Žofie Albínka z Helfenburku [Dopisy]
editor: Hejdová, Tereza
Národní archiv České republiky (Praha, Česko), sign. AZK 2574, AZK 2576, AZK 2577, AZK 2578, AZK 2579, AZK 2580, SM B 45/5/6, SM B 45/5/7. 1606–1630

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2017–2019

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Při vzniku práce byly využity zdroje Výzkumné infrastruktury pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz)

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Ediční poznámka

Dopisy v předkládané edici, pod kterými je podepsaná Žofie Albínka z Helfenburku, vznikaly v rozmezí let 1606–1630. První doložený list je datován ke dni 11. prosince 1606, v této době měla být Žofie už šest let abatyší. Poslední datovaný dopis je ke 4. červnu 1630. V několika dopisech není explicitně stanovené datum a ani z obsahu nelze stanovit relativní dataci. Je ale zřejmé, že listy byly napsány nejpozději v prosinci roku 1630, jelikož 15. prosince 1630 ve věku 67 let abatyše Žofie Albínka z Helfenburku umírá (viz Rybička, s. 22).

Dopisy jsou shromážděny z několika fondů Národního archivu České republiky, především z Archivu zrušených klášterů (signatury AZK 2574, AZK 2576, AZK 2577, AZK 2578, AZK 2579, AZK 2580) a z fondu Stará manipulace (signatury SM B 45/5/6, SM B 45/5/7, SM B 45/5/30, SM B 45/5/40). Pro lepší orientaci je u každého listu napsaná signatura. Vzhledem k různé povaze dopisů je pro tuto edici zvoleno tematicko-chronologické řazení. U dopisů XXVII, LVI není uvedno datum a není možné z jejich obsahu určit ani rok vzniku. U dvou listů bylo možno použít vodítka z jejich obsahu, a tak alespoň relativně stanovit možnou dataci. V případě dopisu XXVI je možné uvažovat o sepsání po 13. prosinci 1607, u listu XXXVI je zřejmé, že vznikl po roce 1618. Dataci ulehčují soudobé přípisky, to se týká zejména fondu Stará manipulace. U většiny dopisů lze na poslední straně, většinou pod adresátem, najít datum přijetí listu do kanceláře. Tak tomu je v dopise XLI, kdy je připsáno jinou rukou 20. září 1608. Vzhledem k tomu, že v listu XIV je datum vzniku dopisu shodné s termínem přijetí do kanceláře, což vzhledem k blízkosti kláštera sv. Jiří a sídla České kanceláře není překvapivé, můžeme uvažovat, že tomu tak bude i v dalších případech. Někdy ale s přesnou datací nepomůže ani kancelářský přípisek, jako u dopisu XXVIII, kdy je sice připsáno 12. Novembris, ale už není uveden rok. Přívětivější situace je v listu LI, kdy je v kancelářském přípisku uveden měsíc a rok (Februar 1614). V případě chybějící datace u dopisů z fondu Archiv zrušených klášterů se přidržujeme datací uvedených při novodobém archivním zpracování. Je tomu tak v dopise XXXV, který je datován 22. července 1614, a v dalších: LII s datem 13. června 1619, LIII s datováním k 8. říjnu 1627.

Text je transkribován podle obecných edičních zásad. Velká písmena jsou ponechána na začátku vět, u vlastních jmen, titulatur a u slova Bůh ve shodě se současnou pravopisnou normou. Veškerá v listech dochovaná aspirace je při transkripci odstraňována. Slova z latiny, která ještě nejsou přejata do českého jazykového systému, jsou ponechána v původní podobě.

