Muzejní zlomek mariánských hodinek

Rukopis s českým zněním mariánských hodinek, který je uložen v Knihovně Národního muzea (sign. XVIII D 62),[1] Rukopis je v digitální podobě přístupný na Manuscriptoriu (https://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NMP___XVIII_D_62__2KNJOB3-cs). je dochován jen ve zlomku čítajícím celkem 26 folií o velikosti 16,5 × 11,5 cm. Vazba rukopisu je mladší, na přední předsádce se nacházejí vlastnické přípisky 19. století. Text je místy poškozen opadáním inkoustu, zašpiněním a vlhkostí. Na řadě listů se nacházejí novověké německé a latinské marginálie, převážně zkoušky pera, příp. kresby.[2] Za kodikologický popis děkujeme Michalu Dragounovi.

Hodinky obsahují zbytky oficií na Narození Panny Marie (tercie na fol. 1r–1v, nona na ff. 2r–4v, nešpory na ff. 4v–8v, kompletář na ff. 8v–9r), na Zvěstování (první nešpory na ff. 10v–13r, kompletář na fol. 13r–13v a matutinum na ff. 14r–23v) a na Nebevzetí Panny Marie (první nešpory na fol. 24r–24v, kompletář na ff. 24v–25v, matutinum na ff. 25v–26v). Listy chybí mezi ff. 1 a 2, mezi ff. 23 a 24 a mezi ff. 25 a 26. Dochována je jediná celostránková iluminace s výjevem andělova zvěstování Panně Marii, která uvozuje oficium na Zvěstování Panně Marii (ff. 9v–10r).[3] Brodský (2000, s. 304) datuje iluminaci do 70. let 14. století.

Písař psal základní text gotickou minuskulí. Rubrikou jsou na okraji připsány pravděpodobně stejným písařem latinské incipity jednotlivých částí hodinek, jsou však zaznamenány jiným typem písma – bastardou. Podle písma lze text datovat do konce 14. století.

Písař psal český text mladším spřežkovým pravopisem. Kvantita hlásek je někdy značena geminátou (nejčastěji u vokálů ú a í, např. ſuudy /súdy/ fol. 1r; ſmuczugij /smucují/ fol. 2r; mee /mé/ fol. 6v; rzaad /řád/ fol. 17v).

Po hláskoslovné i morfologické stránce zápis odpovídá konci 14. století vzhledem k některým archaickým a progresivním jevům. Je zachováno ve starší podobě zájmeno čso (později co; ff. 17r, 17v, 20r aj.), adjektivum sčastný (později ščastný/šťastný; fol. 12r) a sloveso obyknúti (později obvyknúti; fol. 16r). Jotace v krátkých slabikách je zaznamenávána pravidelně (např. ščědie fol. 15v, vieřě fol. 23r, uslyšě fol. 16v, skrzě fol. 12r, žěleti fol. 23v). Zachován je i duál (např. rucě tvoji učinile jsta fol. 1v), jednoduché minulé časy, imperfektum i aorist (např. poznachom fol. 13v, slušieše fol. 15v) a některé archaické fráze, jako je ve jmě (ff. 19v, 24v aj.).

K progresivním jevům patří provedená přehláska ’u > i (např. ji fol. 12v, jitřni fol. 14r, smucují fol. 2r), změna -tva > -tba (modlitba fol. 4v), náslovné s- u slov spravedlenstvie (fol. 1r), spravedlnost (fol. 1v), diftongizace vokálu ó > uo (např. muoj fol. 2r, tvuoj fol. 2v, duostojni fol. 4v), která se pravidelně objevuje ve slově bóh a boží i v krátkých slabikách (např. buoha fol. 6v, buožie fol. 8v). Přivlastňovací zájmeno jejie pro 3. osobu singuláru ženského rodu (jedná se o původní tvar genitivu; na jejie Narozenie fol. 13r) je již nezřídka skloňováno jako adjektivum (např. ot jejieho Narozenie ff. 10v–11r).

Text obsahuje některá ojedinělá slova: družičstvie ‚společnost, obcování‘ (fol. 21v), neženilý ‚neprovdaný, svobodný‘ (fol. 11r), neoženilý ‚neprovdaný, svobodný‘ (fol. 23r, 23v), otělesniti ‚vtělit, opatřit tělem‘ (fol. 19r), otělesnost ‚vtělení, opatření tělem‘ (fol. 13v), prožeňenie ‚vdání, oženění‘ (fol. 23v), zjednatelnicě ‚strůjkyně‘ (fol. 11v), znamenitedlnost ‚významnost‘ (fol. 21v).

Žalmy, převzaté ze znění prvního staročeského překladu žalmů, jsou upraveny pro mluvčí-ženu, kdy participia slovesných tvarů autor upravoval na tvary ženského rodu (účastna jsem fol. 1r, Ps 118,63, uvěřila jsem fol. 1r, Ps 118,66 aj.). Někdy místo složeného préterita zvolil upravovatel imperfektum, které je, co se týče rodu, bezpříznakové (radovách sě fol. 6r, Ps 121,1: laetatus sum). Lexém sluha je skloňován v ženském rodu (dobrotu jsi učinil s sluhú tvú fol. 1r, Ps 118,65). V jednom případě bylo původní hledaj sluhy tvého radací upraveno na hledaj sluhy tvé (fol. 3v, Ps 118,176). Krátké čtení je ponecháno beze změn, není upraveno pro ženskou mluvčí (srov. synové, poslúchajte fol. 8r, Pr 8,32). Další modlitby jsou naformulovány v množném čísle (např. daj, prosímyť, aby ny její obranú obhrazené vesele zpósobil při jejích býti hodech fol. 24r).

Muzejní zlomek mariánských hodinek nebyl dosud edičně zpracován, v této edici je zpřístupněn poprvé. V poznámkovém aparátě zachycujeme emendace zjevných písařských chyb, jako jsou vynechaná písmena či slabiky (např. myſt /milost/ fol. 10v). Písařské zkratky rozvádíme bez upozornění. Na text, který chybí kvůli ztrátě folií, upozorňujeme trojtečkou <…>. Přípisky na okraji, které obsahují převážně latinské znění incipitů, klademe do závorky za příslušný český nadpis.

V poznámkách dále upozorňujeme na český překlad žalmů odlišný od klementinské Vulgáty[4] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ps.html; citován stav z 31. 1. 2020. a na to, co má latinská předloha navíc (+ lat.). Jedná-li se o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle několika zdrojů (v komentáři je nerozlišujeme): jedná se o Psalterium Gallicanum, Psalterium iuxta Hebraeos[5] Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, 1983, s. 770–955. a Psalterium Romanum.[6] Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html; citován stav z 29. 3. 2022. U hymnů, veršů, responsorií a antifon uvádíme v poznámce odkaz (CantusID) na jejich latinskou předlohu podle Cantus Index: Catalogue of Chant Texts and Melodies (http://cantusindex.org/).

Středověké členění veršů, které je v rukopisu značeno majuskulemi, ale které nezřídka neodpovídá dnešnímu veršovému dělení žalmů, vyznačujeme tím, že začátek nového verše podle středověkého členění klademe na nový řádek, při syntaktickém členění však přihlížíme k modernímu dělení a k latinské předloze. Čísla žalmů a veršů uvádíme podle klementinské Vulgáty. Žalmy často začínají až od 2., respektive od 3. verše, protože počáteční verš je tvořen nadpisem (lat. titulus), který nebyl do češtiny přeložen. Latinské znění v tomto případě nedoplňujeme ani na něj neupozorňujeme.