Štítný ze Štítného, Tomáš [Řeči nedělní a sváteční, rukopis A]
editor: Hanzová, Barbora
Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII C 15. přelom 14. a 15. století

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2011–2022

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Tomáš ze Štítného svůj soubor kázání, dnes chovaný pod názvem Řeči nedělní a sváteční, sestavil podle vročení na f. 78v v roce 1392. Rukopis dochovaný v Národní knihovně se signaturou XVII C 15 (ŠtítSvátA) je opisem vytvořeným na konci 14. nebo na začátku 15. století; pod signaturou DG III 13 je chován u Královské kanonie premonstrátů na Strahově jeho přímý opis (ŠtítŠvátB).

Štítný pojal mimo jiné do řeči na Květnou neděli na ff. 146v–147r básnickou skladbu Viz, člověče bohobojný, LegUmučŠtítK. Volná místa na ff. 194 a 196v–199v zaplnila mladší protihusitská Řeč na Provodní neděli, KázProv.

Rukopis byl znovu svázán, některá folia zpřeházena – o správném pořadí informuje J. Jireček na zadním přídeští a též novodobé poznámky na okrajích rukopisu: f. 9 obráceno; po f. 156v následuje 159r; po f. 169v následuje 158rv, 157rv, 156vr, 170r; po f. 200v následuje 203r, po f. 212v následuje 201rv, 202rv, 213r. Některá folia jsou poškozena; začátky a konce řádků jsou přelepeny nebo se nedochovaly na foliích 20, 21, 157, 158, 235, 236, 247, 248, 249, 250, 253, 254. Na začátku schází 1 folio, za f. 247 chybí také minimálně jedno, konec rukopisu je ztracený. Z díla se dochovala pouze pars hiemalis.

Text je psán čitelným písmem ve dvou sloupcích, pauzy značeny tečkami; písař užívá znaménka vyplňující konce řádků, např. f. 9r ř. 10, f. 10r ř. 8; edice je nereflektuje. Nadpisy, značky odstavců, iniciály jsou zapsány červeně, též vybraná písmena jsou červeně vybarvena. Znění opravováno písařem škrtem v řádku, nebo tečkami nad a pod chybným písmenem, nadepsáním správného znění; slovosled opraven dvěma čárkami u obou slov. Písařovy opravy jsou v edici zachyceny bez poznámky, mladší opravy a přípisky kromě novodobých jsou reflektovány, např. ff. 14r, 30v, 31r, 53v, 65r.

Edice přihlíží k poznámkám a transliterovanému vydání J. Straky (Spisy Tomáše ze Štítného, Řeči nedělní a sváteční. Ed. J. Straka. Praha: Nákladem České akademie věd a umění 1929) a k studiím J. Straky (LF 1908–1910), kde jsou též zevrubnější informace o díle.

Transkripce:

a – a: ſwaty 150r

á – a: zakona 150r

– aa: naarod 10r

e – e: krew 150r

é – e: chleb 150r

– ee: rzeeczi 154r

ě – ye: pamyet 150r

– ie: cieſta 114v

– ije: wnijeſly – v něsli 23v

– e: geste 5v

i – y: lyd 150v

– i: byti 155v

– ij: wijna 64v

í – ij: wijno 150r

– y: pozywaty 151v

– ii: zapominagi/ic, předěl řádků 36v

ie – ije: podobenſtwije 150v

– ye: znamenye 150v

o – o: bozij 150v

ó – o: zpoſob 150v

u – u: duchownye 150v

– v: obvw 150r

- w: Mykulawſſ 8r

uo – uo: ſtuol 154r

ú – u: chluba 148r

– v: vd 151r

– vv: ſvvdcze 148v

– uv: nohuv – instr. sg. 177v

– wu: oſtr/wu – ostrú, předěl řádků, výjimka 20r

y – y: bydlo 153v

– ij: ſſkodij – škody 218v

– i: odplati gen. sg. 117r

ý – y: byty 151r

– ij: wſſelykijch 241r

– yy: Kyy 56v

b – b: beranek 150r

c – cz: mocz 62v

– c: gracia, jen v cizích slovech 51r

– tcz: ptatczy 156r

č – cz: czlowyek 151r

d – d: dnes 150r

ď – d: hled – hleď 163r

– dy: mladyatek 27r

f – ph: phylozophy 1v

– f: figura 149v

– ff: offyeruge 165v

g – g: auguſtyn 175v

h – h: hrzyechy 150v

ch – ch: chleb 150r

j – j: Jeruzalema 1r

– y: yakoz 150r

– g: geſto 150r

– gi: potrzebugie 127r

– gy: nevgyalo – neujalo 188v

k – k: kdyz 150r

– c: Benedict, jen v cizích slovech 58r

l – l: lyd 150v

– ll: Allexandru 17v

m – m: pamyet 150r

n – n: beranek 150r

ň – n: zan 158r

– ny: wſtupnyow – vstupňóv 158v

p – p: pamyet 150r

r – r: krew 150r

ř – rz: rzeeczi 150v

– rſ: wnitrſ 174r

– rs: wnytrs 174r

– rſſ: wnytrſſ 61v

– r: przyekoryzny 139v

s – ſſ: lydſſky – lidský 214v

– ſ: kriſtus 151r

– s: dnes 150r

š – ſ: wſak 149v

– ſſ: ſſlechetnoſt 149v

– s: myſlenie 133r

– zſſ: zſſczaſtny 56r, pouze u tohoto jména a jeho příbuzných, viz Geb. I s. 479

(– sſſ: wysſſij 149v, tak psáno pro odlišení dvou šš)

