Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. V C 9, 1448
oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2013–2023
Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Staročeský překlad tzv. Švábského zrcadla (něm. Schwabenspiegel), právní knihy pojednávající o zemském a lenním právu, je dochován v různém rozsahu ve více rukopisných sbornících. Nejdůležitější staročeské překlady Švábského zrcadla uvádí pod zkratkou PrávŠváb Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha 1968, s. 101.
Tato edice zpřístupňuje text označovaný dle úzu Staročeského slovníku PrávŠvábC, obsažený v rukopisném sborníku Knihovny Národního muzea v Praze se signaturou V C 9, zvaném Právní sborník Krameriův. Překlad Švábského zrcadla se nachází na fol. 1r–88v, sborník je datován rokem 1448.
Text je psán ve dvou sloupcích, na začátku odstavců jsou vynechána místa pro iniciály, které zůstaly nedoplněny. Písař užívá tzv. mladšího spřežkového pravopisu, výjimečně se objevují diakritická znaménka (ċ, ż, zřídka ř).
Transkripce se řídí obecně uznávanými edičními pravidly; výslovně zmínit bychom se chtěli o následujících jevech: jotace v krátkých slabikách je v rukopisu odstraněna i po hláskách z, s, c a ř, u nichž k tomu dochází nejpozději, proto odchylky v tomto směru považujeme za záležitost grafickou a např. zvratné zájmeno se v prameni zaznamenané jako ſie přepisujeme se, podobně i jiné značení jotace v krátkých slabikách.
Dále opravujeme zjevná pochybení písaře (např. slovo zapsané omylem dvakrát po sobě přepisujeme pouze jednou; doplňujeme jednotlivá chybějící písmena tam, kde nejde o záměr písaře, který by měl vliv na interpretaci jazyka rukopisu). Soudobé škrty písaře respektujeme, u větších zásahů (např. při nahrazení lexikální jednotky jinou) na původní znění upozorňujeme v poznámce.
Zjednodušený rukopisný zápis jedné souhlásky na hranici slov, kde je souhláska součástí jak slova předcházejícího, tak slova následujícího, transkribujeme zápisem souhlásky v obou slovech (rkp neſtaly ve smyslu ‚nestál li‘, transkripce nestál li; rkp prawladarzi, transkripce práv vladaři apod.).
Text z mechanicky porušených míst (např. proděravěním) rekonstruujeme s přihlédnutím ke znění variantních rukopisů. V ojedinělých případech doplňujeme text dle znění variantních rukopisů tam, kde je v prameni kvůli evidentně chybějící části textu smysl nejasný, přitom variantní rukopisy uvádějí text srozumitelný a úplný. Na všechny doplněné partie je v edici upozorněno.
Staročeský překlad Práva švábského doposud nebyl editován. Německá předloha je přístupná v edici F. L. A. Lassberga Der Schwabenspiegel, oder Schwäbisches Land- und Lehen-Rechtbuch, nach einer Handschrift vom Jahr 1287 (Tübingen 1840).