[Spis o moči a o pulsu]
editor: Černá, Alena M.
Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. IV H 28. 1444

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2020–2021

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Práce používá také data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz/) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Dochování textu

Podkladem této edice je rukopis Knihovny Národního muzea v Praze, sign. IV H 28, datovaný rokem 1444 (dle zápisu na fol. 92v), který je v soupisu zkratek ke Staročeskému slovníku veden pod zkratkou LékMuz a v Bartošově katalogu v prvním svazku je evidován na s. 234 pod číslem 1233. Z tohoto kompilačního lékařského sborníku zpřístupňujeme folia 1r–26r, na nichž se pojednává o moči, o pulsu, o zachování zdraví, o zimnicích, o znamení života a smrti a o pouštění krve. Jedná se o text, který je zachován i v jiných lékařských sbornících a který vychází z cizojazyčných předloh starověkých lékařských autorit (na fol. 1r je uvedeno, že jde o překlad z němčiny, který byl pořízen z latinského překladu původního řeckého textu).

Editovaný text je starší než variantní texty, které nacházíme např. v rukopise Národní knihovny v Praze, sign. XVII B 18 (LékFrantA, fol. 25r–38v; digitální kopie jsou dostupné na stránkách Manuscriptoria http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XVII_B_18___0RPHOWE-cs) či sign. XVII D 10 (LékFrantC, fol. 53r–58r; http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XVII_D_10___04VU0E0-cs); oba variantní texty obsahuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/). Variantní rukopisy zachovávají texty v různé šíři, avšak na rozdíl od muzejního sborníku jsou jejich zápisy mnohem spolehlivější a muzejní sborník zcela jistě nesloužil pro tyto opisy jako přímá předloha. Písař sborníku IV H 28 se v zápisu dopouštěl mnohých chyb z nedbalosti či z neporozumění, které zřejmě sám často opravoval (např. podtečkoval slova či jejich části, která byla zapsána omylem); na některých místech písař opakuje stejný text, na jiných z přehlédnutí text vynechává. To, stejně jako chybně opsaná slova, často vede ke ztížení srozumitelnosti až k nesrozumitelným formulacím. Na některých místech tato chybně zapsaná místa opravujeme podle znění rkp. NK XVII B 18 a na takové opravy upozorňujeme v poznámce. V rukopise chybí list 22, který nedoplňujeme.

Jazykové zvláštnosti

Texty byly přeloženy zřejmě v 1. polovině 15. století; jazyk překladu zachovaného v tomto sborníku vykazuje starší znaky než uvedené rukopisy z Národní knihovny. V textu se např. velmi často vyskytují jmenné adjektivní tvary (bude talov črn nebo črven, zelen 23r; Jestli člověk stár a mdel 24r; Puls rychel 14v; Pakli bývá medl 21v) či starší komparativní tvary (člověk vždy mdlejí bude … silnějí bude 17r; Bude liť člověk mdlejí a nemocnějí 23v). Adjektivum smrtdlný je v textu zapsáno výhradně v této hláskové podobě, tedy s nerozšířeným sufixem -dlný (nemoci zlé a smrtdlné 19v; toť jest smrtdlné 20v aj.). Na dvou místech je lokál lexému člověk uveden ve tvaru v člověčě (1v, 3v). V textu se vyskytnou více než 50× lexémy črvený a črný, přičemž je vždy zachována lexikální forma bez doprovodného vokálu.

Editace textu

V transkripci se snažíme maximálně zachovat podobu předlohy, tj. přepisujeme i místa, která jsou evidentně chybně zapsaná. Jen v několika případech text upravujeme (doplňujeme) podle znění rkp. NK XVII B 18, jak bylo uvedeno výše. Na chybná místa se snažíme upozorňovat v poznámce. V některých případech doplňujeme vynechané slovo (především předložku); i na takové zásahy upozorňujeme.

Text transkribujeme podle obecně přijímaných zásad transkripce staročeských textů. Bez upozornění odstraňujeme nenáležitou jotaci v krátkých slabikách. Rovněž neupozorňujeme na rozepsání běžných písařských zkratek. Rukopis dosud nebyl vydán tiskem.

Literatura

Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha: Academia 1968.

Bartoš, František Michálek, Soupis rukopisů Národního musea v Praze. Svazek I. Praha: Melantrich 1926.

logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 11 měsíci a 6 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).