Studnice života
editor: Sedláčková, Anna; Timofejev, Dmitrij
Knihovna Akademie věd České republiky (Praha, Česko), sign. TH 1305. 1554

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2021

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Při vzniku edice byla použita data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (<https://vokabular.ujc.cas.cz>) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (<https://lindat.cz>) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Zásady transkripce

Při transkripci vycházíme z Metodiky přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů Aleny M. Černé a Borise Lehečky (Černá – Lehečka, 2015). Předložená edice je vhodná především pro výzkum hláskoslovných, tvaroslovných, lexikálních a syntaktických charakteristik památky.

Popis pramene a představení památky

Elektronická edice je pořízena na základě tisku Studnice života, jenž je uložen v Knihovně Akademie věd České republiky pod signaturou TH 1305. Jedná se o nejúplnější exemplář ze tří dochovaných výtisků tohoto díla, v němž chybí pouze titulní list. Další známá vydání jsou uložena v Strahovské knihovně pod signaturou FP VI 19 a v Slovenské národné knižnici pod signaturou IE 28. Edice zpřístupňuje čtenáři nejstarší datovanou (a pravděpodobně vůbec první) knihu s náboženským obsahem, jež spatřila světlo světa v tiskárně Jiřího Melantricha z Aventina.

Studnice života vydaná v roce 1554 představuje kompilaci biblických citátů a krátkých textů kazatelské povahy tříděných do široce pojatých tematických celků (např. O přílišné a nestihlé lásce Boží ke všemu lidskému pokolení, Teď již předlož nemocnému slovo Boží o odpuštění hříchuov skrze Krista, Když peklo a věčné zatracení příjda na mysl člověka straší).

Podle tvrzení samotného Jiřího Melantricha v předmluvě k Studnici života se jedná o překlad blíže nespecifikované „knížky v latinském jazyku sepsané“ (Melantrich z Aventinu, 1554, f. A2r). Zmíněná latinská předloha díla nebyla dosud identifikována, rovněž není jasné, zda se překladatelské úlohy ujal sám Melantrich nebo některý ze vzdělanců, již těsně spolupracovali s jeho tiskárnou. Ve starších pramenech se objevuje hypotéza, že autorem knihy byl zástupce augsburského vyznání, německý kněz a vlivný nekatolický autor Urban Regius (svědčí o tom mimo jiné přípisek tužkou na f. A1r námi editovaného tisku, pocházející z 20. století), ovšem žádné Regiovo dílo odpovídající obsahu Studnice zatím není známo.

Sborník je věnován Zikmundu Heltovi z Kementu a na Meziříčí, českému šlechtici uherského původu, exponentu císaře Ferdinanda a od roku 1552 místokancléři Království českého (Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle, 1593, s. 159; Starý, 2005, s. 70). Helt se vyznačoval svými mecenášskými aktivitami a sponzoroval vydání řady intelektuálních tisků, mj. právě u Melantricha (viz např. Vypsaní s vyznamenáním jedné i druhé komety Tadeáše Hájka z Hájku z roku 1556); nelze proto vyloučit jeho finanční podíl na vzniku Studnice života (Prudková, 1999, s. 43; Štindl, 2004, s. 43, 84). Ovšem přímé doklady, jež by nám umožnily potvrdit tuto domněnku, v současné době chybějí (Smolka, 2013, s. 90).

Tisk se skládá ze tří objemných kapitol, které Melantrich označuje za samostatné knihy: Studnice života (f. A2r–P4r), Lékařství duše (f. P5r-W4r) a O pravé a živé víře (f. W4v–Aa8r). První a třetí části obsahují krátké fragmenty Starého a Nového zákona, jež pravděpodobně měly nejen apologetickou, ale též polemickou funkci a obhajovaly kališnické postoje v dobových konfesních diskuzích (např. <Tělo mé práwě geſt Pokrm/ a Krew má práwě geſt Nápog: Kdož gij mé Tělo/ a pige mau Krew/ we mně přebýwá/ a yá w něm.> C8r, <w němžto my máme/ ſkrze Krew geho wykaupenij a odpuſſtěnij hřijchů> M6r). Druhý oddíl představuje svého druhu návod, jak by se mělo mluvit s těžce nemocným člověkem a které biblické pasáže by mu bylo vhodné předčítat. Můžeme tedy předpokládat, že hlavní cílovou skupinou, na niž mířil Melantrich, byli nekatoličtí duchovní, kteří mohli používat Studnici v náboženských sporech a při besedách s umírajícími křesťany. Praktickému účelu knížky napovídá i její „kapesní“ osmerkový formát (přibližně 9 × 14 cm).

