěrbák, sczrbyna Rozk. 2924, nč. štěrbina; – *ščrk, slc. štrk, nč. štěrk; – stč. žrd-, zzrd Ol. Sir. 27, 2, Rozk. 1085, nč. žerd; stč. žrn-, żrnow ŠtítOp. 16, zzrnow EvOl. Mat. 18, 6, de Zrnoſyek Lún. ks. 1388, nč. žern-. – Pro chronologii této změny třeba jest vytknouti doklady pro -er- nejstarší a pro -r- nejmladší. Příklady s -er- nejstarší jsou, pokud vím, czeruen Kosm. pokr. 1251, zcerni (sic) Příp. sv.-jirsk., k czertu Mast. 146, ke všěm czertom t. 392, czernydla DalC. 99, czerny t. 24, czerſtwy t. 9, czerwena t. 73, czert t. 32 a j., ſczerbywy t. 74, dva zernowy t. 50, zernow Krist. 61ᵃ, czerwye ML. 19ᵇ, czerw Pror. Isa. 51, 8, t. 66, 24, czerwena t. 1, 18, czerneho t. 44, 14 atd., okolo r. 1400 jest jich již dosti a ve stol. XV jich víc a více přibývá. Příklady pak nejmladší pro r jsou ve stol. XV, na př. czrny Mand. 239ᵇ, czrnoſt Otc. 5ᵇ, ChirB. 19ᵇ, czrnobyl ChirB. 107ᵃ, czrw ŠtítMus. 49ᵃ atd. Ve ŠtítOp. je psáno ċerw 421 a žrnov 16, v Otc. czrnoſt 5ᵇ a czerwenu 489ᵇ, v NRadě czrt 663 a czerti 1534, v Mand. czrny 239ᵇ a zerd 72ᵃ, v Kruml. je czzerny 189ᵃ a czzerwkom 128ᵇ opravou změněno v czzrny a czzrwkom atd. Podle dokladu z Příp. svatojirsk. začala se změna tato již ok. r. 1300; doklady pak ostatní svědčí, že se dála hlavně od pol. XIV do pol. XV stol

Nč. črta, črtati jsou slova nová (Jg. jich ještě nemá), nesprávně utvořená podle stsl. črъta linea, črъtati incidere, podle pravidla zde vyloženého měla by zníti čert-; podle toho změněno také náležité čertadlo v črtadlo: Jg. má jen čertadlo, Kott také črtadlo.

Na snadě jest domněnka, že podle črt-čert, žrt-žert také šr̥t se měnilo [290]číslo strany tiskuv šert; ale pro to neznám bezpečného příkladu. Pulk. má ſſerſſenye 96ᵃ a j. vedle ſrſſenym 85; to však není šr̥š-, nýbrž sr̥š-.

K žert ovšem není tvaru staršího *žrt, poněvadž je slovo to přejato (z němč., srov. střhněm, schërz); totéž platí o slovích přejatých jiných, jako šerm atd.

b) r̥ mění se v er také v případech jiných, t. j. mimo skupení čr̥t-čert a žr̥t-žert, a mění se také l̥ v el. Toho vyskytují se příklady sporadické v textech českých (t. j. kromě bohemik v kontextě latinském) starších: obtercili (nč. obtrpčili) exacerbaverunt ŽGloss. 105, 33, rzekel (nč. řekl) dixit AnsW. 4ᵇ, velna procella Nom. 63ᵃ, ſtwerzena PulkR. 61ᵃ, zamerzla t. 15ᵃ, poſkwernyenye t. 42 a j. (v PulkR. často er), dla oderzena (sic) odpuſkom m. obdržeňá MüllKáz. 620, kteří ſu ſmerly t. 619 (tu vytištěno mylně ſmrzly), umerl (v Otčenáši v témž rkp. co je MüllKáz.), tak ſem nalezel Kruml. 459ᵃ, przyneſel Otc. 241ᵇ a j. Ve vicher slc. vichior jest -er již v stč. pravidlem, wicher turbo ŽGloss. Hab. 14, Pass. 287, Otc. 29ᵇ, Lact. 37ᵇ, Br. Isa. 41, 16 atd., wycher Alb. 78, Pror. Isa. 17, 13, MamD. 308ᵃ a j.; byla tu tedy koncovka –chъ2rъ1,. – Krom toho jest er, el za spisovné r̥, l̥ více méně rozšířeno v nč. nářečích. Zejména v krkonošském (z pravidla): smerť, perve, deržeti, peršeti, pelný, melha ČČMus. 1864, 50 (Kouble), melč, mohel, velna Pokrok 1877, č. 309 a 311; v domažlickém: serce, sernec, kerk Šemb. 15, zřídka el: mysel, melč (impt.) chod. 37; v doudlebském: mysel, smysel (jen toto) Kotsm. 13; v lašském: tu jest er, el za knižné r̥, l̥ všude na konci a všude v koncovkách -r̥ský, -r̥stvo, -r̥ný a -l̥n-, na př. věter, brater, kmoter, Peter, mysel, handel, mohel, braterský, braterstvo, chaterný, řemeselnik, spravedelność BartD. 104; vě valašském: tu jest -crský za -r̥ský a el za l̥: braterský, mysel, pohodelný, spravedelnosť BartD. 62; také ve vých. slc. je tert za tr̥t Pastrn. 4. –

Podle nč. dial. serce, brater, velna, mohel atp. můžeme se domnívati, že podobná výslovnost dialektická byla již v stč. a že v uvedených nahoře dokladech stč. jsou její příklady. –

r̥, l̥, mění se v ri, li (n. ry, ly; trit, tlit atd.).

226. Doklady pro ri: Brido (Brdo) KosmA. III. 4, Kosm1. t., Brydo Kosm2. t., Crinin (Črnín) KosmA. III, 2, Drisicray t. III, 36, Drisikray t. II, 44, Kosm3. t., Drisimir KosmA. II, 44, Kosm1. t., Gridon (Hrdoň) KosmA. II, 35, Grydon Kosm1. t., Postoloprith Kosm2ᵇ. I, 13, Pricos (Prkoš) KosmA. II. 11, Kosm1. t., Skribimir KosmA. I, 13, Kosm1. t., Sribia KosmA. I, 3 a j., Wrisovici KosmA. I, 34, t. III, 26, Wrisouici t. III, 4, Kosm1. t., Vrisovici KosmA. III, 23, Zricina wez (Zrč-) KosmA. II, 27; twrido Cis. Mnich., priui t., priw t. (v Cis. Mnich. z pravidla); ſridcem Kunh. 148ᵇ krimie t. 149ᵇ a j. (všeho 5krát); w srydczyu, tryhaty, smryt, trypiel a j.

[291]číslo strany tiskuLAl.; roztrihal ŽWittb. 17, 15, newzhridiey t. 50, 19, naprizneny ſut t. 13, 1, okryſſl země t. 49, 12, nehledajě krywe t. 9, 13 a j., též drzizieti bude tenebit t. 136, 9; zawrizmy proiciamus ŽKap. 2, 3, hrizies despicis t. 9, 1 (22), w briziech in tabernaculis t. 105, 25; krzyſta (gen. k nom. křest) DalC. 23; prywe Alb. 6ᵃ, 4ᵇ, tryh t. 92ᵇ, popryſlek t. 99ᵇ; proſtriczyty KatBrn. 305; trypyechu GalKl. 18ᵇ, trypyely t. 20ᵃ, nedryzely 19ᵃ (jen to v GalKl.); trypyela ML. lᵇ, k ſrydczy t., ſrdce twrijde t., ſmryty t. 3ᵇ, z mrytwych t. 4ᵃ, obdryzala t. 5ᵃ, trynym t. 5ᵇ, v bryzkoſty t. 22ᵇ, ſſtrynyſtye t. 55ᵇ atd.; trypyely ROlB. 232 b, ſrydeczku Pís. Vyšbr. II; trychahu rkp. Vyšbr. z r. 1410 (sv. Dorota), pokryma t.; vstricieṡe (ustrčieše) Baw. 217; na krychowie Hrub. 211ᵇ; – v nářečích: pryv, hrynec, sryp Šemb. 56 (valašsk.); kryk, sryp, hryněc, pryst, vryba, sryna, smryć, pryší, tryn atd. BartD. 104 (lašsk., místy); hrněc gen. do hrynca, krev gen. kryvě t. (lašsk., na Frýdecku); kriv Šemb. 58 (opav. a han.); kriv, (z)ricadlo Světozor 1875, 595 (mor. okolo Pernštýna), hrimí kopanič. 242, neprýší Suš. 519.

Doklady pro li: Dlygomil (Dlgomil, nč. Dluhomil) Kosm1. III, 51, Kosm2ᵃ, t., Hlymec (Chlmec, nč. Chlumec) Kosm1. II, 9, Hlymee (m. -ec) Kosm2. t., fluvium Mlidava KosmA. III, 53, Kosm1. t., in civitate Plizen KosmA. III, 30, Kosm1. t., Swatoplik Kosm1. III, 15, Kosm2. t., Zuatoplik KosmA. II, 43, Zwatoplic Kosm1. t., Zwatoplik t. I, 10, Kosm2. t. a j., Wlitava KosmA. III, 17, t. III, 44, Kosm1. t., Wlitaua KosmA. I, 9, t. II, 39, Wlitavam Kosm1. I, 2 a j., Wlytaua Kosm1. II, 39 a j.; vlichvec MVerb.; naplineno (pln-) Kunh. 148ᵃ, plinie t. 150ᵇ; (ot) tkadlice nč. tkadlce ŽGloss. Ezech. 12, (ot) tkadlyczie ŽWittb. t., Naplyn imple ŽWittb. 82, 17; zmlikla ŽTom. 68, 4; wlycye lítí ML. 17ᵃ, svými ſlyzamy t. 2ᵃ, naplyniti HusW. 95ᵃ, naplynyenye t. 92ᵃ, jakož jeho kázanie plynime Kruml. 116ᵃ ktož jeho plyni rady t. 117ᵃ, (Anna a Sara) počesta ſlyzy roniti Ol. Tob. 7, 8, yabliki (pl. instr.) EvOl. 151ᵇ, blicha Mat. Prostějovský r. 1438 (Jir. Rozpr. 1, 33), jedni ohlechli a druzí oſſlynuly Mand. 92ᵇ; – v nářečích: płyť (plť) BartD. 86 (starojick.).

Psané zde v dokladech starších i, y po r, l nebylo pouhým znaménkem grafickým, nýbrž také znělo. Svědectví tomu jsou:

1) Doklady dialektické nč. trit, tlit; jako dosud se místy mluví pryv. sryna, pryší, płyť atd., tak mohlo bývati i v době starší; dialekticky se toto i i prodlužuje, neprýší Suš. 519, a s tím srovnej v ML. ſrdce twrijde lᵇ.

2) Tvary dřižěti, drzizieti tenere ŽWittb. 106, 9, umřilec, vmrzylecz mortuus t. 30, 13, okřišlenie, (bóh) nejmá v sobě okončenie, tváři, miery, okrzyſlenye Alb. 100ᵇ a (bóh) nemá v sobě skonánie, tváři, miery, okrſſlenie Kruml. 225ᵃ; dial. tepřiva Šemb. 18 (domažl., ostrav.); tu vysvětluje se ř vlivem následujícího, ovšem znícího -i neb -y (také ry se měnilo v ři); –

3) Tvary trit, tlit slov německých z češtiny přejatých; na př. něm. [292]číslo strany tiskuBrünn = Brno ukazuje k býv. výslovnosti české Brino, něm. Udritsch = Údrč (v Chebsku) k býv. výslovnosti Údrič atp.

4. Stejné strus. dial. grytanь, slyzy atp. Sobol. Lekc. 52. –

Ze svědectví těchto a z doleji uvedeného analogického tirt, tilt – o kterém dokážeme, že jeho i (y) znělo – vyplývá trvám bezpečně, že i (y) psané v tvarech trit, tlit mělo platnost fonetickou, že zňělo.

Kvalitou bylo i v trit, tlit zajisté takové, jako v tirt, tilt; v. § násl.

r̥, l̥ mění se v ir, il (n. yr, yl).

227. To bývá uprostřed slov a na konci.

Doklady pro ir: Byrdo (Brdo) Kosm3. III, 4, Cirnin Kosm1. III, 2, Dyrzikray Kosm2. III, 36, Postolopirth KosmA. I, 13, Sirbin Kosm4. 1, 13, Zirbia Kosm2ᵃᵃ. II, 9, Wirsovici Kosm1. I, 34, Virsouic Kosm4. III, 4, Scirczinawez (Zrc-) Kosm4. II, 27; zatyrzenim HomOp., zkyrze. t.; birdo, mirkev, chirt, kirzno a j. MVerb.; zirno, poſtyrczen a j. ŽGloss. (tu z pravidla ir, yr); na zmirt Ostr.; ſirdcem Kunh. 148ᵇ, nakyrmiti 149ᵇ a j. (všeho 5krát); ztyirpiety AlxH. 6, 24, byrzo t. 1, 10, hyrzal t. 1, 33, potwirzal t. 1, 34 a j. (nikdy samo r); tirpiethi DalH. 30, wirrze (aor.) t. 31; by̆rzo Jid. 149, dy̆rsal t. 37, tepy̆rw t. 123, zzy̆rdcze t. 129 atd. (v Jid., Pil. a svD. vždycky y̆r); ty̆rnul JidDrk. 31; obdyrziety UmR. 8, nakirmenym t. 33 a j.; ſyrdcze Admont. 1, obdyrzaly t. a j.; mirſkoſt ŽKlem. 106, 34, ſirdciu t. 93, 19, miloſirdye t. 5, 8, ſwirchnoſti t. 103, 3; kirmye cibus ŽWittb. 54, 15, wytirhne t. 51, 7, ſmyrt t. 48, 15, kyrve t. 13, 3, we kirwy t. 57, 11, w kirwy t. 29, 10, ze kirwe t. Deut. 42, dobir t. 118, 72, bratir t. 48, 8, obir t. 18, 6; w kirwi ŽTom. 67, 24, we kyrwy ŽPass. 29, 10; ſmyrty JiřBrn. 39, ztyrhaty t. 126 a j.; byl hyrdynni Pass. 329, já tě kirſty t. 348, byrzo t. 393 (zřídka v Pass.); dyrbu DalC. úv. 1, dirbu t. 2; kirſta (gen. k nom. křest) t. 51; byrzo Mast. 194, hyrnecz 11, czyrwy 125; zmyrt AlxBM. 3, 43, dyrzaw t. 8, 9 a j. (vždy yr); zmyrt AlxB. 3, 29, czirnu t. 4, 37 a j. (nikdy jen r); obdyrzala AlxM. 3, 18 a j.; twʸrdy AlxŠ. 1, 12 (y nadepsáno), hʸrdy t. (vždy yr); myrtwych GalDl. 2ᵃ, myſtyr t. 2ᵇ, pyrwe t. 1ᵃ, ſkyrzye t. 1ᵇ Chirwatecz Lún. ks. 1357; tepýírw Rožmb. 78, tijrh t. 29, tijrhem t. 19; potwyrzen Alb. 1ᵃ, myrzſkoſty t., ſkyrzye t. 88ᵇ, nakyrmyl t. 95ᵃ myrtwe t. 98ᵃ, tyrpkoſt t. 98ᵇ, przydyrzyety t. 107 a j.; czʸrt Drk. 156ᵇ, ſmʸrt t. 161ᵃ, roztʸrze t. 159ᵃ a j. (vše pozdější opravou); tepyrw VstúpDrk. 33, ſmyrty t. 50; tirpyel Vít. 86ᵃ (ve Vít. jen tento příklad); hirdlo KatBrn. 291, kyrmyla t. 223 a j. (většinou tak); ſmyrti DalKřiž. 85, hyrdinſky t. 88a j. (asi 8krát); wyrch EvOl. 181ᵃ; s myrtwym Mand. 9ᵇ; cirweny Baw. 199; smyrt, kyrk, do zyrcadla Pokrok 1877 č. 309 a 311 (opis komedie o Jenoveſě z r. 1836); – v nářečích: [293]číslo strany tiskukyrk, syrp, Byrno BartD. 104 (lašsk.); hyrtuň (hrtan), syrdečko, myrkva Šemb. 56 a 59 (opavsk.); chyrt, syrna Suš. 623.

Doklady pro il: in civitate Pilzen Kosm2ᵃ. III, 30, Kosm3., t., Wiltaua Kosm4ᵃ. I, 9, Wiltawam Kosm5. I, 2; pilh, wilchuecc MVerb.; wilna, wylni ŽGloss.; pilnye (plné) AlxH. 2, 29, wilnye t. 30, pilná t. 8, 30; mẏlchziu taceo Pil. d; pilwucie ŽKlem. 147, 18, okrſſil t. 139, 10; pilnoſt plenitudo ŽWittb. 49, 12, pilná plena t. 47, 11, prziemylknu conticescent t. Ann.9; milczety ŽTom. 49, 3; netahil AlxB. 2, 12, piln t. 4, 19; zzylz AlxBM. 2, 7; ſilzy (pl. nom.) Pass. 304 (zřídka v Pass.); pilnoſt (pln-) Hrad. 62ᵃ, pyln JiřBrn. 430, napilny t. 188 a j.; pyln KatBrn. 244 a j.; wylkom Marg. 104; mylczte MastDrk. 155, kto mylczy Alb. 18ᵇ; čím jsmy od hrdosti prázdnějše, tiem jsmy milosti pilnieiſſe (pln-) Kruml. 314ᵇ; v pilnoſty (pln-) EvOl. 100ᵇ; wylk Otc. 418ᵇ, nemohyl t. 355ᵇ, obroſtyl bieše chlupy t. 313ᵇ, bieše wzroſtyl t. 380ᵇ, aby ſe kradyl t. 333ᵇ; milčzeli Ben. Mar. 9, 33 (zřídka); mylč, mohyl, oblekyl Pokrok 1877 č. 309 a 311 (opis komedie o Jenovefě r. 1856); – v nářečích: vylček, pylný Šemb. 56 (opavsk.); pylný, kylnuť, pokylňať, vylk, vylna, bavylna BartD. 62 (valašsk.), 86 (starojick.) a 104 (lašsk.); napilníme Suš. 701; řekyl, četyl (ždár.).

Psané zde v dokladech starších i, y před r, l nebylo pouhým znaménkem graſickým, nýbrž také znělo. Svědectví tomu jsou:

1) Tvary dialektické nč. tirt, tilt; jako se místy dosud vyslovuje kyrk, syrp, syrna, vylna, pylný (pln-), tak mohlo bývati i v době starší.

2) Opravy r v ʸr rkp. Drk.; tu bylo psáno czrt 156ᵇ, ſmrt 161ᵃ, roztrze 159ᵃ atd., ale oprávce pozdější změnil tu všude r v ᵃr, a dal tím na jevo, že psaní trt pokládal za nesprávné, nejspíše proto, že výslovnost jeho žádala tirt.

3) Psaní ztyirpiety AlxH. 6, 24, tepýírw Rožmb. 78, tijrh t. 29, tijrhem t. 19; kdyby písařům těchto příkladů i v tirt bylo neznělo, nebyli by je psali způsobem tak nákladným (literou zdvojenou yi, ýí, ij).

4) Psaní samého i a vynechávání r, l, na př. witranye ŽKlem. 30, 14 (m. vrtr-), wytranye ROlB. 35ᵇ, wzmyzala jest abominata est ŽWittb. 106, 18 (m. vzmrz-), prziemikni taceas ŽWittb. 27, 1 (m. přěmlk-), prziemykl (jsem) silui t. 38, 3, prziemykly siluerunt t. 106, 29, zmykly sú t. 68, 4 (zmlkly ŽPod. t., raucae ſactae sunt); v dokladech těchto pro hojnost jejich nelze spatřovati omyly pisecké, zbývá tedy výklad tento: i v ir, il znělo, pro písaře mělo znění jeho dokonce převahu nad r, I, písař proto r, l vynechával a psal jen i.

5) Rýmy ir, il s i, na př. hirdie: vidie: miloſyrdie KatBrn. 51 sl., zavidie: pohyrdie: myloſyrdie t. 276 sl., noſſyty: doſmyrty t. 306 sl., wylkom: -cznykom (slovo kusé) Marg. 104 sl.; assonance tyto žádají, aby i v ir, il znělo.

6) Důsledné přesmykování yrb v ybr v adj. srbský v DalC.: kněz [294]číslo strany tiskuſybrſky 58, w ſybrſkem jazyku 2, knězě ſybrſkeho 50, ot ſybrſkeho knězě 58; kdyby tu bylo i (y) neznělo, nebylo by pochopitelno, proč se y-r roztrhuje.

7) Slova německá tvaru tirt, tilt přejatá z češtiny, na př. německé Türmitz = Trmice, Pilsen = Plzeň atp. činí pravdě podobným, že také v češtině zněla tato jména kdysi Tirm-, Pilz-.

8) Podobné psaní staropolské, na př. czirw ŽFlor. 21, 6, we kirwech t. 105, 37, na wyrzbach t. 136, 2, milczy taceas t. 27, 1, milczaleſm silui t. 34, 3, opylwyte t. 143, 16, opylwytim t. 122, 5, przesangil (npol. przysiągł) t. 109, 5, a dále novopolská výslovnost wilk, wilgnąć, milczeć; také dial. tirt zachovalo se v polštině, kde hraničí s češtinou, na př. v nářečí těšínském kyrczyć (krčiti), kyrpce (krpce), myrskać a j., Malin. wyr. 42 a j.; shoda psaní stčeského se psaním staropolským a výslovností novopolskou nemůže se vykládati náhodou, třeba tu tedy výkladu, že znělo i také v stč. tirt, tilt.

9) Totéž pak svědectví je také v mrus. dial. hyrmity (stsl. grъmêti), virch (vrъchъ), dyrva (drъva), obyrvy atd. Verchr. 48 a 49.

Z úhrnu těchto svědectví vyplývá trvám nepochybně, že psané v textech starších i (y) v ir, il za nč. spisovné r̥, l̥ mělo platnost fonetickou, že také znělo.

Výsledek tento je stejný jako stran i (y) v trit, tlit v § předešlém (jiní vykládají věc jinak, srov. na př. Jag. Arch. VI, 510, 532, 533). Jde ještě o to, jaké kvality bylo a jest i (y) v těchto případech. Podle BartD. 104 zní i (y) v nynějším lašskéin tirt, trit, tilt, tlit „jen polohláskou“, yr v syrp, kyrk atd. zní tak, jako ’r v s’rka (m. sirka), sek’rka (m. sekyrka); p’lny (= pilný) a pylny (= plný) zní „zcela stejně“; ve zpěvu však i (y) v tirt atd. jasně vyniká. S tímto výkladem Bartošovým shoduje se ta věc, źe dialektické toto i (y) v tirt atd. uchu nezkušenému není ani dosti zřetelné, příslušník nářečí jiného snadno je přeslechne, když není na ně zvláště upozorněn. Když pak i (y) v dial. tirt, trit atd. jest jen polohláskou, tedy je těžko rozhodnouti, je-li druhu i či y. Podle Bartoše vyslovuje se na Opavsku „touž polohláskou“ jaká se slyší v kyrk, „také původní i a y“ v sirka, sekyrka atd. Podle toho zdá se, že dotčená polohláska není rozhodně ani druhu i ani druhu y, že je vzhledem k oběma těmto druhům irracionální. O staročeském pak tirt, trit atd. můžeme se domnívati, že také jeho i (y) byla hláska pravděpodobně též taková, irracionalní.

r̥, l̥ mění se v ur, ul.

228. Doklady pro ur: v textě lat. Surbia Kosm6. I, 13, Zurbia Kosm4. t. (podobně v Reg. I. Purkes 1182, Wurchozlaus 1234, Zobehurd I. pol. XIII); wurba (vrba) Nom. 65ᵃ; cztwurte lékařstvie Lék. 61ᵇ, ſwurchny [295]číslo strany tiskuhrnecz t. 62'; že ji zawurże KřižA. 264; potwurdili Perw. (list. českopolsk. XV–XVI stol.) 8, potwurzugeme t., knížectví ſwurchu dotczenych t. 10, léta czturſteho t. 10; – nč. Turnov z trn- (podkrk. Trnov, ČČMus. 1864, 51); srov. pol. kurcz (m. žádaného karcz, křeč), kurczyć krčiti Jag. Arch. VII, 537.

Doklady pro al: v textě lat. Zuatopulch KosmA. I, 14, wultavam Kosm3. I, 2 (podobné v Reg. I: Dulgomil 1176, Pulſnice 1226); wultawu PulkR. 2ᵃ, rúcho wulnyene t. 2ᵇ, zamulczeno t. 162ᵃ; (střevíce) pulſſtienee Hrub. 248ᵇ (v plſſtieném t.); – v nářečích: žułtý BartD. 92 (keleck.), 86 (starojick.), 62 (rožnov.), žułty, hułtať, kulčiť (= slc. klčovať roden) BartD. 105 (lašsk.), Šemb. 50 (opavsk.), žulty květ Suš. 341; pulny Šemb. 78 (vých.-slc.).

Jako -u- v nč. Turnov a dial. žułtý atd. skutečně zní, tak mohlo se dialekticky ozývati také v době starší a v dokladech nahoře podaných; také v něm. Moldau můžeme spatřovati reflex výslovnosti stč. -ul-. Povšimnutí zasluhuje, že v dokladech starších jest ur, ul nejčastěji po souhlásce retné.

r̥, l̥ mění se v ru, lu.

229. Změna tr̥t-trut má dokladů jen několik: kruczycze (krtice) Boh. m. 22ᵃ, že se ty smlúvy druzieti chce Třeb. fam. Kolovr. 10. mart. 1513, tepruw DalStrah. 4, Kat. 144, ODub. 92, NRada 772, Lobk. 33ᵃ, Hrub. 236ᵃ a j.; – v nářečích: tepruv Us. mor., mručeti, m. *mr̥č- (srov. pol. markot Brummer), pes na mě vručel Suš. 208; – srov. pol. mruczeć a těšin. grudzić m. gardzić (hrditi) Malin.wyr. 34.

Jako v tepruv. vručeti atd. u jistě zní, tak mohlo dialekticky zníti také v dokladech starších kruczycze a druzieti. Polské dial. grudzić, v blízkosti jazykových hranic českých, je tomu též svědectvím. –

Hojnější doklady má změna tl̥t-tlut. Stala se v češtině záhy, dokladů s tl̥t za nč. tlut je v stč. málo, jsou tu již jen jako archaismy. Táž změna dále nestala se v každém tvaru tl̥t, nýbrž jen v případech některých. Zejména v slovích následujících:

bl̥ch- z blъch-: stč. blcha dříve jednoslab., potom dvojslab. se slabikou bl̥ch-; z této vyvinulo se dial. bluch-, blucha Lact. 294d, bluchawý t., bluchowiſſtie t.; –

čl̥n- z čьln-: stč. člnek, czlnek Boh. 31ᵇ radins (= člunek tkalcovský), slc. čln, člnok (tvar slc. s l̥ má platnost jako stč.), č. člun, člunek, clunek MVerb.; –

dl̥b- z dьlb-: zlin. kadłb BartD. 6, slc. dlbsť, dlbať, č. dlubu, dloubati; –

dl̥g- z dьlg-: slc. dlh, zlin. dłžen BartD. 6, č. dluh; – stč. dlgý, [296]číslo strany tiskudlhý, jež dlužno předpokládati pro Dlygomil Kosm1. III, 51, Kosm2. t. a j., zlin. dłhý BartD. 6, slc. dlhý, č. dlúhý, dlouhý, Dlugomil KosmA. III, 51, Kosm3. t.; –

hl̥k- z gъlk-; hlk- nedoloženo; č. hluk, slc. hlučný; –

hl̥t- z glъt, č. hltati; polilvtilo Lvov. 41ᵇ; k tomu nč. klutati; –

chl̥m- z chъlm-: stč. Chlm, jež dlužno předpokládati pro Hlymec (Chlumec) Kosm1., II, 9, Hlymee (sic) t., zlin. chłm BartD. 6, slc. Chlm (jméno místní), č. Chlum, Chlumec, Hlumec KosmA. II, 9; –

chl̥p- z chlъp-: zlin. chłp BartD. 6, slc. chlp, chlp sena, chlpí sa Pastrn. 85, č. chlup; –

kl̥b- a klub- v. doleji; –

kl̥k- z klъk: slc. klk floccus, č. kluk Flocke; – slc. klč Rottland. klčenina Neubruch, klčovať roden, č. kluč pařez, klučenina novale, klučiti runcare; –

kl̥z- v. pl̥z-; –

ml̥v- z mьlv- Mikl. Et. Wtb. 187; *mlv- nedoloženo, slc. i č. mluva, mluviti; –

pl̥k- z pьlk- Mikl. Et. Wtb. 236; *plk nedoloženo, ale dlužno je předpokládati vedle doloženého plik, Zuatoplik KosmA. II, 43, Zwatoplic Kosm1. t., Zwatoplik Kosm1.1, 10, Kosm2. t. a j., Swatoplik Kosm1. III, 15, Kosm2. t.; č. a slc. pluk, Zuatopluk KosmA. I, 10, Swatopluc t., Swatopluk t. III, 15 atd.; –

pl̥z- z pьlz-; se změnou k- za p-: dolnobeč. kľzat se, kľzké, skľznóť Btch. 426, zlin. klzat, klzký BartD. 6, slc. klzký atd., č. kluzký, klouzati se atd.; –

skl̥b-, škl̥b- a šklub- v. doleji; –

sl̥n- ze sъln-: slc. slnce, č. slunce; –

sl̥z- ze slъz-: stč. slza dříve jednoslabičné, potom dvojslabičné se slabikou sl̥z-; tato změnila se dial. ve sluz-: z ſluzyczek ApatFr. 33ᵃ, sluzy bib. Mikul. (Jir. mor. 61), sluzička, slouze Kotsm. II (doudl.), lašsk. słuza BartD. 105, Šemb. 58; –

stl̥p- ze stьlp-: zlin. sł̅p BartD. 6, slc. stł̅p, č. stlúp, ſtlup ŠtítOp. 218, Otc. 375ᵇ a j., slúp, ſlup Otc. 375ᵇ a j., nč. sloup; –

tl̥k- z tьlk-: zlin. stł̅kat BartD. 6, slc. tlčiem, tl̄cť, stl̄kať, tl̄k, tlkot, č. tluku, tlouci, stloukati, tlouk, tlukot; –

tl̥m- z tьlm-: *tlm- nedoloženo, tlumok, pol. tłum Hauſe, tłumok Mikl. Etym. Wtb. 349; –

tl̥p- z tьlp-: *tlp- nedoloženo, č. a slc. tlupa; stsl. tlъpa turba, rus. tolpa; –

tl̥st- snad z tьlst- Mikl. Et. Wtb. 349; zlin. tłstý BartD. 6, slc. tlstý, č. tlustý; –

žl̥č ze žьlč: zlin. žłč BartD. 6; slc. žlč; stč. žlč-, ſzlczy Hod. 51ᵃ, [297]číslo strany tiskuobklíčil mě zlczi felle Pror. Ol. Jer. Lam. 3, 5; č. žluč, zlucz ŽWittb. 68, 22 a j.; –

žl̥n-, žl̥v-, ze žьln-: slc. žlna, č. žluna, žluva; –

žl̥t- ze žьlt-: zlin. žłtý, slc. žltý, č. žlutý.

Jaké bylo o této věci pravidlo, t. j. kdy tl̥t zůstává a kdy se mění v tlut, nemohl jsem nalézti. Podobá se, že tlut je pravidlem, kde bylo pův. tlъt a tъlt, a za býv. tlьt že je pravidlem tlt. Ale v případech tьlt jsou nestejnosti: z vьlkъ je vlk, kdežto z tьlką je tluku. Snad měly tu vliv nějaký také sousední souhlásky: dьlg-, tьlk- dává dlug-, tluk-, kdežto za vьln-, pьln- jest vln-, pln-. Zajisté tu byly také rozdíly dialektické; vidí se to na př. v blъcha a slъza: za blъcha je stč. náležité blcha, z toho stalo se dial. blcha a z toho dále blucha, kdežto spisovné blecha je novotvar ustrojený podle pl. gen. blech = blъ2chъ1; za slъza pak je stč. náležité slza (aby s pláčem ſlzy prolila Hrad. 29ᵃ, verš 8slab., tedy slzy), z toho dále slza, dochované do nč., a z toho dial. sluza.

BartD. 6 uvodí zlinské škłbat. To je proti č. sklubati, šklubati tvar na pohled starší, vskutku však je to tvar zvratnou analogií nověji vzniklý: tvar vlastní je skubati, z něho uděláno sklubati, a z toho škłbat. Rovněž tak změněno klubko stsl. kląbъko v dial. klbko Boh. 31ᵇ a BartD. 6 (zlin.).

Za r̥, l̥ bývá ro, lo, ol.

230. Kromě těch střídnic za r̥, l̥, které jsou uvedeny v §§ předcházejících, bývá za r̥, l̥ také

ol, v OlMüll.: ku wimolweny 617, k molweny 618; text OlMüll. je dialektický a jsou v něm zejména také dialektické stopy polské (kozdy 618 m. každý, poſdrow- t. m. posdrav-); stopou takovou je také toto molv-; –

lo: klobása m. klbása. stsl. klъbasa, z kъlb-; –

ro: o přezlá drozoſti Ol. Sir. 37, 3 (Komenský, v radě k obnově kancionalu 1633, rkp. ČMus. str. 3ᵇ, píše, že slovo na př. obdrží ve zpěvu „téměř se vysloviti můž s přidáním tajného neb běžného o: obdrŏží“; to je theoretická pomůcka pro zpěváka, výslovnosti skutečné se to netýká); – sem však nepatří skroz, dial. v. skrz Šemb. 20 (třeboňsk.), ježto i jinde ve slovanštině se vyskytuje, na př. rus. skrozъ a j.

Poznámky k r̥, l̥.

231. 1. Někdy vyskytuje se také re, le za r̥, l̥.

Za spisovné krt je dial. kret Šemb. 58 (opavsk.), BartD. 104 (lašsk.) a 62 (valašsk.), za nč. opatrn je stč. opatren, ke gen. nč. strdi je nom. stred, za stč. blcha je nč. blecha, za stč. pl. instr. húslmi atp. je nč. -lemi, [298]číslo strany tiskuza nč. pl. gen. slz je stč. slez atd. Tu jest re, le proti r̥, l̥, ale není to hlásková změna r̥, l̥ v re, le, nýbrž každé má původ svůj zvláštní: dial. kret je tvar náležitý za býv. krъ2tъ1, k němu byl gen. krta a z toho utvořilo se odchylné knižné kr̥t; tak mají se k sobě také stč. opatren z *-trь2nъ1 a nč. opatr̥n, podle opatr̥ný, a dále nom. stred a gen. strdi; stč. blcha je tvar náležitý za býv. blъcha. nč. blecha je novotvar, vzniklý podle pl. gen. blech = blъ2chъ1; stč. pl. gen. slez je tvar náležitý za býv. slъ2zъ1, nč. slz je utvořeno podle sg. slza atd.; taktéž je stč. húslmi náležité za býv. gąslьmi, nč. houslemi pak je novotvar podle dušemi.

Stč. je plet (fem. = 1. kůže, 2. vor, loď) gen. plti, na př. plet neb kuože Rhas. 30, rána w plti t. 17, plet classis Boh. 32ᵃ, na pltech Jg.; plet je z býv. plъ2tь1, plti z plъ1ti, není to tedy změna hlásková le za l̥.

Nevyloženo zůstává dial. smrek a smrk BartD. 62 (val.), 84 (stjick.) a 104 (laš.), pův. smerk- Mikl. Et. Wtb. 310; snad je to z polštiny. –

V ŽWittb. 78, 10 psáno: pomsta krewe, m. krve; patrně omylem.

re bývá psáno někdy v bohemikách, obsažených ve starých textech latinských, na př. Postolopret Kosm. 5.I, 13 (opis XV stol.; podobné a častěji v Reg. I: na treztenici, Gredebor, Crenuc, Dobres, Brene, Drenouicz).

Svědectví tedy bezpečného, že by se r̥, l̥ hláskové bylo měnilo v re, le, nemáme. –

2. Dial. smraďutý BartD. 11 (zlin., smrdutý) a mrazně t. 127 (opavsk.) mají -ra- analogií podle subst. smrad a mráz.

3. Někdy bývají v nářečí témže za r̥, l̥ střídnice rozdílné vedle sebe. V nářečí lašském mluví se místy sryp atp., místy zase syrp atd. BartD. 104; na Frýdecku (v témž nářečí) je gen. do hrynca (hrnce) a hyrtuň (hrtan); a rovněž tak nalézáme v stč. vedle sebe trit, tlit, a tirt, tilt v téže době, a někdy v témž rukopise, na př. v Alb. prywe 4ᵇ, 6ᵃ tryh 92ᵇ, popryſlek 99ᵇ a tyrpkoſt 98ᵇ, myrtwe 98ᵃ, nakyrmyl 95ᵇ atd.

V témž nářečí lašském mluví se dále místy słza (Příbor), místy syłza (Frýdek), jinde słuza BartD. 105.

4. V Kosm. pokr. 1212 psáno Cyrininus (= črn-), v CisMnich. psáno birizo (=brzo; dva podobné příklady jsou v Reg. I: Zobehirit, Zabyridouice); plné iri se tu zajisté nevyslovovalo, ale znění bylo asi takové, že irracionalní hláska podle nejistého pozorování písařova před r i po něm poněkud se ozývala; nejistota mohla tu býti zvláště pro takového písaře, který tirt i trit slýchal (srov. syrp i sryp v nář. lašském).

5. Vedle náležitého opatren = -trь2nъ, ODub. 57, ŠtítOp. 314ᵇ a j. psáno opateren ŠtítMus. 4ᵇ, 25ᵃ (3krát), 41ᵃ a j. (často ve ŠtítMus.). To je nejspíše utvořeno z dial. opaterný (jako je věrný-věren); méně se podobá výklad, že je tu zase podobná nejistota, jako v uvedeném právě birizo.

[299]číslo strany tisku6. Povšimnutí zasluhují ještě doklady následující: we kirwi vrátiece sě z bojě UmR. 331 (verš 8slab., tedy psané we-kirwi = 2slab.), we kirwy ŽWittb. 57, 21, we kyrwy ŽPas. 29, 10, ze kirwe ŽWittb. Deut. 24 (předložky vokalisované ve-, ze- za nč. v-krvi, z-krve), netahil by kto hnúci okem AlxB. 2, 12 (verš 8slab., tedy psané -tahil = 1 slab.), žeť mnoho liſtiwie vyslídí (verš 8slab., liſtiwie = 2slab.), Lyztimir Kosm2. III, 12 ( = Lstimír). V případech těchto žádáme pro jazyk starý souhlásky r, l; ve-krvi, ze-krve, lsti-, -táhl. Možná, že tu původně také bylo psáno krw- a -tahl a že to spisovatelé změnili v kirw-, kyrw- a list-, lyzt-, -tahil. Je-li tu však napsání kirw-, list- atd. původní a správné, tedy bylo by ir, il, li, také za neslabičné, souhláskové r, l, a bylo by v tom dále svědectví, že ir atd. s irracionalní polohláskou i (y) nebralo se za slabiku, t. j. že toto irracionalní i nebylo ani do té míry samohláskou plnou, aby vyslovení jeho bylo činilo slabiku. Srov. psaní Chyraber m. chraber Tom. Reg. Decim. r. 1369.

Původ samohlásek průvodních v ir, il atd. za r̥, l̥.

232. Průvodné samohlásky, jež v ir, il atd. za r̥, l̥ nalézáme, nejsou střídnice bývalých jerů, nýbrž vyvinuly se podružně. Kdyby byly střídnicemi bývalých jerů, tedy měly by se shodovati s nimi co do kvality a co do místa, t. j. mělo by bývati z pravidla e za ъ i za ь, a mělo by bývati na př. er za ъr a re za rъ atp.; to někdy bývá, na př. v dial. smerť za býv. sъmьrtь, ale jindy nikoliv, na př. v stč. smrit. dial. srip n. sryp, ve žlutý za býv. žьltъ atd.

Průvodné samohlásky tuto míněné vyvinuly se tedy podružně, a to svarabhakticky. Svarabhakti („fraction de voyelle“ Burnouf, Dictionnaire sanscr.-franc.) je název z grammatik indických přejatý, a rozumí se jím pronikání zvuku mezi r, l a sousední souhláskou: hlásky r, 1 (souhlásky i samohlásky) článkují se totiž za proudu zvučného, t. j. svazy hlasové při nich se chvějí a způsobují zvuk, hlas, a tento zvuk proniká druhdy mimovolně (t. j. mimo úmysl mluvícího) mezi r, l a sousední souhláskou a vyvíjí se z něho samohláska, kterou nazýváme průvodnou. Zvuk tento není hned od počátku svého samohláska jasná a určitá, nýbrž je to takořka jenom zárodek hláskový, z něhož dalším vývojem může býti tu i, tu e, tu u atd., podle rozdílu nářečí a jiných okolností; na př. Vl̥tava-Vlitava, Viltava, Veltava, Vultava atp. A i vyvinutá již hláska průvodná nebývá vždy určitá a rozhodná; proto ucho nezvyklé a necvičené nesnadno postihne na př. -i- neb -y- v dial. syrp, sryp (srp) atd.

[300]číslo strany tiskur̥ se mění v l̥.

233. 1. ve skupení r̥l ve výslovnosti dialektické; na př. místo umr̥lý říká se místy uml̥lej, a podobně bl̥loh m. br̥loh Kotsm. 13 (doudl.); náležité r̥ spodobeno tím s následujícím l; –

2. v omr̥knúti-oml̥knúti; stč. omr̥knuti = opozditi se do noci, na př. já sem na púšči omrkla nox me comprehendit Otc. 90ᵇ, když již večer omrczechu OtcB. 51ᵃ, slc. iďa domov na pôl ceste omrkl Slovenské Pohľady XII, 57; za to je dial. krk. omlknouti = opozditi se, matením s mlk- = mlčeti.

r̥, l̥ se dlouží v r̥̄, l̥̄.

234. Dloužení toho nezná nč. spisovná, ale bylo v stč. a jest v některých nářečích. Vyskýtá se v týchže případech, kde také jiné samohlásky se prodlužují. Zejména:

v subst. -ęt (srov. hus-house); na př. valašsk. vlk-vl̄ča BartD. 60, slc. vl̄ča, srna- slc. sr̄ňa Pastrn. 89; –

v subst. -kъ, -ka (srov. dub-doubek); na př. zlin. vlk-vlček BartD. 8, slc. vr̄šok, hl̄bka t.; –

porůznu jinde v kmenech substantivních; na př. kr̄č, tr̄n, kr̄del, vr̄ba, kr̄mit, sł̄p, sł̅nečko zlin. 22 a BartD. 6–8 (zlin.), kr̄č, tr̄n Pastrn. 90 (slc.); – v pl. gen. slc. sr̄n, zr̄n, sr̄dc, vl̄n, jabl̄k t. 89; –

v adjekt. porůznu v slabikách kmenových; na př. z dł̅hý (dlouhý) BartD. 6 (zlin.); –

v komparativech (srov. hustý-húšče, houšť); stč. tvr̄ze, hr̄ze; –

v slovesích porůznu v slabikách kmenových; na př. on nás nakŕmil (tak v rkp.) HusPost. 69ᵇ, aby ho kŕmil t. (2krát); kr̄mit BartD. 6 (zlin.), pl̄nit zlin. 22; –

v inf. dvojslabičném (srov. nesu-nésti), na př. (chléb) wŕci (tak v rkp.) psóm HusPost. 46ᵇ, jinam sě mohli wŕczi t. 171ᵇ; slc. br̄sť (m. bſsti), tl̄cť Pastrn. 89; –

v V. tř. -ati, zejména v iterativech (srov. pustiti-pouštěti); na př. stč. hr̄dati, strach boží ústy dvojeho jazyka hŕda (tak v rkp.) Ol. Prov. 8, 13; tr̄hati, roztŕhal Kruml. 65ᵃ; vr̄tati, (židé) nohy i ruce (Ježíšovy) zwŕtali HusPost. 84ᵇ; podle toho bylo také stč. skvr̄něti, svú rukú nepoſkwrnyeli Ol. Gen. 37, 27, smr̄cěti, (syny) zſmircieyucich ŽGloss. 78, 11, tr̄pčěti, pokúšéli i otirpcziely jsú boha ŽWittb. 77, 56, tvr̄zěti, komoň svú podkovú cěst potwirzal. AlxV. 1203; – popr̄chá, zadr̄hat, stł̅kat, kł̅zat, zadr̄hžať, prehr̄nať atp. zlin. 22, BartD. 6–8 (zlin.), Mikl. I³ 185–186 a 210; – slc. zdr̄žať, hr̄ňať, vr̄hať, omr̄zať, hl̄bať, stl̄kať, prepl̄ňať atd. Pastrn. 87–88.

[301]číslo strany tiskuSlabikotvorné m̥, n̥, ň̥.

235. Čeština má také slabikotvorné m̥, n̥, ň̥ (zváno jinak samohláskové m̥, n̥, ň̥ nasalis sonans).

Z psl. sedmь, osmь má čeština podle pravidla o střídnicích za jer sedm, osm. Slova ta byla v stč. jednoslabičná, jak svêdčí doklady: matko pro tvých ſedm radostí Hrad. 119ᵇ (verš 8slabičný, tedy ſedm = 1slab.), oſſmdeſat let ſcztyrzmy bieše t. 70ᵇ (verš. 8slab., tedy oſſm- = 1slab.). Příslušné k nim tvary další gen. sedmi, osmi atd. jsou dvojslabičné, a podle toho změnilo se (analogií rhythmickou) také jednoslabičné sedm, osm ve dvojslab. sedm, osm.

Slabikotvorné m̥, jest dále v slovích přejatých jako Licmburk, Rožmberk atp., na př. z lyczmburga Pulk. 179ᵃ, z Hazmburku VelKal. 373, Koſſmburk t. 204, Rožmberk t. 227, z Wartmberka t. 177 atd. Vždycky ovšem nemusilo v těchto slovích bývati m̥, na př. v Normberk, do normberka Pulk. 120ᵇ atd. mohlo býti norm- jednoslabičné.

Slabikotvorné n̥, ň̥ je v stč. blázn, bázn n. bázň, kázn n. kázň atp., když slova ta brána za dvojslabičná, jako na př. ve verších (8slabičných): však aby potom měl bazn | dachu j’mu osličí kazn Hrad. 18ᵃ t. j. bá-zn̥, kázn̥; ‒ a dále je v dial. sedn, osn (dvojslab.) BartD. 6 (zlin.) a j., s -n za spisovné -m.

Dialekticky vyskytuje se také ň̥ slabikotvorné vzniklé z ni, ní zaniknutím samohlásky -i, -í, a jest krátké za ni a dlouhé za ní. Na př. ňgdy (dvojslab.), ohňpara, kňže, kňžky, sňdaň atp. BartD. 6 (zlin.) a 60 (valašsk.) m. nikdy, kníže atd.; dva-dň t. 60 m. dva dni, n’c Šemb. 43 (zap. mor.) m. nic.

Staré m̥, n̥ (ň̥) mění se časem přisouváním samohlásek v em, um, en (eň) atd.; na př. ſedem Alb. 48ᵇ, dial. sedem, osem Šemb. 82 (těšin. a slc.), sedym, osym t. (laš.), sedum, vosum t. (česk.), blazen ŽKlem. 48, 11, bazen t. 13, 5 a j., kazen t. 118, 66.

[302]číslo strany tiskuOddíl druhý. ‒ Souhlásky.

I. Původní souhlásky indoevropské a střídnice jejich slovanské *).

236. Původní indoevropské souhlásky jsou:

r, l, n; ‒ t, th, d, dh; ‒ p, ph, b, bh, v, m; ‒ k, k atd.; ‒ s, z; ‒ j.

Jest ukázati, které jsou jejich střídnice slovanské, praslovanské. Všeobecně jest připomenouti, že explosivy aspirované postupem do slovanštiny (a rovněž tak do lit.) ztratily aspiraci.

Původní r, l, n.

237. Hlásky tyto dochovaly se do slovanštiny beze změny. Jest tedy:

za pův. r psl. r, na př. v orati, orją č. ořu, oři, vedle lit. ariu, lat. aro, ř. ἀρόω, ‒ v berą č. beru, vedle ř. φέρω, lat. fero, skr. bharāmi atd.; ‒

za pův. l psl. l, na př. v lizati, ližą č. lížu, líži vedle lit. lëžiu, ř. λείχω, lat. lingo, ‒ v lêpъ č. lep, vedle ř. λιπαρός skr. limpāmi koř. lip-, atd.; ‒

za pův. n psl. n, na př. v novъ č. nový, vedle lat. novus, ř. νέϝος, skr. navas, ‒ v noktь stsl. noštь č. noc, vedle lit. naktis, lat. nox, ř. νύξ, atd.

chybí pozn. pod čarou

[303]číslo strany tiskuV jazycích arských, zejména sanskr. a avestsk., bývá za l často r; na př. za l v sl. sluti, slovo, ř. ϰλέϝος, ϰλύω, lat. cluere … jest r v skr. śravas gloria, śrnōti audit atd. Do nedávna bylo domnění, že jazyk původní měl jen r, a to že se rozštěpilo v r a l. Domnění toho držel se ještě Fick 1873. Ale Fortunatov nalezl pravidlo (v Bezzenbergerových Beiträge VI, 1881, že za evropskou skupinu souhláskovou r + dentalis je v skr. skupina stejná, kdežto za evr. l + dent. je v skr. střídnice jiná (totiž l vynecháno, a místo hlásky zubné je stejná jazyčná, na př. lit. valtis síť, rus. volotь nit, č. vlat, a skr. vaṭa-, vaṭī provaz); je tu tedy za evropské rozdílné r a l v skr. reflex rozdílný, a z toho vyplývá, že byl i v skr. a v indoevropštině vůbec kdysi rozdíl mezi r a l, a že tedy rozdílné r, l bylo již v indoevropském prąjazyku.

Pův. t, th, d, dh.

238. Hlásky t, d dochovaly se do slovanštiny beze změny; hlásky pak th, dh ztratily aspiraci. Jest tedy:

za pův. t psl. t, na př. v zájm. to-, vedle ř. to, skr. ta-, ‒ ve vьrtêti stsl. vrъtêti č. vrtěti, vedle lat. vertere, skr. vartatē, atd.; ‒

za pův. th psl. t, v stojati, stoją č. státi, stoju, stojím, a taktéž v stati, staną č. státi, stanu, vedle skr. part. perf. sthi-ta-, koř. sthā-; jiného příkladu pro *th není, a za *sth je tu st v jazycích evropských ve všech: ř. ἵστημι, lat. stāre, lit. stoju atd.; ‒

za pův. d psl. d, na př. v domъ č. dóm, dům, vedle lat. domus, skr. damas, ‒ ve viďêti, vêdêti, č. viděti, věděti, vedle lat. videre, ř. ἰδεῖν, οἶδα m. ϝιδεῖν, ϝοῖδα, skr. věda atd.; ‒

za pův. dh psl. d, na př. v dymъ č. dým, vedle ř. ϑυμός, skr. dhūmas, lat. fūmus, ‒v medъ č. med, vedle ř. μέϑυ, skr. madhu, ‒ v rъdêti sę č. rdíti se, ruda, vedle ř. ἐρεύϑω, ἐρυϑρός, skr. rudhira červený.

Pův. p, ph, b, bh, v, m.

239. Hlásky p, b, v, m dochovaly se do slovanštiny beze změny. Hlásky bh a ph ztratily aspiraci. S v splynulo také ṷ, pokud nezaniklo v střídnici, vzniklé z ṷ atp. Jest tedy:

za pův. p psl. p, na př. v pluti, plovą č. plúti, plovu, vedle lit. plauti, ř. πλέϝω, ‒ v sъpati č. spáti, v. skr. svapnas, ř. ὕπνος, atd.; ‒

za pův. ph psl. p, v stsl. kupъ č. kupa, avest. kaōfa- vrch; ‒

za pův. b psl. b, v stsl. skoblь radula, rus. skobelь, č. skoble, vedle lit. skabėti řezati, lat. scabo; ‒

za pův. bh psl. b, na př. v bere- č. béře-, vedle ř. φέρε-, skr. bhara-, ‒ v byti č. býti, vedle ř. φύειν, lat. fu-, fui, skr. bhū-, bhavati, ‒ v nebes- č. nebes-, vedle ř. νεφες-, skr. nabhas-, atd.; ‒

[304]číslo strany tiskuza pův. v a ṷ psl. v. na př. v ovь-, stsl. ovьca č. ovce, vedle lat. ovis, skr. aviš, ‒ v novь č. nový, vedle lat. novus, ř. νέϝος, skr. navas, lit. naujas, pův. neṷos, ‒ v pl. nom. synove č. synové, vedle skr. sūnavas, pův. sūneṷes, atd. ‒

za pův. m psl. m, na př. v mati č. máti, vedle lit. motė, lat. mater, ř. μήτηρ, skr. mātā, ‒ v jesmь č. jsem, vedle skr. asmi, ř. ἐσμι m. equi, atd. ‒

Pův. -m (koncové) změnilo se v psl. -n (a tak i v některých jiných jazycích). Na př. za pův. som skr. sam je psl. sьn- v sъn-êsti, sъn-ьmъ, sъn-ęti, ‒ za pův. akk. genām je stprus. genan, ř. χώρᾱν, psl. ženą (z -ān).

Proti příponám s -m- v sg. instr. têmь rabъmь, du. dat. instr. têma rybama, pl. dat. têmъ rybamъ a pl. instr. těmi rybami atp. jsou v některých jiných jazycích přípony s -bh-; na př. ř. -φι v ἦφι βίηφι proti slovansk. -mb, v sing. instr., skr. -bhjām v du. dat. instr. aśvābhjām proti slovansk. -ma, skr. -bhjas v pl. dat. aśvābhjas proti slov. -mo, skr. -bhis v pl. instr. aśvābhjas proti slov. -mi. Se slovanštinou mají tu souhlásku stejnou -m- litevština a germanština. Toto m a bh však nejsou střídnice hláskové, nýbrž každé jest původu jiného; srov. Brug. II, 626.

Pův. k, ḱ atd.

240. Vzájemné střídnice hlásek hrdelných jsou v jazycích indoevropských několikeré: na př. za k v slov. ku-, kova- je k v lat. cū-, cudo, ‒ za k v slov. Kmenu zájm. ko- gen. kogo je qu v lat. quo-, qui quae quod, ‒ za k v lat. decem (m. dekem), ř. δέϰα je s v slov. desętь č. deset, atd. Totéž nalézá se také při g a gh. V tom pak ve všem jeví se trojí druh souhlásek, totiž:

1. hrdelnice, které jsou stejné v jazycích všech (mimo obměny, kterým podléhají na půdě jazyků jednotlivých), na př. k v slov. ku-, kova-, lat. cū-, cudo atd.; ‒

2. hrdelnice, labialisované v lat., řečt., kelt. a germ., na př. qu v lat. quo-, ř. πο- (a ϰο-, oboje z kṷo-) v πότερος (ϰότερος, ion.), proti slov. ko-; ‒

3. hrdelnice řecké, lat. atd., za něž v jaz. arských a litevskoslovanských jsou sykavky, na př. k v lat. decem, ř. δέϰα …, proti s, š, s, ś v slov. desętь č. deset, lit. dešimtis, avest. dasa, skr. daśa.

Které byly těchto hlásek střídnice původní, není dosti vysvětleno. Se stanoviska slovanského můžeme na tom přestati, že byly v době starší, předslovanské, střídnice dvoje:

a) k, g, gh, tak zvané hrdelnice velarní (t. j. článkované mezi kořenem jazyka a čípkem, velum palati), a

b) hlásky, za něž jsou v jazycích arských a litevskoslovanských střídnice sykavé, v jazycích ostatních střídnice hrdelné; podobá se [305]číslo strany tiskupravdě, že to byly hlásky též hrdelné, jež v arštině a lituslovanštině změnily se v sykavé, ale jest také domnění opáčné, že to byly hlásky sykavé, jež v řečt., lat., kelt. a germ. se změnily v hrdelné; hlásky ty pak znamenají se ḱ, g´, g´h a pokládají se za hrdelnice palatalní n. podnebné (t. j. článkované mezi kořenem jazyka a zadním patrem).

Hlásky gh a g´h ztrácejí aspiraci.

Střídnice slovanské za pův. k, ḱ atd. jsou:

za pův. k je psl. k, na př. v zájm. ko-, stsl. kъto č. kto, kdo, vedle lit. kas, skr. kas, ř. ϰο-, ϰότερος (ion.), lat. quo-, qui quae quod, ‒ v teką č. teku, vedle lit. teku a skr. *takāmi, atd.; ‒ sem patří také k, které na půdě slovanské se změnilo v č, na př. v stsl. četyrьje č. čtyřie, čtyři, z býv. ketyr-, jak svědčí lit. keturi, ‒ve vok. vьlče stsl. vlъče č. vlče, vedle ř. λύϰε atd.; ‒

za pův. g je psl. g, na př. v jьgo č. jho, vedle skr. jugam. lat. iugum, ř. ζυγόν, atd.; ‒ sem patří také g, které na půdě slovanské se změnilo v ž, na př. v živъ č. živý, z býv. gīv-, jak svědčí lit. gyvas živý, atd.; ‒

za pův. gh je psl. g, na př. v stig-, stsl. dostignąti č. stihnouti, vedle ř. στείχω, skr. stighnōmi vystupuji, ‒ v mьgla č. mhla, mlha, vedle ř. ὀ-μίχλη – v dьlgь, stsl. dьlgь č. dlouhý, vedle skr. dīrghas, ř. δολιχός, atd.;

za pův. ḱ. je psl. s*), na př. v desętь č. deset, vedle lit. dešimtis, avest. dasa, skr. daśa, ř. δέϰα, lat. decem (t. j. dekem), ‒ sluti, slovą č. slovu, slovo, slava č. sláva, vedle lit. šlovė, skr. śravas, ř. ϰλέϝος, ‒ vьsь č. ves, vedle lit vëš- (v kompositech) dům, osada, skr. viś-, avest. vīs-, lat. vicus, ř. οἶϰος, atd; ‒

za pův. g´ je psl. z**), na př. mьlzą stsl. mlъzą dojím, vedle lit. melžu, skr. mārdžmi, ř. ἀμέλγω, lat. mulgeo, něm. melke, ‒ ve znati, zьnati č. znáti, vedle lit. žinoti, skr. džňā-, džānāmi fut. džnāsjāmi, ř. a lat. gnō-, γιγνώσϰω, cognosco, ignotus, atd ; ‒

za pův. g´h je psl. z***), na př. v zima, vedle lit. žëma hiems, skr. himā fem. zima ř. χειμών, lat. hiems, ‒ lizati č. lízati, lit. lëžti, skr. lih-, lēhmi, ř. λείχω, lat. lingo, atd.

Odchylkou je sl. kamen- a lit. akmen- proti skr. aśman-, ‒ a sl. gąsь č. hus, husa proti lit. žąsis a skr. hańsa labuť.

*) Za obé je dále lit. š, avest. s, skr. ś, a v řečt., lat., kelt., germ hrdelnice k nebo jeji obměna jiná.

**) Za obé je dále lit. ž, avest. z, skr. dž, a v řečt., lat., kelt., gerrnan. hrdelnice g nebo jeji obměna jiná; z jazykův, které mají za ḱ a g´ střídnice sykavé. shodují se tedy slovanština s iranštinou (avest.) a litevština se sanskrtem: pův. ḱ, g´ ‒ sl. s, z, ‒ iran. s, z, ‒ lit. š, ž, ‒ skr. ś, dž.

***) Za obé je dále lit. ž, avest. z, skr. h (m. džh), a v řečt., lat., kelt a german. střídná hrdelnice.

[306]číslo strany tiskuPův. s, z.

241. 1. Za pův. s má slovanština dílem s, dílem ch.

a) Za pův. s je psI. s. Na př. v sed-, stsl. sedlo, selo, sêdêti, saditi, vedle lit. sėdėti, lat. sedere, ř. ἑδ- m. σεδ- v ἕζομαι, ‒ v sedmь č. sedm, vedle lit. septyni, lat. septem, skr. sapta, ‒ v sъnъ m. sъpnъ č. sen, vedle lit. sapnas, skr. svapnas, lat. somnus, sopor, ř. ὕπνος, ‒ v jestь č. jest, vedle lit. esti, ř. ἐστί, lat. est, skr. asti, ‒ v nosъ č. nos, vedle skr. nas a nasā, sthněm. nasa, ‒ bosъ č. bos, vedle lit. basas, ‒ sg. gen. nebese vedle ř. νεφεσ-, atd.

b) Za pův. s je psl. ch. Za ch bývá změkčením z něho vzniklé š; bylo se tedy změnilo s v ch před tímto měkčením. Příklady toho máme: blъcha č. blcha, blecha, vedle lit. blusa, ‒ dъchnąti č. dchnouti, dechnouti, dýchati, duch, duše atd., vedle lit. dusti, ‒ choditi, part. šьdъ č. šed, skr. sadāmi jdu, ř. ὁδος m. σοδ-, ‒ chromъ č- chromý, skr. srāmas. ‒ jucha č. jícha, lat. jūs, skr. jūša, ‒ kašьlь č. kašel, lit. kosu, kosti kašlati, ‒ lêcha č. lícha, lit. līsė záhon, ‒ mucha č. moucha, lit. musė, lat. musca, ‒ myšь č. myš, lat. mūs, ř. μῦς, skr. mūšas (m. mūsa-s), ‒ mъchъ č. mech, lit. plur. musai, lat. muscus, sthněm. mos, ‒ snъcha č. snacha (z jihoslov.), skr. snušā, ‒ suchъ č. suchý, lit. sausas, ‒ šestь č. šest, lat. sex, ‒ ucho, lit. ausis, ‒ vetъchъ č. vetchý, lat. vetus, atd. Dále v koncovkách ohýbacích:

pl. lok. -chъ, chlapêchъ, rybachъ, têchъ …, z pův. -su, skr. aśvēšu, aśvāsu;

praes. 2 sing. -šь z chъ, v nesešь stsl. neseši atp.;

aor. slož. 1. sg. dachъ z pův. -som; 3. pl. stsl. dašę z -chę; a podle toho pak i v impf. stsl. nesêachъ, nesêaše, stč. nesiech, nesieše.

V jakých případech pův. s přejato do slovanštiny beze změny a v jakých změněno v ch, není vyšetřeno dostatečně. Vidí se ovšem, že v jistých poměrech hláskoslovných bývá častěji ch, v jiných častěji s, ale nevšude jeví se v tom důslednost a nevždy je viděti příčiny odchylkám.

ch bývá často po samohláskách druhu u- a i-, jak viděti i na příkladech nahoře položených.

ch je proti s skr. desiderativ v slovesích stsl. jachati, ąchati, machati, č. jechati, ňuchati, máchati, ostýchati se.

ch je v aor. stsl. rêchъ stč. řiech, z pův. rēk-som, a podobně v stsl. têchъ z pův. tēk-som.

V *st, *ss, *ḱs, *ts (spodobeném z *ds), *ps (*bs), *ns zůstává s. Na př. v aor. dasta, daste; – rêsta, rêste z rēksta, rēkste; – stati, strana; – pьrstь stsl. prьstь č. prst humus, vedle prachъ č. prach z pŭv. porsъ, obé z koř. pers-; – 2. sg. jesi č. jsi, z jes-si; – pl. gen. lok. nasъ, z *nās-som (gen.) a *nās su (lok.); – aor. stsl. tręsъ, m. tręs-sъ; – aor. stsl. nêsъ, z *nēḱ-som; – 2. sg. stsl. vêsi, jasi, m vêd-si (spodob. [307]číslo strany tiskuvêt-si), jad-si; – aor. stsl. basъ, z *bhōd-som; – aor. stsl. grêsъ, z grēbsom; – osa č. vos, vosa, lit. vapsa; – męso č. maso z *menso; – pl. lok. -asъ m. -an sъ, jako stč. Polás (z kmene poljan-). V aor. stsl. pęchъ, jachъ, č. pěch, jěch edi, vzniklo ch analogií podle dachъ atd.; tvary vlastní s -sъ jsou v stsl. pęsъ, jasъ. –

2. Původní z předpokládá se ve skupinách z + media. Na př. podle got. mizdō, ř. μισϑός atd. předpokládati lze pův. mizdh-, atd. Toto pak pův. z dochovalo se také do psl.: mьzda.

Pův. j.

242. S j splynulo také i̭, pokud nezaniklo v střídnici, vzniklé z ci̭ atp. Z obého pak jest v psl. opět j; na př. v jьgo stsl. igo č. jho, vedle skr. jugam, lat. iugum, skr. ζυγόν, – pl. nom. gostъje č. hosté, vedle skr. kavajas, pův. -ejes, atd.

II. Souhlásky praslovanské a jejich proměny v době předčeské *).

243. Souhlásky praslovanské byly původně: plynné r, l, n; zubné t, d; retné p, b, v, m; hrdelné k, g, ch ; sykavé s, z; a podnebné j.

Souhlásky tyto byly na začátku doby praslovanské. Z čeho vznikly nebo jakých hlásek původních jsou střídnicemi, bylo vyloženo ve výkladech předcházejících; k tomu jest ještě ukázati, jaké změny se s nimi staly v době předčeské a jaké střídnice za ně má čeština.

Změny, jež tu nalézati budeme, mají své příčiny. Nejčastěji to bývá vliv následující samohlásky druhu e (totiž e, *ē, ę, ь z *e) nebo druhu i (totiž i z *ī i z *ei̭, a ь z *i); nebo vliv následující dvojhlásky é a. toho i, jež je místo ê; nebo spojení s j; nebo sousedství a spojení s hláskami jinými.

Výsledek pak těch změn jest, že na sklonku doby praslovanské jsou souhlásky: A) r, l, n a ŕ, ľ, ň; B) t, d; C) p, b, v, m; D) k, g, ch: E) c, z (dz), z, s; F) č, ž (dž), ž, š; a G) j.

A) Psl. r, l, n; ŕ, ľ, ň.

244. Psl. souhlásky plynné r, l, n jsou střidnice za pův. r, l, n (srov. § 237); na př. r v psl. berą jest podle ř. φέρω, lat. fero, skr. bharāmi střídnicí za pův. r v koř. bher-, – l v psl. liżą je podle lit lëžiu, ř. λείχω, chybí poznámka pod čarou [308]číslo strany tiskulat. lingo za pův. l v *ligh-, – n v psl. noktь, stsl. noštь, č. noc, je podle lit. naktis, lat. nox za pův. n v *nokti-, atd.

Ve spojení s -e, -i, -ê atp. souhlásky tyto v době psl. se neměkčí.

Spojením s -j mění se r, I, n v měkké ŕ, ľ, ň. a skupené sl v šľ (pro jiné skupiny není bezpečných příkladů). Změna tato děje se v době psl. (srov. Mikl. I3 444) a měkké ŕ, ľ, ň, šľ dochovává se odtud do jazyků slovanských jednotlivých.

Víc o tom viz v §§ 262, 277 a 289.

Do doby psl. sahá začátkem svým také přisouvání n v případech, jako jsou do-n-jego stsl. do-ňego č. do-ňeho atp. Přisouvání to vzalo svůj začátek od předložek, které měly -n etymologické. Takové byly zajisté předložky so, vs. Zněly původně *som-, *on- (v- ve vo je hiatové). Ve složeninách somt-, ont- (t. j. kde druhý člen složeniny se začínal souhláskou nějakou mimo j) vznikalo sąt-, ąt-, na př. sąsêdъ č. súsěd, soused, ątъkъ č. útek. Ve složeninách ostatních měnilo se som-, on- v náležité son-. (v)on- (sr. § 17), a bylo tedy na př. sъn-ьmъ stč. snem gen. senma, sъn-ьmą stč. senmu, sъn-ęti stč. snieti, sъn-imati č. snímati, sъn-êsti č. sniesti, snísti, vъn-ьmą, vъn-ęti, vъn-imati č. vnímati, vъn-jemь stsl. vъňemь (psáno vъ ňemь) atd. Také o sobě stojíc, t. j. mimo složeni, ve funkci předložkové, změnilo se *som, *on v son, von; na př. sъn jimь v stsl. sъňimь (v písmé rozděleno v sъ ňimь), vъn jemь v stsl. vъňemь (psáno vъ ňemь), stsl. vъn-uši in aures, vъn -ušьju in auribus, vъn-êdra, vъn-êdrêchъ atd. Když slovo příslušné se začínalo souhláskou nějakou mimo j-, odsouvalo se -n ze son a von, a bylo so, vo. Bylo pak sъ-têmь, vъ-tomь … a naproti tomu sъn-jimь, vъn-jemь. Na pohled zdálo se, že v sъn-jimь (proti sъ-têmь), vъn-jemь (proti vъ-tomь) jest n přidáno; zdání toto zavdalo podnět, aby se ve stejných případech vsouvalo n také jinde, a tím vzniklo do-n-jego, na-n-jemь, za-n-jimi, otъ-n-ęti stsl. aor. otъnę praes. otъnьmą, č. odníti, vъzъ-n-ęti stsl. vъznęti vedle vъzęti, atd.

Ve složeninách stsl. sąlogъ consors tori, sąložь id. je są-, v sъlogъ compositio, sъložь maritus, sъložiti componere je so-; podobně je v ątъkъ a vъtъkati intexere rozdílné ą- a (v)o-, atd. Složeniny se są-, ą- pocházejí ze starého som-, on-, složeniny pak se so-, vo- jsou mladší a pocházejí z doby, kdy ze *som, *on bylo se již vyvinulo so, vo.

Srov. Baudouin de Courtenay, Glottol. zamêtki I (1877) 17-53; jinak Miklosich I2 212-213 a Murko v Jag. Arch. 14, 94 sl.

Pŕisouvání n v do-n-jego, na-n-jemь atd., začaté v době praslovanské, pokračuje a množí se časem; účinkem jeho jest i nč. přendati, nandati atp., v § 299.

[309]číslo strany tiskuB) Psl. t, d.

245. Psl. souhlásky zubné t, d jsou střídnice za pův. t, th a d, dh (srov. § 238); na př. t v psl. vьrtêti stsl. vrъtêti č.

vrtěti je podle lat. vertere, skr. vartatē střídnicí za pův. t v. koř. vert-, – t v stojati, stoją a. stati, staną, č.. státi, stoju, stojím, stanu, podle skr. part. sthitas, za th v koř. sthā-, – d ve vidêti, vêdêti, č. viděti, věděti, je podle ř. ϝιδεῖν, ϝοῖδα, skr. vēda, za pův. d ve ṷei̭d-, ṷoi̭d-, – medъ č. med, je podle skr. madhu, ř. μέϑυ, za pův. dh v medhu. –

Souhl. t d ve spojení s -e, -i, -ê atp. v době psl. se neměkčí. –

Změny vznikající ze spojení t-, d- s -j jsou rozdílné v jazycích slovanských jednotlivých, jsou hotovy v nejstarších jejich památkách historických, a vykonaly se tedy v době přechodu z praslovanštiny do slovanštiny historické; v praslovanštině pozdější mohly se jeviti jejich začátky jako rozdíly dialektické, pro praslovanštinu původní dlužno však předpokládati jednostejně tj, dj, na př. v subst. svêtja č. svíce, medja č. meze, mez.

Změnilo se pak psl. tj, dj do slovanských jazyků jednotlivých takto: za psl. tj, dj, svêtja, medja, má srbština ć, dj, svieća (v písmě cyrillském свијеђа), medja. (међа); – chorvatština ć, j, sveća, meja; – slovinština č, j, sveča, meja; – polština c, dz, świeca, miedza; – lužičtina c, z, hluž. swěca, měza, dluž. swěca, mjaza; – čeština c, z (dz), které se záhy měnilo v z: stč. (před přehláskou) svieca, meȥa, přehlas, sviecě, meȥě nč. svíce, meze; v nářečí slc. zachovalo se dz, tedy medza; – ruština č, ž, svêča, meža; – stará slovenština (stbulh.) št, žd, svěšta, mežda; – bulharština totéž, svêšta, mežda.

Střídnice české.za psl. tj, dj jsou tedy c, ȥ (z, slc. dz). V slabikách ca, ȥa a cu, ȥu způsobují přehlásku, za starší nom. svieca, meȥa atp. a akk. sviecu, meȥu atp. je později přehlasované sviecě, mezě-a. svieci, mezi atd. Přehláska děje se jen v slabikách měkkých; jsou tedy i vytčené zde slabiky ca, ȥa atd. a tudíž i jejich souhlásky c-, ȥ- měkké. Měkkost c, ȥ pochází od původu těchto hlásek z tj, dj a zůstává při jejich kvalitě, jest vlastností jejich jakožto zubných assibilat z bývalého tj, dj vzniklých. Srov. § 394.

Jako se tj mění v zubnici assibilovanou c (skoro = t + s), tak mění sc také dj vlastně v ȥ = dz; v slc. medza (a pol. miedza) je člen zubný zachován, pro češtinu (a lužičtinu) změnilo se ȥ záhy v ȥ.

Ve skupeném st, zd mění se tu zároveň s v š a z v ž; ze stj je české šč a z toho šť, ze zdj je žď. Na př. part. puštěn stč. puščen z pustjen-, hyžďen z gyzdjen-.

Víc o tom v. v §§ 303 a 316. –

Z doby psl. pochází změna tt, dt v st. Na př. v inf. mesti, vesti, sup. mestъ, vestъ, č. mésti, vésti, mest, vest, z met-ti, ved-ti, met-tъ.,[310]číslo strany tiskuved-tъ; – praes. 2. du. stsl. dasta, jasta, vêsta, 3. du. a 2. pl.daste, jaste, vêste, stč. 2. pl. jieste, vieste, z -d-ta, -d-te; – subst. gъrstь, vlastь, č. hrst, vlast, z gъrt-tь (srb. iter. grtati corradere), vlad-tь; – pêstunъ č. pěstún, z pêt-tunъ; – č. vrstva, přástva, z vьrd-tva, pręd-tva; atd. Změna tato má doklady také v mnohých jazycích jiných; na př. v lit. inf. vesti z ved-ti, lat. claustrum z claud-trum, rastrum z rad-trum, rostrum z rod-trum, paluster z palud-ter, v ř. πιστός z πιϑ-τος, οἶσϑα z οἰδ-ϑα atd.*).

O změně kt, gt v stsl. št č. c atd. viz doleji při k, g (§ 247 č. 5).

Obecně slovanské a tedy psl. jest také odsutí t, d ze skupení dg, ts, ds, tm, dm; na př. stsl. vêglasъ z vêd-golsъ Mikl. Et. Wtb. 390, v aor. stsl. čisъ m. čitsъ, z kei̭t-som, – subst. čislo č. číslo z čit-slo, – v stsl. praes. 2. sg. dasi, jasi, vêsi z dad-si atd., – v kąsъ č. kus z *kond-sъ, vedle lit. kandu, kąsti kousati, – v osmь, osmъ, č. osm, osmý, z ost-mь, ost-mъ, podle skr. aštāu, ř. οϰτώ, lat. octo, got. ahtau, lit. aštůni, – v praes.1. sg. damь, jamь, vêmь, č. dám, jiem jím, viem vím, z dadmь atd., – praes. 1. pl. stsl. damъ, jamъ, vêmъ, č. dáme, jieme jíme, vieme víme, z dad-mъ atd., – vymę č. výmě, z vyd-mę, vedle skr. ūdh-ar, ř. οὖϑαρ, sthněm. ûtar; – rumênъ č. ruměný, z rud-mênъ, srov. lit. raumů maso svalové (červené, z raudmů, v. Zubatý v Jag. Arch. 15, 497). V sedmь č. sedm jest na pohled odchylka; ale to jest m. *sebdmь, ne-li dokonce m. *sebdъmь, vedle ř. ἕβδομος.

V době psl. začíná se také vsouvání t do skupiny sr na př. pьstrъ č. pstrý, pestrý, z pьs-ro-. Pro zdr ze zr není příkladů dosti starých. Vsouvání toto pokračuje a množí se časem, v. § 313 a 326.

C) Psl. p, b, v, m.

246. Psl. souhlásky retné p, b, v, m jsou střídnice za pův. p, b, bh, v, ṷ, m (srov. § 239); na př. p v psl. pluti, plovą, č. plúti, plovu, je podle lit. plauti, řeck. πλέϝωstřídnicí za pův. p v koř. pleṷ-, – b v stsl. skoblь, rus. skobelь, č. skoble, je podle lit. skabėti, lat. scabo za pův. b ve *skab-, – b v psl. berą č. beru je podle ř. φέρω, lat. fero, skr. bharāmi za pův. bh v koř. bher-, – v v psl. ovь-, ovьca, č. ovce, je podle lat.

[311]číslo strany tiskuovis, skr. aviš, za pův. v v ovi-. – v v pl. nom. psl. synove č. synové je za pův. ṷ v sūneṷtes, – m v psl. mati č. máti je za pův. m v mātē.

Ve spojení s -e, -i, -ê atp. souhlásky tyto v době psl. se neměkčí.

Ze spojení s -j vzniká dílem retnice + ľ, t. j. -j v tomto spojení se mění v ľ, – dílem vzniká retnice měkká ṕ, bʼ, v́, ḿ.

ľ vzniklo v slabice kořenné v psl. pľьvati, stč. pľvati, pľuju, vzniklém z *pju-, podle lit. spiauti.

Jinde, totiž mimo pľьvati, jsou výsledky nestejné, jsou hotovy v nejstarších památkách historických, a změny vykonaly se tedy v době přechodu z praslovanštiny do slovanštiny historické; v praslovanštině pozdější mohly se jeviti jejich začátky jako rozdíly dialektické, pro praslovanštinu původní dlužno však předpokládati jednostejné pj, bj, vj, mj.

Změnilo se pak psl. pj atd. dílem v pľ atd., dílem v ṕ atd. Ono se jeví v slovanštině ruské, srbskochorv. a slovinské, toto v bulharštině a slovanštině západní; stslovenština má oboje.

Střídnice české za bývalé pj atd. jsou tedy ṕ, bʼ, v́, ḿ. Na př. 1. sg. stč. Kúṕu z psl. kąṕją, hýbʼu z gybją, lov́u z lovją. dřieḿu z drêmją. Víc o tom v. v §§ 328 a násl.

Ze skupin pn, bn, ps, bs, pt, bt, bd, bv odsuto jest p, b, v v psl. sъnъ, č. sen, m. sъpnъ, – usъnąti, č. usnouti, m. usъpnąti, aor. stsl. usъpe, – tonąti, č. tonouti, m. topnąti, aor. stsl. utope, – tьrnąti, stsl. utrъnati, č. trnouti, m. tьrpnąti, vedle psl. tьrpêti, – klenąti, č. klenouti, m. klepnąti, aor. stsl. zaklepochъ, – lьnąti, stsl. prilьnąti, č. lnouti. m. lьpnąti, aor. stsl. prilьpe, – oslьnąti, č. oslnouti, m. oslьpnati, aor. stsl. oslьpochъ, – kanąti, č. kanouti, m. kapnąti, vedle kapati, – gъnąti, č. hnouti, m. gъbnąti, aor. stč. hbe, psl. gъbe, – gynąti, č. hynouti, vedle gybnąti, – osa, vosa, m. vopsa, podle lit. vapsa, sthněm. wefsa, – gresti, stč. pohřésti, z pogreb-s-ti, – suti, stč. súti, praes, sъpą stč. spu, m. supti. – čerti stsl. -črêti stč. -čřieti, m. čerpti, – dolto, stsl. dlato, č. dláto, m. dolbto, z koř. delb-, dlabati, – sedmъ ze sebdmь, vedle lat. septem, – obora m. obvora, z koř. ver- claudere, – obolkъ stsl. oblakъ, č. oblak, m. obvolkъ, z koř. velk-, – obinąti, stč. obinúti, m. obvinąti atd. Tvary jako stsl. pogybnąti. utopnąti, č. kápnouti atp. jsou novotvary, jejich b, p je tu podle tvarů jiných, které je mají po právu.

Z doby psl. pochází také přisuté v-, kde se vyskytuje obecně; na př. ve v-ъ z býv. v-ъn-, on- ř. ἀν-α, – v-ъp- v stsl. vъpiti, stč. subst. vep = *vъpъ gen. upu, vedle vъz-ъpiti, – v-ydra, m. ydra, vedle lit. ūdra, – *v-ymę, č. výmě, rus. vymja, m. *ymę, vedle skr. ūdhar, ř. οὖϑαρ, – v-yknąti m. yknąti, vedle učiti, – v-onja č. vůně, m. onja, vedle ąchati a ř. ἄν-εμος, lat. an-imus, – v-ęzati č. vázati, vaz, m. ęzati, vedle ązlъ č. uzel.

[312]číslo strany tiskuD) Psl. k, g, ch.

247. Psl. souhlásky hrdelné k, g, ch jsou střídnice za pův. k, g, gh, s (srov. § 240 a 241); na př. k v psl. teką je podle skr. takāmi atd. střídnicí za pův. k, – g v psl. jьgo je podle lat. jugum, skr. jugam atd. střídnicí za pův. g, – g v psl. stig-, stsl. dostignąti č. stihnouti je podle skr. stighnōmi, ř. στείχω střídnicí za pův. gh, – ch v psl. mucha je podle lit. musė, lat. musca střídnicí za pův. s.

ch je také střídnicí za germ. h v slovích přejatých a v slovanštině rozšířených: chlêbъ č. chléb, got. hlaifs, – chlêvъ č. chlév, got. hlija, – chyzъ, chyža, č. chyše, got. -hūs, sthněm. hūs. –

Hrdelnice k, g, ch podléhají v době psl. změnám několikerým.

1) Ve spojení se samohláskami druhu e a i, totiž -e, -ę, -ē, -i (vzniklého z *ī a z *ei̭) a ь ( vzniklého z *e a *i), mění se hrdelnice k, g, ch v podnebné č, ȥ (dž), š. Začátky změny té sahají do doby předslovanské (do doby litevskoslovanské, v lit. vyslovuje se na př. ki, gi měkce a v lotyššt. jsou tu hrdelnice k, g změněny v c, dz); v době psl. pak vykonána změna všeobecně. Jako temné k se tu mění v temnou zubnici assibilovanou (č skoro = t + š), tak mění se také g v ž (= dž), srov. slc. striga-stridžisko; ale ȥ mění se záhy dále v ž. Skupené sk, zg mění se v šč, žȥ, toto pak oboje podrobeno jest ve slovanštině historické proměnám dalším; v češtině zejména šč dílem zůstává (v češtině staré a východní), dílem se mění v śť (v češt. západní), a žȥ se mění v žď.

Příklady:

ke, ge, che změněno v če, že (ȥe), še v slabikách kořennýċh česati, z koř. kes-, stupň. v kosa coma, – četyrьje, vedle lit. keturi, – žena., stprus. gena, – ženą č. ženu, z koř. gen-, stupň. v gon-, goniti, – želъvь č. želva, z gel- a toto z ghel- podle ř. χέλυς, – šestь č. šest, z chestь a toto ze sest-; – v sing. vok. vьlče, bože, duše, vedle lit. vilke ř. λύϰε atd.; – v kmenech praesentních peče-, može-, z koř. pek-, mog-; – v aor. peče, može; – v part. pečenъ, moženъ, atd.; –

kę, gę, chę změněno v čę žę (ȥę), šę v čęti, z koř. ken-, stupň. v konьcь č. konec, – ȥęti, z koř. gen-, lit. geneti osekávati, – aor. 3. plur. stsl. bišę z bichę; –

kē, gē, chē změněno v čē, žē (ȥē), šē a toto dále v ča, ža (ȥą), ša v slabikách kořennýċh čaditi, z kēd-, koř. ked-, stupň. v *kod-, odkudž kaditi, – žagati, stsl. sъžagati, č. žáha, žahati, z gēg-, koř. geg-, stupň v gog-, odkudž stsl. a rus. izgaga, – žarъ, stsl. požarъ incendium, č. žár, z gēr-, koř. ger-, stupň, v gorêti; – v koncovkách kmenových v obyčajь č. obyčěj, obyčej, z *obykējь, – piščalь stsl. pištalь č. píščěl, píšťala, z piskēl-, – voščanъ, rožanъ, možȥanъ stsl. moždanъ medulla impletus, voščěný, rožěný, možděnicě, z voskēno-, rogēno-, mozgēno-, – v kompt.[313]číslo strany tiskukrêpъčajь mъnožajь, tišajь, z -kējь, -gējь, -chējь; – v kmenech slovesných tř. III. mьčati, dьržati, slyšati, stč. mlčěti, držěti, slyšěti, nč. -eti, z -kēti, -gēti, -chēti; – v imperf. pečaachъ, možaachъ, stč. pečiech, možiech, z pekēachъ, mogēachъ, atd.; –

ki, gi, chi (kdež i buď z pův. ī nebo z pův. ci̭, nikoli z *-oi̭) změněno v či, ži (ȥi), ši v slabikách kořenných v čistъ čistý, ze *(s)kīst-, lit. skystas, – ščirъ, stsl. štirъ integer, č. čirý, *skīr-, lit. skyras oddělený, odlišený, – živъ č. živý, z *gīv-, lit. gyvas, – v koncovkách kmenových v paąčina, družina, tišina, z -kina, -gina, -china, – lêčiti, ložiti, tišiti, atd.; –

kь, gь, chь (kdež -ь je z *e nebo *i) změněno v čь, žь (ȥь), šь v čьną, stsl. začьną č. začnu, z koř. ken-, – rêčь č. řěč, řeč, z *rēkĭ-, – žьňą č. žňu, žnu z gьn-, koř. gen-, – lъžь č. lež, z *lŭgĭ-, – part. šьdъ č. šed, z chьdъ, koř. ched-, stupň. v chod-, choditi, – myšь č. myš, z *mūchĭ-, – rąčьka, božьskъ, grêšьnъ, č. ručka, božský, hřiešný, ż -kьka, -gьskъ, -chьnъ, atd.

2) Ve spojení s -ê, vzniklým z pův. oi̭ ai̭ n. āi̭, – a s -i, vzniklým z pův. -oi̭, – mění se hrdęlnice k, g v assibilaty c, ȥ (dz); za ȥ je později z. Podobně mění se skupené sk, zg, v češtině zejména v śc, źȥ; a toto dále v šč, žȥ a šť, žď.

Příklady:

kê, gê změněno v cê, ȥê, zê v slabikách kořenných cêna č. cěna, cena, z kêna (*koi̭na), podle lit. kaina, – cêlъ č. cělý, celý, z kêlъ, podle got. hails, – stsl. ȥêlъ, zêlъ vehemens, stč. zielo valde, z gêlo-, podle lit. gailus ostrý; – v sg. lok. človêcê, bozê, stsl. též boȥê (Zogr.), stč. člověcě, bozě, nč. -ce, -ze, z -kê, -gê; – v sg. dat. lok. a du. nom. akk. rącê, nozê, stsl. též noȥê (Mar.), č. rucě, ruce, nozě, noze, z -kê, -gê (-ê v sg. dat. lok. z *āi̭, v du. z ai̭); – v plur. lok. človêcêchъ, bozêchъ, č. -ciech, -ziech, -ích, z -kêchъ, -gêchъ; – v imperat. stsl. rьcête, mozête, č. rcěte, rcete, z -kête, -gête (s ê z oi̭ podle ř. λέγοιτε). –

-ki, -gi (s -i z pův. -oi̭, na konci slova) změněno v -ci, -ȥi, -zi v plur. nom. človêci, bozi, stsl. tež boȥi (mъnoȥi Mar.), č. člověci, bozi, z *-koi̭, * goi̭, podle ř. λύϰοι, λόγοι, – a v impt. 2. 3. sg. rьci, mozi, stsl. též moȥi (oblęȥi Zogr.), č. rci, pomozi, ř. λέγοις, λέγοι.

ch měnilo se ve stejných případech v s; na př. mucha, sg. dat. lok. a du. nom. akk. musê, – duchъ, sg. lok. dusê, pl. lok. dusêchъ, pl. nom. dusi atd. Čeština má za to š: můšě nč. mouše, o svátém dušě nč. duše, hoši, lenoši; jenom v nářečích- vyskýtá se s.

Pozn. k 1) a 2). Změny vyložené pronikají poněkud také při skupeném kv, gv, chv. Na př. stsl. vlъchvъ magus pl. nom. vlъsvi, lok. vlъsvêchъ, adj. vlъšvьj; cvêtъ, a podle toho i cvьtą, č. květ, kvetu; zvêzda č. hvězda.

[314]číslo strany tisku3) Ve spojení s -j mění se k, g, ch v č, ȥ (dž), š; za ȥ je záhy ž. Doklady té změny máme:

v kmenových koncovkách subst. a adjekt. vzorů oračь, moŕe, duša, na př. subst. masc. plačь č. pláč, z plakjь, – plaščь č. plášť, z plaskjь Mikl. Et. Wtb. 248, – stražь custos gen. stsl. straža, č. stráž gen. strážě, stráže, ze sorgjь, – fem. záp.-slov. peča, hluž. pječa, č. péče, z pekja, – duša č. dušě, duše, z duchja, – neutr. ogňišče, stsl. ognište, č. ohnišče, ohnišťe, z ogňiskje, – lože, z logje-; – adjekt. človêčь -ča, -če, č. člověč-, člověčí, z -vêkjь, – pêšь, pêša, pêše, č. pěš, z pêchjь atd.; –

v komparativech (a superl.) s příp. -jьs-, na př. stsl. draže, č. dráže, z dorgjes-; –

v subst. s příp. -jan, na př. stč. Lúčěnín z ląk-jan-, Lužěnín z ląg-jan-; –

v některých tvarech praesentních slovesné třídy V. 2, na př. praes. plačą, lъžą, dyšą, č. pláču, lžu, dýšu, z plakją, lъgją, dychją, – part. plačę, lъžę dyšę, č. pláčě, lžě, dýšě, -e, z plakję, lъgję, dychję.

4) Do doby psl. patří také změna k v c a g v ȥ (dz), z, jež se vidí v stsl. věnьcь č. věnec atd. proti lit. vainikas, v kъnęzь, kъnęȥь (Zogr.) č. kněz atd. proti stsl. kъnęgъ, sthněm. chuning, atd. Pro stejnou změnu ch-s (stsl. smêchъ a nasmisati sę, srbch. dichati a uzdisati) není příkladu obecně slovanského.

Změna tato vykládána dříve ze spojení. k-, g- s -j doby pozdější: v době starší měnilo se kj, gj v č, ž, v době pozdější v c, ȥ, a na př. staré plakją, lъgją změnilo se v plačą, lъžą, kdežto pozdní vênьkjь, kъnęgjь dalo vênьcь, kъnęȥь (Miklosich I3 248). Podle výkladu novějšího (Jagić v Arch. für slav. Philol. 10, 192 sl. a Sobolevskij v Russk. filolog. Vêstniku 1889, 30-33) vysvětluje se však změna tato samohláskou slabiky předcházející: k, g měnilo se v c, ȥ, z, když následovala samohláska a slabika předcházející měla jistou samohlásku úzkou (nejčastěji i, ь); na př. stsl. -ricati proti reką, vênьcь č. věnec z pův. voi̭niko-, zrъcalo č. zrcadlo z pův. zьrka-, stьȥa a stbza č. stzě, stezka, ze stigā-, koř. stei̭gh-. Dialekticky říká se rus. kopêjkja m. –ka, k změněno v kj vlivem předcházejícího j; tak mohlo i z pův. *stьga býti stьgja a dále stьȥa. Případy, kde změna tato se vyskytuje po předcházející samohlásce široké, jsou nemnohé a mohou se vysvětliti analogií; na př. stsl. pritycati, stč. mácěti, stsrb. pomacati a j. Na závadu jsou však výkladu tomuto hojné případy, kde k, g v týchž okolnostech jest nezměněno a kde by se bylo změniti mělo, na př. v stsl. klikati vedle klicati clamare, račьka vedle ovьca atd.

Změna tato vyskytuje se v stsl. cęta č. ceta, z got. kintus Uhlenb., stsl. gobьzъ abundans stč. hobezný z got. gabeigs t.; –

v kmenových koncovkách subst. a adjekt. vzorů oračь, moŕe, duša, [315]číslo strany tiskuna př. vênьcь č. věnec, vedle lit. vainikas, – kъnęȥь, kъnęzь, č. kněz, sthněm. chuning, – vitęzь č. vítěz, ze stnor. vikingr Uhlenb., – pênęzь č. peniez, z germ. penninga t., – ovьca č. ovce, lit. avikė, – stьȥa, stьza, stč. stzě stezka, ze stьg-, – sьrdьce č. srdce; – sicь talis stč. sic, vedle takъ; –

v některých iterativech, na př. stsl. klicati vedle klikati clamare, – lęcati č. lécěti, léceti vedle lęką flecto, č. léknouti, – naricati v. -rêkati č. naříkati, – sêcati v. sêkati, – ticati,- têcati v. têkati č. těkati, – vycati discere v. vyknąti, blistati m. bliscati v. bliskati. – sьcati mingere, č. scáti, – poklęcati č. klécěti claudicare vedle kleknúti, z koř. klęk- Mikl. Etym. Wtb. 118, – mácěti v. makati stsrb. pomacati, – dvizati v. dvignąti. – mizati nutare, č. mizeti, v. mьgnąti, – stizati v. stignąti, – strъzati radere v. strъgati a strugati, č. strhati (stč., = strouhati) a strouhati, – sъ-žizati comburere v. sъžigati a sъžagati; – tęzati exigere v. tęg-, tęgnąti trahere, č. zati (též), z koř. tęg- Mikl. Etym. Wtb;.udy vzniklé psl. hlásky c a ȥ, ż dochovány i do češtiny: psl. vênьcь č. věnec, psl. kъnęȥb a kъnęzь č. kněz slc. kňaž. V slabikách ca, ȥa a cu, ȥu způsobují přehlásku, za starší gen. věnca, kňaȥa atp. a dat. věncu, kňaȥu atp. je později přehlasované věncě, knězě a věnci, knězi (o odchylkách mizati m. mizěti atp. v. § 99). Přehláska děje se jen v slabikách měkkých; jsou tedy i vytčené zde slabiky ca, ȥa atd. a tudíž i jejich souhlásky c-, ȥ- měkké. Měkkost c, z pochází od původu těchto hlásek, způsobeného sousedstvím měkkým, a zůstává při jejich kvalitě, jest vlastností jejich jakožto zubných assibilat, vzniklých způsobem vyloženým. Srov. § 394.

5) Psl. kt, gt změnilo se v jistých případech tak, že v slovanštině historické jsou za ně střídnice stejné, jako za psl. tj totiž: stsl. a bulh. št. rus. a sln. č. srbchorv. ć, česk., pol. a luž. c. Na př. z psl. pektь, megtь je stsl. peštь a moštь, bulh. pešt a mošt, rus. pečь a močь, sln. peč a moč, česk. pec a moc, hluž. pěc a móc, pol. piec a moc. Pro cht je dokladem jen srb. inf. vrieći z *verchti. Jakým postupem se zde kt a gt měnilo, až z něho bylo historické št, č, ć, c, vykládáno všelijak; nejpodobnější je výklad, že z kt atd. stalo se jistými změnami tj, a z tohoto pak že se vyvinuly známé jeho střídnice historické, t. j. střídnice stejné jako z původního t + j, v. § 245 (Miklosich I3238 a 306, Jagić v Arch. 10, 195).

Případy, kde střídnice česká za psl. kt, gt jest, v. v §§ 368 a 377. –

Z doby psl. pochází také odsutí k z pletą vedle lat. plecto a sthněm. vlëhtan, – *letъ, letêti m. lekt-, vedle lit. lėkti, lėkiu. – pętъ v. lit. penktas a lat. quinctus, – šestь m. šekstь, – aor. rêste atp. z rēkst-.

E) Psl. c, ȥ (dz), z, s.

248. Psl. c je sykavka měkká. Vyvinulo se až na půdě slovanské ze staršího k, a to (podle § 247):

[316]číslo strany tiskudílem před -ê (z pův. -oi̭, -ai̭, -āi̭) a před -i (z pův. -oi̭), na př. v impt. stsl. rьci, rьcête, č. rci, rcěte, rcete, z rьk-, –– sg. dat. lok. a du. nom. akk. psl. rącê č. rucě, ruce, z rąk-, –– plur. nom. psl. vьlci č. vlci, z vьlk-; –

dílem v případech jiných, jako na př. v subst. vênьcь z *voi̭niko-, v iterat. stsl. poklęcati, naricati atp. –

Psl. z je střídnicí (srov. § 240 a 241):

za pův. z, na př. v psl. mьzda z pův. mizdh-, nebo

za pův. g, gh, na př. zьnati, lit. žinoti, ř. a lat. gnō, pův. g-, – lizati, ř. λείχω, pův. lei̭gh-.

Oboje toto z je tvrdé.

Jiné je z, které se vyvinulo z assibilaty z; viz zde dále. –

Psl. ȥ (dz) vyvinulo se až na půdê slovanské ze staršího g (= pův. g n. gh), a přešlo časem v z. Toto ȥ, z je sykavka měkká, jako c. Také se vyvinulo z g v týchže případech, kde c z k (v. nahoře); na př. v impt. stsl. moȥi (oblęȥi Zogr.), mozi, mozête č. pomoz, z mog-, – sg. dat. lok. a du. nom. akk. psl. noȥê, nozê, stč. nozě, z nog-, – plur. nom. boȥi (stsl. mъnoȥi Mar.), – kъnęȥь (stsl. Zogr.), kъnęzь, č. kněz. –

Psl. s

dílem je střídnicí za pův. s nebo k (srov. § 240 a 241), na př. v synъ, pův. sūnu-,– desętь č. desět, deset, lit. dešimtis, ř. δέϰα, lat. decem, pův. dek-; – toto s je sykavka tvrdá; –

dílem vzniklo na půdě slovanské ze staršího ch (srov. § 247) před -ê (z pův. -oi̭, -ai̭, -āi̭) a -i (z pův. koncového -oi̭), na př. v sg. dat. lok. a du. nom. akk. musê (nom. mucha), sg. lok. dusê (nom. duchъ), pl. nom. dusi; – toto s je sykavka měkká a změněno jest v češtině v š: múšě, duśě (sg. lok. masc.), lenoši. –

Změny souhlásek sykavých.

1. Proti c bývá č, kde také k se mění v č; na př. otьcь, sg. vok. stsl. otьče č. otče, subst. otьčina č. otčina, adjekt. otьčьskъ stč. otečský, stč. naricati praes. naričą a stč. mýcěti praes. mýču. Tak bylo již v době psl. Na pohled je to proměna c v č. Ale c je tu všude původu pozdějšího, vzniklo samo ze staršího k, a č vyvinulo se změnou z tohoto, nikoli z c; tedy: otьče atd. z *otьke, *otьkina, *otьkьsk, naričą z narikją.

2. Totéž jeví se při ȥ, z, vzniklém ze staršího g. Na př. psl. kъnęȥь, kъnęzь, sg. vok. kъnęže stč. kněže, subst. kъnęžitj- stč. kněžic, adj. kъnęžьskъ č. kněžský atd., z *kъnęge atd.

3. Jiné z mění se spojením s -j v ž. Doklady změny té máme:

v kmenových koncovkách vzorů oračь, moŕe, duša, na př. subst. nožь z nozjь, koř. nez- (stsl. vъnьznąti, stč. venznúti infigere), stsl. maža z mazja; –

v komparativech (a superl.) s příp. -jъs, na př. bьrzь kompt. adv. bьrže č. brže, z bьrzjes-; –

[317]číslo strany tiskuv praes. 1. sg. sloves III. 2, na př. psl. vęžą haereo, z vęzją, inf. vęzêti; –

v praes. 1. sg. sloves tř. IV, na př. psl. vožą, z vozją, inf. voziti: –

v part. -n týchže sloves, na př. voženъ, z vozjenъ; –

v slovesích třídy V. 1ᵇ, na př. raziti-poražati č. porážěti, porážeti, z -razjati; –

v tvarech praesentních (krom imperf.) slovesné tř. V. 2, na př. kazati, praes. kažą č. kážu, káži, z kazja, – part. kažę, č. kážě, káže, z kazję.

4. Psl. s (i původní, i z *k vzniklé) mění se spojením s -j v š.

Doklady toho máme:

v slabice kořenné v psl. šiti, ze sj-, lit. šiūti; –

v kmenových koncovkách zájmena našь, naša, naše, z nasjь, nasja, nasje atd., – a substantiv jako na př. paša stsl. paša pascuum, stč. přípašě opilio, z pasja; –

v komparativech (a superl.) s příp. -jьs, na př. adv. vyše z vysjes-; –

v komparativní (a superl.) koncovce -ьš-, vzniklé z -jьs-, -ējьs- a -j, na př. sg. gen. masc. neutr. goŕьša z gorьsja, dobrêjьša z dobrêjьsja, dat. goŕьšu atd.; –

v subst. s příp. -jan, na př. stsl. jefešaninъ z efesjan-, stč. kvašěnín z kvasjan-; –

v praes. 1. sg. sloves tř. III. 2, na př. višą z visją, inf. visêti; –

v praes. 1. sg. sloves tř. IV, -na př. nošą stč. nošu, z nosju, inf. nositi; –

v part. -n týchže sloves, na př. nošenъ z nosjenъ; –

v slovesích tř. V. 1ᵇ, na př. -našati, stč. nášéti, z nasjati; –

v praesentních tvarech (krom imperf.) sloves tř. V. 2, na př. inf. tesati, praes, tešą č. tešu, teši, z tesją, – impt. teši z tesji, – part. tešę č. tešě, teše, z tesję. – part. tešemъ z tesjemъ; –

v koncovce part. -ъš-, vzniklé z -ъs- a -j, na př. v sg. gen. masc. a neutr. vedъša z vedъsja, dat. vedъšu z vedъsju atd.; –

v bývalém futurum *byšą z bysją, jehož zbytky se zachovaly v stsl. part. byšę, byšąšti futurus, a v stč. adj. probyšúcný utilis.

5. Ve skupeních sk, zg, st, zd, sl, zl – a možná že také v jiných – měnily se náležitým způsobem členy oba, jak to je připomínáno nahoře při hláskách k, g atd.

6. V několika příkladech nalézáme a) sykavku s v slovanštině jihovýchodní a naproti tomu b) příslušnou podnebnici s v slovanštině západní.

Zejména:

a) stsl. vьsь, sln. ves fem. vsa, srbchorv. sav fem. sva (přesmyknutím), rus. vesь, a b) stč. veš fem. všě neutr. vše, vešcek fem. všěcka atd., pol. wszy omnis, wszyciek, wszytek pl. wszytcy, hluž. všon, dluž. šen; – taktéž v slovích odtud odvozených: stsl. vьsьde č. vežde (z vešde); srbch. vazda [318]číslo strany tiskuč. vžda, vždy; stsl. vьsądê č. všude; stsl. vьsakъ, vьsjakъ č. všaký adv. všako, však; stsl. vьsêmo stč. všamo quoquo versus; –

a) stsl. sêdъ canus, srbch. sied, rus. sêdoj, a b) stč. šědivý nč. šedivý, šědiny, šediny, pol. szedziwy, hluž. šědźiwy; –

a) stsl. sêrь glaucus, sln. sêr, srbchorv. sjer, rus. sêryj, a b) stč. šěrý nč. šerý, pol. szary, hluž. šěry.

Tu připomínáme také příklady, kde proti a) stsl. atd. scê- je b) č. a pol. (a také rus.) ščě- atd.:

a) stsl. scêglъ solus, srbch. cigli einzig, a b) č. štíhlý m. ščiehlý, pol. szczegoł jednotlivost, zvláštnost (a také rus. šćegolь Stutzer); –

a) stsl. scêpiti, cêpiti findere, srbch. scjepati, ciepati, a b) stč. ščěp, ščěpiti, ščiepati, nč. štěp, štěpiti, štípati, pol. szczep, szczepić, szczepać, hluž. šćěpić (a také rus. ščepitь, razščepitь); –

a) *scêr-, srbch. ceriti se ridere dentibus ostensis, sln. cêriti dentes ostendere, a b) stč. ščieřiti nč. štěřiti, štířiti zuby, pol. szczerzyć zęby (a také rus. ščeritь sja).

F) Psl. č, ȥ (dž), ž, š.

249. Podnebné tyto souhlásky vyvinuly se až na půdě slovanské, ale již v době praslovanské.

č vzniklo ze staršího k v slabikách ke, kę, kē, ki (když -i je z *ī nebo *ei̭, nikoli z *oi̭), kь a ze spojení kj (v. § 247); na př. v česati z koř. kes-, – otьče z otьke (vok., nom. otьcь), – čęti z koř. ken-, – čaditi z kēd-, koř. ked-, – ċistъ ze (s)kīst-, lit. skystas, – rêčь z rêkь, – plačą z plakją.

ȥ vzniklo ze staršího g v týchže případech, kde č vzniklo z k (srov. § 247); pak změnilo se záhy v ž; na př. stsl. ženą (praes. 1. sg) z koř. gen-, – kъnęže z kъnęge (vok., nom. kъnęȥь, kъnęzь), – žęti z koř. gen-, – žagati z gēg-, koř. geg-, – živъ z gīv-, – žьňą stč. žňu nč. žnu z gьn-, koř. gen-, – lъžą z lъgją.

ž vlastní (jiné, než které se vyvinulo z assibilaty ȥ) vzniklo ze zj, na př. nožь z nozjь, part. voženъ z vozjenъ (srov. § 248).

š vzniklo (srov. §§ 247 a 248):

dílem ze staršího ch v týchže případech, kde č a ȥ (ž) vzniklo z k a g; na př. duše (sg. vok. masc.) z -che, – slyšati z -chēti, – grêšiti z -chiti, – part. šьdъ z chьdъ, – duša z -chja; –

dílem ze sj, na př. našь z nasjь, nošenъ z nosjenъ atd.

Souhlásky č, ž, š v psl. dále se nemění.

G) Psl. j.

250. Psl. j je střídnicí, (srov. § 22 a 242) za pův. j a i̭; na př. jьgo stsl. igo č. jho, pův. jugo-, – pl. nom. gostьje č. hosté, pův. -ei̭es.

[319]číslo strany tisku-j spojeno s předcházejícími souhláskami mění je: z rj…, pj…, kj..., sj… vzniká ŕ..., ṕ..., č…, š atd.; o tom viz při souhláskách těchto.

j- přisouvalo se v jistých případech, když slovo se začínalo samohláskou : na př. j-esmь. proti lit. esmi, j-ьmą, proti sъn-ьmą, j-ęti proti sъn-ęti atp. Srov. § 251. Složeniny sъn-ьmą, sъn-ьmъ concilium, sъn-ęti, sъnêsti atp. jsou

starší než toto přisouvání; kdyby byly vznikaly v době. kdy bylo pravidlem již j-ьmą, j-ęti atd., zněly by sъňьmą, sъ-sьňęti atd.

Začátek a konec slova*).

251. 1. Když se slovo mělo začínati samohláskami e-, ę-, ь-, ъ-, y-, má za to slovanština historická souhlasně je-, ję-, vę-, jь-, vъ-, vy-; souhlásky j-, v- jsou tu přidány již v době psl. Na př.:

za žádané *e- jest j-e- v psl. j-esmь proti lit. esmi, – j-ezero proti lit. ežeras, – j-elenь proti lit. elnis, ř. ἔλαφος; –

za žádané ę- jest j-ę- v psl. j-ęzykъ vedle stprus. inzuwis (ps. insuwis), – j-ętro v. ř. ἔντερα, – j-ęti v. sъn-ęti; – nebo jest v-ę-, psl. v-ęzati m. ęzati a vedle ąza vinculum; –

za žádané ь- jest j-ь- v psl. j -ьmą vedle sъn-ьmą, – j-ьmę nomen, m. ь(n)mę. č. jmě, Wiedem. 73 a Brugm. I. 189, II. 556 a j.; –

za žádné ъ jest v-ъ v psl. v-ъněmьz v-ъn-jemь, – v-ъ z v-ъn (z pův. on), – v-ъp- m. ъ-p- (stsl. v-ъpiti, stč. vep clamor, gen. upu, = v-ъpъ)

za žádané y- jest v-y- v psl. v-ydra vedle lit. udra lot. ūdrs, – v-ymę z pův. ūd-mēn, – v-yknąti v. učiti, z uk-.

Za žádané ē- má slovanština historická dílem ê- (= *ē-), dílem ja- (= *jē-), na př. rus. êstь edere, êmь, êda cibus a stsl. jastь, jamь, jadь atd. Z toho vyplývá, že v této věci byl již v praslovanštině rozdíl dialektický: k *ē- se j- dílem přisouvalo, dílem nepřisouvalo. V č. jiesti, jiem jědl, jiedlo, jěd venenum jest j- přisuto později, totiž když *ē bylo již přešlo v ê- (= č. ě-, zdlouž, ie-); srov. § 97.

2. Nakonci slova bývala v praslovanštině vždycky samohláska. Kde by tu byla měla býti souhláska nějaká, dílem se odsula, dílem jinou změnou zanikla.

Koncové -t odsuto ze 3. os. sg. aor. vede duxit místo vedet, podle skr. abudhat, – impf. vedêaše ducebat m. vedêašet, – impt. vedi m. vedit podle skr. bōdhēt, – ze 3. os. pl. aor. vedą m. vedąt, – ze sg. nom. part. prosę km. prosęt-.

[320]číslo strany tiskuKoncové -s odsuto z 2. os. sg. aor. vede duxisti místo vedes, podle skr. abudhas. ř. ἔφυγες, – impf. vedêaše ducebas in. vedêašes, – impt. vedi m. vedis podle skr. bōdhēs a ř. φεύγοις, – ze sg. nom. synъ z pův. sūnus, kostь z pův. -tĭs, – ze sg. gen. sêmene z pův. sēmenes, lat. seminis, atd.

Koncové -d odsuto ze zájm. nom. akk. sg. to m. tod, podle skr. tad, lat. is-tud, – a také z gen. vьlka m. vьlkad, je-li to tvar stejný s abl. skr. vrkād, lat. lupō(d) (Brugm. I. § 663 a II. § 240 a 241 má o tom pochybnosti).

Koncové -r odsuto v subst. psl. mati, dъgti stsl. dъšti, m. matēr-, dъgtēr-; ale tu jest také lit. mote, duktė a skr. mātā, duhitā, pův. -tē, je tu tedy odsutí předslovanské.

Při koncovém -n (budiž původní či z m vzniklé) jest několik různých případů:

a) před -n bylo ь, ъ, slovo končilo se tedy -ьn, -ъn; tu -n prostě odsuto; na př. v sg. akk. kostъ m. -ьn, pův. -im, – synъ m. -ъn, pův. -um; –

b) před -n bylo ē; tu -ēn změnilo se v nosovku -ę; na př. sg. akk. mę, tę, sę, m. -ēn, pův. -ēm; –

c) před -n byly samohlásky o, ō, ā; tu pošinula se samohláska o jeden stupeň směrem k u a z toho pak vyvinuly se náležitě střidnice slovanské; tedy -on se proměnilo v -un a toto v slov. -ъ (n odsuto), – ōn v ūn a toto v slov. y (n odsuto), – ān v ōn a toto v slov.·ą; na př.;

*-on–ъ, v sg. akk. tokъ m. toko-n (postupem: tokon tokъn-tokъ), – aor. 1. sg. vedъ m. vedo-n, – præp. sъ m. son (stupeň přechodní sъn zachován ve složeninách sъn-ьmą atp., ve spřežkách sъňimь = sъn-jimь); –

*-ōn–y, v sg. nom. kamy m. kamōn, podle ř. ἄϰμων; –

*-ān–ą, v sg. akk. ženą m. -ān, pův. -ām, – præs. 1. sg. vezą m. -ān, pův. -ām, podle lat. konj. vehăm (ze staršího vehām); –

d) když po -n bylo ještě -s nebo -ts, byla samohláska předcházející dlouhá (posicí), -s a -ts odpadalo, a výsledky změn dalších byly:

z *-i-ns bylo -īn a z toho psl. -i: v pl. akk. psl. nokti stsl. nošti č. noci, z pův. nokti-ns; –

z *-u-ns bylo -ūn a z toho psl. -y: v pl. akk. syny, z pův. sūnu-ns;

z *-o-ns bylo -uns. -ūn, a z toho psl. -y: v pl. akk. vьlky, z pův. -o-ns, got. vulfans; –

z *-o-nts bylo -unts, -un, a z toho psl. -y: v pt. stsl. vezy, z pův. -onts.

V aor. vedą duxerunt atp. jest ą za předpokládané -ont.

[321]číslo strany tiskuIII. Souhlásky české a jejich proměny.

252. Roztřídění českých souhlásek podle různých dělidel v. v § 7.

Zde má býti dále řeč o jejich proměnách. Ty jsou mnohé a rozmanité. V následujících výkladech jsou seřazeny tak, že

nejprvé o souhláskách zdvojených je řeč, –

pak o měnění temných v jasné a jasných v temné, –

a potom o souhláskách jednotlivých a jiných jejich změnách, jakož i o jejich přisouvání a odsouvání.

Souhlásky zdvojené.

253. Souhlásky zdvojené ozývají se ve výslovnosti místy zřetelně, na př. v slovích panna, sukenny, poddany v nář. lašském BartD. 108, místy splývají a vyslovuje se souhláska jen jednoduchá, na př. v nář. zlinském pana m. panna, súkený m. sukenný, nadomem m. nad domem, bezimy m. bez-zimy, besebe m. bes-sebe (z bez-sebe) t. 13.

Jinde nalézáme, že řeč všední souhláskám zdvojeným dává splývati, kdežto naproti ní v řeči vzdělancův také souhlásky zdvojené více méně bedlivě se vyslovují. Na př. panna ob. pana; vana ze stč. vanna, v teplé vannye NRada 1037, pět vanen list. z r. 1595 (Ruch 1884, 10); osme-zidcietma m. osm-mezi-, oſmezi-dczietma Lit. Úv. 3.

Naopak bývá souhláska zdvojená místo jednoduché, na př. v nář. mor. slyší se masso BartD. 34 (uhersk.), 51 (dol.), 63 (val.), kašša t. 34 (uhersk.), 63 (val.), 27 (záhorsk.), necco t. 63 (val.), sklenný t., lippí t. atp. –

O některých z těchto změn je řeč také doleji při příslušných souhláskách jednotlivých.

Souhlásky temné mění se v jasné, jasné v temné.

Spodobování.

254. Když v proudu řeči souhláska temná s jasnou se setká (ať ve slově témž, ať na rozhraní dvou slov sousedních), změní se buď temná ve svou jasnou, buď jasná ve svou temnou, tak aby souhlásková skupenina byla buď všecka jasná, buď všecka temná. Na př. v lebka stýká se jasné b s temným k; u výslovnosti měníme však jasné b v temné p, za -bk- je pak -pk -, celá skupenina temná. Naopak ve sbírati stýká se temné s s jasným b a mění se proto u výslovnosti ve svou střídnici jasnou z, místo sb- vyslovujeme skupeninu jasnou zb-, zbírati. Podobně nádcha vyslovováno nátcha, klatba-kladba, lehký-lechký, lehce-lechce, zlehčiti-zlechčiti, [322]číslo strany tisku*lehtati srov. mrus. łehoťity Mikl. Etym. Wtb. 163 -lechtati, nehty-nechty, loďka-loťka, podšev-potšev (počev), podsíň-potsíň (pocíň), úzký-úský, kavka-kafka, včela-fčela, kdy-gdy, obchod-opchod, ob čas-op čas, pod sebe-pot sebe, Anežka-Aneška, náš dům-náž dům atd.; jaká młaďba taká płaďba BartD. 12 (zlin.), šezd groší t., g zámku, g Zavadiłom Btch. 427 (dolnobeč.), g Bohu, g domu, f Táboře, f těle, přez vodu Kotsm. 12 (doudl.).

Změna tato nazývá se spodobování souhlásek a je přivozována mechanikou mluvidel a tudíž všeobecná. Mám na př. vysloviti slovo lebka. Hlásky l, e, b, k, a jednotlivé a o sobě vyslovím správně a snadně. Také slabiky leb- a -ka vyslovím správně a snadně. Ale obtížno je vysloviti skupení souhlásek bk (lebka), poněvadž b je hláska jasná a článkuje se za proudu zvučného a mírného, k pak je hláska temná a článkuje se za proudu bezezvukého a prudšího; měl bych tedy proud mezi b a k (leb-ka) náhle změniti ze zvučného mírného v bezezvuký prudký; změna tato je v plynné, netržité řeči téměř nemožná; proto odchyluji se od úkolu náležitého a proud prudký bezezvuký, který teprve po b- a před -k (leb-ka) nastoupiti by měl, pustím hned při b; tu však místo b zazní p-, neboť b a p mají nastrojení stejné a právě jen proudem se liší, – a místo lebka vysloveno lepka.

Rovněž tak děje se v nesčíslných případech jiných, a děje se tak také, když se setká ve skupení jednom souhlásek více; na př. místo leckdy vyslovujeme ledzgdy.

Z pravidla mění se tu souhláska předcházející, jak ukazují příklady uvedené. Odchylka jest při skupině sh. Tu mění se spodobou souhláska následující h v ch, a na př. místo shoda vyslovujeme schoda, neschoda, a podobně shořeti-schořeti, sháněti-scháněti, shníti-schníti, shledati-schledati, ſchledati Beck. 1, 478, shladiti-schladiti, (kacíři církev) nikterakž neſchladj t. 432. Ale tak jest jen v češtině západní; nářečí východní mají také zde spodobu obyčejnou zh-, na př. zhořet, zhodit, zhon BartD. 13 (zlin.) a j.

Výjimkou zůstávají před jasným v souhlásky také temné a dobře rozeznáváme ve výslovnosti dvoje a tvoje, zvolati a svolati, žvýkati a švihati atp. Jenom místy bývá tu po souhláskách temných v spodobou změněno v f; na př. v doudl. kfočna m. kvočna, k-fám, tfůj, potfora, krofta m. krotva (korotev), štfrtek, čerstfějc, králostfí, bláznostfí Kotsm. 9-15, dolnobeč. k-fám, tfůj, dykfa (tykev), bukfa, bukfica, břitfa, mrkfa Btch. 428, pomor. k-fám, tfůj, kfět, sfátek BartD. 30. – V nářečí chodském jest výjimka při k-, které před souhláskou jasnou někdy zůstává, na př. k Baborom chod. 44.

Některá slova se podle toho dvojako píší, jednak etymologicky se souhláskou nespodobenou, jednak foneticky se souhláskou spodobenou; na př. etymologicky zkrotiti, sbor, zrcádko (ze zrca-[323]číslo strany tiskudlko), a foneticky skrotiti, zbor, zrcátko. Usus nč. spisovný zachovává většinou psaní etymologické. Proto bijí nám do očí odchylky písařů starších, jako na př. (abecedně podle souhlásek etymologických): droptow EvOl. 235ᵇ (m. drobtóv), z lepky Beck. 1, 250, nabral země do Lepky Háj. 204ᵃ, potſtaty ſwe ChelčP. 52ᵃ, dwie potſtatie t. 249ᵃ, lechka cena PulkLobk. 431, polechczyti Otc. 35ᵃ, nechty i zuby t. 216ᵃ, krziechkoſt t. 124ᵇ, gdes ubi Jid. 12, gda t. 116, gdўs t. 122 a j. (stč. často gd- za etymologické kd-), z bohem ChelčP. 130ᵇ a j., z druhim NRada 1690, zberu ChelčP. 108ᵇ, zbierano t. 202ᵃ, z dielniky t. 59ᵃ (s dielniky t.), abychom ſe zdijleli t. 59ᵃ, prozba t. 189ᵃ, prozbu Lact. 64ᵇ, Beck. 2, 1, k prozbie Háj. 316ᵃ, tak sě zbiehnu roty NRada 874, Swadba VelKal. 161, ſwadby ChelčP. 172ᵇ, kladbu Háj. 64ᵃ a j., klaadby Hrub. 252ᵇ, kleedba t. 285ᵇ, kleedbami t. 177ᵃ, do jedné gizdby Háj. 104ᵃ, f tezkeg žalosti Vstúp. Drk. 29, naleſti Hrad. 132ᵇ, Otc. 37ᵃ, hryſty Alb. 18ᵇ, hryfti Ol. Prov. 1, 31, ſpowiedniky ChelčP. 156ᵃ, ſtiežka t. 209, život ſtratiti t. 142ᵇ atd.; také Pal. píše spěvy 3, 2,. 357, se spíváním t. 354 atd. (vždy sp- těchto slovích).

Mnohdy drží se v jazyku starším skupina nespodobená a tedy etymologicky zachovalejší, kdežto jazyk pozdější má skupinu spodobenou. Skupina nespodobená je vysloviti těžká, ale nikoli nemožná; držela se tedy nějaký čas, tu kratší tu delší, a spodobovala se znenáhla; v češtině historické je toho několik poučných příkladů, ježto mají v době starší skupinu nespodobenou za pozdější spodobenou; mnohdy tu ovšem jest skupina spodobená vedle nespodobené. Sem patří zejména:

čbán, čber, spodob. džb-, czban Krist. 88ᵃ, džbanař KorMan. 78ᵇ, czber Vít. 93ᵃ; kontaminací vzniklo pak i psaní dčb-: dčbán Br. Zach 4, 2 a j.; –

dchoř spodob. tchoř, z dъch-; na př. dchorz Nom. 70ᵃ, Veleš. a j.; –

chřbet spodob. hřbet, z chrьbьtъ; na př. chrzbet ŽWittb. Ezech. 17, chrzbeth Pror. Dan. 10, 6; –

sbedný, nesbedný, spodob. nezbedný, ze sъ-bъdьn-; na př. češt ke mně ſbedna Rúd. 30ᵇ, neſbednu pýchú Hrad. 21ᵇ, neſbedny Táb. 1, 17; – nezbeden AlxV. 220, prchlivostí nezbednú ChelčP. 68ᵇ; –

sbožie, sbožný atp., spodob. zbož-, ze sъ-bož-; na př. zzbosĭe Jid. 120 t. j. sbožie, ve ſboſi Kunh. 151a, ſbozie ŽWittb. 104, 21, Rožmb. 30, NRada 351 a j., ſbozye Pulk. 161a, Hod. 68ᵇ, ſbozzije Štít. ř. 67a, sbozije Pr. pr. 234, t. 244, ſbozyczko Štít. uč. 92ᵇ, zzbosnў Pil. a t. j. sbožný, ſbozny Hrad. 104ᵇ a j., ſboznost Brig. 130; – zbozye AlxV. 247, t. 338, zbozzie Ol. 3. Reg. 3, 13, zboziecze Otc. 392a, ChelčP. vždy zbož-; –

sde spodob. zde, ze sьde; na př. ſde Túl. 12b, t. 72a, zzde Pil. b t. j. sde, ſde jest bóh ŽWittb. 47, 15, fde DalH. 30, Mast. 115, Alb. 29ᵃ a j.; – zde Hrad. 137a, Kat. 112 atd.; –

osdob-, spodob. ozdob-; na př. oſdobamy Stít. ř 75a, t. 95a, oſdobyl 21* [324]číslo strany tiskuModl. 64ᵇ, oſdoben Pulk. 107ᵃ, oſdobite Koř. Mar. 9, 49 a j.; – ozdoba Štít. uč. 56ᵇ, t. 73ᵃ, aby ozdobyly t. 64ᵃ atd.; –

sdrav-, spodob. zdrav-, ze sъdrav-; na př. budeť ſdraua Mast. 190, ſdrawu duši Alb. 74ᵇ, ſdrawye Marg. 378, Pulk. 32ᵃ, ſdrawie Kruml. 285ᵃ, uſdrawy KatBrn. 197, neuſdrawitelny ŽMus. Deut. 32; – zdrawie Hrad. 37ᵇ, ŽWittb. 37, 4, zdranie Ol. Est. 16, 1, zdrawye AlxV. 2116, Kat. 158, zdraw Hrad. 108ᵃ, AlxV. 1869 atd.; –

tba-, spodob. dba-, z tъba- (Mikl. Et. Wtb. odvozuje slova ta z dьb-, stsl. dybati clamire, pol. dybać atp., ale stč. tba- protiví se tomu výkladu významem i hláskově); na př. od té tby i péče Otc 94ᵃ, tbaſſ na ňeho ŽGloss. 143, 3, netbay NRada 77 a j., netbayta Kat. 142, netbayucz AlxV. 1359, tbati Ol. Sap. 6, 8, mým tbanym Ol Sir. 38, 34, lidé netbawy Štít. uč. 136ᵇ, naynetbaleyſſye t. 120ᵇ; – dbati NRada 74, nedbay t. 1181, dbaty AlxV. 63, nic nedbagye t. 2129, nedbagyeſye t. 55, nedbage ChelčP. 83ᵇ (v ChelP. již vždy db-) atd.

Změna spodobou způsobená někdy zůstává, i když příčina její byla pominula. Na př. místo svtba říká se spodobeně svadba; v pl. gen. nejsou t- a -b skupeny, jest tedy právem nespodobené svateb; ale vedle toho je také svadeb, podle sg. svadba. Za stč. zšedivěti je nč. sešedivěti m. zešedivěti a podle spodobeného sšedivěti; a tak jest také sestarati se, sestárnouti m. zestar-, podle stč. sstar- m. zstar- atd.

Ze stblo, stsl. stьblo, je spodobou zdblo: ſtblo MVerb., Boh. 37, Vít. 95ᵇ, ftbla Ben. Gen. 41, 4; zdblo Boh. 35. Z toho vynecháním -d- nč. zblo, ani zbla Us. – Podobně stč. pezd, *pьzdъ anus. má gen. bzda: peſd Mast. 77, polib mě w pezd MastDrk. 181, až do bzda rkp. lék. (skl. XV stol.) Dobr. Gesch.2 288, nebudu bzdem Manž. 124; odtud i stč. pzdieti a bzdieti, pzdina a bzdina.

kd změněno spodobou náležitě v gd, jak pověděno nahoře. Tím vznikla slova stč. gda, gde, gdy. Slova tato měla patrně vliv na změnu stč. kto – nč. gdo (kdo), a střídavé kto-kdo způsobilo zase změny kde-kte, kte nebi Otc. 10ᵃ, ktežto t. 244ᵃ, a který-kderý, kdera Otc. 105ᵇ a j. V. § 369.

Prostředím spodoby vykonaly se mnohdy změny další. Na př. za býv. patdesát, šestdesát, devatdesát je spodobením -dd-, paddesát atd., a z toho pak -d-, padesát atd.: patdeſat Krist. 67ᵃ, ſſeſtdeſat Ol. 2. Mach. 12, 9, dewatdeſat Krist. 61ᵇ, – paddeſat Hrad. 114ᵇ, dewaddeſat Pulk. 65ᵃ, – padeſat Hrad. 137ᵃ, laš. šesdesát BartD. 111, padesát, devadesát nč.

Jiné případy téže změny.

255. Proměny souhlásek temných v jasné a jasných v temné vyskytují se také mimospodobu, t. j. mimo skupení se souhláskami jasnými a temnými jinými.

[325]číslo strany tiskuSem patří především měnění souhlásek jasných v temné na konci slov. Změna ta vyskytuje se porůznu v textech starších, na př. knych Ol. 2. Par. 28 (nadpis) m. knih, knyech t. Jos. 1, 8, wrach hostis t. Est. 7, 4, pět wach střiebra t. 1. Mach. 10, 42, ſtoch pſſeniczny t. Cant. 7, 12, cztweronoch t. Lev. 11, 27; pſtruch Nom. 63ᵇ, twaroch t. 70ᵃ, brzyech ripa t. 63ᵃ, koblych Diefb.; obras Nom. 62ᵇ; gys bych Lvov. 3ᵇ t. j. jiš m. již, kdyſſ byl t. 84ᵇ t. j. kdyš m. když a j; – a v nářečích nč., na př. doudl. bůch, sních Kotsm. 12 (doudl. jen toto), zlin. chlép, vůs, nůš BartD. 12, slc. dup m. dub atd. Tedy nejčastěji při koncovém -h a -z, -ž. Domnění, že by v obecné výslovnosti vůbec koncová jasná se tu měnila v temnou, je mylné: v nář. doudl. vyslovuje se dub a dup rozdílně, a taktéž med a met, vez a ves, praž a praš, věž a věš Kotsm. 12; tak i v Čechách severovýchodních a trvám že vůbec v Čechách; na Moravě v nář. záhorském vyslovuje se dub, led, hoď, stoh, drév, haluz, nůž BartD. 28, v pomoravském sně (m. sněh), sto (m. stoh) t. 30, t. j. -h nezhrubělo v temné -ch, nýbrž zjemnělo, až zaniklo; v uherskoslovenském dub, lud, krév, nůž, sně, bre, nocle, płu (m. sněh atd.) t. 34; v dolském had, buď, nůž t. 51; ve valašském břeh, dub, nůž, vůz souhlásky jasné na konci místy „velmi jasně vyznívají“ t. 64; v opavském dub, nuož, sně t. 135.

Tudy vzniklo také stříš Treibeis, stč. střieš, ftrzieſs Slov. Vyšbr. ftrzyeſſ Nom. 63ᵃ, Vocab. 175ᵇ a j., a také zastřešenie, u Mělníka veliké zaftřeſſenj Let. 668, vedle střiež, Strziž gelicidium Lact. 75ᵇ, slc. striež, pol. dial. strzyž Malin. wyr. 63, sln. srêž Mikl. I3 513; psl. srêžь, lot. strëǵele, srov. Zubatý v Jag. Arch. 15, 480.

Změna tato velice proniká v němčině; odtud pak je také v německých slovích zčeštěných, na př. pant, mustruňk, Bramburk, Žamberk atd. –

Dialekticky mění se souhláska temná v jasnou, když následuje hláska, při které je síla proudu indifferentní, tedy některá samohláska anebo souhláska, kterou nepočítáme ani k temným ani k jasným. Tak praví se v nář. zlinském: syneg ḿéł ýd g ofcám, nidz u náz nenandeš, g almaře, g oltářu, g yným, g jaboru, g mýtu, z Abrahámem, z łopatú, z rechtorem, ze strýcem, zebrat, abyzme, kuьme, zapłaďme, upedžme atd., jen k a s při zájmenech osobních zůstává: k-nám, s-náma, s-nima BartD. 12; – v nářečí dolnobečevském: zme (jsme), ze mstó, z opilém Janem, g městu, g asentu, g oltářů atd. Btch. 427 a 428; – my zme Šemb. 48 (han.); – slc. g mestu, g nohám, g otcovi, z láskou, z ovsom Hatt. Ml. 141; – Blahoslav vytýká, že Slováci a někteří Moravané říkají: z Janem, z otcem, ze psem Blah.148. – Tak bývá již stč.: z maftmi EvOl. 265ᵇ, z azaryaſſem t. 112ᵃ, z Ezau bratrem svým t. 115ᵇ, ze wssyemy ListVrat. 1406 (2krát), ze panem Janem t. (ze m. se, jako z m. s), z ufylim Comest. 32ᵇ, byl ssazen zwla-darzftwie t. 269ᵃ, zrzeky a f zidy t. 257ᵃ (Comest. je dial. mor.).

Sem patří také změny předložek ot v od a *prěz v přěs.

[326]číslo strany tiskuZa nč. od mají texty nejstarší pravidelně ot, před hláskami temnými

i jasnými i indifferentními; na př. ot tebe ŽWîttb. 138, 15, ot neczyſteho Otc. 61ᵃ, ot horkoſti ŽWîttb. 18, 17, ot buoha Krist. 1ᵃ atd. Před souhláskami jasnými mění se ot v od, za bývalé ot-boha jest od-boha; tudy vzniklé od klade se pak také jinde a vůbec. Nové od je doloženo již na skl. XIII stol., od miezzieczie AlxH. 10, 35, ot pak má doklady ještě v ChelčP. k wotpuſſtienij 152ᵇ, otgjmage 209ᵇ, oteydětež 267ᵇ atd.; v době mezi tím znenáhla ot zaniká a od se šíří; převahy dosahuje od již ve stol. XV a stává se brzo pravidlem; staré ot zachováno v otvor, otevříti.

Podobně vyvinulo se přěs z býv. prěz, stsl. prêzъ (z per-zъ, jako vъ-zъ a j.), jen že tu je -s již v textech nejstarších; -z- udrželo se ve vokalizovaném přese, vyslovovaném přeze: přes to přeze všecko Kotsm. 28. přezeň BartD. 27 (záhor.) a Us.

Odtud přichází také podnět, aby analogií zvratnou stč. ostříš se změnilo v ostříž a aby slovo cizí krchof mělo gen. krchova atd. –

Dále patří sem příklady porůzné, kde změněno:

k, sk v g, zg; na př. za muzika, Veronika je východomor. muziga, Veroniga Šemb. 15, – za lokati valašské łogať BartD. 228, – za polykati laš. łygať t. 229, – za káně, kule pomor. gaňa, gula t. 30, – za brkati val. brgať t. 66, – za zink (interj.), zinklo je zing, zinglo t. 299, – z lat. encaustum, inc- je ingoust, – za skrblík je dbeč. zgrblék Btch. 438, – za mlasknouti laš. młuzgnúť t. 231, – slc. je mlaskať i mlazgať, pryskier a pľuzgier, dlask a gľask i glezg Mikl. I3 515, – za Doksan- je Dogzan-, w Dogzanech VelKal. 193, v klášteře Dogzanſkém t. 170; –

g v k, v glъt- a klutati; –

zg (zh) v zk, sk; na př. stč. vozhřivý a voskřivý, oskrzywecz Rozk. 1934, – mezh a mezk, mezh mulus ŽKlem. 31, 9, mezk ŽWîttb. t., – mozg- a mozk-, stsl. mozgъ, stč. mozk Pror. Isa. 25, 6, dial. mozg BartD. 62 (val.) a 86 (starojick.), – stč. miezha a miezka, myezha sucus Anon. 6ᵇ, myezka Synon., myeſka Nom. 69ᵃ, – rózha a rózka, rozha Vít. 35ᵇ, vsadil ruozku Adam. 205ᵇ, – stč. zábřězh a nč. zábřesk; –

z v s; na př. zrcadło dial. srcadlo BartD. 28 (zlin.), 64 (val.), 87 (stjick.), zdá se, že vlivem následujícího dále c; –

žď v šč, šť-, na př. stč. roždie MamE. 321ᵃ, nč. roští, stsl. dъždь slc. dážd stč. dešč nč. dešť; –

šť v žď; na př. zlin. žďárat BartD. 15 za č. šťárati, dbeč. žďuchnóť Btch. 440 za č. šťouchnouti; –

st v zd, dřístati-dřízdati Jg.; –

č v dž, zinčeti dial. zindžeť, železo zindží BartD. 299; –

t v d, slc. kapratie (pol. paproć atd., z paport-) č. kapradí; – dále v dial. drkati Us., dŕkať BartD. 64 (val.), dłapa t., deprvej t., naspádek[327]číslo strany tiskut. 87 (stjick.) m. trkati, tlapa, teprve, nazpátek; a v slovích přejatých delegraf BartD. 15 (zlin.), destament t. 64 (val.) atp.; –

kt v gd, stč. kto nč. gdo (psáno kdo), v. § 369; –

ps v bz, kapsa dial. kabza chod. 47.

Někdy je v témže slově několik souhlásek takto změněno. Na př. dřiezha a třieska, drzyzhy AlxV. 1577, trzyeſka Vít. 95ᵃ; – zdřiezhati, zdřieskati, ztřieskati, kosti zlámané a zdřízhané Háj. herb. 281ᵃ, zdrziſka confringet ŽPas. 28, 5, ztrzieſka (personare) Ol. Sir. 40, 13; – slc. troska a drozga Jag. Arch. XI, 126; – rohoz stsl. rogozъ a rokos-, rokosie, rákos Mikl. I2 508; – kusý dial. guzý BartD. 212 (lašské), atd. – Duplikáty podobné jsou i jinde ve slovanštině, srov. pol. trzaska a drzazga Mikl. Et. Wtb. 361, pluskać a bluzgać Brückner Jag. Arch. IX, 126 atd.

Souhlásky jednotlivé.

256. Jiné věci, které se při českých souhláskách jeví a v mluvnici historické vyloženy býti mají – zejména jejich proměny v jakosti, a při tom také jich přisouvání a odsouvání – budeme pozorovati a vykládati jdouce po souhláskáchjednotlivých pořádkem tímto:

A) souhlásky r, l, n a jejich proměny;

B) souhlásky t, d a jejich proměny;

C) souhlásky p, b, v, f, m a jejich proměny;

D) souhlásky k, g, ch, h a jejich proměny;

E) souhlásky s, z, c, ȥ (dz) a jejich proměny;

I) souhlásky š, ž, č, ȥ (dž) a jejich proměny;

G) souhláska j a její proměny.

A) Souhlásky r, l, n a jejich proměny.

257. Souhlásky r, l, n jsou v češtině pravidelné střídnice stejných hlásek praslovanských, v. § 244; na př. beru psl. berą, líži psl. ližą, noc psl. noktь.

V mluvnici hlásí se tyto souhlásky do třídy společné tím, že mají některé vlastnosti shodné. Obzvláště jsou tu důležitý:

a) Změna rj, lj, nj v ŕ, ľ, ň; a

b) měkčení r- v ŕ (ř)- a ň-, když následuje samohláska -i, -í nebo některá ze samohlásek praejotovaných (dvojhlásek) ě, ie, ia, iá, iú, budtež samohlásky tyto původu jakéhokoliv; souhláska l- souhlasí zde potud s r- a n-, že se nemění v tvrdé ł. Toto měkčení souhlásek r-, n- a netvrdnutí souhlásky l- je z doby české předhistorické, ale nikoli z praslovanské.

Před samohláskámi -e (původní) a -ь chovají se souhlásky r, l, n nestejně: r- měkne v ŕ (ř), střední l- netvrdne, a n- neměkne.

[328]číslo strany tiskuSouhláska n-, neměknouc v slabikách ne (s pův. e) a nь, jeví tím příbuznost a shodu s t a d. S nimi spojuje ji také zvláštní odchylka, totiž dial. n místo ň v nářečí lhoteckém na Moravě a místy v slc. (gemer.), na př. kón m. kóň, na kona m. na-koňa, hlineny m. hliněny atd. BartD. 45, knyha m. kniha atp. Pastrn. 136; srov. §§ 294 a 301.

r, ŕ, ř.

258. Máme souhlásky r a ř, na př. pokora, pokořiti. Kdysi bývalo také ŕ, part. pokořen psl. pokoŕenъ, moře psl. moŕe, akk. máteŕ psl. materь, nč. pokořen, moře, máteř. –

Znění r bylo jako je dosud; – také ř mělo v stčeštině znění sykavé jako v nč., ale bylo ř jasné a temné, v. § 260; – ŕ pak znělo asi jako rJ t. j. r s mírným příhlasem jotovým. –

r píše se skoro vždy literou r; – zřídka spřežkou rr: berr MVerb., perre (= pozd. peřie) t., wrruczyem Hrad. 73ᵇ, prricz JiřBrn. 36.

ř psáno bez označení měkkosti, na př. ztworene Ostr. t. j. stvoŕenie.

ř psáno spřežkami rz, na př. wnutrz Túl. 56ᵃ, birzmouani HomOp. uierzi Kunh. 149ᵃ, ſtarzi Hrad. 1ᵃ, twarz AlxM. 5, 4, przijcžyna Ben. Gen. 8, 9; – rrz, iurrzy JiřBrn. 75; – rſ, na př. horſcoſti HomOp., prfiuodis Kunh. 148a, horſke t. 150ᵃ, prfiſtupiwſy Hrad. 125ᵃ, prſied AlxB. 1, 20, vydrfiety z korſen t. 2, 26, uzrfiew AlxBM. 1, 29, prfatel t. 2, 34; – rzſ, rzs, na př. drzſiewie ŽKlem. 148, 9, wnitrzs Koř. Zjěv. 4, 8 (tak častěji v tomto slově); – rzſſ, po zaitrzſſku Lvov. 92ᵇ; – zr, na př. pzretelu Kunh. 147ᵃ, pzrichodis t. 148ᵃ, Gizriko (Jiřík) Lún. ks. 1358, myſtzre MastDrk. 50, petzre VstúpDrk. 15 a 21 ; – ſr, na př. Pſrech t. j. Přech Lún. ks. z r. 1356, domum Kſriſconis t., Duchon Bratſrecz t., Matthaeus de Bſran t.; – zrſ: prziehozrſkim UmR. 84; – rzz: (v rkpích, kde zz = ž, tedy rzz = rž), na př. hrzziechy Kruml. 281ᵇ, o ſedmerzze svátosti t. 231ᵇ a j.; – rż, rž, na př. twáržy tvé Ben. Gen. 3, 19; – rs (zvláště v rkpích, kde s = ž, tedy rs = rž), na př. rseczi (inf.) Jid. 27, rsiechzi t. 99, prside t. 116, maters AlxH. 4, 13; – rſz (kde ſz = š), na př. prſzyſzla GalDl. 2ᵇ, prſzyed 1ᵃ, prſzygal lᵇ, srov. stpol. morszv ŽFlor. 135, 15, werszyl gesm 118, 66; – rzy atp., po sklesnutí jotace (v. § 114). na př. inf. rzyeczy AlxV. 1063, part. rzyekſy Pulk. 161ᵃ; – Hus odporoučí literu ṙ, jež se také hojně vyskytuje, na př. hṙíech HusPost. 15ᵇ, hṙíechom Kruml. 9ᵇ hoṙe Baw. 34 atd.; – vedlé ṙ vyskýtá se záhy ř: naſftři Hug. 50, vzřiſs Comest. 171ᵇ, vmře Ben. Gen. 44, 31; to pak ovládlo a jest od pravopisu bratrského pravidlem; – v Baw. psáno velmi často ri m. ři, na př. pridawa 41, primieri t., prieti 42 atd., patrně platí tečka nad i také pro r.

[329]číslo strany tiskuStáří a rozšíření hlásky

259. Hlásku ř má s češtinou také polština a (měrou obmezenou) lužická srbština, na př. č. křivý, pol. krzywy, hluž. křiwy (dluž. kšiwy m. křiwy). Podle toho mohlo by se zdáti, že v slovanštině západní vyvinula se společně a že je tu od pradávna, z doby předhistorické. Ale tomu jsou na odpor nejstarší památky české: sykavé ř liší se zněním svým velmi zřejmě od r; kdyby bylo bývalo již v češtině nejstarší, jevil by se rozdíl také v písmě; ale rozdíl v písmě proniká až v textech pozdějších. Z toho soudím, že české sykavé ř vyvinulo se až v době pozdější, historické, a že tedy také pol. a luž. ř nepochází z doby jednoty západoslovanské, nýbrž že se vyvinulo každé na půdě své domácí.

Kdy vzniklo a jak se šířilo ř v češtině, o tom máme svědectví následující: kroniky Kosmovy rukopis nejstarší A (z r. 1154) má v bohemikách vždycky r (ve vyd. ve Fontes je III, 34 vytištěno Krziwoplath, omylem, rkp. má Kriwoplath); taktéž je v ostatních rkpích této kroniky stol. XII a XIII; první známé doklady pro ř jsou Lukohorſany v list. z r. 1237 (Reg. I, 427) a Orſechow v list. též z r. 1237 (Boček, Cod. Mor. II, 329), srov. Šemb. lit. (1869) 78; v Gloss. Jer. z 1. pol. XIII je credica viculus t. j. čriedica (doklad jediný); v MVerb. nikdy ř, na př. kremen, rrepa, perre (= subst.); v ABoh. též, na př. materi (sg. lok.), grivny; v CisMnich. též, na př. tri, cris, wſkrefil; v Ostr. též, na př. ztworene (za pozd. stvořenie); v HomOp. je většinou r, naprezenim, hreſny atd., a vedle toho 2krát ř: birzmouani, horſcoſti; v ŽGloss. na sklonku XIII stol. je 14krát r: bremen, prieſla, priewedl, prziedgid, prigmeſ, ſtrehu, traſſa a j., a ostatek (asi 100krát) vždy ř: brzitwa atd.; v AlxH. z téže doby vždy ř, kromě 1, 7 na prozriedku; ok. r. 1300 je v Túl. jednou ř. wnutrz 56ᵃ, ostatek (15krát) vždy r; v Kunh. 5krát ř, prfiuodis 148ᵃ, horſke 150ᵃ, uierzi 149ᵃ, pzretelu 147ᵃ, pzrihodis t. 148ᵃ, ostatek (28krát) vždy r; v Rostl. je vedle ř, rzierziuchy, trzybule a j., 6krát též r, netryezk, briechtan a j.; výjimkou vyskytuje se r místo pravidelného již ř ještě ve stol. XIV: neprateli ŽKlem. 77, 53 (omyl?), na drewnyem póhoně Rožmb. 42, za drewnyeho opata t. 138, po dworyech t. 284, w dworyech t. 290, ftworil (sic) ŽWittb. 94ᵇ, 6, rozproſtriech t. 87, 10, remeſlnyte t. 57, 3, rozrewnil t. 9, 4 (25), před JiřBrn. 549, pryneſl t. 426, wzkryeſyl t. 318, wzkryeſyeny t. 320, hryechow Admont. 1, t. 2, tryeba t. 1, pryed t. 2 (v Admont. 5krát r a jen 2krát ř), bez preſtanye Kat. 48, priſpority MüllKáz. 620. V dokladech známých vyskytuje se tedy ř teprve v 1. pol. stol. XIII (ve dvou list. z r. 1237), odtud ho nenáhle přibývá, má převahu na sklonku XIII (v ŽGloss. je valnou většinou, a v AlxH., druhé největší památce té doby, je skoro vždy I, a ve XIV stol. jest r m. ř řídkou výjimkou. A tím naznačen jest i postup, jak se ř v češtině vyvíjelo: zajisté tu nebylo ode vždy, nýbrž vzniklo zde[330]číslo strany tiskuněkdy na poč. stol. XIII, odtud šířilo se a jest pravidlem obecným od poč. stol. XIV, dílem již od skl. XIII.

Odtud drží se ř v češtině historické a je pravidlem v češtině západní a v nářečích na Moravě a v Slezsku. Jenom slovenština má pravidlem r – mimo řídké bohemismy s ř, na př. příčina Pastrn. 129 –, a rovněž tak nářečí uherskoslovenské na Moravě; příslušníci tohoto nářečí pocházejí od přistěhovalců slovenských z Uher, sousedé jejich pro r m. ř škádlí je pokřikem: triatricet krepelek preletělo pres naše pole BartD. 34.

Ovšem i na území ř-ovém vyskytují se příklady s r místo nebo vedle žádaného ř, kde bud r ze změny náležité se vyňalo, na př. uderiti m. udeřiti, nebo r za bývalé ř jinou cestou se dostalo, na př. korec m. kořec, impt. ber m. beř atd. O těch odchylkách viz na svých místech doleji.

Temné ř (rs) a jasné ř (rz).

260. Hláska ř může se vysloviti za proudu zvučného (a při tom mírného) anebo bezezvukého (a při tom prudkého); ř vyslovené za proudu bezezvukého je temné, za proudu zvučného je jasné. Ve výslovnosti novočeské jeví se tento rozdíl, když před ř jde souhláska jiná temná nebo jasná; tu můžeme ho postihovati, když bedlivě pozorujeme znění ř na př. v odříti a otříti: ř v odříti (ve skupení s jasným d) je jasné, v otříti (ve skupení s temným t) je temné; rozdílné znění temné a jasné znamená se zvláště na sykavém příhlase: temné ř zní jako rs, jasné ř jako rz.

Zjevnější a zřetelnější než v nč. bylo rozdílné temné ř a jasné ř v době staré. Důkazem jsou nám staré rukopisy, které často a dílem velmi přísné dvojí tuto hlásku způsobem velmi vhodným liší, píšíce temné ř spřežkou rſ (nebo rſſ, rſz, rzſ), a jasné ř spřežkou rz. Ku psaní tomu byli stč. písaři vedeni zajisté zřetelnou výslovností své doby, jejich lišení rz a rſ atd. je tedy svědectvím, že také živý jazyk jejich doby zřetelně rozeznával jasné ř a temné ř. Tak na příklad

v ŽKlem. psáno po souhláskách temných pravidelné rſ (n. rſl), na př. prſied 7ᵇ, prfies 31ᵃ, prſiweden 8ᵃ, potrſiebuge 21ᵃ, opatrſil 20ᵇ, opatrff 12ᵇ, zatrfieno 107ᵇ, trſieſti 17ᵇ, trſaſla ſie 10ᵃ, ſtrſiebro 7ᵃ, wzkrſieſſenye 139a, krſeſt t., krſiwdu 38ᵇ, bláto czrfiedne plataearum 11ᵇ, na chrſebtie 48ᵃ atd., jindy pak rz, na př. dobrzie 7ᵇ, brziucho 33ᵃ, drziewo 127ᵇ, pohrzeb 139ᵇ, ſezrze devorabit 130ᵇ, otewrziete 97ᵇ, rzeci 68ᵇ, rzekl 6ᵃ, rziecz 41ᵇ, rzad 145ᵇ, zwierzata 37ᵃ, burzie 10ᵃ, oltarz 17ᵃ, otworz 38ᵃ atd.; – odchylky jsou nemnohé, na př. dobrfie 21ᵇ, hrfiech 6ᵃ, wzezrſi 7ᵃ, prziwedl 62ᵃ, trzeti 136ᵃ, krziz 139a a j.; –

v AdamKap.: po temných psáno rſ, oſtrſiezi (impt.) 13, prſiel(ſ)tyl 15, prſikladem 15, prſity advenire 16, prſied 16, prſieſiedlo 15, – jindy rz, hrziech 13, 16, drzewe 16, horzu 12, tworzecz 13 atd., – odchylka žádná; –

[331]číslo strany tiskuv AnsKap.: po temných psáno rſ, krſiz 1, ſkrſizie 3, 9, pod krfizem

11, prfides 5, – jindy rz, hrziebi 1, hrzieczſkim 3, uzrziech 7. uzrziechu

11, horze 9, otworzichu 2, ſlogierz 1 atd., – odchylka zřídka: ukrzizowana

7, wzkrzie(ſeny) 6; –

v GalDl.: po temných psáno rſ, rſz (toto = rš, neboť ſz je tu = š), na př. prſyed lᵇ, prſyeſtala 2ᵃ, trſetyeho 2ᵇ; prſzyed 1ᵃ, prſzygal 1ᵇ, 2ᵃ, prſzykazyu 1ᵃ, prſzyſahagyu lᵇ, prſzyſzla 2ᵇ, – jinde rz, na př. drzewerzeczene lᵇ, drzewe lᵇ, drzewnyem lᵇ, burzyu 1ᵃ, marzy 2ᵃ atd.; – odchylky: krzeſt 2ᵃ, wſkrzyſſen 2ᵇ (jen ty); –

v Táb.: po temných psáno rſ, rzſ, na př. prſyued I, 3, prſyed I, 10, zaprfiech (aor.) I, 24, ſprzſyezi III, 16, bez prfielaza III, 27, trfi III, 19, ſeſtrficzko I, 5, – jindy rz, na př. drzwi III, 25, obezrzieti IV, 6, wyerzis II, 21, rziecz II, 1 atd.; – odchylky řídké; –

v AnsOp.: po temných psáno rſ, na př. krſyva 6, crſiſte 3, trſykrat 3, 4, potrſebugemy 6, we trſech dnech 6, Petr zaprſye (aor.) 3, 4, zaprſys 4, prſyſahagye 3, prſygydefta 6 atd., – jinde rz, na př. shrzieſſyl 7, vdrzie (aor.) 3, dobrzie 3, wzezrzye (aor.) 4, vmrzie (aor.) 5, horze 4, rzekl 6 atd., – zřídka odchylkou: przied 7, wzkrzyeſſyl 7 a j.; –

v rukopisích jiných vidí se stopy tohoto lišení tu, když se ř píše z pravidla (temné i jasné) spřežkou rz, ale mezitím jsou některé příklady, kde psáno rſ po souhláce temné; tak na př. ve Štít. ř. psáno z pravidla rz, ale vedle toho také: chytrſe 85ᵇ, opatrſijm 96ᵇ, ſtrſechu 89ᵃ, wnytrſ 74ᵃ, wnytrſnij 72ᵇ, zaprſel 89ᵃ, ſprſahaa 99ᵃ, skrſeht 73ᵇ atd.; – v KatBrn. je též pravidlem rz, a při tom psáno: myſtrſy 109, naoſtrſyty 304, prfiebywaſſe 22, prſyſſyecy 178, prſieſta 120, prſyletyewſe 156, prſypudyl 88; – rovněž tak v Marg.: krſyfta 19, wſkrſyeſſeny 10, prſyklad 298; neprſyetelſky 291 atd.

Srov. Dobrovský, Gesch.2 119; mé články v Listech filol. 1877, 239 sl. a 1879, 52; a Jirečkův v ČČMus. 1875, 332 (tu však vyložen rukopisný rozdíl rſ a rz jako pravopisný).

ŕ.

261. ŕ je původu dvojího:

a) Z původního rj; na př. praes, oŕete, nom. moŕe, gen. moŕa atd., z pův. orjete atd., v. § 262. Toto ŕ je z doby psl., a bylo také v stč.

b) Krom toho jest ŕ vzniklé změkčením od následujícího -i, -ě, -ie, -ia, -iá, -iú, -e (původního) a -ь, na př. pokoŕiti, dat. lok. pokoŕě, part. pokoŕiec-, kuŕata, kuŕátko, pogoŕú, mŕete, sg. akk. máteŕ, z psl. pokoriti atd.; v. § 263 a sl.

ŕ se změnilo z pravidla v ř, na př. a) moře atd., b) pokoŕiti, pokořě atd.

Všeliké staré ř je ze staršího ŕ. Při a) moře z moŕe atp. je to[332]číslo strany tiskusamozřejmo, neboť zde jest ŕ z doby psl. Ale také v případech b) musíme předpokládati, že r působením vytčených samohlásek následujících dříve změklo v ŕ-, a potom se změnilo v ř. Za psl. rozdílné tvary sg. akk. materь a pl. gen. materъ máme též rozdílné č. máteř a máter; zjev ten byl by nepochopitelný, kdyby z psl. materь a materъ se bylo stalo stč. (před XIII stol.) jednostejné máter; musíme tedy předpokládati, že vytčený psl. rozdíl se reflektoval nějak ještě na půdě české před vznikem sykavého ř, musíme předpokládati že akk. matrem zněl v češtině před XIII stol. jinak, než pl. gen. matrum; a na otázku, jak zněl, není pravděpodobna odpověď jiná, než máteŕ, t. j. znělo tu takové ŕ, jaké v případech a) moŕe-moře atd. před pozdějším ř bylo. A jako při změně této byl postup materь- máteŕ-máteř, tak byl také v gen. matere-mateŕe-mateře, dat. materi-mateŕi-mateři atp., t. j. r měkčilo se v případech b) vůbec nejdříve v ŕ, a toto změnilo se později (v XIII stol.) v ř. Pravíme-li stručně, že re, ri, r(ь) atp. se změnilo v ře, ři, ř atd., tedy rozumíme při tom vždycky, že na přechodu od onoho k tomuto bylo v češtině před XIII stol. ŕe, ŕi, ŕ(ь) atd.

Oboje ŕ, budiž původu a) či b), mění se dále v jednostejné ř, na př. 2. plur. a) orjete-oŕete-ořete, a b) mьrete-mŕete-mřete. Měli bychom tedy v následujících výkladech změny ŕ-ř o obojích zároveň jednati a k rozdílům a) a b) nehleděti. Ale právě z těchto výkladu má vysvitnouti a vysvitne jasněji, že dvoje toto ŕ bylo jednostejné; poučná je v této příčině na př. a zvláště stejnost pravidla i odchylek při ŕь (§ 263), rь (§ 266). Proto, a dále aby veliký sem náležící material se trochu rozdělil, volím postup ten, že dříve o změnách a) rj-ŕ-ř, a pak b) o ostatním ŕ-ř jednám. O nejtěžší části této věci pojednal M.Opatrný v rozpravě O stč. střídnicích za původní rь (v Listech filol. 1891, 177-208); používám této rozpravy, ale výsledek, jehož docházím, je v nejedné podstatné věci jiný.

rj se mění v ŕ a toto dále v ř.

262. Změna rj v ŕ je praslovanská, v. § 237; na př. z pův. morje, orjete atp. je psl. moŕe, oŕete atd.

Z doby psl. dochováno ŕ také do češtiny, kdež pak (ve stol. XIII) změněno v ř: stč. před XIII stol. moŕe, oŕete, pak moře, ořete.

Případy, ve kterých tuto změnu máme, jsou analogické a většinou stejné s těmi, ve kterých také jiné souhlásky s -j se spojují a jistým dalším změnám podrobují. Totiž:

v slabice kořenné, v slovese řevu, stsl. a psl. ŕevą, z pův. rjev-; –

v kmenových koncovkách některých substantiv vzorův oráč, moře, dušě; na př. soupeř stsl. a psl. sąpьŕь ze sąpьrjь, – moře psl. moŕe z morje, – bouře stč. búřě z buŕa, burja; –

v adjektivech -ř. na př. Jaroměř z -mêŕ, -mêrjь;

[333]číslo strany tiskuv substantivech s příponou –jan-, na př. dvořan stč. dvoŕěnín z dvoŕan-, dvorjan-; –

v komparativech (a superlativech) s příponou -jьs-, na př. stč. hoří peior, adverb. hóře nč. hůře, šíře, z -ŕe, -rjes; v horší, širší za psl. -ŕьš- nastalo ztvrdnutí, v. § 263; –

v praes. indik. 1. sg. sloves třídy III. 2, na př. stč. hořu, hoři, z goŕą, gorją; –

v praes. indik. 1. sg. sloves třídy IV, na př. stč. tvořu, tvoři, z tvoŕą, z tvorją; –

v part. -nъ týchže sloves, na př. tvořen, z tvoŕenъ, tvorjenъ; –

v slovesích třídy V. lb, na př. tvářéti, z tvaŕati, tvarjati, – ve všech tvarech; –

v tvarech praesentních (kromě imperfekta) sloves třídy V. 2, na. př. praes. ořu, ořeš atd., impt. oř(i), part stč. ořě, ořúc-, nč. oře, oříc, z oŕ-, orj-

Že se ŕ tudy vzniklé drželo v češtiné až do vzniku ř t. j. do XIII stol., toho důkazem jsou slabiky stč. řu a řa na př. v dat. mořu, akk. búřu, 1. os. sg. ořu, pl. akk. dvořany atp. Vznikly z pův. -rju, -rją a -rja- a zněly kdysi zajisté ŕu a ŕa; toto znění, tvrdíme, drželo se do vzniku ř; neboť kdyby bylo předtím zaniklo t. j. v ru a ra se změnilo, byly by vytčené slabiky v dat. moru, akk. búru, 1. sg. oru, akk. dvorany atp. zněly stejně jako v dat. jezeru, akk. horu, 1. sg. beru, akk. havrany atd., a bylo by nepochopitelno, kterak koncovky dat. moru atd. a kmenová slabika v akk. dvorany se změnily v -ři a -řa-, kdežto v dat. jezeru atd. a akk. havrany změna se nestala nijaká; tvary parallelní dat. moři vedle jezeru, akk. búři vedle horu, 1. sg. oři vedle beru, akk. dvořany vedle havrany atp. jsou tedy důkazem, že náležité ŕ v moŕu, búŕu, oŕu, dvoŕany atd. drželo se až do vzniku ř.

Kromě ŕu a ŕa byly v češtině v době, kdy vznikalo ř, ještě také slabiky s ŕ- a následujícím -e, -ě, -i, -ь; na př. sg. nom. moŕe, gen. moŕě, lok. moŕi, inf. ŕ(ь)vati, subst. súpeŕ(ь) stsl. sąpьŕь. S nimi splynuly slabiky stejné, ale původu jiného, vzniklé totiž z r- a následujícího -e, -ě, -i, -ь, na př. gen. matere, dat. gorě, dat. materi, akk. materь atp.; v slabikách těchto změnilo se r- v ŕ- působením následujícího -e, -ě, -i, -ь, a ovšem také toto ŕ (z r) mění se pak v ř. O tom viz v §§ 264 a násl., zde máme na mysli jen ŕ z pův. rj.

Za toto pak rj-ŕ je od XIII stol. z pravidla ř. Na př. moře z moŕe, morje; gen. mořě, dat. mořu atd.; dvořěnín, pl. dvořěné, akk. dvořany atd., z dvoŕan-, dvor-jan-; praes. ořu, ořete, impt. oř(i), part. ořě, ořúc-, z oŕ-, orj-; řváti, řval atd., z ŕva-, ŕьva-, rjьv-; súpeř ze súpeŕ, -ŕь, -rjь; kravař, richtář atd. z -ŕ, -ŕь, -rjь; atd. Výjimky důležité jsou při ŕь, v. § násl.

[334]číslo strany tisku263. Případy s ŕь (z *rjь) mají mnohé výjimky z pravidla jinde platného (v. § 262), a výjimky ty v mezích svých opět pravidelně vystupují; proto je třeba promluviti o nich zvláště.

Psl. slabika ŕь bylo buď v řadě slabik jerových na místě sudém, nebo lichém.

I. Psl. ŕь bylo na místě sudém, tedy ŕь?. Tu je za ně (podle pravidla jerového § 137) pravidelné české ře; na př. sg. nom. vepřek z vepŕь2kъ1. Odchylka je v pl. gen. kováren atp., a vysvětluje se tím, že slovo to není z náležitého kovaŕь2nъ1, nýbrž že je nově utvořeno ze sg. kovárna, který měl ztvrdlé r podle pravidla zde doleji (II. b) vyloženého.

II. Psl. ŕь bylo na místě lichém, tedy ŕь1. Tu bývalé -ь všude zaniká (podle téhož pravidla § 137), za zbylé pak ŕ má čeština někdy ř a někdy r. Rozeznávejme případy, kde bylo psl. ŕь, zda-Ii a) na konci slova, nebo b) uprostřed, nebo c) na začátku jeho. V případech b) a c) následovala po ŕь- vždycky souhláska nějaká, bylo to tedy spojení ŕьt- (kdež t znamená souhlásku vůbec).

a) Psl. ŕь bylo na konci slova, tedy – ŕь1. Tu je za ně v češtině pravidelně ř. Na př. Jaromiř (masc.) z-miŕь1, -mir-jь, yaromyrz DalC. 46, Jaromyrz Pulk. 176ᵃ, vyhořal Jaromiř z kořen Let. 433, Chotěboř (masc.) z –boŕь1, bor-jь, ovčář z ovьčaŕь1 (koncovka vlastně cizí, ale přijata v slovanštině do kmenů -jo, tedy -ŕь), pekař, ritieř atd. Odchylka odtud je v stč. těžar, ovčár atp. a vzniklých z toho jm. míst Ovčáry, Psáry atp.; vysvětlení této odchylky viz zde doleji (v b).

b) Psl. rь1 bylo uprostřed slova, tedy -ŕьt. Tu ь zaniklo a ŕ ztvrdlo, za psl. ŕьt je tedy pravidlem české rt. Na př. širší ze šiŕьš-, stč. morský z moŕьsk-, lekarstvo z lêkaŕьstvo atd. Srovnej změnu –ňьt- v nt-, na př. menší z mьňьš-, konský atp., v § 294. Odchylky, kde se vyskytují, vznikly analogií: nč. mořský podle subst. moře, lékařstvo podle lékař atd.; mnohdy dostávají převahu a jsou v jazyku nč. většinou a pravidlem.

Máme pak tuto změnu – ŕь1t- v -rt- v případech mnohých a zejména také v následujících:

v kompt. horší, širší, z -ŕьš-; na př. bude horſſy Štít. uč. 138, aby nebyly horſſe t. 59a, vždy sě horſſĭm horſſíms peka Jid. 30, horſſye chwíle AlxM. 4, 2, ſſyrſſye rady DalC. 21 atd., nč. horší, širší; – odchylkou -řší: nenie horzſyeho Mast. 29, ſſyrzſſij rady Háj. 431a, ſſyṙſſij rady t. 436a; příklady -řší vznikly působením příbuzných adv. hóře, šíře; vyskytují se velmi zřídka, poněvadž psychologické spojení těchto komparativů s vytčenými adverbiemi není dosti na snadě; –

v adjekt. -rský z -ŕьsk-; na př. morský, morſku yahodu ŽGloss. 77, 47, mocú morſku t. 88, 10, morzkych měst t. j. morských svD. 18, ryby morſke ŽKlem. 8, 9, stezky morſke t., vody morſke t. Moys. 19 a j.[335]číslo strany tisku(v ŽGloss. a ŽKlem. vždy morsk-) atd.; později vyskytuje se odchylkou také mořský, působením subst. moře, na př. ryby morzſke ŽWittb. 8, 9 (v ŽWittb. kromě morſkych 138, 9 vždy mořsk-), morzſkymy vlnami Krist. 55ᵃ, rybami morzſkymy Alb. 69ᵃ, piesek morzſky Vít. 5ᵇ, morzſke OtcA. 440a atd.; nč. mořský, dial. mořskej, doudl. mořckej Kotsm. 14, východočesk. morskej ČČMus. 1863, 337, podkrk. též t. 1864, 52, laš. morsky BartD. 107; – -arský, -árský, -orský, -erský, -ierský (-írský), jako kravarský, kovárský, chotěborský, mordérský, kacierský a j., s odchylkou -řský, vzniklou působením příslušných substantiv základních -ř gen. -řě atd.; na př. krawarſky KolAA. 1516 a krawarzſky t 1512, kowarſky KolJ. 1626 a kowarzſke KolEE. 1630, po czyeſarſkey žádosti Kat. v. 3269 a czieſarzſkey hrózy t. v. 1658, mlynarſkeho KolM. 1655 a mlynarzſkeho t., pecznarſky KolŠ. 1672 a chlebův pecznarzſkych t., řemesla pekarſkeho t. 1673 a pekarżskeho t., práva rychtarſkeho KolB. 1497 a rychtarzſkeho KolBB. 1525, Jan Chotieborſky KolČČ. 1581 a Chotieborzſky KolC. 1589, krzeczhorſky KolB. 1494 a kržecžhoržſky KolBB. 1527 (t. j. z Křečhoře), Dorota Wladorſká KolCC. 1583 (t. j. z Vládoře) a Doroty Wladorzſke t. 1577, morderſke weytržnosti KolK. 1613 a morderzſkau weytrznoft t., rytyerſku AlxV. 392 a rityerzſky Pass. 482, kacierſkú ſtranv HusPost. 96ᵃ a kaczierzſky Hrad. 24ᵇ, řemeslu hrncžirſkemu KolČČ. 1555 a řemesla hrncžiržſkeho KolL. 1603 atd.; – odchylky mořský, pekařský atd. množily se rychle až se staly pravidlem, poněvadž psychologické spojení adjektiv -rský s příslušnými základními substantivy -ř bylo velmi na snadě ; –

v subst. -rstvo a -rstvie, z -ŕьstv-, s odchylkami -řstvo, -řstvie, vzniklými působením příslušných substantiv základních -ř gen. -řě atd.; na př.: cieſarſtwye Kat. v. 1429 a mému czyeſarzſtwy t. v. 3101, ffararſtwie KolA. 1505 a ffararzſtvie KolB. 1500, hoſpodarſtwie ŽKlem. 108, 8 a hoſpodarzſtwie Hrad. 24ᵇ, k hoſpodarzſtwu t. 24a, kaczerftwo AlxV. 320, kacierſtwie Pass. 376 a kaczierzſtwu Hrad. 101ᵃ, kaczierzſtwi Pass. 376, lekarzztwa ApD. b t. j. lékarstva a lekarzſtwye Modl. 66ᵇ lekarzſtwie OtcA. 365ᵃ atd., nč. císařství, hospodářství atd., dial. kramarstvo, havirstvo BartD. 107 (laš.); -- o odchylkách platí totéž, co pověděno nahoře; –

v subst. -rčic a -rčík, z -ŕьč-, s odchylkami -řči-, vzniklými působením příslušných substantiv základních -ř gen. -řě atd.; na př. kowarczicz Veleš., Vaněk mlynarczicz KolB. 1522, mlynarczicze KolAA. 16, nějaký pekarčic Wint. 163 (z r. 1516), mlynarzczyczy KolAA. 1518, těch pekařčicóv Star. Sklád. 4, 312 atd.; dial. masarčik (učeň řeznický), mynarčik, pekarčik, hospodarčik (dozorce při hospodářství) BartD. 107 a 145 (laš.); –

v sing. (nom. -rka z -ŕьka) dat. lok. -rcě z -ŕьcê a possessivu -rčin z -ŕьčinъ, s odchylkami -řka, -řce, -řčin, vzniklými působením příslušných substantiv základních -ř gen. -řě atd.; na př. dat. ſlanarcze KolB. 1494 a[336]číslo strany tiskuflanarzce t., hrncziercze t. 1496, kucharcze KolCC. 1555, KolDD. 1665 a kucharzcze KolAA. 1516, ſklenarcze KolČČ. 1564 a ſklenarzcze t. 1563, Dorotě kramarcze t. 1565. Dorotě Gircharcze t. 1557, Anně Mlynarcze t. 1559 a Mlynarzcze t., Markytě Bednarcze t. 1552, Anně pekarcze t. 1553, pernikarcze t. 1518, Kateřině kolarcze KolCC. 1566, Anně Hrzebenarcze t. 1562, vinnici Kolarczinu t. 1568, zahrady kolarcziny KolČČ. 1546 a kolarzcziny t. 1548, Pavel pekarczin t. 1555 atd.; znění pravidelné drží se nejdéle v -rc- a -rč-; – o odchylkách platí totéž, co pověděno nahoře; nč. mlynářka, dat. mlynářce atd.; bouřka; possess. mlynářčin; dial. mynarka, pekarka, kucharka tesarka, kravarka, bednarka. pastyrka atd. BartD. 107 (laš.) může býti vzácná starožitnost, ale možná též, že je to původu nového, viz o tom zde doleji; –

v kmenové koncovce -rn-, subst. -rna adj. -rný atp., z -ŕьn-; na př. kovárna, pekárna, ovčárna, mučírna atp.; hospodárný; peprný, ze subst. pepř, *pьpŕь; perný piperatus SlovKlem. 74ᵇ a j., z téhož subst. pepř; stč. nedoperné, pokuta za těžké poranění Reg. I. 1057, ze subst. přě stsl. pьrja contentio, srov. stsl. pьrьnъ (t. j. pьŕьnъ) contentionis; tvárn-, twarna twars ŽKlem. 44, 3, twarnoſti puščě t. 64, 13; odchylkou -řný, -řní, burznem ŽGloss. 80, 8, zákeřník, námořní Us, působením subst. búřě, keř, moře.

Z příkladů zde uvedených je patrno, že za psl. -ŕь1t - bývá české -rt- zvláště rádo v dat. lok. pekarce, subst. pekarčic, adj. pekarský, possess, pekarčin, t. j. v odvozeninách ze substantiv základních -ař, -ář. Koncovka těchto substantiv jeví se tu změněna v -ar-, -ár-. Odtud přenáší se pak tato obměna také do substantiv samých a jest na př. ovčár v. ovčář, rozłičným owczarom ML. 41ᵃ, těžar v. těžař, tyezar negotiator Rozk. 1910, Prešp. 1149, Veleš., tyezzarowe agricolæ EvOl. Mat 21, 35, poručili tyezzarom t. 21, 41, tiezarowe Mill. 74ᵃ, z těžaróv HusE. 1, 176; odtud i jména místní -áry vedle -áře: Owczar UrbE. 219, Ovčáry TomP. 3, 75, Pſary Háj. 4ᵇ atd., in Psarz TomZ. 1420 h 121, Psarz UrbR. 147. Podle toho mohlo býti také stč. pekarka atp.; ale pro to nemám dokladu, myslím tedy, že bylo pekařka atd., dialektické pak pekarka atd (laš., viz zde nahoře) že vzniklo podle dat. pekarce atp.

c) Psl. ŕь bylo na začátku slova, tedy rь1t-. Jediné toho příklady jsou tvary řva-, inf. řváti, part. řval atd., z ŕь1va-, a mají vždycky ř. Není pochyby, že české řva- je ze staršího ŕva- a nikoli analogií podle præs. řevu atd.; kdyby bylo někdy bývalo rva- místo ŕva-, nebylo by se slovo to lišilo od rváti atd. Ale to je možná, že právě žádoucí zřetelnost, aby se lišily významy rugire a vellere, k zachování náležitého ŕ- až do změny jeho v ř- přispěla a že by jinak také zde se bylo ŕьt- změnilo v rt-, jako v případech b). –

Se změnami psl. ŕь srov. změny shodné psl. rь v § 266.

[337]číslo strany tiskuri, ri- se mění v. ři, ři-.

264. Vlastně ri; ri- se změkčilo v stčeské (před XIII stol.) ŕi, ŕi-, a ŕ-těchto slabik změnilo se pak v sykavé ř-; srov. § 261.

1. Když po r následuje v téže slabice -i, -í, mění se r- v ř-. Na př. pokora a pokořiti; – beru a impt. beřiž; – hora a sg. lok. a plur. gen. pohoří (sg. lok. z -rьji, pl. gen. z -rьjь) atd.

Odchylkou odtud je dial. uderiti m. udeřiti; tak říká se na Moravě, BartD. 14 (zlin.) a j., Btch. 429 (dolnobeč.), uderila mě maměnka. uderila mě pro tebe Suš. 303, uderiua jedna uderiua druhá t. 366; oderet Neoral 9 atd. (mimo nářečí lašské, kdež jest udeřić BartD. 107); tak bylo i v moravštině staré, (bůh) vdery a uzdraviť vás EvOl. 132ᵃ (Oz. 6); tak i podkrk.: jeden druhého uderil ČČMus. 1864, 252. Jiné odchylky jsou: ob. impt. ber, der, per atp. m. beř(i), analogií podle beru atd.; – impt. vari, varite, skleslý v interjekci, mor. variti s časováním plným: odvaryť BartD. 240, odvaryla = odstoupila t., laň s toho hrobu nevaryła Kulda I, l66; – plur. nom. čtyry m. čtyři, též analogií; – tovaryš z –řiš.

V slovích přejatých zůstává ovšem většinou r, na př. ritieř střhněm. rîtære, richtář sthněm. richtâri, Kristus atd.; ale i tu bývá mnohdy ri změněno v ři, o čemž v. doleji v § 267, 3.

2. Když následuje samohláska praejotovaná (dvojhláska) ě, ie, ia, iá, iú, mění se r v ř. Na př. pokora dat. lok. stč. pokořě z pokorě, a toto z psl. -rê; – stč. hřiech z griech, a toto z psl. -rê-; – part. praes. stč. pokořě, pokořiec- z pokorě, pokoriec-, a toto z pokoria, pokoriác-, psl. -rę-: – kuře stč. kuřě z kurě a toto z kuria psl. -re; plur. kuřata z kuriata psl. -ręta; demin. kuřátko z kuriátko; – hora a sg. nom. akk. stč. pohořie z pogorie psl. -rьje, dat. pohořú z pogoriú psl. -rьju; – přál z priál psl. prьjalъ atd.

Odchylky: dial. adv. porád m. pořád; – rez- m. řěz-, domažl. parez, rezat, rezanka, hourezky (druh obuvi) Šemb. 17 a chod. 45; – šerad- m. šeřad-, šered- m. šeřěd·, na př. ſſeradnoft Mand. 36ᵇ vedle ſſerzadnoſt Ol. Mich. 1, 11, ſſeradne Štít. uč. 6ᵇ v. ſſerzadne Modl. 42ᵃ, ſſeredieti Lact. 236d, ſſeredij ChelčP. 228ᵇ v. ſerzedi HusW. 100ᵇ, ſſeredny ŠtítOp. 72 v. ſſerzedny Modl. 48ᵇ, ſſeredſtwie Brig. 47 v. ſſerzyedſtwye Pror. Jer. 3, 23 atd.; – škared- m. škařěd-, ſſkareda Tkadl. 39a v. sſkarzede t. 46ᵇ atd.; – nč. brečeti, břěčeti, nechať brzeczy NRada 619; – knižné nč. ústrety m. ústřety (tak ještě Jg.); – zlin. hore = nahoře, strela do toho! BartD. 14, ze slc.

Odchylka zdá se býti v part. mra, bera atp. vedle ořa, teša, přehlas. ořě, tešě, nč. oře, teše; ale participia -ra nejsou z pův. -rę ani z -rję, jako je ořa, teša z orję, tešę, nýbrž jsou to novotvary, ovšem původu velmi [338]číslo strany tiskustarého, jsou utvořeny podle part. teša atp., odtud přejata koncovka -a, ale nikoli též změkčení.

re (s původním e) se mění v ře.

265. Vlastně psl. re se změkčilo v stčeské (před XIII stol.) ŕe, a ŕ- této slabiky změnilo se pak v sykavé ř-; srov. § 261. Ta změna děje se pravidelně. Na př. inf. řéci z rek-, sg. vok. bratře z -re, sg. gen. a pl. nom. akk. mateře z -re, præs. mřeš atd. z mьre-, béřeš atd. z bere-.

Odchylkou je r za intervokální ř v nč. bereš atd., vok. doktore, výbore atp., analogií podle beru, berou a podle nom. doktor, výbor atd.

O re-, které je za starší rь-, v. v § násl.

V slabice re- z rъ- jest e temné, od něho neměkčí se r v ř nikdy; na př. ret z rъtъ, sg. instr. bratrem z bratrъmь (proti vok. bratře z pův. -re).

Také od vsutého e se r neměkčí; na př. pl. gen. barev, perel, forem.

V slovích přejatých re- dílem zůstává, na př. rek sthněm. wreccho, reccho exul, střhněm. recke Krieger, Held, angrešt stč. agrest, dol.-beč. redekva Btch. 429 ze sthněm. retih (a toto z lat. radix), – dílem mění se v ře-, na př. ředkev. –

Že se v slabice re (s původním e) změkčení stalo, znamenáme teprv od změny r v ř v XIII stol.; ale stejnou úvahou, jako na konci § předešlého, poznáváme, že změkčení bylo již před změnou tou, že se re změnilo v ŕe, a z toho že je potom ře.

rь se mění v ř.

266. Vlastně psl. rь se změkčilo v stčeské (před stol. XIII) ŕ(ь), a toto ŕ změnilo se pak v sykavé ř; srov. § 261.

V případech sem hledících jeví se v češtině nové i staré zvláště veliká nestejnost. Na př. za stejné gorьsk- a materъsk- máme rozdílné horský a mateřský, za identické starьcь je opět rozdílné stařec a starec atd. Nelze si mysliti, že by toto bezpravidlí bylo ode vždy. Bylo bezpochyby a zajisté pravidlo nějaké také zde, jako ve všech změnách jazykových; ale jest porušeno a nám zastřeno mnohými odchylkami, které se záhy vyvinuly. Odchylky ty způsobila analogie. Když je odčiníme nebo odmyslíme, objeví se pravidlo.

Při jeho výkladu rozeznávejme především – právě tak jako ve výkladu o změnách psl. ŕь v § 263 –, že psl. rь bylo dílem I. v řadě slabik jerových na místě sudém (rь2), dílem II. na místě lichém (rь1).

I. Psl. rь bylo v řadě slabik jerových na místě sudém, tedy rь2.[339]číslo strany tiskuV těch případech je za bývalé rь podle pravidla jerového (§ 137) české re, a toto je změněno pravidelně v ře. V slabice této jest e starší než ř, jest téže moci měkčící jako e původní, a tu můžeme tedy přestati na tom, že se rь změnilo v re, a toto pak v ře. Tedy na př. starь2cь1 změněno v stč. starec (před stol. XIII), z toho je pak stařec (od stol. XIII), a rovněž tak mudřec, chytřec atp.; taktéž dále břevno z brь2vь1no, pl. dat. třem zvěřem z trь2mь1, zvêrь2mь1 atd.

Kde v těchto případech je odchylkou re nebo r za žádané ře, tu stalo se to analogií; na př. k nom. stařec, mudřec atd. jsou náležité genitivy starcě, mudrcě atd., a podle nich utvořily se i nominativy starec v. stařec, mudrc v. mudřec.

II. Psl. rь bylo na místě lichém, tedy rь1. Tu ь zaniká (podle téhož pravidla jerového § 137) a za psl. r- bývá v češtině někdy r, někdy ř. Rozeznáváme opět (jako v § 263) případy, kde rь1 bylo a) na konci slova, nebo b) uprostřed, nebo c) na začátku jeho. V případech b) a c) následovala po rь- vždycky souhláska, bylo to tedy spojení rьt-.

a) Psl. rь1 bylo na konci slova, tedy -rь. Také za to je v češtině ř, a to pravidelně a bez výjimky. Na př. sg. akk. máteř z psl. materь vnitř stč. vňutř psl. vъnątrь, nom. akk. zvěř z psl. zvêrь a j. Domnění, že by zde -ř nebylo z -rь, nýbrž analogií podle gen. mateři, zvěři atd., je nesprávné; z těchto důvodů: 1) Při změnách analogií bývá doba kolísání, vyskýtalo by se tedy zvěr vedle zvěř atp., a toho není. 2) Vedle vňutř není v češtině žádného -ňutři atp., není tedy ani podnětu, aby se bylo stalo vňutř, kdyby z psl. vъnątrь bylo někdy bývalo české vňutr. Zvláště pak 3) sg. akk. máteř a pl. gen. máter, shodné s psl. materь a materъ, svědčí rozhodně pro změnu -rь v -ř a proti výkladu analogií, srov. § 261; kdyby akk. máteř byl analogickou odchylkou místo máter a podle gen. mateře atd., proč by se byla neujala a proč by byla nepronikla táž odchylka také v pl. gen.? Totéž dá se ukázati poněkud také na zvěř a bratr za psl. zvêrь a bratrъ atd. –

b) Psl. rь1 bylo uprostřed slova, tedy –rь1t-. Tu je za ně v češtině většinou -r-, na př. gen. starcě z psl. starьca, mudrcě z mądrьca; někdy –ř·, na př. hřbieti z grьbêti atp.; a někdy -r- i -ř-, na př. stč. brdu i břdu z brьdą. Pravidlem jest -r-; – -ř-, které se vedle něho vyskýtá, je dílem výjimka stará, která se vyvinula a opanovala v některých skupinách souhláskových na začátku slova, na př. ve břdu, gen. břvi, hřbietî, hřmieti, chřbet, střmen, instr. třmi, – dílem odchylka, kterou analogie časem zbuzuje, na př. v mateřský m. materský podle mateře atd., dvířka vedle dvírka podle substantiva základního dveře atd.

Příklady jsou zde velice hojné. Podávám některé, podle potřeby někde hojnější, a mezi nimi nejprvé, kde -rь- bylo v slabice kořenné, pak kde bylo v koncovkách.

[340]číslo strany tisku1. –rь1- bylo v slabice kořenné. Sem patří slova:

břdu, břdeš atd., z brьdą atd., (pohnaný) prziebrzde Řád. pz. 69, beránek ji (řeku) przebrzde Štít. uč. 78ᵃ v řěku brzdieſſe PassKlem. 147ᵇ, – brdu, póvod przyebrde Řad. pz. 69, brdyeſſe Pass. 360; –

břev (lávka) gen. břvi atd., z brьvi atd., upadla se břvi Šach. 25, (mlýn) stojí nad brzwi HořA. 10ᵃ (1529); –

brněti pol. brznieć, železa brnye (řinčí) AlxV. 1394, včelenky brňá (bzučí) Suš. 339; –

hřbieti z grьbêti, (tělo) v hrobě hrzbyelo Mast. 352, tu ješto jeho tělo hrzbi Pass. 376; – hřbíti z grьbiti, hrzbiecze prvorozené sepelientes Ol. Num. 23, 4; –

hřmieti z grьmêti; –

chřbet nč. hřbet z chrьbьtъ, gen. stč. chřebta z chrь2bь1ta, nč. hřbetu podle nom. chrzbet Boh. m. 21ᵇ, hrzbetem EvOl. 19a atd.; ke chřbet- patří také chřibet-, chrzybeti králóv zvrátím EvOl. 204a; – dial. chrbet gen. chrbta BartD. 30 (pomor.) a 218 (val. a j.), se samohláskovým -r-; –

křest gen. krsta a křsta atp., v. doleji v § 270; –

(střed vedle stred gen. strdi nepatří sem, v. § 267); –

střmen n. třmen, stsl. strъmenь, pol. strzemię, rus. stremja, stremeno Mikl. Etym. Wtb. 325, ze strьm-; –

strměti a stč. strnúti, most (podrubený) ledva strnieše DalJ. 89 rkp. P, m. strmnúti; oboje z koř. strem-, stupň. strom-, tedy ze strьm-; srov. adv. střemhlav ze strьmьgl- stsl. strъmьglavь; –

škrhotati v. skřehtati, stsl. skrъžьtati, rus. skrežetatь, tedy ze skrьg-; –

pl. instr. stč. třmi z trьmi; totéž trь- = tres je také v trnož, srov. stsl. trьnogъ, a v trpaslík stč. třpaslek, srov. stsl. trьpęstъkъ simia.

Jde o výklad hlásek ř a r, které se tu za bývalé jednostejné rь vyskytují.

Pravidlem je v případech b) vůbec a tedy také zde r, a v brdu, brněti sonare, dial. chrbet, strměti, škrhotati, trnož, trpaslík atp. je tedy výsledek pravidelný

Naproti tomu jsou břdu, gen. břvi, inf. hřbieti, subst. střmen atd. odchylky Ty bychom mohli vysvětlovati podle § 267 č. 1 a 2 tím, že r se změnilo v ř působením předcházející souhlásky b-, h-, t- atd.; ale když povážíme, že změny bratr-břatr atp. tak řídce se vyskytují, nenakloníme se k výkladu tomu při břdu, břvi atd.

Velmi podobný jest výklad analogií: v gen. břvi jest ř místo r podle nom. břev atd. Kde s tímto výkladem vyjdeme, tu zajisté můžeme na něm i přestati.

Ale mezi slovy nahoře uvedenými jsou některá, kde podnět ke změně analogické nebyl dosti na blízku, anebo vůbec nebyl. Na př. nikdy není třepaslek atp., tedy ř ve třpaslek nemůže býti z analogie; pro[341]číslo strany tiskuhřmieti jest analogie až v iterativu hřímati atd. V těchto případech – je to vesměs v souhláskovém skupení na začátku slabiky přízvučné – odporoučí se výklad, že české ř je z ŕ, vzniklého z rь.

2. -rь1- bylo v koncovkách. Jsou to zejména koncovky:

-rьcь gen. -rъca atd.

