Pulkava z Radenína, Přibík [Kronika králů českých]
editor: Timofejev, Dmitrij
Knihovna Biskupství litoměřického (Litoměřice, Česko), sign. B I F 54. okolo roku 1466

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2021–2022

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Při vzniku edice byla použita data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (<https://vokabular.ujc.cas.cz>) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (<https://lindat.cz>) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Zásady transkripce

Při transkripci vycházíme z Metodiky přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů Aleny M. Černé a Borise Lehečky (Černá – Lehečka, 2015). Předložená edice je vhodná především pro výzkum hláskoslovných, tvaroslovných, lexikálních a syntaktických charakteristik památky.

Popis pramene a představení památky

Elektronická edice je pořízena na základě rukopisu tzv. Kroniky králů českých Přibíka Pulkavy z Radenína, jenž je uložen v Knihovně Biskupství litoměřického pod signaturou B I F 54. Jedná se o součást ručně psaného kodexu vzniklého okolo roku 1466 a obsahujícího deset staročeských textů opsaných ze starších předloh blíže nezjištěným broumovským měšťanem Johannem Tschaudermannem. Edice zpřístupňuje čtenáři úplný text jedné z nejmladších redakcí Pulkavovy kroniky prohlášený za nezvěstný na více než půlstoletí a znovuobjevený v roce 1999.

Základní text Pulkavovy kroniky pojednává o dějinách od rozdělení lidstva po potopě do roku 1330. Tschaudermannův rukopis však sleduje dění v českých zemích až do konce 14. století, chronologicky poslední jím zachycenou událostí je požár na pražském Starém Městě datovaný rokem 1399.

Rukopis není zcela spolehlivý, srovnání s jinými dochovanými exempláři Pulkavovy kroniky poukazuje, že písař má tendenci vynechávat jednotlivá slova či části vět, kvůli čemuž někdy dochází k potížím při pochopení sledu děje.

Text je členěn na kapitoly zvýrazněné červeným inkoustem. Kromě toho jsou v něm červeným inkoustem doplněny Tschaudermannovy marginální poznámky shrnující obsah jednotlivých pasáží.

Výzdoba rukopisu je poměrně skromná. Na f. 1r je umístěna velká ozdobná iniciála <R> s florálním motivem, každá kapitola začíná jednoduchou iniciálou psanou červeným, modrým či zeleným inkoustem. Na začátku téměř každého folia používá písař majuskuli psanou žlutým inkoustem bez ohledu na to, zda jde o začátek nového slova či nikoli.

Předložený text je připraven v souladu s novějšími edičními zásadami a představuje první publikaci litoměřického opisu tzv. Kroniky králů českých Přibíka Pulkavy z Radenína.

Grafika a pravopis

Předlohový text se skládá z jednotlivých oddílů, jež jsou v transkripci reflektovány. Původní dělení textu nahrazujeme členěním na odstavce v souladu se současným územ.

Základním interpunkčním znaménkem v tisku je virgule, která je používána převážně pro označení konce odstavce. Ve stejném významu je v Tschaudermannových dodatcích k Pulkavově kronice na f. 123r–124v použita značka odstavce (capitulum).

V edici veškerou interpunkci upravujeme v souladu se současným územ.

Pro text Pulkavovy kroniky je příznačný častý výskyt velkých písmen typický pro český písařský úzus. Kromě proprií jsou s majuskulí zaznamenána především substantiva a adjektiva označující geograficko-politické útvary, pojmenování národů či zástupců jednotlivých sociálních skupin i tituly (např. <Morawſke Zemie> 12r, <blaženy Arczybyſkup> 12r, <proti Sarzaczenom> 100v, <Czechowe a Morawczyczy> 100v). V předložené edici je psaní velkých písmen upraveno v souladu se současnou pravopisnou normou; majuskule jsou důsledně uplatněny u označování panovnických a šlechtických titulů i náboženských výrazů.

Vokalická kvantita v předloze není značena (např. <Toho leta toczyſs tyſycz ſto padeſat a ſedm> 65v). V edici značíme kvantitu v souladu s územ Elektronického slovníku staré češtiny ÚJČ AV ČR, v. v. i.

Graf <v> používaný v tisku pro záznam předložky u i kmenů s počátečním /ú/ či /u/ transkribujeme grafy <u> či <ú> (např. uznamenav 37v, úmyslu 37v).

Při záznamu fonémů /i/ a /í/ jsou v tisku v souladu s dobovým územ uplatněny grafy <i>, <y> či <ij>. Lexémy obsahující fonémy /i/ a /í/ vždy transkribujeme v souladu se současnými pravidly.

