[Bible padeřovská, Markovo evangelium]
editor: Janoch, Jakub; Svobodová, Andrea
Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň, Rakousko), sign. Cod. 1175. 1432–1435

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2020–2021

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Vznik edice byl podpořen výzkumným programem Strategie AV21 (Paměť v digitálním věku) a projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081 Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Bible padeřovská

Text Padeřovské bible (dále též BiblPad) představuje nejstarší a úplné znění českého biblického překladu tzv. třetí redakce (srov. Kyas 1997, s. 99–102).

1. Popis rukopisu

Rukopis je uložen v Rakouské národní knihovně ve Vídni se signaturou Cod. 1175.[1] Srov. záznam v online katalogu: http://data.onb.ac.at/rec/AC13954505 (citován stav z 31. 1. 2020); podrobný popis viz Schwarzenberg 1972, s. 5–10. Rukopis je v digitalizované formě přístupný v digitální knihovně Rakouské národní knihovny (http://data.onb.ac.at/rep/10028CB6; citován stav z 31. 1. 2020). Podle kolofonů byl psán v letech 1432–1435 pro husitského hejtmana Filipa z Padeřova, sídlícího na hradě Ostromeč, písařem Janem z Prahy, řečeným Aliapars. Pergamenový rukopis má 443 listů o velikosti 470 × 310 mm a je bohatě iluminován. Kolem roku 1600 byla bible na popud Karla staršího ze Žerotína nově převázána, při vazbě místy došlo k poškození výzdoby a marginálních poznámek seříznutím listů. Bible padeřovská obsahuje celý Starý i Nový zákon včetně Druhé knihy Ezdrášovy (3 Esd) a Listu Laodicenským (Laod) a četné biblické předmluvy, text Žaltáře obsahuje revidované znění třetího překladu (srov. Kyas 1962, s. 19; Kyas 1997, s. 102).

Bible je psána diakritickým pravopisem s prvky spřežkového pravopisu. Používání diakritiky ve tvaru tečky je velmi pravidelné (např. grafém značící hlásku š, v platnosti hlásky ř či ż v platnosti ž), spřežka cz značící hlásky c, č je užita minimálně, v platnosti velkých písmen se objevuje rz ve funkci ř (např. Rzku BiblPad 357va). V případech, kdy např. grafém ċ značí foném c, přepisujeme náležitě bez upozornění (např. ċtieni {ctěni} BiblPad 356rb). Zřídka písař zaznamenává tečku i nad písmenem g v platnosti j (ġeziṡ BiblPad 355vb). Čárka pro označení kvantity vokálu je méně častá (budú BiblPad 356ra, móżte BiblPad 358vb), někdy se na konci slova objevují gemináty pro označení dlouhých vokálů, např. grafém ij nebo ee (bratṙíj BiblPad 355vb, lidee BiblPad 358vb). K členění textu na věty a větné úseky je pravidelně užívána interpunkce ve tvaru tečky, zvýrazněné červeně, k označení tázacích vět slouží otazník. Začátky vět signalizují velká písmena podbarvená žlutou barvou. Červenou barvou jsou dále psány nadpisy a iniciály kapitol jsou střídavě provedeny modře a červeně. Členění na odstavce není v zápise značeno.

2. Specifika biblického překladu

Na překladu třetí redakce staročeské bible začal pracovat jediný autor nejspíše kolem roku 1410. Nově přeložil Starý zákon a podstatně revidoval Nový zákon. Snažil se o „jednolitý překlad s jistými překladovými typy, o jednotnou terminologii a jednotný překlad latinských výrazů“ (Kyas 1997, s. 102). Podrobnosti o latinské předloze se dozvídáme z doslovu k novému přetlumočení, který je dochován ve dvou opisech, v Bibli šafhauzské a Bibli nymburské. Podle něho byla tato redakce přeložena ze starší verze latinské Vulgáty z konce 11. století (z dobré staré biblé latinské, ješto jie bylo tři sta let a několik a dvaceti, Kyas 1997, s. 101), která byla navíc opravena podle latinského korektoria (tomu jest byla prvé opravována podlé korektora, ješto slóve oprávce biblé, tamtéž). Tato starší Vulgáta se zněním poněkud lišila od obvyklé předlohy českých biblických překladů typu Pařížské bible (tu shledáš, kterak sú na mnohých miestech biblé obecné nové pokaženy: někde slova změňována, někde výkladu přimiešeno v tekst, někde přidáno, ješto nemá býti, někde umenšováno, tamtéž). Překladatelův výběr správné, opravené latinské předlohy je provázen snahou o přesný překlad. Třetí redakce se vyznačuje „často až otrockým napodobením latinského způsobu vyjadřování“ (Kyas 1997, s. 111), čímž dochází ke ztrátě živosti překladu, kterou se vyznačovala první redakce.

