Ediční poznámka a transkripční zásady
Korunovační řád Karla IV. vznikl z podnětu císaře Karla IV. nejprve v latinském znění Ordo ad coronandum regem Bohemorum, podle nejnovějšího bádání v šedesátých letech 14. století. Ještě v druhé polovině 14. století byl přeložen do češtiny. Nejstarší dochovaný opis českého překladu je datován rokem 1396. Český překlad Korunovačního řádu Karla IV. se zachoval v osmi rukopisných zněních. Vznik variantního textu E Korunovačního řádu Karla IV. datujeme do 70. let 15. století. Text je obsažen ve sborníku, který byl od roku 1949 nezvěstný a objevil se teprve na počátku 21. století. Rukopis je nyní v majetku litoměřického biskupství. Je deponován ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích, v oddělení Biskupské sbírky – Valdštejnská sbírka, pod. sign. B I F 54, inv. č. 5078.
Znění E korunovačního řádu je zapsáno mladším spřežkovým pravopisem, současně používá grafy opatřené diakritickými znaménky. Transkripce respektuje vlastnosti textu: uvádíme jotaci v krátkých i dlouhých slabikách, kde je historicky náležitá a kde je v rukopisu naznačena, kvantitu samohlásek přepisujeme dle značení v prameni, případně ji rekonstruujeme podle historických mluvnic a staročeských slovníků (Staročeský slovník, Elektronický slovník staré češtiny).
Souhláskové skupiny a předpony i předložky s a z přepisujeme podle znění pramene. Geminátám dd ve slovech typu radda, zlatto přisuzujeme pouze grafickou platnost a transkribujeme je jako rada, zlato. Skupinu th s přídechovým h přepisujeme jako t; ph v platnosti f jako f. Slova bóh / buoh, hospodin, pán píšeme s malým počátečním písmenem. Jména osob, míst, státních útvarů a názvy biblických knih píšeme s velkým počátečním písmenem.
Celkově respektujeme hláskoslovné, morfologické a lexikální varianty a nijak je nesjednocujeme.
Hranice slov stanovujeme dle novočeského úzu. Nezachováváme psaní předložek dohromady s následujícím slovem nebo psaní předpon zvlášť. Příklonné li píšeme samostatně a bez spojovníku. Bez mezery za předešlým výrazem píšeme částici -ž (což), bez mezery píšeme i příklonné s (dals).
Slova mechanicky krácená kvůli úspoře místa jsou rozepsána, běžné zkratky jsou rozvedeny bez upozornění.
Užíváme interpunkci podle novočeských pravidel s ohledem na zvláštnosti staročeského textu.
Text korunovačního řádu je členěn na tři části: Řád korunovánie krále českého a na něj bezprostředně navazující Řád na požehnání králové, třetí část je uvedena slovy: Tuto pak počíná se řád obláčenie králového. Celý text korunovačních předpisů kvůli jednoznačnosti nazýváme Korunovační řád Karla IV.
Podrobněji viz studie Jazyk staročeského překladu Korunovačního řádu Karla IV. v monografii Korunovační řád Karla IV. (ed. M. Jamborová), Scriptorium: Dolní Břežany 2019.