Dopisy jsou spolehlivě zapsané, ale i tak se v nich objevují písařské chyby. Dochází k záměně hlásek (vokály: kostole místo kostele I'1r, Volenína místo Velemína XXXVII'1r, Naſſi místo naše XLII'1r; konsonanty: připadné místo připadlé IV'1r, snesli místo snésti XXIX'1r, odciditi místo odciziti XXXVII'1r, pieſſým místo pěších XLIX'1r), nebo písař hlásku či slabiku vynechal (zakho místo za koho I'1r, děčnau místo dědičnou II'1v, Kaczlerzi místo kancléři VIII'1r, Orginalny místo originální XII'1r, rozsuwali místo rozsuzovali XV'1v, pozwihowali místo pozdvihovali XXV'1r, hrozney místo hroznejch XXVI'1v, Aurzedniku místo ouředníkům XXVII'2v, pražanů místo Pražanům XLII'2v). Poměrně často dochází k záměnám ě a e (mnie místo mne XX'1r, žiadnie místo žádné XXV'1r, mne místo mně XXVII'1r, werzitj místo věřiti XXIX'1v, nedorozumenij místo nedorozumění XXXI'1r). V některých dopisech jsou doloženy písařovy zásahy, především v marginálních a interlineárních přípiscích. Dopisy XVII a XXXVII se vymykají, je zde řada písařových přípisků (in margine, interlineární) a škrtů. Jelikož jsou uloženy ve fondu Archivu zrušených klášterů, může se jednat o koncepty, které byly teprve na čistopis přepsány, a pak odeslány. Této domněnce by nasvědčovalo i to, že zde není uveden adresát. Na veškeré přípisky upozorňuje edice prostřednictvím poznámek. Ty jsou použity i pro dnešní podobu zápisu denní datace. Poznámka v dopise XXXV upozorňuje na záměnu jmen. V celém listu je jmenována Sidonie Kolovratová, jen na jednom místě došlo k záměně a z Kolovratové se stala Černínová, což lze vysvětlit tím, že Sidonie Kolovratová byla poručnicí dětí Jiřího Teobalda Černína.

Dopis I není ukončen, před datací a podpisem abatyše jsou napsány tři tečky, pravděpodobně ve významu et cetera.

Písmo v každém dopise je stejné až na výjimky, kde se na konci dopisu objevuje světlejší inkoust, kterým bývá přisána formulka typu: Za Vaši knížecí Milost na modlitbách trvající, následuje zase původní rukopis s rozepsaným jménem abatyše, pod kterým je ale opět jiným rukopisem a světlejším inkoustem připsáno Žofije Alb., což by mohl být vlastnoruční podpis abatyše. Tak tomu je v dopise LIII, LIV.

Většina dopisů je dochováná v neporušeném stavu, některé však mají poničené okraje, v případě dopisu XLVII nemá poničení vliv na čitelnost samotného textu (chybí maximálně rozdělovací znaménka), zatímco v dopise XXXV jsou vlivem poničení některá slova nečitelná, u listu XXXVI chybí část druhého folia, dopis LII je na foliu 2v poškozený, restaurovaný, ale nejsou čitelné poslední slabiky slov na konci řádků, které jsou pro potřebu edice rekonstruovány.

Grafika a pravopis
Grafická úprava

Jednotlivé listy nejsou jakkoli zdobeny, výjimkou je úvodní iniciála a viněty, které bývají u adres.

Členění textu

Interpunkce a členění textu se drží pauzových principů. Jednotlivé listy nebývají výrazně členěny, místy je použita spacie či vydělení oslovení a samotného obsahu listu, jinde je pro zpřehlednění textu použito výrazových prostředků (druhé I'1r, třetí XLI'1r, čtvrté VI'1r, dále III'1v).

Dopisy jsou obsahově členěny na úvod, jádro a závěr, části ale nejsou výrazně odděleny.

V textu se vyskytují běžná dobová interpunkční znaménka (tečka, comma, rozdělovací znaménko).

Písař používá několik zkratek, nejčastěji se jedná o zkratky pro spojení Jeho Milosti císařské/Vaší císařské Milosti/Vaší královké Milosti, kde část lexému je vepsána do meziřádkového prostoru (Gehomioti IX'2v, miot X'1r, waſſimiotmi XIII'1r), nejčastěji se ale používají jen začáteční písmena (G. M. C. II'1r, W. C. M. VIII'1r). Dále se objevují běžné zkratky pro tvary slova svatý (sm XVII'1v, so X'1r), No ve významu numero XVI'1r, ſſ. g. miſſ. XVII'1v ve významu kopy grošů míšeňských jako běžná zkratka pro měnovou jednotku, popřípadě uzuální označení měsíce pomocí číslovky s náležitou koncovkou (9bris XXVIII'2v). V dopise XLI'2v je dvakrát použita zkratka spl. ve významu suplikace. Zkratky jsou v edici bez upozornění rozepisovány. Výjimkou je běžná latinská zkratka etc., která rozepisována není.

Samohlásky a souhlásky

V dopisech se běžně používají diakritická znaménka. Vyskytují se i prvky spřežkového pravopisu. Konsonanta š je důsledně psána spřežkou ſſ; c je zapisováno spřežkou cz; pro č je použito spřežek cž, cz; ř je zachyceno spřežkami rz, rž; ň je zapsáno v podobě ni (neſnial XVII'1v). Vokál ě je psán spřežkou ie, zřídka autor nezachytil první složku spřežky, na tato místa je upozorněno prostřednictvím emendace.

