Ediční poznámka a transkripční zásady

Korunovační řád Karla IV. vznikl z podnětu císaře Karla IV. nejprve v latinském znění Ordo ad coronandum regem Bohemorum, podle nejnovějšího bádání v šedesátých letech 14. století. Ještě v druhé polovině 14. století byl přeložen do češtiny. Nejstarší dochovaný opis českého překladu je datován rokem 1396. Český překlad Korunovačního řádu Karla IV. se zachoval v osmi rukopisných zněních. Variantní text W Korunovačního řádu Karla IV. pochází z poloviny 16. století. Je obsažen ve sborníku Cod. 13758 uloženém v Rakouské národní knihovně ve Vídni. Tento zběžně psaný rukopis byl pořízen snad pro Jana z Lobkovic († 1569) nebo v jemu blízkém prostředí, v 19. století byl uložen v knihovně hořovického panství.

Text je zapsán mladším spřežkovým pravopisem, případně kombinuje užívání spřežek s grafy opatřenými diakritickými znaménky. Transkripce textu zohledňuje fakt, že rukopis je opisem neznámé předlohy a zachovává starší jazykovou podobu textu. V transkripci uvádíme jotaci v dlouhých slabikách, kde je v rukopisu naznačena a je historicky přípustná, jotace v krátkých slabikách již obvykle v rukopisu není značena, nebo je nenáležitá. Kvantitu samohlásek přepisujeme dle značení v prameni, případně ji rekonstruujeme podle historických mluvnic a staročeských slovníků (Staročeský slovník, Elektronický slovník staré češtiny). Grafém u přepisujeme jako ů tam, kde předpokládáme uskutečněnou hláskovou změnu ó > uo > ů (půjdú aj.).

Souhláskové skupiny a předpony i předložky s a z přepisujeme podle znění pramene. Geminátám dd, tt ve slovech typu radda, zlatto přisuzujeme pouze grafickou platnost a transkribujeme je jako rada, zlato, c ve slovech coruna, costel aj. psané pod vlivem latinského pravopisu transkribujeme jako k. Skupinu th s přídechovým h přepisujeme jako t; ph v platnosti f jako f. Slova bóh / buoh, hospodin, pán píšeme s malým počátečním písmenem. Jména osob, míst, státních útvarů a názvy biblických knih píšeme s velkým počátečním písmenem.

Celkově respektujeme hláskoslovné, morfologické a lexikální varianty a nijak je nesjednocujeme.

Hranice slov stanovujeme dle novočeského úzu. Nezachováváme psaní předložek dohromady s následujícím slovem nebo psaní předpon zvlášť. Příklonné li píšeme samostatně a bez spojovníku. Bez mezery za předešlým výrazem píšeme částici -ž (což), bez mezery píšeme i příklonné s (dals).

Slova mechanicky krácená kvůli úspoře místa jsou rozepsána, běžné zkratky jsou rozvedeny bez upozornění, ponechávána je pouze latinská zkratka etc.

Užíváme interpunkci podle novočeských pravidel s ohledem na zvláštnosti staročeského textu.

Text korunovačního řádu je členěn na tři části: Řád korunovánie krále českého a na něj bezprostředně navazující Řád na požehnání králové, třetí část je uvedena slovy: Tuto se počíná řád obláčení králového. Celý text korunovačních předpisů kvůli jednoznačnosti nazýváme Korunovační řád Karla IV.

Podrobněji viz studie Jazyk staročeského překladu Korunovačního řádu Karla IV. v monografii Korunovační řád Karla IV. (ed. M. Jamborová), Scriptorium: Dolní Břežany 2019.