Výzdoba tisku je poměrně skromná. Na f. A8v je umístěn celostránkový dřevořez s motivem Ježíše Krista sedícího v nebi a obklopeného symboly evangelistů i anděly, ve spodní části jsou zobrazeny panující osoby, umělci a další věřící, přičemž většina z nich drží v rukou kalich. Na f. P5r se nachází polostránkový dřevořez s motivem Nejsvětější Trojice na nebesích. Na f. P5v je otištěn polostránkový dřevořez s motivem ukřižovaného Krista, po jehož stranách stojí Panna Marie a svatý Jan. Na f. A2r, A4r, B1r, E5r, O1v, O4r, P6r, P8r a W5r jsou použity ozdobné iniciály, na f. A2r, A8r, E4v, N5v, O3v, O4r, P3v, P4r, P7v, T8r, W4rv a Aa8r najdeme typografickou značku fleuronu či viněty.

Výtisk je vázán do dobové prkénkové vazby potažené hnědou kůží, na přední a zadní desce bohatě zdobené vytlačovanými motivy Panny Marie s Ježíškem i světců a latinskými zkratky <CHARIT:>, <IVSTIC>, <SPES:> aj., dále též florálními a geometrickými motivy; dochovány jsou dvě kovové spony a zbytky dvou kožených tkaniček. Hřbet má tři vazy zvýrazněných vytlačovanými jednoduchými linkami. Na přední předsádce tužkou přípisek z 20. století <Jungmann: IV. 1806 Knihopis č. 14.829>, dále jinou rukou tužkou přípisek <JA3883/300> a knihovnické razítko se signaturou <TH 1305>. Původní titulní list v exempláři uloženém v Knihovně Akademie věd chybí. Folium s ručně psaným titulem a impresem je vevázáno do knihy pravděpodobně v polovině 19. století.

Předložený text je připraven v souladu s novějšími edičními zásadami a představuje první novodobou publikaci Melantrichova tisku Studnice života.

Grafika a pravopis

Základní text je tištěn švabachem, v nadpisech, incipitech, explicitech a impresech je uplatněna fraktura různé velikosti. Grafické prostředky zvýraznění jednotlivých částí textu nejsou v elektronické edici reflektovány.

Předlohový text se skládá z jednotlivých oddílů, některé jeho části jsou od sebe odděleny volnými řádky, jež jsou v transkripci zachyceny. Nereflektujeme však značku odstavce, která se používá na začátku téměř každého odstavce v tisku. Původní dělení textu nahrazujeme členěním na odstavce v souladu se současným územ.

Základním interpunkčním znaménkem v tisku je virgule, při jejímž používání se tiskař řídí především syntaktickými principy (např. <Vrozenému a Statečnému Rytijři/ Panu Zygmundowi Heldtowi z Kementhu a na Mezeřijčij/ geho Králowſké miloſti Raddě/ a Mijſto Kancléři w Králowſtwij Cžeſkém eč/ Pánu mně laſkawě přijzniwému geho miloſti/ Služby ſwé powolné/ vpřijmé a we wſſem ɦotowé wzkazuge> A2r). Dvojtečka se v textu vyskytuje jako rozdělovací znaménko synonymní s virgulí nebo významově odpovídající novodobému středníku (<Ta hned tuto před rukama ſnadně naydeſs: Gimiž netoliko twé wlaſtnij zraněné Swědomij/ ale také y Bližnjho twého/ w každém pokuſſenij poſtaweného/ pozdwihneſs> A4v, <Nenj ktoby ſe na Boha wyptáwal: Wſſyckni ſe uchýlili > B3v), někdy také pro uvedení přímé řeči (<ſe wyſtřijcy a vgijti mohl: Dwé zlé (prawij Pán Buoh) včinil Lid muog> A7v). V jednom případě přímou řeč uvádí čárka, jež se jinde v textu neobjevuje (<Já ſám páſti budu Owce mé a yá gim odpočjwati káži, dij Pán Buoh> B4r).

Pro označení konce věty oznamovací je používaná převážně tečka (např. <A co tučného a ſylného/ oſtřjhati budu: A páſti ge budu w Saudu a Sprawedlnoſti.> B4v), v ojedinělých případech též dvojtečka (např. <Jȧ gſem/ yá gſem Pán/ a kromě mne nenj žádný Spaſytel:> B5r).

Pro označení konce věty tázací je zpravidla použit otazník (např. <Ale k komu wzezřijm?> B6r), příležitostně též tečka (např. <Zdali Buoh který Sprawedliwé činij.> K5r).

V edici veškerou interpunkci upravujeme v souladu se současným územ.