Vokalická délka není značena, v přepisu ji upravujeme podle současného úzu, od něj se odkláníme, jen v případě adverbií podlé, vedlé, posavád, která přepisujeme s délkou.

Písař místy, pro snadnější identifikaci vokálu u, používá tečku či čárku nad písmenem bez ohledu na délku.

Hláskosloví

V textu je zachycena diftongizace ý > ej, drtivě převažuje, ale -ej písař používá také (přikrýti I'1r, mých V'1r, dotýče XI'1V, hodných II'1r, nevěrných V'1r, býti XV'1r, výpisů VII'1r, kterýžto XVI'1r, klášterských XXIII'1r, dobrým XXVI'1v, celý slavný LV'1r; pejcha I'1r, bejti XIII'1v, mejm XXVI'1v, svejm XLII'1v, vejpisy VII'1r, vejsadním XLIV'1r, za spravedlivejmi, hodnejmi a slušnejmi II'1r, kacířskejm III'1r, kterejmižto a jinejmi XLII'1v).

Hláska ů jasně převažuje nad výskytem diftongu uo, který je doložen ojediněle (muoj XLVII'1r, konšeluov I'1r; můj XXIII'1r, důvěrně XIII'1r, konšelům V'1r, sirotkův XIII'2r).

Diftong ou se vyskytuje častěji než ú (úpěním XLV'1v, úředníkům LIII'2v, poslúchati XX'1r, túž XLI'2r, minúti XXVII'1r, poručenú VII'1v, jsú XXXIII'1r, poddanú XLII'1v; oustní III'1v, ouředníky XII'1v, sousedy V'1r, poslouchati XIX'1r, touž XV'1r, pominouti XXII'1r, omylnou správou III'1v, jsou XI'1r, nejsou pod komorou LII'1r).

V textu zřídka dochází k úžení é > í/ý (nicmíně II'1v, nejlípe VII'1v, dlouhýho XI'12r, českýho XII'2v, kanclíři XIII'1r, dýle XXVII'1r, podlí LVI'1v).

Ve slabice věd- je zřídka zapsáno i místo ě (vidomím XXI'1r), u lexému odpoviti XXIV'1r zároveň dochází k záměně hlásek d-t.

V textu je doložena změna g > k (kruntu XXIX'1r).

Pobočné slabiky jsou většinou v textu odstraněny. Vyskytují se u pomocného slovesa býti (jsouce I'1r, jsem VI'1r), výjimečně i jinde (jměli XV'1r, jminulýho XXI'1r).

Protetické v- se v dopisech vyskytuje sporadicky (voštipy XII'1r, volšovýho XXXV'1v, vosíti XXXV'1v, vobilí XXXIV'1v, předložka vo klášterský zboží LVI'1v).

V deverbativních jménech odvozených od slovesa slyšeti dochází ke kolísání kořeného vokálu a, e (slyšání XIII'1r, vyslyšána XVII'2r; slyšení VII'1r, vyslyšena VIII'1r). Určitou snahu o vyrovnání paradigmatu lze hledat v tom, že v substantivu slyšení převažuje vokál e, oproti tomu v adjektivu vyslyšen převažuje podoba s kořenným a.

Vzhledem k tomu, že se obě varianty vyskytují v jednom dopise (), je zřejmé, že zde nedochází ke snaze vyrovnání paradigmatu.

V dopisech se objevuje spodoba znělosti nejčastěji u spojení předložky se substantivem (z vyžlaty XLVI'1r, z jinými LII'1r, s kanceláře III'1v, s poručení XXI'1v), ale je doložená i v rámci jednoho slova (vstahovalo I'1r, brskému X'1r, vskázati XII'1r, neboštíka XXVIII'1r, modlidbách XXX'2v).

Výjimečně jsou v listech použity vokalizované předložky (nejčastěji ve spojení ode mne IV'1r, dále ku přečtení II'1v, ku pořadu XXXVII'1r, beze vší XI'1r).

V dopisech je doloženo zjednodušení hláskových skupin (Ručkýho místo Ručskýho XVI'1r, zdory místo vzdory XXI'1r, vejezd místo vejjezd XXIX'1r).

