Philomates Dačický, Matouš (Walkenberský z Walkenberku, Matouš) [O vyvýšení a vysokém důstojenství lidského pokolení (část)]
editor: Černá, Alena M.
Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. III F 14. 1574

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2020–2021

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Práce používá také data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz/) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Pramenný rukopis

V Knihovně Národního muzea v Praze je pod signaturou III F 14 uložen objemný rukopis datovaný rokem 1574 (BARTOŠ 1926, 768; JUNGMANN 1849, 164–165; ZÍBRT 1924, 162–165; digitální fotokopie jsou dostupné on-line z portálu Manuscriptorium http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=KNM___-NMP___III_F_14____3RCZX16-en). Je znám pod názvem O vyvýšení a vysokém duostojenství lidského pokolení i o divné fabrice, o spuosobu spojení a usilování ouduo v těle, z autoruo anatomických vybrané; tento název pro rukopis sestavil na základě výňatků z textu Václav Hanka a vlastnoručně jej zapsal na 1. stránku knihy. Autorem spisu je Matouš Philomates Dačický (– 1600; po povýšení do šlechtického stavu užíval jméno Matouš Walkenberský z Walkenberku, srov. Rukověť, 164–165); pravděpodobně se jedná, až na zmíněnou první stranu psanou Hankou, o Dačického autograf. Objemný, i když nekompletní rukopis, obsahuje texty různého druhu; lze obecně konstatovat, že rukopis pojednává o vzniku, složení a fungování vesmíru a o vzniku, složení a fungování člověka. Jak již název rukopisu svědčí, jedná se o práci založenou na dílech dobových učenců, zejména vlámského anatoma a chirurga Andrease (Ondřeje) Vesalia (1514–1564). K druhé části Dačického spisu, týkajícího se stavby lidského těla a funkcí jednotlivých orgánů, má velmi těsnou vazbu mj. lékařská kniha věnovaná zejména porodnictví, kterou Matouš Philomates Dačický knižně publikoval v letech 1576–1577 (první rok uvádí titulní list, druhý tiráž) u Jiřího Jakubův Dačického pod titulem Zahrádka růžová žen plodných (KNIHOPIS 1925–1967, č. 16922; JUNGMANN 1849, 180; ZÍBRT 1924, 50–58); druhé vydání je z roku 1581 (KNIHOPIS 1925–1967, č. 16923). Text staršího rukopisu v této části (zvláště na s. 608–631) navazuje mj. na tzv. Růžovou zahrádku E. Rösslina mladšího (vydání v češtině 1558 a 1588 registruje KNIHOPIS 1925–1967, č. 4047 a 4048; elektronický text vydání z roku 1588 je publikován ve Vokabuláři webovém, http://vokabular.ujc.cas.cz; k jazyku porodnických spisů srov. ČERNÁ 2018). Konkrétněji se o vztahu rukopisu a tisku, včetně jazykové charakteristiky, chceme vyjádřit v plánované publikaci.

Předkládaná edice vychází z rukopisu, který je základem pro (část) mladšího tisku; rukopis ani paralelní tisk nebyly v nové době nikdy vydány jako celek (výjimkou je Zíbrtova edice částí rukopisu uvedená níže).

Pasáž o početí, vývoji plodu a porodech editoval (s jazykovými úpravami a dalšími zásahy) ve své monografii Staročeská tělověda a zdravověda Čeněk Zíbrt (ZÍBRT 1924, 205–224). V textu Zíbrt oceňuje prvenství Matouše Philomatese při pojednávání o takto široce pojaté tematice, jeho snahu o vytvoření zejména českého názvosloví lékařského, ale zároveň nešetří kritickými poznámkami. Jsou vedeny jednak ke snaze Dačického moralizovat: „Dačický … unavuje rozplizlým, pobožným rozjímáním s netajenou snahou mravokárnou“ (t., 165), jednak k jeho jazykovým schopnostem: „Dačický proti Lomnickému, Štelcarovi, Veleslavínovi, Žalatanskému atd. zápasí dosti s mateřštinou“ (t., 162); vytýká mu rozkolísaný pravopis, neologismy, závislost na latinské syntaxi a další jevy. V edici se Zíbrt dle svých slov snažil zachovat zvláštnosti i nedůslednosti pravopisu, jen občas v závorkách text opravoval (t., 162), avšak porovnání s autografem svědčí nejen o větších zásazích do Dačického textu, ale i o pravděpodobně neúmyslných vynechávkách a četných omylech ve čtení rukopisu.

K pravopisné charakteristice rukopisu a edičním pravidlům

Uvedený rukopis je zřejmě Dačického autografem – autor je podepsán na s. 4 jménem Matouš Philomates Dačický (VESALIUS 2014, 64). Při editaci textu postupujeme podle uznávaných edičních zásad a text transkribujeme do novočeského pravopisného systému dle našich znalostí o humanistické češtině. Text je zapsán v češtině a obsahuje nerozsáhlé latinsky psané pasáže, příp. citátová slova (zvláště termíny vztahující se k lidskému tělu) z řečtiny zapsaná alfabetou. Všechny cizojazyčné části jsou v edici zachyceny v latince (s případnou poznámkou, že text je původně psán alfabetou).

Text je zapsán spřežkovým pravopisem mladšího typu, v němž se vyskytují diakritická znaménka různé funkce a různého vzhledu; v transliterovaných ukázkách sjednocujeme znaménko nad grafémem <z> do podoby háčku, ačkoliv má spíše podobu čárky či tečky.