Substantiva sem patřící mají v češtině v sg. nom. (akk., po případě též v pl. gen.), náležité -řec, za -rьcь, v gen. náležité -rcě za -rьca atd., odchylkou analogickou bývá však také nom. -rec a gen. -řcě atd. Na př. bratřec gen. bratrcě atd., bratrzecz Pass. 415, bratrcye t. 395, bratrczye Hrad. 98ᵃ atd.; odchylkou bratrzczy druhému Hrad. 19ᵇ, -ř-přejato z nom.; – dvořec gen. dvorcě atd., takový dworzecz KolC. 1589, de Dworzecz TomZ. 1430 st. 57; odchyl. dvorec, ten dworecz KolB. 1497. za jeho dworecz t. 1494, nč. dvorec, -r-přejato z gen. atd.; – hořec gen. horcě, horzecz ChirB. 116ᵃ, puol čieše horcze t. 291ᵇ, horczem a pelynkem Tkadl. 12ᵃ; odchyl. anal. hořc-, červeného horzcze Chir. 74ᵇ, nč. hořce atd.; – chrabřec gen. chrabrcě, pl. nom. chrabrci, odtud jm. míst. Chrabrci, Plachta de Cbrabrzecz Lún. ks. 1401; – chytřec gen. chytrcě, chitrzecz Pass. 433, MamC. 139ᵇ, mnozí chytrczy Štít. uč. 81ᵇ, od chytrczów HusPost. 3ᵃ; – jhřec gen. jhercě, ghrzecz Hrad. 95ᵃ, hrzecz Rozk. 1798, herżecz SlovKlem. 64ᵃ, hercie (sg. gen.) Kruml. 57ᵇ, jiní herezi Mill. 62ᵇ, ot herczow AlxB. 5, 33, yherczom Pulk. 172ᵇ, herczom Hrad. 97a, k herciem Kruml. 57ᵇ, s hercy Baw. 275; odchyl. heṙcom Mart. 62a, nč. herec; – klášteřec gen. kláštercě, klaſſterzecz OtcA. 150ᵇ, w klaſtercy Pass. 314, odchyl. nč. Klášterec; – kobeřec gen. kobercě, koberzecz Nom. 71ᵃ, Lact. 11ᵇ, Veleš., Rozk. a j., dachu jemu koberczie Ol. 2. Reg. 17, 28, w koberczich Ol. Ezech 27, 20, kobercy (pl. instr.) Baw. 202, koberczi ŠtítMus. 125ᵃ; odchyl. nč. koberec; – kořec gen. korcě, korzecz ŽKlem. 32, 7, Apoll. 133a, Lact. 27d, t. 44c čiest korcie Ol. Ezech. 45, 11, korczuow ML. 48ᵇ atd., odchyl. korecz Nom. 66ᵃ, KolB. 1495 a j., nč korec; – kostřec Steissbein gen. kostrcě, koſtrzecz Rozk. 866, Nom. 70ᵇ a j., až do koſtrce Sal. 337, na koſtrczy Rhas. 174 a 184; – mudřec gen. mudrcě, mudrzecz Pass. 309, ML. 60ᵇ, Lact. 152d, sezvali mudrczie Ol. I. Reg. 5, 11, mudrczow Pror. Dan. 2, 14, odchyl. mudrec Vus., nč. mudrc; – prapořec gen. praporcě, praporzecz Pulk. 88ᵇ, Veleš., Lact. 13d, na praporczyech MamD. 322ᵇ, odchyl. praporecz KolT. 1626, nč. praporec; – stařec gen. starcě, ſtarzecz Pass. 293, OtcB. 47ᵇ, Vít. 106ᵃ atd., stařec Kom. Jg., toho ſtarcie Pass. 292; odchyl. ſtareczKristB. 4a, starec Vel. Jg., nč. starec Us., stařec kniž.; – tvořec gen. tvorcě tworzecz Hrad. 93ᵇ, tworżecz Ben. Jg., tworczye nebeského Hrad. 14ᵃ, mezi tworczem a stvořením Kruml. 198ᵇ atd.; odchyl. svému tworzczy JiřKlem. 9, vok. tworzcze t., tvorec Das. Jg.; – -věřec gen. -věrcě, modlovyerczy Kremsm. 35ᵃ, nč. odchyl. jinověrec, nevěrec. – V Černohorec je vždy -r-, slovo je nové.

Pravidlo platí ovšem také o odvozeninách odtud pochodících. Je[342]číslo strany tiskutedy na př. k stařec adj. starcový, koruna ſtarczowa senum Ol. Sir. 75, 8 a j., odchyl. ſtarzczowa řeč OtcA. 239ᵃ; mudřec adj. mudrcový, mudrczoweho Kruml. 476ᵇ; prapořec, prapořečník, odchyl. praporečník Us. –

-rьca.

Substantiva sem patřící mají v češtině pravidelně sg. nom. -rcě, gen. -rcě atd. Na př. bercě, berczye Hrad. 109ᵇ, berczie rapiens Ol. Ezech. 22, 25, odchyl. beṙce Pror. Ol. Isa. 9, 4; – cuzobercě, nejsem cyzobercie Krist. 68ᵃ; – dárcě, miloſtivý darcie Pass. 488, (Maria) ščedrá darczye Vít. 83ᵃ; – dercě, který derczye Hrad 109ᵇ; – obžercě, obzzerczie Ol. Prov. 28, 7; – dvércě (pl. fem.), dwercye Krist. 103ᵇ, dwercze ML. 120ᵇ, Comest. 153ᵃ, na těch dwerciech t. 153ᵃ; gen. náležitý dveřec, do malých dwerzecz Lobk. 117ᵃ, mých dwerzecz Ol. Prov. 8, 4; odchylkou analogickou dwerzcie Ol. Ezech. 41, 23, dwerzcze Lact. 83ᵇ, těm dwerzczom Lobk. 124ᵃ, malými dwerzczy t. 90ᵃ, malými dwerzciemi Kruml. 71ᵃ.

-rьce.

Substantiva sem patřící mají v češtině pravidelně -rce, na př. jadrce, yadrcze Rozk. 1041, yaderce Baw. 36; vědrce, wyedrcze vody PassKlem. 171ᵇ, wedrce urceos Pror. Ol. Jer. 52, 19, wiedercze urceos Otc. 148ᵇ.

-rьčьkъ.

Substantiva sem patřící mají v stč. pravidelně sg. nom. (akk.) -rček, gen. -řėčka atd. Na př. dvorček gen. dvořečka, dworczek KolB. 1497, odchyl. dworeczek KolG. 1703, dvoreček Us., doudl. dvořeček Kotsm. 17; – Korček (příjm.) gen. Kořečka, Zigkmund Korcżek KolBB. 1519, Martina Korzeczka Koř. (Listy filol. 1880, 126), odchyl. Zygmunda Korecżka KolCC. 1552; – starček gen. stařečka, dědek a ſtarczek Tkadl. 25ᵇ, ſtarczek (rostl.) Nom. 69ᵃ, starcżek Lact. 266ᵃ, přičiň ſtarzieczku Chir. 33a; odchyl. stareček Us.; – sýrček gen. syřečka, sýrček Vel. Jg., ſyrzeczkuow Ben. Jg.; odchyl. syreček Vus. Jg. – Taktéž v odvozeninách: stařečkovci BartD. 139, odchyl. starečková voda Čern. Jg.

-rьčí.

Za koncovku tuto je v češtině náležité -rčí, v adj. jěščerčí, gieſczerczieho ploda Hrad. 12ᵃ: odchylkou národe gyesczierzczy v bibl. Lit. Mat. 12, 34 (ČČMus. 1877, 629).

-rьk-.

Ze slov sem patřících uvodíme především pův. gorьkъ gen. gorьka atd. Za to má býti v češtině hořek gen. horka atd. Tvary ty v češtině byly. Vzájemným působením vytvořily ze sebe časem dvě řady slov, jednu s ř (nom. hořek, odtud i hořký, hořkost, rozhořčiti atd.), druhou s r (gen. horka, odtud i horký, horkost atd.). S vývojem různě znících těchto slov vyvíjel se a ustaloval také různý význam: horký, horek necháno ve významu fervidus, calidus, a hořek, hořký bráno za acerbus, amarus. V ja[343]číslo strany tiskuzyku nynějším je hláskový rozdíl v horký a hořký ustálen; ale v textech starých nalézají se ještě některé doklady odchylné a svědčící, že se vytčený rozdíl jen znenáhla vyvíjel a že mezi tímto vývojem za nč. odchylné horek, hořký atp. mohlo bývati náležité hořek, horký atp. Příklady

pro horký fervidus atd.: horky Pass. 345, horkoſt Pass. 334, (srdce) rozhorczylo ſye ŽWittb 72, 21 inflammatum est; za gorьkь má býti hořek a to je v dokladě: učiň kalkus (louh) čekankový, shřeje jej u vohně, ať jest horzek, a tiem sobě myj tvář Jádr. Jg.; –

pro hořký acerbus atd.: horzku žalost Hrad. 54ᵇ, horzcye plakati AnsOp. 4, horzcze plačíc Kat. v. 689, horzkoſt má prziehorzka ŽWittb. 42, 17, horzcžeti refervere Lact. 225c, hořčice Us., rozhořčiti Us., že se jim to ohorzczý ŠtítJes. 198ᵇ atd., z pravidla -ř-, ale dosti často také žádané -r-: w horkem pláči Pass. 451, horkymi slzami t. 454 (= nč. v hořkém pláči, hořkými slzami, o pláči a slzách jest a byl názor, že jsou hořké, srov. horzkym pláčem Vít. 89ᵃ, prziehorſkim pláčem UmR. 84, slez horzkich t. 260), (bojovníci) budúť v boji horczy tobě AlxV. 1103, adverb. (Petr) horcie plakáše EvFrimb. Luk. 22, 62, plakati velmi horczye AnsUn. (ČČMus. 1880, 352), (Ježíš) horcze umřel za ny NRada 1912, sám to horcze zaplatíš t. 410, horcze acerbe Lact 243ᵃ, horczycze Nom. 66ᵇ, horczyczye Vít. 92ᵇ, horczicze ChirB. 114ᵃ, ſhorcziczy Hrad. 103ᵃ, zrno horczyczne OtcA. 57ᵃ atd. (dokladu starého pro hořčicě, hořčičný nemám), rozhorczili sú duch jeho exacerbaverunt ŽKlem. 105, 33, že sě jim to ohorczí ŠtítMus. 88ᵇ atd. – V č. jsou tedy významy fervidus a acerbus rozlišeny rozdílem hláskovým hork- a hořk-; jinde jsou tu rozdíly tvarové, na př. rus. gorьkij, pol. gorzki = hořký, a rus. gorjačij pol. gorący = horký; taktéž v nářečích českých, která nemají ř: slc. horki (= hořký) a horiaci, mor.-slc. horky (= hořký) a horúcí BartD. 34.

Dále sem patří deminutiva na -rьka. Tu mělo by býti -rka, ale rozhoduje jméno základní. Na př. mírka, sekerka atp. podle míra, sekera; dcerka může býti podle dcera, ale také náležité z dcerьka; ke dv(ь)ri je náležité dimin. dvérky, dvérka Kom. Jg., dwirka udělati KolG. 1703, dwirkami KolEE. 1734, a anal. dvéřky, dvéřky železné Pref. 156, dwyrzkam KolF. 1591, dwyrzkami t., nč. dvírka i dvířka Us., místy s differencovanym významem (dvířka u kamen, dvířka ostatně, Us. ve Vamberku a u Plzně).

-rьl-.

Sem patří subst. orьlъ. Česky mělo by býti ořel gen. orla, srov. pol.

orzeł orła; ale analogií jest i nom. orel.

Slova horliti, horlivý atd. zajisté souvisí s hořeti, jsou tedy z gorьli-; ale souvislost s hořěti není dosti zjevná, proto analogie zde nerušila a zůstalo horlivý. Na př. horlywy oheň ardentissimus Brig. 69. Naproti tomu hořlavý, zjevně souvisíc s hořeti. má vždycky -ř.

[344]číslo strany tisku-rьm-

Koncovka tato jest v adjekt. hormý, adv. hormo, hormě. Na př. hormy úvazek ardens vinculura BrigF. 15ᵃ, horme milosti Štít. ř. 225ᵃ, hormu milostí ŠtítJes. 312ᵇ, 319ᵇ, (Serafini) hořie hormo ŠtítOp. 312ᵃ, že tak hormie milují boha ŠtítMus. 37ᵇ; – dále v pl. instr. dveřmi, čtyřmi, tvářmi atp., m. -rmi, z -rьmi, na př. dwerzmi Pass. 323, czztirzmi Ol. 1. Par. 21, 20, tvářmi ŠtítV. 202 atd., odchylkou podle nom. tvář atd.; ve čtyrmi, cztyrmidczat let Vít. 46ᵇ, může býti -rmi náležité, anebo změnou ze -řmi (podle čtyry atd.) později vzniklé; – také v dat. instr. du. mělo by býti české -rma n. odchylkou -řma, ale tu nemám dokladův.

Subst. jařmo je přejato z polštiny, jeho -ř- je polonismus; podle stsl. jarьmъ iugum bylo by č. jarmo.

-rьn-.

S pravidlem shodné č. -rn- vyskytuje se velmi hojně. Na př. v adj. -rný, -rní, subst. -rnost atd., věrný, věrnost, pokorný, nesmierný, větrný, střiebrný, jarní, stč. jěrní, (počesie) gernie ŠtítMus. 116ᵃ, jěrniti sě, minulať zima gernijt sě čas Štít. ř. 52b, a j.; – také bývá -rný, -rní, -rnost atd., kde slovo základní má -ř-: zorní (od zořě); pérný (od peřie), pernatý (též); příměrný, zápis příměrný Jg. (od příměřie); materný, materná čest ŠtítE. 289, v břichu maternem ROl. 133ᵇ, materní, v maternyem brziſku Pass. 278, maternicě menstruum, maternyczie Ol. Lev. 12, 5, materník atd. – Naproti tomu je -řň- v subst. jutřně (=jitřní pobožnost) a adj. jutřní, vňutřní; zřídka a jen v textech pozdějších je jitrní, čas jitrní Jg. (z r. 1488), nč. pak vniterní v. vnitřní je podle slc. Jiné odchylky od žádaného -rn- vyskytují se porůznu: burznem ŽGloss. 80, 8, cztwerzno AlxV. 1765, mateřník HusE. 1, 57, powyetrzne nebe Vít. 7ᵃ atd.

Podle pravidla žádáme k adj. věrný atp. tvar jmenný věřen z vêrьnъ (srov. pol. wierny-wierzen); ale analogií je tu vždycky -r-: věren atd.

O opatřn- m. opatrn- v. § 267, 1.

-rьsk-.

Za koncovku tuto je v češtině náležité -rsk-, -rský. Na př. horský, bratrský, klášterský, uherský, tatarský atp.; podkomorskeho KolA. 1630. Swatogirske KolB. 1494 atd. Ale jsou tu i mnohé odchylky: bývá totiž vedle -rský také -řský, kde slovo základní má -ř, na př. podkomoržſkeho KolA. 1630, aurok ScGirzſky KolEE. 1702; – a bývá dále vedle náležitého -rský také odchylné -řský v případech, kde slovo základní nemá -ř a kde tedy -řský není analogií; myslím, že se tu vyvinulo ř- spodobou k následujícímu -s (srov. trъstь č. trest gen. trsti-třsti, § 270); na př. země amorſke ŽKlem. 135, 19 a krále amorzſkeho regem Amorrhaeorum ŽWittb. 135, 19, – dworſkeho ſudieho Rožmb. 58 a vladař dworzſki Koř. Mar. 15, 43, nč. dvorský, – horský Us. a list horzſky Vít. 5ᵇ (rým: morzſky), – klȧšterský Us. a klafſterzſky PassKlem. 160ᵇ, – stav míſtrſký HusPost.[345]číslo strany tisku158ᵇ a myfterzſka ména Kat. v. 1821, – purgmiſtrſka KolA. 1502 a purgmiſtrzſkey KolCC. 1571, – rejtharský Us. a reythařſký Vus., – z firzka t. j. z Syrska AlxB. 3, 34 a Syrzſku řěč OtcA. 428ᵇ, – Štyrsko Us. a Sſtyřſko Vus. 282, – švýcarský Us. a Sſweycařſký Vus. 283, – tatarský Us. a tatařſká země Vus., – uherský Us. a w uherzſkey zemi PassKlem. 168ᵇ. --

-rьstv-.

Vedle náležitého -rstv- bývá zde také odchylné -řstv-; výklad jako při -řský. Na př. bratrſtwo Otc. 492? a bratrzſtwo Ol. 1. Mach. 12, 3, – licomierſtwo ŠtítMus. 84ᵇ a liczomierzſtwo t. 74ᵇ, – obżerftwo ŠtítMus. 64ᵃ, ŠtítOpat. 33ᵇ, obzerftwye Modl. 49ᵇ, obzzerſtwi Kruml. 281ᵃ a obzerzſtwie Tkadl. 11ᵃ, obzerſtwye Alb. 92ᵇ atd. –

c) Psl. rь1 bylo na začátku slova, tedy rь1t-. To bylo jen ve tvarech slovesa řéci: praes. řku, řčeš, 3. pl. řkú, part. praes. řka, řkúc-, impt. řci, řcěte, part. řekl, -řkli, part. řčen atd. z rьk-, rьč- a rьc-. Na př. praes. rsku to (já) svD. 39, rzku já ŽKlem. 44, 2, když vem rzku DalC. 72, protož rzku Štít. uč. 65ᵇ, (oni) rzku ŽKlem. 34, 25 atd., nikdy rk-; – part. rska Jid. 92, rskuci t. 72, rzka ŽKlem. 104, 11, rzkuce t. 70, 11 atd., nikdy rk-; – k praes. a part. řk- patří také řik-: (já) slávu rz(i)ku ŽKlem. 17, 50 (i poškrabáno), zda by otpieral a rzika Rožmb. 19; – part. nerzkli by byli Hrad. 39ᵇ, rzkla jest Dalila Ol. Súdc. 16, 13, jako s’ rzkla t. 3. Reg. 17, 13, i rzkli sú t. Súdc. 18, 2; – impt. rzczy Pass. 66, rzczi Ol. Ex. 6, 6, rzcziemy t. 181, rzczyem Štít. ř. 2l7ᵇ, rzczyete Pror. 79ᵇ, rzciete Ol. Gen. 45, 9 atd., a rei ŽKlem. 34, 3, rczy Pass. 73, nerczy Štít. uč. 74ᵇ, rcyemy Krist. 11ᵇ, a rrczyete Hrad 75ᵇ atd.; – part. rzczen Pr. pr. 246, porzczeno Kat. v. 86, rzczenye t. v. 1926, vrzczene ŠtítJes. 381ᵃ, naržcženy KolŽ. 18ᵃ (1665) atd., a rczena Hrad. 34ᵇ, rczeny Rúd. 1381, narczen KolA. 21ᵃ (1508), vrczene místo OtcA 286ᵃ, vrczeny den Kat. v. 1140 atd. – Za rьk- je tu bez výjimky české řk-, a tato pravidelnost jakož i doklady řik- svědčí, že to není analogií podle part. řekl (rъ2klъ1) atp., nýbrž že tu dochováno změkčení staré, že tu byl tedy postup rьk-ŕьk-ŕk-řk. Za rьč- a rьc- pak jest stč. řč, řc a rč, rc vedle sebe, doklady s r- jsou však starší a hojnější; tu tedy podobá se, že rьt- se změnilo v rt-, jako v případech b), a řt- že vzniklo analogií.

Jiné případy změny r v ř.

267. Mimo případy vyložené v §§ předcházejícíh bývá r změněno v ř ještě také porůznu v některých příkladech jednotlivých. Zejména:

1. Po některých souhláskách a když následuje hláska jiná než i, y. Sem patří změny:

tr- v tř-; na př. třesktati vedle tresktati z trъskъtati, trzeſktal si corripuisti ŽWittb. 38, 12, trzeſkczy mě arguas t. 6, 2, trzeſkcze Tkadl.[346]číslo strany tisku16ᵇ; – střed, favus vedle stred, ze strьd-, ſtrzed ŽWittb. 18, 11 a j.; – ostrev, ostrva, dat. lok. ostřvě, na oſtrzwye PassKlem. 106ᵇ; – opatřn- v. opatrn-, v opatrznoſty Pulk. 13ᵃ, adv. neopatrznye t. 63ᵃ; –

pr- v př-: na př. přázdniti vedle prázdniti, przazdniete vacate ŽWittb. 45, 11; – přeč vedle preč z prъčь, przecz Tkadl. 12ᵃ, Mill. 46ᵇ, przeczz Ol. 2. Reg. 11, 12; – přo vedle pro, przo hrzyechy PassKlem. 200ᵃ, przoſtrzyed t. 263ᵃ, przoſtrzyedku t. 214ᵇ; –

kr-, chr- v kř- chř-; na př. křástal, chřástal atp. m. krást-, stsl. krastêlь, krastalь, chrastêlь, pol. chrosciel, rus. korostelь, z korst-, Mikl. Et. Wtb. 139; – dial. skřáň BartD. 109 (laš.) m. skráně; – křeč vedle krčiti z kъrč-; – křtal, chřtal, -álek, vedle krt-, chrt-, z lat. cartilago, krztalky Sal. 603, krztalek Rozk. 1944 a j.; vedle křtal- je další změnou hláskovou také chřtal-: chrztalek Vít. 92ᵃ, chrztalka vſſneho Rhas. 53 a j.; – chřtán n. křtán Us., vedle chrtan, boleſt w chrtanv RostlF. 13ᵃ; – chřupati n. křupati Us., vedle chrupati, rus. chrupnutь rumpi, z chrup- Mikl. Etym. Wtb. 91.

Ku případům jiným, násl. v č. 2 – 4, prozatím nehledíce máme v dokladech uvedených změnu r v ř po souhláskách temných t-, p-, k-, ch-. To upomíná na stejnou změnu lužického r v hluž. š a dluž. ś (obé místo ř) po týchže souhláskách t-, p-, k- (k- je spolu střídnicí za ch-), srov. Mucke 230 sl. Rozdíl jest jen ten, že v srbštině lužické je změna tato ve svých mezích pravidlem (v dluž. podléhá změně té tr-, pr-, kr- vždycky, v hluž. vždy v slabikách měkkých), kdežto v češtině se vyskytuje jen sporadicky. Příčinou její jest zajisté spojení -r se souhláskami vytčenými.

2. Kromě po souhláskách vytčených (v. č. 1) a když následuje hláska jiná než y, i (v. č. 3), vyskytuje se změna r v ř velmi zřídka. Mám tyto příklady, kde

br změněno v bř: brzatrzy PassKlem. 129ᵃ (m. bratří), obrzazy t. 190ᵇ (m. obrazy ?; –

hr v hř: komorník hrzazſky Rožmb. 198 (m. brázský); –

-r (koncové) v –ř: ten darz přijal PassKlem. 209ᵇ; o měnění koncovky -r v -ř ve slovích cizích v. § 274; –

-r- (mezi samohláskami) v -ř-: pl. gen. geſftierzow Kruml. 404ᵃ (jiné tvary jěščeř- nedoloženy); –

rc v řc: arzczybyſkupem PassKlem. 129ᵇ; –

rch v řch: girzcharz Lact. 10c, srov. pol. irzcha vedle ircha, a wierzch č. vrch; –

rt v řt: hurzterz zelotypus Prešp. 1089.

3. Hojnější jsou případy, kde r- změněno v ř-, když následuje -y v slově českém, nebo -i v slově přejatém; tedy změny českého ry a cizího ri v ři. Někdy mění se tak ry, ri samo t. j. nespojené s nijakou souhláskou předcházející; tu zajisté stala se změna tím, že ry a cizí ri[347]číslo strany tiskuse změnilo u výslovnosti v měkké ri, a z tohoto pak stalo se pravidelné české ři. Někdy bývá před ry, ri souhláska, nejčastěji některá z těch, které v případech v č. 1. ke změně r v ř přispěly; tu byla ke změně ry, ri v ři táž příčina od následujícího měkce vyslovovaného -i, a mohla býti ještě příčina druhá, totiž od předcházející souhlásky.

Doklady:

ry a cizí ri změněno v ři; na př. ryk- a řik-, stsl. ryknąti, č. ryk mugitus, ryčěti, ryczyecz Štít uč. 112ᵃ, a řiknúti, rzikla ſu stáda mugierunt Ol. Joel. 1, 12, ciesař rzycze Kat. 172, nč. řičeti; – sporýš a spoříš verbena (rostl.), ſporiſſek ApatFr. 84ᵇ a ſporzijſs Lact. 274ᵇ; – koncovka adjektiv -rý změněna v -ří, na př. w kterzyz den ŽWittb. 55, 10, kterzis den ŽKlem. t., kterziz den ŽKap. t., kterziz potok voden bude AlxV. 229, kterziz měl by činiti EvOl. 5ᵃ, kterziz ráčil umříti t. 20ᵃ, kterziz nenie hoden ŠtítMus. 95 (z rz radováno z), kterzyz mistrovstvie dojde t. 38ᵇ a ŠtítJes. 28ᵃ, kterziż by neuhodl Comest 157ᵃ, host kterzyz s tebú bude t. 109ᵇ, niekterzy prorok t. 235ᵃ, w niekterzijch (hrobiech) Lobk. 17ᵃ, na ſedmerzych svátostech Brig. 176ᵃ, muz ſtarzy PassKlem. 117ᵇ, v jedněch ſtarzych knihách PassKapB. 2ᵇ, s ſtarzym ſadlem Chir. 88ᵃ; – Řím; – ritieř, řitieř, na př. svým rzityerzom AlxV. 1025, božie rzytyerzze PassKlem. 105ᵇ, všěm rzytyerzyem t., zástup rzytyerzſtwa t., mistr rzytyerzſky Pror. Jer. 52, 15, knieže rzytyerzſtwa t. 40, 2; – rýž a říž, z ryzow Mill. 96ᵃ a z rzyzow t. 78, ryzy a mlékem t. 107ᵇ a s rzyzi t. 111b; – Moric, Mořic; – Jericho, Jeřicho ŠtítBud. 174; – Kateřina; –

try a cizí tri změněno v tři; na př. tryzn- a třizn-, trzyzdn PassKlem. 69ᵇ, 169ᵃ, 170ᵃ a j., trzyzdnowan t. 122ᵃ, trzyzdnywſſe t. 201ᵃ, ztrzyznena t. 197ᵃ a j., trzyznili MamC. 121ᵃ, ztrzyznyl Pulk. 56ᵃ, jsú ztrzyzneny t. 56ᵇ, (bohové lidské) tělo trzieznije Alxp. 101; – strýc a stříc, má ſtrzyczye oba Mast. 404, dva ſtrzicze AlxV. 779, ani ſtrzycziew (pl. gen.) Ol. Num. 27, 21; – ostří m. ostrý, Oſtrzy (sg. nom. masc.) PassKlem. 188ᵃ; – patriarcha a patřiarcha, Jakuba patřiarchy Šach. 27; –

cizí dri, dry změno v dři; na př. driák, dřiák, drzyak RostlD. 90ᵇ, drzygak t. 91ᵃ; – cedryš, cedřiš, cedryſs Háj. herb. 29ᵃ, cedřiſs t.; –

pry a cizí pri změno v při; na př. pryč a přič, przycz AlxV. 555, 909 a j., Pulk. 41ᵃ, Otc. 11ᵃ a j.; – prysk- a přisk-, prziſkýrz Veleš., prziſkirziczie Ol. Gen. 43, 11, przyſſkyrzicze Mand. 7ᵇ, 58ᵇ, z té (hory) przyſfty sě studnice t. 55ᵃ. jeden prziſte Kat. 86 (aor., inf. prysknúti); – cypryš a cypřiš, cypris Boh. m. 22ᵃ, cypřiš Ben. Jg. a Us.; – primas a přimas, pana přimasa KolW. 93ᵃ; –

bry změněno v bři, břej, v brychati, krev z něho bryše Rokyc. Jg., a dial. břejchati Us. podkrk.; –

kry a cizí kri změněno v kři; na př. kry- a kři-, ſkrziti Tkadl. 45ᵃ, móž sě ſkrzity Mand. 60ᵇ, ſkrzyl si abscondisti Pror. Isa. 64, 7, byla[348]číslo strany tiskuſkrzyta Mat. 14, kterúž (šachtu) zakrzyly biechu RO1B. 7ᵇ, zakrzywſfe mu tvář Comest. 183ᵇ, ſkrzyſſy latibulum MamC, 111ᵃ; srov. pol. skryć a stpol. skrzyli ŽFlor. 141, 4; české krýti a kříti upomíná na stsl. kryti a kriti, ale rozdíl nemusí býti původu stejného; – ve skřidla, skřidlice, skřídl-, z pův. skry- Mikl. Etym. Wtb. 340, je změna česká ry-ri z doby předhistorické, tvrdé skrydl- nemá v historické češtině dokladu; – krist- a křist-, Ihezy (sic) crzifte KatBrn. 65, w gezy krzyſta t. 454, Iezy krzyſta Marg. 10, iezy crzifta t. 70, Iezy crziftu t. 131, iezi crziſtv t. 265; crziſſtobole (Kritobulos) AlxŠ. 8, 13; Krzystan TomZ. 1392 n. 93, Krzyſſtofor ROlC. 278ᵇ; anczykrzyſt ROlB. 24ᵃ; w zakrzyſty Pulk. 161ᵃ t. j. v-zakřistí (-tí tvrdé, nikoli -ťí), do zakřiſſty Háj. 255ᵇ (nom. Sakryſta neb kapla t. 341ᵃ), w zakřiſſtie t. 305ᵃ a j.; – kríž, kříž; – krida Btch. 429 (dol.- beč.) a křída. Us.; – křižmo lat. chrisma ř. χρίσμα; – krystal, křištál, křišťál, lat. crystallus, střhněm. kristal, krziſtal ŽWittb. 146, 17, ŽKlem. t., krziſſtal Ol. Sir. 43, 22, křiſſtáłu Br. Ezech. 1, 22, křiſſtáł t, 37, 16; –

hry změněno ve hři; na př. svoji sě psi hrziſte DalKřiž. 85, (liška) kleščě ohrzyzla DalC. 92, (saň) syna biskupova zahrzizla Pass. 238, neduh líce zhrzizl EvOl. 123ᵇ, wohrzyzeny exesus Lact. 62ᵃ, wohrzizek (ohryzek) t. 123ᵇ.

4. Někdy bývá také samohláskové r (r̥) změněno v ř; příklady mám jen z PassKlem. a jeden z Ol. Jest tu zejména změněno:

tr̥- v tř-; na př. musí trzpyety (m. trpěti) PassKlem. 129ᵃ, wytrzhl (m. vytrhl) t. 57ᵇ, na trzzyech (na třziech m. trziech) t. 146a; –

dr̥- v dř-; na př. v žaláři drzzan (dřžán m. držán) t. 102ᵃ; –

pr̥- v př-; na př. przſy (přsi m. prsi) t. 251ᵇ, 97ᵃ a j., przſt (přst m. prst) t. 98ᵇ, przſtem t. 261ᵃ a j., przwy (přvý m. prvý) t. 129ᵇ, przwe t. 196ᵃ; –

vr̥- ve vř-; na př. uwrzczy (uvřci m. uvrci) t. 96ᵇ, potwrzdyl (m. potvrdil) t. 147ᵇ, 204ᵇ; –

mr̥- v mř-, nesendeš ſmrzti non morieris Ol. 1. Reg. 20, 2; –

kr̥- v kř-; na př. krzmyl (m. krmil) PassKlem. 128ᵇ; –

hr̥- v hř-; na př. hrzdlu (m. hrdlu) t. 259ᵇ; –

sr̥- v sř-; na př. nevěrná ſrzdczye (m. srdcě) t. 169ᵃ; –

čr̥- v čř-; na př. czrzneho ptáka (m. črného) t. 127ᵇ, czrzt (m. črt) t.

r (ř) se sykavkou se mísí v ř.

268. Zejména:

a) r(ř)-s se mísí v ř. Doklady toho jsou:

slova domácí s -řk-, -řtv- z -rsk-, -rstv- (-řsk-, -řstv-); na př. mořký, morzki přievozník Pass. 481, morzke korábníky t. 338, morzke wody t. 487, jedni přievozníci morzczy t. 291, morzka řěka AlxV. 2174, hlubokost morzku[349]číslo strany tiskuŽSaf. 67, 23 a j.; – ciesařký, (v) cieſarzkey slavnosti Pass. 485, cieſarzkey hrózy Kat. v. 1658; – kacieřký, kacierzku vieru Pass. 406; – pecnářký, řemeslem pecnaržkym KolT. 54a (1626); – mlynářký, pořádku mlynaržkemu HořovA. 169ᵃ (1666); – dvořky (adv.), dworzky Pass. 358; – hospodářky (adv.), hoſpodarzky t. 333; – purgmistřtvie, purgmiſtrztwie KolA. 20ᵇ (1508), purgmiſtrztwij KolBB. 162ᵃ (1525) atd.; – o třt- a křt- z trъst-a krьst- v. § 270; –

slova přejatá oř ze střhněm. ors, – kurfiřt z něm. Kurfürst, – fořt, obřt, dial. leguř z rekurs (zbirov.) a j.

b) r-z a ř-z je smíšeno v ř: na twṙ m. na tvrz Lit. 1. Mach. 13, 51, bṙcie rósti m. brzcě t. Gen. 17, 16; dále v dial. uřnuć, uřli atp. BartD 111 (laš.) m. uř-zn- z uříznúti.

c) r(ř)-š se mísí v ř, v part. krščen, křčen. křťen atd., na př. krſſczzen Kruml. 183ᵃ, krzceni ſte Koř. 1. Kor 1, 13, krzczen bude Kat. 112, hned po krztieny Kruml. 417ᵃ, – ob. veřtat z něm. Wer(k)statt.

d) r-ž se mísí v ř – výjimkou a nebedlivostí – v příkladech: nýbř Beneš. Gramm. 45ᵇ (m. nýbrž), nýbř zawřený Blah. 281 (m. nýbrž zavržený), anobř Puch. 243ᵇ, tu řeholi dřeti Mart. 48ᵇ (m. držeti), co říšského dřeli t. 52ᵇ (m. drželi), dřijce Beneš. Gramm. 45ᵇ (m. držíce1, táhl na waytřne lidi Háj. 341ᵇ (m. vajtržné), v kněží nenasycená žádost své ſtṙeny vtělila Troj. 200ᵃ (m. strženi, medullas). Opáčně mýlil se Vodňanský a napsal Stržen manubrium Lact. 102ᵃ m. střen.

ř se rozkládá v rs.

269. Opakem ke smíšení rs v ř, vyloženému v § předešlém, vznikla i změna ř v rs ve slově chřtálek atp. Slovo to je přetvořeno z lat. cartilago křupka; znělo vlastně chrtálek, chrtalek Vocab. 175ᵇ; změnilo se ve chřtálek (v. § 267, 1); a z toho stalo se zvratnou analogií chrstálek, chrſtalek MamD. 305ᵇ, Lact. 31d a j. Rovněž tak chrstavka, chrſtawka in iunctura ossium RostlC. 33ᵃ.

trъst- a krьst-.

270. Slova česká z pův. trъst- a krьst- žádají povšimnutí zvláštního.

Z původního trъsti- je stč. trsti-, a z toho smíš. třti-; na př. sg. instr. trstí a třtí, trſtí HusPost. 11ᵃ a trzti zlatú Koř. Zjěv. 21, 16; subst. trstie a třtie, trſtye Pror. Isa. 35, 7, trztie Mill. 50ᵃ, trztye AlxV. 2027; trstina a třtina atp. Ale vedle toho píše se také často trzſt-: v hlavu jeho trzſli tepúce Hrad. 88ᵇ, na orudiech trzftienich Pror. Ol. Isa. 18, 2, moře trzſtiene Comest. 61ᵃ, Trzstie UrbR. 300, trzſtie Comest. 61ᵃ. Psaní toto může se vysvětlovati kontaminací: bylo trsti- a třti-, spojením obého vzniklo[350]číslo strany tiskutřsti-; ale podobnější zdá se mi býti výklad spodobou: r před sykavkou s spodobeno v sykavé ř, trsti změněno tím ve třsti- (srov. syrský-syřský atp. v § 266) a potom smíšeno ve třti.

Z bývalého krьst- je české subst. křest gen. krsta, křtu, sloveso krstíti, křtíti atd.; místo krst- bývá opět často křst-. Na př. krſeſt ŽKlem. 139ᵃ, krzta (t. j. krsta) AlxB. 6, 12, beze krzftu Štít. uč. 115ᵃ, přede krzſtem t. 111ᵇ, po krzſtu ZrcB. 1ᵃ, na kṙſtu HusPost. 159ᵇ, ke krztu ChelčP. 162ᵃ, o krztie Kat. 52, na krztie Otc. 24ᵇ, krztem Modl. 15ᵇ: krzſtydnyczy baptisterium Otc. 56ᵃ, krztidlnyce Veleš.; krſthini DalH. 30, krſtitele božieho Pass 275, krzſtytel Štít. uč. 116ᵇ, krftyl Pass. 344, t. 388, krzſtyl t. 372, krftijſſ Krist. 33ᵃ, krzftym Štít. uč. 115ᵃ atd. Psané křst- vysvětluje se opět jako třst- v příkladě předešlém, a kromě toho působila zde také analogie, aby se místo krst- psalo křst-, podle nom. křest.

ř se mění v ž, š.

271. Vedle řebro, psl. rebro, rzebro Vít. 92ᵃ, Nom. 70ᵃ a j. je stč. i nč. žebro, zebro Rozk. 1980, Nom. 67ᵇ a j., ř změněno v ž; – táž změna je v žebřík, žebříček, žebřina, ze řebř-, zebrzyna Nom. 68ᵇ, Rozk. 2853; – dále v řežáb, řežábek, řežabí z řeřáb atd., Lact. a RZvíř. Jg.; – neškuli chod. 45 a doudl. Kotsm. 19 z neřku-li; – jakoška BartD. 35 (alenk.) z -jakořka: – doudl. pšíšera Kotsm. 19, dolnobeč. pšéšera Btch. 430 z příšera; – v dial. žížnivý glühend, žížnivý uhel Jg., žížnivé železo Us., m. žířn-, doudl. žirnej = řeřavý Kotsm. 19, z koř. ger-, matením s ob. žížnivý sitiens.

Naopak bývá ž, š změněno v ř, v. §§441 a 446.

r se mění v l.

272. Když slovo přejaté má nebo mělo by míti dvě r (nebo r a ř), tedy jedno někdy se vynechává (o tom v. § 275 b), někdy se mění v l, a to většinou první, někdy druhé. Příklady toho jsou: alcipřěst, alcpřěst, z archipresbyter, střhněm. erzepriester, alciprzyeſt Nom. 66ᵇ, alczyprzyeſt Pass. 587, alczprzieſtem t. 71; – alkýř v. arkýř ze střhněm. ärker; – blamor m. mramor BartD. 62 (valašsk.); – falář chod. 45 v. farář; – folír m. furýr, fourier, folir Selsk. 1763; – mor. Flidrišek z něm. Friedrich; – koliandr lat. coriandrum (rostl.), coliandr RostlF. 11a a j.; – korhel zlin. 75 z něm. Chorherr; – kornifel lat. cornifer; – kulír, tulír v. kurýr, tulir Selsk. 1263; – kulirovat Us. v. kurirovat; – kylisar Btch. 429 v. kyrysar; – Landiburk Selsk. 1763 m. Brandenburg; – lebarbora BartD. 63 (valašsk.) v. rebarbora, lat. rheb-; – lejthar v. rejthar, něm. Reiter; – lejstra, lejstřík Šemb. 17 (domažl.) a j, léstro, léstřék Btch. 429, z lat. registrum, registra; – legrace Selsk. 1763, Us., legraca[351]číslo strany tiskuBtch. 429, z recreatio; – legrut Us., legruta Selsk. 1763, lekruta chod. 45, podkrk 52, v. rekruta; – levír Šemb. 17 (domažl.) a j., levírník BartD. 63 (valašsk.), v. revír, Revier; – lichtář Selsk. 1538, BartD. 63 (valašsk.), chod. 45 aj., v. richtář, sthněm. rihtâri; – lormejstr Wint. 529 v. rormejstr, rormagister (kdo měl roury vodní na starosti); – lourní kolo t. 528 m. rourní (při rourách vodních); – lourník t. 529 v. rourník (kdo měl roury vodní na starosti); – malkrabina, malkrabina (t. role) Btch. 429, z markrab-; – Markléta, Marklétu HusPost. 159ᵃ, markletu Pulk. 152ᵇ, lat. Margareta; – mulař Šemb. 58 (opavsk.) m. murař, něm. mûrære, Maurer; – palagraf BartD. 63 (valašsk.), m. paragraf; – peltram ApatFr. 71ᵃ a j., v. pertram, lat. pyrethrum (rostl.); – planéř Wint. 512 (z r. 1535 a 1586), planýř t. 511 (z r. 1536), v. pranéř, pranýř, střhněm. pranger; – plunýř Wint. 529 a 721, v. prunéř, prunýř (kdo měl studnice na starosti), něm. Brunnen-; – polbír. z něm. Barbier, toto z franc. barbier, střlat. barbarius; – pulkrábek (příjm.), z purkrabí; – pulmistr, z pur(k)mistr, srov. pol. burmistrz; – ročál (ryba) z něm. Rotschär Matz. Ciz. sl. 295; – rula BartD. 63 (valašsk.) a Šemb. 60 (opavsk.) m. rura, roura; –dále flaktura z fraktura, flater z frater, flizér z friseur, lanfaléř z Landfahrer, leguř (zbirov.) z rekurs, lubrika z rubrica, Peltrám z Bertrand a j., v. Listy filol. 1893, 466. Srov. hluž. klamaŕ z něm. Kramer Mucke 189, pol. Małgorzata z Margareta, mrus. licarь m. ricarь (z Ritter), limarь (z něm. Riemer), lendarь (z Arendar), malьmur (z Marmor) a j., Ogon. Stud. 70; muljar Verchr. 55 (lemk.); strus. Merkulъ m. Merkurь, fevralь a fevlarь lat. februarius Sobol. Lekc. 97; stsl. Gligorê m. Grigor- Mikl. I3, 212; atd.

Několik takových příkladů je také v slovích domácích. Zejména: křepel, křepelka, slc. a srbch. prepelica, vedle rus. pereperь, bulh. prêperica, pol. przepiora. z *perper- Mikl. Et. Wtb. 243; – koloře, kolodře (z kolozdře, a to z kolozře), stč. korozřě, korozrzye Rozk. 1228 (druh hrušek); srov. dial. pol. skolejrzak, orzech rychły, ze *skoro-źrzak = skoro, rychle uzrávající Malin. wyr. 60, mrus. skolozdrij vedle skorozdrij = rychle zrající Ogon. Stud. 70; – dial. pliskýř, pliskyřica BartD. 14 (zlin.), pliskéř Btch. 429 (dolnobeč.), slc. pluzgier, č. pryskýř; – doudl. stříblo Kotsm. 19 č. stříbro, srov. hluž. slěbro a dluž. slabro, slobro, a také srěblo srjoblo vedle srjebro Mucke 189.

Jiné změny souhlásky r.

273. 1) rl se mění v dl. Změna ta je v slovích dialektických Kadlík m. Karlík, pedlík m. perlík, vedliba z velryba, přesmyknutého ve verliba Šemb. 22 (středočesk.); odľáb z něm. Urlaub, odľábnik, škadłop ze škralúp přesmyknutého ve škarlúp Btch. 429 (dolnobeč.), škaďłup BartD. 92 (keleck.). Podobá se, že do rl vsulo se d, srov. perla. dial. Perdla, a z rdl se zas odsulo r; tedy postupem: rl-rdl-dl.

[352]číslo strany tisku2) Slova onomatopojického původu mívají střídavě r a u, a také l, podle různého pojetí onomatopojického; a podobné i slova jiná. Na př. brbłat a bubłat, mrmłat a mumłat, drdłat a dudłat BartD. 14, krbaňa (střep), kubaňa a głbaňa t. (zlin.) a 224 (val.), krbík, kubík a kłbík (nádoba na brousek) t. 14, frňák a fuňák t. 109 (lašsk.) atp.

Cizí r.

274. V slovích přejatých cizí r většinou zůstává; na př. rek střhněm. recke sthněm. reccho, – ritieř střhněm. rîtære, – varhany lat. organa (pl.), – rada ze stdolněm. râd Uhlenb., – rúta nč. routa ze sthněm. rûta t., – rakev z ork-, got. arka t., – čirý pol. szczyry a rus. ščiryj z got. skeirs t., atd.

Mnohdy však bývá změněno v ř podle pravidel v češtině platných; na př. řehole z lat. regula, – ředkev ze sthněm. retich (a toto z lat. radix), – křižmo z chrisma, – křist-, Krzyſſtofor ROlC. 278ᵇ, anczykrzyſt ROlB. 24ᵃ, krziſtal ŽWittb. 146, 17 (příklady hojnější pro ři za cizí ri v. v § 267) atd.

Změna mimořádná r v ř je v biřmovati z lat. firmare, Heřman z něm. Herman a dial. řmení (rmen) BartD. 63 (val.) z lat. romana; heřmánek utvořeno prostonárodní etymologií ze rmen a Heřman: ze jména rostliny romana, chamomilla romana Jg., vzniklo rmen, rmenek, a z toho pak heřmánek.

Substantiva s koncovkou -r (masc.) přejímají se do češtiny podle pravidla obecně platného (srov. Sidon a Sidoň, Betlém gen. Betléma a Betlémě) dílem do třídy kmenů tvrdých, na př. mistr gen. mistra, Lazar gen. Lazara atd.; – dílem mezi příslušné kmeny měkké a je tu tedy změna zároveň kmenoslovná, na př. mistř vedle mistr, k mému myſtrzy Mast. 67, myſtrzy svému Kat. 118, – Assuř lat. Assur, Aſurz Pror. Isa. 30, 31, – ciesař lat. Caesar, Julius Ciesař VšehJ. 415, nč. císař, – Lazař vedle Lazar, lat. Lazarus, lazarzie Hrad. 33ᵃ, – Tyř lat. Tyrus, do tyrze AlxV. 1176, – Tríř něm. Trier, do města trirzie Pass. 330, – papieř vedle papier nč. papír, ze střhněm. papier (a toto z franc. papier), papierz Boh. 26ᵃ, v. papír, – cinobř vedle cinobr, czinobrz LékB. 222ᵃ, cynobrž Puch. 16ᵃ, – pepř střhněm. pfëffer lat. piper, – klášteř vedle klášter, klaſſterz Přib. 21, do klaſſterze t., klaſſterzow EvOl. 334.

r se přisouvá a odsouvá.

275. a) Přisuto jest r ve rmut- za starší mut-, na př. stč. člověk muty sě ŽKlem. 38, 7, nemut sě proto Hrad. 128ᵃ, zamutek ŽWittb. 141, 3, zamuczen budu t. 12, 6 atd., nč. rmut (subst.), rmoutiti se, zármutek; doklady nejstarší se rmut- jsou z poč. stol. XV zarmucenye Ol. Est. 11, 5, zarmuczenye Kruml. 383ᵇ; v XV a XVI stol. jest oboje v užívání, zamutek ChelčP. 6ᵇ a zarmuczenij t. 175ᵃ, zamuczowali t. 7ᵇ a rmutiti se t. 124ᵇ, zamucen Háj. 252ᵇ a zarmucen t. 254ᵃ, zámutku Br. Jer. 8, 18, zámutkem[353]číslo strany tiskut. Ezech. 23, 33, a rmautiti t. Jer. 31, 12, zarmucovali t. Isa. 63, 10; pak ovládá rmut-.

Přisuto jest dále r v rdousiti proti dusiti; za rdousiti bývá také hrdousiti, ztemněním chrtousiti; – v lašském kružel, kruželka BartD. 110 m. kužel-, mylným odvozováním od kruh; – v doudl. jertel Kotsm. 14 m. jetel; – v prostranky Us., Btch. 430, m. postranky; – v herzký a hersky Šemb. 31 a 60 (opavsk.) m. hezký, snad podle něm. herr-; – v dial. kortouč m. kotouč.

b) Odsuto jest r v několika slovích přejatých která by měla míti dvě r (sr. § 272 a § 287 č. 11); slova taková jsou: dial. bandoř, bandora v. brambor, z něm. Brandeburg, – moždíř slc. mažiar sthněm. morsâri, – tanistra z Tornister – mašírovat Us. z něm. marschieren, – execírovat Us. z exerc-, – fedrovati něm. fördern střhněm. fürdern (ale také fudern, fuodern), – puškvorec z něm. Brustwurz, – Bedřich z Friedrich, – Kedruta VšehK. 25ᵇ z Gertrud, – Marketa z Margareta, – Štemberk VšehJ. 30 ze Sternberk.

Za nynější jm. míst Chabry psáno de Chraber TomZ. 1433 n. 284, Chraber r. 1352, 1367 a 1405 v Tom. Reg. Decimarum 47, Chyraber t. 1369, vedle Chabr t. 1399 st. 4 b. a Chaber UrbE. 220, 226; r odsuto vlivem chab-, chabý, ochabnouti, ochabiti.

Dále jest r, ř odsuto ve stč. složeninách tichoviet Prešp. 152, vodoviet t. 140 m. -vietr, srov. dunovietr SlovKlem. 2ᵇ; – v hofmiſt KolB. 123a (1499), vormayſt t. 75ᵇ (1497) atp. m. -mistr; – v dial. tuť Kotsm. 15 m. rtuť, vezmi tutie LékA. 52a, vezmi Tutij Háj. herb. 306a, s Tutij t. 44a atd., m. rtut, rtuť; – ve zlin. žídlo BartD. 16 m. žřídlo; – a v laš. za BartD. 111 m. rza (= rez. stč. rzě, bez přehlásky rza); – účej m. úrčej (uřknutí).

l, ł, ľ.

276. V češtině byly kdysi – v době předhistorické – hlásky l-ové tři: střední l, tvrdé ł a měkké ľ. Na př. stč. chváła, chváliti, chváľen. Později je z toho l dvoje, tvrdé ł a netvrdé l, na př. chváła a chváliti, chválen. A na konec l jen jedno: chvála, chváliti, chválen. Srov. § 280.

Znění středního l udrželo se dosud, na př. chváliti, zelený; – tvrdé ł znělo jako polské ł, viz popis toho článkování v § 279; – a měkké ľ jest = lj t. j. l s mírným příhlasem jotovým.

Hlásky tyto píší se

dílem bez rozdílu měkkosti literami l, na př. chwala AlxB. 3,

11, chwaliti ŽWittb. 21, 23, chwalen t. 9, 3 (24), – nebo ll, na př. llabut MVerb., alle Brig. 28, gmyella Hrad. 71a, wyplanull AlxM. 2 2, zapomanull t. 2, 3, probawill t. 2, 6, wyprawyll t. 2, 7 a j., zpalyll AlxŠ. 4, 15, ktož [354]číslo strany tiskusllyssye List. Vrat. 1371, pllnu t., neprzall t., chtiell t. 1404, slibill t., byll t., prziekazell t. a j. (ll nejčastěji za ł); –

dílem s rozdílem měkkosti, a to dvojako:

jednak znamená se l (netvrdé) spřežkou li, ly, na př. zemdlyegy všickni údi AlxV. 1794 (jediný příklad v Alx.); mnozí modlie sě BrigF. 42; Poſliete impt. Koř. Dan. 13, 29; w kaplie Mand. 4ᵃ; v takéj chwalie Mill. 39ᵃ, weselie a milie adv. Křiž. 273 a j.; celie adv. Baw. 208, milie t. 56, w tielie t., w tom bidlie t. 213, we mdle sylie t. 56, dwie prostieradlie t. 208; naliezli gſme Perw. Otč. (list. českopolské XV–XVI stol.) 8, naliezen t. 10, lieſy t. 7, lieſuow t. 10, w lieſiech t. 10 a j., alie t. 8 a j., stalye a zachowalie t. 57 atd.; alye, dalyeko v tiscích slc. z r. 1752 a 1886 Pastrn. 7; – některý písař píše netvrdé l literou l̇, touž, která v pravopise Husově znamená tvrdé ł; tak ve VšehK. (1515) psáno naal̇ezem 46ᵇ, naal̇ezu t., prodl̇eewage 55ᵃ, przijl̇eżij 218ᵇ, l̇epſſieho 290ᵇ, rozdiel̇eneho 139ᵃ, myſſl̇enije 225ᵃ, kral̇e 91ᵃ, nediel̇e 99ᵃ, obvwatel̇ee 91ᵃ, naaſil̇ee 47ᵇ, podl̇ee praaw 258ᵇ, wedl̇ee wuol̇e 159ᵃ, daal̇e 289ᵃ atd.; naopak psáno tu ł zase z pravidla literou l, málo 3ᵇ, żaloba 30a, nebyla t., klaſti 237ᵃ, umluwa t. 119ᵇ atd., velmi zřídka a patrně jen omylem literou l̇, ċl̇owieka 89ᵃ, sml̇uwy 100ᵇ; jiný takový rkp jest KřižB. (z r. 1520), kdež psáno dal̇eko 78ᵃ, daal̇e 75ᵃ, wuol̇e 86ᵇ, chwijl̇e 93ᵃ, l̇eetho 92ᵇ, koſſil̇ku 93ᵃ, pl̇ṅiti 82a atd.; –

jednak znamená se ł (tvrdé) literou l̇ (l s tečkou) a l (= l švabachové s obloučkem nahoře v pravo, „zavřené“); literu l̇ uvedl Hus, z ní pak jest l v pravopise bratrském, v. § 8; na př. žena lál̇a mulier maledixit Hus. Orthogr. 180. l’aň Br. Job. 39, 1, l'yſý t. 4. Král. 2, 3. –

Rozvoj hlásek l, ł a ľ.

277. Původně bylo ve slovanštině jenom střední, neutrální l. Jako v kořenných slabikách nes- a nos-, rek- a rok- atp. je jen samohláska změněna (stupňována) a souhláska je stejná, tak bývalo také stejné l v leg- a log-, plet- a plot-, lenk- a lonk- atd.; rozdíl, který se tu později vidí v ležeti a obłoha, plésti a płot, léceti a łuk atd., jest tedy původu pozdějšího.

K střednímu l přibylo časem tvrdé ł a měkké ľ.

Tvrdé ł vyvinulo se assimilací, když ' následovaly samohlásky a, o, u, y, ą, ъ: v slabice la spodobilo se l- (střední) k -a a stalo se ła, a rovněž tak změnilo se lo, lu, ly, lą, lъ v ło, łu, ły, łą, łъ. Změna tato provedena jest v některých jazycích slovanských pravidelně, vznik její sahá do doby předhistorcké.

Měkké ľ vzniklo v době praslovanské, vesměs ze staršího lj, na př. vóľa z volja, poľe z po´jo, ľud z ljud- atd., v. § 237; v slovanštině historické je dílem zachováno, dílem splynulo se středním l.

[355]číslo strany tiskuRozdílné ł, l, ľ je v některých případech na stejných místech, jako t, ť, c nebo d, ď, z, a je tu tedy poměr ł : l : ľ = t : ť : c = d : ď : z, na př. chváła : chvá/iti : chváľen = ztráta : ztraťiti : ztracen = rada : raďiti : razen; ale před e (pův.) a -b je proti střednímu l tvrdé t, d, na př. sg. vok. orle a hade, nom. hól a kost.

278. V historické češtině jest l dvoje, tvrdé a netvrdé; dotvrzeni toho viz v § následujícím.

1. Tvrdé ł je pravidlem v slabikách bývalých s -a, -o, -u, -y, -ą, -ъ a co z nich do češtiny se vyvinulo; tedy na př. v nom. chváła (z -la), vok. chváło (z -lo), słuha (z -lu-), gen. chváły (z -ly), akk. chváłu (z -lą). pl. gen. chvał (z -lъ), adjekt. małá (z -laja), małé (z -loje) atd.

2. Netvrdé l je pravidlem v případech ostatních: na př. v inf. chváliti (z -liti) a part. chválen (z -ľen). Jest tedy střídnicí za bývalé l střední (chváliti) a zároveň za ľ měkké (chváľen-) a vzniklo splynutím těchto dvou hlásek v jednu.

Případy, ve kterých české netvrdé I je střídnicí za býv. střední l a ve kterých za býv. měkké ľ, jsou:

a) za střední l je v slabikách s -e (původním), -ê, -ę, -i, -ь a co se z nich do češtiny vyvinulo; na př. v slovích ležeti stč. ležěti a ležati (z le-), sg. dat. lok. chvále (z -lê), mléko (z -lê-), part. chvále, chválíc- stč. chváléc- (z –lę?, tele plur. telata (z –lę), chváliti (z -li-), chválíš (z -líšь), lest gen. lsti (z lь-), hůl stč. hól (z -lь), nom. akk. obilí stč. obilé (z -lьje), gen. obilí stč. obilé nepřehlas. obilá (z -lьja), dat. obilí stč. obilú (z -lьju), želíš stč. želéš (z -lêješь) atd.; –

b) střídnicí pak za bývalé měkké ľ je české netvrdé l v případech vyčtených v § 262 a j. (při změně rj a j.), totiž:

v některých slabikách kořenných, na př. líbiti stč. ľúbiti z ljub-, lid stč. ľud z ljud- a j.; –

v kmenových koncovkách některých substantiv vzorů oráč, moře, dušě; na př. přítel stč. prieteľ z -teljь, – vůle stč. vóľa z volja, – pole stč. poľe z polje; –

v adjektivech -ľ, na př. Litomyšl stč. Ľutomyšľ z -mysljь; –

v substantivech s příponou -jan-, na př. Polan stč. Poľan- z poljan-, Kožlany Us. z koz(ь)l-jan-; –

v komparativech (a superlat.) s příponou -jьs-, na př. další stč. daľší z daljьs-, adverb. dále stč. dáľe z daljes-; –

v praes. indik. 1. sg. sloves třídy III. 2, na př. stč. veľu z velją; –

v praes. indik. 1. sg. sloves tř. IV, na př. stč. děľu, myšľu z dêlą, myšľą, a toto z dêlja, myslją; –

v part. -nъ týchže sloves, na př. dělen, myšlen, stč. děľen-, myšľen-, z dêljenъ, mysljenъ; –

[356]číslo strany tiskuv slovesích třídy V. 1ᵇ, na př. nč. -díleti, -mýšleti stč. -dielati, -mýšlati z -dêljati, -mysljati, – ve všech tvarech; –

v tvarech praesentních (kromě imperfekta) sloves třídy V. 2, na př. stč. praes. steľu, steľeš atd., impt. steľ(i), part. steľe, steľúc, ze stelj-.

Za bývalé troje ł, l, ľ má tedy historická čeština hlásky tyto jen dvě, a to stalo se tím, že bývalé střední l a měkké ľ splynuly v jedno. Splynutí toto pak tím nastalo, že znění ľ t. j. lj zaniklo a místo něho střední l se vyslovovalo.

Jest ještě otázka, jak dlouho ľ se drželo. Odpovědi dobýváme následující úvahou. Splynutí ľ s l, t. j. zaniknutí ľ v l, zajisté není od prvopočátku; neboť kdyby tak bylo, kdyby ľ ve vóľa hned od prvopočátku bylo znělo jako l ve chvála, tedy bylo by se vóľa-vóla dále změnilo ve vóła, jako se pův. chvála změnilo ve chváła, a měli bychom nč. vůla. Nastalo tedy splynutí ľ s l až někdy v době pozdější. Tu pak mohlo by se zdáti, že ľ trvalo ještě za přehlásky a, u v ě, i, tedy v době od stol. XII do poč. XIV, ano tuto přehlásku způsobilo; proti tomu je však připomenouti, že také netvrdé l, které na místo bývalého ľ bylo vstoupilo, mohlo míti moc přehlasovací. Ještě by se mohlo uvésti stč. psaní liu-, lyu-, na př. liud AlxM. 4, 11, lyud DalC. 18 atd. jako svědectví, že původní ľ se drželo až do XIV stol.; ale tu zase jest odpověděti, že jotace v slabikách měkkých s -u vzniká podružně, za starší dušu je později dušiu, a tak jest i psané liu-, lyu- vykládati. Když pak všecko shrneme a když také povážíme, že též srbština lužická a polština na dvojím l přestávají, totiž na ł a l, tedy nakloníme se zajisté k výkladu, že také v historické češtině jest jen ł a l, že tedy bývalé ľ měkké a l střední splynulo v jedno již v době předhistorické.

279. Dotvrzeno máme dvoje l v češtině doby minulé i také v době přítomné.

Pro dobu minulou máme dlouhou řadu svědectví, jimiž theoretikové i praktikové nás poučují, že vedle netvrdého l bývalo také pravidelné – t. j. v mezích svého pravidla oprávněné – tvrdé ł. Některá z nich zde se uvádějí.

Nejstarší bezpečné a spolu velmi zřetelné jest několikeré svědectví Husovo, jež zde pro důležitost věci úplně klademe. Hus učí článkovati l a ł (l̇) a praví: „Unde sciendum, quod l generatur apponendo linguam ad superius palatum sive dentes aequaliter tenendo, seu inferiores extra protendendo, vel e contra; sed l̇ generatur linguam in fine sub dentibus ponendo et superiores dentes ultra inferiores protendendo. Item sciendum, quod Graeci non habent l, sed l̇, et vocatur apud eos lambda; e contrario vero Slovani (t. j. Slováci) non habent l̇, sed l, unde more Teutonicorum dicunt milí pane, ubi nos dicimus milý pane. Ambae autem istae literae ponuntur circa vocales singulas tam in principio, quam in medio et in[357]číslo strany tiskufine; sed l rarius circa a quam l̇, quia statim sonaret parvum i. Habenda est ergo tanta differentia. Unde volutio sic scribitur: val̇, scilicet cum puncto, sed volve sic: val. Item mulier maledixit sic scribitur: żena l̇ál̇a“ etc. (Hus. Orth. 180). Předtím mluvě o y praví Hus také: „Qui ergo vult bene loqui bohemice, quia valde saepe occurit illa litera y, discat eam formare ponendo principium linguae sub inferioribus dentibus et in medio elevando linguam per modum circuli; et simili modo formabit l̇ et poterit dicere l̇yko, ml̇yn“ etc. (t. 179 sl.). Ve Výkladu na desatero přikázaní pak píše: „Jakož Neemiáš slyšav, ano dietky židovské mluvie odpolu azotsky a neumějí židovsky a proto je mrskal a bil, též nynie hodni by byli mrskánie Pražené i jiní Čechové, jenž mluvie odpoly česky a odpoly německy řiekajíc tobolka za tobol̇ka, liko za l̇yko“ atd. (HusE. 1, 133 a Slav. Bibl. II, 187). Svědectví Husova, napsaná na počátku stol. XV, platí ovšem také pro stol XIV, v němž Hus vyrostl a nářečí své si osvojil. – Hus ovšem tak i psával; na př. ve výkladu desatera přikázaní: zwl̇aſtie, z zl̇oſti, neproml̇uwiṡ, vſtavil atd. (Slav. Bibl. II, 194 – 195). Také v OtcB. (z 1. pol. stol. XV) psáno často l̇; na př. vmyl̇ 47ᵇ, vſtawil̇ t., ſl̇uziti t., pl̇atiti 48ᵃ, ſpol̇u t., ſwietl̇o t., diabel̇ zl̇oſtny t. atd. Ale celkem psaní l̇ málo se ujalo. – V HrubPetr. (tišt. 1501) jest l a ł, ale mateno, zvláště před e. Na př. hłedieti 53ᵃ, w łetienij 32ᵃ, ſmyſſłenee 51ᵇ, ſtworzytełe 52ᵇ; tielem 50ᵇ; myſł 39ᵇ; wełmi 53ᵇ a welmi 15ᵇ. – V Ben. (tišt. 1506) je l a ł bez rozdílu, na př. toliko Jos. 7 a toliko t. 1, młuwil t. 1, ſpáłiti t. 6, flyſſałi gsme t. 2 atd. – V rkp. Lobk. (z r. 1515) psáno l jen jedno. – V rkp. VšehK. (1515) psáno l a l̇, třeba že v platnosti opačné, jak připomenuto a doloženo v § 276. – V rkp. KřižB. (1520) též tak, v. § týž. – V ChelčP. (tišť. 1522) jsou litery l a ł, ale kladou se bez pravidla: na př. prziſſel 2ᵃ a prziſſeł 50ᵃ, Apoſſtole 2ᵃ a Apoſſtołe t., ſlawu 2ᵃ a łid 50ᵃ, ałe 2ᵃ, aby nehłedałi 2ᵃ atd. – R. 1533 dotýkají se Optát a Gzel ve své grammatice také rozdílu mezi l a ł; praví, že l „v svém zvuku někdy tence se béře“, jako ve slovích lenochu, lépe a j., někdy pak „hrubě“, jako v blecha lež, klam. – V Háj. (1541) jest l jen jedno. – V kancionále Litomyšleském (tišt. 1542) podle Blah. 40 šetřeno rozdílu mezi ł a l pilně. – Taktéž v kanc. Šamotulském (1561). – Pref. (z téhož roku) a Háj. herb. (z r. 1562) mají l jen jedno. – Blahoslav ve své grammatice (1571) str. 40 dotýká se uvedeného výkladu Optátova a odporoučí rozdíl mezi ł a l; tvrdé ł podle něho vyslovováno „tłustším zvukem“ a netvrdé l mělo „tenší hłahoł“; připomíná, že „někteří staří písaři“ liteře tvrdého ł „oblauček přidávali“ ; a poznamenává na str. 348, že nedbáním rozdílného ł, l někdy se matou slova rozdílného významu, na př. uhel carbo a uheł angulus, wyplinuli exspuerunt a wypłinuli enatarunt. – VelKal. (1578) má jen jedno l. – V bibli Kralické (1579 – 1593) je rozdíl mezi ł a l nejpravidelnější, v. § 281. – Nudož. (1603) 8ᵃ po[358]číslo strany tiskuznamenal, že Bohemi maiori ex parte ł non habent; ut illi (t. Slavi, Slováci) r durum ubique sonant, ita isti l molle. – V Harantově Putování (1608) jest ł a l. – Drachovský (1660) rozeznává v textě l a ł, ačkoli má v tom dosti chyb, na př. kaudeł 20, huł 20, ſpaſyteł 42, kazateł 42 oſel 42 atd.; theoreticky pak soudí o rozdílu l a ł, že je to satis superstitiosa observatio (str. 153). – Šteyer v Žáčku (1668) učí na str. 7 – 13 podle bible Kral., kdy se má psáti l („otevřeně“) a ł („zavřené"). – Rosa (1672) rozeznává theoreticky ł a l, ale píše namnoze nedůsledně, na př. sůł, oceł 50, kráł, kráłe 81, słowka i slowka 395 atd., jenom v slabikách li a ły je bezpečen. – Dolež. (1746) str. 3 poznamenává že Slováci liší ł a l, Čechové nikoli. – Tomsa (Sprachl. 1782) učí, že l v li zní mírněji než v ly str. 9, a poznamenává na str. 25, že rozdílného l (otevřeného) a ł (zavřeného) není potřebí. – Pelzel (1798) má však rozdíl ten proveden pečlivě a důsledně. – Nejedlý (1304, str. 18 a j.) zmiňuje se o bývalém rozdílu mezi l a ł, ale dokládá, že ho již není. – Památné příběhy hraběte Beňovského (1808), napsané Slovákem Čerňanským, jsou podle Šembery (Lit.2 112) poslední česká kniha s l a ł. – Dobr.1 (1809) píše ł, jen když chce rozdíl vytknouti, na př. złý duch a zlí duchové str. 272 atd., srov. též t. 5; Dobr.2 (1819) má jen l. – Tham (Neueste Methode 1811, str. 14 – 20) obšírně učí rozeznávati l a ł. – Spisy pozdější přestávají na jediném l. –

To jsou svědectví některá stran tvrdého ł a netvrdého l v době minulé. V době přítomné má se věc, jak následuje.

V jazyku spisovném jest jednostejné l; ł a l splynuly v jedno, tvrdé ł totiž zaniklo a nahradilo se netvrdým l.

V nářečích obecných jsou tu důležité rozdíly.

V Čechách je pravidlem jen l. Bývalé tvrdé ł zaniklo až na nepatrné zbytky. V Podkrkonoší říká se totiž místy chłap, ČČMus. 1864, 52, volał (sic) Šemb. 31; v nářečí chodském jest ł v bul (byl), a zní tu tvrději také l slabikotvorné než souhláskové, chod. 33 a 44; v nářečí doudlebském je šeu, dau, viděu atp. Kotsm. 20, což ukazuje k staršímu šeł, dał, viděł atp.; v nářečí severovýchodním praví se vrdlouhat, naužici, spoutnout, což předpokládá býv. v-hrdło-łháti, na-łžici. spohłtnouti. Všude jinde v Čechách ł zaniklo a nahrazeno jest netvrdým l. Působením pak nářečí českých (západních) proniklo jednostejné, netvrdé l také v češtině spisovné.

Na Moravě a v Slezsku. Tu jen nářečí západomoravské má jednostejné, střední l, jako je pravidlem v Čechách. Všude jinde rozeznává se l dvoje; na př. uheł angulus a uhel carbo BartD. 6 (zlin.), łež mendacium a impt. lež t., łat (láti) a lať (líti) t. 98 (lašsk.) atd. Za ł bývá místy u (daua m. dała), a za l bývá ľ (vok. orľe m. orle); to však jsou rozdíly podružné, srov. § následující.

[359]číslo strany tiskuNa Slovensku jest tvrdé ł a vedle něho dílem měkké ľ, dílem střední l; rozdíl mezi ľ a l je však opět jen podružný, oboje jest jen různé vyslovování netvrdého l. Měkké ľ je v nářečí spisovném (turčanském) a je za býv. měkké ľ i střední l; střední l je v nář. liptovském, též za býv. ľ i l. V pravopise nářečí spisovného znamená se ľ na konci slova, před souhláskou a před samohláskou širokou; před e a i neznamená se, psané le a li je vždv měkké, psané la, lo, lu, ly a koncové -l tvrdé. Tvrdé ł se mění místy v u, v. doleji.

280. Z §§ předcházejících (277 – 279) vyplývá o rozvoji hlásek l, ł, ľ následující úhrn: původně bylo jen l střední; k němu přibylo měkké ľ již v době psl., vzniklé z původního lj, a přibylo v době předhistorické tvrdé ł, vzniklé v slabikách la, lo, lu, ly, lą, lъ; časem splývá ľ a l a čeština historická má jen ł tvrdé a l netvrdé; l netvrdé má snad i moc přehlasovací a patří do druhu souhlásek měkkých, třeba že nezní jako ľ; dalším během času splývá také tvrdé ł s netvrdým l, a jest pak jen jedno l, netvrdé; ok. r. 1400 je v nářečí Husovu tvrdé ł, a v nářečí pražském (středočeském) je touž dobou jen jedno l (netvrdé, střední); věta, která by byla měla zníti „słyšěli jste vóli mú“ (s ł, l a ľ) zněla v nářečí Husovu „słyšeli jste vóli mú“ (jen ł a l), a v nářečí pražském „slyšeli jste vóli mú“ (jen l); úpadek během času pokračuje, zvláště v Čechách; z textů vzniklých tu v době té málokterý má ł a l, v knihách tištěných, které ł a l mají, je místo pravidla zmatek, a kde pravidla šetřeno, může to býti přičiněním korrektorův; za Nudožerského (1603) bylo ł v Čechách většinou – „maiori ex parte – již zaniklo, Doležal (1746) ho nezná, a v době nynější jsou po něm stopy pranepatrné ; výklady, jež theoretikové (Pelzel, Tham) na sklonku předešlého a na začátku nynějšího století o ł podávají, nejsou ovšem svědectvím, že by ł tehdáž ještě bylo v Čechách žilo; úpadek šel od západu k východu a zasáhl také Moravu; ale tu pronikl jen v nářečí západním, Šemb. 40; v ostatních nářečích moravských jakož i v Slezsku a na Slovensku udrželo se ł (nebo jeho střídnice u, v, obalením) dosud a vyskytuje se tu pravidelně na místech náležitých.

Nářečí, která dvojí l zachovala, neliší je všude stejně. Tvrdé ł má někde znění více, někde méně „drsné a temné“ (srov. Btch. 415), t. j. hrdelné, někde pak až retné (= u, v, v. obalování § 283), a netvrdé zní zase jinde až měkce (= ľ). Na př. v nářečí záhorském buato m. błáto, šeu m. šeł atd. BartD. 28, a v nářečí dolnobečevském poľe, vok. Pavľe, oľé (olej) Btch. 414 a 417, v hrozenk. chljéb, mljéko BartD. 40, z plěnky na plěku Suš. 457, slc. soľ, dalyeko Pastrn. 7 (z tisku r. 1752), alye t. (1886). Jaký tu v případech jednotlivých bývá vzájemný poměr mezi zněním ł a l, není v popisích dialektů dostatečně konstatováno; v nářečích lužicko-srbských zní l měkce (= lj) v krajích, kde tvrdé ł zůstává, a zní l středně (bez jotového příhlasu), kde ł se vyslovuje retně (= u, v) Mucke 168,[360]číslo strany tiskua stejný vzájemný poměr je dosvědčen v některých nářečích českých, zejména v dolnobečevském a ve spisovném slc., a je bezpochyby také jinde.

Jde ještě o to, jak chceme ł a l psáti. V dokladech píšeme tak, jak je psáno v pramenech. Na př. ł: l̇ál̇a maledixit HusOrth. 180, łaň Br. Job. 39, 1 atd.; l: adverb. celie Baw. 208, v takéž chwalie Mill. 39ᵃ, lok. na koľe Btch. 416, vok. Pavľe t. 417, oceľ t. 416, spasiteľ t., slc. soľ, spasiteľ atd. Jde však o psaní, když uvozujeme příklady grammatické v transkripci. Tu mohl by se rozdíl theoretický mezi ł a l provésti důsledně snad také v praxi. Ale nebyla by to věc snadná, neboť od pravidelného ł a l vyvinuly se některé odchylky, které v mezích svých jsou zase pravidelné a o kterých nemáme svědectví dostatečných pro dobu staročeskou. A dále, důsledným provedením theoretického ł a l vložili bychom do jazyka vůbec, co v něm bylo jen dialekticky. Na př. v nářečí Husovu bylo chváła a chváliti, chválen (s rozdílným ł a l), ale v nářečí středočeském bylo chvála a chváliti, chválen (se stejným l), a zajisté valná většina památek českých pochází z nářečí, ve kterých rozdílu mezi ł a l již nebylo; kdybychom psali paradigmaticky chváła a chváliti, chválen atd., přičítali bychom pravidlu, které v jazyku vládlo jen částečně, platnost všeobecnou. Proto volíme ten způsob psaní, že znamenáme ł a ľ jen tam, kde jde o to, aby se bývalá tvrdost nebo měkkost vytkla a aby na ni bylo upozorněno, jinde na samém l přestávajíce. –

Stran transkripce ještě také připomínáme, že místo prȧmenného l̇ a l volíme – z příčiny typografické – literu ł, a upozorňujeme, že ľ v transkripci je stejné nebo asi stejné s dialektickým ľ zněním, ale nikoli původem, na př. psl. poľe (z polje) a dolnobeč. vok. Pavľe (z -le).

ł, l v bibli Kralické.

281. Ve spisích bratrských a zejména v bibli Kralické, tištěné 1579 – 1593, provedeno jest rozdílné ł a l nejpravidelněji. Pravidlo, jež se tu jeví, můžeme bráti celkem za pravidlo o českém tvrdém ł a netvrdém l vůbec. Je to pravidlo následující:

1) Za původní la je české ła. Na př błáto 2. Král. 22, 43, hład Deut. 8, 3, hłas Gen. 27, 22, ohłaſſugj Deut. 30, 18, hławu Luk. 20, 17, kłam Sir. 4, 30, kłáſti Mat. 18, 23, kłaſy Lev. 2, 14, łaň Job. 39, 1, łáſka Mat. 24, 12, mładý Žalm 29, 6, płakati Lev. 9, 6, płat Mat. 17, 24, ſłáwa Lev. 9, 6, włádnauti Lev. 20, 24, złato Žalm. 19, 11; kołář Sir. 38, 30, chwáła Řím. 2, 29, modłám Lev. 19, 4, w ſſkołách Luk. 4, 15; była Jos. 20, 9; atd. – V dokladech ſſlapati Sir. 9, 3, naſſlapuges Job. 13, 27, poſſlapáwali Job. 13, 27, žlábkowé Sir. 24, 33 atp. není odchylka, poněvadž č. šlap- je ze slêp- a žlab- ze žlêb-.

Za pův. laj jest ovšem łej. Na př. łeyna Tob. 2, 10, s łeyny Ex. 29, 14 atd.

[361]číslo strany tisku2) Za pův. lo je č. ło (łuo, łů). Na př. člowěk Job. 14, 1, kłobauky Ex. 28, 40, łodj Luk. 5, 11, obłoha Gen. 1, 6, łoket Luk. 12, 25, łowec Gen. 25, 27, łůno Luk. 6, 38, z łůna Žalm. 74, 11, płoditi Gen. 3, 18, ſłowo Num. 30, 22, oſýdło Žalm. 69, 23, běloſt Lev. 13, 13, oſuhłoft Sir. 42, 14, polowice Num. 30, 29, wołowé Job. 1, 14, ďábłům Bar. 4, 7 atd. – Kde je české o (ů) za psl. e (zrušením přehlásky), tu je ovšem také a právem lo: usilovati, královi atp., na př. vſylowała Sir. 51, 25, přemyſſlował Žalm. 76, 4. powolowal Kaz. 2, 3, wypalowati Dan. 3, 46, králowé Žalm. 71, 10 králůw 1 (3) Esdr. 1, 33, držitelůw Job. 31, 39 atd.

3) Za pův. lu je č. łu (łau). Na př. ſłauti 2. Esdr. 8, 32, ſłaužjm Luk. 15. 29, miługj Sir. 1, 18, metłau Žalm. 89, 33 atd.

4) Za pův. ly je č. ły (łey). Na př. łyſý 4. Král. 2, 3, w lytkach Deut. 28, 35, pelyněk Zjev. 8, 11, ſłyſs Mar. 12, 29, wyſłyſſj Žalm. 55, 20, widły ſwé 1. Král. 13, 20, oči byly poſſły t. 4, 5; płeytwe Lev. 11, 9, což nemá płeytwj Deut. 14, 10 atd.

5) Za pův. lą je č. łu (łau). Na př. błud Mat. 27, 44, błaudjte Mar. 12, 24, hołubice Žalm. 55, 7, z łuku 2. Král. 1, 18, łučiſſtě Gen. 21, 16, welblaudůw 2. Esdr. 7, 69 atd.

6) Za pův. lъ je č. ł(e). Na př. aukoł Ex. 5, 13, ďábeł Gen. 6, 70, djł Ex. 16, 7, ſmyſł Zjev. 17, 9, Řím. 1, 28, vmyſł Bar. 5, 28, oſeł Ex. 24, 5, ſtůł Luk. 7, 36, tauł Gen. 27, 3. zápał Lev. 1, 9; adj. weſeł Tob. 7, 11; part. był Luk. 7, 39, negedł Gen. 3, 11, klekł 1 (3) Esdr. 8, 74, obětował Sir. 33, 3 atd.; sg. instr. anděłem Luk. 2, 13, máłem Luk. 19, 17, máſłem Job. 29, 6, za ſtołem Luk. 7, 37, těłem Gen. 9, 17, walem Luk. 19, 43; – łebky 2. Par. 26, 14, łháti Žalm. 66, 4, łhář Řím. 3, 4, łháře 2 (4) Esdr. 11, 42, łež Žalm. 54, 4, łžiwý Žalm. 17, 12, łkáti Job. 24, 14, łkagjcý Sir. 48, 28, łkánij Žalm. 79, 11, połknauti Job. 7, 19, lžíce Ex. 37, 16, poſłechnu Žalm. 85, 9, poſłechnete Ex. 6, 12, na půłnocy Kaz. 1, 6, o połedni Žalm. 55, 18, okołek Ex. 25, 24, s pachołky Mark. 1, 20, ſpołek Sir. 13, 20, weſpołek 2. Král. 10, 5, wołek Num. 7, 15 atd. Viz též doleji č. 18.

7) Za starší l̥ bývá łu (łau) (srov. § 229). Na př. čłunek Job. 7, 6, dłuh Mat. 18, 27, dłauhý Deut. 2, 1, hłuk Mark. 5, 38, chłupatý Gen. 25, 25, młuwiti Luk. 4, 21, ſłunce Luk. 4, 40, pod ſłuncem Job. 8, 16, ſłaup Tit. 3, 15, ſłaupy Žalm. 75, 4, tłaucy Luk. 13, 25, ztłaukł 4. Král. 18, 4, žłuč Tob. 6, 6, žłuči Žalm. 69, 22, žłutého Lev. 13, 22 atd.; – odchylkou: žluč Job. 20, 14, t. 16, 13, z žluči t. 20, 25.

8) Za pův. ľa je č. le. Na př. sg. nom. wůle Řím. 1, 10, sg. gen. krále 1 (3) Esdr. 1, 37, ſmýſſlegj Žalm. 38, 13 atd.

9) Za pův. le a ľe je če le. Na př. ledva Deut. 28, 56, přínáležeti Lev. 6, 17, plete Sir. 12, 12, zapleten Job. 18, 8. plece Sir. 7, 35, zweleben[362]číslo strany tiskuEx. 15 1, gelen Žalm. 42, 2, zelená Lev. 13, 49, ale Mat. 3, 10, pole Luk. 12, 16, boleſt Žalm. 48, 7 atd.

10) Za pův. ľu je li, lu. Na př. kljč Luk. 2, 52, ſkljčený Žalm. 57, 7, ſklidjš Ex. 24, 16, ljboſt Sir. 20, 8, ſlib Žalm. 132, 1, lid Luk. 23, 14, lidu Žalm. 47, 10, ljtý Gen. 16, 12, ljtoſtiw Sir. 18, 15, plili Mat. 26, 67, čeliſt Job. 40, 21 atd.; – poděluge Job. 21, 17, ſchyluge Sir. 19, 26, ſpaluge Žalm. 83, 15, powoluge t. 49, 19, obweſelugi t. 45, 9, vſylugj t. 69, 5, newzdalůgž t. 71, 12, wyſwětlugjce 1 (3) Esdr. 9, 49 atd.

11) Za pův. li a ľi je č. li. Na př. bljzký Sir. 51, 9, bližnj Luk. 10, 29, w hljně Ex. 1, 41, prokljnati Sir 4, 5, lichwau Ex. 22, 25, lift Žalm. 1, 3, liſſka 2. Esdr. 4, 3, ljzali 3. Král. 21, 19; pacholjk Job. 3, 3, oſlice t. 1, 14; lok. wůli Ekkl. 15, 14 atd.

12) Za pův. ľą je č. li. Na př. sg. akk. wůli Est. 9, 1 (výkl.).

13) Za pův. lê je č. le, někdy la. Na př. chléb Gen. 29, 20, chleba 2. Král. 6, 19, chléwů Žalm. 78, 70, kolena Deut. 7, 9, lékaře Luk. 5, 31, leniwý Sir. 4, 34, les Žalm. 85, 15, léto t. 9, 26, lewé Ex. 14, 29, mléko Sir. 39, 31; k ſkále Num. 20, 8, w pekle Luk. 16, 23; zle Gen. 31, 7, rychle t. 24, 20, vměle Ex. 35, 26 atd.: o šlapati, žlab atp. z býv. lê v. nahoře při č. 1.

14) Za pův. lę je la, le atd. Na př. hledagjce Žalm. 69, 33, poklekna Mark. 10, 17, zaklet Kaz. 10, 11, prokletý Sir. 2, 16, proklaté měſto Jos. 6, 10, lehnu Job. 7, 21, oſýdła lecegj Žalm. 38, 13, pléſagjcých t. 42, 5, part. myſle 1 (3) Mach. 1, 22, čeled Jos. 7, 17, tele 2. Esdr. 9, 18, telata Žalm. 29, 6, nom. oſle Ex. 13, 13, oſlátko Mat. 21, 2, pachole Lev. 27, 6, pacholete Kaz. 4, 15, pacholata 4. Král. 2, 23, pacholátko Ex. 2, 6 atd.

15) Za pův. lь, ľь je č. l(e). Na př. było lze Ex. 10, 15, nelze 1 (3) Mach. 2, 13, lehkoſt Žalm. 50, 20, lehčegſſj t. 62, 10, lnuł Job. 29, 10, (len) lnu Přísl. 31, 13, we lněném Jos. 2, 6, ſe lwem 1 (3) Esdr. 4, 24; wálka Sir. 28, 13, wálku Žalm. 76, 4, k wálce t. 140, 3, wálek t. 68, 31, wálčiti t. 56, 3, wálečný Num. 30, 22, opilec Sir. 19, 1, s opilcy Mat. 24, 49, ſtřelec Gen. 21, 20, ſtřelcy Job. 16, 13, ſtřelba Job. 41, 20, dělnjk 4. Král. 12, 11, wražedlnjk Job. 24, 14, včedlnjcy Luk. 5, 33, řemeſlnjcy Bar. 6, 45, ſmyſlný Sir. 21, 12, od zumyſlnych Žalm. 19, 14; mauka bělná Lev. 2, 1, ſylný Luk. 2, 31, rána ſmrtedlná Zjev. 13, 3, cesta polnj Deut. 2, 8, zřetedlně Ex. 3, 7, neſčjſlně Ex. 10, 14, ſprawedlnoſt Deut. 6, 25, neſmyſlnoſt Bar. 3, 28, opilſtwj Kaz. 10, 17, Tob. 4, 16, nedbalſtwj Num. 27, 22 (výkl.), ſmilſtwj Lev. 21, 9 a 11, z ſmilſtwa Zjev. 2, 21, bělmo Tob. 2, 10, welmi Num. 14, 7; dalſſj 2 (3) Mach. 4, 17, dalſſj 2 (4) Esdr. 12, 15: – běl pšeničná Sir. 39, 31, hůl t. 22, 18, kaukol Mat. 12, 27, mol Luk. 12, 23, myſl Kaz. 1, 13, Žalm. 48, 14, přjtel Gen. 26, 26, ſůl Sir. 39, 31, učitel Mat. 13, 52, žel Luk. 17, 14 atd. Viz též doleji č. 18. – Odchylky s ł za pův. lь jsou některé stálé: łest, łsknu- a błesk, o těch[363]číslo strany tiskuviz doleji § 252. A dále hojné sporadické, kde slova odvozená mívají ł místo žádaného l vlivem slova základního. Na př. vedle správného walka Sir. 28, 13, zahálka t. 33, 28, koſſilkau t. 45, 12, chwilka 1 (3) Mach. 5, 32 je odchylné pjſſťalka Job. 30, 31 (podle základního píšťała), manžełka Sir. 7, Luk. 1, 5 (podle manžeł), kobyłka Kaz. 12, 5 (podle kobyła) atd.; vedle správného ſmilſtwj Sir. 21, 11, opilſtwij t. 31, 30 je odchylné dábełſtwj Luk. 4, 41, poſełſtwj 3. Král. 1, 42, manžełſtwj 1 Esdr. 9, 2 (výkl.), přátełſtwj Žalm. 41, 10, nepřátełſtwj Num. 35, 21 atd., podle dábeł, poseł, manžeł a plur. přáteł-; podobně jest ł ve slovích: w hławu uhełnj Žalm 118, 22 (úheł angulus), anděłſký 2. Esdr 1, 19, (kníže) ďábełſké Mat. 12, 24, manžełſky t. 1, 20, přátełſký 2. Klál 7, 10 atp.

16) Před samohláskami vzniklými stažením jest ł nebo l, jako by bylo v slabice nestažené. Na př. małé Gen. 19, 20 (z maloje), obilj Deut. 11, 14 (z obilьje) atd.

17) V koncovkách slov flektovaných střídá se ł a l pravidelně. Na př. k nom. těło Gen. 9, 25 je lok. w těle t., instr. těłem Gen. 9, 17: k nom. díło je gen. djła waſſeho Ex. 5, 11, lok. w djle t. 5, 14; ve vzoru dobrý-miłý jest ł a l náležité v dokladech: opiłý Job. 12, 25, ſyn miłý Luk. 3, 22, ruka vſchłá Luk. 6, 6, małé (město) Gen. 19. 20, bjłé raucho 2 (4) Esdr. 2, 40, oſyřalého 2. Esdr. 2, 20, veſełé twáři (sg. gen.) Sir. 7, 25, vſtałému Job. 22, 7, duši vſtalé Přísl. 25, 22, malau wěc Esth. 3, 6 ženu opiłau Zjev. 17, 6, po małém čaſu 2 (4) Esdr. 16, 53, mezi dobrým a złým 3. Král. 3, 9, omrzałau ženu Přísl. 30, 21, milj twogi Žalm. 60, 7, negſauť zpilj Skutk. 2, 15, mjſta bjłá Gen. 30, 35, weſełé dni 1 (3) Mach. 7, 17, rozkwetłých 3. Král. 6, 18, poběhlými 2. Mach. 7, 24; atd.

18) Za nč. slabikotvorné -l- (uprostřed slova) jest ł ve střídě za pův. lъ v příkladech: hłtawoft Job. 38, 39, ſehłtiti Žalm 87, 4, ſehltjme Přísl. 1, 2, ſehłceny Ex. 15, 10, ſehłcenj Žalm. 52, 6 a j.; gabłka Přísl. 25, 11; – odchylkou ſlzeti Sir. 13, 15, ſlzami Mark. 9, 24, srov. dial. slza BartD. 53 (dol.) vedle słze t. 36 (stráň.). – Dále za nč. slabikotvorné -l- (uprostřed slova) jest l ve střídě za pův. ьl, lь v příkladech: klnauti Přísl. 24, 24, proklň Num. 22, 11; umlkne Žalm. 107, 29, mlčeł t. 50, 21; pln Luk. 4, 1, plné Ex. 9, 8, plniti Žalm. 66, 13; plwati Job. 30, 10, vplwan Luk. 18, 22; ceſta plzka Žalm. 35, 6, oplzłých Deut. 25, 12; wlhkoft Žalm. 32, 4; wlk Sir. 13, 20, mezy wlky Luk 10, 3; wlny z owec Deut. 18, 4; wlnobitj 2 (4) Esdr. 4, 19. – Srov. dolnobeč. vľk, mľčeť, mľsať, kľzké atd., ale také hľtať proti bratrsk. hłt-; a vedle toho nesł, pekł atd. Btch. 414.

19) V slovích přejatých je za cizí l většinou ł, někdy také l. Na př. Ałžběta Luk. 1, 24, fałeš Job. 21, 13, fałeſſny Dt. 19, 16, hałže Gen. 38, 25, Žalm. 73, 6, kołtry Ex. 27, 9, křtałt 1 (3) Mach. 1, 10, kwałtuge Žalm. 39, 7, łos Lev. 16, 8, oltář Ex. 17, 25, t. 31, 8, ołtáře Lev. 16, 18, pałáce Ezech. 41, 16, Šałomoun 2. Esdr. 12, 45, špałda Ex. 9, 32, wałchářowu[364]číslo strany tisku1. Král. 18, 17, žałm Žalm. 63, 1, žałtář t. 81, 3, žołd 4. Král. 25, 11 atd., – a alfa Zjev. 21, 6, lampy Ex 30, 8, lucerna Job. 18, 6, palác 3. Mach. 4, 46, paláce Jer. 6, 5, w placu 1. Esdr. 9, 6, ſſlakem poražený Luk. 5, 18, ſſlakował fem Sir. 51, 21, zplundrował Jud. 1, 11 atd. –

błesk, łesk, łest.

282. Slova tato a jejich odvozeniny jsou z býv. blьsk-, lьsk-, lьst-, měla by tedy míti l; ale vyvinulo se odchylné ł a odchylka stala se pravidlem.

Že bylo původně blьsk-, toho svědectvím jest ê v subst. blêskъ (stupňováním) a i v iterativu stsl. bliskati, bliscati (zdloužením). Ale v slovanštině západní (a v maloruštině) vyvinulo se błysk-: pol. błyskać, błysnąć, błyszczeć, hluž. a dluž. błysk atd., a tak i v češtině: błýſkánj Br. Žalm. 97, 4, t. 77, 19, błyſſtěti ſe t. Job. 18, 5, błyſſtjcj ſe t. 76, 4, błeſku 2. Král. 23, 13, nč. ob. blejskati se atd. Dialekticky udrželo se li, bliskat BartD. 10 (zlin.). V blisk-, błysk- změněno zároveň i v y, v. § 166, 1.

Stejná změna stala se s lьsk-, vedle stsl. lьštati sę splendere, pol. lsnąć się atp. je pol. łysknąć się a č. łesk-, łsknu-: běłoſt łſknutá Br. Lev. 13, 28, łeſknutj t. (výkl.), łſknau ſe t. 13, 25.

Za lь v psl. lьst- je v pol. a luž. l, pol. leść, lściwy, hluž. Lesć, ale v češtině je dotvrzeno ł: łeft Br. Jer. 14, 14, łſti t. 23, 26, ke łſti Job. 31, 5, łſtiwé 3. Král. 2, 5 atd.

ł se mění v u atp. (obalování).

283. V některých nářečích vyslovuje se ł jako u, na př. péku m. pekł BartD. 28 (záhorsk.), nebo jako hláska „mezi u a v“ t., tedy = ṷ, na př. buato m. błato, mýdvo m. mýdło. Na Moravě říkají této výslovnosti obalování.

V Čechách proniká tato změna poněkud jenom v nářečí doudlebském, kdež místo chłum říká se chuum a chum, a podobně kupko m. kłubko, oumara m. ałmara, šeu m. šeł, dau m. dał, viděu m. viděł atp. Kotsm. 20. V Čechách severovýchodních říká se kořauka m. kořałka, vrdlouhat m. v-hrdło-łhát ČČMus. 1864, 337, místy také na-užici m. na-łžici, spoutnout ze spohłtnout.

Na Moravě jest „obalování“ známo více méně ve všech nářečích východních. Na př. v nářečí záhorském mluví se: suza místo słza, žutý m. žłtý (žlutý), dúhý, stúp m. dłhý, stłp: nésu, péku, védu m. nesł atd.: uáska, buato, uechtat, uopata, muyn m. łáska atd.; křičau, šeu, smiu sa, byu m. křičał atd.; puh uh, úka m. puuh, uuh, uúka a toto m. płuh, łuh, łúka atd. BartD. 28; stodova m. stodoła, mýdvo m. mýdło, skvo m.[365]číslo strany tiskuskło t. Podobně ve Slezsku: čun m. čłn (člun), huk (hluk), tusty, huava, šua, uavka, muyn, duu (dluh), puu (pluh), uu (luh), muatiu; šva (šla), byva. čvovek BartD. 111 a 135. V písních Suš. čteme: otec ji posuau, co by děuau, štyry vouy, dva puuhy, bíuého ručníka 130; abych suužiu 61: Jura zavouau, co sem udëuau, uahodnymi suovy 99; na kohos vouaua, co to uděuaua 126; vyšeu, došeu 134; na miuého uúce 150; suožiu 155; biuú puachtu 165 atd. V EvOl. 138ᵇ psáno wywowaſe ni. vyvołáše; není-li to omyl pisecký, jest tím moravské obalování dosvědčeno v stol. XV.

Také slovenština má místy u na. I; na př. chuadný, žauoba, okouo atp. m. chładný atd., dau, biu, videu atp. m. dat atd., padnú (z padnuli) m. padnuł, šunko, dúho m. s⅛ko atd. Pastrn. 139 a 140. –

S obalováním souvisí také zraėna dialektických participií -;V v -iuł, -juł (v. § 167), na př. kúpił-kúpjul, ztracjul Suš. 6S4, podzjul (poděl) t. 656, bʼuł (fem. biła), młuvuł (fem. młuviła), viśuł (fem. viseła) BartD. 103 (lašsk.): z bil bylo biu, a to změněno vlivem fem. bi/a v bju/, buŕ. – Podobné mění se ł také jinde ve slovanštině, zvláště ve vyslovováni dialektickém. –

Jiné změny souhlásky l.

284. l-r. Místo velbloud říká se verbloud ČČMus. 1864, 52 (podkrk. a j.), s čímž srov. rus. verbljud. Dále jest dial.: močár m. močál BartD. 63 (val.); korovrátek m. kolovrátek t.; práporá m. plápolá t. 30 (pomor. místy), mrhavý čas m. mlhavý t. 109 (laš.); Rozárka, liniár Us. a j.

l-m. Dolnobeč. vemblód m. velblúd Btch. 428; tu říká se také „ba šmaka“ m. šlaka t.

l-n. Titulové Jeho-Milost přetvořeno v Jemnost, Jemnost pán Us., mylným spojením s jemnost, jemný. Za leda je dial. neda-, nedakdo vedle ledakdo BartD. 14 (zlin.), matením s negací ne-. Mylně vykládáno také snúbiti ze sľúbiti; snúbiti je imperfektivní.

l-j. Za nelza, nelze (-lь) je dial. nejza BartD. 109 (laš., místy). Za cizí lolium (rostl.) je jilek Jg. Příjmení Balcar změněno v Bajcar BartD. 63 (val.).

Cizí l.

285. V slovích přejatých je za cizí l někdy tvrdé ł, na př. łoch sklep z něm. Loch, – łázeň z nhněm. Lase (ze střněm.) Mikl. Fremdw. 104 a Kluge 199, – łáhev z něm. dial. Lâge a toto z lat. lagena Mikl. t., kapitoła atd., – dílem l netvrdé (střední nebo měkké), na př. jilm lat. ulmus, sthněm. elm-boum, střhněm. elme, ilme Uhlenb., – lék stsl. lêkъ got. lêkeis Uhlenb., – lichva got. leihwan nhněm. leihen t., – lilek z lat. lolium Mikl. Fremdw. 106, – libček stč. ľubček ze sthněm. lube[366]číslo strany tiskustecco a toto z lat. levisticum t., – dbeč. ľampa. ľábľék (bochník chleba), ľaterňa, ľutrija, ľuciper Btch. 416, – chvíle (-ľa) ze sthněm. hwila, – košile stč. košula z lat. casula, – míle sthněm. mîla střhn. mîle z lat. mîlia (passuum, sg. mille passuum; plur. milia passuum hojně se vyskytoval a obsažená v něm číslovka milia přejala se jako sg. fem.) Mikl. t. 110 a Kluge 228, – škatule z lat. scatula Mikl. t. 129 atd.; – někdy bývá l i ł, zvláště v koncovkách: kapitola devátá Mill. 9ᵃ a kapitule dvacátá t. 16ᵇ, ta kapla Pref. 26 a nč. kaple, rzehula EvOl. 26ᵇ a rziehule (sg. nom.) Otc. 70ᵃ, na iſrahela ŽWittb. 77, 21 a na iſrahele t. 124, 5 atd.

O cizím l v bibli Kralické v. § 281, 19; – o změně cizího l v j v. § 284.

l se přisouvá.

286. l je přisuto v laskominy, v. oskominy a voskominy Jg. Podle stsl. skomina stupor dentium, pol. skoma a oskoma, skomina a oskomina atd. je to složenina = o-skomina Mikl. Etym. Wtb. 301. o- změněno v la- snad nějakou mylnou etymologií.

Dialekticky říká se łuzky m. úzký, łudźić m. uditi Bart. 110 (laš.), łudźica m. udica Šemb. 60 (opav.), múłka m. múka BartD. 88 (starojick.), pałúz a pałúk m. paúz a paúk t. 31 (pomor.). V těchto nářečích říká se „obalováním“ uu m. łuh stú t. j. stuu m. stůł, a podle toho vzniklo zvratnou analogií łuzky m. úzký, pałúk m. paúk múłka m. múka.

Dále jest l přisuto mezi souhláskou retnou a následující samohláskou v příkladech: hrable m. hrábě Šemb. 53 (val.), slc.; – ustanovlený BartD. 65 (val.); – brablenec (mravenec) Btch. 429 (dolnobeč.), brableneček Suš. 553; – hříbla č. hříbě BartD. 58 (stjick.); – mlíč m. míč Kotsm. 14 (doudl.) a chod. 44. – Příklady hrable a ustanovlený upomínají na t. zv. vkladné l v slovanštině jihových. (sr. str. 311). – Místo vrabec je dial. vrablec Jg., brablec Šemb. 45 (mor.-horsk.), brabľec gen brabca adj. brabčí Btch. 429 (dolnobeč.); tu však srov. pol. wróbel gen. wrobla. sln. vrabec a vrabelj atd.: podle toho bylo vedle *vorbьcь také *vorblь, a v č. vrablec atd. je *vorblьcь atd. Taktéž je doudl. šťavlík = štovík ze šťavel.

Lašské kapłun a kapłan m. č. kapoun vzniklo mylnou etymologií. V témže nářečí je také cizí pumpa přetvořeno v płumpa BartD. 110.

l je dále přisuto v -dln- m. -dn-. Co je s-pravdou, je sъ-pravьdь-no = spravedno, a co je podle pravidla, je pravidlьno = pravidlno atd.; vlivem tohoto je také spravedln-, na př. ſprawedlny ŽWittb. 7, 12 a ſprawedlnoft Brig. 61. – Koncovka –dlný se ujala a je pak také vražedln- m. vražerdn-, wrazzedlny hněv Ol. Sap. 19, 3, wrazedlnyk Hrad. 87ᵇ, úředlník Us. atd.

V slabikách šklu- m. sku-: ob. šklubati m. skubati ČČMus. 1864, 336 (vých.-česk. a j.); – stč. oškludnúti, zaškludnúti, na př. vajcě, oſſkl̇udl̇a[367]číslo strany tiskua ial̇owa OtcB. 183ᵇ, zemdlejí zaſſkludnucz ŠtítMus. 134ᵇ, aby nezaſkludl t. 157ᵃ, m. skud-, srov. stsl. skądъ inops, oskądêti inopem fieri.

Další jednotlivé případy s přisutým l jsou: šlupina Jg. a BartD. 110 (lašsk.) m. šupina, z něm. Schuppe, vlivem subst. šlupka m. slupka, s-loupiti = oloupiti, srov. sln. olup = abgelöste Rübenschale Mikl. Et. Wtb. 176; – štlupeň Šemb. 26 (vých.-česk.) m. stupeň mylným spojením se šlápnouti; – šlahati ČČMus. 1864, 336 (severových.-č.) v. ⅛ahati, m. sahati; – chramostej7, chramostýř m. hranostaj.

l se odsouvá.

287. To se děje nejčastěji, kde l bylo v stč. souhláskové a v nč. knižné je samohláskou; nesnadnost vyslovení, pro kterou v jazyku knižném souhláska l změněna v samohlásku, vede v nářečích obecných k tomu, aby se l odsouvalo. Krom toho odsouvá se l jen zřídka. Případy všeho toho jsou:

1. Part. -l kmenů souhláskových: stč. nesl, nč. ob. nes', knižné nesl. Odsutí má doklady již v textech starých a jest obyčejem u většině nářečí. Na př. wywed eduxit ŽWittb. 135, 11, když jest ſyed Koř. Mat. 5, 1, nalez ſem Alb. 12ᵇ, Ol. Ekkl. 7 28, on ieſt rzek ŽKlem. 32, 9, v krásu si sě oblek ŽWittb. 103, 1, wiwrh eiecit ŽKlem. 77, 54, vietr ſtrh ſe Ben. Num. 11, 31, vpoſlech t. Ex. 7. 22, aby wohlech Háj. 90ᵇ, aby ſhled bojovníky t. 81ᵃ, aby nes tělo boží t. 379ᵇ a j.; v bibli Br. tu neodsouváno; – v nářečích: nes, řek, tisk atd. Us.; nés, véd, pék, pás BartD. 85 (stjick.); muh (fem. mohła), rust (fem. rostła) t. 103 (lašsk.) atd.; dolnobeč. mohł, nesł atd., -ł nikdy se neodsouvá Btch. 428; zlin. nésł, védł, pékł BartD. 26 a j. Zvratnou analogií psáno pak i vedl m. ved (fem. vedši), (kníže) klekl slíbil Žíd. (Výb. 2, 774).

Podobně, jako v češt., odsouvá se toto -l také v pol., rušt. a mrušt. –

2. Plur. gen. substantiv -la, -lo s předcházející souhláskou. Na př. modla pl. gen. modl, odsutím mod’, diablových modl Pass. 335 a diáblových mod PassKlem. 190ᵇ, obraz mod t. 112ᵇ; bydlo pl. gen. bydl, byd’, z bidl ŽGloss. 108, 10, andyelſkych byd PassKlem. 72ᵇ.

3. V sg. gen. okrska, paprska, dat. -sku atp. m. okrslka paprslka atd., na př. v okrſlku Ol. 2. Reg. 22, 12 a okrſkem Kruml. 423ᵃ, poprſlky Kruml. 16ᵃ a poprrſky Hrad. 42ᵃ.

4. Také sg. nom. úleh’ m. úlehl, úlehle se nalézá, vleh arvum Vocab. 851; rovněž tak mys m. mysl, abychom to na myſſ brali Tegern. 79.

5. jabko m. jabłko, na př. jabko RostlF. 11ᵃ, yabka Lact. 123ᵇ, jabko Let. 319, Háj. 293ᵃ, Btch. 429 (dol.-beč.), chod. 45 atd., Us., pl. gen. jablek; stráň. jabko pl. gen. jabłk BartD. 26.

6. -dko, -tko m. -dlko. K zrcadlo je deminutivum náležité zrcadlko, v tom zrcadlku HusE. 3, 141, zrcadlky ženskými Kruml. 28ᵃ; z toho jest[368]číslo strany tiskuodsutím zrcádko Jg., a z toho dále spodobením zrcátko Us. Taktéž nosidlo, nosidlko, nosídko, nosítko atd., a podle starších slov takových tvoří se pak nová přímo koncovkou -tko: voditi-vodítko, raziti-razítko atd.

7. Subst. učedník, mučedník. Na pohled zdá se, že by zde -dník mohlo býti z -nník; ale doklady svědčí, že bylo dříve učedlník, mučedlník, a z toho že vzniklo -dník.

8. -sn- místo -sln-. Na př. máslnice-másnice, řemeslník-řemesník Us., BartD. 16 (zlin.), Btch. 429.

9. Za ml̥k- bývalo milk-, mlik-. Z toho lze vynecháním l odvoditi stč. mik-, zmykly gſu dásně mé raucae factae sunt ŽWittb. 68, 4, prziemikni taceas t. 27, 1, ſem prziemykl silui t. 38, 3, prziemykly siluerunt t. 106, 29, a dial. myč, myčet Kotsm. 20 (doudl.) a zlin. 30.

10. Dialekticky vynechává se l z tázací spojky -li. Na př. esi Btch. 441 (dbeč.) a j. m. esli = jest-li; víš-i? m. víš-li BartD. 16 (zlin.); býł-y tam? m. býl-li (-y m. -i, poněvadž předchází tvrdé -ł) t. Po samohláskách vkládá se potom j-, na př. z daleko-li? jest daleko-i a z toho daleko-ji t., má-ji to? z má-i, má-li t.

11. Některá slova přejatá, která by měla míti dvě l (sr. § 275, b): na př. Vilém z Willielm, kudla z cultellus.

12. Některá slova přejatá, která by měla míti na konci samohláskové -l: na př. hand v soli KolW. 136ᵇ (XVII stol.) m. handl, Štanc KolB. 76ᵃ (1497, gen. Štancle) m. Štancl atp.

13. Porůznu v slovích jednotlivých: mlýn, mlynář-mýn BartD. 66 (val.), mynář t. a j., minář Btch. 429, menář Neoral 9; – lžíce-žíce, žice, žička Us., Kotsm. 15 (doudl.), chod. 44; – polštář-poštář, Sklenařice-Skenařice Šemb. 31 (podkrk.); – klnúti, klnul-knuć, knuł BartD. 110 (laš.); – jilm-im t. 65 (val.); – mha a letorast m. mhla a letorostl v. § 460 a 461; – tkadlec gen. tkadcze KolB. 117ᵇ (1498) m. tkadlce; – umrčí m. umrlčí; – lehkomysný KolN. 49a (1701) m. -myslný, Litomyským KolCh. 26ᵇ (1695) m. -myšlským; – zvoniti prepus m. præpuls (præpulsatio) dial. podkrk.; – a j.

n, ň.

288. Tvrdé n píše se literou n, na př. rana t. j. rána. Nom. 67ᵇ atd.

Měkké ň píše se

dílem bez označení měkkosti, na př. ranen t. j. raňen AlxŠ. 3, 13, proti nemu t. j. proti ňemu Pass. 275, otnads t. j. otňadž AlxH. 1, 6, wynal t. j. vyňal Modl. 48ᵃ, wynato t. j. vyňato Hrad. 41ᵃ, konowe t. j. koňové Pass. 484, wyeznom t. j. vězňóm AlxM. 7, 5, ohnowa mluva t. j. ohňová ŽWittb. 118, 14, k chwalenu t. j. k-chváleňú t. 118, 62, ku poſluchanu t. j. ku-poslúchaňú ŽGloss. 102, 20; –

[369]číslo strany tiskudílem s označením měkkosti, a to spřežkami a literami nh, na př. penh t. j. peň DalH. 31, branhithi t. j. bráňiťi t. 39, ſnhide t. j. sňide n. sňíde t. 31, knhiez t. j. kňěz t. 30, mnhie t. j. mňě t., hrad na ztracenhu bieše t. j. na ztraceňú t. 39; – ny, ni (po sklesnutí jotace, v. § 114 pozn.), na př. proti nyemu t. j.proti-ňemu Vít. 80ᵃ (srov. nahoře: proti nemu z Pass.), ſnial t. j. sňal ChelčP. 42 (srov. nahoře: wynal z Modl.); – yn, na př. weyn t. j. ve ň ŽKlem. 33, 9, proč sú weyn uvěřili Hod. 35ᵇ, nayn t. j. na-ň t. 41ᵃ, oheyn t. j. oheň t 9ᵃ, wzeyndy Lit. 1. Reg. 9, 19, ſeyndy t. 4. Reg. 1, 10, srov. stpol. thaynczowacz, do taincza t. j. taňc- Jag. Arch. XII, 154; – ng, na př. oheng t. j. oheň JiřBrn. 282, ſang t. j. saň t. 41, czyng t. j. čiň t. 290, oſtang t. 378, prong t. j. pro-ň t. 80, nang t. 42, mimong t. 241, ngy t. j. ňi 62, prziedeng t. j. přěde-ň EvZimn. 21, wyngma t. j. vyňma Chir. 133ᵇ; – nn, uvěřichu wenn t. j. ve-ň EvZimn. 31, wynnyde t. 34; – ň, v pravopise Husovu, na př. mṅich, peṅ, meṅíe, aſpoṅ a j. Hus. Orth. 176, 177, 184; zzeṅ Ol. Lev. 26, 5; páṅe Ben. Gen. 21, 17; – ň, pozdější obměnou z Husova ṅ, na př. naddeň super eum BrigF. 77, przyezeň t. 108, poklň Comest. 98ᵇ, ſňal ChelčP. 129ᵃ, dále v pravopise bratrském a dosud.

nj se mění v ň.

289. Změna tato je z doby praslovanské, v. § 237; ň tudy vzniklé dochováno také do češtiny, na př. psl. voňa stč. vóňě nč. vůně z pův. vonja, part. raňen- z ranjen-, praes. sg. 1. čiňą stč. čiňu z činją, sg. lok. v-ňem z vъn-jemь atd.

Skupené zn, zdn, sn, stn má se tu v češtině měniti v žň, ždň (žďň), šň, ščň (šťň). Změnu takovou máme v dokladech: zanepraždnienij Háj. 223ᵇ, zanepraždniowal t. l68ᵇ, zanepráždněn Vel. Jg. a j., vášně (z vasn-ja, proti stsl. i-kmenu vasnь), dobrá waſnye sě pokazí AlxV. 1929; ale většinou změna zde náležitá není, první, sykavý člen skupiny zn atd. zůstává nezměněn, vlivem slov příbuzných, která touž hlásku právem mají nezměněnu, na př. zaneprazňovati Solf. Jg., zaneprazdňuje Br. Jg., vyplísněn Us. atd., podle zaneprázniti atd.

Máme pak změnu tuto v případech stejných, jako jsou vyčteny v § 262 a j. (při změně rj a j.), totiž:

v slabikách kořenných, na př. mor. ňuchati vedle stsl. ąchati odorari, z n-j-uchati, – lok. v-ňem z vъn-jemь, – instr. s-ňím ze sъn-jimь atp.; –

v kmenových koncovkách některých substantiv vzorů oráč, moře, dušě, na př. kůň stč. kóň z konjь, – vóňa z vonja; –

v adjektivech -ň, na př. Libeň z -njь, fem. -nja; –

v subst. s příp. -jan-, na př. Plzňan stč. Plzněnín, z pьlzьn-jan-; –

[370]číslo strany tiskuv komparativech (a superlativech) s příponou -jьs-, na př. stč. meňí minor, adverb. méňe; v menší, tenší m. -ňьš- nastalo ztvrdnutí, v. § 294 ; –

v praes. indik. 1. sg. sloves třídy III. 2, na př. stč. mňu z mьnją; –

v praes. indik. 1. sg. sloves tř. IV, na př. stč. čiňu z činją; –

v part. -n týchže sloves, na př. čiňen z činjen-; –

v slovesích třídy V. lᵇ, na př. stč. -číňěti z činjati, ve všech tvarech; –

v tvarech praesentních (krom imperfekta) sloves třídy V. 2, na př. praes. stč. stóňu, stóňeš, impt. stoň(i), part. stoňě, stoňúc-, ze stonj-.

n-i, n-i- se mění v ňi, ňi-.

290. 1. Když následuje v téže slabice samohláska -i, -í, mění se n- v ň-. Na př. hon-honiti t. j. hoňiti, sg. lok. a plur. gen. znamení t. j. -ňí (sg. lok. z -nьji, pl. gen. z -nьjь). –

2. Když následuje samohláska praejotovaná (dvojhláska) ě, ie, ia, iá, iú, mění se n- v ň-. Na př. sg. dat. lok. ženě stč. žeňě (z -nê), inf. mníti stč. mňieti (mьnêti), part. čině, činíc- stč. čiňě, čiňiec- (z činia, činiác-, a toto z -nę-), štěně plur. štěňata stč. ščeně pl. ščeňata (z -nę-), stč. sg. nom. akk. znameňie (z -nьje), dat. znameňú (z -niú a toto z -nьju) atd. – Odchylka zdá se býti v part. pna, sedna atp. vedle raňa, teša přehlas. stč. raňš, tešě nč. raně, teše atd.; ale tvary tyto nejsou z původního -nę atd., jako je raňa z ranę a teša z tešę, nýbrž jsou to novotvary (třeba že původu velmi starého), jsou utvořeny podle part. teša atp., odtud přejata na českém území západním jen koncovka -a a nikoli též změkčení, pna, sedna…, na východním pak přijalo se spolu změkčení, pňa, sedňa, pohledňa BartD. 14 a j.

Oboje měkčení toto je staré, ale nikoli psl.; jest ve slovanštině západní a ruské, nikoli však v jižní.

Také ve skupení nd-, nt- mění se n- v obou případech vytčených v ň; na př. pondělek vyslovuje se obecné poňdělek, puntík vysl. puňtík atp. Dialekticky měkčí se n tak také před měkkými souhláskami jinými, na př. iný-iňší, rynský-ryňščák, konec-koňčit BartD. 13 (zlin.).

Srov. měkčení t-ť v § 304 a d-ď v § 317.

ne.

291. V ne, které je z pův. ne nebo nь-, v jazyku spisovném a většinou i v nářečích nemění se n v ň, a tím liší se čeština od ostatní slovanštiny západní a od ruštiny a shoduje se se slovanštinou jižní. Na př. nebe, nésti, klekne, hrnec (-nьcь), mlýnec atd. Ale v nářečích východních, jež tu jsou jaksi přechodem k polštině a ruštině, měkčí śe toto ne[371]číslo strany tiskuv ňe (začež podle pravopisu knižného psáno ně). Na př. lašsky něch, něsetě, hrněc, mładeněc atp. BartD. 97 a 105 atd., v nářečí lašském je z pravidla toho vyňato -ne ve vok. Jane, pane a v subst. nebo (nebe); hrozenk. lahně č. lehne, klakně č. klekne, něněchá, młýněc BartD. 40; stjick. sedně, ňésť, hrňec t. 89; v nář. slc. je ne-ňe pravidlem: ne, nebo, nesiem (nesu), padne atd. (psané ne vysl. ňe) Hatt. slc. 24.

V ne, né, které je z pův. nъ- nebo z noje (stažením), neměkčí se ovšem nikdy, ani v nářečích tuto vytčených; na př. laš. sg. instr. honem (z -nъmь), synek (z -nъkъ), krasneho (z -noje-) BartD. 105, slc. onen, krásne (neutr.), fem. gen. dat. onej, krásného atd. Hatt. slc. 24 – 25. –

Srov. te v § 305 a dc v § 318.

nь.

292. Také od následujícího -ь nemění se n v ň ani v češtině spisovné, ani v nářečích, a je tedy na př. den, ječmen, jelen, kámen, kořen, plamen…, panský, pohanský atp., z pův. dьnь…, panьsk- atp.

Kde tu jazyk spisovný má ň, tu jest analogií, na př. v nom. akk. daň, žeň gen. -ni (t. j. –ňi) atd. jest -ň podle gen. atd. Svědectvím je tomu novotvar lázna vedle lázeň: pro něj dlužno předpokládati tvrdé lázn, poněvadž z měkkého lázň nebyl by se mohl vyvinouti; svědectvím podobným je tvrdé n v přiekořizna, san (masc.) pl. gen. sanóv, subst. básnař atd. Analogické daň proniklo ovšem již v době staré, jak svědčí doklady psané: bazṅ OtcB. 48ᵃ, zzeṅ messis Ol. Lev. 26, 5, ſang (saň) JiřBrn. 26 atd.

Rovněž tak má se věc v nářečích. Na př. k dial. nom. hrněc je gen. do-hrynca BartD. 104 (laš.): v nom. hrněc t. j. hrňec jest n- změkčeno od -e (které ovšem jest za býv. -ь, gъrnьcь), v gen. pak hrynca (gъrnьca) je za bývalé nь- nezměkčené n, n- se tu tedy od -ь neměkčí.

Odchylky, ve kterých za nь je dialektické ň, vysvětlují se dílem analogií, dílem příčinou jinou.

Analogií vysvětluje se -ň zejména v subst. mor. kameň, kořeň, jeleň, płameň, jačmeň atp. Btch. 430 (dol.-beč.), BartD. 28 (zlin.), 40 (hroz.), 60 (val.), 117 (laš.) a j.: bylo ň- změkčené v některých pádech od koncovky pádové (sg. dat. lok kameni, gen. kameně z -ne atd.), a odtud přejalo se také do nom. (akk.).

Jinak než analogií vysvětliti třeba odchylky dialektické paňsky, pohaňska kaša BartD. 107 (laš.) a Šemb. 54; to upomíná na pol. pański, pogański, způsob polský zasahuje v těchto slovích také na území české (lašské).

Se změnami nь srov. tь v § 306 a dь v § 319. –

Sem klademe také výklad dial. haňba, hoňba. Slova ta jsou v ně21*[372]číslo strany tiskukterých nářečích východních, haňba BartD. 107 (laš.) a. 14 (zlin.), hoňba t. 14 (ale slc. hanba, honba), a haňba má také doklady staré, hanba Křiž. 272, Baw 67 a j (často v Baw.) Podobné tvary jsou svaťba Šemb. 54 (laš.), spodobené svaaba BartD. 15 (zlin.), mlaďba t., huďba (mor., sděl. Bartošovo); kłaťba Šemb. 54 (laš.) a kłaďba BartD. 15 (zlin.), z -tva a podle -ťba; doudl. prožba (prosba), řežba (řezba) Kotsm. 16; a uvésti tu jest také stč. věščba fama a ješčba essentia, vieſſcżby divinationes Ol. Mich 5, 11, pověz nám wyeſtbamy svými DalC. 3, v jednéj podstati neb geſſczbye ROlB 51ᵇ, buoh i člověk jsi w gednoſtagenftwy gedney geſſczby essentiae t 51ᵃ; sazba je slovo nově utvořené. – Promluvíme zde o těchto slovích o všech. Substantiva -ba mají v podobě své starší pravidlem koncovku -ьba, na př. stsl. gądьba, mlatьba trituratio, lьstьba fraus, prosьba preces atp., srov. Mikl. II. 213 sl. a Lex. Z koncovky té vyvozuje se pravidelné české hanba, hudba, svatba, mlatba, prosba, řezba atp, neboť -nьba atd. dává do češtiny pravidelně -nba atd. Vedle toho jsou haňba, svaťba atd. odchylky. Jde o jejich vysvětlení. Doudlebské řežba m. řezba lze vysvětliti praesentem řeži ob. řežu, srov. mrus. kažba narratio vedle riźba Mikl. II 215. S dial. svaťba, svaďba, mlaďba, hudba a p. srov. pol. swadźba, młoćba, gędźba, způsob polský, totiž měkčení souhlásky zubné ve spojení s následujícím -ьba, zasahuje v těchto slovích také na území české. Stč. věščba a ješčba nelze však vyložiti jinak, než z stjьba, t. j. vedle koncovky -ьba musíme přijmouti koncovku -jьba, nechať se vyvinula jakkoliv. Když pak koncovku takovou uznáme, vysvětlí se jí také doudl. prožba = prošba, prosjьba. Dial. hoňba, haňba je buď z -nьba, jako huďba pol. gędźba z gądьba, – anebo z -njьba.

Jiné případy změny n-ň.

293. 1. Místo nyní slýchá se někdy ňiní, ňiňčko; slabika ny- změněna v ňi-, patrně vlivem souhlásky ň-, která je v slabice druhé. Toho jsou také doklady staré: nhinhie t. j. ňinie DalH. 30, ṅynyeyſſi Kruml. 359ᵃ. Srov. též pol. ninie, niniejszy.

2. Místo leden, březen, duben atp. (z -ьnъ), gen. ledna atd., je dial. ledeň, březeň, dubeň, srpeň, gen. srpňa, lok. v srpni atd BartD. 87 (stjick.), 92 (kel.), 107 (laš.); analogií podle kameň, kořeň, jačmeň atd.

3. Za vnuk je dial. vňuk a mňuk Šemb. 31.

4. O změně n-ň v slovich cizích a o ňk za nk v některých slovích domácích v. § 298.

ň se mění v n.

294. 1. V nářečí lhoteckém a místy v slc. (gemer. a j.) změněno je všeliké ň v n. Na př. lhot. říká se pravidelně kone m. koně, a rovněž tak sane, ke mne, na dne, na kona (-ňa), strešna, na nu (m. ňu), v ný[373]číslo strany tisku(m. ní), do ný atd. BartD. 45; slc. (gem.) kniha vysl. knyha. zvoní (3 sg.) vysl. zvoný atd. Pastrn. 136.

2. Krom toho je porůznu ztvrdlé:

ne- místo ně- (t. j. ňe- podle výslovnosti nynější) v nář. doudl., domažl. a namnoze v nářečích východních ve slovích někdo, něco, někdy, nějak, několik atp. změněných v ne- nehdy, nehde, nekam Kotsm. 17; neco, nehdy Šemb 17 (domažl.); nekdo, nekde, nekerý, nejaký BartD. 14 (zlin.), t. 87 (stjick.), nehdo, neco, nejaké, nekeré, nejak, nehde, nekolik Btch 421 (dol.-beč.); z doby starší patří sem: w nekterych mukách OlMüllB 619, nejak KolČ. 27ᵇ (1711); –

ny- m ňi-, v doudl. nýskej m. nízký Kotsm. 17; –

n- m. ň- před souhl. V kompt. menší, tenší má býti ň, neboť vznikly z mьn-jьs-, tьn-jьs- Z téže příčiny mělo by býti ň v adjekt koňský atp., ale za to bývá většinou -nský; na př. Konſkeho kopyta Háj. herb. 254ᵃ, swinſky kořen t. 342ᵃ, markrabí Miſſenſkého VelKal 324, s měšťany Wijdenſkymi t. 320, Plzenſkým t. 199; dobytek Swíňſky t. 132. Podobně svinka atp. za žádané sviňka, Swinky Háj. herb. 182ᵃ. V případech těchto jest ň, vzniklé z nj, změněno v n; rovněž tak jest r za žádané ř (z rj) v případech stejných v kompt širší, horší, stč. morský, ciesarský, ciesarstvie atd., v. nahoře § 263.

Srov. také změnu t-ť v § 309 a ď-d v § 321.

n se mění v m.

295. 1. Spodobou ve skupení nb, np. Na př. hamba m. hanba; klemba m klenba; homba m honba; žemba m. ženba, tak se zemba zdařila Griz. 155ᵇ, svú zembu t. 153ᵃ; pámbu m. pán-Bůh Us, BartD. 14; pochválem-buď t. (zlin.) m. pochválen buď; Štemberk m Ste(r)nberk atp.; pam-páter Us.; brambor = plod z Bran(i)bor přinesený Matz. Ciz. sl. 117; v dolnobeč. pámva m pánva (pánev) je také nv změněno v mv Btch. 430, a taktéž v doudl. pámbjička m. pánvička Kotsm. 19. –

2. Porůznu v slovích jednotlivých. Za stsl. ino- unus, solus, rus. inochod = Zelt, Passgang (t. j. ten způsob chůze čtyrnožcův, že obě nohy jedné strany zároveň, ne křížem, jdou ku předu Jg.) je č. mimochod, mimochodník Mikl. Et. Wtb. 424, mylným spojením s předl. mimo-. – Za pol. gronostaj rus. gornostaj atd. je vedle náležitého hranostaj také chramostýl, mylným spojením s chramosta, chramostiti. – Za náležité a stč. nrav, stsl. nravъ atd., je později mrav, mravy vel nravy HusE. 1, 111, dobrých mrawow Růž. 4 atd.; v průpovědech Katonových ve Vít. je častěji nrav, rkpisy Neuberský a Brněnský z XV stol. mívají za to mrav, Vít. 58ᵃ pozn.; příčina změny není na jevě. – Vedle part. počen, počenši je také počem, počemši, pochzen Jid. 17, poczenſſy Pass. 337 atd., pochzem ApŠ.[374]číslo strany tisku27, Anna poczemſſy porodila dceru Krist. 2ᵇ, poczemſſy ŠtítOp. 93 a j.; srov. chorv. počmem v. počnem atd. – Místo unořiti slzu (z koř. ner-, stč. nřieti, vynřieti = scatere, tedy nořiti = facere ut scateat) říká se umořiti, ani slzy neumořiti Pelzel2 271, mylným odvozováním od mořiti; a podobným omylem etymologie prostonárodní je mořec Taucher Jg. místo nořec, totiž odvozováním od moře. – Místy říká se miť m. nit, mízký m. nízký BartD 28 (slov.), edom raz m. jeden-, tem tovaryš m. ten Pastrn. 142 (slc.), lem, ljem m. len = jen Šemb. 79 (slc.), srov. mrus. dial. lem (v nářečí t. zv Lemkův) Verchr. 59. – Dále jest m m. n v slovích přejatých Miku láš, Antomín BartD. 109 (laš.), fermež z lat. vernix střhněm vërnis, kumšt Us., Btch. 430, kám, Kublaj veliký kaam Mill. 6ᵃ – V ŽKlem. psáno poſluſſem 80, 9, vcziniem 68, 9, nepoſkwrnyem 17, 24, a opravami změněno -m v –n; stejně opraviti náleží tamtéž pamatem 76, 4, vczynyem 58, 17 a v Pass. poſkwrnem 397, já krzieſtyem ſem 623.

Jiné změny souhlásky n.

296. 1. Za nebo je slc. lebo, alebo, dolnobeč. l̇ebo, al̇ebo Btch. 430, han. lebo Neoral 6. Za než je valaš. a j. lež BartD 64 Je to matením le- a ne-, jako v § 284

2. Za cizí ministr, ministrant, numero je dial. milistr t. (val.), milistrant Btch. 430 (dolnobeč.), ľumero t. a BartD. 109 (laš.).

Poznam. Ve žluna, z psl. žьlna, a žluva jsou různé přípony.

n a nn.

297. 1. nn vyslovuje se většinou jako jednoduché n, na př. místo nádenník, kamenník, soukenník, zvonník, kominník atp. vyslovuje se obecně nádeník, kameník atd., a tak se i psává, dílem z pravidla. Podobně panna vysl. pana BartD. 13 (zlin.), kamenný vysl. kamené Btch. 430 (dbeč.) atd.

2. Místy však vyslovuje se nn náležitě, na př. vonný, ranný BartD. 30 (pomor.), súkenný t (záhor.), panna t. 51 (dol.). Výslovnost takovou dlužno předpokládati také v stč., kdež náležité nn velmi často správně se píše; na př. panna Kat. 46, Štít. ř. 47ᵇ, LékA. 141ᵇ atd., Ježíš pannyn syn Dět. Jež. 1ᵇ, řemeslo sukennyczye Rychn., subst. ſukennyczy Hrad. 113ᵃ, adj. ſukenne Ol. 1 Reg. 8, 13 atd.

3. Někde naopak místo n vyslovuje se nn, na př. słamenný, prútěnný, drevenný BartD. 34 (slov.). K takovému vyslovování ukazují též doklady staré: dřewěnný VelKal. 233, ſklenný t. 74, peníze měděnné t. 151, ſtřepiny hliněnné Br. Isa. 45, 9, báni hliněnnau t. Jer. 19, 1, wrata měděnná t. Isa. 45, 2, zed měděnnau t. Jer. 15, 20, olověnný t. Zach. 5, 7, dřewěnná t. Jer. 28, 13, koženné t. Num. 31, 30, v alembíku wolowěnném[375]číslo strany tiskuHáj. herb. 393ᵃ, prowazy lýčenné t. 44ᵇ, slúpi ſtklenny Pass. 289, zrcadlo ſtklenne Vít. 3ᵇ, dárky ſtklenne Otc. 473ᵇ atd.; doklady jsou tak hojné, že o jejich významu nelze pochybovati, zajisté bývalo tu i znění nn. Změnilo se tu tedy n v nn, bezpochyby analogií: bylo náležité súkenný atp. a náležité dřevěný atp., a toto přijalo podle onoho koncovku -nný. Změnu tuto dlužno předpokládati zejména také v part. učený, mučený – *učenný, *mučenný, z čehož je potom učenník, mučenník: vczennik Hrad. 84ᵃ a j., v. vczenik OtcB. 54ᵃ (v OtcB. z pravidla tak), muczennyk DalC. 92 a j. Předpokládané zde učenný, mučenný upomíná na rus. pisan-pisannyj atd. a stsl. rečenъ-neizdrečenьno Wiedem. 139 – 140, ale historicky tvary tyto nesouvisí, t. j. nejsou původu stejného, z býv. -nьnъ; kdyby také č. -nný bylo z býv. -nьnъ, měly by se doklady toho vyskýtati též jiné, než jen v učenník a mučenník.

4. Obojí nn, i původní jako na př. v panna, súkenný, i podružné jako na př. v koženný, učenník, mění se dialekticky a porůznu v dokladech jednotlivých dále. Zejména v rn, na př. soukerný, dřevěrný, měděrný atd. Šemb. 31 (podkrk.), a podle toho také bernář t. z *bennář, bednář; – v dn, na př. padna m panna, Adna m. Anna, vadna m. vanna, povidnost m. povinnost, soukednej, prkednej, dřevědnej, kožednej, mědědnej ČČMus. 1863 (mýtské) a t. 1864, 51 (podkrk.), Šemb. 26; srov. mrus. vidnyj m. vinnyj weinsauer, a také viden m. vinen Ogon. Stud. 78 a Verchr. 62. Podobá se, že změna nn v dn je také v učedník, mučedník m. -nník, a ve zvieřednicě m. -nnicě; ale jisto to není, podle dokladů hojných a starých s -dlník, -dlnicě možná, že se tu dříve nějakou analogií vyvinuly tvary s -dln-, a z toho pak -dn-.

Cizí n.

298. V slovích přejatých cizí n z pravidla zůstává, na př. stč. nav stsl. navь mortuus z got. naus Uhlenb., – pánev ze sthněm. pfanna, – konev sthněm. channa ze střlat. canna, – nunvicě sthněm. nunna. střlat. nonna Mikl. Fremdw. 113 atd. Někdy však bývá změněno v souhlásku jinou. Zejména:

v m, na př. v slovech Mikuláš, kám, fermež a j. v. § 294; –

v l, na př. milistr, milistrant, lumero, v. § 295; Krumlov z Krum(e)nau, Plumlov z Blum(e)nau : Chrumnaw, Plumnaw Reg. IV; –

v ň; změna tato je nejhojnějśí a vyskytuje se v případech těchto:

1. Za cizí nk, ng, nch je české ňk, ňg, ňch. Doklady toho jsou mnohé stč. (v textech, ve kterých se n a ň rozeznává), a některé drží se dosud. Na př. (abecedně): Blaňka Háj. 319ᵇ, VelKal. 53 ą j., caňk Vel. Jg., cyňk na oku Háj. herb. 98ᵇ, daňk Blah. 233 (Blah. zavrhuje), Duryňk Háj. 54ᵇ, Duryňguow VelKal. 172, na faſuňcích Let. 994, fedruňk Háj. 425ᵃ, ffedruňk, Háj herb. Xᵇ, z Fraňk Háj. 319ᵇ, Fraňkſſtayn t. 442ᵇ mnoho ffreſuňku[376]číslo strany tiskuKom. Lab. (1631) 151, Habdaňk (jm. vlastní) Háj. 145ᵃ, hadruňky Kocín hist. círk. 1594, 145, heryňk Háj. 430ᵃ, heryṅkow HusPost. 28ᵇ, Jacyňkt Háj. herb. 13ᵃ, pod Kaňkem Háj. 272ᵇ, na karbuňkulích Kocín 1. c. 281, lozuňkowé Kold.2 106ᵇ, Melaňchton Blah. 359, Melaňchton t. 287, meruňka Us., Muňka Háj. 354ᵃ, muſtruňku Br. Nahum 2, 3, plaňky Háj. 272ᵇ (něm. Plank = prkno), w puňktu Konáč (1547) 13ᵃ, ranuňkulus Háj. herb. XIᵃ, retuňk Háj. 97ᵃ, Konáč 83ᵇ, ryňk Háj. 325ᵃ, Konáč 51ᵃ, na ryňku Háj. 109ᵃ, rystuňk VelKal. 339, rystuňkem t., k ſſacuňkům Kold.2 111ᵃ, ſſacuňku Háj. 156ᵃ, ſſeṅk VšehK. 17ᵃ, ſſeňk Br. Gen. 41, 9, nad ſſeňky t. 40, 2, ſſeňkftwij Háj. 269ᵃ. ſſeňkýř Blah. 16, ſſeňkuge Háj. 469ᵇ, Matauš Sſerliňk VelKal. 168, šiliňk Blah. 311, ſſraṅk VšehK. 17ᵃ, sſraňky Konáč 45ᵇ, štospaňk Blah. 234, traňk Blah. 335, Háj. herb. 60ᵇ, traňku Háj. 71ᵃ, trefuňkem Blah. 321, truňk Konáč 101ᵃ, Háj. herb. 36ᵃ a j., Háj. 212ᵃ, werkpaňk Blah. 234, wetuňky (sázky) Háj. 462ᵃ. – Odtud vzatou příponou -uňk tvoří se pak také jména z kmenů domácích: ſſkrabuňk Háj. herb. 328ᵇ, k stawuňku Kold.2 168ᵃ, stalo se matuňkem ČČMus. 1864, 253 (podkrk.), sklizuňk Us., – a mění se nk v ňk někdy také v slovích domácích: poboňky m. pobonky, s poboňky Blah. 313, poboňkáři Háj. herb. 185ᵃ, a taktéž poſuňkem t. XIᵃ, cyzých poſuňkuw VelKal. předml. 2ᵃ, zlé včiňky Háj. 86ᵇ, toho včiňku t. 71ᵇ, tomu včiňku t. 19ᵃ, včiňkowe t. 116ᵃ atd.; obecně říká se místy také braňka, na vejmiňku, prostraňky, a k prostraňku, posuňku je pak i nom. -ňek.

2. Za cizí mn je č. mň vedle mn, v stč. komňata ze střlat. caminata = pokoj s topením, taynu komnyatu Ol. Jud. 8, 5, gednu komniatu, Baw. 207, do komniaty Otc. 469ᵇ atd. V textech stč. na jotaci přísných psáno komnata a čísti jest ovšem komňata, na př. z komnati své ŽWittb. 18, 6. V nč. vyskytuje se slovo toto jen v jazyku knižném a ve znění komnata; znění to vzniklo patrně mylným čtením staropísmého -na- = na.

3. Za cizí sn, šn je české šň v slovích šňůra, střhněm. snuor, ſnora Mill. 109ᵃ, ſſnuora Hrub. 276ᵇ, ſſnůra Br. Isa. 34, 31 a j., mrští ſſniorou Hád. 59ᵃ; – šněrovati t. j. šňer- z něm. schnüren; – šňorek z něm. Schnörkel Matz. Cs. 329; – šňupati z něm. schnupfen, šňupka, ſſnyupka aneb réma (rýma) ApatFr. 75ᵇ, střhněm. snupfe (fem.); – ob. šňophoun z něm. Schnapphahn.

4. Za cizí gn, kn je české hň a kň vedle hn a kn. Toho příkladem je sloveso hnetu-hňetu z germ. gnet-, něm. kneten Kluge 178, těsto válejí a ſhnetu Mill. 124ᵃ, hnete-li vás svědomí Br. Jak. 5, 16, noha ſe neodhnetla t. Deut. 8, 4, nč. hnětu Us., stsl. gnetą a gnjeta, sln. ognet contusio. – Příkladem dalším je č. hňus, hnis a hnus, srov. pol. gnus a gnius, sln. gnus a gnjus, stsl. gnusъ sordes, inf. hnusiti a hňusiti, podle Matz. Cs. 175 ze stněm. knussan collidere, comprimere; doklady: w hnuſſu in sordibus[377]číslo strany tiskuŽGloss. Deut. 5, dial. hňus = setřená sláma (cuchanka) BartD. 214, práca ho hňusí (=moří), veliké stromy hňusiły małé t. 215, hňus, hňusiti t. 14 (zlin.), w hniſſu in sordibus ŽWittb. Deut. 5, z hnyſſu de sordibus Pulk. 171ᵇ, hnyſſ sterquilinium Nom. 69ᵇ, hnyſem putredine Ol. Job. 7, 5; tvrdé hnus- a měkké hňus- v češtině (a podobně i jinde) rozlišeno významem: hňus-, hnis, hnisati atp. (hmotně), a hnus, hnusný atp. (duševně). – Dále sem patří kňourati, z něm. knurren, – a snad také hňup.

n, ň se přisouvá.

299. 1. n je přisuto a) v předložkových pádech zájmena jь: do-ňeho, proti-ňemu, pro-ň, po-ňem, v-ňem, za-ním, s-ním, z-nich, k-nim, na-ně, nad-nimi atp.; b) v předložkových pádech některých substantiv s j-, na př. v-něsli v. v-jěsli (v-jesle); a c) v složeninách s předložkami některými nebo s vy-: v-níti praes. ve-ndu, vy-níti praes. vy-ndu, vy-nieti, s-nímati, s-niesti, za-n-dati, pře-n-dati atp.

Toto přisouvání dostalo podnět od předložek vъn- a sъn- (= č. v a s); v nich bylo -n po právu, vъ-ňemь bylo z vъn-jemь, sъniti ze sъn-iti atd., a odtud přenášelo se analogií také do jiných případů podobných, byl na př. i gen. do-ňego z do-n-jego, akk. na-ňь z na-n-jь atd. Srov. Baudouin de Courtenay ve Voroněžských Filolog. Zápiskách 1877, I, 1 – 37[15] Analogií k tomuto přisouvání jest něm. dial. (podkrkonošské) zŭ-n-um (za spisovné zu-ihm), podle vún-um = von-ihm. ). Začátek přisouvání tohoto stal se v době psl., v. § 244; z doby psl. přešlo také do češtiny a tu šíří se víc a více.

Přisouvá se vlastně n (tvrdé), na př. vendu z vъnьdą, senmu ze sъnьmą atd; spojením s následujícím j-, v češtině také změkčením od následujících samohlásek měkkých, vzniká ň za n, na př. do-ňeho z don-jego, inf. vníti t. j. vňíti z vъniti, snieti t. j. sňieti ze sъnęti; odtud jest pak přejato ň analogií také tam, kde bylo a kde by mělo býti n, na př. v praes. vyňde, vyňdú místo a vedle staršího vynde, vyndú, krev wyngde Chir. 316ᵃ, přátelé wyňdu ChelčP. 273ᵇ, v part. sňem, sňemše místo a vedle staršího snem, snemše, ſnyemſſi Ol. Gen. 24, 18, ſnyemſſe Hod. 52ᵃ atd.

a) V pádech předložkových zájmena jь, do-ňeho atp., jest toto n- z pravidla, po předložkách původních i po podružných; na př. nč. bez-něho, podle-něho, vedle-něho, do-něho, k-němu, kromě-něho, mezi-nimi, místo-něho, na-ň, na-ně, nad-nimi, od-nich, okolo-něho, po-nich, při-nich, s-nimi, skrze-ně, u-nich, v-nich, za-nimi atd. Stč. bylo také: skrzě-ňen, mimo-ňen atp., srov. pro-ňen, za-ňen chod. a doudl. Kotsm. 36.

To platí ovšem také o relativním do-ňehož, k-ňemuž atd.; stč. též, když toto relativum bylo přívlastkem, na př. pro ňenžto div, pro nenzto[378]číslo strany tiskudiv Pass. 344, pro nenzto úraz t. 374, w niz hodinu Pass. 408, mezi nimazto řebříma t. 418, w nichto knihách Mat. 2.

Analogií mívá pak zájmeno jь tvary s ň- také mimo spojení s předložkou; na př. aby nim kauřil Háj. herb. 262ᵃ, t. j. ňím m. jím, nij se líčí t. 162ᵃ, ní m. jí. K analogickým těmto tvarům vede dekomposice: ve výraze s-tím atp. nalézá se rozložením předložka s- a instrum. tím, proto vidí se také ve s-ním jen předl. s- a instr. ním, a nalezený zde instr. ním béře se za tvar všude – tedy i mimo spojení s předložkami – oprávněný, jako je všude oprávněn instr. tím. –

K výrazům druhu do-něho atp. patří také mnohá slovce neohebná, která souvisí se zájmenným kmenem je- a mají ň za j. Na př. stč. vňuž, vniž; je to vlastně předložkový akk. sg. fem. v-ňu-že, vňuž t. mieru = quo modo, jenž ustrnul v adverbium s významem sicut, – poňadž, poňavadž, poněvadž, poňudž, ponidž..., doňadž, doňudž…, otňadž atd. (souvisí s kmenem zájm. je- tak, jako potad, potud atp. s km. to-).

Výjimky jsou některé jenom v jazyku starším a skoro jen při předložkách podružných. Na př. bliz: blyz gych DalC. 11; – podlé: podle geho rozbili sú stany Ol. Num. 2, 5, podle geho UmR. 90, Hrad 38ᵇ; podle nyeho Ol. Num. 2, 12, – miesto: jiní mieſto gich sú nastali Ol. Bar. 3, 19; – okolo: okolo geho ŽWittb. 96, 2, t. 75, 12, okolo gye t. 124, 2; okolo neho t. 17, 12 a j., – proti: prothi iemu DalH. 31, proti gemu Hrad. 84ᵃ, proti giemu Otc. 215ᵃ, proty gmu AlxV. 640, t. 1681, proti gie Ol. Ex. 34, 3, proty giey Pass. 293, protyw gvey Kat. v. 2240, proti gym ŽWittb. 22, 5, t. 34, 3, proty gym AlxV. 1131, proti gymzto Otc. 389ᵇ, vedle: proty nemu Pass. 249, Kruml. 85ᵃ a j.; – skrzě: (bóh) počě zkrziezie ieho veliké pomoci činiti DalH. 31, skrzě jej pokoj lidu dáti Kar. 90, ſkrze gey EvOl. 140ᵃ, vedle: ſkrrze ni (Hesteru) Štít. ř. 205ᵇ a j.

Výjimky po předložkách prvotných znám jen tyto: v tom městě, w gems súd bývá Rožmb. 18 m. v-ňemž, kdo z jich VJp. 60 m. z-nich, nad kým z jich t.

Výjimkou není, kde zájmeno tvaru j- následuje po předložce nesvé, kde tedy pád zájmena jь ku předložce té nepatří, na př. do jeho domu, v jich rukou atp.; ale i sem vniklo někdy n-: ſkrzie nehozto ſwatoſt Pass. 433, przied niehoz obličejem Otc. 6ᵇ, w nichze rukú in quorum manibus. ŽWittb. 25, 10.

b) V pádě předložkovém substantiv, která se začínají souhláskou j-, jest vloženo n v příkladě: jehož w nijeſly položili Štít. ř. 23ᵇ t. j. v-niesli, k nom. jěsli, jiesli. Odtud mohlo bývati něsli m. jěsli analogií také mimo spojení s předložkou, srov. aby ním kauřil Háj. herb. 262ᵃ m. jím. Tím způsobem dlužno vykládati ň- v slovích ňadra, ňemčina, ňemečský, stč. niestějě nč. nístěj, dial. ňehně: bylo dříve jadra, srov. stsl. jádro sinus, k tomu pády předložkové v-ňadřiech, za-ňadry atd., a odtud pak[379]číslo strany tiskuňadr- také v pádech bez předložky, nom. ňadra atd.; – a podobné vzniklo ňemčina Schleusse, ňemečská vrata (= vrata v jemčině n. v ňemčině), z jemč- (jьmьč), na př. o zadělání vrat (na řecei a niemċziny MnichA. 60ᵃ, táž vrata niemeczka t., němčina Schleusse Kotsm. 13 (doudl.) a Jg. Us. Prag., – niestějě, nyeſtiegie clibanus Ol. Gen. 15, 17, nístěj = pec libun. 373, m. jiestějě, srov.dluž. jesće (plur.) Ofenloch, hluž. jêsće (plur.) a nêsć pec, sln. istje Ofenmündung atd. Mikl. Etym. Wtb. 96, – a doudl. něhně Kotsm. 13, m. jehně.

Sem patří také adv. vňutř, vnitř, z vъn-j-ątrь (s přisutým -j-) za stsl. vъn-ątrь, předložkového akk. subst. ątrь, srov. stsl. izъątri; odtud pak dekomposicí a dalším tvořením nč. subst. nitro.

c) Složeniny s předložkami a s vy-. V stsl. je tu přisuto -n- z pravidla jen při vъ- a sъ- – tedy v případech, kde -n- je vlastně právem etymologickým – a když druhý člen složeniny se začíná souhláskou j- nebo samohláskami i, ê, ь, ę, ą, u; na př. vъnjegda, sъniti, sъnêsti, sъnьmą, sъnęti, vъnątrь, vъnągliti in carbonem redigere, vъnušiti audire. V podobných případech jest vsuté -n- také v češtině; ale tu jest rozšířeno již v době staré také do složenin jiných kromě s- a v-, šíří se časem víc a více a vniká i do složenin -dati.

Příklady:

jíti: vníti z vъniti, praes. vendu z vъnьdą atd., wniti intrare Ol. Num. 24, 17, jáz wendu ŽWittb. 5, 8, wendeſſ DalC. 19, wende Pass. 454, Chelč. 146ᵃ; impt. vendi z vъnьdi, wendy ŽWittb. Hab. 16, wendiete t. 99, 2; part. venda z vъnьd-, wenda Hrad. 79ᵇ; aor. vnid, vnidech, vníd-, (Maria a Josef) u boží chrám wnydeta Hrad. 71ᵇ, do jeho domku wnydem (omyl m. vnídom) Otc. 100ᵃ, když do Říma wnydu Pass. 403; – sníti ze sъniti, praes. sendu ze sъnьdą atd., ſniti ŽWittb. 16, 11, (já) ſendu t. 29,10, ſendes Pass. 362, (člověk) ſende ŽWittb. 48, 18, tvá žádost ſeynde Tkadl. 45ᵃ, ſendeta Pass. 362, (oni) ſendu ŽWittb. 48, 11; aor. snid-, sníd-, Neklan ſwyeta (= s světa) ſnyde DalC. 23, když stařec ſnijde OtcB. 52ᵃ; – vzníti praes. vzendu, wznyty Štít. uč. 98ᵃ, kto wzende ŽKlem. 23, 3, ŽWittb. t., (oni) wzendu ŽGloss. 91, 8; aor. vznid-, vzníd-, jeho syn (na stolec) wznhide DalH. 32, (Mojžíš) wzníde na horu Ol. Ex. 34, 4; – vyníti praes. vyndu, mohl wyniti y wniti Ol. Num. 27, 17, wynyty DalC. 83, když windes ŽKlem. 67, 8, střěla wynde AlxV. 1533, wynde květ EvOl. 196, duše wynde ChelčP. 275ᵃ, zlá krev wyngde wen Chir. 316ᵃ, wyndeta dvě olivě DalC. 7, (oni) wyndu AlxV. 379, přátelé wyňdu ChelčP. 273ᵇ; impt. vyndi, windy ŽKlem. 108, 7, wyndi ChečP. 144ᵇ, wyňdiemež t. 278ᵇ, wyndyemyzz EvOl. 196; part. vynda, aby wynda ty modly stlúkl Pass. 458, wynduczy ChelčP. 94ᵇ; aor. vynid-, vyníd-, wynyde DalC. 22, dievky wynydu t. 12; subst. verb. po wyndeny Mill. 71; – přiníti praes. přindu, kdy przynde čas ten Vít. 89ᵃ; – nč. dial.: dondu,[380]číslo strany tiskunadendu, nandu, obendu, pondu, přendu, přindu, rozenděme se, undu, vendu, vyndu, zandu, zendu (sejdu) se Btch. 431 (dol.-beč.), nando, přindo, vyndo Šemb 40 (záp.-mor.), nandu, odendu, přindu, vyndu BartD. 14 (zlin.), s1c. doňdem, vyňdem a také vynšla Pastrn. 150, dondú, vyndú, vynšli Šemb. 76 (novohrad.); –

-jěti: part. vněd-, vněl, kněz wnyed u Bavory DalC. 89, až naň kněz wnyel t. 39; – aor. sněd-, když sě všickni ſnyedu DalC. 3; – aor. vyněd-, wy̆nyede Pilat Jid. 62, Svatopluk wynyedye (sic) DalC. 62; –

-jězd-: výnězda, o wynyezdye Rožmb. 209, Vyniezda jm. míst. Poř. 1312 (1); –

-jieti, -jmu: snieti ze sъnęti, praes. senmu ze sъnьmą atd., ſnijeti ſe Lact. 185c, ſeynmeſs Ol. 3. Reg. 2, 31, ať ſenme tvé poskvrny Štít. uč. 153ᵃ; part. ſnal Štít. ř. 226ᵃ, ſnyely ML. 120ᵃ, s křížě ſnat Modl. 137ᵇ, ſnem prsten Pass. 330, ſnyemſſe Hod. 52ᵃ atd.; – vznieti, aor. wznyechu DalC. 1, part. oheň sě wznal ŽWittb. 17, 9; – vynieti, vynmu atd., masti wynyety Mast. 24, wynijti Háj. herb. 87ᵃ; praes. winmu eripiam ŽWittb. 90, 15, newyňmeſs ChelčP. 186ᵇ, wynme Comest. 247ᵃ, wyňme ChelčP. 67ᵃ, wyňmau Háj. herb. 49ᵃ; impt. wynmi knot Rhas. 151, wyňmi Háj. herb. 18ᵇ, wynmiete tollite ŽWittb. 95, 8, wymniete bratry (m. vynměte) Comest. 82ᵃ; part. wynma meč dobíž mě Ol. 1. Par. 10, 4, wyngma ten pytlík Chir. 133ᵇ, wyňma Háj. herb. 49ᵃ, wynmucz Comest. 118ᵃ; aor. wynye DalC. 21; part. wynal Modl. 84ᵃ, wynat Pror. 16ᵃ, z měšcě peniezě wynem Pass. 368, wynyem Koř. Luk. 10, 35, wynemſſe Pass. 467; – nč. jen v participiích sňal, vzňal, vyňal, sňat…, sňav…, a podle toho také odňal atd.; ale mor. dol. vyjáł BartD. 54 m. vyňal, laš. sjaty t. 110 m. sňatý; – chodský inf. přímnout = přijmouti chod. 46 jest přesmyknutím m. přinmout a jest novotvar, jenž předpokládá praes. přinmu; –

-jímati: snímati, Josef tělo ſnymaſe Ans. 9 atd.; vznímati, (kóň) sě wznymal AlxH. I, 35, wznymay Hod. 83ᵃ, proti bohu sě wznymaſſ Vít. 32ᵃ atd.; – vynímati, tělo z hrobu wynymachu Pulk. 25ᵃ atd.; – otnímati, odnijmagij Háj. herb. 158ᵇ; – nč. též ponímati, vnímati, zanímati Jg.; –

-jiesti, -jísti: sniesti, ſnyeſti Hrad. 77ᵃ, ſnye comedet Pror. Isa. 51, 8, ſnyedye Ol. Ex. 10, 12 atd., nč. snísti atd.; mor. zesť, zím, zed (snědl) BartD. 65 (val.), impt. ziz, ziztě t. 110 (laš.), zest, zím, impt. zez, zedł t. 16 (zlin.) atd. je z izêsti stč. ziesti, jež i v č. jest bez -n-: zzyeſty Alb. 95ᵇ, zzedl t. 285ᵇ, aor. (chrúst) zzie vešken plod země ŽWittb. 104, 35; –

-jiedati: sniedati, ſnyedachu devorabant Pror. Dan. 14, 12; –

*-juchati stsl. ąchati, ňuchati Jg., dekomposicí z některé složeniny -ňuchati, kterou dlužno předpokládati; –

-dáti: nandati, zandati, vendati, přendati; stč. vondati, vuondati = vo-n-dati (vo- m. vъ-, v. § 177, f), z toho nč. vundati m. vůndati, a[381]číslo strany tiskudalším skládáním s-vundati, sundati, rozundati atd.; na př. když péro tam wondaſs ApatFr. 65ᵇ, wuondayz (lék) v ústa t. 77ᵃ, wundey to v pytlík Lék. z r. 1544 Jg., jej odvundali KolR. 198ᵃ (1624), že jsme je (dva soupeře) rozundali Wint. 242; slova tato jsou vesměs původu novějšího, jsou rozšířena zvláště v nářečích obecných a mají význam rozdílný od významu stejných složenin bez -n-, na př. nadati a nandati (naložiti mnoho), rozdati (rozdarovati) a rozundati (rozděliti, roztrhnouti atp.), předati (dáti více než náleží) a přendati (přeložiti na jiné místo) atd., srov. Kotsm. 14.

Rozumí se samo sebou, že -n- v těchto složeninách ukázané bývá také v odvozeninách odtud pochodících; na př. jako ve snieti part. sňat, tak jest n v subst. sňatek, jako v sniesti tak i v sniedanie nč. snídaní atd. –

Podle Mikl. Et. Wtb. 371 bylo by vsuto -n- výjimkou také v psl. o-n-u-tja stsl. onušta č. onuce, z koř. u, jenž jest v ob-ú-ti, z ú-ti; ale tu není složení s předložkou o-, nýbrž s on-, starší formou za pozdější (v)ъn-, vъ-, v. Lesk. Handb.2 25.

2. Dále jest a dílem zdá se n, ň přisuto v různých případech jednotlivých. Zejména:

V slabice mňe m. mě, když se vyslovuje mňesto atp. m. město atd.; o tom v. § 172.

V číslovkách cztyryndczyeti PassKlem. 183ᵃ, cztyrynczyety 191ᵇ, dwandczyety 62ᵇ, – a v slovích přejatých handra Us., angrešt střlat. agresta Mikl. Fremdw. 73.

Vedle netbalivý je také netbanlivý, nedbalivý HusE. 1, 466, netbanlíwy Kruml. 114ᵃ; netbanlivý jest utvořeno ze subst. netbánie, podobně jako zdánlivý, spanlivý, jeho -n- je tedy kmenové. Rovněž tak je dvojí koncovka -livý a -nlivý také v snášelivý, mlčelivý a -nlivý.

Místo kvíčeti je laš. kv́aňčeť BartD. 110, m. ječeti zlin. jaňčet t. 16; ň přidáno vlivem onomatopojickým.

n, ň se odsouvá.

300. Místo hromnicě říká se hromnice, na př. hromnycze ListOleš. 1414 a hromicze KolA. 1513, hromice Us.; odsutí stalo se podle subst. hrom; – podobně je dial. Lomice Us. krk., zimice, Míšek m. Lomnice atd., chod. rymík (m. -mn- z -bn-).

Místo -mněl bývá odchylně -měl, doudl. zapoměl, spoměl Kotsm. 16. Změna tato je zvratnou analogií podle změny mě-mňe: místo náležitého město říká se ob. mňesto, proto naopak za náležite -mněl klade se -měl; v nářečích je většinou oblíbeno mňe, za náležité mně i mě, v doudl. je za oboje naopak mě. – Tu lze připomenouti také medle m. mne-dle.

Dialekticky říká se sekajna m. sekanina ČČMus. 1863, 331 (mýt.); a taktéž nadivajna m. nadívawina t., pajmatka m. paní-matka t. 1864, 52[382]číslo strany tisku(podkrk.) pajmáma Šemb. 21 (středočesk.), rozmaity, śekaina, mišaina, mazaina m. rozmanitý, sekanina atd. BartD. 111 (laš.).

Za nč. jenom je dial. edem, edem Suš. 85; oboje z lok. jednom.

n je vynecháno také v některých slovích přejatých: okurka ze střlat. angurium Mikl. Fremdw. 134, potkan z ital. pantegana (lat ponticana, od ponticus) mus amphibius t. 118, tucet z Dutzend.

B) Souhlásky t, d a jejich proměny.

301. Souhlásky t, d jsou v češtině pravidelné střídnice stejných hlásek praslovanských, v. § 245; na př. státi psl. stojati, med psl. medъ atd.

V mluvnici hlásí se tyto souhlásky do třídy společné tím, že jsou obě zubné a patří k sobě jako tenuis a příslušná media (srov. § 7), a dále že mají některé změny shodné. Obzvláště jsou tu důležity změny:

a) tj a dj v c a z (ȥ, dz); a

b) měkčení v ť a ď, když následuje samohláska -i, -í nebo některá ze samohlásek praejotovaných (dvojhlásek) ě, ie, ia, ia, iá, iá, iú buďtež samohlásky tyto původu jakéhokoliv. Měkčení toto je staré, předhistorické, ale nikoli praslovanské; je ve slovanštině západní a ruské, nikoli však v jižní.

Naproti tomu t-, d- se neměkčí, když následuje -e (původní) nebo -ь; tím shoduje se čeština zase se slovanštinou jižní a liší se od ostatní.

Také s n jeví tyto souhlásky shodu a příbuznost, zejména článkováním zubným a neměknutím od následujícího -e a -ь; ale liší se od něho jsouce explosivy, kdežto n je durativa, a některými změnami, zvláště ve spojení s -j. Srov. § 257.

Místo žádaného ť, ď bývá odchylné t, d, o tom viz na svých místech doleji v §§ 309, 322 a j.; zvláště jest vytknouti, že nářečí lhotecké na Moravě má veskrze t, d (a také n) místo ť, ď (a ň), na př. dyta (dítě), dedyna (dědina), teuo (tělo), ty (ti), nyty (niti), neščestý (neštěstí), vedet (věděti), vydet (viděti) (a také kon m. koň, na kona m. na-koňa, sane m. saně, hlineny atd.) BartD. 45, a že se odchylka stejná vyskytuje porůznu také v nářečí slovenském (gemer. a j.), kdež se praví na př. chodyty m. choditi (a též knyha m. kniha) atp. Srov. § 257 a Pastrn. 136.

t, ť.

302. Souhlásky t, ť píší se:

dílem bez rozdílu měkkosti literami t, na př. ſtatek ŽWittb. 35, 13, hlava ſtata t. j. sťata AlxV. 1756, dyetatku t. j. děťátku AlxH. 6, 9 a j.; – th za tvrdé t: na př. thmu CisMnich. 97ᵃ, othech t. j. otec HomOp.,[383]číslo strany tiskunahotha t., pro tho Kunh. 149ᵃ, ſuiethu t. 148ᵇ, thueho t. 147ᵃ, thee řěči Jid. 99, thy̆ t. j. ty t. 94, svD. 26, mezi miezzthy Pil. a, zzwiethlozzt ApŠ. 31, Swathi knhiez DalH. 30, (Boleslav) lithi t. 32, z litheho t. 32, rothi AlxB. 4, 25, pothykowali t. 5, 2, thmy AlxBM. 1, 27, nezzthyziu sě t. 5, 37, tho VstúpDrk. 62, reth Vít. 91ᵇ, chrzbeth t. 92ᵃ a Pror. Dan. 10, 6, ratholeſti Mand. 27ᵃ, sedm ſeth t. 17ᵇ, moji thowaryſſij Lobk. 34ᵇ atd., nejčastěji v slově léto: sedm leth Mand. 25ᵇ, pieth leth Lact. 99ᵇ, letha Háj. 469ᵃ, ſedmyletheho Ol. Súdc. 6, 25, a do nedávná v nápisích: „létha Páně“; – th za měkké ť: thy t. j. ti AlxH. 2, 7, t. 3, 32 a j., thela Kunh. 151ᵃ, otplathithi DalH. 30, batho 30 a j., bythi Hrad. 59ᵃ, krythi t. 102ᵇ, zahynuthy t. 8ᵇ, thie UmR. 104 mathiey t. 283, k dywuth AlxB. 6, 32 atd., častěji; – tt za tvrdé t: zlatto AlxV. 624, t. 1397, zlatta Ben. Ex. 25, 31, Háj. 116ᵇ, zlattý Ben. Ex. 40, 24 a j., Swattoſt Br. Jer. 2, 3, ſwattoſti t. Mal. 2, 11, ſwattoſtij ChelčP. 138ᵃ a j., velmi často v slovích těchto; ale i v jiných; hottowymy penězi ListVrat. 1406, gisttcze t. 1404 a j.; – tt za měkké ť: nebott Ol. Deut. 6, 15, att t. 6, 2, aytott t. Gen. 4, 14, zdatt t. 16, 2, att BrigF. 9 a j., bytt t. 11, tott t. 24, zett t. 11 a j.; způsob ten zavrhuje HusOrth. 182: nec ponas duplex t sic tt, sed t; –

dílem s označením měkkosti spřežkami a literami ti, ty (po sklesnutí jotace, v. § 114 pozn.): letyal Pror. 3ᵃ, krzieftyanka Pass. 20 (kodexu část mladší), piſſtiala Rhas. 107, piſſtyaly Ol. 2. Par. 29, 27, hlava ſtiata Háj. 97ᵇ; – tg: atg JiřBrn. 314, t. 364, razitg t. 378; – ṫ v pravopise Husovu: toṫ HusPost. 38ᵃ, na puſṫ t. 40ᵇ a j., puſṫ impt. Kruml. 30ᵃ, ṫe Ben. Gen. 17, 5 (vedle tie t. Gen. 17, 6); – ť, pozdější obměnou z Husova ṫ, na př. przikryť geſt BrigF. 64, pl. gen. paſtwiſſť Comest. 49ᵇ, ſtanowiſſť t. 28ᵃ, toť Háj. 10ᵃ, ťem t. 16ᵃ a j., žiwť Ezech. 19 48 atd.

Nesprávně psáno d za t, ť: radidi m. raditi NRada 100, 542, 601, 996, tebud t. 376, diedie m. dietě t. 298; Hájek má podkati ſe Háj. 352ᵇ, ſe podkawſſe 377ᵇ, mylným domněním, że je tu předložka pod- –

tj se mění v c.

303. Změna tato je z doby české předhistorické, ale nikoli z psl ; v psl. bylo tj, to změnilo se do jednotlivých jazyků slovanskách nestejně, do češtiny zejména v c, v. § 245. Na př. z psl. nom. svêtja je stč. svieca přehlas. sviecě nč. svíce, – z psl. akk. svêtją je stč. sviecu přehlas. svieci nč. svíci, – z psl. vok. svêtje je stč. sviece nč. svíce, – z býv. gen. svêtjê je stč. sviecě nč. svíce, – z gen. *panitja a dat. panitju je stč. panica a panicu, nč. panice a panici, – z psl. praes. metją je stč. mecu, a rovněž tak mecete z metjete, impt. mec(i) z metji, part. mecě z metję,[384]číslo strany tiskuplur. mecúce z metjątje atd., – part. placen z platjenъ, subst. Rokycěnín, Rokycan- z rokyt-jan- atd.

V slabikách ca, cu, jejichžto c z tj vzniklo, přehlasuje se a, u v ě, i: za starší sg. nom. svieca je později sviecě, za akk. sviecu je svieci, vedle pl. akk. Rokycany jest nom. Rokycěné atd. Přehláska děje ṡe jenom ve slabikách měkkých; byly tedy vytčené slabiky ca a cu měkké, bylo tudíž c- souhláska měkká. Srov. §§ 394 a 396.

Skupené st + j- změnilo se v šč a toto dále v šť, srov. změnu zdj v žž a žď v § 316; na př. pustiti part. stč. puščen z pustjenъ, nč. puštěn vysl. pušťen, iter. stč. púščěti z pūstjati, nč. pouštěti vysl. poušťeti atd.

Máme pak změnu psl. tj v c v případech stejných, jako jsou vyčteny v § 262 a j. (při změně rj a j.), totiž:

v slabikách kořenných, v slovích cit, cítiti stč. cútiti, pol. cucić, vedle stsl. štutiti sentire, tedy z psl. tjut-, – cizí stč. cuzí, pol. cudzy, stsl. štuždь, z psl. tjudjь; –

v kmenových koncovkách některých substantiv vzorův oráč, moře, dušě, zejména masc. -ic, biřic, panic, šlechtic, královic, Lobkovic atp. z pův. -itjь; – fem. stč. hácě z gatja-; láce z latja (podle pol. łatwy, nejisto); obec m. obcě z obъ-tja; onucě, onuce stsl. onušta z on-u-tja Lesk. Handb.2 25 (z předl. on- a koř. u-, ob-ou-ti, stsl. také ob-u-šta calceus); pícě, píce stsl. pišta, z pitja, koř. pit- alere; pláce Jg., z platja; prácě, práce, pol. praca (z češt., m. proca Jag. Arch. 14, 472), z por-tja; střiecě, stříc, v-stříc, stsl. sъręšta occursus, ze sъrętja; sviecě, svíce, stsl. svêšta, ze svêtja; – neutr. ovoce, stsl. ovoštь fructus, srbch. voće, z ovotje; plece, stsl. plešte humerus, z pletje; pľúcě, plíce (neutr. plur., přešlé do fem.), stsl. pljušta, z pljutje; stč. viece consilium, stsl. vêšte, z vêtje; stč. vřěce slc. vrece, stsl. vrêšta saccus, srbch. vreća, z vertje; –

v adjektivech -c, -cí z -tj-, na př. Olomúc z Olomątjь; nicí stsl. ništь, z nitjь; telecí z telętj- atp.; –

v komparativech (a superlativech) s příp. -jьs-, stč. věcí. věcší, adverb. viece, stsl. vęštьj, vęšte, z vętj-, *vęt-jьs-, neutr. vęt-jes-; kompt. tento je také ve složeninách váce- (toto je tvar starší m. viece) a viece-, jako jsou jména vlastní Váceslav, Václav, Viecemil, Viecemysl atd.; krací, kracší, kráce, z kratj-; –

v subst. s příp. -jan-, na př. stč. Rokycěnín z rokyt-jan-; Mýcěnín z myt-jan-; –

jindy na př. v macecha stsl. maštecha, z matjecha; vzácný vedle stsl. izęštьnъ eximius, z vъz-ęt-jьnъ; –

v part. praes. nesúc-, prosiec-, stsl. nesąšt-, prosęšt-, z nesątj-, prosętj-; –

v praes. 1. sg. sloves tř. III. 2, na př. lecu, stsl. leštą, z letją; –

v praes. 1. sg. sloves tř. IV, na př. vrácu, stsl. vraštą. z vratją; –

[385]číslo strany tiskuv part. -n týchže sloves, na př. vrácen, subst. verb. vrácenie, stsl. vraštenъ, z vratjenъ; –

v slovesích třídy V. lᵇ, na př. vracěti, vraceti, stsl. -vraštati, ob(v)raštati vertere, z vratjati, ve všech tvarech; –

v tvarech praesentních (krom impf.) slovesné třídy V. 2, na př. inf. metati, stč. praes. mecu, meceš atd., impt. meci, part. mecě, mecúc-, stsl. meštą, mešti, meštę (stsl. též impf. meštaachъ), z metją, metji, metję, metjątj-. –

Mnohdy analogie tuto změnu ruší anebo provedení její zamezuje. Na př. k mútíti byla 1. os. sg. múcu, neboti sě muczu tribulor ŽWittb. 68, 18; ale vlivem tvarů příbuzných mútíš atd. změnilo se náležité múcu v múťu, mutyu ŽKlem. 68, 18, zamutyt urbabo Pror. Isa. 13, 10; podobně jest šměti m. šměci, (já) ſſmyety svým prstem v to miesto a ſſmyety svú rukú v jeho bok Krist. 110ᵃ; trati m. traci, (já) trati svá syny milá Pass. 99; vráti m. vráci, když sě wraty cum rediero EvVíd. Luk. 10, 35; ukráti m. ukráci, ať o tom vkrati řeči NRada 1790. – K cútiti bylo part. cúcen, vczyczeno Štít. uč. 106ᵇ, a jest nč. cíťen, s ť m. býv. c, podle cítím, cítiti, cítil atd.; podobně jest s ť m. c: bláťen, vhlatieneho kola Háj. 113ᵃ; hlťen, pohltiený (pl. nom.) Kruml. 410ᵃ; pachťen, pachtyenye Štít. uč. 29ᵇ, w pachtieni ŠtítMus. 81ᵃ; pečeťen, zapeczetien Pr. pr. 251; syťen, naſityeno GestaKl. 334; šlechťen, oſſlechtiena Troj. 39ᵃ (v. oſſlechczena t. v textě starším); zvláště nářečí východní mají tu hojné ť za c a sť za šč, slc. pravidlem: obohatěn Šemb. 36 (obecně mor.), obrátěný BartD. 30 (pomor.), vymlátěný t. 34 (slov.), opuštěny, omastěny t. 108 (laš.), chytěný, zapotěný t. 64 (valašsk.), slc. obrátený, opustený atd. Pastrn. 130 (vysl. -ťený); tak též u Dolež. 1746; posvetený, vymuatený BartD. 45 (s tvrdým t, lhot.); jinde je však pravidelně: dbeč. svěcené Btch. 246, zlin. vymlácený, zaplacený BartD. 14. – Že také v nářečích východních bylo tu dříve c, svědčí archaismy, jako jsou zatracený condemnatus, vedle zatratený perditus Hatt. slc. 130. – K platiti jest iter. -pláceti, a odchylkou vyloženou -plátěti, vyplátět dělníky Šemb. 39 (záp. mor.), a podobně: hotrátět, kátět dříví t. (slc. kácať atd.). – V kratší za stč. kracší zrušeno c podle positivu krátký, – v Mýťan, Egypťan atp. za stč. Mýcěnín, Egypcěnín podle zákl. jm. Mýto atd.

Srov. změnu dj-z, § 316.

t-i-, t-i- se mění v ťi, ťi-.

304. 1. Když následuje v téže slabice samohláska -i, -í, mění se t- v ť-. Na př. ztráta-ztratiti t. j. ztraťiti, sg. lok. a pl. gen. listí t. j. lisťí (sg. lok. z listьji, pl. gen. z listьjь).

2. Když následuje samohláska praejotovaná (dvojhláska) ě, ie, ia, ia, [386]číslo strany tiskuiá, iú, mění se t- v ť-. Na př. dat. lok. ztrátě stč. ztrátě (z -tê), inf. chtíti stč. chťieti (z chъtêti), part. chtě, chtíc- stč. chtě, chťiec- (z chtia, chtiác-, a toto z -tę ), stč. sg. nom. akk. lisťie (z -tьje), stč. kresťian (HomOp., z lat. christianus), dat. lisťú (z -ťiú a toto z -tьju) atd. Odchylka zdá se býti v part. čta, pleta atp. vedle leťa. teša, přehlas. leťe, tešě, teše atd.; ale tvary tyto nejsou z pův. -ę atd., jako je leťa z letę a teša z tešę, nýbrž jsou to novotvary (třeba že původu velmi starého), jsou utvořeny podle part. leťa, teša atp., odtud přejata jen koncovka -a a nikoli též změkčení. V dial. pleťa (srov. veďa BartD. 26 zlin.) atp. je napodobeno i změkčení. –

Také ve skupení tn- měnívá se t v obou případech vytčených ve svou střídnici měkkou; na př. impt. vylétni vyslovuje se dial. vyléťňi, zlatník vyslov. zlaťňík Us., a taktéž deseťnik, dvaceťnik Neor. 9, adv. chutně vysl. chuťně, kompt. chutnější vysl. chuťnější BartD. 13 (zlin.) atd.

Srov. měkčení ni-, ni- v ňi-, ňi- v § 290 a di-, di- v ďi-, ďi- v § 317.

te.

305. V te, které je z pův. te nebo tь-, v jazyku spisovném a většinou i v nářečích nemění se t v ť, a tím liší se čeština od ostatní slovanštiny západní a od ruštiny, a shoduje se se slovanštinou jižní. Na př. tesati, plete, mlatec, platen; pl. dat. kostem; sg. instr. teletem (telętьmь). Ale v nářečích východních, na přechodu k pol. a rušt., měkčí se toto te v ťe (začež podle pravopisu knižného psáno tě). Na př. lašsky těla (tele), tětka, vřetěno, otěc BartD. 97 a 105, sg. instr. tělatěm, hřibatěm t. 106 (z -tьmь), tětka, těpłý, postěl, kostěł, prsťének t. 44 (břez.), jatělina t. 38 (súch.) a 64 (val.), těplo, těče t. 87 (stjick.), nesetě, vedětě atp. t. 97 (laš.), 87 (stjick.), 44 (břez.) atd., chcetě-li Suš. 40; v nář. slc. je tu ťe pravidlem: teľa (tele), teplo, budete, otec atd. (psané te vysl. ťe), sr. Hatt. slc. 24.

V te, té, které je z pův. tъ- nebo z -toje (stažením) nebo kde -e- je vsuto, neměkčí se ovšem nikdy, ani v nářečích tuto vytčených; na př. ten (z tъ-nъ), pátek (pętъkъ), statek, tesknice (tъsk-), sg. instr. płotem (z -tъmь, proti instr. tělatěm z -tьmь), adj. bohateho, pl. gen. tětek atp. BartD. 106 (laš.), slc. ten, teraz, teprv, sg. gen. dat. tej, matkinej, bohatého atd., Hatt. slc. 25.

Srov. ne v § 291 a de v § 318.

tь.

306. Také od následujícího -ь nemění se t v ť v češtině spisovné a u většině nářečí, a je tedy na př. tma (z tьma), kost (z -tь), kostmi[387]číslo strany tisku(z -tьmi), platný, plátno (z -tьn-) atd. Kde tu je ť, tu stalo se to analologií, na př. v nom. zeť, lať, labuť atp. je ť podle gen. -ti t. j. -ťi nebo -tě t. j. -ťe atd.

Tím způsobem proniká ť zejména v substantivech -tь vzorů host a kost, zvláště v nářečích východních, dílem také v Čechách (v Chodsku, Zbirožsku a v Krkonoších). V nářečích ostatních a v češtině spisovné vyskytují se -t a -ť vedle sebe, na př. kost a lať, a bývá tu v jistých druzích těchto substantiv -t, a v jiných –ť. Vidí se totiž:

že novota -ť ujala se všeobecně tam, kde bylo stejně znící ale jiného významu slovo s -t, na př. prsť humus, s nejstarším známým dokladem pro -ť prſt OtcB. 150ᵇ, pro rozdíl od prst digitus; a

že novota -ť proniká a ujímá se zvláště v těch substantivech, která od svých náležitých vzorů host a kost se odchylují a podle oráč a dušě se skloňují, na př. zeť gen. zetě (m. zeti), rtuť gen. rtutě (m. rtuti); substantiva kmene -stь mají těchto odchylek celkem málo, proto zachovalo se v nich náležité -t veskrze, na př. kost, kostmi atd.; substantiva ostatní víc a více přecházejí pod vzory oráč a duše, proto jest u nich novota ť hojnější a šíří se víc a více, na př. zeť podle gen. zetě, lať a laťmi podle gen. latě, chut podle gen. chuti a chuť podle gen. chutě, pout podle gen. pouti a pouť podle gen. poutě atd. V této míře bylo a jest v tvarech sem patřících t a ť také v jazyku spisovném doby nedávno minulé a starších spisovatelů nynějších. V textech, které pečlivě rozeznávají t a ť, píše se smrt, kost atp., nikoli smrť, kosť, na př. smrt Háj. 41ᵇ, hoynoſt t. 44ᵃ, obět Br. Isa. 57, 6, pamět t. Ezech. 21, 23, hrſt t. Num. 5, 26, čeſt t. Mal. 1, 6, maſt t. Ex. 30, 33, złoſt t. Gen. 6, 5, smrt Rosa 51, koſt t. 48, smrt Pelzel (1798), kost t., smrt Pal. 2[16]) Tu pak zacházelo se v omylu tak daleko, že se psalo i jesť m. jest (Erben v stč. textě Kat. 1860, nikoli téż ve ŠtítE. 1852, RhasE. 1864, SalE. 1867; Jireček v stč. textě DalJ 1878; Kořínek v nč. textě lat. mluvnice 1890)., 2, 5, žalost t. 257 atd.; odchylné smrť, kosť atd. konstatováno jako dialektické u Pelzla (1798) str. 44 – 45 a u Nejedlého (1804) str. 145. V jazyku spisovném je -ť a zvláště -sť novota, a pokrok značnější učinila novota tato teprve v posledních letech pomocí umělou, když se do mluvnic školních přijalo mylné pravidlo, že prý smrť, kosť atp. jsou tvary náležité*). Ale starší usus není tím nikterak vytištěn ani správnost jeho otřesena. (O šíření novoty smrť, kosť atd. viz mou rozpravu Staročeské sklonění substantiv kmene -? 1891 str. 29 – 32).

Za psl. tьma č. tma je dial. ťma BartD. 105. To upomíná opět na pol. ćma. Oboje, č. dial. ťma i pol. ćma, může býti analogií podle dial. ťemný (temný) a pol. ciemny, anebo může býti příčina zvláštní ve skupení tm (z tьm).

[388]číslo strany tiskuSrov. nь v § 292 a dь v § 319. –

O dial. svaťba, młaťba, płaťba atp. v. § 292. –

Jiné případy změny t-ť.

307. 1. Bývalé st, št, čt změněno v sť, šť, čť ve slovích stežeje a stěžeje Us.; – křišťál, Křiſſtál Háj._herb. 34ᵇ a j., kriſſtáł Br. Ezech. 1, 22 a křišťál, křiſſťáł t. 37, 16; – vlaštovice, wlaſtowicze ChelčP. 196ᵃ, wlaſſtowice Háj. herb. 173ᵇ, laſſtowice t. 175ᵇ, laſſtowičnijk t. 311ᵇ, właſſtowice Br. Jer. 8, 7 a vlašťovice, lašťovka Us.; – břečtan Háj. herb. 13ᵇ, Br. Jon. 4, 6 a j., břečťan Us.

2. V koncovce výrazu adverbialního -krát bývá dial. -ť m. -t, na př. pětkráť, tenkráť BartD. 15 (zlin.); srov. tamtéž podobnou změnou v hneď, snaď, pořáď. – Místo tulipán jest ob. ťulipán.

ť se mění v ć, c, č.

308. 1. Za spisovné ť je v některých nářečích ć, jinde c a místy c. Na př. ćicho za ticho BartD. 106 (laš.), v leće m. v letě t.; múcic za mútiti BartD. 40 (hrozenk.), trecí za tretí Pastrn. 131 (slc., místy); čicho za ticho t. 107 (laš., v Klimkovicích), trečí za tretí Pastrn. 132 (slc., místy). Srov. § 432.

Za spisovné sť bývá pak ovšem sc, ść a šč, na př. scěna BartD. 40 (hroz.), śćena t. 106 (laš.), ščena t. 107 (laš., v Klimkovicích) m. stěna.

Doklady toho nalézáme v textech starých a v nářečích nynějších.

Příklady z textů starých: czizucz m. tisúc AlxH. 8, 26, t. 8, 28, dwaczieczi czizuczow m. dvacěti tisúcóv t. 2, 29, t. 3, 26, trzidczieczi m. třidcěti t. 9, 20, chzi m. ti (enklit.) t. 9, 19; – ſtaczi m. státi AlxBM. 1, 23, ugiſezil t. 1, 25, nezchzizcyl t. 1, 26, tvé myloſcy t. 141, (Patron) ješčež krále ugizzcy chtye zie w zmyrt přěde ň poſkyſczi t. 4, 21 a 22, ot zmyrtcy t. 4, 17, dopuzzcyl t. 7, 37; – hnuczi m. hnúti AlxB. 2, 12, trſcye t. 2, 17, doſcy t. 5, 8, luboſcy t. 5, 18, radoſcy t. 5, 36, radoſczi t. 6, 2, cznoſcy t. 6, 3, dozdaczy t. 6, 26, na moczie m. na mostě t.; – otplaczyz m. otplatiž (ne-li spíše odplacíž = otplacijž) AlxV. 271, ſwaczynye 1219; – impt. otpuſſcz HomKlem. 2ᵇ; – nawracz m. navrať ŽPas. 27, 4, obklíčil s’ mě radoſczy t. 29, 12; – swyetlosczy m. světlosti Sequ. 356, dobroczywy t. 357, dobrocziwy t. 361, vczynyczy t. 356, sswiczestwym t. 301, zloscy t. 366 a j., většinou; – czychi m. tichý Boh. 38, czysta m. tista canicula t. 31, sczeczina t., krczicze t. 32, czyesto t. 33, wraczidlo t. 36 a j.; – dosczi m. dosti Dial. Boh. 337, dávámť wyedzyeczi tvéj milosczi t., na zywocze t., rycyerz t. 356, zaplacziczi t. 345; – cyſta canicula m. tista Boh. min. 22ᵃ, kruczycze (krtice) t.; – dvě czyeſczy[389]číslo strany tiskum. čiesti Pror. Jer. 34, 18, przyelſſczyly sú t. j. přělščili m. přělstili t. Isa. 19, 13; – neſczy m. nésti AdmontB. 136ᵇ; – chcziecz m. chtiec Kat. str. 4 a 16, chcziecze t. 144; inf. chtieczy t. 48, obklicziczy t. 30, mlczeczi t. 34, zrzeczy t. 44 a 46, zrzyeczy t. 46, uzrzyeczy t. 142, ſluzyczi t. 60, netuzyczi t. 62, poczieczy t. 96 a 104, otlucziczy t. 100, leknuczy t. 158, umrzyeczy t. 190; dyetcze m. dietě t. 108; czieleſne lože t. 108, sě wraczyw t. 118; zpuſcze dědina (zpustěti) t. 178 a j.; – doſczy m. dosti ROtcPetr. (z r. 1404) 6, zweſcy m. zvésti t. 25, ryczyrzye t. 28, adv. bohaczye t. 31, na czye m. na tě t. 32, adv. gyſcze t. 95, twey zadoſcy t. 103, radoſcy t. 99, zadoſczy t. 100, czyeſc t. 189 (čest), czſc t. 244 (též), po ſmrczy t. 443, wyernu nawyſſczy (instr.) t. 291, ſczeſcze (sčěstie) t. 198, tweho chczyeny t. 103, nuczyl t. 139, muczyl m. mútil t. 140, vczechu m. útěchu t. 144, inf. zaplaczycy t. 211, nawraczyczy t. 212 atd., velmi často v tomto rkp.; – inf. pogiczi m. pojíti Tkadl. 14ᵃ, paliczi m. páliti t. 18ᵃ, oblewiczi t. 19ᵇ, plakaczi t. 26ᵃ, nechaczi t. 38ᵃ; obieczi m. oběti t. 11ᵃ, ve všie czichoſti t. 13ᵃ, niecziczka m. nětička t. 24ᵃ, na ſwieczie m. na světě t. 45ᵇ, jedno chczienie ve dvú czielu t. 23ᵇ, czieleſne m. tělesné t. 18ᵇ, cziezko m. těžko t. 28ᵇ, cziezie m. tieže t. 34ᵃ, chczieſſe t. 6ᵃ, 3. plur. nechczie 7ᵃ, ticz m. tiť t. 14ᵇ a j., často v tomto rkp.; – milosc Kar. 84, spravedlnosc t. 85, múdrosci t. 82, na vysosci t. 83, neheských ctnoscí t. 103, ctnoscmi okrášlena t. 102 a j., často v Kar.; – wracili m. vrátili EvOl. 211ᵃ, zwyczezil t. 141ᵇ, inf. ſtatczyczy t. 132ᵇ; giſſczzegie kompt. t. 126ᵇ (m. jistějie, ale mohla by to býti také odchylka tvarová, podle hustě kompt. húšče atd.); – puſcity m. pustiti EvSeit. Mat. 1, 19, o ſwyetloſczi t. Jan 1, 8, do ſmrczy t. Mat. 2, 15, adv. giſcze pravi vám t. Mat. 23, 36, na ſwiecze in mundo t. Jan 1, 10, kto zradí cze m. tě t. Jan 21, 20, obracziw sě t., inf. byczi t. Jan 1, 12; – rač vchowaczy Lvov. 22ᵃ, bych mohla obdrzyeczy t. 17ᵃ, vczynytzy (inf.) t. 68ᵇ, za manžela pogeczy t., sladce mluwyczy a radyczy t., ztraczyla t. 28ᵇ, (s duší) y ſ cyelem t. lᵇ; – aby smlúvy neminul chcze mi škoditi m. chtě Comest. 40ᵇ (mohla by býti odchylka tvarová, part. chce podle praes. chci); – (žena) bude cztíczi przately geho (mužovy) m. ctíti ŠtítMus. 29ᵃ; – part. dotraczýe m. dotratě ŠtítJes. 88ᵃ, a tutéž mieczy m. mieti, ſwieczi m. světí a j., v. Listy filol. 1888, 120; – inf. wraticzi m. vrátiti Mill. 5ᵃ, ſproſticzi t. 10ᵃ, ſwieczezenie t. 39ᵃ, budúcím ſwieczezenym t. 40ᵃ; – ten oczieze modly m. otieže Mand. 61ᵃ; – dogiczye m. dojitie aditum GestaKl. 294, budu tyeſſiczy m. těšiti t. 198, jali se mluviti czyzyce m. tížíce t. 46; – život náš obraczywy jest GestaMus. 18ᵇ; – nechceš dbaczi m. dbáti Pís. t. l. 10, trzecziemu t. 28, czye m. ťe t. 4, wiſczerczmez jeho m. vysťerčmež (dial. m. vystrčmež) t. 36; – inf. daczy OlMüllB. 618, odpuſtziczy t. 620, na bozym mezczy (dial. m. miestě) t. 620, wiweczy (sic, m. vyvésci, vyvésti), ſ radoſtzu t. 619; – Blah. 274 zaznamenal, že okolo Evančic se říkalo dáci[390]číslo strany tiskum. dáti, dzca (sic) m. diťa; nyní není dosvědčeno, že by se tam tak říkalo, v. Pastrnek v Jag. Arch. 12, 209.

V HomOp. čte vydavatel miloſciui; spíše však jest tu čísti milostivý, litera t bývá často podobna k c.

Příklady z nářečí nynějších: v nař. brozenk. je nic m. nit (dial. niť) pl. nici m. niti, kosc pl. kosci, zac č. zeť, mac č. máti, inf. žac č. žíti (žnu), múcic č. moutiti, proci č. proti,. trecí č. třetí, tacík č. tatík, scěna č. stěna atd.; také dial. ťe, které je za pův. te a tь-, mění se tutéž dále v cě: cěnký za č. tenký, a podobně cěpłý, cětka, scěhno, macěri, prscěň, koscěł, part. plecěny, vymecěný, 2. plur. vedzěcě, idzěcě, chojcě atd. BartD. 40 – 41, místo č. teplý, tetka, stehno, choďte atd.; – v nář. lašsk. je nić (ć šeplavé, jako v pol.), smrć gen. do-smrći, lokeć, kość, kopyść, hość pl. hośći, inf. vzać, śahać, impt. młać, vrać, 3. pl. młaća, vraća, ztraćił, ći, boháći, ćicho, liśći (listí), v leće (v letě), v měśće, śćena, za č. nit (dial. niť), smrt (smrť) atd.; – a také dial. ťe, jež je z pův. te a tь-, je tu dále změněno v će: ćetka, ćela, śćehno, vřećeno, rośće, oćec BartD. 97, 106 a 116, za č. tele, stehno atd.; – v témže nářečí lašském slyší se místem (v Klimkovicích) ve vytčených případech i č m. ć: nič, čicho, nošič, četka, pěšč, kopyšč, ščena, ščehno BartD. 107, čichy, čepły, muvjič Šemb. 55 za č. nit dial. niť, ticho, nositi, tetka, pěst dial. pěsť, kopyst, stěna, stehno, tichý, teplý, mluviti; tutéž slova různá čeło a těło sklesla ve znění stejné čeło, a taktéž šíti a síti v šič; – také místy v slc. je trecí, spuscili, na miesce, ocec, tacinek, dzića, ćichý, priznać, ćemnośći, z vysokośći atp. Pastrn. 131, 132, 135 a Šemb. 67 za č. třetí atd., a také trečí, čichý, chytač, priznač, najdžeče, džečom Pastrn. 132 – 134 za č. třetí, chytati atd.

