z Březové, Vavřinec [Kronika husitská]
editor: Martínek, František
Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XIX A 50. 1619

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2012–2019

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Ediční poznámka

Český text Husitské kroniky Vavřince z Březové je překladem latinské verze a pochází patrně z 2. poloviny 15. století, je však dostupný pouze v rukopisu NK sign. XIX A 50 z roku 1619. Text byl dříve vydán Jaroslavem Gollem v Pramenech dějin českých (díl V., Praha 1893, s. 329–534).[1] Vedle foliace rukopisu uvádím v edici i paginaci Gollovy edice. Tři ukázky, připravené Igorem Němcem, byly otištěny ve Výboru z české literatury doby husitské I, Praha 1963, s. 494–502.[2] Řešení, popř. doplnění těchto editorů jsou v poznámkách k této edici značeny Goll, Němec.

Při ediční přípravě jsem sledoval jazykové změny, které do textu za více než století pronikly. Na základě jazykových analýz[3] Srov. F. Martínek, „Česká verze Husitské kroniky Vavřince z Březové v tzv. Brázdově rukopisu (NK, sign. XIX A 50)“, což je rozšířená verze mé přednášky na konferenci Rukopisná kultura raného novověku (12.–13. září 2013, Západočeské muzeum v Plzni) a vyjde v časopisu AUC Philosophica et Historica. jsem se rozhodl nearchaizovat a přistoupit k edici jako edici textu dostupného rukopisu. Tomu odpovídá důsledné uvádění paratextů – nadpisů, živých záhlaví, a zejména později dopisovaných marginálií či vpisků, nezřídka s novějšími jazykovými prvky, než najdeme v základním textu. Nad úzus Edičního modulu jsou doplněny informace o dalších elementech jazykových, jako jsou dodatečné opravy jednotlivých písmen v rukopisu, i elementech čistě grafických, např. podtrženích nebo značkách „ruky“ na okraji textu, protože obě tyto skupiny znaků svědčí o recepci rukopisného textu v pozdějších obdobích. Zvláštnosti grafického záznamu jednotlivých hlásek, relevantní pro jazykovědnou analýzu památky, může čtenář edice sledovat z transliterací sporných a problematických míst. Emendace jsou prováděny v místech, kde se znejasňuje či ztrácí smysl textu, ale nikoliv tam, kde text nabývá jasný nový smysl. Měním-li podstatněji[4] Tzn. ne členění vět a interpunkci, psaní počátečních velkých písmen atd. čtení předchozího editora, informuji o tom v poznámce. Součástí edice jsou v míře nezbytně nutné konfrontace s latinskou předlohou (např. v místech nepřesně přeložených) a věcné vysvětlivky (upřesnění datace historických událostí apod.). Tato doplnění vycházejí z Gollovy paralelní edice latinského a českého textu.

Edice vcelku vychází z uznávaných edičních pravidel uvedených výše. Ve snaze adekvátně naložit s textem, který obsahuje i prvky jazyka 17. století, postupuje v problematických případech tak, jak je uvedeno dále (zda se některá zvolená řešení ukazují jako vzájemně nekompatibilní, musí posoudit čtenář edice). Grafickou podobu z rukopisu čtenář ve většině níže uvedených případů najde v připojené transliteraci sporného místa.

– Rozepisuji zkratky (It. na Item, So na svatého), ponechávám pouze některé nejednoznačně interpretovatelné v cizojazyčných částech textu. Psaní počátečních velkých písmen se co nejdůsledněji řídí platnými Pravidly českého pravopisu. Adjektivum Boží píšu s velkým B.

– Ve slovech řeckého a latinského původu volím po tvrdých souhláskách zpravidla i (artikul, Kristus), pokud nemůže mít vliv na výslovnost (palatýnský); ve slovech německého původu pak y (rychtář).

