Isidor ze Sevilly Naučenie svatého Isidora velmi užitečné hřiešnému člověku…
editor: Hanzová, Barbora
Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII B 6. 3. čtvrtina 15. století

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2018–2021

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Edice vznikla v rámci řešení projektu č. LM2015081 „Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Popis rukopisu

Rukopis Praha, NK ČR, sign. XVII B 6, f. 63r‒66v eviduje v pramenných soupisech Jungmann (1849, odd. III., č. 868, 869, s. 109), Truhlář (1906, č. 50, s. 21‒22), Tříška (1972, s. 160; 1967, s. 62), Urbánková (č. 262, s. 40). Rukopis je datován do třetí čtvrtiny 15. století, Spunar (1995, s. 142) jej datuje cca 1467‒1470. Je součástí obsáhlého kodexu vzdělavatelných a zábavných textů, mezi nimiž se nachází také na f. 59v‒61v Zrcadlo hříšníka, tzv. menší, Jana Husa, na f. 78r‒172v staročeský překlad Kroniky trojánské a na f. 66v‒72v Naučenie svatého Anselma o poctivosti z nábožné milosti ku přijímání těla božieho a o užitciech zámutka zde na tomto světě trpících, jejich edice jsou dostupné v edičním modulu Vokabuláře webového <http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni>. Rukopis je dostupný on-line v digitální knihovně Manuscriptorium <http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XVII_B_6____0QLR0G3-cs>, kde je uveden i jeho fyzický popis.

Popis památky

Rukopis s incipitem Tuto se počíná Naučenie svatého Isidora velmi užitečné hřiešnému člověku a jest rozděleno na osmnádcte kapitol, kdež najprv takto die první kapitola zachycuje staročeský překlad oblíbeného traktátu De norma vivendi připisovaného Isidoru Sevillskému. Latinská edice traktátu je pod názvem Norma vivendi dostupná v PL (svazek 83, strana 1247A‒1252C), kde se nachází také např. komentář Faustina Arevala k otázce sporného autorství (svazek 81, strana 0589A‒0595B).

Popis edičního přístupu

Staročeský text byl editován s přihlédnutím k latinské předloze editované v PL a také k její variantě v rkp. Plzeň, Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, sign. Y 134225, f. 186r–190r (dále rkp. Plzeň). Textologické srovnání staročeského znění s PL a rkp. Plzeň je připojeno na závěr této ediční poznámky. Edice dodržuje členění rukopisné předlohy na explicitně pojmenovaných osmnáct kapitol a zároveň víceméně respektuje odstavcové členění podle edice v PL a z důvodu snadné orientace formou poznámky pod čarou uvádí podle PL čísla odstavců. Obtížná místa a emendace ve staročeské edici jsou v poznámkách doplněny latinským zněním především podle PL.

Grafika a hláskosloví

Rukopis je psán bastardou, stejný písař zapsal i následující památku v kodexu, Naučenie svatého Anselma… Popis písařů kodexu přináší zvláště Vidmanová (1962, s. 239), popis jazyka podávají také editoři dalších jeho částí, např. Nedvědová (1983, s. 410) a Šimek (1946, s. 163).

V přehledném a čitelném rukopise se písař dopouští jen malého množství chyb v podobě zkomolených slov či vynechávek textu, uvědomělé chyby, např. na f. 66v, písař řešil škrtnutím. Občasné zkratky běžného charakteru, např. 66v člověku, edice bez poznámky rozepisuje. Málokdy zapsal jinak systematický písař foném neočekávaným grafémem (na f. 65v przieliz: přieliš).

Text Naučenie je zapsán kombinací mladšího spřežkového a diakritického pravopisu. Délka samohlásek je občas značena zdvojením, např. foném é je zapsán digrafem ee na f. 63r: zlee, foném ú je zapsán digrafem uu na f. 63r dobrotuu, dlouhé ie bývá častěji psáno jako ije, dlouhé í jako ij. Zápis fonému ž grafémy zi, např. na f. 64v zie, svědčí o tom, že rukopis byl zapsán po zániku jotace v krátkých slabikách v jazykovém systému. U některých slov (zvl. po retnicích p a m) dochází k pravidelnému jevu poklesu jotace, např. na f. 63r trpelivosti. Občas se vyskytuje jotace vzniklá zvratnou písařskou analogií, např. na f. 65r przigiema: přijímá, tu edice emenduje. Z dalších hláskoslovných jevů se v některých případech v krátké slabice místo o vyskytuje uo, např. na f. 64r wklopuocze: vklopuoce, ojediněle je značena diftongizace ý v ej na f. 64r zlejm. Zřídka dochází k asimilaci znělosti, např. na f. 63v lechký, a zjednodušení hláskové skupiny, 66r kerýžto, vlivem analogie píše písař zdvojené nn v substantivu vinna na f. 64v a jeho odvozeninách, např. vinník na f. 63v; tyto jevy edice zachovává podle předlohy.

