Rosa, Václav Jan Pastýřské rozmlouvání o narození Páně
editor: Valenta, Petr
Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. I 131723. 1672

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2019

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Vznik edice byl podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Edice Pastýřského rozmlouvání je zpřístupněna jak v transkribované, tak v transliterované podobě . Ediční komentář se vztahuje k oběma textům.

Zde edičně zpracovaný text Pastýřského rozmlouvání o narození Páně se nachází v závěru Rosovy Čechořečnosti (Rosa, Václav Jan: Grammatica linguae Bohemicae quatuor partibus, orthographia, ethymologia, syntaxi et prosodia constans… Prague: Joannes Arnoltus a Dobroslavina, 1672) po části De prosodia (Cc1r/393–Hh8r/487), která se věnuje poezii, kde jsou ukázky českých časoměrných veršů (v hexametru a pentametru).

Předlohou byly Rosovi pro tuto báseň Vergiliovy Eklogy. Nejedná se ovšem o překlad, ačkoli některé verše jsou přeloženy téměř doslovně, ale o volnou adaptaci. Nejblíže je Pastýřskému rozmlouvání Vergiliova 1. Ekloga, neboť právě z této eklogy je přeloženo nejvíce veršů. Celkovou atmosférou se ovšem Pastýřské rozmlouvání blíží Vergiliově Ekloze 4. (tzv. Mesiášské), ale nalezneme zde i verše z Eklog jiných.

Edice Pastýřského rozmlouvání o narození Páně

Báseň je psána v české obdobě hexametru. Pravidla pro časoměrnou poezii v češtině podle Rosy jsou velmi volná – “zpěvořečník”, tedy básník, si může dělat v podstatě, co chce; přesto některá pravidla, typická pro antickou časoměrnou poezii (především latinskou), jsou stanovena celkem přesně: např. dloužení krátkého vokálu před skupinou konsonantů; měření diftongu jako dlouhé mory apod. (zatímco např. pravidla typu muta cum liquida, nebo brevis in longa bývají užívány ad hoc).

Tato ekloga byla již v transkribované podobě edičně zpracována ve výboru barokní poezie: Tichá, Zdeňka (ed.): Růže, kterouž smrt zavřela: výbor z české poezie barokní doby. Odeon: Praha, 1970, s. 664–667. Zděňka Tichá ale k textu přistupovala jako k sylabotónické poezii, ne-li přímo jako k prozaickému textu; proto jsou v této nové edici v poznámkách uvedena místa, která se liší od edice Z. Tiché. Zároveň je v edici u těchto míst přidána transliterace daného slova.

V této nové edici je k textu přistupováno se zohledněním Rosových časoměrných pravidel. Realizace jednotlivých veršů byla analyzována a v případech, kde se nabízelo více možností realizace hexametru, byla zvolena nejjednodušší varianta. Tak bylo učiněno na základě faktu, že básnický text je určen k recitaci, a lze tedy předpokládat, že přednost bude dána právě jednodušší výslovnosti (všechny varianty realizace bude možné porovnat po publikování konferenčního sborníku v příspěvku: Valenta, P.: Vergil in Czech 17th Century Translations. Paper held at: Acquisition through translation: the rise of the vernaculars in early modern Europe, 2nd–4th May 2017. Padova, Itálie).

Je nutno upozornit, že celý text Pastýřského rozmlouvání je silně formován právě metrem, což není vidět jen na syntaktické rovině. Metru je také nutno připsat atypické fonetické a morfonologické jevy, se kterými se v textu setkáme. Často narazíme na neobvyklé užití délek vokálů (např. v. 4 „bleském“); tyto délky mají v textu své opodstatění vzhledem k měření mor v jednotlivých stopách verše, a proto jsou v edici ponechány. Nepatřičné délky jsou odstraněny v případech, kdy se jedná o zjevnou sazečovu chybu (např. v. 8 „radovánky“, tištěno „rádowánky“). Podobně jsou řešeny i jiné netypické tvary (např. v. 7 „jednomysnými“,[1] Tuto podobu slova by bylo možné také vysvětlit odsunutím onoho l; viz Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, ČSAV 1963, 2., doplněné vydání, s. 367–368, §287, 13. v. 35 „měké“). Na tato místa je v edici upozorněno.

Dalším typickým jevem je krácení zakončení v nom. pl. u maskulin „-ové“, kde poslední slabika bývá na základě Rosových pravidel (nejen prosodie) důsledně měřena (a tištěna) krátce, např. v. 4 „pastýřove“, nebo v. 63 „králove“; obdobně bývá někdy kráceno (ale ne vždy) také koncové „-é“, např. v. 44 „velike“, nebo v. 24 „anjele“ (nom. pl.).

V lexiku básně nalezneme Rosovy neologismy, např. v. 47 „zrozenátko“, ale především mnoho deminutiv, jejichž výskyt opět souvisí převážně s metrem básně (penultima mívá ve zdrobnělinách zpravidla dlouhý vokál nebo diftong). Jevy, které můžeme považovat za dialektické, jsou také v textu užity hlavně kvůli metru – buďto kvůli přidání jedné slabiky do verše (např. v. 9 „křičejí“[2] V tomto případě se ovšem může jednat i o prostou analogii koncovky 3. os. pl. sloves IV. třídy.), nebo kvůli vytvoření poziční délky (v. 31 „nejni“); stejně tak je užito zkrácených tvarů (v. 38 „veselej“). Zároveň však výskyt těchto jevů v kontextu celé eklogy působí příznakově.

Místy kolísá podoba nediftongizovaného a diftogizovaného [ý]/[ej], avšak převažuje užití dlouhého vokálu. V textu se také setkáme s úžením [é]>[í] (např. v. 40 „jmína“). Jen v jednom případě se setkáme s protezí, a to ve v. 35 ve slově „voltář“. Tyto jevy ovšem nemají na metrum žadný vliv.

Syntaktická stránka je pro češtinu příznaková, ale je možno se ve větě zorientovat na základě gramatických shod (podobně jako v latinské časomíře), ovšem ne vždy; např. v. 61–63 „[v] slaměným to holátko maličký / chlívě leží a tupý jehožto oslátko, volátko / zahřívá a chrání!“ kde se přívlastek „tupý“ může vztahovat buďto k „holátku“ nebo k „oslátku, volátku“; proto je nutno nahlížet ke kontextu, neboť anakolut je pro báseň (a českou časoměrnou poezii vůbec) typický.

Současně s transkribovanou verzí vznikla i edice v transliterované podobě, protože transliterovaný text může pomoci k měření hexametru (např. „ſſ“ je chápáno jako skupina konsonantů).

1 Tuto podobu slova by bylo možné také vysvětlit odsunutím onoho l; viz Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, ČSAV 1963, 2., doplněné vydání, s. 367–368, §287, 13.
2 V tomto případě se ovšem může jednat i o prostou analogii koncovky 3. os. pl. sloves IV. třídy.
logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 3 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.12
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.