Rösslin, Eucharius – Klaudyán, Mikuláš Zpráva a naučenie ženám těhotným a babám pupkořezným netoliko prospěšná, ale také potřebná
editor: Černá, Alena M.
Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. 54 G 524. 1519

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2017–2022

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Vznik elektronické edice byl podpořen Výzkumnou infrastrukturou pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Pramenný tisk

Elektronická edice Zpráva a naučenie ženám těhotným a babám pupkořezným je vytvořena na základě tisku z roku 1519, který vydal v Mladé Boleslavi Mikuláš Klaudyán (srov. Knihopis, č. 14863, Jungmann, Historie, III, 287). Unikátní starý tisk je uschován v Národní knihovně v Praze pod signaturou 54 G 524 a na internetu je dostupná jeho digitalizovaná verze (http://aleph.nkp.cz/eod/stt/1002291612/). Jedná se o defektní výtisk, chybí listy A2 a A3. Podle údaje na stránkách Manuscriptoria (http://www.manuscriptorium.com) a přípisku ve starém tisku jsou některé listy v porovnání s německým tiskem z roku 1513 chybně vevázány. Při převazbě byly listy svázány takto: A1, [A2–A3 chybějí], A4, B1–B4, D1, C4, C2–C3, C1, D2–D4, E1–4, F1–4; v elektronické edici toto chybné řazení textu s upozorněním opravujeme. Vlivem novodobé převazby došlo k seříznutí listů, takže text dolního řádku není na některých listech dochovaný. Dle přípisku na předním přídeští se jedná o dar Antonína Jungmanna.

Zpráva a naučení ženám těhotným je adaptací porodnického spisu, který sepsal německý lékárník a městský lékař ve Frankfurtu Eucharius Rösslin starší (též Rhodion; asi 1470–1526). Jeho německy psaná práce Der Swangern Frauwen und Hebammen Rosegarten vyšla v Štrasburku u M. Flache v roce 1513 a byla záhy přeložena do různých jazyků (srov. M. H. Green, The Sources of Eucharius Rösslin’s ‘Rosegarden for Pregnant Women and Midwives’ (1513), Medical History 53, 2009, s. 167–192, k překladům zvl. s. 167–168). Český překlad pořídil lékař, tiskař a kartograf Matyáš Klaudyán (zemř. asi 1522), který si pro svou adaptaci díla opatřil kopie původních 22 dřevorytů (21 dřevorytů ukazuje polohu dítěte v děloze, jeden porodní křeslo). Klaudyánův překlad podruhé vydán nebyl, avšak využil se při dalších vydáních porodnických spisů, které byly publikovány v letech 1558, 1588 a 1609. Spis z roku 1558 byl vydán v čtenářské edici Ratajová, J. – Storchová, L. Děti roditi jest božské ovotce: Gender a tělo v českojazyčné babické literatuře raného novověku. Praha, Scriptorium 2013. Rösslinův syn a nástupce Eucharius Rösslin mladší (zemř. 1554) přeložil spis do latiny (De partu Hominis, 1532); tento spis se stal spolu s dalšími porodnickými texty podkladem pro další jinojazyčné adaptace.

Zpráva a naučení je rozdělena do dvanácti kapitol (rozdielů), které jsou věnovány pozici dítěte v děloze, přirozenému a nepřirozenému porodu a lehkému a těžkému porodu, chování rodičky před porodem a během porodu, přípravkům usnadňujícím porod, odchodu porodního lůžka, poporodním komplikacím, potratům a mrtvému plodu, ošetření novorozence, poučení pro kojné a konečně dětských nemocem.

Grafika a pravopis

Jedná se o unikátní tisk, který se dochoval ve fragmentárním výtisku. Tisk je místy hůře čitelný (rozmazané písmo, seříznuté řádky), občas se vyskytnou tiskařské chyby (vytištěno ožnameno místo oznameno B1r; kdýž místo když B2r), mezery mezi grafickými slovy jsou nestejnoměrné atp. Do jisté míry nespolehlivý tisk nás vede k tomu, že nestandardní vokalickou kvantitu (typ abý B1v) nezachováváme, neboť takový tisk považujeme za chybný a tyto případy emendujeme. V případech tisku grafému ý na pozici y/i tento grafický úzus, který se vyskytuje i v jiných tiscích, signalizujeme uvedením transliterované podoby tisku v poznámce.

Tisk je vytištěn bratrským pravopisem využívajícím spřežky a omezeně i diakritická znaménka (naſſe A4r, prziliſs E1v, zlorzecženſtwie A4r, ženam A4r atp.). Hláska ž je někdy tištěna spřežkou zi (kniziek A4v). Pro hlásku c je kromě písmene c (wſſecko E1r) využíváno i ligatury tz (wietz D1r). Tzv. dlouhé jať je tištěno jako ie (Rozdiel E1v) a tzv. krátké jať rovněž jako ie (mieſiece E1v) nebo s předchozí (často palatální) souhláskou s ležatou čárkou, kterou v této edici z technických důvodů přepisujeme jako tečku nad písmenem (zeṁe A4r, ṁelo B4r, porzadṅe A4r, dietete A4v). Palátaly jsou značeny i jiným způsobem – např. háčkem (ďedicžṅe A4r, dieťe B2r) či průvodní jotou za palatální hláskou (dwe bližniat C1r).

