Komentář editora k textu

Edice přináší text nejstaršího dochovaného českého tisku snáře a spřízněných astrologických textů (v souladu s tradicí jej zde nazývám prostě „snářem“). Snář bez uvedení autora vytiskl roku 1516 Mikuláš Konáč z Hodiškova. Jedná se o tisk uchovaný jako třetí přívazek konvolutu uloženého v Knihovně Národního muzea v Praze pod signaturou 25 F 12.

Konáčův snář se podle knihopisů dochoval ve dvou tiskových pramenech – kromě tohoto tisku ještě ve fragmentu uloženém v knihovně Strahovského kláštera pod signaturou DR IV 37/m. Transkripce strahovského fragmentu je dostupná v Edičním modulu Vokabuláře webového.

Porovnání obou pramenů, které jsem v rámci přípravy této edice provedl, však ukázalo, že se (v rozporu s Knihopisem) nejedná o dva exempláře, ale o dva samostatně vysázené tisky, které se liší pravopisem i dílčími úseky textu.

Kromě tisků známe ještě text rukopisný, který je součástí sborníku pojednání lékařských, astronomických aj. známého pod názvem Lékařství neznámého františkána; v jeho rukopise z let 1498–1503[1] Srov. Úvodní stati ke Staročeskému slovníku, s. 88; Truhlář 1906, s. 140–141., který je uložen v Národní knihovně ČR pod signaturou XVII D 10[2] Fyzický popis svazku je dostupný na webových stránkách <www.manuscriptorium.com>., se snář nachází na foliích 239r–241v. Snář neznámého františkána, jak jej pracovně nazývám, sestává z fragmentu předmluvy (z folia byla část textu vyříznuta, a je tedy jisté, že předmluva byla původně kompletní), výkladu snových motivů, který je řazen podle abecedy (B, C, D, F, J, H, K, L, M, N, O, P, R, S, T, V, Z), výkladu vlivu „planet“ na chod jednotlivých dnů v týdnu a dalších dílčích astronomických pomůcek. Ve svém závěru památka obsahuje návod k interpretaci snů podle počátečních liter textových úseků bible či žaltáře. V porovnání s dochovanými Konáčovými tisky nabízí snář neznámého františkána pravděpodobně kompletní výklad snových motivů (úplnější tisk, jehož edici zde předkládám, zahrnuje pouze motivy s náslovím B, C, H, K, L, M, N, V, Z), jiné pasáže – stejně jako začátek předmluvy – zde však scházejí; svou paralelu nemá v tiscích návod k výkladu snů podle počátečních liter, textový úsek, který je v rukopise zaznamenán jiným písařem než samotné snové interpretace. Tento „druhý“ písař je však také autorem zápisu astronomických pomůcek, jež součástí Konáčových tisků jsou. Obě pasáže nelze proto vnímat jako autonomní texty, ale spíše jako části jedné památky.

Konáčův snář sestává z několika oddílů přibližujících nejen význam snů, ale zejména vliv běhu času a nebeských těles na člověka a jeho aktivity. Nejedná se tedy o snář v pravém slova smyslu nýbrž o kompilaci obecnějšího charakteru. Celý text přesto tvoří jednotný a provázaný celek, jehož podoba není nahodilá – udal ji český raně novověký editor nebo již autor předpokládaného cizojazyčného originálu. Podobná astrologická pojednání jako v Konáčově textu nacházíme například v rukopise snáře Vavřince z Březové z roku 1471 (v rukopise z poloviny 15. století však ne).

Text snáře je vytištěn rotundou a kombinuje spřežkový a diakritický pravopis, poměrně důsledně je značena vokalická kvantita.

– Kvantitu značenou v tisku dodržuji všude tam, kde odpovídá předpokládanému dobovému úzu nebo objevuje-li se (u frekventovaných slov) pravidelně v rámci celého pramene (např. Slúnce). Všude jinde délky vokálů v souladu s dobovým stavem odstraňuji, či doplňuji: neb < *néb, dělati < *děláti.

– Asimilaci znělosti ve všech případech, vyjma těch, kde k ní nejsou podmínky (např. spodní < zpodnij), zachovávám (např. zbierati).

– Veškeré římské číslice přepisuji jako arabské.

– Standardní tiskařské zkratky rozepisuji bez poznámky.

– Důsledně rekonstruuji všechna zkrácená slova: např. zkratky zn, znam, znamé ad. rozepisuji shodně jako znamenává; zkratky wi, wiď ap. rozepisuji jako viděti. Tyto úpravy v textu nijak neznačím, a to ani v případech, v nichž evidentně chybí celé slovo (např. vynechané znamenává na konci řádky, kde se ve výčtu pravidelně opakuje). Na místech, kde se s vysokou pravděpodobností jedná o tiskařskou nedůslednost, stejně jako na místech poškozených veškerá doplnění a rekonstrukce pečlivě značím.

– Emenduji pouze evidentní chyby autora (resp. tiskaře), které narušují smysl textu, jako např. nemoc < Memocz; prospěšně se a šťastně vésti budeš < prospěšně se a šťastně vésti buď.

– Varianty týchž vlastních jmen ponechávám podle tisku (Misalach / Misalat). U pojmenování žid volím variantu s malým písmenem.

– Interpunkci, která je v tisku realizována tečkou na vertikálním středu, virgulí a rozdělovníky slov na konci řádků, a psaní velkých písmen upravuji podle současných pravopisných pravidel.

Literatura:

<http://db.knihopis.org>

<www.manuscriptorium.com>

Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha 1968.

Voit, P.: Tiskové písmo Čech a Moravy první poloviny 16. století. In Bibliotheca Strahoviensis 2011 (10), s. 105–202.

Voit, P.: Encyklopedie knihy. Libri: Praha 2008.