Adamová z Aventinu, Anna – Adam z Veleslavína, Daniel Předmluva k Výkladu pobožnému na žalm devadesátý první sv. Davida …
editor: Černá, Alena M. (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.)
Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. 36 G 16, 1599

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2024

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

E-edice byla připravena díky podpoře programu Strategie AV21 s názvem Anatomie evropské společnosti – historie, tradice, kultura, identita. Práce používá také data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz/) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2023062).

Edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092.

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Knížka Výklad pobožný na žalm devadesátý první sv. Davida z učitelův křesťanských sebraný je významné dílo především z hlediska historie knižní kultury a literatury. Důležité jsou zejména dvě předmluvy, z nichž první je podepsaná Annou z Aventýnu a druhá je nesignovaná. Obě přinášejí zajímavé informace o době a okolnostech úmrtí mistra Daniela Adama z Veleslavína, o tiskařské praxi jeho vdovy a také o velkých morových epidemiích, které sužovaly Prahu v posledních dvou desetiletích 16. století. Žalm 91., který knížka vykládá, vyjadřuje naději, kterou poskytuje bůh svým věřícím v době těžkých životních zkoušek, strachu z nákaz a hrozící smrti.

Svou předmluvou dedikuje Anna Adamová z Aventinu (1550–1605), nejstarší dcera Jiřího Melantricha z Aventinu (asi 1511–1580) a manželka Daniela Adama z Veleslavína (1546–1599), knížku pánům z Otersdofru, kteří, zejména Sixt z Otersdorfu, patřili mezi přátele Anny a Daniela Adamovy z Veleslavína. Jejich rodinu v předchozích letech tragicky zasáhl mor. Anna vzpomíná, že ačkoliv matka Jana Theodora a Doroty a Kateřiny z Otersdorfu a manželka Sixta z Otersdorfu podnikla všemožné doporučované kroky k záchraně své rodiny, nepodařilo se jí to (vím o tom dobře, že pani mátě váše jako rozšafná a pobožná žena, požívajíc rady a naučení výborných a zkušených lékařův, všecky své dítky a vnoučata všemi těmi pomocmi, kteréž rozum lidský z vnuknutí Božího vymyslil, proti tomu neduhu věrně a upřímně před nim opatrovala, však přes to všecko, kdož toho nezná, jak veliký počet z domu a rodu vašeho umrlcův obojího pohlaví věku vydařilého a velmi ušlechtilého jest vynešen a do hrobu pana otce vašeho na krchov sv. Benedikta donešen? p4v). Daniela Adama osud této spřátelené rodiny velmi zasáhl, proto se rozhodl tuto knížku vydat a přátelům ji dedikovat, avšak vydání se již nedožil (… z některých křesťanských Písma svatého učitelův sebral krátký výklad na žalm sv. Davida 91. a jej čeládce vytlačiti dal, přidav k tomu kázaní sv. Cypriana o moru a některé modlitby starých učitelův, k té věci případné a příležité. Ale aby táž práce jeho poslední na světlo vyšla a do rukou lidem pobožným k užívání přišla, tohoť jest nedočkal. Však že ji vám dedikovati a připsati umínil, tomu jsem z nápisu aneb titule výš položeného a jeho vlastní rukou na škartě poznameného vyrozuměla p5rv). Vdova dále vzpomíná na to, jak krutě mor postihl i její rodinu – v roce 1582 jí zemřely všechny děti, ona sama přežila mj. díky péči svého manžela, o nějž však v roce 1599 nakonec také přišla. Daniel Adam z Veleslavína zemřel na mor 18. října 1599; Anna datuje svou předmluvu 25. října 1599 (Tohoto pak roku a nedávno pominulých dnů téhož manžela mého, největší po Pánu Bohu mé potěšení, táž střela všemohoucího a nejvyššího Boha smrtedlně postřelila a mne s dvěma syny a jednou dcerou v sirobě pozůstavila p3v–p4r).

Druhá předmluva k Výkladu pobožnému není podepsaná, avšak z náznaků Anny Adamové a také z charakteristických rysů jazyka můžeme nepochybně soudit, že se jedná o původní předmluvu Daniela Adama z Veleslavína, kterou připravoval do zmíněné knížky; evidentně není dokončena dedikační část předmluvy, kterou pak doplnila vdova Anna. Rovněž M. Bohatcová soudí, že autorem druhé předmluvy je Veleslavín (BOHATCOVÁ 2005, s. 151). Kromě nastínění obsahu žalmu 91 a jeho vztahů k jiným biblickým místům Veleslavín zdůvodňuje, proč tento žalm a jeho výklad vydává. Poukazuje zejména na sílící morovou epidemii, která společnost trápí, a je tedy vhodné dát společnosti nějaký návod, jak se v této těžké době chovat. Veleslavín zmiňuje obvyklý a pradávný způsob boje s epidemií – opustit místo, kde mor řádí; to však ne každý může učinit: Mnozí, aby toho zlého ušli, na jiná, zdravější místa se odbírají. Jiní, chudší, nevědouce se kam obrátiti pro nedostatek a nemožnost svou, ač zůstávají doma v obydlích svých a místech nakažených, však nejsouce proti tomu vyučeni, s nemalým strachem a nebezpečenstvím, větším duše nežli těla a zdraví svého, mezi životem a smrtí se pletou. – Z kteréžto příčiny já, abych samého sebe i jiných sprostnějších v takovém veřejném strachu a zděšení potěšil a posilnil, umínil jsem ten žalm 91. výkladem nějakým pobožným a potěšitedlným z učitelův Písma svatého sebraným vysvětliti B5rv.

Knížka se podle Knihopisu zachovala ve třech exemplářích (dva jsou neúplné), srov. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000016715&local_base=KPS. Předmluvy otiskla ve své práci M. Bohatcová, avšak její edice je nespolehlivá, kromě špatných čtení a překlepů editorka na některých místech vynechala věty či jejich části (BOHATCOVÁ 2005, s. 368–373). Při přípravě této edice postupujeme podle uzuálních principů transkripce a vydávání starších českých textů, zvláště pak podle zásad uplatněných v monografii Čeština Daniela Adama z Veleslavína (ČERNÁ 2022, s. 77–80). Ve snaze uplatnit jednoznačné stránkování textu dodáváme k označení stran předmluvy Anny z Aventinu písmeno „p“ (např. p2v).

Literatura:

BOHATCOVÁ 2005: Bohatcová, Mirjam. Obecné dobré podle Melantricha a Veleslavínů: studie k završení knižní tvorby Mistra Daniela Adama z Veleslavína [zemřelého] 18.10.1599. Praha: Karolinum.

ČERNÁ 2022: Černá, Alena M. Čeština Daniela Adama z Veleslavína. Praha: Akropolis.

ČERNÁ (v tisku): Černá, Alena M. Mor v životě a díle Daniela Adama z Veleslavína. In: Mezní situace v českém jazyce a literatuře. Poznaň.

logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).