Bible pražská
Bible pražská (dále též BiblPraž) je zástupcem 4. redakce staročeského překladu bible, která je spojena s prvními tištěnými biblemi z 80. a 90. let 15. století. Vznik nové, v pořadí již 4. redakce staročeského biblického překladu umisťuje Kyas do okruhu univerzitních mistrů kolem Václava Korandy mladšího, který byl rektorem a administrátorem utrakvistické církve (srov. Kyas 1997, s. 130). Nejstarším biblickým tiskem patřícím do 4. redakce je tzv. Žaltář první tištěný vydaný Martinem z Tišnova v roce 1487, jako první kompletní bible byla vytištěna o rok později neznámým pražským tiskařem tzv. Bible pražská.
1. Dochování, popis použitého exempláře
Bible pražská se dochovala v četných exemplářích.[1] Srov. GW 4323; ISTC ib00620000; Knihopis: INC013. Základní předlohou pro edici byla digitální kopie exempláře vídeňské Národní knihovny.[2] Tisk, Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, sign. Ink 13.C.5, digitalizát dostupný na WWW: http://data.onb.ac.at/rec/AC07537625 (citováno 31. 1. 2020). Nečitelná nebo poškozená místa byla srovnána s dalšími tisky BiblPraž, s exemplářem Národní knihovny České republiky.[3] Tisk, Praha, Národní knihovna České republiky, sign. 41 B 19, digitalizát dostupný na WWW: http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__41_B_19_____11UYJI3-cs (citováno 31. 1. 2020). Ve vídeňském exempláři je na četných místech na okraji mladší rukou připsáno, ke které příležitosti liturgického roku se daná pasáž váže (např. k verši L 1,26: ve středu po 3. adventu BiblPraž 509vb).
2. Specifika biblického překladu
Na rozdíl od 3. biblické redakce, která se vyznačovala úzkostlivou doslovností, je pro 4. redakci charakteristická větší volnost překladu, který chce být především srozumitelný. Jazyk BiblPraž odráží dobu svého vzniku, tj. 80. léta 15. století. Na rovině hláskoslovné v Lukášově evangeliu dosud nenacházíme doklady na změnu ý > ej, změna ú > ou se objevuje zřídka, a to ve slovesech s kořenem -soud-. Z hlediska tvaroslovného je omezena distribuce jednoduchých minulých časů (z aoristových tvarů se objevují pouze lexikalizované tvary vece a odvozeniny od slovesa jíti, např. přijide, vyjide), charakteristickým rysem je velká míra příklonek, zejména -ť připojené k téměř všem slovním druhům (např. vámť, přijdeť, dokonalýť, nebť, pakliť), nebo kombinace příklonky -ť a -ž (např. cožť, ktožť, anižť), imperativ bývá často zesílen příklonkou -ž (např. staniž). Na stránce lexika evidujeme některé germanismy (např. zmordovati m. zbíti). Co se týče biblické terminologie, latinské Dominus překládá 4. redakce jako pán, častěji než v jiných evangeliech se objevuje také ekvivalent hospodin, především v 1. kapitole (L 1,15; 1,17; 1,25; 1,28; 1,30 aj.), místo sluha se častěji užívá výraz služebník (srov. Kyas 1997, s. 129–130).
3. Ediční zpracování
Bible pražská nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; Prol. HierPaul, Prol. ad Pentat, Prol. 4 ad Ps, Prol. 1 ad Mt, Prol. 2 ad L). Jednotlivé biblické knihy jsou postupně zveřejňovány v rámci edičního modulu Vokabuláře webového a Diabible.[4] Srov. [Bible pražská, Matoušovo evangelium]. Ed. Batka, Ondřej, Hořejší, Michal, Svobodová, Andrea, Valenta, Petr, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 18. 2. 2020]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{10fa0711-0b3c-4b60-b089-ef5bb4a92594}/. [Bible pražská, Markovo evangelium]. Ed. Čermák, Jan, Svobodová, Andrea. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2020 [cit. 4. 8. 2021]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{503498bf-8d0d-4ddb-b43f-8736195888bc}/.
