editor: Černá, Alena M.
Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. 54 S 841, 1588
oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2019–2023
Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Text Lékařství ženská sepsaná od doktora Jana Kúba… je obsažen v lékařském sborníku věnovaném porodnictví a dětskému lékařství s názvem Kníha lékařství mnohých v stavu manželském potřebných. Vytiskl ho v Olomouci v roce 1588 Bedřich Milichthaler (srov. Knihopis, č. 4048); starší vydání vyšlo rovněž v Olomouci, v roce 1558 u Jana Günthera (srov. Knihopis, č. 4047, v čtenářské edici jej vydaly J. Ratajová a L. Storchová, Děti roditi jest božské ovotce: Gender a tělo v českojazyčné babické literatuře raného novověku. Praha, Scriptorium 2013, Kúbův text na s. 78–91). Vydání z roku 1588 v moderní době znovu publikováno nebylo. Knihopis eviduje tři dochované výtisky tohoto vydání; základem této edice je jediný kompletní exemplář, který je uložen ve fondu Národní knihovny ČR.
Autorem spisu Lékařství ženská je německý lékař, farmaceut a botanik Johannes von Cuba/Cube (Johann von Wonnecke Caub, Johannes de Cuba, Johann Pruss; asi 1430–1503/1504), který působil jako městský lékař v Mohuči a ve Frankfurtu nad Mohanem. Editovaný, stroze koncipovaný spis (patrně výtah z jiného díla) je věnován onemocněním (zvláště ženských) pohlavních orgánů, problematice menstruace, otěhotnění a zdárného porodu.
O ortografické a jazykové podobě tisku platí stejné charakteristiky, které jsme uvedli v edici nejvýznamnější a nejrozsáhlejší části jmenovaného sborníku, tj. Těhotných žen a porodných bab ruoženné zahrádce od Eucharia Rösslina. Tato edice je také součástí edičního modulu Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni) a obsahuje i další odbornou literaturu k tématu. Rovněž ediční postupy jsou popsány ve jmenované práci. Vokalickou kvantitu, která nemá oporu v kvantitě staročeské či současné, odstraňujeme, avšak na znění pramenného textu poukazujeme formou uvedené transliterace.
Z hlediska slovní zásoby poukážeme na způsob pojmenování pohlavních orgánů či onemocnění, která se při nich vyskytují. Autor (překladatel) užívá substantiva s obecným významem (např. místo) ve spojení s adjektivem tajný, které zastupuje jazykové (společenské) tabu: proti všem nedostatkům tajných míst mužských i ženských K5v; Olej … tajné vředy hojí. Netíkový prach tajné nedostatky ženské hojí. K6r; Žíhavé kopřivy lístí na tajný oud ženy přiložiti K8v.
Výraznou charakteristikou textu je jeho syntaktická strohost, která spěje až k heslovitým pokynům, jak se má pacient zachovat, či představuje výčet léčivých vlastností doporučovaného přípravku (zejména byliny): Všedobr, řimbabu a černobýl v vodě vařiti a píti. L1r; Item sirou zespod se podkuřovati. L6v; Krevní kámen na prach ztlučený, v jitrocelové mízce požívaný. L8v. Často eliptické vyjádření je srozumitelné díky rozčlenění textu na kapitoly s názvem zdravotního nedostatku, jehož se dále uváděné instrukce týkají. Elipsy jsou často též na místě pojmenování reálií, které se v textu často vyskytují. Např. ve vyjádření Z žlutého zvonečka píti. (M2r) je vynecháno ve funkci předmětu slovo vodu (tj. odvar či macerát z byliny zvané žlutý zvoneček).
Literatura:
RAJATOVÁ – STORCHOVÁ 2013: Jana Ratajová – Lucie Storchová, Děti roditi jest božské ovotce: Gender a tělo v českojazyčné babické literatuře raného novověku. Praha, Scriptorium 2013.