Morfologie

Ze slovesných tvarů se vzhledem k didaktickému charakteru památky uplatňují zvláště slovesné tvary imperativní a prézentní, často jde o prézens gnómický obsažený v příslovích, např. na f. 63v Neb se to rádo činí, což se mile myslí. Pravidelně jsou užívány jmenné tvary adjektiv v doplňkovém postavení, např. na f. 65r aby rozumen byl. V jednom spojení jsou zachované duálové tvary na f. 64r buďta zjevna nepřátelským úrazuom usta tvá.

Syntax

V rukopise se několikrát objevují bezpředložkové vazby, např. genitiv srovnávací na f. 65r lepšie sebe. Syntaktická struktura vět se vyznačuje promyšleným užíváním jednoduchých vět a souvětí, věty mají tendenci k nominalizaci, často se zapojují polovětné přechodníkové a participiální tvary a konstrukce, např. na f. 64v Což by zjevuje nemohl ztratiti, mlče chovaj, 63v A prosíciemu tebe za milost rád odpusť, a také verbální substantivum, např. na f. 64r měj rozmlúvanie, 64r Opusť péče. Překladatel se pravidelně vyhýbá neosobním větným konstrukcím v překladu konjunktivu prézentu, např. na f. 64r A nic z ust tvých nepocházej (PL nihil ex ore tuo procedat).

Autorova i překladatelova pozornost je zaměřena na symetrii vět, např. na f. 64r Nebuď v sloviech a v slibiech snadný, a v činiech i v skutciech nesnadný; používají se dvojité spojovací výrazy zřetelně charakterizující větné poměry, např. takovú – jakož na f. 64r Takovú péčí treskci a opravuj vady cizie, jakož pilností spatruješ své. Kvůli přehlednosti dává edice přednost užití moderních interpunkčních znamének a členění vět na kratší smyslové celky.

Častý příznakový slovosled je ovlivněn předlohou a obsaženými řečnickými slovoslednými figurami. Překladatel usiloval o zachování pravidelné rytmické stavby věty, např. jambické schéma na f. 63v A pokorú jej ihned obejmi a rychle dobrotivú přijmi láskú.

Slovní zásoba

Slovní zásoba je orientovaná zvláště na oblast křesťanské mravní výchovy. Typické je vysoké zastoupení abstrakt, hojná jsou zpodstatnělá substantiva, např. na f. 63r dobré i zlé, vyskytují se neologismy, na f. 64r oznamitel. Slovní zásoba je pestrá, záměrně jsou hledány synonymní výrazy, např. na f. 63v střez se, chovaj se, utiekaj, zhrzej, jindy se záměrně ve větě hromadí slova odvozená z téhož základu, např. verbum přitovařiš – substantivum tovařiš na f. 63v, Ale k dobrým se přiviň a svatým se nerozlučně přitovařiš, a budeš li tovařiš jich, budeš i ctnosti.

Styl a překlad

Zvláště v rovině slovní zásoby a syntaxe text obsahuje znaky vysokého stylu. Kromě zmíněné větné symetrie, překladatel volí vedle sebe také stejně dlouhá slova, např. Zlořečenství požehnánie nasaď a hněvajícího trpelivostí buď pílen ukrotiti. 63r (maledictioni benedictionem oppone, et irascentem patientia delinire stude PL). Hojně se užívá rozmanitého instrumentaria složitých figur, např. paralelismus na f. 63r Převelikáť jest ctnost, ač neurazíš, od něhožto jsi uražen, neb také, ač jsa uražen, odpustíš. Převelikáť jest ctnost, ačkoli komu mohl si uškoditi, a odpustíš.; chiasmus na f. 63v A připrav se, aby mnohé miloval viece, než by od mnohých milován býti chtěl, a tropů, jako je metafora genitivní, která z hlediska obsahu ani formy nemá oporu v mluveném jazyce, např. na f. 63r štít trpelivosti, 63v pod hnisu oděvem. Kontaktové prostředky v podobě oslovení jsou řídké a tematicky nejednotné, vyskytlo se oslovení na f. 63r, 64v synu, na f. 63r člověče, a užita je jediná řečnická otázka na f. 63 Aneb která chvála příslušie k té věci, jest li jiný, než jest chválen?

