1. Popis rukopisu

Žaltář poděbradský (zkratka ŽaltPod), zvaný dříve též Olešnický žaltář,[1] Nazýván byl tak podle dřívějšího uložení v knížecí knihově v Olešnici ve Slezsku (srov. Šafařík 1842, s. 114). je zapsán v pergamenovém rukopise uloženém v Saské státní knihovně – Státní a univerzitní knihovně v Drážďanech (sign. Mscr.Dresd.k.2).[2] Digitální kopie je dostupná online: https://digital.slub-dresden.de/werkansicht/dlf/251372/1. Rukopis foliového formátu o rozměrech 28 × 20,5 cm obsahuje nyní celkem 182 (recte 183) folií, číslování je uvedeno tužkou novodobou rukou v pravém horním rohu.[3] Patera (1899, s. VII) uvádí omylem (?) 172 listů. Za podrobný kodikologický popis celého rukopisu děkujeme Michalu Dragounovi. Srov. též popis rukopisu, který je dostupný online na stránkách Saské knihovny: https://katalog.slub-dresden.de/id/0-1655268287. Rukopis je dnes neúplný. Před fol. 3 a 9 chybí po jednom pergamenovém foliu, jedná se o počáteční list kalendáře a první list žaltáře. Na obou listech se nacházely iluminace, jejichž popis je dochován u Pavla Josefa Šafaříka: na prvním z nich (fol. 2 ter) bylo vyobrazeno Ukřižování s donátory spolu se dvěma štíty, na druhém listu (fol. 8 bis) byli v borduře zobrazeni donátoři adorující sedící Madonu s jedním štítem.[4] Šafařík 1842, s. 114–115; Patera 1899, s. VII–VIII. Další listy v rukopise chybějí po ff. 14, 167 a 172. Některé listy byly při převazbě rukopisu zpřeházeny, např. ff. 168 a 169 jsou nyní obráceně. Některá folia jsou navíc hůře čitelná kvůli odpadávání inkoustu (např. ff. 121r a 130r).

Rukopis psali gotickou minuskulí dva hlavní písaři. Jedna ruka zapsala první, rozsáhlejší část rukopisu obsahující kalendář a Knihu žalmů s kantiky (ff. 3r–134va), druhá pak zaznamenala další modlitební texty (ff. 134vb–174r) a doplnila do předchozího žaltáře několik nadpisů označující nokturny a provedla snad i dvě marginální opravy na fol. 19r a 47v. Třetí ruka pak dopisovala rubrikou na okraj nebo na razuru staršího textu nadpisy k žalmům. Další dodatky na okrajích žaltáře a na zbylých foliích rukopisu pocházejí od různých rukou z konce 15. století až ze 17. století.

Žaltář byl podle explicitu na fol. 134va dokončen roku 1396: Tuto sě dokonává Žaltář pod léty božieho narozenie tisíc tři sta devadesát let a šest let. Vazba rukopisu není původní, během převazby patrně v 16. století došlo k ořezání některých listů rukopisu. P. J. Šafařík podle poděbradského a vartenberského erbu na nedochovaných foliích usoudil, že žaltář byl určen Elišce (či spíše Alžbětě) z Vartenberka, manželce Jana z Kunštátu z poděbradské větve a dceři Petra z Vartenberka sezením na Kosti. Na základě výzdoby rukopisu pocházející z dílny „Mistra z roku 1398“ a souvislosti kalendáře s olomouckou diecézí přisoudil Tomáš Gaudek žaltář jiné donátorce, a to Keruši z Vartenberka z kumburské větve, manželce Smila z Kunštátu sezením na Líšnici. Její manžel nechal ve stejné dílně zhotovit dvoudílný latinský brevíř pro farní kostel ve Vyšehorkách, dokončený v letech 1395 a 1397.[5] Gaudek 2015, s. 117–119.