Hlásky c, č a ř jsou v minuskulní i majuskulní formě zachyceny spřežkami <cz/Cz>, <cž/Cž>, <rz/rž/Rz/Rž> (např. <Plẏcz> 588; <acž> 588; <Przirozeni> 567; <Korženowe> 580). V pozicích před grafémem <e> je spřežka doplněna o grafém <i> (<poczieti> 589); v těchto případech jde o grafické zachycení souhlásky, nikoliv o záznam (ať náležité, či nadbytečné) jotace.

Hláska š je jako minuskule značena digrafem <ſſ> na začátku či uprostřed slova (<ſſetrnoſti>) a <ſs> na konci slova (<wẏſs> 533); majuskule Š je zapsána spřežkou <Sſ> (<Sſeſteho> 580).

Hláska ž je jako minuskule i majuskule zapisována jako <z> (před grafémem <i> – <zili pulſownij> 567), digraf <zi> (před grafémy <e>, <u>, <a> – <zie> 567; <raziu>, tj. rážu 567) či jako <ž> (před souhláskou a na konci slova – <žlabkowe> 569; <protož> 569).

Dačický zapisuje na některých místech gemináty, které nemají oporu v českém jazyce – jedná se buď o odraz stavu ve zdrojovém jazyce, nebo o grafický písařský úzus (<ffigura> 586; <Summau> 566; <winna> (subst.) 564); tyto gemináty v edici odstraňujeme, avšak na jejich existenci v rukopise upozorňujeme formou poznámky.

Dačického rukopis neposkytuje vodítka pro bezpochybnou interpretaci vokalické kvantity, proto ji v edici rekonstruujeme podle stavu očekávaného vzhledem ke stáří textu. Délka samohlásek není značena pomocí diakritických znamének (<mladencze> 564; <zagiſte> 564; <ktera> 564; <nemuzie> 565; <ziwotni žila> 566 aj.). Znaménko (tečka) nad grafémem <y> (<ẏ>) neznačí délku a vyskytuje se k označení hlásky i/í, y/ý a j (<ſẏlu> 570; <Slezẏna> 585; <z kterẏchž> 566; <pomſtẏ> 566; <ẏakž> 566; aj.). Dlouhé í je někdy zapisováno spřežkou <ij> (<przirozenij> 585), monografem <j> (miwagj 588) a nebo jen <i> (<Zarozeni> (tj. zarození) 586). Spřežka či <j> jsou často zachyceny na konci grafického slova, kde je považujeme za písařský úzus neodrážející stav v jazyce (<wẏpiſſij>, tj. vypíši 566; <Pochazetj> 574). V případech, že tato spřežka může (ale nemusí) odrážet dobovou vokalickou délku, v edici tuto délku sice standardizujeme na očekávaný stav (shodný se starou, nebo s novou češtinou), ale transliterovaný záznam uvádíme v poznámce.

Velká písmena, interpunkci a hranice slov v edici zaznamenáváme podle našich znalostí humanistické češtiny, přičemž k originálnímu zápisu pouze přihlížíme, aniž bychom ho vždy respektovali. Zásadně v edici ponecháváme psaní výrazu (v)obadva dohromady jako jedno slovo, neboť se jedná o zápis pravidelný a běžně se vyskytující i v dalších humanistických spisech (obadva <Obadwa> 567; vobadva <wobadwa> 628; vobědvě <wobiedwie> 566; oboudvou <obaudwau> 588).

Aspirovaná skupina <th> je v edici odstraněna (<žiwoth> 564; <Swieth> 570).

Zachováváme psaní římských či arabských číslic dle pramenného textu; u římských číslic užíváme způsob, který je dnes uzuální (přepisujeme tedy IV, nikoliv <IIII> 634).

V rukopise se vyskytují jen běžné písařské zkratky (zkrácení deklinačního zakončení jmen na konci řádku), které v edici rozepisujeme bez dalšího upozornění.

K emendacím přistupujeme jen v nezbytně nutných případech. Záznamy, které mohou (ale nemusejí) odrážet jazykový stav, upravujeme na standardní podobu, avšak, jak již bylo řečeno výše, současně uvádíme i znění pramene v transliteraci. Rukopis je zapsán poměrně čitelně, na několika místech Dačický učinil drobné opravy, zejména škrtnutí původního záznamu a nahrazení novým. Méně čitelné jsou přípisky na okrajích stran, které Dačický popsal z nedostatku dalšího místa. V textu se vyskytují obrázky (náčrtky), věnované zejména vývoji a položení plodu v děloze, dále je též vyobrazena porodní židle; tyto obrázky jsou přejaty ze starší literatury věnované anatomii a porodnictví. V textu edice na umístění obrázku upozorňujeme poznámkou.

Literatura

BARTOŠ 1926: Bartoš, František Michálek, Soupis rukopisů Národního musea v Praze. Svazek I. Praha: Melantrich.

ČERNÁ 2018: Černá, Alena M., Porod bídný i veselý (K lexiku humanistického porodnického spisu). Korpus – gramatika – axiologie 2018, č. 18, s. 3–21.

JUNGMANN 1849: Jungmann, Josef, Historie literatury české. Praha: Nákladem Českého museum.

Knihopis 1925–1967: Horák, František – Wižďálková, Bedřiška – Tobolka, Zdeněk Václav, Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Praha: Komise pro knihopisný soupis českých a slovenských tisků; dostupné též online ze stránek <https://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-b&local_base=KPS>.

Rukověť 1973: Truhlář, Antonín et al., Rukověť humanistického básnictví. Svazek 4. Praha: Academia, s. 164–165.

VESALIUS 2014: Grim, Miloš et al., Anatomie od Vesalia po současnost: 1514–2014. Praha: Grada.

ZÍBRT 1924: Zíbrt, Čeněk, Staročeská tělověda a zdravověda. Praha: Sfinx.

logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 5 měsíci a 6 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).