editor: Černá, Alena M. (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.)
Strahovská knihovna (Praha, Česko), sign. BX VII 37, 1600
E-edice byla připravena díky podpoře programu Strategie AV21 s názvem Anatomie evropské společnost – historie, tradice, kultura, identita. Práce používá také data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz/) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2023062).
Edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092.
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Autorkou předmluvy je Anna Adamová z Aventinu (1550–1605), nejstarší dcera Jiřího Melantricha z Aventinu (asi 1511–1580) a manželka Daniela Adama z Veleslavína (1546–1599), která po smrti Daniela Adama krátce vedla Veleslavínovu tiskárnu. Jedná se o jednu ze dvou dochovaných předmluv, které Anna sepsala ke čtyřem knihám vydaným pod vlastním impresem. Předmluva je vytištěna v knize Cesta života, to jest Tří spisy aneb traktáti: I. Knížka srdeční, II. Zrcadlo téhodní, III. Pravidlo šlechetného a křesťanského života, která vyšla v roce 1600; dochovaly se tři neúplné exempláře (Knihopis, https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000003996&local_base=KPS). Předmluvu publikovala M. Bohatcová, avšak její edice je nespolehlivá, kromě špatných čtení a překlepů editorka na některých místech vynechala věty či jejich části (BOHATCOVÁ 2005, s. 374–375).
Dedikační předmluvou Anna z Aventinu knížku věnuje Janovi Labounskému z Labouně († 1601). Důležitost tohoto dedikačního textu spočívá zejména v tom, že podává informace o Veleslavínově životě, povaze a úmrtí. Protože se dochovalo jen minimální množství údajů přibližujících život pražského mistra, jedná se o velmi cenný zdroj, i když by věrohodnost některých soudů mohla být zpochybněna manželským vztahem mezi Annou a Danielem Veleslavínovými.
Anna považuje Jana Labounského za jednoho z nejbližších přátel Daniela Adama, o obou hovoří jako o zvlášť dověrných přátelích (A2r), kteří spolu často diskutovali o tištěných i rukopisných náboženských knihách. Anna uvádí i fakt, že Daniel Adam Janu Labounskému v roce 1587 dedikoval knihu Hospodář (https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000003821&local_base=KPS; předmluva je dostupná ze stránek Vokabuláře webového), a zejména zmiňuje Labounského dopis, který datoval právě v den pohřbu Daniela Adama z Veleslavína, tedy 19. října 1599. V něm Labounský oceňuje Veleslavínovu upřímnost, vlastnost, která již v tehdejší společnosti – dle Labounského – nebyla běžná; Anna z dopisu parafrázuje, že nemnoho takových přátel máte, kteříž by mému nejmilejšímu manželu v dověrnosti a upřímnosti podobní byli a usta s srdcem opravdově srovnalá měli, poněvadž již věk jakýs divný nám nastal, s jinými mozky a novými mravy aneb obyčeji, velice vzdálený od spůsobů naších milých předků a věrných Čechů, tak, že se věrným a pobožným lidem spravedlivě stýště živu býti. V čemž se s vámi manžel můj dobře srovnával (A3rv). Stýskání na nešvary současníků známe i z jiných Veleslavínových textů (ČERNÁ 2022, s. 41–47).
Ve světle další informace se Veleslavín může jevit jako člověk nepořádný, roztržitý či alespoň zaneprázdněný nebo zapomnětlivý – Anna píše o přání pana Labounského, aby mu byla vrácena knížka, kterou mistru Danielovi před lety půjčil. Anna knížku v pozůstalosti vyhledala, avšak připomněla též Labounskému skutečnost, že Veleslavín text knížky opravil, doplnil a připravil k novému vydání; to však za svého života již nestihl, a proto jej vydává vdova Anna jako tuto knihu Cesta života. Dedikace Janu Labounskému je zdůvodněna i tím, že Labounský byl pro Daniela Adama inspirátor nového zpracování a zapůjčitel starého vydání knihy: Nebo nebylo by slušné a spravedlivé, aby tato kniha jiného ochránce měla, nežli toho, od koho k svému na světlo znovu vydání původ vzala a v jeho libráři se nalezla (A4v–A5r). Snad se v dedikaci skrývá i omluva za pozdní vrácení knihy.
Edici předmluvy připravujeme podle obecně přijímaných zásad transkripce starších českých textů, zvláště pak podle zásad uplatněných v monografii Čeština Daniela Adama z Veleslavína (ČERNÁ 2022, s. 77–80).
Literatura:
BOHATCOVÁ 2005: Bohatcová, Mirjam. Obecné dobré podle Melantricha a Veleslavínů: studie k završení knižní tvorby Mistra Daniela Adama z Veleslavína [zemřelého] 18.10.1599. Praha: Karolinum.
ČERNÁ 2022: Černá, Alena M. Čeština Daniela Adama z Veleslavína. Praha: Akropolis.
ČERNÁ (v tisku): Černá, Alena M. Mor v životě a díle Daniela Adama z Veleslavína. In: Mezní situace v českém jazyce a literatuře. Poznaň.