[Lékařství neznámého františkána, rukopis KNM IV H 28]
editor: Černá, Alena M.
Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. IV H 28. 1444

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2021–2022

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Práce používá také data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz/) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Ediční poznámka

Edice byla pořízena na základě rukopisu uloženého pod sign. IV H 28 v Knihovně Národního muzea v Praze. Text je zapsán na fol. 27r–92v, přičemž jako list 80 byly v minulosti omylem označeny dva listy. Zápis je na fol. 92v datován rokem 1444.

Jedná se pojednání o léčení lidských neduhů, které je doplněno o návod k léčbě ran a také k přípravě některých léčivých mastí, jež bylo patrně přeloženo z německého textu vzdělaného lékaře (chirurga) Ortolfa z Bayerlandu († 1290). Ortolf je autorem kompilačních lékařských sborníků založených na pracích starověkých a středověkých lékařských autorit (Hippokrates, Petr Hispánský, Galén, Avicenna, Rhazes, Gilbert Anglický, Konstantin z Monte Cassina ad.). Překlad Ortolfovy práce se dochoval v českém středověkém a raněnovověkém písemnictví v desítkách opisů, zvláště v lékařských sbornících obsahujících většinou i další texty. Vztahy mezi jednotlivými sborníky a jejich částmi a určování jejich autorství představuje složitý úkol, na nějž poukazoval na počátku 20. století např. F. M. Bartoš (Bartoš 1917). Ten zdůvodnil fakt, že dvě velké skupiny českých lékařských textů, tzv. lékařství neznámého františkána a tzv. jádro lékařské, mají za základ právě různě doplňovaný a opravovaný Ortolfův text o léčení nemocí „od hlavy až do pat“.

Text zapsaný v muzejním rukopise se signaturou IV H 28 je dochován v několika dalších rukopisných sbornících, které jsou v české odborné literatuře a v katalozích nazývány např. jako tzv. lékařství neznámého františkána. V soupise zkratek pramenů pro Staročeský slovník jsou sborníky označeny jako LékFrantA (sign. XVII B 18 z Národní knihovny České republiky, edice je dostupná ze stránek Vokabuláře webového, http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{fa9ef614-5242-4c00-8916-f63d4cfb66ba}/), LékFrantB (sign. XI C 2 z téže knihovny, edice části o léčení koní je dostupná z Vokabuláře webového, http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{224147f1-f196-47e3-80bb-024121f165c9}/), LékFrantC (sign. XVII D 10 z téže knihovny, edice části o moči je dostupná z Vokabuláře webového, http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{257e662a-c8cb-458f-a910-7ce5d7b80fc5}/). Sborník z pražské kapitulní knihovny je ve Staročeském slovníku pod zkratkou LékKřišť připsaný (patrně nenáležitě, srov. Bartoš 1917, s. 325) mistru Křišťanovi z Prachatic (sign. L 19). Rukopis signatury IV H 28 nese podle Staročeského slovníku zkratku LékMuz, pro jeho část obsahující františkánovo lékařství volíme zkratku LékFrantMuz. Sborníky obsahují kromě františkánova lékařství např. spis o moči a pulsu (edice spisu z LékMuz je dostupný ze stránek Vokabuláře webového, http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{1a1ab6e8-afd0-492a-8c27-be3381588d61}/), zdravovědu nebo herbář a astrologické pojednání.

Stářím je textu LékFrantMuz nejblíže text LékFrantB (fol. 178v–207r), který byl zapsán okolo roku 1440 (srov. fol. 211v), avšak jeho čeština již vykazuje mladší jazykové rysy než zápis v LékFrantMuz; z charakteru výstavby textu a jiných údajů není LékFrantB přímým předlohovým textem k LékFrantMuz (a ani naopak). Obsahem se LékFrantMuz nejvíce blíží rukopis se signaturou II H 25 z Knihovny Národního muzea (fol. 30r–107r), který pochází z druhé poloviny 15. století a jehož jazyk zachycuje z těchto tří rukopisů nejmladší jazykový stav; ani v tomto případě nelze soudit, že předlohou pro tento mladší rukopis byl některý ze dvou starších rukopisů.

