[Chirurgické lékařství]
editor: Černá, Alena M.
Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII H 23. začátek 16. století

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2011–2022

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Text vykazuje rozličné ortografické, hláskoslovné, morfologické i lexikální zvláštnosti. Téměř pravidelně značí digraf ſſ hlásku s a grafém ſ hlásku š. V textu se četně vyskytuje nadbytečná jotace v krátkých i v dlouhých slabikách, která byla bez upozornění v emendačních poznámkách odstraněna a upravena tak, aby odpovídala soudobému stavu. Vzhledem k datování textu do počátku 16. století reprezentuje grafém o pouze hlásku krátké o, které se v textu vyskytuje mj. u lexikálních jednotek s variantní (např. nářeční) lexikální formou (např. projem, produch, kože, kropě atp.). Nářeční krácení probíhá i v některých deklinačních koncovkách, zvláště v dat. pl. o- a jo-kmenových substantiv (votokom, lékařom). Diftong ej (< ý) je zaznamenáván jako ay (bayti > bejti). Toto ay se analogicky vyskytuje i v pozicích, kde se nejedná o nově vzniklý diftong, ale o starší hláskové seskupení (ſayde > sejde). Také z důvodů této zvratné analogie soudíme, že skupinou ay je zapsáno i seskupení ej, které vzniklo změnou tautosylabické skupiny aj > ej, a transkribujeme tedy výrazy typu nayprwe jako nejprvé.

Ve sborníku se velmi často vyskytuje tvar akuzativu maskulina zájmene pro 3. osobu jen. Dle Gebauerovy historické mluvnice se jedná o starý a doložením vzácný tvar (srov. J. Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého III/1, Praha 1960, 2. vyd., s. 470−471, podobně V. Vážný, Historická mluvnice česká 2, Praha 1970, 2. vyd., s. 123). V chirurgickém lékařství se tvar zájemen jen vyskytuje na 322 místech, zatímco tvar jej pouze na dvou místech (na četnost výskytu daného tvaru v této památce upozornil již J. Gebauer). Vzhledem k pozdní dataci památky nejsme zcela přesvědčeni o tom, že se skutečně jedná o tvar jen; grafická podoba „gen“ by mohla být interpretována i jako „geij“. Jelikož však text je z jazykového hlediska velmi výjimečný, ponecháváme přepis zájmene v podobě jen, abychom usnadnili případné následné lingvistické bádání v této otázce.

V textu je opakovaně zaznamenáno adverbium pom s významem ,potom‘; není jasné, zda se nejedná o zkratku tohoto výrazu, avšak jakákoliv značka pro zkrácený výraz chybí.

Nadpisy jednotlivých částí textu jsou v rukopise místy zapisovány v textu, místy na horním okraji listu (zde připomínají živá záhlaví). V elektronické edici je zapisujeme jako „podnadpisy“ tam, kam v textu logicky náleží. Ve funkci živého záhlaví jsou na horním okraji listu místy též zapsána velká písmena a/či římské číslice korespondující s obsahem knihy uvedeným v závěru textu; toto značení v edici nezachycujeme.

O zvláštnostech rukopisu píše A. M. Černá v článku Lékařský sborník o chirurgii – mimořádný zdroj ke studiu staročeského jazyka. In Verba et historia, Praha 2005, s. 41–47. O pravopisné charakteristice tohoto textu pojednala táž autorka v příspěvku Specifika pravopisného úzu textů 16. století. In Dějiny českého pravopisu (do r. 1902), Brno 2010, s. 224–234.

logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 15 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).