Literárněhistorický úvod

S románem Solfernus byla dosud možnost seznámit se pouze prostřednictvím ukázek v chrestomatii F. J. Tomsy z r. 1805, ve Výboru z literatury české K. J. Erbena z roku 1868 či v novočeském převyprávění ukázky v Nové legendě zlaté z roku 1928, nyní vychází edice úplná.

Česká literární historie řadí památku mezi duchovní, případně pekelné romány, čemuž v německé literární historii odpovídá pojem Satansprozesse. Ve starší české literatuře se mezi tzv. pekelné romány řadí ještě podobně rozsáhlý román Belial neboli Hřiešných utrpenie, což je překlad díla italského kanonisty Jakuba z Teramu sepsaného k roku 1382, a dílko Súd Astarotóv, přepracování latinské předlohy mylně připisované italskému kanonistovi Bartolu de Sassoferrato (†1357). Zatímco u posledně zmíněných památek cizojazyčné předlohy doložené máme, v případě Solferna se o původu díla zatím jen dohadujeme; podle úvodních statí ke Staročeskému slovníku (Havránek 1968, s. 109) jde o překlad z latiny z doby okolo 1400.

Název díla Solfernus, odvozený od vlastního jména jedné z hlavních postav a korespondující s názvy dalších pekelných románů, stejně jako alternativní název Život Adamóv se tradují již ve staročeských opisech díla. Solfernus obsahuje dvě předmluvy. První předmluva říká, že autorem díla je žid Frigonius (v tomto rkp. Trigonius) Jeruzalémský, který dílo napsal v arabštině a věnuje ho biskupu, od něhož přijal křest. Autor druhé předmluvy se hlásí jako překladatel, který dílo uzpůsobil latinskému jazyku a věnuje ho králi; o své osobě píše dále, že je v pozdním věku a napsal moralistní knížky a králův životopis. Latinská a též uvedená arabská tradice díla však není dosud doložena.

Doslov a dobové komentáře díla vysvětlují jeho účel jako poučné, výstražné a kratochvilné čtení o morálce a teologických otázkách.

V románu Solfernus je též obsažen Život Adama a Evy. Život Adama a Evy je původně samostatná památka, která se také samostatně dochovala do současnosti ve dvou úplných rukopisech, zlomku a jednom prvotisku. J. Polívka (Polívka 1895, s. 191) na základě textových srovnání latinských zpracování a samostatných staročeských rukopisů Života Adama a Evy se zněním v rukopisech románu Solfernus prokázal výrazné textové shody znění románu Solfernus se zněním Života podle rkp. Praha, KNM IV E 29, 198r–206v. Textové odlišnosti, jimiž se vyznačuje znění v románu Solfernus a v tomto staročeském rukopise Života oproti jeho ostatním staročeským rukopisům a latinským verzím, ho dovedly k názoru, že zpracovatel Solferna použil jako svou předlohu nikoli latinské, nýbrž staročeské zpracování Života Adama a Evy. V editovaném rukopise románu Solfernus se text Života Adama a Evy nachází s přestávkami na ff. 125r–144v.

Na f. 133r editovaného rukopisu se dále nachází zpracování legendy o původu dřeva Kristova kříže. V kodexech se román Solfernus často vyskytuje zároveň s románem Belial; ten bývá druhý v pořadí a chápe se jako pokračování děje. Duchovní román Solfernus později rozšířil a přepracoval V. Hájek z Libočan, poprvé toto přepracování vyšlo tiskem roku 1553 (K17597).

Editovaný rukopis

Stávající edice románu Solfernus je pořízena na základě rkp. Praha, KNM IV E 29, 67r–154r. Památka se dochovala také v rkp. Praha, NK XVII F 26, 214 ff., v rkp. Praha, KNM IV E 6, 1r–164v, neúplně v rkp. Praha, KNM I F 32, 1r–115v a ve zlomku Praha, KNM 1 A c 11, všechny tyto rukopisy pocházejí z 15. století.

Sborník Knihovny Národního muzea v Praze se signaturou IV E 29 obsahuje staročeský duchovní pekelný román Solfernus na foliích 67r–154r. Podle sdělení kodikologa Michala Dragouna, který se zabýval filigrány nacházejícími se v kodexu, pochází rukopis nejspíše z osmdesátých let 15. století, snad z jejich první poloviny. O době vzniku rukopisu vypovídá také zápis hlásek ť, ň ap. spřežkou ti, ni, např. 150v ſſtiaſtni, 150v wiezniowe, k čemuž v rukopisech např. podle J. Daňhelky (Směrnice pro vydávání starších českých textů. In: Husitský Tábor 8, 1985, s. 293) dochází až po zániku jotace. Oproti tomu však zde nacházíme četná místa, která jotaci zachovávají; nelze proto vyloučit, že jotace mohla být obsažena v předlohovém textu a písař rukopisu ji místy mechanicky přejal. Z toho důvodu je rozkolísaná jotace v edici zachována.