Vokalická kvantita pomocí diakritických znamének není spolehlivě značena (srov. výše). Sporadicky se vyskytne značení vokalické délky pomocí geminát či spřežek (pijſſe B2r, Teež D4r, lekaa E2r).

Tiskové gemináty se výjimečně vyskytnou i jinde, v uzuálních případech – např. tisk výrazu žlutte E4v.

V tisku se objevují běžné tiskařské zkratky, např. przitō A4r, porodē A4r, mnoheo A4r a u některých slov nacházíme záznam aspirace – hrzbeth D4r, loth D4r, ſſath D4r, letho E2r.

Hláskosloví

Hláskosloví tisku odráží stav tištěné češtiny na počátku 16. století. Obvyklým způsobem je zde zachycen vývoj dlouhých samohlásek a dvojhlásek, které v mluveném jazyce již pravděpodobně dospěly do svých finálních fází, avšak tištěný jazyk je odráží se zpožděním. Změna ó > uo > ů je prezentována všemi vývojovými stupni (mládencóm A4r, mnoho vrapů aneb falduov B1v). Vzhledem k tomu, že dlouhé ó se v tisku vyskytuje téměř vždy v deklinačním zakončení, jedná se pravděpodobně o hlásku o zkrácenou v pozici, kde nebyla délka vokálu významově relevantním rysem. Diftongizace ú > ou je rovněž zastoupena oběma stupni (jednú nohou C3v), stejně tak monoftongizace ie > í (rozdíl × rozdiel A4v).

Jotace v dlouhých slabikách je již registrována nespolehlivě – vyskytuje se tzv. nenáležitá jotace (rozdiel *prvnie A4v), kdy se místo etymologického í zapisuje digraf ie. Provedena již zřejmě byla změna téžeslabičného aj > ej, i když tisk stále tiskne podoby typu nagbliže B1v. Zároveň však tiskne i podoby zmagti (tj. zmejti B4v), kde ej vzniklo diftongizací dlouhého ý. Byl tedy již setřen rozdíl mezi výslovností ej < ý a skupinou ej vzniklou změnou tautosylabického aj.

Tvarosloví

V tvarosloví zaujme několik duálových tvarů, které se váží k párovým orgánům těla, dvojčatům či následují po číslovce dvě: o dvú hlavú B3r; viece než jedno bylo hlavama doluov C1r; dietě s rozkřídlenými nohama C4r; za dvě létě E4v. Zajímavá je distribuce „zakončení“ výrazů stejných deklinačních typů v několikanásobném větném členu, kde se projevuje variabilita (mnoho vrapů aneb falduov B1v). Obměny tohoto druhu mohou být motivovány stylistickými důvody, případně i typografickým územ. Jedenkrát se v textu objeví infinitiv zakončený na -t (pomazovat D2r); těchto tvarů je i v češtině počátku humanismu stále velmi málo a stále převažuje zakončení na -ti/-ci.

Slovní zásoba a styl

Zpráva a naučenie je naukovým textem; nepřekvapí proto výskyt přejatých či cizích slov z oboru medicíny a botaniky, příp. vyšší výskyt českojazyčných odborných názvů. V některých případech se vyskytují synonymní řady – českojazyčné (obaleno třmi kožkami nebo mázdrami B1r) či obsahující cizí výraz (slove latině secundina a česky děloha B1v); jedná se o typický rys počátků odborného názvosloví, kdy neexistovalo ustálené a jednotně užívané odborné pojmenování. V některých případech nelze přesně rozhodnout, zda je původně cizí slovní výraz již natolik ukotven v českém jazykovém systému, že jej lze považovat za český (tehdy klistere muož se bezpečně udělati B4v). V textu se vyskytují výrazy, které nebyly doloženy ani ve staré, ani v střední češtině, např. slovesa odhníti (tj. uhnít E3r), pootéci (tj. trochu otéci D4v) či poočerstvěti (tj. trochu si odpočinout D3v). Pravděpodobně novotvarem Mikuláše Klaudyána je kompozitum babomlék (za to žádám, aby samým toliko paniem nebo ženám k přečtení dány byly, … a ne mužským osobám, zvláště všetečným mládencóm, babomlekóm, kteříž netoliko z toho smiechy a žerty by měli A4r), které vykládáme jako označení mladíka, kterému ještě mléko teče po bradě, cucáka. Poprvé z Klaudyánova spisu máme doloženo adjektivum pupkořezný (bába pupkořezná A1r), které se později v literatuře o babictví vyskytuje často. S nízkou frekvencí je ve starší češtině doloženo adverbium tétéž (B4v) s významem často. V některých případech cítíme překladatelovo (či autorovo) tápání při výběru vhodného výrazu – např. zdrženie kapitol A4r (v dalších adaptacích spisu je užito výrazu obsažení). Jako jazykové tabu hodnotíme užití adjektiva zlý v českém názvu byliny assa foetida čertovo zlé (D2v), tj. čertovo lejno (srov. Elektronický slovník staré češtiny, črtovo hovno, s. v. črt).