Příklady jednotlivé, které sem patří, vyskytují se také porůznu. Zejména koštěný m. kostěný (tu předpokládáme, že sť se změnilo v sć, šč, a tato pak v nč. šť); náměští m. náměstí (též); zlin. už-ča nepotřebuju m. už-ťa BartD. 15; štěnice stč. stěnicě a ščenicě, sczenicze Nom. 71ᵃ. Ke koštěný je stejný příklad stč. trščěný, zvieřata trſcziena feras arundinis ŽKlem. 67, 31 (v ŽKlem. je psané ſczie = ščě).

Je pozoruhodno, že za spisovné ť máme ć, c, č v době nynější na území nevelikém, hlavně na území nářečí lašského a hrozenkovského v Slezsku a na Moravě, pak místy na Slovensku, a že v době staré naproti tomu je nalézáme v textech poměrné hojných.

K tomu jest připomenouti, že v textech starých se vyskytují často také rýmy s ť proti c a č. Na př. ſyeczy: otgieti Hrad. 81ᵇ; – wyeczy: powyedyety Vít. 7ᵃ a 7ᵇ, – chczy rzeczy : powyedyety t. 12ᵇ, – trogyczy : vczynyty t. 16ᵇ, – truty : luczy (lúčí) t. 44ᵇ, – wyerzyty : ſtudnyczy t. 45ᵇ, – dowrczy : modlyty t. 47ᵃ, – vkroty : moczy t. 47ᵇ – wrczy : ſmrty t. 57ᵃ, – wyeczy : pomnyety t. 72ᵃ, – myety : ſtrzyecy t. 76ᵇ, – wyeczy : dyety (děti) t. 77ᵇ a j. (sr. L. fil. 1877, 249 a Jag. Arch. 12, 208); – ċiniecy : swieti[391]číslo strany tiskuBaw. 36, – prieti : prisiecy t. 42, – wiecy : wzieti t., – prosecy : dieti t. 53, – wrcy (inf.) : smrti t. 88 a 90, – stogiecy : prieti t. 87, – wiece : na swietie t. 88 a j. (často v Baw.).

A dále jest ještě připomenouti, že naopak – analogií zvratnou – za c a č bývá ť, na př. ťěsta m. cěsta, tiesař, tísař m. ciesař, tihła m. cihla, mrtviťe m. mrtvice, činieti m. činieci, tiž m. číž atd.; o tom v. § 424 a 445.

Jest otázka, jak to vše vyložiti. Myslím že takto: k tvrdému t je střídnice měkká v češtině ť, v polštině č atd.; ale i některá nářečí česká mají ć, c, č ; v nářečích téchto sahá způsob, který se nám zdá nyní polský, na území české; je tu v této věci takořka přechod z češtiny do polštiny; nyní je to – mimo některá místa na Slovensku – hlavně území nářečí lašského a hrozenkovského v Slezsku a na Moravě; v době staré byl způsob ten rozšířen více, zejména po Moravě, a snad dílem i v Čechách; během času c ustupuje, ť postupuje, t. j. c atd. zaniká a ť z nářečí sousedního (od západu) vstupuje na jeho místo; s tím shoduje se zpráva, že za Blahoslava (v pol. XVI stol.) u Evančic se říkalo dáci m. dáti, dzca (sic) m. díťa, což nyní není, a tím vysvětluje se, že zvláštnost ć (c, č) za ť, kterou nyní nalézáme na území jen malém, má doklady v textech starých poměrně hojných; – mezi náležitým ť a c, na př. smrti a vrci, je rozdíl značný, Čech a zejména příslušník nářečí západních rozeznává je velmi zřetelně a nezmýlí se, aby na př. vyslovil nebo napsal vrti m. vrci, tísař m. císař atp; ale v nářečí, kde za ť je dialektické ć (c, č), a zvláště v pásmu přechodním, kde střídnice ť a ć (c, č) vedle sebe pronikají, kde se říká ćicho a cítí se (vlivem nářečí sousedního nebo jazyka spisovného), že je to misto ťicho, tu může zvratnou analogií bývati ť také za vlastní c (t. j. za takové, které není dialektickou střídnicí za ť), tu může vznikati tísař m. císař, inf. řéti m. řéci, part. chtieti m. chtieci, praes. chťe m. chce atp., rýmy ſyeczy : otgieti, wrczy : ſmrty, wiece : na swietie, wiecy : wzieti atd. jsou namnoze snad jen assonance, ale také se můžeme domnívati, že psané v nich t (ť) v nářečí písařův znělo jako c nebo skoro jako c.

Srov. d-dz v § 321 a dále stejné změny v pol. a srbšt. luž.; psl. tichъ, č. tichý, pol. cichy (ć), hluž. ćichi, dluž. śichy Mucke 199.

2. Také v slovích přejatých stč. Ščepán nč. Štěpán ze Stephanus, ščibal a sčival pozd. štib-, – obuti w ſcibali Koř. Mark. 6, 9, scziwalnyczy Hrad. 113ᵃ, w ſtiwali Koř. 1. c. – ze střhněm. stivel, stivâl je změněno st v šč.

3. Vedle stč. antikrist je také ancikrist, anczykrzyſt ROlB. 24ᵃ. Ale to není změnou hláskovou, nýbrž kontaminaci: byla slova rozdílná antikrist a arcipřišt atp., jejich první členy anti- a arci- spojovaly se, a anti- změněno v anci- podle arci- (jakož naopak arci- změněno v anci- podle anti-anczypryſſt Lact. 16ᵇ, anczyprzyſſt Boh. 26ᵇ a j.).

[392]číslo strany tiskuť se mění v t.

309. 1. V nářečí lhoteckém a místy v slc. (gemer. a j.) změněno je všeliké ť v t. Na př. lhot. dyta m. ďíťa (dítě), nyty m. niti, smety m. smeti, ty m. ti BartD. 45; slc. (gemer.) choditi vysl. chodyty Pastrn. 136.

2. Kromě toho jest porůznu ztvrdlé:

ta m. ťa, v dial. řetaz BartD. 15 (zlin.), řetázek t., řetazek Suš. 725; – touž změnu předpokládáme v tah, táhnu, tázati atp., kde a je ze staršího ia (psl. ę) a kde také přehláska táhnu-tiehneš, tázati sě-tiežu sě atd. svědčí, že za nynější tvrdé ta-, tá- bylo tu kdysi měkké ťa-, ťá-; –

te, té m. tě, tie, v slově témě gen. temene, stsl. têmę gen. têmene; ještě v stč. jsou tu hojné doklady s první slabikou měkkou: tiemye Ol. Deut. 33, 20, tijemie Lact. 25ᵃ, do tyemene Ol Dt. 28, 35, tiemenem Otc. 424ᵇ, tiemena Ol. 2. Esdr. 9, 17 atd., ale časem vychází slovo to z užívání obecného a v jazyku knižném je slabika první odchylkou ztvrdlá; – dále je tvrdé te- za tě- v dial. tech, tem, tema, temi m. těch, těm atd. Jir. 333 (mýtsk.), Btch. 421 (dbeč.), BartD. 15 (zlin.) a j.; –

t m. ť před příp. -ský: Konopiſſtſký VelKal. 289; atp. –

-t m. -ť na konci slov v příkladech; dost Us. a Poč. 113, z gen. dosti; v příslovcích změny hláskové snadno se dějí; – impt. pust z pusti, ale nikoli klest m. klesť atd.; – inf. být, volat atd., Us. a dílem i v jaz. spisovném; infinitivy s -t místo -ti mají doklady od stol. XIV, podobá se, že se vyvíjely vlivem supina; – Háj., jinak bedlivý na ť, píše také kompt. hauſſt 248ᵃ a nayhauſſt t., a deſſt 25ᵃ, 135ᵃ, 167ᵃ a j. –

Srov. změny ň-n v § 294 a ď-d v § 322. –

Jiné změny souhlásky t.

310. 1. tt se mění v st, na př. inf. plésti z plet-ti; změna ta je psl., v. § 245.

2. t je změněno v d ve kto-kdo, gdo, o tom v. § 369; v předložce ot, od, o tom v. § 255.

V nář. dbeč. říká se Deoſiľ, deľegraf, adestací, dľapa, dykva m. T(h)eofil, telegraf atd. Btch. 432; delegraf také zlin. BartD. 15 a destament, dľapa val. t. 64.

Hájek píše podkati 235ᵇ a j. m. potkati, a v Kol. psáno často dchán a dchyně m. tch-, na př. dchan KolA. 1513, dchynie t. 1512, dchana KolB. 1518, dchyni 1519 a j.: ono je z mylného domnění, že potkati je složenina s pod-, toto pak je nejspíše písařská libůstka.

3. t změněno v k – nejčastěji tr (tř), tl v kr (kř), kl – ve slovích: svěknice, seknice ze světnice Jg. a Us. podkrk., v doudl. křemcha m. (s)třemcha Kotsm. 18, křešně chod. 47, skřenka Btch. 433 (dbeč.); škrknóť[393]číslo strany tiskut. m. škrtnouti; klustej, klouct, klačit m. tlustý, tlouci, tlačiti Šemb. t. 22 (sev. od Prahy), Křtěnice m. Třtěnice Šemb. 26 (u Jičína), klustý, klúct, klačit BartD. 56 (dol.), kłusté Btch. 433; táž změna je v slovích přejatých kruta z něm. Truthenne, cvikéř z něm. Zwitter, puškvorec z Brustwurz, rykm z rhythmus; – srov. d-g v § 323; o změnách podobných jinde v. Jagić v Arch. 1, 157; o -měsknati, -vrknouti atp. v. § 314 a 371.

4. t změněno v p v trout-troup crabro; podle stsl. trątъ, srbch. trut, sln. trôt je náležité slovo české trout, změněno však v troup, trupec, bezpochyby mylným spojením s trup, troup truncus, ve smyslu přeneseném stultus.

5. Za statčiti je v nář. lašském starčić BartD. 110, jako pol. starczyć; příčina změny temná. V kartoun je -rt- přejato z němč., dial. Kartun vedle Kattun Matz. Ciz. sl. 198.

6. O svatba dial. svajba v. § 323.

7. V nářečí lašském se t trochu aspiruje, mění se tedy v th; na př. tam vysl. tham, a podobně mýtho, letho BartD. 98 a Šemb. 57.

ts, tc se mísí v c; – tš, tč v č.

311. Míšení toto jeví se více u výslovnosti obecně, nežli v slovích psaných, poněvadž písaři namnoze hovějí citu etymologickému a píší na př. bohatſtwj Br. Gen. 31, 16 podle bohatý, knjžetſtwj t. 36, 30 podle knížete, statčiti podle dostatečný atd., ačkoli se mluví bohactví, stačiti atd. Ale mnohdy proniká míšení u výslovnosti a také v písmě.

Případy:

1. ts smíšeno v c. Na př. světský, svěcký, ſwieczke chvály Pass. 330, kniežata ſwieczka 329, žádosti ſwyeczke Alb. 44ᵃ atd.; – dětsko-děcko, dbeč. také teľacko, hósacko atd. Btch. 433 m. -t-sko; – -tstvo, -tstvie, -ctv-, vdacztwo AlxB. 3, 40, vdacztwa t. 3, 42, bohactwij Puch. 13ᵇ atp.; – test socer gen. tsti n. tstě, cti, ctě, svého cztye Ol. Súdc. 19, 4, Mart. 27ᵃ, czti svému Ol. Gen. 30, 30, t. Ex. 4, 18, Apoll. 138ᵃ aj.; – pět-set zlin. pěcet BartD. 13.

V adj. městský setkávají se souhlásky -stsk-; skupení to dílem zůstává, dílem tu vzniká míšením a jinými změnami výsledek několikerý: městský, mieſtſkee svobody Pr. pr. 266; – městký, pokladník myeftki Koř. Řím. 16, 23, mužové mieſtczzi Ol. 2. Reg. 2, 19, práva mieſtkeho KolB. 1519; – měský, cěsty myeſke ŽWittb. 106, 4, mieſke KolA. 1512; – měscký, starostě mieſczkemu Pass. 65, k mieſczkey zdi Pass. 485; – městcký, w mieſtczke bráně Ol. Gen. 19, 1, na ulici mieſtczke t. Súdc. 19, 15, ostatky myeftczke Ol. Num. 24, 9 (změnou -tsk- v tck, srov. § 405, 2); – měšťký, na zdech myeſſtkych Ol. Lev. 25, 29; – měšťčský, plen myeſſtczſky Ol. Deut. 2, 35, zdi myeẛtczſkee t. Num. 35, 4.

[394]číslo strany tiskuSem patří také subst. stzě (stezka) stsl. stьza; -tz- změněno spodobou v -ts- a toto v -c, tedy stzě-scě: we fczy in semitam ŽKap. 118, 35, fczy (sg. dat.) t. 77, 50 atd.

2. tc smíšeno v c. Na př. maczye PassNitr. 1ᵃ m. matcě, k maczye bozyei t., svatému oczy t. 2ᵃ; také nč. matce zní ve výslovnosti obecné skoro jako mace Us., BartD. 17 (zlin.).

3. tš smíšeno v č. Na př. větší-věčí, wieči počet Háj. 137ᵇ, wiečj strana t. 421ᵇ; wiecžij ChelčP. 140ᵃ; – huščí Puch. 89ᵇ, jiščí t. 559ᵇ m. -tší: – kratší-kračí BartD. 13 (zlin.). – Sem patří také:

adj. tščí prázdný, tščivý, a subst. tščicě tesknota: tščí v akk. natščútrobu ze tščú-útrobu, smíšením ččútrobu a změnami dalšími (přehlas. u-i a změnou čč-čť, v. § 444) čtítrobu, štítrobu atd.; – tščivý, nakirmyl dušiu czczywu animam inanem ŽWittb. 106, 9, duši tſcziwu ŽKap. t.; – tščicě, plakáním hi tſſchzicziu ApŠ. 155, hoře a czczyczy Alb. 7ᵃ, cztyczie Kruml. 342ᵃ;

tščě stsl. tьšta socrus, z tьstja, tsczye Rozk. 2440, proti czczy ſwe Ol. Mich. 7, 6, ctye Šimonova socrus Koř. Luk. 4, 38 atd.

Kontaminací obojích tvarů, tšč- a čč-, vzniká čšč: czſcziczie ŽBrn. 118, 143, cſſcziczie AlxVíd. 2060, a z toho dále čšť-: czſtyczye AlxV. 2060 atd.

4. tč smíšeno v č; souhláska t tu smíšením zaniká. Na př. statčiti-stačiti, neſtatczij síla Štít. ř. 186ᵇ, by ſtaczil BrigF. 115ᵃ, ſtatcžij ChelčP. 77ᵇ a neſtacži t. 168ᵇ; – svačina m. svatčina, ſwaczyna Nom. 98ᵃ, Anon. 5ᵃ; – požičiti m. požitčiti; – jména místní Žatec, Skuteč, Dříteč atp. mají gen. -tče, smíš. -če atd.: okolo Ziatče Háj. 297ᵇ, k městu Ziačy t. 215ᵃ, k Ziačy t. 234ᵇ a j.; ke gen. Skuče, Dříče, dat. Skuči atd. přidělává se pak i chybný nom. Skuč, Dříč. –

Srov. míšení ds atd. v § 324.

Cizí t.

312. V slovích přejatých cizí t dílem zůstává, na př. tanec ze střhněm. tanz, – talíř střhněm. teller z ital. tagliere (= deska, na níž se jídlo krájí, tagliare = krájeti Kluge 353), – ocet stsl. ocьtъ z got. akeit a toto z lat. acetum Uhlenb., – syt stsl. sytъ z germ. sôtha-, nněm. satt t., – týn stsl. tynъ stnor. tûn sthněm. zůn t., – skot stsl. skotъ z germ. skatta- got. skatts t.; – dílem je změněno, a to:

v d, v dial. adestát, delegraf atp. Btch. 432 (dbeč.) a j., v. § 310; ob mundur z montura, modrace a j.; –

v k, v slovích rykm, cvikéř, a j., v. § 310; pinkl z pintl něm. Bündel; –

v c, (č), v cicvar pol. cytwar z něm. Zitwer Mikl. Fremdw. 81; ancikrist v. § 308; – podobně je změněno

st v šč nč. šť ve Štěpán a stč. ščival, v. § 308.

[395]číslo strany tiskut, ť se přisouvá:

313. 1. t je přisuto ve skupení str, když toto jest místo sr; na př. č. straka stsl. sraka. Tak bývá také jinde ve slovanštině, na př. ostrov stsl. ostrovъ atd. z koř. sreṷ, – a také v jazycích jiných; srov. § 245, Lesk. Handb. 49 a Sobol. Fonet 128. Čeština má příkladů takových poměrně nejvíce, a v č. západní je jich více než v slc. Patří sem:

sestra stsl. sestra atd., skr. svasr-; – pestrý stsl. pьstrъ, z pьs-ro-, koř. pьs- psáti; pstruh; – ostrý stsl. ostrь, z os-ro-, koř. os-, osь axis, lit. aštrus vedle ašrus; – ostrev, ostroh, ostruha z téhož koř. os-, – struha, pol. struga, stsl. struga fluctus, navigium a struja flumen atd., z koř. pův. sreṷ- téci; strumen, pol strumień, z téhož koř.; něm. Strom, lit. strovė vedle srovė; – o strov stsl. ostrovъ atp., z téhož koř., srov. srbch. o-tok = o-strov; – stříci, střehu, stsl. strêšti, strêgą atd., m. srêg-, z koř. serg- (změnou tert-trêt); – stráž a stráže, stsl. stražь custos, straža custodia, m. sraž-, z téhož koř. serg-, stupň. v sorg- (změnou tort-trat); – středa slc. sreda, stsl. srêda, někdy strêda, pol. śrzoda atd., z koř. serd-; adj střiedmý; – z příslovečného určení po srêdê – stsl. po srêdê, pol. pośrzod, srbch. posred atd. – vzniklo změnami hláskoslovnými české příslovce prosěd, proſyed hořě Rúd. 15ᵃ, proſied mořě Hrad. 130ᵃ, – prostřěd, proſtrzyed stáda AlxV. 1570, proſrzyed noci t. 2438, – a prostřěd, proſtrzyed jistby Mast. 291, proſtrzied města Ol. 1. Reg. 9, 14 atd., – a k týmže příslovcím pak příslušná substantiva prosědek, u proſſiedcie ŽKlem. 73, 4, – prosřědek, vproſrzyedku AlxV. 1240, – a prostřědek u proſtrſiedcie ŽKlem. 21, 23 a j., adj. prostřědní, a nč. knižné střed a střední; srov. § 459; – straka stsl. sraka i svraka, pol. sroka, rus. soroka atd., z koř. sverk- svrčeti Mikl. Et. Wtb.; odtud i strakatý pol. strokaty i srokaty, rus. sorokatyj; – střebati slc. srebať stsl. srьbati z koř. serb-; – střětnúti, stsl. sъ-rêt- obviam fieri, slc. usreti Pastrn. 47, mrus. strity, zustrity Ogon. Stud. 90; odtud i subst. střiecě, akk. vs-třiecu nč. vstříc; – stč. střěz, bieše tu šest ſtrzezow hydriæ EvSeitst. Jan. 2, 6, a vedle; toho sřěz, naplňte ſrzyezy vodú EvVíd. Jan. 2, 7, nč. dial. srez (podkrk.); – střiebro slc. sriebro stsl. srebro; odchyl. zlattem a ſſrzyebrem AdmontB. 136ᵇ; – střien, střín, slc. srieň, sln. srien, pol. śrzon jinovatka; – střież, stříž n. střieš, stříš vrchní drobný led, slc. striež, pol. śrzeź, sln. sriež; – strst v. srst, koně jednostajné ſtrſti LékB. 37ᵃ; –

slova z jazyka cizího: Neſtrach Ol. 4. Reg. 19, 38 lat. (hebr.) Nesroch; vastrman, hastrman z něm. Wassermann, wastrman Veleš., haſtrman Lact. 255ᵇ v. vaſerman Nom. 67ᵃ; kastrol fr. casserole.

Srov. přisuté d v zr-zdr, § 326, 1.

2. Dále je t přisuto ve skupení čtř, jež bývá za čř v tvarech slovesa stč. čřieti (čerpati). Na př. nacztrze exhauriet Ol. Prov. 20, 5, člověk[396]číslo strany tiskuwycztrze to t., nacztrzi Ol. Num. 19, 46, nacztrzyety Rúd. 30ᵃ, naczſtrzyeti t. 30ᵇ, nacztrzel Ol. Ex. 2, 19, nacztrziechu Ol. 2. Reg. 23, 16 atd., t. j. -čtř- m. -čř- atd.; změnami dalšími je z čtř- pak štř-: naſſtrzi neb navaž vody Hug. 8, stř-: aby vody naſtrziel OtcB. 54ᵃ (v OtcB. liší se s a š), tř-: (přirozenie člověčie) natřelo vody živé Kar. 126.

3. V stn m. sn. Na př. mastný m. masný, čili oči maſtni tobě sú ŽKlem. 14lᵇ (carneus) t. j. mastní (du. nom. fem.), maſtnij krámi Lact. 31c, mezi maſtnymi krámy Kruml. 157ᵇ, mastné krámy Kotsm. 14 a Us.; přisutě -t- drží se oporou, kterou má ve zdánlivé analogické souvislosti s mastiti atd.; – tělestný m. tělesný, hróza tieleſtna Ol. 2. Mach. 3, 17, ruka tieleſtna t. 2, Par. 32, 8, od tieleſtnych věcí k netieleſtnym Otc. 102ᵇ, tyeleſtnye Pass. 487, AlxV. 917, tieleſtnie Comest. 237ᵇ a j., czeleſtnye ROtcP. 54, nč. tělesný; – přiestný nč. přísný, przieſtny poskřek TkadlM. 4, poraučíme przyſtnie přikazujíc Lún. list. 1547, b, přijſtným trestáním Lomn. Kup. 52ᵃ; – drstný, drstnatý m. drsn-, drſtnee vuole (sg. gen.) ŠtítBud. 161, drſtnatý HrubPetr. 26ᵇ, ChelčP. 141ᵃ, cesty drstnaté Mik. Luk. 3, 5. – jastný m. jasný, den iaſtny Lvov. 91ᵃ, iaſtnym hlasem t. 92ᵇ, yaſtne panenstvie t. 90ᵇ, poklad przeiaſtny t. a j.; – častný m. časný, častné králevstvie Kar. 85; někteří i nyní píší součastník m. současník. – Srov. přisuté d v zn-zdn, § 326, 2.

4. V štn m. šn ve faleštný, faleſtny Pharisaeus MamF. 89ᵃ.

5. V ctn m. cn v moctný m. mocný, bóh mocztny ROtcP. 218 a 229, mocztnemu bohu t. 18; – a ve vzáctný m. vzácný, wzactnym kazatelem Háj. 464ᵃ, wzactna flužebnice t. 299ᵇ; tu mělo -t- oporu ve zdánlivé etymologické souvislosti se ctný, čstný.

6. V stk a ctk m. sk a ck. Bylo stklo a stkvieti s náležitým -t- a vedle toho také sklo a skvieti; podle toho vzniklo opakem stkutek m. skutek, ſtkukty tvé Krist. 7ᵃ, stklon- m. sklon-, mnohý se ſtklonij Beck. 2, 268; – sem položiti lze také ctknúti m. cknúti, co král ctkne Wint. 21 (ze XVI stol.), zase opakem podle octknúti sě m. octnúti sě.

7. V šťk m. šk v nč. ob. jednušťka, nůšťky pl. gen. jednuštěk, nůštěk. Sem nepatří ob. kouštíček a koustíček; z deminutiva kúsek bylo stč. deminutivum další kúšček, a z toho ještě dále kúščíček nč. kouštíček, nč. šť- je tu tedy z šč-, sk-; v koustíček je š (podle kus) změněno v s.

8. V stch m. sch, v dokladě zastchlý, (oči) sú zaſtchle Kruml. 428ᵇ.

9. V štc m. šc, v tvarech měštc- m. měšč-: z svého mieſſtcze Ol. Tob. 8, 2, ſwemu mieſſtczy ChelčP. 66ᵇ, z mieſſtce svého Háj. 420ᵇ, za své mieſſtce t. 298ᵇ. Podobně bráno subst. véscě za véstcě, a z toho je pak jméno místní Vestec.

10. V štl m. šl, ve štlap- m. šlap-, ſſtlapiegie MamC. 113ᵇ; kontaminací se stup-, srov. stupeň ob. štlupeň atp.

[397]číslo strany tisku11. Ve šťp (ze ščp?) m. šp, v stč. slově přejatém štpicě, ze střhněm. spitze, dlúhé u třevíc ſtpicze ŠtítMus. 46ᵇ, na ſtpiczy Comest. 153ᵇ; snad bylo i ščpicě; ze šp- mohlo tu vzniknouti ščp-, šťp- mylným spojením se ščpieti, čpíti.

12. V ptn m. pn, v dokladu ſeptny ŽKlem. 144ᵇ.

13. Lašsky říká se bíłtek m. bíłek; analogií podle žułtek. = žloutek BartD. 110. Z franc. galon stuha je č. kaloun, a za to psává se tkaloun, mylným spojením se tkáti. V Comest. psáno také: uměnie babintſtwa 53ᵇ m. babinstva, z newietſtky 108 m. nevěstky.

14. O t v stč. tčbán m. čbán v. § 326, 8.

t, ť se odsouvá.

314. t, ť jest odsuto:

1. V :n m. stn, v příkladech šťasný m. šťastný, neſſtiaſny Bořivoj Háj. 166ᵃ a j., štasnej podkrk. 52, doudl. ščasnej Kotsm. 15, ščasné Neoral 9, slc. nešťasný Pastrn. 147; – vlasn- m. vlastn-, wlaſnoſt Ol. Lev. 23, 31 a j., vłasny (vlastní) Šemb. 59 (opav.); – slc. zlosný m. zlostný Pastrn. 147; – šesnáct Us; – směsnat Btch. 432 (dbeč.) m. směstnati; – vyrosnúť BartD. 111 (laš.) m. vyrostnúti; – čsn-, smíšením cn- m. čstn-, ctn-, cſna kmetice AlxM. 2, 16, czſnu kněží Hrad. 97ᵃ, czsne služby ROtcP. 920, 27, czsnyey příhodě t. 921, 10, czſnoſt Hrad. 4ᵇ, czny (člověk) t. 95ᵇ bezeczne ChelčP. 38ᵃ, cznoſt Hrad. 115ᵃ, cnost Us., cnosť Neoral 9 atd.

2. V šň m. šťn, v doudl. zlášní m. zvláštní Kotsm. 15, złášní BartD. 17 (zlin.); kašna m. kaštna, z něm. Kasten; – v čn m. čtn, v dial. čnút BartD. 32 (pomor.) a čnuť t. 111 (laš.) m. čtnúti (= čísti).

3. V zb (sb) m. stb, ve zblo m. stblo stsl. stьblo (pl. gen. stь2blъ1 = stč. stébl, k tomu pak utvořen sg. nom. stéblo); – jizba m. jistba, stsl. istъba, ze střlat. stuba, istuba (s předrážkou i-, jako schola-ischola atp ).

4. V konc. -svo, -svie m. -stv-, na př. ſwiedeczſwie ŽWittb. 77, 5, bohatſwie t. 111, 3, u bohatſwi t. 29, 7.

5. V sk- m. stk- ve sklo stč. stklo, stsl. stьklo; – odpuſkom OlMüllB. 620 m. odpustkóm, nč. ob. odpusky; – šveska Us., chod. 47, Kotsm. 15 m. švestka; – tryska (troubel), treska Btch. 432 m. tréstka; – přásky chod. 47 m. přástky. –

6. V skv, skn, ckn m. stkv, stkn, ctkn Tu bylo t ve skupině souhláskové stv, stn, ctn, a sem přidáno k němu k; vzniklo tudy -tk-, a z toho pak vynecháváno t. Sem patří:

a) stkvieti sě, stkvělý, stkvúcí, stkvost, stkvostný atp. Slova tato pocházejí vesměs ze svьt-. Z toho bylo č. svt- a přesmyknutím stv-, v. § 465. Toto dále přidaným k změněno ve stkv-, v. § 371: ſtkwyety ſye Štít. uč. 124ᵇ, ſtkwuċie niti HusPost. 59ᵇ, ſtkwoſt (fem., splendor) Kruml. 330ᵃ, ſtkvoſtnie[398]číslo strany tiskuHusPost. 112ᵃ atd. Ze stkv- konečně vynecháno t a jest skv-; toho jsou začátky již v stč., ſkwuczie Kat. 28, Kruml. 302ᵇ, a v nč. jsou tvary skv- pravidlem.

b) -městknati, směstknati, zaměstknati. Slova ta jsou odvozena z adj. mêstьno-, tedy je náležité -městnati: ſmyeſtnaty Pulk. 53ᵃ; do stn vsuto k a jest -městknati, ſmieſtknati Ol. Gen. 36, 7, Hrub. 340ᵇ, zamieſtknati Hrub. 193ᵃ; z toho pak vynecháno t a je -měsknati, směsknati, zaměsknati Us.

c) -ctknúti, octknúti sě: bylo octnúti sě, kde se ocztnemy Hrub. 497ᵇ; z toho octknúti sě; a z toho ocknouti se, ocknauti se Cyrop. Jg., ocknu se Jg.

7. V šk m. šťk (z ščk) a šp m. šťp (z ščp). Bývalé ščk-, ščp- změnilo se v češtině západní a spisovné v šťk-, šťp-, odsutí stihlo tedy hlásku ť; ale tato je zde střídnicí za starší a též za dialektické č, týká se tedy odsutí toto také hlásky č, a proto viz o něm v článku o č, v § 447.

8. V sl m. stl, ve slovích stlúp, slúp, sloup, stč. ſtlup ŠtítOp. 218, Otc. 375ᵇ atd., doudl. stloup Kotsm. 14, slc. stlp, a ſlup Otc. 375ᵇ, z ſlupa ŽWittb. 98, 7 atd.; – letorosl, letorasl m. -stl; – dial. słať, słni m. stláti, sllaní BartD. 111 (laš.), słani t. 88 (stjick.); – jestli ob. jesli, esli chod. 47 a j.; slovo toto vypadlo ze svého druhu, kleslo ve spojku, a v takovém případě snadno se dějí změny hláskové mimořádné.

9. V koncovce 2. os. mn. impt. -ste m. -sťte, na př. oczyſte ruce EvOl. 167ᵃ, m. očisťte, oczyſte ſe Comest. 42ᵃ též, roſte a množte se t. 5ᵇ m. rosťte, puste Us. m. pusťte.

10. V hrnouti m. hrtnouti, z gъrt-; odtud i hrst = gъrt-tь; Mikl. Et. Wtb. 64.

11. V padesát, devadesát m. patdesát, devatdesát, spodobením atd., v. § 254.

12. V ob. kadlec, kanice m. tkadlec, tkaníce Us., mýt. 339, Kotsm. 15, chod. 47, Neoral 9, BartD. 17 a j.

13. V ker- m. kter-, s doklady hojnými již v textech starších: w kerzyz den ŽWittb. 55, 10, kery Tkadl. 23ᵇ, kery mezi vámi OlMüllB. 619, duše kerez zešly (sešly) t., w nekerych mukach t., keréžto (tělo) HusE. 3, 143, kerážto duše t., kerúž odměnu t., kerak t., k weſſelikerakym (sic) Lún. 1. ops. XV st., kerzi OlMüllB. 619, kera (žena) Lact. 34d, kerym (nožem) t. 9ᵇ, w kere (nádobě) t. 114ᵃ atd.; nč. trvám že všeobecně tak: kerej, kerý, kerak atd. Us., Kotsm. 15, BartD. 17 (zlin.), Pastrn. 148 atd.

14. V stč. egypský m. ægyptský. O statčiti-stačiti atp., dále Skuteč gen. Skutče-Skuče atp. v. § 311 č. 4.

15. Koncové -t jest odsuto v 3. os. sg. nese m. neset, z nesetь atd., a 3. mn. nesú m. nesút nesątь atd.; -t zachováno jenom v jest. O několika příkladech stč.: neužitečni učiněni ſut ŽWittb. 13, 3 sunt, i poníženi[399]číslo strany tiskuyſut t. 105, 43, nebo umenšeny ſut t. 11, 2, nebo rozsilnili ſut sě t. 17, 18, jichž ústa pylna fut t. 13, 3, (hospodin) oplatit retribuet t. 30, 24 a j., roſtekat ſa liquet Greg., uclanaiut ze devitant t. a j., v. mé vydání ŽWittb. str. 215 a 257 – 258, jakož i v tvarosloví výklad o příponách 3. os. jedn. i množ. – Dialekticky jest koncové -t odsuto také z -ost: podkrk. dos, rados, veselos Kouble 52 m. dost atd.

16. st jest odsuto ze 3. os. jest; obé má doklady od dob nejstarších a dosud: yeſt učiněno Kunh. 148ᵃ, tělo jedno ge (: troge) t. 149ᵃ atd.; – šedesát m. šestdesát, Sſeſtdeſat Rožmb. 4, ſeſdeſat AlxV. 1124, Pulk. 150ᵇ, ſſeſtdeſat Ol. 2. Mach. 12, 9, kapitola ſſeſtdeſataa Pror. Isa. 60 (nápis) atd., a ſedeſſaty HusPost. 35ᵇ, ſſedeſat Ol. Num. 1, 39 atd.; – v starostvie m. staroststvie, (Jonathan) přijal jest ſtaroſtuie Ol. 1. Mach. 9, 31; – mistrvie m. mistrstvie, purgmiſtrwie KolB. 103ᵇ (1498), KolA. 21ᵃ (1508), HořA. 7ᵇ (1526), za purmiſtwi (sic) HořA. 37ᵃ (1551); – v slc. adv. ozaj z o-za-jisté.

17. ts jest odsuto v měský m. městský, cěsty myeſke ŽWittb. 106, 4, mieſke KolA. 1512 (v. též nahoře § 311 č. 1).

d ď.

315. Souhlásky d, ď píší se:

dílem bez rozdílu měkkosti literami d, na př. mlady t. j. mladý ŽWittb. 148, 12, mladatko t. j. mláďátko Ol. 1. Reg. 15, 3, s mladatky Pulk. 147ᵇ; – dd za tvrdé d ve slově rada, bez rozdílu u významu: ta radda ſladká ChelčP. 263ᵇ, aby neposlúchali raddy t. 35ᵇ, dal raddu králi Háj. 251ᵇ, s pány raddami t., radda VelKal. 365 a j.; u spisovatelů novějších radda = rádce nebo sbor rádcův: vypravil čtyři raddy své Pal. 4, 1, 342, rektor a radda jeho TomP. 3, 274, volení radd t.; – dd za měkké ď: budd BrigF. 125; – td, neotdeidiete Lit. Isa. 60 (obs.), otdemne OtcA. 75ᵇ atp., kontaminací v předložce ot-, od-; –

dílem s označením měkkosti spřežkami a literami dh: dhiekouati DalH. 31, neuidhieti t. 30, na ludhi t., t. j. ďěkovati atd.; – di, dy (po sklesnutí jotace, v. § 114 pozn.), na př. mladyata ŽPod. 103, 21, nedwiediatuom ChelčP. 161ᵃ, rád to widial Háj. 226ᵃ; – dg, myedg t. j. měď Lvov. 91ᵃ; – ḋ v pravopise Husovu: veḋ, hleḋ, ſuḋ Hus. orth. 178, mied Kruml. 14ᵇ; – ď pozdější obměnou z Husova ḋ: weď Háj. 5ᵃ, ſuď t., ďewcze ChelčP. 274ᵇ atd., dosud.

Místo d, ď psáno někdy gd (jd): říkalo se náležitě jdu, jdi atd., a vedle toho také du, di; a podle toho psáno pak – zvratnou analogií – také jinde gd za d, ď, na př. jakým způsobem bugde motzi Lún. reg. 1648 m. bude, jemuž (muži) gdiechu Matathiáš Kruml. 146ᵃ m. diechu, srdéčko gdywim ſye tobě Pís. t. l. 9 m. divím.

[400]číslo strany tiskudj se mění v ȥ (dz).

316. Změna tato je z doby české předhistorické, ale nikoli z psl.: v psl. bylo dj, to změnilo se do jednotlivých jazyků slovanských nestejně, do češtiny zejména v ȥ (dȥ), z něhož je potom ȥ, v. § 245. Na př. z psl. medja je stč. (před přehláskou) meȥa přehlas. meȥě nč. meze, – z psl. akk. medją je stč. meȥu nč. mezi, – z psl. vok. medje je č. meȥe nč. meze, – z býv. gen. medjê je stč. meȥě, -zě nč. meze, – z býv. praes. glodją je stč. gloȥu, a rovněž tak gloȥete z glodjete, impt. gloȥi z glodji, part. gloȥa přehlas. hlozě z glodję, plur. gloȥúce z glodjątje atd., – part. roȥen z rodjenъ, – subst. Brozěnín, Broȥan- z brod-jan- atd.

V slabikách ȥa, ȥu, jejichžto ȥ z dj vzniklo, přehlasuje se a, u v ě, i: za starší sg. nom. meȥa je pozdější mezě, za akk. meȥu je mezi, vedle akk. Broȥany je nom. Brozěné atd. Přehláska děje se jenom v slabikách měkkých; byly tedy vytčené slabiky ȥa, ȥu měkké, a byla tudíž i souhláska ȥ měkká. Srov. §§ 394 a 396.

V nářečí slc. je tu zachovano dz; na př. medza č. meze, adv. medzi č. mezi, adj. hovädzí č. hovězí, iter. sádzam, hádzam, chádzam č. -zím, srov. Hatt. slc. 132, Pastrn. 129. To bývá někdy také v stč.: przyrodzenye CatoP. 3ᵃ, svého zrodzeni Lún. 1. 1666.

Skupení zdj změnilo se v žȥ a toto dále v žď. Rovněž tak změnilo se ždj. Srov. změnu stj v šč a šť v § 303. Na př. hromazditi, hroimažȥu: shromazdzu na ně zlé congregabo ŽMus. Deut. 23; hromažďu: shromazdyu congregabo ŽWittb. t., part. hromažďen: vše ſhromazdenye ŽWittb. 55, 6; iter. hromážděti: by ſhromazdal Štít ř. 147ᵇ; – hrazditi: ohrazdilo Zrc. Múdr. 692; hražďen: voko viečkem ohražďeno bylo t.; hražďovati: (krt) tmau se ohražduje t., vrchovišťe milostivosti zahražďujete t.; – jězditi, part. jěžďeno, iter. jiežděti nč. jížděti; – hyzditi, hyžȥen: vieš hyzdzenie mé ŽKap. 68, 20, hyzdzenye čakalo srdce mé t. 68, 21; hyžďen: ohíżdyen gſem Ol. žalm 118, 163, (dívka) bude zhyzzdiena LékB. 29ᵃ, hyzzdienie Kruml. 320ᵇ; – zdíti, part. žďen: města ożdyena Ol. Deut. 9. 1, ozzdyenye t. 2. Par. 8, 5; – brázditi, brážďen: pole nebývá brażdieno HusŠal. 38ᵃ; – drážditi, praes. drážȥu: wzdrazdzu jě irritabo ŽMus. Deut. 21, -žďu: rozdrazdiu ŽKlem. t.; dražȥovanie: w rozdrazdzowany ŽKap. 94, 9.

Skupení zdnj změněno je v ždň; na př. prázdniti prážďňen: zanepraždnieno Hug. 168, wypraždnieny Lact. 31d.

Bývalé ȥ = dz změnilo se v z oslabením a konečně i zaniknutím prvního členu d-, který v assibilatě této původně byl; srov. § 396 č. 6.

Máme pak české z vzniklé ze staršího ȥ a z psl. dj v případech vyčtených v § 262 a j. (při změně rj a j.), totiž:

v kmenových koncovkách některých substantiv vzoru dušě: stč. mezě, nč. mez, stsl. mežda, z medja; s tím souvisí též adverb. mezi stsl.

[401]číslo strany tiskumeždu; – stč. núzě nč. nouze, stsl. nąžda, z nądja; – hrázě, hráz, z gordja; – rzě, rez, stsl. rъžda, z rъdja; – sazě, saze, stsl. sažda, ze sadja; – přiezě, příze, stsl. pręžda, z prędja; – tvrzě, tvrz, stsl. tvrъžda, z tvьrdja; –

v adjektivech -zí z -d-jь-: cuzí nč. cizí, stsl. štuždь, z tjudjь; – ryzí, stsl. ryždь, z rydjь; – medvězí, hovězí atp.; –

v komparativech (a superlativech) s příponou -jьs-: stč. chuzí, chuzší, adv. chúze, stsl. chužd-, z chudj-; – slazší adv. sláze, stsl. slažd-, ze soldj-; – mlazší stsl. mlažd- z moldj-; – stč. adv. přieze stsl. prêžde z perdje; – posléze stsl. poslêžde z poslêdje; –

v subst. s příp. -jan-, na př. Brozěnín z brod-jan- atp.; –

v praes. 1. os. sg. sloves třídy III. 2, na př. vizu stsl. viždą, z vidją; –

v praes. 1. sg. sloves tř. IV, na př sazu stsl. saždą, ze sadją; –

v part. -n týchže sloves, na př. sazen, subst. verb. sazenie, stsl. sažden-, ze sadjen-; –

v slovesích třídy V. lᵇ, na př. stč. sázěti, stsl. saždati, – ve všech tvarech –, ze sadjati; –

v tvarech praesentních (krom impf.) sloves třídy V. 2, na př. hlodati stč. praes. hlozu, hlozeš atd., impt. hlozi (nedolož.), part. hlozě, hlozúc-, srov. stsl stradati (glodati má tvary podle V. 1ᵃ), straždą, straždeši, straždi, straždę, straždąšt-, z -dją, -dje-, -dji, -dję, -djątj-; –

v imperativech jěz nč. jez, věz. viz, stsl. jaždь, vêždь, viždь (stsl. také daždь), z -djь.

Změnu dj-z analogie mnohdy ruší anebo provedení její zamezuje; děje se tak zvláště v případech, kde slova příbuzná s náležitým d jsou hojná a na blízku. Na př ke bdieti byla 1. os. sg. bzu, ež sě hřiešna (fem.) pobzy Pass. 451; ale vlivem tvarů příbuzných bdíš atd. změnilo se náležité bzu ve bďu, bože k tobě bdyu ŽKlem. 45ᵇ, k tobė bdy vigilo ŽWittb. 62, 2; podobně bylo styzu sě a za to pak styďu a stydi sě, neſtydyu (sě) AnsW. 2ᵇ, toho sě neſtidy Pass. 452. – K cúditi bylo part. cúzen, czyzeno purgatum ŽKap. 11, 7, czyzenye dušě našie Alb. 55ᵇ, czyzenye vinnicě t., czizenie dušě našie Kruml. 182ᵃ, a jest nč. cíďen, s ď m. býv. z, podle cídím, cíditi, cídil atd.; podobně je s ď m. z: kaďen, zakadieno bude adolebitur Ol. Lev. 2, 11, k kaděnj, Br. Num. 14, 16; raďen, bylo mnichu poradieno Kruml. 250ᵃ; saďen, saditi budeš ſadyenye věrné Pror. Jer. 32, 11; svoboďen; wyſwobodyeny jsme Hod. 15ᵃ; hoďen, hoděn do ohně TomP. 4, 194; voděn, děděn Us. Zvláště nářečí východní mají tu hojně ď za z, slc. pravidlem: za potvrděnie Koz. 402, dyjsi mně nebyla souděná Suš. 323, vycúděný, ohraděný, osłoboděný BartD. 15 (zlin.), naroděný, nasaděný t. 30 (pomor.), naroděný t. 34 (slov.), pro[402]číslo strany tiskubuděn, vypuděn Šemb. 36 (obecně mor.), zahrazděný BartD. 30 (pomor.), narodzeny, zahradzeny t. 108 (dze- = laš. z dě-), řidźen Šemb. 55 (opav., = říděn), slc. hodený (vysl. -ďe-), urodený, prebudený, tvrdenie Hatt. slc. 130 aPastrn. 130, atak též u Dolež. 1746; že však i v těchto nářečích bývalo náležité z slc. dz, vysvítá z archaismů, jako je na př. urodzený ingenuus, který se drží vedle urodený natus. – K choditi je iter. -cházeti, a odchylkou nářečí východních opět -cháděti, na př. jenž (obyčej) przichady z oslepenie modloslužebného Mill. 76, vychádět Šemb. 39 (záp. mor.), slunečko zachádí Suš. 333; hádět BartD. 108 pozn. (záp. mor.), laš. hadzať (toto z haďat), vyvadzať (z vyvaďať) atp. t., č. -váděti, vyváděti atd. – K voditi je Vl. tř. -vozovati, odchylkou voďovati: hospodin dowodyuge do pekla i otwodyuge ŽKlem. Ann. 6. – V kompt. mladší, sladší atp. za stč. mlazší atd. zrušeno z podle positivu mladý atd., – v Lombarďan, Náchoďan atp. zamezena změna v z vlivem slov základních Lombardie, Náchod atd.

Srov. změnu tj-c v § 303.

d-i-, d-i- se mění v ďi, ďi-.

317. 1. Když následuje v téže slabice samohláska -i -í, mění se d- v ď-. Na př. rada-raditi t. j. raďiti, sg. lok. a pl. gen. osudí t. j. osuďí (sg. lok. z -dьji, pl. gen. z -dьjь).

2. Když následuje některá ze samohlásek praejotovaných (dvojhlásek) ě, ie, ia, iá, iá, iú, mění se d- v ď-. Na př. rada sg. dat. lok. stč. raďě (z -dê), bdíti stč. bďieti (z bъdêti), part. bdě, bdíc- stč. bďě, bďiec- (z bъdę-), mládě stč. mláďě pl. mláďata (z moldę-), stč. sg. nom. osuďie (z -dьje), gen. nepřehlasovaný osuďá (z -dьja), ďiábel, stč. sg. dat. osuďú (z -dьju) atd. Odchylka zdá se býti v part. veda, buda atp., vedle bďa, teša přehl. bdě, tešě, teše atd.; ale tvary tyto nejsou z pův. -ę atd., jako je bďa z bъdę a teša z tešę, nýbrž jsou to novotvary (třeba že původu velmi starého), jsou utvořeny podle bďa, teša atp., odtud přejata jen koncovka -a a nikoli též změkčení. V dial. veďa, přaďa BartD. 26 (zlin.) atp. je napodobeno i změkčení. –

Také ve skupení dn- mění se d- v obou případech vytčených ve svou střídnici měkkou; na př. impt. padni vyslovuje se paďni, chodník vysl. choďník BartD. 13 (zlin.), a rovněž tak vyslovuje se obecné -ď- v slovích psaných pokladník, prázdniny, adverb. snadně, kompt. snadnější atp., a k nom. deň je dial. gen. ďňa BartD. 13 (zlin.).

Srov. měkčení ni, ni v ňi, ňi § 290 ati, ti v ťi, ťi, § 304. [403]číslo strany tisku

de.

318. V de, které je z pův. de nebo dь, v jazyku spisovném a většinou i v nářečích nemění se d v ď, a tím liší se čeština od ostatní slovanštiny západní a od ruštiny, a shoduje se se slovanštinou jižní. Na př. deset, vede, den, hoden, v-odpovědech. Ale v nářečích východních, na přechodu k pol. a rušt., měkčí se toto de v ďe (začež podle pravopisu knižného psáno dě). Na př. veděm (vedu), veděš, vedě, veděme, vedětě, zaveděný, iděš, idě, iděm, idětě, děň, týděň BartD. 38–39 (súch.), t. 44 (břez.), t. 105 (laš.); ukradzeny, vedzeny, najdzeny t. 108 (laš., -dze- m. -ďe-); ale sg. vok. hade, žide t. 106 (lašsk.), a po různu také mładeněc, deset a j.; v nář. slc. je tu ďe pravidlem: budete, part. vedeny, subst. deň (psané de vysl. ďe).

V de, dé, které je z pův. dъ- nebo z -doje (stažením), nebo kde -e- je vsuto, neměkčí se ovšem nikdy, ani v nářečích tuto vytčených; na př. dech z dъch-, deska z dъska, laš. též deska BartD. 106, sg. instr. hładem (z -dъmь) t., chudeho, chudemu t., bidlo-bidélko; slc. chudého atd., srov. Hatt. slc. 25.

Srov. ne v § 291 ate v § 305.

dь.

319. Také od následujícího -ь nemění se d v ď v češtině spisovné a u většině nářečí, a je tedy na př. gen. dne (z dьne), adv. dnes (z dьnьsь), stč. zed, čeled, zpověd atd. (z -dь), rodný (z rodьn-) atd. Kde tu je ď, tu stalo se to analogií; na př. v nom. akk. zeď, čeleď, zpověď atp. je ď podle gen. -di t. j. -ďi (nebo -dě t. j. ďe) atd. Tím způsobem proniklo ď zejména v substantivech -dь vzoru kost v nářečích obecných a v jazyku spisovném: náležité zed, čeled, zpověd atd. je pravidlem ještě u Doležala 1746, Tomsy 1782 a Pelzla 1798, Pelzel (1798 str. 44–45) a Nejedlý (1804 str. 141) pokládají zeď, čeleď, loď atp. za moravismy, zpověd, výpověd, zápověd, odpověd slyší se místy (v Čechách sev.-vých.) dosud a píše tak i Palacký a Tomek (na př. Pal. 4, 1, 7 aj., TomP. 1, 196 aj.); ale vedle toho proniká písmem dosvědčené ď od poč. XV stol. v dokladech odpowieḋ HusPost. 18ᵃ, Háj. 13ᵃ, t. 82, mieḋ Kruml. 14ᵇ, mieď Háj. 79ᵇ a j., měď Br. Ex. 35, 55 aj., czeleď VšehK. 16ᵃ atd.; a taktéž proniká ponenáhlu v mluvnicích: měď Nudož. 18ᵇ (1603), zeď Rosa 91 (1672), měď, píď Tomsa 53 (1782), káď, měď, píď Pelzel 21 (1798), zeď, čeleď, píď, káď Dobr. 251 (1808) a 180 (1818) atd. Usus nynější má – mimo archaismy právě vytčené – veskrze -ď: zeď, káď, odpověď atd. (Viz o tom také v mé rozpravě Stč. sklonění substantiv kmene -ĭ 1891 str. 25sl.)

Srov nь v § 292 atь v § 306. –

O dial. huďba m. hudba, z gądьba, v. § 292. [404]číslo strany tisku

Jiné případy změny d-ď.

320. V některých nářečích je koncovka adverbií -ď: dotaď, potaď, dosiď, posiď Šemb. 16 (domažl.); votsujď, posujď, votkujď t. 22 (středočesk.); hneď, snaď n. snáď, pořáď, dokuď, dokaváď, posaváď a odtamtaď, prostřeď BartD. 15 (zlin.) a j., Btch. 431, Neor. 9; slc. hneď, potuď, pokuď atd., – proti tvarům spisovným s -d: hned, snad, pokud, posavád atd. Jako v češtině spisovné, tak bývá i jinde v nářečích v Čechách a též na Moravě: hned, snad, pokad atd. BartD. 30 (pomor.), t. 52 (dol.), t. 37 (lipov.). Změkčení nastalo podle adverbií jiných, která mají -ď právem, na př. teď.

ď se mění v dź, dz, dž.

321. Za spisovné ď je v některých nářečích dź, jinde dz a místy dž. Na př. dźedźina BartD. 106 (laš.) m. dědina, chodźa m. choďa (3. pl.) t.; – dzědzina t. 40 (hrozenk.); – chodža m. choďa (3. pl.) t. 107 (laš., v Klimkovicích); – slc. (místy) dźedźina Pastrn. 133, dzedzina Šemb. 67, džedžina t. (gemer.).

Doklady toho nalézáme v textech starých a v nářečích nynějších.

Příklady z textů starých: dzyetel m. dětel Boh. (v Hankově Zbírce) 29 a 36, dzyeze m. diežě t. 33, dzyezka m. diežka t. 36, dzyecze m. dietě t. 42, dzyelo m. dielo t. 49, dzyed t. 42, dzyewka t. 42, chebdzye m. chebdie t. 35, kladzywo t. 36, sedzynv canities t. 40, rodzyna t. 43, pyedzymuzyk t. 39, wdzycze m. udice t. 52; – wyedzyeczi m. věděti Dial. Boh. (v Hank. Zbírce) 337, zwyedzyeczi t. 340 aj., sedzyeczi m. sedieci (part.) t. 344, na hrzadzye t. 140, twrdzye t. 339 aj.; – do hodzyny dewatey Lvov. 84ᵃ; – w ſwich hodzinach OlMüllKáz. 618; – Blahoslav pak píše, že okolo Evančic na Moravě říká se dztě nebo dzca m. dítě n. díťa, a dzwadła m. divadła Blah. 274 (nyní tato známka v nář. okolo Evančic dosvědčena není, v. Pastrn. v Jag. Arch. 12, 209). V týchže textech, které mají dź atd. za ď, je zároveň ć atd. za ť.

Příklady z nářečí nynějších: v nář. pomor. je zedzený m. zeďený č. sněden BartD. 30; – ve velickém je zedzený t. 38 (z dial. zeďený č. sněden); – v hrozenk. je dzědzina m. dědina, dzjéca m. dieťa, vedzěcě m. veďeťe, hadzi, židzi, ludzja, kdzě, indzě, hnedz t. 40 a 41; zacělina t. 40 je m. dzacelina, z ďaťelina; – v březovském: najdzený t. 44; – v lašském: dźedźina, dźevucha, kładźivo, dźełać, kudźel, vedźeš (vedeš), vedźe, vedźeme, vedźeće, chodźić, chodźa m. choďa (3 pl.), vodźa, vědźa, impt. vedź, vedźće, subst. nědźvědź BartD. 106; dźeća m. dieťa Šemb. 55; part. řidźen (z dial. řiďen), subst. verb. chodźeni (z dialektického choďeni), sedźeni t., vypudźen (z vypuďen) t. 36, iter. navadzať (z naváďať), vyvadzať (z vyváďať), hadzať BartD. 108, rozsadzovať (z dial. rozsaďovať) t., [405]číslo strany tiskunařídźovać, zradźovać Šemb. 55; – v témž nářečí lašském slyší se místem (v Klimkovicích) dž m. dź: chodžim (sg. 1. os.), chodža (pl. 3. os.) BartD. 107, budže, idže, řidžič, džiča Šemb. 55; – také slc. je za ď místy dz: dzedzina Šemb. 67, dzeň Pastrn. 132, vidzice t.; dź: dźedźina Pastrn. 133; dž: džedžina, hnedž t., najdže- t. 135.

K tomu jest připomenouti, že naopak místo náležitého dź, ź bývá ď, na př. podim m. podźim č. podzim Bart. 108 (laš.), vaďba (na střeše) m. vaźba č. vazba t. 107 (též).

Jest opět otázka, jak to vše vyložiti. Tak, jako je nahoře v § 308 vyloženo parallelní ť-ć (c, č): k tvrdému d je střídnice měkká v češtině ď, v polštině dź atd.; i některá nářečí česká mají dź (dz, dž); v nářečích těchto sahá způsob, který se nám zdá nyní polský, na území české; je tu v této věci takořka přechod z češtiny do polštiny; nyní je to – mimo některá místa na Slovensku – hlavně území nářečí lašského a částečně moravskoslovenského (podřečí hrozenk. atd.) v Slezsku a na Moravě; v době staré bylo to rozšířeno více, jak vysvítá ze svědectví Blahoslavova o okolí Evančickém; během času dź atd. ustupuje, ď postupuje, t. j. dź atd. zaniká a ď z nářečí sousedního (od západu) vstupuje na jeho místo; – rozdíl mezi hláskami náležitými ď a dź atd. je značný, Čech a zejména příslušník nářečí západních rozeznává je zřetelně a nezmýlí se, aby na př. vyslovil nebo napsal poďim m. podzim atp.; ale v nářečí, kde za ď je dialektické dź (dz, dž), a zvláště v pásmu přechodním, kde střídnice ď a dź (dz, dž) vedle sebe pronikají, kde se říká chodźi a cítí se (vlivem nářečí sousedního nebo jazyka spisovného), že je to místo choďi (chodí, 3. sg.), tu může zvratnou analogií vzniknouti také ď za vlastní dź, na př. poďim m. podźim atd.

Srov. ť-ć atd. v § 308, adále shodné změny v polšt. a luž. srbšt.: psl. div-, č. ďiv-, diví, divoký, pol. dziwy (dź), hluž. dźiwi, dluž. źiwy Mucke 199.

ď se mění v d.

322. 1. V nářečí lhoteckém a místy v slc. (gemer. a j.) změněno všeliké ď v d. Na př. lhot.: huuchý ludá (= ľuďá, lidé), vedet (věděti), vydet (viděti), narodeny (m. dial. naroďený), dedyna, pyd (píď), dyta (díťa, dítě), dyéra, dyévča BartD. 45; slc. (gemer.): choditi vysl. chodyty, chodí vysl. chodý (3. sg.) Pastrn. 136.

2. Krom toho jest porůznu ztvrdlé:

da m. ďa, v slově datel; podle stsl. dętlъ n. dętelъ pol. dzięcioł a dial. ďateł BartD. 64 (val.) žádáme č. ďatel, a jest datel; – dále v dáseň stč. dásn, dásň, dial. ďásně zlin. 30, pol. dziąsła, z dęsn-, Mikl. Lange Vocale 55; – [406]číslo strany tiskude m. ďe, v slovích čarodeník m. -dějník Kotsm. 17 (doudl.), BartD.15 (zlin.), čarodenica BartD. t.

Srov. změny ň-n v § 294 ať-t v § 309.

Jiné změny souhlásky d, ď.

323. 1. dt se mění st, na př. inf. vésti z ved-ti; změna ta je psl., v. § 245.

2. d změněno v t v adverb. kde-kte: bylo stč. kto, a to se změnilo časem ve kdo (gdo), v. § 369; v době přechodné říká se kto (způsobem starým) i kdo (způsobem novým), a tu vzniká zvratnou analogií také kte m. kde, kte ubi Otc. 10ᵃ, ktezto t. 244ᵃ; – dále sem patří č. labut, labuť za starší labud: labud Veleš., Diefb., pol. łabędź, a vedle toho již stč. labut MVerb., Boh. m. 21ᵇ, Vít. 94ᵃ, labuty cygnum Ol. Deut. 14, 16 atd., pol. łabęć; – havěď a havěť Jg.

3. d, ď změněno v g – nejčastěji dr, dl v gr, gl – ve slovích agvent BartD. 15 (zlin.), cangály (sandály) t., žgárat (žďárati, šťárati) t., štangla (štandlík na vodu), t. pížgřit (v. píždřit, mačkati) t., mázgra (m. mázdra) t., manglovať t. 64 (val.), brzgnúť (brzdou utahovati) t., žgarać (ždárati, šťárati) t. 109 (laš.), slc. miazgra, nozgry Mikl. I² 513, glhý (v. dl̄hý), žigle Hatt. Zvuk. 89, atd.; srov. změnu t-k v § 310.

4. ď změněno v j v stč. dětěl, dial. děteľ, dětelina Btch. 441, dětelina BartD. 92 (keleck.), ďatělina t. 36 (strán.), slc. ďatelina, pol. dzięcielina atd. a nč. jetel, jatel BartD. 15 (zlin.); – dáseň stč. dásn a dial. jásna (plur. neutr.) BartD. t. a Neor. 10; – Dědibaby a Jedibaby, jméno místní, Pal. pop. 10; – v dial. svajba ze svaďba Šemb. 48 (han.), BartD. 82 (stran.) a j.; najtém, pojtém m. nad-, pod- Šemb. 44 (horní mor.), Ješov m. Děšov jm. míst t.; také rajić m. raditi BartD. 109 (laš.), všąje, taj m. všadě, tadě t. 41 (hroz.); o dial. impt. chojte m. choďte v. § 454 č. 14; – v slovích přejatých jáhen z diacon, Jetřich z Dětřich, Dietrich; – anjel není z anděl, nýbrž z lat. angelus (podle výslovnosti středověké).

5. d změněno v r dialekticky v herbábí mýt. 337, podkrk. 52, svarba (ze svadba) t. a Šemb. 22 (středočesk.) a 18 (domažl.), svarební košile Šemb. 26 (vých. česk.), borejť t. 22 (středočesk.); zvláště chodština má příklady hojnější: svarba, tera, děrek, paresát, sturenej, porvazek, vorevřít, harvokát m. svadba, teda, dědek atd. chod. 46.

6. Vedle drozd lit. strazdas jest i drozen (podobně luž. a bulh.), – vedle strakapúd rus. sorokoput jest i strakapoun, – mylnými analogiemi.

7. V nář. slc. je místy (v Trenč.) dn, dl změněno v nn, ll: hlanný, uhánnul, prepanne, ve-nne m. hladný atd., jelli, polle m. jedli atd. Pastrn. 145.

[407]číslo strany tisku8. Vedle hraditi je hrazditi, když brány hrazdieſſe Comest. 160ᵃ město nehražděné Pref. 8, – a podobně hromazditi v. hromaditi, ty hromazdis sobě Koř. Řím. 2, 5, abychom hromazdyly Štít. ř. 191ᵇ, – a hyzd- v. hyd-, ohyzdný Us. a hydný zlin. 14, hyzd turpitudo ApatFr. 45ᵇ, hizditi ŽKap. 73, 10, hyzdyty Štít. uč. 4ᵇ.

ds, dc se mísí v c; – dš, dč v č.

324. Míšení toto jeví se více u výslovnosti obecné, nežli v slovích psaných; ale mnohdy proniká u výslovnosti i v písmě. Vlastně změnilo se tu dříve jasné d- ve spojení s následující temnou sykavkou v temné t, a mísilo se tedy ts atd. Míšení dc(tc)-c a dč(tč)č v tom záleží, že d(t)- se zubným členem následujícího -c, -č splývá; výsledek jest, jakoby d(t)- bylo odsuto.

Případy:

1. ds (ts) smíšeno v c. Na př. čadský, oboje jest necżadſkee Ol. Sir. 27, 33, čacký; – Sadská Us., na Sacké Háj. 337ᵇ; – podstata, poctaty Puch.15ᵇ; – podsíň, pocíň Us.; poďsem, pocem BartD. 13 (zlin.); podsypat, pocypat t.; ocavaď, ocuď Btch. 431 (dbeč.), pocednik t. m. podsedník;

2. dc (tc) smíšeno v c. Na př. předce (vzniklé z před-sě), přece ; – dvanádcte (z dva-ná-dste), dvanáct; – dvadcet (z dva-dsěti), dvacet atd.; –

3. dš (tš) smíšeno v č. Na př. podšev, počev Us.; – podšit, počit BartD. 13 (zlin.); radši, rači t.; słači, hłači, pruči, říči Btch. 431 (dbeč.) m. sładśí atd.; felčar z něm. Feldscherer; –

4. dč (tč) smíšeno v č. Na př. Hradčany, Hračany Puch. 467ᵃ, svědčiti vysl. svěčiti atp.

Srov. míšení ts atd. v § 311.

Cizí d

325. Cizí d v slovích přejatých dílem zůstává, na př. rada z germ., got. rêdan raditi atd. Kluge 273 a Mikl. Fremdw. 121, stdolněm. râd Uhlenb., – stodola stsl. stodolja ze sthněm. stadal Uhlenb., – stč. drbiti ze stněm., dürfen (hluž. dyrbjeć, dluž. durbiś Mucke 201), – děkan z decanus atd., – dílem bývá změněno v t, na př. touš z něm Daus střhněm. dûs a toto ze stfranc. dous *duos Kluge 51, – tuplovaný z něm. doppelt a toto z franc. double, – tucet z něm. Dutzend a toto z franc. douzain Kluge 53, – grunt z něm. Grund, – pant z Band atp.; – v jáhen z diaconus a j. je změněno di- v j-, v § 323 č. 4. [408]číslo strany tisku

d, ď se přisouvá.

326. 1. d je přisuto ve skupení zdr, když je místo zr; na př. zdralý m. zralý. Tak bývá také jinde ve slovanštině, na př. pol. a mrus. zdrada m. zrada, stsl. izdrešti m. izrešti, a také v jazycích jiných; srov. § 245, Lesk. Handb. 49 aSobol. Fonet. 129. Příklady toho v češtině jsou: mázdra, stsl. męzdra, rus. mjazdra atd., z męz-ra (toto z męs-ra, temné s- před indifferentním -r změněno v jasné z-; srov. Mikl. Et. Wtb. 189; jinak Sobol. v Rusk. filol. věstn. 1889); pozoruhodno je doudl. mázra; – a podobné nozdra, stsl. nozdri (plur.), rus. nozdrja atd., z noz-ra (toto pak z nos-ra, lit. plur. nas-rai a nas-t-rai); – dále ob. zdrát, zdralý atd. Us., BartD. 110 (laš.) a j., ze zráti, zralý; sem patří také skorozrdři pl. fem. Jg. = raný, raně zralý, mrus. skorozdrij a skolozdrij Ogon. Stud. 71, m. skorozři, pol. skoroźrzy; ze skorozdři vzniklo dalšími změnami hláskovými kolodře (druh hrušek); – dial. zdříti m. zřítí, ktož gy (eum, list) vzdrzi List. 1479 Perw. 46, již neuzdrzijte mne ChelčP. 123ᵇ, lid vzdrzel t. 71ᵃ, vzdrzel by mrzkost jeho BrigF. 160, uzdřím podkrk. 51, pozdřít (pohleděti) chod. 46, pozdřit Suš. 790, pozdřić BartD. 110 (laš.), v-oča-zdřa (vůčihledě) t., pozdři t. 65 (val.); zdřetel, podezdřelý mýt. 335; zdřadlo (zrcadlo) Šemb. 60 (opav.) a BartD. 110 (laš.); chodské drcadlo chod. 51 je ze *zdrcadlo; zázdrak Suš. 790; – rozdraziti n. roz-raziti, ktož upadne na kámen, rozdrazi ſye EvOl. 229ᵃ, srov. stsl. razdrêšiti, mrus. razdrišiti Ogon. Stud. 90, stpol. rozdressenie Jag. Arch. 4, 191; – vzdradovati sě m. vz-radovati sě v ŽWittb. (což opisovatel nerozuměje slovu vzdra- měnil v „uzdravovati“, v. mé vydání ŽWittb. str. 9 pozn.); –izdrezana sculpta Greg.; – zdrovna, zdrůst ob.; – Mezdříčí BartD. 65 (val.) m. Mez(i)říčí; – také v slovích cizích: w yzdrahely EvOl. 110ᵃ a j., Cozdroe Pass. 483, Ezdráš. Srov. § 313, 1.

2. Dále je d vsuto v zdn m. zn. Na př. hrozdn- m. hrozn-, krev hrozdnu sanguinem uvae ŽKlem. Deut. 14, srov. do podolé hrozneho ad vallem botri Ol. Deut. 1, 24; – rozdn- m. rozn-, sú daleko a rozdno bližní tvoji OpMus. 125ᵇnč. různo; – pazdn- m. pazn-, pazdnehty ŽWittb. 68, 32, ŽKap. t., pazdnohti MamV.; – przdniti m. przniti, ješto sě przdnie ŠtítMus. 20ᵇ, przdnicze ſie t. 19ᵇ; – tryzdn- m. tryzn-, tryzdn nad nimi pácháchu PassKlem. 106ᵇ, trzyzdn (sic) máš trpěti t. 169ᵃ, trzyzdnywſſe t. 201ᵃ, tryzdnowan t. 79ᵇ, trzyzdnowan t. 122ᵃ; – srov. stsl. ljubьzdni m. ljubьzni Mikl. I² 280, mrus. dial. zdnьev = č. zňal Ogon. Stud. 90, a § 313, 3.

3. V ndr m. nr, v pondrava Us., BartD. 65 (val.), m. ponrava z ponьrêti; sem patří také moudrý psl. mądrъ z mondro-, mon-ro-; – dále v slovích přejatých: vindra z Wiener (= vídenský, ¼krejcaru), fendrich, Hendrich BartD. 110 (laš.) z Heinrich, Jindřich, Jindra. Kondrát BartD. 65 z Konrad, stč. Kundrát, Kundratice. [409]číslo strany tisku

4. V nd m. n, v ukondejšiti podkrk. 51 a 54; také v Anda, Andula, Janda vzniklo -d změnou hláskovou n-nd, srov něm. Jemand z ieman, Dutzend, zu-lesender m. zu-lesen-er legendus, fr. allemand, normand atp.

5. V ldr m. lr, v baldrian z valeriana. Oldra je m. Olr-, Oldra UrbE. 25, Oldrzich, Oldrych Pulk. 35ᵇ; ale to může býti také přesmyknutím z Odlr-, stněm. Uodalrich, Uodelrich.

6. V dl m. l, a to: v rdl m. rl, na př. berdla m. berla podkrk. 51, berdle, perdle Kotsm. 14 (doudl.), perdličky mýt. 335; – v ndl m. nl, na př. ſpandliwy Kruml. 485ᵃ, ſpandliweho t., tendle Us.; – v zdl m. zl atd. v kuzdlec divinator Rozk. 1752 m. kúzlec, odtud kuzdelnost divinatio Rozk. 2107, kuzedlna magica Slov. Klem.2ᵇ, kuzedlnyk incantator Ol. Deut. 10, 11 atd.; taktéž je k podkrk. kozdelec na. kozelec předpokládati starší kozdlec; – v-tedln- m. -teln-, na př. spasitel, spasitelný a spasitedlny Us., muk neſneſytedlnych Alxp. 101, vuole promienitedlna jest t. 102, jěd neuſdrawitedlni insanabilis ŽMus. Deut. 32, vmyetedlnym andělóm Štít. uč. 77ᵇ, ſliſſitedlen učiňte hlas exauditam facite vocem ŽKlem. 65, 8, v čase pomſtitedlnem in tempore vindictae Ol. Sir. 5, 1, nápoj ſmrtedlny Alxp. 112 atd.; náležité -teln- změnilo se v -tedln- podle pravidlný atp., kde -d- jest etymologické; – ve -dliv- m. -liv-, na př. mlčělivý a mlčědlivý, mlczelywy Hug. 47 amlcziedliw Pass. 276, mlczedliwoſt Hug. 293, mlczedlywie Comest. 65ᵇ atd.; náležité -liv- změněno v -dliv- podle bod-liv-, bed-liv-, kde -d- jest etymologické; – v ob. tudle, tamdle Us. a chod. 46.

7. V žď m. ž. Tu oblíbeno přisutí v některých zvláště slovích: pažď- v. paž-, pazye bracchium Vocab. 175ᵇ, pod pazy sub ascella Ol. Prov. 19, 24 atd., sln. paža, a pażdie bracchium Lact. 25ᵃ, pod pazdy (sg. akk.) ML. 12ᵃ, pod pażdí MamE. 318ᵃ, dvě pazdi BrigF. 121, rána na pazdech LékA. 19ᵇ, pážď, pod paždí Us., doudl. paždě, paždí Kotsm. 13, adj. kost pażdnie ApatFr. 134ᵃ, pazdne kosti Sal. 698; – ždieti, ždmu, ždím- m. žieti, žmu-, žím-, na př. wyžmi vodu LékB. 223ᵇ a wyzdmi Sal. 356, part. wyzdma Rhas. 12 a 190, wyžďma Háj. herb. 34ᵃ, wyzzdaw rúno expresso vellere Ol. Súdc. 6, 38, wyzdiaw, rosu Comest 120ᵃ, tuk wyzdaty Rhas. 102 atd., subst. verb. po wyzdieti múky s vodú smiešené Sal. 388; żdimanye MamE. 319ᵇ, ždímati; – drážditi v. drážiti, na př. nedraz bolestí drbaním Tkadl. 7ᵇ, stsl. dražiti atd., srov. Mikl. Et. Wtb. s. v. drag-, a drazdi irritat ŽKlem. 73, 10, drazzdili ſu boha Ol. žalm 105, 33 atd.; – dládžiti v. dlážiti, na př. Soběslav rajský dvór jest dlazyl Pulk. 89ᵃ. podlaha dlażena pavimentum stratum Ol. Ezech. 40, 17, plácek dlážený Pref. 46 atd., pol. dłażyć, z dlag- Mikl. Et. Wtb., a nč. dlážditi; – stč. hýždě coxa vedle hýžě t., hyzdie Veleš., na hyzdiech Sal. 565, hyzye Rozk. 1982; – možieř a moždieř, stč. Mozier jm. místní UrbE. 174, slc. možiar, ze stněm. morsári, morsaere, a mozdierz Ol. Num. 7, 14, nč. moždíř.

8. Místo c-, č- bývá někdy psáno dc-, dč-. Na př. aby jie na dczti [410]číslo strany tiskuutrhl Tkadl. 13ᵃ, na dczti t. 11ᵃ; wedcz s’ mě podalo, wedcz s’ mě podtisklo t. 5ᵇ; dčbán Br. Zach. 4, 2, dčber, pět dczberuv Kol. 1420, dczber Pr. pr. 254; srov. tczbany Hymn. 14. V assibilatech c-, č- proniká první, zubný člen písaři tak, že proto ještě zvláštní literu d- (t-) přidává.

d, ď se odsouvá.

327. 1. Slovanština jihovýchodní má za dl z pravidla jen l, na př. stsl. part. velъ fem. vela atd. za č. vedl, vedla atd. V češtině jsou toho též příklady některé, totiž part. šel fem. šla atd., ze šьdlъ atd.; v ŽKlem. je také klal 49, 18 m. kládl, v Brig. abychom nepali 5ᵃ m. nepadli, bezpochyby omyly pisecké (v Brig. jest omylem také bolaczie 69ᵃ m. bodláčie); – val. břiła m. břidła (břidlice) Šemb. 53; trlice v. trdlice, w Trlicy Háj. herb. 96ᵃ; – subst. -lo m. -dlo, kadylo thus (kadidlo) Pror. Isa. 66, 3, Tegerns. 96, myrry y kadyla Kruml. 475ᵇ, ſwietilo Ol. Ex. 25, 28, budeš lákati jejích chodil t. Gen. 3, 15 (m. chodidl nč. chodidel), tworzilo formella Brig. 52ᵇ, slc. kadilo, divalo Mikl. I², 506, šilo (šidlo), zubalo (zubadlo, caňk), zrkalo (zrcadlo), ťažalo (těžadlo), česalo Šemb. 73 (dol.-orav.), bralo (brádlo) t. 76 (novohrad.), žrielo t. 74 (hornováž.); – místo kadidlnicě jest kadilnicě, zlatú kadilniczy Comest. 71ᵃ, w kadilniczych t. 69ᵃ, – místo -dlný je -lný, ſprawelny iustus Pror. Isa. 41, 26, o světlosti sprawelna Pass. 229, (konšelé) krziwelnye súdie Hrad. 127ᵇ; – slc. poľa z podľa (podle) Pastrn. 147 ; – místo gen. tkadlce dat. tkadlci atd., od tkadlce Háj. herb. 90ᵃ, říká se ob. tkalce atd., – místo sedlka, sedlský, ze-Sedlce, Sedlčany pak selka, selský, ze-Selce, Selčany.

2. Z dm odsuto d v některých slovích v době psl., v. § 245; v č. zdá se sem hleděti stč. přiemluva m. přědmluva, prziemluwa Štít. uč. 4ᵃ a j., Ol. Est. 12, 6, przyemluwa Pulk. 1ᵇ a j., Koř. 1ᵃ a j., přímluva neb předmluva HusE. 1, 319 atd.; ale možná, že je to složenina stará s prê-, vedle níž je přědmluva pozdější duplikat.

3. Z dn jest odsuto d v hlenúti m. blednúti, nahlenyete sem do hrobu Hod. 53ᵃ, pohleň = pohlédni BartD. 65 (rožnov.); – panúti m. padnúti, panet a zhyne Brig. 179ᵃ; – stunce chod. 46 m. studnice; – dial. honý m. hodný Pastrn. 147 (slc.); – jen- m. jedn- v tvarech číslovky jeden, na př. ena (jedna), enej, eneho, enemu Pastrn. 147 (slc.), srov. stpol. gena ma bycz monetha Nehr. Altpoln. Sprachdenkm. 142 (statut z r. 1449), na wyrzchu geney hory t. 260 (bible z r. 1455); – sem patří také adv. eno, jene, ene, jen, len, jenom, jenem, enom, enem, vzniklé vesměs ze sg. akk. jedno a lok. jednom, vzatých příslovečně: jakož iedno sami chtěli Pil. b, teprv sem yedno přišel sem Hrad. 129ᵃ, vzieti gedno pět grošuov Pr. pr. 259, i žádný nepoznal otce gedne syn ani kto syna poznal gedne otec Comest. 233ᵃ, v kostele jak jest to sme gednom dveřmi viděli Kabátn.[411]číslo strany tiskujednom vy mi cele věřte Pam. 3, 106 atd., a jene v jednym domě, jene na chvilečku Suš. 388, 416, milujete gen ty Krist. 39ᵇ, len kúsek Suš. 713, eno ju neztrać t. 398, (slyším) ene tvůj hlas nařikati t. 493, jenom Us., enom pána Boha pros Suš. 408, jenem jedna t. 409, enem od pátku do neděle t. 461; – dial. též nes, nešní, něskaj m. dnes atd. BartD. 88 (stjick.) a 111 (laš.), tanu m. tam-dnu Pastrn. 147 (slc.). – Odsuvky tyto vyvinuly se částečně zajisté tím, že bylo dříve dn změněno v nn, srov. § 323, 7.

Ze zdn odsuto d v prázný Us., Btch. 431 aj., m. prázdný, z porzd-, Mikl. Et. Wtb. 259, stsl. neprazda těhotná, prazdovati zaháleti; – ob. jízný m. jízdný, šest tisíc giznych Comest. 132ᵇ, – pozní m. pozdní, pozní Kotsm. 15, půznéj chod. 46, poźny BartD. 111 (laš.), – doudl. brážní (sic) m. brázdní (na př. kůň, t. který chodí v brázdě); – srov. § 314 č. 1.

4. d je dále odsuto ve žbán, žber mýt. 337, Neor. 9, aUs. m. džbán, džber; –

5. v ob. zvih- m. zdvih-, zvíhat Us., chod. 46, Btch. 431 (dbeč.), BartD. 17 (zlin.), když zwyhaſſe Comest. 15ᵇ; –

6. z d, na př. patnaſt Comest. 240ᵃ atd. m. na dst-, jedenást, devatenást Šemb. 53 (val.), jedenásté (-tý), dvanásté Btch. 440 (dbeč.); – dwie ſtie kamenney Comest. 156ᵃ m. dstě (desky); –

7. z dc, dč, v ob. cera, srce, zráce, svěčit atp. Us., BartD. 80 (val.) Neor. 9 atd., m. dcera, svědčiti atd.; o tom viz též § 324 ; –

8. z ostýchati m. o-styd-ch-.

9. ď je vynecháno v impt. pote BartD. 33 (pomor.) a j., potě t. 88 (stjick.) m. poďte, – v hle m. hleď.

C) Souhlásky p, b, v, f, m a jejich proměny.

328. Souhlásky p, b, v, m jsou v češtině pravidelné střídnice stejných hlásek praslovanských, v. § 246; na př. plovu psl. plovą, beru psl. bera, nový psl. novь, máti psl. mati. Souhláska f přibyla v češtině později.

V mluvnici hlásí se tyto souhlásky do třídy společné podobným článkováním (srov. § 7), a dále že mají některé změny stejné. Obzvláště je tu důležito měkčení p- v ṕ- atd. ve spojení s -j, -i(í) nebo samohláskou praejotovanou (dvojhláskou i-).

Měkké ṕ,bʼ atd. bylo v češtině staré, a jest v některých nářečích nynějších.

Že bylo v češtině staré, vyplývá z přehlásky a) u-i a b) a-ě.

a) Koncovka sg. akk. terram píše se v rkpech starých -mu, na př. Pavel dal jest zemu Litom., ciesař zemu porobi DalH. 31, oni obdirzye zemu ŽWittb. 36, 9, akoncovka akk. frigus, hiemem píše se rovněž tak, w zymu ChirB. 31ᵃ; píší se tedy koncovky ty stejně; ale akk. psaný zemu [412]číslo strany tiskumění se časem v zemiu a zemi, kdežto akk. psaný zimu zůstává a nikterak se nemění; zjev ten byl by nepochopitelný, kdyby stejné psané koncovky stč. zemu a zimu také stejně byly zněly, a nutno tedy předpokladati, že tu bylo znění rozdílné: koncovka v akk. zimu zněla jako dosud – není příčiny domnívati se, že bylo znění jiné –, naproti tomu koncovka akk. zemu zněla stč. -ḿu.

b) Totéž lze ukázati na příkladech stč. psaných zema terra a zima frigus, rozprawal Hrad. 71[17] Že retnice před i, na př. v pi, mi, má znění poněkud jiné než před -a, na př. v pa, ma, poznáváme i ve výslovnosti nynější. Rozdílnost postihuje se v konci aktu článkovacíbo, t. j. na přechodu od retnice k následujícímu -i neb -a atd., a je způsobena právě tímto přechodem. — Retnice tvrdé a měkké rozeznává také Puchmajer v Chrámu Gnidském, tištěném 1804, na př. litera p s kroužkem napřed nahoře znamená p tvrdé, bez kroužku měkké, podobně b s obloučkem nahoře v pravo = tvrdé, bez obloučku = měkké atp.; ale rozdíl ten je tu zajisté jen v písmě. (part. iterativa rozprávěti) a dawal (dával), howado a wada atp. Vytčené jejich slabiky píší se kdysi stejně; ale během času a za jistých okolností mění se psané kdysi zema v země, rozprawal v rozprávěli, howado v hovězí atd., kdežto v zima, dávali, vaditi za okolností stejných změna se nestala žádná; abychom ten zjev pochopili, předpokládáme opět, že tu bylo znění rozdílné: v zima, dával, vada znělo ma, va jako dosud, naproti tomu v zema (nč. země), rozprawal (plur. rozprávěli), howado (adj. hovězí) znělo -ḿa, -v́a-.

Přehlásky u-i a a-ě dějí se jen ve slabikách měkkých a po souhláskách měkkých; v příkladech našich, kde se mu, ma, va změnilo v mi, mě, vě, bylo tedy ḿ-, v́- měkké. A co o ḿ, v́ ukázáno, dá se ukázati také o ṕ, bʼ a platí analogicky také o fʼ.

Srov. Listy filol. 1883, 107–108 a doleji § 394. –

Tím je nalezeno theoreticky a nepřímě, že v době staré bylo vedle tvrdého p, b atd. také měkké ṕ, bʼ atd.; a touž věc potvrzují jiná svědectví přímo.

Sem patří především psaní některých textů, kde měkkost hlásek ṕ atd. je zřetelně označena. Příklady toho jsou: zṗiewati Kruml. 472ᵃ; ſṗaty Br. Dan. 4, 12 a j.; zvláště pak důsledné označování této měkkosti v KřižB. (z r. 1520, na listech 75ᵃ až 99ᵃ): ṗíj́ſſe 75ᵃ, ṗiekná 97ᵃ, což se l̄íj́ḃíj́ 95ᵃ, ſoḃie 75ᵃ, chẇíj́le 84ᵇ, ẇıeeru 89ᵃ, jsem-liť já vám ṁíj́l budiž i ona vám ṁíj́la 82ᵇ, zṁíenku učinila 87ᵇ atd. (v KřižB. psává se litera -i- bez tečky, na př. naıṁıleıſſíj́ 97ᵇ, ẇıerṅıeıſſíje 90ᵃ, ṗıekṅıeıſſíí 97ᵃ a j.; kromě toho psáno tu ṗ atd. také, když následuje litera známkovaná, na př. ṗíj́ſſe, zṁíenku atp.; tečka psaná tutéž v slabikách ṗı-, ṗıe-, ḃı-, ḃıe- atp. není tedy s -i na předcházející literu snad jen mechanicky přešinuta, nýbrž náleží této liteře skutečně a značí měkkost této hlásky, tedy psané zde ṗi = ṕi, ṗie = ṕě atd.).

Dále sem patří svědectví Nudožerského, jenž poznamenává ve své mluvnici 3ᵃ, že p ve slově pjſſe je liquida mollis, a rovněž tak m v mjſto, v ve wjra; a také Tomsa 1782 (str. 9) učí, že p, b, v, f, m před -i, -í zní etwas gelinder und angenehmer, než před -y a -ý *). [413]číslo strany tiskuTím jsou měkké hlásky ṕ, ḃ atd. dosvědčeny pro dobu starou a minulou. Že jsou také v nářečích nynějších, zejména v Čechách v nářečí chodském, doudlebském a lužnickém, pak na Moravě a v Slezsku v celém nářečí slovenském, valašském a lašském, částečně také v hanáckém a jinde, učí a potvrzují popisovatelé těchto nářečí. Podle těchto popisů je nejvíce rozšířeno ṕ-, ḃ- atd. ve spojení s následujícím -i(i), tedy v slabikách ṗi, ḃi atd. (psaných tu pji, bji atd.); ale také v slabikách ṕa, ṕu, ṕě atd. (psaných tu pja nebo ṕa atd.) bývá ṗ, ḃ atd. Říká se na př. pjivo, bjič chod. 39, pjít, sto mjil Erb. čít. 34 (domažl.), pjit, von ho zabjil Šemb. 16 (domažl.), pjivo, bjit, vjisí, rafjička, mjilost Kotsm. 5 (doudl.) pjít, pjivo, holubji (pl. nom., holubi = pl. akk. m. holuby), vjinen, mjísa Šemb. 19 (lužn.), pjivo, mjiłý BartD. 6 (zlin.), huuši chuapji (pl. nom., chuapi = pl. akk. m. chłapy), bjił (bił = był), mjiły (miły = myly) Šemb. 57 (opavsk.); řibjata, holoubjata, hrabjata Kotsm. 6 (doudl.), holubjata, dupjata Šemb. 51 (vých. mor.), hříbʼa BartD. 6 (zlin.), ṕata, ṕasť, v́az, sḿať sa t. 98 (laš.), v hoferstv́ú t. 55 (val.), krv́ú t. 6 (zlin.); Morav́an t. 98 (laš.), Opavjane Šemb. 51; kúṕa gen. kúṕě akk. kúṕu instr. kúṕú (Bartoš), krḿa gen. krḿě akk. krḿu instr. krḿú (týž); kúṕa, zeḿa BartD. 6 (zlin.); atd. –

Z toho ze všeho vyplývá, že vedle tvrdého p, b atd. jednak bylo, jednak dosud jest také měkké ṕ, bʼ atd. –

Jde o znění tohoto měkkého ṕ, bʼ atd. Nynější dialektické střídnice těchto hlásek vyslovují se s příhlasem jotovým (tedy pi n. pi- = pi̭-) tu mírnějším, tu více zřetelným; na př. v nářečí zlínském „se slabým přídechem jotovým“ BartD. 6, kdežto v dolnobečevských slovích hołóbjata, pópjata atp. jest „u výslovnosti rozeznati zcela jasné a zřetelné ju Btch. 441. Podle soukromého popisu Bartošova zní v slabikách pě, bě atp. nejen jotace = pᶥe, bᶥe, ale také retnice změkčená, tedy na př. sg. gen. kúpě vysl. kúṕᶥe, sg. dat. rybě vysl. rybʼᶥe atd.; a rovněž tak v́ᶥadnút (vadnouti) atd. Takové pak nějaké znění – určitěji se vyjádŕiti nelze –, jako je v nynějších nářečích živých, přičítáme také staročeskému ṕ, bʼ atd.; opravňuje nás k tomu kromě analogie také staročeské psaní, na př. ṕíjſſe KřížB. 75ᵃ, l̇íḃjíj t. 95ᵃ, ṁíjl t. 82ᵇ, Wawra z Giwian ŠtítHrad. 168ᵃt. j. Jivian, pamiatny den ListPoř. 1465 t. j. pamiátny, ẇıeeru KřižB. 89ᵃ, zṁíenku t. 87ᵇ, zṗiewati Kruml. 472ᵃ atd.; znění dialekticky různé, jaké při měkkém ṕ atd. dotvrzeno v nářečích nynějších, mohlo bývati ovšem také v jazyku starém. [414]číslo strany tiskuCo se týká psaní ṕ atd., nechávám doklady, jak je nalézám v pramenech, a píši tedy na př. z Giwian ŠtítHrad. 168ᵃ, Opavjané Šemb. 51, Morav́an BartD. 98 atd. V příkladech grammaticky konstruovaných píši ṕ, bʼ atd., na př. stč. (před přehláskou) kúṕa atp. Stejně píše se někdy také nč. dial. ṕ atd., na př. zlinské kúṕa BartD. 6; stejnost tato nebude vaditi, netvrdí se tím, że by stč. ṕ a zlinské ṕ zcela stejně bylo znělo, a rozdíl veliký zajisté nebyl.

329. Měkké ṕ, bʼ atd. mělo by bývati ve stejných celkem případech, kde jsou tak zvané měkké souhlásky jiné; na př. podle pravidelného ň v inf. raňiti, part. praes. raňě (z ranᶥa, z -nę), part. pass. raňen (z ranjen-) atd. mělo by bývati též pravidelné ṕ v inf. kúṕiti, part. kúṕě a kúṕen atd. Avšak v češtině historické místo pravidelnosti a důslednosti obecné nalézáme pravidelnost ovšem také nějakou, ale všelijak omezenou. Toto omezení měkkých ṕ, bʼ atd. je třeba vyšetřiti. Rozeznáváme případy:

I. Retnice pojí se s následujícím -j; a to a) s -ja, -ju, a b) s -j- a další samohláskou jinou.

a) Ve spojení s -ja, -ju, tedy v slabikách pja, pju, bja, bju atd. Slabiky ty mohou býti krátké nebo dlouhé, a jejich samohlásky -a -u původu jakékokoliv. Tudy vzniklé pja, pju atd. mění se v české době předhistorické v pia, piu . . ., a z toho je dále oslabením jotace ṕa, ṕu atd. srov. § 112, b) a 205, b). Že slabiky tyto byly měkké, svědčí přehláska a-ě a u-i, na př. v part. praes. stč. kúpě (z kúpᶥa, a toto z kąpję, inf. kąpati, kúpati), fem. kúpíc- (z kúpᶥúc-, a toto z kąpjątj-), sg. nom. kúpě (z kúpᶥa, -pja), země (ze zemᶥa, -mja), akk. kúpi (z kúpᶥu, -pją), zemi (ze zemᶥa, -mją) atd. Jotace se oslabuje a až zaniká ve psaném zemu DalH. 31 aj., ale následující potom změna v zemiu a zemi svědčí, že vytčená slabika byla měkká, tedy ḿu atd. To platí o staré češtině veškeré. Dialekticky pamatuje se měkkost dosud, na př. ve zlin. kuṕa akk. kúṕu, instr. kúṕú, krḿa-krḿu-krḿú atd.

b) V případech ostatních, kde p- atd. je spojeno s -j a další samohláskou jinou, t. j. v případech mimo slabiky -ja, -ju, změkčení zvláštní od -j se nejeví; pokud tu jaké bylo, záhy zaniklo. Na př. praes. 3. sg. kúpe inf. kúpati, hýbe, dřieme, impt. kup(i), hyb(i), part. kúpen (inf. kúpiti), loven, lomen, kompt. adv. lépe, hlúbe, dřéve atp., z býv. -pje, -bje..., pji, bji atd. Tak jest ve všech nářečích nynějších, tak bylo i v češtině staré; i v rkp. KřižB., kde měkké ṕ atd. bedlivě se znamená, píše se na př. oſtaweno 84ᵇ, omameny 81ᵃ, omamenaa 98ᵇ, oznamena 97ᵇ. V dial. zeḿi, w wlaſkee zeṁi KřižB. 75ᵇ, ṅiekol̇iko zemíj t., po geho zeṁíjch t. 91ᵃ, mor. dat. kúṕi, krḿi, gen. kúṕě, krḿě atp. (Bartoš) je změkčení podružné od následujícího -i, -í, ie.

Odchylky odtud jsou velice řídké. V kompt. psaném leṗe, leṗe [415]číslo strany tiskuby bylo ŠtítOp. 36 jest odchylka ojedinělá. Častější, ale v celku přece velmi řídká jest odchylka v part. pass. třídy IV a příslušném subst. verb., na př. vikupyenye JiřBrn. 214, zahanbien EvOl. 73ᵃ, děvku přiſtav̇enu ŠtítOp. 39ᵃ, zlomyene Brig. 164ᵃ a j. Nemyslím, že by v tuto psaném pye, bie, v̇e atd. bylo dochováno staré psl. pje, bje atd., a mám za to, že jsou to odchylky podružné a dialektické. Jakým způsobem se vyvinuly, nelze vždy určitě pověděti. Někdy se podobá výklad dloužením koncovky -en: ze zprošťen stalo se zdloužením -én a z toho -ien (srov. § 128) a zúžením též ín, zproſſtijen Štít. ř. 9ᵇ, wyerzino Brig. 4ᵃ, ſpatřjno jest Br. Dan. 1, 15; tudy mohlo vzniknouti také vykúpien, zahanbien, zlomien m. -en, a odtud zase vykúpěnie, zloměný atp. místo -enie, -ený. Jindy mohla působiti analogie třídy III. (uměn, trpěn) a V. 1ь (stavěn), – jindy pak analogie zvratná, o čemž v. § 130.

II. Retnice pojí se a) s následujícím -i a b) se samohláskami praejotovanými.

a) Když následuje samohláska -i nebo dlouhé –í, tedy v slabikách pi, pí, bi, bí atd., tu vyskytuje se měkčení v ṕ-, bʼ- atd. jen jako zvláštnost dialektická.

Ta pak je v nářečích nynějších bezpečně dosvědčena příklady: pjivo chod. 39, pjít Erb. čít. 34 (domažl.), bjit Kotsm. 5 (doudl.), vjisí t. rafjika t., mjísa Šemb. 19 (lužn.), mjiły Šemb. 57 (opav.) a BartD. 6 (zlin.) atp.

Není pochyby, že táž dialektická zvláštnost bývala také v době starší, a můžeme ji spatřovati tam, kde psaní k ní ukazuje. Na př. v KřižB. psáno: tuto ſe ṗíjſſe 75ᵃ, za bohatým hraḃíj 87ᵃ, trúḃiṫi 79ᵇ, ẇida 93ᵃ, pṙziẇítala 96ᵃ, pṙziẇíjtaly 95ᵇ, s ſwyṁi ḋietṁi 98ᵇ, budiž ona vám ṁíjla 82ᵇ, ſvkroṁíj 84ᵇ atd.; že tečka v těchto dokladech náleží souhlásce p- atd. a není snad jen přešinuta s následujícího -i, je ukázáno nahoře; není tedy pro příklady zde podané výklad jiný než ten, že text, z něhož jsou vzaty, pochází z dialektu, ve kterém se říkalo ṕíše, trúbʼiti, v́ítati, ḿilý atd., že tedy dialektická zvláštnost novočeská pji-, bji- atd. – t. j. pi̭i-, bi̭i- atd. – nebo ṕi, bʼi atd. místo spisovného pi-, bi- atd. byla také v době staré.

b) Když následuje samohláska praejotovaná (dvojhláska), tu jest rozeznávati a) spojení s -ia, -iá, -ᶥú, a b) spojení s -ě, -ie, buďtež tyto dvojhlásky původu jakéhokoliv; – spojení jiná krom uvedených jsou dialektické varianty.

1. Ve spojení s bývalým českým -ia, -iá, -iú vzniká pia, piá, piú, bia… atd., a dále oslabením jotace ṕa, ṕá, ṕu atd., srov. § 112, a) a 205, b). Měkké byly tyto slabiky v době staré, a to ještě v XII–XIV stol. Svědectvím tomu jsou přehlásky v gen. holúběte dat. holúběti atd. vedle plur. holúbata (z -bęt-), v stč. sg. gen. kopie, vrbie, bohatstvie, [416]číslo strany tiskusvědomie z kopiá atd. (z -ьja), dat. kopí, vrbí, bohatství, svědomí z kopiú atd. (z -ьju), atp.; kdyby tu byly bývaly slabiky tvrdé, jako jsou na př. v inf. skubati, adj. lepá, lepú atp., nebyla by nastala přehláska v holúběti, kopie, kopí atd., nýbrž staré holúbati, kopá, kopú bylo by zůstalo beze změny, jako skubati, lepá, lepú atp. zůstalo nezměněno. Časem měkkost zaniká a jest na př. part. napat, adj. památný, plur. holúbata atd.; ale dialekticky udržuje se, jak svědčí doklady psané ſṗatý Br. Dan. 4, 12, pamiatny ListPoř. 1465 atp., a v některých nářečích pamatuje se dosud, jak dokazují příklady: řibjata Kotsm. 6, hříbjata Btch. 441, hrabʼata BartD. 16 (zlin.), gen. złodějstv́a t. 98 (laš.), instr. krv́ú t. 6 (zlin.), v hoferstv́ú t. atd.

2. Ve spojení s praejotovanými samohláskami (dvojhláskami) ostatními, totiž s -ě (= ie) a -ie (= ié), drží se jotace všeobecně a pravidelně, na př. v dat. rybě, hlavě, part. trpě, trpiec- atd., vysl. rybie atd. Dialekticky bývá tu kromě jotace ještě zvláštní změkčení souhlásky, tedy na př. pě vysl. ṗie atd. (Bartoš, viz § 328). A tak bývalo také v nářečích starších, jak svědčí doklady v KřižB. ṗieknaa 78ᵃ, ſoḃie 75ᵃ, ẇieḋieṫi 88ᵇ, ẇieſs 84ᵇ, ṁiel 75ᵇ, ṁieṫi 79ᵃ, zṁíenku 87ᵇ atd. (často); příklad stejný odjinud je zṗiewati Kruml. 472ᵃ. V dokladech těchto, hojných zejména v KřižB., jsou psány slabiky naše pě, bě atd. a tě, dě, ně podobně, na př. ve slově ẇieḋieṫi KřižB. 88ᵇ psána slabika ẇie (= nč. vě) docela jako ḋie (= nč. dě). Podle toho mohlo by se zdáti, jako psané ḋie neznamená znění ďě = ďie, nýbrž jest jen mechanickou obměnou psaní staršího die (přešinutím tečky s litery i na literu d), tak že jest také psané ẇie jenom = vě, a nikoli = v́ě. Ale naproti tomu je připomenouti, co dílem již nahoře bylo pověděno: 1) že slabiky psané se souhláskami retnými ẇie atd. a slabiky s ď, ť, ň, ḋie atd. nejsou zcela analogické, poněvadž v ḋie atd. jotace již (v XVI stol.) nezněla (svědectví toho jsou i v samém KřižB., kdež náležité ješťe, otpušťenie psáno geſſṫie 86ᵇ a 92ᵃ, odpuſſṫieṅiee 90ᵇ), ve ẇie atd. pak zněla a zní dosud; 2) že ı samotno bývá bez tečky, když nepředchází litera, která by tečku míti mohla, na př. naıṁil̇eıſſíj 97ᵇ a j.; 3) že litera souhlásky retné bývá tečkována i když následuje známkované í, na př. ṗíjſſe 75ᵃ, zṁíenku 87ᵇ a j. Když to vše shrneme a k tomu povážíme, že pě atd. zní dialekticky dosud ṕie atd. (t. j. že kromě jotace je také změkčena retnice), tedy nebude trvám lze jinak než připustiti, že také psané ẇie atp. v KřižB. dlužno bráti za v́ě (= v́ie) atd. –

Případy I. a) pja, pju atp. a II. b) 1) pia, piu atp. v češtině splývají, srov. § 113 a206. Na př. stč. part. I. a) kúpě (inf. kúpati) je z kúṕa a toto z kupia psl. ką, pję, a II. b) 1) kúpě (inf. kúpiti) je z kúṕa a toto z kúpia pův. kupę; I. a) part. kúpíc (inf. kúpati) je ze staršího kúṕúc- a toto z kúpiúc- psl. kąpjątj-, a II. b) 1) sg. dat. kopí je ze staršího koṕú a toto z kopiú a psl. kopьju. Vytčené v těchto příkladech [417]číslo strany tiskuslabiky nč. i stč. pě a pí jsou jednostejné, ale původu jsou rozdílného: v případech I. a) bylo pję, pją atp. (vůbec pj), v případech pak II. 2. a) bylo pę, pьju (vůbec p- bez -j); oboje splynulo, t. j. z obojího vyvinulo se pro češtinu jednostejné pia, piu atd.

III. Od následujícího -e, -ь souhlásky p-, b- atd. se neměkčí. Psané vě, mě atp. místo ve, me a ṁ za mь jsou zvláštnosti a odchylky dílem ojedinělé, dílem dialektické; o těch v. v § 130 av §§ zde násl.

p, ṕ

330. Souhlásky p, ṕ píší se:

většinou bez rozdílu měkkosti literami p, na př. pity (inf.) ŽWittb. 79, 4, picha superbia t. 72, 6; – pp, na př. przyekoppi AlxM. 1, 14, oppatrnemu Háj 3ᵃ, pod Lippany t. 407ᵇ; – o psaném hpan- a phan- viz § 392 č. 9; –

někdy měkkost naznačena a psáno ṗ, na př ṗíjſſe KřižB. 75ᵃ, ṗil̇en (l̇ v tomto rkpe = netvrdé l) t. 87ᵃ; tak psáno i v bibli Br.: zṗał ſe Dan. 8, 10, t. 8, 11, ſṗatý t. 4, 12, přiṗał Ezech. 17, 7; také v mluvnici Rosově (1672) str. 1 a 2 rozeznává se p a ṗ, Pelzel (1798) píše p’ał 102 a 105, p’at 107, Vojt. Nejedlý v ČČMus. 1828, I. 23 p’ala; – Tomsa str. 9 vysvětluje rozṗatý = „beinahe rozpjatý“, Nejedlý (1804) str. 10 rozṗatý „lies rozpiatý“.

V AlxV. je napsáno bogyety 2167 m. pojieti, chybně. –

pj se mění v pi, ṕ.

331. Změna tato stala se v době české předhistorické, a stala se v slabikách pja, pju: žádané pja, pju změnilo se v pia, piu, a oslabením jotace změněno pi- dále v ṕ-, srov. § 329. Na př. sg. nom. kúpja, -pia, stč. před přehláskou kúṕa, přehlas. kúpě nč. koupě; akk. kúpju, -piu, stč. před přehláskou kúṕu, nč. koupi; atd.

Měkkost v slabikách těchto pamatuje se v češtině vůbec až do přehlásky a-ě a u-i; kdyby byla zanikla dříve, ztvrdlé *kúpa, *kúpu nebylo by se mohlo přehlásiti v kúpě a kúpi.

Dialekticky pamatuje se táž měkkost dosud, na př. nom. kúṕa BartD. 6 (zlin.), akk. kúṕu, Liṕany (mor.).

Máme pak tuto změnu v případech obsažených ve výčtu v § 262 a j. (při změně rj a j.), totiž:

v některých tvarech jmenných kmene -j-, na př. sg. nom. kúpě nepřehlas. kúṕa z kupᶥa, -pja, – sg. akk. kúpi nepřehlas. kúṕu z –pᶥu. -pju psl. -pją;

[418]číslo strany tiskuv subst. s příponou -jan-, na př. Lipěnín; pl. akk. Lipany, z liṕan-, lipjan-; –

v praes. 1. sg. tř. III. 2, na př. stč. trṕu z tьrpją, –

v praes. 1. sg. tř IV, na př. stč. toṕu z topją; –

v slovesích tř. V. 1ᵇ, na př. potápěti nepřehlas. -táṕati z -tápjati, ve všech tvarech ; –

v tvarech praesentních (krom. impf.) sloves tř. V. 2, na př. praes. 1. sg. kaṕu (kapati) z kapja, 3. pl. kaṕú z kapjątь-, part. kapě, kapíc- stč. (před přehláskou) kaṕa, kaṕúc- z kapję, kapjątj-. –

Odchylkou bývá také místo žádané slabiky pe (z psl. pje) psáno ṗe, pye, zejména v kompt. leṗe ŠtítOp. 36, a subst. verb. sloves tř. IV. vikupyenye JiřBrn. 214, nanebewftupyenye t. 217; o tom v. § 329.

pi-, pi- se mění v ṕi, ṕí-

332. 1. Když následuje samohláska -i, -í, mění se p v některých nářečích v ṕ. Na př. pjivo Kotsm. 5 (doudl.), Šemb. 19 (lužn.), BartD. 6 (zlin.), pjít Erb. čít. 34 (domažl.), pjit Šemb. 16 (též), huuši chuapji pl. nom.Šemb. 57 (opav.) atp. To bylo i v době starší, jak svědčí doklady KřižB.: ṗíjſſe 75ᵃ, pṙziſtuṗiw 76ᵃ, ṗil̇en 87ᵃ, ṗil̇ṅie 87ᵃ, s ṗilnoſṫíj 89ᵇ.

2. Když následuje některá ze samohlásek praejotovaných ě, ie, ia, iá, iú, tedy rozeznávejme případy:

a) pě, pie. Tu máme jotaci zachovánu, na př. pět vysl. piet, dat. potupě vysl. -ple atd. Kromě jotace bývá však dialekticky ještě také změkčení předcházející souhlásky, tedy potuṕě vysl. -ṕie atp. (Bartoš); a tato dialektická zvláštnost byla také v době starší, jak svědčí psaní zṗiewati Kruml. 472ᵃ a zvláště usus písařův v KřižB.: ṗieknaa 78ᵃ, ṗiekná 97ᵃ, ṗieknv 91ᵃ a 96ᵇ, ṗiekṅieiſſíj 97ᵃ, oṗiet 88ᵃ, 87ᵇ, trṗiel̇iwoſt 93ᵃ. pṙzetrṗiela 97ᵇ.

b) pia, piá. piú. To bylo změkčení, při němž praejotaee zanikala; tedy na př. part piat-ṕat, jako tiat-ťat atp. S tím srovnává se psaní ſṗatý Br. Dan. 4, 12, zṗał ſe t. 10 a 11, přiṗał t. Ezech. 17, 7. Měkkost drží se do stol. XII a XIV; svědectvím tomu jsou přehlásky ṗat-pětie, sg. gen. koṗá-kopie, dat. koṗú-kopiú, kopí. Potom měkkost dílem zaniká a jest nč. zapal, zapat atd., – dílem se drží a proniká v jotaci, v dial. ṕasť, ṕata, ṕatro, ṕaď BartD. 98 (laš.), zaṕau t. 39 (súch.), 3. pl. trpṕá t. 77 (val.), ṕasť t. 29 (pomor.), pjasc, pjatý, pjatek, pjata, inf. pjać t. 40 (hrozenk.), pópjata Btch. 441, slc. pial, piat atd. Nč. knižné pial, piat (n. pjal, pjat) je vlivem nářečí východních; jazyk obecný na územi západním má pal, pat.

Srov. §§ 340 (bʼ), 348 (v́) a 358 (ḿ). [419]číslo strany tisku

pe, pь.

333. Od následujícího -e, -ь souhláska p se neměkčí. O řídkých odchylkách, jako je psané kopiet Mill. 21ᵃ, v. § 130.

Změny souhlásky p mimo měkčení.

334. 1. p (ṗ) je změněno v t, zejména pě a pi v te a ty, v dial. tet, teknej, tyte je s tenou mýt. 338 m. pět, pěkn-, pite (pijte), s pěnou; srov. změnu parallelní b-d v § 342. Dále je změněno p v ť v ě. tipec proti stč., pipec, pol. pypeć sthněm. pfiffiz.

2. p změněno v f v doudl. fáb m. páv, fáb, fábí péro BartD. 87 (stjick.); o tom v. doleji § 471; – v slc., zlin. a dbeč. figle (plur.) BartD. 13 aBtch. 433, č. pikle, stč. pikel; – pt změněno v ft, ve fták Us. m. pták, fták Btch 433; vták Šemb. 40 (záp.-mor.), za ft bývá vt atd., srov. sln. ftič a vtič m. ptič Mikl. I² 507; v doudl. krofta Kotsm. 11 m. kuroptva; – v ob. fčela, včela ze *pčela, srb. pčela, pol. pczoła, stsl. bъčela; – sem patří také fstruh, vstruh m. pstruh, wſruch Nom. 63ᵇ.

3. p v b, v babouk Us., Kotsm. 18. m. pavouk; dále v dial. charba BartD. 13 (zlin.) a j., bohádka t. 63 (val.) a j., m. charpa, pohádka. V laš. nazba t. 108 m. náspa změněna skupina temná v jasnou.

4. p ve v, v pomor. charva m. charpa BartD. 30.

O stč. i nč. máry v. stč. páry, ze střhněm. bâre, v. § 343 č. 3.

5. p v k, v kapradí v. papradí, laš. paprutka BartD. 118, pol. paproć, rus. paporotь, z paportь Mikl. Et. Wtb. 231; – křepelka, slc. a srbch. prepelica, m. perper- Mikl. Et. Wtb. 243 a I² 507; – kondrava Jg. v. pondrava, z po-norva Mikl. Et. Wtb. 212; – v Kařez, Karez, Kařízek Šemb. 22 (zbirož., jména místní) m. pařez atd.; – v kříkopa BartD. 87 (stjick.), Btch. 433 (dbeč.) a j. m. příkopa, vlivem následujícího -ko-; – v mor. křesný m. přesný (bez kvasnic) BartD. 63 (val.).

Na pohled je p změněno v h v č. levhart za lat. leopardus, a dále ve štíhlý vedle štíplý; ale české levhart je přejato z němčiny, kdež znělo střhněm. lipharte atp. Matz. Cs. 240, – a štíhlý, štíplý jsou slova významu podobného, ale původem různá: štíhlý patří k stsl. scêglъ singularis, srbch. cigli einzig, rus. ščegolь Stutzer Mikl. Etym. Wtb. 289, aštíplý, číplý Vel., Kom. Jg. k pol. szczupły.

Cizí p.

335. V slovích přejatých cizí p většinou zůstává, na př. ve slovích op, opice, z germ., stnor. api, dněm. ape Uhlenb., – plch stsl. plъchъ ze sthněm. pilih t., – placka z lat. placenta, – stč. papier nč. papír [420]číslo strany tiskuze střhněm. papier (a toto z franc. papier) atd. – Zřídka je změněno v hlásku jinou, na př. v slovích barvínek z lat. pervinca Mikl. Fremdw. 77 (mylným spojením s barva), – topol z populus t. 335, – stč. fard, fard Prešp 477, ffard Rozk. 933, z pardus, val. facht BartD. 63 z něm. Pacht (a toto z lat. pactus, pactum Kluge 254) atd.

p se přisouvá.

336. 1. V mn-mpn. Na př. tempn- m. temn-, (šírost) tempna Pil. c, tempnoſti ŽTruhl. 138, 11 a 12, Koř. 1. Jan. 1, 5, tempnoſtmi Koř. Efez. 4, 18; – šírost zempna Pil. c m. zemná; – kampna Mast. 289; – hrompnice Půh. 1, 263; – roſumpna Fagif. 37ᵇ m. rozumná; – zempnye UrbE. 114 m. žemně (lnu); – sumpnik Rozk. 908 m. súmník; – odempne Mast. 383, Pror. Dan. 3, 96 m. -mne; – prziedempnu AlbM = przyedemnu Alb. 62ᵇ, m. -mnú; – z Lompnice Půh. 1, 285; – Jempnice, Jacobus de Gempnicz, děkan Vltavotýnský r. 1542 (ČČMus. 1843, 148); – srov. lat. dampnum, contempno.

2. V mt-mpt, na tompto ſwyetye Admont. 1; srov. lat. emptus atp.

3. V ml-mpl, na Crumplowie ListPoř. 1443, v Krumplově t. 1409; srov. lat. exemplum.

4. V ms-mps, v Sampſon Comest. 125ᵇ, srov. lat. sumpsi.

5. V slově pštros v. štros atp.; shodně s lat. struthio a sthněm. strūz bylo i stsl. strusъ atd. a stč. štrus, štros: ſſtruzzy AlxB. 5, 22, ſtruſſowe Pror. Isa, 43, 20, ſtroſowe t. 13, 21, ſtroſs Boh. 21ᵇ, štros BartD. 16 (zlin.) a Btch. 433 atd.; vedle toho je také pštros, pſtroſſ Nom. 64ᵇ, pſtroſſowe wayce Gesta Kl. 186 atd.

p se odsouvá.

337. 1. Ze skupení pn. Odsouvání toto je z doby psl., viz § 246: sen psl. sъnъ m. sъpnъ ř. ὕπυος, – usnouti z usъpnąti sr. spáti, – tonouti z topnąti, – trnouti z tьrpnąti, sr. trpěti, noha mu strpnula BartD. 110(laš.), – klenouti z klepnąti, – lnouti z lьpnąti, – oslnouti z oslьpnąti, – kanouti z kapnąti, sr. kapati; – v češtině jsou příklady ještě další: kynouti z kypnąti, srov. kypěti; – křenúti z -krêpnąti, stsl. iskrêpnąti obrigescere, stč. zkřěnúti: had (zimou) zkrsenuw JidDrk. 102, ruce zkrzenule Štít. uč. 154ᵃ, vozataj bíše zkrzienul obriguit Otc. 423ᵃ; – uskřinúti ze -skřipn-, nč. uskřipnouti, že tě uſkrzyne DalC. 85, aby se nevſſkřinul Háj. 156ᵃ; – uštnúti z uščьpnąti, nč. uštipnouti, vſſtne ho had Ol. Am. 5, 19, bude-li vſtnut Comest. 80ᵇ a j.; – vysynúti, vysynovati, ze -sypnąti, ještěr vysynuje jazyk Troj. Jg. Tvary s -pn-, trpnouti, skřipnouti, štipnouti atp., jsou novotvary. [421]číslo strany tisku

2. Ze skup. ps, pt, též v dobé psl., viz § týž: vosa lit. vapsa, súti m. supti, čřieti ze čerpti.

3. Dále jest p odsuto porůznu v slovích jednotlivých: kurotva Btch. 424, kurotev Tomsa 58, korotev Us., stč. kuroptwa ŽWittb. 104, 40 aj., – perný piperatus SlovKlem. 74ᵇ a j. m. peprný, odtud perník, – struh Us. a Kotsm. 15 m. pstruh, – a v slově přejatém hautman Comest. 257ᵇ, Ben. Ex. 18, 21 aj. m. hauptman.

b, bʼ.

338. Souhlásky b, bʼ píší se:

většinou bez rozdílu měkkosti literami b, na př. k biti ad locum certaminis Ol. 1. Reg. 17, 22 av jeho biti essentia Kat. 100; – bb, bbilo (bylo) AlxM. 2, 1, bby (by) t. 2, 13; –

někdy měkkost označena a psáno ḃ, na př. hraḃíj KřížB. 87ᵃ, nel̇íjḃíjſs t. 84ᵇ, l̇íjḃíj t. 88ᵇ, l̇íjḃila t. 79ᵃ, ſoḃie t. 75ᵃ a 76ᵃ a j.; – Šteyer v Žáčku (1668) na str. 13 a 14 poznamenává, že někteří rozeznávají b s obloučkem (nahoře v pravo) a b bez toho obloučku; patrně mělo býti ono pro tvrdé, toto pro měkké b, ale pravidla v tom postřehnouti nemohl; – tak vykládá také Rosa (1672) na str. 1 a 2, apíše na př. na str. 62 ryba (b s obloučkem) dat. rybě (bez obloučku), ale tutéž odchylkou i bjda (s obloučkem) atd.; – totéž dvoje b píše Puchmajer v Chrámu Gnidském (1804); – Tham v Neueste Methode (1811) str. 20 poznamenává, že někteří liší b zavřené (s obloučkem) a otevřené (bez obloučku), ale vyznává, že v tom nepostihuje pravidla. –

V AlxV. 1746 je napsáno pyly m. byli, chybně. –

bj se mění v bi,bʼ.

339. Změna tato stala se v době české předhistorické, a stala se v slabikách bja, bju: žádané bja, bju změnilo se v bia, biu, a oslabením jotace změněno bi- dále v bʼ, srov. § 329. Na př. hýbati part. praes. psl. gybję, česk. předhistor. gybja, -bia, -bʼa, stč. přehlas. hýbě; plur. psl. gybjątje, česk. předhist. gybjúce, -biúce, stč. nepřehlas. hybʼúce, přehlas. hýbíce atp.

Měkkost v slabikách těchto pamatuje se v češtině vůbec až do přehlásky a-ě a u-i; kdyby byla zanikla dříve, ztvrdlé *hýba, *hýbúc- nebylo by se mohlo přehlásiti v hýbě a hýbíc-.

Dialekticky pamatuje se táž měkkost posud; jako se říká Morav́an BartD. 98 (laš.), Opavjané Šemb. 51 (vých-mor.), Liṕany (mor.) atd, tak se říká také Dubʼany atp. [422]číslo strany tiskuMáme pak tuto změnu v případech obsažených ve výčtu v § 262 (při změně rj a j.), na př.:

v subst. s příp. -jan- Duběnín pl. akk. Dubany z dubʼan-, dąbjan-;

v praes. 1. sg. tř. III. 2, svrbʼu, ze svьrbją; –

v praes. 1. sg. tř. IV, robʼu. z robją, atp.; –

v slovesích tř. V. 1ᵇ, vyráběti nepřehlas. -rábʼati, z -rábjati atp., ve všech tvarech; –

v tvarech praesentních (krom imperf.) tř. V. 2, praes. 1. sg. stč. hýbʼu z gybją, 3. pl. hýbʼú z gybjątь, stč. part. (před přehláskou) hýbʼa, hýbʼúc-, z gybję, gybjątj-.

Odchylkou bývá také místo žádané slabiky be (z psl. bje) psáno bie, bye, zejména v part. -n třídy IV: zahanbien EvOl. 73ᵃ, pohrzbyen Ol. Job. 11, 18, pohrzbiena t. Jud. 16, 28 a Sir. 44, 14; o tom v. § 329.

bi-, bi- se mění v bʼi-, bʼi-.

340. 1. Když následuje samohláska -i, -í, mění se b v některých nářečích v bʼ. Na př. bjit Kotsm. 5 (doudl.), pámbjička m. pánvička t. 49, bjič chod. 39, von ho zabjil Šemb. 16 (domažl.), holubji Šemb. 19 (lužn.: holubji = pl. nom., holubi = pl. akk. m. holuby), bjił t. 57 (opav.). Že tu dialekticky bývalo měkké bʼ také v době starší, svědčí psaní: hraḃíj KřižB. 87ᵃ, nel̇íjḃíjſs t. 84ᵇ, l̇íjḃíj t. 86ᵇ, l̇íjḃila t. 84ᵇ a j. –

2. Když následuje samohláska praejotovaná, zejména v slabikách:

a) bë, bie. Tu máme jotaci zachovánu, na př. běh vysl. bieh, dat. rybě vysl. rybie atd. Kromě jotace bývá však dialekticky ještě změkčení retnice, tedy rybě vysl. rybie atp. (Bartoš); a tato dialektická zvláštnost byla také v době starší, jak svědčí psaní ſoḃie KřižB. 75ᵃ, 76ᵃ a j. tobie 86ᵃ a j., margkraḃie 84 aj., w takee oſoḃie 96ᵇ, w welikee chudoḃie 78ᵃ, k potṙzeḃie 77ᵇ, k Swadḃie 79ᵇ, czoż ſe l̇íjḃíje 85ᵃ.

b) bia, biá, biú. Tu bylo změkčení, při němž praejotace zanikla; tedy na př. holúbʼata z –biata. holúbʼátko, jako ščěňata z –niata atp. Měkkost drží se do stol. XII a XIV; svědectvím tomu jsou přehlásky sg. nom. holúbě z -bʼa, gen. holúběte z -bʼate atd., sg. gen. vrbʼá-vrbie, dat. vrbʼú- vrbiu, vrbí. Potom měkkost dílem zaniká a jest nč. holoubata atd., – dílem se drží a proniká v jotaci, v dial. řibja, holoubjata, hrabjata Kotsm. 6 (doudl.), hříbʼa BartD. 6 (zlin.), hrabʼata t. 16 (též), holoubjata Šemb. 51 (vých.-mor.), holóbjata, hříbjata Btch. 441 atd.

Srov. § 332 aj. [423]číslo strany tisku

be, bь.

341. Od následujícího -e, -ь souhláska b- se neměkčí. Rkp. KřižB., bedlivý na označování měkkých retnic, má psáno: tebe 80ᵇ, 82ᵇ a j., ſebe 83ᵃ a j., neberuczi 91ᵇ a j. A rovněž tak je téměř bez výjimky psáno v textech jiných; o řídkých odchylkách, jako jsou ve psaném bieru (3. pl.) Lact. 105ᵃ, drobiet t. 183ᵇ, v. § 130.

Změny souhlásky b mimo měkčení.

342. 1. b (bʼ)je změněno v d, zejména bě v de, v dial. říde, holoude v troude, dehem dehoucím mýt. 336 m. hříbě, holoubě atd.; srov. změnu parallelní p-t v § 334. Dále je změněno

2. b ve v, ve včela z bъčela. srov. § 334; v stč. vedrník, vedrnyk Prešp. 719 m. bedrník, škravoška, skrawoſka Nom. 67ᵃ m. škraboška, doudl. žalova ze žaloba Kotsm. 19 (podle žalovati), alenk. vidło m. bidlo BartD. 35.

3. b v p, v záplatník m. záblatník (u vozu).

4. b v m, škemrati v. škebrati; chodsky říká se rymík m. rybník chod. 47, patrně prostředím *rymník; o bručeti-mručeti, vručeti v. § 350.

Cizí b.

343. Cizí b v slovích přejatých dílem zůstává, na př. stč. bekyně ze střlat. beguina něm. Begine Betschwester Matz. Cs. 108, – tábor z tur. thâbûr castra Mikl. Fremdw. 131, – trouba sthněm. trumba t. 133, – kbel střhněm. kübel (sthněm. *chubil) Kluge 192 atd., – bouda stč. búda střhněm. buode Uhlenb., – buk z germ. bôk-, sthněm. buohha t. (o přejetí z germ. svědčí hlásky -u- a -k), – bradatice stsl. brady z germ. *bardô sthněm. barta Streitaxt t., – bedna sthněm. butinna dolnoněm. *budinna t., – velbloud stsl. velьbądъ z got. ulbandus, mylným spojením s adj. velь- a dále s bląd-, blud, blúditi t., – cibule ze střhněm zibolle a to z lat. caepula t.; – dílem bývá změněno v hlásky jiné, a to:

1. Ve v. Na př. barvieř, barwijři ti holí a hojí Pref. 5, z něm. barbier, toto z franc., střlat. barbarius; – buvol z lat. bubalus ř. ßoύßαλος; – hever z něm. Heber; – réva ze sthněm. rëba; – skýva, vedle skýba, pol. a luž. skiba, ze sthněm. scîba, Scheibe Mikl. Fremdw. 126; – šavle pol. szabla z ital. sciabla atd. Mikl. t. 123; – švestka z prunus sebastica; – katvias (rostl.) z lat. scabiosa columbaria Matz. Ciz. sl. 200.

2. V p. Na př. Arap m. Arab, Arapi a Turcy Háj. 215ᵃ, Arapuow t. 200ᵃ; – fišpan z Fischbein; – oplatek z lat. oblata Mikl. Fremdw. 117; – pácovati něm. beizen; – pách (v K. Hoře) z Bach; – palcéř caesaries ze střhněm. balzer; – paleta z něm. Bolette; – Pamberk m. Bamberk [424]číslo strany tiskuw Pamberce Háj. 106ᵇ; – pant z Band; – stč. páry (máry) střhněm. bâre; – pátuch z Badetuch; – pekař ze střhněm. becker; – pelest z Bettleiste; – pemza z něm. Bims; – perkmistr z Bergm-; – Pernštýn z Bärnstein; – pižmo sthněm. bisamo, a to ze střlat. bisamum; – plát něm. Blatt; – plech střhněm. blëch; – plosa střhněm. blasse (bílé místo, zvláště na čele zvířete); – póda, půda střhněm. bodem Matz. Ciz. sl. 283; – pohár mrus. pohar maďar. pohár z Becher Mikl. Fremdw. 117; – prant z Brand; – preclík něm. Bretzel; – prusplech z Brustblech; – purkmistr, pulmistr z Burg-; – puška sthněm. buhsa; – pušpan z něm. Buchsbaum; – pytel střhněm. biutel; – verpánek z Werkbank Matz. Cs. 368; – plevajz z Bleiweis atd.;

3. V dial. grumle drnkačka BartD. 13 (zlin.) a Btch. 433 m. brumle, něm. Brummeisen, je změněno b v g. V stč. i nč. máry vedle stč. páry a střhněm. bâre je m za cizí b.

b se přisouvá.

344. 1. V několika případech, kde k tomu vedla mylná dekomposice složenin s ob-. Na př. bylo stč. lizati; k tomu byla složenina ob-lízati; tato složenina brala se mylně za o-blízati; a podle tohoto mylného domnění dobylo se rozložením z oblízati slovesa jednoduchého, dotud nebývalého blízati; na pohled je tu přisuté b, lízati-blízati, ale vývoj byl, jak ukázáno; – stejným způsobem vzniklo baliti z obaliti, m. ob-(v)aliti; – bořiti z ob-ořiti = ob-ořiti, stsl. oriti evertere; – badati z obadati = obadati, sr. stč. jadati = j-adati scrutari, z pův. ōd-, srov. lat. odor a lit. ůsti odorari (Zubatý); – boukati se (o svini) z obúkati se = ob-úkati se, podle pol. ukać się (též); – bahniti se (o ovci) z obahniti se = ob-agniti sę Matz. Ciz. sl. 16; odtud dále bahnice; – dial. bouzené maso = uzené, Us. v Rakovnicku (dr. B. Jedlička), z ob-uditi, sotva m. vuditi, z koř. vend-; – srov. stsl. bręšta res inventa z ob-ręšt- Mikl. I³ 74.

2. Kromě toho je přisuto b v botka m. otka mýt. 335bacoun m. ocún, t., shrbnu m. shrnu Šemb. 61 (opavsk., z grt-), stč. bobtati, bobtati Hrad. 130ᵇ, vedle botnati a stsl. botêti pinguescere.

b se odsouvá.

345. 1. Ze skupení bn. Odsouvání to je z doby psl., v. § 240: hnúti z gъbnąti, aor. stč. (lid) sotně sě hbe nohy vleka AlxŠ. 1, 5 = sotva se hýbal; – hynouti z gybnąti; – zhebnouti dial. zhebnóť Btch. 433, stsl. gybnąti jsou novotvary.

2. Ze skupení bt, bst, dílem též z doby psl., v. § týž: dláto z *dolbto, [425]číslo strany tiskukřésti z *grebsti; – dále skústi m. skúbsti, vlasy ſkuſty Pass. 326 vedle skúbsti na témž místě v Pass. tišť. Jg., slc. skúbst Hatt. slc. 115.

v, v.

346. Souhlásky v, v́ píší se:

většinou bez rozdílu měkkosti literami a spřežkami u, na př. jauor, paneu, kauka a j. MVerb.; cralouſtue tue a j. HomOp.; (sjlouo, zuet a j. Ostr.; uechni a j. Kunh.; chouati ŽGloss.; ſloua Mast. 208, kleuetanye t. 40 aj.; uolal ŽKlem. 16, 6, ziuota t. 22, 6, zdraua t. 17, 20 a j.; zalouaty LAl. c, pisarzoui t. a uiez t. e a j.; yedua Hrad. 125ᵇ, ſuu t. 85ᵃ, uywrhu t. 125ᵇ. (všeho 5krát v Hrad.); czlouiek UmR. 52, uidite t. 58, zuyeſtye t. 37 aj.; poznaua Marg. 163, uſelyku t. 133, luowych t. 280; s leduiny Ol. Prov. 30, 31, nejsú zbaueny t. Bar. 6, 11, dvě weuodye t. Num. 7, 3 aj. (často v Ol.); prauo Lact. 92ᵇ, wyuoda t. 165ᶜ, ſſaluige t. 270ᶜ; – uu, na př. poſuuacheno, wziuuati HomOp.; uuſiech (všěch), uunuzi (v-núzi) a j. Kunh.; tuuych (tvých) ŽKlem. 118, 43; – v, na př. vezvan HomOp.; panev, vole, vapno, cevka a j. MVerb.; do zveta a j. Ostr.; Vitaj Kunh.; krayov ŽGloss.; viproſt ŽKlem. 16, 13, wiſvobodicz t. 17, 48 (liberator); volaiucze UmR. 159 aj.; velmi AlxB. 1, 10, viecze t. 1, 22 aj.; velmi AlxM. 1, 8 aj.; vydyeſſe KatBrn. 16 aj.; volam MastDrk. 73 aj.; vietew Ol. Súdc. 9, 48, vietwy t Ezech. 17, 9 aj. (v Ol. často v začátečném ve-, vě, vi-); – vv, na př. cevv, vvezlo MVerb.; chvvalu KatBrn. 125, ſvvym t. 31, nayvviſſe t. 253, vpravvichu t. 145; – uv, na př. ſuve (své) HomOp.; pyuvo MastDrk. 154; – vw, na př. odpovwyedyew Drk. 157ᵇ; – w, na př. wezlo, wreteno a j. MVerb.; ſwatheho HomOp.; wſiech, wſeuiduci Kunh. (tu jen to); brzitwa a j. ŽGloss. (tu je w již z pravidla); w tu wſſu wlaſt wehnati AlxH. 1, 1 aj,; zawaſaw AlxB. 2, 9 aj.; ſtawyl Mast. 423 aj. (w pravidlem); powiedieti Hrad. 1ᵃ a j. (též); wlaſti waſſiee Ol. Num. 9, 10 aj.; od sklonku stol. XIII až do poslední nč. opravy pravopisné pravidlem w; –wu. na př. ſwue (své) MastDrk. 310; –

někdy měkkost označena a psáno ẇ: mluẇil KřižB. 76ᵃ, proṫiẇiṫi t. 82ᵃ a j.; – také Rosa (1672) str. 1 a 2 píše o měkkém ẇ, ale má na mysli slabiku vě, kterou píše ẇe, Słáẇe = slávě 62.

Při psaní v jsou také některé písařské zvláštnosti. Psáno totiž někdy w místo vu, vú, na př. mluw t. j. mluvu ŽGloss., dw=dvú t., modlitw = modlitvu ŽKlem. 53, 4, ſw = svú t. 9, 8, tw = tvú t. 42, 3, zwk = zvuk t. 64, 8, wſta = v-ústa ŽWittb. 39, 4, wſtech t. 33, 2, wſſi = v-uši, v-úši t. 17, 7, wtocziſſcze = v-útočišče t. 30,3, wzdie = v-uzdě t. 31, 9, zwk = zwuk ŽTom. 64, 8, ſw = svú DalH. 30, cieſarzow [426]číslo strany tiskumilost = ciesařovu t. 39, hlaw = hlavu Ans. (ČČMus. 1880, 346), przyprawg = připravuj Vít. 65ᵃ a j.; – dále psáno w n. v místo v-v- (nebo u-v-): tu vlastně splývá v-v- v jediné v-, viz doleji § 350; – také psáno w místo v-o-: wſtatczich m. v-ostatciech ŽWittb. 20, 10 inreliquiis, wbraziech m. v-obraziech t. 96, 7, wſtrziehanyu m. v-ostřiehaniu t. 118, 9, when m. v-oheň t. Athan., wohen korrekturou ze when t. 139, 11; – též wu místo uv-: wuazaty m. uvázati ListVrat. 1371; – a totéž m. v: Ewuangelista t.

vj se mění ve vi-, v́.

347. Změna tato se stala v době předhistorické, a stala se v slabikách vja, vju: žádané vja, vju změnilo se ve via, viu, a oslabením jotace změněno vi- dále ve v́, srov. § 329. Na př. psl. stavjati, česk. předhistor. staviati, stav́ati, stč. přehlas, stavěti; praes. 1. sg. psl. pravją č., pravju, -viu, stč. prav́u, přehlas. (já) pravi n. právi; atp.

Měkkost pamatuje se v slabikách těchto v češtině vůbec až do přehlásky a-ě a u-i; kdyby byla zanikla dříve, ztvrdlé *stavati, *pravu nebylo by se mohlo přehlásiti v stavěti a pravi.

Dialekticky pamatuje se táž měkkost dosud, na př. stav́at impt. stav́aj BartD. 7 (zlin.), Malenov́an, Młatcov́an t. 16 (zlin.), Opavjané Šemb. 51 (vých.-mor.); a tak bývalo i v době starší, jak svědčí doklady: Wawra z Giwian ŠtítHrad. 168ᵃ, Wratiſlawiané Háj. 417ᵃ, Boleſlawjanúm t. 396ᵃ.

Máme pak tuto změnu v případech obsažených ve výčtu v § 262 a j. (při změnách rj a j.), totiž:

v některých tvarech jmenných kmene -j-, na př. stč. z-Boleslavě (masc.) nepřehlas. z-Boleslav́a, psl -vja, – dat. k-Boleslavi (masc.) nepřehlas. -v́u̇, psl. -vju;

v subst s příp. -jan-, na př. Boleslavěnín pl. akk. Boleslavany, z -v́any, -vjany;

v praes. 1. sg. tř. III 2, na př. plv́u z plъvją;

v praes. 1. sg. tř. IV, na př. prav́u psl. pravją atp.;

v slovesích tř. V. 1ᵇ, na př. -právěti stč. (před přehláskou) -práv́ati, z -pravjati, ve všech tvarech. –

Odchylkou bývá také místo žádané slabiky ve (z psl. vje) psáno v̇e, wie, wye, zejména v part. -n třídy IV, na př. děvku přiſtav̇enu (nájemnou) ŠtítOp. 39ᵃ, (poslové) obelhawyeny PulkR. 56ᵃ, obnowyenym listem ListVrat. 1406, vmrtwieneho Rhas. 38; o tom v. § 329.

vi, vi- se mění ve v́i-, v́i-.

348. 1. Když následuje -i, -í, mění se v v některých nářečích ve v́. Na př.. vjinice Šemb. 94 (domažl.), vjisí Kotsm. 5 (doudl.). Že tak bývalo [427]číslo strany tiskutaké v době starší, svědčí doklady v KřižB.: mluẇil 84ᵇ a j., mluẇila 86ᵇ, rozmluẇím 81ᵇ, pozustaẇil 76ᵃ a j., praẇil̇i 95ᵇ, ẇida 93ᵃ a j., ẇiḋieti 83ᵇ, panſtẇíj 75ᵇ, té chẇíjle 84ᵇ, pṙziẇíjtaly 95ᵇ, pṙziẇítala 96ᵃ atd.

2. Když následuje samohláska praejotovaná, zejména v slabikách:

a) vě, vie. Tu máme jotaci zachovánu, na př. věk vysl. viek, dat. hlavě vysl. hlavie atd. Dialekticky bývá však kromě jotace ještě také změkčení předcházející souhlásky retné, tedy hlavě vysl. hlav́ie atp. (Bartoš); a tato dialektická zvláštnost byla také v době starší, jak svědčí psaní v KřižB : ẇiecz 81ᵃ a j., ẇieḋiel 87ᵇ, ẇieſs 84ᵇ, neẇieemy 76ᵇ, poẇieḋiel 89ᵇ a j., odpoẇieḋiel 81ᵃ a j., odpoẇied 85ᵇ, w ſẇieṫie 97ᵃ a j., neẇieſtu 96ᵇ a j., zẇierz 86ᵃ, ẇieeru 92ᵇ, ẇieecze 86ᵇ a j., k ſlaawie 77ᵇ a j., zdraẇiee 96ᵃ atd.

b) via, viá, viú. Tu bylo změkčení, při němž praejotace zanikala; tedy na př. v́adnu z viadnu, jako přáhnu z priágnu atp. Měkkost drží se do stol. XIV; svědectvím tomu jsou přehlásky v́adnu-vědneš, part. lově z lov́a, loviec- z lov́ác-, sg. gen. sdrav́á – sdravie, dat. sdrav́ú – sdraviú, sdraví atd. Potom měkkost dílem zaniká a jest nč. vadnu atd., – dílem drží se a proniká v jotaci, v dial. v́adnút BartD. 16 (zlin.), krv́ú t. 6 (zlin.), z ciganstv́a, šibenstv́a t. 98 (laš.), hovjado, svjatý, vjadnuc, vjazac t. 40. (hrozenk.), travěnka uvjadne Suš. 498, slc. zdravia, zdraviu atd.

Srov. § 332 aj.

ve, vь.

349. Od následujícího -e, -ь souhláska v- z pravidla zůstává nezměněna. Rkp. KřižB., bedlivý na označování měkkých retnic má psáno: weſelv 86ᵇ, s weſelím 83ᵃ, wel̇ṁi 78ᵃ, wel̇ikaa 75ᵇ, jedna wéſka 78ᵃ, do té weeſky 80ᵃ, odwede 80ᵇ atd. A rovněž tak je z pravidla v textech jiných.

Odchylkou dialektickou bývá psáno vě- místo ve-, na př. wyelyke PassKlem. 49ᵃ atd.; o tom v. § 130.

Změny souhlásky v mimo měkčení.

350. 1. v- před retnicemi se mění v jistých případech v u- (srov. § 190 arozpravu M. Opatrného v Listech filol. 1891, 58–63).

Tu všude jest v- nebo u- za bývalé vъ-, a jest rozeznávati dva případy.

a) Slabika, která po vъ- následovala, nebyla jerová. Tu bývá v(ъ)- v stč. z pravidla změněno v -u, řidčeji je za ně v-: za pův. vъ- vodê je tedy u-vodě, řidčeji v-vodě. Pravidlo stč. časem se ruší, ale stopy jeho poznávají se i v nč. Příklady: [428]číslo strany tiskuu-vodě atp.: v pomocz t. j. u pomoc ŽWittb. 93, 22. v piſmye t. 86, 6, někde v lese neb v polyu AlxV. 2315t. j. u-poliu (verš 8slab.), w ony v pokoyne časy t. 2243t. j. u-pokojné (též), v puſczy DalC. 24, v polſczye t. 33, u pokoru t. 24, v przyhodye t. 28, v pieti letech Ol. 3. Reg. 22, 42t. j. u-pěti, v poczeſt Otc. 477ᵇ, v plnye Kruml 359ᵇ (odtud adj. úplný), v prostřed Br. Gen. 2, 9, neupadl by u vodu ŠtítMus. 145ᵇ (vъ-pad-), což u vy uplulo Rúd. 9ᵃ (vъ-plu-), tu k nima dva lvy upuſtichu Pass. 384 (vъ-pust-); – když v bogy juž budete AlxV. 1069t. j. u-boji (verš 8slab.) v boha ŽWittb. 29,9t. j. u-boha, v bozie t. 17, 30t. j. u-bozě, v bogyu DalC. 10t. j. u bojiu, oni v tmu vbiehli ChelčP. 88ᵇ (vъ-bêg-), liška vbieze do jedněch pústek Hrad. 129ᵇ; – u wodu Hrad. 130ᵇ, u wltawye DalC. 50, v wyecznoſty Modl. 62ᵇt. j. u-věčnosti, v weliký pátek ŠtítMus. 91ᵃt. j. u-veliký, v wlaſtnye hrdlo ROlB. 98ᵃt. j. u-vlastnie, v wratech Ol. Deut 5, 14, w tom u wiezeny Otc. 393ᵇ, u welike světlosti t. 112ᵇ, u winie in culpa NRada 722, v wogſſtě Br. Num 2, 30, v wodách t. Ex. 20, 4, v wězenj t. Gen. 42, 16, v widěnj t. Num 12, 6, v wečer t. Num. 9, 3, uvinúti (vъ-vin-), uvésti (vъ-ved-), do které země já vás vwozugí Br. Lev. 18, 3; – u Francij Pass. 373, u Fuldenſkem koſtele PulkVrat. 85ᵇ, v figurzie Kruml. 446ᵇt. j. u-figuřě, v frey zajíti ŠtítMus. 47ᵇt. j. u-frej, v ffregich ChelčP. 161ᵇ, v fflaſſku LékB. 205ᵃ; – v mieſto ŽWittb. 41, 5t. j. u-miesto, v miru t. 28, 11t. j. u-miru, v myrzye DalC. 33, v morawye t. 53, v mrzkoſt Modl. 71ᵃ, v morzy AlxV 4, v male Vít. 20ᵃ, t. j. u mále, stč. ú-mluva = domluva (vъ-mluv-) atd.; –

v-vodě atp.: w pylney kádi ApŠ. 5, w powietrsie LMar. 55, w pití Túl. 25ᵇ, wpuſcuge t. 31ᵃ, w pokolenyu ŽWittb 77,4, w pokogi t. 4, 9, w prawedlnoſti t. 5, 9, w pokrrmie Hrad. 24ᵃ, w proſtrzyed DalC. 10, w potupu ŠtítOp. 98ᵇ a ŠtítMus. 87ᵇ, w przyetelech Pulk 3ᵇ, w proſtřed Br. Gen. 3, 3; – v boſtui zhowano Ostr. (verš pětislab., tedy = v-božství), w boleſti Hrad. 30ᵇ, w Boleſlawy DalC. úv. 3, w bozie Otc. 72ᵇ; – w wratech ŽWittb. 9, 15, aby se obilí do města newwaželo KolŘ 1677; – w flandrzyech MastDrk. 33, w Faraonowi Br. Ex. 14, 4, – w metle ŽWittb. 2, 9, w myeſtye Rychn., w mem srdci Modl. 41ᵃ, w male Brig. 136, w matku Kruml. 110ᵇ atd. –

Když tu po v- následovalo slovo, které se začínalo souhláskou v-, na př v-vodě, splývalo v-v- v jediné v-, a tak bývá i psáno; na př. wyſtiu in exitu ŽWittb. 67, 78 m. v-výštiu, t. 113, 1, wyſtyu t. 146, 13 m. téhož, Darius vzmluvi welikey pokořě AlxH. 4, 38 (verš 8slab.) m. v-velikéj, dyrsaw zwoy lud vierney zchranye AlxBM. 8, 39 (též) m. v-věrnéj, ande bradaticě hrále | ve krvi jakžto vodye kalé AlxB. 3, 18 (též) m. v-vodě, tu Veselém Půh. 2, 22 aj. m. v-Veselém, Wodieradech KolA.1511 m. v-Voděradech, Wídni ČernHeřm. 238 (r. 1644) atp.; domnění, že by to byly lokaly bez předložky, je mylné. [429]číslo strany tiskuZa staré v-vodě, v-vratech, v-Flandřiech atp. je nč. ve-vodě, ve-vratech, ve-Flandřích atd., podle ve-dne (vъ2-dь1 ne), ve-všem atd.; v. § 146.

b) Slabika, která po vъ- následovala, měla jer. Tu bývá podle pravidla jerového (v. § 58) ve za vъ, když toto byla slabika jerová počtem sudá, na př. ve-vsi z vъ2-vь1si; když by to byla slabika jerová počtem lichá, bylo by náležité u-, na př. u-ves z vъ3-vь1sь1, ale pro případ tento nemám dokladu. Příklady: webrachu Hrad. 5ᵇ (vъ2bь1ra-), we pſý bydlíš OtcB. 6b(vъ-pьs-), we mzeny oka Vít. 35ᵇ (vъ-mьže-), we mnohych Pass. 302 (vъ-mъnog-), we mſſy Hrad. 108ᵃ, we wdowſtwy Rožmb. 122 (vъ-vьdov-), we wſy Vít. 99ᵇ (vъ-vьsi), we wſſem Pass. 280 (vъ-vьše-), we wſſe písmo t. 304, we wſſyey radě t. 328, we wſſiech Pass. 279, we wſſye myeſta Vít. 25ᵇ, we wſelikem Kat. v. 111, we wnutrz ŽWittb. 108, 18 (vъ-vъn-), we wzdichanych ŽKlem. 30, 11 (vъ-vъzdych-) atd. –

V příkladech předcházejících měli jsme všude předložku vъ-. Ale ukázané na ní hláskoslovné pravidlo platí o vъ- vůbec, zejména také o subst. vъpъ clamor: z nom. vъ2pъ1 je č. vep, z vъpu, vъpêti jest úpu, úpěti, wep clamor ŽWittb. 143, 13, (matery) hrozny vpy činiechu Pass. 76, upy weliky t. 574, vpyety ululare Pror. Isa. 16, 7; analogií pak i nom. úp a gen. vepu atd.; byl-li vp ODub. 10, má vp učiniti Řád. pz. 88, toho weppu Kat. 68. –

Pravidla tohoto v době stč. přísně se šetří, zejména vyskytují se velmi zřídka odchylky, kde by bylo u místo vъ na místě nenáležitém, na př. v kletwu ŽWittb. 108, 18 (u-kletvu m. v-kletvu), v mnohé przietie Kat. v. 462 (u-mnohé m. ve-mn.), v mdlobie Pass. 302 (u-mdlobě m ve-mdl. vъ-mьdl-); v nč. vyskytuji se odchylky takové jenom v jazyku knižném, nesprávnou analogií: u slavném průvodu Malý Amer. 6, 22. Pal. 2, 2, 4, teprv u dospělém věku Pal. 4, 1, 41, sešli se tam u hojném počtu t. 50.

2 v po samohlásce na konci slabiky se mėni v u, toto pak pojí se s předcházející samohláskou ve dvojhlásku. Na př. pravda-prauda. Ta změna děje se v některých dialektech. Zejména v Čechách severovýchodních říká se kauka, kou, dousi, boruuka (boruu̯ka), kreu, veusi, zeusi, poliuka (poliu̯ka) m. kavka, kov, do-vsi, borůvka, krev, ve-vsi atd., tak také v Čechách východních Šemb. 25, na Moravě v nářečí podhorském: láuka, Beranou Šemb. 41, ahorském; Řimařou, břiteu t. 44; a místy v nářečí slc.: dieuča šeucouský, leu, ousa, kriuda, prauda, pl. gen. Čechou, dukátou, rodičou, tovaryšou, mužou, pl. gen. a adj. posses. Slovákou Hatt. slc. 22, Pastrn. 114 a 140. Doklady, které touž dialektickou zvláštnost dosvědčují pro dobu minulou: praudu Alb. 98ᵇ, všeho zakouſtwa PulkR. 29ᵇ, blaznouſtwye Vít. 99ᵇ, rozmlúvá hauran s kaukú Čtv. 1, 13. – Za -ovic- je dial. -ouc- m. -ov’c-, na př. zedníkouc Šemb. 13 (záp.-česk.), – polouce chod. 40 mpolovice. –

Jiného druhu je změna v-u v laš. curknuť BartD. 109 m. cvrknúti.

3. v se mění v b (p). Změna ta jest v stč. Bzňata, Bznata KosmA.. [430]číslo strany tiskuII, 39, t. III, 50, Reg. I, 1167 aj. vedle Wznata Kosm2. II, 39, t. III, 50; – kurby m. kurvy, curbizin Příp. sv.-jir.; – příbuzný z přívuzný; – řeřebie, rzerzebye Zdik., vedle řeřevie; – sirobatka serum Nom. 70ᵃ m. syrovátka; – vysbob- na. vysvob-, wiſbobodil ŽKlem. 33, 18, t. 90, 3, wiſbobodili t. 31, 5, wiſbobod t. 24, 22, t. 30,2, vlivem slabiky následující -bod-; – žeřáb v. žeřáv, zerzab Nom. 64ᵃ, ſerav MVerb.; – z kľvati vyvinulo se kluvati a dale klubati, klobati a též klofati; – v příponě -tba z -tva, nč. kletba, modlitba a j. za stč. kletva atd., analogií podle substantiv s příp. -ba, na-př. svat-ba; – v dialektických slovích: jabor m. javor, pabuza m. pavuza, hobor m. hovor, zubák (zouvák), říba (hříva), břed, bedle, brabenec, babouk (pavouk), bráborat, pámbjička (pánvička) Kotsm. 19; Babor, bedle, besta, brabenec, bidle m. vidle, bablna, besta, brabec, břasa, břeteno, břeštět, brstva chod. 47; pabouk, zoubák. břeteno, břískat Šemb. 21 (středočesk.); Bambeřice, kejbat, serbus podkrk. 51; pabouk, Babor, bráborat, brabec, brabenec, břískat, pobříslo, klubat mýt. 335; brablec, brstva, břeščeť, kľebeta, háb, háby, šabľa, střízbé stč. střiezvý Btch. 431 a 434 (dbeč.); brable, brstva, břéskat, břed, břeteno, přízbisko, jabor, klebeta BartD. 13 (zlin.); bidlice, ščáb (šťovík), koruba (korouhev), bzdury (vzdory), oboc (fem., ovoce) BartD. 66 (val.), Babřinec t. 87 (stjick.), kośćibal t. 109 (laš.); brany kůň Šemb. 54 (laš.); jabor, braný kůň, břetýnko Suš. 304, 92 aj.; opav. napščivić m. navštíviti Šemb. 61; hedbábí, herbábí, -bábný může býti z hedváb- anebo z přesmyknutého hedbáv-, v. § 466; o doudl. a zlin. fáb, fábí péro m. páv- v. § 471. – O změně cizího v v b v. § 351.

4. v se mêní v f. Místo vous je dial. fous, zlin. fusa BartD. 13, dol.-beč. fósa Btch. 434, – val. fak m. vak BartD. 63; – z vlas je rozflasanej (kdo má vlasy rozcuchané) Us. podkrk.; – ve frčeti v. vrčeti je napodobení onomatopojické tu s v-, s tam s f-. – O klofati v. nahoře č. 3, o úfati z upvati v § 344, o změně cizího v v f viz § 351.

5. v se mění v m. Změnu tuto máme v koř. smend- m. svend-, z čehož je č. smoud, cmoud vedle stsl. prisvęnąti a prismęnąti torrefieri, pol. swąd i smąd (= cmoud), srbch. svud i smud Mikl. Et. Wtb. s. v. svend-; – dále v dial. mňuk m. vnuk Šemb. 31 (podkrk.), srov. strus. vnuk i mnukъ Ogon. Stud. 80; – mzdor m. vzdor, doudl. namzdory, mzdorovat Kotsm. 18 a 19; – miklat m. viklati, miklám, rozmiklanėj chod. 47; – *namnaditi m. navnaditi, odtud namladiti (mylnou etymologií); – škmor Us. m. škvor; – slc. ostrm v. ostrv, ostrev Mikl. I² 508; – adverb. prám m. práv’, právě, teprem Suš 461v. teprv, vlivem jiných adverbií na –m, -em; – v mručeti Suš. 208v. vručeti a bručeti je napodobení onomatopojické s m-, v-, b .

6. v- změněno v l v dial. slobod- m svobod-; sloboda, slobodný .Šemb. 17 (domažl.), słoboda BartD. 13 (zlin.) a Btch. 434 (dbeč., slc. [431]číslo strany tiskusloboda, slobodný; slovo to je ze svo-, souvisí se svój, slob- za svob- má slovanština jižní a dialekticky ruština a čeština Mikl. Et. Wtb. 332.

7. Předložka v- mění se dialekticky v h- (před souhláskou jasnou a indifferentní), ch- (před temnou). Říká se na př. h-Bavořích, h-mněstě, ch-Čechách, ch-poli atp. chod. 48; h-Libuni, h-Rovensku, Hrdonovicích (m. h-Hrdonovicích), ch-Turnově (sděl. dra. J. Jakubce, z krajiny libunecké): h-Jablonci, h-Vysokým, h-lůni, ch-Kopidně Šemb. 31 (podkrk.); srov. mrus. dial. h-oseni (na podzim), h-vinku, h-vodu (= ve vodu), h-našich lьisoch, ch-sobi, ch-poli Verchr. 68 (lemk ). – Mimo to je v-h v dial. hlaštověnka BartD. 63 (val.), pohřísło t 27 (záhor.), a v slově přejatém hastrman z něm. Wassermann, stč. vastrman. – V dial gigłať m. viklati, gigłať Btch. 434 (dbeč.) je v-g, vlivem g- slabiky druhé – V dial. pl. gen. chlapůch atp. není změna hlásková v-ch, nýbrž ch je tu podle gen. těch, dobrých atp.

8. Místo větev říká se snětev, mylným spojením ve snět Baumstamm, Ast.

9. V obuv a obuj, obugi (sg. gen.) KolU. 168ᵃ (z r. 1715), jsou různé kmenotvorné přípony, – adj. possess. Havlůj, tátůj, vedle Havlův, tátův, jsou novotvary podle můj, – nejsou to tedy změny hláskové v-j.

Cizí v.

351. Cizí v v slovích přejatých dílem zůstává, na př. váha ze sthněm. wagâ Uhlenb., – válka ze stněm wal bojiště Kluge 372, – variti stsl. variti antevertere z got. warjan Uhlenb., – stč. varmužě pulmentum ze střhněm. warmuos Matz. Cs. 364 (stněm. muos = breiartige Speise Kluge 240), – véle fem. závoj ze střhněm. væle fem. a toto z lat. velum, velamen, – vincéř ze střhněm. winzære a toto z lat. vinitor, – víno z germ. wina-, got wein Uhlenb. atd ; – dílem se mění v f, b, p, m.

a) V f. Na př. troufati ze střhněm. trûwen, trouwen; – coufati střhněm. zouwen; – kanafas franc. canevas (přejato do češtiny z prostředí německého a tedy podle výslovnosti německé); – firkule, nástroj na způsob úhelnice, z virgula instrumentum agri Matz. Cs. 157 (též).

b) V b. Na př. Benátky lat. Venetiae, – Šebíř lat. Severus, – ochtáb lat. octava, – kabát ze sthněm. kawâti (= oděv), – koberec stč. kobeřec a kober Rozk. 2700, Veleš., z rom., srov. fr. couvert, angl. cover Matz. Cs. 49, – fabor z franc. faveur = přízeň, pak i stužka, kterou milenka rytíře na znamení přízně zdobila, přejato z franc. do němč., Faveurs = schmale Seidenbänder Matz. Ciz. sl. 153, – kaberna ohrada ze střlat. caverna t. 187, – kabič dřevěný kolik, na němž barvíři přízi ždímají, z něm. Kavitsche a toto z ital. caviccio t., – libček stč. ľubček, libšček [432]číslo strany tisku(rostl.) z němč., sthněm. lubestëcco, střhněm. lübestecke, a toto z lat. levisticum; – obr odvozují z Avarus, lépe z got. adj. abrs silný.

c) V p. Na př. kopert Jg. z franc. couverte (srov. kobeřec z couvert zde v b).

d) V m. Na př. stč. mešpor- (vedle nešpor-) z lat. vesper-, na meſſpornyey hodině Krist. 103ᵃ, meſſporny hodinu Pass. 316, do meſſporowe hodiny 3. Esdr. 8, 73; – kment pol. kment, gment, gwent, ze střhněm. gewant Jg. a Linde.

v se přisouvá.

352. 1. v- přisouvá se ve mnohých případech, kde etymologická slabika na začátku nebo také u prostřed slova se začíná některou samohláskou. Začátky přisouvání toho jsou již v době psl.: vъ z v-ъn- č. ven- (vendati atd.) místo ъn-, v-ъp- stč. vep gen. úpu, stsl. vъpiti, m. ъp-, – v-ydra m. ydra, – v-ymę č. výmě m. ymę, – v-yknąti č. vyknouti m. yknąti, – v-onja č. vóně vůně m. onja, – v-ęzati č. vázati m. ęzati, v. § 246 a 251. V češtině se v tomto přisouvání pokračuje a máme v- dále přisuto:

a) K -a ve vajce přehlas. vejce, pl. gen. vajec, adj. vaječný atd., m. *ajce, proti stsl. aje (v. jaje), ř. ᾠόν, z pův. ōvjom. –

b) K -ě (z ę) v rukovět, stsl. rąkojętь.

c) K -i ve vískati Us. Jg. m. -ískati, dial. mor. iskať BartD. 220. vedle stč. jískati, jěde každý giſſchzie quaerens Pil. b; – v dial. vinovať BartD. 109 (laš.): za č. jinovatka je dial. inovať Btch. 441. az toho dále vinovať; – slc. vizba m. -izba, do jedné vizby Pastrn. 113.

d) K -o. Uvedu nejprvé některé příklady z doby starší (celkem abecedně): wo to (m. o to) Lún. pam. 1573, wo ſobie Háj. 472, wob den Háj. herb. 196ᵇ, lid wobecný Háj. 7ᵇ, wobilee Lobk. 38ᵃ, kázal wobogych střieci PassKlem. 232ᵇ, wobú dwú Ben. Gen. 31, 33, wobuw KolB. 1521. woczas Blázn. 132ᵇ, wocas Háj. 422ᵃ, Br. Ex. 4, 4, wočekáwagijce Háj. 459ᵃ, wod wobilee, wod wína Lobk. 38ᵃ, o wodiewu pracowati ŠtítOp. 334ᵃ, wodtud wodſſedſſe Lobk. 88ᵃ, wodwolánij Hrub. 394ᵇ, wohledati Lún. pam. 1573, aby wohlech Háj. 90ᵇ, wohnyem Brig. 48ᵇ, wohnowy (adj.) PassKlem. 103ᵇ, wohniſſtie Ben. Ex. 8, 3, vedle vochotnosti Pís. XV. stol. (Fejfal. LL. 715), voj (fem.) Us. vedle dbeč. oje (neutr.) Btch. 435, woko Hod. 61ᵃ, Háj. 279ᵃ, naděláš wok Br. Ex. 26, 4, woczy mogi Brig. 25ᵇ, gednowokee Ben. Ex. 21, 26, z wokna Háj. 58ᵃ, woknem Ben. Gen. 26, 8, wokolo t. Num. 23, 24, s wokolnijmi Háj. 422ᵃ wokowanych Háj. 29ᵇ, wokřik t. 80ᵇ, wolowo t. 74ᵇ, womygijť Ben. Lev. 1, 13, nebudeš womilen NRada 333, won ille PassKlem. 224 aj., wony illi Brig. 73ᵇ, wopicy Háj. 471ᵃ, woprawuge Háj. herb. 333ᵃ, jednoho worače Háj. 45ᵃ, neworali Ben. Deut.[433]číslo strany tisku21, 4, worati t. Gen. 45, 6, Háj. 1ᵇ, Br. Gen. 45, 6, polí wornych Háj. 3ᵃ, woſel t. 133ᵇ, woſywali t. 23ᵃ, woſlika ŠtítMus. 158ᵇ, na woſnowie Ben. Lev. 13, 48, těchto woſob Lún. pam. 1574, woſtry meč Háj. 272ᵃ, przewoſtrú Ben. Ex. 4, 25, zwoſſkliwili Háj. 205ᵃ, wotawa KolA. 1514, wotecz Brig. 60ᵃ, boha wotczie t. 186ᵃ, uwotczye apud patrem PassKlem. 142ᵇ, vwotcze TandZ. 167ᵃ, wotrapa Vocab. 176ᵃ, wowczie ŽWittb. 94ᵇ, 7, wowczakowi KolA. 1518, voves Blah. 262, woznamte Háj. 15ᵃ, vozd (n. hvozd) stč. ozd aridarium, wożere ſe Háj. herb. 150ᵇ, jako wożrali Háj. 469ᵃ. Také v některých slovích přejatých jsou příklady tohoto přisouvání: stč. vorhany z lat. organum, w ſtrunach y worhaniech ŽGloss. 150, 4 inorgano, wuorhany Pass. 595; pivoňka z lat. paeonia. Jsou tedy tomuto specificky českému vo- m. o- doklady nejstarší v ŽGloss. a ŽWittb.; pak množí se čím dále tím více; v Lact. (1511) je vo- m. o- většinou; za Blahoslava říká se na Moravě oběd, oves, okno, v Čechách voběd, voves, vokno; v Háj. herb. (1562) je vo- za o- velmi často, ve VelKal. (1578) jen asi 20krát, spisovatel zkušenější více se mu vyhýbal než méně zkušený; Tomsa (1782) str. 17 učí mylně, že v- je právem a nemá se vynechávati v slovích wohlaw, wokaun, wolſſe, worati, wos Achse, woſyna Spitze an den Ähren, wotěž, wotka. Úhrnný výsledek jest tento: jazyk spisovný zachovává z pravidla o-; v nář. ob. je v Čechách pravidlem vo-, kromě slov o! (interj.), otec, osud, orodovati; také v doudl. jest o-, oko, okno, orat, olše, ondyno, osum atd. Kotsm. 9 aŠemb. 11, ale i tu bývalo trvám vo-, z čehož pak odsutím jest o-, měnění vo- v o- je tu oblíbeno a říká se také oda, oják atp. Kotsm. 10; – vo- je také v nář. moravských značně rozšířeno: voheň, vomdlel atd. Šemb. 39 (záp.-mor.), vokno, vostré, vobarvil Neor. 8 (han.-bohusl., bez výjimky vo-), volše, voseke (osyky) Šemb. 109 (han. od Vyškova), voko, vokno BartD. 56 (dol., místy), von, vósmý a j. t. 41 (hroz.); v nář. han. je však o- a niko i vo-, kde je to za u-, na př. otopil (utopil), obrus, ovorat (u-orati) ohodit (u-uditi) Neor. 8; – v slc. je vo- za o- místy, vohľady Pastrn. 113.

e) K -u (původnímu i z ą) v slovích: vous stsl. ąsъ i vąsъ, – stč. přívuzný, przywuzny Štít. uč. 52ᵃ a j., vedle uzel a sts. ąza i vąza a jąza vinculum; sem patří též motovúz, motowuz zona ŽKlem. 108, 19 aj., pol. motowąz, rus. motouzъ; v těchto slovích (vąs-, vąz-) jest v- velmi staré, třeba ne psl.; – stč. vúzký v. úzký, v przyewuzkem srdečku ROlB. 72ᵃ (ale to může býti také = u-přě-v-úzkém, s předložkou opakovanou); pavúk v. paúk, pawuk Boh. m. 22ᵃ, pawuka ŽKlem. 38, 12, ŽWittb. t., pawuczyny Pror. Isa. 59, 5 atd., nč. pavouk atd., vedle stč. pauk ŽWittb. 89, 9 aj., pauczyny RostlD. 87ᵃ, dial. mor. paúk, stsl. paąkъ; – vukrutn- m. ukrutn-, Abraham jest vinovat hřiechem wukrutnoſty ROl. 111ᵇ.

f) K -y v psl. vyknąti v. nahoře. V staré složenině ob-yk- nebylo v, odtud i obyklý (stč.), ob-yčej atp. Ale analogie uvádí v také sem a je pak [434]číslo strany tiskuza starší obykati také obvykati, obykati ŽWittb. 76, 13, obwykagicze ChelčP. 36ᵃ; za obyknúti také obvyknúti, obyknu (3. pl.) NRada 1847, obwykl Kruml. 384ᵃ; za adj. obyklý také obvyklý, obykly assuetus Pror. Jer. 2, 24 aobwykly expertus Veleš. atd.

2. Vedle stč. vzkázati, vzvolati. atp. je také zkázati, zvolati atd. s odsutým v-, v. § 354 č 3; a podle toho jest analogií zvratnou také vz- s přisutým v-, místo z = iz, v příkladech: vzkus- m. zkus-, wzkuſyla fem Kruml. 97ᵃ, diábel wzkuẛel Adama t. 3ᵃ. wzkuſſowaly ŽWittb. 94ᵃ, 9; vzpcvěd- m. zpověd-, vzpoviedati a rozhřešovati HusE. 1, 180; vzlášč- m. zvlášč-, adj. wzwlaſſczzí Kruml. 300ᵇ, adv. wzwlaſſtie Ol. Deut. 17, 16 atd. Také bývá psáno vzvuk m. zvuk stsl. zvąkъ, wzwuk Ol. Ex. 19, 19, EvOl. 119ᵃ atd.

3. v je přisuto v některých tvarech zájmena sen, ježto mívají sv- místo s-. Na př. Kostus Kateřinu milováše ſwu ſylu, jakžto právem bylo z čina Kat. 6t. j. svú silú m. sú silú; což kto najviec miluje, to má jako za buoh, neb to ctí ſwu milostí jíž by měl ctíti samého boha ŠtítMus. 141ᵇt. j. svú m. sú milostí; o ſwych i oněch věcech ŠtítOp. 144, m. o sich; za nč. podkrk. po-sou-dobu (= posud) říká se jinde po-svou-dobu (v Náchodě a okolí, sděl. dr. Kastnera) a po-svú-dobu (v Nov. Benátkách, sděl. bibl. Vrťátka). Zájmeno sen je již v době stč. zastaralé, tvarům jeho se nerozumí, matou se s tvary svój, a tím vzniká toto přisouvání.

4. v je přisuto v part. -s, jako je vedv m. ved atp., na př. czetw Štít. ř. 72ᵇ, ztahw t. 87ᵃ, dotkw t. 85ᵃ, wzdwyhwſſe t. 91ᵇ, zawrhw EvOl. 9ᵃ, wztahw Ben. Lev. 9, 22, upadw VelKal. 210, ſwedw t. 227, wtrhw t. 104, upadew Háj. 53ᵇ, nalezv, přinesv Háj. Šim. 203–204, svedv bitvu Pal. 3, 2, 430, svedv plnomocníky t. 439, přivedv t. 4, 1, 308 a j.; v bibli Br. toho není. Toto zase přisouvání dělo se vlivem stejných participií dělav, prosiv, trpěv atd., která mají kmen zakončený samohláskou a tedy -v právem; z toho bylo domnění, że také part. ved atp. koncovku -v míti má.

5. Kromě toho je přisuto v v slovích některých jednotlivých: vlastovice dial. vlaštovka chod. 49, stsl. lastovica atd.; – v dial. kvapka m. kapka, kvapat m. kapati chod. 49.

v se odsouvá.

353. 1. V době dávné odsulo se v- ze subst. vos, vosa; podle lit. vapsa je tu v- náležité, ale v slovanštině je rozšířeno os-: osa stsl., sln., pol., srbch. os i osa atd.; osa BartD. 12 (zlin.), Šemb. 60 (opav.); v češtině spisovné je os, osa i vos, vosa, toto patrně s přisutým v-. – Také z doby dávné je odsuvka v uditi atd., z koř. vend-, stsl. u-vę(d)-nąti marcescere, č. vadnúti, stupň, vond- v sln. povôditi, povôjeno meso, mrus. [435]číslo strany tiskuvudyty, vudženyna Mikl. Et. Wtb. 380; podle toho žádáme č. vuditi, vuzený, ale jest u-.

2. Z koncovky -óv, -uov, -ův a) pl. gen. chlapóv atp. a b) adjekt. possess. masc. chlapóv atp.

a) V pl. gen. chlapóv, -uov, -ův zachovává jazyk spisovný -v velikou měrou; ale nářečí obecná odsouvají je většinou, zejména v Čechách, chlapů, a namnoze také na Moravě, chlapů BartD. 17 (zlin.), 66 (val.), 82 (hran.), Btch. 264 (dbeč.) atd. Odsouvání toto začalo se již v době staré a množilo sc pak během času. Doklady toho jsou: mnoho nyemczo DalC. 93 t. j. Němcó m. Němcóv, od muczzedlnyeko EvOl. 322ᵃ; těch hrziechuo Kruml. 63ᵇ, těchto čaſuo Konáč (1547) 74ᵇ, mnychuo t. 20ᵇ, všech Stawuo t. 43ᵃ; šest mužuo Háj. 169ᵃ; ſynv israhelských EvOl. Deut. 31 (str. 135ᵇ), panv vašich t. Kolos. 3 (str. l54ᵇ), množství welbludu t. str. 99ᵃ; dělniku Lact. 34ᵃ, pánu poruczniku KolA. 1511, od hříchú Háj. 93ᵃ, mordů t. 3ᵃ atd., v Háj. je vůbec koncovka pl. gen. -uow, -ůw, -úw, -uw a -uo,-ů, -ú; v Háj. herb. (1542) je -ů jen dvakrát, ve VelKal. (1567) -uo, -ů jen asi 10krát; v bibli Br. zase -ův, -ů, -ú, na př. Hospodin záſtupůw Isa. 59, Hospodin záſtupů t. 6, 5, Hospodina záſtupú t. 5, 7 atd., ale většinou -ů; kolísání dosáhlo v XVI stol. té míry. že tu patrně již libovůle písařův rozhodovala; tu pak kolísají ovšem i theoretikové, Nudož. 1603 má pravidlem -ův, Rosa 1672 (str. 444) -ů, a v grammatikách pozdějších -ův i -ů se uznává.

b) V adj. possess, sing. masc. chlapóv, -uov, -ův zachovává jazyk spisovný -v přísně, ale v nářečích obecných opět bývá -ů místo -ův, na př. bratrů dům Us. m. bratrův. A také zde jsou doklady též z doby starší, třeba že ne tak staré, jako při pl. gen. Na př. hlas Jakubuo Ben. Gen. 27, 22, kleštěnec Holoffernuo Konáč (1547) 76ᵃ, pravnuk Koſſalů Háj. 56ᵇ, Sekerú syn t. 418ᵇ, syn Jozefú Br. NZák. (1593) 144ᵃ, Symeonú t. 114ᵇ a j.

3. Ze složenin s vz-. Tu následuje po vz- někdy samohláska, na př. vzíti, vzal, vzeptati atp., častěji však souhláska jedna nebo více, na př. vzbuditi, vzkvísti. V obojích případech se v mnohdy odsouvá, v druhých více než v prvých, a je patrno, že se tím výslovnost usnadňuje. Ve vzíti, vzal zůstává v-, ale slc. dial. je též ziau fem. zala m. vz- Pastrn. 148. Místo vzeptati se, vzorati atp. je zeptati se, zorati Us. Když pak po vz- následuje souhláska, je v- v nč. v jazyku obecném z pravidla, ve spisovném často odsuto. Odsutí lze tu často doložiti také doklady starými, a parallelní vz- a z- je mnohdy poučné o původu a významu složeniny. Tak nalézáme vz- a z- vedle sebe v dokladech: (Alexander) wzbludy AlxH. 6, 22 a moje slova zbludye AlxV. 58, wzboczil ſie ŽWittb. Deut. 15 azboczzil se Ol. 2. Par. 21, 8, wzbohatiti Hod. 79ᵇ a zbohatil HusPost. 5ᵃ, wzboyowachu ŽWittb. 119, 7 azbogugy (impt.) t. 34, 1, wzbodu (3 pl.) AlxV. [436]číslo strany tisku1800 azbod (impt.) ŽPod. 118, 120, wzbranyewal Hrad. 32ᵇ a zbranewaty Vít. 17ᵃ, wzbudyl Kat. 84 azbudili ŽKlem. Deut. 16, wzbuyalo BrigF. 116ᵃ a zbugielo Ol. 1. Mach. 1, 4, wzbytċziel geſt Ol. žalm 77, 38 aty s’ mnú zbyczen Táb. IV, 25, wzczyelowachu Pass. 293 azczielowati Hrad. 53ᵃ, wzdalili Túl. 25ᵇ a zdalili Ol. Ex. 32, 8, wzdywiely Otc. 211ᵇ a zdywiely Mill. 105, na wzdoru Kat. 120 ana zduoru Hrub. 408ᵇ, wzdraſtychu DalC. 85 azdraſtijt ſe ChelčP. 68ᵃ, wzdrazdily ŽWittb. 105, 7 azdrazdyly t. 105, 16, wzdraznyl ŽPod. 9, 13 (34) a zdraznyl PassKlem. 103ᵃ, ani ſie wzdrzieme ŽKlem. 120, 3 azdrziemalo ſe Kruml. 13ᵃ. wzdrzal ſem sustinui ŽKlem. 24, 21 aſu zdrzieli sustinere t. 55, 7, wzdwyha ŽWittb. 145, 8 azdwyhan Pulk. 133ᵃ, wzdychaſſe Hrad. 9ᵇ a zdychati Lact. 234ᵃ wzebranye Ol. 1. Reg. 30, 16 azebranij Hrub. 381ᵇ, (hromové) wzehrſmieli AlxB. 2, 22 a vzvuk zehrzmi Ol. Job. 37, 4, wzechce ŽKlem. 111, 1 a zechcze Mart. 31ᵃ, wzeſtkwiegij ſie Ol. Sap. 3, 7 azeſtkwielo ſie t. 2. Mach. 1, 22, wziewrzieti (sic) fervere Otc. 134ᵇ a zewrze Rhas 87, wzezpiewayu psallam ŽWittb. 107, 4 azezpiewa (aor.) Ol. Ex. 15, 1, wzezrziete Kruml. 321ᵃ a zezrziel ŽWittb. 32, 14, wzhleda Kruml. 163ᵃ a zhleda Baw. 67, wzhny putrescat Ol. Num. 5, 22 azhnylo AlxV. 498, wzhonyſſ gie ŽWittb. 82, 16 ahlad zhony od boje ROl. 110ᵇ, wzhorziely ſie ŽWittb. 117, 12 a ſu zhorzala UmR. 247, wzhrdal Comest. 45ᵇ a zhrdali Hug. 348, wzhrozyſs Ol. žalm. Hab. 12 a zhrozychu Hod. 53ᵃ, wzhrzieti Mill. 110ᵇ a zhrzew Otc. 60ᵃ, wzchod ascensus Otc. 44ᵇ a po zchodijch choditi Háj. 433ᵇ, wzchowal educavit ŽWittb. 22, 2 azchowal educavit Hug. 348, wzchwali (aor.) Hrad. 66ᵃ a zchwaliti KolA. 1515, wzkazati Ol. Deut. 1, 22 azkazati mandare Lact. 213ᵇ, wzkrzieſil ŽWittb. 77, 5 awzkrzeſil Kruml. 72ᵃ, wzkwetnu ŽWittb. 89, 6 azkwetle fioly Kruml. 370ᵇ, wzkwieli (aor.) Jid. 5 azkwieliti Lact. 213ᵇ, (kvas) newzkiſſe Koř. Luk. 13, 21 a nč. zkysati, ač wzlacznyegiu (1. sg.) ŽKlem. 49, 12 a zlacznieyu ŽWittb. t., wzlage t. 140, 5 azlage ŠtítOp. 19ᵇ, wzlewanije Lact. 51ᶜ a zlewanye ŽTom. 64, 8, wzmahati Ol. 1. Mach. 9, 66 azmahati Sal. 525, wzmluwichu Kat. 22 a zmluui (aor.) Ol. Sir. 13, 28, wzmnozy (impt.) ŽWittb. 64, 11 a zmnozyl Modl. 65ᵃ, wzmohu Ol. Joel. 3, 7 azmohl Pror. Isa. 38, 9, nepokoj wzniċe ŠtítOp. 85ᵇ a nepokoj znicze ŠtítMus. 138ᵇ, wzpaczyl Kat. 74 azpacila Baw. 36, v onéj wzpale AlxM. 5, 8 azpaala Lact. 259ᶜ, wzpanil MamB. 9ᵃ a zpanyl Ol. Est. 3, 1, sě wzpyeczygy (3. pl.) Pror Isa. 45, 25 azpieczzouali ſye Ol. 5. Reg. 23, 9, vzpět HusE. 1, 15 azpět t. 161, wzpiewayu psallam ŽWittb. 9, 3 azpiewayu cantabo t. 143, 9, wzplane ŽKlem. 49, 3 azplane NRada 2051, wzplaſil Pulk. 124ᵃ a ſplaſyl AlxV. 987, wzplodyſs plantabis Ol. Deut. 28, 39 a zplodyl t. 20, 6, wzpoleha t. 28, 54 azpolehagye Anon. 1ᵃ, wzpomanuty Modl. 55ᵇ a zpomanul ŽGloss. 97, 3, wzpoſobil Ol. 1. Mach. 12, 38 azpoſobyl Brig. 69, wzpichal ŽWittb. 29, 2 azpychal ŽPod. t., wzpytayu scrutabor ŽWittb. 118, 115[437]číslo strany tiskua zpytayu t. 134, wzroſt HusPost 107ᵇ a zroſtu svého Krist. 40ᵇ wzroſtlo t. 48ᵇ a zroſtſſe Koř. Mat. 13, 7, tak ſe wzrotye Štít. uč. 112ᵃ a zrotiwſſe ſe Troj. 144ᵇ, wzrozumil Ol. Ekkl. 4, 4 azrozumyel t. Lev. 4, 14, (tělo) wzſmrdi ſie Kruml. 250ᵇ a (dušě) ſſmrdi sě Hug. 144, by wzſtraſſil exterreat Ol. Lev. 26, 6 azſhaſyli sú nás Koř. Luk. 24, 22, wztaze ruku extendit t. Mark. 1, 41 aztahw ruku Štít. ř. 87ᵃ, wztekly Kat. 164 aztekly Lact. 4ᵈ, spolu sě wztepu Pass. 643 aztepeſſ jě ŽWittb. 2, 9, wztreſkcze mě ŽWittb. 140, 5 aztreſkcze Hrub. 298ᵇ, wztrha (aor.) AlxV. 1706 aztrha (præs.) Ol. Prov. 20, 8, wztrudy (aor.) DalC. 76 aztrudi Baw. 31, wzufati Kruml. 32ᵇ a zuffati Modl. 35ᵇ, wzwalywſſe Kruml. 364ᵃ a což na mě zwale NRada 1007, wzwiediety ApD. b a zwiedyewſſy Pass. 478, wzwelebil ŽKlem. 77, 38 azwelebyſſ NRada 550, wzweſelil ŽKlem 113, 6 azweſely (aor.) ŽWittb. 15, 9, wzwyeſychu Kat. 170 azwieſychu Otc. 287ᵇ, wzweſty Modl. 6ᵃ a zweſti Túl. 25ᵇ, wzwieſtuge ŽWittb. 147, 19 azwieſtugyu (1. sg.) t. 37, 19, wzwolach ŽWittb. 3, 5 azwolach ŽGloss. 85, 7, wzwolil ſem elegi ŽKlem. 118, 173 azwolil ŽWittb. 46, 5, wzwrat Hod. 86ᵇ a zwraczuge Vít. 9ᵇ, wzwrtra murmuravit Ol. Num. 16, 41 azwrtrzem Modl. 9ᵇ, wzwykli Comest. 137ᵇ a zwyczenye Krist. 113ᵃ, wzwyſugeſſ ŽWittb. 3, 4 azwyſſen NRada 1237, wzzada (vzžádá) Štít. uč. 133ᵇ a zzada (zžádá) ŠtítMus. 59ᵃ, wzzehrze (vzžehře) Štít uč. 68ᵃ a zzzehrzicz (zžehříc) Kruml. 293ᵇ atd.

4. Z vš-, vž- v odvozeninách od vьš- omnis. Místo všecko, však atp. říká se obecně šecko, šak atd. Us., chod. 48, Kotsm. 15 (doudl.) mýt. 339, Btch. 434 (dbeč.), Pastrn. 149 (slc.); doklady toho z doby starší: ſſyckni Čechové Háj. 182ᵇ, den ſſedni Beck. 1, 107. Sem patří také ždycky, ždyť m. vždy-, vzniklé z vьš-dy-; a také šembera m. všembera, Jan Wſſembera Háj. 384ᵃ. – Dále v Mikuláš za stč. Mikulavš. – V nář. dbeč. říká se též náščeva, naščíviť m. návščeva atd. Btch. 434.

5. Z -ovství v dial. -oství. Na př. doudl. kralostfí, mistrostfí, bláznostfí Kotsm. 15; dbeč. králostfí, sócostfí Btch. 434; králostvi, bláznostvi Neor. 9; králostvi, błáznoství BartD. 16 (zlin.); na Moravě říkalo se tak dialekticky již v XV stol.: nebeské kraleſthwe OlMüllB. 619, kraleſtwe nebeské t., w kraleẛtwy t., kraloſtwie Lvov. 77ᵇ.

6. Místo souhlásky s následujícím -vě vyslovuje se místy podkrk. jen souhláska (nezměkčena) a -ě; na př. sětlo m. světlo, mnoho zěře m. zvěře, a podobně kět, hězda, d-ě kon-ě (s tvrdým d-, n-, dvě konvě) atd.

7. Vynechává se v nářečích obecných –v- mezi dvěma souhláskami. Tu pak bývá:

aě za avě. Na př. praěć BartD. 110 (laš.) m. právěti, praěł t.

ai, aj za avi. Na př. lajc m. lajce, z lavice, mýt. 331; rukaica, praił, praim BartD. 110 (laš.) m. rukavica atd., praił Šemb. 56 (opav.). – Tím způsobem vzniklo také adverb. praj, prej, prý: do věty vkládalo se beze [438]číslo strany tiskuspojitosti syntaktické sloveso 3. os. praes. praví (nebo aor. pravi, jako se vkládá trvám, tuším, inquit), to skleslo v adverbium, podlehlo změně zde vytčené, tudy vzniklé praj přehlásilo se v prej, a k tomu obému – podle dobraj, -ej, -ý – přidělalo se pak také prý; v. § 123.

ao za avo. Na př. pozdraovat BartD. 12 (zlin.), vypraovať Btch. 434 (dbeč.), braove maso BartD. 110 (laš.). –

eo za evo. Na př. navščeovať Btch. 434 (dbeč.), zjeovat BartD. 12 (zlin.). –

oa za ova, ve zlin. piovar BartD. 12. –

oi, oj za ovi, v pojdat mýt. 331, motoidło BartD. 110 (laš.); –v koncovce dat. (lok.): chlapoj, mužoj, koňoj atd. Šemb. 20 (v nář. lužn. a domažl.), t. 22 (v nář. středočesk.), t. 25 (v Čechách sever. a vých.), bratroi BartD. 110 (laš.), tatičkoi Šemb. 56 (opav.); doklad tomu stč.: o jeho synu Boleſlawoy PulkR. 27ᵇ; – v koncovce -ovic-: Zedníkojc dům Šemb. 13 (buděj.), učiteloic, Hořoice a Hořojce, Cerhoice a Cerhojce t. 21 (středočesk.), Jarkoice, Držkoice t. 56 (opav.), połoička BartD. 110 (laš.) atp.

8. Z vl-l ve slově lat, lať = klasy: vezmi oves za vlať, al. za lať, oves má pěknou lať Jg. (od Marka); za lit. valtis Rispe je náležité rus. volotь (= klasy u snopu), pol. włoć a srbch. vlat, tedy i č. vlat Mikl. Et. Wtb. 394; z toho odsutím lať. – Sem patří též doudl. laský ořech Kotsm. 15 m. vlaský. –

9. Z vn-n: ve slově znieti m. zvnieti, zvьnêti, koř. zven-; – v kynúti z kývnuti; – uškrnúti m. uškrvnúti, lev vškrnuwšy se řekl Zrc. Múdr. 683, liška pouškrnuwšy se řekla t., vedle toho: smilně ſie jimi (ústy) uſſkrwagicz ŠtítMus. 16ᵃ; – v prní m. první, prny neděli PassKlem. 204ᵇ, prnie přikázanie Koř. Mark. 12, 28, podkrk. perní Koubl. 52. –

10. Z vd-d: vdedek, wdedek Brit., a dedka Ol. Deut. 14, 18; – vdolek, wdolek Otc. 349ᵇ, Ol. Ex. 29, 2 aj., wdolczek Otc. 348ᵃ, doudl. vdolek Kotsm. 15, adolek Us.

11. Z obv-ob: obal, obálkami ChelčP. 155ᵇ m. obval-; – maso obarziwſſe Mill. 82ᵇ m. obvař-; – obáslo m. obvaz-slo; – oběsiti m. obvěs-; nč. obvěsiti je novotvar ustrojený pro zvláštní jiný význam; – obět m. obvět; – obinúti atd., mrakavú obinul ſem je (moře Ol. Job.38, 9, obynugy těla v plátno Otc. 61ᵇ, m. obvin-, obwinut Otc. 347ᵃ a j.; – oblak m. obvlak; oblek m. obvlek; – obléci, oblačiti, obláčěti, oblacżeti ſe ChelčP. 161ᵇ, oblícť, obłáčeť Btch. 434 (dbeč.) a Us. m. obvl-; – obláščí, oblášční, oblaſſtni Ol Ex. 19, 5 m. obvlášč; – k oblazení Comest. 8ᵇ m. obvlažení; – oblý m. obvlъ, podle Mikl. Lex.; – obnaditi, obnadys AlxV. 1946 m. obvnad-; – obrv funiculus m. obvrv; – obrtnúti m. obvrt-, obrátiti m. obvrát-; – obruba, obroubiti m. obvrub-. – Sem ovšem nepatří obyknúti, obyčěj vedle vyk-; ve vyk- je v- přisuto, v. § předešlý č. 1. [439]číslo strany tisku12. Z chv-ch, v příkladech Chrasten, Hrasten KosmA. I, 9 ze staršího Chvrasten, Hurasten Kosm1, t. a vedle stsl. chvrastъ sarmentum, rus. chvorostь, z chvorst- Mikl. Et. Wtb.; – chorý Vel. Jg. atd., ze staršího chvor-, chwory tenuis MamD. 301, človieček chwory Otc. 88ᵇ, chworoſt Pror. Isa. 10, 16; – chošč-, choiſſtiſſtě Háj. herb. 36ᵃ a j., nč. koště, z chvost-; – doudl. chůje Kotsm. 15 m. chvůje, chvoj, rus. chvoja atd.

13. Ze svl, zvl–sl, zl v slovích svléci, svléknouti, svlékati, svláčeti, svlak, svlačec, za něž je v nářečích obecných zpravidla sl-: slíct, slíknout, slíkat, slak, slačec Us, podkrk. 52, chod. 48 aBtch. 434 (dbeč.); – a v adv. zvláště stč. zvláščě, obzwłáſſtě Br. Gen. 43, 32, obecně: zláště, zlašť, obzlášť, dbeč. złášč, obzłášč Btch. 435.

14. Ze svr-sr v slovích srběti atp. m. svrběti, koř. sverb-, (osutost) nebo ſrbí nebo neſrbí Rhas. 84, srbít, srbavka chod. 48, sr. sln. srbêti; – srab Us. m. svrab, z téhož koř. sverb-; – *sraka, straka, stsl. sraka, m. svraka, ze svorka, koř. sverk- svrčeti Mikl. Et. Wtb. 320.

15. Ze zájm. svoj- spojeného s předložkou v-. Tu vzniká skupina v-sv-, a z té ztrácí se druhé v a jest vs. Na př. hospodář když staví hosti newſ em domu Rožmb.231 m. ne-v-svém (dóm ne-svój = cizí); měščěné nejmají práva staviti pána v jinéj hospodě, newſem domu t. 235 aj.; wſſ em manželství Otc.451ᵃ m. v-svém; wſſem ſwatym wdowſtwy t.; buďte wſſem gynoſſtwy snažni t. 461ᵇ; wſſ em jménu Rúd.4ᵇ ; (buoh) veš tvor w ſu mocz přivinul Vit. 14ᵇ m. v-svú; srov. stpol. wszem dłudze, wszey obronye in seyne were Ortyle, Listy filol. 1884, 480. V Hod. je obtížná skupina vsv- v stejném případě změněna přesmyknutím: wſſewm srdci 64ᵇ a 65ᵇ. Pro případy jiné, kde též vzniká skupina v-sv-, mám doklady jen pro sg. lok. v-světě, za něž je v ROtcP. dvakráte v-sěcě: všickni mistři w ſyeczczye 210 a S kym mas czo czynyczy w ſſyeczye 339.