t – t: take 150r

– th: Thoma 12v

ť – t: nebt 149v

– ty: myeſſtyan 167v

v – w: obvw 150r

z – z: zly 150r

– zz: blijzzko – blízko 232r

ž – z: kdyz 150r

– zz: nedrzzal 1r

Rukopis je zapsán spřežkovým pravopisem, zápis je značně variabilní. Kvantita samohlásek je podle studie M. Nedvědové (Kvantita samohlásek ve starší češtině, nepublikovaná studie je uchována v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR) značena ze 33,5 procent. Zápis ij kvantitu neznačí vždy, např. f. 4r czijſtaa, f. 33r brzijcha nom. pl., f. 59r wijna. Stejně tak ije ne vždy vyjadřuje ie, např. f. 27v dijety (o tom se zmiňuje již J. Gebauer v Historické mluvnici, např. v Skloňování na s. 38: Místo krátkého bývá někdy chybně psáno dlouhé -ie, na př. v novém zakonije Štít. ř. 31a, o maſopuſtije 119b. Též na s. 176: Neprávně je psána koncovka dlouhá: w czeſtije Štít. ř. 13a, w czyſtotije 142a, ku prawdije 49b atp.) Neobvyklé reduplikace ostatních samohlásek jsou v textu značeny poznámkou o neobvyklé kvantitě a doloženy transliterací, např. f. 4r raada, f. 6r vvm. Podrobněji o tom také Hanzová, B.: Značení kvantity v Řečech nedělních a svátečních Tomáše ze Štítného. Bohemica Olomucensia 2, 2010, s. 29–33. Edice nebere zřetel na vlasové čárky, tečky a dvojtečky, které se porůznu vyskytují nad i/y.

Na některých místech je obtížné rozeznat zápis hlásek u a n např. f. 32r modlytwn, 120v Ouomu: onomu.

Hláskosloví

Vyskytují se zde následující jevy: projevuje se přehláska u>i např. f. 121v mvzi: z muží, f. 196v poſylyge 3. os. sg.; ó>uo, např. f. 101v buoh, f. 188v kuodplatye; monoftongizace ie>í, zřídka, např. f. 203r wzijty, f. 175v mluwenij; ztráta jotace, např. f. 31v krzeſyty, f. 13r czeſtije; nenáležitá jotace, zřídka, pouze u substantiva křesťan a jeho odvozenin, např. f. 185r krzyeſtyenee: křestěné f. 135v krzyeſtyanskey: křesťanskéj; asimilace znělosti např. f. 63r gehoſſto, f. 120r roſpuſſczenij.

Morfologie

V některých případech nelze jednoznačně rozlišit tvar slovesa, a tím i jednající osobu: u tvarú mluvi/mluví, vědě/vědie, řku/řkú, čtu/čtú atd., např. f. 202r Neb jakož dnes čtú/čtu?, f. 32r Živ liť pak jest nebo umřel, nevědie/nevědě.

Citoslovce jsou zapsána značně variabilně: např. a, aa,a a, a.a. Zápis je sjednocen s kvantitou á.

Členění textu

Vesměs zachováno písařovo členění odstavců, případně pro přehlednost členěno dále; stejně tak postupoval i editor J. Straka. Složité větné konstrukce s vloženými citáty a přímou řečí, periody, si vyžádaly užití pestré škály interpunkčních znamének, např. f. 89r A když řekl Ježíš: Příduť a uzdravím jej!, odpověděl: Nejsemť hoden, by všel pod mú střechu, ale rci jen slovem a budeť zdráv sluha mój!, f. 184r Neb jakož Job die: I zdali neslané móž jedeno býti, ješto solí neozdobeno?, takež všichni naši činové bez rozumné opatrnosti nebudú sě líbiti Bohu., f. 243v I die o tom svatý Řehoř: Chtěl bych řéci, ale nesmiem: Ostaňte všeho!, ale toť řku: Nemóžte li ostati všeho, tak držte světské věci, aby vás svět nedržal jimi, ať mysl vaše nebude tak uvázána světskými věcmi, až by ne ona nad nimi, ale oni nad ní panovali.

Hranice slov vymezuje současný úzus. Neslabičné příklonky se důsledně zapisují dohromady, bez apostrofu: f. 52v kaks, 63r jakž, 64r kakť. Skloňování osobního zájmena j(en) – akuzativní tvar je psán dohromady se spojkou: zaň, proň, 84v veňž, 115r naň, zbylé tvary psány zvlášť např. f. 80v u ňho, 171v ňhož. Tvar 2. a 3. osoby sg. slovesa býti často zkrácen odsunutím samohlásky a připojen k předcházejícímu slovu, důsledně zapisováno samostatně jako s’, j’.

Velká písmena

Edice užívá verzálky podle současného úzu. Velké písmeno stojí na začátku citátů a přímých řečí, předchází-li verbum dicendi. Z náboženské úcty se soustavně drží velká písmena v následujících pojmenováních: Bóh, Otec, Syn, Duch svatý, svatá Trojice, Hospodin; Pán ve vybraných případech. Substantivum hod se píše s malým písmenem i pokud jde o Vánoce a Velikonoce, z důvodu sjednocení s pojmenováním dalších svátků.

Zkratky

Zkratky jsou rozepisovány bez poznámky, např. f. 27r Štěpán, 57r Augustin, 100r zdravie, 147v ztratil.

logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 7 měsíci a 21 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).