Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII E 10, 1485
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Rukopis Praha, NK, se signaturou XVII E 10, 139v–155r je na foliu 155r v kolofonu datován do roku 1485: Skonává se život sv. Tobiáše léta božieho tisícého (tieſiczeho) čtyřstého osmdesátého pátého tu středu po svaté Luciji. Rukopis je v elektronické podobě dostupný v digitální knihovně Manuscriptorium < http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XVII_E_10___3BIDI05-cs>, kde je i jeho kodikologický popis. Rukopis charakterizuje též Kyas (1969), který ho označuje zkratkou TobKlem a řadí ho k opisům, které souvisejí s překladem knihy Tobiáš zachyceným v biblích 1. redakce a některých biblích 2. redakce. Rukopis obsahuje výběr z náboženskopoučných knih.
Edice respektuje větné členění 1. biblické redakce reprezentované biblí Olomouckou (Kyas 1996) a zároveň současná pravidla pravopisu. Zveřejněné transliterace vybraných slov upozorňují na hláskové a grafické zvláštnosti oproti dobovému stavu jazyka a také na lexikální odchylky oproti ostatním dochovaným opisům téže povídky o Tobiášovi. Text je doplňován podle ostatních rukopisů pouze u zjevných opomenutí, která činí text nesrozumitelným; chybějící text lze dohledat zejména v edici opisu povídky o Tobiášovi založené na rkp. Praha, Archiv Pražského hradu, signatura H XII, folio 84r–95v. Rukopis je zvláště ke konci chybový.
V rukopise se vyskytuje řada korektur, na všechny je upozorněno v poznámkách. Dobové korektury, v edici označené jako korektury písaře, jsou provedeny škrtáním a podtečkováním, přepisováním, nadepsáním či podepsáním chybného textu, vesměs se týkají opravy chybného písmene či slova. Též se vyskytují zjevné mladší slovní a větné korektury a doplňky, označené v poznámkách jako zásah korektora; jsou psány rovněž černým inkoustem, marginálně i interlineárně, korektor používá značky pro umístění korektury v podobě svislé trojtečky či jiného symbolu. Běžné zkratky edice bez poznámky rozepisuje, např. 141v svého, 143v sv.
Grafika. Rukopis je psán spřežkovým pravopisem písmem hůře čitelným, podobný je zápis g a cz např. na f. 146r woczi; grafém u je psán jako grafém n, např. na f. 154v pustá, atd. Vyskytuje se reduplikace grafémů, např. 144v zapſſanie: zapsánie, 140r offierowaſſe: ofěrováše. Ve zveřejněné transliteraci lze pozorovat, že foném ch je psán spřežkou ch a často také grafémem h, na f. 143r ſwrhniho: svrchního, 143v poſluhay: posluhaj, 144r hrzieha: hřiecha, 147r Arhandiel: archanděl. Nenáležitá jotace je emendována, např. na f. 153v buoh wſſemohuczie: všemohúcí. Ač se jedná o mladší rukopis, edice zápis jotace v historicky odůvodnitelných případech zachovává.
Hláskosloví. V rukopise jsou patrné progresivní změny, projevuje se úžení é v í v případech na f. 150v o bázni wazny: vážný a na f. 152v lepšie jest nežli zlaty poklady: zlatý; diftongizace ú v ou na f. 153r trzaſaucze: třasouce; monoftongizace uo v ů na f. 148r Bůh: Bůh. Ze souhláskových změn dochází k asimilaci znělosti, např. na f. 143v prozbie: prozbě; aspiraci hlásek, např. na f. 140r Thobeš, k výskytu protetického v např. na f. 141r prziwodiewal: přivodieval. Pravidelně se přisouvá d u adj. izrahelský, např. na f. 140r yzdrahelſky: izdrahelský, též jinde na f. 150v vzdrzela: uzřela. Objevuje se ztráta měkkosti hlásek d, t, n, která je typická pro některá moravská nářečí v případech na f. 140r detetem: détetem, 142r nepromienugi: neproměnují, 142r hoſpodyne: hospodine, 144r vdeluy: udeluj. Pro moravská nářečí je běžná též změna u v o, která se projevuje v zápise na f. 146r chodobie: chodobě k subst. chudoba. Rozbor vyšších jazykových rovin bude proveden v samostatném příspěvku.
Literatura
Kyas, V. Staročeská povídka o Tobiášovi. Listy filologické 92, 1969, s. 62–72.
Kyas, V. a kol. Staročeská bible drážďanská a olomoucká: kritické vydání nejstaršího českého překladu bible ze 14. století. IV, Tobiáš – Sirachovec. Paderborn: Schöningh, 1996.
Truhlář, J. Katalog českých rukopisů c. k. veřejné a universitní knihovny pražské, Praha 1906, č. 186, s. 73–74.