16. Z vo-. K začátečnému o- přisouvá se v nářečích obecných většinou v- a jest obecné vo- vedle náležitého o-, voko v. oko atd., v. § předcházející č. 1, d. Analogií zvratnou odsouvá se pak zase v z náležitého vo-. Tím způsobem vzniklo č. ozher, ozhřivý atd. z vozh-, pol. wozgrza, rus. vozgrja atd.; vzniklo o- m. vo- v dial. oda, oly, ozy, oják Kotsm. 10 (záp. od Budějovic) m. voda atd.; oda, oják, ojanská šavlička chod. 54; a v porůzných dokladech starších: toho oza Vít. 6ᵇ (voza), Ok z Rožmberka Třeb. list II. 108, 1 z r. 1475 (m. Vok), ſwiecz oſkowaych Lobk. 35ᵃ, svíce oſkowé Háj. 334ᵃ, jsauť mnozí tomu olu i oſlu podobni Papr. Ob. 111, na povahy olů i oslů se ptáti Varvaž. 219ᵃ, divokýho ola Drexelius Křiž. škola 1635 l. 215, mezi olkem a oslem Beck. 1, 149. Děti modlíce se Desatero říkávají: ani ola ani osla. – Stč. k-vóli nč. k-vůli skleslo v adverbium a obecně říká se k-ůli. [440]číslo strany tisku

f, fʼ.

1. Souhláska f píše se literou f, na př. ufal ŽKlem. 7, 2, falſowati Hrad. 133ᵇ, vfagicz Štít. ř. 77ᵇ, dovfal Pror. Jer. 13, 25, vfanye Ol. Est. 14, 12, vfagy NRada 43, yozefowi BrigF. 2; – častěji zdvojeným ff, na př. uffal ŽKlem. 30, 2, vffayu ŽWittb. 10, 12, uffati Hrad. 48ᵇ, vffam Modl. 4ᵃ, dovffam t. 80ᵃ, dovffanye Pror. Jer. 2, 37, Ruffona Marg. 391, ffaraonowi BrigF. 30, fflaſſku LékB. 205ᵃ; dauffati Br. Isa, 12, 2, hauff t. 31, 4, harffa t. 16, 11. s ffjku t. 34, 4, fformuge t. 44, 10, fflaſtr t. Jer. 46, 11; ffalſſowati VelKal. 45, proffesſor t. 350, Adolff t. 188 atd.; – nebo spřežkami ph na př. yozeph ŽKlem. 104, 17, vphal bych AlxB. 6, 15, uphaſta AlxBM. 1, 7, douphayu t. 3, 37, rozſſaphnoſt Štít. uč. 152ᵃ, rozẛaphnoſt ŠtítOp. 138ᵇ, – nebo pf na př. vpfagy KatBrn. 454 (p později vyškrabáno). – Rosa 1672 str. 9 chce rozeznávati tvrdé ffa měkké f, na př. hauff a fjk.–

2. f není hláska praslovanská; kdekoliv v slovanštině jest, tu všude buď je v slově přejatém, buď vyvinula se podružně. V češtině jest f:

v slovích přejatých za cizí p, v. § 335; – za cizí v, v. § 351; – za cizí ch, v. § 388; – a obyčejně za cizí f (pf), na př. fík, fara, Josef, trefiti, flaška atd. Ale ne každé cizí f (pf) má v slovích do češtiny přejatých střídnici f, nýbrž v češtině bývá za cizí f často p, b, v, viz § 355.

V slovích domácích máme f:

a) V úfati a jeho odvozeninách. Slovo to pochází z koř. pъv- (odtud i adj. pevný = pъvьn-), stsl. pъvati, upъvati atd.; z u-pъva-ti bylo č. upvati, a z toho dále úfati; změna pv-f stala sc trvám tak: úpva- spodobeno v úpfa- (srov. pol. obfity m. opfity, z opwity, a toto ze stpol. oplwity abundans), a to dále změněno v úfa-. Tak lze také vysvětliti drof- adj. drofí z býv. dropva: droptwa Boh. 21ᵇ a j., dropfa olor Rozk. 387, droffie krev ApatFr. 84ᵇ.

b) Místo v, dílem spodobou v sousedství souhlásek temných, na př. kafka m. kavka, fčela m. včela atp., dialekticky také k-fám, králostfí atp., – dílem a porůznu v slovích jednotlivých, na př. fous m. vous, rozflasaný m. -vlas-; frčeti vedle vrčeti a j., – v. § 254 a 350.

c) Porůznu a dial. také jindy, na př. doudl. a zlin. fáb m. páv, val. flekotať m. blekotali BartD. 63 a j.

d) V interjekcích a slovích onomatopojicky utvořených, na př. fi, fuk, fúk, foukati, fučeti, fičeti, fňukati, frk, frkati, hafati, blafati atp. –

Když pak f je v češtině hláska dílem cizí, dílem nová, nemohly se při ní vyvinouti změny tolikeré a takové, jako při retnicích ostatních, jež máme z doby psl. Zejména strany měkčení v f máme svědectví jen v dial. rafjika Kotsm. 5 (doudl.), 3. plur. trefʼa BartD. 77 (val.) atp. Tomsa (1782) str. 9 míní, že v haufy zní f jinak než ve fík a fěrtoch; rozdíl, který tu lze postihnouti, jest od následující samohlásky. – [441]číslo strany tisku

Cizí f.

355. Cizí f v slovích do češtiny přejatých dílem zůstává, na př. faleš, fík, trefíti, flastr, flaška, flauze z nhněm. Flause, flek, flinta (ze švéd. flinta = křesací kámen na zbrani střelné Kluge 89) atd., v. § 354 č. 2, – dílem mění se v p, b, v.

a) Cizí f (pf) změněno v p. Tak bývá i v jiných jazycích slovanských. V č. jsou toho příklady: biskup ze sthněm. biscof (a toto z lat. episcopus); – čep, je-li správně odvozeno ze stněm. zapfo, zapfe (sr. Mikl. Etym. Wtb. 32); – Jept, Jepte z Jefte, gept zabil svú dceru Hod. 60ᵃ, dcery gepte Ol. Súdc. 11, 40; – Jozepus m. Josephus, mistr Jozepus Pass. 244, srov. doleji Ozěp; – knejp z dolnoněm. knīf Brugm. I. 470; – kopla BartD. 109 (laš.) v. koflík; – stč. koperstvie hra v kostky, ze střhněm. koffern hráti v kostky Matz. Ciz. sl. 213; – litkup střhněm. lîtkouf Mikl. Fremdw. 105 – luciper NRada 1227 aj. z lat. Lucifer; – Ozěp z Josef, svatý Oziep Krist. 25ᵃ, oziep EvZimn. 5 aj., srov. výše Jozepus; – Pabian m. Fabian, Pabian Lún. ks. 1361, pabyanowi byskupowi Pass. 371. Pabian HusOrth. 179 aj.; – slc. pampúch kobliha z něm. Pfannkuchen; – pánev sthněm. pfannâ; – pantazija, pantazirovať BartD. 63 (val.) z fantaz-; – páv ze sthněm. pfawo Mikl. Et. Wtb. 234; – pazole BartD. 109 (laš.) z fazole; – peniez sthněm. pfenninc; – pihva ze sthněm. fîga, lat. ficus, pihva ŽWittb. Hab. 17 aj.; – pila sthněm. fila Mikl. Fremdw. 117; – pilíř ze sthněm. phîlâri (toto pak z lat. pilare) Mikl. Fremdw. 87 a Et. Wtb.; – pípa sthněm. pfîfâ, Pfeife; – plocha, plochý ze sthněm. flah, nněm. flach Uhlenb.; – pluh stsl. plugъ, z germ., sthněm. pfluog, stnor. plogr Uhlenb.; – pluk sthněm. folc Mikl. Fremdw. 118; – pop ze sthněm. phaffo; – póst, postiti ze sthněm. fasta, fastên; – prha alfita z lat. frigere Mikl. Fremd. 120; – púzdro střlat. fodrum pochva Matz. Ciz. sl. 286; – spera ze sphæra, nad osmú ſperu Kruml. 393ᵃ; – stúpa, stúpiti, stąp-, sthněm. stampfón Uhlenb.; – Ščepán ze Stephan-; – škopek ze sthněm. scaf; – stč. šňupa rheuma ze střhn. snupfe; – tipec pol. pypeć ze sthněm. pfiffiz Mikl. Et. Wtb. 347; – žumpa ze střhněm. sumpf.

b) V b. Na př. barva ze střhněm. varwe, Farbe; – bażant ze sthněm. fasant; – stč. bělpuch pergamen, daj Čechóm byelpucha a czernydla do vóle DalC. 99, ze střhněm. vël kůže, buoch-vël pergamen; – biřmovati lat. firmare; – bluma (blúma) střhněm. pflûme; – stč. břěskev sthněm. pfersich, a toto z lat. persica Uhlenb.; – stč. břítov sthněm. frîthof „eingefriedigter Raum um eine Kirche“ (Kluge 95), brzytow Pass. 398, Lact. 36ᵇ a j., dosud dial. břítov chod. 49, ostatně přesmyknuto a přetvořeno ve řbitov a hřbitov, mylným odvozováním od sloves hřebu, hřbieti; – stč. drbiti museti ze stněm. dürfen (hluž. dyrbjeć, dluž. derbiś Mucke 201); – hrabě stč. hrabie sthněm. grâvio; – stč. obnieř kamnář, topič, Mikeš [442]číslo strany tiskuObnyers UrbE. 33, ze střhněm. ovenære; – Olbram z Wolfram; – dial. šibra z něm. Schiefer BartD. 109 (laš.); -- žebrák ze střhněm. sefer, seffer toulavý žebrák (Brückner v Jag. Arch. 15, 320); – Žibřid ze Sîfrîd.

c) V stč. ovnieř, kamnář ownierzy Hrad. 113ᵇ, ze střhněm. ovenære, je za něm. v (f) české v. Nč. kruchta není ze stněm. kruft, nýbrž ze střlat. gructa, v. § 370.

m, ḿ.

356. Souhlásky m, ḿ píší se bez rozdílu měkkosti literou m, na př. moy ŽKlem. 5, 3, memu t. 5, 2, welmi t. 6, 4 atd., – někdy zdvojeným mm, we mmnohem AlxH. 6, 22. – V KřižB. je měkkost naznačována psaným m : ṁiloſt 76ᵇ naaṁi 85ᵃ a j. V Ben. psáno ṁe m. mě, ſyeṁe Gen. 1, 11 (v. ſyemie t. 1, 12), wezṁete Num. 31, 26, ataké Rosa str. 62 píše Słáma dat. Słáṁe m. -mě, a toto ṁ má na mysli, když na str. 1 a 2 rozeznává m tvrdé a měkké.

Subst. man psáno někdy jm-, gmanowe Pulk. 51ᵇ a 146ᵇ; říkalo se způsobem starším jmieti, jmám. jméno atp., a způsobem novějším mieti, mám, méno atd., a podle toho zdálo se, že i místo man- může býti jman-.

mj se mění v mi-, ḿ.

357. Změna tato se stala v době české předhistorické, a stala se v slabikách mja, mju: žádané mja, mju změnilo se v mia, miu, a oslabením jotace změněno mi- dále v ḿ, srov. § 329. Na př. sg. nom. zemja, -mia, stč. před přehláskou z zeḿa, přehlas. země; sg. akk. psl. zemją, česk. předhist. zemju, -miu, stč. před přehláskou zeḿu, přehlas. zemi; atd.

Měkkost v slabikách těchto pamatuje se v češtině vůbec až do přehlásky a-ě a u-i; kdyby byla zanikla dříve, ztvrdlé zema, zemu nebylo by se mohlo přehlásiti v země, zemi.

Dialekticky pamatuje se táž měkkost dosud, na př. krḿa BartD. 16 (zlin.), instr. zeḿú t. 6 (též);

Máme pak tuto změnu v případech obsažených ve výčtu v § 262 a j. (při změně rj a j.), totiž:

v některých tvarech jmenných kmene -j-, na př. sg. nom. země, krmě ze zeḿa, krḿa, psl. -mja, – akk. zemi, krmi ze zeḿu, krḿu, psl. -mją; –

v subst. s příp. -jan-, na př. zeměnía pl. akk. zemany ze zeḿan- psl. -mjan-; –

v praes. 1. sg. tř. IV, na př. stč. loḿu z psl. lomją atp.; –

v tvarech praesentních (krom. imperf.) tř. V. 2, na př. praes. 1. sg. stč. dřieḿu z drêmją, 3. pl. dřieḿú z drêmjątь, stč. part. (před přehláskou) drieḿa z drêmję, drieḿúc- z drêmjątj-. – [443]číslo strany tiskuOdchylkou bývá také místo žádané slabiky me (z psl. mje) psáno mie, mye, zejména v part. -n a odvozeném odtud subst. verb. třídy IV, na př. zlomyene Brig. 164ᵃ, w zlomyenem zrcadle Kruml. 447ᵃ, k krmiení Ol. Num. 11, 22, wykrmieny Lact. 64ᵇ; o tom v. § 329.

mi- mi- se mění v ḿi-, ḿi-.

358. 1. Když následuje -i, -í, mění se m v některých nářečích v ḿ. Na př. mjilost Kotsm. 5 (doudl.), mjilý BartD. 6 (zlin.), veḿ (vezmi) t. 98 (laš.). Že tu dialekticky bývalo ḿ také v době starší, dosvědčují doklady v KřižB.: w zeḿi 75ᵇ, ṅiekol̇iko zeṁíj 75ᵇ, w zeṁíjch 91ᵃ, ṁiloſt 76ᵇ a j., ṁily 75ᵃ a j., jsem-liť já vám ṁíjl budiž i ona vám ṁíjla 82ᵇ, ṁi 77ᵃ, wel̇ṁi 78ᵃ a j., ſvkroṁíj 81ᵇ, wzpoṁínala 90ᵃ, s ſwyṁi Paṅíjṁi 79ᵇ a j., boſyṁi nohaṁi 93ᵇ, s ſwyṁi ḋietṁi 98ᵇ, mezi gmyṁi ḋiewkaṁi 95ᵃ, wezṁiz 93ᵇ atd.

2. Když následuje samohláska praejotovaná, zejména v slabikách:

a) mě, mie. Tu máme jotaci zachovánu, město vysl. miesto, dat. slámě vysl. slámie atd. Dialekticky bývá však kromě jotace ještě také změkčení retnice, tedy slámě vysl. sláḿie atp. (Bartoš); a tato dialektická zvláštnost byla také v době starší, jak svědčí psaní v KřižB.: ṁiel 75ᵇ a j., ṁieṫi 79ᵃ a j., ṁieer 84ᵃ, ṁieſíecz 83ᵇ, neproṁieṅil 86ᵇ a j., na ṁieſṫie ſwém 98ᵇ, zṁíenku vċziṅila 87ᵇ, kroṁie 95ᵇ. V Ben. psána slabika mě někdy mie, někdy ṁe, na př. ſyemie Gen. 1, 12 a ſyeṁe t. 1, 11, wezṁete Num. 31, 26; znaménko (tečka), které v témž textě jinde znamená měkkost, znamená zde jotaci.

b) mia, miá, miú. Tu bylo změkčení, při němž jotace zanikala; tedy na př. ḿatu z miatu jako přáhnu z priágnu, sḿál sě ze sḿiál sě jako přál z priál atp. Měkkost drží se do stol. XIV, svědectvím tomu jsou přehlásky ḿatu-měteš, part. lomě z loḿa, loḿiec- z loḿác-, sg. gen. svêdoḿá-svědomie, dat. svědoḿú, svědomiú-svědomí atd.; někdy proniká v jotaci, na př. pamiatny den List Poř. 1465. Potom měkkost dílem zaniká a jest nč. matu, smál se atd., – dílem drží se a proniká v jotaci, v dial. sḿaťsa BartD. 98 (laš.), ḿakký t. 29 (pomor.), mjakký, mjaso. mjata t. 40 (hroz), hlavu zmiatenú Herb. 618, slc. smiaťsa, pamiatka atd.

Srov. § 332 aj. –

me, mь.

359. Od následujícího -e, -ь souhláska m- se neměkčí. Rkp. KřižB., bedlivý na označování měkkých řetnic, má psáno: mezı 95ᵃ, kamením 80ᵃ, gmeenem 75ᵃ a j. A rovněž tak tak je z pravidla v textech jiných. O odchylce mie, mye m. me- v. § 130. [444]číslo strany tiskuZa bývalé -mь je psáno -ṁ ve dvou dokladech KřižB.: gſa chudyṁ (sg. instr.) 76ᵇ a gmeneṁ 78ᵃ; v nářečích nynějších není tomu nikde příkladu a bez živé této opory nelze ze samotných těchto dvou příkladů nic bezpečného usuzovati.

Změny souhlásky m mimo měkčení.

360. 1. m je několikráte změněno v n, ň. Tak v nedvěd m. medvěd, nedwied NRada 579, Háj. 86ᵇ, nedvěd Us., chod. 47, amedwyed Kat. 176, stsl. medvêdь. pol. niedźwiedź atd.; – snědý m. smědý, snědý Vel. Jg.. BartD. 12 (zlin.), Us., a smyedy fuscus Brit., stsl. smêdъ, pol. śmiady i śniady; – ženina m. ženima, na př. żenina ApatFr. 251ᵃ a żenima HusŠal. 2ᵇ atd., matením přípon; – nravisko m. mravisko, ijednoho nrawyſka Pass. 352, zvratnou analogií podle nrav-mrav; – dial. veznu, vezneš…, vezni atd. Šemb. 17 (domažl.) a 53 (hornobečevsk.), BartD. 13 (zlin.) a Pastrn. 142 a 143 (vých.-slc.), m. vezmu, vezmi atd.; – dial. sedn, osn BartD. 13 (zlin.) a j. m. sedm, osm; – dial. kan, tan Šemb. 17 (domažl.) m. kam, tam; – v přejatém nešpor z mešpor, w neſpor Alb. 64ᵃ a j., w meſpori Pass. 299 aj. – Dialekticky říká se také nimo m. mimo BartD. 63 (val.) a 82 (hran.), norák, norka m. mor- t. 109 (laš.), a v nář. drienčanském (slc.) zní koncové –m jako nosovka -n, na př. o ednon cbudobnon mlinarevi Pastrn. 142.

2. O změně mě-mňe atp. v. § 172.

3. m je změněno ve v: črm- m. črv-, na př. črmák nč. čermák, a črv nč. červ (nejsou-li to různé přípony); – vráska, stsl. vraska, slc. svraštiť č. smraštiti čelo, je-li to z koř. mersk- Mikl. Et. Wtb. 192 (srb. mrska = vráska); – dial. švrk BartD. 87 (stjick.) a Šemb. 59 (opav.), slc. svrčina, m. smrk, stsl. smrêča, pol. smrek, smerek a świerk Mikl. Et. Wtb. 310; – skrovný v. skromný, s vyznamem rozlišeným, pol. skromny a skrowity, rus. skromnyj Mikl. Et. Wtb. 304; – dial. laskovina Jg. (bez dokl.) m. laskomina.

4. m je změněno v b, a to mn v bn v příkladech; písebný Jandit 153, písebně Kotsm. 14 (doudl.), pisebný BartD. 13 (zlin.); upříbný, tebný Kouble 51 (krk.); tak změnilo se trvám také daremný (z darmo) v darebný, k čemuž pak přiděláno i subst. dareba; – mr v br ve slovích: brabenec Us., chod. 47, brablenec BartD. 13 (zlin.), brawenecz Boh. min. 22ᵃ atd.; m. mravenec, a dial. bramor BartD. t. a j. m. mramor.

Cizí m.

361. V slovích přejatých cizí m z pravidla zůstává; na př. meč stsl. mьčь a mečь z got. mêki Uhlenb., – mísa z lat. mensa Mikl. Fremdw. [445]číslo strany tisku110, – mnich stsl. mъnichъ ze sthněm. munih Uhlenb., – mozol a mozel, střhněm. masele Geschwür t., – mrcha sthněm. marha t., – mrkev sthněm. morha, moraha t., – mýto sthněm. mûta a střlat. muta (souvisí s mutare) Mikl. Fremdw. 111 – trám nem. Tram Mikl. Etym. Wtb. 360.

Z lat. mespilus je mišpule a nyšpule, oboje prostředím německým, sthněm. mëspila a nëspıl, nov. Mispel a Nispel Mikl. l. c. 113.

m se přisouvá a odsouvá.

362. a) m je přisuto v dial. -um m. -ú, a to v 3. plur. radujum se, chodźum, klečum, pijum Šemb. 56 (opav.), a sg. instr. za tum našum stodołum, s túm péknúm růžúm, před nemocúm, za pecúm BartD. 88 (stjick.), t. 136, 115, 118 a 119, vlivem polštiny, která tu má konc. -ą; – stjick. je podle toho též sg. lok. v-dubʼúm (v doubí) a dat. k-zelúm (k zelí) BartD. t. – V ob. čmert, čmárati m. čert atd. Zlinsky říká se kolembat BartD. 16 m. kolebat, lašsky čempel t. 110 m. čepel.

b) m jest odsuto: v dial. sednáct-, osnáct-, m. sedm-náct-, osm-náct-, Sednaczty rozdiel Ol. 2. Par. 17 (nápis), léta ſednactého Beck. 1, 214, za oſnadczte let Ol. Súdc. 10, 18; – v dial. ňa, ně BartD. 23 (zlin.) a 27 (záhor.) m. mňa (sg. akk.) a mně; – v slovese II. tř. ochrnutí m. ochrm-núti, stsl. chrьmnąti, z chrom-, Lesk. Handb. 13, asnad i strnúti m. strmnúti, z koř. strem- (strměti), most (podrubený) ledva strnieše DalJ. 89 z rkpŭ Z. a P. (rkpy jiné mají stromieše); – v slovích přejatých kafr ze střhněm. gaffer, lat. camphora Mikl. Fremdw. 94, kapusta z lat. composita t. 96, fafrnoch v. famfrnoch (ozdoba na přílbici), bavlna z Baumwolle, Norberk v. Normberk, do Norberka VelKal. 282.

D) Souhlásky k, g, ch, h a jejich proměny.

363. Souhlásky k, g, ch jsou v češtině pravidelné střídnice stejných hlásek praslovanských, v. § 247; na pṙ. oko psl. oko, jgo psl. jьgo, múcha nč. moucha psl. mucha. Durativa h je mladší střídnice za starší explosivu g; na př. jho, noha, hlava je za starší jgo, noga, glava.

V mluvnici hlásí tyto souhlásky do třídy společné podobným článkováním (srov. § 7), a dále hláskoslovnými změnami na mnoze stejnými. Obzvláště jsou tu důležity:

a) změna kj, gj, chj v č, ž (dž; ž), š;

b) měkčení k-, g-, ch- v č-, ž-, š- před samohláskou e, i;

c) změna k, g v c, z (dz, z) a

d) změna kt, gt v c. [446]číslo strany tisku

k

364. 1. Souhláska k píše se z pravidla literou k, na př. koliuek t. j. kolivěk HomOp.; mirkev, banki, kamen, korab, klazz t. j. klas MVerb. atd.; – často bývá v textech starých psána litera c v případech, kde podle čtení latinského c je = k (před souhláskami, před samohl. a, o, u a na konci), na př. cteriz HomOp.; canie, comaar, cuchine, cruchta MVerb.; caiucih, decugemi Kunh. (častěji v Kunh.); zacona ŽGloss. (tu 7krát tak); copie AlxH. 8, 19, corona t. 6, 5; rſca AlxB. 8, 14, nepoſſcody t. 2, 40; ſcodu AlxBM. 2, 3, poſſcodyl t. 5, 41, placala t. 8, 19 aj.; sbor sacowzztwa ApŠ. 130, cozztelu t. 34; taco MastDrk. 64 a j.; Smutec VstúpDrk. a j.; doticaty ŽKlem. 104, 15, criſte t. Ambr. 14; placaty AnsOp. 4, coronu t. 5, biſcupowi t., proclal t. 10 aj.; po ſſcolach Krist. 44ᵇ; capuſta Vít. 93ᵃ, curoptwa t. 94ᵃ a j.; – krom toho bývá k psáno někdy spřežkami ch, na př. puſcha t. j. puška MVerb., ſmatchu t. j. s matkú Kunh.; – kk, na př. bukk MVerb., wiekky BrigF. 49; – ck, na př. cluneck MVerb., pracky AlxH.8, 32 (rým: všaký); – kc, kclada MVerb.

Skupení souhlásek kv píše se v textech starších kw, na př. kwas Nom. 68ᵃ, ale často také způsobem latinským qu, na př. quazz t. j. kvas MVerb., quas Kruml. 118ᵃ, na quaſſyech Pror. Isa. 5, 22, quaſu t. j. kvašu MVerb., quaſity Krist. 60ᵃ, quaſte ŽWittb. 67, 4, quaſnice ŽGloss. 74, 9 atd.; – quielbu planetu MamV., quilenye ŽWittb. 29, 12, quiluczy t. 34, 13; – quiet CisMnich. 97ᵃ (2), Rostl. wzquetl qwiet Krist. 8ᵇ, quiſty Mast. 131, quiete t. j. kvietie Kunh. 151ᵃ atd.; – zlquarki ŽGloss.; – ſquořece MVerb.; – przyquaczeno Krist. 48ᵇ a j.

O skupení kž psaném x v. § 439.

Míto k-k bývá psáno k; tu vlastně splývá u výslovnosti k-k v jediné k, o čemž viz § 369.

2. O znění k je připomenouti že se v nářečí lašském poněkud aspiruje; na př. khaždý m. každý BartD. 98.

kj mění se v č.

365. Změna tato je z doby psl., v. § 247 č. 3; tu jsou vyčteny i případy, kde se vyskytuje. Na př. pláč z plakjь, – péče stč. péčě, péča z pekja, – adj. člověč- (člověčí) z -vêkjь, – stč. Lúčěnín z ląk-jan-, – praes. pláču z plakją, – part. pláče stč. pláčě, plača z plakję atd.

sk-j- mění se v šč, a toto dialekticky dále v šť. Na př. plášč nč. plášť z plaskjь Mikl. Et Wtb. 248 (z plaskъ, pol. płaski plochý); – ohnišče nč. ohniště z ogňiskje; – inf. -skati praes. -šču, part. -ščě atd., -šč- ze -skj-, na př. (blyſkota) ſie blyſſczze Kruml. 326ᵃ, trudně pleſczes Hod. 86ᵃ (pleskati), ztleſczy plaudent ŽWittb. 97, 8 (ztleskati), tleſczte [447]číslo strany tiskurukama plaudite t. 46, 2, což zyſſczeſſ Vít. 33ᵇ (získati), by byl ziſſchzie AlxBM. 5, 26t. j. zíščě nč. získaje.

k změněno v č v psl. ke, ki atd.

366. Z doby praslovanské pochází také změna k v č, když následovalo (psl.) e, ę, ē, i, ь. Na př. česati z koř. kes-; praes. peče- z peke-; vok. vlče z vьlke; subst. nom. vlče stč. vlčě gen. vlčěte z vьlkę; mlčeti stč. mlčěti, mlčati z mьlkēti; impf. pečiech z pekēachъ; paučina z paąkina; léčiti z lêkiti; řeč stč. řěč z rēkь; ručka z rąkьka, pl. gen. ruček z rąkьkъ. atd. Více viz o tom v § 247 č. 1.

V češtině jsou od tohoto pravidla některé odchylky.

Místo matčin atd. říká se slc. matkin Hatt. 52; odchylka způsobená analogií podle matka atd.

Odchylka zdá se býti také v part. masc. a neutr. peka, teka atp.; ale tvary tyto nejsou z pův. -kę, nýbrž jsou to novotvary (třeba že původu velmi starého), jsou utvořeny v době předhistorické podle part. (nepřehlasovaných) mlča, teša atp., odtud přejata jen koncovka -a vzniklá z pův. -ę, a nepřejato spolu změkčení.

Odchylkou není české ke, kde e jest původu jiného než z psl. e neb ь; na př. v kel z kъlъ, tykev z tykъv-, v sing. instr. člověkem z -kъmь, v pl. gen. suken ze suknъ (e vloženo), v impt. sekej ze sěkaj, – v keser z dol.- něm. kesser Matz. Ciz. sl. 201 aj.

Některá slova s -ke- jsou temná. Na př. škeřiti vedle štířiti, *ščieřiti = rozvírati ústa, ceniti zuby na koho; Mikl. I3514 a Et. Wtb. 299 odvozuje to od koř. sker- a uvodí slc. skeriť a iter. vyskierat; odchylné škeř- mohlo by se vykládati vlivem subst. škara, pochodícího z téhož koř. sker- a známého v sln. škara Ritze.

Skupené sk, šk, (pro ck není příkladu), čk změněno v případech sem patřících v šč, šč, čč. Na př. tisknúti-tiščen; vosk-voščěný (-sk-ēno-); polský-polščina; dska (dъska)- deščka (dъskьka); hruška- hruščička; kočka- adj. stč. koččí, budeš-li se mýti koczczym ſtrzyebrem in nitro Pror. Jer. 2, 22. Z šč, čč je pak šť, čť, o čemž v. § 444, b.

k mění se v c.

367. Také tato změna je z doby praslovanské a vyskytuje se ve dvou případech.

I. k změněno v c, když následovalo (psl.) ê, jakkoli vzniklé; za žádané koncové -ê, vzniklé z indoevr. -oi̭, je psl. -i, a take před ním změněno k v c. Na př. cěna z kêna; sg. lok. člověcě z -kê; sg. dat. lok. rucě z rąkê; pl. lok. člověciech z -kêchъ; impt. pl. rcěte z rьkête; pl. [448]číslo strany tiskunom. ptáci z -ki (-i místo -ê, z -oi̭); impt. sg. rci z rьki (též) atd. Více viz o tom v § 247 č. 2.

V češtině vyvinuly se během času některé odchylky; zejména v ob. pl. nom. masc. velký (vlastně velkí) atp. místo velicí atd., – a v slc. dat. lok. sg. ruke atp. Hatt. slc. 52 místo ruce atd., – oboje analogií podle tvarů příbuzných, kde -k- je právem. – Jiná odchylka je impt. peč; tluč atp., kde je č místo c podle praes. peče- atd.

Dále jsou některé zvláštnosti, když před k je sykavka, tedy ve skupeném sk, ssk, zsk, šsk, žsk, čsk.

sk je dílem původní t. j. z psl. sk, dílem podružné t. j. vzniklé vynecháním samohlásky z psl. -sьk- nebo -sъk-. Původní sk mění se náležitě v šč (a toto dále v šť). Na př. vojska sg. dat. lok. vojščě, když by bylo woyſchzie vstáti AlxB. 8, 5, w tey woyſſtie Ol. Súdc. 21, 8; – dska sg. dat. lok. a du. nom. akk. dščě, na jednéj dſczie Hrad. 93ᵇ, dvě dſcie Koř. Ex. 24, 12, na dſtye Pass. 24 atd.; – Pražsko sg. lok. Pražščě, w prazſczie Rožmb. 17, w tirſczie ŽKlem. 82, 7, na turſtye DalC. 19; – -ský atd., sg. dat. lok. a du. nom. akk. fem. -ščiej atd., dvě nebeſſczye perle Modl. 147ᵇ pl. nom. masc. -ščí, synové yzrahelſſczyy Pror. 19ᵃ, duchové andielſſczı Krist. 32ᵇ (v Krist. je cz před samohláskou = č), zidowſſczy duchovní t. 65ᵇ, dial. nebeščí, Malenovščí Btch. 437 (dbeč.), vojenščí páni Suš. 572, Slavkovščí myslivci t. 81 atd., nč. nebeští, kněžští atd. – V podružném -sk- mění se jen k způsobem náležitým, a nemění se spolu s, na př. piesk-, piesek z pêsъkъ sg. lok. piescě, v onom pyeſcze AlxV 2185, véska. z vьsьka sg. dat. lok. véscě, v jedné weſcye OtcB. 334. – Časem proniká odchylkou stejný způsob také při původním sk: podle ruka-ruce je nč. deska-desce, Polska- v Polsce atd., a podle veliký-velicí je dial. nebescí, zemscí, uherscí, rakúscí atp. BartD. 41 (hrozenk.); ze -scí je v nářečí slc. místy -stí: slovenstí Hatt. Ml. 153.

Jako sk, tak mění se také ssk (ze -sьsk-), zsk (ze -zьsk ), šsk (ze -šьsk-), žsk (ze -žьsk-) a čsk (z -čьsk-), jen že tu přistupuje většinou ještě míšení sykavek. Na př. ruský m. rusьsk- pl. nom. ruští; milobuzský-milobuzští; český m. češьsk- -čeští, vlaský a vlašský-vlaští; božský-božští, kněžský-kněžští, stč. -žščí, rtové knyezſſczij Ol. Mal. 2, 7; řěčský-řěčščí, rzeczſſczij mistři Krist. 64ᵃ, řěčští, Rzieczſſtij jsú kramáři tvoji Ol. Ezech. 17, 13, nč. řečti; – -čsk- mísí se v -ck-, za stč. hřěčský, němečský atp. je nč. řecký, německý atd., v nářečích, kde podle veliký-velicí je nebeský-nebescí, je týmže způsobem -cký – -ccí : tureccí, němeccí BartD. 41 (hrozenk.), a místy v nář. slc. –cti m. -cci: nemectí Hatt. Ml. 153.

Při skupeném šk, žk, ck (vlastním, nikoli z čsk vzniklém), čk – z šьk, žьk atd. – zvláštnosti není, k mění se jako v ruka-rucě atd. Na př. hruška sg. dat. lok. hrušcě, w bruſſczie LMar. 40 (-ščě bylo by tu psáno -ſſchzie); a rovněž tak tovařišcě, k towarzyſſczye Pass. 473, lišcě, w liſſcye [449]číslo strany tiskuOtcB. 321, nč. -šce; – rohožcě, na rohozcye t. 24, 3, nč. -žce; – pecka-pecce Us.; – komořičcě, w komorziczcye OtcB. 204, babičce, kočce Us. –

2. k změněno v c ve věnec stsl. vênьcь z pův. voi̭niko-, – v ovcě stsl. ovьca z ovikā, – v makati stč. mácěti atp.; o tom v. § 247 č. 4.

kt změněno v c.

368. Za psl. kt jsou v jazycích slovanských střídnice stejné, jako za tj, v. § 247 č. 5.

V češtině jest tedy kt změněno v c, a to v případech následujících: v infinitivech sloves tř. I. 4, na př. péci, vedle stsl. pešti, rus. pečь, sln. peči, srbchorv. peći, pol. piec, hluž. pjec, dluž. pjac, z *pekti, – řéci z rekti atd.; –

v supinech týchže sloves, na př. stč. pec, vedle stsl. peštь, z *pektъ, na př. vyjda ſecz sěna CisMus.; –

v subst. s příp. -tь: pec stsl. peštь atd., z *pektь, – noc stsl. noštь, lat. nocti-, lit. naktis, z *noktь, – věc stsl. veštь, got. vaihts, sthněm. wiht, z *vêktь; –

krom toho v slově locika, sln. ločika, srb. loćika, lit. laktukai (plur.), lat. lactuca, z *lokt-

Srov. také změnu gt v c v § 377.

Jiné změny souhlásky k.

369. 1. k-k splývá v k. Na př. měkký zní u výslovnosti obecné většinou jako měký; v textech starých se tak někdy píše, ačkoli jen velmi zřídka, na př. sladkých věcí neb myekych Alb. 97ᵃ a 97ᵇ. Poměrně nejčastěji bývá psáno k- místo k-k-, když předložka k- se připojuje k slovu, které se začíná souhláskou k-; na př. ktereys koli přídu škodě AlxBM. 4, 11, knyezy náhle přiběžechu Hrad. 27ᵃ, vedú jej kayphaſſowy Vít. 50ᵃ, každému je přívětiva Beck. 1, 32, kterému (úřadu) jsme povoláni KolA. 1511 aj., místo k-kteréj, k-knězi, k-Kajfášovi atd. Příklady takové bývají pokládány za dativy bez předložky, neprávem. Naopak – analogií zvratnou – bývá psáno k-k- místo k-; na př. k k temuż knězi KolA. 1514, k k nij (smlúvě) KolB. 1524. –

2. Za stč. kto, kte je později gdo (psáno vėtšinou kdo). Na př. kto Túl. 24ᵇ, ChelčP. 2ᵃ. kte (pl. nom.) NRada 1959, nikte nemo Hrad. 56ᵃ atd.; gdo Alb. 21, niekdo Kruml. 135ᵃ, nykde nemo Rožmb. 298, ŽWittb. 138, 16 atd.; ve stol. XIV vyskytuje se gd- (kd-) zřídka, v XV je převahou ještě kt, v ChelčP. je v I. části pravidlem kto, v II. stejnou měrou kto i kdo (ktož 146ᵇ, kdož 146ᵃ atd.), v Háj. je kto 2ᵃkdo 19ᵃ atd., a nč. gdo [450]číslo strany tiskupsané kdo je od 2. pol. stol. XVI pravidlem. Podnět ke změně této zavdala slova příbuzná kdy, kde atp.

Když bylo vedle sebe stejnoplatné kto a gdo, kde, vzniklo snadnou analogii také gder- ve kderý, kderak místo který atd. Doklady: kderyz Otc. 365ᵃ, kdera t. 105ᵇ, niekdere t. 108ᵃ, kderzy s ním budú List. z r 1455 Perw. 50, kderyzkoli GestaKl. 47, slepice kderá kokrhá Třeb. orig. fam. Lobkovic (poč. XVI stol.), žena kderá se na muže potrhá t., někderé Puch. 354ᵇ, kderak se chovati máte Třeb. orig. fam. Švamberk 22 z r. 1560; kdere mieſto Lún. list. z r. 1562, kderey jej stvořil Čern. Cest. (v Slav. Bibl. II, 248), kdeří škodu dělali t.

3. Místo krejcar říká se v některých nářečích grejcar, k změněno v g. Změna tato má trvám začátek z doby, kdy se počítalo na groše a krejcary; tu vyslovovaly se velmi často groše a krejcary vedle sebe, a začátek slova krejcar změněn v grejcar, podle slova sdruženého groš. Jinde mohlo se změniti stejnou příčinou, ale naopak groš podle krejcar ve kroš Šemb. 31 (krkon.); to ovšem neplatí o stč. kroš.

4. Krom toho bývá k změněno v g dialekticky v slovích některých domácích i přejatých. Na př. vyga BartD. 65 (val.) místo vikev a podle něm. Wicke, – ḿagať t. m. mak- (mačkati), gaňa m. káně t. 30 (pomor.), gula m. kule t., guzý m. kusý t. 212 (laš.), lygať č. polýkati t. 229 (laš.), logať č. lokati t. 228 (val.), mlaga č. mlaka (bahnisko) t. 231, gigłať m. viklati Btch. 435 (dbeč.), gróžka č. kroužek t., muziga BartD. 65 (val.), gronyga Btch. 435, gľė t. stč. klí, gľvať t. č. klovati, gáł (kal) BartD. 65 (val.), galuža t., gajdy Btch. 435, guráž t., legraca t., legruta t., regruta Us.; ob. degret, legrace (recreatio), leguř v. rekurs, pangrot, Pangrác, žengle, puget, fagule, vagace. ligér a j.; bagoun Us. ze střlat. baconus porcus saginatus Matz. Ciz. sl. 101. ingoust z lat. incaustum t. 181, atd.

5. Někdy bývá k změněno v ch. Vedle č. krásta scabies, stsl. krasta pol. krosta rus. korosta atd. je též chrásta, chrastavý, chraſta ApatFr. 109ᵇ, chraſtawecz LékA. 81ᵃ, chraſtawy Lact. 77ᵃ atd.; – vedle křástel je také chřástel, chrzaſtel Nom. 65ᵃ, srov. stsl. krastêlь (fem.) a pol. chrościel, podle Mikl. Etym. Wtb. z korst-, trvám že onomatopojicky utvořeno a proto k- i ch- oprávněno; – ze stč. katrčě je nč. chatrč; – místo opláknouti, oplákati pol. płokać mrus. połokaty říká se obecně opláchnout; – místo žvýkati, hazuka je zlin. žvýchat, hazucha BartD. 16; – místo vařeka demin. vařečka je dial. vařecha dem. vařeška Btch. 437 (dbeč.); – vedle lalok říká se i laloch, – místo Polák říká se dial. Polach Šemb. 40 (han. a vých.-mor.), Btch. 437 (dbeč.), – a za sklopiti je schłopiť t. 437. – Jiné příklady mají kt změněno v cht; jsou to dílem slova domácí: chto m. kto, chtorý m. který Pastrn. 146 (slc., místy) a Šemb. 69 (dol.-trenč.); ch-tebe, ch-temu m. k-tobě, k-tomu BartD. 41 (hroz.); klechtať, Btch. 437 (dbeč.) m. kloktati, a klochtat, klochtadlo Us. m. klokt-; jechtat chod. 50 m. [451]číslo strany tiskujektati; – dílem cizí: Benedicht Alb. 62ᵃ a j., ochtáb Háj. 445ᵃ m. oktáv; kruchta ze střlat. gructa; lochtuše z něm. Lackentuch, prachtykant Šemb. 31 (podkrk.), dochtor, prachtykant, rechtor Kotsm. 18 (doudl.), BartD. 16 (zlin.), kontracht, prachtyka, inšpechtor, Vichtor, Vichtorin Btch. 437 (dbeč.).

Cizí k.

370. V slovích přejatých cizí k dílem zůstává, na pr. v slovích rek ze střhněm. recke sthněm. reckjo Mikl. Fremdw. 121, – kaldoun ze střhněm. kaldûne vnitřnosti, a to ze střlat. caldümen = teplé (calidus) vnitřnosti zvířete čerstvě bitého Kluge 157, – kapoun ze střhněm. kappûn, a to z ital. cappone t. 160, – karas ze sthněm. karaz, a to ze střlat. caracinus t. 161, – karabáč z tur. kerbač t. 161, – klí z stněm. klei Uhlenb., – kmín z lat. cuminum ř. xύμινον Mikl. Fremdw. 98, – koliba (slc.) tugurium z ř. xaλύβη t. 99, – kotel stsl. kotьlъ z got. katils Uhlenb., – kule a koule ze středoněm. cûl Mikl. Fremdw. 103, – kusiti (okusiti atp.) stsl. -kusiti got. kausjan Uhlenb., – sok v. got. sakan t. atd., – dílem je změněno v hlásky jiné, zejména :

v ch, na př. ve slovích valcha z něm. Walke, chvost střdolnoněm. quast Knorren, dan. kost Laubbüschel Uhlenb., – chrtal, chřtal, -álek z lat. cartilago křupka, – chalupa z ř. xaλύβη Mikl. Fremdw. 99, – arch z lat. arcus, – laš. tabach BartD. 110 m. tabák; – o změně cizího kt v cht viz na konci § předcházejícího; –

v g (h), na př. ingoust, bagoun, regruta n. legruta, legrace, vagace, gronyga atp., v. § 369, 5 a § 379, – a dále v hnětu, hnus n. kňus (cizí kn- změněno v gň-, v. § 298).

V ocel stč. ocěl stsl. ocêlь, sthněm. ecchil a lat. acuale, aciarium Mikl. Fremdw. 114, je celá slabika -cê- podle hláskosloví slovanského přeměněna.

k se přisouvá.

371. 1. k je přisuto v několika slovích k souhlásce t, ť, skupené s jinými. Zejména ve stkvieti sě, stkvost, stkvúcí atp. místo stvieti sě atd.; – ve -šťknúti (ze staršího -ščnúti), ušťknúti atp. m. ušťnúti atd.; – v -městknati, směstknati, zaměstknati m. městn-; – ve -ctknúti, octknúti sě, m. octnúti sě; – tu vzniká skupení -tk-, -ťk-, z něho pak vynechává se t, ť a je: skvieti sě, skvost, skvúci, ušknúti, zaměsknati, ocknúti se, v. § 314 č. 7. Tak vyložiti je také vrtkavý a vyvrknouti m. vyvrknouti si nohu chod 47, Šemb. 22, Us.

2. Dialekticky říká se kdosik, cosik, kdysik, tudyk, tadyk, koliksik, přecék, zasék atp. BartD. 16 (zlin.), Btch. 438 (dbeč.). Toto -k je enkli[452]číslo strany tiskutický přívěsek původu zájmenného, o němž v. Mikl. IV, 120 sl Jiná jeho podoba je -ka, -ky, -ké v adv. semka, henka, včilka, hnedka, dneska, hnedky, dnesky, semké, velké, dneské, henké atd. Btch. 438 aUs. V dial. dneskak, henkak, semkék, včilkék, henkék t. je přívěsek ten dvojnásobný.

k se odsouvá.

372. 1. Ze skupení skn: adj. těskný nč. těsný, w tieſkneem domě HrubPetr. 183ᵇ, tyeſknymy cěstami Pulk. 75ᵇ a j.; – subst. tieskn, tieskň a tiesn, tiesň, wtyeſkny AlxV. 1677, Hod. 69ᵇ, veliká tyeſken Pulk. 106ᵃ, tijeſn Štít. ř. 69ᵃ, nč. tíseň; – tisknúti a dial. zacisnúť Pastrn. 148 (slc.);– splasknúti a dial. splasnúť t.; –

2. Ze skupení skt v treskati atd., nč. trestati, na př. treſktal ŽWittb. 104, 14, treſktaníe HusPost. 1ᵃ, tresktač HusE. 1, 383, řeč treſktawa HusPost. 35ᵃ atd.; treskt- trvá až do XVI stol.; vedle toho proniká trest-, a Blahoslav chce míti tresceš m. treskceš Blah. 266; -k- bylo zde po právu, tresktati je z trъskъtati; kdyby bylo původní trestati, bylo by praes. trešču, treščeš atd.

3. Ze skupení kž a kšč, kšť. Z kž v stč. jaž, kaž m. jakž, kakž: yaz wam lybuſſye powyedyela DalC. 5, kaz gych koly mnoho bylo AlxV. 1735, i kaz gye bóh ustavil t. 2378, aby toho nykaz neopúšťal Pulk. 26ᵇ, věc dokonati sě nykaz nemohla t. 59ᵃ, nykaz t. 183ᵃ, kazzkolywyek najmlazší bieše Ol. Tob. 1, 4, otpustíš lidu svému kazzkoli hřiešnému t. 2. Par. 6, 39, akazkoli mnozí sú čtenie popisovali Koř. 1ᵃ. – Z kšč, kšť ve ščicě šticě m. kščicě, kšticě (a toto m. kčicě, v. § 438), ssczycze Diefenb., ſſtijce Háj. herb. 354ᵇ, slc. štica.

4. Místo kdo, kde, kdy atp. říká se dialekticky do, de, dy, nedo, nido atd. BartD. 30 aj., voľa-de Pastrn. 49 (slc.); dež Pass. 528. Tu jest odsuto k-, jen když to srovnáváme se spisovným kd-, vlastně je však odsuto g- nebo h-, poněvadž kd- u výslovnosti obecné změněno v gd- a hd-.

5. Ze substantiv cizích, která se končí -k (-g), jsou adjektiva -ský dílem náležitá -čský, na př. Žamberk-žamberecký (z -čský), dílem je v nich k vynecháno: žamberský, rožmberský, kumburský atp.

6. V Háj. herb. psáno: (lék) proti řečy 7ᵃ m. křeči, a v EvOl. 335ᵃ: (abatyše) klenuczy m. kleknúci; omylem.

g.

373. Hláska g píše se literou g, na př. Dlugomil KosmA. III, 51; – od XVI stol. je pro g obyčejem litera g „s vrškem“, t. j. se znaménkem diakritickým, které mívá podobu tečky, nebo apostrofu, nebo háčku, tedy ġ, ģ (u Optata), ğ (u Blahoslava a Nudožerského); – litery diakritizované [453]číslo strany tiskubylo potřebí, poněvadž litera prostá g v té době znamenala j; když pak pro hlásku j zvolena při poslední opravě pravopisné (1842) litera j, uvolnila se tím litera g a obrána jest opět pro hlásku g; na př. synagoga psáno stč. -goga, potom ğoğa atp., a nč. opět -goga.

gj mění se v ž(ž).

374. Změna tato je z doby psl., v. § 247 č. 3; tu jsou vyčteny i případy, kde se vyskytuje. Tu mění se vlastně gj v ž = dž, ale toto mění se záhy v ž, oslabením a konečně zaniknutím prvního členu d-, který v assibilatě této původně byl, sr. § 433. Na př. stč. stráž (masc.) custos stsl. stražь, ze sorgjь, – stráže (fem.) custodia, stč. strážě, stráža, stsl. straža, ze sorgja, – lože z logje, – lžu, lžeš atd. z lъgją, 1ъgješъ atd., – part. lžě, lžúc-, z lъgję, lъgjątj atd. – Za č. ž je v nářečích slovenských podružné dž v těch případech, kde slovo základní má g, na př. flágať sg. 1. fládžu BartD. 65 (val.).

Odchylky jako drahší BartD. 16 (zlin.), 108 (laš.) m. dražší atp. vznikly analogií podle drahý atd.

zg-j- mění se v žž a toto dále v žď. Na př. Drážďany z dręzg-jan-, – omieíždějúcí z miezg-, jědovatcě omiezdiegiucieho venefici incantantis ŽKlem. 57, 6. V nářečích slovenských je v případech nahoře vytknutých opět žďž; na př. drúzgať (drtiti) praes. drúžďžu BartD. 65 (val.), združďžu ťa na škařupiny t. 208, z -zgj-; – brýzgať (tlachati) praes. brýžďžu t. 201.

g změněno v ž (ž) v psl. ge, gi atd.

375. Z doby praslovanské pochází také změna g v ž – vlastně v ž = dž a odtud dále v ž –, když následovalo (psl.) e, ę, ē, i, ь. Na př. žena z gena; sg. vok. bože z boge; praes. móže- z moge-; inf. žieti (žnu) z gęti, lit. ginti; žár z gēr-, koř. ger- (stupň. v gorêti, hořeti); držeti stč. držěti, držati z dьrgēti; impf. možiech z mogēachъ; živ z giv-, lit. gyvas; blažiti z bolgiti; lež psl. lъžь z lъgь; božský z bogьsk-; družec z drugьcь atd. Změna v ďž je v nářečích slovenských (podružné) tam, kde slovo základní má g, na př. striga-stridža, stridžiť Hatt. slc. 51, vyga (m. vikev)- vyďžisko BartD. 65 (val.). Více viz o tom v § 247 č. 1.

V češtině jsou odtud některé odchylky, když bývá h (střídnice za starší g) místo náležitého ž.

Z gelza vzniklo pravidelné želza a z toho dále stsl. žlêza a č. žléza, žláza. Vedle toho je však také hlíza, kdež změna žádaná g-ž není. Myslím, že odchylku jest takto vyložiti: vedle gelz- bylo stupňované golz-; z onoho bylo č. žléz-, z tohoto gláz-, hláz-; odchylné hlíza vzniklo analogií podle hláza (o jiné změně, která tu jest ve žléza-žláza, v. § 157).

[454]číslo strany tiskuJiná odchylka je v č. hřibě stč. hřiebě, griebě, hřebec atd., stsl. žrêbę atd., z koř. gerb-, – a dále ve hřebí, stř hřébí, stsl. žrêbьj, tedy též z gerb-; – výklad toho viz v § 441. –

Odchylky jsou dále slc. strigin Hatt. slc. 52 m. strižin, druh druhczi tak přeje NRada 212 m. družci, kníže Břehſké VelKal. 133 aj. m. Břežské atp.; vznikly vesměs analogií podle striga, druh, Břeh atd. –

Odchylka je též v impt. přisěž, pomož, střěž atp., na př. przifiezz Ol. I. Reg. 30, 15, pomůž mně bože Suš. 14, stṙeż se Baw. 43 atd., tu je -ž místo -z podle praes. sahu-sěžeš atd.

Odchylka zdá se býti v part. moha, střěha atp.; ale tvary tyto nejsou z původního -gę, nýbrž jsou to novotvary (třeba že původu velmi starého) utvořené podle part. (nepřehlasovaných) běža, teša atd., z nichž přijata koncovka -a, vzniklá z pův. -ę atd., a nepřijato spolu změkčení.

Odchylkou také není české ge (he), kde e jest původu jiného než z psl. e neb ь. Na př. v hebký z gъbьkъ, hemzati z gъmъzati, nehet z nogъtь, instr. bohem z bogъmь, bahno pl. gen. bahen (e vloženo), impt. běhej z běhaj atd.; – hekati není z pův. ge-, nýbrž jest utvořeno onomatopojicky; – heslo, pol. gosło a hasło, rus. gaslo, má -e- vzniklé nějakým oslabením, – hezký vykládá Mikl. Et. Wtb. 61 z godjьskъ, tedy -e- z -o-; Jg. má doklady jen nč.; dokladů starých se nedostává, znám jenom příjm. Přibec Hezký PoprR. 22; – hedvábí atd. je z germ., sthněm. gotawebbi Gewebe zu gottesdienstlichen Zwecken Mikl. Etym. Wtb. 69; – z němč. je také nádhera, nádherný sthněm. über-hêre (subst. fem.) = Übermut, adj. über-hêr = überaus vornehm, hêr = herrlich, stolz; odtud snad i dial. herský, sr. § 275; – herka ze střhněm. gurre equa vilis Matz. Ciz. sl. 166.

Skupené zg změněno v případech sem patřících v žď vlastně v žž = žďž, z čehož pak dále jest žď, srov. § 451. Na př. wzbrziezdenye (sic) ŽWittb. 56, 9 m. v zabřěžďenie z brêzg-, – zabřěžděnie, zabrziezdienie ŽGloss. 138, 9 z brêzg-ê-nьje; – roždie z rozgьje, róžďka z rozgьka; – droždie z drozg- střlat. drascus Mikl. Etym. Wtb. 51; – ježdík pol. jaždž z jazg-, lit. ežgys, Mikl. 1. c. 101; – miežditi, mížditi, čert móž lidi miežditi HusE. 1, 72, čarodějníci myzdiechu oči při hledajíciem deludebant oculos Comest 57ᵃ, čáry byl omížďen HusE. 3, 207, z miezg-, – vedle dial. vrzgat je také vrždět zlin. 32, sníh vrždí pod nohama. V nové češtině je zk, sk za býv. zg, a změna v žď drží se jen v dokladech dialektických: slc. zabrieždiť sa svítati, zabreždjévá svítá BartD. 201 (uh.-slov. na Moravě).

g mění se v z (ȥ).

376. Také tato změna je z doby praslovanské. Jí mění se g vlastně v ȥ = dz; toto změnilo se záhy v z, oslabením a konečné i za[455]číslo strany tiskuniknutím prvního členu d-, který v assibilatě této původně byl, srov. § 396 č. 5. Vyskytuje se pak změna g-ȥ (z) ve dvou případech:

1.g změněno v z, když následovalo (psl.) ê, jakkoli vzniklé; za žádané koncové -ê, vzniklé z indoevr. -oi̭, je psl. -i, a také před ním změněno g v z. Na př. stč. zielo valde, stsl. zêlъ vehemens, z gêlo-; sg. lok. bozě z bogê; sg. dat. lok. nozě z nogê; pl. lok. boziech z bogêchъ; pl. nom. bozi z bogi ( -i m. -ê, z oi̭), impt. sg. pomozi z -gi (též) atd. změna v dz =ȥ je podružně v nářečích slovenských v těch případech, kde slovo základní má g (místo h), na př. striga dat. lok. stridze Hatt. slc. 52 a 72, vyga (vikev)-vydze BartD 65 (val.), muziga-muzidze t. Více viz o tom v § 247 č. 2.

V češtině vyvinuly se během času některé odtud odchylky; zejména v ob. pl. nom. masc. dlouhý (vlastně dlouhí) atp. místo dlouzí atd., – a v slc. dat. lok sg. strige, nohe atp. Hatt. slc. 52 m. -ze, oboje analogií podle tvarů příbuzných, kde -g-, -h- je právem.

Skupené zg mělo by se v případech sem patřících měniti v zȥ; ale za to je žď, to jest: žádané zȥ změnilo se v žž a toto dále v žď, srov. § 431 Na př. zábřězg- na zábřěžďě, na zabrzezdye diluculo Ol. Num. 9, 21 (k tomu přidělán potom novotvarý sg. nom. zábřěžda, zabrziezda antelucanum Diefenb., zabrzezda id. Veleš.); – miezga sg. dat. lok. mieždě, w míeżdie HusPost. 135ᵇ; – rózga sg. dat. lok. róždě, w olywowey roſdye PassKlem. 54ᵇ

2. g změněno v z v kněz stsl. kъnęȥь, kъnęzь z kuningo-, – ve stč. stzě (stezka) stsl. stьȥa, stьza ze stigā-, – v tázati stsl. tęzati vedle táhati stsl. tęgati atp.; o tom v. § 247 č. 4.

gt změněno v c.

377. Za psl. gt jsou v slovanštině historické střídnice stejné, jako za tj, v. § 247, 5.

V češtině je tedy gt změněno v c, a to v případech následujících: v infinitivech sloves tř. I. 4, na př. moci, vedle stsl. mošti atd., z *mogti, spodobeného v mokti; – léci z *legti atd., –

v supinech týchže sloves, na př. lec, vedle leštь, z *legtъ; –

v subst. s příponou –tь : moc stsl. moštь, z *mogtь, –

kromě toho ještě v slovích: dci, dcera, stsl. dъšti, lit. duktė, got. daúhtar, ř. ϑυγάτηρ skr. duhitar, z *dъgter, *dugtē, z dhugh- = dojiti.

Srovnej také změnu kt v c v. § 368; gt změnilo se spodobou v kt, proto je z pův. gt střídnice táž, jako z pův. kt.

[456]číslo strany tiskug se změnilo v h.

378. 1. Psl. g dochovalo se také do stč., za psl. gora, noga, bogъ atp. jest i stč. gora, noga, bóg atd. Na půdě české změnilo se toto g v h. V bohemikách v kronice Kosmově je vždycky g, na př. Dlygomil Kosm1. III, 51, Dlugomil KosmA, t., Dragomir Kosm1. I, 15, KosmA, t.; Spitignev Kosm1. I, 15 a j.; – v Greg. je vždy g – taktéž v bohemikách v list. Litoměř.: bogu, glava, grrdoſt; – v Reg. čte se koselug v list. kladené do r. 1088, na kaci gore, granicie 1214, za goru 1228, de gor 1228, na gradisci 1228, camena gora 1241, ielenye gora 1241; a vedle toho: Bukowa hora 1241, Lypova hora 1241; – v ABoh. je g i h: grivny, ze kenihamy; – k dokladům nejmladším s g patří duos ogarzie DeskDE. z r. 1322 vedle oharz t. 1323; – v HomOp., MVerb a jinde od sklonku XIII je vždy h; – v textech pozdějších vyskytuje se tu i tam g v některém jménu vlastním, na př. Dragomyrz Pass. 513, Spitygnew DalJ. 25 z rkp. V. atp., ale to je napodobením starších předloh a pramenů latinských. – V dokladech tuto uvedených vystupuje nové h na místě starého g v polovici stol. XIII; ve výslovnosti skutečné vyskytovalo se h za g zajisté o něco dříve.

2. g se změnilo v h také v slovích přejatých; v. § 381.

3. Také g- vzniklé spodobou z k- mění se časem v h. Za kbel spodobené ve gbel je dbeč. hbeł Btch. 436, – za kdo, kde, kdy atp. spodobené ve gd- je dial. hdo, hde, hdy, něhdo, nihdo atd. chod. 44 (v chod. nikdy gd-), Kotsm. 18 a 19, Šemb. 48 (mor.) a 60 (hornotrenč.) atd.

zg měnilo se pravidelně v zh; tedy zábřězh z brêzg-, zabrzezhuge ſe lucescit MamD. 314ᵇ, – mezh z mьzgъ, kóň a mezh ŽKlem. 31, 9 a j., mzhow patset AlxV. 1277, – miezha ze stsl. a psl. mêzga, myezha sucus Anon. 6ᵇ, – rózha z rozga stsl. razga, – vozhri z vozgr-, stsl. vozgrja mucus, wozhri MVerb. a j.; – ale záhy proniká a dostává převahu změna v zk, sk: zábřězk, zabrziezk ŽGloss. 107, 3 a j., ŽPod. 77, 34, zabrzezek Exod. 14, 27 atd., nč. bříská se, rozbřesklo se atd., – mezk, kóň a mezk ŽWittb. 31, 9, meſek Boh. m. 22ᵃ, nč. mezek, – miezka, mieska, myezka Synon., myeſka Nom. 69ᵃ nč. míska n. míza, – mozk ze stsl. a psl. mozgъ, mozk Pror. Isa. 25, 6, Lact. 103ᵇ atd., – rózka, (Seth) sadil ruozku Adam. 205ᵇ, těch ruozk Gesta Kl. 29 a j., – vozkry wozkri plegma Boh. 27ᵃ. –

Změně v h uniklo g jenom dialekticky a jen porůznu v slovích jednotlivých. Sem patří mor. gřích, gřešit Šemb. 43 (horsk., v Hostími); zgebnúť BartD. 298; druga kolík t. 208 stsl. drągъ trabs; mizga Btch. 436 (dbeč.); mozg BartD. 62 (val.) a 86 (stjick.), muzg (mozek) Šemb. 60 (opav.); gloh (hloh) t.; slc. gríb, gyzdavý (ohyzdný), miazga, rozga i razga, mozgy Hatt. Zvukosl. 98 a 99, Pastrn. 143.

[457]číslo strany tiskuNové dialektické g.

379. Původní g změnou v h atd. zaniklo. Naproti tomu rozšířilo se v nářečích východních g nové, vzniklé dílem změnou z k na př. (guzý m. kusý BartD. 212 (laš.), v. § 369, – dílem změnami jinými, na př. žgárať BartD. 203 ze ščárati, šťárati, – dílem tvořením onomatopojickým, na př. grgať = krkati, grgá se mi = říhá se BartD. 211, glgotať = klokotati t., gagať = kejhati t. 210 a Pastrn. 143, – dílem přejímáním a napodobením slov cizích, na př. gotoviť, zgorela, tego, peknego atd. Pastrn. 144 (sev. gerner. slc.) vlivem polským, baga močka v dýmce BartD. 198 (val.), spodní vrstva tabáku v dýmce Btch. 435, z maď. bagó atd. – Podávám malou sbírku slov takových: baga BartD. 198, Btch. 435; bagošiť mámiti BartD. 198; blazg, blazgo, blazgačka deštivé počasí t. 200; brozg n. brozd zárodek pupence na stromích t. 201; brýzgať tlachati praes. brýžďžu t.; cingať cinkati, cingot Btch. 435; čagan hůl s ohnutým opěradlem t. a BartD. 203, slc. čakan, maď. csákány; čaragať kejhati BartD. 204; drobʼazg drobotina t. 208; džgať cpáti t. 209, Btch. 435; džignóť bodnouti Btch. 435; fagan t.; gabať omakávati BartD. 210, čistiti Loos (slc.); gafor kafr Loos (slc.); gágať kejhati t. 210 a Pastrn. 143; gagor hrdlo Pastrn. 143; gagotať t.; gajdy dudy BartD. 210, Btch. 434, Pastrn. 143; galbavý plump Loos (slc.); gamba huba Btch. 435, Pastrn. 143; gamašle Btch. 430; garazda překážka t., Unfug Loos (slc.); gatě t.; gavał kus BartD. 211, Btch. 435 z pol. kawał; gazda Pastrn. 143; gébiť sa brečeti BartD. 211; gebnúť Loos (slc.), zgebnúť zhebnouti BartD. 298; gec Btch. 435, gecňúť udeřiti Loos (slc.); gigłať viklati Btch. 435, gigłotať t.; gľé t. stč. klí, glejiť t. klížiti; glg Schluck Loos (slc.), glgať hltati BartD. 211; glgotať klokotati t. 211; gľocek klacek Btch. 435 z něm. Klotz; gľvať klovati t.; gľubať klubati t.; gořałka t.; grabať sa po dveřoch šmatrati BartD. 211; gramľa nemotorná ruka Btch. 435; granec t. z něm. Kranz (na kamnech); grgá se mi (krká) BartD. 211; gronyga Btch. 435; gróžka kroužek t.; grumľe drnkačka t.; grzno krzno Pastrn. 143; gula kule t.; gunár houser t.; guráž Btch. 435; gygl- v. gigl-; hojgať houpati BartD. 215; kumigať přežvykovati t. 225; mlazgavý chléb lepavý t. 321, -mrzg-, zamrzglé ovoce zakrsalé t. 294; ožgar nezdara t. 244 (laš.); šmignuť švihnouti t. 275; žgŕňať skrbiti t. 303; žgárať ze ščár-, šťrati t. 203 atd.

Jiné změny souhlásky g.

380. 1. g se mění v k. O změně zg v zk v. § 378. Kromě toho bývá g změněno v k v slovích přejatých: cikán Us. a Šemb. 40 (záp.-mor.), cigan t. (vých.-mor.), Btch. 135 (dbeč.) a j., czigan Lact. 57ᵃ; – trakař [458]číslo strany tiskuz něm. tragen Matz. Cs. 350; – Krekor, kranatýr, kroš, krunt, telekraf atd. chod. 49 m. Gregor atd.; – o kroš a krejcar viz také § 369; – kfér Btch. 436 (dbeč.) z něm. Gewehr; – kalup, kalupovati, kór t. a Us.; – folkovati, purkmistr, perkmistr, krumfešt atd. z něm. folgen atd.; – kamzík ze střhněm. gamz; – Kadrhel, Kedruta, pakatel, kamaše a j.

2. g změněno v d v mor. pudmistr z pu(r)gmistr, dále v dronyga z dial. gronyga BartD. 87 (stjick.), dbeł v. gbeł t. 109 (laš.) aj. Změnou g-d, nebo naopak d-g, bývá vykládáno také slc. driečny urostlý, mor. dryčný Šemb. 45 (dol.) a pol. grzeczny způsobný; ale slova ta nejsou původu příbuzného; pol. grzeczny je utvořeno z výrazu k-rzeczy, kъ-rêči Mikl. Etym. Wtb. 274, a slc. driečný je ze subst. driek, dřík truncus, driečný = stämmig (srov. Zubatý v Bezzenb. Beitr. 17, 324).

Cizí g.

381. V slovích přejatých je v češtiné za cizí g dílem opět g (h), na př. ve slovích slc. striga z lat. striga. – hus, husa stsl. gąsь z germ. gans-, jak svědčí lit. žąsis Kluge 102 (podle lit. mělo by býti slovanské ząsь), – húně pol. gunia ze střlat. gunna ř. γoῦvα kožich Mikl. Fremdw. 91, – hrabě stč. hrabie ze sthněm. grâveo t. 90, – hověti got. gaveihan benedicere t., – hýl n. hejl pol. gil rus. gêlь z něm. Gehl (souvislého s gelb) t. 89, – stč. hobezný příjm. Hobza z got. gabeigs dives t. 90 a Uhlenb., – hotov z got. *gataws, gataujan Uhlenb., – láhev pol. łagiew z něm. dial. lâge a toto z lat. lagena Mikl. Fremdw. 104, – Pelhřim ze střhněm. pilgrîm t. 118, – hradál z lat. graduale, v starých hradalech Comest. 241ᵇ – stč. Hřehoř nč. Řehoř z Gregorius, – Hřěk nč. Řek z Graecus, – Mahdalena z Magd-, maria mahdalena AnsOp. 4, – pohan z paganus, – varhany z organa (plur.), – řehole z regula, – Kunhuta z Kunigund, – krahuj z tur. karagu Mikl. Etym. Wtb. 130 atd.; – také šlehati, šlohati je přejato z němč., ale tu je proti nhněmneckému schlagen střhněmecké slahen; – dílem je za cizí g souhláska jiná, zejména;

k, na př. v kamzík, Marketa, purkrabí atp., ob. kvalt z něm. Gewalt, krumfešt z Grundfeste, kver z Gewehr atd., v. § 380, 1; okurka ze střlat. angurium Mikl. Fremdw. 134, potkan z ital. pantegana mus amphibius t. 118, kořalka z pol. gorzałka, –

j v lat. a j. slabikách ge-, gi(gy)-, čtených podle bývalé výslovnosti je-, ji- na př. anjel, jeneral, Jenovefa, Jenofa Btch. 441, rejistřik, Ejipt (Aegypt), orloj z horologium atp.; také -gt, -gd změnilo se v -jt, jd: fojt Vel. Jg. ze střhněm. vogt a toto z lat. vocatus, advocatus Kluge 370, – Majdburk a Majtburk, Maidburg Baw. 137, z Magdeburg, ſ maytburczany Pulk. 170ᵃ, – Majdalena z magd-.

[459]číslo strany tiskug se přisouvá a odsouvá.

382. 1. g je přisuto v stč. gúsěnica, húsěnicě, stsl. ąsênica a gąsênica eruca, pol. wąsienica a gąsienica, z ons-; – v stč. gúža, húžě, z koř. enz Mikl. Etym. Wtb. 56, tedy *g-onz-ja, sr. stsl. ąže a vąže provaz, sln. vôže a gôže, mrus. dial. užov a hužov Verchr. 609. – Dále zdá se g přisuto v dial. švrglať BartD. 110 (laš.) v. švrłati Jg.; jsou to slova původu onomatopojického, základem jim je zvuk jednak s -g-, jednak bez něho.

2. Odsuto je g v slovích: rafije z lat. graphium ř. γραφεῖον Matz Ciz. sl. 287; – Anežka stč. Agnéžka, agnezka Pulk. 98ᵇ, Agneeżka VšehK. 46ᵃ; – Aušpurk, w Auſſpurce VelKal. 56 a j., vedle Augšpurk; – o odsutí g (k) v adj. rožmberský atp. v. § 372.

ch.

383. 1. Hláska ch píše se v textech starých literou h, na př. dichah Greg., abihom HomOp., hleb t., pokazahom GlossJer., zauiſtiuih t., hrah MVerb., pilh t. (jen dvakrát v MVerb., ČČMus. 1877, 374), gih, wſieh, caiucih Kunh. (jen třikrát v Kunh., ČČMus. 1882, 113), w ſwatih modlitwah Túl. 25ᵇ, w lekcyh t., w almuſnah t. (v Túl. vždy h), – a záhy také literou ch, na př. dichah Greg., zchouano vedle zhouano t. j. schováno Ostr., v MVerb, ch z pravidla, v ŽGloss, a AlxH. vždycky a taktéž od poč. stol. XIV dále.

2. ch vzniklo na půdě slovanské ze staršího s, viz § 241; krom toho je v starých slovích přejatých střídnicí za cizí h, v. § 247. V češtině pak vzniká z hlásek ještě jiných, což na svých místech je vyloženo.

chj se mění v š.

384. Změna tato je z doby psl., v. § 247 č. 3; tu jsou vyčteny i případy, kde se vyskytuje. Na př. duše stč. dušě, duša z duchja, – pěš, pěší, z pêchjь, – praes. dýšu stsl. dyšą z dychją, part. dýše stč. dýšě, dýša z dychję atd.

Komparativy tichši, plachši BartD. 108 (laš.) jsou novotvary (m. -šejši), jejich -ch- jest analogií podle positivu, nikoli z -chj-.

ch změněno v š v psl.che, chi atd.

385. Z doby praslovanské pochází také změna ch v š, když následovalo (psl.) e, ę, ē, i, ь. Na př. šest z chestь; sg. vok. masc. duše [460]číslo strany tiskuz duche; subst. Češě pl. Češata z *Čechę; tišiti z tichiti; šed psl. šьdъ z chьdъ; myš psl. myšь z mychь; hřiešný z grêchьnъ atd. Více viz o tom v § 247 č. 1. Sem patří také liška z *lichьka; slovo to je v slovanštině západní, č. a luž. liška, pol. liszka, nelze ho tedy odvozovati z *liska změnou sk-šk; v stč. bylo též lis-: lisa, lisě atd.; odtud je lísati, lísati sě blandiri, sr. Mikl. Etym. Wtb. 170, a z toho dále lichotiti, změnou s-ch atd.; touže změnou myslím vzniklo z lis- nějaké nomen lich-, a z toho je záp.-slov. liška.

V češtině jsou odtud některé odchylky. Slc. říká se macochin Hatt. slc. 52 m. macošin, a v textech některých čte se: antiochſke Ol. 2. Mach. 4, 9, weywoda walachſký VelKal. 188, knijžete Julichſkeho t. 83, v jinochském Sajfr. 1, 13, macochſký Beck. 3, 104, patryarchſky t. 379 atd., -chský m. -šský; vše to patrně vlivem slov příbuzných, která mají ch právem: macocha, Antiochie, jinoch atd. Tak vysvětluje se také domažl. strachno Šemb. 19 m. strašno, podle strach. K Mach, Vach atp. jsou zdrobnělá Mašek, Vašek atd., a také Machek, Vachek atd.; -chek mohlo by se vykládati ze starého -chъkъ, ale spíše se podobá, že jsou to novotvary: Mach-Machek atd. beze změny souhlásky, jako strom-stromek atd.

Odchylka není, kde v českém che jest e původu jiného než z psl. e neb ь. Na př. Cheb gen. stč. Chba, z chъbъ, instr. strachem ze strachъmь, impt. nechej z nechaj atd.; – chechtati v. chochtati je onomatopojické; – chebdie marelinum, ebulus, chebule Fischmondsamen jsou slova přejatá, jako jich je mezi výrazy botanickými mnoho; – chelč- Chelčice, původu nejasného.

ch mění se v s, š v psl.chê (chi).

386. Když následovalo (psl.) ê, jakkoli vzniklé, měnilo se ch v s. Táž změna je před koncovým -i, když toto je z pův. -oi̭ a tedy za žádané ê. Viz § 247 č. 2. V češtině vyskytuje se náležité s jen v nářečích slovenských; nářečí ostatní a čeština spisovná mají za ně š. Na př. múcha sg. dat. lok. musě BartD. 41 (hrozenk.), slc. muse Hatt. 52, č. múšě, mouše; a podobně trocha-po trosě BartD, t., pančucha-pančusě t.; – Čech, lenoch, ženich, pl. nom. Česi, lenosi, ženisi BartD. t. a Hatt. t., č. Češi, lenoši, ženiši.

Časem vyvinuly se odchylky s ch m. s; na př. sg. dat. lok. slc. muche Hatt. 52 v. muse, – stč. patriarchě, k svátému patriarchye ML. 77ᵃ a j. v. patriaršě, – ob. pl. nom. masc. suchý, tichý atp. m. suší atd., – všecko analogií podle tvarů příbuzných, kde ch bylo právem.

[461]číslo strany tiskuJiné změny souhlásky ch.

387. 1. ch je změněno v k dílem obecně, dílem dialekticky, ve mnohých slovích domácích i přejatých. Na př. za cho je ko v koště z chošt- (a toto z chvošt-), choſſtiſſtě ku metenij Háj. herb. 36ᵃ a j.; doudl. kocholouš, kocholka Kotsm. 18; – za scho je sko v ob. skovati m. schovati, zloděj koflík ſkowal Beck. 1, 532, meč do pochwy ſkowawal t. 1, 387, skoval Us., BartD. 16 (zlin.), skovať Pastrn. 146 (slc.); – za chl, schl je kl, skl ve vypouklý stsl. puchlъ cavus; v doudl. klacholit Kotsm. 18, sklostivý t. 11 (ze z-chulostiv-); v slc. zeskla Pastrn. 146 m. zeschla; –za chr, chř je kr, kř v ſkrana Lvov. 9ᵃ; křapati Us.; o křáštel Btch. 438 č. chřástal v. str. 450; nč. křen za stč. chřěn, chren MVerb., chrzen ApatFr. 76ᵇ, stsl. chrênъ (přejato ze slov. do němč.); křesťan, Kristus; doudl. křestět Kotsm. 18; dbeč. škrobák m. krobák č. chrobák Btch. 438; ob. křtán, Křtán Háj. herb. 79ᵃ m. chřtán; stč. krúst, kruſt Nom. 71ᵃ, v. chrúst; – za chv, schv je kv, skv v dbeč. pokváliť Btch. 438 m. chvál-; skválně, naskvál t. a BartD. 30 (pomor.) m. schvál-; kviľa, kviľka Btch. 438, kvilka BartD 30 (pomor.) m. chvil-; – za chc je kc v stč. kci, kczy pověděti AlxV. 394, slc. kceš, kcete Pastrn. 146; – za cht je kt v stč. lektati v. lechtati (toto pak je z lehtati, mrus. łehoťity Mikl. Etym. Wtb. 163, srov. § 254); – za chd je kd v Sukdol v. Suchdol; – za tch je tk ve vetký m. vetchý BartD. 16 (zlin.), nátka m. nátcha (nádcha) t., zatknóť sě, zatkł se Btch. 428 m. zadch-.– O změně cizího ch v k v. § 388.

2. chc je změněno v sc v praes. scu, sceš atd. m. chcu atd., v nářečích některých východních; podle praes. scu je pak i part. sceł. Na př. scu, sceš, sceł BartD. 30 (pomor.), 109 (laš.); nesco Suš. 685 nesce t. 512; (já) zcu Šemb. 42 (mor. podhor.), (oni) zcou t.; sceš, sce, scel, scela Pastrn. 146 (slc., místy).

3. ch je změněno v š ve chmatati (m. hmatati)-šmatati. – K plur. svrchky je lok. svrchciech VšehJ. 312, a také svršciech t. 214 aj.; mohlo by se zdáti, že ve svršciech je celá skupina chk- změněná v šc, kdežto ve svrchciech by bylo změněno jenom k v c, ale podobnější je výklad, že vedle sg. svrchek vyvinul se také záhy nom. svršek. – Vedle pochva je také pošva, taktéž v pol. pochwa a poszwa; slovo je původu temného Mikl. Etym. Wtb. 254, domněnka, že k nom. pochva byl dat. lok. pošvě a odtud že vniklo š také do nom., nemá opory.

Cizí ch.

388. V slovích přejatých cizí ch dílem zůstává, na př. jircha ze střhněm. irch a toto z lat. hircus Mikl. Fremdw. 93, – mrcha pecus a cadaver ze sthněm. march t. 112, – stč. lejchéř ze střhněm. leicher deceptor atd.; [462]číslo strany tisku– sem náleží také sthněm. hh (= ch): kuchati z chohhon, kuchyně z chuhhina; – dílem je změněno v souhlásku jinou, na př.:

v h, v pohár mrus. pohar, maď. pohár, sthněm. behhar nov. Becher, ze střlat. bicarium Kluge 22, Mikl. Fremdw. 117; –

v k, v kalich ze sthněm. *chalih, chelich Uhlenb., – škola z lat. schola, – katekismus Herb. 632, – kronika Us., – korúhev stsl. chorągy z got. hrunga tyč Mikl. Etym. Wtb. 89, – kolera Btch. 438 (dbeč.), – stč. kór nč. kůr z chorus, – stč. melankolí, z melankolij Háj. herb. 248ᵃ, – Bakus Us. z Ba(c)chus, – ředkev ze stněm. retich retih a toto z lat. radix Mikl. 1. c. 122, – rokle z něm. Rachel Jg., rochle Lact. 31d, – šukati pol. szukać z něm. suchen; –

v f, ve fofr, fofrovati ze střhněm. focher a toto z lat. focarius Kluge 75.

ch se přisouvá a odsouvá.

389. 1. ch je přisuto v dial. vochstře, bychstře podkrk. 51 m. ostře atd., – v podrichmať m. podřímati Pastrn. 150 (slc.), – v sg. nom. bratrch, vítrch, putrch (máslo) Šemb. 13 (česk. záp.), bratrch, větrch, cukrch BartD. 65 (val.). – V prachnic, prachmálo Us., Kotsm. 14, prachděd, prachbaba Kotsm. t., prachstarý Us., Neor. 8 je prach- místo pra-, mylným spojením se subst. prach: říká se „něco na prach rozbiti“ atp., odtud vzato stupňovací prach- a kladeno místo pra-. – V pl. gen. jelenuch, rakuch, mužuch, uších, lidích Šemb. 13 (záp.-česk.), synůch, chlapůch, kostích, uších BartD.87 (stjick.), stádo husích, pět groších, u súsedůch t. 65 (val.), dnich, dětich, husich t. 117 (laš.) atp. je -ch přidáno podle pl. gen. těch, dobrých atp.

2. ch je odsuto v ob. nežť, nešť z nech-ž-ť, nechżt HusPost. 105ᵃ;

– dále v stjick. šleta m. šlechta BartD. 88; – v dial. nasvál m. naschvál.

– Ve chřbet spodob. hřbet ob. řbet je odsuto vlastně h.

h.

390. 1. Hláska h píše se literou h; někdy hh: hhrozw Kremsm. 92ᵇ.

2. V slovích domácích – a namnoze i v přejatých – je h střídnicí za starší g, nč. hora, noha, bůh je ze starého gora, noga, bóg, v. § 378. g je hláska doby staré a h jest její pokračování v době nové; hláskoslovné změny, které se při hrdelnicích vykonaly v době staré, předhistorické, dály se při g, nikoli při h, na př. sg. dat. stč. nozě, vok. bože, adj. boží atd. vznikly z nogê, boge, bogьjь atd., nikoli z nohě, bohe, bohí atd.

3. V době české historické změněno h v ch v chmatati v. hmatati,

– chramostejl v. hranostaj pol. gronostaj, – chřtán v. hrtan stsl. grъtanь,

– pachrb v. pahrb, Lit. (výklad slov (G-), na pachrbu PassKlem. 200ᵇ a j.

– Dialekticky mění se hk (chk) ve vk (fk) v slovích: lehký, levký Šemb. [463]číslo strany tisku17 (domažl.), BartD. 15 (zlin.), Neor. 10, Šemb. 44 (mor.-hor.), levké lefké Btch. 437 (dbeč., odtud pak levóčké, levónké = č. lehoučký, lehounký); – křehký, křevký BartD. 15 (zlin.); – vlhký, vlvký Šemb. 17 (domažl.) a 44 (mor. hor.).

Cizí h.

391. V slovích přejatých cizí h dílem zůstává, na př. šilhati ze střhněm. schilhen, – hamižný z něm. hämisch Mikl. Fremdw 92, – harc a harcovati z maďar. harcz pugna t., – husar z maďar. huszár t. a to z ř. xoυρσάρης, toto pak z tur. gursân pirata t., – hut, huť ze sthněm. hutta Uhlenb.; – dílem je změněno:

v ch, to zvláště ve slovích ze staré němčiny přejatých, staroněmecké h přejímala slovanština v době staré jako ch; na př. chlast-, pastýř vlka cepem schlasti Baw. 103, sthněm. hlast, uzda Uhlenb., – chleb stsl. chlêbъ z germ. hlaiba-, got. hlaifs t., – chlév stsl. chlêvъ, srov. got. hlija Zelt t., – chlum, chlъm-, z germ. holma-, stnor. holma malý ostrov t., – chmel ze stnor. humli a to z lat. humulus t., – chopiti stup. (zdlouž.) chápati z *hap-, nizoz. happen t., – chrust z germ., srov. got. thramstei kobylka t., – chvíle z got. hweila t., – chvrast m. chvorst- ze sthněm. horst t., – chyše got. a sthněm. hûs t. – punčocha z Bundschuh atd.; –

v k, v mrkev ze střhněm. mörhe sthněm. morha Mikl. I. c. 112; –

ve vochle mor. hachle ze střhněm hachel je vo- za cizí ha- Matz. Cs. 370; trvám takto: (h)a- změněno v o- a toto ve vo-.

h se přisouvá

392. h je přisuto

1. v ha- m. a- (t. j. k a-, když jest na začátku slabiky): v stč. Habraham Reg. III. 1322; – v ob. hapatyka; – v dial. harest, halmara, Hanka (Anka) Kotsm. 9 (doudl.); hale, Hana chod. 50; haby Erb. čít. 34 (domažl.), haž t., hale t. 36; harest, harmara Šemb. 21 (středočesk.); hano, habe (aby), haž Šemb. 39 (záp.-mor.); habe Suš. 368 (ok. Brna), haž t. 370; Hapolena, Hanča BartD. 56 (dol.); Hanča, Hanička, hanéza (anýz) t. 65 (val.); Haňa, harmara Btch. 436 (dbeč.); Hana, Hanzelm, hanyz, harešt, harenda (hospoda panská najatá) BartD. 110 (laš.); –

2. v he- m. e-: v stč. Hemma, hemma žena Boleslavovova PulkL. 90; Helizeus, helizeus Pass. 308; herb, komuž král herb dá VšehJir. 174, herbu užívati t. 176; -hel, od yſmahele slovú yſmaheliczti Mand. 37ᵃ, yſrahel ŽWittb. 52, 7, Johele Alb. 44ᵃ atp.; – v ob. Kabrhel (z Gabriel), španihelka; – v dial. Heva chod. 50, herteple BartD. 59 (dol.), Španihel, Izrahel Kotsm. 9 (doudl.), Daniheľ Btch. 436 (dbeč.); – tu připomínáme také ob. hejcuk z něm. Auszug; –

[464]číslo strany tisku3. v hi- m. i-: v stč. hi et, tobě hi všěm ApŠ. 17, hi plakáním hi pak tščiciu t. 155, hory hy skály Pil. c, tú řěčiu hi tiem zámutkem LMar. 35, češt hi chvála AlxBM. 3, 11, hi zziem hi tam JidDrk. 74, hy kaká radost Alb. 21ᵃ atd., srov. stpol.: pannye marie hy wſzy(c)kym ſchwantim hy thobie (Zpověď XV stol., v Jag. Arch. 3, 634); hihned, my hyhned neumřem Hod. 64ᵇ; hiný z dial. iný (m. jiný), aby i hini bazeň měli Koř. I. Tim. 5, 20; hyzmahel Pror. Jer. 41, 10, hyſmahele t. 40, 15; – v dial. híva chod. 50 (z íva, a toto m. jíva); hiného Suš. 628; hi, hiné Šemb. 39 (záp.-mor.); a bezpochyby také v chod. hímelí z *imelí m. jmelí, jьrnel-; –

4. v ho- m. o-: v stč. sde i honady Pil. b; hohen (oheň) ŽKlem. 82, 15 (h- později škrabáno), hohnyem ROl. 138ᵇ, na hohen ChirB. 47ᵇ; hoſtawen AlxV. 817; hopycze Boh. m. 22ᵃ; holomucz Vít. 38ᵃ, w holomuczy Pulk. 52ᵃ, ſholomuczem t. (v. olomucz t. 65ᵇ); hohyſdno Fagif. 30ᵃ; hohlaſowany zvuk t. 33ᵇ; mauchy a howadowe (ovad) Háj. 100ᵃ; – v ob. Holomúc, Holomouc; – v dial. mor. hoficír, černohoký; hovado (m. ovad) Btch. 436; hofěra BartD. 110 (laš.); o hanáckém ho- místo hu- viz č. násl.; –

5. v hu- (han. ho-) m. u-: v stč. huhibuyucieho declinantem ŽGloss. 100, 4, hunor Měs. 73ᵇ, huhorz Boh. m. 22ᵃ, huher (Uher) PoprR. 34, humu animi Fagif. 43ᵇ; v húsěnicě a húžě, ze staršího gúšěnica, gúža, z ons- a onz- (enz-), je přisuto g v době předhistorické, v. § 382; – v dial. hucho, hučedník chod. 50; hudělá Erb. čít. 34 (domažl.), huvidíš t. 35, hupekly t. 36; huzda Šemb. 13 (záp.-česk.), sr. mrus. dial. huzda Verchr. 609; hudit (uditi), huzenej Kotsm. 9; Hudlice (m. Údlice), huzel Šemb. 21 (stř.-česk.); hulica t. 39 (záp.-mor.); hulica, húterý, húzký BartD. 56(dol.); hulica t. 65 (val.), 88 (stjick.), hustina (ústí) t. 110 (laš.); v hanáčtině jest o za u, tedy také ho- za hu-: holece (ulice), hozda, hojec (ujec), hocho (ucho), hójezd, hól (úl), hodit (uditi), hozenář, hozel, hózké (úzký) Neor. 8; – v nář. hran. jest akk. hu m. ju, viděł hu eam BartD. 82, a rovněž tak v stjick. t. 10: z náležitého ju odsuto j- (srov. potkáł sem u m. ju BartD. 65 val.) a přisuto h-; –

6. v hr- m. r-: v stč. hrzati m. rzáti, komoň hyrzal (2slab.) AlxH. 1, 33, srov. sln. hrzati (chrzati); hroh m. roh, (beran) jměl dva hrohy AlxB. 6, 41; hrdesen m. rdesen, hrdeſſen MamP. 14ᵇ; – ve hroutiti Jg. m. routiti a v. řítiti, řútiti, z rut- a ŕut-, stsl. rutiti a rjutiti werfen Mikl. Etym. Wtb. 279; v hrdousiti Jg. v. rdousiti; – v dial. hrys Šemb. 15 (domažl.) m. rys; hrejší t. 41 (českomor.) m. rejší (radší); hróchat (ruchati) Neor. 8; hrvat (2slab.) m. rváti BartD. 30 (pomor.); slc. hrdza v. rdza (rez) Mikl. I2 511; – v hř- m. ř-: v stč. (oděn) w hrzyzu Koř. Zjěv. 1, 13 m. v řízu; hrzyehrab Vít. 80ᵃ var. m. řeřáb; v dial. hřemen, hřemesník, hřebřík Šemb. 21 (stř.-česk.), hřebř (řebřík) t. 172 (laš.), hřešeto BartD. 65 (val.), jahřabina Šemb. 59 a BartD. 110 (laš.); hrídlo vedle řiedlo v. § 441; – v žhr- m. žr-: ožhralý Dolež. 245; žhrať, ožhrať se, ožhrała, žhrót [465]číslo strany tisku(žrout), rozežhranec (rozpustilec) Btch. 436 (dbeč.); žhrať BartD. 65, žhrać t. 110 (laš.); – shř-, zhř-, žhř- m. sř-, zř-, žř-: hrdla jim shřezachu DalJ. 37 rkp. Z m. sřezachu, (kost) pozhřjti nemoha Beck. 2, 427 (m. požříti), (já) tebe pozhřím RZvíř. (1814) str. 107, co nejrychleji jej (pokrm) pozhřjm t.; srov. pol. dial. zgrzebię Malin. wyr. 72 m. žřeb-; – v slovích přejatých: hroch m. roch (v šachu) Zíbrt Hry 179 (XVI stol.), Hroch (Rochus) Neor. S, hrozinky v. rozinky z něm. Rosine, mylným spojením s hrozen-; –

7. v hl- m. l-: v ob. hlomoz m. lomoz, z koř. lem- Mikl. Etym. Wtb. 164, – v dial. hlasička chod. 50 m. lasička (oporou o hlas-), – a v hl’ška, hľpa, hľde z dial. l’ška atd m. liška atd. Šemb. 43 (mor. hor.); – stč. hlahoditi, hlahodieſe MamV. m. lahod-; –

8. v hn- m. n- v nč. zkřehnouti m. zkřenouti, stč. zkřěnúti obrigescere, zkrzienul Otc. 423ᵃ atd., stsl. is-krêp-nąti; ze zkřehnouti je dále i zkřehnutí, zkřehlý atd.; doklady pro zkřeh- jsou teprv od XVI stol., a změna stala se mylným spojením s adj. křehký; – v dial. hnízko, hníže Šemb. 15 (domažl.); hniť m. nit, hníž m. níže Neor. 8; hniť, hnízký BartD. 56 (dol.), – a hn’c z dial. n’c m. nic Šemb. 43 (mor. hor.); –

9. v hp- m. p- v stč. dokladech: jáz hi jiní hpany AlxBM. 6, 19, hpany̆ (sg. vok. paní) Jid. 163, pojal sobě ženě hpannu LMar. 16; v Comest. 64ᵃ psáno phan-, rady phanowy; – k tomu podobá se přisutí

10. v hb- m. b- ve hbratr Růž. 122, ale ojedinělý tento příklad může býti také jen odchylkou piseckou; –

11. v hm- m. m- v dial. hmoždíř m. moždíř, ze střhněm morsaere, oporou o hmožditi; –

12. v hv- m. v- ve hvozd: bylo stč. ozd aridarium, z toho stalo se přisutím vozd a dále hvozd; – mohvitý KolČČ. 216ᵃ (1554). ―

Přisouvané h- je pro některá nářečí známkou více méně význačnou, zejména pro domažl. (chod.) a částečné pro han. V chod. nebývá h- přisuto, když jiné -h- v slově následuje, říká se tedy na př. uhel a nikoliv huhel chod. 55; vůbec pak zaniká tato zvláštnost chodská, vlivem jazyka spisovného.

– Některé z vytčených případů přisutého h- dostaly podnět zvratnou analogií: místo a vedle náležitého hřebík atp. říká se obecně řebík atd., proto utvořeno vedle náležitého řemen atp. také hřemen atd.

h se odsouvá.

393. 1. h- (začáteční) je odsuto v slovích cizích: královi Erodovi Pass. 87, k Erodeſfowi Koř. Mat. 2, 12, ermon ŽWittb. 88, 13, na erkuleſſe SlovKlem. 3ᵃ, Eſyonye (sic) AlxV. 783, Elena VšehJ. 58, Oracius t. 458 m. Herod-, Hermon atd., a v stč. omirál z lat. humerale, orloj z horologium, ierarchie z hierarchie a j.; h- v středověké výslovnosti latinské znělo slabě, proto se snadno odsouvalo. Odsutím h- vzniklo také nč. utrejch ze [466]číslo strany tiskustč. hutrajch, hutraych ApatFr. 65ᵇ a j., z něm. Hüttenrauch t. j. saze (jedovaté), které se tvoří v tavírnách.

2. Dále jest h- odsuto z ho-, o- v dial. dokladech: lidé a owada homines et iumenta EvOl. 127ᵃ (Jon. 3, 7 a 3, 8) m. hovada, owada země bestias terrae t. 134ᵃ (Gen. 1, 24); oříkať BartD. 88 (stjick.) m. hořékať, hořekovati; vzouru t. 53 (dol.) m. vz-hůru. Podnětem tomu bylo přisouvané h- v ho-: říká se dial. hoko v. oko atp., analogií zvratnou vzniklo tedy také ovado v. hovado atd.

3. Z -ohu-: Pan-Bau-ſaham vysl. pán-bou-sahám t. j. pánu-bohu-přisahám Prostopr. 82ᵃ; – Bouſlawa (sg. nom. fem.) Lún. ks. 1356 z Bohuslava; – sem patří také příjm. Bouše (psané Bauše) ze stč. Bohušě, a jména místní Boušovice vedle Bohušovice atp.

4. Z -ahn-, v praes. sau ze sahu (přisahu, přisahám): Valento sau bohu Pam. 3, 131, přisau já Valento tobě t. 119 (verš 8slab., tedy přisau 2slab.), i přisau věř mi t. 121 a j.; z přisau stalo se dále přisám, kterážto změna tím byla způsobena, že místo zastaralého sahu, přisahu se říkalo sahám, přisahám; tomuto pak přisám nerozuměno, bralo se za „při sám“, a chybné toto pojetí má za následek chybné výklady, že prý má se psáti při sám (odděleně) a při sám bůh, a že prý se má rozuměti při (mně) sám bůh (stůj), nebo při (sg. akk., mou) sám bůh (podporuj), nebo při (= suď, impt.) sám bůh atd., v. v Kottovu Sl. I. 107.

5. Z konce slov: pámbu m. pán-Bůh Us., BartD. 17 (zlin.) a j.; laš. puu, duu, uu m. płuh, dłuh, łuh t. 111; opav. sně, bře m. sněh, břeh t. 135; mor.-slov. sně, bre, plu m. snieh atd. t. 34.

6. Z hr-: v rtan BrigF. 159 m. hrtan; v dial. vrdlouhat m. v-hrdlolháti Us.; pámborač pozdravit Us. m. pán-Bůh-rač; rožeň vína mýt. 338 a j. m. hrozen (matením se subst. rožen, rožeň veru); rozen, rana, rouda chod. 50 m. hrozen atd.; rách m. hrách Šemb. 41 (českomor.); – z hřna začátku slov, mnohdy také na začátku slabik vnitřních, odsouváno h často v jazyku spisovném a ještě častěji v nářečích obecných; na př. Řehoř stč. Hřehoř, – Řek, řecký stč. Hřěk, hřěčský, – ot hlasu rzimoty tvé ŽKlem. 103, 7 m. hřímoty, – řmot HusE. 1, 306 m. hřmot, – porziechu PulkLit. 124ᵇ m. pohřiechu, – k porzyebu EvOl. 265ᵇ m. pohřeb-, – rzeben Veleš. m. hřeben, – řeblo, řešit, řmot Šemb. 11 (ob. česk.), – řeben, řích chod. 50, – řebec, řebice, říbě, řebík, řejt (hříti), vořát (ohříti, ohřáti), řib, řbet, řích, říva, řivnáč, řmí, řmot mýt. 338 (a taktéž vých.-česk.), Kotsm. 15, Neor. 8, – pořeb BartD. 88 (stjick.) atd.

7. Z hl: v stč. přisál m. přisáhl, prſiſal ŽKlem. 84, 4, t. 86, 30, t. 88, 50, przyſal Ol. Num. 32, 10, – v dial. tenle, tamle atp. v. ten-hle Us. a mýt. 338, doudl. lele, lelejte m. hle-hle Kotsm. 15, hrozenk. loh BartD 41 a doudl. loch Kotsm. 15 m. hloh, laš. złavek poduška ze vz-hłav-, a oplídać m. obhlídati BartD. 111 němuł m. nemohł t.

[467]číslo strany tisku8. Z -ht v stč. sg. nom. paznot ApatFr. 131ᵃ, plur. paznoty weprzowe t. 91ᵃ m. paznoht-.

9. Z hd: v tedy, onedy z tehdy, onehdy Us., bodejť Us. z bóh-daj, – v dial. dopak, depak atp. z dial. hdo- (m. gdo, kdo) atd.

10. Z hv-: v stč. lawiczku lagunculam Pror. Isa. 10, 33 m. lahvičku, lawiczi vína Lit. I. Reg. 16, 20, lauicżi vody utrem aquse Ol. Gen. 21, 14, – v dial. vězda m. hvězda, vízdat m. hvízdati chod. 50, Kotsm. 15, Btch. 436, BartD. 50 (dol.) a j., koróvička Btch. 436 m. korúhvička

11. Z hm- v možditi m. hmožditi, srbch. gmežditi kneten, z gmozg-Mikl. Etym. Wtb. 67 (Mikl. t. 207 spojuje možditi se stsl. mъžditi debilitare z mъzg-: neprávem, z mъzgi- bylo by č. mždíti); – z mh v ob. zamouřit oči m. zamhouřiti.

12. Z hn, hn v ob. rožnout m. rozežhnouti, Ounošt m. Unhošť.

13. Ze zh, žh, v míza ze stč. miezha; – zezule proti stč. pravidelnému žezhule, zezhule MVerb., Hod. 85ᵃ a j.; – žáha slc. záha ze stč. zháha a žháha (strany z-ž srov. § 416).

E) Souhlásky s, z, c, ȥ (dz) a jejich proměny.

394. Sykavky jsou několikeré a vyvíjely se, jak ukazuje následující přehled.

a) V dobė praslovanské byly sykavky prosté s, z, a assibilaty (assibilované zubnice) c, ȥ (dz); v assibilitě ȥ oslabuje se a časem úplně mizí člen první (zubné d-), a je pak za ni z.

Sykavky prosté: na př. psl. lêsъ, vozъ; srov. § 248.

Assibilaty c, ȥ (nebo z vzniklé ze ȥ) byly obměny hrdelnic k, g, způsobené sousedními hláskami měkkými; na př. psl. vênьcь z voi̭nik-, kъnęȥь (n. kъnęzь) z kъnęg-, dat. lok. rącê, noȥê (n. nozě) z rąk-, nog-, v. § 247.

Hlásky tyto dochovaly se také do češtiny, a máme tedy z doby praslovanské:

prosté s, z, na př. les psl. lêsъ, vóz psl. vozъ;

a assibilované c, ȥ; místo ȥ je záhy a z pravidla z; na př. věnec psl. vênьcь, kněz psl. kъnęȥь (n. kъnęzь), dat. lok. rucě nč. ruce psl. rącê, nozě nč. noze psl. noȥê (n. nozê). –

Sykavky prosté s, z jsou tvrdé.

Assibilaty c, ȥ, jakož i z vzniklé zeȥ, jsou měkké. Ukazuje k tomu jejich původ, a hlavně je toho svědectvím přehlasovací moc, která se při hláskách těchto jeví v češtině. O přehlásce vůbec a zvláště o přehlásce české -a, -u v -ě, -i víme, že se děje jenom v slabikách měkkých, na př. gen. oráča-oráčě dat. oráču-oráči atp.; nalézáme ji také v slabikách sem [468]číslo strany tiskupatřících, na př. v gen. stč. věnca-věncě, kňaȥa-knězě, dat. věncu-věnci, kňaȥu-knězi atp.; byly tedy také tyto slabiky ca, ȥa, cu, ȥu a tudíž i jejich souhlásky c-, ȥ- měkké. Měkkost tuto zvláště znamenati není potřebí při c, poněvadž každé c je měkké. Potřebí je toho při z- (z g-), aby se lišilo na př. stč. (před přehláskou) měkké gen. kňaza a dat. kňazu od tvrdého gen. voza a dat. vozu. Proto psáváme ȥ: kňaȥa, kňaȥu).

b) K tomu přibyly v době předhistorické (nikoli praslovanské) opět assibilaty c, ȥ (dz). Assibilaty tyto jsou znění stejného s předešlými, ale původu jsou rozdílného; ony jsou z hrdelnic, tyto pak vyvinuly se: c z psl. kt, gt, tj, na př. noc z noktь, moc z mogtь, svieca nč. svíce ze svêtja, – a ȥ z psl. dj, na př. stč. (před přehláskou) núȥa z nądja, sáȥati ze sadjati. Srov. §§ 303, 368 a 377. Žádané ȥ udrželo se v slc. dz, na př. núdza, sádzať; v češtině ostatní je z něho z, na př. nouze, sázeti.

Také tyto hlásky jsou měkké. Svědčí tomu opět dílem jejich původ, a hlavně moc přehlasovací, která se při nich jeví v češtině: přehláska -a, -u v -ě, -i děje se jenom v slabikách měkkých, na př. sg. nom. duša-dušě, akk. dušu-duši, instr. myšú-myší atp.; nalézáme ji také v slabikách sem patřících ca, cu, ȥa, ȥu, na př. v stč. nom. svieca- sviecě, núȥa-núzě, akk. sviecu-svieci, núȥu-núzi, instr. nocú-nocí atp.; byly tedy také tyto slabiky měkké. Abychom náležitě ocenili váhu svědectví, plynoucího z české přehlásky, uvažme ještě příklady následující. Koncovka sing. akk. za nč. nouzi psala se staročesky -zu, nuzu (twirzu ŽGloss. 88, 41), a koncovka akk. nč. hrůzu psala se rovněž tak, pro hrozu AlxH. 4,5; píší se tedy koncovky ty stejně; ale akk. psaný nuzu mění časem koncovku v núziu a núzi nč. nouzi, kdežto v akk. psaném hrozu koncovka zůstává a nikterak se nemění, stč. hrózu nč. hrůzu; zjev ten byl by nepochopitelný, kdyby stejně psané koncovky stč. nuzu a hrozu také stejně byly zněly, a nutno tedy předpokládati, že tu bylo znění rozdílné: koncovka akk. hrózu zněla jako dosud t. j. tvrdě (není příčiny domnívati se, že bylo znění jiné), naproti tomu koncovka akk. núzu zněla stč. měkce. – Totéž lze ukázati na stč. participiích (plur. masc.) sázali a kázali atp. Vytčené jejich slabiky píší se [469]číslo strany tiskukdysi stejně; ale během času mění se sázali v sázěli atd., kdežto v kázali atd. změna se nestala žádná; abychom zjev ten pochopili, předpokládáme opět, že tu bylo znění rozdílné: v kázali znělo za jako dosud t j. tvrdě, naproti tomu znělo sázali měkce. Totéž lze ukázati při vracali-vracěli atd. A ze všeho vyplývá, že slabiky c-, z-, o kterých se zde jedná, byly měkké. Srov. Listy filol. 1883, 107–108 a nahoře § 328.

Označovati a vytýkati měkkost při c- (z kt, gt, tj), tedy v slabikách ca, cu není třeba, poněvadž každé staré ca, cu je měkké. Potřebí však jest označování toho při z- (z dj-), aby se lišilo na př. stč. (nepřehlasované) měkké núza a núzu od tvrdého nom. hróza a akk. hrózu; a tu opět psáváme ȥ: nom. núȥa, akk. núȥu, srov. nahoře a). –

Assibilaty c, ȥ v případech a) a b) jsou prvotné, naproti podružným, o kterých v. doleji e). –

c) Dále přibyly ještě hlásky ś, ź. Jsou měkké. Vznikají z tvrdého s, z (= psl. s, z), když následuje samohláska -i (-í), nebo samohláska praejotovaná (dvojhláska) -ia, ie atp., nebo -e (původní) neb -ь. Jsou v nč. v nářečí laš. a j. (na přechodu k polšt.), na př. 3. sg. nośí, voźí, 3. pl. nośá z nosiá, voźá z voziá, 3. sg. neśe, veźe, nom. veś atd. A byly také v jazyku starém. Důkaz toho jest opět v přehlásce -a, -u v -ě, -i. Přehláska tato děje se jenom v slabikách měkkých a vede i nutí nás k tomu, abychom také pro starou češtinu měkké ś, ź předpokládali. Na př. přehláska jest v gen. húsěte, dat. húsěti, instr. za-vsí; koncovky těchto slov byly v době starší -ate, -ati, -ú; kdyby souhláska před nimi byla bývala tvrdé s, bylo by jejich -a, -ú zůstalo beze změny, jako se nezměnilo ve stejných slabikách a koncovkách kosatec, tesati, kosú; ale v době po přehlasování není tvarů húsate, húsati, za-vsú, nýbrž je přehlasované húsěte, húsěti, za-vsí; byla tu tedy souhláska měkká = ś, a tvary ty zněly tedy před přehláskou gúśate, gúśati, za-vśú. Rovněž tak lze z přehlasovaného gen. rákosie a dat. rákosí, z adjekt. fem. sg. nom. kozie brada a akk. kozí bradu ukázati, že tu před přehláskou bylo ś, ź: rákośá, rákośú, koźá, koźú.

Ve výkladech grammatických píšeme hlásky mékké ś, ź tam, kde je máme positivně dosvědčeny, tedy v dokladech z nářečí živých; jindy a zejména v staročeských příkladech grammatických píšeme ś, ź jen tam, kde je bezpečně předpokládáme a kde o to jde, aby měkkost byla vytčena, neboť na př. ne každé stč. si znělo śi, nastaloť a rozmohlo se tvrdnutí ś v s atd. již v době staré.

Mimo češtinu vzniká ś, ź měkčením z s, z také v polštině a ruštině. –

V jiných nářečích českých měnilo se si, zi naopak v sy, zy, viz § 166; zase jako v srbštině lužické.

d) Dále přibyly v češtině dialektické assibilaty ć, dź, změnou z náležitého ť, ď. Na př. ćicho m. ťicho, dźedźina m. ďeďina (dědina) atd. Doklady jich jsou v některých textech starých a v některých nářečích [470]číslo strany tiskunynějších, v. §§ 308 a 321. V textech starých bývá za ć, dź psáno c (t. j. litera nebo spřežka, která znamená c) a dz, a v nářečích slyší se vedle ć, dź také c, dz, a také č, dž, tedy vedle ćicho, dźedźina také cicho, dzedzina, a také čicho, džedžina; hledě k základnímu ť, ď myslím, že střidnice původní – stč. i dial. nč. – tu jsou ć, dź, a z těch že se vyvinulo dále také jednak c, dz, jednak č, dž. Hlásky tyto jsou ovšem vesměs měkké.

e) Porůznu a v případech jednotlivých přibyly ještě také assibilaty podružné c, ȥ.

Podružné c vzniklo dílem z s, na př. stč. dcka m. dska (deska). – dílem smíšením, na př. v bohactví z bohatství, dvanáct z dvьnádst, nic z ničs atp., – dílem přibylo v slovích onomatopojických, na př. cupati, capati atd., – a v slovích přejatých, na př. tanec, palác, plac, tucet, couvati atd.

Podružné ȥ je v nářečích slovenských tam, kde jinde je pravidlem z proti h a kde slovo základní má g; na př. proti dat. noha-noze je striga-stridze, muziga-muzidze atd. Nikoli za staré, nýbrž za podružné pokládám toto ȥ, poněvadž i slova, ve kterých se vyskytuje, jsou původu vesměs pozdějšího. A vznik jeho vysvětluji si z analogie: k musika je dat. musice atd., k temnému -k- je assibilata temná -c-, a to vede k tomu, aby k jasnému -g- byla příslušná assibilata jasná, a to jest -ȥ-, tedy muziga-muzidze. – Jiné podružné ȥ máme na př. v nic-déle, když provedeme spodobu a vyslovíme nidz-déle, – a dále v dial. dzedzina místo dźedźina (dědina) atp. –

Proti podružnému c, ȥ jsou tytéž assibilaty v případech a) a b) prvotné. –

395. Vývojem vyloženým v § předešlém vyvinuly se a jsou v češtiné historické úhrnem tyto sykavky:

prosté:

temné s, ś,

jasné z, ź; –

assibilaty:

temné c, ć (z ť) a

jasné ȥ (dz), dź (z ď).

O původu těchto hlásek ukázali jsme v témž § toto:

1) s je každé z doby psl., na př. les psl. lêsъ. –

2) z je původu dvojího a vlastně trojího, totiž:

a) z doby psl., na př. vóz psl. vozь;

b) ze staršího ȥ, kteréž zase jest

jednak z psl. ȥ (z g), na př. kněz ze staršího kňaȥ psl. kъnęȥь, –

jednak z psl. dj, na př. nouze stč. (před přehláskou) núȥa psl. nądja. –

[471]číslo strany tisku3) ś, ź vznikly změkčením z tvrdých (psl.) s a z, na př. dial. nośí vedle nesu, voźí vedle vezu, stč. (před přehláskou) sg. dat. gúśati vedle inf. kúsati, adj. koźá brada vedle subst. koza. –

4) c je prvotné a podružné, a původem čtvero:

a) z k, z doby praslovanské, na př. věnec, ruka dat. rucě;

b) z kt, gt, z doby předhistorické (nikoli psl.), na př. subst. noc, moc, inf. péci, moci;

c) z tj, z doby předhistorické (nikoli psl.), na pr. svíce stč. (před přehláskou) svieca;

d) podružné, na př. bohactví (z -ts-), nic (z -čs), dcka (z -s-), capati, cupati (onomatop.), tanec, palác (cizí) atp.

5) ȥ je prvotné a podružné, a původem troje:

a) z psl. ȥ (z pův. g), na př. stč. (před přehláskou) kňaȥ gen. kňaȥa nč. kněze;

b) z psl. dj, z doby předhistorické, na př. stč. (před přehláskou) núȥa nč. nouze.

c) podružné, na př. dial. muziga dat. muzidze, nidz-déle (spodobou z nic-déle), dzedzina m. dźedźina.

6) ć, dź vznikly dialekticky z ť, ď, na př. ćicho, dźe lźina.

396. Jest dále otázka o znění těchto hlásek. Odpovídáme týmž pořádkem, v jakém hlásky tyto jsou seřazeny v § předešlém.

1. O s není pochybnosti, že znělo vždycky celkem tak, jako je vyslovujeme dosud; není potřebí, t. j. nenutí k tomu nijaké okolnosti hláskoslovné, abychom pro některou dobu starší hledali znění jiného. Tedy na př. č. les = psl. lêsъ.

2. a) Totéž platí o z, které je z psl. z, na př. vůz = stč. vóz = psl. vozь. – b) Také z vzniklé ze staršího ȥ zní novočesky jako z původní, na př. v slabice -zu- v uvozuji = jako v dat. k-vozu; ale v době staré bylo tu znění jiné, v. doleji č. 5.

3. Jak zní ś, ź v nářečích nynějších, pokud kde ty hlásky jsou, poučují nás znalci. Znění to jest nestejné. Někde vyslovuje se ś, ź jako sj, zj, prý „jako by (po sykavce) rychle j vyslovil“ BartD. 98 (laš.). na př. v leśe jako v-lesje = v-lesě, koźe jako kozje = kozě, něśe = ňesě, veźe vezě atd. t.; – jinde „měkce“, ale „nešeplavě“, na př. śeno, v-leśe, koźe, źima t. 135 (sev.-opav.); – jinde šeplavě (způsobem polským), na př. śeno, na-voźe t. 106 (laš.); – jinde až š za ś atd., na př. šeno, na-vože BartD. 107. Vůbec tedy vyslovují se hlásky tyto v nářečích nynějších měkce, ale při tom přece rozmanitě. – Podobně nějak – určitěji nelze tu nic tvrditi – zněly tytéž hlásky v češtině staré, pokud kde byly; t. j. znění jejich bylo asi si-, zi- (= laš. sj-, zj-), a někde snad i šeplavé.

4. Assibilata c je skoro vesměs prvotná, a to buď a) z k, na př. [472]číslo strany tiskuvěnec, ruce stč. rucě; nebo b) z kt, gt, na př. subst. noc, moc, inf. péci, moci; nebo c) z tj, na př. svíce stč. (před přehláskou) svieca. Ve všech těchto případech je na témž místě také v nynějších českých nářečích jednostejné c, a je také v srbštině lužické a v polštině c, stejně znící jako nč. c. Není tedy pochybnosti, že také ve výslovnosti stč. totéž c znělo, jako v nč. Hláska tato měla přehlasovací moc, na př. ze staršího nom. svieca, gen. věnca, dat. věncu, akk. sviecu, instr. nocú, mocú atp. je pozdější nom. sviecě nč. svíce, gen. věncě nč. věnce, dat. věnci, akk. svieci nč. svíci, instr. nocí, mocí atd.; přehláska a-ě a u-i děje se jenom v slabikách měkkých, proto pokládáme také slabiky zde vytčené ca, cu za měkké, a tedy i souhlásku c za měkkou. Měkká byla a jest souhláska c svou kvalitou jakožto assibilovaná zubnice (sr. § 245), tedy touž kvalitou, jaká je v nč. c ve výslovnosti nynější, neboť v nč. znění c jest, jak svědčí polština a lužická srbština, zachováno znění staré; příhlas nějaký jotový nebo jiný, kterým by se měkkost zvláště byla jevila, při stč. c nebyl, jako není při novočeském a jako není při lužickém a polském.

Jest dále ještě d) c podružné, na př. v slovích bohactví (z -ts-), nic (z -čs), dcka (z -s-), cupati, tanec, palác atd. Slov těch je proti slovům s jiným, prvotným c velmi málo. Jejich c dílem míšením vzniklo, dílem onomatopojicky, dílem je přejato ze znění cizího. Ve všech pak případech je znění téhož, jako c prvotné ve věnec, moc, svíce atp.; tedy též c měkké. Přibylo v jazyce v době poměrně pozdní, a výslovnost dala mu totéž znění, které mělo c staré, prvotné. V tanec je -c jako ve věnec; proto i gen. stč. tancě jak věncě atd. Taktéž v zájmeně nic. Zájmeno toto pojato za substantivum a je z něho nč. gen. z-nicu Us. atd., a též stč. dat. k-nicu, k nyczu ad nihilum ŽKap. 72, 22 a j., t. j. -cu nepřehlasováno, proti přehlasovanému dat. věnci; mohlo by se zdáti, že dat. nicu je proto nepřehlasován, poněvadž má jiné c, než bylo v dat. věncu, a mohlo by se to bráti za svědectví, že vedle měkkého c bylo jiné tvrdé c; ale věc má se tu jinak: když novotvar nicu vznikl, byla přehláska u-i již prošla, proto zůstalo nicu nepřehlasováno. Podobně vysvětliti jest gen. palácu vedle –cě, okolo palaczu Lobk. 6ᵃ, s palaczie Pulk. 112ᵇ; slovo přejaté později (po přehlásce prošlé) kolísá se mezi vzorem přehlasujícím a nepřehlasujícím, jeho c je však i přes to téže kvality, jako c domácí a prvotné.

5. Assibilata ȥ je skoro vesměs prvotná, a to buď a) z g, na př. stč. (před přehláskou) kňaȥ gen. kňaȥa (nč. kněze) dat. kňaȥu (nč. knězi); nebo b) z psl. dj, na př. stč. (před přehláskou) nom. núȥa (nč. nouze) akk. núȥu (nč. nouzi). Toto oboje ȥ znělo v době staré jinak, než jeho nč. střídnice v slovích kněz, nouze. V nč. kněz, nouze zní z stejně jako tvrdé z ve vůz, za-vozem; v stč. kňaȥ, kňaȥa, kňaȥu, núȥa, núȥu atp. bylo ȥ souhláska měkká, poněvadž způsobovala přehlásku, v. § 394 a) a b).

Jest otázka, v čem tato měkkost záležela. Odpověď podává se z ana[473]číslo strany tiskulogického c (v. zde č. 4): ȥ bylo měkké svou kvalitou jakožto assibilovaná zubnice, znělo tedy původně asi = dz. Toto původní znění zachováno v polštině v obojích případech, na př. a) ksiądz, b) nędza; zachováno v nářečí slovenském v případech b), na př. núdza; a změněno v obou případech v češtině ostatní jakož i v srbštině lužické v z, na př. nč. a) kněz, b) nouze.

Změna bývalého ȥ v nč. z vyvíjela se časem, a vyvíjela se znenáhla. Doba staročeská leží v čáře tohoto vývoje. V její výslovnosti byl zubný člen bývalého ȥ = dz již oslaben, ale nebyl ještě setřen úplně; mohli bychom toto stč. znění naznačiti spřežkou dz, a můžeme to rozuměti literou ȥ, psanou v příkladech staročeských. Tímto zněním vysvětluje se d- (-ď-), pronikající v jistých obměnách a proměnách žádaného ȥ: vysvětluje se zejména psaní dz místo obyčejného z v případech porůzných, na př. przyrodzenye CatoP. 3ᵃ, svého zrodzeni Lún. 1. 1666; vysvětluje se dále změna zdj v žȥ (psané zdz = žďž), na př. hyzditi-hyzdzenye ŽKap. 68, 20, t. 68, 21, drážditi-drazdzowany ŽKap. 94 9, wzdrazdzu ŽMus. Deut. 20; a souvisí s tím také -ď- v roždie z rož džie (rozg-), zabřěžděnie ze –brěždž- (brêzg-) atp.

Oslabení a zaniknutí členu zubného v dz-dz-z má analogii v české dialektické změné c v s a č v š, v. § 425 a 446, – a dále v dolnoluž. střídnicích za ď a ť, na př. za psl. desętь je hluž. dźesać a dluž. źaseś, za bądete je dluž. buźeśe atp. Mucke 439 a j. –

Jest dále ještě c) ȥ podružné, na př. v dial. striga dat stridze, muziga-muzidze, v nidz-déle (spodobou z nic-déle), dzedzina místo dial. dźedźina. Zní, jak psaná spřežka dz ukazuje. Tak nebo skoro tak znělo také ȥ v případech a) a b); ale tu oslabil se a konečně zanikl člen zubný d-, kdežto v podružném ȥ =dz je zachován.

6. Jak zní ć, dź (střídnice za náležité ť, ď) v nářečích nynějších, poučují nás opět znalci. Je tu celkem táž rozmanitost, jako při ś, ź. Někde totiž vyslovuje se ć, dź jako ci, dzj (před samohl.), na př. ćicho jako cjicho BartD. 98 (laš.), ucjac (utíti) t. 42 (hroz.), ludzja, vedzěcě t. 40; – jinde „měkce“, ale „nešeplavě“, „jemňounce“ ć, dź t. 135 (sev.- opav.); – jinde šeplavě (jako v polštině), na př. ćicho, dźedźina t. 106 (laš.) a Pastrn. 133 (slc., místy); – krom toho vyslovuje se někde c, dz, na př. múcic (mútiti) BartD. 40 (hrozenk.), trecí (třetí) Pastrn. 131 (slc., místy), dzedzina. Šemb 67 (slc., místy), – a jinde č, dž, na př. čicho BartD. 107 (laš.), trećí (třetí) Pastrn. 132, džedžina t. 133 atd. Vůbec tedy vyslovují se hlásky tyto v nářečích nynějších měkce ale při tom rozmanitě. – Jak zněly tytéž hlásky v češtině staré, pokud kde byly, o tom poučuje nás jednak forma psaná, jednak obdobné znění v nářečích novočeských a jednak původ; podle toho všeho můžeme psané na př. [474]číslo strany tiskudzyecze (dietě) Boh. 42 vyslovovati dźieće, wyedzyeczi DialBoh 337 vysl. vědźěći atd. –

397. V češtině nové spisovné bývalé tvrdé s, z a měkké ś, ź splynuly a je za ně jednostejné s, z; hlásky tyto zní nám stejně v slabikách měkkých i tvrdých, na př. nom. běsi, vozi a akk. běsy, vozy, a proto se pokládají za obojetné. V obojetném z utonulo také bývalé ȥ, na př. kněz, nouze. Assibilaty pak ć (za ť) a dź (za ď) v češtině spisovné nepronikly. Má tedy nová čeština spisovná jen sykavky s, z, c; sykavky jiné vyskytují se jenom dialekticky, zejména ś (v nář. lašském), ź, ć, dź (v laš. a místy slc.), a ȥ podružné = dz (zvláště v nářečích slovenských).

V mluvnici historické nemůžeme přestávati na vytčených těch sykavkách nynějšího jazyka spisovného, nýbrž jednáme také o sykavkách nynějších dialektických, a ovšem také o sykavkách bývalých. Činíme tak nejen z důslednosti theoretické, ale i z potřeby praktické. Ukážeme to na příkladě. V § 394 a 395 ukázali jsme, že v češtině jest α) z původní tvrdé, dochované z praslovanštiny; – ß) ź měkké, vzniklé změkčením z předešlého; – a γ) ȥ, jednak 1. z původního g, jednak 2. z pův. dj. V nové češtině a zejména v jazyku spisovném je za čtveru tuto hlásku jednostejné z, na př. v slovích α) vůz (psl. vozъ), ß) vez (impt., ze staršího veź), γ) 1. kněz (z pův. kъnęg-) a 2. jez (impt., z pův. êdj-). Mluvnice praktická jazyka novočeského může přestávati na jediném z; mluvnice historická musí však čtverý druh této hlásky rozeznávati, poněvadž rozdíly odtud plynoucí a setřené v češtině spisovné i mnohých nářečích, jednak ve změnách hláskoslovných se projevují, jednak v nářečích některých dosud se obrážejí. Ukazují to následující příklady: α) z původní tvrdé zachováno v češtině veškeré vůz, vóz, psl. vozъ; – ß) ź měkké je v nářečí lašském, impt. veź za č. vez, psl. vezi; – γ) ȥ oboje (1. z g i 2. z dj) bylo měkké, jeví se to přehlasováním; ale toto měkké ȥ bylo jiné než lašské ź, v nář. lašském je z z tvrdého z, ale nikoli ze ȥ; kromě toho liší se 1. ȥ z g od 2. ȥ z dj střídnicemi dialektickými: za první ȥ (z g) je střídnice z pravidlem všude, na př. kňaȥ č. kněz laš. kniz slc. kňaz, za druhé ȥ (z dj) je však slc. dz, na př. núȥa č. nouze slc. núdza. Úhrnem: rozdílů je tolik a tak se projevují a dialekticky i v jazyku nynějším pronikají, že je nezbytné třeba všecky tuto vyčtené druhy hlásky z míti na paměti. Totéž lze ukázati také o sykavce s vzniklé splynutím bývalého s a š, a vyplývá pak ze všeho, že v historicky daném počtu hlásek těchto nelze nic redukovati. –

O sykavkách jednotlivých jednáme dále v §§ následujících, tímto pořádkem: nejprvé o temném s, ś; pak o jasném z, ź; pak o assibilatě temné c, a jasné ȥ; a na konec o dialektickém ć (za ť) a dź (za ď).

Všeobecně jest ještě připomenouti, že změny některé se dějí, budiž [475]číslo strany tiskusykavka původu kteréhokoliv, na př. v bej-sebe místo bez-sebe (z původní) a mlajší místo mlazší (z ze ȥ) je z původní a z vzniklé ze ȥ stejně proměněno v j; naproti tomu jsou změny jiné, které jen při sykavce původu toho neb onoho se objevují, na př. ve voziti (z původní) part. vožen a núziti (z ze ȥ) part. núzen jest z původní změněno v ž, ale z vzniklé ze ȥ nikoliv. V jaké míře která změna vládne, vysvítá z výkladů těchto změn.

s, ś.

398. Ze souhlásek těchto jest s původní tvrdé, dochované z praslovanštiny, a ś měkké, vzniklé změkčením z předešlého. Časem setřel se rozdíl tvrdosti a měkkosti, sykavky tyto zněním kdysi rozdílné splynuly a v nynější češtině spisovné jakož i u většině nářečí je za ně jednostejné t. zv. obojetné s. –

Sykavky s, ś píší se z pravidla bez rozdílu měkkosti literami a spřežkami z, na př. zuzed, t. j. súsěd Greg.; zlozti HomOp.; blizkota, ozika, zozna t. j. sosna MVerb.; zpazenie, do zveta ztworene, na zuet pozlano Ostr. t. j. spasenie atd.; zlauni Kunh. 147ᵃ, zie t. 151ᵃ; wlazt AlxH. 1, 1 a j. (všeho 386krát v AlxH.), zkyta prſied zie waz t. j. skyta před sě vás AlxB. 1, 20 a j. (178krát), zedy zam zie zobu radě AlxBM. 7, 27 a j. (230krát), zpalyll AlxŠ. 4, 15 (jen to); czaz ŽKlem. 101, 14, zrdcich t. 27, 3, hlas zwoyg EvOl. 149ᵃ; – zz, na př. klazz, zzochor t. j. klas, sochor MVerb.; nezzty t. j. nésti AlxH. 4, 23, zzebra t. j. sebra t. 1, 22 a j. (7krát), znezzty AlxB. 3, 4 a j. (34krát), zzuiet t. j. svět AlxBM. 1, 26 a j. (35), a z pravidla v ApD., ApŠ., Jid., Pil., svD., LMar.; – ſ, s (toto většinou jen na konci slov), na př. neciſta Greg.; koſa MVerb.; cheſty t. j. cěsty HomOp.; ſuietloſty Kunh. 146ᵇ, ſie t. 151ᵇ, nas t. 147ᵇ, dnes t. 149ᵇ a j.; k ſobye AlxH. 6, 7 a j. (11krát), syna t. 5, 16, geſt AlxB. 1, 13 a j. (70krát), was t. 8, 15 (2krát), ſpoſtele AlxBM. 1,14 a j. (61krát), chzas t. 2, 32 a j. (4krát), ſwu Blyſkotu AlxŠ. 4, 9; ieſt ŽKlem. 4, 2, prſieſ t. 12, 2, hlas t. 5, 4, sme t. 32, 21; hlas EvOl. 149ᵃ atd.: – ſz, na př. ſzito MVerb., cieſzarzowſtwo ŽGloss.; – ſzz, trzaſzzl AlxH. 2, 1; – ſzſ, giſzſkra MVerb.; – zſ, na př. lzſti HomOp., zizſkem ŽGloss., dáš jemu zſtrawu dabis ei viaticum Lit. Deut. 15, 14, z nebezſ Lvov. 72ᵇ, blezſkem t. 91ᵃ; – ſſ, na př. naſſ nos HomOp., ſſmi sumus t., czaſſa ŽGloss.; vſſliſſaw AlxH. 10, 40, z leſſa AlxB. 4, 41 a j. (7krát), chzaſſa AlxBM. 5, 29 a j. (3krát), czaſſu AlxBM. 3, 17, gſſa AlxŠ. 3, 13; czaſſow Hrad. 3ᵇ, czaſſu ŽKlem. 10, 5, zloſſti t. 93, 20, maſſo Ben. Ex. 12, 8; – sſ, na př. masſo Ben. Ex. 29, 31, ChelčP. 168ᵇ, Háj. 1ᵃ a j. (často v Háj.), masſa VelKal. 39, Masſopuſt t., Wesſelij t. 303, zasſe t. 44 a j.: – v pravopise Husovu a bratrském je pravidlem ſ a s, v nč. pak s. –

[476]číslo strany tiskuMísto žádaného měkkého ś bývá někdy psána litera, která znamená š. Doklady toho jsou dvoje:

a) HusOrth. 181 uvozuje impt. haṡ extingue, noṡ porta, duṡ suffoca, a uvozuje je výslovně jako příklady pro znění š. V nářečí doudlebském, jehož Hus nebyl dalek, skutečně se říká noš (impt.), myšli atd. Kotsm. 16. Není tedy pochybnosti, že i Husovy příklady haṡ atd. dlužno čísti haš atd. Theorie žádá zde -ś, haś m. haś(i) atd., a bylo by tu tedy ś psáno š, nebo ś změněno v š (jako v śahati-šahati), a v tom bylo by svědectví, že v doudlebštině bylo ś. Ale docela bezpečný tento výklad není, poněvadž tu nebývá š za ś také jinde, na př. v impt. nes (= neś), a poněvadž jest možná, že jsou uvedené impt., Husovy i doudlebské, utvořeny touž odchylkou od pravidla obecného t. j. obecně slovanského, jako hluž. noš, vož atd. Mikl. III2 498.

b) Druhá řada dokladů zdá se býti ve psaní wzkṙíeſil HusPost. 1ᵃ, wzkṙieſil t. 163ᵃ, wzkṙieſí t. 65ᵇ, pokuſil t. lᵇ, kvas těsto zakvaſí t. 94ᵃ, od prſí (prs) t. 51ᵃ (2krát), pṙipozdiewá ſie t. 65ᵇ, proſíece t. 180ᵇ, w ſedlach t. 60ᵃ, leczikdeš t. 81ᵇ, w myſli t. 33ᵃ a 42ᵃ, naipoſle t. 143ᵇ, ſlepeho t. 40ᵃ, člověk ztluſtiel t. 177ᵇ atd. V dokladech těchto jest ſ, ṡ (= š) psáno místo žádaného nebo možného ś, a byly by tedy opět svědectvím, že v stč. nářečí Husovy Postilly ś bylo. Ale toto svědectví pozbývá hodnověrnosti, když dále nalézáme, že písař touž literou píše také tvrdé s, na př. loṡ vkáże 81ᵃ, aby vbrufi prodával t. 208ᵇ atd., a když poznáváme, že týž písař také místo z (tvrdého) a c velmi často ż, ċ píše (srov. §§ 409 a 420).

Dokladu bezpečných, že by se v stč. písmě bylo měkké ś různilo od tvrdého s, tedy nemáme; ale z toho ovšem nevyplývá, že by ś v době stč. nebylo bývalo. –

Ve mnohých textech starších psáno s a š jednostejně a čtenář měl se dovtipovati, kdy má čísti s a kdy š. Později liší se s a š tím, že ono se píše ſ, toto ſſ. Ale také v některých starších rukopisích je rozdíl dostatečně naznačován, když totiž s psáno literami z, zz, a š literami ſſ atp.; na př. my̆zzliſſ Jid. 133 t. j. myslíš, dozzlyſſiety t. 108 t. j. doslyšěti, wſſie wlazzty t. 37 t. j. všě vlasti atd.

Místo s bývá psáno gſ, zvratnou analogií: říkalo i psalo se jsem, jsi, jsme, jste, jsú, a říkalo i psalo se také sem, si, sme, ste, sú; podle toho domníval se ten onen písař, že také jindy (mimo jsem atd) smí psáti gſ místo s, a tak i psáno. Příklady: kamž gſie (m. sě) jim bude zdáti Mill. 45ᵃ, kak gſey (m. sě j’) stalo BrigF. 90, navrátím gſe (m. se) k tomu Hád. 2ᵇ, cožkoli gſe přihodilo Hořek. 68ᵃ rozpukni gſe Lact. 56ᵃ, wrtieti gſe t. 235c, czo gſe mluwij ChelčP. 142ᵃ a j., paycha gſe začala Háj. 458ᵇ, muſil gſe oběsiti t. 38ᵇ a j. (často u Hájka); – skrze krumfešta gſte ſtrany (m. s-té-strany) podkopánie BrigF. 66ᵃ; – král gſam (m. sám) [477]číslo strany tiskuMill. 49ᵇ.; – z země Englické gſem (m. sem) sme přišli Háj. 363ᵃ, gſem y tam t. 15ᵃ, t. 141ᵃ a j. (často u Hájka); – to maso na jiné místo negſu (m. nesú) Mill. 33ᵃ.

Za s-s- bývá psáno s-, vlastně s-s splynulo v s-; v. § 404.

2. O znění s je připomenouti, že se v některých nářečích moravských mezi samohláskami vyslovuje jako ss: do lessa BartD. 27 (záhor.), masso t. 34 (mor.- slov.) a 51 (dol.), prassa t. 63 (val.), kysselý t.

s původní, tvrdé.

399. Toto s je z doby praslovanské; na př. nesu psl. nesą, les psl. lêsъ.

Mění se: ve spojení s -j v š; v slabikách si, si- v ś-, a táž změna v ś- bývá také v slabikách se, sь. Krom toho podléhá s jistým změnám, když se spojuje se sykavkou, a jsou porůznu ještě některé změny jiné. O tom v. v §§ následujících.

sj se mění v š.

400. Změna tato je psl.; v. § 248, kdež jsou vyčteny i případy, kdy se ta změna vyskytuje; – š tudy vzniklé dochováno z doby psl. také do češtiny. Na př. nos-ja, nóša nč. nůše; part. nosjenъ č. nošen; praes. sg. 1. nosją stč. nošu, tesja č. tešu atd., iter. nasjati stč. nášati, nášěti atd.

V nářečích východních je změna tato v part. nošen atp. často, v slc. z pravidla zrušena, vlivem tvarů příbuzných, které mají s- po právu. Na př. nošené, prošené Btch. 439 (dbeč.), ale pokosený, vyprošený BartD. 15 (zlin.), vyprosený, oběsený, zkusený, t. 30 (pomor.), zkušený, brúsený t. 64 (val.), nosený, vyprosený t. 87 (stjick.), slc. nosený. V č. spasen není odchylka, part. toto je od spásti, spasu (I. tř.), nikoli od spasiti.

si, si- se mění v śi, śi-.

401. To jest: původní tvrdé s měkčí se v ś, když následuje samohláska i, í nebo některá ze souhlásek praejotovaných (dvojhlásek) ě, ie, ia, iá, iú, budtež samohlásky tyto původu jakéhokoliv. Žádané ś bývá změněno dále v š. Doklady toho jsou některé dialektické. Na př. si-śi, ši: inf. nośić m. nositi, prośić m. prositi BartD. 106 (laš.), nošič t. 107 (laš.), nošim BartD. t. m. nosím; impt. noś, proś, paś, něś m. nośi atd. t. 106 (laš.); kos pl. nom. kośi, sg. lok. ve Staré Vśi t.; gdośi t.; śikorka (ze sik-) t., ośika (ze sik-) Pastrn. 135 (slc., místy), ošika t. (též); – sě-śe, še a sie-śie (zúž. śí), šie-: śekać (sěkati), śeno, śemeno, súśed, [478]číslo strany tiskubeśeda, śiň (stč. sien, sieň), śednuć, śedać, śedzeć, v leśe, viśeł BartD. 106 (laš.), zaś (m. zasě) t.; šekač (sěkati), šeno, šemeno, v leše BartD. 107 (laš., místy), šeno, v leše Šemb. 55 (opav.); v leśe, śe Pastrn. 135 (slc., místy), v leše, še t. (též); – sia-śa, ša a siá-śá, šá; śaha (sęg-). śahać, č. sahati, ob. šahat Us., dosáhnouti ob. došáhnout Us. a Tomsa 317; 3. pl. nośa, prośa BartD. 106 (laš., zkrác. m. -śá, -sętь), (oni) noša t. 107; – siú-śú: za Staru Vśu t. 106 (zkrác. ze vśú). – Pro některé případy nemám dokladu. – Srov. pol. nosić = nośić atd.

Slabika si- v jiných nářečích měnila se naopak v sy, na př. nosyti m. nositi, sýla m. síla; v. § 166.

Také ve skupení sn- atp. mění se s v těchto případech dialekticky v ś-, na př. sníh laš. śnih BartD. 106, śćena t. a j.

O doudl. impt. noš, myšli a HusOrth., haṡ, noṡ, duṡ jakož i o rukopisném ſ místo žádaného ś v. § 398.

S tím se vším srov. změnu zi-źi atd. v § 412.

se, sь.

402. 1. V se, když e je původní (pro e z ь nemám dokladu), mění se s v ś jenom v nářečí lašském: praes. něśeš, něśe, něśemy, něśeće BartD. 106, t. j. ňeśe-; part. nośeny t. (není z nošen-, nýbrž z nosen-); adverb. letoś t. z léto-se. –

Sem patří také stč. dial. siebu Sequ. 366, kdežto pro psané ſyem atp. m. sem výklad jiný jest, v. § 130.

2. V témž nářečí je také ś za sь: huś, oś, kośba BartD. 106; o doudl. prožba Kotsm. 16 v. § 292.

Srov. pol. niesie- t. j. ňeśe- a gęś, proźba (z prośba) atd., a doleji měkčení v slabikách ze, zь v § 413.

Místo part. nesen bývá nešen: wyneſſen VelKal. 111, nešen Us. ob.; odtud adj. vznešený. To však není změna hlásková se v še, nýbrž analogická, podle příbuzného part. nošen. Kde takového příbuzného vzoru nebylo, zůstalo se: na př. říká se třesen a nikde třešen.

ś mékké.

403. 1. Toto ś vzniklo změkčením z tvrdého původního s v slabikách si, si-, se, sь, v. §§401 a 402.

2. ś máme dialekticky v češtině nové, zejména v nářečích východních (laš., sev.-opav. a místy slc.), na přechodu k polštině; místo a vedle ś bývá tu často š; doklady viz v §§ právě uvedených.

3. ś bylo také v jazyku starém. Svědectvím tomu jest přehláska -a, [479]číslo strany tisku-u v -ě, -i; na př. gen. húsěte předpokládá tvar starší gúśate, gen. rákosie starší rákośá, dat. rákosí starší rákośú atd., v. § 394.

4. V nč. spisovné a u většině nářečí nynějších ś není. Pokud tu kde ve fasích starších bylo, zaniklo: splynulo totiž většinou s tvrdým s, na př. v nč. gen. housete, pl. housata zní s jako v husa, v 3. plur. nosí jako v nesu a nesou, v impt. nos (z nosi) jako v subst. nos (z nosъ) atd.; jenom v ob. šahati Us., dosáhnout Tomsa 317 m. śah- je ś změněno v š (jako v dial. šeno, v leše BartD. 107).

s a sykavka.

404. Když po s, budiž toto původu kteréhokoliv, následuje opět sykavka, tu bývají – mimo obyčejnou spodobu (§ 254) – změny následující:

1. s-s splývá v s. Na př. nebeský, ruský atp. m. nebes-ský atd. Sem patří také příklady stč., kde bývá psáno s- za žádané (začáteční) s-s-: (Bracislav) jě sě ſtryczenu bratrzyu vaditi DalC. 23 m. s-strýčenú; nevieš že mi ſwyeta sníti Vít. 35ᵇ m. s-světa, král Filip ſwyeta snide AlxV. 114; některá (ovčicě) ſkaly spadne t. 1118 m. s-skály; král swym sě rytieřstvem potieže t. 323 m. s-svým; chtě sě skľuditi zim králem AlxH. 7, 8 m. s-sím; (měsiec) jakž sě ſlunczem sejme AlxV. 2412 m. s-sluncem atd. Domnění, že by to byly pády bez předložky, je nesprávné. Tak vzniklo také sobú m. s-sobú: pojal bě zobu i syna AlxH. 4, 16, gdež sám zobu vzímal radu AlxBM. 7, 24, běžeti ť jim káza ſobu Vít. 38ᵇ, nč. vezmi mě sebou Us. m. s-sebou; nč. s-sebou skleslo v adverbium a klade se bez kongruence grammatické osoby, na př. půjdu sebou Us., m. spolu, zároveň. V textech starých bývají tak psány také složeniny s-s-, na př. pýcha s nebe jest ſtrczena Vít. 42ᵇ m. sstrčena, Vladislav Bořivojě s kněžstvie ſady DalC. 63 m. ssadi, Syede s koně AlxV. 1787 m. ssěde, v ňemž sě ſtaray veterasce Ol. Sir. 2, 6, ſtupi descende ŽWittb. 143, 5 m. sstúpi atp.; tím způsobem vzniklo i nč. stálý, stálost ze sstál- (= s-stál-, podle lat. con-stans): nie ſſtaleho Štít. ř. 42ᵇ, jsúc sſtale viery Brig. 119, sſtaaloſt Štít. ř. 130ᵇ, ŠtítMus. 80ᵇ a j.

Rovněž tak splývá s-s vzniklé spodobou ze z-s, v. § 416.

2. s-č mění se v šč. Na př. sčítati zlin. ščítat BartD. 12. V stč. bylo s č- také ve sčastný, sčěstie, ze sъ-čęst-. Dokud se sč- u výslovnosti drželo, dávali si písaři někteří záležeti, aby se čtenář nemátl a nečetl snad šč-, i psali tedy na př. przienezczaſtny Pass. 158, przezczaſtna matko ML. 12ᵇ, zczaſtna bráno Hod. 18ᵇ, já tak zczaſtni Krist. 25ᵇ, vy nezczieſtny Trist. 114, zczyeſtnye Pulk. 86ᵃ, zchzezztye Jid. 124, zczieſtye Brig. 130 atd.; náležité sč- zachovalo se dosud dialekticky (mor.): sčesti svýmo (dat.) Šemb. 103 (v nář. horském), sčesti svymo t. 110 (han.) atd.; jinde změnilo se sč- v šč- a toto dále v šť: Sſczaſtni NRada 2004, ſſczaſtnve Ol. 3 [480]číslo strany tiskuReg. 22,12. ſſczeſtnyegie Štít. ř. 40ᵇ, ſſczeſtijczko Štít. ř. 123ᵃ; ſſtyaſtny Štít. uč. 60ᵃ a j.; kombinací obojího tohoto způsobu vzniklo pak psaní: zſſczaſtney tváři KristB. 5ᵇ, k zſſczeſtij Štít. ř. 29ᵇ. Rovněž tak bylo a měnilo se stč. sčědie z iz-čędьje posteri: sč-, zchzedye Pil. c; šč-, ſſczyedye Pror. Dan. 11, 4, jim i ſſczyedi jich Ol. Lev. 17, 7.

3. Když jest mezi samohláskou a souhláskou sykavou, mění se s v j. Srov. změny stejné sykavek jiných v §§ 417 č. 4, 437 č. 4, 440 č. 2 a 444. Při s mám však doklady jenom pro případy sz-jz a ss-js: přes-zimu doudl. přej-zimu Kotsm. 18, pros-za nás doudl. a laš. proj-za nás t. a BartD. 108; přes-sebe doudl. vem něco přej-sebe Kotsm. 18, budeš zas-s náma doudl. zaj-s-náma t., stč. chtieše Ježíše gfieny strčiti ML. 50ᵇ t. j. Ježíše-j-sieni m. -s-sieni. Srov. pol. wiejski m. wieśski.

Jiné zmény souhlásky s.

405. 1. Předložka s- se mění dialekticky v z před hláskami indifferentními; viz § 254. Dále bývá změněno

2. s v c, zejména:

a) sk v ck. To bývá porůznu v příkladech jednotlivých, jako sketa, cketa: czketa NRada 1422, -ský, -cký: vévoda ſaczky Pulk. 49ᵃ, sacký podkrk. 51, Sacko t., zicknej t. Častěji to bývá, když před -sk je souhláska, tedy ve skupinách rsk (řsk), na př. doudl. mořckej Kotsm. 14; -lsk, na př. doudl. selckej, polckej Kotsm. 14; – nsk, na př. konczkych kostí LékB. 223ᵃ; vojanckej, plzencký pjivo Kotsm. 14; plzencký, berouncký Šemb. 22 (středočesk.); łoncký, koncký, slovencký, pohancký BartD. 65 (val.); koňcký, žencká t. 87 (stjick.); – tsk, na př. ſſcariotczkee vlasti Jid. 9, ſwietczke mdlobě PulkLobk. 435, ſwietczkych Brig. 17ᵃ, na ulici myeſtczke civitatis Ol. Súdc. 19, 5, v mieſtczke bráně t. Gen. 19, 1, ostatky myeltczke Ol. Num. 24, 9, kontaminací tsk a tck vzniká pak psaní tcsk: ſwietczſka vuole PulkLobk. 434, mezě mieſtczſke Ol. Num. 35, 26; – dsk: dczky Řád pz. 10, NRada 679, Apoll. 137ᵃ, dczku Pulk. 146ᵃ, ChelčP. 271ᵃ, na dczkach Koř. Act. 27, 44 a j.; kontaminací dsk a dck vzniká opět psaní dcsk: dczſky Ol. Ex. 26, 15, tu dczſku t. 25, 20, dczſkami t. 32, 19 a j.; – vsk, msk, na př. cerhovcká věž Šemb. 22 (stř.-česk.), morafcká zem Kotsm. 14 (doudl.), kouřimckej t.; – čsk, žsk, šsk na př. lowechzckym rozdielem Pil. b, božcký Us. stř.-česk., damaſczkych EvOl. l05ᵃ.

b) st v ct. To bývá v dial. inf. vect, plect, ukract BartD. 56 (dol.) m. vésti atd., véct, kvéct, pléct, hňéct, mňáct (másti, ḿásti) t. 14 (zlin.) a j., vlivem zubnic kmenových: místo vésti je vect = ved-sti podle vedu atd. Častěji to bývá v stč. ve skupení čst: trojie chzcty ApD. d (m. čsti), s velikú chzctyu ApŠ. 117, v hojnéj chzcty Pil. b, všie chzcty̆ LMar. 17, we chzcty Jid. 125, adj. chzctny AlxBM. 2, 18 adv. chzctnye ApD. c, [481]číslo strany tiskuzzwiedechzcztwem svD. 43, chzlowiechzctweem t. 102, – a dsť: na dcztie Pass. 11.

c) ds, ts v dc, tc: ve dva-ná-dcěfe atp. místo -na-dsěte, na př. patnadcziete dní Pass. 9, ſedm na dczete let t. 219, dwanadciet Krist. 57ᵇ, dwanadczet AlxV. 1222, patnadczte ML. 14ᵃ, patnadczt Alb. 21ᵇ atd., nč. dvanáct atd; – ve dva-dcěti atp. m. -dsěti, na př. dwadcziety LMar. 15, dwadcet Háj. 43ᵃ a j., Br. Num 11, 19, Čztyřidcet Háj. 27ᵇ třidceti VelKal. 26 a j., nč. usus starší dvadcet, novější dvacet atd.; – v přědcě m. přěd-sě (= před sebe, ku předu), na př. plavili sme se předce Pref. 8, král běžal przedce Mart. 6ᵃ, předce Br. Num. 13, 31 a j., vedle: Alexander táhl vždy przedſe Mart. 11, nestúpaj za ſie ani przied ſie Brig. 124; nč. usus starší předce, novější přece; – v patcet m. patset (= pět set): patczet mzhóv AlxH. 4, 12 v. mzhóv patſet AlxV. 1277.

d) Krom toho je změněno s v c ještě v příkladech: cloniti m. sloniti; – clota, nehod a czlot Hrub. 325ᵃ, czloty HrubPetr 4ᵃ, czlotám t. 44ᵃ, m. slota, stsl. slota hiems, rus. slota deštivé počasí; – stjick. hucle BartD. 88 m. húsle; – cucati, cecek, cecík, czeczik ApatFr. 168ᵇ m. ssáti ze sъsati, *ssek gen. sesku adj. seskový ze sъsъk-, srbch. sasak; – capouch, copouch, czopuſſy Lact. 155d, m. sopouch, ze sop- (soptati) Mikl. Etym. Wtb. 316; – val. cuk BartD, 64 m. suk; – kapca Us., mýt. 335, Šemb. 26 (vych.-č.), Kotsm. 14 (doudl.), BartD. 14 (zlin.); – cvrčeti, cvrček m. svrčeti, svrček, ſvircek MVerb., ſwrczek EvOl. 55ᵃ, swrczala Rozk. 381, swrcżela Lact. 283c, ze sverk- Mikl. Etym. Wtb. 330; – cmoud a čmoud m. smoud, pol. smąd, srbch. smud t. 329; a j.

S těmito změnami s-c srovnej změny š-č v §. 438.

3. s v š (ž). V několika příkladech starých je š v slovanštině západní proti s slovanštiny jihovýchodní, tedy změna s-š z doby předhistorické; zejména vše- stsl. vьse, stč. šedivý a šěrý stsl. sêdъ a sêrь, ščě- stsl. scê- O tom v. § 248 č. 6. – Kromě toho změnilo se s v š v hojných slovích domácích (o podobných změnách v slovích cizích v. § násl.).

a) V slově šočovice m. sočovicě atp., ſſoczowicze Otc. 162ᵃ atd. Podle stsl. sočivo lens, legumen, pol. soczewica a soczka, luž. sok lens, rus. sočevica atd. bylo zajisté i v češtině so- a možná že psané ſoczowyczye Vít. 95ᵃ a j. tak čísti jest; ale většinou psáno ſſ- a š-, bývalé so- se změnilo v šo-, vlivem následujícího č-. Ze šo- pak je změnou další čo- nč. čočka, čočovice Jg.

b) V dial. šršeň BartD. 14 (zlin.), Btch. 439. m. sršeň, stsl. srьšenь, srov. pol. szerszeń v. sierszeń, luž. šeršen, rus. šeršeň, s- změněno v š- vlivem následujícího -š-.

c) Ve skupení šl z sl. Podle stsl. slêpati, slêplją salire, slapъ fluctus, sin. slap vodopád bylo také č. slap-, slep-; dochováno je v doudl. slápnout, slapat, slapák chodidlo Kotsm. 17, a dosvědčeno pro dobu starší [482]číslo strany tiskuv Lact.: ſlapati 213ᵈ, poſlapati 187ᵇ, naſlapek 85ᵃ; z pravidla však je tu sl- změněno v šl-: šlapati, šlépěje atd. Souhláska l je tu ovšem měkká, žádá toho původ těchto slov ze slêp-, a dosvědčuje se to psaním v bibli Br.: ſſlapati Sir. 9, 3, naſſlapáwati Žalm 44, 6, naſſlapugeš Job. 13, 27. K šlapati, šlápnouti atd. druží se také ob.- šloupnouti, šlupeň, m. stoupnouti, stupeň, vzniklé kontaminací slov šlap- a stup-. – Dále sem patří šlup- m. a v. slup-, šlupina, šlupka. – Také v paprslek-papršlek Jg. je změna sl-šl; snad podle okršlek, o kterémž viz doleji v § 406.

d) Ve skupení št z st. Sem patří koncovky aor. a impf. 2. os. du. -šta a pl. -šte místo -sta a -ste. Na př. když prigedeſta ŠtítOp. 351, oba modliſta ſe t. 352, jeliž ſgideſta ſe t., ješto prawiefte t. 301; dvě ženě ſlowieſta Ada a Sella Kruml. 47ᵃ; ucżiniſfta Ol. Ex. 7, 10, veczeſſta t. Num. 16, 22, plakaſfte t. Deut. 1, 45, poſpiechaſfte t. 1, 41; poczeſſta Troj. 133ᵃ, hnaſſta t. 131ᵇ, zbodeſſta t., boyowaſſta t. 130ᵇ, znagieſfta t. a j. (v Troj. je ſſ vždy = š); byſſte ApŠ. 137, ChelčP. 140ᵃ a j. (vždy tak), Háj. 392ᵃ a j. (též), Br. (též), Nudož. 56ᵇ (též) atd.; -šta dlužno čísti bezpochyby také v Jid. by̆ſſta 53 a zzliubiſta 54, -sta bylo by tu psáno -zzta. V nč. je jenom spojkové byste, neboť aorist. a impf. zanikly; v tomto pak byste je -ste místo předtím oblíbeného -šte, koncovka na pohled starožitná, v skutku však novotvará: místo by, bychom vznikly novotvary by-s, by-sme, dílem také by-(j)sem m. bych, t. j. by- kleslo v kondicionalní spojku, k níž se přivěšovalo praes. (j)sem atd.; tím způsobem vzniklo také nové by-ste, kterým staré byšte zatlačeno. – Dále sem patří šťopka m. stopka; – vlaštovice, właſſtowicze Br. Jer. 8, 7, a ob. lašťovka z lastov-, stsl. lastovica. – Dále štěnice m. stěnice, od subst. stěna, srov. něm. Wanze od Wand, stněm., wantlûs Kluge 375. – Ve chroščišče, chvoštišťe m. chvostišťe, vymetu jě chwoſſcziſſczem in scopo Pror. Isa. 14, 23, chwoſtíſſtiem ŠtítMus. 125ᵃ, jest sť změněno v šč a toto pak v šť, vlivem následujícího šč-, šť-; – týmže způsobem vzniklo měštišťe, na mieſſtiſſti Háj. pp.⁵, z městišťe; – v puščina, puština v. pustina je vliv substantiva púšče, poušť, na puſſczynye EvOl. 47ᵇ, někaká puſtina HusPost. 154ᵃ, přeširoké puſtyny Ol. Jos. 5, 6: – dial. náměští m. a v. náměstí.

e) Ve skupení šv, šm (žm), z sv, sm. Sem patří příklady: onomatopojické švčeti atp., švrček, švrčeť, švrdlikať Btch. 440, švrček, švrčela BartD. 15 (zlin.), ze svrčeti, cvrčeti, z koř. sverk- cvrčeti Mikl. Etym. Wtb. 330; – dial. švrk Šemb. 59 (opav.) a BartD. 87 (stjick.) m. *svrk, slc. svrčina, ze smrk, srov. pol. smrek a świerk Mikl. t. 310; – zlin. žmola m. smola BartD. 14; – pošmúrný z posmur-, rus. pasmurnyj Mikl. I3 511, Sobol. Fon. 108; – šmyk- m. smyk-, subst. smyk Us. a Sſmyk Lact. 169ᵃ t. j. šmyk; smýkati a šmejkati Us., slc. šmýkať; šmytec Us. m. smyčec (gen. smyčce, šmyčce změněn ve šmytce, z toho pak utvořen nový nom. šmytec).

[483]číslo strany tiskuf) Ve..skupení šk z sk. Příklady jsou četné v jazyku spisovném, a četnější v nářečích. K nim patří: oškeruše v. oskeruše a oskoruše (jeřabiny), stsl. oskoruša; – oškrd Spitzhammer stsl. oskrьdъ instrumentum lapicidae, pol. oskard atd.; – dial. škála Šemb. 22 (zbir.), chod. 51, škalník chod. 51 m. skála atd.; – škařěd- atd., ſſkaredu mrchu NRada 680, ſkarzedoſtij tvých Ol. Ezech. 16, 13 a j., nč. škared- Us., místo a vedle skařěd-, zkarzyedy diabel Admont. 1, stsl. skarędъ foedus atd.; –šklebiti se slc. šklabiť sa, stsl. sklabiti sę; – dial. škło, sklenka BartD. 107 (laš.) a 14 (zlin.) m. sklo atd.; – šklub- v. škub-; – škoble, ſſkoble est ferrum quo ligna planantur Lact. 146ᵃ, Sſkoble kowarzſka kteru ſtružij kopita konſka t. 4d, v. skoble Us., stsl. skoblь radula; – škop BartD. 92 (kel.), Btch. 439, škopový Neor. 10, Btch. 429, škopec, ſſkopczow EvOl. 128ᵇ m. skop atd.; – škořep-, ſſkorzijpka Háj. herb. 79ᵃ, škořepina, škořápka Us., chod. 51, škořupa BartD. 107 (laš.), m. skořup-, skeřup-, ſkerzupina EvVíd. Luk. 11, 12, ſkerzipina testa ŽWittb. 21, 16; – dial. škořice chod. 51, škořica BartD. 107 (laš.) m. skořice; – škorně hluž. škorń, dluž. škorńa, m. skor-, pol. skornia, sln. skornja bota, ze skora pellis; – škrabati, škrábati Us. m. skrab-, stsl. oskrebą, rus. skrebu, z koř. skreb- Mikl. Et. Wtb. 303; – škraloup Us., škrałóp Btch. 439, m. skralúp, pol. skorłupa, rus. skorlupa, stsl. skralupa kůra, ze skorlupa Mikl. t. 302; – škráně Jg. a Btch. 439 m. skráně Jg., ujemši ho za ſkranye Pass. 321; – škravad- v. škrov-; – škrček (trpaslík, skrčený) Btch. 439 m. skrč-; – -škrd- v. nahoře -oškrd; – škřeh-, škrh-, ſſkrzehot ChelčP. 248ᵇ, žába ſſkrzehcze BrigF. 143ᵇ, (křivomluvný) ſſkrzechcze Ol. Job. 16, 10, škrhati, škrhotati Jg., m. a v. skřeh-, ſkrzehot Koř. Mat. 8, 11, ſkrſeht Štít. ř. 73ᵇ; – škřěk-, ſkṙekagi (3. pl.) ŠtítOp. 177, po ptačiem ſſkrzieku Mill. 114ᵃ, ſſkrzekliwimy hlasy EvOl. 9ᵃ, škřékat BartD. 14 (zlin.), m. a v. skřěk, ſkrzekanye Štít. uč. 133ᵇ; – škřemen, naſſkrzemeny Ol. Job. 19, 24, ſſkřemen Br. Isa. 5, 28, škřemen Vel. Jg., m. skřemen; – škřidl-, ostrú ſſkrzidlu Ol. Ex. 4, 25, ſſkrzidlicze Ol. 3. Reg. 6, 21, Sſkṙidlicy Háj. 127ᵃ. krov Sſkṙzidličný Háj. 459ᵃ, m. a v. skřidl-, ſkrzydlyczy Pror. Isa. 30, 22; – škřiet-, ſſkrzietek MamA. 29ᵃ, škřítek BartD. 14 (zlin.), m. skřiet-, ſcrzyetkem Mast. 146, skřítek Rosa 487; – škřip-, ſſkrzypiecze Otc. 9ᵃ, ſſkrzipenie NRada 1590, ſſkřypieli zubami Háj. 365ᵃ, škřipěti Chlád. 38 a 92, m. a v. skřip-, zuby ſkrzipiecze Krist. 69ᵃ, ſkrzypyenye zubóm ML. 20ᵃ, nč. skřípěti, skřípati Jg.: – škřivan Tomsa 55, Dolež. 206, škřivanek BartD. 14 (zlin.) m. skřivan Us.; – škrob, ſſkrob SlovKlem. 61ᵃ, škrob Us., m. skrob Jg., scrob Rozk. 1837, pol. skrobʼ; – škrovad-, škravad-, ſſkrowada obiurgatio Ol. Sir. 21, 5, ſſkrawada MamA. 31ᵃ, o to ſye ſſkrawadyecz PassKlem. 93ᵃ, m. a v. skr-, ſkrowada Anon. 5ᵃ, w ſkrowadnicziech in cymbalis ŽWittb. 150, 5, ſkrawada MamV. atd., z koř. skver- (= škvrčeti, pak = škvařiti se stč. skvřieti), stupňovaného ve skvor-, skvor-da stsl. skvrada sartago (pekáč); v stsl. je [484]číslo strany tiskuvedle skvrad- také skovrad-, skovrada pol. skowroda sartago, skovradьnьcь alauda pol. skovronek; ze stejného skovrad- vzniklo přesmyknutím také č. skrovad- a z toho dále skravad-; – škrv- v. škvr-; – škubati, šklubati Us., stč. též šklústi, vlasy ſſkluſty PassKlem. 235ᵇ, m. skub-, stč. skústi, skubu, stsl. skubą atd.; – škulina Us., škoula chod. 51, m. a v. skul-, skulina, skoula Us., ſkulamy Ol. Am. 4, 3; – škvař- v. škvr-; – škvorec sturnus Jg. m. skvořec, ſquorecc MVerb., ſkworzecz Rozk. 317 a Boh. 22ᵃ; – škvr- (z koř. skver-), škrv- n. škřv- (přesmyknutím), škvar- (stupň. a zdlouž.), ſſkwrzieti ſe fervere Lact. 200ᵃ, part. ſſkrzwa ſie OtcA. 163ᵃ, vosk ſſkrwiczy cera liquescens ŽPod. 21, 15, rozeſſkrwyela t. 74, 4, ſſkwarzyl frixit Pror. Jer. 29, 22, škvarek Us., m. a v. skvr- atd., vosk rozſquirly ŽWittb. 21, 15, ſkwarki t. 101, 4, ſquarczi ŽKap. t., stsl. -skvrêti; – škvrčěti Jg. m. skvrč-, part. ſkwrcze EvOl. 32ᵇ; – škvrn-, poſſkwrnil Háj. 264ᵇ poſſkwrn vašich Br. Ezech. 36, 25, m. a v. skvrn-, mrtvý čistých neſkwrny Hrad. 39ᵃ, poſkwrnili Br. Lev. 18, 28; nč. skvrn- Us. spisovný, škvm- Us. obecný; – ob. tříška m. tříska. – Sem nepatří liška vedle stč. lisa a stsl. lisъ; o tom v. § 385. –

4) s v ch. Změna tato vykonána v době psl., v. § 241. Tam je také připomenuto, že z *ns je slovanské s a nikoli ch, a tím vysvětlen pl. lok. stč. -ás z *-an-su, na př. doleaſſ list. Litoměř., Wirbcaz, Bresaz, Comoraz, Ugoseas v list. Vyšehr., v polas DalC. 57 atd. – V češtině jsou kromě toho porůznu ještě některé příklady nové změny s-ch. Zejména dial. chcát Us., chcať BartD. 87 (stjick.) atd. m. scáti stsl. sьcati; – dial. chcípat atp. Us. vedle scípati, ze s-cêp- Mikl. Etym. Wtb. 299; – dial. pochcení v. poscení, z posvícení: – chvístati vedle svístati, pol. chwist v. świst, rus. chvistêtь v. svistêtь t. 331; svist- je původu onomatopojického, a tu mohlo snadno proniknouti ch- vedle s-; srov. změny podobné zvizd- a hvizd- v § 417, a dále šč a šv v chč a chv v § 438; – rus. smuṙnyj temně šedý, pasmurnyj a č. chmura, chmurný, rus. chmura, pochmuryj Mikl. 1. c. 311. – Místo ďasa je dolnobeč. ďacha, kerýho ďacha Btch. 440; ale to není změnou s v ch, nýbrž oboje je zkrácený tvar z ďábel.

5) ts, ds mísí se v c; o tom v. §§ 311 a 234.

Cizí s (z).

406. V slovích přejatých cizí s (z) dílem zůstává, na př. samet z něm. Samt; – soumar ze sthněm. soumaři střhněm., soumære, a toto ze střlat. sagmarius = osel nebo kůň, jenž nosí břemena, střlat. sauma z ř. σάγμα = sedlo, do něhož se břemena nakládala Mikl. Fremdw. 124 a Kluge 292; – sak ze střhněm., sac a toto z lat. saccus Mikl. t.; – stodola ze sthněm. stadal t. 124; – stoupa pol. stępa z něm. Stampfe stněm., stampf t. 127, Kluge 337; – slc. striga [485]číslo strany tiskuz lat. striga Mikl. t. 128; – musiti z něm. müssen sthněm. muoȥan t. 112; – rusý z lat. russus t. 123; – Josef (vysl. -z-), musika; – Zygmund VelKal. 1, Zeland t. 311, Tunýz t. 289 a j.; –

dílem změněno v š nebo ž, a to v š, když psané s slova původního znělo temně (s), a v ž, když znělo jasně (z), na př. Jesus, vysl. Jezus, změněno v Ježúš. Příklady změny v š, ž jsou hojné; podávám jich sbírku, sestavenou podle toho, v jakém sousedství se z cizího s vzniklé české š, ž nalézá. – ša-, ža-: šafrán střhněm., šafrân střlat. safranum; – laš. šałat BartD. 107 ze Salat; – žalm sthněm. salm, žaltář sthněm. saltâri z lat. psal-; – stč. šalšě z lat. salsa omáčka; – šalvěj střhněm., salveie z lat. salvia; – laš. šatan BartD. 107 lat. Satanas; – Šavel ze Saul; – šavle ze střhněm., sabel; – še, že: Šebestian ze Sebastian: – žehnati ze sthněm. sëganôn a toto z lat. signare; – žejbrovati z nněm. säubern; – žemle ze střhněm., sëmele a to ze střlat. semella; – žengle tkanice ze střhněm., sënkel Matz. Cs. 378; – ženkle jehlice ze střhněm., sënkel t.; – žentour z něm. Senkkorb instrumentum aquae e fodinis extrahendae t.; – stč. halže ze střhněm., halse Halsband; – činže z něm. Zins a to z lat. census; – dial. mušeti ze stněm., muoȥen; – mše stč. mšě ze sthněm. mëssa a toto z lat. missa; – róžé, růže z lat. rosa Mikl. Fremdw. 123; – rýže ze střhněm., rîs a toto z lat. risium, oryza t. 115; – varmuže (kaše) ze stněm., warmuos Matz. Cs. 364; – Enže, Kremže; – konšel z lat. consul; – ši, ži: Šimon z něm. Simon lat. Simeon; – Žibřid ze Sîfrid; – židle ze sthněm. sidila a toto z lat. sedile; – žíž (v kostkách) ze stněm., sës a toto ze stfranc., seix, lat. sex; – možieř ze stněm., morsære; – Mojžíš z Moyses; – žo-: žok ze střhněm., sack a toto z lat. saccus; – žold z něm. Sold. žoldnéř střhněm., soldenaere; – žoldán střhněm., soldân Sultan; – žoléř ze střhněm., soller Flur im ersten Stockwerk Lex., a to z lat. solarium; – šu-, žu-: šufeň, žufeň ze střhněm., sûfen (subst. neutr.) omáčka, polévka; žufnouti sorbere ze střhněm.sûfen nněm. saufen Matz. Cs. 381; – košule nč. košile z lat. casula Mikl. Fremdw. 111; – žula z něm. Sohle = Boden der Erzgrube, odtud i žula Granit Matz. Cs. 381; – žumpa z něm. Sumpf; – Uršula, Voršula z Ursula; – stč. Ježúš z Jesus; – šl-: šlechta ze sthněm. slahta Matz. Cs. 82; – okršlek, stsl. okrišlъ, ze sthněm. chreiȥ, střhněm., kreiȥ, kreiȥelîn ; přejato dílem s -šl-, dílem s -sl-, odtud č. okrsl- a č. i stsl. okršl-, okrišlъ: okryſl země orbis terrarum ŽWittb. 97, 9, okirzl t. 88, 12, okirſl ŽGloss, t. a ŽWittb. 89, 2, okrflek Hod. 3ᵃ, MamV. a j., a okryſſl ŽWittb. 49, 12, okrſflek Ol. Num. 6, 11, VelKal. 214, po okrſlku Kruml. 29ᵇ; – žn: almužna ze sthněm. almiosena a toto ze ř. ἐλεημοσύνη; – št: angrešt stč. agrest z lat agresta; – apoštol, epištola z lat. -st-: – hanfešt, hamfešt z něm. Handfest úpis; – stč. hynšt, na hynſſtu ChelčP. 104ᵇ, střhněm. hengst; – kaštan z lat. castanea, – kaštel, kaſſtely Pulk. 105ᵇ, z lat. castellum; – klášter [486]číslo strany tiskustněm. klôster z lat. claustrum; – koštovati, koštéř, ze střhněm. kosten, kost, a toto z kiesen; – koštovati něm. kosten z lat. constare; – krišt-, Křiſſtan, Kryſſtoff VelKal. 155, z lat. Christ-, a do Zakřiſſty Háj. 255ᵇ, w zakřyſſtie t. 390ᵇ ze střhněm. sacristîe; – křištál TomP. 1, 15, křiſſtálowá VelKal. 339, ze střhněm. kristal a toto z lat. crystallus; – krumfešt z něm. Grundfeste; – kunšt, kumšt, kumſſtty ChelčP. 261ᵃ ze stněm. kunst; – lišta z sthněm. lista Mikl. Fremdw. 106; – mošt ze stněm. most, a toto z lat. mustum; – paštika z něm. Pastete a toto z franc.; – pošta z něm. Post a toto z franc. poste; – probošt ze sthněm. probost a toto z lat. praepositus, propositus (Kluge); – rešt z nhněm. Rest a toto z franc., reste; – rošt z stněm. rôst, nněm. Rost; – štrus, štros, stněm. strûȥ, stsl. strusъ; – trošt, troštovati, troſſtugj Br. Ezech. 13, 6, z něm. Trost; –šp: Augšpurk, z Augſſpurku VelKal. 21, Prešpurk, Kyšperk z Geiersberg atp.; – hišpan-, špan-, Hyſſpanye VelKal. 181 (šp bývalo tu i ve výslovnosti cizí); – nišpule, nyſſpule Háj. herb. 71ᵇ, ze střhněm. nespel, mespel ital. nespola, vše to ze ř. μέσπιλον (Kluge); – pušpan ze sthněm. buhsboum, lat. buxus; – rešpekt lat. respectus; – špaček střhněm. spatz; – špáda ensis oblongus ze střlat. spada gladius Matz. Cs. 330; – špalda ze střhněm. spëlt t.; – špehovati sthněm. spëhôn nněm. spähen; – špice ze střhněm. spitze a toto ze střlat. spica t. 332; – stč. špíle v. spíle ze stněm. spil žert, zábava; odtud i špilman a špilajt Us. (z pluralu); – špíže, ſſpijže VelKal. 155, ze střhněm. spîse; – ob. špořit, dbeč. špořiť Btch. 439 v. spořiti ze střhněm. sparn nněm. sparen; – žb: Alžběta z Alsb-, Elisabeth; – šv, žv: švastati i žvastati Jg., ze střhněm. swaz Geschwätz; – švestka z lat. sebastica; – šm, žm: šmakovati ze střhněm. smacken; – pižmo ze sthněm. bisamo; – křižmo ze střhněm. chrismo a toto z lat řeck. chrisma; – šk: auškult- z lat. auscult; – bazilišk- z lat. basiliscus; – Damašk z lat. Damascus; – diškant z ital. discanto; – flaška ze sthněm. flasca fem. a toto ze střlat. flasco; – Františk- z lat. Franciscus; – muškát z lat. muscatum; – muškul, w muſſkulech Háj. herb. 221ᵇ, z lat. musculus; – paškvil z něm. Pasquill; – Priška, po svaté Pryſſce VelKal. 19, z lat. Prisca; – škála Us. z lat. a ital. scala; – škamna z lat. scamnum; – škandál z něm. Skandal a toto z lat. scandalum; – škapulíř z lat. scapulare; – škariotský vedle skariotský, z lat.; – škarpa z franc. escarpe; – škarpál, škrbál z ital. scarpa střevíc; – škatule z lat. scatula Mikl. Fremdw. 129; – škoda ze sthněm. schado, scado Mikl. Fremdw. 129 a Matz. Cs. 325; – škola z lat. schola; – škop, škopek ze sthněm. scaf nněm. Schaff, a toto ze střlat. scapha člun, scaphium nádoba Matz. Cs. 325 a Kluge 297; – Škot, král Sſkotſký VelKal. 2, 7 z lat. Scotus; – škříně, ſſcrzinye arca ŽWittb. 131, 8, škříně Dolež. 206, ſſkřinka Háj. herb. 58ᵇ vedle skřinka Us., ze sthněm. scrîne a toto z lat. scrinium, – škřípina (rostl.) Jg. z lat. scir[487]číslo strany tiskupina; – škudla, deku neb ſſkudlu Mand. 6ᵃ, m. a v. skudla Jg., z lat. scandula Mikl. Fremdw. 125; – -š, -ž (koncové): Ježíš; Mojžíš; Mikuláš, mykolawſſ Štít. uč. 74ᵇ; Paříž atp.; – anýž střhněm. anîz z lat. anisum; – ferrnež ze střhněm. vërnis a toto z franc. vernis (Kluge); – groš z lat. grossus; – konvrš z lat. conversus; – kříž ze sthněm. chruzi, střhněm. kriuz, a toto z lat. crux; – krleš z kyrie eleison; – papež ze střlat. bâbes Kluge 255; – touš z něm. Daus, střhněm. dûs. a toto ze stfranc. dous; – verš z lat. versus; – žíž ze stněm. sës (v. nahoře); atd. – V nářečích obecných je toho více, na př. inštrument, konštituce, reštaurace, škrupul, konškripce, konšpirace atd. – Také němčina mění st-, sk-, sp-, sl- (na začátku slabik kořenných) v št- atd., a mnohé české š je tu z německého prostředí.

V cekrýt sigillum z lat. secretum, střhněm. secrête Matz. Cs. 380 je cizí s změněno v c, a rovněž tak v ob. cekretář.

s se přisouvá.

407. s je přisuto:

1. V bst místo bt. Jako byl k nesu inf. nés-ti, tak bylo také grebu greb-ti. Ale v greb-ti vyvinulo se na přechodu od b k t mimovolné s, a bylo tedy greb-s-ti; z toho odsouvá se b a je stč. hřésti, zahrsezzty ApŠ. 38, kúpichu pole pútníkóm hrzeſti Hrad. 89ᵇ, pohrzeſti t. 92ᵇ, pohrzeſty DalC. 31, AnsOp. 13 atd.; později přijímá se vlivem tvarů jiných b opět a je tedy inf. hřébsťi, pohrzebſti mrtvé Lact. 182ᵈ a 220ᵇ, pohrziebsti t. 209ᵇ, slc. hriebsť. Rovněž tak byl ke skubu inf. skústi m. skúb-s-ti, a toto m. skúb-ti, vlasy ſkuſty Pass. 326, vlasy ſſkluſty PassKlem. 235ᵇ, a později opět skúbsti, vlasy skúbsti v Pass. tišt. Jg., slc. skúbsť. Tak vysvětliti je také nč. zábsti, slc. ziabsť. V slc. je také inf. dl̄bst Hatt. 49. Pro sup. hřest atp., z greb-tъ, není dokladu. Srov. z vsuté do skupiny jasné bd v §418,2. Přisuté zde -s- vyvinulo se mechanikou mluvidel jako hláska mimovolná, v. ČČMus. 283–284 a srov. lat. sustineo m. sub-s-tineo, ostendo m. ob-s-tendo a lit. inf. gilb-s-tu sich erholen, lob-s-tu reich werden Schleicher Litau. Gramm. 248 - 249. Stejným způsobem lze vyložiti také chlemstati z chlemtati.

2. V kst m. kt a tsch m. tch. V stč. je lektati a lesktati atp.: z lekt- přisutým t. j. při mechanice mluvidel mimovolně vznikým s stalo se *lek-s-t-, a z tohoto přesmyknutím leskt-. Pro lekst- nemám dokladu starého, ale je dosvědčeno doudlebským lekstati Kotsm. 14. – Podobně vysvětliti jest trvám dial. schoř Us. a BartD. 64 (val.) ze tchoř, t. j. přisutím s a pak vynecháním první souhlásky, (t)-s-choř.

3. K začátečnému kř-, kr-. Místo náležitého skř-, skřidlice, skřivan, skřípati atd. říká se obecně kř-, křidlice atd., v. § 408, 1; jsou tedy [488]číslo strany tiskuslova stejná se skř- a kř- vedle sebe, a podle toho přidělává zvratná analogie k slovům s náležitým kř- také duplikáty se skř-. Na pohled je to přisutí s-, vskutku však postup jiný. Že tím způsobem vzniklé skř- může se dále měniti v škř-, rozumí se samo sebou. Na př. podle stsl. kremy, kremenь atd. je také č. náležité křemen, kremen MVerb., krzemen Hod. 31, krſemene ŽKlem. 145ᵃ, kremenice MVerb., krzemenyczie saxum Ol. Prov. 27, 3, hora krzemenata Otc. 436ᵃ atd.; a vedle toho skřemen, škřemen: na ſſkrzemeny in silice Ol. Job. 19, 24, ſſkrzemenym t. 1. Par. 12, 2, skřemen Jg.; – křepelka, dolnobeč. skřepílka Btch. 439. – Podle toho je také Skravařovo v. Kravařovo BartD. 110 (jméno místní na území lašském).

4. K začátečnému tř-, tr-. Místo náležitého stř-, střiebro nč. stříbro, stříleti atp. říká se a dílem říkalo se obecně tř-, tříbro, třiebro atd. v. § 408, 2; jsou tedy slova stejná se stř- a tř- vedle sebe, a podle toho přidělává zvratná analogie k slovům s náležitým tř- také duplikaty se stř-, neboli s- se přisouvá. Na př. za pův. červo stsl. črêvo slc. črevo bylo stč. třevo atp., trziewa Pass. 392, kuřie trzewcze RostlF. 12ᵃ, trzewnie dna colica t. 13ᵃ, ApatFr. 56ᵇ atd., a jest později stř-, ſtrzewa Comest. 47ᵇ, nč. střevo, střevní atd. Jg.; – za pův. červ- stsl. črêvьj (slc. črievica) bylo stč. třěví atp., trſiewi mój ŽKlem. 107, 10, trzieuicz Ol. žalm 107, 10, trzewiczky Hug. 109 atd., a je stř-, ſtriewycz Chir. 85ᵇ, nč. střevíc, ob. také třevíc, doudl. jen střevíc Kotsm. 15; – za pův. čerm- rus. čerëmcha je stč. třěmcha, trzyemcha Rozk. 1108, Třěmešná, Třěmšín atd., a jest nč. střemcha Jg.; – za pův. čern- stsl. črênъ manubrium slc. črenka je třenka a střenka Jg.; – za pův. čerp- stsl. črêpъ testa slc. črep je stč. třěp, trzyep Rozk. 2950 a j., nč. střep, doudl. jenom třep Kotsm. 15; – za pův. čers- stsl. črêšnja je stč. třěšně, trzyeſſnye Vít. 95ᵃ, nč. také střešně Jg. a Kotsm. 15; – za pův. čerda stsl. črêda vices slc. črieda je stč. třieda, trzieda Cath. 179ᵃ, NRada 836 a j., nč. také střída Jg., sirotek chodí po střídě chod. 51 (t. j. dům od domu), střídati se atd.; Blahoslav čítal ve „mnohých velmi starých“ knihách třída, ale za jeho doby se říká střída Blah. 263; – místo a vedle náležitého třieska, třieščka, pův. trêsk-, je také střieščka, aby Sſtržiſſtiek neužívali (k svícení) KolG. 66ᵃ (1703), mnozí sousedé Stržiſſtkama a dracžkama ſwitiegij t. 79ᵃ (1703); – za pův. čersla stsl. črêsla (plur.) slc. čriesla je stč. třiesla, prokla trzyeſla jeho DalC. 50, pod trzieſli Pass. 160, žlaz třiſlnijch Háj. herb. 295ᵇ atd. a je později střiesla, w ſtrzieſlech MamB. 63ᵇ; – za pův. čerslo slc. črieslo je stč. třieslo, trzyeſlo Vocab. 175ᵃ atd., nč. také stříslo Jg. a Kotsm. 15 (doudl.); – za pův. čertъ sln. črêt sumpfige Waldung, mrus. očeret Schilf im Wasser je stč. jm. míst. Třietež, Trzietez Poř. 1358 (14), UrbR. 397 a j., a vedle toho také Střietež, Strzyetez UrbE. 130, nč. Střítež; – za Třeboň, Třebová, z koř. [489]číslo strany tiskuterb- = mýtiti, je dial. Střevoň Kotsm. 15 (doudl.) a Střebová BartD. 110 (laš.); – za Třanovice je dial. Střanovice BartD. 110 (laš.); – vedle trnož je dial. strnož t. – Některé případy nejsou dosti jasné. Na př. v stč. střiezvý, střízlivý proti stsl. trêzvъ sobrius může býti s- přisuto; ale jest i sln. strêziv, proto klade Mikl. Etym. Wtb. 355 jako původní terzv- i sterzv-; – podle Mikl. t. 325 je také střapec, střepiti vedle pol. strzępek, wystrzępić náležité; ale v dokladech stč. bývá pravidlem tř-, trzapcze HusPost. 59ᵇ, trzepecz Nom. 65ᵃ, trzepenye Rozk. 2804 atd., proto podobá se, že je tu s- přisuto v nč. i v pol. ; – vedle č. třásni, třísně je slc. strasno; které je náležité, není zřejmo, Mikl. 1. c. 325 předpokládá strensnja.

5. Ve psaném čst, cst, csk m. čt, ct, ck, v naczſtrzyeti m. načtřieti Rúd. 30ᵇ, nigdě nechzſtem m. nečtem AlxB. 5, 41; oczſtem m. octem ŽKlem. 88, 22. – O psaném slezský, němecský m. sleský (ze sležský), německý v. doleji § 440 a 444. – Jinak vysvětliti jest psané dczſka atp., v. § 40?. –

6. Porůznu jinde, na př. stjick. skos m. kos BartD. 88.

s se odsouvá.

408. 1. Ze začátečného skř-, skr-: místo a vedle náležitého skřivan z koř. skver- je dial. křivan Us., mýt. 399 a j.; – místo skřidla, skřidlice, skřidlica Btch. 439, ze skry- Mikl. Et. Wtb. 304, je ob. křidlice; – m. skřeček BartD. 16 (zlin.) a j., Btch. 439. pol. skrzeczek, je křeček Us.; – m. skřípati je ob. křípat; – m. skřinka ob. křinka; – m. skřítek chod. křítek, chytil ho křítek; – místo skrze, stsl. skvozê a skrozê, je místy krz, slc. kroz.

2. Ze začátečného stř-: místo a vedle náležitého střmen, na ſtrzmeni GestaKl. 296, stsl. strъmenь, srb. strmen, rus. stremja, stremeno, pol. strzemię Mikl. Et. Wtb. 325, je také třmen, trzmeny Pref. 16; – m. a v. střiebro je také třiebro, třébro, trzebro Gesta Kl. 43, – m. a v. střecha, stříleti, stříkati atp. je také dial. třecha Us., třílet, tříkat, tříkačka chod. 51 atp. –

3. Porůznu jinde: za stien stsl. stênь je také tien, mě honie mé tyeny (rým: stěny) Rúd. 18ᵃ, dial. tín, tínit BartD. 17 (zlin.), tin Šemb. 48 (han.); – za skora, skóra, odkudž i skořice, z koř. sker- Mikl. Etym. Wtb. 302, opav. skura Šemb. 60, je kora, kůra; dvojí tvary tohoto slova, sk- a k-, jsou také jinde v slovanštině, stsl. skora a kora. pol. též atd.; – za žádané skorozře (ze skoro a zráti, = rychle uzrávající) je korozře; korozrzye Rozk. 1228 (druh hrušek), srov. § 272; – za slza je opav. lzaŠemb. 60.

[490]číslo strany tiskuz, ź.

409. Ze souhlásek těchto je z několikeré, totiž: z původní, dochované z doby praslovanské, na př. vůz stč. vóz psl. vozъ; – a z ze staršího ȥ, kteréž opět jest buď z g, na př. kněz z býv. kňaȥ pův. kuning-, buď z psl. dj, na př. nouze z býv. núȥa psl. nądja.

ź vzniklo změkčením z původního z, na př. voźiti z voz-.

z původní bylo tvrdé. Naproti tomu bylo ź měkké, a také z vzniklé ze ȥ bylo střídnicí sykavky měkké. Časem setřel se rozdíl tvrdosti a měkkosti, sykavky tyto zněním kdysi rozdílné splynuly, a v nynější češtině spisovné jakož i u většině nářečí jest za ně jednostejné t. zv. obojetné z.

Víc o tom v. v §§ 394 – 397.

Souhlásky tyto píší se z pravidla bez rozdílu literami a spřežkami z, na př. mezi Greg., z zeme HomOp., nazuano Ostr., zbauitelu Kunh. 147ᵃ atd.; – ſ, na př. predſreti Greg., poroſenie Kunh. 150ᵃ zawaſaw AlxB. 2, 9, rozkaſa AlxBM. 4, 9, hroſny ŽKlem. 46, 3, newſal t. 14, 5, wſaczny MastDrk. 2, vkaſaty VstúpDrk. 57, ueſinu t. 52, kola woſow EvOl. 134ᵇ, wſemſſye t. 247ᵃ a j. (často v EvOl.); – s, na př. samiſſliw t. j. zamysliv AlxH. 6, 26, sa tyem t. 4, 25, ias AlxBM. 3, 15, t. 3, 42, wies t. j. věz t. 3, 6; – zſ, (kosti) se zſtroſkotagy Lvov. 3ᵇ; – ſſ, na př. hriſſenym t. j. hryzením ŽKlem. Deut. 24; – v pravopise Husovu, bratrském a nč. je pravidlem litera z.

Někdy zdá se, že dílem měkké ź a dílem z vzniklé ze ȥ je písařem starým zvláště označeno. Bývají totiž hlásky tyto psány způsobem, jakým se jindy znamená hláska ž, totiž literami a spřežkami ż, ź, ž, zz. Na př. ſkrże HusPost. 4ᵃ, mnożí multi t. 3ᵃ, to vieź t. 18ᵃ, knieź t. 76ᵃ, ſkrzze Štít. ř. 205ᵇ, mnozzy neviděli ML 110ᵃ, kniezz Kruml. 327ᵇ, wyzz ML. 104ᵇ, wžyeti Ben. Deut. 25 a j. Některé okolnosti vedou a takořka svádějí k tomu, abychom v tomto psaní spatřovali úmyslné označování měkkosti a tedy svědectví, že v stč. výslovnosti byla měkkost hlásek žádaných ź a z vzniklého ze ȥ zjevná. Zejména činí se nám toto zdání pravdě podobno, když nalézáme: že doklady textů různých se shodují, na př. wyzz Štít. ř. 54ᵇ, ML. 104ᵇ, a wiż Baw. 127, wiżte t. 94; desět penyezz Kruml. 79ᵃ a peníeż HusPost. 177ᵃ; kniezz Kruml. 327ᵇ a knież HusPost 200ᵇ ; mnozzy ML. 110ᵃ a nemnożí HusPost 3ᵃ; kompt. rzijezze Štít. ř. 74ᵃ a ſnaże Alxp. 101 atd.; – a že také nč. dialektická výslovnost mívá ž shodné s některými těmito doklady staročeskými, na př. kompt. rziezze Štít. ř. 74ᵃ, ſnaže Alxp. 101 a doudl. snáž Kotsm. 17; w-Prażie HusPost. 7ᵃ a laš. na-voźe i na-vože BartD. 106 a 107; sg. instr. żímý HusPost. 103ᵇ a dial. źima BartD. 135 (opav.), a také žima Pastrn. 135 (slc., místy); – ale zdání toto je přece jen zdání a nikoli svědectví bezpečné, poněvadž stejným způsobem bývá psáno také tvrdé z: mám před sebou úplný seznam [491]číslo strany tiskudokladů sem patřících z HusPost. (psané 1414; písař, prý Zikmund z Domažlic, praví na str. 2ᵇ: věz, žeť sem psal tak, jakož obyčejně mluvím), jest jich asi 450, a mezi nimi asi 180, kde litera ż, ź psána za tvrdé z, na př. żaviſti 11ᵇ, żákonníci 21ᵇ, żákonníky 49ᵇ żaftupowe 52ᵃ, beź viny 15ᵃ, beź ſedla 59ᵇ, beź své potřeby 100ᵃ, każati 6lᵇ, vkaźati 69ᵇ, vkáżal 65ᵃ, ukażuge 80ᵇ, ukaźuge 100ᵇ obraź 106ᵇ, ráź neb obraż boží 123ᵃ, nażywa 83ᵃ, iażyku 115ᵃ, rożkoſny 111ᵃ, brźo 137ᵃ, że wſeho 153ᵃ, że wſech t. atd. Stejná nepravidelnost je také jinde, na př. v Ol. psáno Jaż ego Ex. 8, 28, yazz 3. Esdr. 8, 11, v Kruml. yazz 187ᵇ atd. Dokud se nenalezne starý text, který by v této příčině byl pravidelnější, nebude lze na staropísmém ż, zz atp. nic zakládati. –

Ve mnohých textech starších psáno z a ž jednostejně a čtenář měl se dovtipovati, kdy psaná litera nebo spřežka znamená z a kdy ž. Později liší se z a ž tím, že ono psáno z, toto literou známkovanou. Ale také v některých starších rukopisích je rozdíl dostatečně naznačován, když totiž z psáno z, a ž literou s, na př. w tuse zemiu t. j. v tuže zemiu Jid. 34, – nebo ž psáno zz, na př. zzydee t. j. židé Štít. ř. 78ᵇ, znamenati geſt kazzdemu ſbozznemu czzlowieku Kruml. 219ᵇ a j.

