Truhlářův zlomek žaltáře

Zlomek rukopisu s druhým překladem Knihy žalmů do češtiny zvaný Truhlářův (zkratka ŽaltU)[1] Tuto zkratku užívá Staročeský slovník 1968, s. 117–118. Ve Slovníku staročeském Jana Gebauera je tento pramen značen zkratkou „ŽTruh.“. Srov. Lístková kartotéka Jana Gebauera (prameny) [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka [cit. 2. 12. 2021]. Dostupné z: https://bara.ujc.cas.cz/bara/img/70/302410027_294208?db=3. tvoří čtyři pergamenové listy o rozměru 14 × 12 cm.[2] Srov. Patera 1890, s. XXIV. Nalezl jej Josef Truhlář na deskách tisku Albert Curtz, Amussis Ferdinandea ad problemata universae matheseos et praesertim architecturae militaris explicata (Monachii, Nikolaus Henricus, 1654)[3] Tisk uložen v Národní knihovně České republiky pod signaturou 14 J 60. a dnes je uložen v Národní knihovně České republiky pod signaturou XVII J 17/9.[4] Srov. Truhlář 1906, s. 144, č. 382. Zlomek je zveřejněn v digitální knihovně Manuscriptorium: http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XVII_J_17_9_0MY5H2D-cs. Podle Truhláře zlomek pochází z 1. poloviny 14. století.[5] Truhlář 1879, s. 143.

Zlomek obsahuje verše Ps 129,6–131,11, 138,5–139,14, 147,12–148,13. Text je místy poškozen otřením a oříznutím okraje folia, špatně čitelné jsou zvláště ff. 3r a 4v. Na začátcích jednotlivých žalmů se nacházejí jednoduché barevné nebo zlacené iniciály o výšce dvou řádků. Majuskule na začátcích veršů jsou psány střídavě červenou, modrou a zelenou barvou. Nadpisy ani malá doxologie uvedeny nejsou.

Odchylek od Žaltáře klementinského (zkratka ŽaltKlem),[6] Praha, Národní knihovna České republiky, sign. XVII A 12. zástupce druhého překladu, má zlomek poměrně málo.[7] Kyas 1962, s. 14. Na hláskoslovné rovině jsou na zlomku zachyceny např. tyto jevy: průvodní vokály u slabikotvorného l a r (např. milosirdie Ps 129,7; vilny Ps 148,8), nepřehlasované u/ú (např. jutřnie Ps 129,6; sľub Ps 131,2; pravedlnosťú Ps 131,9), vkladná hláska (např. mn > mpn: tempnosti Ps 138,11, Ps 138,12), zjednodušení souhláskové skupiny (např. zs > s: rosýpá Ps 147,5; vzdv > zv: zvicě Ps 131,5).

Zlomek zpřístupnil v paleografické edici Josef Truhlář (1879). Varianty ze zlomku pak otiskl Adolf Patera v kritickém aparátu edice Žaltáře klementinského.[8] Patera 1890, s. 228–229, 237–239, 249–250.

Poškozený a špatně čitelný text doplňujeme s přihlédnutím k Žaltáři klementinskému. Nečitelná písmena v poznámkách naznačujeme trojtečkou (…). Je-li to potřebné, v poznámce značíme svislicí | konec řádku nebo listu. Při rekonstrukci špatně čitelných míst se opíráme o transliterované znění Josefa Truhláře (1879), na jeho odlišná čtení však neupozorňujeme. Podle znění Žaltáře klementinského doplňujeme chybějící slova (např. tvá Ps 138,14), v poznámce pak připojujeme znění klementinské Vulgáty.[9] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ps.html; citován stav z 31. 1. 2020. V případě delšího chybějícího úseku znění nedoplňujeme a vynechávku naznačujeme trojtečkou (…). Pokud text chybí i v Žaltáři klementinském, upozorňujeme na to, co má latinská předloha navíc, v poznámce (+ lat.). Jedná-li se o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle několika zdrojů (v komentáři je nerozlišujeme): jedná se o Psalterium Gallicanum, Psalterium iuxta Hebraeos[10] Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, 1983, s. 770–955. a Psalterium Romanum[11] Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html; citován stav z 29. 3. 2022. a latinské znění Žaltáře wittenberského z poloviny 14. století.[12] Lutherstadt Wittenberg, Evangelisches Predigerseminar, sign. VI A 6.

Rezignujeme na vyznačení středověkého členění veršů, které je v rukopisu značeno majuskulemi, ale které nezřídka neodpovídá dnešnímu veršovému dělení žalmů. Čísla žalmů a veršů uvádíme podle klementinské Vulgáty. Žalmy často začínají až od 2., respektive od 3. verše, protože počáteční verš je tvořen nadpisem (lat. titulus), který se objevuje jen ve třetím českém překladu žalmů. Latinské znění v tomto případě nedoplňujeme, klademe pouze upozornění, že verš nebyl přeložen.