Muzejní zlomek žaltáře
editor: Svobodová, Andrea; Voleková, Kateřina
Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. 1 A c 46, 1. polovina 14. století

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2022–2023

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Vznik edice byl podpořen projektem Grantové agentury České republiky č. 20-06229S První tištěný staročeský žaltář (filologická analýza a kritická edice).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Muzejní zlomek žaltáře

Zlomek rukopisu s prvním překladem Knihy žalmů do češtiny zvaný Muzejní (zkratka ŽaltM)[1] Tuto zkratku užívá Staročeský slovník 1968, s. 117. Ve Slovníku staročeském Jana Gebauera je tento pramen značen zkratkou „ŽMus.“. Srov. Lístková kartotéka Jana Gebauera (prameny) [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka [cit. 2. 12. 2021]. Dostupné z: https://bara.ujc.cas.cz/bara/img/70/300849633_210516?db=3. tvoří dva pergamenové dvojlisty s rozměry přibližně 17 × 11,5 cm.[2] Srov. Gebauer 1880, s. XXVIII. Dvojlisty jsou dochovány ve čtyřech oddělených částech, dvě z nich byly navzájem slepeny papírovým proužkem. Jsou navíc silně poškozeny zašpiněním a setřením a velké části listů zcela chybějí. Zlomky rukopisu, původně nalepené na deskách neznámé knihy a zřejmě neopatrně z nich stržené, daroval Knihovně Národního muzea 28. ledna 1825 Václav Hanka.[3] Patera 1886, s. 130. Rukopis byl s ohledem na použité písmo sepsán v 1. polovině 14. století, snad na jejím počátku.[4] Brčák – Dobiáš – Dragoun – Jamborová – Měřička – Voleková 2014, s. 131; Patera 1886, s. 131.

Rukopis je psán jednou rukou gotickou minuskulí. Majuskule na začátku veršů jsou psány červeným inkoustem. Oba dvojlisty pocházejí z poslední složky neznámého rukopisu. Na prvním dvojlistu jsou zachovány verše Ps 144,16–146,4 (fol. 1r–1v) a část Annina chvalozpěvu (1 Rg 2,9–10) a prvního Mojžíšova chvalozpěvu (Ex 15,1–17; fol. 2r–2v), na druhém dvojlistu pak druhý Mojžíšův chvalozpěv (Dt 32,15–36, fol. 3r–3v) a Athanasiovo vyznání víry (1,15–37, fol. 4r–4v).

Český překlad žalmů zachovaný na muzejním zlomku se řadí k prvnímu překladu žaltáře, který vznikl na konci 13. století. Velmi blízko má zlomek ke znění glos z Žaltáře muzejního glosovaného, s nimiž se mnohdy do písmene shoduje.[5] Praha, Knihovna Národního muzea, sign. XIV D 13. Flajšhans 1903, s. 79, srov. Kyas 1962, s. 12.

O přináležitosti zlomku k prvnímu překladu informoval již Pavel Josef Šafařík.[6] Šafařík 1842, s. 116. V Jungmannově Historii literatury české jsou zlomky uvedeny nejprve pod číslem II 113 a poté mylně ještě jednou pod číslem II 116.[7] Patera 1886, s. 130; Flajšhans 1903, s. 78. Zlomek vydal v paleografickém znění Adolf Patera (1886) a Václav Flajšhans (1903, s. 129–142) a je citován v různočtení kritického aparátu edice prvního českého překladu žalmů.[8] Vintr 1986, s. 263–265, 272–274, 278–282; sigla M.

Muzejní zlomek žaltáře je psán kombinací primitivního a spřežkového pravopisu.[9] Podrobný popis viz Patera 1886, s. 131–132. Z neobvyklých jevů respektujeme pravidelný zápis ě ve slově křěsťanský (např. křěsťanskú pravdu SymbAth 1,19).

