Bible padeřovská
Text Padeřovské bible (dále též BiblPad) představuje nejstarší a úplné znění českého biblického překladu tzv. třetí redakce (srov. Kyas 1997, s. 99–102).
1. Popis rukopisu
Rukopis je uložen v Rakouské národní knihovně ve Vídni se signaturou Cod. 1175.[1] Srov. záznam v online katalogu: http://data.onb.ac.at/rec/AC13954505 (citován stav z 31. 1. 2020); podrobný popis viz Schwarzenberg 1972, s. 5–10. Rukopis je v digitalizované formě přístupný v digitální knihovně Rakouské národní knihovny (http://data.onb.ac.at/rep/10028CB6; citován stav z 31. 1. 2020). Podle kolofonů byl psán v letech 1432–1435 pro husitského hejtmana Filipa z Padeřova, sídlícího na hradě Ostromeč, písařem Janem z Prahy, řečeným Aliapars. Pergamenový rukopis má 443 listů o velikosti 470 × 310 mm a je bohatě iluminován. Kolem roku 1600 byla bible na popud Karla staršího ze Žerotína nově převázána, při vazbě místy došlo k poškození výzdoby a marginálních poznámek seříznutím listů. Bible padeřovská obsahuje celý Starý i Nový zákon včetně Druhé knihy Ezdrášovy (3 Esd) a Listu Laodicenským (Laod) a četné biblické předmluvy, text Žaltáře obsahuje revidované znění třetího překladu (srov. Kyas 1962, s. 19; Kyas 1997, s. 102).
Bible je psána diakritickým pravopisem s prvky spřežkového pravopisu. Používání diakritiky ve tvaru tečky je poměrně pravidelné (např. grafém ẛ značící hlásku š, ṙ v platnosti hlásky ř či ż v platnosti ž), spřežka cz značící hlásky c, č je užita minimálně, v platnosti velkých písmen se objevuje rz ve funkci ř (např. rzka BiblPad 385ra). Čárka pro označení kvantity vokálu je méně častá (např. mú BiblPad 388vb, které BiblPad 387ra, k biskupóm BiblPad 388rb), někdy se na konci slova objevují gemináty pro označení dlouhých vokálů, např. grafém ij nebo ee (např. z krwij BiblPad 385ra, lidee BiblPad 387rb, židee BiblPad 387va). K členění textu na věty a větné úseky je pravidelně užívána interpunkce ve tvaru tečky, zvýrazněné červeně, k označení tázacích vět slouží otazník. Začátky vět signalizují velká písmena podbarvená žlutou barvou. Červenou barvou jsou dále psány nadpisy a iniciály kapitol jsou střídavě provedeny modře a červeně. Členění na odstavce není v zápise značeno.
2. Specifika biblického překladu
Na překladu třetí redakce staročeské bible začal pracovat jediný autor nejspíše kolem roku 1410. Nově přeložil Starý zákon a podstatně revidoval Nový zákon. Snažil se o „jednolitý překlad s jistými překladovými typy, o jednotnou terminologii a jednotný překlad latinských výrazů“ (Kyas 1997, s. 102). Podrobnosti o latinské předloze se dozvídáme z doslovu k novému přetlumočení, který je dochován ve dvou opisech, v Bibli šafhauzské a Bibli nymburské. Podle něho byla tato redakce přeložena ze starší verze latinské Vulgáty z konce 11. století (z dobré staré biblé latinské, ješto jie bylo tři sta let a několik a dvaceti, Kyas 1997, s. 101), která byla navíc opravena podle latinského korektoria (tomu jest byla prvé opravována podlé korektora, ješto slóve oprávce biblé, tamtéž). Tato starší Vulgáta se zněním poněkud lišila od obvyklé předlohy českých biblických překladů typu Pařížské bible (tu shledáš, kterak sú na mnohých miestech biblé obecné nové pokaženy: někde slova změňována, někde výkladu přimiešeno v tekst, někde přidáno, ješto nemá býti, někde umenšováno, tamtéž). Překladatelův výběr správné, opravené latinské předlohy je provázen snahou o přesný překlad. Třetí redakce se vyznačuje „často až otrockým napodobením latinského způsobu vyjadřování“ (Kyas 1997, s. 111), čímž dochází ke ztrátě živosti překladu, kterou se vyznačovala první redakce.
