Pasovský zlomek žaltáře

Zlomek rukopisu českého žaltáře tvoří jeden pergamenový dvojlist o rozměru 37 × 24 cm. Je uložen v Národní knihovně České republiky pod signaturou XVII J 17/16.[1] Srov. Truhlář 1906, s. 145, č. 382. Zlomek je zveřejněn v digitální knihovně Manuscriptorium: http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XVII_J_17_163ZRBP5A-cs. V roce 1878 jej Josef Truhlář sňal ze starého tisku kvartového formátu s názvem Templum gratiarum serenissimi ac Potentissimi Principis, ac Domini, D. Leopoldi, archiducis Austriae […], který byl vydán v roce 1633 Konrádem Froschem v Pasově,[2] Exemplář je uložen v Národní knihovně v Praze, sign. 9 B 93. odkud pochází označení zlomku žaltáře jako Pasovský (zkratka ŽaltP).[3] Tuto zkratku užívá Staročeský slovník 1968, s. 117. Ve Slovníku staročeském Jana Gebauera je tento pramen značen zkratkou „ŽPas.“. Srov. Lístková kartotéka Jana Gebauera (prameny) [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka [cit. 2. 12. 2021]. Dostupné z: https://bara.ujc.cas.cz/bara/img/70/301104213_232638?db=3. List byl pro vazbu knihy oříznut jen minimálně, je však tak poškozen zašpiněním, že je na některých místech téměř nečitelný. Rukopis byl sepsán kolem poloviny nebo v druhé polovině 14. století.

Jednotlivé žalmy postrádají nadpisy. Na začátcích žalmů stojí prosté ornamentální iniciály ve výšce dvou řádků zdobené rostlinnými motivy a zlacením. Na začátku veršů se nacházejí červené a modré iluminované majuskule (pro majuskule byly v rukopise předepsány reprezentanty, čitelné jsou však jen na ff. 1v–2r). Verš je zpravidla dělen na úseky dvojtečkou. Na konci žalmů bývá uvedena malá doxologie (např. Chvála otci a synu a duchu svatému… Ps 18,15). Zlomek je psán jedním písařem, jinou rukou je dopsán mezi řádky variantní překlad na fol. 1v (Ps 20,2). Od této ruky snad pochází i doplněný verš 27,8 na horním okraji fol. 2r, který byl v hlavním textu omylem vynechán. Jeho zápis je ovšem porušen oříznutím.

Dvojlist pochází z prostředku složky, jsou na něm doloženy dva úseky ze začátku žaltáře zahrnující žalmy 18,4–20,7 a 27,5–29,13. První dva verše na fol. 1r jsou porušené setřením, čitelnější je až verš 18,6.

V paleografické podobě byl zlomek poprvé vydán Josefem Truhlářem (1878), podruhé s latinskou předlohou Eugenem Paulinym (1963).

Josef Truhlář zlomek pokládal za zbytek zvláštního samostatného a značně neumělého překladu, který nesouvisí s předchozími dvěma staročeskými překlady žalmů.[4] Truhlář 1878, s. 385–386. Podle Vladimíra Kyase[5] Kyas 1962: 16–17; sigla S. jde o osobité přepracování druhého překladu, které vychází znova z latinského textu a snaží se slova druhého překladu nahradit odlišnými, výstižnějšími výrazy. Shody se nalézají v stejném překladu slov typu gloria – sláva (např. Ps 20,6), christus – mazaný (např. Ps 19,7), benedictus – požehnaný (např. Ps 20,4), benedictio – požehnánie (např. Ps 20,4), psallere – slaviti (např. Ps 29,5), timor – bázen (např. Ps 18,10), laetificare – obveseliti (např. Ps 20,7) aj. Nových a samostatných překladů je však na zlomku poměrně velké množství, např. in conspectu tuo – v uobličeji tvém (Ps 18,15; 1. překlad: přěd tobú, 2. překlad: v obezřeňú tvém), virtus – cnost (Ps 20,2 aj.; 1. překlad, 2. překlad: moc), longitudo – prodlenie (Ps 20,5 aj.; 1. překlad, 2. překlad: dlúhost), mel – přěsnost (Ps 18,11; 1. překlad, 2. překlad: med). V duchu druhého překladatele žaltáře také autor pasovského zlomku tvořil četná nová slova. Mezi hapax legomena patří ostraženstvie ‚zachovávání, plnění‘ (Ps 18,12), posladiti ‚potěšit, oblažit‘ (Ps 29,2), spasenstvie ‚spasení‘ (Ps 19,6; Ps 20,2; Ps 20,6), veleľubnost ‚velikost, vznešenost‘ (Ps 28,4), zdřieskati ‚roztřískat, rozbít‘ (Ps 28,5). Na samostatnou práci s latinskou předlohou ukazují citátová slova ponechaná v textu (cedros Ps 28,5, cedros Libani Ps 28,5; Libani Ps 28,5; cedros Ps 28,9).

Na hláskoslovné rovině se pravidelně setkáváme s průvodním vokálem u slabikotvorného l a r (např. sirdce Ps 27,7; vyvedil Ps 29,4). Mezi nepravidelné změny patří diftongizace ó > uo (např. buoh Ps 28,3), změna ť > c (např. navrac 27,4; radoscí Ps 29,12). Časté projevy analogické změny, kdy je hláska c zapsána grafémem t (např. tyeſti /cěsty/ Ps 18,6; prawitye /pravicě/ Ps 19,7), emendujeme, třebaže některé jsou doloženy v nářečích (již Blahoslav eviduje v moravském dialektu kolem Ivančic výslovnost těsta m. cěsta).

Poškozený a špatně čitelný text doplňujeme s přihlédnutím k latinskému originálu. Nečitelná písmena v poznámkách naznačujeme trojtečkou. Při rekonstrukci špatně čitelných míst se opíráme o transliterované znění Josefa Truhláře (1878) a Eugena Paulinyho (1963), na jejich odlišná čtení však neupozorňujeme. V případě delšího chybějícího úseku vynechávku naznačujeme trojtečkou (…) a v poznámce pak připojujeme znění klementinské Vulgáty.[6] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ps.html; citován stav z 31. 1. 2020. Je-li to potřebné, v poznámce značíme svislicí | konec řádku nebo listu. V poznámce upozorňujeme na to, co má latinská předloha navíc (+ lat.). Jedná-li se o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle několika zdrojů (v komentáři je nerozlišujeme): jedná se o Psalterium Gallicanum, Psalterium iuxta Hebraeos[7] Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, 1983, s. 770–955. a Psalterium Romanum[8] Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html; citován stav z 29. 3. 2022. a latinské znění Žaltáře wittenberského z poloviny 14. století.[9] Lutherstadt Wittenberg, Evangelisches Predigerseminar, sign. VI A 6.

Rezignujeme na vyznačení středověkého členění veršů, které je v rukopisu značeno majuskulemi, ale které nezřídka neodpovídá dnešnímu veršovému dělení žalmů. Čísla žalmů a veršů uvádíme podle klementinské Vulgáty. Žalmy často začínají až od 2., respektive od 3. verše, protože počáteční verš je tvořen nadpisem (lat. titulus), který se objevuje jen ve třetím českém překladu žalmů. Latinské znění v tomto případě nedoplňujeme, klademe pouze upozornění, že verš nebyl přeložen.