Hus, Jan O šesti bludiech
editor: Navrátilová, Olga (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.)
Stadtbibliothek Bautzen (Budyšín, Česko), sign. 2º 51, 1. polovina 15. století

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2024

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Při vzniku edice byla použita data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2023062).

Elektronická edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092.

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Českou podobu svého původního latinského traktátu „De sex erroribus“ dokončil Jan Hus během svého krátkého pobytu v Praze v červnu roku 1413. Jak uvádí J. Daňhelka (1985: 17), nejedná se pouze o překlad či menší úpravu původního latinského textu, ale o jeho zásadní přepracování, s jasně propracovanou formální i logickou koncepcí. V rámci jednotlivých šesti kapitol je vždy důsledně dodržena struktura: 1. úvod, tj. podstata jednotlivého bludu, 2. argumentace (zde Hus nejvíce čerpá z původního latinského textu), 3. závěr (jak se daného bludu nejlépe vyvarovat).

Dílo se dochovalo v 5 rukopisech, které podle Daňhelky (1985, s. 17) velmi dobře uchovávají původní podobu díla a mezi sebou se odlišují jen drobnými písařskými zásahy a běžnými opisovačskými omyly. V této edici pracujeme s rukopisem B, uloženým v Městské a krajské knihovně v Budyšíně pod signaturou 2º 51, pocházejícím z 1. poloviny 15. století.

Poznámka k transkripci

Při transkripci se opíráme o základní transkripční pravidla a zásady vydávání starších českých textů (viz Daňhelka 1985, s. 285–301). Distribuce velkých iniciálních písmen i interpunkce se řídí podle aktuálně platných pravidel českého pravopisu. Kvantitu, která v textu zpravidla není značena, rekonstruujeme podle stavu předpokládaného pro češtinu 15. století. Základní text rukopisu je doplněn o četné česky psané interlineární i marginální glosy psané pravděpodobně rukou stejného písaře, které v edici uvádíme v poznámkovém aparátu. Mimo to jsou v margináliích doplněny odkazy na citované/zmiňované autory či jejich díla, případně také na biblický text, či se jedná o další drobnější poznámky. Tyto odkazy jsou převážně v latině, někdy v úplné, někdy ve zkrácené podobě – v edici je rovněž dokládáme v poznámkovém aparátu, přičemž konkrétní výraz(y) uvádíme (a to v podobě doložené v rukopise) pouze v případě, že jsme si jisti správností našeho čtení, v opačném případě se v poznámce omezujeme na pouhé konstatování, že se na daném místě v textu nachází latinský přípisek, případně odkaz na dílo citovaného autora. V rukopise B je zcela minimálně opravováno či jinak do něj zasahováno. Samotný název díla v rukopise není uveden, stejně tak označení první kapitoly. Tyto názvy tedy v edici doplňujeme. Názvy dalších kapitol se v rukopise mírně odlišují, viz Kapitola druhá vs. Kapitola 3 vs. Kapitola šestá toto jest, tyto podoby nesjednocujeme a ponecháváme v původní podobě. Zkratek je v textu užito minimálně (i typické zkratky sv., příp. s. pro adjektivum svatý jsou v textu poměrně důsledně rozepisovány (např. f. 138r, 138v, 139r etc.), zpravidla jsou rozepisovány i řadové číslovky (například odkazující na konkrétní kapitolu biblického textu <v dvadcáté kapitole>, viz 139v a dále. V marginálních a interlineárních poznámkách se pak vyskytuje pouze zkratka <t.>, kterou důsledně rozepisujeme (to jest).

Členění textu

Text je psán kontinuálně, bez členění do odstavců.

Literatura

Daňhelka, Jiří: Magistri Iohannis Hus Opera omnia. Tomus IV. Mistr Jan Hus: Drobné spisy české. Praha: Academia 1985.

Daňhelka, Jiří: Směrnice pro vydávání starších českých textů. Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301.

logo ÚJČ Copyright © 2006–2025, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2025, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2025, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 2 měsíci a 27 dny; verze dat: 1.1.26
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).