Členění textu, interpunkce

Edice zcela zohledňuje odstavcové členění textu podle rukopisu. Hranice slov jsou stanoveny podle současné pravopisné praxe, slovní spojení typu napřed pověděný, svrchu psaný jsou zapsána zvlášť, substantivní kompozita s členem spolu-, např. spoluposel, spolustání, jsou psána dohromady. Sloveso být ve tvaru 2. osoby sg. préz. je psáno zvlášť s apostrofem: s’. Je zavedena novodobá interpunkce, přičemž uvozovkami se značí přímá řeč postav v díle.

Velká písmena

Užití počátečních velkých písmen se řídí zásadami novočeského pravopisu, užívají se též u božích jmen Bůh, Pán, Hospodin ap. a oslovení typu Jeho Milost, Vaše Svatost.

Zkratky

Běžné zkratky se bez poznámky rozepisují, např. 67v gt tj. jest, zkrácení se užívá zejména na konci řádku, např. 67v gmeo/ tj. jméno. Rozepisuje se též zkráceně zapsané sousloví alfa omega na f. 78v, 120r, 141r.

Písařské omyly

Rukopis se vyznačuje opisovačskými chybami, zjevné chyby se emendují s přihlédnutím k znění dalších dochovaných opisů díla, převážně v rkp. NK XVII F 26 (v tomto rukopise pro snadné dohledávání odkazujeme na původní, perem psanou foliaci, a to i s vědomím, že obsahuje dvě chyby: není započítáno f. 9, a f. 99 je započítáno dvakrát), případně také z rkp. KNM IV E 6. Příkladně na f. 98v: protoť jest (NK XVII F 26 na f. 64r: proto čest, KNM IV E 6 na f. 54r: protož čest) a chvála; na f. 101v: A tak, aby nás soud (NK XVII F 26 na f. 69v namísto soud: snad, KNM IV E 6 na f. 59r: snad) tudy vždy o naší duostojnost připravili. V emendacích se lomítkem značí předěly řádkové a stránkové. Chybějící iniciály v začátcích kapitol, pro které jsou v trojřádkové mezeře zapsány reprezentanty, se přepisují bez poznámky, emendována jsou pouze místa bez jakéhokoli textového záznamu.

Opravy, stránkové kustody, přípisky a mladší korektorské zásahy

Chyby písař či soudobý korektor opravoval přeškrtnutím, případně podtržením chybného místa. Ojedinělé reklamanty jsou na f. 78v, 90v, 114v. Ojediněle se vyskytnou další přípisky mladší rukou, např. na f. 106r, 134v, dále ojediněle zasáhl červeným inkoustem mnohem mladší korektor, např. na f. 101r. Další opravy, např. na f. 88rv, jsou prováděny tužkou, na f. 67r je připsán titul Solfernus, tužkou se zpočátku zapisují čísla kapitol v prázdných řádcích pro iniciály a marginálně poznámky NB, např. f. 106v.

Literatura

HAVRÁNEK, Bohuslav, ed. Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. 1. vyd. Praha 1968, s. 109.

JAGIĆ, Vatroslav: Slavische Beiträge zu den biblischen Apokryphen, I, Die altkirchenslavischen Texte des Adambuches, Denkschriften der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Philosophisch-historische Classe 42. Wien 1893, s. 64–69.

JIREČEK, Josef: Staročeské duchovní romány. Rozpravy z oboru historie, filologie a literatury, Vídeň 1860, s. 76–78.

JIREČEK, Josef: Soud o vykoupení světa od Jakuba Averanského. ČČM 1884, s. 319–322.

JUNGMANN, Josef: Josefa Jungmanna Historie literatury české: aneb saustawný přehled spisů českých s krátkau historií národu, oswícení a jazyka. Praha 1849, s. 113.

OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha 1985–2008. S.v. Solfernus (Jan Lehár)

OTT, Emil. Beiträge zur Receptions-Geschichte des römisch-canonischen Processes in den böhmischen Ländern. Leipzig 1879, s. 110–113. Reprint 2013, dostupný on-line < http://www.forgottenbooks.com/books/Beitrage_zur_Receptions-Geschichte_des_Romisch-Canonischen_1100043052>

PATERA, Adolf: Staročeské zbytky o Adamovi a Evě ze XIV. století, ČČM 1884, s. 238–249, zvl. od s. 241.

POLÍVKA, Jiří: Die Vita Edae et Evae in der Altböhmischen Literatur, Archiv für slavische Philologie. Berlin 1895, s. 186–191.

Edice

DOLENSKÝ, Antonín, ed. et al. Nová legenda zlatá: obrazová antologie z legendární tvorby prostonárodní a umělé, domácí i cizí. Díl II., Ostatní legendy staročeské kromě Passionálu, duchovní romány, skladby eschatologické, duchovní eposy. Praha 1928, s. 88–96.

ERBEN, Karel Jaromír. Výbor z literatury české. Díl druhý, Od počátku XV až do konce XVI století. Praha 1868, s. 471–498. Podle rkp. KNM IV E 29 124v–133r. Dostupné on-line <http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/1175223>

TOMSA, František Jan. Über die Veränderungen der čechischen Sprache, nebst einer čechischen Chrestomathie seit dem 13. Jahrhunderte bis jetzt. Prag 1805, s. 117–119. Podle rkp. NK XVII F 26 2r–10v (původní foliace). Dostupné on-line <http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/21095120>