Ediční poznámka
Dopisy v předkládané edici, pod kterými je podepsaná Žofie Albínka z Helfenburku, vznikaly v rozmezí let 1606–1630. První doložený list je datován ke dni 11. prosince 1606, v této době měla být Žofie už šest let abatyší. Poslední datovaný dopis je ke 4. červnu 1630. V několika dopisech není explicitně stanovené datum a ani z obsahu nelze stanovit relativní dataci. Je ale zřejmé, že listy byly napsány nejpozději v prosinci roku 1630, jelikož 15. prosince 1630 ve věku 67 let abatyše Žofie Albínka z Helfenburku umírá (viz Rybička, s. 22).
Dopisy jsou shromážděny z několika fondů Národního archivu České republiky, především z Archivu zrušených klášterů (signatury AZK 2574, AZK 2576, AZK 2577, AZK 2578, AZK 2579, AZK 2580) a z fondu Stará manipulace (signatury SM B 45/5/6, SM B 45/5/7, SM B 45/5/30, SM B 45/5/40). Pro lepší orientaci je u každého listu nadepsaná signatura. Vzhledem k různé povaze dopisů je pro tuto edici zvoleno tematicko-chronologické řazení. U dopisů XXVII, LVI není uvedno datum a není možné z jejich obsahu určit ani rok vzniku. U dvou listů bylo možno použít vodítka z jejich obsahu, a tak alespoň relativně stanovit možnou dataci. V případě dopisu XXVI je možné uvažovat o sepsání po 13. prosinci 1607, u listu XXXVI je zřejmé, že vznikl po roce 1618. Dataci ulehčují soudobé přípisky, to se týká zejména fondu Stará manipulace. U většiny dopisů lze na poslední straně, většinou pod adresátem, najít datum přijetí listu do kanceláře, např. v dopise XLI, kdy je připsáno jinou rukou 20. září 1608. Vzhledem k tomu, že v listu XIV je datum vzniku dopisu shodné s termínem přijetí do kanceláře, což vzhledem k blízkosti kláštera sv. Jiří a sídla České kanceláře není překvapivé, můžeme uvažovat, že tomu tak bude i v dalších případech. Někdy ale s přesnou datací nepomůže ani kancelářský přípisek, jako u dopisu XXVIII, kdy je sice připsáno 12. Novembris, ale už není uveden rok. Přívětivější situace je v listu LI, kdy je v kancelářském přípisku uveden měsíc a rok (Februar 1614). V případě chybějící datace u dopisů z fondu Archiv zrušených klášterů se přidržujeme datací uvedených při novodobém archivním zpracování. Je tomu tak v dopise XXXV, který je datován 22. července 1614, a v dalších: LII s datem 13. června 1619, LIII s datováním k 8. říjnu 1627.
Text je transkribován podle obecných edičních zásad. Velká písmena jsou ponechána na začátku vět, u vlastních jmen, titulatur a u slova Bůh ve shodě se současnou pravopisnou normou. Veškerá v listech dochovaná aspirace je při transkripci odstraňována. Edice podle předlohového rukopisu ponechává zápis sykavek (s, z). Slova z latiny, která ještě nejsou přejata do českého jazykového systému, jsou ponechána v původní podobě.
Dopisy jsou spolehlivě zapsané, ale i tak se v nich objevují písařské chyby. Dochází k záměně hlásek (vokály: kostole místo kostele I'1r, Volenína místo Velemína XXXVII'1r, Naſſi místo naše XLII'1r; konsonanty: připadné místo připadlé IV'1r, snesli místo snésti XXIX'1r, odciditi místo odciziti XXXVII'1r, pieſſým místo pěších XLIX'1r), nebo písař hlásku či slabiku vynechal (zakho místo za koho I'1r, děčnau místo dědičnou II'1v, Kaczlerzi místo kancléři VIII'1r, Orginalny místo originální XII'1r, rozsuwali místo rozsuzovali XV'1v, pozwihowali místo pozdvihovali XXV'1r, hrozney místo hroznejch XXVI'1v, Aurzedniku místo ouředníkům XXVII'2v, pražanů místo Pražanům XLII'2v). Poměrně často dochází k záměnám ě a e (mnie místo mne XX'1r, žiadnie místo žádné XXV'1r, mne místo mně XXVII'1r, werzitj místo věřiti XXIX'1v, nedorozumenij místo nedorozumění XXXI'1r). V některých dopisech jsou doloženy písařovy zásahy, především v marginálních a interlineárních přípiscích. Dopisy XVII a XXXVII se vymykají, je zde řada písařových přípisků (in margine, interlineární) a škrtů. Jelikož jsou uloženy ve fondu Archivu zrušených klášterů, může se jednat o koncepty, které byly teprve na čistopis přepsány, a pak odeslány. Této domněnce by nasvědčovalo i to, že zde není uveden adresát. Na veškeré přípisky upozorňuje edice prostřednictvím poznámek. Ty jsou použity i pro dnešní podobu zápisu denní datace. Poznámka v dopise XXXV upozorňuje na záměnu jmen. V celém listu je jmenována Sidonie Kolovratová, jen na jednom místě došlo k záměně a z Kolovratové se stala Černínová, což lze vysvětlit tím, že Sidonie Kolovratová byla poručnicí dětí Jiřího Teobalda Černína.