Pro text Studnice života je příznačný vyšší výskyt velkých písmen typický pro český raně novověký úzus. S majuskulí jsou zaznamenána především substantiva, přičemž počet konkrét a abstrakt tištěných s velkým písmenem je přibližně stejný (např. <A protož/ kdo nás odlaučij od Láſky Božij? Zdali Zámutek? nebo Auzkoſt? nebo Nebezpečenſtwij?> K6r, <Lékař zagiſté/ Rodičowé/ Manželka/ Přátelé/ zdrawij Těla toliko ſlibugij > A5r). S velkým písmenem jsou tištěna i některá další plnovýznamová slova, mj. adjektiva či číslovky (např. <Datum w Starém Měſtě Pražſkém w Pondělij po Swatém Wijtu. Létha po Narozenij Pána naſſeho Gezu Kryſta/ Tiſýcýho/ Pětiſtého/ Padeſátého/ Cžtwrtého > A3v). V předložené edici je psaní velkých písmen upraveno v souladu se současnou pravopisnou normou; majuskule jsou důsledně uplatněny u označování panovnických i šlechtických titulů a náboženských výrazů (podle příručky Šimandl – Mádr – Bartoň – Hlavsová, 2004): Vaši Milosti A3v, Pánu Bohu A7v aj.

Vokalická kvantita je v předloze mírně rozkolísaná. U stejných výrazů či ve stejných pozicích se vyskytují jak dlouhé, tak krátké vokály (např. <wěčneho> U3r, <wěčného> W2r). V edici ponecháváme původní značení kvantity.

Délka fonémů /á/ a /é/ je v tisku signalizována čárkou či tečkou (např. <máme> Aa5v, <mȧme> Aa5r, <ſamého> B1v, <ſamėho> Aa7r). V edici při značení kvantity uplatňujeme výhradně čárku.

Graf <v> používaný v tisku pro záznam předložky u i kmenů s počátečním /ú/ či /u/ transkribujeme grafem <u>.

Při záznamu fonémů /i/ a /í/ po grafémech «d», «n», «t», «b», «l», «m», «f», «p», «w» je v tisku v souladu s dobovým územ uplatněno etymologické či fonetické psaní. Po grafémech «č», «ž» a «ř» jsou výhradně zaznamenávány grafy <i>, <j> či <ij>. Po grafému «š» jsou grafy <y> a <i> označující foném /i/ uplatněny v poměru přibližně 3 : 1; grafy <ý> a <j>/<ij> označující foném /í/ jsou po grafému «š» uplatněny v poměru přibližně 1 : 2. Po grafémech «h», «ch», «k», «r», «c», «s», «z» je ve většině případů použit graf <y>. Lexémy obsahující fonémy /i/ a /í/ vždy transkribujeme v souladu se současnými pravidly.

Diftong /ou/ v tisku zaznamenaný digrafem <au> je v edici transkribován digrafem <ou>.

Psaní konsonantů ve Studnici života odpovídá raně novověkému úzu, pro nějž byl vedle základní varianty označování vybraných hlásek příznačný omezený výskyt dalších možností jejich záznamu.

Základní variantou záznamu souhlásky /c/ je grafém «c», vedle něhož se v řadě případů na konci slova objevuje digraf <tz> (<Otetz> E1r, <wětz> E3r aj.); v kmeni zájmena něco i substantiva ovoce je tištěn digraf <tc> (<nětco> Z7r, <Owotce> D1r aj.).

Dominantní variantou zápisu konsonantu /č/ je grafém «č», majuskule jsou pravidelně tištěny digrafem <Cž> (např. <Cžeſkém> A2r, <Cžlowěka> D3r).

Základní podobou záznamu fonému /ř/ je grafém «ř», pro tisk velkých písmen se používá výhradně digraf <Rž> (např. <Ržeky> B5r, <Ržekl> B8r).

Foném /ž/ je systematicky tištěn pomocí grafému «ž». V případě majuskulí při záznamu lexému že i v pozici před vokálem /i/ je použit graf <Z> (<Ziduom> H7r, <Zěně> N1r); před samohláskou /a/ se objevuje spřežkový záznam <Zi> (<Zialm> N3r).

Konsonant /ď/ je označován grafémem «ď»; jedinou výjimkou je majuskule v pozici před vokálem /a/, v níž se uplatňuje spřežka <Di> (<Diábla> U2r). Pro záznam hlásky /ť/ je použit graf <ť>, v pozici před vokálem /a/ se pravidelně uplatňuje spřežka <ti> (např. <Křeſtiane> U3v, <ſſtiaſtně> A3r). Konsonant /ň/ je povětšině tištěn pomocí grafu <ň>.

Konsonant /t/ je zachycen grafémem «t», v některých lexikalizovaných případech kombinací grafémů «th» (např. <Létha> A2r, <Korinthům> A6v aj.).