– Samohlásková kvantita musela být rekonstruována, protože v základním textu zpravidla není značena (čárky nad samohláskami neoznačují kvantitu, j za í se píše nepravidelně), případně je značení dodatečně doplňováno později. V obtížně rozhodnutelných/prokazatelných případech samohláskové kvantity se většinou držím úzu jiných textů Edičního modulu, volím proto podoby podlé, prvé, také, ale nikda, tehda. Kde jsou ve staré i střední češtině běžné obě podoby, volím tu vyskytující se v nové češtině, tj. naděje, vladyka, zrada; ne náděje, vládyka, zrada. Analogicky píšu olomúcký, ale Chomutov. U zakončení neuter -ání, kde předcházející dlouhá samohláska ve staré češtině zkracovala á na a, jsem potenciální psaní s a vyhodnotil jako příliš archaizující prvek. Stanovení hranice mezi těmi substantivy, v kterých by se mělo á krátit (nejtypičtější příklad: kontinuant stč. kázanie), a druhou skupinou nemohlo mít v zápisu oporu, a proto píšu jednotně kázání, přijímání atd.

– Nesjednocuji psaní s a z v místech, kde podléhají asimilaci, tzn. ponechávám spívati i zpívati, spurnost i zpurnost, spůsob i způsob, stratiti i ztratiti; podle rukopisu jen prozba, ztráviti. Analogicky píšu v komparativu vyžší, i když tato podoba bývá hodnocena jako hyperkorektní. Rozlišování adjektivního zakončení plzenský versus bechynský nemohu odůvodnit oporou v rukopisu, ale odlišnými morfologickými vlastnostmi základových substantiv. Nezaznamenávám psaní zdvojených souhláskových grafémů tt (to navíc v rukopisu často značí hlásku ť, srov. Zwlaſſtt/Zwlaſſtť, dd apod., píšu tedy ukrutně, zrada. Ponechávám však psaní tc ve slově nětco. Nezachovávám psaní th, časté i v domácích a adaptovaných slovech jako léto, rota, tovaryš. U vlastních jmen Viklef a Zikmund usuzuji na značný stupeň zdomácnění, a proto je píšu, jak je uvedeno, a nikoliv Zigmund, Viglef. Analogicky nepíšu margkrabství ani purgkmistr apod. Podobně je velmi nečetná (a snad také jen pravopisná?) varianta Vácslav zaznamenána pouze v transliteraci.

– Velmi složitá je situace u spřežek. Jednotlivě jsem posuzoval míru lexikalizace, stanoviska slovníkových příruček i řešení Edičního modulu, a tak volím např. podoby příslovečných, spojkových a zájmenných výrazů a však, do konce, jeden každý, v cele, v pravdě, v skutku, ale jestli (ovšem jestli že, proto že), mezitím, napravo, navěky (avšak na věky věkův), podnes, totéž, vespolek; také substantivizované okolostojící, Otčenáš píšu dohromady, nejednoznačné dole psaný, níže psaný apod. pak zvlášť. Výraz koli(v) píšu dohromady s předchozím slovem, pokud s ním tvoří celek, tedy např. ačkoli, cožkoliv, ale kdož by koliv.

– Interpunkci přizpůsobuji novočeské normě s drobnými výjimkami u přechodníkových vazeb a anakolutů, kde si to vyžaduje povaha starého textu.

1 Vedle foliace rukopisu uvádím v edici i paginaci Gollovy edice.
2 Řešení, popř. doplnění těchto editorů jsou v poznámkách k této edici značeny Goll, Němec.
3 Srov. F. Martínek, „Česká verze Husitské kroniky Vavřince z Březové v tzv. Brázdově rukopisu (NK, sign. XIX A 50)“, což je rozšířená verze mé přednášky na konferenci Rukopisná kultura raného novověku (12.–13. září 2013, Západočeské muzeum v Plzni) a vyjde v časopisu AUC Philosophica et Historica.
4 Tzn. ne členění vět a interpunkci, psaní počátečních velkých písmen atd.
logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 3 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.12
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.