Za z-z- bývá psáno z-, vlastně z-z- splynulo v z-; v. § 415.

z původní, tvrdé.

410. Toto z je z doby praslovanské; na př. vezu psl. vezą, vóz psl. vozъ.

Mění se: ve spojení s -j v ž; v slabikách zi, zi- v ź; a táž změna v ź- bývá také v slabikách ze, zь. Krom toho podléhá z jistým změnám, když se pojí se sykavkou, a jsou porůznu ještě některé změny jiné. O tom v. v §§ následujících.

zj se mění vž.

411. Změna tato je psl., v. § 248, kdež jsou vyčteny také případy ve kterých se vyskytuje; ž tudy vzniklé dochovalo se z doby psl. také do češtiny. Na př. subst. nozjь č. nóž, nůž; kompt. bьrzjes- č. brže; part. vozjenъ č. vožen; praes. sg. 1. vozją stč. vožu, kazja č. kážu; iter. vazjati stč. -vážati, -vážěti atd.

V nářečích východních je změna tato v part. vožen atp. často, v slc. z pravidla zrušena, analogií tvarů jiných, jež mají z po právu. Např. vožené, zkažené Btch. 439 (dbeč.), ale pohruzený BartD. 15 (zlin.), zarazený t. 30 (pomor.), pokažený t. 64 (val.), zkazený t. 87 (stjick.), slc. vozený. –

[492]číslo strany tiskuzi, zi- se mění v źi, źi.

412. To jest: původní tvrdé z měkčí se v ź, když následuje samohláska i, í nebo některá ze samohlásek praejotovaných (dvojhlásek) ě, ie, ia, iá, iú, buďtež samohlásky tyto původu jakéhokoliv. Žádané ź bývá změněno dále v ž; v slc., pokud toto měkčení proniklo, bývá jen ž, nikdy ź Pastrn. 135. Doklady toho jsou nč. dialektické. Na př. zi-źi, ži: źima m. zima BartD. 135 (sev.-opav.), podle Šemb. 55 (opav.) žima, žima Pastrn. 135 (slc., místy); źivać a živač m. zívati BartD. 106 a 107 (laš.); voźić m. voziti t. 106, preražic Pastrn. 135 (slc., místy), impt. veź, leź, voź (z vezi atd.) BartD. 106 (laš.); – zia-źa, ža, pak zě-źe, že a žie-žie: voźa (3. plur. m. voźá) BartD. 106 (laš.), źać (zeť stč. zěť) t.; vźać (vzíti) t., vžal Pastrn. 135 (slc., místy); o koźe, na voźe, na obraźe BartD. 106 (laš.), psáno též kozě t. 98 (laš.), na vože t. 107 (laš.). Pro některé případy nemám dokladu.

Imperativy doudlebské vož, kaž (kaziti), neblažni atp. Kotsm. 16 neklademe sem t. j. nevysvětlujeme změnou ź v ž z příčiny, vyložené při stejných tvarech téhož nářečí noš, myšli v § 398. –

Bezpochyby také ve skupeném zn- atp. měkčí se z v případech sem patřících dialekticky v ź- (jako s- v ś-, v. § 401); ale dokladu z jazyka živého pro to nemám, a na staropísmé doklady pṙiwużní HusPost. 170ᵇ, adv. żle t. 111ᵇ, pohyżdil t. 150ᵃ atp. podle § 409 není spolehnutí.

V jiných nářečích měnila se slabika zi v zy, na př. zyma m. zima atd., v. § 166.

S tím se vším srov. změnu si-śi atd. v § 401.

ze, zь.

413. 1. V ze, když -e je původní (pro e z ь nemám dokladu), mění se z v ż (z); na př. lašské praes. veźeš, veźe, veźemy, veźeće BartD. 106, vezěš t., part. voženy (z dial. vožený), slc. želený Pastrn. 135.

2. Pro ź ze zь nemám dokladu; o doudl. řežba Kotsm. 16 viz § 292. –

Srov. pol. wezie- t. j. weźe- a rzeźba, rzeźbiarz atd., a nahoře měkčení v slabikách se, sь v § 402.

Místo part. vezen říká se obecně vežen; to však není změna hlásková ze v že, nýbrž analogická, podle příbuzného part. vožen. Kde takového příbuzného vzoru nebylo, zůstalo ze; na př. říká se nalezen a nikde naležen.

ź měkké.

414. Toto ź vzniklo změkčením z tvrdého původního z v slabikách zi, zi, ze, zь, v. §§ 412 a 413.

2. ź máme dialekticky v češtině nové, zejména v nářečích východ[493]číslo strany tiskuních, na přechodu k polštině; místo a vedle ź bývá tu často ž; doklady viz na místech právě uvedených.

3. ź bylo také v jazyku starém. Důkazem tomu jest přehláska -a, -u v -ě, -i; na př. 3. plur. vozie předpokládá tvar starší voźá, part. vozě starší voźa, adjekt. fem. sg. nom. kozie brada akk. kozí bradu starší koźá a koźú atd., v. § 394.

4. V nč. spisovné a u většině nářečí nynějších ź není. Pokud kde ve fasích starších bylo, zaniklo: změnilo se totiž většinou v tvrdé z, na př. v nč. tvaru 3. pl. vozí je z tvrdé jako ve vezou, v part. voze jako v 1. sg. vezu atd.

5. V impt. přisěž, pomož, střež atp., na př. prziſiezz Ol. 1. Reg. 30, 15, pomozz hospodine Štít. ř. 53ᵇ, pomůž mně bože Suš. 14, stṙeż se Baw. 45 atd., není ž ze ź, nýbrž podle praes.: sahu-sěžeš atd.

z a sykavka.

415. Když po z (budiž toto původu kteréhokoliv) následuje opět sykavka, tu bývají – mimo obyčejnou spodobu (§ 254) – změny následující:

1. z se sykavkou následující splývá nebo se mísí. Zejména:

z-z splývá v z. Na př. rozlobit Us., rozlobené Btch. 438 a j., m. rozzlobiti, atp. Sem patří také příklady stč., kde bývá psáno z- za žádané z-z-: byl to zrady zvěděl AlxB. 1, 29 m. z-zrady, korunu zlata světlého a z kamene přědrahého AlxV. 895 m. z-zlata (jako je tu dále: z-kamene) atp. Domnění, že by to byly pády bez předložky, je nesprávné.

Rovněž tak splývá z-s (spodobené v s-s) v s. Na př. onomu krev ſrdcze teče AlxV. 1759 m. z-srdce; – ana jeho tvář ſynala, oči a rty opuchly jsú Hod. 44ᵇ m. zsinala, srov. zſynal geft Ol. 1 Reg. 25, 37; – obracím řeky v paušť až ſe ſmrazugj ryby jejich Br. Isa. 50, 2 m. zsmrazují, srov. když sě voda zſmradieſſe Otc. 198ᵃ; – Israhel sě roſul Ol. 3, Reg. 22, 17 t. j. rosul m. rozsul, srov. rozſul t. Prov. 24, 31; odtud i příjm. Rosulek (mylně Rosůlek); – roſipal Ol. 2. Par. 34, 4, roſypa t. Job. 38, 24 roſypal HusPost. 209ᵃ, Kruml. 35ᵇ, roſypané Br. Isa. 27, 9 atd., rosypat BartD. 13 (zlin.), rosypať Btch. 438 atd., m. rozsyp-, srov. rozſypa Sal. 756; – rosudek, rosocha, rostříhnóť Btch. t. m. rozs-; – besebe Us. ob., BartD. 13 (zlin.), m. bez-sebe; – vstáti surgere m. vzstáti; – vstúpiti ascendere m. vzstúpiti; – stč. vskučěti, pes wſkuczy Mast. 69, m. vzskučěti; – stč. vslaviti, wſlawiu jméni tvému psallam ŽKlem. 9, 3, m. vzslaviti, srov. wzſlawy glorificabo ŽWittb. Moys. 2; – vstonati, ciesař wſtona Kat. 126, Pilat sě zamútiv wftona Nikod. 105ᵃ, m. vzstonati; – vsvietiti, některý ſe wſwyety milostí k bohu Štít. uč. 68ᵇ, m. vzsvietiti atd.

[494]číslo strany tiskuDále sem patří míšení

z-ž v ž, na př. rožíhať, rožíť, rožaté Btch. 438, m. rozžíhati atd.; –

z-š v š, na př. stč. šlechtilý, przeſſlechtila dievka Tkadl. 9ᵇ, tak zjapně a ſſlechtile Jeron. 90ᵃ, zjapně a ſlechtyle ROlB. 90ᵇ, m. zšlechtil-; – stč. všel ascendit, hněv boží wſſel na Israhele ŽWittb. 77, 21, wſſel ŽPod. t., wſſel dým ascendit ŽWittb. 17, 9, ŽPod. t., ŽKap. 1., (Šalomoun) smyslem wſyel na wſye lydi AlxV. 26 atd., m. vzšel (fem. vzešla atd.); – stč. všed, wſſed oriens ŽWittb. Zach. 78, m. vzšed; – stč. vščekati, newſſtieka non latrabit Ol. Jud. 11, 15, m. vzščekati; – rošaf-, roſſaphenſtwie prudentiam ŽWittb. 48, 4, rošafné Btch. 438, m. rozšaf-, srov. rozſſafenſtwye ŽPod. 48, 4; – dbeč. roščípat m. rozščíp-, roškrabať m. rozškrab- Btch. 438.

2. V několika složeninách máme sykavku druhou změněnu v příslušnou zubnou. Zejména změněno z-z v zď: slc. rozďavil hubu Pastrn. 49 m. roz-zev- (č. subst. rozděv a verb. rozděviti Jg. jsou slova nově utvořená podle pol.); – z-ž v žď: Žďár, jm. místní, m. z-žár, vlastně m. z-žár, v. o tom § 451; – z-š v žč, a toto dále jednak v žť, jednak v žšč, žšť doslovným přeložením lat. dis-suo vzniklo č. roz-šiti, a z toho jest pak rozčiti, rožtiti, rožščiti atd., na př. roztywam dissuo Anon. 2ᵇ, (nakażený) bude mieti rúcho rozſczyte vestimenta dissuta Ol. Lev. 13, 45, (kožené lahvicě) sú sě zedraly i rozſſtily soluti sunt Ol. Jos. 9, 13, rúcho šité rozſſtywati a opět v hromadu šíti Otc. 153ᵇ (jiný rkp. má na témže místě rozſſywati udělané z rozſſtiwati, a opět jiný rozſtziwati).

3. Pojíc se s následujícím -ž, -š, -č mění se z- v ž-. Doklady toho staropísmé jsou podporovány dialektickou výslovností novočeskou. Na př. wiež že klesne Hug. 297 t. j. věž-že m. věz-že; (diabel) żżieſil jest lidi Ol. Hab. 3, 6 t. j. žžěsil m. zžěčsil; sem patří také jméno místní Žár (u Protivína), vzniklé ze z-žár, z čehož se stalo žžár a pak Žár (viz zde také č. 2 a 4); – kompt. slažší, mlažší, chužší, tvržší m. slazší atd., nayſlažſſi Hug. 326, ſlażſſi Kruml. 14ᵇ, slażṡi Baw. 71, syn mlażſſy Ol. Jos. 15, 17, mlażſſymi ŠtítOp. 94, mlażſíi ŠtítBud. 4, tento chužſſi Hug. 157, ktož má vlasy twržſſie Hug. 438, twrzzſſi Kruml. 41ᵃ; part. naležši m. nalezši atp., (dcera Faraonova) to dietě należſſi Kruml. 26ᵃ, należſſe ſe Háj. herb. 81ᵃ, vważſſe ŠtítBud. 103; – ž czrwu Hug. 219 t. j. ž-črvu m. z-črvu; střiebro žcziſſczeno jest t. 248 t. j. žčiščeno m. zčiščeno; ſważċzek yſopa Ol Ex. 12, 22 t. j. svažček m. svazček (odtud vniklo pak ž také do pádů jiných, dwa ſważeczky hroznového vína Ol. 1 Reg. 30, 12), vsed na wožček Háj. 158ᵇ m. vózček; v dial. ščeho BartD. 13 (zlin.) m. z-čeho je krom toho provedena také spodoba; – totéž bylo také v stč. zčúti = pocítiti, změněném ve ščúti a dále ve štíti, ktož své věci nemiluje strastné škody na ní sstige Baw 43, – a ve z-čísti dinumerare, změněném ve žčísti a dále štísti, a obnovením předložky ve zštísti, zſtiſti ŽKlem. 89, 12.

[495]číslo strany tisku4. Když jest mezi samohláskou a souhláskou sykavou, mění se z v j (srov. § 404, 3). Mám doklady pro případy následující: zz změněno v jz, v doudl. bejzlosti Kotsm. 11 m. bez-zlosti; – zs v js: jdete zeyſpanye Mast. 230 m. ze-zspanie (= z vyspání), vyjiti y ſmiery Otc. 345ᵃ m. z-smiery; – zž v jž: roiżehá žena světlo HusPost. 123ᵃ, roiżhla by světlo t., roiżhucz t., m. rozžeh-, rozżh-; dále ve výrazích dojžára, zejžára, stč. vejžieřě m. do-Zžára atd. (Žďár je ze z-žár, v. § 451, vesnice toho jména jest u Protivína, dialektický nom. je tu Žár m. z-žár, a ve výrazích do-zžára atp. vzniklo -jž- i říká se tu dojžára atd., v Listy filol.- 1877, 307); – zš v jš: v kompt. slajší, mlajší (přehláskou též mlejší), chujší, přější m. slazší (nč. sladší) atd., na př. nayſlayſſy Modl. 74ᵃ, mlajší a mlejší Kotsm. 11 (doudl), mlejší Šemb. 41 (mor. podhor.), chuyſſyemu ROtc. v. 250 (rkp. Roudn.), przyeyſſych Modl. 119ᵃ, mých przeissich ListPoř. 1484, (modlitbu) za své przeissij t. (kompt. rejší mýt. 336 a Šemb. 41 je novotvar, jeho -jš- není ze -zš-); totéž je také v slc. adj. terajší m. terazší.

Jiné změny souhlásky z.

416. 1. -z změnilo se v -s v předložce přes z býv. prěz, v. § 254; bývalé -z- zachovalo se dosud u výslovnosti přeze-všecko atp.

2. Místo vazba, vaźba je laš. vaďba BartD. 107, zvratnou analogií, v. § 321.

3. z mění se v ž (mimo případy patřící do §§ 412 a 413). Zejména:

zń v žň. Tím vzniklo: žiežn- z býv. žiezň-, zyeżny Ol. Deut. 28, 48,

jest-li żijeżniw ċlověk Alxp. 103, zizznyela dušé má ŽKlem. 144ᵇ; odtud pak i nom. akk. żieżen Hug. 281, żieżen Alxp. 103, żijżeň Háj. 14ᵃ a nč. ob. žížeň Us., Btch. 439; – podle toho mohlo vzniknouti také proň- z przň-, prżniti Baw. 49, neoprżnim t. 50; kážň- z kázň-, w twe każni Baw. 65; věžň- z vězň-, wieżniow mnoho Baw. 163 atp.; na jisto toho tvrditi nelze, poněvadž na staropísmé ż není spolehnutí (v. § 409).

zďň v žďň: stč. prázdnějí-prážďnějí, prazzdnyegij Štít. ř. 222ᵇ, je-li tu na psané zz spolehnutí; doudl. brá(ž)ďní kůň m. brázdní Kotsm. 15.

V žežule ze žezhule je změněno z v ž vlivem začátečného ž-; podle lit. geguże bylo psl. žegъz- v češtině přesmyknutím žezh-.

V dial. žářa, zář m. záře BartD. 64 (val.), Btch. 439, a žáří m. září Btch. t. je ž za z mylným spojením se žár, žeřavý.

Za stsl. izgaga cholera sicca, rus. izgaga orexis, dluž. zgaga id. je stč. zháha, zhaha orexis Nom. 67ᵇ, ApatFr. 96ᵃ, Rozk. 2316 atd to pak mění se později ve žháha, zzhaha MamP. 15ᵃ, zzhahu Chir. 149ᵇ; změna z-ž stala se tu spojením se slovesem žhu. Odsutím h- změnilo se žháha [496]číslo strany tiskui zháha dále v žáha a záha, žaha LékA. 23ᵃ a Us., záha slc., zaha BartD. 109 (laš.) –

4. z změněno v h v klouzati-klouhati Us. a v onomatopojickém hvízdati za stsl. zvizdati sibilare (srov. změnu podobnou ve svístati-chvístati v. § 405). –

Cizí z.

417. V slovích přejatých cizí z (psáno z a častěji s) zůstává někdy nezměněno, na př. zázvor z ital. zenzovero Kluge 152, musika vysl. muzika, Jerusalem a Jeruzalem. Zéland VelKal. 311 atp., – mnohdy však je změněno v ž; – o obém v. § 406

Sem patří také žák, vzniklé z lat. ziaconus v. diaconus Matz. Cs. 27.

z se přisouvá.

418. z je přisuto:

1. v zd m. d v slovich: hyzditi, ohyzda m. hyd- hydný = ohyzdný zlin. 14, hluž. hida nenávist, pol. a mrus. hyd, ohyda, rus. dial. gidkij Mikl. Etym. Wtb. 83; – hrazditi místo a vedle hraditi, když brány hrazdieſſe Comeſt. 160ᵃ, městečko nehražděné Pref. 8; odtud pak také ohražďovati, zahražďovati, (lidé přátely) se ohražďují Zrc. Múdr. 692, voko se (víčkem) ohražďuje t., – hromazditi m. a v. hromaditi, abychom hromazdili Štít. ř. 191ᵇ, ty hromazdis thesaurizas Koř. Řím. 2, 5, impt. hromazd sobě poklady NRada 1444, střiebro bude hromazzdieno Ol. Job. 22, 25; z toho pak hromažditi, ktož hromażdy congregat Ol. Prov. 28, 8, aby hromaždil HusPost. 103ᵃ atd., – brouzdati v. broditi; – m. drozd je chod. zdrozda; – púzdro z lat. fodrum Matz. Cs. 286. – V DalC. 5 je: (kóň) jat w uzdyczy, v rkpech jiných: v udici; tu neni z přisuto, nýbrž ono je demin. z uzda stsl. uzda atd., toto z ąda stsl. ąda hamus, ądica uncinus. – V jízda, jezditi stsl. jazd- je -zd psl.

2. V slc. chabzda vedle chabda, č. chebdí, je z vsuto do skupiny bd; srov. s vsuté do pt(bt) v § 407.

3. Ve VelKal. 117 psáno na Zřijpě; z- patrně uměle přidáno podle etymologie Dalimilovy: S té hory na zemi zrzyechu, proto též hořě rzyp přěvzděchu.

z se odsouvá.

419. 1. Ze zájm. stč. jáz, nč. já. Nové já má nejstarší doklady na zač. XIV, a staré jáz vyskytuje se jako archaismus ještě na sklonku XV stol. V době mezi tím je jáz i já, onoho ovšem čím dále tím méně, [497]číslo strany tiskutohoto naopak. Na př. v DalH. Ja ť vědě 31 a iaz tě zbavu života 40; v DalC. yaz úv. I a ya 3 atd., častěji jáz než já; v ŽKlem. iaz 16ᵇ, 21; atd., ia 2ᵇ, 7ᵇ atd.; v Mast. yaſ k tobě běžu 1 a ya chcu řéci 295; v Hrad. je častěji jáz než já; v Pass. v částech starších rovněž tak, v mladších pak je z pravidla já; v Alb. je zřídka jáz, yaz 10ᵃ, a z pravidla já; taktéž v Modl., yaz 19ᵃ, vedle obyčejného já; ve Štít. uč. a Štít. ř. z pravidla já; na počátku stol. XV libuje si písař Hod. v archaisinu jáz, yaz zahynu 82ᵇ yaz přistupuji 78ᵃ atd., ovšem vedle já; v AlxV., opsaném z předlohy staré, je Iaz 63, yaz 1075, vedle ya 1077 atd.; – v Kruml. je psáno yazz 187ᵇ, a podobně v Ol. Jaż ego Ex. 8, 28, Jażt Gen. 23, 4, yazz gieſſitny 3. Esd. 8, 11; má-li to býti = jáz, tedy je to svědectvím, že písaři Kruml. a Ol. znali archaistické jáz ze svých předloh, ale nikoli ze živé výslovnosti; – k nejmladším dokladům pro jáz patří yaz ſem Otc. 5ᵇ.

2. Místo vezmu atd. říká se dial. vemu, impt. vem atd. Us. chod. 51, vem kde vem Dač. 2, 209; z je vynecháno.

3. z je také vynecháno v mecítma m. mezcítma, mezcietma, z -mezid(e)sietma, na př. dwamecýtma tiſýců Br. Num. 3, 9 a j. vedle dwamezcýtma t. 26, 14 atd.

4. V ŽKlem. je několikráte ro- místo roz-: roliucenye furor 57, 5, roliucenym Deut. 24, w rowiewanyu in velamento 60, 5, ropraſſeny budú 67, 2, rohnyewali 123, 3. Nelze tu vykládati ro- omylem, když je dokladů tolik; nabízí se tedy výklad mylnou etymologií; bylo rozsaditi atp., vysloveno rosaditi, to rozkládáno mylně v ro- a saditi, a podle toho mohlo pak býti také ro-liútiti atd.

5. Doudl. je řetelně Kotsm. 15 m. zřetelně.

c.

420. Píše se literami a spřežkami c, na př. licemerca Greg., bradavice MVerb., kurencom t., othce (sg. gen.) HomOp., ſlunce Kunh. 148ᵇ, ciele t. 147ᵇ, ztracenye Túl., vſecko t., bahnicie ŽGloss., chcu AlxH. 11, 16, wſſecka AlxBM. 4, 31, obrancie ŽKlem 17, 3, chodiece Hrad. 9ᵃ, wiece Pass. 286, cieſta Krist. 28ᵃ; – ch. na př. othech HomOp., k otchu Kunh. 149ᵇ, sě obrachu Túl. 30ᵇ, nemochi budeš t. 24ᵇ, ſich (sýc) ŽGloss.; – cc, na př. mrauenecc MVerb., wilchvecc t.; – cz, na př. ſkrinanecz MVerb., czo ŽGloss., nocz AlxH. 1, 9, zemiczu t. 1, 5, wiecz amplius ŽKlem. 73, 9, wieczczoma t. 131, 4 atd.; dzyecze (m. dietě) Boh. 42; – zc, chzeme t. j. chcme AlxH. 10, 39, chzce t. 10, 25; – cſ, cs, na př. mocs Hrad. 12ᵇ a 81ᵃ, nocs t. 87ᵇ, rucſye t. 78ᵇ; – tſ, na př. potſtiwy ŽKlem. 138, 17; – tc, na př. owotcze Ol. žalm. 77, 46, Háj. 1ᵃ, nietco Háj. 181ᵇ [498]číslo strany tiskua j., nětco Br. Isa, 40, 13 a j.; – tz (způsobem německ.), na př. v Dohalitzych Vamb. 1619; – v pravopise Husově, bratrském a nč. je pravidlem litera c.

V některých textech starých psáno c před samohláskami úzkými literou c, když litera tato také podle středověkého čtení latinského zněla c; v případech ostatních, kde litera c ve čtení latinském zněla k, znamená totéž i v textě českém, a hláska česká c vyjadřována tu spřežkou cz. Na př. v ŽKlem. obraciugiuce 103, 29; wiecz amplius 77, 9, wieczczoma t. j. viečcoma palpebris 131, 4; doticaty t. j. dotýkati 104, 15; – v Pass. cztuce 285, pomoci t., ſrdcem 287; chodicez 286, czna žena 287, czo 289, otczow 285; pro yezucriſta 285; – v Krist. sluhy centurionowy 42ᵇ, cieſta 28ᵃ, cyeſarzowa rúcha 67ᵃ; otecz 23ᵃ, aby newraczowali 25ᵃ; predicatorzi 25ᵃ, svaty lucas t., po ſſcolach 44ᵇ, iezucriſtowa 23ᵇ.

V jiných textech starých psáno c a č jednostejně a čtenář měl se dovtipovati, kdy psanou literu nebo spřežku čísti jest c a kdy č. Později liší se c a ć tím, že ono psáno c, toto literou známkovanou. Ale také v některých starších rukopisích je rozdíl dostatečně naznačován, když totiž c psáno cz, a č spřežkou chz, na př. nocz AlxH. 1, 9, a rzechz t. 2, 16, – nebo č psáno czz, na př. sedmera wiecz zamezzena byla czzlowieku, ale moczi božieho vmuczzenie otemczzeny jsú Kruml. 231.

V textech, o kterých v odstavci předposledním je řeč, rozeznává se c a č aspoň před samohláskami úzkými: c tu psáno c, a č spřežkou cz, na př. kagiuciemi ŽKlem. 39ᵇ a czynil t. 59ᵃ, syny czlowieczie t., – wiece Pass. 286, jedné noci t. 287 a s poczeſtnu czeledy t. 287, vczyty t. atd.

Místo c bývá psána litera nebo spřežka, která jinde znamená č. Na př. Mohan rsiechzie dějú Pil. a m. řěcě (chz znamená v tomto rkpe č): – nevie kak rſechzi komu m. řéci AlxBM. 6, 36 (též); – k jich wietċi ċtyċy m. čtici ŠtítOp. 301ᵃ; – naſyċeníe HusPost. 1ᵃ, naſyċen t. 70ᵃ, dċer (pl. gen.) t. 103ᵃ, part. okogieċe t. 118ᵃ, zniemiegíċe t. 190ᵃ, aby byl wzaċen HusPost. 111ᵇ, tenť jest wzaċen t. 32ᵃ boží pomoċí t. 5ᵃ, poddaċích t. 139ᵃ, číl veliký t. 110ᵇ, ċieſtu viam t. 181ᵇ, ſtkwuċíe t. 59ᵇ, w tlumoċíech t. 103ᵃ. praċowníci t. 3ᵃ, vyobċovati t. 93ᵇ, wraċugi t. 187ᵃ, bliżneċ t. 73ᵇ, w ċtnoſtech t. 4ᵇ, pocżtiwie t. 15ᵃ, malomocżny t. 21ᵃ a j.; – odrucże kóži detracta pelle Ol. Lev. 1, 6, (Abraham) pade nycże t. Gen. 17, 17, lauicżi (lahvici) vody t. Gen. 21, 14, czzyzy t. 2. Reg. 22, 46 (czz = č), aby wzacżna byla t. Lev. 23, 11 a j. (často v Ol.); – chċe ŽKlem, úvod (XV stol.), obs. žalmu 38, t. 53, boha otče t. 44, močen t. 59, wraċenie t. 74, Treſkċe 81, moċ t. 74, oteċ t. 71, proroċkým t. 44, crkvi t., ċtnoſti t. 57 a j.; – w uborċe ŠtítMus. 9ᵃ, woleċe t 67ᵇ, což chċe t. 92ᵃ, myſlċe světské t. 57ᵇ, wzaċen t. 79ᵃ, ċelu myslí t. 53ᵃ, v také cztyċi t. 49ᵇ; – nemoc Comest. 143ᵇ, ſlunċe t. 108ᵇ; – rkuċ Baw. 32; – veċe dixit Troj. 23ᵃ, moċy svú t. 8ᵃ, zywuċie paměti t. 1ᵃ, slovo hanieċie t. 74ᵃ, boyugiċ t. lᵇ a j.; [499]číslo strany tisku– w cželee duši Ben. Deut. 30, 6, w cželém srdci t., gdúcžym t. Gen. 10, 30; – wftřjč Černý Nem. 82, Beck. 1, 55, t. 93. – Jest otázka, co toto psaní znamená. Jsou to dílem omyly, dílem zvláštnosti grafické. Za omyly pokládám v příkladech uvedených rsiechzie Pil. a (m. řěcě), rſechzi AlxBM. 6, 36 (m. řéci) a czzyzy Ol. Reg. 22, 46 (m. cizí); příkladů tedy jen málo. Všecky ostatní doklady vysvětluji si zvláštním způsobem, jak se psávala litera c, znění nějakého zvláštního psané toto c, č, cż a cž neznamená.

Vznik a změny souhlásky c.

421. 1. České c je dílem z doby praslovanské a tu vyvinulo se z původního k, na př. věnec psl. vênьcь z pův. voi̭nk-, sg. dat. lok. rucě psl. rącê z rąk-, – dílem z doby předhistorické pozdější, kdež vzniklo z psl. tj, kt, gt, na př. stč. (před přehláskou) svieca nč. svíce ze svêtja, adj. telací nč. telecí z telętj-, iter. vracati nč. vraceti z vortjati, inf. péci z pekti, moci z mogti atd. Srov. § 394 a) a b).

2. c je souhláska měkká. Ukazujií k tomu jeho původ a střídnice jinoslovanské, a hlavně je toho svědectvím přehlasovací moc, kterou při něm vidíme v češtině: stč. gen. věnca-vêncě, dat. věncu-věnci, nom. svieca-sviecě, akk. sviecu-svieci atd. O přehlásce víme, že se děje jen po souhláskách měkkých; bylo tedy c měkké, v. § 394 a) a b). Měkkost c záležela v jeho znění jakožto zubnice assibilované, v. § 396, 4.

3. Proti c vzniklému z k bývá č v těch případech, kde i k se mění v č. Na př. k subst. otec je vok. otče, adj. otečský, odvoz. otčina atd. Na pohled je to změna c v č, ale tvary tyto dlužno odvozovati od kmenového otьk-: otьkc, otьkъskъ, otьkina atd., je tu tedy změna k- v č-. Změna tato je z doby psl., v. § 248, 1. – Odchylky jako na př. psané němecský, krajiny Niemecſké Háj. 13ᵃ atp., vysvětlují se mylným odvozováním, v. § 444.

4. Také za c vzniklé z tj bývá č v některých slovích odvozených. Na př. Olomúc (z olomąt-jь) – Olomúčěnín, s Olomúčany list. z r. 1454 ČČMus. 1887, 117; olomúčský, biskup olomuczſky Pulk. 88ᵇ; svieca (ze svêt-ja), svíce-svíčka; *koca (z kot-ja, podle stsl. kotъ a lit. katė) – kočka; atd. Také tu nění změna cj nebo cь v č, nýbrž měkčení je zde analogií: v Olomúčěnín, olomúčský je č podle Lúčěnín, lúčský atp., ve svíčka podle hlavička atp. Za nč. noční bylo stč. nocní, tmy nocznye AlxBM. 1, 27 (rým: nepomocně; -č- bylo by tu psáno -chz-), srov. stsl. noštьnъ a adj. nč. mocný, ponocný atd.; analogické měkčení c-č se tedy časem množí.

[500]číslo strany tisku5. Též analogií vysvětliti jest odchylné č a ć místo náležitého c v případech následujících: v impt. peč, pečte atp. místo pec, pecte atd., podle praes. peče-; – v subst. dědič, biřič, královič místo a vedle dědic, biřic, královic; v dědič Tomsa 95 a biřič Pelzel 280 je -č místo -c podle palič, buřič atp., a královič je chybná novota jazyka knižného; – v BartD. 107 (laš., z Polanky u Klimkovic) čte se gen. do-kopća a lok. na-kopću; je to podle soukromého sdělení p. Bartošova osamělá zvláštnost; vznikla zajisté nějakou analogií, ale nevím jakou; podle p. Praska mluví se lašsky obecné „s kopca do kopca“.

c podružné.

422. c vzniká také podružně, až na půdě české a v době historické z hlásek jiných. Zejména vzniká a) z s, na př. dcka ze dska, čcti ze čsti; b) smíšením z čs, ts, dc, na př. prorocký z proročský, co ze čso, něco z něčso, nic z ničso, bohactvo (pro bohacztwo AlxH. 2, 36) z bohatstvo, děcko Us. z dětsko, dvanáct z -nádst atd. Srov. § 394, e). O změnách dska-dcka atp. viz také § 405, o míšení čs-c § 444, ts-c § 311, ds-c § 324.

Zněním bylo c podružné stejné s původním, v. § 396, 4.

c a sykavka.

423. Když po c, budiž toto původu jakéhokoliv, následuje opět sykavka, tu bývají – mimo obyčejnou spodobu (§ 254) – změny následující:

1. c-c a c-s splývá v c; na př. pecka dat. pecce-pece (u výslovnosti ob., méně dbalé), Vácslav-Václav.

2. cš splývá v č (tu možno předpokládati, že se cš dříve změnilo v čš, tedy postupem cš-čš-č). Na př. věcší-věčí, ani jsi uiechi ani jsi menší Kunh. 148ᵃ, naywyeczeho AlxV. 127, co wyeczeho třěba trndu t. 1164, nejvěčí Šemb. 94 (domažl.) a Us.

3. Pojíc se s následujícím -š, -č (pro -ž nemám dokladu) mění se c- v č-. Na př. věcší, věčší, Uwiechzſſi t. j. věčší ApD. d; pro tvar věcší není jistého dokladu, ale žádá ho etymologie (z vent-jьs-); – lecčemu, leččemu, k leczzczemu Kruml. 292ᵇ; – necky demin. stč. necčicė, neččicě a z toho dále nečticé, neczticzie Ol. Ex. 29, 3.

4. Pro změnu c- v j-, jako je v pol. ojczyzna z oćczyzna, srbch. nojca (Vuk pís. II. 1841 str. 630) z noćca atd., neznám v češtině příkladu.

5. cs (rovnajíc se skoro = tss) mění se v ts, na př. do Frantſké země Háj. 433ᵇ, byl křižovníkem Strakonitſkym t. 440ᵇ (Háj. psává jinde -cský). – O změně cš-čš-tš atp. viz při č (§ 444). –

6. Když sykavka je před c, mění se toto v ť. Assibilata c je skoro

[501]číslo strany tisku= ts, tedy na př. sc = sts; je tu skupení souhlásky sykavé se zubnou a opět sykavou, a ze skupení takového vynechává se sykavka poslední, v našem příkladě je st za sts n. sc, v. Lesk. Handh. 46 a zde §§ 431 (zz změněno v zď), 445 (šč-šť) a 452 (žž-žď); samohláska následující je tu vždy měkká a je tedy sť za sc. Příklady: sc-sť, deska sg. dat. lok. vesce, slc. (místy) desťe vysl. desťe, slovenský plur. dial. slovenscí, z toho slc. slovenstí; cc-cť, německý plur. dial. němeccí, z toho slc. nemectí; – šc-šť, liška sg. dat. lok. lišcě, z toho dial. liště, povězte téj liſſtie vulpi Comest. 237ᵃ; poduška, podušcě, z toho dial. poduště, na poduſſtie t. 229ᵇ; čieška du. čiešcě, z toho dial. čieště, dvě czieſſtie duos cyphos Comest. 69ᵇ; měšec, plur. měšcě, z toho dial. měště, (Jidáš) mieſſtie Ježíšovy měl t. 241ᵇ; hruška, hrušcě, z toho slc. hrušte vysl. hrušťe; – žc-žť (spodobou šť), porážka, porážcě, z toho dial. porážtě, o poraztie Taterských Mill. 40 – čc-čť, slc. mačka (kočka) sg. dat. lok. mačce a z toho mačte vysl. mačťe (příklady slc. jsou z Hatt. Mluvn. 153). – Srov. stsl. dъstê m. dъscê, istêliti m. izcêliti atp.

7. Podle ruka-rucě, veliký-velicí, platiti-placen atp. žádáme také dska-dscě, nebeský-nebescí, pustiti-puscen atd. Ale místo sc, které tu býti mělo z sk a stj, jest šč (stč.), šť (nč.): dska sg. dat. lok. stč. dščě, nebeský pl. nebeščí, pustiti-puščen atd. Žádané sc je již v nejstarších dokladech změněno v šč. Srov. stejnou změnu zg v žď místo žádaného zď v §§ 376 a 431. Odchylky nč. desce m. dščě, dial. nebescí, nebestí m. nebeščí atp. vznikly analogií a jsou původu pozdního, v. § 367.

c se mění v ť.

424. 1. Obecně pronikla tato změna ve jménech Břětislav a František, za starší Břěcislav a Francišek: brziecziſlaw Hrad. 14ᵃ, brzyeczyſlaw DalC. 41 atd. a Brzyetyſlaw Pass. 314, 316 a j., francyſſek Pass. 538 a frantiſſek t. 539.

2. Dialekticky vzniká ť za c – zvratnou analogií – tam, kde ť se mění v ć (c, č): místo ťichý, dáťi říká se dial. ćichý, dáći, n. cichý atd. (v. § 308), náležité ťichý, dáťi zůstává však v povědomí též (jako archaismus, nebo vlivem nářečí sousedních nebo jazyka spisovného), jest tedy vedle sebe stejnoplatné ťichý, dáťi a ćichý, dáći, a podle toho vzniká naopak také k náležitému cihła, řéci analogické ťihła a řéťi atp. Doklady toho jsou v dialektických textech starých a v nářečích novočeských. Na př. na tyeſtye a na poli AdmontB. 135ᵇ m. na-cěstě; – tieſarz Kat. verš 1263 m. ciesař, t. 1271, t. 1281, t. 1313, t. 1389, t. 1471, zlý tieſarzy t. 1217, tobě tieſarzy t. 1434, věz tieſarzu t. 1232, za tieſarze t. 236, k tyeſarzowy t. 1476, tieſarzowo rozkázanie t. 214, za tyeſarzowu t. 3194, na tieſarſtwye 1429 (ve vydání 1860 bývá tu místo rukopisného [502]číslo strany tiskut- neprávem tištěno c- nebo cz-); – jeho tieſaṙſtwie Pror. Ol. Isa, 9, 7; – od tyeſarze EvOl. Luk. 2, 1, daň dáti tyeſarzowy t. 259ᵃ, meče tyſarzowa t. 104ᵃ, tyſarzſtwa tyberie tyeſarzie t. 209ᵃ; – po známé tieſtie Tkadl. 5ᵃ m. cěstě, na kniezeťiem dvoře t. 4ᵃ m. kniežeciem, protitime t. 7ᵇ m. procítíme, czinieťi t. 13ᵃ m. činieci, lechťie t. 14ᵃ m. lehcě, mrtwitie t. 26ᵃ m. mrtvicě, milowniti t. 33ᵃ m. milovnici a j. (často v Tkadl.); – že nemóž duše trpieti tu muku tak sě rozpačiti Štít.Mus. 50ᵃ m. trpieci (na stejném místě ve ŠtítSáz. 119ᵇ je trpieczy, ve ŠtítOp. 304ᵃ je trpiec), žádosti zwierzetie t. 71ᵃ m. zvieřecie, leticzos t. 85ᵇ, 113ᵇ a j. m. lecicos, s toho nechtěl bych po leticzies hlavě postúpiti t. 151ᵇ m. lecičies (v. K. Černý v List. fil. 1888, 120); – paniti m. panici ŠtítJes., rzetý t. m. řéci (v. tamtéž); – (Hagar) uteče chtieti ſe wratiti do wlaſti Comest. 26ᵃ m. chtieci, tihlu t. 183ᵃ m. cihlu, tihel t. 56ᵃ, tieſarz t. 215ᵇ (dvakrát) a 216ᵃ (třikrát) m. ciesař a j., Barlaam pocze oſlyti bíti t. 98ᵃ m. oslici atd.; – tyeſſarz Lvov. 81ᵃ, 81ᵇ, 82ᵃ, k tyeſſarzowy t. 81ᵇ, za Adrianowa tyeſarſtwa t. 80ᵇ, Trzydtyety m. třidcěti t., svatú trogyty t. 19ᵃ m. trojici, skrze keř horzyty t. 28ᵇ m. hořící, wſſemohuty t. 33ᵃ m. všemohúcí, naděje zaduty t. 30ᵇ m. žádúcí, znamenagyty rány jeho t. 28ᵇ m. znamenající; – chtie raději umříti než živa ostati Mand. 55ᵇ m. chce; – chtie-li kto Mill. 94ᵃ m. chce-li, zawrti t. 9ᵇ m.zavrci; – máti tyſarzowa GestaKl. 20, milá tyſarzowa t. 111. – Že tu ť také znělo, dosvědčuje Blahoslav, jenž praví výslovně, že se na Moravě místy (u Evančic) říkalo těsta m. cesta, tihła m. cihla, tísař m. císař, všemohautí m. všemohaucí Blah. 274, a dosvědčují nářečí nč., kde se dosud říká: tísař m. císař BartD. 64 (val.), tisař t. 39 (súch.) a 107 (laš.), tisařovu dceru Suš. 39, tihła, tihlička m. cihl- BartD. 15 (zlin.) a 107 (laš.), Neor. 10, tihla Btch. 432 (dbeč.), Šemb. 45 (dol.), těhla t. 64 (slc.), potini BartD. 107 (laš.) m. pocini smíš. z podsíní, stipnuć t. m. zcípnouti ťpať t. m. cpáti.

O stejné změně č-ť v. § 445.

Jiné změny souhlásky c.

425. 1. c změněno v č.

K nom. Křinec, Žatec je gen. Křinče, Žatče, dat. -či Us. ob. V rkp. Mikulovsk. II. 89 je přípisek: mistře Jene z Husinče, v. Listy filol. 1890, 40; je to bud -če jako v uvedených právě gen. Křinče, Žatče, anebo spíše litera č v platnosti hlásky c.

Dial. změněno cm, cv v čin, čv. Místo cmoud (ze smoud, pol. smąd, srbch. smud, koř. smend- vedle svend- Mikl. Etym. Wtb. 329) je ob. čmoud. V nářečí chodském mění se cv- v čv-, když následuje ještě další -č a patrné působením tohoto; místo cvičiti atp. je tedy čvičit, na čvičenou [503]číslo strany tiskunečvičenče!, místo cvrček je čvrček, a místo cvoček-čvoček (ale ovšem cvok) chod. 51.

2. c změněno v s (srov. změnu č-š v § 446).

Za co, ocelka je dial. so Šemb. 79 (slc. v krajině humenské, obyvatelům tamním říkají proto „Sotáci“) oselka BartD. 64 (val.), 109 (laš.).

Důležitější je tato změna ve skupeních dc, tc, cc, ct, a je tu známkou nářečí východního (mor.); mění se tu totiž:

dc v ds, na př. milá dſſy Kat. 20 a 36 m. dci, radſie věrný t. 34 m. rádcě, k radſy t. 48, adv. ſladſie t. 62 m. sladcě, hladſe t. m. hladce; – dsy Boh. 42, zradsye t. 51; – ſudſſye své ROtcPetr. 489 m. súdcě, Srdſſye tvého t., svému ſrdſy t. 528; – radſye EvOl. 152ᵇ m. rádcě, ſudſe t. 289ᵇ m. súdce, dſery tvé t. 99ᵃ m. dcery; – pověděl ſudſſy Lvov. 71ᵇ– o porzadſie Mill. 4ᵃ m. pořádcě a j.; –

tc v ts, na př. w ſmutſye Kat. 188 m. smutcě; – na poczatsye Sequ. 359 m. počátcě; – na kratſye ROtcPetr. 19 m. krátcě, ot otſye t. 7 a 38 m. otcě, u otſye t. 627, na ſkutſych t. 67 m. skutcích, (w) ſmutſych t. 68; – na poczatſye EvOl. 97ᵃ, přiběžechu skrze wratſye t. 121ᵃ m. vrátcě, ve všech przybitſich t. 151ᵃ m. příbytcích; – w ſmutſych Lvov. 18ᵇ, w nedoſtatſych t.; – matſye božiej PassNitr. 2ᵃ; –

cc v cs, na př. wſſeczſy omnes EvOl. 136ᵃ m. všecci, wſſeczſy národové t. 314ᵃ, wſſeczſy učenníci t. 147ᵇ; –

někdy bývá cs místo tc; tu změněno nejprvé tc v cc, a toto dále v cs, a jest tedy na př. ocsě m. otcě, macsě m. matcě: oczsye Sequ. 350, oczſe a matku PassNitr. 2ᵃ, s jeho occzſiem Kat 52, oczſe patrem EvOl. 206ᵃ, oczſowe vaši t. 110ᵃ; –

cť v sť, v inf. lašských pesť, utisť BartD. 108, z dial. pecť m. péci atd.

Cizí c.

426. V slovích přejatých cizí c:

dílem zůstává, na př. cedule z něm. Zettel a toto z lat. schedula Mikl. Fremdw. 82, – stč. cekcovati harcovati ze střhněm. zeketzen, – cicer z lat. cicer, střhněm. ziser t. 97, – cihla ze střhněm. Ziegel a toto z lat. tegula t. 81, – cíl ze stněm., zil nov. Ziel, got. tils, gatils aptus Kluge 397, – cín z něm. Zinn Mikl. Fremdw. 81, – clo ze stněm., zol nov. Zoll, a toto z lat. telonium t., – couvati, coufati ze střhněm. zouwen, – cukr ze střhněm. zucker a toto ze střlat. zucharum Mikl. 1. c. 82, – cvek z něm. Zweck clavus t. 82, – cícha střhněm. zieche, – cifra střhn., zifer, z arab. cafar nicka Kluge 397, – coul střhn. zol, – cop stněm., zopf, – kacieř ze střhněm. ketzer dial. katzer, – pancieř ze střhněm. panzier a toto ze střlat. pancerea t. 116, – špice stč. špicě ze střhněm. adj. spitze, – stč. Mohuc z lat. Moguntium, – tanec ze střhněm. tanz atd.; –

[504]číslo strany tiskudílem mění se v hlásku jinou, zejména častěji v č, na př. ve slovích čber stsl. čьbrъ m. čьbьrь, ze sthněm. zubar, zwibar Mikl. Etym. Wtb. 38; – Čeněk z lat. Vincentius; – čep, czep Rozk. 2889 a j., ze sthněm. zapfo, Zapfen (Kluge 393, nejisto podle Mikl. Etym. Wtb. 32); – čibr, čubr (rostl.) z lat. ciperus, czibr ciperus Rostl. 11ᵃ– činže ze stněm., zins, Zins, a toto z lat. census; – čišeti z něm. zischen; – stč. čisterna z lat. cisterna, z cżiſterny Kruml. 365ᵃ, Ol. Gen. 37, 28, czziſternu Ol. Ekkl. 12, 6, cžiſterny ChelčP. 113ᵃ, čiſterny Br. Isa. 36, 16, t. Jer. 2, 13 atd.; změněno v nč. cisterna vlivem lat.; – čuba ze střhněm. zûpe Hündin; – stč. lančě, rozedmú lanczze své v srpy EvOl. 203ᵃ, jeden (rytíř) lanczzy bok jeho otevřel t. 265ᵃ, ze střhněm. lanze, a toto z stfranc. lance, lat. lancea; – stč. Mečě jm. míst. Metz, (tělo svaté) do meczye (nesli) Pass. 332 (psané tu -czye je = -čě), k mieſtu Meczy t. a j.; – pomoranč něm. Pomeranze, střlat. pomarantia (z ital. pomo a arancia, arancia = franc. orange, Kluge 265). – Také subst. číž, čížek odvozováno z němčiny Mikl. Fremdw. 82; ale Kluge 395 vykládá něm. Zeisig střhněm. zîsec, zîse naopak z polštiny a češtiny. – Knižné zinek není z něm. Zink Kluge 397, nýbrž z lat. zincum. –

V slovích přejatých starších je po cizím c přehláska jako po domácím; na př. tanec gen. tancě, verb. tancěvati, tancziewaty Hrad. 96ᵇ; špicě, ſſpyczie Pulk. 57, Nom. 69ᵃ atd. Naproti tomu přehláska nebývá v slovích, jež jsou přejata v době mladší, když totiž pravidlo o přehlásce již nevládlo, na př. plac gen. placu lok. na place Us., kloc gen. klocu Us. atd. V některém pak slovu přejatém usus kolísá, a jest na př. palác gen. palácě i palácu, ſ palaczie Pulk. 112ᵇ, okolo toho palaczu Lobk. 6ᵃ. –

Změnám dalším podrobuje se c v slovích přejatých, jako v domácích. Na př. Mohuc, mohucz město Pil. a t. j. mohuc (-č bylo by tu psáno -chz), do Mohuce Háj. 148ᵃ, sjezdiv Mohucy t. 149ᵃ (fem.), a mohučský, Petr mohuczſky Hod. 84ᵃ; tanec a tanečník, tančiti; špicě a špička, špičatý; atd.

c se přisouvá.

427. 1. Dialekticky říká se jednúc m. jednú, jednou, po-druhúc, po-inúc (jindy), nekerúc (někdy) BartD. 16 (zlin.); po-druhúc Kulda 1. 38; – pěknějc, hloupějc, dálejc, vícejc atp. m. pěkněj’, pěkněji atd. Us. a Kotsm. 15, mýt. 333 a 335; – zasejc z dial. zasej m. zase. – Přidávané tu -c je stejné se srbch. -ć, jednoć jednou, rus. -či, troiči třikrát mrus. tryčy, tedy z pův. -tji, v. Mikl. II. 204–205. V češtině od číslovek násobných přešlo také jinam, zejména k adverbiím, zvláště v komparativě.

2. Doudlebsky a j. říká se neškulic Kotsm. 15 m. neřku-li; buď [505]číslo strany tiskupodle part. vyjmouc, soudíc, byla-li tu známa, anebo podle hojných adv. ščasnějc atd.

z (dz).

428. Pokud nění změněna v z, píše se hláska tato spřežkou dz na př. stč. przyrodzenye CatoP. 3ᵃ svého zrodzeni Lún. l. 1460, dial. slc. núdza, sádzať atd.

Většinou je však žádané a bývalé z změněno v z a tu píše se touž literou, jako z původní; na př. knhiez DalH. 30 t. j. kněz (-z z -g) a giez Pass. 348 t. j. jěz (-z z -dj) psáno jako bez Vít. 95ᵃ (subst., -z původní). Někdy je tu psána litera nebo spřežka, která jindy znamená ž, na př. knieź HusPost. 76ᵃ, kniezz Kruml. 327ᵇ, to vież HusPost. 76ᵇ, wyzz ML. 104ᵇ atd. Že tak bývá psáno také původní tvrdé z a že tedy ze psaní knieź, knyezz atp. nelze nic usuzovati o výslovnosti, je pověděno v § 409. –

Vznik a proměny souhlásky z

429. 1. Hláska z je dílem z doby praslovanské a tu vyvinula se z původního g, kněz stč. (před přehláskou) kňaz z pův. kъnęg-, sg. dat. lok. noze stč. nozě z nog-, – dílem z doby předhistorické pozdější, kdež vznikla z psl. dj, na př. stč. (před přehláskou) núza nč. nouze z nądja, adjekt. goviazí nč. hovězí z govędj-, iterat. sázati nč. sázeti ze sadjati atd. Srov. §. 394 a) a b).

2. Zněním svým bylo z = dz. Časem oslabil se a zanikl v dz člen zubný a znění jest pak = z. Srov. § 396 č. 6. Změnilo se tedy z v z. Při změně této jest výsledek jiný při z vzniklém z původního g, a při z z psl. dj.

a) z vzniklé z pův. g změnilo se v z v češtině veškeré, na př. kъnęg- stč. kňaz nč. kněz slc. kňaz, noga stč. dat. lok. nozě nč. noze slc. noze atd. Výjimkou je z (dz) jenom v nářečích slovenských v těch případech, kde slovo základní má g (místo obyčejného h). Na př. k nom. striga (= čarodějnice, z lat.), vyga (val., m. vikev), muziga (z musika) je dat. lok. stridze Hatt. slc. 52, vydze BartD. 65, muzidze t. Ale tu není dz z doby starožitné, nýbrž je původu novějšího, jako i slova jsou nová, ve kterých se vyskytuje: k nom. musika je dat. musice; když se v nominativě temné -ka změnilo dialekticky v jasné -ga, změnilo se souhlasně s tím i v dativě temné -ce v jasné -dze. Viz § 394, e. V týchže případech bývá i ž za obyčejné ž, v. § 449. – O dat. lok. slc. rázde, miazde (vysl. zďe) k nom. rázga, miazga (se starým -g) v. § 431.

b) z vzniklé z psl. dj změnilo se v z v češtině většinou, ale ne všude, v nářečích slovenských dochovalo se totiž staré dz. Na př. psl. [506]číslo strany tiskunądja stč. núza nč. nouze, ale slc. núdza; adjekt. psl. govędj- stč. govjazí nč. hovězí, ale slc. hovädzi; iterativum psl. sadjati stč. sázati nč. sázeti, ale slc. sádzať; impt. psl. vêdjъ stč. věz nč. věz, ale slc. vedz; tak bývá i v nářečích slc. na Moravě: medza BartD. 40 (hrozenk.), impt. jedz, povědz t. 38 (velick.), 39 (súch.) a j.

V češtiné ostatní vyskytuje se příklad s dz = z místo obyčejného z velmi zřídka; povědomy mi jsou jen příklady nahoře již uvedené: przyrodzenye CatoP. 3ᵃ, svého zrodzeni Lún. 1. 1666.

3. z je souhláska měkká. Ukazují k tomu jeho původ a střídnice jinoslovanské, a hlavně je toho svědectvím přehlasovací moc, kterou při něm vidíme v češtiné: stč. gen. kňaza nč. kněze, dat. kňazu nč. knězi. nom. núza nč. nouze, akk. núzu nč. nouzi atd. O přehlásce víme, že se děje jenom po souhláskách měkkých; bylo tedy z měkké, v. § 394, a) a b). Měkkost hlásky z záležela v jejím znění jakožto zubnice assibilované, v. § 396, 4.

4. Proti z vzniklému z g bývá ź. Je to zdánlivá změna z v ž, v skutku však změna g v ž. Bývá v těch případech, kde i g vůbec se mění v ž. Na př. k subst. kněz stč. kňaz je vok. kněže, koll. kněžie, adj. kněžský atd. Tvary tyto dlužno odvozovati od kmenového kъnęg-: kъnęge, kъnęgьja, kъnegьskъ, je tu tedy změna g- v ž-. Změna tato je z doby psl., viz § 248. Tudy vysvětluje se také odvozené kníže, knížek sacerdotulus vedle kněz, penížek vedle peniez, Penijžek Háj. herb., nč. penízek je odchylný novotvar; adj. peněžný; dial. (vých.-česk. a mor.) stežka Suš. 401 a j. ze stьgьka, vedle odchyl. spisovného stezka; možná že také v HusPost. 83ᵃ (cierkev) ſvitieżilá je -ži- tohoto původu m. nč. zvítěziti, srov.pol. zwyciężyć, stsl. vitęžiti.

Podle toho mělo by se také psáti sležský (z pův. sling-, Silingae, Šafař. Starož. 337 a Mikl. Etym. Wtb. 306); za to ujalo se mechanickým přivěšením koncovky -ský, -sko vzniklé slezský, Slezsko, podle nom. Sleze. Stejnou odchylkou je také Slezan m. Sležan.

5. z z dj nemění se dále spojením s -j nebo -i atd. Aby se změnilo zj v ž, jako se stalo při původním z, k tomu nebylo vlastně příležitosti, neboť změna zj-ž je praslovanská; české z nemohlo jí podlehnouti, poněvadž je samo z doby až pozdější. Proto je k nuziti (z núza) part. nuzen: ſnuzeny jsú vexati Žpod. 106, 39, přijde čas ſnuzenye Štít. uč. 155ᵇ atd.; nužen bylo by možno jen analogickým novotvořením, podle voziti-vožen, v. doleji č. 6. – Také se neměnilo zi atp. v źi atd., jako se tu měnilo původní z v ź; byloť z hláska kvality jiné, nežli z, z něhož měkčením ź vznikalo. Pozoruhodna je tato věc v nářečí lašském. Tu jest 3. pl. voźa (vozí) BartD. 106 a přaza (stč. priáza), impt. voź, veź t. 106 (za -zi) a jez, -věz, -viz t. 131 (za -zь), a rovněž tak kniz gen. kněza pl. kňazove t. 100, pyniz t., něco peniz Šemb. 172, k penizam t. 171 atd.; [507]číslo strany tiskustarožitný rozdíl mezi z a z, v češtině spisovné a j. již neznámý, reflektuje se tu ještě z výslovnosti živé: od následujícího -i, -i mění se původní (psl.) z- v ź-, ale z- vzniklé ze z- změně té se nepodrobuje. Podle sdělení pp. Bartoše a Praska říká se ovšem sg. lok. na-meźe, na-hraźe jako na-koźe atp.; ale to jsou novotvary: substantiva -za, přehlas. nč. -ze, vzala se v tomto nářečí v některých pádech do vzoru ryba, a pak je tu tedy lok. na-hraźe atd. jako na-koźe.

6. V jazyku nynějším je z (dz) jenom dialekticky, jak udáno nahoře v č. 2, Všude jinde, kde bývalo, zaniklo, t. j. změnilo se v z, na př. v nč. kněz, hráz atp. zní z jako ve vůz, v nouze, kněze jako v instr. vozem atd. Tudy vzniklé nč. z je střídnicí za bývalou hlásku měkkou, a v tom smyslu je také samo měkké. – Odchylkou bývá tu někdy ž. Zejména je to v impt. střež, pomož atp., plur. strežte atd., místo střez, střezte atd.; tu přijato -ž na místo -z z praes, střeže-, móže- atd. V impt. psaném pověž m. pověz, pověž ty mně má milá Suš. 334, jest omyl (Bartoš). Vedle hrazen, -hrazovati, z psl. gordj-, je také hražen, -hražovati, ohražen Us., nahražowati Kold. 216ᵃ, přehražovánj t. 164ᵃ; substantivum hráz zbuzuje domněnku, že je i sloveso hraziti (v. hraditi), a k tomu novotvořením hražen atd. Nyní říká se trvám všude -hlížeti atp. za býv. glázati psl. ględjati; ale ještě Rosa 1672 má náležité -hlízeti, hlýzým 212, nahlýzým t., wyhlijzeti 484, odchylné -hlíž- vyvinulo se tedy teprve časem.

z podružné.

430. z vzniká také podružně, a to v nářečích slovenských změnou z g v slovích původu vesměs pozdějšího, na př. striga dat. stridze, muziga dat. muzidze, v. § 394, e) a 429, 2; – dialekticky z dź místo ď, na př. dzedzina z dźedźina a místo dědina, v. § 321; – a spodobou z -c před následující souhláskou jasnou, na př. nic-déle vyslov. nidz-déle.

z a sykavka.

431. Tu je důležito jenom skupení zz.

1. K noga, noha je sg. dat. lok. nozě, k bóg, bóh je sg. lok. bozě atd. Podle toho žádáme k nom. miezga, miezha dat. lok. miezzě, a k nom. zábrězg, zábřězh lok. zabřězzě. Tu však žádané zz se změnilo v žž, a z toho je podle § 452 žď. Na př. miezga, miezha dat. lok. mieždě, w míeżdie HusPost. 54ᵇ. – rózga, rózha dat. lok. róždě, w olywowey roſdye PassKlem. 54ᵇ, – zabrězg lok. na zábřěždě, na zabrzezdye diluculo Ol. Num. 9, 21 (k tomu přidělán potom novotvarý sg. nom. zábřěžda, zabrziezda Diefenb., zabrzezda Veleš.). Srov. stejnou změnu sc-šč v § 423.

[508]číslo strany tiskuProti českému zg-žď, jež jest v právě ukázaném miezga-mieždě, rózga,-róždě, je slc. zg-zď: rázga dat. lok. razde (vysl. -zďe), miazga-miazde Hatt. Mluv. 153. Na pohled zdá se tu býti zď starožitnější nežli žď, v skutku je však zď původu novějšího; analogie s sk-šč, na př. dska dat. lok. stč. dščě, a doklady stč. mieždě atp. svědčí, že slc. zď není z prvotného zz, nýbrž že se vyvinulo podružně: k striga je dat. lok. stridze, podle toho utvořeno také rázga-razdze a z toho razďe atd.; zď vstoupilo tu tedy na místo staršího žď rovněž tak, jako sc, sť vstoupilo na místo staršího šč, šť v sg. dat. lok. desce dial. desťe (slc., místy) za stč. dščě, dště, srov. § 423.

2. Skupení zz je skoro = zdz. Je v něm tedy skupena souhláska sykavá se zubnou a opět sykavou, a ze skupení takového vynechává se sykavý člen poslední: zz = zdz mění se v zd (zď), podobné jako sc = sts se mění v st (sť), v. § 423 a j. Příklady tomu jsou právě uvedené slc. dat. lok. rázde, miazde: k nom. striga je dat. lok. slc. stridze, má tedy býti k nom. rázga, miazga dat. a lok. rázdze, miazdze, ale změnou právě vyloženou je z toho rázde, miazde.

Assibilaty dialektické ć, dź.

432. Hlásky tyto jsou dialektické střídnice za náležité ť, ď; na př. ćicho BartD. 106 (laš.) m. ťicho, dźedźina t. m. dědina vyslov. ďeďina. Jsou to tedy hlásky a střídnice shodné s pol. ć a dź: české ťicho, dědina vysl. ďeďina = dial. ćicho, dźedźina = pol. cicho vysl. ćicho, dziedzina vysl. dźedźina.

Nyní jsou hlásky tyto v nářečích některých východních, zejména lašském, hrozenkovském a místy na Slovensku; v době staré byly rozšířeny více, v. §§ 308 a 321.

O znění jejich v. v § 396, 7. Tam jest i pověděno, že výslovnost se kolísá: někde vyslovuje se ć, dź s příhlasem jotovým = ci, dzi, jinde šeplavě způsobem polským, jinde měkce ale nešeplavě, a krom toho vyslovuje se někde c, dz, tedy cicho, dzedzina, a jinde č, dž, tedy čicho, džedžina. Zvláště tedy kolísání: ć, dź – c, dz – č, dž. Hledě k základnímu ť, ď myslím, že střídnice původní tu jsou ć, dź, a z těch že se pak vyvinulo dále jednak c, dz, jednak č, dž.

V textech starých, kde se tyto střídnice vyskytují, píší se cz a dz; na př. dzyecze Boh. 42, wyedzyeczi dial. Boh. 337 atd.

Z dialektického měnění ť, ď v ć, dź vzniká pak zvratnou analogií měnění ć, dź v ť, ď. Místo tin (stín), choditi říká se lašsky ćin, chodźic atd.; povědomí, že je tu ć a dź místoť ť a ď, proniká; z toho vzniká do[509]číslo strany tiskumnění, že také jindy a vůbec vedle ć, dź může bývati ť, ď, a v tom domnění mění se pak i náležité ć, dź v ť, ď; na př. za náležité ť. j. dialekticky oprávněné poćini (= podsíní) říká se poťini, a podobně poďim za náležité podźim (= podzim) BartD. 108.

V témž nářečí je také vaďba m. vazba (na střeše) t. 107 a také tuto změnu je vysvětliti mylnou analogií, souvisící s dial. ď-dź.

Ostatek o ć v. v § 308 (při změně ť v ć), o dź v § 321 (při změně ď v dź).

F) Souhlásky š, ž; č, ž (dž) a jejich proměny.

433. Souhlásky tyto jsou podnebné střídnice svkavek s, z, c, z (dz). Jsou jako tyto:

prosté š, ž, a

assibilované č, ž (dz). –

Původ hlásek těchto jest několikerý:

1) V době praslovanské vzniklo š, ž ze staršího sj, zj, na př. part. psl. nošenъ, voženъ, č. nošen, vožen, z pův. nosjen-, vozjen-; v. §§ 400 a 411.

2) Též v době psl. vzniklo č, ž (ž), š ze souhlásek hrdelných k, g, ch, a to ve dvojích případech:

a) když následovala některá ze samohlásek -e, -ę, -ē, -i, -ь, na př. vok. č. člověče psl. čьlovêče z -ke, bože n. bože z boge, duše z duche, srov. §§ 366, 375, 385; –

b) když následovalo -j s některou samohláskou, na př. pláč psl. plačь z plakjь, lože n. lože z logje, duše psl. duša z duchja.; srov. §§ 365, 374, 384.

Sem patří také č, ž (ž) ve vok. otče, kněže, praes. stč. mýču atp., vedle nom. otec, kněz, inf. mýcěti atd.; na pohled zdá se to býti č, ž z c, z, ale vlastně je tu změna k-, g- v č-, ž-: otče z pův. otьke, kněže z kъnęge, mýču z mykją atd. Srov. §§ 421 a 429.

ž v případech zde vytčených je prvotné. Vedle toho jest také ž podružné, v. doleji č. 5. –

3) K tomu přibylo později západoslovanské š za s slovanštiny východní a jižní v slovích: č. veš omnis, pol. wszy, wszytek, hluž. všon, dluž. šon, proti stsl. vьsь, srbchorv. sav, sva (přesmyknutím), sln. ves, rus. vesь; – stč. šědivý, šěrý, pol. szedziwy, szary, hluž. šědźiwy, šěry, proti stsl. sêdъ, sêrъ atd. Srov. § 248, 6. –

4) V češtině (a polštině) vyvinulo se kromě toho ještě také šč a žž místo sc a zz v případech, jako jsou na př.: nebeský plur. nebeščí (proti veliký-velicí), pustiti part. puščen (proti platiti-placen), hyzditi part. hyžžen [510]číslo strany tisku(proti roditi-rozen), ty vieš hyzdzenie mé ŽKap. 68, 20, hyzdzenye čakalo srdce mé t. 68, 21. –

5) Konečně jest ž podružné, v případech stejných jako je podružné z v § 394, e), a také původu jako toto pozdějšího a podobného, na př. slc. striga-stridžisko, dial. džedžina, džgať (cpáti), spodob. prodž-bych atd., v. § 450.

Strany znění jest jen o prvotném ž třeba výkladu. Jako c asi = ts a č = tš a jako jsme položili z = dz, tak jest i znění ž = dž. Výklad ten má podporu v tom, że také podružnou změnou z g vzniká hláska dialektická téhož znění dž (= podružné ž), na př. striga-stridžisko, flágať-fládžu atp. (v. doleji § 450), a dále v tom, že se jím dobře vysvětluje -ď- pronikající v jistých obměnách této hlásky, na př. v roždie z *rožžie (= roždžie, odsutím druhé sykavky je roždie) z rozg-, zabřěžděnie z -břěžž- (= břěždž-) z brêzg-, atd. Srov. § 396 č. 5. Časem oslabuje se a zaniká v prvotném ž člen zubný a znění je pak = ž, na př. vok. kъnęže pův. = dže, potom = že.

O hláskách těchto jednotlivých v. §§ násl.

š.

434. české š je dílem dochováno z praslovanštiny, na př. nošen psl. nošenъ z nosjen-, vok. duše psl. duše z duche atd., – dílem vyvinulo se později, na př. veš omnis stsl. vьsь, pl. nom. nebeščí vedle sg. nebeský atd.: – srov. § 433.

Píše se literami a spřežkami: ſ, s (toto zvláště na konci slova), na př. utiſi Greg.; ſidlo, craboſca, olſe MVerb.; uuſeho Kunh. 147ᵃ, cynis t. 147ᵇ; ſcodna proměna Túl. 28ᵇ; ciniſ, das ŽGloss.; woyſchze AlxH. 1, 12; budeš AlxBM. 3, 6, zbudeš t. 3, 7; uſliſyte Hrad. 1ᵃ, bydlis t. 6ᵃ; rozkoſ UmR. 153, tepes t. 144; duſiu ŽKlem. 7, 6, uſlis t. 5, 4; – z (velmi zřídka), na př. mzicze ŽGloss., zamyzlen(ie) AlxH. 9, 6, wziczkni ŽKlem. 71, 17, rozkozne t. 108, 21; – ſſ, na př. kaſſel, vſſati, weſſ MVerb.; naſſe Ostr., HomOp.; uurozkoſſi Kunh. 151ᵃ; byeſſe ŽGloss.; wſſu vlast AlxH. 1, 1, wſſiczi t. 2, 7, wſſeczko t. 2, 23 a j. (v AlxH. 115krát, pravidlem); proſſiu ApŠ. 136; naſſ ŽKlem. 11, 5, duſſie t. 11, 5; drzieſſe Hrad. lᵇ; atd., tak většinou a pravidlem až do nč. š; – ss, ssezt AlxH. 7, 38 (mám jen tento příklad); -- ſs (na konci slov), na př. zwieſs NRada 1681, maſs t. 1364, kazijſs Ben. Gen. 18, 18; – sſ, slanin sſkwarzenych Vít. 105ᵇ; zvláště pro Š začáteční, na př. Sſat Optat, hraběte Sſpiſkeho VelKal. 193: – ſz, na př. z pozluſzenztwim AlxH. 3, 18, kurſzitem t. 3, 31; po wſzem AlxM. 5, 7; ſzeſty GalDl. 1ᵃ, wſze t., waſzet. lь, naſz t.; – ſch, na př. ſchal AlxH. 1, 31; tyeſchczie AlxBM. 7, 39; Sliſchte to wſchiczkny [511]číslo strany tiskunarodowe vſchima ŽTom. 48, 2, duſchie jeho t. 48, 19, wſcheho t. 48, 18, vczinyſch t. 48, 19, wſchieczkna zvieřata t. 49, 10 a j. (často v ŽTom.); wſchechny Kat. 124; tu jsú Conſchele nalezli Lún. ks. 1403, conſchelſkemu nálezu t.; – ssch (tak v otisku; v orig. bezpochyby ſſch); nezrusschyty ListVrat. 1406, zrusscheno t., Allessch t.; – sſſ: sſſtit BrigF. 68, hladasſſye MastDrk. 53; – ẛ, ṡ: tupaš Hrad. 140ᵃ (tečka přidělána později, v. Hrad. úvod, XXII), aryſtotyleṡ ŠtítOp. 399; – ſẛ: bohatec giedaſẛe a oblaczieſẛe ſe Jeron. 13ᵇ a j.; – litery ẛ a š (toto pro konec slabiky) jsou pravidlem v pravopise Husovu, na př. ẛach, wẛechno, máṡ, piṡ, ſuṡ HusOrth 181; – z toho pak uděláno ſ, š: piſeme Lit. Praef. Hieron. in Pentateuch., ſypi BrigF. 44, puſtieti LékB. 42ᵇ, geſto t. 202ᵃ; lukaš Comest. 227ᵇ, tocžiš LékB. 24ᵃ, tocziš t. 31ᵃ, totiš t. 35ᵃ, vdieláš Ben. Ex. 27, 1; a koncové -š přetvořeno také v s̈, gežis̈ (v trakt. o šesti bludiech, tišt. 1510, v. mé Příspěvky k historii česk. pravop. 129 a 181), ſlaužis̈ t., wes̈ Optat a j., v knihách tištěných švabachem dosud tak Slav. Bibl. 2, 187; – nč. š je pravidlem v písmě latinském, počnouc od Jungmannovy Slovesnosti 1820.

V textech starších píše se š někdy stejně jako s, někde se liší; o tom v. § 398.

š a sykavka.

435. Když po š následuje opět sykavka, tu bývají – mimo obyčejnou spodobu (§ 254) – změny následující:

1. š-š splývá v š. Na př. vyší m. vyšší, nawiſſi Žklem. 66ᵇ, naywyſſyeho ŽWittb. 90, 1, nawiſſij Mat. 344, když bude wyſſy AlxV. 327, wyſych waſſych EvOl. 157ᵇ, dial. vyší Btch. 440 a Us. Ale při výslovnosti bedlivější drží se šš v době staré a dosud, na př. naywys̈ſſý VelKal. 302, nebylo tiſſſſieho OtcB. 36ᵇ atd. Snaha, aby šš nesplývalo, vnukla písařům i psaní žš místo šš, na př. v wyżſſiem ŠtítOp. 317ᵃ, miesto wyżſſie t. 314ᵇ, wyzſſieho ŠtítMus. lb, ŠtítSázav. 201ᵃ, OpMus. 149ᵇ, wyzſſij ChelčP. 166ᵃ, naykrazſſieho t. 38ᵃ, zákonové mnizſſtij t. 37ᵇ, wyżſſy místo Háj. 9ᵇ a j. (u Háj. pravidlem wyżſſ-), naykrażſſy t. 331ᵃ, krażſſy vlasy t. 299ᵃ, nic krażſſyho t. 16ᵃ, naywyżſſy písař Konáč (1547) 10ᵃ, naywyżſſyho biskupa t. 11ᵇ, naywyżſſymu pánu Solf. 44, wyžſſj vel wyšſſj Drach. 62, vyžší z pravidla v Pamětech Slavatových z konce stol. XVII (Listy filol. 1888, 126–127); také psaní sš m. šš z téže snahy vyplynulo: ſusſſýho přirozenie Háj. herb. 70ᵃ. S prvým srovnati jest pol. wyższy, s druhým rus. vysšij. Domnění, že by psaní vyžší bylo vzniklo podle nižší, ježto obě tato slova často spolu se vyskytují a tím jsou sdružena, nepodává výkladu dostatečného; píšeť se nejen vyžší, ale také kražší, mnižští a také susší, mnižský, tovařižský atp. (v. č. násl.).

2. š-s mísí se v s. Na př. český m. češský, vlaský m. vlašský; a [512]číslo strany tiskurovněž tak rzyſky král Pulk. 78ᵃ, rzyſkym králem DalC. 88, rzyſtwye imperii EvVíd Luk. 3, 1, knížata Rzijſka Háj. 179ᵃ, město Rzijſke VelKal. 104, hraběte Sſpiſkeho t. 193, lid walaſky Háj. 454ᵃ, w tovařiſtví HusPost. 14ᵃ, towaryſtwa DalC. 10, towaryſtwie ChelčP. 21ᵃ, t. 27ᵃ a j., milosti towaryſke t. 210ᵃ, mnysky dwor ambitus Diefenb. atp., místo říšský, říšstvie, tovařišský, mnišský atd. Ale i tu bývá výslovnost šs naznačena písmem, na př. adv. towarzyſſky BrigF. 119ᵇ, towarziſſtuie Ol. 3. Esdr. 6, 3 atd., a někdy bývá k tomu konci psáno žſ n. zſ (= žs), na př. Mnižſka hlava Háj. herb. 128ᵇ, pochlebenstvie mnizſke ChelčP. 234ᵃ (t. j. -žské m. -šské), náboženstvím mnizſkym t. 29ᵃ, towarzizſka milost ŠtítMus. 96ᵃ, towarzizſtwi t. – Jinak, totiž v š smísilo se š-s v stč. subst. -štie ze -šьstьje, stsl. šьstьje iter, z koř. ched- stupň. chod-, choditi. Substantivum toto máme ve složeninách stč. příštie, náštie, výštie, záštie, veštie, vzeštie, nč. příští. Příčina, proč výsledek míšení byl zde š a nikoli s (jako v český z češský atp.), byla v měkkosti -stie = -śťie. Vedle příštie atd. je stč. také příščie atd., prziſſczie Krist. 84ᵃ, przyſſczye Pror. Jer. 8, 7 atd.; to se vyvinulo zvratnou analogií: za šť je z pravidla starší šč, na př. ščít-štít, tedy také ke -štie utvořeno domněle starší -ščie. V ŽGloss. je náležité šč ještě pravidlem, na př. přes puſczu 135, 16, zproſczuges 145, 7 a j., a vedle toho je tu psáno: u wiſtu 104, 38 t. j. výšťú, weſtie 120, 8 t. j. -štie, uzeſtie 83, 6; v tom je svědectví, že -štie není ze -ščie. Srov. Listy filol. 1883, 115.

3. š-č mísí se v č. Na př. dešč gen. dščě n. deščě atd., a vedle toho bývá také deč gen. dečě, decz ŽWittb. 71, 6, t. 134, 7, t. 68, 10, ŽTom. 67, 10, položil deczie pluvias ŽWittb. 104, 32; odtud také dščíti a dčíti, dſczil ŽWittb. 10, 7, dczil t. 77, 24 a 27; – ščkáti ze ščьk-, sczkage Hrub. 463ᵃ ſſczkawka singultus Vít. 93ᵇ, Rozk. 2035, a dial. čkat, čkavka škytavka Btch. 440 (dol.-beč.); – ščmel, ſczmel Nom. 64ᵇ a j., a vedle toho čmel, czmel Veleš., czmelowe Roh. 182ᵇ; – ščpav-, ščpieti, ze ščьp- (odtud ščípati, štípati), lúh ẛṫpawy ŠtítOp. 305ᵇ ze ščpavý, ſſtpý Štít. uč. 156ᵃ ze ščpí, a vedle toho nč. čpavý, čpíti n. čpěti; – ščváti pol. szczwać nč. štváti, a dial. čvat BartD. 15 (zlin.), čvať Btch. 440; – tščicě, tſſchzicziu ApŠ. 155, a tčicě, tcziczie ŽWittb. 118, 143; – tudy vysvětluje se také dial. koncovka pl. nom. -čí m. -ščí, (sg. -ský), moravčí, malenovčí, bochořčí BartD. 15 (zlin.) a Btch. 440, po v- a ř-, – a slc. koncovka -čina m. -ščina, slovenčina, polčina atp. m. slovenščina atd. – Sem patří také part. -ččen k inf. čstíti; tvar náležitý je -čščen, poczſczena Hrad. 54ᵇ, ale za to bývá ččen, povýšen a poczczen Alb. 54ᵇ, k božiemu poczczeny Alb. 102ᵃ, poczczen EvOl. 135ᵃ, aby czceni byli Koř. Mat. 6, 2, aby poccen byl t. 1. Petr 4, 11. – Dále sem patří čirý proti ščir- v dial. ščirý, pol. szczyry rus. ščiryj atd. Mikl. Etym. Wtb. 343, a číplý schlank, [513]číslo strany tiskučíplé tělo Jg. proti šč- v pol. szczupły rus. dial. ščuplyj Mikl. t. – Ve změně šč-č může však býti také pouhé odsutí š-. –

O změně roz-ši- v rož-či- atd. v. § 415, 2.

4. Když jest mezi samohláskou a souhláskou sykavou, mění se š v j. Srov. změny stejné sykavek jiných v §§ 404 a j. Při š mám doklady pro případ šs-js a šš-js: učej-si vlásky Suš. 727 m. učeš-si, synáčka naykrayſſieho UmR. 182 (měněno pak tečkou opravnou) m. najkraššieho, slc. krajší Hatt. 51.

Jiné změny souhlásky š.

436. 1. š se mění v č. Zejména:

V několika příkladech před samohláskou. Na př. čamrda Us. stč. šamrha, ſſamrhu Vít. 61ᵃ var.; čachr a čachrovat Us. a Btch. 440 z cizího šachr- ; čuba m. a v. šuba ze střhněm., schûbe, weites Überkleid Lex., oporou o čuba canicula.

V nš, v menčí m. menší Us., krajík menci Reg. 1088 (XIII stol.), odtud menčina a příjm. Menčík; tenčí Us. m. tenší; jinčí Us. m. jinší; v slovích přejatých: končel Puch. 238ᵇ, viňč, puňč Us.

V dš, tš. Na př. nadčen m. nadšen, nadczenye EvOl. 12ᵇ; kontaminací obojího psaní dš- a dč- psáno pak dčš, nadczſſen EvOl. 14ᵃ; -vetčal m. vetšal, rúcho nezwetczzalo Ol. 2. Esd. 9, 21; – sem patří také dšč-, dšt- měněné v dčť, my nevládnem dcztyem Hod. 63ᵇ, dczty, pluit MamC. 115ᵇ; kontaminací psaní dš- a dč- psáno opět dčš-, čáka dczſſtie Comest. 87ᵃ, po dczſty ML. 49ᵇ, dczſtiem Ol. 2. Reg. 23, 4, dczſſtiow Comest. 64ᵇ.

V pš, bš, v lepčí m. lepší Kotsm. 14, chod. 52 a Us., slabčí chod. 52.

V čš a vzniklém z toho tš. Na př. viecżcżie Ol. Gen. 19, 31 m. věčšie, wietczy rodem Ol. Num. 11, 30, wietczy čest AlxV. 2146, wyetczym skrúšením Modl. 93ᵃ, oči vietczzie Ol. Sir. 23, 28, národóv vietċzych Ol. Deut. 7, 1. vwietcżiti SlovKlem. 16ᵃ, w huſſtczy (= huštčí m. huščší, t. straně oblakův) Comest. 20ᵇ.

V šp, v dial. čpaček, čpalek, čpulit, čpunt podkrk. 51 aj., m. špaček atd.; – šl, člapat m. šlapati chod. 52; – šť, v přejatém počta Btch. 440 a Us. m. pošta.

Se změnami š-č srov. měnění s-c v § 405.

2. š je změněno v s v brslen proti mor. bršlen Jg., stsl. bršljanъ, srb. bršljan atd. Mikl. Etym. Wtb. 21. V sršeň proti pol. sierszeń a szerszeń a stsl. srьšenь a šrъšenь atd. není změněno š v s, nýbrž s je původní, z koř. serch- Mikl. 1. c. 293.

3. š je změněno v ř v dial. ořklivý m. ošklivý, vořklivėj chod. 45, ořklivý BartD. 14 (zlin.), ořklivé Btch. 440, zořkliviť si t.; sem patří [514]číslo strany tiskutaké křtalt m. kštalt z něm. Gestalt, a vřetečný m. všetečný, wrzeteczna opice Hod. 84ᵃ, není-li to omyl; – srov. změnu ř-š v § 271 a ž-ř v § 441.

4. š je změněno v ch, a to šč v chč v dial. chčestí, nechčestí, chčasnėj Šemb. 17 (domažl.) a chod. 51, chčebetat t.; – šv v chv ve chvastati v. švastati, žvastati; – srov. změny sc a sv v chc a chv v § 405 č. 4.

5. tš, dš mísí se v č, v. §§ 311 a 324.

Cizí š.

437. V slovích přejatých cizí š z pravidla zůstává, na př. šafář, šanovati z něm. schonen, šindel z něm. Schindel a to z lat. scindula (vedle scandula) Kluge 302, šum = pěna na víně, ze střhněm. schûm, schaum, a odtud i šum = zvuk (při pěnění), šuměti atd.; – v slovích z franc. bývá š často změněno v ž, na př. žampion, brožura, manžety, branže; – někdy je změněno v č, na př. čabraka něm. Schabracke franc. chabraque, čachr v. § 436, 1, čaloun z fr. chalon vlněná látka, čokoláda franc. chocolat, čuba vedle šuba Jg. střhněm. schûhe, čub demin. čubek a čupek chochol atp. Jg. z něm. Schopf.

š se přisouvá a odsouvá.

438. 1. Přisuto jest š v škr- m. kr- v stč. škraboška, škravoška, skrawoſka Nom. 67ᵃ, proti staršímu a hojnějšímu kraboška, craboſka MVerb., kraboſka SlovKlem. 58ᵇ, kraboſſka Lact. 94c atd., a v dial. škřída BartD. 65 (val.), škručeť (kručeti) Btch. 440; o stč. škřemen v. skřemen a m. křemen v. § 407, 3; – dále v dbeč. škobrtať m. kobrtati Btch. 440; – v stč. ščmýra, krev ſſczmyry Comest. 143ᵃ a j., vedle obyčejného čmýra. – Přísuvky tyto mají proti sobě někdy opak v odsouvaném š, vznikly tedy zvratnou analogií: říkalo se škřidlice (m. skřidlice) a vedle toho i křidlice, utvořeno tedy také škřemen (v. skřemen) ke křemen atp., říkalo se ščpieti a vedle toho i čpieti, přiděláno tedy ke čmýra také ščmýra atd. –

Stč. kčicě caesaries, capilli vzniklo z kъk-ica, srov. stsl. kъkъ coma, a byl to tedy tvar náležitý, kczycie comae Ol. Cant. 5, 11 atd. Vedle toho bývá kšticě, kſſticze Alxp. 5, kſſticzi Ol. Jud. 13, 9 atd., a to předpokládá, že bylo kščicě, se vsutým -š-. – Místo plaččivý je plačščivý, placzſcziwu Hrad. 33ᵃ. – O š v stč. čščicě m. ččicě, cſſcziczie Alx. Víd. 2060, v. § 311.

2. Odsuto jest š v kapléř m. škapléř, kaplerz Comest. 266ᵃ –

O č- m. šč- v. § 435.

ž.

[515]číslo strany tisku439. České ž je dílem dochováno z praslovanštiny, na př. vožen psl. voženъ z vozjen-, vok. bože psl. bože z bože atd., – dílem vyvinulo se později, na př. stč. dat. lok. mieždě z *mêzzê; – srov. § 433.

Píše se literami a spřežkami z, na př. znazil t. j. snažil Greg., ziuotem HomOp., ziuot Kunh. 146ᵃ, zaloſtne t. 150ᵃ (v Kunh. jen toto), ziuota ŽGloss., zen messis AlxH. 11, 34 a j. (v AlxH. devětkrát), zadal AlxH. 7, 4 a j., ziwa AlxBM. 1, 42 a j., boze ŽKlem. 5, 3 a j. atd., litera z je pak pravidlem až do liter známkovaných pravopisu Husova a bratrského; – ſ, na př. priloſi ſe Greg., baſant MVerb., ot nehoſe Ostr., ſiuot HomOp., boſe Kunh. 150ᵇ, yeſe t. 147ᵇ (často v Kunh.), leſala AlxH. 2, 9 a j. (v AlxH. 15krát), zboſie AlxB. 1, 8 a j. (v AlxB. pětapadesátkrát); boſe AlxBM. 7, 38 a j. (v AlxBM, pětapadesátkrát); v textech pozdějších jsou příklady řídké, ponyſil ŽKlem. 43, 20, wſenu MastDrk. 37, pod krzyſem Vít. 53ᵃ, muſytze virago t. 92ᵇ atd.; – ſſ na př. yeſſ MVerb., ſſerucha t., kaſſdy AlxH. 9, 27 a j., AlxBM. 7, 23 a j., ponyſſen ŽKlem. 88, 16, pohrziuſſen t. 68, 3; – s, velmi často a dílem z pravidla v některých textech ze sklonku XIII a poč. XIV stol., na př. kase t. j. káže AlxH. 5, 3, drase t. 5, 4 a j. (v AlxH. 185krát mezi 226 případy), senucz AlxB. 1, 25 a j. (tu 113krát, a nikdy uprostřed slova), siuot AlxBM. 8, 32 a j. (tu 151krát a nikdy uprostřed slova), siwot ApŠ. 141, saba ApD. d, sena Jid. 105 atd., a podobně v Pil., svD. a LMar.; jinde bývá tak psáno sporadicky: iehos Ostr., cdis Kunh. 147ᵇ, gens Vít. 100ᵃ atd.; – zz, na př. mozzem Štít. ř. 78ᵇ, gyzz t., proti nyemuzz t. a j. (často ve Štít. ř.), kdyzz Vít. 106ᵃ, bozze t., yakozz Kruml. 231ᵃ, zzadal t. 255ᵇ a j. (často v prostřední části Kruml.), kdyzz Ol. Gen. 7, 6, yamzzto t. 2. Reg. 15, 20 a j. (často v Ol.) atd.; – ż, podle pravopisu Husova, na př. żena, żák, leż atd. HusOrth. 182, kdyż Comest. 191ᵇ, obleżechu t. 28ᵇ atd.; ve żwati Hrad. 127ᵇ je tečka přidělána později (Hrad. úvod str. XXIV); – ź a ž, pozdější obměnou za ż, źediecz ſie ŠtítMus. 99ᵃ a j., žakowſtwa BrigF. 19, žiezen t. 35, žadoſti t. 20, leže t. 43, kuože Comest. 34ᵇ, leže t., že LékB 17ᵇ, když t. a j. (často v LékB.); známkovaná litera je v tiscích Troj., Ben., Háj., Br. atd. a dochovala se v podobě ž do písma novočeského; – od XV stol. psána také spřežka zi, zvláště pro literu velkou, na př. zie geſt Lit. 1. Reg. 18, 15, t. 28, 23, přielbici zieleznu t. 17, 38, zieny ſwe t. 30, 30 a j. (jotace v slabice bývalé zě již není, du. twogi noze t. 2. Reg. 3, 34), zie t. j. že NRada 41, Háj. 121ᵃ, Konáč (1547) 78ᵃ a j., zienich Optat (vedle zě = že 8ᵃ, 29ᵇ a j.), Ziatecký Háj. 67ᵃ, Ziateč VelKal. 269, Zioffie t. 47, Ziofigi Háj. 122 atd.

[516]číslo strany tiskuV Hymn. psáno buohzí 2ᵇ m. buoží, buohzye 21ᵇ m. buožie atp., písař domníval se, že -h z buoh zde má býti také vyjádřeno.

Místo kž psáno kx n. x v iakx t. j. jakž Rožmb. 129, t. 138 a j., yakx t. 124, iaxto KlemK. 74 a j.

V textech starých píše se ž někde stejně jako z, někde se liší; o tom v. § 409.

ž a sykavka.

440. Když po ž následuje opět sykavka, tu bývají – mimo obyčejnou spodobu (§ 254) – změny následující:

1. ž-s mísí se někdy v s. Na př. božský, bozſki Krist. 33ᵃ a boský, o boſkych (věcech) Kruml. 448ᵇ, adv. boſki Ostr.; – božstvie, bozſtwie ŽWittb. 225ᵃ, Krist. 7ᵇ, a bostvie, vboſtui Ostr., boſtwij deitas Nom. 62ᵇ; – množstv-, mnozſtwie ŽWittb. 146, 4, mnożſtwie Ol. Ex. 9, 18, ot mnozſtwa ŽKap. 63, 3, a mnostv-, mnoſtwie Kruml. 424ᵇ mnozſtwo lida Ev. Seitst. Luk. 7, 11; – mužský, muzſkeho panstva Alb. 19ᵇ, adv. muzzſki viriliter Ol. 1. Mach. 2, 64, a musk-, začež bývá muzk-, muſkeho Lvov. 8ᵇ, bez muzkeho poznánie KristB. 5ᵃ, ktož muzky bojije AlbB. (na stejném místě s muzſky Alb. 90ᵃ). –

Tak mělo by také býti adj. slezký, Slezko, m. sležsk- Mikl. Et. Wtb. 306, z nár. jména Silingův (Šafařík); ale analogií vyvinulo se zde a jest ode dávna v obyčeji psaní slezsk-, v. § 429, 4.

2. Když jest mezi samohláskou a souhláskou sykavou, mění se ž v j. Srov. změny stejné sykavek jiných v §§ 401 a j. Sem patří změny žz-jz: lid bohatý vgzy ML. 60ᵇ t. j. ujzi m. užzi; – žs-js: veš kraj moy ſie tiem pronésti NRada 762 m. móž sě, doudl. ujsom tu Kotsm. 18 m. už-sem, bojský podkrk. 52 m. božský, tři sta ptáčku štěbetalo aj se hory zelenaly Suš. 749 m. až-se, (pták) dyj své vole nazobal Suš. m. když-své, srov. hluž. bojski, kńejski Mikl. II, 280; – žž-jž: oheň zaizzen jest ŽKlem. 77, 21 t. j. zajžen m. zažžen, zaizze sě hněv t. 78, 5 a j. pukléře ſeize ohňem t. 34ᵇ m. sežže, diábel rozeyze žádost Štít. uč. 45ᵇ m. rozežže, když sě jistba zayze ŠtítMus. 59ᵃ m. zažže, ohňem zayzieſe ſie t. 34ᵃ m. zažžieše sě, jsúci zayzena Otc. 25ᵇ m. zažžena, dóm nezayze sě Alb. 58ᵇ duom nezaizze se Kruml. 184ᵇ, tělo vyzzeme ML. 23ᵇ t. j. ujžeme m. užžeme, Saul chudé vgze Alb. 91ᵇ a ML. 60ᵃ m. užže (aor.), oyżenie adustionem MamVod. 25 m. ožženie atd.; ſeyzzy vše Štít. ř. 189ᵃ t. j. sejži (m. sežži, a toto ze sežzi, impt.); – žš-jš: naydrayſſi poklad Kruml. 456ᵃ m. najdražší, sbožie naydrayſſie t. 354ᵇ, spadáš v tieysi bydlo Baw. 79 m. těžší; – žč-jč v pójčiti nč. půjčiti m. póžčiti (a to z požitčiti = ku požitku dáti, slc. iter. požičať), iter. pójčěti, budeš poyczieti národóm mnohým Ol. Deut. 28, 12 atp., všeobecně -jč-; bývalé -žč- zachováno dialekticky: požčaj [517]číslo strany tiskumně šátka Suš. 130, požčaj t. 220 a j. – j tudy vzniklé vniká pak do příbuzných tvarů jiných, kde mu býti nenáleží, a jest podle zajže atp. také 1. sg. zajžhu m. zažhu Pass. 503, DalJ. 89 rkp. Z, part. zajžhli m. zažhli Pass. 135, zaizzhli Kruml. 237ᵇ.

Jiné změny souhlásky ž.

441. 1. ž změněno v z v zezule m. žezule; podle lit. gegužė je slov. žegъz-, stč. žezhule, ž- změněno v z-, vlivem z- slabiky druhé; – dialekticky říká se zelezo BartD. 41 (hroz.), drůbez t. 30 (pomor.), petrzelé t. 37 (stjick.) m. železo atd.; – v nč. vezdejší za stč. veždajší je -z- mylnou etymologií: adjektivum toto jest utvořeno z adv. veždy, vežda semper = vьšь-d-, zní stč. veždajší spodobou z vešd-, chléb náš wezzdayſſy Štít. uč. 28ᵇ, chleba wezzdayſſyeho t. 29ᵇ, k wezzdayſſy oběti t. 117ᵇ, weżdayſſiemu obětování Kruml. 19ᵇ atd., ale mylnou etymologií spojuje se s významem a výrazem zde, tedy jakoby = ve-zde, a proto změněno i znění vežd- ve vezd-; – žř změněno v zř v pozříti m. požříti stč. požřieti, koř. žer-, pozřít BartD. 254 (laš.), pozrec t. (slov.), já tebe pozhřjm (vsuto ještě h) RZvíř. (1814) 107, kost pozhříti Beck. 2, 427; a rovněž tak ve zřídlo Jg. m. a v. žřídlo stč. žřiedlo, stsl. žrêlo.

2. V Žrnosěky-Černoseky změněno ž v č, mylným spojením s adjekt. črno-, černo-; vlastní slovo základní subst. žrn, srov. žernov, bylo málo známo a upadalo v zapomenutí.

3. ž změněno v ř, r. Tak jest v koncovce -eř m. -ež v ob. mládeř, drůbeř, krádeř chod. 52, mýt. 337, BartD. 15 (zlin.), Btch. 440 (dbeč.) a j.; příklady toho z doby starší jsou: kraderz LékB. 38ᵇ, t. 40ᵃ, jisté kraderze KolN. 74ᵇ (1703), o svatokrádeři Beck. 3, 27, mladerže KolG. 20ᵃ (1703). – Dále je ta změna v slovích jednotlivých: bařina v. bažina, pochází-li to od bah- (bahno; Mikl. Etym. Wtb. 7 spojuje to slovo se srb. bara kaluž, nřec. xxxxx ital. baro); – Bořena m. Božena, bude Borzena má žena DalC. 41, knieni borzienhie DalH. 41; – dařbůh volání hornické vedle dažbóh Kott s. v., oporou o dařiti; – neborák m. nebožák, neborák BartD. 235 (val.), slc. neborák, neborák v listě nedatovaném (XVII stol.) v Komenského Korrespondenci (vyd. Paterova 1892 str. 281); sg. akk. fem.: smutnou neboráci Sajfr. 18, 24; – rohořě, rohořka, rohorze Boh. 599, rohořka mýt. 337, BartD. 15 (zlin.), Btch. 440 m. rohož-; – semřiti oči m. semžiti stsl. sъmьžiti, jáz ſemrzyw oči clausis oculis Otc. 28ᵃ; – těř- m. těž-, oni před tiem pryč tierzie ŠtítPař. 104ᵃ, když (oni) za ním potyerzie illis persequentibus Ol. Jos. 8, 7 a Lit. tamt., (Abimelech) jeho wtierzy persecutus est Ol. Súdc. 9, 39; – téřměř m. téžměř, teṙmieṙ ŠtítOp. 38, termieṙ (sic) t. 62; – uřas- m. užas-, Pilát vrzeſe sě (aor.) Hod. 45ᵃ, kak sú sě vrzeſly t. 53ᵃ, strážní velmi sě vrzeſly t., Jura [518]číslo strany tiskuse toho uřísnul Kulda 1, 64, uřísnúť sa BartD. 64 (val.), srov. pol. przerzasnąć się, przerzasły; – řádný m. žádný, žádné neštěstie žádná příhoda rzadne protiwenſtwie jakož rzadna wiecz nemóž býti příhodná (= nahodilá) Kruml. 407ᵃ. – V následujících příkladech je vedle změny ž-ř ještě změna další v j: žeřáb, zerzab Nom. 64ᵃ, Boh. m. 21ᵇ; řeřáb, rzerzab Nom. 63ᵇ, a nč. jeřáb; lit. gervė, ř. γέρανος, z koř. ger-, utvořeno onomatopojicky Mikl. Etym. Wtb. 410; – žeřavý a žeřěvie, zerziewie carbones ŽKap. 17, 9, horúcí zerziewie Otc. 135ᵃ; řeřavý, řeřěvie, rzerzawe uhlé Comest. 180ᵇ, rzerzieuie Ol. Prov. 25, 22, řiřlavý BartD. 87 (stjick.); jeřavý a jeřěvie, jeřavý Jg., gierzeuie de prunis Ol. Lev. 16, 12, gierzeuye Lit. ib.; z koř. ger-, stupň. v gor- hořeti; – žeřucha, ſſerucha MVerb., zerzycha Rhas. 156, řeřucha, rzerziuchy Rostl.; a nč. jeřicha Jg. – Srov. změnu ř-ž v § 271 a š-ř v § 436, 3.

4. ž je změněno v h. Na pohled je tato změna ve žláza-hláza; ale tu má se věc jinak: vedle gelz- bylo i stupňované golz-, žláza stč. žléza stsl. žlêza je z gelz-, a hláza pol. dial. těšín. glóza Malin. wyr. 33 je z golz-; srov. § 375. – Dále je h za náležité ž v slovích stč. hřěbí sors slc. žreb stsl. žrêbьjь, a stč. hřiebě nč. hříbě, hřebec atp., slc. žriebä, žrebec, stsl. žrêbę; v obou případech tu bylo pův. gerb-, v č. mělo by za to býti žřěb-, a jest odchylkou hřěb-; odchylka dosud nevysvětlená; výklad, že by tu bylo zachováno původní g- (= č. h-), neuspokojuje, neboť změně v že- podlehlo každé psl. gc-, a změna tert v trêt, která by byla gerb- v grêb změnila a tudíž od změny v žerb- zachránila, přišla teprve později, po změně ge-že; mám tedy za to, že bylo i v češtině kdysi náležité žrěb-; z toho se mohlo vyvinouti hrěb-, hřěb-, buď změnou ž-h, srov. změny poněkud podobné ščestí-chčestí atd. v § 437 (v jazyku vyskytují se změny, které si jsou více méně podobny, také v dobách různých) – anebo změnou žr-žgr (žhr)-hr t. j. vsutím h (g) do skupiny žr- (srov. žhráti m. žráti, pozhříti m. požříti atp. v § 392) a pak odsutím ž-; tvar přechodní žhř- má oporu v pol. dial. zgrzebie Malin. wyr. 72 a kašubském zgrzebie Mikl. Etym. Wtb. 410. Vedle hřěbí sors je také stč. hřěb, hřěbí, hřebík nč. hřeb- slc. hreb clavus; Mikl. I2 510 má to za přejaté sthněm. grebil; je-li to domnění správné, tedy je cizí greb- clavus přeměněno podle domácího hřěb- sors; ale hřěb, hřěbí clavus může býti a trvám je slovo domácí, identické se hřěb- sors, a tedy také sem náleží. – Stejným způsobem jest vykládati také žřiedlo-hřiedlo, zrziedlo kalichové labium calicis Ol. 3. Reg. 7, 26, hřiedlo orificium Smil. přísl. 842, hřídlo umyvadla Ben. Jg., hřídlo Mundloch, Ofenloch Jg.; vedle toho jest i řiedlo, rzyedlo Rozk. 3170, ot riedla a labio MamV. (3. Reg. 7, 23), s odsutým h jako nč. říbě m. hříbě atp.

K subst. špížě utvořeno sloveso špižovati, a také špihovati, na př. (král) hrady své ſſpyhowal pokrmy Gesta Kl. 16, (město Jerusalem) těžké [519]číslo strany tiskuſſpihowati by bylo Lobk. 126ᵃ; za -ž- dáno sem -h- analogií podle stráže-strahovati atp.

5. rž mísí se v ř; o tom v. § 266.

ž se odsouvá.

442. Příklad toho jest ve vždy, vždycky, začež bývá vdy, wdy Brig. 17, 55, 65 a j., BrigF. 39ᵃ, NRada 731 atd., ob. dycky. V ob. dycky je vlastně jen přípona -dy a přívěsek -cky, jádro slova vž- (= vьš-) se odsouváním ztratilo; ale významem je dycky tolikéž jako vždycky, a v tom je vzácný příklad, kterak slovo a zvláště adverbium změnami hláskovými může se rušiti a třeba nejpodstatnější část svou ztráceti, a přece význam náležitý podržovati. – Odsuto ž- zdá se býti také v řiedlo m. žřiedlo; ale o tom v. § předešlý č. 3.

č.

443. České č je dochováno dílem z doby praslovanské, na př. part. pečen psl. pečenъ z peken-, vok. člověče psl. čьlovêče atd., – dílem vyvinulo se později, na př. nebeský pl. nom. nebeščí vedle veliký-velicí; – srov. § 433.

Píše se literami a spřežkami: c, na př. neciſta Greg., cechel MVerb., sluneck t., crſcení t. krščení HomOp., devcie t j. děvčie Ostr., cynis t. j. činíš Kunh. 147ᵇ, ſcedroſti t. 150ᵇ, ac t. j. ač ŽGloss., yeſceroue t., bezpecenſtwie Túl. 30ᵇ, lacnoſt t., cieſt pars ŽKlem. 10, 7, opuſceni t. 21, 2; cſo t. j. čso AlxM. 1, 8 a j., Hrad. 10ᵇ a j., nicſ t. j. ničs (nic) AlxŠ. 4, 5, cſty t. 3, 14; aby czceni byli t. j. ččeni Koř. Mat. 6, 2, aby poccen byl t. 1. Petr 4, 11; – cc, na př. lucc MVerb., ozladicc t.; – ſ, s, na př. zeſen t. j. sěčen Greg., uſenim studio HomOp. (ČČMus. 1880, 119), ni zaſ by nejměl t. j. ni za-č by Túl. 33ᵃ, slunek MVerb.; – cſ na př. klokocſ MVerb., cſynyucimy ŽKlem. 140, 4 ; – ſc, na př. ſceled HomOp. (ČČMus. 1880, 119); – zſ, na př. zſed zabitých t. j. čěd AlxB. 4, 29; – ſz, na př. obaſz AlxH. 7, 11, za maleſzkem t. j. 5, 12, vteſze t. j. uteče t. 7, 24 a j. (v AlxH. 7krát), toſzus AlxB. 1, 34, w tey zzieſzi t. j. sěči t. 2, 3, zzieſzeny t. 4, 23; – ch, na př. chubr t. j. čubr MVerb., chinithi HomOp., newchenychayu ŽGloss., ochiſtiti Kunh. 150ᵇ, uuiechnie t. 151ᵃ a j., (v Kunh. skoro vždy tak), w chiſle Túl. 24ᵇ a j., bryechtan Rostl., ſchiewik t.; – chz, na př. chzakagie AlxH. 1, 8, chzezt t. 1, 24 a j. (62krát mezi 72 případy), geſchze AlxBM. 1, 4 a j. (93krát mezi 97), achz AlxB., 1, 1 a j. (29krát raezi 76) atd., pravidlem v ApD., ApŠ., Pil., Jid., svD., LMar.; – chs, chsryewcze Rostl.; – ſch, hluſchnimi AlxH. 2, 27, bezpochyby omylem, neboť ſch je tu = š; – cz, na př. lecz [520]číslo strany tiskuAlxH. 4, 41 (v AlxH. jen to), zyrdecznye AlxBM. 1, 21, czeſt AlxB. 1, 15 (tu 26krát mezi 76 případy); acz ŽGloss., czini t. a j., z pravidla v ŽGloss., a rovněž tak pravidlem v DalH., DalHr., DalC., Žklem. (v Žklem. jsou i korrektury rzeczi mé 55, 5, Neuczinyl 147, 20), ŽWittb., Hrad., Krist. atd.; – ċ v pravopise Husovu, na př. ċakai, lúċ atd. HusOrth. 177; – č, pozdější obměnou za ċ, na př. rzeči prawee LékB. 22ᵃ, očy Ben. Gen. 3, 5 atd.; č je potom a dosud pravidlem; – czz, na př. czzlowiek Kruml. 231, vmuczzenie t. a j. (často v Kruml.), zpiewaczzow Ol. 1. Esd. 7, 7 a j. (často v Ol.), oweczznyk EvOl. Jan. 10, 1, tlukaczzowy t. Luk. 11, 8 a j.; – cż, na př. necżadſkee Ol. Sir. 27, 33 a j.; – cž, na př. tocžiš LékB. 24ᵃ, pocžeſtnym BrigF. 8, przijcžyna Ben. Gen. 8, 9; – tſſ, tſſtweru věc AlxV. 5; – tċ, nětčeho Br. Dan. 6, 11 a j., VelKal. 325, žiwotčich VelKal. 141; – czi, na př. w cziele geho Lit. 1. Reg. 17, 49, dwa cziebri wma t. 25, 18, nycziehuoz t. 25, 21 a j. (jotace v slabice bývalé cě tu již nebývá: w rucze t. 11. Reg. 28, 21, v mracze t. 2. Reg. 2, 32).

V textech starých píše se č někde stejné jako c, někde se liší; o tom v. § 420.

č a sykavka.

444. Když po č následuje opět sykavka, tu bývají – mimo obyčejnou spodobu (v. § 254) – změny následující:

a) č se sykavkou následující splývá nebo se mísí. Zejména:

1. č-č splývá v č. Na př. babiččin, tetiččin vyslovuje se ob. -ičin, dbeč. Bystřičí m. -iččí Btch. 437 atp. Výslovnost bedlivější zachovává však -čč-. V jazyku starém zachovává sc čč pravidelně, na př. proti czczy ſwe Ol. Mich. 7, 6 t. j. čči (ze tšči) adversus socrum, hoře a czczyczy Alb. 7ᵃ t. j. ččici (ze tščici), dušiu czczywu ŽWittb. 106, 9) t. j. ččivú (ze tščivú) animam inanem, koczczym ſtrzyebrem Pror. Jer. 2, 22 t. j. koččím (nč. kočičím).

2. č-s mísí se v c. Na př. czo t. j. co ze čso ŽGloss. 38, 2, AlxH. 1, 31, Jid.74 atd.; czty Rožmb. 129 t. j. cti ze čsti, ſe czty Vít. 80ᵃ, ve czti HusPost. 6ᵃ atd.; cztnoſt NRada 1681, cztny Amon. 7ᵃ, cznoſt Hrad. 115ᵃ, czny Mast. 204 atd. ze čstn-, čsn-; prorocký atp. z proročský atd., slova proroczka Kruml. 64ᵃ; rovněž tak púšcký z púščský, trnie puſſczke solitudinis Ol. Súdc. 8, 16, s hložím puſſczkym t. 8, 7; proroctví atp. z proročstvie, po diedicztuí HusPost. 38ᵇ, ptacztwo Rozk. 2088 atd.

V textech starých bývá čs velmi často zachováno, mnohdy z pravidla; na př. proroczſkym úřadem Pass. 279, diedieczſtwie ŽWittb. 134, 4, proroczſtwie Hrad. 19ᵇ, ptacżſtuie Ol. Lev. 7, 27, ptaċſtwo ŠtítOp. 57ᵃ, nad ptaczzſtwem Kruml. 195ᵇ, ptaczſtwu Pass. 305 atd. – Odchylkou psáno: krajiny Niemecſké Háj. 13ᵃ, v Libicſkem koſtele t. 90ᵇ, kníže Lehnicſké [521]číslo strany tiskuVelKal. 133, král Francſky t. 85 atd., t. j. psáno -cſk- místo náležitého -ck-, vzniklého smíšením ze staršího -čsk-; to se děje mylným odvozováním těchto adjektiv: slovo základní má kmenovou souhlásku -c, k té se přivěšuje mechanicky -ský, a tak vzniká psané němecský m. -cký.

3. č-š mísí se v č. Příkladem jest kompt. čiščí gen. čiščieho m. čiščší a čiščšieho, nayczyſſtieo zlata Comest. 69ᵃ t. j. čištieho z čiščieho a toto z čiščšieho (čist-jьs-j-). – Sem náleží také míšení č-šč v čč. Na př. part. poččen z počščen, inf. počstiti, k božiemu poczczeny Alb. 102ᵃ a j.; pl. nom. proročščí a z toho proročští a nč. proročtí, rzečſſtij kněží Pref. 10, Hradečſſtij VelKal. 83. Ale čšč drží se také nesmíšeno, na př. part. počščen, poczſſczeno ŽWittb. 71, 14, czſczenye Hrad. 56ᵃ, pl. nom. řečščí, rzeczſſczij mistři Krist. 64ᵃ. – Místo -čští psáno -cští Hradecſſtij VelKal. (index H), Němecſſtij t. 133 a j.; podle koncovky -c slova základního utvořeno adj. -cský, a podle toho ustrojen i plur. -cští, srov. číslo předcházející.

4. č-c mísí se v c, na př. sg. dat. babičce, tetičce, vyslovováno ob. -ice; kočka dat. kočce vysl. koce BartD. 13 (zlin.) a Btch. 441 (dbeč.), máčka (omáčka) lok. v-máčce vysl. máce Btch. t.; panáček (kněz) pl. nom. panáčci vysl. panáci BartD. 13 (zlin.), andělíčci vysl. andělíci t. Ale lašsky říká se panačci, na-pavlačce t. 108, a při bedlivější výslovnosti slyší se nesmíšené -čc- také jinde. Tak bylo i stč., na př. nebožička dat. nebožičcě: k nebozyczczye Vít. 25ᵇ, neboziczcie HusPost. 46ᵇ atd.

b) č vedle sykavky mění se v t, ť. Assibilata č je skoro = tš (ťš), ve skupení č se sykavkou je tedy tš a ještě sykavka jiná, tu vynechává se assibilace z č = tš a zbývá t; srov. změnu podobnou sc = sts v st v § 423. Sem patří případy a změny:

1. šč se mění v šť. Za starší lučišče, puščen, ščastný, tščě socrus atp. je později lučišťe, pušťen, šťastný, tště atd., v příkladech velice hojných. Sykavá skupina šč může býti původu rozličného, změna její další je vždycky jednostejná v šť; na př. v lučišče je -šč- z -sk-, v puščen z -stj-, ve ščastný z sč- atd. Tudy vzniklo také štíti = pocítiti, totiž ze z-číti, z-čúti, ktož (své) věci nemiluje strastné škody na ní sstige Baw. 43; – a dále štísti dinumerare, ze z-čísti, v ŽKlem. 89, 12 zſtiſti (s předložkou z- opakovanou). Srov. stsl. ištisti z iz-čisti, išteznąti z iz-čeznati, beštędъ z bez-čęd-, beštislьnъ z bez-čisl- atp. V češtině jsou pro šť nejstarší doklady dva Greg., pl. inst. grebliſti remis a adj. pouſtatelnymi verbis persuasoriis; ale tu třeba nového ohledání, neboť staropísmé ſc a ſt těžko se rozeznává. Jisté doklady pro šť jsou až ze XIV stol. Žklem. má šč i šť na př. ſczenci 103, 21 a ſtenye 16, 12, dſczalo 77, 24 a dſtyuge 10, 7, ſtanowiſcze Hab. 7 a w ſtanowiſtich 117, 27 atd.; taktéž DalC: w tom huſczyu 24 a w huſtyu 15, yeſczye 5 a yeſtye 20, oſczyepem 19 a oſtyepem 15 atd.; vůbec je v textech západočeských v XIV stol.

[522]číslo strany tiskušč i šť, v XV šč ubývá, od XVI je šť pravidlem. – Vedle toho drží se staré šč dialekticky: v Čechách je zachováno jen v doudl. v slovích ščestí a ščasnej Kotsm. 12 a v domažl. ščestí, ščastněj, dešč Šemb. 17 a chod. 51, proti tomu neboštík chod. 51, eště t. 54, koštiště t. atd. Mnohem více zachovalo se šč v nářečích východních, kdež někde vedle šť se drží, někde šč samo vládne. V Šemb. 99 sl. je pohádka o slunci a stromech v nářečích moravských a slezských, v ní je adv. zvláště stč. zvláščě a sing. dat. svému štěstí stč. ščěsťú (ze staršího sčěsťú), a v těchto slovích střídá se šč a šť takto: v nářečí podhorském je zvlášče, ščesti 99, jinde vobzvláště, štěsti 100; v nář. horském je zlášče, ščesti 100 (někde sčesti 103, zachováno i staré sč- m. šč-); v nář. dolském zlašče, ščestí 106 a 107, jinde obzlášť, štěstí 108; v nář. hanáckém zlášče, ščesti 109 (sčesti 110); v nář. dolnobečevském zlášče, ščestí 111, jinde obzláštně 111, štěsti 112; v nář. hornobečevském obzláštně a ščestí 113, jinde zvlášče 113 a štěsťu 114; v nář. oderském zlášč a ščesťu 115; v nář. opavsko-ostravickém ščeśću n. ščešču 118; k tomu dodati jest z popisů nářečí těchto doklady: ščekať, ščavlik, ščasné Neor. 8 (han.-bohusl.), ščasné, póščať (pouštěti) atd. Btch. 432 (dbeč.), šćáva, ščekat, ščít, ščrba atd. zlin. 22, ohnišče, ješče, ščípat Šemb. 35 (obecně mor.), ščúr t. 60 (opav.). Tak je také v nářečích slovenských. Slovenština spisovná má šť: lučište (vysl. -šťe), ešte, šťastný atd.; ale v nářečích obecných je vedle šť hojně také šč, na př. v nářečí bělohorském zlášče, svojimu ščesťu Šemb. 124, v trnavském šťasťú svému a ščasču svojému t. 126, v hornotrenčanském svojemu ščasću a šťasťu svojemu t. 133, v dolnotrenčanském ščasťu t. 129 a šťasťu 131, v hornovážském ščesťu svojmu t. 134 a šťěsťú svojmu t. 135, v pohronském štěstu neb šťastu t. 137, v honťanském a novohradském šťasťú t. 138 a 139, v gemerském ščesťú a štěstu t. 140, ve východním ščescu svojemu t. 141 a násl.

2. žč se mění v žť. Příkladem je tu nebožčík (z nebožec), změněné v nebožtík: nebozczyk Hod. 79ᵃ, já nebozczik Tkadl. 25ᵃ atd., a neboztik Veleš., hoře mně nebozztiku Kruml. 341ᵇ, ba nebožtíku HusW. 88ᵇ. Z toho bývá spodobou šč, šť: běda mně neboſſtiku Alxp. 149, běda tobě neboſſtiku t. 101.

3. čč se mění v čť. Ze subst. kočka je adj. stč. koččí,- a z toho kočťí, na př. budeš-li se mýti koczczym ſtrzyebrem in nitro Pror. Jer. 2, 22, mozk psí a mozk koczty LékB. 46ᵇ, kocztye sádlo t.; – k necky je demin. stč. neččicě, a z toho nečticě, vklada na neczticzie in canistro Ol. Ex. 19, 3, w neczticżkach t. 29, 32; – z adv. plačky je adj. stč. plaččivý, a z toho plačtivý, placzczywie kvielíś Krist. 113ᵇ, na tohoto světa placzczywem moři ROlB. 4ᵇ, placztywy hlas Kruml. 417ᵇ, placztywyma očima Modl. 52ᵃ – k Adlička je adj. possess. Adliččin, a z toho Adličtin, Symon Adlycztyn UrbHrad. 12; – k inf. počstiti je part. počščen, z toho poččen, [523]číslo strany tiskua z toho počťen, poczczen Alb. 54ᵇ, aby poccen byl Koř. 1. Potr. 4, 11, slavně pocżtien jest Ol. Ex. 15, 21, den pocżtieny venerabilis t. 12, 16; – za řeččina (vlastně řěčščina) je řečtina Us.; – ze tščě stsl. tьšta socrus stalo se ččě a z toho čtě, (vstane) zelva proti czczy ſwe adversus socrum Ol. Mich. 7, 6, cztye socrus MamC. 139ᵇ, Comest. 127ᵃ, ctye Šimonova Koř. Luk. 4, 38; – ze tščicě stalo se ččicě a z toho čticě, plakáním hi tſſchzicziu ApŠ. 155, hoře a czczyczy Alb. 7ᵃ, bolest a cztyczy Štít. uč. 153ᵇ; – ze tščivý je ččivý a dále čtivý, nasytil duši tſcziwu animam inanem ŽKap. 106, 9, czczywu ŽWittb. t., srdce poče cztiwo býti BrigF. 46ᵇ; – z akk. na-tščútrobu je na-ččútrobu a dále na-čťútrobu, na cztytrobu piti GestaKl. 55ᵃ.

4. čs je změněno v ts ve ptačstvie-ptatstvie, rozličného národa ptatſtwij Kv Ol. 56ᵇ, a Mohutský m. Mohučský, Mohutſký VelKal. 208 a j.; pokud tu je ts = c, je to změna čs-c.

5. čc v tc. K nom. smyčec je gen. smyčce atd., a tu změněno ve šmytce; odtud pak vzato t i do nom. a je nč. ob. šmytec Suš. 671. K sg. děvečka je du. děvečce, z toho je děvetcě, dwie diewetcze Comest. 49ᵃ.

6. čš v tš. Příkladem toho je větší z věčší; původně bylo věcší, z vent-jьs-, ale dokladu bezpečného pro stč. věcší není; přešlo záhy ve věčší (srov. § 423 č. 3), a z toho tedy vyvozujeme větší: naywyeczſye šlechta AlxV. 242, wyetſſy hřiech Štít. uč. 135ᵇ, wyetſſye chvála t. 104ᵇ, wietſſie úsilé AlxH. 4, 12 atd., dosud tak.

7. Sem klademe také změnu čř-tř, neboť ř je též sykavka. Za původní červo stsl. črêvo slc. črevo bylo stč. čřěvo, žabie chsryewcze Rostl. 393, z toho je třěvo, trziewa Pass. 392, kuřie trzewcze RostlF. 12ᵃ atd., a přisutím (v. § 407 č. 4) střěvo; – rovněž tak bylo z pův. červ- stč. črěví, čřěvíc, lehké czrziewiczie Hrad. 23ᵇ, a dále třěví, třěvíc trſiewi mój calceamentum ŽKlem. 107, 10, trziewicie Pass. 456, a střevíc; – z pův. čerm- stč. čřěmcha (nedoloženo, ale dlužno předpokládati, že bylo), a z toho třemcha, trzyemcha Rozk. 1108, Třěmešná, Třěmšín, a střemcha Jg.; – z pův. čern- stč. čřěn (nedoloženo), slc. črenka Messerschale, a z toho třenka a střenka; – z pův. čerp- stč. čřěp (nedoloženo), slc. črep, a z toho třěp, trzyep Rozk. 2950, střep; – z pův. čerbulja str. čřěbule (nedolož., ze sthněm. kërvola, a toto z lat. caerifolium Kluge 166), a z toho třěbule; – z pův. čers- stč. čřěšně (nedoloženo), a z toho třěšně, trzyeſſnye Vít. 95ᵃ, střešně; – z pův. čerda stč. čřieda, credica t. j. čriedica viculus Gloss. Jer., blato czrſiedne lutum platearum ŽKlem. 17, 43, a z toho třieda, trzyeda Cath. 179ᵃ, střída; –z pův. čersla (plur.), stč. čřiesla, cerezla MVerb., slc. črieslo, a z toho třiesla, prokla trzyeſla jeho DalC. 50, střiesla, – z pův. čerslo stč. čřieslo (nedolož.) slc. črieslo, a z toho třieslo, trzyeſlo Vocab. 175ᵇ stříslo Jg.; – z pův. čert-, sln. črêt sumpfige Waldung, je stč. čřiet- (nedolož.), a z toho jméno místní [524]číslo strany tiskuTřietež, Trzietez Poř. 1358 (14), UrbR. 397 a j., Střítež; – z pův. čerp- čerpati stč. čřieti, nemáš čím vody naczrziety Krist. 52ᵇ, praes. naczrzeſs Ol. Ex. 4, 9, naczrze t. Lev. 4, 5, naczrzete haurietis ŽWittb. Isa. 3, impt. naczrzy Modl. 175ᵇ part. naczrzieli EvZimn. 10 atd., a z toho třieti, natrzel nápoj z kamene EvOl. 48ᵇ, žbel v ňemžto natřelo člověčie přirozenie vody živé Kar. 126.

c) Když jest mezi samohláskou a souhláskou sykavou, mění se sykavka v j; srov. §§ 404 a j. Při č mám toho doklady jenom pro změnu čc-jc: kočka dat. kojce m. kočce Kotsm. 18 (doudl.); stojí tyčka prostřed dvoře na tej tyjce chméli roste Suš. 749 m. tyčce; stojí tyčička, na tej tyčijce chmelíček obrůstá t. 750 m. tyčičce: jedno (jablko) jest dal svej matijce, druhé jest dal svej sestřijce t. 752 m. matičce a sestřičce.

č se mění v ť.

445. Změna tato jest podobna ke změně c v ť (v. § 424).

1. Obecně pronikla tato změna v adv. točúš, točíš-totíš nč. totiž. Slovo to je složeno z to- a čúš staž. z čuješ (2. os. sg. slovesa čúti, čuju, v. § 477 č. 19); čuješ = sentis, audis vkládalo se nespojitě do věty, skleslo u význam adverbialní, a tu pak podléhalo proměnám dalším: staženo v čúš, složeno s to- a změněno také v totíš a totiž, srov. Listy filol. 1880, 295. Změna č v ť byla zbuzena interjekcí toti nunc; slovce podobně znící toti nunc a točíš scilicet ztotožněna, kontaminací obou vzniklo totiž, v němž zvítězilo znění prvého a zůstal význam druhého. Příklady: chzus AlxH. 9, 4, tochzuſto Pil. a, to nenie z dluhu by czyſſ bylo přikázáno Štít. uč. 135b, toczijſſ Štít. ř. 136ᵇ, tocziſſ Krist. 41ᵇ, toċiṡ Kruml. 2ᵃ, toċiſs ŠtítOp. 53, točíš Hug. 114, tocziz Mand. 19ᵇ atd.; tocžiš LékB. 24ᵃ, totiš t. 35ᵇ, a totyſſ Vít. 99ᵃ, totiſs Hug. 105, totiſſ ŠtítMus. 27ᵃ, totiz t. 59ᵇ, totyz Otc. 24ᵇ totiž Mand. 25ᵇ, totiž t. 11ᵃ atd.

2. Dialekticky mění se č v ť zvratnou analogií tam, kde ť se mění v č: místo ťichý říká se dialekticky čichý, náležité ťichý zůstává však u povědomí též (jako archaismus, nebo vlivem nářečí sousedních nebo jazyka spisovného), jest tedy vedle sebe stejnoplatné ťichý a čichý, a podle toho vzniká naopak také k náležitému číž, čížek analogické ťíž, ťížek. Příklady z nářečí nynějších: řítice mor. m. říčice, řídčice = řídké síto Jg., tiž (zkrác. m. tíž), tižek BartD. 107 (laš.), papuťe t. m. papuče, žluť t. 64 (val.) a 52 (dol.) m. žluč; z doby staré; víno z zzluty smíšené EvOl. 248ᵇ t. j. z-žlutí m. s-žlučí, dietěcím ſwitiegem Kat. 42 t. j. svytějem m. svyčějem, polyň a zlut Lvov. 84ᵇ m. žluč, octa ſe zluty t. 25ᵇ, (ten) tě obklyty t. 27ᵃ m. obklíčí, vtynyczy t. 68ᵇ a 69ᵃ m. učiniti; 3. plur. pytí ŠtítJes. (Listy filol. 1888, 120) t. j. pytí m. pyčí, pro svú tieſt reverentiam Comest. 154ᵇ t. j. ťest m. čest, blahoslavený kterýž tieka t. 191ᵃ [525]číslo strany tiskut. j. ťeká m. čeká, tyemu t. 211ᵃ t. j. ťemu m. čemu, oblehtiena alleviata t. 228ᵃ t. j. oblehťena m. oblehčena.

Jiné změny souhlásky č.

446. 1. č se mění v š (srov. změnu c-s v § 425).

Tak je změněno č nespojené se souhláskou jinou v dial. šekal, vkrošil, skoší Pastrn. 144 (gemer.) m. čekal atd.

Hojněji vyskytuje se táž změna ve skupeních čt, tč, dč, čč, pč, bč, kč, měněných v št, tš atd. Změna tč, dč, čč, kč v tš atd. je známkou nářečí východního (mor.). Příklady:

čt změněno v št v ob. štyry m. čtyři Us., chod. 62, Kotsm. 15, Btch. 441, BartD. 15 (zlin.), we ſſtyrech KolJ. 55ᵃ (1604); štrnáct, štyrycet Us.; – štvrtý, štvrt, štvrtek, štverý, štverák m. čtv- Us., štvrtej chod. 52, štfrtej, štfrtek Kotsm. 15, Stwrtu neděli EvOl. 102ᵇ, jsú Sſtwrceni Háj. 157ᵇ atd.; – štěník, štenář m. čten- mýt. 337, Kotsm. 15, štenář BartD. 15 (zlin.); – dial. ništ- z ničь-to Pastrn. 148 (slc.), BartD. 42 (hrozenk.); – stč. -štřicti m. -čtřieti (ze čřieti), impt. naſſtrzi vody Hug. 80, naſſtři t.; – stč. šticě m. čticě (a toto ze tšticě), cztycie Kruml. 341ᵇ, s ſſticzij a žalostí Trist. 57ᵃ; – štítroba (z akk. na-štítrobu) m. čtí- (ze tští-), na cztytrobu píti Gesta Klem. 55ᵃ, čtitroba = lačný žaludek Šemb. 20 (lužnick.), na ſſtitrobu píti Gesta Mus. 55ᵃ, štítroba Us.; –

tč změněno v tš v dial. (mor.) otše m. otče, otſſe mój EvOl. 245ᵇ; tudy vzniklé tš změněno dále v čš: oczse (sg. vok.) Sequ. 363, dobiczſſe EvOl. 29lᵇ; –

dč změněno v dš v dial. (mor.) svědšiti m. svědčiti, ſwyedſſy má věhlasa Kat. 144, ſwiedſie moji umi t. 122, ſwyedſſyly EvOl. 113ᵃ; nedochódšě m. -dčě, jako nedochodſſyety EvOl. 161ᵃ; příchodší m. -dčí, nejste hosté a przychodſſy t. 192ᵃ; –

čč v čš v dial. (mor.) v egypčší m. egypččí (a toto m. egyptščí), egipczſſy EvOl. 134ᵇ; bečšicě m. beččicě (demin. z bečka), beczſſicze EvOl. 329ᵃ a t. Mat. 25, 4 ; –

pč v pš, v dial. vok. chlapše m. chlapče chod. 46 a 52; –

bč v bš, ve jménech místních nč. Libšice, Libšovice, Sobšice atp. m. Libčice, Libčovice, Sobčice, de Libiczicz Lún. ks. 1415, de Lubſczowicz t. 1357; –

kč v kš, ve kšicě m. kčicě caesaries, kcziczie Ol. Num. 6, 5, vy strachy zdrastíte kšici Podk. v. 281, opavsk. kšica dlouhé vlasy Šemb. 60.

2. č změněno v c: cesnek BartD. 41, stracenuška krk. m. stračí-.

[526]číslo strany tiskuč se přisouvá a odsouvá.

447. 1. Z lat. spica je střhněm. spitze, a z tohoto české špice; za to však bývá stč. šťpicě, ſtpyczie Nom. 69ᵃ atd., a to předpokládá starší ščpicě; ve ščpicě (šťpicě) je přisuto č (ť) zvratnou analogií podle ščpieti-špieti: bylo náležité ščpieti (šťpieti) a vedle toho i špieti, a podle toho vzniklo vedle náležitého špicě také ščpicě (špicě).

2. Odsuto je č (ť) v šk m. ščk (sťk) a šp m. ščp (šťp). Bývalé ščk, ščp změnilo se v jazyku spisovném a češtině západní v šťk a šťp, odsutí stihlo tu tedy hlásku ť; ale že tato je zde střídnicí za starší a též dialektické č, klademe věc tuto sem, do výkladů o hlásce č. Sem patří: ob. tlouška, deška Us., Kotsm. 15, m. -ščka (-šťka); – Hradiško m. -ščko (-šťko), k Hradiſſtku KolA. 1514, k Hradiſſku t. 1513; – škavka m. ščk- (šťk-), ſſťkawka Háj. herb. 226ᵃ, Sſkawka t. 222ᵇ; – ušknouti m. uščkn- (ušťkn-); slovo toto pochází ze ščьp- (štípnouti), z u-ščьp-nąti stalo se uščnúti, ušťnúti, had uſſtnul jej Štít. uč. 5ᵃ, vſtnut Comest. 80ᵇ atd., srov. § 337; do šťn (m. ščn) vsuto k a bylo šťkn (m. ščkn), každý vſſťknutý Br. Num. 21, 8, když vſſťkl had někoho t. 21, 9 atd.; a ze šťkn (ščkn) vynecháno ť (č), ušknut Jel. Jg.; – špieti, špavý atp. m. ščp- (šťp-), z téhož koř. ščьp-; na př. ſſtpý Štít. uč. 156ᵃ a (voda do oka puštěná) bude ſpiety Chir. 281ᵇ, ſſpěnij Háj. herb. 142ᵇ; lúh ẛtpawy ŠtítOp. 305ᵇ a věci ſſpawe Háj. herb. Xᵃ; ẛtpawoſt ŠtítOp. 391 a 392 a ſſpawoſt Háj. herb. 147ᵇ.

ž (dž).

448. Hláska tato zněla původně = dž. V prvotném ž se člen zubný časem oslabuje a zaniká, ž tedy se mění v ž, na př. vok. kъnęže-kněže; srov. § 433. V podružném ž jest d- zjevné, a vyslovuje se podle popisů dialektologův tu dž, tu d?, na př. strídža Hatt. slc. 51, fládžu BartD. 65 (val.).

Vznik a proměny souhlásky ž.

449. ž je dílem z doby praslovanské a tu vyvinulo se z původního g, na př. sg. vok. kněže z býv. kъnęže pův. kuninge, lože z lože pův. logje; – dílem z doby předhistorické pozdější, kdež vzniklo ve skupení žž z původního zdj, na př. v stč. hyžženie, hyzdzenie mé ŽKap. 68, 20, hyzdzenye t. 68 21, dražž-, drazdzowany t. 94, 9, wzdrazdzu ŽMus. Deut. 20; – srov. § 433.

ž z g je prvotné, a také ž ve skupení žž za prvotné bráti chceme; vedle toho jest i ž podružné, v. § násl.

[527]číslo strany tiskuž podružné.

450. ž podružné je v případech stejných, jako podružné z v § 394, e); totiž:

v nářečích slovenských tam, kde jinde je pravidlem ž proti h a kde slovo základní má g, na př. striga-stridžisko Hatt. slc. 51, vyga (vikev)- vyďžisko BartD. 65 (val.), flágať (flákati) praes. 1. sg. fláďžu t., drúzgať (drtiti)-drúžďžu t., brýzgať (tlachati)-brýžďžu t. 201 (val.); slova sem patřící jsou vesměs původu pozdějšího, jest tedy také jejich ž (dž, ďž) pozdní, a vyvinulo se analogií: k temnému k je assibilata temná č, plakati-pláču, tleskati-tlešču, a to vede k tomu, aby k jasnému g byla příslušná assibilata jasná, a to je ž, tedy striga-stridžisko, flágať-fláďžu, drúzgať-drúžďžu atd.; –

jiné podružné ž (dž) je v proč-bych, když provedeme spodobu a vyslovíme prodž-bych, – a podobně ve džbán v. čbán, czban Krist. 88ᵃ, džbanař KorMan. 78ᵇ, – džber v. čber, czber Vít. 93ᵃ, džber Us. Jg.; –

dále je podružné dž v dial. džedžina. m. dźedźina (dědina), viz § 321; – a

v slovích dial. původu nového džgat (cpáti), džignóť (bodnouti) Btch. 415 (dbeč.), džgat, džignút BartD. 209 (val.) atp.

ž a sykavka.

451. Tu je důležito zejména spojení žž. Spojení to je = ždž (žďž), je v něm tedy skupena souhláska sykavá se zubnou a opět sykavou; ze skupení pak takového vynechává se sykavý člen poslední: žž = ždž mění se v žď, podobně jako šč = štš se mění v šť nebo zz = zdz v zď, nebo sc = sts v sť, v. § 423 a j. Příklady tomu jsou: part. hyžďen ze staršího gyžžen; hromažďen m. -žžen; zabřěžďenie m. -žženie; roždie místo rožžie: sg. dat. lok. stč. mieždě, mieżdie HusPost. 135ᵇ, m. miežžě (a to m. miezzě, v. § 431). Tím způsobem vzniklo také jméno místní Žďár ze žžár a toto ze z-žár = z-žár, t. j. osada vzniklá na místě vypáleném (les, který tu byl, jest vypálen; srov. jména místní Seč, Paseka, Mýto, Třebová = osady vzniklé na místě lesa posekaného, na místě vymýceném, vytříbeném t. j. vyčištěném, v. Listy filol. 1877, 306–309 a Jag. Arch. 3, 76; žár a starší žár je z gēr-, koř. ger-, stupňovaného v gor- hořeti). – Srov. změny podobné v §§ 423 a j. a stsl. iždeną, iždimati, beždelêza atp. m. iz-ženą (z iz-ženą) atd.

[528]číslo strany tiskuG) Souhláska j a její proměny.

452. Souhláska j je v češtině pravidelná střídnice za praslovanské j, na př. jho psl. jьgo, zájm. je- psl. je-, v. § 250.

Píše se literami a spřežkami: i, na př. rozmiſlaia Greg., iako HomOp., Kunh., ŽGloss., ŽKlem. 5, 13, Hrad. 2ᵃ a j., naiat MVerb., iuh t., ieſt Ostr., ienzto AlxH. 1, 24, ius AlxBM. 3, 1, boiowaſſe Hrad. 4ᵇ atd.; – y, na př. yako HomOp., yavor MVerb., yezero t., hnoy t., boyuyuci ŽGloss. (tu většinou y), yaks AlxH. 1, 10, boy t. 7, 16, ydyeſſe t. 2, 34, dayte AlxB. 1, 14, yala AlxBM. 1, 9, poyduie t. 15, ſwoy AlxM. 1, 13, yeſ Kunh., ya ŽKlem. 5, 8, moy t. 4, 3, lay ŽWittb. 37, 2, yſu t. 37, 17, yeho Hrad. 3ᵃ, Swoy t. 1ᵃ, ymagycz Vít. 20ᵃ, ymyela t. 21ᵃ atd., v textech stčeských většinou tak; – g, na př. dogiti HomOp., gehoze t., gſmi t., gſu t., gill MVerb., gilce t., giſzkra t., decugemi, gegie t., gſi t., gediſto przigidu AlxH., 1, 6, geſt AlxB. 1, 13, gmu t. 1, 23, geſchze AlxBM. 1,4, gho t. 1, 9, gſte AlxM. 1, 3, boiugu Túl. 30ᵇ, bog (boj) t., gmaiu t., gez ŽKlem. 4, 5, gſi t. 4, 2, genz ŽWittb. 1, 1, geho t. 1, 2, gizto vffagy t. 2, 13, gaz Hrad. 1ᵃ, geſt t. atd., velmi často, zvláště před samohláskami e, i a praejotovanými, t. j. tam, kde se i ve čtení latinském podle výslovnosti středověké vyslovovalo g = j; v jiných případech, aby se podle téhož způsobu latinského nevyslovovalo psané g = g (gamma), psávají písaři yg, na př. boyg Vít. 79ᵇ, obyczyeyg t. 88ᵇ, velikú ſtraſl ygmyegyechu t. 30ᵃ, jižto (radoſt) jest od boha ygmyela t. 20ᵇ, miluyg BrigF. 16, neygſem t. 45, poſuzuyg Otc. 231ᵃ, przieboygnik t. 127ᵃ atd.; nebo ig, na př. loig LékB. 46ᵇ, waruig ſie t. 207ᵇ, ſpieig paterz t. 38ᵃ, listie ſſalwieigne t. 46ᵇ atd.; nebo gy, gi, na př. gymyety PassKlem. 249ᵇ, t. j. jmieti, gymyegyeſſe t. 182ᵃ t. j. jmějieše, gydyeſſe t. 181ᵇ t j. jdieše, konſkych lagin Comest. 5ᵇ t. j. lajn, lagyn t. 18ᵃ, chyſſky laginowe t., obyčegiowé Háj. 1ᵃ a j.; pravidlem však stává se a zůstává litera g, zvláště když se byla pro hlásku g (gamma) přijala litera g „s vrškem“ (v. § 373); – gh, ghſw t. j. jsú Kremsm. 92ᵇ a 94ᵃ; – psaní literou j má v textech starších dokladů velmi málo; litera tato je původu pozdějšího, vznikla prodloužením litery i, vyskytuje se v českých textech nejprve ve spřežkách, jimiž se píše dlouhé í a ie, na př. clij MVerb. t. j. klí, nepatrſij ŽKlem. 137ᵇ, w ſrdczijdi Štít. ř. 9ᵃ, bratrſije t. 20ᵃ atd.; s významem hlásky j nalézáme tuto literu v době starší zřídka, a k nejstarším toho příkladům patří jazyk RostlF. 10ᵇ, t. 11ᵃ, jabko t., jahody t. 11ᵇ a 12ᵃ, jawor t. 12ᵃ, s. Jana chleb t. 11ᵃ; pravidlem jest jen v slovích přejatých, která mají j také v jazyku cizím, na př. Jan, Jakub, Job, Josef, Juda atp.; v slovích domácích je, jak výše řečeno, pravidlem litera g; způsob nynější, psáti i tu všude j, jest pravidlem od poslední opravy pravopisné (1842).

Když ze dvou k sobě náležících slov prvé se končí samohláskou [529]číslo strany tiskua druhé se začíná souhláskou j- skupenou se souhláskou ještě další, splývají slova tato u výslovnosti a j- přitahuje se v písmě ke koncovce slova prvního, na př. zziey zzu zbyli Jid. 15 t. j. sěj sú m. sě-jsú, A zzbosiey de jako z vody t. 128 t. j. sbožie-j de m. sbožie-jde, – anebo se píše dvojnásobně, na svém místě náležitém a krom toho na konci slova předcházejícího, na př. Netasey gmu řéci Jid. 81 t. j. netažej-jmu m. netaže-jmu, Sey gmu nenáhlo AlxH. 4, 20 t j. žej-jmu m. že-jmu, toy gmu sě zdá AlxH. 8, 14 m. to-jmu, Toy gmu bě AlxB. 5, 30, ktoy gho co vině t. 8, 12, potaknuy gmu AlxBM. 6, 33, andey gho každý pobiehá t. 7, 23, k ňemuž prawoy gmamy t. 6, 23, neygmagie t. 6, 13, neygmagycze čáky AlxŠ. 7, 15, wei gmenyu tvém ŽKlem. 62, 5, weigmenyu t. 104, 3, weygmeny tvého syna Modl. 15ᵃ, ai gſa v rozkoši Kruml. 132ᵃ.

Změny souhlásky j.

453. 1. j spojuje se s předcházejícími souhláskami jinými a z toho vznikají potom různé hlásky jiné, na př. nj mění se v ň, sj v š atd.; o tom viz při souhláskách těchto jednotlivých.

2. j změněno v ď v anděl z anjel, andiel Hrad. 17ᵇ. Janu ewandieliſtie t. 59ᵃ atd.; -ď vzniklo vlivem předcházejícího n-. Kromě toho vyskytují se jenom zřídka příklady jednotlivé: Tideſto m. ti-ješto Túl. 24ᵃ a 25ᵇ, ydednoho m. i-jednoho t. 24ᵃ, (Alexander) musi wen dyety na pole m. ven-jěti AlxB. 7, 41, Deſtu bliz Eufrates řěka AlxV. 1188 m. jest, die Mart. 21ᵃ m. jie; někde to je snad omylem.

3. j je změněno v l v stč. ledno m. jedno = jen ; na př.: má ledno dědinu a statka nejmá Rožmb. 128; hospodář nemóž hosta staviti u věčši ledno pod pětí hřiven t. 235; když komorník potká paní i se pánem jedúc na cěstě, nejmá práva pohoniti, ledno vešda u dvora t. 39 a j.; – dále v dial. len (mor. a slc.) m. jen; srov. mrus. dial. leno z jeno Verchr. 59.

– V jedva v. ledva, Gedwa DalC. 30, ledwa DalH. 30, gedwa i ledwa Pulk. 14ᵃ, nč. ledva Us., ledvá Btch. 441, pol. jedwa i ledwo, rus. Jedva i ledva, stsl. jedva a ledve atd. není změna hlásková, nýbrž le- je tu vedle je- z doby předhistorické; srov. lit. advos a ledvai Mikl. Et. Wtb. 102

– Rovněž tak jest rozdíl od původu a nikoli změna hlásková v stsl. jeda sl. jede v jede-kyj quidam, jede-čьto, a českém leda. – V krahujec Us. a krahulec, krahulec Btch. 441, krahuláček Suš. 317, srb. kraguj a kraguljac, stsl. kraguj, pol. krogulec atd., z tur. karagu Mikl. Etym. Wtb. 130, je slovo cizí přejaté ve dvojí formě různé, -jec a -lec.

4. j je změněno v ř v jeřábek stsl. jarębь i jerębь perdix, pol. jarząb atd., a řeřábek Jg. (mor.), – jeřáb (rostl.), jeřabina a řeřabina Jg.;

– podnětem ke změně té byla slova zněním příbuzná řeřáb (m. žeřáb) [530]číslo strany tiskua jeřáb: jako tu bylo vedle řeřáb také jeřáb, tak přiděláno k náležitému jeřáb- také analogické řeřáb-.

5. V dial. idu, idem, ideš atd. m. jdu jest na pohled změna j- v i-; rovněž tak v slc. imanie v č. jmění, slc. ihra a hrozenk. ihrác BartD. 40 v. stč. jhra, jhráti. Ale věc má se poněkud jinak: tu bylo původně jь-, tedy jьd-, jьm-, jьgr-; z toho je v češtině podle pravidla jerového jdu, jmění, jhra, později j- se odsouvá a jest jen du, mění, hra; v jiných jazycích slovanských jь- též dílem zaniklo, dílem však je změněno v i-, na př. v pol. idę (jdu), imieć (stč. jmieti) a mam (stč. jmám), igra (stč. jhra) a gra, rus. idu, imêtь, igra, igratь a gratь atd.; česká nářečí, která tu mají i- za náležité j-, nemají toho změnou z j-, nýbrž taktéž z jь-, jako je to jinde ve slovanštině. Při idu mohl by býti výklad, že jest i- přidáno vlivem infinitivu dial. ít, íst, ísť atp.; ale výklad ten nepostačuje pro i- v imanie, igra a j., nelze ho tedy držeti. Někde vyskytuje se jdu (du) a idu vedle sebe, na př. v nář. dbeč. Btch. 441. – Rovněž tak není je- změněno v i- v dial. ihła BartD. 220 (slov.), ihla (slc.) za č. jehla, nýbrž bylo tu pův. jьgъla, z toho je jednak jehla (v. § 137), jednak ihla, ihła.

6. Ve s-nim vysl. s-ňím, m. s-jím, sníti m. sjíti, z-ňeho m. z -jeho atp. zdá se býti j změněno v ň; ale tu vzniklo ň z n-j, s-ním = je sъn-jimь atd., v. § 289. – Rovněž tak není změněno j ve v v č. vejce, vajce proti stsl. jaje, pol. jaje rus. jajce atd., nýbrž tu bylo psl. aje, a k tomu přisuto v č. v-, jinde j- (srov. černo-v-oký Us. vedle černo-j-oké Suš. 101).

7. Vedle pijavka říká se místy pihavka (vých.-česk. a j.); trvám že postupem pijav-piav-pihav-, tedy h hiatové.

8. Cizí j zůstává, na př. Jan, Ježíš atd., obecné přitakovací adverbium jo = ano z něm. ja (též litevština přejala něm. ja Kluge 150): – v anděl z lat. angelus vyslovovaného anjelus je změněno v ď, v. č. 2, – v žid pak za lat. Judæus je stará změna v ž, přijatá do slovanštiny z prostředí románského.

j se přisouvá.

454. 1. K a- (na začátku) v slovích: jablko, stsl. jablъko a ablъko, všude jinde v slovanštině ja-, vedle sthněm. apful, Apfel, lit. obůlas, tedy psl. ablъko Mikl. Et. Wtb. 1; přisutí z doby předhistorické; – slc. jahňa č. jehně, stsl. jagnę a agnę, vedle lat. agnus, tedy psl. agn-, Mikl. t., přisutí z doby předhistorické; – stč. javo, slc. javiť, č. jeviti, stč. zjěviti = iz-javiti; bez j- je toto slovo ve složeném zěviti = z-ěviti, iz-aviti; stsl. jav- i av-; – dial. jalmužna m. alm-, yalmuzna PassKlem. 54ᵇ, [531]číslo strany tiskuk yalmuzznye EvOl. 183ᵃ – japoštol m. ap-, svatý Pavel gapoſſtol PassKlem. 64ᵃ, apostolus esto yapoſtol Prešp. 961, jancikrist BartD. 110 (laš.) m. anc-, – jale BartD. 34 (slov.) m. ale, –jakorát Us. m. ak-.

2. K e-: jes-, jest, jsem z jes-mь atd., z koř. es- (přisutí z doby psl.); – jelen v. ř.xxxxxx; Brugm. I. 529 (též); – dial. Jeva BartD. 62 (val.), 100 (laš.) z Eva.

3. K ē-: já psl. jazъ z pův. j-ēzъ.

4. K ě-, ie-. To je zejména v jedl stč. jědl, jím stč. jiem atd. Ve složeninách stsl. sъnêsti, izêsti, obêdъ, obêdovati atd. = ob-êd- jest -êsti a -êd- bez j-. A rovněž tak v č. oběd, obědovati atd. a v stč. i nč. dial. ziesti: stč. (chrúst) zzie vešken plod země comedit ŽWittb. 104, 35 t. j. zie (aor.), zzie ŽGloss. ib., (chrúst) zzie(dl) vše sěno comedit ŽWittb. ib. (-dl připsáno později) t. j. zědl, inf. zzyeſty Alb. 95ᵇ některý mní sě zzeſty všecko EvOl. 172 (Jir.), David chleby obětní zzedl t. 285ᵇ, nč. dial. zest; zím, zedł, impt. zez BartD. 16 (zlin.), zesť, zím, zed t. 65 (val.), źedli t. 110 (laš.); a ziedati: stč. trúp zzieda cuzé úsilé Hrad. 107ᵃ, kak kniežě svú mísu zzieda t. 106ᵇ; bylo tedy kdysi -êd, a k tomu jest v českém jěd- (jědl atd.) a jied- (jiem atd.) j- v době předhistorické přisuto. – Dále patří sem jedu stč. jědu, jěl stč. jěl, jezditi stč. jězditi, jízda stč. jiezda atp.; také tu bylo dříve êd-, ê-, êzd-, jak patrno z rus. êdu, êzda atd., v č. jědu atd. je tedy j- přisuto. – Srov. § 97. –

5. K i- je přisuto j-: v jíti aor. jid n. jíd; bez j- jest íti ve slož. sníti, vníti, jak je patrno na stsl. sъniti, vъniti; tu bylo by sъňiti, vьňiti ze sъn-j- a vъn-j-, kdyby před složením bylo bývalo -jiti; – v jikra pl. g. jiker, stsl. ikra, pol. ikra atd.; – jíl stsl. ilъ pol. ił atd., ř. ἰλύς; – jilce plur. lat. ilia, střhněm. hilze Mikl. Fremdw. 86; –jilem, jilm pol. ilm, rus. ilem, sthněm. ëlm; –jímati, přijímati atp.; bez j- jest toto slovo v slož. vzímati, wzymati accipere Ol. Ex. 22, 17, dobré příklady wzymayte Hrad. 110ᵇ; – jínie stsl. inьje, lit. īnis pruina; – jiný stsl. inъ, pol. iny atd.; – jircha pol. ircha, irzcha atd., střhněm. irch weissgegerbtes Leder, z lat. hircus; –jískati hledati, part. jíščě, giſſchzie Pil. b, slož. z-jiskati, zgyſkaty Rožmb. 282; bez j- jest toto slovo ve slož. získati, zyſſczeſs Vít. 33ᵃ, v subst. zisk, a ve vískati; srov. stsl. iskati, sъniskati = sъn-iskati (ze sъn-jiskati bylo by sъňiskati), a dále lit. jëškoti a sthněm. eiscōn; j- přisuto v době předhistorické, ale nikoli všeobecně; – jiskra, stsl. iskra, pol. iskra atd.; – jistý stsl. istъ, pol. isty atd.; – jíva stsl. iva, pol. iwa, hluž. jiva, lit. īva a jëva, sthněm. īwa, střlat. īvus; j- přisuto v době předhistorické, ale nikoli všeobecně; – jizba stsl. istъba, izba, pol. izba atd., z *istuba (srov. franc. étuve a špan. estufa) a toto ze sthněm. stuba; – srov. Mikl. Et. Wtb. 94–97. V slovích těchto atp. není j- kořenné, poněvadž v složeninách a v stejných slovích nářečí a jazyků jiných někdy ovšem bývá, ale většinou nebývá; je to tedy j- při[532]číslo strany tiskusuté. Je v češtině přisuto v jazyku spisovném, a kromě toho v některých nářečích; naproti tomu jsou nářečí jiná, ve kterých tu j- přisuto není, jako je nepřisuto jinde ve slovanštině; na př. vedle č. spisovného a dialektického jíti je v jiných nářečích ít neb íst BartD. 34 (zlin.), přiiť t. 105 (laš.), při-iť, na-iť, do-iť Btch. 441 atd., jako stpol. ić npol. iść, jihosl. a rus. iti, – vedle jikra jest ikra chod. 53, íkra Kotsm. 10, jako v pol. a j., – a rovněž tak je vedle sebe jíl a íl, – jilm a ilm BartD. 65 (val.), – jíní a inovatka, Btch. 441, – jiný a iný, inej chod. 53, Kotsm. 10, BartD. 12 (zlin.) a j., Pastrn. 113 atd., doklad z doby starší: yni m. jiný Třeb. 1486, II. 85, 1, a, – jircha a irchář Kotsm. 10, – jiskra a iskra chod. 53, BartD. 12 (zlin.), Btch. 44, Pastrn. 113 a j., ískra Kotsm. 10, –jistý a istý, istej, istota Kotsm. 10, BartD. 12 (zlin.), Btch. 441, – jíva a íva Kotsm. 10, BartD. 12 (zlin.), doklady z doby starší: kořenie jwy Chir. 74ᵇ, ywa Háj herb. 12ᵇ a j., s ywau t. 348ᵃ, wody ywowe t. 7ᵇ, – jizba a izba BartD. 12 (zlin.), Btch. 441 atd. Je tu tedy čeština rozpolcena: a) jazyk spisovný a některá nářečí mají ji-, jí-, b) ostatní pak nářečí mají i, í-; srov. totéž rozpolcení při odsuvce j- v § násl. č. 3.

6. K o- je přisuto j- v příkladech dialektických: černé joči BartD. 12 (zlin.), jošidiła si mňa, jošidí ťa Pámbů t., že ty mňa jokłamáš t. 34 (slov.), abych ti joprała šáteček t., černojoké děvča Suš. 101, sivojoké děvče t. 113, sivé joči Pastrn. 114 (slc., místy), jostrožky t.

7. K u- je přisuto j- v době staré v jutro nč. jitro, stsl. jutro i utro; srov. dial. zautra (2slab.) BartD. 105 (laš.); – dále v dial. ju m. u: ju studénky stála BartD. 12 (zlin.), ju našeho t., ju studničky ju studenej t. 34 (slov.).

8. K ь- je přisuto j- v jьdą, z čehož je podle pravidla jerového č. jdu; bez j- je slovo toto ve složeninách stsl. vъnьdą, sъnьdą, č. vendu, sendu, = vъn-ьdą atd.; z vъn-jьdą bylo by stsl. vъňьdą č. veňdu atd.; – v psl. jьgъla, srov. stprus. ayculo Nadel Mikl. Et. Wtb. 95, z čehož je stsl. igla, v č. pak podle pravidla jerového jehla; – v jьgra, z čehož je stsl. igra a č. jhra, ke yhrzye Alb. 95ᵇ, ghrati Kruml. 384ᵃ, ghranye Hrad. 66ᵃ. ghrzecz Hrad. 95ᵃ, do ghrzyſcie Koř. Act. 19, 31, nč. hr- m. jhr-; – v jьm-, z čehož je stsl. imą, imêti atd. a č. jmu, jmieti atd., bez j- jest toto ьm- v složeninách vъz-ьmą č. vezmu, otьmą č. otmu, otme ŠtítMus. 63ᵇ (= odejme); – v jьmę (z pův. ьn-mēn-, srov. Brugm. I. 189 a II. 556, Wiedem. 73 a Bartholomæ v Bezzenbergerových Beiträge 17, 132), z čehož je stsl. imę a č. jmě, jméno; – jьmel-, z čehož je stsl. imela a č. jmelé, jmelí viscum; – v jьzъ, lit. iš m. iž; z toho je stsl. iz? v češtině není slovo toto samostatné, nýbrž jen v složeninách *jьz-; tu pak žádáme za ně jz-, *jьz-byti stsl. izbyti č. *jzbýti atd., j- záhy odpadlo a jest zbýti, srov. hra m. jhra, du m. jdu, mám m. jmám atd. (v. § násl., č. 6, 7 a 8); dokladů psaných iz- jest několik v Greg., ty [533]číslo strany tiskuvšak jsou pro mluvnici českou nespolehlivy; v Kosm1. III. 16 je psáno Izbigneu, a taktéž v Kosm2.; je-li tu slovo napsáno podle znění českého, měli bychom je čisti jzbygněv; totéž platí o dokladech villa Ysdobin Reg. IV r. 1267, castrum Yzgorelik Kosm. pokr. r. 1131, Yzcorelik t. 1126. – Vedle stsl. jména měsíce izokъ (= červen) máme dva doklady stč., ysok (= květen) v breviáři ČMus. XIV stol., v. Rozbor 190 poznam., a zoka (= května) meſecie CisMnich. 97ᵃ; tu není jasno, je-li původní i-, či jь-.

9. K ę-, ą-. Tu je přisuto j- v językъ č. jazyk, vedle stprus. insuwis, – jęti, jęlъ č. jieti, jal vedle vьz-ęti, vъz-ęlъ atd. č. vzieti, vzal atd.; – také pro české vňutř, vnitř dlužno předpokládati starší vъn-j-ątrь, se vsutým j, kdežto stsl. vьn-ątrь atd. je bez j.

10. j bývá vsuto, když slabika se končí samohláskou a následuje slabika – buď téhož slova, buď slova jiného těsně připojeného –, která se začíná též samohláskou. Na př. Marija, Marijě m. Mari-a, z marigye matky Pass. 415, marigy Mandalenu t. 335, k svatým marigyem ML. 121ᵇ marygino výštie Kruml. 9ᵃ; Maryganek Háj. 453ᵃ; – Floriján, grobiján Us., -ijan Btch. 443, z -ián; – štátuja BartD. 12 (zlin.); – dial. lutrija Btch. 443, ob. lutrije, lutriji atp. Us.; – petrolejum chod. 55, kymnázijum t.; – ob. fijala; – kafe, dial. gen. kafeja, dat. lok. kafeju BartD. 136 (sev.-opav.); – dial. aji Btch. 443 z a-i, baji t. z ba-i; – má-ji to? BartD. 16 (zlin.) z má-i (a toto m. má-li, srov. víš-i m. víš-li t., był-y tam m. byl-li t.), daleko-ji? t. z daleko-i.

11. j je vsuto v dial. ijdu, ijděš atd. BartD. 91 (stjick., místy); tutéž je také idu, iděš a ídu, íděš atd.; není to změna i v ij, neboť í se tu jinde tak nemění; ijd- vzniklo nejspíše kontaminací tvarů id- a jd-, z ijd- pak stalo se dále íd-. – V nář. lašském jest místy ij za i v imperativech, na př. utřij, utřijmy, utřijće, začnij, -ijmy, -ijće, lehnij, -ijmy, -ijće BartD. 122, pnij, -ijmy, -ijtě t. 125, padnij, -ijmy, -ijtě t. 126 atd., jako v polštině: pnij, pnijmy, pnijcie, mrzyj, -yjmy, -yjcie, dźwignij, -ijmy, -ijcie atd.; tu jest j přidáno analogií podle imperativů jiných, které je mají právem, na př. uměj, umějte atd.

12. j je přisuto ve mnohých adverbiích. Především v komparativech ob. vícej, dálej, výšej atd. Us., věcej, méněj, dálej, ponížej BartD. 88 (stjick.); vedle vícej atp. je také víceji, tuto pak jest -j nebo -ji podle náležitých komparativů delších bohatějʼ n. bohatěji stč. bohatějie. Odtud, totiž od adverbialních komparativů vícej atp., myslím že se šířilo přidávané -j také k adverbiím jiným, a tak vzniklo na př. zasej Us. a BartD. 88 (stjick.) ze zase, – přecej Us. z přece, dial. přecaj BartD. 65 (val.), 85 (stjick.), 110 (laš.), – podlej, vedlej t. 30 (pomor.) a 60 (dol.) z podle, vedle, – dneskaj t. 65 (val.) z dneska, – včeraj t. 40 (zlin.), 88 (stjick.), 110 (laš.) ze včera, – včilkaj t. 88 (stjick.) ze včilka, – včilej t. 110 (laš.) ze včile, – henkaj Šemb. 54 (laš.) z henka (tam.), – [534]číslo strany tiskutakéj BartD. 65 (val., takej t. 88 (stjick.) z také, – tolij Šemb. 52 (dbeč.) z toli (tolik), – nicej (nic) BartD. 100 (laš.), mocej (moc) t. atp.

13. j je přisuto v superlativním naj- z na-. Toto na- pokládám za stejné v adverb. (předložk.) na super, na př. posilněni jsú na mye super me ŽWittb. 37, 20, ne-naweſelyute sě ne supergaudeant t. 34, 19; z na je dále utvořeno nad. Toto na- spřahuje se s komparativem a spřežení to má význam superlativní, na př. návyšší altissimus, nawiſſi ŽKlem. 66ᵇ, 77ᵇ, a j. To jest i jinde ve slovanštině, na př. stpol. nawiszszi ŽFlor. (Jag. Arch. 5, 221), nawyszszy (Kalina v Jag. Arch. 3, 29), rus. dial. nábolьšij (= hlava rodiny, Barsov, severus. slov.). Vedle toho jest hojnější a obyčejný superlativ s naj-. Obojí tvar, na- i naj-, je starý, praslovanský, v. Jag. Arch. 12, 189, ale na- je přece starší. Přisuté -j v naj- má bezpochyby původ nějaký hlubší, ale nevíme, jaký.

14. j bývá dialekticky vsuto do slabiky před -ť, -ď, -ň. Na př. impt. plajť, svijť, krojť chod. 52 m. plať atd.; chojť Us. (místy) m. choť; maje Šemb. 78 (vých. slc.) m. máti, majceri t. m. mateři; – impt. bujď, vejď chod. 52 m. buď atd.; podle toho jest i chojď plur. chojďte, z toho vynecháno ď a je chojte, chojcě atd., a k tomu pak i sing. choj BartD. 41 (hrozenk.); odtud i příjmení Nechojdoma; – dokajď, potajď t. m. -aď votkujď, votsujď, potsujď Šemb. 22 (středočesk.) m. -uď; tejď Us. m. teď, tak již stč.: teydie hic MamF. 89ᵇ; – nejní nebo nejni m. není, nebude a negnj Chelč. Síť. 5ᵃ, to nic negni Rosa 307, negni Beck. 1, 273 (nenj t. 1, 520); tu přispívalo také -j- v nejsem, nejsi atd.; – dolejní m. dolení, doleyni ſtrani Comest. 74ᵃ, dolejní, hořejní Us. dial., snad podle kompt. dolejie, dolejší atd.

15. Porůznu v slovích jednotlivých. Na př. letojšek, letojší BartD. 36 (zlin.) m. letošek atd., švajdlena t. 30 (pomor.) a 65 (val.) m. švadlena.

16. j bývá přisuto zvratnou analogií k d-, m-, s-, na př. ve psaném gdiechu Kruml. 146ᵃ m. diechu dicebant, gmanowe Pulk. 51ᵇ m. manové, gſam Mill. 49ᵇ m. sám; o tom v. §§ 315, 356, 398 a v § následujícím č. 6, 8 a 9. –

17. V dial. nalejt, nalejvat, rozsejvat atp. jest -j- analogií podle praes. leju, seju atd.

j se odsouvá.

455. 1. Z ja- jest odsuto j- v dial. ako m. jako, neb ak sě jest stal hlas EvOl. 208ᵇ, inhed akzz učil vonnost t. 116ᵇ, pane akzz vidím t. 233ᵃ, vím vědz ak ty = více jak ty BartD. 65 (val., po souhláskách), slc. ako, ak Pastrn. 113; j- je zde tak náležité, jako t- v tak, jsou to adverbia z demonstrativ je- a to-, jako = jē-ko, tako = tō-ko, v ak- je tedy j- od[535]číslo strany tiskusuto. – Dále sem patří dial. piák, piavica BartD. 12 (zlin.) z pija-, a atelina t. 28 (bán.) z jatel-.

2. Z je- : v ob. eště Us., Tomsa 373 (zavrhuje), Kotsm. 10, Pastrn. 113 (slc.), ešče BartD. 12 (zlin.), Btch. 441; podle výkladu J. Zubatého (v KZ. 1889) z pův. eske, j- v době psl. přisuto, stč. ješče, nč. ještě, v češtině obecné opět odsuto; – v dial. edon = jeden, do edné izby Pastrn. 113 (slc.); – enom BartD. 12 (zlin.) atd. z jenom; – ečmeň je j- (hraň.) z ječmen; – esli Us. ob., esi Btch. 441, z jest-li; v jest t. 83 v době psl. přisuto, v ob. esli, esi opět odsuto.

3. Z ji-, jí- (v tom je také jí- vzniklé z býv. jie-). V § předcházejícím č. 5 jest ukázáno, že se j- k začátečnému i-, í- a) v jazyku spisovném a některých nářečích přisouvá, a naproti tomu b) v nářečích jiných že se nepřisouvá. Totéž rozpolcení nalézáme také zde: z náležitého ji-, jí- se j v stejných případech a) neodsouvá a b) odsouvá. A úhrnem má tedy čeština dvoje nářečí: a) jedna, mezi nimi také jazyk spisovný, mají za pravidlo znění ji-, jí-, a b) ostatní mají za pravidlo znění i-, í-; v a) etymologicky oprávněné j- se neodsouvá a etymologicky neoprávněné se přisouvá, v b) děje se naopak. O přisouvaném j- viz na místě udaném § předešlého. Zde jde o odsouvané j-. Toho jsou příklady: zájmenné tvary í m. jí (sg. dat. lok. fem.), ich m. jich, im m. jim, ím m. jím (sg. instr.) atp., na př. í, ich, im, ím atd. BartD. 24 (zlin.) a j., (ukrutný milý) tam í na krk stúpił hlavičku jí skrútil Bart. Pís. 7 (po souhlásce jest í, po samohlásce jí), ich, im, imi, ím Pastrn. 113 (slc.), místo jí, jich, jim, jím atd.; j- je tu náležité, patří ke kmenu tohoto zájmena je-, ja-; – totéž odsutí je v jeich m. jejich Pastrn. 113 (slc.), moich m. mojich BartD. 105 (laš.); – též náležité j- jest odsuto v dial. na-kra-i BartD. 12 (zlin.), napo-ím sa t., bo-íja sa t., kra-íc t. 105 (laš.) místo na-kraji, napojím, bojíja, krajíc; – v Idáš t. a Btch. 441 m. Jidáš z lat. Judas; – v íst Kotsm. 10 m. jísti, praes. ím, íš, 3. plur. íja, BartD. 16 (zlin.), na-ím sa t. 12, im, iš, imy, itě t. 131 (laš., zkrác. z ím atd.) a podle toho též impt. iz, izmy t.; – v ítrocíl Kotsm. 10 m. jitrocel; – íkavec BartD. 12 (zlin.) m. jíkavec.

4. Z jo jest j- odsuto v stč. Ozěp, oziep EvZimn. 5, svatý Oziep Krist. 25ᵃ, s Uozěpem PoprR. 5 (1391) atd., dial. Ozef BartD. 12 (zlin.) m. Josef.

5. Z ju-: v dial. u eam, potkáł sem u BartD. 65 (val., po souhl.), m. ju psl. ją atd.; – v zítra ze staršího z-jitra, jdi k ňemu zgitra mane Ol. Ex. 7, 15, když by zgytra Otc. 16lᵇ, zgytra Alb. 64ᵃ atd., přehlas. ze z-jutra; – v adv. už iam, už Chelč. Síť. 24ᵃ, nč. už Us., Pastrn. 113 (slc.); stč. z pravidla juž, doklad už z Chelč. je, pokud vím, nejstarší bez j-; stč. juž znamená velmi často nunc, je tedy utvořeno ze zájmena je-, [536]číslo strany tiskujako střídné adv. tu ibi z to-, a je tedy j- v něm etymologicky oprávněno; témuž svědčí také lit. jau; v stsl. u v. ju, sln. a rus. uže je j- odsuto.

6. Z jd- slovesa jdu : místo a vedle náležitého praes. jdu, impf. jdiech, impt. jdi, part. jda a slož. přijdu atd., kdež jd je ze staršího jьd-, jest ode dávna také praes. du: bóh de před tebú BrigF. 7, má slova du do srdce t. 34, (hvězdy) du na nebi Kat. 56, nč. ob. du, deš atd.; impf. diech: když dyeſſe s hradu DalC. 21, dievky u boj dyechu t. 15, diechu spolu AlxH. 3, 24; impt. di, podi atp.: di kvapně BrigF. 32, pody EvOl. 314ᵃ, podyz za mnú Pass. 282, pod a opatř Otc. 80ᵃ, poď Br. Gen. 31, 44, podwa domóv Koř. Dan. 13, 13, widme egrediamur Comest. 145ᵇ. dyete Pass. 354, podte Hrad. 137ᵃ, nč. di, poď atd. Us.; part da atd.: král da na vojnu DalC. 98. Ve jd- z jьd- jest j- v době psl. přisuto, v. § 454, 8, v době české v tvarech du atp. jest opět odsuto. Odsuto není j ve vendu atp., kteréž je z pův. vъn-ьdą. – Bývalo tedy v hojných případech vedle sebe stejnoplatné jdu a du atd., a podle toho psáno pak jd také za náležité d, ď, na př. bugde motzi Lún. reg. 1648 m. bude, gdywim ſye Pís. taj. 1. 9 m. divím sě, v. § 315. –

7. Z jh- slov stč. jhra, jhráti, jhřec, jhřišče a jejich jiných odvozenin, nč. hra, hráti atd. Na př. stč. jest: na yhru AlxV. 1506, weyhrze Mand. 13ᵃ, we ghrach ChelčP. 32ᵃ, ghranye Hrad 66ᵃ, ghrati t. 126ᵃ, ghray t. 125ᵇ, lvové ghragyechu ML. 52ᵃ, ghragyczych Pror. Jer. 30, 19, ghrzecz Hrad. 95ᵃ, yherczom Pulk. 172ᵇ, do ghriſcie (sic) Koř. Act. 19, 29, do ghrzyſcie t. 19, 31 atd.; – vedle toho bývají již v textech starých slova táž bez j-: hragy Hrad. 96ᵇ, srdce hragieſe Kat. 60, hragyczych Pror. Jer. 16, 17, hraſſ-li Ol. Jer. 15, 17, hrala Otc. 455ᵇ, hrzecz Rozk., herczi Mill. 62ᵇ, herczow AlxB. 5, 33, herczom Hrad. 97ᵃ, hercom Mart. 62ᵃ, a nč. není tu j- nikdy.

8. Z jm- slov stč. jmelé, jmě, jméno, jmieti a jejich odvozenin. Jest na př. stč. dubové gmele Synon., gmelee Chir. 100ᵃ, gméno Br. Isa. 7, 14, jméno nč. jmenovati nč., jmenovitý nč., našemu gmyeczku PassKlem. 107ᵇ (jmiecko = onomax), k dřevniem gmietelom Comest. 86ᵇ, jmíti Břez. 1, jmají t. 11, jměli t. 1, jměvše t., za nic nebude gmyen Koř. Act. 19, 27. nč. jmín jsem habeor, jmění nč. atd.; – a vedle toho táž slova bez j-: melij viscum Lact. 173ᵃ, meno (někteří řiekají jmě, druzí jméno a třetí meno) HusE. 1, 320, meno EvOl. 21lᵇ, menowanye Pil. a, menuge Ol. Sap. 2, 13, part. sg. masc. menowany DalC. 100, AlxV. 1548, pl. masc. menowany AlxB. 6, 17, k menowytym hodóm Štít. uč. 122ᵃ, myeczko PulkR. 31ᵃ, mieczko Veleš., budu myeti ŽWittb. 12, 6, magie part. Jid. 39, Pil. b, maaſſ Štít. ř. 158ᵇ, ktož ma Alb. 15ᵃ, mayú JidDrk. 37, myegyeſe DalC. 17, mijewa Štít. ř. 62ᵇ, pop miewal offěry AlxH. 2, 11, mowit ApD. d (z jьm-, stsl. imovitъ dives), movit Pil. b, mowitym neb chudým Krist. 81ᵇ (jmovit nedoloženo) atd. Bývalo tedy v hojných případech [537]číslo strany tiskua dílem dosud jest vedle sebe stejnoplatné jméno a meno atp., a podle toho psáno jm- také za náležité m-, subst. man, gmanowe Pulk. 51ᵇ a j. m. manové, v. § 356.

9. Ze slovesa jsem, jsi atd. Na př. yay-ſem chudi Žklem. 68, 30, gſem Pass. 220, gſi vezvan HomOp. 152ᵃ yſi ades ŽGloss. 138, 8, yſi Kunh. 148ᵃ doſtihl yſy ŽWittb. 138, 3, tigſ buoh Brig. 73 t. j. ty js’, wa gſma ve tmě GestaM. 67ᵇ, gſma měla GestaK. 3, (oči) yſta viděle ŽWittb. Šim. 30, zei-ſme prach ŽKlem. 102, 14, gſmi poſuuaceni HomOp. 152ᵃ, pozdviženi yſmy ŽWittb. 19, 9, napilneny yſmy y kochany yſmy t. 89, 14, gſw zauirſeni Túl. 92ᵇ, gſu otpověděli t. 25ᵇ, zziey-zzu zzbýli Jid. 15, yſut ŽWittb. 13, 3, part. gſſa AlxV. 550, zzmutnay-zzuczi t. j. smutná jsúci LMar. 22 atd., v jazyku spisovném dosud js-; a vedle toho od dob nejstarších také tvary bez j-: což zzem myslila LMar. 75, přěmohl ſem ŽWitb. 12, 5, otvořil zzi Jid. 135, pokuſil ſi ŽKlem. 16, 3, vwedl s ny ŽWittb. 65, 12, zaslúžila ſwa toho ML. 105ᵇ, již ſſwie propila Hrad. 125ᵇ, rucě uczinile ſta ŽKlem. 118, 73, nebili ſmi HomOp. 152ᵃ, cineni (cěňeni) ſmi ŽGloss. 43, 22, ſme živi ŽKlem. 113, 28, bohowe ſte t. 81, 6, pusty zzu nejedny země Jid. 24, plna ſu uſta Žklem. 7, 28, part. mlád zza LMar. 13, czlowiek ſa ŽKlem. Athan, 32, živi ſuce t. 54, 16 atd., dosud a v jazyku obecném všude tak. – V složeném nejsem atd. j většinou zůstává: neyſem zapomanul ŽWittb. 118, 83, neyſu zemdlely t. 17, 37, negſu Túl. 92ᵇ atd. Blah. 31 praví výslovně, že se říká negſem a nikoli neſem; tak dosud v nářečích obecných: nejsem Us., néjsu (sg. 1.) BartD. 26 (zlin.), 37 (stráň.), 80 (val.); zřídka tu bývá j vynecháno, podle nesloženého sem: něsem, něsi, 3. plur. něsu BartD. 91 (stjick. místy, vedle nejs-), něsem, něsy, něsmy, něsće, něsu t. 132 (laš.). ňosem, ňosi, ňosmy, ňosćo, ňosu t. 137 (sev.-opav.); starší toho doklad je v Mill. 51ᵇ neſſu zákonníci non sunt, není-li to omyl. – Časem vyvíjí se pravopisný zvyk, aby jsem atd. bylo sloveso samostatné, na př. jsem zdráv, jsem chválen, jsem doma atp., – a sem atd. aby bylo sloveso pomocné při part. -l, na př. nesl sem. Pravidlo toto provedeno ve Štít. uč. (z r. 1376, viz o tom rozpravu K. Černého v Listech filol. 1889, 445 sl.), a drží se od té doby tu více tu méně. Odporoučel je Erythraeus (br. Červenka) podle Blah. 32, a drží se ho ještě Palacký a píše na př. dal sem 3, 2, 410 a jsme povoláni t. V bibli Br. je mnoho dokladů shodných, ale jsou také odchylné, na př. oni ſau lid tvůj Deut. 9, 29, zpozdiłých vſt ſem Ex. 4, 10, wywedł gſy lid Num. 14, 13 a j.; v ChelčP. psáno tu js- a s- bez rozdílu a kolísavé; Háj. píše bez rozdílu: kdo ſem 19ᵃ oblekli ſu 103ᵃ atd.; tak také Čel. 1830: půdu sme orali 129, němí zpěvové sou moji 125, souce náchylni 129 atd. Pelzel2 (1798) str. 98 odporoučí vůbec jsem atd., ježto jest „besser und vollständiger“ než sem atd., a to psaní – jsem zdráv i nesl jsem – stalo se pravidlem nč. – Bývalo tedy [538]číslo strany tiskuv hojných případech vedle sebe stejnoplatné jsem atd. a sem atd., a podle toho psáno mnohdy také js za náležité s, na př. gſem Háj. 15ᵃ a j. m. sem (adverb.), gſe ChelčP. 142ᵃ a j. m. se (zájm.), gſam Mill. 49ᵇ m. sám, negſu t. 33ᵃ m. nesú, v. § 398.

10. Z postjovaného aj, ej, ěj, ij, oj, uj, yj. Samohláska, která po odsutí -j zbývá, je většinou dlouhá, jak svědčí dial. dé z dej atp., mor. tróník vedle č. troník z trojník atd. – To bývá zejména:

v imperativech -aj, na př. vffa speret ŽWittb. 129, 6 t. j. ufá m. ufaj, vffate sperate t. 4, 6, zpiewate cantate t. 95, 1 a 46, 8, daz věděti Rožmb. 68 t. j. dáž m. dajž, daz Pulk. 74ᵃ (v PulkL. 166 je na témže místě dayz), znamenaz Pulk. 42ᵇ, t. 157ᵃ a j., zeymaz lid bohatý Alb. 9lᵇ t. j. zejmáž m. zejmajž (zjímej), vbieraz tolle Lit. 4. Reg. 4, 4 m. ubierajž, utiekaj člověče a zpowyeda dobrú zpověd EvOl. 170ᵇ, ktož sě chce zpoviedati, rozpomynaz a rozgymaz v svém srdci MüllD. 716, zaczpaz ji (sklenici) Lék. 62ᵃ, nemeſkaz synáčku Baw. 287, odpoczywaz PassKlem. 157ᵃ, protož pochowaz jeho u mne t. 91ᵃ; – -ej, na př. dé, nedivé se, nalé atp. Btch. 441 z dej atd.; nesmeké synečku Suš. 223, posnídé t. 120, povídé t. 384; ob. deštopámbů m. dejž-to-; – -ěj, na př. rozomyez tomu Hod. 82ᵇ t. j. rozomiež m. rozomějž, Snabdyezz toho Ol. Sir. 1, 38, myewa tento mlýn spolu Pass. 536 t. j. mieva m. mějva, gmyemy Alb. 100ᵃ, piete psallite ŽWittb. 32, 3, t. 104, 2, rozumyete intelligite t. 93, 8; – -uj a přehlas. -ij, na př. naſleduz krále nebeského MastDrk. 89 t. j. následúž m. následujž, (on) bogiuz proti mně pugnet ŽKlem. 156ᵃ t. j. bojiúž m. bojiujž, bogizz Ol. Ex. 17, 9 t. j. bojíž m. bojijž (přehlas. z bojujž), neotwraczyu obličějě tvého ŽWittb. 101, 3, ducha tvého neotwraczyu ote mne t. 50, 13, nezatraczyu mne t. 27, 3, nezatraczyu dušě mé t. 25, 9, ni sě ukroczyu neque compescaris t. 82, 2, obklyuczyumy obličěj jeho praeoccupemus t. 94ᵇ, 2 t. j. obkliúčiúmy m. obkliúčiujmy, nawraciute ŽKlem. 75, 12 t. j. navraciúte m. navraciujte, nenaweſelyute sě ŽWittb. 34, 19, Hospodin řekl: vzdrawyte nemocné, křěste mrtvé, oczyſczyte málomocné Alb. 50ᵇ t. j. uzdravíte a očiščíte m. uzdravijte a očiščijte (přehlas. z uzdravujte, očiščujte), offieruz tu svuoj dar Lit. Mat. 5, 24; – -yj, na př. toho sě kry Krist. 39ᵇ t j. krý m. kryj, ſkri mě ŽKlem. 155ᵇ, pane obmy mě ML. 10ᵃ, vmy mě Modl. 25ᵃ, neryte na sě ŠtítMus. 32ᵇ t. j. nerýte m. neryjte, wyrý to Br. Isa. 30, 8, kry, mý, rý Pelzel 99; tudy vzniklé -ý mění se dále podle náležitého pravidla (v. § 217) v aj a ej a jest tedy: wymayz tu ránu Chir. 19ᵃ, vmayz tu bolest (bolavé místo) t. 137ᵃ, krayte ſe v horách Comest. 112ᵃ, vždy sě rád mey NRada 1636, ſkreyte ſe Br. Jer. 49, 30 atd.; –

jindy, a to nejčastěji při ej, za něž bývá v nářečích é, na př. némiléši Šemb. 42 a 45 (záp.-mor. a han.) a Btch. 441 m. nejmilejší, nédražší, néhorši, nédál Šem. 47 (han.), včeréší Btch. 431, olé Šemb. 47 m. [539]číslo strany tiskuolej atd.; na ňé, (oni) sháňé t. místo na-něj, sháněj’ (-něj = ňej); to děje se také při ej, které vzniklo z ý, tedy v pécha, sér, sékora, bék, méto, rozrévať, zakrévať, dobré člověk, dobréch lidí, kém, nekém, vémluva, véklad, véhra, vérostek Btch. 426 a 427; é z ej v nédál atp. je „hodně hrubé, z hrdla vyslovené é“ a zní právě tak jako é z ý (Fr. Bartoš); – při ěj a vzniklém z něho ej (sklesnutím jotace), na př. ve zřejmý stč. zřějmý, začež bývá zřiem-, zřém-: zrziemie Tkadl. 12ᵃ, zrzyemo MamD. 295, zṙemych znamení ŠtítOp. 11; podobné horuczieſſym Pass. 67, hod nynieſſy Comest. 78ᵃ, gyſtieſſy smysl t. 101ᵇ k czarodieniku t. 97ᵇ, srov. doudl. čarodeník Kotsm. 14; – při oj, na př. doſtonieyſſy Comest. 8ᵇ m. dóstojnější, naydoſtonieyſly t. 8ᵃ, (dcery Lotovy) diewonie byle t. 29ᵇ m. děvojně, (sestra) byla cti zbavena diewonie t. 42ᵃ m. děvojnie, onyczye Boh. 723 m. ojnicě, dial. hnonik m. hnojník (hořov.), tróník BartD. 16 (zlin.) m. trojník, Neor. 9, troník Us., Kotsm. 15, zbóník BartD. l6 (zlin.), Neor. 9, m. zbojník; – při -ůj (z -ój), na př. dial. zbunik Btch. 441 m. zbůjník, zbojník, a ob. půčit Us., BartD. 16 (zlin.), Neor. 9, Btch. 440, pučených peněz KolCC. 132ᵃ (1576), aby mu ten obraz zapučil Beck. 1, 168, od boha nám jest pučeno t. 192, m. půjč-; –

v slovích přejatých, na př. vánoce stč. vánocě ze střhněm. wînahten, weinahten, – stč. plejvas, pleywas Rhas. 75, a nč. plevajs z Bleiweis, – fišpan z Fischbein, – žedlík, žedlijk Háj. herb. 13ᵇ a j., nč. žetlík Us. místy, z něm. Seidel (a toto z lat. situla), – pácovati z beizen, – ob. háklivý z heikel, – cán podlouhlý kus litého kovu, na př. cán železa, z něm. Zain Matz. Cs. 128. střhněm. zein Metallstab (Lexer), – cásati, cásnouti něčím, trhati atp., ze střhněm. zeisen = nněm. zausen (Lexer), – štráf ze Streif, velký štráff ČernHeřm. 249, – erbanuňk ze střhněm. erb-einunge, Erbeinigung Brandl Glossarium 45, – akštén ze střhněm. aget-stein, agestein, – štamproch KolAA. ze Steinbruch, – Štampach ze Steinbach (Bílek, Reformace katol. 1892, 204) – Adléta z Adelheid, – Možíš Us., Možíš Btch. 441 m. Mojžíš, Možišek t. a j.

11. j- jest odsuto ze stč. gen. j’ho a dat. j’mu, ktož gho hanie Mast. 63, donho t. j. do ň’ho Štít. ř. 14lᵇ, počě gmu děkovati DalH. 30. Tvary tyto zněly plně jeho (s přízvukem na slabice poslední), jemu (též); zaniklo v nich nejprve -e-, v. § 136 č. 3, pak odsuto j- a za j’ho, j’mu jest ho, mu.

[540]číslo strany tiskuČást druhá.

I. Přesmykování.

456. Při přesmykování vidíme zřetelně výsledek, any totiž hlásky a někdy i slabiky a hláskové skupiny v pořádku jiném jsou spojeny, než býti mají; na př. podle něm. Thaler má býti tolar a bývá také toral, místo stredoplovúcí je plovostredúcí ROlB. 60ᵃ atd.

Příčinou přesmykování bývá často takové skupení hlásek, které je mluvidlům nesnadné; na př. mělo by býti praes. kvtu (kvetu), ale v kvt- je durativa -v- mezi dvěma explosivami, a obtížné toto skupení učinil si stč. jazyk snadnější přesmyknutím ve ktv-, praes. ktvu atd. Obtížnost u vyslovování je relativní a může býti v této příčině míra rozdílná podle rozdílnosti času a místa; nám bylo by nyní na př. skupení z-země obtížné a v stč. nebylo, nám na českém území západním je mhla většinou obtížné a příslušníkům nářečí chod., doudl. a některých moravských není. Vedle nesnadnosti jeví se někdy býti příčinou přesmykování jakási nejistota, v jakém pořádku hlásky spojeny býti mají; tak na př. v slovích přejatých (a také v některých domácích), ve kterých jest zároveň r a l, usus stále se kolísá a hlásky řečené tu v pravém pořádku nechává, tu přesmykuje, jako když se říká tolar vedle toral, Tyroly v. Tylory atd. Někdy přesmykuje se přeřeknutím nebo podobným tomu omylem, na př. jedenádcět deniel Pass. 555 místo neděl. Mnohdy je příčinou a mocí přesmykovací mylná analogie; na př. místo majoránka (z lat. majorana) říká se marijánka n. maryjánek BartD. 17 (zlin.), patrně mylným odvozováním od jména Marie. Někdy může příčin těchto působiti několik zároveň, a naproti tomu ovšem často nepoznáváme, proč se přesmyknutí stalo.

Co do stáří jsou některé ze změn sem patřících z doby prastaré, na př. břeh stč. břěh, brêgъ vyvinulo se z původního berg- v době předhistorické; jiné jsou mladší nebo z doby nové, na př. korovlat Šemb. 26 (vých.-česk.) m. kolovrat.

Co do pravidelnosti pak pronikly některé z těchto změn důsledně a bez výjimky, kdekoli jim byla příležitost, na př. změna právě dotčená berg- v brêg-, břeh, vůbec a všeobecně změna skupení tert v trêt; –

[541]číslo strany tiskujiné ovládly a staly se pravidlem v užších mezích případů jednotlivých, na př. za bývalé inhed je nyní veskrze hned; – jiné konečně jen porůznu se vyskytují, na př. šmice m. mšice chod. 53. –

Přehledný výčet změn českých, které sem patří, podáváme v §§ násl.

457. Přesmyku je se er, el a or, ol ve vzorcích tert, telt a tort, tolt.

Přesmykování toto je z doby předhistorické. Dálo a vykonalo se pravidelně, když nějaká souhláska další následovala, a při er, el když také předcházela; tedy ve skupeních, jež naznačujeme vzorci tert, telt a (t)ort (t)olt. Tu s přesmyknutím zároveň dloužilo se e v ē, ê, a o v ō, a. Na př. z původního berg- stalo se brēg-, brêg- stč. břěh, – z pův. velk- pak je vlēk-, vlêk- č. vléci, vleku, – z pův. bord je brōd-, brad- č. brada, – z pův. volg- je vlōg-, vlag- č. vláha. Původní skupení tert, telt a tort, tolt bylo v době praslovanské. V slovanštině historické jsou tu provedeny změny nestejné, a to: A) v slovanštině jižní a české změněno tert, telt a tort, tolt způsobem právě vyloženým a výsledek jest trêt, tlêt a trat, tlat; B) v slovanštině ruské je výsledek teret, telet a torot, tolot; a C) v slovanštině lužické a polské tret, tlet a trot, tlot. Víc o tom viz v §§ 29–30 (tert, telt), 35–37 (tort, tolt) a 37 (ort, olt na začátku slova).

458. Přesmykujíse r a l, jsouce v slově témže.

To bývá zvláště v slovích přejatých. Na př. vedle tolar z něm. Thaler říká se v nářečích obecných často také toral, – a podobně vedle Tyroly také Tylory, – vedle Lorenc také Rolenc Šemb. 26 (vých.-česk.), – vedle Rudolf také Ludorf Btch. 442 (dolnobeč.), – vedle Florian také Froliján t., – a rovněž tak jest Kralka t. m. Klárka, – Vinkrálek t. m. Vinklárek (příjmení, z něm. Winkler), – Barcal (příjm.) vedle Balcar, – cerel Us., cerél BartD. 18 (zlin.) vedle celer, něm. Zeller, Sellerie, – leberia BartD. 63 (val.) vedle rebellie, – korálek (na krk) vedle kolárek, – koláry KolN. 84ᵃ (1703) m. korale, – ſerčal m. felčar Kott s v., – piriál v. piliár, – chorela Us. Mlázov. v. cholera, – levorver Btch. 442 v. revolver, – palazor t. v. parasol, – legramá t. z reglement, – zaligrovat t. v. zariglovat z něm. -riegeln, – kerlub z něm. Kohlrübe.