„Tabuizovaný“ je do určité míry vzhledem ke svému obsahu i samotný text. Autor již v úvodu upozorňuje, že je určen jen ženám, nikoliv mužům, kteří by si z textu tropili žerty (A zvláště za to žádám, aby samým toliko paniem nebo ženám k přečtení dány byly, kteréžto naučení v potřebách mieti mohly, a nemužským osobám, zvláště všetečným mládencóm, babomlekóm, kteříž netoliko z toho smiechy a žerty by měli A4r). Současně se však musí jednat o ženy, které popsanou pomoc životně potřebují; nejedná se tedy o návody, které by mohly napomoci ženské prostopášnosti (Ač mnohé a rozličné věci jsú k tomu vnitř i zevnitř, jimiž by plod mrtvý mohl z života vyhnán býti, ale bojím se, abych příčiny nedal harapannám aneb paniem bezmužným, kteréž bez mého psánie mnohé věci vědie, kterak by sobě v tom spomáhaly a jedny druhé naučí. E2v). Na několika místech se vyskytne pokyn, že v některých případech nelze postup ponechat pouze na rodičce a porodní bábě, nýbrž že je nutná konzultace s lékařem (tu musí s lékařem o to radu vzieti D4v).

Jak bylo uvedeno, nejstarší český tištěný spis o porodnictví je překladem z němčiny. Na cizojazyčný původ však neukazuje jazyková stránka textu, nýbrž některé zmínky o německých či italských zvyklostech a událostech. Je to např. informace o léčivém zásypu na pupeční pahýl (E3r) či o užívání zvláštního porodního křesla (D1r).

Ediční zásady

Text Zpráva a naučenie editujeme podle obecně uznávaných zásad vydávání starších českojazyčných textů. Zvláštní poznámku věnujeme těmto jevům: Pomocí emendací odstraňujeme nenáležitou jotaci v dlouhých slabikách. Vokalická kvantita není spolehlivě značena, proto ji bez upozornění rekonstruujeme podle našich znalostí o kvantitě vokálů na počátku 16. století. Výjimkou je signalizace užití písmene ý v pozicích, kde může značit – soudě podle stavu v jiných tiscích a rukopisech – nestandardní vokalickou délku. Tento tiskový záznam uvádíme formou transliterace v poznámkách. Bez upozornění odstraňujeme nadbytečné gemináty (žlutte > žluté E4v) a záznam aspirace u hlásky t (ſſath > šat D4r, letho > léto E2r). Rovněž písařské zkratky rozepisujeme bez dalšího upozornění (mnoheo > mnohého A4r). V transkripci přepisujeme dlouhé ó (vedle vývojových podob hlásky – uo, ů), ačkoliv se, jak bylo zmíněno výše, jedná spíše o zkrácené krátké o. Římské číslice přepisujeme arabskými (w XXXVII aneb XXXVIII nedielech > v 37 aneb 38 neděléch B1v).

Literatura

Bohatcová, Mirjam, Vydavatel a tiskař Mikuláš Klaudyan (Norimberk 1511 – Mladá Boleslav 1519). Časopis Národního muzea, řada historická 148, 1979, s. 33–67.

Doležal, Antonín, Od babictví k porodnictví, Praha, Karolinum 2001, s. 29.

Elektronický slovník staré češtiny [on-line], dostupný ze stránek Vokabuláře webového http://vokabular.ujc.cas.cz, Verze 1.1.1. [citováno ze dne 22. 2. 2017]

Green, Monica H., The Sources of Eucharius Rösslin’s „Rosegarden for Pregnant Women and Midwives“ (1513). Medical History 53, 2009, s. 167–192.

Ratajová, Jana – Storchová, Lucie, Děti roditi jest božské ovotce: Gender a tělo v českojazyčné babické literatuře raného novověku. Praha, Scriptorium 2013.

Voit, Petr, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století: papír, písmo a písmolijectví, knihtisk a jiné grafické techniky, tiskaři, nakladatelé, knihkupci, ilustrátoři a kartografové, literární typologie, textové a výtvarné prvky knihy, knižní vazba, knižní obchod. 2. vyd. Praha, Libri ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově 2008, 1. svazek, s. 442–443 (heslo Klaudyán Mikuláš).

logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 21 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).