Ze srovnání stč. překladu s edicí latinského zpracování památky v PL vyplývá, že překladatel směřoval spíše k doslovnému překladu a zachovával stylový příznak.

Textové vztahy staročeského překladu a latinské předlohy

Editovaný staročeský rukopis má textově blíže k rkp. Plzeň než k edici PL; oproti PL obsahuje stč. rkp. a rkp. Plzeň navíc např. v 1. odstavci text et porta, resp. a nes, dále obsahují navíc adversa et prospera … tollera, respektive protivné i prospěšné věci … nes, ve 13. odstavci uvádí rkp. Plzeň znění exemplis ostende, staročeský rukopis ukaž příklady, kdežto PL: exsecutione exhibe et ostende.

Ovšem rkp. Plzeň také nebude přímou předlohou pro staročeský rukopis, protože neobsahuje text 3. odstavce obsažený v PL: Vulnus in imo corde, quamvis grave sit, apertum evaporat, valde autem, ve staročeském rukopisu Bezprávná rána, jakžkoli těžká jest, zjevením zmisuje, neb velmi.

Rozdíly, kterými se staročeský rukopis odlišuje od PL i od rkp. Plzeň, jsou např. tyto: v 1. odstavci neobsahuje překlad za ante omnia, v 17. odstavci uvádí navíc zvláště pravdě pomáhaj, v 17. odstavci má dále navíc a zachovaj duomysly statečnějších sebe, ve 20 odstavci je navíc mluv i čiň, ve 22. odstavci místo lat. a viro píše zlatem (záměnou v latině a viro vs. auro), ve 23. odstavci je navíc nepomstiti, ale tresktati, v 23. odstavci místo sequatur stojí ve staročeském rukopisu nahlédni (patrně chybou opisovače místo následuj), v 24. odstavci pak je navíc ale kerýžto bývá svědomím přemožen.

Použitá literatura

JUNGMANN, J. Historie literatury české. Praha: Nákladem Českého museum, 1849.

NEDVĚDOVÁ, M. et al. Próza českého středověku. Praha: Odeon, 1983.

PL. Patrologia Latina Database on CD-ROM, disc 2. Chadwyck-Healey. digital version 1993‒1996, version 5.0b. dostupné on-line <http://classics.phil.muni.cz/knihovny-a-databaze-uks/litterae-ante-portas>.

rkp. Plzeň, Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, sign. Y 134225, f. 186r–190r. dostupné on-line <http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-SVKPK_Y_134225____2AP1NV0-cs>

SPUNAR, P. Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans, II. Varšava: Wydawnictwa IHN PAN, 1995.

ŠIMEK, F, ed. Barlaam a Josafat. Překlad Tomáš Štítný ze Štítného. Praha: Orbis, 1946.

TRUHLÁŘ, J., ed. Katalog českých rukopisů C.k. veřejné a univerzitní knihovny pražské. V Praze: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906.

TŘÍŠKA, J. Anonymní česká literatura předhusitské reformace. Acta Universitatis Carolinae: sborník příspěvků k dějinám Univerzity Karlovy. Historia Universitatis Carolinae Pragensis. Praha: SPN, 1972. 12, fasc. 1‒2, s. 155‒207. Dostupné on-line < https://rukovet.cms.flu.cas.cz/static/Odkazy_upload/AUC-HUCP_12_1-2_1972.pdf>

TŘÍŠKA, J. Literární činnost předhusitské university. Praha: Universita Karlova, 1967.

URBÁNKOVÁ, E. Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny. Praha: SPN, 1957.

VIDMANOVÁ-SCHMIDTOVÁ, A. Rukopisné zachování Kroniky trojánské. Listy filologické 85, 1962. s. 237‒255.

Šlosar, D. (2017): ČEŠTINA 14. STOLETÍ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. URL: https://www.czechency.org/slovnik/ČEŠTINA 14. STOLETÍ (poslední přístup: 18. 8. 2019)

logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 11 měsíci a 6 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).