Dopis I není ukončen, před datací a podpisem abatyše jsou napsány tři tečky, pravděpodobně ve významu et cetera.
Písmo v každém dopise je stejné až na výjimky, kde se na konci dopisu objevuje světlejší inkoust, kterým bývá přisána formulka typu: Za Vaši knížecí Milost na modlitbách trvající, následuje zase původní rukopis s rozepsaným jménem abatyše, pod kterým je ale opět jiným rukopisem a světlejším inkoustem připsáno Žofije Alb., což by mohl být vlastnoruční podpis abatyše. Tak tomu je v dopise LIII, LIV.
Většina dopisů je dochováná v neporušeném stavu, některé však mají poničené okraje, v případě dopisu XLVII nemá poničení vliv na čitelnost samotného textu (chybí maximálně rozdělovací znaménka), zatímco v dopise XXXV jsou vlivem poničení některá slova nečitelná, u listu XXXVI chybí část druhého folia, dopis LII je na foliu 2v poškozený, restaurovaný, ale nejsou čitelné poslední slabiky slov na konci řádků, které jsou pro potřebu edice rekonstruovány.
Interpunkce a členění textu se drží pauzových principů. Jednotlivé listy nebývají výrazně členěny, místy je použita spacie či vydělení oslovení a samotného obsahu listu, jinde je pro zpřehlednění textu použito výrazových prostředků (druhé I'1r, třetí XLI'1r, čtvrté VI'1r, dále III'1v).
Dopisy jsou obsahově členěny na úvod, jádro a závěr, části ale nejsou výrazně odděleny.
V textu se vyskytují běžná dobová interpunkční znaménka (tečka, comma, rozdělovací znaménko).
Písař používá několik zkratek, nejčastěji se jedná o zkratky pro spojení Jeho Milosti císařské/Vaší císařské Milosti/Vaší královké Milosti, kde část lexému je vepsána do meziřádkového prostoru (Gehomioti IX'2v, miot X'1r, waſſimiotmi XIII'1r), nejčastěji se ale používají jen začáteční písmena (G. M. C. II'1r, W. C. M. VIII'1r). Dále se objevují běžné zkratky pro tvary slova svatý (sm XVII'1v, so X'1r), No ve významu numero XVI'1r, ſſ. g. miſſ. XVII'1v ve významu kopy grošů míšeňských jako běžná zkratka pro měnovou jednotku, popřípadě uzuální označení měsíce pomocí číslovky s náležitou koncovkou (9bris XXVIII'2v). V dopise XLI'2v je dvakrát použita zkratka spl. ve významu suplikace. Zkratky jsou v edici bez upozornění rozepisovány. Výjimkou je běžná latinská zkratka etc., která rozepisována není.
V dopisech se běžně používají diakritická znaménka. Vyskytují se i prvky spřežkového pravopisu. Konsonanta š je důsledně psána spřežkou ſſ; c je zapisováno spřežkou cz; pro č je použito spřežek cž, cz; ř je zachyceno spřežkami rz, rž; ň je zapsáno v podobě ni (neſnial XVII'1v). Vokál ě je psán spřežkou ie, zřídka autor nezachytil první složku spřežky, na tato místa je upozorněno prostřednictvím emendace.
Vokalická délka není značena, v přepisu ji upravujeme podle současného úzu, od něj se odkláníme, jen v případě adverbií podlé, vedlé, posavád, která přepisujeme s délkou.
Písař místy, pro snadnější identifikaci vokálu u, používá tečku či čárku nad písmenem bez ohledu na délku.