Odtud přechází tato změna poněkud také do slov domácích a říká se na př. místy korovlat Šemb. 26 (vých.-česk.) m. kolovrat, – parýlňa Btch. 442 palírna. Také bylo přesmyknuté verlyba m. velryba, z čehož změnou další je dial. vedliba Šemb. 32 (středoč.), srov. § 273.

Zde uvozujeme také přesmyknutí v letorostl, letorasl, letorast a ratolest, ratolest. Tvar český náležitý jest letorostl = lêto-rostlь; odchylkou je také rast- m. rost-, a další rozdíly jsou odtud, že z koncovky druhého [542]číslo strany tiskučlenu -stl jest vynecháno někdy t a někdy l; tedy na př. letoroſtli své ŽKap. 79, 12, letoraſly své ŽGloss, t., letoraſti své ŽWittb. tamt. Přesmyknutím je pak ratolesl, ratolest, na př. tři ratoleſſly Pulk. 4ᵇ, ratoleſt ŽKlem. 91, 13, ratoleſtmy Ol. Ezech. 31, 3 atd. Krom toho jest kombinací tvarů předešlých také ratoresl a ratorasl, na př. ratoreſl Koř. Mark. 13, 28, na ratoreſlech t. Mat. 13, 22, ratoreſle (pl. akk.) EvOl. Mat. 21, 8, ratoraſlemy JiřBrn. 425.

459. Přesmykuje se r v po-vrêz-, po-vraz a po-srêd-.

V slovích sem patřících je slabika první po- (předložka), a v druhé jest obsaženo r (ř); toto pak přesmyknutím dostává se do slabiky první, která se tím mění v pro-; když pak jsou oboje slova starší s po- a novější s pro- vedle sebe, vzniká kontaminací znění nové, kde jest r v slabikách obou. –

K po-vrêz- patří subst. po-vříslo ob. pobříslo stč. povřieslo slc. povrieslo, z po-vrêz-slo, z koř. verz- ligare (o změně verz-, vrêz- viz zde nahoře § 457). Přesmyknutím zde vyloženým vzniklo dial. pro-vísło BartD. 93 (kel.) a pro-vizło t. 111 (laš.). Když pak vedle nového pro-víslo bylo také staré po-vříslo, vzniklo kontaminací obého pro-vříslo, provříslo Reš. Jg., probříslo Us. Jg.

Z téhož koř. verz- stupňovaného ve vorz- je subst. po-vorzъ a z toho podle § 457 č. po-vraz, na př. povraz funis MVerb., powraz Hod. 39ᵃ, powrazek Lact. 69ᵃ atd. Přesmyknutím je z toho pro-vaz, prowaz Hrad. 95ᵇ, ML. 110ᵇ, prowazek ŽGloss. 138, 3, ŽWittb. t. a j.; a kontaminací pro-vraz, prowraz BrigF. 73 a Boh. m. 22ᵃ, prowrazek ligamen SlovKlem. 60ᵃ. V Alb. 72ᵃ je powrazy a prowazy na téže stránce, v Lact. je powrazek 69ᵃ a prowazek 74ᵃ atd., obojí tvary byly dlouho vedle sebe v obyčeji; vrchu dosáhlo pak znění provaz, poněvadž mělo oporu ve zdánlivé souvislosti tohoto slova s pro- a vázati.

K po-srêd- pak patří č. prosěd, prosřěd a prostřed. Byl adverbialní výraz po-srêdê, zachovaný v stsl. po-srêdê, rus. po-sredi, pol. po-śrzod. Z toho vzniklo přesmyknutím stč. pro-sěd, proſied mořě Hrad. 130ᵃ, proſyed hořě Rúd. 15ᵃ, proſyed mé dušě t. 11ᵃ, z proſiedka ŽKlem. 83ᵃ, u proſiedcie t. 81ᵃ a j. Kontaminací původního po-srêd- a podružného pro-sěd je stč. pro-srěd a pro-sřěd, proſried žaláře UmR. 359, proſried nepokoje t. 174, proſrzyed stáda AlxV. 1570, proſrzyed noci t. 2438, na prozrziedku AlxH. 2, 34, proſrzyednyeho moře AlxV. 605 atd. Z tohoto pak je přisutým t (§ 313) adverb. prostřěd nč. prostřed, proztrzyed jistby Mast. 291, proſtrzied dnóv ŽWittb. Ezech. 10, na proſtrzied Betlemě Hrad. 68ᵃ atd.

460. Přesmyknutí ve mhla, mlha, hmla.

Původní mьgla (dvojslab.) bylo snadno vysloviti. Ale když -ь- za[543]číslo strany tiskuniklo a explosiva g se změnila v durativu h, byla tu skupina tří durativ mhl-, a ta je mluvidlům obtížná. Obtížné mhl- se drželo a drží, na př. mhla AlxV 1383, mhli Koř. 2. Petr. 2, 17, mhlu Pror. Isa. 44, 22, dial. mhla, mhlivej Kotsm. 13, mhla chod. 53, Dobrovsk. Slovanka II, 26 (mor.), mhlíčka Kulda 1, 72 atd. Ale vedle toho vzniklo a došlo obliby přesmyknuté mlh-, mlha ŽWittb. 18, 10 a j., Ol. 3. Reg. 8, 10 a j., mlhu ŽWittb. 146, 16, Žklem. t., Hod. 18ᵃ, w ty mlzy (m. mlzě) Kat. 162, nč. mlha Us. a nejčastěji mha, mží atd. Také přesmyknutí hml- se vyvinulo, hmla (vedle mhla) chod. 53, hmla Hatt. slc. 48. Když bylo mhla a mlha vedle sebe, vzniklo kontaminací mlhla, we mlhle Ol. 3. Reg 8, 32, mlhly Chir. 277ᵇ.

461. Jiné případy s r, l vyskytují se porůznu. Příklady jsou:

Pro r:

Subst. kapr m. *krap; podle rus. korop, srbch. krap, dále podle lat. carpio a sthněm. charpho bylo slovanské korp- a mělo by býti i české krap; za to je přesmyknutím kapr. –Stejné přesmyknutí je v habr proti dial. hrab Šemb. 51 (vých.-mor.), hrabí = habří t. 58 (opav.), slc. hrab. – Místo čerpati je val. čebrat BartD. 66, – místo červ podkrk. čever Kouble 33, t. j. gen. červa přesmyknut v čevra atd. a podle toho pak i nom. v čever, – vedle kamarád je též obyčejné karamád, – a podobně je hamparádí v. harampádí, – dial. orstev BartD. 111 (laš.) m. ostrev, – škarlúp t. 17 (zlin.) m. škralúp, – skravada a skrovada, n. škr-, obiurgatio, ze skver-, tedy místo skvar- n. skvor-, – markotný (truchlivý) t. 66 (val.) m. mrakotný, – netomorný Šemb. 31 (podkrk.) m. nemotorný, – harvan BartD. 66 (val.) m. havran, odtud i příjm. Harvánek v. Havránek, – truť Kouble 53 (podkrk.) a podle Jg. též dial. slc., m. rtuť, – stč. škohrtati m. a vedle skrhotati, stsl. skrъgъtati, – hřbitov m. stč. břitov ze stněm. frithof. – V stč. kokodril vedle krokodil, kokodryl Ol. Lev. 11, 29 a j., nemusí býti přesmyknutí, nybrž oboje může býti ze střlat. crocodrillus.

Příklady pro l:

Vedle stč. koblúk, kobluk DalC. 87, Lact. 159ᵃ, slc. koblúk, mor.-hor. koblók Šemb. 44 atd., je klobúk nč. klobouk, klobuk AlxV. 400, Lact. 159ᵃ; oboje přesmyknutím z tur. qālpāq Mikl. II. 253. – Vedle klobása, klobaſſa Boh. 261, klobaſa Lact. 66ᵃ, pol. kiełbasa je koblasa, koblaſſa Nom. 67ᵇ, koblaſa Lact. 143ᵃ, koblás uzených Puch. 429ᵃ, koblasa Šemb. 44 (mor.-hor.) – Místo hltati, hltáč, hltavý bývá dial. lhta-; hlt- bylo z glъt-, tedy l souhláska a skupení hlta- těžké, proto hledáno usnadnění přesmyknutím. Na př. země lhta bydlitele své Ol. Num. 13, 32 a Lit. tamt., aby ſelhtali ſtatky ChelčP. 200ᵇ, (Cerberus) všecko ſelhtaa Hrub. 274ᵃ, lhtagij a obžierají se t. 289ᵇ; (ten) lhtaacz jest Hrub. 266ᵇ: lhtawý [544]číslo strany tiskuMinotaurus Hrub. 276ᵇ, lúpežníky lhtawcze t. 312ᵇ, pták naylhtawieyſſij t. 367ᵇ. – Místo lhář, lhavý je dial. hla-, ty hláři hlavyj chod. 53. – Jiné příklady: kolotati a kotaliti, kotáleti, kutáleti,– lsknúti sě přesmyk. skln-, ne vše jest zlato co se ſklne Tkadl. 13ᵇ, – lžíce dial. žlice (podkrk.), – pavlač podkrk. palvač Kouble 53, – kalhoty podkrk. kahlouty, – moldánky, natahuje mudlánky chod. 53; – jestli dial. esli přesmyk. lesi, lesi já ťa nedostanu Suš. 320, – olše slc. jelša, přesmyk. lejša Šemb. 70 (trenč.), – živly val. žiłvy BartD. 66, – mlok z něm. Molch Matz. Cs. 256, – rumpál z něm. Rollbaum t. 299; – příp. -tedlný, přesmyk. -teldný, smrteldný, mstiteldný Dač. 1, 85 a j.

462. Přesmykují se l, r a n.

Z příkladů sem náležících jest nejdůležitější subst. manžel z malžen, malъženъ. Slovanské doklady nejstarší ukazují k malъženъ. Toto jest složenina. Její člen první je bezpochyby z němčiny, sthněm. mahal = smlouva, zvl. smlouva svatební, a zachován ve sthněm. masc. gi-mahalo, fem. gi-mahala nebo gimâla, střhněm. masc. i fem. ge-mahele a nhněm. masc. Ge-mahl Kluge 109. Člen druhý téže složeniny je subst. -žena, a byla složenina původní *malъ-žena fem. K tomu přidělalo se masc. malъ-ženъ, jako na př. v stsl. je k fem. vьdova přiděláno masc. vьdovъ. Srov. Mikl. Fremdw. 109 a Etym. Wtb. 182. Toto malъzenъ je zachováno v stsl., a z něho jest i stč. malžen-: ta svatá malzeny (du.) ROl. 131ᵇ, bych dala příklad malzenkam Marg. 299, Kateřina malženka Benešova Půh. 1, 244, malženka v list. z XV stol. Perw. 5, ty deſto malſenſtwa jsú otpověděly sě coniugio abrenuntiato Túl. 25ᵇ, malz(enſtwa) mého DalH. 41, pokorné malzenſtwye ROl. 39ᵇ; a odtud jest také nč. dial. małžen BartD. 66 (val.). Také v dokladech staropolských známých z doby před stol. XVI jest jenom małžen-, v. Semenovič v Jag. Arch. 6, 26 sl. – Časem mění se malžen- přesmyknutím v manžel-, dvěma manzeloma Štít. uč. 8ᵇ, manželku Pass. 329, manzelſtwie t., manzelſtwo Hrad. lᵇ, manzelſtwa DalC. 2 atd. Přesmyknuté manžel- jest již v stčeštině pravidlem, vedle něhož malžen- již jen jako řídký archaismus se vyskytuje.

Jiné příklady přesmyknutého l a n jsou v brsníl, brsniel Jg. vedle brslen stsl. brъšljanъ, – v dial. klofník Kotsm. 13, klofňék Btch. 442 m. knoflík, – konofolija Btch. t. m. kalafuna. – n-r je přesmyknuto v parchant v. panchart něm. Bankhart.

463. Přesmykují se n a souhláska retná.

a) n a m.

K inf. psl. sъnęti bylo praes. sъnьmą, t. j. ve složení sъn-ьmą bylo sloveso -ьmą bez hiátového j-. V stč. je za to náležité snieti praes. senmu, a ovšem také impt. senmi, part. senma atd., na př. ať ſenme tvé poskvrny [545]číslo strany tiskuŠtít. uč. 153ᵃ, zda-li maso ſenmv s tebe auferent Pror. 11, 15. Přesmyknutím je tu pak semn- místo senm-: bóh ſemne s ňeho (tělesnú libost) Štít. uč. 78ᵇ, ſemniete helmy BrigF. 79.

Stejného původu je stč. snem = sъ3n-ь2mъ1. Náležitý gen. je senma n. senmu, dat. senmu atd.; na př. do senma Půh. 1, 201, ku panskému senmu t. 1, 178, po semnu t. 1, 200, na ſſenmyech EvVíd. Mat. 10, 17 atd. Ale přesmyknutím je z toho semn-: od ſemna velikého ŽPod. 39, 11, do semnu Půh. 2, 251, k semnu panskému t. 2, 216, na tom semnu t. 1, 263 atd. V nč. je za to sněm t. j. sňem, se změkčeným ň, přejatým z inf. snieti, part., sňal atp.

Týmže přesmyknutím jako semnu ze senmu atd. vzniklo také vymnu m. vynmu (vyjmu), wymniete bratry ſ chrámu Comest. 82ᵃ, – a přimnu m. přinmu (přijmu), přimnout chod. 53, přimnút Šemb. 17 (domažl.). –

Naopak je směnka přesmyknuto ve sněmka, tá sněmka Herb. 620.

b) n a v. Toho příklady jsou:

pinvicě m. pivnicě; na př. pywnyczie ŽWittb. 104, 13 a j., a ve všech pinwicech Háj. 340ᵇ, pinvice chod. 53 a Šemb. 17 (domažl.); jinak (z ř. πήνειον zásoba) Matz. Cs. 402; –

penvý m. pevný; slovo to je z koř. pъv-, odkudž i ú-fati = u-pъv-ati, bylo tedy pъvьn- a z toho je náležité č. pevný; vedle toho je však v nářečích rozšířeno také přesmyknuté penv-, penvej podkrk. Kouble 53, penvý Šemb. 17 (domažl.); –

Kurvenal m. Cornwall, v Tristr. častěji.

c) n a u, v Pafuncí m. Pafnucí, na př. svatého pafvncye OtcB. 252, svatému pafuncyemu t. 392.

Také ve znobiti m. *zonbiti mohlo by býti přesmyknutí, jestliže kořenné slabiky zęb- = zenb- a znob-, souvisí, srov. Mikl. Etym. Wtb. 401; stupňový poměr mezi oběma jest jako v trens- a trons-; žádáme tedy zenb- a zonb- n. zemb- a zomb-, jako je v zęba a ząbъ, a ve znob- bylo by přesmyknutí; ale výklad tento je nejistý, sr. § 47, a.

464. Přesmyknutí v inhed, nhed – ihned, hned.

inhed je složeno z in-, slov. stsl. inъ unus, z pův. oin-, a -hed-, které patrně souvisí se stsl. -gd- v inъ-gdoją, inogdoją, inъgda statim atp. Odsutím jest n-hed za in-hed, srov. § 175. V obojím přesmykuje se časem -nh- v -hn-, a jest pak ihned a hned. Na př. inhed Jid. 110, NRada 905, ynhed DalC. 5 a j., nhed LAl. a, yhned DalC. 10, NRada 752, hned Hrad. 71ᵇ atd. Nepřesmyknuté inhed vyskytuje se dosti často ještě v XV stol.; přesmyknuté ihned bývá již ve XIV a drží se v knihách dosud; nhed je zřídka; a hned je pravidlem od stol. XVI. Když bylo inhed a zároveň ihned, vzniklo kontaminací inhned, na př. ynhned PulkLit. k r. 1248, ynhned t. 126ᵃ, inhned t., Inhned Kruml. 83ᵇ Jiné ještě ob[546]číslo strany tiskuměny téhož slova jsou: inehed Alb. 25 a j.; inhede, jest to ynhede lest Štít. uč. 88ᵇ, ynhede skonče Otc. 370ᵃ, ynhede t. 211ᵃ; ihend, yhend czhy (= chci) přijíti MastDrk. 150; hihned, my hyhned neumřem Hod. 64ᵇ.

465. Přesmykuje se v ve skupeních vzniklých z bývalého kvьt-, svьt-, zvьn-, skvьr-, dvьr-.

V těchto slabikách kmenových jest -vь- mezi dvěma souhláskami. Pokud tu samohláska ь zněla, bylo vyslovení snadné, na př. praes. kvъtu. Také bylo vyslovení snadné, když podle pravidla jerového na místo ь přišla střidnice e, na př. part. kvь2tlъ1, – kvetl. Ale kde podle téhož pravidla ь zaniklo a náhrada za ně nepřišla žádná, tu vznikly samohláskové skupiny kvt-, svt-, zvn-, skvr-, dvr-. Skupiny tyto jsou mluvidlům obtížné, proto nenechává jich jazyk a pomáhá si od nich všelijak, někdy vkládaje do nich samohlásku z tvarů příbuzných vzatou, a nejčastěji přesmykováním ve ktv-, stv-, vzn-, skrv-, drv-.

1. kvьt- (stsl. cvьt-). Tu mělo by býti praes. kvtu, impt. kvti, impf. kvtiech, part. praes. kvta, z kvьtu atd. Za to je však přesmyknutím: praes. ktvu, wzektwe efflorebit ŽWittb. 131, 18, království České ktwe Háj. 269ᵃ, když jako ktwem v své mladosti ŠtítMus. 126ᵃ, ščepové ktwu Mand. 18ᵃ a j.; – impt. ktvi, ktwi floreat ŽKlem. 89, 6, Kruml. 4 66ᵃ; – impf. ktviech, jež ktwieſe Kat. 12, kdežto vína ktwyechu AlxV. 687; – part. ktva, ktwa florens Pror. Dan. 4, 1, ktuuci florens Kunh. 146ᵇ, panna ktwuczye Kat. 178 atd.; – sem patří také subst. verb. ktvenie, té suché otky wzektwyenye DalC. 6, vzektvenie DalJ. t. z rkp. Ff. a P. – Participia -l a -s jsou náležitá kvetl z kvь2tlъ1, a kvet fem. kvetši z kvь2jtъ1-: nekwetl ŠtítMus. 80ᵇ, wzkwet Kruml. 106ᵇ. K masc. kvetl mělo býti fem. kvtla (z kvь1tla), neutr. kvtlo (z kvь1tlo) atd.; za to je kvetla, kvetlo atd., -e- přejato z masc. kvetl: otka wzkwetla DalC. 6. Jindy bývá květl atp. podle subst. květ: wzkwyetl květ KristB. lᵇ, zkwietla Otc. 415ᵃ, Hory kwietly Háj. 299ᵃ atd. Odtud přejalo se pak kvet-, květ- také do tvarů praesentních nahoře vytčených a přesmyknuté ktv- tu zaniklo: za náležité praes. kvtu, impt. kvti, impf. kvtiech a part. kvta a za bývalé ktvu, ktvi, ktviech, ktva jest nč. spisovné kvetu atd., dial. také květu atd.

V přesmyknutém ktv- následuje přesmyknutí drahé ve tkv-: kvítí tkwe Kvač. Jg., ženy tkwaucj Eus. Jg., tkwaucj hrách Kouble Jg. Nč. spisovné tkvíti hærere je přejato nedávno z polštiny. –

2. svьt- Za stsl. inf. svьtêti žádáme č. svtieti; s tím shoduje se zuteti ze enitescere Greg. V HomOp. 154ᵃ je psáno: (lidé) ſueti ſe budu fulgebunt; ve ſueti jest omyl. Jinde máme za žádané svt- přesmyknuté stv-, a s přisutým k (v. § 371) stkv-. Na př. inf. stkvieti, budú ſe ſtkwyety Štít. uč. 77ᵇ; praes. stvu, stkvu n. stvěju, stkvěju, ty sě ſtwyſſ Pass. 461, slunce ſtkwi sě Ol. Súdc. 5, 31, (oči) sě ſtkwyeta Modl. 54ᵇ; impt. stkvěj,[547]číslo strany tiskutak sě ſtkwieyte Ol. Súdc. 5, 31; impf. stviech, stkviech a stkvějiech, (tvář) sě ſtwieſſe Pass. 426, ovoce ſtkwiegiſſe se Troj. 91ᵇ; part. stvě atd., adj. stvúc- atd., světu a ſtkwyczy marnosti jeho Štít. uč. 139ᵃ ſtwuczye světlosti Kat. 144, nč. adjekt. stkvoucí a skvoucí; part. stvěl atd., brada ſtkwiela ſie BrigF. 61ᵃ; adj. stkvělý, skvělý; subst. verb. stvěnie atd., Stvienye jeho ŽKlem. Hab. 4; subst. stkvost, skvost atd. Sem patří také jméno místní plur. *Neosvtli z ne-o-svьt-li, gen. Neosvetl, ortos in Neosuetl list. z r. 1130; přesmyknutím a jinými změnami je z toho Nóstvl-, lok. Noztulech list. r. 1089 t. j. Nóstvléch, nom. Nóstli, villa Nostli r. 1250, Neosli a Nósli, Nuosli, Neosli r. 1402, gen. Nosl r. 1392, Nuosl r. 1463 akk. nč. Nůsle (v. Flajšhans, Listy filol. 1893, 114 sl.).

Také stkv-, které zde místo náležitého svt- vzniklo, přesmykuje se opět a jest za ně kstv-: nebude ſe kſtwieti Pror. Ol. Isa. 13, 10, ten ſe kſtwyeſe Marg. 339, kstvúcí rúcho Hanuš Osterspiele 80 (z rkp. XV stol.), té ciesařové kstwucie Baw. 139; – nebo sktv-: (ctnost) krásně ſktwye lye Alb. 106ᵃ, by sě ſktwiele moji rucě Ol. Job. 9, 30, (ctnost) wiſktwiela ſe gelt EvOl. 42ᵃ, spravedliví budú se sktwietij Feifalik Studien VI, 243. –

3. zvьn-. Z koř. zven- sonare, jenž je ve stupň. zvon, jest oslabením zvьn-. Když následuje samohláska, jako v slovese zvьnêti, je tu pro češtinu konsonance náležitá zvn-. Ta zachovala se v impt. zvněte, vy křesťané zwnyete točíš vzdávajte chválu Sequ. 360. Ale z pravidla bývá zde přesmyknuté vzn-; hlaſy wznyegy Modl. 168ᵃ, wzni tvój hlas sonet Ol. Cant. 2, 14, hlas wznyeſſe ML 57ᵃ, ve zvonečkách wznieczich ŽWittb. 150, 5, wznecich ŽGloss. t., wznyucich ŽKlem. t. atd. Původ tohoto vzn- je v jazyku zatemněn; na pohled se zdá, že je tu složení s předložkou vz-, a poněvadž v takovýchto složeninách pravidelně v- se časem odsouvá (§ 353), vynechává se také zde a jest pak zn- znějí Br. Jg., znějící Vel. Jg. atd.

4. skvьr-. Z koř. skver- = skvrčeti, stupňovaného ve skvor- a dále zdlouženého ve skvar-, skvařiti, jest oslabením skvьr-. Když z toho podle pravidla jerového má býti skvr-, tedy dílem tak bývá, na př. v inf. skvřieti, ſſkwrzieti ſe fervere Lact. 200ᵃ, jako vosk rozſquirly cera liquescens ŽWittb. 21, 15 t. j. roz-skvr-lý, – většinou však bývá přesmyknuté skrv-, na př. ſſkrzwa ſie (part.) Otc. 163ᵃ, ſſkrwa ſie OtcB. (na místě stejném), ſſkrzwieſſe ſe OtcC. (též), rozeſſkrwyela sě liquefacta est terra ŽPod. 74, 4, rozeſkrzwela ŽWittb. t., dušě má rozeſſkrzuiela sě Ol. Cant. 5, 6, subst. verb. ſkrzwenie stridor Comest. 80ᵃ, adjekt. vosk ſſkrwiczy cera liquescens ŽPod. 21, 5.

Ke skvьr-, skvr- přesmyk. skrv- patří také subst. skřivan a skravada, skrovada: – skřivan je ze skrvan a toto ze skvranъ = skvor-nъ, kdež skvor- je stupňováno ze skver- (poněkud jinak Mikl. Etym. Wtb. 305); – [548]číslo strany tiskuskravada, skrovada, škr-, obiurgatio, je z téhož koř. skver-, stupňovaného ve skvor-, a přípony -da; ze skvor-da je náležité stsl. skvrada sartago, v češtině je za to přesmyknutím a změnami ještě jinými skravada a skrovada, nebo škr- m. skr-; srov. Mikl. t. a zde § 405 č. 3, f.

5. dvьr-. Po -r následovala vždycky samohláska měkčící a bylo tedy dvьŕ-. Když z toho podle pravidla jerového má býti dvŕ-, je za to přesmyknuté dŕv-, dřv-. Na př. pl. nom. akk. dřvi, neroď prsta mezi drzwy a podwoy klásti DalC. 85; gen. dřví, u jedněch drzwi Pass. 317; dat. dřvem (z dvь3rь2mъ1), ke drzwem Krist. 96ᵃ; lok. dřvech (z dvь3rь2chъ1) we drzwech Hrad. 26ᵃ. V instr. je náležité dveřmi (z dvь2rь1mi). Odtud a z odvozenin dvércě (dvь2rь1c-), dvérky (dv2rь1k-), dverný n. dveřný (dvь2rь1n-) přijímá a šíří se dver-, dveř- také na místo dřv- a v nč. je pravidlem nom. dvéře gen. dveří atd.

466. Jiné příklady přesmyknutých retnic.

V některých příkladech je s retnicí zároveň přesmyknuta některá souhláska jiná, n, k atd.; o těch viz v §§ zde předcházejících i následujících. Mimo to patří sem:

mh přesmyknuté v hm v slově mhúřiti, koř. mьg-, dial. hmouřiti, oči zamhouřila Rus. knihovna XIV, 39, slc. očima hmurať Mikl. Etym. Wtb. 208; –

a dále přesmyknutí v dial. zadvanek m. zavdanek litkup Lact. 18ᵃ; – hedbáví, hedbávný m. hedváb-, na př. hedwabym Pass. 456, hedwabne rucho t. 322, hedbawie Mand. 65ᵇ, hedbawnikem cocco MamVíd.; – slc. debnář za č. bednář z něm. Bittner střhněm. bütenaere; – mafilije Selsk. 1736 m. familie, – hamala m. halama Kott s. v.

467. Přesmykuje se retnice a sykavka.

Častější toho příklady jsou při slově veš omnis: ſwem svatým rkp. XV stol. ČČMus. 1885, 271, mých ſſwech hrzychuw t., ſwiczky hrzechy t.; – ſwem ſwatym Lvov. 21ᵇ, y ſweczky gyne t. 16ᵃ, nade ſweczko t. 58ᵇ; – ſe ſweliku chwalu cum omni gloria Lit. Mat. 5, 24; – ſwady Otc. 157ᵃ m. všady, wſſady, jak psáno na stejném místě v OtcB. – Tudy přichází matení veš a svój, na př. ſe wſſeho ſrdcze Otc. 17ᵃ, a v OtcB. je na stejném místě z ſweho ſrdcye. Kombinací obého jest wſwe, ty wſwe wyeczy byla si podlé mé vuole BrigF. 71, m. všie věci. – Srov. stpol. przeze swytky dni ŽFlor. 144, 2 a swszytczy omnes t. 134, 28, swszytky t. 118, 99. – Naopak psáváno někdy vs za žádané sv: na wſem milém synu Lvov. 55ᵃ m. na svém, (knihy) nebeſke y wſyetczke t. 21ᵃ m. světské, a v Hod. psáno dokonce wſſewm srdci 64ᵇ a 65ᵇ m. v-svém; jsou to bezpochyby jen omyly, ale zajisté souvisí s přesmykováním zde vykládaným, od něho dostalo se jim podnětu.

[549]číslo strany tiskuDále přesmyknuto bývá často zv ve vz v adv. zvláště. Slovo toto je vlastně předložkový gen. = z-vláščě, je v něm tedy zv- náležité. Ale původ tento je zatemněn, vzniká domnění, že je to složenina s předložkou vz-, jako na př. ve vz-hóru nč. vz-hůru, a místo zvláště praví se vzláště, wzlaſſtie ChelčP. 50ᵇ, wzláſſtě Beck. 1, 579. Na pohled je to mechanické přesmyknutí zv- ve vz-, ale postup byl, jak ukázáno, jiný. Mylné domnění, kterým se sem dostala předložka vz-, mělo oporu v tom, že místo zvláště se říkalo zláště a že i ve složeninách s předložkou vz- místo vz- bývalo z-; říkalo se na př. vedle zlačněti správněji vzlačněti atp. (viz § 353), a podle toho změnilo se i zláště ve vzláště. –

Podobným přesmyknutím ne-li omylem je v ChelčP. 115ᵃ psané: (to) děje se newznuknutij ducha. t. j. ne-vznuknutí m. ne-z-vnuknutí.

V gemer. zvel, zvela, zvau Pastrn. 146 místo vzal atd. je naopak zv- m. vz-.

Příklady jiné: čpeła BartD. 111 (laš.) m. pčela, včela, – šmice chod. 53 m. mšice.

468. Přesmykují se sykavky (podnebné i nepodnebné) a ř (r).

Na př. dial. řáza BartD. 111 (laš.) m. zářa, záře, – řiček t. 17 (zlin.) m. zítřek, spolu se zvláštní smíšeninou č, – řížit, kamna jen říží Kotsm. 20, m. žířiti, srov. žeřěvie, – Kroměříž m. Kroměžíř, něm. Kremsier. stsl. žirь pascuum, – špiříž, chlební ſpirzizi Comest. 157ᵇ, m. špižíř, – doudl. poržít, poržu, poržel Kotsm. 13, porž- m. pořž-, za stč. požřieti, – prosecí chod. 53 a j., m. procesí, mylným spojením s prositi, – slc. mrúžiť a žmúriť Hatt. Skup. 68, č. mhouřiti. – Sem patří také stč. lesktati m. lekstati = lektati (v. § 407), leſktanye Nom. 67ᵇ, Vocab. 175ᵇ a j.

469. Přesmykuje se h, ch, k.

Podle lit. gegužė byl tvar slovanský náležitý žegъz-, dochovaný v rus. žegozulja Mikl. Etym Wtb. 407. Za to mělo by býti č. žehzule, ale je stč. žezhule, zezhule MVerb., Hod. 85ᵃ atd. Dalšími změnami je z toho zezhule, zezule a žež-.

Z Mathilda stalo se přesmyknutím a spodobením Mechtilda, Mechtylda Pulk. 132ᵇ. Také č. Perchta je identické s něm. Bertha Pal. 4, 1, 197; ale tu nevyvinulo se české cht z něm. th, nýbrž souvisí se starším zněním Perahtâ Wackern. Wtb. 28.

Místo Roprachtice říká se podkrk. Rochpratice Kouble 53.

Místo varhany je dial. harvany BartD. 30 (pomor.) a 66 (val.), – místo uherský je dial. huersk-, krala mathyaſſa huerſkeho MüllB. 618, mathiaſſa huerſkeho t.

Místo pazneht je dial. pahnozt BartD. 17 (zlin.), Neor. 8; srov. mrus. paznyhtь a pahnysьtь Ogon. Stud. 95.

[550]číslo strany tiskuZa hejno je dial. jehno BartD. 60 (val.)

Za stč. mkytati, běh onoho světa jako by mi ſe mkytal před očima Štít. uč. 154ᵃ, jako by mi ſie mkytal před očima Kruml. 345ᵇ, liška velmi hladovitá po poli se sem i tam mkyta aťby mohla mrchu nadjíti Baw. 55, – je také tkymati, po uliciech sěmo tamo tkymaty ſye ROlB. 120ᵇ, po uliciech ſkymati ſe (sic) Jeron. 121ᵇ, – a nč. kmitati.

Ve škytati m. štikati, ščikati, ščkáti, srbch. štukati se Mikl. Etym. Wtb. 300, je přesmyknuto k a t. Taktéž v dial. vystykla se BartD. 111 (laš.) m. vyskytla.

V přejatém puška, sthněm. buhsa nhněm. Büchse (z lat. ř. πυξίς– Büchse aus Buchsbaumholz, Arzneibüchse, πυξος= pušpan Kluge 45), je přesmyknuté šk.

Za loktuše, z něm. Lakentuch, je přesmyknuté lotkuše, tu lotkuši Leg. o sv. Veronice z XV stol. (Polívka, Drobné příspěvky 1891 str. 43), na té lotkuši t., utřel se lotkuší t.

Ze střhněm. zeketzen = scharmützeln (Lexer) je stč. cekcovati atd., w czekczowany AlxB. 2, 1, z toho je cektovati, czektowanye neb powyk PulkR. 182ᵇ, a přesmyknutím cetkovati, na př. (vojsko) tu před městem cetkowachu Baw. 175, (oblehatelé) ondeť šturmem k městu tekú ondeť cetkugi t. 161, na každý den cetkowachu t. 162.

Jiné příklady: příkopa dial. křipopa BartD. 111 (laš.); – kopřiva stsl. kopriva atd., podle Mikl. II, 226 ze subst. koprъ a přípony -iva, dial. pokřiva BartD. 66 (val.) a 111 (laš.), srov. pol. pokrzywa a jm. míst. Koprzywnica.

470. Přesmykují se samohlásky.

Příklady toho jsou Majolena z Magelona vyslovovaného Majelona, – Jezof BartD. 66 (val.) z Josef, – žažula t. ze žúžala, žížala, – nč. levandule za starší lavendule, při Lawenduli Háj. herb. 6ᵃ a j., z lat. lavendula.

471. Přesmykování částečné.

Tím rozumím změnu poněkud podobnou k řecké v subst. xxxx gen. xxxxxx atd., kde kvalita hlásek jenom částečně se vyměňuje. Způsobem tím trvám vzniklo dial. fáb m. páv, fáb Kotsm., fáb, fábí pero BartD. 87 (stjick.). V páv jest souhláska první retná temná, druhá retozubná jasná; v přesmyknutém fáb jest také první temná a druhá jasná, ale přesmyknutě je tu retná druhá a retozubná první.

Podobně mohlo by se vykládati stč. probiſuċen, kto nemóž býti probiſuċen ŠtítOp. 229, kdybychom měli jistotu, že to není omyl pisecký a že se má čísti probysúčen, m. probyšúcen.

[551]číslo strany tisku472. Přesmykují se slova, slabiky a skupiny hláskové.

Příklady toho jsou:

jenž proti j’mu ſmyety byeſe AlxV. 509, t. j. smieti bieše místo býti smieše, přesmyknuty vlastně pojmy býti a smieti, a příslušná pak jejich slova vpravena jsou do tvaru -ti (inf.) a -še (imperf.) opáčně, než jak by náleželo; –

tak ſie rzecz hniewem roznietí NRadaB. 1080, t j. řeč hněvem místo hněv řečí, jak má tutéž rkp. A; v tvaru nominativním má býti hněv, v tvaru pak instrumentálním řeč, a přesmyknutím pojmů a slov je to naopak; –

k milování bozieho a blizniemu Comest. 181ᵃ, t. j. k mil. božieho a bližniemu, místo božiemu a bližnieho, přesmyknuty flexivní koncovky ; –

sladkými a plowoſt ſtreduczymy (sic) hlasy ROlB. 60ᵃ, t. j. plovostredúcími místo stredoplovúcími.

Tím způsobem tvoří se také úmyslně směšná rčení, jako na př. štípí dřívat m. dříví štípat, svítičko sluní m. sluníčko svítí, študý chudent m. chudý študent atd.

II. Slabiky, jejich sklad a rhythmus.

473. Slova a věty jsou pro mluvidla řady hlásek, které se bez přestávek a jako jedním proudem vyslovují; na př. slovo chudoba a věta chudoba cti netratí.

Ale třeba to byl proud jeden a netržitý, přece není jednostejný; naopak pozorujeme v něm, že se takořka vlní, že v něm od samohlásky do samohlásky vždycky jedna vlna jest, jedna část, která se od ostatních rozeznává; na př. chu-do-ba–cti–ne-tra-tí. Tyto jednotlivé části nazývají se slabikami. Slova skládají se ze slabik, slabiky z hlásek.

Slabiky, které se končí samohláskou, jmenují se otevřené, na př. chu-, do-, ba; zavřené pak slovou ty, které se končí souhláskou, na př. roz-um. Rozdělení toto platí ovšem jen v tom smyslu, jak slabiky dělíme analysí grammatickou (v. § násl.).

V jazyku praslovanském bylo slabik otevřených mnohem více, než jich jest ve slovanštině nynější; bylo na př. o-tь-cь za č. otec, pę-tь za č. pět, kra-jь za č. kraj, sъ-nъ za č. sen atd. Ale nebyly všecky otevřené, bylo na př. zajisté také psl. sęk-ną-ti a j.

Dělení slabik.

474. Každá slabika má nějakou hlásku, na které úkol slabikotvorný zvláště spočívá; bývá to nejčastěji samohláska nebo dvojhláska, [552]číslo strany tiskuv češtině často také slabikotvorné r̥, l̥, někdy též m̥, n̥, ň̥, na př. chu-do-ba, věr-nou, sr-na, vl-na, se-dn, dial. se-dn, kň-že (kníže, v. § 235). Hlásky slabikotvorné r̥ atd. bývají pro tuto svou vlastnost také nazývány samohláskami.

Souhlásky patří k slabikám samohlásek (nebo dvojhlásek, nebo jiných hlásek slabikotvorných, – tento přídavek k samohláskám rozumějme zde vždycky) sousedních dílem předcházejících, dílem následujících.

Souhlásky na začátku slova patří ovšem vždycky k slabice samohlásky následující, na př. nesu, strana, vlna, – souhlásky pak koncové zase vždycky k slabice samohlásky předcházející, na př. rod, kost, poušť. – Souhlásek středoslovních v řeči mluvené nepřirážíme zvláště ani k slabice předcházející, ani k následující, nýbrž necháváme je býti takořka přechodem od oné k této; na př. nevyslovujeme ani roz-um, ani ro-zum, nýbrž rozum, – nevysl. ani nést-i, ani nés-ti, ani né-sti, nýbrž nésti atd.

Na tom můžeme přestati, pokud jde o jazyk mluvený. Tu stačí věděti, že v proslovené větě nebo ve vyřčeném slově je slabik tolik, kolik rhythmických vln uchem znamenáme a kolik jest ve větě nebo slově samohlásek, – a dále že okolo každé samohlásky jedna vlna se kupí a že vlna tato ve své samohlásce vrcholí. Kde se jednotlivá vlna v řeči plynné začíná a kde se končí, o tom nelze pátrati, neboť tu vskutku žádných konců a začátků není, rovněž tak jako při vlnité čáře nebo při jakýchkoli vlnách skutečných; mluvíme li přece o začátku a konci vlny, tedy není ten začátek a konec ve vlně, nýbrž my jej tam v mysli vkládáme. Hranice mezi souvislými vlnami jsou jenom myšlené, a rovněž tak hranice mezi souvislými slabikami; hranice tyto nejsou pevné a můžeme je v jistých mezích přešinovati; a činíme tak skutečně, když na př. píšeme někdy lá-ska a někdy lás-ka atp.

V jazyku psaném, dílem také ve výkladech grammatických, vyskytává se potřeba slabiky děliti. Pravidla o tomto dělení, veskrze platného a důsledného, nelze hledati podle toho, co bylo právě vyloženo. Za to však máme pravidla, která vypěstoval usus, většinou na dobrém základě analyse grammatické. Pravidla ta jsou:

a) Dělíme li slovo složené na švu složeniny t. j. na tom místě, kde dva členové složeniny se stýkají, dělíme souhlásky tak, jak by kam patřily, kdyby se složenina rozložila. Na př. po-doba a pod-obojí; na-duřiti a nad-užiti; pod-robiti a po-drobiti, na-drobiti; roz-drobiti a po-zdraviti; noc-leh a zá-clona atd.

b) Dělíme-li slovo nesložené a je-li tu

1. mezi dvěma samohláskami souhláska jediná, tedy patří vždy k slabice následující; na př. ne-dě-le, ve-le-bi-ti atd.

[553]číslo strany tisku2. Je-li však mezi dvěma samohláskami souhlásek několik, tedy skupina souhlásková, a vidíme-li, jak skupina ta z částí jednotlivých vznikla, dělírme ji podle tohoto jejího původu; na př. dělíme pan-ský, poněvadž slovo to je patrně ze subst. pán a přípony -ský, a podobně dělíme bož-ský, moc-ný, škol-ní, ten-ký (patrně příp. -ký), kost-mi, sed-lo, seď-te, nés-ti, pás-ti, pas-tva atp. Jest-li že však nepoznáváme, jak skupina je složena, připojujeme někdy souhlásky všecky k slabice následující a někdy je dělíme, na př. my-slím, my-šle-ní, se-stra, lá-ska n. lás-ka, vla-stí n. vlas-ti atd.

Pravidla tato někdy nepostačují, když slabiky děliti chceme, obzvláště v písmě. To bývá zejména tom, kde souhlásky k různým slabikám patřící se smísily, na př. český m. češ-ský, nebo kde souhláska patřící k slabice druhé se odsula, na př. oblek m. ob-vlek. V těchto příkladech někdy přirážíme celou skupinu souhláskovou k slabice následující, někdy ji dělíme; na př. o-blek, če-ský n. čes-ký, afri-cký n. afric-ký atp.

Tak to bývá také v textech starých, tištěných a psaných. Tutéž však bývá často také dělení čisté mechanické píše se totiž až na konec řádku, a co se z liter posledního slova do řádku nevešlo, oddělí se a píše se na začátek řádku následujícího; tak rozděleno na př. v BiblB. wi-ſſel Mark. 7, 31, hlu-cheho t. 32, wz-lozy t. 33, dot-cze t., chleb-ów 8, 6, k-dyzto t. 20, z-gewnye t. 32, duſſi ſ-wú t. 35 atd., – v BiblD. 1. Pal. str-zyelnycze 11, 5, tr-zie t. j. třie t. 15, d-ruhi t. 21, proti m-nye 12, 17, b-ratrow t. 29, kewſ-ſemu 13, 2, ywſ-ſeho t. 14 atp.

Počet slabik se mění.

475. Slovo mění se na stránce hláskové také tím, že se mění počet jeho slabik. Slabik někdy ubývá, někdy přibývá.

Slabik ubývá nejvíce odsouváním samohlásek; na př. z trojslabičného veliký je dvojslabičné velký, z bъdêti (3slab.) jě bdíti, z vьšemu je všemu, z lъžь (2slab.) je lež, z nésti je nést atd.

Mnohdy přímo slabika jest odsuta, na př. v slovích přejatých Háta m. A-ha-ta. Brož m. Am-brož, Kodym m. Ni-ko-dým atp.; někdy i více slabik jest tím způsobem odvrženo, na př. Stasa m. Anastasie.

Odsutí je také v těch případech, které nazýváme obyčejně stahováním; na př. v dobré z dobroje.

Někdy ubývá slabika synizesí; na př. v doufati (3slab.) m. do-u-fati (4slab.).

Někdy je vedle sebe způsobů několikero, jimiž slabika ubývá; na př. místo -ovic říká se v Prachensku ouc a óc, Zedníkouc dům, Blažkóc Šemb. 13, a u Budějovic je za to -oic, řezníkoic t.

[554]číslo strany tiskuPřípady, kde slabik přibývá, jsou mnohem řidší, a bývá to zejména, kde souhláska r, l, n, m skupena se souhláskami jinými změnila se v slabikotvorné r̥, l̥, m̥, n̥ nebo er, el atd.

Tu všude změněna jest hlásková stránka slova nejen tím, že ubyla nebo přibyla hláska (nebo i hlásek několik), ale také tím, že slovo následkem toho jest o slabiku chudší nebo bohatší a má tedy slabikový sklad a rhythmus jiný, než mělo předtím.

O odsouvání byla řeč při hláskách jednotlivých v § 110 atd.; jest tedy promluviti ještě o stahování, o synizesi a o změně souhlásek r, l, m, n v slabičné r̥, l̥, m̥, n̥.

Stahování.

476. Dvě slabiky sousední se stahují tím, že samohláska jedné se vynechává, tudíž slabika tato zaniká a místo bývalých dvou jest pak jen jedna; na př. ne-umělý staž. númělý. Spolu se samohláskou vynechává se také vnitřní souhláska, která tu mezi samohláskami obou slabik bývala; na př. z dobroje (3slab.) je stažením dobré (2slab.), z dva-háky je dváky.

Slabika, která při stahování zanikla, byla bez přízvuku, když se stahování dálo; nebylať by zanikla, kdyby byla měla přízvuk. Byl-li tu přízvuk nějaký, tedy byl slabší než při slabice sousední, která při stahování zvítězila. Na př. mo-ja stáhlo se v má, samohláska -o- slabiky prvé zanikla, byla tedy bez přízvuku, nestažené moja mělo tedy přízvuk na slabice druhé: moja; rovněž tak usuzujeme, že v nestaženém stojati = staž. státi byl přízvuk na -a-, dobroje staž. dobré na -e, v stč. čuješ staž. čúš na -u- atd.

Dále zanikává často slabika vnitřní, když má začátek podobný se slabikou následující; tak vzniklo lat. debilitare z *debilitatare, nutrix z *nutritrix, střlat. idolatria z idololatria, lit. sg. lok. fem. geroje-je = dobré z *geroje-joje atd., v. Brugm. I. 483–485. V slovanštině lze tím vysvětliti některé tvary sklonění složeného, na př. sg. dat. lok. fem. stsl. dobrêji stč. dobřiéj z *dobrê-jeji. V češtině je toho příkladem také subst. koště, vzniklé z býv. chvostišče, postupem tímto: chvostišče změněno ve chvoščišče, chvoštišťe a vysutím chošť-, chwoſſczyſſczem in scopo Pror. Isa. 14, 23, chwoſſtiſſtem umétá přiebytek Hug. 18, choſſtyſtiem ŠtítJes. 293ᵇ, a z toho nč. koštiště a koště.

Slabika stažením vzniklá bývá většinou také zdloužena; na př. moja (˘˘) a má (–), dobroje (˘˘˘) a dobré (˘–) atd. Dloužení toto z mechaniky řeči se vysvětluje, na př. při moja – má: tradice dochovala do jisté doby znění moja, kde hlásky m-o-j-a se vyslovují v slabičném rhythmu ˘˘; pak vynechalo se -oj- a zbývalo ma; rhythmický cit vede [555]číslo strany tiskuk tomu, aby nově vzniklé jednoslabičné ma rovněž tolik času vyplňovalo, jako dosavadní dvojslabičné moja; tomu se vyhovuje, když v novém ma samohláska se prodlouží, má (–) = moja (˘˘). Rovněž tak vyvinula se grammatická délka v dobroje (˘˘˘) dobré (˘ –) atd., v pojedeme (˘˘˘˘) doudl. pédeme (–˘˘) Kotsm. 16, v copak (˘˘) ob. cák (–) atd. Ve smyslu zde vyloženém jo toto dloužení stejného druhu s tak zvaným dloužením náhradným (sr. § 505). Někdy ovšem se ztrátou slabiky ztrácí se t. j. rhythmickým citem nezachovává se čas, jejž slabika ztracená vyplňovala, a tu bývá odsutí a stažení, ale nikoli spolu zdloužení; na př. an z a-on.

Nejčastěji stáhly se slabiky, s vnitřním -j-, t. j. kde bývalo -j- mezi dvěma samohláskami; toto stahování provedeno ve svých mezích s jistou pravidelností. Krom toho je stahování porůznu také v případech jiných. O obojím v. v §§ následujících. –

Stahování slabik se vnitřním -j-.

477. Slabiky, kde bývalo -j- mezi dvěma samohláskami a nastalo stažení, jsou :

1) aja, staženo v á.

Příklady toho jsou: v adjektivech sklonění složeného sg. nom. fem., du. nom. akk. masc. a plur. nom. akk. neutr. dobra-ja, pêša-ja, staž. dobrá, péšá; z pěšá je změnami dalšími pěšie (přehlas.) a pěší (zúž.); – v imperf. *slyša-jachъ, staž. slyšách stč. slyšiech (přehlas.); – v slovesných kmenech tř. V. 4 lajati, lajalъ, lajanьje atd. č. láti, lál, lánie atd., a rovněž tak v báti (bajati) fabulari, káti se, kázn nč. kázeň, pláti, táti, tráti.

Dobraja, tajati atd. je staženo v dobrá, táti atd., a subst. staja stč. stájě nč. stáj, iterat. napájati atd. je nestaženo: příčinou byl rozdílný přízvuk, zejména v dobraja, tajati atd. přízvuk -aja-, proti a-ja- ve staja atd.

2) aje staž. á.

Příklady toho jsou: v praes. dêlaješь, dêlajetь atd., staž. děláš, dělá atd.; sázaješь atd. staž. sázáš atd., a dalšími změnami stč. sázieš, nč. sázíš; – v part. praes. pass. znajemъ staž. znám.

Dělaješь atd. je staženo v děláš, a na pohled stejné laješь nikoliv: příčinou byl rozdílný přízvuk: dêlaješь a laješь.

3) eje staž. ie.

Příkladem tomu jest adjekt. sg. neutr. pêšeje staž. stč. pěšie, nč. zúženě pěší.

Výsledek změny je zde stejný, jako při ьje (v. č. 27), na př. pêšeje staž. pěšie jako božьje-božie, listьje-listie; možná tedy, že se tu eje změ[556]číslo strany tiskunilo dříve v ьje a toto pak v ie. Totéž platí o ej- v případech následujících.

4) ejê staž. ie.

Za stsl. eję v sg. gen. fem. jeję, našeję atp. předpokládáme západoslovanské a ruské ejê, v. § 51. Toto pak ejê je v češtině staženo v ie. Příklady tomu jsou genitivy sg. fem. zájmenných kmenů měkkých, tedy jie, našie, všie, sie atd., z býv. jejê atd. a proti stsl. jeję atd.

Výsledek je zde stejný jako při ьjê (v. č. 28), možná že byl postup ejê-ьjê-ie.

5) eji staž. í.

Příklady tomu jsou dativy a lokaly sing. fem. zájmenných kmenů měkkých, tedy stč. jí, naší, vší, sí. Vedle jí, naší atd. vyskytují se také stč. tvary jiej, rašiej atd., ale to jsou novotvary podle sklonění složeného dobřiej; stč. tvary jí, naší atd. vyskytují se v textech nejstarších, v textech a v době, kde úžení ještě neproniká, na př. gi (ženě) Jid. 155 a j., nelze jich tedy vykládati z novotvarého jiej, našiejatd. Vykládáme je z pův. jeji, našeji atd. Tvary tyto souhlasí s tvary parallelních kmenů tvrdých toji atp., dochovány jsou do stsl., a byly zajisté v době praslovanské. Z nich vzniklo stč. jí, naší atd., tedy stažením eji v í.

Výsledek je zde stejný jako při ьji (v. č. 29); možná že byl postup eji-ьji-í.

6) eju, ejú staž. ú.

Příklady toho jsou du. gen. lok. zájmenných kmenů měkkých našú atp. z našeju atd., a sg. instr. fem. našú atp. ze staršího našejú, psl. našeją. Podle stejných tvarů ve vzoru parallelním toju a toją bylo zajisté také našeju, našeją; toto dochováno do stsl.; v češtině proniklo stažení.

Výsledek je zde stejný jako při ьju (v. č. 30); možná že byl postup eju-ьju-ú.

7) éja staž. á.

Příklady toho jsou: v kmenech slovesných V. 4 dêjalъ č. dál, sêjalъ stč. sál, – v impf. *nesê-jachъ staž. neśách stč. nesiech (přehlas.) atd.; – v nějaký staž. ňáký, nyaky obraz GestaKl. 38, ňáký ČernZuz. (z pravidla), Pelzel2 74, Nejedlý 318; nějaký staženo v době pozdní, kdy znění bylo již nějaký, a staženo tedy vlastně eja v á.

8) êje staž. ie.

Příklady toho jsou: v praes. I. 7. smêješь, smêjetь atd. (smêti audere) staž. smieš, smie atd.; rovněž tak dêješь atd. (dêti dicere) staž. dieš atd. : – v praes. III. 1. umêješь, umêjetь atd. staž. umieš, umie atd.; – v sg. lok. masc. neutr. sklonění složeného dobrê-jemь staž. stč. dobřiem, na př. o gynyem DalC. 100, w taciem peří ŠtítBud. 43.

Směješь audes, dêješь dicis, umêješь atd. je staženo v -ieš, a na [557]číslo strany tiskupohled stejné smêješь sę rides, dêješь facis atd. nikoliv; příčinou byl rozdílný přízvuk: smêješь audes, dêješь facis, umêješь atd., proti smêješь sę rides, dêješь facis.

9) êjê staž. ie.

Za stsl. sg. gen. fem., plur. nom. akk. fem. a plur. akk. masc. sklonění složeného pêšę-ję atp. předpokládáme západoslovanské a ruské pêšê-jê, v. § 51. Toto pak êjê je v češtině staženo v ie, pěšie.

10) êji staž. iej.

Příkladem tomu jest sg. dat. lok. fem. a du. nom. akk. fem. neutr. sklonění složeného dobrê-ji stč. dobřiej; na př. k druzyey bráně Pass. 366, ke kterziei vieřě t. 372, dvě ſtrzyebrnyey truhle Pass. 401, vaši czyſtyey rucě Alb. 64ᵇ a j.

11) ije staž. ie.

Příkladem jest sg. dat. lok. masc. sklonění složeného pêši-jemь č. pěšiem.

Sing. vok. šíje je nestažen, poněvadž přízvuk byl rozdílný: pêši-jemь a šije.

12) iji staž. í.

Příklady tomu jsou: sg. dat. lok. fem. a du. nom. akk. fem. neutr. sklonění složeného pêšiji staž. pěší, na př. w czlowieczy tváři Pass. 184 dvě přikázaní naywyetſſy Štít. uč. 29ᵇ; – pl. nom. masc. téhož sklonění dobri-ji, pêši-ji, staž. dobří, pěší; – pl. instr. masc. neutr. téhož sklonění pêši-jimi staž. pěšími; – složeniny při-jíti staž. příti, móž k tomu przyty Štít. uč. 72ᵃ aby ráčil prziti Hrad. 49ᵃ atd.; při-jímati, przymay často počišťenie života Chir. 173ᵇ, srov. § 162.

13) ijь staž. í.

Příklad: pri-jьdą, staž. postupem ijь-ij-í: pri-jьdą-přijdu-přídu.

14) oja staž. á.

Příklady tomu jsou: sg. nom. fem., du. nom. akk. masc. a plur. nom. akk. neutr. moja, tvoja, svoja, stáž. má, tvá, svá; – kmeny slovesné stoja-, boja-, inf. stojati, bojati sę, part. stojalъ, bojalъ sę atd., subst. bojaznь, staž. státi, báti sě, stál, bál sě, bázn nč. bázeň; – subst. pojasъ staž. pás.

Moja, tvoja, svoja staženo v -á, a na pohled stejné dvoja, troja, oboja nestaženo; příčinou jest bývalý rozdílný přízvuk: moja atd., proti dvoja atd. Rozdíl tento dochován v ruštině: moja, tvoja, svoja, proti dvoi (dvoji) atd.; v ruštině zachován přízvuk bývalý také v stojatь, bojatьsja, bojaznь.

15) oje staž. v é.

Příklady: sing. nom. akk. neutr. moje, tvoje, svoje staž. mé, tvé, své, – dvoje, troje, oboje staž. dvé, tré, obé, – dobro-je staž. dobré; – sg. masc. neutr. gen. mojego atd. staž. mého, dvojego atd. staž. dvého, – [558]číslo strany tiskudat. mojemu atd. staž. mému, dvojemu atd. staž. dvému. – lok. mojemь staž. mém, dvojemь staž. dvém; – vojevoda staž. vévoda; – co-je-tohle staž. dial. cé-tohle Kotsm. 16 (doudl.), to-je-chlap staž. té-chlap t., pojedeme staž. pédeme t.

Stažené vévoda úží se ve *vívoda, začež mylnou etymologií bývá vývoda, a z toho dále vajvoda a vejvoda, v. § 166. Vedle toho je také dial. (mor.) vojvoda, woywoda Přib. 21ᵃ, sg. gen. woywodi t. a j., když woywodiel t., vojvoda úředník nad salaší Jg. z Dobr. exc.; toto dial. vojvod- vzniklo vlivem cizím.

16) ojej(i) staž. éj.

Příkladem tomu je sg. dat. lok. fem. méj z mojej, srov. luž. mojej, pol. mojéj, rus mojej atd., psl. mojeji; -oje- tu staženo v -é- jako v případě předcházejícím.

17) ojé staž. é.

Za stsl. -oję v sg. gen. fem. toję atp. a plur. nom. akk. fem. a akk. masc. moję, tvoję, svoję předpokládáme západoslovanské a ruské -ojê, v. § 51; tedy tojê, mojê atd. Toto pak ojê je v češtině staženo v -é: sg. gen. té, plur. mé, tvé, své.

18) oju, ojú staž. ú.

Příklady: sg. akk. fem. moju, tvoju, svoju, z psl. -oją, staž. mú, tvú, svú; – sg. instr. fem. tojú, z psl. toją, staž. tú.

19) uje staž. ú.

Příkladem toho je stč. čúš, vzniklé z čuješ; slov. § 193 a 445.

20) uju, újú staž. ú.

Příklady: du. gen. lok. dobrú-jú, z *dobrú-jejú, staž. dobrú; – sg. akk. fem. sklonění složeného dobru-ju, z psl. dobrą-ją, staž. dobrú; – instr. dobrú-jú, z *dobra-jeją, staž. dobrú.

21) yjê staž. é.

Za stsl. sg. gen. fem., plur. nom. akk. fem. a plur. akk. masc. sklonění složeného dobry-ję předpokládáme západoslovanské a ruské dobry-jê, v. § 51 ; toto pak je v češtině staženo v dobré.

22) yji staž. ý.

Příkladem jest pl. instr. masc. neutr. sklonění složeného dobry-jimi, staž. dobrými, – a impt. stč. krý z kryji.

23) yjь staž. ý.

Příklady : subst. kyjь, staž. ký, a z toho změnami dalšími kaj a kej, kay Háj. 274ᵃ, veliký keg Lún. ort. 1620; v gen. kyje atd. bylo -j- zachováno, a odtud uvedeno do spisovného nom. kyj znova; – vy-jьdu, z *vy-jidą, staž. výdu, a z toho změnou další vajdu, na př. dušě wayducz z těla Vít. 34ᵇ, a bezpochyby také vejdu (za nč. vyjdu, nedoloženo).

24) ъji staž. ý.

[559]číslo strany tiskuPříkladem tomu jest pl. gen. sklonění složeného dobrъ-jichъ, staž. dobrých.

25) ъjь staž. ý.

Příklad: sg. nom. akk. masc. téhož sklonění dobrъ-jь, staž. dobrý. Podle pravidla jerového mělo by z dobrь1jь1, býti -ej; ale tu zaniklo koncové -ь dříve, než pravidlo dotčené nastalo. Změna vyvíjela se tu tedy postupem: ъjь-ъj-ý: mezi ъj a ý mohl býti stupeň přechodný yj, srov. Lesk. Handb. 2 38.

26) ьja staž. iá.

Příklady: sg. nom. fem., du. nom. akk. masc. a plur. nom. akk. neutr. božьja, staž. božiá z toho změnami dalšími (srov. § 114) božá, přehlasované božie, zúžené boží; – sing. nom. bratrьja, kъnęžьja, staž. bratriá, kňažiá, a dále bratŕá, kňaží, přehlas. bratřie, kněžie atd.; – sg. gen. masc. *rebrьja, staž. rebriá, a z toho dále ŕebŕá, řebřie; – sg. gen. a plur. nom. akk. neutr. listьja, staž. listiá, a z toho dále lisťá, přehlas. listie, zúž. listí; – part. praes. pьja, z psl. pъję, staž. piá, a z toho dále pá přehlas. pie. na př. ani pie ani jěda Pass. 127; nč. part. pije bibens je novotvar; – ve kmenech prьja-, smьja- atp.: inf. prьja-ti, staž. priáti, a z toho dále pŕáti, přieti nč. dial. příti (přáti); part. prijalъ staž. priál pŕál, přál; subst. prьjatel-, staž. priátel- atd.; inf. smьjati sę staž. smiáti sě, smáti sě, smieti se atd. Je tu řada změn; její stupně jsou: 1. ьja, 2. iá, 3. á, 4. ie. 5. í, na př. listьja-listiá-lisťá listie-listí. Stupně 1. listьja a 2. listiá jsou předhistorické; stupeň 3. lisťá je na konci doby předhistorické a na začátku historické; stupně 4. listie a 5. listí jsou historické. Že byl stupeň 1. listьja, svědčí mluvnice; byl v praslovanštině a je v stsl. dochován do doby historické. Stupeň 2. listiá předpokládáme, poněvadž ho potřebujeme, aby se nám vysvětlilo změkčení v stupni následujícím lisťá: změkčení to není od stupně -ьja. neboť t- neměkne od ь: také není změkčení od -á stupně následujícího, neboť -á samo neměkčí; nezbývá tedy než mezi psl. -ьja a české historické -á vložiti české předhistorické iá. Stupeň 3. lisťá sahá z doby předhistorické do historické a je tu dosvědčen zřejmými doklady, na př. častégo pita Greg. t. j. piťá. part. przal AlxM. 7, 1 t. j. přál, neprzal Hrad. 77ᵇ. Stupně pak poslední 4. listie a 5. listí vyvinuly se až v době historické, hláskoslovnými změnami českými, přehláskou a zúžením. Zde, ve výkladu o stahování, týkají se nás ze stupňů ukázaných vlastně jen první tři, listьja-listiá-lisťá.

27) ьje staž. ie.

Příklady: sg. nom. akk. neutr. listьje staž. listie, božьje staž. božie: – sg. vok. zmьje staž. zmie: – plur. nom. gostьje staž. hostie, tito hoſtye AlxV. 1323; – praes. pьje- staž. pie-, pyeſ Alb. 68ᵇ t. j. pieš bibis, ktož sě napie té vody Krist. 52ᵇ, gíeme a píeme HusPost. 112ᵃ, leč pyete leč jieste Alb. 66ᵇ, ty mě zabyeſſ Pror. Jer. 38, 15, tělo ſhnye [560]číslo strany tiskuGestaKl. 28, dievka počnúc powye syna ML. 43ᵇ. – V nejstarších textech bývá psáno e za toto ie, na př. kope MVerb. m. kopie, perre t. m. peŕie, a proto mohlo by se zdáti, že se ьje stáhlo v é a toto že se dále a podružně změnilo v ie. Proti tomu je však připomenouti, že tímto způsobem vzniklé listé (z listьje) bylo by tvrdé a že ć jen v slabikách měkkých a jenom v řídkých případech se mění v ie; nč. listí a stč. listie způsobem zde míněným vysvětliti nelze, psané v nejstarších textech e místo ie vysvětluje se nedosti vyvinutým pravopisem těch památek, kope v MVerb. atp. dlužno čísti kopié = kopie atd.

28) ьjê staž. ie.

Sing. gen. a pl. nom. akk. kmenův -ьja a pl. akk. masc. kmenův -ьjo mají v stsl. koncovku -ьję, na př. sądьję, črêvьję; to předpokládáme západoslovanské a ruské -ьjê, v § 51; toto pak je staženo v ie: sądьję, sądьjê – stč. sudie; črêvьję, či črêvьjê – stč. třěvie, řebřie-.

29) ьji staž. í.

Příklady: sg. lok. *rebrьjiV. listьji, *panьji, sądьji staž. řebří, listí, paní, sudí; – pl. nom. božьji staž. boží; – pl. gen. pêšь-jichъ staž. pěších; – subst. stč. lodícě stsl. ladьjica, odtud nč. lodička; – impt. stč. pí z pьji.

30) ьju, ьjú staž. iú.

Příklady: sg. dat. *rebrьju, listьju staž. rebriú, listiú, a z toho změnami dalšími –ú, -iú (slov. § 206) a přehlas. í; – sg. akk. *panьju, sьju, z -ьją staž. -iú a dále -ú atd., – sg. instr. *panьjú, z -ьją, staž. paniú atd.; – part. praes. pьjúc, z pьjątj, staž. piúc- atd., na př. nejědúc ani pycz Pass. 8, pijcz a jedúc Štít. uč. 96ᵃ. Je tu opět řada proměn: její stupně jsou 1. listьju, žádán pro praslovanštinu mluvnicí theoretickou a dochován v stsl.; 2. listiú v době české předhistorické, žádán změklým ť- stupně následujícího; 3. lisťú, sahá z doby předhistorické do staročeské doby historické, kdež jest dosvědčen doklady zřejmými, např. k zabitu ŽGloss. 43, 22 t. j. k-zabiťú, k ſkonczenhu DalH. 42 t. j. k-skončeňú; stupně 4. listiu a 5. listí vyvíjejí se v době historické. Zde, ve výkladu o stahování, týkají se nás jenom stupně prvé tři: listьju-listiú-lisťú. Srov. nahoře č. 26.

31) ьjь staž. í.

Příklady: sg. nom. akk. *rebrьjь staž. řebří, božьjь staž. boží, čьjь staž. čí; – sg. instr. *rebrьjьmь staž. řebřím atp., – pl. gen. *rebrьjь, listьjь, *panьjь, sąьjdь, gostьjь, kostьjь staž. řebří, listí, paní, sudí, hostí, kostí; stč. demin. kopíce, zelíce atp. z -ьjьce. – Podle pravidla jerového mělo by z listьjь atp. býti -ej; ale tu zaniklo koncové -ь, dříve, než pravidlo dotčené nastalo. Změna vyvíjela se tu tedy postupem ьjь-ьj-í; mezi ьj a i mohl býti stupeň přechodní ij, srov. Lesk. Handb. 2 38 –

[561]číslo strany tiskuVe výčtu tomto prozatím nehleděno k některým tvarům vzoru zájmenného mój, mojь.

Z těch jsou některé delší t. j. plné, jak jich theorie žádá, na př. sg. neutr. nom. akk. moje, plur. nom. akk. fem. a akk. masc. mojě atd. a jiné krátké, na př. sg. mé m. moje, plur. mé m. mojě, pl. gen. mých m. *mojich atd. Půjde nám o tvary krátké a proto je nejprve vyčteme: Jsou to:

sg. nom. fem., du. nom. akk. masc. a plur. nom. akk. neutr. má, na př. ruka maa Pror. 64ᵇ, o ma přěmilá syny Pass. 333, ústa maa Pror. 64ᵇ, – místo plného moja, přehl. mojě, doloženého v sg. nom. fem. a plur. neutr.: mogie rodina Hrad. 82ᵃ, moge slova AlxV. 57 (du. nom. akk. masc. doložen není); –

sg. nom. akk. neutr. mé, na př. srdce mee Pror. 12ᵃ, – místo plného moje, na př. srdce moge Modl. 134ᵇ; –

sg. akk. fem. mú, na př. muu duši Pass. 451, – místo plného moju, na př. řěč moyu AlxBM. 2, 38; –

sg. gen. (akk.) masc. neutr. mého, na př. meeho porozenie Pror. 37ᵃ, – místo plného mojeho (nedoloženého v jazyku starším); –

sg. gen. fem. mé, mee mysli Modl. 42ᵃ, – místo (nedoloženého) tvaru plného mojê, který by byl za stsl. mojeję nebo moję (§ 51); –

sg. dat. masc. neutr. mému, na př. bohu meemu Pror. 5ᵇ, – místo plného mojemu (nedolož. v jaz. starším); –

sg. lok. masc. neutr. mém, na př. v domě meera Pror. 3ᵃ, – místo plného mojem (nedolož. v jaz. starším); –

sg. dat. lok. fem. méj, na př. vecě mateři ſweey EvZimn. 45, na huořě meey Pror. 9ᵃ, – místo (nedoloženého) tvaru plného, který by byl za stsl. mojeji n. moji; –

sg. instr. masc. neutr. mým, ſwym mistrovstvím Pass. 464, – místo tvaru plného mojím (nedolož. v jaz. starším); –

sg. instr. fem. mú, na př. chtieše ji ſwuu rukuu stieti Pass. 20, – místo (nedoloženého) tvaru plného, který by byl za stsl. mojeją n. moją; –

du. nom. akk. masc. má, na př. rty ma ŽKlem. 105ᵇ, – místo tvaru plného moja (nedolož.); –

du. gen. lok. mú, na př. v muv uší EvZimn. 4, – místo plného mojú, na př. Olibrius počě pláščem očí ſwoyu zastierati Pass. 320; –

du. dat. instr. mýma, na př. myma očima Pass. 406, – místo plného mojima (nedolož.); –

pl. nom. masc., na př. mí synové ČernZuz. 109, mí Us. ob., – místo plného moji, na př. mogy bohové Pass. 475; –

pl. akk. masc. a nom. akk. fem. mé, na př. bohy ſwee Pror. 270, děti mee 6ᵃ, – místo plného mojě na př. posly ſwogye AlxV. 1965, twogie chyšě Hrad. 131ᵃ; –

[562]číslo strany tiskupl. gen lok. mých, na př. ščěpóv mých Jid. 98, – místo plného mojich, doloženého jen z textu dial.: mogych hřéchóv MüllB. 620; –

pl. dat. mým, na př. k zzwym liudem Pil. c. – místo plného mojim (nedolož. v jaz. starším); –

pl. instr. mými, na př. zzwymi ščěpy Jid. 101, – místo plného mojimi (nedolož. v jaz. starším).

Podobné tvary krátké vedle delších jsou také jinde ve slovanštině. Zejména v horní lužičtině bývá v textech starších gen. meho, dat. memu, lok. mem, sg. akk. mu, pl. nom. akk. me; v hluž. nynější a v dluž. tvarů takových není Mucke 406. V polštině jest ode dávna ma vedle moja, mego v. mojego, mym v. moim atd., a v ŽFlor. také masc. twy m. twój Kalina Hist. jęz. polsk. 253 sl. V maloruštině: moho v. mojeho, momu v. mojemu, místy také ma, me, mych, mym m. moja, moje, mojich, mojim Mikl. III2 265. V slovinštině: místy ma m. moja, mu m. moju atd., a již památky frisinské mají mega m. mojega, memu m. mojemu atd., Mikl. t. 150. Ale je přece ve věci této patrný rozdíl mezi češtinou a slovanštinou ostatní, rozdíl kvantitativní: v češtině jsou tvary krátké hojnější a mnohé z nich jsou od nepaměti pravidlem, od něhož jenom novotvaré odchylky dialektické se vyskytují.

Jest otázka: z čeho a jak vyvinuly se vytčené zde tvary krátké? Odpovědď není snadna, mohlyť se tvary ty vyvinouti stažením, nebo analogickým novotvořením, nebo dílem stažením dílem novotvořením. Předkládám výklad následující (nikoli ve všem nový):

a) Stažením vykládám ty tvary, pro které jest analogie v stahování jiném. Tvary ty pojaty jsou také již ve výčtu nahoře položeném. Zejména vykládám má stažením z moja (v. č. 14), poněvadž stejné -oja- je staženo v -á- také ve stojati-státi atd.; – vykládám taktéž sg. neutr. mé, gen. mého, dat. mému, lok. mém z moje- (v. č. 15), podle analogického dobroje-dobré atd.; – dále sg. dat. lok. fem. méj z *mojej(i) (v. č. 16), podle téže analogie dobroje-dobré; – plur. mé z mojê (v. č. 17), podle sg. gen. tojê-té. – sg. akk. mú z moju (v. č. 18), podle instr. tojú-tú. V případech těchto jest v parallelním stojati-státi atd. svědectví bezpečné, že jazyk stahoval oja v á atd.; jazyk byl tedy schopen a nakloněn takto stahovati; proto vysvětluji si také má stejnou změnou z moja; výklad druhý, že totiž má vzniklo novotvořením podle dobrá, není nepodobný, ale je vzdálenější a není ho třeba, když postačuje výklad první, který je bližší.

b) Kde je výkladu stahováním nějaká okolnost na odpor, tu dlužno tvary krátké vykládati analogickým novotvořením. To platí zejména o tvarech mý- vedle moji-; mých v. mojich atd. Příkladu bezpečného, že by se oji stahovalo v ý, nemáme; v ob. pl. nom. moji-mí je výsledek jiný než [563]číslo strany tiskuv mojich-mých; výklad, který tu nenaráží na odpor a který tu zbývá, jest, že mých je novotvar podle dobrých, mí podle dobří atd.

c) Ostatní z vytčených tvarů krátkých mohly vzniknouti stahováním i novotvořením, výklad při nich je tedy nejistý. Na př. sg. gen. fem. mé může býti z *mojê (§ 51, – stsl. moję a toto z mojeję), a může také býti podle gen. dobré; sg. instr. fem. mú může býti z *mojú = stsl. moją m. mojeją, a také podle instr. dobrú; atd.

Rozšíření a stáří této změny.

478. Mezi případy, kde slabiky s vnitřním -j- se stáhly a jež jsou vyčteny v § předešlém, jsou některé sporadické a dialektické, na př. stč. příti v. přijíti, čúš z čuješ, doudl. pédeme m. pojedeme; tu vykonalo se stažení jenom v jednotlivých určitých příkladech nebo jenom v mezích některého nářečí.

Vedle toho jsou případy jiné, kde stahování je pravidlem všeobecným, t. j. kde stahování proniklo, kdekoli mu byla příležitost; na př. kdekoli bylo jaké -ьja-, každé se stáhlo v iá, á.

Toto všeobecné stahování má tu vlastnost další, že jest původu velmi starého. Na př. státi atd. staženo ze stojati před přehláskou a-ě, t. j. před stol. XII; neboť kdyby bylo stojati atd. zůstalo do přehlásky, bylo by se změnilo ve stojěti, a ze stojěti bylo by stéti a nikoli státi. Se staženým českým dobré z dobroje shoduje se také luž. a pol. dobre (m. dobré); shodují se tu tedy všecky jazyky západoslovanské, a to je svědectvím, že změna tato počátkem svým hluboko do doby předhistorické zasahuje.

Co se stahováním pravidelným se neshoduje, jsou odchylky, které mají zase své příčiny. Na př. bylo part. stoja, pův. stoję; dejme tomu, že byl i přízvuk stoja; to se nestáhlo, kdežto stejné stojati se stáhlo ve státi; příčinu toho hledati jest ve praes. stoju, stojíš atd., dvouslabičný rhythmus tvarů těchto způsobil, že také part. praes. stoja nč. stoje zůstalo dvouslabičné. Jinde odchylky vysvětlují se analogickým novotvořením. Na př. v jazyku starším nikde nenalézáme gen. mojeho, dat. mojemu, lok. mojem, nýbrž všude je za to stažené mého, mému, mém, odchylka moje místo mé- není známa; naproti tomu nalézáme v nářečích východních mojeho atd. Btch. 442, BartD. 120 (laš.), Hatt. slc. 94, nebo mojého atd. BartD. 24 (zlin.), 75 (val.) atd.; ale tyto tvary zajisté nejsou starožitné; kdyby byly starožitné, nalézali bychom je v starých textech dialektických, jichž jest přece několik; tu však příkladů takových není, a sám Blahoslav pokládá i moje ruce, moje oči za polonismus Blah. 265; nč. dial. tvary mojeho atd. jsou tedy novotvary, podle našeho atd.; novotvarý původ jejich dosvědčen jest také tím, že se místy říká mojého atd.; ano také [564]číslo strany tiskumojího atd. BartD. 75 (val.), patrně podle dobrého a pěšího atd. Rovněž tak jest novotvarem a nikoli zbytkem starožitným dial. tajat BartD. 10 (zlin.) m. táti. Někdy může býti odchylka z vlivu cizího, na př. slc. dial. bojazlive Škult. 140 vedle spisovného slc. bázlivý, zlin. bojazlivý BartD. 10, srov. pol. bojazliwy.

Jiné případy stahování.

479. Jiné případy stahování, totiž kromě slabik se vnitřním -j-, jsou:

1) a-a staženo v á. Na př. dva háky (= dva prsty) – dváky, dwaky na svých prsech položiti Rožmb. 138; – žahadlo-žádlo chod. 35; – přisahám-přisám; slovu tomu nerozumí se a píše se pak na př. přisám bůh Čel. Jg., přisám ďas Libuše 22, I. 303.

2) a-i staž. á, v prám m. pravím, práł z pravił, inf. práť z praviti atp. BartD. 80 (val.). O změně jiné, pravi-praj v. § 353.

3) a-o staž. a. Příklady: an, ana, ano, ande z a-on-; – nan z na-on-, nan svět Hrad. 70ᵃ, nanom světě Štít. uč. 111ᵇ, nanu stranu Pass. 131, naney straně t. 313, nany vojě AlxV. 1504, nanyech AlxBM. 3, 11; – nab- z na-ob-, straně nabie AlxB.1, 41, ani na srdci ani nablyczegy Alb. 12ᵇ; – naheň z na-oheň, nahen Štít. uč. 4ᵇ, DětJež. 2ᵃ; – nač- z na-oč-, načitý; – zálš- ze zá-olš-, Zálší (jm. místní). – V ŽWittb. psáno pharana 135, 15 m. faraona, omylem; stejný omyl jest opraven tutéž: aowcze 99, 3. – V an atd. z a-on, načitý z na-oči-, je slabika krátká, a podle toho bylo trvám také krátké naheň, nabě atd.; délka v Zálší není od stažení, nýbrž byla již v nestaženém Zá-olší, srov. zá-lesí, zá-hoří atp. Srov. též § 187.

4) a-u staž. au, přisahu-přisau, v. v § 480.

5) a-y staž. á, v *kňagyni-*kňáni, přehlas. stč. knieni.

6) e-a staž. a, v ob. kdák z kdepak Us. podkrk.; – třeba-třá v. v č. 8; – v nápul-, napulſky Lobk. 30ᵇ není stažení české, nýbrž slovo přejato již stažené.

7) e-o staž. ó, v slovích složených z ne-o-: nómdlévati, nomdlewagye Modl. 55ᵇ, – nóbřězán, již nobrsiezany (pl. nom.) svD. 53, – nótpočinúti, nodpochzinu AlxH. 8, 32, nodpochzinucze čas všaký t. 8, 34 (verš 8slab.), – nótvrátiti, aby sé notwratyl Alb. 7ᵇ atp.; sem patří také jméno osobní Nóstup, v list. Reg. I. z r. 1233 a násl. psané Nostup a Neostup, odkuž i jm. místní Nóstupov nč. Nūstupov (tak vyslovují lidé domácí) t. j. Nůstupov (z toho pak „Neustupov“), – a dále jméno místní Nósli nč. Nůsle ze staršího Neosli a pův. Neosvьtli; – srov. § 130 č. 10.

8) e-u staž. ú, v slovích složených z ne-u-. Na př. númě- z neumě- nŭmiely svD. 82, ktož nauměli pryč běžeti Pam. 3, 134; jméno místní Númětely, Noumětely (tak říkají lidé domácí).; – núdatný z neudatný, [565]číslo strany tiskunudatny AlxBM. 5, 19, AlxB. 8, 28; – núčil z neučil, a z toho dále naučil, lež naučila se (= neučila se) Prostopr. 63ᵃ; – núžil z neužil jehož lepší bude nuſil AlxB. 8, 43 (verš 8slab.), své pokorné nuzil prosby AlxBM. 8, 13 (též); odtud nč. příjmení Nouži1. Srov. § 136 č. 11.

9) ě-a staž. á, v ob. třá Us., BartD. 88 (stjick.), třa t. 111 (laš., = třá), potřá Kouble 55 (krk.), ze třeba stč. třěba; srov. mrus. třeba-trea-tra Ogon. Stud. 95, treba-trja Verchrt. 606 (v nář. Lemkův).

10) i-a staž. á, v ďábel ze stč. diábel.

11) o-a staž. á, v Jáchym z Joach-, stč. Ján, zkrác. nč. Jan z Joan-, a ob. cák z copak, kdák z kdopak Us. podkrk.

12) o-e staž. o, Jenofa z Jenovefa Btch. 441. Někdy bývá také místo člověk psáno člok, ale to je zkrácení jen v písmě.

13) o-o staž. ó, o (délka v některých případech není zjištěna). Na př. donoho dobrého Túl. 12ᵇ z do-onoho: – dopata Anthonie Otc. 361ᵃ z do-opata; – pronu tvář AlxB. 4, 37, slova prona AlxBM. 4, 30, pronu pokoru, pronu sladkost Mat. 101, z pro-onu, pro-ona; – pobyedye Štít. uč. 125ᵇ, Alb. 55ᵇ, (Maria) puobyedye přédieše Vít. 35ᵃ t. j. póbědě z po-obědě; půbědní kázaní Háj. Jg.

14) o-u staž. ó neb ú. Obojího doklad je ve jméně Bohuslav staž. Bóslav, sluha jménem boſlaw Pass. 25 (v jiném rkp. na stejném místě buohuſlaw), a Búslav, Buslaus Reg. II. Krom toho vzniká z bohu- synizesí bou-, v. § 480.

15) u-o staž. v ū (psané ů), na př. duom nč. dům atd., v. § 183; – v ō, v dródomský Kouble 53 (krk.) z druhodomský.

16) u-u staž. ú, v stč. akk. tščútrobu, na-tščútrobu, z čehož přehláskou a jinými změnami hláskovými tščí- atd., na cztytrobu slušie přijímati tělo božie Štít. uč. 123ᵇ (= na lačný žaludek), na cztitrobu ApatFr. 20ᵃ, na ſſtitrobu piti GestaMus. 55ᵃ atd., pit pivo na ščutrovo BartD. 273. Podle dial. nom. ščutroba t., štítroba Šemb. 20 (lužnick.) je možná, že byl i stažený nom. tščútroba (ze tščie útroba); ale také je možná a více se mi podobá, že uvedený nč. dial. nominativ je k akkusativu nově přidělán, v dokladech starších je dosvědčen jen akk. ve rčení na-tščútrobu atp.

17) y-a staž. á, v ob. kdák m. kdypak Us. podkrk.

Synizese.

480. Když slabika samohláskou se končí a slabika následující opět samohláskou se začíná, bývá mnohdy vyslovení takové, že se zachovávají samohlásky obě, ale dává se jim splynouti v slabiku jednu místo bývalých dvou. Na př. dou-fati (3slab.) m. do-u-fati (4slab.). Je to tedy změna v počtu, skladu a rhythmu slabikovém a je známa pode jménem synizese.

[566]číslo strany tiskuNěkdy bývá spojena s vysutím souhlásky, která mezi samohláskami byla, na př. sau m. sa-u- ze sahu (sahám, přisahám).

Slabika synizesí vzniklá je z pravidla dlouhá, z téže příčiny, jako slabika vzniklá stažením (v. § 476).

Synizese bývá ve verších, když skladateli jde o to, aby ušetřil slabiku a nepřekročil danou míru svého verše. Ve verších starších setkáváme se častěji se synizesí ne-o-, ne-u-, po-o- t. j. v těch případech, kde se i stahovalo v nó-, nú- (v. § 479 č. 6 a 7); na př. (ve verších 8slab.): své čeledi neoſtawyly AlxV. 1273 t. j. neostavili (srov. gedyne mne noſtaway PassKlem. 222ᵃ). – tomu búřě nic neotgyma t. 1447 t. j. neotjímá (srov. ovoce notyato Jid. 110), – ižádná těch neodpoczyne Vít. 11ᵇ t. j. neodpočine (srov. nodpochzinu šturmovánie AlxH. 8, 32), – že ti ludic nevmierayu AlxH. 2, 19, že ti lidé neumyeragy AlxV. 1227 t. j. neumierajú, – neumye sobě dáti rady AlxV. 131, jenž bychom neuměli bráti Pam. 3, 128, t. j. neumě- (srov. numielý svD. 82 t. j. númělý), – ti což neuczynye múdrostí AlxV. 347 t. j. neučinie, – a tak druh druhu nevſſkody Vít. 11ᵃ t. j. neuškodí, – poobiedie pec zapálichu Hrad. 136ᵇ, a když již bude po obiedie NRada 154, t. j. po-obědě (srov. pobyedye Štít uč. 125ᵇ, t. j. póbědě, puobyedye Vít. 35ᵃ) atp. Řidčeji vyskytuje se tu synizese v případech jiných, a to namnoze následováním příkladu cizího. Tím způsobem vzato na př. na-u-čení za 3slabičné = nau-čení ve verši 8slab.: ví odkud naučení bráti Pam. 3, 104; – na-u-čí za 2slabičné = nau-čí ve verši 7slab.: ať nás naučí božského (v písni Otče náš milý pane); – na-u-ka za 2slabičné ve verších 8slab.: lidské nauky k pravdy hlubinám (Svat. Čech v Adamitech, v Bibl. novějších spisů básn. I, 1874, str. 57), on se k nauce mojí nepovznesl (tamt.) a j.; – duši-i za 2slab. = du-ši-j ve verši 8slab.: toť jest duſſy y tyelu zdrávo Vít. 60ᵇ; – lúky-i za 2slab.= lúky-j, ohleduje luky y ſady NRada 983; – čistě-i za čistě-j, řka měj sě vždy cziſtie v kraſnie t. 1872 atp. U skladatelův umělých bývají někdy synizese takové, jakých jazyk skutečný zajisté nedopouštěl. Na př. Komenský má synizese: skvostnosti-outratné (začátek hexametru, - - | - - | - - atd., vysloviti tu bylo: skvostnosťjoutratné);– máš-li děti-a k nim statku nemáš (též, –xx | – – | – atd., vysl. děťja knim . . .) a p. j., v. J. Král v Listech filol. 1893, 81 sl. Zvláště často praktikují veršovatelé tuto cizí synizesi v slovích přejatých, berouce zejména latinské -ius, -ia, -ium, -io atp. tu za jednoslabičné, tu za dvojslabičné, jak toho kdy potřebují. Příklady toho jsou v následujících verších 8slabičných: téjť panně maria dějí Kat. 34 t. j mari-a; Maria jeho matka ſlowa [567]číslo strany tiskut. 57 t. j. maria, maryu čistú pannu milú t. 110 t. j. mariu – (město) Antyochya slovieše Marg. 480 t. j. anti-o-chi-a; a do města antyochya t. 75 t. j. anti-o-chia-, w antyochy žena kázaná t. 56 t. j. v antio-chí;– z města jemuž diechu azyᵃ Marg. 74 t. j. azia – tehdy olibrius zbledě Marg. 176 t. j. olibri-us; v ňemž sě olybrius klanieše t. 149 t. j. olibrius, knihy jenž ouidyus slovú Vít. 67ᵃ t. j. ovidius; – káza porfiria jieti KatBrn. 350, Porfyryu jest vzkázáno t. 325, jež porfiriowi slúžiechu t. 344 t. j. -ri-a, -ri-u, -riovi; – jménem svého gabryela Vít. 37ᵇ, vecě poslu gabryelowy t. 21ᵃ t. j. gabri-e-la a gabrie-lovi; – jako lylyum bělúcí Kat. 42 t. j. lili-um atd., srov. § l65. Ve verších bývá také Sina-i, adona-i: na tu horu ſynay mčěli KatR. 423, na tu horu na ſynay | zpievajíce: adonay Kat. 194; v prose se to béře synizesí za -aj. V Kat. je též synizese Emanuel: Emanuel to znamenáno 108 (verš 8slab.).

Mimo verše máme bezpečné příklady synizese jenom některé:

  • ai z a-i, v praj z praes. praví nebo aor. pravi (sr. § 123), nč. . prej, pray HusW. 96ᵇ a j., – v dial. lajc mýt. 331 z lavice, – pajmáma dial. Us. m. panímáma, sekaina BartD. 111 (laš.) atp.; – aj, baj, mohla bych aj chodili Suš. 177, baj sem byl doma t. 222, m. a-i, ba-i-, – sem patří také přejaté stč. lajk z la-i-cus; nč. 2slab. laik je slovo nově přejaté, v. § 120.
  • au z a-u, v sau a přisau ze sahu a přisahu (= přisahám), Valento sau bohu Pam. 3, 116, přisau já Valento tobě t. 119, přisau věř mi t. 120 a j., srov. § 393 č. 4 a přisám v § 479 č. 1.; doklady tyto jsou z veršů, ale slova sau, přisau byla vypadla ze své kategorie, a tvar jejich synizesí porušený byl bezpochyby také v jazyku prosaickém v obyčeji.
  • ja t. j. ia z i-a, v ob. Marja, Ježíšmarja, atp. Sem patří také iá z y-a, v podkrk. navěkiámen z na-věky-amen.
  • je t. j. ie z i-e, v ob. Marje.
  • oi z o-i, v dial. chlapoj m. chlapovi, o jeho synu Boleſlawoy PulkR. 27ᵇ, zedníkojc m. -ovic, Hořojce m. Hořovice atp., srov. § 353 č. 7.
  • ou z o-u. Toho je příklad zvláště zřejmý v slovese doufati. Je složeno z do- a úfati a bylo tedy původně 4slabičné; takové jest ještě (ve verších 8slab.) v AlxBM. 3, 37: že k vám věrné dovphayu, t. j. do-u-faju, a v Pís. z r. 1529: w geho gmeno doufagj Jg.; později však je z toho synizesí doufaji, nč. doufám. Jiné příklady: Bouslav z Bohuslav, fem. Bouslava, Bouzlaus Reg. III r. 1322. Bouſlawa Lún. ks. z v. 1356; – [568]číslo strany tiskuBouchval z Bohuchval, Bauchwal, v Kapihorsk. Hist. kláštera Sedleckého r. 1630 str. 105; – Pan-Bau-ſaham vysl. pán-bou-sahám = pánu Bohu přisahám Prostopr. 32ᵃ; – motouz z moto-vúz, motowuz ŽKlem. 108, 19, motowz zona Boh. m. 22ᵇ, a k tomu pak analogií zvratnou přiděláno také motúz slc. –

Souhlásky r, l, n, m změnily se v slabikotvorné r̥, l̥, n̥, m̥.

481. K nom. krev byl stč. gen. krve, dat. krvi atd., a jest nč. gen. krve, dat. krvi atd. Na pohled tvary stejné, ale ve výslovnosti rozdílné: v stč. krve, krvi atd. bylo -r- souhláskou, v nč. je za to r̥ slabikotvorné; stč. krve, krvi atd. bylo jednoslabičné, v nč. je za to dvojslabičné kr̥-ve, kr̥-vi atd.; v nč. kr̥-ve atd. je znění rhythmicky jiné, než bylo v stč. krve atd., je tu tedy změna slova na stránce hláskové. Že bylo stč. krve atd. jednoslabičné, dosvědčují doklady: všady krwiu kropiece cěstu ApŠ. (ČČMus. 1847. I. 229); verš je 8slabičný, psané krwiu je tu tedy lslabičné = krviú; – svú krwiu mnoho dúš pokúpi t. 100, taktéž; – a z jich srdce krwe utočie AlxV. 1517, t. j. krve, taktéž; – svého vraha krwy utočil t. 171, t. j. krvi, taktéž; – ve krwi jakžto vodě kalé A1kB. 3, 18, t. j. krvi, taktéž; atd. Dvojslabičné kr̥-ve atd., jež je pravidlem v nč., má starý doklad v Admont. 2: vítaj, drahá kyrwy božie; jest to opět verš 8slab., psané kyrwy tedy 2slab. Rovněž tak bylo proti nč. kr̥-va-v- stč. krva-v, na př. (ve verších 8slab.) tekl potok zemiu krwauie AlxB. 4, 7 t. j. krvavě, – by jeho kóžě vše krrwawa Hrad. 8ᵇ t. j. krvava, – krrwawym pláčem oplačíci t. 59ᵇ t. j. krvavým, – (rány) zekrwaweny a ztrhány t. 53ᵃ t. j. zekrvaveny, atd.

Místo slabičného r̥ atd. mohou bývati dialektické střidnice er, ir atd., na př. kerve Us. krk., drahá kyrwy Admont. 2 atd.

Jiné příklady (vesměs ve verších 8slab.): (pes) chtieše hltati onu vodu Baw. 43, t. j. hltati (ještě Nudožerský má pohlcené = 3slab., v. Listy filol. 1893, 77), nč. hl̥-ta-ti; – a ty (bohyně) zlaté yablko jmiechu AlxV. 741, t. j. jablko, nč. ja-bl̥-ko; – daj, který chceš, yablko toto t. 746, taktéž; – řka tak, téj yablka dohodi t. 761, taktéž; – češeš yablka nedospělá t. 973, taktéž; – aby s pláčem ſlzy prolila Hrad. 29ᵃ, t. j. slzy, nč. sl̥-zy; – mastí mažíc ſlzamy myla t. 32ᵇ, t. j. slzami, nč. sl̥-za-mi (doklady starší pro sl̥-za: a svým ſlzam smieru ulož Hrad. 35ᵇ, [569]číslo strany tiskut. j. sl̥-zám; v NRadě 1043 psáno s odchylkou od pravidla jerového: ktož we ſlzach budú sieti, patrně tu vynechána slabika, opraviti lze čtením: ktože we ſlzach budú sieti); – jakž latině miſtr vypravil Vít. 58ᵇ t. j. mistr, nč. mi-str̥; toto je dosvědčeno již v době stč.: Kato miſtr byl veliký Vít. 58ᵃ; – Bratr Filotóv jenž boj bráše AlxV. 1645 t. j. bratr, nč. bra-tr̥; – proši bratr daj mi pokánie Hrad. 110ᵃ, taktéž (nom. za vok.); – prošiu tebe bratr mój brecze DětJež. 3ᵇ; – vztrže sě wyetr ovšem časný AlxV. 532 t. j. vietr, nč. ví-tr̥; – což hnáti wyetr nemožieše t. 573, taktéž; – vztrhna sě wyetr jej ubudi t. 764, taktéž; – wyetr protivný vše rozvěje t. 1777, taktéž; – která j’ myſl té ženy jisté Hrad. 45ᵃ t. j. mysl, nč. my-sl̥; – druhá myſl ta ji trápieše Kat. 32, taktéž; – čemu tvá myzl tak otjata Jid. 130, taktéž; – račiž svú miſl na to dáti NRada 193, taktéž; – nejeden svú myſſl oslabi AlxV. 5, 35, taktéž; – on jich myſſl pokornú vida t. 2139, taktéž, atd.; – my-sl̥ dosvědčeno již v době staré: tehdy mu na myſl tanu AlxV. 769; – yozef pro bazn neſmyel wzieti Hrad. 45ᵃ t. j. bázn, nč. bá-zeň; – proto pójde w kazn jich dušé t. 114ᵃ t. j. v kázn, nč. ká-zeň; – pro -zn̥ jsou také doklady staré: však aby potom jměl bazn | dachu j’mu osličí kazn t. 18ᵃ t. j. bá-zn̥, ká-zn̥; – matko pro tvých ſedm radostí t. 119ᵇ, a na druhéj (desce) ſedm jich bieše t. 93ᵇ t. j. sedm, a jinde: ſedm hodin v ráji byli Vít. 12ᵇ, ſedm let přěbývá v cnosti t. 10ᵇ a j., t. j. se-dm̥; – oſſmdeſat let ſ cztyrzmy bieše Hrad. 70ᵇ t. j. osm-, a jinde: táhniechu vóz ozzm koní AlxH. 2, 6 t. j. o-sm̥.

Hiat.

482. Hiat jest, když se vyslovuje samohláska bez předcházející souhlásky, tedy když slabika, která se začíná samohláskou, jest na začátku věty, nebo ve větě po přestávce (po interpunkci), nebo po slabice otevřené; na př. do-ufati, ne-užil, oko, na-oko, černo-oký.

Hiat není na patrnou újmu blahozvuku, ale je mluvidlům poněkud nesnadný, proto se dostavují a snadno pronikají různé změny hláskoslovné, zejména:

synizese, např. v douſati ze stč. do-u-fati atp., v. § 480; –

odsouvání a stahování, na př. núžil, Noužil z ne-u-žil atp., § 479,

[570]číslo strany tiskupřisouvání souhlásek, t. zv. hiatových. Zejména bývají to souhlásky:

v-, v slovích na př. vajce stsl. aje, – rukovět stsl. rąkojętь, – vískati stč. jískati m. ískati, – ob. voko, černovoký, – přívuzný m. pří-uzný, srov. uzel, – na-vyknouti, srov. uk-, učiti, – atp., v. § 352 č. 1; –

h-, na př. hapatyka, – herb m. erb, – hihned m. ihned, – ob. Holomúc, – dial. hulica atp., v. § 392 č. 1–5; –

j-, na př. stč. japoštol, – dial. Jeva m. Eva, – jiesti z êsti, – jíti z iti, – dial. černojoký, – dial. ju m. u, – jmete z jьmete vedle vezmete z vъz-ьmete, v. § 454 č. 1–10.

Někdy souhlásky hiatové zase dále jsou změněny a jest na př. pří-buzný m. přívuzný, pałuk BartD. 31 (pomor.) na. pauuk z paúk atp.

V nářečích jeví se vzhledem k hiatu značná nestejnost, jednak tím, že ve stejných případech hiat tu bývá tu nebývá, nebo tu hiatovou souhláskou tou jinde pak jinou je zrušen. Na př. za spisovné jiný, jistý atp. je ve mnohých nářečích iný, istý atd. (srov. § 455 č. 3), – za spisovné pavouk je dial. paúk BartD. 12 (zlin.) a j., – za spisovné ale, Eva je dial. jale BartD. 34 (slov.), Jeva t. 62 (val.) a hale chod. 50, Heva t., – za spisovné černooký je dial. černovoký, černojoký, černohoký.

Jiná různost vzniká tím, že se případy hiátové vynecháváním souhlásek časem množí. Na př. za náležité jich, jim atd. jest dial. ich, im atd. Pastrn. 113 (slc.) a j., – za jejich, mojich atp. jest jeich, moich t. a BartD. 105 (laš.), – za spisovné krajíc je dial. kraic BartD t., – za Josef je dial. stč. Oziep Krist. 25ᵃ a zlin. Ozef BartD. 12, – za starší juž je později už, už ChelčSíť. 104ᵃ, – za spisovné pivovar, pozdravovati, navštěvovati atp. (t. j. kde jdou za sebou dvě slabiky s v-) je dial. piovár, pozdraovat, navščeovat, zjeovat atp. BartD. 12 (zlin.), Btch. 443 atd.

Souhláskové skupeniny.

483. Sklad slabikový charakterisuje se také souhláskovými skupeninami.

V slovanštině původní končilo se každé slovo samohláskou; na př. ryba, bogъ, nesti, kostь. Na konci slova nebylo tedy nikde souhlásky ani souhláskové skupiny; skupiny takové byly jen na začátku a v nitru slova, na př. starъ, nesti, kostь atd.

Bývalý tento stav vzal během času značné porušení, a to zaniknutím samohlásek dílem v nitru a zvláště na konci slov; na př. z býv. rъvati je č. rváti se skupinou začáteční rv-, z býv. kostь je č. kost se skupinou koncovou -st, z býv. pomьsta je pomsta atd. Tím stalo se, že slovanské jazyky nynější mají také skupiny koncové a že mají skupiny začáteční a nitroslovné hojnější, než byly v jazyku praslovanském; ale dosud vidí [571]číslo strany tiskuse stopa stavu bývalého v tom, že skupin koncových jest mnohem méně než začátečních, a těchto zase méně než nitroslovních.

Srov. Hatt. de contiguarum consonantium mutatione in linguis slavicis 1867 a Počátečné skupeniny souhlásek českosl. 1870. Tuto napočteno českých skupenin začátečních dvoučlenných 243, trojčlenných 241, čtyřčlenných 71, pětičlenných 6. Skupiny vnitřní a koncové dosud nejsou sečteny. Sečtení takového je potřebí pro popis jazyka se stránky této, a pro mluvnici historickou je třeba, aby se při tom náležitě hledělo také k stč.; je tedy ku práci té třeba stč. slovníka. –

Blahozvuk.

484. Sem kladu také zmínku o blahozvuku. Jím rozumí se příjemnost pro sluch, ale více jde o snadnost pro mluvidla.

Sluch žádá rozmanitosti. Neblahozvučná jest mu delší řada hlásek nebo slabik stejných nebo nedosti rozmanitých. Ale není tu spekulativního ani ustrnulého pravidla, které by předpisovalo a stanovilo, kterak a jakou měrou hlásky a slabiky musejí býti rozmanité, nýbrž přestáváme na tom, co a jak rozmanitého se v jazyku vyvinulo samo; vývoj jazyka sám sebou to přináší, že je v něm na vytčených zde stránkách rozmanitost dostatečná, každému příslušníku jazyka blahozvučná.

Co bývá mluvidlům nesnadno, jest při několika příležitostech připomenuto na svém místě. Nesnadno jest vysloviti skupení souhlásek jasných a temných, proto se souhlásky spodobují, aby skupení bylo buď celé jasné, na př. sbožie-zboží, nebo celé temné, na př. lebka-lepka, v. § 254, nesnadno jest vysloviti durativu -v- mezi dvěma souhláskami jinými, proto se přesmykuje kvtu- ve ktvu atp., v. § 465; nesnadno jest jednoslabičné mhla, proto se mění ve dvojslabičné ml-ha, v. § 460; atd. Avšak ani tato snadnost a nesnadnost není omezena nijakým pravidlem ustrnulým a nehybným. Kdyby mluvidla byla stroj kovový, dobře dalo by se vypočítati a stanoviti, co stroji tomu je snadného a možného; ale mluvidla jsou část organismu živého, který se stále cviči a práci nové a nové navyká. Přestáváme tedy také zde na tom, že pro mluvidla je snadné a možné to, co kdy v jazyku jest a co se v něm samo vyvinulo.

Tím není řečeno, že by všecko bylo blahozvučné, co v jazyku jest a co lze theoreticky ospravedlniti. Na př. ja psáno: ez s w koſtelny jednotě Štít. uč. 152ᵇ t. j. ež-s-v-kostelní, výraz theoreticky správný, ale skupeni -žsvk- zajisté nesnadné; náprava je na snadě: ež-si-v-kostelní atd. Jiné podobné příklady (ty) yak hlas z ſudu hlučíš DětJež. 8ᵃ. Wawrzynecz z Swydnycze list. r. 1418 (ČČMus. 1892, 515), takž v středu Břez. 10 atd.

[572]číslo strany tiskuČasto vyskytuje se neblahozvučnost a nesnadnost tím, že nešetřeno theoretické správnosti ani tou měrou, jaká v jazyku živém jest nebo byla; na př. v Ben. psáno z ſtbla Gen. 41, 4 m. ze-stbla, przedczſkú Ex. 30, 6 m. přede-dckú, u Hrub. 259ᵇ s městečky a s wſmi m. s-vesmi, u Br. w gménu Ex. 6, 3 m. ve-jménu atp., srov. § 137 a 145.

Tvrdost a neblahozvučnost bývá nejčastěji pro nedostatek samohlásky. Ale z toho nenásleduje, že by se mohlo vložením samohlásky kdekoliv blahozvuku pomáhati; chyba je s-vsmi, z-lnu, ale rovněž tak bylo by chyba a uchu českému neblahozvučné ano odporné se-vesmi, ze-lenu atp., srov. § 147. Někdy klade se pro blahozvuk u místo předložky v, na př. sešli se tam u hojném počtu Pal. 4, 1, 50, teprv u dospělém věku t. 41 a 258, u slavném průvodu Malý Amerika 6, 22 atd.; ale také zde spíše odpor z chyby grammatické než pocit blahozvuku se v nás ozývá, neboť za toto v- může býti u- jen před retnicí, v. § 350. Někteří odporoučejí pro případ potřeby jesti místo jest; ono hodí se dobře v dikci velebné, ale jinde položeno budí dojem směšnosti, na př. ve větě „kdo jesti předplacen“

III. Přízvuk a výška hlasu.

485. Mluvíce vyslovujeme řady slov, a ježto slova skládají se ze slabik, vyslovujeme řady slabik. Nevyslovujeme však slabik všech hlasem veskrze stejným, nýbrž vyslovujeme některé hlasem mocnějším než jiné, anebo hlasem vyšším. Na př. ve větě „tráva roste“ vyslovujeme slabiky trá- a ro- hlasem mocnějším než slabiky -va a -ste – a v otázce „roste tráva?“ vyslovujeme slabiku poslední -va hlasem vyšším než ostatní. –

Hlas mocnější způsobujeme tím, že proud, jejž vytiskujeme z plic a pouštíme do mluvidel článkovncích, sesilujeme. Hlasu pak vyššího dosahujeme větším napětím svazů hlasových. Srov. § 6.

Mocnější hlas, jímž slabiky jednotlivé vynikají, nazývá se přízvukem (accentus).

Výška hlasu a její rozdíly bývají nazývány modulací, nebo přízvukem tonovým.

Nějaké zvýšení hlasu bývá také při přízvuku, ale jen nepatrné; hlavní známkou přízvuku je vždy hlas mocnější.

[573]číslo strany tiskuPřízvuk.*[18] O přízvuku slovanském jsou některé rozpravy monografické, zvláště o ruském a jihoslovanském. Také o českém je několik rozprav, hlavně vzhledem ku přízvučnému veršování, mimo jiné od Dobrovského, Prosodie v Pelzelově mluvnici 1795 str. 209–246; Ot. Hostinského, Několik slov o české prosodii v Květech1870č.47sl.; Jos. Truhláře O prosodii české v ČČMus. 1871, 141sl. a O přízvuku t.1871, 402sl.; J. Golla, O česk. verši desítislab. t.1871, 246sl.; Jos. Durdíka, O poměru obou prosodii českých t. 1878, 58 sl.; a zvláště rozprava prof. Krále O prosodii české v Listech filol. 1893, 52 sl. — Mnohá cizí a vlastní mínění sem bledíci vykládá Rom. Brandt v cenném soustavném svém díle Haчepтaнie слaвянckoй aкцeнтодогіи (1880), kdež o slovanském přízvuku prvotném (str. 9sl.), pak o přízvukování slov. jazyků jednotlivých a tu také o českém jedná; srov. též rozpravu F. Joklovu „O přízvuku slovanském, zvláště českém“ v Listech filol. 1885, 422–462.

486. Slabiky, které přízvuk mají, jsou přízvučné; slabiky pak, které hlasem jen obyčejně mocným vyslovujeme, jsou nepřízvučné. Přízvuk jest na slabice celé a vyslovují se tedy hlasem mocnějším hlásky její všecky; ale rozdíl síly hlasové nejeví se při souhláskách tak patrně jako při samohláskách, přízvuk jeví se nám hlavně a takořka jen na samohláskách.

Chceme-li přízvuk slova českého označiti také v písmě, činíme to znaménkem ˋˋ (pro přízvuk silnější, hlavní) nebo ˋ (pro přízvuk slabší, vedlejší); na př. ruka, louka, rána, měsíc, kazatel, neobyčejný.

487. Přízvuk rozeznáváme slovný a větný. Slovný jest ten, kterým jistá slabika ve slově nad ostatní vyniká, jako na př. první slabiky ve slovích lékař, léčiti, uzdravovati. Přízvuk pak větný jest, kterým přízvučná slabika jistého slova ve větě nad přízvučné slabiky slov ostatních vyniká, na př. lékař léčí, Bůh uzdravuje (slabiky s přízvukem větným označeny písmem tučným).

Přízvuk slovný napomáhá tomu, aby slabiky v slovní jednotu se vázaly; a přízvuk větný váže zase slova do jednoty větné. Bez přízvuku věta a slovo rozsýpají se ve směsici slabik bez souvislosti a bez významu.

O tom snadno jest se přesvědčiti. Slyšme na př. čtenáře, který čte něco, čemu nerozumí; nerozuměje věci nerozděluje přízvuk způsobem náležitým, a my mu jen ztěžka anebo nic nerozumíme, neboť slyšíme jen řady slabik, které sotva že do slov spojujeme a jejichžto spojení větné právě pro nedostatek náležitého přízvuku je nám nesnadné nebo dokonce nemožné.

Výklad zevrubnější o přízvuku větném náleží do větosloví; zde v §§ dalších jednáme o přízvuku slovném.

488. Přízvuk slovný je ve slovanštině nynější nestejný: v češtině, [574]číslo strany tiskulužické srbštině a v jižní kašubštině je na slabice první, v polštině na slabice předposlední, v jazycích slovanských ostatních je na místech volných. Tento stav nemůže býti od prvopočátku, neboť nelze předpokládati nic jiného, než že přízvuk praslovanský, t. j. přízvuk jazyka slovanského, dokud to byl jazyk jednotný, byl též jednotný. Nestejnost, kterou v přízvuku slovanském vidíme nyní, vyvinula se tedy změnami pozdějšími a během času.

V jazycích s přízvukem volným vidí se ve mnohých a důležitých věcech shoda mezi ruštinou a čakavštinou. Na př. vedle rus. bobъ, gen. bobá je čak. bob, g. boba (v příkladech ruských značí ʹ slabiku přízvučnou vůbec, v čakavských ʹ slabiku přízvučnou dlouhou, krátkou), – a podobně jsou vedle sebe rus. košъ, gen. košá a čak. koš g. koša, – rus. bogъ, g. bóga a čak. bóg g. boga, – r. godъ góda čak. gód goda, – r. mostъ mósta čak. móst mosta, – r. rodъ róda čak. ród roda, – r. vozъ vóza čak. vóz voza, – r. adj. golъ golá goló čak. gól gola golo, – r. pečь gen. péči čak. péć g. peći. – r. adj. ljutъ ljutá ljutó čak. ljút ljūta ljūto, – r. bêlъ bêlá bêló čak. bél bēla bēlo, – r. želtъ želtá želtó čak. žút žūta žūto atd. (Lesk., Unters. I. B. 8 sl.). Shoda tato je zajisté od prvopočátku, neboť nelze si mysliti, že by přízvuk ruský a čakavský někdy byl býval rozdílný a že by potom byly přišly změny nějaké, jejichž výsledkem by byla náhodou stejnost přízvuku tohoto obojího, kterou nyní vidíme.

Z toho zároveň vyplývá, že přízvuk praslovanský bvl volný, jako ruskočakavský, a že v přízvuku ruskočakavském, pokud je shodný, jest dochován obraz přízvuku prvotného, praslovanského. Odchylné odtud přízvukování v slovanských jazycích ostatních dlužno vykládati proměnami, kterým tu přízvuk slovanský podlehl. Proměny ty poznáváme v jejich výsledcích. Jsou dvoje:

a) Jednak pošinut přízvuk prvotný se slabiky své na sousední. Příkladem toho poučným a nejvíce známým je přízvuk srbský, který proti ruskočakavskému a tedy proti prvotnému bývá pošinut o jednu slabiku směrem k začátku slova. Na př. rus. bobъ gen. bobá a čakav. bob g. boba je srb. (bob) gen. boba (v příkladech srbských značí a slabiky přízvučné krátké, ʹ a ̑ dlouhé; ˋˋ značí slabiku kratší než ; při slabice dlouhé znamená ʹ přízvuk stoupavý, ̑ klesavý: na př. muka – č. muka a múka = č. mouka, gen. mojega staž. moga, v. Mikl. I2 406), – a podobně jsou proti sobě rus. košъ g. košá, čak. koš g. koša a srb. (koš) g. koša, – r. adjekt. golъ golá goló čak. gól gola golo a srb. (go) gola golo, – r. ljutъ ljutá ljutó čak. ljút ljūta ljūto a srb. (ljut) ljúta ljúto, – r. bêlъ bêlá bêló čak. bél bēla bēlo a srb. (bio) bijela bijelo, – r. želtъ želtá želtó, čak. žút žūta žūto a srb. (žut) žúta žúto, – r. dušá čak. dūša a srb. dúša, – r. kryló čak. krīlo a srb. krílo, – r. vinó čak. vīno a srb. [575]číslo strany tiskuvino, – r. licó čak. līce a srb. líce, – r. cená čak. cēna, a srb. cijena, – r. zvêzdá čak. zvēzda a srb. zvijezda, – r. chvalá čak. fala a srb. hvála, – r. travá čak. trāva a srb. tráva, – r. luká čak. lūka a srb. lúka. – r. muká čak. mūka a srb. múka (mouka), – r. borodá čak. brāda a srb. bráda, – r. golova čak. glāva a srb. gláva, – r. seredá čak. srēda a srb. srijeda, – r. inf. gnestí, mestí, nestí, vestí (ved-), veztí, bostí, trjastí, lečí, močí a srb. gnjesti, mesti, nesti, vesti (ved-), vesti (vez-), bosti, trésti, leci, moći atd. (Lesk. ib.).

b) Jednak vyvinula a typicky se ustálila zásada, aby přízvuk byl jednomístný t. j. na jisté, několikáté slabice v slově. To stalo se ve slovanštině západní, ale nestejně, způsobem dvojím: v češtině a lužické srbštině proniklo pravidlo, aby přízvuk slovný byl na slabice první, v polštině pak, aby byl na slabice předposlední, na př. č. hospoda hospitium (stč. též dominus a domini, plur.), hluž. hospoda, pol. gospoda, proti rus. gospodá (domini), – č. dovoditi hluž. dowodźić, pol. dowodzić, proti rus. dovodítь atd. –

Namítá se otázka, jak se z prvotného přízvuku volného vyvinul jednomístný. Výklad velmi pravdě podobný podává se ten, že se tak stalo prostřednictvím přízvuku pošinutého: pošinutím přízvuku kdysi volného stalo se, že některá slabika mívala přízvuk častěji než jiné, a s toho vzat příklad a takořka vzor pro přízvukování vůbec. Dejme tomu, že přízvuk prvotný byl celkem stejně často na slabice začátečné, vnitřní a koncové, a mysleme si pak pošinutí přízvuku, o slabiku směrem k začátku slova, jaké je dosvědčeno v srbštině. V tom případě z bývalých dvojslabičných oxyton stala se paroxytona, na př. z býv. nom. duša stalo se duša, z gen. boba stalo se boba atd., – z bývalých trojslabičných paroxyton stala se proparoxytona, na př. z kolêno stalo se kolêno atd., – a poněvadž vedle toho bylo také drahně slov dvojslabičných, která odevždy byla paroxytona, na př. nom. ryba, gen. boga atp., a slov trojslabičných, která odevždy byla proparoxytona atd., byl z toho počet slov s přízvukem na slabice prvé tak značný, že snadno mohla vzniknouti náchylnost a po ní pravidlo, aby slabika první vůbec mívala přízvuk. Tím způsobem mohlo vzniknouti zejména přízvukování české a lužické, – a jiným zase polské.

Že přízvuk jednomístný není ode vždy a že se tedy vyvinul až časem z přízvukování staršího, dosvědčují nám v jazycích s přízvukem nyní jednomístným některé hláskoslovné zjevy, jichžto ze přízvukování nynějšího nelze vysvětliti. Příkladem toho jsou č. gen. ho – stč. také jho t. j. jʼho –, a dat. mu – stč. také jmu t. j. jʼmu – vedle jeho a jemu, – a stejné tvary hluž. ho, mu Pfuhl 66, pol. go, mu atd. Enklitické tyto tvary vyvinuly se z příslušných tvarů plných jego, jemu; tvary tyto jsou v č., luž. a pol. paroxytona: jego (jeho), jemu; kdyby tak bylo ode vždy, [576]číslo strany tiskunebyly by tvary stč. jʼho, jʼmu a ho (go), mu mohly vzniknouti, neboť samohláska v slabice přízvučné nezaniká, slabika přízvučná se neodsouvá; musíme tedy předpokládati, že v češtině, polštině atd. gen. jego a dat. jemu měly kdysi přízvuk jiný, než mají nyní, tedy – jiného tu nezbývá – přízvuk jego, jemu; to však je právě přízvuk prvotný, jak ruské jego, jemu svědčí; v západoslovanském ho (go), mu je tedy účinek, je stopa a svědectví přízvuku prvotného. – Jiný příklad je v stč. aoristu s kořennou slabikou zdlouženou. Na př. k praes. vede ducit je aor. véde duxit. Ježíš wéde je BiblB. Mark. 9, 2; a podobně v dokladech: králi otgédechu Ol. Gen. 14, 11 t. j. jéde- proti praes. jede-, (Mojžieš) wzníde na horu t. Ex. 34, 4 t. j. vzníde, (panny) gijdechu kupovat Štít. ř. 231ᵇ t. j. jíde-, (Ježíš) przigijde i naleze Ben. Jan. 11, 17 t. j. jíde, léze atp. V příkladech těchto je kořenná slabika zdloužena; vedle nich bývá praesens tvaru ostatně stejného, ale nezdloužené, vede ducit vedle véde duxit, leze (praes.) vedle léze (aor.) atd.; odkud tento rozdíl v kvantitě? vysvětluji si jej ze starého přízvuku: praesens mělo přízvuk na slabice druhé, vede-, jako v ruštině dosud (vedetъ, vysl. veďot), aorist pak měl přízvuk na slabice první, vede-, a tento přízvuk způsobil stč. zdloužení: véde, léze, jíde, číte, kvíte. –

489. Jde dále o slovný přízvuk v češtině. Slyšme věty nahlas a bez mimořádného důrazu vyslovované; věty ze řeči obyčejné, nikoli z veršů t. zv. přízvučných, neboť ve verších jsou mnohé odchylky od přízvuku skutečného; vyjímejme z vět takových slova jednotlivá; a pozorujme jejich slabiky co do přízvučnosti. Nalézáme v nich zřetelně

a) tři druhy; totiž dvoje slabiky přízvučné, z nichž jedny mají přízvuk silnější (ˋˋ) a druhé slabší (ˋ), a vedle nich také slabiky bez přízvuku. Na př. ve slovích ka-za-tel, ka-za-te-le, ká-za-ti, ko-lo-vrat, ko-lo-vrá-tek atd. poznáváme, že slabiky první a třetí jsou přízvučné, že přízvuk slabik prvních je silnější a třetích slabší, že slabiky druhé a čtvrté jsou bez přízvuku atd.; tedy že přízvukový rhythmus slova kazatel jest = ˘˘˘(kdež ˘ znamená slabiku vůbec bez ohledu na kvantitu), kázati = ˘˘˘ kazatele = ˘˘˘˘ atd. –

Nalézáme dále, že

b) slovo jedno může míti slabiky nepřízvučné nebo slabiky s přízvukem slabším jednu, dvě nebo i více, ale slabiku s přízvukem silnějším jen jednu, na př. voda (slabika nepřízvučná jedna), kazatel (slabika nepřízvučná jedna a s přízvukem též jedna), pronásledovati (slabiky s přízvukem dvě, bez přízvuku tři), nepředvídaného (též) atd.; proto béřeme přízvuk silnější za hlavní, a slabší za vedlejší. – A nalézáme konečně, že

c) slabiky s přízvukem vedlejším jakož i slabiky nepřízvučné vy[577]číslo strany tiskuskytují se jenom ve skupení se slabikami přízvuku hlavního, že slabika s přízvukem hlavním je jádro, okolo něhož slabiky přízvuku vedlejšího a nepřízvučné – jednak slabiky slova téhož, jednak i slov přikloněných – se kupí a v jednotku přízvukovou se skládají. –

Přízvuk hlavní je nástupce přízvuku prvotného; jej máme na mysli, když mluvíme o přízvuku vůbec a bez označení určitějšího. –

Ve výkladech následujících ukazujeme, které slabiky jaký přízvuk mají. Vykládáme věc se dvojího stanoviště: nejprve podle přízvukových druhů a takořka na otázku, kdy a kde jaký přízvuk bývá (§ 490), a pak podle jistých druhů slov, kdež rozeznáváme a ohledáváme, jaký přízvuk mají slova dvojslabičná (§ 491), slova o třech a více slabikách (§ 492), slova jednoslabičná (§ 493) a výrazy předložkové (§ 494). –

490. a) Přízvuk hlavní je z pravidla na první slabice svého slova; na př. voda, kázati, kazatel, kolovrátek, pronásledovati atd.

Odchylky od tohoto pravidla jsou v některých nářečích východních, kdež – takořka na přechodu k polštině – bývá přízvuk hlavní na slabice předposlední, jako v polštině. Tak zejména v nářečí zlinském v hovoru důvěrném praví se: „Kde ste byli? ja ve stodole.“ „Sedět na slunéčku“ BartD. 7. Podobně v nář. dolnobečevském ve větách vybízecích: „Šak mi nechoď do hospody!“ Btch. 443. V nářečí valašském je přízvuk na slabice předposlední místy, v hranickém často, v starojickém a lašském z pravidla BartD. 66, 82, 88 a 97; a taktéž přizvukuje se způsobem polským ve východní slovenštině (na Hroně) Pastrn. 4 a 115–116. –

b) Přízvuk vedlejší není nikdy samostatný, nýbrž vždy a jen vedle přízvuku hlavního, dílem ve slově témže, dílem na jednoslabičném slově přikloněném ku přízvuku hlavnímu slova sousedního (v slově proklitickém, enklitickém); na př. kazatel, kolovrátek, pronásledovati, pan-učitel, pravil-mi, neboj-se, přišli-jste, přišel-bych atp.

Přízvuk vedlejší bývá nejčastěji (nikoli vždycky) na slabice počtem liché (třetí, páté …, od začátku slova počítajíc). Vyniká zřetelně, když následuje slabika bez přízvuku; na př. povezeme, neomylný, nejmilejší, vezeme-si-seno, vozili-se, hádali-se, platili-by atd.; a naopak oslabuje se a zaniká, když následuje slabika přízvučná, což se stává, když by měl státi na konci slova a slovo následující má přízvuk hlavní, na př. vezeme-seno, voziti-dříví, vozili-kamení, nikdo-tu-nebyl, kdo-by-to-řekl atp.

c) Také slabika nepřízvučná nevyskytuje se nikdy sama o sobě, nýbrž jen vedle slabiky přízvučné, budiž to slabika s přízvukem hlavním nebo vedlejším, a budiž to ve slově témže nebo v přiklonění k slabice přízvučné slova sousedního; na př. voda, kolovrátek, pronásledovati, – nech-ho, dej mi-pokoj, nebojte-se, neškoďte-si.

Bez přízvuku bývá nejčastěji (nikoli vždycky) slabika počtem sudá[578]číslo strany tisku(druhá, čtvrtá . . .). Nepřízvučnost je tu zvláště zřetelná, když slabika následující je přízvučná; na př. voda-teče, dejte-pokoj, nejmilejší-sestra, drahocenný-statek atd.

491. Přízvuk slov dvouslabičných (mimo výrazy předložkové). Slova dvouslabičná mají pravidelně a bez výjimky na slabice první přízvuk hlavní, a slabiku druhou bez přízvuku. Na př. voda, víno, město, krása, milý, starý, nesu, nosím atd. To jsou příklady dvouslabičných slov jednoduchých. A touž pravidelnost nalézáme při dvouslabičných slovích jakkoli složených; na př. roz-um, noc-leh; zlo-syn, zlo-děj; zlo-čin; půl-noc; při-nes, vy-hoď, dva-cet, dvanáct, Cti-bor, Václav (z Váce-slav), Voj-těch; Po-říč, Pod-háj atd. Že slabika druhá v roz-um atd. je bez přízvuku a že nemá ani přízvuku vedlejšího, znamenáme zřetelně, když vyslovujeme vedle sebe nom. roz-um a gen. roz-u-mu atd.: tu zajisté není slabika -u- přízvukem nad -mu; v obyčejné výslovnosti roz-u-mu je -u- pod -mu-; a vyslovíme-li tu obě poslední slabiky stejně, tedy jsou obě bez přízvuku = ˘˘˘ (nikoli snad obě s přízvukem vedlejším = ˘˘˘); úhrnem, ve dvouslabičné složenině roz-um gen. roz-umu atd. je slabika druhá nepřízvučná, a rovněž tak v noc-leh, zlo-syn atd. O přikloněném byste, dal-byste atp. v. § 493.

492. Přízvuk slov o třech a více slabikách (mimo výrazy předložkové). Slova tato, jednoduchá i jakkoli složená, mají vždycky na slabice první přízvuk hlavní; na př. kazatel, kolovrátek, pronásledovati. Slabiky další jsou dílem bez přízvuku, dílem mají přízvuk vedlejší; bez přízvuku jsou nejčastěji slabiky sudé, přízvuk pak vedlejší mají nejčastěji slabiky liché (v. § 490). Na př. napadal, napadala; povezu, povezeme; přinesu, vyhodíme, rozložíte, nasázeli, povážiti, opovážiti-se; pronásledovati, pronásledovaný, pronásledovatel; kazatel; povážíme; rozmilý, nejmilejší; chovanec, umrlec; prostředek, zármutek; vzdálenost, vzdělanost; podoben, nevěren, milostiv; modliteb (pl. gen.), milosten (pl. dat.), milostech (pl. lok.), milostmi atp.; – sto-letý, dvou-nohý atp.; – jedenáct, padesát, devadesát; ze tri a desěti stalo se tri-desěti a z toho pak třicěti a dále třicet, a podle toho také čtyři-cet; – oka-mžení, boha-bojný; – pan-táta, paní-máma; – půl desátá, půl-dvanáctá, půl-dvacáta; své-vole, své-volný; – okrasa, ozdoba, výstava, náprava, příroda; – rozmilý, roztomilý, nejroztomilejší; – praotec, pra-rodiče, pra-starý; – kazi-svět, vydři-duch, lam-železo, drž-grešle; nezna-boh; – darmo-dej, kup-sobě (v pořekadle: darmodej umřel, kupsobě nastal); Boři-voj, Vrati-slav; Kali-voda, Pi-voda; Osol-sobě, Skoč-do-pole (příjmení); – spřežky s ne-: nepřítel, nepřátelství, nekrasa, nezbeda; nehezký, nemilý, nestálý, nešťastný, neomylný, nepovezu, nepřinesu, nevyhodím; nepovezeme, nevyhodíme atd., avšak vedle toho [579]číslo strany tisku(analogií podle kladného povezeme atd.) také nepovezeme, nevyhodíme atp.; – dobro-druh, Bělo-hrad, ostro-vtip, holo-hlav; Svato-p1uk; větro-plach; země-plaz; země-žluč; maso-pust; bratro-vrah; lido-jed; svato-kupec, svato-krádež, – holo-hlavý, zlato-ústý, černo-oký; marno-tratný, marno-tratnost, marno-tratník; krátko-zraký; tmavo-hnědý, sněho-bílý; hlucho-němý; nanebe-vzetí, na-nebe-vstoupení.

Přízvuk vedlejší jest na slabikách lichých jistější a pevnější, když slabiky sudé jsou krátké a když slabiky liché jsou dlouhé nebo kořenné a tedy významem vynikající; na př. bývalý, bývalého, vyslovíte, nepovím, nepředvídaný, nepředvídaného, nepovezu, neunesu atp. Když takové převahy při slabice liché není nebo když naopak řečenými vlastnostmi vyniká sousední slabika sudá, tu přenáší se přízvuk vedlejší snadno na slabiku tuto; na př. říkáme nejsvědomitější a také nejsvědomitější, – dostal-dovolenou i dostal-dovolenou, – řekneme spíše neobyčejný (-ej- je dlouhé), nejbohatější, nejpravdivější, nejspravedlivější, následující atp. než neobyčejný, nejbohatější, nejpravdivější, nejspravedlivější, následující, – říká se Čelakovský i Čelakovský, ale jen Čelakovského atd.

Zvláštního povšimnutí zasluhují slova složená, která sem patří. Když jejich člen první je jednoslabičný, neodchylují se od pravidla obecného. Na př. Pi-voda (3slab.) proti Kali-voda (4slab.); drž-grešle, Skoč-do-pole; sto-letý proti sedmi-letý; dvoj-násobný, troj-násobný atp. proti stero-násobný; zlo-pověstný atd. – Když člen první má sudý počet slabik, je rhythmus jeho trochejský a člen druhý může v témže rhythmu pokračovati, na př. hlucho-němý, černo-oký, Kali-voda, Vratislav, desateronásobný atd. – Když však člen první má slabiky tři nebo pět (pro více slabik není trvám příkladu), je první slabika členu druhého přízvučná, přízvuk pak vedlejší, který měl býti na poslední slabice členu prvního, zaniká, člen první tudy pak jest celý nebo v konci svém rhythmu daktylického; na př. červeno-bílý, zeleno-žlutý, národo-pisný, záhubo-nosný, nebeso-vládný, daleko-sáhlý, patero-násobný, jedenáctero-násobný, na-nebe-vzetí, na-nebe-vstoupení atd.

493. Přízvuk slov jednoslabičných (mimo výrazy předložkové). Slova jednoslabičná jsou podle přízvuku trojí: dílem mají přízvuk hlavní ˋˋ, na př. král-to-řekl, pán-poručil, Bůh-stvořil-svět, pták-zpívá atd.; – dílem přízvuk vedlejší ˋ, na př. král-Václav, pan-učitel, bůh-Jupiter, pták-ohniváč, nechoď-tam, zůstaň-zde, nechte-ho, řekni-mu, pověz-mi, neboj-se atd.; – dílem jsou bez přízvuku, na př. nikdo-tam-nechodí, nikdo-ho-nechce, pán-mu-poručil, pán-mi-poručil, já-se-nebojím atd. Příklady zde uvedené ukazují, že slovo totéž má někdy přízvuk ˋˋ a jindy ˋ, na př. král-to-řekl a král-Václav; anebo že někdy má přízvuk ˋ a jindy je bez přízvuku, na př. nechoď-tam a nikdo-tam-nechodí, neboj-se a já-se-nebojím atd. – [580]číslo strany tiskuPřízvuku ˋ nebo bez přízvuku jsou slova jednoslabičná v přiklonění (enklisi, proklisi); všude jinde jsou přízvuku ˋˋ –

Chceme ukázati a probrati jednotlivé případy přiklonění. Tu rozeznáváme především případy, kde slovo přikloněné předchází, a kde následuje.

α) Když slovo přikloněné předchází a tedy slabika s přízvukem hlavním následuje, má slovo přikloněné přízvuk ˋ, nebo je bez přízvuku. Na př. ve výraze „pan-učitel“ je přízvuk hlavní na první slabice slova učitel; téhož slova slabika druhá je bez přízvuku, a třetí má přízvuk vedlejší: u-či-tel; slovo přikloněné pan- stojí co do přízvuku zajisté a zřetelně níže než slabika u-, ale také zajisté a zřetelně výše než slabika další -či-, a je patrně a zřetelné přízvuku stejného jako -tel; je tu tedy přízvuk: pan-učitel, a podobně v bůh-Jupiter, pták-ohniváč, pes-Cerberus atd. – Ve výraze „až otec přijede“ je přízvuk ˋˋ a ˋ na místech naznačených, a přikloněné až je tu trvám co do přízvuku níže, než slabika poslední -de, tedy bez přízvuku.

ß) Když slovo přikloněné následuje, tu má přízvuk vedlejší jen tehdy, když slabika předcházející je bez přízvuku a nenásleduje slabika přízvučná; na př. nechte-ho, pravil-mi, neboj-se, pravil-mi-to, neboj-se-ho atd. Když však předcházející slabika má přízvuk (hlavní nebo vedlejší), je slovo k ní přikloněné bez přízvuku; na př. nech-ho, neškoďte-si, nebojte-se atd. A taktéž je slovo přikloněné bez přízvuku, když slabika následující má přízvuk ˋˋ, třeba že slabika předcházející je bez přízvuku; na př. nikdo-ho-nechce, nechte-ho-býti, pravil-mi-otec, neboj-se-nikoho, nikdo-tam-nechodí, nikdo-zde-nebyl atd. –

Dále jde o to, která slova jednoslabičná k hlavnímu přízvuku slov sousedních se přikloňují a tu buď přízvuk jen vedlejší mají anebo docela bez přízvuku jsou. Tu upozorňuji předem na jisté obtíže při pozorování přízvuku. Přízvuk ˋ poznáváme, když v blízkém sousedství jsou také slabiky s přízvukem ˋˋ a bez přízvuku. Kde toho není a kde tedy nelze srovnávati slabiky přízvuku různého tak, jako se to stalo nahoře v příkladě pan-učitel, tu nelze poznati, je-li slovo jednoslabičné přízvuku ˋ či bez přízvuku; na př. ve výraze „král-Jan“ je člen druhý zajisté přízvuku ˋˋ, Jan, a člen první je co do přízvuku zajisté pod ním, ale není zřetelno, je-li přízvuku ˋ či docela bez přízvuku; teprv analogie s pan-učitel atp. svědčí, že také v král-Jan je přízvuk ˋ. Ale někdy není pomůcka taková ku poznání přízvuku na snadě, anebo není dostatečna k nabytí zřetelnosti. V těch případech je těžko rozhodovati; snad se to podaří pozorovatelům, kteří pro exaktní měření přízvuku budou míti přístroje jemnější a spolehlivější, než jest naše ucho. Z příčiny uvedené nemůžeme v následujícím výčtu vyčerpati případy všecky, které sem patří, a nemůžeme se odvažovati výkladu vždycky určitého. Neurčitě [581]číslo strany tiskua nerozhodně vyslovujeme se o přízvuku v několika případech předcházejících, a častěji činíme taktéž v následujících.

1) Jednoslabičné přívlastky jmenné, když se přikloňují k přízvučné slabice následující (ˋˋ), mají přízvuk ˋ. Na př. pan-učitel, pan-otec, pan-soused, pan-Novotný, kněz-Jakoubek; král-Jan; rek-Horimír; kůň-Šemík; pes-Cerberus; vrch-Blaník; zlý-duch, mdlý-život; psí-hlava, lví-stopa; atp. Že ve výraze pan-učitel slovo pan není tak bez přízvuku jako slabika -či-, nýbrž že je co do přízvuku na stejné výši se slabikou -tel a že tedy má přízvuk ˋ, pan-, bylo vyloženo nahoře; a totéž platí o vytčených přívlastcích pan-otec, kněz-Jakoubek, král-Jan atd. – Při slovosledu jiném jest ovšem i přízvuk jiný, náležitý: Horimír-rek, stopa-lví atd.

2) Jednoslabičné přívlastky zájmenné, když se přikloňují k přízvučné slabice následující (ˋˋ), mají přízvuk ˋ. Na př. ten-nezbeda, ten-nepořádek, ta-krása; to-město shořelo; z-té-vody, k-té-vodě; v-té-vodě; tou-bolestí; ty zahrady; ty-krásné-zahrady; z-těch-zahrad, v-těch-lesích; – můj-bratr, tvůj-bratr, náš-bratr, váš-bratr; má-sestra, mé-sestry, mé-sestře, mou-sestru; mým-bratrem, tvou-sestrou; mých-bratří, tvých-sester, svých-rodičů; mým-bratřím, tvým-sestrám, svým-rodičům; – sám-král, sám-papež; – všech-lidí, všem-lidem atd. Srovnáváním slabik podle přízvuku podobným, jako ukázáno nahoře při výraze pan-učitel, nalézám také v ten-nezbeda, svým-rodičům atd., že ten- má přízvuk jako poslední slabika v -nezbeda, svým- jako poslední slabika v -rodičům atd., že tedy vytčené zde přívlastky mají přízvuk vedlejší: ten-, ta-, můj-, má-, svým atd. – Při slovosledu jiném: nezbeda-ten, bratr-můj, papež-sám, lidí-všech atd.

Ve výrazích škoda-těch-peněz, proti-těm-pomluvám, pokoj-všem-lidem atp. vytčené jednoslabičné přívlastky trvám někdy s přízvukem ˋ, někdy bez přízvuku se vyslovují.

3) Taktéž kolísavý je namnoze přízvuk všech ostatních jednoslabičných tvarů zájmenných. Říkáme neboj-se, neboj-se-ho, a neboj-se-nikoho, podle výkladu zde nahoře podaného; rovněž tak je slovo sem patřící v příkladech následujících bez přízvuku, poněvadž následuje slabika ˋˋ: dejte-mi-pokoj, nechte-ho-býti, nikdo-mne-neviděl, matka-tě-chválila, nikdo-nás-neviděl, dejte-jim-pokoj, nechte-jich-býti atp. Ve výraze vy-nevíte může slabika první trvám býti bez přízvuku, jako slabika třetí -vi-, anebo míti přízvuk ˋ, jako slabika poslední, tedy vy-nevíte nebo vy-nevíte; a podle toho může býti také já-vím, ty-nevíš, on-praví, my-sami-nevíme, vy-také-nevíte atp. vedle já-vím atd.

4) Táž kolísavost je při jednoslabičných výrazích kolikosti, když následuje vyraz předmětu počítaného. Na př. říká se trvám dva-sousedé, [582]číslo strany tiskutři-poslové, pět-loket, sto-osadníkův, co-peněz (o veš omnis v. č. 2) atp., a také dva-sousedé atd. – Ale při slovosledu jiném: sousedé dva atd.

5) Nesnadno je poznati přízvuk jednoslabičného příslovce, když se přikloňuje ku přízvučné slabice příslovečného výrazu následujícího, na př. dnes-ráno, hned-dnes, hned-v-noci, hned-teď, teď-hned, již-loni, až-zítra atp.; může tu trvám bývati dnes- i dnes- atd. – Ale při slovosledu jiném: přijdu-dnes, přijdu-hned atd.; také při spojení jiném: hned-přijdu atd.

6) Pomocné jsem atd. má přízvuk ˋ nebo je bez přízvuku podle okolností nahoře v α) a ß) vyložených; na př. dal-jsem, dal-jsi, dali-jsme, pravil-jsi; pravili-jste a pravili-jste; co-jsi-pravil, co-jste-pravili; nikdy-jste-nepochybovali atd.

7) Totéž platí o bych, na př. dal-bych, dal-by, dali-by, pravil-bych, atd. Dvojslabičné bychom, byste má ovšem přízvuk ˘˘; ale šli-bychom, dal-byste atd., t. j. slova tato jsou bez přízvuku nebo mají přízvuk ˘˘, když jsou přikloněna ku přízvuku ˋˋ slova jednoslabičného.

8) Jednoslabičné spojky jsou většinou bez přízvuku. Na př. matka-a-dcera, otec-i-syn, matka-neb-otec, otec-či-matka, zda-nevíte, nevíte-li, že-nevíte, kde-bydlíte, kam-půjdete, kdy-odpovíš, když-nevíte atd. Někdy mívají přízvuk ˋ, na př. víte-li vedle nevíte-li.

9) Když se slova taková sejdou dvě nebo několik, spřahují se a první slabika takto vzniklé spřežky má přízvuk ˋˋ nebo ˋ. Na př. že-bych, kdy-bych, až-by, zda-li, ač-li, kdy-pak, kde-pak, kam-pak; viděli-jste-mě, dali-jste-mi, řekli-jste-nám; kam-pak-by-chodili, zda-li pak-víte atd.; a podobně: a-byste-věděli, kdy-bychom-mohli atd.

494. Přízvuk výrazů předložkových.

Když předložka má dvě slabiky nebo tři, je přízvuk obyčejný, t. j. i předložka i spojený s ní výraz pádový mají svůj přízvuk náležitý. Na př. přede-vsí, přese-všecko, nade-všemi, mezi-horami, proti těm-pomluvám, podle-zakona, mimo-nadání, skrze-les, kromě-stravy, strany-té-cesty, okolo-města, okolo-našeho-města atd.

Když předložka je jednoslabičná, dlužno rozeznávati, je-li prvotná či podružná.

Předložka jednoslabičná prvotná splývá se svým pádem ve slovo jedno a má přízvuk jako první slabika tohoto celku; když je příslušný pád výraz složitý, spojuje se předložka způsobem řečeným se členem prvním této složeniny. Na př. na-horu, do-domu, ve-dne, ve snách, za-tmy, ze-lnu, o-vánocích, ku-Praze, bez-ducha, po-smrti, před-sebou, po-sobě, pro-sebe; se-synem, se-svým-synem; na-té louce, do-těch lesů, za-těmi lesy; na-mou duši, po-mé smrti; za-naše hříchy, za-hříchy naše; do-našeho domu, do-domu našeho; na-našem poli, na-poli našem; do-jeho domu, [583]číslo strany tiskudo-domu jeho; do-jejich domů, do-jejích domů, do-domu jejich, do-domů jejích; na-jich rozkazy, na-jejich rozkazy; se-zlým úmyslem, ze-zlého úmyslu, na-zelené louce, na-louce-zelené; na-vysokou horu, na-horu vysokou; atd. Odchylka bývá někdy vlivem výrazu prostého; na př. podle gen. zbořeného domu je také do-zbořeného domu.

Předložky jednoslabičné podružné jsou z pravidla bez přízvuku (nebo snad přízvuku ˋ, na př. dle-všeho, kol-sochy, skrz-les, stran-stravy, krom toho; krom-toho jest odchylka podle do-toho atp. Ale když výraz pádový se začíná jednoslabičným přívlastkem, má předložka podružná přízvuk jako prvotná; na př. kol-té sochy, skrz-náš les, stran-té stravy, krom-té duše.

495. Přízvukový rhythmus českého jazyka je tedy většinou trochejský. Slova dvojslabičná jsou toho rhythmu veskrze, voda = ˘˘ atd. Slova, která mají slabiky tři a více, jsou téhož rhythmu nejčastěji, na př. zelený = ˘˘|˘˄(˄ znamená slabiku další nepřízvučnou), kupovati = ˘˘| ˘˘, nepředvídaný = ˘˘|˘˘|˘˄, nepředvídaného ˘˘|˘˘|˘˘ atd.; ale částečně bývají také rhythmu daktylického, na př. zelená-louka = ˘˘˘|˘˘, červeno-bílý = ˘˘˘|˘˘, nepředvídaný-případ = ˘˘|˘˘˘|˘˘, jedenácteronásobný = ˘˘|˘˘˘|˘˘|˘˄ atd. Podobně výrazy předložkové, na př. ve-dne, ve-snách, za-tmy atd. = ˘˘; na-louce, ku-Praze, po smrti atd. = ˘˘|˘˄; o-vánocích = ˘˘|˘˘; do-našeho domu = ˘˘|˘˘|˘˘; na-té louce, do-těch lesů, po-mé smrti, krom-té duše atp. = ˘˘|˘˘; do-jeho domu, do-domu jeho atp. = ˘˘˘|˘˘; na-jich-rozkazy = ˘˘|˘˘|˘˄, na-jejich rozkazy = ˘˘˘|˘˘|˘˄, Rhythmu iambického lze dosahovati jenom předráženými slovy jednoslabičnými, na př. v-tom-údolí = ˘˘|˘˘. Srov. Dobrovský, Prosodie, v Pelzelově mluvnici 1795 str. 209 sl.

496. Nynější český, t. zv. jednomístný přízvuk není odevždy, v. § 488; vyvinul se časem, a jest otázka, jak je stár.

Tu nalézáme s jedné strany, že je mladší než pravidlo o jerovém e (§ 137). V řadě slabik jerových mění se jer v e na místech sudých a zaniká na místech lichých, na př. šь3vь2cь1, sъ5-šь4vь3cь2mь1, atp., stč. šʼvec’, s’-ševʼcem’ atd. (’ znamená jer zaniklé); kdyby přízvukování nynější bylo bývalo před vznikem pravidla jerového, bylo by se říkalo šьvьcь, sъ-šьvьcьmь atd., t. j. jer na místech vyznačených bylo by mělo přízvuk a nebylo by zaniklo.

S druhé pak strany máme svědectví, že přízvuk nynější byl již v historické době staročeské, v sg. gen. tohʼ, jehʼ atp. m. toho, jeho, na př. s toh jejie hradu Pass. 627, tochto meſſicza nebo tochto roku MüllB. 619, mně geh vlastniej mateři Pass. 244, nad nebesa ſlawa geh KřižB. 102ᵇ [584]číslo strany tiskua j., srov. nč. dial. do tohto domu (slc.) Listy filol. 1883, 417 a hluž. obecné toh, joh Pfuhl 64 a 66: přízvuk původní byl zde togo, jego; ten se držel až do jisté doby staročeské, jak svědčí jʼho m. jeho (v. str. 575); kdyby byl trval ještě v XIV stol. a potom, nebylo by z toho, jeho vzniklo toh’, jehʼ stč. tohʼ, jehʼ svědčí tedy, že nynější přízvukování toho, jeho kdysi v době před stol. XIV nastalo; a poněvadž není pochyby, že pravidlo, podle něhož prvotný přízvuk volný se v češtině změnil v jednomístný, působilo všeobecné, proto můžeme bráti stč. tohʼ, jehʼ za svědectví, že v době té změna dotčená byla vykonána již vůbec, že přízvuk nynější byl pravidlem již v historické době staročeské

Totéž potvrzují slova česká, jmenovitě hojná jména vlastní přejatá do němčiny. Při přejímání tom tvar český velmi často tím se kazil, že ztrácel slabiku nebo i slabik několik; z pravidla však zachovává se slabika, která tu ve výslovnosti novočeské má přízvuk hlavní, a to je zajisté svědectvím, že přízvukování novočeské, aspoň co se týče přízvuku hlavního, bylo pravidlem již v těch dobách starších a dílem velmi starých, kdy slova česká sem patřící do němčiny se přejímala. Na př. podle rus. gorodécъ bylo i v češtině kdysi *gradec; ale v tvarech přejatých Gratzen (Nové Hrady), König-Grätz (Králové Hradec) atp. slabika *-dec není zachována, zejména její samohláska je ztracena; toho nelze vysvětliti z přízvuku *gradec a dlužno tedy předpokládati, že uvedené tvary německé se zakládají na přízvuku *gradec, t. j. že nynější slova toho přízvuk byl již v té době staročeské, kdy slova tato do němčiny se přejímala, tedy jak tu dále staré g místo pozdějšího h svědčí, zajisté před polovicí stol. XIII. Taktéž je něm. Budweis, doložené listinou v Reg. II. z r. 1265, svědectvím, že se již v té době přizvukovalo Budivojevici n. Budijovici. – a rovněž tak obráží se přízvuk shodný s novočeským v něm. Wickwitz Pal. pop. 419 č. Vojkovice, ve Welchau t. 421 č. Velichov, ve Zwetbau t. 422 č. Svatobor, v Reschwitz t. 423 č. Radošovice, v Drahenz t. 424 č. Drahonice (příklady tyto jsou vesměs z bývalého Loketska, tvary jejich německé jsou tedy z doby staré) atd., – a obráží se přízvuk shodný s přízvukem novočeským výrazů předložkových v něm. Welhotten t. 82, Wellhotten t. 2, Welhota t. 73, Ellhotta t. 69 atp. č. ve-Lhotě, – v něm. Weboschan t. 53 č. ve-Bžanech, – ve Welbina t. 53 č. ve-Lbíně, – v Elništ t. 311 č. ve-Lništi atd.

497. Přízvuk slov cizích. Slova přejatá, která v jazyku svém mají přízvuk odchylný od způsobu českého, přijímají přízvuk český tím více, čím více v češtině domácnějí. Na př. za cizí commissio je č. kommisse, a rovněž tak je komedie za comoedia, tragedie za tragoedia, koleda z calendae, pohan z paganus, oltář z altare, kapusta z composita, process z processus, kabát z gawati, pivoňka z pæonia, revír z něm. Revier a toto [585]číslo strany tiskuze stfr. riviere pobřeží a ital. riviéra břeh, rozinka z Rosine, rosolka z ital. rosoglio a to z lat. ros-solis, Josef z Josephus, František z Franciscus, Matouš z Matthaeus, Marie z Maria atd.

Výška hlasu.

498. V řeči měníme rozmanitě také výšku hlasu. Děje se tak v řeči obyčejné ve větě oznamovací, ve větě tázací, v oslovování a volání, a krom toho v deklamaci a řečnění.

Ve větě oznamovací klesá hlas při slabice poslední, když myšlenkový celek je tu ukončen a kde by tedy v písmě byla tečka nebo jiná silná interpunkce, a naopak hlas trochu se zvyšuje, když myšlenkový celek ukončen není. Na př. ve větě „Náš soused prodal pole“ má v posledním slově slabika prvá přízvuk a druhá hlas snížený, kleslý, což naznačujeme psaním pole; ve výraze „Když náš soused prodal pole, zbyl mu ještě dům.“ má totéž slovo pole přízvuk týž po-, ale v druhé slabice hlas poněkud zvýšený, což naznačujeme psaním pole.

Ve větě tázací je zvýšení podobné, ale značnější a proto zřetelnější: „Náš soused prodal pole?“

V otázce „Vidíš?“ je slabika druhá o kvintu vyšší než první, v odpovědi „Vidím!“ o kvintu nižší, v. Hostinský, O české deklamaci hudební (1886) str. 17.

Také při oslovování a volání, zvláště když patří osobě vzdálené, zvyšuje se hlas v slabice poslední; na př. Josefe! pane-sousede!

V nářečích obecných je z tohoto výšení zvláštní a rozmanitá modulace hlasu, která dosud velmi málo je popsána; někde je z toho zvláštní „řeč zpívavá“, jak se zdá uchu cizímu, modulaci té nezvyklému.

V nářečí chodském modulace tato řídí se obsahem řeči a také citovou náladou mluvícího, chod. 35 a 36. V Domažlicku a jinde v Čechách západních slabika poslední se zvyšuje a protahuje, předposlední pak, je-li dlouhá, se krátí; na př. „mamo, zažiňte tu kravu!“ Šemb. 15. V krajině Pražské protahuje se koncovka zpěvavě, t. 21. V nářečí ostravickém při zvolání slabika poslední zvyšuje se asi o kvintu, jako při otázce, a spolu se protahuje, jako v Domažlicku; na př. „Jané! skoro budźeš hotový?“ t. 57.

V deklamaci a řečnictví vypěstovala se modulace hlasu ve zvláštní umění, druhdy pak i jisté nezpůsoby se tu vyvinují; o tom jedná spis Otak. Hostinského nahoře jmenovaný a Blahoslavův Vitia contionatorum.

[586]číslo strany tiskuIV. Kvantita.

499. Mluvíce vyslovujeme řady slabik (srov. § 485), a jednotlivé z nich jsou nestejné také délkou; na př. ve slově radí trvá -dí déle než ra-, ve slově rádi naopak rá- déle než di, a ovšem rá- trvá déle než ra-, -dí déle než -di. Vůbec naplňuje každá slabika nějakou míru času, a časoměrná hodnota jednotlivých slabik jmenuje se kvantitou.

Časomíra souvisí přirozeně s prací našich mluvidel. Každá hláska potřebuje nějakého času, aby se učlánkovala, a potřebují toho času některé hlásky více, jiné méně; čím více má tedy která slabika hlásek a čím více času hlásky jednotlivé potřebují, tím déle trvá celá slabika. Podle této absolutní časomíry rovná se kvantita každé slabiky sečteným kvantitám jejich hlásek a napočítali bychom mnoho stupňů kvantity, kdybychom počítali od slabiky nejkratší k nejdelší; neboť zajisté jest na př. a (spojka) kratší než ta (zájmeno), tu kratší nežli sta, sta kratší nežli msta, msta kratší nežli mstám, jest ve slabikách těchto od a do mstám stupňů kvantitativních několik, a totéž potvrzují podobné příklady jiné[19] O kvalitě absolutní srov. rozpravu Krále a Mareše Trvání hlásek a slabik podle objektivné míry (v Listech filol. 1893, 257 sl.)). Avšak o kvantitu slabik podle této absolutní míry obyčejné se nejedná, nýbrž jen buď o kvantitu grammatickou, buď o kvantitu ve verších metrických čili o kvantitu metrickou; v obou případech přestává se na dvou stupních kvantity a rozeznávají se slabiky krátké (˘) a dlouhé (–). Nám zde půjde jen o kvantitu grammatickou. O té rozhodují jenom samohlásky (nebo samohláskové skupiny) slabik, souhlásky nic; a jsou slabiky se samohláskou krátkou nebo s dvojhláskou krátkou krátké, na př. i, a, sto, msta, kost, ctnost, pomsta (˘˘), nectnost, město, napial, stč. zemiu (akk.) atd., ostatní dlouhé, na př. mé, dál, soudí (– –), moudrý, stč. miesto (místo, – ˘), diábel, zemiú (instr., ˘ –) atd.

500. Slabiky krátké a dlouhé byly již v jazyku praslovanském.

V stsl. je k -čьną iterativum -činati, a podobně svitati ke svьtêti, dychati k dъchnąti, -têkati k teką, -našati k nositi atd., a stejná iterativa jsou také ve veškeré slovanštině ostatní; iterativa tvoří se dloužením samohlásky v slabice kořenné, je tedy dloužení ь-i, ъ-y, e-ê, o-a obecně slovanské a tedy praslovanské, a byly tedy již v praslovanštině slabiky s ь, ъ, e, o krátké, a naproti tomu slabiky s i, y, ê, a dlouhé. Srov. Miklosich, Über die langen Vocale in den slavischen Sprachen 1879, 312 sl. Stejné svědectví vyplývá z příkladů jiných, na př. dъmą subst. dymъ, tvoriti-tvarь atp. Také slabiky s u, ę, ą byly původně dlouhé podle toho, co o těchto hláskách psl. vyloženo v §§ 39, 47 a 50, a podle Leskiena Unters. [587]číslo strany tiskuB. 530 byly vesměs dlouhé také slabiky s er, el, or, ol, ьr, ъr, ьl, ъl s následující souhláskou, tedy ve skupeních vzoru tert, tort atd. (er atd. jsou tu takořka dvojhlásky).

V této staré kvantitě nastaly záhy změny. Na př. bylo-li ą, jak theorie předpokládá, původně vesměs dlouhé, tedy byly slabiky vytčené v psl. mąka farina a mąka cruciatus, v sg. 1. nesą a 3. pl. nesątь atd. původně stejné, totiž vesměs dlouhé; ale za mąka farina je č. múka nč. mouka, za mąka cruciatus pak je č. muka, a podobně je sg. 1. nesu a pl. 3. nesú nč. nesou, kvantita bývalá se tedy změnila; a poněvadž rozdíl zjevný v č. múka a muka, nesu a nesú atd. se jeví také v srbch. múka (č. mouka) a muka (č. muka), hoću (stč. chocu, chci) a nesu (č. nesou), jakož i v pol. mąka (mouka) a męka (muka), niosę (č. nesu) a niosą (č. nesou), vyplývá z toho, že ą, původně jednostejné a vesměs dlouhé, záhy se rozlišilo a bylo dílem dlouhé dílem krátké již v době prastaré. A totéž stalo se s původně dlouhými samohláskami ostatními.

Změny kvantity časem se množí a výsledkem jejich jsou kvantitativní poměry, jež vidíme v slovanských jazycích nynějších. V některých z těchto jazyků je rozdíl kvantitativní setřen; v jiných pak je zachován, ale ne ve stavu svém původním. Zachován jest vůbec rozdíl (nikoli rozdíl původní) mezi slabikou dlouhou a krátkou v slovinštině, srbskochorvatštině, češtině a dílem kašubštině (v. Stef. Ramułt, Słownik jezyka pomorskiego czyli kaszubskiego 1893, XXVIII sl.); v srbštině lužické, polštině a maloruštině jsou místo bývalých samohlásek dlouhých samohlásky t. zv. pochýlené (stištěné, zžaté); v ruštině pak a v nové bulharštině (Mikl. I2 376) rozdíl mezi slabikou dlouhou a krátkou vůbec zanikl, slabiky jsou tu kvantitativně vesměs stejné.

501. Kvantita česká je dílem reflex kvantity praslovanské, dílem výsledek změn během času vykonaných. Na př. v nesu je krátké -e- od prvopočátku; -i- bylo původně vesměs dlouhé, tedy také ve vidêti, ale v českém viděti je krátké, proti dlouhému víd- ve vídati; totéž platí o y ve slyšeti proti slýchati, a totéž platí o každém prvotném i, y, u, a v češtině, tedy na př. v slovích čin, činiti, syn, syny, pustiti, duch, duchu, kladu, had, hada atd.

Příkladů pro í, ý, ú, á, ve kterých by délka byla proto, že i, y, u, a byly samohlásky původně dlouhé, trvám že není, mohlo by se zdáti, že na př. v iterativech dýchati, začínati atp. je v délce české zachována délka původní, ale to zdání bylo by mylné: psl. dlouhé dȳch-, čīn- atd. postupem na půdu českou zkrátilo se v české dych-, čĭn- atd., a z toho vzniklo dých-, čín- atd. dloužením podružným, parallelně se slyšati-slýchati, viděti-vídati, kladu-nakládaju atd.

Naopak nalézáme, že všude, kde theorie předpokládá starou délku nebo starou krátkost, v češtině je za to v obojích případech tu délku, tu [588]číslo strany tiskukrátkost; na př. za psl. krátké nes- máme jednak krátké nĕsu a jednak dlouhé nésti (= nēsti), za psl. dlouhé vid- máme rovněž tak jednak krátké viděti a jednak dlouhé vídati atd.

Krom toho pak nalézáme v kvantitě také dialektické různosti, na př. pl. dat. chlapóm a chlapŏm, šestý a šéstý, od ſeeſtee hodiny, ſſijeſtee (knihy) VšehK. 166ᵃ, šístý BartD. 56 (dol.) atd.; a růzností těch nelze pochopiti jinak, než nestejným měněním kvantity bývalé a kdysi stejné.

Z toho pak ze všeho vyplývá, že kvantita česká je dílem prvotná, a většinou původu podružného. Prvotná je kvantita jenom některých slabik krátkých, jako v nesu, mohu atp., t. j. všude tam, kde jest e, o původní nebo za bývalé ъ, ь; všude jinde máme kvantitu podružnou. Zejména pak je kvantita slabik dlouhých, které má čeština historická, původu veskrze podružného, na př. nésti, můžeš, slýchati, dýchati, vídati, začínati atd., – kdežto slabiky krátké jsou dílem krátké odevždy, na př. nĕsu psl. nĕsą, mŏhu psl. mŏgą, dílem střídnice slabik původně dlouhých. na př. dŭšă nč. dŭšĕ psl. dūšā, pl. akk. syny psl. sȳnȳ atd.

502. Je tedy kvantita česká původu většinou podružného. Ale tím není řečeno, že by to byl původ pozdní a nedávný. Naopak, jednak změny hláskoslovné, které jsou účinkem délky (úžení a rozšiřování), a jednak stará forma psaná dosvědčují bezpečně, že kvantita novočeská je celkem t. j. valnou většinou táž, jako v historické době staročeské.

Kromě toho pak jsou některé známky, že kvantita česká, ačkoli podružná, některými začátky svými zajisté do hluboké starožitnosti, do doby předhistorické zasahuje. Známky ty jsou shoda s ruským a jihoslovanským přízvukem a shoda s polskými, lužickosrbskými a maloruskými samohláskami pochýlenými.

a) Shoda nějaká české kvantity s ruským přízvukem jeví se v případech několikerých, z nichž vytkneme některé.

1. V češtině je kořenná slabika krátká v praes. sg. 1. mohu a pl. 3. mohú proti sg. 2. móžeš nč. můžeš atd., – a podobné bylo nebo jest kolu a kóleš nč. kůleš, pravda v oči kůle Přísl., – beru a béřeš, deru a déřeš atd., béře ſe Br. Isa. 19, 1, jenž hlavu dýře Pam. 3, 112, zpéřete raucha ſwá Br. Num. 31, 24, oheň sžjře zemi t. Deut. 32, 22, – zovu a zóveš, řevu a řéveš atd., nazůveš jméno jeho Br. NZák. 116ᵇ, ſluowe Vít. 3ᵇ a 17ᵇ, lev rzyéwe Ben. Jg., říve Vel. Jg., an rzijewe Blázn. 156ᵃ atd., – stč. chocu a chóceš, ač wſchoczy jiesti ŽKap. 49, 12, když se jim wzchuce píti Mill. 44ᵃ, nč. dial. zchůceš-li peníze Us. Bosk. Jg., – a shodně s tím je rus. praes. mogú móžešь, koljú kólešь, chočú chóčešь. srov. Brandt, Akc. 209.

2. V češtině je sg. nom. hora a k tomu sg. akk. hóru nč. hůru v adv. vzhóru, vzhůru. Možná, že je to zdloužení jen fonetické, jaké [589]číslo strany tiskuv adverbiích často bývá, na pr. vzdélí m. vzdéli, k-večerú nč. k-večerou m. k-večeru, večér ob. večír v. večer atd.; ale možná je také, že je tu příčinná shoda s rus. nom. gorá akk. góru, srov. Fischer v Jag. Arch. 3, 525.

3. Nejpatrněji jeví se shoda jistá české kvantity s ruským přízvukem ve slovích tvaru původního tert, telt a tort, tolt. Z toho je české trêt, tlêt a trat, tlat, a ruské teret, telet (tolot) a torot, tolot, srov. §§ 29, 30, 35, 36. Tu pak je pozoruhodno, že proti ruskému terét, telét, torót, tolót (t. j. když v těchto skupeních je přízvuk na slabice druhé) je v češtině dlouhé třiet nč. třít, tlét (tlít), trát, tlát, – a proti ruskému téret atd. (t j. když v těchto skupeních je přízvuk na slabice první) je v češtině krátké třět (třet) atd. Příklady :

za rus. terét, telét je č. třiet (zúž. třít), tlét (zúž. tlít): rus. meréža stč. mřiežě nč. mříž, rus. berémja stč. břiemě nč. břímě, rus. berëza stč. břieza nč. bříza, rus. peléva a polóva č. pléva Jg. (vedle pleva); –

za rus. torót, tolót je č. trát, tlát: rus. doróga č. dráha, rus. goróchъ č. hrách, rus. goróža Brandt Akc. 266 č. hráze, rus. korólь č. král, rus. koróva č. kráva, rus. korósta č. krásta, rus. morózъ č. mráz, rus. porómъ č. prám, rus. porógъ č. práh, rus. voróna č. vrána, rus. bolóto č. bláto, rus. solóma č. sláma, rus. vológa č. vláha; –

za rus téret, télet je č. třět (třet), tlet: rus. béregъ stč. břéh nč. břeh, rus. čérepъ č. střep, rus. dérevo stč. dřěvo nč. dřevo, rus. žólobъ m. žélebъ stč. žleb nč. žlab; –

za rus. tórot, tólot je č. trat, tlat: rus. bórovъ č. brav, rus. górodъ č. hrad, rus. dial. mórokъ č. mrak, rus. pórochъ č. prach, rus. svórobъ č. svrab, rus. vóronъ č. vran corvus, rus. gólodъ č. hlad, rus. gólosъ č. hlas, rus. chólodъ č. chlad, rus. pólozъ č. plaz, rus. sólodъ č. slad, rus. vólosъ č. vlas, rus. vólokъ č. vlak, rus. zóloto č. zlato atd.

Nestejnosti jsou tu častější jenom v případech, kde rus. teret atd. je bez přízvuku, přízvuk tedy je na slabice následující (pro přízvuk na slabice předcházející vyskytuje se příklad velmi zřídka); na př. vedle rus. seredá č. středa rus. borodá č. brada, rus. vorotá č. vrata, rus. storoná č. strana, rus. porosjá č. prase, rus. golová č. hlava atp. jest rus. čeredá č. třída, rus. serebró č. stříbro, rus. žerebjá č. hříbě, rus. molokó č. mléko, rus. železá stč. žléza žláza, rus. borozdá č. brázda, rus. boroná č. plur. brány. Srov. Brandt Akc. 205 a Fortunatov v Jag. Arch. IV, 575 sl.

b) Z příbuznosti přízvuku ruského s jihoslovanským vyplývá, že kvantita česká, shodná v jistých případech s přízvukem ruským, bude míti také některé shody s přízvukem jihoslovanským. Věc ta vidí se na příkladech: proti č. muka cruciatus je srb. muka, proti múka farina pak je múka; proti č. sud plur. sudy je srb. sud plur. sudovi, proti soud pl. soudy pak je sud, súdovi; atd.

[590]číslo strany tiskuc) Samohlásky pochýlené jsou v srbštině lužické, polštině a maloruštině; zejména: hluž. ó proti o, – pol. á (= a, u výslovnosti dial. skoro – o. srov. lašské o za české á, jo mom = já mám), ó (vysl. u), é, ą proti a, o, e, ę, – a mrus. i (za to vyslovuje se dialekticky u, uo atp., proto Miklosich volil psaní ô, srov. Mikl. I2 430) proti o. Jsou to střídnice samohlásek předtím dlouhých; délka tu zanikla, ale účinek její jeví se ve znění pochýleném. Shodu české kvantity a zejména české délky s tímto pochýlením ukazují příklady: č. bóh nč. bůh gen. boha a hluž. bóh boha, pol. bóg boga, – č. stól nč. stůl gen. stolu a pol. stół stołu, mrus. stil stola. – č. sól nč. sůl gen. soli a hluž. i pol. sól soli, – sám fem. sama a pol. (stpol.) sám dial. som fem. sama, – č. sníh stč. snieh gen. sněhu a pol. sniég g. sniegu, – č. soud stč. súd a sudí proti pol. sąd a sędzią – č. toužiti a tuhý proti pol. tąžyć a tęgi, – č. zajíc stč. zajiec a zaječí stč. zajěčí proti pol. zając a zajęczy, – č. pět a pátý proti pol. pięć a piąty, – č. tele pl. gen. dial. tělát BartD. 89 (stjick.) a demin. telátko proti pol. cielę, cieląt, cielątko; atd. Vůbec nalézá se, že české samohlásky dlouhé mívají proti tobě v polštině, mnohdy také v hluž. a maloruštině samohlásky pochýlené.

Výjimky a neshody jsou ve vyložených zde případech některé, a někdy mnohé. Ale přece je tu také patrna shoda, z níž vysvítá, že česká kvantita v slovích sem patřících souvisí jednak s ruským a jihoslovanským a tudíž i s praslovanským přízvukem, jednak s pochylováním, hlavně polským, a tudíž s bývalými kvantitativními rozdíly v polštině a jinde. Shoda tato nemůže býti náhodou, nýbrž je zajisté účinkem jistých příčin; a poněvadž je to účinek v slovanských jazycích různých, proto nelze jinak než předpokládati, že příčiny jeho působily v době prastaré, – že tedy nynější česká kvantita nejen celkem již v historické době staročeské byla, nýbrž že v případech sem patřících je původu velmi starožitného.

503. Změny kvantitativní rozeznávají se etymologické a fonetické. Etymologické dějí se za příčinami etymologickými a s jistou pravidelností: sem patří na př. dloužení v kmenech rek-rêčь, v iterativech dъch-dýchati, kladu-nakládám atp. (srov. § 88), a dloužení, které vzniká stahováním v moje-mé, volaješь-voláš, rebrьjь-řebří, listьje-listie, neumělý-númělý atp. (srov §§ 476–479). Naproti tomu jest dloužení a krácení fonetické, při kterém není nebo nevidíme příčin etymologických a kde také pravidelnosti nebývá: na př. v nč. kompt. čistěji m. čistějí stč. čistějie, plur. nom. tři, čtyři m. tří, čtyří stč. -řie, v dial. obá dvá m. oba dva, nikdý Háj. herb. 69ᵇ, někdý t. 191ᵇ, nihdá Btch. 440, sotvá BartD. 8 atp. m. -dy, -da atd. Ale lišení toto je nesnadné, poněvadž velmi často nepoznáváme, je-li v kterém zjevu kvantitativním příčina nějaká hlubší a jaká.

[591]číslo strany tiskuDůležitější je rozdíl mezi kvantitou starou a novou. V kvantitě staré jest e vždycky krátké, a příslušná jeho délka jest ê; v kvantitě nové jest krátké e a dlouhé é, jest i za bývalé ê střídnice krátká ě (e) i dlouhá ie (é, í), srov. § 500. V době a kvantitě nové dlouží se ă v ā (psané á), ĕ v ē (é), ĭ v ī (í), ŏ v ō (ó) atd., v době a kvantitě staré dlouží se zv y, ь v i, e v ê, o v a, srov. §§ 55, 88 a j. V době historické vidíme mezi dloužením starým a novým rozdíl kvalitativní e změněno dloužením starým v ê, novým v é, a podobně o v a a ó atd.; ale původně bylo i dloužení staré takové, jako je nové, na př. e se dloužilo obékrát v ē (= é), rozdíl kvalitativní, jejž vidíme, vyvinul se časem a tím, že psl. ē se změnilo v ê (= č. ě, ie), kdežto pozdější ē ( = č. é) změně této nepodlehlo.

Podobný rozdíl postihujeme v starém a novém krácení. Na př. vedle úzký byl a jest kompt. užší, slabika kořenná je zkrácena; shodně s tím byl také ku positivu řiedký kompt. řězší, řezší a ředší, ṙeżſſie ŠtítOp. 386, ředſſý Háj. herb. 6ᵇ; ale později říká se řídký m. řiedký (zúžením); povědomí, že se v kompt. má krátiti, v jazyku zůstává, ale zapomíná se, že řídký vzniklo ze řiedký, a že tedy zkrácení náležité bylo by v řezší n. ředší, a krátí se krácením novým řídký-řidší Jg.; – podobné je k říditi stč. řiediti nomen agentis krácením starým ředitel Vel. Jg. a Us., a vedle toho vzniká z neznalosti pravidla krácením novým také řiditel; – odtud i nové utvořené zasilatel vedle zasílati stč. -sielati, – podle souditi-rozsuzovati mělo by také k říditi stč. řiediti býti nařezovati, ale je krácením novým nařizovati; – k inf. svítiti stč. svietiti je impt. krácením starým svěť, a novým sviť; – k inf. navštíviti stč. navščieviti mělo by býti rovněž tak impt. navštěv, ale jest v obyčeji jen navštiv; – atd. Nejčastěji vyskytuje se rozdíl mezi tímto dvojím krácením při í stč. ie. V nářečích jsou toho příklady také při samohláskách jiných. Na př. v nářečí chodském bylo *stóh, *stónati, hnój, mój; to se změnilo ve stůh, stůn-, hnůj, můj; a toto pak kráceno, ale nikoli krácením starým ó-o, nýbrž novým ů (= ū) -u: stuh, stunat chod. 41, hnuj, muj t. 56.

504. Popsati českou kvantitu soustavně a zevrubně není dosud možno.

Kvantitu novočeskou máme v jazyku živém positivně dosvědčenu.

O kvantitě staročeské svědectví nepřímé leží v původu slova a v některých proměnách hláskových. Na př. v dobré bylo -é dlouhé zajisté již v češtině staré, neboí vzniklo stažením z -oje; v stč. bóh bylo -ó- dlouhé, poněvadž se z něho vyvinulo pozdější -uo- a -ů-; jednostejné psané -ie- čteme v nom. brziemye dlouze = břiemě, a v gen. brziemene krátce = brěmene, poněvadž v nom. vzniklo zúžením -í-, břímě, v gen. nikoliv. Naproti tomu je svědectvím přímým, když staročeský písař délku [592]číslo strany tiskunějakým způsobem zřejmě naznačil. Ode kdy a jak se to děje, je vyloženo v § 9 a v prvních paragrafech výkladův o samohláskách a dvojhláskách jednotlivých. Ze svědectví těchto obojích, přímých i nepřímých, vyplývá úhrnem, že kvantita staročeská s novočeskou celkem se shodovala.

V některých jednotlivostech jsou ovšem rozdíly; na př. za stč. dlouhé nom. třie, čtyřie, adv. silnějie atp. jest nč. krátké tři, čtyři, silněji, za stč. krátké kázanie atp. jest nč. dlouhé kázání atd.

Známe tedy positivně dosvědčenou kvantitu novou, a víme, že kvantita stará celkem se s ní shoduje. Ale to nestačí k popisu soustavnému a zevrubnému, poněvadž tu jsou i mnohé různosti, a poněvadž neznáme příčin ani kvantity vůbec, ani vytčených růzností zvláště. Dokud základ tento nebude nalezen, musíme přestávati na tom, aby slovník kvantitu slov jednotlivých zaznamenával a aby mluvnice v příslušných částech svých, zejména v kmenosloví a tvarosloví o proměnách kvantitativních promlouvala. Zde – v hláskosloví – můžeme z toho ze všeho jenom případy některé vytknouti, připomínajíce napřed strany většiny jich, že o nich budou výklady obšírnější v kmenosloví a tvarosloví. –

Případy, které sem patří, jsou dílem z hláskosloví, dílem z kmenosloví, dílem z tvarosloví.

505. Kvantitativní změny hláskoslovné. Sem patří:

1. Dloužení stahováním, na př. moja-má, čuješ-čúš, dobroje-dobré, žahadlo-žádlo chod. 35, třeba-třá, neotvrátil-nótvratil Alb. 7ᵇ, neuměl-núměl, poobědé-póbědě atp., v. § 476–479. V délce zachována je tu kvantita slabik předtím dvou, slabika stažením vzniklá vyplňuje touž nebo skoro takovou dobu, jakou vyplňovaly slabiky předtím dvě, a v tom smyslu je dloužení toto náhradné.

2. Dloužení samohlásky začátečné po některých předložkách na př. k-ápostolóm atp., v. § 94, – z-Égypta atp., v. § 126, – v-óči atp., v. § 178, – v-úši atp. v. § 193.

3. Dloužení před -j:

aj v áj, na př. tágnych věcí Hrub. 85ᵃ; przidaag t. 25ᵃ, nedaag t. 339ᵇ, nepoddáwág t. 115ᵇ, poſielaag t. 51ᵃ, ptaag ſe t. 63ᵇ, neżaadág t. 85ᵇ, vżijwág t., trwág t. 284ᵃ; zaagde t. 350ᵃ, zágde t. 321ᵇ, nágdeſs t. 24ᵃ, nágde t. 11lb, 275ᵇ atd.; dial. nájlepší, nájvěc, zájiť, nájiť BartD. 85 (stjick.), nájit, nájisť t. 34 (slov.), nájdu t. 61 (val.); –

ej a ěj v éj a iej n. iéj na př. ſégde Hrub. 203ᵇ, olég t. 282ᵇ, neprzigijmég t. 50ᵃ, zachowawég t. 340ᵃ, chtijeg t. 67ᵃ; dial. néjsu, léju, sméje sa BartD. 8 (zlin.); –

ij v íj, na př. dial. píju, píjeme, líju, hňíju, víju, víjadlo Kotsm. 5 (doudl.), bíju, šíju, píj BartD. 8 (zlin.); –

oj v ój, na př. pójdu nč. půjdu, rozlišeno i významem od pojdu; [593]číslo strany tiskudójdu. duogdeſs Hrub. 22ᵃ, duogde t. 37ᵇ, 43ᵇ, důgdeť Br. Ezech. 32, 27, důgde t. Gen. 18, 21, duogdemy Hrub. 462ᵃ, důgdete Br. Dan. 2, 6 (vedle dogdu Br. Gen. 33, 14); průgde Br. Jer. 25, 31; Bůh odtud půgme tě t. Deut. 30, 4; dial. stójím, bójím sa BartD. 8 (zlin.), dójit (do-jíti), prójit BartD. 34 (slov.), dójdu, prójdu t. (val.), hnójiť, stóji, bóji se t. 81 (hran., vedle honí, zvoní atp.), dójiť, hnójiť, stóji, bóji sa. prójiť, nepójde, růj, lůj, pokůj t. 85 (stjick.); sem patří též impt. stój nč. stůj vedle praes. stoju nč. stojím, Stóy přede dveřmi Ol. Súdc. 4, 20, jdi a ſtuoy v bráně Pror. 66ᵇ, Stuoyte mocně u vieře Pass. 285, u vieře tvrdě ſtuoyte t. 315, ſtuoyte BiblA. Ex. 14, 13, ſtůgte Br. t., nč. stůj; impt. bój sě nč. dial. bůj sa vedle praes. bojím se stč. boju sě, (ty) sě nebuoy Levšt. 150ᵇ, bůj se Suš. 89, matky se nic nebůj t. 22, nč. boj se; – -ůj naopak se dial. krátí, na př. v nář. doudl. a chod. vyslovuje se krátce muj, tfuj, svuj, hnuj, luj, stuj Kotsm. 9, chod. 56; –

uj v új, na př. bvgnoſt Hrub. 78ᵇ, 257ᵃ a j.; impt. neprzeſtupvg t. 11b, oblibvg t. 32ᵇ, okazvg t. 36ᵃ, milvg t., milvgmy t. 454ᵃ, naſledvg t. 38ᵃ, vſylvg t. 36ᵇ; sem patří též impt. -ój, -uoj, -ůj, neboť tu ó, uo, ů je zvratnou analogií m. ú, na př. waroy ſye Alch. Ant. 10ᵃ a j., střevíce své obůg Br. Ezech. 24, 17, milůgte t. Zach. 8, 19 a j., pamatuog GestaMus. 73ᵃ, waruog ſe Konáč (1547) 13ᵇ atd.; –

yj v ýj např. wýgdu Br. Jer. 14, 18, wýgdeš t. 2, 37, wýgde t. Isa. 51, 4 a 42, 13; zlin. mýju, BartD. 8; impt. zakrýj t. 8; krýj-krý atp., a z toho kraj přehlas. krej atd., na př. přikraj (vejce) Háj. herb. (Zíbrt Listy 11), krayte ſe Comest. 112ᵃ, vmayz tu bolest (bolavé místo) Chir. 137ᵃ, wymayz jím (vínem) tu ránu t. 19ᵃ, ſkrey ſe Br. Isa. 2, 10, vždy sě rád mey NRada 1636, nč. krej, rej, mej atp.; sem patří těž subst. kyj-ký, z čehož je dále kaj, kej, vzav kay bil je Háj. 274ᵃ, že ste mi dali ten kay abych se psuom bránil t. 306ᵃ.

V stsl. mění se v stejných okolnostech kvantita v ъj-yj a ьj-ij: z dobrъ-jь je dobryj(ь), z listьje-listije atd.

506. Kvantitativní změny kmenoslovné. Případy, které sem patří, jsou mimo jiné:

1. Dloužení staré i nové, zvláště v iterativech. Dloužením starým měnilo se e v ê, o v a atd., na př. tek-têk-, útěk, mor-mar-, mořiti-mařiti, gor-gar-, hořeti-oharek atd., v. §§ 500 a 503. To pronikalo zvláště v iterativech, proti tek-, nositi atp. bylo têkati, našati atd. Tvoření iterativ je v stálém proudu; bylo v době praslovanské za dloužení starého, a trvá také, když nastalo dloužení nové, e v é, a v á atd. Odtud mají iterativa naše slabiku kořennou z pravidla zdlouženu, dílem zdloužením novým, dílem starým i novým. Na př. a-á, kladu-nakládám; – e-ê, teku-utíkám stč. utiekaju; – e-é, na př. teku-vytékám; – i-í, viděti-vídati; – o-á [594]číslo strany tisku(psl. o-a), nositi-snášeti, voziti-vyvážeti, voditi-provázeti, honiti-vyháněti, točiti otáčeti, choditi-vycházeti, moci-pomáhati, robiti-vyráběti, hoditi-házeti, kotiti-skáceti, močiti-smáčeti, zvoniti-vyzváněti, otvořiti – stč. otvářěti, vděčnost otwarzye božie milosrdenstvie Alb. 24ᵃ; duchovné věci otwarzye a tělesné zakrývá t. 86ᵇ: topiti-vytápěti, tonúti-tápati, s mlynářem v pekle potoneš v ňemž tapati věčně budeš Hrad. 114ᵃ, mnohokrát tápala jest ta lodička a bude tápati, ale nikdy je nepotonula ŠtítMus. 84ᵇ, prositi – stč. zaprášěti, ktož bude mšě zaprášěti PassKlem. 107ᵇ (v. rkp. omylem zaproſſyeti), dial. odprášať, doprášať se čeho Šemb. 45; množiti – stč. dial. rozmnážěti, práva a volnosti rozmnazatt (inf.) List. XVI stol. Perw. Otč. 13; roditi – stč. narázěti, by se byl nenarazal Hrad. 76ᵇ; chromý-chrámati; – o-ó, rostů-vyrůstám; – u-ú, pustiti-pouštěti, sušiti-vysoušeti, ostuditi-ostouzeti, chlubiti se-vychloubati se, poručiti-poroučeti; – y-ý, slyšeti-slýchati, skytu-skýtám, hryzu-hrýzám; – ъ-ý (y), dmu psl. dъmą-dýmati, dchnu m. dъchną-dýchati (z toho pak dychnu m. dchnu), schnu m. sъchną-vysýchati; – ь-í (i), čnu psl. čьną-začínati, *svьtnąti-svítati (z toho pak svitnouti) atd.

2. Slabiky krátké v adjektivech s příponou –ьjь, na př. pták-ptačí, zajíc-zaječí atp.; dívčí je slovo nové m. děvčí.

3. Dloužení v kollektivech -ьje, na př. dub-doubí, buk-boučí, dial. také: list-lístí, hloh-hlóží, bor-bóří, hrab(habr)-hrábí, vrba-vrbí, březa-břézí, vyga (vikev)-výdží BartD. 61 (val.).

4. Dloužení dialektické koncovky -ení v -éní subst. kaméní, lešéní. choďéní, dovoléní atp. BartD. 8 (zlin.) místo kamení atd.

5. Dloužení slabiky kořenné v subst. s příponou -ja. Na př. píce z pit-ja, láce z lat-ja (srov. pol. łatvy Mikl. Etym. Wtb. 161), kůže stč. kóžě z kozja Mikl. II 78, péče z pekja, příze z prędja, poušť stč. púščě z pustja, výše atp.; ale někdy zdloužení není, na př. meze.

6. Vedle přípony krátké -ař jest i dlouhé -ář; slabika kořenná se mnohdy krátí, je-li dlouhá. Na př. kráva-kravař, víno-vinař, kůň-koňař, drát-drátař, lék-lékař, máslo-máslař; sedlo-sedlář, ryba-rybář, kolo-kolář, mýdlo-mydlář, mlýn-mlynář.

7. Substantiva -dlo mívají slabiku kořennou zkrácenu; na př. strouhati-struhadlo, vrátiti-vratidlo, a podobné přikrywadlo Br. Ex. 25, 19, t. Num. 4, 7, ſpinadlo Br. Ex. 35, 22 a j.

8. Adjektiva possessiva -inъ mají -i- krátké, ale zpodstatnělá z nich mají dlouhé -ín; na př. teta-tetin a jm. míst. Tetín, a podobně Miletín, Hroznětín, Protivín, Kuba- příjm. Kubín atp. Srov. doleji -óv a -ov v č. 11. – Ve jménech Rusín, zeměnín atp. je koncovka -ín jiná a vždy dlouhá.

9. Subst. s příponou -unъ mají koncovku dlouhou, na př. tahoun, běhoun, křikloun a j.

[595]číslo strany tisku10. Nomina agentis -tel mají slabiku kořennou z pravidla krátkou, proti dlouhé, jež je v příslušném kmenu slovesném; na př. kázati-kazatel, a podobně hlasatel, tazatel, obyvatel, ředitel. Odchylkou rouhatel, slovo nověji utvořené. V přítel stč. přietel je délka vzniklá stažením z býv. prьja-. O novém řiditel m. ředitel, zasilatel atp. v. nahoře v § 503.

11. V subst. -ęt dlouží se slabika před touto příponou jdoucí. Na př. kněz-kníže stč. kniežě, dêt-(děti)-dítě, had-hádě, rak-ráče, žid-žídě, holub-holoubě, hus-house, kozel-kůzle, srna – slc. srňa, vlk slc. vlča atd. Podle toho dílem bylo, dílem dialekticky jest i ósle, wůſle Rosa 34, kúřě, když kaurze má tipet Hrub. 202ᵇ, kauře Háj. 199ᵇ a j. (nč. píše se kuře, ale v jazyku obecném slyší se kúře), téle, týle Šemb. 45 (mor.-česk.). Odchylkou na př. prase, štěně. Sem patří také jména domácká dial. Kopále = dceruška Kopalova, Kučíře = dc. Kučerova Šemb. 31 (krkon.).

12. Adjektiva possessiva -ovъ, mají v sg. nom. (akk.) masc. dlouhé -ó-: ale zpodstatnělá z nich mají -ov krátké. Srov. nahoře -in a -ín v č. 8- Na př. bratrův stč. bratróv, Benešóv fem. -ova atd., ale jm. místní Benešov, Žižkov atd.

13. Přípona -ík je z pravidla dlouhá, na př. mužík, chlapík, koník, malík, bídník, denník, ročník atd.

14. Dloužení a krácení v kmenech jmenných tvořených příponami -ьk-, -ъk-. Materiál sem hledící probral J. Máchal (v programmu gymn. německobrodského 1888).

Podle toho v deminutivech dvojslabičných -ek (masc.) je slabika kořenná zdloužena, na př. had-hádek, hlas-hlásek, hrad-hrádek, chlad-chládek, klas-klásek, mrak-mráček, prach-prášek, stav-stávek, šat-šátek, vlas-vlásek, hrách gen. hrachu-hrášek, mráz gen. mrazu-mrázek, pás gen. pasu-pásek; čep-čípek, sklep-sklípek, vřed-vřídek, květ-kvítek, měch-míšek, štěp-štípek, sníh gen. sněhu-snížek; hřib-hříbek, list-lístek, žid-žídek; nos-nůsek, šos-šůsek, tvor-tvůrek; brus-brousek, dluh-dloužek, dub-doubek, duch-doušek, chlup-chloupek, kus-kousek, luh-loužek, pruh-proužek, sud-soudek, vnuk-vnouček, zub-zoubek; hrb-hrbek, vlk-vlček, vrch-vršek BartD. 8 (zlin.); – výjimkou bývá slabika kořenná nezdloužena; a to nejčastěji, když tu je samohláska o, na př. bor-borek, chvost-chvostek, škop-škopek, vzor-vzorek, zvon-zvonek, dům gen. domu domek, dvůr gen. dvoru-dvorek, stůl gen. stolu-stolek, vůl gen. vola-volek; Jan Janek, člun-člunek, děd-dědek, jež-ježek, – nebo tvar zdloužený i nezdloužený vedle sebe se vyskytují, na př. drob-drůbek i drobek, most-můstek i mostek a j. – V deminutivech -ek, jež mají slabik více než dvě, bývá slabika zdloužena, nebyla-li dlouhá již ve slově základním; na př. beran-beránek, kolovrat-kolovrátek, občan-občánek, skřivan-skřivánek, valach-valášek, buben-bubínek, jelen-jelínek, kořen-kořínek, lupen-lupínek, ořech-oříšek, prsten-prstének ob. prstýnek, stupeň-stupínek, večer-večírek, člověk-[596]číslo strany tiskučlovíček, kalich-kalíšek, jazyk-jazýček, kantor-kantůrek, ostrov-ostrůvek, potok-potůček, sochor-sochůrek, život-živůtek, holub-holoubek, ubrus-ubrousek a j.; – výjimkou bývá slabika řečená opět někdy nezdloužena anebo tvary se slabikou zdlouženou i nezdlouženou vedle sebe se vyskytují, na př. úhor-úhorek, laloch-lalošek i lalůšek, hrnec-hrneček; tvar se slabikou nezdlouženou bývá zvláště tu, kde slabika předcházející je dlouhá, na př. úhor-úhorek, a při odvozeninách od základního -ec (-ьcь), na př. kopec-kopeček atd.