Pro označení souhlásky /j/ je nejčastěji používán grafém «g». V pozici před vokály /a/ či /á/ je uplatňován výhradně minuskulní graf <y> (např. <yako> K7v, <Jzayáſs> L2r) a výjimečně majuskulní graf <J> (<Jakož> O1v, <Jáť> O2r). Při záznamu předpony naj- je vždy uplatňován graf <y>.

Při záznamu hlásek /d/, /f/, /l/ se vedle dominantních podob «d», «f», «l» ojediněle vyskytují gemináty <dd>, <ff>, <ll> (např. <Raddě> A2r, <Officijně> A2v, <Gallatuom> K6v).

Konsonant /š/ je v souladu s dobovými doporučeními v pozici na začátku a uprostřed slova zachycen spřežkou <ſſ> a v pozici na konci slova spřežkou <ſs> (např. <ſſlechetně> L7r, <waſſe> K7r, <budeſs> M7r). Hlásková skupina šš je zachycena kombinací grafů s̈ſſ (např. <Naywys̈ſſijmu> Aa7r).

Ve všech vyjmenovaných případech při transkripci konsonantů upravujeme Melantrichův úzus v souladu s dnešní pravopisnou normou.

V tisku se objevují české a latinské zkratky, pro jejichž označení je zpravidla použito diakritické znaménko. Zkratky jsou při transkripci rozepisovány, nerozepisujeme pouze zkratku <eč>, kterou transkribujeme v podobě etc. (A1r, A2r aj.).

Bezvýhradně podle dnešního úzu upravujeme i hranice slov.

Hláskosloví

Ve Studnici života se podobně jako v jiných pramenech z druhé poloviny 16. století vyskytují starší a nástupnické varianty jednotlivých hlásek či hláskových jevů, mladší podoby se však zpravidla objevují v omezenější míře vedle starších.

Protetické /v/ je zaznamenáno u necelých 15 % lexémů s původním iniciálním /o/ (např. <woko> A6v, <wotewřel> C6v).

Diftongizace původního iniciálního /ú/ se v tisku vyskytuje převážně v lexikalizované podobě.

Diftong /ej/ < /aj/ < /ý/ je v tisku ojedinělý a objevuje se nejčastěji v pozici uprostřed slova ve výrazech, u nichž byl podobný typ záznamu typický pro raně novověký tiskařský a písařský úzus.

Poměr výskytů diftongu /uo/ a monoftongizovaného vokálu /ů/ < /uo/ činí přibližně 3 : 1.

Náslovné /j/ ve formách slovesa býti použitých v rámci préterita je povětšině zachycováno. Podoby bez náslovného /j/ se vyskytují pouze v první osobě jednotného čísla vedle podob s náslovným /j/ v poměru přibližně 1 : 14.

Spojka ježto je zaznamenána výhradně v podobě <geſſto> (B3r aj.).

V předložené edici zachováváme hláskoslovná specifika originálu a transkribujeme výše zmíněné podoby jednotlivých výrazů v souladu s předlohou.

Morfologie

Ve Studnici života se stejně jako v řadě soudobých pramenů nezřídka vyskytují vybrané dubletní koncovky či tvaroslovné podoby jednotlivých výrazů.

V nominativu plurálu životných a neživotných maskulin se vedle původních koncovek pravidelně používá flexe -ové (např. <Národowé> C6r, <Zubowé> C6v).

V genitivu plurálu maskulin dominuje koncovka -uov, vedle níž se objevují flexe -ův a -uo v poměru přibližně 4 : 1 : 1.

Pro vyjádření zdvořilosti je vždy použita 2. osoba plurálu (např. <zwláſſtnij přijwětiwoſt/ kterauž ke mně nakloněni ɓýti ráčijte> A3r, <oſobu mau chrániti ráčijte> A3v).

Préteritum 3. osoby tvořené pomocí l-ového příčestí s auxiliárem se vyskytuje vedle préterita bez auxiliáru v poměru přibližně 1 : 7.

Ve všech zmíněných případech text neupravujeme, v edici ponecháváme všechny použité morfologické tvary v souladu s předlohou.

[A8v]číslo strany rukopisu [1] Rytina s motivem Ježíše a evangelistů obklopených křesťany držícími v rukou kalichy.

[Folium]číslo strany rukopisu P4v je prázdné.

Rytina s motivem Nejsvětější Trojice v nebi a andělů.

[P5v]číslo strany rukopisuRytina s motivem ukřižování Ježíše Krista.

1 Rytina s motivem Ježíše a evangelistů obklopených křesťany držícími v rukou kalichy.
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 5 měsíci a 6 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).