Do drážďanské knihovny se rukopis dostal v roce 1886 dědictvím po smrti vévody Viléma Brunšvického ze zámecké knihovny v slezské Olešnici, která byla kdysi sídlem potomků českého krále Jiřího z Poděbrad a kde byl rukopis patrně uložen několik staletí.[6] Patera 1899, s. VII.

Obsah a forma Žaltáře poděbradského je výrazně ovlivněna tím, že měl rukopis sloužit šlechtičně pro soukromou pobožnost hodinek. Na začátku rukopisu stojí kalendář, následuje žaltář, který obsahuje 150 žalmů, 10 starozákonních a novozákonních chvalozpěvů, Athanasiovo vyznání víry a hymnus Te Deum.[7] Kantika a hymnus jsou zapsány za 150. žalmem (fol. 124v–134v), Athanasiovo vyznání víry je vloženo doprostřed 118. žalmu mezi verše 32 a 33, tedy na konec té žalmové části, která se zpívá v neděli o první hodině, při níž je krédo citováno (stejně tomu je i v Žaltáři wittenberském, v nejstarším úplném zápisu prvního překladu žalmů). Za žaltářem následují paraliturgické texty, které zpravidla středověký rukopis pojatý jako modlitební knížka určená laickým čtenářům obsahuje, tj. české litanie, větší modlitby (preces maiores), sedm kajících žalmů s modlitbami (septeny), hodinky za věrné zemřelé a instrukce k žalmům. Na rozdíl od předcházejícího žaltáře, v němž je v první osobě singuláru používáno generické maskulinum, je znění těchto doprovodných paraliturgických textů formulováno často pro mluvčí ženského rodu.

Texty jsou psané v zrcadle 19 × 15–16 cm (20 řádků na stránce) a jsou rozdělené do dvou sloupců, kromě posledního folia 174r, které je psáno v jednom sloupci. Pro lepší orientaci v textu sloužily uživatelce nadpisy, iluminované iniciály a barevné majuskule. Začátek každého nového textového úseku v oficiích, jako je žalm či modlitba, je signalizován barevnou iniciálou o velikosti dvou řádků, která je vyvedena modro-červeně a vyzdobena florálními a ornamentálními motivy. Žalmy a kantika jsou děleny na verše, které jsou uvozeny barevnou majuskulí, psanou střídavě červenou a modrou barvou. Barevné majuskule jsou používány i v litaniích pro členění jednotlivých proseb, v prosbách ke světcům se užívá velké S o výšce 4 řádků (S-wati/S-wata). Antifony a veršíky bývají někdy psány menším typem písma.

Modlitba kajících žalmů obsahuje několik textových částí: začíná litaniemi na ff. 134vb–137va (srov. Tuto se počíná letania na sedm žalmóv fol. 134vb), které mají tradiční rozdělení na apoštoly, mučedníky, vyznavače a panny a obsahují i české světce (Václava, Vojtěcha, Zikmunda, Ludmilu). Na ff. 137va–140va následují prosby za rozličné církevní stavy a osoby označené jako preces většie (fol. 137v). Text proseb je zpravidla tvořen žalmovým veršem, který bývá přizpůsoben určení dané prosby, např. v prosbě za bratřie naše a za sestry je do verše Ps 121,8 Pro bratřie mú a bližní mé mluviech mier o tobě přidáno navíc spojení a sestry mé. Znění žalmových veršů je poměrně blízké znění Žaltáře poděbradského, někdy se však výrazně liší výběrem lexika a slovesnými tvary 1. osoby siguláru v ženském rodě. Již první verš, který uvozuje prosby, je převeden do ženského rodu (Ps 40,5: Já sem řekla: „Hospodine, smiluj sě nade mnú, uzdrav duši mú, nebo sem shřešila tobě.“ fol. 137va–137vb).