Text LékFrantMuz zapsal jeden písař. V českém textu se vyskytuje množství latinských (výjimečně německých) názvů nemocí, bylin a jiných prostředků užívaných k léčení. Přepis je dosti nedbalý a neúpravný, je v něm mnoho chyb z přepsání, a to jak v češtině, tak v cizojazyčném textu. Nepochybně vlivem chybné předlohy došlo k chybnému řazení některých částí textu, neboť na některých místech text logicky nenavazuje. Většina chyb „z přepsání“ vyskytujících se v českém textu byla samotným písařem opravena (např. chybně zapsané slovo bylo škrtnuto a nahrazeno slovem správným). Takové opravy do edice přebíráme automaticky a opravy nesignalizujeme. S naznačením emendace opravujeme jen ta místa, kde chyba zůstala písařem neopravena. Korekce provádíme na základě dvou výše zmíněných rukopisů, které jsou našemu textu stářím i obsahem blízké, tj. rukopisu LékFrantB a rukopisu z Národního muzea, sign. II H 25; oba tyto texty jsou zapsány úpravněji než LékFrantMuz, s minimem chyb a oprav. Na některých místech v naší edici uvádíme rovněž alternativní zápis, který se vyskytuje v těchto rukopisech a je patrně bližší původnímu znění. V latinských výrazech je chybovost zápisu výrazně vyšší a není jisté, jak by měla případná oprava vypadat; proto latinu ponecháváme v přepise v té podobě, v jaké je zachycena v rukopise, pouze s rozepsáním písařských zkratek. Rukopisu se nedostalo plánované výzdoby v podobě iniciál, místo nichž je uváděna pouze reprezentanta. Český text je transkribován podle obecně přijímaných pravidel transkripce staré češtiny. Text LékFrantMuz dosud nebyl edičně zpřístupněn.

Čeština LékFrantMuz vykazuje poměrně archaické jazykové jevy; zmíníme jen ty, které jsou zápis charakteristické. Jotace v krátkých slabikách se vesměs vyskytuje v náležitých tvarech, proto ji v edici zachováváme – vzhledem ke stáří rukopisu rušíme naznačenou jotaci po hlásce j, a to i v případech, kdy se jedná o jotaci historicky opodstatněnou (např. Gsg. olejě). Nenáležitá jotace v krátkých a dlouhých slabikách se až na výjimky nevyskytuje. – Původní skupina čr je zachována výhradně bez vkladného vokálu (mj. črv 45v, črvený 86v, črné 32v). Vkladný vokál se na rozdíl od stavu v současném jazyce vyskytuje u slabikotvorného l (spilzlo 27v, milčí 33v, pilsti, tj. plsti 47r, bavilny 47v). V textu se vyskytne i vkladný vokál před likvidou r (sirdci 77v), avšak mladší rukou je v rukopise přeškrtnut. V pobočné slabice na počátku slova je zachováváno náslovné j- (jsem 33v, jsú 38v, jměl 39v, ale i měl 40v). – Zejména ve tvarech imperativu s enklitickou částicí , ale i jinde, je vynecháváno etymologické j; v těchto případech předpokládáme náhradní dloužení předchozího vokálu (srov. Gebauer 1958, s. 409): např. dáž, vondáž 29r, 35r, 43v (lexikální forma bez hlásky j se vyskytne v 63 případech, zatímco s touto hláskou jen třikrát); vymýváž, schováž 44v; rozkróž 63v; náprvé 35r, nálepšie 43r; žédlík 30v, 56r aj. – Až na výjimky, na něž v edici upozorňujeme, respektujeme projevy asimilace znělosti (např. přes hranici slova u předložky s: z bielkem 32v; z bobrovým strojem a z dobrým octem 37r aj). – Výrazným jazykovým rysem jsou jmenné tvary adjektiv v postavení jmenného přísudku se sponou (tvář mu bleda a puls mu mdel a pln 28v; tělo mu bude horko a hlava mu bude těžka 28v; voda nenie tak biela a tenka 31v; žíly budú studeny 37v; Jest li mu nos velik a črven 43v aj.). Text zachovává duálové tvary ve spojení s číslovkou dva (dvěma prstoma 47r; dvě libřě cukru 52v; ve dvú librú vody 70r; srkáž dvěma stébloma 72r; dvě vaječné škořěpině 83r aj., ale též dvě libry 27v aj.). – V textu se často vyskytuje adjektivum smrtdlný (55v, 70v, 91v), substantivum siropl (29v, 54v, 55r aj.) a spřežkový výraz přězden (43v, 49v, 56v aj.), které z jiných pramenů doloženy nemáme.

Literatura

Bartoš 1917: Bartoš, F. M.: Z rukopisů musejních. Z lékařského písemnictví XV. století. ČČM 91, s. 323–326.

Gebauer 1958: Gebauer, J.: Historická mluvnice jazyka českého. III. Tvarosloví. 2. Časování. Praha, ČSAV.

Staročeský slovník 1968: Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha, Academia.

logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 6 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).