Stejné zdloužení je v deminutivech dvouslabičných -ko (neutr.), na př. vrata-vrátka, dřevo-dřívko, tělo-tílko, ucho-úško, slovo-slůvko, lože-lůžko, dno-dýnko; výjimkou někdy nedlouženo, na př. oko-očko, plece-plecko, břicho-bříško vedle bříško a j.; – podobně v trojslabičných, na př. hovado-hovádko, jezero-jezírko, koleno-kolénko, poleno-polénko, rameno-raménko, semeno-seménko, olovo-olůvko, kopyto-kopýtko, koryto-korýtko, hrdlo-hrdélko, okno-okénko, prkno-prkénko, stehno-stehénko ob. stehýnko; řebro-řebérko, vědro-vědérko; slunce-slunéčko, srdce-srdéčko, vejce-vajíčko; dítě-děťátko, house-housátko, kuře-kuřátko, prase-prasátko, vnouče-vnoučátko, zvíře-zvířátko. –

Deminutiva -ka (fem.): dvojslabičná, jejichž slovo základní má kořennou slabiku dlouhou, dílem ji zachovávají, na př. část-částka, hráze-hrázka, váhy-vážky, míra-mírka, mříže-mřížka, svíce-svíčka, výše-výška, mouka-moučka, bouře-bouřka, hloub-hloubka, chůze-chůzka, nůše-nůška atp., – dílem ji krátí, na př. brána-branka, jáma-jamka, kráva-kravka, skála-skalka, sláma-slamka, žába-žabka; hlína-hlinka, lžíce-lžička, mísa-miska, síra-sirka, bouda-budka, hrouda-hrudka, houba-hubka, koule-kulka, moucha-muška, strouha-stružka, trouba-trubka a j.; – když slovo základní má slabiku kořennou krátkou, tedy dílem se nedlouží, na př. pata-patka, laně-laňka, včela-včelka, leb-lebka, směs-směska, nit-nitka, svině-svinka, myš-myška, tyč-tyčka, bota-botka, noha-nožka, socha-soška, spona-sponka, škola-školka, voda-vodka, čuba-čubka, hruše-hruška, ruka-ručka a j., dílem se dlouží, na př. hlava-hlávka, chasa-cháska, strana-stránka, klec-klícka, pec-pícka, řeka-říčka, střecha-stříška, ves-véska zúž. víska, zeď-zídka, děva-dívka (lišeno od děvka), véž-vížka, kniha-knížka, hus-houska, chut-choutka, hora-hůrka a j.; – když táž deminutiva mají více než dvě slabiky, bývá slabika předposlední dílem zdloužena, na př. čeleď-čeládka, paměť-památka, smetana-smetánka, beseda-besídka, konev-konévka, otep-otýpka, postel-postýlka, ratolest-ratolístka, chalupa-chaloupka, perut-peroutka, pokruta-pokroutka, pevnost-pevnůstka, tajnost-tajnůstka a j., – dílem nezdloužena a to zvláště tu, kde slabika předcházející je dlouhá, na př. nádoba-nádobka a j., – u odvozenin z -ina, na př. novina-novinka a j., – když je to slabika se samohláskou o, na př. homole-homolka, punčocha-punčoška a j., ale: komůrka, stodůlka, osůbka a j., – dále když [597]číslo strany tiskuje to slabika se samohláskou i, y, na př. košilka, kobylka a j., – a také jindy, na př. kabelka, ovečka, panenka, tabulka, pilulka a j. –

Z deminutiv odvozená deminutiva dálejší většinou zachovávají kvantitu deminutiv základních, na př. šat-šátek-šáteček, část-částka-částečka.

15. Subst. s příp. -ьca mají slabiku kořennou z pravidla dlouhou, na př. raditi-rádce, zraditi-zrádce, ves-vésce stč. véscě, voditi-vůdce, zhubiti-zhoubce atd.

16. Dloužení v adverbialních komparativech (superlativech) tvaru kratšího, s příp. -jьs, jes. Na př. daleký kompt. dalí, adverb. dále, daale VšehK. 34ᵃ; drahý-dráže t. 127ᵇ; snadný-snáze t. 90ᵃ; adj. lepý, kompt. lepí, adv. lépe, leepe t. 5ᵃ, nč. ob. líp; kompt. mení, adv. méně, meenie t. 64ᵃ. nč. ob. míň; déle, deele t. 161ᵃ, nč. ob. dýl; široký-šíře, ſſijrze t. 161ᵃ; hustý stč. húšče nč. houšť; hluboký stč. hlúbe nč. hloub; dřevní stč. dřéve nč. dříve; atd.

17. Nomina agentis s příp. -čь mají slabiku kořennou z pravidla krátkou. Na př. roditi-rodič, páliti-palič, sázeti-sazeč, bouřiti-buřič atd. Odchylkou rouhač Jg., hlídač Us. V dráč, hráč atp. slabika dlouhá není kořenná.

18. Přípona -yšь je dlouhá; na př. slepýš, měkkýš.

19. Dloužení slabiky kořenné v některých adjektivech tvaru jmenného. Na př. proti krátkému a ve zdravý, -á, -é, plur. zdraví, -é, -á, gen. zdravého atd. jest dlouhé á ve zdráv, zdráva, zdrávo, plur. zdrávi, dat. zdrávu býti atd.; – a podobně mladý-mlád; – malý-mál, David byl maal Štít ř. 17ᵃ, jsa maal t. 20ᵇ, nč. málo, na-mále, po-malu a po-málu chod. 56 a j.; – pravý-práv, donidž židé byli praawy Štít. ř. 78ᵇ atd., subst. právo, adv. právě; – starý-stár, nevšickni (jsme) ſtaarzy Štít. ř. 89ᵇ, k-stáru Us.; – nahý-náh, naah ČE. 17, kdy jsmy tě vídali naaha t. 16; – čistý stč. číst, buď cżíſt HusPost. 20ᵃ, noha czijſta bude Štít. ř. 152ᵇ, již jste vy czijſty (masc.) t. 87ᵃ, kteráž (srdce) jsú czijſta t. 293ᵇ; tichý stč. tích, bóh tijch a kliden ukáže sě Štít. ř. 170ᵃ, učinil tijcho t. 93ᵇ, z tijcha jdúce t. 121ᵇ, że j’ potřebné tijchu býti t. 4ᵇ, tijſſe kraloval t. 18ᵇ; – křivý adv. křívě, krzijwie Hrub. 179ᵇ, Ben. Lev. 19, 12; – jistý stč. jíst, já sem gíſt Kruml. 149ᵇ; – milý stč. míl, bude jemu míl Ol. Prov. 15, 9, má nám pravda mijla býti Štít. ř. 95ᵃ, mijly jsme jemu t. 46ᵇ, nč. mílo (adv.); – pilný stč. pílen, jsúc pílna HusPost. 17ᵇ, máme pijlny býti Štít. ř. 27ᵃ, jsú pijlny panie a panny t. 4ᵇ; – dobrý-dóbr, múdrý bláznóm nemůže duobr býti Hrub. 463ᵇ; – tuhý adv. túzě, tauze Dolež. 190, túze Us. a Kotsm. 7. Naproti tomu nedlouženo: svatý-svat, chudý-chud, slepý-slep, chytrý stč. chytr atd.; zvláště neutrum těchto tvarů bývá v jistých výrazích nedlouženo, na př. na-čisto, z-čista jasna, do-čista, čistě proti stč. číst, – do-naha proti stč. náh, z-hola, do-hola, letos je draho, koupili draze atd. – V jazyku starším bývá zdloužena [598]číslo strany tiskutaké slabika příponová; na př. dokonále, tak dokonaale VšehK. 82ᵇ, dokonále t. 27ᵃ, Hrub. 18ᵃ, t. 37ᵃ, Br. Ezech. 27, 4 a j., – laskávě, łaſkáwě Br. Ezech. 20, 41, t. Gen. 33, 10 a j., – spravedlív, spravedlívě, dobrotívě, velícě atp., ſprawedlíw HusPost. 154ᵃ, ſprawedlijwie Hrub. 14ᵃ, t. 29ᵇ, dobrotijwie t. 416ᵃ, miloſtijwie t. 37ᵇ, zdrželijwie t. 51ᵃ, hniewijwie t. 26ᵇ, lſtijwie t. 37ᵃ, lžijwie t. 336ᵃ, tak welijcze Štít. ř. 18ᵃ, t. 46ᵃ, aby welijcze daroval t. 90ᵇ atd.

20. Spřežky adjektivní s ná-: bledý-nábledý, žlutý-nážlutý atp. Na př. nábělavý Háj. herb. 12ᵃ, nábledý t. 48ᵃ, listí náčernalé t. 8ᵇ, náczerný Ben. Lev. 13, 21, slunce náčerwené VelKal. 249, náczerwený Ben. Lev. 13, 19, náčerwenalá Háj. herb. 49ᵃ, pryskyřice namodralá Háj. herb. 26ᵇ náryſſawý t. 4ᵃ, náſſediwý t. 12ᵃ, názelené barvy t. 5ᵃ, barvy nážluté t. 6ᵃ; náhořklý Us., nárožní, náradlní atp. Odtud odvozená subst.: stč. náradlník Vít. 95 a j.

21. Stejné tvary s pří-: bledý-příbledý atp., přijbledý Háj. herb. 352ᵇ, přijbrunátný t. 202ᵇ, semeno přijčerné t. 153ᵇ přijčerwený t. 155ᵇ, přijhořký t. lᵇ, přijkadeřawý t. 207ᵃ, přijmodrý t. XIᵃ, přijperný t. 17ᵇ, přijſladký t. 106ᵇ, přijſſediwý t. 248ᵃ atp.

22. Předložka je dále zdloužena ve mnohých složeninách, jako jsou na př. nápad, nález, náprava, národ, důchod stč. dóchod, důmysl, původ, příkrov, průchod, průprava, přívoz stč. přievoz; zálesí, záduší, přímoří, přístřeší, náměstí atd. Taktéž vy-: východ, výprava, výsluní atd.

V jiném druhu složenin téchto krátí se samohláska kmene jmenného: chvála-pochvala, sláva-oslava, krása-okrasa, smích-posměch, víra-pověra, míra-záměra, poměr, síla-posila atp.; podobně při ne-: víra-nevěra, krása-nekrasa.

23. Slovesa -núti mívají v nč. často slabiku kořennou dlouhou, v jazyku starším pak krátkou. Na př. z adj. slabý, sláb je nč. slábnouti, před tím slabnouti, prſy oſlablé Háj. herb. 353ᵃ; podobně mladý, mládnouti a mladnúti, zmladne t. 136ᵇ; sladký, sládnouti a sladnúti, ſladne t. 380ᵃ, zſladnou t. 83ᵃ; hustý, houstnouti a hustnúti, až zhuſtne t. 49ᵃ; tlustý, tloustnouti a tlustnúti, tluſtne t. 92ᵇ; žlutý, žloutnouti a žlutnúti, řásy zžlutnau t. 81ᵃ, zžlutne t. 103ᵃ a j.

24. Slovesa -ovati mají slabiku kořennou z pravidla krátkou proti dlouhé příbuzných slov jiných. Na př. pán-panovati, práce-pracovati, král-kralovati, kralowati Br. Gen. 37, 8 a j. (v Br. vždy tak), házeti-vyhazovati, létati-poletovati, navštíviti stč. navščieviti-navštěvovati, svítiti, svietiti-rozsvěcovati, kříž-ukřižovati, síliti-posilovati, stůl-stolovati, koupiti-kupovati, souditi-rozsuzovati, zvýšiti-zvyšovati atd. Krácením novým říditi stč. řiediti-nařizovati, srov. § 503. Analogií vznikají však odchylky, na př. králowal Háj. herb. 303, pánuge t. VIIIb, oſwijeczowati Lact. 181d, przimijeſſowal t. 187ᵃ, dial. shromážďovat mýt. 335, zmíňovat t. atp. –

[599]číslo strany tiskuNěkteré jiné případy, které vlastně do kmenosloví patří, uvedeny jsou mezi tvaroslovnými v § následujícím.

507. Kvantitativní změny tvaroslovné. Koncovky flexivní mají kvantitu z pravidla ustálenou, na př. sg. akk. tu rybu má krátké -u, sg. instr. tú rybú dlouhé -ú, 1. os. sg. kupuji stč. kupuju má krátké -i, -u, 3. pl. kupují stč. kupujú dlouhé -í, -ú atd. Jaké kvantity která koncovka jest, učí na svých místech tvarosloví. Zde jest tedy vytknouti jen případy, kde kvantita tato se kolísá, a dále jak se kde v tvarech flektovaných anebo k flexi počítaných mění kvantita slabik vnitřních, kořenných a příponových.

1. V du. dat. instr. je dial. zdloužené očíma, ušíma BartD. 60 (val.).

2. V pl. nom. masc. a neutr. dlouží se koncové -i a -a v dial.: vojácí, hadí, holubí, vtácí, formaní BartD. 55 (dol.), hadí, chłapí, čápí, chłapcí, zajicí Btch. 447 (dbeč.) a j.; okná, telatá t. 38 (javor.), 39 (súch.) a j., slc. delá, polia Hatt. slc. 75. Naopak zkráceno bývalé -i zúžené z -ie, na př. stč. vlcie-vlcí nč. vlci (analogií podle ptáci a j.).

3. V plur. gen. tvarův -óv a -í je tato koncovka vždy dlouhá: chlapóv nč. chlapův, kostí, znamení, duší atd. Tvary, které koncovek těchto nemají, mívají slabiku poslední dialekticky mnohdy zdlouženu; na př. čás, do těch čás Kotsm. 8 (doudl.), čias Hatt. slc. 68, – vrata vrát, kolo kól atp., do wraat Pror. Isa. 38, 10, podle veštie wrát Ol. 4. Reg. 10, 8, u wrát Br. Jer. 19, 1, do našich vrát chod. 57, do vrát Kotsm. 8, z těch kuol Kat. 156, t. 162, mých ſluow BrigF. 132, falešných slův Suš. 344, z tijl (sic, nč. těl) Štít. ř. 60ᵇ; – strana strán atp., se všech ſtrán Pref. 10 a j., Háj. 302ᵃ a j., se všech ſtrán chod. 57, Kotsm. 8, zo šetkých strán Erb. čít. 70 slc., u hláv chod. 57, Kotsm. 8, strák BartD. 39 (súchov.), od vrchu do paat Štít. ř. 132ᵃ, od pupka do paat Alxp. 138, všech huor Hod. 1ᵇ okolo huor List. slez. XVI stol. Perw. Otč. 10, hur BartD. 103 (laš.), jeho nooh Pror. 26ᵃ, patnacziet nuoh ML. 104ᵃ, slc. s nuoh Erb. čít. 70, nóh BartD. 39 (hroz.), kóp t., podle stoky wuod Krist. 34ᵇ, množstvie wuod Pror. Jer. 10, 13, do židovských ſkuol Pass. 127, škuł BartD. 103 (laš.), rúk t. 39 (súch.), rýb Hatt. slc. 71; – dušě-dúš atp., zbožných duuſſ Pass. 626, těl ale ne duuſſ Štít. uč. 58ᵃ, pracných dúſſ t. 152ᵃ, svých duuſſ Štít. ř. 100ᵃ, svatých dvvſſ t. 52ᵇ, všěch zeem svD. 24; – bývá tu zdloužení i v slabice příponové: do voblák chod. 57; polán (polen), klepát (klepet), stebál, světál, pobřesál, vědár t.; močidél, jarém BartD. 39 (hrozenk.), okén, jabučék t. 38 a 39 (javor. a such.), okén, skél t. a 60 (val.), děcék, vědér, zrcadéł t. 85 (stjick.), slc. sukien; řada hromád, málo votáv chod. 57, motýk BartD. 39 (hrozenk. a súchov.), rovín, hrušék t. (hroz.), trnék, [600]číslo strany tiskupleték, handér t.; měrék, jehéł t. 60 (val.), metéł t. 89 (stjick.); meríc, zelín, rovín t. 39 (hrozenk. a súch.); ovéc t. 60 (val.); vovíc (ovéc), vajíc chod. 57; do kořán Us.; mírka semán chod. 57; Knijžát VelKal. 33, stádo housát chod. 57, tělát BartD. 89 (stjick.), děvčát, kuřát t. 85 (též), prasát t. a 61 (val.), koťát t.

4. Koncovka pl. dat. -óm je z pravidla dlouhá, na př. ku pahorkóm Ol. Jos. 22, 10 a j., k nebeſuom Krist. 27ᵃ, nč. -ům; ale dialekticky se krátí a jest -om: chlapom, mužom chod. 41, vojákom, synom, koňom, dveřom, telatom Kotsm. 8 (doudl.), chłapom, koňom, telatom BartD. 9 (zlin.) a j. (obecně mor.), slc. chlapom. Tak bylo dílem již v stč.

5. V plur. lok. je dial. krátké -ach m. -ách, na př. ve snach, na lukach chod. 57, – a jinde vedle dial. -och také -óch, zdloužením podle rybách, chlapích atp., na př. dubóch, koňóch, polóch, zahradóch, lukóch BartD. 84 (stjick.).

6. V plur. instr. bývá místo -y, -ami dial. zdloužené -ý, -ámi; na př. s tema chłapý, pred svátký, za vratý BartD. 34 (strán.) a 41 (břez.), za horámi, zubámi, věcámi t. 60 (val.), rodičámi, polámi, očámi, ušámi t. 84 (stjick.), srov. stpol. dzedzynaami Listy filol. 1879, 315.

7. Ve vzoru chlap (dub) bývá proti kořenné slabice dlouhé v nom. (akk.) sg. krátká v pádech ostatních. Na př. á-a, hrách gen. hrachu dat. hrachu atd., práh-prahu, mráz-mrazu, pás-pasu, pán-pana; é, í-e, é, chléb-chleba, sníh-sněhu, vítr-větru; ů(ó)-o, bůh-boha, stůl-stolu, kůl-kolu, důl-dolu, vůz-vozu, půst-postu, zrůst-zroſtu Br. Isa. 44, 14, vůl-vola, dvůr-dvoru atp. Odchylky, způsobené většinou analogií: hrách-hráchu chod. 57, práhu t., mrázu t., kůlu t. pás-do pásu BartD. 9 (zlin.), pán pána (v případech jistých vedle pana), zrůst-zrůstu Us., půst-v půstě Pal. 5, 2, 431 a BartD. 9 (zlin.). V přejatém trůn, kůr gen. trůnu, kůru atd. kvantita se nemění.

8. Podobně v některých jménech vzoru oráč, meč; kůň gen. koně atd.; déšt gen. deště Nejedlý Gram. 127, a také déště, do déšča BartD. 9 (zlin.), déſſť Br. Isa. 44, 14, déſſtě t. Jer. 3, 3 a deſſtě t. Ezech. 1, 28 a j.

9. Podobné ve vzoru město: jádro jader; jméno jmen, gméno Br. Gen. 36, 40, zegména t. 30, 28, gmen svých t. Gen. 36, 40; léto let, dvě létě Br. Gen. 5, 20, devět let t. 5, 27, k sedmi letům t. 41, 36, letóm VšehK. (vždy tak).

10. Ve vzoru ryba zkracují se kmeny dvojslabičné, když mají slabiku první dlouhou, v jazyku nynějším v sg. instr. a plur. gen., dat., lok. a instr., na př. brána-branou, bran, branám, branách, branami, – strouha-struhou, struh, struhám, struhách, struhami, – žíla-žilou, žil, žilám, žilách, žilami Nejedlý Gramm. 148, – kůra-korou, – míra-měrou, měr atp. Z památek stč. nelze téhož měnění kvantity přímě dokázati [601]číslo strany tiskuto jest doklady rukopisnými dosvědčiti, poněvadž kvantita v žádném rukopise starém není označována důsledně; mívají ovšem ve mnohých rukopisích slabiky dlouhé často délku označenu, ale nikde není označena slabika dlouhá každá, a proto nelze z tvaru rukopisného na př. branuu Pass. 485 tvrditi, že slabika jeho první byla krátká. K bezpečnějšímu poznání vede nás v této příčině kvantita novočeská. Krácení míra–měrou nemůže býti původu novočeského, neboť novočesky zkrátili bychom míra v mirou; pochází tedy z doby staré, z doby před úžením ie v í. Je–li však měnění kvantity v míra–měrou staré, tedy je zajisté staré také v brána–branou atd. Krácení stejné bylo bezpochyby také v du. gen. lok. branú, jsouť zde k tomu příčiny stejné, jako v sg. instr. a jako v plur. dat. a lok., a bylo pravdě podobně také v du. dat. instr. branama, jako v plur. instr. branami. – Novočesky říká se vedle branou také bránou, vedle hrouda také hruda atd., tak že někdy tvary dvojnásobné vedle sebe jdou, na př. strouha gen. strouhy dat. lok. strouze atd., a struha gen. struhy dat. lok. struze atd. Dvojitost tato vznikla novotvořením: vedle pádových tvarů s kmenovou slabikou dlouhou sg. nom. strouha gen. strouhy atd. byly v pádech jiných tvary s kmenovou samohláskou krátkou sg. instr. struhou, pl. gen. struh atd.; časem přidělaly se analogií k tvarům s náležitým –ou– tvary dlouhé též pro pády ostatní, tedy podle sg. nom. strouha atd. též sg.instr. strouhou atd., a přidělaly se naopak k tvarům s náležitým –u– tvary krátké též pro pády ostatní, tedy podle sg. instr. struhou atd. též sg. nom. struha atd. Byla–li tato dvojitost již v češtině staré a jakou měrou, nevysvítá bezpečně z tradice jazyka; zajisté jí nebylo tolik jako v češtině nynější, ale začátky nějaké býti již mohly.

11. Stejné krácení je ve vzoru duše; na př. práce sg. instr. prací, pl. gen. prací, dat. pracím, lok. pracích, instr. pracemi, sg. nom.tíže, instr. s–těží atp. Ale pravidelnost a důslednost se tu nevyvinula anebo nezachovala, říká a píše se vedle prací také prácí atd., a zejména nikdy nekrátí se pl. dat. a lok., když mají koncovky em a –ech: prácem. prácech.

12. Podobné krácení je dále v některých jménech vzoru kost, zejména sůl gen. soli atd., hůl gen. holi atd., stč. též pied gen. piedi a pl. gen. pědí. – V parallelním vzoru host je pl. nom. stč. –ie, a podle toho třie, čtyřie; tu zkrácena koncovka v nč. tři, čtyři.

13. Ve sklonění souhláskovém jsou ve vzoru rámě k nom. akk. rámě, břímě, plémě atd. pády ostatní krátké: ramene, břemene, plemene atd., dat. rameni atd., pl. nom. akk. ramena atd., gen. ramen atd.; – podobně je nom. máti, akk. máteř vedle gen. mateře atd.

14. Ve sklonění zájmenném je dial. tá místo ta, táto m. tato Btch. 446 (dbeč.), hó eam, hú eam BartD. 85 (stjick.): – mor. nom. dvá, obá vedle akk. dva, oba; – za nč. náš, váš fem. naše, vaše atd. bývá v dokladech XV–XVIII stol. dlouhé á také ve dvouslabičných [602]číslo strany tiskunominativech a akkusativech sing. i plur., na př. utěšenie náẛe HusPost. 64ᵇ, dostatečnost náẛe t. 107ᵇ, (odplatu) náẛi t. 64a, světlo wáſſe Br. NZák. 12ᵇ, odplata wáſſe t. 12a, náẛi doktorové HusPost. 15a, náẛie těla t. 65a, kniežata náẛe t. 65ᵇ, věci váẛe t. 94ᵇ, náſſie duſſie Ol. Jud. 8, 16, synové wáſſi Br. NZák. 30ᵇ a j., knížata náſſe t. 159a, náſſi Nudož. 35, náše, váše Tomsa 234 atd

15. V časováni jsou jisté proměny kvantity především v infinitivě. Infinitivy dvojslabičné mají slabiku první z pravidla zdlouženu; na př. nesunésti, vnésti, veduvésti, zvésti, kladuklásti, hrajihráti. kryjikrýti, chtělchtíti stč. chtieti, mřelmříti stč. mřieti, ctilctíti stč. čstíti atd. Z pravidla toho vyjímají se jenom slovesa moci, vrci, jeti, pěti (pěji), spěti (spěchati). Některá pak mívají slabiku někdy zdlouženou, někdy nezdlouženou, na př. smíti a směti, čníti a čněti, zejména íti, ěti, pníti a pněti a j. Když infinitiv dvojslabičný je složen s předložkou nebo s ne a tím jest učiněn trojslabičný nebo i čtyřslabičný, tedy je slabika kmenová někdy zdloužena, někdy nezdloužena. Pravidlo jest toto:

a) Za dlouhé áti infinitivu dvojslabičného má infinitiv víceslabičný krátké ati. Na př. dátivydati, podati, nedati atd.; znátipoznati, uznati, neznati atd.; hnátizahnati, pohnati atd.; brátisebrati, nabrati, podebrati, rozebrati atd.; zvátipozvati, vyzvati; stlátiustlati, dbátinedbati, spátizaspati atd. Jenom tam zůstává dlouhé áti také v infinitivě víceslabičném, kde á vzniklo stažením; tedy v slovesích báti z bojati, státi ze stojati a v slovesích vzoru třídy V. 4: láti z lajati, smál se ze smьjalъ atd., na př. báti senebáti se, státipostáti, vystáti, přestáti, látivyláti, káti sevykáti se, tátiroztáti, netáti, smátizasmáti se, hřátiohřáti atd. Shodné s pravidlem tímto jest státi (stojím)přestáti…, a naproti tomu státi (stanu)přestati atd.

b) Za dlouhé původní íti (kde i stará čeština měla íti) infinitivu dvojslabičného má infinitiv víceslabičný krátké iti. Na př. ctíti stč. čstítiuctiti, poctiti, nectiti; mstítipomstiti, křtítipokřtiti, pítinapiti, bítizabiti, žítiužiti atd. Vyňato jest jítinejíti, najíti, přijíti atd.

c) Všude jinde jest v infinitivě víceslabičném táž slabika zdloužena, jako ve dvojslabičném. Na př. títi stč. tietiroztíti stč. roztieti atd., vzíti stč. vzietinevzíti, žíti (žnu) stč. žietipožíti, mříti stč. mřietiumříti, tříti stč. třietiutříti, příti stč. přietipodepříti, rdíti se stč. rdieti sězardíti se, týtiroztýti, výtizavýti, krýtipřikrýti, mýtiumýti, rýtivyrýti, býti dobýti. nabýti atd., zoutiobouti, schnoutiuschnouti, hnoutipohnouti, ploutivyplouti, néstipřinésti, léztivylézti, klástinaklásti, růstivyrůsti, tlouciroztlouci atd. Někde se usus jazyka a spisovatelův kolísá; na př. vedle zazníti jest i zazněti, a podobně zahřmíti a zahřměti, nechtíti a nechtěti.. srov. č. 15; – vedle míti je pojměti n. poměti; – místo dovésti atd., dowéſtiBr. Jer. 52, 11, vwéſti t. Num. 14, 6, přinéſti t. Dan. 5, 2 nalézti t. Oz.[603]číslo strany tisku2, 6atd. píší jiní a někdy titíž spisovatelé dovesti, donesti atd., – Jg. má vedle roztýti, otýti, unýti krátké vytyti, nabyti, dobyti atd. a krátké i dlouhé pokrytipokrýti, přikrytipřikrýti atd. –

Za spisovné dvojslabičné infinitivy kvantity – jsou v nářečích moravských infinitivy jednoslabičné krátké; na př. lhat č. lháti, dat.psat, mit, šit, kryt, mět, chtět, vět, dut, kut, plut, klast, krast, přast, nest, vezt, plest, nyst, tyct, mřet, vřet atd. BartD. 9, 50, Neor. 7, brať. hnať, spať, chtěť, kleť, mleť, hniť, mstiť, kuť, čuť, kryť, byť atd. Btch. 444 a 445; kde slabika dlouhá vznikla stažením, je délka zachována: stát. bát sa, lát BartD 9 (zlin.).

16. Zdloužení fonetické, které je v dvojslabičném infinitivě, v supinu není; na př. spátispat, žíti stč. žieti (žnu) žat.

17. Participium l mívá dialekticky zdloužení několikeré, jak ukazují příklady: píł fem. piła atd., krýłkryła, kúłkuła BartD. 61 (val.); – vołáłvołała, vołali t.; – vołáłvołała, hodíłhodiła, seďéłseděła, kúłkuła t. 9 a 26 (zlin.), 91 (kel.), 85 (stjick.), Btch. 446; – vědíl vědíla, vidíl vidíli, pršílo, humíl, trpíl, volál, minoul, oboul, ohnoul, prásknoul chod. a Šemb. 16 (domažl.); – nésł, védł, pékł BartD. 9 a 26 (zlin.); – pás, sík Us. podkrk., – nés (= nesl), véd, pék, pás BartD. 85 (stjick.), muh fem. mohła t. 113 (laš.), – nespád, pribieg, utiek Pastrn 149 (slc., místy); – bódéł vedle bód fem. bodła, móhéł v. móh fem. mohla BartD. 78 (val.), néséł, páséł, védéł, pékéł t. 37 (strán.) a 44 (břez.); – z jazyka staršího patří sem příklady slúl, hníl, šél, vidiel, stál (stanu), výl atp.: ſlv́l Hrub. 260ᵇ, aby shnijl t. 253b, shnijlo t. 292a, ſhnijli t. 405ᵇ, ſſeel Ben. Gen. 37, 30, wſſeel t. 7, 13, wyſſél t. Gen. 38, 29, naſſél t. 39, 4, ſſyél t. Deut. 19, 5, przyſſyél t. 32, 44, newidiél t. Deut. 28, 68, zuoſtál t. Gen. 7, 23, pes wayl Háj. 161a, (vlci) wayli t. 252b atp.

18. Participium n má v koncovce samohlásku dílem a, dílem e, ě. V případě prvém je koncovka vždy dlouhá: volán fem. volána atd., kupován, držán atd. V případě druhém bývá místo en někdy én (zúž. ýn, ín), na př. vpaléna Ben. Gen. 38, 13, byl obwinijn Háj. 294ᵇ. tvář nebude ſpatřjna Br. Ex. 33, 23, ſpatřijn VelKal. 321, ſpatřijna t. 326, ſpatřijno t. 84, ſpatřjny t. 149, nakrmíno, pokropíno, namočíno, podojíno Kotsm. 8 (doudl.), zametýno t., – a místo ěn často ien zúž. ín, na př. otewrzyno EvOl. 274a, aby pozzrzzyno bylo t. 163a ſliſſyn t. 129ᵇ, widijen Ben. Ex. 34, 3, widijeno t. Lev. 23, 12, powiedijeno t. Gen. 15, 13; widijn Háj. 283a, widijna jest t. 312ᵇ, widijni t. 199a, swětla widijna gſu t. 353ᵇ; widijn VelKal. 105, widijna t. 68, widijno t. 169, widijni t. 304, widijny t. 335, zawṙijno t. 78 a j.; by wyházjni byli Br. Jer. 22, 28, pauſſtjn býwał t. Ezech. 32, 25, nebyło přenáſſjno t. Num. 30, 7, přiwážjno t. Jer. 10, 9 a j.

[604]číslo strany tisku19. Substantivum verbale má slabiku předposlední někdy krátkou, někdy dlouhou.

a) Když je tu samohláska jiná než a, je slabika z pravidla krátká ; na př. chtění, umění, lovení. házení, pití, plutí, hnutí, mytí atd. Odchylky dial. choďéní, dovoléní atp. Bartl). 8 (zlin.) v. § 506 č. 3.

b) Když je tu samohláska a a tvar je dvojslabičný, tedy jest dlouhé ání jen tam, kde á vzniklo stažením, na př. stání ze stojanьje, lání z lajanьje atd.; jinde jest z pravidla krátké aní, na př. braní, zvaní, stlaní, psaní, spaní atd.; odchylky jsou řídké: dáni, stání (stanu), zmrtvýchvstání, lkáni, v jazyku starším: braanije VšehK. 214ᵇ, 300a, řwánj Br. Isa. 5, 29, t. Ezech. 19, 7 a j., pſánj t. Dan. 5, 7; – když je slabik více než dvě, bývá v nč. z pravidla dlouhé ání, na př. pokání, volání, koupání, rozmlouvání, povstání, pozvání, sepsání atd.; v češtině staré proniká tu však pravidlo poněkud jiné, podle třetí slabiky od konce: když tato je krátká, následuje dlouhé ánie, a když je dlouhá, následuje krátké anie, tak že poslední tři slabiky těchto jmen mají rhythmus dílem bacchijský na př. nadaanije Hrub. 237a zwykánije t. 461a, panov;inije t. 395aatd., dílem amfimacerský na př. dijwanije Hrub. 157a, hnadanije t. 488a, dobýwanije t. 434a, napomijnanije t. 353b opaaſanije t. 171ᵇ, kázanije t. 173a, przikaazanije t. 507a, okázanij VšehK. 1a, przikázanij t. 53b, očekaawanije t. 56ᵇ, odhádanije t. 14b aj.,przykázanije Ben. Deut. 21, 18, zawázanije t. 24, 6, chrápanij a drápanij Háj. herb. 67a, zlámanj t. 61ᵇ a j., kázanj Br. Isa. 53, 1, rozkázanj t. 36, 31 a j.: dialekticky drží se tento způsob dosud v dolnobečevském kázaní, vdávaní, přimłóvaní atp. Btch. 446, a porůznu jinde ve slově kázaní Kotsm. 8 (doudl.), BartD. 8 (zlin.) a j. –

20. Participia praes, nesúc nč. nesouc, tešúc přehlas, tešíc, trpiec zúž. trpíc mají příponovou slabiku uc, iec atd. z pravidla dlouhou. Porůznu vyskytují se však odchylky a nepravidelnosti, jako na př. žena gduc za ním Br. Gen. 19, 26, řkucy t. 18, 2 a j., weduc, wołagic, miługic Rosa 134–135, buduc Dolež. 112, pigic t. 108, wolagic Tham (1801) 100, proſecz ChelčP. 83a, dcera ſlyſſeczy t. 2ᵇ a j., mlčecz běžala Háj. 468a, žena bogecy ſe t. 39a, křičecy t. 101a a j., činic, činěcy Rosa 134–135, ležic, chodic, ſlyſſic Tham (1811) 57 a j., ano též miługec, wołagec Rosa 1. c., miługecy, wołagecy Dolež. 100 a 102. Odchylky tyto však většinou nevyvinuly se v jazyku samy, nýbrž vznikly z mylných theorií svých původcův.

21. V praesens je kvantita většinou ustálená: sg. 1. nesu, teši, kupujistč. tešu, kupuju, uměju, dělaju, sázěju, laju a pl. 3. nesúnč. nesou, tešúnč. teší, umějúnč. umějíatd.; – sg. 2. umieš zúž. umíš z umêješь, děláš z dêlaješь atd., sg. 3. umie zúž. umíatd.; – sg. I. trṕú, prošu, p. 3. trpie, prosie, zúž. í; – sg. 2. trpíš, prosíš, 3. trpi[605]číslo strany tiskuprosíatd.; – k tomu pak i 1. sg. trpím, prosím; – s odchylkami dial.: sedim, sédiš, sédi…, léžim, bʼéžim atp. BartlD 85 (stjick.) m. sedím, sedíš atd. – Vedle pravidelného vede bývá někdy vedé: budee EvZimn. 6, t. 17, gdee t. 41, przygdee t. 2, nevmrzee t. 34, zetrzee t. 33 (2krát), piſſee t. 5, netyezee t. 51, ale v EvZimn. není toto psaní spolehlivé, v. § 508; ona lagĕ JidDrk. 61, an sě wezee t. 70, ſlowee VšehK. 18a a 237a, ſlowé VelKal. 128 a Háj. herb. 135ᵇ, Slowé pak spravedlnost Kold.21a, ten trhu vžiwé t. I28ᵇ. padnéte Ben. Lev. 26, 30; dial. vedéme, vedéte, neséme, neséte BartD. 61 (val.), něsémy, něséte, co chcétě, dojďétě, umřény, zavřétě t. 85 (stjick.), slc. vediem, vedieš, vedie, vedieme, vediete atd. (ie z é, jinak Pastrn. 11); srov. stpol. mozee potest, zisczee acquiret, skazuyeemy atp., Mikl. Lange Voc. 65. – K praviti jsou pro 1. sg. doklady s á a s í; (já) praaẇy Štít. ř. 143a, t. 207ᵇ, právi (tak v rkp.) HusPost. 162a, (já) prawij vám Krist. 83ᵇ; – podobně vízu k viděti: již wijzy Štít. ř. 17ᵇ, wijzy nebesa otevřena t. 27b takť wijzy psáno t. 87ᵇ a j., wízi BiblB. Mark. 7, 24.

22. Imperativ v sg. jednoslabičný, – du. a pl. dvojslabičný, – krátí z pravidla slabiku kořennou, jeli v tvarech ostatních dlouhá; totéž zkrácení je pak také v dvojslabičném tvaru sg. iž (t. j. s enklitickým ž) a ve složeninách. Na př. áa, vrátitivrať pl. vraťte, vratiž, obrať, navrať, obratiž Br. Num. 6, 26, nawratiž t. NZák. 25a, ráčitirač, račiž, vážitivaž, pálitipal, vzdálitivzdal, hájitihaj, bránitihraň, chránitichraň, kázatikaž, vázativaž, tázati setaž se stč. těž sě; – ie (í)ě(e), svítiti stč. svietitisvět, osvítitiosvěť, zasvítitizasvěť, kvílitikvěl. křísiti stč. křiesitikřes, wzkrſies mě ŽKlem 30ᵇ, mrtvé krzyeſte Koř. Mat. 10, 8, mrtvé křeste Br. NZák. 24b navštíviti stč. navščievitinavštěv, nawſſtěw mne Br. Jer. 15, 15, pospíšiti stč. pospiešitipospěš, říditi stč. řieditiřěď, veď a zřeď lid mój ŠtítV. 85, zřeď dům svůj Br. Isa. 38, 1; krácením novým bývá tu íi místo iě(e), na př. říditiřiď, navštívitinavštiv atp., srov. § 503; – í (původní) i, nížitiniž, ponižte se Br. Jer. 13, 18, sílitisil; – úu, brousitibrus,blouditibluď, souditisuď, soužitisuž, kouřitikuř, koupitikup, vstoupitivstup, ľúbitiľub, zalib se tobě Br. Deut. 33, 11; tak bylo i stupiž, sſtupiž jako déšť Br. Deut. 32, 2, kupiž atd.; nč. koupiž, soudiž, vstoupiž atp. jsou odchylné novotvary; – ýy, výšitivyš, mýlitimyl. – Někdy však bývá v týchže tvarech impt. naopak zdloužení. Zejména sem patří: inf. voliti impt. vól, wuol ze dvého Kat. 152 a 180, neb wuol t. 180; praes. rostu, mohu impt. dial. růsť, můž, růsť jablunko Suš. 435, pomůž mně bože t. 14; – inf. honiti, hoditi, skočiti atp. impt. lašský huň, huňće, huď, skuč atd. BartD, 103t. j. *hóň, *hóňte atd.; – o impt. stój nč. stůj praes, stojím, bój sě nč. dial. bůj sa § 505, 2. – Nezkrácena je slabika kořenná v dokladech ſuvdte Pror. 3ᵇm. suďte, otijezz skota a naučí tě Štít. ř. 246bm. otěž nč. otaž.

[606]číslo strany tisku23. V aoristu nesech, neseatp. jest e krátké; odchylka ojedinělá nalezeeJidDrk. 69.

24. V koncovce 1. plur. chom bývá někdy odchylkou zdlouženi: syti bychuom Otc. 300a, nadgidechuom t. 340a, nakochachuom sě t. 300a. dorazichuom rkp. XVI stol. (Hanuš. Osterspiele 96). Srov. odchylné uo za žádané o v § 508.

25. Za spisovné tvary sloves trvacích ceniticením, zvonitizvoním, mluvitimluvím, trkati, stojím atp. je dial. cénit, ḿénit, čínit, zvónit. klónit, hójit, mlúvit, nútit. pl̄nit, kr̄mit, tr̄žit, tr̄kat, sr̄kat, vr̄zat atp., praes céním atd. BartD. 8 (zlin.; o bójím, stójím v. § 505, 2); ale iterativa vozit, nosit, chodit t. se nedlouží. Jinde je k seděti, ležeti atd. praes. sédim, sédiš, sédi atd., léžim, létim, bʼéžim atd. t. 85 (stjick.) a 61 (val.); ídu, ídeš, ídete atd. t.

26. V adverbiích mění se kvantita rychle a mimořádně. Na př. za mnohem bývá mnohém, mnohém více Puch. 111a, mnohým krásnější t. 23ᵇ; za kompt. ějie, ějí je nč. ěji, krásněji Us., lípegj Puch. 16ᵃ a kráſněgi t. 109a; za náležité prvé bývá nyní obyčejně prve, a častěji nejprve než nejprvé.

508. Kromě nestejností, vyčtených v §§ předešlých, jsou v kvantitě české ještě mnohé různosti jiné, hlavně dialektické. Zastihujeme je jednak v textech starých, jednak v nářečích nynějších. O textech starých je však připomenouti, že na jejich označení délky nelze vždycky spoléhati: písaři chybovali tu zajisté jednak z nevědomosti, jednak z marotty. Na př. Blah. 261 vytýká, že píší na konci slova rádi j (= í) místo i: Janowj, Petrowj atp.; – v Lact. psáno skoro vždycky nije za náležité ně, nijekdy 240a, nijekam 240ᵇ, nijecžijm 231d, nijetcžij statek 200ᵇ, donijekud 25lb, odnijekud 240b, ponijekud 78ᵇatd., ale nedůvěřujeme této psané délce, poněvadž bychom měli za ni také ní, níkdy, níkam atd., kdyby se byla skutečně také vyslovovala; –.v EvZimn. psáno praes. budee 6 a 17, przygdee 2, nevmrzee 34, kmen zetrzee sě…zetrzee jej 33, piſſee sv. Matěj 5, ijeden netyezee mne 51 a j., a to by mohla býti zdloužená přípona kmene praesentního, v. § 507 č. 21; ale spíše se podobá, že je tu v písmě reflektován řečnický nezpůsob, protahovati samohlásku koncovou, neboť tu psáno také sg. vok. Sitnonee 37, panee 40, lidem dobré wolee 6, nebee i země přěmine 2, jednoho dnee 9, v noci i ve dnee 8, že jste mnee hledali 10, poydemee 48, viece mne neuzrzitee 7, přioděli gſtee mne 17, przigmyetee 43, ſklidtee 12, puſtee sieti mittite 48, myſleſſee 5, byeſſee 42, bieſſee 45, wedee duxit 19, vſlyſſewſſee 9. když sě nedosta wynaa 10, otevřěl oczij 32, liber ſtoo 45, ſtoo mtuov 22, a j.; – v Pror. jižto tě blazenaa řkú 3a, ptakaa 35ᵇ (opraveno rasurou), bez bydlytelee 4a, wuolee mé (gen.) 35ᵇ, porubám výborné gedlee 27b, pramenee [607]číslo strany tisku(gen.) 66a, múdrosti a rozumuv 109ᵇ, dar hoſpodynuv 49ᵇ, rukuv mú (akk.) 65ᵇ, já vweduv na vy zlé 60ᵇ, zvuk trubyy 111b, přěnes dczeryy mé 32ᵇ; – v Mat. všeho ſtrachuu 19, wſtrachuu 43, svému brzichuu 50, zbavil jě hrziechuu 41, onoho duchuu 42, v tomto duchuu 42, noſſiechuu 33, ſedyechuu 5, nalezechuu 20 a j. (často chuu v 3. plur. impf. a aor.), neb jsme viděli hwyezduu 20atd. Když se tedy dovoláváme stč. délky, dlužno se varovati dokladů těchto a jiných podobných, zvláště neníli pro ně potvrzení odjinud. – Naproti těmto zdánlivým nebo nejistým různostem jsou jiné skutečné a bezpečné.

1. Především patří sem doklady stč. s dlouhým uo za nč. krátké o:ſkuoda DalC. 50t. j. škuoda. své ſkuody t. 71, ſkuodno t. 92; wewuodu t. 99; puod tisíc kop ListVrat. 1377, duogdeſſ Pass. 455, kryſtuowi Kruml. 30ᵇ, miſtruowſtwie ApatFr. 61ᵇ; buorowa šiška PassKlem. 182a, buoleſt t. 214ᵇ, na buoczye korába t. 82a, buogyecz ſye t. 92b, hlubuokoſt t. 122a. nebuo t. 97a a 155ᵇ: puorzyeczy t. 192a puoczet t. 172b, puocze (aor.) t. 216a, puohrzymyelo t. 176a, v tom puobyezeny t. 202ᵇ, puoſluch t. 177ᵇ, puotrzyebyczy t. 114ᵇ; kuopym t. 79a, na pokuogy t. 87ᵇ, nyekuolykuo bratróv t. 176ᵇ; huorke olowo t. 102a; duobrzye t. 119ᵇ; srov. § 183. Doklady tyto mají podporu v nč. dial. uo, ů, na př. puódkova, puódpora BartD. 44 (břez.), půrod, půvěra chod. 41, vuda (voda), vukno Šemb. 43 (mor. hor.) a j., proto nelze jich pomíjeti.

2. Jiné kvantitativní odchylky původu dialektického jsou na př. v Háj. herb. prách 249a, Ržáſa 52ᵇ, ſuchému Káſſli 115ᵇ, oſládyč 268ᵇ, wrátyč 210a, kožka 77ᵇ, ſmola 29ᵇ. zroſt 34a a j.; – ve VelKal, do Žijtawy 337, Radijmovi 111, kníže Mnijchowſké 330, pijhy 2ᵇ, ſſpjce 96a a j.: – šestý stč. šéstý, od ſeeſtee hodiny Štít. ř. 155b Sſijeſta Hrub. 275b. ſſijeſtee (knihy) VšehK. 166a, srov. šéstý BartD. 8 (zlin.), šístý t. 56 (dol.): sedmý stč. sédmý, ſeedme jest velebnost jeho Štít. ř. 202a, srov. sídmėj chod. 36, sédmý BartD. 8 (zlin.). 85 (hran.) a 81 (stjíck.); a podobně ósmý BartD. 8 a 85, ůsmý t. 81(hran.) a 56 (dol.); šístka, sídma, vůsma Šemb. 21 (středočesk.).

3. Další dialektické různosti kvantitativní vyskytují se nejčastěji v adverbiích a výrazích adverbialních. Píše se včera a říká se včerá Us. a Btch. 446. včerá Br. Mich, 2, 8; – zejtra a dial. zajtráBartD. 39 (hroz.): – za spisovné sotva, ledva je dial. sotvá, ledvá, a také stranivá, naprotivá, kroměvá, mimová, podlévá, vedlevá, kolevá, zvůlivá, bléževá, indovát. 8 (zlin.), Neor. 7. Btch. 446 – vedle nikda Jg. jest i nikdá Us. a Br. Hab. 1, 4. tehdá Us. a Šemb. 11 (česk.); –vedle poněvadž Jg., dokavad Br. Deut. 12, 9atp. jest také vád Us. a poniewádž VšehK. 2b, 86b, 189a a j., doſawád Br. Ezech. 4, 14, t. Num. 14, 19, VelKal. 218, poſawád Br. Ag. 2, 20, dokawádž VšehK. 237ᵇ, VelKal. 104 a j.; – vedlo odevšad atp. jest i všád, odewſſád Br. Ezech. 37, 21[608]číslo strany tiskua j.; – vedle jinak, jednak, ginak VelKal. 77 a j., gednak t. 90, jest i ák, ginák t. 33, gednák t. 6, 36 a j.; – místo nikdy, někdy je dý, nikdý Háj. herb. 69ᵇ a j. někdý t. 191ᵇ a j.; – vedle opěte, tuze, záhe bývá i é, opyetee Štít. ř. 116 a 223ᵇ, tuzee Chir. 289ᵇ, zahee VšehK. 293ᵇ; přece a přecéBtch. 446 (dol.beč.); – vedle opět též opiet. opít, opijet Štít. ř. 13ᵇ a j., Alxp. 5 a j., opijt Lact. 242ᵇ; – slabika vnitřní má dále kvantitu různou v adv.snad a dial. snáď Btch. 446, – z předu, ze zadu hran. z přédy, zády BartD. 85, – domů, dolů, loni kel. dómu, dólu t. 92, stjick. lóni t. 85 a j.; – adverbialní výraz kvečeru vytržen ze spojitosti s dat. sg. chlapu atd. a v osamocení tom podlehl změně mimořádné ve kvečerú, au, nč. ou, k weczerú ad vesperam Ol. Ex. 12, 6, k weczeruv Pror. Jer. 5, 6, k weczerau Pref. 7, k wečerau Br. NZák. 36ᵃ, kvečerou Us.; – taktéž změnilo se kposledu, v ou, žni k posledou zejtra mne odvezou, Čelakovsk. Slov. pís. III. 21 : – a stejným způsobem změnil se předložkový akk. (v)zvýši atp. ve výraz adverbialní psaný velmi často í: dva lokte z wyſſij Lobk. 103ᵇ, sedm loket z hlaubij t. 19ᵇ, z ſſijřij čtyři (lokte) Pref. 37, čtyř (sáhův) z dýlij t. 32atd. – Stč. adverb, kompt. čistějie atp. mélo by zníti nč. ějí, ale je zkráceno v ěji, srov. § 503.

4. Jiné sem patřící různosti, když mi z příčiny nahoře vyložené nelze vyložiti všech a soustavně, naznačuji v následujících ukázkách, sestavených podle nářečí. V Čechách říká se vedle sova v mnohých krajinách také sůva, a podobně smolasmůla, kosakůsa, lojlůj, hrudahrouda, žaludekžaloudek, struhastrouha, luhlouh; – podobně biéžet, léžet, bóže, hóři, zéli, céra, Ján, náděje, kníha Šemb. 10 a 11m. běžeti, bože, Jan atd.; – v nářečí chodském je bůtka, brambůr, chvůje, knůt, kůs. půrod, půval, půvěra, půnebí, stuh, vůje, vůlše, vzdůra, skrůtnout, stunat, půznėj (pozdní), takůvėj, tůlik, kášel, náděje, rák za spisovné botka…knot…kašel…a naopak ptačník, krat, hnuj, tulec, muj, plaču, pomahat, klobuk, kovarna, řezbař, místo spisovného ptáčník…hnůj…pláči…klobouk…řezbář chod. 41 a 56; – v nář. doudlebském řípa, fčíla, ocílka, plíva, pína (pěna), bích (běh) gen. bíhu, večer adv. navečír, íkra, ískra, ítrocíl, žíto, rejba (ryba), douha (duha), slouze (slza), plouch (pluh) gen. plouhu za spisovné řepa…jikra…ryba…, a naopak krátké desetkrat, stokrat, plaču, plačeš, zapřahnout, zapřahnu, zapřahli, vězdař (hvězdář), řezbař m. krat atd. Kotsm. 8; vedle samostatného chvála je rčení chvalaBohu t. – V nář. moravských a slezských říká se obecně blato, žaba za spisovné á Šemb. 36; – v nář. horském: vuda za č. voda, vukno č. okno, zkupca č. zkopce, busé č. bosý, pochuvať č pochovati; – v nář. zlinském fára, pápež, vráta, céra, čérný, čért, večér, včéra, kvéčeru, důle, medůvka, stolůvka, žalúdek, slúnce BartD. 8 za české fara atd., a naopak jama, klada, kameň, para, rana, saně, skala; hrach, mak, prah, błato, [609]číslo strany tiskuhlina, lipa, misa, siła, sito, dyňa, łyko, tyło, koža, noša, hruda, husle, mucha, puto, łuh t. 9 za č. jáma atd.; – jinde na Moravě je kvantita odchylná od spisovné v slabikách vytčených ve slovích: fára, pápež Neor. 7, – hád, bób, bór, dúha, smr̄k BartD. 39 (hroz.), – krava, trava, słama, masło, stado, sol, hnoj t. 40, – puódkova, puódpora atp. t. 44 (břez., ve slož. s pod), – kápla, čért, čérný, pévný t. 85 (stjick.), – baba, błato, hrabě (nástroj hrabací), jama, hrach, kameň, kaňa (káně), kłada, łavka, mak, pamva (pánev), pasno, prah, rana, saně, saňky, skała, stranka, škraň (skráně), vłaha, žaba, snama, svama Btch. 445 (dol.beč) m. bába atd., cisař, ditě, hliněně t. – nádenik, řeznik, řemesnik atp. s konc. ik m. ík t., ale zdrobnělá mají ék (= ík), vozék, stařék, Bednářék atp. t., – koža, noša, mostek, kozle, łože, płotek atp. t.. – zkrácením novým buh, dum, kuň t., – hruda, huba (houba), huňa (houně), husľe, mucha, pruh, šrub t., – dyňa, kyta. łyko, mydło, skyba, tyło t., – fára, pápež, ľégruta, pívo, słúnko t. 446. – V nářečích slovenských kvantita celkem se shoduje s českou. V nářečí spisovném zachovává se od dob Štúrových pravidlo, aby ve slově nebyly za sebou dvě slabiky dlouhé; kde by tak býti mělo, tu krátí se druhá, tedy na př. krásny = č. krásný = (v krásnouatp. béře se ou za krátké). Spisovatelé starší pravidla toho nemají, novější se od něho mnohdy odchylují, Pastrn. 116–118.

509. Některá nářečí ruší délku, t. j. krátí slabiky, jež jazyk spisovný tradicí historickou jako dlouhé přejal. To vidí se

1. v hojných příkladech sporadických, obsažených v § předešlém, na př. mor. błato, krava atp. za č. bláto, kráva atd., kde délka stará je dosvědčena ruským přízvukem bolóto, koróva, – dol.beč. snama, svama, které podle dokladů snaamy Pror. 69a a j. zajisté ode dávna je dlouhé atd.

2. V některých nářečích je krácení toto pravidlem v jistých případech. Na př. v nářečí hanáckém zkráceno každé í v i, tedy bida, civka, cisař, dil, dřivi, řibě, mira, misto, mliko, mřiže, pisek, smich, snih, stin, třiska, třislo, vira, zviře, dřimat, kolibat, litat, pospichat, střikat, na sklepich, v hrncich, na polich, ke dveřim, ve dveřich, dobři ledi (dobří lidé), hadi kořeň, hadiho kořeně, hadim kořeněm, znameni, vo znamenich, nosim, nosíš…, omim (umím), omiš…, házim, háziš…, hrnčiř, řišnik, měsic, krajic atp. Neor. 6–7 a Šemb. 46–47; – v nářečí starojickém krátí se dlouhé samohlásky koncové, tedy zéli, v zélu, do zéla, sg. instr. za tu našu stodołu, kosťu, vysłyš modlitbu mu, břézi, prvni, páty, šesty, (oni) séďa, bʼéža, léža,sbířu (sbírají), su (jsou), ídu (jdou) BartD. 85 a 86; – v slovenském spisovném krátí se druhá ze dvou sousedních dlouhých slabik téhož slova, na př. sg. neutr.krásne za č. krásné z oje, gen. krásneho za č. krásného atd.

3. Někde pak je zkráceno všecko a slabik grammaticky dlouhých [610]číslo strany tiskuvůbec není. To je místy v slovenštině východní Pastrn. 4 a dále 115, místy na Valašsku BartD. 59 (v Meziříčí, Krásně a N. Hrozenkově), a pravidelně i všeobecně v nářečí lašském t. 96 a Šemb. 50. Že zkrácení to je z doby pozdější, dosvědčují obměny samohlásek předtím dlouhých, na př. laš. o (pochýlené) za á: krova, słoma, – u za ó nč. ů: muh fem. mohła a j.

510. Některá slova stejného původu liší se ve znění jen kvantitou, a s tím rozdílem bývá spojen zároveň jistý rozdíl u významu (differencování významu kvantitou). Na př. vedle zima frigus je zíma hiems, minulať zijma Štít. ř. 52ᵇ, ať bijehanije vaše nebude zzijmye t. 232ᵇ, v zímě hierne BartD. 9 (zlin.), zéma hiems Neor. 7, zejma Us. podkrk.; – baba vetula a bába avia; – běda interjekce a bída stč. bieda subst.; – děvka ancilla a nč. dívka puella. v stč. ještě nerozlišeno; – svatost sanctitas a svátost sacramentum; – posvěcení a posviecenie nč. posvícení; – sedlo a sídlo; – město civitas a místo stč. miesto locus; – sluha servus slouha pasák: – lhota a lhůta; – kostka cubus a kůstka malá kost; – přesný stč. přěsný a přísný; – hrozný a hrůzný: – hledati a hlídat stč. hlédati; – měřiti a mířiti; – domysl a důmysl; – pojdu a půjdu stč. pójdu; – zahrada a záhrada; – dial. kraj regio a kráj margo chod. 56, – mazání lék a mazaní na koláčích t., – psaní subst. verb. a psání dopis BartD. 9 (zlin.); – hora les a hůra půda nad světnicí t„ v Čechách hora mons a hůra půda nad světnicí nebo některá jistá hora v okolí, na př. Kunětická hůra u Pardubic; v jazyku starším bez tohoto rozdílu: k Hoře Sinai VelKal. 157 a na Huoře Sinai t. 162, na Hůře Tábor t. 208. Z doby psl. je differencování v mąka cruciatus (ą krátké) a mąka (ą dlouhé) farina, č. muka a mouka, pol. męka a mąka, srbch. műka a múka. jeli obé z koř. menk (měkký, mačkati, stč. měčiti = bíti).

Differencování není, kde se kvantitou a významem liší slova původu různého; na př. huba a houba, – hrabě ze sthněm. grâvo, grâvio, a hrábě nástroj hrabací, dial. naopak hrábě Graf a hrabě nástroj hrabací BartD. 9 (zlin.).

[611]číslo strany tiskuOpravy a doplňky.

Na str. 19 ř. 4 místo daśan má býti daśa. – 27 ř. 9 a 17: také psl. bergje přejato z germ. – 28 ř. 10 přidej: třěbule, třebule, ze sthněm. kërvola a to z lat. cerifolium ř. χαιρέφυλλον Kluge 166, tedy z býv. čerb-. – 32 ř. 14 přidej poznámku: Nejnověji dovozuje Torbiörnsson (srov. Listy filol. 1894), že ruské torot atd. se vyvinulo z tr̥ot atd.; tím (z tr̥ot, tr̥rot atd.) vysvětluje se pak i t ve storoža a sterečь, jehož ze stavu nynějšího vysvětliti nelze. – t. ř. 26 m. zabradlo m. b. zábradlo. – t. ř. 35 m. chorbъ m. b. chorb- – 33 ř. 4 m. kragujec m. b. krahujec. – 45 na konci § 47, b) přidej poznámku: -ą v 3. plur. aor. a impf. zůstává nevyloženo. – 46 na konci § 48 přidej: V č. sobota proti stol. sąbota není o z ą; sobota je z lat. sabbatum ř. σάββατον, kdežto stsl. sąbota rovněž jako sthněm. sambaztac nněm. Samstag na tvaru orient. sambat- se zakládá Kluge 290. – 49 ř. 23 k lehký přidej odkaz též do § 131 – 53 ř. 42 k lehký přidej odkaz do § 131. – 59 ř. 3 taktéž. – 71 ř. 34 m. biu m. b. biú. – 72 ř. 2 m. hniu m. b. hniú. – t. ř. 20 m. piu m. b. piú. – 73 ř. 3 m. viu m. b. viú. – 76 ř. 24 m. 2 m. b. 3 – 76 v § 79 přidej odstavec: 1. četъr, zdlouž. četyr, ve čtř (stč. pl. gen.), čtrnáct a čtyři; 2. četver, v četver-, čtver-; 3. četvor, v stsl. četvor-. – 81 ř. 13 přidej: 2. jáma z jēm-. – 81 ř. 20 v č. 2 přidej: lem, lémec nč. límec. – 81 ř. 42 m. ruh- m. b. ruh. – 82 ř. 30 m. žieti, ždieti (nedoloženo) m. b. žieti (nedoloženo), ždieti. – 87 na konci § 88 přidej: Analogií podle nesu-nosím-vynáším atp. vznikly také novotvary dial.: věsiti-vjášet, povjášet ČČMus. 1874, 512 (zbirov.) atp. – 91 ř. 4 vynech: klášter až klôster (viz zde doleji přídavek ke str. 265). – 124 ř. 1: šlápnouti-šloupnouti vysvětluje prof. Zubatý ze slęp- stupň. sląp- (Listy filol. 1893, 407). – 138 ř. 41 m. ščebt m. b. ščbet. – 173 ř. 25 m. mšiti m. b. -mšiti. – 175 ř. 4 přidej: předložka pod, pode, stsl. podъ, má -e ve spojení s bývalou slabikou jerovou, na př. pode-mnou, podepsati. – 181 ř. 29 přidej: vzezvati praes. vzovu. – 187 ř. 37 přidej: nebo čárka, na př. wecy t. j. věci MudrB. 1a a j. – 215 ř. 13 m. cýn m. b. cín-cýn.– 230 č. 8 přidej: Podle nežit a stsl. nežitovica mělo by býti nežitovice, a jest neštovice, neſſtowycze Otc. 270a, neztowicze v OtcB. na stejném místě. – 246 po ř. 14 přidej: fura, odchylné fůra, z něm. Fuhre; přejaté toto slovo družilo se zněním k domácímu kůra atp., podle kůra-korou atd. říkalo se také fura-forou atd., a proto přijato, i psaní fůra. – [612]číslo strany tisku248 ř. 33 a 34 vynech klášter a stněm. klôster (viz zde doleji přídavek ke str. 265). – 246 ř. 12 m. b. bhrū m. bhrū-. – 251 ř. 23 přidej: někdy -av, na př. proſbav opatowav List. z r. 1416. – 256 ř. 28 přidej: viz § 201. – 258 ř. 32: O přejatém fura sing. instr. forou atd. viz zde nahoře přídavek ke str. 246. – 260 ř. 35 přidej: Porůznu vyskytuje se ú ještě v pol. stol. XVII, na př. odslúžíš ČernZuz. 62, s pannú slečnú t. 279 a j., padnúti Isl. 30. – 264 ř. 19 přidej: frúcimor m. fraucimor, zlého frúcimoru ČernZuz. 58. – 265 ř. 4 přidej příklady: vorkáf z něm. Verkauf, sám a sámka z něm. Saum stněm., soum; tudy vysvětliti lze také Mikuláš z lat. Nicolaus a klášter z claustrum. – 265 na konci § 201 připoj: cizí eu změněno v é v rheuma-réma, zúž. rýma. – 266 ř. 12 : jako v Agustin m. Augustin, tak jest u také odsuto v příkladech, ke kterým oba přídavky zde předcházející ukazují: rabovati z rauben, sám a sámka obruba Us. podkrk. ze Saum, klášter z claustrum, réma z rheuma atd. – 273 ř. 34 přidej: lišněstč. ľušně, rus. ljušňa. – 278 ř. 32 in. Ap. m. b. Ap., – 286 ř. 29 přidej: dial. jasanvedle jeseň stsl. jasenъ.– 295 ř. 35 m. radins m. b. radius. – 297 § 230 přidej: or, požívání pokormu MudrA. 47ᵇ. – 300 ř. 19 vynech: kr̄mit. – 305 ř. 34 přidej: přejato z germ., v. § 381. – 306 mezi ř. 22 a 23 přidej: pl. gen. -chъ, têchъ, jichъ, z pův. -som (Osthoff, Morphol. Untersuchungen 1, 207 a Leskien, Partikel -am 102). – 350 ř. 31 přidej: detektor Us. ob. m. direktor. – 351 ř. 19 přidej: plecektor (J. Černý, Příspěvky k etymol. lid. 43) m. praeceptor, delektor m. direktor, Heralt z Gerhard, talmark m. tarmark (sr. Listy filol. 1893, 467). – t.ř. 34 přidej: lorejs m. rorejs; v stč. vrtrati a vrtlati může býti rozdíl onomatopojický. – 361 ř. 37 (na konci č. 7) přidej: Slova čłunek z čьln-, dłúhý z dьlg-, tłuku z tьlk-, žłutý ze žьlt, žłuč ze žьlč atp. jsou spolu novým svědectvím výkladu nahoře podaného, že ł vzniklo z l assimilací k -u, a že se tu vyvinulo teprv po změně l̥-lu, neboř na př. v původním žьlč- není ani možnosti, aby se bylo vyvinulo ł. – 365 ř. 22 přidej: Při změnách kolovrátek-korovrátek atp. působila patrně zvratná analogie: místo a vedle náležitého roura je loura atd. (§ 272), a podle toho změněno naopak také náležité kolovrat- v korovrat-. Změny velbloud-verbloud atp. staví se zase po bok změnám dissimilačním pryskýř-pliskýř atp. (týž § 272): jako tu bylo dvoje r (r a ř) a jedno se změnilo v l, tak zde byla dvě l (velbloud atd.) a jedno se změnilo v r. Změny pak té příklady další jsou ve výrazích ob. a dial. certle v. celtle, lazur z lapis lazuli, pirulka m. pilulka, slc. vrkolak m. vlkodlak, Popelvárm. Popelvál (sr. Listy filol. 1893, 467). – 372 ř. 4 m. svaaba m. b. svadba. – 373 ř. 2 přidej: Srov. § 257. – 375 ř 31 m. 294 m. b. 295. – 382 ř. 6 přidej: terpetýn z terpentin Us., delikvent m. delinkvent. Zanikává tedy n zvláště, když jest ve slově témž ještě n druhé; srovnej s tím stejnou změnu při r v § 175b) a při l (v. zde výše poznámku k str. [613]číslo strany tisku365 a Listy filol. 1893, 466). – 392 ř. 5 přidej: Srov. § 301. – 394 na konci § 312 přidej: Za lat. koncovku -tio je -cí, -ce, podle obyčejné výslovnosti latinské. Někdy vyskytuje se -tí:o disposití války ČernHeřm. 239 (tu častěji), relatí o sv. Kateřině KolH. 93ᵇ (1721). – 398 ř. 18 m. sllaní m. b. słani. – 405 ř. 35 přidej: Srov. § 301. – 409 ř. 4 vedle baldrian přidej paldrian. – 409 ř. 5 a 6 vynech větu poslední a polož za to doklad: Peldřimov z Pelřimov (m. Pelhřimov), do Peldřimova ČernZuz. 305, z Peldřimova t. – 431 ř. 35 m. fabor m. b. fábor. – 432 ř. 4 přidej: paldrian v. baldrian z valeriana. – 432 ř. 37 m 23 m. b. 22.– 437 ř. 27 přidej: ale Mikuláš mohlo vzniknouti také přímo z Nicolaus, viz zde nahoře přídavek ke str. 265. – 438 ř. 5, 7 a 9 přidej: Tu odsuto v z -avov-, -evov-, -ovav-, tedy v těch případech, když slabika následující měla též v- a šly tedy za sebou dvě slabiky s v-; srov. § 482. – t. ř. 32 přidej: vedle obařiti jest také opařiti, které přímo z opara, ale též z obařiti mylným spojením s pára, opara odvoditi lze. – 445 ř. 18 m. ochrnutí m. b. ochrnúti. – 453 ř. 14 m. fládžu m. b. fláďžu. – t ř. 18 m. omieždějúcí m. b. oměždějúcí. – 456 ř. 27 m. vozhri m. b. vozhr. – 458 ř 5 m. Kadrhel m. b. Kabrhel. – 464 ř. 25 přidej: huspenina stč. uspenina. – 466 ř. 22 přidej: stč. buo EvVíd. Mat. 15, 3 a j. – 484 ř. 2 m. skovronek m. b. skowronek. – 485 ř. 8 m. šafrân m. b. safrân. – 494 ř. 42 přidej: z-čerstva, z toho š-čerstva a ob. čerstva. – 500 ř. 30 m. není jistého dokladu atd. m. b.: doklad jistý jest v EvVíd. Mat. 18, 1: Kto sě zdá wyetzſſy t. j. věcší. – 504 ř. 15 přidej: špaček něm. Spatz Jg. – 514 ř. 1 přidej: doudl. křtít Kotsm. 30m. štít (u domu). – 522 ř. 33 přidej: mrzký kompt, mrzčejší, mržčejší, mržťější, nic mrztiegſſiho MudrA. 6a. – 539 ř. 29 přidej: rázovati něm. reisen, štrách něm. Streich. – 543 ř. 23 m. mrakotný in. b. mrákotný. – 550 ř. 6 přidej: Podobně souvisí snad také chmer, chméří, chmýří se mcher-, mcherzecz Prešp. 738 (rostl.), srov. mъchъrъ, rus. mochorъ Zotte, Franse, Mikl. Et. Wtb. 206. – 554 ř. 34 přidej: Jiné podobné příklady jsou: dbeč. Jenofa Btch. 441 z Jenovefa (sr. str. 458), zelenářka m. zeleninářka (Listy filol. 1893, 465). – 574 ř. 32 m. rus. m. b. proti rus.

[614]číslo strany tiskuSeznam slovní a věcní.

V seznamu tomto číslice znamenají stránky. Slova a hlásky, o které jde a na které se ukazuje, tištěny jsou kursivou, věci a výklady antikvou. Při hláskách bývá někdy třeba udávati, že se rozumějí na začátku slova (neb slabiky), nebo v prostředku, nebo na konci; to naznačuje se malou čárkou -, na př. a- znamená hlásku a na začátku, -a- v prostředku, -a na konci slova (n. slabiky). Čárka - znamenává také, že se uvozuje člen nějaké složeniny, na př. pra-, -bírati. Psaním a-e vyjadřuje se, že a se změnilo v e, nebo že za a vyskytuje se e (nebo je psáno e), a totéž znamená m-n, si-sy, jhr-hr, sr-str atd.; jindy bývá místo ležaté čárky psáno v, na př. a- v ha-, rozuměj: začátečné a se změnilo v ha (přisutím hlásky h), -aj v -á, rozuměj: koncové aj se změnilo v á (odsutím hlásky j), atd.; někdy pak slova hláskově různá prostě vedle sebe jsou uvedena. V záhlavích (heslech) uvozují se hlásky a slova ve své podobě novočeské, na př.císař, při čemž rozuměti jest i stč. ciesař, v podobě stč. je záhlaví, když se výklad týká jazyka jen starého nebo zvláště starého. Pořádek jest abecední; hlásky zvláštní vřazeny jsou za svými příbuznými nebo na pohled podobnými, na př. ą za a, – ê, ę a ə za e, – bʼ za b, – ć za c, – ȥ za z atd.; – hlásky ъ a ь jsou položeny na místo poslední.

Seznam je rozsáhlý, ale přece neobsahuje všech slov, kterých se výklady dotýkají; jsou v něm pominuty zejména přemnohé výrazy dialektické, jež nalézti lze dílem podle příslušných tvarů spisovných, dílem podle hláskových změn, které v nich jsou patrny, na př. dial. brabtat hledej podle brebt-, dial. dat. matijce m. matičce podle čc-jc atd.

[666]číslo strany tiskuVysvětlení zkratkův.

Zkratky v této knize znamenají dílem texty, ze kterých jsou doklady vzaty, dílem spisy a pomůcky theoretické, jichž užito při práci, dílem pak jsou pro ušetření místa. Některým rozumí čtenář bez výkladu, jiným však třeba vysvětlení, která zde následují.

Texty, ze kterých jsou doklady brány, jsou dílem texty staré v rkpích dochované, dílem texty brzo po složení svém tištěné. U těchto udáván rok tisku; u textů pak rukopisných pověděno, kde se rkpis chová (mnohdy bývá v závorkách jeho knihovní signatura), ze které je doby (udání tato jsou většinou z odhadu vydavatelův a j. a některá z nich budou snad časem korrigována) a po případě kde jest od vydavatele pozdějšího otištěn. Texty, které při dokladech titulem dostatečné plným se uvozují, výkladu mezi zkratky ovšem nepotřebují. Vysvětlení zkratků textových jsou tedy stručná; výklady a zprávy zevrubnější, které sem hledí, podal jsem v List. filol. 1884 str. 248–261, 1887 str. 361–366 a 1892 str. 452–475, a podám tutéž ještě příště. Tam odkazuji čtenáře, když by žádal poučení určitějšího.

Co číslice při dokladech znamenají, nebylo třeba při každém zkratku vykládati: při textech biblických jsou to kapitoly (žalmy) a verše; při rukopisných stránky, nebo listy a stránky (1ᵃ, 1ᵇ atd.), nebo strany a sloupce (1ᵃ atd.), nebo sloupce, nebo sloupce a verše; tak jsou označeny také doklady z textů rukopisných tiskem vydaných, kdežto při tištěných textech jiných strana tisku se udává. Kde od tohoto pravidla jest nějaká odchylka nebo kde je třeba na něco zvláště upozorniti, tu přidána o tom zmínka i v těchto vysvětleních.

Ještě připomínám, že z některých pramenů zde uvedených mám excerptovánu jenom částku, na př. z bible Pernšt., Kutn. a j., – a dále že při dílech následujících chci podávati seznamy tyto ještě stručněji a odkazovati do tohoto dílu prvního, proto jest seznam zde podaný snad o něco bohatší, nežli je třeba.

Slovo, o které v dokladé běží, je z pravidla tak psáno, jak se čte v pramenu samém; ostatek dokladu bývá podán v transkripci, která vlastnosti originálu co nejvíce šetří, a někdy podána i zde forma netranskribovaná. Doklad cele transkribovaný vyskytuje se velmi zřídka a jen v příkladech, kde transkripce nemůže podávati znění jiného, než original.

[667]číslo strany tiskuABoh. = české přípisky v zápisníku Alberta Bohema, rkp. knih. Mnichovské z pol. XIII, otišť. v ČČMus. 1879, 581 sl.

Adam = život Adamův, rkp. ČMus. (sign. 3 F. 22, týž co Mart.), z 1. pol. XV – AdamKap. = veršovaný zlomek o Adamovi a Evě, rkp. knih. kapitulní v Pr. (sign. D. 115), z 1. pol. XIV, otišť. v ČČMus. 1884, 245 sl.

Admont. neb AdmontA. = dva zlomky stč. písní v rkp. kláštera Admontského, ze 3. čtvrti XIV, otišť. v List. filol 1882, 147 sl. – AdmontB. = jiné dva kusy české v rkp. téhož kláštera, XIV stol., otišť. v List. filol. 1888, 37 sl.

Aelt. Denkm. = Die ältesten Denkmäler der böhm. Sprache, von Šafařík u. Palacký 1840.

Alb. n AlbA. = Ráj dušě, z lat. spisu Alberta Velikeho, rkp. knih. univ. v Pr. (17. A. 19.), z r. 1383; – jiné varianty téhož textu jsou AlbB = jiný rkp. téže knihovny (17. F. 10), XV st., – AlbC. = opět jiný v téže knih. (17. D. 32), ze skl. XIV, – AlbK. = v rkp. Kruml. (v. t.), – a AlbM. = rkp. v ČMus. (I. C. 8), z konce XIV.

Alch. Ant. = Alchimie Antonia z Florencie, rkp. ČMus. (23. B. 28), z r. 1457.

Alx = Alexandreida; – a to AlxB. = zlomek její Budějovický, XIV stol., – AlxBM. = zlomek Budějovický nyní Musejní, XIV st.; – AlxH = zlomek Jindřicho-Hradecký, skl. XIII; – AlxM. = zlomek Musejní, XIV st.; – AlxŠ = zlomek Šafaříkův, XIV st.; – AlxV. = zlomek svato-Vítský, poč. XV; – AlxVíd. = zlomek Vídenský, poč. XIV; – zlomek AlxVíd. otištěn v ČČMus. 1889, 371 sl., ostatní ve vydání A. Patery a M. Hattaly 1881; při dokladech z AlxV. a AlxVíd. cituji verše, při jiných sloupce a verše.

Alxp. = povídka o Alexandrovi (prosa, ze Pseudo-Kallisthena), tišť. 1513.

Anon. = Anonymus latino-bohemicus, slovníček v rkp. knih. univ. v Pr. (8. G. 34), XV st.

Ans. = rozmluvy sv. Anselma s p. Marií; – a to AnsJist. = zlomek Jistebnický, z 1. čtvrti XIV, otišť. v ČČMus. 1890, 191; – AnsKap. nebo jen Ans. = zlomek Kapitulní, z poč. XIV, otišť. v ČČMus. 1880, 347–353; – AnsOp = zlomky Opatovické, ze 3. čtvrti XIV, otišť. ČČMus. 1890, 195–202; – AnsW. = zlomky Wiesenberské, z 2. čtvrti XIV, otišť. v ČČMus. 1890, 188–190.

Ap. = zlomky legendy o apoštolích, z doby ok. r. 1300; – a to ApD. = zlomek Dobrovského (Durichův). 4 sloupce (a-d), otišť. v Listech filol. 1879, 140–142; – ApŠ. = zlomek Šafaříkův, otišť. v jeho Sebraných Spisech III. 330–334.

ApatFr. = LékFr., v. t.

Apoll. = Apollonius, král Tyrský, v rkp. ČMus. (4. D. 4, na str. 128ª až 152ᵇ), z doby mezi r. 1459 a 1463.

Aqu. = Lact., v. t.

Arch. = Archiv; ArchČ = Palackého Archiv Český; Arch. Jag. v. Jag. Arch.

[668]číslo strany tiskuAs. = Aseneth, v rkp. ČMus. (23. B. 29), z r. 1470, otišť. v ČČMus. 1862, 66–76.

Athen. = Athenaeum, red. T. Masaryk, pak Jos. Kaizl.

Aug. = rkp. knih. univ. Pr. (17. F. 21), z r. 1398; obsahuje: 1. Rozmlouvání duše se svědomím, 2. Manuale sv. Augustina a 3. Soliloquia sv. Augustina. Viz též Orloj.

Barl. = Barlaam, tišť. v Pr. 1593; cit. knihu a kapitolu.

Bart. = Fr. Bartoš; – BartD. = téhož Dialektologie moravská I (1886); při dokladech odtud bývá v závorkách i nářečí, z něhož je příklad podán, a jsou to nářečí a podřečí: alenk. = alenkovské, blatn. – blatnické, borš. = boršické, břez. = březovské, bystř. = bystřické. dol. = dolské. hran. = hranické, hroz. = hrozenkovské, javor. = javornické, kel. = kelecké. laš. = lašské, lhot. = lhotecké, lip. = lipovské, op. = opavské, pomor. = pomoravské, raděj. = radějovské, rožn. = rožnovské, sev.-op. = severoopavské, slov. = slovenské, staroj. n. stjick. = starojické, stráň. = stráňské, súch. = súchovské, uh.-slov. = uherskoslovenské (na Moravě). val. = valašské, velick. = velické, záhor. = záhorské, zlin. = zlinské; – BartPís.= Suš.-Bart., v. t.; – BartRuk. = téhož Rukověť správné češtiny 1891, 2. vyd. 1893; – od Bart. mám také některá soukromá poučení o dial. mor., což na svých místech jest pověděno nebo udaným jeho jménem naznačeno.

Bartocha v. Btch.

Baw. = rkp. v knih. hrab. Baworowského ve Lvově. z r. 1472; většina otištěna od Brücknera v Jag. Arch. 11, 81 sl., část první (Bruncvík. na 1ª až 15ᵇ) v Polívkově rozpravě Kronika o Bruncviku v literatuře ruské 1892 (str. 752–761); otisk Brücknerův udává stránky, Polívkův listy rkpu.

Beck. = Beckovského Základ živobytí katolického aneb Tři slaupy, v Pr. 1706–1708.

beč. viz dbeč.

Bech. = J. Bechynky spisy (1541–77), z Jg. rozpravy v Rozboru 177 sl.

Bel. = Belial, rkp. ČMus. (3. F. 22), z 1. pol. XV.

Běl. = listiny a zápisy Bělské z l. 1345–1708, vyd. Jos. Kalousek 1889.

Ben. = bible Benátská z r. 1506.

Beneš. Gramm. = Mat. Benešovského Grammatika, v Pr. 1577.

Berna = Berna regalis, v témž rkp. co ODub., z 1. pol. XV.

Bern. = A. Bernolák, Grammatica slavica (t. j. slc.) 1790.

Bibl. = biblický zlomek: – a to BiblA. = zlomek (část Exodu) z 2. pol. XV, otiśť. v List. filol. 1880, 129 sl.; – BiblB. – zl. (část evang. Mark.) ze skl. XIV, otišť. t. 1891, 92 sl.; – BiblC. = zl. (část Soudc.) z XV st., otišť. t. 1891, 355 sl.; – BiblD. = zl. (část Paralip.) z XV st., otišť. t. 1891, 345 sl.; – BiblE. = zl. (část Gen.) ze XIV st., otišť. t. 1879, 48 sl.; – BiblF. = zl. (část Gen.) z l. 1360–1380, otišť. v CČMus. 1890, 452 sl.; – BiblFrimb. = zl. Frimberský (část Luk.),[669]číslo strany tiskuXIV st., otišť. t. 1881, 496 sl.; – BiblG. = zl. (část 1. Mach.). XV st., otišť. v List. fil. 1893, 320 sl.

Bible 1857 = bible česká, vyd. v Pr. 1857.

BKrál. = Bible Kralická, = Br., v. t.

Blah. = Jana Blahoslava Grammatika česká, dokonaná 1571, vyd. Hradil a J. Jireček 1857.

Blázn. = Chvála bláznovství, z Erasma Rotterdamského přeložil Řehoř Hrubý z Jelení, rkp. v knih. univ. Pr. (17. D. 38), z r. 1513.

Boh. = Bohemarius maior, slovník a dialogy, v rkp. knih. kapit. v Pr. (O. LIX), zdá se že z r. 1379; otisk v Hankově Zbírce (25–33 slovník, 337–355 dialogy) a v List. filol. 1892, 382 sl. (= BohF. nebo BohFl., jen slovník).

Boh. m. nebo Boh. min. = Bohemarius minor, slovníček v rkp. knih. univ. v Pr. (8. G. 29), XIV st.

Bouře 1775 = vypravování o bouři selské t. r., v rkp. ČMus., otišť. v Nedělních Listech (příl. k Hlasu Národa 23. říj. 1887).

Br. = bible bratrská (Kralická) 1579–1593; – BrNZák. = téže bible Nový Zákon.

Brandl Gloss. = V. Brandl, Glossarium 1876.

Brandt Akc. = R. Brandt, Načertanije slavjanskoj akcentologii, Petrohr. 1880.

Brass. = Kolem světa, výlet etc., líčí Anna Brasseyová, přel. V. E. Mourek (v Libuši, v Pr. 1883).

Břevn. XIII = jména benediktinů Břevnovských na poč. XIII stol. (1217–1236), v rkp. knih. Mnich. (č. 23358), otišť. v ČČMus. 1885, 269.

Břez. = V. Březana Život Vil. z Rožmberka, psaný 1609, vyd. 1847.

Brig. = Zjevení sv. Brigidy, rkp. knih. univ. v Pr. (17. C. 21), z poč. XV; – BrigF. = téhož vzdělání jiné, v rkp. téže knih. (17. F. 1), XV stol.

Brikc. = Brikcí z Zlicka, Práva městská, z r. 1536, vyd. J. a H. Jireček 1880.

Brit. = glossy české v lat. slovníku Viléma Brita, v rkp. dvor. knih. Víd. (č. 3346), z doby ok. r. 1400, otišť. v Komenském 1883, 611 sl.

Brugm. = K. Brugmann, Grundriss der vergl. Grammatik der indogerm. Sprachen, I. Band (Lautlehre) 1886, II. (Wortbildungslehre) 1889–92, III. 1893 (Syntax, od B. Delbrücka).

Btch. = Jos. Bartochy rozpravy o nářečí dolnobečevském, v Listech filol. 1885 str. 241–253, 1887 str. 263–269, 1891 str. 413–447 a 1893, 115–122 (cituji stránku, tou naznačen i ročník Listů filol.).

bulh. = bulharský, bulharština.

Cant. Záv. = Cantio Zavišonis, – a to Cant. Zav. Mnich. = zlom. Mnichovský ze XIV stol., otišť. v ČČMus. 1885, 111, – a Cant. Záv. Třeb. = píseň celá v arch. Třeboňského (A. 4), XV st., otišť. ve Feif. LL, 676 sl.

Card. v. List. Card.

[670]číslo strany tiskuCath. = Catholicon latino-teutonico-bohemicum rkp. v Brně, XV stol., otišť. částečně v Hankově Zbírce str. 174–179.

CatoP. = Catonova Disticha s glossami českými, rkp. v Petrohradě, XV stol., otišť. částečně v Jag. Arch. XIV, 19 sl.

Cis. = Cisiojanus; – a to CisMn. = Cisiojan Mnichovský, rkp. král. knih. v Mnich., z 2. pol. XIII, otišť. v ČČMus. 1853, 417; – CisMus.= Cisiojan Musejní, ze skl. XIV, ot. v Rozboru (1841) 187 sl.: – Cis. 1444 = Cisiojan z r. 1444, ot. t. 190 sl.; – Cis. 1520 a Cis. 1614 = Cisiojany z r. 1520 a 1614, ot. v ČČMus. 1853, 423 a 428.

Comest. = Petra Comestova Historia scholastica, rkp. knih. univ. Pr. (17. D. 18), ze 3. čtvrti XV.

Cosm. v. Kosm.

č. = český, čeština; někdy = číslo.

ČČMus. = Časopis Musea království Českého 1827 sl.

ČE = EvZimn., v. t.

Čel. = Fr. L. Čelakovský; – Čel. 1830 = jeho smíšené básně vyd. 1830, – Čel. 1840 jeho Růže stolistá vyd. 1840; – ČelMudr. v. ČMudr.

ČernHeřm. = Heřm. hrab. Černína Denník o druhé cestě poselské do Konstantinopole 1644–1645, otišť. částečně v Slavische Bibliothek II. (1858) 238 sl.

ČernZuz. = Zuzana Černínova, Dopisy její z l. 1633–1654, vyd. Fr. Dvorský 1886.

Černý Nem. = mistra Jana Černého spis o Morních nemocech, v Prostĕj. 1556.

ČLid = časopis Český Lid.

ČMudr. = Fr. Čelakovský, Mudrosloví národu slovanského 1852.

Čtv. = Čtverohranáč, rkp. knih. univ. Pr. (17. E. I2), z XV st.

Dač. nebo Dač. Pam. = Mik. Dačický z Heslova (zemř. 1626), Paměti, vyd. A. Rezek 1878; – Dač. Prostopr. = téhož Prostopravda, rkp. ČMus. (5. E. 38).

Dal. = kronika t. zv. Dalimila; – a to DalC. = rkp. Cambridgeský. XIV stol.; jeho opis od A. H. Wratislawa jest v ČMus., a věrný otisk od V. Mourka 1892; – DalH. = zlomek Hanušův, XIV st., otištěn při DalJ. str. 275 sl.; – DalHr. = zlomek Hradecký, XIV st., ot. tamt.; – DalJ. = vydání J. Jirečkovo v Pramenech dějin českých 1878, s variantami různých textů; – DalKK. = téže kroniky zlomky k sobě patřící Křižovnický a Klementinský z 2. pol. XIV, otišť. v List. filol. 1891 str. 100 sl. a 344 sl.; – DalStrah. = rkp. Strahovský (kap. 1–15), XV st. – Zkratky obvyklé pro texty jiné jsou při dokladech vzatých z DalJ. a vysvětleny jsou v DalJ. str. 302.

Danič. = Gj. Daničić, Istorija oblika srp. ili hrvat. jezika 1874.

dbeč. = dolnobečevský, srov. Btch.

[671]číslo strany tiskuDesK. = začátek stč. Desatera, v knih. univ. Pr. (17. E. 8) skl. XIV, otišť. v ČČMus. 1893, 246 sl.

DeskDE. nebo Rel. = Reliquiae tabularum terrae, vyd. Dvorský a Emler 1868; listiny z l. 1318 až 1325.

Dět. Jež. = veršované zlomky o dětství Ježíšovu, z 1. pol. XIV, ot. v ČČMus. 1885 str. 118–123 a 1889 str. 455–459.

dial. = dialektický; zkratky dialektů vypsaných v Bartošově Dialektologii viz při zkratku BartD., zkratky ostatní zde na svých místech se vysvětlují.

Diefb. n. Diefenb. = Mittellat.-hochdeutsch-böhmisches Wörterbuch, z r. 1470, vyd. 1846 (a 1857 s tit. latinským).

dluž. = dolnolužický.

Dobr. = Jos. Dobrovský; – Dobr.¹ = jeho Lehrgebäude der böhm. Sprache 1809, – Dobr.² = téhož vydání z r. 1819, – Dobr. Gesch. = jeho Geschichte der böhm. Spr. u. Lit. 1792, – Dobr. Gesch.² = téhož vyd. z r. 1818.

Dobš. = Pav. Dobšinský, Prostonárodnie slov. povesti, 1880 sl.

dol.-beč. = dolnobečevský, v. Btch.

Dolež. = Pav. Doležal, Grammatica slavico-bohemica Prešp. 1746.

Donat. = zlomek lat.-česk. Donata (grammatiky), z XV stol., otisk v List. filol. 1891, 97 sl.

Donín = Fridr. z Donína cestopis, rkp. na Strahově, psaný po r. 1608, otištěn v Lumíru 1858, 688 sl.

doudl. = doudlebský, nářečí doudlebské; srov. Kotsm.

Drach. = Jana Drachovského Grammatica bohemica 1660 (Olom. 1666).

Drk. = rkp. kláštera Drkolenského, z 2. pol. XIV, otisk v ČČMus. 1888, 324–340; – Drk. Vstúp. = VstúpDrk., v. t.

Erb. nebo Erb. Pís. = K. J. Erben, Prostonárodní písně a říkadla 1864; – Erb. čít. = téhož Slovanská čítanka 1865.

Ev. = evangelium, evangeliář; – a to EvOl. = ev. Olomúcký (kn. stud. III. 5. 7), z r. 1421; – EvSeitst. = ev. Seitenstettenský, rkp. z XV stol. v klášt. knih. v Seitenstetten (v Dol. Rakousích); – EvVíd. = ev. Vídenský, rkp. z 2. pol. XIV v knih. dvor. ve Vídni (sign. 4733); – EvSeitst. a EvVíd. vydal F. Menčík 1893 pod názvem „Dva evangelistáře“ (tu kladen EvSeitst. do skl. XIV); – EvZimn. = „čtenie zimnieho času“, rkp. perg. XIV stol. v knih. ryt. Neuberka (č. 34).

Exod. = BiblA., v. t.

Fagif. = Reineri Fagifacetus s českými glossami, rkp. v Petrohradě, z poč. XV; glossy české otiskl Brückner v Jag. Arch. XIV, 13 sl.

Feif. LL. = Jul. Feifalik, Altčechische Leiche, Lieder u. Sprüche 1862 (v Sitzgsber. víd. Akad.).

Feist = Grundriss der gotischen Etymologie 1888.

[672]číslo strany tiskuFontes = Fontes rerum bohemicarum. Prameny dějin českých.

Frimb. = Bibl. Frimb., v. t.

Froz. = Obroviště Marianského Atlanta, z němč. přel. Ant. Frozýn, v Pr. 1704.

Fryčaj = T. Fryčaj, Ortografia neb pravidla pravopisebnosti moravsko-slovanské řeči 1820.

Gal. = list s nebe poslaný do města Galatan; – a to GalDl. = jeho zlomek Dlabačův, z 1. třetiny XIV, otišť. v ČČMus. 1889, 445 sl.; – GalKl. = téhož text celý v kodexu knih. univ. v Pr. (17. 5. 8), ze 4. čtvrti XIV, ot. t. 1889, 445 sl. (parallelně s GalDl.).

Galaš = Muza Moravská 1813.

Gesta = Gesta Romanorum; – a to GestaK. neb GestaKl. (Gesta Klementinská) = jejich text v rkp. knih. univ. v Pr. (sign. 17. F. 28), XV stol.; – a GestaM. n. GestaMus. = text v rkp. ČMus. (3. F. 25), z r. 1482.

Gloss. Jer. = glossy k pror. Jeremiášovi, v knih. kapit. v Olom., z 1. pol. XIII; otišť. v ČČMus. 1887, 119.

Greg. = glossy sv.-Řehořské, v rkp. knih. kapitulní v Pr., kladené do doby ok. r. 1100, ot. v ČČMus. 1878, 545 sl. a 556–557 (srov. připomenutí k nim v této knize na str. 117).

Griz. = Grizeldis (Walter a Grizelda), v rkp. ČMus. (4. D. 4), z doby mezi l. 1459–1463; otišť. v Polívkově spise Dvě povídky atd. 1889.

Hád. = Ctibora Tovaćovského Hádaní Pravdy a Lži 1539.

Háj. = V. Hájek, Kronika Česká 1541; – Háj pp. = téhož výklad o pojití a počátku národa českého, položený před kronikou a nepaginovaný.

Háj. herb. = Tad. Hájka Herbář 1562 (předmluva má listy označovány číslicemi římskými).

Háj. Šim. = Šimona Hájka Tabula de proprietate participiorum 1547, z částečného otisku v učit. kalend. Sborníku 1859, 202–205.

Hanusz Szkic. = J. Hanusz, Szkic gramatyczny (Prace filologiczne I. 434 sl. a II. 195 sl.).

Har. = Krištofa Haranta z Polžic Putování neb cesta do sv. země, v Pr. 1608 (2 díly); – Har. Erb. = totéž, vyd. K. J. Erben 1854–55.

Hatt. = Mart. Hattala; – Hatt. Ml. = jeho Mluvnice jaz. česk. a slovensk. 1857; – Hatt. Skup. = Počátečné skupeniny souhlásek českosl. 1870; – Hatt. slc. = Mluvnica jazyka slovenského 1864.

Hebr. – staročeské glossy X–XIII stol., z textů hebrejských přepsal a vyložil dr. M. Grünwald, ve Věstníku Č. Akademie 1893, 343 sl. (Gloss těchto nemohl jsem nyní užiti, jednak že vyšly, když kniha má se již tiskla, jednak že se mi nedostávalo některých poučení, zejména od koho je vokalisace a kde je bezpečné svědectví, že glossa ta ona je jistě česká a ne jiného jazyka slovanského; krom toho je žádoucno, aby při každém pramenu resp. při každé skupině gloss bylo pověděno, ze které doby po[673]číslo strany tiskucházejí, a aby při glossách jednotlivých býval z pravidla asi takový kousek kontextu, jako při glosse makovica a púc = půtce.)

Hehn = Culturpflanzen u. Hausthiere, v. V. Hehn, 2. vyd. 1874.

Herb. = J. Herben, Do třetího i čtvrtého pokolení 1892.

Hilar. = Hilaria Litoměřického spis proti Jiří Poděbradskému, rkp. knih. univ. Pr. (17. F. 32), z r. 1467.

Hlasové = Hlasové o potřebě jednoty spisovného jazyka, v Pr. 1846.

hluž = hornolužický; – hněm. = hornoněmecký.

Hod. = rkp. knih. univ. Pr. (17. A. 8), z poč. XV; obsahuje na prvním místě Hodiny sv. Mařie, pak jiné Hodiny atd., a na konci Spor duše s tělem.

Hom. = homiliář; – HomKlem = hom. Klementinský, 2 listy 40, z pol. XIV, otišť. v Listech filol. 1887, 262 sl., – HomOp. = hom. Opatovický v kn. univ. Pr. (3. F. 6) se stčesk. glossami z 2. pol. XIII. otišt. v ČČMus. 1880, 114 sl.

Hoř. = Hořov., v. t.

Hořek. = Hořekováni Spravedlnosti královny všech ctností, od Konáče z Hodíšťkova, v Pr. 1547.

Hořov. n. Hoř. = excerpta z knih archivních atd. Hořovických, XV–XVIII stol. (vyčteny jsou tyto prameny v Listech filol. 1892, 458).

Hosp. = píseň „Hospodine pomiluj ny“, v rkp. kn. un. Pr. (Y. I. 3. 83), skl. XIV stol., otišť. v Dobr. Gesch.² 77.

Hrad = rkp. Hradecký, z 1. pol. XIV; vyd. A. Patera 1882; cit. listy rkpu (v rkp. je list druhý ztracen: ve vyd. Paterovu je nahrazen interpolací a počítán; mé doklady jsou na mnoze z doby starší, list ztracený při nich nepočítán, v mých citatech je tedy 2ª to, co ve vyd. Paterovu 3ª atd.).

Hrob Boží = divadelní hra toho jména, v rkp. kn. univ. Pr. (8. G. 29), ze skl. XIV stol., otišť. v List. filol. 1892, 55 sl

Hrub. = rukopisný sborník Řehoře Hrubého z Jelení, z r. 1513, v knih. univ. Pr. (17. D. 38); v tom i Blázn., v. t.; – také HrabLobk. = poslání a naučeni Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic panu Petrovi z Rožmberka (z r. 1497), přeložené od Hrubého a otišť. v Listáři Bohusl. Hasištejnského (vyd. od Jos. Truhláře 1893), je v témže sborníku; – HrubP. n. HrubPetr. = Řehoře Hrubého z Jel. překlad Petrarkových knih proti štěstí i neštěstí, tišť. 1501.

Hug. = stč. překlad Hugových knížek o připravení svého srdcě, v ČMus., část první (str. 1–444) z poč. XV, ostatek z poč. XVII stol.

Hus = mistr J. Hus; – HusE = jeho spisy české, vyd. K. J. Erbenem (tři díly); – HusOrth. = jeho traktat o české orthografii, ot. ve Slavische Bibliothek II. 175 sl.; – HusPost. = rkp. ČMus. (2. D. 18), z r. 1414, obsahující Husovu Postillu, traktat o šesti bludiech a Dcerku; – HusŠal. = Husův Výklad piesniček Šalomúnových, v rkp. ČMus. z r. 1448; – HusW. = jeho tři kázání v rkp. klášt. knih. ve Wil[674]číslo strany tiskuheringu (Hor. Rak.), z poč. XV, otišť. ve Věstníku kr. Č. Spol. nauk 1890, 357 sl.

Hymn. = hymnáŕ, vlastně sekvencionář (napřed je text písně, pak makaronský její výklad), v rkp. knih. univ. Pr. (11. D. 1), XIV stol. (Hymnáŕ v téže knih. sign. 3. G. 12, udaný omylem v Listech filol. 1892, 459, jest text jiný; obs. podle p. Flajšhanse tytéž písně lat. s překladem českým mezi řádky).

Chelč. = Petr Chelčický; – ChelčKap. = jeho drobné traktaty v rkp. knih. kapitulní v Pr. (D. 84), z 1. pol. XVI; – ChelčP. n. ChelčPost. = jeho Postilla, psána po r. 1434, tišť. v Pr. 1522 (expl. v knih. univ. Pr. 54. A. 66); – ChelčSíť. = jeho Síť víry tišť. 1520 (nové vydání jest od J. Annenkova, dokončeno V. Jagićem 1893).

Chir. n. ChirA. = lékařství ranné (chirurgie), rkp. knih. univ. Pr. (12. H. 32), z 2. pol. XV; – ChirB. = LékB. v. t.

Chlád. = Chládek Jiljí, Naučení kratičké, kterak by se mělo dobře po česku mluviti a psáti v Pr. 1795.

chod. = nářečí chodské; rozprava o něm od J. Hrušky v Listech filol. 1891, 30 sl. (při dokladech udává se stránka rozpravy: některé doklady vzaty jsou z ní před vytištěním a jsou tedy bez udání stránek).

Isl. = Daniele Fettera Islandia aneb krátké vypsání ostrova Islandu atd. podle cesty, kterou Fetter tam vykonal 1613; vyd. l673 a nově otišť. 1893 (od Zíbrta).

Jag. = V. Jagić; – Jag. Arch. = jeho Archiv für slav. Philologie 1876 sl.

Jand. n. Jandit = Václ. Jandit, Grammatica linguae bohemicae, 1. vyd. v Pr. 1704, 2. vyd. 1705.

Jar. = cesta pana Albrechta Kostky ke králi franc. Ludvíku XI, popsaná panošem Jaroslavem asi r. 1464, otišť. v ČČMus. 1827, I. 40 sl.

JelLobk. = HrubLobk., v. t.

Jeron. = snůška několika kusů theolog, a nábožných v rkp. knih. univ. Pr. (17. E. 9), mezi nimi na prvním místě „kniehy Jeronymovy“, z XV st.; – JeronTob. = Tob., v. t.

Jg. = Slovník Jungmannův; při tom bývá udán mnohdy i Jungmannův pramen.

Jid. = zlomek legendy o Jidáši, v ČMus., z poč. XIV (v textě je narážka na nedávné zavraždění Václava III r. 1306); otisk v List. filol. 1878 (v Příloze str. 19 sl., s opravou t. 1879, 80) a v ČČMus. 1888, 97 sl.; – JidDrk. = téže legendy zlomek Drkolenský, z téhož kodexu a téže doby jako předešlý, ot. v ČČMus. 1888, 94 sl.

Jir. = Jos. Jireček; – Jir. mor. = jeho rozprava O zvláštnostech češtiny v starých rkpech moravských 1887 (vydáno 1888); – Jir. Star. Zák. = jeho Rozbor prvotního českého překladu starého zákona, v ČČMus. 1864, 136 sl.; – Jir. stmor. = Jir. mor., v. t.

Jiř. = leg. o sv. Jiří; – a to JiřBrn. = leg. v rkp. Brněnském. z pol. XIV, otišť. v ČČMus. 1888, 84 sl.; – JiřKap. = zlomek v knih. [675]číslo strany tiskukapitulní v Pr., z poč. XIV, ot. t. 1881, 276 sl.; – JiřKlem. = zl. v rkp. knih. univ. Pr. (12. D. 12), ze skl. XIV, ot. t. 285; – JiřVrat. = zlomek Vratislavský, nyní v ČMus., ot. v List. filol. 1878, 34 sl. a v ČČMus. 1881.

Jiř. vid. = Jiříkovo vidění v rkp. knih. un. v Pr. (17. E. 2), ze skl. XV stol.

Kab. = M. Kabátník, Cesta z Čech do Jeruzalema a Egypta, tištť. 1542 (?).

Kal. = Ant. Kalina, Historya języka polskiego, I. 1883.

Kar. = Spisové Karla IV., vyd. Emler 1878 (z rozličných rkpů, většinou XV stol.).

Kat. = Život sv. Kateřiny, opis z doby ok. r. 1400 (podle Dudíka Forschungen 162 z XV stol.) chovaný dříve ve Štokholmě, nyní v Brně (v zemsk. archivu), vyd. Pečírka a Erben 1860, – Kat Brn. = zlomek jiné leg. o sv. Kateřině, rkp. v Brně u sv. Jakuba, ze 3 čtvrti XIV, otišť. v ČČMus. 1887, 212 sl.; – KatPetr. = zlomek jiný v Petrohradě, obsahem parallelní s verši 280–317 zlomku KatBrn., ze skl. XIV, otišť. v Jag. Arch. XIV, 4 sl.

Káz. = OlMüll., v. t.

Klem. = zlomky sborníku Klementinského, obs. básně epické světské, z 2. pol. XIV, otišť. v ČČMus. 1893, 335 (zlomky jsou tu označeny literami K, P, X, Y).

Kluge = Etymol. Wörterbuch d. deutschen Sprache. v. Friedr. Kluge, 4 vyd. 1889.

Koc. = Historia církevní Eusebia příjm. Pamfila, přel. od J. Kocína, v Pr. 1594.

Kol. = excerpta z knih archivů Kolínských, městského a okresního, skl. XV až XIX stol. (vyčteny jsou tyto prameny v List. filol. 1892 460), při dokladu bývá rok, z něhož pochází.

Kold.² = Koldínova Práva městská, 2. vyd. 1702.

Koll. = J. Kollára Básně, vyd. 1821.

Kom. Lah. = Lab., v. t.

Konáč 1547 = M. Konáče z Hodištkova spisy 1) Hořekováni Spravedlnosti (list. 1–71), 2) Judith (72–112) a 3) Hra pěkných průpovídek (l. 114–118), vyd. 1547.

kop. = nářečí kopaničárské (Kopanice, část Slovácká moravského), podle popisu Bartošova „Moravští Kopaničáři“ v Osvětě 1884, 46 sl.

KorMan. = V. Korandy Manualník, rkp. knih. univ Pr. (17. F. 2), ze skl. XV, vyd. Jos. Truhlář 1888.

Koř. = Nový Zákon, naps. od Mart. Kořečka 1425, rkp. v knih. univ. Pr. (17. D. 30).

Kosm. = Kosmova (zemř. 1125) kronika, vyd. Emler v II. díle Pramenů dějin českých; rkpy její mají ustálená znaménka A, 1, 2 atd.; nejstarší jsou KosmA. z r. 1154, Kosm7 ze skl. XII nebo zač. XIII, Kosm1., Kosm3., Kosm4., Kosm4ᵃ ze XIII, Kosm2. z l. 1340–1342, Kosm6. ze XIV nebo poč. XV stol.; – Kosm. pokrač. n. Cosmae contin. pokračování v kron. Kosmovë, XIII–XIV stol., z vyd. 1784.

[676]číslo strany tiskuKott = Českoněm. Slovník Fr. Kotta, 1878–1893.

Koz. = Zápisy Kozelské (Kozlé ve Slezsku) z l. 1418–1571, přepsané 1629, otišť. v ArchČ. II. 393 sl.

KR. = kniha Rožmberská, otišť. v ArchČ. I. 451 sl.; odtud jsou některé doklady starší, novější vzaty jsou z Rožmb., v. t.

KrausMich. = Jan z Michalovic, něm. báseň XIII st., vyd. A. Kraus 1888.

Kremsm. = rkp. kláštera Kremsmünsterského (N° 71), z doby ok. r. 1400, obsahující také kusy české, totiž 1) několik vět z latiny přeložených na str. 31ª (z Jeronyma), 2) legendu o 10.000 rytířích a 3) několik českých gloss; obsah český otišť. v List. filol. 1889, 29 sl.

Krist. n. KristA. = Život Kristův, rkp. knih univ. Pr. (17. A. 9), XIV stol.; – KristB. = částky téhož textu v jiném rkp. tamt. (17. D. 32), ze skl. XIV; – KristTom. = zlomek téhož textu, v knih. sv.-Tomášské, nyní v ČMus., ze skl. XIV, otišť. v ČČMus. 1885, 303 sl.

KřižA. = rkp. knih. křižovnické v Pr. (22. A. 4), z r. 1472; – KřižB. = rkp. jiný téže knih. (22. A. 16), z r. 1520.

krk. = podkrk.. v. t.

Kruml. = rkp. Krumlovský, nyní v ČMus., z 1. čtvrti XV (z doby před r. 1418).

Kulda = Moravské národní pohádky atd., 1874–75.

Kunh. = píseň „Vítaj kráľu všemohúcí“ v rkp. Kunhutině, nyní v knih. univ. Pr. (7. G. 17ᵈ), z doby ok. r. 1300, otišť. v ČČMus. 1882, 103 sl.

Kutn. = bible Kutnohorská z r. 1489, rkp. knih. univ. Pr. (54. C. 2).

KZ., KZeitschr. = Zeitschrift für vergl. Sprachforschung, vyd. A. Kuhn a j.

L = legenda; srov. LAl., LMar.

Lab. = Komenského Labyrint světa, vyd. Kořínek 1871; cit. kapitolu a odstavec; – Lab. 1631 = téhož vydání z r. 1631, cit. stránku.

Lact. = Jana Vodňanského (Aquensis) Lactifer, v Plz. 1511; cit. list. a sloupec.

LAl. = zlomek legendy o sv. Alexiovi, rkp. kdysi v arch. zemsk. v Brně, osm sloupců (a–h), z 1. pol. XIV, otišť. v ČČMus. 1851, I. 142 sl. a ve víd. Sitzgsber., filos. tř., 37 (1861) 420–424.

Lék. = lékařstvie (léky) proti (11) neduhům, v rkp. knih. univ. Pr. (11. E. 4), z doby ok. r. 1400. – LékA = sbírka rozprav lékařských, rkp. knih. univ. Pr. (17. B. 18), z pol. XV; – LékB. = jiná sbírka taková, t. (11. C. 2), z r. 1440; – LékFr., LékFrant. neb Apat. Fr. = sbírka taková opět jiná, t. (17. D. 10), z doby ok. r. 1500; – Lék. ran. = Chir., v. t.

Lepič = stč. píseň, v rkp. kn. un. Pr. (5. A. 23, na vnitřní straně desky), XV stol., otišť. v ČČMus. 1848, II. 271 sl. a j.

[677]číslo strany tiskuLesk. = A. Leskien; – Lesk. Handb. = jeho Handbuch der altbulg. Sprache, 2. vyd. 1886; – Lesk. Unters. = jeho Untersuchungen über Quantität u. Betonung in den slav. Sprachen (v Abhandlungen der sächs. Ges. d. Wiss.) I. Die Quantität im Serbischen, část A. 1885, B. a C. 1893.

Let. = Staří letopisové čeští od r. 1378 do 1526, vyd. Palacký 1829.

Levšt. = Levšteinova veršovaná svaté Mařie nebes chvála, v rkp. knih. kapitulní v Pr. (N. 17), ze skl. XIV, otiśť. v ČČMus. 1884, 514–524.

Lex. = Lexer, Mhd. Taschenwörterb. 1879.

Lfil. = List. fil., v. t.

libun. = z nářečí libuneckého (Libunec mezi Jičínem a Turnovem), z rozpravy J. Jakubce, Český Lid I. 370 sl.

Libuše = Libuše, matice zábavy a vědění, vyd. Šimáćek v Pr.

List. = list n. listina; – List. Card. = list, jejž psal Jana Cardinal 1417, v rkp. kn. univ. Pr. (11. E. 3); – ListHořov. 1647 a ListHořov. 1651 = listiny v arch. měst. v Hořovicích z let udaných; – ListJHrad. = listiny Jindřichohradecké z r. 1384 a 1388, otišť. v programmu JHrad. 1886; – ListKost. = listina Kostelecká z r. 1417, otišť. v List. filol. 1893, 400–401; – ListKral. = listina Kralická, český překlad a opis z poč. XV, otišť. t. 1893, 393–398; – ListKrums. = listina Krumsinská z r. 1438, opis z doby ok. r. 1600. otišť. t. 1893, 403–404; – ListLit. = zakládací list Litoměřická, pořízená v XIII stol. na r. 1057, ot. v ČČMus. 1836, 323 sl. a j. – ListOleš. = listiny Olešnické v stat. archivu ve Vratislavi, z l. 1370–1420, ot. v Jag. Arch. XII, 120–122; – ListPořeš. = listiny Pořešínské, v Urkunden u. Regesten des Gutes Poreschin, od J. Klimesche 1889, XIV a XV stol.; ListPras. = sbírka listů posílacích (1464–1709, nejvíce z r. 1568), vyd. Prasek. 1893; – ListUnič. = Petra z Uničova list z r. 1417, v rkp. kn. univ. Pr. (11. E. 3); – ListVamb. = Vamb., v. t.; – list Wartb. z r. 1380, v. Wartb.; – ListVrat. = ListOleš., v. t.; – List Vyšehr. = zakládací listina kostela Vyšehradského na r. 1088, složená však později, ot. v Reg. I.; – ListZikm. = list krále Zikmunda panu Haškovi, opis v kodexu kn. un. Pr. (3. G. 16): – List 1225 = list. z r. 1225, v měst. arch. v Král. Hradci; – List. 1406 = list. z r. 1406 v knih. un. Pr., otišť. v List. filol. 1888, 44–45; – List. 1443 a List 1463 = listiny z l. 1443 a 1463, otišť. v Politik 1883, 12, říj. (feuill.).

List. filol. = Listy filologické 1874 a násl.

Lit. = bible Litoměřická, psaná 1411–1414.

Litoměř. = List. Lit., v. t.

litomyšl. = mýt., v. t.

LMar. = zlomek leg. o p. Marii, v knih. kapit. Pr., z doby ok. r. 1300, otišť. v ČČMus. 1879, 118–120.

Lobk. = Jana z Lobkovic Putovánie do svatých zemí, rkp. knih. un. Pr. (17. A. 13), z r. 1515.

Lomn. = Šimon Lomnický; – Lomn. Kup. =jeho Kupidova Střela 1590; – Lomn. Nauč. = jeho Naučení mladému hospodáři 1597.

[678]číslo strany tiskuLoos = Jos. Loos, slovník slovenskej, maďarskej a nemeckej řeči 1871.

Loś = J. Loś, O samogłaskach długich w języku polskim (Prace filol. II, 190 sl., 1887).

Lún. = excerpta z listin a soudních knih arch. Lounského; – a to Lún. ks. = exc. z knih soudních (s letopočtem), – Lún. l. = exc. z listin (s letop.), – Lún.l. ops = exc. z listin opsaných na skl. XV, – Lún. ort. = exc. z ortelů XVI a XVII st., – Lún. pam. = exc. z knihy Pamětní skl. XVI, – Lún. reg. = exc. z register stavuňků a zvodů XVII st., – Lún. rycht. = exc. z práva rychtářského (skl. XVI), – Lún. var. =z exc. z různých pramenů jiných (s letopočtem).

luž. = lužický, srbština lužická; – dluž. = dolnolužický; – hluž. = hornolužický.

Lvov. = rkp. knih. univ. ve Lvově (1. E. 21), XV stol.

Máj. sen = zlomky dvou různých básní v rkp. kn. Neuberkovy v Pr., z XV st., otiskl a omylem v jedno spojil Hanka v Star. Sklád. V. 78–122 pod titulem „Májový sen“; cit. otisk.

Majest. Car. = MC., v. t.

Malin. wyr. = L. Malinowski, O niektórych wyrazach ludowych polskich 1892.

Malý, Amerika = Amerika od času svého odkrytí až na nejnovější dobu, 6 dílů, 1853–57.

Mam. = Mammotrekt: – a to MamA. = mam. v rkp. kn. univ. Pr. (11. E. 6), z poč. XV, otišť. v List. filol. 1893, 216 sl.; – MamB. = jiný v rkp. t. (11. F. 9), skl. XV; – MamC. = jiný v rkp. t. (11. C. 4), z pol. XV; – MamD. = jiný v rkp. t. (1. E. 29), z 1. pol. XV; – MamE. = jiný v rkp. t (3. G. 26), XV st.; – MamF. = jiný v rkp. t. (8. G. 28), XV st.; – MamG. = několik gloss biblických, v rkp. knih. dvor. Víd. (č. 5189), XV st., otiskl Menčík v Rozmanitostech I. 10; – MamP. = mam. Pražský, totéž co MamA, v. t.; – Mam V. nebo MamVíd. = mam. dvor. knih. Víd. (č. 4302), z pol. XV, otišť. částečně (abecedně) v Jag. Arch. V. 98 sl.; – MamVod. = mam. Vodňanský, rkp. nyní v ČMus. (558), otišť částečně v ČČMus 1843, 148–150.

Mand. = cesty Mandevillovy překlad český, v rkp. ČMus. (3. F. 26), z XV stol.; – MandStrah. = totéž v rkp. Strahovském, XV st.

ManKor. = KorMan., v. t.

Manž. = báseň „O manželství“ v Hank. Star. Sklád. V. 122–152, z rkp. knih. Neuberkovy, XV st.; cit. otisk.

Marg. = zlom. leg. o sv. Margaretě, rkp. v Brně (u sv. Jakuba), ze 3. čtvrti XIV, otišť. v ČČMus. 1887, 223–234.

Mart. = Martimiani n. Martiniani, Beneše z Hořovic překlad kroniky takto řečené, v rkp. ČMus. (3. F. 22), 1. pol. XV.

Mast. = Mastičkář, zlomek div. hry velikonoční, rkp. v ČMus. z pol. XIV, otišť. v List. filol. 1880, 91–105; cit. verše 1–431, někdy stránky [679]číslo strany tiskurkp. 1ᵃ–6ᵇ; – MastDrk. = téže hry zlomek Drkolenský z 2. pol. XIV, otišť. v ČČMus. 1889, 127 sl.

Mat. = evang. sv. Matouše s homiliemi, rkp. kn. un. v Pr. (17. A. 4), z 2. pol. XIV.

Matz. = Ant. Matzenauer; – Matz. Cs. = jeho Cizí slova v řečech slovanských 1870; – Matz. Přísp. = jeho Příspěvky ke slovansk. jazykozpytu (v Listech filol. 1880 sl.).

MC. = Majestas Carolina, z poč. XV, otišť. v ArchČ. III 68–180 (cit. stránky) – a v H. Jirečk. Codexu II. 2. str. 109 sl. (cit. články I–CIX).

Měs. = jména měsíců v rkp. kn. un. Pr. (11. D. 7 fol. 73ᵇ), XV stol. Mik. = bible Mikulovská z r. 1406.

Mikl. = Fr. Miklosich; – Mikl. Et. Wtb. = jeho Etymolog. Wörterbuch der slav. Sprachen 1886; – Mikl. Fremdw. – jeho spis Die Fremdwörter in den slav. Sprachen (v Denkschr. akad. Víd. 1866); – Mikl. (Gramm.) I², II, III², IV = jeho Vergleichende Grammatik der slav. Sprachen, I. Lautlehre 2. vyd. 1879, II. Stammbildgslehre 1875, III. Wortbildgslehre 2. vyd. 1876, IV. Syntax 1868–74: – Mikl Lex. = Lexicon palaeoslovenico-graeco-latinum 1862; – Mikl Mon. = Die slavischen Monatsnamen (v Denkschr. Víd. akad. 1868); – Mikl. trъt = jeho spis Über den Ursprung der Worte von der Form asl. trъt 1877; – Mikl. trêt trat = téhož Üb. d. Urspr. der Worte v. d. Form asl. trêt u. trat 1878; – Mikl. Steigerg. = téhož Über Steigerung u. Dehnung in den slav. Spr. 1878; – Mikl. Lange Voc. = téhož Üb. die langen Vocale in d. slav. Sprachen 1879; – jiné rozpravy Miklosichovy jsou na svých místech citovány plněji.

Mill. = Million, český překlad cestopisu Marco Polova, v rkp. ČMus. (3. F. 26), XV st.

ML. = modlitby a legendy, rkp. kn. univ. Pr. (17. E. 8), ze skl. XIV.

MnichA. = rkp. knih. univ. Mnichovské (germ. 1205), ze skl. XVI; – MnichB. = rkp. téže knih. (slav. 11), obs. české modlitby, z r. 1521.

Modl. = stč. Modlitby, rkp. knih. un. Pr. (17. F. 30), XIV st., cit. stránky rkp.

mor. = moravský, moravština. mrus. = maloruský, maloruština.

Mucke = Dr. Mucke, Laut- und Formenlehre der niedersorbischen Sprache 1891.

Mudr. = Řeči z hlubokých mudrců; – MudrA. = v rkp. kn univ. Pr. (17. B. 10), z r. 1562; – MudrB. = rkp. t. (17. E 11), XVI stol.; – MudrC. = rkp. t. (17. E. 32), z r. 1509.

Muka v. Mucke.

Müll. = OlMüll., v. t.

MVerb. = stč. glossy v Mater Verborum, rkp. XIII st. v ČMus., otišť. v ČČMus. 1887.

[680]číslo strany tiskumýt. = nářečí východočeské, zvláśté v krajině mýtské a litomyšlské, podle popisu J. Jirečka v ČČMus. 1803, 323–345.

n- = nový, novo-; srov. nč. a j.

nč. = novočeský, nová čeština.

Nehr. altp. Sprachdenkm. = W. Nehring, Altpolnische Sprachdenkmäler 1886.

NejedlýGr. = J. Negedlý, Böhm. Grammatik 1804; – Nejedlý² = 2. vyd., 1809; – Nejedlý³ = 3. vyd., 1821.

NekrP. n. NekrPodl. = nekrolog Podlažický, z l. 1224–1250, otišť. skoro úplné v Dobr. Gesch.² 92–103 a úplně u Dudíka, Forschungen 403–427.

Neor. = Jos. Neoral, Příspěvek k dialektologii moravské, v programmu realky Brněnské 1883 (nář. hanácké v Bohuslavicích).

nhněm. = novohornoněmecký.

Nikod. = rkp. knih. Strahovské z r. 1442, obs. Čtenie Nikodemovo a jiné kusy.

Nom. = Nomenclator lat.-bohem., v rkp. kn. univ. Pr. (11. E. 4, fol. 62ᵇ až 71ª), z doby ok. r. 1400.

NRada = Nová Rada pana Smila Flašky z Pardubic, složená 1394 n. 1395, dochována v rkpích XV st., mé vyd. 1876.

Nud., Nudož. = Vavř. Benedicti Nudožerský, Grammaticae bohemicae libri duo, Pr. 1603.

ob. = čeština obecná, způsob češtiny obecné; zvláště tím rozumím řeč těch krajin, ve kterých jsem žil, t j. Čech severovýchodních a pražskou.

ODub. = Ondřeje z Dubé Výklad na právo země České, rkp. v městsk. arch. Pražsk., ze 3. desítiletí XV; cituji §§, jak je učísloval Palacký (v otisku v ArchČ. II. 481 sl.).

Offic. tab. = Officium circa tabulas terrae, XV stol. (?), ot. v Jirečk. Codex iuris bohemici II. 2, 257–283.

Ogon. Stud. = E. Ogonowski, Studien auf d. Gebiete d. ruthen. Sprache 1880.

Ol. = bible Olomúcká, rkp. v stud. kn. Olom., z r. 1417.

OlMüll. nebo Müll. = stčeské (dial. mor.) ukázky z rkp. kn. Olom., z XV stol., otiskl Al. Müller v Jag. Arch.; – a to ukázka A Informatio ad cavendam pestim v Jag. Arch. I. 334–335, – B nebo Káz. kázaní z r. 1471–1484 t. 617–620, – C Dies nefasti t. II. 715 a 716, – D Confessio t. 716–719.

Onom. = Onomasticon, totéž co SlovK., v. t.

OpMus. = rkp. Opatovicko-Musejní, v ČMus. (3. F. 18), z 1. pol. XV; ot. částečně v List. filol. 1892, 182 sl. (Rada otcova synovi) a t. 268 sl. (Svár vody s vínem).

Orloj. = Orlojík, v rkp. knih. univ. Pr. (17. G. 8), z r. 1469.

[681]číslo strany tiskuOstr. = píseň Slovo do světa stvoreni, v rkp. někdy Ostrovském, z 2. pol. XIII, otišť. v ČČMus. 1878, 293.

Otc. nebo OtcA. = Životy sv. Otcův, kp. kn. univ. Pr. (17. C. 28), XV stol.; – OtcB. = téhož textu rkp. jiný, t. (17. D. 36), z pol. XV; – OtcC. rkp. opět jiný, t. (17. C. 17). z r 1480; – OtcD. = rkp. opět jiný, t. (17. C. 16), z XV stol.; – OtcE. = rkp. opět jiný, t. (17. E. 2), z XV st.

Pal. = Fr. Palacký, Dějiny národa českého; – Pal. pop. = téhož Popis království Českého 1848.

Pam. = Památky staré literatury české, vyd. ČMaticí, č. 1–10.

Papr. Ob. = Bart. Paprockého Obora, v Pr. 1602; cit. kapitoly.

Pass. = Passional, rkp. ČMus. (3. F. 16), str. 1 nově připsána v XV, části ostatní jsou z různých dob XIV stol.; část stará otištěna, v. o tom výkaz v List. filol. 1884, 256. – PassDrk. = passionalu zlomek Drkolenský, ze 3. čtvrti XIV, otišť. v ČČMus. 1888, 104–105; – Pass. hlah. = zlomek passionalu hlaholského, z 2. pol. XIV, otišť. v ČČMus. 1882, 524–527; – Pass. KapA. = passionalu zlomek knih. kapitulní, ze skl. XIV, otišť. t. 521; – Pass. KapB. = téhož zl. kap. jiný, z let 1350–1380, ot. t. 517–520; – PassKlem. = passional Klementinský, rkp. v knih. univ. Pr. (17. C. 52), z r. 1395; – PassNitr. = pass. zlomek Nitranský, ze 3. čtvrti XIV, ot. v ČČMus. 1892, 305–307; – Pass. zl. Mus. = pass. zlomek Musejní, z 2. pol. XIV, ot. t. 1883, 110–115; – Pass. 1379 = rkp. pass. v ČMus. (3. F. 17), z r. 1379.

Pastrn. = Fr. Pastrnek, Beiträge zur Lautlehre der slovakischen Sprache 1889.

Pelzel = Grundsätze der böhm. Grammatik, v. Fr. Mart. Pelzel 1795; – Pelzel² = téhož 2. vyd. 1798.

Pernšt. = bible Pernštýnská, rkp. kn. un. Pr. (17. A. 7), z r. 1471.

Perw. Otč. = Jos. Perwolf, Otčetъ o naučnychъ zanjatijachъ etc., Varš. 1883, obs. též ukázky starších textů českých a dial. ze stol. XIV až XVI.

Pfuhl = Laut-u. Formenlehre der oberlausitzisch-wendischen Sprache von C. T. Pfuhl, 1867.

Phil. = Václ. Philomates, Etymologia (druhá část „Grammatiky České“ 1533 v Náměstí vydané).

Pil. = zlomek leg. o Pilatovi, v ČMus., z poč. XIV, ot. v List. filol. 1893, 375 sl.; cit. sloupce a–d.

Pís. = píseň; – Pís. Bydž. = pís. o bydžovsk. ševcích, rkp. ve Vratislavi, z XV stol., ot. ve víd. Sitzungsber. XXXIX (1862), 291 sl.; – Pís. Feif. = píseň v některé ze sbírek a rozprav Feifalikových, při tom blíže udané; – Pís. Hosp. = Hosp., v. t. – Pís. svatokup. = pís. o knĕžích svatokupcích, rkp. v Mikulově, z XV stol., ot. ve Feif. LL. 651 sl.; – Pís. Štemb. = pís. o Štemberkovi, v rkp. Třeboňsk. z XV, ot. t. 666 sl.; – Pís. t.l. n. taj. l. = pís. „Tajná láska“, v rkp dvor. kn. Víd. (č. 4558), z XV, ot. ve Feifalikově Altböhm. Vers- u. Reimkunst (víd. Sitzungsber.[682]číslo strany tisku1859) No. 1; – Pís. Varn. = Cantio de rege Vladislao (o bitvě u Varny 1444, kde král pol. Vladislav zahynul), v rkp. Třeboňsk., ot. ve Feif. LL.; – Pís. Vyšbr. I. = pís. „Předobře rozumiem“ atd., rkp. v kn. klášt. Vyšňobrodsk., XV st., ot. v ČČMus. 1885, 565 sl.; – Pís. Vyšbr. II.= pís. „Tvórče mily“ atd, rkp. téže knih., XV st., ot. t. 566 sl.; – Pís. Vyšbr. III. = „Otep myrrhy“ atd., rkp. téže knih., XV st., ot. t. 1882, 44 sl.; – Pís. Záv. = Cant. Záv., v. t

Plankt = Plankt Matky božie u veliký pátek, v rkp. kn univ. Pr. (17. F. 30, = Modl., list 167ᵃ–170ᵇ) XIV st., otišť. v ČČMus. 1891, 191.

Poč. = Počátkové českého básnictví, Prešp. 1818

Podk. = Podkoní a žák, ve Výboru I. 943–956; – PodkJir. = téhož vydání Jirečkovo, v Pr. 1878.

podkrk. = nářečí podkrkonošské; dílem z popisu Koublova v ČČMus. 1864, 49–57 a 250–255.

poduž. = nářečí podužské (podlužské, slovácké v Moravě jižní), popsal Fr. Bartoš v brněnském Obzoru 1884, 13 sl.

Póh. n. Půh. = Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové, vyd. V. Brandl. I. (1872) z l. 1374–1411, II. (1873) z l. 1406 až 1420, III. (1878) z l. 1417–1447

pol. = polský, polština.

PoprR. = Popravčí kniha pánův z Rožmberka, vyd. Fr. Mareš 1878.

Poř. = List. Poř., v t.

Postavy = Postavy a mravy lidské, báseň XV st., otišť. ve Výboru I. 957–962.

Pras. = V. Prasek, Čeština v Opavsku, Olom. 1877.

Práva pr. n. Pr. pr. = Práva Velikého města Pražského, v rkp. městsk. archivu Pražského „Liber vetustissimus statutorum et decretorum Veteris urbis pragensis“ na str. 242–262, opis ze skl. XV stol.

Pražsk. = bible Pražská, v kn. un. Pr. (54. A. 15), z r. 1488.

Pref. = Oldř. Prefat z Vlkanova, Cesta z Prahy do svaté země l. P. 1546, v Pr. 1563; cit. kapitoly.

Prešp. = slovník Prešpurský, ze skl. XIV, vyd. F. Menčík 1892; cit. stránku 186ᵃ (úvod) a hexametry 1–2534.

Přib. = Pamět Přibyslavská, 21tý list v 2 kn. Register Přibyslavských, z 2. pol XV, otišť. v Osvětě 1890, I. 251 sl.

příjm. = příjmení.

Prok. kron. = Prokopa písaře Novoměstského Nová kronika, 70 veršů, XV st. (po r. 1476), otišť. ve Feif. LL. 636 sl.

Pror. = překlad proroků Isaiáše, Jeremiáše a Daniele, rkp. v kn. un. Pr. (17. D. 33), ze skl. XIV; – Pror. Ol. = české glossy v lat. textě Proroků knih. Olom. (III. D. 14); kodex lat. je ze XIII st., glossy české z r. 1391 (vročení na l. 201ᵇ; sděl. dr. V. Tille).

Prostopr. = Prostopravda, v. Dač.

[683]číslo strany tiskuPr. pr. = Práva pr., v. t.

psl. = praslovanský, praslovanština.

Puch. = Zikm. z Puchova Kosmografie, v Pr. 1554.

Půh. = Póh. v. t.

pův. = původní.

Pulk. = kronika Pulkavova, – a to PulkL. = rkp. v kn. Lobkovické v Pr., z XV stol., 425 stran; potom následují do str. 436 někt. kusy veršované, otištěné v List. filol. 1884, 269 sl.; – PulkLit. nebo Pulk. 1466 = rkp. kn. bisk. v Litoměřicích, psaný r. 1466, l. 1ª až 124ᵇ; potom 124ᵇ sl. následují písně na smrt Viléma Zajíce z Valdeka a o Božím těle, otišť. v List. filol. 1884, 302 sl.; – PulkMus. = zlomky v ČMus., 2 listy (1ª–2ᵇ), ot. v ČČMus. 1885, 514 sl.; – PulkR. anebo jen Pulk. = rkp. v klášt. Rajhradském (sign. H. g. 22ª), 192 stran po 2 sloupcích, z doby ok. r. 1400; – PulkVrat. rkp. Vratislavský, XV stol.

Řád korun. = řád korunování krále Českého v rkp. z r. 1396 a jiném z XV st., otišť. ve Výboru I. 575–610 a v Kar., v. t.

Řád pz. = Řád práva zemského, v rkp. arch. měst. Pr., ze 3. desetiny XV st., text český a vedle latinský; cit. z rkp. (při dokladech jsou §§ podle rozdělení Palackého v ArchČ. II. 78 sl.).

Rajhr. = slovník Rajhradský, omylem pojmenován Rozk., v t.

Reg. = Regesta Bohemiae et Moraviae. Pars I. z l. 600–1253 (obs. mnoho kusů nepravých a podezřelých, kterým se třeba vyhýbati), vyd. K. J. Erben 1855. Pars II., 1253–1310, vyd. Jos Emler 1882. Pars III., 1311–1333, vyd. týž 1890. Pars IV., 1333–1346, vyd. týž 1892.

Rel. = DeskDE., v. t.

Rhas. n. Rhaz. Rhazesovo ranné lékařství, v rkp. ČMus. (4. C. 35) str. 1–193, z XV stol. – RhasE. = totéž, vyd. K. J. Erben 1864.

Roh. = Roháč, cornutus, t. slovník tak nazývaný; – a to RohA. nebo jen Roh. = roháč v rkp. kn. univ Pr. (11. C. 1), asi z r. 1478; – RohB. = roháč v rkp. Olomúck. z r. 1450–1456, částečně ot. ve Feif. LL. str. 9; – RohC. = roháč v rkp. kapitulním v Pr. (O. 59, týž kodex co Boh., l. 86ª až 90ª), z doby mezi r. 1379–1385.

RokPost. n. Rokyc. Post. = mistra Jana Rokycany Postilla, rkp. knih. Křižovnické v Pr. (17. F. 3, 446 listů fol.), asi z r. 1500.

ROl. neb ROlA. = rkp. stud. knih. Olom. (II. IV. 7), 156 l. fol., z poč. XV; – ROlB. = jiný rkp. téže knih. (I. 5. 1), 134 l. 4°, z r. 1410; – ROlC. = jiný rkp. téže knih. (III. 2. 19), z r. 1482.

Rosa = V. Rosa, Cžechořečnost seu Gramm. linguae bohem., 1672.

Rostl. = rostlinářský slovník; – a to RostlA. nebo jen Rostl. = rostlinář latinskočeský v rkp. knih. kapit. Olom., z doby ok. r. 1300, otišť. v ČČMus. 1877, 391–393; – RostlB. = rostlinář v rkp. kn. univ. Pr. (11. E. 2, na l. lᵇ, 130ᵇ a 145ª–147ᵇ), XV stol.; – RostlC. = rostlinář v rkp. t. (10. E. 14, na l. 107ᵇ až 109ᵇ), z r. 1424; – RostlD. = rostlinář v rkp. t. (1. F. 35, na l. 61ª až 92ᵇ), z r. 1418; – RostlE. = rost[684]číslo strany tiskulinář a jiné glossy české v Isidorových etymologiích, z r. 1402, otišť. v Menčíkových Rozmanitostech I. 8; – RostlF. = slovník rostl. a lékařský lat.-česk., v rkp. v Pelplině v Záp. Prusích (sign. č. 196, na l. 10ᵇ až 14ª), z 1. pol. XV, otišť. v Jag. Arch. XIV, 30 sl.; – RostlMnich. = rostl. v kodexu knih. Mnich. (sign. 615, fol. 68ᵇ až 71ª), z doby ok. r. 1300; má glossy polské, mezi nimi některé identické s českými.

ROtc. = Rada otcova synovi, obsažena v OpMus. na str. 146ª až 156ª, viz OpMus.; – ROtcP neb ROtcPetr. = téže Rady rkp. Petrohradský, z r. 1404; varianty, jimiž se text liší od textu otištěného ve Výboru I 909 sl., otištěny v Jag. Arch. XIV, 7 (s udáním sloupců a veršů Výborových), a celek otištěn v ČČMus. 1892, 395 sl. (verše 1–642).

Rozb. n. Rozbor = Rozbor literatury staročeské, z pojednání král. Spol. nauk (str. 111–216 ze svazku Abhandlgen V. 2 z r. 1840 a 1841, pak str. 672–674 z Abhandlgen V. 3 z r. 1843–44).

Rozk. = slovník Rajhradský, omylem řečený „Klena Rozkochaného“, z doby mezi r. 1344 a 1364, rkp. v klášt. Rajhradském (H. F. 26), z opisu Dobrovského otiskl Hanka ve své Zbírce str. 55–104.

Rožmb. = kniha Rožmberská; a) §§ 1–6 z rkp. arch. městsk. Pr., z 1. pol. XV, b) ostatek, §§ 7 až 298, z rkpu při Deskách zemských v Pr., z doby ok. r. 1360; oboje otišť v List. filol. 1880.

Rúd. = rkp. knih. Lobkovické v Roudnici, 179 l. fol., z 2. pol. XIV, otišť. částečně v ČČMus. 1883, 370 sl.

rus. = ruský, ruština.

Růž. nebo RůžA. = Růžová zahrada, překlad něm. Rosengarten, zlomek ze skl. st. XIV, 8 stránek, otišť. v ČČMus. 1881, 464 sl – RůžB. = jiný zlomek, z 2. pol. XIV, otišť. v Listech filol. 1886, 308.

Rychn. = práva Rychnovských soukenníků, z r. 1378, otišť. v ČČMus. 1860, 23–24.

Ryt. = legenda o 10.000 rytířích; obsažena v rkp. Kremsmünsterském na l. 92ª až 94ᵇ a odtud otišť. v List. filol. 1889, 249 sl., v. Kremsm. – a v PassKlem, z r. 1395, odkudž otištěna t. 1888, 249 sl., viz PassKlem.

Sal. = Salicetiho ranná lékařství, v rkp. ČMus. (4. C. 35, rkp. týž co Rhas.) str. 194–420, z XV stol.; – SalErb. = totéž, vydáno K. J. Erbenem 1867.

Seitst. = EvSeitst., v. t.

Selsk. = rýmovaná skládání o věcech selských z r. 1538 a 1763, otišť. v ČČMus. 1891, 462 sl.

Sequ. nebo SequA. = Sequentionarius Magistri Conradi, v rkp. knih. kapitul. v Pr. (O. 59, rkp. týž co Boh., na l. lᵇ až 12ᵇ), napsán do r. 1385, ot. v Hankově Zbírce 356–366; – SequB. = sekvencionář českolatinský z r. 1416, rkp. knih. univ. Pr. (11. E. 7).

sl. = následující.

slc. = slovenský, nářečí slovenské (v Uhrách); dílem podle M. Hattalovy Mluvnice jazyka slovenského 1864, v. Hatt. slc.

sln. = slovinský, slovinština.

[685]číslo strany tiskuSlov. – slovník; – a to SlovA. = slovník v rkp. kn. dvor. ve Vídni (č. 4557), ze 3. čtvrti XIV; – SlovB. = slovník jiný t. (č. 5154, Synonymarius), z poč. XV, částečně ze XIV st.; – SlovC. = slovník v rkp. kn. univ. Pr. (8. E. 28, na l. 44ª), ze skl. XIV; – SlovD. = slovník v jiném rkp. t. (11. D. 9, na l. 75ª až 76ª), z XV stol.; = SlovE. = sl. v jiném rkp. t. (11. E. 1, na l. 221ᵇ a 222ª), z XV st.; – SlovF. = slovník jiný t. (na přídeští rkpu 9. B. 9), z 2 pol. XV; – SlovK. = slovník Klementinský, též „Onomastikon“ zvaný, v rkp. téže knih. (17. F. 31 na l. 1ª až 91ª); – SlovTřeb. = slovník v rkp. Třeboňsk. archivu (A. 7 na l. 267ᵇ až 274ᵇ), z 2. pol. XV, otišť. v Menčíkových Rozmanitostech I. 11–15, – SlovVyšbr. = slovník na zadní polovici pergamenového obalu kodexu č. 49 v klášt. Vyšňobrodském, poč. XV st., ot. v ČČMus. 1885, 564–565.

Smil. přísl. = Smila Flašky přísloví, z 2. pol. XV st., otišť. ve Výboru I. 841–848.

Sobol. Fon. = A. I. Sobolevského Drevnij slavjanskij jazykъ. Fonetika 1891; – Sobol. Lekc. nebo Sobol. Rus = téhož Lekcii po istorii russkago jazyka 1888, – Sobol. Lekc.² = téhož vydání 2. 1891.

Solf. = Solfernus, tišt. v Pr. 1600, cit. kapitoly.

srb. = srbský, srbština; – srbch. nebo srbchorv. = srbskochorvatský.

st. = starý, staro-, srov. stč. a j.

Star. Sklád. = Starobylá skládanie, vyd. V. Hanka; nékteré texty jsou otišť. jenom zde a k jejich originálům je téžký přístup.

stč. = staročeský, stará čeština; – podobné stpol. = staropolský, – strus. = staroruský, – stsl. = staroslovenský (starobulharský) atd.; – stněm = staroněmecký, sthněm. = starohornoněmecký atd.

stř. = střední, středo-, na př. střhněm. = středohornoněmecký, – střlat. = středolatinský atp.

Suš. = Fr. Sušil, Národní písně moravské; – Suš.-Bart. = Nové nár. písně mor., za doplněk sbírky Sušilovy vydal Fr. Bartoš 1882.

Sv. nebo Svěd. = Seznání svědkův z l. 1453–56, otišť. v ArchČ. I. 158–159.

svD. = zlomek legendy s obsahem o sv. Duchu, 102 verše, v ČMus. z poč. XIV st., otišť. v Listech filol. 1893, 379 sl.

Svěd. Bydž. = z Bydžovských knih svědomí, ze skl. XIV a poč. XV stol., z rozpr. Edv. Malého v programmu gymn. Bydžovského 1887.

Synom. = synonymář, v. SlovB., – jiný, SynB. je tisk XVI stol., ukázka z něho v ČČMus. 1877, 636–637.

Šach. = knížky o hře šachové, z doby ok. r. 1400, vyd. F. Menčík 1880.

Šemb. = A. Šembera, Základové dialektologie československé 1864.

Škult. nebo Škult. Dobš. = Slovenské povesti atd. 1858–60.

Šmitt = J. Šmitt, Gramatyka česká, v Pr. 1816.

Štít. = Tom. Štítný; – ŠtítBud. = jeho Řeči besední, rkp. knih. Gersdorfské v Budišíně, z poč. XV; – ŠtítE. n. ŠtítErb. = jeho Knížky šestery (= Štít. uč., v. t.), z r. 1376, vyd. K.J. Erben 1882; – ŠtítJes. n. Štít. JHr. Jes. = sborník spisů štítenských, rkp. někdy u jesuitů [686]číslo strany tiskuv J. Hradci, nyní v knih. univ. Pr. (17. C. 18), z r. 1463; – ŠtítJHrad = jiný sborník, rkp. v kn. univ. Pr. (17. D. 31), psán r. 1492 od Vávry z Jivian, písaře Jindř.-Hradeckého; – ŠtítJHrJes. = ŠtítJes., v. t.; – Štít. list. 1373 = listina T. Štítného z r. 1373, ot. v ČČMus. 1861, 349; – ŠtítMus. = sborník Štítenský „Naučení křesťanské“, rkp. ČMus. (1. C. 11), z r. 1450; – ŠtítOp. n. ŠtítOpat. = Štítného sborník Opatovický, v ČMus. (1. C. 12), z poč. XV; – ŠtítPař. = Štítného Řeči besední, v rkp. v Paříži v knih. Národní (staré označení 8173 fonds français, nyn. 29 fonds slave), XV stol.; – Štít. ř. = Štítného Řeči nedělní a sváteční, rkp. kn. univ. Pr. (17. C. 15), z r. 1392; – ŠtítSázav. = Štítného sborník Sázavský, rkp. v ČMus. (1. C. 13), 287 listů fol., z r. 1465; – Štít. uč. = Štítného učení křesťanské n. Knížky šestery o obecných věcech křesťanských, rkp. kn. un. Pr. (17. A. 6), 158 listů fol. (podle paginace staré, ale tu jsou omylem po listu desátém dva listy počítány za 11tý), z r. 1376; – Štít V. n. Štít Vrť. = text ŠtítMus. (v. t.), z r. 1450, vyd. A. Vrťátko 1450; – ŠtítVyš. = Štítného sborník Vyšehradský, rkp. knih. univ. Pr. (17. F. 9), 116 listů 4º, z r. 1396.

t. = tamtéž.

Táb. = Zlomky Táborské, ze XIV stol., otišť. v ČČMus. 1874, 116–120.

Tand. = Tandariáš, otišť. v Hank. Star. Sklád. V. 1–77; – TandZ. = týž text v rkp. ČMus. (4. D. 4, na l. 160ᵇ až 186ᵇ), z r. 1463.

Tegerns. = rkp. Tegernseeský v knih. Mnichovské, z pol. XV, obs. zlomky her dramatických, ot. v ČČMus. 1892, 42 sl.; cit. verše.

Tham. = K. J. Tham, Böhm. Grammatik, v Pr. 1801 (4té vyd.); – dále téhož Neueste Methode böhmisch lesen u. schreiben zu lernen, v Pr. 1811.

Tkadl. = Tkadleček, v rkp. knih. Strahovské z pol. XV; vydal Hanka v Star. Sklád. Vl. 1. a 2; – TkadlM. = Tkadlečka opis novověký v ČMus., učiněný z textů jiného než je v rkp. Strahovském.

Tob. = kniha Tobiášova, v rkp. knih. un. Pr. (17. E. 9, na listech 136ª až 150ᵇ; kodex týž co Jeron., v. t.).

Tom. = V. V. Tomek; – TomP. = jeho Dějepis města Prahy 1855 a násl.; – Tom. řem. = jeho Seznam řemeslníků v Čechách a zvláště v Praze ok. r. 1400, v Pražsk. Sitzungsber. 1869, I, 71 sl.; – TomZ. = téhož Základy starého místopisu Pražského 1866; číslo jdoucí hned za dokladem znamená rok; další zkratky st, n, m, h, v, st. d, n. d = Staré město (v díle I), Nové Město (v d. II), Malá Strana, Hrad a Hradčany, Vyšehrad, o Starém městě dodatky a o Novém městě dodatky (v d. III); číslo po tom znamená stránku; – TomŽ. = téhož Jan Žižka 1879.

Tomsa = Fr. Tomsa, Böhm. Sprachlehre 1782; – TomsaSl. = téhož Vollständ. Wtb. d. böhm., deut. u. lat. Spr. 1791.

Třeb. = výpisky z rkp. archivu Třeboňského, s udáním roku a bližším určením pramene (od dra. Č. Zíbrta).

Trist. = Tristram, rkp. knih. Strahovské, z r. 1449, vyd. Hanka v Star. Sklád. IV (1820); doklady transkribované jsou z otisku, staropísmé z rkpu.

[687]číslo strany tiskuTroj. = Kronika Trojanská, vyd. 1488; doklady dvoje: při jedněch cit. list. 1ª až 240ᵇ, při druhých stránka (ale nepočítán list titulní), takže na př. str. 39 = 21ª atd.

Túl. = české marginalie v Túlci sv. Bonaventury z doby ok. r. 1300, v rkp. dvor. knih. Mnich., ot. v ČČMus. 1879, 576–580.

Uhlenb. = Uhlenbeck, Die germ. Wörter im Altslavischen, v Jag. Arch. XV, 481–492 (abecedně).

Um. n. Umuč. = zlomek legendy o umučení Páně, 2 listy ze XIV stol., ot. v Dobr. Gesch. (1818) 113–116; – UmR. = veršované skládání o božiem umučení, 404 verše, v rkp. knih. Rajhradské, otišť. v ČČMus. 1886, 509–603.

Unič. = List. Unič., v. t.

UrbE. = Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými, vyd. Emler 1881; cit. stránku (tím naznačeno i stáří dokladu: na str. 1–3 jest urbář asi z r. 1290, – 4 až 9 z r. 1338, – 20 až 22 ze XIV st., – 23 až 52 z r. 1367, – 53 až 91 z r. 1388, – 92 až 150 z doby po 1390, – 151 až 218 z r. 1406, – 219 až 302 z r. 1410, – 302 až 308 z doby předhus., – 309 až 312 z r. 1342); – UrbHrad. = zlomek urbáře Hradišťského, z doby ok. r. 1400, vyd. Emler 1884; cit. stránku tisku: – UrbR. = urbář zboží Rožmberského z r. 1379, vyd. Jos. Truhlář 1880; cit. články 1–486.

v. = viz; někdy = vedle.

Vamb. = listiny v městsk. archivu Vamberském, XVII stol.; při dokladu udáván rok.

Varvaž. = Bartol. Havlík z Varvažova, O ctném a chvalitebném v světě obcování, v Pr. 1613.

Vel. = Veleslavín; v. VelKal.

Veleš. = slovník Velešínův, ze XIV stol., přepsán v XVI stol. a z tohoto přepisu ot. v Hankově Zbírce 106–154.

VelKal. = Veleslavínův Kalendář historický, v Pr. 1578.

Víd. = EvVíd., v. t.

Vít. = rkp svato-Vítský, v knih. kap. v Pr. (D. 84), 168 listů 4°, z doby 1380–1400 r., vyd. Patera 1886; cit. listy rkpu; – Vít. var. = varianty k textu Vít., vytištěné ve vydání Paterovu pod čarou a vzaté z jiných rkpů XIV a XV stol.

Vocab. = vokabulář v rkp. kn. un. Pr. (1. D. 32, na listech 175ᵇ a 176ª); – Vocab. Mus. = Vocabula latino-bohemica, v rkp. ČMus. (N. 197), otišť. v Hank. zbírce 183 a 184.

Vodň. – Vodňanského Lactifer, v. Lact.

Vrat. = rkp. v knih. univ. Vratislavské (I. Q. 466), lat. s vložkami německ. a českými, z r. 1416 a násl.; kusy české otiskl Feifalik, Versu. Reimkunst II. (1862) a Nehring v Jag. Arch. XV, 524 sl.

VstúpDrk. = zlomek hry Nanebevstoupení Páně, 64 verše, z 2. pol. XIV, ot. v ČČMus. 1889, 138 sl.

Všeh. = Všehrd, O práviech země české knihy devatery; – VšehJ. n. VšehJir. = text (z rkp. Ambrasského?) ve vydáních H. Jirečkových [688]číslo strany tisku(o sobě 1874 a v Codex iuris boh. III, 3, oboje str. 1–469), s variantami st. = z recense starší; cit. strany otisku; – VšehK. = týž text v rkp. knih. Kinského, nyn. v kn. univ. Pr. (F. Vl. 122); cit. strany rkpu.

Vus. = Kašp. Vusína (Wussin) Dictionarium (po r. 1706).

Výb. = Výbor z literatury české, I. 1845, II. 1868.

Wackern. Wtb. = Wackernagel, Wörterbuch zum ahd. Lesebuch 1861.

Wartb. list. = list Jana z Wartemberka z r. 1380, otišť. v ČČMus. 1861, 348.

Wint. = Zikm. Winter, Kulturní obraz českých měst XV a XVI st., I. 1890, II. 1892.

Zdik = vokabuláŕ Zdikův z r. 1424, v rkp. knih. Mnich. (č. 14310, na listech 93 a 94), částečně otišť. v ČČMus. 1885, 269.

zlin. nářečí zlinské z Bartošova spisu „Ze života lidu moravského“.

Zrc. n. ZrcA. = Zrcadlo člověčieho spasenie, zlomek, dva listy ze 3. čtvrti XIV, v ČMus., otišť. v ČČMus. 1887, 472–480; – ZrcB. = téhož rkpu jiný list, v ČMus., otišť. v ČČMus. 1890, 455–458.

Zrc. Múdr. = Zrcadlo moudrosti, vyd. Konáč 1516; z ukázky Hankovy v Rozboru 686 sl.

ZS = zápisy ve věcech selských z l. 1389–1499, v ArchČ. I. 339–357.

Žáč. = Žáček, t. j. Mat. Šteyera Výborně dobrý způsob, jak se má po česku psáti, 1668.

Ž = Žaltář; – a to ŽBrn. = žalt. Brněnský, z 1. pol. XIV stol., zlomky, otišť. v List. filol. 1881, 302–309; – ŽFlor. = stpolský žalt. Florianský, vyd. W. Nehring 1883; – ŽGloss. = žalt glossovaný, v ČMus. (1. II. I); glossy české otišť. v ČČMus. 1879, 405 sl. (v kodexu tom jsou některé glossy mimo text žalmový; při těch udávám stránku rkpu); – ŽKap. = žalt. Kapitulní, z 2. pol. XIV (nyní prý nepovědom; staropísmý opis jeho je v pozůstalosti Šafaříkově); – ŽKlem. = žalt. Klementinský, rkp. knih. univ. Pr. (17. A. 12), z 1. pol. XIV, vyd. A. Patera 1890 (při dokladech odtud vzatých cituji někdy list a stránku; při tom nepočítám 12 listů papírových, které jsou před začátek kodexu pergamenového později vloženy, a tyto mé číslice jsou tedy o 12 menší, než ve vydání Paterovu); – ŽMus. = žalt. zlomek Musejní, z poč. XIV, 4 listy 8° v ČMus., otišť. v ČČMus. 1886, 133 sl.; – ŽPas. = žalt. zlomek Pasovský, z 2. pol. XIV, jedno dvoulistí 4° v knih. univ. v Pr., otišť. v ČČMus. 1878, 380–390; – ŽPod. = žalt. Poděbradský (n. Olešnický), rkp. z r. 1396 náležel kdysi rodině Poděbradské, potom chován v kníž. brunšvické knih. v Olešnici ve Slezsku, opis staropísmý v pozůstalosti Šafaříkově v ČMus.; – ŽTom. = žalt. zlomek svato-Tomášský, 5 listů 4° v ČMus., ze XIV stol., otišť. v ČČMus. 1881, 125 sl.; – ŽTruh. = zlomek žaltáře nalezený Jos. Truhlářem, 4 listy 4°, z 1. pol. XIV, otišť. v List. filol. 1879, 142–147; – ŽW. n. ŽWittb. = žaltář Wittenberský, asi z 2. třetiny XIV; mé vydání 1880.

[689]číslo strany tiskuOBSAH.

Oddíl první. Samohlásky.

  • I. Původní samohlásky indoevropské a střídnice jejich slovanské § 10 17
  • Původní i§ 11 17
  • Pův. ī § I2 18
  • Pův. u§ 13 18
  • Pův. ū§ 14 18
  • Pův. e; ḙi, eṷ§ 15 19
  • Pův. ē §16 19
  • Pův. o ; oi̭, oṷ§ 17 20
  • Pův. ō, ōṷ§ 18 21
  • Pův. a; ai̭, aṷ§ 19 22
  • Pův. ā, āi̭, i̭ā§ 20 22
  • Pův. ə§ 2l 23
  • Pův. i̭, ṷ§ 22 23
  • Samohlasné r̥, l̥ a m̥, n̥ § 23 23
  • II. Samohlásky praslovanské a střídnice jejich české § 24 24
  • Psl. a z čeho se vyvinulo § 25 24
  • zachovalo se do češtiny § 26 24
  • Psl. e z čeho se vyvinulo § 27 25
  • zachovalo se do češtiny § 28 26
  • tert, telt § 29 a 30 26
  • Psl. i z čeho se vyvinulo § 31 29
  • zachovalo se do češtiny § 32 29
  • Psl. o z čeho se vyvinulo § 33 30
  • zachovalo se do češtiny § 34 31
  • tort, tolt § 35 a 36 32
  • [690]číslo strany tiskuzačátečné ort, olt § 37 36
  • po-pa, pro-pra§ 38 36
  • Psl. u z čeho se vyvinulo § 39 36
  • zachovalo se do češtiny § 40 37
  • Psl. y z čeho se vyvinulo § 41 37
  • zachovalo se do češtiny § 42 38
  • Psl. ê z čeho se vyvinulo § 43 39
  • střídnice historické za psl. ê § 44 39
  • případy české se střídnicemi za psl. ê § 45 40
  • Psl. nosovky ą, ę § 46 43
  • ą z čeho se vyvinulo § 47 45
  • střídnice historické za psl. ą § 48 46
  • případy české se střídnicemi za psl. ą § 49 46
  • ę z čeho se vyvinulo § 50 49
  • střídnice historické za psl. ę§ 51 49
  • případy české se střídnicemi za psl. ę § 52 53
  • Psl. ъ, ь§ 53 56
  • z čeho se vyvinuly § 54 56
  • jejich změny v psl. § 55 57
  • střídnice histor. za ъ, ь§ 56 57
  • střídnice české § 57 58
  • pravidlo o nich § 58 59
  • ъ, ь při r, l v tъrt, trъt atp. § 59 61
  • tr̥t z tъrt§ 60 62
  • tl̥t z tъlt § 61 63
  • trt, tr̥t z trъt § 62 63
  • tlt, tl̥t z tlъt§ 63 63
  • tr̥t z tьrt § 64 63
  • tl̥t z tьlt § 65 65
  • trt, tr̥t z trьt § 60 66
  • tlt, tl̥t z tlьt§ 67 66
  • případy nejisté § 68 67
  • jakým postupem hlásky ъ, ь zanikaly § 69 67
  • Stupňování samohlásek vůbec§ 70 68
  • v slovanštině § 71 70
  • I. Stupnice ь-e-o §72 70
  • α) stupeň střední ei̭ § 73 71
  • v slovanštině § 74 71
  • ß) stupeň střední eu̯ § 75 73
  • v slovanštině § 76 73
  • příklady nerozhodné § 77 75
  • [691]číslo strany tiskuγ) stupeň střední u̯e § 78 76
  • v slovanštině § 79 76
  • δ) stupeň střední er, el § 80 76
  • v slovanštině § 81 77
  • ε) stupeň střední em, en § 82 80
  • v slovanštině § 83 80
  • ζ) stupeň střední e s hláskou jinou § 84 82
  • v slovanštině § 85 82
  • II. Stupnice ъ-o § 86 85
  • III. Stupnice jiné § 87 85
  • IV. Dloužení § 88 86
  • podoby cizí § 89 87
  • III. Samohlásky české a jejich proměny§ 90 88
  • pořad výkladů § 91 90
  • a, á jak se píše § 92 90
  • čeho je střídnicí § 93 90
  • dlouhé á z čeho vzniká § 94 91
  • a, á se přehlasuje v ě, ie§ 95 92
  • odchylky způsobeny analogií § 96 94
  • odchylky zdánlivé § 97 95
  • přehlásce podléhá všeliké a§ 98 96
  • případy s a z psl. a atd. § 99 97
  • případy s a z psl. ę § 100 104
  • poznámky ku přehlásce a-ě § 101 114
  • chronologie přehlásky a-ě § 102 116
  • rozšíření a postup přehlásky a-ě § 103 118
  • původ její z mechaniky mluvidel § 104 120
  • jak se poznávala a nazývala § 105 121
  • za a bývá e (mimo přehlásku) § 106 122
  • á se mění dial. v o, někdy v u § 107 123
  • poznámky k a, á § 108 123
  • cizí a§ 109 124
  • a se přisouvá a odsouvá § 110 124
  • ia, iá; ia, iá; slc. ä§ 111 125
  • ia, iá čeho jsou střídnicemi § 112 125
  • různosti ve výkladech a psaní § 113 126
  • další změny těchto hlásek § 114 127
  • jotace dialektická je z doby staré § 115 130
  • slovenské ia a ä§ 116 130
  • ia, iá cizí § 117 131
  • jeho změny § 118 132
  • [692]číslo strany tiskuaj, ej § 119 133
  • aj se přehlasuje v ej § 120 134
  • ej se mění v ėj § 121 136
  • za ej bývá aj § 122 137
  • za aj, ej bývá ý § 123 138
  • e, é, jak zní, jak se píše § 124 139
  • čeho je střídnicí § 125 139
  • dlouhé é z čeho vzniká § 126 140
  • é se úží v í § 127 141
  • é se mění v ie § 128 143
  • é se méní v ej § 129 145
  • za e bývá ě § 130 146
  • e se mění v a§ 131 147
  • e se mění dial. v ė, i(y) § 132 149
  • e mění se v o§ 133 149
  • cizí e, ae atp. § 134 150
  • e se přisouvá § 135 151
  • e (původní) se odsouvá § 136 151
  • pohybné e, jerové vkladné:
  • e jerové, pravidlo o něm § 137 154
  • výjimky zdánlivé § 138 155
  • odchylky skutečné § 139 156
  • pohybné e při slovích přejatých § 140 159
  • e vkladné § 141 160
  • e pohybné § 142 160
  • v koncovkách slov skloněných § 143 161
  • v koncovkách kmenových § 144 166
  • v slabikách kořenných samotných nebo ve spojení s předložkami § 145 166
  • v předložkách vokalisovaných § 146 182
  • výsledek § 147 186
  • dialektické střídnice za pohybné e § 148 186
  • ě, ie jak se píší § 149 187
  • znění jejich § 150 188
  • čeho jsou střídnicemi § 151 189
  • dlouhé ie z čeho vzniká § 152 190
  • ie se úží v í § 153 191
  • za ě bývá i § 154 193
  • ě, ie a e, é v slabikách měkkých § 155 195
  • ě, ie klesá v e, é § 156 197
  • [693]číslo strany tiskuě, ie se mění v a, ᧠157 204
  • jiné změny dvojhl. ě § 158 206
  • ě (e) se odsouvá § 159 206
  • i, í jak se píše § 160 207
  • čeho je střídnicí § 161 208
  • dlouhé í z čeho vzniká § 162 209
  • i vzniká podružně v slabikách měkkých § 163 210
  • střídnice za í v slabikách krátkých § 164 211
  • i vedle samohl. se mění v j (i̭) § 165 211
  • i, í se mění v y, ý (aj, ej); é; e § 166 211
  • i se mění v u § 167 215
  • za i bývá u, iu § 168 216
  • i, í mění se v ě, e, ie § 169 218
  • za i, í bývá e, é, ě, ie § 170 219
  • za -í psáno -yew, -yw § 171 225
  • praejotace v mie (mě), mia se mění v ň § 172 226
  • cizí i§ 173 226
  • i se přisouvá § 174 227
  • i se odsouvá § 175 227
  • o; ó, uo, ů; io jak se píší § 176 230
  • o, ó čeho je střídnicí § 177 231
  • dlouhé ó z čeho vzniká § 178 232
  • za o bývá a§ 179 236
  • o se přehlasuje v e§ 180 236
  • o slabik měkkých se mění v ě§ 181 238
  • změna o v e mimo přehlásku § 182 240
  • ó se mění v uo, ů § 183 242
  • o, ó mění se porůznu v u, y, ú (ou) § 184 247
  • cizí o § 185 248
  • o se přisouvá § 186 248
  • o se odsouvá § 187 249
  • io § 188 250
  • u, ú; au; ou jak se píší § 189 251
  • u, ú čeho je střídnicí § 190 251
  • au čeho je střídnicí § 191 254
  • ou čeho je střídnicí § 192 255
  • dlouhé ú z čeho vzniká § 193 255
  • au (ou) se mění v aj, ej § 194 256
  • za u bývá y § 195 256
  • u, ú se mění v o, ó§ 196 258
  • [694]číslo strany tiskuú se mění v au a toto v ou § 197 260
  • za ú, u bývá uo, za -ú psáno -uow § 198 263
  • za ou bývá au § 199 263
  • za au, ou bývá ú, uo § 200 264
  • cizí u, au, ou § 201 264
  • u se přisouvá § 202 265
  • u se odsouvá § 203 265
  • iu, iú; iu, iú § 204 266
  • iu, iú čeho jsou střídnicemi § 205 266
  • další změny těchto hlásek § 206 267
  • iu, iú jak se píší § 207 268
  • znění jejich § 208 268
  • jsou za starší u, ú v slabikách měkkých § 209 270
  • mění se v i, í (přehláska) §210 272
  • postup a rozšíření této přehlásky § 211 275
  • y, ý, jeho znění a jak se píše § 212 278
  • čeho je střídnicí § 213 279
  • dlouhé ý z čeho vzniká § 214 279
  • y (ý) se mění v i (í) § 215 280
  • za y bývá u § 216 281
  • ý se mění v aj, ej§ 217 281
  • y se mění v e § 218 283
  • za y, ý bývá psáno e, ye, íe; ije § 219 285
  • y se přisouvá a odsouvá § 220 285
  • stejnění samohlásek § 221 286
  • slabikotvorné r̥, l̥§ 222 287
  • vznik českého r̥, l̥§ 223 287
  • změny samohláskového r̥, l̥§ 224 288
  • r̥, l̥ se mění v er, el § 225 289
  • r̥, l̥ se mění v ri, li (ry, ly) § 226 290
  • r̥, l̥ se mění v ir, il (yr, yl) § 227 292
  • r̥, l̥ se mění v ur, ul § 228 294
  • r̥, l̥ se mění v ru, lu § 229 295
  • za r̥, l̥ bývá ro, lo, ol § 230 297
  • poznámky k r̥, l̥§ 231 297
  • původ samohlásek původních v ir, il atd. za r̥, l̥§ 232 299
  • r̥ se mění v l̥§ 233 300
  • r̥, l̥ se dlouží v r̥, l̥§ 234 300
  • slabikotvorné m̥, n̥, ň̥ § 235 301

[695]číslo strany tiskuOddíl druhý. Souhlásky.

  • I. Původní souhlásky indoevropské a střídnice jejich slovanské § 236 302
  • Původní r, l, n § 237 302
  • Pův. t, th, d, dh § 238 303
  • Pův. p, ph, b, bh, v, m § 239 304
  • Pův. k, kʼ atd. § 240 305
  • Pův. s, z § 241 306
  • Pův. j § 242 307
  • II. Souhlásky praslovanské a jejich proměny v době předčeské § 243 307
  • A) Psl. r, l, n; ŕ, ľ, ň§ 244 307
  • B) Psl. t, d § 245 309
  • C) Psl. p, b, v, m § 246 310
  • D) Psl. k, g, ch § 247 312
  • E) Psl. c, z (dz), z, s § 248 315
  • F) Psl. č, ž (dž), ž, š§ 249 318
  • G) Psl. j § 250 318
  • Začátek a konec slova § 251 319
  • III. Souhlásky české a jejich proměny § 252 321
  • Souhlásky zdvojené § 253 321
  • Souhlásky temné mění se v jasné, jasné v temné:
  • spodobování § 254 321
  • jiné případy téže změny§ 255 324
  • Souhlásky jednotlivé§ 256 327
  • A) Souhlásky r, l, n a jejich proměny§ 257....327
  • r, ŕ, ř, jejich znění a jak se píší § 258 328
  • stáří a rozšíření hlásky ř § 259 329
  • temné ř (rs) a jasné ř (rz) § 260 330
  • ৠ261 331
  • rj se mění v ŕ a toto dále v ř§ 262 332
  • případy s ŕь§ 263 334
  • ri, ri- se mění v ři, ři-§ 264 337
  • re (s původním e) se mění v ře§ 265 338
  • rь se mění v ř § 266 338
  • jiné případy změny r v ř§ 267 345
  • r (ř) sc sykavkami se mísí v ř§ 268 348
  • ř se rozkládá v rs§ 269 349
  • trъst- a krьst- § 270 349
  • ř se mění v ž, š § 271 350
  • [696]číslo strany tiskur se mění v l § 272 350
  • jiné změny souhlásky r§ 273 351
  • cizí r§ 274 352
  • r se přisouvá a odsouvá § 275 352
  • l, ł, ľ, jejich znění a jak se píší § 276 353
  • rozvoj hlásek l, ł a ľ, § 277 354
  • rozvoj a osudy jejich v češtině § 278 355
  • svědectví o českém dvojím l § 279 356
  • úhrn toho § 280 359
  • ł, l, v bibli Kralické § 281 360
  • błesk, łesk, łest§ 282 364
  • ł se mění v u (obalováni) § 283 364
  • jiné změny souhlásky l § 284 365
  • cizí l § 285 365
  • l se přisouvá § 286 366
  • l se odsouvá § 287 367
  • n, ň jak se píše § 288 368
  • nj se mění v ň § 289 369
  • n-i-, n-i- se mění v ň-i-, ň-i-§ 290 370
  • ne § 291 370
  • nь§ 292 371
  • jiné případy změny n v ň § 293 372
  • ň se mění v n § 294 372
  • n se mění v m § 295 373
  • jiné změny souhlásky n § 296 374
  • n a nn§ 297 374
  • cizí n§ 298 375
  • n se přisouvá § 299 377
  • n, ň se odsouvá § 300 381
  • B) Souhlásky t, d a jejich proměny§ 301 382
  • t, ť jak se píše § 302 382
  • tj se mění v c§ 303 383
  • t-i-, t-i-se mění v ť-i-, ť-i-§ 304 385
  • te § 305 386
  • tь § 306 386
  • jiné případy změny t-ť § 307 388
  • ť se mění v ć, c, č § 308 388
  • ť se mění v t§ 309 392
  • jiné změny souhlásky t § 310 392
  • ts, tc mísí se v c; tš, tč v č § 311 393
  • [697]číslo strany tiskucizí t § 312 394
  • t, ť se přisouvá § 313 395
  • t, ť se odsouvá § 314 397
  • d, ď jak se píše § 315 399
  • dj se mění v z§ 316 400
  • d-i-, d-i-se mění v ďi-, ďi- § 317 402
  • de§ 318 403
  • dь § 319 403
  • jiné případy změny d-ď § 320 404
  • ď se mění v dź, dz, dž § 321 404
  • ď se mění v d § 322 405
  • jiné změny souhlásky d, ď § 323 406
  • ds, dc mísí se v c; dš, dč v č § 324 407
  • cizí d § 325 407
  • d, ď se přisouvá § 326 408
  • d, ď se odsouvá § 327 410
  • C) Souhlásky p, b, v, f, m a jejich proměny:
  • tvrdé p atd. a měkké ṕ atd. § 328 411
  • kdy bývá měkké ṕ, bʼ atd. § 329 414
  • p, ṕ jak se píše § 330 417
  • pj se mění v pi-, ṕ § 331 417
  • pi-, pi- se mění v ṕi-, ṕi-§ 332 418
  • pe, pь § 333 419
  • zmény souhlásky p mimo měkčení § 334 419
  • cizí p § 335 419
  • p se přisouvá § 336 420
  • p se odsouvá § 337 420
  • b, bʼ jak se píše § 338 421
  • bj se mění bi-, bʼ § 339 421
  • bi-, bi- se mění v bʼi-, bʼi-§ 340 422
  • be, bc § 341 423
  • změny souhlásky b mimo měkčení § 342 423
  • cizí b § 343 423
  • b se přisouvá § 344 424
  • b se odsouvá § 345 424
  • v,v́ jak se píše § 346 425
  • vj se mění ve vi-, v́ § 347 426
  • vi,vi- se mění ve v́i, v́i§ 348 426
  • ve, vь § 349 427
  • změny souhlásky v mimo měkčení § 350 427
  • [698]číslo strany tiskucizí v § 351 431
  • v se přisouvá § 352 432
  • v se odsouvá § 353 434
  • f, fʼ§ 354 440
  • cizí f § 355 441
  • m,m̀ jak se píše § 356 442
  • mj se mění v mi-, m̀ § 357 442
  • mi-, mi se mění v m̀i, m̀i-§ 358 443
  • me, mь § 359 443
  • změny souhlásky m mimo změkčení § 360 444
  • cizí m § 361 444
  • m se přisouvá a odsouvá § 362 445
  • D) Souhláskyk, g, ch, h a jejich proměny § 363 445
  • k jak se píše § 364 446
  • kj se mění v č § 365 446
  • k změněno v č v psl. ke, ki atd. § 366 447
  • k mění se v c § 367 447
  • kt změněno v c § 368 449
  • jiné změny souhlásky k § 369 449
  • cizí k § 370 451
  • k se přisouvá § 371 451
  • k se odsouvá § 372 452
  • g jak se píše § 373 452
  • gj se mění v ž (ž) § 374 453
  • g mění se v ž (ž) v psl. ge, gi atd. § 375 453
  • g mění se v z (z) § 376 454
  • gt změněno v c§ 377 455
  • g se změnilo v h § 378 456
  • nové dialektické g § 379 457
  • jiné změny souhlásky g § 380 457
  • cizí g § 381 458
  • g se přisouvá a odsouvá § 382 459
  • ch jak se píše a z čeho ve slovanštině vzniklo § 383 459
  • chj se mění v š§ 384 459
  • ch změněno v š v psl. che, chi atd. § 385 459
  • ch mění se v s, š v psl. chê (-chi) § 386 460
  • jiné změny souhlásky ch § 387 461
  • cizí ch § 388 461
  • ch se přisouvá a odsouvá § 389 461
  • [699]číslo strany tiskuh jak se píše, jakého je původu, jak se mění § 390 462
  • cizí h§ 391 463
  • h se přisouvá § 392 464
  • h se odsouvá § 393 465
  • E) Souhláskys, z, c, z (dz) a jejich proměny:
  • jejich přehled a vývoj § 394 467
  • úhrn toho § 395 470
  • jejich znění § 396 471
  • sykavky novočeské § 397 474
  • s, ś jak se píše § 398 475
  • s původní, tvrdé § 399 477
  • sj se mění v š§ 400 477
  • si, si- se mění v śi, śi-§ 401 477
  • se, sь § 402 478
  • ś měkké § 403 478
  • s a sykavka § 404 479
  • jiné změny souhlásky s§ 405 480
  • cizí s (z) § 406 484
  • s se přisouvá § 407 487
  • s se odsouvá § 408 489
  • z, ź jak se píše § 409 490
  • z původní, tvrdé § 410 491
  • zj se mění v ž§ 411 491
  • zi, zi- se mění v źi, zi-§ 412 492
  • ze, zь § 413 492
  • ź měkké § 414 492
  • z a sykavka § 415 493
  • jiné změny souhlásky z § 416 495
  • cizí z § 417 496
  • z se přisouvá § 418 496
  • z se odsouvá § 419 496
  • c jak se píše § 420 497
  • vznik a změny jeho § 421 499
  • c podružné § 422 500
  • c a sykavka § 423 500
  • c se mění v ť § 424 501
  • jiné změny souhlásky c§ 425 502
  • cizí c § 426 503
  • c se přisouvá § 427 504
  • [700]číslo strany tiskuz (dz) jak se píše § 428 505
  • vznik a proměny jeho § 429 505
  • z podružné § 430 507
  • z a sykavka § 431 507
  • ć, dź (dialektické za ť, ď) § 432 508
  • F) Souhláskyš, ž; č, ž (dž) a jejich proměny § 433 509
  • š z čeho jest a jak se píše § 434 510
  • š a sykavka § 435 511
  • jiné změny souhlásky š § 436 513
  • cizí š § 437 514
  • š se přisouvá a odsouvá § 438 514
  • ž z čeho jest a jak se píše § 439 515
  • ž a sykavka § 440 516
  • jiné změny souhlásky ž§ 441 517
  • ž se odsouvá § 442 519
  • č z čeho jest a jak se píše § 443 519
  • č a sykavka § 444 520
  • č se mění v ť§ 445 524
  • jiné změny souhlásky č § 446 525
  • č se přisouvá a odsouvá § 447 526
  • ž(dž) jak se píše § 448 526
  • vznik a proměny jeho § 449 526
  • ž podružné § 450 527
  • ž a sykavka § 451 527
  • G) Souhláskaj a její proměny:
  • jakého je původu a jak se píše § 452 528
  • změny její § 453 529
  • j se přisouvá § 454 530
  • j se odsouvá § 455 534
  • Část druhá.
  • I. Přesmykování§ 456 540
  • přesmykuje se tert, telt a tort, tolt § 457 541
  • přesmykují se r, l jsouce v slově témže § 458 541
  • přesmykuje se r v po-vrêz-, po-vraz- a po-srêd- § 459 542
  • přesmyknutí ve mhla, mlha, hmla § 460 542
  • jiné případy s r, l § 461 543
  • přesmykují se l, r a n § 462 544
  • [701]číslo strany tiskupřesmykují se n a souhláska retná § 463 544
  • přesmyknutí v inhed, nhed-ihned, hned § 464 545
  • přesmykuje se v v kvt-, svt-, zvn-, skvr-, dvr-§ 465 546
  • jiné příklady přesmyknutých retnic § 466 548
  • přesmykuje se retnice a sykavka § 467 548
  • přesmykují se sykavky a ř (r) § 468 549
  • přesmykuje se h, ch, k § 469 549
  • přesmykují se samohlásky § 470 550
  • přesmykování částečné, páv-fáb atp. § 471 550
  • přesmykují se slova, slabiky a skupiny hláskové § 472 551
  • II. Slabiky, jejich sklad a rhythmus§ 473 551
  • dělení slabik § 474 551
  • počet slabik se mění § 475 553
  • stahování § 476 554
  • stahování slabik se vnitřním -j- § 477 555
  • rozšíření a stáří této změny § 478 563
  • jiné případy stahování § 479 564
  • synizese § 480 565
  • souhl. r, l, m, n změněny v slabikotvorné r̥, l̥, m̥, n̥§ 481 568
  • hiat § 482 569
  • souhláskové skupeniny § 483 570
  • blahozvuk § 484 571
  • III. Přízvuk a výška hlasu§ 485 572
  • přízvuk § 486 573
  • přízvuk slovný a větný § 487 573
  • přízvuk (slovný) slovanský, původní a podružný § 488 573
  • přízvuk v češtině kolikerý jest § 489 576
  • kdy a kde jaký přízvuk bývá § 490 577
  • přízvuk slov dvouslabiċných § 491 578
  • přízvuk slov o třech a více slabikách § 492 578
  • přízvuk slov jednoslabičných § 493 579
  • přízvuk výrazů předložkových § 494 582
  • pŕízvukový rhythmus v češtině § 495 583
  • stáří přízvuku českého § 496 583
  • přízvuk slov přejatých § 497 584
  • výška hlasu § 498 585
  • IV. Kvantita§ 499 586
  • rozdíly a změny kvantitativní byly již v praslovanštině § 500 586
  • kvantita česká prvotná a podružná § 501 587
  • [702]číslo strany tiskustáří české kvantity § 502 588
  • změny kvantitativní etymolog. a fonetické, staré a nové § 503 590
  • popis české kvantity § 504 591
  • kvantitativní změny hláskoslovné § 505 592
  • kmenoslovné § 506 593
  • tvaroslovné § 507 598
  • různosti dialektické § 508 605
  • dialektické rušení délky § 509 608
  • differencování kvantitou § 510 609
  • Opravy a doplňky 611
  • Seznam slovní a věcní 614
  • Vysvětlení zkratkův 666

[703]číslo strany tiskuPOZNÁMKY A DOPLŇKY

–

OBSAH

[704]číslo strany tisku

[705]číslo strany tiskuPOZNÁMKY A DOPLŇKY

V 18

K dnešnímu pojetí poměru češtiny a slovenštiny viz J. Bělič, SaS 14, 1953, 29–46. Souhrnný obraz českých nářečí podává B. Havránek, ČsVlast. 3, 84–218; tamtéž, 219–310, je monografie V. Vážného o nářečích slovenských.

VIII 3

Nářečí moravská třídí Bartoš v 2. díle své Dialektologie (vyd. 1895, str. II–III) poněkud jinak než v 1. díle (vyd. 1886); rozeznává toliko čtvero nářečí hlavních, a to: 1. nářečí slovenské, s různořečím záhorským, pomoravským, uherskoslovenským (na Moravě) a přechodním; –při tom podřečí valašské (v něm pojato také zlinské) s různořečím hranickým, starojickým a keleckým – a podřečí dolské; – 2. nářečí lašské, s různořečím severoopavským; – 3. nářečí hanácké, rozdělené ve dvanáctero podřečí, pojmenovaných většinou podle příslušných měst okresních (viz doleji, při výkladu zkratkův s.v. BartD); – 4. nářečí české na Moravě západní, s podřečím trojím (ždár., jemn., dač.). (Gb.)

7 4 zd.

Vchod do dutiny nosní se zahrazuje nikoli čípkem, nýbrž měkkým patrem.

10 2

Že české h je jasné (media), poznává také Broch v Jag. Arch. 17, 337; třeba to vytknouti, poněvadž jinde bývá h temné (tenuis). (Gb.)

13 24

K rukopisům s pečlivější soustavou pravopisnou patří také Pas., srov. Dolanský, Listy filol. 1892, 64 sl. (Gb.)

15 8 zd.

Místo w má býti v. (Gb.)

17 6

Gebauer ve shodě se stavem soudobé indoevropeistiky rozeznává pouze jednu ie. neurčitou samohlásku – x (šva). Pozdější jazykověda rozlišuje aspoň dvě – x1 (vzniklé redukcí dlouhých vokálů) a x2 (z vokálů krátkých).

18 7

Slovan. přípona -ikъ a lit. -inkas si asi neodpovídají; srov. Vondrák, VerglSlGr. I, 613.

19 19

Mezistupeň ьj při změně tautosylabického ei v i je nepravděpodobný.

[706]číslo strany tisku22 20

Příklad pro psl. střídnice za pův. au je v kovą, kuti, z koř. kau-, lat. cau-do, cudo, tedy ov za různoslabičné au. (Gb.)

23 2

Samohláska ě v zějǫ jez ē (ghē-).

29 18

Viz pozn. k 18/7.

34 10

Sloveso dotrákať asi souvisí s trakař, a nikoli s trak, tračec (Machek 533).

35 9 zd.

Znění valach vzniklo z vlach snad v madarštině (Machek 554).

36 11

Gebauer nezná ještě závislost střídnic za ort, olt na slabičné intonaci: ort, olt (s taženou intonací) dává v zsl. a vsl. jazycích rot, lot, kdežto ort, olt (s raženou intonací) se mění v rat, lat.

36 15 zd.

orvьnъ podle Jag. Arch. 16, 509 nejisto. (Gb.)

38 16

Viz Hujer, SlDeklJm., 160 n., zvl. 164. Podle jeho pravděpodobného výkladu vzniklo -y v instr. pl. o-kmenů analogií podle jo-kmenů, kde -jois > -jeis > -ji. Tedy závislost je obrácená, než jak se domnívá Gebauer.

39 7

Před ě byly souhlásky, a tedy i d, změkčeny, viz doslov, s. 730.

39 17

Výklad lok. sg. chlapě apod. vlivem a-kmenů není nutný; srov. Hujer, SlDeklJm., 135 n.

39 21

Viz pozn. k 23/2.

40 7

Zráti není ze zor-ti, nýbrž ze zьr-a-ti, jak se vidí v stč. sezra- = sъ-zьr-a-, když ſezra obilé Otc. 449ᵃ, neb jest ſezrala žeň maturavit Ol. Joel 3, 13, ſezrale maturum MamA. 29ᵃ, k ſezraní Sal. 335; srov. též Jag.Arch. 17, 509. (Gb.).

45 22

K poměru zęb-sti : oznobiti viz Machek 580.

47 20

Tisková chyba: místo psl. pąd i pęd má být pol.

50 23

Přesnější vystižení vztahu koncovek -ě a -ę viz u Hujera, SlDeklJm. 74 n., 99 n.

50 17 zd.

K střídnici za ę viz Trávníček, Střídnice, a doslov, s. 733.

51 5

Výklad sloven. ä jako dvojhlásky (ea) je mylný – ä je otevřená přední samohláska.

51 14 zd.

K tvaru part. préz. akt. mask. srov. Hujer, SlDeklJm. 42 n.

51 7 zd.

K jotaci v čes. tvarech říbjata apod. a k sloven. ia viz doslov, s. 733, 746.

52 1

O vzniku ä z ia nelze mluvit, vývoj byl právě opačný; viz též doslov, s 733.

53 8

O přehlásce v slovech měkký, děkovati atd. viz v doslovu, s. 743.

56 19

Samohláska ь měkčila předcházející souhlásky již v psl., viz o tom v doslovu, s. 730.

[707]číslo strany tisku58 5

O kvalitě střídnic za tvrdý a měkký jer viz v doslovu, s. 731.

58 13

V slovech bleskot, večeros není o střídnicí za tvrdý jer – viz pozn. k 231/19. V part. préz. řika, ve jménech Lihota, Lihotka je i vkladný vokál v pobočné slabice. Pokud jde o častovati, viz pozn. k 90/6 zd.

58 8 zd.

Citát z Baw. je závadný: v rkp. je vola, a nikoli osla; znění jiha, jež Gb. komentuje (uvádí je též v Slovníku stč.), je emendace Brücknerova (kterou přejímá ve vydání i Loriš) místo rkp. diela (viz Lorišovo vydání Baw., s. 124, v. 2034–5).

58 5 zd.

K sloven. jerovým střídnicím viz L’. Novák, Jery.

62 16 zd.

Subst. ruka snad nesouvisí s lit. rinkti „sbírati“, nýbrž s lat. branca < vronkā srov. Machek 427. Subst. křeč souvisí s krčiti jen druhotně, mylnou etymologií (Machek 240).

63 11 zd.

Kořen kъlb- se od slov, jež ukazují k různým formám přejatého glob-, původně liší, splynutí je až druhotné (Machek 206).

65 24

Sloveso vrzati s kořenem vьrz- „-vírati“ asi nesouvisí, je nejspíš onomatopoické (Machek 576). Viz též pozn. k 80/4.

65 6 zd.

Tisková chyba: místo rus. čelnь má být čelnъ.

67 18

K vývoji jerů viz závažné doplňky a opravy v doslovu, s. 731.

69 10 zd.

Soudobá funkčně orientovaná indoevropeistika se znovu vrací k výkladu ablautu jako morfologického činitele, zvláštního dodatkového „morfému“ (Kuryłowicz). To má mimo jiné ten důsledek, že se nezkoumají celé ablautové řady (stupnice), nýbrž ablautové dvojice, neboť vztahy alternujících samohlásek jsou stejně binární jako vztahy slovotvorné, popř. tvaroslovné (tvar fundující – fundovaný).

74 16 zd.

Pochybnosti o souvislosti slov ruch a rychlý viz u Machka, 430.

75 23

Subst. obrus, ubrus podle přesvědčivého výkladu Machkova (424) patří k slovesu rusati „trhati“ (ob-rus).

76 24

Tisková chyba: dvoch- je 3. stupeň.

77 11

Kořen bьrg-, berg- se projevuje v rus. bereč', beregu, stsl. brěšti atd.; brěgъ „ripa“ má kořen homonymní, nikoli týž (Berneker 49).

80 4

Sloveso vrzati je onomatopoické, s verz- „vázati“ asi nesouvisí. Viz též pozn. k 65/24.

81 20

Jiný výklad slova lemeš (příbuzností s lat. vomes) viz u Machka, 263.

82 1

Viz pozn. k 62/16 zd.

82 22

České zábsti se subst. zǫbъ ovšem nesouvisí.

83 14

O potížích výkladu jьstъ jako redukovaného stupně [708]číslo strany tiskuk es- „býti“ viz u Bernekera, 435. Dále srov. Machek 181.

84 2

Místo torokъ má býti otrokь. (Gb.)

86 22

Podle pravděpodobného výkladu Machkova je bourati z bouřiti (38 n.) a rousati souvisí s kořenem rus- „trhati, utahati, uvláčeti“ (424). Viz též LF 67, 1940, 302 n.

88 8 n.

Ad „skupené samohlásky“: Gb. samozřejmě ještě neliší diftongy jako zvláštní fonémy (stč. uo, ie) od kombinací samohlásek (resp. též j) v jedné slabice. Tzv. triftongy jsou vždy kombinace dvou nebo tří fonémů (posuau = u + a + u). O výslovnosti stč. psaného iu, yu viz v doslovu, s. 748 n, o výslovnosti střídnice za ę srov. doslov, s. 733.

89 16

Jotace v slovech pjivo, mjilý atd. byla součástí předešlé měkké retnice (viz doslov, s. 746).

89 9 zd.

O sloven. ä viz v pozn. k 51 /5.

90 6 zd.

U častovat se nověji znovu předpokládá původ z polštiny (czestować) a kontaminace se sčastný (Machek 67). Pravděpodobnější je však přímo kontaminace se subst. část (na ni ukazuje též pol. nář. częstować). Pol. slovo bylo přejato ještě v době, kdy nom. sg. subst. část zněl čiest (čzeſt Kol.CC, r. 1553), a e v něm bylo nahrazeno vokálem a zároveň s ústupem přehlasovaných tvarů u subst. část.

91 4

Vynech: klášter, kloster. (Gb.)

91 6

Bylo též románské arganum // organum.

91 10

Ke vzniku á i jiných dlouhých samohlásek „fonetickým dloužením“ viz doslov, s. 734.

91 16

K názoru o vlivu přízvuku na stahování viz Gebauerovu vlastní poznámku k 190/17.

92 15 – 122 16

K přehlásce 'a > ě (ä > ě) viz doslov, s. 742–4. Starší literaturu o přehlásce viz u Trávníčka, PříspHlásk.

95 24

Výklad jiný v Jag. Arch. 16, 511. (Gb.)

96 6 zd.

K výkladu slova jeskyně viz pozn. Bernekerovu (275), jež se přímo vztahuje k tomuto místu HistMl. (Berneker odmítá možnost přejetí z polštiny).

100 12 zd.

Formy imperfekta neśáste, nesěaste jsou poměrně pozdním produktem analogie a nejsou asi psl.

100 6 zd.

Vynech hřáti a slc. hriať, jsou to novotvarv, srov. HistMl. III. 2. §§ 107 a 198. (Gb.)

103 4

Znění Tater, Tateři snad souvisí s něm. der Tater „cikán“, ale nelze je spojovat se subst. tatrman, v němž je základem sloveso tattern „třásti se“ (Janko, ČMF 15, 203).

106 4 zd.

Vedle uvedeného ḿagnúť sem patří i mačkati a jeho četné obměny.

107 23

Tisková chyba: místo pręda má být prędą.

[709]číslo strany tisku109 13

Svěděti se s kořenem svęd- smísilo až druhotně (v polštině) a totéž platí také asi o slovenském smäd (Machek 487, 458).

114 3

Přidej: devatnáct, devatdesát, devatset. (Gb.)

115 6 zd.

Gebauerova nedůvěra ke grafice ea, jistě velmi řídké, není odůvodněná – je to bezpochyby záznam výslovnosti ä, jež při přehlásce předcházela před výslovností ě.

116 8

Doklady z Friedrichova CB, jež ukazují počátky přehlásky již v první pol. 12. stol. (Iesutboricih, Iesutboricensi, 1131), viz u Bergmanna, LF 48, 1921, 223 n.

117 24

Novější bádání o Pražských glosách (Greg.) ukazuje, že tyto glosy jsou české s příměsí prvků csl. Za psl. ę se v nich jednou píše en (censto) a jednou ae (ozuzaiaeze „semper examinans“), jindy e nebo a. V slabikách s původním a se píše a. Trávníčkova analýza (Slovanské studie, Praha 1948, 164–8) ukázala, že psaní e, ae zde zachycuje výslovnost české střídnice za ę, tj. ä. Podobná situace je také v glosách Jagićových (Víd.), jež Gebauer ještě neznal (vydány 1903): zde je za ę pouze e. Srov. novější literaturu o této otázce: Weingart, Československý typ cirkevnej slovančiny, Bratislava 1949 (považuje mylně psaní e za ę za znak přehlásky); Trávníček, op. cit.; Pauliny, Slavia 28, 1959, 20–28. – K dokladu cělenie, jejž uvádí Gb. z Praž. zlomků, je třeba dodat ještě pjętikostie, nejsou to však doklady české přehlásky (srov. Mareš, Slavia 28, 1959, s. 132 n.).