Následují samotné kající žalmy na ff. 140va–150ra, které jsou doplněny antifonami a modlitbami. Jsou také naformulovány pro mluvčí ženského rodu (přijmi, hospodine, mě, hřiešnici poníženú fol. 141r). Důsledněji jsou však poženštěny jen rámcové modlitby (např. Přijmi, hospodine, mě, hřiešnici poníženú fol. 141r; co sem kdy shřěšila fol. 141r), samotné kající žalmy jsou převážně bezpříznakově maskulinní, např. první kající žalm má participiální tvary nepoženštěny (nemocen sem Ps 6,3; spasena mě učiň Ps 6,4; usiloval sem Ps 6,7; ostaral sem se Ps 6,8). Pouze výjimečně pronikají i do žalmů ženské slovesné tvary, například v Ps 50,6 říká mluvčí ženském rodě: Tobě samému sem shřešila a zlé protiv tobě sem učinila, ale hned v následujícím verši je přísudek v mužském rodě (Ps 50,7: Toť, vedě v nespravedlnostech počat sem).

Na fol. 150ra začíná oficium za zemřelé (hodiny za vše duše věrné), jako první jsou nešpory (nešpor zádušní), za nimiž následuje matutinum se třemi nokturny (vigilie za všě dušě věrné fol. 153vb), na které bezprostředně navazují i ranní chvály, začínající 50. žalmem (fol. 165vb). Do oficia postupně pronikají slovesné tvary ženského rodu a přechýlená jména. V nešporách ještě zpravidla nejsou, ale v noční modlitbě nokturnů už ano, např. responsorium po 4. čtení je zcela přizpůsobeno pro ženskou mluvčí: Běda mně, hospodine, že sem shřešila z méj mladosti velmi! Co mi učiniti, hubenici, kam sě uteku? Jedno k tobě, bože mój, smiluj se nade mnú, kdyžto přídeš v den súdný (fol. 161ra).

Na konci druhé části Žaltáře poděbradského stojí modlitba ke kajícím žalmům pro dobu velikonoční (fol. 172ra) a seznam žalmů s popisem, kdy se který žalm má podle svatého Augustina modlit (Tuto znamenaj moc svatých žalmuov podlé nalezenie svatého Augustina, za kterú prosbu slušie který žalm řiekati fol. 172va). Odkazy se skládají z českého incipitu žalmu ve znění prvního překladu a odkazu, v jakém nokturnu podle dní v týdnu jej má čtenář v první části Žaltáře poděbradského hledat (např. odkaz toho hledaj v neděli znamená v nedělním nokturnu, tj. mezi Ps 1–25). V instrukcích se opět objevují slovesné tvary v ženském rodě (např. si li kterým pokušením anebo smutkem obklíčena fol. 172va).

2. Zvláštnosti jazyka

Text je psán mladším spřežkovým pravopisem. Hláska s je někdy psána i grafémem z (např. roztuczi /rostúcí/ fol. 167ra), hláska ž občas grafémem ſ (např. loſech /ložech/ fol. 170ra). Velmi často se objevují případy nenáležité jotace a zvratné analogie (např. bozie /bože/ fol. 134v; bozie /boží/ fol. 137v). Z interpunkčních znamének se v rukopisu objevuje tečka, kterou jsou členěny jednotlivé věty ve souvětí, v žalmech je jejím prostřednictvím občas značena žalmová cézura, rozdělení verše na dva poloverše.

V textu paraliturgických modliteb se setkáváme se ztrátou jotace po labiálách ě > e (vežě fol. 139r) a změnou ě > i (tobi fol. 139r; svidečstvie fol. 159ra). Rovněž respektujeme zjednodušování souhláskových skupin, např. -dln- > -dn- (např. nespravednost 155ra).

Několikrát jsou doloženy m-ové tvary n-ového participia od sloves čtvrté třídy (např. Podoben učiňem sem pelikánovi púščinnému, učiňem sem jako sýc v chyšech fol. 145ra; Huben učiněm sem a skloněm sem až do skončenie fol. 162ra).[8] Srov. Gebauer 1958, s. 308.

