Ediční poznámka a transkripční zásady

Korunovační řád Karla IV. vznikl z podnětu císaře Karla IV. nejprve v latinském znění Ordo ad coronandum regem Bohemorum, podle nejnovějšího bádání v šedesátých letech 14. století. Ještě v druhé polovině 14. století byl přeložen do češtiny. Nejstarší český překlad korunovačního řádu se nedochoval, do současnosti se zachovalo pouze osm opisů ze 14. až 16. století. Mezi nimi je nejstarší text označovaný siglou A, který pochází z roku 1396. Nachází se v Cod. 619 uloženém v Rakouské národní knihovně ve Vídni. Tento pergamenový iluminovaný rukopis byl delší dobu ve vlastnictví rodu Rožmberků.

Text je zapsán mladším spřežkovým pravopisem. Transkripce respektuje specifické vlastnosti textu, kterými jsou zejména hláskoslovné zvláštnosti, jako doklady asibilované výslovnosti (milosci, výsosci) nebo přítomnost cizího o (koronovati). V transkripci uvádíme jotaci v krátkých i dlouhých slabikách, kde je historicky náležitá a kde je v rukopisu naznačena. Probíhající změna krátké samohlásky ě v e se projevuje v konkurujících si tvarech, které uvádíme podle stavu v rukopisu a nesjednocujeme je. Kvantitu samohlásek přepisujeme dle značení v prameni, případně ji rekonstruujeme podle historických mluvnic a staročeských slovníků (Staročeský slovník, Elektronický slovník staré češtiny).

Souhláskové skupiny a předpony i předložky s a z přepisujeme podle znění pramene. Geminátám dd, tt ve slovech typu radda, zlatto přisuzujeme pouze grafickou platnost a transkribujeme je jako rada, zlato. Skupinu th s přídechovým h přepisujeme jako t; ph v platnosti f jako f. Slova bóh / buoh, hospodin, pán píšeme s malým počátečním písmenem. Jména osob, míst, státních útvarů a názvy biblických knih píšeme s velkým počátečním písmenem.

Celkově respektujeme hláskoslovné, morfologické a lexikální varianty a nijak je nesjednocujeme.

Hranice slov stanovujeme dle novočeského úzu. Nezachováváme psaní předložek dohromady s následujícím slovem nebo psaní předpon zvlášť. Příklonné li píšeme samostatně a bez spojovníku. Bez mezery za předešlým výrazem píšeme částici -ž (což), bez mezery píšeme i příklonné s (dals).

Slova mechanicky krácená kvůli úspoře místa jsou rozepsána, běžné zkratky jsou rozvedeny bez upozornění, ponechávána je pouze latinská zkratka etc.

Užíváme interpunkci podle novočeských pravidel s ohledem na zvláštnosti staročeského textu.

Text korunovačního řádu je členěn na tři části: Řád korunovánie krále českého a na něj bezprostředně navazující Řád na požehnání králové, třetí část je uvedena slovy: Tuto se počíná řád obláčení králového. Celý text korunovačních předpisů kvůli jednoznačnosti nazýváme Korunovační řád Karla IV.

Podrobněji viz studie Jazyk staročeského překladu Korunovačního řádu Karla IV. v monografii Korunovační řád Karla IV. (ed. M. Jamborová), Scriptorium: Dolní Břežany 2019.