[Řád korunování krále českého a královny, rukopis E]
editor: Jamborová, Martina
Knihovna Biskupství litoměřického (Litoměřice, Česko), sign. B I F 54. 3. třetina 15. století

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2013–2019

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Latinsky sepsaný řád korunovace českého krále se záhy, ještě za života iniciátora jeho vzniku, Karla IV., dočkal staročeského překladu. Dílo, které zde označujeme jako Řád korunování krále českého a královny, se z období do sklonku 15. století dochovalo v pěti rukopisech: jejich přehled pod zkratkou ŘádKor viz Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha 1968, s. 106. Tato edice zpřístupňuje text ŘádKorE, tj. znění zapsaného v rukopisném kodexu Knihovny Biskupství litoměřického, který byl v 2. polovině 20. století dlouhá desetiletí považován za nezvěstný.

Znovuobjevením litoměřického rukopisu se otevřela jak možnost jeho vydání, tak odborného bádání nad ním, a s potěšením můžeme k údajům z úvodních statí Staročeského slovníku doplnit signaturu rukopisu B I F 54 a folia, na nichž je korunovační řád zapsán: 202v–220r. Dále je třeba dle nejnovějšího zkoumání korigovat dataci rukopisu: naposledy uváděný rok 1466 se vztahuje k prvním složkám rukopisného kodexu, na nichž je mj. zapsána Pulkavova kronika, ale korunovační řád se nachází v části datované Miladou Svobodovou do poslední třetiny 15. století (srov. Milada Svobodová, Několik poznámek k obsahu a osudům znovunalezeného Litoměřického rukopisu Pulkavovy kroniky. In: Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků 16, 1999–2000. Praha, Národní knihovna ČR 2002, s. 93–117). Rovněž je možné zpřesnit dataci rukopisu ŘádKorD, který je velmi pravděpodobně opisem z litoměřického kodexu, a mohl proto vzniknout nejspíše ke konci 15. století.

Poslední edicí staročeského korunovačního řádu byla edice historika Josefa Emlera z r. 1878 (Spisové císaře Karla IV. Památky (staré) 4. Praha, s. 73–108), která vycházela z rukopisu nejstaršího (ŘádKorA z r. 1396) a v různočteních zohledňovala tři z mladších rukopisů (ŘádKorB, C a E). Dnes však již Emlerova edice, která se přes její nesporné kladné stránky nevyvarovala omylů a nedostatků, nárokům jazykovědného zkoumání bohužel nepostačuje. Náš přepis vychází z edičních pravidel formulovaných zejména v textu Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů. In: Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301. O latinské předloze českého korunovačního řádu srov. Josef Cibulka: Český řád korunovační a jeho původ. In: Knihova časopisu katol. duchovenstva, Nová řada, č. 1, Praha 1934.

Písař rukopisu ŘádKorE užívá tzv. mladšího spřežkového pravopisu a v omezené míře diakritických znamének: poměrně četné je ż v platnoti ž, objevuje se v platnosti č. Ojedinělé omyly písaře emendujeme a v poznámce uvádíme původní, chybné znění. Originální text rukopisu je zpřehledněn cíleným využíváním červeného a černého inkoustu: červeně jsou psány pasáže uvádějící obecné pokyny k průběhu korunovace, černě jsou psány texty pronášených modliteb a veškeré promluvy, které při korunovaci zaznívají.

Poznámka k titulu díla: Původním nadpisem jsou v rukopisech ŘádKor opatřeny v podstatě jen dvě části, a to Řád korunovánie krále českého a na něj bezprostředně navazující Řád na požehnání králové; již bez grafického zvýraznění je v textu uvedena třetí, poslední část, a to slovy Tuto pak počíná se řád obláčenie králového (transkribujeme z rukopisu E). Přímo z textu korunovačních předpisů bychom však mohli čerpat titul díla z pasáže, kde se píše: Tuto se dokonává řád korunovánie králova i králové Českého královstvie (opět citujeme znění rkp E). V katalozích a odborné literatuře je však již užíván titul pojímající do sebe incipit rukopisu Řád korunovánie krále českého a připojující a královny (popř. i královny), který volíme i pro tuto edici.

logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 3 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.12
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.