Zásady transkripce

Listy abatyše Doroty z Krumlova z 2. poloviny 16. století jsou uloženy v Národním archivu České republiky v Praze ve fondech Archiv zrušených klášterů (AZK) a Stará manipulace (SM). Dopisy z fondu AZK byly původně uloženy v klášteře, kde se archivovaly pravděpodobné přepisy všech odeslaných dopisů využitelných např. při jednáních či soudních sporech. V případě dopisů Doroty z Krumlova se dochovaly nejen ony předlohy, ale i odeslané listy ve fondu SM. Jelikož toto není běžná situace a protože se listy, které jsou obsahově stejné, liší na úrovni hláskosloví, syntaxe a lexika, jsou do edice zařazeny vždy obě verze dopisu, první z fondu AZK, pak následuje z fondu SM. Jedná se o dopisy II, III; VII, VIII. Listy IV, V, VI, jsou zvláštní tím, že první dva jsou uloženy ve fondu AZK a liší se od sebe zejména hláskoslovím a lexikem, třetí je z fondu SM a po porovnání se ukázalo, že v sobě kombinuje obě dvě verze dopisu z fondu AZK.

Žádný z dopisů abatyše Doroty z Krumlova není datován, výjimkou je desátý dopis. Šestý dopis obsahuje letopočet 1565, vzhledem k obsahu je však jasné, že je napsán nejdříve o rok později. Edice je řazena tematicky.

Dorota z Krumlova se v následujících dopisech podepisuje jako abatyše kláštera svatého Jiří na Hradě pražském, ale její jméno se poprvé objevuje v roce 1539 v knihách půhonných, kde je zmiňována Dorota z Krumlova ve funkci abatyše v klášteře klarisek v Panenském Týnci. Poslední zmínka o Dorotě jako o abatyši v Panenském Týnci je z 24. dubna 1564 v dopise z konzistoře, který zároveň potvrzuje úzké styky s klášterem benediktinek v klášteře svatého Jiří na Pražském hradě (úředníci nařizují týnecké abatyši potrestat řádovou sestru Evu od sv. Jiří). Vzhledem k tomu, že v 16. století sice vzrůstal společenský význam klášterů, ale stále byl nedostatek dívek, které by dobrovolně vstoupily do kláštera, běžně se stávalo, že v daném klášteře nebyla vhodná kandidátka na úřad abatyše (žena nad 40 let, která žije v daném klášteře alespoň osm let), a tak na tento stolec mohla být dosazena abatyše z jiného kláštera či řádu, jak tomu bylo i v případě Doroty z Krumlova. Ta tuto funkci zastávala v řádu klarisek a později v řádu benediktinek.

Dorota z Krumlova je jako abatyše v klášteře sv. Jiří poprvé jmenována v prosinci 1566, kdy vydává nový řád pro městský úřad v Třebenicích, naposledy je zmiňována roku 1576, kdy pro sešlost věkem byla na vlastní žádost zbavena úřadu abatyše.

Text je transkribován podle obecných edičních zásad. Velká písmena jsou ponechána na začátku vět, u vlastních jmen, titulatur a u slova Bůh ve shodě se současnou pravopisnou normou. Veškerá aspirace, která je v listech dochována, je při transkripci odstraňována. Edice podle předlohového rukopisu ponechává zápis sykavek (s, z).

Ačkoli je pod všemi dopisy podepsána Dorota z Krumlova, písařské ruce se mění, z toho je možné vyvodit, že abatyše listy diktovala písaři nebo úředníkovi, který v klášteře působil. Přesto se v dopisech objevují i chyby. Dochází k záměně liter (důložité místo důležité II'1r, zůstano místo zůstane II'1r, přadkové místo předkové IX'1r) a konsonantů (pipovarní místo pivovarní I'1r). Zřídka písař vynechá literu (teda místo tehda IV'1v, pažského místo pražského II'1r). Jméno předcházející abatyše Barbory ze Šelmberka písař bez výjimky píše v podobě Barbora z Šelnbergka, proto tuto podobu zachováváme.

Interpunkce a členění textu se drží spíše pauzových principů. Výjimku tvoří druhý dopis, ve kterém jsou k rozčlenění použity spacie.

V textu se vyskytují běžná dobová interpunkční znaménka (tečka, comma, rozdělovací znaménko). Rozdělovací znaménko je zapisováno jako dvojtečka (nahlyd:nuty IV'1r, kra:lowstwij IV'1r, zp:rawa V'1r, dwa:ceti II'1r, Obeſla:nij VI'1r, Abba:tyſſe VI'1r, odtr:ženy VI'1v), zřídka není použito (knij zieczij VII'1r).

Vokalická délka není značena. Místy pro snadnější identifikaci písmene u používá písař tečku či čárku nad písmenem, bez ohledu na vokalickou délku. Výjimečně používá písař pro označení vokalické délky geminátu (paani V'1r, lidee II'1r, teez VI'1v, tee IX'1r).

V textu je použito několik zkratek, které zkracují konec slova a koncovka je nadepsána v meziřádkovém prostoru (so IV'1r, mioti V'1r, geo VII'1r, klaa IV'2r, hrav IV'2r ). Ve druhém dopisu je použita i zkratka u číslovky XXti IV'1r, která je v transkripci přepisována v podobě dvaceti. Dopisy nejsou datovány, pokud se v textu objeví letopočet, písař používá zkratku – první dvě čísla nahrazuje latinským etc. a vypisuje jen desetiletí (etc. LXVo I'1r, etc. LXXIII X'1r).