V konvolutu českých tisků ze 16. století, který je uložen pod sign. BT X 38 ve Strahovské knihovně v Praze, je vevázán také unikátní exemplář spisu s názvem Knížka rymovní jest tato… Tento spis vydal v Praze Jiří Jakubův Dačický, jak je vytištěno na titulním listě knížky, avšak bez uvedení roku tisku (Knihopis, č. K04085; https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000006396&local_base=KPS; digitalizovaný exemplář je dostupný ze stránek Manuscriptoria https://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-KKPS__BT_X_38_____1GMA6P3-cs). Tiskař Dačický byl činný v letech 1568 až 1619 (Voit 2006, s. 195–196) a Knihopis tisk datuje „kolem 1580“.
Tisk obsahuje kromě Knížky rymovní v druhé části ještě text s názvem Rozmlouvání otce s synem o hospodářství. V následující edici se věnujeme jen první části knížky, která je vytištěna (za titulním listem na s. A1r) na s. A2r–B3v (v digitalizované verzi jsou to obrázky označené 217r–227v); následující Rozmlouvání zahrnuje strany B4r–C8r.
Mravoučně-zábavná Knížka rymovní obsahuje většinou rýmovaná rčení, pořekadla ap., která jsou soustředěna do tematických okruhů – např. pán a služebník, blázen a moudrý, bohatý a chudý, peníze, ženy, lékaři ad. Kniha byla opakovaně vydávána, Knihopis eviduje další vydání ze 17. a 18. století, avšak dochovaných exemplářů je minimálně. Edici podle nejstaršího dochovaného vydání připravil V. Flajšhans (Flajšhans 1917, s. 45–61); předchází jí literárně-historický úvod z pera editora. Zdrojům Knížky se V. Flajšhans věnoval na s. 41–44. Uvádí, že jednotlivá přísloví jsou známá již ze středověkého období, nachází je v textech Pulkavovy kroniky, J. Husa, C. Tovačovského či Hynka z Poděbrad. V. Flajšhans rovněž poukazuje na přebírání přísloví z Knížky do dalších podobných soupisů, např. Matěje Červenky a Jana Blahoslava (Česká přísloví, rkp., tiskem 1829), Jakuba Srnce z Varvažova (Dicteria seu proverbia Bohemica, 1582) nebo Jana Amose Komenského (Moudrost starých Čechů, rkp., tiskem 1849). Lexikální složka Knížky rymovní se nachází i v dalších důležitých lexikálních zdrojích, např. ve slovníku Josefa Jungmanna (se zkratkou Rým.) či v Lexikální databázi humanistické a barokní češtiny (zkratka DačicRým). O některých jednotlivých středověkých příslovích z lingvistického hlediska srov. též stati A. M. Černé a M. Stluky (Černá–Stluka 2005; Černá 2013).
Tisk z 16. století je téměř bezchybný, proto v edici akceptujeme i nestandardní značení vokalické kvantity. Vokalickou délku či krátkost v přepise zachováváme podle originálního tisku; podobné odchylky od standardně očekávané kvantity jsou ostatně v souladu s mnohými jinými tisky z této doby. Jedná se např. o vokalickou kvantitu ve tvarech zájmen (mnohý na ní víc naloží A4r; za nim A5r; on ji slovo a ona mu dvě A8r), v sufixech (v rybnice A6v; pánu a zemaninu B1v) i v kořenech slov (znati A5v; mýš B2r; žíto B2v).
Za zmínku stojí výskyt infinitivu zakončeného na -t (neuměl mu pěknějí ukázat A8v; platit bude B3r), tedy tvaru, který je v dané době ještě ojedinělý.
V některých případech v tisku rezonuje jazykový stav dřívějších období – např. občasný tisk ú místo ou (nebeskú radost stratil A2v; řeč pravdivú B3v; múdrého A4r), uo místo ů (muoj A4v; souseduom A8r) či tautosylabické aj místo ej (najhůře A4r; nehraj A2r; nedávaj A4v). Někdy pak přísloví ukazuje na starší jazykovou podobu, kde byl rým zrušen pozdějším jazykovým vývojem: Moucha v jiše a mol v drahém rouše B2r (původně zřejmě Múcha v júšě a mol v drahém rúšě).
V lexiku nacházíme i několik dosud nedoložených či málo doložených výrazů: zvečeřaděti ‚zkazit se, zvětrat‘ (Po těch dnech ryby hned zveřeřadějí B1v), krušt ‚blána‘ (jelito s kruštem A3v), příčes ‚kůže podrážděná drbáním n. česáním‘ (z zbytečného drbání příčes se zbíře A6r), kornyfel ‚rohatý, čert‘ (by tě měl kornyfel vzíti A7v) ad.
Literatura:
Černá 2015: Přípisky písaře Pinvičky. In: Chýlová, H. – Viktora, V. (eds.): Dva z prvních: J. Spal a M. Šváb – respektované osobnosti vysokoškolské bohemistiky. Plzeň, s. 68–79.
Černá–Stluka 2005: Černá, Alena M. – Stluka, Martin: Lexém vetech ve staré češtině. Naše řeč 88, s. 105–108.
Flajšhans 1917: Flajšhans, Václav (ed.): Knížka rýmovní. Sborník filologický 6, s. 40–61.
Jungmann 1849: Jungmann, Josef: Historie literatury české. Praha, s. 269 (registruje až vyd. Knížky z roku 1626).
Voit 2006: Voit, Petr: Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století. Praha.