Znění česky psané Kroniky králů českých od Přibíka Pulkavy z Radenína, jež zpřístupňuje tato edice, je součástí rozsáhlejšího, tzv. Olešnicko-Drážďanského rukopisu. Ten je dnes uložen v Saské zemské knihovně – Státní univerzitní knihovně Drážďany pod signaturou k/1 a v digitalizované formě přístupný v digitální knihovně SLUB Saské zemské knihovny – Státní univerzitní knihovny Drážďany (https://digital.slub-dresden.de/werkansicht/dlf/91824/7/1?tx_dlf%5Bpagegrid%5D=0&cHash=9dfdbc0be1f7342c999475fe8cca21bf).
Rukopis pochází z konce 15. století nebo ze začátku 16. století, na vazbě je uveden rok 1527. Ačkoliv celý konvolut čítá 97 folií, text Pulkavovy kroniky se nachází na foliích 1–58v. Za ním následují další texty historiografické povahy, např. z Kroniky Beneše z Hořovic či Staré letopisy české, a to až do roku 1469 (Bláhová 2020: 67–68). Konvolut byl poškozen, neboť na jeho začátku i konci několik folií chybí. Text Pulkavovy kroniky tak začíná až uvnitř vyprávění o založení svatojiřského kláštera („A s jeho povolením klášter svatého Jiří na Hradě pražském ustavěla jest a potvrzenie na to vzala, aby ona tu sama za abatyši vyzdvižena byla“ fol. 1ra). Na závěr Kroniky králů českých je uvedena rubrika „A tak jest konec těch kronik etc.“ fol. 58vb. Rukopis obsahuje množství iluminací zobrazujících české panovníky. Z folia 41 byla jedna iluminace vyříznuta, a část textu na druhé straně folia tak chybí.
Ediční poznámka
Text je psán poměrně pečlivě, bez škrtů a přípisků, na některých místech byla některá slova zapsána dvakrát, či došlo k jejich vynechání. Na písařské opravy neupozorňujeme, na opakovaný zápis slov za sebou upozorňujeme v poznámce. K vynechaným slovům přistupujeme takto: Pokud došlo k vypuštění určité části textu, které komplikuje porozumění, doplňujeme vynechanou část z Gebauerova vydání kroniky v 5. svazku Pramenů dějin českých. V případě, že je text srozumitelný i bez tohoto doplnění, upozorňujeme pouze výběrově na znění v Gebauerově edici, na niž se odkazujeme zkratkou PulkGb. Výběrově také uvádíme různočtení se stejným odkazem.
Při transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, stručně upozorníme na některé specifické jevy textu:
Kvantita v rukopise zaznamenávána není, rekonstruujeme ji proto do předpokládaného staročeského znění.
Asimilaci znělosti u předložek s a z zachováváme podle rukopisu tam, kde je opodstatněná, např. z Sas i s Sas); v ostatních případech, např. při snaze neopakovat vedle sebe dvě litery, zápis opravujeme a původní podobu zachycujeme stylem transliterace (např. „Po němžto Soběslav rychle s <z> slednými psy běžeti kázal“ fol. 23ra).
Aspiraci odstraňujeme u všech výrazů, tedy jak apelativ, tak proprií.
Variantní zápisy (zvláště u proprií) zachováváme, tj. píšeme Václav i Vácslav, Erhart i Erhard.
K emendaci přistupujeme pouze u ojedinělých zjevných chyb (např. „chtě se prochladiti <prochaditi>“ fol. 11a), při nenáležité jotaci („Léta tisícieho <Tiſyeczyeho>“ fol. 10ra) a uvedení špatných dat. Ta opravujeme bez upozornění dle Gebauerovy edice.
Běžně užívané zkratky rozepisujeme bez upozornění, méně obvyklé rozepisujeme s upozorněním na původní zápis značený stylem transliterace.
Literatura
GEBAUER, Jan, ed. (1893). Kronika Pulkavova. In: Prameny dějin českých 5. Praha: J. Otto, s. 209–326.
BLÁHOVÁ, Marie (2020). Recepce České kroniky Přibíka Pulkavy z Radenína a její proměny: rukopisná tradice nejrozšířenější české středověké kroniky. In: S knihou v ruce: kolektivní monografie k životnímu jubileu PhDr. Veroniky Procházkové. Ed. CÍSAŘOVÁ SMÍTKOVÁ, Alena. Praha: Národní knihovna České republiky, s. 52–76.