Morfologie
Jména

U genitivu plurálu maskulin písař používá koncovky -ův (příkladův I'1r, pánův berníkův V'1r, svědkův X'1r, fortelův XXI'1v, od císařův a králův XXV'1r, dnův XXXVIII'1r), ojediněle archaičtější -uov (konšeluov I'1r), je doloženo i odpadání koncového -v (vejpisů III'1v, pánů komisařů VII'1r, majestátů XI'1v, do lesů XXIX'1r, pánů soudců XLVI'1r), objevují se i dvojice, kde jsou použity varianty s koncovým -v i bez něj (pánův komisařů III'1r).

U lexému klíč se v akuzativu plurálu vyskytuje koncovka nominativu plurálu -í (že jsou knězi klíčí od kostela a od školy dáti nechtěli XVII'1r).

V genitivu a v lokálu feminin singuláru ve spojení Bílá vež je v dopise XVII použita koncovka -ej (do Bílej věže, v Bílej věži).

U lexému kniha dochází ke krácení v kmeni, kdy se kníh mění na podobu kněh, ale analogie k míra-měr (v kněhách XVII'1r).

V genitivu singuláru u lexému abatyše je doložena koncovka -i (suplikací paní kněžny abatyši LI'2v).

Slovesa

Minulost je vyjadřována jen préteritem, převažuje tvar bez pomocného slovesa být (mluvil i … činil I'1v, činil VI'1r, podali XXXIX'1r, pojal XLI'1r, zanechala XLI'1v, ráčil LIV'1r), ale objevuje se i nezkrácený tvar (nechtěli sme I'1v, neráčili ste II'1v, sme se nenadáli III'1r, jest podal XLV'1r, sme poručili XXXVI'1r, ráčili sou XXXIV'1v).

V listech jsou použity přechodníky většinou ve správném tvaru ((ona) porozumějíc I'1r, (ona) přijedouc II'1r, (oni) vyberouce V'1r), místy se objevuje tvar nenáležitý, např. je zaměňováno číslo, místo singláru je použit plurál ((ona) žádajíce VII'1r , (on) uvedouce XLV'1r). Někdy je ve spojení s lexémem abatyše použit tvar pro plurál, což je ale v souladu s majestátním plurálem ((my abatyše) souce VII'1r, (my abatyše) vědouce XLIV'1r). U plurálu dochází k odsunutí koncového e (Třebenští přijdouc XXVII'1r).

Ojediněle je doložen tvar infinitivu -t (propustit I'1r, zachovat XXX'1r).

Syntax

Vzhledem k tomu, že dopisy abatyše s největší pravděpodobností diktovala písaři, který je následně z konceptu přepisoval na čistopis, jsou běžná dlouhá komplikovaná souvětí. Vzhledem k složitosti souvětí dochází k porušení shody (... nad přísahami, kterou sou Pánu Bohu a nám ... učinili XI'1r, … nebo mohl by jiní Třebenští říci, že o tý suplikací, aby se kořiti a za milost prositi měli, poněvadž přítomní nejsou, nic nevěděli. XXV'1r), nebo k prolínání vazeb (nedorozumění ... mezi nebožkou, dobré paměti pannou Judit Eibenštolerovou, abatyší, předkyní mou, a s neboštíkem panem Zdrslavem Černínem a na Oujezdě pod Vostrým XXX'1r). Místy je porušen běžný slovosled (toho až posavád doptati se nemohla sem a nemohu XXXIV'1v).

Často se v dopisech vyskytuje postpozice přívlastku shodného (faráři svému XI'1r, vrchnosti jejich XIV'1r, do měst pražských XVII'1v, do kanceláře české dvorské XIX'1r, primasa Třebenského XX'1r, lidem poddaným XXI'1v, kláštera našeho XXIX'1r, o grunty klášterské XXXIII'1r, peněz gruntovních XLII'1v).

V dopisech jsou běžné synonymické řady (nepravdivé a nedůvodné, kacířské, smyšlené sem a tam spletené správě Třebenských VII'1r, že milostivě naříditi a poručiti ráčíte XIV'1r, na klášter se dobejvali a tloukli XX'1r, v milostivou a laskavou ochranu XXI'1v, slušně a spravedlivě spisoval XXII'1r, jakž táž suplikací její to vše v sobě šíř obsahuje a zavírá XLII'1r, všecky věci jeho zdržel a zastavil XLIV'1r, k nám do kláštera s pláčem, úpěním, naříkáním, hořekováním … přišel XLV'1r).

Lexikum a styl

V textu se používá běžná slovní zásoba pro právně-správní oblast.