Poškozený a špatně čitelný text doplňujeme s přihlédnutím k Žaltáři wittenberskému (zkratka ŽaltWittb).[10] Lutherstadt Wittenberg, Evangelisches Predigerseminar, sign. VI A 6. Nečitelná písmena v poznámkách naznačujeme trojtečkou. Při rekonstrukci špatně čitelných míst se opíráme o transliterované znění Adolfa Patery (1886) a Václava Flajšhanse (1903), na jejich odlišná čtení však neupozorňujeme. Je-li to potřebné, v poznámce značíme svislicí | konec řádku nebo listu. Podle znění Žaltáře wittenberského doplňujeme chybějící slova (např. svatý SymbAth 1,22), v poznámce pak připojujeme znění klementinské Vulgáty.[11] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ps.html; citován stav z 31. 1. 2020. V případě delšího chybějícího úseku znění nedoplňujeme a vynechávku naznačujeme trojtečkou (…). Pokud text chybí i v Žaltáři wittenberském, upozorňujeme na to, co má latinská předloha navíc, v poznámce (+ lat.). Jedná-li se o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle několika zdrojů (v komentáři je nerozlišujeme): jedná se o Psalterium Gallicanum, Psalterium iuxta Hebraeos[12] Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, 1983, s. 770–955. a Psalterium Romanum[13] Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html; citován stav z 29. 3. 2022. a latinské znění Žaltáře wittenberského z poloviny 14. století.

Rezignujeme na vyznačení středověkého členění veršů, které je v rukopisu značeno majuskulemi, ale které nezřídka neodpovídá dnešnímu veršovému dělení žalmů. Čísla žalmů a veršů uvádíme podle klementinské Vulgáty. Žalmy často začínají až od 2., respektive od 3. verše, protože počáteční verš je tvořen nadpisem (lat. titulus), který se objevuje jen ve třetím českém překladu žalmů. Latinské znění v tomto případě nedoplňujeme, klademe pouze upozornění, že verš nebyl přeložen.

Literatura

Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, ed. Robert Weber et al., Stuttgart 1983.

Brčák, Marek – Dobiáš, Dalibor – Dragoun, Michal – Jamborová, Martina – Měřička, Matěj – Voleková, Kateřina: Rukopisné zlomky Knihovny Národního muzea. Signatura 1 A, Praha 2014.

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 31. 1. 2021).

Gebauer, Jan: Žaltář Wittenberský, Praha 1880.

Flajšhans, Václav: Nejstarší památky jazyka i písemnictví českého. Díl I. Prolegomena a texty, Praha 1903.

Patera, Adolf: Musejní zbytky staročeského Žaltáře, Časopis Musea Království českého 60, 1886, s. 129–139.

Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html (citován stav z 29. 3. 2022).

Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968.

Šafařík, Pavel Josef: I. O nejstarších rukopisech českého Žaltáře, in: Rozbor staročeské literatury čítaný ve schůzkách Královské české společnosti nauk, sekci filologické, r. 1840 a 1841. Abhandlungen der Königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften V/2, Praha 1842, s. 111–131.

Vintr, Josef: Die älteste tschechische Psalterübersetzung. Kritische Edition des glossierten Museumspsalters, der Brünner Psalterfragmente (1320-1340), des Wittenberger Psalters (1350-1360), des Psalters der Dresdner Bibel (1365-1380), Wien 1986.

V edici byla využita databáze Czech Medieval Sources online a data Vokabuláře webového, které poskytuje výzkumná infrastruktura LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporovaná MŠMT ČR (projekt č. LM2018101).

1 Tuto zkratku užívá Staročeský slovník 1968, s. 117. Ve Slovníku staročeském Jana Gebauera je tento pramen značen zkratkou „ŽMus.“. Srov. Lístková kartotéka Jana Gebauera (prameny) [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka [cit. 2. 12. 2021]. Dostupné z: https://bara.ujc.cas.cz/bara/img/70/300849633_210516?db=3.
2 Srov. Gebauer 1880, s. XXVIII.
3 Patera 1886, s. 130.
4 Brčák – Dobiáš – Dragoun – Jamborová – Měřička – Voleková 2014, s. 131; Patera 1886, s. 131.
5 Praha, Knihovna Národního muzea, sign. XIV D 13. Flajšhans 1903, s. 79, srov. Kyas 1962, s. 12.
6 Šafařík 1842, s. 116.
7 Patera 1886, s. 130; Flajšhans 1903, s. 78.
8 Vintr 1986, s. 263–265, 272–274, 278–282; sigla M.
9 Podrobný popis viz Patera 1886, s. 131–132.
10 Lutherstadt Wittenberg, Evangelisches Predigerseminar, sign. VI A 6.
11 The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ps.html; citován stav z 31. 1. 2020.
12 Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, 1983, s. 770–955.
13 Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html; citován stav z 29. 3. 2022.
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).