Český biblický text byl také zbaven různých nebiblických textových přídavků, jako jsou vysvětlivky vlastních jmen místních a osobních a dalších neznámých reálií, které byly do starších redakcí vkládány na základě biblických komentářů. Po vzoru latinských komentovaných biblí byly komentáře a vysvětlivky přesunuty mimo hlavní text na okraj folia, čímž jsou zřetelně odděleny od biblického textu. Ve většině rukopisů třetí redakce marginální vysvětlivky zpravidla písaři kodexů opisovali současně s vlastním biblickým textem (srov. Eliáš 1971, s. 22–23, 103–146; Kyas 1997, s. 102‒111). Velkou část vysvětlivek čerpal překladatel z latinského komentáře Postilla litteralis francouzského teologa a exegety Mikuláše z Lyry z 1. poloviny 14. století, podobně jako překladatelé první redakce (srov. Graciotti 1964, s. 39). České marginální vysvětlivky někdy doslovně odpovídají jeho výkladu, avšak častěji nepřebírá překladatel z Lyry celou pasáž, ale tlumočí jen začátek výkladu nebo jeho nejrelevantnější části. Mezi další prameny patřil zřejmě i latinský výkladový slovník Mammotrectus italského minority Giovanniho Marchesiniho z počátku 14. století, který vykládá obtížná slova biblického textu ve sledu biblických knih a byl v českých zemích, stejně jako Lyrova Postilla hojně recipován (srov. Voleková 2015, s. 33, 66–71). Kromě vysvětlivek se na okrajích stran biblí třetí redakce objevují i variantní překlady.

Nejstarší doklady na překlad třetí redakce pocházejí z Postily nedělní mistra Jana Husa z roku 1413 a nacházejí se v perikopách z části Lukášova evangelia a celého Janova evangelia (srov. Kyas 1997, s. 73–77, 99). Ke třetí redakci patří nejméně jedenáct celých biblí, které mají „vcelku jednotný text na základě společné předlohy“ (Kyas 1997, s. 106), nejstarší z nich je Bible padeřovská dokončená roku 1435.

3. Ediční zpracování

Bible padeřovská nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; Prol. 3 ad R, Prol. ad Phm, Prol. ad Hb: základní text; Prol. HierPaul, Prol. ad Pentat, Prol. ad Jos, Prol. HierGal, Prol. 1 ad Par, Prol. 2 ad Par, Prol. ad Esd, Prol. ad Tob, Prol. ad Jdt, Prol. ad Est, Prol. 1 ad Job, Prol. 3 ad Job, Prol. 1 ad Ps, Prol. 2 ad Ps, Prol. 3 ad Ps, Prol. 1 ad Pr, Prol. 2 ad Pr, Prol. ad Eccl, Prol. ad Sap, Prol. ad Sir, Prol. 1 ad Is, Prol. 2 ad Is, Prol. 1 ad Jr, Prol. 2 ad Jr, Prol. 3 ad Jr, Prol. ad Bar, Prol. ad Ez, Prol. 1 ad Dn, Prol. ad Duodec, Prol. 1 ad Os, Prol. 2 ad Os, Prol. 3 ad Os, Prol. 1 ad Jl, Prol. 2 ad Jl, Prol. 3 ad Jl, Prol. 1 ad Am, Prol. 2 ad Am, Prol. 1 ad Abd, Prol. 2 ad Abd, Prol. 1 ad Jon, Prol. 3 ad Jon, Prol. 1 ad Mi, Prol. ad Mi, Prol. 1 ad Nah, Prol. 2 ad Nah, Prol. 1 ad Hab, Prol. 3 ad Hab, Prol. 1 ad So, Prol. 2 ad So, Prol. 1 ad Agg, Prol. 2 ad Agg, Prol. 1 ad Zch, Prol. 2 ad Zch, Prol. 1 ad Mal, Prol. 2 ad Mal, Prol. 1 ad Mach, Prol. 2 ad Mach, Prol. 3 ad Mach, Prol. Damas, Prol. 1 ad Mt, Prol. 2 ad Mt, Prol. ad Mc, Prol. 1 ad L, Prol. 2 ad L: různočtení). Jednotlivé biblické knihy jsou postupně zveřejňovány v rámci edičního modulu Vokabuláře webového.[2] Srov. [Bible padeřovská, Matoušovo evangelium]. Ed. Hořejší, Michal, Batka, Ondřej, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 18. 2. 2020]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{27938e77-2cc9-48b2-ab8d-caa144454c4d}/.