Dopisy začínají většinou oslovením adresáta, který není osloven jménem, jak je zvykem dnes, ale místo něj je uveden titul, který v případě českého krále a římského císaře není úplný (Nejjasnější a nejnepřemoženější velikomocný římský císaři, uherský a český králi, pane, pane můj nejmilostivější. XLI'1r), oslovení pražského arcibiskupa je v těchto dopisech velmi stručné (Osvícené kníže a pane, pane milostivý. XLV'1r). Listy nejčastěji oslovují i více lidí (Vaší Milosti, urození páni, páni urození a stateční páni rytíři, Jeho Milosti císařské rady a nejvyšší páni ouředníci slavného soudu zemského většího, Království českého soudcové, páni, páni nám v Pánu Bohu přívětiví etc. XLVI'1r). V prvním dopise je k oslovení připojena i modlitba za adresáta (Modlitbu naši vzkazujem Vaší Milosti urození páni a stateční rytíři, Jeho císařské Milosti rady zřízené komory v Království českém, zdraví dobrého přejeme Vaší Milosti rádi etc. I'1r).

Po oslovení následuje samotný obsah dopisu, který nebývá výrazně členěn. Jedná se o proud myšlenek, který je s největší pravděpodobností diktován a písařem zachycen. Tomu odpovídají i dlouhá složitá souvětí.

Závěr listů bývá strohý a krátký. Abatyše opakuje, co po adresátovi žádá, a dále jen prosí za spěšné vyřízení celé záležitosti, popřípadě poroučí sebe a celý konvent do rukou adresáta (Té naděje k Vašim Milostem sme, že nás, duchovní osobu, ochraňovati a těm lidem nevěrným Jeho Milosti císařské a nám nepoddaným a neposlušným, sprotiveným věřiti, je zastávati neráčíte. VII'1v, Z té příčiny za to Vaši knížecí Milost ve vší náležité uctivosti modlitebně žádáme, že dotčenému Kryštofovi Majovi dostatečně naříditi a poručiti ráčíte, aby nás v tom dle přípovědi náležitě spokojil a zaplatil, za dobrodiní poděkování učinil a Vaši knížecí Milost zbytečně takovými obmylnými spisy nezanášel. XLV'1v). Někdy je závěr velmi strohý (S tím se Vašim Milostem k spravedlivé ochraně se vším konventem poručena činíme. XXXV'2r). Místy je připojena i žádost o reakci na danou problematiku (Za odpověd, kterou bychom sebe sami i Štěpána Punčína spraviti mohli, žádáme. A s tím se vám na všem dobré činiti vinšujeme. XLVIII'1v, Já, odpověd, kterou bychom se spraviti mohli, žádáme, s tím milosti boží rač bejti s námi. LV'1r).

Na konci dopisu je uvedeno místo, kde byl dopis napsán, a pak datum (Datum v klášteře svatého Jiří na Hradě pražském ve středu po svaté Školastice léta 1628. LIV'1r, Datum v klášteře svatého Jiří na Hradě pražském v outerý 4. Juni Anno 1630. XXI'1r).

Ve spodní části listu je umístěn podpis abatyše Žofie Albínky z Helfenburku, někdy s připojením celého konventu (Žofije Albínka z Helfenburku, z boží milosti kněžna, abatyše kláštera svatého Jiří na Hradě pražském XXXIX'1r; Žofije Albínka z Helfenburku, abatyše, i všecken konvent kláštera svatého Jiří na Hradě pražském. III'2r), jindy je k abatyši připojena i převorka kláštera (Žofije Albínka z Helfenburku, z boží milosti kněžna a abatyše, Lidmila Břežanská, převora, i všecken konvent kláštera svatého Jiří na Hradě pražském. XLII'2r). Někdy je podpis rozšířen o modlitbu za adresáta (Za Vaši knížecí Milost na modlitbách trvající Žofije Albínka z Helfenburku, z boží milosti kněžna, abatyše, převora i všechen konvent kláštera svatého Jiří na Hradě pražském XXXVII'1v).