Kromě slov z běžné slovní zásoby jsou v textu použita okrajová slova známá z jiných staročeských biblických a náboženských textů, jako je adjektivum plodičstvý ‚plodonosný‘ (fol. 150ra, doloženo též v nejstarším překladu žalmů, srov. StčS s.v. plodi(č)stvý). Nacházíme zde i výrazy neznámé z jiných staročeských památek, jako je adjektivum nepřěchváľený ‚nevýmluvný‘ (za lat. ineffabilis, fol. 148va) a sloveso utkysiti ‚uchvátit‘ (fol. 156vb). 

3. Dosavadní ediční zpracování

První ukázku z Žaltáře poděbradského (Ps 103) otiskl Pavel Josef Šafařík,[9] Šafařík 1842, s. 129–131. a to na základě rukopisného opisu, který pro něj obstaral profesor Purkyně z vratislavské univerzity. Celý novodobý opis rukopisu je nyní uložen v Knihovně Národního muzea (sign. I E 16). Kritickou edici celého rukopisu v transliterovaném znění vydal Adolf Patera v roce 1899. Z opisu a z edice excerpoval doklady pro svůj slovník Jan Gebauer, který jej cituje pod zkratkou „ŽPod.“.[10] Srov. Lístková kartotéka Jana Gebauera (prameny) [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka [cit. 2. 12. 2021]. Dostupné z: https://bara.ujc.cas.cz/bara/img/70/301385096_323455?db=3. Staročeský slovník užívá pro tento pramen zkratku „ŽaltPod“.[11] Staročeský slovník 1968, s. 117. Elektronickou edici první části s Knihou žalmů a kantiky vydali Ondřej Batka a Kateřina Voleková (2022).

4. Ediční zásady

Edice zpřístupňuje druhou část Žaltáře poděbradského s paraliturgickými texty (ff. 134v–174r). Součástí této edice nejsou mladší přípisky jinýma rukama, např. latinské přípisky 16. století na fol. 172r. V edici užíváme pro označení listů novodobou foliaci. Text ze zpřeházených listů uvádíme podle obsahové návaznosti. Emendujeme zjevné písařské chyby, jako jsou vynechaná písmena či slabiky (např. nye /nynie/ fol. 160ra). Případy nenáležité jotace (např. bozie /bože/ fol. 134v) a zvratné písařské analogie (např. neprawie /nepraví/ fol. 160rb) emendujeme, kromě kořene všě- v odvozeninách (např. všěliký člověk fol. 146va), lexikalizovaného mier vedle mír (např. mier fol. 136vb; míru fol. 162ra), tvary slovesa vzievati vedle základní podoby vzývati (vzievaj fol. 147va).

Písařské zkratky se uplatňují zvláště v litaniích, kdy např. opakující se fráze pros za ny je zkracována na pouhé p a prosba zbav ny, hospodine je zkrácena na zb.

Vlastní jména psaná latinským pravopisem počešťujeme (latinskou spřežku ph přepisujeme jako f, spřežku th jako t, digrafy zjednodušujeme a ll přepisujeme jako l, pp přepisujeme jako p).

Opravy a doplňky chybějících slov provedené písařem, korektorem a soudobou rukou přijímáme bez upozornění.

Vynechaný text v žalmech oproti latinskému originálu doplňujeme podle žalmů v první části Žaltáře poděbradského. V poznámce pak připojujeme znění klementinské Vulgáty.[12] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ps.html; citován stav z 31. 1. 2020. Pokud text chybí i v první části, upozorňujeme na to, co má latinská předloha navíc, v poznámce (+ lat.). Jedná-li se o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle několika zdrojů (v komentáři je nerozlišujeme): jedná se o Psalterium Gallicanum, Psalterium iuxta Hebraeos[13] Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, 1983, s. 770–955. a Psalterium Romanum.[14] Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html; citován stav z 29. 3. 2022.

