[Píseň veselé chudiny, rukopis T]
editor: Černá, Alena M.
Státní oblastní archiv v Třeboni (Třeboň, Česko), sign. A 7. 2. polovina 15. století

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2022

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Práce používá také data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz/) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Veršovanou skladbu s uzuálním názvem Píseň veselé chudiny jsme editovali z rukopisu Státního oblastního archivu v Třeboni, kde je uložen pod signaturou A 7. Zápis písně na f. 153v–154r pochází z 2. poloviny 15. století. V digitální podobě je rukopis dostupný online (https://digi.ceskearchivy.cz/440000/156). Kromě tohoto zápisu se dochoval ještě starší zápis z poloviny 15. století, tzv. rukopis V, který je zapsán v Kancionálu vyšehradském (Praha, Národní archiv, fond Archiv kolegiátní kapituly vyšehradské, inv. č. 376, f. 5v–6r). Píseň pochází z konce 14. století a oba zápisy jsou tedy mladšími opisy; po textové stránce a posloupnosti veršů se vzájemně značně liší. Text písně byl opakovaně vydán, např. Františkem Palackým (Palacký 1827, rukopis T), Adolfem Paterou (Patera 1904, rukopis V), Janem Vilikovským (Vilikovský 1940, rukopis T), Janem Lehárem (Lehár 1990) a stal se také součástí akademického Výboru z české literatury (Výbor 1957, rukopis V). Ve 20. století vydali píseň podle třeboňského rukopisu mj. J. Vilikovský a J. Lehár; ani jedno z těchto vydání se bezvýhradně nedrží rukopisné předlohy. Větší zásahy sledujeme u staršího vydání od J. Vilikovského, který v edici nerespektuje mnohé jazykové znaky pramenného textu (odstraňuje bez poznámek např. protetické v-). J. Lehár zasahuje do textu naopak méně, než by bylo vhodné; v některých místech bychom předpokládali emendaci (např. Npl. vodraní místo nenáležitého vodranie). V našem přepise se snažíme zachytit všechny rysy rukopisného textu, které mají oporu ve středověké češtině, a emendujeme jen nezpochybnitelné chyby.

Písňový text byl zřejmě dosti oblíbený a nepochybně se textově i obsahově vyvíjel; odhadovat archetypální podobu je obtížné a je zjevné již z narušené veršové stavby a rýmové struktury, že je zápis v třeboňském rukopise od archetypu značně vzdálený. A. Patera považuje za správnější zápis písně v rukopise V, kdežto znění její v rukopise Třeboňském jest pouze zkomolený přepis z chybného některého rukopisu, kde si písař po nejisté své paměti zapsal tuto píseň, kterou snad v některé rozjařené společnosti byl slyšel (Patera 1904, s. 387). O hodnotě písně (a celého třeboňského sborníku) se s despektem vztaženým k umělému původu skladeb vhodných pro určité sociální vrstvu vyjadřuje F. Palacký: celá ta zbírka … důležitější jest skoumateli ducha předvěké chátry v Čechách nežli milovníku čisté prostonárodní poesie (Palacký 1827, s. 17). Podle J. Vilikovského jsou protagonisty písně chudí studenti, kteří si stěžují na svou neutěšenou situaci. J. Lehár však upozorňuje na verše 5 až 7 (v rukopise V verše 14 až 16), které jsou narážkou na biblickou knihu Přísloví (Pr 6,6–11), a píseň považuje za kritiku zahálky ústící v chudobu (Lehár 1990, s. 347). V Příslovích je líný člověk srovnáván s pilným mravencem, který si v létě chystá potravu na zimu: Jdi k mravenci, léný hubenče, a snábděj jeho cěst a nauč sě múdrosti. Neb on, nemaje vévody ani přikazatele ani kniežěte, připravuje sobě pokrm z léta a shromaždije ve žni, což zimě jie. Pokud, léní, spíš? Kdy povstaneš z tvého sna? Maličko pospíš, maličko podřiemeš, maličko složíš svoji rucě, aby pospal, i přijde k tobě nedostatek jako pocěstný a chudoba jako muž oděný (Bible olomoucká, Pr 6,6-11).

V jazyce se vedle jazykových rysů hlásících se k době vzniku památky na konci 14. století (tvary imperfekta spáchu, nedbáchu) vyskytují i jevy mladší, patřící do pokročilého 15. století, např. protetické v- (voblínala, vochotnosti) či nadbytečná jotace v dlouhých slabikách (wodranie m. wodrani), která svědčí o probíhající monoftongizaci ie>í, nebo diftongizace ú>ou (nouze).

Literatura

Lehár 1990: Lehár, Jan: Česká středověká lyrika. Praha: Vyšehrad, s. 211–212, 347–348.

Palacký 1827: Palacký, František: Dvě staročeské písně. Časopis Společnosti vlastenského museum v Čechách 1, s. 20–21.

Patera 1904: Patera, Adolf: Píseň veselé chudiny. Časopis Musea Království českého 78, s. 387–389.

Vilikovský 1940: Vilikovský, Jan: Staročeská lyrika. Praha: Melantrich, s. 82–85.

Výbor 1957: Výbor z české literatury od počátku po dobu Husovu. Praha: Nakladatelství ČSAV, s. 414–416, 435.

logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 6 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).