3.1 Markovo evangelium

V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly. Jotaci zachycujeme v krátkých i v dlouhých slabikách tam, kde je historicky náležitá, nenáležitou jotaci emendujeme. Respektujeme případy regresivní asimilace a neutralizaci znělosti na konci slov. V otázkách vokalické kvantity přihlížíme k Bibli cisterciácké (New York, Pierpont Morgan Library, sign. MS M.752; dále BiblCist), např. jmenné tvary adjektiv, které je možno interpretovat s krátkou i dlouhou kvantitou, přepisujeme ve prospěch délky (otevřieny jsú uši jeho Mc 7,35).

Ačkoli je zápis proveden poměrně pečlivě, na několika místech se objevují písařské chyby, zvl. vynechaná písmena, slova a fráze. Na ojedinělé opravy provedené samotným písařem neupozorňujeme. Jiný soudobý písař na jednom místě defektní text opravil a doplnil chybějící slovo (chleby BiblPad 368rb, Mc 7,2). Tento doplněk se různí od znění Bible cisterciácké, ve které nacházíme chléb.

Vynechaný text oproti předloze doplňujeme podle Bible cisterciácké, v poznámce připojujeme znění klementinské Vulgáty.[3] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Mc.html; citován stav z 31. 1. 2020. Chybějící text, který nemá oporu ve variantním prameni, naznačujeme trojtečkou. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I (1889–1898).

Text Markova evangelia obsahuje jedno místo opatřené vysvětlivkou, kterou zapsal na okraj jiný soudobý písař (v sobotu [t. neděli na okraji] BiblPad 372va, Mc 16,9).

Překlad biblických termínů v Markově evangeliu převzal autor převážně z druhé redakce (srov. Kyas 1997, s. 103–105), odchyluje se např. v překladech: amen – věrně, benedicere – dobrořěčiti, daemonium – diábelstvie (vedle diábel), synagoga – sbor, a neužívá již lexém příslovie, ale podobenstvie.

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu, i když je na jednom místě odlišný od členění ve Vulgátě, zřejmě totiž reflektuje variantní členění textu v středověkých latinských rukopisech: 16. kapitola začíná posledním veršem 15. kapitoly (Mc 15,47).

Literatura

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 31. 1. 2020).

Eliáš, Jan O. (1971): Rukopisy českých biblí v našich knihovnách, nepublikovaná disertační práce, Brno FF MU.

Gebauer, Jan (1894): Historická mluvnice jazyka českého, 1: Hláskosloví, Praha – Vídeň.

Graciotti, Sante (1964): La bibbia paleoboema della biblioteca di Brera, Milano.

Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha – Velehrad.

Nouum testamentum (1889–1954): Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I–III, John Wordsworth – Henry Julian White (eds.), Oxonii.

Schwarzenberg, Karl (1972): Katalog der kroatischen, polnischen und tschechischen Handschriften der Österreichischen Nationalbibliothek, Wien.

Souček, Bohuslav (1967): Česká Apokalypsa v husitství, Praha.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.

Voleková, Kateřina (2015): Česká lexikografie 15. století, Praha.

Výklad Mikuláše Lyry na evangelium sv. Matouše. Kritická edice staročeského překladu (2018): Milada Homolková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.

Při vzniku práce byly využity zdroje Výzkumné infrastruktury pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz).

1 Srov. záznam v online katalogu: http://data.onb.ac.at/rec/AC13954505 (citován stav z 31. 1. 2020); podrobný popis viz Schwarzenberg 1972, s. 5–10. Rukopis je v digitalizované formě přístupný v digitální knihovně Rakouské národní knihovny (http://data.onb.ac.at/rep/10028CB6; citován stav z 31. 1. 2020).
2 Srov. [Bible padeřovská, Matoušovo evangelium]. Ed. Hořejší, Michal, Batka, Ondřej, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 18. 2. 2020]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{27938e77-2cc9-48b2-ab8d-caa144454c4d}/.
3 The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Mc.html; citován stav z 31. 1. 2020.
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 5 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).