Bible pražská
Bible pražská (dále též BiblPraž) je zástupcem 4. redakce staročeského překladu bible, která je spojena s prvními tištěnými biblemi z 80. a 90. let 15. století. Vznik nové, v pořadí již 4. redakce staročeského biblického překladu umisťuje Kyas do okruhu univerzitních mistrů kolem Václava Korandy mladšího, který byl rektorem a administrátorem utrakvistické církve (srov. Kyas 1997, s. 130). Nejstarším biblickým tiskem patřícím do 4. redakce je tzv. Žaltář první tištěný vydaný Martinem z Tišnova v roce 1487, jako první kompletní bible byla vytištěna o rok později neznámým pražským tiskařem tzv. Bible pražská.
1. Dochování, popis použitého exempláře
Bible pražská se dochovala v četných exemplářích.[1] Srov. GW 4323; ISTC ib00620000; Knihopis: INC013. Základní předlohou pro edici byla digitální kopie exempláře vídeňské Národní knihovny.[2] Tisk, Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, sign. Ink 13.C.5, digitalizát dostupný na WWW: http://data.onb.ac.at/rec/AC07537625 (citováno 30. 1. 2019). Nečitelná nebo poškozená místa byla srovnána s dalšími tisky BiblPraž, s exemplářem Národní knihovny České republiky[3] Tisk, Praha, Národní knihovna České republiky, sign. 41 B 19, digitalizát dostupný na WWW: http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__41_B_19_____11UYJI3-cs (citováno 30.1.2019) a exemplářem Jihočeské vědecké knihovny.[4] Tisk, České Budějovice, Jihočeská vědecká knihovna, sign. 2SE 13, digitalizát dostupný na WWW: http://kramerius.cbvk.cz/search/i.jsp?pid=uuid:ed49f830-d293-11e3-816c-001b63bd97ba (citováno 30. 1. 2019).
2. Specifika biblického překladu
Na rozdíl od 3. biblické redakce, která se vyznačovala úzkostlivou doslovností, je pro 4. redakci charakteristická větší volnost překladu, který chce být především srozumitelný. Jazyk BiblPraž odráží dobu svého vzniku, tj. 80. léta 15. století. Na rovině hláskoslovné proběhla diftongizace ú > au (např. soud), doklady na změnu ý > ej v Matoušově evangeliu nenacházíme. Z hlediska tvaroslovného je omezena distribuce jednoduchých minulých časů (kromě několika pozůstatků aoristových tvarů uvedených níže se objevují lexikalizované tvary vece a odvozeniny od slovesa jíti, např. vjide, přijide), charakteristickým rysem je velká míra příklonek, zejména -ť připojené k téměř všem slovním druhům (např. slepíť, jáť, blížíť, nebť, liť), imperativ bývá často zesílen příponou -ž (např. vstaniž). Na stránce lexika evidujeme některé germanismy (např. zmordovati m. zbíti). Co se týče biblické terminologie, latinské Dominus překládá 4. redakce jako pán buoh nebo pán, ojediněle hospodin (fol. 499va, Mt 27,20), místo sluha se častěji překládá služebník (srov. Kyas 1997, s. 129–130).
3. Ediční zpracování
Bible pražská nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; Prol. HierPaul, Prol. ad Pentat, Prol. 4 ad Ps, Prol. 1 ad Mt, Prol. 2 ad L).
3.1.1 Forma zápisu, písař a pravopis
Text Bible pražské je vytištěn spřežkovým pravopisem s prvky diakritiky, ta je ovšem používána spíše sporadicky a zejména pro značení kvality hlásek (např. żeṅ, geżiſs, cżlowiek, Totoṫ, poḋme), kvantita vokálů značena není (pouze zřídka spřežkami, např. lidij, teeż, Zlee). V tisku jsou používány běžné tiskařské zkratky, které rozepisujeme bez upozornění.
3.1.2 Ediční zásady
V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, zde upozorňujeme na vybrané specifické jazykové jevy staročeského textu Matoušova evangelia. Spornou kvantitu řešíme s přihlédnutím k Bibli benátské[5] Bible benátská, tisk, Biblí Česká […], Venezia, Peter Liechtenstein, 1506. Použitý exemplář: Praha, Knihovna Národního muzea, sign. 25 B 1. a příp. též k Bibli cisterciácké[6] Bible cisterciácká (novoměstská), rkp., New York, Pierpont Morgan Library, sign. MS M.752, 1456. (přepisujeme např. otevřieno m. otevřeno, resp. otevřěno), apelativum Bethanie ponecháváme podle znění pramene, tj. v nezdomácnělé podobě (do Bethaní), z hláskoslovných změn respektujeme např.:
- ztrátu jotace ie > é (např. ostřéhati),
- ztrátu jotace po retnicích (např. škřípenie),
- monoftongizaci uo > ů (např. svůdce),
- změnu sť > šť (např. vyčišť),
- zjednodušování souhláskových skupin (např. nenaštěvovali),
- disimilaci souhláskových skupin (např. panitctvie, vzskříšení),
- změny vzniklé analogií (např. kte m. kde).
Na rovině morfologické a syntaktické ponecháváme:
- tvar dat. pl. fem. vzoru dušě: krátkou koncovku (např. ovcem) necháváme jako analogii (srov. Gebauer 1896, s. 212),
- zbytky aoristu (přistúpi fol. 495ra, Mt 20, 20).
Z lexikálních zvláštností necháváme podobu zášiky (fol. 499rb, Mt 26,67) m. zášijky.
Emendujeme pouze ojedinělé zjevné chyby, jako jsou vynechaná písmena apod. Vynechaný text oproti předloze doplňujeme podle Bible kutnohorské (v textu zkracováno jako BiblKutn),[7] Citováno podle faksimile ediční řady Biblia Slavica, Serie I (Tschechische Bibeln, Band 2): Kuttenberger Bibel = Kutnahorská [!] bible: bei Martin von Tišnov: Nachdruck der Ausgabe Kuttenberg, Tišnov 1489, Reinhold Olesch – Hans Rothe (eds.), Paderborn 1989. která byla vytištěna v roce 1489, a v poznámce uvádíme příslušné znění klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project). Chybějící text, který nemá oporu ve variantním prameni, naznačujeme trojtečkou. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum (1889–1898).
Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Mt.html; citován stav z 30. 1. 2019). V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu, i když je na jednom místě odlišný od členění ve Vulgátě (šestá kapitola začíná až veršem 6,5), zřejmě reflektuje totiž variantní členění textu v středověkých latinských rukopisech.
Literatura
The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 30. 1. 2019).
Gebauer, Jan (1896): Historická mluvnice jazyka českého, 3: Tvarosloví, sv. 1: Skloňování, Praha – Vídeň.
GW: Gesamtkatalog der Wiegendrucke, dostupné na WWW: http://www.gesamtkatalogderwiegendrucke.de (citován stav ze dne 30. 1. 2019).
ISTC: Incunabula Short-Title Catalogue, dostupné na WWW: http://data.cerl.org/istc/_search (citován stav ze dne 30. 1. 2019).
Knihopis: KPS – Databáze Knihopis, dostupné na WWW: http://www.knihopis.cz (citován stav ze dne 30. 1. 2019).
Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha – Velehrad.
Nouum testamentum (1889–1954): Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I–III, John Wordsworth – Henry Julian White (eds.), Oxonii.
Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.
Při vzniku práce byly využity zdroje Výzkumné infrastruktury pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz).