O trestaní cizoložníků a smilníků
editor: Filipová, Jitka
Státní okresní archiv (Uherské Hradiště, Česko), sign. Archiv města Bojkovic, inventární číslo 16. 1636–1721

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2022

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Práce používá také data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz/) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Ve Státním okresním archivu Uherské Hradiště, v Archivu města Bojkovic je pod inventárním číslem 16 uložen rukopis s názvem Krevní kniha městečka Bojkovic.

Jde o papírový kodex o velikosti 310 × 205 mm, kniha má původní kožené renesanční desky, které jsou ozdobené kyticí květin ve váze. Obsahuje 149 tužkou foliovaných listů a dva nefoliované. Podle Verbíka je původní foliování pouze na fol. 1–42, další bylo doplněno později, avšak to nebylo provedeno ani z poloviny. Moderní foliaci provedli kaplan Koželuh s učitelem Ad. Cillichem, úplnou foliaci tužkou navazující na původní pak vytvořil Al. Jašek. Čtyřicet listů zůstalo nepopsaných (Verbík 1971: 167). Z torzovitosti zápisů lze usuzovat, že původní kniha byla obsáhlejší, a nedochovala se tak v celé své podobě. Písař do knihy přepisoval i došlou korespondenci od vyššího práva (otcovského) v Uherském Brodě, z níž některé části chybějí, případně došlo k zpřeházení záznamů. Kniha byla založena roku 1636, a protože do ní byly přepsány i starší záznamy, obsahuje procesy z let 1630–1721.

Zajímavostí této smolné knihy je, že záznamy nejsou oproti jiným smolným knihám řazeny chronologicky, nýbrž jsou rozděleny podle typu deliktu do oddílů, jejichž názvy jsou uvedeny na titulní straně, s mírnými odlišnostmi i na začátku jednotlivých částí. Jde tedy o následující: „O čarodějníctví“ (fol. 1r), „O vraždách a mordích“ (fol. 15r), „O trestaní cizoložníků a smilníků“ (fol. 31r), „O trestání pro všelijakou krádež, tolikéž i na ty, jenž zloděje přechovávají a v domích svých fedrují“ (fol. 60r), „O pokutách těch, kteříž včelám škodí“ (fol. 86r), „O přechovávání a folkování škůdců lidských“ (fol. 96r), „O pokutách všelijakýho zrádcovstva“ (fol. 106r). Některé z nich zůstaly prázdné, naopak v případech, kdy se nedostávalo místa, byl záznam procesu dokončen v oddíle jiném.

Předkládaná edice přináší zpracování oddílu O trestání cizoložníků a smilníků, který pokrývá fol. 31r–59r. Jeho obsahem jsou žaloby, vyznání, ale i korespondence s vyšším právem v Uherském Brodě v několika případech cizoložství, smilstva, kdy muž či žena odešli od svého manžela či manželky a vstoupili do svazku manželského s někým jiným, dále jde o pár, který se nechal oddat, přestože šlo o příbuzné (strejčení děti), či se projednává případ, kdy žena porodila a své dítě zavraždila.

Z hlediska časového období procesy pocházejí z 30., 50., 60. a 70 let 17. století. Kniha však byla založena až v roce 1636, starší zápisy do ní tedy byly přepsány ze škart.

Knize byla pozornost věnována již od počátku 20. století (srov. řazeno chronologicky Klvaňa 1900, 1901, Jelínek 1906, Dolina 1925, Jašek 1939/1940, Pospíšil 1966, Verbík 1971). Nejnovější Verbíkova edice, byť jde o práci historika, je lingvisticky poměrně spolehlivá, upozorníme jen na některé odchylky: na fol. 31v je ve Verbíkově edici přepsáno „Lidu svrchovanou“ místo „Lídu svrchupsanou“, na fol. 33v Verbík píše „budou-liť se když vrchnosti“ místo „budou liť se k týž vrchnosti.“ Verbík dále ponechává skupinu žš ve slově vyžší, emenduje výskyt předložek s/z v případech, kdy užívání podle něj „bylo nelogické (s před znělou souhláskou se psalo z a naopak z před neznělou souhláskou jako s), bylo toto sjednoceno podle dnešního užívání)“ (Verbík 1971: 15), nezachovává skupinu tc (nětco) aj. Odlišně se také stavíme k přepisu cizích slov, např. procedirowat přepisuje Verbík jako procedírovat, my jako procedýrovat, stejně nakládáme s i po tvrdých konsonantech i v jiných přejatých slovech. Přestože dále uvádí, že „[p]roblémem zůstává délka samohlásek, kde se postupovalo podle předlohy, případně podle nářečního užívání“ (Verbík 1971: 15), je však patrné, že kvantita je spíše doplňována, a to jak v koncovkách, tak v kmeni slov, a to i v případech, kde je odlišná kvantita od dnešního stavu poměrně dobře popsána (např. délka v akuzativu zájmena ona, viz např. Janečková 2009: 143–144).

Text o smilnících a cizoložnících je psán poměrně čistě, jen málo škrtů je v části pojednávající o vraždě. Obsahuje značné množství zkratek, které rozepisujeme a v původní podobě je transliterujeme v poznámce. K emendaci přistupujeme pouze v krajních případech, kde se jedná o zjevné omyly (viz např. fol. 56r: „touto naschvalní <naſwalnj> konvoji vysilame“, 39v „k týmuž místru přikročiti <přebročiti dali>“ či 46v „majic o tom obzvlaštní <obzwlaſſtj> poručení“. V textu se také místy vyskytují přípisky mladší rukou, a to marginální i interlineární, většinou vysvětlující slova či doplňující informace (viz např. zde v závorce: fol. 31v „Ondra Třeťak chodec (žebrák) ze Slízska“ či fol. 44v „ale o tom ani v matrice kostelní, kdy a kterého leta ani aby zdávání byli, poznamenání se nenachází (jedno pak pachole stáří půl druhého leta s sebou mají)“. Na některých místech, v případě porušení stránky jsme museli rekonstruovat slova (předně se jedná o fol. 48r).

Co se týče kvantity, snažíme se zachovat předlohu, neboť se dá odhadovat vliv mluveného jazyka. Postupujeme tedy takto: V případě kmene slov se opíráme se o dosavadní výzkumy zápisu kvantity v textech té doby (Černá 2015, Dittmann 2016, Janečková 2009, Vážný 1964) či Lexikální databázi humanistické a barokní češtiny; pokud jsme daný jev nedohledali, doplňujeme dnešní kvantitu a slovo opatřujeme poznámkou s transliterací. U písmene u jsme dospěli k názoru, že případná čárka/tečka nenaznačuje délku, ale je signálem, že se jedná právě o toto písmeno, proto kvantitu zaznamenáváme podle dnešního stavu. Při zápisu náslovného ú předpokládáme, že kvantita nekolísala, zapisujeme proto vždy ú- (srov. Dittmann 2018: 107).

Pouze v případě koncovek adjektiválií kvantitu normalizujeme, přestože i zde se dá odhadovat vliv mluveného jazyka a zápis zde též kolísal (např. v genitivu singuláru maskulina -ého je kvantita zapsána pouze v 35 % případů celkem z 185 dokladů).

Jazyk bojkovické knihy byl již dříve reflektován v článcích či diplomových pracích (viz. Fic 2015, Filipová 2020, Pleskalová 1976).

Literatura

ČERNÁ, A. M. (2015). Vokalická kvantita v rukopise T starých letopisů českých. Listy Filologické 138(3–4), 269–298.

DITTMANN, R. (2016). Samohlásková délka v Kralické bibli šestidílné. Listy Filologické 139(3–4), 341–381.

DITTMANN, R. (2018). Vokalismus Bible kralické šestidílné II. Uplatnění změn proběhlých od konce 14. století. Listy filologické 141(1–2), 95–130.

DOLINA, K. (1925). Z krevní knihy městečka Bojkovic, Zahrada Moravy II, 37, 54, 70.

FIC, K. (2015). Jazyk bojkovické krevní knihy. Vlastivědný věstník moravský 32, 211‒215.

FILIPOVÁ, J. (2020). Diftongizace ý > ej v moravských smolných knihách. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [nepublikovaná diplomová práce].

JANEČKOVÁ, M. (2008). K jazyku českého baroka. Praha: ARSCI.

JAŠEK, A. (1939/1940). O nepodařených výkonech popravčího při hrdelním právu bojkovickém. Mojmírova říše I, 56–59.

JAŠEK, A. (1939/1940). V paragrafech hrdelního práva. Podřevnicko I, 60–63.

JELÍNEK, J. (1906). O pokutách těch, kteříž včelám škodí. Selský archiv V, 221–224.

KLVAŇA, J. (1900). Krevní kniha městečka Bojkovic. Časopis českého muzea XXIV, 250–260, 376–387.

KLVAŇA, J. (1901). Krevní kniha městečka Bojkovic. Časopis českého muzea XXV, 66–77, 178–184, 292–295, 402–405.

Krevní kniha městečka Bojkovic. Státní okresní archiv Uherské Hradiště, fond Archiv města Bojkovic, inventární číslo 16.

NEJEDLÝ, P. et al. Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2010 [citován stav z 1. 12. 2021]. Dostupné z WWW: <https://madla.ujc.cas.cz>.

PLESKALOVÁ, J. (1976). Osobní jména v krevní knize městečka Bojkovice. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity 25(24), s. [57]–66.

POSPÍŠIL, B. (1966). Krevní kniha městečka Bojkovic. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, [nepublikovaná magisterská diplomová práce].

VÁŽNÝ, V. (1964). Historická mluvnice česká. II, Tvarosloví. 1. část, skloňování. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 

VERBÍK, A. (1971). Krevní kniha městečka Bojkovic. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum.

logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 6 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).