Umučení rajhradské
editor: Žampachová, Karolína (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.)
Knihovna Benediktinského opatství Rajhrad (Rajhrad, Česko), sign. R 424, 1. polovina 14. století

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2024

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092.

Při vzniku edice byla použita data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (<https://vokabular.ujc.cas.cz>) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (<https://lindat.cz>) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2023062).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Umučení rajhradské

Název Umučení rajhradské označuje staročeskou rýmovanou skladbu zapsanou v kodexu latinských prozaických kázání z knihovny Benediktinského opatství Rajhrad (signatura R 424, ff. 78r–80r), datovaném přibližně do let 1310–1340 (Dokoupil 1966, s. 245).[1] Rukopis je dostupný také online v digitální knihovně Manuscriptorium: https://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-BOPPRBR_424_______1RGNXJ1-cs. Jde o jediný dochovaný záznam dané pašijové básně a dle četných koruptel se navíc pravděpodobně jedná o opis. Jak ukázal Jan Vilikovský, skladba vznikla na základě latinské prozaické homilie rozvíjející žalm 24,16 (srov. Vilikovský 1939/1940, s. 110), která byla určena k přednesu v kostele na Velký pátek. Původní označení díla za „rýmované kázání“ (Vilikovský, 1948, s. 17) později revidoval Antonín Škarka, který o památce pojednal v souvislosti s veršovanou magdalénskou homilií z Hradeckého rukopisu (Škarka, 1986, s. 101n.). Skladba byla poprvé vydána Adolfem Paterou (1886) a dále excerpována pro lexikografické účely: nejprve Gebauerem pro jeho Slovník staročeský (zkratka „UmR.“), později i pro potřeby Staročeského slovníku (zkratka „UmučRajhr“).

1. Obsah rukopisu

Báseň o délce 404 veršů je jediným česky psaným textem celého kodexu. Zaujímá v rámci oddílu svátečních kázání Piper Sermones de sanctis (ff. 1r–224r) místo své latinské předlohy, k jejímuž počátečnímu slovu („Respice“) odkazuje jedna ze zde zapsaných tří homilií, které stejně jako Umučení rajhradské zpracovávají pašijový námět (srov. Vilikovský, 1939/1940, s. 109). Sbírka dále obsahuje kázání o českých světcích – sv. Václavu, sv. Vojtěchu, sv. Prokopu či sv. Ludmile – a závěrečný oddíl Sermones varii (ff. 224r–234v).

2. Grafická a pravopisná stránka

 Dominantním grafickým prvkem památky, resp. sbírky jako celku, je využití červené barvy pro zápis iniciál, foliace či pro podtržení a jiná zvýraznění; na okraji folia 78r čteme přípisek „item sermo quartus“, v záhlaví folií 78 bis v a 79v pak titul „o božiem umučení“. Samotná báseň je zapsána in continuo mladším typem spřežkového pravopisu (podrobněji viz Žampachová 2021, s. 47–56) a obsahuje značné množství písařských chyb. Doplňujeme tak zjevně vynechaná písmena (ſmyl > smysl ve verši 6) a v ojedinělém případě i téměř celé slovo „stkvúcí“ (verš 236) či tvar zájmena „ty“ ve verši 234. Bez komentáře ponecháváme opravy, které byly provedeny zřejmě již samotným písařem.

2.1 Interpunkce

Původní interpunkci, označující obvykle (nikoliv však důsledně) veršové hranice, zohledňujeme pouze tam, kde její užití odpovídá současným pravopisným zásadám. Jinde ji podle stejných zásad doplňujeme; uvozovkami přitom značíme nejen přímou řeč postav, ale také časté citace z bible či díla církevních autorit.

2.2 Velká písmena

Psaní velkých písmen přibližujeme dnešnímu úzu, důsledně s velkým počátečním písmenem tak přepisujeme vlastní jména, mnohdy navzdory rukopisné podobě (např. bernart > Bernart). S malým písmenem naopak ve shodě s rukopisem píšeme substantivum bóh a další apelativa z náboženské oblasti (spasitel, příp. otec coby označení křesťanského boha ve verši 385; srov. Daňhelka, 2014, s. 119).

2.3 Zkratky

V textu skladby je hojně užito písařských zkratek, které rozepisujeme dle běžných zvyklostí. Pouze zkrácenou podobu jména Ježíše Krista přepisujeme dvojím způsobem, a to s ohledem na úzus a zároveň s vědomím rozkolísanosti zápisu ostrých a tupých sykavek: v nominativech a ve spojení s přívlastkem „Kristus“ jako Jezus, ve dvou případech, kdy je jméno v akuzativním tvaru, do podoby Ježúšě (verše 375 a 389).

3. Hláskosloví

Staročeský text památky transkribujeme do novočeského pravopisu, a to se zachováním jazykových specifik dobové češtiny. Vycházíme přitom ze směrnic, které pro vydávání starších českých textů stanovil Jiří Daňhelka (2014). Ponecháváme tak celkem důsledné zachycení veškeré náležité jotace (např. ve tvarech zájmena „všě“), spodobu znělosti (kdẏſto > kdyšto, iaks > jakš), zápis slabikotvorných likvid s průvodními vokály (např. sirdcě či tvirdého) a dále např. geminátu ve slovech jedinnáčku a jedinného. Emendujeme naopak jotaci nenáležitou, vzniklou zejména působením zvratné analogie (např. docziekalo > dočekalo); výjimkou je substantivum křěsťané, kde jotaci z důvodu její uzuálnosti ponecháváme. Z dalších emendací uveďme např. úpravu neetymologické podoby adjektiva „nesterný“ (neſtornie > nesterně) či odstranění nadbytečného „t“ ve slově zproſtczena.

4. Tvarosloví

Respektujeme a bez opravy ponecháváme nářeční podobu slovesa „býti“ som ve verši 237, emendujeme však jeho nenáležitý aoristový tvar ve verši 50: by („bich“ rkp.) kirvav na křížu roztažen.

Použitá literatura a edice

Daňhelka, Jiří (2014): Směrnice pro vydávání starších českých textů, in: Textologie a starší česká literatura, Sichálek, Jakub (ed.), Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., s. 101–132 (původně in: Husitský tábor: sborník Muzea husitského revolučního hnutí 8, 1985, s. 285–301).

Dokoupil, Vladislav (1966): Soupis rukopisů knihovny benediktinů v Rajhradě, Praha.

Gebauer, Jan (1903): Slovník staročeský 1. A–J, Praha.

Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce 4/II. U–Ž, Dodatky A–Ř, Praha 2008, s. 1118–1119.

Patera, Adolf (1886): O božiem umučení, Časopis Musea Království českého 60, s. 582–603.

Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968.

Škarka, Antonín (1986): Z problematiky českého gotického básnictví, in: Půl tisíciletí českého písemnictví, Praha, s. 48–122.

Vilikovský, Jan (1948): Literatura bez spisovatelů?, in: Písemnictví českého středověku, Praha, s. 13–25.

Vilikovský, Jan (1939/1940): Latinská předloha Rajhradského umučení, Časopis Matice moravské 63/64, s. 109–113.

Žampachová, Karolína (2021): Umučení rajhradské – edice a jazykový rozbor, Praha, FF UK [nepublikovaná bakalářská práce]. Dostupné online z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/150350.

1 Rukopis je dostupný také online v digitální knihovně Manuscriptorium: https://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-BOPPRBR_424_______1RGNXJ1-cs.
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).