Vzhledem ke skutečnosti, že od doby vzniku textu do roku 1466, kdy byl jeho opis dokončen, uplynulo sto let, lze předpokládat, že v řadě případů je foném /í/ označen digrafem «ie» nebo «ye», který na konci 15. století již ztrácel původní platnost (např. <przyetelſtwie> 92r, <Wyeden> 92r). Je však těžké rozhodnut o významu, jenž přikládal digrafům «ie» a «ye» Tschaudermann, proto ponecháváme v edici původní označení /ie/, jež v grafické podobě sjednocujeme na podobu digrafu «ie».

Diftong /ou/ v rukopisu zaznamenaný digrafem <au> je v edici transkribován digrafem <ou>.

Psaní konsonantů v Pulkavově kronice odpovídá pozdně středověkému úzu, pro nějž byl vedle základní varianty označování vybraných hlásek příznačný výskyt dalších možností jejich záznamu.

Základní variantou záznamu souhlásky /c/ je digraf «cz», vedle něhož se v řadě případů objevuje graf <c> (např. <Tuſſkancy a Romancy> 71v).

Jedinou variantou zápisu konsonantu /č/ je digraf «cz» (např. <Czeſſkeho> 72r, <placztiwye> 72r).

Základní podobou záznamu fonému /ř/ je digraf «rz», vedle něhož se v řadě případů objevuje graf <r> (např. <Herman> 54r).

Foném /ž/ je systematicky psán pomocí grafu /z/. V pozici před samohláskou /e/ se objevuje spřežkový záznam <zi> (<muzie knieze budete mieti> 3v), je ovšem těžké s jistotou říci, zda jde o dubletu či o nenáležitou v době vzniku rukopisu jotaci.

Konsonant /t/ je zachycen grafémem «t», v některých lexikalizovaných případech kombinací grafémů «th» (např. <Theobaldem> 62v).

Pro označení souhlásky /j/ je nejčastěji používán grafém «g». V pozici před vokály /a/ či /á/ je uplatňován výhradně minuskulní graf <y> (např. <yazykym> 12v) a u proprii majuskulní graf <J> (<Jeruzalema> 22v). Při záznamu předpony naj- je vždy uplatňován graf <y>.

Konsonant /š/ je v souladu s dobovým územ v pozici na začátku a uprostřed slova zachycen spřežkou <ſſ> a v pozici na konci slova spřežkou <ſs> (např. <ſſel> 53r, <bieſſe> 22v, <budeſs> 22v).

Ve všech vyjmenovaných případech při transkripci konsonantů upravujeme Tschaudermannův úzus v souladu s dnešní pravopisnou normou.

V rukopisu se objevují české a latinské zkratky, pro jejichž označení je zpravidla použito diakritické znaménko, u některých slov je vypuštěno poslední písmeno. Zkratky jsou při transkripci rozepisovány, nerozepisujeme pouze zkratku <ec>, kterou transkribujeme v podobě ec. (11v, 89v aj.).

Bezvýhradně podle dnešního úzu upravujeme i hranice slov.

Hláskosloví

Přestože jde o mladší opis Pulkavovy kroniky, Tschaudermann se snaží zachovávat starší hláskoslovnou podobu textu. Nástupnické varianty jednotlivých hlásek či hláskových jevů do rukopisu pronikají v menším počtu, starší varianty výrazně převažují.

Změna /’o/ > /ě/ v Tschaudermannově opisu téměř není reflektována (např. divóv 1r, mužóm 5v, skutkóm 6r).

Změna /ě/ > /e/ se v textu odráží, avšak převažuje záznam digrafu «ie» či «ye» (např. <prawie a ſprawedliwe> 119r).

Diftongizace /ó/ > /uo/ se u Tschaudermanna projevuje systematicky u slova Buoh (2r, 16v aj.), dále též u ojedinělých výrazů (např. zuostalým 97v).

Diftongizace ú > ou v rukopisu zachycena není (např. odsúzenie 83, vstúpil 84r).

Změna hláskové skupiny šč > šť je provedena důsledně, výjimkou je pouze lexém ščeňata 10r.

Protetické /v/ v rukopisu není zaznamenáno.

V předložené edici zachováváme hláskoslovná specifika originálu a transkribujeme výše zmíněné podoby jednotlivých výrazů v souladu s předlohou.

Morfologie

V Tschaudermannově opisu Pulkavovy kroniky se téměř neprojevují morfologické změny příznačné pro stav češtiny v 15. století.

V deklinaci plurálových místních vlastních jmen se zcela prosadil akuzativ-nominativ (Čechy i Morava i všecky ty země 47r).

U duálových koncovek se zachovává shoda u přídavných jmen, u zájmen a u sloves (tato svatá mužě 5r, tak oči sta byle vylúpeně 55v).

U sloves jsou hojně zastoupeny formy asigmatického i sigmatického aoristu (stojieše 3r, vytěžéchu 67v) i opisného pasivu (volen jest 64v).

logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 6 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).