Komentář editora k textu

Knížka Výklad pobožný na žalm devadesátý první sv. Davida z učitelův křesťanských sebraný je významné dílo především z hlediska historie knižní kultury a literatury. Důležité jsou zejména dvě předmluvy, z nichž první je podepsaná Annou z Aventýnu a druhá je nesignovaná. Obě přinášejí zajímavé informace o době a okolnostech úmrtí mistra Daniela Adama z Veleslavína, o tiskařské praxi jeho vdovy a také o velkých morových epidemiích, které sužovaly Prahu v posledních dvou desetiletích 16. století. Žalm 91., který knížka vykládá, vyjadřuje naději, kterou poskytuje bůh svým věřícím v době těžkých životních zkoušek, strachu z nákaz a hrozící smrti.

Svou předmluvou dedikuje Anna Adamová z Aventinu (1550–1605), nejstarší dcera Jiřího Melantricha z Aventinu (asi 1511–1580) a manželka Daniela Adama z Veleslavína (1546–1599), knížku pánům z Otersdofru, kteří, zejména Sixt z Otersdorfu, patřili mezi přátele Anny a Daniela Adamovy z Veleslavína. Jejich rodinu v předchozích letech tragicky zasáhl mor. Anna vzpomíná, že ačkoliv matka Jana Theodora a Doroty a Kateřiny z Otersdorfu a manželka Sixta z Otersdorfu podnikla všemožné doporučované kroky k záchraně své rodiny, nepodařilo se jí to (vím o tom dobře, že pani mátě váše jako rozšafná a pobožná žena, požívajíc rady a naučení výborných a zkušených lékařův, všecky své dítky a vnoučata všemi těmi pomocmi, kteréž rozum lidský z vnuknutí Božího vymyslil, proti tomu neduhu věrně a upřímně před nim opatrovala, však přes to všecko, kdož toho nezná, jak veliký počet z domu a rodu vašeho umrlcův obojího pohlaví věku vydařilého a velmi ušlechtilého jest vynešen a do hrobu pana otce vašeho na krchov sv. Benedikta donešen? p4v). Daniela Adama osud této spřátelené rodiny velmi zasáhl, proto se rozhodl tuto knížku vydat a přátelům ji dedikovat, avšak vydání se již nedožil (… z některých křesťanských Písma svatého učitelův sebral krátký výklad na žalm sv. Davida 91. a jej čeládce vytlačiti dal, přidav k tomu kázaní sv. Cypriana o moru a některé modlitby starých učitelův, k té věci případné a příležité. Ale aby táž práce jeho poslední na světlo vyšla a do rukou lidem pobožným k užívání přišla, tohoť jest nedočkal. Však že ji vám dedikovati a připsati umínil, tomu jsem z nápisu aneb titule výš položeného a jeho vlastní rukou na škartě poznameného vyrozuměla p5rv). Vdova dále vzpomíná na to, jak krutě mor postihl i její rodinu – v roce 1582 jí zemřely všechny děti, ona sama přežila mj. díky péči svého manžela, o nějž však v roce 1599 nakonec také přišla. Daniel Adam z Veleslavína zemřel na mor 18. října 1599; Anna datuje svou předmluvu 25. října 1599 (Tohoto pak roku a nedávno pominulých dnů téhož manžela mého, největší po Pánu Bohu mé potěšení, táž střela všemohoucího a nejvyššího Boha smrtedlně postřelila a mne s dvěma syny a jednou dcerou v sirobě pozůstavila p3v–p4r).

Druhá předmluva k Výkladu pobožnému není podepsaná, avšak z náznaků Anny Adamové a také z charakteristických rysů jazyka můžeme nepochybně soudit, že se jedná o původní předmluvu Daniela Adama z Veleslavína, kterou připravoval do zmíněné knížky; evidentně není dokončena dedikační část předmluvy, kterou pak doplnila vdova Anna. Rovněž M. Bohatcová soudí, že autorem druhé předmluvy je Veleslavín (BOHATCOVÁ 2005, s. 151). Kromě nastínění obsahu žalmu 91 a jeho vztahů k jiným biblickým místům Veleslavín zdůvodňuje, proč tento žalm a jeho výklad vydává. Poukazuje zejména na sílící morovou epidemii, která společnost trápí, a je tedy vhodné dát společnosti nějaký návod, jak se v této těžké době chovat. Veleslavín zmiňuje obvyklý a pradávný způsob boje s epidemií – opustit místo, kde mor řádí; to však ne každý může učinit: Mnozí, aby toho zlého ušli, na jiná, zdravější místa se odbírají. Jiní, chudší, nevědouce se kam obrátiti pro nedostatek a nemožnost svou, ač zůstávají doma v obydlích svých a místech nakažených, však nejsouce proti tomu vyučeni, s nemalým strachem a nebezpečenstvím, větším duše nežli těla a zdraví svého, mezi životem a smrtí se pletou. – Z kteréžto příčiny já, abych samého sebe i jiných sprostnějších v takovém veřejném strachu a zděšení potěšil a posilnil, umínil jsem ten žalm 91. výkladem nějakým pobožným a potěšitedlným z učitelův Písma svatého sebraným vysvětliti B5rv.

Knížka se podle Knihopisu zachovala ve třech exemplářích (dva jsou neúplné), srov. https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000016715&local_base=KPS. Předmluvy otiskla ve své práci M. Bohatcová, avšak její edice je nespolehlivá, kromě špatných čtení a překlepů editorka na některých místech vynechala věty či jejich části (BOHATCOVÁ 2005, s. 368–373). Při přípravě této edice postupujeme podle uzuálních principů transkripce a vydávání starších českých textů, zvláště pak podle zásad uplatněných v monografii Čeština Daniela Adama z Veleslavína (ČERNÁ 2022, s. 77–80). Ve snaze uplatnit jednoznačné stránkování textu dodáváme k označení stran předmluvy Anny z Aventinu písmeno „p“ (např. p2v).

Literatura:

BOHATCOVÁ 2005: Bohatcová, Mirjam. Obecné dobré podle Melantricha a Veleslavínů: studie k završení knižní tvorby Mistra Daniela Adama z Veleslavína [zemřelého] 18.10.1599. Praha: Karolinum.

ČERNÁ 2022: Černá, Alena M. Čeština Daniela Adama z Veleslavína. Praha: Akropolis.

ČERNÁ (v tisku): Černá, Alena M. Mor v životě a díle Daniela Adama z Veleslavína. In: Mezní situace v českém jazyce a literatuře. Poznaň.