Český biblický text byl také zbaven různých nebiblických textových přídavků, jako jsou vysvětlivky vlastních jmen místních a osobních a dalších neznámých reálií, které byly do starších redakcí vkládány na základě biblických komentářů. Po vzoru latinských komentovaných biblí byly komentáře a vysvětlivky přesunuty mimo hlavní text na okraj folia, čímž jsou zřetelně odděleny od biblického textu. Ve většině rukopisů třetí redakce marginální vysvětlivky zpravidla písaři kodexů opisovali současně s vlastním biblickým textem (srov. Eliáš 1971, s. 22–23, 103–146; Kyas 1997, s. 102–111). Velkou část vysvětlivek čerpal překladatel z latinského komentáře Postilla litteralis francouzského teologa a exegety Mikuláše z Lyry z 1. poloviny 14. století, podobně jako překladatelé první redakce (srov. Graciotti 1964, s. 39). České marginální vysvětlivky někdy doslovně odpovídají jeho výkladu, avšak častěji nepřebírá překladatel z Lyry celou pasáž, ale tlumočí jen začátek výkladu nebo jeho nejrelevantnější části. Mezi další prameny patřil zřejmě i latinský výkladový slovník Mammotrectus italského minority Giovanniho Marchesiniho z počátku 14. století, který vykládá obtížná slova biblického textu ve sledu biblických knih a byl v českých zemích, stejně jako Lyrova Postilla hojně recipován (srov. Voleková 2015, s. 33, 66–71). Kromě vysvětlivek se na okrajích stran biblí třetí redakce objevují i variantní překlady.
Nejstarší doklady na překlad třetí redakce pocházejí z Postily nedělní mistra Jana Husa z roku 1413 a nacházejí se v perikopách z části Lukášova evangelia a celého Janova evangelia (srov. Kyas 1997, s. 73–77, 99). Ke třetí redakci patří nejméně jedenáct celých biblí, které mají „vcelku jednotný text na základě společné předlohy“ (Kyas 1997, s. 106), nejstarší z nich je Bible padeřovská, dokončená roku 1435. V Lukášově evangeliu však roste rozdíl mezi Biblí padeřovskou a mladší revizí třetího překladu, kterou obsahuje většina mladších rukopisů 3. redakce. V některých kapitolách se Bible padeřovská blíží ke znění druhé redakce (srov. Kreisingerová 2019, s. 106).
Co se týče užívané terminologie, překlad biblických termínů v Janově evangeliu převzal autor převážně z druhé redakce (srov. Kyas 1997, s. 103–105), odchyluje se např. v překladech: amen – věru, daemonium – diábel, synagoga – obec, škola. Na syntaktické rovině textu se projevuje těsný příklon k latinskému originálu např. užíváním kondicionálu (tzv. subjunktivu) ve vedlejších větách obsahových podle latinského konjunktivu (např. nevieš, otkud by přišel anebo kam by šel J 3,8, srov. nescis unde veniat, aut quo vadat).
3. Ediční zpracování
Bible padeřovská nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; Prol. 3 ad R, Prol. ad Phm, Prol. ad Hb: základní text; Prol. HierPaul, Prol. ad Pentat, Prol. ad Jos, Prol. HierGal, Prol. 1 ad Par, Prol. 2 ad Par, Prol. ad Esd, Prol. ad Tob, Prol. ad Jdt, Prol. ad Est, Prol. 1 ad Job, Prol. 3 ad Job, Prol. 1 ad Ps, Prol. 2 ad Ps, Prol. 3 ad Ps, Prol. 1 ad Pr, Prol. 2 ad Pr, Prol. ad Eccl, Prol. ad Sap, Prol. ad Sir, Prol. 1 ad Is, Prol. 2 ad Is, Prol. 1 ad Jr, Prol. 2 ad Jr, Prol. 3 ad Jr, Prol. ad Bar, Prol. ad Ez, Prol. 1 ad Dn, Prol. ad Duodec, Prol. 1 ad Os, Prol. 2 ad Os, Prol. 3 ad Os, Prol. 1 ad Jl, Prol. 2 ad Jl, Prol. 3 ad Jl, Prol. 1 ad Am, Prol. 2 ad Am, Prol. 1 ad Abd, Prol. 2 ad Abd, Prol. 1 ad Jon, Prol. 3 ad Jon, Prol. 1 ad Mi, Prol. ad Mi, Prol. 1 ad Nah, Prol. 2 ad Nah, Prol. 1 ad Hab, Prol. 3 ad Hab, Prol. 1 ad So, Prol. 2 ad So, Prol. 1 ad Agg, Prol. 2 ad Agg, Prol. 1 ad Zch, Prol. 2 ad Zch, Prol. 1 ad Mal, Prol. 2 ad Mal, Prol. 1 ad Mach, Prol. 2 ad Mach, Prol. 3 ad Mach, Prol. Damas, Prol. 1 ad Mt, Prol. 2 ad Mt, Prol. ad Mc, Prol. 1 ad L, Prol. 2 ad L: různočtení). Jednotlivé biblické knihy jsou postupně zveřejňovány v rámci edičního modulu Vokabuláře webového.