Vočehovský, Jan Krátkej spis o morové nemoci…
editor: Černá, Alena M.
Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. 28 G 26. 1552

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2015–2022

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Krátkej spis o morové nemoci moravského lékaře Jana Vočehovského (srov. Knihopis, č. 16589; J. Jungmann ve své Historii uvádí jméno autora chybně jako Ořechovský) je zachován ve dvou exemplářích v Knihovně Národního muzea v Praze. Starý tisk, který byl podkladem pro tuto elektronickou edici, je svázán v konvolutu se sign. 28 G 26, který obsahuje několik především lékařských spisů. Spis Jana Vočehovského je jedním z mnoha morových pojednání, které vznikly v českých zemích na konci 15. a během 16. století.

Poznámka k tisku a jazyku spisu

Práci Jana Vočehovského vydal v roce 1552 prostějovský tiskař Jan Günther; jedná se o kvalitní tisk, který obsahuje jen málo tiskařských chyb. Ortografická ani jazyková stránka tisku nevykazuje žádné rysy, které by byly v rozporu s představami o tisku a češtině poloviny 16. století. Zvláštní poznámku věnujeme pouze značení vokalické kvantity a lexiku spisu.

Vokalická kvantita (resp. vokalická délka) je v tisku značena především grafémy s diakritickými znaménky, příp. spřežkou ij. Značení délky není v tisku jednotné, nýbrž kolísá např. u stejných slov, u stejných afixů či paradigmatických zakončení. Naznačená kvantita se přitom odlišuje od kvantity, kterou předpokládáme pro staročeské období či kterou známe z nové češtiny. V některých případech je obtížné rozhodnout, zda se jedná o rys reflektující zvláštní rys jazyka (např. stav v mluvené řeči či v nářečí), nebo zda se jedná o nedostatek tisku. Většinu příkladů na tuto „odlišnou“ kvantitu však zaznamenávají i jiné památky humanistického či barokního období, příp. sekundární liteartura (včetně slovníků a materiálových sbírek). Proto tyto odchylky v edici vesměs ponecháváme přímo v hlavním textu.

Jedná se např. o krácení samohlásky v zakončení přechodníků (přemáhajic) a u adjektiv od přechodníků utvořených (proskakujicí, panujicí, mluvicí), krácení koncového vokálu v nom. sg. a pl. adjektiv tvrdého skloňování (upocene šaty, voda skořicova, chřenovy list, kořen vomankovy), krácení koncového vokálu v prézentních tvarech 3. os. sg. a-kmenových sloves (zda, děla, zžíra), krácení v instr. sg. ukazovacího zájmene ten (tim), krácení koncového vokálu v instr. sg. f. i-kmenů (náhlou smrti) atd. V afixech se projevuje krácení např. u deminutiv (jaderko, flastřiček, pytliček), v sufixu -ář (hvězdař, apatékař, praktykař) nebo v prefixu pří- (přijemné, připadnost, přihoda, přisloví). U jednotlivých výrazů se krátí kořenná délka (žila, tj. žíla, hliza, šťava, překažka, siliti, tj. síliti, bilý, psati). Naopak délka vokálů se vyskytuje často u adverbií v kořeni i v zakončení (láskavě, šíroce, pílně, líbě, částo, jinák, nejdřívé, dolé). Kořenná délka se opakovaně objevuje u jednotlivých výrazů (vínný, lístí).

Slovní zásoba textu vykazuje rysy odborného stylu: objevuje se v ní množství slov přejatých a citátových, množství abstrakt a zejména lékařských termínů. Tato skutečnost je v souladu s autorovým záměrem: spis určuje do rukou vystudovaných lékařů (tj. doktorů), nikoliv lékařů praktikujících, k nimž nemá důvěru. Jan Vočehovský v úvodu nazvaném Ke čtenáři formuluje své obavy takto: obával sem se, abych z bab, z barviřuo, z ševcuo, a z jinejch řemeslníků doktorů neumělých nenadělal (A1v). Adresátem spisu pro něho tedy je především lékař, na rozdíl na příklad od morového pojednání z pera Jana Černého, který svůj spis určil hlavně pacientům, jež nemají finanční prostředky na lékaře a ve své nemoci zůstávají osamoceni a bez pomoci. Proto se ve Vočehovského spisu nezřídka vyskytují latinské pasáže popisující výrobu léčiv, jimž pacient zřejmě nebude rozumět, avšak, dle slov autora, může to na cedulku (jak tam najde) vypsati aneb knížku do apotéky poslati a rozkázati sobě připraviti (A2v). V textu se vyskytují termíny citátové (flegmatica, melankolikus) a termíny přejaté do českého jazyka především z latiny (komplexí, konstelací, materia, text, temperovati, recepta, grad), které se někdy vysvětlují česky (konjunkcí, neboližto spojení Saturna a Jupitera; z definicí neboližto z vysvětlení této nemoci). Některé cizojazyčné termíny se již adaptovaly na český jazykový systém tak dalece, že v češtině vytvořily odvozeniny (purgací, vypurgovati, purgacička; flastr, flastřiček).

Autor se v textu často odvolává na lékařské i jiné autority, např. Hipokrata, Rhasise, Avenzoara, Marsilia Ficina či Jana Kopa; za zmínku stojí informace, že římského lékaře Galéna Jan Vočehovský náležitě považoval především za vykladače Hipokratova (commentator Galenus A8r; Galenus, jeho [tj. Hipokratův] vykladač E7r.

Potřebnost a užitečnost Vočehovského pojednání o moru dokazuje mj. skutečnost, že spis byl vydán v německém překladu od Sebastiana Paumgartela u pražského tiskaře Jana Kosořského z Kosoř, a to již v roce 1553 (digitální verze knihy v němčině je dostupná na stránkách Google Books).

logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 19 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).