Jelikož se dopis skládal a pečetil, na zadní straně bývá uváděn adresát (Nejjasnějšímu a nejnepřemoženějšímu velikomocnému císaři římskému, uherskému a českému králi pánu, pánu nám duchovním pannám nejmilostivějšímu, Jeho Milosti císařské. L'2v, Nejdůstojnějšímu v Bohu otci vysoce osvícenému knížeti pánu, panu arcibiskupu pražskému, stolice apoštolské legátu, Jeho Milosti císařské rady a nejvyžšímu mistru křižovníků s červenou hvězdou v Čechách, v Moravě, Sleště a Polště, knížeti a pánu, panu otci nám v Pánu Bohu přívětivému, Jeho knížecí Milosti. XXXVI'2v, Vysoce urozeným pánům, pánům urozeným a statečným pánům rytířům Jeho Milosti císařské radám, nejvyšším ouředníkům a soudcům slavného soudu zemského Království českého, pánům, pánům nám v Pánu Bohu příznivým, Jich Milostem. XLVI'2v). Výjimku tvoří čtvrtý dopis, který má adresáta připsaného ve spodní části první paginy. Pravděpodobně je to proto, že se jedná o opis již zaslaného dopisu (Nejjasnějšímu nejnepřemoženějšímu velikomocnému římskému císaři, uherskému a českému králi etc., pánu, pánu mému nejmilostivějšímu Vaší císařské Milosti. IV'1r).

Někdy je k adresátovi ještě připojeno označení druhu písemnosti a odesílatel (Nejjasnějímu a nejnepřemoženějšímu velikomocnému římskému císaři, uherskému a českému králi, pánu, pánu mému nejmilostivějšímu, Jeho císařské Milosti ponížená správa ode mne, Žofie Albínky z Helfenburku, abatyše kláštera svatého Jiří na Hradě Pražském. XLVII'2v, Osvícenému knížeti a pánu, pánu Karlovi, vladaři domu Lichtenštejnského, knížeti opavskému a krnovskému, Jeho Milosti římského císaře tejné radě komorníku a od Jeho Milosti císařské plnomocenstvím nařízenému místodržícímu v Království českém, odpověd na suplikací Kryštofa Máje od nás, Žofije Albínky z Helfenburku, i na místě všeho konventu kláštera svatého Jiří. XLV'2v, Nejjasnějšímu a nejnepřemoženějšímu římskému císaři, uherskému a českému králi, pánu, pánu nám nejmilostivějšímu, ponížená suplikací od nás, Vaší císařské Milosti věrných a na modlidbách vždycky povolných, Žofie Albínky z Helfenburku, abatyše, Lidmily Březanský, převory, a na místě všeho konventu kláštera svatého Jiří na Hradu pražském. XXX'2v). Výjimečně je k adresátovi připojen jen druh písemnosti (Jich Milostem vysoce urozeným pánům, pánům urozeným a statečným pánům rytířům, pánu presidentu Jeho Milosti císařské zřízenému, radám komory Království českého, pánům nám laskavě příznivým ponížená a pokorná žádost. XXIX'2v). V rámci zpracování do edice není stručná titulatura označena stylem Adresát, který by byl náležitý, ale protože je jméno adresáta doplněno informací, o jakou písemnost se jedná, je ponechána poslední stráka bez jakéhokoli proznačení.

Dopis XLIV nemá na zadní straně uvedeného adresáta, pravděpodobně proto, že pochází z fondu AZK, a tudíž nebyl odeslán. Pravděpodobně se jedná o čistopis dopisu, který byl uložen pro případ, že by bylo nutné prokázat jeho vznik a obsah.

Třináctý dopis nemá adresáta uvedeného vůbec, na zadní straně je jen připsáno Memoriale panny abatyše z kláštera svatého Jiří na Hradě pražském z strany Třebenských.

Na zadní straně dopisů uložených ve fondu SM bývá velmi často připsáno jinou rukou datum (viz výše), občas je ale připsán i stručný obsah dopisu, jako je tomu u dopisu XXIX (Panna abatyše kláštera svatého Jiří na místě poddaných svých Velemínských stěžuje sobě do pána Jiřího Teobalda Černína, kterak by se poddaným klášterským od něho časté příkoří a škody dály. A ačkoli o to komisí nařízena jest, však že se tím odkládá zrada za poručení témuž pánovi Černínovi, aby se do vyřízení též komisí proti týmž poddaným spokojil a druhé za připomenutí pánům komisařům, aby tu komisí, což nejdříve možné vyřídili. P. Černín praví, že oni bratří s sestrou jich o týž statek na soudu zemském rozepři mají a pokudž on, pán Jiří Teobald, téhož statku v držení zůstane, že táž komisí bude moci vyřízena býti.).

Použitá literatura

Antonín Rybička: Albínové (Bílkové) z Helfenburka in: Památky archeologické a místopisné, díl 14, ročník 1887, Praha: Archeologický sbor Musea království Českého, Matice Česká, 1889, s. 19–26.

logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 3 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.12
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.