editor: Černá, Alena M.
Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. 54 S 841, 1588
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Text Náramně užitečná zpráva, kterak vnově zrození děti chovány i vychovány býti mají, od doktora Bartoloměje Merlinger z Augšpurku vjedno sebraná je obsažen v lékařském sborníku věnovaném porodnictví a dětskému lékařství s názvem Kníha lékařství mnohých v stavu manželském potřebných. Vytiskl ho v Olomouci v roce 1588 Bedřich Milichthaler (srov. Knihopis, č. 4048); starší vydání vyšlo rovněž v Olomouci, v roce 1558 u Jana Günthera (srov. Knihopis, č. 4047, v čtenářské edici jej vydaly J. Ratajová a L. Storchová, Děti roditi jest božské ovotce: Gender a tělo v českojazyčné babické literatuře raného novověku. Praha, Scriptorium 2013, Metlingerův text na s. 97–125). Vydání z roku 1588 v moderní době znovu publikováno nebylo. Knihopis eviduje tři dochované výtisky tohoto vydání; základem této edice je jediný kompletní exemplář, který je uložen ve fondu Národní knihovny ČR.
Autorem textu Náramně užitečná zpráva je německý lékař Bartholomäus Metlinger (též Merlinger; narozen v Augsburgu, zemřel 1491/1492), mj. autor spisu Kinderbüchlein, který byl v roce 1473 vytištěn v Augsburgu u tiskaře Günthera Zainera (http://daten.digitale-sammlungen.de/0004/bsb00040536/images/index.html?id=00040536&groesser=&fip=eayasdasxsxdsydewqeayafsdrqrseayafsdrxdsyd&no=5&seite=1); do konce 15. století bylo dílo tištěno ještě čtyřikrát (později pod názvem Ein Regiment der jungen Kinder), což svědčí o mimořádně kladném přijetí knihy. Spis obsahuje návody, jak pečovat o nově narozené dítě – jak jej učit chodit a mluvit, jak jej vychovávat a vzdělávat. Zvláštní pozornost je věnována dětské výživě – po narození se jedná zejména o kojení, při čemž je dán důraz na výběr vhodné kojné. Dále jsou specifikovány základní dětské problémy a je uveden způsob jejich léčby. V závěru textu je v latině publikován krátký abecedně řazený soupis léčiv, kde jsou k jednotlivým položkám přiřazené české ekvivalenty, příp. výklad, o jaké léčivo se jedná.
O ortografické a jazykové podobě tisku platí stejné charakteristiky, které jsme uvedli v edici nejvýznamnější a nejrozsáhlejší části jmenovaného sborníku, tj. Těhotných žen a porodných bab ruoženné zahrádce od Eucharia Rösslina. Tato edice je také součástí edičního modulu Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni) a obsahuje i další odbornou literaturu k tématu. Rovněž ediční postupy jsou popsány ve jmenované práci. Upřesňujeme, že v případě gramatické shody u lexému dítě, dítko aplikujeme současná gramatická pravidla, tj. že v plurálových tvarech příčestí minulém či trpném přepisujeme zakončení s „y“, i když tisk v těchto případech kolísá a obě substantiva jsou někdy doplněna adjektivy ve formě mužského životného rodu (srov. vnově zrození děti chovány i vychovány býti mají M8v). Vokalickou kvantitu, která nemá oporu v kvantitě staročeské či současné, odstraňujeme, avšak na znění pramenného textu poukazujeme formou uvedené transliterace.
V souladu se zaměřením spisu dílo obsahuje množství specifického lexika – kromě názvů dětských zdravotních obtíží stojí za zmínění vyšší výskyt deminutivních substantiv, která se váží především k dětskému tělu. U těchto substantiv lze kromě významu malosti předpokládat i konotační význam expresivní, který vyjadřuje kladný vztah k malému dítěti (srov. též A. M. Černá, 2018). Příkladem jsou výrazy pupček N1v, stroupek N1v, bříško N2r, zadček N2r, živůtek N2r, židovinky N8v, dásničky O5r, zoubky O5v, hřbítek O8r / hřbétek Q4r, ustka P4v, lůnko P6r. Deminutiva bez expresivity se vyskytují i v názvech u forem léčiv – prášek N1v, truňček N7r. – Lexémem, který v existujících lexikálních zdrojích starší češtiny nenalézáme, je sloveso chrúpiti s významem ,namáhavě dýchat (nosem)ʻ (mají-li duch těžký a skrze nos chrúpí N2v).
Literatura:
ČERNÁ, A. M.: Porod bídný i veselý (K lexiku humanistického porodnického spisu). Korpus - gramatika – axiologie, 2018, č. 18, s. 3–21.
RAJATOVÁ – STORCHOVÁ 2013: Jana Ratajová – Lucie Storchová, Děti roditi jest božské ovotce: Gender a tělo v českojazyčné babické literatuře raného novověku. Praha, Scriptorium 2013.