Ediční poznámka a transkripční zásady

Korunovační řád Karla IV. vznikl z podnětu císaře Karla IV. nejprve v latinském znění Ordo ad coronandum regem Bohemorum, podle nejnovějšího bádání v šedesátých letech 14. století. Ještě v druhé polovině 14. století byl přeložen do češtiny. Nejstarší dochovaný opis českého překladu je datován rokem 1396. Český překlad Korunovačního řádu Karla IV. se zachoval v osmi rukopisných zněních. Variantní text T Korunovačního řádu Karla IV. datujeme kolem poloviny 16. století, mimo jiné proto, že na místech, kde se v jiných rukopisech korunovačního řádu objevuje iniciála N. zastupující jméno krále, stojí jméno krále Maxmiliána. Korunovační řád označovaný siglou T je součástí sborníku sign. I A 1 uloženého v Knihovně Národního muzea v Praze.

Text T je zapsán mladším spřežkovým pravopisem, současně kombinuje užívání spřežek s grafy opatřenými diakritickými znaménky. Transkripce přes zřetelný vývojový posun zápisu musí respektovat, že jde o opis staršího textu: např. uo diftongizované z ó zaznamenáváme s vědomím, že zápis uo nemusí odrážet skutečnou výslovnost, ale může být jen písařským jevem. Grafém u přepisujeme jako ů tam, kde předpokládáme uskutečněnou hláskovou změnu ó > uo > ů (půjdú aj.). Kvantitu samohlásek přepisujeme dle značení v prameni, případně ji rekonstruujeme podle historických mluvnic a staročeských slovníků (Staročeský slovník, Elektronický slovník staré češtiny).

Souhláskové skupiny a předpony i předložky s a z přepisujeme podle znění pramene. Geminátám dd, tt ve slovech typu radda, zlatto přisuzujeme pouze grafickou platnost a transkribujeme je jako rada, zlato. Skupinu th s přídechovým h přepisujeme jako t; ph v platnosti f jako f. Slova bóh / buoh, hospodin, pán píšeme s malým počátečním písmenem. Jména osob, míst, státních útvarů a názvy biblických knih píšeme s velkým počátečním písmenem.

Celkově respektujeme hláskoslovné, morfologické a lexikální varianty a nijak je nesjednocujeme.

Hranice slov stanovujeme dle novočeského úzu. Nezachováváme psaní předložek dohromady s následujícím slovem nebo psaní předpon zvlášť. Příklonné li píšeme samostatně a bez spojovníku. Bez mezery za předešlým výrazem píšeme částici -ž (což), bez mezery píšeme i příklonné s (dals).

Slova mechanicky krácená kvůli úspoře místa jsou rozepsána, běžné zkratky jsou rozvedeny bez upozornění, ponechávána je pouze latinská zkratka etc.

Užíváme interpunkci podle novočeských pravidel s ohledem na zvláštnosti staročeského textu.

Text korunovačního řádu je členěn na tři části: Řád korunování krále českého a na něj bezprostředně navazující Řád na požehnání králové, třetí část je uvedena slovy: Řád obláčení králového. Celý text korunovačních předpisů kvůli jednoznačnosti nazýváme Korunovační řád Karla IV.

Podrobněji viz studie Jazyk staročeského překladu Korunovačního řádu Karla IV. v monografii Korunovační řád Karla IV. (ed. M. Jamborová), Scriptorium: Dolní Břežany 2019.