[2] Srov. [Bible padeřovská, Matoušovo evangelium]. Ed. Hořejší, Michal, Batka, Ondřej, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 14. 11. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblPad_Mt/. [Bible padeřovská, Markovo evangelium]. Ed. Janoch, Jakub, Svobodová, Andrea. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2020 [cit. 14. 11. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblPad_Mc/. Bible padeřovská, Lukášovo evangelium. Ed. Michalcová, Anna, Hlaváčová Svobodová, Andrea, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2024 [cit. 14. 11. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblPad_L/. [Bible padeřovská, Píseň písní]. Ed. Michalcová, Anna, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2021 [cit. 14. 11. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblPad_Ct/. Bible padeřovská, Kniha žalmů. Ed. Michalcová, Anna. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2022 [cit. 14. 11. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblPad_Ps/.
3.1 Janovo evangelium
V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly. Jotaci zachycujeme v krátkých i v dlouhých slabikách tam, kde je historicky náležitá, nenáležitou jotaci emendujeme. Respektujeme případy regresivní asimilace a neutralizaci znělosti na konci slov. V otázkách vokalické kvantity přihlížíme k Bibli cisterciácké (New York, The Morgan Library & Museum, sign. Cod. 1175; dále BiblCist), např. jmenné tvary adjektiv, které je možno interpretovat s krátkou i dlouhou kvantitou, přepisujeme ve prospěch krátkosti (např. kterak jsú tobě otevřěny oči tvoji? J 9,11).
Ačkoli je zápis proveden poměrně pečlivě, na několika místech se objevují písařské chyby, zvl. vynechaná písmena, slova a fráze. Na ojedinělé opravy provedené samotným písařem neupozorňujeme. Jiný soudobý písař několikrát doplnil chybějící text na okraji (např. byl BiblPad 386vb, J 5,13; svět BiblPad 390rb, J 12,19). K naznačené interpunkci přihlížíme jen částečně, jelikož její výskyt (zvl. v případě umístění otazníku) není zcela důsledný a ne vždy odpovídá logické struktuře věty.
Vynechaný text oproti předloze doplňujeme podle Bible cisterciácké, v poznámce připojujeme znění klementinské Vulgáty.[3] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Io.html; citován stav z 31. 1. 2020. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I (1889–1898).
Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. Např. v poslední části 6. kapitoly 51. verš dělíme na dva (51 a 52), čímž dochází k posunu číslování na konečných 72 veršů místo 71, jak mají jiná latinská vydání.
Literatura
The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 31. 1. 2020).
Eliáš, Jan O. (1971): Rukopisy českých biblí v našich knihovnách, nepublikovaná disertační práce, Brno FF MU.
Gebauer, Jan (1894): Historická mluvnice jazyka českého, 1: Hláskosloví, Praha–Vídeň.
Graciotti, Sante (1964): La bibbia paleoboema della biblioteca di Brera, Milano.
Kreisingerová, Hana (2019): Základní problémy II. staročeské biblické redakce, disertační práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc.
Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha – Velehrad.
Nouum testamentum (1889–1954): Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I–III, John Wordsworth – Henry Julian White (eds.), Oxonii.
Schwarzenberg, Karl (1972): Katalog der kroatischen, polnischen und tschechischen Handschriften der Österreichischen Nationalbibliothek, Wien.
Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.
Voleková, Kateřina (2015): Česká lexikografie 15. století, Praha.