Středověké členění veršů, které je v rukopisu značeno majuskulemi, ale které nezřídka neodpovídá dnešnímu veršovému dělení žalmů, vyznačujeme tím, že začátek nového verše podle středověkého členění klademe na nový řádek, při syntaktickém členění však přihlížíme k modernímu dělení a k latinské předloze. Čísla žalmů a veršů uvádíme podle klementinské Vulgáty. Žalmy často začínají až od 2., respektive od 3. verše, protože počáteční verš je tvořen nadpisem (lat. titulus), který nebyl do češtiny přeložen. Latinské znění v tomto případě nedoplňujeme ani na něj neupozorňujeme. Pro textové členění paraliturgických textů přihlížíme k latinským originálům.[15] Pracujeme se texty dostupnými v databázi A Hypertext Book of Hours (https://www.medievalist.net/hourstxt/home.htm).

Odlišná čtení Paterovy edice v poznámkovém aparátu neuvádíme (např. fol. 158rb /Ps 22,4/: ſy rkp. × ſv Patera 1899, s. 134).

Literatura

A Hypertext Book of Hours, dostupné na WWW: https://www.medievalist.net/hourstxt/home.htm (citován stav z 7. 4. 2023).

Batka, Ondřej – Voleková, Kateřina: Žaltář poděbradský, 1. část: Kniha žalmů a chvalozpěvy, Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2022 [cit. 19. 12. 2022]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{8aca5665-3c2e-44e8-9b6a-f6db4e9ccb09}/.

Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, ed. Robert Weber et al., Stuttgart 1983.

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 31. 1. 2021).

Gaudek, Tomáš: O nedochovaném díle neznámého mistra a zapomínané roli žen v dějinách kultury, in: Setkávání. Studie o středověkém umění věnované Kláře Benešovské, J. Chlíbec, Z. Opačić (eds.), Praha 2015, s. 110–121.

Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba, Praha 1929.

Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování, Praha 1958.

Kreisingerová, Hana – Voleková, Kateřina: Jednoduché minulé časy v staročeských žaltářích, Clavibus unitis 11/2, 2022, s. 19–28. Dostupné na WWW: https://www.acecs.cz/media/cu_2022_11_02_kreisingerova_volekova.pdf.

Kyas, Vladimír: Česká předloha staropolského žaltáře, Praha 1962.

Kyas, Vladimír: První český překlad bible, Praha 1971.

Kyas, Vladimír: Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha – Řím 1997.

Patera, Adolf: Žaltář poděbradský podle rukopisu drážďanského, Praha 1899.

Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html (citován stav z 29. 3. 2022).

Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968.

Šafařík, Pavel Josef: I. O nejstarších rukopisech českého Žaltáře, in: Rozbor staročeské literatury čítaný ve schůzkách Královské české společnosti nauk, sekci filologické, r. 1840 a 1841. Abhandlungen der Königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften V/2, Praha 1842, s. 111–131.

Vintr, Josef: Filiační rozbor lexika v žaltáři Bible Drážďanské, Wiener Slavistisches Jahrbuch 34, 1988, s. 137–149.

Vintr, Josef: Lexikalische Einflüsse der Prager glagolitisch-kroatischen Emaus-Klosters im alttschechischen Psalter, in: Croatica – Slavica – Indoeuropaea. Festschrift zum 60. Geburtstag von Radoslav Katičić, ed. Georg Holzer, Wien 1990, s. 269–274.

Vintr, Josef: Staročeský žalm – dvousetleté hledání srozumitelnosti a poetičnosti, Listy filologické 135, 2012, s. 43–62.

V edici byla využita data Vokabuláře webového, které poskytuje výzkumná infrastruktura LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporovaná MŠMT ČR (projekt č. LM2018101).