3.1 Lukášovo evangelium
Text Bible pražské je vytištěn spřežkovým pravopisem s prvky diakritiky, ta je ovšem používána spíše sporadicky a zejména pro značení kvality hlásek (zpravidla bývá značeno ž, ť a ď). Respektujeme diakritiku u slov bázeň, daň, deň, žeň (např. bazeṅ /bázeň/ L 1,12), mylnou diakritiku však emendujeme (např. žtrati /ztratí/ L 15,4). Kvantita vokálů značena není (pouze zřídka geminátami, např. wiecij /věcí/ L 3,19; teeż /též/ L 3,11; lidee /lidé/ L 3,15). V tisku jsou používány běžné tiskařské zkratky, které rozepisujeme bez upozornění.
3.2 Ediční zásady
V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, zde upozorňujeme na vybrané specifické jazykové jevy staročeského textu Lukášova evangelia. Spornou vokalickou kvantitu řešíme s přihlédnutím k Bibli benátské[5] Bible benátská, tisk, Biblí Česká […], Venezia, Peter Liechtenstein, 1506. Použitý exemplář: Praha, Knihovna Národního muzea, sign. 25 B 1. a případně též k Bibli cisterciácké[6] Bible cisterciácká (novoměstská), rkp., New York, Pierpont Morgan Library, sign. MS M.752, 1456. (přepisujeme např. otevřieno m. otevřeno, resp. otevřěno, L 11,9), z hláskoslovných změn respektujeme např. monoftongizaci ie > í (přítelkyně L 1,36; milost boží L 2,40), diftongizaci ú > ou (např. na soudě L 10,14), spodobu znělosti (např. lechčejie L 10,12), disimilaci souhláskových skupin (např. ovotce L 20,10; nětčí L 20,28) či zjednodušování souhláskových skupin (např. měkým rúchem L 7,25; pozvihnúti L 18,13).
Emendujeme pouze ojedinělé zjevné chyby, jako jsou vynechaná písmena apod. Vynechaný text oproti předloze doplňujeme podle Bible kutnohorské (v textu zkracováno jako BiblKutn),[7] Citováno podle faksimile ediční řady Biblia Slavica, Serie I (Tschechische Bibeln, Band 2): Kuttenberger Bibel = Kutnahorská [!] bible: bei Martin von Tišnov: Nachdruck der Ausgabe Kuttenberg, Tišnov 1489, Reinhold Olesch – Hans Rothe (eds.), Paderborn 1989. která byla vytištěna v roce 1489, a v poznámce uvádíme příslušné znění klementinské Vulgáty.[8] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Lc.html; citován stav z 31. 1. 2020. Text, který je vynechán i v Bibli kutnohorské, např. celý verš L 23,24, nerekonstrujeme. Chybějící text, který nemá oporu ve variantním prameni, naznačujeme trojtečkou. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum (1889–1898).
Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. V členění textu na kapitoly respektujeme stav v tisku, třebaže se liší od Vulgáty: tradiční předmluva k Lukášovu evangeliu, která se stala integrální součástí biblického textu (L 1–4), je vyčleněna mimo první kapitolu.[9] Srov. Staročeské biblické předmluvy, s. 84.
Literatura
The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 31. 1. 2020).
GW: Gesamtkatalog der Wiegendrucke, dostupné na WWW: http://www.gesamtkatalogderwiegendrucke.de (citován stav ze dne 31. 1. 2020).
ISTC: Incunabula Short-Title Catalogue, dostupné na WWW: http://data.cerl.org/istc/_search (citován stav ze dne 31. 1. 2020).
Knihopis: KPS – Databáze Knihopis, dostupné na WWW: http://www.knihopis.cz (citován stav ze dne 31. 1. 2020).
Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha – Velehrad.
Nouum testamentum (1889–1954): Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I–III, John Wordsworth – Henry Julian White (eds.), Oxonii.
Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.