119 6 zd.

Tvary typu čes. hráz máme však i v sloven, nářečích (pálenic, pivnic, ulic, lavic, polovic // pálenica atd.; srov. Stanislav, DejSlJaz. II, 170), a zde nepochybně vznikly odsutím -a. Tvar zvláště pronikl i do slovenských nářečí a tam se vykládá jako bohemismus (Stanislav, 1. c., 585); pronikání tohoto západního prvku bylo podporováno tím, že tvar zvlášče, zvláště zapadal do tvarového systému adverbia. K vývoji vztahů ä – 'a, 'á i ke změně ä > ě, e ve východomor. nářečích viz doslov, s. 761.

120 14

Od přejatých českých slov s přehláskou ä > ě v spis. slovenštině je třeba lišit ty případy v nářečích, kdy se a změnilo v ä, e nezávisle na českém vývoji. Viz Stanislav, DejSlJaz. I2, 380 n.

121 8

O možnosti něm. vlivu na českou přehlásku pojednává ze staršího hlediska A. Beer, VKČSN 1905, 7, s. 11 n.

122 25

Machek (130) odvozuje hlesnouti od gъs-, vycházeje z Jungmannova dokladu hesnouti.

123 1

Ke změně á > o v laštině viz Trávníček, HistMl. 79, Havránek, ČsVlast. 3, 193. Ke změně á > o > u v laštině Trávníček, HistMl. 84.

[710]číslo strany tisku125 12 – 133 17

K předpokladu ia, ia jako střídnice za ę, 'a atd. viz doslov, s. 733.

129 1

Již v ListLit. (zač. 13. stol.) je suiatemu, to je však doklad již rozložené měkké retnice, stejně jako všechny tři doklady Gebauerovy; viz doslov, s. 746.

133 18

Ke kapitole o aj, ej viz doslov, s. 753 n.

135 3 zd.

V hanáčtině je kré (< krej < kraj) a také jinde jsou nář. doklady typu hejku < hájku, podle tohoto pak hejk (Milevsko), han. v héku (pomístní jméno). Srov. Trávníček, HistMl. 76.

136 4

Ke stavu v nář. dolských viz Bělič, Dolská nářečí na Moravě, Praha 1954.

137 24

Hojné doklady změny této (ej v aj) jsou v GestMus., např. naymilayſſi 64ᵃ m. najmilejší, naypiekniayſſi 114ᵃ, po ſway 98ᵇ m. po svéj, na onay 100ᵇ m. na onéj, nayſta 39ᵃ m. nejsta, ſayde 107ᵃ m. sejde, waygmie 46ᵇ m. ve jmě, waymeno 105ᵇ m. ve-jméno, waygda 55ᵇ m. vejda, waygdiem 138ᵇ m. vejděm, gay 142ᵇ m. jej, žay 71ᵃ m. že j', srov. Dr. J. Novák, Gesta Romanorum, 1895, str. XIII. (Gb.)

137 16 zd.

Nelze popřít, že zvratná analogie se může projevit i v řeči mluvené (srov. řídké doklady typu cajn, vozajk v nář. jihozápadočeských – viz Voráč, ČNJz., 27), avšak především je to zjev jazyka psaného. Gebauer význam zvratné analogie v řeči mluvené na tomto místě knihy i jinde přeceňuje (viz též s. 218, 223 aj.).

140 1

K předpokladu dvojího e viz doslov, s. 731; vliv na přehlásku ä > ě však nemělo e, nýbrž souhláska před ním – viz doslov, s. 742 n.

142 23

V koncovce nom. pl. přátelé byla původně samohláska krátká, -é zde asi vzniklo z -ьja. V inf. sloves typu nésti je délka rovněž až druhotná, takže na obecně české nest je možno hledět jako na archaismus. – Nářeční rozsah změny é > í viz u Trávníčka, HistMl. 98.

143 4

Tvar dobrýho, který Gb. uvádí jako západoslovenský, je středoslovenský (zvolenský), jak má správně na cit. místě Šembera. Podobné tvary jsou známy i z nář. gemerských aj. Nejde tu však o úžení é > í, nýbrž o morfologické vyrovnání s tvary dobrý, dobrých, dobrým atd. V západoslovenských nářečích jsou tvary tícť, pícť apod., jež Gb. neuvádí, ale ani ty nejsou výsledkem změny é > í, nýbrž é > ie (středoslovenská změna) > í (česká změna).

146 3

Psaní ej m. é v Miliónu je záležitost jen grafická – zvratná analogie: text má změnu é > í i změnu ý > ej.

149 9 zd.

K dokladům ze severoopav. nář. viz Havránek, [711]číslo strany tiskuČsVlast. 3, 203 (považuje Bartošovy doklady s o za ě, např. dovča, za omyl).

150 10

Dublety pelyň // polyň jsou nejspíš ablautové.

152 8 zd.

Jiný názor na souvislost spojek jež(e), ež, že viz u Trávníčka, Neslovesné věty I, 192 n.

160 14 zd.

Místo božstv má býti božestv. (Gb.)

160 1 zd.

Místo jer má býti e. (Gb.)

162 3

Tisková chyba: místo red-kъ-kvь má být redъ-kъ-vь.

167 9 zd.

Cpáti je ze stьpati – viz Machek 62.

172 15

Subst. kniha vychází z pův. kňiga, stsl. kъňiga je sekundární. Viz Machek 209.

173 1 zd.

Mléti není z mьlěti, nýbrž z melti. Subst. mlýn je ze sthn. mulīn > mъlynъ (Machek 302).

179 9

Tehda, tehdy vzniklo z tъ-gъda.

183 15

Vokalizace před subst. pán, paní atd. má asi původ v tom, že v slově pán byla původně první slabika jerová: gъpanъ (odtud stč. hpán); srov. Hujer, LF 31, 104; IF 24, 70; Berneker 368.

190 13

Viz pozn. k 91/9.

190 17

Tu předpokládáno, že slabika, která při stahování ovládla, měla přízvuk. Tak bývalo často, např. v moje staž. mé, pьje- staž. pie-. Ale nikoli vždycky, např. při božie, znamenie atd. nelze předpokládati -ьje. Působily tu někdy přízvuk, někdy kvalita samohlásky a závažnost slabiky. V tom smyslu třeba opravy také v odstavcích dálejších na téže stránce, a také jinde. To ovšem je jisto, že slabika, která při stahování zanikla, byla bez přízvuku. (Gb.)

195 1

Místo zemy má býti zemi. (Gb.)

195 10

Trávníček (HistMl. 108) nevylučuje možnost, že v uvedených případech se projevil také u krátkého ě náběh ke změně v i.

198 3 zd.

Zmínka, že ani v polštině není ě po l, se zakládá na nedorozumění, neboť v pol. se již velmi časně ě rozštěpilo po všech souhláskách v e/a.

199 15 zd.

Stran -me m. -mě v nom. ak. vzoru rámě viz také III. 1, str. 415. (Gb.)

200 15

Další doklad jotace v obou slabikách cituje Gb. v III/22, 345: (sme) wzuiecieli Ol.1. Mach. 13, 38.

202 4

Ruské sidet' má i z ě v nepřízvučné slabice, je to útvar pozdní.

202 6 sl.

Místo řiech, řéch atd. má býti řěch, řech atd. (Gb.)

205 9

Výklad dublet člen // član atd. se nevyrovnává s existencí těchto dvojtvarů v jiných slovanských jazycích. – K poměru žláza – hlíza viz Machek 131 vysvětluje hlíza kontaminací s gluda. (M.K.)

Ke změnám lě – la přidej stč. Klepý nč. Klapý. (Gb.)

208 14

Vokál i zde není střídnici za ь, je to vkladná hláska. [712]číslo strany tiskuViz Trávníček, HistMl. 54, Havránek, Slovan. sborník Fr. Pastrnkovi, Praha 1923, 107–8.

210 14

O předpokládané jotaci před 'u viz doslov, s. 748 n.

210 23

Ani v stsl. není v uvedených případech možno předpokládat fonetickou jotaci.

211 3 zd.

Tisková chyba: škrtni jednou český.

212 4

O rozsahu změny i > y po c, z, s atd. viz Havránek, ČsVlast. 3, 136 n., 171 n.

213 3

Ke změně ý > ej viz doslov, s. 753 n.

214 9

V cit. dokladech z EvOl. nejde o diftongizované í, neboť v slabikách tvrdých není po něm v této památce stopy. Je tam změna ie > í a vedle zájmenného tvaru jiej (dat. sg. f.) užívá se tam tvaru jí, a tím je dán i způsob psaní v uvedených dokladech: hlas rzkuczyei = řkúcí.

215 1

Mladší doklady ke změně y, i > ê v han. nářečích (z let 1527–34) uvádí Fr. Matějek, SbFilFakBU, jazykověd. řada č. 4, 1956, s. 51–8. K tomu viz kritiku Kopečného, NŘ 39, 1956, 300 n.

215 1 zd.

Slovo včil souvisí s čilý, stč. čulý, u je tedy původní; původní je asi i podoba šudit (Machek 498). Laš. znění šubenica má u vlivem polským (Machek 498), sloven. a laš. hluza, stejně jako moravskoslov. hlúza, jihočes. hlouze souvisí s psl. gluda (Machek 131). O původu dublet díra // ďoura viz Berneker 201, Machek 86.

216 19

Předpoklad mezistupně iul je zbytečný.

221 19

K nerodiel přidej t. 15, 23. (Gb.)

223 8 zd.

Srovnání tvaru křiež, vzniklého zvratnou analogií, s dolnobečev. (han.) křéž, křédlo atd. je nedorozumění, neboť tvar křéž vznikl z křejž < kříž.

225 1 zd.

Vynechati jest příklad: osm dnyw EvOl. 213; srov. III. 1, str. 413. (Gb.)

229 3 sl.

Místo příkladu radějí polož silnějí. (Gb.)

231 19

Samohl. o v sufixu -ot není jerová, asi byly již psl. dublety -otъ // -ъtъ. Tvar večeros je podle letos. Také v ostatních případech jde nejspíš o vkladný vokál o (Trávníček, HistMl. 51 n.).

231 14 zd.

Stoskliv, citované zde z Jirečk. mor., v Menčíkovu vydání EvVíd. není. (Gb.)

236 15 zd.

Poměrně četné doklady psl. přehlásky o > e v místních jménech obsahují v 11. a 12. stol. nejstarší listiny. Jsou to jména jako: Malšev, Lubeševici (1057), Vrševici, Janiševici (1130), Vyšehořevici (1178) atd. Viz Bergmann, LF 48, 1921, 230 n., a doslov, s. 749n. Pro restituci o v koncovkách a příponách je příznačné, že k ní docházelo soustavně jen před retnicemi, kdežto v jiných pozicích je vyrovnávání s tvrdými vzory jen nářeční (polo, sr̥co).

[713]číslo strany tisku238 9 zd.

K přehl. 'o > ě viz doslov, s. 749 n.

241 15 zd.

O tzv. přísuvných vokálech viz studii B. Havránka, Mnéma (sbor. Zubatého), Praha 1926, 356 n.

242 14 zd.

Jestliže nepředpokládáme něm. původ slova hezký (na základě nář. podoby herzky, která by mohla ukazovat k něm. herrisk), musíme čes. hezký odvozovat ze stupně gъd-, e zde tedy nevzniklo z o.

245 19

V dokladech jako dyetatkuo, ſtwuorzen atd. může grafika znamenat jen labiovelarizaci konsonantu; viz Trávníček, PříspHlásk., 96 n., a doslov, s. 752. Staré nářeční doklady podoby vůda, vuoda v míst. jménech shromáždil Utěšený, NŘ 38, 1955, s. 257.

247 6

O možnosti německého vlivu na diftongizaci viz Beer, VKČSN 1905, 7, s. 15.

248 11

Viz. pozn. k 86/22. Sloveso brouzdati vzniklo křížením kořene brod- s onomat. bruzg- (Holub–Kopečný 77).

252 1

V předložce ku není ovšem u jerovou střídnicí (je na místě lichého jeru!), nýbrž je to vkladný vokál vzniklý před labiálou. Podobný stav je i v polštině, slovenštině a v zakarpat. ukr. nářečích. Jinak než foneticky vykládají tento jev P. Zwoliński, Poradnik językowy 1956, s. 358; Bajerowa, Zeszyty naukowe (Wyższa szkoła ped. w Katowicach), 1959, 85 n.; M. Vey, Mélanges… Paul Boyer, Paris 1925, 313 n.

253 14 zd.

Místo v má být m. (Gb.)

255 9

Viz pozn. k 91/9.

258 12 zd.

Znění chomáč je snad prvotní, viz Machek 159.

260 6

O změně ú > ou viz doslov, s. 753 n.

261 24

Psaní daufati je možno chápat také jen jako projev zániku heterosylabické výslovnosti o–u v tomto slově.

262 14 zd.

Místo tauzye má být tauze. (Gb.)

262 7 zd.

Koncovka -ou v slovenském instr. sg. f. není vlivem českým – viz doslov, s. 731.

263 7

O německém vlivu na změnu ú > ou viz Beer, VKČSN 1905, 7, s. 16.

266 13

O předpokládané prejotaci ’u viz doslov, s. 748 n. – V koncovce –ьju měkký jer změkčil již v psl. předcházející souhlásku, ovšem nikoliv v palatálu, ta vznikla až morfologickou analogií (podle lok. sg. znameňí, nom. sg. znameňie atd.).

270 16 zd.

Starší doklady s iu (od 12. stol.) jsou v listinách: Liutomerici (12. stol.), Liutomericensis (1146–8), Liuthomeric, Liuthomir (1177), Livbe (1178), Liube, Liubichas (12. stol.), in Liutomericensi provincia, Liubochwan (13. stol.) atd. Viz Bergmann, LF 48, 1921, 234 n.

271 17

Rozczyuk = rozčuch; Gebauerova emendace, LF 9, 309.

275 15 zd.

Viz pozn. k 270/16 zd.

[714]číslo strany tisku278 21

O fonologické hodnotě y viz doslov, s. 732, 751.

279 15

Přirovnání stč. y k něm. ü a franc. u je neoprávněné.

281 2

Zbytky y v jihočes. nářečí doudlebském, dále v nář. stříbrském a domažlickém dosvědčuje r. 1896 Dušek, Hláskosloví nář. jihočes. II, s. 58. Přesnější určení novější viz v doslovu, s. 756.

281 17 zd.

Gebauer zde při výkladu o předpokládané změně ý > aj mísí doklady staré, jež jsou pro posouzení celé otázky nejdůležitější, s doklady novějšími, kde rozhodně už nejde o zvláštní výslovnost, nýbrž o zvratnou analogii vyvolanou změnou aj > ej. Viz doslov, s. 753 n., a stať M. Komárka v LF 5 (80), 1957, 264 n., 6 (81), 1958, 98 n.

282 22

Nejstarší doklady s ej viz v doslovu, s. 755 n.

283 10 zd.

Výklad dokladů z Miliónu není jednoznačný, neboť není jisté, zda e např. vten jisté král je z ej (Mil. má už změnu ý > ej), nebo přímo z ý.

285 12

Doklad hlaſſie z Mil. 47ᵃ je možno interpretovat jako hlase, tj. jako jo-km. ak. pl. (byl by to tedy mor. nář. tvar).

285 11 zd.

Doklady haltieř, trychtieř atd. je nejspíš třeba číst jako haltýř, trychtýř.

286 11 zd.

Radvanec z Reitwagen není stejněním samohlásek, nýbrž vynecháním j z rajt-, jako ve vánoce atd. na str. 539. (Gb.) Ovšem spíše je z Rad-wagen (viz Machek 412). O subst. vánoce viz v pozn. k 539/19. (M.K.)

287 8 zd.

Ke sporné otázce psl. slabikotvorných likvid viz doslov, s. 729.

289 4

O vývoji slabikotvorných likvid viz doslov, s. 732, 740 n., 759. K doplnění obrazu jejich vývoje dodáváme některé doklady z nejstarších listin:

r̥, r̥: 1057 Trrnowass CB I, 1088 Wrsovicih CB I, 1192 de Wrscan (Vrčeň), 1222 Wrsouicz CB II; – 1088 Wirbcsaz CB I, 1130 Wirseuicih CB I, 1143 Wirbnei CB I, 1186 Wirbice // Werbichane CB II; 1205 Wrysowicyh CB II, 1226 Wirbochan CB II, 1233 Wriben RB I, 1241 Wirben RB IV, 1268 Wrisouic RB II. – 1057 Ternovas CB I, 1115 Werbicane, Werbichane CB I, 1186 Werbichane CB II; – 1022 Wursowicyh CB II, 1234 Wurchoslaus RB I; 1131 Cerncine (Čerčín), Cernicouicih, Cerninoue, 1178 Cernovic, 1192–3 Scernogat (Černěhať), konec 12. stol. Cernozicih, 12. stol. Zernozecheh, falz. 12. stol. Cerna filius; 1103–07 Crenuc (Črnuc) CB I (nejstarší doklady s e po tupých sykavkách uvádí Bergmann, LF 48, 1921, 235).

l̥: 1057 Hlmecs CB I, falz. 12. stol. Naklku CB I; – [715]číslo strany tisku1170 Hlystina (Chlustina) CB I; – 1115 Nachelme CB I, 1115 Telcna CB I, 1186 Telzna CB I (Tlučná), 1131 Natelmacoue CB I; – 993 Nachlumcy CB I, 1115 Pnecluk (Pnětluky) CB I, 1131 Pecetulceh (Pacetluky) CB I, 1176 Dulgomil RB I, 1178 Chulmisac (Chlumčany) CB I, 1186 Pnetluki CB I, 1186 Zlutizi CB I, 1214 Luticz (Žlutice) CB II, 1226 Gluscin (Chlustina) CB II, 1227 Tlustovsi (Tlusto-usi) CB II, 1239 Tlucna RB I, 1297 Slunicz (Žlunice) RB II.

l̥ (po labiálách): 976 Pilisin (Ditmar Mers.), 993 Pliznensis, Plizeni CB I, 1130 Pilzni CB I, 1146 Plizen CB I, 1167 Plzeň CB I, 1186 Pilzen CB I, 1216 Plisnensis CB II, 1219 Pelznensis CB II, 1222 Plizen CB II, 1224 Půlznensis CB II, 1235 Plizn RB I, 1239 Pilsen RB I atd.

290 dole

Ke znění ir, ri za r̥: podobně vykládá V. Oblak o stsl. trъt atp., že to neznělo = tr̥t, nýbrž trъt, že pravidelné psaní -rъ- k tomu ukazuje, že tedy trъt a tr̥t jsou znění dialekticky různá (Jag. Arch. 17, 438–441). (Gb.)

290 10 zd.

Při Gebauerových výkladech o změnách r̥, l̥ v ir, il, ri, li atd. třeba více zdůraznit to, co Gebauer říká dodatečně na s. 294, bod 9: průvodní vokály u r̥, l̥ nebyly plné, nýbrž redukované („iracionální“), nebyly to samostatné fonémy. – Gebauer dostatečně nerozlišuje tvrdou a měkkou podobu r̥, l̥.

291 6 zd.

Tisková chyba: drzizieti v ŽWittb. je 136,9.

295 3

Turnov asi nemá ur z r̥. Srov. Profous, Místní jména v Čechách IV, s. v. Turnov (viz pozn. V. Šmilauera k tomuto heslu).

295 9 zd.

Subst. blecha do této řady nepatří, neboť má souhláskové ł, stejně jako sloveso hłtati (296/5) a subst. chłp (< chlъpъ – 296/9). Čes. chlup „vlas“ má podle výkladu Janáčkova (Slavia 22, 322) staré u diftongického původu (lit. plaukas).

296 6

Z doby kolem r. 1057 je doklad Chl̥mec, z r. 1178 Chłumčas, viz pozn. k 289/6.

296 12

Subst. kłk je doloženo v listinném falzu 12. stol., viz pozn. k 289/6. Kořen kłk- ovšem ukazuje k psl. kъlk- kъrk-, má tedy psl. l̥ (Machek 207).

296 23

Kořen kl̥z- pravděpodobně z pьlz- nepochází, srov. Machek 207.

297 5

Gb. správně postihl, že l̥ dalo łu. Předtím je ovšem třeba předpokládat západoslovanské ztvrdnutí l̥ po všech souhláskách kromě retnic – viz doslov, s. 732.

297 po § 230

Za r̥ bývá také ar: veliký zarnow Orl.40b, roſtarhala t. 53ᵃ, vlivem polským; a v témž rkpe bývá pak zvratnou analogií také r̥ za náležité ar: mrnoſt 3ᵇ m. mar[716]číslo strany tiskunost, wrhany 59b m. varhany, brwa 82b m. barva atp. (Gb.)

299 1

V dokladech jako we kyrwy je třeba vidět známku přechodu pobočné slabiky v slabikotvornou likvidu – viz Komárek, Hláskosloví2, 128.

301 7

Ale verš táhniechu vóz osm koní (AlxV.) dokládá už v číslovce osm slabikotvorné m̥.

305 1 zd.

Přidej: v. str. 458. (Gb.)

306 10 n.

K příkladům s ch za pův. s podává některé nové Uhlenbeck v Jag. Arch. 16, 368–384. (Gb.) Přehled názorů na vznik ch viz v práci V. Machka, Studie o tvoření výrazů expresivních, Praha 1930, 61 n., a v jeho jiné studii v čas. Slavia 16, 1939, 161 n. (M. K.)

308 2 zd.

Viz poznámku k 380/2 zd.

309 9

K vývoji tj, dj viz pozn. k 315/12 zd.

311 6

V slovesech plvati, blvati asi není l epentetické; viz doslov, s. 729.

315 12 zd.

Změny kt > ć i tj, dj > ć, ź lze vyložit takto: tj > ť (psl.) > ć (zsl.), dj > ď (psl.) > ź (zsl.); kt + přední vokál > k't' > t't' > ť > ć. – Srbocharv. vrijeći o změně cht > ć nesvědčí, asi v něm bylo nepůvodní kt (z cht).

317 22

Místo nosju má být nosją. (Gb.)

318 9

Pochybnosti o souvislosti štíhlý a stsl. scěglъ, pol. szczegół viz u Machka, 513.

318 11

Jotace u stč. ščep je pochybná.

319 12 zd.

Místo jastь má býti jasti. (Gb.)

325 1

Ke Gebauerovu názoru na výslovnost koncových párových znělých souhlásek viz stať J. Vachka ve sborníku Studie ze slovanské jazykovědy, Praha 1958, s. 15 n., a dále Utěšený, NČesMor., s. 216 n.

326 9

Přidej otrok. (Gb.)

326 17

K českým dubletám zg // sk viz doslov, s. 745, a Krajčovič, Slavia 26, 1957, s. 341 n.

327 25

Gebauerova identifikace středního měkkostního stupně l-ových souhlásek s tzv. l středním, jež je např. v dnešní češtině, je sporná – pravděpodobnější je l' palatalizované.

332 5 zd.

V préz. tvarech revǫ… nebylo palatální ŕ, bylo jen v původních inſinitivních tvarech: ŕuti < reu-. Sekundární infinitiv řváti nevznikl z rjьv-, nýbrž až později analogií podle bráti.

334 1

O depalatalizaci ŕ viz doslov, s. 739 n.

336 9 zd.

Místo rьt- má býti ŕьt-. (Gb.)

336 8 zd.

K infinitivu řváti viz pozn. k 332/5 zd.

337 11 zd.

K vývoji slov šeradný, škaredý viz doslov, s. 739.

339 12 zd.

Výklad následujících depalatalizačních jevů viz v doslovu, s. 739 n.

[717]číslo strany tisku340 21

Vedle strměti je též třměti s očekávaným ř (před labiálou).

342 7 zd.

Dubleta horký vznikla asi vlivem horúcí, viz Havránek, LF 67, 1940, s. 271.

346 10

Následující případy změny r > ř jsou zcela rozdílné povahy: křeč je vůbec třeba škrtnout (souvisí s ie. krik-jos, psl. krьčь – srov. Machek 240); v slově chřtán // křtán jde o asibilaci r v pobočné slabice; slova křtal, chřtal chřtálek nevznikla z lat. cartillago, nýbrž z chrstal, chrstálek (Berneker 105 – výklad v § 269 je tedy mylný). A v jiných případech (křupati, křástal) jde o slova zvukomalebná nebo expresívní. Analogie s lužičtinou je tedy pochybná. – K dokladům, které Gb. uvádí na změnu r > ř v odst. 2, i k řadě dokladů v odst. 3 je třeba mít značnou nedůvěru – může jít o chyby písaře, který ve svém nářečí neměl změnu ŕ > ř. Zvlášť podezřelé jsou doklady z PasKlem., foneticky často velmi nepravděpodobné (např. čřt).

349 10

Doklady twr, brcie (odst. b), nýbř (odst. d) jsou pouze grafické – vznikly mechanickou náhradou spřežkv rz literou r, ř.

352 10

Adj. čirý není nutně z gótštiny, jen se s ní shoduje.

352 7 zd. – 353 2

Sloveso rmoutit vzniklo mylnou dekompozicí z kormútiti; rdousit je asi z pův. gъrtъ dusiti (Machek 419, 416).

353 12 zd.

Viz pozn. k 327/25.

361 2 zd.

Místo če má býti č. (Gb.)

365 6 zd.

Subst. lázen je slovanské, ať už je odvozeno z kořene laz- (ablaut k lez-), nebo z kořene lāv- (Machek 260).

370 14

Obraz měkčení souhlásky n a depalatalizace ń, stejně jako i ostatních dentál, je nesprávně vystižen – viz doslov, s. 730 aj.

372 16

Znění svaťba, mlaťba, huďba ukazuje, že měkkost v těchto substantivech nelze vysvětlovat psl. sufixem -jьba, poněvadž pak bychom čekali čes. c, z. Je zřejmé, že tato substantiva později podléhala vlivu tvarů se změkčenou souhláskou, např. subst. verb. (odtud nář. prošba, věščba); uplatnění tohoto vlivu bylo umožněno právě zachováním měkké souhlásky v postavení před labiálou b (viz doslov, s. 740). Srov. též Šachmatov, Otčet 51.

372 21 sl.

Výklad jiný v Jag.Arch. 16, 522. (Gb.)

373 5 zd.

Podoba mrav se vykládá disimilací z nenrav; počem je podle vzem.

374 14

Vynech poſkwrnem (rkp. má poſkwrneni, v. List. filol. 1885, 306).

374 16

V nebo // lebo jde o různé částice: le- // ne-.

375 6 zd.

V slovech jako fedruňk substituuje ň cizí n; viz Romportl, SaS 15, 1954, s. 17.

[718]číslo strany tisku376 23

Nový pokus o výklad znění komňata viz u Machka, 216.

376 7 zd.

Slovanské gnetǫ je s germ. kneten jen příbuzné. O změně gn > gň viz též Mareš, Čs. přednášky pro IV. sjezd slavistů, Praha 1958, s. 109.

378 17 zd.

Tisková chyba: zkrzie, nikoli zkrziezie.

379 21

Místo jíti má býti (j)íti, a podobně v záhlavích odstavců násled. na str. 380: (j)ěti, (j)ězd-, (j)ieti, (j)ímati, (j)iesti, (j)iedati, (j) je tu hiátové a není obsaženo ve složeninách starých vníti z vъniti, vendu z vъnьdą, atd., což ostatně samo vysvítá z výkladu tam podávaného. (Gb.)

379 15 zd.

V citátu z Tkadl. 45a: žalost, nikoli žádost.

380 2 zd.

Podle přesvědčivých výkladů J. Zubatého (NŘ 4, 1920, 182 n.) jsou tato slovesa „zatemnělé složeniny“ slovesa ondati (zájmenného původu), není zde tedy žádné vkladné n. Stč. vondati má slovotvornou stavbu v-ond-a-.

382 19

K měkčení t, d před ь, e viz doslov, s. 730.

386 14 zd.

Místo nesetě má býti něsetě. (Gb.)

390 18 zd.

Podoby koštěný, náměští aj. je třeba vykládat vlivem střídání st (sť) // šč (šť) (např. hostiti – hoščený).

391 8

V stč. výslovnosti palatála ť se souhláskou c nesplynula, nýbrž jen se s ní sblížila, byla více či méně asibilovaná. Odtud kolísání v grafice mezi t a cz. Psaní ť místo c je nejčastěji zjev pouze grafický, např. výslovnost chtieti u part. préz. f. je krajně nepravděpodobná.

392 6

O depalatalizaci slabiky tę viz v doslovu, s. 739.

392 17

Jde o pozdější změnu širšího rozsahu, než uvádí Gb. – ztvrdnutí ť ve skupině šť (ze staršího šč) před souhláskou, např. štváti, štkáti, uštnúti, měštka, deštka, pištce (srov. Trávníček, HistMl. 205).

393 2 zd.

Psaní myeſſtczſky apod. je asi zjev pouze grafický.

394 9 zd.

Adj sytъ není přejato z germ. Problematické je také přejetí subst. skotъ (Machek 448).

397 21

Přidej: fošna z něm. Pfosten. (Gb.)

398 1 zd.

Svůj výklad -t jako koncovky 3. os. sg. a pl. préz. Gb. v III/22, s. 12 správně odvolává.

400 19

Doklady przyrodzenye CatoP., zrodzeni Lún. mají d asi podle infinitivu -roditi.

401 5 zd.

Místo Jer. 32, 11 má býti Isa. 17, 10. (Gb.)

405 4 zd.

O depalatalizaci slabiky dę viz doslov, s. 739.

408 4 zd.

V mǫdrъ není d vkladné.

409 1 zd.

V dczti apod. jde asi jen o grafiku, vyvolanou slovy, jako je dci, jež se četlo ci, ale psalo dczy.

411 18

Místo d má býti ds. (Gb.)

416 12 – 418 21

O zachování jotace ě po labiálách viz doslov, s. 753.

420 3

Subst. topol s lat. populus souvisí, ale z latiny není.

[719]číslo strany tisku423 19

Obec. jméno tábor není z turečtiny, nýbrž z míst. jména Tábor (viz Havránek, NŘ 38, 1955, s. 2). Stč. búda podle dnešního názoru (Machek 39) je slovo slovanské a naopak něm. buode je přejaté (ze slovanštiny).

424 6

Pochybnosti o něm. původu slova póda viz u Machka, 404.

424 13

Subst. máry má m podle mříti, mořiti.

424 7 zd.

Na konci § 344 přidej: 3. b vsuto do skupení mr, např. Hamry-Hambry, v Hambřích Us. krkon., a srov. numerus, fr. nombre, ř. ἀμβροσία. (Gb.)

V ř. posledním [§ 344] přidej: botnati z bobtnati. (Gb.)

437 27

Mikuláš vysvětluje se lépe změnou au v a, srov. str. 265, ř. 3 sl. (Gb.)

438 10

Za starší doklad je možno považovat Boleſſlawoy PulkR. (viz Gb 111/1, 37). Další doklady uvádí Hujer (LF 43, 1916, 234 n.) z Knihy svědomí města Nového Bydžova z let 1311–1470 (vyd. J. Kapras, 1907): 1448 Navárkoi, Macákoi, Nahříwkoi.

444 23

Subst. vráska je z kořene vorp-; viz Machek 574.

445 1

Mozol je slovan. původu (Machek 308). Pochybnosti o něm. původu slova mrcha viz tamtéž, 309.

450 11

Výslovnost grejcar nepochybně souvisí s tím, že g je v češtině znakem cizího původu slova.

451 15

Výklad Uhlenbeckův, že by sok bylo z germ., je nepodobný; spíše je z koř. pův. sek-, srov. Kluge5 310 s. v. sagen. (Gb.)

451 18

Viz pozn. k 346/10.

451 19

Původ subst. chalupa z řec. kalybé je nejistý, viz Berneker 383.

453 5 zd.

K hlíza-žláza viz. pozn. k 205/9.

456 9

Nejstarší známý doklad je Bohuslaus v listině z r. 1169, viz doslov, s. 744 n.

456 24

Viz pozn. k 326/17.

458 15

Subst. hus, husa není z germ. (viz V. Georgiev, Issled. po sravnitel’no-istor. jazykoznaniju, Moskva 1958, s. 31); rovněž hověti není z gótštiny (Berneker 339), Miklosichova etymologie subst. hýl je nejistá (viz Machek 152), hotov má korespondence i v jiných ie. jazycích (Berneker 237).

460 3

Machek předpokládá, že podoba liška vznikla z lisička (> lisčka > liščka > liška). Slovesa lísati se, lichotiti s tímto subst. nesouvisí (Machek 272, 269).

461 2 zd.

K subst. mrcha viz pozn. k 445/1.

463 12

Sloves. kořen chlast- není z něm. (jako onomat. jej vykládá Machek, 156), chopiti také ne (Machek 160); chrust- není z gót. thramstei, nýbrž z kořene chręst- (Berneker 404), u chvrast je výpůjčka z něm. rovněž nepravděpodobná (Berneker 409).

[720]číslo strany tisku464 2

Místo tščiciu, řěčiu má býti tščiciú, řěčiú. (Gb.)

464 8 zd.

Ke rdousiti viz pozn. k 353/2.

465 18

K znění hpán viz pozn. k 183/15.

467 13

Místo hn, hn má býti hn, nh. (Gb.)

467 21

Tisková chyba: místo v assibilitě má být -atě.

473 7

Předpoklad, že by se ź bylo zachovalo v celé češtině ještě za stol. 11., je nepravděpodobný (již v Pražských zlomcích je za dj střídnice z).

480 7

Místo 417 a 437 má být 415 a 435. (Gb.)

481 24

Přidej: cvorník ze svor-. (Gb.)

485 4

Doklady, které Gb. uvádí na změnu s > š, z > ž v přejatých slovech, jsou velmi různorodé: jinak je třeba hodnotit např. skupení sk, sp atd., jinak spojení s vokálem. Bylo ukázáno, že sykavka v slovech jako šalšě, činže apod. byla tupá již v německé výslovnosti těchto slov, srov. Schwarz, Namenkunde, s. 53 n., Ortsnamen, s. 326 n.

489 9

Ad třásně: strus. teresna ukazuje na pův. terz-sna (Machek 539).

494 17

Ke změně zš-žč atd. jest analogie v stsl. ištьdъ z izšьdъ, strus. iščьlo z izšьlo, stpol. weszczdło z wez-szdło Jag. Arch. 16, 527. (Gb.)

496 3

Při klouzati, klouhati srov. III. 2. § 171. (Gb.)

497 4

Místo rovněž tak má býti většinou. (Gb.)

501 12 zd.

Viz pozn. k 391/8.

504 6

Čišeti souvisí s čúti (Machek 75).

513 6 zd.

Brslen má s původní, stsl., srb. bršljan vzniklo asi kontaminací s kořenem *brъščь (Machek 47). Ošklivý se někdy vykládá z vozhřivý, voskřivý (Holub–Kopečný 258).

514 17

Přidej: činky (tkalcovské, Us. potštýn.) vedle šinky z něm. Schiene, čúchy Us. podkrk. z něm. Schuhe. (Gb.)

518 14

K žláza-hlíza viz pozn. k 205/9.

518 14 zd.

Přidej: pohři z dial. požhři m. požři BartD. 2, 218 (třeb.). (Gb.)

518 9 zd.

O souvislosti slov hřěbí-hřěbík viz Machek 147, Holub a Kopečný 134.

523 2 zd.

K míst. jm. Střítež viz Machek 482, V. Šmilauer, Osídlení Čech ve světle místních jmen, Praha 1960, s. 137.

524 16

Částice totiž je spíše z imperat. tvaru to čujž.

538 10 zd.

Tvary krý, mý nevznikly odsutím -j, nýbrž stažením z *kryji, *myji – viz zde s. 558 a Gb. III/22, s. 204.

539 19

Znění vánoce vzniklo podle pravděpodobného názoru V. F. Mareše přímo z něm. znění wînnahten ( > vęnokte > vánocě), viz Slavia 28, 1959, 516 n.

539 6 zd.

Přidej: radvanec (v. zde nahoře) [viz pozn. k 286/30 – M. K.], tál z Teil, ob. štrách ze Streich, lácaly z Leitseil. (Gb.)

[721]číslo strany tisku541 7 zd.

Názor, že by metateze přecházela do českých slov ze slov přejatých, je mylný – hláskoslovné příčiny jsou v obojích slovech tytéž. Metateze u přejatých slov je usnadněna jejich etymologickou izolovaností.

547 22

Přidej: impt. zazwny tj. zazvni HymnOp.158ъ.

550 4 zd.

Přidej: puget m. buket. (Gb) – Gebauerův dodatek však není namístě, neboť zde nejde o metatezi znělostního příznaku: p je v tomto slově vlivem něm. jazykového prostřednictví, g je znak cizosti slova. (M.K.)

551 5 zd.

Gb. ještě zcela nepronikl k podstatě zákona otevřených slabik; viz doslov, s. 729 n.

552 2

Místo (prvého) sedn má býti sedm. (Gb.)

555 6 zd.

Stran přízvuku srov. poznámku zde nahoře k str. 190. – Taktéž 556 ř. 1 zd. a 557 ř. 2 a 16. (Gb.)

556 1 zd.

K dieti „dicere“ viz Gebauerovu modifikaci v III/22, s. 228. Názor, že prézentní tvary typu dieš vznikly stahováním, není však třeba opouštět, bezdůvodný je pouze předpoklad o vlivu přízvuku.

557 2

Místo facis má býti dicis. (Gb.)

559 5

Citované Leskienovo pojetí relativní chronologie zániku jerů a stahování nakonec v tvaru dobrъjь stahování popírá – podstata stahování je přece ve splynutí dvou vokálů. K chronologii těchto změn viz doslov, s. 731.

559 21

Zdůvodnění předpokladu iá neplatí, neboť měkký jer měkčil předcházející souhlásku. Viz též doslov, s. 730.

560 8 zd.

Viz pozn. k 559/5.

560 5 zd.

Místo sąьjdь má býti sądьjь. (Gb.)

569 25

Hiát je zde z dnešního hlediska vymezen příliš široce, neboť zahrnuje i postavení samohlásky na začátku věty.

576 7

Rekonstrukce přízvuku slovanského aoristu je velmi obtížná pro značnou chudost a porušenost materiálu (srov. Stang, Slavonic Accentuation, Oslo 1957, s. 128 n.). Srovnání se stavem např. v srbocharvátštině ukazuje, že Gebauerův předpoklad je možný: 2. a 3. sg. aor. zde mají v I. třídě pravidelně přízvuk na první slabice. Gb. ovšem nepočítá s kvalitou přízvuku: vliv na kvantitu může mít u těchto dvouslabičných tvarů jen akut, u sloves s kořennými vokály e, o by byla délka nepůvodní.

586 1

K vývoji kvantity viz doslov, s. 733 n. Souhrnný obraz podává Trávníček, HistMl., s. 246–77.

587 1 zd.

Tisková chyba: místo délku má být délka.

590 17

Tisková chyba: má být proti sobě.

590 13 zd.

Dělení kvantitativních změn na etymologické a fonetické je u Gb. nepřesvědčivé, např. není jasno, proč stahování patří mezi změny etymologické.

594 12

Místo rostů má býti rostu. (Gb.)

[722]číslo strany tisku608 5 zd.

Han. doklady z nářečí horského je možno vyložit i změnou o > u.

611 2

Kořen berg- nemusí být z germ.

612

Gebauerova oprava k 305/34: viz pozn. k 458/15. Dodatek k 361/37: vkladné u bylo vyvoláno tvrdým ł, a nikoli naopak, výklad v Gebauerově dodatku je mylný. K ztvrdnutí l̥ v slovech jako žl̥čь viz pozn. k 297/5.

629

Při jmě má býti také odkaz na str. 319. (Gb.)

630

Při kder- taktéž na str. 450. (Gb.)

631

mají záhlaví klobása až klouzati býti před klubati. (Gb.)

642

má při paúk a pauz býti odkaz také na str. 366 a při Pelhřim na str. 613. (Gb.)

653

Při sv- má býti také změna sv-cv 481. (Gb.)

655

Před šum má býti šukati 462. (Gb.)

658

Při ů – ou má býti odkaz také na str. 248. (Gb.)

664

Žatec má býti po žas-. (Gb.)

665

Při ъ místo 85 má býti 140 a 231, a při ь místo 202 má býti 140 a 208. (Gb.)

Poznámky označené šifrou Gb. jsou vzaty z obou svazků III. dílu Gebauerovy Historické mluvnice. Ostatní poznámky dodal M. Komárek.

[723]číslo strany tiskuGEBAUEROVO HISTORICKÉ HLÁSKOSLOVÍ VE SVĚTLE DALŠÍHO BÁDÁNÍ

Miroslav Komárek

I.

1. Na rozdíl od nového vydání obou svazků III. dílu Gebauerovy Historické mluvnice české (Skloňování vyšlo znovu 1960, Časování 1958), jež byly doplněny pouze stručnými poznámkami jejich vydavatele, akad. Fr. Ryšánka, ukázalo se u Hláskosloví nezbytným připojit jednak podrobnější poznámky k jednotlivým místům knihy, jednak větší shrnující doslov, který by seznámil s vývojem bádání od konce 19. stol. a s jeho dnešním stavem. Toto rozhodnutí je dobře zdůvodněno pronikavými změnami, kterými od r. 1894, kdy Hláskosloví vyšlo, prošel právě tento úsek jazykovědné bohemistiky. Sedm desetiletí vědecké práce jak v českém historickém hláskosloví, tak i v širším oboru historické fonologie slovanské a obecné doplnilo, zpřesnilo nebo i vyvrátilo nejeden Gebauerův dílčí soud a antikvovalo – mnohem znatelněji než v obou svazcích III. dílu – metodu i celkovou koncepci díla. Po počátečním váhání, zda se má za těchto okolností první díl Gebauerovy Historické mluvnice vůbec znovu vydávat, zvítězilo přece jen přesvědčení, že Gebauerovo Hláskosloví, i když již leckde zastaralo, má svou trvalou cenu i pro dnešek, a to: za prvé jako bohatá pokladnice hláskoslovného materiálu, interpretovaného s hlubokou znalostí složité vývojové problematiky a dosud ještě ne vždy plně využitého; za druhé jako klasický vzor kritické rozvahy a přesnosti filologického myšlení; a konečně jako nabádavý příklad cílevědomé a obětavé vědecké práce, jaké má zapotřebí i dnešek. Životnost a podnětnost Gebauerova Hláskosloví je potvrzována i výsledky nového bádání v oboru české historické fonologie: ukazuje se dokonce, že některá dílčí řešení jsou dnešnímu pojetí bližší než názory vědecké generace, jež následovala bezprostředně po Gebauerovi. Také dnes plně platí o Hláskosloví slova, jimiž r. 1907, po Gebauerově smrti, hodnotil jeho Historickou mluvnici a Slovník staročeský E. Smetánka: „… materiál jejich nezastará nikdy, starými doklady budou věčně mladé; a pokud příští doby materiál ten budou rozhojňovati a podle pokroku jazykozpytu dále vykládati, budou pracovati v duchu Gebauerově a neseny budou Gebauerovými rameny“ (LF 34, 1907).

2. Od r. 1894 se změnily poměry v českém historickém hlásko[724]číslo strany tiskusloví – a vůbec v historické mluvnici – velmi podstatně po několika stránkách:

a) Především se změnil názor na poměr češtiny k sousednímu slovenskému jazyku. Gebauer pokládá slovenštinu za nářečí českého jazyka, vůbec si neklade otázku svébytnosti a vývojové samostatnosti slovenského celku. V podstatě totéž stanovisko zastává však i r. 1935 Fr. Trávníček (HistMl. s. 3); jeho tehdejší pojetí vychází z politické koncepce tzv. československého národa, oficiální to národnostní teorie první buržoazní republiky (po r. 1945 Trávníček tento svůj názor korigoval). Proti teorii jednotného jazykového vývoje československého, v němž slovenská nářečí zaujímají postavení nářečí okrajových, mluví četná jazyková fakta. Historické i jazykově zeměpisné zkoumání česko-slovenských vývojových shod ukazuje, že mnohé slovenské hláskové změny, které Gebauer spojoval se změnami českými, např. ó > uo, nevznikly v slovenštině šířením českých změn na východ, nýbrž jsou výsledkem specifického vývoje slovenského, především středoslovenského. České hláskové změny pronikaly nanejvýš do západoslovenských nářečí (např. ie > í, uó > ú), ale i tam se křížily s typickými změnami středoslovenského centra.

b) Dále se změnila sama materiálová základna historickogramatického bádání a tím i pojetí historické mluvnice. Již soudobé recenze prvního dílu Gebauerovy Historické mluvnice, tj. recenze Jagićova i metodologicky velmi podnětná recenze Šachmatovova,[20] V. Jagić, AfSlPh. 16, 1894, s. 505 n.; A. A. Šachmatov, SborOtdRJaz. 46/6, zvláště pak samostatná studie Otčet o prisuždenii premii prof. Kotljarevskogo v 1898 g., Sanktpeterburg 1898. připomínaly, že Gebauer podává vlastně historickou mluvnici psaného jazyka, že jeho nářeční materiál je kusý. Tehdejší Gebauerovi kritikové správně přičtli tuto jednostrannost soudobému stavu jazykovědné bohemistiky, soustředěné především k poznávání vývoje českého psaného jazyka a jen pomalu se rozbíhající k vědeckému zkoumání živých lidových nářečí. Rozdíl mezi pojetím Gebauerovým a požadavky A. A. Šachmatova vyplynul však nepochybně i z rozdílné povahy historických jazykových pramenů, jež měl k dispozici na jedné straně historik češtiny a na druhé historik východoslovanských jazyků: proti poměrně jednotnému jazykovému rázu psaných českých památek jsou východoslovanské památky nářečně značně rozrůzněny, což již samo vede badatele k intenzívnímu využívání nářečního materiálu. Gebauer sice význam nářečních dokladů nepodceňuje (např. v úvodu na s. XI vyslovuje do budoucnosti naději, že „mnoho také vyjde ještě na jevo z obecných nářečí“), nářeční doklady mu však slouží spíše k doplnění, zpřesnění celkového obrazu, nejsou pro něho východiskem.

Teprve dialektologická práce bohemistických generací, jež přišly po Gebauerovi, vytvořila předpoklady k uskutečnění Šachmatovova požadavku – využívat v historické mluvnici co nejvíce živého, mluveného slova. Důraz na nářeční materiál a jeho vývojovou interpretaci je charakteristický pro historickogramatickou práci Fr. Tráv[725]číslo strany tiskuníčka i pro hláskoslovné studie O. Hujera a Boh. Havránka. Rozšíření materiálu o nářeční fakta znamená pro historické hláskosloví metodologické prohloubeni i zároveň problémové obohacení, neboť mnohé otázky českého fonologického vývoje lze řešit v plné šíři pouze na základě nářečí, např. vývoj samohláskové kvantity a přízvuku, vývoj souhláskové měkkosti (právě proto nemůže být obraz těchto otázek v Gebauerově díle jiný než kusý). Metodologickým pokrokem, těsně spjatým právě s povahou nářečního materiálu, je také to, že vedle absolutní chronologie hláskových změn, kterou se snažil na základě psaných památek zjišťovat Gebauer, propracovává se též chronologie relativní, jež má základní význam pro rekonstrukci fonologických systémů minulosti.

Významným vědeckým činem tohoto období je především Trávníčkova Historická mluvnice československá z r. 1935, jež unikla ze začarovaného kruhu psaného jazyka a pokusila se popsat český i slovenský hláskoslovný a tvaroslovný vývoj v celé jeho bohaté diferenciaci místní. Tím znamená Trávníčkova Historická mluvnice kvalitativně nový stupeň, novou epochu ve vývoji české historické mluvnice a svým vztahem ke Gebauerovi ve své době nejúplněji a také nejnázorněji dokumentuje složitou dialektiku, jež se uplatňovala při rozvíjení Gebauerova vědeckého odkazu v pracích jeho následovníků.

Menší rozsah mají materiálové přírůstky v oblasti, z níž Gebauer čerpá především, tj. v písemných jazykových památkách, avšak ani to nejsou přírůstky bezvýznamné. Zvláště využití neliterárních památek nejstaršího období češtiny (Fr. Bergmann) dalo přesnější představu o chronologii nejstarších hláskových změn historického období. Nemenší význam má také soustavné studium jazykových výpůjček česko-německých v oblasti toponymiky, jež přineslo v pracích F. Liewehra, R. Fischera a zejména E. Schwarze množství zajímavého materiálu právě k hláskoslovnému vývoji češtiny.

Dalším zdrojem materiálového obohacení českého historického hláskosloví od dob Gebauerových je konečně pokrok srovnávací mluvnice, zvláště slovanské, umožňující např. mnohem prohloubenější výklad vývoje české kvantity a přízvuku (to se projevilo velmi zřetelně již v Historické mluvnici Trávníčkově). Rozvoj slovanské etymologie (Berneker, u nás Zubatý, Machek, Kopečný aj.) zpřesnil naše znalosti o původu slov a tím i o vývoji jejich hláskové podoby, takže z Gebauerova díla, v etymologii se opírajícího především o Mikklosiche, Kluga a Uhlenbecka, můžeme vyškrtnout leckterou domnělou hláskovou změnu nebo leckterou hláskovou substituci u slov, jež Gebauer mylně považoval za přejatá.

3. Velmi podstatně se v historickém hláskosloví (fonologii) změnila od dob Gebauerových teoretická základna práce. Gebauer stojí svými zásadami plně na půdě mladogramatické metodologie, jež je v jeho době nejdokonalejším nástrojem historické jazykovědy, odpovídajíc převážně analytickému pozitivistickému způsobu vědeckého myšlení. Ve středu jeho pozornosti je popis vývoje jednotlivých hlásek a popis jednotlivých hláskových změn, zjišťování hláskoslov[726]číslo strany tiskuných zákonů (hláskový vývoj je totiž u Gebauera přísně zákonitý, úloha náhody je v něm minimální). Příznačné pro přírodovědnou orientaci doby, v níž se formovalo Gebauerovo pojetí hláskového vývoje, je to, že Gebauer hledá zákonitosti a příčiny vývoje především v oblasti fyziologické, tj. v mechanice mluvidel. První díl jeho Historické mluvnice rozvíjí, ovšem na mnohem vyšší úrovni vědecké, názory, které se u Gebauera objevují už na samém začátku jeho vědecké dráhy.[21] Zvláště v stati Pokusy, jimiž se některé proměny hláskoslovné mechanikou mluvidel vykládají z r. 1871. ČČM 46, 1872, s. 275 n., 359 n. Změny vyvolané mechanikou mluvidel se Gebauer důsledně snaží odhalovat i za literami zkoumaných památek, ovšem nelze nevidět, že při tom příliš často podléhá psanému obrazu řeči a vztah mezi zvukem a jeho grafickým obrazem vidí příliš přímočaře.

Zřetel k souvislostem systémovým proniká u Gebauera slaběji, pouze nesnadno lze v obraze vývoje jednotlivých hlásek rozpoznat hláskové systémy různých období českého jazyka. Tzv. změny hlásek v proudu řeči, jež se obvykle netýkají jen určité jediné hlásky, nýbrž většího počtu členů hláskového systému, např. souhlásek nebo naopak samohlásek, jsou většinou rozptýleny do kapitol, jež pojednávají o vývoji jednotlivých hlásek, a s výjimkou asimilace znělosti, metateze a stahování se jim nedostává souhrnného výkladu. Soustředění k jazykovému detailu a materiálové dokumentaci jeho vývoje odvádí Gebauerovu pozornost od funkční různorodosti zvukových prostředků jazyka a způsobuje, že Gebauer nevidí dost ostře hranici mezi hláskoslovím a tvaroslovím a přehlíží závažnou skutečnost, že morfém, např. koncovkový, byť se skládal pouze z jediné hlásky, nejen podléhá (třebaže někdy nedůsledně) zákonům vývoje zvukového, nýbrž vyvíjí se také jako součást morfologického systému; je jasné, že změny tohoto druhu (tj. změny morfému, nikoli hlásky – např. změna bychom v bychme) do historického hláskosloví nepatří.

Tyto vlastnosti Gebauerova pojetí jsou velmi dobře patrné zvláště z hlediska jazykovědy dnešní, dobře si je však uvědomoval již nedlouho po vydání Hláskosloví A. A. Šachmatov: ve zmíněném posudku prvních dvou svazků Gebauerova díla vyslovuje názor, že „za jeden z hlavních úkolů historické mluvnice je třeba uznat historické zkoumání nejen jednotlivých zvukových jevů, ale i celé hláskové soustavy, neboť dějiny jednotlivých hlásek jsou v těsné, nedílné souvislosti s dějinami celé hláskové soustavy“. A dále: historická mluvnice má podle Šachmatova „probírat stejnorodé jevy, jejichž vznik závisí na stejné příčině a je současný, nikoli na různých místech, nýbrž pohromadě, v souvislém výkladu“ (Otčet 35). Zvláště prvý z citovaných Šachmatovových požadavků předstihl historickou jazykovědu své doby aspoň o čtvrt století – je to metodologická poučka základního významu.

Na vývoj českého historického hláskosloví však tyto Šachmatovovy názory přímý vliv neměly, přestože byly vysloveny právě v souvislosti s českým jazykovým vývojem. Trávníčkovo zpracování [727]číslo strany tiskuhláskosloví v jeho Historické mluvnici československé – významné, jak už jsme se zmínili, svým historickým výkladem nářečního materiálu i řadou nových dílčích řešení – zůstává ještě r. 1935 většinou na stanovisku mladogramatickém; tříštění stejnorodých hláskových jevů je v ní ovšem nesrovnatelně menší – např. kombinatorní změny hlásek chápe Trávníček jako jeden celek, probírá je pohromadě. V podstatě setrvává Trávníček také na fonetickém stanovisku Gebauerově, jeho charakteristika vlastní metody v úvodu jeho Historické mluvnice přímo mluví o „mechanice mluvidel“ jako o příčině hláskoslovných změn.[22] Srov. Trávníček, HistMl., s. VI. Trávníčkův fonetický přístup k materiálu je samozřejmě obohacen o poznatky novější obecné fonetiky. Důležitým Trávníčkovým přínosem je např. důsledné využití nových fonetických teorií slabiky (první podněty jsou však již starší, Sieversův pojem „pobočná slabika“ zavádí u nás již O. Hujer).

Rozhodujícím podnětem k novému chápání českého historického hláskosloví byla až fonologická teorie pražské lingvistické školy, propracovávající v synchronním aspektu nové pojetí fonému a fonologického systému a v historickém plánu typologii fonologických změn a požadující – ve shodě s výše citovaným názorem Šachmatovovým – zkoumání vývoje celých fonologických systémů, nikoli jen izolovaných hlásek. Nutným důsledkem tohoto požadavku je zásada, že i v diachronní jazykovědě je prvním, nezbytným krokem synchronní analýza jazykového (tj. i fonologického) systému v různých obdobích vývoje; pohyb fonologické struktury se odhaluje srovnáváním „synchronních průřezů“ jazykem. Na rozdíl od výhradně fonetického (popř. fyziologického) výkladu hláskového vývoje zdůrazňuje moderní historická fonologie jako zdroj fonologického vývoje vnitřní dialektiku fonologického systému, dialektiku vzájemných vztahů jednotlivých fonémů i celých skupin fonémů. Ti činitelé, které Gebauer a Trávníček zahrnují pod pojem „mechaniky mluvidel“, a ještě některé další složky výslovnosti vystupují ve vývoji především jako narušovatelé rovnováhy fonologického systému, vyvolávající reakce systému, jež však jsou zase určovány výhradně vnitřní strukturou systému a stupněm jeho stability.

Avšak i zásady pražské fonologické školy pronikaly do zkoumání českého fonologického vývoje velmi pomalu. Vedle syntetického obrazu psl. fonologického vývoje a letmého náčrtu vývoje českého v Jakobsonově monografii o ruském fonologickém vývoji (TCLP 2, 1929) jsou zde zpočátku jen studie o některých dílčích otázkách dosahu obecně slovanského: např. studie Trubeckého o vývoji psl. ę v češtině (Slavia 6, 1927–8, 661 n.), jež však ještě nepracuje vyhraněně fonologickou metodou, stať téhož autora o vývoji psl. g (Miletičův sborník, Sofia 1933, 267 n.) atd. Teprve později vznikají fonologické práce zaměřené speciálně k vývoji českému, např. studie B. Havránka o vývoji souhláskové měkkosti v češtině (LF 67, 1940, 266 n.; příslušné kapitoly Nářečí českých v ČsVlast. 3, 1934). Přínosem [728]číslo strany tiskupro českou historickou fonologii v období před r. 1945 jsou i některé práce L’. Nováka, dotýkající se českého vývoje při řešení otázek slovenských.

Hlediska strukturní historické fonologie se uplatňují v českém historickém hláskosloví větší měrou až po r. 1945 a zvláště po r. 1950. Metodologickou základnou zůstává i v poslední době fonologická teorie pražské školy. V oboru české historické fonologie dnes pracují slavisté K. Horálek a F. V. Mareš, dialektologové A. Lamprecht a S. Utěšený; do české problematiky zasahují i slovakisté E. Pauliny a R. Krajčovič, jen zřídka, ale neobyčejně podnětně se zabývá otázkami českého fonologického vývoje také anglista J. Vachek. Dosud nejsoustavnějším pokusem o novou formulaci základních otázek českého fonologického vývoje z hlediska historické fonologie a o celkový, systémový pohled na vývoj českého fonologického systému jsou příspěvky autora tohoto doslovu, zejména jeho vysokoškolská učebnice českého historického hláskosloví,[23] M. Komárek, Historická mluvnice česká I – Hláskosloví, 2. vyd., Praha 1962. podávající přehledný obraz dnešní situace v české historické fonologii.

II.

Pro výklad o výsledcích českého historického hláskosloví a fonologie v období po Gebauerovi jsme zvolili postup, který je určen, pokud je to možno, chronologií českého hláskoslovného vývoje. Má to tu přednost, že již sama stavba této syntetické stati zdůrazní ten metodologický rys, jímž se dnešní pohled liší od pohledu mladogramatického období: důslednou snahu o výklad fonologického jevu ze systému, jehož složkou tento jev jest. Nebudeme ovšem vycházet z indoevropského období, jak to činí Gebauer – tento způsob právem opouští již Historická mluvnice Trávníčkova. Východiskem našeho výkladu bude situace koncem psl. období, kdy především v hláskosloví nastává pronikavé rozrůznění jednotlivých psl. nářečí. Nejstarší český fonologický systém vyrůstá z předpokladů, jež jsou obsaženy v závěrečném stavu psl., vzniká jeho kvalitativní přestavbou v období, které nazveme „přechodným“. V dalších oddílech si všimneme samostatného českého fonologického vývoje. Při jeho periodizaci neužíváme dělení na období předhistorické a historické, založeného na kritériích čistě vnějších, nýbrž dělení, které vyplývá z kritérií vnitřních, jež nám dává sám fonologický vývoj češtiny. Ukazuje se, že v samostatném vývoji češtiny je třeba z fonologického hlediska lišit dvě hlavní období: 1. období, kdy čeština měla v plném rozsahu měkkostní korelaci souhlásek, tj. zhruba do konce 13. stol.; 2. období, jež začíná zánikem měkkostní korelace souhlásek, tj. asi od r. 1300. Nejde přitom jen o mechanické použití hledisek fonologické typologie; z dalšího našeho výkladu vyplyne, že existence nebo naopak zánik měkkostní souhlás[729]číslo strany tiskukové korelace udávají ráz celému období a určují směr jeho hlavních změn.

A. ZMĚNY PŘECHODNÉHO OBDOBÍ

1. Všeobecná charakteristika psl. soustavy fonémů

Obraz zásoby psl. fonémů, který Gebauer podává (I, 24, 307), je třeba dosti podstatně korigovat. Vedle 11 samohlásek i, y, u, ь, ъ, e, o, ě, a, ę, ǫ (ě byl v této době snad otevřený monoftong ä) měla západní varianta praslovanštiny v tomto období 29 fonémů souhláskových: p, b, m, v; ṕ, bʼ, ḿ, v́; t, d, n, l, r; ť, ď (z tj, dj), ň, ľ, ŕ; j; s, z, š, ć, z, č, ž ( > ž); k, g, ch. Počet souhláskových fonémů byl později změnami ť, ď > ć, ź (svěća, meźa) redukován na 27 (Gebauer neuvádí ṕ, bʼ, ḿ, v́ a ť, ď, poněvadž pro praslovanštinu předpokládá jen znění pj, bj, mj, vj, tj, dj – srov. I, 311, 309).

Někteří slavisté zastávají názor, že i v západoslovanských jazycích původně bylo po retnicích tzv. l epentetické (srov. Vondrák, VerglGr. I, 376 n., Trubeckoj, ZfSlPh. 7, 1930, 383 n. aj.). Odvolávají se přitom na polská slova typu budowla, hodowla, lužickosrbské blido, čes. místní jména jako Vidovle, Třebovle, Davle, Litovel a obecně západoslovanské znění sloves blьvati, plьvati. Podle této teorie by bylo zůstalo epentetické l v kořeni (ve zmíněných dvou slovesech), kdežto v sufixálních slabikách by bylo zaniklo a udrželo se jen ve zbytcích. Avšak v blьvati nejde o l epentetické a v plьvati je l pravděpodobně podle blьvati (srov. Machek EtSl. 376). Trávníček (HistMl. 120) upozornil na české a slovenské nářeční doklady, v nichž l vzniklo z j nepochybně až v době novější (např. moravskoslov. hříbla, jihočes. mlíč, místní jména Hostovlice, Chodovlice, sloven. nář. plentro z pol. piętro) a správně z nich vyvodil závěr, že i domnělé epentetické l v západoslovanských jazycích může mít původ značně pozdní. Toto jeho mínění považujeme za velmi pravděpodobné.

Stále ještě je sporná otázka psl. slabikotvorných likvid – měkkých a tvrdých (r̥ – r̥, l̥ – ľ). Např. Trubeckoj (AkslGr. 77) pro praslovanštinu popírá, že by šlo o slabikotvorné likvidy, a uvažuje o diftongických útvarech s tvrdým nebo měkkým jerem (ъr, ъl, ьr, ьl). Ale Trubeckoj sám je nakonec samým vývojem nucen rozlišovat ve spojení ь, ъ + likvida dvojí druh likvidy: prozodicky zesílenou (tj. podle tradiční terminologie slabikotvornou) a nezesílenou (čistě souhláskovou) – jde tedy více méně jen o otázku terminologickou. – N. van Wijk (GAkslSpr. I, § 13) naopak o slabikotvornosti r, l v těchto útvarech na konci psl. období nepochybuje (spojuje vznik slabikotvorných likvid s působením zákona otevřených slabik, o němž bude řeč dále).

Více je takových novějších poznatků a teorií, které se týkají stavby slabiky.

a) Platnost tzv. psl. zákona otevřených slabik, odhaleného již starší slavistikou, se dnes obecně uznává (ať se už tento zákon formu[730]číslo strany tiskuluje jakkoli, např. jako tendence k vzestupné sonornosti slabiky – srov. N. van Wijk, op. cit., § 9–15). Tento zákon platil také uvnitř slova, a to i v takových případech, kdy Gebauer ještě mylně předpokládá psl. slabiky zavřené; tedy např. slovo sęknǫti mělo slabičné členění sę-knǫ-ti (jinak soudí Gebauer, I, 551). Zákon otevřených slabik je podle pozdějšího názoru společným jmenovatelem řady psl. hláskových změn, především zániku koncových souhlásek, monoftongizace klesavých diftongů, metateze likvid a vzniku nosových samohlásek a snad i slabikotvorných likvid.

b) Moderní fonologie formulovala jako další zákon v stavbě psl. slabiky tzv. zákon slabičného měkkostního synharmonismu, spočívající v tom, že psl. slabika byla celá buď měkká, nebo tvrdá. V slabikách, jejichž hlásky se lišily měkkostí, dosahovalo se toho asimilací uvnitř slabiky, a to tak, že měkkostně příznakový člen spojení K + V (tj. měkká souhláska nebo přední samohláska) působil na člen měkkostně bezpříznakový (tj. na tvrdou souhlásku nebo zadní samohlásku); tak např. spojení č + u, č + a se vyslovovalo s přední variantou u, a, spojení t + i, ě, e, ę, ь se změkčeným t'. Změkčené podoby tvrdých souhlásek a přední obměny zadních samohlásek měly v tomto období jen povahu kombinatorních (závislých) variant,[24] Teorie slabičného měkkostního synharmonismu byla poprvé formulována v TCPL 2, s. 20 aj. Viz též článek M. Komárka v AUPO-Philologica 1, 1960, s. 33 n., kde je uvedena další literatura (Mareš aj.). ale projevily se velmi významně v dalším vývoji. – Fonologická teorie psl. měkkostního synharmonismu navazuje na výsledky starší slavistické generace, především A. A. Šachmatova.

Názor, že psl. přední samohlásky, počítaje v to i ь, e, měly na předcházející souhlásky měkčící vliv, byl formulován již Jagićem (AfSlPh. 16, 520) a Šachmatovem (Otčet 50). Jagić liší celkem 3 stupně měkkosti – před předními samohláskami je stupeň „střední“; Šachmatov označuje souhlásky před e, ь, i, ě, ę jako „poloměkké“. V novější literatuře se již o měkčícím vlivu psl. předních vokálů na tvrdé souhlásky vůbec nepochybuje (srov. Trávníček, HistMl. 195 n., Hujer, ČsVlast. 3, s. 34 n. aj.). Novější jazykověda dochází tu tedy všeobecně k závěrům podstatně jiným než Gebauer, podle něhož se souhlásky měkčily pouze před i a samohláskami „prejotovanými“ (Gb. I, 382 n. aj.), před ь, e však nikoli. Tato změna pojetí má významné důsledky pro naši dnešní představu o českém konsonantickém systému v období po zániku jerů.

2. Stahování a jerové změny

Obraz stahování, jak jej podává Gebauer (I, 554 n.), změnil se jen v jednotlivostech. Sám Gebauer omezil později (III/1, 579) platnost svého mylného předpokladu, že na stahování měl vliv přízvuk. Dnes také obyčejně nepředpokládáme, že konečným výsledkem staho[731]číslo strany tiskuvání skupin ьja, ьju byla prejotovaná samohláska (připouští to ještě Trávníček, HistMl. 64), nýbrž počítáme zde se zadním monoftongem, před nímž byla (vlivem ь) souhláska změkčena. Je možné, že diftong nevznikl ani stažením skupiny ьje, ije; není totiž vyloučeno, že ě mělo v době kontrakce ještě monoftongickou výslovnost. Nelze dále souhlasit s Gebauerovým předpokladem, že by v typu ьjь, ъjь byl zanikl nejdříve koncový jer a teprve pak vzniklo í, ý (I, 559, 560). Slovenský instrumentál sg. typu ženou, jejž Gebauer považoval za bohemismus, vznikl v střední slovenštině zcela samostatně (-ojǫ > -oju > -ou – viz Ľ. Novák, Jery, 15 n.).

Pokud jde o vývoj jerů, tzv. Havlíkovo pravidlo, z něhož Gebauer vychází a jež vzbudilo svou matematickou formulací námitky Jagićovy (AfSlPh. 16, s. 516) i Šachmatovovy (Otčet 20), přijímá se dnes všeobecně. Na rozdíl od Gebauera za jedinou českou střídnici ь, ъ považujeme e; Gebauer uvažuje pro češtinu v jednotlivých případech také o jerových střídnicích i, o, a (I, 58), ale jsou to buď vkladné vokály, nebo hlásky jiného původu (viz Trávníček, HistMl. 51 n., a naši pozn. k 58/13). Přes skepsi Trávníčkovu (HistMl. 97) souhlasíme dnes s Gebauerovým názorem, že střídnice za ъ (a také za oje, ojě, yjě) byla foneticky odlišná (x) od střídnic za psl. e, ь. Rozdíl mezi oběma e-ovými samohláskami nebyl však fonologický, byly to jen dvě různé kombinatorní varianty fonému e.

Podstatně se další bádání odchýlilo od Gebauera, pokud jde o chronologii jerových změn. Gebauerova domněnka, že koncové jery zůstaly v češtině až do 12. stol. (I, 67 n.), vychází jednak z chybného pojetí palatalizace souhlásek před měkkým jerem, jednak z nepřesného výkladu přehlásky 'a > ě (viz níže). Zánik a vokalizaci všech jerů klademe do 10. stol.

Historická fonologie věnovala již od počátku velkou pozornost relativní chronologii zániku slabých jerů a kontrakce. Trubeckoj ukázal na případech jako lakomьstvьje, že stahování je starší než zánik a vokalizace jerů, poněvadž druhý jer od konce se dále vyvíjel jako slabý, tj. zanikal (Slavia 7, 805 n.). Trávníček proti tomu namítá, že jer před j byl napjatý, a že tedy argumentace Trubeckého není průkazná (HistMl. 68); tato námitka však neplatí např. o subst. stryjьcь, za něž je strýc, a nikoli *stryjec. Relativní chronologie Gebauerova, jež klade stahování před přehlásku 'a > ě (I, 563), byla tedy zpřesněna: jestliže jerové změny proběhly už v 10. stol., je stahování asi ještě o něco starší.

Teprve fonologická analýza plně docenila význam jerových změn a stahování pro další fonologický vývoj slovanských jazyků (viz TCLP 2, s. 48). Po uvedených změnách je stav takový: kontrakcí samohláskových dvojic s první samohláskou přední a druhou zadní dostává se do postavení po palatalizované souhlásce samohláska zadní (např. śějati > śáti, kostьjǫ > kostǫ); po zaniklém slabém měkkém jeru zůstává palatalizace předcházející souhlásky (např. kostь > kost); před e vzniklým vokalizací ъ stojí tvrdá souhláska, takže před e může být jak souhláska měkká, tak i tvrdá. To vše znamená fonolo[732]číslo strany tiskugizaci původních palatalizovaných („poloměkkých“) variant tvrdých souhlásek a tím velký zásah do psl. systému souhláskové měkkosti: řada nově vzniklých měkkých fonémů rozhojňuje měkké fonémy psl. období a tím vzniká v západoslovanských a východoslovanských jazycích měkkostní souhlásková korelace toho typu, který známe z historického období těchto jazyků. Původní západoslovanský měkkostní systém, obsahující celkem 7 dvojic (p–ṕ, b–bʼ, m–ḿ, v–v́, r–ŕ, l–ľ, n–ň), rozrostl se v češtině v měkkostní korelaci, jež měla 11 dvojic: p–ṕ, b–bʼ, m–ḿ, v–v́, t–t, d–d, n–ń, l–ľ, r–ŕ, s–ś, z–ź (foném ń zůstal odlišen od ň z nj, jež bylo nyní nepárové; u fonémů l-ových není jisto, zda byly po přestavbě měkkostního systému dva, jako ostatní párové souhlásky, nebo byly tři, stejně jako souhlásky n-ové – dalším vývojem však máme dosvědčeny pouze dva l-ové fonémy; v ostatních případech splynuly psl. měkké souhlásky s bývalými „poloměkkými“ variantami v jediném měkkém fonému).

Vznik nové měkkostní souhláskové korelace přinesl s sebou defonologizaci y – tato samohláska se stala v češtině na dlouhou dobu (nikoli však definitivně) kombinatorní variantou fonému i v postavení po tvrdých souhláskách.

Jerové změny i stahování narušily slabičnou strukturu slov, na niž byly vázány prozodické prostředky (kvantita a přízvuk), a staly se podnětem k zásadní přestavbě slovanského prozodického systému (viz o tom níže v § 5).

3. Vývoj slabikotvorných likvid

Pochybnosti o fonologickém hodnocení slabikotvorných likvid (viz s. 729) mizí po jerových změnách. V češtině je v tomto období třeba počítat se slabikotvornými likvidami jako samostatnými fonémy, neboť (na rozdíl od češtiny nové) mohly stát v stejném hláskovém okolí jako neslabičné r, l, např. pr̥vé – krve (Trubeckoj, Grundzüge 168). Neurčitý průvodní vokál, dosvědčený dalším českým vývojem, nebyl fonologicky samostatný, nýbrž byl nedílnou součástí slabikotvorné likvidy (o průvodních vokálech viz dále na s. 741). Psl. rozdíl mezi oběma druhy likvid, které byly ve spojeních s neurčitými vokály (terminologií Trubeckého mezi likvidami „prozodicky zesílenými a nezesílenými”), se tedy do češtiny zachoval (na rozdíl od střední slovenštiny – srov. Stanislav, DejSlJaz. I, 470 n.).

Pravděpodobně již v tomto přechodném období došlo ve vztahu l–l̥ k přesunu, který je důležitý nejen pro češtinu, nýbrž i pro jiné západoslovanské jazyky (pol., luž.srb.): l̥ ztvrdlo po všech souhláskách kromě retnic, tedy dl̥b- (česky dlubat), dl̥g-, čl̥n-, čl̥p-, tl̥k-, žl̥č-, žl̥n-, čl̥t-, žl̥v- > dl̥b-, dl̥g- atd., kdežto měkké l̥ zůstalo v slovních základech bl̥c- (val. pablcať sa), ml̥k-, ml̥s-, ml̥z-, pl̥n-, pl̥st-, pl̥z-, sml̥d- (stč. smldie), vl̥g-, vl̥n- (viz též Šachmatov, Otčet, 58). To znamená, že fonologický protiklad l–l̥ byl nyní omezen pouze na postavení po retnicích. V tomto starém fonologickém procesu je odpověd na Gebauerovu otázku (I, 297), proč je v češtině za l jednou l̥, jindy však łu.

[733]číslo strany tisku4. Denazalizace nosových samohlásek

Východiskem českých střídnic byla výslovnost nosovek ǫ (resp. ų), ą. O české střídnici u za ǫ (rǫka > ruka) nebylo sporu, jisté potíže však byly s rekonstrukcí původního znění střídnice za ę. Trávníček navazuje na Jagićův předpoklad (AfSlPh. 16, 509 n.) a přesvědčivě ukazuje, že čeština, stejně jako dnes středoslovenská nářečí, měla za ę střídnici ä, tedy pętь > pät' atd. (Trávníček, Střídnice). Gebauerův názor, že za ę měla čeština střídnici ia, považuje se dnes všeobecně za překonaný.

Jeho hlavní argument pro prejotaci, že totiž slabiky s ę mají často měkkost, např. štěňata, říbjata (I, 51), padá z důvodů, které jsme vyložili výše (všechny souhlásky byly před ę změkčeny již v psl.). V nářečních dokladech typu říbjata není j zbytkem prejotace ia, nýbrž vzniklo z měkké labiály, slovenské ia vzniklo z ä středoslovenskou diftongizací v dlouhých slabikách. Předpoklad, že v střední slovenštině vývoj postupoval od ia přes iea k ea, ä (Gb. I, 52), je dnes neudržitelný.

Způsob, jak se toto ä začlenilo do samohláskové soustavy, vykládá se v nové fonologické literatuře různě. Obvyklý je názor, že toto ä v češtině splynulo s přední variantou samohlásky a po měkkých souhláskách a spolu s ní se pak vyvíjelo dále; zastánci tohoto názoru se odvolávají na průběh přehlásky ä (a) > ě, při níž se ä i a většinou vyvíjelo stejně (viz např. TCLP 2, 52). Autor tohoto doslovu se pokusil v navázání na pojetí Trubeckého (Slavia, 6, 661 n., Linguistica Slovaca 1–2, 299 n.) ukázat, že ä bylo v češtině samostatným fonémem, odlišným od a po měkkých souhláskách (Komárek, ZfSl. 1/4, 1956, 18 n.); jeho pojetí potvrzuje E. Pauliny rozborem glos Jagićových a Paterových (Slavia 28, 1959, 20–28). Foném ä zaujal v systému místo psl. ě, jež se – asi pod tlakem postupující změny ę > ä – zúžilo a posléze diftongizovalo (Komárek, AUPO – Philologica 1, 1960, 40).

5. Vývoj kvantity a přízvuku

Stránky, kde Gebauer pojednává o vývoji přízvuku a zejména kvantity (I, 572 n.), přivádějí nás k samým počátkům vědeckého zkoumání českého akcentologického vývoje. Mezi Gebauerem a dneškem leží v tomto oboru obrovská práce, kterou vykonalo několik slavistických a bohemistických generací, počínaje Fortunatovem, Leskienem a Jagićem. Je možno bez nadsázky říci, že téměř vše, co víme dnes o vývoji české kvantity, pochází z období po vydání prvního svazku Gebauerovy Historické mluvnice. Chtít za těchto okolností doplňovat výklad Gebauerův by znamenalo napsat monografii o vývoji české kvantity a přízvuku a podat genezi dnešních názorů. To by však daleko přesahovalo úkol tohoto doslovu. Omezíme se proto na zcela stručnou charakteristiku stanoviska Gebauerova a na výčet nejdůležitějších etap ve vývoji vědeckého zkoumání těchto otázek.

[734]číslo strany tiskua) Praslovanské intonace a kvantita

Gebauer si uvědomuje již r. 1877 (v Hláskosloví jazyka českého) některé souvislosti mezi českou délkou samohlásek a psl. přízvukem, ani v HistMl. I se však nedostává za ocitování některých příkladů, zejména se skupinami tort, tolt, tert, telt (I, 589). Správně chápe – poučen výsledky srovnávací jazykovědy – kvantitativní poměry u psl. samohlásek (ví, že e, o, ь, ъ byly v psl. původně jen krátké, ostatní samohlásky jen dlouhé), ale ještě nedovede odhadnout vztah českých délek k délkám praslovanským. Domnívá se (dnes víme, že nesprávně), že všechny české délky í, ý, ú, á jsou sekundární, že vznikly až na české půdě opětným prodloužením těchto vokálů, podle Gebauerova názoru zkrácených při přechodu do češtiny: „Příkladů pro í, ý, ú, á, ve kterých by byla délka proto, že i, y, u, a byly samohlásky původně dlouhé, trvám, že není…“ (Gb I, 587). Z tohoto přesvědčení pak vyplývají i některé další formulace v HistMl. I, z hlediska pozdějšího bádání nesprávné, např. když Gebauer u všech samohlásek mluví o tom, že dlouhá samohláska vzniká z krátké „dloužením fonetickým“ (např. I, 91). Další bádání ukázalo, že se psl. délky do češtiny za jistých okolností zachovaly.

Rozhodující pro poznání této skutečnosti je stručný příspěvek Jagićův z téhož roku, kdy vyšel první díl Gebauerovy HistMl. (IF, Anz. 3, 1894, 251 n.), stanovící pro češtinu na základě dvouslabičných substantiv ženského rodu přízvukové zákony, jež s určitými modifikacemi platí dodnes: v původně dvojslabičných slovech se ražený přízvuk reflektuje jako délka, tažený jako krátkost; dlouhá slabika před starým přízvukem zachovává délku. (Např.: dorga, sila > dráha, síla; zolto, męso > zlato, maso; chvala, melko > chvála, mléko.)

Druhým významným příspěvkem obecně slavistickým jsou studie A. A. Šachmatova (IzvOtdRJaz. 3/1, 1898, s. 1 n., 7/2, 1902, s. 309 n.), formulující zákony psl. krácení v slovech původně tříslabičných a delších (typy: lopata, mateře, desatero, družina, mládež aj.).

Další práce v oboru české historické akcentologie se snažily Jagićovy zákony, vyvozené z materiálu velmi chudého, co nejvíce rozšířit na český lexikální materiál. Cenné jsou touto snahou práce Fr. Černého,[25] LF 24, 1987, s. 340 n.; LF 27, 1900, s. 17 n.; Rozpravy filologické věnované J. Gebauerovi, 1898, s. 117 n.; Program vyšší reálky v Brně, 1900, s. 3 n. všímající si navíc kvantity v slabikách původně jen krátkých, s vokály e, o. Přínos Černého je však ponejvíce ve stránce materiálové. To je dnes možno říci také o pozdějších pracích Sedláčkových (LF 37, 1910, s. 22 n.), omezujících se převážně na oblast spisovného jazyka.

Na výsledky Jagićovy a Šachmatovovy navazuje ve svých důležitých pracích o polské a české kvantitě i Š. Kulʹbakin (SborOtdRJaz. 73/4, 1903, s. 90 n.); důležité je zejména jeho upozornění na svéráznost vývoje v slovenštině a často i v moravských nářečích, kde se přízvučný akut krátil (blato, sila, krava x čes. bláto, síla, kráva), jakož [735]číslo strany tiskui jeho rozbor situace v slabikách s e, o. Kulʹbakin sice nenachází řešení, ale přesvědčivě ukazuje jednostrannost dosavadních teorií o dloužení psl. e, o (především Leskienových) a složitost těchto otázek.

Rovněž V. Vondrák[26] Shrnující srovnávací obraz české kvantity podává Vondrák nejprve ve VerglSlGr. I1, 1906, 187 n.; v dalších letetch své názory propracovává a konečný jejich stav zachycuje ve VerglSlGr. I2, 1924, 217 n. se vedle dalšího ověřování a zpřesňování Jagićových zákonů zabývá již od počátku kvantitou psl. e, o a dochází k názoru, že česká délka např. v slovech vóz, bóh je podmíněna následující souhláskou (zjišťuje, že dloužení nenastává před neznělými explozívami). Některými svými závěry o změnách intonací (např. v složeném adjektivu, v gen. pl., v zdrobnělinách) předjímá Vondrák již ve svých prvních pracích pozdější teorie o psl. metatonii. Ale vcelku Vondrákovy názory dnes značně zastaraly.

Velký význam pro českou historickou akcentologii má teorie tzv. psl. metatonií, poprvé formulovaná A. Belićem (souborná práce Akcenatske studije vyšla 1914) a dále rozvíjená T. Lehrem-Splawińským (O praslowiańskiej metatonii, 1918), N. van Wijkem (Die baltischen und slavischen Akzent- und Intonationssysteme, 1923), Fr. Ramovšem aj. V jednotlivostech se pojetí těchto jazykovědců různí, jádro jejich názorů je však totéž. Ukazují, že původní dvě psl. intonace – akut a cirkumflex – se v praslovanštině za jistých okolností měnily a dávaly vznik intonacím novým: metatonií cirkumflexu vznikala podle mínění těchto jazykovědců nová stoupavá intonace, tzv. novoakutová, zatímco akut se přetvářel v novou klesavou intonaci, tzv. novocirkumflexovou. Nový akut prý vznikal také v slabikách původně jenom krátkých s vokály e, o. Teorie o metatonii objasňuje v češtině z jednotného hlediska řadu kvantitativních alternací v slovech dvouslabičných (kráva – krav, žena – žén, hlava – hláv, stár – starý atd.) a vysvětluje v mnoha případech i zachování délky v tvarech původně tříslabičných a delších, v nichž se jinak staré délky krátily (mlátíš, chválíš, píšeš, doubí, pátý, oráč mají délku z nového akutu).[27] Kritiku starších akcentologických prací podává Fr. Trávníček, RES 1, 1921, 204 n.

Teorie o metatonii velmi výrazně ovlivnila akcentologické názory Fr. Trávníčka, zvláště příslušné kapitoly v jeho Historické mluvnici. Trávníček přistupuje k otázkám českého kvantitativního vývoje po důkladném studiu dosavadních prací v tomto oboru a s bezpečnou znalostí materiálu, což mu umožnilo podat nejeden nový výklad a celkový obraz vykreslit úplněji než jeho předchůdci. Trávníček zdůrazňuje, že při zkoumání vývoje české kvantity nevystačíme jenom se zřetelem k předpokládaným přízvukovým alternacím praslovanštinv, nýbrž že je třeba přihlížet k celku paradigmatu a k vzájemnému působení různých přízvukových obměn téhož morfologického vzoru. Z tohoto hlediska osvětluje nově např. kvantitativní vývoj dvouslabičných feminin typu cena – strana (podle jeho názoru se v češtině smísila v tomto deklinačním vzoru původní barytona s oxyony). V akcentologických pracích Trávníčkových někdy ovšem vadí [736]číslo strany tiskusnaha vykládat z týchž zákonů vývoj český i slovenský (je to patrné hlavně při výkladu vývoje akutové délky). Také jeho interpretace metatonie v mnohém již zastarala. Přesto však Trávníčkovv akcentologické práce, velmi výstižně shrnující českou problematiku z hlediska tehdejšího stavu slovanské akcentologie, mají i dnes význam základní.

Velmi soustavný zájem věnoval vývoji české kvantity také vynikající odborník v oboru slovanské akcentologie L. Bulachovśkyj. Své názory nejsoustavněji vyložil v dvoudílné monografii Akcentologičeskij kommentarij k češskomu jazyku (1953, 1956), jež ukazuje autorovu všestrannou informovanost a přináší řadu nových dílčích postřehů, avšak metodou i celkovým pojetím otázek plně stojí na půdě tradiční akcentologie.

Současná situace slovanské akcentologie, jejíž důležitou složkou jsou i otázky přízvuku a kvantity v češtině, je charakterizována snahou revidovat výsledky starší akcentologie z hlediska soudobého lingvistického názoru. Průkopníkem nového pojetí baltoslovanské a praslovanské akcentologie je již ruský lingvista N. Trubeckoj (viz RES 1, 71 n.; Streitberg-Festgabe, 1924, 359 n.), zejména však polský badatel J. Kuryłowicz (L’accentuation des langues indoeuropéennes, 1952). O samostatné řešení, i když na konzervativnější základně, usiluje také norský slavista Chr. Stang (Slavonic Accentuation, 1957). Poučeni důkladným studiem živých polytonických jazyků, docházejí tito badatelé k závěrům často podstatně odlišným od starších výsledků (ovšem sami se navzájem často také liší). Uvedeme aspoň některé zásadní rozdíly od staršího pojetí, pokud mají vztah k českému vývoji.

Podle zkušeností z živých jazyků je třeba i pro praslovanštinu předpokládat, že fonologická intonace byla pouze v slabikách přízvučných. (Z toho plyne, že takové akcentologické změny, které se vykládaly ze sledu různých intonací uvnitř téhož slova nebo tvaru – např. tzv. zákon de Saussurův –, bude třeba vyložit jinak.) Důležitým rysem dnešního pohledu na intonace je dále to, že se mnohem více zdůrazňuje jejich morfologická funkce. Podstatným přínosem nových prací je přesnější pojetí vztahu metatonie k novoakutové a novocirkumflexové intonaci: Převládá dnes názor, že novocirkumflexová intonace jako zvláštní intonační typ vůbec neexistovala (metatonií akutových slabik vznikal cirkumflex) a že metatonie cirkumflexových slabik dávala obyčejný akut. Novoakutová intonace podle tohoto pojetí vznikala jen posunem přízvuku především ze slabik se slabým jerem (avšak také z některých slabik nejerových) např. lok. sg. sǫděchъ > sǫdechъ (čeština má zde délku: o vlcích). Podle Kuryłowicze nový akut nevznikal v slabikách s krátkými vokály e, o; dlouhá samohláska např. v čes. bóh, vóz je prý výsledkem náhradního dloužení až při zániku slabých jerů (Stang však předpokládá nový akut i v krátkých slabikách). Jsou-li tyto výsledky správné, je třeba od základů revidovat názory (především Trávníčkovy) na metatonii a její vliv na vývoj české kvantity.

[737]číslo strany tiskub) Ustálení přízvuku

Zánik intonací v češtině (i ve většině slovanských jazyků) souvisí nepochybně se změnami slabičného skladu slov v období stahování a zániku slabých jerů. S tím je spojena i otázka ustálení přízvuku. Gebauerův předpoklad, že k stabilizaci vedlo posunutí přízvuku (I, 575), je pravděpodobně správný. Gebauer ovšem chápe ustálení přízvuku buď na prvé slabice (čeština, slovenština, luž. srbština), nebo na slabice předposlední (polština) jako dvě samostatné cesty vývoje. V novější literatuře se však hledá mezi českým typem stálého přízvuku na prvé slabice a typem polským na slabice předposlední genetický vztah: jeden typ se považuje za starší a předpokládá se, že druhý vznikl z něho.

T. Lehr-Spławiński (RES 3, 173 n.) vychází ve svých úvahách ze stavu v luž. srbštině a kašubštině. V luž. srbštině je přízvuk na slabice první, ale slova delší než tříslabičná mají na předposlední slabice vedlejší přízvuk, který směrem k východu sílí a stává se přízvukem hlavním; kašubská nářečí ustalují – v sousedství polštiny – přízvuk na slabice první. Tento stav je Lehr-Spławińskému důkazem, že i polština kdysi měla přízvuk na slabice první. – Opačnou hypotézu vyslovil B. Havránek (ČsVlast. 3, 115 n.). Opírá se při tom o jihočeská nářečí, která mají přízvuk na první slabice, ale na předposlední mají melodický vrchol. Poněvadž jde o nářečí okrajová, je možno v tomto tónovém zvýšení vidět nikoli novější stav, nýbrž archaismus, zbytek původního přízvuku na předposlední slabice (přízvuk lašských nářečí by tedy byl také archaismus). Jeho názory podporuje rozborem situace v nářečích lašských a jihočeských M. Romportl (Studie a práce linguistické I, 1954, 74 n.; ZfSl. 3, 1958, 8 n.) – Obě uvedené teorie mají pouze povahu hypotézy, kterou lze těžko nezvratně dokázat. V neprospěch Havránkova předpokladu mluví některé fonologické úvahy, jež vidí strukturní typologickou souvislost mezi přízvukem na předposlední slabice a ztrátou kvantity.

Otázka datování vzniku stálého přízvuku v češtině se od dob Gebauerových příliš nezměnila. Jakobson (Slavia 3, 1924, 272 n.) ukázal metrickým rozborem nejstarších stč. veršovaných skladeb, že přízvuk byl v češtině již ustálen, Horálek (SaS 8, 1942, 57 n.) však správně upozornil, že tím ještě není řečeno, že byl ustálen již na slabice první – výsledky rozboru by platily i pro slabiku předposlední. Truhlářovo upozornění na zájmenné tvary jho, jmu (srov. též Gb. I, 575) pro datování přízvukového vývoje nedává nic, poněvadž neznáme stáří těchto tvarů.

[738]číslo strany tiskuB. ZMĚNY V OBDOBÍ MĚKKOSTNÍ SOUHLÁSKOVÉ KORELACE

Čeština měla po změnách přechodného období tento systém fonémů:

Slabikotvorné fonémy

a) Samohlásky:

i e ä u o a diftong ě

b) Slabikotvorné souhlásky:

r̥ l̥ ŕ ľ

Obojí slabikotvorné fonémy existovaly v podobě krátké i dlouhé, kvantitativní protiklad byl fonologický (korelace kvantity).

Neslabičné fonémy (souhlásky)

b p m v d t n z s l r k g ch

b p m v d t ń ź ś ľ ŕ ž š č ň j

Neslabičné fonémy spojovala se slabikotvornými korelace slabičnosti, jež měla celkem čtyři dvojice:

r l v j

r̥ l̥ u i

Tento stav byl východiskem dalšího vývoje v tomto období.

1. Vývoj měkkostní souhláskové korelace

Gebauer s velkou přesností postihl vývoj měkkosti u souhlásky ŕ, ať už šlo o původní psl. ŕ z rj, nebo o ŕ změkčené před psl. předními vokály (Gb. I, 332 n.). Tyto poznatky však nezevšeobecnil na vývoj ostatních měkkých souhlásek, u nichž měkkost nezanechala v pozdějším jazykovém stavu tak zřetelné stopy, jako je střídnice ř za ŕ.

Ve vývoji měkkých souhlásek byla zjištěna jednak změna palatalizačního odstínu (termín Trávníčkův), jednak depalatalizace.

a) Změna palatalizačního odstínu

Již Šachmatov (Otčet 52) ukazuje, že palatalizace souhlásek před předními vokály byla aspoň dvojího stupně: před i, ě byla silnější než před ь, e, ę (v Šachmatovově přepise jsou tyto stupně označeny ti, te). Trávníček (HistMl. 193 n.) rozlišuje dva stupně palatalizace: konsonanty palatalizované a palatální. Psl. ň, ŕ, ľ (z nj, rj, lj) byly plně palatální, psl. varianty tvrdých souhlásek před předními vokály byly v různém stupni palatalizované. Jak jsme již vyložili, psl. palatály ŕ a pravděpodobně i ľ splynuly s ŕ, lʹ před předními samohláskami; rozlišena nejen foneticky, nýbrž i fonologicky zůstala pouze trojice n-ń-ň (synem – ńeśe – k ňemu). Časem však přešly palatalizované závěrové dentály tʹ, dʹ, ń před vokály i, ě v palatály ť, ď, ň, např. dʹiv > div, dʹětʹi > děti (Trávníček, HistMl. 199 n.). Při tom nové ň se ztotožnilo se starým ň z nj a dále se chápalo jako nepárový foném ň (před e a na konci slova zůstal párový foném ň, např. ńese, dań), kdežto ť, ď, poněvadž stály jen před i, ě, kde tʹ, dʹ stát nemohly, byly fonetickými variantami měkkých fonémů tʹ, dʹ.

[739]číslo strany tiskuTento stav se změnil až vznikem tvarů, v nichž odpadlo koncové i, ě, zvláště imperativu typu vrať, vraťme (nepochybně již před r. 1300); fonetický rozdíl tʹ – ť, dʹ – ď se tím fonologizoval a čeština měla nadále vedle korelačních párů t – tʹ, d – dʹ, n – ń nepárové palatální fonémy ť, ď, ň (Komárek, Hláskosloví, s. 53 n.).

b) Depalatalizace

Pojem depalatalizace uvedl do českého historického hláskosloví až Fr. Trávníček, Gebauer depalatalizace ještě v plném rozsahu nezná. Trávníček rozeznává před 14. stol. dvě depalatalizace: první před 12. stol. v souhláskových skupinách, jež vznikly zánikem měkkého jeru (např. staŕьca > starca – symbolicky tʹt > tt); druhou kolem r. 1300, jež vlastně znamená zánik měkkostní souhláskové korelace. B. Havránek (LF 67, 1940, 266 n.) rozpoznal v jazykovém materiále ještě depalatalizaci další, starší než první depalatalizace Trávníčkova, v slabikách s vokály e, ä v postavení před tvrdou dentálou (symbolicky tʹet, tʹät > tet, tät). Na Havránkovy a Trávníčkovy výsledky navazuje M. Komárek a obraz těchto depalatalizaci dále zpřesňuje (SaS 21, 1960, 173 n.).

Depalatalizace tʹet > tet

Je prokázána v slabikách tʹe, dʹe. Ukazují na ni nepřehlasované tvary přátel, datel (pŕátʹeł > pŕáteł, dʹätʹeł > ďäteł > datel x dʹätʹelʹ „jetel“ > dětʹelʹ), patero, desatero (pʹätʹero > pʹätero > patero), nářeční lašské tvary kostel, prstenek, patero, šestero-, netvrdé lʹ se nedepalatalizovalo, srov. nář. lʹed.

Depalatalizace tʹät > tät

Svědčí o ní především nářeční tvary: laš. sfaty x sfiaceny, hovado x hoviaźi, dále stč. tvary škaradý, škaredý, škařědec, šeradný, šeredný, šeřadný (ze skaręd-), čes. nář. adverbium porád. Byla také v slovech tázati sě, nář. řetaz, kde ź (< ź) předtím ztvrdlo, nikoli však foneticky, nýbrž vlivem morfologické analogie. Depalatalizaci nepodléhala slabika lʹä (koleda // kolada, lada, bladu, proklaty mají v nářečí netvrdé lʹ). Jinak je tvary bez depalatalizace třeba vykládat působením analogie, např. řada podle dat. sg. ŕäďě, slovesa ŕäďiti apod., sv́atý (suiaty ListLit.) podle sv́äťí atd. Znění šeradný, šeredný, škaradý // škaredý, porád ukazují, že depalatalizace typu tʹät > tät je jev obecně český a není omezena jen na některá nářečí, např. východní.

Depalatalizace tʹet > tet i tʹät > tät byly současné (jejich podmínky jsou shodné), jsou vlastně projevem jedné a téže změny. Jejich chronologie je nejistá, terminus ante quem je až přehláska ä > ě. B. Havránek se domnívá, že jsou starší než vokalizace jerů, poněvadž prý depalatalizaci nepodléhalo e z ь, pro tento předpoklad však není průkazného dokladu (naopak tvary typu orel < oŕьlъ by mohly svědčit proti němu).

[740]číslo strany tiskuDepalatalizace tʹt > tt

Na její rozsah ukazují střídnice r/ř za ŕ (např. stařec, starce; viz Gebauerův přesný popis na str. 332 n.), stav přehlásky ä > ě (jasný, patnáct) a stopy původní souhláskové měkkosti ve východomoravských dialektech (laš. kośec – kosca, kuńec – kunca atd.). Podle těchto svědectví se depalatalizovaly všechny měkké párové souhlásky kromě lʹ, z nepárových snad ć a ň. Depalatalizace proběhla před všemi tvrdými konsonanty pravděpodobně kromě labiál a velár a dále před nepárovými ć, č, š a snad i ň.

Příklady: památný < paḿätʹný, věrný < věŕný, jasný, časný < -śný, trnož < tŕnož; brdu < bŕdu // břdu (podle bředł < bŕьdlъ); orła < orła; rci < ŕci, kucharcě < -ŕcě; morský < moŕský, ciesarstvie < -ŕstvie; horčicě < goŕčica; menší < meňší; jěrňí < jaŕňí (přehláska podle jěř „jaro“), materní < -ŕňí apod.

Před labiálami, jak ukázal B. Havránek, depalatalizace pravděpodobně nenastala, a proto má pozdější čeština tvary třpaslek, hřmot, hřmieti atd. a v nářečích jsou tvary jako svaďba, huďba, młaťba, ťma, prośba // prošba. U depalatalizace před velárami dochází Havránek k závěru, že zde depalatalizace rovněž nenastala – proto tvary jako kuchařka, mlynářka // kucharka (vlivem dat.sg. kucharcě), ale není vyloučeno, že zde náběh k depalatalizaci také byl (srov. např. nář. kuřátko // kuřítko). Mohl zde působit také činitel slovotvorný – matení původních sufixů -ьk a ъk-. Nedostatek depalatalizace u netvrdého lʹ dokazují jednak pozdější památky, jednak nářečí. Je tam sice za původní lʹ často ł, ale to se dá vždy vysvětlit analogií, např. přátełský podle přáteł, tíłko podle těło apod. Velmi zřetelný náběh k ztvrdnutí projevujel lʹ jen tam, kde tvoří pobočnou slabiku před ostrou sykavkou, např. slza > słza, lstivý > łstivý, lze > łze, tkadlci – tkadłci, sedlský > sedłský, lsknúti sě > łsknouti se, avšak zde asi nejde o depalatalizaci typu tʹt > tt, nýbrž o zvláštní vývoj pobočné slabiky (srov. Komárek, SaS 21,1960,182). Souhláska lʹ se tedy nedepalatalizovala při žádné z obou zmíněných depalatalizací, což přičítáme velkému fonetickému rozdílu mezi lʹ a ł, většímu než u ostatních dvojic měkkostní souhláskové korelace.

Pokud jde o relativní chronologii depalatalizace tʹt > tt, je jisté jen to, že proběhla až po zániku slabých jerů, tj. po 10. stol., a před přehláskou ä > ě, tj. již před 12. stol.

2. Vývoj slabikotvorných likvid

Gebauerův obraz vývoje slabikotvorných likvid trpí smíšením slabikotvorných likvid psl. původu se slabikotvornými likvidami novějšími a dále ne dost přesným rozlišováním slabikotvorných likvid tvrdých a měkkých, takže celkově je málo plastický. Jak vyplývá [741]číslo strany tiskujiž z Gebauerova materiálu, zůstávají i v období po r. 1300 důležitým výslovnostním rysem českých slabikotvorných likvid průvodní vokály, někdy sice dost výrazné a tíhnoucí k plným samohláskám i (y), e, u, ale nikoli s nimi totožné; byly to vokály redukované, nebyly nositeli slabičnosti. Jakožto typické svarabhaktické zvuky neměly vzhledem k slabikotvorné likvidě pevné místo, jejich výslovnost byla potenciální (mohly být potlačeny na minimum). Gebauer dobře vystihuje tyto vlastnosti průvodních vokálů termínem „iracionální hlásky“ (I, 294); avšak na druhé straně je přece jen dost ostře neliší od plných samohlásek, které se z nich někdy vyvinuly, dávaje se svést způsobem psaní v stč. památkách (tam nej častěji nejde např. o změnu r̥, l̥ v ri, li, ir, il atd. – srov. I, 290 n.– nýbrž pouze o sklon k výslovnosti r̥, l̥ s labilním průvodním vokalickým elementem jisté kvality, např. i-ové).

Přibereme-li ke Gebauerovu materiálu (nejstarší je většinou z rukopisů Kosmovy kroniky) poměrně četné doklady z listin (doklady viz v pozn. k 289/6), dostaneme pro nejstarší české období tento obraz:

Už od nejstarších dob se ustalovalo užívání průvodních vokálů: u-ový průvodní vokál se ustálil u l̥, a to nejčastěji za ním (l̥u); i-ový průvodní vokál se ustálil u l̥ a r̥ (il̥, l̥i, ir̥, r̥i, resp. yl̥, l̥y, yr̥, r̥y) Tento i-ový průvodní vokál byl asi blízký samohlásce y: svědčí o tom jednak dnešní výslovnost v laštině (kyrk, myrtfy, vylk), jednak způsob psaní tohoto průvodního vokálu v nejstarších stč. legendách, které rozlišují v písmu i a y (srov. Trávníček, HistMluv. 113).

I-ový průvodní vokál stával častěji před slabikotvornou likvidou, avšak i postavení za ní je dosti časté. V dokladech se nijak neprojevuje rozdíl mezi původním r̥ a r̥, průvodní vokály jsou v obou případech stejné. Jen zřídka se vyskytuje průvodní vokál u-ový u r̥ a r̥ a u l̥ po labiálách (Wurchoslaus, Půlznensis), a pak ukazuje nejen na ztvrdnutí r̥, l̥ v tomto postavení, nýbrž i na labializaci vlivem předcházející souhlásky. Průvodní vokál i-ový, jenž se ojediněle vyskytuje též u l̥ (vždy jen za likvidou na rozdíl od průvodního vokálu u l̥), byl nepochybně zadní (Chl̥ymec). Psaní slabikotvorné likvidy s e je odrazem výslovnosti, která má pokračování jednak v dnešních nářečích, jednak v pozdější změně skupin čr, žr… > čer, žer…, jež zasáhla celé území českého jazyka (začátek ustalování e po tupých svkavkách je podle listinného materiálu starší, než jak předpokládal Gebauer – máme doklady již z první poloviny 12. stol. – viz pozn. k 289/6). Výslovnost Chełm s eł za l̥, jež má obdobu např. v polštině, byla však zcela vytlačena výslovností Chłum.

Pozornosti zaslouží v tomto období zvláště vývoj l̥ a v souvislosti s ním i vývoj vztahu r̥–r̥.

Jak jsme zjistili z dokladů, projevuje se u l̥ od samého začátku tendence k stálému postavení u-ového průvodního vokálu za likvidou. Průvodní vokál se vývojem ztotožňuje s u a stává se postupně nositelem slabičnosti. O stáří tohoto vývoje svědčí obdobná změna polská [742]číslo strany tiskua lužická, kde se v postavení po dentálách l̥ rovněž změnilo v łu (długi, tłusty atd.).

Skupení dvou fonémů ł + u, které vzniká z łu přestává tak být fonetickou realizací fonému l̥, tím l̥ jako foném zaniká a zaniká i měkkostní vztah l̥–l̥. Soustava slabikotvorných likvid, až do té doby symetrická, stává se asymetrickou (l̥: r̥–r̥). Symetrie soustavy slabikotvorných likvid je opět obnovena ztvrdnutím r̥. Systém slabikotvorných likvid se tímto vývojem podstatně zjednodušil; tím, že v něm zanikla měkkostní korelace, tj. korelace souhlásková, kdežto kvantitativní, tj. samohlásková korelace zůstala, byl posílen samohláskový charakter slabikotvorných likvid v souhlase s jejich funkcí v slabice. Stará čeština měla nadále co do měkkosti pouze jediné r̥ a jediné l̥ (nové l̥ zase vzniká až od 14. stol. v pobočných slabikách).

Staročeské slabikotvorné l̥ bylo snad měkké z hlediska fonetického, podobně jako dodnes l̥ v nářečích moravskoslovenských, avšak jeho fonetická měkkost nebyla významotvorná. Fonetická měkkost stč. i moravskoslov. l̥ souvisí s jeho původem.

Zbytky tvrdého slabikotvorného l̥ zůstaly, jak známo, jako archaismy na východním okraji českého jazykového území, např. v nářečí zlínském (chl̥m, chl̥p, dl̥žen, tl̥slý, žl̥tý atd.), se změnou l̥ > u v lašských nářečích (čunek, žuna, huk, muvić, domuvić aj.). V lašských nářečích se zachoval také jiný starobylý jev – střídnice uł za l̥ po tupé sykavce ž (žułty, žułč, žułtek) i v jiných pozicích (kułčit). Na zachování této výslovnosti asi působila nářečí polská, jež po tupých sykavkácli mají oł, ół (uł).

3. Přehláska ä > ě

Gebauerovo vymezení rozsahu této přehlásky a popis jejího časového průběhu je třeba doplnit pouze v jednotlivostech. Zato značně se změnil její výklad. Před Gebauerem se učilo, že tato přehláska nastává jednak po měkkých souhláskách (dušě), jednak před měkkými souhláskami (Říměné), a podle toho se lišila přehláska „postupná a zpátečná“. Gebauer zpřesňuje toto zkreslující pojetí jen pomalu – ještě r. 1877 v Hláskosloví jazyka českého je v podstatě opakuje (52 n.) a změnu 'a > ě např. v tvaru zeměné klade na stejnou rovinu jako změnu aj > ej, obě jsou mu prostě přehlásky zpátečně (s. 56).

V HistMl. I již toto stanovisko překonal. Poznal že „přehlasování toto děje se jen po souhláskách měkkých“ (I, 92), a to „na konci slova vždy, uvnitř slova pak jen tam, kde po a následuje souhláska měkká nebo slabika se samohláskou úzkou“. Hlavního činitele tedy správně rozpoznal v předcházející měkké souhlásce, kdežto v následující souhlásce nebo slabice vidí podmínku doplňující. Jeho pojetí vývoje souhláskové měkkosti mu však znemožňuje vyložit tuto doplňující podmínku přehlásky jednotně pro všechny případy, shodně vysvětlit např. přehlásku Jańe > Jěńe, pät' > pět i přehlásku sázaju > sázěju: podle jeho názoru byla totiž souhláska před psl. e, ь tvrdá (viz výše s. 730). Odtud formulace „kde po a následuje souhláska měkká nebo slabika se samohláskou úzkou“ a odtud ten zcela neprav[743]číslo strany tiskuděpodobný předpoklad, že se koncové jery udržely až do 12. stol. Za dnešního stavu znalostí o palatalizaci souhlásek plně vystačíme s formulací, že přehláska nastávala po měkké souhlásce, nenásledovala-li souhláska tvrdá. To ovšem platí pouze v hranicích slova; není dost zdůvodněn názor O. Hujera (LF 34, 1907, 216 n.), podle něhož i přehláska koncového 'a byla původně podmíněna první souhláskou následujícího slova – nepřehlasované a např. v tvarech čepica, slepica v českomor. nářečích, jež uvnitř slova přehlásku mají, dá se uspokojivě vysvětlit tvaroslovnou analogií.

Pojetí Fr. Trávníčka překonává zmíněné nedostatky Gebauerova názoru, je však sporné zase po jiné stránce. Trávníček odděluje přehlásku 'a > ě od vývoje vokálu ä, tj. střídnice za ę, ba dokonce připouští, že rozštěpení ä v ě/a mohlo poněkud předcházet před přehláskou samohlásky ä (HistMl. 80). Tento předpoklad (v němž má předchůdce v Jagićovi) je zcela neodůvodněný, Gebauer chápe přehlásku střídnic za 'a i ę jako jednu změnu podle našeho názoru právem.

Nově se pokusil vyložit přehlásku z fonologického hlediska M. Komárek (ZfSl. 1/4,1956,18 n., Hláskosloví 62 n.). Výchozím bodem mu bylo zjištění fonematické samostatnosti ä, tj. střídnice za ę. Již Trubeckoj (Slavia 6, 661 n.) rozpoznal, že střídnice ě za ę před k, tj. v slovech měkký, pěkný, diek(a), děkovati, jěk, zajiekati sě, leknúti, lekati, leku (léci), kleknúti, klekati, stč. křivoleký, nář. vsiknóť (Liewehr dodává: Zviek) nemá původ v analogii, nýbrž vznikla hláskoslovně – jako střídnice vokálu ä (z ę), jenž se před jinými tvrdými souhláskami změnil v a (toto řešení je nejasně naznačeno již u Jagiće, AfSlPh. 16, 511). Naopak je třeba analogií vysvětlovat nepřehlasované tvary proláklý, proláknout, sáknout (vlivem sáhnout), křivolaký (vlivem adj. se sufixem -aký). Tento předpoklad je podporován Gebauerovým zjištěním (111/2, s. 166), že u slovesa laku, léci není tvarů *laku, *lakú, nýbrž jsou jen tvary leku, lekú (zatímco např. tvary přahu, přahú jsou zcela pravidelné a naopak tvary *přěhu, *přěhú chybějí). Poněvadž psl. 'a se před k nepřehlasovalo, např. jako, všaký (čekati nevzniklo přehláskou z čakati), plyne z uvedeného zjištění Trubeckého, že až do přehlásky se rozlišovaly před k po měkké souhlásce fonémy a–ä. Dále tyto případy ukazuji, že se při této přehlásce vlastně měnil v ě foném ä (jäk > jěk), a je proto správnější označení „přehláska ä–ě“, jehož jsme užili v nadpise tohoto paragrafu; ukážeme, že toto označení vyhovuje i pro psl. 'a.

Vlastní změna ä > ě byla až poslední fází složitějšího historického procesu, před níž předcházely přesuny ve vzájemném vztahu a rozvržení samohlásek ä–'a, podmíněné následující tvrdou či měkkou souhláskou nebo koncovým postavením samohlásek ä, 'a. Tyto přesuny, jež nastaly po první a druhé depalatalizaci souhlásek, lze rekonstruovat podle výsledků přehlásky ä < ě (předpokládáme přitom, že ve všech případech, kdy pozdější čeština má ě a jeho střídnice, předcházela bezprostředně před přehláskou fáze se samohláskou ä, např. dušä > dušě, čašä > čiešě, pät' > pět'). Ve vývoji vztahů mezi samohláskami ä–a před přehláskou je třeba předpokládat tyto fáze:

[744]číslo strany tiskua) Po denazalizaci ę bylo ä jen v těch postaveních, kde bylo původně ę (pät', sagnút'i apod.). Za staré 'a, ьja, ěja bylo 'a (bratŕa, smát'i śä, čas, duša).

b) V další fázi přešlo 'a, za nímž nenásledovala tvrdá souhláska (tedy i 'a na konci slova), v ä (słyšali > slyšäli, smáťi sä > smaťi śä, bratŕá > bratŕä, duša > dušä). Naopak ä před tvrdou souhláskou se změnilo v a (śagnúťi > śágnúťi, kuŕäta > kuŕata), vyjímaje ta slova, v nichž po ä následovalo k (zůstalo např. jäk – viz výše).

Vlastní přehlásku ä > ě, jež znamená likvidaci fonému ä, vysvětluji rozporem mezi existencí souhláskové měkkostní korelace a strukturou vokalismu, který s fonémem ä měl vlastně také měkkostní korelaci – samohláskovou. V jazycích s měkkostní korelací souhlásek nejsou totiž pro měkkostní korelaci samohláskovou příznivé podmínky, poněvadž artikulace samohlásky se do značné míry přizpůsobuje předcházející měkké nebo tvrdé souhlásce, čímž se zastírá rozdíl mezi předními a zadními samohláskami. Stará čeština rozřešila tento rozpor ve prospěch měkkostní korelace souhlásek a měla po změně ä > é trojúhelníkový systém jednoduchých samohlásek s protikladem samohlásek labializovaných a nelabializovaných (a stálo mimo tuto korelaci):

i e a o u

Naše poznámky o dalších českých přehláskách (14. stol.) ukáží, že právě svým vztahem k měkkostní souhláskové korelaci se přehláska ä > ě zcela od nich liší, že ji tedy nelze dávat do jedné řady s nimi, jak se to obvykle děje.

V datování změny ä > ě nenastaly větší změny. Bergmann nalezl v listinách Friedrichova Codexu doklady Iesutboricih, Iesutboricensi již z r. 1131, ale zato doklad cělenie (i pjętikostie, jejž Gebauer neuvádí) z Pražských zlomků hlaholských je třeba škrtnout (Mareš, Slavia 28, 132 n.). Datování přehlásky ä > ě do 12. stol. není však zcela jisté. Jestliže je správný náš výklad o dvou fázích, v nichž tato přehláska probíhala, může objevení se grafiky e (popř. vzácného ea) znamenat také období, kdy na místě pozdějšího ě bylo ještě veskrze ä. Jistý terminus ante quem pro změnu ä > ě je tedy až objevení se spřežky ie, ye. Je však krajně nepravděpodobné, že by se změna ä > ě byla provedla až koncem 13. stol., a to proto, že tato změna předpokládá ještě pevnou měkkostní korelaci souhlásek, kdežto konec 13. stol. znamená již začátek zániku této korelace.

4. Změna g > h

Chronologie vzniku h, již uvádí Gebauer (I, 456), byla dalším bádáním zpřesněna; v listinném materiále je nejstarší doklad Bohuslaus již r z. 1169 (Bergmann, LF 48, 1921, 237 n.).

Také Gebauerův předpoklad, že změna g > h proběhla přímo, byl záhy korigován závažným zjištěním, že mezi oběma vývojovými [745]číslo strany tiskufázemi byla ještě fáze třetí – x (Frinta, Novočeská výslovnost, 1909, 95 n.). Proto mluvíme dnes o dvou etapách této změny: g > x a x > h; tím se ovšem chronologické problémy ještě komplikují. Jedni badatelé, vycházejíce z faktu, že souhláska h, popř. x je za psl. g i v jiných slovanských jazycích, kladou změnu g > x již do praslovanštiny (Šachmatov, Trubeckoj, Jakobson) a objevení se písmene h v bohemikách považují za příznak změny y > h, kdežto jiní to popírají a nejstarší doklady s h vykládají jako projev změny g > x. Trubeckoj se pokusil dokázat systémovou závislost změny g v x (a tím také její stáří) na fonologické situaci v příslušných psl. dialektech (Miletičův sborník, Sofia 1933, 267 n.), ale jeho teorie je příliš vykonstruovaná, než aby mohla úplně přesvědčit. Mazonův rozbor grafiky česko-židovských glos Izaaka ben Mosche z let 1240–60 (RES 7, 261 n.), dále existence dvojí vrstvy v českých slovníkových výpůjčkách (v starší se cizí g mění zároveň s domácím g v h, např. hrabě, v mladší se jeví jako k nebo g, např. glosa // klosa) a konečně znělostní spodoba h > ch přesvědčily Fr. Trávníčka (HistMl. 122 n.), že změna g > x nastala až ve 12. stol. K témuž závěru dochází v poslední době R. Krajčovič (Slavia 26, 1957, 341 n.), jenž navíc podává velmi pravděpodobné vysvětlení změny g > x. Vycházeje z nepravidelnosti vývoje g ve skupině zg (stč. mozh // mozk, dokonce i mozg, nář. mozg aj. – viz Gb. I, 326), dospívá k názoru, že příčinou změny g > x byly rozpory v systému morfologických alternací u zadopatrových souhlásek po změně ź > ź: úžinovému ch odpovídalo úžinové š, závěrovému k závěrové c, kdežto závěrová souhláska g alternovala po změně ź > ź s úžinovým ź; změna g > x odstranila tuto systémovou disproporci. Ve skupině zg se udrželo dlouho g (vedle dublety zh) proto, že tato skupina alternovala se ždž a později žď (Gb. I, 453 n.), tedy se skupinou, jež obsahovala závěrovou souhlásku. V tvarech jako miezka, mozk atd. Krajčovič vidí pozdní náhradu souhlásky g, která se v jiných postaveních změnila v h, nejblíže příbuznou souhláskou k, ale sotva vždy právem (dublety zg // sk jsou i v jiných slovanských jazycích, také ve staroslověnštině). – Změna g > x > h a její chronologie bude však i po příspěvku Krajčovičově vyžadovat další pozornosti.

Změna ŕ > ř

Gebauer velmi pečlivě utřídil materiál, který svědčí o rozsahu změny ŕ > ř. Jak vyplynulo z předešlých poznámek, začlenilo další bádání tento materiál do širší souvislosti depalatalizace souhlásek, takže rozsah změny ŕ > ř je dnes možno vymezit poukazem na tyto depalatalizace: Změně ŕ > ř podléhalo bez výjimky každé ŕ (jak z psl. rj, tak z psl. změkčeného ŕ před předními vokály), a to v tom rozsahu, jaký ŕ mělo po předcházejících depalatalizacích.

Gebauerova chronologie vzniku ř plně platí dosud. Po stránce fonetické je jasné, že vznik ř je následkem zesílené palatalizace a pak [746]číslo strany tiskuasibilace, jež pravděpodobně souvisí s asibilací ústních palatál, objevující se v západoslovanských jazycích rovněž již ve 12. stol. (Stanislav I, 538) a v češtině 14. stol. též hojně doložené (Gb. I, 388).

Zbytečná je podle našeho názoru domněnka L’. Nováka (Linguistica Slovaca I, 106 n.), že ř (= rš, rž) je vlastně do češtiny přejatá výslovnost ŕ v ústech Němců.

Po stránce fonologické je tato změna, jež systémovou hlásku ŕ nahradila nesystémovým ř a tím uvolnila i vztah tvrdého r k souhláskovému systému, méně jasná. Je možno zde vyslovit jen hypotézu: Vznik asibilace u měkké souhlásky ŕ jistě neznamenal okamžitou změnu vztahu r– ŕ asibilace byla zpočátku (stejně jako u ť, ď) jen potenciální a nefonologická (odtud kolísání r/ř před r. 1300 a často i po něm), byl to u ŕ jen průvodní rys měkkosti, jež však zůstávala i nadále ve vztahu r–ŕ, rozlišujícím rysem základním. Již v tomto stavu tkvěl rozpor, neboť asibilace nebyla příznačná pro párové měkké souhlásky, nýbrž pro ústní závěrové palatály, jež se již dříve rozvinuly v samostatnou lokalizační řadu. Tento rozpor mezi fonetickou a fonologickou stránkou byl příčinou, že při zániku měkkostní korelace, kdy jiné párové měkké souhlásky ztvrdly, sdílelo ř osud nepárových palatál ť, ď, ň, tj. neměnilo se v r. Přitom se ovšem radikálně změnila vnitřní struktura fonému ŕ/ř: asibilace, tj. dosud průvodní, pouze fonetický rys, stala se rysem rozlišujícím a měkkost ustoupila do pozadí. Podle tohoto pojetí rozhodujícím „okamžikem“, kdy vzniklo ř v dnešním fonologickém smyslu, byl teprve zánik měkkostní souhláskové korelace. Tím se změna ŕ > ř přiřazuje k souboru změn, jež jsou ve 14. stol. následkem zániku měkkostní souhláskové korelace.

Rozhodně bychom nepodceňovali shodu ve vývoji ŕ mezi češtinou, polštinou a luž. srbštinou (Gb. I, 329). Nelze ji samozřejmě vykládat tak, že ř vzniklo již v společném životě psl. dialektů, které byly základem těchto jazyků. Z tohoto období pochází jen silná palatalizace ŕ a snad i jeho sklon k asibilaci (nefonologické). K přehodnocení asibilace v distinktivní fonologický rys a tím i ke vzniku novodobého fonému ř však došlo až v každém z těchto tří jazyků zvlášť a v každém za poněkud odlišných fonologických podmínek.

6. Asychronni palatalizace labiál

S doklady asynchronní palatalizace labiál, vyplývající z podmínek palatalizace těchto hlásek jakožto hlásek nejazyčných, setkáváme se v staré češtině již v 13. stol.: např. tvar sv́atému se v ListLit. píše suiatemu. Zpočátku nepochybně šlo jen o fonetickou realizaci měkkých labiál, spojení pi, bi, mi, vi (popř. pi, bi, mi, vi) se vnímala jako jeden foném. Lze se domnívat, že asynchronní palatalizace byla v tomto období pouze potenciální, nikoli obecně závazná. K přehodnocení došlo – stejně jako u ř – až při zániku měkkostní souhláskové kore[747]číslo strany tiskulace, kdy se analyticky vyjádřený měkkostní příznak začal chápat jako souhláska j a spojení pi, bi… se stalo bifonematickým (p + i, b + i...). Asynchronní palatalizace labiál se významně projevila později při tzv. ztrátě jotace (viz dále) a zanechala výrazně stopy v českých nářečích (např. jihočes. holoubjata, bjič, březjovák apod.). – Gebauer mnohdy ještě nevidí těsnou souvislost jotace s labiálou, přiřazuje jotaci k následujícímu vokálu a mylně v ní vidí svědectví o prejotaci samohlásek a, u.

C. VÝVOJ OD ZÁNIKU MĚKKOSTNÍ SOUHLÁSKOVÉ

KORELACE

Období od konce 13. stol. až do konce stol. 15. je obdobím pronikavých změn, které mění celou povahu vztahů uvnitř fonologického systému. Všechny tyto změny spolu těsně souvisí (k odhalení jejich souvislosti přispělo použití fonologických metod) a tvoří souvislý řetěz, jehož počátek je v zániku měkkostní korelace souhlásek. Výsledkem tohoto řetězu změn je dnešní hláskový systém většiny českých nářečí i spisovného jazyka. Po období, jež jsme nazvali „přechodným“, v němž stahování a zánik jerů určily charakter fonologického systému staré češtiny do konce 13. stol., znamená 14.–15. stol. další převratné období v českém fonologickém vývoji.

1. Zánik měkkostní korelace souhlásek

Zánik souhláskové měkkostní korelace se klade asi k r. 1300 (Trávníček, HistMl. 204). Pro toto chronologické určení mluví, jak vyložím dále, také samohláskové změny, které jsou následkem zániku souhláskové měkkostní korelace, tj. především přehláska 'u > i, diftongizace ó > uó a s ní spojená ztráta jotace. Je ovšem třeba mít na paměti, že zvláště z hlediska fonetického je zánik měkkostní korelace proces poměrně dlouhodobý, stopy v původní měkkosti nebo naopak tvrdosti souhlásek jsou dosvědčeny v památkách ještě i v 15. stol. a později.

Při zániku souhláskové měkkostní korelace splývají všechny měkké párové souhlásky kromě l s příslušnými párovými souhláskami tvrdými (b, p, v, m, d', t', ń, ź, ś > b, p, m, v, d, t, n, z, s). V dvojici l – l, nedochází pouze k depalatalizaci l, nýbrž i ke změně l – obě souhlásky splývají v tzv. l středním. Beze změny zůstávají palatály ť, ď, ň a vibranta ř, tj. měkké souhlásky nepárové. Pro souhláskový systém znamená zánik souhláskové měkkostní korelace (počítáme-li f) ztrátu 11 měkkých fonémů, tedy podstatné snížení počtu souhlásek.

Protiklad měkkosti nezanikl u všech souhláskových dvojic současně. Velmi příznačný je fakt, že se nejdéle udržel u souhlásek l' – ł.

[748]číslo strany tiskuVztah l–ł ovšem přestal být korelací, přehodnotil se: ł se v této dvojici cítilo jako hláska příznaková (svědčí o tom i způsob psaní ł v Husově pravopise). V spisovném jazyce a v západních nářečích bvl po této stránce až do konce 16. stol. a možná i déle stejný stav jako v těch východomoravských nářečích, jež rozlišují dvojí l a zároveň i–y. – Měkkost si snad dosti dlouho zachovaly i měkké retnice, soudě podle památek 15. stol., jež měkkost označují (viz Gb. I, 412, 417, 421, 425, 442), avšak nikoli před e (o časném ztvrdnutí retnic před e svědčí lašská nářečí i pravopis památek, jež jinde měkkost retnic označují – srov. Gb. I, 417). V severovýchodočeských nářečích dá se předpokládat časné ztvrdnutí retnic ve všech postaveních, soudě podle ztráty jotace po retnicích (pet, bezet, mel atd.) i podle toho, že zde nejsou žádné stopy asynchronní palatalizace retnic (jsou zde jen tvary jako holoubata – viz o tom níže). Lze-li usuzovat podle stavu v lašských nářečích, ztvrdly před e poměrně brzy i sykavky (srov. Havránek, ČsVlast. 3, s. 142, 151).

To, že se dvojice l–ł vymkla z měkkostní korelace souhlásek při jejím zániku, mělo zase příčinu ve fonetické realizaci souhlásky ł: mezi l a ł byl mnohem větší rozdíl než mezi jinými párovými souhláskami, a proto se při zániku měkkostní souhláskové korelace depalatalizuje l v l střední, a nikoli v ł, takže fonetický rozdíl mezi oběma souhláskami trvá v poněkud jiné podobě dále. Při pozdější změně ł > l ve většině českých nářečí nebyl asi bez významu poměr souhlásek l–ł k dvojici r–ř: zatímco v druhé dvojici bylo příznakové ř (příznakem byl tupý sykavkový šum), bylo v dvojici l–ł příznakové ł. Změnou ł > 1 se tato nesouměrnost odstranila.

Podle názoru některých lingvistů (Trubeckoj, Jakobson – viz TCLP 4, 1931, 234 n.) je měkkostní korelace souhlásek příznačná pro jazyky tzv. eurasijského jazykového svazu; její ztráta v češtině by tedy znamenala, že se čeština od tohoto svazu odštěpila a přizpůsobila svému okolí, především svému nejbližšimu neslovanskému sousedu – němčině. Domníváme se, že vliv němčiny na zánik měkkostní korelace souhlásek opravdu nelze vyloučit (srov. i mínění Husovo o německém vlivu na zanedbávání dvojí výslovnosti l a i/y).

2. Přehlásky 14. století

a) Přehláska 'u > i

Ke Gebauerovu obrazu této změny dodalo další bádání zase jen některé podrobnosti, především v chronologickém určení jejího postupu; doklady psaní iu našel Bergmann v nejstarších listinách již v polovině 12. stol. (viz pozn. k 270/15 zd.). Zato velmi podstatně se změnil výklad této fonologické změny.

Již Šachmatov (Otčet 78 n.) vyslovil názor, že výslovnost zachycená v památkách grafikou iu, yu není diftong iu, jak se domníval Gebauer, nýbrž labializovaná přední samohláska ü (tento výklad připouští i Trávníček, HistMl. 86). Oporu pro svou interpretaci vidí [749]číslo strany tiskuŠachmatov v nepravděpodobnosti výslovnosti jiu, např. v dokladu dyekugiu. (Je zde však možno uvést ještě jeden argument: ě, které ve 14. stol. nepochybně diftongickou výslovnost mělo, ztrácí v krátkých slabikách jotaci a vyvíjí se směrem k otevřenějšímu komponentu – ie > e; poněvadž změna 'u > i je se ztrátou jotace přibližně současná, čekali bychom za předpokladu, že spřežka iu, yu označuje diftong, v krátkých slabikách obdobou změnu *iu > u.) Předpokládané ü ovšem není samostatný foném, nýbrž výrazně přední varianta samohlásky u po měkkých souhláskách (výraznější zřejmě v západních nářečích než ve východních, která přehlásku 'u > i nemají).

Příčiny změny 'u > i se hledají v měkkosti předcházejícího konsonantu, to však není přesné. Měkkost souhlásky byla sice v češtině – jako vůbec v jazycích se souhláskovou měkkostní korelací – nepochybně příčinou kvalitativní obměny hlásky u v ü, nemohla však být příčinou změny v i. Podle našeho názoru (viz ZfSl. 1/4, 25 n.) je příčinou změny 'u > i zánik měkkostní korelace souhlásek. Přehláska 'u > i je změna výrazně přední varianty ü, jež po zániku měkkostní souhláskové korelace ztratila své systémové opodstatnění. Zánik měkkostní korelace souhlásek má pro vokalismus především ten význam, že se základním protikladem vokalismu znovu stává protiklad přední a zadní výslovnosti, v období měkkostní souhláskové korelace odsunutý do pozadí závaznou měkkostní asimilací samohlásky k předcházející souhlásce. Tím si vysvětlíme, že se ü nyní chápe především jako samohláska přední a přiřazuje se k i (nikoli k u).

b) Přehláska 'o > ě

Tato přehláska, kterou její objevitel Gebauer (v Hláskosloví z r. 1877 ji dosud nemá, viz tam s. 54 n.) klade k r. 1300, vyvolala v soudobé kritice i v dalším bádání názory zcela protichůdné. Šachmatov nesouhlasí s tím, že ji Gebauer vykládá analogií (I, 240), a považuje ji za změnu fonetickou, při níž se postupně měnilo ö v ě (Otčet 86 n.). Bergmann přináší ve své studii (LF 48, 1921, 230 n.) nejstarší české listinné doklady psl. odvozovací přípony -ov- // -ev-, jako je Malseu, Lubesevicsi již z r. 1057 (viz pozn. k 236/15zd.). Poněvadž tato jména z 11. stol. považuje za doklady stč. přehlásky 'o > ě, je nucen odmítnout Gebauerův předpoklad, že přehláska 'o > ě má původ v analogii (vliv tvarů s přehláskou 'a > ě). – Fr. Trávníček, stejně jako před ním Jagić (AfSlPh. 16, 517), stč. přehlásku 'o > ě úplně popřel (HistMl. 41 n.) a nejen nejstarší uvedené případy, nýbrž i všechny stč. doklady s ě (oráčěvi, bičěvati atd.) v památkách 14. stol. považuje za výsledky psl. přehlásky 'o > e; dvojhláska ě (v písmě ie, ye) se v nich podle jeho názoru píše zvratnou analogií v době, kdy se mění ě v e. Analýza stč. materiálu však správnost Trávníčkova názoru nepotvrzuje. Je možno se odvolat zvláště na Rukopis hradecký, velmi přesný na psaní jotace, kde bývá v těchto případech bud o, nebo ie, ye (přehláska má zde celkem 47 dokladů) – nikde v těchto [750]číslo strany tiskupřípadech nenacházíme v Hrad. na místě o literu e. A podobný stav zjišťuje Gebauer i v jiných památkách, které jotaci zachovávají poměrně dobře, např. v ŽWittb., Modl., Koř. apod. (na jotaci přesný PasMus.má v starší části přehlásku jedině po souhlásce l, a je tedy pro naši otázku neužitečný, neboť po l se nepíše ě).V Hrad. jsou zvláště poučné ty případy, kdy se tvar nepřehlasovaný rýmuje s přehlasovaným, např. nyemczom – czuzozemcziem 26a, gieziusiewi – Petrowi 75b, zlodiegiew – ſwatokradczow 116b. Je to naprostá obdoba k hojným případům, kdy se rýmují slova s provedenou a neprovedenou přehláskou 'u > i: rovněž rýmy o – ě lze nejlépe pochopit za předpokladu, že změna 'o > ě byla ve 14. stol. živá.

Proti předpokladu změny 'o > ě po r. 1300, kam ji klade Gebauer, se obyčejně namítá také to, že frekvence přehlasovaných tvarů vzrůstá nejvíce v druhé polovině 14. stol. a v 15. stol., tedy nikoli v období, kdy změna byla podle Gebauerova pojetí živá. To je však podmíněno už morfologicky, totiž zdůrazněním dělení substantivních a slovesných tvarů podle měkkosti souhlásky před koncovkou, což je následek ostatních přehlásek.

Domníváme se, že uvedené okolnosti existenci stč. přehlásky 'o > ě potvrzují. Souhlasíme se Šachmatovem, že jde o změnu, která vyplývá především z podmínek fonologického systému; morfologické vlivy při jejím šíření nepopíráme, ale považujeme je za druhotné. Přijímáme Gebauerovo datování, neboť pro ně mluví také to, že změna 'o > ě dobře zapadá svým charakterem do fonologického vývoje první poloviny 11. stol. (je obdobně motivována jako změna 'u > i). Na rozdíl od změny 'u > i má ovšem přehláska 'o > ě mnohem menší rozsah (byl si toho vědom i Gebauer): byla možná omezena i územně, a poněvadž byla vázána na mluvnické nebo slovotvorné morfémy, nikdy se zcela neprosadila a nakonec – až na nepatrné stopy – zase ustoupila vlivem tvrdých vzorů (do nové češtiny přešly jen některé tvary, které se mohly opřít o tvary vzoru duše: koní, koním, mořím).

Co se týče Bergmannových dokladů z 11. stol., je pravděpodobné, že v nich jde ještě o psl. přehlásku 'o > e. Listinný materiál totiž obsahuje pouze vlastní jména (rodová, místní), a právě v nich se psl. přehláska 'o > e mohla jako archaismus udržet (vlastní jména často zachovávají i jiné archaismy, např. tvarové). Rozhodně se domnívám, že tyto nejstarší doklady se stč. přehláskou 'o > ě vůbec nesouvisí. (K tomuto závěru později dochází i Bergmann, LF 50, 108 n.)

Méně jasný je stav v těch památkách, kde nacházíme přehlásku jen po souhlásce l (např. PasMus.). Gebauer je toho mínění, že le zde vzniklo z lě a že to nejsou tvary s psl. přehláskou 'o > e (I, 239); ale to není nesporné, příčina tohoto omezení změny by nebyla jasná. Samohlásku e nacházíme v těchto případech také v nejstarších souvislých památkách, zejména v Kunh., Pil. (viz I, 237), tedy v památkách, které změnu 'o > ě jinak nemají. V listinném materiálu (Bergmann, 231 n.) nacházíme dosti souvislou linii dokladů s le už od 12. stol., např. 1146–8 Seleu = Želev, asi 1200 Cralewiz, 1205 Cralewitz, 1226 Seleuic. Zajímavé jsou ne ojedinělé doklady, v nichž le není původní, [751]číslo strany tiskunýbrž vzniklo ze staršího ło analogií: 1160 Kyseleuici, falzum 13. stol. Maleuici aj.; je možno vidět v nich doklad velké stálosti spojení le, jež vzniklo z psl. lo. Není tedy nikterak vyloučeno, že výsledky psl. změny 'o > e přetrvaly po souhlásce l do 14. stol. a tam se smísily se stč. přehláskou 'o > ě.

3. Změna fonologického postavení varianty y

Zánik měkkostního vztahu souhlásek vedl v systému krátkých i dlouhých vokálů k fonologizaci varianty y. Rozlišující platnost měl protiklad i – y zpočátku po labiálách (p, b, m, v) a ostrých svkavkách (s, z), např. píchá – pýcha, bíti – býti, mi – my, víti – výti, kosi – kosy, plazi – plazy. Později (ve většině nářečí ještě před ukončením diftongizace ý > ej a před monoftongizací ie > í) se změnil vzájemný poměr těchto dvou samohlásek tak, že po s, z, c bylo možné jen y (v některých nářečích splynulo s y také i po ř, l, č, ž, š); distinktivní hodnotu měl pak protiklad i – y pouze po labiálách. O rozložení fonémů i a y svědčí v českých nářečích stav diftongizace ý > ej, zbytky dvojího i v okrajových nářečích, v hanáckých nářečích navíc střídnice ê, e v slabikách krátkých (Havránek, ČsVlast. 3, 136 n., 171 n.), v mladších psaných památkách psaní i – y (Gb. I, 211 n.).

4. Ztráta jotace a diftongizace ó > uó

Gebauerův popis a rozbor změny ě > e (tzv. ztráty jotace) a jejího postupu je příkladem obdivuhodně přesné filologické analýzy. Jeho zjištění, že postup ztráty jotace závisí na měkkosti předcházející souhlásky (nejdříve klesala jotace po j, ň, ď, ť, pak po ž, š, č a nakonec po ř, z, s, c – viz I, 202), zůstává stále v platnosti. Důležité je také jeho zjištění, že ztráta jotace postihuje především krátké slabiky, kdežto v dlouhých je pouze sporadická (I, 202). Plným právem považujeme dnes ztrátu jotace za změnu krátkého diftongu ě a případy ztráty jotace v slabikách dlouhých vysvětlujeme – řečeno Gebauerovými slovy, jichž užil v souvislosti s diftongizací ó – jako změnu „přes čáru, tj. přes hranice pravidla“. Takovéto přesahy nejsou u změn, které jsou podmíněny kvantitou, žádnou zvláštností, změny dlouhých samohlásek přesahují k týmž samohláskám krátkým a naopak (viz o tom dále).

Fr. Trávníček (HistMl. 103), veden fonetickými důvody, pokusil se Gebauerovo pojetí korigovat a dokázat, že jotace po j a ň (stejně jako po l) v staré češtině vůbec nemohla existovat; podle jeho názoru měla stará čeština pouze slabiky je, jé, ňe, ňé. Tento Trávníčkův názor je však v naprostém rozporu se stavem v těch památkách, které jotaci důsledně zachovávají, a to i po j a ň (např. Pas., Hrad.), a proto je třeba jej odmítnout. Fonetická úvaha, na jejímž základě Trávníček svou teorii vybudoval, chápe diftong ě příliš zjednodušeně, spojení jě nelze prostě transkribovat iie, jak to činí Trávníček (viz Komárek, Studie a práce linguistické 1, 90 n.).

[752]číslo strany tiskuFonologická analýza, přihlížející k systémovým souvislostem ě a jeho vývoje, ukázala však, že měkkost souhlásek sama příčinou ztráty jotace nebyla. Upozornila především na souvislosti mezi ztrátou jotace a diftongizací ó > uó, jež probíhala v téže době.

Diftongizace o děje se především v slabikách dlouhých, krátké o se zase mění jen sporadicky, „přes čáru“ (I, 245). Gebauer připouštěl u této změny vliv němčiny, ale nověji (Trávníček, HistMl. 83 n.) se právem zdůrazňují vnitřní předpoklady této změny (je i v jiných slovanských jazycích, kde vliv němčiny jistě nepůsobil).

Fonetickým předpokladem diftongizace ó > uó byla podle Trávníčka (a již předtím Šachmatova) labiovelarizace předcházejícího konsonantu; přesněji bychom ovšem měli mluvit pouze o velarizaci, labiovelarizace byla asi omezena jen na postavení před o. Trávníčkův velmi pravděpodobný výklad upozorňuje tak na další fonetický rys stč. měkkostní souhláskové korelace, častý i v jiných jazycích, které tuto korelaci mají. Velarizace, resp. labiovelarizace tvrdého konsonantu sama nebyla rysem významotvorným, ale zvětšovala rozdíl mezi tvrdou a měkkou párovou souhláskou.

Uvědomíme-li si, že diftongizace ó > uó probíhá v období zániku měkkostní korelace souhlásek, ukáže se nám tato diftongizace ještě v jiném světle. Měkkost párových souhlásek zanikala a tím ztratila smysl i velarizace (popř. labiovelarizace) tvrdých fonémů. Méně výrazná velarizace (např. před a) mizí, ale labiovelarizace před o zůstává a funkčně se přehodnocuje, a to tak, že se začíná chápat jako součást následujícího vokálu o: schematicky znázorněno (k = kterýkoli tvrdý konsonant): ku + o, ku + ó > k + uo, k + uó. Podle našeho názoru byl tedy zánik měkkostní korelace souhlásek příčinou nejen přehlásek 'u > i a 'o > ě, nýbrž i diftongizace ó > uó (o > uo) a tím nepřímo i dalších změn spjatých s touto diftongizací.

Tím ovšem nechceme říci, že diftongizace tohoto typu je vždy vázána na zánik měkkostní korelace souhlásek. Změny na pohled tytéž a s výsledkem naprosto stejným mohou být v různých jazycích výsledkem zcela rozdílných ſonologických situací. Přednost historické fonologie je právě v tom, že vykládá vždy určitou konkrétní změnu v určitém období zcela určitého jazyka a hledá její místo ve vývoji fonologického systému tohoto jazyka.

Při přehodnocení labiovelární složky tvrdé souhlásky před samohláskou o, ó působil jako rozhodující činitel diftong ě (ie), jeho existence podporovala fonologizaci varianty uo. Důležité však je, že k fonologizaci nakonec došlo pouze v slabikách dlouhých, kdežto v slabikách krátkých uo ustoupilo. Následkem tohoto procesu bylo, že dlouhý foném ie získal protějšek uó a s ním se začlenil do systému dlouhých vokálů jako plnoprávný člen korelace „přední samohláska nelabializovaná – zadní labializovaná“. Soustava dlouhých vokálů nabývá tím této podoby:

i, ie, é, á, ý, uó, ú

[753]číslo strany tiskuV soustavě krátkých vokálů se diftong uo neprosadil, krátké ě zůstalo izolované a změnilo se v e (ztráta jotace). Ztráta jotace je tedy systémově spjata se změnou ó > uó a jejím prostřednictvím souvisí se zánikem měkkostní souhláskové korelace.

Soustava krátkých vokálů se po ztrátě jotace ustaluje v podobě

i, e, a, y, o, u

Diftongizace ó > uó a ztráta jotace znamenají vývojový mezník tím, že to jsou první české změny závislé na délce samohlásky. Za nimi pak následuje řada změn, které postihují pouze samohlásky dlouhé. Následkem toho je v nové češtině nejen rozdílná stavba soustavy krátkých a dlouhých samohlásek, nýbrž i řada nových morfologických alternací.

Příčinou zachování jotace po retnicích ve většině českých nářečí je to, že spojení labiála + ě se vyvíjela na pozadí asynchronně palatalizovaných labiál (viz výše s. 746) a i v těchto hláskových spojeních se chápalo po zániku měkkostní souhláskové korelace jako součást rozložené měkké retnice. Proto se mohlo zachovat, stejně jako se zachovalo i např. v tvaru holoubjata, bjič; časem se ovšem změnilo v j (chápání útvarů pi, bi atd. po zániku měkkostní korelace je samozřejmě bifonematické).

Z fonologického hlediska je však třeba k tradičnímu pojetí zachované jotace ě po labiálách připojit nikoli bezvýznamný doplněk. O zachování jotace je zde možno hovořit pouze ve smyslu fonetickém – ve smyslu fonologickém se změnilo ě v e také v tomto postavení, neboť jotace přešla k labiále (p +ie, b + ie… > pi + e, bi + e…); ztráta jotace (tj. změna ě > e) byla tedy bez výjimky.

Změnu pě, bě, vě, mě > pe, be, ve, me v severovýchodních českých nářečích vysvětlujeme časným ztvrdnutím retnic v těchto nářečích (není zde ani typ holoubjata), takže zde pak samozřejmě neexistovaly ani rozložené měkké retnice, o něž se jinak v českých nářečích vývoj skupin pě, bě, vě, mě v období ztráty jotace opíral. Ztráta jotace v nářečích slovenských je součástí specifického vývoje slovenského jazyka a zvláště v střední slovenštině pravděpodobně nastávala mnohem dříve než v češtině.

Změna ě > e po l, bezpečně prokázaná stč. památkami již před r. 1300 (viz Gb. I, 198), se ztrátou jotace nesouvisí. Je to patrné jak z chronologie, tak především z okolnosti, že na rozdíl od ztráty jotace zasahuje i slabiky dlouhé. Domnívám se, že tato změna spadá ještě do období, kdy je možno pro české ě předpokládat zavřenou výslovnost e (před 11. stol.); šlo by pak o změnu le > le, vyvolanou otevřenější výslovností ě po l (stejně je v 15. stol. dosvědčena otevřenější výslovnost é po l tím, že tato slabika nejdéle odolává změně é > í – viz AUPO – Philologica 1, 40 n.).

5. Diftongizace ý > ej, ú > ou

Gebauerův názor, že změnou ú vzniklo původně au, se běžně [754]číslo strany tiskupřijímá, zato však jeho pojetí diftongizace ý, předpokládající mezi ý a ej vývojový mezistupeň aj, bylo už od samých počátků kritizováno: nejdříve Jagićem (AfSlPh. 16, 517 n.) a Šachmatovem (Otčet 24 n.), později zvláště Kašíkem (LF 41, 1914, 212 n.) a Trávníčkem (HistMl. 92). Všichni se shodují v názoru, že Gebauer je zde v zajetí grafiky a že doklady typu paycha, v nichž vidí důkaz změny ý > aj, je třeba vykládat zvratnou analogií v době zpětné přehlásky aj > ej.

Upozornil jsem (LF 80, 1957, 264 n.; 81, 1958, 98 n.), že pro období, z něhož máme nejstarší doklady ay za ý, nemáme tzv. zpětnou přehlásku aj > ej vůbec dosvědčenu, a že tedy názor Gebauerových kritiků lze těžko hájit. Změnu ý > ej je třeba zkoumat jednak v jednotě se změnou ú > ou (jsou to změny korelativní), jednak v jejím vztahu ke změně aj > ej.

Jednota změn ý > ej a ú > ou se projevuje i graficky shodou první části spřežek ay (paycha), au (mauka). Gebauerův předpoklad, že a v obou spřežkách znamená vokál a, ovšem příliš zjednodušuje situaci: v obou případech vznikla diftongizací dvojhláska se značně neurčitým prvním komponentem; jestliže jej označíme literou α, můžeme počáteční podobu obou diftongů schematicky vyjádřit spřežkou αi, αu. Z grafiky usuzujeme, že neurčitý komponent α byl zadní a nelabializovaný, snad i poměrně otevřený. (Stejný způsob označování komponentu α v pravopise 14. stol. i v naší schematické transkripci samozřejmě neznamená jeho naprostou fonetickou totožnost v obou diftonzích.)

Ještě v období, kdy komponent α byl odlišný jak od o, tak od e, dochází k neutralizaci mezi diftongem αi a téžeslabičným spojením aj, ale také -– třebaže v míře nesrovnatelně menší – k neutralizaci mezi αu a téžeslabičným spojením au, jež vzniklo z heterosylabického a–u nebo z al; např. najlepší, daj, pauk < pa-uk, pauz < pa-uz (srov. han. pók, póz), aumara < ałmara apod. se mění v naαilepší, dαi, pαuk, pαuz, αumara a z toho pak vzniká novočes. nejlepší, dej, pók, póz (han.), oumara. Tautosylabické aj (au) se tak přehodnocuje v jeden foném. To je podle našeho názoru skutečná podstata změny, která se v české historické mluvnici tradičně chápe jako zpětná přehláska aj > ej (Gb. I, 134 n.). Změna aj > ej tedy není výsledek působení palatálního j na předcházející a (byla by to změna svou povahou v tomto období zcela izolovaná), nýbrž následek diftongizace ý > ej; má stejný charakter jako korelativní změna au > αu > ou a spolu s ní je také svědectvím o fonetické blízkosti komponentu α k samohlásce a.

Další vývoj obou diftongů byl určen rozpory v jejich vnitřní struktuře a jejich začleněním do vokalického systému, jehož základním protikladem byl v této době již protiklad předních samohlásek nelabializovaných a zadních labializovaných. Asimilací prvého komponentu k druhému se oba diftongy plně přizpůsobují struktuře vokalismu: αi > ei (tj. diftong přední a nelabializovaný), αu > ou (tj. diftong zadní a labializovaný). Spolu se střídnicí za starší ý, ú se takto vyvíjí i původní skupení aj (a též au), jež bylo předcházející neutralizací aj > αi (au > αu) strženo do vývoje střídnic za ý, ú. Výsledná [755]číslo strany tiskuvývojová fáze ej, ou vyplývá z vnitřního vývoje obou diftongů pod tlakem fonologického systému, a nikoli, jak se domníval Gebauer, z vnějšího působení hlásky j na předcházející tautosylabické a. Celkový vývoj je možno znázornit tímto schématem:

Tzv. „přehláska“ aj > ej se tímto výkladem stává součástí změny ý > ej.

Co se týče slabik se starým í, doklady s ej se zde objevují v psaných památkách později než v slabikách s ý, a to ještě poměrně zřídka (viz Gb. I, 213). Lze proto soudit, že změna ž > ý (i) po c, z, s i jiných souhláskách proběhla, až když diftongizace ý > ej byla již v proudu. Ještě před ustálením ej, dokud ještě bylo kolísání ý // ej, objevilo se nové ý (ī) po c, z, s, popř. i jinde, a podle kolísání např. pýcha // pejcha byly přitvářeny k slovům jako lesýk (lesīk) tvary s ej (viz Trávníček, HistMl. 95). Také sporadické psaní ay po c, z, s v památkách (czaychy, cayn, nezayskati) ukazuje, že sekundární ý po c, z, s většinou neprošlo první fází diftongizace s diftongem αi. K těmto psaným dokladům se však pojí i ojedinělé případy s vyslovovaným aj v okrajových nářečích jihozápadočeských, např. cajn (Nepomuk, Rožmitálsko), vozajk (Rájov, Krumlovsko – viz Voráč, ČNJz. 27), naznačující, že různá nářečí se v relativní chronologii uvedených změn značně lišila. Na opoždění diftongizace ý > ej v jihočeských okrajových nářečích ukazuje i diftongizace í z ie, např. řejčice, dřejví.

Je možné, že oba diftongy, které vznikly z ý, ú, byly zpočátku vzestupné (αi, αu), tj. měly podobný charakter jako diftongy ie, uó a teprve později, po asimilaci první neslabičné části, se postupně měnily v diftongy klesavé. Podle mého mínění byla ohniskem této diftongizace samohláska ý. Oprávnění k tomuto předpokladu dává skutečnost, že psl. y má sklon k diftongizaci také v jiných slovanských jazycích, např. v ruštině, bulharštině (z jihovýchodní Makedonie je známa střídnice ъi). To by snad zase souviselo s velarizaci souhlásek před tímto y, jak předpokládá Trávníček (PříspHlásk. 111 n.). Diftongizace ú > ou byla podle našeho názoru vyvolána právě diftongickou výslovností ý (doklady s ej jsou starší než doklady s au). Tak silný vliv jednoho fonému na druhý byl možný proto, že obě samohlásky byly spolu v systému velmi těsně spjaty a podmínky jejich využití byly obdobné: po přehlásce 'u > i obě mohly stát pouze po tvrdých souhláskách.

Chronologii změny ý > ej, kterou uvádí Gebauer (I, 282), je možno pouze zpřesnit dalšími doklady. Z r. 1378 je doklad w Chotayczanech (ArchČes.I, s. 542). Patří sem i doklady zvratné analogie (např. nedawy m. nedávaj ŽWittb.), jež uvádí Gebauer (I, 138). Hojné doklady ey obsahuje Evangelium sv. Matouše s homiliemi (konec 14. stol.), např. ray nebeſkey, nyekterey czlowiek apod. Dále je možno [756]číslo strany tiskudodat datované doklady Cheinow (1291), Cheynoviensis (1330), in Choleyno (Cholýň, 1336), vesměs z Regest (II, IV). Bergmann (LF 48, 1921, 236) našel v listinách doklady s ei už na konci 12. stol.: 1186 Teinéz, 1198 Teinecz, ty však jsou značně pochybné – sám Bergmann nevylučuje, že může jít o znění s německou změnou î > ei.

Změna ý > ej v českých nářečích byla pravděpodobně dokončena ještě před koncem 15. stol., nesmíme se dát mást stavem v psaných památkách.

Po diftongizaci ý > αi a ú > αu měl systém dlouhých samohlásek tuto podobu:

í, ie, é, á, αi, uó, αu

6. Změna y (ý) > i (i)

Gebauerovo datování této změny (17.–18. stol. – viz I, 280) je příliš pozdní, již Dolanský (ČČM 1899, 304 n.) ukázal, že je třeba ji klást do 15. stol. (byly ovšem nářeční rozdíly). Příznakem této změny je už psaní ie, ye místo ý v památkách z druhé pol. 14. stol., na něž upozorňuje Gebauer v § 285. Je samozřejmé, že změna y > i musela proběhnout až po diftongizaci ý > ej.

Zbytky výslovnosti y v českých nářečích jsou u Gebauera zachyceny značně neúplně (I, 280 n.). Dvojí i se zachovalo v celé oblasti moravskoslovenské a lašské (v hanáckých nářečích se změnilo v ê, e).

V českých nářečích v užším smyslu je v dialektologické literatuře zachyceno dvojí i (ve zbytcích) na Vysocku, Doudlebsku, na Chodsku, na Plzeňsku a v nářečích českomoravských (Havránek, ČsVlast. 3, s. 155, Utěšený, NČesMor., 43 n.), tedy v nářečích okrajových.

Změnou y > i dospívá systém krátkých vokálů v spisovné češtině i v českých nářečích v užším slova smyslu k svému dnešnímu stavu. K odstranění y ze systému jistě přispěla předcházející změna ý > ej, jež omezila y na krátký vokalismus.

7. Monoftongizace ié > í, uó > ú

Obě tyto monoftongizace znovu potvrzují význam systémových vztahů pro vývoj fonologického systému. Fonetický postup monoftongizace zachycují ty památky, které označují kvantitu diftongu: v mladších památkách setkáme se velmi často s označením délky na prvním komponentu, např. ije (ij = í), úo. V obou diftonzích se podle toho zprvu změnil kvantitativní poměr obou komponentů a převládla složka první (v tom smyslu také píše Jan Blahoslav v Gramatice: „… tu j ( = í) velmi vzní v té přední sylabě, e pak maličko“) a v druhé fázi se druhý, kratší komponent asimiloval k prvnímu, čímž se oba diftongy monoftongizovaly (ié, uó > íe, úo > íi, úu > í, ú). Mono[757]číslo strany tiskuftongizace ié, uó souvisí s celkovou strukturou systému dlouhých vokálů: Změnou ú > ou zanikl samohlásce í monoftongický protějšek ú, monoftongizací uó byla tato asymetrie odstraněna. Diftong ié sledoval v monoftongizaci diftong uó, s nímž tvořil korelační dvojici. Schematicky je možno uvedený proces znázornit takto (šipky znamenají posun fonémů v systému):

Výchozí stav:

Výsledný stav:

Pro systém dlouhých vokálů měla změna ie > í také ten význam, že í se dostalo znovu do postavení po ztvrdlých souhláskách, odkud bylo vytlačeno změnou i > ej, a tak se vyrovnal dlouhý vokalismus s krátkým.

Pokud jde o chronologii změn ie > í, uó > ú, obě nutně nastaly v centru až po změnách ý > ej a ú > ou (nepravidelnosti jsou v okrajových nářečích, zejména jihočeských, kde je doloženo ej, ou také za ie, uó, např. střejlet, vouz; viz Gb. I, 247 n., Havránek, ČsVlast. 3, s. 109, Voráč, ČNJz. 21 n.). Gebauerův předpoklad, že obě monoftongizace probíhaly až do konce 16. stol., vyplývá z přecenění pravopisu; obě změny byly ukončeny již před koncem 15. stol.

8. Úžení é > í

Změna é > í je těsně spojena s vývojem samohlásky ó: po diftongizaci ó > uó se totiž é dostalo do izolovaného postavení (viz ZfSl. 2/1, s. 56), změna é > í je následkem této izolace.

Gebauerovo zjištění, že po měkkých souhláskách ř, ž, š, č (I,143 n.) je v starší češtině dosti často doložen místo é diftong ie, bylo východiskem Šachmatovově hypotéze, že čeština i slovenština měly soustavnou změnu ’é > ie (Otčet 87 n.). Samozřejmě v takovéto široké formulaci tento názor neobstojí, neboť na západ od slovenských nářečí se změnou ’é > ie je rozsáhlé území se zachovaným ’é (moravskoslovenská nářečí). Avšak stav v spisovném jazyce, v němž je í z é omezeno především na měkké slabiky (předevčírem, říci atd.), dává snad možnost přijmout Šachmatovův předpoklad v omezenějším rozsahu: poněvadž spisovný jazyk v principu nemá úžení é > í po tvrdých souhláskách, je možno mít za to, že ani případy typu říci nevznikly z podoby řéci úžením é > í, nýbrž změnou ie > í z podoby řieci, kterou máme doloženu již v památkách 14. stol. Změna 'é > ie by byla příznačná právě pro západní nářečí. Přesnější stanovení jejího územního rozsahu je nemožné proto, že změna é > í, která proběhla později, zcela setřela její stopy v živém lidovém jazyce (Trávníček, HistMl. 99, staví se k předpokladu změny ‘é > ie zcela negativně).

[758]číslo strany tisku9. vývoj souhlásky v

Gebauer si otázku, zda se souhláska v během vývoje po fonetické stránce nějak měnila, ještě nekladl. Teprve Frinta (Historická povaha a vývoj souhlásky v ve slovanštině, 1916) s konečnou platností prokázal, že české v bylo od původu bilabiální (w). Ukázalo se, že řada změn, kterými tato souhláska procházela již v staré češtině, výslovnost střídnic v některých nářečích i různý způsob substituce při přejímání slov z češtiny do němčiny nebo naopak se dají pochopit jen za předpokladu původní bilabiální výslovnosti w. Pro historické hláskosloví však tím vznikla otázka, kdy se bilabiáiní w změnilo ve v retozubné.

V psaných českých památkách oporu pro řešení této otázky nemáme. Trávníček (HistMl. 140) se omezuje pouze na zjištění, že ve 14. stol. bilabiální w ještě bylo. Určení termínu post quem můžeme dnes ještě zpřesnit (aspoň pro část území): v západních Čechách, kde dnes bilabiální w nebo u vůbec není, máme bilabiálni výslovnost prokázánu, jak ukážeme ve zvláštní studii, způsobem záznamu českého textu v cestovním deníku Joh. Butzbacha ještě koncem 15. stol.

Z hledisek historické fonologie se pokusil stanovit relativní chronologii změny w > v (a tím zároveň jej i místo ve vývoji konsonantického systému) E. Pauliny (Sborník filoz. fak. Univ. Komenského 9, 1957, č. 65, s. 13 n.). Podle něho by pro češtinu platilo, že se zde w změnilo ve v ještě před vznikem znělostní neutralizace souhlásek, tj. před koncem 13. stol. Toto datování je příliš časné; je v rozporu s ostatními fakty, která známe ze staré češtiny 14. stol., i konečně s naším zjištěním o povaze v v Butzbachových záznamech z konce 15. stol. Můžeme tedy konstatovat, že ani fonologie otázku změny w > v a její chronologie dosud nevyřešila. Není zde bez významu okolnost, že k náhradě obouretné výslovnosti retozubnou nakonec dochází ve většině evropských jazyků, což znamená, že tendence k této změně byla v určitém časovém rozmezí v jazycích i velmi rozdílné struktury. Tím obtížnější je proto spojení změny w > v s určitou fonologickou situaci konkrétního jazyka.

10. Změny ve stavbě slabiky

Gebauerovi brání v správném rozpoznání vývoje slabiky nevyvinutá, nedokonalá fonetická teorie, s níž pracuje. Pro soustavné prozkoumání vývoje české slabiky má základní význam Sieversova teorie slabiky a tzv. pobočné slabiky, uvedená do slavistiky Olafem Brochem (Slavische Phonetik, 244 n.) a na otázky českého hláskového vývoje poprvé soustavněji aplikovaná O. Hujerem (LF 45, 1918, 84 n.). Tuto teorii důsledně rozvíjí v českém historickém hláskosloví Fr. Trávníček. To mu umožnilo přehlédnout z jediného hlediska slabičného vývoje řadu jevů, které u Gebauera nacházíme rozptýleny v kapitolách o jednotlivých nepárových souhláskách r, l, m, n, j (např. zánik konsonantu v slovech jako jsem, rtuť, vedl, jablko) i v kapitolách o souhláskách jiných (např. zánik d v slově sedlka).

[759]číslo strany tiskuTrávníček podává pro starou češtinu typologii pobočných slabik a ukazuje jejich další vývoj:

a) Typ rty (tj. nepárová znělá souhláska před párovou na začátku slova). Zde se obvykle zachovávají pobočné slabiky s nepárovými souhláskami r, l, m (rdíti se, lháti, mstivý; k nečetným výjimkám patří např. rtuť > tuť, lhostajný > hostajný v stč. památkách), ale zčásti zanikají pobočné slabiky s j, např. jho > ho, jmieti > míti, jsem > sem nář. jdu > du // idu (viz Gb. I, 534 n.) atd. V podmínkách pobočné slabiky zde vznikají i vkladné vokály, jako listivý < lstivý, Lihota < Lhota, řika < řka atd. (Gb. I, 208). (Za slabikotvorný považuje zde konsonant s průvodním vokálem Hujer, op. cit.)

b) Typ krve (tj. nepárová znělá souhláska na druhém místě v slově mezi dvěma souhláskami menší zvučnosti), např. plvati, blvati, błcha, trnož atd., zaniká přechodem neslabičné souhlásky v slabikotvornou (kr̥ve, tr̥nož), popř. vložením vokálu (blecha).

c) Typ sedlka (nepárová znělá souhláska uvnitř slova mezi souhláskami menší zvučnosti) vývojem zaniká, a to přechodem r, l v plnou slabiku (jabll̥ko, řemesl̥ník, jadr̥ný, stříbr̥ný), vložením vokálu (cyperský, sídelní, jaterní) nebo zánikem souhlásky (sedlka > selka, jablko >jabko).

d) Typ bratr (tj. znělá nepárová souhláska po méně zvučné souhlásce na konci slova) zaniká změnou v plnou slabiku (bratr̥, vedl̥, sedm̥), zánikem nepárové souhlásky (ved, nes) nebo vložením vokálu (nář. vedlu, neslu, vedel, nesil…, sedum, spis. bázeň atd.).

Zánik všech čtvř typů pobočných slabik (v typu rty jen částečný) je možno sledovat již od 14. stol. (viz Smetánka, LF 67, 1940, 354 n.). Výsledkem bvl sice vzrůst frekvence slabikotvorných souhlásek r̥, l̥ a navíc – na jistou dobu – vznik ł (dosud bylo jen jedno l̥), dále vznik m̥, n̥ (sedm̥, popř. sedn̥), ale slabikotvorné souhlásky na rozdíl od staré češtiny přestaly být samostatnými fonémy: souhlásky r, l, m (n) jsou slabikotvorné vždy, jestliže předchází souhláska a nenásleduje samohláska, všude jinde jsou neslabičné.

Slabikotvorné r̥, l̥ se v období po r. 1400 definitivně zbavuje výrazných průvodních vokálů, které známe ještě ze 14. stol. Stopy starého stavu se zachovávají jen na okrajích, zejména v nářečích jihozápadočeských (kirk, umirlec, serce, kerk, herlička, pelno, silza, sliza, sluza, slouza, mysel, chaternej atd. – viz Voráč, ČNJz. 33), v nářečích moravskočeských (v sev. úseku vlik, vlina, mlisnej, pilnej, silza, spadil – viz Utěšený, NČesMor. 132 n.).v severovýchodních Čechách (veršek, terhat, pelnej, mercha, kerve) a v oblasti nářečí lašských (kyrk, kryk, vylk, kylnuť atd. – viz Havránek, Čs Vlast. 3, 118, 155). Také v těchto okrajových nářečích původní fonologická samostatnost r̥, l̥ zaniká a nastává formální vyrovnávání starých slabikotvorných likvid s novými z bývalých pobočných slabik (např. je tam smert i kerve, pilnej i silza, vylchky i kylnuť, dłuhy i słuza atd.). Zevrubné a soustavné osvětlení vývoje slabikotvorných souhlásek v nářečích však dosud zůstává pro historickou fonologii i dialektologii naléhavým úkolem.

[760]číslo strany tisku11. Hlásky v proudu řeči

Změny a obměny, kterými se u hlásek projevuje různé umístění v kontextu a vliv sousedních hlásek, byly poprvé systematicky utříděny a vyloženy z hlediska genetické fonetiky až v Historické mluvnici Trávníčkově. Gebauer ovšem shromáždil bohatý materiál ke studiu těchto otázek, nedostatkem jeho zpracování je pouze to, že tento materiál nebyl vyložen z jednotného hlediska v jediné souhrnné kapitole.

Z celého tohoto komplexu otázek si zde všimneme jenom vývoje asimilace znělosti. Právě tuto otázku ukázala totiž historická fonologie z nové stránky a v poslední době podstatně obohatila naše znalosti o tomto vývojovém procesu.

Gebauer si otázku, odkdy čeština asimilaci znělosti má, neklade, omezuje se pouze na zjištění, že „mnohdy drží se v jazyku starším skupina nespodobená“ (I, 323). Relativní chronologie vymezuje hranice této změny značně široce: podmínky pro ni vznikly zánikem slabých jerů, je tedy mladší než jerové změny. Opustíme-li úzký okruh čistě jazykových kritérií, je určení přesnější: asimilace znělosti je mladší než ustálení obou typů spřežkového pravopisu (kdyby tomu bylo naopak, nedovedli bychom vysvětlit zachovávání etymologické znělosti, resp. neznělosti v neutralizačních polohách v památkách 14. stol., srov. Gb. I, 323 n.). Je proto možno přijmout názor B. Havránka, který začátek asimilace klade těsně před r. 1300 a v první polovině 14. stol. počítá s postupným rozrůstáním a upevňováním znělostní asimilace (Slovan. sborník… Fr. Pastrnkovi,1923, s. 102 n.). Zdá se, že asimilace nejdříve pronikala u souhlásek, jejichž znělostní protějšek měl povahu varianty, tj. u souhlásky k (psaní gde m. kde je již v nejstarších památkách) a ř (o neznělém ř v stč. památkách viz Gb. I, 330 n.). Je to možno vysvětlit právě tím, že záměnou znělosti se zde nepřekračovala hranice fonému.

Není jasné, zda se už od počátku neutralizovala také znělost párových souhlásek na konci slova. Pozoruhodný je v této souvislosti fakt, že památky, jež rozlišují dvojí ř, píší na konci slova ř znělé. Lze to jistě vyložit morfologickou analogií, ale také není vyloučeno, že neutralizace znělosti na konci slov pochází až z období pozdějšího (srov. zachovávání koncové znělé souhlásky v některých okrajových nářečích – Gb. I, 325, Utěšený, NČesMor. 216 n.).

Tzv. postupná asimilace, kterou známe u skupiny sh, má doklad – třebaže ojedinělý – také už z r. 1393: Schrom[a]zdyeny ŠtítVyš. 85a2, z r. 1472 je doklad ſchlučiwſe ſe KřižA. atd. Tento typ postupné spodoby je i později v psaných památkách velmi vzácný, poněvadž skupina sh byla jen s předponou s, a proto se vždy silně cítila souvislost se základním slovem (např. shoditi – hoditi). Původ této zajímavé odchylky od všeobecné tendence češtiny k regresívní neutralizaci znělosti není zcela jasný (pokus E. Paulinyho o výklad – Studie ze Slovan. jazykovědy, 1948, s. 7n. – se nezdařil), jisté je však to, že podoba sch je přímým pokračováním výslovnosti sγ. Je pravděpodobné, že se [761]číslo strany tiskuv této skupině z nějakých ne dost jasných fonetických příčin udržela výslovnost γ až do té doby, kdy v ostatních pozicích už zvítězila hrtanová výslovnost h, a pak se toto γ prostě ztotožnilo s neznělým ch.

Poznámky vyžaduje také chování souhlásky v při asimilaci znělosti. Tím, že nemá asimilační vliv na předcházející souhlásku, připomíná v nepárové znělé souhlásky; víme, že to souvisí s nedostatkem f v nejstarším období češtiny (f pronikalo jen pomalu, nejčastěji v cizích slovech – viz Gb. I, 440 n). Jakmile se v systému souhlásek vytvořil znělostní vztah v – f, nastoupilo f do neutralizačních poloh před neznělou souhláskou nebo na konci slova na místo v (např. v tom > f tom, krev > kref), ale neznělá párová souhláska před v v slovech jako tvůj, svůj, květ byla již tak ustálena, že neustoupila párové souhlásce znělé. Pouze některá okrajová nářečí vyřešila rozpor v znělostní struktuře spojení neznělý konsonant + v stejným způsobem jako ve skupině v + neznělý konsonant, tj. změnou v > f (tfuj, sfuj, kfjet).

Vedle těchto dílčích otázek se však řešily v souvislosti s neutralizací souhlásek i otázky zásadního rázu. Jakobson (TCLP 2, s. 50) vyslovil názor, že asimilace znělosti je nutným následkem již zániku slabých jerů, a proto musila nastat mnohem dříve než kolem r. 1300. Toto mínění je zřejmě v rozporu se stavem v psaných památkách, v nichž se etymologicky správný způsob psaní nemohl ještě opřít o žádnou písařskou tradici. Nicméně očekávání, že asimilace znělosti nastane ihned po zániku jerů, je velmi opodstatněné. Rozpor mezi teorií a skutečností rukopisů se pokusil překlenout anglista J. Vachek důmyslnou hypotézou, která podle našeho názoru asi nejsprávněji postihuje vývoj české znělostní neutralizace v celé jeho složitosti. Srovnáním s angličtinou došel Vachek k názoru, že po zániku slabých jerů nastala v češtině opravdu neutralizace znělosti, ale přitom se zachovaly rozdíly v napjatosti souhlásek. Např. v slově dchoř byla první souhláska sice neznělá, ale přitom lenis (kdežto t je fortis), v slově tbáti byla zubnice sice znělá, ale fortis (d je lenis). To ovšem byl jen stav přechodný: protiklad napjatosti zůstal v češtině i nadále jen průvodním jevem protikladu znělosti (znělá je vždy lenis, neznělá fortis), a proto se brzy znělé fortes změnily v lenes a neznělé lenes ve fortes. Právě tuto změnu v hodnocení bylo by třeba položit k r. 1300.

12. Fonologický vývoj českých nářečí

V této poznámce se chceme jen zcela stručně zmínit o hlavních kritických momentech, které rozhodovaly o vzniku a vývoji nářečních fonologických systémů v oblasti českého jazyka. Většinou byly tyto momenty zřejmé již z předcházejícího nástinu, v němž jsme pozornost soustředovali na změny obecně české. Fonologický vývoj češtiny má z hlediska vzniku nářeční diferenciace tyto hlavní body:

a) Vývoj vzájemného poměru ä, tj. střídnice za ę, a 'a, tj. střídnice za 'a, ьja, ěja (tento vývoj spadá do období před r. 1100). Proti západním dialektům vyznačuje se vývoj ve východních okrajových [762]číslo strany tiskunářečích tím, že rozhodující pro vývoj 'a byla v značné části těchto nářečí kvantita: dlouhé 'á přešlo v a, kdežto krátké 'a zůstalo; máme pak v různých nářečích např. zjaviť, jahňa, ale ďekovať, pekný, često, smili se, přyhřyl atd. (srov. Lamprecht, SaS 117, 1956, 68 n.). Tento vývoj znamená, že na území Čech a Moravy vzniká nářeční dichotomie: proti většině českých nářečí, jež poměr ä – 'a upravují podle následující souhlásky (viz s. 743), stojí v dalším vývoji východní okrajová nářečí (moravskoslov., lašská). Obě skupiny nářečí se však shodují v tom, že odstraňují a, pokud se v nich zachovalo, směrem k ě, e – rozdíl mezi nimi není tedy až v přehlásce, nýbrž již v předcházejícím vývoji, na nějž přehláska ä > ě navazovala. – Obě skupiny nářečí se dále odlišily vývojem měkkostní korelace souhlásek – ve východních nářečích zanechala tato korelace výraznější stopy, zejména v laštině (viz Lamprecht, op. cit., 76 n.).

b) Uvnitř větší, západní části českých nářečí vzniká menší nářeční rozdíl vývojem 'u (14. stol.). Hanácká nářečí přehlásku 'u > i mají jen nesoustavně, což svědčí snad o tom, že varianta 'u v těchto nářečích byla méně palatální než v českých nářečích v užším smyslu. Pozdější diftongizace ý > ej, ú > ou (i se změnou aj > ej) však zasahuje i hanácká nářečí.

c) Rozhodující pro vývojové osamostatnění hanáckých nářečí je vývoj samohláskové soustavy po diftongizaci ý > ej, ú > ou. Monoftongizační tendence, které v českých nářečích v užším smyslu postihly jen diftongy ie, uó, zasáhly v hanáckých nářečích také diftongy ej, ou (dobrej > dobré, dobrou > dobró). Víme z Blahoslava, že tato změna nastala až koncem 16. stol. (z hlediska relativní chronologie je nutně pozdější než změna é > í). Systém dlouhých vokálů nabyl touto monoftongizací podobu

í, é, á, ó, ú

Systém krátkých vokálů se vyvíjel paralelně: y (i) > ê, u > o. Krátký vokál i se změnou u > ó dostal do izolace, chybějící protějšek se však (v centrální hanáčtině) doplnil zkrácením ú; zároveň se zkrátilo také i, takže systém dlouhých vokálů má po těchto změnách celkem 3 členy: é, ó, á. Na okrajích hanácké oblasti probíhal tento vývoj poněkud odlišně.

d) Nářečí v Čechách již nejsou po stránce fonologické tak výrazně diferencována. Z historického hlediska je zde důležitý především odchylný vývoj bilabiálního w v severových. části nářečí, např. kraw, ďěwčě > krau, deuče (tento vývoj proběhl snad už před r. 1300, rozhodně však před vznikem f v této neutralizační pozici), dále různý rozsah změny i > y (i), projevující se pak v různé míře diftongizace ý > ej, a konečně různá relativní chronologie změn ý > ej, ú > ou a ie > í, uó > ú, mající za následek vznik tzv. nadměrných diftongů ej, ou (o obou posledních vývojových momentech viz výše na s. 757).

[763]číslo strany tiskuZÁVĚR

V předcházejících poznámkách jsme se pokusili nastínit vývoj nejdůležitějších otázek českého historického hláskosloví od r. 1894, kdy vyšel první díl klasické Gebauerovy Historické mluvnice jazyka českého, až k nejnovějším teoriím, jež vycházejí z tezí moderní historické fonologie a mají často dosud charakter diskusní. Přitom jsme měli řadu příležitostí zmínit se o konkrétních výsledcích, kterých historická fonologie češtiny dosud dosáhla. Viděli jsme, že se především vyrovnávala s vědeckým odkazem Gebauerovým a snažila se – v jeho duchu – ze svého hlediska a často s použitím nového materiálu osvětlit ty otázky, které už byly řešeny Gebauerem a po něm zejména Trávníčkem. Nejednou se podařilo jejich výklady zpřesnit a přihlédnutím k systémové souvislosti jednotlivých jevů dát jejich zjištěním nový smysl a ucelit je.

Je však třeba přiznat, že tím je historická fonologie češtiny teprve na samém začátku své práce. Bude třeba vyplnit takové mezery v našich znalostech českého fonologického vývoje, jako je např. vývoj české kvantity. Bude zde zapotřebí nového, podrobnějšího materiálu, ale také bude nutno vyrovnat se s novými komparatistickými pracemi o vývoji slovanské kvantity a přízvuku, přistupujícími k vývojovému zkoumání prozodických vlastností s novými kritérii (Kuryłowicz, Stang). Naléhavým úkolem zůstává i nadále – přes průkopnické práce Trávníčkovy, Havránkovy a v poslední době též příspěvky Lamprechtovy a Utěšeného – soustavný historický rozbor nářečních fonologických systémů, jejich vzájemné souvislosti a závislosti i posloupnosti jejich vzniku (zde se historická fonologie stýká s historickou dialektologií, aniž s ní ovšem splývá). Při vědeckém zpracování češtiny bude třeba ve větší míře než dosud využívat neliterárních jazykových památek, pokud jsou k dispozici, k rekonstrukci nářečního vývoje a k zjišťování jeho chronologie. Velkou pomoc při této práci bude snad moci poskytnout i materiál česko-německých lexikálních výpůjček, o němž byla řeč v první části tohoto doslovu.

Tedy stručně řečeno: od přehodnocování starších výsledků a materiálu musí česká historická fonologie přistoupit ke sběru a hodnocení materiálu nového a pokusit se odpovědět i na ty otázky, které si starší historické hláskosloví klást ještě nemohlo. Teprve tehdy bude česká historická fonologie pracovat opravdu v duchu velkého odkazu Gebauerova.

[764]číslo strany tiskuZÁKLADNÍ LITERATURA

V tomto seznamu se omezujeme na souhrnné práce o českém a slovenském hláskoslovném vývoji a o nářečích. V nich je třeba hledat podrobnější bibliografické údaje, jež nejsou obsaženy v našem doslovu ani v poznámkách.

a) Historické hláskosloví

Oldřich Hujer, Úvod do dějin jazyka českého. 3. vyd. Praha 1946.

Oldřich Hujer, Vývoj jazyka československého. Čs. vlastivěda 3 – Jazyk, Praha 1934, s. 1–83 (cit. ČsVlast. 3).

František Trávníček, Historická mluvnice československá. Praha 1935 (hláskosloví a tvarosloví; cit. HistMl.).

Ferdinand Liewehr, Einführung in die historische Grammatik der tschechischen Sprache, 1/1 – Lautlehre. Brno 1933 (pouze část vokalismu).

Tadeusz Lehr-Splawiński–Zdzislaw Stieber, Gramatyka historyczna języka czeskiego, 1, 1957 (úvod a hláskosloví).

Ján Stanislav, Dejiny slovenského jazyka, I. 2. vyd. Bratislava 1958 (úvod a hláskosloví; cit. DejSlJaz.).

Miroslav Komárek, Historická mluvnice česká, I – Hláskosloví, 2. vyd. Praha 1962 (cit. Hláskosloví).

b) Nářečí

Bohuslav Havránek, Nářečí česká. Čs. vlastivěda 3 – Jazyk, Praha 1934, s. 84–218 (cit. ČsVlast. 3).

Václav Vážný, Nářečí slovenská, Čs. vlastivěda 3 – Jazyk, Praha 1934, s. 219–310 (cit. ČsVlast. 3).

c) Spisovný jazyk

Bohuslav Havránek, Vývoj spisovného jazyka českého. Čs. vlastivěda, řada II, Spis. jazyk český a slovenský, Praha 1936, s. 1–144.

[765]číslo strany tiskuSEZNAM ZKRATEK

Kromě ustálených značek časopisů apod. užíváme v doslovu i v poznámkách těchto dalších zkratek:

Berneker = E. Berneker, Slavisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg 1908. – CB = Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae. Ed. G. Friedrich, I, II, Pragae 1907. – Holub–Kopečný = J. Holub–Fr. Kopečný, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952. – Hujer, SlDeklJm. = O. Hujer, Slovanská deklinace jmenná, Praha 1910. – Machek = V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého a slovenského, Praha 1957. – Novák, Jery = Ľ. Novák, K. otázce jerových střídnic a kontrakce v střední slovenštině, Praha 1932. – Schwarz, Ortsnamen = E. Schwarz, Die Ortsnamen der Sudetenländer als Geschichtsquelle, Mnichov–Berlín 1931. – Schwarz, Namenforschung = E. Schwarz, Zur Namenforschung und Siedlungsgeschichte in den Sudetenländern, Praha 1923. – Trávníček, PříspJaz. = Fr. Trávníček, Příspěvky k dějinám českého jazyka, Brno 1927. – Trávníček, PříspHlásk. = Fr. Trávníček, Příspěvky k českému hláskosloví, Brno 1926. – Trávníček, Střídnice = Fr. Trávníček, K střídnicím za psl. ę v českém jazyce, Brno 1923. – Trubeckoj, AkslGr. = N. Trubeckoj, Altkirchenslavische Grammatik, Wien 1954. – Trubeckoj, Grundzüge = N. Trubeckoj, Grundzüge der Phonologie, TCLP 7, Praha 1939. – Utěšený, NČesMor. = S. Utěšený, Nářečí přechodného pásu česko-moravského, Praha 1960. – Vondrák, VerglSlGr. = V. Vondrák, Vergleichende slavische Grammatik, I, Göttingen 1924 (2. vyd.). – Voráč, ČNJz. = J. Voráč, Česká nářečí jihozápadní, I, Praha 1955. – Wijk, GAkslSpr. = N. van Wijk, Geschichte der altkirchenslavischen Sprache, I, Berlín – Lipsko 1931.

X
1 S náležitými díky připomínám, že tiskovou korrekturu tohoto dílu čtli se mnou pp. prof. Jos. Zubatý a Václ. Flajšhans a upozornili mne tu na nejednu mezeru a nesprávnost, kterou jsem mezi tiskem mohl vyplniti nebo napraviti.
2 Při shledáváni látky měl jsem platnou pomoc od některých svých žákův a vučencův, zejména od některých členů semináře slovanského, kteří v pracích seminárních a jiných příspěvky mi poskytovali a bohdá také příště poskytovati budou. Vyslovuji to zde s díky a spolu připomínám, že při posledním díle této mluvnice hodlám podati seznam, kdo zejména a čím mi přispěli; nyní seznamu takového nepodávám, poněvadž by byl pro díly příští neúplný, a oznamuji to prozatím v seznamech občasných, v tomto díle na str. 666 udaných.
3 Literaturu v. nahoře při tert, telt, § 29.
4 Srov.: Schmidt, Zur Gesch. des indogerm. Vocalismus II. 18 a násl. Miklosich, Über den Ursprung der Worte von der Form asl. trъt, téhož, Etym. Wörterbuch; Brückner, v Jag Arch. VII, 526 a násl.; Leskien, v Jag. Arch. III, 698 a násl.
5 Stsl.tr̥t, tl̥t transkribuje se obyċejně trъt, tlъt\ v rkpech bývá za to též trьt, tlьt, na př. čr̥vь, dl̥gъ psáno črъvь, črьvь, dlьgъ, dlьgъ.
6

Za tl̥t bývá v češtině tlut, v.§ 229.

') Za náležité a stč. čr̥t, žr̥t, (t. j. čr̥-, žr̥- před souhl.) jest nč. čert, žert.
7 Za pův.ě je lit. i, za o pak a.
8 Za pův.ěr je lat. or.
9 Got. aur je za pův.ěr.
10 Got. air je m. er.
11

Za pův.o je germ. a.

†) Za pův.e. a o je skr. a.
12 *Nč. adjekt.němý a dat.zájm. k-němu mají stejně psané slabiky něm-, a také stejně znící = ňem-.V stč. bylo však znění rozdílné: bylo adj.ňěmý (stsl. a psl. nêmъ) a zájm. k-ňemu (stsl. a psl -ňemu). Adjektivum němý psalo se na př. nyemj, zájmeno k-ňemu pak psáno k-nemu. Psaní toto je výmluvné v rukopisích na jotaci přísných t.j. takových, kde se litera y (nebo i) píše jen tam, kde se má známenati hláska i nebo j, v rkpech těch nepíše se y (i) nikdy jako pouhé znaménko změkčovací. Později nastala změna. Jotace, t. j.i v ňěmý = ňᶥemý atp. , sklesla, starší ňěmý změnilo se v mladší ňemý. Změna ta stala se u výslovnosti a psání staré nyemy zůstávalo dále. V tomto pak psaní bylo slyšené ňemý vyjádřeno psaným nyemy, bylo slyšené ň- vyjádřeno spřežkou ny-. — a podle toho pak také dat k-ňemu psán k-nyemu, a vyvinulo se pravidlo, že hláska ň se má psáti spřežkou ny nebo též ni, a že vůbec měkké souhlásky ň-, ď- ť, (později také ž) se mají psáti ny-, ni-, dy-, di- atd
13 Také v Hrad. je psáno niemcziom, czuzozemcziom 20ᵃ. Poněvadž Hrad. je rkp. na jotaci přísný, mohlo by se zdáti, že psané zde -iom má se také tak vysloviti; ale jsou to omyly: na místě prvém je chyba napravena tečkou pod i, a podobniá oprava náleží také místu druhému.
14 Poměr kvantitativní iu: iú jest jako při ě: ie. Pro tuto stejnost psával jsem u a iu (místo iu a iú), ale upustil jsem od toho z příčin typografických a poněvadž jest radno, liter nových bez potřeby nevyhnutelné neužívat).
15 Analogií k tomuto přisouvání jest něm. dial. (podkrkonošské) zŭ-n-um (za spisovné zu-ihm), podle vún-um = von-ihm.
16 ) Tu pak zacházelo se v omylu tak daleko, že se psalo i jesť m. jest (Erben v stč. textě Kat. 1860, nikoli téż ve ŠtítE. 1852, RhasE. 1864, SalE. 1867; Jireček v stč. textě DalJ 1878; Kořínek v nč. textě lat. mluvnice 1890).
17 Že retnice před i, na př. v pi, mi, má znění poněkud jiné než před -a, na př. v pa, ma, poznáváme i ve výslovnosti nynější. Rozdílnost postihuje se v konci aktu článkovacíbo, t. j. na přechodu od retnice k následujícímu -i neb -a atd., a je způsobena právě tímto přechodem. — Retnice tvrdé a měkké rozeznává také Puchmajer v Chrámu Gnidském, tištěném 1804, na př. litera p s kroužkem napřed nahoře znamená p tvrdé, bez kroužku měkké, podobně b s obloučkem nahoře v pravo = tvrdé, bez obloučku = měkké atp.; ale rozdíl ten je tu zajisté jen v písmě.
18 O přízvuku slovanském jsou některé rozpravy monografické, zvláště o ruském a jihoslovanském. Také o českém je několik rozprav, hlavně vzhledem ku přízvučnému veršování, mimo jiné od Dobrovského, Prosodie v Pelzelově mluvnici 1795 str. 209–246; Ot. Hostinského, Několik slov o české prosodii v Květech1870č.47sl.; Jos. Truhláře O prosodii české v ČČMus. 1871, 141sl. a O přízvuku t.1871, 402sl.; J. Golla, O česk. verši desítislab. t.1871, 246sl.; Jos. Durdíka, O poměru obou prosodii českých t. 1878, 58 sl.; a zvláště rozprava prof. Krále O prosodii české v Listech filol. 1893, 52 sl. — Mnohá cizí a vlastní mínění sem bledíci vykládá Rom. Brandt v cenném soustavném svém díle Haчepтaнie слaвянckoй aкцeнтодогіи (1880), kdež o slovanském přízvuku prvotném (str. 9sl.), pak o přízvukování slov. jazyků jednotlivých a tu také o českém jedná; srov. též rozpravu F. Joklovu „O přízvuku slovanském, zvláště českém“ v Listech filol. 1885, 422–462.
19 O kvalitě absolutní srov. rozpravu Krále a Mareše Trvání hlásek a slabik podle objektivné míry (v Listech filol. 1893, 257 sl.)
20 V. Jagić, AfSlPh. 16, 1894, s. 505 n.; A. A. Šachmatov, SborOtdRJaz. 46/6, zvláště pak samostatná studie Otčet o prisuždenii premii prof. Kotljarevskogo v 1898 g., Sanktpeterburg 1898.
21 Zvláště v stati Pokusy, jimiž se některé proměny hláskoslovné mechanikou mluvidel vykládají z r. 1871. ČČM 46, 1872, s. 275 n., 359 n.
22 Srov. Trávníček, HistMl., s. VI.
23 M. Komárek, Historická mluvnice česká I – Hláskosloví, 2. vyd., Praha 1962.
24 Teorie slabičného měkkostního synharmonismu byla poprvé formulována v TCPL 2, s. 20 aj. Viz též článek M. Komárka v AUPO-Philologica 1, 1960, s. 33 n., kde je uvedena další literatura (Mareš aj.).
25 LF 24, 1987, s. 340 n.; LF 27, 1900, s. 17 n.; Rozpravy filologické věnované J. Gebauerovi, 1898, s. 117 n.; Program vyšší reálky v Brně, 1900, s. 3 n.
26 Shrnující srovnávací obraz české kvantity podává Vondrák nejprve ve VerglSlGr. I1, 1906, 187 n.; v dalších letetch své názory propracovává a konečný jejich stav zachycuje ve VerglSlGr. I2, 1924, 217 n.
27 Kritiku starších akcentologických prací podává Fr. Trávníček, RES 1, 1921, 204 n.
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 13 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).